docSociální ekonomika
download 
Stížnost Transkript
Sociální ekonomika
Předmluva: Váţení čtenáři, tímto sborníkem se k Vám dostávají všechny příspěvky, které odezněly v průběhu mezinárodní konference „Sociální ekonomika“, která se konala ve dnech 7. a 8. června 2006 v Kulturním domě Vltavská v hlavním městě ČR, Praze. Uvedená konference představovala jednu z konkrétních a velmi důleţitých aktivit projektu HEFAISTOS v tomto roce. Sborník obsahuje téţ příspěvky od autorů, kteří se z naléhavých důvodů nemohli osobně mezinárodní konference zúčastnit, nebo které pro časovou tíseň nemohly být předneseny. Obsahuje i další informace jako jsou kontakty na přednášející, případně partnery projektu na národní i nadnárodní úrovni. Záměrem vydání sborníku není jenom zveřejnění příspěvků za účelem jejich zviditelnění. Je zde hlubší cíl. Na tomto časovém úseku dvou dnů zaznělo mnoho myšlenek, zkušeností, návrhů a příkladů z praxe, které se v rozdílné míře, ale účinně, dají aplikovat na místní podmínky jak neziskových organizací, tak i orgánů státní správy a samosprávy, nebo i u podnikatelských subjektů. Doporučuji alespoň letmo prohlédnout obsah a poté se hlouběji začíst do příspěvku, který je Vám nejbliţší. Mnozí se mohou inspirovat například zkušenostmi našeho zahraničního partnera z Turina, který provozuje jiţ delší dobu tzv. školu práce. Nebo zkušeností španělské delegace při spolupráci s místními orgány k zaměstnávání osob ohroţených sociální exkluzí. Jiné můţe inspirovat zkušenost účastníků z České republiky v oblasti turistiky – Kazuist spol. s r.o. Třinec. Projekt HEFAISTOS má za cíl, kromě jiného, i zpracování průvodce pro organizace různého typu, který má napomáhat sociální inkluzi. Přesto jiţ nyní mohou zájemci, kteří mají potřebu v této oblasti pohnout stavem věci, vyuţít myšlenek obsaţených v jednotlivých vystoupeních. V tomto širokém spektru jistě kaţdý pro sebe najde nějaké zrníčko. Pro individuální zájemce je na vyţádání připraveno i CD obsahující všechny příspěvky, které byly zpracovány a prezentovány v Power Pointové podobě, ať ve formátu PPT nebo PDF. Informace o mezinárodní konferenci, o projektu HEFAISTOS a aktivitách, které jsou s ním spojeny jsou k dispozici na webových stránkách občanského sdruţení ORFEUS věnovaných tomuto projektu - www.hefaistos.org. Závěrem mi dovolte abych jmenovitě poděkoval za aktivní spolupráci při sestavování a editaci sborníku, člence expertního týmu projektu HEFAISTOS Mgr. Zuzaně Truhlářové, tajemnici katedry sociální práce a sociální politiky Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové a překladatelům ing. Emilu Píšovi, Kateřině Bubákové a Vojtěchu Hromkovi. Současně mi dovolte, abych tímto způsobem poděkoval i všem ostatním, kteří se podíleli na obsahové a organizační přípravě uvedené konference. Dr. Josef Vanický realizační manager projektu HEFAISTOS 1 Úvodní slovo Ing. Jozef Slobodník, výkonný ředitel o.s. ORFEUS, realizátor projektu Dámy a pánové, dovolte mi přivítat vás všechny jak jménem svým – jmenuji se Jozef Slobodník, jsem realizátorem projektu HEFAISTOS a současně jsem výkonným ředitelem ORFEUS - tak jménem všech pracovníků ORFEUS a zejména jménem všech partnerů národního projektu HEFAISTOS. Mezi námi srdečně vítám paní europoslankyni Janu Hybáškovou, která si našla čas přijít mezi nás, dále vítám zástupce zahraničních hostů: vpravo ode mne sedí pan Pedro Campillo ze Španělska, pan Alexandro Ximenéz z Itálie a paní Marinka Bakula Andelič z Chorvatska, které je rovněţ našim partnerem, jako observer – pozorovatel. Vlevo ode mne sedí pan Toni Pons, Španělsko za síť REAS a za mnou sedí zástupci našich partnerských organizací na národní úrovni – pan Leznar z Vyškova, pan profesor Jakl z Vysoké školy veřejné zprávy, pan Peter Lipták z Obce Slovákov, paní místostarostka Rabenhauptová z Prachatic a paní Krupičková za město Liberec. Dále jsou zde zástupci Slovenské republiky paní Filarská a pan Kravec, coţ jsou rovněţ naši nadnárodní partneři za From Eastern to Western Europe. Další partneři se zde vystřídají v průběhu konference. Děkuji i vám, kteří jste se sešli – naši experti a další pracovníci – ať je to přednostka kliniky paní doktorka Švestková, ať je to expertka paní doktorka Soyková, ať je to zástupce podnikatelů pan Jeřábek z ČKD Kutná Hora a další. Vítám mezi námi i zástupce ministerstev, ambasád velvyslanectví, místních správ a samospráv a zástupce cílových skupin. Dámy a pánové, věřím, ţe tato naše konference, která je postavena na mezinárodní úrovni, přinese nám všem uţitek, protoţe je zaměřena na naplňování programu iniciativy CIP EQUAL a zejména v tomto směru na rovné příleţitosti, na uvádění lidí na trh práce a vlastně na zabraňování sociální exkluzi. Jistě ve všech vystoupeních, která proběhnou, v kulatých stolech a v showroomech, které připravili naši zahraniční partneři, nalezneme i my zde mnoho poznatků, které budeme moci uplatnit v praxi, abychom se mohli náleţitě se vstupem do Evropské unie vyrovnat a pomohli těm, kteří jsou na tom třeba hůře neţ my. Rovněţ tak věřím, ţe tato konference přinese svá pozitiva i našim zahraničním hostům, a to ze Španělska, Itálie, Polska, Slovenska a Chorvatska, kteří s námi dlouhodobě spolupracuji. Ţe ty poznatky, které máme my, budou pro ně přínosem a moţná se řeknou i chyby, aby se jich oni vyvarovali a spolu, společným dílem přispějeme k naplňování cílů a záměrů, na které Evropská komise, parlament ale i naše vláda a vlády partnerů přispívají svým rozpočtem pro naplňování těchto projektů. Já ještě jednou nám všem přeji krásné a pohodové jednání a předávám slovo paní europoslankyni Janě Hybáškové. (přepis ze zvukového záznamu) Úvodní vystoupení PhDr. Jana Hybášková, poslankyně Evropského parlamentu za Českou republiku Dobrý den váţení přátelé, 2 dovolte mi skutečně nejdříve poděkovat organizátorům této akce, která se mě zdá, ţe je akcí odehrávající se ve velmi přesný čas a ve velmi přesný okamţik, protoţe někteří z nás, kteří zde dnes měli hovořit, tak tady nejsou neboť se zúčastňují různých vyjednávání o tom čemu se běţně řekne vláda, ale to jsou v zásadě vyjednávání o vládním programu. A samozřejmě, ţe sociální dimenze, a sociální ekonomika a boj se sociální exluzí jsou velmi významné součástí budoucího programu nové vlády České republiky. Takţe mi dovolte, abych těm, kteří zde měli být a nejsou popřála v těchto jednáních mnoho úspěchů a ty úspěchy, to jsou úspěchy, které jsou nejen budoucími úspěchy české vlády, ale především úspěchy Vás všech, kteří se podílíte na naplňování operačního programu rozvoje podnikání a všech moţných programů EQUAL. Dnes ráno jsem měla moţnost vyposlechnout strukturu a podstatu programu HEFAISTOS a musím říct, ţe jsem tímto programem fascinována, velmi otevřeně se zde přiznám, ţe jako poslankyně Evropského parlamentu jsem o něm dosud neslyšela, ale z těch zkušeností, které za dva roky svého působení v Evropském parlamentu mám, jsem jasně přesvědčena o tom, ţe to je program, který si zaslouţí evropské pozornosti, ţe to je program, který si zaslouţí být prezentován na evropské úrovni. A toto dovolte, je vzkaz nejen českým účastníkům dnešního setkání, ale je to také vzkaz samozřejmě španělským a italským kolegům. Měli bychom se soustředit na to, abychom Evropu o tomto programu informovali. Zároveň za nesmírně cenné jako poslankyně zahraničního výboru evropského parlamentu povaţuji skutečnost, ţe se Vám podařilo nějakým způsobem spolupracovat s Chorvaty, protoţe přiblíţení Chorvatů do evropských dimenzí je skutečně nesmírně důleţitým úkolem. A kdo jiný neţ my češi, kteří máme v oblastech západního Balkánu tak dobrou pověst, bychom se vlastně na tom přiblíţení chorvatů, slovinců do Evropy měli podílet. Takţe skutečně poděkování všem, kteří se na tomto velmi zajímavém a já doufám programu, který jednoho dne přispěje k jasné a konkrétní tvorbě nových pracovních míst v České republice, podílíte. Já si dovolím své vystoupení rozčlenit do tří základních bodů. První bod se týká evropské dimenze sociální politiky: všichni víme, ţe nás v Evropě zastupuje komisař Špidla, všichni víme, ţe se připravujeme na české předsednictví Evropské unie. Všichni víme, ţe jsme z počátku byli zklamáni tím, ţe evropský komisař Špidla dostal na starosti oblast, ve které nemůţe přímo nařizovat, ve které nemůţe přímo působit na národní vlády, protoţe sociální oblast je stále oblastí, kde komise má stále doporučující roli, nikoli tu roli rozhodující. Na straně jedné jsme tudíţ mohli mít pocit, ţe komisař Špidla má moţná méně rozhodovacích pravomocích neţ mají jiní důleţití komisaři. Opak je pravdou. Evropa v současné době ví, ţe základním problémem pro naplnění Lisabonské strategie a prostě proto, abychom byli konkurence schopní a přeţili ve vztahu k Rusku, k Brazílii, Číně a Indii musíme dokázat vybudovat harmonický evropský sociální model. Takţe náš český komisař má naprosto unikátní příleţitost předkládat Evropě skutečně vize a návrhy, které v tom jednom z nejcitlivějších míst mohou pomoci Evropě budoucnosti, Evropě ve které budeme schopni všichni přeţít. A navíc se domnívám, ţe 15 let velmi urputné a dynamické transformace sociálního modelu v České republice nás svým způsobem opravňuje k tomu, abychom tuto naší dynamiku a zkušenosti z české transformace uplatnili na evropské úrovni, protoţe jedním ze základních problémů Evropy je, ţe jsou minimálně dva evropské sociální modely. Model Frankoněmecký a model moditerální, které jsou hluboce deficitní právě proto, ţe desetiletí nejsou transformované. Tím nechci tady vyzívat diskusi s našimi kolegy z Itálie, ze Španělska, ale skutečně neskromně tady říkám, ţe i my češi, noví v Evropě, moţná máme i v této oblasti moţnost přinést zkušenosti. Evropa v současné době prochází obdobím, kdy si všichni spíše z bezpečnostních neţ morálních důvodů uvědomujeme,ţe se nám stala nějaká strašná věc. V Evropě nesmírně vzrostla sociální exkluse, objevilo se nové slovo ghetoizace. Ano máme v Evropě nová gheta, máme je bohuţel 3 i v České republice. Ukazuje se, ţe se nejedná o gheta privárně etnická, ale, ţe se jedná o gheta, které jsou skutečně ghety chudoby sociální exkluze. Úkolem nás všech, tak jak tady dnes sedíme, je podílet se a hledat všechno proto, aby tato gheta z Evropy zmizela, ať jsou to gheta vznikající na etnickém základě a nebo dovolte mi říci staré konflikty a nové hranice. Gheta ţen, gheta sociálně slabších občanů, gheta tělesně postiţených, gheta zdravotně a tělesně postiţených lidí. A právě tady si myslím, ţe projekt HEFAISTOS jednoznačně míří k tomu základnímu - tvorbě, efektivní tvorbě evropských pracovních míst, nikoliv těch drahých pracovních míst, která my nepotřebujeme a kterými chráníme národní průmysly, ale k tvorbě pracovních míst, která pomohou Evropě být Evropou pro všechny, která pomohou k deghetoizaci, v boji se sociální exkluzí. Druhým bodem mé přednášky je současná situace v České republice. Zdá se ţe, při tom všem pravděpodobně budeme mít více pravicovou vládu neţ jsme měli v minulém období. Co to znamená. Podíváme–li se na křivku Evropské populace víme, ţe na jednom konci máme aktivní, městskou, vzdělanou, mladší, podnikavou a spíše muţskou populaci. Na druhém konci sociálního spektra máme starší, pasivní, spíše ţenskou nevzdělanou a méně humání populaci. Vítězná politická česká strana je strana, která nabízí ve svém programu spíše podnikatelské moţnosti pro zdvih té horní části sociálního spektra o němţ jsem tady hovořila. To ale přináší jeden jasný závazek. Čím více otevřeme individuální podnikatelské šance, tím více a to je i politika, promiňte mi nyní i Evropské pravice, se musíme starat o to, aby nám na druhé straně toho spektra nedocházelo ke zhoršení sociální exkluze. Čím více otevřeme moţnosti pro podnikatele, tím více přesně, adresně a efektivně se musíme starat o ty, kteří naši pomoc potřebují. Tělesně postiţené, zdravotně tělesně postiţené, seniory, o ţeny bez vzdělání o mladé lidi bez praxe. A proto je moţné dnes tady hovořit o tom, ţe budoucí vláda, ať jiţ prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí, programu EQUAL, prooperačního programu rozvoje podnikání se musí zaměřit na efektivnost, odstraňování administrativních bariér. Adresnost, kontrolu a přesnost vyuţití těchto programů, které jedině mohou pomoci k tomu, aby se nám spodek sociálního spektra v naší zemi nepropadal, a naopak, aby právě tato oblast se zařadila do té podnikatelské oblasti. A dovolte mi třetí bod a třetí poznámku - to byl ten původní důvod, proč jsem se vůbec na Vaší konferenci ocitla. Jako poslankyně Evropského parlamentu přicházím do styku s řadou spoluobčanů, kteří se na nás obracejí s nesmírným mnoţstvým nejrůznějších problémů. A velmi často se na nás obrací jedna podivná skupina lidí, o které se v české republice příliš nehovoří. Jsou to lidé, kteří přeţili váţné a těţké dopravní nehody. Je jich v naší zemi několik tisíc, jsou to lidé, kteří mají senzomotorická a hluboká postiţení mozku, a kteří mají postiţení nervové soustavy. Jsou to lidé, kteří zpravidla nepochází ze sociálně nejslabších vrstvev a přesto se najednou ocitnou v ţivotních situacích, o nichţ si vůbec neuměli představit, ţe mohou existovat. A bohuţel je mezi nimi řada mladistvích, kteří trpí poruchami, které neumíme ještě úplně přesně přes veškerou snahu léčit. A já tady mám velmi odborné citace z posudků pana doc. Bojara, přednosty neurologické kliniky první Fakultní nemocnice. Jsou to věci, které sice jsou diagnistikovatelné, ale vlastně nevíme úplně přesně co se odehrává v lidském mozku po proţití některých následků dopravních nehod. Máme v naší zemi několik tisíc mladých spoluobčanů, kteří na veřejnosti působí jako lidé, kteří poţili omamné látky, kteří nezapadají do spontextu sociálního chování. A kteří bohuţel, a to musím velmi tvrdě říct se dostávají do velmi častých konfliktů s policií České republiky. Já, protoţe jsem se dozvěděla o tomto problému, a protoţe se na mě tato skupina spoluobčanů obrátila, rozhodla jsem se jim pomoci. Začala jsem se zabývat takzvanou vyhláškou 182 a dokonce jsem dospěla k jednání na Vládním výboru pro zdravotně postiţené občany, který se odehrál koncem května. A kdyţ jsem tam o této problematice hovořila se snahou o novelizaci vyhlášky 182 pro oblast druhou, čili tělesně postiţených, tak jsem vyvolala neuvěřitelně bizardní diskuzi. A 4 tady mi dovolte být k Vám velmi otevřená. Ta diskuze na tom Vládním výboru měla aţ takové dimenze – „ … no oni by asi potřebovali nějakou kartičku, no jo, ale takovou kartičku, to by pak mohli chtít i diabetici taky, takovou kartičku to by pak také chtěli i epileptici“. Mě to přišlo, ţe je to diskuze, která není hodná občanů České republiky, která skutečně není hodná Ministerstva práce a sociálních věcí, a proto jsem se rozhodla Vás o tomto problému tady dnes informovat, a proto jsem se také rozhodla Vám také říci, ţe se nedomnívám, ţe stávající úprava v České republice je vyhovující. A proto si myslím, ţe bychom všichni měli společně působit k tomu, aby oblast, která je doposud upravena pouze vyhláškou, skutečně v novém období Českého parlamentu prošla důstojnou zákonnou úpravou. Abychom v této oblasti měli nový zákon, který tělesně a zdravotně tělesně postiţeným občanům umoţní ne se stát vyloučenými, ale naopak stát se a plnohodnotně se resocializovat a socializovat se zpátky do našeho ţivota. Proto děkuji, ţe jsem měla moţnost o tomto s Vámi zde pohovořit. Přeji Vám mnoho a mnoho úspěchů, právě při tvorbě pracovních míst pro takto postiţené spoluobčany, a přeji Vám také to, aby se ve spolupráci s námi českými poslanci Evropského parlamentu podařilo o Vašich programech a zejména o programech HEFAISTOS informovat na evropské úrovni. Já se těším na spolupráci se Španěli a Italy v Evropském parlamentu, která by k tomu mohla pomoci. Děkuji a přeji mnoho úspěchů. (přepis ze zvukového záznamu) Přednesené příspěvky: Úloha sociální ekonomiky ve zvyšování zaměstnanosti sociálně vyloučených skupin obyvatel a projekt HEFAISTOS Ing. Jozef Slobodník, výkonný ředitel o.s.ORFEUS, Praha, Česká republika V české společnosti, přesto, ţe se jiţ několik let o ní mluví, je zatím jen omezené povědomí o tom, co znamená sociální ekonomika a k čemu slouţí. Neexistuje explicitní vládní dokument hlásící se k pojmu sociální ekonomiky. SOCIÁLNÍ EKONOMIKA JE V TÉTO FÁZI PRINCIP, JE TO TENDENCE, NIKOLIV PŘESNĚ DEFINOVANÝ JEV, NIKOLIV OBECNĚ ZAŢITÝ, VŠEMI JEDNOZNAČNĚ CHÁPANÝ POJEM. Nyní mi dovolte citovat z úvodního referátu tehdejšího předsedy vlády ČR a nynějšího člena Evropské komise pana Vladimíra Špidly který přednesl na mezinárodní konferenci o šíření sociální ekonomiky, konané v Praze ve dnech 24. - 25. října 2002: „ Česká vláda chce prolomit bariéru vnímání sociální ekonomiky, podpořit propagaci myšlenek na všech stupních státní správy a samosprávy a podpořit institucionalizaci sociální ekonomiky změnou naší legislativy“. Jsem přesvědčen, ţe právě tento projekt, ke kterému jsme dnes zúčastněni zde na mezinárodní konferenci, a právě pod záštitou pana Vladimíra Špidly, projekt Sociální ekonomiky, je nejblíţe výše uvedenému zadání, a to v celém kontextu. Občanské sdruţení ORFEUS není na poli zaměstnávání a obecně sociální ekonomiky úplným nováčkem. Kromě jiných aktivit například v roce 2003 realizovalo setkání představitelů města Záhřeb a zástupců Udruga invalida rada Zagreb s představiteli českých podnikatelských organizací a zástupci občanského sdruţení ORFEUS na půdě Velvyslanectví České republiky v Chorvatsku. V témţe roce zpracovalo a podalo projekt „Sociální ekonomika v EU a její aplikace na podmínky v ČR“, který byl MPSV ČR schválen. Z podstaty věci, ţe ORFEUS je občanským sdruţením zdravotně postiţených, bylo jeho hlavní zaměření posazeno na lidi se zdravotním 5 postiţením, kteří obecně jsou chápáni jako poměrně výrazná kategorie na trhu práce, jejíchţ charakteristickým společným znakem je různorodost jejich omezení, míra kompenzace handicapu, schopnosti a motivace k uplatnění a začlenění se. Získané poznatky jsou v rozdílné míře aplikovatelné na další ohroţené skupiny, coţ je dobrým odrazovým můstkem pro projekt HEFAISTOS. Hlavním cílem Rozvojového partnerství HEFAISTOS je naplnění samotného účelu důvodu vzniku partnerství: „nalezení moţností, způsobů a podmínek pro vytvoření příleţitostí, které by umoţnily skupinám ohroţeným sociální exkluzí vrátit se zpět – tj.: sociální inkluzi“. Tomu jsou podřízeny záměry i strategie rozvojového partnerství. To, ţe se projekty musí řešit formou partnerství, je dáno jiţ vyhlašovatelem jako nutná podmínka. Které jsou to vlastně cílové skupiny? Pro řešení projektu sociální ekonomiky je povaţována za cílovou skupinu, a to bez určení pořadí důleţitosti, první rovina subjektů: dlouhodobě nezaměstnaní občané, kteří jsou jiţ chronicky neumístěni, kde selhala pomoc úřadů práce, občané se zdravotním (mentálním, tělesným nebo smyslovým) postiţením, duševně nemocní, lidé předdůchodového věku, lidé s nízkým vzděláním, lidé bez běţného sociálního a rovněţ rodinného zázemí např. o po návratu z výkonu trestu, z psychiatrické léčebny, o po dlouhodobé nemoci, o bezdomovci, o mladiství z dětských domovů a výchovných ústavů, etnické menšiny, matky s malými dětmi, mladí lidé, kteří nemají zajištěnou ani práci, ani bydlení, noví absolventi škol bez praxe, lidé z venkova i měst, které nízké příjmy směřují do chronické chudoby, přistěhovalci nebo uprchlíci. Kaţdá z těchto skupin má svá specifika, která ji znevýhodňují na trhu práce. Ke všem existují statistické údaje ČSÚ, v jakých počtech se tato skupina na tom podílí. V rámci hledání východiska u kaţdé z nich jsou voleny jiné přístupy a výstupy. Druhá rovina subjektů zařazených do cílové skupiny je vlastně mnoţina obcí, zejména obcí s rozšířenou působností 3. typu, ale nevylučují se ani ostatní, právě naopak. V tomto případě můţeme mluvit o 205 subjektech a celkově aţ 6 000 subjektech, podle počtu obcí v České republice. Pracovní program je zpracován důsledně ve vztahu k cílovým skupinám. Jeho obsahová náplň a časový sled jsou řazeny v logických posloupnostech, přičemţ je zachována dostatečná míra flexibility, a to v rámci kompetencí jednotlivých výborů, komisí a pracovních skupin. Tato oblast – oblast sociální ekonomiky - je nejenom naším zájmem, ale i zájmem našich zahraničních partnerů. Sociální ekonomika je totiţ předmětem stálého vysokého zájmu Evropského ekonomického a sociálního výboru. Koncept sociální ekonomiky v Evropské unii vychází z premisy, ţe státy obecně a stát i jednotlivě jiţ nemůţe v plné míře potřeby obyvatelstva uspokojovat ani finančně zabezpečovat a ţe ani čistě komerční pojetí nevyhovuje nárokům moderní demokratické společnosti především na dostupnost sluţeb a uplatnění veřejného zájmu. V sociální ekonomice je akcentování sociálních cílů, je dán důraz na prvky podnikání, avšak nikoli 6 potřeba maximálního obratu a zisku. Základními hodnotami jsou solidarita, sociální soudruţnost, sociální zodpovědnost, demokratické řízení, participace občanů a autonomie. Jedná se o kombinaci podnikatelského zaujetí a ohledů k veřejnému zájmu (public interest). Pro výrazné uvedení sociální ekonomiky do praxe jako moţného mohutného nástroje pro sociální inkluzi chybí i další potřebné faktory, například i dosavadní celková nerozvinutost zejména nestátního neziskového sektoru, jeho závislost na jednoletých grantech, jistá jeho roztříštěnost, kapitálová slabost a jen velmi malý počet obchodních společností s prvky sociální ekonomiky. U našich zahraničních partnerů ve Španělsku i Itálii jsou jiţ v mnoha ohledech dále, jak můţeme konstatovat z dosavadní výměny zkušeností a poznatků a ze společného působení nadnárodních partnerství NOVA PEI, SOCIAL ENTERPRISE a FROM EASTERN TO WESTERN EUROPE. Mnoho můţeme pro nás vyuţít a přímo aplikovat, ale kompletní systémové řešení i tam chybí. I proto konečně Evropská unie podporuje tyto programové oblasti. Pro odstranění těchto problémů bude potřeba vyřešit otázky legislativy, aby podporovala aspekty sociální ekonomiky a umoţňovala nasazovat nové účinné nástroje na tom nejpotřebnějším místě – na regionální a místní úrovni, zejména u pověřených obcí 3. typu a přímo i u jednotlivce, podporovat manaţerské dovednosti a odborné způsobilosti nejenom u pracovníků samosprávy a státní správy – k tomu zavést nové formy studijních oborů nebo úpravy jiţ stávajících, zvyšovat kvalitu poradenství, ale i dostupnost investičního kapitálu, podporovat nové formy sociálních sluţeb a přímé zapojení cílových skupin – jednotlivců – do aktivit vedoucích k sociální inkluzi. Projekt HEFAISTOS je jedním z několika mála v ČR, který se touto problematikou v tomto kontextu zabývá. Znovu podotýkám, ţe jeho nadnárodní úroveň je nepostradatelnou pro kvalitní a efektivní řešení. Naši partneři mají předchozí zkušenosti v jejich specifických oblastech zájmu, evropském vedení projektů, provádění evropských pracovních politik a vytváření mezikulturních sítí kontaktů, z nichţ získali některá poučení: Nadnárodní projekt je nástrojem pro rozvoj všeho co národní projekt obsahoval prostřednictvím sdílení zkušeností na všech úrovních (odborníci, příjemci podpory, veřejné instituce, atd.) Nadnárodní přístup je způsobem jak zkrátit vzdálenosti, otevřít mysl a sdílet nové myšlenky, zkušenosti a metodologie. Nadnárodní přístup poskytuje příleţitost pro zdokonalení myšlení i psaní, kapitalizaci znalostí a vytvoření modelů. Integrace a interakce mezi několika prostředky vývoje umoţňuje překonání řady problémů v proniknutí na trh, v zakládání a vývoji nových podniků a proniknutí do mezinárodních kruhů, jak tomu bylo u našeho partnera v oblasti Kalábrie. Mezinárodní spolupráce pro kaţdého z partnerů přináší přidanou hodnotu. Přidaná hodnota projektu se projeví na jednotlivých ukazatelích, kterými je celý systém měřen a v dalších navrhovaných řešeních. Rozvojové partnerství kromě jiného přenáší mezi jednotlivé účastníky znalosti a vědomosti, které budou na jiné úrovni, v jiné lokalitě či jiném uspořádání mít inovační charakter. Přidaná hodnota mezinárodní sítě je zaloţena na doplňujícím se charakteru celého projektu. Všechny projekty jsou zaloţeny na důvěře v to, ţe systémové řešení skupin obyvatel, které jsou znevýhodněni tím, ţe jsou vyloučeni z pracovního procesu, obchodních aktivit a hledání vlastních způsobů samostatně výdělečné činnosti, bude základem efektivní pomoci těmto skupinám a rozvoji jejich regionů. Prosazování systémových aktivit v oblasti samostatně výdělečné činnosti a napomáhání zvyšování zaměstnanosti na úrovni jednotlivých komunit, včetně podpory obchodního ducha, 7 je téţ tím, v co partneři společně věří, ţe je správné realizovat, i kdyţ tato koncepce bude aplikována na různé cílové skupiny a s vyuţitím různých metodik. Český projekt se soustřeďuje na komplexní řešení systému v oblasti legislativy, vzdělávacího systému, financí a daní, jakoţ i na implementaci na úrovni jednotlivých komunit. V dnešní a zítřejší části konference, v jednotlivých blocích a kulatých stolech partneři z Itálie, Polska, Slovenska a Španělska jistě vyjádří své i zaměření projektů i zkušeností z jejich řešení, úspěchy i slepé uličky, jakou mají podporu od samosprávy a státní správy a kde je tzv. tlačí bota. Jenom na margo – pro zdárné řešení projektu nejenom na národní úrovni je zapotřebí pochopit a vyhodnotit stávající podmínky na trhu práce a pro stanovení stávajícího a předpokládaného vývoje je zvláště důleţité jej pochopit z hlediska jeho předchozího vývoje. Z historického hlediska byla Česká republika vymaněna po první světové válce z rakouskouherského území a v následujících 20 – 25 letech si vybudovala svojí vlastní strukturu státní správy, samosprávy, řešení problémů zásobování obyvatelstva základními ţivotními potřebami, jako jsou potraviny a oblečení. Navzdory určitému „průmyslovému“ vybavení existovaly mezi jednotlivými kraji značné rozdíly. Mezi moravskými kraji existovaly zcela rozdílné podmínky a celkově z těch krajů, které se nacházely poblíţ hranice dřívější monarchie, měly české kraje rozdílné podmínky, protoţe byly situovány uvnitř země, kdeţto ostatní kraje se nacházely v pohraničních oblastech. Bylo zapotřebí vyřešit veškeré dopravní sítě s ohledem na předpokládané strategické směry nejen průmyslového, ale i zahraničního a vojensky-obranného charakteru. Vytvoření nové republiky ze dvou národů – českého a slovenského, ale i z několika jiných národností, zvláště německého, maďarského, rumunského a polského původu přineslo další specifické charakteristiky, které se samozřejmě za nějakou dobu promítly ve vývoji celé společnosti. Značný vliv na vytváření struktury hospodářství měla světová krize ve třicátých létech a později pak druhá světová válka. Aţ do té doby probíhal vývoj paralelně s největšími západními mocnostmi, jako je Německo a Francie, a to ve smyslu demokratických zásad a principů svobodného podnikání. Po skončení války, v souvislosti s novým dělením světa, o kterém se rozhodlo na Jaltské konferenci, se Československá republika ocitla v okruhu zemí východního bloku a celý systém vlastnických vztahů a strategické spolupráce byl diktátem zrušen. To se dotklo i vzdělávání několika generací, které v rámci plánovaného hospodářství ztratily postoj k soukromému vlastnictví a zároveň měly dilema ve vztahu ke státnímu, společenskému a soukromému vlastnictví. Způsob nuceného zaměstnání, pod hrozbou příţivnictví, vytvořil umělou zaměstnanost, kde efektivnost práce byla do jisté míry narušena. To mělo i vliv na profesní strukturu společnosti a hospodářství rozdělené uměle do jednotlivých odvětví, coţ mělo velmi negativní vliv i po roce 1989, kdy došlo ke změně společenského zřízení. Došlo k rozdělení Československa a od roku 1993 vznikla vznikla samostatná Česká republika. Spolu s privatizačním procesem, příchodem nových zahraničních investorů, přílivem silného zahraničního kapitálu a otevření se západních trţním ekonomikám, spolu s vyšší produktivitou práce a niţšími cenami, vyšší kulturností a vstupem informovaných a informujících médií i silnou podporou odbytu přišel masivní odliv pracovních míst z důvodu niţší konkurenceschopnosti produkovaného zboţí. V té době legislativa pokulhávala za ekonomikou, a to nejen v rámci obchodního, ale téţ v rámci občanského práva. To mělo svůj vliv na to, ţe došlo k případům překotné privatizace, rušení některých výrob a továren, a naopak vítězství jiných, coţ mělo téţ negativní dopad. Jako příklad můţeme uvézt bankovní sektor, kde existovaly malé spořitelní banky a podniky, které byly podkapitalizovány, bez zajištěného odbytu svých produktů. Dodneška úplně nedokončená (myšleno podle očekávání a předpokladů, které existovaly) reforma státní správy a samosprávy, spolu se zrušením krajů a jejich opětovných zřízením, se zrušením okresů a zřízením obcí různého typu - 8 s nedostatečným financováním, kompetencemi a daňovou politikou, jsou velice málo povzbudivým prostředím pro obchodní aktivity. Kdyţ jsem jiţ u geograficko-historicko-politické situace: před čtyřmi dny proběhly u nás volby do Dolní komory – Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jak je vidět z grafu, tak dopadly patem. Levice má ve Sněmovně 100 mandátů, pravice - ODS, KDU-ČSL a Strana zelených dohromady také 100 mandátů. Pro všechny subjekty je důleţité, aby politická situace byla jasná. Tento stav doufám, nebude dlouho trvat. Pro všechny NNO, která, podotýkám, jsou nepolitickými subjekty, ale nejenom pro ně, by dlouhá doba, po kterou by se politici zabývali sami sebou, byla škodlivá a měla by na mnohé subjekty fatální dopad. Jsou ale i jiné problémy, se kterými se musíme potýkat. Bariéry, se kterými se potýkáme: Finanční rámec – v případě projektu EQUAL je poměrně nepřehledný a zbytečně sloţitý o dvojité kontroly (podpůrná struktura i řídící orgán) o nadbytečné ţádosti o platby o nedodrţení termínů ze strany ŘO - Velké zpoţdění v hodnocení našich zpráv a následných plateb nás v začátku projektu nás přivedlo do velkých finančních obtíţí, které jsme museli řešit osobními půjčkami a kontokorentem v bance Takto náročné projekty se učíme zvládat nejen my, ale i pracovníci ŘO MPSV. Doufáme, ţe na jiţ zavedený pravidelný systém monitorovacích a finančních zpráv bude navazovat plynulé proplácení uznatelných nákladů projektu Spolupráce s národní podpůrnou strukturou – s PricewaterhouseCoopers - na svých internetových stránkách se prezentuje jako mezinárodní síť předních poradenských společností, poskytuje auditorské, daňové a poradenské sluţby veřejným i soukromým organizacím. „Jsme jednou z mála společností v České republice, které mají celosvětové zázemí a působnost. Spojení znalostí, zkušeností a nápadů více neţ 122 000 pracovníků ve 144 zemích nám umoţňuje získávat důvěru veřejnosti a zvyšovat hodnotu podnikání pro naše klienty a jejich vlastníky. My máme prozatím pocit, ţe Národní podpůrná struktura – PWC, v logice její kroků, znamená převzetí zejména kontrolní úlohy v celém procesu CIP EQUAL, její nadřazení všem ostatním, zejména funkcím vyplývajícím z názvu zaměření, tj. Národní podpůrná struktura, coţ je přirozeně jednodušší pro PWC, i kdyţ by měla být ve všech směrech vyváţenost a pro zpracovatele podpora je potřebnější. Činnost PWC v této podobě nás, tj. Rozvojové partnerství, zneklidňuje, vyostřuje celkovou atmosféru při plnění harmonogramu o ohroţuje posloupnost plnění stanovených úkolů. Vše je důsledkem v nedostatku financí, které administruje PwC cestou TZ a FZ. Snad tuto zapeklitou situaci pomůţe vyřešit i Výbor příjemců, který z důvodů výše uvedených vznikl. Jiné – daleko lepší zkušeností - s ní mají naši partneři z Itálie. Věřím, ţe se to zlomí i tady. Váţené dámy a pánové, výměna zkušeností na nadnárodní úrovni, komparativní studie, vyhodnocovací procesy a společné výstupy tvoří základ pro vyšší kvantitativní a kvalitativní výsledky všech projektů, které se vztahují k uvedeným problémům. Veškeré zainteresované subjekty jsou přesvědčeny o tom, ţe získají výsledky právě pro své cíle, tj. naleznou systémové postupy pro zavedení sociálně-ekonomických výhod, které budou mít výrazný vliv na odstranění vyloučení jistých sociálních skupin lidí z pracovního procesu ve všech zemích EU. Očekává se, ţe postupně budou mít i synergický efekt. Jedním z velmi důleţitých subjektů pro zajištění výše uvedeného efektu a pro úspěšnost projektů jsou podle mého Národní tématické sítě. NTS je vnímána jako místo pro výměnu informací, zkušeností a pro spolupráci subjektu, které spojuje stejná tématika s cílem ovlivnit národní a regionální politiky a aplikovat získané „dobré praxe“ do ţivota. A to i 9 v nadnárodním měřítku. Smyslem NTS je spolupráce mezi projekty, experty, vlivnými osobami a cleny dalších tématických sítí. Tato spolupráce by mela vést k nastavení lepší komunikace s orgány a institucemi státní správy a k nastavení komunikačních kanálu s politiky a jinými vlivnými osobami. Spolupráce zároveň povede k zlepšení povědomosti o projektech a problematice dané tématiky v širší veřejnosti. Konečným cílem společné spolupráce je ovlivnění politik na regionální, národní a evropské úrovni. Vítám mezi námi i zástupce jiných projektů v těchto sítích a věřím, ţe tento nástroj bude pro nás všechny velmi účinným. Na závěr nám všem přeji, aby tato konference byla pro nás přínosem a jak účastníkům z České republiky, tak našim zahraničním přátelům přeji hezký pobyt v Praze. Město Prachatice a projekt HEFAISTOS Hana Rabenhauptová, místostarostka, Městský úřad Prachatice Váţený pane řediteli, váţená paní europoslankyně, váţení nadnárodní partneři, kolegové, kolegyně a všichni v sále, připravila jsem si pro dnešní den prezentaci trošičku jinou, moţná aţ ne tolik odbornou jako jsme slyšeli ve dvou předcházejících vstupech. Myslím si však, ţe bude úplně na místě zařadit audiovizuální prezentaci, protoţe na některých z Vás vidím, ţe potřebujete přestávku. Musím však nejprve říci, ţe mám ohromnou radost, ţe jsem se stala partnerem, ţe mohu reprezentovat město Prachatice, ţe mohu reprezentovat Jihočeský kraj a doufám, ţe to co cítím bude vidět i v následující prezentaci. Děkuji za pozornost. (přepis zvukového záznamu – audiovizuální prezentace na individuální požadavek) Vyškov a sociální ekonomika Mgr. Zdeněk Leznar, ředitel, Centrum sociálních sluţeb o.p.s., Vyškov Všem Vám přeji dobrý den, pokud je mým úkolem krátce představit naši organizaci jakoţto partnera projektu HEFAISTOS, pak musím říci, ţe Centrum sociálních sluţeb, obecně prospěšná společnost Vyškov (CSS o.p.s.) bylo zaloţeno městem Vyškov, jakoţto poskytovatel moderních sociálních sluţeb, těsně po restrukturalizaci státní správy a místní samosprávy. Sestává se ze čtyř základních sloţek: První sloţkou, která nastoupila těsně po jeho zaloţení byla Pečovatelská sluţba. Tu většina lidí velmi dobře zná i jakým způsobem probíhá. Defakto se jedná o standardní péči o seniory a zdravotně postiţené v jejich domácím prostředí. Další sloţkou naší organizace je Poradna pro rodinu, manţelství a mezilidské vztahy, která vyjma svých známých úkolů, které plní podobné poradny ve všech ostatních městech rovněţ spolupracuje přímo s ústavy sociální péče, zejména s Ústavem sociální péče pro tělesně postiţené v Habrovanech. V poslední době si dává za úkol řešení psychologických aspektů dlouhodobě nezaměstnaných a obtíţně zaměstnavatelných. Jakousi dobrovolnou a zájmovou sloţkou naší organizace je Klub důchodců, ten má takový autonomní charakter uvnitř naší organizace V současné době chceme rozjíţdět nové pracoviště – Azylový dům pro matky s dětmi a ţeny v krizi. Co se týká zapojení do projektu sociální ekonomiky HEFAISTOS je zřejmé, ţe primárním zaměřením činnosti CSS o.p.s. je ochrana skupin obyvatel ohroţených sociální exkluzí ať jsou to senioři, zdravotně postiţení, rodiny s dětmi nebo nezaměstnaní. To se projevuje především 10 zapojením a členstvím naší organizace v poradních orgánech Úřadu práce a města Vyškov i v Komunitním plánu sociálních sluţeb města Vyškov. To vlastně vede i k jistému přesahu zaměření na cílové skupiny osob ohroţených sociální exkluzí. Ve své činnosti zároveň hledáme komplex opatření směřujících k odstranění rozdílů mezi skupinami či jednotlivci. Do aktivit vstupujících do problematiky sociální ekonomiky vstupuje CSS o.p.s. nejenom jako zpracovatel teoretických konceptů či poskytovatel sociálních sluţeb, ale rovněţ jako zaměstnavatel se schopností praktického ověření výstupů projektu v praxi. To je krátké představení naší organizace, která je přmo zapojena jako jeden z partnerů v projektu HEFAISTOS. Děkuji za pozornost. (přepis zvukového záznamu) Sociální ekonomika a výuka na Vysoké škole veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze Prof. Ing. Ladislav Jakl, CSc., prorektor pro vědeckou činnost, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů o.p.s., Praha Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze, o.p.s., která se podílí na řešení problémů sociální ekonomiky, se vedle teoretických základních otázek, řešených na samém počátku koncipování našeho projektu „Sociální ekonomika“, zaměřuje zejména na výuku otázek sociální ekonomiky na této vysoké škole a na realizaci programu pomoci studentům s těţkým zdravotním postiţením. Při řešení základních teoretických otázek jsme vycházeli z principu, ţe pod sociální ekonomikou se rozumí soustava opatření směřujících ke zmírňování sociálních rozdílů mezi jednotlivci i celými skupinami lidí a mezi regiony, v nichţ lidé ţijí a působí. Sociální ekonomika v podstatě reaguje na nerovnosti, které mezi lidmi a mezi regiony vytváří trţní ekonomika, zaloţená na svobodném podnikání za účelem dosaţení zisku. Pod sociální ekonomikou se někdy rozumí nově se utvářející odvětví ekonomiky a systémy, které se snaţí reagovat na problémy, které jsou spojeny s globalizací, změnou poţadavků na pracovní síly, se sociální soudrţností, sociálním dialogem a s úsilím o trvale udrţitelnou solidaritou mezi občany a jejich skupinami. Tato odvětví ekonomiky a systémy na zmírnění sociálních rozdílů ve společnosti nesledují v prvé řadě dosaţení zisku, ale dosaţení vzájemné solidarity a začleňování znevýhodněných osob různých kategorií do pracovního procesu a do společnosti. Je snaha tohoto cíle dosáhnout cestou ekonomických, právních a organizačních opatření. Jednou z priorit v tomto směru je zapojování znevýhodněných skupin obyvatel do většinového způsobu ţivota společnosti a vytváření podmínek pro získání vlastních zdrojů příjmů pro tyto obyvatele na základě vlastního úsilí, tj. zpravidla ze zaměstnání či podnikání. Dosaţení tohoto cíle je velmi často znemoţněno nedostatečnou kvalifikací osob, které se ocitají v oblasti sociální sítě. Při řešení tohoto úkolu vycházíme z toho, ţe je především nutno: navázat kontakt s osobami, které se dostaly na okraj nebo mimo společnost a běţnou ekonomiku a zapojit je do smysluplné aktivity, pomoci jim vytvořit podmínky pro vlastní příjem, zlepšit jejich schopnosti pro integraci do ostatní společnosti a vytvořit u nich motivaci pro další plnohodnotný ţivot 11 sníţit nebo dokonce odstranit závislost těchto osob na sociálních a jiných dávkách a dosáhnout situace, aby se mohli podílet i na příspěvku společnosti, zejména platbou daně z příjmu a příspěvků na zdravotní a sociální zabezpečení. Tohoto cíle by se mělo dosáhnout zejména vytvářením nových pracovních míst, především v sektoru sluţeb, zvyšováním kvalifikace a tím sníţení nezaměstnanosti. Na řešení tohoto závaţného problému se musí podílet celá soustava státních i nestátních organizací a jejich sloţek. Mezi ně patří zejména celý neziskový sektor tvořený nejrůznějšími formami nadací, nadačních fondů, občanských sdruţení, obecně prospěšných společností, církevních zařízení, charitních organizací, druţstev a dalších organizačních uskupení. Patří mezi ně i nemocnice, kulturní instituce, konzultační a poradenská střediska. Specifickým druhem těchto neziskových organizací jsou nezisková vzdělávací zařízení. Mezi ně patří i školská zařízení, jejichţ hlavním cílem není zisk, ale vytváření podmínek pro kvantitativní i kvalitativní rozvoj vzdělávací činnosti. Mezi takové patří především školy koncipované jako obecně prospěšné společnosti. Naše Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze, která je takovou obecně prospěšnou společností, se od samého počátku zajímala i o otázky sociální ekonomiky a proto akceptovala moţnost se zapojit do řešení úkolu v rámci našeho společného projektu „Sociální ekonomika“. Jak jiţ bylo uvedeno na počátku tohoto příspěvku, zpracovali jsme teoretickou část úvodního projektu, který slouţil pro akceptaci tohoto úkolu. Současně s tím jsme začali řešit otázky spojené se zaváděním výuky sociální ekonomie do učebního procesu. V rámci připravovaného pilotního projektu jsme zpracovali předběţné osnovy výuky této problematiky v tříletém vysokoškolském bakalářském studiu. Toto studium se uskutečňuje v rámci programu právní specializace v oborech veřejné správy a právní ochrany průmyslového vlastnictví. Vedle obvyklého pedagogického a věcného zaměření sledujeme i zájem studentů o tuto problematiku a dosahované studijní výsledky. Po získaných zkušenostech bude toto studium upřesněno a začleněno do pilotního projektu řešení úkolu sociální ekonomiky. V rámci řešení problémů sociální ekonomiky jsme započali i s realizací pilotního projektu „Program pomoci studentům s těţkým zdravotním postiţením“. Cílem tohoto projektu je umoţnit tělesně handicapovaným studentům, zpravidla vozíčkářům, absolvovat vysokoškolskou výuku alespoň na bakalářském stupni s tím, ţe bude dodrţena náročnost studia z hlediska kvality výuky a přípravy pro výkon povolání na vysokoškolské úrovni. Dalším problémem je u těchto handicapovaných studentů i sociální otázka resp. otázka úhrady školného a učebních pomůcek. Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů proto v rámci tohoto projektu řeší tuto otázku tak, ţe studentům s těţkým zdravotním postiţením umoţňuje bakalářské tříleté studium bezplatně a zapůjčuje jim bezplatně i řadu učebních pomůcek jako jsou skripta, osobní počítače, diktafony, připojení k Internetu a umoţňuje jim bezplatné vyuţití i dalších studijních opor. Pro zajištění tohoto programu pro studenty s těţkým zdravotním postiţením, kterých se nyní účastní téměř 30 studentů, bylo na naší vysoké škole vytvořeno Denní centrum se stálou sluţbou pro tyto studenty. V rámci programu mezinárodní mobility studentů ERASMUS vyjednala naše vysoká škola s partnerskými univerzitami v Holandsku a Německu studijní pobyty našich vozíčkářů. Tento náš program pro studenty s těţkým zdravotním postiţením.podporuje i Magistrát hlavního města Prahy. Jiţ nyní naše vysoká škola obdrţela za realizaci tohoto projektu řadu ocenění. 12 Naše vysoká škola v rámci pomoci handicapovaným studentům vyjednala moţnost vykonávat studentskou odbornou praxi v některých institucích, jako je Městská policie Praha, Úřad Městské části Praha 10, Finanční úřad Praha 10 atd., s výhledem moţnosti získat tam po absolvování studia trvalý pracovní poměr. Domníváme se, ţe i tato oblast činnosti naší vysoké školy je nesmírně společensky zásluţná, protoţe mladým zdravotně znevýhodněným lidem pomáhá zařadit se do běţného ţivota, vyrovnat jejich příleţitosti pro další uplatnění. Věříme, ţe účast naší Vysoké školy veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze na řešení programu sociální ekonomiky bude uţitečná. Svaz českých a moravských výrobních druţstev se představuje Ing. Karel Rychtář, ředitel odboru výrobních druţstev invalidů, SČMVD ČR Děkuji za slovo, dobrý den a všechny Vás zdravím, pochopil jsem to tak, ţe cílem není pronést ucelený projev ale představit partnera, takţe několik vět na úvod. Svaz českých a moravských výrobních druţstev je, bych řekl, jedním z tradičních podnikatelských sdruţení, liší se však tím, a tím má vztah k sociální ekonomice, ţe sdruţuje druţstva, která sama o sobě jsou podle obecných pravidel jedním z pilířů podnikání. Máme asi kolem tříset druţstev, z toho padesát členských druţstev jsou druţstva, která plní sociální funkci – zaměstnávají více neţ 50% osob se zdravotním postiţením. Asi nemá smysl abych tu uváděl něco co je moţné nalézt na webových stránkách projektu HEFAISTOS . Stránka www.scmvd.cz je naše stránka a lze tam o nás najít řadu dalších informací Snad jednu poznámku – padla tu zmínka o první konferenci o sociální ekonomice v zemích, tehdy ještě kandidátských, zemích střední a východní Evropy. Skromě se pochlubím, organizátorem této konference jsme byli my – poprvé se tehdy konala mimo území evropské patnáctky. Jinak samozřejmě spolupracujeme se všemi ministerstvy, kde je to potřeba. Máme výhodu tím, ţe jsme podnikatelské sdruţení a ţe máme zastoupení v tripartitě, neboli v Radě hospodářské a sociální dohody. Spolupracujeme v různých odborných týmech na tuzemské úrovni, s Vládním výborem pro zdravotně postiţené, s Národní radou zdravotně postiţených a podobně. Na mezinárodní úrovni v rámci evropských a světových struktur spolupracujeme například s organizací CECOP. Máme zástupce v evropském sociálním a hospodářském výboru a nově ho budeme mít i v legislativním výboru. Pokud jde o projekty, tak kromě tohoto projektu, se podílíme i na třech nebo čtyřech dalších podobně zaměřených a kromě toho ještě realizujeme svůj projekt, který je zaměřen spíše konkrétnějším způsobem a zahrnuje především východní část Moravy. V republice máme dnes jiţ fungující sítě jakýchsi poradenských center kde máme své lidi a tito lidé jsou připraveni a skutečně pomáhají těm, co by chtěli začít podnikat právě v tom sociálním kontextu coţ znamená s maximálním respektováním principu sociální ekonomiky. Samozřejmě ţe je to problém a já bych tady teď nechtěl rozvádět některé teorie spíš jen takovou jednoduchou sentenci – my si myslíme, ţe problém přístupu na rozdíl od neziskových organizací není v tom, ţe bychom měli jiné pohledy, jiné definice, ale v tom, ţe máme jiné priority. My si myslíme, ţe v tom nejsociálnějším projevu sociálního podnikání musí být nějaký podnikatelský záměr, byť primitivní, ţe tady nusíme ctít trţní principy, protoţe na nich stojí tato společnost a tento systém. 