Rozpracované bloky k integraci do výuky

Transkript

Obsah
I.
II.
III.
IV.
Přehled významných území ochrany přírody ............................................................................................................... 3
1.1
Kategorie velkoplošných chráněných území: ..................................................................................................... 4
1.2
Kategorie maloplošných chráněných území: ...................................................................................................... 4
1.3
NP Šumava ......................................................................................................................................................... 5
1.4
CHKO Český les ................................................................................................................................................... 7
1.5
CHKO Slavkovský les ........................................................................................................................................... 8
Seznam významných krajinných prvků Plzeňského kraje........................................................................................... 18
2.1
Vyhodnocení VKP dané zákonem ve smyslu § 3 (potenciální VKP) ................................................................. 18
2.2
Seznam jednotlivých přírodních parků ............................................................................................................ 19
Role státní správy a samosprávy v oblasti ochrany přírody ....................................................................................... 28
3.1
Historie ochrany přírody u nás ......................................................................................................................... 28
3.2
Státní správa v ochraně přírody ....................................................................................................................... 29
3.3
Principy státní správy ochrany životního prostředí v ČR .................................................................................. 29
3.4
Zákony na ochranu přírody podrobněji ............................................................................................................ 30
3.5
Aplikace soustavy Natura 2000 v Česku ........................................................................................................... 33
3.6
Ministerstvo životního prostředí ...................................................................................................................... 33
3.7
Rezortní organizace .......................................................................................................................................... 34
3.8
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky ....................................................................................... 35
3.9
Česká inspekce životního prostředí .................................................................................................................. 36
3.10
Stráž ochrany přírody ....................................................................................................................................... 36
3.11
Ochrana přírody v České republice .................................................................................................................. 37
3.12
Vyhodnocení vlivů na životní prostředí ............................................................................................................ 37
3.13
Odkazy.............................................................................................................................................................. 37
Role neziskových organizací v oblasti ochrany přírody ............................................................................................ 39
4.1
Cíle a práce ekologických organizací ................................................................................................................ 40
4.2
Právní rámec .................................................................................................................................................... 40
4.3
Financování nevládních neziskových organizací ............................................................................................... 41
4.4
Postavení nevládních neziskových organizací ve společnosti .......................................................................... 41
4.5
Evidence nestátních neziskových organizací .................................................................................................... 41
4.6
Přehled českých nestátních a neziskových organizací, které působí převážně v sektoru ekologické výchovy a
ochrany životního prostředí ........................................................................................................................................... 41
V.
4.7
Výběr nevládních ekologických organizací s kontakty ...................................................................................... 47
4.8
Nadnárodní nevládní neziskové organizace ..................................................................................................... 47
4.9
Evropské nadnárodní neziskové organizace v oblasti životní prostředí ........................................................... 48
Přehled významných zástupců fauny Plzeňského kraje ....................................................................................... 49
1
VI.
Přehled významných druhů rostlin v Plzeňském kraji ................................................................................................ 67
VII.
Large-scale protected areas (ZCHÚ) .......................................................................................................................... 86
7.1
National parks .................................................................................................................................................. 86
7.2
Protected landscape areas ............................................................................................................................... 86
7.3
Small-scale protected areas (ZCHÚ) ................................................................................................................. 87
VIII.
An overview of the important protected natural areas in the Pilsner region ............................................................ 90
IX.
Die großräumigen speziellen Schutzgebiete .............................................................................................................. 97
9.1
Die Nationalparks ............................................................................................................................................. 97
9.2
Die Naturschutzgebiete .................................................................................................................................... 97
9.3
Die kleinräumigen speziellen Schutzgebiete .................................................................................................... 98
X.
Übersicht der bedeutenden Tier- und Pflanzenarten in der Pilsner Region ............................................................ 101
XI.
Les zones de protection spéciale d'une grande superficie....................................................................................... 109
11.1
Les parcs nationaux ........................................................................................................................................ 109
11.2
Les zones naturelles protégées ...................................................................................................................... 109
11.3
Les zones de protection spéciale d'une petite superficie ............................................................................... 111
XII.
Liste des espèces importantes de la faune et la flore .............................................................................................. 114
XIII.
Крупноформатные особенно охраняемые территории (ООТ) ........................................................................... 122
13.1
Национальные парки ................................................................................................................................... 122
13.2
Охраняемые местности................................................................................................................................ 122
13.3
Малоформатные особенно охраняемые территории (ООТ)..................................................................... 124
XIV.
Обзор значительных видов животных и растений в Плзеньской области..................................................... 127
XV.
Obecné zdroje znečištění životního prostředí.......................................................................................................... 134
15.1
Znečištění ovzduší .......................................................................................................................................... 134
15.2
Radioaktivní znečištění atmosféry ................................................................................................................. 136
15.3
Znečištění vody .............................................................................................................................................. 136
Největší městské a průmyslové zdroje vypouštěného znečištění podle ukazatele BSK5 v r. 2006 ................................... 137
15.4
XVI.
Znečištění půdy .............................................................................................................................................. 138
Významné zdroje znečištění životního prostředí v Plzeňském kraji ......................................................................... 140
16.1
Geografická charakteristika Plzeňského kraje ................................................................................................ 140
16.2
Významné zdroje znečištění ........................................................................................................................... 140
Pitná voda.......................................................................................................................................................................... 142
XVII.
Recyklace odpadů .................................................................................................................................................... 143
17.1
Mezinárodní symboly obalových plastů ......................................................................................................... 145
17.2
Odpadové hospodářství města Blovice .......................................................................................................... 147
2
I.
Přehled významných území ochrany přírody
Irena Polívková, Pavel Vlach
Teoretický podklad právní ochrany přírody se vytvářel již od středověku. V této době měla ochrana
především důvody estetické, historické a kulturní. Dochází i k prvním vědeckým pokusům o
odůvodnění ochrany zejména krajiny a jejího vzhledu. První právní akty se týkaly především majetku,
který tehdy tvořily také přírodní zdroje, včetně zvěře. Cílem zde byla právní ochrana proti pytláctví
apod. a většinou se jednalo o nařízení k ochraně lesů a lesních a vodních živočichů, lovených jako zvěř
a ryby.
Prvky připomínající ochranu přírody však obsahoval návrh Maiestas Carolina císaře Karla IV., který
obsahoval propracovaný systém feudální správy lesů a stanovil přísné tresty při jeho porušení, pro
odpor šlechty však návrh nenabyl platnosti.
Na začátku 19. století se objevují vědomé snahy o ochranu některých přírodních a krajinných prvků a
území. Jednotlivé osoby již zřizují první chráněná území. Většinou šlo o aktivity osvícených šlechticů.
Prvním chráněným územím byl Žofínský prales, zřídil ho dne 28. srpna 1838 na svém panství Nové
Hrady Jiří Augustin Langueval-Buquoy. Žofínský prales v Novohradských horách jako národní přírodní
rezervace existuje dodnes.
Od té doby systém ochrany přírody u nás prošel značným vývojem. První zákon o státní ochraně
přírody s prováděcími vyhláškami je z roku 1956. V roce 1992 byl vydán v současné době platný
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, do kterého byly později zapracovány předpisy
Evropského společenství. Ústředním státním orgánem ochrany přírody je Ministerstvo životního
prostředí, v regionech je to obecní samospráva, v chráněných oblastech zvláštní orgány ochrany
přírody.
Cílem ochrana přírody a krajiny je udržovat a chránit esteticky vyváženou ekologicky stabilní a trvale
produkční kulturní krajinu. Zároveň udržovat v přírodním stavu lokality, které dosud nebyly výrazněji
narušeny lidskou činností.
Celková rozloha chráněných území ČR je 12 509 km2, představuje to 15,6% území ČR. Chráněná
území se dělí podle velikosti na:
velkoplošná – patří sem národní parky (4, celková rozloha 1182,3 km2) a chráněné krajinné oblasti
(25, celková rozloha 10 806,4 km2). Slouží k ochraně krajiny málo narušené zásahy člověka, se
zachovalými zbytky původní přírodní krajiny;
maloplošná – celkem 2 201 chráněných území je rozděleno do 4 kategorií: národní přírodní
rezervace, národní přírodní památka, přírodní rezervace a přírodní památka. Slouží k ochraně zvláště
cenných lokalit a mohou být zřizována i v rámci velkoplošných chráněných území.
3
1.1 Kategorie velkoplošných chráněných území:
Národní park (NP) je rozsáhlé území, jedinečné v národním nebo mezinárodním měřítku, jehož
značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy. Rostliny,
živočichové a také neživá složka v NP mají mimořádný vědecký a výchovný význam
Chráněná krajinná oblast (CHKO) je chráněné území nižšího stupně ochrany, než jaký platí pro
národní parky. Za chráněné krajinné oblasti lze vyhlásit rozsáhlá území s harmonicky utvářenou
krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů a
trvalých travních porostů. Jsou zde hojně zastoupeny dřeviny a mohou se zde vyskytovat i dochované
památky historického osídlení.
1.2 Kategorie maloplošných chráněných území:
Národní přírodní rezervace (NPR) je menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na
přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním
či mezinárodním měřítku. NPR jsou spolu s územími I. zón národních parků nejpřísněji chráněnými
územími v ČR. Jejich využívání je možné jen v případě, že se jím uchová či zlepší dosavadní stav.
přírodního prostředí.
Přírodní rezervace (PR) je menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením
ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. V podstatě jde o území
obdobné jako NPR, ovšem významné především v lokálním či nadregionálním měřítku, nikoli
národním či mezinárodním.
Přírodní památka (PP) je obdobou národní přírodní památky v regionálním či nadregionálním
měřítku.
Ochranu velkoplošných oblastí a také oblastí maloplošných na jejich území zajišťuje Správa NP nebo
Správa CHKO, které zaštiťuje Správa ochrany přírody, což je státní organizace Ministerstva životního
prostředí. Pod Správu ochrany přírody spadá také Agentura ochrany přírody, která zajišťuje ochranu
maloplošných oblastí a krajiny a přírody mimo velkoplošná zvláště chráněná území.
Kromě zvláště chráněných území se vyhlašují také přírodní parky a památné stromy, které vytvářejí
významné krajinné prvky. Chráněné jsou i vzácné druhy rostlin a živočichů, které se dělí do 3
kategorií: druhy ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené.
Natura 2000 je soustava chráněných území, kterou společně vytváří členské státy Evropské unie. Je
určena k ochraně nejvzácnějších a nejvíce ohrožených druhů živočichů, rostlin a nejvzácnějších
přírodních stanovišť na území Evropské unie. Záměrem Natury 2000 je ochrana biologické
rozmanitosti a jednotlivá území jsou navrhována podle přesně stanovených kritérií.
Soustava Natura 2000 je vytvářena dvěma typy území:


Ptačí oblast
Evropsky významná lokalita
4
Na území Plzeňského kraje se z velkoplošných chráněných území nachází jeden národní park – NP
Šumava a čtyři chráněné krajinné oblasti – Český les, Šumava, Slavkovský les a Křivoklátsko. Český
les se v Plzeňském kraji nachází celý, ostatní území do něj jen zasahují.
Ze 184 maloplošných zvláště chráněných územích bylo vyhlášeno 6 národních přírodních rezervací, 5
národních přírodních památek, 89 přírodních rezervací a 84 přírodních památek.
Krajský úřad Plzeňského kraje spravuje 116 maloplošných zvláště chráněných území v kategorii
přírodní rezervace a přírodní památka v Plzeňském kraji, mimo území Národního parku Šumava a
chráněných krajinných oblastí Šumava, Český les, Křivoklátsko a Slavkovský les. Ostatní území jsou ve
správě příslušných správ chráněných krajinných oblastí a národního parku.
1.3 NP Šumava
Národní park Šumava byl vyhlášen nařízením vlády České republiky dne 20. března 1991.
Území NP Šumava se rozkládá podél jižní hranice České republiky v rozloze 68 064 ha. Přibližně
stejnou částí NP leží na území Plzeňského a Jihočeského kraje.
Národní park Šumava chrání typické ekosystémy středoevropské horské krajiny, zejména lesy,
ledovcová jezera, rašeliniště a horské louky.
Pro ochranu přírody je NP rozdělen do tří zón a několika klidových území. Kromě toho je zde
chráněna i řada menších lokalit formou statutu přírodní památky (PP). První zóna (13% z celkové
plochy) zahrnuje nejcennější území. Zásahy člověka jsou zde omezeny na nejmenší míru a návštěvníci
se tu mohou pohybovat pouze po vyznačených turistických okruzích. Ve II. zóně (83% z celkové
plochy) jsou území s významnými přírodními hodnotami, které ovlivnil člověk svou činností. Probíhá
zde hospodářská činnost, jejímž účelem je udržení přírodní rovnováhy. Tato zóna je využívána
k turistice a rekreaci. Návštěvníci se zde musí řídit návštěvním řádem. Třetí zóna (okrajová - 4% z
celkové plochy) zahrnuje území značně poznamenané lidskou činností. Je určena k trvalému bydlení,
probíhá zde zemědělská výroba, turistika i rekreace, ovšem při dodržování zásad ochrany přírody.
NP Šumava se rozkládá v nadmořské výšce mezi 600 m (údolí Otavy u Rejštejna) a 1378 m (vrchol
Plechého - nejvyšší hory české části Šumavy). Nejvyšší horou na německé straně je Velký Javor – 1456
m n. m.
Horský systém byl vyvrásněn v mladších prvohorách, pak dochází k dlouhodobé erozi a pohoří je
zarovnáváno, vznikla parovina. Kerné pohoří vzniká ve třetihorách. Centrální vrcholová část si
zachovala plochý ráz (tzv. Pláně). Tvář pohoří dále dokreslilo působení ledovců ve čtvrtihorách.
Hydrologicky náleží většina území k úmoří Severního moře, jen malá část připadá na úmoří Černého
moře. Hlavními řekami oblasti je Vltava, Otava a Úhlava. Vltava má dvě zdrojnice – Teplou a
Studenou Vltavu. Otava vzniká soutokem Vydry a Křemelné u Čeňkovy Pily.
Kromě přirozených toků se v území vyskytují umělé kanály a náhony. Schwarzenberský kanál a
Vchynicko-tetovský kanál sloužily k plavení dřeva z těžko přístupných lesních míst. Vchynickotetovský plavební kanál, slouží nyní pro potřeby elektrárny na Čeňkově Pile.
5
Specifickým hydrologickým jevem na Šumavě jsou přirozená ledovcová jezera - Černé jezero, Čertovo
jezero, Plešné jezero, Prášilské jezero a jezero Laka. K šumavským klenotům patří rašelinové slatě.
Největší je Chalupářská slať u Borové Lady, menší pak Tříjezerní, Rokytská a Mlynářská slať.
Vegetačně se zde setkáme převážně s druhotnými lesy, místy jsou zachovány původní lesní porosty
(Boubínský prales aj.). Četná rašeliniště pokrývají rašeliníky a mechy. Rostou zde i suchopýry,
vlochyně či vřes.
Domov zde mají desítky ohrožených druhů rostlin a živočichů, jako jsou rys, los či tetřev. Některé
druhy hmyzu se nevyskytují nikde jinde na světě než právě v šumavských rašeliništích.
Některé lokality NP Šumava mají i mezinárodní zastřešení





statut biosférické rezervace a zápis do seznamu UNESCO
zařazení šumavských rašelinišť do seznamu tzv. Ramsarské konvence o ochraně mokřadů
mezinárodního významu
zařazení šumavských rašelinišť Mezinárodní unií pro ochranu přírody (IUCN) do Červené
knihy ekosystémů
mezinárodní ochrana přírody území Bavorský les - Šumava, označení Ekologický stavební
kámen Evropy
vyhlášení Šumavy/Böhmerwaldu "Evropskou krajinou roku 1999/2000"
Na území Plzeňského kraje jsou vyhlášeny čtyři chráněné krajinné oblasti – CHKO Šumava, CHKO
Český les, CHKO Křivoklátsko a CHKO Slavkovský les.
Chráněná krajinná oblast Šumava byla vyhlášena v roce 1963. V době svého vzniku byla se svými 168
654 ha největším chráněným územím tehdejšího Československa. Roku 1991 vyhlásila vláda ČR
Národní park Šumava uvnitř dosavadní CHKO. Tím se vlastně CHKO stala ochrannou zónou NP a
zároveň spravuje i další nejcennější partie Šumavy - jako je Královský hvozd s Černým a Čertovým
jezerem a Boubín…
Součástí CHKO Šumava jsou také maloplošná chráněná území, zajišťující dlouhodobé pozorování a
ochranu vzácných biotypů. Ta jsou chráněna formou národních přírodních rezervací (NPR - 4) nebo
přírodních rezervací (PR - 27), případně národních přírodních památek (NPP - 2) nebo přírodních
památek (PP -19). Národní přírodní rezervací v CHKO Šumava ležící v Plzeňském kraji je Bílá strž,
Černé a Čertovo jezero. Mezi národní přírodní památky patří Pastviště u Finů.
U NPR Bílá Strž je důvodem ochrany údolí horního toku Bílého potoka s četnými stupni a peřejemi a
s 13 m vysokým vodopádem. Kromě členitého terénu je také složení a struktura lesních porostů
dalším specifickým rysem rezervace. Nejstarší porosty dosahují věku 220 až 240 let a jsou
soustředěny v okolí vodopádu.
NPR Černé a Čertovo jezero zahrnuje Černé jezero a Čertovo jezero a oblast mezi nimi (Jezerní hora,
Jezerní stěna, Václavák). Předmětem ochrany jsou přirozená lesní společenstva několika typů, vzácné
a ohrožené druhy rostlin a živočichů, zejména vodní bylina šídlatka jezerní. Charakter rezervace určují
dva ledovcové kary, v nichž leží přirozená jezera, hrazená čelními morénami. Ve vrcholové části
jihozápadních svahů Jezerní hory leží rozsáhlá suťová pole.
6
U NPP Pastviště u Fínů jsou předmětem ochrany pastviny, rašelinné slatinné loučky a luční
prameniště.
Na území SRN (v Bavorsku) na NP Šumava navazuje NP Bavorský les. Tato tři území (NP Šumava,
CHKO Šumava a NP Bavorský les) tvoří jednotný, v Evropě jedinečný přírodní celek.
Chráněná krajinná oblast Český les byla vyhlášena dne 12. ledna 2005. Do roku 1990 byla velká část
oblasti v hraničním pásmu a tím byla hospodářská činnost v území dosti omezena. Většina obcí s
odsunem německého obyvatelstva zanikla. Proto se zde zachovala nedotčená příroda.
1.4 CHKO Český les
CHKO Český les se rozkládá na ploše 470 km², zalesněnost je 80 %. Nadmořské výšky se pohybují
mezi 426 až 1042 m.n.m. – hora Čerchov.
Na řadě míst se zachovaly původní cenné bučiny, vzácná rašeliniště s porosty borovice blatky či pestré
květnaté louky a pastviny. Rozsáhlé bukové lesy v okolí nejvyššího vrchu Českého lesa Čerchova (1042
m n.m.) přecházejí postupně směrem k severu v lesy s vyšším zastoupením smrku. Bučiny Českého lesa
se zachovaly na nejhůře přístupných místech, jedná se o porosty nejvyšší ekologické hodnoty, jejichž
druhová, prostorová a věková struktura odpovídá (nebo se alespoň blíží) původním porostům. Pro
severní část Českého lesa jsou charakteristická vrchovištní rašeliniště s borovicí blatkou a svébytnou
rašeliništní květenou. Zachovalá luční společenstva jsou tvořena zejména podmáčenými až
zrašelinělými loukami s výskytem chráněných a vzácných druhů rostlin.
Velmi zajímavý studijní objekt představují rozvaliny zaniklých vsí, na nichž se během pouhých 50-ti let
stačil obnovit takřka přirozený suťový les s účastí jasanu a javoru. Navíc díky druhotnému obohacení
stanoviště vápníkem z pojiva rozbořených zdí jsou tyto leckdy i druhově bohatší než srovnatelné
přirozené porosty.
Na území CHKO Český les se v současné době nachází 25 maloplošných zvláště chráněných území. Ta
jsou chráněna formou národních přírodních rezervací (NPR - 1) nebo přírodních rezervací (PR - 17),
případně národních přírodních památek (NPP - 1) nebo přírodních památek (PP -6).
Národní přírodní rezervací jsou Čerchovské hvozdy. Dlouhodobá nepřístupnost hraničního pásma
veřejnosti do jisté míry přispěla (spolu s omezenou dostupností pro lesní těžbu) k minimálnímu
narušení území. Vlastní vrchol Čerchova, na němž byla v 19. stol. postavena rozhledna (Kurzova věž) a
později (v šedesátých letech 20. stol.) rozsáhlé vojenské pozorovací zařízení, je odlesněn a
devastován a není proto do rezervace zahrnut. Hlavním předmětem ochrany jsou zachovalé bukové
a smíšené lesní porosty s charakteristickými druhy rostlin i živočichů.
Zbytky přirozených a přírodě blízkých ekosystémů smíšených bučin chrání např. PR Broumovská
bučina, PR Diana, PR Dlouhý vrch, PR Pleš, PR Starý Hirštejn, PR Bystřice aj.). Přirozené rašelinné
území s ohroženými rašeliništními biocenózami je předmětem ochrany na mnoha lokalitách - např.
NPP Na požárech, PR Farské bažiny, PR Podkovák a PR Jezírka u Rozvadova. Výskytem vzácných a
zvláště chráněných druhů rostlin je charakteristické pro PP Milov, PP Veský mlýn, PP Louka u Staré
Huti a PP Hvožďanská louka.
7
Do oblasti Českého lesa zasahují rovněž čtyři evropsky významné lokality soustavy Natura 2000 –
Kateřinský a Nivní potok s výskytem bobra evropského, část Radbuzy u Nového Dvora s populací raka
kamenáče, Nemanický potok jako lokalita mihule potoční a Čerchovský les.
Správa CHKO Český les dále spravuje chráněná území, která leží mimo území CHKO Český les. Jedná
se o národní přírodní rezervaci Chejlava, národní přírodní památku Americká zahrada a národní
přírodní památku Pastviště U Fínů.
1.5 CHKO Slavkovský les
Chráněná krajinná oblast Slavkovský les byla vyhlášena dne 20. června 1974. Rozkládá se na ploše
640 km² na rozhraní Plzeňského a Karlovarského kraje.
Umístění CHKO Slavkovský les mezi významnými lázeňskými centry napovídá o jejím hlavním poslání.
Cílem je ochrana krajiny, zvláště pak zachování a neporušenost přírodních léčivých zdrojů (minerální
prameny).
Ve znaku CHKO je vzácná arnika horská, typická pro tuto oblast, na pozadí vrchů Lesný, Lysina a
Kružný. Příroda území je velmi pestrá: vyskytují se zde např. mokřadní louky, zachovalé bučiny a
kaňony se skalními útvary v údolích řek Teplá a Ohře. Významnou součástí lesů jihozápadní části
Slavkovského lesa jsou rozlehlá rašeliniště vrchovištního typu s porosty borovice blatky a břízy pýřité
s charakteristickými rašelinnými druhy. Rozsáhlé lesní komplexy spolu s rašeliništi vytváří ohromný
přírodní vodní rezervoár, příznivě ovlivňující vodní režim širokého okolí, především západočeských
lázní. K nejcennějším partiím patří Mnichovské hadce a Kladské rašeliny.
CHKO Slavkovský les nepatří jen k významným oblastem v rámci České republiky. Výskytem
rozmanitých přírodních stanovišť a četných rostlinných a živočišných druhů se Slavkovský les řadí
také k lokalitám evropské soustavy NATURA 2000. Ochraňovány jsou z živočišných druhů např.
hnědásek chrastavcový , vranka obecná, sysel obecný. Z rostlinných druhů je významný zdejší
endemit rožec kuřičkolistý.
Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko byla vyhlášena dne 24. 11. 1978. Již v roce 1977 bylo území
zahrnuto mezi biosférické rezervace organizací UNESCO, pro své vysoké přírodovědné hodnoty.
Území je hodnotné i z geologického a geomorfologického hlediska. CHKO Křivoklátsko se rozkládá na
ploše 628 km² na rozhraní Plzeňského a Středočeského kraje.
Bohatství a zachovalost celé oblasti je podmíněno mnoha přírodními prvky i historickými souvislostmi.
Mezi nejdůležitější patří velká členitost terénu Křivoklátské vrchoviny, pestrá geologická stavba,
údolní fenomén řeky Berounky, typy půd, klimatické podmínky i historický vývoj osídlování. Strmé a
nepřístupné stráně údolí řeky Berounky jsou kryty přirozenými lesními porosty, místy prostupují skalní
výchozy s typickou teplomilnou florou a faunou. Vodní tok vymodeloval za dlouhá tisíciletí v
horninovém podkladu hluboké, místy až kaňonovité údolí a přítomnost řeky tu způsobuje teplejší
mezoklima. Naproti tomu oboustranné přítoky Berounky vytváří úzce zaříznutá údolí, na jejichž dno
jen ztěží pronikají sluneční paprsky, zvláště pak v letních měsících, kdy se uzavírá klenba listnatého
lesa. Teplota na dně údolí je po většinu roku velmi nízká, což odpovídá podmínkám podhorských až
horských území. Teplotní inverze, pro Křivoklátsko typický jev, je jednou z hlavních příčin vysoké
druhové rozmanitosti zdejší přírody. Více než 63 % území pokrývají převážně listnaté a smíšené lesy.
Na skalnatých vrcholech se vyskytují zakrslé doubravy a skalní stepi se suchomilnou vegetací,
8
označované jako pleše. Z lesních společenstev jsou pro nejnižší polohy charakteristické dubohabrové
háje, ve vyšších polohách převažují bučiny a různé typy doubrav. Z fauny CHKO Křivoklátsko jsou
druhově nejrozmanitějšími a zároveň nejvíce prozkoumanými skupinami hmyz, měkkýši, pavoukovci a
obratlovci.
Na území CHKO Křivoklátsko byly doposud pro ochranu nejvýznamnějších hodnot a nejzachovalejších
ekosystémů vyhlášeny čtyři národní přírodní rezervace, 16 přírodních rezervací, pět přírodních
památek a 43 památných stromů a jejich skupin. Na území Plzeňského kraje leží NPR Chlumská stráň
a Kohoutov. V NPR Chlumská stráň je hlavním předmětem ochrany suťový smíšený porost
s výskytem tisu červeného. Jde o výjimečnou lokalitu z hlediska zachování genofondu tohoto druhu.
V NPR Kohoutov najdeme téměř pralesové bučiny s přirozenou druhovou skladbou a stavbou
porostů. Jedná se o nejníže položený pralesovitý porost buku lesního Českého masivu. Rezervace je
v soukromém vlastnictví.
Uvnitř CHKO v rámci soustavy NATURA 2000 je vymezena ptačí oblast a je tu navrženo a do
národního seznamu zařazeno 10 evropsky významných lokalit.
V působnosti Správy CHKO je i národní přírodní památky Odlezelské jezero a Vosek. Z chráněných
krajinných oblastí, které leží mimo NP či CHKO stojí za zmínku NPR Chejlava, NPP Vosek, Odlezelské
jezero a Americká zahrada.
NPR Chejlava se nachází v katastrálním území Měcholupy u Blovic na jižním Plzeňsku. Předmětem
ochrany je starý smíšený listnatý porost (zachovalá a druhově bohatá bučina) s bohatou hájovou
květenou v podrostu.
Prioritním zájmem ochrany přírody je zachování a obnova starých smíšených listnatých porostů a
postupné omezení, až vyloučení lidských zásahů s cílem dosažení režimu samovolného vývoje.
NPR Chejlava je zároveň součástí evropsky významné lokality v soustavě Natura 2000.
NPP Americká zahrada se nachází 2 km od Chudenic na Klatovsku. Původně byla založena v r. 1828
jako okrasná školka cizokrajných rostlin pro rozsáhlý park u blízkého Lázeňského domu v
Chudenicích.. Postupně byla budována jako sbírka cizokrajných, převážně severoamerických dřevin.
Vznik arboreta se datuje rokem 1842. Dnes je Americká zahrada nejucelenějším souborem
introdukovaných dřevin z území Severní Ameriky v ČR s významnými taxony dřevin.
NPP Odlezelské (Mladotické) jezero se nachází mezi obcemi Mladotice a Odlezly na severním
Plzeňsku. Hlavním předmětem ochrany je sesuvem hrazené jezero, nejmladší svého druhu na území
ČR, a přilehlé sesuvné území. Celá oblast je souborem morfologicky zajímavých tvarů a dobrou
ukázkou mechanismu svahových pohybů. Hrazené jezero vzniklo sesuvem permokarbonských
sedimentů ze západního svahu Potvorovského vrchu do údolí Mladotického potoka po průtržích
mračen 27.-28. 5.1872. Příčinou byl dlouhodobý průnik vody do jílovcového podloží. Dalším faktorem
sesuvu byla těžba pískovcových kvádrů a stavba železniční trati.
NPP Vosek se nachází u obce Osek na Rokycansku. Důvodem ochrany je klasické naleziště
křemenných konkrecí se zkamenělinami (šárecké souvrství českého ordoviku). Vzhledem
k intenzivnímu zemědělskému využívání nebyl na území NPP Vosek zjištěn výskyt žádných zajímavých
druhů rostlin ani živočichů. Nebezpečím pro tuto lokalitu (které zde představuje vyčerpání lokalit)
není způsob obhospodařování, ale amatérští sběratelé.
9
Maloplošně chráněná území Plzeňského kraje
Kategorie Název
Katastrální území
Červená u
Kašperských Hor,
PR Amáliino údolí Kašperské Hory
Americká
NPP zahrada
Chudenice
PP Andrejšky
Starý Plzenec
PP Bašta
Kříše, Stupno
Lhotka u Nekmíře,
Nekmíř
PR Bažantnice
PP Bejkovna
PR Bělč
PR Bělýšov
NPR Bílá strž
Důvod ochrany
Hluboce zaříznuté údolí Zlatého potoka s
vodopády a prameništní komplex s polo- až
přirozenými lesními porosty.
Arboretum s dřevinami především amerického
původu.
Hřeben buližníkových skal bizarních tvarů.
Zachovalý výchoz svrchní radnické sloje černého
uhlí a jejího nadloží.
Smíšený les s bohatou hájovou květenou.
Zbytek bývalé obecní pastviny s prameništěm s
Petrovice u Měčína výskytem vzácných druhů rostlin.
Bučina s vtroušenou lípou velkolistou, javorem
klenem, jilmem drsným a s podrostem typické
Malechov
vegetace květnaté bučiny.
Mozaika doubrav, dubohabřin a suťových lesů s
Slatina u Chudenic teplomilnou květenou.
Hamry na Šumavě, Údolí Bílého potoka s vodopádem, starý
Hojsova Stráž
pralesovitý porost.
PP Biskoupky
Biskoupky
Naleziště zkamenělin českého středního kambria.
Reliktní bor na skalním výchozu tvořeném
Borek u
kavernózním křemenem a silně prokřemenělými
PR Velhartic
Velhartice
migmatickými pararulami.
Početná populace jalovce obecného v řídkém
PP Bouřidla
Čmelíny
borovém lese.
Přirozeně meandrující tok Úhlavy s ojedinělou
mozaikou přírodních a polopřírodních stanovišť s
Brčálnické
vysokou druhovou, strukturální i biotopovou
PR mokřady
Hojsova Stráž
rozmanitostí.
Broumovská
Broumov u Zadního Lesní porost s bukem a klenem s bohatým
PR bučina
Chodova
bylinným patrem.
Zbytek podhorského bukového porostu
PR Bučina u Žďáru Žďár u Tachova
pralesovitého charakteru.
Smíšený horský les s přirozenou skladbou
PR Bystřice
Pec
hercynské směsi dřevin.
Komplex převážně původních bukových a
borových porostů s přirozenou bylinnou skladbou,
vázanou na vápencový podklad, s řadou vzácných
PR Čepičná
Budětice, Čepice
a chráněných druhů rostlin a živočichů.
Česká Kubice, Dolní
Čerchovské
Folmava, Chodov u
NPR hvozdy
Domažlic, Pec
Komplex horských bučin a suťových lesů.
PP Černá stráň
Starý Plzenec
Černé a
Alžbětín, Hojsova
NPR Čertovo jezero Stráž, Špičák
Naleziště zkamenělin v dobrotivském souvrství.
Dvě jezera ledovcového původu, přirozené
smrčiny a fragmenty subalpinských bezlesých
společenstev.
10
Černošínský
PP bor
PP Čerňovice
PP Čertova hráz
Čertova
PP kazatelna
PP Červený vrch
PP Čiperka
Černošín
Čerňovice
Kozojedy u
Kralovic, Lednice
Radčice u Plzně
Otov u Nového
Kramolína
Boněnov
Oldřichovice u
PR Datelovská strž Děpoltic
PR Diana
PR Dlouhý vrch
Rozvadov
Smolov
PP Dolejší drahy
Nehodív
PP Doubí
Bolevec
Drahotín,
Hvožďany u
Poběžovic,
Poběžovice u
PR Drahotínský les Domažlic
PR Dubensko
Chříč
PP Ejpovické útesy Dýšina, Ejpovice
Borový porost se soustředěným výskytem
ohrožených druhů rostlin.
Výchoz fylitu s výskytem teplomilných druhů
rostlin.
Dokonale vyvinutý okrouhlík v údolí Kralovického
potoka.
Skalní defilé s četnými nápadnými útvary
selektivního zvětrávání a odnosu sedimentů
plzeňského karbonu (skalní okna, kulisy, římsy aj.).
Zbytek vytěžené části mocné žíly živcových
pegmatitů.
Vývěr minerální uhličité vody.
Soubor různorodých přírodních stanovišť s
formujícím se základem budoucího přirozeného
lesa.
Květnatá bučina pralesovitého charakteru, typický
přirozený podhorský bukový porost v Českém
lese.
Kyselá bučina a suťový les.
Mokřadní louka s ohroženými druhy rostlin a
olšina.
Zbytek borové doubravy se skupinou
dvousetletých dubů a se vzácnými druhy hmyzu
vázanými na staré listnaté porosty.
Naleziště vzácné flóry vázané na hadcový substrát.
Zachovalé suťové lesy s výskytem tisu červeného.
Paleontologické naleziště organismů příbojové
zóny spodního ordoviku.
Zbytky reliktních borů na buližníkových skalách a
sutích a jedlových bučin se smrkem s význačnou
lišejníkovou flórou.
Nejrozsáhlejší blatkový bor v Českém lese a
podmáčené a rašelinné smrčiny.
Fajmanovy
PR skály a Klenky
Chynín
PR Farské bažiny
Jedlina
PP Hádky
Milínov u Nezvěstic Doubrava s pestrou hájovou květenou.
Zachovalý zbytek přirozeného smíšeného
Druztová
dubohabrového porostu a suťového lesa.
Hartmanice I
Významná květena na bývalé pastvině.
Hodnotné listnaté bučiny a suťové lesy s áronem
Němčice u Kdyně
skvrnitým.
Smíšený porost s bohatým podrostem měsíčnice
Němčice u Kdyně
vytrvalé.
PR Háj
PR Hamižná
PR Herštýn
PP Hora
PP Hořehledy
Hrádecká
PP bahna
Hořehledy
Hrádek u Rokycan
PR Hradišťský vrch Okrouhlé Hradiště
Divočící tok Mítovského potoka a přilehlý lužní les.
Fragment pcháčových luk a slatiniště s výskytem
chráněných druhů rostlin.
Přirozený lesní smíšený porost na čedičovém
výlevu.
11
Odkliz jámového lomu po těžbě kamenečných
břidlic vyplněný vodní plochou a přilehlý komplex
Hromnice
hald.
Hůrky u Zahrádky, Mozaika slatinišť, rašelinišť a mokřadních olšin v
Hůrky
Zahrádka u Všerub prameništní oblasti.
Hvožďanská
Hvožďany, Načetín Pestrá luční společenstva s výskytem chráněných
louka
u Drahotína
druhů rostlin.
Chejlava
Měcholupy u Blovic Bučiny a suťový les pralesovitého charakteru.
Chlum nad
Chlumská stráň Berounkou
Suťový smíšený porost s výskytem tisu červeného.
Chodovské
skály
Chodov u Domažlic skalní výchoz českého křemenného valu
Mozaika vlhkých a rašelinných luk zarůstající
Chřepice
Chřepice
dřevinami.
Chudenická
Smíšený porost dřevin s hájovou květenou a
bažantnice
Lučice u Chudenic bohatou avifaunou.
Zachovalý zbytek původní květnaté bučiny v
Chynínské buky Chynín
západní části Brd.
Starý lesní bukový porost s lípou velkolistou a
Jelení vrch
Habartice u Obytců vtroušenou jedlí bělokorou,
Komplex zachovalých lesních i nelesních
Podmokly nad
ekosystémů, geologicky a paleontologicky
Jezírka
Berounkou
zajímavá lokalita.
Jezírka u
Podmáčené smrčiny s třemi rašelinnými jezírky
Rozvadova
Rozvadov
hostícími typická rašeliništní společenstva.
Starý listnatý suťový les s bohatým podrostem
Orlovice u
měsíčnice vytrvalé a dalších hájových druhů
Jezvinec
Pocinovic
rostlin.
Kamenný
Lesem zarostlé rašeliniště a zbytek vlhké louky se
rybník
Bolevec
vzácnými druhy rostlin.
Kařezské
Soustava rybníků, hnízdiště a tahová lokalita
rybníky
Kařez, Kařízek
vodního ptactva.
Naleziště zkamenělin - fauny klabavského
Kašparův vrch Volduchy
souvrství středočeského ordoviku.
Hromnické
PP jezírko
PR
PP
NPR
NPR
PP
PR
PP
PR
PR
PR
PR
PR
PR
PP
PP
PP Kateřina
Kepelské
PR mokřady
NPR Kohoutov
PR Kokšín
Kopeckého
PP pramen
PR Kozelka
Královský
PP hvozd
Kříše, Stupno
Kochánov III, Zhůří
Ostrovec u
Terešova
Hořehledy
Plzeň
Doubravice u
Nečtin, Mezí,
Újezd u Manětína
Alžbětín, Hojsova
Stráž, Špičák,
Hamry na Šumavě,
Zadní Chalupy,
Svatá Kateřina u
Odkryv karbonských arkózových slepenců a arkóz.
Vrchoviště a podmáčené louky s výskytem
Bučina pralesovitého charakteru s přirozenou
druhovou skladbou.
Květnaté bučiny na severním svahu vrchu Kokšín s
bohatou populací měsíčnice vytrvalé.
Minerální pramen v severozápadní části města
Plzně.
Stolová hora s četnými skalními útvary vzniklými
větráním třetihorního lávového příkrovu.
Pět oddělených částí s přirozenými lesními
porosty a fragmenty bezlesých společenstev.
12
PP Krasíkov
Kokašice
PR Krašov
Kříženecké
PR mokřady
PR Křížový kámen
Bohy
PR Lakmal
PR Lazurový vrch
PR Lípa
Kundratice II
Pavlův Studenec 1
Zelená Lhota,
Hojsova Stráž
Výškov u Chodové
Plané
Ostrovec u
Terešova
Polopřirozená křovinatá a lesní společenstva na
výrazné vulkanické čedičové kupě.
Smíšené lesy a skalní stepi v okolí zříceniny hradu
Krašova.
Horské olšiny a mokřadní biotopy v údolí
Radešovského potoka.
Podmáčená smrčina.
Území s pro danou oblast výjimečným
charakterem lesních porostů, nelesními pozemky
Suťové porosty na skalnatých svazích, významné
zimoviště netopýrů.
Suťová společenstva lipových a bukových javořin.
Listnatý porost s pestrou hájovou květenou kolem
PR Lopata
Milínov u Nezvěstic zříceniny hradu Lopata.
Týnec u Janovic
Opuštěné důlní dílo, dokument způsobu
PP Loreta
nad Úhlavou
podpovrchové těžby vápence, zimoviště netopýrů.
Červená u
PR Losenice
Kašperských Hor
Potoční luh v nivě potoka Losenice.
Červená u
Horské olšiny a smrčiny, pcháčové louky v údolí
PR Losenice II
Kašperských Hor
potoka Losenice.
Louka u Staré
Mokřadní a rašelinná luční společenstva typická
PP Huti
Nemanice
pro Český les.
Louka u
Fragmenty lučních, rašelinných a mokřadních
Šnajberského
společenstev s chráněnými a ohroženými druhy
PP rybníka
Újezd u Domažlic
rostlin a živočichů.
Nezdice nad
Bizarní skupina buližníkových skal s fragmenty
PP Loupensko
Úhlavou
reliktního boru.
Zbytky slatinných luk v nivě Úhlavy a zazemněný
Dolní Lhota u
rybník s porosty rákosin a ostřic, hnízdiště
PR Luňáky
Klatov, Novákovice chráněných druhů ptáků.
Charakteristický typ lužního lesa na středním
PP Lužany
Lužany u Přeštic
úseku řeky Úhlavy.
Skalní věž vytvořená selektivním zvětráváním,
PP Malesická skála Malesice
odnosem a vodní erozí
Fytogeograficky významná lokalita s výskytem
Malochova
teplomilné květeny pronikající ze Středních Čech
PP skalka
Druztová
údolím Berounky směrem na Plzeňsko.
PR Malý Zvon
Pleš
Fragment původních bučin Českého lesa.
Rašelinná loučka s výskytem chráněných druhů
PP Maršovy Chody Maršovy Chody
rostlin.
Naleziště fauny nejvyšších partií jineckého
PP Medový Újezd Medový Újezd
souvrství středního kambria.
Rybník Sedlišťské rybniční soustavy, významné
PR Mělký rybník
Staré Sedliště
hnízdiště vodních ptáků.
Datelov, Hojsova
Městišťské
Stráž, Javorná ,
Komplex jedlobučin, suťových lesů, pramenišť,
PR rokle
Městiště
rašelinišť a luk.
Zachovalá přirozená lesní a luční společenstva na
krystalických vápencích a rulách s několika
PR Milčice
Milčice u Sušice
ohroženými druhy vstavačovitých rostlin.
13
PP Milov
Přimda
PP Míšovské buky Míšov
PP Mlýneček
Modravské
PP slatě
Mrazové srázy
PP u Lazen
Mutěnínský
PP lom
NPP Na požárech
Svahové prameniště s druhově pestrými
společenstvy a výskytem vzácných druhů rostlin.
Fragment acidofilní bučiny.
Výchozy a výlomy v alkalickém syenitu, který tvoří
tělesa (žíly, drobné pně) v drobnozrnném
amfibolitu.
Klíčov u Mrákova
Filipova Huť, Prášily
I,
Rozlehlé mokřadní území evropského významu
Strašín u Sušice
Mrazové sruby doprovázené kamenným mořem.
Mutěnín
Příklad kulovitého zvětrávání dioritu.
Mozaika neobhospodařovaných mokřadních a
rašelinných luk.
Zachovalé rašelinné a mokřadní louky s výskytem
Přirozené bučiny s jejich typickou flórou a faunou.
Mozaika mokřadních a mezofilních ekosystémů,
výskyt ohrožených druhů.
Opuštěný lom s výskytem olivinického
gabronoritu, dokumentační lokalita domažlického
krystalinika.
Smíšený svažitý lesní porost s početným tisem
červeným.
PR Na Volešku
PR Nad Hutí
Jedlina
Nahořánky,
Soběšice u Sušice
Pleš, Mostek
PR Nebe
Kašperské Hory
PP Německá hora
Chodská Lhota
PR Netřeb
Kanice u Domažlic
PP Niva u Volduch Volduchy
Novoveská
Nová Ves u
PP draha
Nepomuka
Fragment olšiny s prameništěm pod hrází rybníka.
Komplex luk na střídavě vlhkém stanovišti s
výskytem chráněných druhů rostlin.
PR Nový rybník
Hnízdiště a migrační stanoviště vodních ptáků.
Skalnaté vrcholy s kamenným mořem a
přirozenými lesními porosty.
PP Obří zámek
Odlezelské
NPP jezero
PR
PP
PP
PR
NPP
PR
PR
Úherce u Nýřan
Červená u
Kašperských Hor
Odlezly, Potvorov
Sesuvem hrazené jezero.
Levostranný přítok Ostružné s přiléhající širokou,
podmáčenou, místy zrašelinělou nivou a s v
Onen Svět
Onen Svět, Jesení
minulosti těženým rašelinným ložiskem.
Orlovice u
Jámový lom v gabrovém masivu s některými
Orlovická hora Pocinovic
vzácnějšími minerály.
Zbytek starého smíšeného dubohabrového až
Osojno
Dražeň
bukového porostu s hájovou květenou.
Smíšený porost pralesovitého charakteru s
Ostrůvek
Pavlův Studenec 1 převládajícím bukem.
Mozaika vlhkých až mezofilních luk, pastvin,
Albrechtice u
pramenišť a rašelinišť s výskytem velkého počtu
Pastviště u Fínů Sušice
ohrožených druhů rostlin.
Ladem ležící, převážně zrašelinělé louky,
prameniště a drobné vodoteče se soliterními až
Páteřníková huť Javorná na Šumavě skupinovými nálety dřevin.
Zachovalá ukázka podmáčených a rašelinných
Pavlova Huť
Pavlův Studenec 1 smrčin Českého lesa.
14
Pavlovická
PR stráň
Vysoké Sedliště
PR Petrovka
Bolevec, Chotíkov
PP Petrské údolí
Stříbro
PP Pístovská louka Pístov
PR Pleš
Pod Smutným
PP koutem
Pod starým
PP hradem
PP Pod Šipínem
Pod
PR Volfštějnem
PR Podkovák
Polánecký
PR mokřad
Postřekovské
PR rybníky
PR Poustka
PP Povydří
PR Prácheň
PR Prameniště
Prameniště
Kateřinského
PP potoka
Pleš
Horský bukový prales (suťové javořiny a bučiny)
Zbytek zachovalého dubohabrového a
Robčice u Štěnovic dubolipového háje s pestrou hájovou květenou.
Ejpovice, Klabava, Výchoz ordovických sedimentů v erozní rýze s
Rokycany
listnatým lesem.
Lokalita s bohatou populací pérovníku pštrosího v
Okrouhlé Hradiště údolí Úterského potoka.
Louky s bohatým výskytem chráněných druhů
Lažany u Černošína rostlin.
Význačné rašeliniště vrchovištního typu s porosty
Lesná u Tachova
borovice blatky.
Polánka u
Mokřadní louka a slatinné rašeliniště s
Nepomuka
chráněnými druhy rostlin.
Klenčí pod
Soustava více než 20 obhospodařovaných menších
Čerchovem,
rybníků obklopená vlhkými loukami s bohatou
Postřekov, Ždánov flórou a především ptačí faunou.
Horské olšiny, podmáčené a rašelinné smrčiny,
Kochánov III
mokřadní nelesní společenstva.
Horská Kvilda, Srní
I, Svojše, Vchynice- Údolí balvanitého úseku Vydry s přilehlými
Tetov I
zalesněnými svahy.
Velké Hydčice
Javorná na
Šumavě, Pancíř
Bažantov
PR Přimda
Přimda
Příšovská
PP homolka
Příšov
PR Pučanka
Racovské
PP rybníčky
Rašeliniště u
PR Polínek
Rokycanská
PP stráň
Příkrý svah nad řekou Mží s kyselou a teplomilnou
doubravou s pestrou květenou.
Borová doubrava, mokřadní louky a olšiny v
okrajové části Plzně.
Původní společenstvo typu teplomilných doubrav
s druhově pestrým bylinným
Květnaté louky s výskytem ohrožených rostlinných
společenstev
.
Hejná
Racov
Polínka
Rokycany
Zbytek přirozených převážně listnatých porostů
Komplex pramenišť a rašelinišť, podmáčených a
rašelinných smrčin.
Potoční prameniště s typickými rostlinnými
společenstvy a bohatým výskytem chráněných
druhů rostlin.
Zbytek starého smíšeného porostu s převahou
buku, blížícího se původním podhorským lesům.
Zbytek mladě třetihorní sopky se zachovalými
stopami lávových proudů a vrstvami tufů,
obsahujích zuhelnatělé zbytky třetihorních
stromů.
Vápencový vrch s vápnomilnou bučinou a pestrou
květenou.
Luční rašelinné a bažinné biotopy s typickými
společenstvy.
přechodové rašeliniště
Naleziště zkamenělin klabavských a šáreckých
vrstev barrandienského ordoviku.
15
PP Rumpál
Sklená Huť
PP Salka
Pasečnice
PP Sedlecká rokle
Lhůta u Tymákova
PP Skalky na Sádku Postřekov
PR Smrčí
Dolní Folmava
Sokolova
PP vyhlídka
Babylon
Paleontologické naleziště v bývalém lomu.
Umělá, dnes zčásti zatopená jeskyně, vzniklá
těžbou kyzových břidlic.
Výchozy břidlic a pískovců spodních poloh
klabavského souvrství s graptolitovou faunou.
Skalnatý hřeben v Haltravské hornatině mezi
vrchem Sádek a Sádkovou skálou.
přírodě blízké ekosystémy
Opuštěný lom, výchoz křemene v lese.
PP Stará Úhlava
Kokšín
PR Starý Hirštejn
Vranov u Mnichova Přirozený převážně bukový lesní porost.
Sedlec u Starého
Plzence Rybník s význačnou vodní a mokřadní vegetací.
Jeskyně v systému sušicko-strakonických vápenců
Strašín u Sušice
s drobnými krasovými jevy.
PP Starý rybník
Strašínská
PP jeskyně
PR
PP
PP
PP
PR
PP
Černá Hať, Hluboká Hluboké zaklesnuté údolí řeky Střely se skalními
, Kalec, Kotaneč,
výchozy, jižně od obce Rabštejn nad Střelou po
Střela
Rabštejn, Vysočany Kozičkův mlýn.
Naleziště zkamenělin spodních poloh
Sutice
Tymákov
dobrotivského souvrství ordoviku.
Výchozy amfibolického gabronoritu – typová
Svatý Bernard Liščí u Chudenína
lokalita kdyňského masivu (spodní paleozoikum).
Svaté Pole u
Mezofytní druhově pestrá louka s početnou
Svaté Pole
Horažďovic
populací vstavače kukačky.
Květnaté bučiny, suťový les, fragmenty lučních
Svobodova niva Hojsova Stráž
společenstev.
Štěpánský
rybník
Mýto v Čechách
Bývalý lom, paleontologická lokalita.
PP Tetřevská slať
PR
PR
PR
PP
PP
Slepé rameno řeky Úhlavy.
Horská Kvilda
Jemnice u Tisové,
Tisovské
Staré Sedliště,
rybníky
Tisová u Tachova
Tišina
Žďár u Tachova
Hřešihlavy,
Třímanské skály Třímany
Tupadelské
skály
Tupadly u Klatov
U báby - U
lomu
Nový Dvůr , Žihle
PP U hřbitova
Rokycany
PP U Radošína
Svatá Kateřina
PR U rybníčků
PR Úhlavský luh
Horské vrchoviště.
Soustava rybníků v Tachovské brázdě sloužící jako
hnízdiště a migrační zastávka vodního ptactva.
Acidofilní horská bučina.
Původní porosty skalních stepí a reliktních borů na
strmých svazích nad Berounkou.
Buližníkové skály vystupující ve hřbetu dlouhém
230 m.
Tři oddělené skupiny žulových balvanů.
Naleziště zkamenělin spodního ordoviku.
Opuštěný lom v amfibolitech.
Mozaika smilkových trávníků a slatiništních
Lestkov
společenstev.
Niva Úhlavy a Lučního potoka s lužním lesem,
Hamry na Šumavě, převážně nevyužívanými zemědělskými plochami
Zelená Lhota
a zbytky zaniklých sídel.
16
PR V Horách
PP V Houlištích
PR V Morávkách
Terešov
Polánka u
Nepomuka
PP Valcha
Loužná
Bernartice,
Chodský Újezd
PP Velký kámen
Lovčice u Klatov
PP Veský mlýn
Vojovická
PP draha
Pleš
NPP Vosek
PR Zábělá
Vojovice
Osek u Rokycan,
Volduchy
Bukovec, Chrást u
Plzně
PP Zavírka
Zbynické
PR rybníky
Svojkovice
PR Zelenský luh
Zelená Lhota
Zhůřská
PR hnízdiště
Zhůří
PR Zhůřská pláň
Zhůří
PR Zhůřský lom
PR Zlín
Zhůří
Krasavce, Lišice ,
Snopoušovy
PR Zvoníčkovna
Kornatice
PR Žďár
Žďár u
Chodského
PP Újezda
Pavlovsko
PR Žežulka
Zbynice
Chodský Újezd
Bezděkov , Hořejší
Krušec, Hořejší
Těšov, Chlum ,
Kochánov
Smíšený les s výskytem tisu červeného a pestré
hájové květeny a zvířeny.
Květnatá bučina s populací česneku medvědího.
Bývalá pastvina s řadou chráněných a ohrožených
druhů rostlin.
Balvanité výchozy v borovém lese.
Skalní útvar a fragment původního podhorského
lesa.
Komplex mokřadních biotopů, přechodových
rašelinišť a krátkostébelných luk.
Pcháčové louky a fragment nevápnitého slatiniště
s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů.
Paleontologická lokalita, naleziště tzv.
"rokycanských kuliček".
Smíšený bohatě strukturovaný dubohabrový les
s bohatou hájovou vegetací.
Výchoz jílovitých břidlic klabavského souvrství s
výskytem ordovické fauny.
Soustava dvou rybníků s přilehlými vlhkými
loukami s význačnou avifaunou.
Samovolně vzniklé bohatě strukturované porosty
listnatých dřevin s vysokým podílem zamokřených
a zaplavovaných ploch v nivě Zelenského potoka.
Ekosystém extenzivních horských pastvin s
rozptýlenými dřevinami, hnízdní areál a potravní
teritorium ptáků.
Komplex mezofilních a mokřadních společenstev s
výskytem ohrožených druhů.
Opuštěný kamenolom s druhotně vyvinutým
rašeliništěm.
Teplomilná doubrava a dubohabřina s mimořádně
bohatými společenstvy hájové vegetace.
Smíšený dubohabrový les se zbytky bohatých
přirozených hájových společenstev a druhově
pestrá mokrá lesní louka.
Přirozené lesní porosty na skalnatém hřbetu s
vyvinutými kryogenními tvary a rozsáhlým
kamenným mořem s význačnou lišejníkovou
flórou.
Fragment lesní přirozené mokřadní louky s
ostřicovými společenstvy.
Horské olšiny, podmáčené smrčiny a rašelinná
louka v údolí Pstružného potoka.
17
II.
Seznam významných krajinných prvků Plzeňského kraje
Krajinné prvky jsou přírodní nebo člověkem vytvořené útvary, které jsou nedílnou součástí
zemědělské krajiny, člení ji a spoluvytvářejí její ráz.
Významný krajinný prvek (VKP) je definován v § 3, odst. 1, písm. b zákona o ochraně přírody a krajiny
č. 114/1992 Sb. jako „ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utvářející její
typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability.“ VKP jsou vymezeny ve dvou rovinách:
VKP ze zákona – jsou jimi veškeré lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy.
Registrované VKP – mohou se jimi stát jiné části krajiny, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy,
meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy či
odkryvy. Mohou to být i cenné plochy porostů, sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků.
Tyto části krajiny zaregistruje pověřený obecní úřad (jakožto místně příslušný orgán ochrany přírody).
Navržený VKP by měl splňovat alespoň jednu ze tří základních funkcí:

