listopad 2015
Transkript
LISTOPAD 2015 ZDARMA TEPLICKÝ KURÝR Ďáblovi se nelze vlichotit ČTĚTE NA STR. 3 ROČNÍK 24 - ČÍSLO 11 Hrozí Kuberovi trestní stíhání? Lže, kudy chodí! Vychází v nákladu 5500 ks Jaroslav Kubera, co by senátor a primátor Teplic, s jeho vládnoucí juntou z ODS je obviněn ze závažné trestné činnosti. Podle lidskoprávní organizace, která vyhodnotila jeho některé aktivity, jde jednoznačně o porušení zákonů České republiky a obviňují tuto skupinu ze zneužití pravomoci veřejného činitele a poškození města při správě jeho majetku. Trestní oznámení, na jeho osobu a členy rady města z minulého volebního období, již byla podána! Vzhledem k tomu, že Kubera má poslaneckou imunitu, bude o této záležitosti rozhodovat Vrchní státní zastupitelství v Praze, kam vyšetřování Kuberovo teplické junty následně přidělí k objasnění. O co v první řadě jde? V roce 2013 vyhlásila rada výběrové řízení na pronájem majetku města, jednalo se o sakrální budovu (kostel) na Zámeckém náměstí. Hned od samého počátku však postupoval Kubera s radou města podivně a výběrové řízení bylo omezeno tím, že se mohou přihlásit k pronájmu jen organizace registrované ministerstvem kultury jako církve. To znamená, že organizace jiného typu, které měly zájem si budovu pronajmout a zřídit v ní například lapidárium, aby zachovaly sakrální ráz objektu, nebo využívat jako komerční koncertní síň, byly hned od samého počátku z tohoto výběrového řízení tímto omezením vyloučeny. Právě zde mohl být finanční přínos pro město nejvyšší, protože by musely platit běžné komerční nájemné, které je v centru města za metrážní plochu této budovy obvyklé, což je 45 – 65 tisíc měsíčně! Jak nám potvrdila organizace, která měla o pronájem zájem a nemohla se na základě stanoveného omezení přihlásit. K dnešnímu dni by to bylo 2 až 5 miliónů korun do městské pokladny. Jenže není! Nestandartní bylo i to, že do výběrového řízení se přihlásily tři organizace požadovaného typu a ještě před zasedáním rady disponoval kontroverzní místopředseda politického slizu Věcí veřejných a zastupitel Tomáš Jarolím (dnes zastupitel za hnutí ANO a velký kamarád výherce výběrového řízení Miroslava Vachaty) dokumenty, které byly součástí předložených projektů na pronájem objektu. Pikantní na tom je, že dvě organizace nabízely nájemné a jedna dokonce i finanční podíl na opravách budovy, třetí organizace zastoupena panem Miroslavem Vachatou z Krupky nenabízela vůbec nic a právě tato organizace výběrové řízení vyhrála! Pozor: Nájemné platí symbolickou 1. korunu ročně!!! To je samozřejmě šokující a zvláštní na celém výběrovém řízení je také další skutečnost, že právě Vachata se už měsíc před výběrovým řízením před svědky chlubil, že mu bude budova přidělena. Samozřejmě po dvou letech provozu přišlo město o finance a ještě skandální je na tom, že hned po pronájmu kostela si tam Vachata zřídil obchod s vínem, medem, ikonami a jiným tovarem, který nabízí za komerční cenu! Přitom církev, kterou zastupuje, nemá právo provádět obchodní činnost, tak jak to uvádí výpis z rejstříků právnických osob vedeným příslušným ministerstvem, což musel doložit při výběrovém řízení právě výpisem z tohoto rejstříku právnických osob. Dnes je Vachata vyšetřován Policií ČR z daňových úniků, protože za prodané zboží neodváděl daně a hlavně jako soukromá osoba neměl povolení k podnikatelské činnosti. Takže kostel se stal, obchodním místem pro jeho aktivity! Nájemní smlouva však mu to zakazuje, ale to Kuberovi nevadí a dodržování podmínek nájmu ani za celé dva roky magistrát pod jeho vedením nekontroloval! Otázka je proč asi??? Spekulativní zůstává, kolik z toho měl právě Kubera a radní města!? Přeci jen tak za 1,- Kč by Kubera neprojímal městský majetek, který by mohl vydělávat. Zvláště, jak známe tohoto asociálního a lakomého člověka, jakým Kubera je, tak to je opravdu zarážející. Ten zadarmo neudělá nic! Takže počkáme na výsledky vyšetřování orgánů činných v trestním řízení, ale Kubera jako lidový kecal z Prodané nevěsty, bude lhát a mlžit, tak jak je u něho zvykem a po celý svůj život praktikoval. JeF Foto: Vachatova prodejna, minifoto Kubera + Vachata Brzy může na vaše dveře zabouchat nezvaný host. Bude u vás chtít kontrolovat... Proč bychom měli umírat? Otázka pro ministra za hnutí ANO Stropnického Takto nám už za pár let zřejmě budou ze strany politiků. Realita pak byla zcela odlišná, jakmile takový státní úředníci bušit na dveře, aby si bič úředníci (nebo třeba policisté) dostali do rukou. Dodatečnému prověřili, že plníme soubor stano- otravování nejen skutečných provinilců se opět pootevřou dveře. vených nařízení. Možná někomu přijde odpor vůči takovým opatřením poněkud Samozřejmě, vše se bude dít v soula- přitažený za vlasy. Vždyť jde přeci o dobrou věc, ne? Možná pro du se zákonem, ve jménu obecného tentokrát. Jakmile ale jednou vrátka naší domovní svobody blaha a nebude to (jistě) prováděno otevřeme, zůstanou otevřená už navždy. A to je mnohem horší šikanózním způsobem. Vrátka k problém. Budou nám chtít za čas politici kontrolovat, jak dlouho se takovým "skvělým" zítřkům naši sprchujeme nebo jak splachujeme, abychom neekologicky politici postupně otevírají, naposledy v podobě právě schváleného neplýtvali vodou? Nebo nařizovat maximální teplotu v bytě? Ono záměru Legislativní rady vlády na prolomení domovní svobody se to vlastně už částečně děje, byť prozatím nikoliv invazí do kvůli zákonu na ochranu ovzduší. Úředníci mají nabýt pravomoc našich domácností (povinné úsporné žárovky a vysavače, dvojí kontrolovat přímo v domácnosti, čím občané topí a občané mají splachovadla, návrhy na zdražování vodného a stočného z povinnost úředníky vpustit, jinak hrozí vysoká pokuta. Důkazy lze ekologických důvodů atd.). A co když třeba mají spoluobčané nebo však jistě obstarat i jiným způsobem. místní úředníci podezření, že soused mlátí svou ženu? Vyšleme každý večer k těmto sousedům úředníka, který bude mít zákonné Ač bydlím ve městě, naprosto chápu spoluobčany, kteří trpí právo vstupu a povinnost zkontrolovat situaci na místě? Vždyť zamořeným ovzduším díky sousedům - hlupákům spalujícím přeci ta žena je chudák a měli bychom jí pomoct, ne? Případně, odpadky. Nicméně, prolamovat kvůli tomuto nepříjemnému umístíme k těmto lidem rovnou kameru do obýváku, abychom měli problému ústavou zaručené právo na nedotknutelnost domovní o situaci preventivní přehled? Ač si to většina spoluobčanů svobody je opravdu velmi - velmi nebezpečné. Příště si totiž neuvědomuje, k podobně absurdním zítřkům zřejmě směřujeme, politici vymyslí další „dobrý důvod“ a za čas další a pak ještě další. byť po malých a špatně postřehnutelných krůčcích. Studnice takových „dobrých důvodů“ je jednoduše nevyčerpatelná. Ne, vážení politici. Tento princip je prostě celý špatně, ačkoliv jsme jen na začátku jeho realizace. Takové návrhy je třeba smést Jistě, úředníci a politici nás budou jako vždy na začátku ujišťovat, urychleně ze stolu, případně je napadnout ústavní stížností, pokud že kontroly paliva (a popela z kotlů) by měly být