International Law Review - International and Comparative Law Review

Transkript

Mezinárodni právní revue
číslo 2/2001
M M a g . Thomas Ratka, M A S
Wissenschaftlicher Mitarbeiter, Abteilung fiir E u r o p á i s c h e
Integration, DU Krems
o d b o r n ý asistent O d d ě l e n í e v r o p s k é integrace, DU K r e m ž e
Geburtsdatum: 2. Juli
1973
International
l kiuální
L a w Review
odborné
N o . 2/2001
činnosti:
o d b o r n ý asistent O d d ě l e n í e v r o p s k é integrace D U K r e m ž e .
Vublikace:
„Aktuální judikatura E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora". Online publikace O d d ě l e n í pro
evropskou integraci, D U K r e m ž e . O d října 1999.
„Společenstevní právo E U " , společně s Prof. Dr. M . Straubem. D U K r e m ž e , 2000.
„ E v r o p s k é h o s p o d á ř s k é zájmové sdružení", s p o l e č n ě s Prof. M. Staubem. Skripta
D U K r e m ž e , 2000.
Spezialgebiete/Forschungsthemen:
E u r o p á i s c h e s und Internationales Gesellschaftsrecht
Grundfreiheiten, insbes. Warenverkehrsfreiheit/Niederlassungsfreiheit
Geschichte der E u r o p á i s c h e n Integration
„ Z m ě n a sídla společností v rámci E U " . Právnická fakulta Univerzity ve Vídni, 2000.
„ S p o l e č e n s t e v n í formy v rámci e v r o p s k é h o práva". P r á v n i c k á fakulta Univerzity
ve Vídni, 2000.
Aktuelle berufliche Tátigkeiten:
Wissenschaftlicher Mitarbeiter an der Abteilung fiir E u r o p á i s c h e Integration,
D o n a u - U n i v e r s i t á t Krems.
„ S m ě r n i c e s p o l e č e n s t e v n í h o práva". Právnická fakulta Univerzity ve Vídni, 2000.
S p o l u p r á c e s Prof. Dr. M. Straubem - Pracovní společenství, stavební riziko, pří
ručka ke stavebním s m l o u v á m a odpovědnosti z nich vyplývající. Manzsverlag Ví
d e ň , 2000.
-
Publikationen:
„ A k t u e l l e Judikatur des E u G H " - Redaktion (Online-Publikation der Abteilung
fiir E u r o p á i s c h e Integration der D o n a u - U n i v e r s i t á t Krems). Seit Oktober 1999.
„ E U - G e s e l l s c h a f t s r e c h t " (gem. mit Prof. Straube). E U R A S European Advanced
Studies Skriptenreihe. Krems 2000.
„Die E u r o p á i s c h e Wirtschaftliche Interessensvereinigung" (gem. mit Prof. Straube).
E U R O - J U S Skriptenreihe. Krems 2000.
„ S i t z v e r l e g u n g von Gesellschaften in der E U " (gem. mit Prof. Straube). Skriptum
zur Vorlesung „ E U - G e s e l l s c h a f t s r e c h t " an der Rechtswissenschaftlichen Fakultát
der U n i v e r s i t á t Wien/Sommersemester 2000. W i e n 2000.
-
-
-
„Einheitsrecht - E u r o p á i s c h e Gesellschaftsformen" (gem. mit Prof. Straube). Skrip
tum zur Vorlesung „ E U - G e s e l l s c h a f t s r e c h t " an der Rechtswissenschaftlichen
F a k u l t á t der Universitát Wien/Sommersemester 2000. W i e n 2000.
„Gesellschaftsrechtliche Richtlinien" (gem. mit Prof. Straube). Skriptum zur Vor
lesung „EU-Gesellschaftsrecht" an der Rechtswissenschaftlichen Fakultát der U n i
versitát Wien/Sommersemester 2000. W i e n 2000.
Mitarbeit (Prof. Straube) an Kapiteln A R G E , Baugrundrisiko im Handbuch zum
Bauvertrags- und Haftungsrecht. M A N Z Verlag. Wien 2000.
Datum narození: 2. 7. 1973
Vědecká činnost - specializace:
e v r o p s k é a m e z i n á r o d n í společenstevní právo, základní svobody (především volnost
p o h y b u zboŽl, svoboda usazování), historie evropské integrace.
12
I |
číslo 2/2001
M e z i n á r o d n í právní revue
I.
Sitzverlegung von Cesellschaften in Europa Bestandsaufnahme und Ausblick
D i e M o t i v e einer Gesellschaft, ihren Sitz von einem Staat in einen anderen zu
W i i r d e man eine i d e n t i t á t s w a h r e n d e Sitzverlegung nicht nur rcgisterrechtlich,
londern auch steuerrechtlich ohne E i n s c h r á n k u n g e n zulassen, so k ó n n t c die Steuerhohcil beliebig verschoben und die G e w i n n a b s c h ó p f u n g einfach in einem anderen M i t "licdstaat der Gemeinschaft vorgenommen werden.
E i n A b k o m m e n auf Gemeinschaftsebene uber die gegenseitige Anerkennung von
(icsellschaften und juristischen Personen ist bereits in den spáten sechziger Jahren
am Ratifikationsverfahren in den Niederlanden gescheitert, und ein Versuch der Haager Konferenz, auf internationaler Ebene ein Anerkennungsabkommen zustandezubringen, verlief schon 1956 im Sande. Beides wurde seither nicht weiterverfolgt.
7)
0
Im Zuzugstaat k ó n n e n billigere Produktionsmittel ( L o h n - und Lohnnebenkosten,
Rohstoffe), ein unternehmerfreundliches Steuerrecht, (aus Šicht der Mehrheitsgesellschafter) eine s c h w á c h e r e Stellung der Minderheitengesellschafter, weniger scharfe
Haftungsbestimmungen fiir Gescháftsfiihrer/Vorstand oder weniger Mitspracherechte
der Arbeitnehmervertreter im Aufsichtsrat Gesellschaften aus anderen Staaten „anl o c k e n " und fůr diese so vorteilhaft sein, dass sie sich in den Anwendungsbereich einer
anderen Rechtsordnung begeben m ó c h t e n . Oft sind aber auch rein faktische Griinde
- wie bessere Erwerbschancen in anderen Staaten, der U m z u g der Gesellschafter selbst
aus sonstigen Griinden oder die Ů b e r t r a g u n g der Gesellschaftsanteile an a u s l á n d i s c h e
S t a a t s b ú r g e r bzw. Gesellschaften - der Grund fiir eine Sitzverlegung.
A u f den ersten B l i c k stellt sich einer derartigen Vorgangsweise kein Hindernis
entgegen; es steht den Gesellschaftern frei, die Gesellschaft im Inland nach inlándischem
Recht aufzulósen, um sie anschliessend im A u s l a n d nach a u s l á n d i s c h e m Recht neu zu
griinden.
Geht man so vor, dann handelt es sich dabei aber schon per definitionem um keine
Sitzverlegung im engeren Sinn; es entsteht ja eine vóllig neue, in ihrem Bestand und
ihrer Identitát u n a b h á n g i g e Gesellschaft. Wenn sich die Gesellschaft neu griinden muss,
zieht das ú b e r d i e s unangenehme sonstige Folgen nach sich: D i e Gesellschaft besteht
dann nach a u s l á n d i s c h e m Recht, an das ihr Statut angepasst werden muss; dieser Effekt kann z u n á c h s t - etwa, wenn das Zuzugsrecht weniger scharfe Haftungsbestim
mungen fiir Gesellschafter, weniger Mitspracherechte fiir Arbeitnehmer und M i n d e r
heitengesellschafter oder liberalere Griindungsvorschriften, insbesondere hinsichtlich
der Kapitalisierung vorsieht - durchaus erwiinscht sein. In weiterer Konsequenz ist
aber auch die R e c h t s k o n t i n u i t á t der alten Gesellschaft durchbrochen. Das bedeutet
wiederum, dass bei Fehlen sondergesetzlicher Bestimmungen von der „ a l t e n " Gesells
chaft abgeschlossene Vertráge nicht ipso iure auf die neue Gesellschaft iibergehen;
besonders schmerzhaft und kostspielig ist dies bei langzeitlichen vertraglichen Bindungen wie D i e n s t v e r t r á g e n , Kreditvertrágen, B e s i c h e r u n g s v e r t r á g e n , M i e t v e r h á l t n i s s e n
oder L e a s i n g v e r t r á g e n .
2)
A u c h der Arbeitnehmervertretung ist bei einer solchen nicht i d e n t i t á t s w a h r e n d e n
Sitzverlegung plótzlich die rechtliche Grundlage entzogen. Vor allem aber kommt es
3)
bei einer Liquidation im Wegzugstaat zur A u f l 6 s u n g und damit zur fiir die Gesellschaft
4)
unter U m s t á n d e n r u i n ó s e n Besteuerung der stillen Reserven.
14
N o . 2/2001
6)
I. Einleitung
verlegen, k ó n n e n unterschiedlich s e i n :
International L a w Review
5)
B e i der internationalen Sitzverlegung ist die Frage, welches Gesellschaftsstatut
ZUr A n w e n d u n g kommen soli, von entscheidender Bedeutung. Es geht dabei um das
P r o b l é m , ob die zuziehende Gesellschaft ihr Statut an das Recht des nunmehrigen
latsáchlichen Sitzstaates anpassen oder sich sogar ein vóllig neues Statut geben muss
(Sitztheorie) oder ob sich die Innen- und Aussenorganisation sowie die Frage der Rechtsláhigkeit der Gesellschaft nach dem Recht des Staates bestimmen soli, in dem die
Gesellschaft urspriinglich gegriindet wurde (Griindungstheorie).
8)
D i e Anwendung der Griindungstheorie in Reinform wiirde bedeuten, dass sich auch
urspriinglich i n l á n d i s c h e Gesellschaften im Ausland griinden k ó n n t e n , um anschlies
send ihren Sitz in das Inland zu verlegen und nach a u s l á n d i s c h e m Recht im Inland
weiterbestehen k ó n n t e n . A u f diese Weise k ó n n t e nahezu das gesamte inlándische Ges
ci lschaftsrecht umgangen werden.
II. Rechtsgrundlagen
II.l. EU-Recht
II. 1.1. Vorbemerkungen
B i s vor etwa zwei Jahren war die Materie „ E u r o p á i s c h e s Gesellschaftsrecht" rela
tiv unspektakulár:
Es gab einige Harmonisierungsrichtlinien und die E W I V - V e r o r d n u n g bzw. weitere Verordnungsentwiirfe,
erstere sollten die nationalen Gesellschaftsrechte angleichen, letztere partiell einheitliche Gesellschaftsformen schaffen. Trotz des Papiers
nach „ v o l l e n d e t e m " Binnenmarkt: Unterschiedliche Gesellschaftsrechte in den M i t gliedstaaten sind ein Handelshemmnis per se. Dennoch konnte auf der Richtlinienund Verordnungsebene kein Durchbruch erzielt werden, sodass der Terminus „Eu
r o p á i s c h e s Gesellschaftsrecht" eigentlich eine Ů b e r t r e i b u n g ist. Das E u r o p á i s c h e
Gesellschaftsrecht konnte der Bedeutung, die das Gesellschaftsrecht an sich als „Organisationsrecht" jeder wirtschaftlichen Tátigkeit in allen nationalen Rechtsordnungen
seit jeher hat, nie gerecht werden.
9)
1())
D u r c h die - wenngleich umstrittene - „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g des E u G H wurde
dem E u r o p á i s c h e n Gesellschaftsrecht plótzlich eine weitere, primárrechtlichc Dimen
sion hinzugefiigt:
15
číslo 2/2001
Á h n l i c h wie das „ U r s p r u n g s l a n d p r i n z i p " der Warenverkehrsfreiheit und das „Prinzip der gegenseitigen Anerkennung" von D i p l o m e n und B e f á h i g u n g s n a c h w e i s e n im
Bereich der Niederlassungs- und Dienstleistungsfreiheit wird fiir das Gesellschaftsrecht plotzlich von einer „ p r i m á r r e c h t l i c h gebotenen Anerkennung E U - a u s l á n d i s c h e r
Gesellschaften" und einem dadurch entstehenden „ W e t t b e w e r b der Rechtsordnungen"
gesprochen.
M)
II. 1.3. S e k u n d á r e s Gemeinschaftsrecht
II. 1.3.1. Richtlinien
N a c h d e m die Niederlassungsfreiheit (zumindest bis „ C e n t r o s " ' ) eine idenu t á t s w a h r e n d e Sitzverlegung uber die Grenze nicht ermoglichte, ist auf der S u c h é
nach geeigneten Rechtsgrundlagen in einem weiteren Schritt zu fragen, inwiefern
R ichtlinien - zumindest partiell - Bestimmungen uber gesellschaftsrechtliche Transaktionen uber die Grenze enthalten.
1 7
1X)
II.1.2. P r i m á r e s Gemeinschaftsrecht
A u f den ersten B l i c k konnte man tatsáchlich meinen, dass die Sitzverlegung von
Gesellschaften zumindest innerhalb des EU-Binnenmarktes eindeutig im unmittelbar
anwendbaren und entgegenstehende nationale Bestimmungen v e r d r á n g e n d e n Primárrecht geregelt sei:
A r t . 48 A b s . 1 EG bestimmt, dass Gesellschaften, die „ n a c h den Rechtsvorschriften
eines Mitgliedstaates" gegriindet wurden und die „ihren s a t z u n g s m á s s i g e n Sitz, ihre
Hauptverwaltung oder ihre Hauptniederlassung innerhalb der Gemeinschaft haben",
den „ n a t ú r l i c h e n Personen, die Angehorige der Mitgliedstaaten sind" hinsichtlich der
A n w e n d u n g der Niederlassungsfreiheit gleichgestellt sind - und fiir diese wird sogar
teilweise ein B e s c h r á n k u n g s v e r b o t vertreten. Manche Autoren meinten deshalb seit
jeher, dass die Sitztheorie mit der p r i m á r r e c h t l i c h e n Niederlassungsfreiheit schlechthin unvereinbar w á r e .
l2)
, 3 )
Der E u G H entschied demgegeniiber in der Rechtssache „Daily M a i l " , dass die
Bestimmungen des EG zur Niederlassungsfreiheit einer Gesellschaft, „ b e i m gegenw á r t i g e n Stand des Gemeinschaftsrechts" nicht das Recht g e w á h r e , ihren Sitz ohne
jede E i n s c h r á n k u n g in einen anderen Mitgliedstaat zu verlegen. M i t anderen Worten:
Das Internationale Gesellschaftsrecht der Mitgliedstaaten wurde vom E u G H als „niederlassungsfreiheitsresistent" betrachtet. Der E u G H verwies darauf, dass die nationalen
Rechtsordnungen zur Anerkennung einer Gesellschaft, zur Sitzverlegung und insbesondere auch zu den steuerlichen Folgen einer Sitzverlegung „ e r h e b l i c h e Unterschiede"
aufweisen. D e r Gerichtshof begriindete seine Entscheidung mit der Bestimmung des
A r t . 293 3.Alt E G :
Darin war schon bei der Griindung der E W G vereinbart worden,
dass - soweit erforderlich - die Mitgliedstaaten kunftig Ú b e r e i n k o m m e n schliessen
wurden, um Sitzverlegungen von Gesellschaften zu regeln. Da dies noch nicht der F a l l
s e i , konnten diese nicht durch eine andere p r i m á r r e c h t l i c h e Bestimmung ersetzt
werden.
1 4 )
I 5 )
16)
Dann w á r e n á m l i c h A r t . 293 3.Alt EG iiberfliissig. Bemerkenswert ist, dass der
E u G H in „Daily M a i l " die in Art. 48 A b s . 1 EG verankerte Gleichsetzung von natúrli
chen mit juristischen Personen zu relativieren versuchte: Gesellschaften seien „im
Gegensatz zu natúrlichen Personen" Einheiten, die - „ b e i m g e g e n w á r t i g e n Stand des
Gemeinschaftsrechts . . . aufgrund einer nationalen Rechtsordnung geschaffen" wurden.
Daher g e w á h r e die Niederlassungsfreiheit einer Gesellschaft kein Recht, den Sitz der
G e s c h á f t s l e i t u n g unter Bewahrung ihrer Eigenschaft als Gesellschaft des M i t g l i e d
staates ihrer Griindung in einen anderen Mitgliedstaat zu verlegen.
In Frage kommt dafiir z u n á c h s t die Zweigniederlassungs-Richtlinie ( „ 1 1 . Richt
linie"), * die fiir AG und G m b H die Eintragung von Zweigniederlassungen auslándischer
(icsellschaften, auch aus EU-Drittstaaten, regelt und das Z i e l verfolgt, die in der Publizitátsrichtlinie ( „ 1 . R i c h t l i n i e " ) und den Bilanzrichtlinien („4. und 7. R i c h t l i n i e " )
liir auslándischeTochtergesellschaften normierten Publizitátspflichten auf Zweignieder
lassungen auszudehnen. D i e Richtlinie b e s c h r á n k t sich aber auf registerrechtliche Fragen und enthált keine Regelungen uber die eigentlichen Fragen der identitátswahrenden
Sitzverlegung.
19
2())
2,)
D e r V o r s c h l a g fiir eine R i c h t l i n i e uber die grenziiberschreitende F u s i o n von
A G („Internationale Fusions-Richtlinie", „10. R i c h t l i n i e " ) , d e r die VerschmelzungsKichtlinie („3. Richtlinie")
e r g á n z e n soli - d a letztere nur Fusionen von A G
regelt, die innerhalb eines Mitgliedstaates vorgenommen werden, aber vice versa solche Verschmelzungen unberiihrt lásst, an denen Gesellschaften beteiligt sind, die
dcm Recht verschiedener Mitgliedstaaten unterliegen - beinhaltet Regelungen uber
das Verfahren einer internationalen Verschmelzung (Verschmelzungsplan, G l á u b i g e r schutz; die A n w e n d u n g der Richtlinie soli von den Mitgliedstaaten iiberdies fiir solche
(icsellschaften ausgeschlossen werden konnen, wenn nach dem Recht des betroffenen
Staates Vorschriften uber die Beteiligung von Arbeitnehmern an der Zusammensctzung von Organen dieser Gesellschaft bestehen, jedenfalls solange, bis der Rat
den Richtlinienvorschlag der K o m m i s s i o n einer „ 5 . R i c h t l i n i e " uber die Struktur der
Aktiengesellschaft sowie die Befugnisse und Verpflichtungen ihrer O r g á n e beschloslen hat ), beriihrt aber die Grundfragen einer identitátswahrenden Sitzverlegung eben22)
23)
24)
falls nicht.
D i e P u b l i z i t á t s ( „ 1 . Richtlinie") *-, Kapitalschutz ( „ 2 . R i c h t l i n i e " ) - , B i l a n z
(„4. R i c h t l i n i e " ) - und Ein-Personen-GmbH-Richtlinie („ 12. R i c h t l i n i e " ) sowie der
Richtlinienvorschlag zu einer Konzern-Richtlinie ( „ 9 . R i c h t l i n e " ) erfassen Rechtshaimonisierungen der Aussenorganisation, der Vorschlag einer Struktur-Richtlinic
(.,10. Richtlinie") * bescháftigt sich mit Fragen der Binnenorganisation von K a p i t a l "c-sellschaften; die ebenfalls im Stadium eines Vorentwurfes befindliche Ú b e r n a h m c Richtlinie ( „ 1 3 . R i c h t l i n i e " ) soli Form und Verfahren bei óffentlichen Ú b e r n a h mcangeboten regeln.
25
26)
27)
28)
29)
30
30
A b e r auch hier werden nur Rechtsharmonisierungen meist i m Sinne einer Schal
lung von Mindeststandards angesprochen, Fragen einer i d e n t i t á t s w a h r e n d e n S i i / w i
legung - etwa bei E r f i i l l u n g dieser „ M i n d e s t s t a n d a r d s " - aber nicht behandelt.
17
číslo 2/2001
Andere, branchenspezifische Richtlinien versuchen hingegen, das „ U r s p r u n g s l a n d prinzip" durchzusetzen: Z u m Beispiel normiert die „Zweite Bankrechtskoordinierungsrichtlinie",
32)
dass Banken in anderen Mitgliedstaaten unter denselben Bedingungen
wie in ihrem Heimatstaat tátig werden zu k ó n n e n ; Eingriffe des Landes der T á t i g k e i t
diirfen nur ausnahmsweise erfolgen.
D i e Richtlinie, die sich speziell mit der g r e n z ú b e r s c h r e i t e n d e n Sitzverlegung bescháftigt ( „ 1 4 . R i c h t l i n i e " ) , existiert bis dato nur in Form eines Vorentwurfes:
Geregelt wird im Vorschlag der Kommission das Verfahren fiir eine fórmliche, identitátswahrende Sitzverlegung. Es soli bei Einhaltung dieses Verfahrens zu keiner A b wicklung der Gesellschaft kommen diirfen, sondern nur zu einem Wechsel des auf die
Gesellschaft anzuwendenden Rechts; nach Eintragung im Zuzugstaat unterliegt die
Gesellschaft dem neuen Recht. Die Satzung muss gegebenenfalls der neuen Rechtsordnung angepasst und eventuell auch die F i r m a geándert werden, wenn die bisherige Fir
ma den Vorgaben des nun anzuwendenden Rechts nicht entsprechen solíte.
Das dafiir notwendige Verfahren stellt sich wie folgt dar: In einem Verlegungsplan,
der durch das Leitungsorgan der Gesellschaft zu erstellen ist, sind Angaben uber den
vorgesehenen Sitz, allfállige S a t z u n g s á n d e r u n g e n , die F i r m a , die F o r m der Arbeitnehmermitbestimmung und den zeitlichen A b l a u f der Sitzverlegung aufzulisten. Es ist
daruberhinaus ein Bericht des Leitungsorgans uber die rechtlichen und wirtschaftlichen Aspekte und Auswirkungen der Verlegung fiir die Gesellschafter und Arbeitnehmer vorzulegen. Es sind Massnahmen zum Schutz der Minderheitsgesellschafter (wenn
diese nach dem Recht des Zuzugstaates weniger Rechte haben, besteht allerdings keine
Verpflichtung fiir solche Massnahmen) und G l á u b i g e r ' zu treffen; letztere k ó n n e n die
Sicherstellung ihrer Forderungen verlangen. Der Richtlinienvorentwurf enthált auch
Verfahrensregelungen fiir die Eintragung und L ó s c h u n g der Gesellschaft im neuen
bzw. alten Register und die Wirksamkeit der Sitzverlegung. Schliesslich muss die Hauptversammlung der Sitzverlegung mit 2/3-Mehrheit zustimmen.
33)
Iniernational L a w Review
N o . 2/2001
A u c h in den noch nicht umgesetzten Verordnungsentwiirfen zur Schaffung einIkitlicher Gesellschaftsformen ist in den Entwiirfen ein Verfahren ťiir eine iden
u i á t s w a h r e n d e Sitzverlegung, die weder zur Auflósung, noch zur Griindung einer neuen
juristischen Person fiihrt, vorgesehen. "
4
[1.2. Nationales Gesellschaftskollisionsrecht
34)
35)
36)
37
II. 1.3.2. Verordnungen
A u c h von der bereits erlassenen E W I V - V e r o r d n u n g w i r d die Frage der ident i t á t s w a h r e n d e n g r e n z ú b e r s c h r e i t e n d e n Sitzverlegung geregelt. D i e Verordnung, obw o h l sie viele Fragen, insbesondere jene der Rechts- und H a n d l u n g s f á h i g k e i t der
Gesellschaft, ausdriicklich der Regelung durch die Mitgliedstaaten iiberlásst (und i n sofern auch nur eine „ R a h m e n - V e r o r d n u n g " ist, die nur national geprágte E W I V s entstehen lásst), sieht bei Einhaltung eines bestimmten Verfahrens eine i d e n t i t á t s w a h r e n d e
Sitzverlegung vor und folgt dabei einer A r t „aufgelockerten Sitztheorie": Wenn die
Sitzverlegung das subsidiár anwendbare innerstaatliche Recht nicht beriihrt, dann genúgt
fiir die Sitzverlegung ein Beschluss der Mitglieder. Wenn die Sitzverlegung das Recht
des G e s e l l s c h a f t s s i t z e s
hingegen beriihrt, so ist ein k o m p l i z i e r t e s Verfahren
vorgesehen, das dem Verfahren, das der Entwurf zur „ 1 4 . R i c h t l i n i e " normiert, sehr
á h n l i c h ist. Dies ist beachtlich, w e i l , ohne dass die entscheidenden Punkte durch das
Einheitsrecht geregelt werden, eine i d e n t i t á t s w a h r e n d e Sitzverlegung m ó g l i c h ist.
38)
39)
4())
11.2.1. Sitztheorie versus Grundungstheorie
Das Gesellschaftsstatut regelt alle Bereiche, die das „ L e b e n " einer Gesellschaft
hctreffen: Entstehung, Rechtsfáhigkeit, Innen- und Aussenorganisation ( O r g á n e , Veriretung, U n t e r n e h m e n s m i t b e s t i m m u n g ) , A u f l ó s u n g , A b w i c k l u n g , B e e n d i g u n g .
licispielsweise richtet sich daher nach dem Gesellschaftsstatut, ob und wie ein Organ
der Gesellschaft gegeniiber Dritten haftet, auch wenn das der Haftung zugrundeliegende R e c h t s v e r h á l t n i s einer anderen Rechtsordnung unterliegt.
42)
43)
N a c h der Sitztheorie bestimmt sich das Gesellschaftsstatut nach dem Recht des
Slaates, in dem die Gesellschaft ihren tatsáchlichen Verwaltungssitz hat. Ist der Verwaltungssitz solcherart festgestellt, wird im náchsten Schritt geprúft, ob die Gesellschaft
im Staat des Verwaltungssitzes wirksam errichtet wurde; ist dies der F a l l , so w i r d die
(iesellschaft von der Rechtsordnung anerkannt, insbesondere ist sie rechts-, prozessund (aktiv) p a r t e i f á h i g . Der Gesellschaft wird ihr Statut aber entzogen, sobald ihr
latsáchlicher Sitz die Grenzen des urspriinglichen Griindungsstaates ů b e r s c h r e i t e t und
sich nunmehr im betreffenden Sitztheorie-Staat befindet, sich dort aber nicht fórmlich
im Sinne einer Neugriindung - konstituiert und registrieren lásst. Der Gesellschaft
wird - gleichsam als „ S a n k t i o n " - die R e c h t s f á h i g k e i t abgesprochen, und wer nicht
lechtsfáhig ist, kann auch keine Parteistellung in einem Eintragungsverfahren haben.
44)
D i e Sitztheorie w i r d - durchaus im Sinne von § 1 des ó s t e r r e i c h i s c h e n I P R - G e set/es, der postuliert, dass das gesamte I P R nur Ausdruck der Grundsatzes der stárkslcn B i n d u n g sei - damit begriindet, dass der Sitz der tatsáchlichen Hauptverwaltung
der stárkste Ankniipfungspunkt w á r e . In der Tat w i r d die Rechtsordnung des Staates,
in dem sich der t a t s á c h l i c h e Sitz der Hauptverwaltung befindet, am meisten tangiert:
(lesellschafter, Arbeitnehmer, G l á u b i g e r sowie sonstige G e s c h á f t s - und Vertragspartner haben i d R ein N a h e v e r h á l t n i s zum Staat des t a t s á c h l i c h e n Verwaltungssitzes, auch
besteht dort r e g e l m á s s i g das g r ó s s e r e „óffentliche Interesse" an der Kontrolle der
( í e s e l l s c h a f t . Daher kann zusammenfassend gesagt werden, dass die Sitztheorie den
Verkehrsschutz in den Vordergrund stellt.
45)
46)
D e m Satzungssitz als solchem kommt in Sitztheorie-Staaten kaum Bedeutung zu:
Der Ort, der im Gesellschaftsvertrag als Sitz der Gesellschaft genannt wird, verliert
seine Bedeutung, sobald er vom Verwaltungssitz abweicht. N u r die widerlegbare Verinutung streitet fiir den Satzungssitz und fiir das Recht, nach dem „die Gesellschaft
crkennbar organisiert ist."
47)
48)
Das bedeutet, dass derjenige, der einen vom Satzungssitz abweichendcn Sitz t)C
hauptet, die Beweislast dafiir trágt.
19
číslo 2/2001
An der Sitztheorie wird oft kritisiert, dass sie, die eigentlich den G l á u b i g e r s c h u t z
zum Z i e l zu haben vorgibt, oft genau das Gegenteil bewirke, indem sie nach ausl á n d i s c h e m Recht g e g r ů n d e t e n Gesellschaften die M ó g l i c h k e i t biete, sich mit dem
Argument mangelnder Rechtsfáhigkeit einem Zivilprozess oder einem Exekutionsverfahren zu entziehen; die betreffende Gesellschaft konne c h a m á l e o n a r t i g die Rechts
fáhigkeit annehmen oder abstreifen. Diese Konsequenz ist aber nicht zwingend: Passiv
parteifáhig ist nach den G r u n d s á t z e n der Rechtsscheinhaftung auch die nicht anerkannte a u s l á n d i s c h e Gesellschaft, wenn sie als e i g e n s t á n d i g e R e c h t s p e r s ó n l i c h k e i t aufgetreten ist. Gleichwohl kommt es zu einer Haftung der Personen, die fiir die Gesellschaft
handeln. B e i R e c h t s g e s c h á f t e n einer nicht anerkannten Gesellschaft findet keine
Rechtsiibertragung statt; das Recht bleibt beim Gesellschafter. Gelegentlich wurde die
Sitztheorie nicht nur mit der Niederlassungsfreiheit, sondern auch mit dem A r g u
ment einer angeblichen Unvereinbarkeit mit der Vereinigungsfreiheit gem. A r t . 11
E M R K angegriffen.
D i e Sitztheorie wird in der EU (noch) in Deutschland (hier hat der B G H die Frage
vorgelegt), Ósterreich (teilweise), Italien (teilweise), Frankreich, Luxemburg, *
B e l g i e n , Portugal (teilweise) und Griechenland vertreten.
Demgegeniiber beurteilen Staaten, die der Griindungstheorie folgen, das Recht des
Staates, in dem die Gesellschaft gegriindet wurde, als massgebliches Personalstatut:
D i e Gesellschaft existiert, auch wenn sie ins Ausland verlegt wird, auf der Grundlage
der Rechtsordnung ihres Griindungsstaates; sie w i r d vom der Griindungstheorie folgenden Zuzugstaat zumindest prinzipiell ohne weitere Voraussetzungen anerkannt.