utváří typický vzhled krajiny,

přispívá k její estetické hodnotě,

přispívá k udržení její ekologické stability.
Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Příslušným orgánem ochrany
přírody je v případě VKP ze zákona místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností.
V případě registrovaných VKP jsou to obecní úřady pověřených obcí.4.
2.1 Vyhodnocení VKP dané zákonem ve smyslu § 3 (potenciální VKP)
Metodika hodnocení - Z kategorií vyjmenovaných v § 3 zákona č. 114/92 Sb. je možné jejich většinu
v jednotlivých katastrálních územích kvantifikovat na základě údajů Katastru nemovitostí. Ten
explicitně eviduje lesy jako samostatný druh pozemku (lesní půda - 10). Rovněž vodní toky, rybníky a
jezera jsou společně vedeny jako druh pozemku (vodní plochy – 11). Pro kvantifikaci údolních niv bylo
použito údajů z evidence BPEJ (VÚMOP Zbraslav). Na základě vyhodnocených povodní z roku 1997
bylo zjištěno, že čára rozlivu velmi těsně korelovala s výskytem nivních půd (fluvizemě), resp. lužních
půd (černice).
Z databází VÚMOP byly proto extraovány tyto dvě skupiny půd, které tak s poměrně velkou přesností
dokážou indikovat podíl údolních niv na zemědělské půdě v jednotlivých katastrech. Vymezovat
údolní nivy na lesní půdě nebylo potřeba, neboť jsou jako VKP zohledněny již samotným druhem
pozemku.
18
V uvedeném vyjádření tedy nebudou zahrnuty pouze dva případy VKP: rašeliniště (plošně
poměrně zanedbatelné plochy) a údolní nivy mimo lesní a zemědělskou půdu (zastavěná území,
ostatní plochy). I přes tyto nedokonalosti je celkové vyjádření podílu VKP podle § 3 zákona velmi
potřebné a relativně přesné.
Rozdělení k.ú. podle zastoupení potenciálních VKP
Podíl [%]
Počet k.ú.
<1,2 – 23,8>
289
(23,8 – 31,4>
229
(31,4 – 39,3>
240
(39,3 – 47,8>
201
(47,8 – 60,0>
183
(60,0 – 100>
152
Celkem se potenciál VKP uplatňuje na 2832 km2 Plzeňského kraje. V průměru jsou potenciální VKP
zastoupeny 36,8 % rozlohy katastrálního území.
Vyhodnocení VKP registrovaných ve smyslu § 6
Do května 2003 bylo ve smyslu § 6 zákona č. 114/1992 Sb. zaregistrováno v Plzeňském kraji
celkem 939 významných krajinných prvků. Registrovány jsou výhradně elementy, které nejsou
významnými krajinnými prvky ze zákona podle § 3.
Z uvedených údajů vyplývá, že VKP je registrováno velké množství, a proto tato práce uvede jen
některé vybrané.
Na území Plzeňského kraje je celkem vyhlášeno 25 přírodních parků. Jejich celková
výměra činí 168761 ha.
2.2 Seznam jednotlivých přírodních parků
1. Přírodní park Brdy - vyhlášen 1985
Území parku leží v jihovýchodní části Brdské vrchoviny. Je budováno převážně břidlicemi a drobami
s roztroušenými vložkami buližníků. Buližníky vytvářejí charakteristické skalní útvary s balvanitými
sutěmi, např. Fajmanovu skálu, Planinský vrch a útvar Nad Maráskem, který je také nejvyšším vrchem
jižního Plzeňska (800 m.n.m.). V území zcela dominují lesy, převážně smrkové monokultury, méně
zbytky původních bučin a podmáčených lesů. Krajinářsky je toto území s hlubokými lesy a květnatými
loukami mimořádně přitažlivé.
19
2. Přírodní park Buděticko – vyhlášen 1994
Část území sušicko - horažďovických vápenců s cennou sucho a teplomilnou vegetací.
a vzácnou entomofaunou. Vápencové vrchy dávají krajině charakteristický ráz. Nejcennějšími
lokalitami jsou vrchy Čepičná (přírodní rezervace) a Chanovec. Převažují zde acidofilní
doubravy.
3. Přírodní park Buková hora – vyhlášen 1983
Lesní komplex s nejvyšším místem Radyňské pahorkatiny – Bukovou horou – 650,8 m n.m., který se
vypíná nad údolí Úslavy. V území se nachází národní přírodní rezervace Chejlava s mohutnými
exempláři buků. V severní části území převažují břidlice s vložkami buližníků (např. geomorfologicky
zajímavý skalní útvar Velký kámen).
4. a 5. Přírodní park Český les – část Domažlice, část Tachov
Český les patřil do r.2005 k nejrozsáhlejším přírodním parkům Plzeňského kraje. Zřízením CHKO
došlo k výrazné redukci rozlohy přírodního parku, který v současné době tvoří ochranné pásmo
CHKO. Krajina Českého lesa je velmi malebná s přirozenými toky, relativně přirozenými lesními
porosty a obhospodařovanými pastvinami. Charakter krajiny specificky dotváří areály zaniklých
vesnic.
20
6. Přírodní park Hadovka – vyhlášen 1980
Hluboko zaříznuté, převážně zalesněné údolí potoka Hadovka a jeho přítoku Podhájského potoka u
hranic s bývalým okresem Karlovy Vary. Nad okolní krajinu se výrazně zvedají vrchy Milkovské
čihadlo, Ovčí vrch a Krasíkov. Na tomto území rostou chráněné druhy rostlin, v převážné míře
teplomilné.
7. Přírodní park Horní Berounka – vyhlášen 1995
Kaňonovité údolí řeky Berounky se rozkládá na území tří bývalých okresů: Plzeň - město, Plzeň - sever
a Rokycany. Území přírodního parku tvoří osu Křivoklátského bioregionu. Výrazný údolní fenomén
podmiňuje přítomnost pestré mozaiky společenstev včetně velmi bohaté fauny.
8. Přírodní park Horní Střela – vyhlášen 1978
Meandrovitě budované hluboké údolí řeky Střely s typickými lesními porosty na skalnatých svazích.
nachází se zde bohatá teplomilná květnatá společenstva. V úzkých a vlhkých potočních nivách jsou
pestré louky a olšiny.
9. Přírodní park Hřešihlavská – vyhlášen 1978
Zalesněné údolí Berounky a dolního toku Radnického potoka mezi Liblínem a Zvíkovcem. Jižní hranicí
navazuje na přírodní park Horní Berounka. V přírodní parku se nachází přírodní rezervace Krašov,
21
zřícenina hradu Krašov, jeskyně Kamenná maštal a potoky Brodeslavský, Krašovský a Všehrdský
potok. V Hlineckém lese jsou lokality s mnoha desítkami mravenišť mravence lesního.
10. a 11. Přírodní park Kakov – Plánický hřeben – vyhlášen 1982, 1979
Lesnatá krajina Kakova na přírodně velmi zachovalém Plánickém hřebeni. Území navazuje na
rozsáhlejší přírodní park Plánický hřeben v bývalém okrese Klatovy s nímž tvoří svérázný jednolitý
celek. Území je pramennou oblastí řeky Úslavy (v horním toku Bradlavy). Původně nejrozšířenější
vegetační typ květnatou bučinu s vtroušenou jedlí a lípou velkolistou, najdeme dnes v chráněných
územích, např. v PR Jelení vrch. Pro Plánický hřeben jsou charakteristické zachovalé zbytky
mokřadních luk a bývalých obecních pastvin s výskytem ohrožených druhů rostlin. Příkladem jsou
např. slatiniště a pcháčové louky (v PR Polánecký mokřad). V blízkosti osady Nicov je studánka s
radioaktivní vodou opředená pověstmi o mnoha zázračných uzdraveních.
12. Přírodní park Kamínky – vyhlášen 1979
Přírodní park Kamínky se nachází severně od obce Kornatice a západně od Mirošova. Jde o převážně
zalesněné území, na severozápadě sousedí s větším a členitějším přírodním parkem Kunratický potok.
Nejvyššími body jsou Mydlná (482 m.n.m.). Na území parku rostou i nepříliš rozšířené druhy rostlin
jako jaterníky, upolíny, ocůny, petrklíče či konvalinky. Je zde i několik rybníků.
13. Přírodní park Kašperská vrchovina – vyhlášen 1981
Typická krajina předhůří Šumavy kopcovitého charakteru se značným podílem lesních porostů.
Území, které navazuje na CHKO Šumava, je velice členité od 520 m.n.m. na hranicích parku na
Divišovském potoce po 1066 m.n.m. na vrcholu Ždánova. Byl zde zaznamenán výskyt 39 druhů
chráněných rostlin.
14. Přírodní park Kochánov – vyhlášen 1985
Část tvoří území tzv. Kochánovských plání s charakteristickým geomorfologickým
reliéfem předhůří Šumavy. Na březích všech vodních toků jsou rozsáhlá sejpová pole zarostlá
většinou lužním lesem, s celou řadou chráněných rostlinných i živočišných druhů. V území,
které navazuje na CHKO Šumava, je řada pramenných oblastí.
15. Přírodní park Kornatický potok – vyhlášen 2001
Přírodní park s lesními porosty, řekou Úslavou, Kornatickým potokem a četnými rybníky. Jádrem
přírodního parku je rozsáhlý lesní komplex Kamýky, který je zároveň nadregionálním biocentrem.
Součástí parku je PR Lopata se stejnojmennou zříceninou.
22
16. Přírodní park Kosí potok – vyhlášen 1995
Území leží na hranici Tepelské a Plaské vrchoviny, dominantou parku je Vlčí Hora (703,6 m n.m.). Park
zahrnuje hluboce zaříznuté údolí Kosího potoka s příkrými svahy. V přírodním parku se vyskytuje na
třicet druhů chráněných rostlin (např. vachta trojlistá, prha chlumní, prstnatec májový, vstavač
obecný nebo zimostrázek nízký), z nichž některé lze najít na Tachovsku již jen v této lokalitě.
17. Přírodní park Manětínská – vyhlášen 1978
Rozsáhlý lesní komplex v Manětínské vrchovině s cennými lokalitami původních dřevin a zajímavým
bylinným patrem. Nejcennější části parku tvoří mokřadní stanoviště v údolí Zlatého potoka. Vyskytuje
se zde i řada rašeliništních lokalit s bohatstvím ostřic.
18. Přírodní park Pod Štědrým - vyhlášen 1979
Park je ojedinělým příkladem typu harmonické, ryze české krajiny, v charakteristickém
pahorkatinném georeliéfu, s pestrou mozaikou lesů, remízků, luk, pastvin, polí s řadou potoků a
vodních ploch a s typickými drobným osídlením. Krajině dominuje vrch Štědrý (667,9 m.n.m.).
Územím parku protékají potoky Víska, Liškovský (Bílý) a Přebudovský. Malebnost parku podtrhují
hladiny Velkého životického, Velkého přebudovského a Mohelnického rybníka.
19. Přírodní park Radeč – vyhlášen 1979
Lesní komplex se zbytky dubobukových a jedlobukových lesů se nachází v Radečské vrchovině
s dominantním vrchem Radeč (721m.n.m.). V blízkosti vrcholu Vydřiduch se nacházejí zbytky starých
důlních děl po těžbě železné rudy.
20. Přírodní park Rohatiny – vyhlášen 1978
Přírodní park se rozkládá v okolí Kralovického a Kopidelského potoka se zajímavými geologickými
jevy. Střední část parku je tvořena zalesněnými svahy hlubokých a úzkých údolí s drobnými nivami,
které sledují meandry obou potoků ve skalním podloží tvořeného břidlicemi a spility. V okolí PP
Čertova hráz nedaleko soutoku obou potoků se nacházejí štoly a haldy po těžbě vitriolové břidlice,
dále také skalní útvary.
21. Přírodní park Sedmihoří – vyhlášen 1994
Zalesněný věnec devíti vrcholů s nejvyšším Racovským vrchem – 619,2 m.n.m. leží ve Stříbrské
pahorkatině na území bývalých okresů Domažlice a Tachov. Střední část je tvořena depresí, ze které
vystupují izolované vrcholy. Z dřevin převažuje smrk a borovice. V okrajových částech převažují
23
zemědělské a vodní plochy. Sedmihoří je často označováno jako lokalita s nejlépe vyvinutými
formami zvětrávání žuly u nás.
22. Přírodní park Trhoň – vyhlášen 1979
Název má podle vrchu Trhoň (624,2 m.n.m.) nedaleko Holoubkova na Rokycansku. Na území
přírodního parku leží přírodní rezervace Žďár s vyvinutými suťovými porosty bukového charakteru.
23. Přírodní park Úterský potok - západ - vyhlášen 1997
Území zahrnuje část toku Úterského potoka od Bezdružic k Trpístům včetně spodního toku potoka
Hadovka. Jedná se o hluboce zaříznutá údolí v Tepelské a Plaské vrchovině. V údolí jsou zastoupeny
olšové luhy i dubohabřiny. Dno údolí obývají chladnomilní živočichové, na svazích žijí druhy
teplomilné. Nejzajímavějším historickým místem přírodního parku je zřícenina hradu Gutštejn.
24. Přírodní park Valcha - vyhlášen 1980
Přírodní park je tvořen pěti nevysokými zalesněnými kopci – Pískovým vrchem (579 m n. m.), Ptačím
vrchem (534 m n. m.), Homolí (579 m n. m.), Homolkou (509 m n. m.), které převyšují okolní krajinu
Chodské pahorkatiny. Oblastí protéká Čaňkovský potok, který je pěknou ukázkou neupraveného
potočního toku s četnými meandry. Roste zde řada vzácných rostlin. Původní lesní porosty byly
nahrazeny porosty kulturními. Díky převaze borovice lesní ale mnohde připomínají původní lesní
společenstva.
25. Přírodní park Zelenov - vyhlášen 1987
Je nejmenším přírodním parkem na území Plzeňského kraje, západní hranicí přiléhá k přírodnímu
parku Český les. Leží jihozápadně od Domažlic v Babylonské vrchovině. Nejvyšším vrchem je Dmout
(602,5 m n.m.). Převážná část parku je porostlá smrkovými lesy, které doplňují olšiny, remízy a
rozptýlená zeleň. Na okraji rybníků se vyskytují vzácnější druhy rostlin - např. mochna bahenní.
Jestliže se podíváme do seznamu památných stromů Plzeňského kraje zjistíme, že dosud bylo
vyhlášeno celkem 343 památných stromů-objektů. Jednotlivých stromů je to 2770.
Výskyt
památných stromů v Plzeňském kraji není rovnoměrný. Tento fakt vyplývá nejen z nerovnoměrného
výskytu jedinců a skupin stromů, které splňují podmínky pro vyhlášení, ale též z dosavadních aktivit
bývalých referátů životního prostředí Okresních úřadů a dalších skutečností.
Alespoň jeden památný strom je vyhlášen celkem ve 158 k.ú. řešeného území Plzeňského kraje.
24
Seznam památných stromů v okrese Plzeň-jih – vesměs se jedná o jednotlivé stromy
Kód
Název
Kód
Název
102336
Keslova lípa
102353
Lípa u Moravců
102337
Lípa u Mrtole
102354
Lípa u Palackých
102338
Lípa u Boučků
102355
Lípa ve Staré Huti
102339
Dub v Zahrádce
102356
Milečská lípa
102340
Letinská lípa
102357
Mlynářova lípa
102341
Buk v Oselcích
102358
Podhůřská lípa
102342
Oselecká lípa
102360
Vrčeňská lípa
102343
Douglaska v Újezdci
102361
Zhůřský křemelák
102344
Malinecká lípa
104731
Roupovský tis
102345
Lípa v Čížkově
104733
Skašovská lípa
102347
Chloumecká lípa
104734
Skašovský buk
102348
Chocenický drnák
104922
Lípa na návsi ve Vrčeni
102349
Kacerenský dub
105278
Lípa u hřbitova
102350
Kasejovický akát
105480
Tisovec v Dolní Lukavici
102351
Lípa pod Ticholovcem
105540
Zámecký velikán
102352
Lípa u Moravců
Pro lepší představu o VKP uvádíme ještě například registrované krajinné prvky na území města
Plzně. V současné době je v Plzni vyhlášeno 70 těchto významných krajinných prvků:
Městský obvod Plzeň 1 - název
Datum registrace
Prostředí
1
Park u nové Fakultní nemocnice
30.7.1998
park
2
Prameny v Pramenní ulici
9.12.1998
prameniště
3
Bolevecký hřbitov
14.4.1999
hřbitov
4
Malé Košutecké jezírko
14.4.1999
jezírko
5
Park u jezírka Košutka
14.4.1999
park a jezírko
6
U všech svatých
14.4.1999
hřbitov
7
Lochotínský park
22.11.2000
park
8
Park Horní Lochotín
22.11.2000
park
9
Centrální park Lochotín
22.11.2000
park
10
Zoologická a botanická zahrada
23.1.2001
zahrada
11
Bývalý Židovský hřbitov
13.2.2001
hřbitov
12
Roudenské lomy
29.5.2001
výrazný morfologický tvar
13
Bývalá Klotzova zahrada
30.5.2001
zahrada
14
Strž u Zámečku
20.7.2001
15
Viničné terasy
8.1.2002
25
Datum registrace
Prostředí
1
Hradiště
27.4.1994
2
Mokřad na Černickém potoce – jih
1.6.1998
mokřad
3
Mikulášský hřbitov
14.4.1999
hřbitov
4
Papírenský park
14.4.1999
park
5
Park na Jiráskově náměstí
14.4.1999
park
6
Park na Mikulášském náměstí
14.4.1999
park
7
Chvojkovy lomy
23.1.2001
park
8
Stráň V závrtku
24.1.2001
9
Mokřad na Černickém potoce – S
12.2.2001
mokřad
10
Na vyhlídce
20.2.2001
11
Park a stráň nad Úhlavou
30.4.2001
park
12
Velká Homolka
30.4.2001
park
Datum registrace
Prostředí
1
Borský park
5.6.1995
park
2
Luftova zahrada
3
Meditační zahrada
1.9.1997
15.1.1999
park
zahrada
4
Tyršův sad
18.1.1999
sad
5
Doudlevecký hřbitov
24.5.1999
hřbitov
6
Park Křimická
15.1.2001
park
7
Skvrňanský hřbitov
15.1.2001
hřbitov
8
22.1.2001
alej
9
Alej v Kaplířově ulici
Parkové úpravy na Masaryk. náměstí
7.3.2001
zeleň v centru města
10
Mez severně od Radobyčic
7.3.2001
mez
11
Parkové úpravy na náměstí Míru
12.3.2001
zeleň v centru města
12
Park na náměstí Českých bratří
7.5.2001
park
Datum registrace
Prostředí
1
Park v Homolkách
30.9.1996
park
2
Lobezký park
9.10.1996
park
3
Hřbitov U sv. Jiří
24.5.1999
hřbitov
4
Ústřední hřbitov
31.5.1999
hřbitov
5
Židovský hřbitov
1.11.1999
hřbitov
6
Park Potoční
14.11.2000
park
7
Park Habrmannovo náměstí
15.1.2001
park
8
Alej k papírně
27.6.2001
alej
9
Hrádecká Homolka
28.6.2001
lesní porost v zeměd. krajině
10
Remíz u Újezda
20.7.2001
remíz
11
Zaklesnutý meandr u Lobez
20.2.2002
12
Stráň západně od Chlumu
21.2.2002
26
Městský obvod Plzeň 5 Křimice
Datum registrace
Prostředí
1
Mokřad u Ovčína
mokřad
2
Křimický hřbitov
27.1.1999, změna č.ŽP/4325/08 2008
1.10.2008
24.5.1999
3
Parčík u Lobkowiczké hrobky
1.11.1999
parčík
4
Zámecký park v Křimicích
7.9.2000
park
5
Dolov
6.11.2001
sad
hřbitov
Městský obvod Plzeň 6 Litice
Datum registrace
Prostředí
1
Litický hřbitov
14.11.2000
hřbitov
2
Hrad v Liticích
23.5.2001
Městský obvod Plzeň 7 Radčice
Datum registrace
Prostředí
1
Radčický hřbitov
24.5.1999
hřbitov
2
Starý úvoz
15.1.2001
mez
3
Radčická cihelna
16.1.2001
zeleň v zemědělské krajině
4
Terasy nad Radčicemi
16.1.2001
meze
Městský obvod Plzeň 8 Černice
Datum registrace
Prostředí
1
Mokřad v Hačkách
9.12.1998
mokřad
2
Černický hřbitov
14.4.1999
hřbitov
3
Koridor na Dolejším Černicku
24.1.2001
mez
4
Alej ke Kačí louži
26.1.2001
alej
5
Stráň u Černického mlýna
14.2.2001
6
Terasy u Černického hřbitova
20.2.2001
Městský obvod Plzeň 9
Datum registrace
Prostředí
Zámecký park v Malesicích
25.2.2004
park
Městský obvod Plzeň 10 Lhota
Datum registrace
Prostředí
Remíz ve Lhotě
14.10.1996
remíz
1
1
27
III. Role státní správy a samosprávy v oblasti ochrany
přírody
M. Durasová, P. Vlach
Krajina na území naší republiky byla lidskou činností v průběhu staletí výrazně změněna, na mnoha
místech i značně poškozena (např. těžbou surovin, průmyslovou a zemědělskou činností, atd.).
V současnosti existují zákony na ochranu životního prostředí, které platí všeobecně. Kromě toho se
zvýšená ochrana a péče věnuje ekologicky cenným lokalitám, relativně málo poškozeným lidskou
činností.
3.1 Historie ochrany přírody u nás
První opatření a nařízení směřující k ochraně přírodních hodnot byla motivována snahou o ochranu
majetku a výsadních práv lovu zvěře. V oborách, které byly zřizovány již od 13. století bohatými
šlechtici, byl silně omezený režim vstupu a hospodaření, v některých případech (např. okolí Netolic)
byly dokonce vystěhovány při zakládání obory celé vesnice. Zvěř chovaná v oborách potřebovala
přirozené prostředí s vysokou biodiverzitou, a tak díky oborám zůstaly zachované velké relativně
neporušené části přírody až do pozdního novověku (např. Křivoklátsko).
Prvním přírodním zdrojem, který se stal v Evropě ve významnější míře deficitním, bylo dřevo. Jeho
nedostatek, zejména v 16. století, si postupně vynutil vznik primitivního lesního hospodářství, které
dbalo o řízenou těžbu, ale i obnovu lesů. V tomto směru u nás výrazný pokrok znamenaly tereziánské
lesní řády z roku 1754.
Počátky uvědomělého hnutí na ochranu přírody se objevují teprve v polovině 19. století jako reakce
na bouřlivý rozvoj průmyslu a dopravy se všemi negativními důsledky pro životní prostředí. První
chráněná území (přírodní rezervace) byla zřizována z iniciativy soukromých osob na jejich pozemcích,
např. první chráněné území v českých zemích bylo vyhlášeno v roce 1838 majitelem novohradského
panství (hrabě Jiří Augustin Langueval-Buquoy), když na části svých pozemků nařídil zachovat určité
části lesních porostů pralesovitého charakteru bez zásahu (Žofínský prales).
Po roce 1900 přebíral postupně garanci nad ochranou přírody stát. Ten pokračoval ve vyhlašování
dalších rezervací i větších chráněných území.
V předválečném období nebyla u nás ochrana přírody nijak právně kodifikována a patronaci nad ní
převzali vyškolení odborníci, tzv. konzervátoři, jejichž prací bylo vyhledávat cenná území (na základě
vlastní zkušenosti nebo existujících biologických průzkumů) a vyhlašovat je jako rezervace.
Po 1. světové válce nastalo určité zlepšení i ve státní správě ochrany přírody – řadu nových rezervací
se podařilo vyhlásit formou dohody s vlastníky. Tady již tedy měla státní správa určitý vliv.
V 50. letech se začíná objevovat snaha o ochranu velkých krajinných celků. V roce 1956 byl přijat
zákon o státní ochraně přírody, který konečně dal zákonný rámec pro rozvíjení její ochrany. V 60. a
70. letech chráněných území rychle přibývalo. (Zatím poslední významnější nárůst počtu i rozlohy
malo- i velkoplošných chráněných území přišel na začátku 90. let.)
28
Do roku 1989 byla státní ochrana přírody zajišťována krajskými středisky památkové péče a ochrany
přírody při krajských národních výborech a funkčně nenavazujícím Státním ústavem ochrany přírody.
Tyto odborné instituce měly poradně-odbornou funkci pro orgány státní správy.
Na počátku devadesátých let došlo ke vzniku jednoho Českého ústavu ochrany přírody.
Při přijetí zákona o ochraně přírody a krajiny (114/92 Sb.) se úředníkům MŽP nepodařilo prosadit
zastřešující organizaci pro správy chráněných krajinných oblastí i národních parků. MŽP však tuto
myšlenku neopustilo a v polovině devadesátých let se mu podařilo zřídit centrální Správu chráněných
krajinných oblastí ČR. Původně tedy mělo jít o jakýsi orgán centrálně zastřešující existující CHKO. Od
té doby existovaly Agentura ochrany přírody a krajiny a Správa CHKO ČR resp. Správa ochrany přírody
vedle sebe až do roku 2006. Další krok tohoto centralizačního procesu se podařilo uskutečnit v roce
2006. Prvního ledna 2006 vešlo v platnost opatření Ministerstva životního prostředí ČR o změně
zřizovací listiny Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), kterým se převádí veškerá práva a
povinnosti Správy ochrany přírody (SOP) na AOPK ČR. Sloučení obou organizací mělo podle
zdůvodnění přinést „zefektivnění práce, zkvalitnění metodického vedení pracovníků a zlepšení
spolupráce v regionech“. Po sloučení organizací došlo k vyčlenění nové příspěvkové organizace
Správa jeskyní. Je patrná úporná snaha MŽP přidělit instituci legislativně nějakou činnost. To se daří
se střídavými úspěchy. AOPK (díky nevůli zákonodárců) tak stále pouze prostřednictvím správ CHKO
zajišťuje výkon speciální státní správy v ochraně přírody a krajiny podle zákona o ochraně přírody a
krajiny. Ministerstvo životního prostředí se dlouhodobě (naposledy v roce 2009 při novelizaci zákona
114/92 Sb.) snaží dosáhnout, aby AOPK získala postavení správního úřadu. Tento záměr se opět
nepodařilo naplnit, protože návrh na zřízení Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky jako
správního úřadu Senát odmítl.
3.2 Státní správa v ochraně přírody
Úřadem se v českém právu rozumí zpravidla správní úřad - úřad státní správy. V teorii však může být
obsah tohoto pojmu širší a zahrnovat i další orgány veřejné moci, jako např. policii nebo i soudy.
Veřejná správa v pojetí demokratického státu obsahuje kromě státní správy i různé formy
samosprávy.
3.3 Principy státní správy ochrany životního prostředí v ČR
Ochrana životního prostředí je ustanovena v Ústavě České republiky (čl. 7: „stát dbá o šetrné
využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“), Listině základních práv a svobod a celé
řadě zákonů. Základním, do jisté míry zastřešujícím zákonem pro oblast životního prostředí je zákon
17/1992 Sb. o životním prostředí, který uvádí řadu všeobecných principů a zásad ochrany. Tento
zákon rozpracovávají složkové zákony (o odpadech, ochraně ovzduší, ochraně zemědělského půdního
fondu, horní zákon) a speciální zákony (např. zákon o právu na informace o životním prostředí nebo
zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Pro téma ochrany přírody platí zákon o ochraně
přírody a krajiny (č. 114/92 Sb.).
29
Jedním z hlavních úkolů státní správy při ochraně přírody je garantovat ochranu cenných a
významných přírodních hodnot v území; pro tento účel má i odpovídající rozhodovací pravomoc v
chráněných územích vyhlášených zákonem, nařízením vlády nebo vyhláškou dle zákona. Ale takto
chráněná není celá krajina, pouze její malá část. Ta by bez rozumné ochrany okolní nechráněné
přírody také časem zanikla. Zde má státní správa povinnost se vyjadřovat ke všem záměrům závažně
zasahujícím do přírody i krajiny (např. spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení,
v procesu tvorby lesních hospodářských plánů apod.), není však ručitelem a nemá rozhodovací
pravomoc.
Hlavní oblasti, kterými se státní správa ochrany přírody zabývá:











vytváření a ochrana územního systému ekologické stability;
ochrana významných krajinných prvků;
obecná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin;
zvláštní ochrana druhů živočichů a rostlin, které jsou vzácné nebo ohrožené;
ochrana geomorfologických a geologických jevů;
ochrana dřevin rostoucích mimo les, ochrana památných stromů;
zřizování a ochrana zvláště chráněných území;
spoluúčast v procesu územního plánování, stavebního řízení, vytváření lesních
hospodářských plánů, provádění pozemkových úprav;
ochrana krajinného rázu;
obnova a vytváření nových přírodě blízkých ekosystémů v narušené krajině;
dozor nad dodržováním zákona, ukládání sankcí a nápravných opatření.
3.4 Zákony na ochranu přírody podrobněji
V roce 1956 byl schválen první zákon na ochranu přírody, 40/1956 Sb. Zákon byl velice stručný a
místy spíš deklarativní. Perzekvoval spíše prosté občany než velké podniky, což bylo dáno tím, že
omezování průmyslu a zemědělství nebylo v zájmu tehdejšího režimu (dokonce se otevřeně mluvilo o
boji s přírodou).
Zákon definoval kategorie chráněných území (územní ochrana):
•
•
•
•
•
•
národní park - platí dodnes
chráněná krajinná oblast - platí dodnes
státní přírodní rezervace - tato kategorie již neexistuje
chráněný přírodní výtvor - tato kategorie již neexistuje
chráněný park a zahrada - tato kategorie již neexistuje
chráněná studijní plocha - tato kategorie již neexistuje
Dále zákon obsahoval seznam chráněných druhů rostlin a živočichů (u nichž bylo zakázáno rušení, lov,
sběr, narušování jejich prostředí) - druhová ochrana. Zvláštní kategorií byly částečně chráněné druhy
rostlin, což byly takové druhy, u nichž bylo možné sbírat nadzemní části, např. bledule jarní
(Leucojum vernum) nebo prvosenka jarní (Primula veris).
30
Současná ochrana přírody v Česku se řídí zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění
pozdějších předpisů. Zákon doplňuje prováděcí vyhláška 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb.
Tento zákon zcela nahrazuje původní zákon 40/1956 Sb.
Ochranou přírody a krajiny se podle tohoto zákona rozumí péče o volně žijící živočichy, planě rostoucí
rostliny a jejich společenstva, o nerosty, paleontologické nálezy, geologické celky, ekologické systémy
a péče o vzhled a přístupnost krajiny.
Zákon rozlišuje obecnou a zvláštní ochranu přírody. Obecná ochrana přírody je ochranou všech druhů
rostlin včetně hub a živočichů před vyhubením (včetně snížení jejich genetické variability, vymizení
dílčích populací, nebo zničení jejich ekosystému). Zvláštní ochrana přírody je dále rozlišena na územní
a druhovou ochranu, nově se však objevuje jejich provázání, které souvisí také s implementací
soustavy NATURA 2000.
Nástroje obecné ochrany přírody:
•
přírodní park - zcela odlišná kategorie než národní park, jedná se o velké území vyhlášené k
ochraně krajinného rázu
•
významný krajinný prvek - menší území k ochraně krajinného rázu
•
územní systém ekologické stability - síť míst s vyšším stupněm ekologické stability
•
památný strom - ochrana jednoho stromu, aleje, stromořadí
Kategorie druhové ochrany (zvláště chráněné druhy):
•
kriticky ohrožený druh
•
silně ohrožený druh
•
ohrožený druh
Kategorie územní ochrany (zvláště chráněná území v Česku):
•
národní park - 4 ks
•
chráněná krajinná oblast - od 1. srpna 2005 - 25 ks
•
národní přírodní rezervace - 110 ks
•
národní přírodní památka - 102 ks
•
přírodní rezervace - cca 750 ks
•
přírodní památka - cca 1180 ks
•
přechodně chráněná plocha - vyhlašováno dočasně
Všechna území musí mít schválený plán péče. Ten se schvaluje na deset let, popř. u větších
chráněných území s výhledem na další období.
Zákon také definuje pravomoci orgánů ochrany přírody a také možnost nevládních organizací
vstoupit do správního řízení, mohou-li v tomto řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.
Ze zákona o ochraně přírody a krajiny jsou možné výjimky z jednotlivých ustanovení zákona. Tyto
výjimky (z přesně uvedených paragrafů zákona) může, za předpokladu, že „jiný veřejný zájem výrazně
převažuje nad zájmem ochrany přírody“, povolit orgán ochrany přírody.
31
(Toto ustanovení zákona se často stává příčinou názorových střetů mezi soukromými subjekty či
jinými orgány státní správy a územní samosprávy na jedné straně a příslušným orgánem ochrany
přírody a částí veřejnosti na straně druhé. Jak zjistit, nakolik jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad
veřejným zájmem ochrany přírody, je velký problém).
Provádění zákona je svěřeno orgánům ochrany přírody, kterými jsou:








ministerstvo životního prostředí (MŽP)
krajské úřady (KÚ)
obecní úřady obcí s rozšířenou působností (tzv. obec III. stupně)
pověřené obecní úřady (tzv. obec II. stupně)
obecní úřady (OÚ)
správy národních parků a chráněných krajinných oblastí
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Česká inspekce životního prostředí
Obecnou ochranou přírody se zabývají především příslušné odbory krajských (původně též referáty
okresních) úřadů, určité kompetence mají i obecní a městské úřady při výkonu přenesené
působnosti.
Odbory životního prostředí vykonávají státní správu jako:












Orgán odpadového hospodářství
Orgán státní správy lesů
Orgán státní správy myslivosti
Orgán státní správy rybářství
Orgán státní správy ve věcech rostlinolékařské péče
Orgán státní správy ve věcech veterinární péče
Orgán ochrany ovzduší
Orgán ochrany přírody
Orgán ochrany zemědělského půdního fondu
Orgán ochrany zvířat
Povodňový orgán
Vodoprávní úřad
Intenzivnějším stupněm ochrany s přísnějšími ochrannými podmínkami je zvláštní ochrana (druhová
a územní). Zvláštní druhovou ochranou garantuje Ministerstvo životního prostředí ČR, které vyhlašuje
seznamy zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.
Co se týká zvláštní územní ochrany, pak v územích vyhlášených jako národní parky a chráněné
krajinné oblasti vykonávají statní správu podle příslušných zákonů Správy národních parků a Správa
chráněných krajinných oblastí (CHKO). Všech 25 správ CHKO sdružuje zastřešující organizace Státní
ochrana přírody, která se kromě CHKO stará ještě o lokality, popř. druhy chráněné v rámci soustavy
Natura 2000. Do roku 2004 se tato organizace jmenovala Správa chráněných krajinných oblastí.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) je orgán, který nemá rozhodovací pravomoci, ale
sdružuje řadu odborníků. Tento orgán má na starosti získávání odborných podkladů pro rozhodování
32
orgánů ochrany přírody při ochraně jednotlivých území a chráněných druhů, včetně zhotovování
plánů péče, vedení ústředního seznamu ochrany přírody , správu fondu pozemků ve zvláště
chráněných územích a přípravu plánů péče o zvláště chráněná území.
Zákon ve svém paragrafu 70 umožňuje účast ve správním řízení, které se dotýká zájmů ochrany
přírody a krajiny, různým nevládním neziskovým organizacím (ponejvíce jde o občanská sdružení).
Občanská sdružení musí splnit jen dvě podmínky: mít jako hlavní cíl své činnosti ochranu přírody a
krajiny a včas a řádně se do řízení přihlásit. Úřady jsou přitom na požádání povinny poskytovat těmto
sdružením informace o zahajovaných správních řízeních.
Tento paragraf umožňuje v zásadě libovolné veřejnosti vstupovat do správních řízení a zohledňovat
zde otázky ochrany přírody.
3.5 Aplikace soustavy Natura 2000 v Česku
V roce 2004 byla přijata rozsáhlá novela zákona 114 (jako zákon 218/2004), která zavádí do legislativy
České republiky ochranu v rámci soustavy Natura 2000. Zároveň byly vyhlášeny některé ptačí oblasti
(celkem by jich mělo být 41, ale část z nich je dosud předmětem diskuse s vlastníky a samosprávou).
Návrh 890 území zvláštní ochrany (tzv. Special Area of Conservation) byl poslán k posouzení do
Bruselu jako tzv. národní seznam lokalit. Ochranné kompetence nad těmito typy území by měla
převzít nově vzniklá instituce Státní ochrana přírody a jejím prostřednictvím správy chráněných
krajinných oblastí. Působnost správ se tak rozšiřuje na vybraná území i mimo CHKO.
3.6 Ministerstvo životního prostředí
MŽP je nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v České republice, koordinuje ve
věcech životního prostředí postup všech ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy
České republiky.
Přehled ministrů životního prostředí ČR:
1. 1. 1990 – 24. 1. 1991 Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc. (OF, pozd.ODS)
20. 2. 1991 – 2. 7. 1992 Ing. Ivan Dejmal (ODA)
2. 7. 1992 – 4. 7. 1996 Ing. František Benda, CSc. (KDS, pozd. ODS)
4. 7. 1996 – 20. 2. 1998 Ing. Jiří Skalický (ODA)
27. 2. - 22. 7. 1998 RNDr. Martin Bursík (KDU-ČSL)
22. 7. 1998 – 17. 7. 2002 RNDr. Miloš Kužvart (ČSSD)
17. 7. 2002 – 4. 9. 2006 RNDr. Libor Ambrozek (KDU-ČSL)
4. 9. 2006 - 9.1. 2007 Ing. Petr Jan Kalaš (nestraník)
9.1. 2007 - 8.5. 2009 RNDr. Martin Bursík (SZ)
8.5. 2009 - 30.11. 2009 doc. RNDr. Ladislav Miko, PhD. (nestraník)
30.11. 2009 - 19.3. 2010 JUDr. Jan Dusík, M.Sc. (nestraník)
22.3. 2010 - 15.4. 2010 Ing. Jakub Šebesta, (nestraník)
15.4. 2010 - 13.7. 2010 Ing. Rut Bízková, (nestraník)
13.7.2010 - 15.12.2010 Mgr. Pavel Drobil (ODS)
17.1.2011 - Mgr. Tomáš Chalupa (ODS)
33
Ministerstvo životního prostředí bylo zřízeno 19. prosince 1989 zákonem ČNR č. 173/1989 Sb. k 1.
lednu 1990 jako ústřední orgán státní správy a orgán vrchního dozoru ve věcech životního prostředí,
předtím byla péče o oblast životního prostředí rozdělena mezi ministerstvo kultury, ministerstvo
vnitra a ministerstvo lesního a vodního hospodářství (v rámci České socialistické republiky).
Ministerstvo vnitra před sametovou revolucí neslo krátce název MVŽP – ministerstvo vnitra a
životního prostředí. Prvním samostatným ministrem životního prostředí byl Bedřich Moldan.
Kromě toho od roku 1990 do konce října roku 1992 existoval Federální výbor pro životní prostředí
(FVŽP), který zanikl v souvislosti s rozpadem federace; prvním ministrem - předsedou FVŽP byl Josef
Vavroušek.
Od začátku roku 1993 existuje MŽP již jako centrální orgán samostatné České republiky.
V červnu 2010 se v rámci jednání o složení středopravicové vlády jednalo o zrušení ministerstva a
spojení jeho agendy s jinými úřady. Zatímco senátor Bedřich Moldan vyjednávající za TOP 09 hájil
samostatnost ministerstva, vyjednávač Občanské demokratické strany Jiří Papež prosazoval spojení
ministerstev životního prostředí, místního rozvoje a zemědělství. Věci veřejné navrhovaly spojení
agendy ministerstev životního prostředí a zemědělství.
Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy pro následující oblasti:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
ochrana přirozené akumulace vod, ochrana vodních zdrojů a ochrana jakosti podzemních a
povrchových vod;
ochrana ovzduší;
ochrana přírody a krajiny;
ochrana zemědělského půdního fondu;
výkon státní geologické služby;
ochrana horninového prostředí, včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod;
geologické práce a pro ekologický dohled nad těžbou;
odpadové hospodářství;
posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí (EIA), včetně těch, které
přesahují hranice státu.
Je také ústředním orgánem státní správy pro myslivost, rybářství a lesní hospodářství v národních
parcích a ústředním orgánem státní správy pro státní ekologickou politiku.
3.7 Rezortní organizace
Pro své potřeby ministerstvo zřizuje celou řadu rezortních organizací:
•
•
•
•
•
•
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK)
Česká informační agentura životního prostředí (CENIA)
Česká geologická služba
Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)
Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ)
Správa jeskyní České republiky
34
•
•
•
•
•
•
•
•
Správa Krkonošského národního parku
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava
Národní park České Švýcarsko
Správa Národního parku Podyjí
Státní fond životního prostředí ČR (SFŽP)
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka (VÚV)
Výzkumný ústav bezpečnosti práce (VÚBP)
3.8 Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
AOPK ČR je specializovaná instituce českého státu, která zajišťuje odbornou i praktickou péči o naši
přírodu, zejména chráněné krajinné oblasti, maloplošná chráněná území a ptačí oblasti.
Struktura a činnost:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Zajišťuje výkon státní správy na území chráněných krajinných oblastí, národních přírodních
rezervací a národních přírodních památek.
Zpracovává plány péče o svěřená chráněná území a zajišťuje jejich realizaci.
Spravuje pozemky určené pro ochranu přírody (plocha 11,7 tisic hektarů).
Administruje finanční nástroje zaměřené na obnovu a údržbu krajiny.
Zpracovává dokumentaci územního systému ekologické stability krajiny nadregionálního
významu na celém území ČR.
Posuzuje a vyplácí újmy vlastníkům či nájemcům za ztížení zemědělského nebo lesnického
hospodaření.
Připravuje záchranné programy ohrožených druhů a zajišťuje jejich koordinaci a realizaci.
Odpovídá za přípravu a vymezení soustavy Natura 2000 v ČR.
Dokumentuje stav přírody a krajiny, vede Informační systém ochrany přírody.
Zajišťuje odbornou podporu veřejné správě.
Působí jako tuzemský vědecký orgán Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy
volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) a znalecký ústav.
Věnuje se práci s veřejností a vydává časopis Ochrana přírody (od roku 1946).
Poskytuje odbornou a expertní podporu MŽP v mezinárodních agendách včetně zastupování
státu před Evropskou komisí.
AOPK ČR vykonává státní správu na území chráněných krajinných oblastí, národních přírodních
rezervací a národních přírodních památek, přírodních rezervací a památek přímo v CHKO. AOPK ČR
je nejen spravuje, ale také o ně pečuje – hodnotí jejich stav, zajišťuje management a přípravu plánů
péče.
Aktivně se podílí na péči o krajinu – jak administrací financí, které na ni přispívají, tak přímo v praxi.
Zejména prostřednictvím Programu péče o krajinu a programu Podpora obnovy přirozených funkcí
krajiny podporuje zejména výsadbu rozptýlené zeleně v krajině, protierozní opatření, revitalizaci
toků, obnovu mokřadů, péči o cenné nelesní lokality, zlepšování druhové a prostorové skladby lesa či
vhodné zpřístupňování přírodních lokalit návštěvníkům.
35
Připravuje záchranné programy ohrožených druhů rostlin a živočichů. V roce 2011 běží deset
programů – pro matiznu bahenní, rdest dlouholistý, hvozdík písečný český, hořec jarní, hořeček
mnohotvarý český, perlorodku říční, hnědáska osikového, sysla obecného, užovku stromovou, vydru
říční.
Je tuzemským odborným garantem evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Tu v České
republice tvoří 41 ptačích oblastí a 1087 evropsky významných lokalit. AOPK ČR zajišťuje evidenci a
sledování jejich stavu, na expertní úrovni zastupuje stát u Evropské komise.
V roce 2010 vydala více než 12000 závazných stanovisek a rozhodnutí. Poskytuje odbornou a
informační podporu orgánům veřejné správy. Vede Informační systém ochrany přírody a krajiny, v
nálezové databázi, která soustřeďuje informace o výskytu rostlin a živočichů, je více než 6,7 milionu
údajů.
Věnuje se i práci s veřejností. Pořádá akce, zaměřené zejména na poznávání. Vydává časopis Ochrana
přírody, sborník Příroda a řadu dalších publikací pro odbornou i širokou veřejnost.
Jde o člena řady mezinárodních uskupení - Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN), Federace
Europarc, Planta Europa, European Network of Heads of Nature Conservation Agencies (ENCA). Je
partnerem prestižního odborného Evropského tematického střediska biologické rozmanitosti
(ETC/BD), které je hlavní expertní institucí EEA/EK.
Má ústředí se sídlem v Praze a 30 regionálních pracovišť (24 správ CHKO a 6 středisek AOPK ČR).
3.9 Česká inspekce životního prostředí
Je specializovaným kontrolním správním úřadem (orgánem státní právy). Dohlíží na dodržování
právních předpisů orgány státní správy (vyjma centrálních) i právnickými a fyzickými osobami. Je
podřízena Ministerstvu životního prostředí – to je vůči ní nadřízeným orgánem ve správním řízení. Má
pravomoci i v ochraně lesa.
3.10 Stráž ochrany přírody
Posláním stráže je strážní, kontrolní, informační, výchovná a odborná činnost ve svěřeném území.
Stráž je zřizována na území CHKO České středohoří Správou CHKO České středohoří. Stráž ochrany
přírody tvoří strážci a zpravodajové. Strážce přírody je fyzická osoba pověřená výkonem státní správy,
jejímž úkolem je zejména dohled nad dodržováním právních předpisů v oblasti ochrany přírody a
krajiny; zpravodaj provádí především sledování stavu přírodního prostředí. Strážce má postavení
veřejného činitele.
Stráž obvykle nosí na levém rukávu znak chráněného území a nad ním nášivku s nápisem STRÁŽCE.
Prokazuje se kovovým oválným odznakem s nápisem: Ochrana přírody a krajiny České republiky a
služebním průkazem.
36
3.11 Ochrana přírody v České republice
Na území ČR se nacházejí zvláště chráněná území o celkové rozloze 11 924,4 km2 (1999), což
představuje 15,1 % území. Podle velikosti se dělí na:
•
velkoplošná – národní parky (4, celková rozloha 1182,3 km2) a chráněné krajinné oblasti (25,
celková rozloha 10 806,4 km2). Slouží k ochraně krajiny málo narušené zásahy člověka, se
zachovalými zbytky původní přírodní krajiny;
•
maloplošná - 1971 chráněných území o celkové rozloze 886,7 km2 ve 4 kategoriích: národní
přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní rezervace a přírodní památka. Slouží k
ochraně zvláště cenných lokalit a mohou být zřizována i v rámci velkoplošných chráněných území.
Kromě zvláště chráněných území se vyhlašují také přírodní parky a památné stromy, které vytvářejí
významné krajinné prvky. Chráněné jsou i vzácné druhy rostlin a živočichů, které se dělí do 3
kategorií: druhy ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené.
3.12 Vyhodnocení vlivů na životní prostředí
Vyhodnocení vlivů na životní
představu o výsledném vlivu
životního prostředí a podpořit
němu odvolat) a jeho výstup
akceptován).
prostředí (EIA) je proces (respektive studie), jehož cílem je získat
velkých staveb na životní prostředí. Tak lze předcházet poškození
ochranu přírody. Proces nepodléhá správnímu řádu (a nelze se proti
má pouze doporučující charakter (byť je většinou správními úřady
3.13 Odkazy
•
Ministerstvo životního prostředí
Ústřední orgán státní správy pro ochranu přírodního prostředí, zemědělského půdního fondu, pro
dohled nad těžbou surovin, pro odpadové hospodářství a posuzování vlivů činností na životní
prostředí.
www.mzp.cz/
•
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Oficiální stránky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
www.nature.cz
•
CENIA - česká informační agentura životního prostředí
Oficiální stránky organizace CENIA
www.cenia.cz/__C12571B20041F1F4.nsf/index.html
•
Česká inspekce životního prostředí
Oficiální stránky České inspekce životního prostředí
www.cizp.cz/
•
Místní Agenda 21
37
Místní Agenda 21 (MA21) je programem konkrétních obcí, měst, regionů, který zavádí principy trvale
udržitelného rozvoje do praxe při zohledňování místních problémů. Je tvořen za účasti a ve
spolupráci s občany a organizacemi a jeho cílem je zajištění dlouhodobě vysoké kvality života a
životního prostředí na daném místě.
http://ma21.cenia.cz/
•
Portál veřejné správy
Portál poskytující informace týkající se veřejné správy ČR.
http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/_s.155/708/place
•
Rada vlády pro udržitelný rozvoj
Tento webový portál je součástí činnosti Výboru pro komunikaci Rady vlády pro udržitelný rozvoj.
Obsahuje praktické informace k uplatňování udržitelného rozvoje na místní, regionální, národní i
mezinárodní úrovni. Provozuje Národní síť Zdravých měst ČR.
http://mzp.cz/cz/rada_vlady_pro_udrzitelny_rozvoj
•
Státní fond životního prostředí České republiky
Realizační orgán Fondu soudržnosti v sektoru životní prostředí.
https://www.sfzp.cz/
•
Správa Krkonošského národního parku Vrchlabí
Ochrana přírody, zabezpečení strážní, kontrolní a informační služby. Provádění sanačních a
údržbářských prací a kulturně-výchovnou činnost.
www.krnap.cz/
•
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava
Ochrana přírody a krajiny, zemědělského půdního fondu, myslivosti a rybářství. Správa státního
majetku. Péče o lesy, porosty a vodní toky.
https://lesis.npsumava.cz/
•
Správa Národního parku České Švýcarsko
Péče o národní park, zajišťování environmentální výchovy a osvěty.
www.npcs.cz/
•
Správa Národního parku Podyjí
Zajišťování ochrany přírody a krajiny na území Národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma.
www.nppodyji.cz/
38
IV.
Role neziskových organizací v oblasti ochrany přírody
M. Durasová, P. Vlach
Nevládní neziskové organizace můžeme charakterizovat jako organizace, které jsou svou činností
prospěšné veřejnosti. Tato sdružení nejsou státem zřizována ani na něm nejsou závislá, přesto jsou
jeho důležitým spolupracovníkem a mají ve společnosti významnou roli.
Většinou se jedná o skupinu občanů, které spojují jejich společné cíle a vůle jejich splněním pomoci
naší společnosti, aniž by si kladli nějaký nárok na vlastní zisk. Právě v tom se nejvíce liší od klasických
podniků: zatímco jiné firmy jsou zakládány podnikatelem za účelem vlastního zisku, v neziskových
organizacích by měly být veškeré příjmy věnovány zpět do jejich provozu a rozšířit tak možnosti
sdružení.
Hlavní motivací zde tedy nejsou peníze, ale pomoc druhým – a právě to je hlavní význam práce členů
neziskových organizací. Do této skupiny můžeme zařadit např. občanská sdružení včetně odborů,
politické strany a politická hnutí, církve a náboženské společnosti, nadace a nadační fondy, veřejné
vysoké školy a jiné subjekty, které nevznikly za účelem podnikání.
V práci neziskových organizací hrají velkou roli také dobrovolníci. Tím se dnes může stát, kdokoli,
protože „každý z nás umí něco, co může poskytnout druhým”, jak je řečeno ve výstižné definici
dobrovolníka organizace Hestia. V roli takových pomocníků můžeme často vídat důchodce nebo
studenty hledající praxi. „Neziskovkám” však můžeme pomoci i jinak – a to darováním (bezúplatný
převod majetku), sponzorováním (nabídka propagace či reklamy), nebo příspěvky do veřejných
sbírek.
Činnost neziskových organizací zasahuje do celé řady oblastí společenského života:
Dobročinnost a dobrovolnictví
•
dobrovolnická centra
•
nadace a nadační fondy
•
servisní a informační centra
Kultura, umění a komunikace
•
botanické a zoologické zahrady
•
divadlo
•
folklór
Krizová a humanitární pomoc
•
hasičské sbory
•
horská služba
•
zahraniční humanitární pomoc
Náboženství a religionistika
•
duchovní hnutí
•
kláštery
•
náboženské společnosti
Právo a obhajoba zájmů
39
•
gender
•
lidská práva
•
menšiny
Rozvoj
•
agentury regionálního rozvoje
•
informační a turistická centra
•
komunitní rozvoj
Sport a volný čas
•
dětské a mládežnické spolky
•
chovatelství a včelařství
•
letní tábory
Sociální služby a zdraví
•
alkoholismus
•
azylové domy
•
bezdomovectví
Výchova, vzdělávání a výzkum
•
akademické obce a spolky
•
alternativní vzdělávací centra
•
gymnázia a střední školy
Životní prostředí
•
•
•
ekologická výchova
ekologické poradny
energetika
4.1 Cíle a práce ekologických organizací
Úkolem ekologických organizací je prosazovat, uskutečňovat a hájit veřejný zájem na zdravém
životním prostředí pro každého občana a na ochraně přírody. Usilují například o legislativní změny,
které povedou k ochraně přírody před znečištěním nebo o snižování množství odpadu. Dále pečují o
některé z nejvzácnějších částí české přírody. Budují a provozují naučné stezky a zajišťují ekologickou
výchovu a vzdělávání.
4.2 Právní rámec
Aby tyto organizace dělaly svou práci dobře, je nutná jejich nezávislost, nestrannost a kvalitní práce s
důrazem na přesnost, správnost a důvěryhodnost. Všechny ekologické organizace podepsaly zvláštní
úmluvu, tzv. etický kodex, kterým se zavazují k plnění těchto standardů.
Legislativa nevládních neziskových organizací je založena na spolupráci a komunikaci
environmentálních organizací při tvorbě a prosazování politiky životního prostředí. Jejím cílem je
úspěšné prosazování připomínek členských organizací a spolupráce veřejnosti na připravovaných
zákonech v duchu Aarhurské úmluvy. Tato úmluva je přelomovým dokumentem pro životní prostředí
40
a demokracii. Pojednává o přístupu k informacím a účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k
právní ochraně a demokracii. Aarhurská úmluva byla připravena v 90. letech na půdě Evropské
hospodářské komise OSN a do roku 2000 se k ní podpisem přihlásilo přes 40 zemí z Evropy a Střední
Asie. Česká republika k této úmluvě přistoupila v roce 2004.
4.3 Financování nevládních neziskových organizací
Z ekonomického hlediska jsou nevládní neziskové organizace absolutně nezávislé na příspěvcích od
států a různých národních seskupení. Snaží se tím distancovat od politických skupin, možné
manipulace z jejich strany a zachovat si svou neutralitu. Spoléhají se proto pouze na příspěvky
dobrovolníků. Hlavním měřítkem těchto organizací nemá být zisk peněz jako u komerčních firem, ale
snaha naplňovat konkrétní poslání organizace a řešit problémy společnosti. Finance získávají na svou
činnost jednak interně (členské příspěvky, prodej vlastních produktů) nebo externě (veřejné sbírky,
dary jednotlivců a firem, granty). Často mají problémy se zajištěním dostatečných zdrojů na svou
činnost a menší skupiny mohou řešit i existenční problémy.
4.4 Postavení nevládních neziskových organizací ve společnosti
Dobrovolníci z řad neziskových organizací podporující životní prostředí neměli nikdy vzhledem ke
společnosti příliš příznivou situaci. Naráželi převážně na nepochopení z řad obyvatelstva, které se o
tyto problémy nezajímalo. Lidé neměli důvod nic měnit, měli dost všech surovin potřebných pro
pohodlný život. Navíc si uvědomovali, že by každá změna znamenala snížení osobních nároků na
pohodlí popř. nějakou aktivitu. Právě z těchto důvodů se v minulých letech většina lidí od těch
zelených distancovala a s přibývajícími lety mezi nimi tato propast narůstala. V dnešní době už je
situace příznivější.
4.5 Evidence nestátních neziskových organizací
Evidence nestátních neziskových organizací je veřejně přístupnou databází, která přehledně sdružuje
informace o nestátních neziskových organizacích (NNO) působících v České republice. Evidence NNO
vznikla v roce 2006 pod záštitou Ministerstva informatiky ČR, v současnosti je provozována
Ministerstvem vnitra ČR. Správnost informací zveřejněných v Evidenci NNO je ověřována při evidenci
organizace a při dalších významných změnách jejích údajů. Za správnost a úplnost zveřejněných
informací odpovídají jednotlivé NNO.
4.6 Přehled českých nestátních a neziskových organizací, které působí
převážně v sektoru ekologické výchovy a ochrany životního prostředí
Arnika
Arnika se zabývá ochranou mokřadů a vodních toků, omezováním znečištění životního prostředí
toxickými látkami a odpady a podporou účasti veřejnosti v rozhodování o životním prostředí.
Významnou roli v naší činnosti hraje spolupráce s dalšími nevládními organizacemi na úrovni České
republiky, i na mezinárodní úrovni.
41
Calla - Sdružení pro záchranu prostředí
Posláním sdružení Calla je nabízet pomocnou ruku lidem k ochraně prostředí pro život, vlastními
silami přispívat k zachování cenných ekosystémů v jižních Čechách a propagací i vlastním příkladem
podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Sdružení vzniklo v roce 1991 a svůj název nese
podle chráněné rostliny - Ďáblíku bahenním (Calla palustris).
Centrum pro dopravu a energetiku
Centrum pro dopravu a energetiku (CDE) je nevládní nezisková organizace, jež vznikla na jaře roku
2000 přejmenováním bývalého Programu energetických úspor. Ten založila v roce 1995 Nadace
Sluníčko, od roku 1998 fungoval samostatně. Posláním CDE je vybudování širší platformy skupin i
jednotlivců, kteří mají zájem pracovat společně směrem k udržitelné dopravě a energetice.
Centrum pro komunitní práci
Cílem Centra pro komunitní práci (CpKP) je podpora účasti veřejnosti na rozvoji komunit. Jeho
činnost spočívá zejména v realizaci modelových projektů na zapojování veřejnosti do rozvoje měst a
obcí, do plánování a rozhodování na místní a regionální úrovni.
CZ Biom - České sdružení pro biomasu
CZ Biom je nevládní nezisková a profesní organizace, která byla založena v roce 1994 s cílem
podporovat rozvoj využívání biomasy jako obnovitelné suroviny, rozvoj fytoenergetiky,
kompostárenství a využití bioplynu a ostatních biopaliv v České republice. Činnost asociace probíhá v
5 odborných sekcích, které detailně rozpracovávají jednotlivá témata. Jedná se o sekce
Fytoenergetika, Bioplyn, Kapalná biopaliva, Výrobci dřevní biomasy a Kompostárenství.
Česká společnost ornitologická
Česká společnost ornitologická je dobrovolné zájmové sdružení profesionálních pracovníků i amatérů
zabývajících se výzkumem a ochranou ptáků, zájemců o pozorování ptáků a milovníků přírody.
Český svaz ochránců přírody
Český svaz ochránců přírody (ČSOP) je občanské sdružení, jehož členy spojuje aktivní zájem o ochranu
přírody a životního prostředí. Jeho posláním je ochrana a obnova přírody, krajiny a životního
prostředí, ekologická výchova a podpora trvale udržitelného života.
Děti Země
Děti Země jsou občanským sdružením, jehož hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny. Dalšími
cíli jsou ochrana životního prostředí, podpora veřejnosti v jejím zapojování do ochrany životního
prostředí a do veřejného života, ekologická výchova, osvěta a vzdělávání, ochrana práv spotřebitelů a
propagace alternativních kulturních a uměleckých aktivit.
Ekodomov
Občanské sdružení Ekodomov realizuje osvětové kampaně na podporu domácího a komunitního
kompostování a odděleného sběru bioodpadů, pořádá soutěž Miss kompost pro zvýšení povědomí
občanů o bioodpadech a kompostování, zajišťuje a zprostředkovává environmentální vzdělávání,
42
výchovu a osvětu, vzdělává pracovníky samospráv měst a obcí v odpadovém hospodářství, realizuje
školení dobrovolnické služby Mistr Nulového Odpadu, vydává osvětové materiály o bioodpadu a
kompostování, prodává výrobky z biodegradabilních plastů a další pomůcky na podporu
kompostování.
Ekologický právní servis
EPS je nevládní, nezisková a nepolitická organizace právníků, hájící práva občanů a životního
prostředí v České republice od roku 1995 právní cestou.
EkoWATT
Posláním EkoWATTu je podporovat účinné a ekologicky šetrné využívání energetických zdrojů.
Envi A.
Envi A. je obecně prospěšná společnost založená za účelem podpory vývoje, realizace a ověřování
environmentálně vyspělých staveb a udržitelného rozvoje lidských sídel. Nedílnou součástí činnosti
společnosti je publikování, zprostředkování a popularizace informací o udržitelném rozvoji lidských
sídel, jejich infrastruktury a o environmentálně vyspělých způsobech a metodách navrhování a
realizace staveb, včetně podpory a provozování informačních středisek a ukázkových objektů,
podpora a rozvoj odborných znalostí a znalostních technologií, podpora spolupráce vzdělávacích
institucí a soukromého a veřejného sektoru, podpora přenosu informací a znalostních technologií
mezi terciární sférou a praxí.
Evropské centrum pro ekoagroturistiku
Evropské centrum pro ekoagroturistiku (ECEAT) je nevládní organizace sdružující odborníky
specializující se na šetrný (udržitelný, odpovědný) cestovní ruch. Jejím cílem je přispět k udržitelnému
rozvoji prostřednictvím odpovědného cestovního ruchu.
Greenpeace
Greenpeace je mezinárodní ekologická organizace působící ve více než 40 zemích světa. Greenpeace
vystupuje proti poškozování životního prostředí již od roku 1971.
Hnutí Brontosaurus
Hnutí Brontosaurus je nestátní nezisková organizace, jejímž předmětem činnosti je práce s dětmi a
mládeží. Naše činnost je celoroční, otevřená a regionálně neohraničená. Hlavními cílovými skupinami
jsou děti a mládež do 26 let, u nichž se organizace zaměřuje na mimoškolní výchovnou činnost.
Hnutí Duha
Organizace Hnutí Duha je českým členem mezinárodní ekologické federace Friends of the Earth.
Hra o Zemi
První stránky Hra o Zemi vznikly v dubnu roku 2002 jako součást stejnojmenné celorepublikové
informační kampaně před Světovým summitem o udržitelném rozvoji v Johannesburgu. Jejím cílem
bylo zvýšit zájem občanů o otázky životního prostředí, povzbudit jejich aktivitu ve prospěch svého
bezprostředního okolí a nabídnout jim k tomu potřebné informace.
43
Chaloupky - středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě
Obecně prospěšná společnost nabízí environmentální programy pro MŠ, ZŠ i veřejnost na své
základně v Českomoravské vrchovině.
Informační centrum neziskových organizací
Mezi hlavní cíle organizace patří profesionalizace činnosti neziskových organizací a podpora jejich
vzájemné spolupráce. Dosahuje svých cílů poskytováním informačních, vzdělávacích a publikačních
služeb. Jedná se především o provoz specializované veřejné knihovny, správu Katalogu neziskovek a
Databáze finančních zdrojů, vydávání měsíčního informačního servisu, organizaci seminářů pro
pracovníky neziskových organizací, zprostředkování odborných konzultací a vydávání publikací pro
neziskové organizace.
Jihočeské matky
Občanské sdružení, jehož hlavní činností je zveřejňování informací o jaderné energetice a
alternativních zdrojích energie. Veřejnost často vnímá toto sdružení pouze jako nejhlasitějšího
českého odpůrce jaderné elektrárny Temelín, Jihočeské matky se však angažují mj. v řešení problému
chemické úpravny uranových rud MAPE v Mydlovarech nebo ve výstavbě dálnice D3.
Liga ekologických alternativ
Liga ekologických alternativ (LEA), původně Liga energetických alternativ, je občanské sdružení
usilující o trvale udržitelnou energetiku šetrnější k přírodě i k člověku a o udržitelné chování člověka v
krajině.
Lipka - dům ekologické výchovy
Posláním Lipky je služba lidem, kteří se zajímají o šetrnější postoje k přírodě a životnímu prostředí
doma i ve světě. Děje se tak prostřednictvím ekologických výukových programů, kroužků a klubů,
dalšího vzdělávání učitelů, kurzů, poradenství i výuky pro vysoké školy.
Nadace Partnerství
Nadace Partnerství pomáhá nevládním organizacím, obcím a dalším partnerům v péči o životní
prostředí, stimuluje trvale udržitelný rozvoj, mezisektorovou spolupráci a účast občanů na věcech
veřejných.
Nadace rozvoje občanské společnosti
Nadace posilující rozvoj neziskového sektoru, dárcovství a dobrovolnictví. Podporuje neziskové
organizace, které poskytují pomoc ohroženým a znevýhodněným skupinám, hájí lidská práva,
demokratické hodnoty, přispívají k vzájemnému soužití a toleranci menšin ve společnosti nebo jinak
oživují zájem občanů o místní rozvoj, veřejný život či životní prostředí.
Nadace Veronica
Nadace Veronica byla založena v roce 1992 a je největší moravskou nadací zaměřenou na ochranu
přírody, krajiny a životního prostředí. Její hlavní činností je podporovat formou nadačních příspěvků
především dobrovolnickou práci třetích osob, většinou občanských sdružení a škol.
44
Nesehnutí - NEzávislé Sociální Ekologické HNUTÍ
Brněnské sdružení věnující se ochraně životního prostředí, problematice lidských práv, genderu a
dalším tématům.
Oživení
Organizace podporuje obnovu komunitního života v obcích a městech České republiky. Dále se
zabývá budováním zelených koridorů a plánováním a realizací pěších a cyklistických tras.
Pavučina
Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina je celostátní síť organizací specializovaných na
ekologickou výchovu, vzdělávání a osvětu.
Pražské matky
Pražské matky jsou občanské sdružení, které usiluje o zlepšení stavu životního prostředí, o zvýšení
zájmu veřejnosti o tuto problematiku, a především o odpovědnější přístup občanů i veřejné správy.
PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců
PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců je celostátní sdružení ekozemědělců, zpracovatelů a prodejců
biopotravin. Sdružuje také poradce, školy, spotřebitele a přátele ekologického zemědělství.
Rezekvítek
Rezekvítek je občanské sdružení, jehož posláním je sdružovat občany, kteří se dobrovolně věnují
ekologické výchově a ochraně přírody. Rezekvítek se snaží přispívat ke zvyšování pedagogické i
odborné úrovně této práce a všestranně své členy v této činnosti podporovat.
Rosa - Jihočeská společnost pro ochranu přírody
Českobudějovická obecně prospěšná společnost, která provozuje též ekologickou poradnu a
knihovnu.
Sdružení Mladých ochránců přírody
Sdružení Mladých ochránců přírody (SMOP) je článek ČSOP s celostátní působností v oblasti „práce s
dětmi a mládeží" a stará se proto o všechny mladé lidi s kladným vztahem k přírodě v celé České
republice.
SEVEn - Středisko pro efektivní využívání energie
SEVEn - Středisko pro efektivní využívání energie bylo v roce 1990 založeno jako nezisková
konzultační společnost. Ve své činnosti se zaměřuje na poradenství v oblasti rozvoje podnikání a
ekonomicky efektivního využívání energie. Svou prací se snaží překonávat bariéry, které znemožňují
dostatečně zužitkovat ekonomicky efektivní potenciál úspor energie v praktickém životě v
domácnostech, v průmyslu i v komerční a veřejné sféře.
SEVER - Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory
45
Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory je nevládní nezisková organizace pro rozvoj ekologické
výchovy. Celoročně zajišťuje výchovné a školící akce přímo ve vlastním objektu i na dalších místech
ČR, konzultace, prodej a půjčování literatury, videopořadů a dalších materiálů, zpracování odborných
studií o ekologické výchově, ekologické poradenství a další služby.
STEP - Síť ekologických poraden ČR
Těžiště činnosti ekologických poraden je preventivní péče o životní prostředí a snaha o podporu
spolupráce a komunikace mezi rozhodujícími sektory ve společnosti - samosprávou, státní správou,
vědeckým výzkumem, veřejností a podnikatelskou sférou. Ekologické poradenství si klade za cíl
zpřístupňovat občanům objektivní a všestranné informace o životním prostředí, o ekologických
problémech a jejich řešeních, o výrobcích a jejich vlivu na životní prostředí.
STUŽ - Společnost pro trvale udržitelný život
Základním cílem Společnosti je hledání cest směřujících k trvale udržitelnému vývoji lidské
společnosti, k přibližování se ideálům humanismu a zároveň ideálům harmonie vztahů mezi člověkem
a přírodou, s cílem zachovat život ve všech jeho formách a chránit přírodu jako celek, a to s vědomím
odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím.
TEREZA - Sdružení pro ekologickou výchovu
Organizace zaměřená na environmentální výchovu s působností po celé České republice a se sídlem v
Praze.
Toulcův dvůr
Středisko ekologické výchovy hl. města Prahy se nachází v areálu bývalého statku Toulcův dvůr v
Praze - Hostivaři a nabízí nejrůznější programy pro školy i veřejnost včetně ubytování. Působí zde více
organizací.
Ústav pro ekopolitiku
Posláním Ústavu pro ekopolitiku, o.p.s. je podporovat a uplatňovat koncept udržitelného rozvoje,
přispívat k integraci požadavků ochrany životního prostředí do všech oblastí sociálního a
ekonomického rozvoje společnosti podporovat zásadu sdílené odpovědnosti za kvalitu života
současných a budoucích generací.
Veronica
Veronica vznikla v roce 1986 jako regionálně zaměřená organizace s ambicí spojovat kulturu s
ochranou přírody a kultivovanou formou šířit ekologickou osvětu.
Zelený kruh
Občanské sdružení Zelený kruh je asociace, která sdružuje 28 členských environmentálních NNO
působících na celém území ČR. Vznikl v listopadu 1989. Zelený kruh hájí zájmy svých členů a to
především prostřednictvím informační a legislativní činnosti.
46
4.7 Výběr nevládních ekologických organizací s kontakty
Zelený kruh – Servisní organizace nevládních ekologických organizací http://www.zelenykruh.cz
Ateliér pro životní prostředí – Nevládní organizace navrhují úpravu zákona o ochraně přírody
http://atelier.ecn.cz/
Bioinstitut, o. p. s. – Institut pro ekologické zemědělství a udržitelný rozvoj krajiny
http://www.bioinstitut.cz/
Calla – Sdružení pro záchranu prostředí http://calla.cz
Centrum pro dopravu a energetiku http://cde.ecn.cz/
Děti země http://www.detizeme.cz/
Ekologický právní servis – Ochrana životního prostředí a lidských práv http://www.eps.cz/
Hnutí DUHA http://www.hnutiduha.cz/
LEA – Liga Ekologických Alternativ http://www.lea.ecn.cz/
Solární liga http://www.solarniliga.cz
Nadace Partnerství, program GREENWAYS http://www.greenways.cz/
Pražské matky, o. s. http://pmatky.ecn.cz/
Svaz ekologických zemědělců ČR http://www.pro-bio.cz
Rosa – společnost pro ekologické informace a aktivity http://www.rosa.ecn.cz
Jihočeské matky, o. s. http://www.jihoceskematky.cz/
Společnost pro trvale udržitelný život http://www.stuz.cz/
Sdružení Krajina http://www.sdruzenikrajina.cz/
Sdružení ARNIKA http://www.arnika.org/
Nadace Partnerství http://www.nadacepartnerstvi.cz/
Greenpeace http://www.greenpeace.cz/
Ekologické centrum Most pro Krušnohoří – Informační středisko pro životní prostředí
http://www.ecmost.cz/
NESEHNUTÍ – NEzávislé Sociálně Ekologického HNUTÍ http://www.nesehnuti.cz/
Bílinská přírodovědná společnost, o. s. http://priroda.sdas.cz/
Přátelé přírody, o. p. s http://www.prateleprirody.cz/
Agentura Koniklec – občanské sdružení pro lidská práva a životní prostředí http://www.koniklec.cz/
Česká společnost ornitologická http://www.birdlife.cz/
Český svaz ochránců přírody http://www.csop.cz/
Ekologický institut Veronica http://www.veronica.cz/
Jihočeští taťkové http://www.jihocestitatkove.cz/
4.8 Nadnárodní nevládní neziskové organizace
Tvoří rozsáhlou síť propojující organizace zabývající se ochranou životního po celém světě. Jsou
jednou ze složek ochrany životního prostředí, sledují činnost politických stran a jejich rozhodování
ohledně životního prostředí, navrhují zákony, které předkládají parlamentu ke schválení a podílí se na
restauraci zdevastované krajiny.
Dlouhodobým cílem těchto organizací je mj. zvýšit obecné povědomí občanů o tématech politiky
životního prostředí a stanoviscích nevládních organizací.
47
4.9 Evropské nadnárodní neziskové organizace v oblasti životní prostředí
Na celoevropské úrovni pracuje 10 velkých environmentálních organizací, tzv. Zelená desítka. (Green
10). Jedná se o neformální uskupení desíti největších evropských ekologických organizací sdružující
více než 20 milionů evropských obyvatel, které se zabývá vývojem politiky životního prostředí a
udržitelného rozvoje EU. Pod většinu z těchto deseti sdružení spadají i české organizace (např. Zelený
kruh, Centrum pro dopravu a energetiku).
Členské organizace Zelené desítky
Členskými organizacemi Zelené desítky a jejich českými partnery jsou:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Birdlife International – Česká společnost ornitologická
Climate Action Network Europe – Centrum pro dopravu a energetiku
European Environmental Bureau – Zelený kruh, Společnost pro trvale udržitelný život
Ústav pro ekopolitiku, Ekologický právní servis
European Federation for Transport and Environment - Český a Slovenský dopravní klub,
Centrum pro dopravu a energetiku
European Public Health Aliance
International Friends of Nature – Přátelé přírody ČR
Friends of the Earth Europe – Hnutí DUHA
Greenpeace Europe – Greenpeace ČR
WWF – European Policy Office
CEE Bankwatch Network – Centrum pro dopravu a energetiku, Hnutí DUHA
Climate Action Network Europe (CAN – Europe)
CAN – Europe je nevládní nezisková organizace, která koordinuje činnost environmentálních skupin z
celé Evropy zaměřujících se na problematiku spojenou se změnami klimatu. Českým partnerem této
organizace je Centrum pro dopravu a energetiku – nevládní nezisková organizace působící od roku
2000, která se zaměřuje na dopravní politiku a legislativu.
Mezi cíle CAN – Europe patří podpora vlády i soukromého sektoru ve snaze snížit antropogenní emise
skleníkových plynů, které jsou považovány za významnou příčinu změn klimatu, dále monitorovat a
podporovat realizaci politických záměrů, které se týkají ochrany klimatu v Evropě. Nynější aktivity
CAN – Europe jsou převážně zaměřeny na požadavky Mezinárodní úmluvy OSN a Kjótského protokolu
a plnění stanovených cílů, rozvoj a podporu širšího využívání alternativních zdrojů energie a
spolupráci s evropskými environmentálními organizacemi.
48
V.
Přehled významných zástupců fauny Plzeňského kraje
P. Vlach
Velevrub malířský
Velevrub malířský (Unio pictorum (L.)) Dosahuje
velikosti 75 až 100 mm. Malíři kdysi používali
jeho lastury k míchání barev. Žije v celé Evropě v
řekách, větších potocích a rybnících. Od
ostatních druhů se liší nápadně jazykovitým
tvarem. Sameček se od samičky tvarově neliší.
Skákavka pruhovaná
Skákavka pruhovaná (Salticus scenicus Clerck
1757) je nápadně zbarvený pavouk z čeledi
skákavkovitých (Salticidae). Dosahuje délky 5–7
mm. Na široce seřízlém okraji hlavohrudi má
umístěnou soustavu osmi nápadně velkých očí.
Největší z nich je střední pár, postranní oči jsou o
něco menší. Velice dobře vidí a živě reaguje na
vizuální podněty ve svém okolí. Tělo je velmi
kontrastně černo-bíle pruhované, nohy jsou
zřetelně světle a tmavě skvrnité. Samec má
velmi dlouhé, šikmo dopředu směřující chelicery.
Samec bývá mnohdy tmavší než samice, ale není
to pravidlem, neboť zde hraje roli prostředí, ve
kterém pavouk žije.
Otakárek fenyklový
Otakárek fenyklový (Papilio machaon, Linné,
1758) patří mezi naše nejkrásnější motýly. Je
jedním z našich největších denních motýlů
(dosahuje velikosti až 7 cm) a patří mezi
ohrožené druhy motýlů ČR. Nejčastěji se
vyskytuje na loukách a lesních světlinách,
můžeme ho však spatřit i na zahradách, kde
samičky často kladou vajíčka. V poledne jich
můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
49
Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky.
Hostitelskou rostlinou jsou rostliny z čeledi miříkovitých (mrkev, fenykl, kopr, kmín). Housenka
postupně mění barvu. Nejprve je černá s červenou kresbou, později je zelená, s černými pruhy a
oranžovými tečkami. Při ohrožení zaujímá obranný prostor s vystrčenou oranžovou vidličkou a
vylučuje páchnoucí výměšek. Motýl přezimuje v podobě kukly. V severních oblastech se vyvíjí pouze
jedna generace, na jihu dvě.
Žluťásek borůvkový
Žluťásek borůvkový (Colias palaeno (L.)) má v
CHKO v rámci ČR jedinečný reliktní výskyt.
Rozpětí křídel se pohybuje mezi 40 až 50 mm,
samci jsou zbarveni výrazně žlutě, samice jsou
bělavé, nápadný je černý lem křídel.
Areál rozšíření zahrnuje rozsáhlé pásmo v
holarktické oblasti, od Skandinávie po Čukotku,
Aljašku a v severní Kanadu. V ČR žije výhradně
na horských a přechodových rašeliništích s
výskytem jediné živné rostliny - brusnice
vlochyně (Vaccinium uliginosum L.). Žluťásek
borůvkový na jiných místech svého areálu
rozšíření žije na stanovištích typu tundry a lesotundry na kterých se vyskytuje jeho živná rostlina.
Příčinou ohrožení žluťáska borůvkového je zejména narušení vodního režimu rašelinišť a následné
sukcesní změny vedoucí ke změně mikroklimatu, druhové skladby flóry a vymizení živné rostliny a
hlavně odvodňování a těžba rašeliny.
Lesklice horská
Lesklice horská (Somatochlora alpestris ) je druh
vážky z podřádu šídel. Vyskytuje se hlavně na
severu Evropy a v horách střední Evropy. V
celém Česku je to vzácný druh. Je zapsaná v
červeném
seznamu
ohrožených
druhů
bezobratlých
jako
druh
ohrožený.
Zadeček lesklice horské má délku 32-35 mm.[3]
Hruď má tmavozelenou s kovovým leskem. Oči
jsou lesklé, na temeni se dotýkají v přímce. Na
čele mezi očima má dvě nespojené žluté skvrny.
Křídla jsou čirá s rozpětím 63-72 mm. Plamka na
křídlech je hnědá. Nohy má černé. Zadeček je skoro černý bez lesku.Nymfa (larva) je dlouhá až 21
mm. Hřbet zadečku má bez trnů, zatímco na boku 8. a 9. článku zadečku má dlouhé ostré trny. Nymfy
žijí v rašelinných vodách, kde se vyvíjí 3 roky. Dospělci létají většinou u břehu od července do září.
50
Vážka čárkovaná
Vážka čárkovaná (Leucorrhainia dubia) je malá vážka patřící do čeledi Libellulidae. Dospělci létají od
května do srpna. Nalézá se v rašeliništích od
severovýchodní Evropy až po Sibiř. V jižní Evropě
má populace v některých horských oblastech,
jako jsou Alpy a Pyreneje.
Zadeček je 21 až 27 mm dlouhý a délka křídla je
23 až 28 mm dlouhé. Starší samci mají černé tělo
s červenými a oranžovými znaky na břiše a
hrudníku, které se stanou tmavší s věkem. Mladí
samic a samice mají bledě žluté skvrny. Larvy žijí
v rašeliníku, mají většinou noční aktivitu.
Dospívají podle podmínek za 1-3 roky.
Vážka čárkovaná je citlivá na změny a ničení jejich přirozeného prostředí. Základním kamenem její
ochrany ochrana jejích přirozených stanovišť.
Střevlík Ménétriesův
Střevlík Ménétriesův patří mezi živočichy, kteří
jsou úzce svázáni s jedním typem životního
prostředí – jedná se o tzv. stenoekní druh.
Obývá močály a rašeliniště severovýchodní
Evropy. Ve střední Evropě se vyskytuje jeho
poddruh Carabus
menetriesi menetriesi
(Hummel, 1827) a Carabus menetriesi pacholei
(Sokolář, 1911). U nás je ostrůvkovitě rozšířen
na rašeliništích v horských oblastech jako
glaciální relikt. Stejně jako ostatní brouci z čeledi
střevlíkovitých (Carabidae) je dravý. Živí se
hmyzem a drobnými plži, které loví v porostech
rašeliníku. Během léta je možno nalézt larvy, které se několikrát svléknou, než se na podzim přemění
v imaga (dospělce). Již dospělí jedinci přečkávají zimu v zimní komůrce, kterou si vyhloubí v rašeliništi
či v tlejícím dřevě. Následující rok od konce
dubna do konce června je možno na vhodných
lokalitách pozorovat dospělé jedince tohoto
druhu.
Mihule potoční
Mihule potoční (Lampetra planeri) je v Česku
kriticky ohrožený druh mihule. Hadovité tělo
mihule je zakončené kruhovitými ústy. Za
hlavou se nachází 7 žaberních štěrbin. V zadní
části těla je ploutevní lem. Hřbet je tmavý, boky
žlutavé a břicho stříbřité. Mihule potoční
51
dorůstá délky až 20 cm.
Obývá především potoky a menší řeky. Vyskytuje se ve Francii, Itálii, na Britských ostrovech a v
úmořích Severního a Baltského moře.
Larvy mihule se živí řasami a drobnými živočichy, také jako paraziti na rybách - přijímají tedy
smíšenou krev a porušené tkáně. Během vývoje v dospělce zakrňuje trávicí trakt, a proto dospělec
potravu nepřijímá. Tření probíhá od března do června. Samice v tomto období klade na štěrkové dno
asi 1500 jiker. Z nich se líhnou larvy - minohy. Ty se zahrabávají do bahna, kde žijí 3 - 5 let. Na podzim
před třením dochází k vývoji v dospělce. Rozmnožuje se močopohlavním otvorem - kloakou.
Vranka obecná
Vranka obecná (Cottus gobio) je malá rybka
pstruhového pásma evropských vod, většinu
života tráví pod kameny. V Česku je řazena v
Červeném seznamu do skupiny zranitelné. Je
významným prvkem fauny našich nejčistších
toků (jako bioindikátor signalizuje znečištění
vody). Má velká ústa koncového postavení a
vysoko postavené oči. Vranka je poměrně
drobnou rybkou s průměrnou délkou 8-12 cm,
nepřesahuje většinou délku 15 cm. Má
kuželovité tělo bez šupin, postranní čára probíhá
středem boků až k bázi ocasní ploutve. Kvůli
absenci plynového měchýře je špatným plavcem, proto se pohybuje jen krátkými poskoky.
Vranka se živí drobnými bentickými organismy, jako jsou larvy jepic, pakomárů, pošvatek, chrostíků či
muchniček; drobnými korýši (blešivci, beruška vodní). Je aktivní především ve večerních a nočních
hodinách. Byla rybáři používána jako nástražní rybka při lovu lososovitých ryb, nyní je celoročně
hájená.
Čolek velký
Čolek velký (Triturus cristatus) je robustní
ocasatý obojživelník. Do roku 1983 byl spojován
do jednoho druhu s čolkem dravým (Triturus
carnifex) z Jižní Evropy (čolek dravý byl jeho
poddruhem - Triturus cristatus carnifex).
Celková délka se pohybuje okolo 15 cm, méně
často i 18 cm. Kůže čolků velkých je zrnitá.
Během suchozemského života mají vlhkou kůži,
na rozdíl od ostatních čolků. Silné končetiny
jsou zakončeny žlutě pruhovanými prsty.
Suchozemská forma mívá černý hřbet, boky, hlavu a ocas, břicho je žluté s černými skvrnami.
Zbarvení ve vodě bývá většinou hnědavé s tmavými skvrnami, může však být i černé. Krk a boky jsou
posety spoustou drobných bílých teček. Svatební šat samců je tvořen hlavně velkým rozeklaným
52
hřebenem na hřbetě. Dalším znakem k rozmnožování připravených samců je perleťový pruh na
ocase. Během období rozmnožování žijí čolci velcí ve vodě. Pokud voda, kde se rozmnožili,
nevyschne, zůstávají v ní dospělí čolci až do pozdního léta. Pokud žijí suchozemským životem, bývají
přes den schovaní v úkrytech pod kameny, kmeny, v děrách v zemi a podobně. V noci se vydávají na
lov různých členovců, červů či plžů. Než nastanou noční mrazy, vyhledávají bezmrazé úkryty, kde v
zimním klidu přečkají zimu.
Čolek horský
Čolek horský (Triturus alpestris(L.)) je středně
velký ocasatý obojživelník. Podobně jako u
jiných čolků je poměrně velký vzhledový rozdíl
mezi vodní (období rozmnožování) a
suchozemskou formou. U čolka horského je
popsáno mnoho poddruhů.
Samečkové dosahují velikosti asi 8 cm, samičky
až 11 cm. Ocas je ze stran zploštělý. V době
suchozemského života mají suchou, sametovou
kůži. Hřbetní strana suchozemské formy bývá
šedá až černavá, břišní žlutooranžová až ohnivě červená. Samečci ve svatebním šatu (ve vodě v
období rozmnožování) jsou pestře zbarveni. Hřbetní strana je šedá, modrošedá či blankytně modrá.
Uprostřed hřbetu se nachází asi 2 mm vysoký černě tečkovaný lem. Stejně zbarvený pruh se nachází
na bocích. Břišní strana je žlutooranžová až ohnivě červená. Samičky jsou méně nápadné, mají
zelenavý, hnědý, či šedý až černý hřbet, často s mramorováním. Břicho mají žluté až červené, vždy
bez skvrn (rozlišení od čolka velkého). Během období rozmnožování žijí čolci horští ve vodě, jinak žijí
většinou skrytě suchozemsky. Přes den jsou schovaní v úkrytech pod kameny, kmeny, v mechu či
mezi kořeny. V noci se vydávají na lov různého hmyzu, pavouků či červů. Na podzim (většinou v říjnu)
vyhledávají bezmrazé úkryty, kde ve strnulém stavu přečkají zimu.
Na jaře, po procitnutí ze zimního spánku, se čolci vydávají do vody k rozmnožování. Asi za dva týdny
už se páří.[1] Sameček se samičce dvoří, mává ocáskem a vypouští vonné látky. Pokud je samička
ochotná k páření, sameček vypustí spermatofor. Spermatofor zůstane viset na kloace samičky a pak
do ní vnikne. Oplodněná samička klade jednotlivě velké množství vajíček mezi listy vodních rostlin.
Přibližně za dva týdny se líhnou okolo 8 mm dlouhé larvy. Vývoj larvy v malého čolka trvá asi 3
měsíce. Pohlavně dospívají asi ve stáří tří let. Z Balkánu jsou známy neotenické populace čolků
horských.
Kuňka žlutobřichá
Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata, Linné
1758) je ohrožený druh žab. Jedná se o menší
žabku, která je výrazným obyvatelem malých
vodních nádrží. Tato žabka dosahuje velikosti 5
cm. Svrchu má hnědavou až šedozelenou barvu.
Na omak drsná, protože má ostře zakončené
kožní bradavky. Hlavu má plochou, širokou a
53
okrouhlou. Více než 50 % plochy břicha má výrazně žlutou barvu s velkými šedými až černými
skvrnami. Sameček vlastní tmavé rohovité plošky na předloktí a prstech. Ty využívá především v době
páření. Hlas tohoto obojživelníka zní velmi příjemně. Jedná se o poměrně tiché "ung" nebo "uh".
Můžeme pozorovat zajímavě vypadající srdcovitou zornici oka.
Kuňka obecná
Kuňka obecná (Bombina bombina (L.)) někdy
také nazývaná pro své zbarvení břicha kuňka
ohnivá (Bombina bombina, Linné 1761) je
ohroženým druhem žab ČR. Dorůstá délky 4,5 5 cm. Tělo je zploštělé a končetiny relativně
krátké. Svrchu má hnědavou až šedozelenou
barvu, vzácněji olivově zelené s tmavými
skvrnami. Jsou rozmístěny pravidelně a
symetricky. S různou intenzitou se objevuje i
zelená kožní skvrna v týlu. Toto zbarvení žábu
dokonale maskuje. Kožní bradavky jsou
zakončené tupě s načernalou masou na povrchu. Hlavu má malou, okrouhlou a zakončenou poněkud
ostřeji než je tomu u kuňky žlutobřiché. Chybí jí vnější ušní bubínek. Oči jsou vystouplé se srdčitou
zornicí. Opačný efekt než hřbet vyvolává břišní strana. Méně než 50% plochy břicha je pokryto
žlutými, oranžovými až červenými skvrnami a četnými bílými tečkami. Kuňka má zvláštní obranný
prvek. Během ohrožení se převrátí na záda zvláštním kolébavým pohybem, čímž dojde k odkrytí jejího
oranžového břicha, které působí jako výstraha pro predátora. Pohlavní rozdíly jsou minimální. Samci
mají vyvinutý párový podhrdelní rezonanční měchýřek, dále zrohovatělé plošky na prstech a
předloktích předních končetin. Slouží k uchycení partnerky během rozmnožování. Její hlas zní jako
"u" nebo "unk". Jedná se o pravidelné jednotvárné jednoslabičné kuňkání, které můžeme slyšet ve
dne i v noci (sekundový interval). Pulci obou druhů kuněk mají dýchací otvor (spiraculum) na břiše.
Tím se liší od pulců všech ostatních druhů našich žab.
Kuňka obecná je rozšířena od východní poloviny Německa až po jižní část Uralu. Na severu je
rozšířena až do jižního Švédska, na jihu do severozápadního Řecka. Lze ji potkat i v asijské části
Turecka. V České republice je prokázána ve 48,7 % kvadrátech síťové mapy. V oblasti Českomoravské
vrchoviny, Čech a severovýchodní Moravy v povodí Odry je výskyt poměrně souvislý. Pro svůj život
upřednostňuje nížiny (158-550 m n. m.). Nejvyšší lokalita výskytu byla pozorována v nadmořské výšce
732 m. Rozmnožování probíhá v mělké vodě s hustou vegetací. Místa pro kladení vajíček jsou
oddělena od ostatní vodní plochy. Samečci od pozdního jara až do léta obývají vodu, ve které se
rozmnožují. Tělo mají vypjaté a hrdélka roztažená v balónky. Chór jimi vyluzovaný zní melancholicky.
Samička se může rozmnožovat i vícekrát během léta. Klade až stovky vajíček ve shlucích. Vajíčka jsou
kladena především v květnu a červnu. Shluky se nachází na vodních rostlinách a kamenech. Pulci se
líhnou asi po týdnu. Vývoj pulců trvá přibližně dva a půl měsíce. V podobě 2 cm velkých žabek poté
opouští vodu a přezimují na souši (např. v dutinách, pod listím...). Zbarvení bříška je již zcela vyvinuté.
Probouzí se v dubnu. Ve třetím roce života jsou pohlavní dospělé. Dožívají se průměrně patnácti let.
54
Blatnice skvrnitá
Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), dříve také
blatnice česneková, je druh žáby z čeledi
blatnicovití, která se vyskytuje v širokém pásu od
západního Německa po Kazachstán včetně.
Blatnice skvrnitá je žába středních až malých
rozměrů (samci 4,2–6,6 cm, samice 5,6–7,2 cm).
V ČR žije v středních a nižších polohách na
lehkých půdách (spraše, hnědozemě a
podobně), mimo rozmnožovací období je
nezávislá na vodním prostředí. Má vpředu
zašpičatělou hlavu a na ní vystouplé oči s
hnědožlutou duhovkou a temenním hrbolkem. Ušní otvor není vůbec patrný. Má masivní přední
končetiny, na nichž samci mívají v období rozmnožování typický pářicí mozol, zadní končetiny jsou ve
srovnání s některými jinými žábami relativně krátké. Pokožka blatnice skvrnité není příliš hrubá,
ačkoliv bradavičky se na ní sem tam vyskytují. Zbarvení není obvykle příliš variabilní, podkladová
barva je šedavá až béžová, skvrny jsou tmavší a pískově či kaštanově hnědé až šedohnědé. Břicho je
obvykle v různých odstínech šedivé. Blatnice klade vajíčka do provazců o délce zhruba 40–60 cm,
které samice namotává na stonky vodních rostlin v hloubce kolem půl metru. Velmi nápadní jsou
pulci, dosahující velikosti 8,6 až 18,2 cm (vzácně i více – v roce 2000 byl u Čermné nad Orlicí
pozorován jedinec o velikosti 22,6 cm).
Skokan štíhlý
Skokan štíhlý (Rana dalmatina) je druh žáby ze
skupin hnědých skokanů rodu Rana. Tento druh
dorůstá velikosti 4,7–7,2 cm (samci), respektive
6,7–11,6 cm (samice). Je zbarven v různých
odstínech hnědé barvy; na břichu jsou bílí až
nažloutlí; oční duhovka je obvykle v horní části
zlatavá, zatímco v spodní polovině tmavá. Od
oka vybíhá hnědá spánková skvrna. Na této
skvrně se též nalézá i výrazný ušní bubínek
(tympanum). Po stranách hřbetu se táhnou
dorzolaterální lišty, v podstatě to jsou výběžky
kůže. Čenich je poměrně protáhlý a špičatý, do jisté míry až „žraločí“. Na konci nohou (mimochodem
velice dlouhých a jakoby průsvitných) jsou na chodidlech výrazné hrbolky a patní hrbol.
Mezi jeho charakteristické vlastnosti patří zejména způsob pohybu a sezení. V klidu zadní končetiny
skládá tak, že spolu svírají pravý úhel. V pohybu je schopen vyvinout velmi dlouhé skoky, běžně i 160
cm daleko a 60–80 cm vysoko; pokud je však v ohrožení, doskočí do dálky až 2,5 metru a do výšky 1,5
metru; z kopce dokonce 350 cm do dálky.
Skokan ostronosý
55
Skokan ostronosý (Rana arvalis (L.)) je velký
skokan s dlouhýma zadníma nohama
dosahujícíma až ke špičce čenichu. U nás byl
objeven až roku 1903. Podle svého výskytu byl
dříve znám pod názvem skokan rašelinný.
Skokan ostronosý dosahuje délky až 8 cm,
většinou ale 5-7 cm. Je o něco menší než skokan
hnědý, který na rozdíl od skokana ostronosého
nemá špičatě zakončený čenich nebo velký a
tvrdý patní hrbol. Mají také zcela odlišné hlasy.
Zadní nohy tohoto našeho skokana jsou krátké,
takže jeho skoky jsou neobratné a krátké. Ale
jeho nártní hrbolek — vnitřní strana zadního chodidla — je velký, což umožňuje rychlé zahrabání se
do měkké mokré půdy.Sameček se v době rozmnožování zabarví po celém těle do modra. Podle
tohoto znaku jej můžeme dobře rozpoznat bez podrobnějšího studování. Mimo dobu páření má
někdy uprostřed hřbetu světlejší pruh. Po stranách hlavy je velká tmavá spánková skvrna. Bubínek
mají dobře znatelný. V očích je dobře zřetelná vodorovná zornice. Boky jsou povětšinou skvrnité
(mramorové až po žlutavou tříselní kost). Břicho je světlé.
V době páření samci vydávají zvuk pomocí vnitřních zvukových rezonátorů. Jejich zvuk připomíná
bublání dešťových kapek na vodu nebo jako štěkání psíků. Když skřehotá větší počet skokanů
najednou, slyšíme nezaměnitelný sbor, daleko slyšitelný — přestože jednotlivci jsou velice tiší. Pulci
jsou hnědočerní se zlatitými skvrnkami. Všichni hnědí skokani přizpůsobují svoje zbarvení barvě
prostředí, v němž žijí. Jejich hlas je většinou tichý, tlumený, protože mají vnitřní ozvučné bubínky.
Zdržuje se, s výjimkou doby páření, na souši. Zde vyhledává potravu. V nebezpečí skáče do struh
nebo rašelinných jezírek a snaží se potopit. Zimu přečkává od října do března. K vodě přichází jen v
době rozmnožování. Zbytek roku žije na souši, kde pod klestím či v norách hlodavců přečká zimu.
Stane se, že přezimuje i na dně vody. Časně zjara, když je ještě mráz, shromažďují se ve vodě nejprve
samci. Jsou buď v malých vodních nádržích, nebo se ve velkých rybnících sdružují v uzavřených
skupinkách.
K rozmnožování dochází v době, kdy zmizí na hladině led. Vyhledají si jim nejlépe vyhovující rybníček
a slézají se sem z celé krajiny. Samečkové jdou do vody před samičkami. Ke kladení vajíček dochází ve
střední Evropě na přelomu března a dubna. Shluky těchto skokanů obsahují až na 2000 vajíček.
Snůšky zůstávají na dně vod - nestoupají po nabobtnání k hladině jako snůšky skokana hnědého. Pulci
metamorfují během června a července. Dospělosti dosahují ale až ve třetím roce života. Délka jejich
života se pohybuje v rozmezí 8 a 12 let. Po období námluv, které trvá asi 2-3 týdny, opouštějí skokani
vodu a vracejí se na souš. Nalezneme je v lesích a na vlhkých lukách. Skokan ostronosý má specifické
nároky na vlhkost i v době suchozemského
života, takže patří k jednomu z nejohroženějších
druhů obojživelníků nejen v České republice, ale
také v Evropě. Zasluhuje proto přísnou ochranu.
Užovka hladká
Užovka hladká (Coronella austriaca) je evropský
nejedovatý had. Jako jediná užovka svého rodu
rodí živá mláďata, také je to jediná užovka s
56
tímto rozmnožováním v ČR. Užovka hladká je 50 až 60 centimetrů dlouhý had, který však výjimečně
může dosáhnout až 75 centimetrů. Největší jedinci dosáhli 83 centimetrů, nepotvrzený údaj hovoří až
o 92 centimetrech. Dožívá se asi 10 let, ale rekordní jedinec dosáhl 14 let života. Má plochou hlavu,
která je těžko odlišitelná od krku. Její ošupení je na rozdíl od užovek rodu Natrix hladké a podle něj
vlastně dostala i své jméno. Kolem těla má 19 řad šupin, na hřbetě má šupiny menší než na bocích.
Samci mají 150 až 164 břišních šupin, samice 152 až 200. Rostrální štítek na hlavě má trojúhelníkovitý
tvar, který hluboce zasahuje do štítku internasálního. Někdy ho dokonce rozděluje. Užovka má jeden
(vzácně dva) předoční štítky a dva zaoční. Za očima má dva páry týlních štítků, někdy dva a tři, vzácně
pak jeden a dva. Horních retních štítků má většinou 7, vzácně 8. Anální štítek pod ocasem je jeden,
někdy je však rozdělený na dva. Samci mají 54 až 70 párů podocasních štítků, samice 46 až 76.
Samci bývají hnědí, někdy až do červena. Samice jsou naproti tomu spíše šedohnědé. Za hlavou se
vyskytuje tmavá skvrna a po stranách se táhne tmavý pás. Na hřbetě se skvrny někdy spojují, takže
užovka připomíná zmiji. Z těchto důvodů je velmi často zabíjena. Na rozdíl od zmijí však její oči mají
kulatou zřítelnici. Od čenichu přes oči a dále po těle se táhne tmavý pruh. Je široce rozšířena ve
slunných a kamenitých křovinatých stráních a ve skalách. Vyhledává rovněž různé hromady sutě a
další suchá a křovinatá místa. Loví především ještěrky, občas ale uloví i slepýše nebo hada. V mládí
žere i kobylky a další hmyz. Je to denní živočich.
Potápka roháč
Potápka roháč (Podiceps cristatus) je středně
velký vodní pták z řádu potápek a největší
zástupce tohoto řádu v Evropě. Vyskytuje se na
všech kontinentech východní polokoule a je tak
jednou z nejrozšířenějších potápek světa. K
životu přitom preferuje hlubší vodní plochy
bohaté na potravu a porosty rákosin, které ji
slouží jako úkryt a místo pro hnízdění.
Během období rozmnožování je nápadná svými
výraznými tmavými límcovými pery, která jsou
nejvýraznější při jejich zásnubních tancích, při
kterých se obě pohlaví uklání a představují
svému partnerovy kusy vodních rostlin, pro
které se potápí pod vodní hladinu a která později
slouží jako materiál pro stavbu hnízda. Je
monogamní (žije v párech) a živí se zejména
menšími rybami, které loví pod vodou.
Husa velká
Husa velká (Anser anser) je široce rozšířený druh
eurasijské husy. Společně s husou labutí (A.
cygnoides) je též předkem všech plemen husy
domácí (A. anser f. domesticus) vyšlechtěné ve
střední Evropě.
57
Je naší největší původní husou, dorůstá délky 75-90 cm, v rozpětí křídel měří 147-180 cm a váží 2,5-4
kg. Hmotnost u samců se přitom pohybuje mezi 3-4 kg, u samic pak mezi 2-3,5 kg. Má zavalité tělo,
dlouhý silný krk a silný zobák. Opeření má hnědošedé s tmavším zbarvením na hlavě a světlejším
břichem s proměnlivým černým pruhováním. Svrchní strana křídel je převážně světlá s černými
letkami, končetiny má růžové a zobák žlutý (u poddruhu husa velká evropská - A. a. anser) nebo
růžový (u poddruhu husa velká asijská - A. a. rubrirostris). Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci
pak postrádají černé zbarvení na břiše a mají navíc i šedé končetiny a šedožlutý zobák. Ve střední
Evropě žije podobná husa polní (A. fabalis), která je celkově hnědší a od husy velké se liší také
tmavým zobákem s různě širokým oranžovým pruhem.
Polák chocholačka
Polák chocholačka (Aythya fuligula) je středně velký
vrubozobý pták z čeledi kachnovití rozšířený v
Evropě a Asii.
Polák chocholačka je o něco menší než kachna
divoká. Má poměrně dlouhé tělo, kulatou hlavu a
plochý a dlouhý zobák. Samec je svým
charakteristickým zbarvením ve svatebním šatě
naprosto nezaměnitelný. Je leskle černý s bílými
boky, modrošedým zobákem s černým koncem a
charakteristickou chocholkou, díky které získal druh
i svůj název. V prostém šatě, který má od léta do podzimu, je matně černý s šedohnědými boky.
Samice je tmavě hnědá, boky má o něco světlejší a velice obtížně ji můžeme rozeznat od samic jiných
druhů poláků.
Lyska černá
Lyska černá (Fulica atra) je středně velký plovavý
pták široce rozšířený na velkém území Eurasie, v
Indonésii, Austrálii a severní Africe.
Lyska černá má robustní tělo celé porostlé
lesklým černým peřím. Odlišné barvy je pouze
bílý zašpičatělý zobák a čelní štítek, červené oči a
šedé končetiny, na kterých nemá plovací blány,
ale pouze kožní lem. Mezi pohlavími je slabě
vyvinut sexuální dimorfismus. Samec má o něco
větší čelní štítek než samice, zbarvením se od sebe neliší. Nezralí ptáci jsou barvitější, postrádají čelní
štítek a mají bíle zbarvenou přední část hrdla. Čelní štítek bývá navíc o něco větší na jaře než na
podzim. Při plavání lyska navíc kývá hlavou střídavě dopředu a dozadu a před potopením provádí
jakousi „šipku“.
58
Vodouš kropenatý
Vodouš kropenatý (Tringa ochropus) ) je středně
velký druh bahňáka z čeledi slukovití. Vodouš
kropenatý je pták velikosti kosa s hnědočerně
zbarvenými zády a bílým břichem. Hlava a prsa
jsou výrazně skvrnitá. V letu je výrazně vidět bílý
kostřec a tmavý spodek křídel.
Vyskytuje se v lesním pásmu od Pobaltí přes
Střední Evropu až po Sibiř. Vodouš kropenatý je
tažný pták, koncem července nebo v srpnu
opouští své domovy a vydává se na zimoviště do
Afriky. Na hnízdiště se vrací koncem března. V České republice se vyskytovalo v letech 2001 - 2003
podle Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v ČR cca 40 - 70 párů se stoupající tendencí. Proto je zde
zařazen do kategorie ohrožených druhů. Potravou jsou především hmyz a jeho larvy. Potravu sbírá při
procházení po březích rybníků a v mělkých bahnitých vodách.
V době hnízdění se zdržují na březích vod, jejichž břehy jsou porostlé lesy, neboť vodouš kropenatý
totiž na rozdíl od svých příbuzných z podřádu bahňáků hnízdí na stromech a keřích. Sám si však
hnízda nestaví, ale hnízdí v opuštěných hnízdech jiných, zejména drozdovitých ptáků nebo třeba v
hnízdech strak. Samice snáší 4 vejce, na kterých sedí oba rodiče 20 až 23 dní. Mláďata zůstávají v
hnízdě 1-2 dny a potom se vrhají dolů. Dopadnou obvykle do měkké trávy nebo mechu, a proto se jim
nic nestane. Rodiče je nějaký čas vodí, a když se osamostatní, odlétají na rozsáhlé bažiny, rybníky
nebo jezera v otevřené krajině.
Bekasina otavní
Bekasina otavní (Gallinago gallinago ) je středně
velkým druhem bahňáka z čeledi slukovitých
(Scolopacidae). Je velikosti kosa, podsaditá, s
nápadně dlouhým rovným zobákem a krátkýma
nohama. Dorůstá délky 25-28 cm, v rozpětí
křídel měří 44-47 cm a váží 80-140 g. Svrchu je
hnědá, tmavě skvrnitá, se světlými podélnými
pruhy na hlavě a hřbetě a kaštanově hnědým,
černě pruhovaným ocasem s bílým okrajem.
Břicho a zadní okraj křídla má bílý. Obě pohlaví
jsou zbarvena stejně. Žije skrytě, na
rašeliništích,
slatiništích,
vlhkých
a
podmáčených loukách a okrajích rybníků. Při
vyplašení vyletuje nízkým klikatým letem a často se opakovaně ozývá nosovým „keč“. Typickým
zvukovým projevem jsou mekavé zvuky vydávané samci chvěním ocasních per zejména v ranních a
podvečerních hodinách při střemhlavém letu, který předvádí během obletování teritoria. Na zemi se
ozývá také rytmickým, často dlouze opakovaným „tik ke tik ke“.
59
Živí se hlavně červy a hmyzem, dále měkkýši, korýši, pavouky a občas i semeny. Po potravě pátrá na
bahnech a v mělké vodě, kde píchá do půdy svým dlouhým zobákem. Je jím přitom schopna malou
kořist chytit a polknout bez toho aniž by jej musela vytáhnout ze země. Při hledání potravy je ve vodě
často ponořená až po břicho, do měkké půdy pak zobák mnohdy zapichuje až po kořen.
Hnízdí jednou ročně v dubnu až červenci. Hnízdiště vybírá samec, místo k zahnízdění samice. Hnízdo
je na zemi v travinách, vystlané suchým rostlinným materiálem. Samice snáší většinou 4 (3-5)
hruškovitá, olivově zelená, tmavě skvrnitá, 39,2 x 28,3 mm velká[3] vejce, na kterých sedí sama po
dobu 19-21 dnů, zatímco samec střeží teritorium. Mláďata hnízdo opouští krátce po vylíhnutí a rodiči
jsou doprovázená dalších 19-20 dnů, kdy začínají létat. Plné vzletnosti pak dosahují ve věku 4-5
týdnů.
Kulíšek nejmenší
Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) je
nejmenší sova Evropy. Má nenápadně hnědě
zabarvený hřbet s menšími bělavými skvrnami a
světlou spodní stranu těla s tmavšími podélnými
skvrnami. Je poměrně nenápadný, loví za
soumraku, jen v době hnízdění po celý den, ale
není příliš plachý. Pokud ho naleznete sedět ve
větvích stromu, je možné ho pozorovat
poměrně zblízka, aniž ulétne. V rámci České
republiky jde o silně ohrožený, zvláště chráněný
druh.
Kulíšek nejmenší měří pouhých 16 cm, což je
sotva velikost špačka. Rozpětí křídel je 34-45 cm. Základní barva vrchní části těla je tmavě hnědá s
výraznými bílými či žlutobílými skvrnami, spodek je světlý s podélnými tmavými proužky. Na
tmavohnědých letkách je světlé skvrnění, které na křídle tvoří tři až čtyři příčné proužky. Ocas je také
tmavohnědý, s bílými konci per a několika světlými příčnými proužky. Má v poměru k tělu malou
kulatou hlavu s nepříliš zřetelným závojem zbarvenou podobně jako záda. Duhovka je živě žlutá,
zobák voskově žlutý, u kořene zelenavý, nohy opeřené, špinavě bílé s hnědými skvrnami, drápy
černohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, mláďata jsou pouze tmavší. Let kulíška je vlnkovitý, v
období hnízdění létá i ve dne.
Potravu tvoří převážně drobní hlodavci a ptáci, místy i hmyz. Loví i za dne a troufá si lovit i drobné
ptáky za letu. Někdy si dělá v dutinách zásoby potravy z ulovené kořisti. Má na svou velikost silné
spáry a loví i kořist větší, než je sám. Kulíšek nejmenší žije převážně v tajze severní Evropy a
ostrůvkovitě v některých horských oblastech střední a jižní Evropy, jako je Šumava, Karpaty, Pyreneje
a Alpy. Místy se vyskytuje i v souvislých lesích v nižších polohách, u nás například v brdských a
křivoklátských lesích. Severní hranici rozšíření tvoří hranice lesa.
V České republice je rozšíření kulíška spíš ostrůvkovité, soustředěné hlavně do oblasti jižních a
západních Čech. Celkový počet se na začátku 90. let odhadoval na 900-1300 párů. V jižních Čechách
jsou to především souvislé lesní porosty v nadmořských výškách od 390 do 1260 m. V západních
Čechách kromě Šumavy a Českého lesa hnízdí například i na Chebsku, Rokycansku, v Brdech a na
Karlovarsku. Hnízdění bylo prokázáno i v CHKO Labské pískovce, ale i ve východních Čechách na
60
Náchodsku. Na Moravě se vyskytují v Beskydech, v Javorníkách, na Českomoravské vrchovině a v
Oderských vrších.
Výr velký
Výr velký (Bubo bubo) je velký noční pták z
čeledi puštíkovití. Je největší žijící sovou. Často
je mu přezdíváno král noci. Výr velký je velký
pták, větší než káně lesní, ale na druhou stranu
zřetelně menší než např. orel skalní. Samice jsou
těžší než samci a mají větší rozpětí křídel. Délka
těla se u dospělce pohybuje mezi obvykle mezi
60–70 cm, rozpětí křídel se u dospělce pohybuje
okolo 170 cm. Hmotnost se pohybuje obvykle
mezi 1800–3000 g, obzvlášť velcí jedinci však
dosahují až hmotnosti přes 4 kg. Silueta sedícího výra velkého je jen těžko zaměnitelná, na hlavě má
totiž z peříček výrazné pohyblivé chvostky připomínající ouška (proto se mu říká ušatá sova). V
souvislosti s jeho velikostí jde o poměrně jednoznačný určovací znak. Zbarvení je značně proměnlivé,
obecně svrchu žluto (oranžovo-rezavo) hnědé s tmavohnědými skvrnami, na břiše světlejší odstín
téhož s výraznými podélným tmavým skvrněním a jemným příčným mramorováním. V oblasti krku a
okolo zobáku je peří světlejší až bílé. Duhovka je ohnivě oranžová. Nohy a prsty jsou porostlé
jemnými, zpravidla žlutohnědými až rezavými pírky. Mláďata jsou porostlá zprvu jemným žlutobílým
prachovým peřím, po opeření mají matnější zbarvení a kresby.
Výr velký je noční pták a samotářský tvor. Stejně jako ostatní sovy létá velmi tiše a střídá mávavý let s
plachtěním. Jsa vyrušen a nemaje možnost rozumného ústupu, nafukuje se, čepýří peří a výhrůžně
syčí. Loví v noci v rozsáhlém revíru (v době hnízdění v okruhu až 15 km okolo hnízda) a není příliš
vybíravý. Kořistí jsou zejména hlodavci, zajíci, králíci a další drobní savci, ale nepohrdne ani spícími
ptáky (včetně dravců), s oblibou loví ježky, ale zvládne i srnče.
Výr velký je rozšířen v téměř celé Evropě (s výjimkou Britských ostrovů severozápadní Francie a
severní Skandinávie), v severozápadní Africe (středomořské oblasti Alžírska a Maroka) a ve značné
části Asie (mimo severních a jižních oblastí). Nachází se všude, kde má vhodné podmínky pro hnízdění
a lov. S oblibou osidluje kamenité stráně, zříceniny s lesy v okolí. Někdy však osidluje i oblasti beze
skal, pak osidluje dutiny stromů či opuštěná dravčí hnízda.
Moták pochop
Moták pochop (Circus aeruginosus) je štíhlý
dravec. Samci jsou světlejší, s tmavými konci
křídel, mají hnědé břicho a dlouhý ocas. Samice
je nepatrně větší, celkově tmavější než samec,
na hlavě má žlutou čepičku a bílý kostřec. Mladí
ptáci jsou ještě tmavější než samice, bez čepičky.
Poznáme ho podle jeho typického letu nízko nad
terénem. Můžeme ho snadno zaměnit s
Motákem lužním, který je však štíhlejší s
61
podélnými pruhy zespodu křídel. Při toku předvádí samec v letu akrobatické kousky, vystoupá vysoko
do oblak a pak se snáší dolů za svojí družkou. Hlas v toku je vysoké „kví-eh“ a pískavé „fíh“. Od stejně
velké káně lesní se liší útlejším vzezřením, delším ocasem a při klouzavém letu staví obě křídla do
polohy širokého V.
Lejsek malý
Lejsek malý (Lejsek malý) je malý pták z čeledi
lejskovitých (Muscicapidae).
Způsobem pohybu a velikostí připomíná
budníčka menšího (délka těla 11-12 cm, rozpětí
křídel 18,5-21 cm). Svrchu je hnědý, zespodu
bělavý; nápadný je černobíle zbarvený ocas (bílé
jsou strany jeho kořene). Kolem oka je tenký bílý
kroužek. Dospělí samci mají na hrdlech různě
velkou oranžově červenou skvrnu (snad podle
věku), hlava je šedá. Samice a mladí ptáci
nemají na hlavě ani šedou ani červenou barvu (pouze u samic lze ve velmi vzácných případech
pozorovat malou oranžovou hrdelní skvrnu).
Hnízdní areál sahá od severozápadní, střední a východní Evropy východně po jihozápadní Sibiř,
Turecko, Kavkaz a Írán.[2] Tažný, se zimovišti v západní Asii. Hnízdí především v hustých listnatých
lesích s vodním tokem. V České republice hnízdí jen roztroušeně, nejčastěji v bučinách v nižších
částech hor (max. 1050 m n. m.); početnost byla v letech 2001-2003 odhadnuta na 1200-2400 párů.
Zvláště chráněný jako silně ohrožený druh.
Linduška luční
Linduška luční (Anthus pratensis ) je přibližně
stejně velká jako vrabec (Passer domesticus),
dorůstá délky 14-15 cm, v rozpětí křídel měří 2225 cm[1] a váží 18-20 g.[2] Opeření má
nevýrazné, svrchu šedohnědé, na spodině
krémově bílé, s černým pruhováním na většině
těla. Světlého zbarvení jsou také vnější okraje
hnědého ocasu a dvojice úzkých pruhů na
křídlech. Oči i tenký zobák má tmavý, končetiny
s nápadně dlouhým zadním drápem růžové. Obě
pohlaví jsou zbarvena stejně. Živí se především
hmyzem a jinými malými bezobratlými
živočichy, zejména v zimě pak požírá také semena a bobule.
Hnízdí na rozsáhlém území severní poloviny Evropy a v severozápadní Asii, v rozmezí od
jihovýchodního Grónska a Islandu východně až po pohoří Ural a jižně po střední Francii a Rumunsko;
izolovaná populace existuje také na Kavkaze. Je převážně tažná se zimovišti v jižní Evropě, severní
Africe a jihozápadní Asii, ptáci v Irsku a ve Velké Británii však na svých hnízdištích setrvávají po celý
rok, ačkoli se obvykle přesouvají na pobřeží nebo do nížin. Hnízdí na vlhkých loukách, pastvinách a v
bažinách, přes zimu se vyskytuje také v jiných typech otevřené krajiny. Ve střední Evropě hnízdí 1x až
62
2x ročně od března do srpna. Hnízdo v podobě rostlinami vystlaného důlku v zemi staví dobře ukryté
v husté vegetaci. V jedné snůšce je pak 2-7 (nejčastěji 3-5) světlých, hnědě skvrnitých vajec, na
kterých sedí 11-15 dnů pouze samice. Mláďata, která krmí již oba rodiče, jsou pak opeřena po dalších
10-14 dnech. Linduška luční je též jedním z nejvýznamnějších hostitelů kukačky obecné (Cuculus
canorus).
Pěnice vlašská
Pěnice vlašská (Sylvia nisoria) patří mezi
pěnicemi k velkým druhům (délka těla 15,5-17
cm). Samec je svrchu šedý, s bílými lemy krovek
a ramenních letek a bílými skvrnami na konci
ocasu, zespodu je hustě tmavošedě vlnkovaný.
Duhovka je jasně žlutá. Samice a mladí ptáci
jsou podobní, jen s méně výraznou duhovkou a
nezřetelným vlnkováním spodiny. Hnízdní areál
zahrnuje hlavně východní polovinu Evropy a
západní a střední Asii. Tažná, se zimovišti v
tropické Africe. V České republice hnízdí
především v nížinách a pahorkatinách středních
a východních Čech, Podkrušnohoří, Českého středohoří, Plzeňska, střední a jižní Moravy, podhůří
Beskyd (Valašsko), Jesenicku a Vidnavsku; v posledních letech také v jižních Čechách. Celková
početnost je odhadována na 3000-6000 párů (2001-2003). Zvláště chráněná jako silně ohrožený
druh.
Pěnice vlašská je převážně hmyzožravá. Hnízdo je ve větvích hustých, nejčastěji trnitých keřů, v jedné
snůšce bývá 5 (3-6) vajec o velikosti 20,6 x 15,5 mm. Inkubační doba trvá 11-13 dnů, mláďata hnízdo
opouští po dalších 11-12 dnech. Na inkubaci
vajec i krmení mláďat se podílí buď oba ptáci (u
monogamních párů) nebo samotná samice (v
případě, že samec hnízdí s více jak 1 samicí).
Strnad rákosní
Strnad rákosní (Emberiza schoeniclus) je středně
velký druh pěvce z čeledi strnadovitých
(Emberizidae).
Dorůstá 15-16 cm, v rozpětí křídel měří 21-28
cm a váží 17-20 g. Samci ve svatebním šatě mají
černou hlavu a hrdlo s bílým vousem a pruhem
na šíji, v prostém šatě je hlava i hrdlo světlejší.
Hřbet a křídla mají hnědá, černě pruhovaná,
spodinu a boky světlé, hnědě pruhované a
kostřec a ocas šedý se světlými pruhy po
stranách. Samice mají béžový střed hrdla a
nadoční proužek. Mladí ptáci se podobají
63
samicím, jsou však žlutější a mají i výraznější tmavé pruhování.
Rejsec černý
Rejsec černý se vyskytuje na území Evropy a to
převážně v její střední a jižní části. Severní
hranice jeho teritoria je tvořena územím
Německa a Polska. U nás se vyskytuje téměř ve
všech typech výškových stupňů (pahorkatiny,
vrchoviny a podhorské oblasti). V horách je
rejsec černý rozšířen na vlhkých loukách,
pastvinách, rašeliništích a vlhkých křoviscích do
výšky 2 000 m n. m., ale někdy ho lze
zahlédnout i mezi lidskými příbytky. Nenajdeme
ho naopak v oblastech nížinných. Obývá
především vlhká a zamokřená území. Není ovšem tak dobrý plavec, jako rejsec vodní, se kterým často
obývá stejné území.
Hlavními složkami potravy jsou drobní korýši, larvy vodního hmyzu (pošvatky, jepice, pakomáři,
muchničky, chrostíci, vážek) a bezobratlí (brouky, mouchy, pavouky, měkkýše). Potravu hledá za
soumraku a v noci. Přes zminu hledá potravu pod povrchem půdy, díky dobře vyvinutému sluchu,
hmatu a čichu.Délka celého těla se pohybuje okolo 7 cm. Hřbet těla je šedý a břišní část těla má bílou
barvu. Od rejsce vodního, který u nás také žije, se liší hlavně délkou končetin, které má kratší (do 17
mm). Hlavní rozdílem mezi těmito dvěma druhy jsou podčelistní žlázy, které, u rejsce vodního,
vylučují jed, kdežto žlázy rejsce černého nikoliv. Oba však mají vynikající prostorovou paměť, což jim
umožňuje vracet se na místa se zdrojem vody a potravy.
Samice rodí od konce května do září 5-12 mláďat, přičemž je březí přibližně 3 týdny. Mláďata jsou
kojená 5 týdnů a některá z nich pohlavně dospívají již v roce svého narození. Během sezóny nemívá
samice více než dva vrhy. V přírodě se rejsec černý dožívá nejvýše 15-19 měsíců, srst se vyměňuje
během života pouze dvakrát, na podzim a na jaře. Je méně agresivní a náhlý na změnu prostředí než
rejsec vodní. Úbytek početnosti je způsoben hlavně melioračními pracemi, likvidací bažin a jiných
zamokřených míst.
Sysel obecný
Sysel obecný (Spermophilus citellus ) je hlodavec
z čeledi veverkovitých má hustý, pískově
zelenavý kožíšek. Toto zbarvení mu vydatně
pomáhá při maskování se v místech, kde se
pohybuje. Je o něco větší než jeho příbuzná veverka. Na rozdíl od veverky má ale krátký
ocas, malé ušní boltce a přiléhavou srst.
Místem jeho původního výskytu je jihovýchodní
Evropa a Malá Asie, odkud se dostal až k nám. V
minulosti u nás tento hlodavec nebyl žádnou
vzácností, právě naopak. Díky malému množství
predátorů schopných mrštného a velmi pozorného sysla ulovit se přemnožil a páchal velké škody na
64
zemědělských plodinách. V šedesátých letech dvacátého století však začaly velmi rychle mizet jejich
hlavní útočiště - polní remízky. Je však možné, že syslové od nás nemizí pouze díky zásahům do jejich
přirozeného útočiště, ale i proto, že střední Evropa je na okraji území, kde se vyskytují. V České
republice byl zaznamenán vůbec nejzápadnější výskyt tohoto druhu. Mimo pole ho můžeme také
spatřit na udržovaných travnatých plochách sportovních hřišť, parků a podobně. Další jeho
přirozenou domovinou jsou krátkostébelné travnaté stepi. Právě těmto nízkým travnatým plochám
dávají syslové přednost, protože zde mají svoji nejoblíbenější potravu a mají dobrý výhled na okolí
(uvidí tak velmi snadno svého nepřítele a stihnou uniknout do podzemních nor).
Sysel neliší od veverky pouze vzhledem, ale i způsobem života. V žádném případě ho totiž neuvidíte v
korunách stromů. Naopak veverku asi neuvidíte na poli plném obilí, kukuřice, pícnin či jiných
zemědělských plodin, které jsou syslovi potravou. V době, kdy tyto rostliny ještě nejsou plně vzrostlé,
si pochutnává sysel i na trávě či klíčích již zmíněných zemědělských plodinách. Není to však
stoprocentní vegetarián. Živočišné bílkoviny získává z drobných bezobratlých živočichů, které občas
konzumuje.
Samice v červnu porodí v průměru 5 mláďat, která jsou zpočátku holá a slepá. Již po 28 dnech života
opouští noru a za další čtyři týdny se osamostatní. Podléhá ochraně jako kriticky ohrožený druh (dle
zákona 114/1992 a vyhlášky 395/1992) z celoevropského hlediska.
Netopýr velkouchý
Netopýr
velkouchý
(Myotis
bechsteinii)
Váha: 7 až 13,6g. Délka předloktí: 40 až 47mm.
Rozpětí křídel: 250 až 286mm. Délka těla: 46 až
55mm. Délka ocasu: 41 až 47mm. Délka ušního
boltce: 23 až 26mm. Délka trágu: 10,5 až 14mm.
Středně velký druh rodu Myotis. Nezaměnitelný
pro nápadně velké ušní boltce. Při přehnutí
dopředu přesahují zhruba o celou polovinu své
délky úroveň čenichu. Křídelní létací blána se
připojuje k noze při základu vnějšího prstu. Srst
na hřbetě hnědavé barvy, břicho bělavé. Ušní
boltce a létací blána červenohnědé. Při zimování
nikdy nesklápí ani neskládá ušní boltce pod křídla.
Tento druh obývá Evropu již od nejstarších čtvrtohor. Poměrně početné nálezy kosterních pozůstatku
tohoto druhu pocházejí z období pleistocénu a do poloviny holocénu. V té době byl jedním z
nejhojnějších druhů. V současné době je v celém areálu svého rozšíření dosti vzácný a mnohdy má
jeho výskyt ostrůvkovitý charakter. Zcela výhradně se váže na listnaté, zejména bukové podhorské
porosty. Úbytek těchto lesu se přímo promítá na snižování početnosti tohoto, těžko se měnícím
podmínkám přizpůsobujícího druhu.
Vytváří velmi malé letní kolonie (3 až 10 samic) v přirozených stromových dutinách. Pravděpodobně
jako letní ukryty také využívají různé štěrbinové úkryty na půdách, skalní výklenky a jim podobná
místa v budovách. Jsou známy případy, kdy byli jednotlivý jedinci tohoto druhu nalezení v letních
kolonií jiných druhů, nejčastěji netopýra řasnatého (Myotis nattereri). V období přeletů zalétá do
65
jeskyní, ale jen velmi zřídka zde zimuje. Je pravděpodobné, že jako zimoviště využívá také stromových
dutin. Při zimování visí vždy volně.
Netopýr severní
Netopýr
severní
(Eptesicus
nilssonii)
Váha: 8 až 17,5g. Délka předloktí: 37 až 44mm.
Rozpětí křídel: 240 až 280mm. Délka těla: 45 až
64mm. Délka ocasu: 37 až 48mm. Délka ušního
boltce: 11,5 až 17mm. Délka trágu: 3,8 až
7,6mm.
Středně velký druh netopýra. Má masité, široké,
krátké ušní boltce, krátký tupě ukončený,
kulovitý trágus, epiblema chybí. Srst je na
hřbetě černohnědá, na břiše světlejší černošedá.
Špičky chlupů na hřbetě jsou zlatavé, takže
zejména starší kusy mají výrazný melír. Dobře
pečuje o svojí srst a často mývá chlupy na
hřbetě rozčísnuté do stran s pěšinkou uprostřed. Ušní boltce a létací blána jsou téměř černé.
Letní kolonie (čítající od 5 do 40 samic) sídlí v různých štěrbinových úkrytech, mezi zdvojenou
střechou, za dřevěným obložením, v hřebenech střech, ale také hojně využívá stromové a skalní
dutiny. Zimují v jeskyních, štolách a sklepích často v blízkosti vchodu, či v chladnějších částech. Za
mírných zim, či při oteplení mu stačí hlubší skalní štěrbiny. Loví ve skupinách krouživým letem,
zejména v menších podhorských a horských obcích, kolem bílých lamp, nebo v blízkosti porostních
stěn, či v lesních prolukách, kolem bažin a malých lesních rybníčků. Lovící jedinci byli již mnohokráte
pozorováni na úrovni severního polárního kruhu.
66
VI.
Přehled významných druhů rostlin v Plzeňském kraji
Pavel Vlach
Vranec jedlový (Huperzia selago )
Rozšíření: Severní části Evropy, Asie a Severní
Ameriky, jižněji jen v horských oblastech,
vyskytuje se také na jihu Jižní Ameriky. U nás
roztroušeně v horských oblastech, častěji v
pohraničních horách, na Slovensku je celkově
hojnější, roste zde ve vyšších polohách Karpat.
Ekologie: Roste ve vlhkých lesích hor a na
subalpínských holích, převážně na kyselých
půdách.
Popis: Vytrvalá bylina, 5–30 cm vysoká, lodyhy
přímé, u starších rostlin s krátce poléhavou bází,
vidličnatě větvené, tvoří husté trsy, listy drobné,
čárkovitě kopinaté, většinou uspořádané do 8 řad. V úžlabí listů v horní části lodyhy se tvoří
výtrusnice, vranec se však rozmnožuje také vegetativně opadavými pupeny, které vznikají v úžlabí
listů na konci větví.
Ohrožení a ochrana: Vranec jedlový patří k ohroženým druhům naší květeny (C3), ve stejné kategorii
je chráněn i podle zákona (§3). Je zapsán také do Červené knihy Ukrajiny.
Přeslička luční (Equisetum pratense )
Rozšíření: Holarktický druh, vyskytuje se ve
střední, severní a východní Evropě, na Sibiři, v
severní Číně, Koreji, Japonsku i Severní Americe.
U nás ostrůvkovitě až roztroušeně ve středních
polohách, vystupuje vzácně i do hor, výjimečně
do nížin.
Ekologie: Roste v lužních lesích, pobřežních
křovinách, v zaříznutých údolních tocích
středních poloh, na půdách humózních,
bazických.
Popis: Vytrvalá, až 50 cm vysoká bylina se
sezonním dimorfismem (odlišnost jarních a
letních lodyh). Jarní fertilní lodyha je až 20 cm vysoká, nahnědlá. Letní sterilní lodyha je zhruba do 2/3
přeslenitě větvená, hluboce rýhovaná, na lodyžních žebrech s řadou válcovitých hrbolků tvořených
oxidem křemičitým. Středová dutina zabírá zhruba polovinu průřezu lodyhy. Větve jsou 3žebré,
tenké, často převislé. Zuby lodyžních pochev špičaté s širokým nažloutlým lemem.
Záměny: Často je zaměňována s přesličkou lesní (Equisetum sylvaticum). Na rozdíl od přesličky lesní
má p. luční zuby lodyžních pochev volné, jejich počet je stejný jako počet lodyžních žeber a zuby mají
široký nažloutlý suchomázdřitý lem.
67
Ohrožení a ochrana: Přeslička luční je zařazena k ohroženým druhům naší květeny (C3).
Sleziník klamný (Asplenium adulterinum)
Rozšíření: Roste pouze ve střední Evropě a na
jihovýchodě Evropy, ojediněle ve Skandinávii. U
nás roste pouze ve středních a vyšších polohách
na hadcích v západních Čechách (hadce
Slavkovského
lesa),
na
Českomoravské
vrchovině, v Rychlebských horách a v okolí
Mohelna. Na Slovensku roste v Sedlici u Prešova.
Ekologie: Vyskytuje se pouze na hadcových
(serpentinových) horninách, kde roste na holých
skalách, v polozastíněných štěrbinách.
Popis: Vytrvalá hustě trsnatá rostlina s přezimujícími listy tmavě zelené barvy až 20 cm dlouhými.
Vřeteno úzkého listu je pouze v horní polovině nebo jen v malé horním části zelené, jinak je tmavě
červeno hnědé. Jednoduše zpeřenou čepel tvoří okrouhlé lístky téměř přisedající na vřeteno.
Čárkovité výtrusnicové kupky jsou uspořádány na spodní straně lístku většinou po 6–8. Výtrusy
dozrávají v průběhu léta (nejčastěji červenec až srpen).
Ohrožení a ochrana: Rostlina roste pouze v chráněných územích. Pro svůj ojedinělý a specializovaný
výskyt patří mezi kriticky ohrožené druhy (C1) a zároveň je ve stejném stupni ohrožení chráněna
zákonem (§1). Na Slovensku patří mezi kriticky ohrožené druhy (CR), chráněná je i zákonem (§).
Sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium)
Rozšíření: Střední a jižní Evropa, vyskytuje se
výhradně v hadcových oblastech.
Ekologie: Roste ve štěrbinách hadcových skal,
vyhledává
stanoviště
spíše
zastíněná.
Popis: Vytrvalá kapradina s nepřezimujícími a
nelesklými listy, 15–30 cm vysoká, řapík hnědý,
čepel v obrysu dlouze zašpičatělá, koncové
úkrojky kosočtvercové nebo klínovité, vpředu
uťaté. Doba zralosti výtrusů červenec až září.
Druh je poměrně variabilní (délka listu, velikost
a tvar listových úkrojků), odlišnosti jsou
hodnoceny jako variety a formy.
Ohrožení a ochrana: Výskyt tohoto druhu je vzhledem ke své vázanosti na hadec značně omezený,
patří proto k silně ohroženým druhům naší flóry (C2), ve stejné kategorii je i chráněn podle zákona
(§2). Na Slovensku je hodnocen jako kriticky ohrožený druh (CR), je zde také chráněn zákonem (§).
Chráněným druhem je rovněž ve Francii.
68
Kapradinka skalní (Woodsia ilvensis )
Rozšíření: Roste v Evropě, zejména v severní části, v jižní polovině Evropy pouze v horách, dále pak na
Kavkaze, Uralu, v sibiřské části Asie, v Grónsku a
Severní Americe. U nás roste od pahorkatin po
horské oblasti, výskyt je soustředěn do severní
poloviny a na západ Česka. Na Slovensku roste
velmi roztroušeně ve většině karpatských
pohoří.
Ekologie: Roste na skalkách a ve skalních
štěrbinách zejména čedičových, žulových a
rulových výchozů. Vyhledává polozastíněná
stanoviště s nezapojenou vegetací.
Popis: Vytrvalá malá trsnatá kapradina s listy až
15 cm dlouhými, tužšími. Listy jsou zpeřené, řapík a rub s výraznými dlouhými plevinami a chlupy.
Řapík má hnědočervený, článkovaný, čepel tvoří dvojice asi 10-15 lístků s 3-6 páry laloků, lístky jsou
delší než širší. Výtrusy drobné, mírně oválné. Výtrusy dozrávají v červenci až srpnu.
Ohrožení a ochrana: Její ohrožení spočívá v zániku vhodných biotopů, zejména se jedná o možné
zarůstání a zastínění skalek, kde se vyskytují jen drobné populace. V Česku je tato kapradinka
chráněna zákonem jako silně ohrožený druh (§2) a v Červeném seznamu je řazena mezi silně
ohrožené druhy (C2).
Vratička měsíční
Vratička měsíční (Botrychium lunaria) žije v
Evropě, Asie, severozápadní Africe, Severní
Americe, Grónsku, na jihu Jižní Ameriky,
jihovýchodě Austrálie, Novém Zélandu, u nás
roztroušeně po celém území. Roste na suchých
až vlhkých loukách, pastvinách, v kamenitých
sutích i světlých lesích, na zásaditých až slabě
kyselých půdách.
Vytrvalá bylina s krátkým podzemním stonkem,
který nese sotva 20 cm vysoký list (vzácně až 4),
který je dlouze řapíkatý, rozdělený na sterilní a
fertilní část – sterilní část (připomíná list) je
většinou kratší, jednoduše zpeřená, úkrojky
ledvinité, celokrajné nebo vroubkované, v
několika párech, fertilní část (připomíná lodyhu) je zpeřeně členěná. Druh je poměrně variabilní ve
výšce rostlin i velikosti a členění úkrojků.
I když geografické rozšíření této byliny je značné, skutečné setkání s ní je poměrně vzácným zážitkem.
Vratička měsíční je hodnocena jako silně ohrožený druh naší květeny (C2), zákon ji chrání v kategorii
ohrožených druhů (§3). Zákonné ochraně podléhá i v Německu, Polsku a na Ukrajině.
69
Upolín evropský (Trollius altissimus)
Rozšíření: Střední, jihovýchodní a východní
Evropa, Pyreneje, sever Británie, Skandinávie. U
nás se vyskytuje roztroušeně po celém území,
místy i hojněji.
Ekologie: Roste na vlhkých loukách, ve světlých
lesích, na prameništích, objevuje se v nížinách
(odkud ustupuje), hojnější je v horském a
subalpínském stupni.
Popis: Vytrvalá bylina se silným oddenkem,
přímou lodyhou, 20–100 cm vysokou, dlanitě
členěnými listy – dolní jsou dlouze řapíkaté, horní přisedlé. Květy většinou jednotlivé na konci lodyhy,
žluté, kvete od května do června. Plodem jsou měchýřky s dlouhým zobánkem. Druh je variabilní ve
velikosti rostlin i květů.
Ohrožení a ochrana: Upolín nejvyšší patří k ohroženým druhům naší květeny (C3), ve stejné kategorii
je chráněn i zákonem (§3). Na Slovensku je z hlediska ohrožení řazen k druhům zranitelným (VU).
Poznámka: S oblibou bývá vysazován na vlhčích místech zahrad. Zde se však objevují především
kultivary s různými odstíny žlutých květů, které mohou být jednoduché i plné.
Zběhovec jehlancovitý (Ajuga pyramidalis )
Rozšíření: Evropský horský druh, areál je
roztříštěn do řady nesouvislých arel – od
Islandu, Irska přes Pyreneje a Alpy až na Balkán,
do Skandinávie a Pobaltí. U nás se vyskytuje jen
velmi vzácně v jižních a severozápadních
Čechách. Na Slovensku pouze v Západních
Tatrách.
Ekologie: Roste na loukách, pasekách,
pastvinách, v lesních lemech, na půdách spíš
vlhčích, kyselých.
Popis: Vytrvalá bylina, 5–20 cm vysoká, lodyha přímá, 4hranná, chlupatá, listy přízemní růžice krátce
řapíkaté, obvejčité, až 11 cm dlouhé, větší než listy lodyžní, které se směrem vzhůru zmenšují. Květy v
lichopřeslenech, v úžlabí listů, modré, 2–4krát kratší než listeny, kvete od května do srpna.
Ohrožení a ochrana: Jedná se o velmi vzácný
druh naší květeny, je proto zařazen mezi kriticky
ohrožené (C1), zákon jej chrání v kategorii silně
ohrožených (§2). I na Slovensku je druhem
kriticky ohroženým (CR) a chráněným (§). V
Červeném seznamu Irska je uveden jako druh
zranitelný (VU).
Čistec přímý
Čistec přímý (Stachys recta) je rozšířen na jižní
polovině Evropy – severní hranice areálu
70
prochází severní Francií, středním Německem, Polskem, na východě zasahuje přes Ukrajinu až na
Ural, do Předkavkazí a do Malé Asie. U nás se vyskytuje roztroušeně, především v teplejších
oblastech. Roste na výslunných stráních a skalních stepích, v lesních lemech a na lesostepích, v
pásmu od nížin po pahorkatiny.
Je to vytrvalá bylina, 30–100 cm vysoká, chlupatá, lodyha přímá až vystoupavá, listy pilovité až
celokrajné, řídce chlupaté, eliptické až kopinaté, dolní řapíkaté, horní přisedlé, lichopřesleny přisedlé,
6–14květé, kalich pravidelný, chlupatý, kališní cípy stejného tvaru i velikosti, trojúhelníkovité, koruna
2pyská, světle žlutá s nachovou kresbou, horní pysk přilbovitě vyklenutý, dolní 3laločný, kvete od
května do srpna. Druh je velmi proměnlivý, v rámci areálu se rozlišují 4 subspecie a řada forem.
Hořec brvitý
Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) je druh
střední a jižní Evropy, vyskytuje se v oblasti od
Pyrenejského poloostrova přes střední Evropu a
Balkán až po jižní Ukrajinu. U nás je jeho výskyt
roztroušený, především se objevuje v Českém a
Moravském krasu, Českém středohoří, Bílých
Karpatech aj.
Roste na suchých i mírně vlhkých trávnících, v
lemech křovin a ve světlých lesích, většinou na
vápníkem bohatých půdách, obvykle ve stupni
pahorkatin, v horách jen zřídka.
Dvouletá až krátce vytrvalá bylina, až 30 cm vysoká, s přímou a většinou nevětvenou lodyhou, která
je hustě olistěná přisedlými, čárkovitými až čárkovitě kopinatými listy. Květy jsou jednotlivé na konci
lodyhy, koruna 4četná, modrá, okraje korunních cípů jsou brvité. Vykvétá od července do října.
Plodem je tobolka. Na rozdíl od jiných hořců nevytváří přízemní růžici listů.
Úbytek tohoto druhu je v posledních desetiletích poměrně značný, byl proto zařazen v Červeném
seznamu k ohroženým druhům naší květeny (C3). Na Slovensku je z hlediska ohrožení hodnocen jako
druh potenciálně zranitelný (NT), jako ohrožený je uveden i v Červeném seznamu Rakouska.
Hořeček drsný (Gentianella obtusifolia)
Rozšíření: Sever Alp a Předalpí, areál zasahuje
přes jihozápadní a západní Čechy až do Saska a
Durynska. Na Slovensku neroste. U nás se
vyskytuje jen v poddruhu G. o. subsp. sturmiana,
nominátní poddruh je domovem ve vysokých
polohách Východních Alp, v Alpách se vyskytuje i
další poddruh subsp. norica.
Ekologie: Roste na vlhkých a střídavě vlhkých
nebo slatinných loukách, na pastvinách, na
půdách neutrálních až slabě zásaditých, v pásmu
od nížin do pahorkatin.
Popis: Dvouletá bylina, 10–35 cm vysoká, lodyha
71
je přímá, větvená často už od báze, ale někdy i od poloviny (třetiny). Přízemní listy za květu
odumřelé, lodyžní listy jsou vejčitě kopinaté až kopinaté, stejně dlouhé nebo delší než internodia.
Květenství je bohaté, vrcholičnaté, květy 5četné, koruny až 36 mm dlouhé, válcovitě nálevkovité, sytě
modrofialové, kališní cípy čárkovité, zářezy mezi cípy ve tvaru V, cípy na okraji často podvinuté, švy
kališní trubky lištovitě sbíhají na květní stopku a jsou hustě papilnaté až papilnatě brvité. Kvete od
července do října. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Stejně jako jiné hořečky i tento taxon v posledních desetiletích výrazně ustoupil
z většiny svých původních lokalit. V minulosti se u nás objevoval zhruba na stovce míst, dnes přežívá
jen asi na pěti. Je proto zařazen mezi kriticky ohrožené taxony naší květeny (C1), zákon jej chrání ve
stejné kategorii (§1).
Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe )
Rozšíření: Evropa (kromě severních a
nejjižnějších částí), zasahuje až na jihozápadní
Sibiř. V ČR v minulosti dosti hojný po celém
území, dnes patří k vzácným ustupujícím
druhům.
Ekologie: Hořec hořepník roste na střídavě
vlhkých bezkolencových loukách a pastvinách,
lesních světlinách a lemech, od nížin až do
podhůří. V důsledku likvidace jeho lokalit
(meliorace) a změně způsobu hospodaření
(ukončení pastvy a kosení – pro generativní rozmnožování potřebuje nezapojenou a narušovanou
vegetaci) patří k mizejícím druhům naší přírody.
Popis: Vytrvalá bylina s dlouhým tlustým oddenkem. Lodyha přímá až krátce vystoupavá, (15–)20–
40(–60) cm vysoká, rýhovaná až hladká, bez přízemní růžice. Listy čárkovité až čárkovitě kopinaté
(vzácně úzce vejčité), tupě špičaté, mírně podvinuté, hladké, lesklé, 2,5–5 cm dlouhé, 0,2–1,2 cm
široké. Květenství chudokvěté, ve vrcholové části 2–5 květů, po 1–3 v úžlabí listenů, vrcholové květy
přisedlé, dolní dlouze stopkaté. Koruna zvonkově nálevkovitá, 2,5–5 cm dlouhá, sytě azurově modrá,
vzácně růžová nebo bílá, s podélnými světlejšími pruhy, zelenavě tečkovaná, semeník vřetenovitý, 15
mm dlouhý, zploštělá semena kolem 1,5 mm v průměru. Kvete od července do září.
Ohrožení a ochrana: Z hlediska ohrožení je hodnocen jako druh silně ohrožený (C2) a ve stejné
kategorii je chráněn i podle zákona (§2). Druhem ohroženým je i na Slovensku (EN), i zde je chráněn
zákonem. Stejně tak ve Švýcarsku.
Poznámka: Hořec hořepník je rostlinou vzácnou, navíc jedině on je u nás živnou rostlinou housenek
kriticky ohroženého modráska hořcového
(Maculinea alcon).
Tučnice obecná (Goodyera repens)
Rozšíření: Evropa, Severní Amerika – Grónsko,
Island, Skandinávie, Aljaška, Labrador, jižněji
především v horských oblastech.
Ekologie: Roste na rašeliništích a prameništích,
na mokrých loukách i obnažených vlhkých
plochách, v pásmu od nížiny až do hor.
72
Popis: Vytrvalá bylina, 5–25 cm vysoká, listy v přízemní růžici, celokrajné, nečleněné, na líci žláznaté a
žláznatě chlupaté. Květy jednotlivé, horní kališní cípy 3úhelníkovité, tupě špičaté, koruna
modrofialová až bělavá, laloky dolního pysku oddálené, ploché, ostruha 3–4krát kratší než koruna.
Kvete od května do června. Plodem je podlouhle vejcovitá tobolka.
Variabilita: Barva a velikost koruny tohoto druhu je dosti proměnlivá, rozlišuje se několik forem
(bicolor, albida) i variet (grandiflora, ecalcarata, pratensis). Většinou se jedná o taxonomicky
bezvýznamné odchylky. Nelze vyloučit, že druh P. flavescens s květy bělavými, později nažloutlými, o
němž se zmiňovali bratři Preslové (1819) i F. M. Opiz (1852) jako o druhu šumavském, byl právě
bělokvětou formou tohoto druhu. Ohrožení a ochrana: Tučnice obecná patří k silně ohroženým
druhům naší květeny (C2), stejně tak je chráněna i zákonem (§2). Na Slovensku je druhem ohroženým
a zákonem chráněným (EN/§). Zákonná ochrana jí přísluší i v Maďarsku, Polsku, Německu, Bělorusku,
Litvě, Lotyšsku a na Ukrajině.
Poznámka: Tato masožravá rostlina vodu i část minerálních látek přijímá spodní plochou svých
lapacích listů. Při trávení hmyzu se její listy svinují od okrajů ke středu. Na podzim její listy zaniknou a
vytvoří se přezimovací pupen, který se opět rozvine až zjara.
Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)
Rozšíření: Arktické a mírné pásmo severní
polokoule, naše nejrozšířenější rosnatka.
Ekologie: Roste převážně na rašeliništích a
vlhkých písčinách, v pásmu od nížiny do hor.
Objevuje se obvykle v porostech rašeliníku
(Sphagnum sp.), který rosnatce skýtá ochranu
před nepřízní přírodních podmínek, rostlina jej v
růstu následuje, přizpůsobuje se i jeho
rozrůstání.
Popis: Vytrvalá masožravá rostlina s přízemní
růžicí listů a nepatrnými kořeny, 4–20 cm
vysoká. Listy jsou stejně široké nebo i širší než
dlouhé, okrouhlé až eliptické. Chloupky na čepeli
listu vylučují enzym, který rozkládá drobný hmyz. Květy jsou drobné, nenápadné na dlouhém stvolu,
který je 4–7krát delší než listy. Kvete od června do srpna. Koncem léta se vytvoří přezimovací pupen
(hibernaculum), ve kterém jsou uloženy orgány rosnatky pro příští vegetační období.
Trýzel vonný
Trýzel vonný (Erysimum odonatum) se vyskytuje
od východní Francie přes střední Evropu po
Rumunsko a Ukrajinu. U nás se vyskytuje
především v teplejších oblastech celého území.
Porůstá lesní lemy a světliny, křovinaté stráně,
skalnaté svahy. Upřednostňuje mělké bazické
půdy chudé na humus.
Dvouletá, 30–90 cm vysoká bylina. Lodyha
přímá, v horní polovině větvená, chlupatá.
Přízemní listy obkopinaté, vykrajovaně zubaté až
73
peřenoklanné, 3–6 cm dlouhé, za květu již zaschlé. Lodyžní listy střídavé, zúženou bází přisedlé,
podlouhlé až obkopinaté, vykrajovaně zubaté, zelené, chlupaté. Květy pravidelné, čtyřčetné, vyrůstají
v hroznech, květní stopky kratší než kališní lístky. Korunní lístky 12–18 mm dlouhé a 4–6,5 mm široké,
vykrojené až zaokrouhlené, sytě žluté. Plodem je šešule. Kvete od června do července.
Trýzel vonný je zařazen mezi ohrožené druhy naší květeny (C3).
Hlaváč fialový
Domovinou hlaváče fialového (Scabiosa
columbaria) je Evropa, na severu zasahuje do
jižního Švédska a pobaltských států, na západě
do Anglie a na Pyrenejský poloostrov, na jihu
zasahuje do jižního Španělska, Itálie a Albánie.
Východní hranice prochází od severozápadu
Bulharska, přes Rumunsko do Běloruska. Dále
Kavkaz, pobřeží Malé Asie a severozápad Afriky.
Porůstá křovinaté stráně, světlé háje, sutě,
zastíněné skalnaté svahy, lesní lemy. Na
skeletovitých, živinami bohatých půdách,
převážně na bazickém podkladu.
Je to vytrvalá nebo dvouletá bylina. Lodyha
přímá nebo na bázi vystoupavá, zpravidla 40–90
cm vysoká, nejčastěji 1–3× větvená, na dolních a
středních internodiích lysá nebo jen řídce chlupatá. Listy v přízemní růžici kopisťovité, až 10 cm
dlouhé, 1,5 cm široké a na okraji nejčastěji vroubkované. Lodyžní listy v obrysu vejčité až eliptické,
nejčastěji 2× peřenosečné v 2–6 mm široké úkrojky, které jsou na žilkách rubu krátce chlupaté.
Strbouly 2–3 cm v průměru, zákrovní listeny čárkovitě kopinaté, nejčastěji 5–11 mm dlouhé. Kališní
štětiny hnědočerné, při bázi tenké, koruna růžová až modročervená, nevonná. Nažky 2,5–3,5 mm
dlouhé. V ČR je zařazen mezi druhy silně ohrožené (C2).
Prorostlík srpovitý
Prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum) je
Evropský druh, na severu zasahuje do Německa
a Polska, na východě po Ural, na jihu do
Španělska, na Korsiku, do Albánie a Řecka. U nás
je hojný v teplejších oblastech, jinde se
vyskytuje jen místně.
Roste od nížin do pahorkatin na bazických
pokladech, při křovinatých okrajích skalních
stepí a výslunných strání, ve světlých lesích.
Je to vytrvalá rostlina, vysoká 20–60 (–100) cm,
lodyha ± vzpřímená, drátovitá, větvená, spodní
listy řapíkaté, kopisťovité, horní přisedlé, dlouze
74
eliptické (tedy nedělené), často nazpět zahnuté, šedozelené. Květenství je složený okolík, obaly i
obalíčky vyvinuty, okolík řídký, okolíčků asi 6, květy žluté, nažky hnědé, drobné (3–4 mm). Kvete od
června do září.
Rozrazil ožankovitý
Rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium) roste Od
Francie přes střední po východní Evropu, na jihu
zasahuje po italské Toskánsko a do Bulharska, na
severu do Dánska, pobaltských republik a v
Rusku k Sankt Petěrburku. U nás roste
především v teplých oblastech Čech i Moravy.
Vyskytuje se na okrajích lesů, loukách, mezích a
travnatých až křovinatých stráních. Vyhovuje mu
sušší, neutrální až mírně zásaditá půda bohatá
na živiny.
Vytrvalá, 40–90 cm vysoká bylina. Lodyha oblá,
přímá až mírně vystoupavá, většinou nevětvená,
rovnoměrně chlupatá. Listy vstřícné, přisedlé,
čepel podlouhle kopinatá až vejčitá, 2–5 cm
dlouhá, 1–2,5 cm široká, odstále chlupatá, na
okraji pilovitá. Pilovitě zubaté jsou i listy sterilní časti lodyhy nad květenstvím. Květenstvím je hrozen
vyrůstající z úžlabí listů. Květy krátce řapíkaté, vstřícné, kalich pětičetný se čtyřmi kališními cípy
delšími a jedním krátkým, koruna čtyřčetná, jasně až sytě modrá, tmavě modře žilkovaná, ve středu
bílá. Plodem je tobolka. Kvete od května do července.
Z hlediska ohrožení je rozrazil ožankovitý řazen k vzácnějším druhům vyžadujícím další pozornost
(C4).
Zimostrázek alpský
Domovinou zimostrázku alpského (Polygala
chamaebuxus) jsou hory jižní a střední Evropy –
Alpy, Apeniny, Dinaridy, Česko-německá
vysočina. U nás se vyskytuje v západní polovině
Čech, západní břeh Vltavy překračuje jen
ojediněle.
Roste v teplomilných nebo smíšených
doubravách, v borech, také na kamenitých
svazích, v pásmu od nížin až do hor.
Nízký vždyzelený polokeř, 5–25 cm vysoký,
bohatě větvený, listy řapíkaté, úzce eliptické, až
3 cm dlouhé, kožovité, na okraji podvinuté.
Květy po 1–2 (–3) ve zdánlivém řídkém koncovém hroznu v úžlabí listenů, 10–15 mm dlouhé, koruna
bílá až bledě žlutá s červeným přívěskem nebo celá růžovočervená, křídla vzhůru zahnutá, kvete od
dubna do července. Plodem je tobolka.
75
Zimostrázek alpský je u nás zařazen k ohroženým a zákonem chráněným druhům (C3/§3). Chráněným
druhem je i ve Švýcarsku.
Vlnice chlupatá
Domovem vlnice chlupaté (Oxytropis pilosa) je
Střední a východní Evropa, výběžky areálu však
zasahují na západě až do Francie, na jihu do
střední Itálie, na severu do jižního Švédska a
Pobaltí, na východě dokonce až k Bajkalu a do
Mongolska. U nás vzácně až roztroušeně ve
středních a severozápadních Čechách, také na
jižní a jihovýchodní Moravě.
Roste na trávnících výslunných stráních, na
skalkách, písčinách, na půdách suchých nebo
vysychavých, většinou na bazických podkladech,
v pásmu od nížin po pahorkatiny.
Je to vytrvalá bylina s dlouhým kořenem, přímou nebo vystoupavou lodyhou, 20–40 cm vysokou, listy
jsou lichozpeřené, lístky celokrajné, na rubu dlouze chlupaté, květenství dlouze stopkaté, za plodu se
prodlužující, květy krátce stopkaté. Kvete od května do července. Plodem je lusk.
Vlnice chlupatá patří k ohroženým druhům naší květeny (C3).
Rožec kuříčkolistý (Cerastium alsinifolium)
Rozšíření: Roste pouze v České republice, je to
český endemit. Výskyt je omezen na hadce (tzv.
Mnichovské
hadce)
v
centrální
části
Slavkovského lesa mezi obcemi Prameny,
Mnichov, Louka, Sítiny.
Ekologie: Roste na suchých stráních skalkách, v
květnatých nízkostébelných loukách a v
prosvětlených borech, výhradně však na
hadcových půdách.
Popis: Rožec kuřičkolistý je trsnatá poléhavá
bylina, trs je často rozvolněný. Vystoupavé
chlupaté lodyhy mají vejčité až podlouhle
kopinaté lodyžní listy, které jsou nanejvýš 3-3,5x delší než široké. V paždí listů lodyh nesoucích květy
chybí sterilní olistěné větévky (oproti Cerastium arvense). Celá rostlina je pýřitě chlupatá, místy
žláznatá. Květy jsou velké, bílé. Kvete od června do srpna.
Ohrožení a ochrana: Rožec kuřičkolistý je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny (C1), ve
stejné kategorii chráněn i zákonem (§1).
76
Svízel sudetský (Galium sudeticum )
Rozšíření: Druh je českým endemitem, pouze
sporadicky přesahuje při hranicích do Polska.
Několik mikrolokalit se nachází v Krkonošských
karech a na hadcových výchozech Slavkovského
lesa. Starší nálezy z Hrubého Jeseníku nejsou
dnes potvrzeny. Na Slovensku neroste.
Ekologie: Roste v horských nízkostébelných
trávnících, na skalách a sutích bazických hornin
(čedič, žula, vápenec), v pásmu od hor až do
subalpínského
stupně.
Popis: Vytrvalá bylina s častými sterilními
nekořenujícími výběžky, lodyhy jsou vystoupavé
nebo přímé, vysoké 7–15 cm, lysé a hladké, v průřezu hranaté. Lodyžní články jsou ve střední části
lodyhy 1,5–2× delší než listy. Tmavě zelené listy jsou úzce obkopinaté, ve střední části lodyhy dlouhé
15–20 mm, široké 1,2–1,6 mm a uspořádané po 5–6 v přeslenech. Listy jsou hladké a lysé, ojediněle
mají nazpět nasazené chlupy. Květenství je široce vejčité až obvejčité, s květními stopkami 1,4–1,8
mm dlouhými a s bílou kulovitou korunou, v průměru 3 mm. Kvete od června do července. Od
podobných druhů rodu se svízel sudetský odlišuje především délkou prostředních lodyžních článků ve
vztahu k délce listů.
Ohrožení a ochrana: Svízel sudetský je zařazen ke kriticky ohroženým druhům naší květeny (C1),
zákonem je chráněn ve stejné kategorii (§1). Je také uveden ve směrnicích Rady Evropy 92/43 EHS o
ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
Zábělník bahenní (Potentilla palustris)
Rozšíření: Vyskytuje se zvláště v Evropě, a to
především v její boreální části. V Čechách roste
roztroušeně po celém území, méně v nížinách a
vysokých horách, místy je tento druh vzácný. Na
Moravě je celkově vzácnější. Na Slovensku je
soustředěn do nižších poloh.
Ekologie: Roste především na rašelinných
stanovištích, na mokrých ostřicových loukách,
při krajích rybníků a někdy i v olšinách. Obecně
roste v bažinách a rašelinách.
Popis: Statná mochna vysoká až 100 cm, s
dřevnatým oddenkem. Lodyha je rezavě hnědá,
vystoupavá, ve spodní části poléhavá, výběžkatá, s několika málo listy. Dlouze řapíkaté, velké listy
jsou zpeřené, s 2–3 jařmy, lístky kopinaté, po obvodu zubaté, na rubu sivé. Palisty jsou výrazné,
srostlé s řapíkem a dorůstající až poloviny jeho délky. Květenství má od 1 do 7 květů, které mají až 2,5
cm v průměru, jsou tmavě červeně zbarvené, neopadavé. Kvete od června do července.
Využití: V minulosti se pro farmaceutické účely sbírala nať a oddenek – rostlina má vysoký obsah
tříslovin, nacházejí se v ní také antibiotické látky.
77
Ohrožení a ochrana: Z hlediska ohrožení je u nás mochna bahenní hodnocena jako vzácnější druh
vyžadující další pozornost (C4), na Slovensku patří mezi druhy zranitelné a je zákonem chráněná
(VU/§).
Všivec bahenní (Pericularis palustris )
Rozšíření: Všivec bahenní je rozšířen po celém
území Evropy a zasahuje i do Asie, do oblasti
Mongolska a Číny. Objevuje se také na
východním pobřeží Severní Ameriky. U nás
převážně ve středních polohách, někdy i v
teplých nížinách a hraničních pohořích západní
části Čech a na Českomoravské vrchovině.
Ekologie: Tento všivec roste v půdách bohatých
na živiny a s vysokou hladinou podzemní vody.
Najdeme jej na rašelinných a slatinných loukách,
okrajích rašelinišť nebo okrajích oligotrofních rybníků. Popis: Nápadná dvouletá i víceletá
poloparazitická rostlina s přímou lodyhou až 60 cm vysokou. Lodyha je odstále větvená a má slabě
červeně zbarvené peřenosečné listy. Květenstvím je hrozen, červenofialový květ s nafouklým
kalichem. Dolní korunní pysk je brvitý a stejně dlouhý jako horní. Kvete během června a července.
Ohrožení a ochrana: Jeho rozšíření bylo dříve daleko vyšší, ale vzhledem k jeho náchylnosti na změnu
vodního režimu je to dnes ustupující druh vyžadující pozornost. Proto patří k silně ohroženým
druhům naší květeny (C2), ve stejné kategorii je chráněn i zákonem (§2).
Lilie zlatohlavá (Lilium martagon)
Rozšíření: Eurasijský druh, celá Evropa až po jižní
Skandinávii, v Asii zasahuje daleko za Ural.
Ekologie: Roste obvykle ve světlých lesích, ve
vyšších polohách se nevyhýbá ani otevřeným
loukám. Upřednostňuje vápenec.
Popis: Vytrvalá bylina, 40–150 cm vysoká,
lodyha přímá, střední lodyžní listy skoro
přeslenité, květenstvím je hrozen, květy nící,
okvětní lístky od báze obloukovitě ven zahnuté,
nachově červené, skvrnité. Kvete od června do
července, plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu je
lilie zlatohlavá zařazena ke vzácnějším druhům, které vyžadují další pozornost (C4), podle zákona je
však chráněna jako ohrožený druh (§3). Je chráněným druhem i v sousedním Polsku, Německu, v
Srbsku, Švýcarsku a na Ukrajině.
Využití: V kultuře se pěstuje málo, rozrůstá se poměrně pomalu. Dobře se hodí do přírodních partií
zahrad. V minulosti byla ceněna jako léčivá bylina, především ji měly v oblibě porodní báby.
78
Kosatec sibiřský (Iris sibirica)
Rozšíření: Evropa, mírná Asie, u nás se vyskytuje
roztroušeně až vzácně.
Ekologie: Roste na vlhkých slatinných a
rašelinných loukách, v mokřinách, v pásmu od
nížiny až do podhůří.
Popis: Vytrvalá bylina, geofyt, 50–120 cm
vysoká, lodyha přímá, oblá, stejně dlouhá nebo
delší než listy, přízemní listy 2–10 mm široké,
květy nevonné, vnější okvětní cípy modré až
modrofialové, kvete od května do června.
Poznámka: Tento vyšší druh kosatce je oblíbený
také v zahradách, snese i poměrně suché místo výsadby, rozhodně je však lepší jej vysadit do stále
vlhké až mokré půdy. V kultuře se objevuje i bělokvětá varieta.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu je kosatec sibiřský zařazen do kategorie ohrožených druhů
naší květeny (C3), zákonem je tento druh chráněn jako silně ohrožený (§2). Na Slovensku je z hlediska
ohrožení hodnocen jako zranitelný (VU). K chráněným druhům patří i na Slovensku, v Maďarsku,
Srbsku, Polsku, Bělorusku, Litvě, Lotyšsku, Francii a Švýcarsku.
Vstavač kukačka (Goodyera repens)
Rozšíření: Evropa, kromě nejsevernějších,
nejjižnějších a nejvýchodnějších oblastí, kde se
vyskytují odlišná plemena tohoto druhu. U nás
dříve patřil k nejhojnějším vstavačům, dnes je
častější jen v Pošumaví, v horním Podyjí a v
předhůří Karpat (především v jižní části).
Ekologie: Roste na slunných a středně vlhkých
loukách, křovinatých stráních, také ve světlých
lesích, v pásmu od nížin do podhůří.
Popis: Vytrvalá bylina, 8–40 cm vysoká, lodyha
přímá, dolní listy kopinaté, až 14 cm dlouhé,
sivozelené, horní kratší, pochvovité. Květenství
až 13 cm dlouhé, květy světle až tmavě nachové, vzácně i bílé, pysk širší než dlouhý, kvete od května
do června. Plodem je tobolka. Druh je velice variabilní a mnohotvárný, je u nás zastoupen
nominátním poddruhem Orchis morio subsp. morio a bývá u něj rozlišována řada forem. Odlišnosti
se projevují v barvě květu (od nachové a růžové až po bílou), tvaru a velikosti pysku, výšce rostliny
apod.
Ohrožení a ochrana: Vstavač kukačka je z hlediska ohrožení hodnocen v Červeném seznamu jako
silně ohrožený druh naší květeny (C2), ve stejné kategorii je chráněn i podle zákona (§2), podléhá
také ochraně mezinárodní úmluvy CITES. Na Slovensku je řazen k druhům zranitelným, také zde je
chráněn zákonem (VU/§). Výrazně ustoupil i u našich severních sousedů v Polsku, je zde zařazen k
silně ohroženým druhům, také v této zemi jej chrání zákon (EN/§), stejně tak v Maďarsku a na
Ukrajině.
Poznámka: Hlízy vstavačů jsou dodnes v některých oblastech světa (především na Blízkém východě)
79
sbírány a je z nich připravován nápoj jménem salep. Ten má mít údajně zázračný vliv na mužskou
potenci – vše je odvozeno ze středověké představy, že podobnost hlíz vstavače k mužským pohlavním
orgánům je dostatečnou garancí účinnosti této drogy na mužskou impotenci. Tato absurdní
představa devastuje zcela zbytečně statisíce vstavačů ročně, jsou přitom ničeny i druhy velmi vzácné
a jedinečné. Pití salepu je nutno hodnotit jako bezbřehé a neomluvitelné barbarství vůči přírodě.
Hlístník hlízdák (Neottia nidus-avis)
Rozšíření: Euro-západosibiřský druh, v Evropě se
vyskytuje běžně kromě oblasti vždyzelených
lesů, severní Skandinávie a Islandu, v Asii jeho
areál rozšíření vede přes Malou Asii, Kavkaz a
Ural až na jižní Sibiř, objevuje se i v severní
Africe.
Ekologie: Roste ve stinných listnatých nebo
smíšených lesích, na živinami bohatých,
neutrálních až mírně kyselých půdách.
Popis: Naš nejběžnější vstavač, vytrvalá, 20–60
cm vysoká bylina, rostlina zcela zbavená
funkčního chlorofylu, nezelený saprofyt.
Květenství je 7–15 cm dlouhé, květy žlutohnědé, kvete od května do června. Ohrožení a ochrana: V
Červeném seznamu je uveden jako vzácnější taxon, který vyžaduje další pozornost (C4) a je také pod
ochranou mezinárodní úmluvy CITES.
Poznámka: Zhruba po sedmi letech od vyklíčení vytvoří rostlina nadzemní orgány, po odkvětu
nadzemní část i oddenek vždy odumírá a nová rostlina po několika letech vyrůstá z dřívějších
kořenových vrcholů.
Smrkovník plazivý
Smrkovník plazivý (Goodyera repens (L.)) má
cirkumpolární rozšíření – v Evropě zasahuje
areál až za severní polární kruh, Kavkaz, Írán,
Střední Asie, Sibiř, Dálný východ, Severní
Amerika. U nás se vyskytuje velmi vzácně ve
středních a jižních Čechách a asi jen na dvou
lokalitách na Moravě. Na Slovensku je poněkud
častější, především v severních horských
oblastech.
Roste ve stinných jehličnatých nebo i smíšených
lesích, také na stinných místech ve starých
vápencových lomech, v pásmu od pahorkatin do
hor.
Vytrvalá bylina s dlouze plazivým oddenkem, 10–30 cm vysoká, lodyha přímá, přízemní listy
podlouhle vejčité až široce eliptické, špičaté, vytvářejí se v létě a přezimují, květenství husté,
vzpřímené, jednostranné nebo spirálovitě stočené, květy drobné, bělavé, odstálé, žláznatě pýřité,
kvete od července do srpna. Plodem je oválná tobolka.
80
Smrkovník plazivý vyhynul na řadě původních lokalit, v Čechách byl delší dobu dokonce pokládán za
zcela vyhynulý druh, ustoupil i z mnoha lokalit moravských. Proto je řazen ke kriticky ohroženým
druhům naší květeny.
Kruštík tmavočervený
Kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens) se
vyskytuje v Evropě (kromě stálezelené oblasti
Středozemí), Malá Asie, Kavkaz, Írán, západní
Sibiř, Střední Asie. U nás roztroušeně až vzácně,
častější je na Slovensku a v Rakousku.
Roste ve světlých lesích, na křovinatých stráních,
na vápenci, v pásmu od nížin až do hor.
Je to vytrvalá bylina, 20–60 cm vysoká, lodyha
přímá, nevětvená, listy ve dvou výrazných
řadách, vejčité až vejčitě kopinaté, květenství s
10–30 květy, jeho vřeteno hustě chlupaté,
okvětní lístky jsou rozestálé, většinou červeně
nachové, pysk je kratší než ostatní lístky. Kvete od května do srpna. Druh je dosti variabilní, rozdíly se
projevují ve velikosti květů, tvaru a velikosti listů i listenů, výšce rostlin.
Kruštík tmavočervený patří k ohroženým druhům naší květeny (C3), ve stejné kategorii je chráněn i
podle zákona (§3). Podléhá také ochraně mezinárodní úmluvy CITES.
Kruštík širolistý (Epipacti helleborine)
Rozšíření: Geograficky nejrozšířenější druh
kruštíku, vyskytuje se téměř v celé Evropě,
severní Africe, na východ postupuje přes Malou
a Střední Asii do Himálaje, Číny a Japonska,
zdomácněl dokonce i v Severní Americe.
Ekologie: Náš nejhojnější druh kruštíku, zároveň
jeden z našich nejběžnějších vstavačů vůbec.
Nejčastěji se s ním možno setkat ve světlých
lesích, lesních lemech, ale i podél cest, tedy na
druhotných stanovištích. Dospělé rostliny jsou
jen středně mykotrofní.
Popis: Vytrvalá bylina, 20–100 cm vysoká, lodyha přímá, listy podlouhle kopinaté až široce vejčité,
zelené s výraznou žilnatinou. Květenství až 40 cm dlouhé, květy nící nebo odstálé, zelenavé nebo i
nachově naběhlé. Kvete od června do září, plodem je tobolka. Je to velice variabilní druh, poznání
jeho poddruhů a forem rozhodně není u konce.
Ohrožení a ochrana: Kruštík širolistý je řazen ke vzácnějším taxonům naší květeny, které vyžadují
další pozornost (C4), mezinárodně je také chráněn úmluvou CITES.
81
Okrotice bílá
Okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) žije v
Evropě kromě nejsevernějších oblastí a
kontinentální části východní Evropy, její areál
zasahuje přes Malou Asii a severní Írán po
Kavkaz, zahrnuje i severní Afriku. U nás je
nejrozšířenějším druhem okrotice, v některých
oblastech je však poměrně vzácná.
Roste především v listnatých lesích a lesních
lemech, výjimečně se objevuje i na
nezastíněných stanovištích, většinou na
zásaditých půdách.
Jedná se o vytrvalou bylinu, 20–60 cm vysokou a
lodyha přímou, lodyžních listů 3–6, asi 3–4krát delších než širokých, květy polouzavřené, krémově
bílé. Kvete od května do července. Je silně mykotrofní, vzácně se objevují dokonce zcela nezelené
exempláře.
Okrotice bílá patří k ohroženým druhům naší květeny (C3), stejně je chráněna i podle zákona (§3), v
mezinárodním měřítku je chráněna úmluvou CITES.
Okrotice červená
Okrotice červená (Cephalanthera rubra) je
rozšířena v Evropě (po jižní Skandinávii), severní
Africe, od Malé Asie až po severní a západní
Írán.
Roste ve světlých lesích a na křovinatých
stráních, častěji na vápenci, v pásmu od nížin až
do podhůří.
Je to vytrvalá bylina, 30–70 cm vysoká, lodyha
přímá, často zprohýbaná, listy kopinaté, lysé,
květenství 2–15květé, společně s plody hustě
žláznatě chlupaté, květy otevřené, růžové až červené, velmi vzácně i bílé. Kvete od června do
července. Plodem je tobolka.
Okrotice červená je zařazena do kategorie silně ohrožených druhů naší květeny (C2) a ve stejné
kategorii chráněna i zákonem (§2), mezinárodně
je také zařazena k druhům pod ochranou CITES.
Prstnatec májový (Dactylorhiza
majalis)
Rozšíření: Areál pokrývá hlavně západní a
střední Evropu, táhne se od Británie přes Francii,
sever Itálie a střední Evropu, až na Ukrajinu a do
střední části evropského Ruska. Na severu
82
zasahuje až do jižní Skandinávie. U nás je tento druh nejrozšířenější z prstnatců. Dříve rostl na každé
vlhčí louce, dnes díky zásahům do krajiny ubývá.
V areálu tento prstnatec vytváří velké množství forem, variet i poddruhů (např. D. m. subsp. turfosa,
D. m. subsp. alpestris aj.), navíc se i často kříží s jinými prstnatci a vytváří hybridní populace (např.
Dactylorhiza ×aschersoniana, D. ×ruppertii).
Ekologie: Druh roste od nížin až do hor, převážně na vlhčích nebo bažinatých loukách, alkalických
nebo kyselých.
Popis: Vlhkomilná vytrvalá bylina, obvykle roste ve velkém množství pohromadě. Rostlina je vysoká
za květu i přes 50 cm. Květenství je nápadné, husté, 10–15 cm dlouhé, barva květů je rozličná – od
skoro bílé až po tmavě nachovou, vejčitě kopinaté lístky skládají neúplnou přilbu, pysk s nachovou
kresbou je mírně trojlaločný, často podélně dolů složený. Listy jsou často skvrnité (nejméně 70 %
jedinců v populaci). Kvete od května do června. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Prstnatec májový je ohrožený druh naší flóry (C3), chráněn zákonem ve stejné
kategorii (§3), mezinárodně je chráněn úmluvou CITES. Chráněným druhem je také na Slovensku, v
Polsku, Maďarsku, Srbsku, na Ukrajině, v Rusku.
Ožanka hroznatá
Ožanka hroznatá (Teucrium botrys) roste v