13 Takţe máme stále silnější pocit, ţe ani tak nejde o konzumování a rozšiřování podpor, ale ţe jde o účast. Bohuţel stále vidíme paradox, ţe na pohled třeba i u oficiálních stanovisek ministerstev stále vidíme, ţe je chápání pojmu a obsahu sociální ekonomiky nejen u nás ale i v celé Evropě strašně rozdílné. Takţe jsme rádi, ţe jakákoli takováto akce se pokusí, a doufám, ţe úspěšně, tyhlety rozdíly v názorech narovnat. Takţe shrnu, ne pro znevýhodněné - veškerou laickou veřejnost stále svádí představovat si pod pojmem sociální, komunitní nebo jaká ekonomika nějaké sluţby pro tyto ohroţené nebo znevýhodněné lidi. Je však třeba si uvědomit, ţe jde především o to ty lidi do ní zapojit. Ještě mi dovolte zmínku o operačních programech – támhle vidím pana Mgr. Kunu, takţe mě na to navedl – v současné době, a to není zase náhoda, ţe se strefujeme do tohoto termínu, probíhají intenzivní jednání o podobě nebo o obsahu operačních programů pro roky 2007 – 2013. My jsme za prvé rádi, ţe začínáme konečně postupovat společně, čili jak podnikatelé tak neziskové organizace, tak i ministerstvo práce, coţ je vynikající. Za druhé jsme rádi, ţe v těch operačních programech jak v rozvoji lidských zdrojů tak i v sociálních sluţbách se na trhu poprvé objevuje pojem sociální ekonomika a její podpora, coţ je opět vynikající. Kdyţ to dobře dopadne budeme rádi aţ se tam objeví nejen ty takzvané měkké peníze, to znamená peníze na sluţby, osvětu, propagaci a vzdělání, ale také tvrdé peníze – protoţe podnikat bez prvotních investic bez podpory nějaké infrastruktury se prostě nedá. Takţe děkuji, já myslím, ţe k ostatnímu budeme mít příleţitost hovořit později. Děkuji za pozornost. ( přepis zvukového záznamu) Proč právě Obec Slovákov v ČR Dr. Peter Lipták, předseda, Obec Slovákov v ČR, Praha Váţená paní europoslankyně, váţený pane řediteli, dámy a pánové, dovolím si prvních asi dvacet vět mého vstupu říci slovensky a to ze dvou důvodů. Za prve proto, ţe moji čeští přátelé mi říkají mluvte slovensky, nám se slovenština líbí a za druhé proto, abych trochu zkomplikoval ţivot tlumočníkům. Ale bude to opravdu asi jen dvacet vět. Já jsem předseda Obce Slovákov v ČR, je to nepolitické, neziskové občanské sdruţení sloţené z občanů České republiky slovenské národnosti, ale nejenom jich, ale i příznivců Slovenska a slovenské kultury a slováků vůbec. Náš program je zaměřený na to, abychom eliminovali vlivy vedoucí k asimilaci slováků v českém prostředí. Za základní prostředky vedoucí k tomuto cíli povaţujeme pěstování slovenské kultury, organizování kulturních, společenských, sportovních a vzdělávacích akcí. Obec se skládá ze třinácti regionálních obcí po celé České republice – je to Praha, Karlovy Vary, Sokolov, Kladno, Tábor, Karviná, Brno, Plzeň, Kroměříţ, Stříbro, Třinec, Teplice a Hradec Králové. Ve všech těchto městech působí naše regionální pobočky. Máme momentálně víc neţ 1 700 členů. Na našem čtvrtém sněmu v loňském roce jsme přijali program, který spočívá ve čtyřech základních směrech naší činnosti a to: pěstování slovenskosti pěstování vzájemnosti Čechů a Slováků participace na řešení veřejných záleţitostí, zvláště těch, které se nás dotýkají solidarita a vzájemná pomoc. Tento bod koncepčně přímo souvisí i s řešením problematiky sociální ekonomiky. 14 Na úvod by to mohlo stačit. Teď které důvody nás vedli k tomu, ţe jsme se taky přihlásili a zapojili do realizace projektu HEFAISTOS a tím uţ přestávám komplikovat ţivot tlumočníkům a přejdu do češtiny. Významnou skupinou lidí, kteří jsou potencionálními klienty předpokládané ochranné a podporující sítě sociální ekonomiky jsou početné skupiny národnostních menšin a cizinců krátkodobě nebo dlouhodobě ţijících na území České republiky. Podle oficiálních údajů Českého statistického úřadu ţilo k 31. květnu 2001, tj. rok, kdy se uskutečnilo pravidelné sčítání obyvatelstva, na území ČR celkem 575 953 občanů České republiky, kteří se přihlásili svojí národností k jinému neţ majoritnímu českému národu. Přitom slováků se přihlásilo přibliţně jenom dvě stě tisíc, ale reálně je jich tu asi třistapadesát tisíc. Romů se přihlásilo pouze 11 746 a všichni víme, ţe reálné odhady uvádějí, ţe jich zde ţije přibliţně dvěstě aţ dvěstěpadesát tisíc. Současně na území České republiky pobívá k 31. prosinci 2005 zhruba zaokrouhleno dvěstěpadesát tisíc cizinců. Na základě těchto čísel lze reálně odhadovat, ţe v České republice ţije zhruba osm set tisíc aţ jeden milion lidí, kteří nejsou příslušníci majoritního českého národa a tudíţ jsou v kategorii, která z hlediska svého uplatnění na trhu práce má více nebo méně stíţené podmínky. Současně lze s určitostí tvrdit, ţe problematika národnostních menšin a cizinců jako moţných a ţádoucích cílových skupin z hlediska působení sociální ekonomiky je doposud fenoménem nepoznaným. To znamená, ţe v rámci projektu HEFAISTOS je potřebné vyčerpat kapacity dané na prozkoumání této problematiky právě z tohoto úhlu pohledu. My kromě jiných akcí, které pořádáme v rámci organizace tohoto projektu máme připraven průzkum formou dotazníků. Oslovili jsme pětset respondentů ve čtyřech krajích České republiky. Ty důvody o kterých jsem hovořil před chvílí nás vedly vlastně k tomu, ţe naše občanské sdruţení, jako velice specifické občanské sdruţení, nezisková organizace, má v rámci partnerů svoje místo při realizaci projektu HEFAISTOS. Děkuji Vám za pozornost. (přepis zvukového záznamu) Čím přispěje Magistrát města Liberec Gabriela Krupičková, vedoucí oddělení prevence a sociálních věcí, Magistrát města Liberec Váţené dámy, váţení pánové, rada Vám představím ve zkratce partnera č. 8, kterým je Statutární město Liberec. Tento partner vstoupil do rozvojového partnerství HEFAISTOS zhruba v září roku 2005. Jména expertů a některé informace o našich aktivitách jsou umístěny na panelech v předsálí, takţe si je můţete samozřejmě pozorně prohlédnout a já jenom mohu říci, ţe většina partnerů, mých partnerů a kolegů, kteří tam jsou uvedeni jsou i dnes přítomni. Takţe s nimi můţete sami hovořit. Projekt HEFAISTOS garantuje za statutární město oddělení prevence a sociálních sluţeb jehoţ jsem vedoucí. Město Liberec je od roku 1996 zainteresováno v projektech prevence kriminality, které jsou dotovány ministerstvem vnitra. Dneska se ty projekty, které byly komplexní nazývají partnerství a já o tom hovořím proto, ţe v rámci těchto projektů, těchto dotačních titulů vznikla celá řada konkrétních projektů, které mají vazbu i na zaměstnanost a vlastně na to co řeší HEFAISTOS. Město má například romské komunitní centrum, které mimo jiné zajišťuje pro město Liberec terenní sociální práci v sociálně vyloučených 15 komunitách. To určitě mají i mnohá jiná města, já jenom chci říci, ţe tuto práci v Liberci vykonává celkem devět lidí a samozřejmě se neorientují jenom na romskou komunitu, ale vůbec na sociálně vyloučené. Tento typ projektu je současně jeden, jak bych řekla, z nejefektivnějších. Mimo jiné jsme pořádali rekvalifikační kursy a samozřejmě přednášky pro romské podnikatele a mnohé další. Vše musí současně doprovázet sociálně právní poradenství. Stejným způsobem pracují i sociální terénní pracovníci a mnozí další. Například z rozpočtu města financujeme i řadu občanských iniciativ, které slouţí jako zázemí technické a personální i pro neziskový sektor. V loňském roce zaloţilo statutární město Liberec obecně prospěšnou společnost „Veřejně prospěšné práce Liberec“, která v současné době zaměstnává 20 osob právě na veřejně prospěšných pracích, coţ je jeden z nástrojů aktiviní politiky zaměstnanosti. Samozřejmě město Liberec komunitně plánuje, veškeré informace o všem o čem hovořím se dozvíte na webových stránkách, coţ je www.liberec.cz a komunitní plán bude zastupitelstvu předloţen v září tohoto roku, takţe určitě bude na těchto webových stránkách vyvěšen a bude Vám k dispozici v případě, ţe budete mít o něj zájem. Chci ještě řící, ţe město Liberec má v rámci HEFAISTOSU na starosti ne zrovna lehké cílové skupiny. Pro nás jsou určeny osoby po propuštění z výkonu trestu, dále mladiství po propuštění z dětských domovů, výchovných zařízení a ústavů a také bezdomovci, ale například i osoby dlouhodobě nezaměstnané z důvodu nemoci. Nejsou to snadné skupiny. Spolu se svými kolegy pracujeme na postulátech a věřím, ţe Vám je budeme, a i další informace, představit příští rok v dubnu, kdy k těmto cílovým skupinám proběhne konference právě u nás v Liberci. Proto Vás tam všechny zvu a těším se na návštěvu. Děkuji všem za pozornost a přeji Vám příjemný průběh dne. (přepis zvukového záznamu) Co nás jako partnera projektu čeká Ing.Michal Medek, ředitel, Spolkový dům Mariany Berlové, Bruntál Děkuji za slovo. Dámy a pánové, nerad bych tady opakoval všechno to, co jiţ přede mnou řekli partneři z jiných měst. To, co bych Vám chtěl naopak představit je město Bruntál, které se nalézá na severu Moravy a které zdědilo moţná ne přímo nejlepší skladbu obyvatelstva a zdědilo moţná ne dobré procento zaměstnanosti. Nicméně zdědilo také dobré přírodní podmínky a dobré prostředí k tomu, aby tam ţili lidé, kteří jsou našimi spoluobčany. Město Bruntál dalo uţ před několika lety prostor kumunitnímu plánování, tomu aby sociální sluţby měly nějaký pevný řád a měly smysl a aby ta struktura od státních úřadů přes poskytovatele sluţeb aţ k jejich uţivatelům byla dostatečně pevná, aby ty vazby byly dostatečně zveřejněny a byly jasné. Současně aby dala také prostor k tomu, aby uţivatelé, ti kteří jsou jakoby na spodku té pomyslné pyramidy, byly ti, kterým se ta pomoc dostává co nejlépe. Nebudu zastírat, ţe s tím máme problémy, ţe naráţíme samozřejmě i na legislativní a finanční potíţe, ale moţná právě proto jsme rádi, ţe jsme se stali účastníky jednoho t těch projektů sociální ekonomiky, ţe jsme se stali partnerem a věřím tomu, ţe devítka není to poslední číslo v řadě, ale ţe naopak je to vlastně v té rovině bráno jako rovnocenný partner. V projektu HEFAISTOS máme na starosti evaluaci, česky vlastně vyhodnocení toho, ţe tento projekt má vůbec smysl. Ta naše činnost by měla spočívat průběţně v tom, abychom za rok, za rok a půl nezjitili, ţe se vlastně dělalo něco zbytečně, ale abychom průběţně zjišťovali jak jsou naplňovány cíle, jestli aktivity přinášejí uspokojení potřeb jednotlivých partnerů a 16 potaţmo, těm uţivatelům, kterých se to týká. Jsme si vědomi toho, ţe tento projekt je velice teoretický, ale nabízíme vlastně to prostředí našeho regionu, abychom tam mohli realizovat následně potom mnohé konkrétní aktivity a uváděli tyto, byť teoretické závěry, do praxe. Nebudu to dál rozvádět, myslím, ţe to stačí. Máme tady některé panely, srdečně Vásk nim zvu a věřím, ţe tato konference nám poskytne mnohé podněty a pokud budete mít zájem blíţe se seznámit s naším regionem i městem Bruntál, s tím naším cípem severní Moravy, tak Vás tam samozřejmě velice rádi uvítáme a budeme rádi, kdyţ budeme moci nasát od Vás různé zkušenosti. Věřím také, ţe máme co nabídnout nebo co ukázat. Děkuji za pozornost. (přepis zvukového záznamu) Prezentace sítě REAS - na cestě do světa solidarity Toni Pons, prezident REAS, Fundacion Deixalles, Španělsko Alternativní síť ekonomické solidarity Baleárských ostrovů (REAS) se zrodila/vznikla v roce 1998. Od té doby pracujeme se sítí celé skupiny iniciativ k podpoře/na pomoc sociálního hnutí na Baleárských ostrovech ve prospěch nového ekonomického modelu. REAS chce pěstovat ekonomickou solidaritu jako nástroj, který umoţňuje rozvoj slušnější/lepší společnosti, přičemţ pracuje k tomuto cíli z mnohých pohledů/hledisek: ekonomického, sociálního, ţivotního prostředí a kulturního. REAS Baleárské ostrovy patří do sítě sítí REAS; síť sítí organizací s ekonomickou solidaritou v rámci státní struktury, která pomáhá ekonomice při sluţbách lidem. Proč existujeme? Protoţe je nutné vybudovat nový model pro společnost a znovu definovat úlohu ekonomiky, která zahrnuje solidaritu a je k sluţbám pro lidi. Tato nutnost vychází/vyvěrá z pokračujícího sociálního, ekonomického, průmyslového, lidského, politického a environmentálního zhoršování, jímţ současné společnosti trpí. Hlavními důsledky tohoto zhoršování je stoupající chudoba, sociální nerovnost, sociální a ekonomická exkluze a nezaměstnanost. Co nás identifikuje? V roce 1997 se v srdci různých institucí zrodil dopis „Na cestě do Světa solidarity“ (angl. „Starting up towards a World of solidarity“, špan.: „Emprender por un mundo solidario“), který hrál roli v iniciativě EMPLEO HORIZON, financované Evropským sociálním fondem. Tyto instituce sdílely a praktikovaly filozofii, zaloţenou na rozvoji ekonomické solidarity. Tento dopis má naději, ţe se stane nástrojem, který spojuje různé základní obchodní iniciativy na etnických principech a který přispívá k rozvoji zodpovědnější a spravedlivé společnosti. Tento dopis byl přijat společností REAS, která v těchto posledních letech převzala odpovědnost za prezentaci, rozšiřování a fungování těchto kritérií aţ do současnosti. est principů/zásad tohoto Dopisu, které REAS přijal za své, jsou: rovnost zaměstnanost ţivotní prostředí spolupráce neziskovost závazek vůči ţivotnímu prostředí Jaké instituce mohou být součástí REAS Balears? 17 Podle stanov se můţe součástí tohoto sdruţení stát kaţdá právnická osoba, která přijme za své zásady Dopisu „Na cestě do Světa solidarity“. Zainteresované organizace mohou předloţit písemnou ţádost a zaregistrovat svůj závazek vůči dopisu „Na cestě do Světa solidarity“. Výkonný výbor musí dojít k rozhodnutí, které pak musí být ratifikováno „Shromáţděním účastníků“ (angl.: „Assembly of participants“, špan.: „Asamblea de Centros“). Jaké instituce jsou součástí REAS Balears? Fundación DEIXALLES Instituce, která pracuje pro sociální a pracovní umísťování neprivilegovaných lidí. Jejich práce je prováděna prostřednictvím separace odpadních/zbytečných a pouţitých předmětů. Asociación Deixalles Sóller Instituce, která pracuje pro sociální a pracovní umísťování neprivilegovaných lidí. Jejich práce se uskutečňuje prostřednictvím separace odpadních/zbytečných a pouţitých předmětů. Cáritas Mallorca Práce pro pracovní a sociální umísťování, zejména pro kolektivy ţen v obtíţích z různých řemesel/ţivností (prádelny, čistírny, rámování, recyklace papíru, dřevoobrábění a čalounění/potahování ţidlí). Cáritas Menorca Práce na ostrově Menorca pro sociální a pracovní umísťování neprivilegovaných lidí prostřednictvím separace odpadních/zbytečných a pouţitých předmětů. S´Altra Senalta Sdruţení solidárních obchodů, které usilují o rozšíření a umoţnění slušných obchodních praktik/zvyků na Baleárských ostrovech. Asociación Ateneu Alcari Sdruţení na podporu ţen v obtíţných sociálních situacích prostřednictvím/pomocí ţivnosti/povolání pomocnice v kuchyni. Fundación Social La Sapiencia Práce pro umísťování neprivilegovaných kolektivů, zejména v odborném zahradnickém profilu. Ecoprest Projekt, zaloţený na samozaměstnávání na základě rychlé kurýrní sluţby na jízdních kolech/bicyklech. Fundación Amadip-Esment Práce k poskytování sluţeb a programů, vhodných pro potřeby lidí s intelektuálními handikepy/postiţeními. Suport Social S. Coop. Podpora a rozvoj druţstva pro sociální, kulturní a environmentální projekty spolupráce. Jak je REAS Balears organizován? Shromáţdění účastníků Hlavní orgán pro reprezentaci a rozhodování. Sloţen z jednoho zástupce z kaţdé jednotky/entity, sdruţené v REAS Balears. Pracovní skupiny Toto je prostor pro účast lidí, napojených na přidruţené instituce nebo jiné zainteresované lidi. V současné době jsou aktivní/v činnosti tři pracovní skupiny. - Sociální audit - Teixint - Obchodní etnika 18 Výkonná rada ředitelů/správní rada V současné době ji tvoří: Toni PONS (prezident), Liliana DEAMICIS (sekretářka a zástupkyně Baleárských ostrovů REAS Red de Redes), Miquel PUIGRÓS (pokladník) a Margalida RIUTORT a Antoni CARRERAS (řídící členové). Co nabízíme? Pracovní skupiny, tvořené profesionály/odborníky z různých členských institucí a dalších zainteresovaných lidí, zabývajících se tématy se vztahem k solidaritě, alternativní ekonomice, sociální odpovědnosti v obchodě, sociálním auditům, sociálnímu marketinku, sociálně-pracovnímu umísťování a Světovému sociálnímu fóru. Zkušenosti s veletrhy, sociálně-pracovním umísťováním exkludovaných skupin či skupin ohroţených exkluzí, s ţivotním prostředím, výrobou, komercionalizací výrobků a s různými sluţbami. Vydávání/Zveřejňování bulletinu o ekonomické solidaritě Pořádání dílen (workshopů) o ekonomické solidaritě Brainstorming zkušeností, informací, zdrojů a společných nástrojů. Výcvik/Školení veřejného povědomí pro podniky/obchodní činnosti ve vztahu k jejich sociální odpovědnosti a k solidaritě vůči alternativní ekonomice Konzultační sluţby pro iniciativy ekonomické solidarity. Aktivní účast při debatních fórech. Projekt ”PIAZZA dei MESTIERI: vyučovat jak vykonávat práci, učit se jak ţít – nejlepší praxe výchovných a vzdělávacích podniků” Alberto Ximénez, Piazza dei Mestieri, Consorzio Scuolle Lavori, Turin, Itálie Dobrý den, děkuji vám za to, ţe jsem mohl do Prahy přijet a dále děkuji pořadatelům, zejména panu Slobodníkovi, za tuto fantastickou a náročnou akci. Svou přednášku přednesu v angličtině, bude to tak O.K.? Jsem zde proto, abych představil dva projekty. Oba dva mají vztah k sociální ekonomice. Prvním z nich je projekt EQUAL, navazující či mající vztah k projektu HEFAISTOS. V něm jsme jedním z nadnárodních partnerů HEFAISTOSu, společně se španělskými a chorvatským týmy. Dalším projektem je projekt zvaný P.P.P., tzv. „Public Private Partnership“ (veřejně-soukromé partnerství) a nese název „ PIAZZA dei MESTIERI“. První projekt mající vztah k sociální ekonomice je namířen na nezaměstnané absolventy vysokých škol a druhý projekt se týká 14ti aţ 20ti letých mladých lidí, kteří mají problémy - obtíţe s učením všeho druhu. První projekt o kterém budu mluvit patří do programu EQUAL, bojující proti všem druhům diskriminace a umoţňující vstup - přístup na trh práce. Jmenuje se, jak je v programu uvedeno, TourJob a má původ v Kalábrii. Přestoţe já sám nejsem jeho představitelem – tím je pan Fulvio Steiner, který se na jednání dostaví později - pokusím se ho nastínit co nejlépe. 19 Jak jsem uvedl TourJob je umístěn v Kalábrii, coţ je nejchudší oblast Itálie s jistými strukturálními obtíţemi. Jedním z nejdůleţitějších problémů kalábrijské oblasti je příliv migrantů z jihu na sever Itálie, coţ je naopak nejbohatší část Itálie. Takţe kvalifikovaní lidé se z jihu Itálie stěhují na sever za účelem opatření práce. Jak si představují dosaţení tohoto cíle? Je to na základě rozvoje turizmu - cestovního ruchu. Máme uzavřené domácí partnerství s partnery, kteří jsou zainteresováni na rozvoji turizmu v této oblasti. Jedním z nich je „CONSORCIO SCUOLE LAVORO“, která je „mojí“ organizací, lépe řečeno organizací, která mne platí. Další organizací je „MUNICIPALITY OF SOVERATO“ (samosprávná obec Soverato), patřící pod „Municipality of Calabria“ a dále p ě t národních soukromých partnerů, kteří zahrnují různá zaměstnání - povolání a činnosti, avšak společnou mají j e d i n o u integrovanou odpověď na problémy nezaměstnanosti. Patří mezi ně dodavatelé školení a výcviku, a to pokročilí dodavatelé, coţ si vyţaduje náročný trh práce a dále společnosti, a to perfektní společnosti, pro provádění obchodních činností a vlastní univerzita. Všechny mají vztah k turizmu, jsou to: FAST, coţ je vlastně CK ALPITOUR, široce rozvětvená cestovní kancelář v Evropě; CSL (Consorcio Scuole Lavoro), CONSORCIO BENI CULTURALI ITALIA, NEED and PARTNERS, FONDAZIONE UNIVERSITA´IULM. Jejich umístění je přehledně znázorněno na mapce (viz PowerPiontová prezentace). Příjemci prospěchu jsou mladí absolventi škol a kvalifikovaní nezaměstnaní lidé, kteří nemohou zaloţit obchodní činnost na jihu Itálie, protoţe existují ony zmíněné strukturální problémy. Obecně lze konstatovat, ţe všechny cíle jsou shrnuty do vytváření moţností příleţitostí pro pracovní místa pro nezaměstnané mladé lidi, omezení přílivu migrantů z jihu na sever Itálie, vytváření nových společností (příchozích cestovních kanceláří, noclehy se snídaní, prázdninové farmy) a vytváření sítě. Důleţité je také zaškolování do průmyslu turizmu a asistence kalábrijské veřejné instituce, orientované na rozvoj turizmu a na propagaci lokálního území. Cílem této intervence je tedy VYTVOŘIT PRACOVNÍ PŘÍLEŢITOSTI pro kvalifikované nezaměstnané a mladé absolventy, omezit migraci z jiţní Itálie zakládáním podniků. Výstupy projektu předpokládají: 1. Zaloţení a nastartování 4 cestovních kanceláří v licenci nebo spolupráci se skupinou Welcome Travel. 2. Portálová propagace mimo-hotelového průmyslu, Bed and breakfast (nocleh se snídaní) a prázdninových pobytů na farmách (agroturistika). 3. Výcvik, zaškolení a zaměstnání 20 mladých lidí v turistických vesnicích a ubytovacích zařízeních.. 4. Vytvoření zápisů o dohodě o mezinárodních propagačních programech pro Kalábrii. Projekt kaţdopádně dovoluje dosáhnout některých dílčích úspěchů, významných pro rozvoj oblasti. Na konci intervence získají příjemci, zahrnutí do projektu, vysoce kvalifikované odborné znalosti a schopnosti v průmyslu cestovního ruchu. Ubytovací kapacity, hotely a vesnice skupiny Alpitour uţ vyhlásily svůj zájem zaměstnat místní personál, pokud má správné zaškolení. Spolu s podpůrnými aktivitami pro nastartování podniků, vytvořením zařizovacího portálu a dotovaných úvěrů, mladí nezaměstnaní mohou být majiteli cestovní kanceláře buď v licenci nebo ve spolupráci se sítí skupiny Welcome Travel. Přítomnost sítě AdV v oblasti zajišťuje vstup know-how silné a zkušené společnosti. Socializací se rozšíří kultura zájezdů, kterou je v jiţní Itálii těţké nastartovat. Zaloţení portálu pro propagaci a marketink mimohotelových nabídek přispěje ke korporativnímu charakteru místního podnikání. Pomůţe 20 prorazit na trh v segmentu „zahraniční rodinné turistiky“, který je na Jihu stále málo významný a odpoutá Jih od sezónního turizmu, coţ pomůţe vytvořit další pracovní místa. Pracovní plán se skládá z pěti pracovních balíčků: PB.1 - Rozvoj sítě cestovních kanceláří. PB.2 - Vytvoření podmínek pro rozvoj a propagaci mimo-hotelového ubytování, hlavně Bed and breakfast (nocleh se snídaní) a prázdninových pobytů na farmách (agroturistika). PB.3 - Vzdělávání zaměřené na přivedení kvalifikovaných nezaměstnaných a mladých absolventů do turistických vesnic a ubytovacích zařízení. PB.4 - Spolupráce/Mainstreaming; vertikálně s místními úřady, horizontálně s národními a mezinárodními turistickými podniky, za účelem zlepšení podmínek pro příchozí cestovní ruch. PB.5 - Nadnárodnost; spojení nových podniků s okruhem mezinárodní turistiky. Projekt TourJob se v oblasti inovace snaţí podporovat vstup lidí, kteří mají nízkou odbornou kvalifikaci a lidi s dobrými základními znalostmi, coţ odhaluje neefektivitu, ve srovnání se specifickými potenciály produkce v sociálně-ekonomickém kontextu, pracovního trhu. Tento projekt tedy běţí na dvojité strategické linii, zaloţené na: - Změně existujících kvalifikací, stále je málo specializovaných kvalifikacích zaměřených na podporu rozvoje a soutěţivosti základního dynamického pole kalábrijské ekonomiky, kterou je cestovní ruch; - Integraci a interakci několika prostředků rozvoje, sítě národních a mezinárodních obchodníků, kteří mají potíţe proniknout na kalábrijský trh s cílem vytvořit, nastartovat a rozvíjet nové turistické podniky a jejich zapojení do mezinárodního koloběhu. První strategická linie probíhá inovovaným procesem „učení se praxí“. Bude vytvořena meziregionální informační síť, která bude společně provozovat školící systém, který bude zahrnovat konečné příjemce, posílat je na stáţe v reprezentativních podnicích. Tyto podniky jsou povaţovány za „vynikající“ díky svému obchodnímu výkonu: jejich pozice v soutěţi, organizace a podniková kultura, struktura a metody realizace výrobku - sluţeb, ekonomické a finanční kvality výkonů. Dalším inovativním prvkem je přítomnost školitelů specializovaných na cestovní ruch; budou stálým bodem, kde se zvyšuje kvalifikace, budou blízko příjemců prospěchu ve třídách, v podnicích aţ do splnění úkolů. Školitelé budou schopni pozorovat a podporovat je v dosaţení jejich úrovně po celou dobu trvání teoreticko-praktického odborného školení. Jejich role bude velmi důleţitá, protoţe zajistí kvalitu během jejich intervence, obzvláště ve vztahu k realizaci a valorizaci stáţí. Stáţ je nástroj, který posílí schopnosti a podpoří zaměstnanost. Během stáţe budou mít školitelé vlastně za úkol evidovat všechna moţná spojení (slabé a silné stránky) situace podniku a reality místního pracovního trhu, kde se příjemci prospěchu mohou integrovat. Cílem je tedy rozvinout vědomí a přizpůsobivost vzhledem k různým sociálně-ekonomickým kontextům. Realizace druhé strategické linie se děje prostřednictvím inovace, zaměřené na vytvoření síťových systémů s dohodami a partnerstvími. Ve svém důsledku je prvkem úspěchu navrţeného projektu moţnost interakce a integrace mezi několika podnikateli, nikoli však s cílem realizovat a koordinovat akce a iniciativy systému zaměřené na schopnost podporovat mladé podniky po dlouhou dobu. V neposlední řadě chci v závěru této části zdůraznit co očekáváme v projektu TourJob od partnerství NOVA PEI – jak jiţ pan Slobodník řekl, je i pro nás důleţitá nadnárodní spolupráce s partnery ze Španělska, České republiky i Chorvatska. Ve vzájemné spolupráci s dalšími rozvojovými partnerstvími se učíme, poznáváme nové přístupy spojené s turizmem 21 v oblasti kulturního dědictví i ţivotního prostředí. Chceme hledat i nová spojení pro nové kalábrijské podniky v přílivu mezinárodního turizmu. Druhý projekt, o kterém teď chci hovořit, je v úvodu jiţ zmíněný projekt PIAZZA dei MESTIERI. Úvodem mi dovolte, abych připomněl jeden významný euro dokument a to zejména proto, ţe je zde mezi námi přítomen i jeden europoslanec. Jde o závěry Lisabonského summitu 2000, který uznal úlohu informačních a komunikačních technologií na poli vzdělání a naléhavou nutnost podporovat rozvoj základních kvalifikací. Po členských státech bylo výslovně poţadováno: - Kaţdoročně podstatně zvýšit investice do lidského kapitálu. - Rozvinout víceúčelová místní střediska pro získání pravomocí. - Vybudovat vzdělávací partnerství mezi školami, školícími středisky, podniky, výzkumnými ústavy. - Upřednostňovat rozvoj schopností ve smyslu „lidské ekonomiky“ spojených s informačními a komunikačními technologiemi, stejně jako s cizími jazyky a umoţnění získání iniciativního ducha a sociálních schopností. Je tedy nezbytně nutné vytvořit nějaké struktury, které mladým lidem s obtíţemi při učení umoţní vyuţít určitých moţností individuálního školení nebo obnovení individuálně přizpůsobených školských forem. Piazza dei Mestieri také následuje sedmou směrnici Lucemburského procesu, která řeší problém sociální exkluze: Členské státy budou mít za povinnost podporovat začlenění prostřednictvím rozvoje cest sloţených z účinných preventivních opatření, aktivní politiky začlenění lidí znevýhodněných na pracovním trhu, tak aby se vyhnuly marginalizaci, výskytu „chudých pracovníků“ a posunu k exkluzi. Pevné spojení s trhem práce se tedy stává jednou z významných podmínek pro dosaţení skutečné integrace: je nezbytné přiblíţit školy podnikům, jak jiţ zdůraznila Bílá kniha o vzdělání, „Vyučovat a učit se“ z roku 1995. Těsný kontakt školy s trhem práce je tedy význačným činitelem pro dosaţení skutečné integrace a to je přesně to, co Piazza dei Mestieri dělá. Základní myšlenkou Piazza dei Mestieri je překlenout obtíţné období přechodu mladých lidí od dospívání k dospělosti. Jedná se o soukromou nadaci, vytvořenou dospělými, kteří se zabývají vzděláváním mladých lidí, jejíţ členové pracovali na poli vzdělávání mladistvých po mnoho let. Jejím účelem je vytvořit místa v městských centrech, která se profilují jako styčný bod a centrum podpory práce pro mladistvé ve věku 14-25 let. Zároveň slouţí jako podniky, které vyrábějí konkurence schopné zboţí a poskytují trhu sluţby. Piazza dei Mestieri je vybudována na penězích, a to na soukromých penězích a na veřejné váli politiků vynaloţit soukromé peníze na sociální účely. Podstatnou skutečností realizace této myšlenky je vytvoření aktivního partnerství mezi institucemi v teritoriu. Partneři jsou z Piemontu – například regionální vláda, charitativní instituce, město Turín a dvě bankovní nadace. Finanční soběstačnost lze přičíst tomu, ţe máme restauraci, kterou se sami ţáci učí řídit formou praxe, máme hospodu v níţ vyrábíme vlastní pivo, která je rovněţ řízena chlapci, kteří se současně učí jak ji provozovat se všemi souvisejícími povinnostmi. Dále máme vlastní tiskárnu a obchod, kde ţáci prodávají vlastní pečivo, chléb a cukrárenské výrobky, které sami vyráběji uvnitř této struktury. Piazza dei Mestieri je tedy místo pro mladé lidi, které je vedeno profesionály ve spolupráci s mladými lidmi, kteří jsou současně hlavními osobami této iniciativy. Prvním úkolem je podporovat růst mladých lidí ve všech ţivotních oblastech prostřednictvím idejí a aktivit, jako například: 22 Vzdělávací aktivity spojené s profesními školeními, která vracejí tradiční ţivnosti do regionu (cukrárny a kavárny, restaurace, tiskárny, elektrikářské profese a v případě Turína design). - Kulturní akce jako sbírky a výstavy mladých umělců z regionu a také divadelní představení. - Sportovní aktivity za účelem poskytnutí vyváţeného růstu mladistvých a povzbuzení socializace. - Rekreační aktivity, které zahrnují řízení restaurace a rekreačního centra. - Podpora vzdělávacích kurzů za účelem sníţení podílu lidí s neukončeným vzděláním. - Podpora na pracovišti. - Výroba zboţí a poskytování sluţeb v předem určených odvětvích. Zaškolovací agentura, pracující uvnitř Piazza dei Mestieri patří například mezi nejvýznamnější školící agentury co do výcviku a vedení v celé Itálii. V době zaloţení prvního centra v Turíně bylo získáno mnoho zkušeností s řízením vztahů, zahrnující soukromé entity a veřejné instituce a vybudováním stabilních vztahů s regionálními „hráči“, jakými jsou okresy, společenství mladistvých a farnosti. Za zmínku stojí i přímá účast některých podniků a jejích napojení na školení a vzdělávací aktivity organizace Piazza. Tyto podniky slouţí jako kontakty pro vstup na pracovní trh a hledí na organizaci Piazza jako na místo pro neustálé vzdělávání mladých lidí. Z institucionálních vztahů nám poslouţily například vztahy s ministerstvem školství, které nás podrobně informovalo o tom, jak zavést tento model do rámce stávajících kurzů, právo a povinnost zavedené Morattiho reformou vzdělání z roku 2003, dále vztahy s ministerstvem práce, které nám pomohly propojit model s rozvojem politiky sociální inkluze a s ministerstvem vnitra ohledně prevence méně závaţných trestných činů. Aţ bude první centrum v Turíně v plném provozu (po r. 2005), bude zaměstnávat ve stálém pracovním poměru 65 lidí, kteří budou řídit různé aktivity centra spolu se stovkami mladých lidí a několika profesionály, za účelem poskytnutí specifických schopností podle potřeby. Centrum pravidelně navštěvuje přes 300 mladých uţivatelů a odhadujeme, ţe ročně jich u nás různými aktivitami projde přes 2000. Na dokreslení všeho toho co jsem zde řekl budete mít moţnost v několika následujících minutách shlédnout CD činnosti Piazza dei Mestieri . Děkuji za pozornost. (přepis ze zvukového záznamu s využitím dílčích písemných podkladů) - SOCIÁLNÍ EKONOMIKA A JEJÍ TEORETICKÁ VÝCHODISKA Ing. Magdalena Hunčová, PhD., vedoucí katedry financí a účetnictví, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem, Česká republika Úvodem Téma sociální ekonomiky (a sociálního podniku) je u nás aktuální díky evropským politikám, podporovaným evropskými fondy. Zatím však není srozumitelné natolik, aby čerpání fondů mohlo být pro rozvoj naší ekonomiky a společnosti dostatečně efektivní. Je zajímavé, ţe pojem sociální ekonomika byl zřejmě prvně pouţit koncem 18. století ve Francii, a to jako označení pro specifický způsob redistribuce soukromých statků prostřednictvím veřejné sféry k sociálním účelům. V současném pojetí sociální ekonomiku pak zmiňuje náš ekonom Macek1 ve své učebnici ekonomie v roce 1947 (jako ekonomiku 1 J. Macek: Sociální ekonomika (skripta). VŠE, Praha, 1947 23 druţstevnictví), v Evropské unii se o sociální ekonomii hovoří soustavněji zhruba 10 let a u nás se tento pojem nově objevuje cca od roku 2002. Obecně lze konstatovat, ţe sociální ekonomika reaguje na dopady globalizace trhu a snaţí se je optimalizovat a humanizovat, ţe sociální ekonomika je legitimní součástí liberalizovaného trhu a současně demokratické (občanské) společnosti, ţe sociální ekonomika je onou „třetí cestou“ pro překonání krize sociálního státu zplnomocněním aktivních občanů v rámci fungujícího trhu. Pojem sociální ekonomika se jen částečně překrývá s pojmem třetí sektor a zároveň je pojmem širším, neţli pojem sociální podnik. Teoretickým východiskem pro definici podstaty, aktivit a uţitků sociální ekonomiky (a sociálního podniku) můţe být především teoretická konstrukce tzv. evropské definice „třetího systému“ zpracovaná pro potřeby Evropské komise evropskými badateli roku 1999.2 Tato definice se opírá o vymezení jednotlivých hospodářských sektorů (trh, stát, komunity a nevládní neziskové organizace mezi nimi) a také o vymezení aktivit a uţitků jednotlivých skupin aktérů v tomto prostoru napříč sektory. Ve středu trojúhelníkového modelu se pak koncentrují aktivity heterogenních subjektů tak zvaného „občanského samosprávného mix sektoru“3. Operační prostor subjektů sociální ekonomiky se pak nachází podél hranice trţní/netrţní, s těţištěm v občanském (soukromém) sektoru a s extrémy v komunitním sektoru (kořeny) a v sektoru veřejném (část jehoţ sociálních rolí alternuje). Pro porozumění sociální ekonomice je u nás potřeba zásadní redefinice některých u nás jiţ zauţívaných pojmů, jako je soukromý, produkce, trh, podnik, zisk, výdělečná činnost, veřejný prospěch, apod., ale také nové naplnění pojmů jako je demokracie, partnerství, družstvo, vzájemná svépomoc, občanství, subsidiarita, solidarita, sociální, apod. Pro potřeby dalšího výkladu bude pak vyuţita definice sociální ekonomiky skupinou badatelů CIRIEC z roku 2006 a v jejím rámci výklad pojmů privátní, podnik, tržní směna, zisk, užitky z produkce, přímá (ekonomická) demokracie, a také jiná kombinace výrobních faktorů. Přestoţe sociální ekonomika bývá povaţována za jev, jehoţ podstata tkví ve specifičnosti jeho aktivit a účinků, a s tím nelze neţ souhlasit, pokusím se v dalším textu na sociální ekonomii nahlédnout v její barvitosti subjektů – aktérů a jejich charakteristických vazeb prostřednictvím přístupů institucionální ekonomie. Definice sociální ekonomiky podle CIRIEC / 2006 “In the private sector there are numerous organisations and enterprises that produce goods and services to improve people’s quality of life that do not correspond to a traditional capitalist business model. The legal form of these organisations and enterprises differs from one country to another, but they often take the form of Cooperatives, Mutual Societies, Associations and Foundations. These are collectively known as the Third Sector of economies or as the Social Economy” „V privátním sektoru se nachází řada organizací a podniků, produkujících zboţí a sluţby za účelem podporovat kvalitu lidského ţivota, coţ je odlišuje od klasického trţního modelu, kde účelem je zhodnocení vloţeného kapitálu. Právní formy těchto organizací a podniků se země od země liší, ale nejčastěji mají formu druţstev, vzájemných společností, občanských sdruţení a podpůrných fondů. Jejich společným jmenovatelem je příslušnost k tzv. ekonomice třetího sektoru, respektive k sociální ekonomice“. Sociální ekonomika jako ekonomika občanská 2 J. L. Laville, C. Borzaga, J. Defourny, A. Ewers, J. Lewis, M. Nyssens, V. Pestoff: Third system: A European definition. http://www.jhu.edu/~istr/networks/europe/laville.evers.etal.pdf, 1999 3 M. Hunčová: Ekonomický rozměr občanské společnosti. FSE UJEP, Ústí nad Labem, 2004 24 Tak jako u většiny autorů je i ve výše uvedené definici vyzdviţeno, ţe subjekty, které naplňují pojem sociální ekonomika jsou subjekty privátními (kdy zakladateli, rozhodovateli a aktéry jsou soukromé osoby – občané), a to dobrovolně, spontánně a nezávisle na (centrální) vládě, tj. fungující samosprávně4. Občané tak berou zodpovědnost za svůj sociální status do svých rukou (zpět od sociálního státu typu welfare state) a za tímto účelem se sdruţují. Takové sdruţení občanů můţe být formální, ale i neformalizované. Pojem sociální je zde odvozen od pojmu societa, společnost, společenství, komunita, obec (a teprve sekundárně ve smyslu „sociálně slabí a potřební“), Sociální ekonomika pak znamená, ţe zájem občanů a jejich sdruţení je realizován prostřednictvím jejich ekonomické činnosti, tj. prostřednictvím k tomu účelu jimi zaloţeného podniku (jako souboru aktiv a pasiv). Tento podnik můţe existovat jako - zanořený ve sdruţení, - vedle sdruţení, ale sdruţením kontrolovaný (tzv. symmetry, tj. binární subjekt typu „sdruţení a jeho podnik“, jehoţ prototypem je autentické druţstvo činné podle mezinárodních standardů druţstevní identity z roku 1995),5 - samostatné zájmové sdruţení majetku (vzájemně podpůrné fondy, atd.) Dluţno poznamenat, ţe pojem sociální podnik je k pojmu sociální ekonomika uţší. Bývá chápán jako občansky svépomocná ekonomická aktivita (podnik), jejímţ účelem je pomoc těm, kdo jsou ohroţeni sociálním vyloučením z důvodu nějakého (a nejen zdravotního) handicapu, včetně ohroţení vyloučením z trhu práce, míněno v rámci uţší nebo širší komunity a tedy v rámci jejích solidárních funkcí. Právě tento sociální podnik je pak často nástrojem veřejných (sociálních) politik vlád na všech úrovních a předmětem partnerství s privátním sektorem. V našich podmínkách můţe být otázkou, zda mezi sociální podniky má smysl zařadit také naše příspěvkové organizace, zejména zřizované obcemi a regiony. - Odpověď lze předpokládat kladnou z hlediska statistik porovnávajících rozsah sociální ekonomiky v té, které zemi. Oporu má tato odpověď ve skutečnosti, ţe příspěvková organizace je sdruţením majetku za účelem poskytování veřejných (sociálních) sluţeb podobně, jako například obecně prospěšná společnost, církevní právnická osoba, veřejná vysoká škola, apod.; - záporná odpověď by zazněla, pokud bychom uvaţovali o podpoře její činnosti z veřejných fondů. Jejím zřizovatelem není soukromá osoba (pokud pomineme samosprávnost územního celku), a také moţná z důvodu, ţe spolu s ostatními účelovými sdruţeními majetku není subjektem sdruţujícím občany a postrádá tak rozměr občanské svépomoci, a často také participace občanů na rozhodování. Pojem sociální ekonomika je širší. Jejím účelem je obecně „ekonomické, sociální a kulturní pozdvižení občanů“ na základě jejich vlastních svépomocných a vzájemně prospěšných aktivit. Jejími uţitky můţe být poskytování semi-veřejných statků, ale také pozitivní dopady jejích aktivit do zaměstnanosti (a to vlastním přičiněním občanů), sociální soudrţnosti (a sociální stability), rozvoje regionů (obrana proti jejich vylidnění) a tedy do udrţitelnosti rozvoje. Právě toto je ceněno v evropských politikách, proto sociální ekonomiku Evropská unie podporuje i prostřednictvím svých fondů. Aktivit sociální ekonomiky se občané aktivně účastní: 4 V rámci evropské teorie „občanského samosprávného mix sektoru“ patří mezi občanská samosprávná sdruţení také územně samosprávné celky, tj. obce a regiony, někde i země. 5 Podobně se chová příspěvková organizace zřízená obcí, pokud pomineme její nepersonální podstatu 25 - vlastní prací (placenou i dobrovolnou) v rámci vzájemné svépomoci, i jinak, - spolurozhodováním na demokratickém principu v případě členství ve sdruţení (zejména na principu 1 člen = 1 hlas), - a nebo participací na rozhodování o základních otázkách uţitků, ekonomiky a rozdělování. Občan (jako zaměstnanec nebo spotřebitel - klient) je v rámci vybudovaných „spolurozhodovacích mechanismů“ partnerem vlastníka nebo manaţera. Takto bývá sociální ekonomika stavěna do jedné řady s ekonomikou demokratickou, participativní, kooperativní, solidární, lidovou, samosprávnou, komunitní, a někdy i komunální. Do tématu sociální ekonomiky patří také téma zaměstnaneckého vlastnictví podniku (včetně našich, členy vlastněných druţstevních podniků) a také téma sociálně odpovědného podniku. Za jádro sociální ekonomiky jsou povaţována občanská sdruţení, druţstva, soukromé podpůrné fondy, apod. pro jejich členský princip a vzájemně svépomocné občanské aktivity.6 Takové subjekty jsou charakteristické vytvářením sítí. Naopak nebývají započítávány subjekty (nebo jsou započítávány „s výhradou“), - účelem jejichţ činnosti je obhajoba lidských práv, politické a náboţenské aktivity a podobně (nejde o ekonomické aktivity); - a často také ty subjekty, jejichţ ekonomickým aktivitám chybí rozměr členské vzájemné svépomoci a vzájemné podpory v rámci dotčené komunity. Jde o nečlenská zájmová sdruţení majetku, jejichţ cílovou skupinou jsou pouze neaktivní klienti. Sociální ekonomika, její financování a uţitky Produkce subjektů sociální ekonomiky můţe mít charakter jak materiální tak nemateriální a je určena k takové spotřebě, kterou nedokáţe zprostředkovávat trh a nebo panuje konsensus, ţe trh zde jediným prostředníkem být nemá. Jde takto o smíšené veřejné statky typu veřejných sluţeb, alokované prostřednictvím trţního mechanismu nebo v rámci solidárních funkcí (privátních či převzatých státem), případně v jejich kombinaci. Subjekty sociální ekonomiky se tedy účastní trhu, tj. směňují své produkty na trzích (za ceny vyšší neţli jsou vlastní náklady) nebo na kvazi-trzích (ceny jsou niţší nebo rovny vlastním nákladům, tj. jsou dotované z jiných zdrojů), případně jsou produkty distribuovány v rámci solidárních vazeb (bez očekávání přímé reciprocity). V případě dotace ceny takových statků do výše jejich vlastních nákladů hovoříme o multikritelriálním financování, které se realizuje prostřednictvím rozličných promotorů, podporovatelů a poskytovatelů (multistakeholders), legitimizujících tak účel předmětných ekonomických aktivit a jejich veřejnou prospěšnost. Vedle výnosů ze směny, a případných příspěvků z veřejných zdrojů, se „financování“ takových aktivit solidárně účastní dobrovolníci, dárci a členové úzké i široké society v rámci vzájemné svépomoci, vzájemné podpory, filantropie, charity apod. Sociální ekonomika pak můţe být (parciálně) netrţní, ale také nemonetární. Samosprávná sociální ekonomika je tedy financována primárně z vlastních zdrojů7, a teprve sekundárně ze zdrojů externí filantropie. Pouze v krajním případě můţe být financována z veřejných zdrojů (při svém startu, nebo v případech obecně podporovaných – např. z prostředků určených na aktivní politiku zaměstnanosti – viz chráněné dílny, apod.). 6 7 Mlčky se předpokládá ekonomická aktivita také u občanských sdruţení. Druţstva jsou zde binárním subjektem s primaritou sdruţení občanů. V ČR jsem identifikovala jediný vzájemně podpůrný fond, a to je Hasičská vzájemná pojišťovna; naše nadace a nadační fondy nejsou svou podstatou členským sdruţením. Vlastními výnosy subjektů sociální ekonomiky jsou tu míněny výnosy z účasti na trhu, členské příspěvky, ale také grantové projektování. 26 Podpora z veřejných zdrojů by totiţ neměla narušovat autonomii sociální ekonomiky na vládách, neboť by se tak ztrácel její ţádoucí inovativní charakter, tedy to, co je na ní právě vládami ceněno nejvíce. Subjekty sociální ekonomiky mohou účastí na trhu obecně dosahovat a dosahují kladný hospodářský výsledek. Účelem jejich zaloţení a aktivity však není dosahování zisku jako výnosu z v loţeného kapitálu samo o sobě, ale uţitek, přinášející zkvalitnění lidského ţivota a zlepšení ţivotaschopnosti komunit, tj. uţitek, váţící se na vloţenou práci. Konečným uţitkem je spotřeba kvalifikovaného i nekvalifikovaného semi-veřejného statku jednotlivcem jako členem solidární komunity. Takovou komunitou můţe být i sdruţení, zaloţené k vzájemnému prospěchu členů – např. obec, druţstvo, občanské sdruţení. Vzájemný prospěch je tu vztaţen na prospěch komunity přirozené i „umělé“, prospěch jako ne-individuální zisk, dosahovaný ekonomickou aktivitou jako uţitek z vloţené práce, přinášející obţivu a přeţití rodiny, komunity prostřednictvím mzdy nebo přímé spotřeby. Je tedy v zájmu státu, tedy ve veřejném zájmu, aby takovýto vzájemný prospěch mohl být realizován mimo břemeno sociálního státu. - Subjekty sociální ekonomiky jsou tedy subjekty neprofitními (non-profit), respektive ne-pro-profitními (non-for-profit). - Uţitky práce se zde realizují prostřednictvím „přehozeného“ spojení výrobních faktorů, kdy práce zaměstnává a kontroluje kapitál a „zbavuje jej tak jeho moci“, respektive činí jej nerizikovým, stabilizovaným. Kladný hospodářský výsledek je v neziskových organizacích, a také v organizacích (a podnicích) ne-pro-profit vyuţíván ve prospěch činnosti, pro kterou byl subjekt zaloţen – tím je ověřena jeho „neziskovost“. Prospěch je pak ne-osobní. Spojení výrobních faktorů „kapitál zaměstnává práci“ je dynamem rozvoje ekonomiky, a „práce zaměstnává kapitál“ faktorem stabilizujícím rozvoj společnosti. Jeden bez druhého se v prosperující společnosti neobejde. Pokud „práce kontroluje kapitál“, děje se tak na principu demokratického rozhodování v rámci členského principu sdruţení, nebo na principu participace na rozhodování u nečlenských sdruţení majetku8. Posiluje se tím celková úroveň demokracie a morálky ve společnosti. Zároveň se buduje nezbytný sociální kapitál společnosti jako produktivní síla ekonomického růstu9. Aktivity převáţně soukromých subjektů sociální ekonomiky tedy probíhají ve veřejném prostoru a lze je takto chápat jako veřejně prospěšné ve smyslu common good. Sociální ekonomika a sociální podnik Ať jiţ budeme sociální ekonomiku chápat široce jako „ekonomiku pro lidi a s lidmi“ ve všech jejích variantách nebo úzce jako sociální podnik pro zaměstnávání handicapovaných, je jisté, ţe jde u nás o nový pohled na ekonomiku (nejen za účelem zisku) i sociálno (nejen péče o potřebné). Jádrem sociální ekonomiky je ekonomicky aktivní občan a jeho sociální dobro v rámci příslušné komunity, jádrem sociálního podniku je konkrétní ekonomická aktivita pomáhající zajistit práci pro marginalizované osoby. Nepominutelným aspektem je tu vlastní aktivita toho, komu je pomoc směřována a kolektivní rozměr aktivit a uţitku. Příkladem sociální ekonomiky můţe být výrobní druţstvo pro zpracování vína drobných pěstitelů na jiţní Moravě stejně tak, jako bytové druţstvo zajišťující slušné bydlení pro mladé rodiny, drobní podnikatelé vyuţívající místní zdroje na Broumovsku, či obec která pro své nezaměstnané zřizuje veřejně prospěšné práce, případně pořádá různé akce, kde se uplatní 8 9 Ekonomické aktivity samotného majetku (podniku) jsou dnes samozřejmě většinou řízeny manaţersky tak, jak je obvyklé i v jiných případech oddělení vlastníka od správy jeho majetku Z výše uvedených důvodů doporučovala OSN po roce 1990, ale také OECD a dnes EU posttotalitním zemím, aby podporovali rozvoj svého druţstevnictví jako prevenci a léčbu korupce. Jiná je otázka, proč vývoj šel jiným směrem. 