F i i r sich hat die Griindungstheorie zweifelsfrei die Rechtssicherheit: E i n m a l nach
einer bestimmten Rechtsordnung gegriindet, lásst sich das Gesellschaftsstatut stets
zweifelsfrei bestimmen, w á h r e n d die Sitztheorie den „Sitz der tatsáchlichen Hauptverwaltung" in einer komplizierten Kasuistik von F a l l zu F a l l feststellen muss.
Der Gesellschaftsgriinder hat aber nach der Griindungstheorie- zumindest im Prinzip - die „freie Wahl des Gesellschaftsstatutes". Prima ťacie óffnet die Griindungstheorie
daher dem Rechtsmissbrauch T ú r und Tor; durch diese „freie W a h l " k ó n n e n auch sol
e n é Bestimmungen fremder Rechtsordnungen in den Staat der t a t s á c h l i c h e n T á t i g k e i t
„ i m p o r t i e r t " werden, die der dortige Verkehr nicht kennt und die ein niedrigeres
Schutzniveau als heimische Vorschriften aufweisen.
49)
5())
50
52)
5?)
54)
5X)
55)
59)
56)
57
6())
Andererseits gilt auch die G r ú n d u n g s t h e o r i e gerade wegen der mannigfaltigen
Manipulationsgefahren meist nicht u n e i n g e s c h r á n k t :
Wenn der a u s l á n d i s c h e Satzungssitz - etwa bei einer A u s l a n d s g r ú n d u n g mit schon
u r s p r ú n g l i c h inlándischem Verwaltungssitz
60
- nur mehr rein fiktiv ist, so wird die
Gesellschaft nicht anerkannt; man benótigt einen sogenannten „ g e n u i n e l i n k " zum
G r ú n d u n g s s t a a t , „ p s e u d o foreign companies", deren einziger Auslandsbezug ein Paragraph in ihrer Satzung oder ein Briefkasten im Ausland ist, w i r d die Anerkennung
verweigert.
62)
B e i der Annahme eines Rechtsmissbrauches im System der G r ú n d u n g s t h e o r i e muss
man allerdings vorsichtig sein, um keinem Zirkelschluss zu unterliegen: Es ist ja gerade
20
N o . 2/2001
das Wesen der G r ú n d u n g s t h e o r i e , das Gesellschaftsstatut dem Belieben des G r ú n d e r s zu
ubcrlassen; damit dieser einen Rechtsmissbrauch begeht, werden schwerwiegende subjektive und objektive Tatbestánde hinzukommen m ú s s e n . Neben objektiv fchlendem
„genuine link" einer „pseudo foreign company" werden zusátzlich subjektive Tatbestánde
63)
wic eine „arglistige, anstossige A r t und Weise" (etwa die Absicht, Gláubiger bewusst
zu táuschen) erforderlich sein, um tatsáchlich Rechtsmissbrauch annehmen zu k ó n n e n .
D i e G r ú n d u n g s t h e o r i e w i r d - in unterschiedlichen Ausformungen und E i n s c h r á n k u n g e n - in der EU in Grossbritannien, D á n e m a r k , Irland, Niederlande,
Spanien und Skandinavien vertreten.
M)
6X)
65)
66)
67>
69)
II.2.2. Ó s t e r r e i c h i s c h e s Gesellschaftskollisionsrecht
Grundsátzlich sind fúr das ósterreichische Recht die §§ 10 und 1 2 I P R G einschlágig:
§ 12 I P R G normiert, dass die Rechts- und Handlungsfáhigkeit nach dem Personalstatut
/,u beurteilen ist. § 10 I P R G legt fest, dass das Personalstatut von juristischen Personen
und teilrechtsfáhigen Gesamthandsverbánden das Recht am Sitz der tatsáchlichen Hauptverwaltung sei. Der Ort der tatsáchlichen Hauptverwaltung wurde vom O G H als „jener
Ort, an dem úblicherweise die leitenden Entscheidungen des stándigen Gescháftsbelnebes und der laufenden Verwaltung gefasst werden" definiert. Der O G H hat ergánzend
auch entschieden, dass diese „leitenden Entscheidungen" am Ort der tatsáchlichen
I lauptverwaltung „in Gescháftsfúhrungsakte umgesetzt... und diese Leitungstátigkeit úberclies kraft erkennbarer Organisation a u s g e ú b t " werden m ú s s e .
7())
71)
Wenn die Sitztheorie dadurch zu umgehen versucht wurde, dass die G r ú n d u n g der
Gesellschaft zwar im A u s l a n d erfolgte, obwohl sich der Verwaltungssitz schon ur
s p r ú n g l i c h im Inland befunden hatte ( „ O f f - S h o r e Gesellschaft"), so wurde diese
Gesellschaft - bis zum „ C e n t r o s " - U r t e i l - konsequenterweise in Ó s t e r r e i c h nicht aner
kannt, weil sie nicht nach dem Recht des tatsáchlichen ósterreichischen Verwaltungssitzes g e g r ú n d e t wurde.
72)
Z u s á t z l i c h ist zu beachten, dass auch bei Sitzverlegungen nach ó s t e r r e i c h i s c h e m
IPReine R ú c k - und Weiterverweisung zu beachten ist: Wenn eine nach ósterreichischem
Statut g e g r ú n d e t e Gesellschaft ihren Verwaltungssitz in einem Staat hat, welcher der
G r ú n d u n g s t h e o r i e folgt (also auf das ósterreichische Statut z u r ú c k v e r w e i s t ) , dann ist
weiterhin das (ósterreichische) G r ú n d u n g s r e c h t massgeblich. R ú c k - und Weiterverweisungen des § 5 I P R G sind also zu beachten; in diesem F a l l knúpft Ósterreich das
Gesellschaftsstatut also ausnahmsweise nach dem G r ú n d u n g s s t a t u t an.
Wenn auf der anderen Seite aufgrund der IPR-rechtlichen A n k n ú p f u n g in Óster
reich fremdes Recht zur A n w e n d u n g kommt, das Grundfragen wie die Rechts- und
Gescháftsfáhigkeit juristischer Personen vóllig anders beurteilt als das i n l á n d i s c h c
Recht, erhebt sich die Frage, ob der Verweis auch fremde Eingiffsnormen mitumfassl,
die auf priváte R e c h t s v e r h á l t n i s s e im Inland einwirken. Der O G H hat dazu judiziert,
dass f r e m d e E i n g r i f f s n o r m e n bei b e s o n d e r e r W i c h t i g k e i t des R e c h t s des
(lesellschaftsstatuts und bei g e n ú g e n d enger Beziehung zu beachten sind, wobei die
Grenze dafiir im ordre public liege.
73)
21
číslo 2/2001
Inlcrnational L a w Review
N o . 2/2001
G r u n d s á t z l i c h bestehen in der osterreichischen Lehre hinsichtlich der Behandlung
wegziehender Gesellschaften zwei Meinungen: D i e nicht herrschende Auffassung lásst
es g e n ú g e n , wenn das Recht des Zuzugstaates die Wahrung der rechtlichen Existenz
gestattet, die ú b e r w i e g e n d e M e i n u n g verlangt dagegen eine kumulative Zustimmung
beider Rechtsordnungen (des Zuzugs- und des Wegzugstaates), um nicht die Rechtsfolge des Erfordernisses einer A u f l ó s u n g und N e u g r ů n d u n g h e r b e i z u f ů h r e n .
M i t der Begriindung der (von den Gesellschaftern sogar offen zugegebenen!) U m "chungsabsicht verweigerten die Unterinstanzen die Eintragung; diese wurde von der
I i l ú l l u n g der d á n i s c h e n Vorschriften fiir Mindestkapitalisierung von Gesellschaften
mit b e s c h r á n k t e r Haftung (mindestens 200.000.- D K R ) a b h á n g i g gemacht. Es wurde
schliesslich ein Vorabentscheidungsverfahren mit der Frage nach der Vereinbarkeit
der Eintragungsverweigerung durch die d á n i s c h e n B e h ó r d e n mit den A r t . 43ff EG
eingeleitet.
III. Wende in der Judikatur des Europáischen Gerichtshofes?
D i e Entscheidung des E u G H iiberraschte vor allem im Lichte seiner Vorjudikatur
m „ D a i l y M a i l " : Es verstosse gegen die p r i m á r r e c h t l i c h e n Bestimmungen zur Niederlassungsfreiheit, die Eintragung einer Zweigniederlassung zu verweigern, auch wenn
diese materiell betrachtet eine Hauptniederlassung sei und die Hauptniederlassung nur
deswegen gegriindet wurde, um die Mindestkapitalvorschriften des t a t s á c h l i c h e n
Sit/staates zu umgehen: „Die Vorlagefrage ist d e m g e m á s s dahingehend zu beantworten,
dass ein Mitgliedstaat, der die Eintragung der Zweigniederlassung einer Gesellschaft
verweigert, die in einem anderen Mitgliedstaat, in dem sie ihren s a t z u n g s m á s s i g e n
Verwaltungssitz hat, r e c h t m á s s i g errichtet worden ist, aber keine Gescháftstátigkeit
entfaltet, gegen A r t . 52 und 58 EG ( A n m . : jetzt A r t . 43 und 48 E G ) verstósst, (selbst)
wenn die Zweigniederlassung es der Gesellschaft e r m ó g l i c h e n soli, ihre gesamte G e
scháftstátigkeit in dem Staat auszuiiben, in dem diese Zweigniederlassung errichtet
wird."* *
74)
75)
Die „Centros"-Entscheidung
N a c h der „Daily Mail"-Entscheidung war zwischenzeitlich Ruhe in die Debatten
rund um die europarechtliche Zulássigkeit der Sitztheorie eingekehrt; statt dessen wurde
iiberlegt, mit welchen Konstruktionen trotz Sitztheorie ein Teil der Identitát bei einer
Sitzverlegung zu „ r e t t e n " w á r e . Im Jahr 1999 fachte eine Entscheidung des E u G H die
Diskussionen zu einem neuen H ó h e p u n k t an.
D e r Sachverhalt der „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g ist relativ einfach gelagert: E i n dánisches Ehepaar g r ú n d e t e im M a i 1992 zum Z w e c k des Im- und Exportes von Wein
eine „ p r i v á t e l i m i t e d c o m p a n y " ' e n g l i s c h e n R e c h t s , die „ C e n t r o s L t d . " . I m
Gesellschaftsvertrag wurde als s a t z u n g s m á s s i g e r Sitz die Adresse eines in England
lebenden Freundes des Ehepaares festgelegt und auch in das ó r t l i c h e Handelsregister
eingetragen; die Eheleute waren jedoch die einzigen Gesellschafter der „ C e n t r o s L t d . " .
Das im Gesellschaftsvertrag auf 100 Pfund festgesetzte Gesellschaftskapital zahlten
die Eheleute nicht ein. Das englische Gesellschaftsrecht sieht fiir „priváte limited companies" kein bestimmtes Mindestkapital vor; wenn ein solches - wie im vorliegenden
F a l l 100 Pfund - dennoch vereinbart wurde, so bleibt der G r ú n d u n g s a k t daher ohne
dessen E i n z a h l u n g g i i l t i g . N o c h im selben Jahr beantragte die „ C e n t r o s L t d . " die
Eintragung einer Zweigniederlassung in das d á n i s c h e Handelsregister. Dabei verhehlte
sie nicht, dass von der d á n i s c h e n Zweigniederlassung aus s á m t l i c h e G e s c h á f t e der
Gesellschaft getátigt werden sollten.
Ebenso wie Grossbritannien vertritt auch D á n e m a r k - wenn auch mit E i n s c h r á n k u n gen, die aber nahezu jeder G r ú n d u n g s t h e o r i e - S t a a t vorsieht, um den heimischen
Verkehr bis zu einem gewissen Ausmass zu schiitzen - die Grundungstheorie; somit
w á r e im g e g e n s t á n d l i c h e n Fall das englische Gesellschaftsrecht und damit auch die
dortigen Griindungsbestimmungen heranzuziehen gewesen, um zu priifen, ob die „Cen
tros L t d . " rechtswirksam gegriindet wurde und daher in das d á n i s c h e Register einzutragen gewesen w á r e .
N a c h d á n i s c h e m Recht ist námlich grundsátzlich eine „priváte limited company" als
a u s l á n d i s c h e ,priváte limited company' anzusehen, die anzuerkennen und dementsprechend einzutragen ist. Zusátzlich wird von § 117 des dánischen GmbH-Gesetzes
ausdriicklich bestimmt, dass „die auslándischen Gesellschaften gleicher Rechtsform (wie
eine G m b H ) , die in einem Mitgliedstaat der Europáischen Gemeinschaften niedergelassen sind, . . . in D á n e m a r k uber eine Zweigniederlassung tátig werden ( k ó n n e n ) " .
76)
77
7X)
7y)
22
0
Erfolgreich berief sich die „ C e n t r o s L t d . " daher auf das P r i m á r r e c h t und die Vorju
dikatur in der Rechtssache „ S e g e r s " , in welcher der E u G H festgestellt hatte, dass es
gegen die Niederlassungsfreiheit verstosse, wenn die z u s t á n d i g e n Stellen eines M i t gliedstaates dem Gescháftsfiihrer einer Gesellschaft den Anschluss an ein nationales
Krankenversicherungssystem nur aus dem Grund verweigerten, w e i l die Gesellschaft
ihren Sitz in einem anderen Mitgliedstaat habe, „auch wenn sie dort keine Gescháftstátigkeiten entfalte".
s,)
D á n e m a r k verteidigte sich unter anderem damit, dass der Fall materiell betrachtet
gar keine Auslandsberiihrung aufweise und der EG daher gar nicht anzuwenden sei
( d á n i s c h e Staatsbiirger wollten in D á n e m a r k eine Gesellschaft durch Missbrauch des
englischen Gesellschaftsrechts griinden, wobei sie in England - ausser dem registerrcchtlichen G r ú n d u n g s a k t - keinerlei T á t i g k e i t e n vollbracht hatten ) und machte
/.usátzlich die offenkundige Umgehungsabsicht der Auslandsgriindung geltend; die
Vcrweigerung der Eintragung sei iiberdies erforderlich, „ u m die óffentlichen und privaten G l á u b i g e r und die Vertragspartner zu schiitzen und den betriigerischen Bankrot!
/.u b e k á m p f e n . "
S2)
83)
Der E u G H wies das Argument der „ i n n e r d á n i s c h e n Angelegenheit" ohne w c s c n l l i che Begriindung ab.
84)
Er r á u m t e ein, dass ein Mitgliedstaat zwar berechtigt sei zu verhindern, „dass sic li
einige seiner Staatsangehórigen unter Missbrauch der durch den EG-Vertrag geschaffenen
„missbráuchliche
BuOl I aul seinc dies
Móglichkeiten der Anwendung des nationalen Rechts entziehen." Die
oder betriigerische Berufung auf Gemeinschaftsrecht" sei, so der
číslo 2/2001
bezíigliche Judikatur verweisend weiter, nicht gestattet. Ausnahmsweise konnen nationale Gerichte daher „im Einzelfall das missbráuchliche oder betrugerische Verhalten
der Betroffenen auf der Grundlage objektiver Kriterien in Rechnung stellen"; das
Vorgehen der dánischen Behórden kónnte daher aufgrund von Art. 46 EG und der einschlágigen Rechtsprechung des Gerichtshofes gerechtfertigt sein, wenn es*
851
S(S)
7)
-
zwingende Allgemeininteressen erfíille,
es kein gelinderes M i t t e l gebe (Mindesteingriffsprinzip),
auf nichtdiskriminierende Weise erfolge,
-
geeignet sei und
-
nicht daruber hinausgehe, was zur Erreichung des Schutzzweckes unbedingt erforderlich sei.
Diese Voraussetzungen waren nach Auffassung des Gerichtshofes jedoch nicht
erfullt:
-
8S)
Wenn die „ C e n t r o s L t d . " ihre T á t i g k e i t in England aufgenommen hátte, w á r e n dánische G l á u b i g e r ebensowenig geschutzt gewesen (daher sei die Massnahme nicht
geeignet).
-
Da „ C e n t r o s L t d . " auch in D á n e m a r k als Gesellschaft englischen Rechts auftrete
und firmiere, sei den G l á u b i g e r n bekannt, dass es sich nicht um eine nach dánischem Recht gegrundete G m b H handle, ausserdem konnen sich die G l á u b i g e r
auf bestimmte Schutzvorschriften bereits erlassener und von den Mitgliedstaaten
umgesetzter gesellschaftsrechtlicher Richtlinien berufen (Jahresabschluss, Offenlegung von Zweigniederlassungen); das G l á u b i g e r s c h u t z a r g u m e n t wurde daher -
wenig iiberzeugend - widerlegt.
- Es konnten gelindere Massnahmen ergriffen werden; óffentliche G l á u b i g e r ( D á n e
mark hatte geltend gemacht, diese konnten sich nicht wie priváte G l á u b i g e r durch
eine Sicherheit oder Burgschaft absichern ) konnten etwa rechtlich die Moglichkeit
erhalten, sich die erforderlichen Sicherheiten e i n r á u m e n zu lassen.
A u c h wenn die a u s l á n d i s c h e Zweigniederlassung in das innerstaatliche Register
eingetragen werden miisse, konne der Staat noch immer „alle geeigneten Massnah
men ergreifen, um B e t r ú g e r e i e n zu verhindern oder zu verfolgen.(...)". Was der E u G H
damit k o n k r é t meint, bleibt offen. Solche Massnahmen des Sitzstaates unterliegen
somit - sofern sie uberhaupt zulássig sind - einer Sonderanknupfung, deren B e d i n gungen als Rechtfertigungsgrunde im Rahmen der Niederlassungsfreiheit europarechtl i c h festgelegt werden.
Dass das Judikat dennoch ebenfalls Ruckschlusse auf die Europarechtskonformitát der Sitztheorie zulásst, kann aus den E r w á g u n g s g r u n d e n hergeleitet werden:
Es sei „ k e i n e m i s s b r á u c h l i c h e Ausnutzung des Niederlassungsrechtes (...), wenn
ein S t a a t s a n g e h ó r i g e r eines Mitgliedstaates, der eine Gesellschaft grunden mochte,
diese in dem Mitgliedstaat errichtet, dessen gesellschaftsrechtlichen Vorschriften ihm
die grosste Freiheit lassen, und in anderen Mitgliedstaaten Zweigniederlassungen griindet (...). Dass eine Gesellschaft in dem Mitgliedstaat, in dem sie ihren Sitz hat, keine
G e s c h á f t s t á t i g k e i t e n entfaltet und ihre T á t i g k e i t ausschliesslich im Mitgliedstaat ihrer
X9)
9())
91)
24
N o . 2/2001
Zweigniederlassung ausiibt, belegt... noch kein m i s s b r á u c h l i c h e s und betrugcrischcs
Verhalten, das es dem letzteren Mitgliedstaat erlauben wurde, auf diese Gesellschaft
die Gemeinschaftsvorschriften uber das Niederlassungsrecht nicht anzuwenden." Das
llauptargument der „Daily Mail"-Entscheidung - die Inanspruchnahme der Nieder
lassungsfreiheit sei von g e m á s s A r t . 293 3.Alt EG abzuschliessenden S t a a t s v e r t r á g e n
abhangig, daher konne „ b e i m derzeitigen Stand des Gemeinschaftsrechts" ' eine idenn t á t s w a h r e n d e Sitzverlegung von den Mitgliedstaaten wirksam verhindert werden bleibt in „ C e n t r o s " aber u n e r w á h n t .
,,2)
93
Sind aus den E r w á g u n g s g r u n d e n also nur indirekt Schliisse auf einen Judikaturwandel zu ziehen, wird Generalanwalt La Pergola in seinem Schlussantrag deutlicher und nennt die Argumente, die auf einen solchen deuten. Es komme „ein ,Wettbewerb der Rechtsordnungen' ungehindert zum Z u g " , „ g l e i c h g u l t i g , welche Absichten
der Begunstigte damit k o n k r é t verfolgt."
94)
„ C e n t r o s " , ein „ C a s s i s de D i j o n " des E U - G e s e l l s c h a f t s r e c h t s , welches das
„ H e r k u n f t s l a n d p r i n z i p " als „ G r u n d u n g s p r i n z i p " der Niederlassungsfreiheit verankert?
D i e Lehre ist sich uber die Bedeutung des Urteils mehr als uneinig. E i n i g sind sich
lediglich Rechtsanwaltskanzleien und Consulting-Unternehmen in ihrem Bestreben,
ihre potentielle Kundschaft fiir das englische Gesellschaftsrecht zu begeistern; diese
werben derzeit n á m l i c h massiv fůr ihre Dienste bei der Scheingrundung und anschliessenden Z w e i g n i e d e r l a s s u n g s g r ů n d u n g einer „priváte limited company".
95)
A u s der deutschen und ó s t e r r e i c h i s c h e n Lehre seien beispielhaft einige Auffassungen wiedergegeben:
Freitag spricht in einer die Bedeutung des Urteils extensiv auslegenden Sichtweise
von einer „ n u n m e h r uberholten" Sitztheorie, nun sei „die Katze aus dem Sack: P r i m á ř e
Niederlassungsfreiheit - A b k e h r von Daily M a i l " .
D e m g e g e n ů b e r stutzen sich die einschránkenden Interpreten der „Centros"-Entscheidung darauf, dass das d á n i s c h e Kollisionsrecht die R e c h t s f á h i g k e i t der „ C e n t r o s L t d . "
nicht in Frage gestellt habe; in „Daily M a i l " habe der E u G H festgesellt, dass die Frage
der grenzuberschreitenden Anerkennung von Gesellschaften dem Gemeinschaftsrecht
vorgelagert sei - daher sei das Gemeinschaftsrecht gegenuber mitgliedstaatlichem I P R
ncutral. ' D i e in „ C e n t r o s " getroffenen Aussagen w á r e n nur deshalb notwendig
gewesen, weil das d á n i s c h e I P R die Rechtsfáhigkeit der „ C e n t r o s L t d . " ausser Z w e i f e l
gelassen habe; „Daily M a i l " sei also wegen der Fortgeltung seiner „ D o k t r í n " gar nicht
angesprochen worden. Daher sei das Urteil e i n s c h r á n k e n d so zu verstehen, dass es nur
fiir Gesellschaften anwendbar sei, deren Rechtsfáhigkeit aus der Šicht des Zuzugstaatcs
nicht in Frage stehe. K i n d l e r vertritt in diesem Sinn die Extremposition, „ C e n t r o s "
sei fiir die Sitztheorie in jeder Hinsicht „ o h n e Bedeutung." '
% )
97
9X)
99
K o r n / T h a l e r stellen in einer differenzierenderen A n a l y s e fest, dass die kol li
sionsrechtliche Konstellation eigentlich - wie auch schon bei fruheren Judikaten, denen
man diesbezugliche Aussagen entnommen habe - in „ C e n t r o s " gar nicht e i n s c h l á g i g
gewesen w á r e . Dennoch belege der E u G H selbst, „dass die Zweigniederlassung in
Wahrheit die Hauptniederlassung" darstelle, „ohne daran irgendwelehe Konsequen
25
číslo 2/2001
zen zu kniipfen." N u n konne man annehmen, „dass bereits der s a t z u n g s m á s s i g e Sitz
eine Hauptniederlassung b e g r ů n d e " , was aber nicht einleuchte: D i e Inanspruchnahme
der s e k u n d á r e n Niederlassungsfreiheit setze voraus, dass die Gesellschaft in der Gemeinschaft a n s á s s i g sei - und dafur werde aber „ g e r a d e die echte und aktuelle T á t i g keit in einem Mitgliedstaat gefordert, die Scheinexistenz im Sinn einer blossen Registrierung" reiche nicht aus. Korn/Thaler sehen fůr die Sitztheorie noch nicht das letzte
Wort gesprochen: „Fraglich bleibt, ob der E u G H tatsáchlich alle R e c h t f e r t i g u n g s g r ú n d e
gepriift hat, die ein Mitgliedstaat, der das Personalstatut einer juristischen Person nach
der Sitztheorie bestimmt, vorgetragen h á t t e . "
Sie sehen - vor allem im Bereich des G l á u b i g e r s c h u t z e s - noch „ R e c h t f e r t i g u n g s potentiale" fiir Sitztheoriestaaten (der E u G H habe die Rechtfertigung ja aus der Šicht
eines Griindungstheorie-Staates beurteilt).
D i e „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g lásst einige Fragen offen:
D i e Sitztheorie wurde vom E u G H in „ C e n t r o s " nicht e r w á h n t , da sie im k o n k r é t e n
F a l l nicht Gegenstand der Entscheidung war; der Gerichtshof vermied es auch, den
Begriff „ G r i i n d u n g s t h e o r i e " zu verwenden. Dies ist auch dadurch zu e r k l á r e n , dass
besonders in Deutschland bzw. Ó s t e r r e i c h streng in den Kategorien „ S i t z t h e o r i e /
Griindungstheorie" gedacht und argumentiert w i r d . Der E u G H aber entscheidet einzelfallbezogen, die Argumente fliessen ineinander; ob eine Sitzverlegung - wie von den
Sitztheorie-Staaten - durch eine prinzipielle Verweigerung des Registereintrages wegen Nichtanerkennung der R e c h t s f á h i g k e i t vereitelt wird oder durch die Praxis vieler
Griindungstheorie-Staaten, den Z u z u g - oder Wegzug durch andere, wenn auch gelindere Massnahmen wie etwa besondere Steuern, Kapitalisierungsvorschriften oder
Durchgriffshaftungen verhindert wird, ist im Ergebnis oft gleich. Fraglich ist daher, ob
die A n w e n d u n g der Griindungstheorie in der Praxis tatsáchlich das vielzitierte „race to
the bottom" a u s z u l ó s e n imstande ist.
Betrachtet man „Daily M a i l " und „ C e n t r o s " isoliert, so stellt sich die Rechtslage
wie folgt dar: Niederlassungsfreiheit fůr Gesellschaften, die an ihrem Hauptsitz tat
s á c h l i c h tátig sind: nein; Niederlassungsfreiheit fiir Scheinauslandsgesellschaften: Ja.
So kann das aber nicht stimmen.
D i e Sachverhalte von „Daily M a i l " und „ C e n t r o s " sind zwar unterschiedlich. H i e r
1()())
s o l í t e ein t a t s á c h l i c h bestehender Hauptsitz verlegt werden, dort wurde ein als
Zweigniederlassung getarnter Hauptsitz b e g r ú n d e t ( D á n e m a r k h á t t e die Eintragung
der „ C e n t r o s " - G e s e l l s c h a f t ohne weiteres zugelassen, wenn diese in England eine G e scháftstátigkeit entfaltet h á t t e
101
0 , hier („Daily M a i l " ) ging es um die Wahrung einer
bereits bestehenden Identitát, dort ( „ C e n t r o s " ) bestand die Identitát lediglich in F o r m
eines nicht einmal benutzten Briefkastens.
Dass beide Judikate aber dennoch - grundlegend unterschiedliche - Růckschlússe
auf die Sitztheorie zulassen, zeigt ein Urteil des B a y O b L G aus dem Jahr 1998
(das
also kurz vor „ C e n t r o s " ergangen war), welches die Verweigerung der Eintragung einer
Zweigniederlassung einer nach englischem Recht gegrúndeten „priváte limited compa
ny", die in England keinen effektiven Verwaltungssitz hatte, fůr rechtens erklárte und die
1()2)
26
N o . 2/2001
Frage deshalb nicht fůr vorlagebedúrftig erachtete, weil der E u G H in „Daily M a i l " erkannt habe, dass die Sitztheorie nicht gegen die Niederlassungsfreiheit verstosse.
D i e Auffassung einiger A u t o r e n , ' der E u G H habe mit „ C e n t r o s " bloss die Z u z u g s b e s c h r á n k u n g e n von G r ů n d u n g s t h e o r i e - S t a a t e n fůr u n z u l á s s i g erklárt, die Sitz
theorie aber u n b e r ů h r t gelassen, verbietet aber schon ein Grossenschluss: Wenn sogar
Z u - und W e g z u g s b e s c h r á n k u n g e n zwischen G r ů n d u n g s t h e o r i e - S t a a t e n primárrechtlich
verboten sind, dann sind dies die viel strengeren B e s c h r á n k u n g e n ( n á m l i c h den idenl i t á t s w a h r e n d e n Z u - oder Wegzug in jedem F a l l zu untersagen) umso mehr.
,03)
104
A u f den Punkt gebracht ging es in „ C e n t r o s " gar nicht um eine Sitzverlegung, sondern
um eine A r t „freie W a h l m ó g l i c h k e i t der Gesellschaftsform" - dessen E i n s c h r á n k u n g
vom E u G H offenbar nach einer „Cassis-áhnlichen" Formel geprůft wurde.
D i e p r i m á ř e Niederlassungsfreiheit fiir Gesellschaften nicht durch diese Freiheit
selbst, sondern auf einem „erlaubten M i s s b r a u c h " der s e k u n d á r e n Niederlassungsfrei
heit zu b e g r ú n d e n , ist juristisch zudem nicht gerade elegant - auch wenn man dies wie
Generalanwalt La Pergola als „ W e t t b e w e r b der Rechtsordnungen" umschreibt.
IV. Folgejudikatur zu „ C e n t r o s " in den Mitgliedstaaten
Ganz áhnlich wie in der Fallkonstellation, die der „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g zugrunde
gelegen war, wurde in Ó s t e r r e i c h versucht, eine Zweigniederlassung einer „Briefkasten-private limited company" britischen Rechts in das Firmenbuch einzutragen. Im
G r ů n d u n g s s t a a t Grossbritannien hatte die Gesellschaft keine Gescháftstátigkeit ent
faltet. Der O G H liess die §§ 10, 12 I P R G - die bislang die Sitztheorie normierten,
indem sie an den effektiven Verwaltungssitz anknúpften und im Ergebnis der betreffenden Gesellschaft in Ósterreich die rechtliche Existenz verweigert h á t t e n
-unangewendet und berief sich dabei auf das „ C e n t r o s " - U r t e i l .