prováděny nikoliv vstoupí v platnost. šikanózním způsobem a jen jako krajní opatření. Nicméně, co je Jan Polanecký psáno to je dáno a už mnohokráte jsme zažili podobné chlácholení Pane ministře Stropnický, W W W. T E P L I C K Y K U RY R . I N F O chcete mapovat počty mužů a žen schopných a ochotných podílet se na ochraně vlasti. Ráda bych se dozvěděla, co konkrétního chtějí politici abychom bránili. Zda cizí kapitál, cizí banky, cizí média, cizí šachty, cizí pozemky.... Majetky zbohatlíků, korupčníků a tunelářů. Majetky politiků a jejich rodin. Proč bychom měli pokládat životy za zemi, která nám byla ukradena, za firmy, pro něž dřeme za 1/3 německých výplat, za obchodní řetězce, které zlikvidovaly drobné podnikatele a prodávají nám zdravotně závadný odpad, za ukradenou vodu? Proč bychom měli umírat za politiky, kteří celou tuto genocidu od roku 1989 umožnili a kteří nám pravidelně nadávají do komunistů, šíří mezi lidmi nenávist a podporují světového agresora č.1 - USA? Děkuji za odpověď. PS: Není bez zajímavosti, že armádu, kterou zničil Václav Havel a individua mu podobná už asi nikdo neobnoví. Zmizela rozsáhlá technika, závody na výrobu a opravy techniky všeho druhu, zanikli specialisté a z půlmilionové armády máme jakousi četu, co jezdí po světě jak Humberto, hradní stráž, dvě kapely a tři pronajaté stíhačky věčně v opravě. N.R. LISTOPAD 2015 ZDARMA Andrej Babiš jako přízrak normalizačního centrálního plánovače Andrej Babiš a hnutí ANO vyhrál volby s jednoduchým heslem: stát lze vést jako firmu. Velká část voličů shledala tuto vizi lákavou,v souladu s jejich kolektivistickou představou: že podniky a živnosti jsou tu proto, aby sloužily. Aby však Andrej Babiš mohl řídit stát jako svoji vlastní firmu, musí on sám hrát roli majitele, a všichni občané vystoupovat v roli jeho zaměstnanců - a tedy bez odmlouvání poslouchat jeho příkazy (nebo dát výpověď, tedy emigrovat nebo rezignovat na jakoukoliv ekonomickou aktivitu). Nyní nám pan Babiš přikazuje: nechte na sebe, na svoje podnikání a na svoje příjmy uvalit soustavný dozor Na první pohled se to snad někomu může zdát skvělé: stát získá spousty peněz, hamižní živnostníčci přestanou šidit na daních, a všem se nám začne dařit o mnoho lépe. Za vzletnými hesly o prosperitě státu se však skrývá něco velice ošklivého. Andrej Babiš by samozřejmě velice rád řídit státní ekonomiku. Přihlédneme-li k tomu, v jakých podmínkách se započala jeho kariéra, tedy v podmínkých hýčkaného kádra komunistické diktatury, zapadá vše do sebe: Andrej Babiš je svým založením typický příklad normalizačního centrálního plánovače, jehož kariéra byla nasměrována v 80. letech a nikdy se z cesty centrálního plánování neodchýlila. Není pochyb o tom, že jako centrální plánovač může Andrej Babiš uplatňovat politickou moc vůči všem ekonomickým subjektům (tedy vůči jednotlivcům). Aby však taková moc měla alespoň naději vzbudit iluzi fungování, musí omezit jakoukoliv odlišnost, která by se odchylovala od jeho plánovacích tabulek a grafů. Andrej Babiš se kdesi vyjádřil, že malé podniky jsou na nic - tím hlavním, nejdůležitěším hybatelem ekonomiky pro něj není malý podnik, živnost zaměstnávající dvě tři osoby a vydělávající právě tak akorát pro zabezpečení slušného života svého majitele a jeho rodiny, ale velký koncernový podnik, se stovkami a tísici zaměstnanci, obhodující s cizinou, a hlavně - teď to nejdůležitější - fungující v součinnosti s politikou. Hospodářský systém, v němž je hlavní veličinou několik málo velkých podniků personálně i organizačně propojených se státní mocí je přesně tím, co dostaneme, představíme-li si stát coby firmu. Takový systém má i jméno: korporativismus. Několik velkých podniků lze politicky ovládat, zkorumpovat jeho majitele, zavázat si je bezpočtem výhod a privilegií - s tisícovkami malých podniků a živností však nic takového udělat nelze. Aby mohl Andrej Babiš řídit stát jako firmu, potřebuje co nejvíc omezit individualitu podnikání - čím méně malých, nezávislých podnikatelů, tím lépe pro něj. Elektronická evidence tržeb je prvním krokem, který má Andreje Babiše k jeho cíli přiblížit. Přeje si zasadit co nejcitelnější ránu drobnému a střednímu podnikání, přesunout jeho pracovní síly z nevypočitatelných vod malých firmiček do tabulek nekompromisních manažerských nástrojů velkých podniků a vládních plánů. zisky zakládá na tom, že díky svým konexím uvalil na spotřebitele zákonnou povinnost odebírat jeho zboží, je tím posledním, kdo by měl druhé jakkoliv školit. Jako člověk, který vzešel z prostředí komunistických státních plánovačů, ví Andrej Babiš velice dobře, co musí udělat: stejně jako jeho předchůdci, kteří likvidovali malé a střední podnikání na přelomu 40. a 50. let minulého století musí uvalit na podnikatele takové množství povinností, regulací a závazků, které nakonec překročí únosnou mez a postaví je před fatální otázku: má to všechno vůbec cenu? Nemá žádné morální právo poučovat ty, kteří na rozdíl od něj podnikají čistě a jejich hlavním prostředkem výdělku je nabízení toho nejlepšího, co umějí. Jak však vyplývá z volebních preferencí korporativistického hnutí ANO, žije zde nezanedbatelné procento občanů, kteří vidí podnikatele, když už ne přímo jako parazity, tak jako obětní zvířata pro jejich vlastní cíle a údajné nároky. Andrej Babiš svou politikou v podstatě vrátil do hry, opět v souladu s jeho vlastními životními i ideovými kořeny, princip třídního boje a za třídní nepřátele si vybral nezávislé podnikatele a živnostníky, kteří si přejí jen jediné: aby je stát už proboha konečně nechal na pokoji. V širším slova smyslu tak hrozbu pro podnikatele a živnostníky nepředstavuje pouze Andrej Babiš, ale i zástupy jeho příznivců a voličů, kteří si mnou ruce při představě, jak jim dá řádně na pamětnou. Odpověď je nabíledni: snad asi ani nemá. Kdo z podnikatelů nemá dva tisíce na pořízení elektronické registrační pokladny, nemá podle Andreje Babiše podnikat. Kdo ze zemědělců není schopen měsíčně splnit povinné dodávky masa nebo mléka, nemá podle komunistického ministra zemědělství vlastnit kravín. Časové rozmezí je 70 let - mentalita naprosto stejná. Důsledky také. Přitom Andrej Babiš je tím posledním, kdo by měl poučovat malé a střední podnikatele, jak mají vést své podnikové finance a za jakých podmínek by se měli nebo neměli pouštět do podnikání. Člověk, který kolaboroval s komunistickou totalitní mocí, který postavil své podnikání na šikovném lobbingu a který své Domnívám se, a to bez nadsázky, že snaha státu a jeho voličských klientů existenčně zlikvidovat celou jednu skupinu obyvatelstva, už zašla tak daleko, že plně opravňuje ty, o jejichž život a majetek jde, k projevům občanské neposlušnosti. Máme už totiž jen málo co ztratit a brzy může být pozdě. Luboš Zálom Zrada a pokrytectví. Vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL odsouhlasila kvóty pro nezákonné imigranty do ČR dokonce de facto již letos v dubnu. Za našimi zády Zrada a pokrytectví. Vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL odsouhlasila kvóty pro