ˇR´ımské právo Studenti PF UK Vypracované otázky ke
Transkript
ˇR´ımské právo Studenti PF UK Vypracované otázky ke
Řı́mské právo Studenti PF UK Vypracované otázky ke zkoušce 2011 Tento text vznikl jako přı́prava na ústnı́ zkoušku z předmětu Řı́mské právo a základy novodobého práva soukromého, vyučovaného na právnické fakultě UK. Text vytvořili sami studenti prvnı́ho ročnı́ku, nemusı́ tedy být i přes veškeré korektury zcela správný a autoři nepřebı́rajı́ žádnou odpovědnost za výsledek zkoušky. Texty byly vytvořeny na wiki studentů PF UK http://ius.tulacek.eu/. Celý seznam otázek je členěn do dvou částı́. Student si u zkoušky losuje vždy jednu otázku ze skupiny I. a jeednu otázku ze skupiny II. Korektura - Michael Košnar a Fanda Tikal http://www.prf.cuni.cz/intervalla/index.htm - najdete tam např. tipy na nejproblematičtějšı́ otázky a časté chyby, které studenti dělajı́ Literatura: • Kincl, Jaromı́r; Urfus, Valentin; Skřejpek, Michal: Řı́mské právo, C.H.Beck. • Urfus, Valentin: Historické základy novodobého práva soukromého, C.H.Beck. • Balı́k, Stanislav: Rukojet’ k dějinám řı́mského práva a jeho institucı́, Vydavatelstvı́ a nakladatelstvı́ Aleš Čeněk. • Frýdek, Miroslav: Praktická cvičenı́ z řı́smkého práva, KEY Publishing. Soubor vygenerován: 8.12.2011, 17:36 2 Obsah 1 Skupina I 1.1 Prameny práva za republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Lex duodecim tabularum . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Lex a plebiscitum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lex . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Plebiscitum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Iurisprudentia za republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5 Edictum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Edikt praetorský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Edikty v době cı́sařské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 Státnı́ zřı́zenı́ za republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.7 Obyčeje v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.8 Magistratury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Královské obdobı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Republika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Principát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dominát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.9 Comitia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Comitia curiata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Comitia centuriata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Comitia tributa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Concilia plebis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.10 Praetor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.11 Dělenı́ řı́mského práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Periodizace řı́mského státu . . . . . . . . . . . . . . . . . Periodizace řı́mského práva . . . . . . . . . . . . . . . . . Dalšı́ dělenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozděluje se na právnı́ oblasti . . . . . . . . . . . . . . . . 1.12 Ius gentium, ius honorarium . . . . . . . . . . . . . . . . . Ius gentium (právo národů) . . . . . . . . . . . . . . . . . Ius honorarium (právo honorárnı́) . . . . . . . . . . . . . . 1.13 Ius civile . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.14 Prameny práva za principátu . . . . . . . . . . . . . . . . 1.15 Constitutiones principum . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.16 Iurisprudentia za principátu . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.17 Prameny práva za dominátu . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.18 Codex Theodesianus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.19 Citačnı́ zákony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.20 Iurisprudentia za dominátu . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.21 Corpus Iuris Civilis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 529 Novus Iustinianus codex (Codex) . . . . . . . . . . . . 533 Digesta seu Pandectae . . . . . . . . . . . . . . . . . . 533 Institutiones seu Elementa . . . . . . . . . . . . . . . 534 Codex Iustinianus repetitae praelectiones . . . . . . . Justiniánské novelly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tria volumina (tři svazky zákonů) . . . . . . . . . . . . . Nedostatky justiniánských kodifikacı́ . . . . . . . . . . . . Dalšı́ informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osud CIC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.22 Digesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Formálnı́ uspořádánı́ látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obsahová stránka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.23 Glosátoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prameny práva po zániku ZŘŘ . . . . . . . . . . . . . . . Vývoj řı́mského impéria a řı́mského práva po zániku ZŘŘ 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 10 10 11 11 11 11 12 12 12 13 13 14 14 14 15 16 16 16 17 17 17 17 18 18 18 19 19 20 20 20 20 21 21 21 22 23 23 24 24 24 25 25 25 26 26 26 26 26 26 27 27 27 27 27 28 OBSAH 1.24 1.25 1.26 1.27 1.28 1.29 1.30 1.31 1.32 1.33 1.34 1.35 1.36 1.37 1.38 1.39 1.40 1.41 1.42 1.43 1.44 1.45 1.46 1.47 1.48 1.49 1.50 1.51 1.52 1.53 1.54 1.55 1.56 OBSAH Důvody obnovenı́ zájmu o ŘP . . . . . . . . . . . . . . . . . . Glosátoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Komentátoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Představitelé komentátorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mos gallicus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozdı́ly: glosátoři a komentátoři × mos gallicus . . . . . . . . Představitelé mos gallicus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Usus modernus pandectarum (UMP) . . . . . . . . . . . . . . Představitelé UMP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Teoretická a dogmatická stanoviska obecnoprávnı́ vědy UMP Německá pandektistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Právnı́ věda pandektnı́ho práva = německá pandektistika . . Pandektnı́ systém soukromého práva . . . . . . . . . . . . . . Kodifikace ve SŘŘ / Německu . . . . . . . . . . . . . . . . . Představitelé německé pandektistiky . . . . . . . . . . . . . . Kodifikace řı́mského práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Právnı́ subjektivita v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . . . Způsobilost k právnı́mu jednánı́ v řı́mském právu . . . . . . . Omezenı́ způsobilosti k právnı́mu jednánı́ v řı́mském právu . Význam věku v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . . . . . . Právnı́ postavenı́ žen v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . . Tutela . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Právnické osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Capitis deminutio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Personae sui iuris a personae alieni iuris . . . . . . . . . . . . Agnatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Druhy přı́buzenstvı́ v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . . . Švagrovstvı́ (affinitas) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Gentilita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cognatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Linea recta (linie přı́má) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Linea transversa (obliqua, collateralis; linie pobočná) . . . . . Servi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vznik otroctvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zánik otroctvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Manumissio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Propuštěnci (libertini) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Trojı́ status řı́mského občana . . . . . . . . . . . . . . . . . . Matrimonium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Překážky manželstvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Absolutnı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Relativnı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Manus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Majetkové vztahy mezi manžely . . . . . . . . . . . . . . . . . Zákaz vzájemného darovánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Věno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pacta dotalia – dotálnı́ úmluvy . . . . . . . . . . . . . . . . . Donatio ante nuptias . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pater familias . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Patria potestas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mancipace (při pohledu na práva osob) . . . . . . . . . . . . Nemanželské děti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Peculium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Actiones adiecticiae qualitatis - noxálnı́ ručenı́ . . . . . . . . . Noxálnı́ ručenı́ (Noxae datio) . . . . . . . . . . . . . . . . . . Adjektické žaloby (actiones adiecticiae qualitatis) . . . . . . . Negotium – pojem a druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Právnı́ jednánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Předpoklady právnı́ho jednánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . Typizace právnı́ho jednánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Negotium – obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podmı́nky právnı́ho jednánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Condicio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Právnı́ účinky podmı́nek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Modus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dies a tempus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dies . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tempus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 29 30 30 30 31 31 31 32 32 33 33 34 34 34 34 35 35 36 37 38 38 39 40 41 42 43 43 43 44 44 44 45 45 46 46 47 47 48 49 51 51 52 52 53 53 53 54 54 54 54 56 56 57 58 58 58 59 59 59 59 59 60 60 61 62 62 62 63 OBSAH OBSAH 1.57 Náležitosti právnı́ho jednánı́ podle řı́mského práva . 1. Způsobilost osob k právnı́m úkonům . . . . . . . . 2. Projev vůle v zákonem určené formě . . . . . . . . 3. Obsah jednánı́ musı́ být právně přı́pustný . . . . . 4. Neplatnost a nařı́katelnost právnı́ho jednánı́ . . . 1.58 Projev vůle v řı́mském právu – formy a vady . . . . Právně významné projevy vůle . . . . . . . . . . . . Formálnı́ a bezforemné způsoby projevu vůle . . . . Vady vůle a projevu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.59 Error . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Error essentialis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.60 Pohnutky právnı́ho jednánı́ . . . . . . . . . . . . . . 1) Vis ac metus (násilı́ a strach) . . . . . . . . . . . . 2) Dolus – podvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.61 Zastoupenı́ v řı́mském právu . . . . . . . . . . . . . 1.62 Neplatnost právnı́ho jednánı́ v řı́mském právu . . . . 1.63 Culpa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.64 Bona fides . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Použitı́ dobré vı́ry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.65 Vývoj a charakter řı́mského civilnı́ho procesu . . . . 1.66 Soudnı́ organizace ve starověkém Řı́mě . . . . . . . . Obecné zásady a pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . Klasifikace soudnı́ch procesů . . . . . . . . . . . . . . Procesnı́ strany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Průběh procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Aby se strany procesu dostavily k soudu... . . . . . . Kdo a jak soudı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kdy se soudı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Problém mı́stnı́ přı́slušnosti soudů . . . . . . . . . . 1.67 Legisakčnı́ proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Legisakčnı́ proces a jeho specifika . . . . . . . . . . . Legisakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.68 Exekuce v legisakčnı́m řı́zenı́ . . . . . . . . . . . . . 1.69 Formulový proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Formulový proces a jeho specifika . . . . . . . . . . . Zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.70 Actiones . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Klasifikace žalob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Promlčenı́ žalob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.71 Actiones in rem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.72 Actiones in personam . . . . . . . . . . . . . . . . . Klasifikace osobnı́ch žalob . . . . . . . . . . . . . . . 1.73 Actiones poenales . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.74 Formula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Části formule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.75 Litiscontestatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Účinky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.76 Majetková exekuce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.77 Cognitio extra ordinem . . . . . . . . . . . . . . . . Rozdı́ly oproti předchozı́m typům řı́zenı́ . . . . . . . 1.78 Mimořádné prostředky magistrátské . . . . . . . . . 1.79 Interdicta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Interdicta jako mimořádný prostředek magistrátský . Interdicta jako ochrana držby . . . . . . . . . . . . . 1.80 Mimosoudnı́ vyřešenı́ sporu . . . . . . . . . . . . . . Interdikty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Restitutio in integrum . . . . . . . . . . . . . . . . . Praetorské stipulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . Receptum arbitri . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Svémoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Transactio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Skupina II 2.1 Res - pojem a dělenı́ . . . . . . . . . Základnı́ dělenı́ . . . . . . . . . . . . Dělenı́ res in commercio . . . . . . . 2.2 Res extra commercium . . . . . . . . Res divini iuris - věci božského práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 63 64 64 64 64 65 65 65 66 66 67 67 67 68 68 70 71 71 72 72 73 73 73 73 73 74 74 75 75 75 75 76 77 77 78 78 78 79 80 80 80 81 82 82 84 84 84 85 85 86 86 86 87 87 87 88 88 88 88 88 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 89 89 89 91 91 OBSAH 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10 2.11 2.12 2.13 2.14 2.15 2.16 2.17 2.18 2.19 2.20 2.21 2.22 2.23 2.24 2.25 2.26 2.27 2.28 2.29 2.30 2.31 2.32 2.33 OBSAH Res humane iuris - věci lidského práva . . . . . . . Pojem věcných práv . . . . . . . . . . . . . . . . . Právnı́ úprava nemovitostı́ . . . . . . . . . . . . . . Dominium - obsah a charakter . . . . . . . . . . . Dominium - druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kviritské vlastnictvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . Bonitárnı́ vlastnictvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozdı́ly mezi kviritským a bonitárnı́m vlastnictvı́m Vlastnictvı́ k půdě . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vlastnictvı́ osob, které nebyly řı́mskými občany . . Rei vindicatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Actio publiciana in rem . . . . . . . . . . . . . . . Actio Publiciana in rem . . . . . . . . . . . . . . . Actio negatoria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Omezenı́ vlastnického práva . . . . . . . . . . . . . Condominium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spoluvlastnictvı́ (communio, condominium) . . . . Zánik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Derivativnı́ způsoby vzniku vlastnictvı́ . . . . . . . Hlavnı́ způsoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dalšı́ způsoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ochrana vlastnického práva . . . . . . . . . . . . . Kviritštı́ vlastnı́ci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bonitárnı́ vlastnı́ci . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dalšı́ prostředky ochrany . . . . . . . . . . . . . . Mancipatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Užitı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jde o právnı́ jednánı́: . . . . . . . . . . . . . . . . . In iure cessio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jde o právnı́ jednánı́: . . . . . . . . . . . . . . . . . Traditio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jde o právnı́ jednánı́: . . . . . . . . . . . . . . . . . Originárnı́ způsoby vzniku vlastnictvı́ . . . . . . . Nález pokladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Smı́šenı́ (commixtio) . . . . . . . . . . . . . . . . . Specifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nabytı́ plodů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Occupatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bonitárnı́ vlastnictvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . Usucapio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Preskripce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Accessio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Fructus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zánik vlastnictvı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Possessio – pojem a obsah . . . . . . . . . . . . . . Detence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Klasifikace držby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odvozená držba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ztráta držby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Possessio – ochrana . . . . . . . . . . . . . . . . . . Klasifikace interdikt . . . . . . . . . . . . . . . . . Vynutitelnost interdikt . . . . . . . . . . . . . . . . Iura in re aliena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Servitutes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rysy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Klasifikace služebnostı́ . . . . . . . . . . . . . . . . Výkon služebnosti, pojem držby služebnosti . . . . Vznik služebnostı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zánik služebnostı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ochrana služebnostı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . Servitutes praediorum . . . . . . . . . . . . . . . . Klasifikace pozemkových služebnostı́ . . . . . . . . Servitutes personarum . . . . . . . . . . . . . . . . Ususfructus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Superficies a emphyteusis . . . . . . . . . . . . . . Superficies . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Emfyteusis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vývoj emfyteutického práva . . . . . . . . . . . . . Obligatio – pojem a druhy . . . . . . . . . . . . . . Druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obsah obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 92 93 93 94 94 94 94 95 95 95 96 96 97 97 98 98 98 98 98 99 99 99 99 99 100 100 100 100 101 101 101 101 102 102 102 102 103 103 104 104 104 105 105 106 107 107 107 107 108 108 109 109 109 109 109 110 110 111 111 111 112 112 112 113 113 113 113 114 114 115 OBSAH 2.34 2.35 2.36 2.37 2.38 2.39 2.40 2.41 2.42 2.43 2.44 2.45 2.46 2.47 2.48 2.49 2.50 2.51 2.52 2.53 2.54 2.55 2.56 2.57 2.58 2.59 2.60 2.61 OBSAH Obligace alternativnı́ X generická . . . . . . . . . . . Obligace dı́lná X nedı́lná . . . . . . . . . . . . . . . . Obligace úroková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Náhrada škody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Naturálnı́ obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obligatio – vznik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Subjekty obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obligatio – zajištěnı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osobnı́ zajištěnı́ obligace . . . . . . . . . . . . . . . . Ve snaze zlepšit postavenı́ věřitele . . . . . . . . . . Ve snaze poskytnout věřiteli hospodářskou jistotu . . Převod obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Novace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Procesnı́ zastoupenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cesse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Převzetı́ dluhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zánik obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Solutio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Novatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Compensatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Confusio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prominutı́ dluhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Concursus duarum causarum lucrativarum . . . . . . Dalšı́ způsoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Solutio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prodlenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prodlenı́ dlužnı́ka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prodlenı́ věřitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Když se plněnı́ stane po vzniku obligace nemožným . Novatio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zástavnı́ právo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. Věcná práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Obligačnı́ práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vznik, obsah a zánik zástavnı́ho práva . . . . . . . . Pignus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hypotéka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Contractus – pojem a druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . == 48. Delictum == . . . . . . . . . . . . . . . . . . Předpoklady vzniku deliktu . . . . . . . . . . . . . . Verbálnı́ a literárnı́ kontrakty . . . . . . . . . . . . . Kontrakty verbálnı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrakty literárnı́ = pı́semné . . . . . . . . . . . . . Reálné kontrakty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Typová vázanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mutuum a usurae . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mutuum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Žaloby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úroky (Usurae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Commodatum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Žaloby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Precarium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Depositum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Konsenzuálnı́ kontrakty . . . . . . . . . . . . . . . . Emptio venditio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Povinnosti kupce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Povinnosti prodatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pacta adiecta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pozor! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Předmět kupnı́ smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . Právnı́ vady věci u kupnı́ smlouvy . . . . . . . . . . Faktické vady věci u kupnı́ smlouvy . . . . . . . . . Locatio conductio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Locatio - conductio rei . . . . . . . . . . . . . . . . . Locatio - conductio operarum . . . . . . . . . . . . . Locatio - conductio operis . . . . . . . . . . . . . . . Lex Rhodia de iactu . . . . . . . . . . . . . . . . . . Societas a consortium . . . . . . . . . . . . . . . . . Societas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Consortium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 116 116 116 117 118 118 119 119 119 120 120 121 121 121 121 121 121 122 122 122 122 122 123 123 123 124 124 124 125 125 125 126 127 127 128 128 129 129 129 130 130 130 131 131 132 132 133 133 133 134 134 134 134 135 135 136 136 136 137 137 137 138 138 138 139 139 139 139 140 OBSAH 2.62 Mandatum . . . . . . . . . . . . . . . . . . Povinnosti mandatáře . . . . . . . . . . . . Povinnosti mandanta . . . . . . . . . . . . . Ukončenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Žaloby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mandatum qualificatum = úvěrový přı́kaz . 2.63 Innominátnı́ kontrakty . . . . . . . . . . . . Rei permutatio . . . . . . . . . . . . . . . . Transactio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Precarium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Contractus aestimatorius . . . . . . . . . . 2.64 Negotiorum gestio . . . . . . . . . . . . . . 2.65 Obligationes quasi ex contractu . . . . . . . Bezdůvodné obohacenı́ . . . . . . . . . . . . 2.66 Obligationes quasi ex delicto . . . . . . . . Druhy kvazideliktů . . . . . . . . . . . . . . 2.67 Condictiones sine causa . . . . . . . . . . . 2.68 Pacta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pacta adiecta . . . . . . . . . . . . . . . . . Constitutum debiti . . . . . . . . . . . . . . Recepta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pactum de iureiurando . . . . . . . . . . . . Pacta legitima . . . . . . . . . . . . . . . . 2.69 Odpovědnost při reálných kontraktech . . . 2.70 Titulus a modus . . . . . . . . . . . . . . . Vztah titulu a modu . . . . . . . . . . . . . Jak se projevujı́ v kupnı́ smlouvě . . . . . . Titulus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.71 Delicta praetoria . . . . . . . . . . . . . . . Vis ac metus . . . . . . . . . . . . . . . . . Dolus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rapina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Calumnia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.72 Furtum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Objektivnı́ předpoklady furta . . . . . . . . Subjektivnı́ předpoklady furta . . . . . . . . Žaloby z krádeže . . . . . . . . . . . . . . . 2.73 Damnum iniuria datum . . . . . . . . . . . 2.74 Iniuria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Actio iniuriarum aestimatoria . . . . . . . . 2.75 Principy dědického práva . . . . . . . . . . Minislovnı́ček dědického práva . . . . . . . 2.76 Testamentárnı́ způsobilost . . . . . . . . . . Aktivnı́ testamentárnı́ způsobilost . . . . . . Pasivnı́ testamentárnı́ způsobilost . . . . . . 2.77 Testament – pojem a druhy . . . . . . . . . Civilnı́ testamenty . . . . . . . . . . . . . . Praetorské testamenty . . . . . . . . . . . . Justiniánská úprava . . . . . . . . . . . . . 2.78 Testament – obsah . . . . . . . . . . . . . . Formálnı́ požadavky v klasické době . . . . Osoba ustanovená dědicem . . . . . . . . . Přı́pady dělenı́ pozůstalosti při nejasnostech Možnost vázánı́ dědice podmı́nkou . . . . . 2.79 Testament - zrušenı́ a neplatnost . . . . . . Počátečnı́ neplatnost . . . . . . . . . . . . . Následná neplatnost . . . . . . . . . . . . . 2.80 Dědická substituce . . . . . . . . . . . . . . Substituce obecná (vulgárnı́) . . . . . . . . Substituce pupilárnı́ . . . . . . . . . . . . . Substituce kvazipupillárnı́ . . . . . . . . . . 2.81 Legatum a fideicommissum . . . . . . . . . Legatum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Fideicommissum . . . . . . . . . . . . . . . Kodicil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Předmět odkazu a omezenı́ mı́ry odkazů . . Nabytı́ odkazu, jeho neplatnost a odvolánı́ . Univerzálnı́ fideikomis . . . . . . . . . . . . 2.82 Práva nepominutelných dědiců . . . . . . . Formálnı́ práva . . . . . . . . . . . . . . . . Materiálnı́ práva . . . . . . . . . . . . . . . OBSAH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 140 140 141 141 141 141 141 142 142 142 142 143 143 143 143 144 145 145 145 145 146 146 147 147 147 148 148 148 148 149 149 149 150 150 150 150 151 152 152 152 153 153 154 154 155 155 155 156 157 157 157 157 157 158 158 158 159 159 159 160 160 160 161 161 161 161 162 162 162 163 OBSAH 2.83 2.84 2.85 2.86 2.87 2.88 OBSAH Querella inofficiosi testamenti . . . . . . . Sloučenı́ FP a MP justiniánskou novellou Intestátnı́ posloupnost civilnı́ . . . . . . . Posloupnost intestátnı́ (zákonná) . . . . . Civilnı́ intestátnı́ posloupnost . . . . . . . Intestátnı́ posloupnost praetorská . . . . . Posloupnost intestátnı́ (zákonná) . . . . . Praetorská intestátnı́ posloupnost . . . . . Intestátnı́ posloupnost justiniánská . . . . Posloupnost intestátnı́ (zákonná) . . . . . Justiniánská intestátnı́ posloupnost . . . . Pozůstalost – obsah . . . . . . . . . . . . Ležı́cı́ pozůstalost . . . . . . . . . . . . . . Pozůstalost – nabytı́ . . . . . . . . . . . . Přijetı́ dědictvı́ (aditio - adice) . . . . . . Převod delace . . . . . . . . . . . . . . . . Odmı́tnutı́ dědictvı́ . . . . . . . . . . . . . Vydrženı́ dědictvı́ (usucapio pro herede) . Odnětı́ dědictvı́ (ereptorium) . . . . . . . Kollačnı́ povinnost . . . . . . . . . . . . . Mortis causa donatio . . . . . . . . . . . . Heredes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1) Domácı́ dědicové . . . . . . . . . . . . . 2) Extraneové - heredes extranei . . . . . Spoludědicové a jejich postavenı́ . . . . . Právnı́ ochrana dědice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A Slovnı́ček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 163 164 164 164 164 164 164 165 165 165 166 167 167 168 168 169 169 169 169 170 170 170 171 171 172 173 9 Kapitola 1 Skupina I 1.1. Prameny práva za republiky • obyčejové právo • královské zákony (leges reagiae) - v době královstvı́ (8.stol. - 510 p.n.l.) – zprávy o nich jsou jenom legendy přenášejı́cı́ legislativnı́ republikánské zkušenosti do dob minulých – vlastnı́ dějiny řı́mského práva začı́najı́ až kolem poloviny 5. stoletı́ př. n. l. vydánı́m LDT • • • • • Lex duodecim tabularum (od pol.5.stol.p.n.l., relevantnı́ význam do justiniánských kodifikacı́) - viz 1.2 pontifikálnı́ interpretace (důležitá dvě stoletı́ po vydánı́ LDT) - viz 1.2 (dole), a 1.4 komiciálnı́ legislativa (510 p.n.l. - 96 n.l.) - viz 1.3 ius honorarium (od 367 p.n.l., relevantnı́ význam do 129 n.l.) - viz otázka 1.10 a 1.12 senatus consulta - usnesenı́ senátu, klı́čová role za principátu, v podstatě nahradily zákony z komitiı́, později jen oratio principis a za dominátu vytlačeny cı́sařskými konstitucemi - viz otázka 1.14 a 1.17 * Kincl, Urfus, Skřejpek – Řı́mské právo, str. 14 - 21 1.2. Lex duodecim tabularum = Zákon dvanácti desek • • • • • nejstaršı́ kodifikace řı́mského obyčejového práva (ius civile) právo primitivnı́, tvrdé, kazuistické, nerozlišuje patricije a plebeje právo agrárnı́ společnosti neobsahoval veškerá pravidla, nýbrž jen to sporná, nejasná či zatı́m málo vžitá VZNIK: pro problémy s interpretacı́ obyčejového práva, předevšı́m pak pro jeho zneužı́vánı́ ze strany patricijů navrhl Gaius toto sepsat, 451 p.n.l. zvolena desetičlenná komise decemvirů (asi půlka plebejců), nefungovaly jiné magistratury, pozastavena nepsaná práva (i právo provokace), 450 p.n.l. návrh předložen na 10 bronzových deskách a schválen, pro neúplnost prodloužen mandát decemvirů na dalšı́ rok, vypracovali dalšı́ dvě desky X nenechali je schválit, vládli si po svém, proto byli svrženi, 449 p.n.l. 12 desek schváleno a vystavěno na fóru • OBSAH: 1.-3.deska právo procesnı́, 4.-5. rodinné a dědické (emancipace syna z moci otcovské, zavádı́ zákonné dědické právo nejbližšı́ho agnáta, zákaz sňatku plebejů a patricijů - zrušen 445 p.n.l.), 6.-7. majetkové (nezná vydrženı́), 8. trestnı́ (rozdı́l mezi vraždou a zabitı́m), 9.-10. správa a náboženstvı́, 11.-12. všechochut’ • OSUD: desky se nejspı́š roztavily při požáru Řı́ma, nikdy nebyly fyzicky obnoveny; známe ovšem citace (např. v Gaiově učebnici), k dispozici je i úplná rekonstrukce dı́la • VÝZNAM: formulace hmotně i procesně-právnı́ch principů, orientace na soukromé právo, jediným pramenem práva až do Codexu Theodosianus, inspirace pro pozdějšı́ kodifikace, pontifikálnı́ interpretace - zákonı́k vykládali kněžı́, měli na to monopol, začı́ná se rodit řı́mská právnı́ věda, postupně přecházeli k interpretaci tvořivé (př. emancipace syna z moci otcovské - Z12D stanovil, že moc otcovská trvá nad synem doživotně, avšak trojı́ prodej syna vede k jejı́mu zániku; dı́ky pontifikálnı́ interpretaci se tento institut změnil na běžně užı́vaný nástroj dobrovolného rozvázánı́ otcovské moci) * učebnice str.15-16 10 1.3. LEX A PLEBISCITUM KAPITOLA 1. SKUPINA I 1.3. Lex a plebiscitum Lex 1 • zákon, pl. leges • o zákonech v pravém smlova smyslu hovořı́me pouze v souvislosti s komiciálnı́ legislativou • od královstvı́ až do konce 1.stol. n.l. (jediný, kdo byl za principátu oprávněn svolávat comitia a navrhovat na nich zákony, byl cı́sař; ten byl v této věci velmi zdrženlivý) • přijı́many na centurijnı́m, tributnı́m a plebejském shromážděnı́ 1.9 • zákonodárná iniciativa - konsulové, praetoři, plebejštı́ tribunové a někdy i cenzoři; navrhovatel zákona = rogator LEGISLATIVNÍ PROCES – promulgace - zveřejněnı́ textu zákona rogatorem + oznámenı́ termı́nu hlasovánı́ (mezi zveřejněnı́m a jednánı́m min.24 dnı́) – recitace - navrhovatel přečetl text zákona – diskuze se nepřipouštěla - doplňky či změny nemožné → rogator tak často začlenil do vı́taného návrhu nepopulárnı́ opatřenı́ s vidinou pravděpodobnějšı́ho přijetı́ → snažil se tomu zabránit lex Caecilia Didia (98 p.n.l.): zákon má být monotematický a nesmı́ spojovat rozdı́lná ustanovenı́ v jeden celek – hlasovánı́ podle centuriı́ nebo tribuı́, nutná prostá většina - při jejı́m dosaženı́ vyhlásil úřednı́k zv. renuntiatio výsledek – zákon nabýval ihned platnosti a zpravidla také účinnosti, mohla však být stanovena vacatio legis – ne publikace - domněnka obeznámenosti řı́mských občanů s textem zákonu po recitaci na shromážděnı́ • • • • forma: vyryty na kovové desky název: podle gentilnı́ho jména navrhovatele, resp. navrhovatelů (např. Caesaovy zákony = leges Iuliae) platnost zákonů: Lex posterior derogat priori. OBSAH: – praescriptio - technická data (datum přijetı́ zákona, jméno rogatora...) – rogatio - vlastnı́ ustanovenı́ zákona – sanctio - postup proti tomu, kdo zákon porušı́ • DĚLENÍ PODLE SANKCÍ: – leges perfectae - zákony dokonalé, majı́ sankci (trest + neplatnost) – leges minus quam perfectae - protizákonné jednánı́ je trestné, přesto platné – leges imperfectae - chybı́ sankce Plebiscitum 2 • usnesenı́ plebejského tributnı́ho shromážděnı́ (concilia plebis tributa) • původně závazné pouze pro plebeje • 287 p.n.l. na základě Lex Hortensia došlo k sjednocenı́ legislativnı́ho procesu, kdy plebiscita stejně jako zákony byly schvalovány senátem předem... • některá plebisicta měla klı́čový význam - např. Lex Aquilia de damno – – – – – poč. 3.stol.p.n.l. upravuje protiprávnı́ poškozenı́ cizı́ho majetku poškozený má nárok na náhradu nejvyššı́ ceny, kterou měla poškozená věc za poslednı́ měsı́c zákon počı́tá se situacı́, kdy někdo přı́mým fyzickým působenı́m zničı́ věc nenı́ potřeba ani úmysl X platı́ i v absurdnı́m přı́padě z Digest – na útesu stojı́ dva lidé, jeden držı́ v ruce drahý šperk, druhý ho praštı́ do ruky, aniž by se dotkl šperku, který následně spadne do moře – zákon prohluboval nauku o přı́činné souvislosti chybı́ prameny 1.4. Iurisprudentia za republiky = právnı́ věda za republiky 11 1.5. EDICTUM KAPITOLA 1. SKUPINA I • interpretace obyčejového práva původně monopolem pontifiků (kněžı́) - právo považováno za božské, pontifikové jako jedinı́ znali řı́mský kalendář (nepsaný, určoval, který den má jaký právnı́ charakter - zda bylo možno podávat žalobu, zda nebylo možno podávat žalobu či zda se nesmělo dělat vůbec nic) • tento monopol narušila až laická jurisprudence, 253 p.n.l. se řı́mským veleknězem stal poprvé plebejec(Tiberius Coruncanius), začal veřejně dávat odpovědi na právnı́ dotazy, učinil z právnı́ vědy vědu veřejnou, praktickou a laickou • činnost řı́mských právnı́ků: – AGERE - pomoc při výběru žaloby, formulaci námitek, jak postupovat na soudě – CAVERE - nabádánı́ k opatrnosti, jak se vyhnout konfliktům (mimosoudnı́ jednánı́)-tzv. kautelárnı́ jurisprudence – RESPONDERE - výklad sporných otázek, interpretace textu zákonů – charakteristické je pro činnost právnı́ků úzké spojenı́ s praxı́ • tato činnost zprvu kazuistická, později se přı́pady začaly zobecňovat a vytvářely se principy a pravidla = regulárnı́ jurisprudentia • od 2. stol. literatura, která se pokoušı́ třı́dit a syntetizovat materiál na vyššı́ úrovni - významné je předevšı́m dı́lo právnı́ka Quinta Mucia Scaevoly, který zpracoval problematiku řı́mského práva civilnı́ho * učebnice str.22 1.5. Edictum • edikt = obecně jakákoliv vyhláška úřednı́ka, který má imperium, tj. nejvyššı́ nařizovacı́ pravomoc • úřednı́ci s imperiem - praetor, konsul, diktátor Edikt praetorský = vyhláška, soupis procesnı́ch institutů aplikovatelných na soudě (žaloby, námitky) 3 • ius honorarium – masa práva tvořená edikty městského praetora ← sepsal jej při nástupu do funkce, platnost na 1 rok X následujı́cı́ praetoři si uvědomili, že to co se osvědčilo pro jednoho, může fungovat i pro ně – praetor vázán ekvitou (aequitas = smysl pro vyššı́ spravedlnost) – v poslednı́ch 2 stoletı́ch republiky se staly nejvýznamnějšı́m pramenem soukromého práva • ius gentium – – – – masa práva tvořená edikty cizineckého praetora upravovaly vztahy Řı́manů s cizinci, resp. cizinců s cizinci na územı́ řı́mského teritoria předevšı́m normy obligačnı́ho práva postupně se začaly použı́vat i mezi Řı́many samotnými Edikty v době cı́sařské 4 • jako jediný republikánský pramen práva si aspoň po nějaký čas udržel původnı́ význam • úřednı́ci se soudnı́ pravomocı́ vydávali edikty až do doby cı́saře Hadriána • okolo roku 130 n.l. právnı́k Salvius Iulianus byl na Hadriánův přı́kaz pověřen zrevidovat edikty městského a cizineckého praetora, kurulských aedilů i správců provinciı́ → vzniká Věčný Hadriánův edikt (Edictum perpetuum Hadriani) - závazný, měnit jej šlo pouze se souhlasem cı́saře → zastavenı́ dalšı́ho vývoje honorárnı́ho práva • cı́sař přebral moc magistrátů → mohl stejně jako oni pouze navrhovat zákony, ne je vydávat X měl ius edicendi = právo vydávat vyhlášky → constitutione principum ← jednı́m typem edicta principis = vyhlášky upravujı́cı́ otázky vztahujı́c se na celou řı́ši nebo jen část, zpravidla otázky veřejné správy, ale i soukromé a veřejné právo Edictum Theodorici • • • • • donedávna se počı́tala mezi leges Romanae barbarorum soupis norem řı́mského práva závazná nejen pro Řı́many, ale i pro Góty zdrojem 3 kodexy (Gregorianus, Hermogenianus, Theodosianus) + Paulovy Sentence text nenı́ zapsán v původnı́ podobě, ale ve formě výkladu 12 1.6. STÁTNÍ ZŘÍZENÍ ZA REPUBLIKY KAPITOLA 1. SKUPINA I • původně připisován ostrogótskému králi Theodorichu X nejnovějšı́ průzkumy ukázaly, že pocházı́ z vizigótského prostředı́ * Otázky ke státnicı́m od Errorka; * učebnice str. 18–20, 27-28, 42 1.6. Státnı́ zřı́zenı́ za republiky • cca 510 p.n.l. - 27 p.n.l. (počátek vlády Oktaviána Augusta) • TŘI SLOŽKY STÁTNÍHO ZŘÍZENÍ (nepředstavujme si to jako klasickou dělbu moci, šlo o ideálnı́ spojenı́ demokracie, aristokracie a monarchie - viz Polybios, obecky): 1. lidová shromážděnı́ – demokratický prvek, viz. 1.9 • • • • comitia curiata comitia centuriata comitia tributa concilia plebis (tributa) 2. senát • původně funkce poradnı́ a výkonná - připravoval zasedánı́ komitiı́ a prováděl jejich usnesenı́ • za republiky zesı́lil → správa financı́, hospodařenı́ se státnı́m majetkem, zahraničně-politická jednánı́, otázky náboženstvı́, vliv na řı́mskou armádu, kontrola činnosti komitiı́ a schvalovánı́ návrhu zákonů (původně měli senátoři právo vetovat zákon přijatý komitii → 300 lidı́ může pozměnit vůli všech řı́mských občanů → blbá nálada → 339 p.n.l. změna, zákon šel nejdřı́v do senátu na předběžné schválenı́, poté do komitia, kde byl definitivně schválen) • členstvı́ - doživotnı́, za královstvı́ náčelnı́ci jednotlivých rodů, od republiky členové jmenováni (králem, pak konzuly, od 4.st.p.n.l. cenzory) z řad bývalých magistrátů (od 312 p.n.l. i plebejci), počet původně 300 (pak i 600, 1000) • sám se nemohl sejı́t, musel být svolán • v čele princeps senatus - řı́dı́ zasedánı́ X nemůže hlasovat • usnesenı́ senátu = senatus consulta (SC) - nemajı́ sı́lu zákona, senát nemá výkonnou moc X de facto závazná pro úřednı́ky, senát disponoval státnı́mi financemi, v přı́padě neposlušnosti úřednı́ka jej zkrátil o náhrady na výkon funkce (ten byl jinak bezplatný, čestný) 3. magistratury – úřady, viz. 1.8 • princip volitelnosti, anuity, bezplatnosti, kolegiality • patricijské – vyššı́ - konzul, praetor, censor (volı́ c. centuriata) + diktátor (jmenuje konzul se souhlasem senátu) – nižšı́ – kurulský aedil, kvestor (volı́ c. tribunata) • plebejské – plebejský aedil, tribun lidu (volı́ concilia plebis tributa) chybı́ prameny 1.7. Obyčeje v řı́mském právu • obyčej = vzorec chovánı́ dlouhodobě zachovávaný, kterému je přičı́tána domněnka závaznosti • náležitosti: – usus longaevus - dlouhodobé užı́vánı́ – opinio necessitatis - všobecné uznánı́ – opinio iuris - uznánı́ ze strany státnı́ moci a s tı́m spojené vymahatelnosti • rozdı́l mezi obyčejem a právnı́m obyčejem tkvı́ v tom, že právnı́ obyčej obsahuje vymahatelnost ze strany státnı́ moci • podle obyčejových pravidel žili Řı́mané po dlouhá staletı́, která předcházela vzniku republiky (královské obdobı́) • primitivnı́ nepsané právo, často sakrálnı́ charakter, zejména v sankcı́ch – mystické tresty (hrozily prokletı́m, propadnutı́m pachatele božstvům atd...) • těsné spojenı́ s náboženskými představami, považovány za božské právo • prvnı́mi znalci tohoto práva byli kněžı́, v Řı́mě pontifikové - dbali na dodržovánı́ obyčejových norem, interpretovali je; tuto primitivnı́ pravovědu pěstovali jako tajnou, laikům nepřı́stupnou 13 1.8. MAGISTRATURY KAPITOLA 1. SKUPINA I • od počátku 3.st.p.n.l. se znalost práva stala i laickou záležitostı́ • intenzivnı́ interpretačnı́ činnost Zákona 12 desek - kvůli zneužı́vánı́ práva ze strany patricijů, viz 1.2 • JUSTINIÁNSKÉ OBDOBÍ: – vedle CIC uznáváno teoreticky i právo obyčejové, jeho význam však nebyl velký (etnicky, hospodářsky i civilizačně nejednotná řı́še) – obyčeje vznikaly pouze jako lokálnı́ (mı́stnı́) – jako takové tedy nemohly mı́t povahu obecně závazných norem – v samotných mı́stech (i velké oblasti) měly obyčeje úlohu rozhodujı́cı́ • přı́klad obyčejového pravidla v ŘP: ženě se věno vracı́ za všech okolnostı́, a to i když to nebylo vymı́něno (vyvinulo se z praxe, v souvislosti s rozšiřovánı́m volných“ manželstvı́, kdy se ženy chtěly majetkově pojistit ” v přı́padě rozvodu a vymiňovaly si vrácenı́ věna stipulacı́) * errorkovy státnicové otázky; * učebnice ŘP, strany 2, 14, 51, 141 1.8. Magistratury Královské obdobı́ 5 • úřednı́ky volı́ comitia curiata, rozkvět úřednictva až za republiky • patřı́ mezi ně i král, velitelé jı́zdnı́ho vojska... • královská moc zaniká někdy koncem 6.stoletı́, král je nahrazen konzuly Republika 6 • vznik nových typů lidových shromážděnı́ a likvidace politického významu kurijnı́ch komiciı́ → přı́znak etatizace řı́mského společenstvı́ • magistratury - politický význam, vedenı́ řı́mského státu • platı́ principy: – kolegiality - úřad obsazen několika kandidáty, úřednı́k nemohl jednat na vlastnı́ pěst, o každém záměru se musel radit s kolegy, realizovat bylo možné jen to, na čem se dohodli všichni ∗ všichni majı́ tzv. ius intercessionis - právo intercese, tj. zakročit, zabránit provedenı́ plánu, se kterým všichni úřednı́ci nesouhlasili – annuity - dočasnosti, zpravidla 1 rok (výjimkou cenzoři - 18 měsı́ců - a diktátor - 6 měsı́ců) – bezplatnosti - výkon úřadu se pokládal za poctu (latinsky honor, odtud honores → úřady, ius honorarium → právo vzniklé činnostı́ úřednı́ků), to dovolovalo účast na úřadech pouze lidem zámožným – volitelnosti - voleni lidovým shromážděnı́m • PATRICIJŠTÍ MAGISTŘI – VYŠŠÍ – volı́ je comitia centuriata, náležı́ jim imperium (tj. přikazovacı́ a zakazovacı́ moc, krom cenzorů - ti imperium nemajı́) ∗ konzulové (510 p.n.l. - konec 1.stol. n.l.) · původně jeden, poté dva · nejvyššı́ správci, vrchnı́ velitelé vojska, náboženské fce, svolávali senát a komitia, zpočátku sestavovali seznam občanů a senátorů · až do 450 p.n.l. jedinı́ úřednı́ci s jurisdikcı́ (povolujı́/nepovolujı́ projednat žalobu), poté sbor 10 decemvirů, po sepsánı́ LDT vojenštı́ úřednı́ci s mocı́ konzulskou (8-10 čl.) · 367 p.n.l. Lex Licinia Sextia - obnovenı́ konzulátu (2, jednı́m z nich plebej, už ne soudnı́ pravomoc) + vznik úřadu praetora (menšı́ kolega konzulů, nahrazovali konzuly, kteřı́ neusátle válčili mimo město; soudnı́ pravomoc ve fázi in iure - povolovánı́/zamı́tánı́ žalob) ∗ praetoři – viz 1.10 ∗ censoři (444 p.n.l. - konec 1.stol. n.l.) · dva, tento úřad považován za vrchol politické kariéry, obvykle bývalı́ konzulové · nemajı́ imperium · vedou cenzus = evidence řı́mských občanů podle majetku, na základě něho pak rozdělováni do majetkových třı́d 14 1.8. MAGISTRATURY KAPITOLA 1. SKUPINA I · později nové pravomoce → vedou a kontrolujı́ senátorské album, dohlı́želi na dobré mravy Řı́manů – mohli udělit důtku (nota censoria), spravovali některé úseky státnı́ch financı́ · fungovali jako dvojice - odpadl-li jeden censor, musel druhý abdikovat · voleni jednou za 5 let na dobu 18 měsı́ců, poté jejich kompetence přecházela zejména na konzuly ∗ diktátor (499 - 202 p.n.l.) · jediný všemocný velitel, měl zjednat co nejdřı́ve pořádek, a to i za cenu porušovánı́ lidských práv a svobod · jmenován jednı́m z konzulů se souhlasem senátu v přı́padě ohroženı́ · tato mimořádná magistratura zaniká po vyřešenı́ problému, po 6 měsı́cı́ch od zvolenı́, nebo s koncem úřednı́ lhůty konzula, který jej jmenoval (kvůli mimořádné koncentraci moci, aby nebyla zneužita) · všichni úřednı́ci mu jsou podřı́zeni, jsou pozastavena veškerá veřejná práva (i právo provokace - odvolat se z rozsudku trestnı́ho soudu k lidovému shromážděnı́) · je omezen akorát velitelem jezdců, kterého si sám vybere · diktatura zakázána na věčné časy zákonem Marca Antonia – NIŽŠÍ – volı́ je comitia tributa, nemajı́ imperium, pouze potestas, tj. nižšı́ nařizovacı́ pravomoc, i pro ně platı́ princip annuity, kolegiality a bezplatnosti ∗ kvestoři (královstvı́ - konec 1.stol. n.l.) · jejich počet kolı́sal - již za královstvı́ (stı́hali hrdelnı́ zločiny), od 5.stol.p.n.l. 4 (2 spravujı́ státnı́ pokladnu, dva doprovázı́ konzuly do války a spravujı́ polnı́ pokladnu), ve 3.stol.p.n.l. 8, za Sullovy diktatury 20 - narůstánı́ úkolů ve správě Itálie i provinciı́ · i úkoly speciálnı́ - prováděnı́ cizı́ch návštěvnı́ků po Řı́mě, ukládánı́ desek s texty nových zákonů do archivu ∗ kurulštı́ aedilové (367 p.n.l. - konec 1.stol. n.l.) · dva, policejnı́ funkce - dohled nad pořádkem na ulicı́ch a tržištı́ch · majı́ soudnı́ pravomoc v tržnı́ch záležitostech, tvořı́ kolegium se 2 plebejskými aedily · péče o zásobovánı́ a trh • PLEBEJŠTÍ MAGISTŘI – plebejštı́ tribunové (494 p.n.l. - cca 30 p.n.l.) ∗ původně 4, později 10 ∗ chránı́ zájmy plebejců proti patricijům, voleni plebejským lidovým shromážděnı́m ∗ ius auxilii - právo pomáhat postiženým ∗ ius intercessionis - právo vetovat opatřenı́ patricijů, které by mohlo škodit plebejcům ∗ ius coercendi - právo trestat každého, kdo by neuposlechl přı́kaz tribuna ∗ právo svolávat plebeje do lidových shromážděnı́ ∗ později právo svolávat k zasedánı́ senát, po Lex Hortensia právo navrhovánı́ nových norem – plebejštı́ aedilové (494 - cca 30 p.n.l.) ∗ dva, v kolegiu s kurulskými aedily ∗ voleni plebejským shromážděnı́m ∗ správci plebejských chrámů a pokladů v nich uložených (aedes = budova, chrám) • apparitores – pomocné úřednické sı́ly (pı́saři, hlasatelé. . . ) – dostávajı́ plat, fce neznamenala poctu Principát 7 • republikánské magistratury se nemohly významněji uplatnit, zčásti zanikly, zčásti se udržely (konzulové pouze správnı́ a soudnı́ fce, rozvoj činnosti praetorů pozastaven Věčným Hadriánovým ediktem), ale ztratily jakýkoliv politický význam - nemohly nadále svolávat lidová shromážděnı́ a navrhovat zákony • úřednı́ky vybı́rá cı́sař, dostávajı́ plat • správci provinciı́ – ze stavu jezdeckého - procuratores – ze stavu senátorského - praesides – praefectus Aegypti - správce nejdůležitějšı́ provincie - Egypta, velmi rozsáhlé pravomoci • správa města – praefectus Urbi – policejnı́ prezident – praefectus annonae – zásobovánı́ Řı́ma 15 1.9. COMITIA KAPITOLA 1. SKUPINA I – praefectus vigilum – hlava požárnı́ policie – kurátoři pro různé záležitosti (vodovody, veřejné budovy...) • osobnı́ kabinet – úřednı́ci rozděleni do oddělenı́ podle záležitostı́, kterým se věnujı́ – – – – a rationibus – hospodářstvı́ a finance a libellis – vyřizovánı́ žádostı́ soukromých osob vůči panovnı́kovi ab epistulis – odpovědi na dopisy a memoriam – zaznamenávánı́ panovnı́kových rozhodnutı́ • praetoriáni – osobnı́ stráž, v čele praefectus praetorio Dominát 8 • reorganizován cı́sařský dvůr, cı́sař volně jmenuje úřednı́ky s dlouhými jmény – – – – comes sacrarum largitionum – spravuje veřejnou pokladnu comes rei privatae – spravuje soukromou pokladnu magister officiorum – v čele vojenské gardy a dvorského služebnictva quaestor sacri palatii – náčelnı́k cı́sařského paláce, tvorba práva a vydávánı́ zákonů * učebnice ŘP, strany 4-13 1.9. Comitia • na územı́ Řı́ma existovaly různá comitia (neboli lidová shromážděnı́), každé bylo organizováno na jiném principu, mělo jiné pravomoci a úkoly, výsadnı́ postavenı́ v jiné době (královstvı́ a republika, za cı́sařstvı́ ztratily význam) • chápány jako demokratický prvek (senát aristokratický, konzulové monarchistický - viz Polybios) • lidová shromážděnı́, která vznikla vedle shromážděnı́ kurijnı́ho - tedy centurijnı́, tributnı́ a plebejské, byly od samého počátku republiky chápány jako nejvyššı́ orgán řı́mského státu, comitia centuriata a tributa pak reprezentovala všechen populus Romanus, rozhodovala proto i o všech významných problémech státnı́ho života • politická praxe časem ukázala, že shromážděnı́ jsou vrcholným orgánem pouze v teorii, již způsob organizace dávala převahu lidem majetným a společensky vlivným, tito lidé si osvojili praktiky jak shromážděnı́ obcházet či zneužı́vat • postupně se objevovaly slabiny - rozrůstánı́ počtu obyvatel a jednánı́ se tak stále vı́ce účastnili pouze obyvatelé Řı́ma, občané z mı́st vzdálenějšı́ch vzácně (shromážděnı́ ztratila povahu národnı́ reprezentace), rozmohla se korupce, mnoho účastnı́ků za účast pobı́ralo odměny či dary, obchodovánı́ s hlasy • naposledy shromážděnı́ svolána v době cı́sařstvı́ za Tiberia (syn Augusta Oktaviána) - 96 n.l. schválen poslednı́ zákon z komiciı́ • souvisı́ s otázkami - 1.3, 1.6 Comitia curiata 9 • kurijnı́ shromážděnı́, na principu rodovém, doba královská • kurie = nejvyššı́ organizačnı́ jednotka, seskupenı́ přı́buzných rodů (těch bylo 300), k cı́lům vojenským, náboženským a politickým, 1 kurie se skládala z 10 rodů, bylo jich tedy 30, 10 kuriı́ pak tvořilo kmen (lat. tribus) a spojenı́m třı́ latinských kmenů vznikl podle tradice populus Romanus (národ řı́mský) • nejvyššı́ orgán, rozhodovánı́ o všech problémech řı́mské pospolitosti, o válce a mı́ru, přijı́mánı́ nových občanů, o adopcı́ch a testamentech, volbě úřednı́ků apod. • kurie vystupovaly jako hlasovacı́ jednotky - každá měla jeden hlas, který po debatě a hlasovánı́ uvnitř kurie vyhlašoval curio, to byl něco jako vrcholný představitel kurie • rozhodovala prostá nadpolovičnı́ většina, tedy vı́ce jak patnáct kuriı́ • jednánı́ obvykle řı́dil král • účast - pouze muži, schopni vojenské služby • za republiky ztratila na politickém významu, vytlačeny ostatnı́mi shromážděnı́mi • lex curiata de imperio - kurijnı́ zákon o nejvyššı́ moci, čas od času i v obdobı́, kdy již shromážděnı́ nebylo přı́liš významné, jakýsi zmocňovacı́ zákon, který dával konsulům a praetorům právo k výkonu nejvyššı́ moci, spı́še formalismus (vydáván i v obdobı́ republiky, jedna z mála zbylých funkcı́) romanus.jpg ΩΩ˙Γromanus.jpgGraphicf ile(typejpg) 16 1.10. PRAETOR KAPITOLA 1. SKUPINA I Comitia centuriata 10 • centurijnı́/setninové shromážděnı́, organizované na majetkovém principu, spojeno s dobou řı́mské republiky • původně vojenská organizace s některými politickými oprávněnı́mi, později však i hlasovacı́ a daňová, přelomem reformy Servia Tulia - rozdělil veškeré obyvatelstvo do šesti majetkových třı́d (classes), poté se ke každé majetkové třı́dě přiřadil určitý počet centuriı́ (hlasovacı́ch jednotek), bez ohledu na početnost třı́dy -ΩΩΓoprava.jpgΩΩ˙-ΓopravaGraphicf ile(typejpg) image • 98 centuriı́ přı́slušelo jezdcům a prvnı́ třı́dě → při rozhodovánı́ prosté nadpolovičnı́ většiny znamenalo převahu majetných Řı́manů (timokratický princip) • centurie se dále dělily uvnitř třı́d: (a) centurie staršı́ch (seniores) - méně početné členstvo, bylo jich vı́ce (b) centurie mladšı́ch (iuniores) - vı́ce početné členstvo, radikálnějšı́ • tı́m, že tu byli zastoupeni patricijové i plebejové, znamenal jejich vznik významný krok k jejich zrovnoprávněnı́ • shromážděnı́ svolávali nejvyššı́ úřednı́ci • pravomoci (a) přijı́mánı́ nových zákonů (b) volba nejvyššı́ch státnı́ch úřednı́ků (c) vyhlášenı́ války, schválenı́ mı́ru (d) odvolacı́ instance u hrdelnı́ch zločinů - pokud občanovi byla uložena pokuta nebo trest smrti, mohl se odvolat k tomuto shromážděnı́ (viz právo provokace) (e) udělovánı́ státnı́ho občanstvı́ Comitia tributa 11 • tributnı́ shromážděnı́, organizované na principu územnı́m, doba řı́mské republiky • ve vyvinuté podobě z doby republiky je toto shromážděnı́ organizováno podle městských a venkovských okresů, tedy podle bydliště řı́mských občanů • okresů bylo celkem 35 → 31 venkovských (bohatı́ statkáři) + 4 městské (žádný nemovitý majetek) převaha aristokracie • svoláváno nejvyššı́mi magistráty, vyjı́mečně některým z pontifiků (při volbách nejvyššı́ch kněžı́) • podobné pravomoci jako centurijnı́ shromážděnı́, projednávala však zpravidla jenom záležitosti méně závažné • pravomoci (a) volba nižšı́ch úřednı́ků (hlavně kvéstorů a aedilů) (b) schvalovánı́ zákonů (často o soukr. právech) (c) odvolacı́ instance při odsouzenı́ k pokutě Concilia plebis 12 • plebejské shromážděnı́, zvláštnı́m typem, nepřı́stupné patricijům • původ nejasný, původně se organizovali dle kuriı́, poté dle tribuı́ (proto se jim někdy řı́ká concilia plebis tributa) • plebiscita - usnesenı́ plebejského shromážděnı́, původně závazná pouze pro plebeje, ale jak se rozdı́ly mezi patriciji a plebeji vyrovnávaly, byla plebiscitům přiznána závaznost obecná • pravomoci 1. volba plebejských úřednı́ků - plebejštı́ aedilové (2), plebejštı́ tribunové (od 494 p.n.l., každoročně 10) 2. přijı́mánı́ plebiscit 3. souzenı́ drobnějšı́ch trestných činů * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany 2-6 1.10. Praetor • vyššı́ patricijský úřednı́k, zřı́zen od roku 367 p.n.l. na základě Lex Licinia Sextia 17 1.11. DĚLENÍ ŘÍMSKÉHO PRÁVA KAPITOLA 1. SKUPINA I • politik bez právnı́ho vzdělánı́, nechává si radit od právnı́ků, funkčnı́ obdobı́ = 1 rok • POČET: původně 1 praetor, od roku 242 p.n.l. 2 praetoři – praetor urbanus – městský, řešı́ pouze spory řı́mských občanů, svou činnostı́ rozvı́jı́ ius honorarium – praetor peregrinus – cizinecký, spory, v nichž alespoň jedna strana je cizinec, rozvı́jı́ ius gentium – s rozšiřovánı́m řı́še vzniklo 16 členné kolegium – majı́ mezi sebou právo intercesse • FUNKCE: – organizuje soudnı́ spor, v prvnı́ části soudnı́ho řı́zenı́ (in iure) rozhoduje o nároku žalobce podat žalobu a o závažnosti námitek žalovaného, posuzuje otázky právnı́ (jaký trest by náležel potenciálnı́mu pachateli)a předkládá stranám sporu seznam možných soudců (pokud se nedokážı́ domluvit, určı́ jej sám) v druhé části sporu (apud iudicem) pak soudce posoudı́ otázky faktické (vina, nevina) a vynese rozsudek – zabývá se procesnı́ stránkou práva - soudnı́ prostředky (žaloby, námitky) i mimosoudnı́ (interdikta odebı́ral držbu majetku, zakazoval stavbu, přiděloval dědicům pozůstalost...) – každý praetor při nástupu do úřadu vypracuje edikt = vyhláška praetora, soupis procesnı́ch institutů (jaké žaloby a jaké námitky bude za svého funkčnı́ho obdobı́ uznávat); původně mohl vyhlášku během roku měnit, poté (r 67.) již nemohl, po vydánı́ Věčného Hadriánova ediktu (129 n.l.) již praetoři nemohli rozvı́jet dále svůj edikt – zabývá se praktickou stránkou práva, reaguje na sociálnı́ změny a v jejich důsledku doplňuje či dokonce měnı́ civilnı́ právo, zmı́rňuje jeho tvrdost a formálnost (např. civilnı́ dědické právo zprvu upřednostňovalo agnátské vztahy, zcela opomı́jelo kupřı́kladu nemanželské děti či vzdálenějšı́ přı́buzné; praetorské dědické právo dávalo přednost kogniátským vztahům, rozšı́řilo také okruh osob povolávaných jako intestátnı́ dědicové) – osobně bych vztah praetorského práva k tomu civilnı́mu přirovnal ke vztahu anglické equity ke common law – prétorská equitas – prétorův smysl pro spravedlnost – souvisı́ s 1.12, 2.8, 1.78, 1.79 chybı́ prameny 1.11. Dělenı́ řı́mského práva Periodizace řı́mského státu 13 • obdobı́ královské (753 př.n.l. – 510 př.n.l.) – Tarquinus Superbus, etruský král, vyhnán • obdobı́ republiky (510 př.n.l. – 27 př.n.l.) – Octavianus se stává cı́sařem • obdobı́ cı́sařstvı́ (27 př.n.l. – 476 n.l.) – principát (31 př.n.l. – 284 n.l.) – Dioklecián cı́sařem – dominát (284 n.l. – 476 n.l.) – zánik západořı́mské řı́še Periodizace řı́mského práva 14 1. obdobı́ práva archaického (753 př.n.l. – 146 př.n.l ) • počátky nejasné, trvá asi až do punských válek (146 př.n.l.) • založeno na obyčejovém právu 2. obdobı́ klasické (146 př.n.l. - 2. st. n.l. ) • právo je v rukou praetora, který je aplikuje a často i upravuje • vznikajı́ všechna odborná pojednánı́ • právnı́ci majı́ velký vliv u dvora 3. obdobı́ poklasické (3. st. n.l. – 476 n.l.) • postupná vulgarizace práva • nevznikajı́ žádné nové odborné texty, špatné opakovánı́ už napsaného 4. obdobı́ justiniánské (527 n.l. – 565 n.l.) • vydán Kodex, Digesta, Instituce a novelly 18 1.11. DĚLENÍ ŘÍMSKÉHO PRÁVA KAPITOLA 1. SKUPINA I Dalšı́ dělenı́ 15 • méně jasné hranice, překrývánı́ v jiných otázkách Právo psané a nepsané • hranice mezi nimi nenı́ ostrá, normy nepsaného práva se často implementovaly do psaného • právo nepsané (ius non scriptum) – hlavně obyčejová pravidla sakrálnı́ho charakteru – udržováno dı́ky vı́ře v jeho správnost a vhodnost • právo psané (ius scriptum) – Z12D, dále tvořeno lidovými shromážděnı́mi – komiciálnı́ legislativa, senatus consulta, cı́sařské konstituce (edicta principis, mandata, decreta, rescripta), praetorské a mı́stodržitelské edikty a edikty kurulských aedilů Ius a fas • fas – soubor lidských představ o tom, co je milé řı́mským bohům – dáno bohy, jakési právo božské, ustanovenı́ sakrálnı́ho charakteru – upravuje náboženské poměry, stanovı́ sankce předevšı́m náboženské povahy – předcházı́ vzniku ius • ius – právo vytvářené lidmi pro lidi, profánnı́ (nenáboženský) obsah, právo světské, všednı́ – vytvořeno pro lidi, upravuje lidské vztahy a jednánı́ – dále se dělı́ – dalšı́ dělenı́ nı́že bude již dělenı́m ius • mos – morálka Soukromé a veřejné právo • ius privatum – soukromé právo, to, co se týká zájmů soukromnı́ků, to, co prospı́vá jednotlivcům – řı́mské právo je hlavně právem soukromým – reguluje osobnı́ i majetkové vztahy mezi jednotlivci → právo rodinné, věcné, obligačnı́ a dědické – dělenı́ soukromé práva podle Gaia 1. právo týkajı́cı́ se osob 2. právo týkajı́cı́ se věcı́ 3. právo týkajı́cı́ se žalob → obligačnı́ a dědické právo • ius publicum – právnı́ pravidla, která se týkajı́ záležitostı́ státu – státnı́ zřı́zenı́, správa státu, poměry jednotlivců ke státu, právo ústavnı́, právo správnı́, právo trestnı́ – právo veřejné je to, které prospı́vá státu, to, co se týká řı́mského státu – Ulpianus: veřejné právo je to, co je v zájmu státu, soukromé právo je to, co sloužı́ jednotlivému člověku – Papinianus: právo veřejné je to, co nemohou jednotlivci změnit svými úmluvami Právo subjektivnı́ a objektivnı́ • subjektivnı́ právo – oprávněnı́ jednotlivce v rámci objektivnı́ho práva (např. ius connubii a ius commercii, osobnı́ právnı́ postavenı́ jednotlivce) • objektivnı́ právo – soubor právnı́ch norem a právnı́ch institucı́, iura populi Romani - právnı́ řad řı́mského státu Rozděluje se na právnı́ oblasti 16 • ius civile – právo platı́cı́ pro všechny řı́mské občany – 1.13 • ius gentium – právo regulujı́cı́ styk Řı́manů s cizinci a cizinců s cizinci na územı́ Řı́ma – 1.12 • ius naturale – Ulpianus: Právo společné všem lidem, ale i všem ostatnı́m živočichům.