27 místní výrobky či atraktivity. Vedle toho jsou dobrým příkladem sociální ekonomiky Baťovy obuvnické závody ve Zlíně v první polovině 20. století, či pokus o převzetí sklárny ve Strání odborovou organizací jejích zaměstnanců, případně Hasičská vzájemná pojišťovna, a další. Příkladem sociálního podniku můţe být výrobní druţstvo invalidů, chráněná dílna jako nástroj aktivní politiky zaměstnanosti, podnik zaměstnávající handicapované osoby, ale také například projekt cestovního ruchu „Tolštejnské království“, na nějţ je navázáno cca 80 drobných podnikatelů na Šluknovsku a na němţ se podílí municipality, případně zaměstnávání občanů Chánova při opravách jejich bytového fondu. Zde je zřejmě na místě se zamyslet nad tím, zda například zrušení trţnice v krajském městě z důvodu výstavby zábavního centra není krokem proti smyslu sociální ekonomiky, kdyţ tím ztratí sebe-zaměstnání kolem 100 osob, na něţ jsou často navázány ekonomické aktivity drobných pěstitelů a výrobců, výměnou za vytvoření 100 pracovních míst v uvaţovaném projektu výstavby. V tomto zorném úhlu se můţe rozhodování o podpoře přístupu cizího kapitálu na úkor sebe-zaměstnávajících aktivit občanů (Nemak, Nošovice a další.), jevit jako svým způsobem diskutabilní. Jistě je důleţité postarat se o naše handicapované osoby (zdravotně handicapované, ale i důchodce, azylanty, ap.) tak, aby nemuseli trávit čas opečovávány v ústavech a nabídnout jim moţnost aktivní seberealizace, byť by to byla jen péče o vlastní osobu a spolupráce při zajištění chodu ústavu. Neméně důleţité však je umoţnit přístup na trh práce těm, kdo se chtějí a umějí o sobe postarat, ale ţijí v místech, kde práce prostě není. Nemůţeme se všichni odstěhovat za prací do Prahy nebo do New Yorku, krajina by zůstala pustá a naše dědictví by bylo promarněno. Závěrem Lze konstatovat, ţe očekávání vlád zemí EU-15 a zemí „za bývalou ţeleznou oponou“ jsou dnes ohledně sociální ekonomiky poněkud rozdílná. Například v ČR stejně jako v ostatních zemích střední a východní Evropy se pozornost vlád soustřeďuje více na vlastní aktivity, vedoucí ke konkurenceschopnosti liberalizovaných trhů a kvalitní poskytování veřejných statků. Aktivity občanské společnosti, a tedy i sociální ekonomika jako ekonomická forma spolurozhodování občanů, se pak mohou jevit vládám jako brzda jejich efektivního rozhodování o veřejných financích. Pozornost se tak soustřeďuje na sociální podnik jako na poskytovatele sociálních sluţeb pro marginalizované skupiny obyvatel. V zemích EU-15, kde trh i občanská společnost prakticky fungovaly i v době vrcholného sociálního státu kontinuálně, dnes vlády a občané preferují pozitivní účinky sociální ekonomiky na trh práce a tedy na sociální soudrţnost cestou zaměstnanosti. Sociální ekonomika je tu chápána jako faktor odbřemeňující vlády a vládní rozpočty prostřednictvím ekonomických aktivit sdruţených občanů. Úkolem vlády je pak vytvořit legálně příznivé podmínky pro takové aktivity a pomoci je z vládních prostředků nastartovat. Porozumět fenoménu sociální ekonomice a sociálnímu podniku znamená dokázat je uchopit a v rámci veřejných politik vyuţít. Anotace Sociální ekonomika je faktorem budování a rozvoje „sociálního kapitálu“ prostřednictvím ekonomické činnosti sdruţených občanů. SE rozvíjí a posiluje solidární sítě v alternaci aktivit veřejného sektoru a v konsensu s ním. Vedle podpory marginalizovaných skupin obyvatel jde o prosperitu fungující občanské společnosti v rámci liberalizovaného trhu a zachování základních funkcí sociálního státu. Vůdčím principem sociální ekonomiky je spojení výrobních faktorů ve smyslu „(sdruţená) práce zaměstnává a kontroluje (sdruţený) kapitál“. Klíčová slova: sociální ekonomika, sociální podnik, občanská samospráva, optimalizace veřejné správy, sociální kapitál. 28 Sociální stav v Republice Chorvatsko – ukazatele sociálního rozvoje Marinka Bakula – Andělič, MD., specialista, Městský úřad zdravotnictví, práce, sociálního zabezpečení a veteránů občanské války, Záhřeb, Republika Chorvatsko Několik informací o Republice Chorvatsko V posledních letech byla v Radě Evropy silně prosazována myšlenka sociální koheze; její pracovní definicí je: „Všechny vztahy a spojení, která inklinují k posílení schopnosti společnosti zajistit blaho všem svým členům na udrţitelném základě včetně, rovného přístupu k dostupným zdrojům, respektu k důstojnosti v různosti, osobní a kolektivní samostatnosti a odpovědné participaci“ (Rada Evropy 2004) Ve smyslu obsahu je přikládána velká důleţitost společným sociálním hodnotám, rovným příleţitostem a důvěře členů společnosti. Koncepce základních lidských práv a svobod je neodmyslitelně spjata se sociální kohezí. Konkrétně vzpomeňme sociální práva člověka a Evropskou sociální chartu. Je vyţadováno stálé monitorování ukazatelů sociální koheze, a proto Chorvatsko, jakoţto člen Rady Evropy musí pouţívat a analyzovat uznávané ukazatele. Ukazatele určují sociální obraz státu nebo regionu jakoţto nejvýznamnější znak sociálního rozvoje. Ukazatele sociálního rozvoje Chorvatska jsou sbírány na národní úrovni v souladu se zavedenými ukazateli, ale plánování a intervence ještě nebyla harmonizována s danými potřebami a prioritami. Demografické ukazatele Podle posledního sčítání lidu, provedeného roku 2001 má Republika Chorvatsko celkem 4,437,460 obyvatel. Odhaduje se, ţe v roce 2004 bude mít 4,439,000 obyvatel. Podle sčítání tvoří ţeny 52% populace, zatímco muţi tvoří 48%. Podle etnické příslušnosti jsou hlavním etnikem Chorvati (89,6%), následováni Srby (4,5%), zatímco všechny ostatní skupiny tvoří méně neţ 1%. Podle rozloţení věkových skupin existuje výrazná tendence stárnutí populace (v roce 2004 se vyrovnalo procento populace od 0 do 14 let a nad 65 let). V tomto ohledu je Chorvatsko podobné zemím EU, kde starší populace tvoří 17%. Všechny odhady nasvědčují tomu, ţe tento trend bude pokračovat. Důvodem nepříznivých demografických trendů je záporný přírůstek obyvatelstva (-2.1 v roce 2004). K tomuto dále přispívá nízká porodnost (1,35) oproti evropskému průměru 1,52. Ve shodě s tímto, průměrný věk prvorodiček se zvedl na 26 let. Průměrná délka ţivota muţů je 72 let a ţen 79 let. (v EU je průměrná délka ţivota ţen 81,3 let a muţů 74,9 let). Počet uzavřených manţelství pomalu klesá (tempem 1 ve srovnání s 4,7 v EU). Rozvodovost stoupá (1,1, ale mělo by být zaznamenáno, ţe to je pořád méně neţ evropský průměr, který činí 2,1). Chorvatsko se svým počtem rozvodů a nemanţelských dětí (10,4 ve srovnání s 31,6 v EU) řadí k těm tradičnějším zemím v Evropě. Počet jednočlenných rodin roste (12,5%), coţ představuje velké riziko chudoby, ale toto číslo je významně niţší neţ v zemích EU. Struktura domácností se mění. Roste počet jednočlenných a dvoučlenných bezdětných domácností; takové rodiny uţ tradičně představují velké riziko chudoby (44%). 29 Ve srovnání s předchozím sčítáním z roku 1991 byl zaznamenán 2% nárůst počtu rodin se třemi či více dětmi. Narozdíl od ostatních transformujících se zemí trpí Chorvatsko devastací národního materiálu, lidských zdrojů a ekonomie z důvodu války. Roku 2003 byl zaznamenán nepatrný ekonomický růst. Ve srovnání s jinými zeměmi střední a východní Evropy má Chorvatsko nízkou inflaci (3% roku 2005). Je zaznamenán stálý růst mezd (koncem roku 2004 byla průměrná mzda 600 EUR). Diskriminace ţen je zjevná. Jejich příjmy jsou o 11% niţší neţ muţů. Tato nesrovnalost se zvyšuje na nejvyšších úrovních (aţ 20%). Zdravotní ukazatele Třebaţe data o průměrné délce ţivota ukazují stav zdraví jednotlivých zemí. Ještě lepším ukazatelem tohoto stavu jsou jiné indikátory, jako úmrtnost (11,2), úmrtnost osob starších 65 let (52,5%), dětská úmrtnost (6,1 v Chorvatsku a 4,6 v EU) a kojenecká úmrtnost (8,5). Kdyţ se tyto informace srovnají s informacemi z jiných zemí, je moţno pozorovat zlepšení zdravotní péče pro určité skupiny obyvatelstva (děti a starší osoby). Analýza příčin úmrtí ukazuje, ţe ischemická srdeční choroba, mozková mrtvice, srdeční nedostatečnost a zhoubné nádory představují největší riziko úmrtí. Nádory a skupina nemocí oběhu tvoří tři čtvrtiny příčin všech úmrtí. Nezaměstnanost Ţeny jsou také diskriminovány na pracovním trhu. Podle kritéria registrované nezaměstnanosti (tato metoda lépe ukazuje strukturu nezaměstnaných a stav státního systému) má Chorvatsko 18%-ní nezaměstnanost, která je následkem strukturálních změn v ekonomice, likvidací a bankrotů, stejně jako velké propouštění zaměstnanců. Počet nezaměstnaných pomalu klesá, ale podíl ţen v tomto počtu vytrvale stoupá. Počet nezaměstnaných nad 50 let věku rychle stoupá (asi pětina nezaměstnaných). Fakt, ţe mladí lidé tvoří asi 30% nezaměstnaných je důvodem k obavám. Nezaměstnanost mladých lidí je dvakrát vyšší neţ průměr. Úroveň dlouhodobé nezaměstnanosti je vysoká, velkou část z ní opět tvoří ţeny. Struktura vzdělanosti je nejdůleţitějším rozhodujícím činitelem v délce nezaměstnanosti a nerovném postavení na pracovním trhu. Většina nezaměstnaných jsou lidé se středoškolským vzděláním, přičemţ lidé s niţším vzděláním mají obrovské problémy s hledáním práce a ti nedostatečně zruční ještě více. Převládá politika pasivní nezaměstnanosti. Koncem loňského roku přijala vláda Republiky Chorvatsko Akční plán národní zaměstnanosti (2005 aţ 2008), zaloţený na evropské strategii. Jeho skupina opatření je zaměřena na zaměstnání obtíţně zaměstnatelných skupin. Bydlení Republika Chorvatsko nemá ţádné programy pro zhodnocení potřeb a stavbu sociálního bydlení. Podíl sociálního bydlení v Chorvatsku činí asi 3%, coţ je významně méně neţ v Evropě. Počet stavěných sociálních bytů je nedostatečný a ty, které uţ byly postaveny neodpovídají potřebám. Přes 90% občanů vlastní nemovitost, coţ je dvakrát tolik co v EU, ale struktura a kvalita bytového fondu je obzvláště kritická. Finanční pomoc pro pokrytí nákladů na bydlení je zohledněna v rozpočtu místní vlády, zatímco pomoc pro koupi paliv je zahrnut v regionálních rozpočtech. Chudoba 30 Podle údajů Světové banky je mez chudoby v Chorvatsku asi 11%. Chorvatsko je v polovině měřítka chudoby států EU. Riziko chudoby se v období od roku 2001 do roku 2004 pohybovalo v rozmezí 17-18%. Giniho koeficient rozdílnosti příjmů je 0,29 (podobně jako v Evropě). Tato míra by byla mnohem vyšší, pokud by byly vyňaty důchody a jiné sociální transfery. Riziko chudoby je vyšší u muţů neţ u ţen (18% a 15,1% v tomto pořadí). Venkovské jednočlenné a jedno - aţ dvoučlenné domácnosti jsou nejchudší. Podle některých studií je subjektivní vnímání chudoby v Chorvatsku vyšší neţ objektivní ukazatele. Jedním z nejvýznamnějších ukazatelů ţivotní úrovně je HDP na hlavu ve vztahu ke kupní síle. Tato informace je pro Chorvatsko méně příznivá ve srovnání s jinými zeměmi EU, jelikoţ ukazuje, ţe chorvatský občan můţe se svým HDP koupit přesně pod 50% toho, co průměrný Evropan. Sluţby sociální pomoci a sociálního blahobytu V Republice Chorvatsko je na pravidelné podpoře 120.000 lidí. Chorvatsko vyčleňuje 5,4% svého HDP pro systém sociální podpory a zabezpečení. Penze, přídavky na děti, sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti a odškodnění placené veteránům Občanské války a jejich rodinám zvýhodňují zejména oblasti nejvíce zasaţené válkou a některá odškodnění jsou zahrnuta ve výdajích sociálního zabezpečení. Mnoţství pomoci je určeno rozhodnutím příslušného ministra a toto mnoţství je v Chorvatsku extrémně malé (něco přes 50 EUR). Více neţ 90% příjemců nemá ţádný jiný příjem neţ sociální pomoc. Ve struktuře příjemců sociální pomoci převládají jednočlenné rodiny a rodiny bez příjmu (přes 90%). Více neţ 40% příjemců sociální pomoci je nezaměstnaných, z nichţ 30% příjemců dostávají podporu pět aţ deset let. Síť sociálních sluţeb je extrémně centralizovaná. Jistou decentralizaci lze pozorovat ve vztahu k sociální ochraně starších lidí. Státní systém ovládá poskytování sluţeb a pomoci, i kdyţ cesta vstupu soukromého ziskového i neziskového sektoru je otevřená (počet domovů pro starší osoby a dlouhodobě nemocné zaloţené soukromými osobami nebo nevládními organizacemi se zvýšil). Existuje tendence směrem k deinstitucionalizaci, i kdyţ institucionální model ve skutečnosti převládá. Systém sociální podpory je stále pod státní kontrolou, kde stát jako jediný nese odpovědnost jakoţto tvůrce, nositel a prováděcí orgán opatření sociální politiky. Probíhají přípravy na reformu systému sociální pomoci, které by měly zčásti odstranit výše zmíněné chyby a dát příjemcům více moţností výběru poskytovatele sociálních sluţeb. Také se vede diskuse o návrhu na reformu zdravotnického systému, která definuje řadu opatření k reorganizaci financování zdravotnictví. Cílem tohoto návrhu je, aby všichni občané byli povinni podílet se na nákladech na zdravotnictví, ovšem s poskytnutím modelu dotací mimo zdravotnický systém pro ty nejchudší. Návrh zlepšuje dostupnost systému zdravotnictví navýšením počtu primárních zdravotnických jednotek a zlepšením nouzové zdravotnické péče, stejně tak je plánována řada dalších moţností. Vzdělání Struktura vzdělání populace se konstantně zlepšuje, ale zůstává nepříznivou. Podle sčítání z roku 2001 nemá 18% populace nad 15 let ţádné nebo nedokončené základní vzdělání. 47% populace má středoškolské vzdělání, zatímco 11,9% populace má 31 vzdělání vyšší úrovně. Pokud jsou analyzovány jednotlivé věkové skupiny, zvláště mladší populace, je situace mnohem povzbudivější Informace o zahrnutí dětí a mladých lidí do vzdělávacího systému a poměru dokončení vzdělání nejsou systematicky sbírána, coţ sniţuje moţnost analýzy efektivity vzdělávacího systému. Pouze 43% dětí je zahrnuto v předškolním vzdělávacím systému, 98% v základním vzdělávacím systému a 94% ve středoškolském vzdělávacím systému. Analýzy úspěšného ukončení vzdělání nejsou zcela spolehlivé. V rámci středoškolského vzdělání je většina studentů zahrnuta v tříletých vzdělávacích programech a čtyřletých odborných školách (70,1%), na středních školách (25,5%) a uměleckých školách (2,2%), zatímco 2,2% je zahrnuto v programech pro studenty s vývojovými problémy. Přes 70% studentů pokračuje ve vzdělávání v rámci institucí vyššího vzdělávání. Neexistují ţádné spolehlivé informace o vzdělávání dospělých. Probíhá zavedení systému vyššího vzdělávání v souladu s opatřeními boloňského procesu. Výše zmíněné ukazatele podávají realistický obraz současné situace, ale před provedením sociálních zásahů potřebuje kaţdá oblast přesnější zpracování a analýzu sebraných dat. 1. Sociální ekonomika: zahraniční koncepty a perspektivy v ČR PhDr. Oldřich Čepelka, ředitel TIMA Liberec s.r.o. Sociální ekonomika (SE) 10 se dnes v zemích EU povaţuje za součást veřejné politiky, která na neziskovém základě usnadňuje sociální začlenění znevýhodněným skupinám obyvatel, vytváří pro ně nová pracovní místa, poskytuje jim vzdělání a kvalifikaci a umoţňuje účast na ţivotě většinové společnosti. Má tedy pozitivní dopady do sociální integrace skupin, resp. do celkové soudrţnosti společnosti, do zaměstnanosti obyvatelstva i do systému sociálních a vzdělávacích sluţeb. SE je příleţitost, jak se o sebe do velké míry mohou postarat i lidé, kteří by toho jinak nebyli schopni vinou některého vrozeného nebo získaného znevýhodnění. V širším smyslu se SE ztotoţňuje s celým komunitním sektorem, tedy s vytvářením místních podniků, ţivností a druţstev, příp. se sem zahrnují i veřejně prospěšné práce, sousedská výpomoc a domácí hospodářství. Jindy se za podstatný znak povaţuje účast zaměstnanců nebo i odběratelů na spolurozhodování, ať uţ patří ke společensky znevýhodněným osobám, nebo ne. Příliš široké pojetí SE však brání přípravě a uplatnění nástrojů pro její rozvoj. Nemyslím si proto, ţe součástí sociální ekonomiky je jakékoli výrobní druţstvo, jakákoli nestátní nezisková (občanská) organizace, jakýkoli místní podnik nebo ţivnost. Za jeden z definičních znaků SE povaţuji to, ţe z ní mají přímý prospěch společensky znevýhodněné skupiny obyvatel - buď tím, ţe jsou příjemci zboţí a sluţeb, které jim napomáhají k sociální integraci, anebo tím, ţe jsou v organizacích SE alespoň částečně zaměstnáni (včetně sebezaměstnávání). Ne všechny ekonomické svépomocné aktivity jsou veřejně prospěšné. Pojetí SE ve světě jsou podobná 10 Někteří kolegové pouţívají místo výrazu sociální ekonomika - sociální ekonomie. Není to myslím nejvýstiţnější moţnost. Sociální ekonomie je nanejvýš vědecká disciplína nebo studijní obor, neboť „ekonomie“ je slovo pro označení poznatků, nikoliv činů. Naproti tomu sociální ekonomika je součást skutečných ekonomických dějů (výroba, prodej, podnikání), tedy součást reálného chování lidí a organizací. 32 Kanada: Kanadská vláda poprvé vyhlásila program podpory SE aţ v únoru 2004. Podle ní je SE podnikatelský neziskový segment ekonomiky, který se snaţí zlepšit sociální, ekonomické a ekologické podmínky v komunitách. Zahrnuje druţstva, nadace, úvěrová druţstva, neziskové organizace, dobrovolnický sektor, charity a podniky sociální ekonomiky. Federální rozpočet Kanady počítá s výdaji na posilování kapacit SE. Podniky sociální ekonomiky (sociální podniky) fungují jako jiné soukromé obchodní společnosti a produkují výrobky a sluţby pro trţní ekonomiku, avšak řídí se a zisk přerozdělují podle sociálních a ekologických cílů. Jedním z těchto cílů je zlepšování podmínek pro ţivot jednotlivců a skupin. Nehovoří se tedy výhradně o „společensky znevýhodněných skupinách“. Sociální podnik se nepozná podle toho, ţe podporuje přímo tyto skupiny, nýbrţ podle toho, ţe má neziskový charakter a sleduje sociální a ekologické cíle. EU: Generální ředitelství Evropské komise pro podnikání a průmysl zdůrazňuje rostoucí význam SE v členských zemích i na úrovni Unie. Zahrnuje sem druţstva, svépomocné společnosti (úvěrové druţstevní společnosti, vzájemné pojišťovny apod.), občanská sdruţení, nadace a sociální podniky. Subjekty SE jsou velkou příleţitostí pro podnikání a vznik pracovních míst všude tam, kde se tradiční podnikatelské struktury, zaloţené na investicích kvůli zisku, neuplatní. SE přitom vzniká z ekonomických a sociálních potřeb členů těchto subjektů. Samotné sociální podniky nemají ţádné univerzálně platné vymezení. Charakteristickým znakem je to, ţe tyto podniky spojují sociální (či přesněji: societální) účel své existence s podnikatelským duchem, příznačným pro soukromý sektor. A dále, ţe svůj zisk reinvestují tak, aby dosáhly dalších sociální nebo komunitních cílů. Mohou být registrovány jako soukromé obchodní společnosti např. s.r.o.), jako druţstva, sdruţení, dobrovolnické organizace, charity, vzájemně prospěšné společnosti a některé dokonce nemají právní subjektivitu 11. Sociální podniky se na rozdíl od ostatních veřejně prospěšných neziskových organizací zaměřují více na zaměstnanost a jsou také řízeny racionálněji, v duchu efektivního podnikání. Mohou fungovat jako podnikatelský inkubátor pro nezaměstnané, kteří se na konci podpůrné doby rozhodnou, zda se budou ucházet o zaměstnání nebo zkusí samostatné podnikání. Sociální druţstva a další subjekty italské sociální ekonomiky V Itálii je sociální ekonomika velmi rozvinutá hlavně díky druţstvům, především tzv. sociálním druţstvům, dalším neziskovým organizacím, nadacím, bankám a katolické církvi. Ty všechny jsou spolu s veřejnou správou klíčovými hráči na poli sociální ekonomiky. Italské právo od roku 1997 obsahuje zvláštní kategorii tzv. ONLUS organizací, tedy neziskových organizací zaloţených pro sociální účely. Sociální druţstva v Itálii expandovala zejména po přijetí zákona v r. 1981. Jejich počet se od roku 1985 zvýšil ze 650 na současných 5 tisíc (z nich asi polovina je zaměřena na sociální pomoc a péči). Začala vznikat zejména v souvislosti s krizí italského státu blahobytu na konci 80. let. Dnes mají asi 125 tisíc zaměstnanců a na 30 tisíc dobrovolníků a dalších spolupracovníků. V 90. letech nastal další rozkvět díky reformě sociálních sluţeb. V první řadě sociální druţstva naplňují zájem komunity na uspokojování potřeb obyvatel a začlenění občanů do ţivota většinové společnosti. Současně ovšem sledují svůj vnitřní a 11 Takové pojetí je ovšem v samotné ČR zatím nemoţné, protoţe náš právní řád staví v podobných případech výhradně na právní subjektivitě a na rozlišení právních forem subjektů. Tak například statut sociálního podniku či veřejně prospěšného podniku nelze připsat některému typu obchodní společnosti. 33 vlastně prvotní účel: poskytovat zboţí, sluţby, práci nebo jinou pomoc vlastním členům za výhodnějších podmínek, neţ by to bylo moţné na volném trhu 12. Samotný zákon o sociálních druţstvech předpokládá, ţe druţstva se věnují: A/ poskytování sociálních, zdravotních nebo vzdělávacích sluţeb obyvatelům komunity či regionu, B/ podnikání v různých oblastech (např. zemědělství, průmyslu, obchodu), avšak s tím, ţe zaměstnány jsou přednostně společensky znevýhodněné osoby. Podle toho se rozlišují sociální druţstva typu A a typu B. U typu A je běţné, ţe se druţstva specializují pouze na jednu cílovou skupinu. Nejčastěji to bývají zdravotně postiţení lidé a mládeţ, dále starší občané, mladí lidé za hranicí chudoby a další. Typ B je vpodstatě svépomocným druţstvem Lze také hovořit o kodexu etického chování sociálních druţstev. Očekává se totiţ: a) ţe druţstvo a jeho sluţby se budou vztahovat pouze k určitému dostatečně malému území (nebudou vznikat nebo sluţby nabízet celostátně), b) ţe si udrţí malou velikost (nebudou expandovat v případě obchodních úspěchů), c) ţe se stanou členem asociace, konsorcia nebo sítě sociálních druţstev (coţ současně znamená určitou kontrolu, ale i politickou, právní a další podporu). Prostředí pro podnikání italských sociálních druţstev Existence sociálních druţstev má oporu v italské Ústavě. Například v článku 3 Ústavy se hovoří o tom, ţe všichni občané mají stejnou sociální hodnotu a ţe povinností Italské republiky je odstraňovat překáţky ekonomické a společenské povahy, které poškozují svobodu a rovnost občanů… Článek 32 prohlašuje, ţe Italská republika zajišťuje zdraví jako základní právo individuálního a společného zájmu a zaručuje bezplatnou zdravotní péči… Článek 38 říká, ţe kaţdý občan, který není schopen pracovat nebo který nemá nutné ţivotní prostředky, má právo na podporu. … Zdravotně postiţení občané mají právo na vzdělání a odborný výcvik… - Tyto a další základní prvky legislativy sociálního státu zakládají přímo podmínky pro rozvoj sociální ekonomiky a můţeme je snadno porovnat s legislativní situací v ČR. Sociální druţstva a sociální ekonomika jako taková se nechápe jako prostá charita. Je to součást ekonomiky, vpodstatě podnikání za zvýhodněných podmínek. Sociální druţstva mají jasnou oporu v zákonodárství, jsou preferovány při zadávání veřejných zakázek, mají o 5 % niţší odvody do systému sociálního pojištění, vyuţívají povinnosti obchodních společností podporovat znevýhodněné občany (podobně jako u nás zdravotně postiţené), mají konsorcia, které druţstvům pomáhají v jejich podnikání a za výhodných podmínek mohou získávat finanční prostředky. Lepší hospodářské podmínky se promítají i do odběratelských vztahů a do ceny, avšak druţstva musí i za zvýhodněnou cenu přinést prvotřídní kvalitu. Běţná a velmi úzká je spolupráce sociálních druţstev s obcemi. Je tomu tak nejen proto, ţe postavení sociálních druţstev v místní ekonomice je dostatečně silné, ale i tím, ţe tvoří přirozenou a tradiční součást italského veřejného ţivota. Jiţ od středověku v Itálii fungují dobročinné a pomáhající organizace, které jsou jakoby předzvěstí silného třetího sektoru v soudobé společnosti. Některé samosprávy vytvářejí s druţstvem „společný podnik“, např. pro sběr druhotných surovin ve městě. Silný je rovněţ vztah těchto druţstev k církvi a k bankovnímu sektoru. Bankovní sektor v Itálii prošel po roce 1991 masivním odstátněním a právě privatizace umoţnila, aby se 12 Právě tento aspekt vede k určitému rozostření pojmu sociální ekonomiky, neboť se můţe vztahovat i na případy, kdy společensky znevýhodnění lidé nejsou ani zákazníky, ani zaměstnanci. V nejširším pojetí pak SE splývá s celým tzv. komunitním (u nás bychom spíše řekli: komunálním) sektorem místních sluţeb a řemesel. 34 v bankách začaly lépe prosazovat veřejně prospěšné účely. Spojení církevních charitativních tradic a občanských iniciativ vedlo k větší angaţovanosti bank v neziskové sféře. Sociální ekonomika jako pojem má výrazný politický kontext. Sociální ekonomika v uvedeném pojetí je v dobrém souladu s pojmem občanské společnosti. Chápeme-li občanskou společnost jako společnost odpovědných, samostatných a solidárních občanů, sebevědomých a iniciativních, kteří se volně sdruţují při sledování svých osobních anebo veřejných zájmů, pak SE je přirozenou a společensky plně přijatelnou odpovědí na znevýhodnění, která postiţení lidé nemohou odstranit nebo plně kompenzovat sami. SE však vyrůstá z kombinace této odpovědnosti, samostatnosti a solidarity (např. solidarita bez samostatnosti vede k silnému pečovatelskému státu, samostatnost bez solidarity k extrémně liberální a izolacionistické společnosti.) Zdá se proto, ţe pojem SE můţe těţit ze všech tradičních politických koncepcí, resp. ţe odpovídá ideovému zaměření všech demokratických politických stran. Liberální koncepce vychází stejně jako SE z realizace individuálních svobod a potřeb, tedy i svobody sdruţovat se a být iniciativní v cestě za naplněním vlastního pracovního a společenského uplatnění. Konzervativní občanské strany zdůrazňují stabilizující hodnoty ve společnosti, z nichţ k nejvýznamnějším patří instituce jako rodina, církev nebo komunita. SE navazuje na pletivo mezilidských vztahů v místních komunitách a na přirozenou sociální kontrolu. Sociálně demokratické koncepce budují svoji ideologii jiţ tradičně na myšlence solidarity mezi občany, na hodnotě vzájemně propojené sounáleţitosti všude tam, kde síly jedince nestačí. V ideologické rovině tak sociální ekonomika můţe mít aktivní obhájce ve všech hlavních politických stranách a hnutích. 2. K rozvoji sociální ekonomiky v ČR Občanské sdruţení Orfeus v rámci svého projektu Hefaistos přikročilo k celostátnímu dotazníkovému šetření, které je právě ve fázi sběru dat (takţe zatím nemůţeme předloţit jeho výsledky), je však patrně prvním velkým pokusem v ČR o zmapování problematiky sociální ekonomiky dotazováním na místní úrovni. Průzkum má zjistit vědomí „přímo zainteresovaných skupin zástupců zadavatelů sluţeb a subjektů SE“ o sociální ekonomice, zjistit vybrané kapacity pro SE a názory zainteresované veřejnosti na další rozvoj SE, včetně návrhů na legislativní změny a tzv. postuláty SE. Dotazovanými jsou volení představitelé obcí s rozšířenou působností, příslušní úředníci městských úřadů, poskytovatelé vybraných sluţeb (zejména nestátní neziskové a příspěvkové organizace), a také zaměstnavatelé společensky znevýhodněných osob (např. výrobní druţstva). Průzkum chce vyhledat 1. problémy a slabá místa SE, jak je vidí dotazovaní, 2. návrhy na řešení a 3. směry dalšího postupu zadavatele v celém projektu. Zatímco všeobecná odborná debata o sociální ekonomice sotva kdy skončí a stále bude něco uţitečného přinášet, pro účely průzkumu jsme se museli rozhodnout a dostatečně jasně vymezit pojem sociální ekonomiky, resp. sociálního podniku. Pracujeme s pojetím, podle něhoţ sociální ekonomika pomáhá společensky znevýhodněným skupinám tím, ţe pro ně vytváří pracovní příleţitosti, pomáhá vytvářet odbyt pro jejich výrobky a sluţby anebo je připravuje na samostatné uplatnění na trhu práce. Pro účely průzkumu jsme ztotoţnili subjekty SE se sociálními podniky, ačkoliv je zřejmé, ţe mezi podnikem a například neziskovým občanským sdruţením (závislým více na dotacích a grantech neţ na samostatných zakázkách) je velký rozdíl. Sociální podniky v našem vymezení 35 poskytují sociální, zdravotní a vzdělávací sluţby společensky znevýhodněným obyvatelům obce nebo regionu, aby zvýšily jejich zaměstnatelnost (tj. některé sluţby sociální integrace), anebo poskytují výrobky a sluţby pro otevřený trh, avšak jsou přitom podporovány (např. daňovými úlevami, přednostními zakázkami apod.), neboť přednostně či většinově zaměstnávají společensky znevýhodněné občany. Sociální podnik však není definován právním typem a proto sociálním podnikem jsou jen některé příspěvkové organizace, některé o.p.s., některá druţstva, některá občanská sdruţení atd. Například sociální druţstva jsou ta druţstva, která zaměstnávají většinu společensky znevýhodněných osob anebo znevýhodněným skupinám své sluţby nabízejí. Problémy rozvoje sociální ekonomiky v ČR Moţný rozvoj SE v ČR naráţí na řadu neřešených aspektů či problémů. Jde například o to, ţe neexistuje dobrý systém průběţného financování projektů sociální ekonomiky, ţe se SE dosud zaměřuje převáţně na zdravotně postiţené občany a málo na ostatní společensky znevýhodněné skupiny obyvatel, ţe problematika není řešena komplexně a např. legislativa je roztroušena do různých zákonů (o o.p.s., o daních z příjmu, o zaměstnanosti aj.) nebo ţe se pro individuální plátce daně z příjmu ze závislé činnosti (zaměstnance) zatím neotevřela moţnost daňových asignací (které by nejspíš sice neznamenaly celkově větší příliv peněz do neziskových aktivit, avšak posílily by svobodnou volbu občanů a moţnost aktivně podporovat projekty SE). Rovněţ tak chybí statut veřejné prospěšnosti (neziskovosti) pro obchodní společnosti, které by se jinak mohly stát řádným sociálním podnikem, zatímco obecně prospěšným společnostem hrozí, ţe budou z právního řádu vyloučeny bez rovnocenné náhrady. Z hlediska financování se budoucí naděje vkládají stejně jako v současnosti do pomoci strukturálních fondů EU. V připravovaném operačním programu „Rozvoj lidských zdrojů a zaměstnanost“ pro období 2007-2013 jde o to, koncipovat sociální ekonomiku jako základní nástroj, který pomůţe řešit otázky zaměstnanosti, vzdělávání, společenského uplatnění a začlenění znevýhodněných skupin obyvatel. Citujme zde z návrhu Národního rozvojového plánu ČR 2007-13 (leden 2006): Třetím specifickým cílem operačního programu Rozvoj lidských zdrojů a zaměstnanost je „Posílení integrace osob ohroţených sociálním vyloučením, rozvoj institucí a kvality sluţeb zaměřených na sociální integraci a odstraňování bariér znesnadňujících účast na trhu práce, včetně diskriminace podle pohlaví. Intervence v rámci tohoto cíle se zaměří především na pomoc osobám ohroţeným sociálním vyloučením nebo osobám sociálně vyloučeným, a to formou přímé podpory těchto osob a formou zvyšování kvality a dostupnosti sociálních sluţeb pro tyto osoby včetně posilování místních partnerství. Podporována budou opatření vedoucí ke zvyšování zaměstnatelnosti těchto osob a opatření směřující k lepší slučitelnosti rodiny a zaměstnání. Podpořeno bude rovněţ prosazování rovných příleţitostí ţen a muţů na trhu práce. Zvláštní pozornost bude věnována příslušníkům romských komunit a migrantům a dalším skupinám z odlišného sociokulturního prostředí. Sociální začleňování znevýhodněných skupin obyvatelstva bude podpořeno zejména prostřednictvím podpory subjektů poskytujících sociální sluţby vedoucí k integraci do trhu práce a do společnosti. Důraz bude také kladen na rozvoj systému sociálních sluţeb zejména cestou dalšího vzdělávání sociálních pracovníků a pracovníků působících v sociálních sluţbách.“ Podpůrné procedury při vytváření podnikání v oblasti ţivotního prostředí Flor dellˇAgnolo, Fundación Deixalles, Eivissa Crea, Španělsko 36 Dobré odpoledne Vám všem přítomným, nejprve bych chtěla představit nadaci Deixalles. Uţ tu o ní trochu přede mnou mluvil pan Toni Pons. Ve svém vystoupení se budu odkazovat i na Power Pointovou prezentaci, kterou vidíte na plátně za mnou. V nadaci Deixalles pracuji v oblasti Baleárských ostrovů, konkrétně Mallorcy a Menorcy. V projektu rozvíjíme zejména téma vztahu s prostředím. Co je nadace Deixalles ? Nadace Deixalles je nezisková organizace, která působí na ostrově IBIZA ve prospěch sociálního a pracovního znovu zařazení osob ohroţených na trhu práce z důvodu duševní nemoci. Jaké jsou cíle nadace Deixalles ? 1. Sociální integrace a integrace na pracovišti pro osoby s různými sociálními problémy (chudoba, dlouhodobá nezaměstnanost, přistěhovalci, drogová závislost, těţká osobní sociální situace) prostřednictvím sběru a obnovy velkých odpadních a zbytkových předmětů (nábytek, zařízení/stroje), které vlastník jiţ nepotřebuje či nehodlá nadále provozovat. 2. Propagace - reklama vzájemně výhodného obchodu jinak řečeno slušně vedeného obchodování (poznámka překladatele, vzhledem k neexistenci jednotného významového slovníku pojmu „slušný obchod“ – obchodní činnost založená na vzájemně výhodném obchodování, s vědomím ne maximálních zisků, ale ani „pod cenou“ , kde i partner ví, že je to obchod s prvky solidárnosti, při zachování fungování tržního mechanismu) Nadace Deixalles byla zaloţena na ostrově Mallorca před 20ti lety a na ostrově IBIZA začala plně působit v roce 2005 a to díky obchodu slušného obchodování („La botiga solidária). Nadace Deixalles zakládá svou činnost na třech ústředních tématech: - sociální téma, - téma ţivotního prostředí, - ekonomické téma. Kaţdá tato oblast je velmi významná a nemůţe existovat bez ostatních. Sociální téma je definováno součtem aktivit, které jsou uskutečňovány formou pomoci lidem s obtíţemi tak, aby nacházeli nástroj k rozvoji a integrovali se do naší společnosti. Musí rovněţ pracovat přímo na propagaci vzájemně výhodného obchodu, jinak řečeno „slušně vedeného obchodování“. Téma ţivotního prostředí definuje činnost pracoviště naší instituce v oblasti obnovy, znou zuţitkování a recyklace velkých odpadních a zbytkových předmětů (nábytek, elektrické stroje a zařízení). Pracovní prioritou naší organizace zde je tedy znovu pouţívání vyhozených nebo odloţených předmětů. Ekonomické téma představuje ekonomickou činnost, kterou musí nadace uskutečňovat k dosaţení svých sociálních a environmentálních cílů, přičemţ sleduje a dodrţuje ekonomický model v souladu s měřítky ekonomické a sociální solidarity. Pracoviště – kancelář Deixalles Eivissa lze charakterizovat následovně: a) obchod slušného obchodování LA BOTIGA SOLIDÁRIA: - slušné obchodování přichází na ostrov IBIZA v roce 2003 z Nadace Deixalles, kdy je zaloţena LA BOTIGA SOLIDÁRIA, - slušné obchodování komercializuje výrobky z druţstev v Africe, Ásii a Latinské Americe s tím, ţe zajišťuje (zaručuje) slušnou cenu pro výrobce, - na Baleárských ostrovech existuje síť obchodů stejně jako ve Španělsku a v ostatní Evropě 37 - vitrínou této činnosti a nejlépe prodávaným výrobkem slušného obchodování je káva, b) orientační sluţba pro zaměstnání: touto sluţbou usnadňujeme pro kolektivy s rizikem sociální exkluze znovu zařazení na pracoviště, lidé, odeslaní z radnice ze středisek primární pozornosti přijdou k našim dveřím a najdou je otevřené, někteří z těchto lidí budou poradcem uvedeni do integrovaného itineráře pro zařazení do recyklačních dílen v našem skladu, c) sklad v němţ jsou umístěny tyto výrobní aktivity: - dílna na opravy elektrických zařízení a strojů (hlavně ledničky a chladničky, pračky, TV přijímače...), - dílna na opravy nábytku, - domácí sbírka nábytku, zařízení a strojů (s naším vlastním nákladním autem), - trh s pouţitým zboţím (k získání nábytku, zařízení a strojů pro dary). Obrázky za mnou postupně ukazují jednotlivé pracoviště. Děkuji za Vaši pozornost a pokud máte zájem nás kontaktovat, neváhejte. přepis ze zvukového záznamu SČMVD a sociální ekonomika Ing.Karel Rychtář, Svaz českých a moravských výrobních druţstev (SČMVD) sdruţuje více jak 260 členských druţstev, z nichţ nejméně 45 je tradičních i nově vzniklých subjektů, zaměstnávajících převáţně osoby s různým typem a stupněm zdravotního postiţení. Aktivitu v oblasti podpory rozvoje sociální ekonomiky v ČR vyvíjí jiţ více jak 10 let, je zapojen do řady projektů, je členem evropských i světových druţstevních organizací. Zúčastňuje se všech významnějších konferencí a akcí (Brusel, Salamanca, Krakov, Luxemburg, Paříţ) jiţ od roku 1996. Byl organizátorem Evropské konference o sociální ekonomii v Praze v roce 2002, první svého druhu v zemích mimo Evropskou patnáctku. Kromě stávajícího zapojení do projektu HEFAISTOS spolupracuje na dalších projektech relevantního zaměření, realizuje i svůj vlastní projekt (CIP EQUAL ESF) na podporu vzniku a rozvoje sociálních druţstev na území moravských krajů. Nezávisle na tom usiluje o zakotvení potřebných priorit do programového rámce operačních programů EU v ČR pro období 2007-13, oceňuje konstruktivní přístup nejen neziskových organizací a sociálních partnerů, ale i ministerstev, zejména MPSV ČR, který po zkušenostech minulých let není samozřejmý. Jako zástupci podnikatelů – podnikatelského vnímání sociální ekonomiky se nelišíme od neziskových organizací či jiných subjektů chápáním, teoretickými východisky ani praktickými postupy. Lišíme se jen prioritami. Základ kaţdého (tedy i sociálně motivovaného) podnikatelského projektu vidíme v obchodně – podnikatelském záměru, lhostejno zda jde o svépomocnou sociální sluţbu, školku, podnik komunálních sluţeb nebo moderní průmyslový podnik. Prostředí nás všemi prostředky vychovává ke konzumu, roste počet lidí s těmito sklony. Na sociální ekonomice se lze jen podílet – nelze ji „konzumovat“. Jsme přesvědčeni, ţe klíčovými slovy nejsou spotřebované finance, nástroje podpory, ale především svépomoc, solidarita, schopnost a vůle překonávat překáţky (byť s podporou) vlastními silami. Problémy kromě jiného vidíme v trochu černobílém vnímání pojmů „neziskový“ a „podnikatelský“ subjekt. Jako druţstevníci vnímáme nedostatek informací o moţnostech a 38 přednostech druţstevní formy jako jednoho z pilířů sociální ekonomiky. Druţstvo umoţňuje kromě snadného zaloţení s nízkým vstupním kapitálem participaci aktivních členů, vyšší kredit vůči autoritám, bankám i municipalitám. Umoţňuje i vstup členů bez pracovního vztahu (dobrovolníků, uţitečných pro budování sociálního kapitálu). Jsme připraveni pomáhat, své členy podporujeme a poskytujeme jim nejen radu a pomoc. Věříme, ţe české prostředí jiţ překonalo období předsudků a začíná chápat (nikoli přeceňovat, ale oceňovat) moţný přínos sociální ekonomiky pro stabilitu prostředí a zejména pro začleňování znevýhodněných osob do ekonomického ţivota a k niţší závislosti na sociální síti. Úloha národních tématických sítí při rozvoji projektů sociální ekonomiky Vladislava Ţiţková, PriceWaterhouseCoopers Praha, Česká republika Dobré odpoledne, chtěla bych za národní podpůrnou skupinu nejprve poděkovat panu Slobodníkovi za pozvání a zároveň Vám trochu přiblíţit Národní tématické sítě. Jedním z klíčových principů CIP EQUAL je mainstreaming. Pravděpodobně většina z Vás ví co to je. Pro ty, kteří nebudou vědět, to je zavádění ověřených inovativních přístupů projektů do zavedené praxe a politiky zaměstnanosti a lidských zdrojů na lokální, regionální, národní a evropské úrovni. Hlavním nástrojem při aplikaci tohoto principu jsou právě národní tématické sítě (NTS). Co to jsou NTS? Je to most spojující osoby z praxe (rozvojových partnerství) se zákonodárci a tvůrci politik, míní se tím zástupci ministerstev, například ministerstva školství, průmyslu a obchodu, ministerstva práce a sociálních věcí, ale například i ministerstva vnitra. Zároveň NTS slouţí jako fórum pro navázání kontaktů a sdílení informací. Umoţňují rozvojovým partnerstvím s podobným zaměřením výměnu informací mezi sebou a dalšími zainteresovanými osobami, identifikovat a ověřit účinnost a po té sdílet a šířit takzvanou dobrou praxi. V české republice je šest tématických sítí: a) zlepšování přístupu a návratu na trh práce pro osoby obtíţně integrovatelné, b) zakládání podniků a rozvoje individuálního podnikání, c) posilování sociální ekonomiky, zejména komunitních sluţeb, d) podpora adaptability a celoţivotního učení, e) rovné příleţitosti muţů a ţen, f) integrace na trh práce pro cizince a osoby ohroţené rasovou nesnášenlivostí. V čele kaţdé NTS stojí předseda. V ČR je tímto předsedou vţdy zvolen zástupce některého rozvojového partnerství, coţ by mělo být přínosem pro kaţdou z nich – oni sami budou moci ovlivňovat a usměrňovat cíl této skupiny. Na jejich práci se účastní jednotlivá rozvojová partnerství, zástupci řídícího orgánu, zástupci privátního sektoru a další subjekty mající zájem na vyuţití výstupů z těchto skupin. V ČR byla v únoru 2006 ustavující konference NTS, kde byl představen její hlavní koncept a kde byly také prezentovány zahraniční zkušenosti. Zároveň proběhl první seminář, kde se účastníci jednotlivých sítí setkali a získali informace o sobě navzájem. V dubnu tohoto roku proběhlo první pracovní setkání, kde jiţ začala příprava jednotlivých mainstreamingových strategií. Projednávány byly otázky kam se budou jednotlivé skupiny zaměřovat, s jakým cílem a jakých výstupů by chtěly dosáhnout. 39 Síť, která se nejvíce dotýká ORFEA a dalších rozvojových partnerství sociální ekonomie je skupina c) – posilování sociální ekonomiky, zejména komunitních sluţeb. Společnou diskusí, i na úvodním semináři, vzešel názor, ţe hlavním výstupem z práce této NTS by měly být metodologie sociální ekonomiky ověřená „zkušebním provozem“ dále implementovaná do dalších projektů a promítnutí této metodologie do relevantní legislativy. Na výše zníněném prvím pracovním setkání skupiny c) byla společnou diskusí nad zaměřením jednotlivých projektů vytipována klíčová témata: sociální podnik, sociální sluţby, rozvoj vzdělávání/kompetencí sociální ekonomika (průřezové téma). Skupina identifikovala, ţe pojem sociální ekonomika je hlavním motem této skupiny a ţe veškerá výše uvedená témata pod ní spadají. Jednotlivé projekty svým zaměřením při tom spadají nejméně do dvou z těchto oblastí. Cílem činnosti NTS je tedy čerpat z jednotlivých skupin získanou a ověřenou praxi a zajistit, jak by se dala zapracovat do sociální ekonomiky a následně jak by tato mohla přispět k popsání sociáoní ekonomiky v České republice. Rozvojová partnerství v NTS – skupině c) - tvoří: Farní Charita Starý Knín, Sdruţení propéči o duševně nemocné – FOKUS Praha, KAZUIST s.r.o. Třinec, Sdruţení pěstounských rodin Brno, o.s. ORFEUS a jeho projekt HEFAISTOS, Centrum komunitní práce Ústí nad Labem, Statutární město Havířov, Úřad práce v Chrudimi o.s. Nový Prostor Praha. Namátkou jsem vybrala, ne však podle důleţitosti, některé z projektů: Farní Charita Starý Knín – cíle rozvojového partnerství představuje praktické demonstrování zavedení terénních sociálních sluţeb ve venkovských oblastech (prvotní cílovou skupinou jsou ţeny ve venkovských oblastech a malých vesnic, které jsou nezaměstnané nebo nezaměstnaností ohroţené). Dalším cílem je korekce povědomí veřejnosti ke starým a zdravotně postiţeným lidem a propojení zaměstnanosti obtíţně zaměstnatelných ţen ( po mateřské dovolené nebo v předdůchodovém věku) se sociální sférou na venkově. Sdruţení pro péči o duševně nemocné – FOKUS Praha – cíle projektu tvoří zejména vytvořit teoretický model sociální firmy vyuţitelný v ČR, kdy cílovými skupinami jsou osoby s drogovou závislostí (SF SANANIM Praha ) a osoby dlouhodobě duševně nemocné (SF – FOKUSU Praha) a informovat o problematice sociální fyrmy jako takové. Sdruţení pěstounských rodin Brno – cílem tohoto rozvojového partnerství je vytvořit pracovní a vzdělávací program jako účinný předpoklad vstupu na trh práce pro mladé lidi odcházející po dosaţení plnoletosti z ústavní péče (dětských, výchovných a diagnostických domovů) nebo děti z pěstounských rodin, kdy sociální situace jim neumoţňuje postarat se hmotně o všechny děti. (poznámka editora - uvedený projekt je současně nadnárodním partnerem v projektu FETWE). Tyto projekty jsem vybrala, aby jste viděli tu širokou škálu cílů a aby jste současně viděli, ţe jsou víceméně propojené a dá se u nich najít podobná cílová skupina nebo obdobný cíl rozvojového partnerství. Proto si myslíme, ţe NTS jsou dobrou cestou jak ovlivnit aktuální 40 politiky v oblasti zaměstnanosti sociálně znevýhodněných skupin obyvatelstva. Je to i důvod proč se zapojit do NTS: větší přístup k inovativním řešením ( rozvojová partnerství si vyměňují vlastní zkušenosti a postupy a navzájem se účí, zároveň zapojují lidi ze státní správy ale i privátního sektoru), sdílení celoevropských zkušeností (účast na činnosti existujících pěti evropských tématických skupin, které pořádají semináře po celé evropě a členové naší NTS se jich mohou zúčastnit a mohou zde získat další zkušenosti k předání své skupině ). Děkuji za pozornost. (přepis ze zvukového záznamu) Projekt TourJob Gennari Fosca, TourJob, Turin, Itálie Dobrý den všem, děkuji Vám za tuto příleţitost, která nám byla dána k prezentaci projektu TourJob. Pracuji v oblasti turistiky uţ několik let a vţdycky, kdyţ jedu do nějaké země a potkávám tam lidi je to pro mne vţdycky velice vzrušující, protoţe poznávám, ţe jsou tam jiné mentality a také poznávám, ţe vţdycky je tam něco co nás sjednocuje a také vůle společně něco vytvářet. Vyjádřením vůle toho něco společně vytvořit a vyměňovat s zkušenosti ze způsobů jak pracovat jsou i tyto projekty o kterých mluvíme. Vidím také, ţe i kdyţ máme jinou minulost a jinou kulturu problémy které máme jsou si velice podobné. Máme je všichni, má je celý svět a především v Evropě se začínají čím dál více se podobat. Toto je věc, která se mě líbí, protoţe nás čím dál více přibliţuje k sobě. Co se týče turizmu já jsem ředitelka projektu TourJob a jsem partnerem projektu HEFAISTOS. TourJob je projekt, který je realizován v Kalábrii, která se nachází na jihu Itálie. V Itálii máme, i kdyţ je to jeden region, kaţdopádně dva světy. Svět na severu země, kde je silná ekonomika a svět na jihu země s velkými hospodářskými problémy. V Itálii jako v ostatních evropských zemích a vůbec na světě existuje problém nezaměstnanosti. Je to problém, který má dvě polohy – na severu samozřejmě máme daleko větší zaměstnanost neţ na jihu. V Kalábrii, kde je projekt TourJob realizován je nezaměstnanost zhruba 20% - to je jak, vidíte velmi vysoké procento. Proto jsme na jih Itálie také zaměřili svoji pozornost. V Itálii se dlouho myslelo, ţe rozvoj zaměstnanosti se musí vytvářet prostřednictvím průmyslu. Kaţdopádně byl to průmyslový rozvoj, který v poválečných letech byl důleţitý a byl nejdůleţitější i na jihu země. V průběhu času jsme si však uvědomili, ţe opravdový rozvoj v Itálii musí být nejenom prostřednictvím průmyslu, ale také prostřednictvím turismu. Začali jsme tedy myslet jiným způsobem jak by turistika mohla odpovědět a dát konkrétní odpovědi na problém řešení vysoké nezaměstnanosti. Začali jsme proto pracovat na tom co se dneska povaţuje za průmysl turistiky. Itálie je známá jako jedna z destinací, která má největší rozdílnost mezi regiony ale, která má spoustu přírodních a uměleckých zdrojů, které přitahují hodně turistů. Tohle je opravdové bohatství, ale ten zdroj sám o sobě mnoho neznamená. Kaţdá země můţe mít krásné kostely a ostatní atrakce, ale je třeba se také organizovat aby se k nim přitáhli cizinci. Je potřeba najít organizaci a je potřeba mít vytvořen i dobrý servis. Turistika v Itálii se snaţí zaměstnávat čím dál více lidí a chce stále zvyšovat jejich počty. Tohle je úsilí, na kterém se podílí také vláda. Projekt TourJob chce v Kalábrii v tomto smyslu 41 vytvořit velice dobrý systém, dobře zorganizovaný systém. Kalábrie, i kdyţ je krásná, nemá doposud v oblasti turismu takový rozvoj jako ostatní zóny. Našim projektem jsme se proto chtěli hlavně podívat na podnikání mladých lidí, protoţe na jihu Itálie se mladí bojí a nechtějí podnikat. Nejsou schopni nebo nechtějí podnikat a proto se prostřednictvím projektu TourJob snaţíme podporovat všechny mladé podnikatele, kteří chtějí v tomto prostoru a v této oblasti podnikání zahájit . Vytvořili jsme proto centrum, které jim dává odborné poradenství a které vytváří současně studie o konkrétních moţnostech jak úspěšně podnikat – je to jedna z aktivit, kterou děláme. Podle statistik v Kalábrii často vznikající podniky krachují. Nejprve se rozvíjí, ale třeba jiţ za rok krachují. Náš cíl je proto také podporovat nové začínající podniky tím, ţe zvýšíme moţnosti jejich delšího ţivota prostřednictvím odborného školení. V tomto prostoru je hodně vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí, ale nemají potřebnou odbornou kvalifikaci a nemají také zkušenosti. Chceme proto pro ně vytvářet specifické vzdělávání a současně chceme, aby se v tomto sektoru turistiky spojovalo co nejvíce teoretického s tím co je praktické. Chceme také vytvořit dobrou strukturu pro naplnění tohoto cíle. Chceme také v rámci projektu podporovat nové podnikání prostřednictvím vytvoření sítě. Tyto nové podniky by těţko mohly ţít, kdyby nebyly podporovány prostřednictvím mechanismů této sítě. Skupina AlpiTour, která je první a největší skupinou v Itálii a jedna z deseti největších v Evropě, má v rukou několik způsobů podnikání – například provozování hotelů, cestovních kanceláří a distribuce. Prostřednictvím sítě, která byla takto vytvořena, bychom chtěli podporovat zejména všechny nové podniky co se v Kalábrii rodí tak, aby byly schopny přeţít. Chceme podporovat dobré vztahy mezi všemi těmito skupinami na trhu protoţe zejména pro podniky z jiţní Itálie je důleţité, aby se mohly zapojit do známé skupiny jako je AlpiTour. Znamená to pro ně, ţe jiţ na začátku podnikání mají nějakou značku, která je viditelná. Je těţké všechny souvislosti projektu jednoduše vysvětlit ale myslím si, ţe projekty se rodí z dobrých myšlenek lidí, vůle pracovat a vůle rozvíjet něco pozitivního. Jen tak se můţe dojít k dobrým cílům. Děkuji za pozornost. Sociální cestovní ruch – nové moţnosti rozvoje sociálních podniků? Ing.Ilona Ostruszková, Jana Szczuková, Kazuist spol. s r.o., Třinec, Česká republika Projekt „Beskydy pro všechny“ jako všechny ostatní projekty realizované v rámci Evropské Iniciativy EQUAL řeší nerovnosti a diskriminace v přístupu k zaměstnání a sociálnímu začleňování znevýhodněných osob na trh práce, potaţmo do společnosti. Jednou z cest, která vede k pracovnímu uplatnění těchto osob, je nesporně zahájení vlastního podnikání, přičemţ projekt zdůrazňuje speciálně problematiku „sociálního podnikání“. Je to cesta nesnadná, o to více nabývají na významu veškeré aktivity a nástroje, které pomáhají dojit k cíli těm, kteří mají odvahu se na ni vydat. V úvodu je namístě vysvětlení dvou klíčových pojmů, které se prolínají celým projektem a jsou natolik cyklicky provázané, ţe je můţeme chápat jako východiska i řešení zároveň. Jsou to pojmy „sociální cestovní ruch“ a „sociální podnik“. Jen těţko bychom hledali jednoznačnou definici tam, kde chybí legislativní úprava. Můţeme tedy vycházet z různorodých teoretických přístupů k dané problematice na jedné straně, a praktických projevů na straně druhé. 