nezákonné imigranty do ČR dokonce de facto již letos v dubnu. Za našimi zády. A teď, když vidí, že občané chtějí opak, tak začali hrát habaďůru. Podívejte se, co jsem řekl přímo a narovinu ministrovi vnitra ve Sněmovně. Jestli se mnou souhlasíte, prosím sdílejte, jelikož česká média cenzurují SPD, takže se lidé nedozví pravdu. Řekl jsem ministrovi toto: Vážený pane ministře, děkuji za odpověď, ale vy jste více méně potvrdil to, co já říkám celou dobu - ještě letos do ledna tato vláda tvrdila, že žádná imigrační vlna nehrozí, byl jsem v různých médiích napadán, byl jsem zesměšňován, dělali se ze mne xenofobové a populisté, když jsem upozorňoval dva roky na to, že tady ta imigrační vlna nelegální imigrace hrozí a že bychom se na ni měli již loni připravit. Já si vzpomínám, když jsme tady projednávali i tuto zprávu před rokem, ale tam jsem hovořil o něčem jiném, tak jsem vyzýval k legislativnímu řešení a přípravě. Zaspali jste a vůbec jste se nepřipravili. Naopak jste ještě ty lidi, co na to upozorňovali, bagatelizovali a ještě jste je zesměšňovali. To je přeci ten problém. To, že jste začali dělat něco teď a pozdě, a ještě výsledek je tristní, co se týče jednání v Evropské unii, tak to je také fakt. Rozhodně nesouhlasím s tím, co jste říkal, že se snažíte tady bránit proti té imigrační vlně. Pak mi tedy vysvětlete, proč většina vládních europoslanců v Evropském parlamentu letos v dubnu, včetně europoslanců ČSSD, hlasovala pro kvóty pro nelegální imigranty do Evropské unie. Z tohoto hlasování potom vyšla ta následná činnost, kdy byly ty kvóty přijaty. To znamená, vy jste ještě v dubnu většina europoslanců této vládní koalice - a někteří i další, například TOP 09 - hlasovali pro kvóty. Poté jste zjistili, že veřejnost je proti, došlo na české přísloví "kam vítr, tam plášť", a když jste viděli, že to začalo být populární, tak najednou premiér Sobotka otočil a říkal nám, že jakoby naoko žádné imigranty vlastně nechce, a za našimi zády je samozřejmě přijímáte, a vždy na úkor sociálního zabezpečení našich českých občanů, našich seniorů, našich handicapovaných občanů a podpory rodin s dětmi. To je fakt. Tomio Okamura Vlastenectví Projev na demonstraci občanských iniciativ 28. října 2015 na Náměstí Republiky v Praze Každý národ zná pojem vlastenectví. Význam toho slova však není pro všechny národy stejný. Srovnejme texty dvou vlasteneckých písní: Vládni Británie! a Kde domov můj. Zatímco první píseň vyjadřuje ambice impéria a je hrdou oslavou britského námořnictva a armády, druhá opěvuje krásu české krajiny. Proč jsme tak skromní? Vždyť zápas Čechů o přežití národa a obnovení státnosti trval stovky let. Ano, jenomže ten zápas mnoha generací našich předků nebyl dobyvačný, ale obranný. Čechové chtěli mít vládu jen nad svou vlastní zemí. Osudová bitva na Bílé hoře trvala necelé dvě hodiny. Prohra stavovských vojsk však nadchla vítěze natolik, že hnali na porážku celý národ. Nejdřív se stínalo a věšelo a potom kradlo. O statky protestantských rodů vyštvaných do vyhnanství se podělili katolíci z řad domácí i cizí šlechty, svůj desátek dostala i církev svatá. Země království českého připadly jako dědičné léno Habsburkům, kteří okamžitě zrušili náboženskou svobodu. Na převýchovu „kacířů“ byly přizvány houfy školitelů, především Tovaryšstvo Ježíšovo, které se zaměřilo hlavně na mladé lidi, podle hesla: Chceš-li pokořit nepřítele, vychovej jeho děti. Nastolený totalitní režim, praktikující sepětí trůnu a kříže, proti sobě neměl a ani nemohl mít politickou opozici, když elita byla vyvražděna anebo rozptýlena v exilu. A přesto ti, co zůstali, často v pozici poddaných, nebyli vůči věrouce svých nových pánů poddajní tak, jak vrchnost čekala. Ani brutální nátlakové metody nevytěsnily u každého, kdo jim byl vystaven, anebo zastrašován, hlas svědomí. Strach je jednou z nejsilnějších emocí, proto jej mocní zneužívají pro své cíle. Pomocí strachu lze ochočit i zvíře. Ale jen člověk je schopen najít hluboko ve svém nitru proti strachu zbraň, ať už je to víra, ideál, nebo smysl pro povinnost a čest. Tehdejší odolnost některých komunit, rodin, ale i osamocených jednotlivců proti novým pořádkům připadá dnes mnohým nesrozumitelná. Nechápou, jaké a čí zájmy tak houževnatě bránili ti lidé z poloprázdných městeček a osad, řemeslníci, chudí kramáři a dříči na poli. Proč to nevzdali hned v druhé generaci? K čemu dál vlekli tu káru vzpomínek a odkazů? STR.2 Proč riskantně uchovávali staré knihy? Proč to dělali, když triumfující dech baroka zaplavil zemi novými tisky s náhrad-ními příběhy a náhradními svatými? Společenství, kterému cizí síla přetne linii vývoje a nasadí na zmrzačený pahýl vlastní roub, fyzicky nezanikne, ale jeho budoucí plody už jsou pak jiné, než byly ty původní. Každý z nás ale zřejmě už někdy viděl, jak zmrzačený kmen stromu obrůstá novými výhonky. Jsou to zpočátku slabé větvičky, ale za čas se strom obrodí a znovu nese plody. Své vlastní. To je odpověď na otázku, jaké a čí zájmy tak houževnatě bránili ti předvídaví často bezejmenní lidé, ten takzvaný plebs, a proč riskovali i život, aby ochránili české knihy a příběhy. Základem, bez kterého žádný národ nemůže přežít, je jeho jazyk. Uchovat jazyk národa, znamená udržet kód. V první fázi národního obrození se tedy rekonstruoval a šířil společný kód. Po vzkříšení jazyka se obrodila česká kultura, především literatura, divadlo a vydávání novin. Ve hře Josefa Kajetána Tyla nazvané Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, zazněla v roce 1834 poprvé píseň Kde domov můj. Když srovnáme její lyrická slova s hymnou tehdejší rakouské monarchie, která velebila císaře a žádala občany, aby statečně bránili habsburský trůn proti všem nepřátelům, je zřejmé, proč byla píseň o české zemi tak oblíbená, že se nakonec, po vzniku demokratické republiky, stala součástí státní hymny. Líbí se mi její návaznost na epochu národního obrození, a pokaždé když naši hymnu slyším, si uvědomuji, že je to zhudebněný kód. Většina cizinců, s výjimkou vzdělaných bohemistů, se domnívá, že naše hymna pouze popisuje přírodní scenerii, zatímco my při jejím veřejném zpěvu pokaždé znovu skládáme slib. Nejen své zemi, ale i lidem, kteří v ní žili před námi a pracovali, jak se říká, na národa poli dědičném. T. G. Masaryk, za jehož prezidentského mandátu zazněla hymna v roce 1920 poprvé, se nezasloužil jen o vznik suverénního státu. Dávno před tím, než byly hranice v Evropě nově překresleny, už vychovával předvídavý profesor pro budoucí republiku lidi, vlastence. Věděl, že i nevelký národ může být veliký svou kulturou a vzdělaností a vytrvale jej povzbuzoval připomínáním jeho historických vzepětí, mezi nimiž hledal spojovací cestu. Masarykovo zkoumání a vysvětlování smyslu českých dějin bylo ovlivněno potřebami přítomnosti. Přesto ctil i své oponenty v národní debatě, například katoličtější pohled historika Josefa Pekaře. Debatovat svobodně o věci, o kterou společně jde, vnímal Masaryk jako princip demokracie. A teď se zeptám. O jakou společnou věc nám dnes v Čechách jde? O čem naši