Der O G H nahm dabei unzutreffend an, dass D á n e m a r k wie Ósterrich der Sitztheorie folge,
stufte die Sach
verhalte daher als „vóllig vergleichbar" ein und legte den F a l l dem E u G H nicht zur
Vorabentscheidung vor. Dies hat zu teils heftiger K r i t i k der Lehre gefúhrt; unschlússig
ist die Nichtvorlage vor allem, weil es in „ C e n t r o s " d a r ů m geht, dass fiir Mitgliedstaaten
der Umgehungstatbestand keine Rechtfertigung sein soli, die Firmenbucheintragung
/.u verweigern, w á h r e n d in Ó s t e r r e i c h die Eintragung schon auf einer vorgelagerten
Stufe, n á m l i c h der prinzipiellen Anerkennung der Rechtsfáhigkeit, gescheitert ist. Nach
diesem Erkenntnis des O G H stellt sich in Ó s t e r r e i c h die Rechtslage wie folgt dar: B e i
lórmlichen Sitzverlegungen von Hauptniederlassungen gilt auch nach der „Centros"Fnlscheidung anscheinend weiterhin die Sitztheorie - letzterer F a l l lag seit „ C e n t r o s ' '
aber nicht vor. B e i einer U m g e h u n g der Sitztheorie i n F o r m der Griindung von
Zweigniederlassungen, die materiell Hauptniederlassungen sind, wird - so wollte dci
1 ( ) 5 )
I()6)
l()7)
10X)
O G H die „Centros"-Entscheidung verstanden haben - der Griindungstheorie gefolgl
Drittstaaten g e g e n ů b e r gilt de lege lata weiterhin die Sitztheorie. lm Novembei 2000
hat jedoch das LG Salzburg einen deckungsgleichen Fall dem E u G H zur Vorabenl
scheidung vorgelegt, somit besteht in Ósterreich die Paradoxe Situation, d a s s Problém
m
číslo 2/2001
Mezinárodní právní revue
ZU dieser Frage zwar eine gesichterte Judikatur des O G H besteht, eine Unterinstanz
aber dasselbe P r o b l é m dem E u G H zur Vorabentscheidung vorgelegt hat.
In Deutschland wurden im vergangenen Jahr zwei Fallkonstellationen dem E u G H
zur Vorabentscheidung vorgelegt, die sich von ,Centros' zwar erheblich unterscheiden, jedoch die Sitztheorie explizit auf den Prúfstand stellen und daher von grundlegender Bedeutung sein durften: Der Bundesgerichtshof legte die Frage v o r ,
ob eine
im A u s l a n d g e g r ú n d e t e Gesellschaft, die ihren Verwaltungssitz bloss tatsáchlich nach
Deutschland verlegt hat, ohne sich in das deutsche Handelsregister eintragen zu lassen
(ihren Sitz also gleichsam „uber die griine Grenze" verlegt hat), in Deutschland die
Parteifáhigkeit in einem Zivilprozess versagt werden konne. D i e Unterinstanzen hatten der Gesellschaft mit der Begrundung die R e c h t s f á h i g k e i t und damit auch die
Parteifáhigkeit verweigert, dass die Gesellschaft die R e c h t s f á h i g k e i t mit ihrer Sitzver
legung verloren habe.
110)
Das Amtsgericht Heidelberg hat das von den Unterinstanzen in Ankniipfung an das
„ D a i l y M a i l " - U r t e i l verweigerte Begehren einer aus Deutschland wegziehenden
Gesellschaft vorgelegt, ihren Wegzug im Firmenbuch eintragen zu lassen und es
damit zu ermóglichen, den Sitz auch mit Wirkung fůr den Wegzugstaat identitátswahrend
zu verlegen (im k o n k r é t e n F a l l nach Spanien) und der Zwangsauflosung zu entgehen.
110
E i n weiterer interessanter Vorlagebeschluss kommt aus dem GriindungstheorieStaat Niederlande: Dort werden der F o r m nach a u s l á n d i s c h e n Gesellschaften Anpassungen an bestimmte Mindeststandards auferlegt, um Umgehungsmoglichkeiten hintanzuhalten. N a c h einer Gesetzesbestimmung unterliegen a u s l á n d i s c h e Gesellschaf
ten, die ihren Sitz in die Niederlande verlegen, einzelnen Bestimmungen uber den
Schutz der Belange Dritter (insbersondere bestimmte Pflichten hinsichtlich Registereintrag, Mindestkapital, Buchfuhrungspflicht, Jahresabschluss und P u b l i z i t á t ) . Diese
Schutzregelungen wurden in einem im Oktober 1999 ergangenen Beschluss des K a n tongerecht G r o n i n g e n dem E u G H zur Vorabentscheidung vorgelegt.
N o . 2/2001
Fraglich ist nun, ob „ C e n t r o s " auch auf die assoziierten Lánder, insbesondere die
Beitrittskandidatenstaaten, Auswirkungen hat oder ob diese als Drittstaaten davon nicht
hetroffen sind.
Vergleicht man die Assoziierungsabkommen mit dem E W R - R e c h t , so zeigt sich,
dass der grundlegende Unterschied darin liegt, dass die Niederlassungsfreiheit - wie sie
von der Rechtsprechung des E u G H nach und nach fortgebildet wurde - als solche in den
Kechtsbestand derEWR-Mitgliedstaaten aufgenommen wurde. Die Grundfreiheiten sind
Ucstandteil des EWR-Rechtes und haben in allen EWR-Staaten unmittelbare Wirkung.
ll8)
119)
Die von den §§ 10, 12 des ósterreichischen I P R G normierte Sitztheorie, die mit der
„ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g auf bestimmte Sachverhaltskonstellationen nicht mehr anwendbar sein s o l l ,
bleibt damit gegenuber Drittstaaten weiterhin aufrecht. Art. 48 EG
hezieht sich ja nur auf Gesellschaften, deren Satzungssitz, Hauptverwaltung oder Hauptniederlassung in einem Mitgliedstaat liegt.
Da sich in den Assoziierungsabkommen der EU mit den B e i t r i t t s k a n d i d a t e n l á n d e r n
niederlassungsrechtliche Bestimmungen finden, w á r e zu uberlegen, ob das „ C e n t r o s " Urteil nicht auch grundlegende Auswirkungen auf das Gesellschaftskollisionsrecht
/.wischen den EU-Mitgliedstaaten und den assoziierten L á n d e r n , deren E U - B e i t r i t t
nach dem G i p f e l von N i z z a (auf dem die institutionellen Voraussetzungen dafur geschaffen wurden) nur noch eine Frage der Zeit sein dúrfte, hat.
12())
120
Diese A u s w i r k u n g e n sollen hier exemplarisch anhand des Gesellschaftskollisionsrechts zwischen dem Sitztheorie-Staat Ó s t e r r e i c h und dem GrundungstheorieStaat Tschechische Republik untersucht werden.
V.2. Tschechisches Gesellschaftskollisionsrecht
112)
ll3)
Zu allen drei Vorlagebeschliissen stehen jeweils der Antrag des Generalanwaltes
und die Entscheidung des E u G H zur Zeit noch aus;
ihr Ausgang darf mit grosser
Spannung erwartet werden.
114)
115)
D i e N o r m , die kollisionsrechtlich uber die Rechtsfáhigkeit auslándischer juristischer
I 'crsonen in der Tschechischen Republik bestimmt, findet sich interessanterweise nicht
im IPR-Gesetz, sondern im Handelsgesetzbuch. § 22 tschechisches H G B lautet: „ A u s
lándische Personen, die nicht naturliche Personen sind und die ihre R e c h t s f á h i g k e i t
bei ihrer Griindung nach einer fremden Rechtsordnung erworben haben, besitzen die
Rechtsfáhigkeit auch im Geltungsbereich der tschechoslowakischen Rechtsordnung.
Nach der der Griindung zugrundeliegenden Rechtsordnung richten sich die inneren
R e c h t s v e r h á l t n i s s e der Person und die Haftung der M i t g l i e d e r oder Gesellschafter fiir
die Verbindlichkeiten der juristischen Person."
D a m i t uberlásst das tschechische
Recht explizit sowohl das Innen- als auch das Aussenverháltnis einer Gesellschaft grundsátzlich dem Recht des G r ú n d u n g s s t a a t e s . N u r wenn das fremde Recht s c h w á c h e r e
I laftungsbestimmungen gegenuber Dritten als das tschechische Recht vorschreibt, ist
iiusnahmsweise tschechisches Recht anzuwenden.
l22)
V. Exkurs: Hat „ C e n t r o s Auswirkungen auf das ósterreichischtschechische Gesellschaftskollisionsrecht?
66
123)
V.l. Vorbemerkungen
Wenn eine nationalstaatliche Regelung mit dem Gemeinschaftsrecht nicht zu vereinbaren ist, ist sie nicht anzuwenden; dieses Prinzip ist seit der Entscheidung „ C o s t a / E n e l "
ein tragender Grundsatz des Gemeinschaftsrechtes. Gegenuber Drittstaaten tritt eine E U widrige Vorschrift aus dem „ S c h a t t e n " des Anwendungsvorranges jedoch hervor und ist
g i i l t i g . Das Beispiel, dass Zuwanderungsquoten fiir „Drittstaaten-Auslánder" gelten,
fiir E U - B u r g e r aber nicht angewendet werden durfen, ist allgemein bekannt.
116)
117)
28
124)
§ 2 A b s . 2 tschechisches H G B definiert den Sitz der juristischen Person als Adresse,
welche als Sitz im Handelsregister eingetragen ist. Der neue § 2 A b s . 3 der Nowelle
^70/2000 bestimmt, dass in das Handelsregister immer derTatsáchlichcr Sitz einer juris
tischen Person einzutragen ist. A l s tatsáchlicher Sitz gilt die Adresse von wo aus die
29
číslo 2/2001
juristische Person gefiihrt und verwaltet w i r d . § 24 A b s 2 H G B e n t h á l t die die
Griindungstheorie Bestimmung, dass die juristische Person dabei nach tschechischem
oder einem fremden Recht (!) gegriindet werden kann. A b s . 3 dieser Bestimmung deutet
allerdings darauf hin, dass tátigkeitsbezogene Regelungen aber tschechischem Recht
unterworfen bleiben; die auslándischen Personen haben námlich „die gleichen Rechte
und Pflichten" wie tschechische Personen. Damit gilt fiir A u s l á n d e r beim Betrieb des
Unternehmens das Gleichbehandlungsgebot.
Eine auslándische Gesellschaft, die ihren Hauptsitz in die tschechische Republik verlagert, ist als inlándische (tschechische) juristische Person auslándischen Rechts anzusehen. Zweigniederlassungen hingegen, die ihren Hauptsitz ausserhalb der tschechischen
Republik haben, bleiben , Auslánder' mit allen materiellrechtlichen Konsequenzen.
Dies hat fiir etwaige Versuche, Zweigniederlassungen via „Centros"-Konstellation
in die Tschechische Rechtsordnung zu verlegen, entscheidende Bedeutung.
125)
12(S)
127)
B e i der Verlegung des Hauptsitzes einer Gesellschaft in die Tschechische Republik
ist allerdings zu beachten, dass auch das Heimatrecht der zuziehenden Gesellschaft
diesen Vorgang zulassen muss und insbesondere die Gesellschaft bei Wegzug kraft
Gesetzes nicht aufgelost haben darf.
D i e allgemeine K o l l i s i o n s n o r m uber die
rechtliche Stellung von A u s l á n d e r n (§ 3 des tschechischen IPR-Gesetzes ) legt n á m
l i c h fest, dass sich die Rechts- und Gescháftsfáhigkeit einer Person nach der Rechts
ordnung des Staates richte, deren S t a a t s a n g e h ó r i g e r sie sei. Wenn die zuziehende Ge
sellschaft daher schon bei ihrem Wegzug aufgelost wurde, so existiert keine rechtliche
Identitát mehr, die von der Tschechischen Republik anerkannt werden konnte.
128)
129)
D i e Voraussetzungen, eine Sitzverlegung einer Gesellschaft aus der EU in die Tsche
chische Republik durchzusetzen, lauten daher zusammengefasst wie folgt:
D i e a u s l á n d i s c h e juristische Person muss zum Z w e c k der U n t e r n e h m e r t á t i g k e i t
gegriindet worden sein.
13())
-
D i e Rechtsordung des Staates, in dem die juristische Person ihren bisherigen Sitz
hatte, muss die Sitzverlegung gestatten.
-
B e i Sitzverlegungen aus G r ů n d u n g s t h e o r i e - S t a a t e n gilt zusátzlich fiir auslándische
juristische Personen, die nach einem anderen Recht gegriindet wurden als dem
Sitzstaat, dass auch diese Rechtsordnung die Sitzverlegung gestatten muss.
Werden diese Voraussetzungen erfullt, hat die Sitzverlegung mit ihrer Eintragung
konstitutive W i r k u n g ; die Identitát der Gesellschaft wird bewahrt und das a u s l á n d i s c h e
Gesellschaftsstatut in die Tschechische Republik „ m i t g e n o m m e n " .
V.3. Assoziierungsabkommen der Tschechischen Republik
mit der Europáischen Union
Z u n á c h s t soli der Vorfrage nachgegangen werden, ob die Freizugigkeitsbestimmungen der Assoziierungsabkommen eine áhnlich unmittelbare Wirkung wie die Grundfreiheiten des EG-Vertrages haben; nur dann haben sie n á m l i c h A u s w i r k u n g e n auf das
t s c h e c h i s c h - ó s t e r r e i c h i s c h e Gesellschaftskollisionsrecht.
30
N o . 2/2001
Das Assoziierungsrecht ist ein Teil der Gemeinschaftsrechtsordnung. Grundsátzlich
sind die Assoziierungsabkommen nach Art. 310 EG zwar vólkerrechtliche Ú b e r e i n k o m men, aber nicht im klassischen Sinn bloss von den unterzeichnenden Staaten in nationales Recht umzusetzen, sondern, wie der E u G H mehrfach entschieden hat, ein „integrierender Bestandteil des Gemeinschaftsrechtes". Ihre Bestimmungen sind unmittelbar
anwendbar, „wenn sie unter Berucksichtigung ihres Wortlauts und im H i n b l i c k auf den
Sinn und Z w e c k des Abkommens eine klare und eindeutige Verpflichtungen enthalten,
deren Erfullung oder deren Wirkungen nicht vom Erlass eines weiteren Aktes a b h á n g e n . " Daher ist mit Kalss ein „ein weites Verstándnis der Anwendbarkeit der einzelnen Bestimmungen derAssoziierungsabkommen"anzunehmen: E i n Mitgliedstaat soli
es nicht in der Hand haben, Regelungen der Assoziierungsabkommen durch schleppende
Umsetzung in ihrer Wirksamkeit hinauszuzógern oder zu verhindern.
131}
,32)
133)
Wenn die Bestimmungen eines solchen Assoziierungsabkommens derartige „klare
und eindeutige Pflichten" hinsichtlich der Freizugigkeitsbestimmungen enthalten, so
konnte uberlegt werden, diese Bestimmungen unmittelbar anzuwenden und im Sinne
der „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g zu interpretieren. D i e niederlassungsrechtlichen Bestim
mungen des Assoziierungsabkommen der EU mit der Tschechischen Republik finden
sich in den A r t . 45ff: Gesellschaften und Staatsbiirgern aus der EU muss eine „ n i c h t
weniger gunstige Behandlung" fiir ihre unternehmerische T á t i g k e i t als tschechischen
Staatsbiirgern g e w á h r t werden. A r t . 48 enthált die Erlaubnis von Massnahmen der
E i n s c h r á n k u n g der Gleichbehandlung, wenn dies „aus rechtlicher oder technischer
Šicht oder wegen Vorsichtsmassnahmen geboten ist und diese den notwendigen R a h men nicht ubersteigen." Da diese Regelungen klare und eindeutige Rechte und P f l i c h
ten enthalten, sind sie unmittelbar anwendbar.
In den Assoziierungsabkommen - so auch in A r t . 49 des Abkommens mit der Tsche
chischen Republik - sind die Gesellschaften bei der Ausubung des Niederlassungsrechts
natůrlichen Personen gleichgestellt. A l l g e m e i n wird ein „ g e n u i n e l i n k " gefordert: D i e
(iesellschaft muss eine „ e c h t e und kontinuierliche Verbindung" mit der Wirtschaft
eines der Mitgliedstaaten bzw. des assoziierten Landes - im k o n k r é t e n F a l l der Tsche
chischen Republik - aufweisen.
134)
Der EG sieht in Art. 48 áhnlichlautende Bestimmungen vor: Das Gemeinschaftsrecht
knupft dabei aber nicht an die „Staatszugehórigkeit" der Gesellschaft an, sondern an die
„Gemeinschaftszugehorigkeit". Art. 48 A b s . 1 EG nennt kumulativ zwei Voraussetzun
gen: D i e Grundung nach den Rechtsvorschriften eines Mitgliedstaates und zusátzlich
die Erfullung eines der drei folgenden Kriteriem D i e Gesellschaft muss ihren sat/.ungsmássigen Sitz, ihre Hauptverwaltung (das ist der Ort, an dem die Verwaltung die
leitcnden Entscheidungen des laufenden Gescháftsbetriebes fállt) oder ihre Hauptnie
derlassung (das ist die Stelle, die den Schwerpunkt der wirtschaftlichen Tátigkeit dci
(iesellschaft darstellt) „ i n n e r h a l b der Gemeinschaft" haben. Daher k ó n n e n auch
(icsellschaften, die ihre Hauptniederlassung oder Hauptverwaltung in einem Drittstaat
haben, aber nach dem Recht eines Mitgliedstaates gegriindet wurden und ihren Bal
/.ungsmássigen Sitz in einem Mitgliedstaat haben, ,,geinemschafts2Ugeh(5rig sein.
M
1 W)
!i
číslo 2/2001
Kalss spricht sich in diesem Sinne zutreffend dagegen aus, den von den A s s o
ziierungsabkommen geforderten „ g e n u i n e l i n k " alternativ zu EU-Mitgliedstaaten oder
zu jedem der assoziierten L á n d e r g e n ú g e n zu lassen; dies sei von den Vertragsparteien
nicht gewollt gewesen: Gesellschaften aus der EU m ú s s t e n mit der Wirtschaft der
EU verbunden sein, Gesellschaften aus dem jeweiligen assoziierten Staat mit diesem.
Der B e z u g muss also jeweils gesondert zum territorialen Anwendungsbereich des Vertragspartners bestehen. Dieses Ergebnis ist nicht unproblematisch, da es den EU-angehorigen Gesellschaften die g r ó s s t m o g l i c h e Freiheit e i n r á u m t , sich via „ C e n t r o s - D o k trin" E U - w e i t unter 15 Mitgliedstaaten die gúnstigste Rechtsordnung „ a u s z u s u c h e n "
und per Zweigniederlasung im assoziierten Staat tátig zu werden, umgekehrt aber den
Gesellschaften des assoziierten Landes dieser Optionenreichtum versagt bleibt: Sie
k ó n n e n nur als Gesellschaften ihres Heimatstaates, mit dem sie wirtschaftlich verbun
den sein m ů s s e n , eine Zweigniederlassung in der EU g r ů n d e n .
,3ň)
M i t anderen Worten: EU-Briefkastengesellschaften důrfen in den assoziierten
L á n d e r n Zweigniederlassungen g r ů n d e n , umgekehrt ist dies nur von t a t s á c h l i c h e n
Hauptniederlassungen aus moglich.
D i e E r k l á r u n g dieser ungleichen Behandlung leuchtet jedoch ein: Schon rein formal werden die Assoziierungsabkommen ja mit den einzelnen Staaten u n a b h á n g i g
voneinander - und nicht etwa „en bloc" - abgeschlossen. Der im Verháltnis kleine
assoziierte Staat steht dem grossen EU-Binnenmarkt gegenuber. A u c h materiell spricht
einiges fůr diese Differnzierung: D i e U n i o n hat das Gesellschaftsrecht immer weiter
harmonisiert, sodass Arbeitnehmer, Minderheitsgesellschafter, G l á u b i g e r und sonstige
Dritte in den assoziierten Staaten auf einen bestimmten Mindeststandard an Schutzvorschriften vertrauen konnen. Dieses relativ hohe Schutzniveau haben viele der as
soziierten L á n d e r noch nicht nachvollzogen. Besondere Defizite bestehen vor allem
im Bereich der P u b l i z i t á t s s t a n d a r d s , mit denen sich die e i n s c h l á g i g e n gesellschaftsrechtlichen Richtlinien der EU umfassend b e s c h á f t i g e n . Kalss pládiert daher dafůr,
dass die „ C e n t r o s " - G r u n d s á t z e erst dann auf das Gesamtgebiet der assoziierten Staaten
anzuwenden seien, „ w e n n die assoziierten L á n d e r der in den Assoziierungsabkommen
genannten Pflicht zur Herstellung des Rechtsstandes der Gemeinschaft nachgekommen sind und zugleich sichergestellt haben, dass die gesetzlichen Regelungen auch
vollzogen w e r d e n . "
Kalss fůhrt auch wirtschaftliche (Rechtssicherheit fórdere Investitionen) und vólkerrechtliche Ú b e r l e g u n g e n an; letzteres Argument belegt sie mit
einem Verweis auf A r t . 31 der Wiener Vertragsrechtskonvention: V ó l k e r r e c h t l i c h e Vert r á g e seien danach „nach Treu und Glauben in Ů b e r e i n s t i m m u n g mit der gewohnlichen, seinen Bestimmungen in ihrem Zusammenhang zukommenden Bedeutung und
im Lichte ihres Zieles und und Zweckes auszulegen"; A r t 32 gestatte die B e r ů c k s i c h tigung begleitender U m s t á n d e . D i e vorbehaltlos G e w á h r l e i s t u n g der Niederlassungs
freiheit setze ein gleich hohes Niveau der nationalen Gesellschaftsrechte voraus, das
seitens der assoziierten L á n d e r aber noch nicht der F a l l s e i .
l37)
I3S)
139)
Fraglich bleibt mE jedoch, ob es ein einen so grossen Unterschied machen wurde,
den „ g e n u i n e l i n k " auch zu einem anderen assoziierten Staat mit gleichwertigen Nieder32
Inlernational L a w Review
N o . 2/2001
líissungsbestimmungen in dessen Assoziierungsabkommen ausreichen zu lassen: Warum
polité eine Gesellschaft per Zweigniederlassung in der E U uber eine B r i e f k a s lengesellschaft in einem andern Mitgliedstaat tátig werden, wenn sie das ohnehin von
Ihrem Heimatstaat aus kann? Praktisch bedeutsam ist der „ g e n u i n e l i n k " bloss fůr
l i i iefkastengesellschaften aus „absoluten Drittstaaten", wenn diese mit der EU nicht
Usoziiert sind bzw. Assoziierungsabkommen abgeschlossen haben, in denen keine
|Icichwerigen Niederlassungsbestimmungen enthalten sind. Dann ist nach der „ g e n u
i n e link"-Regel eine Sitzverlegung sowohl von der EU in den assoziierten Staat, als
luch umgekehrt nicht zulássig.
EU-Gesellschaften důrfen g e m á s s A r t . 45 A b s . 4 des Assoziierungsabkommens
auf dem Gebiet der Tschechischen Republik ihre E r w e r b s t á t i g k e i t durch Errichtung
und Betreibung von untergeordneten Einheiten, Zweigniederlassungen und Vertretungen ausůben. A u s l á n d i s c h e Unternehmen, die nur uber solche Zweigstellen in der Tsche
chischen Republik tátig werden, důrfen - im Gegensatz zu zugezogenen und registrin ten Hauptniederlassungen, die fortan als i n l á n d i s c h e juristische Personen g e l t e n beispielsweise keine Liegenschaften in der Tschechischen Republik e r w e r b e n , da
lie den A u s l á n d e r g r u n d v e r k e h r s g e s e t z e n unterliegen.
14())
140
V.4. Schlussfolgerungen
Damit ist im Ergebnis die „ C e n t r o s " - O p t i o n fůr EU-Gesellschaften in der Tschechischen Republik wenig attraktiv: Wenn bloss uber eine Zweigniederlassung operiert
wird, die materiell eine Hauptniederlassung ist, so muss dies von tschechischer Seite
Hr.isterrechtlich zwar zugelassen werden; t á t i g k e i t s b e z o g e n e Regelungen - wie etwa
Aer Grundverkehr - unterliegen aber materiellrechtlichen B e s c h r á n k u n g e n und be
lu ndern den Z u z u g faktisch. Vernůnftigerweise bleibt daher nur die Variante der Verlejjung des Hauptsitzes in die Tschechische Republik.
Damit bleibt fůr den F a l l der Verlegung einer Hauptniederlassung von Osterin die Tschechische Republik die ó s t e r r e i c h i s c h e Regelung, die bei Wegzug
IUr Auflosung der Gesellschaft f ů h r t ,
bestehen. H i e r kann s e r i ó s e r w e i s e nur geMgt werden, dass diese Frage noch nicht ausjudiziert ist; genau diese Konstellai i o n wurde aber vor einigen Monaten vem A G Heidelberg dem E u G H zur Vorabent
scheidung vorgelegt, sodass d e m n á c h t mit einer grundlegenden Entscheidung gerechi u i werden kann.
řeich
142)
I43)
Hinsichtlich der G r ů n d u n g von Zweigniederlassungen in der Tschechischen Re
publik w i r d allerdings dieses Hindernis im Lichte der „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g nicht
lllfrecht zu erhalten sein. A u c h umgekehrt ist in Ó s t e r r e i c h eine Zweigniederlassung
uner tschechischen Hauptniederlassung Trágerin der Rechte und Pflichten eben der
Auslandsgesellschaft - und damit zahlreichen B e s c h r á n k u n g e n unterworfen. Das
Argument, dass nach dem „effet utile" eben diese B e s c h r á n k u n g e n nicht anwcndbar
kein sollen, zieht nicht: D a n n w á r e n s á m t l i c h e Ubergangsregelungen der A s s o /nerungsabkommen hinfállig.
,44)
~33
číslo 2/2001
VI. Ausblick
in ternational L a w Review
N o . 2/2001
nen. W i l l ein Mitgliedstaat die Einfuhr verhindern, so bleiben ihm nur die Rechtfertigungsgrunde des Art. 30 EG und die sogenannten „Cassis-Schutzguter". V o m L e i t b i l d
D i e nicht unproblematische „ C e n t r o s " - E n t s c h e i d u n g solíte zwar nicht zum Anlass
des mundigen Verbrauchers ausgehend, hat der Rat bespielsweise zur umfassenderen
genommen werden werden, die Sitztheorie unreflektiert insgesamt als abgeschafft zu
Vcrbraucherinformation weitgehende Etikettierungsvorschriften erlassen.
betrachten; w i e oben dargestellt w u r d e , v e r w e n d e n gerade die sogenannten
Umgelegt auf das Internationale Gesellschaftsrecht innerhalb der U n i o n bedeutet
dies:
„ G r ů n d u n g s t h e o r i e - S t a a t e n " oftmals Regelungsmassnahmen, die in ihrer W i r k u n g die
Niederlassungsfreiheit ebenso b e e i n t r á c h t i g e n . Es lásst sich aber nicht leugnen, dass
die Sitztheorie mit „ C e n t r o s " erheblich angekratzt wurde.
148)
Eine in einem Mitgliedstaat r e c h t m á s s i g gegrundete Gesellschaft soli ihren Sitz un
ter Beibehaltung ihrer Identitát und Rechtsform innerhalb der EU verlegen k ó n n e n und
D i e Frage ist grundlegend, auch fiir die sogenannten Griindungstheorie-Staaten:
msofern frei „verkehrsfáhig" sein; w i l l ein Mitgliedstaat dies in einem konkréten F a l l
Inwieweit k ó n n e n zuziehenden Gesellschaften nationale Eingriffsnormen auferlegt
verhindern, so muss er seine Massnahme den p r i m á r r e c h t l i c h e n B e s t i m m u n g e n
werden?
entsprechend rechtfertigen. D i e „gesellschaftsrechtlichen Richtlinien" garantieren dabei
Nachdem „ C e n t r o s " - ohne auf den Theorienstreit „ S i t z t h e o r i e versus Griindungs
einen
gewissen Mindeststandard an Schutzvorschriften, auf die Gláubiger und Gesell
theorie" einzugehen - fiir nationale Eingriffe einen nur sehr engen Spielraum freige-
schafter vertrauen k ó n n e n . Da die Richtlinien insbesondere Bestimmungen zur P u b l i -
lassen hat, ist trotz aller Argumente fiir oder gegen die Sitztheorie uniibersehbar, dass
zitát enthalten
die Weichen zu einem neuen Regelungsmodell jenseits iiberkommener Kategorien und
(inindungsstaates entsprechend firmieren miissen, wird auch hier der Verkehrsschutz -
l49)
und die Gesellschaften im E U - A u s l a n d den Bestimmungen ihres
Theorien gestellt sind, in dem Eingriffe in den prinzipiell anzuerkennenden „ W e t t b e -
ganz
werb der Rechtsordungen" nur in engen A u s n a h m e f á l l e n z u l á s s i g s i n d .
gewáhrleistet: Eine englische „priváte limited company" muss in Ósterreich - entsprechend
,45)
In n á c h s t e r Zeit wird es die Aufgabe der H ó c h s t g e r i c h t e in den Mitgliedstaaten
sein, dem E u G H e i n s c h l á g i g e Sachverhalte vorzulegen, und dem E u G H wird es obliegen, die Z u l á s s i g k e i t s g r e n z e n der nationalen Eingriffe p r á z i s e abzustecken.
D i e Fragen rund um das „Centros"-Urteil des E u G H bleiben daher letztlich nicht auf
áhnlich wie durch die Etikettierungsvorschriften des Verbraucherschutzrechtes -
činem Totenkopf auf der Giftflasche - als „Ltd." firmieren und auch bezuglich der sonsligen Publizitátsstandards den Mindestvorschriften der U n i o n genugen.
D o c h fiihrt schon „ C e n t r o s " im Ergebnis zu einem solchen „ N e w A p p r o a c h " des
E u r o p á i s c h e n Gesellschaftsrechts? Ja und nein.
die „ a l t e " Diskussion „Sitztheorie versus Griindungstheorie" beschránkt. Vielmehr geht
E x p l i z i t wurde nur entschieden, dass die Eintragung einer Zweigniederlassung,
es bei der Diskussion der Zukunft des Gesellschaftskollisionsrechtes um die viel grundle-
die materiell Hauptniederlassung ist und von der aus s á m t l i c h e G e s c h á f t s t á t i g k e i t e n
gendere Frage, wie das E u r o p á i s c h e Gesellschaftsrecht des 21. Jahrhunderts aussehen
ibgewickelt werden, von einem Mitgliedstaat nur in einem sehr engen Rahmen ver-
soli: Einheitsrecht bzw. detaillierte Rechtsangleichung oder das Prinzip der gegenseiti-
hindert werden kann. Ob - ohne diesen Kunstgriff anstrengen zu miissen - auch die
gen Anerkennung bei gleichzeitiger Harmonisierung in wichtigen Punkten?