42 Sociální podnikání v projektu chápeme jako činnost, jeţ vykazuje základní atributy podnikání, jak jsou definovány obchodním zákoníkem tj. vykonávanou soustavně, samostatně, pod vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost. Avšak nikoliv za účelem dosaţení zisku, ale za účelem dosaţení sociálního cíle. Zejména tato primární orientace na prospěch/uţitek společnosti, na veřejný zájem, je to, co odlišuje sociální podnikání od „klasického“. Nositelem sociálního podnikání je pak sociální podnik, na jehoţ základních principech fungování se shoduje jak většina teoretiků, tak těch, kteří jsou s jejich projevy konfrontováni v praxi: trvalé aktivity produkující uţitek a/nebo poskytující sluţby vysoký stupeň samostatnosti/nezávislosti významná rovina ekonomického riskování. Je patrné, ţe tyto základní charakteristiky korespondují se základními znaky definice podnikání, jak jsou výše uvedeny. Zatímco s pojmem „sociální podnik“ se setkáváme stále častěji, k čemuţ nás určitým způsobem „inspiruje“ směr, kterým se ubírají státy Unie, pojem sociální cestovní ruch, zdaleka není tak frekventovaný. Výraz sociální turistika se sice v médiích tu a tam objeví, ovšem často ve spojitosti se zneuţíváním výhod sociálního systému), tedy zcela mimo rámec projektu „Beskydy pro všechny“. Jiţ sám název a logo projektu napovídá, ţe se jedná o snahu zpřístupnit co nejvíce turistickou lokalitu osobám se zdravotním postiţením Zdravotní postiţení má v současnosti přibliţně desetina české populace. Pro svůj handicap však mají omezené moţnosti věnovat svůj volný čas turistice a výletům. Hlavním důvodem, jsou nejenom architektonické překáţky infrastruktury cestovního ruchu, ale i nedostatečná nabídka sluţeb, které by respektovaly jejich speciální potřeby. Právě pojem „sociální“ ve spojení s cestovním ruchem chápeme jako zohledňující tyto specifické potřeby. Je zřejmé, ţe projekt jen stěţí povede k odstranění architektonických bariér. V jeho zájmu je vyvíjet aktivity a produkty směrem k potlačení „měkkých“ bariér, jako je jiţ zmiňovaná nabídka poţadovaných sluţeb, dostupnost informací, ale také rozvoj kompetencí osob, kteří pracují nebo chtějí pracovat v sektoru cestovního ruchu , s ohledem na klienty se zdravotním postiţením. V rámci projektu jsme provedli celou řadu průzkumů a analýz, které mapovaly nejenom infrastrukturu cestovního ruchu z hlediska výše uvedené přístupnosti, ale srovnávali jsme reálné potřeby osob se zdravotním postiţením se stávající nabídkou sluţeb. Výsledky ukazují nejenom jaké sluţby v oblasti cestovního ruchu osobám se zdravotním postiţením chybí, ale také, ţe rozvoj některých sluţeb, jako jsou např. asistenční sluţby v cestovním ruchu, pomůţe zčásti překonat „tvrdé“ architektonické bariéry. Výsledky analýz a průzkumů potvrdily, ţe: zdravotně postiţení mají zájem navštěvovat turistické lokality provozovatelé turistické infrastruktury mají zájem o tuto klientelu osoby se zdravotním postiţením v zařízeních cestovního ruchu naráţejí nejenom na architektonické, tedy „tvrdé“ bariéry personál těchto zařízení často neumí reagovat na jejich specifické potřeby vyškolený personál v tomto směru často pomáhá odstranit jejich problémy a obavy a přispívá k příjemnému pobytu některé „tvrdé“ bariéry lze odstranit poskytnutím specifických sluţeb. Z těchto důvodů projekt vyvíjí nástroje, které: 43 podporují vznik a rozvoj sociálních podniků, které by sluţby pro sociální cestovní ruch mohly nabídnout ukazují cestu lidem, kteří hledají práci, jak se v tomto sociálním podnikání mohou uplatnit vzdělávají studenty a absolventy škol cestovního ruchu pro práci s osobami se zdravotním postiţením umoţňují získání základních dovedností pro práci s osobami se zdravotním postiţením rozvíjí dovednosti zaměstnanců infrastruktury cestovního ruchu pro s osobami se zdravotním postiţením. komunikaci Dostáváme se tak ke zmiňovanému propojení obou pojmů, kdy sociální cestovní ruch můţe být východiskem pro vznik a rozvoj sociálních podniků, pro které generuje poptávku. Na druhé straně rozšiřování sluţeb sociálních podniků můţe být východiskem pro rozvoj sociálního cestovního ruchu, pro který vytváří nabídku. Je zřejmé, ţe sociální podnik je specifická forma podnikání, která vyţaduje kromě základních kompetencí, jimiţ by se měl vyznačovat začínající podnikatel také kompetence specifické, mezi nimiţ stojí v popředí „sociální cítění“, je třeba věnovat procesu přípravy i samotného zahájení sociálního podnikání zvláštní pozornost. Důleţitou roli hrají v tomto kontextu určitě informovanost a motivace, nicméně produkty připravované v rámci projektu, pokrývají celý proces od fáze rozhodování a motivace, přes přípravu, aţ po zahájení a provozování sociálního podniku. Na druhé straně tato forma společného podnikání poskytuje bezpečnější prostředí neţ podnikání osob samostatně výdělečně činných, umoţňuje lidem koordinovat svoje zdroje a schopnosti, spojovat zručnosti,dovednosti, znalosti a jejich práci.. Sociální podnikání, které bude směřovat do oblasti sociálního cestovního ruchu, můţe nejenom přinést nové příleţitostí pro rozvoj sociálních podniků, ale můţe posunout nabídku sluţeb pro osoby se zdravotním postiţením od uspokojování jejich základních potřeb na vyšší úroveň zvyšování kvality jejich ţivota. „Ve svém boji se světem byste měli fandit světu ….“ Murphy 44 Sociální stav ve městě Záhřeb Dr.Zvonimir Šostar, vedoucí, Městský úřad pro zdravotní péči, sociální ochranu a válečné veterány, Záhřeb, Republika Chorvatsko Sociální situace dané oblasti je jedním z klíčových ukazatelů sociálního rozvoje. Ukazuje úroveň a kvalitu ţivota občanů jako celku, a zejména nejzranitelnějších částí společnosti a je také základem pro veškeré sociální intervence. V Chorvatsku bylo dosud jen málo pozornosti věnováno určení a sledování sociálních ukazatelů, které jsou shromaţďovány a analyzovány na národní úrovni i na úrovni krajů, měst a obcí. Pouze závaţné sociální ukazatele mohou tvořit základnu pro stanovení opatření sociální politiky, napomáhat rozhodování o cílech sociálního rozpočtu Města a stanovit spolufinancování pro sdruţení, atd. Jedním z pozitivních příkladů chorvatských měst, tvořících svůj sociální plán je zajisté město Záhřeb. Návrh sociálního plánu města Záhřeb byl vypracován Sociální radou města, utvořenou za hmotné a expertní pomoci městem, s členy, kterými jsou vynikající experti v oblasti sociální politiky. Tento návrh byl dán do souladu s doporučeními Eurostatu, statistického úřadu Evropské Unie. Předpokladem však byla potřeba přizpůsobit velmi podrobné a dobře rozpracované evropské sociální ukazatele chorvatské realitě a vodítkem v této počáteční etapě bylo stanovení minimálních sociálních ukazatelů, které by byly však povinné. Sociální rada tento sociální plán pravidelně reviduje ve souladu se získanými údaji. Ukazatelé jsou rozděleny do devíti oblastí: ekonomické údaje, obyvatelé, domácnosti a rodina, vzdělání, zaměstnanost a nezaměstnanost, sociální nerovnosti, výdaje, úroveň bydlení, zdraví, sociální ochrana. Tyto ukazatele, všude kde je to moţné, jsou vyjadřovány nejen v absolutních číslech, nýbrţ také podle mezinárodně srovnatelných ukazatelů: v procentech, sazbách, podílech, atd. Pro účely porovnání jsou v mnoha oblastech srovnávány s ukazateli pro Chorvatsko. Většina sociálních ukazatelů je zaloţena na údajích ze sčítání lidu z roku 2001, které bylo prováděno na základě Zákona o sčítání lidu a seznamu domácností a bytů z roku 2001. Sčítání lidu, v souladu s mezinárodními doporučeními, se provádí kaţdých deset let a představuje proces shromaţďování, analyzování a zveřejňování demografických, ekonomických, vzdělávacích a sociálních údajů, vztahujících se na celou populaci země v daném čase. Sebrané údaje jsou zaloţeny na sčítání lidu a značnou měrou se vztahují na situaci na konci roku 2004 a v roce 2005. ZÁKLADNÍ INFORMACE O MĚSTĚ Město Záhřeb je zvláštní a jediná teritoriálně-administrativní samosprávná jednotka, mající statut kraje. Je to rovněţ jednotka místní správy, nebo státní správy na místní úrovni a jednotka místní samosprávy. V rámci těchto pravomocí město Záhřeb garantuje a určuje rozsah práv a rozhodování o místně důleţitých potřebách a zájmech občanů. Město Záhřeb uskutečňuje svá práva a povinnosti s podporou svých samosprávných činností prostřednictvím institucí města Záhřeb, institucí místní správy, řídících orgánů města a veřejných sluţeb, to vše ve prospěch svých občanů. V Záhřebu je zřízeno celkem sedmdesát (70) sídlištních oblastí, rozdělených do sedmnácti (17) městských okresů. Město zaujímá plochu 641,33 km2 a jeho geografická poloha podle observatoře Grič je 15 59 východní délky a 45 49 severní šířky. 45 Ekonomický potenciál Záhřebu je vysoký, obsahuje 30-33% celkového HDP Chorvatska, coţ je skutečnost, která je také viditelná v rozpočtové struktuře města. V rámci výdajů tvoří sociální výdaje přibliţně 24% celkového rozpočtu. POPULACE / OBYVATELSTVO Celková (standardní) populace Záhřebu, podle sčítání lidu z roku 2001, zahrnuje všechny osoby sídlící ve městě, kteří nebyli mimo město po dobu jednoho roku či déle, jakoţ i osoby oficiálně nebydlící ve městě, ale trvale usazené v městské oblasti po dobu jednoho roku či více. Pokud jde o podstatné charakteristiky obyvatelstva, Záhřeb se výrazně neliší od ostatních oblastí země. Podle odhadů z roku 2004 má Záhřeb 782.900 obyvatel, včetně poněkud vyššího podílu ţen neţ muţů (53,3% proti 46,7%). Málo obyvatel, ţijících v Záhřebu patří k menšinám, nejpočetnější je srbská menšina (2,4%), zatímco ostatní menšiny jsou pod 1%. Průměrný věk v Záhřebu a Chorvatsku je 41 let. Podíl mladých lidí do 14ti let věku (cca 15%) je téměř stejný jako podíl starších občanů nad 65, coţ zařazuje Záhřeb do kategorie měst se starší populací. To je podporováno indexem věku (podíl občanů nad 60 let, ve srovnání s podílem občanů ve věku 19ti let a mladších), který je 93,7, a také koeficientem věku (podíl občanů starších 60ti let ve srovnání s celkovou populací), který je 20,8. Pokud jde o strukturu vzdělanosti, převaţuje středoškolské vzdělání (52%), a je zde jen 1,1% občanů bez ověřené úrovně vzdělání. Nemůţeme být spokojeni s pouhými 22% populace s vyšším či vysokoškolským vzděláním. Porodnost (9%), úmrtnost (10,3%) a růst počtu obyvatelstva (-1,3) naznačují negativní demografické trendy. Během roku 2004 však došlo k znatelnému zvýšení počtu porodů ve vztahu k počtu zemřelých osob, na základě vzorku občanů, oficiálně bydlících v rámci území města. Trend k zastavení negativních demografických procesů odpovídá pouţití významných opatření, zaměřených na podporu porodnosti prostřednictvím/pomocí rodinné politiky města Záhřebu. Zejména důleţitý je finanční příspěvek za narození kaţdého dítěte, a to v mnoţství, které se vztahuje ke sledu/posloupnosti narození. DOMÁCNOSTI A RODINA V Záhřebu, ve srovnání s jinými částmi země, je poněkud vyšší podíl domácností/domácností bez rodin (25,5%) , menšího počtu domácností s více členy rodiny, a méně rodin se třemi či více dětmi (10,21). Převládajícími rodinami jsou rodiny s jedním dítětem (52%). Míra nově uzavřených manţelství je 5,1% a rozvodovost 1,5%. Rodinné tendence dávají většinou podnět k vyšší úrovni individualizace a k potenciálně vyšší důvěře v pomoc mimo rodinu, coţ vyvolává potřebu většího rozsahu sociálních sluţeb, nabízených veřejnými či soukromými institucemi a organizacemi. Rodinná politika města Záhřeb má podpůrný charakter ve vztahu k porodnosti a je zaměřena na rozvoj sociálních sluţeb a sluţeb, zamýšlených pro co největší počet rodin. VÝDAJE A ÚROVEŇ BYDLENÍ Podobně jako u Chorvatska jako celku jsou v Záhřebu převládajícím druhem bytů malé byty, jejichţ průměrná velikost je 66m2. Dominantní je rovněţ soukromé vlastnictví nebo spoluvlastnictví bytů (přes 80%). Tyto údaje ukazují, ţe úroveň bydlení ve městě je stále relativně skromná. Většina bytů jsou malé a střední velikosti, v průměru o něco méně neţ se třemi osobami na jeden byt. Podle mezinárodních doporučení je programovaná úroveň bydlení 25m2 na jednotlivce (pouze pokojová plocha). Ve struktuře bytů převaţují dvou- a třípokojové byty, coţ je důsledek nedostatečné výstavby bytů během druhé poloviny 20tého století. Byty postavené v roce 2004 jsou 46 vybaveny ústředním topením a téměř 100 procent bytů veškerou další potřebnou infrastrukturou. V Záhřebu, jakoţ i v jiných částech naší země neexistuje program hodnocení potřeb pro výstavbu sociálního bydlení. Sociální byty jsou stavěny pouze v některých větších městech, ale výstavba nepokrývá současné potřeby, a občané jsou směrováni do volného trhu. Město Záhřeb se blíţ k zahájení realizace velkého projektu výstavby sociálního bydlení, který pokryje potřeby bydlení velkého mnoţství svých občanů. Společně s výstavbou sociálního bydlení plány obsahují výstavbu různých druhů nájemných bytů k nájmu za zvláštních podmínek, jakoţ i k příznivému prodeji na trhu. Město Záhřeb postavilo další budovy pro bydlení bezdomovců a příslušné ministerstvo převezme část závazků, jakmile budou tyto budovy převzaty vybranými servisními realizátory. VZDĚLÁNÍ A PÉČE O DÍTĚ V Záhřebu převaţují veřejné vzdělávací instituce a instituce péče o dítě. Těchto institucí je zde však nedostatek, coţ je vidět na údajích o umístění dětí v mateřských školách (něco nad 60 procent) a o počtu nekontrolovaných dětí. Ve většině evropských zemí je počet dětí, pokrytých programem mateřských škol přibliţně 90%, coţ je důleţitý základní poţadavek pro výchovu dětí a také pro usnadnění kombinace se zahrnutím účasti rodičů. Rovněţ neuspokojivé jsou údaje, ţe jen asi 30 procent dětí, zapsaných do prvních aţ čtvrtých tříd základní školy se můţe těšit na pobyt v základních školách. Z perspektivy kvality ţivota rodin a zejména z hlediska vývoje perspektiv (k nimţ dochází většinou kvůli zaměstnanosti ţen) je to právě tato oblast, která bude zřejmě potřebovat mnohem větší rozvoj. Poskytování školních knih/učebnic a manuálů z d a r m a je zajištěno pro všechny děti během povinného základního školního vzdělání. Ačkoliv neexistuje ţádný vědecky stanovený systém monitorování středoškolského a vyššího vzdělávání pokud jde o dobu trvání, kvalitu a míru přerušení, průměrná doba strávená studiem je poměrně dlouhá, ale je nutno brát zřetel i na skutečnost, ţe Záhřeb je univerzitním centrem pro celé Chorvatsko, a proto se statistické údaje vztahují na veškerou studentskou populaci. ZAMĚSTNANOST A NEZAMĚSTNANOST V oblasti zaměstnanosti a nezaměstnanosti je situace v Záhřebu značně lepší ve vztahu k Chorvatsku jako celku, a zejména ve srovnání s určitými chorvatskými regiony, trpícími mimořádně vysokou nezaměstnaností. V Záhřebu je (registrovaná) nezaměstnanost 9,4%, coţ ukazuje na potřebu jejího dalšího sníţení/poklesu. Podle údajů o míře nezaměstnanosti, shromáţděných na základě přehledu pracovních sil, který je ale vypočten jen pro Chorvatsko jako celek a je vţdy o několik procentních bodů niţší, můţeme předpokládat, ţe podobná situace existuje také ve Městě Záhřebu. Tato míra však neříká nic o kvalitě zaměstnání a o právech zaměstnanců/pracovníků a situace v této oblasti není asi lepší. Pokud jde o strukturu nezaměstnaných, většina nezaměstnaných jsou ţeny (59,55), a je zde velký počet starších pracovníků, coţ je skutečnost, která musí být dána do souvislosti s údaji o velmi vysokém podílu dlouhodobé nezaměstnanosti nad dva (2) roky (40%). Bez ohledu na vysoký počet nezaměstnaných je ve Městě Záhřeb viditelná tendence trvalého poklesu počtu nezaměstnaných, zejména během posledních tří let. Nejvyšší podíl nezaměstnaných se týká osob s tříletým středoškolským vzděláním (33,4%). Velký podíl se rovněţ týká nezaměstnaných starších osob nad 50 let věku (24,7%). To dává podnět k potřebě rozvoje specifických/konkrétních a cílených opatření v politice zaměstnanosti. Moţné problémy kaţdodenního („ze dne na den“) ţivota nezaměstnaných lze znázornit údaji o malém podílu osob hodných/způsobilých pro finanční kompenzaci (20,8%). 47 Struktura zaměstnané populace stále neodpovídá profilu poměrně městského centra, jakým je Záhřeb. Servisní odvětví jsou ještě nedostatečně prominentní/vynikající. Co se týče struktury zaměstnanosti je převládající část zaměstnání v obchodních institucích (právnické osoby všech druhů vlastnictví, 87%), v menším rozsahu v řemeslech/ţivnostech a svobodných povoláních (13%), nejsou zde ţádní zemědělští pracovníci. Chorvatská vláda nedávno přijala balíček opatření v rámci politiky aktivní zaměstnanosti, která značnou měrou poskytuje zaměstnání skupinám, vyznačujícím se niţší a obtíţnější zaměstnaností. Byl zaznamenán úspěch v projektu města Záhřeb v oblasti veřejných prací pro nezaměstnané, který obsahuje celou řadu městských a nevládních organizací a který měl za výsledek zaměstnání skoro poloviny zahrnutých uţivatelů na přímém volném trhu. ZDRAVOTNÍ UKAZATELÉ V oblasti zdravotní péče jsou tendence v Záhřebu a v Chorvatsku velmi podobné. Úmrtnost v Záhřebu je poněkud vyšší (10,7), ale je zde také vyšší míra dětské (7,1) a prenatální úmrtnosti (9,2), coţ se dá asi přičíst koncentraci zdravotnických zařízení v Záhřebu, která slouţí ţenám s rizikovým těhotenstvím z celého Chorvatska. Pokud jde o zdravotní ukazatele, Záhřeb nestojí stranou ani ve srovnání s jinými evropskými městy. Převládajícími druhy nemocí jsou „profesionální“ nemoci (tzn. „nemoci z povolání“, poznámka překladatele), částečně jako důsledek způsobu ţivota a zvyků/zvyklostí. Nejčastějšími zdravotními problémy pokud jde o příčiny úmrtnosti jsou kardiovaskulární nemoci (48%) a zhoubné nemoci (28%). SOCIÁLNÍ OCHRANA Sociální péče se většinou realizuje pod státní jurisdikcí, prostřednictvím ministrerstva zdravotnictví a sociální péče, v souladu s Opatřením o druzích pomoci sociální péče, sociální politikou Města Záhřeb (na léta 2004 aţ 2007), a dalšími opatřeními. Město Záhřeb nabízí uţivatelům sociální péče a širším skupinám občanů vyšší úroveň sluţeb a pomoci neţ je zaručeno Zákonem na státní úrovni. Realizátoři sociální péče ve městě Záhřeb mají odpovídajícím Centrum sociální péče, fungující prostřednictvím jedenácti (11) okresních úřadů/kanceláří, dvacet (20) dětských domovů a dvacet pět (25) institucí pro dospělé a postiţené osoby, Městský úřad pro zdravotní péči, práci, sociální ochranu a válečné veterány, a řadu nevládních organizací. Státní jurisdikce/právní působnost obsahuje rozsah práv a opatření, která jsou uţívána většinou uţivatelů asistence Města Záhřeb: Během roku 2005 vyuţilo finanční podporu celkem 5.498 osob (více neţ polovina z nich svobodných), jednorázovou finanční pomoc vyuţilo 11.552 osob, 2.698 osob bylo ubytováno v domovech sociální péče a přes 8.000 postiţených osob vyuţívalo různé druhy pomoci. Město Záhřeb, prostřednictvím Úřadu pro zdravotní péči, práci, sociální ochranu a válečné veterány zajišťuje pomoc a řadu opatření, doplňujících stávající úroveň sociální ochrany. V určitém ohledu zařazuje tato pomoc a tato opatření občany Města Záhřeb do značně přiznivější situace ve srovnání s jinými částmi země, coţ se dá prokázat těmito klíčovými prvky. Denní jídlo v rámci polévkové kuchyně je zajišťováno pro cca 4.000 konzumentů za den a pro nemocné a postiţené starší občany je zajišťována dodávka jídla do domu. Pro důchodce s důchodem pod 1.500 kn (cca 200 EUR) je zajišťována další finanční pomoc. V rámci jedenácti (11) městských domovů pro starší a postiţené osoby existují gerontologická centra, nabízející různé sluţby a pomoc starším osobám mimo tuto instituci. 48 Pro rodiny s nepříznivým sociálním postavením se třemi či více dětmi je zajišťován měsíční balíček jídla. Město Záhřeb – osoby s postiţením Marinka Bakula – Andělič M.D., specialista odboru zdravotnictví, práce a sociálních věcí Magistrátu města Záhřeb, Republika Chorvatsko Město Záhřeb provádí veškeré aktivity a opatření, nezbytná k ochraně a zlepšení podmínek osob s postiţením. To vše je v souladu se Strategií města Záhřeb pro Jednotnou politiku pro osoby s postiţením na období 2003 – 2006. Je to strategický akční dokument, závazný pro všechny úřady, instituce a společnosti. V Záhřebské strategii jsou opatření spolu s realizujícími úřady/agenturami a konečné termíny realizace zařazeny podle oblastí, důleţitých pro lidi s postiţením: Rodina a občanská společnost, Zdraví, Sport a rekreace, Vzdělání a technická kultura, Odborná rehabilitace, Zaměstnanost a práce, Bydlení, Mobilita a přístupnost, Sociální asistence a péče, Penzijní důchodové pojištění, Koordinace a informace. Zde jsou uváděny jen některé projekty, určené pro občany města Záhřeb během posledních tří let. V roce 2002 jsme vytvořili Průvodce městem pro lidi s postiţením. Tento průvodce představuje stávající podmínky přístupnosti do veřejných prostor a institucí ve městě Záhřeb. Zajistili jsme činnost Poradenského střediska pro lidi s postiţením a členy jejich rodin. V roce 1994 zavedlo město Záhřeb speciální přepravu s vyuţitíém přenosné přístupové rampy pro osoby s postiţením, zejména vozíčkáře. Vzhledem k velkému zájmu a potřebě těchto zařízení byla v roce 1996 získána nová vozidla a ve městě Záhřeb byl zaveden systematický přístup k přepravě osob s tělesnými postiţeními. V současné době je přeprava dospělých osob s postiţeními prováděna osmi plně upravenými dodávkami (malými nákladními vozy), vybavenými hydraulickými zvedacími plošinami. Tato vozidla jsou provozována podle systému „zavolej a pojedeš“ (angl.: „dial-a-ride system“) s jednodenním předstihem. Pro děti s potíţemi ve vývoji, které jsou zařazeny do pravidelné předškolní a základní školní výchovy je organizována denní přeprava z domovů do těchto institucí a zpět za pouţití pěti specializovaných a upravených dodávek (malých nákladních vozů). Kromě toho od roku 1996 je v Záhřebu provozováno více neţ dvěstě nízkopodlaţních autobusů. V roce 2005 město Záhřeb získalo svou první místně vyrobenou nízkopodlaţní tramvaj a v současné době počet těchto tramvají stoupl na čtrnáct. Ve stejném roce byl rovněţ pro osoby s postiţením adaptován přístup na lanovou dráhu, spojující dolní město s horním městem. S cílem zlepšení mobility zrakově postiţených zavedlo město Záhřeb zvukové signály na křiţovatkách se semafory a na některých místech pěší trasy pro zrakově postiţené. Za účelem zlepšení komunikace sluchově postiţených město Záhřeb rovněţ získalo - na základě návrhu organizace sluchově postiţených – speciální faxové přístroje. Po celou řadu let musely být sniţovány obrubníkové kameny na křiţovatkách a vchodech/vstupech do budov, coţ je jedna ze specifikací obstarávání prací a sluţeb. V současné době jsou v běhu přípravy pro instalaci výtahů pro všechny podzemní pasáţe/podchody ve městě. Zvláštní pozornost je věnována parkovištím pro lidi s postiţeními a vertikálním a horizontálním značkám, pouţívaným k jejich označení. 49 Během posledních let věnovalo město Záhřeb zvláštní pozornost úpravě zařízení zdravotní péče a vzdělávání, jakoţ i dostupnosti sluţeb a rekreačních zařízení. Proto byl postaven plavecký areál pro osoby s postiţením na městském jezeře JARUN a lesní stezka pěšina BLÍZNEC v rámci městského areálu v přírodním parku MEDVEDNICA v souladu se všemi hledisky přístupnosti, zatímco jezero GRANEŠINA bylo upraveno k rybaření a rekreaci osob s postiţením. Nehledě na pravidelné prioritní/přednostní seznamy přidělování městem vlastněných bytů, město Záhřeb přiděluje plně adaptované byty osobám s postiţením a adaptované pracovní prostory/domy s příslušenstvím sdruţením osob s postiţením. Na počátku roku 2005 vstoupil v platnost nový Stavební zákon a na počátku roku 2006 začalo platit nové Nařízení o přístupnostri. Obě tyto normy upravují přístupnost budov a zařízení. Ve spolupráci s organizacemi osob s postiţením je politika města Záhřeb zaměřena na pokračující zlepšování/zdokonalování přístupnosti/ veřejných zařízení a městské dopravy. Od standardních pravidel ke konvenci Josip Petrač, předseda Chorvatského sdruţení společenství postiţených pracovníků/dělníků, Záhřeb, Republika Chorvatsko Rozpadem bývalé Jugoslávie došlo k rozpadu i všech systémů v ní obsaţených. Za těchto podmínek mnoho Sdruţení postiţených lidí přestalo existovat a ostatní omezila svou práci na minimum. Jen aby mohla existovat. Bylo velmi těţké sehnat nějaké částky peněz na práci a bylo obtíţné vůbec nějak pracovat. Přesto zde byla snaha – vypracováním nových Stanov ve státě – udělat co moţná nejvíce pro postiţené. V té době zde prvoplánově byli invalidé z domácí války (nejsme proti tomu), ale ve stejné době bylo třeba řešit mnoho problémů v novém státě. V tom okamţiku to nebylo vůbec jednoduché, protoţe většina peněz musela být spotřebována na financování obranné a vměšovací války. V prosinci roku 1993 byla Rezolucí Valného shromáţdění OSN č. 48/96 přijata „Všeobecná pravidla o vyrovnání moţností pro postiţené lidi“. V těchto pravidlech, v nichţ je 22 směrnic OSN, je obsaţeno co a jak by měl stát dělat pro to, aby došlo k vyrovnání moţností pro postiţené. Tato Všeobecná pravidla nebyla pro vlády závazná/povinná, nýbrţ byla jen znamením a pokynem pro to, co je nutné udělat. Sdruţení pro postiţené v Chorvatsku je nechala přeloţit do chorvatštiny v roce 1995 a byla snaha vyuţívat je jako příručky ke spolupráci se státem. Oficiální vydání v chorvatštině vyšlo v dubnu 1999 po úspěšné spolupráci s SOIH (Chorvatský svaz sdruţení osob s postiţeními) a ve spolupráci se Státním ústavem na ochranu rodiny, mateřství a mládeţe distribuováno do všech základních sdruţení postiţených. Jiţ v roce 1996 uspořádal SOIH (Chorvatský svaz sdruţení osob s postiţeními) První chorvatskou konferenci postiţených pod patronátem prezidenta Republiky Chorvatsko. Tématem této první konference bylo obecné pravidlo: „Rozvoj povědomí/uvědomění“. Na této konferenci byli zástupci všech existujících Sdruţení postiţených v Chorvatsku a zástupci HVIDRA (Sdruţení invalidů z domácí války) a mnoho zástupců místních orgánů, téměř 300 účastníků. Ze všech diskusí a jednání se dal udělat závěr – i kdyţ jsme to všichni věděli – kolik problémů mají Sdruţení postiţených a kolik problémů mají lidé s invaliditou. Byla to doba masivních hnutí postarat se o lidi s postiţením, počínaje společnostmi, kde neměli ani plat nebo jen velmi malý, aţ k Nadaci pro penzijní zákon v Republice Chorvatsko (MIORH), kde byl minimální poplatek 1.115,00 KN. V té době to byla pro lidi spása, ale později se ukázalo, 50 ţe to nebylo správné, protoţe s platností nového Penzijního zákona byli tito lidé donuceni odejít do důchodu, který byl v rozmezí 200 – 1.000 KN. Kvůli problémům, které vyvstaly ve firmách a dalším problémům, které byly zvýrazněny na konferenci a které od roku 1996 pokračují kaţdým rokem a vţdy na téma Všeobecných pravidel, se to přeneslo na úpravu - modifikaci „Národního programu hodnocení kvality ţivota postiţených“. S uváţením, ţe se předpokládalo pokrytí obrovského pole problémů pro postiţené a neinformované lidi s postiţením o všech moţných právech, nově utvořená skupina pokračovala v práci na novém návrhu dokumentů a na „Národní strategii jednotné politiky pro postiţené pro léta 2002 – 2006“, a to na své 25. konferenci dne 4. října, který byl následně přijat Parlamentem Republiky Chorvatsko. Nejdůleţitější body v této Národní strategii jednotné politiky pro postiţené byly zdůrazněny ve čtyřech částech: 1. ÚVOD 2. POSOUZENÍ STAVU 3. PROGRAM ČINNOSTI 4. ZÁVĚREČNÉ POSTUPY Ze všeho, co bylo napsáno, je pro postiţené nejdůleţitější třetí část; „Program činnosti“ v osmi kapitolách: 1. RODINA A OBČANSKÁ SPOLEČNOST 2. ZDRAVÍ, SPORT A REKREACE 3. VZDĚLÁNÍ 4. ODBORNÁ REHABILITACE, ZAMĚSTNANOST A PRÁCE 5. ŢIVOBYTÍ, POHYBLIVOST A DOSTUPNOST/PŘÍSTUPNOST 6. DUCHODOVÉ/PENZIJNÍ POJIŠTĚNÍ 7. SOCIÁLNÍ PÉČE A POMOC 8. KOORDINACE A INFORMACE Zmíněny byly dvě potřeby, co se má udělat a za jakých podmínek a kdo se potřebuje starat o finanční část. Je ovšem nemoţné řešit všechno ve velmi krátké době, ale k některým (velkým) pohybům přesto došlo. Hnutí jsou ve stádiu vydávání stanov a nejdůleţitější hnutí jsou ve vývojovém povědomí, kde očekáváme více speciálního při provádění úkolů ze stanov. Společně s Národní strategií jednotné politiky pro zdravotně postiţené jsme pracovali na vývoji Stanov odborné rehabilitace a zaměstnanosti zdravotně postiţených. Tyto Stanovy byly přijaty dne 22. listopadu 2002. Bohuţel však nebyly tyto Stanovy doprovázeny příslušnými prováděcími zákony, takţe byly vlastně mrtvým dopisem na papíře aţ do doby, kdy vznikly Stanovy Nadace pro odbornou rehabilitaci a zaměstnanost pro tělesně postiţené a vytvořena byla administrativní rada této nadace. Dne 7. října 2005 bylo přijato Rozhodnutí o způsobech realizace zavádění zaměstnanosti tělesně postiţených. I kdyţ Sdruţení tělesně postiţených nejsou příliš spokojena s těmito Stanovami, neboť navrhují omezený počet zaměstnaných, my je podporujeme, protoţe budou pravděpodobně základem pro lepší vydání stanov. Naším přáním je, aby stát měl takové Stanovy, které by stimulovaly zaměstnavatele směrem k přímému zmírnění/úlevě pro ty, kteří zaměstnávají tělesně postiţené, a nikoli aby trestal ty, kteří nikoho nezaměstnávají. Myslíme si, ţe lidé s postiţením by byli dobrými pracovníky, ale nemají moţnost dokazovat jak moc si to přejí. Mnozí zaměstnavatelé i dnes vykazují kvalitu postiţených zaměstnanců, je jich však velmi málo, takţe ostatní zaměstnavatelé nemohou vidět/sledovat kvalitu pracovníků s postiţením. Úprava těchto Stanov zaměstnanosti a rehabilitace má šanci přeţít ve velmi málo dílnách pro postiţené, takţe musí být otevírány další nové. Pomocí toho by došlo k větší moţnosti zaměstnanosti postiţených a víme, ţe je jednodušší/snazší dokázat to v některých chráněných 51 dílnách, spíše neţ v některých jiných společnostech. Po přijetí Národní strategie jednotné politiky pro tělesně postiţené si v mnohých částech Chorvatska vypracovali vlastní strategie pro své obory/odvětví. Prvním ze všech je Záhřeb, jehoţ strategie byla přijata po třech měsících od Národní strategie. Avšak nikdy není příliš pozdě na to, aby ti, kteří nikdy ţádnou strategii nevypracovali tak neučinili proto, aby mohlo být snazší uskutečnit jejich potřeby a jejich spoluobčanů, zejména tělesně postiţených. Prostřednictvím Národní strategie jednotné politiky pro tělesně postiţené jsme si uvědomili, ţe je nutné naléhavě pracovat na „Kritériích pro hodnocení práce Sdruţení postiţených v celém systému občanské společnosti“. Vlastně zde existuje dojem, ţe postiţení jsou proti existenci a rozvoji celého spektra různých Sdruţení v systému občanské společnosti. To není absolutně pravda. My, lidé se zdravotním postiţením jen chceme poloţit důraz na pravdu, ţe Sdruţení zdravotně postiţených jsou naším určením a ţe ostatní, tzv. Sdruţení samovýběru/samovolby jsou jejich osobní volbou. Sdruţení tělesně postiţených pracují, některá velmi úspěšně, mnoho pracovních příleţitostí, která předpokládají ustanovit vedení/ústředí na všech úrovních. Počínaje postiţenými rodinami aţ k řadě různých institucí. Teď je téměř před dokončením materiál OSN „Všestranná a komplexní mezinárodní konvence ochrany a propagace/šíření práv a důstojnosti postiţených“. První vydání uvedené Konvence bylo přeloţeno do chorvatštiny v roce 2004 a rozesláno na všechna Sdruţení postiţených. Druhé vydání, které jsme dostali v roce 2005, jakoţ i to první, bylo přeloţeno a rozesláno všem zainteresovaným. Nyní má Chorvatsko svého vlastního zástupce-člena v tzv. „ad hoc“ skupině pro provádění všech přístupů v konečné podobě Konvence. Naším zástupcem je pan Dr. Zorislav BOBUŠ čímţ se mu dostalo velkého uznání práce a činnosti ve Sdruţeních tělesně postiţených v Chorvatsku. Ještě jen jedna další poznámka: tato Konvence bude mít povinnost vůči všem členům OSN, ale nikoliv jen jako standardní pravidla. Tato Konvence zahrnuje veškerá lidská práva, ale pro kategorii postiţených a jim podobných bude závazná pro všechny země – členy OSN. Mnoho lidí s postiţeními by jejím prostřednictvím mohlo získat i lepší moţnost pro vzdělání a ovšem také zaměstnání a dokonce i některé jiné činnosti, ve svém prostředí na všech úrovních, protoţe tato Konvence se skutečně zbavuje veškerých druhých myšlenek o lidech s postiţením a všech jiných druhů diskriminace a také nabízí ochranu a propagaci/šíření práv a důstojnosti pro lidi s postiţením. Na konci roku 2005 naše vláda přijala a zaslala do Parlamentu do diskuse a k přijetí Stanovy veřejného ochránce pro lidi s postiţením. Myslím si, ţe je to jeden z největších úspěchů v naší zemi. Chronologický postup toho, co jsme dostali od naší vlády zahrnuje: 1994 – vláda utvořila Komisi pro postiţené 1997 – vydáno nařízení vlády Republiky Chorvatsko pro lidi s postiţením 1998 – zpracován „Národní program“ 2002 – zpracovány Stanovy odborné rehabilitace a zaměstnanosti postiţených 2003 – zpracována Národní strategie jednotné politiky pro lidi s postiţením na léta 2003-2006 2004- zpracovány Stanovy kontraktace 2005 – v místních volbách byla zvolena řada zástupců do všech moţných orgánů 2005 – přijato „Opatření k zajištění přístupu/vstupu do budov pro postiţené“ Dne 3. prosince se pravidelně se slaví Mezinárodní den postiţených. 52 Myslím, ţe hnutí lidí s postiţením se stává silnějším a budeme pokračovat v propagaci/šíření vzdělání a zaměstnanosti postiţených a tím napomáhat programu pro lepší kvalitu ţivota postiţených. Rozvoj podnikových sluţeb Dott. Giuliano Bartolomei, EFET, nadnárodní koordinátor, Itálie Dobrý den, budu hovořit o našem národním a potom o nadnárodním projektu, spolupráci a partnerství v problematice sociálních podniků. Naše organizace EFET má několik hlavních činností – školící organizaci, sociální podnik a čtyři druţstva (v Itálii máme speciální legislativu zejména pro druţstva, pro integrovaná druţstva). Náš národní projekt se nazývá E.D.S. coţ jsou sluţby pro rozvoj podnikových sluţeb a zahrnuje čtyři partnery : IMU, CISFEL, CIR a ERIFO. Jsou to asociace a podniky pracující v oblasti výzkumu a studií a oblasti sluţeb pro neziskové organizace a pro rozvoj sociálních podniků. Náš projekt byl zahájen v červenci minulého roku a víte, ţe máme jako v celé Evropě, problémy s finanční podporou naši vlády, a ţe máme problémy s technickou podporou našeho národního řídícího orgánu. V Evropě jsme proto všichni opoţděni s touto aktivitou. Cílem uvedeného projektu je ovlivňovat vzájemné působení faktorů zranitelnosti sociálních podniků (v Itálii máme na 70 tisíc sociálních druţstev a podniků) za účelem předvídat a řídit probíhající re-inţenýrské procesy, obnovou moţností rozvoje strategického sektoru nikoliv pouze z hlediska zaměstnanosti, ale také zajistit kvalitu ţivota v oblasti Civitavecchia a v severozápadní oblasti provincie Řím. Projekt se skládá ze 3 hlavních částí: 1) vypracování poradenského, konzultačního modelu, 2) experimentování a zkoušení, 3) vyhodnocení inovativnosti. Vypracování poradenského, konzultačního modelu je aktivita, kterou provádíme v současné době. Rozhodli jsme se vytvořit aktivní koordinaci partnerství s místními partnery v našem regionu ( našim regionem je zejména Lazio v okolí Říma). Jednotlivými fázemi jsou: vypracování prováděcího návrhu a zřízení – ustavení - aktivní koordinace cestou partnerství (CAP), zpracování plánu systematického výzkumu směřujícího k integrovaným školícím programům ( výzkum se sestává ze dvou témat: a) jak porozumět odborným poţadavkům a manaţerským modelům sociálního podniku, b) jak analyzovat moţnosti kontrahování, nabízené uţivatelskými společnostmi sociálním podníkům a jak prosazovat a propagovat kontrahování, standardy sociální schopnosti a kvality k vloţení do výzev po smlouvě veřejných podniků), analýza potřeb pro nákup sluţeb mimo podnik ve prospěch sociálních podniků, vytvoření sociální sítě a místní rozvoj ( vytvoření místní sítě je dokončeno a hledá se dohoda mezi odbory – zaměstnanci a podniky – mít veřejné soutěţe zaloţené na měřítkách sociální kvality a odpovědnosti podniků. 