Koncert 12.04.2015 účinkující a skladatelé

Koncert 12.04.2015
▪ účinkující a skladatelé ▪
Kladenský symfonický orchestr
Kladenský symfonický orchestr, člen České asociace
neprofesionálních komorních a symfonických
těles, člen evropské a světové federace orchestrů,
vstoupil v roce 2015 do své 113. koncertní sezóny.
Vedení orchestru kvalitními dirigenty (Hynek Kubát,
žák Antonína Dvořáka, Vašatovci, Jan Snítil, Vítězslav
Podrazil, Jiří Mikula, Martin Klepetko, Adolf
Melichar, Zbyněk Müller, Vlastimil Mareš, Karel
Procházka) je společným znakem jeho historie
i současnosti. V současné době jsou stálými
dirigenty orchestru Karel Procházka a Vlastimil
Mareš. S tělesem vystupovali vedle vlastních členů
i osobnosti velkého hudebního světa (František
Ondříček, Jaroslav Kocián, Ema Destinová, Václav
Snítil, Jaroslav Svěcený, Ivan Ženatý, Jiří Panocha,
Pavel Zejfart, Daniel Veis, Jiří Hubička, Miloš Bok,
Václav Hudeček, Jiří Bárta, Kazuko Nagatomi a další).
Dramaturgie orchestru vychází z české tvorby,
zastoupené
především
obdobím
klasicismu
a novoromantismu. Nejhranější jsou díla Antonína
Dvořáka, prováděny jsou i skladby Mendelssohna, Brahmse, Čajkovského, Griega, Musorgského, Skrjabina, Suka a dalších skladatelů.
Orchestr stál u zrodu projektu Antonín Dvořák a náš kraj, účinkoval na zámku v Třešti (Mezinárodní vědecká konference), vystupoval
na Národních festivalech v Písku a ve Slaném. Zahraniční kontakty navázal v roce 1988, kdy přijal pozvání na Orchestrální seminář v Bad
Alexandersbadu, který vyvrcholil koncertem v Selbu, na kterém byla mj. provedena Dvořákova Symfonie č. 8 G dur Anglická. V příštím
roce přišlo pozvání z Mnichova na Mezinárodní festival neprofesionálních orchestrů. V roce 1990 začala spolupráce a výměnné koncerty
s Wandsbeker Sinfonieorchester z německého Hamburku, která trvá doposud. Orchestr hrál ve Francii (1992) a kontakty navázal (2000 –
2002) s Wansworth Symphony Orchestra z Velké Británie. V roce 2007 byl orchestr zastoupen při provedení Dvořákova oratoria Stabat
Mater v mezinárodně obsazeném orchestru v rámci Národního festivalu neprofesionálních komorních a symfonických těles na koncertech
v České republice a v Německu (Teplice, Freital, Ústí nad Labem, Dresden) a v roce 2008 byl zastoupen v obdobném mezinárodním
projektu, tentokrát při provedení Symfonie č. 1 c moll Johannese Brahmse a Slovanského tance č. 1 C dur Antonína Dvořáka (koncerty –
Ústí nad Labem, Teplice, Dresden). V roce 2010 to byl mezinárodní projekt Dvořák 2010 a koncerty v Ústí nad Labem a v Drážďanech
na nichž zazněla Symfonie č. 9 e moll Z Nového světa Antonína Dvořáka a Symfonie D dur Lovecká Karla Stamice. V lednu 2011 přišlo
opět pozvání do Hamburku; Kladenský symfonický orchestr byl zastoupen při provedení dvou koncertů s Wandsbeker Sinfonie Orchester
a Ensemble Felix Kopenhagen z Kodaně v Dánsku. Na koncertech zazněly skladby – Niels W. Gade: Nachklänge von Ossian; Carl Nielsen:
Aladdin – Suite, Richard Wagner: Siegfried – Idyll; Janet Albright: Koncert für 3 Violoncelli und Orchester.