Es k ó n n e n durchaus Parallelen zur Entwicklung des EU-Verbraucherschutzrechtes
gezogen werden: Hier wurde zunáchst versucht, in Form zahlloser detaillierter, produktoder produktgruppenspezifischer Verordnungen Einheitsrecht zu schaffen.
foi melle Verlegung des Hauptsitzes einer Gesellschaft i d e n t i t á t s w a h r e n d m ó g l i c h sein
wird, werden die a n h á n g i g e n und kunftig noch a n h á n g i g zu machenden Vorabentscheidungsverfahren Schritt fiir Schritt kláren.
Diese Form
„ C e n t r o s " scheint nun ein erster Schritt zur Durchsetzung des Prinzips der gegen-
der „vertikálen Harmonisierung" hatte Mitte der achtziger Jahre zu dem gefiihrt, was
M-itigen Anerkennung der Gesellschaftsformen und derfreien Sitzverlegung innerhalb
146)
unter „ B a n a n e n - V e r o r d n u n g " , „Briisseler Regelungswahn" und schliesslich als „Euro-
der EU zu sein; w i r d aber dadurch auch die „ E u r o s k l e r o s e " des E u r o p á i s c h e n
sklerose" in die Geschichte der europáischen Integration Eingang gefunden hat. Erst das
I icscllschaftsrechtes ú b e r w u n d e n ?
Binnenmarktkonzept der Kommission und richtungsweisende Judikatur des Europáischen
Gerichtshofes („Cassis de D i j o n "
147)
) wies den Weg in den sogenannten „ N e w Approach",
Um die negativen A u s w i r k u n g e n des proklamierten „ W e t t b e w e r b e s der Rechtsor
dungen" herabzumindern, werden wahrscheinlich viele den Verkehrs- und G l á u b i g e r -
der im EU-Verbraucherschutzrecht seither g á n g i g e Praxis und ein Erfolgsrezept ist: Das
sehutz betreffende Harmonisierungsrichtlinien schneller erlassen werden als es ohne
aus A r t . 28 EG ableitbare „ U r s p r u n g s l a n d p r i n z i p " bzw. „Prinzip der gegenseitigen Aner
diesen „ H a r m o n i s i e r u n g s d r u c k " der F a l l sein wiirde. Den „Delaware"-Effekt w i i n -
kennung" wird begleitet von einer horizontálen Harmonisierung durch Richtlinien, die
ichen sich wohl nur die G r ú n d u n g s s c h w i n d l e r , gewiss aber nicht die Mitgliedstaaten
allgemein gehalten sind und in der Regel alle Produkte betreffen. E i n Produkt, das recht-
(selbst Griindungstheorie-Staaten wie die Niederlande haben Schutzgesetze erlassen,
m á s s i g in den Verkehr eines Mitgliedstaates gebracht wurde, ist in allen anderen M i t
die zur Zeit ihrerseits Gegenstand eines Vorabentscheidungsverfahrens sind) und
gliedstaaten prinzipiell verkehrsfáhig; das jeweilige nationale Recht des Herkunftsstaates
it auch nicht der Rat; der „ W e t t b e w e r b der Rechtsordnungen" soli in einem Rahmen
ist seinerseits partiell durch Richtlinien harmonisiert, sodass die Verbraucher E U - w e i t
der breiten Rechtsharmonisierung stattfinden. D i e Prognose, dass die gescllschaftsrcch
zumindest auf einen bestimmten Mindeststandard der Schutzvorschriften vertrauen kon
llichen Richtlinien neuen Schwung bekommen werden, ist daher nicht allzu gcwagt.
34
dam
35
číslo 2/2001
N o . 2/2001
m.itional L a w Review
Ob aber auch das Einheitsrecht in F o r m E u r o p á i s c h e r Gesellschaftsformen von diesem
l\n htlinie89/666/EWG des Rates vom21.12.
Schwung profitieren wird, darf bezweifelt werden: Nachdem die E W I V von der Pra-
< i lassungen, die in einem Mitgliedstaat von Gesellschaften bestimmter Rechtsfořmen
xis sehr z ó g e r l i c h angenommen wurde - derzeit kommt auf eine M i l l i o n E U - B u r g e r
c nichtet wurden, die dem Recht eines anderen Staates unterliegen, ABl. L 395/1989, 36.
nur u n g e f á h r eine (!) E W I V
1 5 ( ) )
- und am Gipfel von N i z z a die lange Jahre erwartete
1989uber die Offenlegung von Zweignied-
Richtlinie 68/151EWG des Rates vom 9. 3.
„ E u r o p a - A G " ( „ S o c i e t a s Europaea") nur in Form eines M i n i m a l k o m p r o m i s s e s be-
1968 zur Koordinierung der Schutzbes-
nmniungen, die in den Mitgliedstaaten den Gesellschaften im Sinne des Artikels 58
schlossen wurde, w á h r e n d die anderen Verordnungsentwůrfe vorláufig in der Schubladc
\bs. 2 des
bleiben, kann bezweifelt werden, dass einheitliche Gesellschaftsformen das Europáische
sind, um diese Bestimmungen gleichwertig zugestalten, ABl. L 65/1968, 8
Gesellschaftsrecht der n á c h s t e n Jahrzehnte p r á g e n werden.
1
Richtlinie 78/660EWG des Rates vom 25.
Buchst
Die
Aufzeichnungen:
n
Dazu im Detail EYLES, Niederlassungsrecht der Kapitalgesellschaften,
2)
*
4)
5)
6)
9)
m
J , )
/ 2 )
m
Dazu HEINZE, ZGR1999, 54.
\Bl. C23/1985, 11.
Vertrages betreffenddie Verschmelzung von Aktiengesellschaften, ABl. L 295/1978, 36.
7.
Es bestehen aber einige bilaterale Staatsvertráge,
von
Gesellschaften,
vereinbart wurde.
Vgl.
in denen die
die ihren Sitz in
ua SCHW1MANN,
wechselseitige
einem der
Dazu oben EN .
/,S)
Grundriss des Internationalen
Richtlinie 77/91/EWG des Rates vom 13.
12.
1976zur Koordinierung der Schutzbes-
timmungen, die in den Mitgliedstaaten den Gesellschaften im Sinne des Artikels 58
Vgl. Bulletin EG2/1969Beil5; zum Scheitern vgl. L UTTER, Europdisches Unterneh-
Abs. 2 des Vertrages im Interesse der Gesellschafter sowie Dritter fiir die Griindung
mensrecht,
der Aktiengesellschaft sowie fiir die Erhaltung und Ánderung ihres Kapitals vorge
695; TIMMERMANS, RabeIsZ48/1984, 39.
Dazu unten Kap. 11.2.1.
schrieben sind, um diese Bestimmungen gleichwertig zu gestalten, ABl. L 26/1977, 1.
Dazu unten Kap. 11.1.3.2.
'
Dazu unten Kap. II. 1.3.
''
1
Dazu unten Kap. 111.
Vgl.
ObenEN .
,9)
Richtlinie 89/667/EWG des Rates vom 21. 12. 1989auf dem Gebiet des Gesellschaftsrechts betreffend Gesellschaften mit beschrdnkter Haftung mit einem einzigen
uvaSTRAUBE/EINA, Niederlassungsfreiheit6 (2000), 39ffmwN.
Vgl. uva DORALT, JBl 1969, 181, 191; Doralt hatte die Auffassung vertreten, die
Abgedruckt in LUTTER,
ABl
EuGH vom 27.
9.
1988,
Rs.
C-8 1/87„The Queen"/„Daily Mail",
Art. 293 3. Alt EG: „Soweit erforderlich,
EuGHSlg
1988,
Europdisches
*
ABl. C321 vom 12. 12. 1991, S. 9ff.
t n
ABl. C162 vom 6. 6. 1996, S. 5ff.
'''
leiten die Mitgliedstaaten untereinander
Unternehmensrecht,
Richtlinie 89/646/EWG des Rates vom 15
12.
ZGRSonderheftI,
um zugunsten ihrer Staatsangehorigen folgendes sicherzustellen:
1989 zur Koordinierung der Rechts-
institute und zur Ánderung der Richtlinie 77/780/EWG vom 30. 12 1989, ABl. L 386
S 1
EG,
L 110S. 52ff).
die Beibehaltung der Rechtspersónlichkeit bei Verlegung des Sitzes von einem
''''
"
ff(gedndert
durch die Richtlinie 92/30/EWG des Rates vom 28. 4. 1992, Abl
ZIP-Dokumentation, Richtlinienvorentwuif zur Verlegung des Gesellschaftssitz.es in
nerhalb der EU,
1721-1724.
Dazu oben Kap. I.
Vgl. BLANQUET in EISELSBERG, Gesellschaftsrecht in Europa, 137-148,
Siehe unten Kap. III.
Vgl.
Einen
Uberblick uber die gesellschqftsrechtlichen Richtlinien und europdischen Ab-
recht, Rz 1-94.
EU-Handbuch Gesellschafts
279ff
und Venvaltungsvorschriften uber die Aufnahme und Ausiibung der Tátigkeit der Kredit-
(...) Die gegenseitige Anerkennung der Gesellschaften im Sinne desArtikels 48 Abs. 2
verschiedener Mitgliedstaaten unterstehen.
Ge
sellschafter, ABl, L 395/1989, 40.
ósterreichische Sitztheorie musse bei Anwendung der Niederlassungsfreiheit aufgegeben
kommen sowie Gesellschaftstypen gibt ua HOHLOCH,
36
1978gemdss Art. 54Abs. 3Buchst. g)des
Privatrechts, 90.
die den Rechtsvorschriften
m
10.
\Bl. C240/1983, 2.
Vertragsstaaten
Staat in einen anderen und die Mdglichkeit der Verschmelzung von Gesellschaften,
J7>
Vertrages liber den konsolidierten
1
GROTH, GesRZ1995,
Verhandlungen ein,
t 6 )
3 Buchst. g)des
Richtlinie 78/855/EWGdes Rates vom 9
5483; JZ1989, 384-387; vgl Erw.gr. 24f.
I 5 )
IVS3 aufgrund von Artikel 54 Abs.
lahresabschluss, ABl. L193/1983,
werden.
, 4 )
7. 1978 aufgrund von Artikel 54 Abs. 3
Vertrages uber den Jahresabschluss von Gesellschaften bestimmterRe-
Vgl uva NEYE, ZIP 1997, 1697; BERG, GmbHR 1997, 1136.
haben,
S)
g)des
< htsformen, ABl L 222/1978, 11 und Richtlinie 83/349/EWG des Rates vom 13. 6.
303-37 J.
Vgl. SCHINCHELS, Niederlassungsfreiheit, 142.
Anerkennung
7)
Vertrages im Interesse der Gesellschafter sowie Dritter vorgeschrieben
uva DIMARCO, ZGR 1999,
142.
3.
In? Detail PRIESTER, ZGR 1999, 36.
''
1
Zum Gláubiger- und Gesellschafterschutzgedanken im Internationalen Geseltsi fuifts
recht vgl. ZIMMER, Internationales Gesellschaftsrecht, 273-^110.
37
m
číslo 2/2001
Verordnung (EWG) Nr. 2137/85des Rates vom 25. Juli J985uber die Schaffung einer
Europáischen wirtschqftlichen Interessensvereinigung, ABL Nr. L 199; umgesetzt im
EWIV-Ausfiihrungsgesetz, BGBl. Nr. 521/1995.
Dieserbestimmtsich nach Art. 2 danach, wo die EWÍVnach ihrem Griindungsvertrag
ihren Sitz hat; nach A rt. J2 ist als Sitz - der in der Gemeinschaft gelegen sein muss „ entweder der Ort zu bestimmen, an dem die Vereinigung ihre Nauptve/waitung hat
oder der Ort, cín dem eines derMitgliederder Vereinigung seine Hauptverwaltung hat
oder, wenn es sich um eine nátur liché Person handelt, seine Haupttdtigkeit ausiibt,
sofern die Vereinigung dort tatsáchlich eine Tátigkeit ausiibt. "
Vgl. uva WUNSCH, Europdische Wirtschaftliche Interessensvertretung - wiedereine
neue Gesellschaftsform, GesRZ1994, J57-J67 und280-289, 286f.
Dazu GROSSEELD, Internationales Gesellschaftsrecht, Rz. 670-674.
JASPER in MunchKomm Bd. 3, § 78 Rn. 32ff; BEHRENS, Die Gesellschaft mit bě
se hránkter Haftung im intemationalen und europáischen Recht2 (1999), IPR 24ff;
KROPPHOLLER, Internationales Privatrecht (1997), §55/1 S. 495f; MANHARDT/
POSCH, Internationales Privatrecht2 (1999), 42f.
Vgl. Art 1 Abs. 2 lit. e EVU, das diese Erage aus dem Gerichtsstands- und Vollstreckungsabkommen ausnimmt.
K.
SCHMIDT, ZGR1999,
20,26fhatdie „Anerkennungsproblematik"inDialogform
anschaulich dargestellt: „ Deutsche Rechtsordnung zurAuslandsgesellschaft:, Du bist
eine eingewanderte Gesellschaft und wirst nicht anerkannt!' Auslandsgesellschaft zum
deutschen Recht:, Warum denn?' Deutsches Recht: , Weil du dem deutschen Recht
gehorchen musstest und das nicht tust. 'Auslandsgesellschaft:, Dann will ich das tun. '
Deutsches Recht:, Das geht aber nicht. 'Auslandsgesellschaft:, Warum nicht?' Deut
sches Recht: , Weil du eine Auslandsgesellschaft bisť"; vgl, weiters BEHRENS in
DAUSES, Handbuch (1999), E III Rn U2ff; SCHWIND, Internationales Privatrecht
(1990) J05ff; EIRSCHING/HOEEMANN, Internationales Privatrecht (1995) 254ffi
Vgl. grundlegendschon DORALT, JBl. 1969, 181,185; zur Verteidigung der Sitztheo
rie K. SCHMIDT, ZGR 1999, 20, 21.
STAUDINGER/GROSSEELD,
InternationalesGesellschaftsrecht,
34,
49;DersJKÓNIG,
RIW1992, 433.
47)
52)
53)
38
DazugenauerEREITAG,
ZIP2000,
357.
KROPPHOLLER, GrundbegriffedesIntemationalen Privát rechts, 490; vgl, auch OLG
Munchen vom 6. 5. 1986, 5 U2562/85; NJW1986, 2197f
REICH-ROHRWÍG/J. ZEHETNER, ecolex 1999, 776, 778f; OGH vom 28.8.1997, 3
Ob2029/96w;ZfRV1994, 79; WBl. 1998, 136.
OLGNurnberg vom 7. 6 1984, 8 U111/84; IPRrax 1985, 342; RIW1985, 494.
Zur Verteidigung der Sitztheorie vgl. EBENROTH/AUER, GmbHR 1994, 16.
Vgl. ENGEL, ZeuP 1993, 150; MELICKE, RIW1992, 578 unddens., BB1995, Blg.
H31.
Vgl. HOHLOCH in HOHLOCH,
Rz9f.
EU-Handbuch
Gesellschaftsrecht (Deutschland),
Inii-i
national L a w Review
N o . 2/2001
Dazu unten Kap. IV.
I gl. SEIBOLD/VERGINEin HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Italien),
Rz lOf Im Auslandgegriindete Gesellschaften unterliegen italienischem Recht, wenn
sic ihren Verwaltungssitz oder ihren Geschdftsschwerpunkt in Italien haben. Nach
italienischem Recht gegriindete Gesellschaften sind auch dann italienischem Recht
unterwojfen, wenn ihr Geschdftsschwerpunkt im Ausland liegt. Vgl. im Detail MOOR,
Pas italienische internationale Gesellschaftsrecht.
Vgl. TILLMANNS in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Erankreich),
Rz 9-15.
i gl. HOHLOCH in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Luxemburg) Rz 9f.
Vgl.
WYMEERSCH/DE VYLDER/DE WULEin HOHLOCH, EU-Handbuch Gesells(haftsrecht (Belgien) Rz 8-10.
Vgl STIEB in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Portugal) Rz 8-12.
Eine identitátswahrende Sitzverlegung ist aber moglich, wenn die Gesellschaft ihren
Gesellschaftsvertrag an dasportugiesische Recht anpasst.
Vgl.
BAILAS/ROUSSOS/KIEL
in HOHLOCH,
EU-Handbuch
Gesellschaftsrecht
(Griechenland), Rz 1 Jf
Vgl. OLG Hamburg vom 20. 2. 1986, NJW1986, 2199; LGKoln vom 25. 11. 1985,
f
RIW1987, 54; OLG'Frankfurt vom 3. 6. 1964, 7U202/63; NJW1964, 2355f.
Zur Problematik der ,pseudo foreign company' vgl
ZIMMER,
Internationales
Gesellschaftsrecht, 219-240.
Vgl, ua SCHWIMANN in Rummel, § 1IPRG Rz 66.
Vgl
HOHLOCH in HOHLOCH,
Handbuch EU-Gesellschaftsrecht(Grossbritannien),
Rz.8-11
Vgl. ÁLSTED/HANSENin HOHLOCH,
EU-Handbuch
Gesellschaftsrecht (Dánemark)
Rz8.
Vgl. ALBRECHT in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Mand), Rz 10.
Vgl. MEHRINGin HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht(Niederlande) Rz 6f.
Vgl. MARINEZ in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Spanien), Rz 6f.
Vgl FOERSTER in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Schweden) Rz20.
OGH vom 14.7.1993, 8 Ob 634/92; WBl. 1998, 136-138.
SCHWIMANN in Rummel, IPR § J0Rz,2; OGH vom 14. 7. 1993, 8 Ob 634/92; WBl.
1998, 136-138; OGH vom 28 8. 1997, 3 Ob 2029/96w; ZfRV1994, 79-84.
OGH vom 14. 7. 1993, ZfRV1994, 79-84.
OGH vom 14. 7.1993, 8 Ob 634/92; WBl. 1998, 136-138; REICHELT, ZfRV1994, 79.
SCHWIND, Internationales Privatrecht (1990) Rz 226.
SCHWIMANN in RUMMEL, Kommentar zum ABGBII (1992) IPR § 12 Rz 6.
EuGH vom 9. 3. 1999, Rs. C-212/97, „Centros Ltd. "/Erhvetys- og Selskabsstyrelsen,
EuGHSlg 1999, 1-1459; DB 1999, 625; NJW 1999, 2027-2029; NZG 1999, 29If
EvviR 1999, 259; EuR 1999, 274-279; EuZW1999, 216-219; WBl, 1999, 262-267.
Zur „priváte limited company " vgl. weiteifiihrendua DIERKSMEIER, I)erKauf< 'i/u v
eng li sehen „ Priváte Limited Company ".
\9
číslo 2/2001
7H)
Lediglich fiir „public companies " ist ein Mindestkapital festgelegt; zur Rechtslage in
Englandvgl uva BOYLE/BIRDS, Company Law, 38, 66/
79)
Vgl CÁRSTENin BEHRENS, Die Gesellschaft mit beschrankter Haftung im interna
tionalen und europáischen Recht, Rz 59ff.
m
u
(S2)
m
,os>
KORN, WBl. 2000, 56; J. ZEHETNER, ecolex 1999, 771, 773f; U. TORGGLER, GBU
1999/12/04.
m
SEDEMUND/HA USMANN, BB1999,
s 5 )
S6)
87
m
m
91
92)
93
94)
Vgl, stellvertretendfiir viele andere die Werbung der ,Arcadien Consultancy Enterprises Limited, Informationsmakler' au/ihrer Homepage unter http://arcadien.de/
ltdeuro.htm
*> EREITAG, EuZW1999, 267-270.
EBKE, JZ1999, 656, 658; BUNGERT DB 1999, 1841/
GÓRK, GtnbHR 1999, 793, 796; ders., MittBayNot 1999, 300.
KINDLER, NJW1999, 1995.
«*» KORN/THALER, WBl. 1999, 247, 250/253; KORN, WBl. 2000, 56
CentrosE, Etw.gr 15.
> BayObLG vom 26. 8.1998, 3ZBR78/98;DB1998, 2318;KRAUSE, Rpfleger1999, 27.
> BayObLG vom 26. 8. 1998, 3ZBR 78; DNotZ1999, 233; NZG1998, 936; DB 1998,
2318; GtnbHR 1999, 299.
Vgl. z.B. KINDLER, NJW1999, 1995.
Dazu im Detail oben Kap. II.2.2.
> OGH vom 15 7 1999, 6 Ob 123/99b und 6 Ob 124/99b (HG Graz vom29.1.1999, 27
Er 3269/98y, OLG Graz vom 24 3 1999, 4 R 42/99z); RdW 1999, 719; RIW2000,
378; ecolex 1999, 777; NZ2000, 49; EuZW2000, 156.
Vgl. dagegenzB.
WERLAUEEZIP 1999, 874; ALSTED/HANSENin HOHLOCH,
EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Danemark), Rz 8ff.
95}
j
1
n
m
m
, l n
Vgl. weitet/uhrendSTRAUBE, Gesellschaftskollisionsrecht im Wandel (in ESKrejci,
erscheint im Mai2001).
" EuGH vom 15 7 1964, Rs. 6/64, „Costa/Ener, EuGHSlg. 1964, 1251.
Vgl. uva OPPERMANN, Europarecht2 (1999), Rz 632ff.
KALSS in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerbet; 14.
Dazu allgemein EISCHER/KÓCK, Europarecht3 (1997), 93/
Dazu oben Kap. IV.
' ' KORN/THALER, WBl. 2000, 253
//r
m
m
m
n
'
Anm. d. Autors: Das tschechoslowakische IPR-Gesetz wurde von der Tschechischen
Republik
úbernommen,
'" Vgl. Tschechische Wirtschaftsgesetze. Aktuelle Gesetzestexte in deutscher Ubersetzung. Nakladatelství C. H. Beck, Prag 1997, 127.
BUCKOVA in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerbet; 83, mwN
Vgl, SCHEIEELE/THAETER, Unternehmenskau/ Joint Venture und Eirmengriindung in der Tschechischen Republik (1994), 37/
" BUCKOVA in KALSS, , Centros' und dieBeitrittswerbet; 84.
'"' Dazu unten Kap. V. 3.
99)
p
wn
I
j
m
w 7 )
40
Vgl.JANKOVSKA/MICHELFEITOVA/TURYNOVA/WANKE,
UnternehtneninderTschechischen Republik (1996), 17;fiir Deutschland vgl, etwa BayObLG vom 7. 5. 1992, 3Z
BR 14/92; WM1992, 1371; ZIP1992, 842.
Gesetzzum internationalen Privát- und Ptozessrecht Nr. 97 vom 4.12.1963, das aufgrund
Att. 1 Abs. 1 des Vetfassungsgesetzes der Tschechischen Republik vom 16. 12.1992inder
Tschechischen Republikfortgilt; abgedruckt in RIERING, IPR-Gesetze in Europa, 299ffi
"" BUCKOVA in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerbet; 83. Vgl auch JANKOVSKA/
MICHELFEITOVA/TURYNOVA/WANKE, Untemehmen in der Tschechischen Repub
lik (1996), 17.
1()4)
m
Kantongerecht Groningen (Niederlande) vom 19. 10. 1999, Kamer van Koophandel
en Eabrieken voor Groningen/Gesellschaft ausldndischen Rechts Challenger Trading
Company Ltd.; EWS2000, 280.
Stand: 22. 3. 2001.
m
P*
m
103
480.
r
97)
m
810f; RdW2000,
BGHvomJO 3. 2000, VIIZR370/98(OLGDiisseldotf vom 10. 3. 2000, 17U118/99;
LG Dusseldorf); EWS2000, 278, 375; EuZW2000, 412; ZIP2000, 967.
" AG Heidelberg vom 3. 3. 2000 - HRB 831 - SNH; EuZW2000, 385, 414.
JAEGER, NZG2000, 919
S4)
m
N o . 2/2001
t">
CentrosE, Erw.gr 39.
EuGH vom 28.1.1986, Rs270/83, „Segers , EuGHSlg J986, 2375; vgl. vaErw.gr. 29.
CentrosE, Etw.gr 16.
CentrosE, Env.gr J2, 23.
CentrosE, Erw.gr. J7. Mit Korn/Thaler kann man dies damit begrunden, dass nicht die
j
Gesellschafter, sonděrn die juristische Person als solche den Eintragungsantrag Stelle
j
- da die juristische Person in England gegriindet wurde, seiderAuslandbezug ohne
weiteres zu bejahen; vgl, KORN/THALER, WBl 1999, 248.
CentrosE, Erw.gr. 24.
> CentrosE, Eiw.gr 32-34.
CentrosE, Erw.gr. 35-37.
Anm.d.Autors: Kenntderdurchschnittliche Verkehr wirklich diegesellschaftsrechtlichen
Bestimmungen fremde r Rechtsordnungen?
CentrosE, Etw.gr. 32.
> NEYE; EwiR J999, 259, 260.
CentrosE, Etw.gr 27-29.
> Vgl. oben Kap. II. 1.2
CentrosE, Etw.gr. 20.
>
81
Inlernational L a w Review
1
I
! < n
WEBER in GROEBEN/THIESING/EHLERMANN(Hrsg.),
trag, Art. 238, Rz. 45-47.
Kommentar EU/EG-
Ver-
Vgl. z.B. EuGH vom 30 9 1987, Rs. 12/86, ,Demirel\ EuSlg 1987, 3719.
KALSS in KALSS, „Centros" und die Beitrittswerbet; 18/mwN.
KALSS i bidetu, 21/
II
číslo 2/2001
STRAUBE/FINA,
Niederlassungsfreiheit6(2000),
KALSSinKALSS,
m
u7
,Centros*und'dieBeitrittswerber,
32ffmwN.
Změna sídla společnosti v Evropě - současný stav
a vývoj do budoucna
> KALSS ibidem, 26, mwN.
*> KALSS ibidem, 27.
KALSS ibidem,
27f. AA
offenbar BUCKOVA
in KALSS,
N o . 2/2001
I.
2lf.
l3
m
„Centros" und die Beitritts
werber, 86, die dies im Lichte der von den Assoziierungsabkommen proklamierten
I. Uvod
Gleichberechtigung fiir nicht vertretbat hdlt.
m
Dazu oben Kap. V. 2.
Motivy společnosti k přesunutí sídla z jednoho státu do d r u h é h o mohou být r ů z n é :
BUCKOVA in KALSS,
V c í l o v é m státě mohou být levnější prostředky v ý r o b y (platební p o d m í n k y , cena
m
, 4 2 )
Dazu oben Kap. Ií.2.2.
m
Dazuoben'Kap
KORN/THALER,
l44>
>
, 4 7 )
'
/4 S)
m
m
materiálu), rozličné či příznivější d a ň o v é právo, (z pohledu s p o l e č n í k ů ) slabší posta-
IV.
\ t n i m e n š i n o v ý c h s p o l e č n í k ů , nepříliš tvrdé p o d m í n k y pro ručení představenstva spo-
WBL 2000, 253.
leí nosti či slabší r o z h o d o v a c í práva zástupců z a m ě s t n a n c ů v d o z o r č í c h radách s p o l e č
Vgl, uva EREITAG, ZIP2000, 357; WALZEIVMARSCHNER, SWI2000,
, 4 5 )
,4fi
„ Centros " und die Beitrittswerber, 86.
n
C-120/78, „Cassis de Dijon', Slg
1979, 649
2)
Č a s t o jsou ale pro z m ě
nu sídla čistě faktické d ů v o d y - jako lepší konkurenceschopnost v j i n é m státě, z m ě n a
l>\ dliště s a m o t n é h o s p o l e č n í k a či převod společnosti na z a h r a n i č n í h o státního o b č a n a .
Vgl. z.B. 89/395/EWG
N a první pohled nepředstavuje takovéto j e d n á n í ž á d n o u p ř e k á ž k u , s p o l e č n o s t e m j e
Kap. II 1.3.1.
Vgl. STRAUBE, EWIV3(2001),
ností, prostě p o d m í n k y , které mohou být tak v ý h o d n é pro danou společnost, že se
io/hodne podstoupit svou organizaci j i n é m u p r á v n í m u ř á d u .
Vgl. HOYER, EU-Verbraucherpolitik(2000), 23ff.
EuGH vom 20.21979, Rs.
172.
10.
dána m o ž n o s t společnost v tuzemsku podle t u z e m s k é h o práva zrušit a n á s l e d n ě j i založit podle z a h r a n i č n í h o práva v zahraničí. Pokud takto s p o l e č n o s t postupuje, nejedná
e „per definitionen" o přeložení sídla v užším slova smyslu, vzniká tady nová, ve své
podstatě a identitě na p ů v o d n í společnosti nezávislá společnost. Pokud se s p o l e č n o s t
l ipétovně z a k l á d a j e tato činnost d o p r o v á z e n a nepříjemnými vedlejšími důsledky. Spo|( i nost sama existuje ve své f o r m ě podle z a h r a n i č n í h o práva, k t e r é m u se musí p ř i z p ů lobit její statut, a tento efekt m ů ž e být nejdříve - n a p ř í k l a d pokud je právo c í l o v é h o
i.iiu
příznivější pro s p o l e č n í k a a m é n ě příznivé pro z a m ě s t n a n c e či společníky s m ě n
ím p o d í l e m ve společnosti - efektem ž á d o u c í m .
V dalších souvislostech d o c h á z í ale k přerušení právní kontinuity p ů v o d n í s p o l e č
nosti. To z n a m e n á , že při chybějících zvláštních z á k o n n ý c h u s t a n o v e n í c h vztahujících
i na „starou společnost" a jí uzavřené smlouvy nepřecházejí práva a povinnosti z těchto
ii.i společnost novou.
O b z v l á š t ě bolestivé a n á k l a d n é jsou situace ve vztahu k ú v ě r o v ý m s m l o u v á m , po
liši n ý m s m l o u v á m , n á j e m n ý m v z t a h ů m a l e a s i n g o v ý m s m l o u v á m . Také zástupci zanusinanců
jsou při t a k o v é m t o přeložení sídla zbaveni s v é h o p r á v n í h o o p o d s t a t n ě n í .
Především ale d o c h á z í při takovéto likvidaci společnosti k j e j í m u z r u š e n í
4)
3)
v původ
n í m státě a v této souvislosti k velmi z n a č n é m u z d a n ě n í jejích tichých rezerv.
5)
Pokud by bylo ovšem aplikováno převedení sídla společnosti se zachováním její ideni n \, spolu s vyřešením d a ň o v ě právních omezení, mohla by daňová povinnost být přesu
nula
do státu budoucího sídla a její splnění by mohlo následovat také v tomto státě.
Ú m l u v a na úrovni S p o l e č e n s t v í o v z á j e m n é m uznání společností a právnických
ob
6)
ztroskotala j i ž v 60. letech při ratifikačním p r o j e d n á v á n í v Holandsku a pokus
I Inagské konference vytvořit takovouto ú m l u v u na m e z i n á r o d n í úrovni ztroskotal již
v roce 1956. Pokusy na obou ú r o v n í c h nebyly doposud o p a k o v á n y .