53 Experimentování a zkoušení zahrnuje: síť sociální soustavy, vatřícnosta účinnost počítačové podpory - pomoci k výcviku a výuce sociálního manaţera, vytváření školících a výcvikových cestiček, experimentování s výukou – školení a výcvik, zkoušení sítě společností, testování účinnosti modelu. Vyhodnocení inovace tohoto projektu se dá vysvětlit jako: vytvoření vztahů spolupráce mezi všemi sociálně-ekonomickými aktéry, coţ usnadní difuzi kultury této sítě a aktivace silných vztahů; proces jak zlepšit a dokonalit zplnomocnění, kompetence a pravomoci sociálního vedení, testování inovativních metodik o školení a výcviku a nabídka sluţeb na pomoc či podporu, vypracování globálního zázemí pro realizaci modelu sociální obchodní komunity, integrace rozvojových postupů sociálních společností na podporu politiky zaměstnanosti. Jak jsem v úvodu svého vystopení uvedl druhou část zaměřím na nadnárodní partnerství. Rozvojové partnerství E.D.S. je součástí Partnerství o nadnárodní spolupráci (T.C.P.), které je tvořeno několika národními rozvojovými partnerstvími: - D.P. „Sociální podnik pro nevidomé“, vedené ANTIDOTUM (PL); - D.P. „HEFAISTOS, vedené ORFEUS (CZ); - D.P. „E.D.S. „Rozvoj podnikových sluţeb“, vedené EFET (IT). Vzniklo na setkání v Praze dne 23. dubna 2005 podepisem Dohody o nadnárodní spolupráci (T.C.A.) pod názvem „SOCIÁLNÍ PODNIK“, podle níţ jsou do 31. prosince 2006 plánovány tyto nadnárodní aktivity a činnosti: 1. výměna informací, zkušeností a nejlepších národních výsledků, 2. společný výzkum a glosář, 3. společný vývoj – rozvoj, 4. monitorování a vyhodnocení Výměna informaci se bude realizovat formou návštěv, setkání a pracovních schůzek, organizováním a účastí na seminářích a konferencích. V únoru tohoto roku proběhla pracovní schůzka ve Varšavě v Polsku, další se uskuteční zde v Praze. Společný výzkum zahrnuje vypracování zprávy o porovnání výsledků statistické analýzy nezaměstnanosti u osob s obtíţemi v sociálně-ekonomické situaci a zpracování společného glosáře. V současné době se intenzivně pracuje na jeho první variantě. Společný vývoj předpokládá vytvoření CD-ROMu (výměna způsobů o národních zkušenostech a zpráva o nadnárodních výsledcích), webové stránky o národních partnerech v angličtině (mezinárodní partnerství, srovnávací výsledky výzkumu, spojení/vazby na národní zkušenosti, veřejné fórum), vydání odborné publikace, uskutečnění závěrečného semináře nebo konference a vypracování závěrečné zprávy. Monitorování a vyhodnocení nadnárodní spolupráce projektu budou zajišťovat jednotliví partneři DP. Děkuji za pozornost. přepis ze zvukového záznamu s částečným využitím písemných podkladů Sociální ekonomika jako příleţitost k vytváření nových pracovních míst Norbert RYSZCUK, Fundacja Antidotum, Polská republika 54 Pojem „sociální ekonomika“ má mnoho různých významů. Podle klíčového pravidla sociální ekonomiky jsou činnosti, spojené s uspokojováním lidí mnohem důleţitější neţ maximalizace zisku. Z tohoto důvodu jsou pro sociálně-ekonomické jednotky důleţité nejen ekonomické cíle, ale i sociální poslání. Tyto instituce jsou sociálními a ekonomickými subjekty. Existují ve všech odvětvích a spadají do mnoha různých kategorií. Těmi nejdůleţitějšími jsou: druţstevní banky, vzájemné pojišťovny, krajské rozvojové agentury, sdruţení a nadace. Všechny sociálně-ekonomické subjekty sdílejí tyto charakteristiky: - přednost individuálních a sociálních cílů před ziskem, - otevřené a dobrovolné členství, - demokratická kontrola členství, - kombinace potřeb členů(uţivatelů) a nebo obecných potřeb, - opatrování a pěstování takových hodnot, jakými jsou solidarita a zodpovědnost, - samosprávné řízení a nezávislost na veřejných úřadech, pouţití zisku k dosaţení cílů, spojených s trvalým rozvojem a poskytování sluţeb obecného účelu či sluţeb pro členy. V Polsku má sociální ekonomika velmi starou tradici. Abychom pochopili její současný význam a úlohu v naší ekonomice, musíme něco vědět o jejím původu a skutečných příčinách vzniku. Proto se musíme vrátit do 17. století, kdy byly na polském území utvořeny první organizace hasičské vzájemné pomoci. Nazývaly se „porzadki ogniowe“ („hasičské sbory“) a sestávaly z obyvatel měst. Podle současné terminologie byly prvními organizacemi vzájemné sociální pomoci. Téměř o 200 let později (po roce 1860) za pruské vlády vznikla zemědělská sdruţení vzájemné pomoci. Jejich úlohou bylo podporovat pokrok v zemědělství. Rovněţ povzbuzovala polské panstvo (občany pruského státu) k posilování vztahů se sedláky a k překonávání sociálních překáţek. Účelem této činnosti bylo propagovat polský jazyk a polskou kulturu, coţ bylo vetřelci/nájezdníky zakázáno. Úloha těchto ekonomických organizací a důvod jejich vzniku proto byl poněkud mimořádný, neboť byly odpovědné za udrţování polské národní identity na základní úrovni. V roce 1861 se tyto dvě organizace spojily do „Ústřední ekonomické společnosti“. Za pruské vlády byly rovněţ zřízeny úvěrové instituce. Dají se definovat jako nejstarší druţstva, existující na polských územích. Jejich úloha také spočívala v posilování polského ekonomického potenciálu a ve snaze učinit je konkurenceschopnými s ekonomickou politikou vetřelce/nájezdníka. Na konci 19. století zde také byla obchodní druţstva a druţstva, specializující se na zpracování a prodej zemědělských výrobků. Ačkoliv byla populární, jejich počet nepřesáhl několik tuctů. V devadesátých letech 19. století, za rakouské vlády, byly rovněţ vytvořeny spořitelny a úvěrová sdruţení. Jmenovala se Stefczykova sdruţení, podle příjmení jejich iniciátora. Členy těchto sdruţení byli chudí sedláci. Vytvářeli malé příspěvky a postupně ukládali své úspory. Na oplátku měli právo dostávat/přijímat nízkoúrokové půjčky. Odpovědnost členů za závazky druţstev nebyla omezena. Nejčastěji pracovali jejich správci pro druţstvo bezplatně/zdarma. Sociálně-ekonomické instituce byly proto zaloţeny na ekonomické práci, která jim umoţňovala bránit a udrţovat identitu a kulturu. Tato činnost měla silný dopad na poměr lidí vůči nim. Dávaly příleţitost a poskytovaly určitý způsob udrţení svobody a zachování polských tradic. Umoţňovaly nám rovněţ bojovat s cizí státností, vnucenou nám vetřelcem/nájezdníkem. To je charakteristický znak polské sociální ekonomiky. Při znalosti této skutečnosti se polské druţstevní hnutí stává srozumitelnějším. Snadněji také můţeme učinit závěr, ţe tyto formy ekonomiky by se nemohly rozvíjet konstantní měrou i přes svou dlouhou existenci na dnešních polských územích, protoţe vţdy tvořily hrozbu nám vnuceným cizím státnostem. Z tohoto důvodu, po znovuzískání nezávislosti/samostatnosti v roce 1918 a mezi první a druhou světovou válkou patřilo druţstevní hnutí k nejrychleji se vyvíjejícím v Evropě. V té 55 době rovněţ začaly existovat dvě klasické formy sociální ekonomiky, t.j. druţstva a vzájemné pojišťovny. Nehledě na to byla v této době rovněţ zaznamenána konzolidace druţstevního hnutí. Spotřebitelé utvořili spotřebitelská druţstva „Spolem“ (která obsahovala skoro 1.900 druţstev se 400tisíci členů). Venkovské organizace hrály hlavní úlohu v rozvoji druţstevního hnutí (8.500 organizací s téměř dvěma miliony členů). V roce 1928 vzniklo „Sdruţení venkovské mládeţe - WICI“. Byl to svaz samosprávných krajských sdruţení. Nehledě na politickou aktivitu se toto sdruţení ve velkém rozsahu zabývalo vzdělávacími a kulturními činnostmi, které zahrnovaly: zemědělský výcvik, čítárny, divadla, sbory, přípravu na rodinný ţivot, sport, atd. Z iniciativy tohoto sdruţení byla v roce 1924 rovněţ zřízena „Lidová univerzita“. Současně se také rozvíjela bytová druţstva. Instituce vzájemných pojišťoven tvořily další sociálně-ekonomickou kategorii, která byla běţná v období mezi první a druhou světovou válkou. Polské vedení vzájemných pojišťoven (Polska Dyrekcja Ubezpieczeň Wzajemnych) bylo v té době největší a nejvýznamnější institucí. Od roku 1927 existovalo pod jménem „Všeobecná vzájemná pojišťovna“ (Powszechny Zaklad Ubezpieczeň Wzajemnych). Byla to veřejně prospěšná instituce, specializovaná zejména na povinná pojištění majetku. Rovněţ vznikaly malé vzájemné pojišťovny místního významu. Odhaduje se, ţe vzájemné pojišťovny tvoří 65-80% veškerých pojištění na předválečném trhu. Za komunismu byla ideologie druţstevního hnutí a její ekonomický smysl převrácen. Po období okupace došlo k postupné rekonstrukci/přestavbě sociálně-ekonomických institucí, které to přeţily. Za komunismu byly tyto instituce likvidovány nebo přešly pod kontrolu státu. Tato kontrola byla hlavně politická, ale týkala se také ekonomiky. Navzdory tomu byla pouţita předválečná jména a organizační formy a na základě tradice a reputace dané organizace byla utvořena nová instituce. Tyto nově utvořené instituce byly zbaveny jakékoli samosprávnosti. Na konci čtyřicátých let minulého století byla tato sdruţení převedena pod kontrolu „Ústředního sdruţení druţstev“ (Centralny Zwiazek Spóldzielczy), ustaveného státními úřady. Druţstevní obchodování zemědělskými produkty bylo zlikvidováno. Místo toho bylo zřízeno univerzální sdruţení druţstev, specializované na dodávky a prodej. Nazývalo se Selská/Rolnická svépomoc. Ve skutečnosti to byla umělá organizace, plně kontrolovaná státem a jeho politikou. Po roce 1956 došlo k liberalizaci a začala existovat nová sdruţení, druţstva a svazy. Jejich činnost byla často velmi uţitečná/prospěšná. Nicméně tyto organizace nepatřily do sociálněekonomického odvětví kvůli své závislosti na státu. Potlačování a aktivní boj se všemi sociálními a občanskými iniciativami se stávalo více a více obtíţnějším kvůli růstu dobře organizovaného odporu ve společnosti. Lidé se ovšem nevraceli přímo ke tradici, spojené s prvními druţstevními formami. Odpor měl za výsledek tvorbu organizací, specializujících se na vzdělávání a pomoc, která povstala za základní sociální a občanská práva. I kdyţ měly tyto organizace hodně co dělat se starými tradicemi, nemohou být nazývány sociálněekonomickými institucemi v pravém slova smyslu. Tyto organizace ovšem nepatřily mezi oficiální. Jako příklad byly v roce 1976 utvořeny instituce jako „Dělnický obranný výbor“ a „Létající univerzita“. Po roce 1989 se podmínky pro oţivení/obrození a rozvoj sociálně-ekonomických institucí staly opět uspokojivými. V nedávných letech se toto odvětví značně rozvíjelo. Nicméně však není konzolidované. Kromě toho jsme nebyli schopni vyvinout separátní polský model sociální ekonomiky. Vlivem jedinečných okolností, za nichţ byly sociálně-ekonomické instituce zřízeny, byl jejich vývoj také jedinečný. Musely uspokojovat potřeby, spojené s národností, vzděláváním, kulturou, politikou a v neposlední řadě s ekonomikou. Jinými slovy nám ekonomická aktivita umoţnila zachovat jisté hodnoty po dlouhou dobu, ale nikdy se nestala zřejmou. I kdyţ se nás tato činnost týkala, nebyli jsme schopni podívat se na ni 56 podrobně a zacházet s ní jako s vlastní hodnotou. V současné době ţijeme v občanské společnosti. Zjišťujeme, ţe sociálně-ekonomické instituce jsou hlavně sloţkou ekonomického ţivota a jinou formou sociální a ekonomické aktivity. Umoţňují nám překonávat obtíţe a vyrovnávat se se schodky ekonomických potřeb. Jsou uţitečné při organizaci ekonomického ţivota. Nemusejí nést plnou odpovědnost za obranu národní identity. Místo toho mohou reflektovat ekonomickou identitu národa a snad se v budoucnu v tomto směru rozvinou. Podle materiálů ze II. Evropské konference o sociální ekonomice (Krakov 2004) mezi nejdůleţitější sociálně-ekonomické subjekty patří: - Druţstevní organizace a druţstva práce – v Polsku existuje cca 13.000 druţstev, patřících do 13ti druţstevních oborů; nejpočetnějšími jsou bytová druţstva, spotřební druţstva („Spolem“), druţstva práce, druţstva zemědělských kruhů, zemědělská druţstva, rolnická svépomocná druţstva a studentská druţstva. - Bankovní druţstva zahrnují přes 3.000 institucí (asi jednu třetinu celého bankovního sektoru). Tento sektor dává skoro 7% zisku celého bankovního sektoru a představuje přes 5% hodnoty jeho aktiv/jmění. - Druţstevní finanční úvěrové společnosti (SKOK) s více neţ milionem členů. Síť SKOK je největší ze všech institucí, které nabízejí finanční sluţby (přes 1.300 poboček v Polsku). - Vzájemné pojišťovny – v současné době jich je v Polsku devět, coţ je cca 0,5% celého trhu pojišťoven. - Nevládní organizace – přes 40 tisíc registrovaných sdruţení a nadací, které zaměstnávají asi 1 % všech pracujících v Polsku. Činnost těchto organizací pokrývá mnoho oborů, např. sport a cestovní ruch, vzdělání a zdravotnictví, rehabilitaci a podporu postiţeným. 38% organizací se prohlašuje za mluvčí zájmů svých členů či nákladů a připravenost/ochotu je zastupovat. V posledních letech byly v Polsku vytvořeny sociální podniky a ty pracují v rámci sociální a zaměstnanecké integrace vyloučených skupin díky těmto předpisům: l. Zákon o veřejném prospěchu a dobrovolné práci ze dne 24. dubna 2003, 2. Zákon o sociálních druţstvech ze dne 24. března 2006, 3. Zákon o sociálním zaměstnání ze dne 13. června 2003, 4. Zákon o podpoře zaměstnání a institucích pracovního trhu (včetně nařízení, týkajícího se sociálních druţstev) ze dne 20. dubna 2004 Podle doporučení tohoto zákona musí veřejné správní instituce při provádění veřejných úkolů spolupracovat s nevládními organizacemi, které pracují pro veřejný prospěch. Tento zákon také popisuje způsoby spolupráce.V důsledku decentralizace státu bude zodpovědnost za veřejné úkoly převedena ze státní vlády na místní vládu. Je proto zvláště důleţité definovat jednotná pravidla, týkající se spolupráce mezi veřejnou správou a nevládními organizacemi. Zejména je důleţité určit způsoby konzultování politiky státu, vlády a místní vlády v oblastech, kde nevládní organizace pracují velmi aktivně. Kromě toho má být spolupráce zaloţena na principech vzájemné pomoci, suverenity stran, partnerství, efektivity, čestné soutěţe a otevřenosti. Zákon o sociálním zaměstnání tvoří základ pro komplexní aktivity, pokrývající sociální rehabilitaci těch, kteří nemohou ve společnosti ţít normálně z důvodu nezaměstnanosti, bezdomovectví, závislosti na jiných, duševní nemoci nebo dočasné izolace od společnosti v důsledku uvěznění. Patří sem i utečenci/uprchlíci, kteří mají problémy s adaptací na nové podmínky. Tento zákon dává vznik institucím, zvaným centra sociální inkluze. Jsou to sociální podniky zvláštního statutu, zodpovědné za zaměstnaneckou a sociální rehabilitaci lidí, kteří zaţili období dlouhé nezaměstnanosti a mohou být vyloučeni z normálního ţivota. Díky těmto střediskům mají právo zabývat se výrobou a obchodem, jakoţ i nabízet sluţby. Tento zákon rovněţ obsahuje nařízení/předpis, týkající se práva 57 vytvářet druţstva, která ve středisku vykonávají program zaměstnanecké a sociální rehabilitace. Podle tohoto zákona lidé, kteří chtějí vytvořit taková druţstva mohou rovněţ obdrţet podporu od polské vlády. Zákon o podpoře zaměstnání a institucích trhu práce podporuje sociálně-ekonomický rozvoj a uznává novou kategorii druţstev, t.j. sociální druţstva. Tato mohou vyrábět zboţí a poskytovat sluţby ve vztahu ke vzdělávání, zdraví a kultuře. V důsledku toho mohou sociální druţstva vytvářet nová pracovní místa pro lidi, čelící sociální exkluzi. Tento zákon poskytuje finanční podporu, např. pro lidi, kteří vytvářejí druţstvo a chtějí se stát členy sociálních druţstev. Tito lidé mohou dostat granty z fondu práce. Dne 24. března 2006 prošel nový zákon o sociálních druţstvech. Návrh původního zákona se objevil dne 17. listopadu 2004. Tímto způsobem se některé předpisy, týkající se registrace a aktivity druţstev, změnily k lepšímu. V roce 2005 mohla být přijata sociálně-druţstevní podpora z regionálního fondu pro sociální ekonomiku (Regionalny Fundusz Ekonomii Spolecznej), utvořeného ministerstvem sociální politiky. Takových fondů je v Polsku celkem pět. Bojují o obchodní plány sociálních druţstev. Vítězové mohou dostat granty aţ do výše 15ti tisíc PLN. V současné době ti, kteří vytvářejí sociální druţstva mohou dostat podporu od Fondu práce. Tento fond je odpovědný za zlepšování účinků nezaměstnanosti a financování zaměstnaneckých aktivizačních programů. Dotace pro zakládající členy nemohou přesáhnout 300% celostátního platového průměru (coţ je cca 7.000 PLN na hlavu). Noví členové druţstva mohou dostat aţ do 200% průměrného platu. V současné době existuje v Polsku asi 400 druţstev. Sociální podniky: Mezi sociálně-ekonomickými institucemi jsou pro nás nejzajímavější sociální podniky. Sociální druţstva tvoří jednu z jejich kategorií. Cílem projektu, který provádíme je posilovat třetí sektor polské sociální ekonomiky a zařadit postiţené do společnosti tvorbou modelu sociálního druţstva. Zvláštní pozornost zaměřujeme na zrakově postiţené, nezaměstnané a lidi hledající práci. Podle profesorky Ewy Leš se „sociální podniky dají definovat jako iniciativy, které splňují určitá sociální a ekonomická kritéria“. Sociální kritéria: - Výslovné cíle činnosti sociálních druţstev zahrnují podporu a rozvoj místních obcí a podporu smyslu sociální odpovědnosti na místní úrovni. Jedním z hlavních cílů sociálních podniků je podpora rozvoje místní obce a sluţba určitým skupinám lidí. - Demokratické řízení v sociálních podnicích, podle principu – „jedno místo – jeden hlas“ – právo činit rozhodnutí nezáleţí na mnoţství kmenových akcií. Ačkoliv ti, kteří mají kapitál hrají důleţitou úlohu v sociálních podnicích, právo dělat rozhodnutí je sdíleno dalšími akcionáři. - Účast jako podstatný faktor. Příjemci uţitku sociálních podniků mají své vlastní zástupce a zúčastňují se na jejich struktuře. Mnoho sociálních podniků si vytyčuje cíl posilovat demokracii na místní úrovni ekonomickou aktivitou. - Omezené rozdělování zisku. Ekonomická kritéria: Soustavná činnost přímo spojená s výrobou zboţí a nebo prodejem sluţeb. Jejich role je ovšem spojená se zváţením práv a potřeb lidí a s redistribucí limitovanou ve srovnání s klasickými organizacemi patřícími do terciárního sektoru. Silná nezávislost spojená s aktivitou: sociální podniky jsou dobrovolně tvořeny skupinami občanů, kteří je i řídí. Nejsou řízeny (přímo či nepřímo) ţádnou veřejnou autoritou nebo jinými institucemi, jako například soukromé firmy či federace. Přesto 58 dostávají veřejné dotace. Jejich akcionáři mají právo volit, rozhodovat a vystoupit z organizace. Vystavuje se značným ekonomickým rizikům spojeným s finanční aktivitou. Oproti veřejným institucím, činnost sociálních podniků záleţí na snaze vyvinuté zaměstnanci a členy, kteří musejí zajistit vhodné finanční zdroje. Alespoň někteří lidé zaměstnaní v sociálních podnicích musí dostávat mzdu. Jako u tradiční neziskové organizace, také činnost sociálního podniku můţe být zaloţena buď na finančních nebo nefinančních zdrojích a buď placené nebo dobrovolné práce. Vytváření pracovních míst v sociálních podnicích vyţaduje velké úsilí. Potřeby zaměstnanců spojených s konzultacemi, terapií a dohledem jsou taktéţ mnohem větší neţ u těch, kteří pracují ve standardních institucích trţní ekonomiky. „Sociální podnik pro zrakově postiţené“: Projekt „Sociální podnik pro zrakově postiţené“ je financován jakoţto část Iniciativy společenství EQUAL na léta 2004-2006, ze zdrojů Evropského sociálního fondu. Projekt běţí v rámci Rozvojového partnerství. Sestává z: Nadace Vis Maior, Altar sp. z. o. o., POPON (Polská organizace zaměstnavatelů zdravotně postiţených osob), Fundacia Antidotum (jako manaţer). Partneři podepsali smlouvu o mezinárodní spolupráci s nizozemskou nadací „STICHTING DE ONTMOETING“ a italským konsorciem „FIDEAS“. Koneční příjemci pomoci jsou zrakově a tělesně postiţení lidé, nezaměstnaní a lidé hledající zaměstnání. Hlavním cílem Rozvojového partnerství Sociální podnik pro zrakově postiţené je posílit terciární sektor polské sociální ekonomiky a včlenit postiţené do společnosti vytvořením modelu sociálního druţstva. Zvláštní pozornost je věnována zrakově postiţeným, nezaměstnaným a lidem, kteří hledají práci. Tento cíl můţe být rozdělen do několika menších cílů: 1. Vytvořit model zaměstnávání postiţených, obzvláště zrakově, sociálními druţstvy. Toto je důleţité téma, spojené s bojem proti jejich diskriminaci a nerovnému přístupu na trh práce. 2. Vytvořit sociální druţstvo, které bude slouţit jako model pro další. Bude řízeno postiţenými a zároveň je i zaměstnávat, obzvláště zrakově postiţené, nezaměstnané a uchazeče o práci. Takové druţstvo bude nejen zkoumat právní a technická řešení, ale i pracoviště uzpůsobená potřebám zrakově postiţených. Druţstvo bude nabízet sluţby pokrývající potřeby místní veřejnosti. 3. Propagovat a popularizovat: a) dobře připravená a odzkoušená modelová řešení institucionálních, právních a technických otázek. Taková řešení by měla umoţnit vytvoření podobných sociálních podniků po celém Polsku. Tato řešení mohou být spojena např. s přizpůsobením pracovišť potřebám zrakově postiţených, b) nové profese a sluţby, poskytované zrakově a tělesně postiţenými (coţ je jasným důkazem efektivity těchto řešení) a realizovat je u místní veřejnosti. Tyto aktivity lidi více upozorní na roli a funkci terciárního sektoru polské ekonomiky. Aktivity k dosaţení těchto cílů: Nadace Antidotum zaregistrovala a provozuje takové sociální druţstvo ve Varšavě. Bylo vytvořeno v rámci rozvojového partnerství „Sociální podnik pro zrakově postiţené“. 59 Zaměstnává a je řízeno postiţenými, nezaměstnanými a uchazeči o práci. Pracuje zde třicet konečných příjemců. Z nich je 10 postiţených, 15 nezaměstnaných a 5 uchazečů o práci. Sociální druţstvo sestává z místnosti pro fyzioterapii, integrační kavárny, internetové kavárny a oddělení pro telepráci. Podrobnější výčet aktivit zahrnuje: Vytvoření jídelny pro dospělé a dětského koutku pro různě postiţené děti (s vhodným vybavením, hračkami a péčí). Vytvoření internetové kavárny, přizpůsobené potřebám zrakově postiţených osob (vybavení pracovišť zvláštními přístroji a softwarem přizpůsobeným potřebám zrakově postiţených). Seznámení zaměstnavatelů, zástupců vlády, zastupitelstev a institucí pracujících ve prospěch postiţených s pracovišti přizpůsobenými potřebám zrakově postiţených. Testování platformy VCC zrakově postiţenými (nástroj umoţňující zrakově postiţeným být zaměstnán v telepracovním systému). Značení fyzioterapeutického vybavení brailleovým písmem, které umoţňuje zrakově postiţeným fyzioterapeutům vykonávat svou práci. Testování fyzioterapeutického vybavení zrakově postiţenými. Umoţnění konečným příjemcům poskytovat sluţby spojené s kinezioterapií, terapeutickou masáţí a fyzioterapií. Příprava a publikace příručky a materiálů, propagujících sociální druţstvo. Sociální druţstvo je místo, kde se vyvíjejí, testují a propagují různá právní a technická řešení a nástroje. Nástroje zahrnují pracoviště a software přizpůsobený potřebám zrakově postiţených, stejně jako model vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnaným, který umoţní zaměstnat postiţené. Zaloţení sociálního druţstva umoţní vznik podobných institucí po celém Polsku. Členové rozvojového partnerství přispějí k rozvoji sociálního druţstva. Altar sp. z o. o. pracuje na přizpůsobení pracovišť (zvláštní software, který umoţňuje zrakově postiţeným pracovat v telepracovních systémech). POPON vytvoří poradenské centrum pro zaměstnavatele. Nadace Vis Maior připraví individuální plány rozvoje a poskytne školení v telepráci a telemarketinku. POPON bude propagovat vše, co bude v druţstvu vyvinuto. Vystoupení konzula ČR v Polské republice se sídlem v Katovicích JUDr. Jiřího Kubíka: Váţené dámy a pánové, v prvé řadě bych chtěl poděkovat organizátorům za pozvání a omluvit pozdní příchod, protoţe charakter úkolů mi neumoţňuje více účasti. Chci Vás pozdravit a tím i celé Vaše jednání a chci současně upozornit, ţe projednávaná problematika není našemu generálnímu konzulátu, který má sídlo v Katovicích se zastoupením pro Polskou republiku a jehoţ konzulární obvod je od Štětína podél celé německé, české, slovenské a ukrajinské hranice, nijak cizí. V tomto konzulárním obvodu, který je pomalu větší neţ celá Česká republika, běţí jiţ řadu let aktivita, která vychází z Višegrádské čtyřky směrem k postiţeným dětem, školám a podobně. Nechci celou tuto problematiku teď tady nějakým způsobem podrobněji rozebírat, váţím si však, ţe jsem dostal toto, jak se říká krátké slovo a chci pouze upozornit, ţe dostatečný prostor na prezentaci konkrétních výsledků uvedené aktivity bude v prosinci tohoto roku na připravovaném celostátním semináři v Hradci Králové, navazujícím na tuto 60 mezinárodní konferenci. Chci jenom zdůraznit, ţe tak jako náš generální konzulát tak i ostatní generální konzuláty zemí Višegrádské čtyřky mají patronát nad školami a postiţenými dětmi. Různým způsobem při tom připravují a realizují celou řadu forem pomoci a aktivit. Povaţujeme tuto činnost za velmi záváţnou a řekl bych, ţe dosahujeme i dobrých výsledků – byla tu o tom řeč ve vystoupení mého předřečníka. Kaţdopádně mi závěrem dovolte, abych Vás ještě jednou pozdravil a popřál Vám zdárné konferenční jednání a poděkoval za moţnost zúčastnit se. Děkuji za pozornost. (přepis ze zvukového záznamu) Vystoupení poslance Evropského parlamentu za ČR Dr. Libora Roučka: Problematika zdravotně postiţených osob v rozšířené Evropské unii Evropská unie a problematika zdravotně postiţených Zhruba kaţdý desátý Evropan je člověk, který je nějakým způsobem zdravotně postiţený, v Evropské unii je tedy zhruba 45 miliónů lidí, kteří mají nějaký zdravotní handicap. Zdravotní postiţení s sebou nese nutnost překonávání celé řady bariér, a to nejenom v osobním ţivotě, ale i při získávání pracovního uplatnění a v zaměstnání. 2003 - Evropský rok zdravotně postiţených To, ţe Evropská unie přikládá problematice zdravotně postiţených náleţitý význam, je moţno dokladovat i na tom, ţe rok 2003 byl vyhlášen Evropským rokem zdravotně postiţených. Evropský rok osob se zdravotním postiţením znamenal nový podnět pro zlepšování ţivotní úrovně, obecného povědomí o základních právech a potřebách osob se zdravotním postiţením. Komise ke zlepšení přístupu ke zdravotně postiţeným spoluobčanům přispěla řadou iniciativ, včetně pilotních projektů a studií. Rok 2007 pak bude vyhlášen Evropským rokem rovných příleţitostí. Akce při této příleţitosti budou zaměřeny na potírání diskriminace z důvodu pohlaví, rasy, etnického původu, náboţenství a víry, zdravotního postiţení nebo sexuální orientace. Komise plánuje podporu především informačních aktivit (např. soutěţe ve školách, školení apod.). Plánován je rovněţ historicky vůbec první "Equality Summit", kde se sejdou jak příslušní ministři, tak i zástupci občanské společnosti a neziskového sektoru. Většina aktivit v rámci Evropského roku rovných příleţitostí bude koordinována na národní úrovni. Komise vyčlenila na tyto účely 7,6 miliónů EUR, počítá se i se zapojením národních i soukromých zdrojů. Ve světovém měřítku je moţno ukázat význam problematiky zdravotně postiţených na tom, ţe na základě rezoluce OSN č. 47/3 ze 14. října 1992 je 3. prosinec kaţdoročně připomínán jako Mezinárodní den zdravotně postiţených. Legislativa upravující problematiku zdravotně postiţených v EU Primární legislativa Za politické postupy v oblasti řešení problémů spojených se zdravotním postiţením jsou v zásadě odpovědné členské státy, avšak politiky a činnosti Společenství ovlivňují v mnoha směrech postavení zdravotně postiţených osob. Přesto je problematika osob se zdravotním postiţením zakotvena v primární legislativě Evropské unie. Konkrétně je to ve Smlouvě o zaloţení Evropského společenství, kde Článek 13 Smlouvy o Evropském Společenství, který byl doplněn Smlouvou z Nice mj. říká, ţe "Rada může rozhodnout jednomyslně na základě návrhu Komise a po konzultaci Evropského parlamentu a přijmout vhodná opatření pro potírání diskriminace z důvodu pohlaví, rasy, etnického původu, náboženství nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Rada je oprávněna také přijmout opatření pro potírání této výše uvedené diskriminace". 61 Evropská ústava ve svém návrhu upravuje problematiku zdravotně postiţených v části II, kterou je Charta základních práv Evropské unie, konkrétně pak v Hlavě III - Rovnost. Hned první článek této hlavy (II-80) říká, ţe kaţdý si je před zákonem rovný. Následující článek (II81) s názvem Nediskriminace říká, ţe "jakákoliv diskriminace na základě rasy, národnosti ... i zdravotního postižení je nepřípustná". Evropská ústava tím, ţe začlenila Chartu základních práv Evropské unie do svého textu, ji učinila právně závaznou. A tak i kdyţ je její další osud zatím nejistý, naznačila Evropská ústava další trend, jakým se bude vývoj do budoucna ubírat: větší důraz na rovnost příleţitostí pro všechny znevýhodněné kategorie, tedy i pro zdravotně postiţené. Směrnice V Evropské unii existuje několik Směrnic, které se danou problematikou zabývají. Z platných Směrnic stojí za zmínku především Směrnice o zaměstnanosti a sociální integraci lidí se zdravotním postižením. Směrnice o Rovném zacházení v zaměstnání zakazuje veškerou diskriminaci na pracovišti. Tato směrnice zakazuje mimo jiné diskriminaci při přijímání do zaměstnání, odměně za práci, dalším vzdělávání apod. Vybrané údaje o zdravotně postiţených v Evropské unii Získat přehled o postavení osob se zdravotním postiţením v celé Evropě je obtíţné. Definice a kritéria pro stanovení zdravotního postiţení se liší podle cílů politik, právních a správních norem. Demografické průzkumy poskytují subjektivní údaje, na které má silný vliv různé kulturní chápání v jednotlivých členských státech. Kromě toho se údaje zaměřují na obyvatelstvo v produktivním věku a nezahrnují děti a osoby ţijící v ústavech. Přesto je moţné říci, ţe přibliţně 44,6 milionů osob ve věku mezi 16 a 64 lety se povaţuje za osoby s dlouhodobými zdravotními potíţemi nebo zdravotním postiţením, coţ představuje přibliţně 16 % obyvatelstva Evropské unie v produktivním věku. Tyto číselné údaje nerozlišují mezi osobami se zdravotním postiţením a dlouhodobými zdravotními potíţemi. Kromě toho je třeba s nimi pracovat opatrně, protoţe jsou to údaje získané průzkumem, a nikoliv oficiální údaje. Osoby se zdravotním postiţením za pomoci pečovatelských a jiných sluţeb tvoří významnou ekonomickou část populace a mnoho z nich můţe pracovat, z čehoţ vyplývá zásadní důleţitost příslušných úprav na pracovišti. Mezi rostoucím věkem a zdravotním postiţením existuje velice silný vzájemný vztah. V roce 2002 bylo téměř 30 % osob ve věkové skupině 55 – 64 let označeno za osoby s dlouhodobými zdravotními potíţemi nebo zdravotním postiţením. To nastoluje další naléhavé otázky ohledně účinnosti a řízení pečovatelských a podpůrných sluţeb pro osoby se zdravotním postiţením, včetně starších osob se zdravotním postiţením a osob s dlouhodobou nemocí. Číselné údaje rovněţ naznačují, ţe mezi mírou zaměstnanosti zdravotně postiţených a zdravých osob existuje značný rozdíl: pro srovnání bylo v roce 2003 zaměstnáno 40 % osob se zdravotním postiţením a 64,2 % osob bez postiţení. Tato relativně nízká míra zaměstnanosti ukazuje, ţe si nezaměstnanost osob se zdravotním postiţením stále zasluhuje váţnou pozornost. Aktivity a programy Evropské unie na podporu zdravotně postiţených Evropská strategie zaměstnanosti Amsterodamskou smlouvou byl vloţen do zakládajících smluv článek VIII "Zaměstnanost". Na základě tohoto článku je připravována Evropská strategie zaměstnanosti, která je zaloţena na čtyřech pilířích: zaměstnatelnost, podnikání, adaptabilita a rovnost příleţitostí. Kaţdý rok také schvaluje "Labour and Social Affairs Council" - tedy Rady sdruţující ministry zodpovědné za resorty práce a sociálních věcí - soubor směrnic guidelines, které musí kaţdý členský stát kaţdoročně zohlednit při zpracovávání Národního akčního plánu (NAP). 62 Národní akční plány věnují zvláštní pozornost problematice osob se zdravotním postiţením, etnickým menšinám i dalším skupinám, které jsou jakýmkoliv způsobem znevýhodněny. Jedním z cílů je podporovat opatření pro integraci výše uvedených skupin a zvýšit jejich zaměstnanost i uplatnitelnost na trhu práce. Akční program Společenství na podporu boje proti diskriminaci Akční program Společenství na podporu (2001-2006) je zaměřen na podporu členských států při přípravě legislativy i konkrétních opatření k boji proti diskriminaci. Program je především orientován na výměnu zkušeností a podporu přípravy nástrojů pro boj proti diskriminaci. Evropský sociální fond Evropský sociální fond podporoval a bude podporovat aktivní začlenění osob se zdravotním postiţením do společnosti a trhu práce. V dalším programovém období (2007 aţ 2013) bude jednou z prioritních akčních oblastí navrhovaných Komisí nalezení „konceptů začleňování a návratu znevýhodněných osob“ pro osoby se znevýhodněním, např. osoby se zdravotním postiţením a osoby, které se o závislé osoby starají. Oproti současnému programovacímu období se uţ nepočítá s iniciativami Společenství, jako např. EQUAL, tyto aktivity budou zahrnuty v programovém dokumentu zaměřeným na rozvoj lidských zdrojů. Šestý a sedmý rámcový program V průběhu šestého rámcového programu (2002 – 2006) byla mezi priority na úrovni politik zařazena témata týkající se výzkumu na podporu politik v oblasti zdravotního postiţení. Nadcházející sedmý rámcový program pro výzkum (2007 – 2013) bude v těchto aktivitách pokračovat. Dlouhodobá strategie Evropské unie pro oblast zdravotně postiţených Cílem dlouhodobé strategie Evropské unie pro oblast zdravotního postiţení je zajistit osobám se zdravotním postiţením rovné příleţitosti a umoţnit jim poţívání jejich práva na důstojnost, rovné zacházení, nezávislý ţivot a účast ve společnosti. Kroky, které Evropská unie podnikla, posilují soubor společných hospodářských a sociálních hodnot EU tím, ţe umoţňují zdravotně postiţeným osobám, aby mohly vyuţít své schopnosti a účastnit se společenského a hospodářského ţivota. Strategie Evropské unie směřuje do tří základních oblastí: protidiskriminační právní systém Evropské unie a opatření, která umoţní přístup k jednotlivým právům, odstranění překáţek v ţivotním prostředí, které zdravotně postiţeným osobám brání v uplatnění schopností, a zohlednění problematiky zdravotního postiţení v širším rámci politik Společenství, které pomáhají osobám se zdravotním postiţením aktivně se zařadit do ţivota. Akční plán Evropské unie v oblasti zdravotního postiţení (Disability Action Plan, DAP), který Evropská unie vytvořila s cílem zajistit návaznost politik na Evropský rok osob se zdravotním postiţením v rozšířené Evropě, tvoří rámec pro rozvoj strategie Evropské unie v oblasti zdravotního postiţení. Kromě toho s ohledem na nové priority lisabonské strategie jsou členské státy vyzývány, aby ve svých ohlášených reformních programech pro růst a zaměstnanost prosazovaly zařazení osob se zdravotním postiţením do společnosti. Nedávno publikované sdělení Komise o stavu problematiky osob se zdravotním postiţením je současně první zprávou Evropské komise o celkové situaci a postavení této skupiny osob, kterou Komise vypracovala a kterou zveřejňuje kaţdé dva roky v Evropský den osob se zdravotním postiţením. Zpráva bude prostředkem pro tvůrce politiky v oblasti zdravotního postiţení v celé Evropě jako doplněk a zhodnocení jejich politických postupů a kroků. 63 Podpora zaměstnanosti První fáze projektu DAP se zaměřila na přístup osob se zdravotním postiţením k trhu práce a na opatření vztahující se na zaměstnatelnost, jako je např. celoţivotní vzdělávání, informační technologie a přístup do prostředí budov. Výsledkem je, ţe bylo na evropské úrovni dosaţeno určitého pokroku. Protidiskriminační právní systém Evropské unie tvoří právní rámec pro zajištění rovného zacházení v zaměstnávání a povolání. Směrnice o rovném zacházení v zaměstnávání zakazuje přímou nebo nepřímou diskriminaci, jakoţ i obtěţování a navádění k diskriminaci pro celou řadu situací včetně zdravotního postiţení. Kromě toho existují zvláštní ustanovení, která prosazují rovné zacházení pro osoby se zdravotním postiţením. Soukromí nebo veřejní zaměstnavatelé a ostatní subjekty, na něţ se směrnice vztahuje, např. vzdělávací zařízení, musí osobám se zdravotním postiţením poskytnout přiměřené ubytování. Musí přijmout vhodná opatření, na základě kterých osoby se zdravotním postiţením získají přístup k pracovním příleţitostem, budou zaměstnány a v zaměstnání se budou rozvíjet, nebo se budou účastnit školení. Účinné provedení této směrnice je proto pro prosazování zaměstnávání osob se zdravotním postiţením klíčové. Směrnice zavádí nové právní koncepce, které z jejího provedení činí náročný úkol. Téměř celá evropská strategie zaměstnanosti se týká situace na trhu práce pro osoby se zdravotním postiţením. V roce 2004 předloţily útvary Komise Výboru pro zaměstnanost pracovní dokument, který analyzuje zohledňování hledisek zdravotního postiţení v evropské strategii zaměstnanosti. Nařízení Komise o státních podporách zaměstnanosti umoţňuje členským státům vytvářet pro zaměstnavatele a chráněné dílny motivační pobídky, aby přijímali a trvale zaměstnávali osoby se zdravotním postiţením. Z hlediska akceschopnosti podporuje akční program Společenství pro boj proti diskriminaci budování kapacit a zvýšení obecného povědomí o právech osob se zdravotním postiţením, např. v rámci nového cyklu konferencí o politikách Komise při příleţitosti Evropského dne osob se zdravotním postiţením. Evropský sociální fond (ESF) a ostatní iniciativy Společenství soustavně podporují integraci osob se zdravotním postiţením do trhu práce. Další záměry a nástroje Evropské komise v oblasti aktivit na podporu zdravotně postiţených Druhá fáze programu DAP se zaměří na aktivní začleňování osob se zdravotním postiţením, budování na občanské koncepci zdravotního postiţení, jak je uvedena v Listině základních práv EU a na hodnotách obsaţených v nadcházející úmluvě OSN o ochraně a prosazování práv a důstojnosti osob se zdravotním postiţením. Hlavním předmětem činností Evropské unie bude prosazování kvalitních a přístupných sociálních sluţeb a podpory za přijatelnou cenu pro osoby se zdravotním postiţením prostřednictvím posílených ustanovení o sociální ochraně a začlenění. Vzhledem k mnoha společenským změnám ovlivňujícím strukturu domácností, které kladou na rodiny nové nároky, vzniká mnoho otázek týkajících se co nejlepších politik a činností, které zajistí sluţby dlouhodobé péče a pomoci m.j. starším osobám se zdravotním postiţením. V Bílé knize o službách obecného zájmu Komise oznámila svůj úmysl přijmout sdělení o zdravotnických a sociálních sluţbách obecného zájmu, které vymezí zvláštní rysy zdravotnických a sociálních sluţeb obecného zájmu a vyjasní rámec, v němţ fungují. Současně budou předmětem průzkumu i hlediska kvality sociálních sluţeb týkajících se zdravotního postiţení včetně potřeby prosadit koordinované poskytování sluţeb. Současné činnosti zaměřené na zlepšení přístupnosti veřejných budov budou doplněny úsilím o zlepšení přístupnosti sluţeb, dopravy a informačních a komunikačních technologií (ICT), včetně přístupu k systémům poskytování pomoci. Přístupné systémy veřejné dopravy jsou důleţitou sloţkou koncepce nezávislého ţivota. Přístupný systém veřejné dopravy a 64 přístupné veřejné prostředí se navzájem doplňují a vzájemně posilují svůj rozvoj. Budou prosazovány v městských oblastech a mezi nimi. Práva osob se zdravotním postiţením a osob s omezenou pohyblivostí nelze při poskytování dopravních sluţeb omezovat jenom na přístupnost dopravních prostředků, protoţe mezi ně patří i právo na nediskriminaci a bezproblémovou pomoc. Evropská komise podniká konkrétní kroky k tomu, aby bylo prostřednictvím přijatých politických dokumentů a legislativních návrhů uplatňování těchto práv zajištěno. Ve své Bílé knize „Evropská dopravní politika pro rok 2010 - čas se rozhodnout“ se Komise zabývá otázkou zajištění práv cestujících ve všech druzích dopravy. Sdělení Komise o posílení práv cestujících v Evropské unii ze dne 16. února 2005 uvádí celou řadu oblastí, kterých se tento záměr týká a v nichţ přední místo zaujímá nediskriminace a pomoc osobám s omezenou pohyblivostí ve všech druzích dopravy. Návrh Komise z roku 2004, který se týká nařízení o právech a povinnostech cestujících v mezinárodní ţelezniční dopravě, obsahuje opatření o nediskriminaci osob s omezenou pohyblivostí cestujících vlakem, jakoţ i o pomoci před cestou a během ní. Návrh Komise, který se týká nařízení o právech osob s omezenou pohyblivostí v letecké dopravě, zaručuje povinnou pomoc takovým cestujícím na letištích a v letadlech, ale i normy kvality takové pomoci poskytované letištním personálem. Velký význam při vytváření Evropy pro všechny mají moţnosti, které přinášejí nové technologie. Dostupnost rozšířených informačních a komunikačních technologií, které spolupracují s asistenčními technologiemi opírajícími se o evropské normy, spotřebitelskou poptávku a ostatní hlediska rozvoje, otevírá nové trhy. Prosazování znalostní společnosti pro všechny je proto hlavním cílem iniciativy 2010. Iniciativa oznamuje zavedení „podpůrných opatření s cílem usnadnit pouţití systémů informačních a komunikačních technologií širšímu spektru občanů“ a „vydání metodického návodu pro přístupnost elektronických technologií“. Závěr V Evropské unii panuje dnes široká shoda o potřebě řešit problémy spojené se zdravotním postiţením. Důraz je kladen na důstojnost, základní práva, ochranu proti diskriminaci, spravedlnost a sociální soudrţnost. Činnost v oblasti zdravotního postiţení zůstává odpovědností členských států a na národní úrovni je také nejúčinnější. Širší zohledňování hledisek zdravotního postiţení prostřednictvím akčního plánu EU za podpory z Evropského sociálního fondu přispívá k rovnosti příleţitostí v rozšířené Evropské unii. Pozitivní dialog mezi Komisí a členskými státy, jakoţ i s osobami se zdravotním postiţením a hlavními zúčastněnými subjekty, umoţňuje rozvíjet příznivé prostředí na podporu aktivního začlenění do společnosti a hospodářství. V tomto ohledu obnovená lisabonská strategie klade mnohem větší důraz na zohlednění hledisek zdravotního postiţení na úrovni členských států. Kromě toho budou shromaţďovány spolehlivé a srovnatelné statistické údaje o zdravotním postiţení a o různých druzích diskriminace osob se zdravotním postiţením. Komise bude sledovat provádění navrhovaných činností prostřednictvím trvalého dialogu se všemi zúčastněnými subjekty. V roce 2008 se uskuteční plánované průběţné hodnocení akčního plánu. Diskuse k vystoupení dr.Roučka: Otázka : Chtěla bych se zeptat pana europoslance - v souvislosti s tím, že pro příští rok je pro nás velmi potěšující, že byl vyhlášen mezinárodním nebo evropským rokem rovných příležitostí – zda budou vypisovány i granty přímo na tuto problematiku a kdy budou vypisovány, abychom byli zavčas připraveni od 1. ledna využívat finančních prostředků z EU. Takţe pokud jde o ten rok rovných příleţitostí – ze strany Komise nebo ze strany evropských institucí, tam jde především o to zvýraznit problematiku zdravotně postiţených tak, aby nejen odborná veřejnost, ale také naši občané a spoluobčané ve všech evropských 65 zemích se s touto problematikou více seznámili. Aby porozuměli potřebám zdravotně postiţených osob, měli pro to větší pochopení a na základě toho, aby společnost jako celek byla ochotna dát na nejrůznější programy více peněz. Čili aktivity Evropské komise se budou týkat právě informování veřejnosti, bude probíhat spousta akcí, třeba na školách. Já si myslím, ţe základ je třeba poloţit jiţ u malých dětí, prostě dětí školního věku aby i oni byli tolerantní, kdyţ mají nějakého postiţeného kamaráda a podobně. Takţe ty aktivity Komise budou směřovány spíše k takovýmto informačním aktivitám. Pokud jde o finance víte, nebo jste moţná zaregistrovali informaci, ţe před měsícem byl schválen ten tzv. rozpočet, finanční perspektiva na roky 2007 a 2013. Pokud jde o Českou republiku přidělené částky by měly být velmi vysoké. Mělo by to být aţ třiadevadesát miliard korun čistého ročně. Co si je však třeba uvědomit je, ţe tak vysoké částky budeme mít k dispozici právě jenom v tomto období do roku 2013. Protoţe tím, jak se české ekonomice daří dobře, jak krok za krokem doháníme evropský průměr, nebudeme mít jiţ na tak velké peníze dál nárok. Čili co je potřeba – tyto peníze vyuţít co nejsmysluplnějším způsobem a to nejenom do těch směrů, které urychlí další růst naši ekonomiky, ale také i pro účely lidí se zdravotním postiţením. O tom jak budou tyto peníze vyuţity, spotřebovány z velké části rozhodují národní státy. V současné době vláda a jednotlivá ministerstva připravují příslušné programy, takţe bych doporučoval snaţit se ovlivnit zejména Ministerstvo práce a sociálních věcí a zdravotnictví – prostě všechny resorty, které jsou Vaší tématice blízko, aby co nejvíce peněz šlo právě na rovnost příleţitostí a tím i zdravotně postiţených osob do společnosti. Konkrétní čísla Vám tady ale nejsem schopen dát, protoţe zatím podle mých znalostí ţádná neexistují. I ty prioroty i ty částky to se nyní krok za krokem vytváří. Otázka: Budoucí rok bude rokem rovných příležitostí v Evropské unii. Bude to znamenat, že skončí i ty xenofobní a omezující opatření některých velkých, starších zemí EU z hlediska přístupu občanů nových členských zemí na jejich trhy práce a jaká je strategie evropské sociální demogracie v těchto otázkách? To je docela zajímavá otázka. Vztahuje se však spíš na tento rok, protoţe tento rok máme v Evropě rokem mobility pracovních sil. Takţe se to vztahuje na tut tématiku a pokud jsme u těch omezení víte, ţe kdyţ se před dvěma lety rozšiřovala EU tak osm z těch deseti nových zemí, všechny ty postkomunistické země, měly danou podmínku, ţe maximálně po dobu sedmi let nebudou moci vstupovat na trh práce ve starých členských zemích. Některé země jako Velká Británie, Irsko a Švédsko však od počátku, čili od 1. května 2004 řekly, ţe své pracovní trhy otevřou. V evropském parlamentu jsme od začátku na otázku volného pohybu pracovních sil velmi tlačily. Já jsem například, zejména se svými sociálně demokratickými kolegy ze Slovenska, Polska a Maďarska a také z baltských zemí, napsal usnesení, které v něm kolovalo a ve kterém jsme poţadovali otevření pracovních trhů ve všech zemích EU. Komisař Špidla, který má sociální problematiku na starosti, sepsal tzv. Bílou knihu, kde zhodnotil zkušenosti zemí, které své pracovní trhy otevřely a těch ostatních. V této analýze, nebo v jejím závěru bylo, ţe v těch zemích, které se otevřely k ţádnému narušení pracovního trhu nedošlo, naopak těch několik desítek tisíc pracovníků, kteří tam přišli ze střední a východní Evropy, mimochodem jedná se hlavně o poláky a příslušníky baltských států – litevce a lotyše, docela účinným, způsobem přispěli k dalšímu růstu místní ekonomiky, například té britské. Pokud jde o země, které ten svůj trh neotevřely, tak tam naopak komisař zjistil, ţe zde kvete černý trh práce. Jde například o Německo a Rakousko. Takţe po těchto debatách a tomto tlaku od prvního května letošního roku další státy své pracovní trhy otevřely. Je to například Španělsko, Portugalsko, Finsko a Řecko. Jiné země jako Francie, Belgie a 66 Holandsko svůj trh práce otevřely částečně a to jenom pro některé profese. Například v Belgii, kde o tom rozhoduje kaţdá spolková země (Valonsko, Vlámsko a Brusel) to je asi stodvacet profesí od stavebnictví přes restaurace aţ po počítačové odborníky. A například Holandsko také oznámilo, ţe od 1. ledna příštího roku svůj pracovní trh práce otevře zcela. Zbývá Německo a Rakousko. Já jsem byl na několika konferencích, i třeba v Bratislavě, na toto téma. Němci jsou v tomto přístupnější. Myslím, ţe budou studovat především zkušenosti z Francie a krok za krokem by ten svůj pracovní trh mohli otevřít. Nejméně přístupní tomu jsou však Rakušané – oni Vám řeknou: „ podívejte se na mapu, vţdyť sousedíme se čtyřmi novými státy, my se tomu bráníme, jiţ máme takhle dost cizinců, čili od nás neočekávejte ţe v nejbliţší době k tomu dojde“. My se samozřejmě snaţíme argumentovat čísly. Kdyţ se podíváte třeba na statistiky, tak u nás paradoxně pracuje více němců neţ co je čechů v Německu. U nás pracuje uţ asi 1750 němců a 1500 čechů v Německu. My do Německa máme danou kvótu a ta kvóta je naplňována ze 16%. To ukazuje, ţe minimálně ze strany České republiky ani pro to Německo, Rakousko a jinou zemi ţádné nebezpěčí, ţe desetitisíce čechů vyjede za prací, prostě nehrozí. Tam jsou také zajímavé, kdyţ se podíváme na ta čísla, statistiky o migraci. Za uplynulý rok se z České republiky odstěhovalo 25 tisíc osob. Jsou to hlavně mladí lidé, kteří šli především do Velké Británie a Irska – mnozí i do Austrálie – zejména studovat. Při tom studiu však mohou pracovat, rok dva tam jsou a pak se vrací nazpět. Dvacetpět tisíc lidí od nás odešlo, ale 60 tisíc k nám přišlo a to hlavně ze Slovenska, Ukrajiny, ze států bývalé Jugoslávie a také z Vietnamu. Takţe kdyţ se podíváte na uvedená čísla tak si tímto vlastně řešíme přirozený úbytek obyvatelstva. Porodnost je u nás nízká a bez přistěhovalectví těch několika desítek tisíc osob ročně, bychom krok za krokem vymírali. Drţíme si tím také stále ten počet deset celých dva nebo deset celých tři milionů občanů. On výše uvedené omezení volného pohybu pracovních sil na sedm let je rozděleno na dva roky plus tři a plus dva roky. Teď uplynuly dva roky, v roce 2009 uplynou další tři a do té doby uvidíme co se podaři změnit. Je si však třeba v této souvislosti uvědomit jednu věc – my se pořád díváme jak se k nám chovají nebo jak se na nás dívají ty původní země, západní státy, ale ono od roku 2007 nebo nejpozději od 1. ledna 2008 vstoupí také do EU Rumunsko a Bulharsko a potom my si budeme muset vyřešit otázku, zda třeba i my pro ně pracovní trh otevřeme od prvního dne, a nebo zda prostě budeme uplatňovat nějaká přechodná období. Pokud jde třeba o mě, a to je stanovisko i sociální demokracie a shodou okolností i třeba ODS a zelenných - lidovci se na to dívají podobně – já bych tento pracovní trh otevřel od prvního dne. Tolik asi k tomu volnému pohybu osob. Ještě bych zmínil jednu myšlenku, kterou jsem zmínil minulý týden, kdyţ jsem byl na podobném kongresu seniorů. A to je myšlenka Evropy. Protoţe mi tady někdy u nás a paradoxně v České republice, zapomínáme na to, proč ta evropská integrace vznikla. Paradoxně je to u nás v zemi, kde jsme zaţili rok 1938 a rok 1968. Takţe, kdyţ si vezmete tu základní myšlenku, ta evropská unie, ta evropská integrace vznikla právě po té druhé světové válce z toho důvodu, ţe lidé si řekli, ţe takhle není moţné dál pokračovat, a ţe kdybychom tak pokračovali, tak ţe se tady vyhubíme. Protoţe Evropa, ať se nám to líbí nebo ne, je relativně malé území, ţije tady mnoho národů a mnoho lidí a tak jak jde vývoj zbraní a zbraňových sytémů, to vyhubení nám reálně hrozí. Čili ta dnešní Evropská unie je zárukou toho, ţe prostě v té unii jiţ nikdy nemůţe vzniknout válka. Nikdo si dnes nedovede představit, ţe němci budou válčit s francouzi, nebo ţe se tak bude řešit třeba polsko - německý nebo polsko - český problém. EU napomáhá tím, ţe tam je více zemí, řešit a krok za krokem vyřešit i třeba některé dvoustranné problémy, například takové jako jsme my měli se sudetskými němci. To je, si myslím, hlavním smyslem EU a mělo by to být i nadále. 