Jaroslav Kopsa ▪ koncertní mistr ▪ sólista ▪ housle
Dlouholetý koncertní mistr a člen Kladenského symfonického orchestru.
Hudební vzdělání získal na 1. základní umělecké škole Kladno
u prof. Vladimíra Krále a na Konzervatoři v Teplicích u prof. Pavla
Herajna. Hru na housle má jako svého koníčka.
Karel Procházka ▪ *1974 ▪ dirigent
Karel Procházka získal
první hudební vzdělání
na
LŠU
v Kladně
v oborech violoncello
a zpěv. Od roku 1989
je členem Kladenského
symfonického orchestru
a od roku 2007 jedním z jeho dirigentů. V letech 1990 – 2004 člen a sólista kladenského
pěveckého sboru Schola cantorum Sanctea Caeciliae, u jehož sbormistra Jána Čambála
studoval zpěv. V roce 2003 absolvoval na Pedf UK Praha a Týnské vyšší odborné škole
v oboru Sbormistrovství chrámové hudby a v roce 2010 na katedře Hudební vědy
FF UK Praha. Od roku 1998 působí jako sbormistr a umělecký vedoucí pěveckého sboru
Chorus Carolinus Kladno. S ním především uvádí v obnovených premiérách skladby
chrámového hudebního archivu ve Smečně. Několik let se věnuje intenzivní badatelské
činnosti, zejména dílu českého skladatele patera Františka Mensiho (1753 – 1829), za což
obdržel cenu rektora Karlovy univerzity za vědecký přínos. Účastní se aktivně řady
mistrovských pěveckých kurzů a jako tenorista spolupracuje s řadou hudebních souborů Harmonia delectabilis Lukáše Vendla, Ritornello Michaela Pospíšila, Ensemle Inégal
Adama Viktory, Kühnova smíšeného sboru Marka Vorlíčka, Musica Florea Marka
Štryncla. Je autorem několika duchovních skladeb (Requiem, Te Deum, Dixit Dominus,
offertoria, příležitostné skladby, koledy) a písňových textů – zejména vánočních.
Lukáš Wróblewski ▪ sólista ▪ sopraninová zobcová flétna
Člen Kladenského symfonického orchestru hraje na příčnou flétnu,
pikolu a sopraninovou zobcovou flétnu. Hru na flétnu studoval
na 1. základní umělecké škole v Kladně u pana učitele Jana Olejníka.
Je absolventem Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení
technického v Praze. V současné době pracuje jako IT odborník
a hudba je jeho největším koníčkem.
Jan Rada ▪ sólista ▪ housle
Jan Rada se začal učit hrát na housle
ve svých šesti letech pod vedením
Miroslava Nováka v ZUŠ v Třemošné
u Plzně. V letech 2004 - 2010 pokračoval
na Konzervatoři v Plzni pod vedením profesorky Jindřišky
Holotové a nyní studuje ve třídě prof. Jiřího Tomáška
na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Získal ocenění
na řadě národních soutěží. V letech 1999 a 2002 obdržel 2. cenu
na Národní soutěži ZUŠ, dále 3. cenu na Prague Junior Note (2000)
a dvakrát zvítězil na soutěži Konzervatoře Plzeň v letech 1998
a 2003. Zúčastnil se i mezinárodní Kocianovy houslové soutěže,
kde mu bylo uděleno Čestné uznání I. stupně (2002). V roce 2012
získal 1. cenu na Interpretační soutěži pedagogických fakult ČR.