západní, střední a jižní Evropě, na jihu po
severovýchodní Španělsko, na sever po jižní
Anglii a jižní Polsko, na východ po Slovensko,
Maďarsko a Rumunsko. U nás roste vzácně od
nížin do podhůří, v Čechách je hojnější v Českém
krasu, v Českém středohoří, na Křivoklátsku a v
oblasti Sušicko-horaždovických vápenců. Na
Moravě roste velmi vzácně.
Roste na suchých výslunných kamenitých
stráních, v sutích, na suchých loukách, na
náspech, polích a vinicích.
Je to jednoletá, jen vzácně dvouletá, hustě žláznatě pýřitá aromatická bylina vysoká 10–30 cm. Přímé
lodyhy jsou zpravidla již v dolní polovině větvené, vzácně jednoduché, často načervenalé. Listy jsou
na líci zelené, na rubu šedé, lepkavé, čepele jsou dvakrát peřenosečné, úkrojky jsou celokrajné.
Lichoklas je řídký, lichopřesleny skládají nejčastěji 2–4 květy, listeny jsou podobné listům, jsou delší
než květy. Kalich je mírně dvoupyský, kališní trubka je žláznatě vlnatá, na bázi vakovitě vydutá.
Růžově fialová koruna je zdánlivě jednopyská, laloky silně potlačeného horního pysku přirůstají z
boku k pysku dolnímu, ten se proto jeví
pětilaločnatým. Tyčinky jsou čtyři, vyčnívající z
korunní trubky. Plodem je tvrdka. Kvete od
července do října.
Tořič hmyzonosný
Tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera) je
jediným evropským druhem tořiče, který nemá
těžiště rozšíření v jižní Evropě, roste až v severní
Skandinávii, na Britských ostrovech, v Pobaltí,
83
Rusku. Jižní hranice probíhá od severních oblastí Balkánského poloostrova přes severní Itálii do
Pyrenejí. U nás je znám z Českého středohoří, středního Polabí a také z okolí Vimperka a Sušice. Na
ostatních lokalitách patrně už vyhynul (Peruc, Oškobrh, Kladno). Na Moravě se tento druh
nevyskytuje, dříve možná rostl na Pálavě.
Vyhledává sušší louky, pastviny, křovinaté stráně a řídké lesy (borové). Vyžaduje vápnité a humózní
půdy.
Vytrvalá bylina, její výška je značně proměnlivá – od 15 až do 50 cm. Listy jsou sivozelené, dlouhé 3–
12 cm a široké 1–2,5 cm. Květenství je štíhlé a velmi řídké. Vnější okvětní lístky jsou světle zelené,
vnitřní načervenalé nebo hnědě nachové. Pysk je sametově pýřitý, trojdílný, barva je většinou
hnědofialová nebo hnědočervená. Skvrna na pysku je modrošedá, někdy žlutavá až bílá. Květy
rozkvétají od poloviny května do června.
Tořič hmyzonosný patří ke kriticky ohroženým druhům naší květeny (C1), ve stejné kategorii je
chráněn i podle zákona (§1), vztahuje se na něj také ochrana mezinárodní úmluvy CITES.
Vemeníček zelený
Domovinou vemeníčka zeleného (Coeloglossum
viride) je Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Himálaj, u
nás se nevyskytující poddruh také ve východní
Asii a v Severní Americe. V Čechách rostl
roztroušeně až vzácně na Šumavě, v Krušných
horách, Krkonoších a Žďárských vrších, řidčeji a
ostrůvkovitě i v nižších polohách, na Moravě
roztroušeně ve východní části (Beskydy, Bílé
Karpaty). Od 60. let 20. století druh rapidně
ustoupil, nyní je velice vzácný.
Roste na loukách a ve světlých lesích, převážně
na kyselých půdách, v pásmu od pahorkatin až
do alpínského stupně.
Vytrvalá bylina s dlanitě dělenou hlízou, lodyha
vysoká 5–25 cm, lodyžní listy (3–7) šikmo
vzpřímené, dolní vejčité, horní kopinaté.
Květenství 5–25květé, listeny drobné nebo delší
než květy. Květy zelené, často hnědočerveně naběhlé, okvětní lístky přilbovitě skloněné, pysk
jazykovitý, trojlaločný s kratším zubovitým středním lalokem. Tento jediný druh rodu je značně
variabilní, rozdíly se projevují ve výšce rostlin, počtu květů, tvaru pysku (rozlišovací znaky na úrovni
poddruhů), dále také v délce listenů (důležitý rozlišovací znak na úrovni forem).
Vemeníček zelený patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2), ve stejné kategorii je chráněn i
zákonem (§2). Na Slovensku je druhem zranitelným a chráněným zákonem (VU/§). Chráněným
druhem je i v Polsku, na Ukrajině, v Rusku, Litvě, Lotyšsku a Bělorusku. Podléhá také ochraně
mezinárodní úmluvy CITES.
84
Pětiprstka žežulník
Rozšíření pětiprstky žežulníka (Gymnadenia
conopsea) je vzhledem k nejednotnosti v
taxonomickém pojetí neznámé. U nás udávána z
několika lokalit roztroušených téměř po celé
republice, více lokalit je známo v Bílých
Karpatech. Dosti častý výskyt byl zaznamenán ve
východních Krkonoších.
Roste na xerotermějších stanovištích, stráních,
loukách, pastvinách i podél cest od pahorkatin
do hor.
Je to vytrvalá, 35–75 cm vysoká bylina s přímou
lysou lodyhou. Listy přízemní, kopinaté, světle
zelené, druhý list zdola alespoň 11krát delší než široký. Květenství hustší než pětiprstka žežulník
pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), květy růžové až nachové, pysk (5,4–)5,6 × 6,7 (–8,0)
mm, větší než u nominátního poddruhu. Plodem je tobolka. Kvete v červnu a červenci, v horách až do
začátku srpna. Poddruh je zařazen mezi kriticky ohrožené rostliny České republiky (C1), stejně jako
nominátní poddruh je chráněn zákonem (§3). Všechny orchideje jsou zároveň zařazeny k druhům pod
ochranou mezinárodní úmluvy CITES.
Bradáček vejčitý
Bradáček vejčitý (Listera ovata) je Eurasijský
druh, v Evropě chybí jen v severní Skandinávii a
nejjižnější stálezelené zóně, v Asii jeho výskyt
sahá až do západní Sibiře a přes Kavkaz do
Himálaje.
Je to náš nejběžnější zástupce vstavačovitých,
roste ve světlých lesích, vlhkých hájích, lesních
lemech i na otevřených loukách, v pásmu od
nížin až do hor.
Vytrvalá bylina, 20–60 cm vysoká, lodyha přímá,
listy široce vejčité, 4–13 cm dlouhé, v dolní
třetině lodyhy, skoro vstřícné, květenství 7–20
cm dlouhé, 14–65květé, květy žlutozelené,
občas hnědonachově naběhlé. Kvete od května
do července, plodem je tobolka.
V Červeném seznamu je bradáček vejčitý
označen jako vzácnější druh, který vyžaduje
další pozornost (C4) a mezinárodně chráněn
úmluvou CITES.
85
VII. Large-scale protected areas (ZCHÚ)
I. Barca, P. Vlach
Large-scale protected natural areas are an institute of nature and landscape protection. Apart from
the general landscape protection, ZCHÚ are designated for protection of those localities that are
significant and unique from the biological and aesthetic point of view. Management and conditions
of its protection are set together with the establishment of the area. The current legislation
distinguishes two categories of large-scale protected natural areas:
7.1 National parks
National park is a globally used category to describe a unique area, both with international and
national importance, whose major part is covered by ecosystems that are affected very little or
unaffected
by
a human activity. In such areas, fauna and flora are of great educational and scientific importance.
NPs are divided into three zones, each with a different protection level. In 2002, four national parks
were established in the Czech Republic: Giant mountains NP (550 km2), NP Šumava (690 km2), Podyjí
NP (63 km2) and NP Bohemian Switzerland (79 km2).
7.2 Protected landscape areas
Protected landscape area is a national category involving vast areas with a beautiful landscape,
characteristic topography, an important part of natural forest ecosystems or permanently grassed
areas, rich in woods, or places where remnants of a historical settlement can be found. Four (at least
three) levels of protection are set. In 2002, twenty-four protected landscape areas were established
in the Czech Republic covering 13% of the country’s surface (10 274 km2).
In the Pilsen region there is one national park (NP Šumava) and four protected landscape areas
(Šumava, Slavkovský les, Křivoklátsko and Český les).
National park and PLA Šumava
The area of NP Šumava (690 km2) covers 0.87 % of the surface of the Czech Republic in the districts
of Klatovy, Prachatice and Český Krumlov. It lies at the NW border with Germany between the town
of Železná Ruda (tourist centre, border crossing) in NW and the village of Zvonková (at Horní Planá)
in SW. The altitude varies between 600 m above sea level (the Otava river valley at Rejštejn) and
1378 m above sea level (Plechý). The area of NP Šumava covers majority of the most precious plant
and animal communities needing a strict protection (e.g. the remnants of mountain forests, glacial
lakes, mountain or valley bogs). The untouched natural character of the place combined with the
human presence gives the place a special magic mystery.
PLA Slavkovský les
Spreading among spa cities of Karlovy Vary, Mariánské and Františkovy lázně, the protected
landscape area Slavkovský les covers the area of 610 km2. The highest peak Lesný reaches 983 m, the
lowest point is the river Ohře at the city of Karlovy Vary (374 m above sea level).
86
The character of the area is defined as a peneplain having its beginning in Tachovská furrow, Chebská
and Sokolovská basin, slightly changing into Tepelská plateau.
An important part of the SW part of PLA Slavkovský les is vast peat-bogs with growths of mountain
pine (Pinus uncinata subsp. Uliginosa) and white birch (Betula pubescent) with its typical species.
Large forests and peat-bogs create a huge natural water reservoir mostly for the spas surrounding
the area. A considerable amount of mineral water springs is a specific feature that differentiates this
place from the other ones in the Czech Republic.
Protected species found in LPA Slavkovský les comprise the endemic one such as mouse-ear
chickweed, swamp willow, arnica Montana (pictured in the PLA’s coat-of-arms), round-leaved
sundew, common butterwort, rare serpentine spleenwort, many marsh orchids etc. Populations of
the black grouse, the Western capercaillie (aka wood grouse), black stork and the European ground
squirrel can be found there.
PLA Křivoklátsko
The area covered by PLA Křivoklátsko is 628 km2. The altitude ranges from 223 m above sea level
(Berounka – Hýskov) to 616 m above sea level (Techovín hill). At present, the PLA is known as a
reservation under UNESCO protection. Spreading in Central Bohemia, its surface is covered with
deciduous and mixed forests by two thirds. The area is a home to more than eighteen hundred
species of vascular plants, fifty-two timber species, around one hundred and twenty species of birds
and many other species many of which are on the endangered species list.
Among the most important factors that make this area unique belong broken topography of
Křivoklátské highlands, a rich geological structure, soil types, climatic conditions, the river Berounka
and the historical development of the settlement. Steep hillsides in the Berounka valley are covered
with forests disclosing some flora and fauna species in particular places. For centuries, the river has
been creating a deep, canyon-shaped valley. Its presence makes the climate warmer.
7.3 Small-scale protected areas (ZCHÚ)
Small-scale protected areas are an institute of nature and landscape protection. Apart from the
general landscape protection, ZCHÚ are designated for protection of those localities that are
significant and unique from the biological and aesthetic point of view. Management and conditions
of its protection are set together with the establishment of the area. The current legislation
distinguishes four categories of small-scale protected natural areas: National nature preserve, nature
preserve, national nature monument, nature monument.
Nature preserve Chejlava
Nature preserve Chejlava lies in the region of Pilsen at the foot of the Buková hora hill (651 m above
sea level) raising NE above the town of Měcholupy not far from Nepomuk. The preserve itself is a
part
of
a larger nature park Buková hora. The growth of oak is said to be the most spectacular in Pilsen
region. The preserve was established in 1925 and covers the area of 25.9 ha. The basanite basis
provides good conditions for growths of sycamore maple, oak and spruce as well as wealthy of herbs,
e.g. galium odoratum, whorled Solomon's-seal, Solomon's-seal, lesser periwinkle, Turk's cap lily or
87
Herb Paris. The preserve is located off the walking trails. The nearest point to reach the nature park is
the Buková hora mountain. The easiest way to reach it is to sett off Northwards from Nepomuk, past
the Green Mountain and over the Kámen hill (576 m above sea level). Another marked trail leads
from the railway station in Srby village North-westwards, or from the Ždírec railway station heading
South to Chejlava crossroad. Then continue westwards to reach the top of the hill. Blovice town also
offers a marked trail leading to the top of Buková hora Mountain – over Chocenická skála hill
(reaching 558 m above sea level) Southwards.
Nature preserve Lopata
This nature preserve was established by the government decree on July 5 1957. The area covered is
4.79 ha.
The whole area is made up by proterozoic slate from which small areas of basanite protrude.
Dominants of the topography are two basanite ranges. In their SW corner there is rock debris.
Around the castle, thermophilic groves including large-leaved lime, sycamore maple, Wych elm,
Sessile oak etc. can be found. Among herbs there are important protected species such as Turk's cap
lily, mezereon, baneberry, Northern wolfsbane, common juniper, Hepatica nobilis Mill., lungworts,
Angular Solomon's-seal, Whorled Solomon's-seal in the area.
Nature preserve Chynínské buky
Nature preserve Chynínské buky is located on the boarder of rožmitálský and spálenopoříčský forests
covering 14 ha. The area has been preserved since 1933 represented by an old beech primeval
forest. Within the woodland mezereon, galium odoratum, Herb Paris, lily-of-the-valley, Drooping
Bittercress, Coralroot and baneberry are found. From time to time, large beeches (some of them with
perimeter over 330 cm), whose age is estimated at two hundred and fifty years, provide shelter for
black stork.
Nature preserve Chynínské buky is the oldest beech growth of all Brdy mountains. Logging was
forbidden in 1903, which is the reason why the area has been preserved up to these days. After
creating a path there, people have, fortunately, realised that it is important to preserve such forests.
Now we can enjoy these jewels ourselves.
Nature monument Hromnické jezírko
Nature monument Hromnické jezírko is a lake with an unusual black colour which is caused by a high
concentration of sulphuric acid. The location of this lake is in the north of Pilsen not far from the
village of Hromnice. The village lies at the bank of the river Třemošná. Sulphuric acid has been known
since the Middle-Ages when it was extracted from sulphur using nitric acid. In Hromnice village, the
acid was extracted in a totally different way. In the nearby strip mine, slate was mined, stacked in
piles on a clay soil and leached. The retrieved liquid was stored in open tanks where it evaporated
and afterwards, it was burnt in a kiln.
At the end of the 16th century slate with a high percentage of alum, which is dual sulphate of metals
such as sodium, potassium, aluminium and iron, was mined which was later used to get fuming
sulphuric acid called vitriol. Between 1828 and 1898 the underground mining was substituted by strip
mining. The former mine has a shape of a pit and its depth to the water-level reaches sixty metres.
88
The lake covers the area of 12.2 ha and in 1975 it was established a nature monument. There is no
life surrounding the lake as it is full of dissolved sulphates.
Nature monument Kamenný rybník
The pond was founded after 1460 as a part of a Middle-Ages system. It used to be kept for breeding;
now it is mostly used by tourists. The reconstruction and dredging of 1994 and the ponds afterward
letting in took twenty months. An overflow was built in the pond’s dam. The pond is not drained
regarding the needs of the monument and high percentage of fish predators is kept in it.
The pond is fed by springs and tributaries from the Western peat-bog and emptied by a watercourse
flowing directly into Třemošenský rybník pond which covers the area of 5.2 ha. If the growth of reed
is included in the covered space, it increases to 7.5 ha. However, in the past it used to be a lot larger
as it is now full of sediments. Its shape is oval and in the North, there are two small bays. The W-E
length is ca. 380 m and the N-S width ca. 190 m. The colour of the lake is brownish thanks to the
peat-bogs’ extracts. The composition of the lake is similar to the ones in Finland – it is surrounded by
a pine forest, in the North and West part by a meadow with a slow transition into a peat-bog; its NE
beach is sandy.
89
VIII. An overview of the important protected natural areas in
the Pilsner region
I. Barca, P. Vlach
Yellow-bellied toad
This frog reaches 5 cm in length. The top colour
is brownish or grey-green. More than fifty per
cent of its belly surface is covered in yellow
colour with large grey or black spots. It reaches
its sexual maturity at the age of two or three.
Small temporal water areas are the places
where recurrence and reproduction take place
(these are usually higher altitudes from 250 to
1200 m above sea level). Egg-laying is preferred
in sunny locations. The frog is active both during
the day and the night. The skin excretes a secretion which is caustic, irritates alveolar mucosa and
can cause an allergic reaction. The frog spends winter hidden in mud in water or in the ground and
feeds on mosquito larvae, worms and other small animals.
It is a uniquely European species whose population is spread in secondary habitats such as quarries,
sand and gravel pits, clay mining areas which are inundated by shallow water. In Moravia, its
population is a lot more spread and less endangered than in Bohemia. During the last thirty years,
the population has decreased by 90 %. The yellow-bellied toad is capable of bearing heavy organic
water pollution. However, the main reason of the decrease in population is the environment
destruction.
According to the government decree no. 395/1992, it is a highly endangered species in the Czech
Republic. In Blovice there is a locality of European importance, one of few in Pilsner region.
Hermit beetle or Russian leather beetle
It occurs in several subspecies from Northern
Spain to the Central part of European Russia,
from South of Italy to South of Sweden.
The beetle can grow up to 30 mm. Females lay
ca. thirty eggs in hollows of deciduous trees.
Before hatching (which takes 3-4 years), larvae
can reach ten centimetres in length. An adult
beetle can be found on tree trunks giving off a
characteristic smell. Hills along the river
Berounka are typical habitats.
90
Stone crayfish
Stone crayfish is one of our original crayfish. It
lives in cold and clean streams or small rivers that
have stony or gravel bottom where it can hide
under the stones and in small pits. It is very
sensitive species concerning the quality of water.
Currently it occurs in many streams, at about
forty, in the regions of Pilsen, Příbram, Český les,
PLA Křivoklátsko and PLA České středohoří. It has
almost become extinct in Moravia. The 1876 –
1885 crayfish plague is the cause of the crayfish
population decrease. Crayfish hunts for small
water animals at night. It also feeds on carcasses
or plants.
The existence of stone crayfish is endangered because of the following negative aspects – water
pollution, crayfish plague, occurrence of American mink and European otter, competition with
unoriginal crayfish subspecies and many others.
Black stork
is a big, mostly black bird with bronze glitter,
long red beak and white belly. There is almost
no difference between male and female;
fledglings are matt brown with a grey-green
beak. Stork can live up to fifteen years.
This species is a shy inhabitant of mountain
forests, uplands and floodplain forests living
separately from others. Its nest consists of
branches and sticks and it is usually hidden in
old trees’ branches or rocks. It is spread in most
countries of Central and Eastern Europe, milder
Asian areas and Far East. European and WestAsian populations migrate to central and
Western Africa, other ones to India and China.
Black stork feeds on fish and other small animals. It usually lays from three to five eggs from which
white feathered fledglings hatch. The Buková hora mountain is one of many places where it can be
found in Pilsner region.
91
Tawny Owl or Brown Owl
This bird lives all over Europe, except for
Northern parts, NW Africa and in some areas of
Asia. The Czech population ranges from six to
nine thousand, in Slovakia it is not more than
three thousand.
Its habitat includes deciduous, coniferous and
mixed forests, groves, parks, sometimes gardens
and orchards.
This owl reaches 36 to 43 cm in length, has a
wingspan of 81-96 cm and short tail. The
markings vary a lot. The basic colour ranges from
grey, different tones of brown to red with dark
stripes. Females are a bit bigger than males. Tawny owl is a nocturnal species feeding on rodents,
insectivores, birds and amphibians. Occasionally, it feeds on insects or fish.
Western Capercaillie
This bird, belonging to the biggest galliformes
and a little smaller than turkey, is critically
endangered in the Czech Republic. Males are
dark with a not significantly coloured head and
light beak. Adults can grow up to 60 cm and
weigh more than one kilogram. Hens are about
10 cm smaller than males and coloured redbrown. For most of the year, capercaillie lives
alone in areas exceeding 20 km2. Sunny
deciduous and coniferous forests or moors are
places where it feeds itself on berries, grass, needles and ants. Hens lay from six to ten eggs. Its
natural predators are fox and marten; eggs are attractive for crows and magpies.
Cappercaillie is known for its mating call. NP Šumava is one of its natural habitats in Pilsner region.
Little ringed plover
Little ringed plover reaches 14 to 17 cm in
length, its wingspan is from 42 to 48 cm and
weighs from 25 to 55 g. There is no difference in
colour between the sexes; fledglings are
generally of light colours. It nests almost all over
Europe except for Northern parts of Iceland,
Great Britain and Scandinavia. Migration to
Africa takes place from November to February,
it returns to Europe in the second half of March.
It occupies muddy, sandy or gravely banks of
shallow waters such as lakes, ponds (Nový
rybník) and sand pits. It feeds on worms, larvae,
spiders, insects and mollusc. There are 700 to 1400 couples nesting in the Czech Republic.
92
European otter
European otter is the only representative
occurring in the Czech Republic. Streams, rivers,
lakes or ponds, sometimes sea or ocean, in
Europe, Asia and North Africa are places where
this carnivore lives. Its length, including tail, can
reach up to 135 cm and it can weigh up to 10 kg.
Otter has a long, slim body, short limbs with
webs and strong muscular tail. It has long, light
to dark brown coloured hair with white lower
layer.
For most of the year, otter lives alone. It is a
highly territorial animal that marks its area,
often exceeding 30km, by its droppings. The size of the area depends on quality of water and the
amount of food. Otter is a great swimmer and diver which can hold its breath for more than five
minutes and swim up to 400 m. It feeds on water animals, specifically fish, from time to time mollusc,
amphibians, small mammals or water birds, and can live for more than eighteen years. Otter is
spread all over the Pilsner region.
Eurasian lynx
Eurasian lynx is a highly protected species. In the
world context it is almost an endangered
species.
The main part of its food is hoofed game. Small
rodents and hare, occasionally fox, cats, birds,
amphibians, insect and rarely livestock, can be
considered another important part.
Lynx is active mostly at dawn, in quiet areas it
can be seen during the day when it enjoys lying
in the sun. Basically, it rests during the day in
caves or undergrowth. During mating season it is normal to see a lynx during the day. Female bears
from two to four cubs.
Its typical habitat in Czech conditions is a territory with mixed or coniferous forests in middle or
higher altitudes with abundance of undergrowth and rocks. When mating, it intrudes both mountain
areas and deciduous forests at low altitudes
where it becomes competition for wildcat. In
Central Europe, lynx occurs in spruce forests and
agricultural landscape. The Pilsner region
provides the habitat in NP Šumava. Regarding its
ability to migrate, it can appear elsewhere.
European beaver
Beaver is a one-metre rodent with thick blackbrown hair and a long, flat tail. It is accustomed
93
to living in water – impermeable nostrils (when closed), webs on rear limbs, a gland that secretes
liquid which impregnates hair. It can spend up to twenty minutes under the water surface.
It enjoys building canals and dams (2.5 m high and 3 m wide). Diameter of trees used for dam
building is from five to eight centimetres on average. However, trees with diameter about 70 cm are
not a problem for this species. A typical place to find beaver is in the basin of the Kateřinský potok
stream in PLA Český les.
Turk’s cap lily
This species is a perennial plant, one of few
representatives of genus lily in the Czech
Republic. It grows all over Europe and in most
parts of the temperate belt in Asia.
Its height reaches up to 120 cm. It blooms from
June to August. Its bulb, that is, thanks to
shortening of particular roots, able to retract
deeper into the ground, survives over the
winter
in
the
ground.
It
requires
a nutritious soil with good permeability. The lily
grows in deciduous and mixed trees both in
lowlands and mountains. In higher altitudes, it
can be found even on meadows. Its occurrence is rare. From the world perspective it is a species
requiring attention (C4); in the Czech Republic it is considered endangered. In the Pilsner region, the
places of occurrence are as follows – Nature preserve Lopata, between Černotín and Chotěšov
village.
Fringed Water-lily
Fringed Water-lily is a perennial plant growing in
lakes, ponds or streams and small rivers. It is a
plant of a boreal climate. Its origins are in
Eurasia and it spreads mainly in Western and
Southern Europe. It can be found in Asia (India,
Russia, China, and Japan) and secondarily in the
USA, too. In the Czech Republic it does not occur
very often as it is slightly disappearing. There
are only eight areas in SE, S and E Bohemia, in
the regions of Ostrava, Haná and S Moravia
where fringed water-lily can be found.
This species is a water plant reminding water-lily on the first sight only. Its root, fixed in mud, is
branchy. All the plants together create a, so called, floating matting from which it is very difficult to
distinguish an individual. The blooms with unequal-length pedicles grow in groups of two to five and
bloom above the water level from June to August.
In the Czech Republic, fringed water-lily is a critically endangered species. The main factor influencing
its extinction is the intensive fish farming. Fish feed on its roots or whole plants. It is also a part of
swan’s feed. In the Pilsner region, fringed water-lily occurs in Maňovický rybník pond.
94
Siberian Iris
Siberian Iris is a perennial plant which is
protected in the Czech Republic and included in
the group of “highly endangered species”. It can
reach up to one metre in height and grows in
bunches. The leaves are long and thin, the stalk
is hollow and round-shaped. The blooms are
coloured light to dark blue-violet and bloom in
May and June in wetlands that are flooded in
the spring and not mowed. This is the reason of
its occurrence on meadows in Brdy area, which
are not cultivated.
Mezereon
Mezereon is about 30–150 cm tall, deciduous
bush. It blooms early in the spring before the
leaves open (February – April). The blooms are
usually pink, clustered and highly aromatic.
A longer smell at the flower may cause health
issues.
Its fruits taste bitter and are extremely poisonous.
It grows in light deciduous forests ranging from
lowlands to mountains, in mountains and on
hillsides covered with bush. Mezereon is very rare
in wild nature and is considerer endangered. It is
also very popular among gardeners as an
ornamental plant.
Mezereon is spread almost all around Europe
(except for North) and in Asia (from Ural to Lake
Baikal); in the Czech Republic, quite
extraordinarily, all over the country (in the Pilsner
region in Brdy, Povydří, and Nature preserve
Lopata).
Brown gentian
Gentian is a perennial plant reaching up to ninety centimetres in height. Its habitat is mountain
meadows and ranges, alluvial plains of mountain streams and in glacial basins. It blooms from July to
September. The only place, apart from the Alps, where gentian has spread since the ice age, is NP
95
Šumava. It represents the most Northern
natural biotope. The plant belongs to the group
of extremely endangered species (C2) and in the
same category it is under legal protection.
96
IX.
Die großräumigen speziellen Schutzgebiete
J. Sobasová, P.Vlach
Die großräumigen speziellen Schutzgebiete sind ein Institut des Gebietsnaturschutzes und der
Landschaft. Die speziellen Schutzgebiete werden für den Schutz der naturwissenschaftlichen
Lokalitäten bestimmt, die sehr bedeutend oder einzigartig sind. Wenn man die speziellen
Schutzgebiete erlassen wird, wird man die Bedienungen ihres Schutzes und Managements zugleich
bestimmt. Die gegenwärtige Gesetzgebung unterscheidet 2 Kategorien der großräumigen speziellen
Schutzgebiete:
9.1 Die Nationalparks
Die Nationalparks gehören zu einer internationalen verwendeten Kategorie der Gebiete, die nach
einem internationalen oder nationalen Kriterium einzigartig sind. Die natürlichen Ökosysteme (oder
die Ökosysteme, die von der menschlichen Tätigkeit zu wenig beeinflusst werden) bilden einen
merklichen Teil der Nationalparks. Die Pflanzen, die Lebewesen und die anorganische Natur haben
eine spezielle, wissenschaftliche und erzieherische Bedeutung.
Die Nationalparks teilen meistens in drei Zonen. In der Tschechischen Republik existieren 4
Nationalparks seit 2002: Nationalpark Riesengebirge (550 km2), Nationalpark Böhmerwald (690 km2),
Nationalpark Podyjí (63 km2) und Nationalpark Böhmische Schweiz (79 km2)
9.2 Die Naturschutzgebiete
Die Naturschutzgebiete sind die Nationalkategorien, die die weiträumigen Gebiete mit einer
harmonisch gebildeten Landschaft umfassen. Die Naturschutzgebiete haben ein charakteristisch
entwickeltes Relief. Die natürlichen Ökosysteme des Gras- und Waldbewuchses haben einen
bedeutenden Anteil an den Gebieten. Wir unterscheiden 4 Zonen (mindestens aber 3). Seit 2002
existieren in der Tschechischen Republik 24 Naturschutzgebiete, die 13 % der Staatsfläche
repräsentieren (10 274 km2).
Auf dem Gebiet des Pilsenbezirks gibt es ein Nationalpark (Nationalpark Böhmerwald) und 4
Naturschutzgebiete
(Böhmerwald/Šumava,
Slawkovsky
Wald/Slavkovský
les,
Pürglitzerwald/Křivoklát, Böhmische Wald/Český les).
Nationalpark und Naturschutzgebiet Böhmerwald
Der Nationalpark Böhmerwald hat die Fläche 690 km2, d.h. 0,87% der Fläche der Tschechischen
Republik. Er liegt in den Bezirken Klatovy, Prachatice und Český Krumlov. Er grenzt an der
Bundesrepublik Deutschland und Österreich im Südwesten, d.h. von Železná Ruda (turistisches
Zentrum, Grenzübergang) im Nordwesten zu Zvonkova im Südosten. Die Höhe über dem
Meeresspiegel ist 600 m (Otava bei Rejstejn) – 1378 m (Plechy). Der Nationalpark Böhmerwald
enthaltet die wertvollsten Naturgemeinschaften des Böhmerwaldes. Diese Naturgemeinschaften
verlangen den strengen Schutz. Hier gibt es vor allem die Urwälder, die Gletscherseen oder die Bergoder Talhochmoore. Die Natur und die menschliche Anwesentheit überschneiden sich auf diesem
97
Gebiet. Die Wälder (81%), die Landwirtschaftsgebiete (9%), die Wasserflächen und andere Flächen
(10%) bilden das Gebiet des Nationalparks Böhmerwald.
Naturschutzgebiet Slawkovsky Wald/Slavkovský les
Das Naturschutzgebiet Slawkovsky Wald hat eine Fläche 610 km2 und liegt zwischen den Kurorten
Karlsbad, Marienbad und Franziskanerbad. Der höchste Gipfel ist Lesny (983 m), der niedrigste Ort
ist der Fluss Ohre bei Karlsbad (374 m). Dieses Gebiet ist ein eigenartiger Landschaftskomplex, der
sich von Tachov und Cheb zu Sokolov erstreckt. Das ganze Gebiet ist eine Rumpffläche. Die
ausgedehnten Torfmoore mit den charakteristischen Arten (pinus uncinata, betula pubescents)
bilden die bedeutenden Bestandteile der Wälder in dem südwestlichen Teil von Slawkovsky Wald.
Die ausgedehnten Waldkomplexe und die Torfmoore bilden ein riesiges natürliches Wasserreservoir,
das das Wasserregime in der ganzen Umgebung, vor allem in den westböhmischen Kurorten, positiv
beeinflusst. Das Naturschutzgebiet Slawkovsky Wald unterscheidet sich von den anderen
Naturschutzgebieten in der Tschechischen Republik, weil es einen Ort einer Schaffung der
Mineralquellen schutzt. Zu der seltenen und geschützten Flora gehören Cerastium alsinifolium (ein
Endemit), Arnica montana (im Wappen des Naturschutzgebietes), Salix myrtilloides, Drosera
rotundifolia, Pinguicula vulgaris, Asplenium cuneifolium (selten), Dactylorhiza usw. Hier gibt es auch
das Birkhuhn und das Auerhuhn. Der Schwarzstorch nistet hier regelmäßig und auch der
Europäischer Ziesel lebt hier.
Naturschutzgebiet Pürglitzerwald/ Křivoklátsko
Das Naturschutzgebiet hat eine Fläche 628 km2. Die Höhe über dem Meeresspiegel ist 223 m
(Berounka –Hysov) – 616 m (ein Gipfel Techovin). Heutzutage ist es auch eine biosphärische
Reservation UNESCO. Dieses Gebiet ist eine Eigenart, wenn wir es mit den anderen ähnlichen
Gebieten in Europa vergleichen. Es liegt in der Mitte der Republik und fast 2 Drittel der Fläche bilden
die Laubwälder und Mischwälder. Bis heute gibt es hier mehr als 1800 Arten von den Gefäßpflanzen
und mindestens 52 Arten von Holzgewächs. 120 Vogelarten nisten hier und auch viele anderen
Tierarten und auch bedrohte Tierarten leben auf diesem Gebiet. Die Naturelemente und die
historischen Zusammenhänge bedingen den Reichtum und gut erhaltenes Gebiet. Zwischen diesen
wichtigsten Naturelementen gehören die Terraingliederung des Hügellandes von Křivoklát, das
abwechslungsreiche geologische Gefüge, der Fluss Berounka im Tal, die Bodenarten, klimatische
Bedienungen und auch historische Entwicklung der Besiedelung. Die natürlichen Waldbewuchs
bedecken die steilen und unzugänglichen Abhänge des Tales von dem Fluss Berounka. Die typische
wärmliebende Flora und Fauna gibt es in den Felsenaufschlüssen. Der Fluss hat ein tiefes Tal seit dem
Jahrtausend gebildet. Der Fluss verursacht ein warmes Mesoklima.
9.3 Die kleinräumigen speziellen Schutzgebiete
Die kleinräumigen speziellen Schutzgebiete sind ein Institut des Gebietsnaturschutzes und der
Landschaft. Die speziellen Schutzgebiete werden für den Schutz der naturwissenschaftlichen
Lokalitäten bestimmt, die sehr bedeutend oder einzigartig sind. Wenn man die speziellen
Schutzgebiete erlassen wird, wird man die Bedienungen ihres Schutzes und Managements zugleich
bestimmt. Die gegenwärtige Gesetzgebung unterscheidet 4 Kategorien der kleinräumigen speziellen
Schutzgebiete (AOPK, www.nature.cz): Das nationale Naturschutzgebiet, Naturschutzgebiet, das
nationale Naturdenkmal und das Naturdenkmal.
98
Naturschutzgebiet Chejlava
Das Naturschutzgebiet Chejlava liegt in der Pilsner Region. Diese Reservation gibt es auf dem Abhang
des Gipfels Buchberg (651 m). Der Buchberg liegt nordöstlich von Mecholupy. Dieses Dorf liegt
nordwestlich von der Stadt Nepomuk. Das Naturschutzgebiet Chejlava gehört zu dem Naturpark
Buchberg. Der schönste Buchenwald, der in der Pilsener Region ist, wächst in dieser Reservation.
Dieses Naturschutzgebiet gibt es seit 1925 und hat die Fläche etwa 25,9 h. Der Wald ist ein Urwald
und liegt auf einem Gesteinsuntergrund. Der Bergahorn, die Eiche und die Fichte wachsen hier und
auch die Pflanzen gibt es hier, vor allem der Waldmeister, die Weißwurzen, der Immergrün, der
Türkenbund oder die Vierblättrige Einbeere. Die bezeichnenden Wanderwege und die Radfahrwege
(nördlich von Nepomuk) gehen durch den Naturpark. Wenn wir auf dem Gipfel Buchberg steigen,
sind wir in der Nähe von dem Naturschutzgebiet Chejlava. Zu dem Gipfel Buchberg gehen wir
nördlich von Nepomuk über den Gipfel Stein (Kamen) (576 m). Weiter können wir von dem Dorf Srby
nordwestlich gehen oder auch von dem Dorf Zdirec südlich zu der Wegkreuzung Chejlava. Auch von
Blovice können wir zu dem Gipfel Buchberg gehen, konkret südlich über den Gipfel Chocenicka skala
(558 m).
Naturschutzgebiet Lopata
Das Naturschutzgebiet Lopata wurde von dem Erlass des Ministeriums des Schulwesen und der
Kultur am 5. 7. 1957 gegründet. Die Fläche ist 4,79 h. Die Schiefer, die im Proterozoikum entstanden,
bilden das ganze Gebiet. Zwei Gesteinrücken sind eine Dominante hier. Die Steinschotter befinden
sich im südöstlichen Teil des Gebiets. In der Umgebung der Burgruine wachsen die Sommerlinde, der
Bergahorn, die Bergulme, die Traubeneiche usw. Die bedeutenden Arten sind z.B. Türkenbund,
Echter Seidelbast, Ähriges Christophskraut, Gemeiner Wacholder, Leberblümchen, Geflecktes
Lungenkraut, Quirlblättrige Weißwurzen, Echtes Salomonssiegel.
Naturschutzgebiet Chyninske buky (Buchen)
Die Reservation Chyninske buky (Buchen) hat die Fläche 14 h und liegt an der Grenze der
ursprünglichen Wälder Rozmital und der Wälder Spalene Porici. Das Gebiet wird seit 1933 geschützt.
Es geht um den alten Buchenurwald, in dem Echter Seidelbast, Waldmeister, Vierblättrige Einbeere,
Maiglöckchen, Quirlblättrige Zahnwurz, Neunblatt – Zahnwurz und Ähriges Christophskraut
wachsen. Der Schwarzstorch nistet wahrscheinlich ab und zu zwischen den massiven Buchen (der
Umfang eines Baumstammes kann 331 – 345 cm werden). Die Buchen können bis 250 Jahre alt sein.
Chyninske buky (Buchen) sind die ältesten Buchenwälder im Brdywald. Das Fällenverbot gilt hier seit
dem Jahre 1903. Diese Buchenwälder wurden erhaltet, weil sie entfernt an der Grenze des Prachen
Regions und des Pilsner Region liegen. Hier gab es auch keinen Weg, der das Holzfällen ermöglicht
hat. Wir haben heute eine Möglichkeit, diese Buchenwälder zu bewundern. Die Bäume sind
einzigartig und die Sonnenstrahlen durchdringen durch die dichten Baumkronen nur selten.
Naturdenkmal Hromnické jezírko (Hromnicke See)
Das Naturdenkmal Hromnicke See hat eine ungewöhnliche schwärzliche Farbe, weil das Wasser eine
große Schwefelsäurekonzentration enthaltet. Der See liegt nördlich von Pilsen, konkret bei dem Dorf
99
Hromnice, das auf dem linken Ufer des Flusses Tremosna liegt. Die Schwefelsäure war bekannt schon
im Mittelalter. Die Schwefelsäure wurde von dem Schwefel durch die Salpetersäure erworben. Aber
im Dorf Hromnice war es anders. Der Schiefer wurde in einem Steinbruch abgesprengt. Dieser
Schiefer wurde in den Haufen gehäuft. Die Haufen standen auf dem undurchlässigen Lehmboden.
Das Wasser von dem Trebelsky Wald wurde auf eine Oberfläche der Haufen geführt. Der Extrakt
wurde in den Bottichen aufgefangen. Der Extrakt hat verdunstet und dann wurde er in den Hütten
verbrannt. Der Schiefer mit einem großen Teil der Alaunsteine wurde am Ende des 16. Jahrhunderts
abgebaut. Der Alaunstein besteht aus Metallsulfate wie vor allem Natrium, Kalium, Aluminium und
Ferrum. Aus diesem Schiefer wurde auch die Schwefelsäure (veraltet Vitriolöl) erworben. Der
Untertagebau verschwindet in den Jahren 1828 – 1898 und dann benutzt man der Tagebau.
Heutzutage sieht der ehemalige Steinbruch wie eine Grube aus. Die Seetiefe ist 60 Meter. Der See
hat diese abgebaute Stelle übergeschwemmt und seit 1975 gehört zu den Naturdenkmälern und hat
die Fläche 12, 2 h. Das Wasser enthaltet die auflösende Sulfate, darum gibt es kein Leben in der
Seeumgebung.
Naturdenkmal Steinteich (Kamenny rybnik)
Der Teich wurde nach dem Jahre 1460 gegründet und gehörte zu einem ehemaligen mittelalterlichen
Komplex. Er diente zu der Fischzucht, heute dient er vor allem zu einer Rekreation. Die adhäsive
Viskosität des Wassers kompliziert das Baden. Der Teichumbau wurde 1994 beendet und der Teich
wurde 20 Monate eingelassen. Der Wasserüberlauf im Damm wurde in 2002 gebaut. Der Teich wird
nicht ausgelassen. Die Fischer fischen nicht ab. Die Seefischengemeinschaften mit vielen
Raubfischen gibt es hier. Die Zuflüsse und die Quellen aus dem westlichen Torfmoor tränken den
Teich. Der Teich hat eine Fläche 5,2 h. Wenn wir auch den Rohrbewuchs rechnen ist die Fläche 7,5 h,
früher war die Fläche aber noch größer. Der Teich ist oval, hat zwei kleine Buchten im Norden. Die
Länge (Westen – Osten) ist etwa 380 m, die Breite (Norden – Süden) ist ca. 190 m. Das Wasser hat
einen Stich ins Braune. Wenn wir aus einem Flugzeug sehen, ist der Teich dunkel. Nach Richard
Havelka ist das Wasser mit seiner Struktur ähnlich wie das Wasser in den Seen in Finnland. Neben
dem Teich wächst der Kiefernwald, die Wiese, die sich ins Torfmoor im Westen und im Nordwesten
ändert (sieh Naturschutzgebiet). Der nordöstliche Strand ist sandig (mit einem Sportplatz).
100
X.
Übersicht der bedeutenden Tier- und Pflanzenarten in
der Pilsner Region
J. Sobasová, P. Vlach
Gelbbauchunke
Dieser Frosch erreicht die Größe von 5 cm. Oben
hat sie eine braune bis graugrüne Farbe. Mehr
als 50% der Bauchoberfläche hat eine intensiv
gelbe Farbe mit großen grauen bis schwarzen
Flecken. Im zweiten bis dritten Lebensjahr wird
sie geschlechtsreif.
Ein typischer Ort des Vorkommens und der
Fortpflanzung
sind
kleine
zeitweilige
Wasserflächen. Es kann sich auch um
Reifenspuren auf unbefestigten Waldwegen
handeln. Einer größeren Beliebtheit erfreuen sich bei ihren höheren Lagen - von 250 bis zu einer
Höhe von 1200 M ü. M. Zum legen ihrer Eier bevorzugt sie sonnige nichtschattige Plätze. Dieser
Frosch ist tag- und nachtaktiv. Das abgesonderte Hautsekret ist ätzend, es reizt die Mundschleimhaut
und kann eine allergische Reaktion verursachen. Den Winter überdauert sie im Schlamm, im Wasser
oder auf dem Trockenen eingegraben in der Erde.
Es handelt sich ausschließlich um eine europäische Art. Ihre Population ist weit verbreitet in
sekundären Biotopen - z.B. in Steinbrüchen, Sandgruben, Kiesgruben und Lehmkuhlen, die mit
flachem, nicht zu sehr verwachsenem Wasser überflutet sind. In Mähren ist ihre Population weitaus
mehr verbreitet und weniger gefährdet als in Böhmen.
In den letzten dreißig Jahren kam es in Mittelböhmen zu einem Rückgang von 90%. Diese Unke
erträgt auch eine starke organische Verschmutzung des Wassers. Die Hauptursache des
Verschwindens ganzer Populationen ist die Verwüstung der Umwelt. In der Tschechischen Republik
handelt es sich nach der Verordnung Nr. 395/1992 GBl. um eine stark gefährdete Art. Die Unke
ernährt sich von Würmern, Mückenlarven und anderen kleinen Tierarten.
In Blowitz (Blovice) befindet sich eine bedeutende europäische Lokalität dieser Art, eine der Wenigen
in der Pilsner Region.
Eremit
Er kommt in einigen Unterarten von
Nordspanien bis zum mittleren europäischen
Teil von Russland, von Süditalien bis
Südschweden vor.
Der Käfer erreicht eine Länge von 30 mm. Die
Weibchen legen um 30 Eier in die Höhlen älterer
Laubbäume.
Die
geschlüpften
Larven
durchlaufen
hier
einen
3-4
jährigen
Entwicklungszyklus und messen vor dem
Verpuppen bis zu 10 cm. Der erwachsene Käfer
101
sitzt an sonnigen Tagen auf den Baumstämmen und sondert seinen charakteristischen Gestank ab,
dem er seinen tschechischen Geschlechtsnamen verdankt – Páchník (Stinker). Der Eremit kommt z.B.
an den Abhängen im Gebiet des Flusses Beraun (Berounka) vor.
Steinkrebs
Er ist einer unserer ursprünglichen Krebse. Er
bewohnt vor allem kühle und saubere Gewässer
der Bergflüsse, die einen Stein- oder Kiesgrund
haben, wo er sich unter Steinen und in Höhlen
verbirgt. Er ist sehr empfindlich auf
Wasserreinheit.
Bei uns befinden sich Steinkrebse in der heutigen
Zeit lokal in einer Reihe von Flüssen (insgesamt in
der heutigen Zeit etwa 40 Flüsse ). Es handelt
sich vor allem um die Gebiete Pilsen (Plzeň),
Pibrans (Příbram), den Böhmischen Wald (Český
les), das Landschaftsschutzgebiet Pürglitzer Wald
(Křivoklátsko) und das Landschaftsschutzgebiet Böhmisches Mittelgebirge (České středohoří). In
Mähren wurde er fast ausgerottet. Einen großen Rückgang der Steinkrebse verursachte vor allem die
Krebspest in den Jahren 1876-1885.
Der Steinkrebs kommt vor allem in Berggebieten der mäandrierenden Flüsse mit einem Stein- oder
Kiesgrund vor. Seine Verstecke sucht er vor allem unter Steinen im ganzen Bach- und Flussbett in
ruhigen Zonen des Wassers.
Krebse jagen in der Nacht verschiedene Wasserlebewesen. Sie fressen auch tote Körper von
Lebewesen oder Pflanzen. Die Existenz des Steinkrebses wird durch einige negative Einflüsse
bedroht, vor allem durch die Verschmutzung der Ströme, die Krebspest, die Prädation des
Amerikanischen Nerzes und des Flussotters, durch die Konkurrenz mit nichtursprünglichen Arten von
Krebsen und weiteren anderen.
Der Schwarzstorch
ist ein großer, überwiegend schwarzer Vogel mit
einem Bronzeglanz, einem langen roten
Schnabel und einem weißen Bauch. Zwischen
dem Männchen und dem Weibchen besteht fast
kein Unterschied, die Jungen sind Mattbraun mit
einem graugrünen Schnabel. Er wird über 15
Jahre alt.
Dieser scheue, seltene Bewohner der
Bergwälder, Hügellandschaften und Auwälder
lebt einzeln und sehr zurückgezogen. Das Nest
aus Stöcken und Ästen ist in den Wäldern in den
Baumkronen alter Bäume oder in den Felsen
versteckt. Er ist in den meisten Gebieten Mittelund Osteuropas und in milden Gebieten Asiens
bis zum Fernen Osten verbreitet. Europäische
102
und westasiatische Populationen ziehen im Winter nach Mittel- und Westafrika, die anderen nach
Indien und China.
Sie ernähren sich vor allem von Fischen und weiteren kleinen Lebewesen, die sie überwiegend in
kleineren Wasserströmen jagen. Sie legen gewöhnlich 3-5 Eier, aus denen nach einem Monat Junge
mit weißen Daunenfedern schlüpfen. Er kommt an vielen Orten in der Pilsner Region vor, er nistet
regelmäßig z.B. in Wäldern auf dem Buchberg (Buková hora).
Waldkauz
Er lebt in ganz Europa, außer in Nordgebieten,
im nordwestlichen Teil Afrikas und in einigen
Gebieten Asiens. Auf dem tschechischen Gebiet
schwankt seine Population im Ausmaß zwischen
6-9 tausend Einzelwesen, in der Slowakei leben
2,5-3 tausend Waldkäuze.
Sein Gebiet sind vor allem Laub-, aber auch
Misch- und Nadelwälder, Haine auch Parks,
manchmal nur Obstgärten und Gärten.
Die unauffällige Eule wird gewöhnlich 36-43 cm
groß. Die Flügel sind relativ kurz (Spannweite 8196 cm) und breit, der Schwanz ist kurz. Die
Färbung ist sehr variabel, die Grundfarbe geht von grau über verschiedene Brauntöne bis zu
rostfarben, mit dunklen Streifen. Die Weibchen sind (wie bei allen Eulen) ein wenig größer.
Der Waldkauz ist nachtaktiv, er ernährt sich von Nagetieren, Insektenfressern, weiter von Vögeln und
Amphibien. Ab und zu konsumiert er auch größere Insekten und ausnahmsweise Fische.
Auerhuhn
Dieser Vogel gehört zu den größten Fasanartigen
Vögeln. Diese Hühnervogel Art ist nur ein wenig
kleiner als der Truthahn und gehört in
Tschechien zu den kritisch gefährdeten Arten.
Das Männchen ist dunkel mit einem
ausdruckslos gefärbten Kopf und einem hellen
Schnabel; die Erwachsenen Exemplare messen
bis zu 60 cm und wiegen 1 bis 1,5 Kilogramm.
Sein ausdrucksstarker Schwanz hat ein breites
rundes Ende. Die Henne ist etwa 10 cm kleiner
als das Männchen und ist rostbraun gefärbt.
Die meiste Zeit des Jahres lebt das Auerhuhn verborgen und einsam an Plätzen mit einem Ausmaß
von bis zu 30 Quadratkilometern. Es bewohnt sonnige Misch- und Nadelwälder oder Torfmoore, wo
es sich seine Ernährung durch Sammeln und Graben verschafft. Es ernährt sich von Beeren, Gräsern,
Baumnadeln und von Ameisen. Das Weibchen legt und wärmt 6-10 Eier. Zu seinen natürlichen
Prädatoren gehört der Marder und der Fuchs, die Eier aus dem Nest nehmen Elstern und Krähen aus.
Das Auerhuhn ist bekannt durch sein balzen dh. durch sein Werben und Kämpfen zwischen
Männchen im Frühling; zu diesem Zweck sucht es beim Tagesanbruch Weiden oder andere offene
103
Plätze und gibt dabei charakteristische laute Geräusche von sich. Das Auerhuhn kommt im NP
Böhmerwald (Šumava) vor.
Flussregenpfeifer
Er wird 14-17 cm groß, in der Flügelspannweite
misst er 42-48 cm und wiegt 25-55 g. Beide
Geschlechter unterscheiden sich nicht in der
Färbung, junge Vögel sind generell heller mit
einem vorne am Hals unterbrochenen Streifen.
Er nistet in fast ganz Europa, mit Ausnahme von
nördlichen Gebieten von Skandinavien,
Großbritannien und Island. Vom November bis
Februar zieht er zur Überwinterung nach Afrika.
Zurück in Mitteleuropa beginnt er schon seit
der zweiten Hälfte im März wieder
aufzutauchen. Er lebt an schlammigen, sandigen
und Kieselufern seichter Gewässer (Teiche,
Seen, Sandgruben u.a.) In der Tschechischen Republik nistet er bis zu einer Höhe von 850 M. ü. M. Er
ernährt sich vor allem von Würmern, Spinnen, Insekten, von ihren Larven und von Weichtieren. Auf
dem Gebiet der Tschechischen Republik nisten 700-1400 Paare. Sein Populations-Trend ist auf
unserem Gebiet stabil. Er kommt regelmäßig an einer Vielzahl größerer Wasserflächen in der Gegend
(z.B. - Neuer Teich /Nový rybník/) vor.
Fischotter
Es ist die einzige Otterart die auf dem Gebiet
der Tschechischen Republik vorkommt. Sie ist
allgemein in Europa, Asien und Nordafrika
verbreitet, wo man sie in der Nähe von
stehendem als auch fließendem Wasser sehen
kann, manchmal kommt sie bis ins Meer oder in
den Ozean. Inklusive Schwanz wird sie bis zu
135 cm lang und wiegt 3-10 kg.
Dieses Raubtier hat einen langgezogenen,
schlanken Körper mit kurzen Gliedmaßen mit
Schwimmhäuten und mit einem muskulösen
enger werdenden Schwanz. Er hat ein kurzes,
hell- bis dunkelbraunes Fell mit weißer Unterseite.
Der Fischotter hat das meiste Jahr über einen einsamen Lebensstil. Er ist höchst territoriell und lebt
auf einem Gebiet das meist größer als 30 km ist, das er mit Kot markiert. Die Größe des Territoriums
ist sehr veränderlich und hängt von der Menge der Nahrung und der Qualität des Wassers ab. Der
Otter ist ein toller Schwimmer und Taucher und er kann länger als 5 min im Wasser aushalten, wobei
er mehr als 400 Meter zurücklegen kann. An einem Tag konsumiert der Fischotter eine Menge von
Nahrung. Er ernährt sich dabei überwiegend von Wasserlebewesen, vor allem von Fischen, ab und zu
von Weichtieren, Amphibien, kleinen Säugetieren oder von jungen Wasservögeln. In der Natur
104
können sie sogar mehr als 18 Jahre alt werden. Er kommt auf dem ganzen Gebiet der Pilsner Region
vor.
Eurasischer Luchs
Der Eurasische Luchs ist eine extrem geschützte,
sehr gefährdete Art. Ihm Rahmen der
weltweiten Roten Liste gehört der Luchs zu den
fast gefährdeten Arten.
Hauptbestandteil seiner Nahrung sind Wildtiere.
Als wichtig kann man auch noch den Anteil von
kleinen Nagetieren und Hasen, gelegentlich wird
die Nahrung um Füchse, Katzen, Vögel,
Amphibien, Insekten und manchmal auch um
wirtschaftliche Nutztiere ergänzt.
Der Luchs ist vor allem während der Dämmerung
aktiv, an ruhigen Lokalitäten kann man ihn auch tagsüber sehen, wo er sich gerne sonnt. Gewöhnlich
ruht er sich aber während des Tages in Felsverstecken oder in Gebüschen aus. Ausnahme ist die Zeit
der Brunft, während der er tagsüber gewöhnlich aktiv ist.
Das Männchen lebt einzeln, nur während der Brunftzeit hält es sich mit dem Weibchen auf. Im Mai
bis Juni gebärt das Weibchen 2-4 Junge.
Ein typischer Lebensraum des Luchses ist in unseren natürlichen Bedingungen das Gebiet der Mischund Nadelbäume der mittleren und höheren Lagen, wenn möglich mit reichem Unterholz und
Felsgebilden. Bei Erhöhung ihrer Menge dringt der Luchs allerdings sowohl in waldfreie Berggebiete,
sowie in Laubwälder in niedrigeren Lagen, wo er zum Konkurrent der Wildkatze wird vor. In
Mitteleuropa kann er auch in Kulturfichtenwäldern und in der landwirtschaftlich genutzten
Landschaft vorkommen. In der Pilsner Region kommt er regelmäßig im NP Böhmerwald (Šumava)
vor, hinsichtlich der Größe seines Territoriums und der Migrationsfähigkeiten kann er auch anderswo
auftreten.
Europäischer Biber
Der Biber ist ein bis zu ein Meter großes
Nagetier mit einem dichten Fell und einem
langen flachen Schwanz. Er ist sehr an das
Wasserleben angepasst, er baut gerne Systeme
von Kanälen und Dammen. Seine Nahrung
stellen außer Kräuter auch Äste und Bast dar.
Der Europäische Biber wiegt bis zu 30 kg und ist
somit das zweitgrößte Nagetier. Sein Köper ist
mit einem sehr dichten schwarzbraunen Fell
bedeckt. Er ist, dank den Schwimmhäuten, die
an seinen Hinterbeinen sind, und dank den sich
schließenden Nasenlöchern, perfekt an das Leben im Wasser angepasst. Er hat auch eine Drüse, die
einen Stoff absondert, der das Fell imprägniert. Unter Wasser kann er sich bis zu 20 Minuten
aufhalten. Allgemein sagen ihnen Plätze mit mäßig fließendem Wasser und Ufer die mit Gehölzen
bewachsen sind zu.
105
Die Biber sind alljährig aktiv, sie halten keinen Winterschlaf. Das höchste Alter beträgt ungefähr 35
Jahre. Am öftesten fällen sie Stämme mit einem Durchmesser von 5-8 cm, aber sie wissen sich auch
mit einem 70 cm Stamm im Durchmesser zu helfen.
Der Europäische Biber nutzt Bäume nicht nur als Nahrung. Wenn er keine Behausung im Untergrund
bauen kann, kann er einen Baum fällen und ihn als Grundstein seiner Burg (bis zu 2,5 m hoch und 3 m
breit) verwenden, die einen Damm eines Baches oder Flusses bildet, in dem er beschloss zu siedeln.
Den Biber finden wir vor allem im Flussgebiet des Katharinen Baches (Kateřinský potok) im
Landschaftsschutzgebiet Böhmischer Wald (Český les).
Türkenbund
Es ist eine ausdauernde Pflanze, einer der
wenigen Vertreter der Gattung Lilien in
Tschechien. Er wächst praktisch in ganz Europa
und auch in den meisten Teilen der gemäßigten
Zone in Asien.
Er erreicht die Höhe von 30 bis 120 cm. Er blüht
von Juni bis August. Den Winter überwintert nur
die Zwiebel in der Erde. Die Zwiebel ist dank den
so genannten Zugwurzeln fähig sich tiefer in die
Erde zu ziehen.
Er braucht nahrhafte und Humusböden mit einer
guten Durchlässigkeit. Er wächst in Laub- und
Mischwäldern vom Flachland bis zum Bergland, in höheren Lagen wächst er auch auf Wiesen. Er
kommt nicht allzu oft aber verstreut vor. Aus der Sicht der weltweiten Roten Liste gehört er zu Arten,
die Aufmerksamkeit benötigen (C4). Durch die Gesetze der Tschechischen Republik wird er als
bedrohte Art geschützt. In der Pilsner Region kommt er vereinzelt an einigen Orten vor (z.B. zwischen
Czernotin (Černotín) und Chotieschau (Chotěšov), im Naturschutzgebiet Lopata).
Europäische Seekanne
Die
Seekanne
ist
ein
ausdauerndes
Süßwasserkraut, das in stehenden oder mäßig
fließenden Gewässern wächst.
Sie ist eine Pflanze des borealen (mild kühlen)
Klimas. Sie stammt aus Eurasien und ist vor
allem in West- und Südeuropa verbreitet. Sie
kommt auch in Asien vor (Indien, Russland,
China und Japan). Sekundär wurde sie auch in
die USA verschleppt. In der Tschechischen
Republik verschwindet sie allmählich aus der
freien Natur, sie kommt sehr selten vor. Sie
kommt nur in acht Lokalitäten in Südost-, Süd-, und Ostböhmen, im Ostrau (Ostrava) Gebiet, Hanna
(Haná) und Südmähren vor.
Es ist eine Wasserpflanze die nur auf den ersten Blick an eine Seerose erinnert. Die im Schlamm
verankerte Wurzel ist stark verzweigt. Die Pflanzen bilden gemeinsam das so genannte
106
schwimmende Geflecht, es ist schwer einzelne zu definieren. Die Blüten mit ungleich langen Stielen
wachsen zu 2 bis 5 in Bündeln und blühen über Wasser. Sie blüht von Juni bis August.
Die Europäische Seekanne wächst in stehenden Gewässern der Teiche, in Sackgassen der Flussarme
und in Tümpeln oder in langsam fließenden Flussgewässern mit einem Wasserspiegel von 20 bis 140
cm. Sie ist fähig auf einem schlammigen Substrat auch eine Landform der Pflanze zu erzeugen, die
aber nicht blüht.
Die Europäische Seekanne wird in Tschechien als kritisch gefährdete Art bewertet. Zu den negativen
Einflüssen, die die Folge des fast vollständigen Verschwindens dieser Art sind, gehört vor allem die
Einführung von intensiver Fischzucht. Der Karpfen gräbt die verwurzelten Wurzelstöcke aus und der
nichtursprüngliche pflanzenfressende Graskarpfen frisst direkt die Pflanzen. Die Europäische
Seekanne vernichten auch die übermäßig vermehrten Schwäne.
In der Pilsner Region kommt sie zum Beispiel am Maňovický Teich vor.
Die Sibirische Schwertlilie
Ist ein ausdauerndes Kraut, die in der
Tschechischen Republik geschützt wird und in die
Kategorie „stark gefährdete Art“ gehört. Die
Sibirische Schwertlilie kann bis zu 100 cm groß
werden, es ist ein Kraut, das in Büscheln wächst.
Die Blätter sind schmal und lang, der Stängel ist
hohl und rundlich geformt. Die Blüten sind hell
bis dunkel blauviolett. Sie blühen im Mai und im
Juni typisch auf nassen bis sumpfigen Wiesen,
die in der Frühlingszeit überflutet sind und nicht
gemäht werden - deshalb wächst sie auf
nichtaufrechterhaltenen Wiesen, z.B. im Brdywald (Brdy).
Der Echte Seidelbast
Ist ein 30-150 cm großer, laubtragender
abfallender Strauch. Er blüht früh im Frühling, noch
vor dem Entfalten der Blätter (Februar-April). Die
Blühten sind gewöhnlich rosa, verbunden in
Bündeln und duften stark. Ein längeres riechen
kann
dem
Menschen
gesundheitliche
Komplikationen zufügen.
Die Früchte haben einen stark bitteren Geschmack
und sind stark giftig. Er wächst in hellen
Laubwäldern vom Flachland bis zum Bergland, in
den Bergen wächst er auch auf strauchigen
Hängen. In der Natur ist er selten und er reiht sich
zu gefährdeten Arten. Er wird häufig als Zierpflanze
gezüchtet.
Der echte Seidelbast ist fast in ganz Europa (mit
Ausnahme
der
Nordregionen)
und
in
107
beträchtlichen Teilen Asiens vom Ural Gebirge bis zum Baikalsee verbreitet. In der Tschechischen
Republik kommt er relativ selten auf dem ganzen Gebiet vor. Auf dem Gebiet der Pilsner Region
kommt er z.B. im Brdywald (Brdy) und im Tal der Widra (Povydří) und im Naturschutzgebiet Lopata
vor.
Ostalpen-Enzian
Der Enzian ist ein ausdauerndes Kraut, 40-90
cm hoch. Sein Hauptstandort sind Bergwiesen
und Weiden, er wächst auch in den Auen von
Bergflüssen und in Gletscherkaren. Er blüht von
Juli bis September.
Der einzige Ort außer den Alpen, auf den sich
der Enzian während der Eiszeit ausbreitete, ist
der Böhmerwald. Der stellt also seinen
nördlichsten natürlichen Biotop dar. Die Pflanze
gehört zu stark gefährdeten Arten (C2) und in
der gleichen Kategorie wird sie auch vom
Gesetz geschützt.
108
XI.
Les zones de protection spéciale d'une grande superficie
H. Dudová, P. Vlach
C'est l'institut de la protection territoriale de la nature et du paysage. À la différence de la protection
territoriale générale, les zones de protection spéciale sont destinées à la protection des sites uniques
et importants au niveau des sciences naturelles ou au niveau esthétique. Avec la proclamation des
zones de protection spéciale d'une grande superficie on détermine les conditions de leur protection
et de leur management. La législation actuelle distingue 2 catégories des zones de protection
spéciale d'une grande superficie.
11.1 Les parcs nationaux
C'est une catégorie internationalement utilisée qui contient des territoires qui sont uniques soit au
niveau national, soit au niveau international dont une partie considérable de ces territoires est
occupée par les ecosystèmes naturels ou les ecosystèmes peu influencés par l'activité humaine, dans
lesquels les plantes, les animaux et la nature inanimée présentent une importance unique au niveau
scientifique et éducatif. Les parcs nationaux sont généralement divisés en 3 zones dont le régime de
protection est différant. En 2002, 4 parcs nationaux ont été proclamés en République tchèque (le
parc national de Krkonoše (550km2), le parc national de Šumava (690km2), le parc national de Podyjí
(63km2) et le parc national de České Švýcarsko (79km2)).
11.2 Les zones naturelles protégées
C'est une catégorie nationale qui contient des vastes territoires avec un paysage harmonieusement
formé et un relief caractéristique, avec un grand pourcentage des ecosystèmes forestiers naturels et
des tapis végétaux persistantes avec une abondante présence
des plantes ligneuses, éventuellement avec des memoires preservées du peuplement historique.
Pour les buts de la protection différenciée il y a généralement 4 (au minimum 3) zones de protection.
En 2002, 24 zones naturelles protégées ont été proclamées. Ils répresentent 13% de la superficie de
l'état (10 274km2)
Sur le territoire de la région de Plzeň un parc national (le parc national de Šumava) et 4 zones
naturelles protégées (de Šumava, de Slavkovský les, de Křivoklátsko et de Český les) ont été
proclamés.
Le parc national de Šumava et la zone naturelle protégée de Šumava
Le territoire du parc national de Šumava (690 km2) contient 0,87% de la superficie de la République
Tchèque dans les dépertements de Klatovy, de Prachatice et de Český Krumlov. Il est situé près de la
frontière sud-occidentale du pays avec l'Allemagne et l'Autriche entre Železná Ruda (passage
frontalier et centre de tourisme) au nord-ouest et Zvonková (près de Horní Planá) au sud-est.
L'altitude au-dessus de niveau de la mer oscille entre 600m (la vallée de la rivière Otava près de
Rejštejn) et 1378m (la montagne Plechý). Le territoire du parc national de Šumava comprend la
plupart des communautés naturelles les plus précieuses de Šumava nécessitant une sévère
protection. Ce sont par exemple les restes des fôrets vierges montagnardes, les lacs glaciaires ou les
109
tourbières soit des montagnes ou soit des vallées. Un des traits fondamentaux du parc national de
Šumava est omniprésente interpénétration d'un character naturel peu touché et des traces
centenaires de la présence humaine qui donnent à cette zone peu peuplée son charme particulier et
son mystère spécifique.
La plupart du territoire est couvert des fôrets (81%), 9% sont des terrains d'agriculture et 10%
occupent les zones déboisées, des voies publiques et des surfaces de l'eau.
La zone naturelle protégée de Slavkovský les (la fôret Slavkovský)
La zone naturelle de Slavkovský les a la superficie de 610 km2 et se trouve parmi les trois stations
thermales: Karlovy Vary, Mariánské Lázně et Františkovy Lázně. Le sommet le plus haut et Lesný (983
mètres au-dessus du niveau de la mer) et le point le plus bas et la rivière Ohře près de Karlovy Vary
(374 mètres au-dessus du niveau de la mer)
Le territoire de Slavkovský les est un ensemble particulier des paysages montant brusquement audessus du sillon de Tachov, du bassin de Sokolov et de Cheb au sud il se tourne au plateau de Teplá.
Tout le territoire a le caractère de pénéplaine.
Un élément important des fôrets de la partie sud-ouest de Slavkovský les sont des larges tourbières
type montagnard avec un tapis végétal des pin à crochets, des bouleaux (betula pubescens) et
d'autres espèces typiques pour les tourbières. Les larges complexes forestiers ensemble avec les
tourbières forment un énorme réservoir naturel de l'eau qui influence positivement le régime d'eau
dans les larges environs, surtout les environs des stations thermales. Par la protection des lieux de la
créaction des sources des eaux minérales, la zone naturelle protégée de Slavkovský les se distingue
considérablement des autres zones naturelles protégées en République tchèque.
De la flore rare et protégée le plus marquant est le cerastium alsinifolium, une plante endémique, la
saule fausse myrtille et aussi l'arnica des montagnes (on la trouve dans le blason de cette zone
naturelle protégée), la drosera à feuilles rondes, la grassette commune, les rares doradilles à feuille
en coin et beaucoup de types des dactylorhizes. On y trouve aussi des populations du tétras lyre et
du grand tétras. La cigogne noire y niche réguilièrement, la curiosité est l'apparition les plus de
l'ouest du souslik d'Europe.
La zone naturelle protégée de Křivoklátsko
La zone naturelle protégée de Křivoklátsko s'étend sur la superficie de 628 dans l'altitude entre 223m
(la rivière Berounka – Hýskov) et 616 m (la colline Těchovín). C'est aussi la réservation biosphérique
de l'Unesco. En comparaison avec des autres régions similaires, Křivoklátsko présente une
particularité. La zone s'étend au milieu de la Bohême et presque deux tiers de la superficie du
territoire couvrent les forêts d'arbres à feuilles caduques et les forêts mixtes. Jusqu'à aujourd'hui on
y trouve plus que 1800 espèces des plantes des des plantes trachéophytes (des plantes vasculaires),
au minimum 52 espèces des plantes ligneuses, ils y nichent autour de 120 espèces des oiseaux et
jusqu'à présent une quantité incalculable d'autres membres de l'empire des animaux. Beaucoup
d'eux sont classés sur la liste rouge des espèces rares et ménacées.
La richesse et la préservation de cette région sont conditionnées par beaucoup d'éléments et du
contexte historique. Parmi les plus importants apartiennent le terrain difficile de plateau de
Křivoklát, la structure géologique diverse, le phénomène de la vallée de Berounka, l'orientation
diverse des postes vers les points cardinaux, les types de sols, les conditions climatiques et le
dévelopement du peuplement.
110
Les pentes raides et inaccessibles de la vallée de la rivière Berounka sont couvertes par les
peuplements forestiers naturels, parfois il y a des rochers avec une flore et une faune thermophile.
Le cours d'eau y a formé (pendant des longues millénaires) une profonde vallée, parfois même un
presque canyon et la présence de la rivière y cause un plus chaud mesoclimate.
11.3 Les zones de protection spéciale d'une petite superficie
C'est l'institut de protéction territoriale de la nature et du paysage. Différemment de la protection du
territoire générale, les zones de protection speciale sont destinées à la protection des sites uniques
et importants au niveau des sciences naturelles ou au niveau esthétique.
Avec la proclamation des zones de protection spéciale d'une petite superficie on détermine
les conditions de leur protection et leur management. La législation actuelle distingue 4 catégories
des zones de protection spéciale d'une petite superficie (AOPK, www.nature.cz): la réserves naturelle
nationale, la réserve naturelle, le patrimoine naturel national et le patrimoine naturel.
La réserve naturelle de Chejlava
Chejlava est une réserve naturelle près de Plzeň. On la trouve sur le versant du sommet qui s'appelle
Buková hora (la montagne Buková, 651 mètres d'altitude) et qui se dresse au nord-est du village de
Měcholupy. On trouve ce village au nord-ouest de la ville de Nepomuk. La réserve naturelle de
Chejlava fait partie du parc naturel de Buková hora (la montagne Buková). On y trouve une des plus
belles hêtraies dans la région de Plzeň. Ce territoire protégé a été proclamé déjà en 1925 et s'étend
sur une superficie de 25,9 hectares. Sur ce territoire pousse, sur le fond de lydite, une fôret de type
de fôret vierge. On y trouve les hêtres, les écrables sycomores, les chênes et les épicéas. Au-dessous
des cimes des arbres
c'est idéal pour beaucoup de espèces des herbes, surtout pour la aspérulte odorante, le sceau de
salomon verticillé, le sceau de salomon multiflore, la petite pervenche, le lys martagon et la
parisette.
Cette réserve naturrelle s'étend hors des sentiers pédestres mais dans le parc naturel où on la
trouve, il y a des sentiers pédestres et une piste cyclable qui relie le parc et la piste cyclable qui vient
de la ville de Nepomuk. On atteint le lieu le plus près de la réserve naturelle de Chejlava si on monte
sur le sommet de Buková hora. On peut arriver à Buková hora de la ville de Nepomuk. On passe
autour de Zelená hora (la montagne Zelená) et on continue en montant sur le sommet de Kámen
(576 mètres d'altitude). Un autre sentier pédéstre va de la station férroviaire du village de Srby dans
la direction du nord-ouest ou on peut prendre un autre qui va de la station férroviaire du village de
Ždírec. De la ville de Blovice on peut prendre un autre sentier dans la direction du sud. Ce sentier
traverse le sommet de Chocenická skála (558 mètres d'altitude).
La réserve naturelle de Lopata
Elle a été fondé par le décret du ministère de l'Éducation nationale et de la culture du 5.7. de 1957.
Cette décision a été basée sur le decret datant de 1933, du ministère de l'Éducation nationale. La
superficie de la réserve naturelle est 4,79 hectares. Tout le territoire est formé par les schistes qui
datent du proterozoïque ou par les roches sedimentaires avec des traces de lydite. Les élements
dominats du relief sont deux croupes de lydite, à la frontière sud-est de la réserve on trouve les
deblais en forme des bloc.
111
Aux alentours du château-fort des bois thermophiles, avec la présence de tilleuil à grandes feuilles,
d'ecrable sycomore, d'orme de montagne et de chêne rouvre, se sont dévélopés.
Parmi les herbes on trouve des especès importantes au niveau de la protection naturelle, par
exemple le lys martagon, le bois-joli, l'actée, l'aconit tue-loup, le genévrier commun, l'anémone
hépatique, la pulmonaire à fleurs sombres, le sceau de salomon odorant et le sceau de salomon
verticillé.
La réserve naturelle de Chynínské buky (les hêtres de Chynín)
À la limite des anciennes fôrets des villes de Rožmitál et de Spálené poříčí on trouve Chynínské buky.
C'est une réserve dirigée qui s'étend sur 14 hectares. Ce territoire est protégé
à partir de 1993 et il s'agit d'une fôret vierge ancienne composée des hêtres avec un sous-bois
riche en bois-joli, en aspérule odorante,en muguet de mai, en cardamine à neuf folioles, en
cardamine à bulbilles et en actée. Parmi le nombre des hêtres monumentals (quelqu'uns avec une
circonférence du tronc entre 331 et 345 cm et un âge estimé de 250 ans) niche de temps en temps la
cigogne noire.
Chyninské buky est une hêtraie la plus ancienne de la chaîne de montagnes de Brdy et à partir de
1903 on y a interdit d'abattre les arbres. C'est pourquoi la dénomination de „la fôret vierge“ est
absolument justifiée. Les fôrets ont été préservées grâce à leur localisation éloignée à la frontière des
anciennes régions de Plzeň et de Prácheň et aussi grâce à la réalité qu'il n'y avait aucune route qui
aurait rendu possible l'abattage des arbres. Après la construction de la route, les gens ont
heureusement réalisé la nécessité de la protection de ces joyaux naturels donc nous aussi on peut les
admirer. Les arbres y présents sont monumentals et mystérieux, la obcurité verte fait la fôret
sérieuse et mystérieuse, seulement parfois un rayon de soleil pénètre à travers les cimes des arbres
et forme un effet lumineux splendide.
Le patrimoine naturel de Hromnické jezírko (le petit lac de Hromnice)
Le petit lac de Hromnice est caractéristique par sa couleur noire. C'est parce que l'eau du lac contient
une forte concentration d'acide sulfrique. On trouve le petit lac de Hromnice au nord de Plzeň, sur la
limite nord du village de Hromnice qui s'étend sur la rive gauche de la petite rivière Třemošná.
L'acide sulfrique a été déjà connu au Moyen Âge et on l'a produit du soufre à l'aide de l'acide
nitrique. Mais à Hromnice ils l'ont produit d'autre manière. Dans la carrière pas loin du village on
faisait sauter l'ardoise qui a été puis entassée sur un fond imperméable et inondée d'eau amenée par
les tuyaux en bois de la fôret Třebelský. Le lixiviat était capturé dans les cuves où il évaporisait et
était brûlé dans les forges. À la fin de 16ème sciècle on exploitait l'ardoise avec un grand
pourcentage de l'alun (alun est un sulfate double d'aluminium, de potassium, de sodium ou de fer).
De la même façon on produisait le vitriol (une dénomination de l'acide sulfrique).
À partir de 1828 on a commencé de quitter l'exploitation minière soutteraine. Elle a été remplacé par
les carrières de surface. Actuellement, l'ancienne carrière est en forme d'un grand trou avec une
profondeur de 60 mètres. L'eau a inondé la carrière et le petit lac que s'y est formé est, à partir de
1975, protégé comme un patrimoine naturel. Il s'étend sur une superficie de 12,2 hectares. A cause
de grand contenu des sulfates, il n'y a aucune vie dans l'eau.
112
Le patrimoine naturel de Kamenný rybník (l'étang Kamenný)
Cet étang a été fondé après 1460 comme une partie de système des étangs médiévals. Pendant
longtemps c'était un étang destiné à la pisciculture, maintenant il est destiné à la détente, bien que
la baignade soit problématique à cause de la viscosité adhésive de l'eau.
En 1994 le dragage et la reconstruction de l'étang ont été terminés. Le remplissage a duré 20 mois.
En 2002 on y a construit un déversoir. À cause des besoins de la réserve, l'étang n'est jamais vidé, les
pêcheurs n'y font pas les dépeuplements et ils y mantiennent la communauté lacustre des poissons.
L'étang est alimenté en eau par les affluents et les sources de la tourbière de l'ouest est l'eau le
quitte par un cours d'eau vers l'étang Třemošenský. L'étang Kamenný a une superficie de 5,2
hectares, avec les tapis végétaux de phragmite même 7,5 hectares.
La forme de l'étang est ovale avec deux petits golfs au nord, la longeur est 380 mètres et la largeur
est 190 mètres. À la différence d'autres étangs de ce système, son eau a la teinte brune grâce aux
lixiviats des tourbières. De la vue du ciel sa couleur est foncée.
D'après Richard Havelka de l'administration de Plzeň, l'eau de l'étang Kamenný, par sa composition,
ressamble à l'eau des lacs en Finlande. L'étang est entouré par la fôret de pins, à l'ouest et au nordest par les prés qui se transforment en tourbières. Sa plage du nord-est est sablonneuse (avec un
terrain de volley-ball).
113
XII. Liste des espèces importantes de la faune et la flore
H. Dudová, P. Vlach
Le sonneur à ventre jaune
Cette grenouille atteint la taille de 5
centimetres. La face dorsale du sonneur à
ventre jaune est marron ou vert grisâtre. Plus
que 50% de sa face abdominale est d'un jaune
intense avec des grandes taches grisâtres
parfois même noires. Elle atteint la maturité
sexuelle pendant la deuxième ou troixième
année de sa vie.
L'habitat et le lieu de la reproduction est une
surface de l'eau crée temporairement (par
exemple une flaque d'eau). Il peut même s'agir
des profondes ornières laissées sur les routes. Elle préfère les altitudes plus hautes - à partir de 250
jusqu'à 1 200 mètres. Pour pondre ses oeufs elle préfère les lieux ensoleillés. Cette grenouille est
active le jour et la nuit. La sécrétion transsudée par la peau de l'animal est caustique, elle irrite la
muqueuse buccale et peut provoquer une réaction allergique. Elle passe l'hiver dans la boue dans
l'eau ou enfouie dans le sol.
C'est une espèce qui se trouve uniquement en Europe. Sa population est largement présente dans les
biotopes secondaires – par exemple dans les carrières de pierre, de sable ou d'argile et dans les
gravières inondées par l'eau peu profonde et peu envahie par la végétation. Ses populations sont
plus présentes et moins ménacées en Moravie qu'en Tchéquie.
Pendant la dernière trentaine d'années sa population en Bohême centrale a diminué de 90%. Ce
sonneur est capable de résister à une très forte pollution organique de l'eau. La cause principale de la
disparition des populations entières est la devastation de l'environnement. Selon le règlement
n°395/1992 il s'agit d' une espèce fortement ménacée en République tchèque.
Elle se nourrit des vers, des larves de moustiques et d'autres petits animaux.
Le pique-prune
Il en existe plusieurs sous-genres présents sur le
territoire s'étendant d'Espagne du nord jusqu'au
centre de la partie européenne de la Russie et
du sud de l'Italie jusqu'au sud de la Suède.
Il atteint la longeur d'une trentaine de mm. Les
femelles pondent une trentaine d'oeufs dans les
creux des vieux arbres. Les larves y passent un
cycle d'évolution de 3 ou 4 ans, et avant de
devenir chrysalides, elles mesurent jusqu'à 10
cm. Pendant les journées ensoleillées, le
scarabée adulte s'installe sur les troncs des
arbres et il diffuse l'odeur caractéristique qui lui
114
a donné son nom tchèque. On trouve le pique-prune par exemple sur les pentes autour de la rivière
Berounka.
L'écrevisse des torrents
Elle est une de nos écrevisses originelles et vit surtout dans les eaux froides et propres des hautes
parties des cours d'eau ayant le fond en pierre ou en gravier où elle se cache sous les pierres et dans
les petites grottes. Elle est très sensible à la
propreté de l'eau.
En République tchèque on trouve aujourd'hui les
écrevisses des torrents localement dans une
quarantaine de cours d'eau. Il s'agit surtout des
territoires de Plzeň, Příbram, Český les, de la
zone naturelle protégée de Křivoklátsko et de la
zone naturelle protégée de České středohoří. Elle
a été presque exterminée en Moravie. La
disparition progressive des écrevisses des
torrents a été causée par la peste des écrevisses
dans les années 1876-1885.
L'écrevisse des torrents vit dans les hautes parties des rivières à méandres ayant le fond en pierre ou
en gravier. Elle trouve ses abris sous les pierres dans tout le lit des ruisseaux et des rivières dans des
eaux calmes.
Les écrevisses chassent pendant la nuit de différents animaux d'eau. Elles consomment également
les corps morts des animaux ou des plantes. L'existence de l'écrevisse des torrents est ménacée par
plusieurs facteurs negatifs: surtout la pollution des cours d'eau, la peste des écrevisses, la prédation
du vison d'Amérique et de la loutre d'Europe, la concurrence des autres espèces de la famille des
écrivisses qui ne sont pas originelles en République tchèque.
La cigogne noire
C'est un grand oiseau majoritairement noir
avec des reflets de bronze avec un long bec
rouge et au ventre blanc. Il n'y a presque pas de
différence entre le mâle et la femelle, les petits
sont bruns au teint mat avec un bec vert
grisâtre. Elle atteint l'âge d'une quinzaine
d'années.Cet ombrageux et plutôt rare habitant
des forêts montagnardes, des côtes et des
forêts pelaines vit séparemént et en cachette.
Le nid fabriqué des branches et des bâtons est
caché dans les forêts et dans les cimes des
vieux arbres ou dans les rochers. Elle est
présente dans la grande partie de l'Europe
centrale et de l'Europe de l'est et dans les
zones témpérées de l'Asie jusqu'à ExtrêmeOrient. Les populatios européennes et les populations de l'Asie de l'ouest migrent vers l'Afrique
centrale et occidentale pour y passer l'hiver, les autres populations migrent vers l'Inde et la Chine.
115
Elle se nourrit de poissons et d'autres petits animaux qu'elle pêche dans les plus petits cours d'eau.
D'habitude elle ponde de 3 à 5 oeufs. Un mois plus tard naissent les petits aux plumes blanches
duvetées. Elle apparaît sur beaucoup de lieux dans la région de Plzeň, elle niche régulièrement par
exemple dans les forêts de Buková hora.
La chouette hulotte
Elle vit dans toute l'Europe, sauf les parties du
nord, en Afrique du nord-ouest et dans
quelques parties de l'Asie. Sur le territoire
tchèque sa population oscille en 6 et 9 milles
individus, en Slovaquie vivent 2,5-3 milles
chouettes hulotte.
Son milieu naturel sont surtout les forêts
d'arbres à feuilles caduques mais aussi les forêts
mixtes et d'arbres conifères, les bois, le parcs et
parfois seulement les vergers et les jardins.
Cette chouette furtive mesure d'habitude entre
36-43 cm. Ses ailes sont relativement courtes et
larges (une envergure entre 81-96 cm) avec une queue courte. Sa coloration est très variable, sa
couleur de base varie de grise aux teintes différentes de brune jusqu'à rousse. Les femelles sont,
comme chez toutes les chouettes, un peu plus grandes.
La chouette hulotte est active pendant la nuit, elle se nourrit des rongeurs, des oiseaux et des
amphibies.
Le grand tétras
Cet oiseau appartient aux plus grands oiseaux
gallinacés. C'est un oiseau fouisseur juste un peu
plus petit que dindon et en Tchéquie il s'agît
d'une espèce critiquement ménacée.
Le mâle est foncé avec une tête de couleur fade
et un bec clair. Les individus adultes mesurent
jusqu'à 60 cm et pèsent de 1 jusqu'à 1,5 kilos. Sa
queue de couleur voyante est largement
arrondie. Le femelle est de 10 cm plus petite
que le mâle et elle est brune roussâtre.
Pour la plupart de l'année le grand tétras vit en
cachette et en solitaire sur les territoires de la superficie jusqu'aux 30 kilomètres carrés. Il vit dans les
forêts mixtes et d'arbres conifères ensoleillées ou dans les tourbières où il ramasse ou fouie son
alimentation. Il se nourrit des baies, des herbes, des aiguilles ou des fourmis. La femelle ponde et
chauffe de 6 à 10 oeufs. Son prédateurs naturels sont la martre et le renard, les oeufs de nid sont
retirés par les les pies et les corneilles. Le tétras est connu pour son chant par lequel il attire la
femelle et par les combats entre les mâles au printemps. C'est la raison pour laquelle il – au matin –
cherche des clairières ou des autres places ouvetres en produisant les sons caractéristiques. On
trouve le grand tétras dans le parc national de Šumava.
116
Le pluvier petit-gravelot
Il atteint 14-17 cm, l'envergure des ailes oscille entre 42-48 cm et il pèse entre 25 et 55 grammes.
Tous les deux sexes ont la même coloration, les
jeunes oiseaux sont plus clairs avec une rayure
interrompue vue d'en face sur le cou. Il niche en
toute l'Europe, sauf les parties du nord de la
Scandinavie, de la Grande Bretagne et de
l'Irlande. De novembre au février il migre vers
les lieux d'hivernage en Afrique. Il retourne en
Europe centrale dans la deuxième moitié de
mois de mars. Il vit sur les rives boueuses,
sablonneuses même caillouteuses des eaux peu
profondes (des étangs, des lac, des carrières de
sable). En République tchèque nichent jusqu'à
850 mètres d'altitude. Il se nourrit des vers, des
araignées, des insectes et de leurs larves et des mollusques. Sur le territoire de la République
tchèque nichent entre 700 et 1400 couples. Son tendence de population est stabile sur notre
territoire. Il apparaît régulièrement sur les grandes surfaces d'eau dans la région. (Par exemple Nový
rybník)
La loutre d'Europe
C'est une seule espèce de loutre qui apparaît
sur le territoire de la République tchèque.
Généralement elle est étendue en Europe, en
Asie, en Afrique du nord où on peut la voir près
des eaux immobiles ou des eaux qui coulent, de
temps en temps elle arrive dans la mer ou dans
l'océan. La queue incluse, elle atteint la longeur
de 135 cm et elle pèse entre 3 et 10 kilos.
Ce fauve a le corps allongé et mince avec des
courts membres palmés et avec une queue
musclée. Son pelage est court, brun clair ou
brun foncé avec un bas-fond blanc.
Pour la plupart de l'année la loutre d'Europe vit en solitaire. Elle est très territoriale et elle vit sur le
territoire souvent plus grand que 30 kilomètres qu'elle marque par sa crotte. L'étendue de son
territoire est assez variable et elle dépend de la quantité de la nourriture et de la qualité des eaux. La
loutre est une excellente nageuse et plongeuse, elle peut être sous l'eau plus que cinq minutes et
nager plus que 400 mètres. Dans une journée elle consomme une qrande quantité de nourriture.
Elle se nourrit des animaux d'eau surtout des poissons, parfois des mollusques, des amphibies, de
petits mammifères ou de jeunes oiseaux d'eau. Dans la nature elles peuvent atteindre l'âge plus de
18 ans. On la trouve sur tout le territoire de la région de Plzeň.
117
Le lynx boréal
C'est une espèce protégée en particulier, elle
est grièvement ménacé. Au niveau de la liste
rouge internationale, il est classé parmi les
espèces presque ménacées.
L'élement principal de la nourriture es tle grand
gibier. Important est aussi le pourcentage des
petits rongeurs et des lièvres, sa nourriture est
occasionnellement complétée par les renards,
les chats, les oiseaux, les amphibies, l'insecte et
parfois par les animaux agricoles.
Le lynx est actif au crépuscule, dans les zones
calmes il peut être vu pendant la journée où il aime prendre un bain de soleil. Pourtant pendant la
journée il se repose dans les cachettes rocheuses ou dans les buissons. Une seule exception est la
période de rut où il est couramment actif pendant la journée.
Le mâle vit en solitaire, seulement pendant la période d'accouplement il reste avec la femelle.
Au mois de mai ou mois de juin la femelle accouche entre 2 et 4 petits.
Son milieu naturel typique sont, dans nos conditions naturelles, les zones des forêts mixtes et des
forêts d'arbres conifères d'altitude moyenne ou élevée, si possible avec un sous-bois riche et avec
des formation rocheuses. Pendant l'augmentation de nombre des lynx ils pénétrent les zones
déboisées montagnardes ou les forêts d'arbres à feuilles caduques d'altitude plus basse où il devient
concurrence de chat sauvage. En Europe centrale il peut apparaître dans les forêts d'arbres conifères
industrielles et dans le paysage utilisé pour l'agriculture. Dans la région de Plzeň il apparaît
régulièrement dans le parc national de Šumava mais considérant la grandeur de son territoire et des
capacités de migration il peut apparaître même ailleurs.
Le castor d'Europe
C'est un rongeur qui atteint jusqu'à un mètre
avec un pelage épais et une longue queue plate.
Il est très adapté à la vie aquatique et il aime
construire les systèmes des barrages et les
canaux. En dehors des herbes il se nourrit des
branches et de liber.
Le castor d'Europe pèse jusqu'à 30 kilos et il est
donc deuxième le plus grand rongeur. Son corps
est couvert de pelage épais. Son pelage et noir
brun. Il est parfaitement adapté à la vie
aquatique grâce aux palmés sur les membres
inférieurs et grâce aux narines closes. Il a aussi une glande qui sécrète un fluide qui imprégne son
pelage. Il peut rester sous l'eau jusqu'à 20 minutes. Généralement ils préfèrent les lieux avec de l'eau
qui coule lentement et des rives couvertes du bois.
Les castors sont actifs pendant toute l'année, ils n'hivernent pas. L'âge maximum qu'ils peuvent
atteindre est à peu près 35 ans. Le plus souvent ils abattent les troncs au diamètre de 5 à 8 cm mais
ils sont capables d'abattre un tronc ayant 70 cm au diamètre.
118
Le castor d'Europe n'utilise pas les arbres juste pour se nourrir. Quand il ne peut pas construire son
abri au sous-sol il peut abattre un abre et l'utiliser comme des fondations de son château (qui peut
être jusqu'à 2,5 mètres haut et 3 mètres large) et qui forme un barrage sur le ruisseau ou la rivière où
il a décidé de s'installer. Le castor on trouve surtout dans le bassin fluvial du ruisseau Kateřinský dans
la zone naturelle protégée de Český les.
Le lis martagon
C'est une plante persistante, un de peu
représentants de la famille des Liliaceae en
Tchéquie. Elle pousse dans toute l'Europe et
dans la plupart de la zone tempérée d'Asie.
Il atteint la hauteur de 30 à 120 cm et fleurit de
juin à août. L'hiver ne survit que le bulbe dans le
sol. Le bulbe est capable, grâce au
raccourcissement de soi-disant racines tractives,
de pénétrer plus profondément dans le sol. Le
lis demande des sols nutritifs humières avec une
bonne perméabilité. Il pousse dans les forêts
d'arbres à feuilles caduques ou dans les forêts
mixtes à partir des plaines jusqu'aux montagnes et dans l'altitude plus haute il pousse même dans les
prés. Il apparaît pas trop abondamment et éparsement.
Au niveau de la liste rouge internationale il s'agit de l'espèce ayant besoin de l'attention (C4).
Les lois de la République tchèque le protège comme une espèce ménacée. Dans la région de Plzeň
elle apparaît sporadiquement sur quelques lieux (par exemple entre Černotín et Chotěšov et dans la
réserve naturelle de Lopata)
Le faux nénuphar
C'est une plante persistante d'eau douce qui
pousse dans les eaux immobiles ou dans les
eaux qui coulent. C'est une plante de la zone
boréale (la zone pas très froide). Le faux
nénuphar vient de l'Eurasie et il est difusé
surtout en Europe occidenatale et du sud. Il
aussi apparaît en Asie (en Inde, en Russie, en
Chine et au Japon). Secondairement il a été
importé aux États-Unie. En République tchèque
il lentement disparaît de la nature et apparaît
très rarement. On ne le trouve qu'aux 8 localités
en Bohême du sud-est, du sud et de l'est, et dans les régions de Ostrava, Haná et Moravie du sud.
C'est une plante aquatique qui ressemble a première vue au nénuphar. La racine est ancée dans la
boue est elle est très rameuse. Les plantes forment ensemble soi-disant tapis flottant, il est difficile
d'identifier les individus. Les fleurs avec des pédoncules de la taille différente poussent dans les
bottes composées de deux à cinq plantes et ils commençent à fleurir
au-dessus de la surface de l'eau. Il fleurit de juin à août.
119
Le faux nénuphar pousse dans les eaux immobiles des étangs, dans les bras des rivières ou dans les
eaux qui coulent lentement avec la surface de l'eau de 20 à 140 cm. Sur le substrat boueux il est
capable de créer la forme terrestre de la plante qui ne fleurit pas.
En République tchèque le faux nénuphar est considéré comme une espèce critiquement ménacée.
Des influences negatives qui ont presque causé la disaparition de cette espèce sont surtout l'élevage
intesif des poissons. La carpe bêche le sol en quittant les racines, l'amour consomme les plantes
entières. Le faux nénuphar est aussi décimé par les cygnes qui sont surcroissés.
Dans la région de Plzeň on le trouve sur l'étang Maňovický.
L'iris de Sibérie
C'est une herbe persistante protégée en
République tchèque et il appartient parmi les
espèces critiquement mécacées. L'iris de Sibérie
peut atteindre la hauteur de 100 cm et c'est une
herbe qui pousse dans les touffes. Les feuilles
sont étroites et longues, la tige est creuse et de
la forme ronde. Les fleurs sont de la couleur
bleue violette claire ou foncée. Ils fleurissent en
mai et en juin typiquement sur des prairies
humides qui sont inondés pendant la période de
printemps et qui ne sont pas fouchés. C'est
pourquoi il pousse sur les prairies qui ne sont pas cultivées, par exemple aux Brdy.
Le bois-joli
C'est une arbuste à feuilles caduques qui atteint la
hauter de 30 à 150 cm. Il fleurit très tôt au
printemps avant le déploiement des feuilles
(février-avril). Les fleurs sont d'habitude roses,
réunient dans des petites bottes et ils produisent
une odeur forte et intensive. Sentir la fleur pour
plus long temps peut causer des complications de
santé.
Les fruits sont très amers et fortement vénénueux.
Il pousse dans les forêts à feuilles caduques claires,
des plaines aux montagnes et dans les montagnes
sur les pentes buissonneuses. Dans la nature il est
rare et donc classé parmi les espèces ménacées. Il
est souvent cultivé pour les raisons décoratives.
Le bois-jolie est dépendu en toute l'Europe (sauf
les parties du nord) et dans la plupart de l'Asie de
l'Oural au lac Baïkal. En République tchèque il est
assez rarement trouvé sur tout le territoire. Dans la
région de Plzeň on le trouve par exemple aux Brdy, à Povydří et dans la réserve naturelle de Lopata.
120
La gentiane d'Hongrie
C'est une herbe persistante haute de 40 à 90 cm.
Ses principaux lieux d'apparition sont les prairies
montagnardes, les pâturages et elle pousse aussi
dans les plaines inondables des ruisseaux
montagnards et dans les cirques glaciaires. Elle
fleurit de juillet à août.
Un seul liu en dehors des Alpes où on peut trouver
la gentiane d'Hongrie est le parc national de
Šumava. Šumava présente son biotope situé le plus
au nord de l'Europe
121
XIII. Крупноформатные особенно охраняемые
территории (ООТ)
J. Herboltová, P. Vlach
Являются институтом территориальной охраны природы и местности. В отличии
от всеобщей территориальной охраны, ООТ назначена для охраны природоведчески или
эстетически очень значительных или единственных мест. Вместе с их объявлением совместно
становятся условия их охраны и менеджмента. Действующее законодательство различает две
категории крупноформатных ООТ:
13.1 Национальные парки
Являются международно использованной категорией
территорий единственных
в международной и национальной мере. Их большую часть занимают естественные
или человеческой деятельностью мало под влиянием экосистемы, в которых растения,
животные и неживая природа имеют исключительное научное и воспитательное значение. НП
обыкновенно разделены в три зоны с дифференциальным режимом охраны. На территории
Чехии были в 2002 году объявлены 4 национальные парки : Крконошский НП (550 кв.км), НП
Шумава (690 кв.км) , НП Подыйи (63 кв.км)и НП Чешская Швейцария (79 кв.км).
13.2 Охраняемые местности
Национальные категории включают больше территории с гармонически составленной
местностью, характеристически образованным рельефом, значительным количеством
естественных лесных и постоянных травяных порослей, с большинством древовидных
растений или с сохранившимися
памятниками исторического населения. С целью
дифференцированной охраны выделяются правила четырёх (наименьше всегда трёх) зон. На
территории Чехии было в 2002 году объявлено 24 ОМ, которые представляют 13 % территории
страны (10 274 кв.км ). На территории Плзеньской области объявлен один национальный парк
(НП Шумава) и четыре охраняемые местности (ОМ Шумава, ОМ Славковски лес, ОМ
Крживоклатско и ОМ Чески лес).
Национальный парк и ОМ Шумава
Территория НП Шумава (690 кв.км) занимает 0,87% Чехии в области Клатовы, Прахатице и
Чески Крумлов. Лежит при югозападной границе Чехии с Германией и Австрией между
Железной Рудой (туристический центр, пограничный переход) на Ц3 и Звонковой (недалеко
Горни Плана) на ЙВ. Высота над уровнем моря двигается между 600 м (долина реки Отавы
около Рейштейна) и 1378 м (Плехи).
В состав территории НП Шумава входит большинство из самых ценных природных сообществ
Шумавы с необходимостью строгой охраны. Это например остатки девственных первобытных
древостоев горных лесов, озёра, горные и долинные ледниковые вершины. Одной из его
основных черт почти везьде переплетение мало прогнутого природного характера со следами
122
столетнего присутствия человека. Это всё даёт этой редко населённой области и своеобразное
колдовство и особенную тайну. Большинство территории НП покрыто лесом (81 %), 9 %
территории составляют земельные участки, примерно 10 % занимают безлесные поверхности,
застроенные площади сел, дороги, водные площади.
ОМ Славковски лес
Охраняемая территория Славковски лес имеет площадь 610 кв.км и лежит между курортами
Карловы Вары, Марианске и Франтишковы Курорты. Вершиной является Лесны (983 м н/м),
самым низким пунктом река Огрже около города Карловы Вары (374м н/м). Область является
своеобразным пейзажным целым, выходящим круто над Таховскую борозду, Хебский и
Соколовский бассейны, на востоке переходит постепенно в Тепелское плоскогорье. Вся
территория имеет характер паравнины. Значительной частью лесов югозападной части
Славковского леса являются обширные торфяники с порослью Болото сосны и Белой берёзы с
характеристическими торфянными видами. Обширные лесные комплексы вместе с
торфяниками составляют огромный водный резервуар, благоприятно влияющий на водный
режим окрестностей, прежде всего западночешских курортов. Охраной этих мест образования
минеральных источников охраняемая область Славковски лес выразительно отличается от
остальных охраняемых областей в республике. Из редко находящейся и охраняемой флоры
самыми значительными эндемический рожец куржичколисты, уиллоу, дальше потом Арника
Монтана (герб ОМ), Круглый листьями росянки, Тучнице обецна, редкие Змейные, целый ряд
пальчатокоренников и другие. Живёт здесь и популяция тетерева косача и глухарья. Правильно
здесь гнездует Кап чёрный, интересностью наизападнейшее местонахождение суслика в
целом.
ОМ Крживоклатско
Охраняемая область Крживоклатско распространяется на территории 628 кв.км
в высоте между 223 м (Бероунка – Гисков) и 616 м (верх Теховин). В современности она тоже
биосферической резервацией ЮНЕСКО. В сравнении с подобными местностьями в Европе
является Крживоклатско особенностью. Распространяетсяв середине Чехии и почти 2/3
площади территории покрывают листянные и смешанные леса. До сих пор здесь осталось
сохранено больше чемм1800 видов сосудистых растений, наименьше 52 видов древовидных
растений, гнездует здесь 120 видов птиц и до сих пор бесчисленное количество других
заместителей животного мира,из которых многие появляются в красных списках ценных и
находящихся под угрозой уничтожения видов. Богатство и сохранение всей области
определено природными элементами и историческими связами. Между самых значительных
принадлежит большая разновидность местности Крживоклатской возвышенности, пёстрая
геологическая стройка, долинный феномен реки Бероунки, разнообразная ориентировка
пунктов к мировым сторонам, типы почв, климатические условияи историческое развитие
населения. Крутые и неприступные склоны долины реки Бероунки покрыты природными
лесными насаждениями, местами проступают скалистые исходы с типичной теплолюбивой
флорой и фауной. Водное течение вылепило через длинные тысячелетия в подстилающей
породе глубокую, местами каньоновитую долину и присутствие реки здесь причиняет
теплейший мезоклимат.
123
13.3 Малоформатные особенно охраняемые территории (ООТ)
Являются институтом территориальной охраны и местности. В отличии от всеобщей
территориальной охраны ООТ предназначены для охраны природоведчески или эстетически
значительных или единственных областей. Вместе с их объявлением вместе становятся условия
их охраны и менеджмента. Современная легислатива различает 4 категории малоформатных
ООТ (АОПК, www.nature.cz): Национальный природный заповедник, природный
заповедник,национальный природный памятник, природный памятник.
ПЗ Хейлава
Хейлава природный заповедник в Плзеньской области. Этот заповедник находится
на склону вершины Букова гора (651 м н.м.), которая возвышается на северовостоке над селом
Мехолупы, которое находится на северовостоке от города Непомука. Природный заповедник
Хейлава входит в состав природного парка Букова гора.В заповеднике растёт по мнению
специалистов один из самых красивых буковых лесов, которые находятся в Плзеньской
области.Это охраняемое место было объявлено уже в 1925 году и занимает территорию 25,9
гектаров. В этой области растёт первобытный характер леса на булижникове основе. Кроме
бука здесь растут явор и ель. Под кронами деревьев растёт ряд билин, прежде всего ясменник,
Соломон Вудрафф, лилия лилия или Вороны глаз. Этот заповедник распространяется мимо
туристического маршрута. Природным парком, в котором заповедник находится, проходят
обозначенные туристические маршруты и велосипедная дорожка, на которую мы можем
въехать из велосипедной дорожки ведущей северно из города Непомука. Наиближе к
заповеднику Хейлава можем попасть, поднимемся ли на вершину холма Букова гора. К
Буковой горе мы можем идти из города Непомука северно около Зелене горы и через вершину
Камень (576 м н.м). Другой из обозначаемых маршрутов ведущих на Буковую гору, ведёт от
железнодорожной станции около села Србына северозапад или от железнодорожной станции
в городе Ждирец и отсюда южно на распутье Хейлава и потом западно на вершину холма.
Также из города Бловице ведёт на вершину Букова гора туристический маршрут и это можно
через вершиву холма Хоценицка скала (558м н.м).
ПЗ Лопата
Этот заповедник был создан по приказу Министерства образования и культуры 5.7.1957 на
основе скорейшего приказа Министерства образования и национального просвещения из 1933
года. Площадь 4,79 гектара. Доминантные элементы два хребта, на юговосточной окраине
находятся блочная даже каменистая осыпь. Вокруг замка возникли теплолюбивые рощевые
древостои с липой, явором, вязом горским, скальным дубом итп. Между былинами
появляются значительные виды, например лилия лилия, Дафна токсичные, шипастый
саморостлик, аконит волков, можжевельник, печеночников Подлясье, медуница темно,
саломон ароматный и саломон.
ПЗ Хининске буки
На границе бывших рожмитальских и спаленопоржичских лесов находятся Хининске буки,
заповедник, распространяющийся на 14 гектарах. Территория хранена уже с 1933 года и идёт о
старый буковый девственный лес с богатейшей порослью Дафна токсичного, ясменника,
Вороны глаза, душистой лилии, шипастого. Между количеством мощных буков (организмы с
124
331 и 345 см в окружности) с возрастом примерно 250 лет будто бы гнездует время от времени
и кап чёрный. Хининске буки являются самым старым буковым лесом всех брдских гор и с
1903 года здесь не могут работать лесорубы. Благодаря своему отдалённому положению
на границе тогдашней Прахеньской и Плзеньской области и того, что сюда не вела никакая
дорога, которая бы предоставляла заготовку леса, были эти буковые леса сохранены. После
того, когда человек построил дорогу, узнал необходимость охраны. Поэтому и мы можем
восхищаться. Зелёный сумрак даёт лесу важностьи таинственность, только иногда проникает
солнечный луч густыми коронами и сделает чудесный световой эффект.
ПП Громницке озерко
Громницке озерко обозначается необыкновенно черноватым цветом, потому что вода
в озерку содержает высокую концентрацию серной кислоты. Озерко найдём северно
от города Плзень около северной окраины села Громнице, которое распространяется
на левом берегу речки Тржемошна. Серная кислота была известна уже в средневековье и
получалась из серы и при помощи азотной кислоты. В Громницах в Плзеньской области
получали это сырьё совсем другим образом. В карьере недалеко села был отстрелован сланец,
который потом навалили на груду. Груды были наваленына непроницаемую иловую базу и на
поверхность груд была приведена вода деревянным трубопроводом из недалёкого
Тржебельского леса. Вытяжка была подхвачена в кадки, из которых позднее испарялась и
палилась в плавильнях. В конце16.века добывался сланец с большим участием квасцов. Это
были двойные сульфаты металлов, именно натрия, калия, алюминия и железа. Из этого сланца
была получена дымовая серная кислота, известная под названием купорос. В годах 1828-1898
кончилась постепенно подземная добыча и начала добыча на поверхности.В современности
имеет бывший карьер форму ямы, его глубина к поверхности озерка достигает 60 метров.
Озерко и его окрестности хранены как заповедник и занимают территорию 12,2 гектаров. Вода
в озерке имеет высокое снабжение разведённых квасцов, которые экстрагировались из
сланцев. Это значит,что любая жизнь вблизи озерка невозможна.
ПП Каменный пруд
Пруд был основан после1460 года как часть первоначальной средневековой системы. Долго
служил как рыболовный пруд, в современности предназначен прежде всего для отдыха,
купание осложняет связная вазкость воды. В 1914 году было закончено отгрязнение и
реконструкция пруда. Его последующее наливание продолжалось 20 месяцев. В 2002 году был
в плотине построен водосброс. Пруд с учётом на требования заповедника не спускают,
рыболовы в нём не ловят рыбу, но сохраняют озерное сообщество рыб с высокой долю
хищных рыб. В пруд течёт вода притокамии источниками из западного торфяника и
дренажирован безимянной водой оттекающей от мощной южной плотины на юг к далёкому
Тршемошенскому пруду. Пруд имеет плотность 5,2 г, но в прошлом был ещё больше. Форма
овальная с двумья мелкими заливами на севере, длина в направлении запад-выход
приблизительно 380 м, ширина в направлении север- юг приблизительно 190 м. В отличии от
всех остальных прудов состава , имеет вода коричневый оттенок благодаря вытяжке из
торфяников, при виду из самолёта пруд кажется таинственным. По назрению Рихарда Павелки
из Управления общественного хозяйства города Плзень, вода своей структурой похожа воде в
озерах в Финляндии. Пруд окружён сосновым лесом, на западе и северозападе лугом
125
переходящим в торфяник (см. часть Природный заповедник), его северовосточный
песчаный (с волейбольной площадкой).
126
пляж
XIV. Обзор значительных видов животных и растений в
Плзеньской области
J. Herboltová, P. Vlach
Жёлтобрюхая жерлянка
Этот лягушонок достигает величины 5
сантиметров. Сверху у него коричневатый
даже серозелёный цвет. Больше чем 50 %
поверхности живота занимает выразительно
жёлтый цвет с большими серыми даже
чёрными пятнами. Во втором даже третьем
году жизни возникает половая зрелость.
Типичным местом местонахождения и
размножения малые временные водные
поверхности. Это могут быть и наезженные
колеи на неукреплённых лесных дорогах . Он любит высшие положения – с 250 до больше чем
1200 метров над морем . Для кладки своих яиц предпочитает солнечные нетеневые места.
Этот лягушонок активный днём и ночью. Выделяемый кожный секрет едкий,раздражает
ротовую слизистую оболочку и может причинить алергическую реакцию. Перезимует в болоте
в воде или на суше укрытый в почве. Идёт исключительно о европейский вид . Его популяция
широко распространена во вторичных биотопах – например каменоломни, песчаные карьеры,
гравийные карьеры и добыча ила, которые заводнены мелкой, слишком незаросшей водой. В
Моравии его популяция выразительно расширена и меньше чем в Чехии находится под
угрозой. В течении последних тридцати лет дошло к уменьшению о 90 %. Эта жерлянка может
преодолеть и сильное органическое загрязнение воды. Основной причиной исчезания целых
популяций есть опустошение природного пространства. В Чехии это один из видных пород
находящихся под угрозой по объявлению номер 395/1992 Сб. Жерлянка ест червяки, личинки
комаров и других мелких животных. В городе Бловице европейски значительный локалитет
этого вида , одна из единственных областей Плзеньской области.
Отшельник жука
Появляется в нескольких подвидах от
северной Испании по середину европейской
части России, с юга от Италии до южной
Швеции. Жук достигает длины около 30 мм.
Самка кладёт яиц 30 в полость старших
лиственных деревьев. Выведённые личинки
здесь принимают 3 – 4 летнюю стадиу
развития и перед окуклением мерят 10 см.
Вхзрослый жук высиживает в солнечных днях
на
стволах
деревьев
и
выдаёт
характеристический запах, который ему дал
127
чешское родовое имя. Местонахождение отшельника жука например на cклонах около реки
Бероунки.
Каменный рак
Является одним из наших исходных раков.
Живёт прежде всего в холодных и чистых
водах верхних течений, которые имеют
каменистое гравийное дно, которое укрыто
под камнями и в пещерах. Он очень
чувствительный на чистоту воды. У нас рак в
современности находится в целом ряду
течений (приблизительно 40 течений). Идёт
прежде всего о область Плзени, Пржибрам ,
Чешский лес , Крживоклат и Чешское
плоскогорье. В Моравии был почти
уничтожен. О значительное уничтожение
раков заслужился раковый мор в годах 1876 – 1885. Местонахождение рака прежде всего в
верховых частьях извилистых течений с каменистым или гравийным дном. Свои укрытия ищет
прежде всего под камнями в целом русле ручей и рек в тихих зонах воды. Раки ловят ночью
разные водные организмы. Пожирает тоже мёртвые тела животных или растений.
Существование рака находится под угрозой именно из – за загрязнения течений, хищничества
норка американского и обыкновенной выдрой, конкуренцией с неповодными видами раков и
рядом других .
Кап чёрный
Это большая, прежде всего чёрная птица с
бронзовым блеском, красным длинным
клювом и белым животом. Между самцом и
самкой нет разницы, детёныши матого –
коричневые с серозелённым клювом.
Доживает до возраста через 15 лет. Этот
пугливый , редкий житель горных лесов ,
холмистой местности и пойменных лесов
живёт самостоятельно и очень скрыто.
Гнездо из дубин и веток бывает скрыто
в коронах старых деревьев или на скалах. Он
расширён
в
большинстве
средней
и восточной Европы и в умеренных областьях
Азии по Дальний восток. Европейские и
западноазиатские популяции тянут зимой в
среднюю и западную Африку, остальные в Индию и Китай. Ест прежде всего рыбу и другие
маленькие организмы, которые ловит прежде всего в меньших водных течениях. Несёт
обыкновенно 3 – 5 яиц , из которых через месяц вылупляются детёныши с белыми пуховыми
перьями. Местонахождение на многих местах Плзеньской области, правильно гнездяться в
лесах на Буковой горе.
128
Неясыть серая
Живёт во всей Европе, кроме северных
областей, в северозападной части Африки
и в некоторых областьях Азии. На территории
Чехии
её
популяция
колеблется
на рубеже 6 – 9 тысяч организмов, в Словакии
их живут 2,5 – 3 тысячи. Её пространством
именно листьевые, но и смешанные леса и
хвойные деревья, рощи и парки, иногда
только сады и огороды. Незаметная сова
вырастёт обыкновенно 36 – 43 см. Крыльца
релативно короткие (размах 81 -96 см) и
широкие, хвост короткий. Цвет очень
вариабельный, основной цвет колеблется с серого через коричневый по рыжий с тёмным
отжиганием. Самки (как и у всех сов) больше. Неясыть активная ночью, ест грызунов,
насенкомоядных, дальше птиц и амфибий. Иногда ест и больших насекомых и чрезвычайно и
рыбу.
Тетеревь глухарь
Эта птица принадлежит к самым большим
куринным птицам. Это копающийся вид ,
только на мало меньше
чем индюк,
принадлежаемый
в
Чехии
к
видам
находящимся под критической угрозой
уничтожения. Самец тёмный с незаметно
цветной
головой и светлым клювом.
Взрослые индивидуума мерят 60 см. Их вес с
1 до 1,5 кг. Эго выразительный хвост имеет
широкое
круглое
окончание.
Курица
приблизительно на 10 см меньше чем самец и её цвет рыжокоричневый. В течении года живёт
тетерев скрыто и одиноко в местах о расстоянии 30 кв.км. Он обитатель смешанных и хвойных
лесов или торфяника, где обеспечивает пищу сбором и рытьем. Ест ягоду, траву, хвою и
муравьев. Самка кладёт и согревает с 6 до 10 яиц. К его естенственнным хищникам
принадлежат куница и лисица, яйца из гнезд
выбирают сороки и вороны. Тетерев
известен своим токованием, то есть
наговариванием и борьбой между самцами
весной, поэтому ищет на рассвете пасеки
или другие открытые места и издаёт притом
характеристические громкие звуки. Тетерев
глухарь появляется в НП Шумава.
Зуёк речной
Доростает 14 – 17 см., расстояние крыльев
имеет размер 42 – 48 см и весит 25 – 55 г.
129
Оба пола окраской никак не отличаются, молодые птицы бывают в общем светлее
с впереди прерванным поясом на горле. Гнездует почти во всей Европе, с исключением
северных областей Скандинавии, Великобритании и Исландии. С ноября до февраля тянет на
зимовку в Африку. Назад в средней Европе потом начинает появляться уже во второй
половине марта. Живёт в болотистых, песчаных и гравийных берегах мелких вод (прудов , озёр
,песчаных карьеров и тому подобно). В Чехии гнездует в высоте выше чем 850 метров н.м. Ест
прежде всего червяки, пауки, насекомые, его личинки и моллюски. На территории Чехии
гнездует 700 – 1400 паров. Его демографическая тенденция на нашей территории стабильная.
Появляется регулярно на ряду больших водных площадей в краю(напр. Новый пруд).
Обыкновенная выдра
Это единственный вид выдры находящийся
на
территории
Чехии.
Вообще
распространена в Европе, Азии и северной
Африке, где её можно увидеть вблизи
стоячих и текущих вод, иногда может попасть
в море или океан. С хвостом достигает длины
почти 135 см и весит 3 – 10 кг. У этого
хищника продолговатое, тонкое телос
короткими конечностьями с плавательными
перепонками и мускулистым сузищимся
хвостом. Имеет короткую, светлую или
тёмную шерсть с белым основанием.
Обыкновенная выдра живёт обыкновенно в течении года одиноко. Она
высоко
территориальная и живёт на территории часто больше чем 30 км, которую обозначает
помётом. Размер территории переменчивый и зависит от множества пищи и качества вод.
Выдра выдающийся пловец и подводник и в воде может выдержать больше чем 5 минут,
причём может уплыть 400 метров. В течении одного дня спотребляет обыкновенная выдра
большое количество пищи. Ест прежде всего водные организмы, рыбу, иногда это бывают и
моллюски, амфибии, мелкие млекопитающие или молодые водные птицы. В природе могут
жить больше 18 лет. Распространяется по всей территории Плзеньской области.
Рысь
Рысь особенно охраняемый, находящийся
под угрозой уничтожения. В рамках
всемирного красного списка рысь зачислён
между животных находящихся под угрозой
уничтоженния. Основной частью пищи
являются копытные звери, иногда это бывают
и мелкие грызуны и зайцы, случайно потом
меню дополняют лисицы, кошки, птицы,
амфибии, насекомые и домашний скот. Рысь
активный прежде всего в сумерках, в тихих
областьях можно его увидеть и через день,
когда очень рад греется на солнышке. Обыкновенно в течении дня отдыхает в скалистых
130
укрытиях или в гущах. За исключением периода гона , когда и днём бывает активным. Самец
живёт один, только в периоде гона пребывает с самкой. В мае и в июне родит самка 2–4
детёнышей. Типичной окружающей средой рыса в наших природных условиях области
смешанных и хвойных лесов средних и высших положений, пока можно с богатой порослью и
скалистыми формациями. При повышении многочисленности всё – таки рысь проникает и в
области как горных безлесных областей, так и лиственных лесов в нижних положениях, где
становится конкурентом (соперником ) дикой кошки. В средней Европе может появляться и в
культурных еловых лесах и земледельчески используемой местности. В Плзеньской области
регулярно находится в НП Шумава, имея в виду величину его территории и миграционные
способности, может появиться и на другом месте .
Речной бобр
Бобр почти метра большой грызун с густой
шерстью и длинным плоским хвостом. Он
очень приспособлен водной жизни, рад
строит составы каналов и плотин. Его пищу
составляют кроме трав и ветки и лыко. Вес
речного бобра почти 30 кг. И поэтому
становится
вторым
самым
большим
грызуном. Его тело покрыто очень густой
чёрнокоричневой шерстью. Он идеально
приспособлен к жизни в воде благодаря
плавательным перепонкам, которые находятся на задних ногах и запирающимся ноздрам.
Имеет и железу выделяемую материю, которая импрегнирует шерсть.
Под водой может быть почти 20 минут. Вообще им подходят места с слабо текущей водой и
берега обросшие древовидными растениями. Бобры активны вес год, не имеют зимнюю
спячку. Самый высокий возраст приблизительно 35 лет. Очень часто рубят ствол с диаметром 58 см, но иногда и с диаметром 70 см. Речной бобр не использует деревьев только к пище.
Когда он не может сделать своё жильё (жилище) подземельем, может дерево вырубить и
использовать его как основу своего замка (почти 2,5 м высокого и 3 м широкого), который
составляет плотину на потоке или реке, где решил поселиться. Бобра можно увидеть прежде
всего в бассейне Екатеринского потока в ХКО Чешский лес.
Лилия лилия
Это многолетнее растение, один из
небольшого количества заместителей рода
лилии
в Чехии. Растёт практически по всей Европе и
тоже в большинстве умеренного пояса Азии.
Достигает высоты 30-120 см. Цветёт с июня
до августа. Перезимует только луковица в
почве. Луковица благодаря сокращения так
называемых тяговых корней способна
затягиваться
глубже в почву. Требует
131
питательные и гумусовые почвыс хорошей проницаемостью. Растёт в листьевых и смешанных
лесах от низменностей в горы, в высших положениях растёт и на лугах. Появляется рассеянно. С
точки зрения мирового Красного списка принадлежит к видам, которые требуют
внимательность (Ц4). Законы Чехии её хранят как вид находящийся под угрозой уничтожения.
В Плзеньской области появляется редко на нескольких местах (напр. между Чернотином и
Хотешовом, в ПР Лопата).
Плавин
Это многолетнее превосходное растение
ростущее в стоячих или умеренно текущих
водах. Это растение бореального (умеренно
холодного)
климата.
Происходит
из
Эуразиии,
распространено
именно
в
западной и южной Европе. естонахождение
тоже в Аззии (Индия, Россия, Китай и
Япония). Вторично занесено и в США. В Чехии
из свободной природы постепенно исчезает,
появляется очень редко. Находится только в
восьми областьях в юговосточной, южной и
восточной Чехии, в Остраве, на Ганеи в южной Моравии.
Это водное растение напоминающее на первый взгляд кувшинку. В болоте укреплённый
корень сильно ветвистый. Растения вместе составляют плывущую циновку, трудно определить
организм. Цветы с неодинакого длинными стебелками выростают в пучках по 2 – 5 и
расцветают под поверхностью воды. Расцветает в июне – августе. Растёт в стоячих водах
прудов, слепых рукавов рек и омутов или в медленно текущих водах рек с поверхностью воды
с 20 до 140 см. Растение способно на болотистом субстрате создать и наземную форму
растения, которая не цветёт.
Принадлежит в Чехии к растениям находящимся под критической угрозой уничтожения.
Между негативные влияния, которые имеют последствие исчезнутие вида, принадлежит
прежде всего введение интенсивного рыбоводства. Карп со дна вырывает укоренившиеся
корневища и непервоначальный травоядный амур пожирает прямо растения. Плавин тоже
ликвидируют размноженные сверх меры лебеди. В Плзеньсой области появляется например
на Манёвицком пруду.
Ирис сибирский
Это многолетнее растение, которое в Чехии
храняется и принадлежит в категорию "вид
под сильной угрозой уничтожения". Ирис
сибирский может достигать высоты 100 см,
это растение, которое растёт в пучках. Листья
узкие и длинные, стебель пустая и круглой
формы.
Цветы
светло
или
тёмно
голубофиолетовые. Цветут в мае и в июне
типично на мокрых и топяных лугах, которые
132
весной затопленны и не бывают косены – поэтому растёт на неухоженных лугах, например в
Брдах.
Дафна токсичные
Это 30 – 150 см высокий, лиственный и
падающий куст. Цветёт скоро весной, ещё перед
расцветанием листьев (февраль – апрель).
Цветы
бывают
обыкновенно
розовые,
скопленные в связках и сильно пахнут. Долгое
понюхание
может
чеповеку
причинить
медицинские проблемы. Плоды имеют сильно
горький вкус и они сильно ядовитые. Растёт в
светлых лиственных лесах от низменностей в
горы, в горах и в кустистых откосах. В природе
появляется редко и принадлежит между
растений
находящихся
под
угрозой
уничтожения.
Богато
выращивается
как
декоративное
растение.
Волчеягодник
ядовитый расширён по всей Европе (кроме
северных областей)и знаменательной частью
Азии с Уральских гор до озера Байкал. В Чехии
редко находится по всей территории. На
территории Плзеньской области появляется в
Брдах и Повыдржи, в НП Лопата.
Паннония горечавка
Горечавка многолетнее растение, высокое
40-90 см. Его главным местонахождением
горные луга и пастбища, растёт тоже в нивах
горных ручей и в глетчерных цирках. Цветёт с
июля до сентября. Единственным местом
кроме Альп, куда
горечавка в течении
ледникового периода расширилась, Шумава.
Представляет
его
самый
северный
природный биотоп. Растение принадлежит
между растений находящихся под сильной
угрозой уничтожения (Ц 2) и в динаковой
категории охраняется и законом.
133
XV. Obecné zdroje znečištění životního prostředí
Hana Chytrá
15.1 Znečištění ovzduší
Nečistoty v ovzduší patří k základním ekologickým problémům, které viditelně ovlivňují zdraví a životy
lidí. Množství škodlivin, které se v ovzduší nalézají, je způsobeno především činností člověka, k
největším změnám docházelo v průběhu 20. stol.
Znečištění ovzduší dosáhlo svého nejhoršího stavu v období průmyslové revoluce. Bylo to v důsledku
zvýšené těžby uhlí a jeho následného spalování, které způsobovalo intenzivnější výskyt oxidu
siřičitého, sazí a popela ve vzduchu. Největší katastrofou byl takzvaný londýnský smog v roce 1952,
kdy znečištění dosáhlo takového stupně, že na následky chorob dýchacích cest zemřelo 2000 lidí. S
postupným omezením užívání uhlí jako paliva a přijetí různých emisních limitů se stav ovzduší
zlepšuje.
Látky, jejichž zvýšená přítomnost v ovzduší může ovlivňovat životní prostředí a životy lidí, jsou
především chlorovodíky, oxidy síry a dusíku, fluór, chlór a další např. neviditelné a o to více
nebezpečné radioaktivní částice. Hrozbu představují i freony, které poškozují ozónovou vrstvu.
Abnormální výskyt znečišťujících látek v ovzduší je nejčastěji způsoben již zmiňovanými spalovacími
tepelnými elektrárnami (spalování uhlí, plynu, ropy) a automobilovou dopravou.
Nejčastějšími důsledky špatné kvality ovzduší můžou být různá onemocnění (nemoci dýchací
soustavy, nemoci způsobené zvětšováním ozónové díry), kyselé deště, které mají negativní vliv na
vodní toky a lesní porosty, jak můžeme vidět na příkladu Krušných hor, změny globálního klimatu.
V poslední době se vyskytují snahy o omezení výskytu škodlivin v ovzduší, což mají zajišťovat emisní
limity, které byly přijaty pro Evropu jako reakce na Zákon o čistém ovzduší, který přijaly v roce 1970
Spojené státy. Od roku 1979 Světová zdravotnická organizace vytvořila standard pro kvalitu vzduchu.
Do ovzduší se dostává řada látek, tyto látky nazýváme emise. Jedná se o pevné částice( saze, prach),
kapalné látky, plynné látky ( oxidy síry, oxidy dusíky, oxid uhličitý, methan, freony….).
Součásti emisí reagují navzájem, dále se složkami vzduchu včetně vodní páry, a za současného
působení elektrických výbojů a slunečního záření, se mění na imise. Imise pak negativně působí na
živé i neživé složky ekosystémů.
Směs pevných, kapalných a plynných částic rozptýlených ve vzduchu se nazývá smog ( z angl. smoke a
fog).
Rozlišujeme různé typy smogu podle složení (a tím i působení).
 Kyselý smog (též označován jako redukční, zimní, londýnský typ) – zdrojem je především
spalování fosilních paliv, obsahuje hlavně oxid siřičitý, popílek s kovy (Be, As, Mo…)
Vyskytuje se v zimních podmínkách s výraznými inverzemi
 Fotochemický smog oxidační, letní, fotochemický, los-angelský typ) – zdrojem jsou výfukové
plyny automobilů, obsahuje hlavně oxidy dusíku, uhlovodíky a ozón.
Má silné oxidační, agresivní, dráždivé (na sliznice, dýchací cesty, oči atd.) a toxické účinky.
 Kombinovaný smog – při jeho vzniku se uplatňují oba dříve uvedené zdroje (výskyt např. Praha,
Plzeň)
134
Plynné emise tvoří:







Oxid siřičitý - SO2 – vzniká spalováním fosilních paliv s vysokým obsahem síry, např. naše
hnědé uhlí obsahuje až 5% síry
Nejvyšší přístupná koncentrace oxidu siřičitého za 24 hodin v ovzduší je 150 µg/m3, za půl
hodiny pak 500µg/m3 .
Reakcí oxidu siřičitého s kyslíkem a vodou vzniká kyselina sírová (kyselé deště). Dnes je pH
dešťové vody průměrně 4 – 4,5.
Škodlivé účinky SO2:
a) Na člověka – poškození sliznic dýchacího ústrojí
b) Na rostliny – rozklad chlorofylu, odumírání lesů (hlavně jehličnatých) zvýšená
náchylnost stromů k chorobám a škůdcům
c) Na půdu – zvýšení kyselosti půdy
d) Naleptávání povrchů kovů, poškození omítek a staveb z vápence
Oxidy dusíku NOx – vznikají při spalovacích procesech v elektrárnách a v motorech vozidel při
teplotách nad 1000°C.
Nejvyšší přístupná koncentrace oxidů dusíku za 24 hodin v ovzduší je 100µg/m3, za půl hodiny
pak 200µg/m3 .
Oxidy dusíku spolupůsobí na vzniku kyselých dešťů, ale i na vzniku kyselých dešťů a
fotochemického smogu a také na úbytku ozonosféry.
Oxid uhličitý CO2 – uvolňuje se při všech spalovacích procesech, není nebezpečný praorganismy,
ale jeho zvyšující se množství v atmosféře způsobuje tkzv. skleníkový efekt.
Výfukové plyny - obsahují oxid uhelnatý CO, uhlovodíky (některé jsou karcinogenní např.
benzpyreny, a další aromatické uhlovodíky)
Ozón – v přízemní vrstvě atmosféry vzniká fotochemickými reakcemi oxidů dusíku s kyslíkem.
Důvodem jeho vzniku je zvýšená koncentrace NO2, který se vlivem slunečního UV záření rozpadá
na radikály.
NO2 —UV—> NO + O ·
radikálovou reakcí vzniká ozón O3
O · + O 2 → O3
Freony – do ovzduší se dostávají z průmyslových zdrojů (chladírenství, výroba plastů). Narušují
ozónovou vrstvu atmosféry.
Jiné plynné chemické látky - z hnojiv, z velkochovů, z průmyslové výroby. Jedná se o fluór, chlór,
z výroby hnojiv a jejich rozkladu v půdě. Amoniak, sulfan a methan z chovu hospodářských zvířat.
Formaldehyd z dřevotřískových desek, z koberců a textilií atd.
Pevné emise:


Vznikají při spalovacích procesech, těžbě a úpravě (těžba uhlí, drcení kamene….) a některých
výrobách (cementárny, vápenky)
Působení pevných emisí - mechanické, chemické a tvoří kondenzační jádra pro vznik srážek
a) Mechanické působení – vrstva popílku může způsobit např. ucpání průduchů rostlin
b) Chemické působení – pevné emise obsahují toxické kovy (Cd, Hg, Pb) a sloučeniny (např.
benzpyreny)
c) Kondenzační jádra pro vznik srážek – v silně znečištěných oblastech je nebezpečí
prudkých srážek a krupobití
135
15.2 Radioaktivní znečištění atmosféry
Zdroje radioaktivního záření jsou:
a) Přirozené – jedná se o kosmické záření a záření z radionuklidů v půdě a v horninách( Ra, U,
Po). V našich podmínkách má zvláštní význam radon, který se uvolňuje do ovzduší rozpadem
radia.
b) Z lidské činnosti – jedná se o úniky radioaktivity při zkouškách jaderných zbraní, haváriích
jaderných elektráren (Černobyl duben 1986, Fukušima březen 2011), radioizotopy obsažené
v elektrárenském popílku
15.3 Znečištění vody
V důsledku lidské činnosti se ve vodě vedle přirozených příměsí vyskytují i další látky nebo se obsah
jinak přirozených látek neúměrně zvyšuje. Nejčastější příčinou znečištění vod jsou průsaky z půdy,
vypouštění odpadních vod z průmyslu nebo havárie nádrží s nebezpečnými kapalinami. Znečištěná
voda působí nepříznivě na zdraví člověka a také na skladbu a životaschopnost společenstev
organismů. Toxické látky obsažené ve vodě nemusí vždy působit akutní otravy člověka. Mohou se v
tělech rostlin a živočichů kumulovat a postupně v potravním řetězci vedoucím zvyšovat svou
koncentraci. Následky se projeví až za delší čas. Vodou se šíří i řada nakažlivých chorob a parazitů.
Studně jsou dodnes v některých rozvojových zemích zdrojem nákazy tyfem a cholerou.
Některé vody trpí nadměrným přísunem živin, látek potřebných pro růst rostlin. Jde většinou o
rozpustné soli – dusičnany a fosforečnany, které vznikají jako produkt rozkladu organických zbytků těl
rostlin a živočichů a jsou součástí zemědělských hnojiv. Tyto látky se dostávají do vod v podobě
smyvů z polí a pastvin. Významným zdrojem látek obsahujících fosfor a dusík jsou i splaškové vody z
lidských sídel. Dusičnany mají svůj původ v odpadu ze septiků a hnojišť, významným zdrojem látek
obsahujících fosfor jsou mycí a prací prostředky. Proces, při němž se obohacuje voda o nadměrné
množství živin, se označuje jako eutrofizace. Ve vodách s nadměrným obsahem živin postupně
narůstá spotřeba kyslíku potřebného jak k dýchání organismů, tak i k bakteriálnímu rozkladu
odumírajících těl těchto organismů. V takto znečištěných vodách dochází ke vzniku anaerobních (=
bezkyslíkatých) podmínek a k omezení života ve vodě. Přebytečné množství jinak potřebných živin tak
může přivodit díky nedostatku kyslíku i zhroucení původních ekosystémů.
Znečišťování vody může být:
 Lokální – vypouštění odpadních vod z lidských sídel, průmyslových podniků a často ze
zemědělských velkochovů
 Plošné – splachy hnojiv, pesticidů z polí (odtokem z povrchu, ale i průsakem do spodních vod,
tanto průsak často usnadňují meliorační soustavy)
 Biologické znečištění– množství znečišťujících látek se udává jako BSK5 (biologická spotřeba
kyslíku měřená po dobu 5 dnů) Jde zejména o znečištění silážními šťávami, močůvkou, fekáliemi a
také hnijící organickou hmotu.
 Chemické znečištění – je nejčastěji způsobeno těmito látkami:
a) Ropa – dostává se do vodních toků přímo nebo průsakem z půdy, 1l ropy znehodnotí
1 milion litrů vody. Zvlášť nebezpečný je únik ropy v moři.
136
b) Detergenty – obsahují povrchově aktivní látky (tenzidy) a někdy i fosforečnany. Pro vodní
organismy jsou jedovaté. Postupně dochází k vyvíjení lépe biologicky odbouratelných
detergentů
c) PCB (polychlorované bifenyly) – donedávna se přidávaly do mazadel, hydraulických
kapalin a nátěrových hmot, používaly se jako chladivo do transformátorů atd.. Přímá
jedovatost je nízká, ale kumulují se v tukové tkáni a do lidského organismu se dostávají
v potravě.
d) Hnojiva a pesticidy – dostávají se do vody splachy z půd. Maximální koncentrace
dusičnanů v pitné vodě by neměla být více než 50mg v litru, pro kojence maximálně 15
mg v litru
e) Těžké kovy – z vypouštěných odpadů, z emisí a splachy z půd. Mohou se kumulovat
v tělech ryb a vodních ptáků
f) Fenoly – z odpadních vod při výrobě koksu a při zpracování ropy