“ ” od ostatnı́ch obsahuje pouze normy ius privatum • ius honorarium – na rozdı́l – 1.12 * Michal Skřejpek: Řı́mské právo v datech, 1997 (str.5-10); * Kincl, Urfus, Škrejpek: Řı́mské právo, 1995; * Výpisky vakobobři; * errorkovy státnicové otázky 19 1.12. IUS GENTIUM, IUS HONORARIUM 1.12. KAPITOLA 1. SKUPINA I Ius gentium, ius honorarium Ius gentium (právo národů) 17 • řı́mský právnı́ systém vycházı́ z personality práva → cizinci na územı́ Řı́ma bez ochrany, s rozrůstánı́m řı́še, směny a obchodu nutno revizovat princip personality • právnı́ ochrana cizinců (hlavně v otázkách obchodnı́ch) - praetor peregrinus (cizinecký praetor) a provinčnı́ správci (praesides provinciarum), nemožnost použitı́ norem řı́mského práva → vydávány edikty • je to tedy řı́mské právo určené k regulaci styku Řı́manů s cizinci, resp. cizinců s cizinci na teritoriu řı́mského impéria • zdroje: právo cizı́ch národů + obyčeje středomořských obchodnı́ků + civilnı́ řı́mské právo + nově vytvořené normy + mı́stnı́ obyčeje v provinciı́ch • vzniká jako nová masa práva vymezujı́cı́ se proti ius civile, ius gentium je méně formálnı́, jednoduššı́, pružnějšı́ - snaha usnadnit obchod (žádné formule, stačila pouze vůle stran a cı́l)- pro svou jednoduchost a rozpracovanost obligačnı́ho práva přejı́máno do ius civile • týká se pouze obligačnı́ho práva; ostatnı́ právo striktně na principu personality práva • postupem času ius gentium právem obecným, přı́stupným všem svobodným bez rozdı́lu; od 2.stol. n.l. se ztotožňuje s právem přirozeným (Gaius), většina právnı́ků je však odděluje Ius honorarium (právo honorárnı́) 18 • jediným zákonodárcem v Řı́mě byla lidová shromážděnı́, mnoho norem ale vzniklo ve skutečnosti soudnı́ praxı́ a ediktálnı́ činnostı́ praetorů, kurulských aedilů • praetor měl možnost vytvářet právo v rámci soukromého soudnı́ho řı́zenı́, a to v jeho prvnı́ části (in iure) – praetor zvážil, zda je nárok žalobce legálnı́ (má oporu v zákoně) a zda námitky žalovaného jsou dostatečně závažné, pokud ano, nabı́dne stranám album iudicum (seznam soudců), pokud se strany neshodnou, zvolı́ soudce sám – strany se shodnou, co je nutno považovat za sporné, praetor tuto dohodu potvrdı́ a klasifikuje spor z hlediska práva (litiskontestace = určenı́ právnı́ho základu sporu a jeho hypotetické vyřešenı́) → vydá soudci přı́kaz k vyřešenı́ sporu • časem zákon zaostává za vývojem společnosti → přı́pady bez podkladu v zákoně či zastaralý nespravedlivý zákon → praetor využı́vá imperia a dovoluje řı́zenı́ i bez opory v zákoně či odmı́tá přežité normy (při rozhodovánı́ veden aequitas – smysl pro vyššı́ spravedlnost a prosazovánı́ obecného prospěchu) – tato praxe základem tzv. praetorského ediktu • praetorský edikt – vyhlášky vydávané praetorem (s pomocı́ profesionálnı́ch znalců práva) při nástupu do funkce, zavazovaly pouze vydavatele, nicméně osvědčené způsoby přejı́mali i následujı́cı́ praetoři – soupis procesnı́ch institutů, které praetor bude daný rok uznávat (žaloby, námitky, interdikta) – platily rok, každý praetor měl svůj edikt – po r. 67 edikty během roku nezměnitelné – 129 n.l. Věčný Hadriánův edikt - kodifikace praetorského práva, došlo k ukončenı́ vývoje honorárnı́ho práva • vı́ce o praetorovi - 1.10 * M. Skřejpek – Řı́mské právo; * Řı́mské právo od Errorka bez fatálnı́ch errorů; * zápisky z přednášky 1.13. Ius civile • jeho subjektem jsou řı́mštı́ občané, ius civile jim povolovalo plně participovat na právnı́m životě (mohli obchodovat, uzavı́rat manželstvı́, nakládat s majetkem, pořizovat závět’, dědit, svědčit...) • původně právo obyčejové - nepsané normy sakrálnı́ho charakteru (zejména v sankcı́ch), nejstaršı́ částečný zápis ius civile se nacházı́ v Zákoně 12 desek, vycházelo z přirozeného práva • později občanským právem (podrobnějšı́ úprava v Ius civile Papirianum) • tvořeno pontifikálnı́mi interpretacemi a komiciálnı́mi zákony, později nařı́zenı́mi cı́saře • podle Papiniána - ius civile je to právo, které svůj původ odvozuje ze zákonů, plebiscit, senátnı́ch usnesenı́, dekretů cı́saře a z autority právnı́ch učenců • často je mu vytýkána pomalá reakce na změny společnosti → důvod vzniku 1.12 * M. Skřejpek – Řı́mské právo; * Řı́mské právo od Errorka bez fatálnı́ch errorů; * zápisky z přednášky 20 1.14. PRAMENY PRÁVA ZA PRINCIPÁTU 1.14. KAPITOLA 1. SKUPINA I Prameny práva za principátu • cca 30 p.n.l. - 284 n.l. • obyčejové právo • leges - komiciálnı́ legislativa ovšem ztrácela na významu (magistráti pozbyli pravomoci svolávat komicia a navrhovat zákony lidovému shromážděnı́, tyto pravomoci přešly na cı́saře, ten tak činil pouze zřı́dka), 96 n.l. poslednı́ zákon schválený lid.shromážděnı́m, legislativa přecházela na senát • senát schvaloval senatusconsulta, postupem času však dával souhlas ke každému návrhu cı́saře - oratio principis - veškerá zákonodárná moc v rukou cı́saře - vydával navı́c svoje nařı́zenı́ = constitutiones principum - edicta, mandata, decreta, rescripta (viz. 1.15) • Lex duodecim tabularum - platil v podstatě do justiniánských kodifikacı́, které byly výlučné • praetorské edikty - do 129 n.l., pak Věčný Hadriánův edikt(kodifikace praetorského práva) • činnost jurisprudence (Gaius, Papinianus, Ulpianus, Modestinus, Paulus...) * M. Skřejpek – Řı́mské právo; * Řı́mské právo od Errorka bez fatálnı́ch errorů; * zápisky z přednášky 1.15. Constitutiones principum = cı́sařské konstituce • pramen civilnı́ho práva • hovořı́ se o nich v souvislosti se zákonodárnou činnostı́ cı́saře za principátu • společně s usnesenı́mi senátu (senatus consulta), která se stala zákonem (s rostoucı́ mocı́ cı́saře senát bez námitek schvaloval všechny návrhy cı́saře) tvořily hlavnı́ prameny práva v tomto obdobı́ • monopol na zákonodárstvı́ přecházı́ na cı́saře (oslabenı́ a později i zánik comitiı́, ztráta významu republikánských magistrátů - ztratili právo zákonodárné iniciativy a právo svolávat lid.shr.), ten má jako magistrát ius edicendi - právo vydávat vyhlášky (platnost nenı́ omezena obdobı́m vlády, nemusı́ je vydávat při nástupu): – edicta principis – vztahovala se bud’ na celou řı́ši, nebo jenom na část, zpravidla řešı́ otázky veřejné správy (ale i soukromé a veřejné právo), např.: Věčný Hadriánův edikt – zastavuje vývoj honorárnı́ho práva, 5 Oktaviánových ediktů - otázky trestnı́ho procesu, liturgických povinnostı́ – mandata – instrukce cı́saře pro podřı́zené úřednı́ky, speciálnı́ obsah – zavazujı́ jenom adresáta, směrnice obecnějšı́ho charakteru – obecná závaznost, jsou zveřejňována – decreta – rozsudky cı́sařského soudu, cı́sař jak interpretuje právo (honorárnı́ i civilnı́), tak i vytvářı́ právo nové – rozsudek má povahu precedentu – rescripta – odpovědi cı́saře na dotazy soukromnı́ků ohledně práva, dotaz se musel podávat cestou úřednı́ho podánı́ a předán kanceláři osobně - odpověd’ byla připsána pod text žádosti, v praxi byla rescripta chápána jako obecně závazné normy (na jeho základě bylo např. možno legitimovat nemanželské dı́tě) ∗ rescriptový proces – strana, která chce vést spor, se obracı́ na cı́saře, aby řešil právnı́ základ sporu, cı́sař vycházı́ z informacı́ uvedených v žádosti – pokud byly pravdivé, byl soudce rescriptem vázán * učebnice (Kincl, Urfus, Skřejpek) str.: 27 - 28 1.16. Iurisprudentia za principátu • prvnı́ dvě stoletı́ principátu ve znamenı́ hospodářské prosperity a rozkvětu řı́mské kultury → nové problémy souvisejı́cı́ s rozvojem vnitřnı́ho i zahraničnı́ho obchodu → budovánı́ nového státnı́ho aparátu, který vtahoval právnı́ky do politického života • od Oktaviána Augusta → právnı́ci na cı́sařském dvoře: udělovánı́ výsad nebo čestných titulů → jejich jméno lépe znı́, přivádı́ to k nim klienty právo udı́let dobrá zdánı́ jménem cı́saře shodný názor takto autorizovaných právnı́ků má sı́lu zákona a soudce jej musı́ respektovat pracovali jako konsiliáři - stálı́ členové cı́sařské rady, přı́prava jednánı́ cı́sařského soudu, koncipovánı́ textu konstitucı́ • mimo cı́sařské služby pracujı́ stejnými formami jako za republiky (agere, cavere, respondere, scribere) • kazuistická metoda – na vysoké úrovni, postupné dospı́vánı́ k obecnému typu řešenı́ + jeho ověřenı́ v praxi – – – – 21 1.17. PRAMENY PRÁVA ZA DOMINÁTU KAPITOLA 1. SKUPINA I • • • • prostá, nevyumělkovaná latina právnı́ci nebyli zákonodárci, nemohli vytvářet nové normy (resp. jen v malé mı́ře v rámci dobrých zdánı́) právo vykládali a vědecky zpracovávali jejich spisy se nedochovaly v původnı́ podobě, pouze zmodernizované z Digest (problém věrohodnosti kvůli interpolaci) • RANÁ KLASICKÁ JURISPRUDENCE – Marcus Antistius Labeo - současnı́k Oktaviána, nepřı́tel jeho režimu, komentáře k ediktům městského a cizineckého praetora – Gaius Ateius Capito - Labeonův protivnı́k – škola Sabiniánů a Prokuliánů - podle řı́mské tradice jejich vznik spojen a rivalitu Labeona a Capita (školy byly ale zřejmě mladšı́), rivalita nenı́ velká, rozdı́l spočı́vá ve způsobu výuky • VRCHOL (přelom 1. a 2. stol. n. l.) – Salvius Iulianus - poradce Hadriána (Edictum perpetuum Hadriani) a Marka Aurelia, původce učenı́ o naturálnı́ch obligacı́ch – Iuventius Celsius - definice: právo je uměnı́ dobrého a spravedlivého; nemožné nezavazuje – Sextus Pomponius - pegadog, eklektik, rozsáhlé dı́lo - Přı́ručka o jedné knize - pojednánı́ o dějinách řı́mského státu, práva a jurisprudence až po Hadriána – Gaius (2.stol. n.l.) - pedagog, eklektik (zpracovával myšlenky druhých), nezastával veřejné úřady, po letech velice uznávaný (citačnı́ zákony), komentoval LDT, praetorský edikt...; Institutiones (Učebnice práva) – dochovalo se v původnı́ podobě, přehledné, snadno přı́stupné • POZDNÍ KLASICKÁ JURISPRUDENCE (2. pol. 2. stol. – 3. stol.) – Aemilius Papinianus - nejslavnějšı́ v té době X v praxi jeho spisy nebyly přı́liš oceňovány – zhuštěný, vyumělkovaný text – Iulius Paulus, Domitius Ulpianus - ne přı́liš originálnı́, ale pochopitelnı́, oblı́benı́ (celá třetina Digest převzata z Ulpiána) – Modestinus, Hermogenianus * Errorek bez errorů; * Kincl, Urfus, Skřejpek – Řı́mské právo str. 28-32 1.17. Prameny práva za dominátu • cca 284 n.l. - 476 n.l. • senatusconsulta - usnesenı́ senátu, ta ztratila na významu definitivně v prvnı́ třetině 4.stol. n.l., kdy Konstantin přenesl sı́dlo Řı́mské řı́še do Konstantinopole, která dostala vlastnı́ ústavu a senát • constitutiones principum = leges generales - klı́čová role (1.15) • činnost jurisprudence – obdobı́ poklasické, vulgariazce práva - zjednodušovánı́ (upuštěnı́ od vědeckých pojmů, právnı́ch principů, stı́rá se rozdı́l mezi vlastncitvı́m, držbou a věcnými právy k věci cizı́)X na druhou stranu je pružnějšı́, uznává závaznost smluv, rozvı́jı́ pı́semnou formu právnı́ho jednánı́ – značný kvantitativnı́ nárůst – klesá úroveň textů - nesrozumitelnost (doplňováno interpretacemi) – vydávánı́ učebnı́ch pomůcek a sbı́rek důležitých částı́ z knih klasiků (Regulae Ulpiani, Paulovy Sentence – vydávány za originály) – na východě od 5. stoletı́ obrat - pedagogická činnost na vysoké úrovni: Scholia Sinaitica (komentář k Ulpiánovi) a Syrsko-řı́mská právnı́ kniha (komentuje cı́sařské konstituce) • citačnı́ zákony - 1.19 • kodexy = sbı́rky cı́sařských konstitucı́ – Codex Gregorianus - soukromá sbı́rka, sestaven 292/3 n.l., konstituce od Hadriána po Diokleciána – Codex Hermogenianus - soukromá sbı́rka, pouze konstituce Diokleciána z let 291-294 n.l. – Codex Theodosianus - prvnı́ oficiálnı́ sbı́rka cı́sařských konstitucı́, 438 n.l. platı́ na východě, 439 n.l. na západě, konstituce od Konstantina Velikého, 16 knih → tituly → konstituce ∗ oběma soukromým kodexům je vnějšı́ podobou blı́zká Fragmenta Vaticana (sbı́rka z Papiniana, Paula, Ulpiana a cı́sařských konstitucı́) ∗ Collatio legum Mosaicarum et Romanarum (Porovnánı́ zákonů židovských a řı́mských) srovnává biblické předpisy s ŘP, citace z Gaia, Paula, Ulpiána, Papiniana, Modestina a cı́sařských konstitucı́ 22 1.18. CODEX THEODESIANUS KAPITOLA 1. SKUPINA I • leges Romanae barbarorum - na územı́ ovládaném barbarskými kmeny se nadále vyskytujı́ řı́mštı́ občané, dı́ky personalitě práva se ovšem řı́dili ŘP, proto se Germáni rozhodli vypracovat kodifikaci práva závaznou i pro Řı́many – Lex Romana Burgundionum - král Gundobad, přelom 5./6.stol. – Lex Romana Visigothorum = Alarichův breviář, 506 n.l. * učebnice (Kincl,Urfus, Skřejpek) str.: 35 - 41 1.18. Codex Theodesianus • prvnı́ oficiálnı́ pokus o kodifikaci práva od Zákona 12 desek • zamýšleno jako zákonı́k obsahujı́cı́: 1. právo staré – ius = spisy klasické jurisprudence 2. právo nové – leges = cı́sařské konstituce - nakonec pouze tyto • • • • • • • • • komise selhala, po 6 letech nová komise → sbı́rka cı́sařských konstitucı́ od Konstantina Velikého po Theodosia II. v podstatě pokračovánı́ sbı́rky Gregoriovy a Hermogenianovy vyhlášeno 438 n.l. pro VŘŘ, 439 n.l. pro ZŘŘ 16 knih → tituly → kosntituce (chronologicky seřazené) každá konstituce na začátku jméno cı́saře, jméno adresáta; na konci datum nevalná juristická úroveň X velký historický význam platnost až do 11.stol., vytlačena dokonalejšı́mi justiniánskými kodifikacemi cı́sařské zákony vydané po CTh – sebrány do soukromých sbı́rek – VŘŘ – vytlačeno CIC, rukopisy zanikly – ZŘŘ – posttheodosiánské novely – zákony z let 438-468 n.l. * Kincl, Urfus, Skřejpek- Řı́mské právo; * Václav Petrmichl – státnicové otázky 1.19. Citačnı́ zákony • v pol. 3. st.n.l. zanikla literárnı́ činnost řı́mské jurisprudence → dı́la slavných právnı́ků se však použı́vala nadále, ale klasické texty časem stárly, leccos přestalo platit, leccos se stalo sporným → vznikaly různé přehledy a výtahy, které však nemohly klasickou literaturu nahradit ⇒ problémy narůstaly • ve 4. a 5. st. se snažili autoritativně zjednat pořádek cı́saři několikrát → stanovili svými zákony některá závazná interpretačnı́ pravidla (později dostaly název citačnı́ zákony“ – zákony, jak citovat, jak použı́vat) ” → citačnı́ zákony = závazná interpretačnı́ pravidla řı́mských právnı́ků (resp. odpovědi na právnı́ dotazy, tzv. responsa) uznaná cı́sařem za pramen práva • 321 - Konstantin Veliký povolil k použı́vánı́ na soudech POUZE vlastnı́ Papiniánův text (spisy Responsa – Dobrá zdánı́, Quaestiones – Problémy), žádné jeho komentáře ( Notae“ – Poznámky → zakázány!) ” včetně spisku Sententiae“, který • 322 - Konstantin Veliký potvrdil platnost všech spisů právnı́ka Paula, ” nebyl Paulův (autorem byl poklasický komentátor) • 426 - Theodosius II. (VŘŘ) a Valentinianus III. (ZŘŘ) nařizovali: – – – – na soudech majı́ mı́t platnost pouze spisy Papiniana, Ulpiána, Paula, Modestina a Gaia při různých názorech 5 potvrzených autorit rozhoduje většina při rovnosti hlasů (názorů) platı́ stanovisko Papiniana, pokud Papinian mlčı́, může si soudce vybrat na konci textu zákona je znovu potvrzena platnost Paulových Sentencı́ (z dikce zákonodárců přitom vyplývá, že v jejich době se toto podvržené dı́lko těšilo již nebývalé autoritě) • zákon je smutným svědectvı́m o úpadku řı́mské jurisprudence, namı́sto tvořivé interpretace nastoupila trapná právnická geometrie“, svědčı́cı́ o úplné neschopnosti zaujmout stanovisko i k jednoduchým právnı́m ” problémům → zákon mohl praxi těžko pomoci (je také zařazen pouze do Theodosiova kodexu, u Justiniána už jeho text nenajdeme) * učebnice str. 39 23 1.20. IURISPRUDENTIA ZA DOMINÁTU 1.20. KAPITOLA 1. SKUPINA I Iurisprudentia za dominátu • poklasické obdobı́, nástup vulgarizace práva • cı́sařské konstituce = leges generales – výlučný pramen práva, jejich počet stoupá, úroveň klesá – postupně anonymně doplňovány se snahou vysvětlit obsah – tzv. interpretace • odborná právnická literatura – od pol.3.stol. anonymnı́, v úpadku – na počátku 4. stol. ještě několik práv. škol - studovaly a vykládaly komentáře Paula a Ulpiána, opětovné vydávánı́ těchto děl ← v 6.stol. podklad pro justiniánskou kodifikaci – předělávánı́ a zkracovánı́ klasických učebnı́ch pomůcek a sbı́ránı́ pasážı́ z klasických autorů – florilegia (vydávána pod jménem klasika, např. Paulovy“ Sentence) ” – sbı́rky slavných mı́st z klasiků + konstituce (každá citace označena jménem autora) – Codex Gregorianus, Codex Hermogenianus - viz 1.17 – Fragmenta Vaticana - obsáhlý sbornı́k (Paulus, Papinianus, Ulpianus), pravděpodobně učebnice – Porovnánı́ zákonů židovských a řı́mských - snaha dokázat, že biblické a řı́mské předpisy jsou si podobné • vulgarizace práva – právo se zjednodušuje, opouštějı́ se vědecké pojmy a principy X má to i své výhody: právo je pružnějšı́, plně se rozvı́jı́ pı́semná forma pr.jednánı́, uznává závaznost smluv, odstrňuje strnulosti klasického práva (zejm. v dědickém právu) - viz 1.17 • v 5. stol. na východě renesance klasického práva - Konstantinopol, Bejrút X na západě trvá vulgarizace až do zániku státu – Scholia Sinaitica - objevené zbytky řeckého komentáře k Ulpiánovu dı́lu Libri ad Sabinum – Syrsko-řı́mská právnı́ kniha - komentář k cı́sařským konstitucı́m, nevalná úroveň • citačnı́ zákony - upravujı́ použı́vánı́ spisů právnı́ků na soudech, viz 1.19 • 438 Codex Theodosianus = cı́sařské konstituce od Konstantina Velikého, viz 1.18 * Errorek bez errorů; * Kincl, Urfus, Skřejpek – Řı́mské právo str. 35-39 1.21. Corpus Iuris Civilis • kodifikace východořı́mského cı́saře Justiniána (527-565 n.l.) - dlouhodobá snaha o obnovenı́ řı́mského impéria → války s Germány (dobyl Itálii, Hispánni, S Afriku) + kodifikačnı́ práce (sjednocenı́ právnı́ch norem, systemizace, odstraněnı́ formalismů a archaismů, průnik do praxe soudů i právnı́ praxe dennı́ho života); vládl s manželkou Theodorou (sňatkem zrušen zákon zakazujı́cı́ sňatky mezi senátory a nı́zkými ženami) • prosazenı́ moci cı́saře a katolické cı́rkve • výlučný pramen práva • v latině • konstrukce: – Codex - sbı́rka cı́sařských nařı́zenı́ – Digesta - výpisky z děl klasických řı́mských právnı́ků – Instituce - učebnice práva 529 Novus Iustinianus codex (Codex) 19 • 528 n.l. 10ti-členná komise právnı́ků – v čele Jan (nejvyššı́ dvorský úřednı́k), dále Tribonianus, Theofil • úkol: sebrat do jedné sbı́rky cı́sařské konstituce (z kodexů Gregoriova, Hermogenianova a Theodosiova + doplnit novými konstitucemi do vlády Justiniána) • zvláštnı́ zákon De novo codice componendo (O sestavenı́ nového kodexu) – – – – publikován Justiniánem (528), stanoveny zásady pro práci kodifikačnı́ komise: zmocněna provádět změny, vypouštět zastaralé, spojovat vı́ce zákonných textů v jedno, neopakovat se přidržet se systému Věčného Hadriánova ediktu inscriptio – na začátku citace(jméno cı́saře a jméno adresáta) 24 1.21. CORPUS IURIS CIVILIS KAPITOLA 1. SKUPINA I – subscriptio - na konci citace (mı́sto a datum vydánı́) – konstituce podle obsahu uspořádány do většı́ch celků – titulů – výběr konstitucı́ – nejen leges generales, ale i reskripta → stala se definitivně plnohodnotnou formou cı́sařských nařı́zenı́ • 7.dubna 529 - publikace sbı́rky cı́sařských konstitucı́ Novus Iustinianus Codex provedena zvláštnı́m zákonem Summa rei publicae (zákaz použı́vánı́ staršı́ch kodexů i pozdějšı́ch novel, text nedochován, po 4 letech přepracovánı́ Codexu) 533 Digesta seu Pandectae 20 • 1.22 • 530 n.l. – nová kodifikačnı́ komise – v čele Tribonianus – úkol: pořı́dit sbı́rku práva starého – ius = vybrat z klasické jurisprudence vše platné, živé, užitečné – zahajovacı́ konstituce – Deo auctore (S vedenı́m božı́m) – pokyny: ∗ vybı́rat jen ze spisů autorizovaných právnı́ků doby cı́sařské, neřı́dit se citačnı́m zákonem z r.426 → nedodržováno (i republikánské spisy, Gaius nebyl autorizován, byl až v citačnı́m zákoně 426) ∗ zmocněnı́ texty modernizovat – přizpůsobit potřebám 6.st. → změny v klasických textech → snižuje historickou hodnotu × pořı́zenı́ sbornı́ku platného práva • 533 n.l. - publikováno řecko-latinskou konstitucı́ Dedóken - Tanta • Digesta = 50 knih (tzn. kapitol): kniha → titul (uveden obsah) → fragment (úryvek z děl klas. právnı́ků, na začátku fragmentu – inscriptio – autor a název spisu) • účinnost od 30.prosince 533 • citace: D 1(kniha), 2(titul), 3(fragment), 4(paragraf fragmentu) – paragrafy přidány později → 1. věta fragmentu označena pr. (principium = počátek), pak čı́slovánı́ • obsah Digest: hl. právo soukromé (majetkové a rodinné), veřejné jen málo (trestnı́ ve 2 knihách – libri ” terribles“ = knihy strašné) • Digesta vznikla v politicky bouřlivé době (532 povstánı́ Niká) → pochybnosti o původu: BLUHMEHO TEORIE (německý romanista): • krátkost lhůty připisuje výborně organizované práci komise • komise rozdělena na tři subkomise – každá zpracovávala určité autory a spisy • v každém titulu jsou výpisky určitého autora/doby → masy práva: 1. masa Sabinova – komentáře Paula a Ulpiána k Sabinovu dı́lu o právu civilnı́m 2. masa ediktálnı́ – komentáře k ediktům od klasiků 2. a 3.st. 3. masa Papinianova – jádrem Responsa a Questiones Papiniána, Paula, Ulpiána 4. masa dodatková – ostatnı́ autoři 533 Institutiones seu Elementa 21 • • • • • • učebnice práva; Tribonianus, Theofil, Dorotheus úvod ke studiu Digest, vytvořeno ze známých pomůcek – Gaiova Učebnice a Každodennı́ přı́pady 533 – vyhlášeny jako zákon, spolu s Digesty 4 knihy (1.osoby, 2.+3. věci, 4.soudnı́ řı́zenı́ + trestnı́ právo) → tituly → paragrafy (až nově) citace: I. nebo Inst. 1(kniha), 2(titul), 3(paragraf) populárnı́ učebnice – stručná, přı́stupná a pochopitelná forma 534 Codex Iustinianus repetitae praelectiones 22 • • • • Justiniánův Kodex opakovaně probraný nutnost revidovat Codex + zharmonizovat ho s Digesty a Institucemi komise dodržovala stejné zásady jako předtı́m 534 – publikačnı́ konstituce Cordi – obsahuje konstituce od Hadriana po Justiniána r.534 – rušil platnost předešlého Codexu – 12 knih → tituly → konstituce ∗ 1. kniha - veřejné a cı́rkevnı́ právo ∗ 2.-8. kniha - soukromé právo ∗ 9. kniha - trestnı́ právo ∗ 10.-12. kniha - právo správnı́ 25 1.22. DIGESTA KAPITOLA 1. SKUPINA I Justiniánské novelly 23 • nové zákony – novelly = konstituce vydané po Codexu(řecky, nebyly oficiálně sebrány) • v poměru k Digestám majı́ derogačnı́ účinky = platı́ zásada lex posterior derogat priori • hl. právo veřejné, ze soukromého dědické a rodinné Tria volumina (tři svazky zákonů) 24 • • • • • • neměly oficiálnı́ souborný název - ten dán až ve středověku → CIC, poprvé r. 1583 Codex, Digesta, Instituce + přidávány Novelly výlučné, jiné nemohly být použı́vány vzájemný poměr třı́ svazků - neplatı́ zásada derogace pozdějšı́m zákonem fikce, že všechna mı́sta ve sbı́rkách byla publikována v jeden okamžik předpoklad, že nejsou žádné obsahové rozpory Nedostatky justiniánských kodifikacı́ 25 • formálnı́ – leges fugitivae - zákony zařazené na nesprávné mı́sto – leges geminatae - opakované, zdvojené zákony • obsahové – inkongruence – ne úplný soulad norem – antinomie – rozporné předpisy, jeden předpis popı́rá druhý Dalšı́ informace 26 • reforma právnického studia - konstitucı́ Omnem z r. 533 - kodifikace základem pro studium práva, rozděluje látku na studijnı́ léta • tria volumina měla výlučnou platnost, ale teoreticky uznáváno i právo obyčejové • podle konstituce Tanta z r. 533 – dovoleno: překládat z lat. do řečtiny, pořizovat výtahy (sumy) ustanovenı́, řadit vedle sebe paralelnı́ mı́sta (paratitla) – zakázáno: kriticky studovat texty kodifikacı́, porovnávat s originálem, komentovat zákony (crimen falsitatis- zákon podvrhu), vykládat zákony (mohl jen cı́sař) – zpočátku dodržováno, později se začala objevovat nová literatura - Basiliky ← poté zestručněny do Hexabiblos Osud CIC 27 1. Byzantská řı́še • v platnostı́ do roku 1453, CIC zprac. řecky v Basilikách, ty pak zkráceny na Hexabiblos 2. územı́ bývalé ZŘŘ • Justinián v Itálii – CIC platné tzv. pragmatickou sankcı́ – ne na dlouho • úpadek právnı́ vědy - znovuobjevenı́ CIC až v 11.stoletı́ * Kincl, Urfus, Skřejpek - Řı́mské právo; * Václav Petrmichl - státnicové otázky; * errorek 1.22. Digesta • celý název Digesta seu Pandectae“ - česky Dı́lo (nebo Sbı́rka) vše obsahujı́cı́ ” – lat. digere = pořádat, srovnávat, upravit - u starých právnı́ků oblı́bený název pro odborné spisy – lat. seu = neboli, čili – řec. pan dechesthai = vše obsahujı́cı́ 26 1.23. GLOSÁTOŘI KAPITOLA 1. SKUPINA I Historie 28 • • • • vytvořena kodifikačnı́ komisı́ - v čele Tribonianus + 16 spolupracovnı́ků přes obrovské množstvı́ materiálu trvalo vytvořenı́ sbı́rky pouhé tři roky (530 - 533 n.l.) krátká a bouřlivá doba (532 povstánı́ Nı́ká) vzbuzuje pochybnosti a vznikly různé teorie o vzniku Bluhmeho teorie - německý romanista Friedrich Bluhme přišel na to, že kompilačnı́ komise byla rozdělena na tři subkomise, které pracovaly odděleně, a každá čerpala jen z děl určitých autorů → dělenı́ dı́la: 1. skupina - masa Sabinova“ - komentáře Paula a Ulpiána k Sabinovu dı́lu o právu civilnı́m 2. skupina - ”masa ediktálnı́“ - komentáře k ediktům z pera klasiků 2. a 3. stoletı́ 3. skupina - ”masa Papinianova“ - jádrem Responsa“ a Quaestiones“ Papiniana, Paula a Ulpiana ” 4. skupina - ”masa dodatková“ - ze spisů různých autorů ” ” • práce na sbı́rce se účastnil i sám Justinián, který autoritativně řešil sporné otázky a vydával různé směrnice → padesát konstitucı́ - sebrány do nedochovaných Quinquaginta decisiones (Padesátero rozhodnutı́) – vydávány srpen 530 - řı́jen 533 – konstituce Deo auctore (S vedenı́m božı́m) - komise měla excerpovat (vypisovat) jen z autorů doby cı́sařské, kteřı́ měli ius respondendi (cı́sařskou autorizaci, přitom kodifikátoři neměli být vázáni citačnı́m ” zákonem“ z 426) - nedodržovalo se, použı́valy se i spisy republikánských právnı́ků nebo Gaia, který autorizaci neměl, ale byl autorizován dodatečně na základě citačnı́ho zákona; touto konstitucé také kodifikačnı́ komise započala práci - 15. prosince 530 – slavnou konstitucı́ Dedóken - Tanta celá Digesta publikována - 16. prosince 533 • úryvky z klasických právnı́ků nebyly vypisovány v původnı́m zněnı́, ale byly modernizovány k potřebám 6. stoletı́ - škrtalo se, vpisovalo, zjednodušovala se latina – interpolace (změny) textů ale nebyly tak časté, k řadě změn v dı́lech klasických právnı́ků došlo už dřı́ve v době poklasické Formálnı́ uspořádánı́ látky 29 • komise dodržovala z Ulpiánova komentáře k ediktu • na přı́slušných mı́stech bylo do masy honorárnı́ho práva zapracováno i ius civile • poslednı́ knihy, kde je právo trestnı́, správnı́ aj. je dodržován systém podle Kodexu z roku 529 a podle Ulpiánových knih O úřadu prokonsula (De officio proconsulis) • tradičnı́ úprava - sbı́rka se skládá z 50 knih (z dnešnı́ho hlediska spı́še rozsáhlých kapitol), knihy se členı́ na tituly, z nichž má rubriku (nadpis; udává obsah), tituly se členı́ na fragmenty (kratšı́ či delšı́ úryvek ze spisů klasických právnı́ků) • na začátku každého fragmentu jméno autora a spisu, ze kterého čerpá (inscriptio) → velký význam, možno poznávat tvorbu jednotlivých autorů • citace Digest - D + čı́sla - 1. označuje knihu, 2. titul, 3. fragmenty, někdy i 4. označujı́cı́ paragraf fragmentu (zavedeny až v modernı́ch edicı́ch u dlouhých fragmentů) Obsahová stránka 30 • obsahuje převážně právo soukromé (hl. majetkové a rodinné) • veřejné právo jen málo (např. trestnı́ právo pouze dvě knihy nazývané libri terribiles - Knihy strašné) - trestnı́ i např. správnı́ právo klasiky opomı́jeno, podle nich součást politiky a státu, rozvı́jı́ se až v době poklasické • největšı́ část dı́la pocházı́ z děl právnı́ků poklasické doby • úvodnı́ právně teoretická a filosofická pasáž velmi strohá (pouze prvnı́ 4 tituly)- řı́mská jurisprudence zaměřena hlavně prakticky, měli neradi teoretizovánı́ a obecné definice – do prvnı́ch 4 titulů zařazen úryvek z Pomponiova spisku Přı́ručka o jedné knize (Liber singularis enchiridii) - dějiny řı́mského státnı́ho zřı́zenı́, prameny práva, posloupnost slavných právnı́ků * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany 44 - 48 1.23. Glosátoři Prameny práva po zániku ZŘŘ 31 27 1.23. GLOSÁTOŘI KAPITOLA 1. SKUPINA I • zánik ZŘŘ pro řı́mské občany dı́ky principu personality v podstatě nic neznamenal → nadále se řı́dili ŘP • na územı́ ovládaném barbarskými kmeny se nadále vyskytujı́ řı́mštı́ občané ← dı́ky personalitě práva užı́vali nadále ŘP → pokus germánských panovnı́ků pořı́dit kodifikaci, která by vyjasnila nejasnosti (a samozřejmě si také mocensky podrobila řı́mské občany) - Lex Romana Burgundionum, Lex Romana Visigothorum (Alarichův breviář) • docházı́ tedy k odlišnému vývoji → • bývalá ZŘŘ – nástup barbarských zákonı́ků (viz výše) – r.554 vydal Justinián pragmatickou sankci - zaváděla výlučnou platnost justiniánských kodifikacı́ na Apeninském pol., papežové měli zájem na obnově ŘP; neplatila však dlouho – 603 doložena poslednı́ známá citace z Digest, dalšı́ jsou doloženy až 1076 (toskánská) a 1084 (ravennská) – Digesta se od poč.7.stol. do konce 11.stol. vytratila z podvědomı́ – Codex byl známý, ale nepoužı́vaný, nanejvýš jako formálnı́ sbı́rka, k nı́ž se připojujı́ konstituce langobardských králů – Instituce - učebnice udržuje jakési povědomı́ o podobě ŘP – konec 11.stol. - vzniká univerzita v Bologni, znovuobjevenı́ justiniánských kodifikacı́, činnost glosátorů → viz vlastnı́ otázka • Byzantská řı́še – justiniánské kodifikace v platnosti do 1453, ty zpracovány dále řecky v Basilikách, poté zkráceny na Hexabiblos Vývoj řı́mského impéria a řı́mského práva po zániku ZŘŘ 32 • 476 zánik ZŘŘ, Romulus Augustulus odeslán z Ravenny pryč, jeho otec přišel o život, zvı́tězil náčelnı́k germánského kmene Skirů Odoaker ← neuzurpoval si pro sebe titul cı́saře ZŘŘ, odeslal odznaky moci na východ Zenónovi, a dal tak najevo, že pro něj tento titul nic neznamená, také uznal svrchovanou moc Zenóna X ten nemá reálné možnosti zasahovat do situace v Itálii • 476-493 konflikt Odoakera a Zenóna o oblast Pannonie • 493 nastupuje Ostrogótská řı́še - podnikla invazi do Itálie na pozvánı́ cı́saře VŘŘ, porazila Odoakera, vládl Theodorich Veliký - velká autorita • 527 umı́rá Theodorich Veliký → mezinárodnı́ postavenı́ řı́še se dostává do problémů, ve stejné době nastupuje v Konstantinopoli na trůn Justinián • 527-565 Justinián - snaha restaurovat řı́mské impérium → – vojensky - podmanil si Itálii (boje začaly 534, skončily 553, 554 pragmatická sankce zavádějı́cı́ výlučnou platnost justiniánských kodifikacı́), Hispánii a S Afriku – legislativně (529-534 vznikajı́ justiniánské kodifikace) • 565 Justinián umı́rá • 568 Langobardi obsadili sever Itálie (jih obsazen Byzantskou řı́šı́); zeměpisnou hranicı́ mezi oběma částmi tvořı́ Neapol) - návrat k předjustiánskému právu (Codex Theodosianus) + vlastnı́ tvorba (Edictus Rothari - výlučně germánská kodifikace obyčejového práva); vzniká škola v Pávii (vznikne zde Liber Papiensis), 774 konec langobardské řı́še • 774 Karel Veliký porazı́ Langobardy, včlenı́ langobardskou řı́ši do Francké řı́še, 800 korunován cı́sařem SŘŘ (kromě toho ještě cı́sařem VŘŘ) • 843 umı́rá Karel Veliký → Verdunská smlouva, rozpad řı́še na tři celky → 2.pol.9.stol. katastrofa pro Z Evropu: – z jihu útočı́ Arabové - kontrolujı́ námořnı́ dopravu ve Středomořı́, obchod v italských městech vázne – ze severu útočı́ Vikingové - do Skotska, Francie, Španělska – z východu útočı́ Mad’aři - dostanou se až do stř.Evropy • poč.10.stol. stabilizace poměrů - na Pyrenejském pol. začı́ná reconquista, 911 vzniká Normanské vévodstvı́ (Vkingové se usazujı́, přijı́majı́ křest’anstvı́ a název Normané, posléze vytvořı́ Královstvı́ obojı́ Sicı́lie) • 12.stol. - nastává kolize práv při obchodnı́ch stycı́ch → opět užı́váno ŘP, které bylo chápané jako ius commune - právo obecné, užı́vané subsidiárně, pokud byl lokálnı́ právnı́ řád neaplikovatelný • rukopisy Digest – nejstaršı́ z přelomu 6./7.stol. někde v J Itálii, objevil se ca 1080 v Pise → Litera Pisana; po r.1406 uchováván ve Florencii → Litera Florentina – druhý rukopis - Litera Vulgata, 2.pol.11.stol., méně spolehlivý, vycházeli z něj glosátoři 28 1.23. GLOSÁTOŘI KAPITOLA 1. SKUPINA I • 1583 justiniánské kodifikace dostávajı́ název Corpus Iuris Civilis • až na konci 18.stol. se otvı́rajı́ Digesta pro vědecké zkoumánı́, v pol.19.stol. vzniká standardizované vydánı́ Digest Monsen & Criger, které je dodnes považováno za standard Důvody obnovenı́ zájmu o ŘP 33 • idea obnovenı́ řı́mského impéria ve středověku (renovatio imperii) • znovuobjevenı́ kvality řı́mského práva soukromého Glosátoři 34 • prvnı́ řı́mskoprávnı́ škola, prvnı́ skutečnı́ právnı́ci, zakladatelé právnı́ vědy, kterou dále propracovali komentátoři • vzniká na přelomu 11.-12.stol. (vrchol ve 13.stol.), spojena s boloňskou univerzitou (udává se rok založenı́ 1088, ale jde o obecně přijı́maný nesmysl) • ovlivněna právnickou školou v Pavii (9. a 10. stol., zabývala se langobardským právem - např. Liber Papiensis) • jejı́ členové se věnovali studiu justiniánského práva → hl. Digesta • výsledky svých úvah vyjadřovali stručnými poznámkami = glosy – velice promyšlené a propracované poznámky – glosa interlineárnı́ (psáno mezi řádky), glosa marginálnı́ (psáno na okraj) – Digesta byla kazuistická, nenormativnı́, navı́c zmı́nky o různých právnı́ch institutech byly rozptýleny snaha glosátorů sjednotit výklad a vytvořit jakýsi klı́č k zobecněnı́ úpravy • dalšı́ dokumenty vytvářené glosátory: – brocardy - stručně formulovaná právnı́ pravidla – summy - souhrnné učebnice • postupem času roste počet glos a klesá jejich srozumitelnost → řešı́ to zprvu aparát = věnec glos obklopujı́cı́ původnı́ text • v pol.13.stol. se glosy seberou a utřı́dı́ do tzv. řádné glosy (glosa ordinaria) - ca 100 000 neuspořádaných glos, pı́šou se do původnı́h otextu Digest v rámečcı́ch, v podstatě prvnı́ nová učebnice ŘP po justiniánských Institucı́ch + stává se samostatným pramenem práva (soudy budou uznávat pouze to, co uznává řádná glosa) • nové dělenı́ justiniánských kodifikacı́: – Digesta vetus, Infortiatum, Digesta novum - rozdělená původnı́ Digesta – Codex - jen 9 knih původnı́ho Codexu – Volumen - poslednı́ 3 knihy původnı́ho Codexu + Instituce + Novelly • přišli s naukou o děleném vlastnictvı́ (vrchnı́ + užitkové) Představitelé glosátorů 35 • • • • • • Irnerius - zakladatel školy glosátorů, konec 11. - poč. 12.stol. Bulgarus, Martinus, Jacobus, Hugo - čtyři učenci, žáci Irneria, poradci Fridricha Barbarossy Azo - 13.stol., Summa in Codicem Odofredus Accursius - závěr školy, glosa ordinaria vliv glosátorů dosáhl i mimo Apeninský pol.: – zaalpštı́ doktoři - odnož glsotároské školy, J Francie, obklopovali panovnı́ka – Vaccarius - Oxford, Liber pauperum X vývoj ŘP zde dále nepokračoval, nebot’ zde bylo hodně domácı́ch učenců → Angličané nepotřebovali nic přejı́mat od Řı́manů/Italů * Valentin Urfus: Historické základy novodobého práva soukromého, str. 11-20 29 1.24. KOMENTÁTOŘI KAPITOLA 1. SKUPINA I 1.24. Komentátoři • pozdnı́ středověk, 14.-15.stol., operovali s většı́m územı́m než glosátoři • druhá středověká řı́mskoprávnı́ škola • pojmenovánı́: – postglosátoři - navazovali na glosátory, glosovali řádnou glosu a Digesta – komentátoři - označenı́ podle metody práce – konsiliátoři - odkazuje na propojenı́ s praxı́ → tvorba konsiliı́ (dobrých zdánı́) • v 19.stoletı́ se německá historická škola při studiu ŘP a jeho významu pro německé dějiny zajı́mala spı́še o glosátory, na komentátory pozapomı́nala • dnes jejich dı́lo považujeme za významné - předurčili dalšı́ vývoj evropské právnı́ kultury, důsledky zasahovaly právnı́ vědu ještě v 17. a 18. stoletı́ (částečně až do přı́tomnosti) • zájem hlavně o soukromé právo - v Anglii a Francii nazýváni civilisté • pracovnı́ metoda pokročilejšı́ než u glosátorů - mj. i v důsledku všeobecného rozvoje vzdělanosti • vznik traktátové literárnı́ formy = souvislý výklad ve věcném smyslu (pro dnešnı́ho čtenáře nesnadné) • volnějšı́ vztah k řı́mskoprávnı́m pramenům - vı́ce prostoru pro uplatněnı́ vlastnı́ch myšlenek, individuálnı́ tvůrčı́ proces • zasloužili se o vznik pojmové právnı́ vědy = věda opřená o systematické obecné pojmy (rychle se rozšı́řila po Evropě; ne Anglie) • v italských městech působili podestové = úřednı́ci dosazenı́ cı́sařem SŘŘ pro mocenský dohled nad městy • když podestovo obdobı́ končilo, bylo potřeba vyrovnat se s obcı́ → syndikátnı́ proces • v S Itálii vrcholı́ kultura městského státu, rozvinutý obchod X statutárnı́ práva italských měst nejsou objektivnı́ → užı́váno ŘP jako ius commune = právo obecné - má obecnou subsidiárnı́ platnost (užije se tehdy, pokud je lokálnı́ právnı́ řád neaplikovatelný) - k tomu zapotřebı́ posudky komentátorů • komentátoři jsou považováni za zakladatele koliznı́ch norem a mezinárodnı́ho práva soukromého • dále třeba rozlišit zájmy městského státu a zájmy jednotlivce → vzniká teorie veřejného a soukrémho práva • teorie smlouvy - tento pojem se rozšı́řı́ i na ujednánı́, která nesplńujı́ formu, ale mı́řı́ k právem uznaným cı́lům → vzniká pactum • Pacta sunt servanda - souvisı́ s prosazenı́m křest’anských zásad, smlouvy se zkrátka majı́ dodržovat, nezachránı́ nás ani to, že plněnı́ nenı́ zákonem dovolené nebo že neexistuje žaloba → opouštı́ se typová vázanost, forma nenı́ primárnı́, posilje to roli innominátnı́ch kontraktů (se samotným pojmenovánı́m této zásady však přišel až Hugo Grotius) • právo osob - objevuje se institut prohlášenı́ za mrtvého • předmět zkoumánı́ komentátorů: – Digesta – řádná glosa – právo kanonické (hl. vztahy rodinné a majetkoprávnı́) – statutárnı́ městská práva Představitelé komentátorů 36 • Cinus z Pistoje - 13. a 14. stol., velký učenec a myslitel • Bartolus de Saxoferrato - 14.stol., jeden z největšı́ch právnı́ků všech dob, vůdce školy, vypracoval definici vlastnictvı́ (právo disponovat hmotnou věcı́ naprosto a výlučně v mezı́ch daných objektivnı́m právnı́m řádem; zdůrazňuje dominium - stejně jako klasické řı́mské právo) + rozpracoval stupně zaviněnı́ • Baldus de Ubaldis - 14. stol. • Paulus de Castro, Jason de Mayno - 15. stol., osobnosti menšı́ho významu * Historické základy novodobého práva soukromého, Valentin Urfus, str. 25-33, 37-38, 42, 46 1.25. Mos gallicus • řı́mskoprávnı́ škola ve Francii, vyvı́jejı́cı́ se z domácı́ch základů • zařazena do rámce právnı́ho humanismu, který se začı́ná prosazovat v době rozmachu evropské renesance → obdobı́ novověku • nejprve je spı́še odnožı́ glosátorské školy (jih Francie) - z té doby právnı́ památka Lo Codi (město Arles, 12. stoletı́) - summa k justiniánskému Codexu, podaná pro středověk, v provensálštině a v latině (prvnı́ spis o řı́mském právu napsaný jinak než latinsky) 30 1.26. USUS MODERNUS PANDECTARUM (UMP) KAPITOLA 1. SKUPINA I • v 15. stoletı́ dı́ky renesanci docházı́ k osamostatněnı́ a obohacenı́, největšı́ rozkvět probı́há v 16.stol. • ve Francii vzniká z odporu proti italským školám (komentátorům) → latina komentátorů byla neuhlazená a pokažená, distancujeme se od tohoto mos italicus, my představujeme mos gallicus - elegantnı́ jurisprudence, vzorem antická krásná a nauková literatura • přı́činy vzniku ve Francii: – významné politické postavenı́ Francie ve středověku a silná panovnická moc - Francie jako jedna z mála evr.zemı́ unikala vlivu SŘŘ – ŘP zde hrálo významnou roli - okolnost psaného práva na jihu - neznamená to ovšem zákonné právo, je to právo obyčejové, ale sepsané; pramenem poznánı́ zde byl Alarichův Breviář (506), nikoli just.kod. • kriticko-historická metoda - návrat k původnı́m pramenům a jejich kritické nepředpojaté studium - kritický vztah k justiniánským kodifikacı́m ← podle francouzských právnı́ch humanistů bylo klasické právo justiniánskými zásahy porušeno a pokaženo, dı́ky tomu bylo možno nakládat s jeho obsahem mnohem volněji, justiniánské kodifikace přestávajı́ být autoritativnı́m a nedotknutelným celkem → vzniká nové systematické právnı́ myšlenı́ a pokusy o věcné uspořádánı́ práva • kritika a snaha o novou systematiku → vytvářenı́ prvé novodobé legislativnı́ a kodifikačnı́ teorie - 1454 Karel VII. nařı́dil sepsánı́ všech francouzských obyčejů, podı́l právnı́ků → unifikace, mizı́ rodzı́ly mezi S a J • vedle právnı́ho humanismu, který se zabýval předevšı́m řı́mskoprávnı́m odkazem, počala vznikat i nová národnı́ větev školy • v 16. stoletı́ zlatý věk univerzit, spojenı́ právnı́ho humanismu s univerzálnı́m akademickým životem a s postavenı́ právnické inteligence; akademickým sı́dlem se stala univerzita v Bourges (studium ŘP na Sorbonně bylo zakázáno nařı́zenı́m Super speculam, později nesmělo být ŘP přednášeno, ale mohlo být zkoušeno; 1679 padl zákaz přednášet ŘP, o což se zasloužil mj. J.B.Colbert, který si uvědomil, že ŘP, a to zejm. právo obligačnı́, může napomoct rozkvětu hospodářstvı́) • představitelé francouzské právnı́ školy byli většinou kalvinisté - po bartolomějské noci (1572) byli nuecni uchýlit se do ciziny (hl. Leiden v Nizozemsku a Heidelberg ve SŘŘ) • škola nizozemské elegantnı́ jurisprudence - poslednı́ třetina 16.stol., univerzita v Leidenu, vedle historickokritického studia také sbližovánı́ s usus modernus pandectarum Rozdı́ly: glosátoři a komentátoři × mos gallicus 37 • • • • • • • latina × zájem i o řečtinu studium Digest, popř. řádné glosy × návrat ke klasickému právu (před Justiniána) laická, nekněžská inteligence (hl. glosátoři) × klerikové řešı́ praktické problémy (hl. při obch. styku) × nezásahlo právnı́ praxi Itálie, Anglie × Francie, Nizozemı́ pouze učenci, právnı́ci, neuhlazená latina × humanističtı́ právnı́ci a umělci zároveň rozšı́řenı́ i mezi laiky × oslovovalo jen úzký okruh učenců Představitelé mos gallicus 38 • • • • • • • Andreas Alciatus (1492-1550) - založil univerzitu v Bourges, přišel s názvem mos gallicus Francois Hotoman (1524–1590) - dı́lo Antitribonianus (kritika just.kod.) Dionysius Gothofredus (1549-1622) - dı́lo Corpus Iuris Civilis (1583) Hugo Donellus (1527-1591) - po bartolomějské noci působil na univerzitě v Leidenu Georg Haloander - prvnı́ kritické vydánı́ just.kod., užil Literu Florentinu Guillaume Budaeus (1467–1540) Jacobus Cuiacius (1522-1590) * Historické základy novodobého práva soukromého, Valentin Urfus str. 47-58. 1.26. • • • • Usus modernus pandectarum (UMP) 16.-18.stol. nadnárodnı́ ráz, obecnoprávnı́ věda (pouze principy, ne normy) zaměřenost na praxi přebı́rá dı́lo komentátorů, ne samotné řı́mskoprávnı́ prameny (ty byly již neaplikovatelné) 31 1.26. USUS MODERNUS PANDECTARUM (UMP) KAPITOLA 1. SKUPINA I • raná recepce - od r.1495 - vydán soudnı́ řád pro Řı́šský komornı́ soud ← měl soudit podle ius commune (ŘP), stále živý např. i kvazidelikt soudce, který špatně soudı́ → soudci tlačı́ na sjednocovánı́ právnı́ praxe, obracejı́ se na univerzity - tam se rodı́ UMP • názor, že právnı́ci nemajı́ znát pouze samotné Pandekty (Digesta), ale také jejich modernı́ užitı́ • název UMP odvozen z dı́la Samuela Stryka (konec 17.stol.) • rozvoj právnického školstvı́ - vznik univerzit (střediska právnı́ vědy) - roste počet doktorů práv, ale i negraduovaných právnı́ků - také významnı́, pracujı́ v terénu • poměr domácı́ho práva k recipované ŘP kultuře: – ŘP vystupuje jako ius commune (obecné právo) a má obecnou subsidiárnı́ platnost (užije se tehdy, pokud je lokálnı́ právnı́ řád neaplikovatelný) – ŘP má unifikačnı́ charakter - sjednocuje roztřı́štěnou právnı́ úpravu v jednotlivých zeměpanských státech – převzat také obecnoprávnı́ proces - soubor procesnı́ch zásad vycházejı́cı́ch z řı́mskokanonického procesu → snadno zjistitelná právnı́ norma zaručovala úspěch na soudě → přednost měly normy ŘP, které znali všichni → prvořadá aplikace ŘP • kodifikace v 16.stol. – kodifikace oblastnı́ch obyčejových práv (zemská zřı́zenı́) + reformace – podı́leli se na nich učenı́ právnı́ci, kteřı́ rozhodovali o vlivu ŘP → mı́šenı́ domácı́ho práva a ŘP – tam, kde bylo domácı́ právo zachyceno pı́semně, odolalo vı́ce vlivu recepce - saská oblast - Sachsenspiegel • právnı́ věda – německá právnı́ kameralistika - představitelé (Gail, von Frundeck) vycházeli z činnosti Řı́šského komornı́ho soudu – právnı́ci - systematici - Vigelius, Vultejus – právnı́ humanismus - Ulrich Zasius • konec UMP - překonánı́ tzv. lotharovské legendy - historická fikce, že cı́sař Lothar III. ve 12.stol. zavedl platnost ŘP v řı́ši Představitelé UMP 39 • • • • • Georg Adam Struve Samuel Stryk Johannes Schilter Johann Brunnemann Wolfgang Adam Lauterbach Teoretická a dogmatická stanoviska obecnoprávnı́ vědy UMP Ius privatum X ius publicum 40 • veřejné právo je narozdı́l od toho soukromého časově a historicky podmı́něné (ztotožněno s dnešnı́m ústavnı́m a správnı́m právem) Právo osob 41 • nebylo recipováno (otrokářské vztahy) X otroctvı́ zachováno pouze v přı́padě válečných zajatců (osmanštı́ Turci) • uznánı́ přı́mého zastoupenı́ a smluv ve prospěch třetı́ osoby Věcná práva 42 • • • • vyjasněna hranice mezi vlastnictvı́m a ususfructem znovuožitı́ děleného vlastnictvı́ dělenı́: dominium, possessio, servitutes, pignus (zástavnı́ právo), ius hereditarium (dědické právo) zásady u věcných práv k věci cizı́ opuštěny nebo zrelativizovány → vznikajı́ služebnosti germánského práva: 32 1.27. NĚMECKÁ PANDEKTISTIKA KAPITOLA 1. SKUPINA I – kolektivnı́ vlastnictvı́ obecnı́ půdy (porušuje zásadu, že nelze mı́t služebnost k věci vlastnı́) – pozitivnı́ povinnosti obtı́ženého (porušuje zásadu, že obtı́žený musı́ pouze omitere a pati) • solidárnı́ vlastnictvı́ vı́ce vlastnı́ků - užı́váno v lennı́ch vztazı́ch + majetkové společenstvı́ manželů Zástavnı́ právo 43 • nenavazuje na rozvinutý vývoj domácı́ho právo → uplatňuje se ŘP (často kritizováno) Obligačnı́ právo 44 • nauka o titulu a modu při nabývánı́ vlastnického práva - titulus (např. kupnı́ smlouva) nezakládá jen oblgiačnı́ vztah, ale i jakési právo k věci, teprve modus (odevzdánı́ věci) poskytoval skutečné věcné právo • smluvnı́ obligace - uznánı́ všeobecné závaznosti smluv, konec rozdı́lů mezi kontrakty a pakty → vzniká jednotný pojem obligačnı́ smlouvy (ovšem bez určenı́ obsahu) • náhrada škody - rozšı́řenı́ zásad actio legis Aquiliae → povinnost uhradit jakoukoli majetkovou škodu, nemuselo dojı́t k poškozenı́ věci; nárok na bolestné a odškodněnı́ za zohavenı́ Dědické právo 45 • dědic ručı́ jen do výše věcı́, které z pozůstalosti skutečně obdržel • testament: vojenský/soukromý (ústnı́/pı́semný) • neopominutelnı́ dědici - rozpracováno * Urfus, V.: Historické základy novodobého práva soukromého, 2. vydánı́, str. 69-87 1.27. Německá pandektistika • 19.stol. • zpočátku obrat k národnı́ minulosti pod vlivem romantismu (von Savignyho historická škola; oproti tomu UMP mělo nadnárodnı́ ráz), pak přechod k pozitivismu (obdobı́ liberálnı́ch kodifikacı́), závěrem obrat k právně-sociologickému směru (von Jhering) • 1814 kodifikačnı́ spor - Anton Thibaut (zastánce kodifikace) X Friedrich Carl von Savigny - zakladatel historické školy, právo vycházı́ z duchu národa (Volksgeist), právo = výsledek volně probı́hajı́cı́ho historického vývoje → argumenty proti kodifikaci: – kodifikace rušı́ organický vývoj práva – ŘP právo je import, cizı́ prvek • dvě větve historické školy: germanisté (kritizovali recepci ŘP) X romanisté (viděli v ŘP unifikačnı́ prvek roztřı́štěné řı́še) • von Savigny obdivoval ŘP a glosátory, ne však jejich nástupce (komentátory); pravé ŘP pro něj ale byly justiniánské kodifikace, ne klasické ŘP Právnı́ věda pandektnı́ho práva = německá pandektistika 46 • vznikla v rámci historické právnı́ školy jako samostatná odnož • Pandekty = řecký název pro latinská Digesta • cı́lem bylo uplatněnı́m historicko-systematické metody dospět k dokonale pojmově a dogmaticky propracovanému systému soukromoprávnı́ch institutů • v rozdrobeném Německu nahrazuje nedostatek jednotného právnı́ho řádu • pojmová právnı́ věda - původně neutrálnı́ označenı́, později pejorativnı́ nádech - směr akademiků, těžko přı́stupný laikům, těžkou použitelný v praxi (BGB), profesorské právo • velký vliv i za hranicemi - stř. Evropa, hl. habsburská monarchie v 19.stol. • vliv i na germanisty - užı́vali výrazových prostředků pandektistiky → vzniká obecné německé soukromé právo - hl. ObchP, PracP • dosah i ve veřejném právu - hl. správnı́ • 1871 politické sjednocenı́ Německa → nenı́ třeba pandektistiky jako sjednotitele 33 1.28. KODIFIKACE ŘÍMSKÉHO PRÁVA KAPITOLA 1. SKUPINA I Pandektnı́ systém soukromého práva 47 • tvořı́ jej pětičlenné schéma: obecná část, právo věcné, obligačnı́, rodinné, dědické • tři důležité body: – obecná část - rozplynulo se v nı́ i právo osob; pojem objektivnı́ho a subjektivnı́ho práva, teorie právnı́ho jednánı́, ochrana práv, uplatněnı́, promlčenı́ – odlišenı́ věcných práv od obligacı́ – postavenı́ rodinného a dědického práva - rodina stojı́ mezi jednotlivce ma státem, rodinné právo odděleno od práva osob; dědické právo poprvé samostatně, je absolutnı́, ale nazı́rá se na něj jinak než na ostatnı́ věcná práva Kodifikace ve SŘŘ / Německu 48 • • • • • • 1751 Codex iuris Bavarici criminalis - TrP 1753 Codex iuris Bavarici iudiciarii - ObčP 1756 Codex Maxmilianeus Bavaricus Civilis - ObčP 1794 Všeobecné pruské zemské právo (autorem Svaréz) 1863 Saský občanský zákonı́k - vliv pandektistiky 1896 Bürgerliches Gesetzbuch – platnost od 1.1.1900 – vycházı́ z liberalismu - ani kapka sociálnı́ho oleje (nechránı́ např. dostatečně dělnı́ky) – zákonı́k vzdělaných právnı́ků, laikům nepřı́stupný (narozdı́l od Code civil - 1804) – přejı́má pandektnı́ systém soukr.práva X obligace stojı́ před věcnými právy – na pomezı́ kazuistiky a obecnosti Představitelé německé pandektistiky 49 • • • • Friedrich Carl von Savigny (1779-1861) - viz pojmy historická škola, Volksgeist, kodifikačnı́ spor Georg Friedrich Puchta (1798-1846) - zakladatel pojmové jurisprudence pandektistiky Bernhard Windscheid (1817-1970) - podı́lel se na přı́pravě německého zákonı́ku Rudolf von Jhering (1818-1892) - zpočátku pozitivista (pandektista), poté obrat k sociologickému směěru, účelu práva → ve 2.pol.19.stol. se pandektistika ocitá v krizi * Urfus, V.: Historické základy novodobého práva soukromého, str. 111-119 1.28. Kodifikace řı́mského práva • Lex duodecim tabularum - pol.5.stol.p.n.l., viz 1.2 • kodexy = sbı́rky cı́sařských konstitucı́ ← leges generales, mnohomluvné, vzájemně si odporovaly, úpadek ŘP, nutnost kodifikace – Codex Gregorianus - soukromá, od Hadriana po Diokleciána – Codex Hermogenianus - soukromá, konstituce Diokleciánovy ∗ obě tyto kompilace jsou dochovány pouze v troskách, význam majı́ však veliký - staly se základem pro kodifikaci následujı́cı́ – Codex Theodosianus - prvnı́ oficiálnı́ sbı́rka ∗ 16 knih, nevalná právnická úroveň, ovšem obrovský význam ∗ 1.18 • barbarské kodifikace řı́mského práva – Lex Romana Burgundionum – Lex Romana Visigothorum (tzv. Alarichův breviář) • Věčný Hadriánův edikt - v podstatě kodifikace praetorského ediktu, tedy honorárnı́ho práva (129 n.l.) • justiniánské kodifikace - viz 1.21 – 529 Novus Iustinianus Codex – 533 Digesta seu Pandectae – 533 Institutiones seu Elementa – 534 Codex Iustinianus repetitae praelectionis – Novelly chybı́ prameny 34 1.29. PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA V ŘÍMSKÉM PRÁVU 1.29. KAPITOLA 1. SKUPINA I Právnı́ subjektivita v řı́mském právu • způsobilost být nositelem práv a povinnostı́, možnost nabývat práva a povinnosti (nemusı́me využı́t všechna) • právnı́ subjektivita přiznává člověku právnı́ status • subjektem práv a povinnostı́ může být podle řı́mského práva pouze svobodný člověk - otrok nemá právnı́ subjektivitu, je pouze předmětem (objektem) práv • svobodná osoba s právnı́ subjektivitou je označována jako caput“ (hlava) - zde jako technický termı́n ” znamená caput právnı́ individualitu/osobnost • existujı́ osoby s plnou právnı́ subjektivitou (na svobodě narozenı́ - ingenuové) a také osoby s omezenou právnı́ subejktivitou (propuštěnci - libertinové) • plnou právnı́ subjektivitu majı́ osoby, které majı́ 1.44 • právnické osoby - majı́ právnı́ subjektivitu jako celky, jednotlivé osoby této jednoty majı́ jen svou vlastnı́, svobodnému člověku propůjčovanou subjektivitu; PO nemajı́ způsobilost k právnı́mu jednánı́ • VZNIK: – narozenı́m (úplné opuštěnı́ dı́těte z matčina těla, nenı́ zapotřebı́ přerušenı́ pupečnı́ šňůry, dı́tě se musı́ narodit živé a musı́ mı́t lidskou podobu) – výjimkou institut nasciturus = již počaté, ale ještě nenarozené dı́tě, jemuž se zpětně přiznává právnı́ subjektivita do doby před narozenı́m, a to za podmı́nek, že se narodı́ živé a bude mı́t lidskou podobu užı́val se v záležitostech, kdy se jednalo o majetkový prospěch nenarozeného - ten tak mohl např. dědit po zemřelém otci (o zájmy nascitura pečoval curator ventris, který i spravoval jeho majetek v přı́padě, že jej zdědil) • ZÁNIK: – smrtı́ – velkou kapitisdeminucı́ (ze svobodného se stává otrok) – prohlášenı́m za mrtvého - ŘP tento koncept nezná, užı́vá ho výjimečně v těch přı́padech, kdy nenı́ jasné pořadı́ úmrtı́ a tı́m pádem ani dědická posloupnost (např. celá rodina se naráz utopı́, nenı́ známé pořadı́ úmrtı́, to se určuje fiktivně podle toho, zda děti byly dospělé či nedospělé) zpus.jpg ΩΩ˙Γzpus.jpgGraphicf ile(typejpg) * Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Řı́mské právo, str. 55 – 56; * Faladovy semináře a přednášky; * errorek 1.30. Způsobilost k právnı́mu jednánı́ v řı́mském právu = schopnost projevem své vůle zakládat, měnit či rušit právnı́ vztahy • základem tedy schopnost projevit vůli ← vytvářı́ se při procesu myšlenı́ v mozku a projevuje se odpovı́dajı́cı́m skutkem • zpravidla ten, kdo má právnı́ subjektivitu, má i způsobilost k právnı́mu jednánı́, toto spojenı́ však nenı́ nutné (přı́pad, kdy má dı́tě způsobilost k právům, ale nenı́ způsobilé k právnı́mu jednánı́ nebo naopak, kdy otrok nemá právnı́ subjektivitu, ale za určitých podmı́nek je možné, aby jeho právnı́ jednánı́ mělo právnı́ důsledky) • právnické osoby nemajı́ způsobilost k právnı́mu jednánı́ (jsou to subjekty fiktivnı́, a tudı́ž nemohou vyjádřit svou vůli; každá právnická osoba musı́ mı́t zástupce, který jedná za ni) ani deliktnı́ způsobilost • způsobilost k právnı́mu jednánı́ se nabývá až v dospělosti, protože je spojena s uvědoměnı́m si následků svého jednánı́, s odpovědnostı́ za právnı́ jednánı́ • omezenı́ této způsobilosti → viz 1.31 • způsobilost k právnı́mu jednánı́ zaniká smrtı́ (prohlášenı́ za mrtvého řı́mské právo ještě neznalo) a velkou kapitesdeminucı́ (1.37) Pozn. • Omyl: Způsobilost k právnı́mu jednánı́ se v ŘP nabývá ve věku 25 let. • Skutečnost: Plnou způsobilost k právnı́mu jednánı́ (s několika výjimkami daných věkem subjektu) nabývá podle řı́mského práva muž ve 14 letech, žena pak již ve 12 letech. Plaetoriův zákon (nebo Laetoriův, název nenı́ jistý) z r. 192 p.n.l. stanovil pouze ochrannou lhůtu pro osoby nezletilé, tj. do 25, kdy jejich právnı́ jednánı́ mohlo být praetorem anulováno v přı́padě zneužitı́ jejich nezkušenosti. Tato ochrana však nijak neomezovala plnou způsobilost k právnı́mu jednánı́ nabytou již ve 12/14 letech. * Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Řı́mské právo, str. 56 – 57 a 76 - 77; * Faladovy přednášky a semináře; * http://www.prf.cuni.cz/intervalla/chyby.htm 35 1.31. OMEZENÍ ZPŮSOBILOSTI K PRÁVNÍMU JEDNÁNÍ V ŘÍMSKÉM PRÁVUKAPITOLA 1. SKUPINA I 1.31. Omezenı́ způsobilosti k právnı́mu jednánı́ v řı́mském právu • způsobilost k právnı́mu jednánı́ = schopnost projevem své vůle zakládat, měnit nebo rušit právnı́ vztahy • základnı́m předpokladem tedy schopnost projevit vůli → např. PO tak způsobilost k právnı́m jednánı́ neměla • pokud jisté skutečnosti oslabujı́ nebo bránı́ plnému rozvinutı́ vůle, je zákonodárce nucen s projevy takové vůle nespojovat řádné právnı́ účinky, ale stanovit pro tyto přı́pady modifikace → v jistých ohledech je způsobilost k právnı́mu jednánı́ omezena, v jiných však nikoliv DŮVODY OMEZENÍ ZPŮSOBILOSTI K PRÁVNÍMU JEDNÁNÍ pohlavı́ – 1.33 věk – 1.32 tělesné postiženı́ – omezenı́ této způsobilosti se vztahovalo pouze na to konkrétnı́ právnı́ jednánı́, které daný postižený nemohl relevantně provést (např. hluchý se nemohl stát svědkem ústnı́ závěti, kleštěnec nemůže vstoupit do manželstvı́ apod.) – v nesnázı́ch si takovı́ lidé mohou určit zvláštnı́ho opatrovnı́ka (curator debilium) duševnı́ nemoci – vylučujı́ právnı́ odpovědnost za právnı́ i protiprávnı́ jednánı́ člověka ← je mu ustanoven opatrovnı́k (curator furiosi), který za tyto osoby jedná – zpočátku se vylučoval způsobilost k právnı́mu jednánı́ jen osobám šı́leným, později se ochrana vztahovala i na ostatnı́ choroby (tři skupiny - šı́lenı́, zuřivı́ a blbı́) – bylo uznáváno, že v přechodných světlých okamžicı́ch (intervalla delucida) může být duševně nemocný člověk při smyslech a v takovém přı́padě jedná s plnými právnı́mi účinky – naopak bylo také možné odporovat jednánı́, které duševně zdravý člověk podstoupil v silném afektu, v návalu hněvu, v přechodném pominutı́ smyslů – za duševně nemocné byl považován i marnotratnı́k (prodigus) - člověk, který rozhazoval po předcı́ch zděděný majetek, později jakýkoliv majetek, a to tak, že existenčně ohrožoval rodinu → praetor mohl takového člověka interdiktem zbavit správy majetku a odevzdat ji opatrovnı́kovi (curator prodigi) opatrovnictvı́ trvalo tak dlouho, dokud se marnotratnı́k nenapravil – marnotratnı́k měl po vydánı́ interdiktu postavenı́ nedospělce → měl právo nabývacı́ X nemohl se zavazovat újma na cti – právnı́ - infamia - takový člověk nesměl nikoho zastupovat na soudě a nemohl se nechat zastupovat, neměl právo podávat na soudě návrhy za sebe nebo za jiné, nemohl podat actio popularis (žaloba, kdy mohl ve veřejném zájmu žalovat každý občan), nemohl vstoupit do manželstvı́ se svobodnou osobou, nemohl sepsat závět’ ani sám dědit; v justiniánském právu ztratila význam – osoba je intestabilis - nemůže zakládat a být účastnı́kem aktů, které vyžadujı́ přı́tomnost svědků ∗ infamia immediata (bezprostřednı́) - přı́mý následek nezákonných nebo nemravných činů (dvojı́ manželstvı́, bezdůvodné udavačstvı́, provdánı́ vdovy před uplynutı́m smutečnı́ho roku) nebo důsledek výkonu některých povolánı́ (herci, prostitutky apod.) ∗ infamia mediata (zprostředkovaná) - postihovala každého, kdo byl odsouzen v některých procesech trestnı́ch a v soukromých, kdy se jednalo o činy nečestného jednánı́ (krádež, loupež, podvedenı́ nezletilce) anebo o hrubé porušenı́ důvěry (při fiducii, depositu, mandatu...) – faktická - turpitudo - osoba, která v mı́stě svého bydliště užı́vá nevalné pověsti, nenı́ diskvalifikována v právnı́m životě X omezenı́ v dědickém právu (děti zůstavitele mohly odporovat testamentu, ve kterém byla dědicem ustanovena persona turpis), bralo se v úvahu i při stanovenı́ poručnı́ka nebo při volbě do veřejné funkce rozdı́lnost stavu – zákaz sňatku mezi patricijem a plebejem - pouze v letech 450 p.n.l. (LDT) až 445 p.n.l. - Lex Canuleia odstranil tuto překážku – zákaz sňatku mezi senátory a nı́zkými ženami (herečky, propuštěnky) - zrušil Justinián 36 50 1.32. VÝZNAM VĚKU V ŘÍMSKÉM PRÁVU KAPITOLA 1. SKUPINA I rozdı́lnost náboženstvı́ – hraje roli až od 4.stol. n.l. - křest’anstvı́ výlučnou vı́rou – od té doby plná způsobilost k právnı́mu jednánı́ přisuzována pouze pravověrným křest’anům - ostatnı́ omezeni v rodinném a dědickém právu (např. zákaz sňatků mezi křest’any a Židy) * Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Řı́mské právo, str. 74 - 79 1.32. Význam věku v řı́mském právu • tři věkové hranice: 7 , 12 (ženy)/14 (muži) a 25 let • věk → jeden z nejdůležitějšı́ch faktorů pro určenı́ právnı́ způsobilosti v ŘP již od nejstaršı́ch dob • pevně stanovené až ke konci republiky a v začátku cı́sařstvı́ do 7 let • dı́tě (infans) • ano právnı́ subjektivita (i když zmenšená u žen ← nemajı́ veřejná práva, v majetkovém právu vždy podřı́zeny) • ne způsobilost k právnı́m jednánı́ (jedná za ně otec nebo poručnı́k) • ne deliktnı́ způsobilost • až za cı́sařstvı́ výjimky: např. nabývanı́ držby darované věci, uzavı́ránı́ jednoduchých smluv (koupě cukrovinek) 7 – 12/14 let • • • • nedospělec staršı́ než dı́tě (impuberes infantia maiores) púvodně se dospělost určovala ohledánı́m za cı́sařstvı́ stanovena jednotná hranice dospělosti: 12 let pro dı́vky a 14 let pro muže omezená způsobilost k právnı́mu jednánı́ – může nabývat, ale nemůže se zavazovat, uzavřı́t manželstvı́, napsat závět’ či být svědkem podle civilnı́ho práva • deliktnı́ způsobilost sporná - odpovı́dal za krádež a poškozenı́ cizı́ věci, za ostatnı́ delikty odpovı́dal individuálně, podle schopnosti uvědomovat si důsledky činu • je-li nedospělec sui iuris, je mu ustanoven poručnı́k – tutor impuberum ← péče o výchovu a správu majetku 12/14 – 25 let • původně považován za dospělého a plně způsobilého k právnı́mu jednánı́ • od vydánı́ Plaetoriova zákona (lex Plaetoria, 2. stol.p.n.l.) považován za dospělého nezletilce, který si zasloužı́ speciálnı́ ochranu (neohleduplná společnost, takto mladý a nezkušený člověk se mohl stát snadnou kořistı́ pro někoho staršı́ho a otrlejšı́ho): – může si vyžádat opatrovnı́ka (curator minorum) - radil nezletilci, kontroloval jeho správu majetku, u některých typů jednánı́ jeho přı́tomnost nutná – osoby, které podvedou nezletilce, propadajı́ pokutě (na základě actio legis Plaetoriae) a infamii = stav bezectnosti - takový člověk nemůže svědčit při mancipaci, při sepisovánı́ závěti, zároveň sám nemůže dědit – navrácenı́ v předešlý stav (in integrum restitutio) - ochrana od praetora – od konce 3. stol.n.l. šlo zažádat o prominutı́ věku (venia aetatis) za určitých podmı́nek → zbavenı́ se omezenı́ týkajı́cich se nezletilců X stále potřeboval souhlas k zastavenı́ nebo zcizenı́ nemovitostı́ nasciturus • zvláštnı́ právnı́ fikce, teoretická konstrukce, které lze přisoudit právnı́ subjektivitu • = již počaté, ale dosud nenarozené dı́tě za podmı́nek, že se narodı́ živé a bude mı́t lidskou podobu • význam předevšı́m v dědickém právu: Zemře-li zůstavitel před narozenı́m svého dı́těte, může se stát toto dı́tě jeho dědicem. Zemře-li dı́tě až po porodu, stává se samo zůstavitelem a jeho dědický podı́l připadne jeho vlastnı́m dědicům, kdežto narodı́-li se mrtvé, má se za to, že se nikdy dědicem nestalo a na jeho mı́sto nastupujı́ ostatnı́ dědicové. 