vzdělanci zaujatě debatují, aby povzbudili veřejnost k přemýšlení? Jakého rozmachu dosáhlo naše současné školství při výchově studentů ke kritickému myšlení? Jakým potřebám přítomnosti slouží dnešní historikové, když znevažují vznik Československé republiky a mluví o omylu, který by měl být napraven? A jaké inspirativní ideály nám předává naše současná kultura? Čím nás obohacuje veřejnoprávní televize? Když zemřel Karel Havlíček Borovský, bylo mu necelých 35 let. Jmenujte mi dnes jediného mladého novináře, který by disponoval aspoň polovinou Havlíčkova rozhledu a kritického úsudku, nemluvě o jeho statečnosti. Co se týká té statečnosti, připouštím, že je možná některým lidem vrozená a jiným prostě chybí. Avšak láska k vlasti je věc výchovy, s tou se nerodí žádné dítě, ale pokud k ní není vedeno, je ochuzeno o část svého lidství. A také vlast je ochuzena o jednoho svého člověka. Jsme snad tak početný národ, abychom mohli bez následků vlastenectvím pohrdat? Opravdu už jsme dnes tak dezorientovaní, aby nám červené trenýrky, vyvěšené na střeše Pražského hradu, překryly skutečnost, že vlajka s nápisem Pravda vítězí, byla ukradena? Soudkyně odmítla zloděje potrestat, neboť jí není zřejmé, jakou škodu svým činem způsobili. Není to jasné ani mnohým politikům. Zřejmě nevědí, že Masarykovo heslo na prezidentské standartě se táhne českými dějinami jako červená niť už od Jana Husa, který je psal jako své krédo v dopisech z kostnického vězení, že jej používal i kališník Jan Rokycana, král Jiří z Poděbrad a později intelektuálové a umělci v epoše národního obrození. Ale ať už je to nevzdělanost nebo otrlost a necitlivost, plyne z toho jediný závěr. Lidé, kteří nedokážou sdílet zkušenosti svého národa, je nedokážou ani sdělovat na mezinárodním fóru. Nedokážou je položit na jednací stůl jako kartu, která varuje i věští. Naši politici zřejmě sází jen na své vlastní štěstí a zájmy národa jsou jim cizí. Nepochopili ani fenomén československých legií a hanebně jejich ideály převracejí naruby. Česká účast na vojenských akcích NATO bude jednou zhodnocena jako kolaborace s agresorem. A potrestána jako zločin proti míru. K těmto koncům však naši politici dohlédnout nedokážou. Ve své bohorovnosti jsou schopni nás bez skrupulí zavléct i do války proti vytipovanému nepříteli, kterým má být Rusko. Připomeňme jim, dokud je ještě čas, že s osudem národa a s jeho historickým směřováním nelze hrát v kostky. Udělejme to brzy! Myslím si, že v situaci, ve které dnes jsme, když tzv. elita národa selhává, je životně důležité, abychom neselhali my občané. Jen tak dokážeme tu sudbu zvrátit. Nemáme na to ale tři sta let, jako pohrobci Bílé hory. Čas se krátí a možná už se odčítá k nule. Ano, nikdo z nás, občanů, nemůže udělat mnoho, ale každý by měl udělat alespoň to, co je v jeho silách. Každý z nás má přece přátele s podobným smýšlením. Jsou tady? Přivedli jste je? Nebo odjeli na chalupu, aby si v den státního svátku odpočinuli? Tak příště ty chalupáře přitáhněte! Řekněte jim, že odpočívat můžou až v hrobě, ale teď máme společnou práci. Nejenom naše vlast ale celý svět stojí na křižovatce. Teď není čas na to, sedět na chalupě u kamen a se zalíbením přikládat vlastnoručně nasekaná polínka, když světoví hráči zažehují ohně pro budoucí globální požár! Vím, že v dnešním svátečním dni se koná jen v Praze podobných demonstrací, jako je tato, asi deset. To je ale marné plýtvání energií, lidmi i technikou a vůbec to nemá logiku. Zapomeňme na nevraživost mezi skupinami a politickými stranami, když jde o život, je důležitá jen jedna strana, strana míru. Čím rychleji se v ní všichni shromáždíme, tím dřív naši nezodpovědní politici pochopí, že program jejich příštího schůzování jim dáme sami. Prvním bodem bude okamžitý odchod ČR z paktu NATO . Souhlasíte? Tak to vyřiďte dál! Lenka Procházková W W W. T E P L I C K Y K U RY R . I N F O LISTOPAD 2015 ZDARMA Ďáblovi se nelze vlichotit, ďáblovi se lze pouze upsat. Jaké poučení si vzít z pádu ODS? Ďáblovi se nelze vlichotit, ďáblovi se lze pouze upsat. Jaké poučení si vzít z pádu ODS?! V angličtině existuje výraz "final blow", který by se do češtiny přeložil asi jako poslední kapka, nebo poslední rána. Znamená to situaci, kdy již není šance na záchranu a je jedno, co budete dělat. Tak nějak si asi musí po poslední " protikorupční " aféře připadat předáci ODS. Tak moc se snažili pravdoláskařským anti českým globaliatum vnutit do přízně, ze připomínali orientální otroky. Přesto jim zasadila pravdoláskařská galerka další smrtelný úder. V ODS se teď ozývá nářek " tohle jsme si soudruzi přece nezasloužili"! Vždyť v posledních letech se z ODS stala vzorová multikulturní a politicky korektní strana, která si v názorech nedala dokonce ani s TOP 09, či Zelenými. A teď přesto mají jít do kytek?! Považte sami. Předseda Fiala klidně nechá české matce ukradnout její vlastni děti norskými byrokraty a jeho hlavní obava je, aby snad cela záležitost neohrozíla čerpání norských fondu pro české " neziskovky". Na Ukrajině by zase bojoval za globalizační novým pořádek až do posledního Ukrajince.... Nebo první místopředseda Zahradil. Toho evidentně nejvíce mrzí, ze u nás je málo muslimských imigrantu. Za největší štěstí pro českou ekonomiku by zase asi považoval, kdyby v cele ministerstva sedel nějaký Vietnamec, který by podporoval " export". Místopředseda Kupka má obavy z " xenofobnich" nálad české protiimigrantské veřejnosti. Další místopředseda Tošenovský horuje pro EU regulace. Poslanci ODS Černochova a Holeček předkládají v parlamentu zákon umožňující adopci děti homosexuálům. Primátor Teplic Kubera usilovně pracuje na zřízení první muslimské no go zóny v ČR. Neexistuje neomarxisticke zvrácenost, kterou by ODS v posledních letech nepodporovala. Přesto ji pravdoláska nedá pokoj a chce ji úplně zničit. Jako například poslední korupční divadlo v Olomouci. Kde jde o boj Mezi ČSSD a Havlisty v Babišově ANO. Ne ze by I. Langr nezasluhoval prozkoumání náhle nabytého majetku. Ale proti havlistickým vykukům typu Bakala, apod... Je to mala ryba... Proč chce tedy havlistická banda ODS definitivně zlikvidovat? 