Fyzikální znečištění:
a) Radioaktivní záření – pochází z radioaktivních látek v emisích, z hornin a z půdy, dále pak
z těžby uranových rud
b) Tepelné znečištění – odpadní teplo z chladící vody tepelných a jaderných elektráren
c) Mechanické znečištění – netoxickými látkami – kaly z průmyslu, kaly z půdy odplavené
erozí atd.
Voda má určitou samočistící schopnost. Jde o působení chemických faktorů (kyslík, minerální částice),
faktorů fyzikálních ( teplota, záření( a faktorů biologických tj. bakterií, řas, vodních živočichů,
kořenových systémů rostlin. Samočistící schopnost zvyšuje aktivita vodních organismů, kořeny
břehových porostů a provzdušňování vody.:
Největší městské a průmyslové zdroje vypouštěného znečištění podle ukazatele BSK5 v r. 2006
Zdroj: VÚV T.G.M.
Městské zdroje
BSK5/t.rok–1Průmyslové zdroje
BSK5/t.rok–1
Praha ČOV
610
Chemopetrol Litvínov BČOV + dešťová kanalizace419
Brno – Modřice ČOV 269
Lovochemie Lovosice
192
Ostrava – Přívoz ČOV 184
Papírna Štětí
171
Chomutov – Údlice ČOV145
KRPAP, Hostinné ČOV – společná výusť
169
Plzeň ČOV
99
Aliachem Synthesia Pardubice
166
Hradec Králové ČOV
93
Biocel Paskov
102
Pardubice ČOV
91
BorsodChem MCHZ Ostrava
88
Liberec ČOV
80
Papírny Loučovice
81
České Budějovice ČOV 58
Spolana Neratovice
66
Jindřichův Hradec ČOV 57
Toma Otrokovice
58
Strakonice ČOV
51
SU Chodov
53
Frýdek – Místek ČOV 44
Mittal Steel Ostrava
50
Příbram ČOV
43
LZ Draslovka Kolín
38
Bystřany ČOV
42
Vlnap, a. s. Nejdek
32
Olomouc ČOV
39
Papírna Olšany
28
Internetová stránka na http://issar.cenia.cz/
137
Mapy stavu vodních toků v ČR:
http://voda.gov.cz/portal/cz/aplikace/jakost_monitor.htm
Největší městské a průmyslové zdroje znečištění podle ukazatel BSK5
http://vitejtenazemi.cenia.cz/voda/issar.php?id=17
15.4 Znečištění půdy
Půda je nejsvrchnější vrstvou zemské kůry, je prostoupená vodou, vzduchem a organismy, vzniká v
procesu pedogeneze pod vlivem vnějších faktorů a času a je produktem přeměn minerálních a
organických látek. Je morfologicky organizovaná a poskytuje životní prostředí rostlinám, živočichům a
člověku.
Kontaminace půdy je způsobena výskytem lidmi vyrobených chemikálií v půdě nebo jiným
pozměněním přírodního prostředí půd.
Tento typ kontaminace obvykle vzniká protržením podzemních zásobníků, používáním pesticidů,
prosakováním kontaminovaných povrchových vod do podzemních vrstev, vyluhováním odpadů ze
skládek nebo přímým vypuštěním průmyslových odpadů do půdy.
Obavy ze znečištění půd pramení především ze zdravotních rizik, vznikajících jak přímým kontaktem
se znečištěnou půdou, tak znečištěním zásob vody.
Významné kontaminanty půdy jsou:
a) Pesticidy - látky používané k ochraně rostlin a hubení škůdců
b) Minerální hnojiva – nadměrné hnojení vede k zasolování půd a vyplavování hnojiv
c) Uhlovodíky
d) Těžké kovy ( Pb, Cd, Hg, Cr)– dostávají se do půdy hlavně spadem
e) Oxidy dusíku a síry – zvyšují kyselost půdy (kyselé deště)
f) Rozpouštědla
Integrovaný registr znečišťování
Česká republika se vstupem do Evropské unie a podpisem významných mezinárodních dokumentů
(Aarhuská úmluva, Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek ) zavázala plnit
povinnosti v oblasti životního prostředí, které z těchto mezinárodních aktů vyplývají. Jedná se
zejména o shromažďování a šíření informací o životním prostředí, umožnění svobodného přístupu
veřejnosti k těmto informacím a tvorbu registru úniků a přenosů znečišťujících látek.
Ke splnění závazků bylo nutné doplnit legislativu v České republice o nové právní nástroje, které výše
uvedené procesy umožnily. Dne 5. února 2002 byl přijat zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci
a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o integrované prevenci). Zákon č. 76/2002 Sb. založil integrovaný registr
znečišťování životního prostředí (dále jen integrovaný registr znečišťování – IRZ) jako veřejně
přístupný informační systém emisí a přenosů znečišťujících látek. Veřejná přístupnost kvalitativně
odlišila IRZ od ostatních již provozovaných registrů v oblasti životního prostředí a klade daleko větší
požadavky na správu a provoz registru.
Kompetentními orgány v rámci IRZ jsou Ministerstvo životního prostředí (MŽP), Česká inspekce
životního prostředí (ČIŽP) a CENIA, česká informační agentura životního prostředí.
138
IRZ je databází údajů o únicích vybraných znečišťujících látek (do ovzduší, vody, půdy), přenosech
znečišťujících látek v odpadech a odpadních vodách a přenosech množství odpadů, které jsou
každoročně ohlašovány za jednotlivé provozovny na základě splnění kritérií stanovených příslušnými
právními předpisy. Zveřejnění údajů za předchozí kalendářní rok prostřednictvím internetu probíhá
vždy k 30.9. běžného roku.
Na stránkách Integrovaného systému znečištění je uveden kompletní seznam látek, které
ohlašovaných do IRZ.
Mapový server
Mapový server je samostatnou součástí Portálu veřejné správy, jehož zřizovatelem je Ministerstvo
vnitra České republiky. Provozovatelem serveru je Ministerstvo životního prostředí České republiky,
provoz samotný zajišťuje CENIA, česká informační agentura životního prostředí.
http://geoportal.cenia.cz
139
XVI. Významné zdroje znečištění životního prostředí
v Plzeňském kraji
Hana Chytrá
16.1 Geografická charakteristika Plzeňského kraje
Plzeňský kraj je jedním ze čtrnácti krajů, územně samosprávných celků České republiky. Jeho základní
charakteristikou z hlediska České republiky je poloha při jihozápadní hranici státu. Ve vztahu k ostatním
územně samosprávným celkům Plzeňský kraj sousedí na severozápadě s Karlovarským, na severu
s Ústeckým, na severovýchodě se Středočeským a na jihovýchodě s Českobudějovickým krajem. Jeho
jihozápadní část zaujímá státní hranice se Spolkovou republikou Německo.
16.2 Významné zdroje znečištění
Krajský úřad Plzeňského kraje vydává každoročně Ročenku o stavu životního prostředí, kde jsou
uvedeny zdroje znečištění v Plzeňském kraji. Také je na pro veřejnost přístupná webová stránka
Krajského úřadu Plzeňského kraje, kde je mapa zdrojů znečištění v kraji.
Ovzduší
Největší podíl na emisích tuhých znečišťujících látek (TZL) a amoniaku v Plzeňském kraji mají malé
zdroje (47,48 %, resp. 63,95 %), které se významnou měrou podílí rovněž na celkových emisích CO
(30,73 %). Velké zdroje produkují nejvíce emisí oxidu siřičitého (72,08 %). Proti roku 2003 došlo
v roce 2004 k vzestupu emisí znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů u TZL o 13,59 %, NOx o 1,4 %
a SO2 o 1,16 %. U emisí NH3 a CO došlo naopak k jejich snížení o 4,23 %, resp. 2,15 %. Mobilní zdroje
jsou největšími producenty emisí oxidů dusíku a CO, na celkových emisích se podílejí 69,67 % u NOx
a 63,22 % u CO.
Mezi nejvýznamnější provozovatele bodových zdrojů emisí v Plzeňském kraji patří: Plzeňská
teplárenská, a. s.; Plzeňská energetika, a. s.; Železárny Hrádek, a. s.; LASSELSBERGER, a. s. (Chlumčany
a Kaznějov); Klatovská teplárna, a. s.; Mlékárna Klatovy, a. s.; SVA Holýšov, a. s.; Hasit – šumavské
vápenice a omítkárny, a. s. (Velké Hydčice); ŠKODA KOVÁRNY, Plzeň, s. r. o.; KDYNIUM, a. s.; Sklárna
Heřmanova Huť, a. s.; STÖLZLE-UNION, a. s. (Heřmanova Huť); TRANSTEPLO Kdyně, s. r. o., IACG,
s.r.o. Přeštice.
Monitoring ovzduší je v Plzeňském kraji prováděn na 22 měřicích stanicích, z toho 6 stanic provozuje
ČHMÚ, 4 stanice hygienická služba, 6 stanic Magistrát města Plzně a 6 stanic EKOTOXA. Rozsah sítě
imisního monitoringu je limitován ekonomickými možnostmi. Do budoucna je žádoucí rozšířit počet
stanic – zejména mimo Plzeň – i spektrum měřených škodlivin, aby bylo možno zabezpečit komplexní
řízení kvality ovzduší v Plzeňském kraji.
Všeobecně lze říci, že imisní situace v Plzeňském kraji je vzhledem k imisní situaci v České republice
poměrně příznivá. Nejhorší imisní situace je logicky v průmyslovém centru kraje, ve městě Plzeň.
Mapa znečištění ovzduší v Plzeňském kraji viz.
http://mapy.kr-plzensky.cz/arcims/zdroje_znecisteni/viewer.htm
140
Program ke zlepšení kvality ovzduší Plzeňského kraje
Plzeňský kraj je zařazen mezi oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší jako "Zóna Plzeňský kraj". Imisní
limit byl překročen u imisí PM10 a benzo(a)pyren na území města Plzně. Podle zákona č.86/2002 Sb.,
o ochraně ovzduší, byla zpracována aktualizace Programu ke zlepšení kvality ovzduší Plzeňského
kraje.
Byl také vypracován Program snižování emisí Plzeňského kraji, na něj navazuje Rozptylová studie
Plzeňského kraje
Registr zdrojů znečišťování REZZO
Přítomnost významných znečišťovatelů ovzduší, význam středních a malých zdrojů a dopravy lze
odvodit z údajů o emisích, které jsou dostupné v různých registrech, přičemž za základní emisní
databázi je možno považovat Registr zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO). Tato databáze je rozdělena
na 4 samostatné části. V databázi označené jako REZZO 1 jsou evidovány zvláště velké a velké zdroje
znečišťování ovzduší, v REZZO 2 střední zdroje a v REZZO 3 malé zdroje (domácnosti). Databáze
REZZO 4 obsahuje údaje o mobilních zdrojích.
Při zpracování základních emisních dat o stacionárních zdrojích bylo využito, kromě uvedené
databáze REZZO 1, 2 a 3 především údajů z programu Ovzduší za rok 2003 (KVASAR), který spravuje
Krajský úřad Plzeňského kraje. Veškerá data byla zpracována a vyhodnocena z hlediska celkových
emisí v kraji.
REZZO 1
Plzeňská energetika a.s.
Plzeňská teplárenská - Centrální zdroj tepla
SO2
3 551
3 350
sumární podíl
42
81
Transteplo Kdyně, spol. s r.o. - kotelna Nádražní
MLÉKARNA Klatovy a.s.
Výtopna SVBF Strašice
AKTIVA a.s. - biochemický podnik
Plzeňská teplárenská - výtopna Bory
271
176
151
140
121
84
86
88
90
91
počet zdrojů
2
7
Zbytek zdrojů R1
758
9
117
Z tabulky je patrné, že 90 % emisí SO2 ve skupině REZZO 1 (která je v případě SO2 jednoznačně
rozhodující skupinou zdrojů emisí) je produkováno ze 7 zdrojů, přitom 2 zdroje (Plzeňská energetika
a Plzeňská teplárenská ) produkují celých 80 % emisí ze zdrojů REZZO 1.
Voda
Kvalita povrchových vod je průběžně monitorována pravidelnými odběry na většině vodních toků
na území Plzně. Prováděn je rozbor chemický, bakteriologický a biologický. Nejčistším tokem
protékajícím Plzní je Mže. Nejhorší je naopak jakost vody ve Vejprnickém potoce, jehož znečištění
pochází z nedostatečně vyčištěných odpadních vod z obcí na jeho toku. Toto tzv. organické znečištění
ohrožuje život ryb a pro člověka znamená vysoké riziko infekce.
Podrobné informace o kvalitě povrchových vod naleznete na http://www.voda.gov.cz/portal/cz/
(odkaz Evidence ISVS, záložka Množství a jakost vody). Informace o jakosti vody v plzeňské veřejné
vodovodní síti jsou aktualizovány cca měsíčně na stránkách Vodárny Plzeň a.s.
http://www.vodarna.cz/kvalita-pitne-vody.html.
141
Mapa třídy jakosti vod viz.:
http://vitejtenazemi.cenia.cz/voda/popup_img.php?img=27&system=voda
Největšími zdroji odpadních vod jsou v Plzeňském kraji především města a obce, menším zdrojem
jsou odpadní vody z průmyslu. Kanalizace pro veřejnou potřebu je vybudována ve cca 280 obcích
kraje. Třetina těchto kanalizací je provozována samotnými obcemi, zbytek potom většími
provozovateli, kterých v kraji působí cca 15. Mezi největší z nich patří Vodárna, a. s. Plzeň,
Vodovody a kanalizace Karlovy Vary, a. s., 1. JVS, a. s. České Budějovice, AQUAŠUMAVA, s. r. o.,
Chudenín, Vodovody a kanalizace Starý Plzenec, a. s., Chodské vodárny a kanalizace, a. s. Domažlice.
Pitná voda
Převážná většina obcí Plzeňského kraje je zásobena pitnou vodou z podzemních zdrojů, přesto
v objemových ukazatelích bylo množství vody vyrobené z povrchových zdrojů vyšší než ze zdrojů
podzemních. Konkrétně se jednalo o vodu vyrobenou na ÚV Homolka pro město Plzeň (zdroj řeka
Úhlava). Dalším významným zdrojem je vodní nádrž Nýrsko (zásobuje Domažlicko a Klatovsko) a
vodní nádrž Lučina (zásobuje Tachovsko).
Půda
Problémy způsobované v posledním období přívalovými dešti ukazují na nutnost řešení ochrany půd
před vodní erozí. Některé obce věnují této problematice samostatné části v pořizovaných územních
plánech. Neustále je třeba čelit požadavkům na značné zábory zemědělských půd. Zejména pro různé
průmyslové zóny jsou požadována rozsáhlá území, a to i v takových lokalitách, kde to nemá žádné
opodstatnění.
Bilance půdy v Plzeňském kraji (stav k 31. 12. 2009)
Pramen: český úřad zeměměřický a katastrální (ha)
2007
2008
2009
Výměra
756 103
756 089
756 093
Zemědělská půda
v tom:
orná půda
zahrady
ovocné sady
trvalé travní porosty
chmelnice
vinice
Nezemědělská půda
v tom:
lesní pozemky
vodní plochy
zastavěné plochy a nádvoří
ostatní plochy
381 770
381 349
380 844
262 312
11 481
1 807
106 150
20
374 334
261 697
11 504
1 800
106 327
20
0
374 740
260 428
11 517
1 794
107 092
12
0
375 250
299 134
11 553
9 727
53 920
299 296
11 585
9 727
54 131
299 563
11 601
9 730
54 354
Zdroj – statistická ročenka Plzeňský kraj.
http://www.plzen.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/krajkapitola/321011-10-2010-03
142
XVII. Recyklace odpadů
Hana Chytrá
Recyklace odpadů se stále více dostává do popředí. Naše pozornost směřuje k co nejúčinnějšímu
řešení recyklace odpadů. Pro recyklaci odpadů používáme moderní stroje. Tato služba je tak
ekologická a napomáhá k ochraně životního prostředí. Recyklace odpadu se řadí mezi jedny
z nejdůležitějších činností naší společnosti.
Recyklace odpadů je v dnešním světě neodmyslitelnou součástí každodenního života. Pro ochranu
životního prostředí je recyklace odpadů nepostradatelná.
Poté, co odpady z kontejnerů na tříděný odpad svozové vozy přivezou na třídící linku začíná ruční
třídění. Každý pracovník hází určitou tříděnou složku odpadu do shozů, které ústí přímo do velkých
kontejnerů. Zde už se tedy shromažduje skutečně dotříděná, kvalitní surovina, zbavená všech
nežádoucích příměsí. Jednou za čas se slisuje v lisech na velké balíky a ty směřují ke zpracovatelům.
Takto dotříděné plasty se již p r o d á v a j í j a k o d r u h o t n á s u r o v i n a . Čím lépe jsou zbaveny
všech nežádoucích příměsí, tím je jejich kvalita, a tedy i cena vyšší. Pokud je surovina kvalitní a podaří
se ji dobře prodat, ovlivní to pozitivně náklady odpadového hospodářství obce, či města.
Papír roztříděný na noviny, časopisy, kartony, kancelářské papíry atd. odchází do různých papíren,
které je používají ve výrobě.
Z každé složky vytříděného papíru se vyrábí jiný druh papíru a musí se také jinak zpracovávat. Stačí
porovnat noviny a barevný časopis na tuhém lesklém, lakovaném papíru. Obojí je sice papír,
zpracování a výsledné výrobky jsou však velmi rozdílné.
Nápojové kartony, které se na lince s papírem také vytřídí, odcházejí do papíren, jež je umějí
zpracovat (v Bělé pod Bezdězem nebo Žimrovicích).
Tam kartony rozemelou a získají z nich papírovinu, která je velmi kvalitní. Zbytek, obsahující plast a
hliníkovou folii, jde buď na skládku, nebo na výrobu paliva. Rozemleté nápojové kartony lze také
lisovat na stavební desky, které se používají například jako ztracené bednění.
Sklo se rozděluje na bílé a barevné sklo, každé se totiž recykluje zvlášť. Vytříděné sklo se rozdrtí a
přidá do výchozí směsi k výrobě nového skla. Díky tomu se ušetří nejen mnoho energie, ale také
surovin. Největší výhodou je, že sklo se dá roztavovat opakovaně a tím pádem máme zajištěnu v
podstatě neomezenou možnost recyklace.
Plasty se musí také roztřídit, rozdělit na PET lahve a ostatní plasty. PET lahve jsou rozhodně v
současné době hitem odpadového hospodářství, protože je po nich, jako po druhotné surovině,
opravdu veliká poptávka. Slisované lahve roztříděné podle barev se prodávají až za několik tisíc korun
za tunu.
Z Jihočeského kraje jich jde velká část do závodu Silon v Plané nad Lužnicí, kde z nich vyrábějí vlákna.
Ta se používají na výrobu koberců, isolačních materiálů nebo netkaných textilií.
Velký zájem o vytříděné lahve mají obchodníci z Číny a jihovýchodní Asie, kde nedávno vyrostly velké
zpracovatelské kapacity. Proto směřují kamiony s lisovanými PET lahvemi z ČR do západoevropských
přístavů, odkud jsou v obrovských námořních kontejnerech odváženy do Číny.
Nejlepší zpracovatelé z PET lahví vyrábějí velmi kvalitní vlákno - fleece. Je proto možné, že ta nová
„flíska“ z tržnice v sobě má vlákna z PET lahví, které jste před časem hodili do kontejneru.
Ostatní plasty však najdou zpracování také: z fólií (pytlíků a tašek) se opět vyrábějí fólie.
Tvrdé obaly od šampónů, různé kosmetiky a jiných výrobků se po dotřídění melou, čistí a dále
používají ve výrobě. Většinou nahrazují část panenské suroviny, a tím snižují její spotřebu.
143
Zajímavá je cesta, kterou absolvuje složka, nazývaná s m ě s n ý p l a s t o v ý o d p a d , tedy zbytek po
vytřídění ostatních dobře využitelných frakcí. U plastu totiž nelze často rozpoznat, z jakého materiálu
je. Přitom zpracování polyesteru, polyethylénu nebo polypropylénu je velmi rozdílné. Podaří-li se na
lince tyto složky rozdělit, mají naději, že je opravdu dobře prodají. Často to však nejde, a pak se
směsný plast musí nějak využít. Vyrábějí se z něj výrobky, které možná nejsou na první pohled příliš
krásné, ale svou práci zastanou: například zatravňovací dlaždice, „korýtka“ na ukládání kabelů do
země, protihlukové stěny nebo třebai U-rampy.
Směsný plast je však někdy tak znečištěn, že se ho nevyplatí ani recyklovat. Pak může posloužit pro
výrobu alternativního paliva
Recyklát z PET lahví, vyrobený metodou "bottle to bottle" (zkr.b2b) podléhá velmi přísným
kvalitativním požadavkům pro kontakt s potravinami. Výsledný výrobek je podrobně analyzován a
vydáno oprávnění k jeho použití, tzv. non-objection-letter (zkr. NOL), platný nejen pro zdroj suroviny,
ale i pro použitou metodu, zařízení, na němž se vyrábí.
V roce 1995 zavedla Coca-Cola ve Švýcarsku prvé tzv. sendvičové nápojové PET láhve, ve kterých byla
střední vrstva z recyklátu. Tyto vícevrstvé láhve byly vyvinuty ve spolupráci s průmyslem, EMPA a
úřady.
Ve Švýcarsku byly PET láhve z recyklátu vyráběny od roku 1997. Láhve tvořily tři vrstvy, z nichž
střední vrstva je z recyklátu. Při této technologii je možné vyrábět nové láhve s použitím 25 až 40%
recyklátu, pro vnější a vnitřní vrstvu musel být ale vždy ještě použit nový materiál.
Díky nové recyklační technologii URRC a schválení BAG je však již od nynějška možné vyrábět
jednovrstvé láhve pouze z recyklátu. Již v minulosti v důsledku vysokého podílu sběru použitých lahví
přes 80% vykazovaly PET láhve dobrou ekobilanci. Použitím recyklátu se tato dále zlepšuje, protože
čím je podíl recyklátu vyšší, tím je ekobilance pozitivnější a tím jsou výhodnější jednocestné PET láhve
ve srovnání s téměř vždy materiálově náročnějšími vratnými láhvemi ze skla. Nová technologie je
rovněž z hlediska ochrany životního prostředí hodnocena pozitivně, protože představuje důležitý
poslední krok na cestě k uzavření materiálové smyčky.
Vyvinutí URRC technologie bylo důsledně podporováno firmou Coca-Cola. Firma v minulých letech
úzce spolupracovala s United Resource Recovery Corporation v Spartanburgu v USA a se svým knowhow a praktickými zkušenostmi podstatně přispěla k uplatnění URRC metody na trhu.
Ve Švýcarsku převzaly výrobu jednovrstvých nápojových PET lahví z recyklátu koncem roku 2000
firmy Femit Plastic AG z Fehraltorfu a Altoplast-Claropac AG, Netstal.
Firmy v České republice:
čisté RPET vločky ze sběrových PET lahví :
Bezbarvé (transparentní)
Modré
Zelené
 SILON a.s., Planá nad Lužnicí, Průmyslová 451, 391 02 Sezimovo Ústí II
 PETKA CZ, a.s., Čechyňská 25, 602 Brno
 BALADOR EKO, s.r.o., Lipůvka 40, 679 22 Lipůvka
 RE-PLAST, spol. s.r.o., 5. května 786, 391 65 Bechyně
 Plastic Technologies & Products, s.r.o., Evropská 178, 160 00 Praha 6
144
17.1 Mezinárodní symboly obalových plastů
Grafické symboly byly zavedeny v USA již v 70 letech minulého století ve spolupráci recyklačních
firem s odborníky, s ohledem na potřeby druhového rozlišení při ručním třídění. Tato symbolika je
mezinárodně uznávána a nepatrné rozdíly (PET x PETE x PETH) vůbec nepřekáží. EU označování
určuje jako dobrovolné.
PET/PETE
Polyetylén tereftalát (PET nebo PETE). PET je čirý, pevný a má dobrou odolnost proti
pronikání plynů a vlhkosti. Tento plast je obvykle používán na PET láhve pro
nealkoholické nápoje a mnoho dalších spotřebních lahví vyráběných injekčním
vstřikováním. Dále se užívá pro výrobu pásů, litých výrobků a na potravinářské a jiné
láhve. Recyklované, čisté PET pelety a drtě jsou velmi žádány výrobci vláken pro
tkané kobercové příze, výrobu netkané stříže a geotextilie. Tento produkt nazýváme polyester.
 Vlastnosti: Průhledný, pevný/houževnatý, nepropustný pro plyn a vlhkost, tepelně odolný.
 Aplikace v obalech: Láhve pro nealko nápoje a vody, pivní láhve, láhve na ústní vody, nádobky na
arašídové máslo a salátové dresinky, fólie a potravinové tácky pro mikrovlnné trouby
 Recyklované výrobky: Vlákna, nákupní tašky, láhve, oblečení, nábytek, koberce.
HDPE
Polyetylén o vysoké hustotě (HDPE). HDPE je plastem, používaným k výrobě lahví na
mléko, džusy, vody, a prací prostředky. Lahve z nepigmentovaného HDPE. jsou
průhledné, mají dobré bariérové vlastnosti a tuhost. Dobře se hodí pro balení
výrobků s krátkou trvanlivostí, jako je margarin, mléko, margarínové tuby a
jogurtové kelímky. Protože má HDPE dobrou odolnost k chemikáliím, je používán na
balení mnoha výrobků pro domácnost, ale i průmyslových chemikálií, jako jsou detergenty a bělící
prostředky. Barvené HDPE láhve mají obecně lepší odolnost proti vzniku trhlin při namáhání a
chemickou odolnost, než lahve z HDPE nepigmentovaného.
 Vlastnosti: Tuhost, pevnost, odolnost proti chemikáliím a vlhkosti, propouští plyny, snadno se
recykluje a zpracuje vytvářením.
 Aplikace v obalech: Nádoby na mléko, vodu a džusy, nádoby na smetí a nákupní tašky pro
maloobchod, nádoby pro tekuté detergenty, jogurty a tuby na margarin, krabice na cereálie
 Recyklované výrobky: Tekuté prací prostředky, drenážní trubky, láhve na minerální mazací oleje,
sběrné nádoby na recyklovatelné druhotné suroviny, plastový nábytek, psací pera, boudy pro
psy, láhve na vitaminové nápoje, podlahové dlaždice, piknikové stoly, řezivo, poštovní schránky,
ploty
PVC
Vinyl (polyvinylchlorid nebo PVC): Kromě stálých fyzikálních vlastností má PVC
vynikající chemickou odolnost, dobrou odolnost proti účinkům klimatickým,
vlastnosti toku a stabilní elektrické vlastnosti. Obecně lze podle různého stavu PVC
výrobky dělit na výrobky z tvrdého PVC a poddajného PVC. Láhve a fóliové obaly jsou
hlavními a nejběžnějšími typy výrobků z tuhého PVC, ale tento druh je velmi
145
používán i ve stavebnictví, jako jsou aplikace na potrubí a fitinky, odbočky, linolea a okna. Poddajný
PVC se používá jako izolace drátů a kabelů, fólie a plachty, podlahové krytiny, výrobky z umělé kůže,
povlaky, obaly na krevní konzervy, laboratorní a lékařské hadice a na mnoho jiných aplikací.
 Vlastnosti: Všestrannost, snadné míšení, vztah mezi pevností a houževnatostí, odolnost vůči
tukům a olejům, chemická odolnost, průzračnost.
 Aplikace v obalech: Vhodný jako průhledný obal na potraviny, láhve na šampony, lékařské hadice,
izolace drátů.
 Recyklované výrobky: Obalové materiály, pásky, podlahoviny, obklady, silniční odpady, ventilové
klapky, fólie a desky, podlahoviny, kabely, nárazníky, podložky (pod nádobí).
LDPE
Nízkohustotní polyetylén (LDPE): Plast, používaný především na fóliové aplikace
vzhledem k jeho pevnosti, ohebnosti a relativní průhlednosti, což jej činí oblíbeným
materiálem v aplikacích, kde je nutno něco uzavřít tepelným svařením. LDPE je
rovněž používán na výrobu některých ohebných víček a lahví a je pro své vlastnosti a
zpracovatelnost velmi často používán při výrobě drátů a kabelů.
 Vlastnosti: Snadná zpracovatelnost, chrání proti vlhkosti, pevnost, houževnatost , ohebnost,
lehce lze utěsnit svárem.
 Aplikace v obalech: Obaly na chléb, obaly na zmrazené potraviny, láhve vyprazdňované
vymačkáváním (t.j. na med, hořčice). Vlákna, nákupní tašky, láhve, oblečení, nábytek, koberce.
 Recyklované výrobky: Plastové poštovní obálky, pytle na smetí, podlahové dlaždice, nábytek,
fólie a plachty, nádoby na kompost, nádoby na smetí, parkové řezivo (ploty, lavičky atd.),
stavební materiál (náhrada dřeva).
PP
Polypropylen (PP) má vynikající chemickou odolnost, je pevný a má nejnižší hustotu
ze všech plastů, používaných jako obaly. Má vysoký bod tání, což jej činí ideálním
materiálem pro lití za horka. Polypropylen nacházíme od ohebných až po tuhé obaly,
stejně tak ve formě vláken a velkých litých částí pro automobily a spotřební výrobky.
 Vlastnosti: Pevný a houževnatý, odolný proti chemikáliím, teplu, nepropustný
pro vlhkost, proti tukům a olejům, všestranné užití.
 Aplikace v obalech: Láhve na kečup, jogurtové kelímky a tuby na margarin, medicinální láhve.
 Recyklované výrobky: Schůdky do kontrolních šachet, kbelíky na barvy, pouzdra na skladování
videokazet, škrabky na led (okenní skla aut), podnosy v samoobsluhách, kolečka na travní
sekačky, pouzdra na autobaterie.
PS
Polystyren je velmi všestranný materiál, může být jak pevný, tak i pěnový. Obecně je
čirý, tvrdý a křehký. Typickou aplikací je ochranné balení, láhve, víčka, šálky, nádoby
a tácky.
 Vlastnosti: Všestrannost, izolační vlastnosti, průzračnost, snadno lze napěnit.
 Aplikace v obalech: Obaly na videokazety, obaly na kompaktní disky, kelímky na
kávu, nože, lžičky a vidličky, tácky, tácky na masa v obchodech a nádobky na sendviče v rychlém
občerstvení.
146