37 1.33. PRÁVNÍ POSTAVENÍ ŽEN V ŘÍMSKÉM PRÁVU KAPITOLA 1. SKUPINA I (v obrázku je překlep - samozřejmě ne hasciturus, ale nasciturus) * obrázek - errorkovy státnicové otázky; * Učebnice ŘP - str. 76 - 77 1.33. Právnı́ postavenı́ žen v řı́mském právu • nebyly podle práva považovány za rovnocenné mužům, nehledě na jejich věk byly na mužı́ch závislé • omezená právnı́ subjektivita - ne práva veřejná/politická, v majetkovém právu vždy podřı́zeny manželovi, otci nebo poručnı́kovi • jejı́ postavenı́ nebylo považováno za diskrimanici - v tehdejšı́m tvrdém světě by neobstála, funguje v roli ochránkyně krbu, jejı́ oslabené postavenı́ vnı́mano jako výhoda - např. nemusela do vojska, ale ani do toho nemohla mluvit • žena = člověk lehkovážného ducha (levitas animi) • žena podřı́zena: 1. otci nebo manželovi, pokud je alieni iuris - viz 1.49 a 1.47 2. poručnı́kovi, pokud je sui iuris (tutela mulierum – poručenstvı́ nad ženami) - viz 1.34; tato instituce živá v době republiky, v době cı́sařstvı́ postupně vymizela; kontrola jednánı́ ženy, aby si nepůsobila újmu, každé závažnějšı́ právnı́ jednánı́ jı́ musel schválit (uzavı́ránı́ smluv, mancipačnı́ jednánı́, nastoupenı́ dědictvı́, uzavı́ránı́ manželstvı́ apod.); postupně rostla společenská nezávislost a hospodářská samostatnost → význam tutely upadal a žena si mohla poručnı́ka vybrat sama → v době poklasické tutela zaniká (viz. státnicové otázky od Errorka, editovaná verze z loňského roku) • ženy nebyly podle civilnı́ho práva způsobilé: – – – – k moci otcovské a manželské k poručnictvı́ k svědectvı́ při mancipaci a závěti být procesnı́mi zástupci a podávat návrhy za někoho jiného chybı́ prameny 1.34. Tutela • poručenstvı́ 38 1.35. CURA KAPITOLA 1. SKUPINA I • poručenstvı́ a opatrovnictvı́ jsou staré instituce, které vyrůstajı́ ze zkušenosti, že leckdy lidé svéprávnı́, nikomu nepodřı́zenı́, nejsou schopni řádně spravovat své záležitosti a potřebujı́ proto pomoc (pro svůj věk, nějakou nemoc či tělesnou vadu, pro slabost“ pohlavı́, lehkomyslnost...) ” • tato pomoc je zakotvena již v Zákoně 12 desek ve 2 formách: tutela = poručenstvı́ (spı́še soukromoprávnı́ záležitostı́) a cura = opatrovnictvı́ (spı́še veřejnoprávnı́) • většinou soukromoprávnı́ vztah, zakládá většinou pater familias TUTELA IMPUBERUM • ve staršı́ době vykonávali výlučně agnáti, později za republiky zvláštnı́ veřejný úřad, který dával poručnı́kovi nad poručencem nemalá práva, ale i povinnosti • úkol poručnı́ka - péče o nedospělého a jeho výchovu (materiálně, výchova připadala hlavně matce) a hlavně správa jeho majetku (výlučně tutor) – správu vykonával bud’ vlastnı́m jménem jako náhradnı́k, anebo poručenec jednal sám a přı́tomnost tutora dodávala jeho jednánı́ náležitou váhu (interpositio auctoritatis) → zásadnı́ rozdı́l mezi tutelou a curou: poručnı́k - slabšı́ pozice, leckdy jen dodával svou přı́tomnostı́ poručencovu jednánı́ váhu X opatrovnı́k - silnějšı́ pozice, jeho souhlas k jednánı́ byl nutný • poručnı́k vázán obecně platnými zákonnými zásadami – poručencův majetek měl ukládat ve venkovských pozemcı́ch, tyto pozemky nesměl zcizit, nesměl pro sebe od poručence nic kupovat, jeho peněz nesměl užı́vat, z jeho majetku nesměl nic darovat aj., za škody poručencovi způsobené odpovı́dal dvojnásobkem jejich hodnoty • poměr mezi poručnı́kem a poručencem jako zvláštnı́ druh smlouvy (kvasikontrakt) → možnost infamujı́cı́ žaloby po skončenı́ tutely: – actio tutelae directa (poručence proti poručnı́kovi) – na vydánı́ všeho, čeho tutor ze své funkce nabyl a na náhradu škody, kterou způsobil – actio tutelae contraria (poručnı́ka proti poručenci) – na náhradu nákladů a zproštěnı́ břemen • poručnı́k býval jediný, ale možnost povolat i vı́ce poručnı́ků (contutores = spoluporučnı́ci) – potom mohli vést správu majetku společně a odpovı́dali solidárně, nebo jeden byl tutor gerens (poručnı́k jednájı́cı́) a ostatnı́ jenom dozı́rali jako tutores honorarii • podle způsobu povolánı́ k úřadu se poručnı́ci rozlišujı́ na: 1. tutor testamentarius – povolán testamentem majitele moci otcovské 2. tutor legitimus – povolán zákonem, nebyl-li určen poručnı́k v testamentu, nejbližšı́ agnáti 3. tutor dativus (poručnı́k daný) – určoval ho úřad (pokud nebyl 1. ani 2.) • převzı́t poručenstvı́ se považovalo za občanskou povinnost, osvobozovaly jen zákonem stanovené důvody – poručnı́kem nemohl být věřitel poručencův, nezletilec, marnotratnı́k, člověk němý, hluchý, hloupý, ženy, vojáci, mniši, biskupové... • poručenstvı́ končilo smrtı́ nebo kapitisdeminucı́ tutora či poručence, dospělostı́ poručencovou nebo sesazenı́m poručnı́ka z moci úřednı́ TUTELA MULIERUM • poručenstvı́ nad ženami • dle Z12D jsou ženy lehkovážné, proto nemohou rozumně a řádně spravovat své záležitosti a majetek • žena vždy podléhá pravomoci muže bez ohledu na věk (nejdřı́ve otce, potom manžela, pokud nebyl ani jeden, tak poručnı́ka) • i žena sui iuris musı́ mı́t ochranu poručnı́ka! • tutor se určoval stejně jako nedospělcům, jeho povinnosti byly však méně náročné – měl dohlı́žet při závažných jednánı́ch, která žena vedla (zcizovánı́ mancipačnı́ věci, při uzavı́ránı́ smluv, při nastoupenı́ dědictvı́, při uzavı́ránı́ manželstvı́ cum manu aj.) • ženy postupem doby nabývaly stále většı́ společenské nezávislosti a hospodářské samostatnosti → význam tutely upadal – ženy si mohly poručnı́ky vybı́rat samy, mohly je obcházet či donutit k souhlasu • v době poklasické tutela úplně zmizela * učebnice str. 149-151 1.35. Cura • opatrovnictvı́ • většinou veřejnoprávnı́ vztah, zakládá praetor • také velmi stará instituce, dle Zákona 12 desek na ochranu lidı́ duševně nemocných a marnotratnı́ků 39 1.36. PRÁVNICKÉ OSOBY KAPITOLA 1. SKUPINA I 1. CURA FURIOSI • opatrovnictvı́ nad šı́lencem - jedná se o psychicky nemocného člověka • curator pečoval nejen o majetek, ale i o osobu šı́lence • správu majetku vedl podle stejných zásad jako při poručenstvı́, curator zpravidla jednal sám (vzhledem k povaze nemoci) • končila uzdravenı́m nemocného, v přı́padě světlých chvilek (intervalla delucida) byla cura pouze přerušena 2. CURA PRODIGI • opatrovnictvı́ nad marnotratnı́kem • nad mužem sui iuris, který rozhazoval majetek tak, že jeho rodině hrozila bı́da • curator kontroloval a schvaloval jen majetkoprávnı́ jednánı́, všechna práva nemajetkové povahy vykonává prodigus svobodně • určoval ho úřad (je to tedy cura dativa) • končı́ však bez zásahu úřadu pouze marnotratnı́kovým polepšenı́m 3. CURA DEBILIUM • opatrovnictvı́ nad ochromenými/postiženými • nad osobami, které byly postiženy nějakou tělesnou vadou anebo trvalou nemocı́ • okruh působnostı́ curatora se určoval podle konkrétnı́ch okolnostı́ každého přı́padu 4. CURA AD ACTUM • opatrovnictvı́ pro jedno jediné právnı́ jednánı́ • zvláštnı́ přı́pad cury, který se objevil na počátku doby cı́sařské, kdy osobám nezletilým byl stanoven povinný souhlas curatora, jestliže přijı́maly dědictvı́, vedly proces anebo inkasovaly pohledávky • protože nezletilec se mohl platně zavazovat a curatora principiálně mı́t nemusel, určoval se mu v těchto výjimečných přı́padech curator ad actum“ ” 5. CURA MINORUM • opatrovnictvı́ nad nezletilci (do 25 let) • od 2.st.pnl. - Lex Plaetoria • curator chránil často nerozvážně jednajı́cı́ho a nezkušeného mladého člověka (k právnı́mu jednánı́ plně způsobilého) před podvody a úskoky • zřizovala se jen na žádost nezletilce a vždy z moci úřednı́ (cura dativa) • curator dával nezletilci souhlas k jednánı́ (ne však přı́tomnostı́ při jednánı́ samém - jako při tutele ale jakoukoli formou: předem, dodatečně, i při jednánı́) + správa nezletilcova majetku 6. CURATOR VENTRIS • opatrovnı́k břicha • mohl být jmenován těhotné ženě • jeho poslánı́m byla péče o majetkové zájmy nascitura * učebnice str. 151-152 1.36. Právnické osoby • útvary umělé, osoby jenom fiktivnı́, jen v právu existujı́cı́ • lze též nazývat: personae vice fungitur • majı́ právnı́ subjektivitu, tzn. že mohou mı́t práva a povinnosti (zejména vlastnit majetek) KORPORACE – sdruženı́ osob (universitates personarum), jsou staršı́ – sdruženı́ osob za určitým, právnı́m řádem uznaným cı́lem a rozvı́jejı́cı́ svou činnost podle stanovených pravidel = stanov - jejich potvrzenı́ za republiky nebylo nutno, za principátu ano (senátem a cı́sařem), omezenı́ spolčovacı́ svobody (min. 3 lidé při zakládánı́, uvedenı́ účelu a spolkových orgánů) – majetek korporace nenı́ ve vlastnictvı́ členů korporace a naopak (na majetek členů nemá korporace žádná práva) x odlišnost od societas (nemá subjektivitu, nenı́ právnickou osobou, jedná se o sdruženı́ osob, vzájemně závazných a oprávněných, které vnášejı́ do společnosti majetek, který se stává spoluvlastnictvı́m členů; zaniká smrtı́ nebo odchodem jednoho z členů) – trvá bez ohledu na proměny personálnı́ho substrátu, i kdyby se všichni jejı́ členové vyměnili, dokud je živ alespoň jediný jejı́ člen – má způsobilost k právům a povinnostem jako FO (vyjma dědického práva) 40 1.37. CAPITIS DEMINUTIO KAPITOLA 1. SKUPINA I – nemá způsobilost k právnı́mu jednánı́ (x dnes má) - je zastupována prostřednictvı́m vlastnı́ch orgánů (zmocněnou osobou, která jedná statutem korporace) – nemá deliktnı́ způsobilost - projevy fyzické vůle se přičı́tajı́ právnické osobě, pokud se však ocitnou mimo rámec pověřenı́, zodpovı́dá za ně FO sama • veřejné – řı́mský stát (výsadnı́ postavenı́, jeho poměry upravovaly zvláštnı́ normy, vlastnictvı́ státu nebylo obyčejné vlastnictvı́ - např. nešlo započı́st jeho dluh vůči dluhu někoho jiného) – municipia (města, obce) • soukromé spolky zv. collegia – náboženské (kněžské sbory, pohřebnı́ bratrstva) – ekonomické (řemeslnické cechy) – politické (politické strany - v té době spı́še bandy nájmených hrdlořezů) • zánik korporace: ∗ ztrátou všech členů ∗ rozpuštěnı́m podle usnesenı́ kompetentnı́ho orgánu spolku ∗ zákrokem státnı́ moci (při překročenı́ hranic působnosti spolku) NADACE • sdruženı́ majetku (universitates bonorum) • předstupněm fiduciárnı́ nadace - dárce svěřil majetek nějaké korporaci s direktivy, jak s výtěžky nakládat - darovánı́ s určenı́m účelovým (donatio sub modo) • jako samostatné osoby až ve 4.stol. n.l. - dı́ky prosazenı́ křest’anstvı́ jakožto státnı́ho náboženstvı́ - v čele nadace biskup, spravuje majetek pozůstalého → nadace jsou tedy schopny dědit • nabývala právnı́ subjektivity biskupovým schválenı́m • nemocnice, chudobince, sirotčince • cı́rkevnı́ dozor • zakládacı́ listina → účel, forma správy, způsoby jejı́ho užı́vánı́ * učebnice str. 79-82 1.37. Capitis deminutio • doslovně přeloženo zmenšenı́ osobnosti X nemusı́ vždy dojı́t k pohoršenı́ (při malé kapitisdeminuci) → kapitisdeminuce = změna nebo zánik jednoho ze třı́ statusů člověka (1.44) 1. status libertatis (stav svobody) 2. status civitatis (stav přı́slušnosti k řı́mské obci) 3. status familiae (stav rodinný) • zvláštnı́ instituce řı́mského práva, pro které se v modernı́m právu nenacházı́ analogie (dnes např. nelze člověka zbavit státnı́ho občanstvı́ proti jeho vůli) • změnou kteréhokoli ze třı́ stavů nastávala právnı́ proměna osobnosti → bud’ se objevila právnı́ osobnosti jiná, nebo právnı́ osobnost zanikla • možná kombinace - např. řı́mský občan se stane otrokem → ztratı́ i status svobody • majetková práva čistě osobnı́ povahy zanikala, všechna ostatnı́ pak přecházela jako celek na osoby jiné (při adopci na nového otce rodiny, při provdánı́ dcery na manžela, resp. jeho otce, byl-li mu manžel podřı́zen) capitis deminutio maxima (velká kapitisdeminuce) • ztratı́-li řı́mský občan svobodu → ztráta právnı́ subjektivity, stává se otrokem (věcı́) • zánik právnı́ osobnosti - např. občan se stane otrokem v cizině, ovšem s výhradou postliminia (ius postliminii) pro přı́pad, že by vyvázl • přı́pady, kdy nastává: – – – – prodej občana do ciziny zotročenı́ svobodné ženy - otroctvı́ z trestu na základě SC Claudianum odsouzenı́ k trestu smrti nebo k doživotnı́m nuceným pracı́m zotročenı́m pro nevděk (v rámci patronátnı́ho vztahu) capitis deminutio media (střednı́) 41 1.38. PERSONAE SUI IURIS A PERSONAE ALIENI IURIS • • • • KAPITOLA 1. SKUPINA I při ztrátě přı́slušnosti k řı́mské obci, ztráta občanstvı́ → omezenı́ právnı́ subjektivity zánik všech veřejných práv, ze soukromých ty, pro které je základem ius civile z občana se stává cizinec (jeho přı́padné manželstvı́ se měnı́ na cizinecké - matrimonium iuris gentium) přı́pady, kdy nastává: – zápis do latinské kolonie – přesı́dlenı́ do jiné obce (exilium) capitis deminutio minima (malá) • • • • změna postavenı́ v rodině (velmi běžné) rušı́ posavadnı́ agnátské vztahy (kognátské samozřejmě zůstávajı́) nevedlo k žádným změnám ve veřejných právech občana např. při provdánı́ dcery, adopci, arogaci, propuštěnı́ z moci otcovské... capitis deminutio magna • dvě navzájem provázané kapitisdeminuce - ztráta svobody i občanstvı́ → zničenı́ kaputu (hlavy, právnı́ osobnosti) • postižený pozbyl svých veřejných a zpravidla i soukromých práv a pr.závazků • naprosté přerušenı́ rodinných mocenských práv, at’ už kapitisdeminuce postihla nositele moci či poddaného • skončila agnace • pro toho, kdo byl postižen, zanikala i práva z kognace • majetková práva spojená výhradně s osobou postiženého zanikala; ostatnı́ přecházela na jiné osoby (stát, pána) • zánik dluhů * učebnice ŘP (str. 69-70); * Balı́k, S.: Rukovet’ k dějinám řı́mského práva a jeho institucı́ 1.38. Personae sui iuris a personae alieni iuris • dělenı́ na osoby sui iuris a alieni iuris nemá význam pro veřejné právo (nejen hlava rodiny, ale i syn má právo hlasovacı́ i právo zastávat čestné úřady), ale pro soukromé právo, zejména záležitosti majetkové persona sui iuris • osoba svéprávná, osoba svého práva - jediný plně oprávněný a nikomu jinému neodpovědný člen rodinného kolektivu - osoba zcela samostatná • pater familias - otec řı́mské rodiny (1.49), jeho moci podrobeni všichni rodinnı́ přı́slušnı́ci, patřil mu všechen majetek, měl i odpovědnost za delikty či jiná protiprávnı́ jednánı́ podřı́zených • emancipovaný syn (propuštěn z moci otcovské) • žena - pokud byla sui iuris (po rozvodu, smrti manžela nebo smrti otce), musela mı́t poručnı́ka (tutor mulierum); nikdy nemohla zprostředkovat ani vynkovávat rodinnou moc nad vlastnı́mi dětmi! + nikdy nemohla vykonávat veřejné fce X náboženstvı́ je připouštělo k některým kněžským hodnostem) persona alieni iuris • • • • osoba cizı́mu právu podřı́zená každá taková osoba má ius conubium a ius commercium manželky, děti, vnuci a vnučky... (tedy osoby, na něž se vztahuje patria potestas a manus) syn – způsobilý vstupovat do manželstvı́, nabývat manus a patria potestas, zavazovat se a být ze svých závazků žalován – pokud je pod mocı́ otcovskou: ∗ nemůže vykonávat sám moc nad ženou a dětmi - přı́slušı́ to jeho otci ∗ nenabývá majetkových práv nikdy sobě samému, ale vždy majiteli rodinné moci ∗ otrokovi se rovná v tom, že nemůže mı́t po právu své vlastnı́ jměnı́ a je pouhým nástrojem k právnı́mu nabytı́ majitele otcovské moci • na postavenı́ osob neměl vliv věk - veřejná práva synů rodiny nebyla nijak omezována (syn mohl zastávat fce, i vysoké), propustil-li otec syna ze své moci ještě před zletilostı́, stejně byl syn osobou sui iuris * Učebnice ŘP (str. 58-59) 42 1.39. AGNATIO KAPITOLA 1. SKUPINA I 1.39. Agnatio • přı́buzenstvı́ právnı́, umělé • může se zakládat a rušit v závislosti na okolnostech • dvě osoby jsou spolu agnátsky přı́buzné, podléhajı́-li stejné moci otcovské anebo moci manželské, počı́taje v to i nositele moci, anebo by té moci podléhaly, kdyby jejı́ nositel ještě žil (vı́ce o mocı́ch najdete v otázkách 1.49 a 1.47) • moc nad manželkou se klade do stejné roviny jako moc nad dětmi → ve vztahu agnátském je tedy manželka ve vztahu ke svému manželovi jako dcera (filiae loco), k dětem jako sestra (sororis loco), synova manželka je k otci rodiny v postavenı́ vnučky (neptis loco) • typická agnátská rodina - otec rodiny, matka (podřı́zena moci manželské), synové a dcery (podřı́zeni moci otcovské), manželky synů (byly-li v manželově moci), vnuci z takových manželstvı́ narozenı́, z titulu bývalé podřı́zenosti potom bratři a sestry po smrti patris familias, dále ostatnı́ pobočnı́ přı́buznı́, pocházejı́cı́ z téhož mužského ascendenta a přı́buznı́ výhradně prostřednictvı́m muže (viz učebnice, str. 73 dole) • agnaci zakládajı́ a zprostředkovávájı́ pouze muži → ženy nemohou mı́t moc nad jinými osobami, proto nemohou agnaci zakládat ani zprostředkovat • agnátské a kognátské vztahy se často kryjı́, ale nemusı́ to tak být → osoba může být kognátem, ale nemusı́ být agnátem (př. provdaná dcera zůstává kognátkou ke své původnı́ rodině, ale ne jejı́ agnátkou; adoptovaný syn je v nové rodině agnátem, ale ne kognátem) • stupně se počı́tajı́ stejně jako u kognace (kolik porodů, tolik stupňů), ale neomezovala se na určitý stupeň (X kognace jen do sedmého!), počı́tala se tak daleko, jak daleko mohlo být členstvı́ v rodině prokazatelné → kde už to možné nebylo, nastupovala gentilita • nenı́ trvalé, jde zrušit i nabýt – – – – sňatek – přechod z moci otcovské do moci manželské emancipace – osamostatněnı́ syna z moci otcovské, stává se osobou sui iuris adopce – převedenı́ člověka z jedné rodiny do jiné (pod moc jiného patera familia) arogace – pater familias se podřı́dı́ jinému pateru familias, do role syna • jak šel čas – pro staré právo má rozhodujı́cı́ význam agnace (kognace ustupuje do pozadı́) – zejména v právu dědickém (LDT neznal testament → dědı́ agnáti) – ke kognaci přihlı́žı́ až praetorský edikt a zákonodárstvı́ doby cı́sařské – v justiniánském právu převládá naopak kognace (agnace téměř vytlačena) * errorkovy státnicové otázky; * učebnice ŘP - 73, 74 1.40. Druhy přı́buzenstvı́ v řı́mském právu • existujı́ 4 druhy přı́buzenstvı́ v řı́mském právu: – – – – kognace - viz agnace - viz affinitas gentilita Švagrovstvı́ (affinitas) 51 • umělé přı́buzenstvı́ • založené sňatkem, zaniká rozvodem nebo smrtı́ jednoho z manželů • poměr jednoho manžela k pokrevně přı́buzným druhého manžela (NE poměr přı́buzných jednoho manžela k přı́buzným druhého) • např. tchán-zet’, otčı́m-dı́tě manželky • relativnı́ překážka manželstvı́ → po rozvodu nenı́ možné, aby si manžel vzal pokrevnı́ přı́buznou své bývalé manželky (jejı́ sestru, dceru) • omezený význam 43 1.41. COGNATIO KAPITOLA 1. SKUPINA I Gentilita 52 • přı́slušnost k rodu (podle prostřednı́ho rodového jména) • vztahy nejsou vždy úplně zřetelné • podle Zákona 12 desek má význam v dědickém právu – když se nenajdou agnáti ani kognáti, tak dědı́ gentilové → pokud se majetku neujmou ani oni, může si ho vzı́t kdo chce • měla význam ve staršı́ době, za republiky zmizela * Učebnice str. 71-74; * přednáška č. 8; * semináře prof. Skřejpka; * státnicové otázky od errorka 1.41. Cognatio • - dokument pokrevnı́ přı́buzenstvı́ (cognatio) → návod, jak se počı́tajı́ stupně a určujı́ linie • společenstvı́ krve • dvě osoby jsou spolu kognátsky přı́buzné, pokud pocházejı́ jeden od druhého (linie přı́má) anebo majı́ společného předka (linie pobočná, transverzálnı́) • nemůže být zrušeno (Pomponius: Práva z pokrevenstvı́ nemohou být zrušena žádným civilnı́m právem.“) ” • v přı́padě sporu - musı́ se pokrevnı́ přı́buzenstvı́ dokazovat (resp. dokazovat, že muž nemohl být otcem, např. impotence, nepřı́tomnost) – často důkaz nebyl možný, důkaz musel otcovstvı́ přı́mo vyloučit • zásada mater semper certa est“ = matka je vždy jistá ” • otec je vždy nejistý; domněnka otcovstvı́ = za otce dı́těte se považuje manžel matky, pokud se dı́tě narodilo nejdřı́ve 180 dnů po svatbě (nejkratšı́ možná doba těhotenstvı́) nebo nejpozději 300 dnů po rozvodu, resp. smrti manžela • děti nemanželské – jsou sui iuris, nemajı́ agnáty (agnaci však mohl zřı́dit muž následným sňatkem nebo legitimacı́), kognáty majı́ i nemajı́ - kognátské přı́buzenstvı́ s matkou je tu vždy, s otcem aktivně za života znát nenı́, čı́há kdesi v pozadı́ a vystupuje do popředı́ jakožto překážka manželstvı́ ve chvı́li, kdy by si toto nemanželské dı́tě chtělo vzı́t dı́tě svého nevlastnı́ho otce, tedy svého nevlastnı́ho sourozence Linea recta (linie přı́má) 53 • osoby nejblı́že přı́buzné • předci (ascendenti) : linea superior, linea ascendens (linie hornı́, stoupajı́cı́) – rodiče a rodiče rodičů (otec, matka a děda, babička atd.) • potomci (descendenti): linea inferior, linea descendens (linie dolnı́, klesajı́cı́) – děti a děti dětı́ (syn, dcera a vnuk, vnučka atd.) • stupně – grady – jednotlivé sestupné i vzestupné linie, které udávajı́ generačnı́ vzdálenost předků a potomků od počı́tajı́cı́ho subjektu – mluvı́ se o pokrevnı́m přı́buzenstvı́ v bližšı́m či vzdálenějšı́m stupni – pravidlo: kolik porodů, tolik gradů“ – počı́taly se do 7. stupně ” – já jsem počı́tajı́cı́ subjekt - jeden porod od mého otce = 1. stupeň, dva porody od mého děda (musel se narodit mezitı́m můj otec a pak já) = 2. stupeň / jeden porod k mému synovi = 1. stupeň, dva porody k mému vnukovi (nejprve se muselo narodit můj syn, poté vnuk) = 2. stupeň, když počı́táme stupeň mezi mým pradědem a a mým vnukem, jedná se o 5.stupeň - nejprve se narodil pradědovi můj děd (1. porod), jemu můj otec (2. porod), pak já (3. porod), pak můj syn (4. porod) a jeho syn (5. porod) • v dědickém právu se uznává kognace do 6. nebo 7. stupně • v rodinném právu 4. stupeň prvnı́ volný (v kognaci platı́ do 3.stupně absolutnı́ zákaz sňatku, později to Claudius změnil - viz nı́že); platı́ pouze pro linii pobočnou, přı́buznı́ v linii přı́mé sňatek v žádném přı́padě uzavřı́t nemohli! (dcera si nemůže vzı́t otce, děd vnučku atd.) 44 1.42. SERVI KAPITOLA 1. SKUPINA I Linea transversa (obliqua, collateralis; linie pobočná) 54 • osoby se společným předkem (kolateráti) • sourozenci – se společnými rodiči: plnorodı́ (vlastnı́) – sourozenci s jedným společným rodičem: polorodı́ (nevlastnı́) ∗ ze společného otce consanguinei, ze společné matky uterini • dále sourozenci rodičů (teta, strýc) → nás spojuje to, že moje matka/otec s nimi majı́ stejného rodiče • děti sourozenců rodičů (bratranec, sestřenice) • nerozlišujeme ascendenty a descendenty, stupně se počı́tajı́ stejně jako v linii přı́mé – se svým sourozencem jsem ve 2. stupni - nejprve jsem se narodil já, pak můj sourozenec – se svým strýcem jsem ve 3. stupni - nejprve se narodil strýc, pak můj otec a pak já – se svým bratrancem jsem ve 4. stupni - narodili se strýc, pak otec, pak já, pak můj bratranec • relativnı́ překážka manželstvı́ - ne všichni kolateráti jsou z manželstvı́ vyloučeni • cı́sař Claudius uvolnil ke sňatkům 3. stupeň, a to jen pro dceru bratra; původně možno od čtvrtého (bratranec + sestřenice) Pozn. • Omyl: Pokrevnı́ přı́buzenstvı́ v přı́mé linii je absolutnı́ překážkou manželstvı́. • Skutečnost: Pokrevnı́ přı́buzenstvı́ je pouze relativnı́ překážkou uzavřenı́ manželstvı́. Je sice pravda, že mezi přı́mými přı́buznými působı́ absolutně (tedy vztahuje se na všechny přı́mé přı́buzné), ale i zde je pouze relativnı́ překážkou. Je tedy důležité si uvědomit rozdı́l mezi absolutnı́mi a relativnı́mi překážkami (ten totiž nespočı́vá v tom, zda překážka může odpadnout či nikoli). Absolutnı́ překážky postihujı́ daný subjekt přı́padného manželstvı́ samotný, zatı́mco relativnı́ překážky postihujı́ okruh osob s nimiž se tento subjekt může přı́padně oženit. Absolutnı́ překážkou je napřı́klad nedostatek věku - dı́tě se nemůže oženit vůbec s nikým. Naproti tomu deliktnı́ odpovědnost ma za následek relativnı́ překážku - únosce se nesmı́ oženit s obětı́ únosu. Stejěn tak syn si nemůže vzı́t za manželku svojı́ matku, ale může se oženit např. se spolužačkou (pokud nenı́ stižena absolutnı́ překážkou nebo vůči němu relativnı́) a proto je pokrevnı́ přı́buzenstvı́ relativnı́ překážkou bez ohledu na linii. * Omyl/Skutečnost - http://www.prf.cuni.cz/intervalla/chyby.htm; * Skřejpek, Urfus, Kincl - strany 71 až 73; * státnicové otázky od errorka 1.42. Servi = otroci (servus = otrok) • status svobody (status libertatis) rozděloval osoby na svobodné a nesvobodné (otroky) • otrok = věc, objekt, předmět vlastnického práva X v něčem se odlišuje od věci → lze jej propustit na svobodu, z objektu se stává subjekt • mohou být okupováni, prodáni, dáni do zástavy, půjčeni, opuštěni (neznamená propuštěni → stanou se věcı́ ničı́, někdo si je může přivlastnit); jejich pán nad nimi měl právo nad životem a smrtı́ (ius vitae necisque) • teoreticky zbaveni právnı́ subjektivity X prakticky se s nı́ musı́ počı́tat (jinak by bylo možno páchat rukama otroků zločiny a jejich vlastnı́k by byl beztrestný; nebylo by možné stimulovat výkonnost otroků udělovánı́m majetkových výhod) → majı́ tedy omezenou způsobilost k právnı́mu jednánı́ - mohou nabývat pro svého pána (přijmutı́m daru) X nemajı́ ius connubium ani ius commercium, rozzporuplné to je u způsobilosti zavazovat svého pána - otroci mohou vytvářet platný závazek, který ovšem nenı́ vymahatelný (naturálnı́ obligace); pokud jsou otroci schopnı́, může jim majitel (pater familias) svěřit do správy určitý majetek (peculium), obligace tak jsou vymahatelné (ale proti pateru familias) • nemůžou – pro sebe nabývat majetkových práv – žalovat na soudě ani být žalováni – být obligačně zavázáni – nejsou způsobilı́ k rodinným poměrům právnı́m • ochrana otroků – malá – jejich postavenı́ se měnilo 45 1.42. SERVI KAPITOLA 1. SKUPINA I – za doby královstvı́ byli považovánı́ jen za méněcenné lidi – s rozmachem řı́še se postavenı́ zhoršovalo - bylo jich mnoho, a čeho je mnoho, toho si nevážı́me – zlepšenı́ až s přı́chodem křest’anstvı́ (např. konec beztrestného zabı́jenı́ otroků) POZOR! • otrok(-yně) nemůže vstupovat do manželstvı́, nebot’ nemá ius connubii • otroci mohou uzavı́rat svazek kvazimanželský, tzv. contubernium, ten je sice manželstvı́ podobný, avšak ryze neformálnı́, bez právnı́ch důsledků • majitel každého z otroků má pochopitelně právo tento vztah ukončit (až Konstantin Veliký doporučil přihlı́žet k otrockým rodinám při prodeji cı́sařských statků) • otrok může uzavřı́t contubernium s otrokynı́ nebo se svobodnou ženou ← v takovém přı́padě docházı́ ke vzniku otrockého manželstvı́ a děti v něm narozené by následovaly právnı́ postavenı́ matky v době porodu, rodily by se tedy svobodné → mocenské struktury však usilujı́ o to, aby se rodilo co nejvı́ce otroků jakožto zdroj levné pracovnı́ sı́ly, proto cı́sař Claudianus vydal senatusconsulta, které upozorňuje svobodnou ženu, která žije s otrokem, aby tak činit přestala, a v přı́padě, že ani napotřetı́ neuposlechne varovánı́ pána, upadá do otroctvı́ z trestu = servitus poenae Vznik otroctvı́ 55 • narozenı́ z matky-otrokyně – dı́tě narozené v otrockém manželstvı́ sleduje stav matky v době porodu (matce-otrokyni se vždy narodı́ otrok; později zmı́rněno → musela by po celou dobu těhotenstvı́ být otrokyně, pokud by aspoň na chvı́li byla propuštěna, rodı́ se dı́tě svobodné) – dı́tě patřı́ pánovi matky – pozn.: soužitı́ otroků - contubernium • upadnutı́ do zajetı́ – pouze v regulérně vyhlášené válce – po propuštěnı́ se mu vracı́ předchozı́ status - ius postliminii - neplatı́ ovšem pro manželstvı́ a držbu • prodej syna do mancipia – paterem familias do dočasného otroctvı́ – např. pro odpracovánı́ dluhu (tzv. noxálnı́ ručenı́, noxae datio). • z trestu (servitus poenae) – pokud má řı́mská občanka pohlavnı́ styk s otrokem a jeho pán jı́ 3x varuje a ona neuposlechne, i ona se stává otrokynı́ - SC Claudianum, 52 n.l. • zotročenı́ pro nevděk – propuštěný otrok (libertin) je subjektem patronátnı́ho vztahu, musı́ vůči svému bývalému pánovi prokazovat náležitou úctu, být mu ku pomoci, nesmı́ ho žalovat, jinak znovupovolán do otroctvı́ (revocatio in servitutem) • zotročenı́ pro hrubé porušenı́ občanských povinnostı́ – občan se vyhýbal vojenské službě nebo zápisu do cenzu • dlužnı́ otroctvı́ – zrušeno 326 p.n.l. - lex Poetelia → za dluhy ručı́ řı́mský občan pouze majetkem, ne však svou osobou Zánik otroctvı́ 56 • otroctvı́ nezaniká opuštěnı́m (derelikcı́; takový otrok může být kýmkoli okupován) ani smrtı́ pána (otrok se stával předmětem dědické sukcese) • smrtı́ otroka – mrtvý otrok nenı́ věc, ale lidská mrtvola → mı́sto jeho pohřbu se stalo věcı́ zasvěcenou, vyloučenou z právnı́ho obchodu • propuštěnı́ - viz 1.43 – přes civilnı́ právo (per vindictam, per censum, per testamento) – přes praetorské právo (dopisem, před přáteli, při hostině...) 46 1.43. MANUMISSIO KAPITOLA 1. SKUPINA I • výrokem magistráta - proti vůli pána – když má dědic otroka propustit a neučinı́ tak – když otrok dopadne vrahy svého pána • ex lege - dalšı́ důvody přibyly za dominátu → když se otrok stane mnichem, klerikem, cı́sařským komornı́kem nebo když bez zlého úmyslu po 10 let (resp. 20 let) žil a vedl si jako svobodný * učebnice str. 59-67, 135-136; * přednáška č. 6; * semináře prof. Skřejpka 1.43. • • • • Manumissio propuštěnı́ otroka na svobodu, formálnı́ akt o otrocı́ch vı́ce 1.42 pán z vlastnı́ vůle rušı́ otrocký vztah a propouštı́ nesvobodného ze své moci podle civilnı́ho práva - pán musel mı́t způsobilost k právnı́mu jednánı́ a musel mı́t otroka v kviritském vlastnictvı́ – manumissio per vindictam - hůlkou ∗ před úřednı́kem ∗ 3 osoby – otrok, pán, assertor libertatis (svobodný člověk, prohlašujı́cı́ otrokovu svobodu; dotkl se ho hůlkou a přednesl předepsané formule) ∗ assertor se dotkl hůlkou otroka a přednesl předepsané formule ∗ fingovaný proces – manumissio per censum ∗ zápis do seznamu svobodných řı́mských občanů censorem – manumissio per testamento ∗ uvedenı́ propuštěnı́ otroka v závěti ∗ latinsky, ve formě imperativu ∗ mohly být uvedeny podmı́nky propuštěnı́ → otrok je tzv. statuliber, svobodu nabyde teprve splněnı́m podmı́nky ∗ velmi rozšı́řené ∗ na počátku principátu zavedena omezenı́ - např. Lex Fufia Caninia omezil volnost propouštět otroky testamentem, stanovil poměrný počet propouštěných otroků • podle praetorského práva - takový propuštěnec je podle ius civile nadále otrokem, praetor však zamı́tá žaloby, které by nárokovaly jeho navrácenı́ původnı́mu majiteli a opětovné zotročenı́ – dopisem, před přáteli, při hostině, před shromážděnı́m... – Lex Iunia Norbana (19 p.n.l.) postavil neformálně propuštěné otroky na úroveň Latinům (Latini Iuniani) ← nemajı́ občanstvı́, ius conubium ani veřejná práva, ale mohou participovat na ŘP v rámci ius comercii • tzv. Asklepiovi otroci – když otrok onemocněl, mohl ho pán poslat na Asklepiův ostrov, pokud otrok přežil, stával se svobodným Propuštěnci (libertini) 57 • neměli postavenı́ již od narozenı́ svobodného člověka (ingenuus) • soukromá práva omezená, veřejná práva žádná • zachovával se patronátnı́ vztah = vztah mezi patronem (bývalým pánem) a libertinem (propuštěncem) – libertin musel být svému patronovi ku pomoci a prokazovat mu náležitou úctu, jinak mohl být znovupovolán do otroctvı́ (revocatio in servitutem), nesměl ho žalovat bud’ vůbec, nebo jen se souhlasem praetora; musel mu pomáhat s manuálnı́ pracı́ – patron i libertin se museli vzájemně podporovat v době nouze – patron měl dědické právo po libertinovi, nedospělému libertinovi mohl být poručnı́kem – oprávněnı́ patrona přecházı́ na patronovy potomky – nevztahuje se na propuštěncovy potomky → přechodná kategorie obyvatelstva, třetı́ generace propuštěnců se stává plnohodnotnými občany • existovaly dva způsoby, jak zı́skat veřejná práva: – právo nosit zlaté prsteny – uděleno cı́sařem 47 1.44. TROJÍ STATUS ŘÍMSKÉHO OBČANA KAPITOLA 1. SKUPINA I ∗ aby mohl propuštěnec zastávat úřady, byl povýšen do rytı́řského (jezdeckého) stavu – finančnı́ úloha, vybı́ránı́ danı́ ∗ měli veřejná práva jako ingenuové X patronátnı́ právo zachováno – navrácenı́ narozenı́ (restitutio natalium) ∗ se svolenı́m patrona ∗ fingovalo se, jakoby se propuštěnec narodil ze svobodných rodičů → patronátnı́ právo zaniklo * Učebnice str. 64-67; * přednáška č. 6; * semináře prof. Skřejpka 1.44. • • • • Trojı́ status řı́mského občana týká se fyzických osob právnı́ subjektivita člověka je podmı́něna trojı́m stavem je to v podstatě jakási koncentrovaná definice řı́mského občana každý člověk, který chce být plnoprávným subjektem řı́mského práva, musı́ mı́t: 1. status libertatis (stav svobody) – ptáme se - jsi svobodný? ∗ ano, jsem svobodný → jsem tedy osoba s právnı́ subjektivitou ∗ ne, nejsem svobodný → nemám právnı́ subjektivitu (jsem tedy otrokem, věcı́) · ačkoli jsou bráni jako věc, má i otrok vůli, může ji právně relevantnı́m způsobem projevovat (omezeně), např. smı́ přijmout dar pro svého pána, ale už jej nesmı́ nijak zavazovat, závazek je pak nevymahatelný (naturálnı́ obligace) 2. status civitatis (stav přı́slušnosti k řı́mské obci) – ptáme se - když jsi svobodný, jsi řı́mský občan? ∗ jsem Řı́man · mám práva veřejná - právo účastnit se lidového shromážděnı́, hlasovat, účast na vojenské činnosti, právo provokace, právo/povinnost chránit řı́mský stát, zastávat úřady · soukromá práva - ius conubii (vstupovat do manželstvı́), ius comercii (vstupovat do majetkoprávnı́ch vztahů), testamenti fractio (pořizovat závět’ dle civilnı́ho práva) ∗ nejsem Řı́man → jsem cizinec či nepřı́tel · peregrini - cizinci, vztahy mezi nimi a řı́many řı́dı́ ius gentium · Latinové - nejbližšı́ sousedi Řı́manů, někdy spolu válčili, jindy bezprostřednı́ spojenci; ano ius commercii, někdy ius conubii, ne veřejná práva (šlo je zı́skat zápisem do cenzu, soupisu řı́mských občanů) · Latini prisci - původnı́ obyvatelé měst v blı́zkosti Řı́ma, s řı́many etnicky přı́buznı́, jako prvnı́ z cizinců měli ius commercii, dokonce i ius connubii a platilo zvláštnı́ pravidlo → pokud se usadı́ natrvalo v Řı́mě, nabývajı́ bez dalšı́ho řı́mské občanstvı́ · Latini colonarii - obyvatelstvo osad/koloniı́ vzniklých na územı́ Itálie, později i mimoitalské privilegované kolonie · Latini Iuniani - obyvatelstvo které zı́skalo tento statut dle Lex Iunia Norbana (19 pnl) jsou to propuštěnci z otroctvı́ přes praetorské právo (podle ius civile stále otroci), nemajı́ ius conubii, ne veřejná práva · cizinci vzdanı́ - netvořı́ komunitu, nesmějı́ se přiblı́žit k Řı́mu na 100 mil, jinak jsou zotročeni; nemajı́ veřejná ani soukromá práva, ne přı́slušnost k žádné obci; nejsou to otroci (majı́ pr.subjektivitu) ∗ roku 212 dal cı́sař Caracalla řı́mské občanstvı́ všem svobodným, za podmı́nky, že majı́ svou domovinu (Constitutio Antoniana) 3. status familiae (přı́slušnost k některé z řı́mských rodin) – ptáme se - jsi-li svobodný řı́mský občan, jaké je tvé postavenı́ v rodině? – 1.38 ∗ jsem pater familias → persona sui iuris (osoba svého práva) · PF může být vždy a pouze jen muž, je to hlava rodiny, privilegovaný, mnoho pravomocı́ (viz samostatná otázka) · osobou sui iuris může být i žena → jako žena musı́ mı́t ale svého poručnı́ka (1.34) ∗ jsem v moci otcovské/manželské → persona alieni iuris (osoba cizı́ho práva) 48 1.45. MATRIMONIUM KAPITOLA 1. SKUPINA I · v soukromých právech jsou na úrovni otroků, podřı́zeni PF • změnou kteréhokoliv z těchto stavů nastávala proměna právnı́ osobnosti – bud’ nastala právnı́ osobnost jiná (při změně rodiny) nebo právnı́ osobnost zanikala (při ztrátě svobody) • plnou právnı́ subjektivitu má pouze osoba, která má všechny tři statusy • posun statusů, snı́ženı́ statusu, snı́ženı́ hlavy → kapitisdeminuce (1.37) * učebnice; * errorkovy státnicové otázky; * 7. a 8. přednáška - Falada 1.45. Matrimonium • manželstvı́ - svazek uzavı́raný v zájmu muže - mělo se stát základem jeho rodiny a mělo zabezpečit trvánı́ jeho rodu • navzdory tomu, že řı́mské právo bylo velice formálnı́, bylo manželstvı́ vztahem nikoli právnı́m, nýbrž faktickým - pro jeho vznik nutná pouze affectio maritalis (projevená vůle muže vzı́t si ženu a mı́t ji jako manželku a matku legitimnı́ch dětı́) a souhlas otců rodin obou manželů (jsou-li alieni iuris); nebyl potřeba zápis do matriky ani úřednı́k s řetězem zásnuby • neměly žádné právnı́ důsledky, jednostranné zrušenı́ sankcionovala pouze arrha sponsalicia (zásnubnı́ závdavek, daný jednı́m druhému na znamenı́ zásnubnı́ dohody; zrušil-li je ten, kdo závdavek přijal, vrátil dvojnásobek nebo si jej ponechal, pokud druhý porušil povinnosti) • potřeba souhlas majitele moci otcovské (stejně jako u samotného sňatku) • otci se dovolovalo zasnoubit dceru i proti jejı́ vůli • zásnuby mohli uzavřı́t i nedospělci infantia maiores“ • uzavřenı́ manželstvı́ nebylo vázáno ”na žádné pevné formy • snoubenci uzavı́rajı́ manželstvı́ dobrovolně, nelze nutit, ani pokud se při zásnubách (sponsalia) zavázali ke vstupu do manželstvı́ • pro manželstvı́ nespojené s manželskou mocı́ platilo manželstvı́ nezakládá soulož, ale souhlas“ – stačil ” formality, nebyly podle práva nutné, platı́ to např. o jakýkoliv projev souhlasu, pokud se objevovaly nějaké uvedenı́ do manželova domu“ (deductio in domum mariti) za přı́tomnosti sedmi svědků ” • vznik manželstvı́ - den, kdy se manželka nastěhovala do manželova domu - důležité např. proto, že začı́ná běžet lhůta, v nı́ž může být zplozeno manželské dı́tě (viz domněnka otcovstvı́) • hlavnı́m smyslem manželstvı́ = opatřit si dědice → proto také ŘP neznalo sňatky homosexuálů; ani bigamie nebyla povolena • těžká proviněnı́ ženy stı́hána zapuzenı́m (rozvodem), event. ztrátou části věna • druhy manželstvı́: – řádné = legitimnı́ - podle ius civile (osoby majı́ ius conubii) ∗ matrimonium cum manu - manželstvı́ přı́sné ∗ matriominum sine manu - manželstvı́ volné – konkubinát = souložnictvı́, pohlavnı́ soužitı́ svobodných osob bez založenı́ rodiny, nemá právnı́ důsledky – matrimonium iuris gentium = manželstvı́ podle práva národů, mezi osobami, které nemajı́ ius conubii – contubernium = otrocké soužitı́ muže a ženy; otrokyně si nemůže vzı́t svobodného! X otrok si může vzı́t svobodnou (v takovém přı́padě je ale upozorněna, pokud 3x neusposlechne, hrozı́ jı́ servitus poenae - viz SC Claudianum) MATRIMONIUM CUM IN MANUM CONVENTIONE = matrimonium cum manu – přı́sné manželstvı́, manželstvı́ s mocı́ manželskou nad ženou – historicky staršı́ – převod moci z otce na manžela možný 3 způsoby 1. confarreatio ∗ prastará forma, ženich a nevěsta za přı́tomnosti 10 svědků a 2 kněžı́ pronášeli různé průpovı́dky a formulky, ceremoniálnı́ úkony, oběti ∗ později se užı́vala zejména v kněžských kruzı́ch, kdo chtěl být kněz, musel se narodit z konferace 2. coemptio ∗ žena je předmětem obrazného trhu, otec rodiny ji jakoby prodával, symbolická cena 3. usus 49 1.45. MATRIMONIUM KAPITOLA 1. SKUPINA I ∗ vydrženı́ moci manželské nad ženou, pokud muž žije se ženou 1 rok, vzniká mu manus, pokud žena nechtěla do manu, stačilo na tři noci dům opustit (dle Z12D) a lhůta běžela odznova – manželka ∗ mater familias, podřı́zena svému manželovi - pateru familias, osoba alieni iuris ∗ ve vztahu k manželovi v postavenı́ dcery, ve vztahu k dětem postavenı́ sestry ∗ výhodné postavenı́ v dědickém právu – spolu s dětmi byla k pozůstalosti po muži povolávána hned v prvnı́ skupině vlastnı́ch dědiců ∗ na ženu se bere v praxi vı́ce ohledů než na děti ∗ mohla být sice volně trestána, ale PF měl morálnı́ povinnost poradit se s lidmi z vlastnı́ rodiny a kognáty manželky ∗ těžká proviněnı́ manželky trestána zapuzenı́m či ztrátou věna ∗ manžel měl vindikačnı́ žalobu proti každému, kdo by mu manželku zadržoval ∗ manžel vlastnı́kem všech aktiv samostatného manželčina majetku a připadalo mu vše, co žena během manželstvı́ nabyla ∗ v rámci manželské pravomoci mohl muž ustanovit ženě poručnı́ka v poslednı́ vůli ∗ za doby republiky tento typ manželstvı́ ubývá, za cı́sařstvı́ výjimečné MATRIMONIUM SINE IN MANUM CONVENTIONE – volné manželstvı́, manželstvı́ bez moci manželské nad ženou – objevuje se se změnami společnosti – muž ani žena uzavřenı́m manželstvı́ neměnı́ nic na svém dosavadnı́m právnı́m postavenı́, žena nadále sui iuris nebo podřı́zena moci otcovské → nebude agnátkou svých vlastnı́ch dětı́, ty se stanou agnáty rodiny jejı́ho manžela – muži nevzniká nad manželkou manus → muž je nucen ustoupit moci otcovské, která již existuje, otec má všechny prostředky proti každému, kdo by jeho otcovskou moc rušil (i proti manželovi) – manus nevznikal ani u matrimonium iuris gentium MATRIMONIUM IURIS GENTIUM – manželstvı́ podle práva národů, nezakládá agnaci, muži nevzniká nad dětmi patria potestas, bylo řádné, ale jaksi nižšı́ho stupně, nemělo podle ius civile plné právnı́ účinky KONKUBINÁT – – – – trvalé pohlavnı́ soužitı́ svobodných osob, úmyslem muže nenı́ mı́t manželku, ale jen souložnici v konkubinátě většinou lidé, kterým zákonná překážka bránila žı́t v řádném manželstvı́ nebyl to poměr právnı́, ale jen faktický děti z konkubinátu byly nemanželské, otci nevznikala otcovská moc, přı́buzenstvı́ se počı́talo jen ze strany matky – v době křest’anských cı́sařů se stal monogamnı́ a vylučoval řádné manželstvı́, řádné manželstvı́ vylučovalo konkubinát CONTUBERNIUM – soužitı́ otroka s otrokynı́/otrokyně s otrokem nebo také soužitı́ svobodného partnera s nesvobodným – vztah čistě faktický, závislý na vůli majitele otroka/otroků, žádné právnı́ důsledky, nezakládá ani práva z kognace (po propuštěnı́ na svobodu může kognace být překážkou manželstvı́) – prvnı́ úprava“ otrockého manželstvı́ (pokud nebereme v úvahu SC Claudianum hrozı́cı́ zotročenı́m ” svobodné ženě, která by přes trojı́ varovánı́ pána neustala v soužitı́ s jeho otrokem) až v době vlády Konstantina Velkého – cı́sař při prodeji cı́sařských statků doporučuje přihlı́žet k otrockým rodinám a pokud možno neoddělovat děti od rodičů ZÁNIK MANŽELSTVı́ • smrtı́ jednoho z manželů – smrtı́ fyzickou – smrtı́ právnı́ ∗ capitisdeminutio maxima - při ztrátě osobnı́ svobody se ius postliminii nevztahuje na obnovu manželstvı́!, muselo být znovu zřı́zeno (redintegrováno) ∗ capitisdeminutio media - při ztrátě přı́slušnosti k obci se občan stal cizincem a matrimonium legitimum se měnilo na matrimonium iuris gentium 50 1.46. PŘEKÁŽKY MANŽELSTVÍ KAPITOLA 1. SKUPINA I • z vůle manželů – jednostranným projevem vůle jednoho z manželů = zapuzenı́ (repudium) - přı́sné manželstvı́ mohl rozvést pouze muž pro vinu ženy uznanou a schválenou na domácı́m soudě; volné manželstvı́ možno rozloučit neformálnı́m jednostranným projevem muže či ženy – oboustranným projevem vůle = rozvod (divortium) ∗ u manželstvı́ cum manu - jednánı́m opačným, než jakým vznikla (contrarius actus) - při konfareaci to byla difareace za účasti pontifiků), při koempci a usu to byla remancipace (manžel prodával ženu pomocı́ mědi a železných vah jinému muži a ten ji potom propouště ze své moci → stala se sui iuris) ∗ u manželstvı́ sine manu neformálně AUGUSTOVY REFORMY RODINNÉHO PRÁVA • rozvrat řı́m. rodiny, stoupajı́cı́ počty rozvodů, pokles porodů, nechut’ k manželskému životu →dva zákony Octaviána Augusta, které měly tomuto úpadku čelit • zpřı́snil podmı́nky rozvodu → projev před sedmi dospělými řı́mskými občany jako svědky, projev ústnı́ nebo odevzdánı́ zapuzovacı́ho listu (libellus repudii); kdo rozvod zavinil nebo se dal strhnout k lehkomyslnému zapuzenı́ manželského partnera → trestán censorskou důtkou, vyloučenı́m ze senátu, nakonec i majetkovými tresty ve prospěch nevinného manžela • v době cı́sařské právo zavedlo zpřı́sněnı́ ve formě výčtu důvodů, ospravedlňujı́cı́ rozvod • na neodůvodněné rozvody a zaviněné rozvody stanoveny poenae divortii (majetkové tresty) • lex Iulia – 18 p.n.l.; lex Papia Poppaea – 9 n.l. • oba se označujı́ názvem lex Iulia et Papia Poppaea • stı́haly hlavně majetkovými újmami osoby neženaté a neprovdané (caelibes): muži 25-60 let, ženy 20-50 let → nezpůsobilost nabývat z testamentu • pokud manželstvı́ bezdětné (manželé byli orbi“), nabývali z testamentu jen polovinu toho, co na ně ” připadalo • majetek, který nemohli nabýt, připadal jiným v testamentu obdařeným osobám, které děti měly, nebo byl vindikován státem jako odúmrt’ (caducum) • vyhlašovaly se výhody pro ty, kdo měli vı́ce dětı́ • ius liberorum osvobozovalo ženy se 3 (propuštěnky se 4) dětmi od poručenstvı́ nad ženami • uzavı́ránı́ sňatků podporováno zvýhodněnı́m předpisů o majetku manželky • přı́sně stı́háno cizoložstvı́ • odpor proti Augustovým reformám ← zůstaly bez většı́ho úspěchu • stále výraznějšı́ pronikánı́ křest’anské ideologie, prohlašujı́cı́ celibát za žádoucı́ a chvályhodný stav → cı́sař Konstantin zrušil předpisy o nezpůsobilosti k nabývánı́ z testamentu, Justinián zrušil ius liberorum • od 4.stoletı́ působenı́ křest’anské ideologie, chápajı́cı́ manželstvı́ jako svátost a trvajı́cı́ na nerozlučitelnosti za JUSTINIÁNA – zákaz rozvodu oboustranným souhlasem (divortium communi consensu), povolen jen jednostranný rozvod ze zákonného důvodu, na kterém druhý manžel nenese vinu (složenı́ slibu čistoty, mužova impotence, muž ve válečném zajetı́ a je 5 let nezvěstný – divortium bona gratia) • Justinián také ztı́žil uzavı́ránı́ druhého manželstvı́, zejm. majetkovými újmami * Kincl, Urfus, Skřejpek – Řı́mské právo, str. 132 - 140 1.46. Překážky manželstvı́ • pro vznik řádného manželstvı́ potřeba tři základnı́ věci: ius conubii (právo uzavı́rat manželstvı́ podle ius civile), affectio maritalis (projevená vůle) a způsobilost zplodit děti → tı́m si , kdo manželstvı́ uzavřı́t nemohl Absolutnı́ 58 • • • • • vylučujı́ manželstvı́ úplně, s jakoukoli osobou chyba je na straně daného člověka nedospělost již existujı́cı́ manželstvı́ - ŘP neznalo bigamii vdovský rok - žena rok od smrti svého manžela nesmı́ uavřı́t sňatek, důvodem je to, že by se nevědělo, komu patřı́ přı́padně narozené dı́tě; manželstvı́ uzavřené během něj je sice platné, ale sankcı́ je infamia pro tuto ženu a jejı́ho manžela 51 1.47. MANUS KAPITOLA 1. SKUPINA I • šı́lenstvı́ (duševně chořı́) • impotenti • kleštěnci Relativnı́ 59 • • • • • • • • • • • • vylučujı́ manželstvı́ jen s určitými osobami, výběr se dané osobě zužuje chyba mezi dvěma konkrétnı́mi osobami (mezi sebou nemůžou, ale s jinými by mohly) švagrovstvı́ - po rozvodu si manžel nemůže vzı́t pokrevnı́ přı́buznou své bývalé ženy kognace – překážka pro všechny přı́buzné v linii přı́mé, v linii pobočné bylo překážkou přı́buzenstvı́ do 7., později do 4. stupně (za cı́saře Claudia modifikováno, volný byl i 3. stupeň, bylo však dovoleno pouze vzı́t si dceru bratra, protože si chtěl Claudius vzı́t svou neteř Agrippinu; asymetrii odstranil až Justinián, ten obnovil zákaz pro celý 3. stupeň) agnace – stejný rozsah jako kognace, v pobočné linii jen po dobu, co trvala rozdı́l stavů – ve staré době mezi patriciji a plebeji, za Oktaviána Augusta zákaz mezi svobodnými muži a některými bezectnými ženami (propuštěnky, herečky, dcery herců), za Justiniána odstraněno, protože se chtěl oženit s tanečnicı́ z cirkusu poručnı́k + poručenka - z toho důvodu, aby nemohl manžel, bývalý poručnı́k, složit účty z poručnictvı́ (majetek ženy by přešel pod jeho moc) zákaz sňatku mezi křest’any a Židy – za pozdnı́ho cı́sařstvı́ zákaz sňatku mezi únoscem a unesenou, mezi cizoložnı́ky, diplomaty a domorodými ženami patricij + plebejec (pouze 450-445 p.n.l.) otrokyně + svobodný od manželských překážek mohl osvobodit dispens senátu nebo cı́saře * Kincl, J. – Urfus, V. – Skřejpek, M.: Řı́mské právo, 2. vydánı́, str. 136 - 137 1.47. • • • • Manus manus = manželská moc nad ženou význam – ruka jako symbol manželské moci viz 1.45 vznik manu - způsoby uzavı́ránı́ přı́sného manželstvı́: – konfareace (confarreatio) – náboženský obřad, za přı́tomnosti 10 svědků a 2 kněžı́, obětovánı́ bohům – koempce (coemptio) - obrazný prodej dcery manželovi, převádı́ se moc otcovská nad dcerou na moc manželskou – usus - vydrženı́ manželské moci nad ženou, jestliže spolu žili jako manželé 1 rok (pokud však odešla z domu alespoň na 3 dny, vydržecı́ lhůta se přerušuje) • zánik manu – smrt jednoho z manželů - přirozená i právnı́ (ztráta svobody; ztráta přı́slušnosti k obci → z matrimonia legitimum se stává matrimonium iuris gentium) – u manželstvı́ s manem se mohl s manželskou mocı́ rozloučit pouze muž – rozvod se prováděl formálně, opačným jednánı́m, než jakým bylo uzavřeno manželstvı́: konfareace → difareace, koempce a usus → remancipace (manžel prodává ženu jinému muži, ten ji pak propouštı́ ze své moci, žena se stává osobou sui iuris • právnı́ci manus dokázali využı́t ke svým účelům: – – – – – oddělili manus od manželstvı́ manus působila kapitisdeminuci, tudı́ž i zpřetrhánı́ dosavadnı́ch agnátských svazků osvobodili tak ženu od agnátů a tı́m i od legitimnı́ho poručenstvı́“ agnátských přı́buzných ” ze svých důvěrnı́ků s účelem zbavit se agnátů žena se podřı́dila manželské moci některého když toho dosáhla, důvěrnı́k ji z moci propouštěl a stával se jejı́m poručnı́kem * errorkovy státnicové otázky 52 1.48. MAJETKOVÉ VZTAHY MEZI MANŽELY 1.48. KAPITOLA 1. SKUPINA I Majetkové vztahy mezi manžely • v přı́sném manželstvı́ – manželka jako osoba alieni iuris neměla vlastnı́ majetek – co nabyla, nabyla pro manžela • ve volném manželstvı́ – nemělo vliv na majetkové poměry partnerů, nezakládalo žádné majetkové společenstvı́ – manžel nesl všechny náklady a výlohy - měl povinnost poskytovat manželce a dětem výživu • zvyk: ze strany manželky byl muži poskytován přı́spěvek k ulehčenı́ zvýšených nákladů → věno (dos) • parafernálnı́ jměnı́ = majetek ženy stojı́cı́ mimo věno, se kterým by mohla volně disponovat – obvykle dáváno do manželovy správy (odpovı́dal za ně jako každý správce) Zákaz vzájemného darovánı́ 60 • obava, aby z nadměrné manželské náklonnosti nedocházelo k neodůvodněným majetkovým přesunům mezi rodinami • možné výjimky – – – – darovánı́ na přı́pad vdovstvı́ nebo rozvodu darovánı́, které nezmenšovalo majetek dárce dary přı́ležitostné donatio ante nuptias – dar před uzavřenı́m manželstvı́ (pokud by žena nepřinesla do manželstvı́ věno, bylo by to společensky nepřı́pustné – budoucı́ manžel jı́ něco dá, ona to pak přinese jako věno) • mezi manžely platil zákaz použı́vat infamujı́cı́ch a poenálnı́ch žalob Věno 61 • majetek, který žena přinášela manželovi, aby mu ulehčila výlohy spojené se zakládánı́m nové rodiny • zřı́zenı́ věna je považováno za žádoucı́ a běžné, nenı́ to však povinnost • pokud žena nepřinesla věno, mohlo jı́ být odepřeno právo na výživu a zaopatřenı́ • manžel nemusel vracet věno, které mu dala žena v omylu, že je to jejı́ povinnost • věno přijı́má manžel, ale pokud nenı́ sui iuris, tak přı́slušný pater familias • zřizovala ho bud’ žena sama, nebo jiné osoby za ni: – zřizuje pater familias → dos profecticia – zřizuje někdo jiný (nevěstin dlužnı́k, někdo, kdo chce nevěstě darovat) → dos adventicia • předmětem věna může být cokoliv, co rozmnožı́ manželův majetek (věci, věcná práva k věcem cizı́m, pohledávky...) • zřı́zenı́ věna – vypláceno, dáváno → použı́vá se všech forem převodu vlastnického práva – pouze slı́beno → vyžadován formálnı́ slib - stipulace nebo dotis dictio – zvláštnı́ druh slibu bez předchozı́ otázky • oceněnı́ věna (aestimatio) - pomocı́ taxationis causa (zjištěnı́, jakou cenu majı́ věci tvořı́cı́ věno) nebo venditionis causa (oceněnı́ věna v penězı́ch) • původně se věno stávalo vlastnictvı́m manžela a mohl s nı́m volně nakládat, později kladen důraz na zajišt’ovacı́ funkce pro ženu (manžel je formálně vlastnı́k, ale reálně pouze správce) • žena za trvánı́ manželstvı́ neměla k věnu žádná práva; podle pozdějšı́ho práva k němu měla obligačnı́ nároky po rozvodu • s rozmachem volných manželstvı́ se žena majetkově pojišt’ovala proti rozvodu a vymiňovala si vrácenı́ věna zvláštnı́m slibem (cautio rei uxoriae) → z toho se vyvinulo pravidlo obyčejového práva, že věno se ženě vracı́ za všech okolnostı́ – i když to nebylo vymı́něno • prostředkem k realizaci je žaloba actio rei uxoriae (mohla ji použı́t jen žena, byl to jejı́ ryze osobnı́ nárok) • vracel-li manžel věno, měl právo na srážky (retensiones ex dote) 53 1.49. PATER FAMILIAS KAPITOLA 1. SKUPINA I – za každé dı́tě si mohl strhnout 1/6, ale max. 1/2 → na 4. dı́tě si nemohl strhnout nic – za špatné mravy manželky odečı́st 1/8 – 1/6 (podle závažnosti poklesku) * mohl si srazit cenu věcı́, které mu manželka odcizil – neplatilo, pokud se muž zavázal prostou stipulacı́ • zavinil-li rozvod manžel, kromě věna musel vydat i část dotálnı́ho výnosu • povinnosti vrácenı́ věna neplatily, pokud se muž ženě zavázal prostou stipulacı́ • Justiniánovy reformy → věno se muselo vracet vždy, i když manželstvı́ skončilo smrtı́ manželky (jejı́m dědicům/otci) Pacta dotalia – dotálnı́ úmluvy 62 • • • • • stranám ponecháno právo, aby si obecné předpisy o věnu modifikovaly původně pouze formálnı́m kontraktem (stipulacı́), později i neformálnı́m úmluvou (pactum dotale) s ohledem na prospěch ženy smluvnı́ volnost nakonec omezena žena se nemohla vzdát práva na vrácenı́ věna či jinak zhoršit své postavenı́ neplatné byly úmluvy, které odporovaly podstatě věna Donatio ante nuptias 63 • zvyk, že nejen žena muži, ale i muž ženě dával při sňatku určitý majetek, který měl ženu zajistit na přı́pad ovdověnı́ nebo rozvodu z viny manžela (nejprve na východě, později i na západě) • zpočátku platily obecné předpisy pro darovánı́ - muselo být realizována před sňatkem, ale později výjimky: • Justinián → změna na donatio propter nuptias (darovánı́ vzhledem k uzavřenı́ manželstvı́) - odpadla omezenı́ platná pro obyčejné darovánı́. možnost darovánı́ i po sňatku • darovaný majetek zůstával po dobu manželstvı́ ve vlastnictvı́ manžela, ženě připadl až po jeho smrti/po rozvodu • když zemřela dřı́ve žena/manželstvı́ rozvedeno z jejı́ viny → majetek držel nadále muž, opadla veškerá omezenı́ chybı́ prameny 1.49. Pater familias • = každý muž, který je svým vlastnı́m pánem a je způsobilý mı́t rodinnou moc nad jinými, a to i v přı́padě, že nemá žádných poddaných osob a tvořı́ jakoby sám svou rodinu; pouze řı́mský občan • členové rodiny: pater familias, mater familias (otcova manželka), filli/filiae familias (synové a dcery), nepotes (vnuci, děti z manželstvı́ synů rodiny), personae in mancipio (cizı́ osoby, do rodiny přiřčené pro nezaplacenı́ pohledávky), servi (otroci) • sui iuris, plná právnı́ subjektivita • v rámci rodiny nad lidmi i majetkem vykonával prakticky neomezenou moc (všichni členové rodiny mu byli podrobeni) • jediný plně oprávněný a nikomu jinému neodpovědný člen rodinného kolektivu • spravuje majetek celé rodiny (pokud jeho syn nabude majetek, patřı́ to paterovi) • odpovědnost za delikty či jiná protiprávnı́ jednánı́ osob podřı́zených → pachatel sám zůstává stranou, škodu musel hradit ten, jehož moci byl pachatel podřı́zen • pokud pater familias zemře, všechny osoby jemu podřı́zené se stávajı́ sui iuris • pater familias má k dispozici tyto moci: 1. patria potestas - moc otcovská (PP) 2. manus - moc nad manželkou, viz 1.47 3. dominica potestas - (DP), moc nad otroky, osobami v mancipiu a majetkem rodiny, viz. též 1.42 Patria potestas 64 • • • • moc otcovská PF je od toho, aby majetek rodiny spravoval dále pro své potomky zastává tuto roli, aniž by chtěl, má výsadnı́ postavenı́, stojı́ nad členy rodiny, kteřı́ mu jsou podřı́zeni synové a dcery podléhajı́ svému otci, ze soukromoprávnı́ho hlediska je jejich postavenı́ přirovnáváno k otrokům 54 1.49. PATER FAMILIAS KAPITOLA 1. SKUPINA I VZNIK • zplozenı́m v řádném manželstvı́ – jedno, zda v manželstvı́ přı́sném nebo volném – u matrimonia iuris gentium za předpokladu, že otec i dı́tě zı́skajı́ řı́mské občanstvı́ • legitimacı́ nemanželského dı́těte – pro nemanželské děti zplozené v konkubinátu; od 4.stol. n.l. · následným manželstvı́m (legitimatio per subsequens matrimonium) - muž se oženil s bývalou konkubı́nou a dı́tě (bylo-li již dospělé) vyslovilo se vznikem PP souhlas · cı́sařským reskrpitem (legitimatio per rescriptum principum) - pokud nebyl sňatek s konkubı́nou možný • adopcı́ – – – – – – převod dı́těte z moci jednoho žijı́cı́ho otce rodiny do moci druhého žijı́cı́ho otce rodiny dvoustranné právnı́ jednánı́ - musı́ souhlasit oba PF (a dı́tě, je-li dospělé) osvojovaný je osobou alieni iuris agnace přepadá do druhé rodiny mezi adoptovaným a adoptantem věkový rozdı́l min. 18 let zákaz adopce vlastnı́ch nemanželských dětı́ (ty měly být legitimovány) a dětı́ vlastnı́ch z moci otcovské propuštěných – adopce s podmı́nkou nebo s doložkou času → neplatná • arogacı́ – – – – – jeden PF se dobrovolně podřı́dı́ jinému pateru familias v podstatě adopce v širšı́m slova smyslu osvojovaný je sui iuris arrogator nesmı́ mı́t své děti, věk min. 60 let za královstvı́ před comitia curiata, za republiky před sborem 30ti liktorů, za cı́sařstvı́ cı́sařským reskriptem – arrogovaný vstupuje se svými dětmi do rodiny osvojitele, stává se osobou alieni iuris, majitek přecházı́ na arrogatora, dluhy zanikajı́ (věřitelé chráněni praetorem) – účel - snaha zachovat staré patricijské rody, později ochrana, pomoc a dědická práva arrogovanému • změna rodinné přı́slušnosti a kapitisdeminuce - za Justiniána tyto účinky pouze, když adoptoval dı́tě jeho ascendent (adoptio plena - adopce úplná), pokud ne, nastává adopce neúplná (adoptio minus plena) a dı́tě zůstávalo ve své rodině, pouze dědická práva zı́skalo v rodině osvojitele OBSAH • ius vitae necisque - právo nad životem a smrtı́ - omezené, musel se poradit s přı́buznými a přáteli; manželku může zabı́t za cizoložstvı́, travičstvı́, pokud pila vı́no nebo padělala klı́če • ius exponendi – právo přijmout/nepřijmout dı́tě do rodiny - zvednutı́m nad hlavu; později se ustálila zásada, že nesmı́ odmı́tnout syna a prvorozenou dceru • ius vendendi – právo prodat podřı́zené osoby - prodej skutečný nebo obrazný (noxae datio, emancipace) • práva nad majetkem rodiny • právo dát/nedát souhlas k uzavřenı́ manželstvı́ • právo ustanovit pupilárnı́ho substituta • právo stanovit dětem poručnı́ka v poslednı́ vůli • vyloučena možnost soudnı́ch sporů mezi otcem a dı́tětem! • doba cı́sařská - povinnost zřı́dit dceři věno, poskytovat dětem přiměřenou výživu ZÁNIK • smrtı́ otce ← znamená to: – všechny osoby z rodiny se stávajı́ osobami sui iuris – žena/jeho manželka se nemůže stát PF, tento titul přebı́rá syn (každý mužský potomek, je jedno kolik jich je) – pokud zemře bez závěti - hledajı́ se nejbližšı́ přı́mı́ přı́buznı́, kteřı́ přebı́rajı́ a spravujı́ jeho majetek jako společné vlastnictvı́ agnátských přı́buzných (agnatus proximus) – pokud nenajdeme žádnou osobu, která by mu podléhala, nastupuje dalšı́ agnát o generaci výš, od něj se ede linie k nejbližšı́mu agnátovi 55 1.49. PATER FAMILIAS • • • • KAPITOLA 1. SKUPINA I smrtı́ dı́těte kapitisdeminucı́ - jakoukoli (PF byl zotročen, nechal se arrogovat...) nabyl-li nad osobou moc někdo jiný - manžel při zřı́zenı́ přı́sného manželstvı́, jiný PF při adopci emancipacı́ - zaniká PP, propuštěný postupuje kapitisdeminuci, agnátské vztahy se rušı́, zůstávajı́ jen kognátské ∗ na děti emancipovaného se emancipace nevztahuje, nadále podléhajı́ moci otce rodiny! ∗ později nahrazeno cı́sařským reskriptem a ještě později soudnı́ insinuacı́ (oficiálnı́ zápis do soudnı́ch knih) • dosaženı́m vysoké kněžské/úřednı́ hodnosti • úřednı́m výrokem z trestu Mancipace (při pohledu na práva osob) 65 • • • • • z titulu noxálnı́ho ručenı́ - 1.51 pater familias - majetková odpovědnost za delikty spáchané osobami v jeho moci aby za ně nemusel platit, mohl je prodat poškozenému jako forma převodu dočasné pravomoci nad svobodným člověkem osoby v mancipiu = personae in mancipio – – – – svobodnı́ lidé, kteřı́ se zákonným způsobem ocitli v dočasném otroctvı́ též člověk, který se dal dobrovolně najmout ke gladiátorstvı́ veřejná práva zachována, soukromoprávně se podřizovali novému majiteli končila manumissı́, z mancipia vzniká propuštěným a bývalým pánům vztah podobný patronátu → quasipatronatus • emancipace - v LDT určeno, že prodá-li otec syna 3x, syn se od moci otcoské osvobozuje; dceru, vnuky a dalšı́ descendenty je možno zbavit moci otcovské již jedinou mancipacı́ • jako ryze formálnı́ jednánı́ sloužila k různým účelům - adopce, emancipace Nemanželské děti 66 • jako by neměly otce • zploditeli nad nimi nevznikala otcovská moc, němel vůči nim žádná práva ani povinnosti, nebyl považován dokonce ani za jejich kognáta ← POZOR! - exaktnějšı́ vysvětlenı́ v otázce 41. Cognatio • iura cognationis - kognátské přı́buzenstvı́ nemanželského dı́těte je pouze ve vztahu k matce a jejı́ rodině • agnáty nebyly děti vůbec, ani ve vztahu k matčině rodině • za cı́sařstvı́ - děti narozené z konkubı́ny byly označovány jako liberi naturales - vůči otci měli nárok na výživu a mohly být legitimovány * učebnice ŘP - str.147-8; * errorkovy státnicové otázky; * obrázek - ŘP a základy novodobého práva soukromého PDF soubor od K.Kyslı́kové (2009/2010) 56 1.50. PECULIUM KAPITOLA 1. SKUPINA I 1.50. Peculium • majetek, který pater familias vyděloval pro své syny či otroky aby na něm hospodařili –i podle instrukcı́ pána/podle vlastnı́ vůle • objektem může být cokoliv - pozemek, peněžitá částka, dopravnı́ lod’... • oddělenı́ majetku → nic se neměnilo na jeho právnı́m režimu: – otci zůstalo vlastnické právo – syn měl k pekuliu pouze vztah faktický – otec mu to mohl kdykoliv odejmout, syn nabýval pro majitele moci – při úmrtı́ syna/otroka se peculium vracelo do rodinného majetku (po dlouhá staletı́ žádná zvláštnı́ posloupnost po synovi nenastávala) • časem zı́skalo zvláštnı́ charakter → bylo posuzováno jako vlastnictvı́ syna/otroka: – faktické panstvı́ nad odděleným majetkem, samostatné podnikánı́ a hospodařenı́ vlastnı́m jménem – nepsané pravidlo, že syn či otrok s nı́m může zacházet jakkoliv – stávalo se, že otec ztrácel přehled o jednánı́ch, která s pekuliem byla podstupována – vyvinulo se přesvědčenı́, že nelze pekulium odejmout bez vážného důvodu (udělá-li to, je to posuzováno jako nevhodné, nemravné) • otroci z pekuliárnı́ho majetku vykupovali svobodu od vlastnı́ho pána • propuštěný otrok/emancipovaný syn → pekulium mu zůstává jako vlastnı́ majetek • pekulium otroků → forma, která měla zajistit nesvobodným jistou dávku hospodářské i sociálnı́ nezávislosti a stimulovat tak jejich nı́zkou produktivitu práce • pekulium synů → vývoj od vlády Oktaviána Augusta – za Oktaviána se poprvé objevila privilegia, která dávala synům právo volně rozhodovat testamentem o majetku, který nabyli za doby vojenské služby in castris (ve vojenských táborech) – později také volná dispozice inter vivos (mezi živými) – nakonec uznáno, že je k tomuto majetku ve stejném postavenı́, jako pater k rodinnému majetku – nazváno peculium castrense – pekulium táborové, ale pekuliárnı́ povaha už jen v tom, že pokud o majetku syn nepořı́dil testament, spadal na otce (jako obyčejně spadalo obyčejné pekulium syna/otroka) ∗ justiniánské novelly - stanoveno, že peculium castrense je objektem pravidelné posloupnosti intestátnı́ – peculium quasi castrense ∗ od 4.stoletı́ rozšı́řeno na majetek, který syn dostal od cı́saře/nabyl ve státnı́ch službách/nabyl jako duchovnı́ nebo advokát, bylo podobného charakteru jako pekulium táborové • za Kostantina Velikého → z otcovy pravomoci vyňaty věci, které děti nabyly: – bona materna (bona materni generis) = majetek, který děti nabyly od matky nebo jejı́ch přı́buzných; za Konstantina vyňato z otcovy pravomoci - připadl otci, ale ten jej nesměl zcizovat, musel jej zachovat dětem – bona nuptalia = majetek, ktewrý syn či dcera zı́skali sňatkem - věno, donatio ante nuptias - časem stejný režim jako bona materna • justiniánské právo → bona adventicia (jměnı́ adventičnı́) – majetek, který dı́tě nabyde ne z majetkové podstaty toho, jehož moci je podřı́zeno, ale z jakýchkoliv důvodů jiných – otec rodiny adventičnı́ jměnı́ pouze spravoval a měl k němu právo usufruktu, disponovat s nı́m mohl však jen se souhlasem dı́těte (bylo-li dospělé), samo dı́tě potřebovalo zase souhlas otce – dı́tě o něm nemohlo pořı́dit závět’ ani se souhlasem otce - po smrti dı́těte majetek přiapdal vždy intestátnı́m dědicům * učebnice ŘP - 146, 147 57 1.51. ACTIONES ADIECTICIAE QUALITATIS - NOXÁLNÍ RUČENÍ 1.51. KAPITOLA 1. SKUPINA I Actiones adiecticiae qualitatis - noxálnı́ ručenı́ Noxálnı́ ručenı́ (Noxae datio) 67 • noxae datio = vydánı́ pachatele poškozenému • týká se to svobodných lidı́, kteřı́ se ze zákonem stanovených důvodů ocitli v dočasném otroctvı́“ ” • zvláštnı́ způsob náhrady škody při spáchánı́ deliktu, který spáchala osoba podřı́zená moci druhého (tedy persona alieni iuris), nechtěl-li majitel moci (např. otec) hradit škodu, převáděl svého podřı́zeného (např. syna) do dočasného vlastnictvı́ poškozeného, pachatel žil tedy v cizı́ rodině ve stejném postavenı́ jako otrok (v postavenı́ servi loco“) ” • tyto osoby (personae in mancipio - osoby v mancipiu) neměly setrvat v otrockém postavenı́ navždycky, jejich veřejná práva zůstávala zachována, v oblasti soukromoprávnı́ se zcela podřizovaly novému majiteli • nový majitel nemohl s nimi disponovat tak, aby jeho jednánı́ bránilo budoucı́mu propuštěnı́ • osoby v mancipiu si majı́ jen odpracovat dluh, který svým protiprávnı́m jednánı́m způsobily • vázanost k novému pánovi končila manumissı́ (propuštěnı́m z otroctvı́), mezi propuštěným a bývalým pánem vznikal vztah podobný patronátu • na stejném principu noxálnı́ho ručenı́ byla vybudována i vlastnı́kova odpovědnost za škody způsobené jeho zvı́řaty, vlastnı́k musel bud’ nahradit škodu, nebo vydat zvı́ře poškozenému Adjektické žaloby (actiones adiecticiae qualitatis) 68 • přestavujı́ výjimku z pravidla, že obligace nemůže nemůže zásadně účinkovat proti osobám třetı́m • snažı́ se vyrovnat s neúnosným postulátem, že otrok nemá právnı́ subjektivitu (vyžadujı́ si to ekonomické potřeby rozvı́jejı́cı́ho se řı́mského státu) • adjektické žaloby vznikajı́ z kontraktů osob podřı́zených, kterým otec rodiny nebo pán oddělil do faktické správy pekulium • dle civilnı́ho práva byly tyto kontrakty nežalovatelné, anebo nevykonatelné, přesto pater familias mohl z těchto kontraktů nabývat – tuto nerovnost řešil praetor v ediktu tak, že otce či majitele otroka volal k odpovědnosti, ne však neomezené, ale limitované hodnotou pekulia, které synovi nebo otrokovi bylo svěřeno – v intenci uváděl sice osobu závislou, ale přı́kaz ke kondemnaci byl vztažen na pána • odpovědnost za nedeliktnı́ jednánı́ svých podřı́zených (synů, otroků) má i pater familias, ale jen do výše jejich peculia Typy adjektických žalob 69 • actio de peculio - PF ručı́ za závazky do výše peculia osoby podřı́zené (syna, otroka); pán otroka měl právo srážet si své vlastnı́ pohledávky k otrokovi plným obnosem, stejně jako pohledávky otroka k pánovi objem pekulia zvětšovaly • actio de in rem verso - pokud syn, resp. otrok zı́skal svým právnı́m jednánı́m majetkový prospěch, který přešel přı́mo do majetku otce rodiny či pána, anebo otci či pánovi zjednal výhodu, že ušetřil na jinak nezbytně nutných výdajı́ch, mohla se uplatnit tato žaloba proti nositeli moci; nositel moci odpovı́dal do výše hodnoty tohoto prospěchu • actio tributoria – použitelná v přı́padě, kdy synovo či otrokovo pekulium bylo určeno k provozu živnosti nebo obchodu; v této situaci si vlastnı́k podřı́zené osoby nesměl své pohledávky odečı́tat v nezkrácené výši, ale měl právo pouze na uspokojenı́ poměrné, určené konkurencı́ ostattnı́ch věřitelů pekulia; byl-li při poměrném rozdělovánı́ některý z pekuliárnı́ch věřitelů zkrácen, přı́slušela mu tato žaloba na vyrovnánı́ rozdı́lu • actio quod iussu – použitelná v přı́padě, kdy podřı́zená osoba jednala na výslovný přı́kaz svého pána ← ten ručil neomezeně, musel nahradit veškerou škodu • actio institoria - žaloba proti majiteli živnosti ze závazků, které uzavřel správce jeho podniku • actio exercitoria - žaloba proti rejdaři ze závazků sjednaných kapitánem lodi – actio institoria a exercitoria - majitel ručı́ za své zmocněnce (otrok, svobodný člověk) neomezeně, předpokládalo se totiž, že zástupce jedná na základě jakési plné moci; vyžadovalo se jen, aby zmocněnec nepřekročil meze a aby druhé straně bylo jasné, že jedná se zmocněncem 58 1.52. NEGOTIUM – POJEM A DRUHY KAPITOLA 1. SKUPINA I • nakonec odpovı́dal podpůrně každý, kdo dal druhému přı́kaz k uzavřenı́ jakékoli smlouvy: – žaloba proti kontrahentovi: actio directa – žaloba proti přı́kazci: actio quasi institoria * učebnice ŘP - hesla čı́slo 110, 337, 347 a 176, 177, 238, 346 1.52. Negotium – pojem a druhy Právnı́ jednánı́ 70 • právnı́ jednánı́ = druh právnı́ skutečnosti, která spočı́vá v projevu lidské vůle a která je v souladu se zákonem; tento projev vůle pak na základě právnı́ normy působı́ vznik, změnu či zánik soukromých práv a povinnostı́ • pro právnı́ jednánı́ ŘP nemělo zvláštnı́ termı́n → nejblı́že negotium(negotium je značně obecný termı́n: obchod, záležitost, přı́pad) • zvláštnı́ význam pro rodinná a majetková práva – převážně dispozitivnı́ právnı́ normy (normy, které úpravu právnı́ch poměrů ponechávajı́ vůli jednotlivců) × normy kogentnı́ - donucovacı́ • projev vůle musel být učiněn způsobem, který odpovı́dal zákonem požadované formě • tı́m, že většina účinku byla jednajı́cı́mi stranami zamýšlena, se odlišuje od protiprávnı́ho jednánánı́ - deliktu Předpoklady právnı́ho jednánı́ 71 • jednajı́cı́ má způsobilost k právnı́mu jednánı́ • jednajı́cı́ projevuje svou skutečnou vůli ve formě zákonem určené • obsah jednánı́ musı́ být právem připouštěný, možný a uznaný Typizace právnı́ho jednánı́ 72 • jednostranná - projev vůle 1 osoby (manumisse, testament, derelikce,okupace, přijetı́ pozůstalosti) • dvoustranná – vyžaduje souhlasný a vzájemně se doplňujı́cı́ projev vůle dvou nebo vı́ce stran (smlouva contractus, neformálnı́ úmluva – pactus) • inter vivos - mezi živými, upravujı́ se poměry mezi stranami po dobu jejich života - smlouvy • mortis causa - na přı́pad smrti, úprava vztahů po smrti jednajı́cı́ch – testament • abstraktnı́ - nenı́ podstatný obsah, ale forma - mancipatio • kauzálnı́ - nutná kauza, tedy důvod - traditio • oneróznı́ – jednánı́ úplatná, jedna strana za nabytou výhodu druhé straně poskytuje protiplněnı́ (kupnı́ smlouva, nájem) • lukrativnı́ – jednánı́ bezplatná, za zı́skaný prospěch se žádná protihodnota nedává (darovánı́, commodatum) • smı́šená - negotium mixtum cum donatione, protihodnota se sice poskytuje, ale z vůle stran je výrazně nižšı́, v nepoměru k zı́skanému prospěchu • majetková (předmětem je věc - koupě, mancipace) • osobnı́ (předmětem je osoba - adopce, manumisse) • formálnı́ (mancipace, injurecesse) • neformálnı́ (tradice, fideikomiss) • zavazovacı́ (smlouvy) • zcizovacı́ (převod práv - mancipace) * učebnice str.92 1.53. Negotium – obsah • obsah a forma právnı́ho jednánı́ majı́ tvořit jednotu • obsah jednánı́ různý a rozmanitý - některé kusy obsahu musı́ být obsaženy vždycky, jiné jen někdy, některé podle vůle stran • následujı́cı́ termı́ny nemajı́ v češtině ekvivalent a jsou i dnes užı́vány běžně: 59 1.54. CONDICIO KAPITOLA 1. SKUPINA I essentialia negotii • podstatné části právnı́ho jednánı́ – části, které určujı́ jeho typ • např. smlouva o koupi a prodeji je smlouva o výměně věci za penı́ze → penı́ze