V letech 2006 - 2009 se účastnil mistrovských kurzů Jindřicha Pazdery a absolvoval
i Mezinárodní hudební akademii v Plzni u Stephena Shippse. Dále absolvoval mistrovské
kurzy s Jiřím Fišerem, Václavem Snítilem, Radimem Krestou, Janou VonáškovouNovákovou a Františkem Součkem. V roce 2004 sólově vystoupil na Novoročním
koncertě Plzeňské filharmonie s Koncertní polonézou od Zdeňka Fibicha. Byl
přijat do evropských orchestrů mladých hudebníků Young Sound Forum of Central Europe
a J. Futura Orchestra. V roce 2011 se účastnil jako člen Smíchovské komorní filharmonie
Kooperativa Tour s kapelou Čechomor. Umělecky spolupracoval s Komorním orchestrem
Pavla Haase. Nadále účinkuje na vzdělávacích koncertech České filharmonie, nahrává
s Filharmoniky města Prahy a zkušenosti se soudobou hudbou získal v souboru Prague
Modern Young Orchestra. Od září roku 2014 vyučuje hru na housle v ZUŠ J. S. Bacha
v Dobřanech.
Miloslav Lisner ▪ sólista ▪ lesní roh
Narodil se 23.01.1965 v Podbořanech, od prvních
školních
let
žije
v Rakovníku.
Strojní
průmyslovou školu v Kladně ukončil maturitou
a poté nastoupil u ČSD jako strojvedoucí. Tuto
profesi vykonává doposud. Na lesní roh se začal
učit ve 12-ti letech u paní učitelky Hejdukové
(Radkovičové). Hra na tento nástroj je jeho
koníček. Hraje v Rakovnickém komorním
orchestru
a
v Kladenském
symfonickém
orchestru a s oběma tělesy vystupuje rovněž jako
sólista.
Antonio Vivaldi ▪ skladatel ▪ 04.03.1678 Benátky ▪ 28.07.1741 Vídeň
Italský skladatel a houslový virtuos se narodil v den, kdy Benátky
postihlo zemětřesení. Byl vysvěcen na kněze a díky barvě svých vlasů
dostal přezdívku ryšavý kněz. Komponoval ohromnou rychlostí
v mnoha hudebních formách, ale především se jeho zájem upíral
na opery, koncerty a komorní díla, nezapomínal ani na duchovní hudbu.
Byl uznáván a vyhledáván mnoha skladateli a významnými osobnostmi
ze zahraničí. Císař Karel VI. si velice cenil jeho úsudku a zahrnoval
ho poctami. Působil jako skladatel a dirigent v Benátkách a mezitím
cestoval do Amsterodamu, Vídně a italských měst. Benátky opustil
v hmotné nouzi a poté odešel do Vídně, kde zchudlý zemřel. Byl
pochován na nemocničním hřbitově ve Vídni do chudinského hrobu.
Dnes je považován za nejvýznamnějšího italského skladatele baroka.
Čtvero ročních období – Jaro ▪ sopraninová zobcová flétna Lukáš Wróblewski ▪ Cyklus koncertů
Čtvero ročních období (jaro, léto, podzim, zima) je nejslavnějším dílem tohoto skladatele. Skladba
pochází pravděpodobně z roku 1725. Původní nástrojové obsazení tvoří sólové housle, smyčcový
kvartet a nástrojová sekce basso continuo. Skladba bude přednesena v neobvyklém provedení
sólového partu na sopraninovou zobcovou flétnu. Cyklus koncertů Čtvero ročních období mimořádně
sugestivně vyvolává atmosféru jednotlivých ročních období, a to i pro českého posluchače, ačkoli
Vivaldi se nechal inspirovat hlavně italskou, zejména toskánskou přírodou a jejími proměnami. Každý
z koncertů má tři části. Celé dílo Vivaldi dedikoval hraběti Václavu Morzinovi, který pocházel
z rakousko-italsko-slovinského rodu a sídlil mj. ve Vrchlabí v českém Podkrkonoší, a jemuž Vivaldi
při svých pobytech v Itálii vedl dvorskou kapelu.