1) prostě chce slabšímu a skoro mrtvému ještě jednou demonstrovat svoji moc. 2) dodatečná pomstychtivost za Klause, který ji teď Kazí imigrační kampaň. To je jisty paradox, protože Klaus již dávno v ODS není... 3) snaha eliminovat počet stran na neomarxistické levici, přece jenom Zelení, Top 09, ANO a ODS jsou na necelý 1 milion voličů trochu moc.... 4) demonstrace sily nadnárodních šéfů pravdoláskařů. Jaké poučení by si z ODS mely vzít nové antisystémové strany? ďáblovi se nelze vlichotit, lze s ni pouze bojovat a vzdorovat jeho nástrahám.... Nebo se mu jako pravdoláska bezmezně upsat. Jen prosím nezapomínejte, že nás všechny cela jednoho dne zúčtování za naše myšlenky, slova a činy . Já osobně bych se rozvodně v pekle s Havlem a jeho bandou smažit nechtěl .... Martin Kohout C´est la Vie, c´est la Vie ….už nás to nebaví! Politici ve vrcholných funkcích, reprezentující náš stát jsou až na několik výjimek neschopná banda hochštaplerů, která zneužívá důvěru svých voličů. Prezident Miloš Zeman před časem utrousil výstižnou domněnku o slabších kusech, kteří byli ad hoc nominováni na vysoké vládní posty svými stranickými kolegy bez jakéhokoliv prověřování jejich odbornosti, vzdělání a obecně jejich způsobilosti k výkonu náročného „jobu“. O tzv. náročnosti lze polemizovat, protože normálně by se nemohly dít ty prasečiny, aby si „vyvoleni“ prohazovali ministerská křesla jako horké zemáky. Bonmot o slabších kusech se bohužel týká celého vládnoucího stáda pološíleného dobytka. Vzpomíná si vůbec ještě někdo, kdy na post ministra spravedlnosti usedl slavný kuřák dýmky JUDr. Kalvoda, který po několika dnech odstoupil, protože se prokázalo že nezvládl státnice a titul JUDr. používá neoprávněně, což je trestný čin. No a co se pak stalo? Jako obvykle nic. Odstoupil a pochopitelně náročná studia v urychleném režimu zdárně dokončil. Kde asi ? Alchymistovi, exministrovi financí vděčíme za největší propad rozpočtu v celé naší historií. Jeho nástupce Slovák Babiš schodek snižuje o cca 15 miliard, ale náš státní dluh narůstá už jen o 75 miliard ročně. Nemusíte být zrovna von Braun, abyste spočítali, že během příštích dvaceti let zadlužení ČR překročí tři bilióny což je číslo 3 s dvanácti nulami. Nemějte starosti. Jeho splácení se vás netýká, ani vašich dětí ani jejich dětí ani vašich pra-pra vnoučat. Kouzelnou formuli nastínil Island, stát s populací okolo 500 tisíc. Jak? Jednoduše. Zadlužené banky odepsal a bankéře pozavíral a jejich majetek zabavil. A dnes necelých osm let poté, po světové bankovní krizi je Island takřka bez dluhů a prosperuje. Snad hozenou rukavicí někdo zvedne, a pokud se stejným směrem vydá Británie (Corbyn), Francie (Le Pen) je zameteno. Konec EU, konec NATO, konec multikulturalismu, konec obohacovaní evropských kulturních hodnot americkými new-world-orderhonáky dobytka. „Ta vaše rodea, americký fotbal, hamburgery, GMO potraviny si vražte do prdele a konečně se naučte jíst příborem“. Dominance dolaru co by světové měny končí, ale naštěstí nekončí satan Putin. Popularita šachového „Aljechina“ dosahuje v Rusku 89% a v Evropě téměř 50%. Symbol ruského medvěda se údajně těší dobrému zdraví a v roce 2018, kdy mu končí mandát bude znovu zvolen dle ústavy, protože „Duma“ ji změní a Putinovo setrvání v roli geniálního šachisty se prodlouží, aby tu partii USA/Rusko ukončil matem. Mat sice vyřeší konflikt západ/východ ale nic zásadního. Co dělat s neúměrně narůstající populací modré planety. Necelých 7. 5 miliard uvádí OSN s dodatkem, že rok co rok se rodí dalších 80 milionů. Takže jestli je Merkelová ochotna akomodovat několik milionů imigrantů ročně do EU, jde o nesmysl, který nic neřeší, podobně jako USA udělováním azylů imigrantům z Mexika a z Latinské Ameriky. Řekněme, že EU a USA každý rok přijme pět milionů imigrantů. Co s těmi zbývajícími 75 miliony kteří se rodí jak na běžícím pásu, jako králíci (dle Papase). Pochopitelně, že věřící dementi budou argumentovat moderními technologiemi, které zajistí potravu a blahobyt dalšímu nárůstu lidstva o 3 až 4 miliardy. Zanedbatelná skupina s hemeroidy místo mozků tvrdí, že cca 35 miliard planeta zvládne v pohodě což je absurdní blábol. Pojmy „střet civilizací, konflikt světových náboženských doktrín“ jsou jen kamínky v mozaice apokalyptického rozměru. Je to poslední varování přírody nám „homo sapiens“ a naší povýšené aroganci. Je vůbec v našich silách katastrofický scénář radikálně změnit? Je pozdě, „Rubikon“ byl překročen! Kdo by sebevražedný trend změnil? Politici, hlavy států jako Obama, Merkelová, Hollande, Cameron, Tusk, Schulc atd., nebo máte na mysli ty„slabší kusy“, humanistku Šabatovou, Dienstbiera, Stropnického, alchymistu Kalouska či fořta aus Austria? S noblesním fořtem už nepočítejte. Ten se po neúspěšné transplantaci řitního otvoru (údajně nová díra do prdele prý ho odmítla) rozhodl v příštích prezidentských volbách už nekandidovat a odejít konečně na odpočinek, i když lavičky kulisáka z ABC komfortní posezení nenabízí. Pád alias „jízda na tygru“ bude pokračovat až k hořkému konci, pokud ji nezastaví naše umělecká/politická elita ženského pohlaví. “Hlavní je to pohlavní“ proklamoval Doc. R. D. a snad měl pravdu. Ony ty hvězdy našeho společenského nebe by nakonec mohly uspět v rolích těšitelek těch sexuálně strádajících ilegálních chudáčků, kterým v těch detenčních táborech tvrdnou varlata. Nabízí se přímo historicky počin. Namísto humanitárního bombardování humanitární snižování hladiny testosteronu, za což dementi v EU možná udělí ČR i nějaké plusové body. Maringotka s párem koní by účel tažení českých sufražetek asi nesplnila. Většina těch lvic má za sebou „přechodník“, i když vypadá dobře (J. W.) a kterým byly většinou odebrány W W W. T E P L I C K Y K U RY R . I N F O POHLEDEM VYDAVATELE řidičáky. Ale nabízí se pancéřovaná limuzína ministra obrany herce Stropnického, který by s navigací GPS mohl dámičky a umělkyně jako Filipovskou, Táňu Fišerovou, Vašariovou, Šiklovou, urgentně dopravit do potenciálních ohnisek sexuální revolty. Nadržení Afričani by se uvolnili a utěšovatelkám by se splnil na konci pozemské pouti životní sen. Na světové šachovnici dojde k několika rošádám. I když je zatím předčasné předvídat, kdo zaujme křeslo v oválu v „Bělidle“, tak průzkumy naznačují, že prezidentem US bude miliardář a republikán Donald Trump. Ve svých projevech zatím neustále zdůrazňuje, že z USA opětovně udělá prosperující zemi a armádu vyzbrojí tak, že nepřátelé Ameriky se poserou strachy z konfrontace. Nevíme, o čem sní Trump ani hysterické davy na jeho předvolebních šarádách, ale US nikdo nikdy nenapadl od dob občanské války. Svou rétoriku prý ponížil na úroveň stupně 4. což je srovnatelné se školáky české „osmiletky“. Všichni Trampovi rozumí a věří. Aby ne, když ta většina davu nemá ani ponětí, kde se ti zavilí nepřátelé „Bohem vyvolené a výjimečné země“ na globu nachází. Současný schodek státního rozpočtu (přiznaného) je okolo 20 trilionů US § a každý rok pravidelně narůstá. Tramp slibuje, že ho umaže během dvou funkčních období a vytvoří miliony nových dobře honorovaných pracovních míst v US a přinutí k tomu obří korporace, které za účelem většího zisku a daňových úlev vyvezly průmyslovou výrobu do Mexika, Číny, Indie atd. Hezky se to poslouchá, ale o zásadním problému–zrušení vojenských základen (cca 800) se nezmínil. Za rok budeme chytřejší a uvidíme, jestli „moment setrvačnosti“ vynese Trumpa do „White House“. Jeho soupeřka Hillary si prý při grilování v kongresu US ohledně průseru na ambasádě v Benghází (Lybie), vyžádala 120-ti minutový „time out“ což diváky CNN, FOX, CNBC přivedlo k logickému a oprávněnému dotazu. Je tato stará, sedmdesátiletá žena, mentálně a fyzicky způsobilá vykonávat odpovědnou funkci hlavy státu? Pravděpodobně má zenit za sebou. Mrs Hillary a Frau Merkel co nevidět vytvoří silnou dvojku a my doufejme, že se brzy utkají v bílých kazajkách bez rukávů, potažmo v oddělených klecích na JIP i když veřejnost by spíše