67 Samozřejmě vedle toho platí, ţe v tom globalizovaném nebo takzvaně globalizovaném světě ţádná země sama o sobě prostě není schopna konkurovat například USA nebo Číně a podobně. Například Evropa je stále více a více závislá na dovozu energie - ať je to ropa nebo zemní plyn – a ţádná země, byť by to bylo to velké Německo, Velká Británie nebo Francie nemůţe být sama o sobě, bez koordinovaného přístupu, schopna tyto problémy řešit. A tak to bude i do budoucna. Čili to jsou věci, které nás i do budoucna budou nutit se dál sdruţovat, své přístupy koordinovat a podobně. Co bych vás chtěl poprosit – mezi Vašimi kolegy a přáteli – mít toto vţdy v diskusích na vědomí a tu Evropskou unie neléčit jenom, coţ se u nás děje, jako spolek byrokratů, který je tady k ničemu, který omezuje svobodu jedince a národních států a podobně. Není tomu tak. Tím samozřejmě nechci říci, ţe někdy, někde nějaký byrokrat nevymýšlí nesmyslný předpis, ale od toho by měli být evropští poslanci a další, kteří, kdyţ by tam nějaký nesmysl vznikl, ho vychytali. Přínos z EU je nejenom finanční – samozřejmě získat co nejvíce peněz na Vaše programy je velmi důleţité, ale význam ekonomické spolupráce a integrace je mnohem větší a jsem přesvědčen, ţe v zájmu nás všech, ať jsme jakéhokoliv politického zaměření, je nutné v něm pokračovat. (diskuse - přepis ze zvukového záznamu) Univerzitní fakulta ARCES a sociální odpovědnost Fabrizio Russo, ARCES, Palermo, Itálie Dobré odpolene dámy a pánové, já jsem Fabrizio Russo a jsem zástupcem organizace ARCES. Děkuji organizátorům, kteří nás pozvali na tuto konferenci. Děkujeme za čas, který jsme dostali, abychom mohli hovořit o naší práci a slibuji, ţe nebudu mluvit dlouho. Chtěl bych Vám v úvodu říci něco o mé organizaci. ARCES je jedna ze 14 univerzitních kolejí v Itálii a zaměřuje se především na formování univerzitních center. Trochu se to, v poslední době, změnilo a jsme teď svojí nabídkou mnohem komplexnější. Jde o to, ţe by měl být student veden po delší čas své profesní kariéry a snaţíme se také, aby dostal celkové lidské vzdělání. Aby tedy dostal nejenom profesní vzdělání, ale také lidské vzdělání. Naše univerzitní rezidence jsou Residenza Universitaria Alcantara ve městě Catánia a Residenza Universitaria Segesta ve městě Palermo. Obě uvidíte později za mnou na plátně. Můţeme zde ubytovat zhruba 60 studentů. O co se snaţíme? Snaţíme se podporovat mladé lidi v jejich rozhodování co se týče jejich vlastních profesionálních cílů a také podporujeme mladé lidi vzhledem k rozhodování, které musí učinit v době přechodu mezi vzděláváním a pracovním procesem a nebo v době změny práce. Snaţíme se, aby také studenti mohli vyuţít různých stáţí, a proto být v kontaktu s různými organizacemi, které tyto stáţe umoţňují. Jaká je naše mise? Jsou to hlavně tři dimenze – podporovat iniciativy, které vedou ke kulturnímu, duchovnímu a profesnímu růstu studentů – a tím přispět k celkovému vytváření jejich osobnosti. Student je tedy stále ve středu našeho zájmu. Snaţíme se podporovat účast studentů všech sociálních vrstev na profesionálních akcích tak, aby měli co největší přístup k vyššímu vzdělání. Děláme sociální bilanci, moţná jsme jedni z mála, kteří se snaţíme dělat tuto formu vyučování. Shromáţdili jsme potřebné údaje a vytvořili náš strategický plán, coţ 68 jsou hlavně vztahy s univerzitami a dalšími společnostmi a institucemi s cílem vytvářet vztah mezi profesní a teoretickou úrovní. ARCES se také rozhodlo podporovat a studovat problematiku týkající se zdravotnických zařízení a co je pro nás důleţité je to, aby všichni, kteří nás podporují věděli přesně co děláme a proč se tím zabýváme. Chceme pracovat ve zdravotních zařízeních proto, ţe je to sektor, který se zabývá lidmi. Hlavně se chceme na tuto oblast dívat z hlediska sociálního vyúčtování. Pro nedostatek času pouze zvýrazním, ţe v sektoru zdravotnictví máme na Sicílii hodně problémů. Vidíme zde jednak ekonomické problémy a to zejména v ekonomickém hodnocení tohoto sektoru. Je také potřeba říci, ţe zdravotní systém se musí hlavně zaměřit na lidi, kteří potřebují pomoc a tento projekt, který u nás realizujeme dá, doufám, lépe na jevo, které jsou aktuální potřeby v sektoru zdravotnictví a dá moţnost, aby tady byla větší průhlednost a srozumitelnost ve vyjádření cílů, politik a strategií. Jaký zde máme hlavní problém? Je to ten, ţe se nevidí dobře výsledky a důsledky, které mají naše projekty. Takţe je potřeba vytvořit systém hodnocení zakončený tím, aby všechny tyto informace došly k občanům. Jiţ byly vytvořeny jisté modely a to zejména se zaměřením na postiţené osoby. Ještě bych zdůraznil naše hlavní cíle, chtěli bychom: věnovat pozornost globálnímu představení společnosti a zaměřit se na dosaţené výsledky vedoucí ke zlepšení situace, seznámit občany s aktivitami, které děláme a zdůraznit také propojení mezi cíli, intervencemi a realizovanými sluţbami, prezentovat výsledky těchto činností, motivovat rozhodování vlády a dalších zainteresovaných subjektů a společností, docílit toho, aby také manageri, kteří jsou zodpovědni za určité organizace a subjekty byli také hodnoceni dle aktivit, které si v tomto smyslu na sebe vzali a aby tak byli hodnoceni i zvenčí, více zaangaţovat celou síť asociací a organizací, které na Sicílii pracují s handicapovanými. Doufáme, ţe vztahy, které tímto vytváříme pomohou situaci zlepšit a jejich prostřednictvím nalezneme i podklady pro více strategických plánů. Tím následně dojde k zahrnutí těchto znevýhodněných lidí do celkového ţivota společnosti. Takţe samozřejmě chceme, aby se na našich aktivitách podílela věřejná správa, chceme tam zahrnout orgány regionální správy a různé zodpovědné instituce. Co se dotýká obcí a jejich představitelů chceme, aby na sebe vzali odpovědnost za rozvíjení této spolupráce. Zaměřujeme se také na ţeny, aby mohly i ony vyuţít těchto moţností, různých zdravotních testů a podobně. Chceme věnovat peníze i aktivitu na tyto důleţité projekty, zejména kdyţ dojde k různým ekonomickým ztrátám. Myslím, ţe prevence je velice důleţitá a můţe fungovat a následně i pomáhat rozvoji ekonomiky. Můţe vůbec i zvýšit úroveň zdravotnického systému na Sicílii. Tohle všechno můţeme dělat díky našim partnerům, kteří nás podporují. Naším cílem je zde vytvořit model, který potom můţeme přednést našim autoritám, aby i ony mohly pracovat se stejným cílem a mohly ho rozšiřovat v sektoru zdravotnictví i dalších oblastech. Jsem rád, ţe zde mohu připomenout i o naše nadnárodní partnery, coţ je samozřejmě v České republice ORFEUS, který se věnuje především zdravotně postiţeným osobám a organizaci, zabývající se začleňováním mladých nezaměstnaných osob do společnosti, kterou je Asociace pěstounských rodin. Našimi partnery jsou i tři Slovenské organizace věnující se dětem, mladým lidem a mentálně postiţeným osobám. S projekty a úlohou v nadnárodním partnerství některých z nich se budete mít moţnost seznámit v následujících prezentacích. 69 Děkuji za pozornost a doufám, ţe se s Vámi setkám na dalších konferencích a pracovních setkáních. přepis ze zvukového záznamu Způsobilost PriceWaterhouseCoopers Pietro Genovese, PriceWaterhouseCoopers, Palermo, Itálie Děkuji za slovo, jsem velmi rád, ţe tady, v Praze, dnes mohu být a chtěl bych také poděkovat Fabrizio Russoovi – před několika lety jsem na univerzitě měl moţnost navštěvovat organizaci ARCES a velice se mi zde líbilo. Motivovalo mě to, ţe jsme se tam navzájem hodně sdíleli. Byla tam síť různých fakult, která přinášela hodně uţitku. Fabrizio Russo byl také konzultant naší organizace PriceWaterhouseCoopers (dále jen PWC), takţe jsme se uţ mnohokrát setkali. Chtěl bych Vám krátce představit společnost PWC, která je společností pro poradenství a která zahrnuje 148 zemí a 130 tisíc spolupracovníků na celém světě. Mohla tak vytvořit hodně sítí a umoţnit tak výměnu informací. Jaké jsou naše hlavní strategie: výjímečnost – to znamená, ţe chceme zachovat to, co jsme slíbili a vytvořit hodnoty, které budou nad očekávání klientů. Je to schopnost být inovační, být flexibilní a vytvářet nové projekty, týmová práce – to znamená být schopni pracovat společně, protoţe nejlepší výsledky vycházejí vţdy ze spolupráce s kolegy a klienty. Je to práce ve skupině, která ale vyţaduje dobré vztahy, respekt a sdílení, vůdcovství – to je těţké vysvětlit, ale je to schopnost být důvěryhodný před klienty. Je to těţká práce, protoţe se člověk musí dobře formovat a musí být dobrý ve své konkrétní práci. Snaţíme se pracovat opravdu ve všech zemích. Důleţité je při tom mít a dodrţovat etické kodexy a mít zodpovědnost za výsledky vlastní práce. Důleţité je i zachovat si nezávislost co se týká vztahu s klienty. Znamená to mít vţdy chování, které je důvěryhodné. Tady za mnou na plátně vidíte co nabízíme za sluţby, takţe je to: poradenství, kontrola bilancí, pomoc při kontrole řízení, účetní kontroly. V Itálii máme celkem 17 skupin a vnitřně jsme rozčleněni tak, abychom se mohli věnovat jednotlivým strukturám. Já jsem odpovědný za skupinu na Sicílii. V naší činnosti jsou důleţité dvě dimenze – jedna je ekonomická a druhá sociální. Tu má jako významnou i ARCES. Protoţe 50% našich bilancí se týká sektoru zdravotnictví jsme partnery projektu, který zde byl prezentován. Děkuji za pozornost. přepis ze zvukového záznamu Aplikace pedagogických přístupů Marie Montessori ve výchovném procesu mentálně postiţených dětí Mgr. Alena Filarská, Ing. Karol Kravec, Sdruţení pro pomoc mentálně postiţeným, Stropkov, Slovenská republika 70 Mgr. Alena Filarská Stropkov je malé mesto na východe Slovenska, ktoré má pribliţne 11000 obyvateľov. Leţí v krásnom prírodnom prostredí Ondavskej vrchoviny neďaleko vodnej nádrţe Domaša. Má bohatú históriu. V našom regióne je pomerne vysoká nezamestnanosť, absentovalo špeciálne školstvo i sociálne sluţby pre občanov s postihnutím. K zlepšeniu v tomto smere prispelo i naše zdruţenie. Zdruţenie na pomoc ľuďom s mentálnym postihnutím v Stropkove s ďalšími partnermi je od apríla 2005 realizátorom projektu pod názvom Aplikácia individuálnej pedagogiky Márie Montessoriovej pri vzdelávacom a výchovnom procese detí s kombinovaným zdravotným postihnutím, ktorý je akreditovaný Ministerstvom školstva Slovenskej republiky. K hlavným aktivitám nášho občianskeho zdruţenia v zmysle stanov z roku 1998 je predovšetkým včlenenie ľudí s mentálnym postihnutím do spoločnosti, aby aj v ich ţivote boli samozrejmosťou základné ľudské práva, aby mohli pracovať, vzdelávať sa, oddychovať, mať rodinný ţivot a priateľov, aby boli akceptovaní takí, akí sú. Spoločným menovateľom aktivít nášho zdruţenia je teda integrácia detí a dospelých občanov s mentálnym postihnutím do spoločnosti a obhajoba ich práv a záujmov. K dosiahnutiu nášho cieľa nám bude slúţiť novovybudované centrum komplexnej starostlivosti Dom detí Boţieho milosrdenstva (DDBM)), ktoré bolo slávnostne otvorené a oficiálne uvedené do prevádzky 3. novembra 2005. Súčasne vznikla aj nezisková organizácia Dom detí Boţieho milosrdenstva, n.o. Jej úlohou je prevádzkovať zariadenie DDBM, ktoré bude poskytovať sluţby v oblastiach sociálnej, vzdelávacej a liečebnej starostlivosti. Zakladajúcimi členmi neziskovej organizácie je ZPMP v Stropkove, mesto Stropkov a Rímskokatolícky arcibiskupský úrad v Košiciach – ako zriaďovateľ Cirkevnej základnej školy sv. Petra a Pavla v Stropkove. Realizácia nášho projektu sleduje skvalitnenie vzdelávacích aktivít aplikáciou metód a zásad pedagogiky Márie Montessoriovej. Humanizačné aspekty premeny ľudskej spoločnosti sa zákonite premietajú aj do prostredia škôl a školských zariadení. Je potrebné, aby deti telesne, duševne a mentálne postihnuté boli začleňované do vzdelávacieho procesu a podľa moţností aj do širších sociálnych vzťahov a pracovných činností. Tieto poţiadavky môţu byť splnené len vtedy, ak výchovno-vzdelávací proces bude zosúladený s potrebami postihnutých detí a primeranou mierou na ňom bude participovať sociálne zariadenie, škola, rodina, spoločnosť. To si vyţaduje odbornú a premyslenú prípravu pedagógov, pracovníkov sociálnych sluţieb a rodičov detí, ktorej v širokom kontexte adekvátne vyhovuje pedagogika Márie Montessoriovej, vychádzajúca z vývinových zákonitostí a potrieb dieťaťa, jeho vekových osobitostí, genetickej vybavenosti a špecifických osobných zvláštností kaţdej jednotlivej ľudskej bytosti. Nosnými piliermi Montessoriovej pedagogiky sú jej princípy, ktoré je nutné dobre poznať, pochopiť a uplatňovať v praxi. Ing. Karol Kravec Ako uţ bolo povedané, činnosť nášho zdruţenia je zameraná na prácu s mladými ľuďmi s mentálnym a kombinovaným postihnutím. Učíme ich a pripravujeme pre ţivot. Ich vek sa pohybuje od šiestich rokov po dospelosť. Máme tri skupiny s rôznym stupňom postihnutia. Učíme ich základné činnosti pre jednoduché povolania v dospelom veku. V najbliţšom čase plánujeme štyri skupiny. 71 V tomto zariadení chceme poskytovať komplexnú starostlivosť, a tým dosiahnuť ciele projektu EQUAL aplikáciou princípov pedagogiky Márie Montessoriovej vo vyučovacom procese. Špecifické ciele projektu: Príprava pedagógov, sociálnych pracovníkov a rodičov zdravotne postihnutých detí na implementáciu vysoko odborného výchovno-vzdelávacieho procesu podľa pedagogiky Márie Montessoriovej, a tým cielene posilniť sociálnu inklúziu detí s kombinovaným zdravotným postihnutím na začlenenie sa do spoločenského prostredia. Decentralizácia komplexných sluţieb pre zdravotne postihnuté deti v regióne Stropkov. Poskytnutie sluţieb rodinám s postihnutými deťmi, aby si rodičia týchto detí mali moţnosť zabezpečiť riadne pracovné uplatnenie. Overenie pedagogiky Márie Montessoriovej v praxi, to znamená v konkrétnom výchovno-vzdelávacom procese v priebehu dvoch školských rokov 2005/2006 a 2006/2007. Šírenie a poskytnutie získaných poznatkov a skúseností pre ďalšie centrá, zaoberajúce sa deťmi s kombinovaným zdravotným postihnutím. Aktivity projektu: Medzi najúspešnejšie doterajšie aktivity nášho projektu patrí ukončenie prvého kurzu Aplikácia individuálnej pedagogiky Márie Montessoriovej pri vzdelávaní a výchovnom procese detí s kombinovaným zdravotným postihnutím, realizácia ktorého začala v septembri 2005 v Košiciach (obr. 1 – 4). Neskôr po otvorení Domu detí kurz pokračoval v Stropkove (obr. 5 – 14). Kurz absolvovalo 12 frekventantov, súbeţne s jeho ukončením začínajú ďalšie dva kurzy s počtom 18 účastníkov, ich ukončenie je plánované v decembri 2006. Druhou aktivitou bol krátky kurz Liečebnej pedagogiky pre pedagógov a sociálnych pracovníkov, ktorý sme ukončili v decembri 2005. Pod odborným vedením lektorky PhDr. Emílie Bodnárovej z Montessori centra v Košiciach získali prvé absolventky kurzu vedomosti a praktické zručnosti pri cvičeniach s didaktickým materiálom. To, čo sme sa naučili, sa snaţíme aplikovať uţ konkrétne pri výchove a vyučovaní detí s kombinovaným postihnutím v našom novovybudovanom centre komplexnej starostlivosti v Dome detí Boţieho milosrdenstva v Stropkove (obr. 15 – 30). Dopad a očakávané výsledky projektu Výber a zaradenie nových foriem sa metodík do výchovno-vzdelávacieho procesu zdravotne postihnutých detí prispieva k ich rýchlejšej a kvalitnejšej inklúzii medzi zdravé obyvateľstvo. Jej nevyhnutným predpokladom je nová špeciálna odborná príprava pedagógov a rodičov hlavne v okrajových regiónoch, ktorá je predmetom tohto projektu. Projekt vychádza z potrieb lokality Stropkov a zabezpečuje vstup mimovládnych organizácií do riešenia problému detí s kombinovaným zdravotným postihnutím. Zvyšuje úroveň sociálnych sluţieb podľa štandardov EU a vzdelanostnej úrovne obyvateľstva v súlade s potrebami sociálno-ekonomického rozvoja. Projekt v konečnom dôsledku zniţuje mieru nezamestnanosti marginalizovaných skupín zdravotne postihnutého obyvateľstva prípravou na zaradenie do primeraného pracovného pomeru, formou chránených dielní a chráneného bývania. Projekt prioritne zvyšuje vzdelanostnú a odbornú úroveň pedagógov a sociálnych pracovníkov. V spolupráci s rodičmi zabezpečuje jednotné pôsobenie školy a rodiny, a tým vyššiu kvalitu výchovy a vzdelávania zdravotne postihnutých detí a v praxi 72 overuje účinnosť pedagogiky Márie Montessoriovej vo výchove, vzdelávaní a praktickej príprave detí na ţivot. Oproti pôvodnému stavu prináša novú metodiku pedagogického pôsobenia na zdravotne postihnuté deti, akceptuje ich individualitu, vyuţíva nové didaktické pomôcky, uvoľňuje ich aktivitu a v spolupráci s partnermi v rámci rozvojového partnerstva zabezpečuje proces ich integrácie medzi zdravú populáciu. Tým, ţe projekt je postupne implementovaný v novom komplexnom zariadení Dom detí Boţieho milosrdenstva, pre postihnuté deti sa vytvárajú vhodné podmienky sociálnej pomoci, edukácie, zdravotnej a humanitnej starostlivosti a sluţieb na podporu zamestnanosti, od čoho následne očakávame úspech v celkovom výchovnovzdelávacom procese. Rozvojové partnerstvo Realizácia celého projektu funguje na princípe spolupráce organizácií v rámci rozvojového partnerstva, ktoré bolo oficiálne deklarované podpísaním Dohody o rozvojom partnerstve a tvoria ho tieto štyri subjekty: Zdruţenie na pomoc ľuďom s mentálnym postihnutím v Stropkove - je vedúcim partnerom a zastrešuje všetky aktivity a implementáciu celého projektu. Mesto Stropkov – zodpovedá za publicitu, šírenie dobrej praxe a nadnárodnú spoluprácu. Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny Stropkov – v jeho kompetencii sú monitorovacie a vyhodnocovacie správy, analýzy a participovanie pri výbere a zaradení frekventantov do vzdelávacieho kurzu, ale aj ostatných pracovníkov Domu detí Boţieho milosrdenstva z radov evidovaných nezamestnaných a ľudí so ZPS. Cirkevná základná škola sv. Petra a Pavla v Stropkove – priamo spolupracuje pri realizácii rekvalifikačného kurzu pedagógov, sociálnych pracovníkov a rodičov. Nadnárodná spolupráca Význam nadnárodnej spolupráce spočíva predovšetkým vo výmene poznatkov z oblasti výchovno-vzdelávacieho procesu a komplexnej starostlivosti o zdravotne postihnuté deti, s cieľom dosiahnutia vyššej úrovne starostlivosti, blíţiacej sa úrovni vo vyspelých štátoch EU. Konkrétna nadnárodná spolupráca so zahraničnými partnermi v realizácii tohto projektu má podobu vo výmene skúseností a poznatkov nielen v písomnej forme, ale aj vo forme návštev odborníkov resp. krátkodobých stáţí a nadnárodných stretnutí , za účelom priameho poznania v zahraničí aplikovaného výchovno-vzdelávacieho procesu zdravotne postihnutých detí. Partnerov nadnárodnej spolupráce tvoria subjekty členských krajín EU, okrem troch slovenských partnerov sú to aj organizácie z Talianska a Českej republiky. Členovia: Taliansko – Sviluppo di un modello di rendisontavione Sociale per le A.U.S.L., Palermo Česká republika – Společně klientům Domu na půl cesty při integraci na trhu práce, Brno Česká republika – HEFAISTOS, Praha Slovensko – OZ KOALA, Banská Bystrica Slovensko – OZ Alexu Zdruţenie na pomoc ľuďom a deťom prírode, Nitra Slovensko – Zdruţenie na pomoc ľuďom s mentálnym postihnutím v Stropkove 73 Implementáciou tohto projektu získame skúsenosti s technickou realizáciou, ale hlavne budeme vedieť porovnávať pokrok zdravotne postihnutých detí v porovnaní s obdobím pred a po realizácii projektu. Predpokladáme, ţe rozdiel v schopnostiach detí bude evidentný, aj keď u kaţdého jedinca môţu zohrať svoju úlohu rôzne špecifiká. No i ten najmenší pokrok a úspech, ale hlavne pocit spokojnosti, sebarealizácie a šťastia na tvári čo i len jedného dieťaťa bude pre nás tým najväčším zadosťučinením a podnetom do ďalšej náročnej práce a stimulom pre prezentáciu výsledkov a poskytnutie získaných skúseností ďalším organizáciám, ktoré sa venujú zdravotne postihnutým deťom na Slovensku i v zahraničí. Nové formy vzdělávání a osobního rozvoje pro osoby ze znevýhodněných skupin Ing Mája Šišková, o. s. KOALA, Bánská Bystrice, Slovensko Hlavným cieľom nášho projektu je zvýšenie zamestnateľnosti ľudí zo znevýhodnených skupín na trhu práce získaním nových zručností a odhaľovaním a podporou ich individuálneho potenciálu. Nosnou aktivitou je koučovanie a kurz pracovného asistenta. Máme na mysli pracovného a nie osobného asistenta, t.j. asistenta, ktorý pomôţe zaradiť sa do pracovného pomeru aj ľuďom so zdravotným postihnutím, a to aj mentálnym. Vyuţijeme pritom novú príleţitosť danú zákonom 5/2004. Takţe pomocou pracovných asistentov zvýšime aj zamestnanosť ľudí s postihnutím. Tento fakt sa nám na štatistike veľmi neprejaví, nakoľko ľudia s postihnutím väčšinou nie sú evidovaní na úrade práce, majú invalidný dôchodok a ich šanca na zamestnanie je minimálna. Týmto spôsobom – kurzami a vzdelávaním - vytvoríme v regióne skupinu ľudí odborne a osobnostne schopných pracovať v pomáhajúcich profesiách, a to nielen ako pracovní asistenti, ale aj asistenti osobní, opatrovatelia alebo pracovníci sociálnych sluţieb, takţe ich pôsobnosť bude širšia. Ďalej chceme zvýšiť informovanosť verejnosti o práci pracovného asistenta a moţnostiach zamestnávať ľudí so zdravotným postihnutím. Ţiaľbohu sú to často rodinní príslušníci, ktorí ukrývajú svojich členov s postihnutím pred verejnosťou a zdá sa im zbytočné učiť ich niečo nové, čím im často nechtiac bránia v plnohodnotnom ţivote. Všetky naše vyššie spomenuté vzdelávacie a informačné akcie budú produktom strediska systemického vzdelávania OZ KOALA. Stredisko bude ďalej poskytovať poradenstvo pri osobnom a profesijnom rozvoji ľudí zo znevýhodnených skupín a bude – ako uţ názov napovedá - posilňovať a uplatňovať systemický prístup vo vzdelávaní, t.j. prístup zaloţený na spolupráci a partnerstve , a podpore individuálneho rozvojového potenciálu ľudí. Pracovná asistent a pomáhajúci profesionál sa nepozerá na človeka s postihnutím (telesným, zmyslovým, mentálnym...) ako na chudáčika alebo hlupáčika, ktorého treba obskakovať alebo postrkovať do práce, ale ako na partnera, ktorý je schopný veľa urobiť sám, ak má príleţitosť. OZ KOALA je organizácia, ktorej cieľom je podporovať skvalitňovanie ţivota ľudí so zdravotným postihnutím, či uţ ako zamestnancov alebo klientov. Preto buduje rehabilitačnovýcvikové a integračné stredisko, ktoré bude poskytovať sluţby v oblasti agroturistiky , pretoţe bynskobystrický región je svojou polohou určený pre cestovný ruch. Zamestnancami strediska budú ľudia so zdravotným postihnutím, z ktorých viacerí budú pracovať s podporou pracovných asistentov. Na začiatku nášho projektu sme si pripravili stredisko systemického vzdelávania. Zatiaľ iba v prenajatých priestoroch, nakoľko budova Koaly je ešte vo výstavbe. V stredisku okrem beţnej počítačovej výbavy je aj odborná kniţnica, ktorá sa neustále dopĺňa. Prebehli aktivity zamerané na členov Koaly a tím Equalu, ktorí sa oboznámil so systemickým prístupom a koučovaním a pripravil sa na aktivity s cieľovou skupinou. Koučovanie je základný princíp 74 práce v Koale. Nielen výcvikové aktivity sa robia koučovaním, ale aj manaţovanie strediska a celej činnosti projektu. V rámci aktivít s cieľovou skupinou začali hodnotiace a rozvojové strediská. Táto aktivita ponúka veľmi intenzívnu prácu jednotlivca na identifikácii osobnostných predpokladov pre spoluprácu v tíme, pre samostatnú prácu, pre manaţovanie a podnikanie, pre riešenie záťaţových situácií. Samotní účastníci sa podieľajú svojimi reflexiami a sebareflexiami na procese hodnotenia a rozvoji účastníkov. Výstupom je individualizovaný osobnostný profil účastníka Ďalšími aktivitami budú aj počítačové a internetové poradenstvo. V poradí poslednou, aj keď najdôleţitejšou aktivitou je kurz pracovného asistenta. Počas trvania projektu overíme jeho obsahovú štruktúru a pripravíme ho na akreditáciu. Sociální podpora Carlos Moragues, předseda druţstva, Unió de Cooperatives de Treball, Španělsko Moc Vám děkuji, a hned přejdu k věci. Tady v Praze bych chtěl představit projekt Eivissa Crea programu EQUAL – „Activem es pla“. Je to projekt, který se rozvíjí především na Mallorce. Věříme, ţe druţstva jsou adekvátním modelem, který můţe velmi pomoci na území, které máme k dispozici. Druţstevnictví ve Španělsku má legislativní rámec, který ho umoţňuje a právně ošetřuje. Článek 129.2 španělské ústavy říká: účinně podporovat různé formy obchodní účasti, podporovat druţstevní společnosti, vytvářet prostředky k usnadnění přístupu pracovníků k majetkově - intelektuálním právům na výrobu. Článek 144, kapitola 1 Druţstevního zákona Baleárských ostrovů říká: „úřady Baleárských ostrovů budou ochraňovat, stimulovat a poskytovat pobídky pro činnosti směřující k rozvoji druţstev pomocí podpory obchodních investic, zaměstnanosti, zdokonalení úrovně sociálně odborného školení a technické přípravy svých členů a procesu druţstevního zdruţování.“ Zákon č.20/1990 o druţstevní dani říká, ţe pracovní druţstva jsou daňově chráněna. Druţstevnictví ve Španělsku je velmi rozšířené. Máme zde 18 tisíc druţstev a 266 tisíc osob, které v nich pracují a z nichţ 56% pracuje v sektoru sluţeb Jsou sdruţeny v Konfederaci španělských výrobních druţstev (COCETA). Evropská konfederace výrobních druţstev (CECOP) sdruţuje na evropské úrovni 83 tisíc druţstev s 1,3 miliony osob, které v nich pracují. Základnu má v Bruselu a zastoupení má i v Praze. Na mezinárodní úrovni je to Mezinárodní aliance druţstev (ACI), sdruţující 222 národních a mezinárodních organizací po celém světě. Coţ zahrnuje celkem 800 milionů lidí. Na Baleárských ostrovech jsme začali s touto formou práce v roce 1986. Vznikla z potřeby druţstev vytvářet společný rámec k ochraně zájmů kolektivu a zdokonalovat sociálně řídící operace. Tento sektor pracovních příleţitostí, zastupovaný ve Svazu druţstevních prací je tvořen 41 firmami s téměř tisíci členy, včetně pracujících a výdělečně činných členů. Druţstvo Cooperatives de Treball je mnohoodvětvovou řídící organizací, která představuje práci druţstev na Baleárských ostrovech. Projekt „Activem es pla“ je program komunitní a ekonomické revitalizace v obcích ostrova Mallorky. Jeho účelem je: podporovat vytváření malých obchodních druţstev a dalších iniciativ, 75 podporovat vytváření nových pracovních příleţitostí, zejména v nejvíce zranitelných odvětvích obyvatelstva, pokrývat potřeby obyvatelstva a zvýhodňovat příleţitosti regionů. Pracujeme hodně se znevýhodněnými lidmi ať uţ to jsou mladí lidé, ţeny, dlouhodobě nezaměstnaní nebo cizinci , přistěhovalci. Chceme vyuţít moţnosti, které nám umoţňuje uzemí ve kterém pracujeme. Tento projekt se rozvíjí především na ostrově Mallorka a to ve střední části, která není tolik zajímavá pro turisty. Máme zde 14 obcí, přes 30 tisíc obyvatel, kteří v nich ţijí a to na ploše 592,21 km2. Je tam spousta malých vesnic a lidé, keří ţijí v těchto oblastech často cestují za prací na okraj ostrova, který je turistický. Uprostřed ostrova je mnohem menší ekonomický rozvoj, je tam silná závislost na zemědělství, ale málo lidí pracuje v této oblasti. Je proto třeba rozvinout další oblasti jako třeba kulturní centra a podobně. Za mnou vidíte graf, kde je kolik lidí ţije v které oblasti. V těch nejmenších ţije méně neţ 1 000 obyvatel. Ty ostatní jsou větší. Tento program má za cíl: vytvořit nové struktury, zejména druţstva, aby se vytvářely nové pracovní příleţitosti, vytvářet sluţby, které pomáhají lidem v této oblasti. Chceme realizovat sluţby, které budou pro turisty i obyvatele tohoto ostrova a dají nové pracovní příleţitosti, podporovat vytváření sluţeb, zhodnocujících příleţitosti vesnic ostrova Mallorky, coţ je národní a kulturní památka, podporovat sociálně ekonomickou revitalizaci vesnic ostrova Mallorky. Chceme tím zejména dynamicky rozvíjet socioekonomiku na Mallorce. Pro tento program je důleţitá spoluúčast lidí, institucí a dalších činitelů, kteří se na tomto území nacházejí. Lidé, kteří ţijí v této oblasti tak mohou velmi pomoci rozvoji , je to velmi zajímavá oblast. Máme různé potřeby a je třeba se jim věnovat. Programové hodnoty jsou: účast obyvatelstva, institucí, techniků a jiných teritoriálních zástupců jako klíčový prvek úspěchu, sociální revitalizace, organizace obyvatelstva jako činitel vytvářející hodnoty, teritorium se svou jasně lokální dimenzí, potřeby obyvatelstva a brát na ně zřetel, vytváření pracovních příleţitostí, přetvářet potřeby a příleţitosti do hodnot, postup koordinace, pro dobré řízení zdrojů a reakcí, trvalé vyhodnocení. Co také potřebuje naše společnost? To jsou různé příleţitosti pro lidi s postiţením, seniory, děti, obchod, školní doprava, odpočinková činnost mládeţe, pracovní příleţitosti ... Týká se to všech uvedených 14 okresů. Jak se můţeme účastnit? Tím, ţe chodíme do dílen, provádíme skupinové analýzy a propůjčujeme znalosti a myšlenky. Propagujeme a podporujeme iniciativy. Jak můţeme zvýhodňovat vlastní obec? Vyuţitím místních výrobků, tradičními trhy, přírodními a archeologickými zdroji, kulturou a tradicemi, stávajícím obchodem. Je důleţité informovat lidi o tom co děláme a to na úrovni lokální formou komunitní strategie. Zejména úvodním představením projetu, spoluprací s komunitními (sociálními) pracovníky a závěrečným vyhodnocením. Důleţitá je i obecní strategie, formou dohod o spolupráci s radnicemi, kontaktem s organizacemi (sdruţeními, obchodními skupinami ..). Kaţdá obec má svůj úřad, takţe na této úrovni pracujeme a také vytváříme společnou strategii, která se týká celého území. Kontaktujeme kaţdý z těchto obecních úřadů a společně vytváříme program pro celý ostrov. Je to otevřeno kaţdému, kdo se toho chce zúčastnit. Důleţitá je u úloha tisku. 76 Účast občanů – máme obecní dílnu, která pracuje na dílčí realitě příslušné obce. Analyzujeme potřeby a příleţitosti a spojujeme kolektivy (zejména znevýhodněných osob). Je důleţité, aby kaţdá analýza vycházela přímo ze společnosti a obyvatel. Účastníci těchto dílen jsou lidé v počtu od 5 do 15, doba trvání jsou 4 hodiny v jedné nebo ve dvou schůzkách. Mamé také iniciativní workshopy, které fungují podle toho o co mají zájem jejich účastníci. Dochází zde k vytváření závěrů a organizaci úkolů a to cestou definice myšlenky, analýzy ţivotnosti projektu a vypracování pracovního plánu. Práce workshopu se účastní minimálně tři lidé a doba trvání záleţí na jejich iniciativě. Úloha druţstev v místním rozvoji spolu se sociální ekonomikou přispívá k místnímu rozvoji formou : soudrţnosti obyvatelstva ke společnému uspokojení potřeb, rozšiřování druţstevních hodnot, propagace demokratických hodnot, sociální stability, vazby obyvatelstva na příslušné teritorium, místní autonomie v řízení komunitních sluţeb a udrţitelného rozvoje. Věříme, ţe druţstva jsou velmi důleţitým činitelem v ekonomickém rozvoji. Jak jsem uvedl, chceme pracovat zejména na demokratických principech, stabilizovat společnost a chceme se zaměřit na populaci lidí ţijících na daném území. Co se týká výsledků je tu uţ 8 obcí ze 14, které se programu zúčastnilo. Uskutečnilo se celkem 135 obecních prezentací a práce v ve workshopech se účastnilo celkem 45 lidí. Máme různé iniciativy : potravinářské a zemědělské výrobní druţstvo, distribuční druţstvo ekologického materiálu, druţstvo hudební výchovy, skupina volného času a letní školy, kulturní a volnočasové aktivity, turistické trasy, farmářská škola ekologického zemědělství, seniorské aktivity. Omlouvám se za tuto rychlost, ale jinak bych to nestihl. Děkuji za pozornost. přepis zvukového záznamu s částečným využitím písemných podkladů Zkušenosti s druţstevnictvím v Republice Chorvatsko Davorin Batinič, Záhřebské sdruţení postiţených pracovníků/dělníků, Záhřeb, Republika Chorvatsko Kooperativismus v Republice Chorvatsko Obecně Ve slovnících cizích slov, encyklopediích a jiné literatuře, která vysvětluje slova podává definice, kooperace je definována jako termín z latiny, který znamená spolupráce, skupinová akce (cooperatio – spolupráce). Spolupráce je formou práce, zároveň metodické a běţné aktivity většího počtu lidí na stejném nebo různých, ale propojených procesech. Jednoduchá spolupráce je, kdyţ všichni výrobci najednou provádějí jednu akci. Komplexní spolupráce je, kdyţ je provedena jedna akce na základně vnitřního dělení práce. Ve světě vzniklo hnutí zaloţené na interpretaci tohoto pojmu. Za cíl si vzalo: Zlepšit materiální a sociální postavení výrobců a konzumentů jejich propojením 77 Zlikvidovat nebo částečně zamezit vykořisťování ze strany zaměstnavatele. Začít s reformou společnosti zaloţené na tomto základě a postupně dosáhnout reformy specifické činnosti a postavit systém nových sociálních vztahů. Nezávisle na vývoji veřejných, ekonomických a sociálních vztahů v jedné zemi, či vztahů v rámci náboţenství, na konec, spolupráce a kooperativismus představují základní vztahy absolutní světové globalizace. To je kvůli výše zmíněným segmentům společnosti. Národy a státy závisí na sobě navzájem, i kdyţ v těchto vztazích jsou si někteří partneři rovnější neţ jiné a mohou být v lepší pozici neţ ostatní partneři. Spolupráce a kooperativismus se objevují ve vztazích sociálních komunit pokud se jedná o sociální ekonomiku a bliţší péči o postiţené osoby na národní úrovni a v mezinárodních vztazích. Vztahy v Chorvatsku Na počátku roku 2003 přijala Republika Chorvatsko „Národní strategii unikátní politiky pro postiţené lidi od roku 2003 do roku 2006.“ V této strategií jsou předloţeny kritické problémy postiţených lidí. Hlavním cílem strategie je prosazení a dosaţení výhod pro postiţené lidi, zcitlivění společnosti na problém postiţených a jejich inkluzi do sociálního ţivota. Strategie pokrývá všechny oblasti sociálního ţivota, které jsou významné pro postiţené lidi: Rodina a občanská společnost, zdraví, sport a oddech, vzdělání, profesní rehabilitace, zaměstnání a práce, bydlení a doprava, důchodové pojištění, sociální pomoc a péče a informace. Zákon jako takový je také programem práce pro péči o postiţené lidi a skládá se z několika podprocesů, které jsou charakteristické pro jednotlivý vytčený problém . Problém musí být vyřešen, aby se i celý problém postiţených lidí vyřešil. Podíváme-li se na důvody a stupně postiţení v Republice Chorvatsko, je populace postiţených heterogenní. Postiţení lidé se nacházejí hlavně v seniorském věku. Ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie má Chorvatsko významný podíl postiţených lidí v aktivním pracovním věku, z nichţ čítají 24,4% lidí ve věku mezi 15 a 64 lety. Stát zaloţil zvláštní autoritu jakoţto poradní a expertní odbor, jehoţ úkolem je koordinace na místě, dává doporučení, názory a odborná zdání z oblasti statusu, ochrany a rehabilitace postiţených lidí a jejich rodin, a realizace aktivit zaměřených na jejich blaho. Procedura spolupráce a koordinace je zajištěna systémem výše zmíněných odborů. Takový odbor je sloţen ze zástupců státních ministerstev, vědeckých institucí a národních federací postiţených lidí. Úkolem odboru je také aktivace iniciativy za koordinaci zákonů a předpisů s evropskými standardy. Úkolem je prosadit aktivní politiku k postiţeným lidem a jejich integraci do společnosti jako rovnoprávné občany. V politice k postiţeným lidem je zdůrazňován aktivní přístup. Implikuje snahu, aby postiţení lidé mohli mít kontrolu nad podmínkami svého ţivota jak jen to je moţné. Také zvaţuje činnost ve spojení s jejich rehabilitací. Důraz je kladen na profesionální a sociální hodnocení, tedy schopnosti, ne omezení postiţených lidí. Výše zmíněným programem, jakoţto principem Národní strategie byly provedeny změny v určitých oblastech ţivota postiţených, ale pokročilé úkoly jsou stále 1. Načrtnout plán vývoje profesní rehabilitace, zaměstnání a práce postiţených lidí (za účelem umoţnění profesní rehabilitace, zaměstnání a práce na otevřením trhu práce podle individuálních schopností, moţností a potřeb a v chráněných dílnách, ale pouze jako výjimku se speciálními podmínkami.) 2. Zlepšit prosazení přijatých zákonných řešení, která se týkají postiţených lidí 3. Věnovat pozornost preventivním opatřením a zaloţit program aktivit k propagaci zdraví a prevence postiţení a těţkého postiţení organismu. 78 4. Neustále implementovat programy, které přispívají k většímu zcitlivění společnosti pro potřeby, práva, schopnosti a moţnosti postiţených lidí (omezení diskriminace) 5. Lepší fyzická přístupnost infrastruktury a jiných objektů a prostředků veřejné dopravy (pokračování v eliminaci architektonických bariér) 6. Zajištění osob, místa a finančních podmínek pro inkluzi problémových dětí do běţného systému vzdělání 7. Představení instituce osobního asistenta pro lidi s nejtěţším stupněm postiţení. Mimo popsanou Národní strategii unikátní politiky pro postiţené lidi od roku 2003 do roku 2006. Stát se intenzivně připravuje a zavádí regulace vycházející z výše zmíněného materiálu stejně jako z programů typu Základní memorandum o inkluzi a přípravách na budoucí aktivity ohledně začlenění Republiky Chorvatsko do Evropské unie. Také poslouţily pro přípravu tohoto materiálu Chorvatsko a svět Spolupráce a derivativní forma kooperativismu orientovaná na evropské země a svět je základem chorvatské politiky ve všech segmentech národních sluţeb a mezinárodních vztahu, vztahů a procedur evropské integrace. Chorvatsko vyjádřilo svou ochotu spolupracovat po osamostatnění a uznání za stát, uznáním všech mezinárodních dohod a konvencí ve všech segmentech společnosti, které byly sebrány a pouţity bývalou SFRJ (Republika Jugoslávie), pokud tyto mezinárodní dohody a konvence byly v souladu se základními principy předepsanými v Ústavě Republiky Chorvatsko. Republika Chorvatsko uzavřela multilaterální mezinárodní dohody zaloţené na deklaraci sukcese (následnictví). S Rozhodnutím o oznámení multilaterálních mezinárodních dohod byl učiněn velký krok směrem ke spolupráci se všemi mezinárodními subjekty, hlavně směrem ke zranitelným skupinám a lidem, kteří jsou v nevýhodné pozici, jako postiţení ve vztahu ke zdravým. Republika Chorvatsko převzala celkově Konvence o Mezinárodní organizaci práce a dohody o sociálním pojištění, které jsou spojeny s povinným zdravotním pojištěním a ochranou zdraví, povinným důchodovým pojištěním a podporou pro nezaměstnané. Zvláštní péče je dána dosahům zákonných standardů pracujících a sociální legislativy v oblasti nediskriminování, které se týká regulí EU. Po občanské válce, ve více uklidnění situaci v chorvatské společnosti byly vytvořeny podmínky pro pokračování spolupráce Republiky Chorvatsko se všemi státy, mezinárodními organizacemi a jinými institucemi směrem k vytvoření dobrých vztahů mezi mezinárodními subjekty ve všech oblastech sociálních aktivit. Vztahy mezi zeměmi v sociálním pojištění jsou ze všech aktivit nejpreferovanější. Chorvatsko převzalo všechny dohody o sociálním pojištění uzavřené do roku 1990 a uzavřelo nové dohody se zeměmi, které vznikly po rozpadu bývalé Jugoslávie a to dokázalo její ochotu k mezinárodní spolupráci. V letech 2004, 2005 a 2006 státní orgány Chorvatska vyvíjejí velké úsilí, aby dokázaly postavení Chorvatska, jakoţto evropské země a dokázat, ţe jsou nedílnou součástí vyspělé Evropy sdruţené v Evropské unii. Třetí sektor, sociální druţstva a sociální podniky v Itálii“ Dott. Giuliano Bartolomei, EFET, nadnárodní koordinátor, Itálie Sociální péče 79 Vznik třetího sektoru přináší klíčové otázky o povaze sociální péče, roli státu, soukromého trhu a občanské společnosti. Ze sociální a ekonomické perspektivy, sociální péče se otáčí kolem pojmu: „Relační zboţí“ a druhů organizací, které jsou nejvhodnější pro poskytování takového zboţí. Třetí sektor v Itálii Asociace a ONLUS (Neziskové společensky prospěšné organizace) Dobrovolnické organizace Nevládní organizace Druţstva Katolické charitativní organizace Ostatní neziskové organizace Sociální podniky (zákon č. 118/2005) Relační zboţí Relační zboţí je zboţí jako například poskytování péče, coţ jsou sluţby lidem a jsou charakterizovány výměnou mezilidských vztahů. U relačního zboţí je kvalita mezilidského vztahu jádrem toho, co je směňováno mezi poskytovatelem a příjemcem a můţe být optimálně vytvořen pouze spoluprací mezi poskytovatelem a příjemcem. Druţstevní podniky Družstevní podniky jsou založeny na hodnotách, jako je svépomoc, sebezodpovědnost, demokracie, rovnost, slušnost a solidarita. V tradici jejich zakladatelů věří členové družtva v etické hodnoty, jako je upřímnost, otevřenost, sociální zodpovědnost a zájem o ostatní.Družstevní podniky jsou zakládámy s cílem ekonomického úspěchu a plnění sociálních cílů. Tvoří nezanedbatelnou část evropské ekonomiky. Asi 235.000 podniků v Evropské unii dává práci 5,485 milionům lidí a maji 140 milionů jednotlivých členů. Jsou většinou zaloţena místně a přispívají k udrţení sociální soudrţnosti. Některá tato druţtva rozvíjejí svou činnost i za národními hranicemi nebo za hranicemi Unie. Jsou přítomna ve všech odvětvích průmyslu a jsou úspěšná na trzích, které jsou často velmi soutěţivé, a přitom si zachovávají svou unikátní strukturu a demokratickou organizaci. Družstva uvádějí své hodnoty do praxe aplikací principů jako: Dobrovolné a otevřené členství Demokratická členská kontrola Demokratická členská účast Samostatnost a nezávislost Výuka, školení a informace Spolupráce mezi druţstvy Starost o společnost Druţstva v EU a ve světě 235.000 druţstevních podniků ze sedmi druţstevních podnikatelských sektorů s 5,485 miliony zaměstnanců a 140 miliony členů v 87 členských organizacích ze 33 evropských zemí spojují své síly v Evropě druţstev. Sociální druţstva Sociální druţstva mají unikátní předpoklady k poskytování sociální péče, protoţe mění lidi z pouhých příjemců na přímé účastníky návrhu a dodávky své péče Historie 80 Sociální druţstva se objevila jako část velkolepého růstu italské ekonomiky v posledních 10-15 letech. V posledních patnácti letech vzniklo bezmála 6.000 sociálních druţstev spolu se stovkami nových nadací. Sociální druţstva byla odpovědí na poţadavek po nových a lepších sociálních sluţbách, které by nebyly poskytovány veřejným sektorem. Vzestup občanské společnosti, hlavně druţsteva a katolických charit byl strmější, čím vice upadal autoritářský, byrokratický a neefektivní stat a s tím i omezení najímání ze soukromého sektoru. Velikost sektoru sociálních druţstev Dnes sociální druţstva v Itálii čítají víc neţ 160.000 zaměstnanců, z nichţ 15.000 pracovníků je znevýhodněných. Sociální druţstva v Itálii zahrnují čerpají 13% italských výdajů na sociální sluţby. V Boloně je přes 85% městských sociálních sluţeb poskytováno sociálními druţstvy na základě smlouvy s magistrátem a veřejnými orgány. Legislativa Podle zákonem 381 je účelem sociálního druţstva “usilovat o podporu lidí a sociální integraci občanů ve veřejném zájmu”. Legislativa take slibuje, ţe sociální druţstva mají zvláštní mandate k poskytování sluţeb spojených s integrací znevýhodněných osob do společnosti. Druhy sociálních druţstev Zákon rozeznává dva druhy sociálních druţstev: Druh A – veřejně prospěšná druţstva, která se zabývají sociální podporou, zdravotnickými a vzdělávacími sluţbám. Druh B – Druţstva zabývající se zaměstnaností, vzděláním a školením, která provozují komerční nebo sociální činnost za účelem integrace znevýhodněných osob. Sociální druţstva – Druh B Sociální druţstva druhu B musí zaměstnávat nejméně 30% lidí ze znevýhodněných skupin. Zákon 381 také umoţňuje, aby vlastnická struktura sociálních druţstev sestávala z několika kategorií členů (pracovníci, příjemci, dobrovolníci, investoři, veřejné orgány) Sociální druţstva, která rekrutují více neţ 30% svých pracovníků z řad znevýhodněných jsou vyňata z povinnosti platit daně a finanční odvody na zaměstnance jsou placeny státem. Znevýhodnění lidé v druţstvech druhu B Znevýhodnění lidé spadají do některé z následujících skupin: - Tělesně nebo mentálně postiţení - Někdejší pacienti psychiatrických zařízení - Někdejší vězni - Drogově závislí - Alkoholici - Lidé bez domova - Mladiství v nebezpečí Úloha magistrátu Zákon uznává podobnost cílů veřejných orgánů a sociálních druţstev a zdůrazňuje moţnost jejich spolupráce. Magistráty a veřejné orgány hrají klíčovou roli v návrhu potřebných sluţeb a najímání sociálních druţstev za účelem jejich poskytování. Sociální péče poskytovaná sociálními druţstvy 81 Sluţby sociální péče poskytované sociálními druţstvy nejsou povaţovány za náhradu veřejných sluţeb, ale spíše jako jejich doplněk. Sociální druţstva jsou financována z veřejných zdrojů za péči, kterou poskytují. Nový “Sociální podnik” Zákon 118 ze 13.června 2005 zavedl v Itálii nový druh sociálního subjektu ve třetím sekturu: Sociální podnik. Všechny soukromé organizace včetně právních forem osobních společností (Snc, Sas) a kapitálových společností (Srl, SpA, SapA), které nemají ţádné cíle zahrnující zist a poskytují hlavně sluţby uţitěčné sociálně, případně veřejně prospěšné ve specifických oblastech. 