jsou essentiale smlouvy o koupi a prodeji naturalia negotii • obsahové kusy, které se při určitém jednánı́ vyskytujı́ pravidelně a rozumı́ se samy sebou, i když se strany výslovně nedohodly • např. ručenı́ prodávajı́cı́ho za tzv. právnı́ vady věci je naturale smlouvy o koupi a prodeji accidentalia negotii • náhodné části obsahu – vedlejšı́ ustanovenı́ • předpokládajı́ výslovný projev stran nebo jednajı́cı́ho • možné se odchýlit pouze, pokud se týká částı́ naturalia negotii, tj. těch, která vyjadřujı́ účinky jednánı́, pravidelně nastupujı́cı́ - pomocı́ různých právem předvı́daných doplňků: – condicio - 1.54 – dies - 1.56 – modus - 1.55 Podmı́nky právnı́ho jednánı́ 73 • • • • • obsah musı́ být fyzicky i právně možný - nelze např. koupit modré z nebe, prodat res extra commercio nesmı́ obsahovat nic nedovoleného - nesmı́ být contra legem nesmı́ být namı́řeno contra bonos mores nesmı́ obejı́t zákaz zákona (in fraudem legis) - např. disimulované jednánı́ smluvnı́ plněnı́ musı́ být určité a ocenitelné v penězı́ch (výjimky: částečně neurčité plněnı́ u alternativnı́ch obligacı́ nebo u obligacı́ generických) chybı́ prameny 1.54. Condicio • podmı́nka • souvisı́ s otázkami 52, 53, 55, 56 – nutné si je projet, zejména ty týkajı́cı́ se právnı́ho jednánı́ a pojmy (essentialia, naturalia a accidentalia negotii)! • vedlejšı́ ustanovenı́, při kterém jsou účinky právnı́ho jednánı́ závislé na nejisté budoucı́ události • modifikace obsahu právnı́ho jednánı́ pomocı́ tzv. vedlejšı́ch ustanovenı́ je možná, pokud se týká častı́ zvaných naturalia negotii (tj. těch, které vyjadřujı́ účinky jednánı́, pravidelně nastupujı́cı́ch) • CO PRAVOU PODMÍNKOU NENÍ: 1. ustanovenı́, které je už ze zákona nutnou součástı́ právnı́ho aktu – zjednodušené to, co už jednı́m zákonem upravené je – taková podmı́nka se nazýva condicio legalis – je to přı́má typová záležitost, neboli essentiale negotii 2. ustanovenı́, které se vztahuje k přı́tomnosti nebo minulosti a moment nejistoty postrádá 3. pokud se váže na událost, která v budoucnosti nastat musı́ – podmı́nka nutná – condicio necessaria – nebo za žádných okolnostı́ nastat nemůže - podmı́nka nemožná – condicio impossibilis ∗ DŮLEŽITÉ: · při podmı́nce nemožné je jedno, zda jde o nemožnost právnı́ nebo fyzickou - jednánı́ bude neúčinné tak jako tak · odlišné stanovisko Sabiniánů - přı́pad týkajı́cı́ se testamentu - aby nebyl zmařený celý, jestliže obsahuje nemožnou podmı́nku - uzákonil to až Justinián: nemožná podmı́nka se v testamentu považuje za nenapsanou 4. podmı́nky nedovolené, nemravné, výsměšné a zmatené – nedovolená - v rozporu s právnı́mi normami 60 1.54. CONDICIO KAPITOLA 1. SKUPINA I – nemravná - hlavně týkajı́cı́ se rodiny a manželstvı́(když se vyspı́š s...) – výsměšné (měli jednajı́cı́ho zesměšnit) – zmatené (nesrozumitelné) • vadné podmı́nky (nemožné, nedovolené, výsměšné, nemravné, zmatené) neměly vliv na platnost, ale jen na účinnost právnı́ch jednánı́ • ROZDĚLENÍ PODMÍNEK PODLE OBSAHU: 1. suspenzivnı́ (odkládacı́) a rezolutivnı́ (rozvazovacı́, zrušovacı́) – suspenzivnı́ – účinky jednánı́ nenastávajı́ ihned, ale až když se splnı́ podmı́nka – rezolutivnı́ – účinky nastupujı́ ihned, ale přestávajı́, jestliže je podmı́nka splněná 2. potestativnı́, kazuálnı́ a smı́šené – potestativnı́ – jejich splněnı́ je v moci a vůli toho, kdo má něco zı́skat (nabývat) – kazuálnı́ – záležı́ na náhodě, vůle a moc oprávněného význam nemajı́ – smı́šené – zčásti jsou v moci, zčásti mimo ni (mohou nastat, ale člověk je celkem neovlivnı́) 3. affirmativnı́ a negativnı́ – nemajı́ pro právo skoro žádný význam – affirmatvnı́ – předpokládajı́ nějakou pozitivnı́ činnost (např. že se něco stane) – negativnı́ – předpokládajı́ negativnı́ činnost/nečinnost (např. že se něco nestane) • republikánské ius civile podmı́nky omezovalo: – některá jednánı́ kvůli nim prohlašovalo za neplatné – řı́dilo se heslem: Výslovně vyjádřené škodı́, nevyjádřené neškodı́. – (naproti tomu stálo nadbytečné neškodı́“) ” • některá jednánı́, která musela zůstat bez podmı́nky: – – – – – mancipatio in iure cessio akceptilace (formálnı́ prominutı́ dluhu) tutori datio (ustanovenı́ poručnı́ka) hereditatis additio (formálnı́ přijetı́ pozůstalosti) • jiná jednánı́ nemohla obsahovat jen některé z podmı́nek – např. dědic nesměl být ustanovený s rezolutivnı́ podmı́nkou (odporovalo by zásadě semel heres semper heres) Právnı́ účinky podmı́nek 74 • při suspenzivnı́ podmı́nce: – jestliže nenı́ o podmı́nce rozhodnuto (condicione pendente), je právnı́ jednánı́ vázané takovouto podmı́nkou zatı́m neúčinné – ALE: zavázaný i oprávněný musı́ počı́tat s tı́m, že se podmı́nka splnı́ – PROTO: zavázaný nemůže udělat nic, čı́m by se oslabilo právo pod podmı́nkou zřı́zené ∗ jestliže udělá, při splněnı́ podmı́nky takové konánı́ ztrácı́ na účinnosti ∗ zavázaný musı́ uhradit škody, které vzniknou užı́vánı́m věci – A: pod podmı́nkou oprávněnému vzniká naděje, že mu splněnı́m podmı́nky vzejde právo ∗ tzv. spes debitum iri ∗ tato naděje je majetkové povahy, oprávněný s nı́ může disponovat(za určitých okolnostı́ dokonce naděje přecházı́ na jeho dědice) – jestliže se podmı́nka splnı́: ∗ stává se podmı́něné jednánı́ účinným a některé poměry se posuzujı́ ex tunc (od tehdejška, tj. od okamžiku podstoupenı́ jednánı́), jiné ex nunc (odted’, tj. od splněnı́ podm.) ∗ ex tunc sa posuzuje: 61 1.55. MODUS KAPITOLA 1. SKUPINA I · způsobilost jednajı́cı́ch k právnı́m činům(ted’ se opravněný zbláznı́, nemá ale vliv) · dispozice právnı́, či faktické ∗ ex nunc · posuzujı́ se hospodářské účinky jednánı́(např. oprávněný nemá nárok na výtěžky věci do splněnı́ podmı́nky vytěžené) – při rezolutivnı́ podmı́nce: ∗ ∗ ∗ ∗ ∗ condicione pendente jednánı́ je účinné okamžitě oprávněný i zavázaný musı́ počı́tat s tı́m, že se podmı́nka splnı́ (určitá nejistota) nesmı́ podnikat nic, co by mohlo eventuálnı́mu zrušenı́ účinku podmı́něného jednánı́ stát v cestě vázanost stran je obdobná jako při suspenzivnı́ podm. jestliže se podmı́nka splnı́: · účinky právnı́ho jednánı́ končı́ · vlastnické právo se vracı́ zpět · rušı́ se všechny dispozice, které byli v mezičase na jeho úkor realizovány · hosp. efekt se vztahuje zpět k momentu jednánı́ · zavázaný vracı́ všechny výtěžky, které by těžil oprávněný, pokud by podmı́nka nenastala – podmı́nka se splnı́ (condicio existit), jestliže nastane událost, která byla předvı́daná ∗ posouzenı́ této situace bylo mı́sty komplikované, proto byly vytvořeny interpretačnı́ zásady ∗ např. při smı́šené podmı́nce o propuštěnı́ otroka se postupovalo favore libertatis – otrok byl propuštěný ∗ platı́: Podmı́nka se pokládá za splněnou, jestliže zmařil jejı́ splněnı́ ten, kdo při jejı́m splněnı́ měl utrpět nějakou újmu. – podmı́nka sa považuje za zmařenou (condicio deficit): ∗ jestliže nastanou okolnosti, za kterých se nemůže nikdy splnit ∗ při suspenzivnı́ch: jednánı́ nebude nikdy účinné ∗ při rezolutivnı́ch: končı́ nejistota a právnı́ stav je definitvnı́ * učebnica Rı́mske právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany: 100-104 1.55. Modus • nazýváme též: účelové určenı́ • spolu s podmı́nkou a dalšı́mi vedlejšı́mi ustanovenı́mi představuje tzv. accidentalia negotii, tedy vedlejšı́ část ustanovenı́, která právnı́ jednánı́ určitým způsobem modifikuje • uplatněn při lukrativnı́ch právnı́ch jednánı́ch (např. darovánı́, odkaz, ustanovenı́ dědicem, manumisse; opakem jednánı́ oneróznı́ neboli úplatná) • tı́mto účelovým určenı́m dotyčný obdařenému uložil, aby něco vykonal (např. propustil otroka, část sumy použil k založenı́ nadace...) • modus se od suspenzivnı́ podmı́nky nebo lhůty počı́najı́cı́ lišı́ tı́m, že má okamžité účinky (stejně jako podmı́nka rezolutivnı́), je tedy možné např. dar požadovat ihned, nicméně je nutné následně splnit podmı́nku • rozdı́l od podmı́nky: – podmı́nka odkládá a nezavazuje – modus neodkládá, ale zavazuje • závazný je pouze modus qualificatus – sleduje zájem dárce, osoby třetı́ nebo veřejný • nezávazný je naopak modus simplex – sleduje jen zájem obdarovaného, je tedy spı́še dobrou radou“ ” • splněnı́ modu mohl dárce vyžadovat zvláštnı́ žalobou, přı́p. dar odvolat (v přı́padě testamentu mohl žalovat dědic, když šlo o veřejný zájem, mohla zakročit i moc úřednı́) * Kincl, Urfus, Skřejpek – ŘP- str. 105 1.56. Dies a tempus Dies 75 62 1.57. NÁLEŽITOSTI PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ PODLE ŘÍMSKÉHO PRÁVA KAPITOLA 1. SKUPINA I • váže právnı́ účinky jednánı́ na události, které v budoucnosti jistě nastanou • podle vůle jednajı́cı́ho účinky: – a) nastávajı́ od určitého termı́nu - lhůta počı́nacı́, dies a quo / terminus a quo – b) končı́ k určitému termı́nu - lhůta končı́cı́, terminus ad quem / dies ad quem • určenı́ jak pevným datem, lhůtou, ale i budoucı́ událostı́ ( až Gaius zemře“- tzv. condicio necessaria) ” • právo omezené časem = přı́tomné právo → odpadá nejistota, nikdy nemá retroaktivnı́ účinky (na rozdı́l od podmı́nek) • k některým jednánı́m nebylo možné připojit uloženı́ času: actus legitimi - např. ustanovenı́ dědice v testamentu, převod vl. práva (do Diokleciána) OZNAČENÍ PRO ULOŽENÍ ČASU (uživajı́ se dodnes): • dies certus an, certus quando - den, kt. jistě nastane a vı́ se kdy (14.ledna 1994) • dies certus an, incertus quando - den, kt.jistě nastane, ale nevı́ se kdy (až Titus zemře) • dies incertus an, certus quando - nevı́me, zda nastane, ale vı́me kdy (až T. bude zletilý – nastane, pokud T. nezemře) • dies incertus an, incertus quando - nevı́me, zda nastane, ani kdy nastane (až se T. bude ženit) • dies incertus an, certus quando + dies incertus an, incertus quando nejsou uloženı́ času, ale jen podmı́nky – chybı́ jim určitost Tempus 76 • význam plynutı́ času: změna faktického stavu na stav právnı́ (vydrženı́); ztráta práva, nenı́-li po delšı́ dobu vykonáváno (promlčenı́); věkové hranice (7, 12/14, 25); procesnı́ lhůty (některé žaloby lze uplatnit jen např. do roka); domněnka otcovstvı́... • nejačastěji počı́táno podle kalendáře (nejdřı́ve užı́vali romulský, následně juliánský), rok měl 365 dnı́, den od půlnoci do půlnoci • lhůty končily různě: u vydrženı́ stačı́ např. začátek poslednı́ho dne, u promlčenı́ nutné uplynutı́ celého poslednı́ho dne • čas se počı́tal dvěma způsoby: – tempus continuum = čas souvislý, počı́tá se den po dni – tempus utile = čas užitečný, počı́tajı́ se jen ty dny, kdy mohl být proveden určitý právnı́ úkon (např. při podánı́ žaloby se nepočı́tajı́ se dny, kdy nefunguje soud) • užitı́ - usucapio, praescriptio longi temporis - viz 2.20 * Kincl, Urfus, Skřejpek – ŘP- str 113, 104-105; * vakobobřı́ soubor řı́man sszk (plechiustarraco) 1.57. Náležitosti právnı́ho jednánı́ podle řı́mského práva • právnı́ jednánı́ = pojem, kterým dnes rozumı́me: projev vůle, vyjádřený zákonem uznaným a předpokládaným způsobem, směřujı́cı́ ke vzniku, změně či zániku soukromých právnı́ch vztahů 1. Způsobilost osob k právnı́m úkonům 77 • • • • • • • • • plnou způsobilost má svobodný, dospělý, řı́mský občan mužského původu sui iuris (bez omezenı́) důležité odlišit způsobilost k právnı́m úkonům od způsobilosti k právům a povinostem, tedy právnı́ subjektivity dı́tě nemá způsobilost k právnı́m úkonům (výjimky až za cı́sařstvı́) nedospělec staršı́ než dı́tě má omezenou způsobilost k právnı́mu jednánı́ – může nabývat, ale nemůže se zavazovat, uzavřı́t manželstvı́, napsat závět’ či být svědkem podle civilnı́ho práva plná způsobilost k právnı́mu jednánı́ se nabývá až v dospělosti (muž 14, dı́vka 12 let) právnické osoby nemajı́ způsobilost k právnı́mu jednánı́ (jsou to subjekty fiktivnı́, a tudı́ž nemohou vyjádřit svou vůli; každá právnická osoba musı́ mı́t zástupce, který jedná za ni) ani deliktnı́ způsobilost způsobilost k právnı́mu jednánı́ zaniká smrtı́ (prohlášenı́ za mrtvého řı́mské právo ještě neznalo) a velkou kapitesdeminucı́ způsobilost byla dále omezována: osoby stižené infamiı́, pohlavı́, duševnı́ choroby, osoby alieni iuris... smlouvy uzavřené s takovýmito osobami byly neplatné nebo vznikla tzv. naturálnı́ obligace (otrok s pekuliem, nedospělec jednajı́cı́ bez poručnı́ka...) 63 1.58. PROJEV VŮLE V ŘÍMSKÉM PRÁVU – FORMY A VADY KAPITOLA 1. SKUPINA I 2. Projev vůle v zákonem určené formě 78 • vůle a projev vůle musı́ být v souladu, aby jednánı́ bylo platné • to je velmi důležité např. u jednánı́ dvoustranných - musı́ dojı́t ke konsensu, jinak se jedná o dissenzus, který může být zjevný (nenı́ tu zjevně shoda vůlı́) nebo zakrytý (tedy nedorozuměnı́, omyl) • formy projevu vůle: – výslovný (= expressis verbis) tak, aby nebylo o vůli a jejı́m obsahu pochyb (např. pı́semně, kývnutı́m, slovy) – mlčky - konkludentnı́, kdy vůle nenı́ projevena přı́mo, ale z jednánı́ jejı́ projev nepochybně vyplývá – mlčenı́m - od středověku úslovı́: kdo mlčı́, souhlası́ (v ŘP trochu pozměněno - kdo mlčı́, souhlası́, pokud nepromluvil tam, kde mohl a měl) FORMÁLNÍ • nutno dodržet zákonem nebo obyčejem stanovenou formu • nedodrženı́ formy (nebo i vynechánı́ slůvka, přeřeknutı́) vede k neplatnosti právnı́ho úkonu • obzvláště v ius civile: – – – – lidové shromážděnı́ - např. u pořı́zenı́ testamentu a arrogaci většı́ počet svědků - např. při mancipaci a injurecessi pronášenı́ formulek a vykonávánı́ ceremoniálnı́ch úkonů pronášenı́ formalizovaných otázek a odpovědı́ • rozdı́l mezi pořı́zenı́m listiny jako základu pro jednánı́ (testament) a pořı́zenı́m listiny jako důkazu o jednánı́, bez nı́ž je jednánı́ ovšem stejně platné (smlouva trhová) • postupně je zbytečný formalismus opouštěn v praetorském právu (ius honorarium, ius gentium) NEFORMÁLNÍ, VOLNÉ • možnost projevovat vůli jakkoli • takovou možnost ŘP neznalo a dodnes vlastně nezná (vždy je třeba adekvátnı́ho projevu vůle) • nejblı́že kontrakty konsensuálnı́ (smlouva trhová, pacht-nájem, smlouva o dı́lo aj.) 3. Obsah jednánı́ musı́ být právně přı́pustný 79 • • • • • obsah musı́ být fyzicky i právně možný - nelze např. koupit modré z nebe, prodat res extra commercio nesmı́ obsahovat nic nedovoleného - nesmı́ být contra legem nesmı́ být namı́řeno contra bonos mores nesmı́ obejı́t zákaz zákona (in fraudem legis) - např. disimulované jednánı́ smluvnı́ plněnı́ musı́ být určité a ocenitelné v penězı́ch (výjimky: částečně neurčité plněnı́ u alternativnı́ch obligacı́ nebo u obligacı́ generických) 4. Neplatnost a nařı́katelnost právnı́ho jednánı́ 80 • pokud nejsou výše uvedené podmı́nky splněny, může to vézt k tzv. neplatnosti, popřı́padě nařı́katelnosti právnı́ho jednánı́! 1. absolutně neplatné pr. jednánı́ (negotium nullum) - nezakládá žádné právnı́ účinky, důvod: nezpůsobilost stran k pr. jednánı́, nezachovánı́ zákonné formy (neustanovı́m dědice v závěti) 2. nařı́katelné pr. jednánı́ (negotium revocabile) - vadnost nižšı́ho stupně, v testamentu nenı́ např. zmı́něn neopomenutelný dědic, pokud ale onen neopomenutelný dědic nepodá žalobu, testament je platný chybı́ prameny 1.58. Projev vůle v řı́mském právu – formy a vady • Má-li mı́t vůle člověka právnı́ význam, je nutné, aby byla projevena – jinak má relevanci pouze ve sféře náboženského přesvědčenı́ (např. forum internum – soud svědomı́). 64 1.58. PROJEV VŮLE V ŘÍMSKÉM PRÁVU – FORMY A VADY KAPITOLA 1. SKUPINA I Právně významné projevy vůle 81 • vůle a projev vůle musı́ být v souladu, aby jednánı́ bylo platné • to je velmi důležité např. u jednánı́ dvoustranných - musı́ dojı́t ke konsensu, jinak se jedná o dissenzus, který může být zjevný (nenı́ tu zjevně shoda vůlı́) nebo zakrytý (tedy nedorozuměnı́, omyl) • formy projevu vůle: – výslovný (= expressis verbis) tak, aby nebylo o vůli a jejı́m obsahu pochyb (např. pı́semně, kývnutı́m, slovy) – mlčky - konkludentnı́, kdy vůle nenı́ projevena přı́mo, ale z jednánı́ jejı́ projev nepochybně vyplývá (kdo disponuje s dědictvı́m, jest dědicem) – mlčenı́m - od středověku úslovı́: kdo mlčı́, souhlası́ (v ŘP trochu pozměněno - kdo mlčı́, souhlası́, pokud nepromluvil tam, kde mohl a měl) Formálnı́ a bezforemné způsoby projevu vůle 82 1. formálnı́ - nutno dodržet zákonem nebo obyčejem stanovenou formu (mancipatio, in iure cessio) 2. bezforemné = volné – možno projevovat vůli jakkoli (v řı́mském právu výjimečně) FORMÁLNÍ ZPŮSOBY • • • • • • ve velké oblibě u starého ius civile - každé společensky významnějšı́ jednánı́ svázáno formalismem některá jednánı́ mohla být provedena jen před lidovým shromážděnı́m (pořı́zenı́ testamentu, osvojenı́). jiná vyžadovala většı́ počet svědků a pronášenı́ slavnostnı́ch formulı́ (mancipace, injurecesse). dalšı́ vyžadovala pronášenı́ formalizovaných otázek a odpovědı́ pokud nebyla předepsaná forma dodržena, jednánı́ byla neplatná s rozvojem hospodářstvı́ se vytvářı́ nové, pružnějšı́ formy (nutnost zvýšenı́ obratu statků) → rozhodujı́cı́ úlohu mělo v tomto obdobı́ právo praetorské (edikty městského a cizineckého praetora) • prateorské právo vedlo k odbourávánı́ zbytečných a neužitečných formalismů ius civile - preferována vůle a záměr jednajı́cı́ch stran • již ve 2.stol.p.n.l. nejtı́živějšı́ formalismy ius civile nahrazeny pružnějšı́mi institucemi praetorského práva, ale princip úplné neformálnosti právnı́ho jednánı́ nebyl uznán nikdy • úplně neformálnı́ jen kontrakty konsensuálnı́ – nejběžnějšı́ smlouvy dennı́ho života (trhová smlouva, smlouva o dı́lo) Vady vůle a projevu 83 • mezi vůlı́ a jejı́m projevem musı́ být shoda, soulad – aby jednajı́cı́ řı́kal, co opravdu chce - tzv. konsensus, jinak nastal dissensus (nesouhlas, nesoulad) - rozpor mezi vůlı́ a souhlasem → jednánı́ je neplatné • účinnost právnı́ho jednánı́ se posuzuje podle osoby, která projev učinila, ne podle kontrahenta, kterému byl projev určen • ius civile dávalo většı́ význam slavnostnı́ formě projevu než skutečné vůli jednajı́cı́ch (např. u mancipace), takže nesoulad vůle a projevu byl irelevantnı́ • vady vůle a projevu rozlišujeme na vědomé a nevědomé (omyl) DISSENSUS • dojde-li k nesouhlasu mezi vůlı́ a projevem, mohou nastat různé situace: 1. jasný nesouhlas – prohlásı́-li někdo něco žertem, na divadle nebo v řeči demonstrandi causa (aby uvedl přı́klad) - jednánı́ je neplatné 2. nesouhlas způsobený nepozornostı́ jednajı́cı́ho – jedná se o omyl v projevu: jednajı́cı́ učinı́ projev, tak jak nechtěl, např. přeřeknutı́, přehlednutı́ v listině. Nemůže se na nesoulad odvolat, protože jej zavinil. 3. omyl v obsahu – strana projevı́ něco, co chtěla projevit, ale projevu připisuje úplně jiný význam, než objektivně má - hovořı́me pak o omylu nepravém OMYL PODSTATNÝ (ERROR ESSENTIALIS) • je-li přı́činou nesouladu mezi vůlı́ a projevem omyl, stává se podle řı́mského práva jednánı́ neplatným pouze tehdy, jde-li o omyl podstatný: 65 1.59. ERROR KAPITOLA 1. SKUPINA I 1. error in negotio – omyl v povaze právnı́ho jednánı́ (strana se domnı́vá, že dostává dar, vůlı́ druhé strany je poskytnout zápůjčku) 2. error in persona – omyl v osobě (muž si vezme ženu, o které si myslı́, že je jeho snoubenka, a ona jeho snoubenkou nenı́) 3. error in corpore – omyl v předmětu jednánı́ OSTATNÍ OMYLY 1. error in qualitate – omyl ve vlastnostech věci či osoby - nepůsobil neplatnost 2. v pozdnı́ době výjimkou error in materia - omyl v látce – omyl v pohlavı́ kupovaného otroka • dalšı́ možné rozlišenı́: omyly skutkové a omyly právnı́, zde platı́: Ignorantia iuris non excusat. VĚDOMÉ VADY VŮLE 1. vnitřnı́ výhrada – mentálnı́ reservace, zvláštnı́ přı́pad neshody; jednajı́cı́ vystupuje tak, že u druhého nevznikne žádná pochybnost, po uzavřenı́ smlouvy však prohlásı́, že to co projevil, vůbec nechtěl; smlouva zůstává platná 2. simulované jednánı́ – předstı́rané jednánı́, jednajı́cı́ se předem dohodnou, že smlouvu uzavřou na oko. Smlouva nenı́ platná. 3. disimulované jednánı́ - simulované jednánı́, kdy chtějı́ strany dosáhnout nějaký jiný cı́l – obyčejně proto, že jej právo nedovoluje (manželé uzavı́rajı́ smlouvu trhovou, která je dovolena, aby zakryli zakázané darovánı́) je platné, jen pokud je cı́l legálnı́ (což bývalo málokdy) 4. fiduciárnı́ převody/jednánı́ (převody fidi fiduciae causa) - ve staršı́m ius civile; v podstatě vyplňovalo některé mezery v právu; strany sledujı́ určitý cı́l, ale k jeho dosaženı́ uzavı́rajı́ smlouvu, která sledovaný cı́l daleko přesahuje → oprávněný se dostává do nepřiměřeně výhodného postavenı́, smlouva uzavřena jen se slibem, že svého oprávněnı́ nezneužije (např. ručnı́ zástava) • fiducia cum amico contracta (fiduce uzavřená s přı́telem) – svěřenı́ věcı́ do rukou druhého (uchovánı́, užı́vánı́. . . ) • fiducia cum creditore contracta (fiduce uzavřená s věřitelem) – s funkcı́ práva zástavnı́ho * Řı́mské právo, Jaromı́r Kincl, Valentin Urfus, Michal Skřejpek, str. 92 - 97 1.59. Error • • • • souvisı́ s otázkou 1.62 omyl právnı́ skutečnostı́ svého druhu je kromě omylu i neznalost, nevědomost (ignorantia) omyl je omluvitelný (error probabilis), pokud se týká skutkových okolnostı́ X omyl je neomluvitelný, pokud se týká práva → Ignorantia legis non excusat. • nutno tedy rozlišovat omyl právnı́ (error iuris) a omyl faktický/skutkový (error facti) • výjimky - ignorantia iuris se promı́jela těmto osobám: nezletilci, vojáci, ženy, venkované - ale pouze tehdy, byla-li jim ke škodě • někdy neomlouval omyl skutkový - např. tehdy, když neznalost faktů byla hrubým proviněnı́m Error essentialis 84 • faktický omyl způsobuje neplatnost právnı́ho jednánı́, pouze pokud jde o omyl omluvitelný (dopustil by se ho každý, i průměrný otec řı́mské rodiny) a podstatný (error essentialis) → tři typy: – error in persona - omyl v osobě protistrany, uskutečněnı́ právnı́ho jednánı́ s jinou osobou, než s kterou jsem to měl v úmyslu → právnı́ jednánı́ nenı́ platné, jestliže osoba, s kterou jsem chtěl uzavřı́t právnı́ jednánı́ má zvláštnı́ důležitost (omyl v nevěstě) X pokud nenı́ závažný důvod pro volbu osoby, je jednánı́ platné – error in negotio - omyl v samotném typu právnı́ho jednánı́ - např. jeden druhému dává věc, druhý částku peněz, prvnı́ se domnı́vá, že jde o kupnı́ smlouvu, druhý že jde o nájemnı́ smlouvu → nelze užı́t žalobu ani z jednoho, ani z druhého → neplatnost – error in corpore - omyl v předmětu právnı́ho jednánı́, musı́ jı́t o error in materia (např. v pohlavı́ otroka) 66 1.60. POHNUTKY PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ KAPITOLA 1. SKUPINA I • k omylu faktickému se přihlı́ži pouze u konsensuálnı́ch kontraktů • při konsenzuálnı́m právnı́m jednánı́ se vyžaduje dokonalejšı́ splynutı́ vůlı́, a proto se uvažuje o dalšı́ch omylech: – error in substantia - obě strany se dohodly, ale lišı́ se tu některé základnı́ pohledy týkajı́cı́ se vlastnostı́ dotyčné věci → musı́ se rozebrat vlastnosti důležité a nedůležité - např. chci vı́no a namı́sto toho koupı́m ocet - jestliže je uměle vyrobený, jedná se o error in substantia, jestliže jsem ale koupil zoctovatělé vı́no, o omyl se nejedná; dalšı́ přı́pad (nejedná se o omyl): koupı́m pozlacený šperk, nenı́ sice zlatý, ale přece je v něm trochu zlata – error in qualitate - pro klasické právo neměl tento error význam; v justiniánském právu byla možnost soudnı́ho postupu → snı́žı́ se zaplacená cena při nižšı́ kvalitě věci * učebnica, strana 112-113; * 1.60. Pohnutky právnı́ho jednánı́ • • • • • projevená vůle je základem každého právnı́ho jednánı́ vůle je výsledkem procesu myšlenı́, zvažovánı́ okolnostı́, událostı́, následků tyto vzdálenějšı́ důvody právnı́ho jednánı́ (causa remotior) = pohnutky ius civile k nim nepřihlı́želo (ani v přı́padě násilı́, strachu atp.) omyl v pohnutce byl irelevantnı́, pouze u závětı́ se bral v potaz; zásada, že vadný důvod nenı́ na škodu • změna nastala praetorskými edikty – dávaly poškozeným v následujı́cı́ch přı́padech prostředky, jimiž mohli nepřı́znivé účinky svého jednánı́ odvrátit; neprohlašovaly jejich jednánı́ za neplatné 1) Vis ac metus (násilı́ a strach) donucenı́ psychické (vis compulsiva) 85 • situace, kdy něčı́ vyhrožovánı́ vzbudilo odůvodněný strach, že nebude-li ohrožený jednat, postihne jej zlo, kterým je vyhrožováno. • ochrana od 1. stol. p.n.l. praetor Octavius (Co bude provedeno ve strachu, nenı́ považováno za řádné.) • předpoklady poskytnutı́ pomoci: 1. výhrůžka je bezprávná – nejedná se tedy např. o hrozbu exekucı́ při nezaplacenı́ pohledávky 2. mezi výhrůžkou a jednánı́m je přı́činná souvislost (kauzálnı́ nexus) – jednajı́cı́ se bál, protože se mu vyhrožovalo, a protože se bál, uzavřel smlouvu 3. výhrůžka obsahuje hrozbu značnou újmou (smrt, ublı́ženı́ na těle, ztráta svobody a to nejen jednajı́cı́ho, ale i osob blı́zkých) • praetorova pomoc: – pokud bylo jednánı́ již realizováno – žaloba na vrácenı́ nedobrovolného plněnı́ (actio quod metus causa = formule Oktavianova) – arbitrárnı́ povahy - pachatel vyzván k vrácenı́ věci, pokud nevyhověl, odsouzen k zaplacenı́ čtyřnásobku hodnoty sporné věci, nutno uplatnit do roka – nebylo-li vynucené jednánı́ zatı́m splněno – procesnı́ námitka proti eventuálnı́ žalobě pachatelově = excepce (exceptio quod metus causa) – někdy navrácenı́ v původnı́ stav – restitutio in integrum donucenı́ fyzické (vis absoluta) • přı́mé vynucenı́ fyzickou mocı́ (např. pokud pachatel vede poškozenému ruku při podpisu) • toto jednánı́ je neplatné i podle ius civile pro nedostatek vůle i projevu 2) Dolus – podvod 86 • zatajovánı́m skutečnostı́ nebo předstı́ránı́m vymyšlených okolnostı́ přiměje jeden druhého k jednánı́, které je mu na škodu • před praetorskou úpravou ius civile chránilo proti podvodu jen nezletilce (do 25 let) • actio doli proti podvodnı́kovi (praetor Aquilius Gallus, 1. stol.p.n.l.) 67 1.61. ZASTOUPENÍ V ŘÍMSKÉM PRÁVU – – – – KAPITOLA 1. SKUPINA I do jednoho roku - na náhradu podvodem vzniklé škody po uplynutı́ 1 roku – na vydánı́ toho, čı́m se pachatel obohatil (i proti pachatelovým dědicům) infamujı́cı́ účinky (nepoužitelné proti rodičům a patronovi) použitelná jen tehdy, když nebyla k dispozici jiná žaloba ani nárok na restituci in integrum – jen subsidiárnı́ charakter • exceptio doli - procesnı́ námitka podvodu – pokud pachatel žaloval poškozeného * Kincl, Urfus, Skřejpek: Řı́mské právo, str. 97-99 1.61. Zastoupenı́ v řı́mském právu • zásada - pr. jednánı́ má účinky pouze pro ty osoby, kt. se na něm podı́lely → účast 3 osoby jen výjimečně • nabývacı́ jednánı́ osoby podřı́zené → nabývá majitel moci, za závazky však ručı́ sama osoba podřı́zená (výjimečně se připouštěla žaloba i proti majiteli moci, tzv. adjektická) • posel (nuntius) – nejedná sám, pouze tlumočı́ cizı́ vůli → je nástrojem, nemusı́ mı́t vůbec pr. způsobilost – nelze jej použı́t tam, kde se vyžaduje osobnı́ přı́tomnost stran • zástupce (přı́mé zastoupenı́) – jedná za jinou osobu a jejı́m jménem – projevuje svou vlastnı́ vůli s tı́m, že účinky jednánı́ spadajı́ na zastoupeného → mezi zástupcem a zastoupeným existuje pr. vztah vyjádřený plnou mocı́ ∗ ∗ ∗ ∗ generálnı́: zmocněn ve všech záležitostech speciálnı́: zmocněnı́ jen v některých záležitostech pr. základ: smlouva, zákonem dané úřednı́ postavenı́, statut (u PO) smlouvu možno nahradit ratihabicı́ (dodatečným schválenı́m) • náhradnı́k (nepřı́mé zastoupenı́) – v situaci, kdy osoba nechce, aby se o nı́ při jednánı́ vůbec vědělo – jedná vlastnı́m jménem a vlastnı́m projevem vůle → z jednánı́ sám nabývá i sebe zavazuje – výsledky jednánı́ pak novým, samostatným jednánı́m převede na zastupovaného • zastoupenı́ ŘP neuznávalo, možné pouze náhradnictvı́ (princip, že skrze svobodného, nepodřı́zeného člověka nemůžeme nic nabýt) → kurátoři, poručnı́ci a jednatelé pr. osob vystupovali jako náhradnı́ci → dlouho se nepřipouštěny žaloby přı́mo proti poručencům či PO → vznik adjektických žalob (podpůrných) • actio institoria - žaloba proti majiteli živnosti ze závazků, které uzavřel správce jeho podniku • actio exercitoria - žaloba proti rejdaři ze závazků sjednaných kapitánem lodi – actio institoria a exercitoria byla proti zastupovanému užita podpůrně v přı́padě, že žaloba přı́má (proti správci) selhala – zástupovaný odpovı́dá podpůrně, zástupce ručı́ pouze přı́mo – ručenı́ zastoupeného zde bylo neomezené, protože se předpokladálo, že zástupce jedná na základě jakési generálnı́ plné moci – nakonec odpovı́dal podpůrně každý, kdo dal druhému přı́kaz k uzavřenı́ jakékoliv smlouvy – proti kontrahendovi: actio directa – proti přı́kazci: actio quasi institoria – omezeno na závazky, práva nabýval vždy jednajı́cı́ → jen on oprávněn k žalobě (přı́kazce jen výjimečně) * Otázky ke státnicı́m od Errorka; * Učebnice str. 105 - 107 1.62. Neplatnost právnı́ho jednánı́ v řı́mském právu • závažné vady jednánı́ anulujı́ a ty méně závažné dovolujı́ alespoň účinky jednánı́ napadnout → rozlišujeme negotium nullum a negotium revocabile • negotium nullum - jednánı́ nulitnı́ 68 1.62. NEPLATNOST PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ V ŘÍMSKÉM PRÁVU KAPITOLA 1. SKUPINA I – způsobuje absolutnı́ neplatnost, a to ex tunc - od tehdy, od samotného počátku – nemá žádné důsledky, protože se na něj hledı́ tak, jako by k němu nikdy nedošlo – např. jednánı́ uzavřenı́ osobami bez způsobilosti, bez formy, proti zákonu, proti dobrým mravům → neplatná ex iure • negotium revocabile - jednánı́ nařı́katelné – má plné právnı́ účinky, ale osobě, které by tyto účinky měly uškodit, jsou poskytovány obranné prostředky (lze podat žalobu, žádat restitutio in integrum) → v takovém přı́padě jsou neplatná ex nunc - od nynı́ • důvodem neplatnosti pr. jednánı́ bývá: – – – – – nezpůsobilost stran k právům nebo právnı́mu jednánı́ nedodrženı́ zákonem stanovené formy nedostatek vůle fyzické donucenı́ k projevu vůle závadný obsah jednánı́ - např. contra legem • dalšı́ klasifikace neplatnosti: – ipso iure ∗ neplatnost podle civilnı́ho práva ∗ tedy neplatné ze samého práva – ope exceptionis ∗ neplatnost podle praetorského práva ∗ tedy neplatné z moci námitky - stávalo se totiž,ž e praetorký edikt odpı́ral platnost jednánı́m, které civilnı́ právo uznávalo. Tehdy praetor proti žalobě civilně oprávněného povoloval žalovanému námitku - excepci, která žalobu paralyzovala. Soudce tehdy musel vynést osvobozujı́cı́ rozsudek. Žalovaný musel uvést skutečnost, která zakládala námitku v prvnı́m stadiu žalovánı́ (in iure), protože jinak dal praetor soudci přı́kaz k odsouzenı́ podle civilnı́ho práva (žalovaný byl odsouzen). • jednánı́ původně platné se může stát dodatečně neplatným: – chybı́ obecné pravidlo, takže záležı́ na kazuistické úpravě jednotlivostı́ – např. testament je neplatný, ztratı́-li testamentátor řı́mské občanstvı́, ale zůstane platný, onemocnı́-li testamentátor duševnı́ chorobou • částečná neplatnost pr. jednánı́ – zbývajı́cı́ část pr. jednánı́ je platná, ale pouze pokud neplatná část neobsahuje nic podstatného – např. je-li neplatná pohledávka, je neplatná i smlouva o úrocı́ch a o právu zástavnı́m • koho se týká neplatnost pr. jednánı́: – u pr. jednánı́ negotium nullum se může na jeho neplatnost odvolat každý, kdo na tom má nějaký zájem a ve sporech se k neplatnosti přihlı́žı́ z úřednı́ povinnosti – již řı́mské právo znalo přı́pad, kdy platnost určitého jednánı́ mohla popı́rat jen určitá osoba: ∗ podle modernı́ nauky neplatnost relativnı́ ∗ jakýsi mezistupeň mezi neplatnostı́ a nařı́katelnostı́ ∗ např. negotium claudians = kulhavé jednánı́ - dvoustranná smlouva uzavřená s nedospělcem je platná pouze pro dospělého, je- li však žalován o plněnı́, aniž by žalobce (nedospělec) chtěl plnit dobrovolně, namı́tne účinně nullitu – nařı́kat jednánı́ může jenom ten, komu hrozı́ z jednánı́ újma - např. testamentem zkrácený nepominutelný dědic, dále ten, kdo je k jednánı́ psychicky donucen nebo ten, kdo je podveden; neuplatnı́li oprávněnı́ odpor, je jednánı́ platné ex tunc, tedy od doby, kdy bylo uzavřeno • jednánı́ původně neplatné se může stát dodatečně platným: 1. konvalidace = konvalescence 69 1.63. CULPA KAPITOLA 1. SKUPINA I – právnı́ jednánı́ neplatı́, protože trpı́ určitou vadou, překážka v běhu času odpadne, autoamticky se dřı́ve neplatné jednánı́ stane platným (šı́lenec se uzdravı́, nedospělec dospěje) 2. ratihabice = dodatečné schválenı́ - např. nedospělec uzavře smlouvu, jejı́ž předmětem je nemovitost → neplatná pro nedostatek věku; když dosáhne dospělosti, odpadne tato překážka, jelikož se ale jedná o závažné právnı́ jednánı́, musı́ to do 1 roku výslovně potvrdit 3. konverze – lidé se snažı́ uzavřı́t právnı́ jednánı́ (mancipaci), nepovede se jim to, tak uzavřou jiné (tradice); např. akceptilace - byl-li dluh založen stipulacı́, nutno jej zrušit opačnou stiuplacı́ ← ta se ovšem nepodařı́ → půjde o pactum de non petendi * učebnice; * errorek 2008 1.63. Culpa • culpa v širšı́m slova smyslu = zaviněnı́ 1. dolus - úmysl – stav vědomı́ člověka, který jedná určitým způsobem, ačkoliv vı́, jaké škodlivé účinky může jeho jednánı́ mı́t – někdy se jako doloznı́ jednánı́ kvalifikovalo veškeré jednánı́ neslušné a nepoctivé – za úmysl pachatel odpovı́dá vždy, nelze tuto odpovědnost vyloučit smluvně – pachatel si musı́ být vědom všech podstatných náležitostı́ deliktu (nemůže se tak napřı́klad zmocnit cizı́ věci, kterou pokládá za vlastnı́) – pojmový znak pro krádež, loupež, urážku na cti, metus, dolus (podvod) 2. culpa v užšı́m slova smyslu - nedbalost – stav vědomı́ člověka, který jedná určitým způsobem a neuvědomuje si škodlivé důsledky, které by mohlo toto jednánı́ mı́t – může spočı́vat v jednánı́ komisivnı́m (konánı́), ale i omisivnı́m (opomenutı́, např. neposkytnutı́ pomoci) – pro určenı́ toho, co je nedbalé, se užı́vá abstraktnı́ měřı́tko pečlivosti a ostražitosti starostlivého hospodáře – v justiniánském právu pojem rozpracován: (a) culpa lata - hrubá nedbalost, téměr úmysl, ale chybı́ volnı́ prvek (mám pořádného psa, metr dvacet v kohoutku, nedám mu dva dny nažrat, mám ho přivázaného na nitce, půjdu s nı́m kolem souseda, kterého nenávidı́m, a pes ho pokouše) (b) culpa in concreto - nedbalost relativnı́, chová-li se dlužnı́k ke svým vlastnı́m věcem lépe než k cizı́mu majetku, pak za tuto nedbalost odpovı́dá (c) culpa levis - nedbalost normálnı́, je potřeba průměrná péče podle obecného měřı́tka starostlivého hospodáře, aby byl člověk z takovéto nedbalosti osvobozen (d) custodia ∗ klasické právo · odpovědnost za náhodu (objektivnı́ odpovědnost – nenı́ zaviněnı́) · ručenı́ za nezaviněné bezprávı́, které postihovalo majitele živnostı́ (hostinců, lodı́, stájı́,. . . ) nebo bylo důsledkem některých smluv (commodatum, locatio conductio operis) · odpovědnost za náhodu způsobenou vyššı́ mocı́ (tsunami, sopka, bouře, občanské nepokoje, vpád nepřátel) – za nı́ se neodpovı́dá, odpovı́dá vlastnı́k zničené věci ∗ justiniánské právo · custodia zařazena do stupnice zaviněnı́ · porušenı́ péče, kterou svým věcem věnuje přepečlivý otec rodiny (diligentissimus pater familias) • o tom, který stupeň nedbalosti se zavázanému (pachateli) přičı́tá, neplatilo žádné pevné pravidlo, rozhodovaly o tom speciálnı́ normy, platné pro jednotlivé delikty nebo smlouvy • pojem nedbalost se použı́vá v souvislosti s bezprávnými činy, smlouvami a vůbec všemi právnı́mi vztahy (kdy je někomu uložena jistá opatrnost a péče) 70 1.64. BONA FIDES KAPITOLA 1. SKUPINA I Dalšı́ druhy culpy 87 1. culpa in contrahendo = odpovědnost při sjednávánı́ kontraktu = předsmluvnı́ odpovědnost • odpovědnost za zaviněné nedorozuměnı́, omyl – kontrahenti odpovı́dajı́ nejen za splněnı́ smlouvy, ale i za škodu, která by druhému vznikla z toho, že vinou partnera nevznikla smlouva platná • vycházı́ z toho, že již předsmluvnı́ vztah zakládá nějaké závazky – strany majı́ s jednánı́m určité náklady atd., tak i toto vyjednávacı́ obdobı́“ má určité právnı́ následky ” 2. culpa in eligendo et inspiciendo = odpovědnost za vhodný výběr osoby pověřené nakládánı́m se svěřenou (např. mistr může svěřit nějakou práci svým tovaryšům, ale za výsledek odpovı́dá jen on, odpovı́dá tedy za to, že vybral špatné pracovnı́ky nebo že je nedostatečně řı́dil a kontroloval; užı́vá se např. u locatio–conductio operis) • co se týče DELIKTNÍ OBLIGACE – z nı́ vyplývala soukromá pokuta, povinnost platit tuto pokutu ale byla vázána na přı́činnou souvislost mezi jednánı́m pachatele a škodlivým výsledkem a na pachatelovo zaviněnı́; zákon původně předpokládal jako zaviněnı́ jen zlý úmysl a jen přı́mé tělesné působenı́ na věc, později byl okruh zaviněnı́ rozšı́řen i na přı́mé tělesné působenı́ nedbalé (culpa in faciendo a culpa in non faciendo) – culpa in faciendo – nedbalost v konánı́, v jednánı́ a v oblasti smluvnı́ho ručenı́, později i nedbalost v nejednánı́ – culpa in non faciendo – nedbalé opomenutı́ * učebnice (třetı́ dotisk prvnı́ho vydánı́), str. 111-112 (dolus, culpa v užšı́m slova smyslu), str. 96 (culpa in contrahendo), str. 255 (culpa in eligendo et inspiciendo), str. 225 (culpa in faciendo, culpa in non faciendo); * státnicové otázky; * přednášky 1.64. Bona fides • funguje jako korektiv tam, kde selhávajı́ právnı́ pravidla (dalšı́ právnı́m korektivem např. bonos mores, dobré mravy, ty jsou ale založeny na hodnotách celé společnosti, nejen jednotlivce) ... • výhodou je, že nikdy nemůže být přesně definována - dı́ky této abstrakci se dá obtı́žně zneužı́t ... Použitı́ dobré vı́ry 88 1. USUCAPIO (vydrženı́ civilnı́ho práva) • dobrá vı́ra jednı́m z požadavků, jež bylo nutno splnit, aby došlo k nabytı́ vlastnického práva vydrženı́m • = přesvědčenı́ nabyvatele, že při přisvojovánı́ věci nejedná protiprávně • zahrnovala držitelovo přesvědčenı́, že osoba, od které držbu nabyl, byla k převodu věci oprávněna (tzn. že byla vlastnı́kem nebo byla jinak oprávněna věc převést) • uskutečňuje se tehdy, je-li držitel přesvědčen, že nabytı́m držby nezpůsobil nikomu újmu nemusel být přesvědčen, že je vlastnı́kem (to ani nebylo možné - např. nabyl-li vydržitel mancipačnı́ věc pouhou tradicı́) • požadavek dobré vı́ry posuzován podle doby, kdy k nabytı́ držby došlo • v klasickém právu se rozlišovalo podle toho, jak bylo držby nabyto: i. u oneroznı́ho (úplatného) nabytı́ držby se dobrá vı́ra později nevyžadovala ii. u lukrativnı́ho nabytı́ držby se dobrá vı́ra vyžadovala nejen v době, kdy držba byla nabyta, ale i v čase pozdějšı́m • v justiniánském právu jasně vyjádřeno, že následná špatná vı́ra nevadı́ (mala fides superveniens non nocet) (a) LONGI TEMPORIS PRAESCRIPTIO (preskripce) • držitelova dobrá vı́ra rovněž požadována (b) VYDRŽENÍ POZŮSTALOSTI V KLASICKÉ DOBĚ 71 1.65. VÝVOJ A CHARAKTER ŘÍMSKÉHO CIVILNÍHO PROCESU KAPITOLA 1. SKUPINA I • držitel nemusel prokazovat dobrou vı́ru - vydržet mohl i ten, kdo věděl, že nenı́ oprávněn věc držet na základě dědické posloupnosti či z jiného důvodu → na tento druh vydrženı́ bylo ve společnosti pohlı́ženo negativně, nakonec bylo v předpisech označeno za určitý druh krádeže (c) NABYTÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA SPECIFIKACÍ • nová věc, vytvořená z látky cizı́, nedá-li se vrátit zpět do předchozı́ho stavu, má náležet zhotoviteli, pokud při zpracovánı́ jednal v dobré vı́ře - nevěděl, že látka náležı́ jinému (d) ACTIONES BONAE FIDEI → (iudicia bonae fidei) • = žaloby, které majı́ být projednávány s co největšı́mi ohledy na slušnost a poctivost stran • volný, neformálnı́ režim soudnı́ho projednávánı́, někdy i časově náročný • jejich formule je neurčitějšı́ než u actiones stricti iudicii, nemusı́ se tak přesně dodržet, záležı́ na soudci, aby důkladně prozkoumal všechny okolnosti (vedlejšı́ úmluvy stran, přihlı́žel k obyčejům a obchodnı́m zvyklostem,. . . ) • žaloby pro nejběžnějšı́ dennı́ smlouvy (u kontraktů konsenzuálnı́ch, všechny reálné kromě mutua, dále fiducie, tutela a negotirum gestio) * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) - str. 124, 176 - 177, 179, 300; * ... pravo.wz.cz, autorem Ivan http://pravo.wz.cz/rim/data/titulus a modus.doc 1.65. Vývoj a charakter řı́mského civilnı́ho procesu • viz zejména otázky 1.80 (svémoc), 1.67, 1.69, 1.77 • jen stručný přehled: 1. svémoc • talio (odveta), přetrvala dlouho - retenčnı́ právo, exekuce • od r.17 p.n.l. považována za trestný čin • pol.2.stol. n.l. - jestliže někdo užije svémoc, bude trestně odpovědný a navěky ztrácı́ možnost svůj nárok soudnı́ cestou uplatnit 2. legisakčnı́ proces • vznik již před LDT (odhaduje se vznik již za královstvı́), zrušeno 17 p.n.l. - lex Iulia Augusta de vi privata • velmi formálnı́, strohý, výlučně ústnı́, typický pro archaické obyčejové právo • zahajuje se přesnou citacı́ zákona 3. formulový proces • vzniká cca 180-160 p.n.l. - lex Aebutia de formulis - fakultativně zavedl použı́vánı́ tohoto typu soudnı́ho řı́zenı́ (společně s legisakčnı́m procesem), od r. 17 p.n.l. pouze proces formulový, ten končı́ až někdy kolem r. 200 n.l. • formule = pı́semná instrukce soudce, resp. praetora, předávaná soudci v druhém stádiu • lze přihlı́žet k různým okolnostem, obchodnı́m zvyklostem • vycházı́ z praxe cizineckého praetora 4. cognitio extra ordinem • • • • vzniká v poslednı́ch desetiletı́ch 1.stol.p.n.l. tzv. kogničnı́ řı́zenı́ doba cı́sařstvı́ naprostá diskontinuita vůči předchozı́mu vývoji - odpadá druhá fáze, placené soudnictvı́, existuje odvolánı́... * učebnice Kincl, Urfus, Skřejpek, str.113 až 114 a str.18 až 19; * učebnice Heyrovský, str.239 až 240 1.66. Soudnı́ organizace ve starověkém Řı́mě • následujı́cı́ informace se týkajı́ civilnı́ho procesu tak, jak ho znalo ŘP 72 1.66. SOUDNÍ ORGANIZACE VE STAROVĚKÉM ŘÍMĚ KAPITOLA 1. SKUPINA I Obecné zásady a pojmy 89 • dlouhou dobu neexistovalo odvolánı́ (až za cı́sařstvı́) • dlouhou dobu bezplatné (soudnı́ poplatky až za cı́sařstvı́) • dlouhou dobu princip pekuniárnı́ kondemnace - rozsudky mohou znı́t pouze na určitou peněžitou sumu, nikdy ne na činnost či věc • soudnı́ řı́zenı́ (iudicium) - akuzačnı́ - ve kterékoli vývojové fázi • řı́zenı́ ikvizičnı́ v soukromém právu vyloučeno! • žalobu může podávat jen ten, kdo je osobně zainteresován X výjimkou actio popularis – pouze řı́mštı́ občané a osoby sui iuris – názvy pro žalobu: actio, condictio, vindicatio, petitio, querella Klasifikace soudnı́ch procesů 90 1. iudicium voluntaria - na základě vůle obou stran, nenı́ spor, vzdáleně připomı́ná dnešnı́ řı́zenı́ nesporné; tato forma soudnı́ho řı́zenı́ byla použita, aby byla verfikována nějaká situac mezi řı́mskými občany (injurecesse, manumisse hůlkou) 2. iudicium contentiosa - spory o právo 3. zákonná (iudicia legitima) 4. vycházejı́cı́ z impéria magistráta - před městským praetorem, soudili se řı́mštı́ občané, musel být ukončen nejpozději do 18 měsı́ců od zahájenı́ 5. před cizineckým praetorem - proces musel být ukončen nejpozději do konce funkčnı́ho obdobı́ daného magistráta Procesnı́ strany 91 • žalobce (actor) - pouze člověk, který je osobně zainteresován; výjimkou actio res populares - tu může podat kterýkoli řı́mský občan, když osoba žalobce potřebuje zvýšenou ochranu → dvě situace: – pokud někdo podvedl nezletilce - viz lex Plaetoria – pokud poškozený zahynul - viz actio de effusis et eiectis (žaloba o vyhozeném nebo vylitém) • žalovaný (reus) • osobnı́ účast na jednánı́ - někdo ale mohl onemocnět, mohl být povolán státem do vojska X neexistovalo přı́mé zastoupenı́ • dřı́ve se soudilo jen na základě norem ius civile → zástupce - spı́še jakýsi náhradnı́k, přebı́ral úlohu, v přı́padě prohry musel platit částku, resp. na něj byla uvalena exekuce • později v modernı́m právu - kognitoři, prokurátoři, mandátnı́ smlouva • dále poradci (advokáti), řečnı́ci (rétoři) - advokátská profese byla ovšem zadarmo, neformálnı́ odměnou byla podpora ve volbách Průběh procesu 92 • žaloba - viz pojmy: typová vázanost, agere cum re, defenznı́ povinnost (jen u osobnı́ch žalob), konsumpce žalobnı́ žádosti • fáze de iure - před magistrátem, končı́ litiskontestacı́ • fáze apud iudicem - před samosoudcem (někdy ale nemusı́ proběhnout, může rozhodnout již praetor v prvnı́ fázi, např. pokud jde o nekomplikovaný spor) • rozsudek (sententia) - definitivnı́ • v přı́padě nedobrovolného plněnı́ nastupuje nucený výkon rozsudku = exekuce Aby se strany procesu dostavily k soudu... 93 • původně realizováno kontumacı́; jinak velmi tvrdý trest, když se strana sporu fyzicky nedostavı́ → nastává kontumace • pokud se někdo nezúčastnı́ (nebo se zúčastnı́, ale dělá mrtvého brouka, nespolupracuje), je označen jako indefensus = ten, kdo se nebránı́, ale zároveň nespolupracuje → hodnota sporu se zvyšuje na duplum; poté může praetor uvést do detence žalobce veškerý majetek žalovaného 73 1.66. SOUDNÍ ORGANIZACE VE STAROVĚKÉM ŘÍMĚ KAPITOLA 1. SKUPINA I Kdo a jak soudı́ 94 • in iure – magistrát s jurisdikcı́ - podánı́ žaloby, uzavı́ránı́ litiskontestace – právnı́ otázky - žalobu může zamı́tnout (někdy i navěky), praetor může v prvnı́ fázi vynést rozsudek (sententia) - např. tehdy, když se žalovaný přizná, dále v přı́padě nekomplikovaného sporu • apud iudicem = iudicium - skutkové otázky, věrhodnost důkazů, samosoudce KDO ROZHODNE, ZDA SOUDNÍ SPOR VŮBEC PROBĚHNE? • nejprve pouze konzul (jenom krátce, 510-450 p.n.l.) • už 450 p.n.l. decemvirové → končı́ jurisdikce konzulů; decemvirové vykonávali po dva roky všechny jurisdikce, poté mohli provádět jen iudicia voluntaria - dokonce i v 6.stol. n.l. • politická dohoda mezi patriciji a plebeji → funkci magistráta s jurisdikcı́ zastávajı́ tribunové s mocı́ vojenskou (ca 445 p.n.l.) • pak praetor (od 367 p.n.l.) a kurulštı́ aedilové ← výlučná jurisdikce v těchto žalobách: faktické vady při prodávánı́ otroků nebo zbožı́; pokud zvı́řata způsobila škodu na veřejném mı́stě SOUDCI • samosoudce (iudex privatus) - zapsán do alba • také porotnı́ soudy, senátnı́ soudy: • soudy rekuperátorů - 3 až 5-ti členné poroty, vždy rozhodujı́, jestliže žalobu povolil praetor peregrinus; komplikované obchodnı́ spory (např. urážka na cti) • Řı́mané si jinak mohli vybrat mezi samosoudcem a porotou rekuperátorů • soud decemvirů - soud pro spory o postavenı́ otroka • soud centumvirů - většinou jich bylo 108, z nich losovány menšı́ senáty, spory k dědictvı́ Kdy se soudı́ 95 • kdy může praetor zahájit spor - problém vycházı́ z řı́mského kalendáře (týdny majı́ 8 dnů, dny označovány pı́smeny), u každého dne nějaké pı́smeno: – C - lze svolat comitium → nelze se soudit, protože tam musı́ být přı́tomen praetor; 190 dnů; pokud comitium svoláno nenı́, praetor žalobu umožnı́ – NF - nelze z hlediska náboženstvı́ provádět jiné úkony než ty religóznı́; 110 dnů – V - neblahé dny, dny výročı́ porážky řı́mských vojsk, nesmı́ se dělat vůbec nic z hlediska práva (ani uzavı́rat smlouvy, manželstvı́...) – F - pův. 50 dnů, později až 230 dnů v roce, lze podat žalobu • žaloby zpočátku nepromlčitelné, později maximálnı́ promlčecı́ lhůta 30 let X výjimky: – žaloby poenálnı́ - ročnı́ – querella - pětiletá – někde i méně (např. dva měsı́ce) - v tomto přı́padě se počı́tal tzv. užitečný čas - lhůta začala běžet teprve v ten den, kdy poprvé mohl subjekt podat žalobu (F) • řı́mská společnost byla zpočátku ryze agrárnı́ - když se pracuje na poli, nemůže nikdo chtı́t, aby najednou utekli k soudu • actus rerum = obdobı́, kdy se jedná - neprobı́haly intenzivnı́ zeměděšlské práce, léto a zima X problém u sporů zahajovaných cizineckým praetorem, ty byly souzeny kdykoliv, po celém roce - praetor peregrinus + rekuperátoři • soudı́ se veřejně, ne kabinetnı́ justice - výjimkou cı́sařské souzenı́ v paláci – praetor přijı́má žalobu na fóru, sedı́ pod tribunálem – i druhá fáze veřejná - baziliky = zvláštnı́ soudnı́ sı́ně, pak často měněny na křest’anské kostely 74 1.67. LEGISAKČNÍ PROCES KAPITOLA 1. SKUPINA I Problém mı́stnı́ přı́slušnosti soudů 96 • souvisı́ s územnı́ expanzı́ do provinciı́ • forum domicili - domitium obžalovaného = mı́sto, kde pravidelně vyřizuje právnı́ záležitosti (vede si účty, platı́ daně) X nikoli trvalé bydliště! • forum originis - mı́sto, odkud žalovaný pocházel, kde měl bydliště • forum delicti comissi - pokud byl spor založen spáchánı́m deliktu • Řı́mané si mohli také vybrat → v takovém přı́padě se jedná o forum prorogatum • pokud se soudı́ klerik → spor přı́slušı́ biskupovi, kterému klerik podléhá * Řı́mské právo, Jaromı́r Kincl, Valentin Urfus, Michal Skřejpek, str. 114 – 116; * přednáška - prof. Skřejpek 1.67. • • • • • • • • Legisakčnı́ proces klı́čová slova: litiskontestace, in iure, apud iudicem, formalismus, Lex Aebutia, legis actio jedná se o nejstaršı́ formu civilnı́ho řı́zenı́ (nikoliv trestnı́ho) rozlišujeme proces legisakčnı́ a formulový obecně pro civilnı́ proces platı́ (legisakčnı́ i formulový): dělı́ se do dvou stadiı́ (in iure, apud iudicem), v prvé fázi působı́ státnı́ úřednı́k (magistr), nejčastěji praetor, zatı́mco v druhé osoba soukromá, státem k tomu pověřená - soukromý soudce, rekuperátor, výjimečně vı́cero soudců v prvnı́ části řı́zenı́ praetor posuzuje oprávněnost žaloby (může ji zamı́tnout - denegatio), právnı́ způsobilost žalujı́cı́ strany, dále je vybı́rán soudce z alba soudců prvá část řı́zenı́ je pak zakončena litiskontestacı́ (1.75), která je určitou dohodou obou stran o soudci a sporu, tyto strany tak svěřujı́ rozhodnutı́ sporu do rukou soudce v druhé fázi řı́zenı́ pak soudce zkoumá pravdivost výpovědı́, zkoumá tedy pouhá fakta, nikoliv právnı́ otázky; probı́hal výslech svědků, zkoumánı́ pravdivosti listin a doličných předmětů druhá fáze pak byla zakončena rozsudkem (sentencio), který okamžitě nabýval právnı́ moci a nebylo proti němu odvolánı́ Legisakčnı́ proces a jeho specifika 97 • výše uvedené tedy platı́ pro proces legisakčnı́ i formulový • legisakčnı́ proces se nazývá od legis actio, což byla formule, kterou strany procesnı́ samy ústně pronášely (většinou byly doslovnými citacemi ius civile) • legis actio měly stálé části a části modifikovatelné vzhledem ke konkrétnı́mu přı́padu • legisakčnı́ proces byl svázán přı́snými formalismy práva civilnı́ho, které svazovaly jak strany procesnı́ (žalovaný, žalobce), tak samotného soudnı́ho magistráta (nejčastěji praetor), který tak byl spı́še sluhou zákonů (minister legum) • k dispozici bylo 5 základnı́ch legisakcı́ - POZOR! legisakce nejsou žaloby, ale způsoby, jak se něco zahajuje! • dále přı́tomny symbolismy, sakrálnı́ charakter řı́zenı́ • funguje v primitivnı́ agrárnı́ společnosti, s rozvojem společnosti jsou však formalismy na obtı́ž → nahrazuje jej v polovině 2. stol. př. n. l. proces formulový (nejprve vyjádřeno v lex Aebutia de formulis, kdy formulové řı́zenı́ je zavedeno pouze fakultativně, souběžně s legisakčnı́m, následně se stane závazným v r.17 p.n.l. na základě lex Iulia iudiciorum privatorum et publicorum Legisakce 98 • legisakce = způsob, kterým se zahajuje soudnı́ řı́zenı́, přı́p. exekuce či uplatněnı́ svémoci – bylo jich pouze 5 (3 – zahájenı́ sporu, 1 – zahájenı́ exekuce, 1 – žalobě se jen podobá) 1. legis actio sacramento • nejstaršı́; vždy s procesnı́ sázkou • byla univerzálnı́ – mohla mı́t podobu žaloby věcné (věc musela ale být přı́tomna) i osobnı́ • žalobce vyzývá žalovaného, aby uznal nebo popřel jeho nárok: – žalovaný uzná nárok → vynášı́ se rozsudek 75 1.68. EXEKUCE V LEGISAKČNÍM ŘÍZENÍ KAPITOLA 1. SKUPINA I – žalovaný to popře → žalobce vyzývá žalovaného, aby přı́sahal (náboženská přı́saha zakládajı́cı́ procesnı́ sázku), že když spor prohraje, zaplatı́ pokutu ve stejné výši; pak stejná přı́saha i ze strany žalobce (při sporu o věc v hodnotě nad 1000 assů → sázka 500 assů; hodnota pod 1000 assů nebo spor o svobodu člověka → sázka 50 assů), sázka poraženého propadla zprvu bohům, později státu • předmětem sporu v druhém stádiu pak tedy nebylo to, čı́ je sporná věc, ale kdo přı́sahal křivě 2. legis actio per iudicis arbitrive postulationem • druhá nejstaršı́, sloužı́ k zahájenı́ • pouze žádost o dosazenı́ soudce - zejména ve dvou přı́padech: – žaloba na rozdělenı́ spoluvlastnictvı́ nebo spoludědictvı́ – spory založené formálnı́mi kontrakty (sponsio) • již se nevyzývá k procesnı́ sázce • podánı́ žaloby – okamžitě žádáno, aby byl dosazen soudce • pouze actio in personam 3. legis actio per condictionem • třetı́ způsob k zahájenı́ procesu • výzva k dobrovolnému plněnı́ ve lhůtě 30 dnů - žalovaný má bud’ uhradit škodu, nebo se má dostavit před praetora, který spor rozhodne • užı́váno, pokud šlo o certum - přesně stanovenou sumu nebo přesně stanovenou věc • přı́sahalo se, výzvy k sázkám na stejné sumy ← nepřipadaly státnı́ pokladně, ale vı́tězné straně sporu 4. legis actio per manus iniectionem • exekučnı́ žaloba (legisakce o vloženı́ ruky) – podává se 30 dnı́ po vynesenı́ rozsudku • žalobce uchopı́“ dlužnı́ka a odvede ho k sobě do domácı́ho vězenı́ – 60 dnı́ – během této doby ho ” musı́ alespoň 3x vystavit na řı́mském fóru (před praetorem, před veřejnostı́) – tam za něj můžou zaplatit známı́, rodina, atd. • když nikdo nezaplatı́, mohou si s nı́m věřitelé dělat, co chtějı́ (ius vitae necisque + právo prodeje do otroctvı́) 5. legis actio per pignoris capionem • nebyla to žaloba v pravém slova smyslu – sloužila k svémocnému zabránı́ věci (nezahajovala soudnı́ řı́zenı́) • k jejı́mu uplatněnı́ stačilo pronesenı́ slavnostnı́ch slov – teprve v přı́padě odporu následovalo normálnı́ iudicium • hlavně k vymáhánı́ pohledávek, které měly vztah k veřejnému či sakrálnı́mu právu (např. nebyla-li zaplacena trhová cena za obětnı́ dobytče) • použitelné pouze pro primitivnı́ agrárnı́ společnost – s rozvojem společnosti a hospodářstvı́ nevyhovujı́cı́ • v pol. 2.st.p.n.l. – vydánı́ Aebutiova zákona (lex Aebutia) – aplikace nových forem (ale pouze fakultativně) → formulae sive concepta verba – proces formulový, proces s formulemi • roku 17 p.n.l. – zmizelo legisakčnı́ řı́zenı́ úplně (leges Iuliae iudiciorum privatorum et publicorum) • ale i potom jistá rezidua těchto žalob zachována – Gaius: za cı́sařstvı́ povoleno použı́t legisakce ve dvou přı́padech: (a) zahájenı́ řı́zenı́ před centumvirálnı́m soudem (majetkové spory nad 100 000 sesterciů) – užı́vána legisactio per secramentum (b) legisactio damni infecti (= cautio damni infecti) – aplikována v přı́padě hrozı́cı́ škody * Encyklopedie Antiky; * učebnice str. 116-117; * Heyrovský 1.68. Exekuce v legisakčnı́m řı́zenı́ • k exekuci (výkonu soudnı́ho rozhodnutı́) sloužila legisakce zvaná legis actio per manus iniectionem - viz 1.67 - většinou končila zajetı́m do otroctvı́ - exekuce osobnı́ 76 1.69. FORMULOVÝ PROCES KAPITOLA 1. SKUPINA I • od vydánı́ Poeteliova zákona (326 p.n.l.) možná pouze exekuce majetková - ten, kdo byl odsouzen za dluh, ručil už pouze svým majetkem, nebo škodu u svého věřitele odpracoval jako osoba v mancipiu • lex Iulia (17 p.n.l.) - vydá-li dlužnı́k jměnı́ dobrovolně, nestává se bezectným a má beneficium competentiae (právo zachovat si určitou čast majetku, životni minimum) • rozsudek mohl mı́t dvojı́ podobu: 1. pouhé zjištěnı́ práva - spor prejudicialnı́ 2. definitivnı́ zjištěnı́ práva a jeho uvedenı́ do souladu se skutečným stavem • lhůta 30 dnı́ na dobrovolné splněnı́ rozsudku → nesplnil-li, obsah rozsudku proveden donucenı́m ze strany státnı́ moci (exekucı́) • zahájenı́ exekučnı́ho řı́zenı́ - pomocı́ actio iudicati, na žádost žalobce - nutno dokázat, že odsouzený neplnil, pak praetor zahajuje vlastnı́ exekuci tı́m, že uvádı́ žalobce do držby veškerého majetku odsouzeného (bonorum possessio) + infamia pro žalovaného (exekuovaný dlužnı́k = kridatář) • odsouzený musı́ vydat vyhlášku, kterou vyhlašuje konkurz a v nı́ž zve všechny věřitele, aby přihlásili svoje pohledávky ← ti si vyberou ze svého středu správce konkurznı́ podstaty (magister bonorum), který připravı́ dražbu, má za úkol dlužnı́kův majetek ve veřejné dražbě prodat tomu, kdo nabı́dne nejvı́ce • bonorum emptor - kupec, nabýval aktiva univerzálnı́ sukcesı́ podle praetorského práva → bonitárnı́ vlastnictvı́; na vydáni věci měl držebnı́ interdikt; pro pohledávky a dluhy kridatáře měl actiones utiles (fikce, že je dědicem kridatařovým); odpovı́dá za dluhy odsouzeného jen do té části, za kterou vydražený majtek zı́skal → mohl žalovat a byt žalován jen na to procento, za které konkurznı́ podstatu vydražil → za zbytek je dále vázán sám kridatář • výjimka - distractio bonorum - senátoři - nezabavoval se jim majetek celý, ale prodával se po částech tak dlouho, než byli uspokojeni všichni věřitelé • věřitelé mohli své pohledávky uspokojovat jen společným postupem a stejným procentem • pohledávky privilegované - musely byt uspokojeny přednostně, např. pohledávky fisku, manželky a děti pro věno • do konkurznı́ podstaty patřila pouze kridatářova aktiva, věci cizı́ se vylučujı́ - vlastnı́ci věcı́ cizı́ch (separatisté ex iure domini) měli tzv. excistnı́ žalobu na vyjmutı́ svých věcı́ • separatisté ex iure crediti – věřitelé, kt. žádajı́, aby byli zhojeni z určité části kridatářova majetku (např. z připadlé pozůstalosti) • kridatář má k majetku stále dispozičnı́ právo, ale proti věřitelům je neúčinné; věřitelé majı́ možnost vzdorovat dispozicı́m, které byly provedeny před konkurzem in fraudem creditorum • exekuce a konkurz nastávaly i v jiných přı́padech: 1. 2. 3. 4. 5. 