ocenila pruhovaný erár. O těch svých politických kariérách by měly napsat společně memoáry, aby se občan dověděl, jak to v těch nejvyšších patrech chodí. Marquis de Sade by při jejich čtení asi zesinal závistí. Deharse Občané stále více vyjadřují zlost nad tím, jak česká vláda hodlá nasypat cizím arabským zemím více než 100 milionů korun na pomoc pro zvládání uprchlické krize. Peníze odešly do Turecka, Jordánska a také do Sýrie na pomoc Kurdům. Vláda se také netají tím, že uprchlická krize již stála český stát přes půl miliardy korun. A zatímco Německo prý stárne a ani velká imigrace nevyřeší problém udržení průmyslového růstu Německa, tak ostatní země evropské unie se snaží tvářit, že uprchlická krize je vlastně přínosná, protože pomůže oživit pracovní trh. Takovéto lži jsou naprosto ujeté. Arabská nezaměstnanost v Evropě je obrovská, protože ti lidé nemají žádnou kvalifikaci. Všichni mají obrovskou jazykovou bariéru, a pokud umí mluvit, používají angličtinu, která je v Německu asi tak používaná a oblíbená, jako svahilština v Praze na Žižkově v restauračním zařízení IV. cenové skupiny. Současná imigrační vlna do Německa nemá nic společného s obavami o pracovní sílu a výkon německé ekonomiky. Hrozivý propagandistický článek, pod který se raději autoři nepodepsali ani pseudonymem a alibisticky uvedli pouze „iDnes.cz“ a „ČTK“, je naprostý propagandistický pamflet, který pochází z dílny REUTERS a v posledních hodinách je šířen v celé západní Evropě. Článek se snaží vsugerovat dojem, že imigrační vlna do Německa je potřebná, nutná a že je vlastně pořád stále malá a uprchlíků je potřeba mnohem více. V článku se dokonce uvádí úvaha jakéhosi pana Böhmera z jakési průzkumové agentury Prognos, který tvrdí, že země s vyšší porodností na tom budou ekonomicky mnohem lépe v budoucnu a jako příklad uvádí Francii. Tak to je k popukání. Francie, která prochází hlubokým poklesem reálných mezd a zvyšováním podílu nízkoplacené práce (likvidace střední třídy v rámci procesu globálního chudnutí), která má mezi arabskými spoluobčany tak vysokou nezaměstnanost, že Paříž raději zakázala do statistik nezaměstnanosti zahrnovat etnickou příslušnost, má díky nezaměstnaným Arabům sice vysokou porodnost, ale z této populace rozhodně daňoví poplatníci a tahouni hospodářského růstu nevyrostou. Je proto nutné si stále dávat pozor. Při čtení mainstreamu sledovat změny v rétorice, sledovat fiat alternativu a přesuny akcentů v článcích. Podobně jako zmíněný článek na iDnesu, i desítky dalších serverů zahájily v posledních dnech kampaň na obhajobu migrace do EU s odkazem na nízkou natalitu a klesající růst HDP. Je to zoufalý pokus, jak položit rovnítko mezi Araby a hospodářský růst v EU, což je tak obrovská lež, které snad nikdo neuvěří, ale pozor na sílu mainstreamu, pozor na školství! Zjišťujte denně od svých dětí, co jim říkají učitelé ve škole! Tenhle záchranný pokus globálního architekta prosadit a uchránit migraci do EU skrze spojnici mezi natalitou a růstem HDP totiž začne být tlačen do hlav především dětem! Dr. Eugen S. Freimann STR.3 LISTOPAD 2015 ZDARMA Manuál pro mainstreamové novináře, jak informovat ve vztahu k Rusku v 10 bodech Stále častěji se množí případy selhání redaktorů hlavních českých médií ve vztahu k Ruské federaci. Do tisku prosakují zprávy, jež jsou vůči Rusku málo kritické a mohou ideologicky zpochybňovat konání nejen evropských institucí v Bruselu, ale dokonce i činy našich spojenců v NATO. Tento nešvar se bohužel občas objevuje i v jinak spolehlivé České televizi, zejména když editor pořadu dopředu dostatečně neprověří světonázor pozvaného diskutéra. Pak se divák dozvídá informace, které ho jen matou a někdy i přímo šokují. Vyloženě odstrašujícím případem se stala infiltrace analytika Martina Kollera do programu veřejnoprávní televize. Jak je možné, že ČT tak dlouho trvalo, než byl tento živel odhalen? Lidé jako Koller, Jan Petránek, profesor Oskar Krejčí, vojenský lékař Marek Obrtel a podobní zkrátka nemůžou dostávat prostor ke své nezodpovědné prostořekosti. Copak chceme snižovat autoritu evropské vlády v Bruselu nebo mírové poslání NATO při obraně a budování demokracie ve světě? Do budoucna je třeba ještě intenzivněji angažovat pouze ideologicky spolehlivé osoby. Patří mezi ně samozřejmě Jefim Fištejn, Jan Šír, Luboš Palata, Martin C. Putna, Libor Dvořák, bývalý velvyslanec Petr Kolář a mnoho dalších, kteří nikdy nezklamou a jejichž názory jsou bezpečné. Výběr je skutečně velký a další mladé kádry se profilují v neziskových organizacích, které naše vyspělá západní společnost posílá postupně demontovat státy neodpovídající naším hodnotám. 1) Je třeba zdůrazňovat podlost Vladimíra Putina, který samozřejmě nechce nic menšího než ovládnout svět. Při troše snahy se vždycky dá najít nějaká skvrna na Putinově jednání, i když třeba právě posílá potraviny do míst postižených válkou. Pokud se nic neprokáže, můžeme alespoň vypustit informaci, že podle svědka, který nechce být jmenován, Rusové do jídla zabalili zbraně nebo že Putin pronásleduje homosexuály. 2) Ruská armáda v Sýrii bombarduje hlavně ženy a děti. Americká vždy jen teroristy. Když ze strany US armády nebo spojenců dojde k běžným přehmatům a je vybombardovaná nemocnice, televizní studio, je zasažen civilní vlak nebo raketa zabije svatebčany a zprávu kvůli nezodpovědnosti některých novinářů nejde ignorovat, je nutné současně uvést nějakou negativní zprávu o Rusku. V takovém případě ctíme zásadu vyváženosti. Pokud nemáme nic aktuálního, sáhneme do historie a připomeneme vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Lidi jsme naštěstí už naučili nerozlišovat mezi současným Ruskem a bývalým Sovětským svazem. Rok 68 zkrátka vždy zabírá a kritiky spolehlivě umlčí. 3) Co dělá Rusko, je vždycky podezřelé. Když chce, aby mu Ukrajina platila za odebraný plyn, je třeba zeptat se Jefima Fištejna nebo Libora Dvořáka, co tím Ruská federace sleduje. 4) Nenechat Putina dlouho mluvit. Ten totiž často, a naprosto úmyslně, říká pravdu – demagogicky se tak snaží nahlodávat věrohodnost demokratických médií. Vhodné jsou proto jen krátké útržky z jeho projevů, které zanalyzuje a uvede na pravou míru odborník na Rusko, nejlépe komentátor Romancov, známý svou schopností číst Putinovy myšlenky. 5) Pozor na výběr fotografií! Několik let stará fotka kolony tanků ze cvičení ruské armády přidaná k článku o vpádu desítek tisíců Rusů na Ukrajinu určitě zabere na naivní americkou veřejnost. Mějme však na paměti, že Češi jsou zatím stále ještě poměrně geopoliticky vzdělaní, proto pozor na bezhlavé přebírání fotografií od našich kolegů z velkých agentur. Kvůli jejich chybám se zbytečně stáváme terčem pošklebků od jízlivé a tradičně nedůvěřivé české veřejnosti. 6) Stejně tak je třeba opatrnosti při úpravách fotografií ve Photoshopu. Když snímky upravujeme, abychom bojovali s ruskou propagandou a dali jim správný protiruský význam, je třeba se přesvědčit, že originál není běžným uživatelům internetu dostupný. Lidé jsou totiž zlomyslní a na sociálních sítích škodolibě zveřejňují originály fotek před úpravou, jen aby nás ztrapnili. 