Recyklované výrobky: Firemní tabule, golfová hřiště a drenážní systémy septiků, vybavení
pracovních stolů, závěsné šanony, tácky do samoobsluh s potravinami, květináče, nádoby na
smetí, videokazety.
Other
Pod označením jiný indikuje tento kód obalový plast, vyrobený z jiné pryskyřice, než
šest výše uvedených, nebo je vyroben z více jak jednoho plastu, které jsou použity v
kombinaci.
 Vlastnosti: V závislosti na typu pryskyřice, nebo na kombinaci použitých
pryskyřic.
 Aplikace v obalech: Vratné tří- a pětigalonové demižony na vodu, některé citrusové džusy a
kečupové láhve.
 Recyklované výrobky: Plastové řezivo, zakázkové výrobky.
17.2 Odpadové hospodářství města Blovice
Město Blovice má zpracovaný Plán odpadového hospodářství, který nyní je v současné době
přepracováván.
Dle stávajícího plánu ve městě je odpad tříděn na sklo, papír, plast, biologický odpad. Ve městě je
v současné době rozmístěno 6 velkých kontejnerů na bílé sklo, které jsou vyváženy firmou AVE. Dále
je ve městě okolo 90 sběrných míst s nádobami na sklo, papír a plasty ( počet sběrných míst je
uveden včetně přilehlých obcí).
Odvoz odpadu provádí firma AVE.
Plasty jsou vyváženy každý týden v pátek, papír je vyvážen 1x za 14dní a sklo je vyváženo jednou za
měsíc.
Občané ročně zaplatí na osobu 500Kč, náklady na osobu jsou však vyšší, jedná se o 966 na osobu za
rok (údaje za rok 2009). Rozdíl je 1,27mil. Korun, tento rozdíl hradí město.
Ve městě je sběrný dvůr, jehož provozovatelem jsou Západočeské komunální služby. Občané mohou
do sběrného dvora dovést velké i malé spotřebiče, nebezpečný odpad (barvy, laky ředidla,
pneumatiky, autoakumulátory…). Ve sběrném dvoře je občanům k dispozici také kontejner na
biologický odpad a kontejner na stavební sutě. Za zpětný odběr ve sběrném dvoře občané neplatí
žádný poplatek.
Stavební suť mohou občané dát do sběrného dvora, odkud je vyvážena na Bohušov ( spravuje firma
AZS
98).
Zemina je vyvážena na val, který bude oddělovat obytnou zónu na Hradišti.
V příloze je uvedena tabulka rozdělení nejčastěji se vyskytujících elektrozařízení a je zde uvedeno,
která firma tyto typy elektrozařízení odebírá ( ASEKOL, ELEKTROWIN).
Město Blovice bylo ohodnoceno v roce 2010 firmou EKO-KOM a.s. . Město získalo v soutěži My již
třídit umíme 3.místo v krajském kole a získalo jako odměnu částku 15000Kč.
Firma EKO-KOM a.s. také v loňském roce za vytříděný odpad zaplatila městu Blovice 724 068 Kč.
V příloze jsou uvedeny tabulky produkce odpadu ve městě v roce 2009 a 2010.
147
Likvidace elektroodpadu - město Blovice
ASEKOL
osobní počítače
notebooky
klávesnice
myši
tiskárny
kopírky
skenery
el. psací stroje
kalkulačky
faxy
telefony
mobilní telefony
záznamníky
rádia
daraprojektory
videokamery
fotoaparáty
videa
DVD přehrávače
mini věže
gramofony
MP3 přehrávače
CD přehrávače
zesilovače
el. hudební nástroje
el. chůvy
el. hračky
videohry
el. sportovní vybavení
ELEKTROWIN
vysavače
šicí stroje
žehličky
topinkovače
rychlovarné konvice
fritovací hrnce
mixéry
mlýnky
kávovary
fény
holicí strojky
hodinky
budíky
ventilátory
váhy
vrtačky
pily
sekačky
ostatní nástroje
lékařské přístroje
148
EKOLAMP
osvětlovací zařízení
zářivky
výbojky
Tabulky produkce odpadů ve městě Blovice
Rok 2008
Druh odpadu
Motorová a mazači oleje
Papírové lepenky a lepenkové obaly
Kompozitní obaly
Skleněné obaly
Obaly obsahující zbytky nebezpečných látek nebo
těmito látkami znečištěné
Absorbční činidla, filtrační materiály
Pneumatiky
Olejové filtry
Brzdové kapaliny
Nemrznoucí kapaliny obsahující nebezpečné látky
Vyřazené anorganické chemikálie, které jsou
nebo obsahují nebezpečné látky
Vyřazené organické chemikálie, které jsou nebo
obsahují nebezpečné látky
Olověné akumulátory
Alkalické baterie
Cihly
Směsi nbebo oddělené frakce betonu, cihel, tašek
a keramických výrobků
Měď, bronz, mosaz
Hliník
Olovo
Zinek
Železo a ocel
Směsné kovy
Zemina a kamení
Papír a lepenka
Sklo
Zářivky a jiný odpad obsahující rtuť
Vyřazená řazíření obsahující
chloroflorouhlovodíky
Barvy a lepidla
Detergenty obsahující nebezpečné látky
Plasty
Směsný komunální odpad
Objemný odpad
2,204
20,39
1,7943
0,87
0,13
0,42
22,416
0,045
0,064
0,054
0,12
0,054
0,461
0,002
192
13,78
0,336
0,601
0,023
0,014
36,312
0,035
106
66,469
75,1239
0,0018
3,8
0,085
58,4888
686,417
527,646
Rok 2009
Motorové a převodové oleje
Jiné emulze
Kompozitní obaly
Obaly obsahující zbytky nebezpečných látek
149
1,342
0,501
1,8511
0,546
Absorbční činidla, filtrační meteriály
Pneumatiky
Olejové filtry
Brzdové kapaliny
0,214
12,19
0,252
0,009
Vyžazené organické chemikálie
Vyřazené organické chemikálie
Olověné akumulátory
Alkalické baterie
Cihly
Železo a ocel
Zemina a kamení
Papír a lepenka
Sklo
Kyseliny
Fotochemikálie
Zářivky a jiný odpad obsahující rtuť
Jedlý olej a tuk
Barvy a lepidla
Vyžazené elektrické a lektronické zařízení
Plasty
Biologicky rozložitelný odpad
Objemný odpad
0,024
0,358
0,282
0,131
0,003
309,36
11,745
4
68,684
80,4771
0,014
0,032
0,106
0,04
1,461
2,8
59,5689
1,36
743,964
558,689
Motorové a mazací oleje
Papírové a lepenkové obaly
Kompozitní obaly
Obaly obsahující zbytky nebezpečných látek
Absorbční činidla, filtrační materiály
Pneumatiky
Olejové filtry
0,866
17,73
1,9518
0,322
2,996
13,964
0,244
Vyřazené anorganické chemikálie, které jsou
nebo obsahují nebezpečné látky
Beton
Cihly
Tašky a keramické výrobky
Směsi nebo oddělené frakce beto, cihel, tašek a
keramických výrobků
Železo a ocel
Papír a lepenka
Sklo
0,001
Rok 2010
150
0,086
3
171,1
4
41,8
4,89
64,3
78,9993
Rozpouštědla
Kyseliny
Jedlý tuk a olej
Barvy a lepidla
Plasty
Kovy
Biologicky rozložitelný odpad
Objemný odpad
0,008
0,002
0,003
1,219
63,658
3,82
89,07
801,171842
557,94
151

Rozpracované bloky k integraci do výuky

Transkript

Podobné dokumenty