Camille Saint-Saëns ▪ skladatel ▪ 09.10.1835 Paříž ▪ 16.12.1921 Alžír
Camille Saint-Saëns, mezinárodně proslulý jako klavírní virtuos,
varhaník a dirigent, zkomponoval více než 300 skladeb, včetně 13 oper,
a byl prvním z velkých skladatelů, který psal hudbu určenou výhradně
pro film. Jako špičkový virtuos byl vítán po celém hudbymilovném
světě, neúnavně cestoval Evropou, Ruskem a USA, doprovázen
jen svým sluhou Gabrielem a milovanými psy. Oblíbeným byl zejména
v Anglii, kde oratoria a kantáty, které skládal pro hudební festivaly, byly
vždy dobře přijaty, zvláště když je on sám řídil. Vážil si Smetanovy
tvorby a dokonce se s ním osobně setkal. Jeho soukromý život byl méně
šťastný. Sňatek s devatenáctiletou Marie-Laurou Truffotovou skončil
fiaskem a jejich dva synové zemřeli v raném dětství. Poté, co mu
zemřela matka, uvažoval o sebevraždě a stal se osamělým poutníkem
trávícím své dny v opuštěných bytech a hotelových pokojích. Později
často navštěvoval Alžír v touze po slunci a odpočinku. Kamkoliv přišel,
byl pozdravován jako nestor francouzské hudby, ale v samotné Francii začala jeho sláva blednout.
Dožil se vysokého věku. Jeho tělesné pozůstatky byly převezeny z Alžíru do Paříže, kde proběhl
pohřeb se státními poctami. Je pochovaný na hřbitově Cimetière du Montparnasse.
Introdukce a rondo capriccioso ▪ housle Jan Rada ▪ Skladba byla napsána v r. 1863 a věnována
virtuóznímu houslistovi Pablu de Sarasate. Skladba je velmi známou a oblíbenou skladbou houslových
sólistů.
Romance pro lesní roh a orchestr ▪ lesní roh Miloslav Lisner ▪ Skladba z r. 1874 je okouzlující
dílo, zachycující bohatý zvuk lesního rohu. Saint-Saëns skladbu složil pro Henri Gariqua, jednoho
ze dvou nejuznávanějších francouzských hornistů.
Tanec kostlivců ▪ housle Jaroslav Kopsa ▪ Tanec smrti neboli Tanec kostlivců (1875) patří mezi
nejvýznamnější, nejpopulárnější a nejslavnější skladatelova díla. Autora inspirovala stejnojmenná
báseň H. Cazalise a také skladatelova návštěva pařížských katakomb. Skladba je směsí fantaskní
imaginace a klasické přísnosti. O půlnoci vylézají z hrobů kostlivci znázorněni xylofonem a tančí
na hřbitově. Šlo o první použití tohoto nástroje v klasické hudbě.
Maurice Ravel ▪ skladatel ▪ 07.03.1875 Ciboure ▪ 28.12.1937 Paříž
Joseph-Maurice Ravel byl francouzský hudební skladatel švýcarskošpanělského původu. Je znám jako impresionistický skladatel, ale zejména jeho
pozdní díla nesou výrazné stopy nastupující moderny a neoklasicismu.
Ravelova rodina záhy po jeho narození přesídlila do Paříže, kde se usadila
na bulváru Pigalle. Ravel studoval kompozici na Pařížské konzervatoři a mezi
jeho učitele patřil Gabriel Fauré. Po počátečních nezdarech si definitivně získal
respekt Španělskou rapsódií. Už jako známý umělec cestoval a napsal řadu
vynikajících děl. Z orchestrální tvorby je to především předehra Shéhérezzade
k nikdy nedopsané opeře, balet Dafnis a Chloé a Boléro. Ravel byl svobodný,
bezdětný, liboval si v elegantním oblečení a silných cigaretách Caporal, choval
exotické kočky a pěstoval vzácné květiny. V roce 1932 utrpěl při jízdě taxíkem
zranění hlavy. Krátce nato začal trpět apraxií a ačkoliv byl schopen stále hudbu vnímat a komponovat,
ztratil schopnost své myšlenky zachytit do not. Zemřel po nepovedené operaci mozku v Paříži.