11 oblastí činnosti sociálních podniků Sociální péče Zdravotní péče Sociální a zdravotní péče Vzdělání a školení Ochrana ţivotního prostředí Zhodnocení kulturního dědictví Univerzitní a postgraduální studium Výzkum a poskytování kulturních sluţeb Mimoškolní vzdělání Sluţby odborů sociálním firmám Organizační pomoc při vstupu znevýhodněných lidí na trh práce (Reg. CE n. 2204/2002 ) Znevýhodnění pracovníci v EU „Znevýhodněný pracovník“ znamená jakoukoli osobu, která patří do kategorie, která má problém vstoupit na trh práce bez pomoci, jmenovitě osoba, která splňuje alespoň jedno z následujících kritérií: kterákoli osoba pod 25 let věku nebo dva roky po dokončení denního studia, která ještě nezískala své první pravidelně placené zaměstnání, kterýkoli za prací přistěhovaný pracovník, který se pohybuje nebo pohyboval v místní společnosti nebo se usadil kvůli práci, kterákoli osoba patřící k etnické menšině v rámci členského státu, která potřebuje rozvinout své jazykové schopnosti, profesní trénink nebo pracovní zkušenosti, aby si zajistil lepší vyhlídky k získání stabilního zaměstnání. kterákoli osoba, která si přeje nastoupit nebo znovu začít s aktivním pracovním ţivotem, a která se neúčastnila jak práce tak školení nejméně dva roky a hlavně ti, kteří se vzdali práce kvůli potíţím se stíháním v pracovním a rodinném ţivotě, kterákoli osoba, ţijící jako samostatný dospělý jedinec a pečující o dítě či o děti, kterákoli osoba, která dosáhla kvalifikace vyššího středoškolského či jiného rovnocenného vzdělání a je starší 50ti let, která nemá zaměstnání nebo která své zaměstnání ztrácí, kterákoli dlouhodobě nezaměstnaná osoba, t.j. nezaměstnaná po dobu 12ti z uplynulých 16ti měsíců, nebo po dobu šesti z předešlých osmi měsíců v případě osob mladších 25ti let, kterákoli osoba, uznaná/potvrzená ţe je nebo ţe byla obětí v souladu s národním zákonem, kterákoli osoba, která nezískala/nedostala své první řádné placené zaměstnání od počátku doby uvěznění nebo jiného trestního opatření, 82 kterákoli ţena v zeměpisné oblasti NUTS II, kde průměrná nezaměstnanost přesahuje/převyšuje 100% průměru Společenství po dobu nejméně dvou kalendářních roků a kde ţenská nezaměstnanost přesahuje/převyšuje 150% muţské míry nezaměstnanosti v příslušné oblasti po dobu nejméně dvou z uplynulých tří kalendářních roků. „TĚLESNĚ POSTIŢENÝ/INVALIDNÍ PRACOVNÍK“ znamená kaţdou osobu, která je buď: uznána/potvrzena jako tělesně postiţená/invalidní podle národního zákona; má uznané/potvrzené váţné, tělesné, duševní či psychologické poškození; „ Role nadací při prosazování sociální ekonomiky „ 3. PhDr. Jaroslava Šťastná, Nadace OSF Praha, Seifertova 47, Praha 3 Role nadací je v Českém státě legislativně vymezena – a omezena – hlavně do oblasti grantovací, t.j. poskytování finančních příspěvků na projekty dalším organizacím . Jen malou kapacitu mohou nadace věnovat na vlastní tzv. operační programy, ve kterých by rozvinuly plně svoje vlastní projektové náměty, know how, metodiku. Předpoklad z let 90. , ţe potenciál nadací a jiných nestátních neziskových subjektů bude více vyuţit veřejnou správou, se ukazuje být příliš idealistický: veřejná správa má tendenci řešit celospolečenské problémy a témata uvnitř vlastních struktur a procesů, nestátní neziskové subjekty prostřednictvím finančních a legislativních nástrojů spíše kontroluje a vymezuje pole působnosti. Tato neblahá tendence je paradoxně posílená způsobem administrování evropských fondů, které navíc ruší mnohé předpoklady o racionalitě a efektivitě vynakládaných finančních prostředků a smysluplnosti vynaloţeného času. Přesto se nadace – jako tradiční aktér občanské společnosti – nevzdaly ambic a snahy o ovlivnění podoby veřejného prostoru, veřejných politik a celkové občanské kultury v zemi. Oblastí, ve které jsou nadace v současné době úspěšné na regionální úrovni (opomenu-li jiţ zmiňovanou grantovací funkci), je vyuţívání jejich schopností zprostředkovávat vztahy různých subjektů při přípravě a realizaci místních projektů - příkladem budiţ například projekt cyklostezek – Greenways - při kterém došlo k unikátnímu propojení obcí, místních podnikatelů a ţivnostníků a neziskových organizací, vše s metodickou a koordinační podporou Nadace Partnerství z Brna. Nebo podpora advokačních a lidsko-právních projektů, antikorupčních projektů a témat trvale udrţitelného rozvoje, jenţ jen těţko nacházejí oporu v oficiálních dotačních titulech veřejné správy a fondů EU. Další role nadací, o které bych se ráda zmínila v tomto vystoupení, je role lobbovací při prosazování nových konceptů , nového know how na nejvyšší úrovni veřejné správy. Do této oblasti patřila i snaha některých nadací prosadit a zviditelnit téma sociální ekonomiky a moţnosti uplatnění sociální ekonomiky v České republice. Na podzim roku 2005 byla vytvořena z popudu Nadace Open Society Fund Praha a Nadace rozvoje občanské společnosti pracovní skupina, ve které dále byli zástupci organizací FOKUS Praha, Nadace VIA, SMOČR, SKOK a Sue Ryder. Obě nadace oslovily ministra práce a sociálních věcí s uskutečnil se první kulatý stůl, jenţ měl za cíl ozřejmit moţnosti SE v ČR a zapojení nestátních neziskových organizací do rozvoje sociálního podnikání. Další významnou úlohou bylo působení zástupců nadací v pracovních skupinách při přípravě plánovacích dokumentů na léta 2007 – 2013: opět s cílem prosazovat zařazení sociální ekonomiky jako tématu, který bude moţno z fondů EU podporovat. Celé období více neţli 8 měsíců provázela četná 83 jednání mezi zástupci OSF, NROS a představiteli různých ministerstev a institucí, poskytování rešerší a textů o SE a také osvětové působení mezi neziskovými organizacemi. Například v únoru 2006 byl pod záštitou Rady vlády pro NNO uspořádán celostátní seminář s mezinárodní účastí pro NNO, ve kterém byl představen koncept sociální ekonomiky, příklady ze zahraničí i některé pilotní projekty z České republiky. Výsledky úsilí nadací - v současné době je téma SE zahrnuto v připravovaných materiálech Operačního programu lidských zdrojů a zaměstnanosti a integrovaného programu (MMR) i na úrovni programů JPD3 (Magistrát hl.m. Prahy). Je otázkou, jaké další úpravy a změny mohou materiály ještě doznat během mezirezortních jednávání a příprav pro vyjednávání s Evropskou komisí. Lze přesto doufat, ţe mnohaměsíční úsilí některých nadací a jiných subjektů nebude ztraceno a koncept sociální ekonomiky se začne v podmínkách ČR razantněji prosazovat. Role nadací se v tomto případě můţe posunout dále v intencích jejich moţností a potenciálu: poskytování znalostního zázemí, příprava a realizace pilotních programů na podporu sociálních podniků a transformace NNO v sociální podniky, síťování subjektů, přenos informací aj. Odstavec na závěr - relevance sociální ekonomiky pro rozvoj nestátních neziskových organizací : Nestátní neziskové organizace poskytující sluţby jsou jedním z významných subjektů sociální ekonomiky, a to pro svoji tradiční pozici v oblasti sociální a sociálně zdravotní (péče o děti a seniory a závislé členy domácností, podporované formy zaměstnávání různě postiţených osob), v oblasti sluţeb pro sociálně vyloučené a marginalizované skupiny a v oblasti šetrného vyuţití ţivotního prostředí – především ve venkovských oblastech. České NNO mohou přijetím konceptu SE získat novou a významnou roli i v oblasti místního rozvoje. Kromě sociálních cílů jsou jejich aktivity důleţité pro ekonomický rozvoj: pro rozvoj malých podniků a mikropodniků, event. sociálních druţstev, rozvoj zaměstnanosti a rozvoj lokálního bankovnictví (mikroúvěry pro neziskové podnikání). Přijetím sociální ekonomiky lze časem očekávat zvýšenou nezávislost a udrţitelnost určité části NNO. Sociální ekonomika jako nástroj základních triád komunitního plánování ing. Michal Medek, ředitel, Spolkový důmMariany Berlové o.s., Bruntál, Česká republika Dámy a pánové, chtěl bych Vám objasnit naši představu s praktickou aplikací našich znalostí a zkušeností z práce v NNO sektoru a to v napojení nejen na státní správu, ale hlavně na uţivatele, tzn. příjemce sociální pomoci. Sociální ekonomika se zdánlivě týká teoretické oblasti zadavatele, to je ten, který by měl řešit daný problém v prvním sledu, zdánlivě disponuje finančními prostředky a je ochoten je pouţít na řešení problémů. Často tomu tak nebývá, ale právě on je terčem výtek a stíţností, on bývá prvotně napadán za vzniklý problém a on potřebuje mít nástroj k jeho vyřešení. Pak je zde poskytovatel, to je ten, kdo nezřídka nejlépe ví jak problémy řešit, má často dílčí zkušenosti s jejich řešením a má také velice často chuť a snahu problémy řešit. Zároveň je to často on, kdo má nedostatek financí, popřípadě lidských zdrojů, coţ značně ztěţuje jeho práci. Pokud má jasně vymezené hranice, pravidla a má vybudovanou dobrou pověst, je to právě on, kdo můţe dané problémy kvalitně a spolehlivě řešit. Touto kvalitou a spolehlivostí se má na mysli také to, ţe se problémy nevrací nebo se opakovaně neobjevují podobné. A zdánlivě v poslední řadě je zde uţivatel, tedy člověk nebo skupina lidí, kteří problematickou situaci vytvářejí. Nikoli však, ţe by chtěli škodit nebo vyvolávat problémy a konflikty, ale jako důsledek exkluze-vyloučení do kterého se dostali a mnohdy né svou vlastní vinou. Tedy zde jsou ti, kterých se má správně uţitý nástroj sociální ekonomiky týkat. Právě tito uţivatelé jsou našim cílem, jsou to právě oni, na 84 kterých mají být prostředky vynaloţeny a jejich nepříznivá situace má být zaţehnána. Pokud úsilí lidí, čas, technické a finanční prostředky budou na nich pouţity a jejich problémy odstraněny, pak si můţeme odpovědně říci, ţe jsme úkol splnili a ţe jsme svůj díl práce udělali zodpovědně. Dovolte mi připomenout, ţe důleţitým faktorem je právě ona fungující trojice - triáda, která zajišťuje vzájemnou součinnost. Její fungování je stěţejní pro vyřešení problému, bez vzájemné spolupráce se tedy nedá hovořit o funkčním schematu a o perspektivě účinně a dobře vést k cíli. Zdánlivě logickým pohledem na tuto strukturu by byla určitá hierarchie a to směrem od zadavatele, přes poskytovatele aţ k uţivateli. Je opravdu logická, dobře zdůvodnitelná a na první pohled jasně vede k cíli. Z dlouhodobého hlediska však není vůbec optimální, naopak, v případě, ţe se např. mine účinkem, můţe vést k neefektivně vynaloţeným prostředkům, popřípadě k nefunkčnímu naplňování potřeb uţivatelů. Jaký je tedy princip fungujícího systému, který naplňuje potřeby uţivatelů, je ekonomicky efektivní a do budoucnosti nepřináší zvýšená rizika dalších nákladů? Je to princip zaloţený na tom, aby si uţivatel sám definoval své potřeby, aby uměl sám odhadnout náročnost dosaţení cíle, měl, popřípadě získal motivaci k jeho naplnění a dovedl stanovit zátěţ, kterou bude zadavatele zatěţovat. Samozřejmě ho v tom musí zadavatel vést, vzdělávat a kontrolovat jeho činnost. Je to však ideální kombinace pro navázání těsnějšího kontaktu mezi oběma zúčastněnými stranami a celá součinnost pak probíhá v podstatě přirozeně, nenásilně a bez onoho syndromu: "Vy jste si to vymysleli a já abych se přetrhl". Takovýmto způsobem však je moţno onu pomyslnou pyramidu otočit špicí dolů - tzn. nahoře je uţivatel, uprostřed je poskytovatel jako určitý výkonný článek a dole je zadavatel. V ţádném případě se takto nesniţuje úloha zadavatele, ten má, také díky svým schopnostem, znalostem a zkušenostem volné pole působnosti. V uvedeném principu je dodrţen princip triády a přitom ten nedůleţitější článek (uţivatel) je na svém místě. Co ze zde v souladu s trţní ekonomikou? To, ţe ten silný a dravější je zdánlivě na posledním místě. Pokud se však naučí na tomto místě pracovat, dokáţe být partnerem člověka nebo skupiny lidí sociálně znevýhodněných a přitom nemá potíţe s překonáváním bariér v triádě. Jako další efekt se nám pozitivně projeví dobrá vzájemná znalost prostředí mezi jednotlivými aktéry a moţnost navazovat úzké vztahy v komunitě. Tím je posílen prvek komunity jako takové. Komunity, která je postavena na jednotlivcích, kteří jsou pro ni důleţití a okolo kterých se pak veškerá činnosti soustřeďuje. Moderní ekonomika, a sociální především, se bez osobních vztahů neobejde. Doba, kdy ti, co mají prostředky, neomezeně rozhodují a ti, co je nemají, musí poslouchat jiţ do 21. století nepatří. Pokud tuto dobu nazýváme dobou informací, pak na tyto informace mají nárok opravdu všichni, ale hlavně s nimi musí být schopni nakládat a efektivně je vyuţívat. Jako výsledek dobré praxe se pak ukáţí nová, neotřelá a, v praxi, pouţitelná řešení. Na co je tedy potřeba klást zvýšené důrazy? Především na dostupnost informací, přístup k novým znalostem, řešením a zkušenostem. A hlavně na neustálém budování vztahů. Bez nich jsou veškeré snahy k ničemu a často vyznívají nadarmo, popřípadě vedou ke zbytečným aktivitám, které stojí mnoho finančních i lidských prostředků. Dalším aspektem je nepochybně funkční právní systém, o který se lze dostatečně opřít. Funkční neznamená rozsáhlý a sloţitý, funkční znamená aplikovatelný v praxi, pouţitelný na konkrétní situace, ale hlavně dostatečně pruţný, aby nesvazoval ruce, ale pomáhal lidem v sociálním vyloučení. Jako dobrý příklad mi dovolte uvést zkušenosti z Bruntálska. Region s velkou nezaměstnaností, region, ze kterého se pomalu vytrácí podnikatelská sféra a zemědělství má 85 potíţe. Nejsme oproštěni od lidí bez domova, hendikepovaných spoluobčanů, lidí na 'okraji společnosti', trpícími závislostí na hracích automatech, alkoholu nebo jiných závislostech, kaţdý známe ve svém okolí nějakého cizince, člověka z jiné země. Ale disponujeme také spoluobčany, kterým není náš kraj lhostejný, známe podnikatele, zástupce velkých firem nebo jen ony dobré zaměstnance. Mnohým z nich není jejich okolí lhostejné a právě na nich se snaţíme stavět funkční systém spolupráce a pomoci. Právě na lidech je potřeba zaloţit onu dobrou společnost - říkejme občanskou společnost. Tento proces byl nastartován před cca 2 lety a po nesmělých začátcích je dnes jiţ v plném proudu a věříme, ţe jiţ nejde zastavit. Říkáme mu Komunitní plánování a je postaven právě na, jiţ dříve zmiňované, triádě. Právě ona je nositelem veškerého dění v komunitním plánu. Triáda, která je tvořena zástupci zadavatelů, poskytovatelů a uţivatelů. Důleţitou snahou naší práce je to, aby nás okolí respektovalo. A to nejen veřejnost, ale také představitelé státní moci. Myslím, ţe se nám to více či méně daří. Víme, kde jsou naše rezervy a rádi se to přiučíme, moţná právě od vás a moţná právě na vašich dobrých zkušenostech. Dejte se nám poznat, my se vam dáme také poznat. I takto můţeme uplatnit cíle projektů Evropských sociálních fondů v ţivotě. I my, díky poznávání potřeb našich sociálně vyloučených spoluobčanů, díky poznávání svých vlastních potřeb a samozřejmě, díky Evropským sociálním fondům, vidíme budoucnost lepší a zároveň si uvědomujeme, ţe je to pro nás zodpovědnost a výzva. Pokusme se společně na dobré věci dále pracovat. Cíl je snad zřejmý: je to lepší budoucnost pro nás a pro naše spoluobčany tak, aby nemuseli být nazýváni sociálně vyloučení nebo podobně. Všichni máme svou čest a svou nenahraditelnou hodnotu pro náš budoucí ţivot. Národnostní menšiny a sociální politika ekonomika - čtyři poznámky Dr. Peter Lipták, předseda o.s. Obec Slovákov v ČR, Praha, Česká republika 1. poznámka: Lze s určitostí tvrdit, ţe problematika národnostních menšin a cizinců jako moţných a ţádoucích cílových skupin z hlediska uplatnění sociální ekonomiky je doposud fenoménem nepoznaným. To znamená, ţe v rámci projektu „HEFAISTOS“ je potřebné vyčlenit potřebné kapacity na prozkoumání dané problematiky právě z tohoto úhlu pohledu, zjistit, které faktory tvoří bariéry pro emancipaci příslušníků národnostních menšin a cizinců v rámci majoritní společnosti. Současně je moţno na základě vhodně a racionálně nastaveného výzkumu v této (dosud jen minimálně poznané) oblasti zjistit, která omezení jsou objektivního rázu a lze je pomocí účinných opatření legislativního nebo administrativního charakteru bez větší ekonomické zátěţe státu nebo regionů (samosprávy) rychle eliminovat. Přitom je potřebné hledat odpovědi na následující otázky: Je příslušnost ke skupině cizinců nebo k národnostní menšině (etnické skupině) bezprostředně a nutně spojena se sociální exkluzí těchto lidí? Jestli ano (nebo jenom zčásti), které z vyjmenovaných skupin (cizinců, menšin) podléhají exkluzi a proč? Které faktory v jednotlivých kategoriích sehrávají rozhodující úlohu? A v jejich rámci: a) Jsou to problémy v komunikaci (neovládání) většinového jazyka? b) Je to vzdělání - např.vzdělání cizinců, které ČR neakceptuje? c) Je to sklon k xenofobii úředníků (na státní úrovni, ve veřejné správě), nebo projev xenofobie představitelů podnikatelských subjektů, potencionálních zaměstnavatelů těchto skupin lidí? d) Je to snaha potencionálního zaměstnavatele (i kdyţ není xenofobií) tzv.“nemít problém“, kdyţ zaměstná příslušníka menšiny nebo cizince? 86 Moţná by bylo vhodné legislativně určit systém pobídek pro zaměstnavatele k jejich motivaci pro zaměstnávání těchto kategorií lidí. (Nepodporovat pobídkami jenom zahraniční firmy investující na území ČR). To je jeden z moţných postulátů, který bude výstupem z řešení tohoto úkolu. Na základě empirického poznání by jich bylo moţné stanovit mnohem víc, smyslem projektu je však stanovit postuláty na základě exaktně zpracovaných poznatků. 2.poznámka: Cílovou skupinou pro rozvojového partnera „Obec Slovákov v Českej republike“ jsou více, nebo méně početné komunity národnostních menšin, nebo skupiny cizinců, dlouhodobě (z různých důvodů) pobývajících na území České republiky. Komunity národnostních menšin jsou podle výsledků posledního sčítání obyvatelstva v ČR (k 1.3.2001) tvořeny následujícími menšinami: - slovenská 193 190 osob (reálně cca 350 000) - polská 51 968 - německá 39 106 - romská 11 746 (reálně cca 250 000) - maďarská 14 672 - ukrajinská 22 112 - ruská 12 369 - rusínská 1 106 - bulharská 4 363 - rumunská 1 238 - řecká 3 219 - vietnamská 17 462 - albánská 690 - chorvatská 1 585 - srbská 1 801 - jiná 26 499 - nezjištěno 172 827 Celkem 575 953 (reálně cca aţ 1 milión osob) Cizinců s povolením k dlouhodobému pobytu nebo uděleným vízem nad 90 dnů pobývalo v ČR podle posledních zveřejněných údajů Českého statistického úřadu ke dni 31.12.2005 celkem: 278 312 osob. Výběr těchto cílových skupin je dán jejich postavením ve vztahu k majoritní společnosti. Jejich kulturní, jazykové, etnické odlišnosti jsou potencionálním zdrojem jejich vyčlenění a zařazení do kategorie znevýhodněných osob. 3. poznámka: V oblasti sociální práce v prostředí národnostních menšin doposud nebyly v ČR získány ţádoucí zkušenosti, vzhledem k tomu, ţe je to oblast velmi citlivá například i z hlediska ochrany osobních údajů a této problematice se doposud nikdo systematicky nevěnoval. Problémy zaměstnanosti, uplatnění na trhu práce a celkové kulturní a sociální emancipace jednotlivců nejsou posuzovány z hlediska národní příslušnosti osob, kterých se to týká. Platná legislativa to neumoţňuje (přímo zakazuje), například v záznamech na úřadech práce nesmí být vyznačena národnost klientů z obavy před jejich diskriminací případnými zaměstnavateli. Ve skutečnosti se tak přesto (a velice často) děje, a to při prvním kontaktu potencionálního zaměstnavatele a zaměstnance na základě toho, ţe se projeví jeho jazykové omezení, nebo barva pleti. Z tohoto hlediska je nutné hledat takové postupy integrace příslušníku těchto komunit v rámci majoritní společnosti, aby do sféry působení sociální ekonomiky byly 87 bezpečně zahrnuty i osoby s komunikačními problémy, které vznikají jako bariéra jejího uplatnění zejména tím, ţe pocházejí z více nebo méně odlišného kulturního a jazykového prostředí. 4. poznámka: Očekávaným výstupem řešení dané problematiky je uplatnění sociální ekonomiky jako rozhodujícího prostředku integrace cizinců a příslušníků národnostních menšin v České republice, při současném uchování jejich kulturních odlišností. Relevantní postupy (politicky, ekonomicky, legislativně korelující a korespondující s právními normami a zkušenostmi EU) je nutné stanovit aţ po provedení solidního sociologického průzkumu situace v této oblasti. To je moţné povaţovat za první etapu realizace projektu. Na základě toho je moţné provést zevrubnou analýzu a stanovit priority dalších praktických postupů. Do této práce je ţádoucí zapojit odborníky se zkušeností s prací v prostředí národnostních menšin a cizinců, nejlépe odborníky přímo pocházející z daných komunit. Současně se jeví jako potřebná podpora takových institucí jako jsou odborná, sociologická a kulturologická pracoviště vysokých škol a ústavů. To je druhá etapa realizace projektu. Třetí etapou jsou výstupy v podobě konkrétních návrhů opatření pro zainteresované orgány státu a samosprávy. Jedná se o návrhy úprav (tvorby nových) legislativních norem a současně i moţných konkrétních postupů patřičných ministerstev (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo vnitra, Cizinecká policie, Ministerstvo spravedlnosti a další.) Současně je moţné v rámci realizace projektu navrhnout a aplikovat vhodné postupy v jednotlivých regiónech a místech uţ za současného stavu legislativy. Jedním z nástrojů realizace těchto postupů můţou být samosprávné orgány měst a obcí, tzv. výbory nebo komise pro národnostní menšiny, které (doposud bez ujasněné koncepce a bez jasně vymezených kompetencí) vznikly v uplynulých třech letech celkem asi v 50 obcích a městech České republiky. Přitom podle platného zákona „O ochraně práv národnostních menšin“, a zákona o obcích, by tyto samosprávné orgány měly být ustanoveny v 241 obcích ČR, coţ moţno chápat i jako porušení tohoto zákona. Současně vznikly Výbory pro národnostní menšiny při krajských zastupitelstvích, a to v krajích Ústeckém, Libereckém, Jihomoravském a Moravskoslezském. Tyto by bylo rovněţ moţné v rámci realizace projektu oslovit a jejich působení nasměrovat k realizaci principů a zásad sociální ekonomiky. Smyslem projektu je INTEGRACE (ne ASIMILACE!) cizinců a příslušníků národnostních menšin v rámci většinové společnosti. „Vytváření podmínek cestovního ruchu pro zdravotně postiţené s nabídkou pracovních příleţitostí“ Ing. Renata Zdařilová, katedra městského inţenýrství, Fakulta stavební Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, Česká republika Z řady studií a statistik je zřejmý celosvětový trend zvyšování počtu seniorů zapojujících se do nejrůznějších aktivit v rámci cestovního ruchu. V této souvislosti si zároveň uvědomujeme absenci rozvoje turistiky pro osoby s různými druhy zdravotního postiţení. Postupné odstranění bariér cestovního ruchu pro handicapované je cílem pilotního projektu, a tím integrace osob se zdravotním postiţením do oblasti turistiky. Při realizaci jednotlivých 88 dílčích projektů cestovního ruchu s odstraňováním architektonických a dopravních bariér se zároveň nabízí příleţitost pro zaměstnávání cílové skupiny zdravotně postiţených. A) Pilotní projekt zaměřený na vytváření podmínek pro zapojení osob se zdravotním postižením do cestovního ruchu Postupné odstranění bariér cestovního ruchu pro handicapované je cílem pilotního projektu, který by měl být zpracován ve dvou rovinách: - zpracování a realizace konkrétních projektů zaměřených na vytváření podmínek pro cestovní ruch osob se zdravotním postiţením; - zpracování technických standardů tras určených pro pohyb osob se zdravotním postiţením ve volné krajině, městě či obci. Z hlediska úprav a odstranění bariér je nutné zajištění přístupu a uţívání osobami postiţenými pohybově a smyslově. Je nutné mít na zřeteli, ţe všechny instrumenty a komponenty umoţňující cestovní ruch osob se zdravotním postiţením nezhoršují podmínky cestovního ruchu pro ostatní občany, ale naopak. Cílem pilotního projektu je postupná integrace osob se zdravotním postiţením do oblasti cestovního ruchu. V této souvislosti se nabízí moţnost nabídky pracovních příleţitostí pro handicapované nejen přímo v terénu, ale také formou výroby propagačních předmětů z turistických lokalit samotnými zdravotně postiţenými. Pilotní projekt je rozdělen na tři dílčí projekty zahrnující několik lokalit s různorodými turistickými atraktivitami, v nichţ není kladen rovnocenný důraz na odstranění bariér pro všechny skupiny osob se zdravotním postiţením. Kaţdá oblast vyţaduje jiný přístup, jiná technická opatření a rozdílné finanční náklady a) dílčí projekt Jizerské hory se zaměřením na turistické trasy osob na invalidním vozíku Obsahem dílčího projektu je rozvíjení jiţ zčásti realizovaného projektu zmapování a částečného vytýčení turistických tras pro osoby na invalidním vozíku v Jizerských horách, které jsou jiţ vyznačeny v turistických mapách. b) dílčí projekt Horní Pojizeří zaměřený na zmapování uceleného území z hlediska cestovního ruchu pro handicapované Tento dílčí projekt navazuje na jiţ zčásti realizovaný projekt Městského informačního střediska Semily, který si klade za cíl zmapování území Horního Pojizeří z hlediska turistiky vymezené cílové skupiny zejména v oblasti ubytovacích kapacit, turisticky zajímavých kulturních, sportovních zařízení a přírodních lokalit. Získané informace budou zpracovány jak v tištěné podobě (včetně mutací Brailleova písma), tak i jako audiovizuální záznamy. Vzhledem k velmi rozmanitým smyslovým moţnostem a technické vyspělosti uţivatelů bude vyuţíván internet a multimediální nosiče různých typů. c) dílčí projekt Podchlumí se zaměřením zpřístupnění sochařských děl zrakově postiženým Tento dílčí projekt je zaměřen na zpřístupnění soch umístěných ve volné přírodě všem zrakově postiţeným občanům. Cílem dílčího projektu je umoţnit zrakově postiţeným celostně vnímat sochařská díla v přírodní galerii v katastru obce Boháňka kombinací audioinformací a hmatových podnětů. Nedílnou součástí odstraňování bariér cestovního ruchu je vytvoření jednotné klasifikace a zpracování technických standardů pro pohyb osob se zdravotním postiţením ve volné krajině a městských částí v rámci pěší turistiky a cykloturistiky - vedení tras a její parametry včetně upozornění na problémová místa - návaznost na různé druhy dopravy s přepravou osob zdravotně postiţených 89 způsob značení tras v souladu s platnou legislativou, případně návrhem na její úpravu kategorizace tras podle parametrů, druhu postiţení apod. informační systém (panely, mapové přílohy, letáky, propagační materiály, symbolika prvků) B) ZOO Ostrava handicapovaným Na problematiku zpřístupnění a nabídky pracovních příleţitostí před časem reagovala také ostravská zoologická zahrada, která v minulém roce si nechala zpracovat komplexní studii „Odstranění bariér pro imobilní návštěvníky v ZOO Ostrava“. Projekt naplňuje cíle koncepce „ZOO Ostrava vlídná k handicapovaným občanům“ – postupné zpřístupnění všech atraktivních a potřebných objektů (pavilonů, hygienického zařízení, občerstvení apod.) handicapovaným spoluobčanům v plné míře. Cílem celého projektu je přispět k zpřístupnění areálu ZOO Ostrava všem spoluobčanům a tím přispět k rozvoji kvality ţivota a poznání přírody. Realizací tohoto projektu dojde k výraznému zkvalitnění programové nabídky a vyššímu zájmu o rekreaci, vzdělávání a ochranu přírody ze strany zdravotně postiţených spoluobčanů a zlepšení vzájemné integrace. V současné době jsou realizovány práce na zpřístupnění dětské kontaktní ZOO handicapovaným dětem, kterým byl kontakt s ţivými zvířaty umoţněn pouze při speciálních akcích. K výstupům minulého období patří keramické otisky stop vybraných druhů zvířat s popiskem v Braillově písmu, informační tabule doplněné interaktivními bedničkami s dotykovými prvky, model ţirafy a gibona v ţivotní velikosti a další. V letošním roce ZOO Ostrava chystá pro snadnou orientaci po areálu vydat speciální mapu s vyznačením doporučených tras pro imobilní, míst s dotykovými prvky, cedulkami s Braillovým písmem, WC pro handicapované apod. a realizaci bezbariérových úprav v areálu zoologické zahrady. Od letošní sezóny se budou v areálu ZOO (kromě občerstvovacích sluţeb) prodávat výhradně výrobky (např. propagační předměty) organizací, jíţ je ZOO členem nebo výrobky z tzv.chráněných dílen vyrobené zdravotně postiţenými a prodej zajišťován ve spolupráci s Charitou Ostrava. Další pracovní příleţitosti jsou nabízeny při obsluze u dotykových stolků a podávání informací, zejména při speciálních akcích zaměřených na hmatové vnímání po dobu hlavní návštěvnické sezóny (duben aţ září). - Na shledanou v Záhřebu Maria Topič, předseda Udruga invalida rada Zagreb, Chorvatská republika Váţené dámy a pánové, vzhledem k tomu, ţe konference končí, vyuţívám příleţitost, abych poděkovala za dobrou koordinaci a také pochválila organizátory za její přípravu. Osobně děkuji panu Slobodníkovi, který před dvěma lety velmi pomohl naší spoluúčasti na tomto významném projektu. Vzhledem k tomu, ţe Chorvatsko bude hostitelem další konference, vyuţijí této příleţitosti abych řekla, co se zde bude dít. 90 Chorvatsko jako země, která prochází systematickými změnami, pokračuje ve svém ekonomickém rozvoji a také se snaţí obrátit pozornost na svoji turistiku. Podle vzoru Evropy rozvíjí svoji legislativu a v ní se snaţí zlepšit ţivot svých občanů. Naše strategie má v tomto smyslu také několik cílů: prezentovat problematiku invalidních osob a dalších společensky znevýhodněných lidí, realizovat preventivní programy pro uţivatele zdravotnických sluţeb zejména pro lidi s lehčím i těţším zdravotním postiţením, rozvíjet ochranu dětí, které mají problémy ve svém rozvoji. Invalidní osoby, jako uţivatelé turistických moţností, mohou mít v tomto směru také lepší podmínky. Aplikací nových technologií je moţné zapojit více invalidních osob do práce v oblasti turistiky, například v cestovních agenturách. Jak jsem uvedla, v Záhřebu se konference bude věnovat otázce jak se invalidní osoby mohou zaměstnat v oblasti turistiky. Pozornost bude věnována tzv. rehabilitační turistice a profesionálnímu vzdělávání těchto osob, aby zde mohli úspěšně pracovat. Jak víte, Chorvatsko má bohaté přírodní zdroje, takţe se bude i nadále snaţit rozvojem turistiky pozvednout svoji ekonomiku, společnost a zvýšit standard ţivota. Nakonec mi zbývá, abych Vás pozvala do Záhřebu, aby jste se seznámili s našim programem, krásou města a celého Chorvatska. Ještě jednou děkuji a zvu Vás do Záhřebu. přepis zvukového záznamu Závěr konference : PROHLÁŠENÍ Ve dnech 7.-8. června 2006 se v Praze konala konference na téma „Sociální ekonomika“ pod záštitou pana Vladimíra Špidly, člena Evropské komise, za účasti poslankyně Evropského parlamentu Jany Hybáškové, člena Evropského Parlamentu Libora Roučka, konzula České republiky v Katovicích Jiřího Kubíka a zástupců několika ambasád a velvyslanectví. V rámci společné iniciativy Programu CIP EQUAL se ho zúčastnila tři nadnárodní partnerství: NOVA PEI, SOCIAL ENTERPRISE A FROM EASTERN TO WESTERN EUROPE, spolu z delegacemi z České republiky, Itálie, Polska, Slovenska, Španělska a Chorvatska. Více neţ 200 účastníků, přes padesát z nich patřilo mezi pozvané delegace, proţilo dva intenzivní pracovní dny, v nichţ byly předneseny různé poznatky, přístupy, názory a poznatky, vztahující se k tématu konference. Účastníci se shodli na tom, ţe tyto poznatky získané formou vystoupení, kulatých stolů, showroomů a neoficiálních diskusí umoţňují všem zajistit lepší kvalitu národních projektů tím, ţe je budou realizovat s přidanou hodnotou, potřebnou k dosaţení jejich konečného úspěchu. V těchto chvílích jisté krize myšlenky Evropy jako sjednocení lidi a států pak akce jako tato konference znovu utvrzují naši představu a vizi, ţe – společně – postoupíme rychleji 91 a lépe směrem k lepší společnosti, jakoţ i k lepší pozornosti vůči lidem se speciálními potřebami a ohroţenými sociální exkluzi. My, účastníci konference, vyjadřujeme vděčnost Evropské komisi a našim vládám za to, ţe nám tyto akce umoţňují konat prostřednictvím různých programů a iniciativ. Pevně věříme, ţe společná účast na projektech, zkušenostech a výsledcích v nadnárodním měřítku je tou správnou cestou k tomu, abychom se cítili jako bratři a sestry, obývající společný dům. Se srdečnými pozdravy a přáním úspěchů účastníci konference. Nepřednesené příspěvky: Sociální inkluze a exkluze v EU Ing. et RSDr. Věra Flasarove, poslankyně Evropského parlamentu za ČR Váţené dámy a pánové, Problematika sociální inkluze a exkluze je na půdě Evropského parlamentu a vůbec Evropské unie, ale i dál v Evropě, velmi aktuální. Na zasedání Evropské rady v Nice v roce 2002 se členské státy bývalé 15 zavázaly do roku 2010 dosáhnout zásadního a viditelného omezení chudoby a sociálního vyloučení. V návaznosti na další dokumenty přijaté jak Evropským parlamentem, tak i OSN, a zároveň i pracovního dokumentu Komise o sociálním začlenění v nových členských státech coţ je shrnutí společných memorand O sociálním začlenění z roku 2004, byla hodnocena i situace v naplňování Lisabonské strategie. Výsledky pak byly zapracovány do usnesení ze dne 9. 3. 2005. Za připomenutí stojí rovněţ Zelená knihu komise s názvem Nová mezigenerační solidarita, jako odpověď na demografické změny z roku 2005. Těch dokumentů týkajících se skupin ohroţených sociálním vyloučením je v Evropské unii a Evropském parlamentu celá řada. Osobně se ve své práci členky Výboru pro práva ţen a rovné příleţitosti podílím na tvorbě a prosazování projektů pro zlepšení postavení ţen, včetně těch, které plně odpovídají třem moţným pohledům na sociální vyloučení: 1. redistribuční - zdůrazňující sociální vlivy, které tuto situaci způsobují (například existující nerovnost ve společnosti) a zaměřující se na osoby ţijící v chudobě. 2. etický - zdůrazňující kriminální chování a morální úpadek celých sociálních skupin či obyvatel městských čtvrtí, které se ocitly v sociálním vyloučení. 3. integračním – přičemţ sociální vyloučení je chápáno totoţně s vyloučením z trhu práce. Vám, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabýváte, není třeba dlouze vysvětlovat, ţe sociální vyloučení můţeme definovat jako proces, kterým jsou jednotlivci i celé skupiny osob zbavováni přístupu ke zdrojům nezbytným pro zapojení se do sociálních, ekonomických a politických aktivit společnosti jako celku. Ţe proces sociálního vyloučení je primárně důsledkem chudoby a nízkých příjmů. Přispívají k němu však také další faktory, jako je diskriminace, nízké vzdělání či špatné ţivotní podmínky. Sociálně vyloučení jsou odříznuti od institucí a sluţeb, 92 sociálních sítí a vzdělávacích příleţitostí. Ţe projevem sociálního vyloučení je tedy například dlouhodobá nezaměstnanost, závislost na sociálních dávkách, ţivot v prostorově vyloučených částech obcí (ghettech), nízká kvalifikace, špatný zdravotní stav, rozpad rodin či ztráta sebeúcty. Jako adaptace na podmínky sociálního vyloučení se často vytváří specifické hodnoty a normy, mezi něţ patří důraz na přítomnost, neschopnost plánovat do budoucna, pocity beznaděje a bezmocnosti či přesvědčení, ţe člověk nemůţe ovlivnit vlastní sociální situaci. Jak tento stav vnímají poslanci Evropského parlamentu, konkrétně členové Výboru pro práva ţen a rovné příleţitosti? Víme, ţe kaţdá pátá ţena v EU jiţ zaţila na vlastní kůţi fyzické násilí ze strany manţela, je proti nim namířena čtvrtina všech násilných trestných činů. Poslankyně EP proto navrhly, aby se rok 2006 stal rokem boje proti násilí páchaném na ţenách. Zároveň ţádají další rozšíření programu Daphne, ze kterého EU spolufinancuje v členských státech takové projekty, jako je ochrana ţen nucených k prostituci, pomoc ţenám závislým na drogách nebo boj proti znetvořování sexuálních orgánů, k němuţ se v EU často nadále uchylují přistěhovalci z afrických i arabských zemí. Na počátku letošního roku byla v Evropském parlamentu přijata iniciativní zpráva Výboru pro práva ţen a rovné příleţitosti O sociální ochraně a sociálním začlenění, ke které jsem dělala stínového zpravodaje. Tato zpráva znovu jasně deklaruje, ţe sociální začlenění je jedním ze základních práv občanů a prioritní podmínkou zachování lidské důstojnosti. Česká republika jako členská země EU můţe čerpat prostředky strukturálních fondů (SF). Jistě víte, ţe strukturální fondy jsou hlavním fiskálním nástrojem Evropské unie na prosazování své politiky hospodářské a sociální soudrţnosti. Česká republika připravila pro čerpání strukturálních fondů čtyři sektorové a jeden společný operační program a dva jednotné programové dokumenty pro region Praha, který nespadá do oblasti pokryté cílem 1 (Praha má HDP vyšší neţ 75% průměru EU). Detailní informace o strukturálních fondech naleznete na www.strukturalni-fondy.cz, spravovaných řídícím orgánem Rámce podpory společenství, Ministerstvem pro místní rozvoj. Globální grant je realizován jako opatření v rámci Evropského sociálního fondu. Pro neziskový sektor existuje řada moţností získání grantů na projekty z oblasti vzdělávání, zaměstnanosti, ţivotního prostředí, sportovních aktivit, či zlepšení postavení občanů znevýhodněných, národností menšin i projekty pro přes hraniční spolupráci. Příkladem můţe být skutečnost, ţe jen NROS rozdělí v roce 2006 mezi neziskové organizace více neţ 120 milionů korun a největší finanční částky budou rozděleny mezi neziskové organizace v rámci fondů EU. Jedná se o globální granty pro poskytovatele sociálních sluţeb financované z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR (takřka 60 miliónů korun) a o program Transition facility (2,3 miliónů eur), jenţ podpoří projekty zaměřené na antidiskriminaci, boj s korupcí, ochranu spotřebitelů, na ochranu a monitorování veřejných zájmů. Souhlasím, ţe získávání finančních prostředků z EU je náročná záleţitost, zvláště, pokud jde o administrativní zpracování o výši podílu dofinancování a termínů zpětného proplácení finančních prostředků ze strany EU. Právě tyto otázky jsou na jednáních výborů Evropského parlamentu stálým terčem kritiky, zejména z řad poslanců nově přistoupivších zemí. V tomto směru je například pro naše města a obce vítaná iniciativa Ministerstva pro místní rozvoj finančně zálohovat projekty od zahájení jejich realizace. A snad i určité zlepšení pro 93 vaši práci přinesly změněné podmínky financování Globálního grantu z Nadace rozvoje evropské společnosti. Ale ani tyto, byť pozitivní, změny nestačí. Stále je mezi organizacemi i občany málo potřebných informací. Stále ještě není ani v Evropském parlamentu náš hlas dostatečně slyšitelný. Přitom vše, co se v Parlamentu odhlasuje má dopad i na občana v ČR. Čí je to chyba? Čtyřiadvaceti českých poslanců v Evropském parlamentu? Vlády a ministerstev? Parlamentu? Neziskového sektoru – těch organizací prezentujících se jako srdce a duše občanské společnosti? Sdělovacích prostředků? Kaţdý na tom má svůj podíl a je smutné, ţe někteří k tomuto stavu mlčí, zatímco jiní se snaţí vyuţít mezer v informovanosti ve prospěch svého záměru, přičemţ vzájemná spolupráce vázne. Je na čase to změnit, a to i proto, aby si Česká republika a její občané upevnili tu pozici v Evropské unii, která jim právem náleţí. Následující rok 2007 má v Evropském parlamentu stanovenu svou prioritu - je vyhlášen Rokem rovných příležitostí. Bude to rok, kdy se pravděpodobně i vlivem médií bude více hovořit také o podmínkách života občanů ohrožených sociálním vyloučením. Politici budou hovořit, novináři budou psát a vy, aktivisté neziskových organizací, pracovat… Abychom společně vyuţili všech moţností, které nám Evropská unie pro zlepšení postavení našich občanů nabízí, přijměte prosím ujištění, ţe jsem tady také pro vás. Pro ty, kteří denně bojují s legislativou, snaţí se v tvrdých ekonomických podmínkách udrţet při ţivotě organizace, soutěţí v grantových a jiných dotačních řízeních, řeší jak sehnat a udrţet kvalifikovaný personál v prostředí nízkých mezd v neziskovém sektoru... Váţím si Vaší profesionality i nezdolného optimismu, a proto Vám, v rámci svých moţností, nabízím pomoc a spolupráci pří získávání kontaktů či potřebných informací. Přeji Vám, nejen úspěšné dokončení projektu, na kterém se podílíte, ale i mnoho dalších nápadů, jak se postarat o naše spoluobčany, mezi něţ denně přicházíte se srdcem na dlani. Modely financování nevládních organizací na místní úrovni – město Záhřeb Romana Galič, asistentka ředitele odboru sociálních věcí, Městský úřad Záhřeb, Chorvatsko O Záhřebu Počátkem minulého století velký chorvatský spisovatel, Antun Gustav Matoš popsal naše město následujícími slovy: „Záhřeb je, alespoň pro nás, jeho občany, nejkrásnějším městem světa. Přes všechny obraty vrtkavé štěstěny roste, kvete a rozšiřuje se, měníce se z malého městečka ve velké město“. Záhřeb je unikátní autonomní a administrativní jednotkou, která má status jak okresu, tak města. V rámci své autority garantuje a dává škálu práv a správu potřeb a zájmů svých občanů. Ve městě je 70 osídlení rozčleněných do 17 městských částí. Město leţí na 641.33 km2. Jakoţto hlavní město Chorvatska a podle toho i největší město Chorvatska, podle sčítání z roku 2001 zahrnuje Záhřeb 779,145 lidí z celkové populace Chorvatska, která činí 4,437,000, z čehoţ 47% jsou muţi a 53% ţeny. Podle průměrného věku má záhřebské obyvatelstvo charakteristiky komunity starších lidí s dalším nárustem starší populace a přírodní depopulací, tedy počet úmrtí přesahuje počet narození. Záhřeb má veliký ekonomický potenciál a město přispívá 31% celkového HNP. O občanské společnosti a modelech financování nevládních organizací ve městě Záhřebu. Občanská sdruţení jsou významná pro rozvoj sociální politiky a jsou nejefektivnější na místní úrovni. Právě ony nejjasněji vyjadřují potřeby, poţadavky a očekávání sociální skupiny, jejíţ zájmy reprezentují. Místním občanským sdruţením by mělo být umoţněno vést 94 programy, které mají být provedeny na místní úrovni. Město Záhřeb se chová jako jednotka místní administrativy, která sleduje právě výše zmíněný cíl. Organizace předpokládá vytvoření volných svazků lidí za účelem provádění určité činnosti. Vytvoření svazků předpokládá shromáţdění za účelem řešení běţných problémů a uspokojení běţných potřeb. V Záhřebu existuje 6,000 registrovaných organizací. Městský zdravotní, pracovní, sociální a veteránský odbor, které reprezentujeme, vypisují jednou ročně tendry, za účelem předloţení programů či projektů různých asociací a jiných fyzických a právnických osob uţ od roku 1997. V rámci městského úřadu existují tři komise. Jsou to tyto: Komise pro výběr programů či projektů sociálního charakteru (sociálního a humanitárního charakteru a prevence neakceptovatelného chování dětí a mladistvých) Komise pro výběr programů propagace zdraví a prevence chorob, coţ je v zájmu města Záhřeb. Komise pro výběr programů organizací vzniklých za Občanské války, Druhé světové války a civilní postiţené. Hlavním úkolem těchto komisí je oficiálně a veřejně vypisovat jednou ročně tendry, shromaţďovat je a vybrat programy k financování, které jsou v zájmu občanů Záhřebu podle kritéria realizace nebo finanční podpora. Komise také provádějí expertní dohled nad zaváděním těchto programů a vydáváním dostupných zdrojů. Členové těchto komisí jsou ustanoveni záhřebským městským zastupitelstvem. Jsou to vysoce schopní profesionálové většinou z oblastí, které jsou jim přiděleny a většinou pocházejí z veřejného a politického ţivota. Stejně tak jsou zapojeni i zástupci médií, aby zprůhlednili práci a financování asociací a zpřístupnili je tak širší veřejnosti. Toto zvláště zdůrazňujeme, protoţe mluvíme o programech financovaných z městského rozpočtu, který také sestává z peněz plátců daňových přiráţek (Daňová přiráţka činí v Záhřebu 18%). V říjnu 2003 jsme vypsali tendr, který umoţnil asociacím a jiným fyzickým či právnickým osobám přihlásit se k jedné ze tří výše zmíněných komisí. V roce 2004 se do tendru ke všem třem komisím přihlásilo celkem 950 asociací a jiných právnických osob s 1,050 programy a projekty. Komise přijala a rozhodla se financovat 590 asociací a jiných právnických osob s jejich 823 programy celkovou sumou 3.000.000 EUR. O komisi pro výběr programů či projektů sociálního charakteru – programy či projekty pro prevenci neakceptovatelného chování dětí a mladistvých My osobně většinou pracujeme s programy. Které se zabývají dětmi a mladistvými, a tudíţ vám představíme práci komise pro výběr programů či projektů sociálního charakteru, stejně jako spolupráci s místními lidmi a asociacemi. Město Záhřeb, jakoţto hlavní město, čelí mnoha problémům s různými formami sociálně nepřijatelného chování dětí a mladistvých. Populace mladých lidí představuje část městského obyvatelstva s největším potenciálem, protoţe jsou relativně nejvíce vzdělaní ze všech občanů a rozhodně představují nejkreativnější část a největší mnoţství vitální pracovní síly. Takový potenciál musí být neustále usměrňován a rozvíjen. Na konci tohoto procesu bychom měli mít dobře přizpůsobené a pouţitelné jedince. V této době a prostředí existuje obrovské mnoţství rizik, kterým jdou děti vystaveny. Záhřeb tedy musí zavést předběţná opatření proti neakceptovatelnému chování dětí a mladistvých, kteří jsou předmětem zájmu této komise. Uţ jsme řekli, ţe od roku 1997 jsou tendry vypisovány jednou ročně za účelem předloţení programů či projektů sociálního charakteru, které musí odpovídat následujícím standardům. I. Standardy pro financování programů či projektů sociálního charakteru, které jsou v zájmu města Záhřeb: 95 1. Asociace či jiná právnická nebo fyzická osoba musí být registrována pro provedení nabízeného programu, musí jednat v rámci města Záhřeb, tedy program musí zahrnovat lidi ţijící v Záhřebu. 2. Program musí jasně udat cíl a obsah, čas a místo prosazení, popis prováděných aktivit, počet očekávaných uţivatelů, počet instruktorů, podíl dobrovolnické práce na provádění programu a podrobný výpis nákladů na program. 3. Program musí být organizován tak, ţe dovoluje kontrolu a dozor nad prováděnými aktivitami a pouţití daných zdrojů. 4. Program musí být pro své uţivatele zdarma. 