42
7)
43
číslo 2/2001
Při m e z i n á r o d n í z m ě n ě sídla zůstává otázka, j a k ý bude mít s p o l e č n o s t statut, otá/.
kou rozhodující. J e d n á se přitom o p r o b l é m , zda má přemísťovaná s p o l e č n o s t statut
odpovídající p r á v n í m u řádu c í l o v é h o státu, či zda musí tento statut v souladu s práv
ním ř á d e m změnit, nebo zda se vnitřní a vnější organizace spolu s o t á z k o u způsobilos
ti k p r á v n í m ú k o n ů m má posuzovat podle práva státu, v n ě m ž byla společnost původ
ně z ř í z e n a . H o v o ř í m e zde tedy o teorii sídla a teorii místa registrace či založení spo
lečnosti. A p l i k a c e teorie m í s t a založení by znamenala, že se p ů v o d n ě v tuzemsku zří
z e n é společnosti mohou zřizovat v zahraničí, že mohou následně překládat své sídlo
do tuzemska a zde existovat podle z a h r a n i č n í h o práva. Na z á k l a d ě aplikace této teorie
by bylo m o ž n é o b c h á z e t veškeré t u z e m s k é společenstevní právo.
S)
lnici national L a w Review
N o . 2/2001
Někteří autoři se proto domnívají, že teorie sídla je neslučitelná s p r i m á r n ě právní
Iřukou svobody u s a z o v á n í . Evropský soudní dvůr oproti tomu rozhodl ve věci „Daily
M.n r \
že ustanovení Smlouvy ES vztahující se na svobodu usazování j e d n o t l i v ý c h
polcČností „při s o u č a s n é m stavu společenstevního p r á v a " nezaručují právo společii< liti přenést své sídlo bez j a k ý c h k o l i o m e z e n í z jednoho č l e n s k é h o státu do d r u h é h o ,
litými slovy: mezinárodní společenstevní právo členských států bylo E v r o p s k ý m soud
n í m dvorem o z n a č e n o z a odporující svobodě usazování.
I3)
1 4 )
Evropský soudní d v ů r poukazuje na to, že j e d n o t l i v é národní právní řády vykazují
| i .unci u z n á n í společnosti, přenesení jejího sídla a o b z v l á š t ě jeho d a ň o v ý c h důsledků
,./načne odlišnosti". E v r o p s k ý soudní dvůr odůvodnil své r o z h o d n u t í u s t a n o v e n í m
I I 2 9 3 . Podle něj bylo j i ž při vzniku E H S ujednáno, že pokud to bude p o t ř e b n é ,
u/ a v ř o u členské státy do budoucna dohodu, která b y upravovala přenesení sídla spoI' nosti. V z h l e d e m k tomu, že toto j e š t ě není tento p ř í p a d , n e m ů ž e být tato nahrazei i . i imými p r i m á r n ě právními u s t a n o v e n í m i . Ve svém d ů s l e d k u by to totiž vedlo k nadl»\ irčnosti ustanovení čl. 293 Smlouvy E S . Zajímavá na tomto případu je ta skuteč
nost, že E v r o p s k ý soudní d v ů r v rozsudku „Daily M a i l " relativizoval v čl. 48 odst. 1
S m l o u v y E S zakotvenou r o v n o p r á v n o s t fyzických a p r á v n i c k ý c h osob, kdy společ
n o s t i jsou „oproti fyzickým o s o b á m " jednotky, které „při s o u č a s n é m stavu spoleI mstevního práva ... vznikají na základě národních právních řádů". Podle t a k o v é h o
n . i / o i u b y potom svoboda usazování neposkytovala společnosti právo přenést sídlo
ladění společnosti při zachování její povahy jako společnosti č l e n s k é h o státu v d o b ě
jejího zřízení do č l e n s k é h o státu j i n é h o .
,5)
II. Prameny práva
lň)
II. 1. Právo Evropské unie
II. 1.1. Ú v o d n í o t á z k y
Ještě před asi d v ě m a lety byla materie „ E v r o p s k é h o s p o l e č e n s t e v n í h o p r á v a " rela
tivně m é n ě pestrá. Existovaly určité h a r m o n i z a č n í s m ě r n i c e a n a ř í z e n í či jejich návr
h y v z t a h u j í c í se k harmonizaci společenstevního práva či k unifikaci společenstevních
forem.
I přes oficiální tvrzení, že rozličné formy společností v č l e n s k ý c h státech předsta
vují samy o sobě překážku v p o d n i k a t e l s k é sféře, nedošlo na bázi nařízení a směrnic
k p r ů l o m u s m ě r e m k unifikační tendenci, takže termín „ E v r o p s k é společenstevní prá
v o " zůstává s v ý m z p ů s o b e m t e r m í n e m p ř e m r š t ě n ý m . E v r o p s k é společenstevní právo
nikdy nenabylo v plném slova smyslu v ý z n a m u „organizačního p r á v a " ve vztahu k hos
p o d á ř s k é činnosti ve všech národních právních řádech.
y)
Prostřednictvím - již sporných - „ C e n t r o s " rozhodnutí E v r o p s k é h o soudního dvora,
byla E v r o p s k é m u společenstevnímu právu stanovena najednou další, primárně právní
dimenze. P o d o b n ě jako o „principu z e m ě p ů v o d u " u svobody pohybu zboží a „principu
vzájemného uznávání" diplomů a osvědčení v oblasti svobody usazování a svobody slu
žeb se v oblasti společenstevního práva hovoří o primárně právních uznáváních zahra
ničních společností v EU a tím pádem také o vznikající „soutěži právních ř á d ů " .
10
II. 1.3. S e k u n d á r n í s p o l e č e n s t e v n í p r á v o
//. 1.3.1. Směrnice
Jestliže tedy svoboda usazování (tedy alespoň u „ C e n t r o s " ) n e u m o ž ň o v a l a p ř e
nesení sídla společnosti přes hranice č l e n s k é h o státu za p ř e d p o k l a d u s o u č a s n é h o zaI ho vání identity, je v p r o b l é m u hledání adekvátních p r a m e n ů práva nutno zmínit otáz
ku, do j a k é míry představují s m ě r n i c e - alespoň č á s t e č n ě - ustanovení týkající se
společenstevních transakcí přesahujících hranice č l e n s k ý c h států.
17)
1S)
V úvahu zde z e j m é n a připadá s m ě r n i c e ošetřující sekundární sídla společností (je
denáctá s m ě r n i c e ) , která upravuje pro akciové společnosti a společnosti s ručením
• •mezeným registraci s e k u n d á r n í c h sídel zahraničních společností, společností z tře
t í c h států, a která sleduje cíl rozšířit povinnosti zahrnuté v první s m ě r n i c i
a ve směr
n i c i čtvrté a s e d m é
na zahraniční dceřiné společnosti. Tato s m ě r n i c e se omezuje na
Otázky registrace a neobsahuje ustanovení týkající se otázek přenesení sídla se zacho
váním identity společnosti.
N á v r h na směrnici, která by upravovala fúzi akciových společností, desátou směr
n i c i , která m á doplnit třetí s m ě r n i c i , j e l i k o ž tato regulovala jen takové Fúze akcio
vých společností, které probíhaly v rámci jednoho č l e n s k é h o státu, ale mezi vícero
členskými státy tuto problematiku neupravovala, obsahuje ustanovení o řízení mezi
19)
II.1.2. P r i m á r n í s p o l e č e n s t e v n í p r á v o
Na první pohled by se mohlo zdát, že je z m ě n a sídla společnosti alespoň v prostoru
vnitřního trhu EU upravena b e z p r o s t ř e d n ě aplikovatelnými a proti s o b ě stojícími ná
r o d n í m i u s t a n o v e n í m i potlačujícími p r i m á r n í právo: ČI. 48 odst. 1 Smlouvy ES stano
ví, že společnosti, které „jsou podle právních předpisů č l e n s k é h o s t á t u " zřízeny a které
„mají své skutečné sídlo spolu se svou správní organizací či hlavní sídlo uvnitř spole
č e n s t v í " , nebo „fyzické osoby, které jsou o b č a n y členských států", si jsou z pohledu
aplikace svobody usazování navzájem rovny - dokonce pro ně platí č á s t e č n ě zákaz
o m e z e n í této svobody.
,2)
44
2())
2 0
22)
23)
4.5
číslo 2/2001
n á r o d n í h o sjednocení (plán fúze, ochrana věřitelů; aplikace s m ě r n i c e má být vylouče
na členskými státy v případě takových společností, pro které existují podle práva dotče
n é h o státu předpisy upravující účast z a m ě s t n a n c ů při formování orgánů společnosti,
v k a ž d é m případě dokud Rada nevyhoví návrhu páté s m ě r n i c e o struktuře akciové spo
lečnosti a o p r á v n ě n í c h či závazcích jejích o r g á n ů ) , n e d o t ý k á se také ale základních
otázek přenesení sídla společnosti se z a c h o v á n í m její identity.
Publicitní první s m ě r n i c e ' představuje s m ě r n i c e kapitálové ochrany (druhá směr
nice), ' bilanční (čtvrtá s m ě r n i c e ) ' a s m ě r n i c e upravující problematiku společnosti
s r u č e n í m o m e z e n ý m s j e d n í m s p o l e č n í k e m (dvanáctá s m ě r n i c e ) . ' Stejně jako návrh
s m ě r n i c e v otázce problematiky k o n c e r n ů (devátá s m ě r n i c e ) ' obsahují h a r m o n i z a č n í
u s t a n o v e n í organizace společností navenek, návrh strukturální s m ě r n i c e (desátá směr
nice) ' se z a b ý v á o t á z k a m i vnitřní organizace kapitálových o r g a n i z a c í ; ve stadiu vý
voje se nachází třináctá s m ě r n i c e , " která má upravovat formu a řízení v otázkách ve
řejných nabídek převzetí společnosti. I v okruhu této problematiky je v s o u č a s n é době
p a t r n á právní h a r m o n i z a č n í snaha o vytvoření m i n i m á l n í h o standardu, ale i přes tuto
snahu zůstává otázka přenesení sídla společnosti neupravena.
24)
25
26
27
28
29
30
3
Ostatní, specifické směrnice se pokoušejí o prosazení principu „ z e m ě původu":
takto například upravuje „druhá b a n k o v n ě - k o o r d i n a č n í s m ě r n i c e " ' p ů s o b n o s t bank
v j i n ý c h členských státech za stejných p o d m í n e k jako v z e m í c h p ů v o d u , p ř i č e m ž zása
hy ze strany aktivity banky jsou připouštěny jen zřídka.
S m ě r n i c e , které se speciálně zabývají přenesením sídla přes hranice státu (čtrnáctá
s m ě r n i c e ) , ' existují v s o u č a s n é d o b ě ve formě p r o z a t í m n í h o n á v r h u . '
V návrhu komise je upraveno řízení pro formální přenesení sídla společnosti se
z a c h o v á n í m její identity. ' Při dodržení tohoto řízení by n e m ě l o dojít ke z m ě n ě formy,
ale jen ke z m ě n ě j e j í h o o s o b n í h o statutu - tedy práva aplikovatelného na danou společ
nost; po z a p s á n í v novém státě s p a d á tedy společnost pod nový právní řád. Stanovy
společnosti musí být přizpůsobeny n o v é m u p r á v n í m u řádu a za p ř e d p o k l a d u , že je to
nutné, m u s í se změnit také j m é n o společnosti.
Pro n e z b y t n é řízení se následně p ř e d p o k l á d á : '
V p o d r o b n é m plánu přenesení sídla společnosti, který má vyhotovit vedoucí orgán
společnosti, je nutno zakotvit údaje o p ř e d p o k l á d a n é m sídle, o p ř e d p o k l á d a n ý c h z m ě
nách stanov, z m ě n á c h o b c h o d n í h o j m é n a , o formě s p o l u r o z h o d o v á n í zástupců zaměst
n a n c ů spolu s č a s o v ý m harmonogramem přenesení sídla. N a v í c je nutno vyhotovit
zprávu v e d o u c í h o orgánu o právních a h o s p o d á ř s k ý c h aspektech či důsledcích přene
sení sídla pro společníky a z a m ě s t n a n c e společnosti. Je nutné přijmout opatření na
ochranu m e n š i n o v ý c h společníků (za p ř e d p o k l a d u , že právo státu, ve kterém bude mít
s p o l e č n o s t do budoucna své sídlo, j i m takové o c h r a n n é opatření poskytuje) a věřite
l ů ; ' p o s l e d n ě j m e n o v a n í mohou požadovat uznání jejich právních nároků. N á v r h této
s m ě r n i c e obsahuje také procesní ustanovení pro registraci a v ý m a z společnosti v no
vém, p o p ř í p a d ě ve starém rejstříku a ustanovení upravující účinnost s a m o t n é h o přene
sení sídla. K o n e č n ě musí být na s h r o m á ž d ě n í společníků společnosti odsouhlaseno
p ř e n e s e n í sídla společnosti jejich dvoutřetinovou většinou.
32
33
34
35
36
37
46
N o . 2/2001
//. 1.3.2. Nařízení
Již existující nařízení *' upravující existenci E v r o p s k é h o h o s p o d á ř s k é h o zájmové
ho sdružení upravuje otázku p ř e n e s e n í sídla se z a c h o v á n í m identity společnosti. Toto
l i l i/cní, i k d y ž m n o h é otázky, obzvláště otázky týkající se právní subjektivity a způ
sobilosti k p r á v n í m ú k o n ů m společnosti, výslovně p ř e n e c h á v á j e d n o t l i v ý m p r á v n í m
• p r á v á m a tím p á d e m se stává j a k ý m s i r á m c o v ý m nařízením, p ř e d p o k l á d á při zacho
vaní určitého formálního postupu přenesení sídla společnosti se zachováním její idenni v, přičemž sleduje jakousi u v o l n ě n o u teorii sídla. Pokud se přenesení sídla n e d o t ý k á
•Ubsidiárně aplikovatelné vnitrostátní právo, postačí pro přenesení sídla r o z h o d n u t í
Ipolečníků. Pokud je v souvislosti s přenesením sídla d o t č e n o právo státu sídla společlOSti, ' je nutné postupovat komplikovanějším z p ů s o b e m , který je p o d o b n ý postupu
p o p s a n é m u v souvislosti s výše z m í n ě n o u čtrnáctou směrnicí.
3
39
Tato skutečnost je p o z o r u h o d n á z toho d ů v o d u , že zde existuje m o ž n o s t p ř e n e s e n í
-iilla společnosti, aniž by rozhodující otázky byly regulovány j e d n o t l i v ý m p r á v e m . '
40
Také j e š t ě v nerealizovaných návrzích nařízení za účelem vytvoření j e d n o t n ý c h
společenstevních forem je p ř e d p o k l á d á n o přenesení sídla společnosti při zachování
bjl identity, které by ve svých důsledcích nevedlo nutně k j e j í m u p ř e d c h o z í m u zruše
ni popřípadě ke vzniku nové právnické osoby. '
41
11.2. Národní společenstevní kolizní ustanovení
11.2.1. Teorie sídla versus teorie z a l o ž e n í s p o l e č n o s t i
Společenstevní statut reguluje veškeré oblasti, které se týkají „života" s p o l e č n o s t i '
vznik, právní subjektivitu, vnitřní a vnější organizaci, zrušení společnosti, změnu spo|i nosti, ukončení činnosti společnosti. Kupříkladu se podle společenstevního statutu
i n li otázka, zda orgán společnosti ručí za její závazky vůči třetím osobám také za předpoI ladu, že právní vztah zakládající závazky společnosti podléhá j i n é m u právnímu ř á d u . '
42
43
Podle teorie sídla je společenstevní statut určován právem státu, ve kterém má spoIts nost své skutečné - správně-administrativní sídlo. Pokud je toto sídlo zjištěno, je v ná. l i i lu jícím kroku z k o u m á n o , zda společnost ve státě svého administrativního sídla byla
|| mně zřízena. Za předpokladu, že tomu tak je, je společnost právním řádem uznána, má
| d) způsobilost k právním úkonům a má také procesní způsobilost. ' Společnosti je
•vScm její statut odejmut v případě, že její skutečné sídlo není na území státu jejího
toniku a sídlo se nachází ve smyslu této teorie v novém státě, aniž by zde byla společ
nost formálně nově registrována. Společnosti je - jako forma sankce - odejmuta způso
bilost k právům a právním ú k o n ů m a s tím souvisí také odnětí procesní subjektivity.
44
Teorie sídla - také ve smyslu ustanovení § 1 r a k o u s k é h o z á k o n a o m e z i n á r o d n í m
M ávu s o u k r o m é m , který je postaven na základním postulátu, že celé mezinárodní prá
vo s o u k r o m é je spojeno s principem nejužší souvislosti - je o d ů v o d n ě n a tím, že sídlo
skutečné hlavní administrativy je nutno považovat za nejvýznamnější skutečnost pro
posouzení s p o l e č e n s t e v n í h o statutu. Ve svém d ů s l e d k u je tedy právní řád státu, ve
i terém se nachází s k u t e č n é administrativně správní sídlo společnosti, dotčen nejvíce:
47
číslo 2/2001
M e z i n á r o d n í p r á v n í revue
z a m ě s t n a n c i , věřitelé, stejně jako ostatní hospodářští a smluvní partneři mají nejbližší
vztah také ke státu s k u t e č n é h o administrativně-správního sídla společnosti a zde exis
tuje t a k é p r a v i d e l n ě nejvýraznější „veřejný z á j e m " na kontrole s p o l e č n o s t i . ' Tudíž
45
m ů ž e m e s o u h r n n ě poznamenat, že teorie sídla představuje p ř e d e v š í m ochranu provo
zu s p o l e č n o s t i . '
46
N o . 2/2001
uznána; je uplatněna tzv. „ g e n u i n e l i n k " s m ě r e m ke státu založení společnosti,
,,pscudoforeign companies", j e j i c h ž j e d i n ý m vztahem k z a h r a n i č í je část jejich stanov
I i poštovní schránka v zahraničí, nebývají většinou u z n á v á n y . '
ftOSl
62
Při p ř e d p o k l a d u zneužití práva v systému teorie založení společnosti m u s í m e být
opatrní, abychom nezůstali v b l u d n é m kruhu. Je právě smyslem teorie založení
přenechat charakter s p o l e č e n s t e v n í h o statutu na jejím zakladateli; aby se tento dopus
til výše u v e d e n é teorie, musely by nastat z á v a ž n é subjektivní a objektivní s k u t e č n o s t i .
Vedle o b j e k t i v n ě chybějící „ g e n u i n e link of pseudoforeign companies" je n u t n á exis
tence subjektivních skutečností, jako jsou „lstivé a napadající j e d n á n í "
(například
uinvsl klamat věřitele), aby se dalo s k u t e č n ě hovořit o z n e u ž i t í této teorie. Tato teorie
je v rozličných formách p r e z e n t o v á n a ve Velké B r i t á n i i , ' D á n s k u , ' Irsku, N i z o z e
mí." Španělsku ' a skandinávských zemích. '
< >\ sein
F o r m á l n í m u sídlu společnosti jako t a k o v é m u nepřikládá teorie sídla příliš velký
v ý z n a m . M í s t o , které je společenskou smlouvou o z n a č e n o za sídlo společnosti, ztrácí
svůj v ý z n a m , jakmile se odlišuje od s k u t e č n é h o s p r á v n ě - a d m i n i s t r a t i v n í h o sídla. Jen
vyvratitelná d o m n ě n k a svědčí pro formální s í d l o
47)
a pro právo, podle kterého je „spo
lečnost o č i v i d n ě organizována". *' To z n a m e n á , že ten, kdo považuje za sídlo společ
4
nosti j e š t ě sídlo formální, nese pro toto tvrzení d ů k a z n í b ř e m e n o .
63)
64
Teorie sídla je často kritizována vzhledem k tomu, že i k d y ž by m ě l a sloužit k ochra
68
7 1
65
66)
69
ně věřitelů, působí ve své podstatě většinou t é m ě ř o p a č n ě vzhledem k tomu, že nabízí
z a h r a n i č n í m u právu a podle něj zř ízen ý m o b c h o d n í m s p o l e č n o s t e m m o ž n o s t vyhnout
II 2.2. R a k o u s k é s p o l e č e n s t e v n í kolizní p r á v o
se p r á v n í m s p o r ů m a p r o c e s ů m na z á k l a d ě a r g u m e n t ů n e d o s t a t e č n é p r o c e s n í způsobi
V z á s a d ě jsou pro r a k o u s k é právo s m ě r o d a t n á ustanovení § 10 a 12 z á k o n a o mezi
losti. D o t č e n á s p o l e č n o s t m ů ž e v c h a m e l e o n s k é m duchu svou subjektivitu potvrdit či
li, u o d n í m právu s o u k r o m é m (dále také jen „ Z M P S " ) . Paragraf 12 stanoví, že je nutné
popřít.
posuzovat právní subjektivitu a způsobilost k právním ú k o n ů m na základě o s o b n í h o
49)
Ne vždy je takováto situace b e z p o d m í n e č n á - pasivně p r o c e s n ě legitimována
je také taková zahraniční společnost, která sice není právním ř á d e m u z n á n a , ale vystu
puje jako s a m o s t a t n á p r á v n i c k á osoba. ' Stejně tak je tomu u r u č e n í s p o l e č n í k ů za
50
společnosti. Ustanovení § 10 stanoví, že je za osobní statut právnické osoby
i.iiulu
uuino
považovat právo místa s k u t e č n é h o sídla - správního sídla této osoby. Takovéto
závazky společnosti. Při právních vztazích se společností, j e ž nebyla u z n á n a , nedochá
M s t o či sídlo bylo N e j v y š š í m s o u d n í m dvorem o z n a č e n o jako „místo, na kterém se
zí k převodu práva, právo zůstává u společníka. Příležitostně byla teorie sídla napadá
i o / h o d u j í nejvýznamnější záležitosti, týkající se vedení společnosti a její s p r á v y " . '
na nejen v souvislosti se svobodou u s a z o v á n í ,
5 0
ale také v souvislosti s argumentem
70
Nt-1 vyšší s o u d n í d v ů r své r o z h o d n u t í doplnil o definici, podle které tato r o z h o d n u t í
údajné neslučitelnosti se svobodami spolčování na základě čl. 11 E v r o p s k é úmluvy
musí
z á k l a d n í c h lidských práv a svobod. '
ve formě o r g a n i z a č n í " . "
52
být u s k u t e č ň o v á n a „ve formě aktů vedení společnosti a musí se jednat o vedení
7
Teorie sídla je prosazována v E v r o p s k é unii, N ě m e c k u (zde j i ž z p o c h y b n ě n a ) , '
53
Pokud se společnosti pokoušely obcházet teorii sídla tím, že se založení společnosti
v Rakousku ( č á s t e č n ě ) , ' v Itálii ( č á s t e č n ě ) , ' ve F r a n c i i , ' v Lucembursku, ' B e l -
pkutečnilo
gii,
ie společnosti), nebyla takováto společnost - až do „ C e n t r o s " rozsudku - v Rakousku
54
5 X )
55
56
57
Portugalsku ( č á s t e č n ě ) ' a Ř e c k u . '
59
60
Oproti tomu posuzují státy, které sledují teorii založení společnosti, právo, podle
|
v zahraničí, ale správní sídlo se nacházelo j i ž p ů v o d n ě v tuzemsku (off-sho-
u m a , jelikož nebyla zřízena na základě práva skutečného sídla v Rakousku.
72)
k t e r é h o byla společnost zřízena, za právo s m ě r o d a t n é - společnost existuje i v přípa
V případě rakouského p r á v a j e také nutné zohledňovat zpětný a další odkaz. Pokud
dě, že byla přeložena, respektive její sídlo, do zahraničí. Na z á k l a d ě principu této
m.i společnost založená podle rakouského práva své sídlo ve státě, který se řídí teorií
teorie je v d r u h é m státě přinejmenším principiálně bez dalších p ř e d p o k l a d ů uznána.
ť l l i , je i nadále směrodatné rakouské právo jako právo založení společnosti. Další a zpětný
Sama o s o b ě p ř e d s t a v u j e tato teorie j i s t ě určitou právní jistotu. S p o l e č e n s t e v n í statut
odkaz §
s p o l e č n o s t i se na z á k l a d ě této teorie určuje daleko snadněji než v p ř í p a d ě teorie sídla,
I je nutno osobní statut společnosti posoudit výjimečně dle teorie založení.
kdy je p o t ř e b a posuzovat v ý z n a m či existenci j e d n o t l i v ý c h druhů sídel.
Zakladatel s p o l e č n o s t i má o v š e m na z á k l a d ě teorie z a l o ž e n í s p o l e č n o s t i v principu
5 rakouského Z M P S je tedy potřeba v této situaci také zohlednit. V tomto přípa-
Pokud by na d r u h é straně bylo na základě předpisů m e z i n á r o d n í h o práva soukro
mého
(dále také jen „ M P S " ) nutné aplikovat zahraniční právo, které by posuzovalo
svobodnou volbu s p o l e č e n s t e v n í h o statutu. Tato právní teorie tedy u m o ž ň u j e jistou
/akladní otázky o s o b n í h o statutu společnosti odlišně od r a k o u s k é h o práva, vyvstává
formu zneužívání a importu konkrétních ustanovení cizích právních řádů do státu fak
"i.i/ka, zda tento odkaz na cizí právo zahrnuje také normy, které danou problematiku
tické činnosti společnosti i za p ř e d p o k l a d u , že tato u s t a n o v e n í nejsou v m í s t ě činnosti
pravují zcela odlišně. Nejvyšší soudní dvůr ve své j u d i k a t u ř e k této otázce stanovil
společnosti v ů b e c z n á m a , či jsou j i m přiznávána nízká o c h r a n n á opatření. Na druhou
nutnost
stranu tato teorie kvůli m o ž n o s t e m j e j í h o z n e u ž í v á n í platí č a s t o s u r č i t ý m i o m e z e n í m i .
ii"sii, a
zohledňování norem, které mají úzkou souvislost s o s o b n í m statutem společjako hranici zde stanovil ordre p u b l i c . '
73
Pokud je zahraniční sídlo - například při založení společnosti v zahraničí, za p ř e d p o
Zásadně existují v Rakousku ohledně společností, které přenášejí svá sídla, dva práv
kladu, že zde j i ž existovalo správní s í d l o ' - j i ž jen čistě fiktivní, není takováto společ-
ní názory. Menšinový názor uznává situace, ve kterých postačí, pokud právní řád cílové
61
48
49
číslo 2/2001
z e m ě zajistí zachování právní existence společnosti. 'Většinový názor o v š e m vyžaduje I
74
kumulativní souhlas obou právních řádů - tedy jak cílové z e m ě , tak také státu původní-
N o . 2/2001
Inirinational L a w Review
]
ho, aby se zabránilo efektu zrušení společnosti a nutnosti jejího n o v é h o z a l o ž e n í . '
75
iiKTii, že členský stát, který o d m í t á registraci d r u h é h o sídla společnosti, j e ž byla zří
I na
v souladu s p r á v e m j i n é h o č l e n s k é h o státu, i k d y ž zde n e v y k o n á v á svou
činnost,
• d n á v rozporu s ust. čl. 52 a 58 Smlouvy ES (nyní čl. 43 a 48), i kdyby vedlejší sídlo
ipolečnosti u m o ž ň o v a l o této vykonávat veškerou činnost ve státě tohoto s í d l a . " '
80
III. Z m ě n a v judikatuře E v r o p s k é h o soudního dvora?
Rozhodnutí „Centros"
S p o l e č n o s t „ C e n t r o s L t d . " se tedy ú s p ě š n ě odvolala na p r i m á r n í právo a judikaturu
w
„ S i e g e r s " , " ve které E v r o p s k ý soudní d v ů r určil, že by bylo v rozporu se
8
věci
Ivobodou usazování, pokud národní úřady odmítají s p o l e č n í k u společnosti napojení
Po r o z h o d n u t í „Daily M a i l " se na jistý čas diskuse o p ř e n e s e n í sídla společností I
u k l i d n i l a . Na m í s t o této diskuse se začalo p ř e m ý š l e t o z p ů s o b u , jak za existence teorie I
ii.i národní systém z d r a v o t n í h o pojištění s argumentem, že má společnost sídlo v ža
li u n i č í - j i n é m č l e n s k é m státě, „i k d y ž tam n e v y k o n á v á ž á d n o u činnost".
sídla zachovat alespoň část identity společnosti při p ř e n e s e n í j e j í h o sídla do j i n é h o I
D á n s k o se bránilo a r g u m e n t a c í , že se nejedná o věc se z a h r a n i č n í m - cizím prv
státu. V roce 1999 se díky r o z h o d n u t í E v r o p s k é h o soudního dvora (dále též jen „ E S D " ) I
k e m , že tady není aplikovatelné právo ES (dánští o b č a n é podnikající v D á n s k u chtějí
rozpoutala diskuse na toto t é m a o p ě t o v n ě .
/ n e u ž i t í m a n g l i c k é h o práva zřídit v D á n s k u společnost, p ř i č e m ž nevykonávají v A n
Obsah r o z h o d n u t í ve věci „ C e n t r o s " je relativně snadno p o p s a t e l n ý . ' D á n s k ý man- 1
76
glii
ž á d n o u činnost vyjma zřízení s p o l e č n o s t i ) , ' a u p l a t ň o v a l o n á m i t k u o b c h á z e n í zá
82
želský p á r založil v květnu roku 1992 za ú č e l e m importu a exportu vína společnost 1
kona.