6. dlužnı́k se skrýval, aby se vyhnul žalobě na soudu nečekánı́ na odsouzenı́ a dobrovolné vydanı́ majetku věřiteli člověk podstoupil kapitisdeminuci a nový majitel moci nepřevzal jeho dluhy jako celek v přı́padě smrti bez dědice neobhajovánı́ se ve stadium in iure → indefendensus (pouze v přı́padě actiones in personam) uznánı́ žalobnı́ho nároku ve stadiu in iure a danı́ žalobci ve všem za pravdu (confessio in iure) - pokud byl žalobnı́ návrh na určitou sumu peněz; jinak ji musel žalobce upřesnit nebo podat novou žalobu na peněžité ohodnocenı́ nároku); v poklasickém právu už jen důkaznı́m prostředkem * učebnice str. 130-132; * errorek 2008 1.69. Formulový proces • klı́čová slova: 1.75, in iure, apud iudicem, Lex Aebutia, 1.74 • v ŘP rozlišujeme 3 druhy procesu: legisakčnı́, formulový, cognitio extra ordinem (ten je zcela odlišný od předchozı́ch dvou) • obecné zásady společné pro legisakčnı́ i formulový proces - viz 1.67 Formulový proces a jeho specifika 99 • staršı́ proces legisakčnı́ byl pro své formalismy nahrazen procesem formulovým, který je mnohem pružnějšı́, rychlejšı́; k této změně došlo v pol.2.stol.p.n.l. zákonem Aebutiovým, který formulové řı́zenı́ zavádı́ pouze fakultativně, následně je dvěma zákony Juliovými asi po sto letech zavedeno jako obecně závazné a vytlačuje tak až na malé výjimky proces legisakčnı́ • tento proces vznikl jako určitá reakce na dynamický rozvoj obchodu a společnosti, jeho vznik spojujeme s úřadem cizineckého praetora (oproštěn od vlivů ius civile) 77 1.70. ACTIONES KAPITOLA 1. SKUPINA I • je v něm posı́lena úloha úřednı́ka v prvé fázi řı́zenı́ (nejčastěji praetor), ten pak vlastně určoval, jaké právo se bude aplikovat a jak se vůbec ve druhém stadiu bude • praetor se řı́dil ekvitou a zmı́rňoval neomalenost práva civilnı́ho → rozvoj praetorského práva (např. edikty) • posı́lenı́ praetora pak vedlo k oslabenı́ postavenı́ soudce, který byl praetorovými instrukcemi mnohem vı́ce svazován • tato instrukce byla praetorem vypracována na základě výpovědı́ sporných stran a předávána soudci jako tzv. concepta verba neboli formula - viz 1.74 • úloha soudce se tak naprosto omezila na prověřenı́ pravdivosti výpovědı́ žalobce a žalovaného (zkoumal tedy jen skutkový stav), kdy na základě faktického stavu pak rozhodl (vycházel z formule) Zdroje 100 • Encyklopedie Antiky • Urfus • Heyrovský chybı́ prameny 1.70. Actiones = žaloba, nárok, žalobnı́ listina, konánı́, činnost (v řı́mském právu = právnı́ jednánı́ vůbec, v užšı́m smyslu jednánı́ soudnı́, úkon, jı́mž se zahajuje) • pro žalobu známe několik pojmenovánı́: actio, vindicatio, petitio, querella, condictio - ústřednı́ pojem procesnı́ho práva • specifický právnı́ prostředek ochrany – nutnost přesné právnı́ diagnózy určitého sporu (nelze podat nějakou obecnou žalobu) • v hmotném smyslu = právnı́ možnost stı́hat určité právo na soudě • podánı́, na jehož základě začı́nalo řı́zenı́ před praetorem (in iure), od Deokleciána pak soudcem (= princip akuzačnı́) • Řı́mané žalujı́ s někým“ = agere cum (žaloba s; ne proti nebo na někoho → to v trestnı́m řı́zenı́) → potřeba ” stran, jejı́ povinnostı́ je za účasti magistráta si vymezit rámec sporu, vybrat ze seznamu součinnost obou soudců, určit jádro věci, o kolik se budou soudit... • žaloba zahrnuje: procesnı́ prostředek + soukromé materiálnı́ právo (jehož se žalobce domáhá) • podstatou každé žaloby = formule - viz 1.74 • pro právo soukromé platı́ akuzačnı́ princip - Nemo iudex sine actor - nenı́ žalobce, nenı́ soudce – soudy projednávajı́ pouze přı́pady, které oprávněnı́ na soud vznesly, nikoli z úřednı́ povinnosti (ex offo) X princip inkvizičnı́ – iniciativa ke stı́hánı́ od orgánu státu (cı́rkve) → charakteristický pro právo trestnı́ • žalovat oprávněn obvykle poškozený, výjimečně každý občan (actiones populares) • řı́zenı́: speciálnı́ předpisy od doby, kdy žalobce (actor) podává žalobu (actio, petitio, vindicatio) až po odsouzenı́ či osvobozenı́ žalovaného (reus) – rozsudkem (sententia) řı́zenı́ končı́ • konsumpce žalobnı́ žádosti - pokud je žaloba přijata, spotřebuje se svým použitı́m, již nemůže být užita znova → ne bis in idem (ne dvakrát v téže věci) Klasifikace žalob 101 • dle předmětu žaloby – actiones in personam 1.72 – acrtiones in rem 1.71 • dle toho, jakým právem se řı́dı́ – actiones civiles (actiones in ius conceptae - žaloby podle platného práva sepsané) – actiones honorariae (actiones in factum conceptae - vytvářeny magistráty, vyhlašovány v jejich ediktech) • dle toho, zda se mohlo nebo nemohlo přihlı́žet k vedlejšı́m okolnostem 78 1.70. ACTIONES KAPITOLA 1. SKUPINA I – actiones stricti iuris – actiones bonae fidei • dle toho, zda směřujı́ k potrestánı́ vinı́ka nebo ne – actiones rei persecutoriae - na vydánı́ věci, resp. náhradu škody – actiones poenales 1.73 - k potrestánı́, pokutě – actiones mixtae (př. actio vi bonorum raptorum) • dle promlčecı́ lhůty – actiones perpetuae (nepromlčitelné - u civilnı́ch žalob) – actiones temporariae (termı́nované žaloby - dle ius honorarium, gentium) • dle postavenı́ stran sporu – actiones simplices (žaloby jednoduché - žalobce a žalovaný jsou různé osoby) – actiones duplices (žaloby, kde jsou všichni účastnı́ci žalobci a žalovanými zároveň) • dle způsobu vzniku – actiones directae (žaloby přı́mé, původnı́ - ustálené vzory vycházejı́cı́ z právnı́ praxe jak ius civile, tak i praetora; např. rei vindicatio) – actiones utilis (žaloby pomocné, vedlejšı́ - vycházejı́ ze vzoru, ale nějaké skutečnosti se musejı́ změnit, doplnit, vynechat - vytvářel praetor, vznikajı́ tedy nové; např. reivindicationes utiles) • dle toho, kdo ji mohl podat – actiones privatae – actiones popularis (mohl podat kdokoli z řı́mských občanů - př. při podvodu na nezletilci) Promlčenı́ žalob 102 • civilnı́ žaloby zpočátku nepromlčitelné (actiones perpetuae) • termı́nované žaloby (actiones temporales) – v jurisdikci magistrátské – 1 rok i méně - souvisı́ s funkčnı́m obdobı́m úřednı́ků – pokud byla žaloba podaná po uplynutı́ lhůty, žalovanému přı́slušela námitka exceptio temporis (praescriptio annalis) • sjednocenı́ úpravy za Theodosia II. – civilnı́ žaloby promlčené po 30-ti letech – termı́nované žaloby a jejich lhůty nadále zachovány – speciálnı́ žaloby - jsou nepromlčitelné (př. žaloba o zrušenı́ věcného společenstvı́, žaloby o práva rodinná) • předpokaldem promlčenı́ je promlčecı́ lhůta - běžı́ od okamžiku, kdy je žalobu možno podat na soud (tj. actio nata = žaloba narozená) – věcná práva - dojde-li k jejich porušenı́ – obligačnı́ práva - vznik obligace nebo doba jejı́ splatnosti • praescriptio interrumpitur = přetrženı́ promlčenı́ žaloby – nastává každým výkonem žalobnı́ho práva (i ze strany odpůrcovy) – lhůta dosud uběhlá propadá a začne-li promlčenı́ znovu, běžı́ celé od začátku – promlčenı́ se stavı́, nastane-li okolnost, kdy promlčenı́ nemůže začı́t či pokračovat • delšı́ lhůty - žaloby ve prospěch cı́rkve nebo zbožných nadacı́ (40 let) • různé důsledky promlčenı́: – obligačnı́ právo - zánik práva samého – věcné právo - nenı́ možné ho prosadit proti odpůrci a jeho dědicům, vůči třetı́m osobám trvá • nepromlčitelné námitky - exceptiones - viz 1.74 - jejich užitı́ nezávisı́ pouze na vůli jejich majitele“ ← ” ten musı́ čekat, až bude žalován * Kincl, Urfus, Skřejpek, Řı́mské právo, 1. vydánı́; * státnicové otázky - errorek 79 1.71. ACTIONES IN REM KAPITOLA 1. SKUPINA I 1.71. Actiones in rem • kdo má věcné právo, nemůže mu do něj za normálnı́ch okolnostı́ nikdo zasahovat → ochrana proti rušitelům je absolutnı́ → žaloby působı́ proti všem (erga omnes) X osobnı́ žaloby chránı́ práva relativnı́, žalovat tedy můžu jen ten subjekt, který se nějak zavázal (kontrahent, delikvent) • actiones in rem = věcné žaloby (žaloba směřujı́cı́ k věci, žaloba do věci) • žaloby použı́vané k ochraně věcných práv (např. vlastnictvı́, věcné právo k věci cizı́ - jsou to práva absolutnı́) • velmi univerzálnı́ a silné právo - lze jı́ žalovat kohokoli (i vlastnı́ka věci v přı́padě ochraně služebnosti) • smysl žaloby - prosazenı́ a obnova práva (žalujeme tedy toho, kdo nám může věcné právo obnovit, vrátit apod.; nejde o odsouzenı́ člověka; pokud sám dobrovolně vrátı́, v procesu se nepokračuje) - nenutila splněnı́ povinnosti, ale k tomu, aby bylo respektováno právo žalobcovo k věci • nutno, aby lidé uzavřeli dohodu o sporu = litiskontestaci • nebyla zde defenznı́ povinnost jako u actiones personarum • povaha stejná jako u věcných práv - trvalost, výlučnost • actiones in rem sloužily předně k ochraně vlastnického práva (rei vindicatio, actio Publiciana in rem, reivindicationes utiles, actio negatoria...), dále např. k ochraně služebnostı́ (vindicatio servitutis, petitio ususfructus ...) * Kincl, Urfus, Skřejpek, Řı́mské právo, 1. vydánı́ - str. 152, 153, 183; * státnicové otázky - errorek; * seminář - Prof. Skřejpek 1.72. Actiones in personam • actiones in personam - osobnı́ žaloby • právnı́ ochrana obligace - zákonem se věřiteli zajišt’ovala možnost uspokojit svůj nárok odejmutı́m jeho ekvivalentu z dlužnı́kova majetku v přı́padě, že dlužnı́k svůj závazek nesplnı́ (tj. nebude se chovat tak, jak slı́bil nebo jak mu přikázal zákon) → actio in personam sloužı́ tedy k prosazenı́ tohoto oprávněnı́ • realizovalo se jı́ relativnı́ právo, tj. pouze proti osobě dlužnı́ka působı́cı́ nárok na určité konánı́ nebo nekonánı́ • nesplnil-li dlužnı́k svou povinnost, nastoupila cesta aktualizace dlužnı́kova ručenı́ → věřitel podá na soudě žalobu dlužnı́ka váže tzv. defenznı́ povinnost - povinnost dlužnı́ka obhajovat se před magistrátem z důvodu hrozby, že praetor okamžitě zahájı́ majetkovou exekuci, tj. vyhlásı́ missio in bonnorum = povolenı́ věřiteli ujmout se dlužnı́kova majetku, event. jeho osoby; pokud dlužnı́k vyhovı́ defenznı́ povinnosti, proběhne řı́zenı́ in iure - na konci změna dlužnı́kova závazku litiskontestacı́ na závazek nový = novatio necessaria, stará obligace zanikne, obsah přejde do obligace nové, tzv. obligace z litiskontestace; druhé stadium - apud iudicem končı́ rozsudkem se změnou na závazek Klasifikace osobnı́ch žalob Civilnı́ žaloby (actiones in ius conceptae) 103 • podle civilnı́ho práva koncipované • nárok se opı́rá o normu civilnı́ho práva • povinnost dlužnı́ka - ozn. oportere (= je třeba, musı́ se); dále se dělı́ na: – dare = plněnı́ určité ∗ nemusı́ být uváděna kauza - žaloby jaksi abstraktnı́ ∗ speciálnı́ označenı́ - condictiones (kondikce) – dare facere = nároky na plněnı́ neurčité ∗ musı́ být v žalobě uveden důvod (kauza), ze kterého nárok vznikl • ACTIONES BONAE FIDEI (žaloby v dobré vı́ře“ - technický termı́n) ” – umožňujı́ soudci ve druhém stadiu přihlı́žet k vedlejšı́m úmluvám mezi žalobcem a žalovaným, ke zvyklostem, obchodnı́m uznancı́m a ke každé nepoctivosti z té či oné strany – projednávacı́ režim těchto žalob velmi volný a svobodný (proto často časově náročný) 80 1.73. ACTIONES POENALES KAPITOLA 1. SKUPINA I • ACTIONES STRICTI IUDICII (žaloby přı́sného práva) – z půjčky, z kontraktů verbálnı́ch i literárnı́ch a z bezdůvodného obohacenı́ – omezovaly rozhodčı́ho na pouhé zjištěnı́ oprávněnosti žalobcova nároku (žádné vedlejšı́ úmluvy, žádné zvyklosti, námitky) – žalobce nesměl žalovat vı́ce, než na co měl právo (pluspetice), jinak ztratil nárok – vždy zněla na pevnou sumu peněz, vydánı́ určité věci Praetorské žaloby (actiones in factum conceptae) 104 • nebyly koncipovány podle civilnı́ho práva, ale podle skutečnosti • žalobce opı́ral svůj nárok o popis faktických událostı́, se kterými spojoval žalovatelnost praetor - ten formuloval přı́kaz k odsouzenı́ neurčitě + stanovil podmı́nky odsouzenı́ (tzn. že nenechával rozhodčı́mu mnoho akčnı́ volnosti) • např. adjektické žaloby Dalšı́ vývoj 105 • s justiniánským právem se ztratily procesnı́ zvláštnosti žalob v dobré vı́ře“ a žalob přı́sných“ ” ” (rozdı́l se přesunul do hmotného práva) • některé obligačnı́ poměry se řı́dı́ zásadami přı́snějšı́ho, jiné zásadami volnějšı́ho práva • termı́n condictio“ ztrácı́ bývalou výlučnost a stává se do určité mı́ry ekvivalentem ozn. actio“ ” • pokud dlužnı́k nesplnı́ povinnost stanovenou rozsudkem, opět speciálnı́ žaloba → praetor” nařı́dı́ exekuci → likvidace celého dlužnı́kova jměnı́ (realizace dlužnı́kova učenı́ majetkem) → prodej → uspokojenı́ věřitelů (nároky z přı́padných neuspokojených pohledávek trvaly dále) • tzv. beneficium competentiae (= výhoda toho, co stačı́) - omezenı́ ochrany obligace – původně vylučovala osobnı́ exekuci – později právo dlužnı́ka žádat odsouzenı́ jen k tomu, co byl schopen plnit, zajištěnı́ životnı́ho minima – neaplikuje se vždy (jen u ratione causae - z důvodu smlouvy nebo u ratione personae - u vojáků, mrzi manžely, přı́buznými apod.) • v mimořádném procesu úřednickém možnost vynutit na dlužnı́kovi plněnı́ in natura (dlužnı́kovo ručenı́ se tedy nemuselo realizovat exekučnı́m prodejem) → plněnı́ se vynucovalo ozbrojenou mocı́ z moci soudce (manu militari officio iudicis); pokud toto nenı́ možné → exekučnı́ prodej jednotlivých kusů (nikoli majetku celého ← to pouze v přı́padě, byl-li dlužnı́k insolventnı́) * Kincl, Urfus, Skřejpek: Řı́mské právo, 1. vydánı́, str. 226-229 1.73. Actiones poenales • žaloby z deliktů • při deliktnı́ obligaci vzniká oprávněnému nárok na soukromou pokutu, tedy na plněnı́ poenálnı́ho charakteru • historicky nastoupila pokuta na mı́sto legalizované msty • vedle soukromé pokuty se povinnost k náhradě deliktem způsobené škody prosazovala velmi pomalu • v klasické době sloužila k hl. k potrestánı́ vinı́ka • jsou pasivně nezděditelné, tj. nepropouštějı́ se proti dědicům pachatele; poena je trest, který nemůže postihnout nevinného, proti dědicům připouštěl praetor pouze žaloby na vydánı́ prospěchu, kterého dědic z deliktu zůstavitele eventuálně dosáhl • někdy jsou nezděditelné také aktivně – nárok na pokutu vznikl z důvodu co nejtěsněji spojeného s osobou poškozeného – např. z urážky na cti nebo jiného útoku proti osobnosti zůstavitele • uplatňujı́ se kumulativně – kolik bylo pachatelů, tolik se nabı́zı́ žalob – plněnı́ jednoho pachatele neosvobozuje ostatnı́, protože plněnı́ má povahu trestu • za delikt otroka či osoby podřı́zené rodinné moci je již dle civilnı́ho práva odpovědný pán otroka nebo pater familias – pán nebo otec podléhá té které actio poenalis → odpovědnosti se však mohl zbavit tı́m, že pachatele vydal poškozenému (tzv. noxae datio) - šlo o původnı́ formu osobnı́ho ručenı́ z deliktu; u klasických právnı́ků je však plněnı́ pokuty jasně prius“ a vydánı́ pachatele se chápe jako alternativa facultas; na ” principu noxálnı́ho ručenı́ byla i vlastnı́kova odpovědnost za škody způsobené zvı́řaty – jejich divokostı́ (actio de pauperie) či pro spásánı́ cizı́ch pozemků (actio de pastu) → vlastnı́k musel nahradit škodu, nebo vydat zvı́ře poškozenému 81 1.74. FORMULA KAPITOLA 1. SKUPINA I • prétorské actiones poenales se musely uplatnit ve lhůtě jednoho roku, byly to tzv. actiones annales“ ” • přı́klady poneálnı́ch žalob: – – – – – – actio actio actio actio actio actio furti iniuriarum aestimatoria de effusis et eiectis legis Aquiliae arbitraria vi bonorum raptorum POZOR! - poenálnı́ žaloba nenı́ trestnı́ žaloba, nýbrž civilnı́ žaloba, která nárokuje potrestánı́ škůdce (nikoli jen náhradu škody); nutno rozlišovat delikty (soukromoprávnı́) a crimen (veřejnoprávnı́), např. furtum mělo nádech soukromoprávnı́, resp. majetkoprávnı́ * Učebnice Kincl, Urfus, 1990 1.74. Formula • souvisı́ s 1.69 • též označováno jako concepta verba • pı́semná instrukce, kterou na konci stadia in iure původně jen cizinecký, později i městský praetor spolu se stranami sepisoval jako závaznou směrnici pro soudce druhého stádia • obsahuje stručné vylı́čenı́ skutkového stavu a právnı́ kvalifikace, na konci přı́kaz k odsouzenı́ či osvobozenı́ žalovaného (podle prokázané pravdivosti) → soudce přı́kazem vázán, pouze prověřuje pravdivost • klade velký důraz na ekvitu, zavádı́ nové principy, v novém typu řı́zenı́ se stala jeho ohniskem • formula byla prostředkem k realizaci změn v přı́padech, které upravovaly či rušily dı́lčı́ momenty ius civile (ovšem jeho platnost přı́mo nerušily, nešly proti němu) • zněnı́ formul bylo záhy typizováno • přı́klad formule: Titius budiž soudcem! Vyjde-li najevo, že věc, o kterou se jedná, je v kviritském vlastnictvı́ Aula Ageria a nebude-li podle tvého rozhodnutı́ ta věc Aulovi Ageriovi vrácena, odsud’, soudce, Numeria Negidia ve prospěch Aula Ageria k takové peněžité sumě, jakou bude mı́t hodnotu ta věc! Nevyjde-li vlastncitvı́ Aula-Ageria najevo, osvobod’ žalovaného! Části formule 106 • tradičně měla dvě části: 1. IUDICIS NOMINATIO = jmenovánı́ soudce 2. INTENTIO = tvrzenı́ žalobnı́ho nároku – musela být obsažena v každé formuli – podle jejı́ho zněnı́ se formule klasifikovaly i. actiones in ius conceptae (odkazovaly na platné právo civilnı́) ii. actiones in factum conceptae (prosazovaly právo nové, dovolávaly se ochrany, kt. poskytoval pouze praetor) → v praxi se vytvořily vzory uplatňovánı́ těchto nároků, kt. zachycovaly znaky jednotlivých typů – později z této typizace vyrostlo dalšı́ rozlišovánı́ i. actiones directae (žaloby přı́mé), např. rei vindicatio ii. actiones utiles (žaloby pomocné) - pokud byly uváděné skutečnosti odlišné od vzoru, nápadně jej ale připomı́naly → praetor pozměnil vzor a vytvořil tak žalobu novou s názvem acito utilis (původnı́ vzor se tak stal actio directa); např. reivindicationes utiles iii. actionec ficticiae (žaloby s fikcı́) - nároky civilnı́ho práva, jejich aplikaci ale bránila nějaká stutečnost či jejı́ nedostatek → praetor vydal pokyn, aby si ji soudce odmyslil či přimyslil → jsou tak chráněny pr. poměry, kt. by jinak chráněny nebyly (např. chráněnı́ držitele v přı́padě převodu mancipačnı́ věci tradicı́ - užita fikce vydrženı́ → actio Publiciana in rem) • dalšı́ části: 1. DEMONSTRATIO = demonstrace 82 1.74. FORMULA KAPITOLA 1. SKUPINA I – vkládala se do formule, pokud se měl pevný objem rozsudku stanovit až po detailnı́m soudnı́m jednánı́, intence proto byla formulována neurčitě – aby iudex nebyl v nejistotě, uváděl se zde právnı́ důvod vzniku žaloveného závazku – nejčastěji v žalobách bonae fidei 2. CONDEMNATIO = přı́kaz k odsouzenı́ – alternativnı́ formulace: ukázalo-li se, že je žalobnı́ tvrzenı́ pravdivé, měl soudce žalovaného odsoudit, ukázalo-li se, že je nepravdivé, měl jej osvobodit – princip pekuniárnı́ kondemnace – nárok žalobce musel být vždy oceněn v penězı́ch, rozsudek zněl vždy na penı́ze → nebyl způsob, jak vynutit vydánı́ věci, až na arbitratus de restituendo = povinnost soudce vyzvat před rozsudkem žalovaného, aby předmět sporu vydal → teprve až když žalovaný věc nevydal, vypočı́távala se kondemnačnı́ suma (při výpočtu se bral ohled na neochotu žalovaného věc vydat a podle toho byla suma znásobována, jaksi za trest) – mohl obsahovat i omezujı́cı́ dodatek (taxatio) – stanovenı́ maximálnı́ sumy – formule se záměnou subjektů - praetor tak obcházel nepřı́pustnost zastoupenı́ - intence stylizována jménem zastoupeného, kondemnace jménem zástupce ∗ zástupce vstupoval do sporu sám, přebı́ral oprávněnı́/závazek žalobce/žalovaného ∗ 2 druhy procesnı́ch zástupců: (a) kognitor (ustanoven slavnostnı́mi slovy v přı́tomnosti odpůrce, zástupce řádný, ceremoniálně pověřený) (b) prokurátor (obyčejný zmocněnec, musel dát odpůrci záruku, že se podřı́dı́ rozsudku nebo musel zastoupený jeho jednánı́ dodatečně schválit, za žalovaného mohl do sporu vstoupit v podstatě kdokoli) – námitky ∗ nejjednoduššı́ obranou žalovaného bylo popřenı́ intence → žalobce musel prokázat jejı́ oprávněnost ∗ uváděnı́ okolnostı́, kt. žalobcův nárok omezujı́ nebo paralyzujı́ ∗ některé pramenily z civilnı́ho práva (nemusely být uvedeny ve formuli, aby k nim soudce přihlédl, uplatnit se mohly kdykoli) ∗ exceptiones (excepce, procesnı́ námitky)- přikládal jim pr. relevaci sám praetor a proto je vkládal do formule → soudce se jimi pak musel zabývat → prokázaly-li se, musel k nim soudce přihlédnout (tj. osvobodit žalovaného); musely být ve formuli, jinak se jimi soudce nezabýval; stylizovány jako negativnı́ podmı́nky odsouzenı́ (a) exceptio doli (námitka zlého úmyslu, podvodného jednánı́) i. exceptio doli specialis (preateriti) : běžná námitka, že žalobce jednal se zlým úmyslem, podváděl → šlo o podvod při určitém pr. jednánı́, v době soudnı́ho řı́zenı́ již bylo toto jednánı́ skončeno ii. exceptio doli praesentis (generalis) : podvodně jedná i ten, kt. žaluje i když vı́, že odpůrce má proti žalobě námitky, kt. ji paralyzujı́ → podvod probı́há přı́mo v soudnı́m jednánı́ → zobecněno a nakonec rozhodovalo objektivnı́ hledisko, ne vědomı́ žalobce o tom, zda žalovaný má námitku · pokud se jednalo o žalobu bonae fidei, mohla být uplatněna i bez uvedenı́ ve formuli a kdykoli (b) námitky dilatornı́ (působily jen v určitý čas, např. že pohledávky ještě nenı́ dospělá) (c) námitky peremptornı́ (působily trvale) · obojı́ majı́ stejné účinky – odmı́tnutı́ a definitivnı́ ztrátu nároku 3. PRAESCRIPITONES – – – – též počı́táno jako část formule, praescriptio → to o je napsáno vepředu upozorněnı́ hned na začátku formule, že se má jednat jen o části nároku, ne o celý praescriptio pro actore = ve prospěch žalobce praescriptio pro reo = ve prospěch žalovaného (byly to vlastně excepce, např. preskripce dlouhého času) * státnicové otázky od errorka; * učebnice Řı́mské právo (Urfus, Kincl, Skřejpek), strany 116 - 123, 234 83 1.75. LITISCONTESTATIO KAPITOLA 1. SKUPINA I 1.75. Litiscontestatio • litiskontestace, končilo jı́ prvnı́ stádium řı́zenı́ • známa již z 1.67, ve 1.69 nabývá na významu a dostala také svou typickou formu • považována v podstatě za zvláštnı́ smlouvu mezi spornými stranami, kterou svěřujı́ rozhodnutı́ sporu do rukou nestranného, státnı́ mocı́ autorizovaného soudce → považována za začátek sporu, má závažné pr. účinky • základ soukromého procesu, nemůže bez nı́ být vynesen rozsudek ani probı́hat druhá část soudnı́ho řı́zenı́ (srdce procesu) Účinky 107 1. měnı́ povahu práv a povinnostı́ sporných stran • nárok žalobce (napřı́klad na vrácenı́ půjčené věci) se měnil na nárok na odsouzenı́ žalovaného (např. vrátit půjčenou věc) • povinnost žalovaného → povinnost splnit rozsudek • původnı́ práva a povinnosti zcela zrušeny (konsumovány) → žalobce nemohl podat žalobu znovu • v obligačnı́m právu uslyšı́me o tzv. novaci, tj. smlouvě kterou strany obsah staré obligace vtělujı́ do obligace nové a ta stará zaniká, za takovou novaci se považovala i litiskontestace, která však nebyla novacı́ dobrovolnou, ale nutnou, na základě procesnı́ho pravidla vznikajı́cı́ 2. ve formuli nejsou dále možné provádět změny • po litiskontestaci nebylo možné provádět změny, časem připuštěny výjimky, praetor povoloval přepisovat formuli ve výjimečných přı́padech (např. zemře-li soudce, žalobce či žalovaný, nebo odpřı́sáhl-li soudce, že mu podstata sporu, který má řešit, nenı́ jasná) 3. právnı́ stav v okamžiku litiskontestace je základem pro vynesenı́ rozsudku (v době litiskontestace musı́ existovat právo žalovaného - pohledávka musı́ být dospělá apod.) 4. zvyšovala se jı́ odpovědnost žalovaného • názor, že by žalobce měl dostat tolik, kolik by mohli mı́t v době okamžiku litiskontestace • ručil za náhody (jen v přı́padě špatných úmyslů), musel odevzdat všechny plody od té doby nabyté 5. všechny žalované nároky přecházely na dědice (i ty, co by jinak smrtı́ žalovaného zanikly) 6. věc, o kterou se jednalo, nesměla být ani jednou stranou zcizena * státnicové otázky od errorka; * učebnice ŘP (Urfus, Kincl, Skřejpek), strany 122, 123 1.76. Majetková exekuce • od vydánı́ Poeteliova zákona (326 p.n.l.) možná pouze exekuce majetková - ten, kdo byl odsouzen za dluh, ručil už pouze svým majetkem, nebo škodu u svého věřitele odpracoval jako osoba v mancipiu • lex Iulia (17 p.n.l.) - vydá-li dlužnı́k jměnı́ dobrovolně, nestává se bezectným a má beneficium competentiae (právo zachovat si určitou čast majetku, životni minimum) • rozsudek mohl mı́t dvojı́ podobu: 1. pouhé zjištěnı́ práva - spor prejudicialnı́ 2. definitivnı́ zjištěnı́ práva a jeho uvedenı́ do souladu se skutečným stavem • lhůta 30 dnı́ na dobrovolné splněnı́ rozsudku → nesplnil-li, obsah rozsudku proveden donucenı́m ze strany státnı́ moci (exekucı́) • zahájenı́ exekučnı́ho řı́zenı́ - pomocı́ actio iudicati, na žádost žalobce - nutno dokázat, že odsouzený neplnil, pak praetor zahajuje vlastnı́ exekuci tı́m, že uvádı́ žalobce do držby veškerého majetku odsouzeného (bonorum possessio) + infamia pro žalovaného (exekuovaný dlužnı́k = kridatář) • odsouzený musı́ vydat vyhlášku, kterou vyhlašuje konkurz a v nı́ž zve všechny věřitele, aby přihlásili svoje pohledávky ← ti si vyberou ze svého středu správce konkurznı́ podstaty (magister bonorum), který připravı́ dražbu, má za úkol dlužnı́kův majetek ve veřejné dražbě prodat tomu, kdo nabı́dne nejvı́ce 84 1.77. COGNITIO EXTRA ORDINEM KAPITOLA 1. SKUPINA I • bonorum emptor - kupec, nabýval aktiva univerzálnı́ sukcesı́ podle praetorského práva → bonitárnı́ vlastnictvı́; na vydánı́ věci měl držebnı́ interdikt; pro pohledávky a dluhy kridatáře měl actiones utiles (fikce, že je dědicem kridatařovým); odpovı́dá za dluhy odsouzeného jen do té části, za kterou vydražený majetek zı́skal → mohl žalovat a byt žalován jen na to procento, za které konkurznı́ podstatu vydražil → za zbytek je dále vázán sám kridatář • výjimka - distractio bonorum - senátoři - nezabavoval se jim majetek celý, ale prodával se po částech tak dlouho, než byli uspokojeni všichni věřitelé • věřitelé mohli své pohledávky uspokojovat jen společným postupem a stejným procentem • pohledávky privilegované - musely byt uspokojeny přednostně, např. pohledávky fisku, manželky a děti pro věno • do konkurznı́ podstaty patřila pouze kridatářova aktiva, věci cizı́ se vylučujı́ - vlastnı́ci věcı́ cizı́ch (separatisté ex iure domini) měli tzv. excistnı́ žalobu na vyjmutı́ svých věcı́ • separatisté ex iure crediti – věřitelé, kt. žádajı́, aby byli zhojeni z určité části kridatářova majetku (např. z připadlé pozůstalosti) • kridatář má k majetku stále dispozičnı́ právo, ale proti věřitelům je neúčinné; věřitelé majı́ možnost vzdorovat dispozicı́m, které byly provedeny před konkurzem in fraudem creditorum • exekuce a konkurz nastávaly i v jiných přı́padech: 1. 2. 3. 4. 5. 6. dlužnı́k se skrýval, aby se vyhnul žalobě na soudu nečekánı́ na odsouzenı́ a dobrovolné vydanı́ majetku věřiteli člověk podstoupil kapitisdeminuci a nový majitel moci nepřevzal jeho dluhy jako celek v přı́padě smrti bez dědice neobhajovánı́ se ve stadium in iure → indefendensus (pouze v přı́padě actiones in personam) uznánı́ žalobnı́ho nároku ve stadiu in iure a danı́ žalobci ve všem za pravdu (confessio in iure) - pokud byl žalobnı́ návrh na určitou sumu peněz; jinak ji musel žalobce upřesnit nebo podat novou žalobu na peněžité ohodnocenı́ nároku); v poklasickém právu už jen důkaznı́m prostředkem * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany 130-132 1.77. Cognitio extra ordinem • řı́zenı́ mimořádné, řı́zenı́ kogničnı́ (nenı́ to ale zcela št’astný překlad, nebot’ samotné slovo cognitio znamená řı́zenı́, tudı́ž by doslovný překlad zněl řı́zenı́ řı́zenı́) • již za dob formulového procesu zesı́lila úloha magistráta (in iure) na úkor soudce (fáze apud iudicem) • vzniká v poslednı́ch desetiletı́ch 1.stol.p.n.l. - řı́mské cı́sařstvı́ • Augustus dostal v r.30 p.n.l. zvláštnı́ oprávněnı́ → mohl rozhodovat o odvolánı́ch od všech soudů, zejm. od soudů provinčnı́ch - přesvědčenı́, že soud cı́saře je nejvyššı́m ve státě a lze se k němu odvolat; strana se před zahájenı́m procesu obracela na cı́saře osobně podanou žádostı́ o dobrozdánı́ ve sporné otázce (reskript, odpověd’ cı́saře, byl závazný) • cı́sařská extraordinario cognitio a řádný proces formulový existovaly vedle sebe jako dvě možné formy soudnı́ho řı́zenı́ skoro celá tři staletı́ → reforma DIOKLECIÁN: kogničnı́ řı́zenı́ jako jediná forma soudu v řı́ši - na přelomu 3./4.stol. n.l., celý spor se vedl před jediným úřednı́kem (praefectus Urbi) • naprostá diskontinuita vůči předchozı́mu vývoji → Rozdı́ly oproti předchozı́m typům řı́zenı́ 108 • neexistujı́ dvě fáze - vše v rukou jednoho člověka - úřednı́ka cı́sařského, jmenovaného, odvolatelného, placeného • objevuje se institut odvolánı́ = apelatio - princip reformačnı́ - vyššı́ stupeň může bud’ vrátit rozsudek zpět, nebo vynést rozsudek nový – 1. odvolacı́ instance - správce provincie – nejvyššı́ odvolacı́ instance - cı́sař osobně – od r. 200 n.l. se poslednı́ instancı́ stává praefectus praetorio (tehdy velevážený Aemilius Papinianus) • za soudnı́ řı́zenı́ se platı́ - za podánı́ žaloby, za odvolánı́, 2% daň za vedenı́ soudnı́ho řı́zenı́ z hodnoty předmětu sporu • vše probı́há pı́semně - žaloba, úřednı́ soudnı́ spisy (i manumisse, závěti, legáty, darovacı́ smlouvy...), povolánı́ - úřednı́ obsı́lky; vynesenı́ kontumačnı́ho rozsudku - potřeba 4x obeslat žalovaného předtı́m, než je rozsudek vydán 85 1.78. MIMOŘÁDNÉ PROSTŘEDKY MAGISTRÁTSKÉ KAPITOLA 1. SKUPINA I • • • • • mizı́ princip pekuniárnı́ kondemnace → rozsudky mohou znı́t na vrácenı́ věci, opravu věci, konánı́ činnosti samotná exekuce nenı́ v rukou vı́těze sporu X existujı́ soudnı́ exekutoři - nižšı́ úřednı́ci (apparitores) jednolitý pro řı́zenı́ civilnı́ i trestnı́ litiskontestace se přenášı́ na okamžik, kdy strany před soudem skončı́ svá podánı́ předvolánı́ na soud je upraveno tak, že žalobce podá pı́semně žalobu soudu a soud ji žalovanému doručı́ s určeným termı́nem jednánı́ • nepřı́tomnost strany nenı́ nezbytně důvod k odsouzenı́ - kontumačnı́ řı́zenı́ může pro nepřı́tomného skončit i pozitivně • pluspetice již nevede ke ztrátě procesu, žalovaný je odsuzován na přı́slušné minus, nadto mu žalobce musı́ hradit zvýšené soudnı́ výlohy * učebnice str. 125-127 1.78. Mimořádné prostředky magistrátské • praetor z moci svého úřadu disponoval několika opravnými prostředky, kterými mohl zasahovat do koliznı́ch situacı́ 1. praetorské stipulace - formálnı́ sliby závazné podle civilnı́ho práva; praetor nutil osoby pod pohrůžkou missio in possessionem nebo zabránı́ věci či uloženı́ pokuty, aby se zavázaly stipulacı́ k určité činnosti či nečinnosti 2. interdicta - prostředek proti svémocnému rušenı́ stávajı́cı́ch poměrů osobnı́ch i majetkových; často upravovaly právnı́ oblasti, které nebyly zakotveny v ius civile (např.: zástavnı́ právo nebo bonorum possessio), viz 1.79, 2.25 3. missio in possessionem = uvedenı́ do držby; opatřenı́, které ohrožené osobě poskytuje ochranu v podobě uvedenı́ do držby protivnı́kova majetku (celého, nebo části), ohrožený se stává detentorem cizı́ho majetku (ne přı́mo držitelem) - např. u cautio damni infecti 4. in integrum restitutio = navrácenı́ do předešlého stavu: použı́váno, když někdo utrpěl škodu a nemohl ji běžnými prostředky odvrátit; praetor po osobnı́m prošetřenı́ okolnostı́ na základě žádosti zbavil platnosti normu civilnı́ho práva, jakoby k události ani nedošlo • podmı́nky uplatněnı́: – – – – nezletilost (restituce i za škody utrpěné činnostı́ opatrovnı́ků); nepřı́tomnost (v zájmu státu, zajetı́. . . ) omluvitelný omyl capitis deminutio • restituce vyloučena: – – – – způsobı́-li si někdo škodu vlastnı́m úmyslným jednánı́m proti propuštěnı́ otroka proti rodičům a patronovi uplynutı́m jednoho roku od napadené události * (učebnice str.127) 1.79. Interdicta Interdicta jako mimořádný prostředek magistrátský 109 • • • • patřı́ k nejznámějšı́m prostředkům zvláštnı́ praetorské ochrany - viz 1.10 původně se použı́vala jen na ochranu věcı́ extra commercium - tedy v rámci práva veřejného)ochrana kromě praetora je mohl též vydávat správci provinciı́ jejich největšı́ výhodou je rychlost, vedla je snaha co nejrychleji rozhodnout, zabránit hrozı́cı́ škodě, zamezit pokračovánı́ nebezpečné činnosti apod. • ve většině přı́padů se nejednalo o konečné řešenı́ sporu, nepředcházelo jim žádné zevrubné slyšenı́ svědků nebo vyšetřovánı́ na mı́stě samém • byla to jakási pouhá administrativnı́ opatřenı́ • na rozdı́l od soudnı́ho řı́zenı́ se neopı́rala o jurisdikci, ale imperium, dále neplatila zásada ne bis in idem 86 1.80. MIMOSOUDNÍ VYŘEŠENÍ SPORU KAPITOLA 1. SKUPINA I • později – hlavně proti svémocnému rušenı́ stávajı́cı́ch poměrů osobnı́ch a majetkových, a to jak na žádost osoby soukromé, tak i na žádost kohokoliv z občanů ve veřejném zájmu, podle toho se interdicta dělila na: 1. interdicta privata - vydávaná na žádost soukromých osob 2. interdicta publica (popularia) • co do obsahu se rozlišovala: 1. interdicta prohibitoria - interdikta zakazovacı́, kterými praetor určité osobě bránil něco provést (např. interdictum Uti possidetis sloužı́cı́ k ochraně držby nemovitých věcı́ nebo interdictum Utrubi použı́vané k určenı́ držby movitostı́) 2. interdicta restutoria - interdikta, kterými praetor přikazoval, aby určitá osoba obnovila dřı́vějšı́ stav; umožňovala rozsudek, který soudnı́ řı́zenı́ kvůli pekuniárnı́ kondemnaci neznalo (např. interdictum de precario, interdictum de vi, interdictum de vi armata, interdictum Quod vi aut clam) 3. interdicta exhibitoria - praetorův přı́kaz, aby určitá osoba něco vykonala nebo někoho vydala • vynucovánı́ přı́kazu: – veřejný zájem: praetor si v takovémto přı́pade vynucoval splněnı́ vlastnı́mi mocenskými prostředky (pokuta...) – soukromý zájem: nerozhodoval hned, ale vydával prozatı́mnı́ nový rozkaz, který se měl stát směrnicı́ pro dalšı́ postup • co se týká postavenı́ sporných stran, rozlišujeme: 1. interdicta simplicia - jedna strana měla postavenı́ žalobce a druhá žalovaného 2. interdicta duplicia - obě strany měli postavenı́ žalovaného i žalobce Interdicta jako ochrana držby 110 • viz 2.25 * učebnice; * errorek 2008 1.80. Mimosoudnı́ vyřešenı́ sporu • • • • řešenı́ sporu jinak než soudně (tedy bez pomoci žalob, bez soudnı́ho procesu) řešenı́ sporu před soudem je přı́liš formálnı́ zájem stran na tom, aby si spory vyřešily samy některé osoby se ani soudnı́ho řı́zenı́ účastnit nemohly (např. bezectnı́ - vloučeni z jednánı́ samotným praetorem) • různé druhy jednánı́, jak spory vyřešit mimosoudně • viz otázky I./65-69 o soudnı́m procesu Interdikty 111 • viz 2.25, 1.79 • pro připomenutı́ - magistrátské přı́kazy nebo zákazy, směřujı́ k odstraněnı́ škodlivé situace, přı́p. řešı́ velmi rychle situaci, bez žaloby • rekuperačnı́ interdikta (interdictum de vi, de vi armata, de precario): – interdikta sloužı́cı́ na ochranu držby před jejı́m odnětı́m - praetorské přı́kazy adresované vždy jen jedné straně (rušitelovi) – rozhodnutı́ konečné - stejný důsledek jako rozsudek – nenı́ se proti němu možno odvolat a vyvolat spor • retinenčnı́ interdikty spory neřešı́, protože cı́lem nenı́ definitivnı́ rozhodnutı́, ale pouze to, kdo danou věc držı́ pro danou chvı́li, než dojde k podánı́ žaloby, umožňujı́ vést přı́padný soud do budoucnosti 87 1.80. MIMOSOUDNÍ VYŘEŠENÍ SPORU KAPITOLA 1. SKUPINA I Restitutio in integrum 112 • navrácenı́ do předchozı́ho stavu - jakýsi přenos v čase, provádı́ praetor • užitı́: – k ochraně nezletilců - návrat do stavu před kupnı́ smlouvou – dědické právo procesnı́ - pokud někdo ztratil lhůtu z omluvitelných důvodů (např. nedostatek věku, těžká choroba...) Praetorské stipulace 113 • nedobrovolné sliby (tı́mto vynucenı́m se lišı́ od klasické stipulace, což je verbálnı́ kontrakt): Přı́sahej, že se dostavı́š k soudci za týden, že zaplatı́š pokutu, pokud prohraješ... Pokud nebudeš přı́sahat, tak uvidı́š. → uvedenı́ do detence - pokud dlužnı́k ani nadále nepsolechne, následuje uvedenı́ do držby → poté může dojı́t k vydrženı́ Receptum arbitri 114 • pactum - dohoda stran sporu s nestranným soukromým rozhodčı́m, že dosoudı́ spor až do konce, již LDT • v podstatě arbitrážnı́ (rozhodčı́) řı́zenı́ • compromissum - předpokladem úmluvy, pacta legitima; vzájemná dohoda sporných stran, že se neobrátı́ na soud, ale podrobı́ se výroku soukromé osoby (arbitra/rozhodčı́ho); obě dvě strany se např. zavážou k zaplacenı́ pokuty (pecunia compromissa) pro ten přı́pad, když by nechtěly akceptovat výsledek sporu • rozhodnutı́ arbitra je konečné, strany se mu musı́ podrobit, nelze se proti němu odvolat, ani sám arbiter je nemůže změnit • sporné strany se k poslušnosti původně zavazovaly vzájemnými poenálnı́mi stipulacemi (tj. smluvnı́ pokuta) • zdráhal-li se arbiter spor rozhodnout, použı́val praetor proti němu nepřı́mých donucovacı́ch opatřenı́ (pokuta, zabavenı́ věcı́) Svémoc 115 • msta, soukromé vyřešenı́ sporu • v předstátnı́ch společnostech samozřejmost, po vzniku státu hrála stále velmi významnou roli • LDT: svémoc omezoval, stanovil podmı́nky, kdy se může svémoc, resp. zabitı́ zloděje použı́t – zloděj musel být dopaden při činu, v noci nebo ve dne pokud se bránil zbranı́ – povinnost přitom volat o pomoc a přivolávat svědky – také v přı́padech nutné obrany, nouze a při odporu protivnı́ka dostavit se před soud • Lex Iulia de vi privata (Juliův zákon o soukromém násilı́, 17 p.n.l.) - prvnı́ zákon potı́rajı́cı́ svémocné jednánı́ v obecné podobě - každé soukromé násilı́ je trestný čin a majı́ ho projednávat trestnı́ soudy; trest: konfiskace 1/3 majetku • interdikta republikánských praetorů: v krajnı́ situaci svémoc povolovali (podle zásady vim vi repellere licet), ale většinou se svými přı́kazy snažili použitı́ svémoci zabránit • za republiky: svémoc jen v přı́padech nutné obrany, nouze a při odporu protivnı́ka dostavit se před soud • stát hlavně chtěl dostat pachatele před soud Transactio 116 • • • • smı́r strany dělajı́ vzájemné ústupky různého právnı́ho charakteru, aby odstranily nějakou spornou otázku ústupky: jednánı́ zcizovacı́, zavazovacı́, převody vlastnictvı́ → společnou kauzou je smı́r v justiniánském právu se zahrnuje do kategorie reálných kontraktů nepojmenovaných (2.63) * obsah otázky - konzultace s panem profesorem Skřejpkem; * učebnice ŘP, strany 113, 114, 248, 259, ; * otázka 1.79 a 1.65; * errorkovy státnicové otázky; * www.najmo.borec.cz/stat rp.doc 88 Kapitola 2 Skupina II 2.1. Res - pojem a dělenı́ • věc = res (sg. i pl.) - je objektem věcného, závazkového, dědického práva • prostorově vymezená součást reálného světa X ne vše, na co si můžeme sáhnout, je věcı́ (např. svobodný člověk, součásti lidského těla), a ne vše, na co si sáhnout nemůžeme, věcı́ nenı́ (např. právo na pozůstalost, ususfructus) - každé takovéto právo musı́ mı́t ovšem v poslednı́ instanci objekt hmotný, často i penězi vyjádřitelný • opravdu nehmotné hodnoty (autorské, patentnı́ právo) nebyly řı́mskému právu známy (kdo prodával knihu, prodával de facto kus pergamenu) • objekty práv • každá věc musı́ mı́t cenu (nejčastěji je odhadována = aestimatio, výjimečně nařizována úředně) - souvisı́ to s principem pekuniárnı́ kondemnace, kdy každý rozsudek musı́ mı́řit na penı́ze, tudı́ž každá věc musı́ být vyjádřitelná v penězı́ch • odhadnutá cena: verum rei pretium (skutečná, opravdová cena), interesse (určená zájmem jednotlivce), pretium affectionis (cena obliby, daná citovým vztahem k věci apod., nemá pro právo význam) Základnı́ dělenı́ 117 1. res extra commercium – viz 2.2 • věci vyloučené z právnı́ho obchodu, neobchodovatelné 2. res in commercio • věci obchodovatelné, o kterých můžeme uzavı́rat právnı́ vztahy Dělenı́ res in commercio 118 1. hmotné (res corporales) X nehmotné (res incorporales) • hmotné - takové, kterých se můžeme dotknout (oblečenı́, otroci) • nehmotné - práva, ale pouze ta, co jsou obchodovatelná svou povahou, v souladu s právnı́m řádem potom zı́skáme nějaké nehmotné věci (právo na pozůstalost, ususfructus) 2. movité (res mobiles) X nemovité (res immobiles) • movité - volně přemı́stitelné v prostoru, aniž by byla porušena jejich podstata (kniha, hrnec) • nemovité - pozemky a vše, co je s nimi pevně spojeno - superficies solo cedit = povrch ustupuje půdě (dům, pokud má pevné základy; strom, který je zakořeněn) • v Řı́mě náležı́ k pozemku kolmý nekonečný prostor nad i pod pozemkem 3. mancipačnı́ (res mancipi) X nemancipačnı́ (res nec mancipi) • věci mancipačnı́ jsou taxativně určeny: 89 2.1. RES - POJEM A DĚLENÍ KAPITOLA 2. SKUPINA II – pozemky na italské půdě (ne pozemky v provinciı́ch, ty patřı́ státu, protože je dobyla řı́mská armáda) – otroci (všichni, venkovštı́ i městštı́, státnı́ i soukromı́) – zvı́řata, která se užı́vajı́ přı́mo při práci na poli, podle Gaiovy definice jsou schopna tahat nebo nosit břemena (dobytek, koně, osli, mezci; ne hospodářská zvı́řata jako slepice či kočka) – pozemkové služebnosti venkovské - právo užı́vat určitým způsobem sousedův pozemek (právo průchodu přes cizı́ pozemek, chodit tam pro vodu) • věci mimořádného významu pro tehdejšı́ agrárnı́ společnost → práva k nim možno převádět pouze 2 způsoby - mancipacı́ a injurecessı́ • všechny ostatnı́ věci jsou nemancipačnı́ a mohou se převádět neformálně, tzv. tradicı́ (předánı́ z ruky do ruky) → 4. spotřebitelné X nespotřebitelné X opotřebitelné • spotřebitelné - lze je spotřebovat při běžném užı́vánı́ najednou (potraviny, stavebnı́ materiály, penı́ze) • nespotřebitelné - nelze je zlikvidovat běžným užı́vánı́m najednou (otrok, nádobı́, kniha, pozemek) • opotřebitelné - zavedlo justiniánské právo, běžné užı́vánı́ způsobuje relativně rychlou ztrátu hodnoty (oblečenı́ - boty) 5. zastupitelné X nezastupitelné - určuje to fyzická podstata • zastupitelné - lze je nahradit věcı́ jinou, identickou, vyskytujı́ se ve vı́ce exemplářı́ch (potraviny, mince, otroci bez zvláštnı́ch schopnostı́) • nezastupitelné - zejména originály uměleckých děl + výjimečná zvı́řata (šimpanz, který umı́ napočı́tat do dvaceti; otrok zlatnı́k) 6. genericky/druhově určené (genus) X individuálně určené (species) - určuje to vůle lidı́ • druhově určené - věci zastupitelné • individuálně určené - všechny věci nezastupitelné + ty zastupitelné, o kterých se smluvnı́ strany dohodnou, že budou konkretizovány (těchto konkrétnı́ch pět mincı́, těchto konkrétnı́ch sto cihel) 7. plodonosné X neplodonosné • plodonosné - pravidelně přinášejı́ plody (fructus) → přirozené (jablko, tele, pozemek, mléko), právnı́ (úroky, nájemné) • problematika plodů je důležitá předevšı́m pro otázku nabývánı́ vlastnického práva k nim → někdo je nabývá již separacı́ (oddělenı́m), někdo až percepcı́ (skliznı́) • např. pokud je jablko ještě součástı́ stromu, který je součástı́ pozemku, pak je i jablko součástı́ tohoto pozemku a nemůže být nijak zcizováno; výjimkou koupě věci očekávané nebo koupě naděje • otrokyně nenı́ plodonosná, děti otroků nejsou plody 8. dělitelné X nedělitelné • dělitelné - můžeme je rozdělit, aniž by nově vzniklé části ztratily svůj hospodářský význam (křı́da přelomı́me ji, a pořád pı́še; pozemek, látka) • nedělitelné - pokud je fyzicky rozdělı́me, ztratı́ svůj účel (zvı́ře, kniha) • existuje ale i ideálnı́ dělenı́, jı́mž se dá dělit vše (důležité v dědickém právu) 9. hlavnı́ X vedlejšı́ (pertinence, přı́slušenstvı́) • pertinence jsou sice věci samostatné, ale k jejich použı́vánı́ je nutná věc hlavnı́, např. hlavnı́ věcı́ je trezor a vedlejšı́ klı́č → abychom mohli klı́č fakticky použı́t, musı́me mı́t i trezor • lze koupit samotnou věc hlavnı́ X věc vedlejšı́ automaticky sdı́lı́ právnı́ osud s věcı́ hlavnı́ (je s nı́ prodávána, pronajı́mána...) • od věci vedlejšı́ musı́me odlišovat součást věci (budova, strom na pozemku) 10. jednoduché (corpus unitum) X složité (corpus composita) • jednoduché - tvořı́ přirozený celek (kámen, otrok) • složité - skládajı́ se z rozložitelných částı́, mechanicky spojené (smontovány, sešroubovány) 90 2.2. RES EXTRA COMMERCIUM KAPITOLA 2. SKUPINA II 11. věci hromadné (universitas rerum distantium) • soubor věcı́ svého druhu (stádo dobytka, sbı́rka obrazů)- pokud se prodávajı́ po částech, jejich hodnota klesá • sdı́lı́ svůj osud, jestliže docházı́ k dispozici s nimi • jsem vlastnı́kem jednotlivých věcı́, ne celé sbı́rky → v přı́padě soudnı́ho sporu nutno prokazovat vlastnictvı́ každé jednotlivé věci; justiniánské právo tuto povinnost zmı́rnilo → stačı́ prokázat pouze vlastnictvı́ k polovině takových věcı́ 12. universitates iuris • soubor majetkových práv, vedle věcı́ hmotných zahrnujı́ i majetková práva a závazky a které majı́ společné učenı́ (dědictvı́) • musı́me je odlišovat od věci hromadné * vakobobři; * učebnice str. 82-89; * přednáška se Skřejpkem 2.2. Res extra commercium • res extra commercium = nemohou být předmětem soukromých práv, jsou vyloučeny z právnı́ho obchodu, neobchodovatelné Res divini iuris - věci božského práva 119 • vztahujı́ se k náboženstvı́ • res sacrae – – – – věci posvátné věci určené k náboženským a posvátným úkonům – chrámy, modlitebny, roucha kněžı́, náčinı́ jejich povaha vyhlášena zvláštnı́m aktem, např. zákonem změna v justiniánském právu - uznává soukromé vlastnictvı́ ke kostelům, připouštı́ možnost zcizovat bohoslužebné věci ke zbožným cı́lům • res religiosae – – – – věci zasvěcené majı́ vztah ke kultu zemřelých - pozemky, kde ležı́ pohřbenı́ lidé, hroby a vše co se nacházı́ v hrobkách hrobka sice někomu patřı́, ale hrob samotný nemůže nikomu prodat pokud někdo vybuduje hrobku na svém pozemku, má k němu právo cesty k náhrobku - i kdyby pozemek prodal • res sanctae – věci svaté – pozemky a stavby ze zvláštnı́ch důvodů prohlášené za nedotknutelné – hradby a brány měst – na tyto věci se hledělo, jako by to byly věci kultovné - quasi res divini iuris Res humane iuris - věci lidského práva 120 • res omnium communes – věci VŠEM lidem společné (tj. nejen řı́mským občanům), každý je může volně užı́vat – vzduch, proudı́cı́ voda dešt’ová nebo řı́čnı́, moře a mořský břeh – jedinec může nabýt vlastnické právo k části té věci všem společné, kterou oddělil (doušek mořské vody, kád’ s dešt’ovou vodou) X odebı́ránı́ je omezené (pokud by někdo chtěl stavět kanály nebo mlýny na březı́ch řek, musı́ k tomu mı́t koncesi) – mořsý břeh má zvlátnı́ právnı́ režim - vlastnı́k musı́ povolit komukoliv, aby se na něm pohyboval/vylodil • res publicae – věci náležı́cı́ řı́mskému státu, majı́ sloužit řı́mským občanům – silnice, vodovody, akvadukty, státnı́ budovy, součásti státnı́ch staveb (zbrojnice, zásoby obilı́), hospodářská zvı́řata, státnı́ otroci 91 2.3. POJEM VĚCNÝCH PRÁV KAPITOLA 2. SKUPINA II – volné užı́vánı́ těchto objektů zajišt’ovaly různé právnı́ prostředky, napřı́klad praetorské interdikty • Pozor: vody stojaté (rybnı́ky, jezera) patřily vlastnı́kům pobřežnı́ch pozemků – nejsou res extra commercium - předmět vlastnického práva je stálý, definovatelný, zatı́mco proudı́cı́ řeka měnı́ svou povahu, a proto si ji nelze přivlastnit * errorkovy státnicové otázky; * učebnice ŘP, strana 85; * přednáška se Skřejpkem 2.3. Pojem věcných práv • majetková práva: věcná práva (vlastnictvı́, věcná práva k věci cizı́), obligačnı́ právo, dědické právo • POZOR! - držba nenı́ věcné právo, je to pouze vztah faktický, který právo reflektuje → nelze tedy užı́t věcnou žalobu (jedinou žalobou chránı́cı́ držbu je actio Publiciana in rem - chránı́ nabyvatele, kterému byla převedena mancipačnı́ věc pouhou tradicı́; podle civilnı́ho práva byl takový nabyvatel pouhým držitelem, podle praetorského práva byl označován za bonitárnı́ho vlastnı́ka, zároveň tato žaloba finguje, jako by už uběhla vydržecı́ lhůta potřebná k vydrženı́, a tomuto bonitárnı́mu vlastnictvı́ se v podstatě poskytuje stejná mı́ra ochrany jako kviritskému vlastnı́kovi) → držba je běžně chráněna interdikty • pojem věcných práv (iura in re) je charakteristický pro právnı́ vědu vzniklou na podkladě řı́mskoprávnı́ch pramenů • jeho konečné rozpracovánı́ až na základě recepci řı́mského práva • rozhodujı́cı́m hlediskem nebyl pojem subjektivnı́ho práva, ale způsob, jakým jsou tato práva chráněna → ve středu pozornosti stála otázka, jakou žalobou je něco chráněno: – actiones in rem ∗ žaloby věcné, chránı́ absolutnı́ práva (např. vlastnictvı́) ← koresponduje jim povinnost všech zdržet se (omitere) ∗ chránı́ věcná práva ∗ před soudem jimi bylo uplatňováno právo k věci ∗ nenutily žalovaného ke splněnı́ určité povinnosti, ale aby respektoval žalobcovo právo k věci – actiones in personam ∗ žaloby osobnı́, chránı́ relativnı́ práva (např. obligace) ← korsponduje jim něčı́ povinnost dát nebo konat (dare, facere) ∗ směřovaly proti osobě žalovaného, jako proti někomu, kdo má určitý závazek a je povinen ho splnit • povaha věcných práv 92 2.4. PRÁVNÍ ÚPRAVA NEMOVITOSTÍ KAPITOLA 2. SKUPINA II – trvalost = oprávněnı́, která právo zajišt’ovalo jako trvalý nebo značně dlouhodobý vztah osoby k věci – výlučnost = oprávněnı́ poskytujı́cı́ oprávněnému možnost vyloučit kohokoli z jakéhokoli působenı́ na věc (věcnou žalobu má k dispozici proti všem - erga omnes) • práva absolutnı́ - platná absolutně, vůči všem (erga omnes), např. vlastnické právo; chráněna věcnými žalobami • práva relativnı́ - platná jen v relaci, ochrana práv směřuje pouze proti tomu, kdo se stal subjektem právnı́ho vztahu, např. obligačnı́ právo; chráněna osobnı́mi žalobami POZOR! - MAJETKOPRÁVNÍ POSTAVENÍ (od nejnižšı́ho po nejvyššı́): • • • • nic - i nevlastnı́k může však uzavřı́t kupnı́ smlouvu (akorát nepřevede vlastnické právo) - viz 2.56 detentor - má corpus, ale ne animus; nenı́ chráněn interdikty odvozený držitel (sekvestor, prekarista) - má corpus, ne animus; je chráněn interdikty possessor (držitel) - má corpus i animus - je chráněn; stává se jı́m např. člověk, který koupı́ věc od nevlastnı́ka; v dobré vı́ře, ve špatné vı́ře (zloděj) • bonitárnı́ vlastnı́k - praetorský, neuznává ius civile (např.při převodu mancipačnı́ věci pouhou tradicı́) • kviritský vlastnı́k - civilnı́, podle řı́mského práva civilnı́ho POZOR! - zcizenı́ věci znamená převod (koupě, darovánı́, zastavenı́. . . ) X odcizenı́ věci = krádež * učebnice str. 152-153; * seminář - Skřejpek 2.4. Právnı́ úprava nemovitostı́ • res immobiles = nemovitosti - věci, kterými nelze pohybovat → pozemky a vše, co je s nimi pevně spojeno • pozemky – samostatnou věcı́ se stávajı́ ohraničenı́m – patřı́ k němu kolmý nekonečný prostorový sloupec nad hranicemi pozemku a pod hranicemi do vnitra země – jejich součástı́ i všechny movitosti s pozemkem pevně a trvale spojeny (budovy, stromy a rostliny, které na pozemku rostou) – zásada povrch ustupuje půdě (superficies solo cedit) = při spojenı́ věci movité a nemovité se pozemek vždy považuje za věc hlavnı́ → každá věc, která je pevně (at’ už trvale, či přechodně) spojená s pozemkem, se stává jeho součástı́, a tı́m pádem i majetkem vlastnı́ka pozemku • věci velké hodnoty → právnı́ řády stanovı́ pro převody pozemků zvláštnı́ formy – cı́lem je zajištěnı́ náležité evidence a přehledu o pohybu těchto významných objektů – ŘP nezná pozemkové knihy ani jinou formu registrace - publicita se zajišt’ovala tı́m, že byly převáděny slavnostnı́m jednánı́m → pro pozemky na italské půdě to byla mancipace nebo injurecesse (provinčnı́ pozemky jsou věcı́ nemancipačnı́, k převodu stačı́ tradice) • nemovitosti nejsou předmětem krádeže! → k jejich ochraně nelze užı́t žalobu (actio furti, vindikace), chránı́ je rekuperačnı́ interdiktum Souvisejı́cı́ pojmy 121 • služebnosti - 2.27, 2.28 • superficies a emfyteusis - 2.31 • nemovitosti vyloučené z právnı́ho obchodu * Kincl, Urfus, Skřejpek: Řı́mské právo (str. 86, 89) 2.5. Dominium - obsah a charakter • vlastnictvı́ (dominium, proprietas) = subjektivnı́ právo nad věcı́, které zabezpečuje nad danou věcı́ úplnou moc • nejkvalitnějšı́ a nejsilnějšı́ věcné právo, které je chráněno pomocı́ speciálnı́ch věcných žalob (actiones in rem) 93 2.6. DOMINIUM - DRUHY KAPITOLA 2. SKUPINA II • právo absolutnı́ → působı́cı́ proti všem (erga omnes) • vlastnı́k = dominus • charakter vlastnického práva: ← jedná se o panstvı́ – právnı́ - je právem uznáno i chráněno (prostředkem ochrany jsou věcné žaloby - proti všem → absolutnı́ panstvı́) – přı́mé - vlastnı́k nepotřebuje prostřednı́ka, aby s věcı́ nakládal – výlučné - pouze vlastnı́k je oprávněn na věc působit – elastické - vlastnı́k se může vzdát některých práv (vypůjčı́ někomu předmět, po vrácenı́ se automaticky vracı́ do postavenı́ vlastnı́ka; v přı́padném sporu pak nemusı́ dokazovat, že vlastnı́kem skutečně je) – všeobecné - právo věc držet, fyzicky ji ovládat, působit na ni jakýmkoliv myslitelným způsobem – neomezené - může být ovšem z nejrůznějšı́ch důvodů omezeno - viz 2.10 • typické projevy působenı́ na věc: – – – – – ius ius ius ius ius possidendi = právo věc držet utendi = právo věc užı́vat fruendi = právo věc požı́vat (požı́vat jejı́ plody) abutendi = právo věc zničit disponendi = právo s věcı́ disponovat → prodat, půjčit, odložit (derelikce), zastavit, darovat... * Učebnice str. 153-154; * errorkovy státnicové otázky 2.6. Dominium - druhy • ŘP znalo jediné vlastnické právo (výlučné, přı́mé, všeobecné), ovšem rozdı́l byl v mı́ře poskytované ochrany Kviritské vlastnictvı́ 122 • dominium ex iure Quiritum • jediné vlastnitvı́ podle ius civile, subjektem řı́mštı́ občané • převáděno mohlo být jen formálnı́mi způsoby nabytı́ vlastnického práva: – mancipace - jenom takto bylo možno převádět vlastnictvı́ nad věcmi mancipačnı́mi (pozemky na italské půdě; otroci; zvı́řata, která se užı́vajı́ přı́mo v práci na poli; pozemkové služebnosti venkovské) – injurecesse - fignovaný soudnı́ spor, před praetorem – asignace - přı́děl půdy od státu, půda se tak měnı́ z ager publicus na ager privatus – adiudikace - nabytı́ soudnı́m rozhodnutı́m ( • ochrana civilnı́ vlastnickou žalobou - reivindicatio • mytický původ pozemkového vlastnictvı́ v Řı́mě (přı́děly od Romula jednotlivým rodům) měl za následek, že se rozlišovalo mezi půdou italskou a provinčnı́ (menšı́ ochrana), avšak tento rozdı́l se postupně stı́ral Bonitárnı́ vlastnictvı́ 123 – vlastnictvı́ dle praetorského práva, zejména cizineckého - viz 2.19 Rozdı́ly mezi kviritským a bonitárnı́m vlastnictvı́m 124 • úprava: ius civile X praxe zejména cizineckého praetora • převod: mancipace, injurecesse, asignace, nabytı́ ze zákona, vydrženı́ X tradice • ochrana: reivindikačnı́ žaloba x actio Publiciana in rem, exceptio rei venditae ac tradice 94 2.7. REI VINDICATIO KAPITOLA 2. SKUPINA II Vlastnictvı́ k půdě 125 • individuálnı́ právnı́ vlastnictvı́ k půdě - ager privatum • půda ve státnı́m vlastnictvı́ - ager publicus • pozemky ze státnı́ho vlastnictvı́ přidělovány (asignovány) do soukromého vlastnictvı́ (omezeno pouze na územı́ Itálie) • provinčnı́ půda je státnı́, ovšem nebyla přidělována asignacı́, nýbrž ponechána dosavadnı́m držitelům zvláštnı́ druh vlastnictvı́, nenı́ to neomezené právnı́ panstvı́, possessio ac ususfructus, musı́ platit zvláštnı́ pozemkovou daň stipendium, tributum Vlastnictvı́ osob, které nebyly řı́mskými občany 126 • cizinci, peregrini • Původně nebyly chráněny vůbec, jejich vlastnictvı́ nepovažováno za vlastnictvı́ v pravém slova smyslu • s růstem Řı́ma jim byla přiznána právnı́ ochrana (mezistátnı́ smlouvy, činnost preatora peregrina) * učebnice str. 157-159 2.7. Rei vindicatio • vindikačnı́ žaloba • žaloba k ochraně kviritského vlastnictvı́, uplatňována jako nejsilnějšı́ žaloba vlastnı́kem v přı́padě, byla-li mu věc odňata nebo byl-li zbaven držby • nepromlčitelná (až v 5.stol. obecná promlčecı́ lhůta 30 let) • za dob legisakčnı́ho řı́zenı́ nebyla pravou žalobou, šlo o actio duplex = dvoustranný spor, kdy obě strany sporu nárokovaly vlastnictvı́ nad věcı́ • ve formulovém procesu - jednoduššı́ podoba, stala se žalobou nedržı́cı́ho kviritského vlastnı́ka, který byl k jejı́mu podánı́ oprávněn (aktivně legitimován) - jednostranný akt vlastnı́ka, který pozbyl držbu věci a u soudu usiloval, aby své vlastnictvı́ prokázal; důkaznı́ břemeno na žalobci • pasivně legitimován - držı́cı́ nevlastnı́k - nemusel však nic dokazovat (v době justiniánské už nebyl pasivně legitimován jen držitel, ale každý, kdo měl možnost věc vlastnı́kovi vydat, tedy i např. detentor) • žaloba věcná - nesměřuje pouze proti určité osobě, nýbrž proti každému, kdo by věc zadržoval • držitel-odpůrce měl po prokázánı́ žalobcova práva dvojı́ možnost: věc vydat, nebo zaplatit peněžitou částku (neúměrně vysoká ve vztahu k hodnotě věci) • vindikace musela směřovat vždy k určité věci, proto musel žalobce přesně označit předmět svého uplatňovaného práva, výjimkou vindikace poměrné části (při slitı́) • u hromadné věci (např. stádo) se považovala vindikace za úspěšnou, bylo-li dokázáno vlastnické právo k většině kusů • v justiniánském úřednickém procesu došlo ke změně a vindikace sloužila nejen k dokázánı́ vlastnického práva, ale i k uplatněnı́ nároku na vydánı́ věci – vycházelo se z pojetı́ vlastnického práva jako subjektivnı́ho práva, kterému odpovı́dajı́ povinnosti všech ostatnı́ch nerušit oprávněného ve výkonu jeho práva • předtı́m odpůrce nemohl být donucen, aby se k soudu dostavil, na žalobu odpovı́dal a věc bránil (rem defendere) → pokud se skutečně nedostavil k soudu, řešilo se to magistrátským rozkazem, kterým byla držba věci převedena na žalobce (translatio possessionis) a žalovaný byl povinen věc restituovat ← jediná cesta, jak mohl žalobce dosáhnout bezprostřednı́ho vydánı́ věci • restituovat = navrátit v nezhoršeném stavu se všı́m, co k nı́ náležı́ a co k nı́ přibylo • obsahový rozsah restituce: povinnost věc vydat a navrátit se všı́m, co k nı́ náležı́ - v nezhoršeném stavu a se všı́m, co k nı́ přibylo (s přı́růstky a plody) • rozdı́l v posuzovánı́ restitučnı́ povinnosti u držitele v dobré vı́ře a ve zlé vůli: – bonae fidei – ručil za poškozenı́ věci nastalé jeho zaviněnı́m po litikontestaci – malae fidei – ručil za poškozenı́ věci jeho vinou před zahájenı́m procesu a po zahájenı́ i za náhodné zhoršenı́ či zkázu • žalovaný - procesnı́ prostředky na svou obranu → nárok na náhradu nákladů, které držitel vydal k vylepšenı́ věci, která byla předmětem sporu: 1. náklady nutné (impensae neccessariea) - nutné k údržbě či zachovánı́ věci; nárok měli oba držitelé 2. náklady užitečné – jen bonae fidei v přı́padě, že dı́ky nim byla zvýšena hodnota věci; pokud měl z věci i užitek, připadala mu jen náhrada za to, co převyšovalo hodnotu plodů 95 2.8. ACTIO PUBLICIANA IN REM KAPITOLA 2. SKUPINA II 3. náklady učiněné z rozmaru (impensae voluptariae) – nemusely se uhrazovat ani v dobré vı́ře, držitel mohl vše, co takto pořı́dil, od věci odejmout • retenčnı́ právo (zadržovacı́) – držitel mohl po procesu držet věc tak dlouho, dokud mu vı́těz sporu neuhradil nutné náklady vlastnı́ průběh vindikace: • podánı́ žaloby - před praetorem, resp. provinčnı́m správcem • magistrát se obrátil na žalovanou stranu, aby věc vrátila → pokud ji vrátı́, vindikace končı́ • pokud ji nevrátı́, začı́ná vlastnı́ spor, praetor se ptá vlastnı́ka: Na kolik si cenı́š té věci? → estimace (samooceněnı́ předmětu sporu žalobcem) + přı́saha žalobce; spor se vede o tuto nadsazenou částku • žalobce poté nucen vrátit rozdı́l mezi oceněnou (tedy ve většině přı́padů nadsazenou) a reálnou částkou • věc se vracı́ se všemi plody, které přinesla POZOR! • v ŘP musela být každá věc vyjádřená (nebo alespoň vyjádřitelná) v penězı́ch, stejně tak každý soudnı́ rozsudek musel znı́t na penı́ze - princip pekuniárnı́ kondemnace → Jak je tedy možné vindikačnı́ žalobou nárokovat vydánı́ věci, a nikoli náhradu škody v podobě peněz? → ŘP to řešilo fikcı́: soudce přikáže v rozsudku alternativnı́ plněnı́ - bud’ vydánı́ věci, nebo náhrada škody - přičemž výběr je na dlužnı́kovi → je možno reálně naplnit vindikaci, zároveň je formálně užit princip pekuniárnı́ kondemnace * naše krásná, čtivá učebnice 2.8. Actio publiciana in rem • souvisı́ sbonitárnı́m vlastnictvı́m (viz ot. č. ) • tradice počala vı́tězit při prodeji mancipačnı́ch věcı́ nad mancipacı́ → kupec zı́skával podle civilnı́ho práva jen držbu, kviritským vlastnı́kem zůstával převodce, takže nebylo vyloučeno, aby věc zpátky vindikoval; kupec se mohl stát vlastnı́kem teprve vydrženı́m (dlouhá doba) • přı́pady, kdy mohl převodce užı́t vindikaci: – převodce nebyl v době tradice vlastnı́kem věci, stal se jı́m teprve později a domáhal se věci zpět – vlastnı́k žaluje nabyvatele, přestože věc převedla svým jménem jiná osoba s vlastnı́kovým souhlasem • do toho zasáhl praetor tı́m, že povolil proti žalobci (převodci) námitku věci prodané a předané (exceptio rei venditae ac traditae), kde bylo řečeno, že žalobce vı́tězı́ pouze, když se prokáže, že věc nebyla koupena → tı́m je zabezpečena právnı́ jistota při neformálnı́m obchodnı́m styku, ale kupec stále nenı́ zabezpečen proti třetı́m osobám! (pouhé odraženı́ vindikace) • změnu v tomto ohledu přinesla teprve praetorská publicianská žaloba – actio Publiciana in rem Actio Publiciana in rem 127 • nazvaná podle praetora Publicia, jenž ji někdy kolem 70 p.n.l. zařadil do svého ediktu a stal se tak jejı́m tvůrcem • vznik této žaloby byl současně vznikem praetorského bonitárnı́ho vlastnictvı́ • poskytuje nabyvateli, jenž nabyl mancipačnı́ věc pohou tradicı́, možnost domáhat se vydánı́ věci bez ohledu na to, že potřebná vydržecı́ doba ještě neuplynula a nabyvatel nebyl podle civilnı́ho práva vlastnı́kem • nabyvatel byl tak chráněn i proti zásahům ze strany třetı́ch osob, jeho postavenı́ tedy bylo fakticky shodné s postavenı́m kviritského vlastnı́ka, který mohl věc vindikovat • žaloba fiktivnı́ - soudce se na bonitárnı́ho vlastnı́ka dı́val, jako by už byl vlastnı́kem kviritským (splnil všechny podmı́nky pro vydrženı́ až na tempus) • postupem času rozšı́řenı́ základu žaloby → mohl ji použı́t každý, kdo nabyl věc řádným způsobem (iusta causa) a držel ji v dobré vı́ře, držbu však pozbyl dřı́ve, než proběhla vydržecı́ doba - důkaznı́ břemeno na žalobci • cı́l je stejný jako u reivindikace, mělo se jı́ dosáhnout vydánı́ věci a splněnı́ restitučnı́ povinnosti žalovaným • účinnost byla různá podle toho, zda žalobcem byl bonitárnı́ vlastnı́k, či jen držitel bonae fidei“ ← ” jeho žaloba byla neúčinná proti kviritskému vlastnı́kovi • někdy šlo o spor mezi dvěma držiteli dobré vı́ry → vı́tězı́ ten, komu věc byla odevzdaná dřı́ve * učebnice str. 159-160, 185-6; * přednáška - Skřejpek 96 2.9. ACTIO NEGATORIA KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.9. Actio negatoria • žaloba zápůrčı́ = žaloba proti částečnému rušenı́ vlastnického práva (pokud někdo užı́val cizı́ věc, těžil z nı́ plody, chodil po cizı́m pozemku, odebı́ral tam vodu...) • týká se předevšı́m oblasti věcných práv k věci cizı́, konkrétně zásahů do pozemkové držby • jde o zásahy menšı́ intenzity než je odnětı́ držby → nutno najı́t prostředky mı́rnějšı́ než vindikaci, resp. publiciánskou žalobu • kazuisticky formulovaná • má zamezit rušenı́ • aktivně legitimován vlastnı́k - nemusı́ dokazovat neoprávněnost rušenı́, nýbrž pouze to, že rušenı́ nastalo • pasivně legitimován rušitel • formulována negativně - popı́rala právo žalovaného vlastnı́kovu věc užı́vat • obsah rozsudku: povinnost žalovaného odstranit přı́činu rušenı́ nebo se rušenı́ zdržet + uhradit způsobenou škodu + složit kauci (žalovaný skládá slib, že už rušit vı́ce nebude, a pokud jej nedodržı́, zaplatı́ pokutu) * učebnice str.186-7; * přednáška - Skřejpek 2.10. Omezenı́ vlastnického práva • přestože vlastnické právo mělo v řı́mském právu velmi silnou pozici (např. přı́mé zdaněnı́ majetku bylo považováno za zásah do vlastnického práva), existovaly možnosti jej omezit, a to bud’ v zájmu soukromém, nebo veřejném; faktickým omezenı́m vlastnického práva je rovněž spoluvlastnictvı́ • vlastnı́k se ve svých právech může omezit sám (prodá, půjčı́, zastavı́), nebo je mu to uloženo OMEZENÍ VE VEŘEJNÉM ZÁJMU • pravidla odpovı́dajı́cı́ dnešnı́mu správnı́mu právu, hl. stavebnı́mu, nazýváno též jako tzv. legálnı́ (zákonné) služebnosti: – každý vlastnı́k pozemku musı́ strpět průchod řı́mského vojska táhnoucı́ho bránit vlast – vlastnı́ci městských pozemků měli mezi stavbami zachovat určitý prázdný prostor - tzv. ambitus (dle LDT 5 stop) – pravidla určujı́cı́ jistou výši staveb, která nesměla být překročena – omezeno bouránı́ domů – maximálnı́ počet podlažı́ – vlastnı́k nesměl zrušit hrob, který byl na pozemku, a musel k němu umožnit přı́stup – vlastnı́ci pozemků u veřejné cesty měli povinnost cesty opravovat - byla-li cesta ve špatném stavu, musel vlastnı́k strpět, aby se chodilo po jeho pozemku – vlastnı́ci pozemků, které tvořily břeh veřejné řeky, byli také omezeni OMEZENÍ V SOUKROMÉM ZÁJMU - v zájmu jiných vlastnı́ků • většinou pravidla, která omezujı́ vlastnı́ka ve prospěch jeho sousedů → sousedské právo • immisse = průniky skutečnostı́ z jednoho pozemku na druhé (průnik světla, vůnı́, zápachu, hlomozu) - pokud jsou v běžné mı́ře, vlastnı́k je musı́ strpět; nad mı́ru jsou žalovatelné (pokud např. vnikánı́ bylo způsobeno zvláštnı́m provozem pozemku nebo snahou šikanovat souseda) • vlastnı́k musı́ snášet vyborcenı́ sousedovy zdi do prostoru nad svým pozemkem do výše půl stopy • LDT o přesahu větvı́: – vlastnı́k povinen snášet přesahovánı́ vyššı́ než 15 stop, nižšı́ větve mohl oklestit a dřı́vı́ si nechat – vlastnı́k povinen umožnit sousedovi přı́stup každý druhý den, aby mohl sebrat přepadané plody – možnost vymáhat zvláštnı́ žalobou, později interdiktem o ořezánı́ stromů nebo sběru žaludů • vlastnı́k polnı́ch pozemků nucen strpět, aby soused při obdělávánı́ svého pozemku překročil hranici svého pozemku o 2,5 stopy → vzniká tak mez = confinium v šı́řce 5 stop (1,5m) • vlastnı́k musı́ strpět, aby na jeho pozemek dopadala dešt’ová voda tekoucı́ ze sousedova okapu * učebnice str. 155-6; * přednáška - Skřejpek 97 2.11. CONDOMINIUM KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.11. Condominium • v primitivnı́ch dobách existovalo tzv. consorcium - ze zákona dané společenstvı́ dědiců, kdy každý z dědiců má úplné vlastnické právo k pozůstalosti a dı́ky tomu může každý z nich s věcı́ libovolně nakládat → velice nepraktické Spoluvlastnictvı́ (communio, condominium) 128 • jediné vlastnické právo k věci náležı́ vı́ce osobám – spoluvlastnı́kům • subjektem vztahu je vı́ce osob (spoluvlastnı́ků), kteřı́ majı́ dohromady společné právnı́ panstvı́ nad věcı́ • rozděluje se na spoluvlastnický podı́l = ideálnı́ část vyjádřená zlomkem či procentem, která vyjadřuje mı́ru účasti jednotlivých spoluvlastnı́ků na společném vlastnickém vztahu (pars pro indiviso - ideálnı́ podı́l věci nedělitelné); určujı́cı́ pro rozdělenı́ výtěžku a dělenı́ nákladů • každý ze spoluvlastnı́ků může svým podı́lem běžně nakládat - zcizit, zřı́dit věcné právo k věci cizı́ (jen takové, jehož povaha to dovoluje - např. právo požı́vacı́ nebo právo zástavnı́) a to i bez vůle ostatnı́ch spoluvlastnı́ků; ovšem pokud se jedná o nakládánı́ společnou věcı́, jehož účinky také celou věc postihovaly, je omezen souhlasnou vůlı́ ostatnı́ch spoluvlastnı́ků (nejprve všichni, v justiniánském právu stačı́ polovina) • všichni společnı́ci musı́ vykonávat všechna práva společně (i právo disponovat s věcı́) → nerozhodujı́ procenta, musı́ se dohodnout všichni; princip většiny až v justiniánském právu • jeden ze spoluvlastnı́ků se vzdá svého podı́lu → akrescence = přirůstánı́ uprázdněného podı́lu k podı́lům ostatnı́ch spoluvlastnı́ků, a to v poměru k jejich velikosti Zánik 129 • žaloba na rozdělenı́ spoluvlastnictvı́ = actio communi dividundo – nenı́ to skutečný spor, je to iudicium duplex (každá ze stran v postavenı́ žalobce i žalovaného; je to spı́še dohoda, kterou lidé sami uzavřı́t nemohou) – soudce rozdělil věci dělitelné mezi spoluvlastnı́ky, věci nedělitelné přiřkl některému ze spoluvlastnı́ků a ostatnı́m přiznal náhradu * učebnice str. 156-157; * vakobobři (soubor od errorka) 2.12. Derivativnı́ způsoby vzniku vlastnictvı́ • derivativnı́ = odvozené – pro nabyvatele, který nabývá vlastnické právo, má význam vlastnické právo jeho předchůdce • předchozı́ vlastnı́k se svého vlastnického práva vzdává a u nabyvatele vzniká nové vlastnické právo (se souhlasem a projevenou vůlı́ pvůodnı́ho vlastnı́ka), opřené o vlastnické právo předchůdce • sukcese = vstoupenı́ do právnı́ho postavenı́ předchozı́ho vlastnı́ka – univerzálnı́ = přechod veškerých práv i závazků (v přı́padě dedědického řı́zenı́) – singulárnı́ = přechod jediného práva (zejména pr. vlastnického) • jde o převod vlastnického práva Hlavnı́ způsoby 130 • mancipace - imaginárnı́ trh pomocı́ mědi a železných vah - viz 2.14 • injurecesse - fingovaný soudnı́ spor před magistrátem - viz 2.15 – tyto dva způsoby jsou formálnı́, abstraktnı́ a univerzálnı́ • tradice - předánı́ věci z ruky do ruky - viz 2.16 – neformálnı́, kauzálnı́ a neuniverzálnı́ 98 2.13. OCHRANA VLASTNICKÉHO PRÁVA KAPITOLA 2. SKUPINA II Dalšı́ způsoby 131 • nabytı́ od státu – asignace - nabytı́ vlastnictvı́ ke státnı́m pozemkům, přı́děl půdy – nabytı́ vlastnictvı́ k válečné kořisti prodávané v dražbě – nabytı́ jměnı́ prodávaného ve veřejné dražbě (původnı́mu vlastnı́kovi odňato na základě odsouzenı́ či na základě toho, že byl dlužnı́kem státu) • adiudikace - nabytı́ soudnı́m výrokem (při rozdělenı́ spoluvlastnictvı́, stanovenı́ hranic pozemků, rozdělenı́ dědictvı́) • rozhodnutı́ magistrátu (např. hrozila-li vlastnı́kovi sousednı́ho pozemku škoda - damnum infectum - mohl magistrátským rozhodnutı́m nabýt bonitárnı́ vlastnictvı́) • ze zákona (ex lege) – převod vlastnictvı́ zákonem * učebnice str. 169–175; * errorek 2008 – ot.