Cikánská rapsodie ▪ housle Jan Rada ▪ Skladba vznikla (1924) původně ve verzi s klavírním
doprovodem, úspěšnější je pozdější orchestrální verze. Podnětem ke vzniku skladby bylo Ravelovo
setkání s houslistkou Jelly d’Arányi roku 1922 v Londýně. Houslistka s uherskými geny prý hrála
Ravelovi do rána cikánské melodie, skladatel si je zapisoval a slíbil z nich vytvořit pro ni skladbu.
Brzy po návratu do svého sídla v Montfort-l’Amaury ji také naskicoval, ale vzápětí odložil a vrátil
se k ní, až když mu houslistka následujícího roku připomněla slib. Skladbu obdržela pouhé dva dny
před premiérou a s klavíristou Henri Gil-Marchexem ji provedli 26.04.1924 v Londýně prakticky
z listu. Premiéra verze s orchestrem se odehrála o půl roku později v Amsterdamu.
Pavana za mrtvou infantku ▪ Skladba patří k oblíbeným a často hraným Ravelovým skladbám.
Napsal ji v roce 1899 během studií na pařížské konzervatoři, původně šlo o skladbu pro sólový klavír.
Kompozice působící dojmem antické vznešenosti francouzské publikum okamžitě zaujala a oblíbilo
si ji. Ravel skladbu v roce 1910 přepsal do orchestrální verze s vedoucí rolí lesního rohu, premiéru
měla tato podoba 27.02.1911 v anglickém Manchesteru. Pavana za mrtvou infantku se dočkala řady
ztvárnění i hudebníky stojícími mimo oblast klasické hudby.
Bedřich Smetana ▪ skladatel ▪ 02.03.1824 Litomyšl ▪ 12.05.1884 Praha
Představitel operního romantického stylu v českých zemích se narodil jako
syn sládka pivovaru hraběte Valdštejna. Studoval v Jihlavě, Havlíčkově
Brodě a v Plzni, v Praze byl žákem slepého Josefa Proksche, u něhož
studoval kompozici a virtuózní hru na klavír. V padesátých letech
19. století opustil z existenčních důvodů svou vlast a živil se koncertní
a pedagogickou prací ve vzdáleném Švédsku. Teprve po zlomení tzv.
Bachova absolutismu a říjnovém Diplomu z r. 1860, k němuž se čeští lidé
upínali jako k možnosti česko-rakouského vyrovnání, se otvírá prostor
i pro realizaci snah českých umělců. Smetana se vrací, aby pracoval
ve prospěch českého umění. V r. 1874 se začala projevovat fyzická
i duševní choroba, která byla příčinou jeho smrti. Smetana dožil svůj věk
v ústavu pro choromyslné v Praze a byl pochován na Vyšehradském
hřbitově. K jeho operní tvorbě patří Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta,
Dalibor, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství, Libuše, Čertova stěna. Vrcholným Smetanovým dílem
je Má vlast – cyklus šesti symfonických básní inspirovaný historií, legendami a krajinou Čech.
Richard III. ▪ Velmi výrazným krokem vpřed ve Smetanově hledání osobité hudební řeči v oblasti
programní hudby je trojice symfonických básní Richard III, Valdštýnův tábor a Hakon Jarl, které
skladatel zkomponoval v době svého působení ve švédském Göteborgu (1856 – 1861). V té době
udržoval čilé kontakty s předními osobnostmi evropské hudby. Náměty všech tří symfonických básní
pocházejí z prostředí mimočeských a každý z nich je portrétem silné, byť kontroverzní osobnosti.
Nezobrazují konkrétní děje, odrážejí spíše atmosféru a náladu, jež původní literární předlohy
probouzejí. Symfonická báseň Richard III. byla inspirována stejnojmenným dramatem Williama
Shakespeara. Despotický vládce Richard III. je symbolizován hrdými až slavnostními tématy
(Smetana obdivoval silné osobnosti), zatímco jeho protivníci nádhernými rozezpívanými lyrickými
pasážemi. Richardovo téma už předjímá budoucí téma krále Vladislava v opeře Dalibor.