„priváte limited company" ' podle a n g l i c k é h o práva - „ C e n t r o s L t d . " . Ve společenské I
a s m l u v n í c h partnerů a zabránění p o d v o d n é m u bankrotu." '
77
s m l o u v ě bylo jako sídlo uvedeno m í s t o bydliště z n á m é h o obou z m a n ž e l ů a v tomto I
D á l e tvrdilo, že je o d m í t n u t í registrace n e z b y t n é z hlediska „ochrany věřitelů
83
E v r o p s k ý soudní d v ů r argumentaci „vnitrostátní z á l e ž i t o s t i " odmítl bez j a k é h o k o
m í s t ě v A n g l i i byla také společnost z a p s á n a do rejstříku. M a n ž e l s k ý pár představoval
liv o d ů v o d n ě n í . ' Stanovil, že členský stát je sice o p r á v n ě n zabránit, „aby se jeho
j e d i n é společníky ve společnosti. M a n ž e l é nesplatili základní vklad s p o l e č n o s t i , k t e r ý ]
Občané pokusili zneužít prostoru d a n é h o p r á v e m ES a v y m a n i l i se z v l i v u n á r o d n í h o
b y l stanoven ve s p o l e č e n s k é s m l o u v ě . A n g l i c k é právo n e p ř e d p o k l á d á pro tento druh
p i a v n í h o ř á d u " , ale o d v o l á n í se na společenstevní právo z hlediska jeho zneužívání či
s p o l e č n o s t í ž á d n é konkrétní základní j m ě n í , a i k d y ž m a n ž e l é tuto ujednanou částku
p o d v o d n é h o j e d n á n í nebylo s d o v o l á n í m se na jeho d o s a v a d n í judikaturu E v r o p s k ý m
nesložili, zůstal zápis společnosti v platnosti. ' Ještě v t o m t é ž roce o v š e m p o ž á d a l a |
soudním
„ C e n t r o s L t d . " o zápis do d á n s k é h o o b c h o d n í h o rejstříku a netajila se s faktem, že
padech
z d á n s k é h o „ v e d l e j š í h o " sídla budou řízeny veškeré hlavní aktivity s p o l e č n o s t i .
kictních
78
Stejně jako Velká Británie, také D á n s k o zastává - až na určité výjimky - teorii
84
dvorem p ř i p u š t ě n o . ' V ý j i m e č n ě mohou národní soudy „v j e d n o t l i v ý c h pří
85
zneužívání či p o d v o d n é j e d n á n í některých subjektů postihnout na z á k l a d ě konobjektivních k r i t é r i í " .
m
Postup d á n s k ý c h úřadů mohl být tedy na z á k l a d ě
čl. 46 Smlouvy ES a judikatury E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora o p r á v n ě n ý : '
87
z a l o ž e n í s p o l e č n o s t i . ' Podle této teorie by tedy m ě l a být r e s p e k t o v á n a ustanovení ]
pokud by byl o d ů v o d n ě n n a l é h a v ý m veřejným z á j m e m ,
a n g l i c k é h o práva, podle kterého by se m ě l o zkoumat, zda byla společnost zřízena v sou
pokud by neexistoval žádný mírnější prostředek,
ladu s jeho u s t a n o v e n í m i , a pak teprve by měl následovat zápis do d á n s k é h o o b c h o d n í
pokud by v e š k e r á o p a t ř e n í byla n e d i s k r i m i n a č n í h o charakteru,
ho rejstříku. Podle d á n s k é h o práva je na zmiňovaný typ společnosti nutno pohlížet
pokud by tato opatření byla v h o d n á ,
79
jako na z a h r a n i č n í společnost, jako takovou ji uznat a zapsat do o b c h o d n í h o rejstříku.
pokud by opatření n e p ř e s a h o v a l a nezbytný r á m e c jejich o c h r a n n é h o účelu.
Z á r o v e ň je v ustanovení § 117 d á n s k é h o o b c h o d n í h o zákoníku v ý s l o v n ě ř e č e n o : „za
Tyto p ř e d p o k l a d y nebyly podle stanoviska E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvoru s p l n ě n y : '
h r a n i č n í společnosti stejné právní formy, které mají sídlo v j e d n é ze z e m í E S , . . . mo
Pokud by „Centros L t d . " provozovala činnost ve Velké Británii, b y l i by dánští věřite
hou p ů s o b i t v D á n s k u prostřednictvím svého d r u h é h o sídla."
lé ochráněni stejně jako v D á n s k u (proto je opatření dánských úřadů nevhodné).
88
D á n s k é úřady odmítly registraci společnosti na z á k l a d ě o b c h á z e n í práva (které oba
P r o t o ž e „ C e n t r o s L t d . " vystupuje také v D á n s k u jako s p o l e č n o s t zřízená na zákla
s p o l e č n í c i otevřeně přiznali!) s o d ů v o d n ě n í m , že nebyl zaplacen základní vklad pro
dě a n g l i c k é h o práva, m ě l o by být v š e m věřitelům d o s t a t e č n ě j a s n é , že se nejedná
z á k l a d n í j m ě n í společnosti, které činilo 200 000 d á n s k ý c h korun. B y l o zahájeno řízení
o s p o l e č n o s t zřízenou podle d á n s k é h o práva, a mimo to se věřitelé mohou dovolá
o p ř e d b ě ž n é otázce o slučitelnosti odmítnutí registrace ze strany d á n s k ý c h úřadů s usta
vat o c h r a n n ý c h předpisů v y d a n ý c h v č l e n s k ý c h státech na z á k l a d ě směrnic E S .
n o v e n í m čl. 43ff Smlouvy E S .
Ochrana věřitele byla tedy na z á k l a d ě těchto a r g u m e n t ů , i k d y ž ne příliš přesvědči
R o z h o d n u t í E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora bylo velmi překvapivé ve světle jeho před
vě, ' zamítnuta.
89
c h o z í h o r o z h o d n u t í ve věci „Daily M a i l " . Je v rozporu s principem svobody usazová
Podle m í n ě n í E S D mohla být přijata opatření v h o d n ě j š í h o či j i n é h o druhu, věřitele
ní, pokud je o d m í t n u t zápis d r u h o t n é h o sídla společnosti, i kdyby toto sídlo bylo z ma
společnosti ( D á n s k o tvrdilo, že se věřitelé v e ř e j n o p r á v n í h o sektoru nemohou do
teriálního hlediska sídlem hlavním a bylo zřízeno jen proto, aby bylo m o ž n é obejít 1
ž a d o v a t ochrany jako věřitelé s o u k r o m o p r á v n í h o charakteru ') mohli právní ces
předpisy o základním j m ě n í společnosti: „Předloženou otázku je nutno odpovědět v tom
tou získat m o ž n o s t d o s t a t e č n ý c h právních záruk.
50
90
číslo 2/2001
I k d y ž byl cizí stát povinován zanést d r u h é sídlo do o b c h o d n í h o rejstříku, mohl
j e š t ě vždy „přijmout veškerá v h o d n á opatření za účelem stíhání a z a b r á n ě n í podvo
dům
C o tím E v r o p s k ý soudní d v ů r myslel, zůstává otevřenou o t á z k o u . Takováto
opatření státu sídla společnosti spadají, pokud jsou vůbec přípustná, pod zvláštní re
žim, j e h o ž p o d m í n k y jsou zakotveny v e v r o p s k é m právu v r á m c i svobody usazování.
To, že má tento j u d i k á t zároveň vliv na konformitu e v r o p s k é h o práva a teorii sídla,
m ů ž e být o d v o z o v á n o z následujících d ů v o d ů :
N e j e d n á se o „zneužívání práva svobody usazování
pokud si příslušník člen
s k é h o státu, který chce zřídit společnost v j i n é m členském státě, j e h o ž předpisy mu
ponechávají nejvýraznější svobodu v rámci jeho aktivit, v j i n é m státě zřídí druhotné
sídlo ... To, že společnost mající své sídlo v členském státě, v tomto státě nevykonává
svou činnost a tuto činnost v y k o n á v á pouze ve státě svého s e k u n d á r n í h o sídla, neza
k l á d á o d ů v o d n ě n í pro kvalifikaci tohoto j e d n á n í jako j e d n á n í z n e u ž í v a j í c í h o , či
p o d v o d n é h o , které by o p r a v ň o v a l o orgány tohoto č l e n s k é h o státu neaplikovat na tuto
s p o l e č n o s t předpisy týkající se svobody u s a z o v á n í . " ' Hlavní argument rozhodnutí
„Daily M a i l " - zohledňování svobody usazování je v souladu s čl. 293 Smlouvy ES
závislé na u z a v ř e n ý c h m e z i n á r o d n í c h s m l o u v á c h , na základě toho mohou teď při sou
č a s n é m stavu práva E S ' členské státy zabránit přenesení sídla se z a c h o v á n í m identity
společnosti - zůstává v r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " n e z m ě n ě n . Pokud by se z těchto úvah
mohla vyvozovat z m ě n a v j u d i k a t u ř e E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora, musela by se vyvo
zovat j e š t ě spíše z k o m e n t á ř e generálního advokáta La Pergola, ' který na z m ě n u v po
suzování této otázky poukazuje. J e d n á se zde „o soutěž právních řádů, p ř i č e m ž je
jedno, s j a k ý m i ú m y s l y by tyto právní řády byly k o n k r é t n ě v y h l e d á v á n y . "
9 0
92
9 3
94
„ C e n t r o s " , jako „Cassis de D i j o n " e v r o p s k é h o společenstevního práva, zakotvuje
tedy princip z e m ě p ů v o d u jako základní princip svobody u s a z o v á n í ? Právní věda je
v h o d n o c e n í v ý z n a m u toho rozsudku nejednotná. J e d n o t n é jsou v tomto s m ě r u advo
kátní k a n c e l á ř e a konzultační společnosti v jejich snahách získat pro anglické spole
čenstevní právo více potenciálních zákazníků. Tyto subjekty nyní m a s i v n ě argumentu
jí pro zřizování „priváte limited company". '
Z r a k o u s k é a n ě m e c k é nauky m ů ž e m e citovat některé názory.
95
Freitag hovoří o v ý z n a m u výše z m í n ě n é h o rozhodnutí v souvislosti „s j i ž překona
nou" teorií sídla, „teď už je zajíc z pytle venku": primární svoboda usazování - odklon
o d r o z h o d n u t í „Daily M a i l " .
% )
Oproti tomu se omezující interpretace výše zmiňovaného rozhodnutí zmiňují o tom,
že d á n s k é kolizní právo nezpochybnilo právní subjektivitu s p o l e č n o s t i „ C e n t r o s " .
V „Daily M a i l " zjistil E v r o p s k ý soudní dvůr, že otázka z a h r a n i č n í h o uznání společ
nosti i z hlediska společenstevního práva by m ě l a být vůči vnitrostátnímu systému
M P S n e u t r á l n í ' a rozhodnutí „Daily M a i l " by m ě l o být c h á p á n o jen do té míry, že je
aplikovatelné pro ty společnosti, jejichž právní subjektivita nebyla z hlediska cílového
státu zpochybněna. *
97
98
K i n d l e r zastává v tomto případě extrémní názor, že r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " n e m á na
teorii sídla žádný v l i v .
99)
52
lnici
national L a w Review
N o . 2/2001
K o m a Thaler analyticky stanovují, že kolizně právní konstelace - stejně jako při
11\ <-|sích j u d i k á t e c h - nebyla pro rozhodnutí „ C e n t r o s " rozhodující. Přesto sám EvropI \ s< >udní d v ů r uznal, že „ d r u h o t n é sídlo ve skutečnosti m ů ž e představovat sídlo hlavIII aniž by s tímto faktem byly svázány nějaké důsledky." N y n í bychom se mohli do
m i n vat, že „sídlo v souladu se stanovami společnosti z a k l á d á hlavní sídlo s p o l e č n o s
ti
Co ale nebylo z m í n ě n o , je nárok vyplývající ze s e k u n d á r n í svobody usazování, že
b o l e č n o s t j e ve společenství „ansessig", a z toho d ů v o d u je v y ž a d o v á n a „právě ta
f i . i v a a aktuální činnost v oblasti č l e n s k é h o státu, zdánlivá existence ve smyslu p o u h é
llgistrace" není dostačující. K o r n a Thaler se domnívají, že ve věci teorie sídla nebylo
b i t é řečeno poslední slovo: „otázkou nadále zůstává, jestli E v r o p s k ý soudní d v ů r po. n i i d i l veškeré důvody, které m ů ž e mít členský stát, j e ž posuzuje osobní statut společ
nosti podle teorie s í d l a . " '
100
Autoři vidí, z e j m é n a v oblasti ochrany práv věřitelů, argumentaci svědčící ve proIpich států uznávajících teorii sídla (Evropský soudní d v ů r posuzoval celou kauzu
/ hlediska teorie založení společnosti).
Rozhodnutí „ C e n t r o s " p o n e c h á v á některé otázky otevřené.
Teorie sídla nebyla v r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " z m í n ě n a , j e l i k o ž v tomto k o n k r é t n í m
p n p a d ě nebyla p ř e d m ě t e m r o z h o d o v á n í . Evropský soudní d v ů r nezmínil ani pojem
bone založení. Tuto skutečnost m ů ž e m e vysvětlit z e j m é n a tím argumentem, že ob
zvláště v N ě m e c k u , ale také v Rakousku jsou vážně rozlišovány kategorie teorie sídla
.i teorie založení. E v r o p s k ý soudní dvůr ale rozhodoval ve vztahu k jednomu konkrét
n í m u případu, p ř i č e m ž jeho argumentace z hlediska z m i ň o v a n ý c h teorií splývala. Jest
li |e přenesení sídla společnosti - jak je tomu u států zastávajících teorii s í d l a - princi
piálním o d m í t á n í m registrace společnosti kvůli neuznání její subjektivity z m a ř e n o ,
n e b o zdaje díky praxi mnoha států uznávajících teorii založení společnosti, přemístění
adla z m a ř e n o j i n ý m i opatřeními, jako například zvláštními d a n ě m i či předpisy upra
vujícími o d p o v ě d n o s t společníků, je ve svém výsledku často bez veškerých rozdílů.
Otázkou tedy zůstává, zdaje aplikace teorie založení společnosti skutečně tím mnohdv eitovaným principem, který m ů ž e vyvolat „race to the bottom".
Pokud budeme zohledňovat „Daily M a i l " a „ C e n t r o s " izolovaně, je právní r á m e c
V léto d i s k u t o v a n é skutečnosti následující:
Svoboda usazování pro společnosti, které jsou ve svém hlavním sídle s k u t e č n ě
aktivní, neplatí. Svoboda usazování pro zdánlivě zahraniční osoby platí.
Takto o v š e m n e m ů ž e m e diskutovanou problematiku ponechat. R o z h o d n u t í „Daily
M a i l " a „ C e n t r o s " jsou z hlediska jejich skutkového stavu sice odlišná, v jednom pří
pade šlo o přenesení s k u t e č n é h o sídla společnosti, ve d r u h é m případě šlo o registraci
d r u h o t n é h o sídla společnosti jako s k u t e č n é h o sídla ( p ř i č e m ž D á n s k o by registraci spo
lečnosti „ C e n t r o s " povolilo, pokud by společnost v A n g l i i rozvíjela určitou č i n n o s t ) . '
V „Daily M a i l " se jednalo o zachování j i ž stávající identity, v případě „ C e n t r o s " veš
kerá identita spočívala v n e p o u ž í v a n é dopisní schránce.
To, že oba judikáty - i když rozdílně - odkazují jistým z p ů s o b e m na teorii sídla,
ukazuje rozsudek bavorského V r c h n í h o z e m s k é h o soudu z roku 1998 ' (vydaný krátce
101
102
53
číslo 2/2001
před rozhodnutím „Centros"), který obsahuje odmítnutí registrace druhotného sídla spo
lečnosti založené podle anglického práva, j e ž v A n g l i i neměla žádné efektivní správní
sídlo. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno rozhodnutím Evropského soudního dvora „Dai
ly M a i l " , ve kterém se praví, že teorie sídla není v rozporu se svobodou u s a z o v á n í . '
Podle mínění některých a u t o r ů ' E v r o p s k ý soudní dvůr s v ý m r o z h o d n u t í m ve vě
ci „ C e n t r o s " zamítl o m e z e n í přenesení sídla ve vztahu k teorii založení společnosti
a ponechal teorii sídla n e d o t č e n o u . Toto m í n ě n í o v š e m vede k následujícímu závěru:
Pokud je přemístění či přenesení sídla mezi státy za stávající teorie založení spo
lečnosti p r i m á r n ě právně z a k á z á n o , tak se j e d n á o daleko přísnější opatření (ve vztahu
k zákazu přenesení či přemístění sídla v k a ž d é m případě).
K o n k r é t n ě se tedy v rozhodnutí „ C e n t r o s " nejednalo o p ř e m í s t ě n í sídla, ale o mož
nost s v o b o d n é volby ve vztahu k formě společnosti, jejíž o m e z e n í byla v případě „Cen
tros" z k o u m á n a jako v případě „Cassis de D i j o n " .
O d ů v o d n i t primární svobodu usazování pro společnosti ne touto svobodou jako
takovou, ale j a k ý m s i dovolením zneužití sekundární svobody usazování, není z práv
ního hlediska zrovna elegantní, i k d y ž je tento postup popisován La Pergolou jako
„soutěž právních řádů".
103
104
IV. Judikatura ve vztahu k rozhodnutí „Centros"
v členských státech Společenství
Z c e l a p o d o b n ě , jak tomu bylo v případě rozhodnutí „ C e n t r o s " a stavu věci, který
mu předcházel, byl také v Rakousku uskutečněn pokus zaregistrování sídla „Společ
nosti p o š t o v n í s c h r á n k y " podle britského práva. Ve státě založení společnosti tato spo
lečnost nevyvíjela žádnou činnost. Nejvyšší soudní dvůr neaplikoval ustanovení § 10,
12 Z M P S , které byly normovány na základě teorie sídla, kdy odkazovaly na efektivní
správní sílu ve společnosti a ve s v é m důsledku by bránily právní existenci z m i ň o v a n é
společnosti v Rakousku, ' a odvolal se na rozhodnutí „ C e n t r o s " . ' Nej vyšší soudní
d v ů r se n e v h o d n ě domníval, že D á n s k o stejně jako Rakousko u z n á v á teorii s í d l a , '
posoudil skutkový stav jako „plně s r o v n a t e l n ý " a nepředložil tento p ř í p a d k předběž
n é m u p o s o u z e n í E v r o p s k é m u s o u d n í m u dvoru. Tato skutečnost způsobila částečně
mohutnou k r i t i k u . ' Toto nepředložení bylo d i s k u t o v á n o z e j m é n a z toho faktu, že se
v p ř í p a d ě „ C e n t r o s " jednalo o situaci, kdy pro členské státy nebyla podstata obcházení
z á k o n a shledána jako o d ů v o d n ě n í pro odmítnutí zanesení společnosti do o b c h o d n í h o
rejstříku, p ř i č e m ž v Rakousku toto zanesení ztroskotalo j i ž v p ř e d c h á z e j í c í m stupni,
k o n k r é t n ě na principiálním uznání subjektivity společnosti. Podle tohoto rozhodnutí
Nejvyššího soudního dvora je v Rakousku následující právní situace: při formální změně
sídla platí podle rozhodnutí „ C e n t r o s " podle všeho i nadále teorie sídla - pozdější
případ nebyl ovšem od rozhodnutí „ C e n t r o s " předložen. Při o b c h á z e n í teorie sídla
formou založení d r u h o t n é h o sídla, které se stává materiálně hlavním sídlem, má stát
následovat - alespoň v pojetí chápání rozhodnutí „ C e n t r o s " ze strany N e j v y š š í h o soud
ního dvora - teorii založení s p o l e č n o s t i . ' V listopadu předložil o v š e m Z e m s k ý soud
105
106
107
108
109
54
N o . 2/2001
v Salzburgu o b d o b n ý případ E S D k p ř e d b ě ž n é m u rozhodnutí a tím vznikla v Rakous
ku paradoxní situace, kdy k této o t á z c e sice existuje judikatura N e j v y š š í h o s o u d n í h o
dvora, ale nižší instance ji přesto předložila k p o s o u z e n í E S D .
V N ě m e c k u byly v m i n u l ý c h letech projednávány dva p o d o b n é případy, které byly
Ifedloženy E v r o p s k é m u s o u d n í m u dvoru k p ř e d b ě ž n é m u p o s o u z e n í . Tyto případy se
Hce od „ C e n t r o s " odlišují, ale zároveň vyžadují prověření teorie sídla a mohly by být
w / n a m n é z hlediska p o s o u z e n í této problematiky. N ě m e c k ý spolkový soudní dvůr
Ifedložil o t á z k u , ' j e s t l i společnost založená v zahraničí, která má své správní sídlo
v N ě m e c k u a nezaregistrovala se v n ě m e c k é m o b c h o d n í m rejstříku (přenesla své sídlo
Ipfcs zelenou hranici"), m á v N ě m e c k u procesní způsobilost, či z d a j í m ů ž e být odmHnuta. Nižší instance takovouto procesní způsobilost této společnosti odmítaly s ar
gumentací, že ji společnost ztratila v souvislosti s přeložením svého sídla.
N ě m e c k ý soud v Heidelbergu v souvislosti s odkazem na rozhodnutí „Daily M a i l "
o d m í t l zaregistrovat podání n ě m e c k é společnosti, která odcházela z N ě m e c k a , " ve
\vlahu k o b c h o d n í m u rejstříku a u m o ž n ě n í přestěhování sídla se zachováním identity
společnosti také s ú č i n k e m pro cílový stát (v konkrétním případě se jednalo o Španělko). Tím by společnost předešla p o v i n n é m u zrušení.
Dalším zajímavým p ř í p a d e m je případ z oblasti teorie založení společnosti - H o
landska. Zde je na formu společnosti z a l o ž e n é podle z a h r a n i č n í h o práva nutno apliko
val určitá opatření m i n i m á l n í h o standardu, aby se zabránilo o b c h á z e n í zákona; podle
n.ianovení z á k o n a musejí zahraniční společnosti, které chtějí své sídlo přeložit do
I lolandska, splnit určitá ustanovení týkající se ochrany dotčení třetích osob ( z e j m é n a
no ité povinnosti ve vztahu k návrhu k registraci, z á k l a d n í m u kapitálu, vedení účetIIK lví, roční účetní u z á v ě r c e atd.).
Tato o c h r a n n á opatření byla p ř e d l o ž e n a v roce 1999 prostřednictvím usnesení sou
du v kantonu G r o n i n g e n ' E v r o p s k é m u s o u d n í m u dvoru k p ř e d b ě ž n é m u p o s o u z e n í .
Isc všem třem návrhům na p ř e d b ě ž n é posouzení neexistuje vyjádření generálního ad\ <>kata, ani rozhodnutí E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora. 'Jejich vyhotovení je o v š e m o č e I Ivano s velkým n a p ě t í m . '
110
11
112)
113
114
115
V. líxkurs: Má „Centros" vliv také na rakouské a české
společenstevní kolizní právo?
V. I. Úvodem
Pokud národní právní řád není slučitelný s právem Společenství, nebude apliko\.m Tento princip je platný od rozhodnutí „Costa/ E n e l " ' a je základní zásadou prá\ .i Společenství.
Vůči třetím státům vystupuje předpis, j e n ž je v nesouladu s předpisy E U , ze „stínu
.iphkační p ř e d n o s t i " a je na rozdíl od výše u v e d e n é h o p l a t n ý . ' Příkladem mohou být
p u s i ě h o v a l e c k é kvóty pro občany třetích zemí, které nemohou být aplikovány na ob
fiany E v r o p s k é unie.
116
117
55
M e z i n á r o d n í p r á v n í revue
číslo 2/2001
O t á z k o u nyní zůstává, zdaje „ C e n t r o s " s m ě r o d a t n ý také pro asociační z e m ě , ob«
zvláště pro kandidáty na přístup, či zda tyto z e m ě nejsou v ý š e z m i ň o v a n ý m rozhodnu
tím dotčeny.
N o . 2/2001
Ini.i national L a w Review
Zahraniční společnost, která m á své sídlo v Č e s k é republice, je o z n a č o v á n a jako
• »*ska
p r á v n i c k á osoba z a h r a n i č n í h o práva. D r u h o t n á sídla oproti tomu jsou v České
fi publice prezentována jako sídla cizích společností se všemi materiálně právními kon-
Pokud s r o v n á m e asociační dohody s právem e v r o p s k é h o h o s p o d á ř s k é h o prošlo
ru,
ukazuje se, že rozhodující rozdíl spočívá ve s v o b o d ě u s a z o v á n í , jak byla judika
turou E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora neustále rozvíjena a jako taková přijímána do p r á v l
n í h o p o ř á d k u e v r o p s k é h o h o s p o d á ř s k é h o prostoru. ' Z á k l a d n í svobody jsou součástí
práva e v r o p s k é h o h o s p o d á ř s k é h o prostoru a mají ve všech č l e n s k ý c h státech přímou
účinnost.
*ckvencemi.
Paragrafy 10 a 12 r a k o u s k é h o Z M P S , k t e r é by n e m ě l y b ý t k v ů l i r o z h o d n u t í
„ C e n t r o s " na určité případy a p l i k o v a t e l n é , ' zůstávají vůči třetím státům i nadále v plat
nosti. ' Č l á n e k 48 Smlouvy ES se vztahuje jen na společnosti, j e j i c h ž sídlo či hlavní
správní m í s t o leží v č l e n s k é m státě.
noví,
že se právní subjektivita a způsobilost k právním ú k o n ů m osoby řídí podle práv
ního
řádu státu, j e h o ž jsou tyto osoby příslušníky. Pokud se přemísťovaná s p o l e č n o s t
1 IX)
119
120
121
J e l i k o ž se v asociačních d o h o d á c h s Evropskou unií a k a n d i d á t y na přístup nachá
zejí u s t a n o v e n í týkající se svobody usazování, bylo by d o b r é zvážit, jestli rozhodnutí
„ C e n t r o s " má v l i v na společenstevní kolizní p r á v o mezi č l e n s k ý m i státy a asociačními
z e m ě m i , j e j i c h ž přístup po s h r o m á ž d ě n í v N i c e zůstává jen o t á z k o u času.
Tento vliv m ů ž e být prezentován na s p o l e č e n s t e v n í m kolizním právu mezi státem
teorie sídla, j a k ý m je Rakousko, s teorií prezentovanou v Č e s k é republice - teorií za
ložení společnosti.
126)
To má pro pokusy z a l o ž e n í či registrace d r u h o t n é h o sídla podle vzoru
,,( Vntros" v Č e s k é republice rozhodující v ý z n a m .
127
'
Při přeložení h l a v n í h o sídla společnosti do Č e s k é republiky je nutno zohlednit, že
luké p ů v o d n í právo přemísťované společnosti m u s í toto p ř e m í s t ě n í povolovat a obláště u společností při jejich p ř e m í s t ě n í nesmí z moci z á k o n a z p ů s o b o v a t její zá
nik.
128
' O b e c n é kolizní normy o právním postavení cizinců (§ 3 č e s k é h o Z M P S )
1 2 9 )
sta
li / při j e j í m stěhování zruší, vede to k neexistenci její právní identity, j e ž by mohla být
\ Č e s k é republice u z n á n a .
P ř e d p o k l a d y pro z m ě n u sídla společnosti z E v r o p s k é unie do Č e s k é republiky jsou
h-dy podle výše u v e d e n é h o n á s l e d u j í c í : '
130
zahraniční p r á v n i c k á osoba musí být p ř e d e v š í m p ů v o d n ě z a l o ž e n a za podnikatel
ským ú č e l e m ,
právní řád státu, ve k t e r é m měla právnická osoba doposud své sídlo, musí toto
přeložení či p ř e m í s t ě n í dovolovat,
při z m ě n ě sídla ze státu teorie založení společnosti platí pro zahraniční p r á v n i c k é
V.2. České společenstevní kolizní právo
osoby, které byly založeny podle j i n é h o práva, než podle práva státu s v é h o sídla, že
také právní řád, podle n ě h o ž byly založeny, m u s í dovolovat toto přeložení sídla
N o r m a , která kolizně p r á v n ě upravuje způsobilost k právu a p r á v n í m ú k o n ů m za
h r a n i č n í c h p r á v n i c k ý c h osob v p r á v n í m řádu Č e s k é republiky, se n e n a c h á z í v Z M P S ,
společnosti.
Pokud budou v ý š e u v e d e n é p ř e d p o k l a d y splněny, má přenesení sídla spolu s jeho
zapsáním (registrací) konstitutivní účinky. Identita společnosti bude z a c h o v á n a a za
ale v o b c h o d n í m zákoníku. U s t a n o v e n í § 22 č e s k é h o o b c h o d n í h o z á k o n í k u zní:
„ P r á v n í způsobilost, kterou má j i n á než fyzická zahraniční osoba podle právního
hraniční s p o l e č e n s t e v n í statut bude „ p ř e v z a t " do Č e s k é republiky.
řádu, podle n ě h o ž byla založena, má r o v n ě ž v oblasti č e s k o s l o v e n s k é h o p r á v n í h o řá-
V.3. Asociační dohoda České republiky s Evropskou unií
du.
I22)
P r á v n í m ř á d e m , podle n ě h o ž byla tato osoba založena, se řídí i její vnitřní práv
Touto dikcí p ř e n e c h á v á
Nejdříve by se m ě l a z o d p o v ě d ě t otázka, zda mají ustanovení asociačních dohod
č e s k é p r á v o explicitně stejně tak vnitřní jako vnější vztahy ve společnosti právu států
p o d o b n é p ř í m é účinky jako ustanovení základních svobod Smlouvy E S . Teprve potom
z a l o ž e n í společnosti. Jen pokud cizí p r á v o obsahuje slabší zajišťovací instrumenty vů
m ů ž e m e zjišťovat účinky na č e s k o - r a k o u s k é s p o l e č e n s t e v n í kolizní právo.
ní p o m ě r y a r u č e n í členů nebo s p o l e č n í k ů za její z á v a z k y . "
123)
či třetím o s o b á m oproti právu č e s k é m u , bude v ý j i m e č n ě a p l i k o v á n o č e s k é p r á v o .
124)
Ust. § 2 odst. 2 českého obchodního zákoníku definuje sídlo právnické osoby jako
adresu, j e ž je zanesena do obchodního rejstříku. Novelizované ustanovení § 2 odst. 3 nove
A s o c i a č n í právo je součástí práva S p o l e č e n s t v í .
131
' Z á s a d n ě jsou asociační ú m l u
vy podle čl. 310 S m l o u v y ES sice m e z i n á r o d n í m i smlouvami, ale ne v k l a s i c k é m slo
va smyslu - pouze p o d e p s a n ý m i státy z a č l e n i t e l n é do n á r o d n í h o práva, ale, jak
ly č. 370/2000 Sb. stanoví pro zápis do Obchodního rejstříku vždy skutečné sídlo právnic
již E v r o p s k ý soudní d v ů r vícekrát rozhodl, „integrační součástí práva S p o l e č e n s t v í " .
ké osoby. Jako skutečné sídlo platí adresa místa vedení a správy společnosti. Paragraf 24
Jejich ustavení jsou b e z p r o s t ř e d n ě aplikovatelná, „ p o k u d při z o h l e d n ě n í jejich zně
odst. 2 o b c h o d n í h o zákoníku obsahuje ustanovení, že právnická osoba m ů ž e být zřízena
ní a s ohledem na smysl a účel ú m l u v y obsahují j a s n é a j e d n o z n a č n é povinnosti, je
podle českého či podle cizího právního řádu (!). Odst. 3 tohoto ustanovení poukazuje ovšem
jichž splnění či ú č i n k y nejsou závislé na vydání dalšího p r á v n í h o a k t u . "
na skutečnost, že úprava činnosti společnosti bude spadat jen pod český právní řád. Zahra
dy v y p l ý v á „širší c h á p á n í aplikovatelnosti j e d n o t l i v ý c h ustanovení asociačních do
niční právnické osoby mají totiž „stejná práva a povinnosti" jako české právnické osoby.
hod":
Tím platí pro cizince při provozování podnikání princip rovnosti. '
či n e z o h l e d ň o v a t .