č.2 II.) 2.13. Ochrana vlastnického práva Kviritštı́ vlastnı́ci 132 • vlastnı́ci dle ius civile • vindikace (rei vindicatio) - viz 2.7 – aktivně legitimován nedržı́cı́ kviritský vlastnı́k, pasivně držı́cı́ nevlastnı́k – cı́lem je vrácenı́ věci vlastnı́kovi – problém, že kvůli principu pekuniárnı́ kondemnace nelze vydat rozsudek na vydánı́ věci, ale musı́ být na určitou částku, kviritský vlastnı́k tedy věc nadhodnoceně ocenı́, aby bylo pro držı́cı́ho nevlastnı́ka lepšı́ věc vrátit – žalovaný musı́ věc vrátit se všemi plody a přı́růstky, na druhou stranu žalobce má povinnost uhradit náklady na udržovánı́ věci, jejı́ zlepšenı́ – za předpokladu, že žalovaný věc držel v dobré vı́ře Bonitárnı́ vlastnı́ci 133 • chráněni praetorem • exceptio rei venditae ac traditae (námitka věci prodané a tradované) – procesnı́ námitka sloužı́cı́ k odraženı́ vindikačnı́ žaloby – kupec musı́ prokázat, že věc zaplatil a ta mu byla fyzicky předána – lze ji použı́t pouze bonitárnı́m vlastnı́kem, pokud je žalován kviritským vlastnı́kem • actio Publiciana in rem - viz 2.8 – obdoba vindikačnı́ žaloby, založena na fikci času – uplynutı́ vydržecı́ lhůty – žaloba fiktivnı́ - praetor v žalobě přikazuje soudci, aby na bonitárnı́ho vlastnı́ka nahlı́žel jako na vlastnı́ka kviritského, který své vlastnické právo vydržel Dalšı́ prostředky ochrany žaloba zápůrčı́ (actio negatoria) - viz 2.9 134 • aktivně legitimován vlastnı́k, který je někým rušen, pasivně legitimován rušitel • cı́lem zamezit rušenı́ – rozsudkem zákaz • mohla být odražena, pokud rušitel prokázal, že na činnost, která vlastnı́ka rušı́, má právo (zj. pozemkové služebnosti) záruka proti hrozı́cı́ škodě (cautio damni infecti) • stipulačnı́ slib nahradit hrozı́cı́ škodu • k záruce byl aktivně legitimován vlastnı́k/nájemce pozemku, kterému hrozilo od sousednı́ho pozemku nebezpečı́ škody 99 2.14. MANCIPATIO KAPITOLA 2. SKUPINA II • pokud vlastnı́k/nájemce druhého pozemku odmı́tne, ohrožený vlastnı́k se obrátı́ na praetora, který jej uvede do detence a ohrožený vlastnı́k může na náklady ohrožujı́cı́ho vlastnı́ka provést úkony, aby zamezil přı́padné škodě, pokud i nadále odporuje, praetor uvede ohroženého vlastnı́ka do držby pozemku ohrožujı́cı́ho – takže hrozı́, že za 2 roky bude pozemek vydržen zákaz nové stavby (operis novi nuntiatio) • neformálnı́ soukromý zákaz pokračovat ve stavbě • stavitel musel přestat, nebo zřı́dit kauci proti hrozı́cı́ škodě – cautio damni infecti, jinak se vystavoval nebezpečı́ praetorského přı́kazu k demolici * učebnice ŘP 2.14. Mancipatio • mancipace = derivativnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva • zajišt’ovala publicitu převodu věcı́ (které měly stěžejnı́ význam pro tehdejšı́ agrárnı́ společnost - věci mancipačnı́), ve starých dobách tak byla zárukou právnı́ jistoty vznikajı́cı́ch vztahů • vlastnické právo převáděné mancipacı́ – kviritské vlastnictvı́ • původně trh reálný - z ruky do ruky, bezprostřednı́ směna věci za penı́ze • později trh imaginárnı́ - účast 5 svědků (dospělı́ občané) + libripens (vážný, taktéž dospělý), který držel v ruce váhy • nabyvatel uchopil věc a pronesl stanovenou formuli (nuncupatio), udeřil malým kouskem mědi o kovovou váhu a odevzdal jej převodci jako obraznou trhovou cenu • do mancipačnı́ formule možno vložit dalšı́ prohlášenı́ (leges mancipi)→ zřı́zenı́ služebnostı́ k převáděné věci nebo služebnostı́ ve prospěch zcizeného pozemku + prohlášenı́ o velikosti pozemku • zaplacenı́ ceny nebylo podmı́nkou mancipace, ale jenom plněnı́m závazku vzniklého ze smlouvy trhové • právnı́ účinky nastávaly okamžitě • vyloučeno: připojenı́ podmı́nky či lhůty, zastoupenı́ Užitı́ 135 • • • • emancipace syna zřı́zenı́ moci manželské (viz coemptio) zřı́zenı́ smluv převod práva k mancipačnı́m věcem (ovšem nejen k nim) Jde o právnı́ jednánı́: 136 • formálnı́ - k převodu vlastnického práva docházı́ pouze tehdy, pokud je dodržena forma • abstraktnı́ - neptáme se po důvodu převodu (kauze) • univerzálnı́ - lze jı́m převést vlastnické právo na jakoukoliv věc * učebnice str. 170-172 2.15. In iure cessio • injurecesse = derivatnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva • vycházı́ z legisakčnı́ho procesu • fingované soudnı́ řı́zenı́ před magistrátem (praetor, konsul) – nabyvatel uchopı́ věc a pronese vindikačnı́ formuli – magistrát se ptá převodce, zda chce provést kontravindikaci - odpovı́ záporně nebo mlčı́ → vlastnické právo přecházı́ na nového majitele, magistrát potvrdı́ jednánı́ stran • podoba jednostranného uplatněnı́ práva X ve skutečnosti vůli uplatňujı́ oba – převodce projevoval vůli pasivně • často užı́vána k fiduciárnı́m převodům + převodu či zřizovánı́ služebnostı́ • vyloučeno: podmı́nka, lhůta, zastoupenı́ • nepřı́liš oblı́bená – pro svoji formálnost a potřebu magistráta → vyšla brzy z užı́vánı́ 100 2.16. TRADITIO KAPITOLA 2. SKUPINA II Jde o právnı́ jednánı́: 137 • formálnı́ - musı́ být splněna forma • abstraktnı́ - nezáležı́ na kauze • univerzálnı́ - lze jı́m převést vlastnické právo na jakoukoliv věc (mancipačnı́ i nemancipačnı́) * učebnice – str. 172; * vakobobři 2.16. Traditio • • • • tradice = derivativnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva předánı́ věci z ruky do ruky - jakýmkoli způsobem (i svěřenı́m pošty holubem, pokud ji doručı́) historicky vycházı́ z práva národů (ius gentium) jejı́ neformálnost vyhovovala požadavkům rozvı́jejı́cı́ho se hospodářského života → jejı́ obliba rychle rostla, v justiniánském právu již jediným způsobem odvozeného převodu vlastnického práva mezi živými • zastoupenı́ bylo možné, vlastnické právo mohl převést i zástavnı́ věřitel • nutná kauza tradice = spravedlivý důvod tradice (iusta causa traditionis) - jednánı́, které odůvodňovalo převod vlastnického práva, realizovaný odevzdánı́m věci – např. koupě a prodej, darovánı́, zřı́zenı́ věna, poskytnutı́ úvěru, plněnı́ dluhu apod. (zde řı́kám dare a převádı́m vlastnické právo) – kauzami tradice nenı́ nájem věci, vypůjčenı́, úschova, odevzdánı́ věci poživateli (zde řı́kám facere a vlastnické právo nepřevádı́m) • na základě tohoto rozlišujeme tradici: – v užšı́m slova smyslu - samotné odevzdánı́ věci – v širšı́m slova smyslu - odevzdánı́ věci + kauza • tradicı́ se převádı́ nejen vlastnické právo, ale i pouhá držba - někdy ovšem předánı́ z ruky do ruky velice obtı́žné → praetor vytvářı́ fikci, jako že k tomu opravdu došlo: – tradice na dlouhou ruku (traditio longa manu, tradice z věže) - nabývánı́ držby pozemku - koupı́me si pozemek na druhém břehu rozbouřené řeky → stačı́, abychom na věc pouze ukázali a dostatečně ji identifikovali – tradice fiktivnı́ (symbolická) - dotkeneme se jiného předmětu (chci si koupit 10 pytlů se zelı́m umı́stěných ve sklepě → stačı́, když se dotknu klı́če od sklepa, nemusı́m osahávat všechny pytle) – tradice na krátkou ruku (traditio brevi manu) - staneme se držiteli, aniž bychom na věc museli sáhnout - např. půjčı́m si knihu, je mi tradována, splňuji hmotný prvek, ale počı́tám s tı́m, že ji vrátı́m, jse tedy pouhým detentorem; zalı́bı́ se mi, koupı́m si ji od vlastnı́ka, ale nemusı́m mu ji znova vracet, aby mi ji mohl znovu předat z ruky do ruky) – držebnı́ dohoda (constitutum possessorium) - někdo se stane detentorem, aniž by se věci dotkl, pouze na základě dohody; jedná se o detenci (takto zúčastněný se nesnažı́ o vydrženı́) - tı́mto způsobem za nás může držbu nabývat syn nebo otrok s peculiem (bud’ na přı́kaz pána, nebo s jeho souhlasem) + hostinný přı́tel (návštěva, může držet naše věci) Jde o právnı́ jednánı́: 138 • neformálnı́ - předánı́ z ruky do ruky jakýmkoli způsobem • kauzálnı́ - nutno uvést kauzu (přı́činu), jinak nedojde k převodu vlastnického práva • nenı́ univerzálnı́ - sloužı́ k převodu kviritského vlastnického práva pouze nad věcı́ nemancipačnı́! (u mancipačnı́ věci vedla tradice ke vzniku bonitárnı́ho vlastnictvı́) * učebnice 172-174 2.17. Originárnı́ způsoby vzniku vlastnictvı́ • originárnı́ - původnı́ - vlastnické právo vzniká nezávisle na nějakém předchůdci 101 2.17. ORIGINÁRNÍ ZPŮSOBY VZNIKU VLASTNICTVÍ KAPITOLA 2. SKUPINA II • nejde o převod vlastnického práva • nevyžaduje se souhlas předchozı́ho vlastnı́ka - věc vlastnı́ka nemá, nebo někdo vlastnictvı́ nabyl na základě jisté skutečnosti, se kterými právnı́ řád vznik vlastnického práva spojuje • k ochraně vlastnického práva nabytého originárnı́mi způsoby sloužily tzv. obdobné vindikace (reivindicationes utiles) ← mı́řı́ na zajištěnı́ náhrady, nikoli na vydánı́ věci (specifikace - někdo v dobré vı́ře zpracuje moje dřevěná polı́nka a zpracuje z nich židli → z logických důvodů nemohu nárokovat vydánı́ věci, ale pouze náhradu škody; akcese - žaloba vlastnı́ka stromu, jenž byl zasazen na cizı́m pozemku ← také nemůže být vykácen a zasazen znovu, pokud bude velký) • vydrženı́ (usucapio) - viz 2.20 • okupace - viz 2.18 • akcese - viz 2.21 Nález pokladu 139 – poklad (tesaurus) = jisté množstvı́ peněz, které bylo dlouhou dobu ukryto, takže zaniklo vědomı́ o tom, kdo je jeho vlastnı́kem (Paulus)→ tři podmı́nky: musı́ to být věc cenná, původnı́ vlastnı́k neznámý, věc je skrytá – později širšı́ definice - poklad mohly tvořit i jiné cennosti než penı́ze – vlastnické právo vzniká už samotným nálezem (nebylo třeba se uchopit držby) – poklad náležı́ nálezci – úprava za cı́saře Hadriána – pokud je poklad uložen v nemovité věci (pozemku), dělı́ se napůl mezi nálezce a vlastnı́ka pozemku; je-li poklad hledán záměrně a bez svolenı́ vlastnı́ka, připadá celý vlastnı́kovi pozemku Smı́šenı́ (commixtio) 140 – nabytı́ vlastnictvı́ spojenı́m dvou sypkých nebo kapalných látek – musı́ mı́t trvalou povahu, takže se to nedá vrátit zpátky - např. směs hladké a hrubé mouky (nerozeznáme je od sebe) X ne směs oleje s vı́nem (dá se odstředit), ne červené a černé kamı́nky (lze rozpoznat) – trvalé spojenı́ s vůlı́ dosavadnı́ch vlastnı́ků → vzniká spoluvlastnictvı́ ke smı́šenině – trvalé spojenı́ bez vůle dosavad. vlastnı́ků → mohou se na držiteli směsi domáhat vlastnickou žalobou poměrné části Specifikace 141 – nabytı́ vlastnictvı́ zpracovánı́m – z určité věci vzniká zpracovánı́m věc nová – musı́ dojı́t k trvalé změně látky (např. vyrobenı́ mastı́ z cizı́ch přı́sad, vyrobenı́ židle z cizı́ch prken) - pokud ovšem bylo možno obnovit původnı́ stav před zhotovenı́m, vlastnické právo nevzniká a zůstává zachováno vlastnictvı́ původnı́ho majitele – zpracovatel musel zpracovat látku původnı́ho vlastnı́ka v dobré vı́ře, jinak šlo o krádež – Prokuliáni: forma ma převahu nad látkou → vlastnı́kem je tvůrce – Sabiniáni: vlastnı́kem je vlastnı́k materiálu – nakonec mı́něnı́: tvůrce nabýval vlastnictvı́ k zhotovené věci, nebylo-li možno obnovit původnı́ stav před zhotovenı́m Nabytı́ plodů 142 – vlastnı́k plodonosné věci a držitel v dobré vı́ře nabývajı́ vlastnictvı́ pouhou separacı́ (oddělenı́ plodu od věci plodonosné, stává se samostatným objektem práv, protože již nadále nenı́ součástı́ věci nemovité, resp. pozemku) – ususfruktuář a pachtýř nabývajı́ vlastnictvı́ percepcı́ (sklizeň) * učebnice str. 175-182 102 2.18. OCCUPATIO KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.18. Occupatio • okupace = originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva • nabytı́ vlastnického práva k věci ničı́ (res nullius) ← věc, která dosud nikomu vlastnickým právem nepatřila: – – – – divoká zvěř opuštěné řečiště, náhle vzniklý ostrov (pokud jsou hranice okolnı́ch pozemků jasně vymezeny) dary nebo plody moře volně žijı́cı́ zvı́řata možno lovit (tedy okupovat) kdekoli (i na cizı́m pozemku) a lovit je může kdokoli (ne jen osoba k myslivosti výslovně oprávněná), vlastnı́k pozemku ale nemusı́ povolit vstup na svůj pozemek, ulovené zvı́ře však nemůže vindikovat – věci opuštěné (derelikvované) = věci, kt. již někomu patřily, byly však vlastnı́kem opuštěny (vlastnı́k provedl jejich derelikci - věc opustil; zbavil se držby + projevil vůli nemı́t věc pro sebe) – věci nepřátelské (věci nepřátelského státu a jejich přı́slušnı́ků) ∗ okupace v době válečného taženı́ (ukořistěné územı́ a věci přı́slušnı́ků poraženého státu = vlastnictvı́ řı́mského státu) ∗ okupace soukromá (vlastnictvı́ nabývá jedinec) – ne domácı́ zvı́řata (ani když uprchla) • POZOR! - nutno rozlišovat věc opuštěnou (spadá do kategorie věcı́ ničı́ - např. kapesnı́k úmyslně vyhozený do koše) X věc ztracenou (u takové věci měl přı́padný nálezce povinnost věc vydat majiteli, pokud o to zažádá; v dnešnı́m právu i povinnost nálezce aktivně hledat vlastnı́ka) • musı́ dojı́t k trvalému uchopenı́ věci ničı́ s úmyslem mı́t ji pro sebe (např. zabodnutı́ šı́pu do medvěda, ale i oplocenı́ lesa - zvěř následně v něm zachycená se stává majetkem vlastnı́ka lesu) • konstrukce ochranné doby, kdy se vlastnı́k může přihlásit (to, že jde o věc věcı́ ničı́, je těžko zjistitelné) → věc si musı́ projı́t testem trvalosti → souvisı́ tedy s vydrženı́m (movitá věc 1 rok, nemovitá 2 roky; za Justiniána vydrženı́ řádné a mimořádné) * Kincl, Urfus, Skřejpek, Řı́mské právo, 1. vydánı́ - str. 179, 180; * přednáška č. 10 - Falada 2.19. Bonitárnı́ vlastnictvı́ • souvisı́ s otázkou 2.8 • vzniklo v okruhu praetorského honorárnı́ho práva jako tzv. praetorské neboli bonitárnı́ vlastnictvı́ • historicky souviselo praetorské vlastnictvı́ s rozvojem směnných a obchodnı́ch vztahů → vynucovaly si neformálnı́ způsoby převodu vlastnického práva • tradice tak začala vı́tězit při prodeji mancipačnı́ch věcı́ nad mancipacı́ (ta byla pro převod vlastnického práva v tomto přı́padě nezbytná) • nabyvatel–kupec zı́skával podle civilnı́ho práva jen držbu, kviritským vlastnı́kem zůstával převodce, který věc prodal a byl tedy stále civilnı́m právem chráněn, takže nebylo vyloučeno, aby vindikoval svoji věc nazpět - praetor sice takovou vindikaci povoloval, přikazoval však soudci, aby žalovaného (nabyvatele) odsoudil k vydánı́ teprve tehdy, vyjde-li najevo, že věc nekoupil → praetor povoloval proti žalobci námitku prodané a tradované věci (exceptio rei venditae ac traditae) – tı́m byla zabezpečována právnı́ jistota při neformálnı́m obchodnı́m styku, jehož předmětem byl prodej mancipačnı́ch věcı́ • praetorská ochrana tak vytvářela vedle civilnı́ho vlastnictvı́ vlastnictvı́ praetorské neboli bonitárnı́ poskytuje stejně účinnou ochranu jako civilnı́ právo, oprávněnı́ bonitárnı́ho vlastnı́ka v podstatě shodná s oprávněnı́mi kviritského vlastnı́ka – nejdéle se setkáváme s rozdı́lem při manumissi otroka, kdy se propuštěný otrok stával řı́mským občanem jen tehdy, byl-li propuštěn osobou, která jej měla plným právem“, tedy osobou, která byla jeho kviritským vlastnı́kem; byl-li propuštěn bonitárnı́m ”vlastnı́kem, občanem se stát nemohl • poslednı́ zbytky rozdı́lů mezi civilnı́m a bonitárnı́m vlastnictvı́m odstranil Justinián; každý vztah se poté jednotně označoval jako dominium“ ” POZOR! • bonitárnı́ vlastnictvı́ je možné pouze u věcı́ mancipačnı́ch (pokud dojde k jejich převodu pouhou tradicı́ namı́sto mancipace) • nemancipačnı́ věci lze převádět jakkoli, i neformálně → v úvahu zde přicházı́ pouze vlastnictvı́ kviritské * učebnice ŘP (Kincl, Urfus - 1990), strany 159-160 103 2.20. USUCAPIO KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.20. Usucapio • vydrženı́ = originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva • jeho podstatou je to, že po určitou dobu trvajı́cı́ faktický vztah se měnı́ ve vztah právnı́ → držba se měnı́ ve vlastnické právo • držba (faktický vztah) původně jediným požadavkem k vydrženı́; nakonec se počet náležitostı́ vydrženı́ ustálil na pěti → PODMÍNKY PRO VYDRŽENÍ: – res habilis – předmětem vydrženı́ musı́ být věc způsobilá k vydrženı́, k nabytı́ vlastnického práva – vyloučeny: extrakomerciálnı́ věci, věci kradené, věci peregrinů, věci, jejichž držba byla zı́skána násilı́m, confinium, věci náležı́cı́ státnı́ pokladně – titulus (iusta causa) – právem uznaný důvod – např. uzavřenı́ kupnı́ smlouvy, zřı́zenı́ věna, darovánı́, zaplacenı́ dluhu, držba zı́skána okupacı́ věci, jež byla opuštěna od nevlastnı́ka – bona fides (dobrá vı́ra) – vydržitel byl přesvědčen, že nabytı́m držby nezpůsobil nikomu újmu - u lukrativnı́ho nabytı́ vydrženı́m potřebná celou dobu, u oneroznı́ho nabytı́ držby jen v momentě nabytı́ věci – possessio (držba) – corpus i animus, nenı́ to však prostá držba, nýbrž držba kvalifikovaná (je opřena o důvod) neboli civilnı́; každá ztráta držby měla za následek, že vydrženı́ bylo přetrženo, nastávala uzurpace (nutno držbu znovu nabýt); vydrženı́ pokračuje i v osobě dědicově – tempus (čas, uplynutı́ vydržecı́ doby) – 1 rok pro movitosti, 2 roky pro nemovitosti Preskripce 143 • civilnı́ usucapio se nevztahovala na provinčnı́ pozemky nebo peregriny → vznikla longi temporis praescriptio • vycházı́ z jiné praxe → každý, kdo v určité lhůtě svoje oprávněnı́ neuplatnı́ žalobou, ztrácı́ po uplynutı́ této lhůty takovou možnost (promlčuje ji) • držitelům provinčnı́ch pozemků (řı́mským občanům i peregrinům), kteřı́ pozemek drželi dlouho a jejichž držba byla odůvodnitelná řádnou kauzou, byla proti vlastnı́kově žalobě poskytována procesnı́ obrana (ta mohla odrazit vlastnı́kovu žalobu, pokud vlastnı́k dlouho neuplatnil své právo k pozemku) • později takový dlouhodobý držitel mohl žádat vydánı́ věci, pokud mu byla odňata (dokonce i proti původnı́mu vlastnı́kovi!) • délka vydržecı́ doby: 10 let mezi přı́tomnými (když žil vlastnı́k a vydržitel ve stejné obci) a 20 let mezi nepřı́tomnými • platila sukcese držby při dědické posloupnosti • postupně preskripce a usucapio splývaly → justiniánské právo: – vydrženı́ řádné - vydržecı́ doba pro movitost 3 roky, nemovitost 10 let mezi přı́tomnými a 20 mezi nepřı́tomnými – vydrženı́ mimořádné - promlčenı́ vlastnické žaloby, vydržecı́ doba 30, popř. 40 let (proti kostelům a nadacı́m) + bona fides v době nabytı́ držby; titulus nebylo nutno dokazovat * učebnice str. 175–179; * seminář prof. Skřejpka 2.21. Accessio • akcese = originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva • nabytı́ vlastnictvı́ přı́růstkem - docházı́ k němu spojenı́m dvou věcı́, jež byly doposud samostatným předmětem práv, přičemž jedna z nich ztrácı́ svoji samostatnost a stává se trvalou součástı́ věci druhé (např. zakořeněnı́m stromu do pozemku se strom stává součástı́ pozemku) • věc, která ztrácı́ spojenı́m hospodářskou funkci, se stává majetkem věci, jež svou hospodářskou funkci neztratila • spojenı́ dvou věcı́ movitých se posuzovalo individuálně - obecně bylo rozhodujı́cı́m, která ze spojených věcı́ ztrácı́ spojenı́m svou samostatnou hospodářskou funkci • docházı́-li ke spojenı́ s věcı́ nemovitou, považuje se tato věc za hlavnı́ (jejı́ funkce ve spojeném celku převládá) – pravidlo superficies solo cedit (povrch ustupuje půdě) = vše, co je pevně spojeno s pozemkem, je součástı́ pozemku a proto i vlastnictvı́m vlastnı́ka pozemku 104 2.22. FRUCTUS KAPITOLA 2. SKUPINA II – dosavadnı́ vlastnı́k věcı́, které spojenı́m s pozemkem ztratily svou samostatnost, k nim nemohl uplatňovat svoje vlastnické právo, nemohl je vindikovat, ani pokud došlo později k jejich oddělenı́ (př. pozdějšı́ vykopánı́ stromu) – výjimku tvořı́ stavebnı́ materiál zastavěný do cizı́ budovy nebo viničné tyče, užité na cizı́ vinici – vlastnı́k po oddělenı́ mohl uplatnit své právo, nemohl se však oddělenı́ domáhat • možno i nabýt vlastnictvı́ akcesı́ v přı́padě rozšı́řenı́ plochy pozemků - muselo jı́t o pozemky, jejichž hranice byly dány přirozenými mezemi (ager arcifinius) – např. nově vzniklý pozemek (opuštěné řečiště, nově vzniklý ostrov) se dělı́ mezi vlastnı́ky pobřežnı́ch pozemků; u pozemků daných výměrou úřednı́ch zeměměřičů (ager limitatus) jde o věc ničı́ a jsou tedy předmětem volné okupace • proti akcesi lze použı́t condictio sine causa (kondikce z bezdůvodného obohacenı́) = žaloba proti bezdůvodnému obohacenı́, jehož titul neexistoval již v době vzniku • akcesı́ bylo možno rozšı́řit ležı́cı́ pozůstalost • pozn. namalovánı́ obrazu je vždy akcese, ne specifikace - malı́řské barvy jsou cennějšı́ než plátno (resp. dřevěná fošna), stávajı́ se věcı́ hlavnı́ a plátno jakoby přirůstá k věci hlavnı́ * učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), str. 180-181, marginál. čı́sla 293, 365 a 388 2.22. Fructus • plody • přirozené - fructus naturales (organické, anorganické) X právnı́ - fructus civiles (př. úroky, nájemné) • pravidelný, hospodářský a hmotný výtěžek plodonosné věci, a to všeho druhu, nejen pozemku jako plodiny a ovoce, nýbrž i mléko, mlád’ata chovaných zvı́řat, vlna aj., nikoli však maso nebo kožešina (výtěžek nikoli pravidelný) nebo děti otrokyně (výtěžek nikoli hospodářský) apod. • v širšı́m smyslu nerosty (třebaže zmenšujı́ podstatu plodonosnı́ věci), výnos z práce otroků aj. • plody připadaly v zásadě vlastnı́kovi plodonosné (mateřské) věci, jinému věcně oprávněnému jen z nějakého zvláštnı́ho důvodu • nabytı́ plodů = originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva 1. separacı́ (oddělenı́m od plodonosné věci) – vlastnı́kem plodonosné věci – držitelem v dobré vı́ře (bona fidei possessor) - nabýval vlastnictvı́ k plodům, i když plodonosná věc, kterou držel, byla vyloučena z řádného vydrženı́ – emfyteutou (pachtýř) - nabývá vlastnictvı́ derivativně, z vůle vlastnı́ka - traditio brevi manu 2. percepcı́ (skliznı́) – poživatelem (usufruktuář) • plody mohly být zastaveny 1. jako součást zastavené věci, za předpokladu, že zástavce k nim zı́skává oddělenı́m vlastnické právo; zástavnı́ věřitel byl oprávněn, ale i povinen těžit plody a jejich hodnotu musel odečı́st od pohledávky (nejdřı́ve od úroků, pak i od kapitálu) X bylo možné dohodnout, že plody majı́ připadnout věřiteli namı́sto úroků 2. samostatně • pozůstalost a plody – pozůstalost se může zvětšit oddělenı́m plodů – plody, které přibyly po zůstavitelově smrti, mohly být vymáhány dědickou žalobou * učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), marginál. čı́sla 296, 323, 325, 388 a 394; * http://www.prf.cuni.cz/intervalla vp2.doc; * 2.23. Zánik vlastnictvı́ z vůle vlastnı́ka: 105 2.24. POSSESSIO – POJEM A OBSAH KAPITOLA 2. SKUPINA II • derelikce (opuštěnı́) - vzdánı́ se nějaké věci, věc se stává věcı́ ničı́ a je ponechána volné okupaci • zničenı́ věci – faktické i právnı́, dle ius abutendi (právo věc zničit) • zcizenı́ - dobrovolné postoupenı́ vlastnického práva někomu jinému (prodej, darovánı́) bez a proti vůli majitele: • konfiskace – odjemutı́ věci vlastnı́kovi bez náhrady – tento pojem nebyl známý → zabavenı́ majetku z trestu se nazývalo publicatio bonorum“ ” – přı́činou rozsudek v trestnı́ věci - za trest, různě velké části majetku • expropriace – vyvlastněnı́ za náhradu – ve veřejném zájmu – pouze ve výjimečných přı́padech • originárnı́ způsoby nabývánı́ - např. specifikace, akcese → vlastnı́k se může bránit pomocı́ condictio sine causa (bezdůvodné obohacenı́) • vyloučenı́ věci z právnı́ho obchodu - věc z režimu in commercio se stává prohlášenı́m věci za posvátnou či zasvěcenou věcı́ v režimu extra commercium • smrt - fyzická i právnı́ (kapitisdeminuce) * učebnice - 189 a 190; * errorek - státnicové otázky 2.24. Possessio – pojem a obsah = faktická všeobecná moc nad věcı́ • vlastnictvı́ je panstvı́m právnı́m X držba je panstvı́m faktickým → někdo se chová jako vlastnı́k (věc užı́vá, požı́vá, disponuje s nı́...) • řı́mské pojetı́ držby vycházı́ ze dvou východisek: 1. přesvědčenı́, že faktický stav odpovı́dá stavu právnı́mu - držba v tomto smyslu považována za projev vlastnického práva, držitelem je předevšı́m vlastnı́k 2. na druhé straně počı́talo řı́mské právnı́ myšlenı́ s tı́m, že nemusı́ být naprostý soulad mezi stavem právnı́m a faktickým, že držba může vystupovat jako svébytný jev, zejména tehdy, je-li jiný subjekt vlastnı́kem a jiný držitelem věci → držba jako faktický stav nenı́ samostatným právem, ale pouhou skutečnostı́, kterou se projevuje vlastnické právo • dva předpoklady držby: 1. fyzické ovládánı́ věci (corporalis possessio) - nejen fyzické svı́ránı́, ale i možnost působit na věc, kdykoli se nám zachce (např. vůz zaparkovaný v garáži, pozemek) 2. vůle ovládat věc jako vlastnı́ (animus possidendi) - chut’ být vlastnı́kem • animus je nezastupitelný, naopak fyzické ovládánı́ věci může zprostředkovat jiná osoba než ta, která je považována za držitele - pokud šlo o osobu podrobenou moci držitelově, v jejı́mž bezprostřednı́m fyzickém ovládánı́ se věc nalézala (otrok – držitelem byl pán) – věc může fyzicky ovládat i někdo jiný než držitel, pokud k nı́ má věcné právo, zvláště pak právo požı́vacı́ (usurfructus) – důležité stanovit, kdy držba vzniká → běžı́ vydržecı́ lhůta + držba je právně chráněna (praetorskými interdikty) • předmětem držby mohla být jen věc, která mohla být předmětem vlastnického práva – věc složená → předmětem držby je celek (pokud spojenı́ trvá, jednotlivé součásti předmětem držby být nemohou) – věc hromadnou jako celek držet nelze – spoluvlastnictvı́ - držba náležı́ všem spoluvlastnı́kům dohromady; uskutečňujı́ ji podle svých podı́lů 106 2.24. POSSESSIO – POJEM A OBSAH KAPITOLA 2. SKUPINA II Detence 144 • přirozená držba (naturalis possessio) = držba nevedoucı́ k vydrženı́, držitel má pouze corpus, ale ne animus → nechce se stát vlastnı́kem - někdo má věc u sebe, nikoli však pro sebe - proto, že si ji vypůjčil, najal, přijal do úschovy nebo obstarával cizı́ záležitost z ochoty • považována za držbu, která nemůže být projevem vlastnického práva → nebyla také jako držba chráněna, nemožnost zažádat o praetorský interdikt • jistou vůli však lze u detentora předpokládat, nejde však o vůli působit na věc jako vlastnı́ (detentorem nenı́ např. spı́cı́ osoba, které je věc vložena do ruky) Klasifikace držby 145 • • • • • civilnı́ - vede k vydrženı́ necivilnı́ = přirozená = detence interdiktnı́ neinterdiktnı́ v dobré vı́ře (bonae fidei possessio) - takový držitel nemusı́ být přesvědčen, že je vlastnı́kem věci (někdy velmi dobře vı́, že nenı́), stačı́, je-li přesvědčen, že svou držbou nepůsobı́ nikomu újmu • ve zlé vůli (malae fidei possessio) - zloděj, lupič nebo i nepoctivý nálezce • spravedlivá (possessio iusta) • nespravedlivá (possessio iniusta); např. držba zı́skaná krádežı́ je držbou ve zlé vı́ře a zároveň držbou nespravedlivou Odvozená držba 146 • postavenı́ odvozeného držitele někde mezi detencı́ a držbou • osoba, která na věc působı́, je sice v jádře detentorem, nicméně jde o mimořádné vztahy, jejichž účelem bylo vyloučit dočasně vlastnı́kovo působenı́ na věc, takže osoba, která věc ovládala, měla stejnou ochranu jako držitel → 1. zástavnı́ věřitel u ručnı́ zástavy (zajištěnı́ pohledávky) 2. sekvestor - nestranný uchovatel věci během soudnı́ho sporu 3. prekarista - má půjčenou věc zadarmo bez časového omezenı́ (prekarium = výprosa) Ztráta držby 147 • držba zanikne, odpadne -li alespoň jeden z jejı́ch prvků (corpus, animus) 1. ztráta držby corpore – držitel ztrácı́ možnost působit na věc fyzicky; dočasné přerušenı́ zpravidla ke ztrátě držby nevedlo • každá taková ztráta držby může být doprovázena tı́m, že držbu nabývá někdo jiný • klasické právo nepovažovalo za ztrátu držby, došlo-li k opanovánı́ pozemku bez vědomı́ dosavadnı́ho držitele nebo v jeho nepřı́tomnosti; držbu ztrácı́ teprve, když se držitel o této změně dozvěděl a nic proti nı́ nepodnikl 2. ztráta držby animo – držitel dává najevo vůli, že věc nechce dále ovládat jako vlastnı́k • nutná způsobilost k právnı́mu jednánı́ • projev vůle konkludentně, mlčky (držitel nechává trvale neobdělaný pozemek) 3. ztráta držby animo et corpore – odpadnutı́ obou znaků držby; vždy při předánı́ věci • držba zaniká také: – – – – smrtı́ držitele zánikem věci zánikem právnı́ subjektivity držitele zajetı́m do otroctvı́ - upadl-li držitel do zajetı́ a byl-li později osvobozen, nevztahovalo se na držbu tzv. ius postliminii * učebnice str. 161-169 107 2.25. POSSESSIO – OCHRANA KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.25. Possessio – ochrana • prostředkem držebnı́ (possessornı́) ochrany byla v Řı́mě praetorská interdikta = závazné úřednı́ rozkazy, vydávané praetorem z moci jeho magistrátského imperia • obsah interdiktů je přikazujı́cı́ či zakazujı́cı́, jedná se o mimosoudnı́ prostředek ochrany • interdikt nenı́ žaloba! (držba nenı́ právo, pouze právo reflektuje, proto ani nemůže být chráněna jako právo) • jde v podstatě o rozhodnutı́ ve správnı́m řı́zenı́, prozatı́m řešı́ stav, než věc dojde k soudu • dvojı́ funkce při ochraně držby: 1. ochrana výkonu vlastnického práva 2. vytvořenı́ klidné atmosféry pro přı́padný vlastnický spor • držba je faktický stav → podmı́nkou vydánı́ praetorského interdiktu jsou faktické okolnosti - rušenı́, odnětı́ držby • majı́ charakter rychlých opatřenı́ – provizornı́ charakter – majı́ eliminovat nebezpečı́, smyslem je rychle zasáhnout • jde o rychlost, praetor to vydává na podkladě toho, jestli se to v budoucnu ukáže jako pravdivé – ted’ mu nejde o spravedlnost - strana, která se zdá poškozena, může vyvolat soudnı́ proces Klasifikace interdikt RETINENČNÍ (interdicta retinendae possessionis) 148 • rozhodujı́ o tom, kdo má držet, aby vůbec mohl vzniknout spor – aby mohla být podána vindikace, jeden člověk tu věc musı́ držet v okamžiku zahájenı́ sporu → určujı́ momentálnı́ho držitele → předběžné opatřenı́ 1. interdictum Utrubi • k ochraně držby u movitostı́ • držitelem bude ten, kdo držel po většı́ část minulého roku; možné připočı́st přechozı́ bezvadnou držbu 2. interdictum Uti possidetis • k ochraně rušené držby u nemovitostı́ • držitelem je ten, kdo držı́ v okamžiku vydánı́ interdiktu 3. obě interdikta nejsou konečná, mohou se přezkoumávat • ten, komu je držba přiznána, musı́ držet bezvadně • vadná držba - byla zı́skána násilı́m, tajně (způsobem, který vylučoval předchozı́ho držitele v tom, aby se mohl bránit) nebo precarium (dlouhodobé bezplatné užı́vánı́ věci, na žádost se vracı́) ← důvod pro navrácenı́ interdiktu REKUPERAČNÍ (interdicta recuperandae possessionis) • • • • chránı́ pouze nemovitosti, jediným cı́lem navrácenı́ ztracené držby adresované vždy jedné straně – rušiteli nemovitosti nejsou předmětem krádeže (furtum) → musı́ existovat jiný prostředek k jejich ochraně vždy definitivnı́ a konečná rozhodnutı́ ve věci 1. interdictum de vi • pokud nás někdo zbavı́ držby prostým násilı́m (rukou nebo nohou) • lze použı́t pouze do 1 roku od okamžiku, kdy k násilnému činu došlo • chránı́ pouze držitele v dobré vı́ře 2. interdictum de vi armata • směřuje proti ozbrojenému násilı́ ← použito nástroje (zbraň, štı́t, brněnı́), který posiluje prosté násilı́; nebo prosté násilı́ spáchané vı́ce lidmi • kdykoliv použitelné, nepromlčitelné • chráněn i držitel ve zlé vı́ře 3. interdictum de precario • směřuje proti prekariu - přı́pad, kdy někdo má vypůjčenou nemovitost na neomezenou dobu a na žádost ji musı́ vrátit; nenı́ držitelem • pokud prekarista na vyzvánı́ vlastnı́ka nechce vrátit majetek, použı́vá se tento interdikt • ve lhůtě 30 let 108 2.26. IURA IN RE ALIENA KAPITOLA 2. SKUPINA II Vynutitelnost interdikt 149 • hrozba žaloby - neposlechla-li povinná strana praetora, byla žalována; praetor se ptal poškozeného, na kolik si cenı́ vzniklé škody (estimace); o tuto (často nadsazenou částku) se pak vedl soudnı́ spor, praetor poskytoval poškozenému procesnı́ ochranu - námitky • hrozba exekuce • hrozba vynucené stipulace * Michal Skřejpek 21.12.2010 12.přednáška; * učebnice str. 164-166 2.26. Iura in re aliena • věcná práva k věci cizı́ – dávajı́ oprávněnému možnost zvláštnı́ho, obsahově přesně vymezeného působenı́ na věc, která nenı́ jeho vlastnictvı́m • právo absolutnı́ (chráněno proti všem), přı́mé a výlučné, ne všeobecné (držitel nevykonává všechna oprávněnı́, co vlastnı́k, obsah je přesně určen) • typy: 1. 2. 3. 4. servitutes - viz 2.27 superficies - viz 2.31 emphyteusis - viz 2.31 zástavnı́ právo - viz 2.44 * přednáška Skřejpek; * uč. str. 190 - 209 2.27. Servitutes • služebnosti = obsahově omezené věcné právo užı́vat, event. i požı́vat věc, které je bud’ neoddělitelné (spojené s pozemkem → pozemkové služebnosti) nebo neoddělitelně spjato s člověkem (služebnosti osobnı́) • patřı́ mezi věcná práva k věci cizı́ • dřı́ve jen služebnosti pozemkové (které byly přesně vymezeny – jen určitý počet práv), pak i osobnı́ Rysy 150 • nikdo nesmı́ mı́t služebnost k vlastnı́ věci (nemini res sua servit) (nemůže sloužit jeho věc) – vlastnı́k a ten, kdo je oprávněn ze služebnosti, jsou rozdı́lné osoby – pokud splynou v jednu, služebnost zaniká • servitus in faciendo nequit (služebnost nemůže záležet v konánı́) - vlastnı́k věci nemá žádnou pozitivnı́ povinnost – nemusı́ nic dávat (dare) ani konat (facere), musı́ jen strpět (pati) a vykonávat své právo jen tak, aby nebyla služebnost narušena - tı́mto se lišı́ od věcného břemene • výjimka z tohoto pravidla: služebnost nést břemeno (servitus oneris ferendi) – vlastnı́k musı́ nejen strpět, ale i např. udržovat svou budovu v dobrém stavu • služebnosti nemohly být převáděny či zcizovány Klasifikace služebnostı́ pozemková služebnost - 2.28 151 • je věčná - platı́ i pro právnı́ho nástupce • pozemek panujı́cı́ (praedium dominans), kterému sloužı́ pozemek služebný (praedium serviens) • vznik spojený s hospodářským vyžitı́m pozemku osobnı́ služebnost - 2.29 • výrazně osobnı́ ráz (prospı́vala jen určité fyzické osobě) • dočasná služebnost - zaniká nejpozději smrtı́ toho, ke kterému se vztahuje • alimentačnı́ funkce – vznik spojen k zajištěnı́ výživy či životnı́ch nákladů určité osoby (např. pro přı́pad smrti pro přı́buzné) 109 2.27. SERVITUTES KAPITOLA 2. SKUPINA II Výkon služebnosti, pojem držby služebnosti 152 • klasičtı́ právnı́ci výkon služebnosti za držbu nepovažovali • avšak faktický výkon služebnosti byl praetorsky chráněn podobně jako držba (ten, kdo se domáhal interdiktu, musel dokázat, že obsah služebnosti v určitém obdobı́ - např. rok - skutečně vykonával) – ještě účinnějšı́ ochrana praetora byla u požı́vacı́ho práva – ochranu měl poživatel za podobných podmı́nek jako násilně vypuzený držitel • Gaius: hovořı́ o ususfruktuáři jakoby měl držbu“ → pojem quasipossessio – jakoby držba“ (pro vznik se ” ” požaduje jediný skutečný výkon služebnosti s možnostı́ jej opakovat) • záhy se objevuje nová myšlenka - iuris possessio – držba práva (předmětem držby je právo samo jako věc nehmotná – res incorporalis) Vznik služebnostı́ 153 • právnı́m jednánı́m (formálnı́m či neformálnı́m) nebo právnı́ událostı́ (smrtı́ zůstavitele v přı́padě uvedenı́ vykonavatele služebnosti v závěti) • podmı́nky pro status převodce, aby vznikla slžebnost - musı́ to být osoba, která: 1. 2. 3. 4. je vlastnı́kem služebnı́ věci má způsobilost k právnı́m úkonům nenı́ omezena v dispozici s věcı́ u civilnı́ch věcı́ musel být ten, kdo služebnost zřizoval, kviritským vlastnı́kem Formálnı́ způsoby 154 1. mancipacı́ – venkovské a polnı́ služebnosti; nabyvatel prohlásil, že má právo chodit (po přesně určeném) pozemku, a zároveň dodal, že toto právo na něj bylo převedeno tı́mto kovem a vahami“ (podobně se prohlašovalo ” i u injurecesse) 2. injurecesı́ – všechny služebnosti 3. vindikačnı́m legátem (pro přı́pad smrti) • mancipace/injurecese se mohla užı́t pro vznik služebnosti i jinak - při běžném převodu vlastnického práva k pozemku se s převodem spojilo zřı́zenı́ služebnosti - tı́m mohla vzniknout dvojı́ situace: 1. dedukce služebnosti nebo ususfructu (deductio servitutis) – nabyvatel zřizoval služebnost ve prospěch dosavadnı́ho vlastnı́ka pozemku, k němuž zı́skával mancipacı́ vlastnictvı́ 2. impozice služebnosti (impositio servitutis) – nabyvatel nabyl vlastnictvı́ k pozemku a navı́c byla v jeho prospěch zřı́zena služebnost k tı́ži jiného pozemku, který byl ve vlastnictvı́ převodce – podmı́nkou proto bylo, že převodce musel mı́t ve vlastnictvı́ ještě dalšı́ pozemky Neformálnı́ způsoby 155 1. dohodami a stipulacemi (pactionibus et stipulationibus) – východiskem byla praxe v provinciı́ch – služebnost se zřı́dila dohodou a vlastnı́k služebné věci se zavázal stipulacı́, že nebude služebnost rušit 2. kvasitradice – vlastnı́k věci dovolil oprávněnému, aby počal fakticky služebnost vykonávat, a to na základě nějakého řádného důvodu (iusta causa) – podobně jako při skutečné tradici • justiniánské právo prosazovalo vznik služebnosti těmito neformálnı́mi způsoby Dalšı́ způsoby 156 1. soudnı́m rozhodnutı́m - adiudikacı́ – při rozdělenı́ společné věci – obvykle soudce přiřknul vlastnictvı́ věci jednomu vlastnı́kovi a druhému pak služebnost 2. vydrženı́m – až v justiniánském právu, pro vydrženı́ byl potřeba výkon služebnosti v délce 10, resp. 20 let; řádný důvod a dobrá vı́ra se nevyžadovaly 110 2.28. SERVITUTES PRAEDIORUM KAPITOLA 2. SKUPINA II Zánik služebnostı́ 157 1. objektivně – nezávisle na vůli stran • zánik služebné věci • změna podstaty služebné věci (např. u budov) • splynutı́ (konfuze, u požı́vacı́ho práva konsolace) - pokud se spojilo vlastnictvı́ služebného a panujı́cı́ho pozemku • zánik panujı́cı́ho pozemku - u pozemkových služebnostı́ • smrt oprávněného - u osobnı́ch služebnostı́ • minimálnı́ kapitisdeminucı́ (jen u požı́vacı́ho a užı́vacı́ho práva) • nevykonávánı́m (pouze u pozemkových služebnostı́, usu a ususfructu) – 1 rok u movitostı́, 2 roky u nemovitostı́ (za Justiniána rozšı́řeno na 10/20 let); pokud ale služebnost vykonával někdo jiný (u pozemkových služebnostı́ stačilo, že kdokoli na pozemku se choval, jakoby služebnost vykonával), k zániku nedocházelo • vydrženı́m svobody (ususcapio libartatis) – u domovnı́ch služebnostı́ – služebný pozemek byl uveden do stavu, který odporoval výkonu služebnosti (např. stavba nad určenou výši), a v takovémto stavu zůstal alespoň dva roky 2. z vůle stran • vzdánı́ se služebnosti – jen formou injurecese 3. trvánı́ služebnosti mohlo být dále: • omezeno z vůle stan na určitou dobu • vázáno rozvazovacı́ podmı́nkou (jen u osobnı́ch služebnostı́) Ochrana služebnostı́ 158 • služebnosti chráněny věcnými žalobami, které měly povahu vindikace služebnosti (vindicatio servitutis), u požı́vacı́ho práva pak petitio ususfructus, projednánı́ takovéto žaloby se podobalo sporu o vlastnické právo • žalovaný vlastnı́k nemohl být donucen zúčastnit se jednánı́; jestliže skutečně nepřišel, mohl se žalobce ujmout výkonu služebnosti a dále byl chráněn prétorským interdiktem • došlo-li ke sporu a žalobce svoje právo dokázal, byl žalovaný vyzván, aby umožnil výkon služebnosti, pokud neuposlechl, byl odsouzen k peněžité kondemnaci * Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek, 3. dotisk 1. vydánı́): str. 190 - 200 2.28. Servitutes praediorum • pozemková služebnost = věcné právo, které dávalo vlastnı́kovi jednoho pozemku (pozemek panujı́cı́ - predium dominant)možnost omezeně užı́vat pozemek jiný (pozemek služebný - predium serviens) • služebnosti neregulérnı́ – pozdějšı́ řı́mské právo připouštı́ osobnı́ služebnosti, jejichž obsahem bylo oprávněnı́ typické pro pozemkovou služebnost • vznik kvůli hospodářskému využitı́ pozemků • pozemek sloužı́ pozemku (fundus fundo servit) - jde o vztahy mezi pozemky, nikoli mezi vlastnı́ky pozemků! • služebnost má být pro pozemek užitečná - nemá sloužit k osobnı́mu prospěchu, ale k objektivnı́ ekonomické potřebě • většinou sousednı́ pozemky (ne vždy sousedily přı́mo) • služebnosti byly nedı́lné - vztahujı́ se k celému pozemku; pokud došlo k reálnému dělenı́ pozemku - u panujı́cı́ho dělenı́ rovným dı́lem všem vlastnı́kům solidárně, u služebného individuálnı́ řešenı́ podle povahy služebnosti) • výkon služebnosti musel probı́hat civiliter – omezovat majitele služebného pozemku co nejméně • bezplatné • vztahy trvalé, věčné - trvajı́ tak dlouho, dokud pozemky existujı́ • povinnostı́ vlastnı́ka služebného pozemku pouze pati (strpět výkon služebnosti) a omitere (nemůže tam postavit zed’, která by zabránila sousedovi v přı́stupu), ne facere (nemusı́ tam vysekávat křoviny, starat se o pozemek) 111 2.29. SERVITUTES PERSONARUM KAPITOLA 2. SKUPINA II Klasifikace pozemkových služebnostı́ VENKOVSKÉ – mancipačnı́ věci 159 • služebnosti cesty – přechod přes cizı́ pozemek – právo stezky (iter) – chodit nebo jet koňmo – průhon dobytka (actus) – právo cesty (via) – právo nejširšı́ • služebnosti vodnı́ – vodovod, odběr vody, napájenı́ dobytka • přisvojovánı́ výtěžků z cizı́ho pozemku - právo pastvy, kácet stromy za účelem odběru dřı́vı́, lámat kámen... MĚSTSKÉ / DOMOVNÍ • • • • právo na výhled, právo na světlo (nesmı́m svoji budovu postavit nad určitou výši) služebnost nesenı́ břemene - právo zapustit do sousedovy zdi část své stavebnı́ konstrukce služebnosti okapu - oprávněnı́ svádět dešt’ovou vodu na cizı́ pozemek služebnosti kloaky - oprávněnı́ svádět nečistotu na služebný pozemek stokou * Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek, 3. dotisk 1. vydánı́): str. 192 - 195 2.29. Servitutes personarum • osobnı́ služebnost = obsahově omezené věcné právo užı́vat, event. i požı́vat cizı́ věc, které je neoddělitelně spjato s člověkem • výrazně osobnı́ ráz - prospı́vala jen určité fyzické osobě • dočasná služebnost - zaniká nejpozději smrtı́ toho, ke kterému se vztahuje • alimentačnı́ funkce – vznik spojen k zajištěnı́ výživy či životnı́ch nákladů určité osoby (např. pro přı́pad smrti pro přı́buzné) • bezplatné vztahy 1. usus • právo užı́vacı́ = právo na osobnı́ užı́vánı́ cizı́ věci, které vylučuje těžit plody (pokud ano, tak jen k bezprostřednı́ potřebě – ty pak může zprostředkovat i ostatnı́m – pronájem volných prostor...) • uživatel (usuář) měl věc užı́vat osobně, nemohl proto toto právo převést na někoho jiného • postupně se toto právo rozšiřovalo, za Justiniána se již blı́žilo usufructu (i když stále byla zachována určitá omezenı́ – plody jen pro sebe a rodinu) • cautio usuaria – k zajištěnı́, že uživatel bude užı́vat věc řádně • toto právo bylo nedělitelné 2. ususfructus - viz 2.30 3. habitatio = právo bydlet zadarmo v cizı́m domě nebo cizı́m bytě – výlučně osobnı́ ráz, za Justiniána byl umožněn i pronájem bytu 4. operae = právo výlučně a osobně užı́vat cizı́ho otroka či zvı́řete * Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek, 3. dotisk 1. vydánı́): str. 196 - 197 2.30. Ususfructus • právo požı́vacı́ = právo užı́vat cizı́ věc a těžit z nı́ plody tak, aby nebyla změněna jejı́ podstata (= souhrn základnı́ch vlastnostı́, kterými je dáno hospodářské určenı́ věci) • předmět usufructu – movitosti i nemovitosti, původně ne však věci spotřebitelné – na začátku principátu ale bylo možno zřı́dit v závěti požı́vacı́ právo k celému svému majetku → tedy i k věcem spotřebitelným - odkazovnı́k nabývá věci spotřebitelné tradicı́ do svého vlastnictvı́, ale zaváže se stipulacı́ (kterou potvrdı́ rukojmı́mi), že po zániku požı́vacı́ho práva vrátı́ původnı́mu vlastnı́ku stejné množstvı́ spotřebitelných věcı́ téhož druhu • osobnı́ služebnost 112 2.31. SUPERFICIES A EMPHYTEUSIS KAPITOLA 2. SKUPINA II • základnı́ práva a povinnosti usufruktuáře – právo věc užı́vat a těžit z nı́ plody - takové, které bylo možno považovat za pravidelný výnos; nabýval k nim vlastnické právo až percepcı́ – užı́vat věc tak, jak by to činil dobrý hospodář (část vytěžených plodů tak např. vynakládal na udrženı́ věci v původnı́m nezměněném stavu – doplňovat stádo z mlád’at) • vlastnı́k – mohl požadovat po usufruktuáři slib (kauci), kterým se usufruktuář zavazoval, že bude věc řádně užı́vat a že ji po skončenı́ požı́vacı́ho práva vrátı́, popř. k náhradě škody – nejpodstatnějšı́ omezenı́, které vyplývalo ze služebnostı́; vlastnı́kovi zbývalo jen holé vlastnictvı́ (mohl s věcı́ disponovat jen tak, aby nebylo ohroženo požı́vacı́ právo) • zánik – smrtı́ oprávněného; byl-li ususfructus zřı́zen ve prospěch právnické osoby, pak po sto letech • mohl být zřı́zen k ideálnı́ části věci nebo několika osobám k jedné věci (připouštěl se částečný výkon) * Kincl, J. – Urfus, V. – Skřejpek, M.: Řı́mské právo, 2. vydánı́, str. 195 – 196 2.31. Superficies a emphyteusis • patřı́ mezi iura in re aliena Superficies 160 • právo stavby na cizı́m pozemku – dlouhodobý nájem pozemku, spojený pro nájemce (superficiář) s oprávněnı́m postavit na pozemku stavbu a povinnostı́ platit pravidelný plat (solarium) • zřizováno smlouvou (nájemnı́ nebo trhovou), v nı́ž muselo být přesně určeno solarium • výjimka z pravidla superficies solo cedit - superficiář chráněn podobně jako vlastnı́k, mohl se stavbou volně disponovat, zbořit ji, zřizovat k nı́ věcná práva k věci cizı́, zastavit ji; vlastnı́k velmi omezen, měl pouze právo na solarium • dědičné, zcizitelné • postupně superficiář zı́skal interdiktnı́ ochranu a praetorskou věcnou žalobu Emfyteusis 161 • dlouhodobý pacht polnı́ch pozemků • emfyteuta - pozemek mohl užı́vat i požı́vat, mohl měnit hospodářské určenı́ pozemku (měnit zemědělské využitı́), nesměl jej ovšem zhoršit; vlastnictvı́ k plodům nabýval originárně již separacı́ • dědičné, zcizitelné právo • nesl náklady na jeho udržovánı́ a platil daně a veřejné dávky • emfyteuta povinen platit pachtovné (vectigal) • neplatı́-li emfyteuta pachtovné, nebo horšı́-li pozemek, může vlastnı́k emfyteutické právo vypovědět • fungovalo po časově omezenou dobu - 99 let - symbolické čı́slo, pravdpěpodobně tři generace • pachtýř mohl své právo zcizit → v takovém přı́padě se probouzı́ vlastnické právo, pachtýř musı́ vlastnı́kovi oznámit, že chce na někoho převést svoje právo → vlastnı́k: (a) do 2 měsı́ců vyjádřı́ souhlas k převodu práva, ale náležı́ mu 2 % z prodejnı́ ceny (laudemium), nebo (b) se do 2 měsı́ců nevyjádřı́, nebo (c) uplatnı́ předkupnı́ právo Vývoj emfyteutického práva 162 • konec klasické doby – soukromnı́kům dávány do dlouhodobého (100 let) nebo trvalého pachtu státnı́ a obecnı́ pozemky (vektigálnı́ pachty) • za cı́sařstvı́ - různé formy dlouhodobého pachtu, účelem osadit neobdělávanou půdu; vztahy ke státnı́ (veřejné) půdě označovány jako trvalý pacht (ius perpetum), vztahy k půdě cı́sařských velkostatků označovány ius emphyteuticarium 113 2.32. OBLIGATIO – POJEM A DRUHY KAPITOLA 2. SKUPINA II • principy emfyteuse za feudalismu uplatněny na právnı́ vztahy feudálnı́ch poddaných k půdě • s tı́m souvisı́ i rozvoj představ o děleném vlastnictvı́ → dominium directum, dominium utile * učebnice ŘP - 200-202 2.32. Obligatio – pojem a druhy • odvětvı́ majetkového práva: věcná práva, obligačnı́ právo, dědické právo • obligace = právnı́ vztah, ve kterém jedna strana (věřitel - creditor) může na základě zvláštnı́ho důvodu (z deliktu nebo ze smlouvy) žádat na druhé straně (dlužnı́k - debitor) určité chovánı́, at’ už pozitivnı́ nebo negativnı́ (opomenutı́, nekonánı́), strana druhá je pak povinna se tı́mto způsobem chovat, ručı́c svým majetkem pro přı́pad, že by svou povinnost nesplnila • právnı́ pouto, které spojuje dlužnı́ka s věřitele, a nikoho jiného → jedná se o relativnı́ právo • vznik po překonánı́ naturálnı́ho hospodářstvı́ • předpoklady: rozvinutá věcná práva, rozvinuté právnı́ vědomı́ • věcná práva (VP) x obligace (O) – VP zajišt’ujı́ vztahy dlouhodobé x O dynamické, mobilizujı́ majetkové hodnoty – VP majı́ absolutnı́ povahu, působı́ erga omnes (proti všem) x O majı́ relativnı́ povahu, působı́ jen proti někomu – VP: žaloby věcné - žalovanému vznikajı́ procesnı́ povinnosti až po litiskontestaci x O: žaloby z obligace - actiones in personam - musı́ žalovaného v intenci řádně označit, žalovaný musı́ spolupracovat s žalobcem a magistrátem od samého začátku = defenzivnı́ povinnost žalovaného • dluh (debitum) = dlužnı́kova povinnost určitým způsobem jednat, poskytnout věřiteli plněnı́ - tato povinnost může existovat sama o sobě a ještě nemusı́ vytvářet obligaci, o obligaci mluvı́me, až pokud právnı́ řád zaručuje věřiteli, že si v přı́padě nesplněnı́ dluhu může z majetku dlužnı́ka odejmout ekvivalent dlužného plněnı́ jako náhradu → dlužnı́kův majetek ve vztahu zvláštnı́ vázanosti (původně vázanost osobnı́, zrušil ji roku 326 p.n.l. lex Poetelia) • Gaiova bipartice důvodů vzniku závazku: obligace ze smlovy, obligace z deliktu • Justiniánova kvadripartice důvodů vzniku závazku: – – – – kontrakt(obligace ze smlouvy) kvazikontrakt (obligace jakoby ze smlouvy) delikt (obligace z deliktu) kvazidelikt (obligace jakoby z deliktu) • může ovšem existovat i důvod, který jde nad rámec kvadripartice - např. u fideikomisu se jedná o žalobu odkazovnı́ka vůči dědici Druhy PODLE PRÁVA, KTERÝM SE ŘÍDÍ: 163 1. civilnı́ • v době formulového procesu odpovı́dala každé obligaci přı́slušná norma civilnı́ho práva - byla in ius concepta (= stylizovaná podle civilnı́ho práva), obligace musely mı́t určité typické znaky, určitou formu • vznikaly z deliktů, které ius civile znalo (furtum, damnum iniuria datum, iniuria) a dále z kontraktů (tedy formálnı́ch nebo kauzálnı́ch) 2. praetorské • v praetorském ediktu - spojenı́ actiones utiles (chránily vztahy analogické vztahům z ius civile) a actiones in factum conceptae (chránily nové, ius civile neznámé vztahy), pro vázanost dlužnı́ka se neužı́valo výrazu obligatio, ale actione teneri (podléhat žalobě) → pro tyto smlovy se neužı́vá označenı́ contractus, ale pactum • vznikaly také z deliktů, které ius civile neznalo (vis ac metus, dolus) a dále i z neformálnı́ch, avšak ani kauzou civilnı́mu právu nevlastnı́ch kontraktů (innominátnı́, kvazikontrakty a kvazidelikty, praetorské delikty, pacta, naturálnı́ obligace aj.) • v 6. stoletı́ za závazné uznány úmluvy jakéhokoli druhu (i atypické obsahem), které měly vést k vzájemnému plněnı́ a jedna ze stran již plněnı́ poskytla → za Justiána shrnuty tyto netypizované kategorie reálných kontraktů nepojmenovaných (contractus innominatus) 114 2.33. OBSAH OBLIGACE KAPITOLA 2. SKUPINA II • za Justiniána stále ještě uznáván princip typičnosti smluv, je však natolik oslaben, že justiniánské právo již stojı́ de facto na prahu obecné závaznosti smluv (→ pacta sunt servanda - až středověké řı́mskoprávnı́ školy) PODLE OBSAHU, TJ. PŘEDMĚTU PLNĚNÍ - viz 2.33 (a) (b) (c) (d) (e) dare - dát facere - konat omitere - zdržet se pati - strpět praestare - odevzdávat, poskytovat (náhradu škody) PODLE ZPŮSOBU VZNIKU - viz 2.35 • • • • obligace obligace obligace obligace ze smlouvy - pozn.: nexum a fiducia stály mimo kontraktnı́ systém jakoby ze smlouvy z deliktu - byly staršı́ jakoby z deliktu PODLE ROZLOŽENÍ PRÁV A POVINNOSTÍ • jednostranné (unilaterales) - nerovnoměrné rozloženı́ práv a povinnostı́, pouze na jedné straně existuje právo, na té druhé pouze povinnost → jenom jedna straná má právo žalovat (např. formálnı́ kontrakty založené na slibu + delikty) • dvoustranné (bilaterales) – rovné (equales) - vždy na obou stranách existuje jak právo, tak povinnost; obě strany majı́ k dispozici žalobu (např. emptio-venditio, locatio-conductio rei) – nerovné (inequales) - jedna strana má žalobu k dispozici vždycky, druhá strana ji někdy má a někdy nemá; záležı́ to vcelku na náhodě (depositum: deponent-věřitel, který věc ukládá, má žalobu na vydánı́ věci vždycky; depositář-dlužnı́k může užı́t žalobu jen tehdy, když se sám stane věřitelem např. depositář uschovává psa, který zakousne jeho slepice → má nárok na úhradu škody) * KINCL, Jaromı́r; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Řı́mské právo. Praha: C.H.BECK, 1995. 386 s., ISBN 978-80-7179-031-0. Oddı́l V. Řı́mské právo obligačnı́; * ŽIDLICKÁ, Michaela. Řı́mské právo. Brno: Institut dalšı́ho vzdělávánı́, 2002.112 s., ISBN 80-86629-01-5. Část 6. Právo obligačnı́; * ADINKA - vypracované státnicové otázky na Vakobobrech, otázka č. 29 2.33. Obsah obligace • obsah obligace = předmět obligace = obligačni plněnı́ • předmětem obligace je plněnı́, které má majetkovou hodnotu • obsah závazku: – – – – – dare - dát facere - konat omitere - zdržet se pati - strpět praestare - poskytovat, odevzdávat (např. náhrada škody) • aby byla obligace platná, musı́ mı́t plněnı́ některé náležitosti – – – – musı́ být objektivně fyzicky i právně možné nesmı́ mı́řit proti zákonům či dobrým mravům musı́ být ocenitelné v penězı́ch musı́ být určité (nelze prodat nějaký dům) - částečně neurčité u obligacı́ alternativnı́ch a generických • změna předmětu obligace – pokud se původnı́ plněnı́ stává po uzavřenı́ obligace nemožným - plněnı́ náhradnı́, náhrada škody – prodlenı́ dlužnı́ka - viz 2.42 115 2.33. OBSAH OBLIGACE KAPITOLA 2. SKUPINA II Obligace alternativnı́ X generická 164 1. alternativnı́ • předmět plněni je částečně neurčitý proto, že je určen alternativně, z alternativ se však musı́ plnit jenom jedna • dvě se dlužı́, jedno se plnı́ - výběr zpravidla na straně dlužnı́ka • dva způsoby, jak se může proměnit na obligaci jednoduchou: – a) jedno z plněnı́ se nebude vyžadovat (na základě pactum de una re non petenda) – b) jedno plněnı́ se stane nemožným • POZOR! - alternativa facultas je něco jiného - jedno se dlužı́, dvě se plnı́ - máme jedno hlavnı́ plněnı́, dlužnı́k se ale může osvobodit tı́m, že dá něco jiného (persona alieni iuris spáchá delikt, jejı́ pater familias bud’ uhradı́ škodu, nebo porád potomka do dočasného otroctvı́) 2. generická • i zde platı́ častečná neurčitost plněnı́ - dána tı́m, že předmětem obligace jsou věci genericky určené, tzn. nezáležı́ na individualitě věcı́ a je možno je libovolně zaměňovat → obligace zaniká jedině splněnı́m, protože věci genericky určené nemohou zaniknout (ani vis maior tomu nemůže zabránit) Obligace dı́lná X nedı́lná 165 • praktický význam v situaci, kdy se u jedné obligace objevuje vı́ce dlužnı́ků nebo věřitelů 1. dı́lná • předmět plněnı́ se dá rozdělit na plněnı́ častečná (která se v součtu rovnajı́ celku) • kolik je subjektů, tolikrát se plnı́ (člověk si nechá dovézt kořenı́, najme čtyři lidi na vykládánı́, každý musı́ vyložit pouze čtvrtinu nákladu, nic vı́c; kdyby náhodou začala bouřka, nenı́ povinen vykládat dál; jedno, zda vyložı́ náklad za svı́tánı́, nebo až za soumraku) 2. nedı́lná • předmět plněnı́ se na části rozdělit nedá • všichni dlužnı́ci musı́ plnit zároveň (hudebnı́ kapela je najata na určitý koncert, všichni muzikanti musı́ hrát současně) • plnı́-li jeden, ostatnı́ se osvobozujı́; tento dlužnı́k však neměl nárok proti ostatnı́m dlužnı́kům → mohl podle práva odmı́tat plněnı́ celého dluhu tak dlouho, dokud mu ostatnı́ nedajı́ záruku, že mu své dlužné kvóty uhradı́ • až do Justiniana platilo, že lze žalovat pouze plněnı́ celé Obligace úroková 166 • pokud jsou předmětem úroky (usurae), jedná se o nesamostatnou obligaci, závislou na jiné hlavnı́ (obligatio principalis) → sama existovat nemůže, má akcesorickou povahu, nemůže vzniknout sama o sobě,zaniká nejpozději se zánikem obligace hlavni • předmětem hlavnı́ obligace bývá pěněžitá suma nebo nějaké kvantum jinak genericky určených věcı́, které byly dány jako mutuum a úroky pak představujı́ do vedlejšı́ obligace vtělenou náhradu za užı́vánı́ cizı́ho majetku • vznikala bud’ úmluvou, nebo ze zákona (při dlužnı́kově prodlenı́) • nedovoloval se anatocismus (úroky z úroků) Náhrada škody 167 • když je předmětem náhrada vzniklé škody • škoda = damnum = újma, která je vyjádřitelná v penězı́ch; materiálnı́ povahy (zabité zvı́ře) nebo nemateriálnı́ (urážka na cti) • 2 formy: 116 2.34. NATURÁLNÍ OBLIGACE KAPITOLA 2. SKUPINA II 1. damnum emergens = skutečná škoda; to, o co se přı́mo snı́žila cena majetku v důsledku škodné události 2. lucrum cessans = ušlý zisk; to, o ce se nezvýšila cena majetku v důsledku škodné události (soused má psa v ceně 100 sesterciů, v době jeho zabitı́ měl ovšem sjednanou dohodu, že ho prodá za 150 sesterciů → pachatel musı́ nahradit celých 150 sestericů) • damnum emergens + lucrum cessans = interesse = rozdı́l mezi majetkovým stavem poškozeného v době rozsudku a majetkem, který by poškozený měl, kdyby ke škodlivému následku nebylo došlo • když se škodlivé následky stanou v důsledku: – a) náhody vyššı́ = vis maior → dlužnı́k je osvobozen z obligace, protože škoda by majiteli (věřiteli) vznikla tak jako tak (př. dlužnı́k musı́ věřiteli zaplatit za plodiny, které nechtěně sežralo jeho zvı́ře, ale pokud by pak propukla plı́sňová epidemie - vis maior - a plody všech ostatnı́ch pěstitelů shnily, shnily by i plody věřitele a ten by o ně přišel tak jako tak, proto by byl dlužnı́k osvobozen); platı́ ale jen u věcı́ individuálnı́, ne u genericky určených – b) náhody nižšı́ = casus fortuiti → nezprošt’ujı́ dlužnı́ka, je za ně zodpovědný i bez svého zaviněnı́ předpoklady pro vznik dlužnı́kovy povinnosti nahradit škodu: • kauzálnı́ nexus = přı́činná souvislost – objektivnı́ spojitost jednánı́ dlužnı́ka se vzniklou újmou • culpa = zaviněnı́ (v širšı́m slova smyslu) – subjektivnı́ vztah dlužnı́ka k zaviněné škodě – řešı́ se uvědoměnı́ si viny – odpovědnost za škodu může proto nést jen člověk, nikoliv třeba jeho zvı́ře, protože jen člověk si je schopen uvědomit vinu (ale i zde výjimky, protože ne každý člověk je schopen nést následky za své jednánı́ → vyjmuti ti lidé, kteřı́ nemajı́ způsobilost k deliktům) – dělı́ se na úmysl (dolus) a nedbalost (culpa v užšı́m slova smyslu) * KINCL, Jaromı́r; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Řı́mské právo. Praha: C.H.BECK, 1995. 386 s., ISBN 978-80-7179-031-0. Oddı́l V. Řı́mské právo obligačnı́; * ŽIDLICKÁ, Michaela. Řı́mské právo. Brno: Institut dalšı́ho vzdělávánı́, 2002.112 s., ISBN 80-86629-01-5. Část 6. Právo obligačnı́; * ADINKA - vypracované státnicové otázky na Vakobobrech, otázka č. 30; * REZZY - Řı́man LS - ve třech právnı́ch blocı́ch (věcná práva/ obligace/ dědic) 2.34. Naturálnı́ obligace • obligatio naturalis • vzniká dluh a pohledávka, ale nepřistupuje ručenı́ → věřitel nemůže svůj nárok vymáhat žalobou, nevymahatelné závazky • pokud dlužnı́k plnı́ dobrovolně, jedná se o splněnı́ řádné → nemůže se pak domáhat, aby mu bylo plněnı́ vráceno (ani kdyby se odvolával na omyl), věřiteli přı́slušı́ právo soluti retentio (právo podržet splněné), dlužnı́k neplatı́ nedluh“ (indebitum), a proto mu nepřı́slušı́ žaloba z bezdůvodného obohacenı́ věřitele ” • obligace nežalovatelná, ale platná (mohla být základem pro právo zástavnı́, mohla být zajištěna rukojemstvı́m, mohla být užita k novaci) přı́činy vzniku naturálnı́ch obligacı́: – chybná kauza - nedodrženı́ typové vázanosti (commodatum - půjčı́m ti koně, ale nedohodneme se, na jak dlouho) – uplynutı́ promlčecı́ lhůty – nezpůsobilost k právnı́mu jednánı́ - smlouvy s otrokem, s osobami alieni iuris, s nedospělcem, který jednal bez poručnı́ka • za Justiniána přibyly přı́pady, kdy: – věřitel řádné obligace dopustil, aby se mu promlčela žaloba – mravnı́ vztahy mezi žalobcem a žalovaným nedovolaly uplatněnı́ nároku na soudě (mezi manžely, osobami přı́buznými) 117 2.35. OBLIGATIO – VZNIK KAPITOLA 2. SKUPINA II – za nežalovatelné uznány závazky ze hry a sázky (hlavně takto přešla naturálnı́ obligace do modernı́ho práva - viz § 845 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákonı́k, ve zněnı́ pozdějšı́ch předpisů) * KINCL, Jaromı́r; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Řı́mské právo. Praha: C.H.BECK, 1995. 386 s., ISBN 978-80-7179-031-0. s. 229-231; * ŽIDLICKÁ, Michaela. Řı́mské právo. Brno: Institut dalšı́ho vzdělávánı́, 2002.112 s., ISBN 80-86629-01-5. s. 66 2.35. Obligatio – vznik • Justiniánova kvadripartice důvodů vzniku závazku: – – – – kontrakt(obligace ze smlouvy) - viz 2.47 delikt (obligace z deliktu) - viz 2.48 kvazikontrakt (obligace jakoby ze smlouvy) - viz 2.65 kvazidelikt (obligace jakoby z deliktu) - viz 2.66 • poté přibyly ještě: – reálné kontrakty nepojmenované (innominátnı́) - viz 2.63 – pakta (neformálnı́ dohody) - viz 2.68 • může ovšem existovat i důvod, který jde nad rámec kvadripartice - např. u fideikomisu se jedná o žalobu odkazovnı́ka vůči dědici chybı́ prameny 2.36. Subjekty obligace • • • • • věřitel (creditor) a dlužnı́k (debitor) oprávněnı́ věřitele je nomen, povinnost dlužnı́ka je debitum (dluh) samotná existence dluhu nezakládá obligaci, ta je založena až ve chvı́li, kdy je dluh vymahatelný právem při přı́padné žalobě musı́ žalovaný spolupracovat s žalobcem i magistrátem (defenzivnı́ povinnost) subjekty obligacı́ jsou jasně vymezeny a veškerá práva a povinnosti se vytvářejı́ pouze mezi nimi a nikým jiným (relativnı́ působnost) • osoby alieni iuris nabývajı́ pro svého PF, osoby sui iuris můžou nabývat pouze pro sebe • ručenı́ bylo ve staršı́ch dobách zajištěno vlastnı́ osobou (respektive rodinou), zrušeno r. 326 př. n. l. Poeteliovým zákonem (Lex Poetelia), kdy se zavedlo majetkové ručenı́ • k ručenı́ se vážou dva pojmy, které fungovaly zejména v začátcı́ch řı́mského státu: – fiducia je ručenı́ věcı́, kterou dá dlužnı́k věřitelovi, ten se zavazuje, že věc po splněnı́ dlužnı́kova závazku vrátı́ – nexum je ručenı́ osobou odlišnou od dlužnı́ka, typicky synem patera (dlužnı́k) • subjektem obligace nemůžou být napřı́klad děti, šı́lenci nebo obecně lidé, kteřı́ postrádajı́ způsobilost k právnı́mu jednánı́; byla-li přesto obligace uzavřena, vzniká naturálnı́ obligace (o které rozhoduje pak rozhoduje PF, zda ji bude plnit) 1. jeden oprávněný a jeden vázaný 2. vı́ce oprávněných i vázaných • u dělených závazků - každý plnı́ jen svůj podı́l dluhu • kumulativnı́ obligace - všichni dlužnı́ci plnı́ obvykle náhradu škody, typicky obligace z deliktů - účelem nenı́ jen náhrada škody, ale i potrestánı́ → kolik pachatelů, tolikrát možno žalovat a žádat plněnı́ • solidárnı́ obligace – aktivnı́ - vı́ce věřitelů + jeden dlužnı́k – pasivnı́ - vı́ce dlužnı́ků + jeden věřitel → dlužnická solidarita - hlavnı́ dlužnı́k, který si půjčı́ částku, nenı́ jakoby na prvnı́m mı́stě → věřitel nemusı́ jı́t přednostně za nı́m, ale za kterýmkoli ručitelem; až v justiniánském právu povinnost jı́t nejdřı́ve za hlavnı́m dlužnı́kem chybı́ prameny 118 2.37. OBLIGATIO – ZAJIŠTĚNÍ KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.37. Obligatio – zajištěnı́ 1. OSOBNÍ ŽALOBY (actiones in personam), viz 1.72 (a) civilnı́ (actiones in ius conceptae) • actiones bonae fidei • actiones stricti iuris (b) praetorské (actiones in factum conceptae) • • • • jednorázové, založené na opsánı́ skutkového stavu actiones utiles = podobné, vzorem žaloba civilnı́ poenálnı́ žaloby - viz 1.73 adjektické žaloby - viz 1.51 - žalujeme někoho jiného než osobu, která s námi uzavřela smlouvu nebo která nám způsobila škodu (persona alieni iuris může v rámci peculia uzavı́rat smlouvy, takový člověk pak žalovatelný pouze naturálně, druhá strana proto může užı́t adjektickou žalobu na patera familias tohoto kontrahenta) 2. RUKOJEMSTVÍ - viz 2.38 • • • • ručenı́ osobnı́ svobodou - ručı́ bud’to dlužnı́k, nebo třetı́ osoba vedlejšı́ dlužnı́ci zpočátku odpovı́dali nejen svým majetkem, ale i svou vlastnı́ osobou zrušeno 326 p.n.l. na základě lex Poetelia intercesse kumulativnı́ - kumulace osob na straně věřitelské nebo dlužnické, přibránı́ dalšı́ch osob za účelem posı́lenı́ postavenı́ věřitele; POZOR! - stejný termı́n znamená i pravomoc magistráta zrušit rozhodnutı́ kolegy-magistráta (ius intercessionis) 3. ZÁSTAVNÍ PRÁVO - viz 2.44 • • • • fiducia nexum pignus - viz 2.45 hypotéka - viz 2.46 4. SMLUVNÍ POKUTA (stipulatio poenae) • formálnı́ slib dlužnı́ka učiněný zpravidla stipulacı́, že pokud nebude plnit řádně a včas, zaplatı́ smluvenou pokutu 5. DLUŽNICKÁ SOLIDARITA chybı́ prameny 2.38. Osobnı́ zajištěnı́ obligace Ve snaze zlepšit postavenı́ věřitele 168 • adstipulace – adstipulátor (vedlejšı́ věřitel) - nárok na stejné plněnı́ jako věřitel, avšak jde o obligaci mezi dlužnı́kem a adstipulátorem, která má akcesorickou povahu vůči obligaci hlavnı́ (adstipulátor může jen přijmout, nemůže disponovat s obligacı́) • věřitelská solidarita – – – – vı́ce subjektů je oprávněno přijmout plněnı́ od dlužnı́ka in solidum (jako celek) dlužnı́k se plněnı́m jednomu zprošt’uje závazků vůči ostatnı́m špatně provedená žaloba vede k zániku žalobnı́ho práva ostatnı́ch vznik: bud’ napadá smrtı́, odkazem nebo tı́m, že dlužnı́k stipuluje na stejné otázky (současně pronesené) věřitelů 119 2.39. PŘEVOD OBLIGACE KAPITOLA 2. SKUPINA II Ve snaze poskytnout věřiteli hospodářskou jistotu 169 • aby se nemuselo do soudnı́ho sporu • ZŘIZOVANÉ DLUŽNÍKEM – konvenčnı́ pokuta, závdavek (arrha), constitutum debiti • ZŘIZOVANÉ JINÝMI OSOBAMI = INTERCESSE 1. intercesse kumulativnı́ = intercessor se zavazuje vedle dlužnı́ka hlavnı́ho – dlužnická solidarita ∗ kterýkoli z dlužnı́ků může zaplatit věřiteli celý dluh a tı́m zbavuje ostatnı́ dlužnı́ky závazku ∗ špatně provedená žaloba vede k zániku žalobnı́ho práva ostatnı́ch (= konzumpčnı́ účinek litiskontestace) ∗ věřitel může po kterémkoli z dlužnı́ků požadovat splněnı́ celého dluhu – rukojemstvı́ ∗ k dlužnı́kovi přistupuje třetı́ osoba (= vedlejšı́ dlužnı́k, fideiussor), jež přejı́má spoluzodpovědnost za splněnı́ jeho závazku ∗ tento institut prošel dlouhým vývojem, ukončen až v právu justiniánském ∗ zřizováno stipulacı́, tzv. adpromissio (verbálnı́ formálnı́ smlouva) ∗ rukojmı́ ručı́ za celý dluh ∗ ručı́ akcesoricky, tzn. pouze pokud trvá hlavnı́ dluh ∗ beneficium excussionis - zavedl Justiniján (533), rukojmı́ ručı́ subsidiárně, tzn. teprve tehdy, když věřitel marně vymáhal dluh na hlavnı́m dlužnı́kovi (fideiussor starého práva ručil společně s hlavnı́m dlužnı́kem) ∗ beneficium divisionis - zavedl Hadrián, pokud bylo několik rukojmı́ch, musel věřitel svou pohledávku rozdělit podle jejich počtu (původně ručili solidárně, staršı́ úprava trpěla formalismem) ∗ postih (represe) - právo rukojmı́ho požadovat od hlavnı́ho dlužnı́ka, aby jej odškodnil, pokud musel plnit sám věřiteli → mohl žádat, aby mu věřitel postoupil svou pohledávku (hledělo se na to, jako by dluh koupil a tak se cessı́ stal věřitelem dlužnı́ka), tzv. beneficiumcedendarum actium · SC Vellaenum - zvláštı́ ustanovenı́, kterým bylo od roku 46 n.l. zakázáno ženám přejı́mat cizı́ závazky v jakékoli právnı́ formě nebo se zaručovat jako vedlejšı́ věřitelé · funkci rukojemstvı́ plnily v řı́mském právu i některé smlouvy jiné - mandatum qualificatum (přı́kaz úvěrový), praetorský slib constitutum debiti alieni 2. intercesse privativnı́ – intercessor se zavazuje mı́sto dlužnı́ka; dlužnı́kův závazek padá – novace s výměnou osob – soudnı́ proces s náhradnı́kem (výměna osob) * KINCL, Jaromı́r; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Řı́mské právo. Praha: C.H.BECK, 1995. 