7) Ještě k Ukrajině. Dnes je bohužel žádoucí vyhýbat se citacím prezidenta Petra Porošenka. Ten se sice snaží, ale někdy až moc, a tím připomíná neřízenou střelu. Je lépe více přebírat zprávy z jeho demokratické soukromé televize nebo jemu podřízených demokratických tiskových agentur. Vypadá to věrohodněji. Ukrajinského prezidenta totiž v současnosti nikdo nebere vážně. A to ani v Německu. Na druhou stranu je třeba Porošenka chápat: zmatenost jeho názorů je často daná protichůdnými instrukcemi jeho přátel z Washingtonu, které samotné zaskočily ruské reakce na jimi dobře míněnou výměnu ukrajinské vlády. 8) Vyhýbat se Jaceňukovi! Tomu už nevěří ani sami Ukrajinci. Ostatně podle plánu svůj díl práce odvedl a jako premiér brzy skončí. Až bude jednou vyšetřován z válečných zločinů a korupce, mohl by si někdo vzpomenout, že jsme ho chválili. Tak jako nám dnes vyčítají, že jsme chválili Kosovskou osvobozeneckou armádu (UCK). Přitom ne všichni členové UCK obchodovali s drogami a prodávali ledviny zajatých Srbů. Určitě by se v této organizaci našli i slušní lidé. 9) Připomínat čtenářům a divákům, že pouze my jsme svobodná, pravdivá a demokratická média. Vše, co jde z Ruska, je propaganda, protože tam vládne krutá diktatura a tyranie. 10) Zdůrazňovat, že obyvatelé Ruské federace trpí nedostatkem šampaňského, polských jablek a německých paštik. Lidi, kteří u nás mají odlišné názory, nedej bože dokonce sympatizují s Ruskem, je třeba zesměšnit nebo je udělat nedůvěryhodnými. Stejně jsou to určitě agenti placení Moskvou. A když ne, tak by jimi býti mohli. Poznámka: jako inspirace pro tento ironický článek posloužily zprávy zveřejňované hlavními českými médii. Jejich tendenčnost a stupidita je často tak zřejmá, že podobný manuál možná skutečně existuje. Michal Mikulenka Americké NATO začíná být nebezpečnější než Varšavská smlouva: nastal čas odejít! Asi nikoho by v roce 1989 snad ani ve snu nenapadlo, že nadšení ze vstupu do amerického NATO vystřídá v roce 2015 všeobecná skepse a nenávist! Tenkrát byli proti jenom komunisté a pár jedinců A Václav Havel, který byl přesvědčený, že se obě organizace rozpustí. Jenomže v okamžiku, kdy americké NATO zjistilo, že zmizel velký protivník, naopak začalo o to víc chrastit zbraněmi a rozsévat "americký mír" do všech koutů světa. A to především tam, kde si před USA nesednou na zadek, nebo mají malý dluh jako Rusko, či Libye, nebo Sýrie. A válka je okamžitě za humny. V USA se zabíjejí děti mezi sebou, nás ženou do války? A stačí jenom mít otevřené oči: Fico a Orbán přestali lézt USA do konečníku. Výsledek? Severoatlantická aliance ve východní Evropě vybuduje další dvě regionální velitelství, a to na Slovensku a v Maďarsku. (čistě náhodou v těchto dvou zemích) Rozšíření přítomnosti NATO na jeho východní hranici podle očekávání schválili (demokraticky) ministři obrany členských zemí aliance na zasedání v Bruselu. To hlasování bylo stejně demokratické, jako hlasování v Bruselu o uprchlících. Slovenské ministerstvo obrany na svém webu zdůraznilo, že připravovaný integrační tým (NATO Force Integration Units - NFIU) na Slovensku nebude základnou. Slovenský sociálnědemokratický premiér Robert Fico vybudování nějaké stálé vojenské základny NATO ve své zemi opakovaně odmítl. V jednom průzkumu se prý proti tomu vyslovily tři čtvrtiny Slováků. A co připravuje naše ministerstvo? Co vše se ukryje pod nový zákon, nařízený z USA a Bruselu, aplikovatelný na všechny protesty, protože i protesty proti NATO budou brány jako nacionalistické a protistátní? Situace by se mohla zlepšit příští rok. Ministerstvo vnitra totiž plánuje zřízení zvláštního útvaru, který se bude specializovat výhradně na internetovou kriminalitu. „Tento útvar by pak měl mít na starosti především koordinaci při odhalování trestné činnosti v prostředí internetu". A pak se může trestat cokoliv, USA na to upozorní... Klec spadla a z tohoto kriminálu už se (zatím) nedostaneme, pokud nebudeme podporovat válku amerického NATO ve všech koutech světa! Libye: Od nejbohatší africké demokracie k ráji teroristů sponzorovanému USA-NATO 20. října bylo čtvrté výročí USA zorganizované vraždy bývalého libyjského vůdce Muammara Kaddáfího a propadu do chaosu jedné z nejvyspělejších afrických zemí. V r. 1967 plukovník Kaddáfí zdědil jednu z nejchudších zemí v Africe; v době jeho zavraždění byla Libye nejbohatší zemí Afriky. Před USA vedeným bombardováním v r. 2011 měla Libye nejvyšší index lidského rozvoje, nejnižší dětskou úmrtnost a nejvyšší věk dožití v celé Africe. Dnes je Libye zkrachovalým státem. Západní vojenská intervence vedla ke všem nejhorším scénářům: západní velvyslanectví zmizela, jih země se stal útočištěm teroristů ISIS a severní pobřeží centrem pašování běženců. Egypt, Alžír a Tunis uzavřely své hranice s Libyí. Toto vše se děje uprostřed masového znásilňování, vraždění a mučení, které doplňují obrázek státu rozpadlého až na kost. Libye má v současné době dvě konkurující si vlády, dva parlamenty, dvě skupiny usilující o ovládnutí centrální banky a státní ropné společnosti, nemá funkční státní policii či armádu, a Spojené státy nyní věří, že ISIS řídí výcvikové tábory v rozsáhlých oblastech země. Na jedné straně na západě země převzaly kontrolu nad hlavním městem Tripoli a dalšími klíčovými městy na islamisty napojené bojůvky a vytvořily vlastní vládu, a rozhání parlament, který byl zvolen dříve. Na druhé straně na východě země „legitimní“ vláda s převahou antiislamistických politiků utekla 1,200 km do Tobruku a již nic neřídí. Demokracie, která byla Libyjcům slíbena západními vládami po pádu plukovníka Kaddáfího, zmizela. Na rozdíl od obecné víry byla Libye, kterou západní média běžně popisovala jako „Kaddáfího vojenskou diktaturu“, jedním z nejdemokratičtějších států na světě. Za jedinečného Kaddáfího systému přímé demokracie byly tradiční instituce vlády rozpuštěny a zrušeny a moc patřila lidem přímo, prostřednictvím různých výborů a sněmů. Kontrola nebyla ani zdaleka v rukou jediného muže a Libye byla silně decentralizována a rozdělena na několik malých komunit, které byly v podstatě „mini-autonomními státy“ ve státě. Tyto autonomní státy měly kontrolu nad svými kraji a mohly provádět řadu rozhodnutí, včetně o tom, jak rozdělit příjmy z ropy a rozpočtové zdroje. V rámci těchto mini autonomních států byly třemi základními institucemi libyjské demokracie místní výbory, základní lidový sněm a výkonné revoluční rady. Základní lidový sněm, či Mu'tamar sha'bi asasi, byl v podstatě libyjským ekvivalentem dolní sněmovny v Británii nebo parlamentu ve Spojených státech. Nicméně libyjský Lidový sněm se neskládal pouze z volených zástupců, kteří probírali a navrhovali zákony ve jménu lidu; sněm umožňoval všem Libyjcům se tohoto procesu přímo účastnit. V celé zemi bylo založeno osm set Lidových sněmů a všichni Libyjci se jich mohli volně účastnit a utvářet národní politiku a činit rozhodnutí o všech hlavních otázkách, včetně rozpočtů, vzdělávání, průmyslu a ekonomiky. V r. 2009 pozval Kaddáfí do Libye New York Times, aby tam jejich zástupci strávili dva týdny sledováním přímé demokracie země. New York Times, které byly tradičně vůči demokratickému experimentu plukovníka Kaddáfího silně kritické, připustily, že v Libyi bylo cílem, aby „každý byl zapojen do všech rozhodnutí… Desítky tisíc lidí se účastnily místních schůzí výborů, aby tam záležitosti probraly a hlasovaly o všem, od zahraničních smluv po výstavbu škol.