125
56
133
' Č l e n s k ý stát by n e m ě l m í t m o ž n o s t ustavení a s o c i a č n í c h
l<:)
Z fcoho tC
dohod oln
ha/ri
číslo 2/2001
Pokud ustanovení takovéto asociační dohody obsahují „jasné a j e d n o z n a č n é po
vinnosti' ve vztahu k u s t a n o v e n í m týkajících se svobod, mohli bychom zvažovat, zda
nejsou tato u s t a n o v e n í b e z p r o s t ř e d n ě aplikovatelná ve smyslu r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " .
U s t a n o v e n í asociační dohody EU s Č e s k o u republikou týkající se usazování se nachá
zejí v čl. 45 a následujících. Se společnostmi a státními občany EU „ n e s m í být zachá
zeno m é n ě v ý h o d n ě " v souvislosti s jejich podnikatelskou aktivitou než s o b č a n y Čes
ké republiky. Čl. 48 obsahuje povolení opatření vedoucích k o m e z e n í r o v n é h o zachá
zení, pokud je to „z p r á v n í h o či t e c h n i c k é h o hlediska nebo kvůli b e z p e č n o s t n í m opat
řením n u t n é a tato opatření nepřekročí nezbytný r á m e c nutnosti". J e l i k o ž tato opatření
obsahují j e d n o z n a č n á práva a povinnosti, jsou bezprostředně aplikovatelná.
4
V a s o c i a č n í d o h o d ě — stejně jako v čl. 49 dohody s Č e s k o u republikou — jsou spo
lečnosti při aplikaci práva týkajícího se usazování rovny fyzickým o s o b á m . V š e o b e c
ně je p o ž a d o v á n a „ g e n u i n e link": Společnost musí prokázat „skutečný a kontinuální
vztah" s h o s p o d á ř s t v í m č l e n s k é h o státu, p o p ř í p a d ě „asociační z e m ě " v konkrétním
p ř í p a d ě Č e s k é republiky. '
Smlouva ES ve svém čl. 48 obsahuje p o d o b n é ustanovení: Právo Společenství ovšem
nenavazuje na „státní příslušnost" společnosti, ale na příslušnost ke Společenství. Čl. 48
odst. 1 Smlouvy ES stanoví k u m u l a t i v n ě dva p ř e d p o k l a d y : z a l o ž e n í podle předpisů
č l e n s k é h o státu a d o d a t e č n ě splnění konkrétních tří kritérií - s p o l e č n o s t musí mít své
sídlo v souladu se stanovami, své hlavní správní sídlo či hlavní místo činnosti „uvnitř
S p o l e č e n s t v í " . Na základě toho faktu mohou také společnosti, jejichž hlavní sídlo či
hlavní správní sídlo je ve třetím státě, ale byly zřízeny podle práva č l e n s k é h o státu
S p o l e č e n s t v í a mají své sídlo v souladu se stanovami v č l e n s k é m státu Společenství,
„ p o s u z o v á n y jako společnosti náležející ke S p o l e č e n s t v í " . '
Kalss hovoří v této souvislosti o tom, že asociačními dohodami p o ž a d o v a n á „ge
nuine l i n k " aplikovatelná alternativně k č l e n s k ý m státům EU nebo ke k a ž d é z aso
c i a č n í c h z e m í nebyla pro s m l u v n í strany ž á d o u c í .
Společnosti z EU musely být
svázány s h o s p o d á ř s t v í m E U , společnosti z asociačních států s jejich h o s p o d á ř s t v í m .
V z t a h musel existovat zároveň k teritoriálnímu úseku aplikovatelnosti předpisů smluv
ního partnera.
134
135
,36)
Tento v ý s l e d e k se j e v í jako p r o b l e m a t i c k ý vzhledem k tomu, že společnosti nále
žející k EU požívají co největší svobody a cestou „doktríny Centros" vyhledávají mezi
15 č l e n s k ý m i státy nej výhodnější právní řád, aby mohla být zřízena d r u h o t n á sídla
v a s o c i a č n í c h z e m í c h , o p a č n ě s p o l e č n o s t e m z asociačních zemí zůstává tento postup
o d e p ř e n : mohou jen jako společnosti s v é h o d o m o v s k é h o práva ve spojení s jejich hos
p o d á ř s t v í m založit druhotné sídlo v E U .
Jinými slovy: EU - společnosti poštovních schránek mohou zakládat d r u h o t n á síd
la v asociačních zemích, což není z o p a č n é h o pohledu v pravém slova smyslu m o ž n é .
V y s v ě t l e n í této nerovnosti o v š e m m o ž n é je. Již čistě formálně jsou asociační do
hody s j e d n o t l i v ý m i státy uzavírány j e d n o t l i v ě a na sobě navzájem nezávisle. A s o c i a č
ní stát zde stojí v postavení m a l é h o státu ve srovnání s vnitřním trhem E U . Také mate
riálně hovoří jisté argumenty pro diferenciaci. Unie má své společenstevní právo znač58
N o . 2/2001
m h a r m o n i z o v a n é , takže z a m ě s t n a n c i , menšinoví společníci, věřitelé a j i n é třetí osoby
I*. ./ívají na bázi o c h r a n n ý c h předpisů j i s t é h o m i n i m á l n í h o standardu. Tato relativně
\ vsoká ochrana není doposud z a r u č e n a v mnoha a s o c i a č n í c h státech.
O b z v l á š t ě existují deficity v oblasti publicity, kterou se zabývají s m ě r n i c e E U . '
K a l s s požaduje tedy aplikovatelnost zásad ve smyslu „ C e n t r o s " pro ú z e m í asociačních
.i.iin teprve, „až budou asociační státy schopny zajistit právní stav srovnatelný se stapm ve Společenství, tak jak j i m to ukládá povinnost v asociační d o h o d ě , a zároveň
jftjistí, že bude tento standard také p r o s a d i t e l n ý . " ' Kalss uvádí také h o s p o d á ř s k é (práv
ní jistota podporuje investice) a m e z i n á r o d n ě právní argumenty. D r u h á m o ž n o s t argu
mentace se odvíjí od odkazu na čl. 31 V í d e ň s k é ú m l u v y o m e z i n á r o d n í c h s m l o u v á c h mezinárodní smlouvy mají být „vykládány v d o b r é víře", v souladu s o b v y k l ý m vý
znamem, který je dáván v ý r a z ů m ve s m l o u v ě v jejich c e l k o v é souvislosti, a r o v n ě ž
s přihlédnutím k p ř e d m ě t u a účelu smlouvy.
Čl. 32 dovoluje zohledňování doprovodných okolností. Připuštění n e o m e z e n é apli
kovatelnosti svobody usazování předpokládá stejně vysokou úroveň národního spole| rnstevního práva, která ještě není ze strany asociačních zemí z a r u č e n a . ' Otázkou zů
stává, zda by bylo tak velkým rozdílem, kdyby „genuine l i n k " byla zavedena k j i n é m u
asociačnímu státu se stejnými ustanoveními týkajícími se svobody usazování prostřed
nictvím asociační dohody. Proč má společnost prostřednictvím svého druhotného sídla
hýl aktivní k EU prostřednictvím „společnosti poštovní s c h r á n k y " v j i n é m členském stá
ni, pokud to m ů ž e učinit či vykonávat ze svého d o m o v s k é h o státu? Prakticky je „genuine
hnk v ý z n a m n á jen pro „společnosti poštovních schránek" z „absolutních třetích států",
pokud nejsou asociovány s Evropskou unií, popřípadě uzavřely asociační dohodu, v níž
nejsou o b s a ž e n a ustanovení týkající se svobody usazování. Pak je podle pravidla „genui
ne link" přemístění sídla jak z EU do tohoto státu, tak obráceně nepřípustné.
1 3 7
138
139
kk
S p o l e č n o s t i se sídlem v EU mohou v rámci čl. 45 odst. 4 asociační dohody s Č e s
kou republikou provozovat svou h o s p o d á ř s k o u činnost na j e j í m ú z e m í prostřednic
tvím zřízených vedlejších provozoven d r u h o t n ý c h sídel či zastoupení. Z a h r a n i č n í pod
nikatelé, kteří jsou v Č e s k é republice aktivní prostřednictvím t a k o v ý c h d r u h o t n ý c h
sídel, nemohou - ve srovnání s p ř e m í s t ě n ý m i či zaregistrovanými hlavními sídly, která jsou p o v a ž o v á n a za t u z e m s k é právnické osoby ' - například získávat v Č e s k é re
publice n e m o v i t o s t i , ' j e l i k o ž spadají pod cizinecký r e ž i m .
140
141
V.4. Závěrečné poznámky
Tím je ve svém výsledku m o ž n o s t využití principu „ C e n t r o s " pro společnosti EU
v Č e s k é republice m é n ě atraktivní: pokud bude o p e r o v á n o pouze prostřednictvím dru
hotného sídla, které je materiálně vzato hlavním sídlem společnosti, musí být toto
sídlo z č e s k é strany sice zaregistrováno, ale předpisy vztahující se na činnost gpolei
nosti podléhají materiálně právním o m e z e n í m , fakticky zamezují přenesení společ
nosti. R o z u m n ě j š í tedy zůstává varianta přemístění hlavního sídla společnosti do ( V s
ké republiky. Tato m o ž n o s t o v š e m z č e s k é strany existovala j i ž před uzavřením aso
59
číslo 2/2001
ciační dohody, vzhledem k tomu, že kolizní ustanovení č e s k é h o o b c h o d n í h o zákoníku
tuto m o ž n o s t - nejen pro státy EU - připouští ve smyslu teorie z a l o ž e n í společnosti.
Jestliže tedy z české strany neexistují žádná omezení (mimo ustanovení, která podřazují zahraniční právnické osoby některým omezením, což bylo ale na základě určitých
přechodných lhůt v asociačních d o h o d á c h výslovně dovoleno), zůstává pro případ pře
nesení hlavního sídla z Rakouska do České republiky platná rakouská právní úprava,
která při přemístění hlavního sídla vede ke zrušení samotné s p o l e č n o s t i . ' Zde m ů ž e m e
seriózně říci, že tato otázka není j e š t ě právně vyřešena. N i c m é n ě přesně tato konstelace
byla před několika měsíci předložena E v r o p s k é m u soudnímu dvoru k posouzení společ
ností AG Heidelberg. ' M ů ž e m e tedy očekávat další důležité rozhodnutí v této věci.
142
143
V souvislosti se z a l o ž e n í m d r u h o t n é h o sídla v Č e s k é republice je o v š e m tato pře
k á ž k a ve světle rozhodnutí „ C e n t r o s " neudržitelná. Také zpětně je v Rakousku druhot
né sídlo společnosti, j e ž má hlavní sídlo v Č e s k é republice, nositelkou práva a povin
ností zahraniční s p o l e č n o s t i ' - a tím spadá pod m n o h á či z n a č n á o m e z e n í . Argu
ment, že podle „effet utile" právě tato o m e z e n í nemají být aplikovatelná, neplatí potom by byly veškeré p ř e c h o d n é právní úpravy asociačních dohod z b y t e č n é .
144
VI. Výhled do budoucna - budoucí vývoj
N e m á l o p r o b l e m a t i c k é rozhodnutí „ C e n t r o s " n e m ě l o být sice p o d n ě t e m k odstra
nění teorie sídla, jak by se mohlo z v ý š e u v e d e n é h o zdát, ale právě tzv. „státy teorie
založení s p o l e č n o s t i " uplatňují často opatření, která ve svých d ů s l e d c í c h také omezují
svobodu usazování. N e m ů ž e m e o v š e m popřít z n a č n é okleštění teorie sídla prostřed
nictvím r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " .
Je tedy základní otázkou také pro tzv. státy teorie založení společnosti: Do j a k é
míry mohou být na p ř e m í s t ě n é společnosti uplatněny národní p ř e d p i s y ?
Podle r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " , aniž bychom se zabývali sporem mezi teorií sídla
a teorií založení společnosti, nenáleží zásahu ze strany národních předpisů příliš velký
prostor. P ř e s v e š k e r é argumenty pro či proti teorii sídla je zřejmé, že zde byl založen
nový právní model pro v s o u č a s n é d o b ě již p ř e k o n a n é kategorie a teorie, ve kterém
budou zásahy do principiálně u z n á v a n é „soutěže právních ř á d ů " m o ž n é jen ve výji
mečných případech. '
145
V budoucnu bude ú k o l e m v r c h n í c h soudů v členských státech p ř e d k l á d a t Evrop
s k é m u s o u d n í m u dvoru rozličné věci k posouzení a úkolem E v r o p s k é h o soudního dvora
bude precizní p o s o u z e n í míry národních zásahů do těchto věcí.
O t á z k y okolo r o z h o d n u t í „ C e n t r o s " nezůstávají tedy omezeny jen na p ů v o d n í dis
kusi „teorie sídla versus teorie založení společnosti". Daleko více se při b u d o u c í c h
diskusích bude jednat o otázce, jak bude vypadat evropské společenstevní právo 21. sto
letí - j e d n o t n é právo, p o p ř í p a d ě detailní unifikace, či princip v z á j e m n é h o uznávání při
s o u č a s n é harmonizaci v důležitých o t á z k á c h ? V této souvislosti m ů ž e m e nalézt para
lely s p r á v e m EU v oblasti ochrany spotřebitele. Zde byl nejprve učiněn pokus o vy
tvoření j e d n o t n é h o práva prostřednictvím mnoha detailních, na formu produktu či sku
60
N o . 2/2001
l i n a national L a w Review
pmy p r o d u k t ů s m ě r o v a n ý c h n a ř í z e n í .
Tato forma „vertikální harmonizace" m ě l a
v půli 80. let vést k tomu, co bylo později o z n a č o v á n o jako „ b a n á n o v é n a ř í z e n í "
,i posléze jako „ e u r o s k l e r ó z a " . Teprve koncept vnitřního trhu navržený K o m i s í a s m ě lodatná judikatura E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora („Cassis de D i j o n " ) ' ukázaly cestu
k i/.v. „new approach", který je v rámci práva EU v oblasti ochrany spotřebitele ve
IVém výsledku úspěšný. Z čl. 28 Smlouvy ES odvoditelný „princip p ů v o d u " , popřípaP „princip v z á j e m n é h o uznávání", je doprovázený horizontální h a r m o n i z a c í prostřed
ím tvím s m ě r n i c , které jsou o b e c n é h o charakteru a v podstatě postihují veškeré pro
dukty. Produkt, který byl v souladu s p r á v n í m ř á d e m zařazen do provozu č l e n s k é h o
Katu, m ů ž e být ve všech ostatních č l e n s k ý c h státech z p ů s o b i l ý provozu. S o u č a s n é
flárodní právo státu p ů v o d u je s v ý m z p ů s o b e m prostřednictvím směrnic h a r m o n i z o v á
no, tak, že se spotřebitelé v celé E v r o p s k é unii mohou spolehnout na alespoň základní
i amcc ochrany. Pokud chce členský stát zabránit dovozu u r č i t é h o v ý r o b k u , zbývají mu
jen možnosti d a n é čl. 30 Smlouvy ES a tzv. „Cassis de Dijon - c h r á n ě n é z b o ž í " . Rada
například vydala mnoho o b s á h l ý c h předpisů týkajících se informovanosti spotřebitele
\ oblasti označování z b o ž í .
14ň)
147
148)
P ř e t r a n s f o r m o v á n o na m e z i n á r o d n í společenstevní právo v rámci E v r o p s k é unie to
ledy z n a m e n á :
S p o l e č n o s t z a l o ž e n á v č l e n s k é m státě by měla mít m o ž n o s t přemísťovat své sídlo
pi i zachování identity a právní formy společnosti v rámci E U . Pokud by chtěl nějaký
Blenský stát v k o n k r é t n í m případě tomuto přemístění zabránit, musel by svá opatření
provádět v souladu s p r i m á r n ě právními ustanoveními. Společenstevní s m ě r n i c e zaru
čují přitom určitý m i n i m á l n í standard a ochranu, na které by se věřitelé a společníci
mohli dohodnout. Vzhledem k tomu, že směrnice obsahují zvláštní ustanovení ve vztahu
k p u b l i c i t ě ' a společnosti v prostoru mimo EU musí být formovány a d e k v á t n ě podle
ustanovení práva států s v é h o založení, je také zde z a r u č e n a jistá forma ochrany - po
d o b n ě jak je tomu u předpisů, týkajících se práva na ochranu spotřebitele: anglická
„privated limited company" musí v Rakousku - a d e k v á t n ě umrlčí lebce na láhvi s je
dem - fungovat pod o z n a č e n í m „ L t d . " a také ve vztahu k ostatním p ř e d p i s ů m , týkajíI mi se publicity, splňovat m i n i m á l n í standard E U .
149
Je tedy „ C e n t r o s " ve svém výsledku „new approach" e v r o p s k é h o s p o l e č e n s t e v n í h o
práva? A n o a ne.
Explicitně bylo jenom rozhodnuto, že zanesení d r u h o t n é h o sídla společnosti, které
je materiálně hlavním sídlem společnosti a z něhož je řízena veškerá činnost společ
nosti, m ů ž e být o d m í t n u t o č l e n s k ý m státem jen za p ř e d p o k l a d u velmi ú z k é h o okruhu
p o d m í n e k . Jestli - aniž by bylo nutno tento trik používat - by bylo m o ž n é také formál
ní přeložení hlavního s í d l a s p o l e č n o s t i se z a c h o v á n í m identity, ukáží d o d a t e č n á roz
hodnutí E v r o p s k é h o s o u d n í h o dvora formou postupných kroků.
„ C e n t r o s " je nyní spíše p r v n í m krokem k prosazení principu v z á j e m n é h o uznávání
společenstevních forem a jejich volného přemísťování sídla v rámci E U . Bude jím ale
laké p ř e k o n á n a „ e u r o s k l e r ó z a " evropského společenstevního práva? A b y c h o m zmírnili
negativní dopady p r o k l a m o v a n é h o „soutěžení právních p o ř á d k ů " , budou musel prav
61
číslo 2/2001
d ě p o d o b n ě m n o h é h a r m o n i z a č n í s m ě r n i c e týkající se ochrany věřitelů být vydávány
rychleji, než by tomu tak bylo bez tohoto „ h a r m o n i z a č n í h o tlaku". „Efekt Delaware
si přejí snad jen podvodníci v o t á z k á c h založení společnosti, určitě ale ne členské stá,
(i státy zastávající teorii založení společnosti, jako N i z o z e m í , vydaly o c h r a n n é p ř e d p i s
sy, které představují předmět rozhodování předběžné otázky ze strany E v r o p s k é h o soud*
n í h o dvora) a tím také Rada.
S o u t ě ž „právních ř á d ů " má probíhat v rámci široké harmonizace. P r o g n ó z a , že hy
společenstevní směrnice urychlily tento proces, není tedy příliš smělá. Jestli bude evrop*
ské j e d n o t n é společenstevní právo z tohoto urychlení profitovat, zůstává i nadále otáz-^
kou. Potom, co bylo v praxi velice m á l o v y u ž í v á n o formy E v r o p s k é h o h o s p o d á ř s k é h o
z á j m o v é h o s d r u ž e n í - v tomto č a s e p ř i p a d á na milión o b č a n ů EU p ř i b l i ž n ě jedno (!)
E v r o p s k é h o s p o d á ř s k é zájmové s d r u ž e n í ' a na summitu v N i c e dlouho očekávaná
„ E u r o p a - A G " („Societás Europaea") vznikla jen ve formě m i n i m á l n í h o kompromi
su, p ř i č e m ž ostatní návrhy zůstávají p ř e d b ě ž n ě ukryty v psacích stolech, m ů ž e m e po
chybovat, že j e d n o t n é společenstevní formy e v r o p s k é h o s p o l e č e n s t e v n í h o práva ovlád
nou v nejbližších desetiletích Evropu.
150
K tomu kap. I.
K tomu kap. III.
K tomu mimo jiné HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht, Rz 1-94.
Směrnice č. 89/666/EHS Rady z 21. 12. 1989 o zveřejňování druhotných sídel společ
ností rozličných forem,
6)
7)
,s)
9)
m
ln
v
členském státě,
které podléhají právu jiného státu,
Směrnice č. 68/15l/EHS Rady z 9. 3. 1968 ke koordinaci ochranných opatření, která
jsou ve členských státech předepsána společnostem na základě čl. 58 odst. 2 Smlouvy
ES v zájmu společníků a třetích osob, za účelem vytvoření rovnoprávné míry opatření,
ABl. L 65/1968, 8.
Směrnice č.
78/660/EHS Rady z 25.
7.
1978, ABl. L 222/1978,
11 a Směrnice
č. 83/349/EHS Rady z 13. 6. 1983, ABl. L 193/1983, 1.
ABl. C 23/1985, 11.
Směrnice č. 78/855/EHS Rady z 9. 10. 1978, ABl. L 295/1978, 36.
ABl. C 240/1983, 2.
m
.
Poznámky:
5)
zřízených
ABl. L 395/1989, 36.
K tomu poznámka
K tomu podrobně EYLES, Niederlassungsrecht der Kapitalgesellschaften,
Srov. SCHINCHELS, Niederlassungsfreiheit, 142.
K tomu HEINZE, ZGR 1999, 54.
N o . 2/2001
IniiTiiational L a w Review
303-311.
Srov. NEYE, ZIP 1997, 1697; BERG, GmbHR 1997, 1136.
G. ROTH, GesRZ 1995, 7.
Existují mezinárodní smlouvy, ve kterých je zakotveno uznání společností se sídlem
v jednom ze smluvních států, srov. SCHWIMANN, Grundriss des Internationalen Privatrechts, 90.
Srov. Bulletin EG 2/1969 Beil 5; k Scheitern srov. LUTTER, Europdisches Unternehmensrecht, 695; T1MMERMANS, RabeIs Z 48/1984, 39.
K tomu kap. II.2.1.
K tomu kap. 11.1.3.2.
K tomu kap. 11.1.3.
K tomu kap. III.
K tomu poznámka .
Uveřejněno v LUTTER, Europdisches Unternehmensrecht, ZGR SonderheftI, 279ff,ABl.
ABl. C 321 z 12. 12. 1991, S. 9ff.
ABl C 162 z 6. 6. 1996, S. 5jf.
Směrnice č. 89/646/EHS Rady z 15. 12.1989, ABl. L 386 S. lff (změněna směrnicí
19)
č. 92/30/EHS Rady z 28. 4. 1992, Abl. LI WS. 52jf).
ZIP-Dokumentation,
nerhalb der EU,
Richtlinienvorentvvurfzur Verlegung des
Gesellschaftssitzes
in
1721-1724.
Srov. BLANQUET in EISELSBERG, Gesellschaftsrecht in Europa, 137-148, 142.
Srov. D1MARCO, ZGR 1999, 3.
Podrobně PRIESTER,
Srov. ZIMMER,
ZGR
1999,
36.
Internationales Gesellschaftsrecht,
273^110.
Nařízení č. 2137/85/EHS Rady z 25. 7. 1985, ABl. Nr. L 199; implementováno záko
, 2 )
nem EWIV-Ausfiihrungsgesetz,
u
Tento se dle čl. 2 určuje podle toho, kde má EHZS své sídlo dle zakladatelské smlouvy;
Srov. STRAUBE/FINA, Niederlassungsfreiheit (2000), 39ffmwN.
> Srov. DORALT, JBl. 1969, 181, 191.
14)
15)
ESD ze dne 27. 9. 1988, Rs. C-81/87, The Queen/Daily Mail, EuGHSlg. 1988, 5483;
JZ 1989, 384-387; srov. Erw.gr 24f.
Čl. 293 odst. 3 Smlouvy ES: „Pokud bude potřeba, povedou členské státy mezi sebou
navzájem jednání, aby ve prospěch svých státních příslušníků zajistily následující:
(...) Vzájemné uznávání společností ve smyslu znění čl. 48 odst. 2 Smlouvy ES, zacho
vání způsobilosti k právům a právním úkonům při přenesení sídla společnosti z jedno
ho státu do druhého a možnost sloučení společností, které spadají pod právní řády
rozličných
států."
BGBl.
Nr
521/1995.
podle čl. 12 je za sídlo společnosti, které musí být v Evropských společenstvích, pova
žováno místo,
kde má společnost své hlavní sídlo,
sídlo správy společnosti, pokud se
jedná o fyzickou osobu, místo výkonu hlavní činnosti, pokud je zde skutečně hlavní
správa či činnost vykonávána.
Srov. WUNSCH, Europáische Wirtschaftliche Interessensvertretung - wiedereine neue
Gesellschaftsform, GesRZ 1994, 157-167 a 280-289, 286f.
K tomu GROSSFELD, Internationales Gesellschaftsrecht, Rz. 670-674.
JASPER in MunchKomm Bd. 3, § 78 Rn. 32ff; BEHRENS, Die Gesellschaft mit beschránkter Haftung im internationalen und europáischen Recht2 (1999), IPR 24ff;
43
44)
číslo 2/200!
Srov. HOHLOCH in HOHLOCH, Handbuch EU-Gesellschaftsrecht (Grossbritannien),
KROPPHOLLER, Internationales Privatrecht (1997), § 55II, S. 495f; MÁNHARDT/
POSCH, Internationales Privatrecht! (1999), 42f
> Srov. čl. 1 odst. 2 písm. e) EVU.
K. SCHMIDT, ZGR 1999, 20, 26f, srovnej dále BEHRENS in DAUSES, Handbuch
(1999), EI1I Rn U2ff; SCHWIND, Internationales Privatrecht (1990) J05ff;
EIRSCHING/HOEFMANN, Internationales Privatrecht (1995) 254ff.
>
45
Rz 8-11.
Srov.
47)
45)
49
50
52)
5J)
54)
>
Srov. TILLMANNS in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Frankreich),
Rz 9-15.
57
Srov. HOHLOCH in HOHLOCH,
Rz9f.
5H)
Srov. WYMEERSCH/DE VYLDER/DE WULF in HOHLOCH, EU-Handbuch Ge
sellschaftsrecht (Belgien), Rz 8-10.
Srov. STIEB in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Portugal), Rz 8-12.
Přenesení sídla je možné se zachováním identity společnosti, pokud společnost upraví
společenskou smlouvu v souladu s portugalským právem.
Srov. BA1LAS/ROUSSOS/KIEL in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht
(Griechenland), Rz I Jf
59)
m
61)
EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Luxemburg),
Pro „public companies " a základní jmění v Anglii srovnej BOYLE/BIRDS, Company
Law, 38, 66f.
Srov. CARSTEN in BEHRENS, Die Gesellschaft mit beschránkter Haftung im intema
N)
tionalen und europáischen Recht, Rz 59ff.
W
*"
W
P
CentrosE, Erw.gr: 39.
ESD ze dne 28. 1. 1986, Rs 270/83, Segers, EuGHSlg. 1986, 2375; srov. va Erw.gr. 29.
CentrosE, Erw.gr: 12, 23.
CentrosE, Erw.gr. 17. Podle Kom/Thaler toto lze odůvodnit tím, ze návrh na registraci
podává společnost jako právnická osoba a nikoli její společníci - vzhledem k tomu, ze
byla společnost zřízena v Anglii, lze souhlasit se vztahem k zahraničí. Srov. KORN/
THALER, WBl. 1999, 248.
P CentrosE, Env.gr: 24.
' CentrosE, Erw.gr. 32-34.
' CentrosE, Erw.gr: 35-37.
s
YS
Srov. OLG Hamburg ze dne 20. 2. 1986, NJW 1986, 2199; LG Kóln ze dne 25. 11,
1985, RIW 1987, 54; OLG Frankfurt ze dne 3.6.1964, 7 U 202/63; NJW 1964, 2355f.
Kproblematice „pseudo foreign company" srov.
sellschaftsrecht, 219-240.
> Srov. SCHWIMANN in Rummel, § IIPRG Rz 66.
62)
ZIMMER,
Internationales
Ge
Pozn. autora: Jsou v běžném obchodním styku známa společenstevní ustanovení ci
zích právních
řádů?
"' CentrosE, Erw.gr. 32.
y
NEYE; EwiR 1999, 259, 260.
63
64
Gesellschaftsrecht (Dáne
#
55
56)
EU-Handbuch
Srov. ALBRECHT in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Mand), Rz. 10.
Srov. MEHRING in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Niederlande), Rz 6f
Srov. MARINEZ in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Spanien), Rz 6f.
Srov. FOERSTER in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Schweden), Rz20.
OGH ze dne 14. 7. 1993, 8 Ob 634/92; WBl. 1998, 136-138.
SCHWIMANN in Rummel, IPR § 10 Rz 2; OGH ze dne 14. 7.1993, 8 Ob 634/92; WBl.
1998, 136-138; OGH ze dne 28. 8. 1997, 3 Ob 2029/96w; ZfRV 1994, 79-84.
OGH ze dne 14. 7. 1993, ZfRV 1994, 79-84.
()GH ze dne 14. 7. 1993, 8 Ob 634/92; WBl. 1998, 136-138; REICHELT, ZfRV 1994,
79.
" SCHWIND, Internationales Privatrecht (1990), Rz 226.
SCHWIMANN in Rummel, Kommentar zum ABGB II (1992), IPR § 12 Rz 6.
ESD ze dne 9. 3. 1999, Rs. C-212/97, Centros Ltd./Erhverys- og Selskabsstyrelsen,
FuGHSlg. 1999, 1-1459; DB 1999, 625; NJW 1999, 2027-2029; NZG 1999, 291f;
EwiR 1999, 259; EuR 1999, 274-279; EuZW 1999, 216-219; WBl. 1999, 262-267.
K „priváte limited company" srovnej dále DIERKSMEIER, Der Kauf einer englischen „Priváte Limited Company".
46)
5(>)
ALSTED/HANSEN in HOHLOCH,
mark), Rz 8.
Srovnej DORALT, JBl. 1969, 181,185; Zur Verteidigung der Sitztheorie K. Schmidt,
ZGR 1999, 20, 21.
STAUDINGER/GROSSFELD, Internationales Gesellschaftsrecht, 34, 49; Ders./KÓNIG, RIWJ992, 433.
Blíže FREITAG, ZIP 2000, 357.