386 s., ISBN 978-80-7179-031-0. Oddı́l V. Řı́mské právo obligačnı́, str. 237-8; * ŽIDLICKÁ, Michaela. Řı́mské právo. Brno: Institut dalšı́ho vzdělávánı́, 2002.112 s., ISBN 80-86629-01-5. Část 6. Právo obligačnı́; * ADINKA - vypracované státnicové otázky na Vakobobrech, otázka č. 31 2.39. Převod obligace • obligace je chápána jako vztah ryze osobnı́ → nepřecházela na třetı́ osoby (s výjimkou dědického práva) • obligace je majetkové povahy - otázka o jejı́ převoditelnosti 120 2.40. ZÁNIK OBLIGACE KAPITOLA 2. SKUPINA II Novace 170 • nejstaršı́ řešenı́ • obsah staré obligace se převede do nové, starý závazek je zrušen novým, v rámci převodu se provede výměna osob - tzv. novace mezi novými osobami (novatio inter novas personas) • plněnı́ zůstává stejné • pokud zrušı́me základnı́ obligaci, automaticky zaniká i to, co má vůči tomuto závazku akcesorickou povahu → úroky, zástava • musela se realizovat při přı́sném formálnı́m verbálnı́m kontraktu ← byl neoblı́ben (někdy přı́liš radikálnı́ a pro účastnı́ky nevýhodný) Procesnı́ zastoupenı́ 171 • výhodnějšı́ způsob než novace • provádělo se pomocı́ praetorské formule výměnou subjektů, v rámci formulového procesu • v intenci se uvedlo jméno původnı́ho věřitele, ale v kondemnaci jméno procesnı́ho zástupce (tj. nového věřitele), dlužnı́k pal byl odsouzen v jeho prospěch • bylo to nepraktické → též neoblı́beno Cesse 172 • doba cı́sařská, definitivnı́ řešenı́, cesse z lat. cessi nebo cedo = postupuji/ustupuji • neformálnı́ dohoda mezi cedentem (věřitelem) a cessionářem (nabyvatel pohledávky) o postoupenı́ obligačnı́ho nároku, cessionář nabýval se všemi vedlejšı́mi právy • dlužnı́k se pak nazývá debitor cessus, uchovává si všechny dřı́vějšı́ námitky, které měl proti cedentovi; cessionář mu to musı́ oznámit denunciacı́ • oba při postoupenı́ sledujı́ nějaký cı́l (dar, prodej, splátka dluhu) → sloužı́ k provedenı́ kauzy • je perfektnı́ v okamžiku dohody (cessionář pohledávkou může disponovat, zanechat ji dědicům) • cedent ručı́ za pravost pohledávky (nomen verum), ne za jejı́ vymahatelnost (nomen bonum); při darovánı́ neodpovı́dá ani za jedno • poč. 6.stol. Anastasiův zákon - cessionář nesmı́ na dlužnı́kovi dobývat vı́ce, než kolik sám za cessi zaplatil • cessı́ nelze převzı́t dluh! Převzetı́ dluhu 173 • ve formulovém procesu (stejně jako u procesnı́ho zastoupenı́, jen s rozdı́lem, že zaměněnými subjekty jsou dlužnı́ci) • prostá dohoda nebyla platná, protože věřitel nabýval práva vůči novému dlužnı́kovi až po litiskontestaci * Učebnice ŘP (Urfus, Kincl, Skřejpek), strany 234 a 235; * státnicové otázky od errorka 2.40. Zánik obligace • na počátku prostým faktickým zadostiučiněnı́m (ještě když byla obligace osobnostně vázána na pachatele protiprávnı́ho činuú), později zaplacenı́m výkupného • v souvislosti s objevenı́m nexum jako záruka plněnı́ dluhu nedeliktnı́ho musel přistupit ještě formálnı́ akt (nexi liberatio), který rušil dřı́vějšı́ formálnı́ akt, kterým bylo nexum založeno → nauka o opačném jednánı́ (contrarius actio) • postupně názor, že rozhodujı́cı́m momentem je jedině skutečné plněnı́ a obligace tak musı́ zaniknout i bez formálnı́ho opačného aktu Solutio 174 • viz 2.41 121 2.40. ZÁNIK OBLIGACE KAPITOLA 2. SKUPINA II Novatio 175 • viz 2.43 Compensatio 176 • kompenzace = odečtenı́ • vzájemné započtenı́ pohledávek dvou osob, které si dlužı́ - když je věřitel současně dlužnı́kem svého dlužnı́ka a dlužnı́k věřitelem svého věřitele, mohou se dohodnout, že si své pohledávky do výše konkurujı́cı́ sumy odečtou a zůstane pouze závazek plnit přebytek, jedná se o tzv. compensatio voluntaria (dobrovolná kompenzace) → obligace tedy do výše konkurujı́cı́ sumy zaniká • nedojde li k dohodě, může dojı́t k odečtenı́ z moci úřednı́, např. když jeden z účastnı́ků podá žalobu, jedná se pak o compensatio necessaria (nutná, soudnı́) • iudicia stricta kompenzaci nedovolovala → praetor nutil žalobce pod hrozbou pluspetice, aby žalovali až po odečtenı́ pohledávek • později žalovanému povolena námitka zlého úmyslu (exceptio doli), která taky nutila žalobce, aby žaloval až po odečtenı́ • principy v justiniánském právu: – kompenzovat lze pouze pohledávky vzájemné – pohledávky musı́ být žalovatelné, dospělé (splatné) a likvidnı́ (na soudě snadno zjistitelné a dokazatelné) – obě musı́ mı́t předmět plněnı́ stejného druhu - např. penı́ze proti penězům; nelze započı́tat plněnı́ smlouvy proti plněnı́ z deliktu; nenı́ ale nutný tentýž právnı́ důvod – proti některým pohledávkám je kompenzace vyloučena - např. z kráděže, z depozita, z nároku státnı́ pokladny na veřejné dávky, z některých nároků alimentačnı́ch Confusio 177 • splynutı́, zánik obligace ipso iure • když osoba dlužnı́ka a věřitele splynou v jedno - např. věřitel určı́ dědicem pohledávky svého dlužnı́ka a poté zemře → dědic zdědı́ pohledávku, takže dlužı́ vlastně sám sobě Prominutı́ dluhu 178 • zánik obligace, aniž by věřitel dosáhl uspokojenı́ svého nároku • smlouva mezi dlužnı́kem a věřitelem → dvoustranné právnı́ jednánı́, smlouva je abstraktnı́ povahy a může mı́t nejrůznějšı́ kauzu (dar, zřı́zenı́ věna apod.) • má-li zaniknout ipso iure, musı́ se prominutı́ provést stejnou formou jako zřı́zenı́: – formálně - acceptilatio ∗ podoba stipulace naruby - jedná se o tzv. actus contrarius ∗ pouze u závazků založených formálnı́ smlouvou – neformálně - pactum de non petendo ∗ úmluva, že se dluh nebude vymáhat ∗ lze použı́t u každé smlouvy ∗ neosvobozuje dlužnı́ka přı́mo, ale cestou procesnı́ námitky Concursus duarum causarum lucrativarum 179 • souběh dvou lukrativnı́ch důvodů • obligace zaniká proto, že věřitel nabyl dlužný individuálně určený předmět obligace na základě jiné kauzy • za justiniánského práva pak platı́, že obě kauzy musely být lukrativnı́ • např. sběratel obrazů poprosı́ kamaráda, aby pro něj obstaral obraz, a to bez protiplněnı́ (kauza je lukrativnı́); pokud by jej však sběratel dostal darem (kauza je také lukrativnı́), původnı́ závazek zaniká 122 2.41. SOLUTIO KAPITOLA 2. SKUPINA II Dalšı́ způsoby 180 • na základě jiných právnı́ch skutečnostı́ (zejména na základě právnı́ch událostı́): • zánik individuálně určené věci (při commodatu) X druhově určená věc zaniknout nemůže → (vysvobozenı́ z mutua nenı́ možné) • úmrtı́ jedné nebo druhé strany • splněnı́ rezolutnı́ podmı́nky • vypršenı́ lhůty - běh času • promlčenı́ žaloby - běh času • osvobozujı́cı́ rozsudek • restitutio in integrum * učebnice ŘP (Urfus, Kincl, Skřejpek), strany 239 - 243; * errorek - státnicové otázky 2.41. Solutio • soluce = splněnı́ obligace • když plněnı́ poskytl ten, kdo udělal, co slı́bil udělat • dlužnı́k musı́ plnit řádně, tedy: – – – – to, co je předmětem obligace (výjimkou alternativa facultas, datio solutum) včas - na požádánı́ věřitele, rozumná lhůta jen věřiteli - výjimkou solidárnı́ věřitelstvı́; pokud dlužı́me osobě alieni iruis, předáme to jejı́mu PF na dohodnutém mı́stě - kde dlužnı́k bydlı́ a vyřizuje své záležitosti, tj. platı́ daně • při alternativnı́ obligaci může poskytnout i něco jiného, jinak vždy jen to, co je dlužen • pokud věřitel přijme dobrovolně jiné plněnı́, zaniká obligace ipso iure (bez dalšı́ho, přı́mo) = náhradnı́ plněnı́ (datio in solutum) → existujı́ přı́pady, kdy věřitel náhradnı́ plněnı́ ve svém zájmu přijmout musel - z prostého důvodu, dlužnı́k třeba neměl penı́ze, tak plnil pozemky • plnı́ se vždy celé a úplné plněnı́ - výjimka je, když dlužnı́k výši dluhu popı́rá, plnı́ jen tu částku, kterou je ochoten plnit • plněnı́ může za dlužnı́ka plnit i osoba třetı́, dlužnı́k o tom vědět nemusı́, osoba třetı́ tak může činit i proti jeho vůli; nejde uplatnit v přı́padě plněnı́ neoddělitelného od dlužnı́ka (např. při tvorbě uměleckého dı́la) • kromě věřiteli lze plnit adstipulatorovi - věřitel vedlejšı́, podobný adstipulatorovi je solutionis causa adiectus (má pouze oprávněnı́ přijmout dlužnı́kovo plněnı́) • nenı́-li stanoveno mı́sto a čas, může dlužnı́k plnit kdykoli a kdekoli, věřitel jej pak může kdykoli a kdekoli zažalovat • plněnı́ je u věřitele vždy jednánı́ zcizovacı́ - věřitel se zbavuje své pohledávky - musı́ k němu být způsobilý → plněnı́ nedospělci bez přı́tomnosti poručnı́ka dlužnı́ka neosvobozuje • na důkaz plněnı́ se vydávalo pı́semné potvrzenı́ (kvitance či apocha) - Justinián povoloval napadenı́ kvitance cestou žaloby nebo procesnı́ námitky pouze do 30ti dnů, poté se stala nenařı́katelnou (věřitel si nemohl stěžovat, že vydal kvitanci, aniž by dostal zaplaceno) • pokud dlužnı́k nesplnı́ řádně, ocitá se v prodlenı́ (mora debitoris)→ platı́ úroky z prodlenı́, odpovı́dá i za custodii (náhodné poškozenı́ věci), může být žalován • i věřitel se může ocitnout v prodlenı́ (mora creditoris) - pokud nevytvořı́ prostředı́ - odmı́tá přijmout plněnı́, nedostavı́ se na určité mı́sto → dlužnı́k může plnit i jinak, a přesto právem; pokud se věřitel nedostavı́, může dlužnı́k uložit penı́ze do státnı́ pokladny a obligace zaniká; pokud dlužnı́k vyčerpá všechny možnosti, může předmět plněnı́ vyhodit (zkažené potraviny) * učebnice str. 145, 236, 239, 240; * Errorkovy výpisky; * státnicové otázky od Adinky (NA TY POZOR, SKREJPEK Z NICH NEBYL MOC NADSENY!) 2.42. Prodlenı́ • prodlenı́ - latinsky mora • jednı́m z hlavnı́ch důvodů ke změně předmětu obligace (druhým je, že se původnı́ plněnı́ po vzniku obligace stává nemožným) • existuje dvojı́: prodlenı́ dlužnı́ka a prodlenı́ věřitele 123 2.42. PRODLENÍ KAPITOLA 2. SKUPINA II Prodlenı́ dlužnı́ka 181 • mora debitoris (nebo mora solvendi) • nastává, když dlužnı́k nesplnı́ svůj závazek včas a nemůže to ničı́m omluvit • předpoklady prodlenı́ dlužnı́ka: – platná a žalovatelná pohledávka (nestačı́ naturálnı́ obligace) – již nastalá splatnost (tzv. dospělost) pohledávky (pokud nenı́ určen termı́n, nastává splatnost ihned se vznikem obligace) – dlužnı́kem zaviněné zmeškánı́ (pokud např. dlužnı́k o svém dluhu beze své viny nevı́, prodlenı́ nenastává) – upomenutı́ dlužnı́ka věřitelem nebo jeho zástupcem - upomenout dlužnı́ka je nutno osobně a až po nastalé splatnosti; výjimkou je, že upomenutı́ nenı́ nutné u zloděje (platı́ fur semper est in ” mora“ – zloděj je vždy v prodlenı́) a u nezletilců (prodlenı́ nastává okamžikem dovršenı́ dlužnı́kovy dospělosti) • jakmile se dlužnı́k ocitne v prodlenı́, jeho povinnosti se rozšiřujı́ a měnı́ se i obsah obligace: – od začátku prodlenı́ ručı́ za všech okolnostı́ i za náhodný zánik věci (předmětu obligace) – musı́ vydat věřiteli plody, které v prodlenı́ z věci vytěžil. – pokud jde o peněžitý závazek, musı́ platit úroky z prodlenı́ • prodlenı́ dlužnı́ka končı́, pokud: – dlužnı́k ochotně nabı́dne věřiteli plněnı́ a věřitel mu poskytne novou lhůtu (moratorium neboli přı́ročı́), nebo – zanikne obligace novacı́ (tzn. obsah staré obligace přejde do obligace nové, která nastoupı́ na jejı́ mı́sto) – viz 2.43 Prodlenı́ věřitele 182 • mora creditoris (nebo mora accipiendi) • nastává tehdy, když věřitel bezdůvodně odmı́tl součinnost, která je při řádném plněnı́ za potřebı́ (např. se nedostavı́ na určené mı́sto v určený čas) • právnı́ důsledky prodlenı́ věřitele: 1. dlužnı́k odpovı́dá pouze za zlý úmysl (tzn. neponese za žádných okolnostı́ následky náhodného zániku věci) 2. dlužnı́k má právo zbavit se předmětu plněnı́, a to hned několika způsoby: – – – – uloženı́m věci u sebe doma uloženı́m na veřejném mı́stě (později výlučně u soudu) prodejem na účet věřitele v krajnı́m přı́padě vydánı́m věci zkáze (zejm. kdyby mu drženı́ působilo těžkosti) 3. věřitel je povinen hradit dlužnı́kovi všechnu škodu a náklady, které mu vznikly uschovávánı́m věci • prodlenı́ končı́, pokud věřitel projevı́ ochotu plněnı́ přijmout a přı́padně nahradit vzniklé újmy Když se plněnı́ stane po vzniku obligace nemožným 183 • nejde o prodlenı́, ale o druhý přı́pad změny obligace • pokud za nastalou situaci nenı́ vinen přı́mo dlužnı́k, je od závazku osvobozen, avšak pouze tehdy, když: – zaniklo náhodou plněnı́ individuálně určené, nebo – zaniklo náhodou jakékoliv plněnı́ v době, kdy byl věřitel v prodlenı́ • za všech jiných než popsaných podmı́nek trvá obligačnı́ povinnost dále; protože ale zanikla možnost původnı́ho plněnı́, měnı́ se předmět obligace na plněnı́ náhradnı́, tzn. dlužnı́k musı́ věřiteli poskytnout náhradu škody • podmı́nky náhrady jsou vázány obecnými pravidly, ale dlužnı́kovo zaviněnı́ se u různých smluv posuzuje různě * učebnice str. 224, 233, 234, 241; * Errorkovy výpisky; * Wikipedie 124 2.43. NOVATIO KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.43. Novatio • novace = obsah staré obligace je přenesen do obligace nové (transfusio atque translatio) • rozlišujeme novaci dobrovolnou (novatio voluntatis) a novaci nutnou (novatio neccessario) ← jejı́m důsledkem je uzavřenı́ litiskontestace - vymezı́-li si žalobce s žalovaným předmět sporu, starý závazek zaniká, vzniká nový, naprosto identický X měnı́ se kauza • nová obligace může být realizována pouze formou abstraktnı́ch kontraktů (protože jen ty dovolovaly vznik nové obligace, aniž by vznikla nová kauza, hlavně pak pomocı́ stipulacı́ a kontraktu literárnı́ho) a musı́ vždy obsahovat něco nového (aliquid novi) - např. inter novas personas (nová osoba); proti tomu stojı́ inter easdem personas - nová smlouva mezi starými subjekty • stará obligace zaniká ipso iure • v justiniánském právu změna: – stará obligace se rušila jen tehdy, pokud strany takový záměr sledovaly - měly animum novandi (úmysl provést novaci);nová obligace měla pak účinky privativnı́ (privare = oloupit, zbavovat, připravit o něco) - pouze se nová osoba zavázala mı́sto dlužnı́ka, dluh nezanikal – pokud nebyl úmysl přı́tomen, platila nová vedle staré, měla účinky kumulativnı́, ve vztahu ke staré v poměru akcesorickém • novatio inter novas personas: – – – – náhražka za cessi delegace aktivnı́ - s účastı́ nového věřitele delegace pasivnı́ - s účastı́ dlužnı́ka expromisse - bez účasti starého dlužnı́ka • rušı́ se stará obligace se všemi akcesemi (se zástavnı́m právem, rukojemstvı́m aj.) i se všemi účinky, které jı́ž vyvolala (např. prodlenı́ dlužnı́ka) → jejı́ účinky byly pro účel postoupenı́ pohledávky drastické a pro strany nepohodlné – možná výjimka, která akcese a vedlejšı́ účinky upevňuje a petrifikuje: novatio necessaria (po prvnı́m stádiu řı́zenı́ in iure), modernı́ ekvivalent pro litiskontestaci, ale Řı́mané ji za litiskontestaci nikdy nepovažovali * učebnice str. 123, 227, 241, 242; * Errorkovy výpisky; * státnicové otázky od Adinky 2.44. Zástavnı́ právo • věcné právo k věci cizı́ • dlužnı́k zpravidla odevzdává věřiteli určitou věc s tı́m, že pokud nebude plnit, věřitel se bude na předmětu zástavy hojit • zástavnı́mu věřiteli dlužnı́k poskytuje jednak ručenı́, jednak záruku věcného rázu – věc zastavená (zástava) • zasahuje do vztahů vyplývajı́cı́ch z věcných i obligačnı́ch práv • typy - 2.45 a 2.46 1. Věcná práva 184 • zástavnı́ právo poskytuje zástavnı́mu věřiteli oprávněnı́, které nelze srovnávat s ostatnı́mi věcnými právy • zvyšuje věřitelovu jistotu, že jeho pohledávka bude uspokojena 1. funkce zajišt’ovacı́ • v době, kdy pohledávka ještě nenı́ splatná; 2 formy: • zástavnı́ právo ručnı́ - ke vzniku oprávněnı́ bylo třeba odevzdat věřiteli věc, která byla zástavou a kterou pak věřitel ovládal podobně jako držitel • zástavnı́ právo hypotekárnı́ (hypotéka) - věřitelovo zajištěnı́ záleželo jen v tom, že zı́skával zástavnı́ právo, vydánı́ věci mohl požadovat až tehdy, nebyla-li pohledávka splněna 2. funkce uhrazovacı́ (realizačnı́) – umožňuje věřiteli, aby se v přı́padě, že jeho pohledávka nebude splněna, uspokojil z věci, která jako zástava je předmětem jeho zástavnı́ho práva 125 2.44. ZÁSTAVNÍ PRÁVO KAPITOLA 2. SKUPINA II • dvě formy zástavnı́ho práva: – zástava propadná - předmět zástavy propadá celý věřiteli, a to bez ohledu na poměr mezi hodnotou závazku a hodnotou zástavy; úmluva se nazývala lex commissoria – zástava prodejná - v přı́padě, že dlužnı́k nesplnı́ závazek, věřitel zástavu prodá, ponechá si penı́ze ve výši své pohledávky a zbytek (hyperocha) vrátı́ dlužnı́kovi - úmluva označena jako pactum de distrahendo – původnı́ civilnı́ řı́mské právo zástavnı́ právo v pravém smyslu neznalo, použı́val se jiný institut – fiducia (předchůdce zástavnı́ho práva): ∗ ∗ ∗ ∗ převod vlastnického práva formou mancipace nebo injurecesse věřitel zı́skával vlastnictvı́ k věci věřitel fiduciář, dlužnı́k fiduciant fiduciář má závazek zpětného převodu věci → fiducia = převod vlastnického práva k věrné ruce ∗ fiduciant mohl velmi snadno svoje vlastnické právo vydržet nazpět, stačilo k tomu uplynutı́ vydržecı́ doby ∗ nevýhodou formalismus, mohla být snadno zneužita ∗ už u fiducie se objevuje to, že věřitel si věc bud’ ponechá, nebo ji prodá a vrátı́ hyperochu • odvozená držba – dalšı́ vývojový stupeň zástavnı́ho práva, nový způsob věcného zajištěnı́ obligace od republiky – nedocházı́ při nı́ k převodu vlastnického práva, věc je věřiteli jako záruka prostě odevzdána – držitel dosahuje preatorské držebnı́ ochrany, vztah začal být chápán jako samostatná forma věcné záruky obligace • vývoj hypotekárnı́ho zástavnı́ho práva - dvojstupňová praetorská ochrana věřitele: – salviánský interdikt (interdictum Salvianum) – praetor jı́m umožňoval propachtovateli zı́skat držbu vnesených věcı́, nahrazena původnı́ svépomoc – věcná žaloba serviánská žaloba (actio Serviana) – chránila propachtovatele proti třetı́m osobám • u ručnı́ho zástavnı́ho práva mohla být věc zastavena jen k zajištěnı́ jediné pohledávky • hypotekárnı́ zástavnı́ právo bylo pružnějšı́ – jedna věc mohla být zastavena k zajištěnı́ několika pohledávek – hypotekárnı́ právo – mohlo dojı́t k souběhu zástavnı́ch práv → souběžná zástavnı́ práva, otázka jejich vzájemného poměru 1. souběžná zástavnı́ práva si jsou rovna – jedna věc zastavena několika osobám současně → pro realizaci rozhodujı́cı́, kdo z věřitelů zı́skal držbu zastavené věci prvý 2. souběžná zástavnı́ práva si nejsou rovna – zvýhodněnı́ věřitelů s lepšı́m pořadı́m, ti s horšı́m pořadı́m mohli požadovat jen hyperochu 2. Obligačnı́ práva 185 • • • • • • • • • • zástavnı́ právo prostředkem zesilujı́cı́m zajištěnı́ obligace věcná záruka obligace, zřizovaná dlužnı́kem nebo osobou třetı́ jedna z nejstaršı́ch institucı́ řı́mského majetkového práva do moci věřitele se převede majetkový objekt a věřitel se na jeho hodnotě bude hojit, nebude-li hlavnı́ obligace řádně splněna dlužnı́k přestává ručit celým svým majetkem → z obligatio personae se stala obligatio rei praetor vztah zástavnı́ho věřitele k zástavě připodobňoval vztahu vlastnickému → ochrana věřitele jako věcně oprávněného, ochrana absolutnı́ho charakteru realizace zástavy – věřitel uspokojuje svůj nárok na zastavené věci, nesplnı́-li dlužnı́k to, k čemu jej obligace zavazuje od rukojemstvı́ se odlišuje svým věcným charakterem formy realizace zástavy různé – ius vendendi – právo věřitele prodat zástavu, přebytek musel věřitel vrátit dlužnı́kovi v právu justiniánském zástavnı́ právo věcným právem k věci cizı́ 126 2.45. PIGNUS KAPITOLA 2. SKUPINA II Vznik, obsah a zánik zástavnı́ho práva 186 • akcesorická povaha - zástavnı́ právo nenı́ samostatným institutem, nelze ho oddělit od obligace → nemůže vzniknout ani trvat bez obligace, jejı́ž je zárukou • zástavnı́ právo a obligace, kterou zajišt’uje, nemusely vzniknout v jednom okamžiku • zastavit bylo možno každou věc, kterou bylo lze prodat • s věcı́ je zastaveno vše, co k nı́ náležı́ nebo k nı́ přibude • zástavce – ten, kdo zástavnı́ právo zřizoval • právo podzástavnı́ (subpignus) – zastavil-li věc zástavnı́ věřitel VZNIK: • • • • právnı́m jednánı́m (vždy dohoda mezi zástavcem a zástavnı́m věřitelem) úřednı́ formou (veřejná listina podepsaná svědky) úřednı́m rozhodnutı́m přı́mo ze zákona – zákonná hypotéka (pignus tacitum) OBSAH - u obou forem stejný, rozdı́l v tom, jak byla rozložena oprávněnı́ • 2 základnı́ oprávněnı́: • právo držet zastavenou věc (ius possidendi) – u ručnı́ho práva od okamžiku vzniku zástavnı́ho práva; u hypotéky, nebyla-li pohledávka zaplacena – po zaplacenı́ pohledávky byl věřitel povinen věc vrátit – povinnost vymáhána osobnı́ žalobou actio pigneraticia directa – uznánı́ práva zadržovat u sebe věci i po zaplacenı́ pohledávky (pokud měl zástavnı́ věřitel vůči zástavci jiné nezajištěné pohledávky = gordiánské retenčnı́ právo) • právo prodat zástavu (ius vendendi) – výrazem uhrazovacı́ funkce – předpokladem dospělost pohledávky, když dlužnı́k neplnil ani po výzvě, uplynutı́ předepsané lhůty ZÁNIK: • • • • • • zánikem pohledávky zástavnı́m prodejem věci při souběhu několika zástavnı́ch práv zanikala ta s horšı́m pořadı́m věřitelovým odřeknutı́m zástavnı́ho práva zánikem zastavené věci vydrženı́m svobody vlastnického práva (drženı́ zastavené věci v dobré vı́ře zastavené věci bez toho, aby vlastnı́k nebo držitel o zástavnı́m právu věděli) * Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), str. 202-209 2.45. Pignus • někde na pomezı́ mezi věcnými právy (věcné právo k věci cizı́) a obligacemi (reálný kontrakt pojmenovaný) • zástavce odevzdává do rukou zástavnı́mu věřiteli za účelem zajištěnı́ pohledávky zástavu (zpravidla movitou věc, ale nenı́ to podmı́nkou) za účelem zajištěnı́ obligace • pozice zástavnı́ho věřitele je výrazně silnějšı́ než u ostatnı́ch reálných kontraktů → zástavnı́ věřitel: – je chráněn proti samotnému vlastnı́kovi – zı́skává věcná práva – užı́vá věc s vědomı́m, že nenı́ jeho, ale právo ho chránı́ prakticky jako vlastnı́ka (držitele) – jeho věcněprávnı́ pozice stojı́ na pomezı́ detence a držby – řı́ká se tomu odvozená držba – nesmı́ věc užı́vat – pokud by ji užı́val, nastanou sankčnı́ následky – odpovı́dá za škodu, i když je věc zničena následkem nehody, i za nedovolené užitı́ věci • akcesorická povaha pignu- sám o sobě nemůže existovat, účelem zástavnı́ho práva je zajistit jinou obligaci (posı́lit pozici věřitele); zaniká nejpozději dnem zániku obligace, kterou zajišt’uje • zaplatı́-li dlužnı́k dluh, musı́ věřitel zastavenou věc vrátit (neporušenou a se všı́m přı́růstkem) → actio pigneraticia directa – k prosazenı́ nároku dlužnı́ka na vrácenı́ věci 127 2.46. HYPOTÉKA KAPITOLA 2. SKUPINA II • actio pigneraticia contraria – věřitel jı́ nárokoval úhradu nákladů spojených s držbou zástavy realizace zástavnı́ho práva: • zprvu jen formou propadlé zástavy (může si ji ponechat) • propadná zástava v době republiky považována za problematickou – zástavnı́ věřitel by se zástavou neměl obohatit, zástava má pokrývat hodnotu té nesplacené pohledávky • zástavnı́ věřitel bude vždy požadovat věc cennějšı́, než je hodnota dluhu – v praxi to znamená, že zı́ská vı́ce, než poskytl • proto byla na začátku republiky zástava zakázána → přicházela v úvahu prodejnı́ zástava – zástavnı́ věřitel je povinen prodat zástavu, odečı́st dohodnuté pohledávky a zbytek (hyperocha) je povinen vrátit zástavci (dlužnı́kovi) ← podstata zástavnı́ho práva * přednáška s Bělovským; * učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) - str. 247 2.46. Hypotéka • také zástavnı́ právo - viz 2.44 • v dnešnı́m světě - hypotéka nepřesným označenı́m pojmu hypotečnı́ úvěr • ROZDÍL MEZI PIGNEM A HYPOTÉKOU – hypotéka nenı́ reálný kontrakt! – u pignu zástavce předává předmět zástavy věřiteli X u hypotéky zástavce NEPŘEDÁVÁ předmět zástavy věřiteli! a je oprávněn předmět užı́vat - oprávněný veřitel oprávněn ujmout se držby až v přı́padě, že nebyla pohledávka splněna – hypotékou lze zajistit i vı́ce pohledávek X pignem pouze jednu (právě proto, že se fyzicky předává) – nehraje roli, zda je to movitost či nemovitost! * přednáška s Bělovským; * učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek); * errorkovy státnicové otázky 2.47. Contractus – pojem a druhy • viz učebnice - tabulka na str. 217 • kontrakt = smlouva (ve smyslu civilnı́ho práva; v praetorském právu hovořı́me dohodě → pactum); jeden ze čtyř přı́padů, jak může vzniknout obligace 1. FORMÁLNÍ - staršı́, důležitá forma, ne obsah - 2.49 (a) verbálnı́ - abstraktnı́ (možno se zavázat k jakémukoli plněnı́ - koupě, pronájem, úschova...), vznikajı́ pronesenı́m určitých, zákonem stanovených formulı́ • stipulatio (pův. sponsio) (b) literárnı́ - zápisy do účetnı́ch knih věřitele • expensilatio 2. NEFORMÁLNÍ - kauzálnı́ (musı́ existovat právnı́ důvod vedoucı́ k hospodářskému účelu závazku - rozlišuje se např. kupnı́ smlouva od té nájemnı́), založily představu o typové vázanosti (a) reálné - vznikajı́ okamžikem předánı́ věci, samotná dohoda nenı́ dostačujı́cı́ → povinnosti tedy zakládá až samotné předánı́ věci, nenı́ tedy např. pravda, že povinnostı́ mutuanta je poskytnutı́ dané věci - může si samotné předánı́ ještě rozmyslet, samotný konsensus ho k ničemu nezavazuje! - 2.50 • mutuum, commodatum, depositum, pignus (b) konsensuálnı́ - vznikajı́ okamžikem konsensu (pı́semného i ústnı́ho), shodný projev vůle je dostačujı́cı́ k platnosti závazku, a vyplývajı́ z něj tedy povinnosti (např. u kupnı́ smlouvy je to povinnost prodejce odevzdat smluvenou věc) - 2.55 • emptio-venditio, locatio-conductio rei, locatio-conductio operis, locatio-conductio operarum, societas, mandatum * tabulka - učebnice, strana 217 128 2.48. KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.48. == 48. Delictum == 187 • bezprávné činy • nutno rozlišovat: – delicta - pachatel vědomě škodı́cı́, zásah do právnı́ sféry druhé osoby soukromé – crimina - jednánı́ ohrožujı́cı́ veřejné zájmy, stı́hala je celá pospolitost • dávaly vzniknout novým právům → nárokům jednotlivců na pokutu, resp. náhradu škody, za kterou ručil pachatel svým majetkem • vyrůstaly z určité typizace skutkových základů - pouze základ určitého typu býval základem deliktnı́ odpovědnosti → v postklasickém právu byla tendence prosazovat zásadu obecné odpovědnosti za každý protiprávný čin 1. delikty podle ius civile → z nich vznikajı́ obligace z deliktu • furtum - krádež, viz 2.72 • damnum iniuria datum - poškozenı́ či zničenı́ věci, viz 2.73 • iniuria - urážka na cti, viz 2.74 2. delikty podle práva praetorského - viz 2.71 • vis ac metus - donucenı́, vydı́ránı́ • dolus - podvod • calumnia - pletichy v soudnı́m řı́zenı́ Předpoklady vzniku deliktu 188 1. zásah pachatele byl objektivně protiprávnı́ • okolnosti vylučujı́cı́ protiprávnost: – nutná obrana (člověk zranı́ lupiče) – krajnı́ nouze (odvracı́ živelnou pohromu) – souhlas poškozeného (neplatı́ pro ublı́ženı́ na těle) 2. deliktnı́ způsobilost - pachatelem nemůže být dı́tě mladšı́ 7 let, šı́lenec, PO 3. zaviněnı́ (culpa v širšı́m slova smyslu) • dolus - úmysl – stav vědomı́ člověka, který jedná určitým způsobem, ačkoliv vı́, jaké škodlivé účinky může jeho jednánı́ mı́t – někdy se jako doloznı́ jednánı́ kvalifikovalo veškeré jednánı́ neslušné a nepoctivé – za úmysl pachatel odpovı́dá vždy, nelze tuto odpovědnost vyloučit smluvně – pachatel si musı́ být vědom všech podstatných náležitostı́ deliktu (nemůže se tak napřı́klad zmocnit cizı́ věci, kterou pokládá za vlastnı́) – pojmový znak pro krádež, loupež, urážku na cti, metus, dolus (podvod) • culpa v užšı́m slova smyslu - nedbalost – stav vědomı́ člověka, který jedná určitým způsobem a neuvědomuje si škodlivé důsledky, které by mohlo toto jednánı́ mı́t – může spočı́vat v jednánı́ komisivnı́m (konánı́), ale i omisivnı́m (opomenutı́, např. neposkytnutı́ pomoci) – pro určenı́ toho, co je nedbalé, se užı́vá abstraktnı́ měřı́tko pečlivosti a ostražitosti starostlivého hospodáře – v justiniánském právu pojem rozpracován: 129 2.49. VERBÁLNÍ A LITERÁRNÍ KONTRAKTY KAPITOLA 2. SKUPINA II ∗ culpa lata - hrubá nedbalost, téměr úmysl, ale chybı́ volnı́ prvek (mám pořádného psa, metr dvacet v kohoutku, nedám mu dva dny nažrat, mám ho přivázaného na nitce, půjdu s nı́m kolem souseda, kterého nenávidı́m, a pes ho pokouše) ∗ culpa in concreto - nedbalost relativnı́, chová-li se dlužnı́k ke svým vlastnı́m věcem lépe než k cizı́mu majetku, pak za tuto nedbalost odpovı́dá ∗ culpa levis - nedbalost normálnı́, je potřeba průměrná péče podle obecného měřı́tka starostlivého hospodáře, aby byl člověk z takovéto nedbalosti osvobozen – o tom, který stupeň nedbalosti bude uvažován rozhodovaly speciálnı́ normy, platné pro jednotlivé delikty nebo smlouvy 4. žaloby z deliktů - actiones poenales - viz 1.73 * errorek; * učebnice - str. 261 2.49. Verbálnı́ a literárnı́ kontrakty • oba typy patřı́ mezi kontrakty formálnı́, navı́c jednostranné • forma je na prvnı́m mı́stě, je-li stranami dodržena a splněna, vzniká obligace za všech okolnostı́, dokonce i tehdy, kdyby strany sledovaly nějaký atypický, právem neuznávaný (avšak ne zakázaný) důvod • z formy samotné se obvykle nepozná, jaký cı́l vlastně sledujı́ → smlouvy abstraktnı́ Kontrakty verbálnı́ 189 • ústnı́ smlouvy, vznikajı́ pronesenı́m určitých, právem stanovených slov (zpravidla se věřitel dlužnı́ka formálně zeptá a dlužnı́k formálně odpovı́) • formálnost velice důležitá – latinsky, dlužnı́k musı́ odpovědět stejným slovesem, jakým se věřitel zeptal (věřitel: Slibuješ? – dlužnı́k: Slibuji!) – kdyby tento soulad chyběl, byla by smlouva neplatná stipulace (stipulatio) - původně sponsio • abstraktnı́ smlouva - lze se jı́ zavázat k jakémukoli plněnı́ (koupě, pronájem...) • jednostranný kontrakt - žalobu má pouze věřitel: actio ex stipulatu • stipulace patřı́ mezi staršı́ druhy smluv, přesto si udržely oblibu i v době klasické, a to zejména dı́ky své abstraktnı́ povaze • v poklasickém právu jejı́ pozice oslabena – oslabována formálnost, prosazovánı́ vůle stran • nakonec se stipulace stala neformálnı́m slibem, jehož závaznost vyplývala z vůle stran, jež ji uzavřely; pouze zbytky původnı́ formy dotis dictio • formálnı́ přı́slib věna, který dávala žena nebo jejı́ dlužnı́k či jejı́ ascendent, a to bez předcházejı́cı́ otázky Kontrakty literárnı́ = pı́semné 190 • • • • vznikajı́ zápisem do účetnı́ch knih věřitele např. expensilatio podobně jako kontrakty verbálnı́ → smlouvy abstraktnı́, formálnı́, jednostranné původně byl zápis proveden poté, co dlužnı́k přijal od věřitele půjčku (zápis sloužil jako doklad o uzavřenı́ smlouvy) X později byl zápis prováděn i před přijetı́m půjčky (a protože literárnı́ kontrakt vznikal zápisem, mohl být právně závazný i v přı́padě, že půjčka vůbec nebyla vyplacena) • užı́vány hlavně k novačnı́m účelům – např. došlo ke koupi na úvěr, do knih se však zapsalo, že došlo k půjčce – obligace z trhové smlouvy se změnila v obligaci ze zápůjčky • ochrana literárnı́ho kontraktu - např. actio certae creditae pecuniae (měla formu žaloby přı́sné) • literárnı́ kontrakty vyšly ve 3.stol. n.l. z užı́vánı́, byly nahrazeny důkaznı́mi listinami, které měly zcela jinou povahy * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strana 215, tabulka ze strany 217, 244 130 2.50. REÁLNÉ KONTRAKTY KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.50. Reálné kontrakty • reálné kontrakty = smlouvy, které vznikajı́ okamžikem předánı́ věci • samotný konsensus nenı́ dostačujı́cı́ k perfekci smlouvy a vzniku práv a povinnostı́ ← ty tedy zakládá až samotné předánı́ věci, nenı́ tedy např. pravda, že povinnostı́ mutuanta je poskytnout danou věc může si samotné předánı́ ještě rozmyslet, samotný konsensus ho k ničemu nezavazuje! • obligace vůbec nemohla vzniknout, dokud budoucı́ dlužnı́k neměl věc v rukou (proto jakákoliv z reálných smluv byla bez předánı́ věci pouhou smlouvou o smlouvě budoucı́ - pactum de contrahendo) • jsou to kontrakty lukrativnı́ - bezúplatné • původně sem patřily pouze tyto kontrakty: jednostranné - mutuum; dvoustranné nerovné - commodatum, depositum a pignus • postupně se začala uznávat závaznost stále většı́mu počtu smluv s atypickým obsahem, až nakonec byla žalovatelná jakákoliv smlouva o vzájemném plněnı́ (jestliže jedna ze stran již svůj závazek splnila a plněnı́ druhé straně poskytla) → tyto smlouvy nazývá justiniánské právo reálné kontrakty nepojmenované (ty jsou dvoustranné rovné, tzv. synallagmata) PROCESNÍ OCHRANA: • mutuum - jednostranný kontrakt, žalobu má pouze věřitel: actio certae creditae rei (na vydánı́ genericky určené věci odlišné od peněz), actio certae pecuniae (na vydánı́ peněz) • ostatnı́ smlouvy – věřitelova žaloba na vydánı́ věci (actio commodati directa, actio depositi directa, actio pigneraticia contraria ) – + fakultativně dlužnı́kova žaloba na úhradu nákladů nebo škody (actio commodati contraria, actio depositi contraria, actio pigneraticia directa) POZOR! - NÁZVOSLOVÍ - lišı́ se to řı́mskoprávnı́ a dnešnı́: – mutuum - v ŘP zápůjčka, v dnešnı́m půjčka – commodatum - v ŘP půjčka nebo výpůjčka, v dnešnı́m výpůjčka – ve zpracovaných otázkách je pokud možno co nejčastěji užı́váno soudobé názvoslovı́ • mutuum - smlouva o půjčce, viz 2.52 1. commodatum – smlouva o výpůjčce, viz 2.53 2. depositum - smlouva o úschově, viz 2.54 3. pignus – smlouva o zástavě ručnı́, viz 2.45 • reálné kontrakty nepojmenované - viz 2.63 • právnı́ poměry reálným kontraktům přı́buzné – kvazikontrakty, viz 2.65 POZOR! • Omyl: Reálné kontrakty jsou ty, u nichž jde jen o předánı́ věci; konsensu zde nenı́ potřeba. • Skutečnost: U kupnı́ smlouvy jde rovněž o předánı́ věci a nejedná se o reálný kontrakt, nýbrž konsenzuálnı́. Rozdı́l mezi reálnými a konsezuálnı́mi kontrakty tedy spočı́vá v tom, co určuje okamžik vzniku kontraktu. U konsensuálnı́ch kontraktů smlouva vzniká už samotnou dohodou (konsensem), zatı́mco u reálných kontraktů smlouva vzniká až teprve předánı́m předmětu smlouvy (i zde je však konsensus nutný). Přitom otázka, zda kontrakt již vznikl, či nikoli, je mnohdy klı́čová. Zejména tehdy, jestliže se jedna ze stran domáhá u soudu plněnı́ (nebo náhradu za neplněnı́) ze smlouvy. * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany 245-250; * http://www.prf.cuni.cz/intervalla/chyby.htm 2.51. Typová vázanost • typický znak obligačnı́ho práva (týká se nejen smluv, ale i deliktů) + objevuje se i v právu dědickém, rodinném... • existuje omezený okruh zavazvacı́ch důvodů, které byly ius civile uznávány jako právně relevantnı́, a tudı́ž byly právně vynutitelné - jiným způsobem, právnı́m řádem nepředvı́daným do obligačnı́ho vztahu nelze vstoupit; státnı́ moc poskytovala ochranu pouze takovým společenským vztahům, které měla typově zařazeny a popsány 131 2.52. MUTUUM A USURAE KAPITOLA 2. SKUPINA II • formalistický, dogmatický přı́stup v ŘP X dnešnı́ české pojetı́ vı́ce materiálnějšı́ - lze se odchýlit od předepsané formy, pokud existuje shodná vůle obou stran a právem uznávaný cı́l - viz § 51 zákona č. 40/1964 Sb. (Účastnı́ci mohou uzavřı́t i takovou smlouvu, která nenı́ zvláště upravena; smlouva však nesmı́ odoporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.) • každý smluvnı́ typ má svoje pravidla - např. odpovědnost za škodu se lišı́ smlouvu od smlouvy X dnes je odpovědnost za škodu upravena v ObčZ souhrnně • hovořı́me o katalogu smluvnı́ch typů → typizované kontrakty, ke každému kontraktu náležı́ určité předpřipravené typy žalob → neexistovala obecná žaloba • řı́káme tedy, že obligace vzniklé dle ius civile jsou typizované • ty, které vznikly jinak → typizované nejsou, jsou tzv. atypické či netypizované a vzniká z nich pouze naturálnı́ obligace • vztah nový, který vznikl přirozeným vývojem, přirozenou reakcı́ na společenský, hospodářský a politický vývoj a nedal se podřadit pod již právu známou šablonu, nepožı́val původně žádné právnı́ ochrany dle ius civile • takovéto právo by bylo nefunkčnı́m mechanismem, proto zde byly snahy typovou vázanost u kontraktů překonat: • vztahy nové, které byly nazývány nova negotia, byly mimo tento uzavřený kontraktačnı́ systém → právnı́ ochranu časem zı́skaly tyto vztahy dı́ky praetorskému právu • postupem času se škála kontraktů začala rozšiřovat → vznikajı́ tzv. kontrakty nepojmenované (viz 2.63)např. precario, transactio... - k tomu ale vedla dlouhá cesta • překonávánı́ typové vázanosti dále probı́halo skrze stipulace, jejı́mž předmětem mohlo být prakticky cokoliv, protože se jednalo o kontrakt naprosto abstraktnı́ • dalšı́ cesta k překonánı́ vedla přes actiones in factum conceptae - individuálnı́ žaloby povolované praetorem, založené na opsánı́ skutkového stavu • stejná snaha jako u kontraktů pak byla u deliktů → rozšiřovánı́ praetorských deliktů (rapina, calumnia...) POZOR! • typová vázanost obligacı́ (kontraktů) → katalog typů závazků – reflexe řı́mského práva, kupnı́ smlouva, nájemnı́, apod. –i majı́ svoje vlastnı́ pravidla (Bělovský mi v mailu psal, že typová vázanost je v rámci obligacı́ atributem dnešnı́ho soukromého práva kontinentálnı́ho právnı́ho systému). V Anglii třeba neznajı́ tyto typy smluv, majı́ obecné principy všech typů závazkových vztahů, nemáme konečný seznam závazků, může vzniknout nový – vytvářı́ závazek? Dnes ano! • V Řı́mě typová vázanost velmi přı́sná – vymezenı́ závaznosti jen na vyčleněné typy kontraktů, závazky s jiným obsahem nebyly vymahatelné, teprve po klasické době se institucionalizujı́ nepojmenované kontrakty (zbytkové kategorie, která činı́ vymahatelné závazky netypizované), dlouhý proces * přednáška s Bělovským; * Diplomová práce z MUNI na téma Innominátnı́ kontrakty (is.muni.cz/th/68531/pravf m/D12 kon.verze.doc); * www.vakobobri.cz/request.php?436; * http://theses.cz/id/oiz2td/ 2.52. Mutuum a usurae Mutuum 191 • smlouva o půjčce (lat. mutuus = vzájemný“) = s cı́lem poskytnout druhému úvěr (causa credendi) převede věřitel do vlastnictvı́ ”dlužnı́ka určité množstvı́ věcı́ zastupitelných a dlužnı́ka si tak zaváže, aby mu po nějakém čase totéž množstvı́ věcı́ téhož druhu vrátil • reálný kontrakt - k jeho perfekci potřeba nejen konsensus, ale i fyzické předánı́ věci! → práva a povinnostı́ zakládá až samotné předánı́ věci → nenı́ tedy pravda, že povinnostı́ mutuanta je poskytnout danou věc - může si samotné předánı́ ještě rozmyslet, samotný konsensus ho k ničemu nezavazuje! • lukrativnı́ - žádné úroky (usurae) - bylo je třeba zřı́dit separátně od hlavnı́ho kontraktu, a to formou stipulace (stipulatio usurarum nebo stipulatio sortis et usurarum) • docházı́ k převodu vlastnického práva - protože půjčka je určena k tomu, aby byla věc zlikvidována (penı́ze se utratı́); dlužnı́k je po určitém termı́nu povinen převést vlastnické právo zpět na věřitele • Casus senti dominus. = Náhoda postihuje vlastnı́ka. → odpovědnost za škodu se vztahuje na dlužnı́ka ← je skutečným vlastnı́kem peněz (či jiné věci zastupitelné) PŘEDMĚT PŮJČKY: – věc genericky určená (zastupitelná podle druhu, kvality a váhy) – vyjadřujeme cifrou – zpravidla penı́ze 132 2.53. COMMODATUM KAPITOLA 2. SKUPINA II – závazek nemůže zaniknout kvůli fyzickému zániku věci - věci zastupitelné nikdy nezaniknou právě proto, že je můžeme vždy nahradit jiným předmětem téhož druhu – výjimkou tzv. fenus nauticum - dlužnı́k vracel zapůjčenou sumu jedině pod podmı́nkou, že jeho lod’ vykoná svou obchodnı́ cestu úspěšně; smlouva riskantnı́ (aleatornı́) → možnost zvýšit úrokovou sazbu • smlouva vzniká až fyzickým předánı́m věci X je možné uzavřı́t dohodu nebo slib o poskytnutı́ budoucı́ zápůjčky (pactum de mutuo dando) - je ovšem nežalovatelná; pokud je uzavřena formou stipulace → obligatornı́, závazná, právně vymahatelná • způsoby odevzdánı́ věci: 1. hmotné odevzdánı́ věci 2. tradice na krátkou ruku 3. tradice fiktivnı́ • čas navrácenı́ je: 1. smluvně dojednán 2. pokud nenı́, může věřitel žádat navrácenı́ věci kdykoliv X v Justiniánském právu mohl soudce poskytnout dlužnı́kovi přiměřený odklad plněnı́ Žaloby 192 • jednostranný kontrakt - závazek vzniká jen na straně dlužnı́ka → žalovat může pouze věřitel • actio certae pecuniae – žaloba věřitele na vydánı́ věci v přı́padě, že předmětem zápůjčky byly penı́ze • actio certae creditae rei – žaloba věřitele na vydánı́ věci v přı́padě, že se jednalo o zastupitelné věci jiné (např. mouka); condictio triticaria – pokud šlo o obilı́ • obě tyto žaloby jsou actiones stricti iudicii - dlužnı́k mohl být žalován pouze na vrácenı́ zapůjčené sumy, nebylo možné nic vymoci navı́c, např. úroky (usurae) • přı́padný nárok věřitele na úroky musel být mezi stranami domluvený dalšı́ formálnı́ smlouvou – žaloby musely být zakládány formálnı́m způsobem - stipulacemi (actio ex stipulatu), jako samostatně žalovatelné Úroky (Usurae) 193 • • • • • povolená výše úroků byla proměnlivá, někdy byly zakázány úplně od konce republiky povoleny úroky nemohly být vyššı́ než samotná suma dluhu v některých situacı́ch se povolovala zvýšená úroková sazba (u fenus nauticum, u pohledávek obchodnı́ků) anatocismus (= úroky z úroků) byl zakázán * učebnice str. 245-6 2.53. Commodatum • smlouva o výpůjčce = komodant (věřitel) dáva komodatáři (dlužnı́kovi) dočasně k bezplatnému užı́vánı́ individuálně určenou věc s tı́m, že po určité době je komodatář povinen mu tuto věc neporušenou vrátit • reálný kontrakt • lukrativnı́ - výpůjčka musela být bez odměny X pokud byla sjednána odměna → jedná se se o smlouvu nájemnı́ (locatio conductio rei) • PŘEDMĚT VÝPŮJČKY - individuálně určená věc, nejčastěji věc nespotřebitelná (bylo ji možné užı́vat bez porušenı́ jejı́ podstaty), v přı́padě spotřebitelné věci muselo jı́t o užı́vánı́, po kterém se věc mohla vrátit in specie a neporušená (např. věci vypůjčené jen na ozdobu) • nepřevádı́ se vlastnické právo! - komodatář zı́skal věc jen do detence, nikoliv do vlastnictvı́ • strany si přesně určily, jak se má komodatář k věci chovat; v přı́padě porušenı́ této dohody se dopustil krádeže užitku (furtum usus) - chápáno jako lehká nedbalost • komodatář směl věc užı́vat jen smluveným způsobem, musel o ni pečovat • zpravidla šlo o užı́vánı́ věci v zájmu komodatáře → ručil i za custodii (= odpovědnost za veškeré zaviněnı́ - úmysl, nedbalost - a za vis minor - krádež) X pokud bylo v zájmu komodanta (např. reklama) → komodatář ručil jen za zlý úmysl (dolus malus) • dvoustranná smlouva nerovná - pro komodanta nevznikal většinou žádný závazek, a pokud nebyl přesně určen čas užı́vánı́, mohl výpůjčku kdykoliv odvolat • doba mohla být určena také nepřı́mo užı́vánı́m dané věci – např. přečtenı́m knihy 133 2.54. DEPOSITUM KAPITOLA 2. SKUPINA II Žaloby 194 • actio commodati directa – komodantova (věřitelova) žaloba na vrácenı́ věci, resp. úhradu škody, kterou způsobil komodatář (dlužnı́k) – komodatář se zavázal věc neporušenou vrátit i se všı́m, co k nı́ eventuálně přibylo • actio commodati contraria – komodatářova (dlužnı́kova) žaloba na náhradu vzniklé škody, resp. úhradu nákladů spojených s údržbou věci (např. když komodant vypůjčil komodantovi psa a ten pokousal komodatářovy slepice; komodant půjčil komodatářovi hodinky, a tomu vznikly náklady za výměnu baterky) • právo retenčnı́ – právo komodatáře zadržovat věc tak dlouho, dokud komodant neuspokojı́ jeho nároky Precarium 195 • výprosa • velmi podobné commodatu - rozdı́l v tom, že při výprose nemělo užı́vánı́ cizı́ věci dies ad quem, tedy termı́n končı́cı́ → vlastnı́k mohl chtı́t věc danou prekariem zpět kdykoliv • vlastnı́k neměl vůči prekaristovi (= uživatel) žádné povinnosti • prekaristu pak začal chránit praetor držebnı́mi interdikty • původně nepovažováno za právnı́ vztah, později uznáno, že precarium je oboustranné právnı́ jednánı́ vznik odevzdánı́m věci na jedné straně a jejı́m přijetı́m na druhé • praetor vedle interdiktů poskytl zvláštnı́ žalobu na vydánı́ věci dané jako precarium • v justiniánském právu bylo precarium, jehož objektem byly nejčastěji nemovitosti, zařazováno mezi reálné kontrakty nepojmenované • ve feudálnı́ch státech po rozpadu ZŘŘ sehrálo precarium významnou úlohu jako jedna z forem výstavby hierarchické struktury společnosti * učebnice str. 246 2.54. Depositum • smlouva o úschově = deponent (věřitel) odevzdává do detence depositáře (dlužnı́ka) nějakou movitou věc, aby ji bezplatně ohlı́dal a na vyzvánı́ vrátil • reálný kontrakt • dvoustranná smlouva nerovná • depositář nesmı́ věc užı́vat, musı́ ji opatrovat (předcházet škodě), nedostane za to zaplaceno (lukrativnı́ kontrakt) → odpovı́dá jen za dolus (úmyslné zničenı́ věci); kdyby věc užı́val, odpovı́dal by i za náhodu • actio depositi directa = deponentova žaloba na vydánı́ hlı́dané věci • actio depositi contraria = depositářova žaloba na vymáhánı́ nároků (náhrada škody, náklady spojené s úschovou věci); má ji jen za určitých okolnostı́ • depositář nemohl proti žalobě deponenta namı́tnout kompenzaci! • pokud byl předmětem depozita penı́ze, mohly se deponovat bud’ jako species (v zapečetěné obálce) nebo jako genus: • depositum irregulare (nepravidelné) – pokud jsou předmětem depozita penı́ze jako genus a depozitář jich může užı́t; neplatı́ zde ovšem předpisy platné pro půjčku, protože takováto smlouva se uzavı́rá v zájmu deponenta (věřitele), zatı́mco smlouva o půjčce se uzavı́rá v zájmu mutuáře (dlužnı́ka) • depositum miserabile – přı́pad, kdy si deponent uschoval věc z nouze a depozitář mu ji nechce vrátit – jedná se o zpronevěru, depozitář byl původně stı́hán poenálnı́ žalobou na duplum (dvojnásobek hodnoty věci), později jen tehdy, pokud si deponent u něj uschoval věc z nouze (např. tı́sněn živelnnou pohromou) • sekvestor – zvláštnı́ depozitář, několik lidı́ si u něj uložilo věc, o kterou se vede soudnı́ spor; vydá ji tomu, kdo vyhraje; je odvozeným držitelem - něco vı́c než detentor (je mu dána držebnı́ ochrana), něco mı́ň než držitel (chybı́ mu animus) * učebnice strana 247; * errorek LS 2.55. Konsenzuálnı́ kontrakty • kontrakty neformálnı́, kauzálnı́ - jejich účel, neboli kauza, určuje smluvnı́ typ 134 2.56. EMPTIO VENDITIO KAPITOLA 2. SKUPINA II • jsou historicky zřejmě nejmladšı́ - zdá se že se objevily už v 2.stol.p.n.l., že byly dı́lem klasické jurisprudence → klasičtı́ právnı́ci pak navázali a detailněji propracovali kazuistiku • vznikajı́ okamžikem konsensu (pı́semného i ústnı́ho), shodný projev vůle je dostačujı́cı́ k platnosti závazku, a vyplývajı́ z něj tedy povinnosti (např. u kupnı́ smlouvy je to povinnost prodejce odevzdat smluvenou věc); poté docházı́ k předánı́ věci (stejně jako u reálných kontraktů) • kontrakty oneróznı́ - úplatné • kontrakty dvoustranné rovné (synallagamata) X výjimkou mandatum - dvoustranný nerovný • žaloby - podle názvu smlouvy (actio empti, actio venditi; actio locati, actio conducti; actio pro socio, actio comuni dividundo) X mandatum má dvojici speciálnı́, charakteristickou pro dvoustranné kontrakty nerovné: actio mandati directa a actio mandati contraria • všechny žaloby, které z těchto smluv vyplývajı́, jsou iudicia bona fidei → všechny smlouvy proto mohou obsahovat různá vedlejšı́ ustanovenı́, která nenı́ třeba zakládat formálně jako dohody samostatné • je zvykem dávat dohodě nějaký zevnı́ výraz zřizovánı́m závdavku = arrha – jeden subjekt dává druhému nějakou drobnou nezastupitelnou věc movitou nebo částku peněz, po splněnı́ smlouvy se závdavek vyúčtoval – nebyl součástı́ smlouvy, pouze ji potvrzoval (arrha confirmatoria) anebo mohl sloužit jako důkaz o jejı́m uzavřenı́ – existuje poté ještě arrha poenitentalis - jiná povaha, zavedena justiniánským právem, šlo o peněžitou částku, kterou jedna strana přijı́mala od druhé s tı́m, že si ji ponechá, pokud druhá strana porušı́ své smluvnı́ povinnosti, něco jako funkce odstupného TYPY KONTRAKTŮ: 1. emptio-venditio - koupě-prodej, viz 2.56 2. locatio conductio rei (smlouva nájemnı́), locatio conductio operis (smlouva o dı́lo), locatio conductio operarum (smlouva námezdnı́), viz 2.60 3. societas - společenská smlouva, viz 2.61 4. mandatum - smlouva přı́kaznı́, viz 2.62 * Učebnice ŘP, strany - 215, 217, 250, 251; * errorkovy státnicové otázky; * přednáška s Bělovským 2.56. Emptio venditio • • • • kupnı́ smlouva, resp. smlouva trhová = smlouva o výměně věci za penı́ze konsensuálnı́ kontrakt - perfektnı́ již okamžikem konsensu dvoustranný kontrakt rovný - práva a povinnosti rovnoměrně rozloženy na obou stranách východiskem dlouhého složitého vývoje byla zřejmě směna – permutatio, na směnu navázala smlouva trhová, jako trh za hotové (trh reálný, tj. z ruky do ruky) • časem se oddělilo plněnı́, později se oddělilo i odevzdánı́ věci • smlouvou se pak zakládaly pouze obligačnı́ závazky stran, tj. závazek prodatelův odevzdat věc a závazek kupcův zaplatit trhovou cenu • essentiale negotii 1. předmět - viz 2.57 2. cena (pretium) musı́ být: – skutečná - mı́něna vážně; ne prodej za korunu - je jasné, že strany zamýšlely dar – určitá - jasně definovatelná - nenı́ zapotřebı́ dohodnout se na určité ceně, ale např. cena bude taková, jaká bude ten den na trhu X ne určenı́ třetı́ osobu – měla by být spravedlivá X nemusı́ to tak být, cena zásadně nemusı́ odpovı́dat hodnotě prodávané věci Povinnosti kupce 196 • • • • zaplacenı́ trhové ceny a převzetı́ koupené věci musı́ hradit prodateli všechny náklady, které od uzavřenı́ smlouvy s prodanou věcı́ měl kupec odpovı́dá od okamžiku uzavřenı́ smlouvy za vis maior (vyššı́ náhoda, přı́rodnı́ katastrofy) na vymáhánı́ povinnosti kupce sloužila actio venditi (=žaloba prodávajı́cı́ho z trhové smlouvy na zaplacenı́ kupnı́ ceny) 135 2.56. EMPTIO VENDITIO KAPITOLA 2. SKUPINA II Povinnosti prodatele 197 • odpovı́dá za vady věci právnı́ a faktické, tj. odpovı́dá za to, že věc má vlastnosti, které sliboval (viz II./58,59) • musı́ převést předmět trhu do držby kupce, a to s takovými účinky, aby kupec držel nerušeně a trvale • za faktické vady zjevné, které lze prohlı́dkou zjistit, prodatel kupci zásadně neodpovı́dal • za normálnı́ situace docházı́ při uzavřenı́ smlouvy ihned k odevzdánı́ věci; plnı́-li prodatel později, musı́ předmět trhu odevzdat se všı́m, co k němu přibylo (tzv. commodum rei) Pacta adiecta 198 • různé vedlejšı́ úmluvy připojované ke kupnı́ smlouvě • in diem addictio – podmı́nka, že pokud prodávajı́cı́ nenajde do určitého dne lepšı́ho kupce, prodá to jemu (momentálnı́mu kupci) – výhradu lepšı́ho kupce může kupec zmařit tı́m, že prodateli nabı́dne doplatek (kupec má tzv. alternativam facultatem) • lex commissoria – podmı́nka, která dávala prodateli právo odstoupit od smlouvy, nezaplatı́-li kupec trhovou cenu do určitého dne • pactum protimiseos - úmluva o předkupnı́m právu – nutila kupce, aby v přı́padě prodeje nabı́dl věc nejdřı́ve tomu, kdo mu ji prodal • pactum displicentiae - úmluva o znelı́benı́ – povinnost prodatele koupit věc zpátky, když se kupci nebude lı́bit • koupě na zkoušku – může mı́t formu jako pactum displicentiae“, ale lze ji také realizovat formou suspenzivnı́ podmı́nky, ” kupce, že věc je vyhovujı́cı́ která se splnı́ prohlášenı́m Pozor! 199 • OMYL: Při kupnı́ smlouvě přecházı́ vlastnické právo již dosaženı́m konsensu, tj. v okamžiku vzniku smlouvy. • SKUTEČNOST: Kupnı́ smlouva sice náležı́ ke konsenzuálnı́m kontraktům, ale to pouze znamená, že smlouva samotná vzniká (tj. zakládá určité povinnosti a práva) již okamžikem dohody. To právě znamená, že k tomu, aby smlouva vznikla, nemusı́ být předán předmět smlouvy (jak je tomu u reálných kontraktů). K převodu vlastnického práva přecházı́ až okamžikem předánı́ věci. • Řı́mské právo tedy důsledně rozeznává dvě fáze kupnı́ smlouvy: 1. fáze obligačnı́ - uzavřenı́ smlouvy, vzniká nárok kupujı́cı́ho podat žalobu na vydánı́ věci 2. fáze věcně-právnı́ - odevzdánı́ věci a převod vlastnického práva • koupě věci od nevlastnı́ka - v ŘP možná (pokud je alespoň jedna strana v dobré vı́ře), dnes ne; neznamená to ovšem, že by ŘP navádělo“ lidi, aby převáděli vlastnické právo nad věcı́, která jim nepatřı́; nutno rozlišit ” věcně-právnı́ roviny nemůže dojı́t v takovém přı́padě k převodu vlastnictvı́, protože dvě roviny - z hlediska nikdo nemůže převést vı́ce práv, než má sám“, vzniká tedy pouhá držba; narozdı́l od toho z hlediska roviny ” obligačnı́ dojde k platnému uzavřenı́ smlouvy, ačkoliv prodávajı́cı́ nebyl vlastnı́kem; tento institut zaveden ze dvou přı́čin: 1. aby chránil takového kupce (který se stává držitelem) - praetor mu poskytne účinnou procesnı́ ochranu (interdiktum), 2. aby existoval titulus pro vydrženı́ (držitel takové věci se po uplynutı́ vydržecı́ lhůty může stát vlastnı́kem) • platně prodat je tedy možné i věc kradenou X kupujı́cı́ (byt’ v dobré vı́ře) ji nebude moci vydržet z důvodu zákazu vyjádřeného už v LDT • nelze koupit věc vlastnı́ * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) – str. 251 - 253; * www.prf.cuni.cz/intervalla/index.htm 136 2.57. PŘEDMĚT KUPNÍ SMLOUVY 2.57. • • • • KAPITOLA 2. SKUPINA II Předmět kupnı́ smlouvy předmět (vedle ceny) náležı́ k essentiale negotii kupnı́ smlouvy jakákoli věc in commercio – hmotná i nehmotná, bezvadná i zkažená, ta která je i ta která teprve vznikne ne res extra commercium; ne objekty, které právo nepovažuje za věci (Slunce) může to být věc očekáváná - v okamžiku uzavřenı́ smlouvy neexistuje, ale očekává se - typicky plody (vznikajı́ až oddělenı́m od plodonosné věci; jablko visı́cı́ na stromě ještě nenı́ plod, nenı́ samostatnou věcı́ → superficies solo cedit) – emptio rei sperate (koupě věci očekávané) - kupnı́ smlouva podmı́něná, platná v okamžiku perfekce, účinná až od okamžiku vzniku věci → pokud věc nevznikne, nebude zakládat práva ani povinnosti – emptio spei (koupě naděje) - neobsahuje podmı́nku, kupujı́cı́ podstupuje riziko, zda věc vznikne nebo ne, protože účinná bude tak jako tak; prodávajı́cı́ musı́ projevit alespoň úsilı́, aby věc vznikla (koupı́m si ryby, které rybář zı́tra možná ulovı́, a zaplatı́m mu předem → mohl by se na to vykašlat); aleatornı́ smlouva (riskantnı́) X častá při velké konkurenci kupců • předmět trhu může být určen individuálně, alternativně nebo genericky • lze prodávat i věci cizı́ → potom se mluvı́ o smlouvě dodacı́ • nelze si koupit věc vlastnı́ - kupec se bud’ mýlı́, nebo jedná z donucenı́ → obojı́ jednánı́ je neplatné (důvod zřetelný - někdo mi ukradne kolo, zajdu si koupit nové do bazaru, pak zjistı́m, že je to vlastně moje kolo → docházı́ k zneplatněnı́ takové kupnı́ smlouvy, byl by to podvod na majiteli/kupci kola) * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) – str. 251; * www.prf.cuni.cz/intervalla/index.htm 2.58. Právnı́ vady věci u kupnı́ smlouvy • zodpovı́dá za ně prodatel • prodatel musı́ převést předmět trhu do držby kupce (nezodpovı́dá ovšem za převod vlastnického práva!) tak, aby kupec držel nerušeně a trvale • kupec nemusı́ nabýt vlastnické právo, postačı́ mu garance rem habere licere - jistota, že se nenajde nikdo, kdo by mu věc evinkoval, tzn. pořadem práva (vı́tězstvı́m na soudě) odebral, ani nikdo, kdo by si k věci připisoval nějaké věcné právo, o kterém by kupec nevěděl • evikce = odnětı́ věci pořadem práva (tj. vı́tězstvı́m na soudě) • prodatel odpovı́dal za evikci - musel hájit kupce v přı́padě soudnı́ho sporu; tato odpovědnost se původně vymiňovala zvláštnı́ stipulacı́ na pokutu ve výši dvojnásobku trhové ceny, později byl závazek vynutitelný přı́mo žalobou ze smlouvy trhové - actione empti • Prodatelovo ručenı́ za právnı́ vady věci se aktualizovalo v situaci, kdy: – byla kupci odejmuta držba věci na základě soudnı́ho rozsudku, kterým – kupec byl odsouzen pro nedostatek práva ke koupené věci, podmı́něným nedostatkem práva prodatele v době prodeje a – byla provedena denuntiatio litis (tj. ohlášenı́ sporu), kterou kupec prodatele vyzval, aby se jej v nastávajı́cı́m soudnı́m řı́zenı́ zastal * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) – str. 252; * Latinsko-český slovnı́ček řı́mského práva (Skřejpek) – str. 25 2.59. Faktické vady věci u kupnı́ smlouvy • vedle vad právnı́ch ručı́ prodatel kupci také za vady faktické, tj. odpovı́dá za to, že věc má vlastnosti, které sliboval, resp. věc nemá nedostatky, které výslovně vylučoval • vady ediktálnı́ – podle nařı́zenı́ ediktu kurulských aedilů musel prodatel při prodeji otroků a dobytka předem hlásit některé vady → aedilové dávali kupcům zvláštnı́ žaloby, kterými se tato odpovědnost realizovala • actio redhibitoria - mı́řila na zrušenı́ trhu, ukázaly-li se nedostatky velké, které bránily řádnému užı́vánı́ věci • actio quanti minoris - uplatňovala nárok na snı́ženı́ trhové ceny, šlo-li o vady drobnějšı́ • mezi uzavřenı́m smlouvy a odevzdánı́m věci může být časová prodleva - v nı́ odpovı́dal prodatel nejprve za custodii (veškeré zaviněnı́ + vis minor), od dob Justiniána jen za omnis culpa (vešekré zaviněnı́) • za vis maior odpovı́dá od uzavřenı́ smlouvy kupec (i když věc ještě nepřevzal) * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek) – str. 252 - 253 137 2.60. LOCATIO CONDUCTIO KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.60. Locatio conductio • kontrakt konsensuálnı́, dvoustranný rovný (synallagma), oneróznı́ • předmětem je úplatné užı́vánı́ cizı́ věci, pracovnı́ sı́ly nebo provedenı́ určitého dı́la • POZOR! - lokátor = ten, kdo něco někam umı́st’uje: – u smlouvy o dı́lo je to objednatel (umı́st’uje materiál) – u smlouvy nájemnı́ je to pronajı́matel (postupuje nájemci do detence individuálně určenou věc) – u smlouvy pracovnı́ je to námezdnı́ pracovnı́k (poskytuje služby zaměstnavateli) Locatio - conductio rei 200 • nájemnı́ smlouva = lokátor (pronajı́matel, resp. propachtovatel) postupuje konduktorovi (nájemce, resp. pachtýř) do detence nějakou individualně určenou věc, aby ji užı́vala (nájem) anebo užı́vala a požı́vala (pacht) po určitou dobu za sjednanou úplatu • v podstatě kupnı́ smlouva, akorát konduktor nezı́skává vlastnické právo, nýbrž má věc dočasně v užı́vánı́; neplést s commodatem (kontrakt lukrativnı́ s časovým určenı́m) nebo s prekariem (kontrakt lukrativnı́ bez časového omezenı́)! • jedno, zda jde o věc movitou či nemovitou • 2 žaloby: actio locati (locator proti conductorovi), actio conducti (conductor proti locatorovi) povinnosti locatora (pronajı́matele, propachtovatele) • převést věc do detence nájemce • zaručit mu, že nebude věci zbaven ani při jejı́m užı́vánı́ rušen - pokud k jednomu či druhému dojde, musı́ zakročit a zjednat pořádek (nájemce žádnou věcnou žalobu nemá, má pouze žalobu osobnı́, a to vůči pronajı́mateli) • musı́ udržovat věc v dobrém stavu a platit veřejné dávky • pokud nájemce učinı́ na věc užitečné náklady, musı́ je locator nahradit povinnosti conductora (nájemce, pachtýře) • • • • • platı́ pevně stanovené nájemné (i tehdy, pokud věc neužı́vá pro překážky z jeho strany) může věc užı́vat pouze stanoveným způsobem, může ji ale dat do užı́vánı́ třetı́ osobě (podnájemnı́kovi) po skončenı́ smlouvy musı́ věc odevzdat pronájemci za běžně opotřebenı́ neodpovı́dá odpovědný za úmysl (vždy, nelze vyloučit), nedbalost + v přı́padě užı́vánı́ věci nedovoleným způsobem i za náhodu smlouva končı́: • uplynutı́m sjednané doby • odstoupenı́m pronajı́matele z důvodu neplacenı́ činže • odstoupenı́m nájemce, pokud má věc vady, kt. bránı́ v běžném užı́vánı́ dvě zvláštnı́ modality: • locatio - conductio irregularis - nájemce po skončenı́ doby užı́vanı́ věc bud’ vrátı́ nebo zaplatı́ ujednanou cenu • relocatio tacita - pokud strany pokračujı́ ve smlouvě poté, co minul konečný termı́n, má se za to, že uzavřely smlouvu novou Locatio - conductio operarum 201 • smlouva námezdnı́ = námezdnı́ pracovnı́k (locator) poskytuje služby a je činný podle dispozic zaměstnavatele (conductor) • oneróznı́ kontrakt • týkala se pouze hrubých, hlavně manuálnı́ch pracı́ (vychazı́ ze smluv o nájmu otroků) • podobá se smlouvě o dı́lo X práce musı́ být provedena osobně + obrácená pozice lokátora a konduktora (zhotovitelem je tu lokátor, zatı́mco u smlouvy o dı́lo je to konduktor) • lokátor odpovědný za každou nedbalost • conductor musı́ platit sjednanou mzdu, a to i když nemohl užı́t pracovnı́ sı́ly pro překážky ze své strany 138 2.61. SOCIETAS A CONSORTIUM KAPITOLA 2. SKUPINA II Locatio - conductio operis 202 • smlouva o dı́lo = konduktor (zhotovitel) se zavazuje, že zhotovı́ určitou hmotnou věc, a to z materiálu, který dodá lokátor (objednatel); konduktor přidá jen svou práci • konduktor může použı́t i materiál jiný → locatio-conductio irregularis X pokud použije vlastnı́ materiál, jedná se o smlouvu kupnı́ • předmětem je výsledek užitı́ cizı́ pracovnı́ sı́ly, ne užı́vánı́ této sı́ly přı́mo (rozdı́l oproti námezdnı́ smlouvě) • konduktor může provedenı́ práce přenechat jiným X odpovědnost za výsledek nese on; odpovı́dá i za výběr špatných pracovnı́ků a za to, že je nedostatečně řidil a kontroloval - culpa in eligendo et inspiciendo • konduktor musı́ provést dı́lo řádně a včas, vykonat podle pokynů lokátora • někteři živnostnı́ci odpovı́dali dokonce i za náhodný zánik přinesených věcı́ • lokátor musı́ zaplatit ujednanou odměnu Lex Rhodia de iactu 203 • • • • Rhódský zákon o vyhozeném zbožı́ - dodnes se s tı́mto pojmem setkáváme v MPs upravuje náhradu škody při ztroskotanı́ dopravnı́ lodi na moři doprava po moři možná formou nájmu lodi (l.-c. rei) nebo formou smlouvy o dı́lo (l.-c. operis) dostala-li se lod’ do nebezpečı́ a musela být vyhozena část nákladu do moře, za zkázu obětovaných věcı́ odpovı́dali nejen jejich vlastnı́ci, ale i vlastnı́ci zachráněných věcı́ • vlastnı́ci zničených věcı́ žalovali pomocı́ actio locati kapitána lodi, který měl odpovědnost za věci převzaté; kapitán žaloval vlastnı́ky zachraněných věcı́ pomocı́ actio conducti za škodu, která mu bez jeho zaviněnı́ vznikla při prováděnı́ sjednaného dı́la + měl retenčnı́ právo k věcem zachráněným, které nutilo jejich vlastnı́ky, aby požadovanou náhradu poskytli * errorek; * učebnice str.253-255 2.61. Societas a consortium Societas 204 • smlouva společenská = dva nebo vı́ce lidı́ se zavazujı́ k vzájemnému plněnı́ za účelem dosaženı́ společného, právem dovoleného cı́le • konsensuálnı́ kontrakt • společnost = societas • společnı́k = socius, společnı́ci = socii - přinášejı́ do společnosti vklady • vklady - vždy majetkové hodnoty, ale i ve formě odborných znalostı́, zkušenostı́, dobrého jména, popularity • podle vytyčeného cı́le nebo typu vkladů různé druhy společnostı́ - např.: – societas omnium bonorum (společnı́ci vkládajı́ veškerý majetek) – společnost výdělková (k provozovánı́ ochodu, společný všechen majetek, který nabyli společnou obch. činnostı́) ad. • vklady netvořı́ samostatný majetek, ale spoluvlastnictvı́ se smluvně určenými podı́ly (velikosti podı́lů mohou být určeny smluvně, jinak se má zato, že jsou stejně velké) • societas nenı́ právnická osoba → každý ze společnı́ků vystupuje sám za sebe → societa nemůže vlastnit majetek, vytvářı́ se spoluvlastnictvı́, nenı́ právně oddělen majetek society od majetku společnı́ků → plné ručenı́ společnı́ků za závazky society • možnost ujednat, že někdo má jen podı́l na zisku, ne na ztrátách X naopak to bylo nemravné → neplatné (societas leonina) • smlouva působı́ jen mezi společnı́ky, navenek účinná nenı́ • společnı́ci jednajı́ společně, nebo jednotlivec jedná jako nepřı́mý zástupce ostatnı́ch → po skončenı́ jednánı́ musı́ přenést výsledky na společnı́ky podle podı́lů • později lze zastupovat i přı́mo, pořád se ale zastupujı́ členi společnosti, ne společnost jako taková • společnost založena na vzájemné důvěře → nutnost zachovávat věrnost, jednat spolu poctivě, navzájem si odpovı́dajı́ za úmysl a nedbalost • personálnı́ charakter - pokud zemře nebo odstupı́ byt’ jediný společnı́k, celá societa zaniká žaloby: 139 2.62. MANDATUM KAPITOLA 2. SKUPINA II • actio pro socio = žaloba na vyrovnánı́ vzájemných nároků - způsobuje zánik společnosti; odsouzenı́ má infamujı́cı́ účinek • actio communi dividundo = žaloba na rozdělenı́ spoluvlastnictvı́ - také ji tu lze použı́t zánik společnosti: • smrtı́ kteréhokoliv z účastnı́ků (pokud zbylı́ členové zůstávajı́ ve společnosti, tato se bere jako společnost nová) • dosaženı́m cı́le • z vůle společnı́ků • litiskontestacı́ o žalobách actio pro socio, actio communi dividundo societas ercto non cito = zvláštnı́ forma společnosti, v počátcı́ch republiky – pospolitost bratřı́, kteřı́ po smrti otce žili v nedı́lu“ ” – šlo ji vytvořit i uměle – zvláštnosti - např. jeden společnı́k mohl rozhodovat za všechny Consortium 205 • majetkové společenstvı́ spoludědiců • společenstvı́ dědiců věcı́, které nebyly reálně dělitelné • spoludědicové se stávali společně nositeli věcných práv k reálně nedělitelné věci a solidárně závazanými, pokud šlo o obligačnı́ závazky a solidárně oprávněnými, pokud šlo o pohledávky • všichni měli právo domáhat se zrušenı́ consortia - na základě actio familiae erciscundae → začalo iudicium duplex (každý byl zároven žalobce i žalovaný), soudce byl oprávněn adiudikovat některému spoludědici určitou část pozůstalosti → spoluvlastnické vztahy se změnily v individuálnı́ vlastnictvı́; v rámci řı́zenı́ mohl rozhodnout o vzájemných nárocı́ch dědiců, které vznikly v době, kdy trvalo společenstvı́ (např. náhrada nákladů) • actio communi dividundo - šlo ji užı́t, když i po rozdělenı́ zůstaly některé části pozůstalosti dál ve spoluvlastnictvı́ * Učebnice Kincl, Urfus, Skřejpek - 255-257, 300-301 2.62. Mandatum • přı́kaznı́ smlouva = smlouva o bezplatném obstarávánı́ cizı́ch záležitostı́ • mandant (věřitel) vyzve mandatáře (dlužnı́k), aby mu něco zařı́dil, a ten pokyn přijme s tı́m, že za svou činnost nebude chtı́t žádnou odměnu (pokud si za to nechá mandatář zaplatit, jedná se o smlouvu o dı́lo) • např. zastoupenı́ u soudu, při uzavřenı́ smlouvy, doručenı́ dopisu • kontrakt konsensuálnı́, dvoustranný nerovný, lukrativnı́ • zastoupenı́ nepřı́mé - pokud byl mandatář pověřen k zastoupenı́ mandanta při kupnı́ smlouvě, jedná mandatář vlastnı́m jménem a na vlastnı́ odpovědnost → stane se vlastnı́kem předmětu kupnı́ smlouvy, pak je povinen převést na mandanta výsledky vešekré činnosti • Povinnosti mandatáře 206 • provést přı́kaz věrně, nesmı́ vybočit z mezı́ daných mandantem • pokud se dozvı́ o odvolánı́ přı́kazu nebo mandantově smrti, musı́ přestat • po skončenı́ úkolu je povinen vydat všechno, co při prováděnı́ mandátu nabyl Povinnosti mandanta 207 • musı́ uhradit mandatáři všechny výlohy a nahradit škodu, kt. mu vznikla v přı́mé souvislosti s prováděnı́m přı́kazu • pokud mandatář prodal laciněji nebo koupil dráž, než bylo stanoveno, je mandant povinen plněnı́ přijmout, jen když mandatář dorovná rozdı́l ze svého 140 2.63. INNOMINÁTNÍ KONTRAKTY KAPITOLA 2. SKUPINA II Ukončenı́ 208 • • • • provedenı́m úkolu smrtı́ jedné ze stran odvolánı́m přı́kazu či výpovědı́ mandatáře v přı́padě smrti nebo odvolánı́m nároky již vzniklé trvajı́ Žaloby 209 • actio mandati directa - mandant proti mandatáři vymáhá splněnı́ závazku • actio mandati contraria - mandatář proti mandantovi vymáhá náhradu výdajů či škody, které s provedenı́m přı́kazu měl Mandatum qualificatum = úvěrový přı́kaz 210 • plnil funkci rukojemstvı́ • A→B→C • B chce poskytnout úvěr osobě C, nenı́ si však jist jejı́mi platebnı́mi schopnostmi. A vı́, že C si stojı́ dobře. Proto A dá přı́kaz B, aby poskytl úvěr C. Tak mezi A a B vznikne mandatum, mezi B a C mutuum. • Nezaplatı́-li C svému věřiteli B, vznikne B škoda ex causa mandati“ a žalobou z mandátu se bude na A pro ” nezaplacený úvěr hojit. • A figuruje jako rukojmı́ * Errorek LS; * Errorek Státnicové otázky; * Kincl, Urfus: Řı́mské právo str. 257 2.63. Innominátnı́ kontrakty • reálné kontrakty nepojmenované (contractus innominati) • jsou to kontrakty s atypickou kauzou a strana, která již plněnı́ poskytla, neměla původně žadný prostředek k tomu, jak protiplněnı́ vynutit → mohla pouze žádat vracenı́ toho, co poskytla z titulu bezdůvodneho obohacenı́ - condictio ob causam datorum (žaloba přisného práva) • nejprve byly právně závazné pouze 4 typy kontraktů: půjčka, výpůjčka, smlouva o úschově, smlouva o zástavě ručnı́ • v době klasické se začalo uznávat, že smlouva s atypickým plněnı́m je právně závazná, je-li toto plněnı́ nějak podobné plněnı́ ze smluv uznávaných a jedna za stran ho již poskytla → praetor nabı́zel zvláštnı́ žalobu actio in factum conceptae - actio praescriptis verbis (popsán skutkový základ smlouvy, s cı́lem donutit partnera k poskytnutı́ slı́beného protiplněnı́) • počet těchto atypickych kontraktů se rozmnožoval, ochrana přiznana i kontraktům zcela novym → rozděleni do 4 skupin: 1. 