“ Základním rozdílem mezi západními demokratickými systémy a přímou demokracií Libyjské džamahírie je, že v Libyi bylo všem občanům umožněno vyjádřit svůj názor přímo – ne pouze v parlamentu složeném z pár set bohatých politiků – ale ve stovkách výborů, jichž se účastnily desítky tisíc běžných občanů. Libye za Kaddáfího nebyla ani zdaleka vojenskou diktaturou a byla nejvíce prosperující africkou demokracií. Při řadě příležitostí byly návrhy pana Kaddáfího odmítnuty v lidovém hlasování během sněmu a byl schválen opak a zaveden zákonem. Například při mnoha příležitostech pan Kaddáfí navrhoval zrušení trestu smrti a tlačil na upřednostnění domácího vyučování před tradičními školami. Nicméně Lidové sněmy chtěly zachovat trest smrti a klasické školy a vůle lidí zvítězila. Podobně i v r. 2009 předložil plukovník Kaddáfí návrh v podstatě zrušit centrální vládu zcela a dát veškeré příjmy z ropy přímo rodinám. Lidové sněmy odmítly tuto myšlenku také. Po více než čtyřicet let Kaddáfí prosazoval ekonomickou demokracii a používal bohatství plynoucí ze znárodněného ropného průmyslu k financování sociálních programů pro všechny Libyjce. Za Kaddáfího vlády se Libyjci těšili nejen bezplatné zdravotní péči a vzdělání, ale také bezplatné elektřině a bezúročným půjčkám. Nyní díky intervenci NATO je sektor zdravotní péče na pokraji kolapsu, kdy tisíce filipínských pracovníků utíkají ze země, instituce vyššího vzdělávání po celém východě země jsou zavírány a v kdysi vzkvétajícím Tripoli jsou výpadky proudu běžné. Na rozdíl od Západu Libyjci nevolili jednou za čtyři roky prezidenta a bohatého místního poslance, který pak činil všechna rozhodnutí za ně. Běžní Libyjci rozhodovali o zahraniční, domácí a ekonomické politice sami. Americké bombardování v r. 2011 nejen zničilo infrastrukturu libyjské demokracie, Amerika také aktivně prosazovala vůdce teroristické skupiny ISIS Abdelhakima Belhajdje, jehož organizace činí zavedení libyjské demokracie nemožným. Fakt, že Spojené státy mají dlouhou a divokou historii podporování teroristických skupin v severní Africe a na Středním východě, překvapí pouze ty, kteří sledují jen „zprávy“ a ignorují historii. CIA se poprvé dala dohromady s extremistickým islámem během studené války. Tehdy viděla Amerika svět velmi jednoduše: na jedné straně Sovětský svaz a nacionalismus třetího světa, který Amerika považovala za sovětský nástroj; a na druhé straně západní země a extremistický politický islám, který Amerika považovala za spojence v boji proti Sovětskému svazu. Od té doby Amerika používala Muslimské bratrstvo v Egyptě proti sovětské expanzi, Sarekat Islam proti Sukarnovi v Indonésii a teroristickou skupinu Jamaat-e-Islami proti Zulfiqar Ali Bhuto v Pákistánu. A v neposlední řadě je tu Al-Kajda. Al-Kajda: Počítačová databáze CIA Abychom nezapomněli, tak CIA stvořila Osamu bin Ladena a kojila jeho organizaci po celá 80. léta. Bývalý britský ministr zahraničí Robin Cook řekl sněmovně, že Al-Kajda byla nezpochybnitelně produktem západních tajných služeb. Robin Cook vysvětlil, že Al-Kajda, což v arabštině doslova znamená „základna“, byla původně počítačovou databází tisíců islamistických extremistů, kteří byli vycvičeni CIA a financováni Saudy, aby porazili Rusy v Afghánistánu. Islámský stát Iráku a Sýrie (ISIS) používal jiný název: Al-Kajda v Iráku. ISIS se rozlézá v Libyi alarmujícím způsobem, pod vedením Abdelhakima Belhadje. Fox News nedávno připustily, že panu Belhadj „se kdysi dvořila Obamova vláda a členové kongresu“ a že byl velkým spojencem Spojených států při svrhávání Kaddáfího. V r. 2011 Spojené státy a senátor McCain oslavovaly Belhadje jako „hrdinného bojovníka za svobodu“ a Washington dal jeho organizaci zbraně a poskytl logistickou podporu. Nyní senátor McCain označil Belhadjovu organizaci ISIS „za pravděpodobně největší hrozbu pro Ameriku a vše, za čím stojíme“. Za Kaddáfího islámský terorismus prakticky neexistoval a v r. 2009 americké ministerstvo zahraničí označilo Libyi za „důležitého spojence ve válce proti terorismu“. Dnes, po americké intervenci, je Libye domovem největšího volně dostupného skladiště zbraní na světě a její propustné hranice jsou běžně překračovány řadou těžce vyzbrojených nestátních hráčů, včetně tuarégských separatistů, džihádistů, kteří vyhnali malijskou armádu z Timbuktu, a stále více bojovníků ISIS, vedených bývalým americkým spojencem Abdelhjakimem Belhadjem. Je jasné, že Kaddáfího systém ekonomické a přímé demokracie byl jedním z nejvážnějších demokratických experimentů, a bombardování Libye organizací NATO se může snadno zapsat do historie jako jedno z největších vojenských selhání 21. století. Garikai Chengu paratdnes TEPLICKÝ KURÝR český regionální měsíčník vychází vždy k 15.dni v měsíci, vydává: JM ES FREIMANN, povoleno Ministerstvem kultury MK ČR E 13125, šéfredaktor: Josef Mario Freimann, kontaktní adresa: Teplický KURÝR, Posterestante, 415 01 Teplice, e-mail: [email protected], tel.č.: +420 474 521 799. Vychází v nákladu 5500 ks, příjem inzerce: písemně na kontaktní adrese, telefonicky (SMS), na e-mail. Materiály označené PI jsou placenou inzercí. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Ročník 24 STR.4 W W W. T E P L I C K Y K U RY R . I N F O
Podobné dokumenty
Skripta teorie jazzu
spočívá v tom, že intervaly mezi tóny daného akordu vyplníme průchodnými neakordickými tóny, čímž vytvoříme stupnici, v níž pak
improvizujeme melodii. Tyto stupnice jsou již připraveny, patří mezi ...
Orl-2015-3
hrnců, prašivých psů a popelících se hubených dětí, a brutálního komisaře, který chce s bičem hnát ty, do jejichž čela
se sám najmenoval, do domnělého ráje, který po jeho
porozumění světu může přij...
Jaro - léto/2010 - Kulturní noviny
Členové hnutí určitě nejsou dogmatici, jejich
hlavním východiskem není ani strach z eko‑
logické krize, byť uznávají její naléhavost.
Číslo 7 / 2011
Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co
zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají Tím ukazují že to, co zákon požaduje, mají napsáno
ve svém srdci, jat dosvě...
Článek o Loutkovém divadle najdete v časopise Beseda č. 5/2015
historii klubu! Přišli jste v rekordním počtu a jídlo i pivo bylo vynikající. Výtěžek z této akce bude
použit na opravu koupelny v patře klubu a další drobné opravy, které jsou bezprostředně nutné
...
Náš region 22/2009 - Obecní policie Zdiby
REGION – Kdo jiný by měl posuzovat čteobory a koníčky si s ní držel kontakt. I díky
nářské fotografie než odborník. Třeba fototomu, že byl z jiného oboru, pro něj nebylo
graf Jan Navrátil, ktedůlež...