KROPPHOLLER, Grundbegriffe des Intemationalen Privatrechts, 490; srov. také OLG
Munchen ze dne 6. 5. 1986, 5 U 2562/85; NJW 1986, 2197f
> REICH-ROHRWIG/J. ZEHETNER, ecolex 1999, 776, 778f; OGH vom 28. 8. 1997,
3 Ob 2029/96w; ZfRV 1994, 79; WBl. 1998, 136.
OLG Nurnberg ze dne 7. 6. 1984, 8 U 111/84; IPRrax 1985, 342; RIW1985, 494.
K obraně teorie sídla srov. EBEN ROTH/AUER, GmbHR 1994, 16.
ENGEL, ZeuP 1993, 150; MELIČ KE, RIW 1992, 578 a dens., BB 1995, Blg. H31.
Srov. HOHLOCH in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Deutschland),
Rz9f.
K tomu kap. IV
>
Srov. SEIBOLD/VERGINE in HOHLOCH, EU-Handbuch Gesellschaftsrecht (Italien),
Rz 10f. V zahraničí zřízené společnosti spadají pod italské právo, pokud mají své správní
sídlo či místo hlavní činnosti v Itálii. Podle italského práva zřízené společnosti spada
jí pod italské právo i tehdy, pokud mají své centrum v zahraničí. Srov. MOOR, Das
italienische Internationale Gesellschaftsrecht.
N o . 2/2001
hlín national L a w Review
"'
1
CentrosE, Erw.gr. 27-29.
63
číslo 2/2(1
N o . 2/2001
\ Ifllfinational L a w Review
93)
Srov. kap. II 1.2.
94)
CentrosE, Erxv.gr. 20.
Srov. SCHEIFELE/THAETER, Unternehmenskauf Joint Venture und Firmengrúndung
95)
Srov. reklamu Arcadien Consultancy Enterprises Limited, Informationsmakler na fa
in der tschechischen Republik (1994), 37f.
domovské
stránce
HUCKOVA in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerber, 83, mwN.
http://arcadien.de/ltdeuro.htm.
M*"
FREÍTAG, EuZW 1999, 267-270.
96)
EBKE, JZ1999, 656, 658; BUNGERT DB 1999, 1841f.
97)
P
Srov.
GORK, GmbHR 1999, 793, 796; ders., MittBayNot 1999, 300.
m
KINDLER,
99)
m
NJWJ999,
m)
H)2)
1995.
n (ICKOVA in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerber, 83. Srov. téz JANKOVSKA/
A JICHELFEITOVA/TURYNOVA/WANKE,
WEBER
1995.
GROEBEN/THIESING/EHLERMANN
(Hrsg.),
KALSS in KALSS, „Centros" und die Beitrittswerber, 18fmwN.
VIRAUBE/FINA, Niederlassungsfreiheit (2000),
2000, 378; ecolex 1999, 777; NZ2000, 49; EuZW 2000, 156.
KALSS in KALSS, „Centros" und die Beitrittswerber, 21 f
WERLAUFFZIP1999,
874; ALSTED/HANSEN in HOHLOCH,
EU-Handbi
32ffmwN.
KALSS ibidem, 26, mwN.
" KALSS ibidem, 27.
M
KORN, WBl. 2000, 56; J. ZEHETNER, ecolex 1999, 771, 773f; U. TORGGLER, GlU
KALSS ibidem, 27f. AA offenbar BUCKOVA in KALSS,„Centros" und die Beitritt
1999/12/04.
swerber, 86.
SEDEMUND/HAUSMANN, BB 1999, 81Of; RdW 2000, 480.
K lomu kap. V.2.
"°> BGH ze dne 30. 3. 2000, VII ZR 370/98 (OLG Dússeldotf ze dne 10. 3. 2000, 17 i
HUCKOVA
118/99; LG Dusseldorf); EWS 2000, 278, 375; EuZW 2000, 412; ZIP 2000, 967.
in KALSS,
„Centros" und die Beitrittswerber,
86.
Srov. kap. 11.2.2.
í l l )
AG Heidelberg ze dne 3. 3. 2000 - HRB 831 - SNH; EuZW 2000, 385, 414.
"
JAEGER, NZG 2000, 919.
KORN/THALER, WBl. 2000, 253.
Kantonální soud Groningen dne 19. 10. 1999, Kamer van Koophandel en Fabrieken
Srov. FREITAG, ZIP 2000, 357; WALZEUMARSCHNER, SWI2000, 172.
voor Groningen/Gesellschaftauslándischen Rechts ChallengerTrading Company Ltd.;
Srov. HOYER, EU-Verbraucherpolitik (2000), 23ff.
2)
HU
Srov. kap. IV
EWS 2000, 280.
l.SD ze dne 20. 2. 7979, Rs. C-120/78, Cassis de Dijon, Slg. 1979, 649.
114)
Stand: 22. 3. 2001.
Srov. 89/395/EWG.
"
Srov. STRAUBE, Gesellschaftskollisionsrecht im Wandel(in FS Krejci, květen 2001),
Kop. 1.1.3.1.
, l 6 )
ESDm 15. 7. 1964, Rs. 6/64, „Costa/EneV', EuGHSlg. 1964, 1251.
Srov. STRAUBE, EWIV3 (2001), 10.
5)
, l 7 )
Srov. N, Europarecht(1999), Rz. 632ff.
115)
KALSS in KALSS, „ Centros " und die Beitrittswerbet', 14.
"
9)
, 2 0 }
K tomu obecně FISCHER/KOCK, Europarecht (1997), 93f.
K tomu kap. IV.
121)
KORN/THALER, WBl. 2000, 253.
122)
Zákon o mezinárodním právu soukromém byl po rozpadu federace převzat ČR.
123)
EU-/EG-
KALSS ibidem, 21 f
27 Fr 3269/98y, OLG Graz ze dne 24. 3. 1999, 4 R 42/99z); RdW 1999, 719; RIW
Srov.
Kommentar
Srov. EuGH ze dne 30. 9. 1987, Rs. 12/86, Demirel, EuSlg 1987, 3719.
Gesellschaftsrecht (Dánemark), Rz. 8ff.
m
in
Ycrtrag, Art. 238, Rz. 45^7.
OGH ze dne 15. 7. 1999, 6 Ob 123/99b a 6 Ob 124/99b (HG Graz ze dne 29.1. I9i
m
Unternehmen in der Tschechischen Repu
blik (1996), 17.
K tomu podrobně kap. II.2.2.
,()7)
der
CentrosE, Erw.gr 15.
Srov. KINDLER, NJWJ999,
m)
in
BayObLG ze dne 26. 8. 1998, 3 Z BR 78/98; DB 1998, 2318; KRAUSE, Rpfleg^
2318; GmbHR 1999, 299.
m)
Unternehmen
IW2, 3 ZBR 14/92; WM 1992, 1371; ZIP 1992, 842.
BayObLG ze dne 26. 8. 1998, 3 ZBR 78; DNotZ 1999, 233; NZG 1998, 936; DB 19
I()5)
JANKOVSKA/MICHELFEITOVA/TURYNOVA/WANKE,
. Vikon č. 97/1963 Sb. ze 4. 12. 1963, RIERING, IPR-Gesetze in Europa, 299ff.
1999, 27.
m
„Centros" und die Beitrittswerber, 84.
lschechischen Republik (1996), 17; pro Deutschland srov. BayObLG ze dne 7. 5.
KORN/THALER, WBl. 1999, 247, 250f, 253; KORN, WBL 2000, 56.
)
HUCKOVA in KALSS,
Srov. kap. V.3.
Srov. Tschechische Wirtschaftsgesetze. Aktuelle Gesetzestexte in deutscher Uberseť ]
zung. Nakladatelství C. H. Beck. Prag 1997, 127.
66
67
Literaturauswahl / P o u ž i t á literatura:
Kommentare, Gesetzestexte / Komentáře, zákonné texty
-
Grossfeld, Bernhard: Internationales Gesellschaftsrecht. J. von Staudingers KoflJ
mentar zum B ú r g e r l i c h e n Gesetzbuch. E i n f ú h r u n g s g e s e t z zum B ú r g e r l i c h e n
setzbuche/IPR. Sellier& Walter de Gruyter. B e r l i n 1998.
-
Riering, Wolfgang: IPR-Gesetze in Europa. Verlag B e c k / V e r l a g Stámpfli. B e i
M u n c h e n 1997.
-
Sonnenberger, Hans Jiirgen (Red.): Internationales Privatrecht (Bd.7), Internám
nales Handels- und Gesellschaftsrecht ( B d . l l ) . Einfiihrungsgesetz zum Búrgei
chen Gesetzbuche. M ů n c h e n e r K o m m e n t a r z u m B ú r g e r l i c h e n Gesetzbm h
Beck'sche Verlagsbuchhandlung. Munchen 1999.
Sammelbdnde
/ Sborníky
-
Berhrens, Peter (Hrsg.): D i e Gesellschaft mit b e s c h r á n k t e r Haftung im internaiu
nalen und e u r o p á i s c h e n Recht. 2. A u f l . Verlag Walter de Gruyter. B e r l i n / N e w Yn
1997.
-
Eiselberg, M a x i m i l i a n (Hrsg.): Gesellschaftsrecht in Europa: Schriftenreihc
ó s t e r r e i c h i s c h e n Notariats B d . 6. M a n z Verlag. W i e n 1997.
-
H o h l o c h , Gerhard (Hrsg.): E U - H a n d b u c h Gesellschaftsrecht. Verlag fiir die Recht
und Anwaltspraxis. Herne/Berlin 1997, 2. Ergánzungslief. 1999.
Monographien I Monografie
-
-
nilional L a w Review
číslo 2i
Bechtel, Wolfram: U m z u g von Kapitalgesellschaften unter der Sitztheorie. Zur eur
parechtskonformen Fortentwicklung des intemationalen Gesellschaftsrechts. St.
dien zum e u r o p á i s c h e n und intemationalen Wirtschaftsrecht B d . 6. Peter L a n g Ve
lag. Frankfurt a . M . / B e r l i n / B e r n / N e w York/ParisAVien 1999.
N o . 2/2001
Ui/satze / Články
11 čich / Rakousko
I >oiaIt, Peter: Anerkennung auslándischer Gesellschaften. J B l . 1969, 181.
Htifling, Barbara: D i e Sitztheorie, Centros und der ó s t e r r e i c h i s c h e O G H . E u Z W
Osit
2000, 145.
I i i i i n w a l d , A l f o n s : D i e aktuelle Judikatur des E u G H z u m E u r o p á i s c h e n G e icllschaftsrecht. G e s R Z 1999, 2.
K o i n, Stefan: Sitztheorie contra Niederlassungsfreiheit: D i e Priváte L i m i t e d Compa
ny mit Hauptverwaltung in Ó s t e r r e i c h . W B l . 2000, 56.
I >crs.; Thaler, Christian: Das Urteil des E u G H in der Rs „ C e n t r o s " : E i n M e i l e n Itein fiir das e u r o p á i s c h e Gesellschaftskollisionsrecht? W B l . 1999, 247.
Nowotny, Christian: O G H anerkennt Niederlassungsfreiheit fiir E U - / E W R - G e scllschaften. D i e Centros-Entscheidung des E u G H zwingt zur A b k e h r von der
Sitztheorie. R d W 1999, 697.
Roth, Giinter H . : Griindungstheorie: Ist der D a m m gebrochen? Z I P 1999, 861.
I )ers.: § 10 I P R G und die e u r o p á i s c h e Niederlassungsfreiheit. R d W 1999, 381.
I )crs.: D i e Rechtsstellung a u s l á n d i s c h e r Gesellschaften in der E U . G e s R Z 1995, 1.
Siraube, M a n f r e d : Gesellschaftskollisionsrecht im Wandel? Zu den VorlageU schlůssen deutscher Gerichte und zur Nichtvorlage durch den ó s t e r r e i c h i s c h e n
I >GH. In: FS Krejci. M a n z Verlag. Erscheint im M a i 2001.
Torggler, U l r i c h : D i e Priváte L i m i t e d Company mit Hauptverwaltung in Ósterreich. G B U 1999, 12/04.
.1. Zehetner, Jórg: Niederlassungsfreiheit und Sitztheorie. ecolex 1999, 771.
/ U iiíschland / Německo
Altmeppen, Holger: Parteifáhigkeit, Sitztheorie und ,Centros'. D S t R 2000, 1061.
Eyles, U w e : Das Niederlassungsrecht der Kapitalgesellschaften in der europáische
Gemeinschaft: D i e Uberlagerung des deutschen Gesellschaftsrechts und Unternel
menssteuerrechts durch E u r o p á i s c h e s Gemeinschaftsrecht. N o m o s Verlag. Bader
Baden 1990.
Behrens, Peter: I d e n t i t á t s w a h r e n d e Sitzverlegung einer Kapitalgesellschaft von L u
-
Habersack, Mathias: E u r o p á i s c h e s Gesellschaftsrecht. Beck'sche Verlagsbuchhan
dlung. M u n c h e n 1999.
E u Z W 1998, 353.
-
K a l s s , Susanne (u.a.): „ C e n t r o s " und die Beitrittswerber. F O W I - A r b e i t s p a p i c ř ]
Nr. 67. W i e n 2000.
-
-
68
M e r k t , Hanno: Internationaler Unternehmenskauf. R W S Verlag. K ó l n 1997.
Schnichels, D o m i n i k : R e i c h w e i t e der Niederlassungsfreiheit. Dargestellt ani
B e i s p i e l des deutschen Intemationalen Gesellschaftsrechts. Schriftenreihe Euro
p á i s c h e s Recht, Politik und Wirtschaft. B d . 177. Nomos Verlag. Baden-Baden 1995.
Zimmer, D a n i e l : Internationales Gesellschaftsrecht. Das Kollisionsrecht der Ge
sellschaften und sein Verháltnis zum intemationalen Kapitalmarktrecht und zum
intemationalen Unternehmensrecht. Schriftenreihe Recht der Intemationalen Wirt
schaft. B d . 50. Verlag Recht und Wirtschaft. Heidelberg 1996.
xemburg in die Bundesrepublik Deutschland. R I W 1986, 590.
Ders.: Niederlassungsfreiheit und internationales Gesellschaftsrecht. RabelsZ 1988.
Ders.: Gesellschaften sollen Niederlassungsberechtigte gleichen Rechts werden.
Berg, Hans-Georg: D i e G m b H im Strudel der Sitztheorie? G m b H R 1997, 1136.
Borges, Georg: D i e Sitztheorie in der , C e n t r o s ' - Á r a : Vermeintliche P r o b l é m e und
unvermeidliche Á n d e r u n g e n . R I W 2000, 167.
Ders.: Zu den Auswirkungen der Centros-Entscheidung des E u G H und zur Haf
tung in der Vorgesellschaft. N Z G 2000, 106.
Ders.: R e c h t s f á h i g k e i t einer nach Auslandsrecht g e g r ú n d e t e n Gesellschaft. G m b
H R 1999, 1256.
Bungert, Hartwig: Konsequenzen der ,Centros'-Entscheidung des E u G H fiir die
S i t z a n k n ú p f u n g des deutschen intemationalen Gesellschaftsrechts. DB 1999, 1841.
Cascante, Jose Christian: Niederlassungsfreiheit contra Sitztheorie - Goodbye D a i l y
M a i l ? R I W 1999, 447.
69
číslo 2/2001
-
Ebenroth, Carsten Thomas; Auer, Thomas: D i e Vereinbarkeit der Sitztheorie mfl
e u r o p á i s c h e m Recht. Živil- und steuerliche Aspekte im deutschen Recht. G m h l II
1994, 16.
-
Ebke, Werner E: Das Centros-Urteil des E u G H und seine Relevanz fiir das deutscli
Internationale Gesellschaftsrecht. Das Schicksal der Sitztheorie nach dem Cen
tros-Urteil des E u G H , JZ 1999, 656.
-
Ders.: Z u r E n t w i c k l u n g eines e u r o p á i s c h e n Gesellschaftsrechts. JZ 2000, 203.
E n g e l , Versetzt die E u r o p á i s c h e Menschenrechtskonvention der Sitztheorie de
internationalen Gesellschaftsrechts den Todesstoss? Z e u P 1993, 150
Flessner, A x e l : Schiffbruch der Interpreten und Statuten; Z e u P 2000, 1.
Forsthoff, U l r i c h : Rechts- und Parteifáhigkeit a u s l á n d i s c h e r Gesellschaften mil
Verwaltungssitz in Deutschland? D i e Sitztheorie vor dem E u G H . D B 2000, 1109.,
Freitag, Robert: Der Wettbewerb der Rechtsordnungen im Internationalen Gc
sellschaftsrecht. E u Z W 1999, 267.
-
Ders.: Z u r Ermittlung des Gesellschaftsstatuts bei Nichtexistenz eines effektivc
Verwaltungssitzes. Z I P 2000, 357.
-
Geyrhalter, Volker: Niederlassungsfreiheit contra Sitztheorie - G o o d B y e Daily
M a i l ? E W S 1999, 201.
-
G ó r k , Stefan: Das E u G H - U r t e i l in Sachen ,Centros' vom 9. M á r z 1999. K e i n Freibrief fiir Briefkastengesellschaften! G m b H R 1999, 793.
-
Ders.: Z u r Vereinbarkeit der Sitztheorie mit dem Gemeinschaftsrecht. M i t t B a y N c
1999, 300.
-
Grossfeld, Bernhard; Jasper, Dieter: Identitátswahrende Sitzverlegung und Fusion
von Kapitalgesellschaften in die Bundesrepublik Deutschland. RabelsZ 53/1989,52.
-
H a l l w e g e r , M a t t h i a s : Z u r B e s t i m m u n g des Gesellschaftsstatuts anhand der
Griindungstheorie bei Versagen der. N Z G 1999, 1098.
Hammen, Horst: Zweigniederlassungsfreiheit e u r o p á i s c h e r Gesellschaften und
Mitbestimmung der Arbeitnehmer auf Unternehmensebene. WM 1999, 2487.
Hoffmann, Jochen: Neue M ó g l i c h k e i t e n zur i d e n t i t á t s w a h r e n d e n Sitzverlegung in
Europa? Der Richtlinienvorentwurf zur Verlegung des Gesellschaftssitzes inner
halb der E U . Z H R 2000, 43.
-
-
H o f l i n g , Barbara: D i e Centros-Entscheidung des E u G H - auf dem Weg zu einer j
Uberlagerungstheorie fiir Europa. DB 1999, 1206.
-
Hoor, Gerd: Das Centros-Urteil des E u G H und seine Auswirkungen auf die A n knupfung des Gesellschaftsstatuts. N Z G 1999, 984.
-
Jaeger; G e r o l d : Kapitalgesellschaften in der EU - dauerhaft Niedeiiassungsberechtigte zweiter Klasse? N Z G 2000, 918.
Kieninger, E v a - M a r i a : Niederlassungsfreiheit als Rechtswahlfreiheit? Z G R 1999,
722.
-
Kindler, Peter: Niederlassungsfreiheit fiir Scheinauslandsgesellschaften? D i e Cen
tros-Entscheidung des E u G H und das internationale Privatrecht. N J W 1999, 1993.
Knobbe-Keuk, Brigitte: U m z u g von Gesellschaften in Europa: Z H R 154/1990,325.
I n i i i national L a w Review
N o . 2/2001
Krause, Thomas: Handelsregistereintragung der inlándischen Zweigniederlassung
einer a u s l á n d i s c h e n Gesellschaft. Rpfleger 1999, 263.
Leible, Stefan: Niederlassungsfreiheit und Verweigerung der Eintragung einer
Zweigniederlassung. N Z G 1999, 300.
I .uttermann, Claus: Rechts- und Parteifáhigkeit - zur Vereinbarkeit der sog. Sitztheo
rie mit der e u r o p á i s c h e n Niederlassungsfreiheit. E W S 2000, 374.
Ders.: M i t dem E u r o p á i s c h e n Gerichtshof (Centros) zum Internationalen Unternehinens- und Kapitalmarktrecht - Kollisionsrecht in Zeiten des Internet. ZeuP 2000.
M e i l i c k e ; Wienand: A u s w i r k u n g e n der Centros-Entscheidung auf die 14. E U Sitzverlegungs-Richtlinie. G m b H R 1999, 896.
Ders.: Sitztheorie versus Niederlassungsfreiheit? Besprechung des V o r l a g e hcschlusses des B G H vom 30.3.2000. G m b H R 2000, 693.
Ders.: Unvereinbarkeit der Sitztheorie mit der E u r o p á i s c h e n Menschenrechtskon
vention. R I W 1992, 578.
Ders.: Z u r Vereinbarkeit der Sitztheorie mit der E u r o p á i s c h e n Menschenrechtskon
vention und anderem h ó h e r r a n g i g e m Recht. BB 1995, Beilage zu Heft 9.
M á s c h , Gerald: Z u r A n w e n d u n g der Sitztheorie bei der Griindung von Zweignie
derlassungen von a u s l á n d i s c h e n Kapitalgesellschaften in Ósterreich. JZ 2000, 201.
Nessler, Volker: Wettbewerb der Rechtsordnungen oder E u r o p á i s i e r u n g ? - Stand
und Perspektiven des E u r o p á i s c h e n Gesellschaftsrechts. Z f R V 2000, 1.
Neye, Hans-Werner: Zur A u f l ó s u n g einer nach deutschem Recht gegrundeten K a
pitál gesellschaft bei Sitzverlegung ins Ausland. Z I P 1997, 1697.
Priester, Hans-Joachim: EU-Sitzverlegung - Verfahrensablauf. Z G R 1999, 36.
Ralle, Corinna: Grundstůcksgescháfte mit auslándischen Briefkastengesellschaften.
W i B 1996, 207.
Risse, Jorg: Z u m Eintrag einer Zweigniederlassung einer a u s l á n d i s c h e n G e s e l l
schaft ohne Gescháftstátigkeit im Griindungsstaat. M D R 1999, 752.
Roth, Wulf-Henning: „ C e n t r o s " : V i e l L á r m um Nichts? Z G R 2000, 311.
Sandrock, Otto: Sitztheorie, Uberlagerungstheorie und der E W G - V e r t r a g : Wasser,
01 und Feuer. R I W 1989, 505.
Ders.: „ C e n t r o s " : E i n Etappensieg fiir die Uberlagerungstheorie. BB 1999, 1337.
Ders.: Das Internationale Gesellschaftsrecht nach der D a i l y Mail-Entscheidung
des E u r o p á i s c h e n Gerichtshofes: Quo vadis? R I W 1989, 249.
Schmidt, Karsten: Sitzverlegungsrichtlinie, Freizúgigkeit und Gesellschaftsrechtspraxis. Z G R 1999, 20.
Sonnenberger, Hans Júrgen; Grosserichter, Helge: Konfliktlinien zwischen Internationalem Gesellschaftsrecht und Niederlassungsfreiheit. Im Blickpunkt: Die C e n
tros-Entscheidung des E u G H als gesetzgeberische Herausforderung. R I W 1999, 721.
Steindorff, Ernst: „ C e n t r o s " und das Recht auf die gúnstigste Rechtsordnung. JZ
1999, 1140.
Stieb, Stephan: Sitz- oder Griindungstheorie: Der Gesetzgeber muss endlich Farbc
bekennen! G m b H R 1999, 257.
(
-
Ders.: Aussitzen w i r d bestraft! E u G H w i r d jetzt uber Sitzverlegung entscheider
G m b H R 2000,213.
B G H vom 30. 3. 2000, V I I ZR 370/98 ( O L G Dusseldorf vom 10. 3. 2000, 17 U
-
Werlauff, E r i k : A u s l á n d i s c h e Gesellschaft fiir inlándische Aktivitát - „Centros"
aus d á n i s c h e r Šicht. Z I P 1999, 867.
715; N Z G 2000, 926; Z I P 2000, 967; a n h á n g i g zur Vorabentscheidung als
-
Zimmer, D a n i e l : M y s t é r i u m „ C e n t r o s " . Von der schwierigen S u c h é nach der Be
deutung eines Urteils des E u r o p á i s c h e n Gerichtshofes. Z H R 2000, 23
-
Ders.: Internationales Gesellschaftsrecht und Niederlassungsfreiheit: Das Rátscl
vor der L ó s u n g ? BB 2000, 1361.
Judikaturverzeichnis / Judikatura:
EuGH / Evropský soudní dvůr
-
E u G H vom 28. 1. 1986, Rs 270/83, Segers, E u G H S l g . 1986, 2375.
-
E u G H vom 27. 9. 1988, Rs. C - 8 1 / 8 7 , The Queen/Daily M a i l , E u G H S l g . 1988,
5483; JZ 1989, 384; C M L R 1989, 327.
-
E u G H vom 9. 3. 1999, Rs. C - 2 1 2 / 9 7 , Centros L t d . / E r h v e r v s - og Selskabsstyrelsen,
E u G H S l g . 1999, 1-1459; DB 1999, 625; D N o t Z 1999, 592; BB 1999, 809; N J W
1999, 2027; N Z G 1999, 298; E w i R 1999, 259; E u R 1999, 274; E u Z W 1999, 216;
W B l . 1999, 262; Z E R 2000, 211; Z I P 1999, 66.
Ósterreichische
-
Gerichte I Rakouské soudy
I 18/99; L G Dusseldorf); E W S 2000, 278, 375; E u Z W 2000, 412; G m b H R 2000,
Ks. C - 2 0 8 / 0 0 .
LG K ó l n vom 25. 11. 1985, 10 0 41/84; R I W 1987, 54.
L G M u n c h e n v o m 22. 7 . 1999, 5 H K O 7187/99; N Z G 1999, 1234.
LG Munchen vom 19. 8. 1999, 5 H K O 13959/99, R I W 2000, 146.
LG M u n c h e n vom 25. 11. 1998, 29 O 16900/97
LG Potsdam vom 30. 9. 1999, 31 O 134/98, R I W 2000, 145.
O L G Dusseldorf vom 15. 12. 1994, 6 U 59/94; WM 1995, 808; R I W 1995, 508.
O L G Dusseldorf vom 10. 9. 1998, 5 U 1/98; JZ 2000, 208.
O L G Frankfurt vom 3. 6. 1964, 7 U 202/63; N J W 1964, 2355.
O L G Frankfurt vom 23. 6. 1999, 22 U 219/97; N Z G 1999, 1097; Z I P 1999, 1710.
O L G Hamburg vom 20. 2. 1986, 6 U 147/85; N J W 1986, 2199.
O L G H a m m vom 18. 8. 1994, 15 W 209/94; DB 1995, 137.
O L G H a m m vom 30. 4. 1997, 15 W 91/97; E W S 1998, 470; R I W 1997, 236.
O L G M u n c h e n vom 6. 5. 1986, 5 U 2562/85; N J W 1986, 2197.
O L G N ú r n b e r g vom 7. 6. 1984, 8 U 111/84; ; IPRrax 1985, 342; R I W 1985, 494.
O L G Zweibrucken vom 27. 6. 1990; 3 W 43/90; IPRax 1991, 406.
O L G Saarbrucken vom 2 1 . 4 . 1989; 5 W 60/88; DB 1989, 1076.
O G H vom 14. 7. 1993, 8 Ob 634/92; W B l . 1998, 136.
-
O G H vom 28. 8. 1997, 3 Ob 2029/96w; Z f R V 1994, 79; W B l . 1998, 136.
-
O G H vom 11. 10. 1995, 3 Ob 64/95 ( L G Wiener Neustadt 5.5.1995, R 576/94; BG
Neunkirchen 2. 5. 1994, E 2628/94); W B l . 1996, 36.
-
O G H v o m 28. 8. 1997, 3 Ob 2029/96w, ecolex 1998, 709; W B l . 1998, 136.
O G H vom 15. 7. 1999, 6 Ob 123/99b und 6 Ob 124/99b; ebenso O G H vom 11.11.
1999, 6 Ob 122/99f ( H G Graz vom 29. 1. 1999, 27 Fr 3269/98y, O L G G r a z vom
24. 3. 1999, 4 R 42/99z); R d W 1999, 719; ecolex 1999, 777; E u Z W 2000, 156; JZ
2000, 199; R I W 2000, 378; N Z 2000, 49; N Z G 2000, 36.
Deutsche Gerichte / Německé soudy
-
AG Heidelberg vom 3. 3. 2000 - H R B 831 - S N H ; E u Z W 2000, 385, 414; N Z G
2000, 927; a n h á n g i g zur Vorabentscheidung als Rs. C - 8 6 / 0 0 .
-
B a y O b L G vom 21. 3. 1986, 3 Z 148/85; R I W 1986, 548; WM 1986, 968; Z I P
1986, 840.
-
B a y O b L G vom 18.9. 1986, 3 Z B R e g . 3 Z 96/86; B a y O b L G Z 1986,351.
B a y O b L G vom 7. 5. 1992, 3 Z BR 14/92; WM 1992, 1371; Z I P 1992,842.
B a y O b L G vom 26. 8. 1998, 3 Z BR 78/98; DB 1998,2318.
-
B a y O b L G vom 26. 8. 1998, 3 Z BR 78; D N o t Z 1999, 233; N Z G 1998, 936; DB
1998, 2318; G m b H R 1999, 299.
-
B F H vom 30. 5. 2000, V B 31/99; IstR 2000, 567.
-
B G H vom 21. 3 . 1986, V Z R 10/85; B G H Z 1997,269.
Sonstige Judikatur / Další judikatura
Kantongerecht Groningen (Niederlande) vom 19. 10. 1999, Kamer van Koophandel
en Fabrieken voor Groningen/Gesellschaft auslándischen Rechts ChallengerTrading
Company L t d . ; E W S 2000, 280; a n h á n g i g zur Vorabentscheidung als Rs. C-410/99.
Slovníček pojmů
Sitztheorie
í-unstigste Rechtsordnung
(Iesellschaft
Verfahrensablauf
Sitzverlegung
Internationales Unternehmen
Niederlassungsfreiheit
L G Munchen
EuGH
OGH
Wirtschaft
Internationales Privatrecht
BayObLG
Gesellschaftsrecht
teorie sídla s p o l e č n o s t i
nejvýhodnější právní řád
společnost
průběh řízení
z m ě n a sídla
m e z i n á r o d n í podnik
svoboda u s a z o v á n í
Z e m s k ý soud v M n i c h o v ě
E v r o p s k ý soudní d v ů r
Nejvyšší soudní d v ů r
hospodářství
M e z i n á r o d n í právo s o u k r o m é
Bavorský vrchní z e m s k ý soud
společenstevní právo

International Law Review - International and Comparative Law Review

Transkript

Podobné dokumenty

č. 8 - Podpora výuky a vzdělávání na GVN J. Hradec