5: Program můţe zahrnovat marketing, za účelem širokého povědomí veřejnosti o jeho cíli. II. Programy sociálního charakteru musí také upozornit na: a. Programy sociálního a humanitárního charakteru, které povzbuzují kvalitu aktivního ţivota, zavádí pomoc a svépomoc, resocializaci a integraci zdravotně postiţených, starších, obětí násilí, sociálních případů mimo rámec existujícího systému sociální péče a lidí, kteří potřebují psychosociální léčbu. b. Programy pro prevenci neakceptovatelného chování dětí a mladistvých pro specifickou oblast, ke které se program hlásí (sport, kultura, zájmové krouţky, sociální a vzdělávací doména.) a pro cílové skupiny (děti a mladiství mezi 6 a 18 lety, členové jejich rodiny a učitelé). III. Následující jsou přednostně financováni: -programy, které byly soustavně financovány a úspěšně zavedeny, -programy, které permanentně, intenzivně a systematicky ovlivňují uţivatele, -programy, které jsou prováděny ve spolupráci s asociacemi s podobnými zájmy a jinými takovými fyzickými a právnickými osobami, -programy, které nejsou prováděny vládními institucemi v rámci jejich běţného chodu. Tato komise má největší počet ročně přijatých tendrů asociací a jiných fyzických či právnických osob a pracuje s nejbohatším rozpočtem (kolem 1,000,000 EUR). Financované domény, které jsou v zájmu dětí a mladistvých jsou: sociální a vzdělávací programy (programy poradenských center, linky důvěry, různé workshopy atd.), sporty (různé sportovní kluby, např. fotbalové, basketbalové kluby, házená, atd.), zájmové krouţky (např. lodní kluby, skautské klub, atd.), kultura (např. kulturní centra a programy a projekty v nich prováděné, kulturní shromáţdění atd.). S koncem tendru se komise představovaná 11 členy rozdělí do úkolových jednotek, které nejprve kontrolují následující: jestli tendry dorazily do uzávěrky, jestli tendry obsahují veškerou potřebnou dokumentaci. Dále jsou programy a projekty přečteny, detailně zváţeny, po čemţ jsou učiněna rozhodnutí o těch, které jsou vybrány k financování. Rozhodnutí je učiněno všemi 11 členy komise a poslední potvrzení o financování je učiněno záhřebským městským zastupitelstvem. Poté, co komise skončí všechna řízení, podepíší odpovědné osoby zastupující asociaci a jiné právnické či fyzické osoby kontrakt, který jasně říká, co je financováno a v jakém mnoţství, kdy jsou vypláceny platby a povinnosti provádějících osob přijatých programů a projekt. Asociace mají za povinnost zásobovat komisi čtvrtletními finančními a popisnými zprávami o zavádění programů a pouţívání zdrojů. Mají také za povinnost informovat 96 Městský zdravotní, pracovní, sociální a veteránský odbor o změnách, které se dějí uvnitř asociací a o prováděných aktivitách financovaných komisí. Spolupráce s asociacemi v oblasti města Záhřeb Toto je pouze krátká prezentace modelu financování nevládních organizací na místní úrovni v oblasti města Záhřeb. Zdůrazňujeme, ţe se našemu odboru zdařilo navázat skvělou spolupráci a partnerství s organizacemi činnými v Záhřebu. Tato spolupráce a partnerství se nejlépe ukazuje na počtu společných akcí a manifestací, které jsou pořádány v našem městě za účelem zlepšení kvality ţivota, společných oslav mezinárodních událostí a dobročinných akcí na podporu potřebných. Jako jednu z nejvýznamnějších manifestací vybíráme „týden asociací“ pořádaný kaţdé jaro na jednom z největších záhřebských náměstí, náměstí krále Tomislava. Během tohoto týdne město zajišťuje podmínky, aby asociace mohly předvést svou činnost, programy a členy podle svých nejlepších moţností a přilákat tak potenciální členy, uţivatele a přispěvatele. Tato událost se stala uznávanou a nejoblíbenější ze všech akcí, které pro asociace pořádáme. Tímto způsobem město Záhřeb podněcuje rozvoj občanské společnosti, která představuje rovného partnera v uspokojování potřeb svých občanů. Doslov Jsme si vědomi, ţe jakoţto místní komunita nejsme dokonalí ani bezchybní a neuspokojíme všechny poţadavky a potřeby našich organizací. Můţeme však s jistotou tvrdit, ţe je v jejich práci plně podporujeme a jsme jim vděční za vše, co dělají pro blaho našich občanů. Musíme zdůraznit, ţe dobrovolníci jsou nejsilnějším článku řetězu asociací. Jsou to ti, kteří nezištně dávají svůj čas a pracují pro ostatní. Chtěli bychom tedy vyuţít této příleţitosti, abychom jim poděkovali, vyjádřili plné uznání a Dík za práci, kterou vykonávají. Rádi bychom také dobrovolníkům celého světa popřáli šťastný Den dobrovolníků, který se slaví 5.prosince. Osobnostné premenné a premenné depresivity u detí a mládeţe v ústavnej starostlivosti z pohľadu uplatnenia sa na trhu práce PaedDr. Marta Zaťková, PhD., Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva Univerzity Konstantina Filozofa a ALEXU – zdruţenie na pomoc deľom a prírode Nitra, Slovenská republika Európska sociálna charta (prijatá v Turíne 18. októbra 1961, neskôr doplnená o dodatky v rokoch 1988, 1991, 1995 a 1896) v článku 9 uvádza - Právo na poradenstvo pri voľbe povolania, ktoré zaručuje všetkým osobám vrátane zdravotne postihnutých právo na poradenstvo pri výbere povolania, pri riešení problémov týkajúcich sa výberu povolania alebo postupu v ňom. Zohľadňujú sa pritom ich osobné predpoklady a moţnosti na trhu práce. Takáto pomoc sa má poskytovať bezplatne, a to rovnako mladistvým vrátane školopovinných detí, mládeţi aj dospelým. Medzi najohrozenejšie skupiny mladých ľudí podľa nás patria najmä odchovanci z detských domovov, ktorí sa často stávajú dlhodobo nezamestananí, bez práce, ţivotnej a pracovnej perspektívy a tieţ bez domova. Občianske zdruţenie Alexu – zdruţenie na pomoc deťom a prírode v spolupráci s Katedrou psychologických vied Fakulty sociálnych vied a zdravotníctva UKF v Nitre vytvorili a zrealizovali výskum orientovaný na identifikáciu integračných bariér. Tieto 97 integračné bariéry sa negatívne podieľajú na adekvátnom uplatnení chovancov z detských domovov na trhu práce a začlenení sa do samostatného fungovania po dosiahnutí plnoletosti a ukončení školskej dochádzky. Výskum bol uskutočnený v 13 detských domovoch (DD Tajná, DD Ţitavce, DD Kolíňany, DD Štúrovo, DD Kollárovo, DD Dedina mládeţe, DD Sereď, DD Pečeňady, DD Niţná Kamenica, DD Košická Nová Ves, DD Ruţomberok, DD Piešťany, DD Trenčín - Zlatovce, DD Veľký Meder na Slovensku, na 200 participantoch vo veku 16 – 18 rokov. Priemerný vek účastníkov výskumu bol 17 rokov 1 mesiac. Výskumu sa zúčastnilo 100 dievčat a 100 chlapcov. Základným problémom na ktorý nás upozornili vychovávatelia a riaditelia detských domovov bol fakt, ţe mladí ľudia opúšťajúci brány ústavného zariadenia sú pri hľadaní práce, ubytovania a vstupu do ţivota pasívni príjmatelia pomoci, bez vnútornej interiorizovanej a vlastnej aktivizácie. Napriek tomu, ţe posledný rok pred odchodom často verbalizujú radosť a nadšenie z toho, ţe o pár mesiacov, resp. dní ich čaká samostatný ţivot, ich vnútorné preţívanie môţe byť (a veľmi často i je) sýtené strachom, úzkosťou a prirodzenými obavami z neznáma. V prípade, ţe vstup do sveta práce a nového ţivota je sprevádzaný neúspechom (ktorý má často na svedomí diskrepancia medzi očakávaniami a realitou), situácia sa môţe vyhrotiť na krajne záťaţovú a nastáva začarovaný kruh udalostí, kde bez práce si nie je moţné zaplatiť ubytovanie a tým pádom nie je moţné adekvátne sa včleniť do samostatného ţivota. Percepcia vyššie uvedenej situácie z pohľadu chovanca v DD môţe vychádzať z predpokladu, ţe kauzálne pripisovanie príčin z neúspechu v práci a celkovo v ţivote je ovplyvnené podmienkami, ako si jednotlivec situáciu vysvetľuje. Pokiaľ mladý človek pripisuje príčinu neúspechu všeobecným vonkajším podmienkam (ako sú napr. bol tam zlý nadriadený, jednoducho sa mi nepáčila práca a tak som z jedného dňa na druhý ešte v skúšobnej dobe odišla, kolegovia boli čudní, neviem presne prečo, ale nepáčilo sa mi tam), má tendenciu vnímať a vysporadúvať sa s tými záťaţovými situáciami formou „naučenej bezmocnosti“, kedy dôvody zlyhania často pripisuje vonkajším podmienkam (nemohol som si pomôcť, chyba je v zlej práci, nevhodnom kolektíve, .... ). Inou formou percepcie uvedenej situácie je pripisovanie nedostatočnosti sebe samému s následnou stratou sebaúcty, kedy môţe dôjsť v osobnosti mladého človeka k presvedčeniu, ţe príčiny osobného neúspechu sú spôsobené stabilnými faktormi v osobnosti ako sú nedostatok schopností zvládnuť danú situáciu. Buchtová (2001) upozorňuje, ţe i negatívne symptómy z detstva môţu následne vplývať na dynamiku „naučenej bezmocnosti“ a následne môţu ovplyvniť správanie v celej škále situácií, kedy môţu nastať obavy z budúcnosti, strata sebadôvery, strata nádeje. Nakoľko v našom prípade ide o špecifickú skupinu mladých ľudí, ktorí sú v značnej miere determinovaní a ovplyvnení vlastnou ţivotnou históriou z detstva (a majú tendenciu reagovať formou naučenej bezmocnosti) je nutné im venovať zvýšenú pozornosť. Problémy v našej cieľovej skupine moţno odborne zhrnúť do interpersonálnych a intrapersonálnych oblastí. Interpersonálny a intrapersonálny rámec sebadefinovania jedinca vymedzujú Výrost a Slaměník (1997) dvomi zloţkami : - intrapersonálny rámec zahŕňa preţívanie kontinuity seba. Ide o vedomie totoţnosti, ktoré sa spája s odpoveďou na otázku : „Aký som človek a čím sa líšim od druhých?“, - interpersonálny rámec odpovedá na otázku : „Kto som alebo budem vo vzťahu k iným?“. Daný rámec určuje identitu ako súhrn sociálnych rolí. Nakoľko si uvedomujeme, ţe pri začlenení do sveta práce a samostatného fungovanie chovanca z DD a celkovo pre kaţdého 98 mladého človeka, ktorý sa chce uplatniť na trhu práce a v ţivote všeobecne, je nutné orientovať sa v percepcii vlastnej identity a tým pádom sa adekvátne zorientovať v rôznych sociálnych situáciách, ktoré v priebehu ţivota človek rieši. Medzi kľúčové oblasti, na ktoré sa snaţíme výsledky nášho výskumu aplikovať, je hľadanie súvislostí medzi uvedenými premennými a uplatnením sa na trhu práce a v samostatnom ţivote chovancov z detských domovov. 4. Metódy Sebaposudzovacia škála depresivity CDI Na meranie depresivity u chovancov v detských domovoch sme pouţili Sebaposudzovaciu škálu depresivity CDI od autorky Beckovej a pre účely širšej identifikácie osobnostných premenných sme administrovali osobnostný dotazník pre mládeţ HSPQ od autorov Raymond B. Catttell a Mary D.L. Cattell . Pre pouţitie týchto merných nástrojov sme sa rozhodli na základe skúseností vychovávateľov, ktorí verbalizovali u našej cieľovej skupiny časté prejavy zlej nálady, citovej nestálosti, netrpezlivosti, nadmernej vzrušivosti, ľahkováţnosti, nespoľahlivosti, neschopnosti preţívať radosť, nevýkonnosť a interpersonálne taţkosti, . CDI vznikla inšpiráciou Beckovej sebaposudzovacej škály depresivity pre dospelých, na ktorú sa aj autorka M. Kovacsová s vďakou odvoláva. Autorka datuje vznik dvadsaťsedem poloţkovej škály CDI do r. 1977. Je koncipovaná pre deti a adolescentov a vyţaduje základnú úroveň čítania. Podľa našich informácii bola škála v Čechách a na Slovensku pomerne neznámou. Výraznejšie sa s ňou môţeme v našich podmienkach stretnúť okolo roku 1996. Prvá verzia štandardizovaná na českú populáciu bola pouţitá na FF UK v Prahe na študentoch psychológie. V súčasnosti sa škála vyuţíva pomerne často v psychologickej praxi. Škála CDI obsahuje 5 subškál: A – Zlá nálada (Negative Mood) B – Interpersonálne ťaţkosti (Interpersonal Problems) C – Nevýkonnosť (Inefektivness) D – Anhedónia (Anhedonia) E – Zníţené sebavedomie (Negative Self Esteem) Osobnostný dotazník HSPQ Osobnostný dotazník pre mládeţ HSPQ autorov Raymond B. Catttell a Mary D.L. Cattell patrí na Slovensku a v Čechách medzi pomerne často pouţívané v psychologickej alebo výskumnej praxi. Je určený pre mládeţ od 13-17 rokov. V psychodiagnostickej praxi je dotazník HSPQ pre mládeţ jedným z univerzálnejších testových nástrojov prakticky ľahko pouţiteľným a prinášajúcim pomerne bohaté výsledky o osobnosti mladého človeka. HSPQ meria súbor 14 odlišných vlastností osobnosti, označených písmenami A a Q4 a „technickými“ názvami podľa týchto symbolov moţno rozpoznať príslušné faktory i v iných testov z okruhu cattellovskej metodologie. Teoreticky moţno povedať, ţe uvedené vlastnosti sú osvodené zo „sfér osobnosti“, ktorými chápeme súbor psychologických predpokladov, ktorými moţno vysvetliť rôzne varianty ľudského správania. Jednotlivé oblasti dotazníka postihujú jednotlivé stránke osobnosti: niektoré 99 moţno označiť ako temperamentové črty, niektoré skôr ako motivačné sklony, iné postihujú úrovne osobnostnej integrácie. HSPQ je moţno pouţiť pre skupinovo i individuálne, priemerná doba testovania je asi 45 minút. Osobnostný dotazník HSPQ pre mládeţ obsahuje nasledujúce faktory: a) faktory prvého radu: Faktor A: A+ bezprostrdnosť A- uzavretosť Faktor B: B+ vysoká kryštalizovaná inteligencia B- nízka kryštalizovaná inteligencia Faktor C: C+ citová stálosť C- citová nestálosť Faktor D: D+ vzrušivosť D- kľudnosť Faktor E: E+ priebojnosť E- poddajnosť Faktor F: F+ nadšenosť F-skľúčenosť Faktor G: G+zodpovednosť G-svojvoľnosť Faktor H: H+ smelosť H-plachosť Faktor I: I+ citová chúlostivosť I-citová tvrdosť Faktor J: J+ individualistická zdrţanlivosť J- druţná aktivita Faktor O: O+ uzkostná sebeneistota O- sebadôvera Faktor Q2: Q2+ sebestačnosť Q2- závislosť na druhých Faktor Q3: Q3+ nedostatok sebavlády Q3- sebavláda Faktor Q4: Q4+ nízke pudové napätie Q4- vysoké pudové napätie b) faktory druhého radu: Faktor QI: QI+ spoločenská introverzia QI- spoločenská extraverzia Faktor Q II: Q II+ vyrovnanosť QII- úzkostnosť Faktor III: QIII+ oddanosť QIII- vzpurnosť Výsledky výskumu. Môţeme konštatovať, ţe u participantov sa prejavilo v zvýšenej miere preţívanie smútku, emócií sýtených úzkosťou a neistotou, čo sa následne prenáša do kaţdodenných činností, ktoré mladí ľudia robia. Smútok a zlá nálada ovplyvňujú následne správanie našej cieľovej skupiny, a to podľa nášho názoru môţe viesť i k rôznym formám naučenej bezmocnosti a následne k pasivite pri hľadaní si práce, ubytovania a generalizovane samostatného fungovania. Pri rozhovoroch s cieľovou skupinou sme zisťovali pôvod zlej nálady, smútku a pasivity v ich správaní. Podľa jednotlivých výpovedí účastníkov nášho výskumu mnoho adolescentov verbalizovalo, ţe podľa nich ich zlá nálada pramení z ich celkovej ţivotnej situácie (nemajú domov, vlastný ţivot, podriaďovanie reţimu v detskom domove, nemoţnosť byť sám keď to potrebujem, nedostatok intimity). Mladí ľudia vyrastajúci v ústavnej starostlivosti majú výrazné interpersonálne problémy a sami verbalizujú, ţe v nadväzovaní kontaktov nemajú problém, pokiaľ sa nemusia priznať, ţe sú z detského domova. 100 Anhedóniu, ktorá sa v našom výskumnom súbore nachádza v pásme vysokého nadpriemeru a upozorňuje na nutnú intervenciu do uvedeného stavu neschopnosti vnímania a preţívania radosti z kaţdodenného ţivota. Uvedený údaj sa nám zdá pochopiteľný s nameraným stavom v škále A, ktorú charakterizuje zlá nálada a smútok. Neschopnosť prejavovania radosti z kaţdodenného ţivota, chápania malých úspechov a citového chladu, môţe prameniť z histórie ich individuálnych ţivotných osudov. Negatívne sebavedomie a hodnota nameraná sa nachádza v pásme vysokého nadpriemeru, ktorý charakterizuje správanie a percepcia výrazne negatívneho sebavedomia, ktoré sa následne premieta i do všetkého čo súvisí s vlastným výkonom. Medzi časté výpovede mladých ľudí z detských domovov patria i tie, ktoré verbalizujú nedostatočné sebavedomie a nedôveru vo vlastné sily. Napriek uvedenému sme sa stretli u účastníkov výskumu s opačným pólom uvedenej charakteristiky, ktorú charakterizuje naopak malá miera sebakritiky a sebahodnotenia. Hodnota CS charakterizuje celkové skóre dotazníka CDI, ktoré celkovo vypovedá o depresivite našej cieľovej skupiny, t.j. mladých ľudí vo veku 16-18 rokov v detkých domovoch. Hodnota tejto poloţky je alarmujúco vysoká a upriamuje pozornosť na nutné riešenie aktuálneho stavu prostredníctvom odborníkov, ktorí majú patričné moţnosti na elimináciu a intervenciu do uvedeného stavu. Uvedomujeme si, ţe uvedený stav nie je dôsledkom nevhodného prístupu sociálnych pracovníkov a vychovávateľov v detských domovoch, ktorí v mnohých prípadoch pracujú na 200 percent. Z ďalších výsledkov výskumu je nutné upozorniť i na vysokú uzavretosť, neprispôsobivosť a skepsu v našej cieľovej skupine, ktorá v značnej miere dáva odpoveď na otázku prečo mnoho mladých ľudí vyrastajúcich v ústavnej starostlivosi odchádza z práce ešte pred ukončením 3mesačnej skúšobnej doby. Vysoká citová nestálosť nameraná vo faktore C v dotazníku HSPQ upozorňuje na premenlivosť v názoroch a záujmoch, ľahkú vzrušivosť. Autori dotazníka HSPQ hovoria o tejto skupine mladých ľudí s problémami v ovládaní a v dodrţiavaní vopred stanovených pravidiel. Jedinci s výrazným faktorom C- v dotazníku HSPQ môţu mať podľa autorov zároveň výrazné problémy s prispôsobením sa pri odchode zo známeho prostredia, nakoľko sú vystavení stresu zo zmeny stabilného ţivotného stereotypu. Z hľadiska porovnania našich výsledkov výskumu s inými autormi nachádzame v literatúre výskumné zistenia Škrabala, ktorý uvádza súbor štatisticky významných zmien v priemerných profiloch mládeţe s problémami v správaní takto: vysoká uzavretosť, nízka kryštalizovaná inteligencia, citová nestálosť, plachosť, nedostatok sebavlády. Uvedené zistenia korešpondujú i s našimi výskumnými zisteniami. Pre ďalšiu analýzu doporučujeme následné výskumné tendencie, ktoré môţu vzťah ústavnej starostlivosti a náchylnosti k poruchám správania a následnej delikvencii potvrdiť, resp. zamietnuť. Vo veľkej miere sa u chovancov prejavuje pasívny postoj k hľadaniu si práce a ich orientácia na trhu práce v oblasti svojej profesie, na ktorú sa pripravujú, je vo väčšine prípadov nulová. Pasívne správanie sa prejavuje i vo vzťahu vysokej závislosti na niekom, kto im tú prácu nájde alebo sa o nich dočasne postará. Často je to podľa ich slov nejaký kamarát, ktorý im sľúbil prácu a ubytovanie. Miera sebaúčinnosti v hľadaní riešenia a uplatnenía sa na trhu práce je výrazne níţšia ako u rovesníkov ţijúcich v rodinnom prostredí. Dôleţitým zistením je i fakt, ţe 88 % chovancov si uvedomuje svoju neúspešnosť v školských podmienkach, ale nedokáţu popísať a identifikovať jej pôvod a tým pádom sa znemoţňuje moţnosť ju odstrániť. Chýba im istá zdravá miera 101 sebakritiky, realistické zhodnotenie vlastného výkonu a vyvodenia dôsledkov pre jeho zlepšenie. Z hľadiska uplatnenia absolventov z radov chovancov z DD na trhu práce nás zaujal i fakt, ţe prevaţná väčšina nemá záujem pracovať a uplatniť sa na trhu práce v profesii, ktorú študujú i napriek tomu, ţe študijný odbor bol vybraný na základe ich poţiadaviek. Súčasný trh práce si ţiada dynamických, vzdelaných, sebavedomých a asertívnych mladých ľudí, ktorí veria svojim silám a majú chuť sa ďalej celoţivotne vzdelávať. Z toho dôvodu je skupina mladých ľudí ohrozených sociálne výrazne oslabená a znevýhodnená. Ďalší významný faktor v našich výsledkoch je i obdobie v ktorom sa naša cieľová skupina nachádza. Je to obdobie puberty a adolescencie, ktoré je typické vzdorom, hľadaním si svojho vlastného miesta v ţivote, kritikou k autoritám, ideálmi a často verbalizovanými „ruţovými okuliarmi“. Domnievame sa, ţe ţivotné obdobie v ktorom sa títo mladí ľudia nachádzajú je náročné i bez ďalších rizikových faktorov, ktoré výrazne vplývajú na osobnosť kaţdého jedného z nás. Na základe našich skúseností, mnoţstvo vychovávateľov dokázalo verbalizovať uvedené problémy ešte pred koncepciou nášho výskumu a upozornili nás na špecifiká správania a preţívania detí z detských domovov. Zároveň verbalizovali i nutnosť riešenia uvedeného stavu prostredníctvom odborníkov. Ďalší náš postreh z návštev detských domovov bol, ţe títo mladí ľudia majú rôzne ţivotné osudy a rôznu históriu ţivotného príbehu. Verbalizácia a rozobratie, zorientovanie sa v svojom ţivote chýba mnohým nám, ale i deťom v detských domovoch, čo podľa nás môţe byť aj dôvodom k smútku, apatii, negatívneho sebahodnotenia, zlej nálady, anhedónie. Minimálne mnoţstvo detských domovov má na plný úväzok psychológa, ktorý by realizoval skupinovú alebo individuálnu psychoterapiu, ale i rôzne a potrebné formy intervenčných programov, ktoré majú moţnosť eliminovať vyššie spomínané prejavy, resp. pomôcť našej cieľovej skupine v preţívanom smútku, apatii a problémoch sa zorientovať a adekvátne sa začleniť do samostatného fungovania a do ţivota všeobecne. Moţnosťou adekvátne intervenovať do uvedeného stavu je okrem vyššie spomenutého i príprava takého kariérneho poradenstva pre túto špecifickú skupinu sociálne ohrozených mladých ľudí, ktoré bude celoţivotnou oblasťou podpory a intervenovania do kontextu kariérového, vzdelávacieho, osobnostného a sociálneho poradenstva. Sociální ekonomika a neziskový sektor - nástin problematiky, seznámení s terminologií Aleš Hanke, Středisko pracovní rehabilitace Ostrava, Česká republika V posledních letech se začíná stále více pouţívat termín sociální ekonomika, běţně se hovoří i o sociální ekonomii – tzn.ekonomii, která se seriózně zabývá podstatou, přínosem a perspektivou sociální ekonomiky. Víme, ţe o této oblasti všeobecně panuje nízké povědomí, nízká úroveň informovanosti nejen laické veřejnosti, ale i odborné ekonomické obce a veřejné zprávy. Na přímý dotaz se nám dostává správné odpovědi, ţe sociální ekonomika je určena 102 k řešení problémů sociálně znevýhodněných občanů.Většina respondentů poté vyjadřuje přesvědčení, ţe vedoucí pracovníci krajské a vyšší úrovně podceňují schopnosti a moţnosti neziskového sektoru. Problémem zůstávají i staré způsoby financování NNO – tzv. dotace. A nyní bych si dovolil citovat definici sociální ekonomiky, vycházející z publikace Borzaga a spol. – London 2001 ( kterou lze vyuţít i v podmínkách ČR při respektování místních podmínek, zvyklostí, ekonomické a politické realitě ): „Sociální ekonomika zahrnuje aktivity, jejichţ etickým východiskem jsou tyto principy : cílem je sluţba členům, ne primární vytváření zisku zisk tedy není zapovězen, ovšem jeho vyuţití by mělo směřovat ke zvýšení kvality poskytovaných sluţeb atd., není hlavním motivem k činnosti nezávislost řídících struktur organizace demokratický rozhodovací proces – tento princip vychází z pravidla „jeden člen, jeden hlas“ nadřazenost lidí a práce ( pracovní síly ) nad kapitálem a redistribucí důchodů – jde o celou řadu projevů, rozdělování výnosů, okamţité zuţitkování přebytků pro sociální účely apod. „ Po tomto konstatování koncepce sociální ekonomiky bych se krátce zaměřil na srovnání konceptů - Nestátní neziskový sektor a sociální ekonomika : koncept neziskového sektoru a sociální ekonomiky nabízí alternativní pohled na ekonomiku, oba koncepty mají shodné rysy, připouští více zdrojové financování, koncept sociální ekonomiky deklaruje, ţe hlavním cílem organizace není dosaţení zisku, pojetí NNO připouští zisk za předpokladu, ţe tento nebude rozdělen mezi manaţery organizace ; jde tedy o rozdílnost akcentu, ne o diametrální odlišnost přístupů, filosofií sociální ekonomiky je demokratický rozhodovací proces, který umoţňuje podíl na řízení všem členům organizace ; v případě NNO kontrola rovněţ vychází zevnitř organizace, ovšem bez poţadavku demokratického podílu na této kontrole – kontrola je tedy zprostředkovaná, není zde podíl členů, klientů apod. Mnohé organizace sociální ekonomiky ale v současné době kombinují vlastnosti druţstevního typu a NNO – instituce se proměňují a přizpůsobují svou strukturu a chování měnícím se podmínkám. Stále více se v současnosti prosazuje nová filosofie NNO : je běţné, ţe NNO vyuţívají při své práci specifické postupy nové výrobní faktory – mobilizace a získávání dobrovolných pracovníků. Sociální ekonomie a sociální ekonomika jsou pojmy, které se dnes v zemích EU pouţívají v kontextu s participací a řešením problému nezaměstnanosti. Subjekty sociální ekonomiky v ČR : - - Sociální druţstva : druţstevní podnikání jsou vymezena Obchodním zákoníkem ; ve většině evropských zemí se jiţ od poloviny 80 let rozvíjejí tzv. sociální podniky, respektive sociální druţstva. Jedná se o malé podniky, které vznikají za podpory státních orgánů či místních samospráv. Jejich přínosem je především řešení zaměstnanosti absolventů škol, problémových skupin obyvatel a zdravotně postiţených spoluobčanů. Charity a diakonie odpovídají svým charakterem institucím sociální ekonomiky. Firmy, zaměstnávající pracovníky s horším uplatněním na trhu práce : v tomto případě nemusí jít pouze o neziskové organizace, princip způsobu vykonávání činnosti zde převaţuje nad právní formou. 103 Nestátní neziskové organizace poskytující sociální sluţby : za nestátní neziskové organizace jsou v ČR povaţovaná Občanská sdruţení ( zákon č.83/1990 SB.), Obecně prospěšné společnosti ( zákon č.248/1995 Sb.), Nadace a nadační fondy ( zákon č.227/1997 Sb.) a Církevní právnické osoby ( zákon č. 3/2002 Sb. ). Významným zdrojem financování pro tyto organizace, které poskytují sociální sluţby je státní rozpočet. - Překáţku rozvoje sociální ekonomiky v našich neziskových organizacích vidím v nedocenění, ne-li úplné ignoraci podpory aktivit mobilizujících lidský potenciál , směřujících k opětovnému začlenění znevýhodněných skupin nejen do běţného společenského ţivota, ale především k uplatnění na trhu práce. Typickým prostředím pro sociální podmínky jsou totiţ pracovní trhy. Prozatím neexistuje jasný koncept sociální ekonomiky, není stanovena jasná hranice mezi podnikatelskými subjekty a neziskovými organizacemi, které nevytváří zisk, ale zajišťují sociální funkci dle svého zaměření a statutu. A svůj krátký exkurz do problematiky bych rád ukončil připomenutím krize v sociálním sektoru, která se projevuje dlouhodobou nezaměstnaností zejména osob se zdravotním postiţením. Řešením můţe být zapojení nestátních subjektů do procesu poskytování veřejných sluţeb. Mějme proto na paměti, ţe vztah k postiženým je obecně vzato výrazem tolerance k odlišnosti, respektu individuality, je výrazem vnitřní kvality člověka i celé společnosti. Pouze bude-li tato společnost, včetně jejich jednotlivých členů schopna překročit konvence a stereotypy, nebude postižený vnímán pouze pod zorným úhlem postižení. Každý člověk, bez ohledu na svoji odlišnost od ostatních, musí být chápán jako člověk se svými specifickými kvalitami. Předsudky, stereotypní vnímán druhého je možné překonat působením na společnost a její členy především rozbitím bariér, které dělí postižené od ostatní společnosti, které dělí postižené od ostatní společnosti a umožněním vzájemného poznání. Integrace uţivatelů psychiatrické péče do společnosti Jan Jaroš , výkonný ředitel o.s. Kolumbus, Ústí nad Labem, Česká republika Osnova: I. Představení Kolumbusu II. Co je duševní nemoc a kdo jsou uţivatelé psychiatrické péče III. Komunitní péče IV. Komplexní zákon o duševním zdraví a integrace do společnosti I. Představení Kolumbus Kolumbus je svépomocné občanské sdruţení uţivatelů psychiatrické péče a je celorepublikové sdruţení, jejímţ hlavním cílem je hájit zájmy a práva duševně nemocných občanů České republiky. V současné době máme 45 členů z celé ČR. Pomáháme duševně nemocným spoluobčanům s jejich sociální integrací do společnosti a s moţností uplatnění na trhu práce. Naše činnost je převáţně v oblasti sociálně - právního poradenství, kde mají naši důvěrníci bohaté zkušenosti z praxe i ze supervizí, které naše sdruţení pravidelně pořádá. Cílem našeho svépomocného sdruţení je: - zlepšení péče v psychiatrických léčebnách dle poznatků a zkušeností partnerských organizací v EU, 104 rozvoj komunitní péče a sluţeb pro duševně nemocné, přijetí komplexního zákona o duševní zdraví, předávání zkušeností organizací ze zemí EU, aktivním členstvím v evropských a celosvětových organizací hájících zájmy a práva duševně nemocných např. GAMIAN,SMES EUROPA. Projekt Pacienští důvěrníci: . pacientský důvěrník pravidelně podporuje uţivatele psychiatrické léčby v psychiatrických léčebnách a psychiatrických odděleních všeobecných nemocnic, . informačně podporuje pacienty hospitalizované v psychiatrických léčebnách, . zlepšuje informovanost pacientů v léčebnách o jejich právech a moţnostech vedoucích k jejich naplnění, . zprostředkovává kontakt s vnějším světem a jinými uţivateli, pacientům hospitalizovaných v psychiatrických léčebnách, . zprostředkovává přístup k právní pomoci pacientům hospitlizovaných v psychiatrických léčebnách, . chrání zájmy pacientů v psychiatrických léčebnách a psychiatrických odděleních nemocnic, . zapojuje samotné uţivatele psychiatrické péče do edukačních aktivit a hodnocení systému péče v léčebnách a nemocnicích, . aktivizuje uţivatele psychiatrické péče do uţivatelského hnutí a jejich aktivní zapojení do systému poskytování sluţeb. Projekt Pacienští advokáti: V srpnu 2005 se občanské sdruţení Kolumbus ve spolupráci s Mental Distability Center Advocacy ( MDAC) zapojilo do projektu Pacienští advokáti, který je financován EU v rámci pomoci novým členským státům EU. Centrum advokacie duševně nemocných ( MDAC) je mezinárodní nevládní organizace sídlící v Budapešti. Chrání práva lidí označených za duševně nemocné a občanů s mentálním postiţením ve střední a východní Evropě a ve Střední Asii prostřednictvím zastupování ve sporech, prosazování reforem, výzkumu a mezinárodní advokacie. MDAC má status přidruţené organizace rady Evropy a spolupracuje s Mezinárodní helsinskou federací lidských práv. V tomto projektu 6 členů občanského sdruţení Kolumbus pravidelně navštěvuje psychiatrické oddělení všeobecných nemocnic a monitorují potřeby uţivatelů psychiatrické péče v těchto zařízeních. V roce 2005 pacienští advokáti kontaktovali 215 uţivatelů psychiatrické péče a 72 případů poskytlo právní rady týkajících se jejich právních problémů. Tento projekt bude pokračovat i v roce 2006 a do projektu se zapojí celkem 6 pacientských advokátů z řad občanského sdruţení Kolumbus. II. Co je duševní nemoc a kdo jsou uţivatelé psychiatrické péče Duševní nemoc nebo nebezpečná úchylka? Je nutné rozlišovat mezi duševní nemocí, tedy kdyţ člověk duševně onemocní – není mu dobře a chce se uzdravit nebo zlepšit jeho/její stávající zdravotní stav a duševní deviací (psychopatismem), poruchou osobnosti, konkrétní, zřejmě identifikovatelnou, jednotlivou, pravděpodobně vrozenou „vadou“, projevující se určitým daným způsobem, která můţe být jiným , či sobě nebezpečná, tento člověk se přirozeně cítí duševně zcela v pořádku. Schizofrenie a její patologické odchylky jsou rozpad, či ztráta dané osobnosti a jasně patří do první kategorie, tito lidé, dříve nebo později, chtějí zlepšit svůj zdravotní stav a uzdravit se a jasně cítí, v případě ztráty kontroly nad reálným světem*, ţe jim není duševně dobře a problémy s jejich léčbou a s nimi spojené jsou zapřičiněny neporozuměním problémům, který nemocný má, ze strany okolí, veřejnosti a bohuţel odborníky, kteří bohuţel ještě v dnešní době trpí nedostatkem kvalifikace/znalostí, aby mohli těmto problémům porozumět a adekvátně je řešit, tudíţ není navázána dostatečná důvěra mezi pacientem a lékařem a především mezi lékařem a - 105 pacientem, a proto vzniká nedorozumění a frustrace pacienta, někdy i lékaře, protoţe jemu/jí nedokáţou skutečně pomoci a mohou vzniknout projevy násilí na sobě i jiných, coţ je přirozený obraný pud sebezáchovy vůči nepřátelskému okolí, způsobené tlakem neznalé veřejnosti a bohuţel taky nedostatečně kvalifikovaných odborníků. Ţe nejde o jednostrannou „úchylku“, tedy vrozenou vadu ( psychopatii - konkrétní poruchu osobnosti) svědčí obrovská versatilita jakýchkoliv projevů ze strany duševně nemocného/schizofrenika, proto také tato nemoc nikdy nebude zcela geneticky prokázána, pouze předpokládané prostředí v němţ tato nemoc můţe a nemusí vzniknout. Pacient trpící schizofrenií nikdy neprojevuje agresi, násilí, nebo jakékoliv jiné chování spontánně, vţdy jde pouze o reakci na své okolí. Jde o jakousi přecitlivělou vnímavost na vnější prostředí ( pravděpodobně větší absencí ega), moţná jeho negativní aspekt, při kterém jako reakce vzniká poměrně lehce závislost na určitých nahodilých (naivních) představách, zaloţených více na vnějších, neţ vnitřních podmětech**, které často bývají mylné, proto je nezbytné, aby si pacient tyto nepravdy byl schopen sám ověřit a odůvodnit poznal reálnou pravdu, po které kaţdý pacient, nakonec stejně touţí. Z toho opět zcela jasně vyplívá, ţe psychoterapie je pro tyto lidi minimálně stejně důleţitá jako farmakoterapie. Farmakoterapie musí pouze odstranit negativní extrémní symptomy, zabraňující logické myšlení*** v reálném prostředí, aby pacienta připravila na adekvátní psychoterapii a samostatné pochopení reálné pravdy, zaloţené na faktech důkazech( věda, fyzika, atd.), kterou znovu opakuji všichni chceme, a tím zbavení se nereálných představ. Psychoterapeut by měl slouţit „pouze“ jako „lehce dostupná“ reference a stimul, nemusí znát „všechny informace ve vesmíru“, ale měl by umět k nim pacienta/klienta minimálně referovat/odkazovat a dodrţovat určité parametry při práci s nimi ( informacemi), aby to vedlo k prokazatelnosti těchto informací, neboli potvrzení faktu/pravdy/skutečnosti. Nejde tedy o ţádnou konkrétní chronickou identifikovatelnou chorobu jednotlivého „orgánu“, v kterou to také občas můţe zdánlivě přerůst, ovšem jen teoreticky, ale pouze o jakousi obecnou alergii (omezení duševní imunity), spouštěnou určitou skladbou stimulů, které se liší u kaţdého jedince(závisí na charakteru jedince) a dokonce i v rámci jednotlivého jedince se tyto stimuly časem mění, můţeme tedy v klidu říci, ţe v případě duševního onemocnění(schizofrenie), jde pouze o jiţ zmiňované obecné přecitlivělé vnímání, podmíněné okolním prostředím kaţdého takto situovaného jedince, které můţe a nemusí vést k duševnímu onemocnění, neboli ztráty kontroly nad realitou, či konfliktem s ní, opět způsobeným chybnou identifikací reálných situací/problémů, neboli zpět ztrátou kontroly nad realitou. Jedná se o jakýsi duševní, komplexní druh autismu, který se můţe a nemusí projevit jako nemoc, ale to aţ v případě reakce s okolním prostředím a případnou ztrátou kontroly a reálným kontaktem. Ve skutečnosti tedy pacient s psychiatrickou diagnózou je méně spontánně agresivní, neţ zbytek běţné populace, jenţ ţije, často nezávisle, ve světě představ, které jsou často nereálné a má přirozenou potřebu si ho bránit ( stejně tak, jako má běţný člověk potřebu bránit sebe, či druhé, v případě, ţe nezná skutečnost. Bohuţel však tito lidé i přes jejich nemoc, pokud jde o bludy – prokazatelné odchylky od reality, která se dříve nebo později přirozeně projevuje duševní i fyzickou nevolností, únavou, sklíčeností, depresí, apod. (necítí se zcela dobře), protoţe skutečně a plnohodnotně se dá ţít jen v reálném světě, jsou často bráni a je s nimi zacházeno jako se zločinci, a to zcela ironicky a bohuţel paradoxně ne jen neodbornou veřejností, ale i tzv. „profesionálními odborníky“. Byly doby, kdy jakékoliv zdravotní onemocnění, vada, odchylka či handicap, který společnost „oslaboval“ nebo jinak „ohroţoval“, byl trestán třeba i smrtí, zdá se, ţe v dnešní době toto stigma do určité míry ještě stále nese duševní zdraví, paradoxně přes to, ţe je pro nás důleţitější, proč tedy je takový rozdíl v lidském přístupu k duševně nemocnému a somaticky nemocnému člověku? 106 ------------Zpracováno Michalem Caletkou(bývalý pacient, „léčený“ kvůli duševním problémům) * Někdy tato nemoc, díky své nadměrné vnímavosti okolního prostředí, nutí člověka se hlouběji zamyslet nad smyslem a obsahem samotného fyzického a duševního bytí, skutečnosti(reality) a vědy a o tomto i prohloubit znalosti, velké nebezpečí však můţe skýtat ztráta kontroly a spojení právě s nimi. ** Pak můţe samozřejmě následovat uzavření se sama do sebe, jako jediný bezpečný/pohodlný (atraktivní) svět, či obrana před tím vnějším, na základě nedostatečné, nekvalitní léčby/nepochopení pacienta lékařem, či okolím. ***Je naprostý nesmysl si myslet, ţe tito lidé pozbývají logické myšlení, opak je pravdou, důkazem toho je například americký drţitel Nobelovy ceny za ekonomii, vynikající matematik John Forbes Nash, trpící paranoidní schizofrenií a jistě mnoho dalších, kteří tuto výjimečnou logiku někdy pouţívají mimo dosah známé reality. Doufám, ţe mi John zmínku o něm zde odpustí. Duševně nemocní občané jsou v České republice, ale i v dalších zemích vnímáni jako nepřizpůsobiví lidé a jsou proto diskriminováni většinou společností, která tento druh postiţení nedokáţe pochopit, vzhledem k malé informovanosti veřejnosti o tomto druhu zdravotního onemocnění. Duševní nemoc sebou přináší i sníţenou schopnost prosazovat své zájmy ve většinové společnosti, vzhledem ke druhu tohoto onemocnění. Tito duševně postiţení občané nejsou schopni samostatně hájit své zájmy ve společnosti a jsou proto velmi často diskriminováni společností v moţnostech se vzdělávat či se uplatnit na trhu práce. Protoţe společnost nezná jejich nemoc a specifické potřeby této skupiny zdravotně postiţených občanů. Psychiatrická léčba vyţaduje velmi individuální, citlivý a velice odborný přístup, jak odborných pracovníků ve zdravotnictví, tak v oblasti sociálních sluţeb, vzhledem k onemocnění, které je ke kaţdému klientovi. Jako uţivatelé psychiatrické péče označujeme pacienty, u kterých dochází zvláště k poruše kontaktu s realitou. Znamená to, ţe v psychóze jinak vnímáme, myslíme a proţíváme. Psychiatrická onemocnění vedou ke značnému utrpení nemocných, jejich rodin a okolí pacienta. Moderní léčba je zaloţena především na spolupráci nemocného, jeho rodiny a dalších příbuzných s odborníky na duševní zdraví. Aby spolupráce byla moţná, potřebují mít všichni zúčastnění dostatek informací o tom, co je psychiatrické onemocnění, jak jej pochopit, jaké má příčiny a průběh, jak se dá co léčit a co můţe kaţdý nemocný udělat sám.. Svépomocné sdruţení uţivatelů psychiatrické péče Kolumbus má mnoholeté zkušenosti s problematikou duševního onemocnění. Tyto velmi důleţité zkušenosti chce vyuţít při jednáních se státní správou a samosprávou v rámci projektu Agenda 22 a tím hájit zájmy a práva duševně nemocných při tvorbě komunitních plánů. Hájením zájmů duševně nemocných při tvorbě politiky komunitního plánování pomůţe těmto zdravotně postiţeným se sociální integrací do společnosti a 107 případně i s uplatněním se na trhu práce. Naplňováním komunitního plánu, který bude brát ohledy na zájmy duševně nemocných občanů, dojde i ke zlepšení zdravotního stavu uţivatelů psychiatrické péče. Mezi pokrokové metody léčby jsou i psychosociální přístupy. Tuto formu léčby chceme prosadit do komunitního plánu krajů a samospráv. Mezi formy psychosociálního přístupu k uţivatelům psychiatrické péče patří také rodinná psychedukce, individuální komunitní péče, zaměstnání s podporou, chráněné bydlení. A právě o tyto psychosociální přístupy, chceme zajistit sociální integraci duševně nemocných do většinové společnosti a to zakotvením do komunitní politiky pro postiţené občany. Osoby s duševním onemocněním se velmi těţko integrují do společnosti, protoţe jsou společností pro své zdravotní postiţení velmi často diskriminováni. Společnost není dostatečně informována o duševním onemocnění a velmi často je toto onemocnění zaměňováno za osoby s mentálním postiţením, které je velmi odlišné a to co způsobu léčby, potřebné péče i způsobu vzniku těchto onemocněních. A proto jsou společností někdy vnímáni negativně. Duševně nemocným občanům není umoţněn např. Rovnoprávný přístup k reklafikacím, a tím jsou dále vyčleňováni na okraj společnosti, i kdyţ jsou mezi uţivately psychiatrické péče často i vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaní lidé. Zaměstnavatelé nejsou dostatečně seznámeni s tímto zdravotním postiţením, a proto nechtějí tyto duševně nemocné zaměstnat v obavě z jejich postiţení. III. Komunitní péče 1. Definice a vymezení pojmu: Jako komunitní péče je označován systém terapie, pomoci a podpory, který je obsahově i organizačně uspořádán tak, aby byl schopen pomoci lidem i s váţnějším zdravotním (psychickým) postiţením ţít co moţná nejvíce v podmínkách běţného ţivota, subjektivně co nejuspokojivějším způsobem. 2. Historie: Ve středověké kultuře byli všichni lidé viděni jako děti Boţí. i duševně nemocní měli tehdy své místo v přirozené komunitě. Prvními zařízeními pro tyto osoby tak zvané „špitály“ vznikající při klášterech. Na konci středověku jsou duševně nemocní označováni jako posedlí ďáblem a jako čarodějnice a čarodějníci byli upalováni.V renesanci byli duševně nemocní vykazováni za městské zdi, do odlehlých domů či zavíráni do cel vězení. Osvícenectví přineslo postoj společnosti, ţe duševně nemocné je třeba převychovat a byli uzavíráni do azylových domů a byli dokonce předváděni veřejnosti za úplatu, jako kuriozita. V době revoluce je zapotřebí dostatek pracovních sil, mimo jiné je zapotřebí osvobodit rodiny od duševně nemocných. Proto vznikají ústavy pro chorobomyslné, kam jsou umísťováni nemocní z niţších soc. vrstev. Pozitivní stránkou vzniku specializovaných zařízení pro duševně nemocné byla moţnost specializace těch, kteří se o duševně nemocné v zařízeních starali. Potřeba specifických, nově definovaných cílů péče o duševně nemocné vzniká v demokraticky a ekonomicky vyspělých státech po druhé světové válce v souvislosti se všeobecným hnutím humanizace a vzrůstu lidského individua a jeho práv. 3. Základní principy: a) sluţby pro duševní zdraví mají být umístěny lokálně, mají mít jasně definovanou spádovou oblast, musí být přístupné kaţdému obyvateli dané spádové oblasti. b) speciální pozornost musí být věnována chronickým pacientům a dalším, kteří si nejsou schopni aktivně říci o pomoc, 108 c) praktickými metodami, formou multisciplárního týmu, je zapotřebí zlepšit pracovní vztahy v meziprocesní spolupráci, d) v tréninku profesionálů má mít prioritu vzdělávání v moderních technikách péče, jako je case manegment, rehabilitace, týmová práce atd., e) vytvořit standarty péče jak pro celý systém, tak pro jeho jednotlivé komponenty, f) legislativa nesmí připustit vyřazení duševně nemocných ze společnosti a nesmí dovolit, aby jako duševně nemocní nálepkování občané, kteří jsou v opozici v některých politických, náboţenských nebo kulturálních otázkách. 4. Specifické komunitní sluţby: a) krizové sluţby a domácí léčení : celkový servis je moţno dělit na čtyři základní články, které mohou existovat osamoceně, v ideálním případě tvoří propojený celek: . telefonická pomoc – linka provozované neprofesionály/dobrovolníky, zřizované většinou charitativními organizacemi nebo linky provozované profesionálními pracovníky, kteří vykonávají tuto činnost povětšinou jako doplněk ke svému hlavnímu zaměstnání. . krizové kontaktní centrum – jde o lehce dostupný prostor, kam si klient dojde pro pomoc . sluţba spojená s moţností přespání – samostatná krizová lůţková centra nebo jednotky akutní pomoci či urgentní psychiatrické péče v odděleních všeobecné nemocnice. . mobilní sluţba, domácí léčení – pomáhající osoba dojde do místa, kde je pomoci potřeba. tento typ sluţby umoţňuje kontakt tváří tvář, umoţňuje také kontakt s bezprostředním pacientovým okolím. b) denní centra a denní stacionáře: moderním trendem v oblasti denní péče jsou zařízení poskytující komplexní péči medicínské, psycho terapeutické a socioterapeutické povahy. Tato zařízení slouţí jako zázemí komunitního multiprofesního týmu. Dělení funkcí těchto zařízení jsou spíše z důvodů formálních neţ důvodů odborných. c) podpora v bydlení: propojenost a návaznost celé škály forem chráněného bydlení spolu s dostupným stálým bydlením s podporou, vše orientované více klienta neţ program, systém, či zařízení – to je současný trend jak podpory bydlení, tak celé komunitní péče. d) podpora v práci : moţnost a schopnost pracovat a být zaměstnán je bezesporu důleţitým aspektem sebehodnocení a sebedůvěry. Zároveň je zaměstnání jednou ze základních částí sociálních vztahů. pro dlouhodobě duševně nemocné se neschopnost pracovat stává velmi zřetelným a citlivým handicapem, který vrcholí invalidizací. Přiznání invalidního důchodu dává duševně nemocnému do určité míry sociální jistoty, avšak stigmatizuje ho vyloučením z pracovního zařazení, vyloučením z části běţné společnosti. Proto je snaha o pracovní terapii či rehabilitaci směřující k ideálnímu cíli stálého zaměstnání důleţitým článkem péče o duševně nemocné. V. Komplexní zákon o duševním zdraví Cílem občanského sdruţení Kolumbus je přijetí komplexního zákona o duševním zdraví v České republice. V legislativě ČR chybí komplexní zákon o duševním zdraví, který by chránil duševně nemocné. je nutné obzvláště chránit osobní práva duševně nemocných a jejich lidskou důstojnost. A tím se Česká republika řadí mezi zaostalé státy, které se tyto osoby špatně starají. Cestou pro urychlení nevyhovujícího stavu je vyuţití zákonů jiných zemí. Pro ČR se jeví nejvhodnější jak z hlediska historického, kulturního a společenského 109 uspořádání,nejvhodnější jak z hlediska historického, kulturního a společenského uspořádání, vyuţít platné zákony Rakouska a Německa. Německo: . Zákon o pomoci a umístění duševně nemocných ze dne 14.1.2000 Č.GL.:2126Rakousko: . 155/1990 Spolkový zákon: Zákon o umísťování . 156/1990 Spolkový zákon: Zákon o zmocněncích spolků a zástupcích pacientů . 157/1990 Spolkový zákon: Přispůsobení zákona o léčebných ústavech zákonu o umísťování Přijetí zákona o duševním zdraví bude jedním z důleţitých kroků k sociální integraci duševně nemocných v ČR. Ochrana zájmů a práv uţivatelů psychiatrické péče, zákonem, přispěje k zlepšení situace těchto občanů ve společnosti, kde jsou většinovou společností vnímáni jako sociálně vyčlenění a jsou diskriminováni pro své zdravotní postiţení. Tento tak potřebný zákon můţe být odrazovým můstkem k dalšímu uplatnění uţivatelů psychiatrické péče ve společnosti i s moţností uplatnění těchto diskriminovaných občanů na trhu práce. Integrace duševně nemocných přispěje k lepšímu vnímání těchto postiţených občanů většinovou společností a také zvýší sebevědomí těchto občanů, tak potřebného při léčbě tohoto onemocnění. Výměnou zkušeností s ostatními členskými státy EU se snaţíme získat přehled řešení v ostatních státech EU a společným úsilím přispívat k ochraně zájmů a práv všech duševně nemocných v členských zemích i mimo ně. Rozvoj sociální firmy Radka Erbanová, FOKUS Praha o.s. Česká republika Projekt rozvoj sociální firmy je projektem spolufinancovaným ze státního rozpočtu ČR a Evropského sociálního fondu v rámci programu Iniciativy Společenství EQUAL (hlavním cílem EQUAL je ověřování a prosazování nových prostředků proti všem formám diskriminace a nerovností na trhu práce). Záměrem projektu je poskytnout pracovní uplatnění osobám znevýhodněným na trhu práce, vytvořit nová pracovní místa pro tyto osoby, hledat inovativní řešení stávajících nerovností na trhu práce ve vztahu k různým cílovým skupinám. Projekt reaguje na potřebu vytvoření alternativního uplatnění na trhu práce pro lidi obtíţné zaměstnatelné a ověřuje sociální firmu jako schůdný model pro různé cílové skupiny. Co je to sociální firma? Sociální firma uţ představuje model klasické firmy, která poskytuje pracovní uplatnění na dobu neurčitou lidem s duševním onemocněním či lidem jinak znevýhodněným na trhu práce. Ti se stávají plnoprávnými zaměstnanci, nikoli klienty a mohou se následně uplatnit i na volném trhu práce. 110 Organizace CEFEC (Evropská konfederace sociálních firem a druţstev) vymezuje sociální firmu pomocí následujících pěti charakteristik: sociální firma je firma vytvořená za účelem zaměstnávání lidí s postiţením nebo jinak znevýhodněných na trhu práce, jedná se o podnikatelský subjekt, který uţívá vlastní trţně orientované výroby zboţí a sluţeb k naplňování svých sociálních cílů, podstatný počet zaměstnanců jsou lidé s postiţením nebo jiným znevýhodněním na trhu práce, kaţdý zaměstnanec dostává trţní mzdu nebo plat odpovídající jeho práci pracovní podmínky by měly být rovné mezi znevýhodněnými zaměstnanci a zaměstnanci bez znevýhodnění. Všichni zaměstnanci by měli mít stejná práva a povinnosti. 5. Cíle projektu: vytvořit teoretický model sociální firmy definovat základní hodnoty a principy sociální firmy v ČR ověřit teoretický model v praxi teoretický model bude v průběhu projektu ověřován na provozu dvou sociálních firem vytvořených během projektu, které budou průběţně monitorovány na základě vytvořené metodiky informovat o problematice sociální firmy, rozšiřovat výstupy projektu (publikace, letáky, webové stránky) mezi širokou veřejnost, odborníky a tvůrce politiky a rozvinout diskusi na téma sociální firmy, sociální ekonomie a znevýhodněných osob Rozvojové partnerství (národní partnerství): Fokus Praha, občanské sdruţení pro péči o duševně nemocné, Sananim, občanské sdruţení pro prevenci a léčbu drogových závislostí. Mezinárodní spolupráce: Rozvojové partnerství je zapojeno do mezinárodního partnerství Building Bridges, které zahrnuje partnery z Itálie, Francie, Německa, Velké Británie a Nizozemí. Přínosem mezinárodní spolupráce je zejména výměna informací a zkušeností z oblasti sociálních sluţeb a sociální a pracovní integrace lidí znevýhodněných na trhu práce, získání know-how v oblasti provozu sociálních firem a podnikání obecně a práce na společných produktech (manuál o diversity managementu, webové stránky, kniha o duševním zdraví ad.). K tomu poslouţí zejména zahraniční stáţe, schůzky pracovních skupin a společná setkání mezinárodních partnerů. Začátek projektu: srpen 2005 Ukončení projektu: prosinec 2007 Výstupy projektu budou vyuţitelné i po skončení projektu (fungující sociální firmy jako příklad dobré praxe, teoretický model sociální firmy jako příručka pro další zakladatele sociálních firem, webové stránky). Pro více informací navštivte www.socialnifirmy.cz 111 112