2. 3. 4. do ut des - dávám, abys dal do ut facias - dávam, abys udělal facio ut des - dělám, abys dal facio ut facias - dělám, abys udělal • za závazné jsou obecně uznány všechny smlouvy o vzájemném plněnı́, pokud k dohodě přistoupilo již plněnı́ jedné ze smluvnı́ strany (jedná se o kontrakty synallagmatické) • od běžných reálných kontraktů se tyto smlouvy lišı́ tı́m, že v nich nejde o vrácenı́ věci, ale o protiplněnı́ • v justiniánském právu vyplývá z reálných kontraktů nepojmenovaných několik žalob: – actio praescriptis verbis - strana, která již plnila, vymáhá slı́bené protiplněnı́ – condictio ob causam datorum - žaloba na vrácenı́ poskytnutého plněnı́, pokud druhá strana neplnı́ své povinnosti včas vlastnı́ vinou – condictio ob poenitentiam - žaloba na vrácenı́ plněnı́, pokud se oprávněný rozhodl odstoupit do smlouvy před poskytnutı́m protiplněnı́ Rei permutatio 211 • směna • smlouva o výměně věci za jinou věc (menšinový názor Sabiniánů, že jde o smlouvu o koupi a prodeji) • patřila do kontraktů do ut des – strany si musely navzájem převést vlastnické právo – nestačilo jen habere licere (klidná držba a nerušené užı́vánı́ věci) jako u smlouvy trhové 141 2.64. NEGOTIORUM GESTIO KAPITOLA 2. SKUPINA II Transactio 212 • smı́r • strany dělajı́ vzájemné ústupky různého právnı́ho charakteru, aby odstranily nějakou spornou otázku • ústupky: jednánı́ zcizovacı́, zavazovacı́, převody vlastnictvı́ → společnou kauzou je smı́r Precarium 213 • výprosa • podobná commodatu, jediný rozdı́l je v tom, že užı́vánı́ cizı́ věci nemělo končı́cı́ termı́n → vlastnı́k mohl věc žádat kdykoli nazpět • původně ani nebylo považováno za pr. vztah, prekarista (uživatel) začal být chráněn držebnı́mi interdikty → uznánı́ prekaria za smlouvu, vlastnı́kovi věci přiznána zvláštnı́ žaloba na vydánı́ věci → reálné kontrakty nepojmenované Contractus aestimatorius 214 • vetešnická smlouva • jeden z nejstaršı́ch závazných atypických synallagmat • smlouva, při které jedna strana odevzdávala straně druhé nějakou věc, aby ji za smluvený obnos prodala • pokud se prodej nezdařı́, vracı́ přı́jemce věc zpátky; pokud věc prodá, vrátı́ smluvenou sumu a přı́padný přebytek si ponechá • měla povahu alternativnı́ obligace (lze plnit to, nebo ono → přı́padné zničenı́, resp. krádež jedné věci nezprošt’uje dlužnı́ka od povinnosti plnit) → přı́jemce odpovı́dal za úmysl, nedbalost, ale i za nižšı́ náhodu (vis minor - např. krádež) • pro vzájemné nároky přı́slušná žaloba – actiones praescriptis verbis se speciálnı́m označenı́m actio de aestimato * státnicové otázky od errorka; * učebnice ŘP (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany 248, 249 2.64. Negotiorum gestio • patřı́ mezi kvazikontrakty (chybı́ konsensus), podobá se mandatu (smlouva přı́kaznı́) • vzniká tı́m, že někdo (tzv. gestor) obstará záležitost druhého (tzv. dominus negotii), aniž byl k tomu vyzván a aniž došlo k dohodě → jednánı́ jednostranné, cı́lem gestora je zavázat si druhou stranu • pro jeho vznik je třeba: – aby gestor obstarával věci cizı́, aby se jednalo o negotium alienum → závazek podle klasického práva nevznikne, pokud jde zčásti i o věc gestora, či pokud se gestor mýlı́ a obstarává věc vlastnı́ v domněnı́, že jde o věc cizı́ – gestorův úmysl (subjektivnı́ stránka věci) obstarávat záležitost cizı́ - považuje to za svou povinnost, nebo se k tomu rozhodl sám; pokud gestor dostal k jednánı́ přı́kaz (mandát), stává se mandatářem toho, kdo přikazuje, a ve vztahu k cizı́ osobě je gestorem negotii • nepravé negotiorum gestio - zavedeno justiniánským právem – přı́pady, kdy někdo jedná v cizı́ záležitosti, ale sleduje při tom zájmy vlastnı́, či pokud se gestor mýlı́ a obstarává cizı́ záležitost v domněnı́, že je to záležitost jeho vlastnı́ – jeho výhoda tkvı́ v tom, že dává možnost gestorovi uplatnit nárok na náklady, jimž by byla druhá strana na úkor gestora obohacena • práva a povinnosti stran: – gestor musı́ jednánı́ dovést do konce a vydat vše, co z prováděnı́ záležitosti zı́skal – gestor běžně odpovı́dá za nedbalost X pokud jedná proto, aby odvrátil nebezpečı́ či nouzi, nese odpovědnost pouze za dolus X pokud výrazně vybočuje z forem svým jednánı́m, kterých obvykle užı́vá dominus negotii, je odpovědný i za náhodu – dominus negotii musı́ uhradit gestorovi všechny náklady i s úroky, ale pouze tehdy, když gestor jednal objektivně i subjektivně v jeho prospěch * učebnice str. 258 142 2.65. OBLIGATIONES QUASI EX CONTRACTU 2.65. KAPITOLA 2. SKUPINA II Obligationes quasi ex contractu • Justiniánova kvadripartice důvodů vzniku závazku – – – – kontrakt (obligace ze smlouvy) kvazikontrakt (obligace jakoby ze smlouvy) delikt (obligace z deliktu) kvazidelikt (obligace jakoby z deliktu) • kvazikontrakt je tedy jednı́m ze způsobů, jak může vzniknout obligace • obligace jakoby ze smlouvy - podobá se obligaci ze smlouvy X chybı́ podstatná náležitost - konsensus Jsou to • kvazikontrakty přı́buzné konsensuálnı́m kontraktům - negotiorum gestio - viz 2.64 • kvazikontrakty přı́buzné reálným kontraktům - bezdůvodné obohacenı́ - viz 2.67 • v justiniánském právu do této kategorie zařazeny tutela - 1.34 a cura - 1.35 Bezdůvodné obohacenı́ 215 • jedná se o kvazikontrakt (tj. obligaci, kde chybı́ konsenzus) • podobajı́ se reálným kontraktům (zejm. mutuu) X důvod právnı́ho jednánı́ bud’ nikdy neexistoval, nebo odpadl či se nerealizoval → vzniklo tak bezdůvodné obohacenı́ přı́jemce • je to tedy situace, která nastane, když někdo nabyde majetek bez platného titulu (tedy bez platné smlouvy) • ten, kdo se takto bezdůvodně obohatı́, je povinen majetek vrátit • k vymáhánı́ bezdůvodného obohacenı́ sloužı́ condictio sine causa - viz 2.67 * učebnice str. 218, 249 – 250, 258 – 259 2.66. Obligationes quasi ex delicto • kvazidelikty = obligace jakoby z deliktu • podobajı́ se deliktům X chybı́ prvek charakteristický pro delikty, zpravidla zaviněnı́ ← tyto mimosmluvnı́ skutečnosti uznávány za důvod vzniku závazku již za republiky • za Justiniána (v Institucı́ch) tyto skutečnosti označeny za jednu ze 4 kategoriı́, jak vznikajı́ obligace → kva” zidelikty“ - vı́ce viz 2.35 Druhy kvazideliktů 216 1. proviněnı́ soudce, který porušil své povinnosti a způsobil procesnı́ straně škodu • odpovědnost soudce, který z nedbalosti či nezkušenosti svým rozhodnutı́m poškodil jednu z procesnı́ch stran, a to bud’ protiprávnı́m rozhodnutı́m na základě podjatosti nebo překročenı́m úřednı́ pravomoci (rozhodne o věci, kterou nenı́ oprávněn rozhodovat, nebo přisoudı́ vı́ce, než kolik bylo požadováno v žalobě ) • možno žalovat praetorskou žalobou na náhradu vzniklé škody 2. věc vyhozená nebo vylitá • pokud někdo něco vyhodı́ nebo vylije z okna a způsobı́ někomu škodu - chybı́ zaviněnı́, takový člověk se nedı́vá pod sebe a nechce nikomu ublı́žit • musı́ jı́t o veřejné prostranstvı́ - pro škodu způsobenou např. na soukromém dvoře to neplatı́ • actio de effusis et deiectis - žaloba o vyhozeném a vylitém, poenálnı́, na duplum • pokud by poškozený zemřel, měnı́ se tato žaloba na actio popularis (na 50 000 asů) • objektivnı́ odpovědnost - za škodu odpovı́dá vlastnı́k (přı́p. nájemce, usuář - ten, kdo má k věci věcné právo), a to i tehdy, pokud vylitı́ nebo vyhozenı́ nezavinil 3. zeměměřič, který udal nesprávnou výměru pozemku, či znalec, který uvedl nesprávné údaje o mı́ře nebo počtu 143 2.67. CONDICTIONES SINE CAUSA KAPITOLA 2. SKUPINA II 4. žaloba o škodě způsobené zvı́řetem • jestliže domácı́ zvı́ře způsobı́ jinému škodu, zodpovı́dá za ni vlastnı́k zvı́řete • pokud vlastnı́k škodu zavinil, odpovědnost byla většı́ - např. pokud zvı́ře poštval proti otroku někoho jiného, pak odpovı́dal stejně jako v přı́padě actio legis Aquiliae → musel nahradit nejvyššı́ hodnotu za určité časové obdobı́ • pokud škoda vznikla bez jeho zaviněnı́ (kůň se splašil a pošlapal kolemjdoucı́) - pak se odpovı́dalo pomocı́ actio de pauperiae ← již v LDT, jedná se o přı́pad noxálnı́ odpovědnosti 5. žaloba o nebezpečně položeném nebo pověšeném • jestliže někdo na dům (na okno nebo výklenek), který směřoval do rušné ulice, něco pověsil nebo položil tak, že to ohrožovalo kolemjdoucı́, odpovı́dá vlastnı́k domu, a to i tehdy pokud tu věc nezavěsil nebo nepoložil 6. odpovědnost lodnı́ků, hostinských a majitelů stájı́ za své zaměstnance • pokud byl host, pocestný či majitel lodi okraden či jinak poškozen, mohl žalovat bud’ pachatele z krádeže (ale musel dokazovat zaviněnı́), či podnikatele z kvazidelkitu (výhodnějšı́, nenı́ potřeba dokazovat zaviněnı́, ptž podnikatel odpovı́dá objektivně) * učebnice str. 220 a 265; * http://www.rimskepravo.cz/clanky/slovnicek-pojmu/kvazikontrakty-a-kvazidelikty.html 2.67. Condictiones sine causa • • • • • žaloby z bezdůvodného obohacenı́ ← kvazikontrakt žaloby přı́sného práva zněly na vydánı́ všeho, oč byl žalovaný obohacen, tedy i o to, co pomocı́ bezdůvodně nabytého zı́skal byl- li žalovaný v dobré vı́ře, neručil za zhoršenı́ ani zničenı́ zı́skaného byl- li žalovaný ve špatné vı́ře, páchal furtum (krádež - zpronevěru), ručil za každou nedbalost i za náhodu • v justiniánském kodifikaci 5 druhů: 1. condictio indebiti - kondikce nedluhu – žaloba na vrácenı́ toho, co někdo poskytl v mylném domněnı́, že je dlužen; mýlit se musel jak dlužnı́k“ (jinak by se jednalo o dar), tak věřitel“ (jinak by se jednalo o krádež ” ” či zpronevěru); dluh z naturálnı́ obligace je řádným dluhem!!! (takový dlužnı́k tudı́ž nemůže žalovat věřitele, že se bezdůvodně obohatil, protože šlo o řádné plněnı́) 2. condictio ob causam datorum – někdo poskytl plněnı́ z důvodu, který se později nerealizoval – např. poskytl věno před sňatkem, který se nakonec nerealizoval 3. condictio ob turpem causam – kondikce toho, co bylo plněno z důvodu potupného – např. když si někdo nechal zaplatit za vydánı́ věci, kterou přijal do úschovy 4. condictio ob iniustam causam – sledovala navrácenı́ plněnı́, jež zákon zakazoval – např. zaplacenı́ výhry ze zakázané hry, nedovolených úroků... 5. condictio sine causa v užšı́m smyslu – uplatňuje různé nároky na vydánı́ bezdůvodného obohacenı́, společné je, že důvod obohacenı́ neexistoval už v době jeho vzniku (darovánı́ mezi manžely, nabytı́ cizı́ věci specifikacı́) POZOR! • žaloba z bezdůvodného obohacenı́ se užije pouze tehdy, když poškozený nemá jiný procesnı́ prostředek k vymáhánı́ svých práv (např. actio empti), protože nebyla uzavřena platná smlouva, neexistoval titul pro právnı́ jednánı́ - pokud koupı́m věc od nevlastnı́ka, který je způsobilý k právnı́mu jednánı́, může se mnou uzavřı́t platnou smlouvu; protože však na mě nemůže převést vlastnické právo, zažaluji ho pomocı́ actio empti X pokud koupı́m věc od nevlastnı́ka, který nemá způsobilost k právnı́mu jednánı́, např. od nedospělce, pak takový kontrahent nejenže nenı́ způsobilý provést změnu v rovině věcně-právnı́ (převést vlastnické právo), ale také ani v rovině obligačnı́ (nenı́ oprávněn uzavı́rat kupnı́ smlouvu) → kupnı́ smlouva je neplatná, nemůžu užı́t actio empti → užiju condictio sine causa * učebnice ŘP Kincl, Urfus, Skřejpek, str. 249-250 144 2.68. PACTA KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.68. • • • • Pacta pactum = neformálnı́ úmluva již v LDT X až v praetorském právu začı́ná mı́t většı́ význam užitı́: smı́rné odklı́zenı́ sporů, modifikace již existujı́cı́ch vztahů z paktu nevzniká žaloba, ale procesnı́ námitka (excepce), která obvykle stačı́ k efektivnı́ obraně X časem se objevila pakta žalovatelná přı́mo - pacta praetoria - viz nı́že Pacta adiecta 217 • • • • vedlejšı́, doplňkové úmluvy připojovány zejména ke kupnı́ smlouvě nemusely se zvlášt’ zajišt’ovat (žaloby ze smlouvy byly iudicia bonae fidei) in diem addictio – podmı́nka, že pokud prodávajı́cı́ nenajde do určitého dne lepšı́ho kupce, prodá to jemu (momentálnı́mu kupci) – výhradu lepšı́ho kupce může kupec zmařit tı́m, že prodateli nabı́dne doplatek (kupec má tzv. alternativam facultatem) • lex commissoria – podmı́nka, která dávala prodateli právo odstoupit od smlouvy, nezaplatı́-li kupec trhovou cenu do určitého dne • pactum protimiseos - úmluva o předkupnı́m právu – nutila kupce, aby v přı́padě prodeje nabı́dl věc nejdřı́ve tomu, kdo mu ji prodal • pactum displicentiae - úmluva o znelı́benı́ – povinnost prodatele koupit věc zpátky, když se kupci nebude lı́bit Constitutum debiti 218 • nejznámějšı́ pactum pretoria • slib dlužnı́ka, že existujı́cı́ peněžitý dluh zaplatı́ do určitého dne • věřiteli ze slibu vznikala žaloba actio de pecunia constituta ← k hlavnı́ žalobě ze závazku byla v poměru akcesorickém • mohla být použita i poté, co hlavnı́ závazek zanikl jinak než splněnı́m • žaloba z půjčky (žaloba hlavnı́) + žaloba z konstituta byly v poměru solučnı́ konkurence → listiskontestacı́ o jednı́ žalobě provedené durhá nezanikala - obě zanikaly pouze zaplacenı́m dluhu 1. constitutum debiti proprii – slı́bı́me, že zaplatı́me vlastnı́ dluh 2. constitutum debiti alieni – slı́bı́me, že zaplatı́me dluh někoho jiného (svou podstatou je to neformálnı́ rukojemská smlouva) Recepta 219 • patřı́ mezi pacta praetoria • neformálnı́ převzetı́ záruky 1. receptum arbitri • úmluva se soukromým rozhodčı́m, že mezi spornými stranami rozhodne spor • předpokladem tzv. compromissum = dohoda sporných stran, že se neobratı́ na soud a podrobı́ se výroku arbitra • rozhodnutı́ arbitra je konečné, nelze se odvolat, arbiter své rozhodnutı́ nemůže změnit • sporné strany se k poslušnosti původně zavazovaly poenálnı́mi stipulacemi; pokud arbiter nechtěl rozhodnout spor, použı́val praetor proti němu pokuty či zabavenı́ věcı́ ← k dispozici actio in factum 145 2.68. PACTA KAPITOLA 2. SKUPINA II 2. receptum nautarum cauponum stabulariorum • slib, který dával lodnı́k (nauta), hostinský (caupo) a majitel stájı́ (stabularius) svému zákaznı́kovi, že jeho věci do podniku vnesené budou opatrovány - byly-li věci ukradeny, byl majitel žalovatelný na duplum • později slib odpadal a závazek se zakládal již prostým vnesenı́m věci do podniku • odpovědnost majitele byla stupňována až na custodii (odpovědnost za veškeré zaviněnı́ a nižšı́ náhodu) → neručil akorát za vis maior 3. receptum argentarii • slib bankéře vyplatit v určitý den třetı́ osobě určitou částku na účet svého klienta • přı́jemce měl k dispozici actio receptitia proti bankéři Pactum de iureiurando 220 • dohoda, že spor mezi stranami se rozhodne přı́sahou • také pactum praetorio Pacta legitima 221 • neformálnı́ úmluvy • stávajı́ se žalovatelnými v době cı́sařstvı́ SLIB VĚNA (pollicitatio dotis) • viz rodinné právo • žalovatelným se stal za Theodosia II. SLIB DAROVACÍ (pactum donationis) • až do cı́sařské doby nebylo darovánı́ považováno za samostatné právnı́ jednanı́, ale bylo pouze kauzou majetkových převodů • darovánı́ (donatio) = bezplatné a dobrovolné rozmnoženı́ majetku obdařeného, kterým dárce zmenšuje své vlastnı́ jměnı́ proto, aby rozmnožil majetek druhého → darovánı́m nenı́ např. commodatum, precarium, odmı́tnutı́ dědictvı́, aby je mohl přijmout někdo jiný; možno provádět různou formou, jednou z nich je pravě darovacı́ slib • zpočátku musel mı́t formu stipulace, neformálnı́ slib uznalo až právo justiniánské • darovanı́ je vždy smlouvou - úmyslu někoho obdarovat musı́ odpovı́dat ochota dar přijmout → dvoustranné právnı́ jednánı́; výjimkou je pouze darovánı́, provedené formou zaplacenı́ cizı́ho dluhu - i proti vůli dlužnı́ka • dárce neodpovı́dá obdarovanému za evikci, ani za vady darované věci • jedině pokud jednal dárce dolózně, přı́slušı́ proti němu deliktnı́ žaloba actio doli • darovánı́ bylo různě omezováno: ∗ Lex Cincia: zákaz darovánı́ nad určitou výši, zákaz darovánı́ mezi manžely ∗ za Konstantina Velikého - pı́semná forma + veřejné předávánı́ ∗ u velkých darů se vyžadovala insinuace (zápis do soudnı́ho protokolu) - zavedlo až justiniánské právo, které ovšem jinak formy darovánı́ uvolnilo • odvolánı́ poskytnutého daru - jen z důvodů taxativně vypočtených: ∗ hrubá urážka dárce ∗ ohroženı́ života ∗ nesplněnı́ podmı́nky při donatio sub modo • odvolánı́ se omezovalo jen na osoby dárce a obdarovaného - dárcovi dědicové jej nemohli odvolat, dědici obdarovaného jen nemuseli vracet; dary za záchranu života byly neodvolatelné * učebnice - str. 259-261, 253; * Errorek LS; * Státnicové otázky od errorka 146 2.69. ODPOVĚDNOST PŘI REÁLNÝCH KONTRAKTECH 2.69. KAPITOLA 2. SKUPINA II Odpovědnost při reálných kontraktech • reálné kontrakty - mutuum, commodatum, depositum, pignus - viz 2.50 • v ŘP existuje smluvnı́ a mimosmluvnı́ odpovědnost (např. odpovědnost za úmyslné poškozenı́ věci nelze vyloučit nikdy) • škoda (damnum) vzniká se zaviněnı́m (culpa v širšı́m slova smyslu) → 2 formy: – dolus - úmysl – culpa v užšı́m slova smyslu - nedbalost • škoda také může vzniknout bez zaviněnı́ (náhodou) → 2 formy: – //vis maior / casus minor// = vyššı́ moc/náhoda - nedala se předvı́dat ani odvrátit (přı́rodnı́ katastrofy, válka) – //vis minor / casus minor// = nižšı́ náhoda - nedala se předvı́dat, ale dala se odvrátit (krádež) • stupně odpovědnosti: (na nižšı́ch stupnı́ch stojı́ odpovědnost subjektivnı́, na vyššı́ch objektivnı́) – dolus - odpovědnost za úmyslné poškozenı́ nebo ztrátu věci, nikdy nelze smluvně vyloučit! – omnis culpa - odpovědnot za veškeré zaviněnı́ (úmysl + nedbalost) – custodia - odpovědnost za veškeré zaviněnı́ a vis minor - takto vždy odpovı́dá ten, kdo se ocitl v prodlenı́ + ten, kdo spáchal delikt + majitelé hostinců, lodı́ a stájı́ – periculum - odpovědnost za jakoukoli škodu = objektivnı́ odpovědnost • platı́ zde princip utility - čı́m vı́c je pro mne kontrakt výhodný, tı́m vı́ce budu odpovı́dat • MUTUUM - mutuář (dlužnı́k) je vlastnı́kem půjčené věcı́, a protože Casum sentit dominus (Náhoda postihuje vlastnı́ka), odpovı́dá za vše → periculum • COMMODATUM - komodatář (dlužnı́k) odpovı́dá i za casus minor (stupeň jeho odpovědnosti = custodia), komodant (věřitel) odpovı́dá jen za casus maior; pokud komodatář užı́vá věc jiným než běžným nebo smluveným způsobem, odpovı́dá i za casus maior • DEPOSITUM - depositář (dlužnı́k) odpovı́dá pouze za dolus, deponent za vše ostatnı́; pokud by depositář věc užı́val (ačkoli nesmı́), odpovı́dá i za náhodu • PIGNUS - pozice zástavnı́ho věřitele je výrazně silnějšı́ oproti ostatnı́m reálným kontraktům (je chráněn oproti vlastnı́kovi věci) → vyššı́ stupeň odpovědnosti: běžně odpovı́dá za veškeré zaviněnı́ (omnis culpa), pokud by věc užı́val, zvyšuje se stupeň odpovědnosti až na periculum (objektivnı́ odpovědnost) * přednášky 2.70. Titulus a modus Vztah titulu a modu 222 • usus modernus vycházejı́c ze staršı́ch středověkých podnětů přišel s naukou o titulu a modu při nabývánı́ vlastnického práva – za hlavnı́ho autora se považuje Johann Apel (1486-1536) • základem byl vývoj teoretických představ o řı́mské tradici – titulus adquirendi = kauza tradice - spočı́val ve smluvnı́m odůvodněnı́ skutečného odevzdánı́ ∗ nezakládá jen obligačnı́ vztah (závazek převodce učinit modus), dává oprávněnému i jisté právo k věci (ius ad rem) – modus adquirendi = způsob nabytı́ - záležel v odevzdánı́ držby ∗ teprve ten poskytuje skutečné věcné právo (ius in rem) – → takový pohled nepřispı́vá k přesnému rozlišenı́ věcných a obligačnı́ch práv • uvedené pojmy se pak počaly rozšiřovat i na ostatnı́ způsoby nabytı́ vlastnického práva (i originárnı́), i na způsoby nabytı́ ostatnı́ch práv věcných • tato nauka byla převzata i do ABGB, platil u nás do 1950, po nějaké době se k němu náš zákonodárce vrátil • dodnes se vyskytuje v modernı́ch právnı́ch řádech • na základě neplatného titulu se lze domáhat vrácenı́ plněnı́ 147 2.71. DELICTA PRAETORIA KAPITOLA 2. SKUPINA II Jak se projevujı́ v kupnı́ smlouvě 223 • ŘP rozeznává dvě fáze kupnı́ smlouvy – 1) vznik smlouvy - v modernı́ nauce označovaný titulus – 2) předánı́ věci (uvedenı́ do držby) - modus – modus se vždy musı́ opı́rat o platný titul, jinak jde o bezdůvodné obohacenı́ Titulus 224 • spravedlivý důvod nabytı́ • důvod (causa), proč ona právnı́ událost proběhla, je z povrchových znaků nezjistitelný (např. ona tradice se vždy může opı́rat o jinou causu) • řı́mské právo vyžadovalo pro vydrženı́ titulus iustus, pro tradici pak iusta causa traditionis – tedy spravedlivé důvody • v Digestech se mluvı́ o sporu Juliána a Ulpiána o to, co majı́ společného donatio a mutuum. Julián si myslı́, že když někdo daruje a přı́jemce to bere jako půjčku, postačuje to k převodu vlastnického práva. Ulpianus je přesvědčen o opaku. Šlo vlastně o to, zda neplatnost smlouvy způsobuje zánik nároku na převod vlastnictvı́. Na základě výše zmı́něných názorů vznikly dvě teorie: – subjektivnı́ teorie titulu a modu – zastává názor, že k platnosti převodu stačı́, aby causa byla aspoň domnělá (a smlouva tedy existovala jen v mysli stran) → tato teorie výrazně přispěla k ochraně třetı́ch stran – objektivnı́ teorie titulu a modu – vyžaduje k platnosti převodu causu skutečnou • obě tyto teorie majı́ společné to, že jsou kauzálnı́ – uznávajı́, že tradice se v každém přı́padě musı́ opı́rat o nějakou causu • jiný názor měl na tuto problematiku von Savigny, který tvrdil, že tradice je abstraktnı́ a platı́ tak v každém přı́padě, i bez předchozı́ existence causy. Dle Savignyho teorie jediné relevantnı́ jsou vůle stran převést majetek – tzv. animus domini transferendi. * http://pravo.wz.cz/rim/data/titulus a modus.doc; * učebnice Řı́mské právo, str. 174; * učebnice Historické základy novodobého práva soukromého, str. 85; * http://www.prf.cuni.cz/intervalla/chyby.htm; * http://theses.cz/id/bzb3uj/68960 341606015.doc 2.71. Delicta praetoria • republikánské civilnı́ ŘP – 3 skutkové podstaty deliktů (furtum, damnum iniuria datum, iniuria) • praetorské právo přidává v době občanských válek v 1.stol.p.n.l. delikty praetorské: – vis ac metus (donucenı́, vydı́ránı́) – dolus (podvod) – rapina (loupež) • poté ještě calumnia (pletichy v soudnı́m řı́zenı́) • základ právnı́ho jednánı́: projevená vůle (vzniká myšlenı́m subjektu, subjekt zvažuje různé události a okolnosti – je to vzdálenějšı́ důvod právnı́ho jednánı́ – pohnutky) • civilnı́ právo k pohnutkám nepřihlı́želo X praetorské právo přihlı́žı́ k pohnutkám právnı́ho jednánı́ Vis ac metus 225 • doslova: násilı́ a strach • situace, kdy něčı́ vyhrožovánı́ vzbudilo odůvodněný strach – ohrožený se bojı́, že jestliže nebude jednat, postihne ho zlo • donucenı́ je tu psychické (vis compulsiva) – ohrožený má svobodu rozhodnutı́ • donucenı́ fyzické (vis absoluta) – jednánı́ je přı́mo vynuceno fyzickou mocı́ → je neplatné podle civilnı́ho práva pro nedostatek vůle a projevu → proto sem nepatřı́ • ochrana proti psychickému násilı́ – zavedena ca 80 p.n.l. praetorem Octaviem (Co bude zjednané ve strachu, nebudu považovat za řádné.) 148 2.71. DELICTA PRAETORIA KAPITOLA 2. SKUPINA II • nutné podmı́nky pro poskytnutı́ ochrany: 1. výhrůžka je bezprávná – výhrůžka nenı́ bezprávná, jestliže má hrozı́cı́ právo vymáhat to, čı́m hrozı́, např. exekucı́, jestliže nebude zaplacená pohledávka 2. mezi výhrůžkou a jednánı́m je kauzálnı́ nexus – jednajı́cı́ se bál, protože mu vyhrožovali, a protože se bál, uzavřel smlouvu 3. výhrůžka - újma, které by se obával i velmi statečný člověk (např. smrt, těžké ublı́ženı́ na zdravı́), může směřovat i k osobám blı́zkym (dětem, rodičům) X výhrůžka poškozenı́m majetku, urážkou na cti aj. nestačı́ • pokud bylo jednánı́ už hospodářsky realizované (např. už zrealizovaná darovacı́ smlouva), praetor nabı́zı́ jednu žalobu: – actio quod metus causa, tzv. formula Oktaviova - má mı́sto proti každému, komu se něčeho z vynuceného jednánı́ dostalo, směřuje na vydánı́ tohoto prospěchu – pokud je žalovaným sám pachatel, má žaloba arbitrárnı́ povahu (actio arbitraria) - soudce vyzve před vyhlášenı́m rozsudku pachatele, aby vydal věc v původnı́m stavu, jestliže nevyhovı́, platı́ quadruplum - žalobu proti pachateli třeba vznést do 1 roku, náhrada klesá na simplum • pokud nebylo vynucené jednánı́ ještě splněno, praetor poskytne procesnı́ námitku proti eventuálnı́ žalobě pachatele (exceptio quod metus causa); někdy pomáhal praetor poškozenému provedenı́m restitutio in integrum Dolus 226 • podvod = postup, kterým někdo zatajovánı́m skutečnostı́ nebo předstı́ránı́m vymyšlených okolnostı́ přiměje druhého k jednánı́, které je mu na škodu • ochranu proti tomuto zavedl praetor Aquilius Gallus - ca 66 p.n.l. • staršı́ ius civile – Plaetoriův zákon – ochrana jen nezletilců do 25 let • podvod chápaný jako přirozený – zejména v obchodnı́ch stycı́ch ( při smlouvách se přirozeně dovoluje ” podvádět“) • actio doli - zavedl A. Gallus – směrovala proti podvodnı́kovi – do 1 roku mı́řila na náhradu podvodem vzniklé škody – po uplynutı́ 1 roku mı́řila na vydánı́ toho, čı́m se pachatel z podvodu obohatil; přı́slušela také proti pachatelovým dědicům → pasivně zděditelná – infamujı́cı́ účinky → nepřipouštěla se proti rodičům a patronům žalovaného – subsidiárnı́ charakter - mohla se použı́t jen tehdy, jestliže podvedený neměl žádnou jinou žalobu, ani nárok na restituci in integrum • vedle žaloby Gallus zavedl také procesnı́ námitku podvodu – exceptio doli - pokud pachatel žaloval podvedeného; přı́slušela i proti třetı́m osobám, pokud o podvodu věděly Rapina 227 • • • • loupež na pomezı́ mezi civilnı́mi a praetorskými delikty 76 p.n.l. stavı́ na civilnı́m deliktu furta X přı́davnou podmı́nkou jsou společenské nepokoje nebo přı́rodnı́ katastrofy • actio vi bonorum raptorum - na quadruplum, pouze do 1 roku Calumnia 228 • • • • • pletichy v soudnı́m řı́zenı́ 1.pol. 1.stol. n.l. někdo úmyslně přerušuje, protahuje soudnı́ řı́zenı́; podá nepravdivou žalobu žaloba na quadruplum, po roce na simplum osobně bych calumnii přirovnal k dnešnı́m pořádkovým deliktům ← veřejnoprávnı́, procesně-právnı́ delikty * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany 97-99 149 2.72. FURTUM KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.72. Furtum • krádež = jakékoliv nakládánı́ s cizı́ věcı́ v úmyslu obohatit se (Paulova definice) X lze ukrást i svoji vlastnı́ věc (dlužnı́k odnı́má zástavnı́mu věřiteli věc, kterou mu dal do zástavy) • nejstaršı́ ze třı́ typizovaných skutkových podstat deliktů podle ius civile • spolu s loupežı́ (rapina) patřı́ mezi delicta privata • původně jen odnesenı́ cizı́ věci, později obsah rozšı́řen na loupež, zpronevěru, zčásti i podvod • o furtum se jedná v těchto přı́padech: – – – – – furtum rei – krádež věci = odejmutı́ věci z cizı́ detence s úmyslem si ji přisvojit zpronevěra věci do detence svěřené depozitáři, komodatáři, poručnı́kovi nebo zástavnı́mu věřiteli zatajenı́ nalezené věci ztracené vědomé přijetı́ plněnı́ toho, co je indebitum (nedluh) furtum usus = nedovolené užı́vánı́ věci ve vlastnı́ prospěch při depozitu, výpůjčce a jiných přı́padech detence – krádež držby – odejme-li sám vlastnı́k věc někomu, kdo měl právo na jejı́ detenci (např. ususfruktuář) → krádež věci vlastnı́ Objektivnı́ předpoklady furta 229 1. vhodný (způsobilý) objekt krádeže (takovýmto objektem mohl být také svobodný člověk, podroben moci jiného, tj. persona alieni iuris) • z vhodných objektů furta byly vyloučeny: – věci nemovité – zde by šlo pouze o zbavenı́ držby (např. při odcizenı́ nemovitosti užijeme rekuperačnı́ interdiktum) – věci ničı́ – věci posvátné – zde by šlo o zločin svatokrádeže, crimen sacrilegii – věci státnı́ – šlo by o crimen peculatus 2. contrectatio rei = skutečné působenı́ na věc, skutečné nakládánı́ s věcı́ (jen sám úmysl ukrást nestačil – animus furandi se musel projevit navenek určitými činy) Subjektivnı́ předpoklady furta 230 1. dolus = animus furandi (úmysl ukrást) • krádež nelze spáchat z nedbalosti • krádež se neuskutečňuje, ani když se zloděj domnı́vá něco, co objektivně nenı́ • nekrade ten, kdo se zmocnı́ věci vlastnı́ či věci ničı́ v domněnı́, že je to majetek cizı́ 2. jednánı́ lucri faciendi gratia (úmysl obohatit se) • na pohnutce vůbec nezáležı́ • krádež např. neovlivňuje to, že zloděj chce kradený předmět darovat Žaloby z krádeže 231 1. ACTIO FURTI – poenálnı́, infamujı́cı́, časově neomezena, znı́ na na: • quadraplum = 4x hodnota ukradené věci → zloděj byl chycen při činu = krádež zjevná, furtum manifestum • duplum = 2x hodnota ukradené věci → zloděj nebyl přistižen při činu = krádež nezjevná, furtum nec manifestum • triplum = 3x hodnoty → ten, u koho byla ukradená věc nalezená, i když ji sám neodcizil (furtum conceptum) nebo ten, kdo takto věc podstrčil (furtum oblatum) • aktivně legitimován - každý, kdo má právnı́ zájem na tom, aby věc nebyla ukradena: vlastnı́k, držitel v dobré vı́ře, majitel věcného práva k věci cizı́, i obligačně oprávněný (pokud má povinnost custodie) 150 2.73. DAMNUM INIURIA DATUM KAPITOLA 2. SKUPINA II • pasivně legitimován – zloděj a každý, kdo mu pomáhal radou či skutkem (nepřecházı́ na dědice → je pasivně nezděditelná, lze užı́t kumulativně při většı́m počtu pachatelů) 2. CONDICTIO FURTIVA • žaloba reipersekutornı́ - sloužı́ k vymáhánı́ vrácenı́ ukradené věci (a zároveň restitutio in integrum; konkuruje jı́ reivindicatio) + plné náhradě škody (pokud restituce nenı́ možná) • aktivně legitimován - jen vlastnı́k a zástavnı́ věřitel • pasivně zděditelná * statnice1 - Hanka (pravo.wz.cz); * Vypracované otázky 2008/2009 - errorek (vakobobri.cz); * učebnice str. 262 2.73. Damnum iniuria datum • protiprávnı́ poškozenı́ cizı́ho majetku • jedna ze třı́ typizovaných skutkových podstat deliktů podle ius civile • ve staršı́ republikánské době byla protiprávně způsobená škoda na cizı́m majetku stı́hána podle různých kazuistických ustanovenı́ (některá pravidla v LDT) • 286 p.n.l. – plebiscitum lex Aquillia de damno o způsobenı́ škody (Aquilius byl plebejským tribunem) – novelizovalo veškerou staršı́ úpravu – stanovená sankce nebyla náhradou škody, ale pokuta za protiprávnı́, ve zlém úmyslu spáchané poškozenı́ – dělil se na tři kapitoly: 1. peněžitou pokutou byl stı́hán ten, kdo úmyslně a protiprávně zabil cizı́ho otroka nebo dobytče (výše pokuty určována nejvyššı́ cenou věci v právě uplynulém roce) 2. speciálnı́ ustanovenı́ o škodě, kterou způsobil adstipulátor věřiteli tı́m, že dlužnı́kovi prominul dluh (brzy se přestalo použı́vat) 3. stı́hánı́ toho, kdo spálil, zlámal nebo pokazil cizı́ věc“ (pokuta ve výši nejvyššı́ ceny v poslednı́ch ” 30 dnech; počı́tala se při poškozenı́ dobytčete, otroka a každé jiné věci - včetně jejı́ho zničenı́) • actio legis Aquiliae = žaloba z Aquiliova zákona – ryze poenálnı́ – aktivně legitimován pouze vlastnı́k poškozené věci – později se jako actio utilis povolovala držiteli v dobré vı́ře a osobám věcně oprávněným (např. zástavnı́mu věřiteli) – původně bylo zcela vyloučeno, aby žalobu použil svobodný člověk, kterému bylo ublı́ženo na těle; až když se začala jako utiles dávat i jinak věcně oprávněným → jejı́ pomocı́ šlo řešit i přı́pady útoků proti tělesné integritě svobodného – v justiniánském právu obecně uznán nárok na náhradu majetkové újmy, která byla způsobena ublı́ženı́m na těle (výloha na lékaře, ušlý zisk pro pracovnı́ neschopnost, nikoli ale bolestné) • škoda mohla být způsobena: – přı́mým tělesným působenı́m na věc (damnum corpore corpori datum) – původně jediný možný způsob, např. pachatel udeřı́ zvı́ře klackem – formou pozitivnı́ho jednánı́ bez přı́mého působenı́ (damnum corpori non corpore datum) např. pachatel nechá zvı́ře pojı́t hladem – bez zničenı́ nebo porušenı́ věci (damnum non corpore nec corpore datum) - např. pachatel pustı́ zvı́ře držené v zajetı́ a ono uteče • výraz iniuria dostal v Aquillově zákoně novou náplň: bezprávı́m se v zákoně rozuměl zlý úmysl (dolus), interpretacı́ rozšı́řeno i na jednánı́ nedbalé (culpa) – culpa ale musela spočı́vat v pozitivnı́m činu (culpa akvilská = culpa in faciendo), – pouhé opomenutı́ stačilo, když bezprostředně navazovalo na čin pozitivnı́ (např. lékař provede úspěšnou operaci a potom se o pacienta přestane starat) * statnice1 - Hanka (pravo.wz.cz); * Vypracované otázky 2008/2009 - errorek (vakobobri.cz); * učebnice str. 263-264 151 2.74. INIURIA KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.74. Iniuria • urážka na cti • jedna ze třı́ typizovaných skutkových podstat deliktů podle ius civile • ustanovenı́ o urážkách obsahuje již LDT: injurie reálné - úmyslně urážlivé jednánı́ byl jen útok proti tělesné integritě (jako sankce pevně stanovené pokuty + zbytky původnı́ msty v podobě odvety – talio) • preatorský edikt – modernějšı́ pojetı́, upravuje: 1. starý typ iniurie reálné 2. nové skutkové podstaty – urážky slovnı́mi projevy (nadávky, spı́lánı́), posunky, útoky na cudnost 3. urážky na cti rozšı́řeny interpretacı́ preatorského ediktu o bráněnı́ ve výkonu něčı́ch práv a bráněnı́ v užı́vánı́ věci určené k veřejnému užı́vánı́ • předpoklad iniurie - animus iniuriandi = úmysl urazit někoho na cti • může být prováděna: 1. přı́mo – rovnou na dotyčné osobě 2. nepřı́mo - na osobách blı́zkých uraženému (děti, manželka, rodiče, otrok) Actio iniuriarum aestimatoria 232 • • • • • • • poenálnı́ žaloba infamujı́cı́ a ryze osobnı́ aktivně legitimován: poškozený (uražený) mı́řı́ na peněžitou pokutu (výše pokuty určována rozhodčı́m volnou úvahou podle návrhu poškozeného) v úvahu se braly okolnosti: intenzita útoku, mı́sto, kde k urážce došlo, postavenı́ uraženého člověka aktivně i pasivně nezděditelná tzv. actio vindictam sperans – žaloba pomstou dýchajı́cı́ * statnice1 - Hanka (pravo.wz.cz); * Vypracované otázky 2008/2009 - errorek (vakobobri.cz); * učebnice - str. 264-265 2.75. Principy dědického práva • dědické právo v sobě zahrnuje osoby, věci a věcná práva, obligačnı́ právo • české dědické právo je v porovnánı́ s řı́mským primitivnějšı́ • dědická posloupnost – základnı́ pojem/rys dědického práva – přechod práv (hlavně majetkových, ale i mimomajetkové povahy, např. rodinné oběti - sacra) ze zůstavitele na druhou osobu (tj. dědice) – rozhodujı́cı́m předpokladem pro vznik dědické posloupnosti je smrt zůstavitele – je však třeba dalšı́ch skutečnostı́, které blı́že vymezujı́, kdo je dědicem a proč se na něj majetek deferuje – průběh dědické posloupnosti blı́že vymezujı́ → delačnı́ důvody • delačnı́ důvody – dědická posloupnost se mohla opı́rat předevšı́m o právnı́ normu, nebo o vůli zůstavitelovu – z toho vyplývajı́ dva delačnı́ důvody: ∗ zákon - určuje-li osobu dědice zákon, pak jde o zákonnou (intestátnı́) dědickou posloupnost ∗ testament - je-li osoba dědice určena vůlı́ zůstavitelovou, vyjádřenou v jeho závěti, pak jde o testamentárnı́ posloupnost – už dle Zákona 12 desek je důraz položen na testamentárnı́ posloupnost - přednost má vždy vůle zůstavitelova a teprve, nenı́-li k dispozici, nastává intestátnı́ posloupnost (přestože intestátnı́ posloupnost je historicky staršı́, v Řı́mě se vyvinula velmi rychle testamentárnı́ posloupnost a ustálila se jejı́ přednost) • univerzálnı́ sukcese 152 2.76. TESTAMENTÁRNÍ ZPŮSOBILOST KAPITOLA 2. SKUPINA II – dalšı́m významným rysem – dědic dědickou posloupnostı́ nastupuje na mı́sto zůstavitelovo, dědı́ nejen zůstavitelova aktiva, ale i jeho závazky, za které ručil v plné mı́ře, ne pouze do výše zůstavitelových aktiv – stát se dědicem znamená zı́skat jistou vlastnost, která pak toho, kdo ji zı́skal, charakterizovala trvale – jednou dědic, navždy dědic - nemůže poté, co se jednou dědicem stal, dědictvı́ odmı́tnout / naopak jakmile dědictvı́ jednou odmı́tne, má smůlu a nemůže se jej zpětně dožadovat (v počátečnı́m modelu dokonce dědictvı́ nešlo odmı́tnout vůbec) – nelze si vybı́rat, co zdědı́m a co ne, dědı́ se pozůstalost jako celek – jednı́m rázem přecházela na dědice práva i závazky zůstavitele v maximálnı́m možném rozsahu, vyjma práv osobnı́ povahy (např. syn nedědil po otci manus nad matkou) a dědic musel tyto závazky splnit tak, jakoby je uzavřel sám, tzn. i za cenu zmenšenı́ jeho původnı́ho majetku – zůstavitelovy závazky musel dědic plnit tak, jako by je uzavřel sám – všechna práva i závazky byly považovány za jediný celek = pozůstalost (hereditas) - viz 2.86 • tria tempora – tři momenty dědického práva: 1. sepsánı́ závěti zůstavitele 2. smrt zůstavitele - začı́ná proces delace, tj. proces děděnı́ - tady jsou potom dvě křižovatky, dle delačnı́ch způsobů, delačnı́ důvody deferujı́ pozůstalost na dědice, pozůstalost na dědice napadá, je mu nabı́zena 3. dědic přejı́má pozůstalost • podmı́nky děděnı́: – smrt zůstavitele – zůstavitel musı́ být osoba způsobilá mı́t majetek – nedědı́ se po otrocı́ch, osobách alieni iuris (vyjı́mka – peculium castrense) Minislovnı́ček dědického práva 233 • hereditas - pozůstalost dle ius civile X bonorum possessio - praetorská držba pozůstalosti • heres, pl. heredes - dědic dle ius civile X bonorum possesor - držitel pozůstalosti (praetorský dědic) • hereditatis petitio - dědická žaloba X interdictum Quorum bonorum - forma ochrany praetorského dědice • sukcese - nástupnictvı́ do právnı́ho postavenı́ dědice – univerzálnı́ - převádı́ se všechna práva k celému majetkovému souboru zůstavitele – singulárnı́ - převádı́ se všechna práva k jedné věci (od toho nutno odlišovat např. věcná práva k věci cizı́, kdy se převádı́ pouze některá práva k jedné věci) • delace - chvı́le, kdy se dědicovi dědictvı́ nabı́zı́, obdobı́ mezi smrtı́ zůstavitele a chvı́lı́, kdy se osoba dědicem stává, nebo může stát • deferovánı́ - nabı́zenı́ dědictvı́ • adice - přijmutı́ dědictvı́ (takto nabývajı́ heredes voluntarii) – krece - formálnı́ – gesce - neformálnı́ * učebnice, str. 266 - 267; * errorek LS; * přednáška s Faladou 2.76. Testamentárnı́ způsobilost • k tomu, aby testament mohl být platně pořı́zen a aby mohlo dojı́t na jeho základě k testamentárnı́ posloupnosti, bylo potřeba splnit některé zvláštnı́ podmı́nky, týkajı́cı́ se osob, s nimiž souviselo bud’ vlastnı́ pořı́zenı́ testamentu nebo jeho obsah • testamenti factio - testamentárnı́ způsobilost - vyžadována u osob, jenž se účastnily zřı́zenı́ testamentu a u osob, kterých se týkal obsah testamentu → zůstavitel, testamentárnı́ svědci, vážný (libripens), kupec rodinného jměnı́ (familiae emptor), dědicové, odkazovnı́ci, poručnı́ci v testamentu stanovenı́ – měli ji zásadně jen řı́mštı́ občané a Latini + ti, kterým náleželo ius commercii (u testamentu mancipačnı́ho) 153 2.76. TESTAMENTÁRNÍ ZPŮSOBILOST KAPITOLA 2. SKUPINA II Aktivnı́ testamentárnı́ způsobilost 234 • nezbytná pro testátora (tj. zůstavitel, který pořizoval testament) • způsobilost pořı́dit testament • nemajı́ ji: – – – – – – – – – – osoby alieni iuris otroci nedospělci duševně chořı́ (krom tzv. světlých okamžiků) kleštěnci marnotratnı́ci němı́ a hlušı́ (změněno za Justiniána) Latini Iuniani v pozdějšı́ době odpadlı́ci od vı́ry a heretici upadnuvšı́ do otroctvı́ POZOR! • pokud se zotročený (kdysi řı́mský občan) vysvobodı́, nastupuje ius postliminii a závět’ je platná • fictio legis Corneliae - pokud zůstavitel zemře jako otrok, pak se finguje, že umřel okamžikem, kdy nastalo zajetı́, a závět’ je tı́m pádem platná (pokud jde o regulérnı́ zajetı́ do otroctvı́; v přı́padě protiprávnı́ho zajetı́ by sice zůstavitel teoreticky mohl zřı́dit závět’, ale platná by nebyla) • ženy mohly pořizovat teprve mancipačnı́m testamentem • vyžadovala se u zůstavitele v době zřı́zenı́ testamentu a pak nepřetržitě až do jeho smrti → jinak se testament stával neplatným (testamentum irritum) X připouštěly se výjimky: – jestliže testátor ztratil schopnost mluvit – byl prohlášen za marnotratnı́ka – duševně ochořel Pasivnı́ testamentárnı́ způsobilost 235 • způsobilost být dědicem nebo odkazovnı́kem z testamentu • nemajı́ ji: – otroci – osoby právnické ∗ ∗ ∗ ∗ zprvu též považovány za osoby neurčité nemohly být v testamentu ustanoveny za dědice připuštěna výjimka ve prospěch řı́mského státu (byl způsobilý dědit) v době křest’anstvı́ způsobilost dědit rozšı́řena na kostely, zbožné a dobročinné nadace → nadace majı́ plnou způsobilost dědickou na rozdı́l od korporacı́ – ženy v prvnı́ majetkové třı́dě (údajně dědictvı́ nepotřebujı́, ptž jsou zabezpečeny věnem - překážka pouze v civilnı́m právu) • sporné u osob blı́že neurčených (personae incertae) - kdo byl v testamentu jmenován, musel být ustanoven tak, aby o jeho osobě nemohlo být pochyb → nepřipouštělo se ustavenı́ osoby dědice náhodně (např. prvnı́, kdo se dostavı́ k pohřbu) - zásada, že když sepisuji testament, musı́m být schopen představit si obličej dědice/odkazovnı́ka – postumus = pohrobek X je sem zařazena každá osoba narozená po zřı́zenı́ testamentu za života zůstavitele, nejen pohrobek skutečný ∗ předem je ustanovit dědicem v testamentu nebylo možné → byly to osoby neurčité ∗ jeho narozenı́m závět’ neplatná, později připuštěny výjimky POZOR! • nasciturus - může zdědit majetek ještě před svým vznikem • incabates - dědictvı́ se jim deferuje, ale je něčı́m podmı́něno (např. nabytı́ řı́mského občanstvı́ - u Latinů) • indigenes - dědictvı́ se jim deferuje, ale může jim být odňato (vrazi zůstavitele, osoby manipulujı́cı́ se závětı́) * učebnice ŘP - 80, 82, 285-287 154 2.77. TESTAMENT – POJEM A DRUHY 2.77. KAPITOLA 2. SKUPINA II Testament – pojem a druhy • testament = závět’, jednostranný právnı́ úkon pro přı́pad smrti (mortis causa) - účinky takového jednánı́ nastávajı́ až po smrti toho, kdo jednánı́ uzavřel • projev zůstavitelovy vůle, který ustavoval dědickou instituci = jmenovánı́ dědicem (univerzálnı́m sukcesorem) • přesně stanovená forma, kterou bylo nutno dodržet, aby byl testament platný • klasifikujı́ se dle dědické instituce a formy testamentu • nejstaršı́ kořeny nejasné, testamentárnı́ posloupnost je však mladšı́ než intestátnı́, obě v LDT Civilnı́ testamenty 236 1. komiciálnı́ • nejstaršı́, pořizoval jej ten, kdo neměl vlastnı́ intestátnı́ dědice - adopce“ na přı́pad smrti ” • formálnı́ úprava - projev vůle zůstavitele před lidovým shromážděnı́m (calatis commitiis), svoláno jako kuriátnı́ • účast pontifiků + ceremonie, společné znaky s arrogacı́ 2. vojenský • nejprve testament v šiku (testamentum in procinctu) - bez formálnı́ch požadavků, těsně před bitvou, pouhým prohlášenı́m (zůstavitel spoléhal, že bude proveden přeživšı́mi spolubojovnı́ky), dvě zvláštnosti: disponuje se pouze s částı́ majetku (výjimka z univerzálnı́ sukcese) + testuje někdo, kdo nenı́ vlastnı́kem majetku (syn podřı́zený moci otcovské rozhoduje o táborovém pekuliu) • později táborový testament - podobá se prvnı́mu X může být zřı́zen kdekoliv ve vojenském taženı́ • oba testamenty jsou privilegované - osvobozeny od některých formálnı́ch požadavků 3. odkazový (mancipačnı́) • druhý nejstaršı́, pro ty, kteřı́ měli přirozené dědice • původně jako testamenty zamýšleny nebyly, neměly být spojeny s ustavenı́m dědice • východiskem byly odkazové dispozice – zakládaly singulárnı́ sukcesi (rozhodnutı́, komu připadnou jednotlivé věci z majetku, aniž by tı́m byli ohroženı́ přirozenı́ dědici) • po formálnı́ stránce spojen s mancipacı́ (testament kovem a vahami“) – zůstavitel svůj majetek man” cipacı́ převedl na osobu, jı́ž mohl důvěřovat – rodinný kupec, familiae emptor (familia = rodinný majetek), měl po zůstavitelově smrti majetek odevzdat osobám dle jeho vůle, měl postavenı́ podobné dědici (loco heredis) • postupně se stal skutečným testamentem - proměny: mancipace pouze úkon předstı́raný, rodinný kupec spı́še svědkem • mancipačnı́ testament se stal základnı́ formou civilnı́ho testamentu, mancipačnı́m převodem vyjádřena zůstavitelova vůle - určil, kdo má být jeho dědicem • ústnı́ testament, na oko byla provedena mancipace, zůstavitel prohlásil svoji vůli, jmenoval dědice testamentárnı́ nunkunpace (z nuncupare - jasně prohlásit, zřetelně vyslovit) • postupné prosazovánı́ pı́semného testamentu – 5 svědků + vážný + kupec, zůstavitel předložil testamentárnı́ listinu, nemusel ji nahlas čı́st - stačı́ že prohlásil, že v listině je obsahem právě poslednı́ vůli, pro posouzenı́ důležitá stále mancipace a k nı́ připojené prohlášenı́ (nunkupace), úkony musely proběhnout naráz, v jednom kontextu, listina sloužila však jen jako důkaz Praetorské testamenty 237 • • • • vznik skutečného pı́semného testamentu vývoj v okruhu práva praetorského 7 pečetı́ na poslednı́ vůli (5 svědků, vážný, kupec, ne zůstavitel) vydán praetorský edikt - udı́lel držbu pozůstalosti každému, kdo předložil testament se 7 pečetěmi → rozhodujı́cı́ se stává sama listina • bonorum possessio secundum tabulas - držba udı́lená praetorem na základě testamentu, nejprve byla udı́lena jako věcně nepodložená - sine re – kdo ji obdržel, nemohl se úspěšně bránit civilnı́mu dědici • změna reskriptem cı́saře Antonia Pia – držba udělená praetorem se stala věcně podloženou 155 2.77. TESTAMENT – POJEM A DRUHY KAPITOLA 2. SKUPINA II – proti žalobě civilnı́ho dědice poskytoval praetor účinnou procesnı́ obranu – spočı́vala v námitce podvodu (exceptio doli) – vznik praetorského pı́semného testamentu • nadále rozlišováno mezi civilnı́m a praetorským testamentem • testamenty podle toho, kdo je sepsal: – holografnı́ - sepsané vlastnoručně zůstavitelem – alografnı́ - sepsané někým jiným, než je zůstavitel • na východě požadavek 7 svědků (mohl být sepsán i jako alograf) x na západě 5 svědků (ten musel být sepsán jako holograf) Justiniánská úprava 238 • ani justiniánská kodifikace ještě zcela neodstranila rozdı́l mezi civilnı́ a praetorskou testamentárnı́ posloupnostı́ • viz 2.85 • nakonec ustáleno následujı́cı́ dělenı́ Soukromý testament 239 • řádný 1. ústnı́ - přı́tomnost zůstavitele + 7 svědků, ústnı́ prohlášenı́, přı́padný listinný zápis jen důkaznı́ význam 2. pı́semný - přı́tomnost zůstavitele + 7 svědků, předloženı́ listiny a jejı́ označenı́ za poslednı́ vůli, podpis svědků, připojenı́ pečetı́ – alografnı́ - vyžadoval podpis zůstavitele (přı́padně když neuměl psát tak osmé osoby) – holografnı́ - nevyžadoval podpis zůstavitele • mimořádný – ztı́ženı́ - testament slepcův - 8 svědků, jeden z nich musel testament přečı́st – zlehčenı́ - privilegované formy testamentu při mimořádných podmı́nkách 1. testament pořizovaný na venkově – stačilo jen 5 svědků, za negramotné se podepsal jejich svědek, museli znát obsah listiny a přı́sahou jej potvrdit, nižšı́ kulturnı́ úroveň 2. testament morový – nebyla nutná přı́tomnost všech svědků najednou 3. testament rodiče ve prospěch dětı́ – vůbec netřeba svědků, stačila listina sepsaná vlastnı́ rukou zůstavitele – uvedená doba sepsánı́, jména potomků, podı́ly určené slovy - nutno prohlásit před svědky, že co je v testamentu, má platit 4. testament vojenský – stará tradice, upraven definitivně až za principátu ∗ jediný zcela neformálnı́, v klasické době jen pro vojáky v době vojenské služby, později v době válečného taženı́ vojáci, i osoby nevojenské vojska doprovázejı́cı́ ∗ u civilnı́ch osob platil rok poté, co zemřely v boji, u vojáků rok po řádném propuštěnı́ z vojska ∗ obsah mohl být libovolný – nemusel obsahovat dědickou instituci, nevylučoval ani souběžnou testamentárnı́ a intestátnı́ posloupnost Veřejný testament 240 • dřı́ve kuriátnı́ - možno jej považovat za veřejný dı́ky projevu před lidovým shromážděnı́m • vývoj v době poklasické – testamenty pořı́zené zápisem do úřednı́ho protokolu – testament zaslaný cı́sařské kanceláři se žádostı́, aby tam byl uložen * učebnice ŘP - 275-280 156 2.78. TESTAMENT – OBSAH KAPITOLA 2. SKUPINA II 2.78. Testament – obsah • mimo formy testamentu je v řı́mském právu důležitý taky jeho obsah • testament musı́ nutně obsahovat dědickou instituci - ustanovenı́ dědicem, nejdůležitějšı́ část • může obsahovat i jiné projevy zůstavitelovy poslednı́ vůle, ty ale nejsou tak významné Formálnı́ požadavky v klasické době 241 • ustanovenı́ dědicem je v čele testamentu (dědická instituce je hlavou a základem“ celého testamentu, ” všechno co bylo napsáno před nı́, se považovalo za neplatné) • instituce musela být vyjádřena v ustálené imperativnı́ (rozkazovacı́) formě • latinsky • v poklasické době snižovánı́ požadavků, přesto nutnost určitosti v projevu vůle, jednoznačnost určitosti dědické instituce, i řecky Osoba ustanovená dědicem 242 • musela být označena jednoznačně a určitě • nemusela být jmenována, stačilo jednoznačné označenı́ • tajemný testament (testamentum mysticum) → zůstavitel v testamentu označil dalšı́ listinu, ve které je jméno dědice uvedeno • potupné označenı́ dědice → neplatnost • vyloučena možnost ponechat označenı́ dědice třetı́ osobě • šlo-li o testament alografnı́, nesměl obsahovat žádné ustanovenı́ ve prospěch pisatele pod sankcı́ neplatnosti této dispozice a dalšı́ch trestů • dědicem mohla být ustanovena 1 osoba – heres ex asse • nebo vı́ce osob – heredes ex parte – vznik složitých situacı́, vycházelo se vždy ze zásady, že dědická posloupnost byla vždy univerzálnı́ sukcesı́ → nemožnost ustanovenı́ dědice k určitým věcem z pozůstalosti, vždy pouze určitý podı́l k celku pozůstalosti – vyloučen současný průběh testamentárnı́ a intestátnı́ posloupnosti (s výjimkou testamentu vojenského) – podı́ly určené jednotlivým dědicům musely pokrývat pozůstalost jako celek, nebylo možné, aby se část dědila testamentárnı́mi dědici a část intestátnı́mi • vznik mnoha složitých, nejednoznačných, odchylných situacı́ → uplatněnı́ interpretačnı́ho uměnı́ řı́mských právnı́ků, snaha co nejvı́ce respektovat zůstavitelovu vůli, podle výsledků této interpretace je možno rozlišovat několik přı́padů, snaha přiblı́žit se co nejblı́že vůli zůstavitelově Přı́pady dělenı́ pozůstalosti při nejasnostech 243 • dědici napsanı́ bez podı́lů“ (sine partibus scripti) – povoláváno vı́ce dědiců, přı́mo neurčeny podı́ly → ” povolánı́ ke stejným podı́lům • zůstavitel určil podı́ly tak, že pozůstalost převyšovaly/nepokrývaly → skutečné podı́ly se pak přiměřeně zmenšovaly/zvětšovaly • stanoven jeden dědic, ale jen jako dědic určitého podı́lu → náležela mu pozůstalost celá • jeden dědic povolán k celku, druhý jen k určitému podı́lu → nejprve byl odevzdán podı́l druhému, co zbylo odevzdáno prvnı́mu • někteřı́ z dědiců majı́ stanovený podı́l, jinı́ ne → nejdřı́ve rozděleny podı́ly, zbytek rovně rozdělen mezi dědice bez podı́lů • dědic povolán k určité věci nebo souboru z pozůstalosti → původně považováno za neplatné (odporuje principu univerzálnı́ sukcese), později se na dědice hledělo jako na dědice univerzálnı́ho, byl-li jeden, dostal vše, bylo-li jich vı́ce, jako by byli ustanoveni bez podı́lu Možnost vázánı́ dědice podmı́nkou 244 • odkládacı́ podmı́nka – k delaci došlo až splněnı́m podmı́nky, do té doby zřı́zen opatrovnı́k pozůstalosti (curator bonorum), dědic ale mohl požádat praetora o držbu pozůstalosti dřı́ve, nutno ale poskytnout přı́padným dalšı́m dědicům pro přı́pad nesplněnı́ podmı́nky nebo smrt záruku 157 2.79. TESTAMENT - ZRUŠENÍ A NEPLATNOST KAPITOLA 2. SKUPINA II • Muciova kauce – ustanovenı́ dědicem zůstavitel spojil s negativnı́ potestativnı́ podmı́nkou (např. budeš ” mým dědicem, nevkročı́š-li do Asie“), dědic se tedy zavázal stipulačnı́m slibem s rukojmı́mi (→ kauce), že když porušı́ slib, vydá pozůstalost • rozvazovacı́ podmı́nky – odporovala základnı́mu principu jednou dědic navždy dědic“ (semel heres semper ” heres) → považovaly se za nedoložené, připouštěny pouze v přı́padě, kdy na nich byla závislá delace ještě před nabytı́m dědictvı́ (např. jsi mým dědicem, budeš však vyděděn, nepřijmeš-li dědictvı́ slavnostnı́m způsobem” ” → tzv. krece), připouštěny ve vojenském testamentu • ke lhůtám v testamentu se nepřihlı́želo • dále mohl testament obsahovat dědickou substituci (2.80) či odkazy (2.81 ) * učebnice ŘP - 280-283; * errorek 2.79. Testament - zrušenı́ a neplatnost • • • • testament je zrušen tı́m, že se stává neplatným posuzuje se jako by k jeho zřı́zenı́ vůbec nedošlo je nulitnı́ - testamentum nullum je potřeba rozlišovat, zda jde o zrušenı́ podle zůstavitelovy vůle, nebo neplatnost na základě jiných objektivně působı́cı́ch skutečnostı́ • uvažujeme také, kdy k jeho neplatnosti docházı́ - zda již v okamžiku zřı́zenı́, či později Počátečnı́ neplatnost 245 • testament vůbec jako platný nevznikl 1. nebyla dodržena forma 2. nebyl zřı́zen po právu 3. nespravedlivý testament - nedbal-li zůstavitel nepominutelných dědických práv svého syna, kterého měl v rodinné moci Následná neplatnost s vůlı́ zůstavitele 246 • testamentum ruptum - zrušený testament – zůstavitel mohl kdykoli testament zrušit nebo odvolat až do poslednı́ho okamžiku svého života (z principu svobodné a ničı́m neomezené zůstavitelovy vůle) 1. podle starého ius civile jen pořı́zenı́m testamentu nového - úmysl zrušit testament původnı́ v něm uvedeno být nemuselo, je zrušen, i když by zůstavitel vyjádřil přánı́ předchozı́ zachovat – mancipačnı́ platil, dokud bylo možno dokázat průběh mancipačnı́ho obřadu (nestačilo zničit listinu, jenž tento průběh zaznamenávala) 2. v praetorském právu stačilo porušenı́ nebo zničenı́ pı́semného testamentu – stačilo listinu mechanicky porušit, každé otevřenı́ zapečetěné listiny → neplatnost testamentu – proto se vyvinula instituce otevřenı́ testamentu - úřednı́ úkon 3. v justiniánském právu uznáváno jakékoli neformálnı́ zrušenı́ testamentu – ze zásady, že se má co nejblı́že přiblı́žit vůle zůstavitele a skutečnost - provedl-li jakoukoli změnu listiny zůstavitel, a nedošlo-li k tomu náhodou → testament neplatný – zavadeno i zvláštnı́ přı́mé odvolánı́ testamentu – před 3 svědky, pokud uběhlo 10 let od sepsánı́ 158 2.80. DĚDICKÁ SUBSTITUCE KAPITOLA 2. SKUPINA II nezávisle na vůli zůstavitele 247 1. testamentum irritum – pomýlený, marný testament - pro ztrátu testamentárnı́ způsobilosti 2. neplatnost agnatione postumi - zůstaviteli přibyl nový suus - osoba přı́mo podléhajı́cı́ jeho rodinné moci 3. testamentum destitutum - testament opuštěný - žádný z dědiců v něm ustanovený se dědicem nestal, tı́m pozbyly platnosti i dalšı́ dispozice, které testament obsahoval * učebnice ŘP - 287-289 2.80. • • • • Dědická substituce ustanovenı́ náhradnı́ho dědice zvláštnı́ druh ustanovenı́ dědice v testamentu účelem zabránit akrescenci, resp. nástupu intestátnı́ posloupnosti proti testamentu obecně se rozeznávajı́ tři druhy této zvláštnı́ dědické instituce Substituce obecná (vulgárnı́) 248 • důvodem byla obava o osud pozůstalosti • zůstavitel ustanovuje svému dědici substituta pro přı́pad, že by se prvotně ustanovená osoba dědicem nestala: – zemřela-li ustanovená osoba dřı́ve, než došlo k přesunu pozůstalosti (nemohli ho tak zdědit ani jeho dědicové) – nebyla-li způsobilá stát se dědicem – odmı́tla-li dědictvı́ • jakási odkládacı́ podmı́nka pro přı́pad, že se osoba ustanovená za dědice dědicem nestane • náhradnı́ků bylo možno ustanovit vı́ce, aby se zajistilo, že pozůstalost se nestane res nullius • možno určit i jednoho náhradnika pro vı́ce dědiců, stejně tak i dědice jako náhradniky sobě navzájem • velikost podı́lu, který substitut zı́skával, se řı́dila velikostı́ podı́lu nahrazovaného dědice • pokud je spoludědicem i náhradnı́kem zároveň, připadá mu jeho podı́l jako dědice (institučnı́) i jako substituta (substitučnı́) • vylučovala akrescenci (přirůstánı́), tedy aby podı́l jednoho spoludědice jako uprázdněný přirůstal k podı́lům ostatnı́ch dědiců, k tomu docházelo jedině, když už nebyl žadný náhradnı́k Substituce pupilárnı́ 249 • pupillus - nedospělá osoba, podrobená otcovské moci, která by se smrtı́ otce stala osobou sui iuris a nabyla plné právnı́ subjektivity • otec rodiny určuje dědice svému dosud nedospělému potomkovi pro přı́pad, že by zemřel po něm, a to intestatus (bez závěti - nedospělci neměli aktivnı́ testamentárnı́ způsobilost) • projev otcovy rodinné moci • pupillárnı́ substitut - dědic po pupillovi – nabýval nejen pozůstalost, kterou pupillus zdědil po otci, ale stával se dědicem i toho, co puppillus po smrti otce nabyl – testament otce rodiny musel být platný – otec rodiny musel v testamentu ustavit svého dědice - nemusel to být pupillus, ten ale musel být v testamentu jmenován alespoň tak, že byl výslovně vyděděn • pupillárnı́ substituce pozbývala platnosti ve třech přı́padech: – pupillus zemře před zůstavitelem, nebo – vystoupı́ za jeho života z jeho rodinné moci, nebo – se stane dospělým • došlo-li k arogaci po smrti zůstavitele, byla substitutce platná co se týče jměnı́, kt. by osvojený měl, kdyby osvojenı́ nenastalo • mohla být ustavená ve vlastnı́m testamentu, nebo v dodatečné zavěti → pupillárnı́ testament (platnost pak závislá na původnı́m testamentu) • vývojem byly obě substituce (pupillarnı́ a obecná) spojeny → pupillárnı́ substitut považován za náhradnı́ka v obecném smyslu pro přı́pad, že by pupillus, ustanovený za dědice, dědictvı́ nenabyl 159 2.81. LEGATUM A FIDEICOMMISSUM KAPITOLA 2. SKUPINA II Substituce kvazipupillárnı́ 250 • až za Justiniana, 6.stoletı́ • zůstavitel bez rozdı́lu pohlavı́ ustanovoval dědice svému potomkovi pro přı́pad, že by zešı́lel (a nemohl tak pořı́dit závět’), musel mu ale zachovat povinný dı́l • náhradnı́kem měl být hlavně potomek mentálně nezpůsobilého nebo potomek pořizovatele - kdyby jich nebylo, pak kdokoliv * errorek, učebnice (283-285) 2.81. • • • • Legatum a fideicommissum odkaz = jednostranný právnı́ úkon pro přı́pad smrti zůstavitel poskytuje z dědictvı́ majetkový prospěch osobě, která nenı́ jeho dědicem vede k sukcesi singulárnı́ osoby v tomto vztahu: – zůstavitel – obtı́žený (oneratus) - dědic odkazem zatı́žené pozůstalosti – odkazovnı́k (legatář) - ten, v jehož prospěch odkaz znı́ • možná substituce Legatum 251 • • • • odkaz civilnı́ho práva původně bylo možné nařı́dit je jen v testamentu, zvláštnı́ předepsanou rozkazovacı́ formou! později se připouštěly i v kodicilu (který byl testamentem potvrzený) 4 způsoby, jak nařı́dit odkaz 1. legát vindikačnı́ (legatum per vindicationem) – nejstaršı́ – ustálená forma, nejčastějšı́ slova: do lego“ (legare – odkázat, poručit něco) ” – odkazovnı́k zı́skal k věcem kviritské vlastnictvı́ (proto legát vindikačnı́) – vlastnictvı́ zı́skával ve chvı́li, kdy dědic nabyl dědictvı́ – zůstavitel mohl odkázat jen věci, co měl sám v kviritském vlastnictvı́ (v době zřı́zenı́ odkazu + v době smrti) – možné odkázat pozemkovou služebnost, ususfructus, pokud byla kviritským vlastnictvı́m zůstavitele (možnost vindikace práva) 2. legát damnačnı́ (legatum per damnationem) – název podle obratu heres dare damnas esto“ ” – odkazovnı́k - zı́skával proti dědici, který přijal dědictvı́, pouze obligačnı́ nárok na vydánı́ předmětu odkazu – předmět – všechno, co mohlo být předmětem obligačnı́ho vztahu – pružnějšı́ forma, postavenı́ ale slabšı́ než u vindikačnı́ho legátu – možnost odkázat nejen věci zůstavitele, ale i věci dědicovy, také jiných osob, věci, které teprve vzniknou, nehmotné věci, pohledávky, bylo možno odpustit dluh, jakékoliv dare nebo facere, které mohlo být předmětem obligačnı́ho plněnı́ – actio ex testamento - žalobnı́ ochrana odkazovnı́ka 3. legatum sinendi modo – název podle: heres meus damnas esto sinere“ (sinere = dovolit, nechat) ” – odkazovnı́k měl jen obligačnı́ nárok – dědic nebyl povinný poskytnout odkazovnı́kovi předmět odkazu sám (nebyl povinný ho na odkazovnı́ka převést – např. mancipacı́, tradicı́), stačilo, jestliže dovolil nebo strpěl, aby si odkazovnı́k věc vzal sám – jen hmotné věci, které měl zůstavitel nebo dědic aspoň v praetorském vlastnictvı́ 4. legát percepčnı́ (legatum per praeceptionem) – název podle praecipito“ ve formuli ” – jeho povaha – posuzovaná nejednotně 160 2.81. LEGATUM A FIDEICOMMISSUM KAPITOLA 2. SKUPINA II – Prokuliáni v něm viděli jen obdobu vindikačnı́ho legátu – Sabiniáni ho pokládali za odkaz, kterým se jednomu ze spoludědiců poskytoval zvláštnı́ majetkový prospěch (praecipuum), jeho předmětem mohla být jen věc zůstavitelova • civilnı́ odkazy – právnı́ úkony přı́sně formálnı́ - musely se při nich dodržovat všechny náležitosti – jinak neplatný • ŘP – snaha nebýt až tak striktnı́ – možnost kombinovat odkazy tak, aby odkaz bylo vždy možné považovat aspoň za odkaz damnačnı́ – stalo se zákonem – např. v SC Neronianum → forma damnačnı́ho odkazu se stala převládajı́cı́ formou civilnı́ch legátů Fideicommissum 252 • fideikomis - neformálnı́ odkaz • vznikly z proseb, kterými se zůstavitel obracel k někomu, kdo měl v přı́pade jeho smrti něco zı́skat, aby poskytl majetkový prospěch dalšı́ osobě • obtı́žený nemusel mı́t pasivnı́ tetamentárnı́ způsobilost! - osoba, ke které se zůstavitel obracel, nemusel být dědic, mohl to být kdokoliv, kdo smrtı́ zůstavitele něco zı́skal • původně nešlo o vztahy garantované právem – jen etické a morálnı́ hledisko – splněnı́ proseb nebylo možné vynutit • fideikomis – to, co bylo svěřené (commissum) do něčı́ poctivosti, věrnosti, přeneseně vı́ry (fidei) • počátkem principátu změna - stávajı́ se právně vynutitelné, obsahově se začaly přibližovat damnačnı́mu legátu • zakládaly obligačnı́ povinnost a jejich předmětem mohlo být jakékoliv plněnı́ • poklasický vývoj: přibližovánı́ legát a fideikomisı́ - legáty ztrácely formalismus, drobný formalismus do fideikomisı́ • justiniánske konstituce (529-531) – vyrovnánı́ odkazových forem – odkazovnı́k - obligačnı́ nárok na plněnı́, mohl předmět odkazu vindikovat, jestliže šlo o věc, která byla v době zůstavitelově smrti v jeho vlastnictvı́ – nová terminologie - označenı́ legatum pro všechny odkazy, i když stále odlišovánı́ fideikomisı́ pro jejich neformálnost – tzv. ústnı́ (orálnı́) fideikomis – zůstavitel adresoval přı́tomnému dědici ústnı́ prohlášenı́ o své vůli někomu něco odkázat Kodicil 253 • • • • prostý dopis či list, kterým zůstavitel vyjádřil svou vůli něco odkázat možnost doplňovat či měnit testament původně obvykle neformálnı́ dopis; v justinánském právu nutnost 5 svědků mohl obsahovat cokoli s výjimkou dědické substituce 1. kodicil testamentı́ - součástı́ testamentu; platnost závisela na testamentu; fideikomisy, které pak obsahoval, byly již za Augusta právně závazné 2. kodicil intestátnı́ - existoval nezávisle na testamentu Předmět odkazu a omezenı́ mı́ry odkazů 254 • odkázáno mohlo být v podstatě vše, co mělo majetkovou hodnotu v závislosti na formě legátů/fideikomisů • předmět mohl být určen individuálně, genericky (volba mezi věcmi stejného druhu), alternativně (výběr mezi alternativami) • odkázána mohla být pohledávka, osvobozenı́ od dluhu • problémem je, když mı́ra odkazů převyšuje pozůstalost → řešı́ to tzv. falcidiánská kvarta – dědici/dědicům, musela zůstat jako čistá, tedy odkazy nezatı́žená, čtvrtina celého dědictvı́ – to co přesahovalo, mohl dědic poměrně snı́žit a odkazy se do té mı́ry považovaly za neplatné Nabytı́ odkazu, jeho neplatnost a odvolánı́ 255 • pro nabytı́ jsou rozhodujı́cı́ dvě situace: 161 2.82. PRÁVA NEPOMINUTELNÝCH DĚDICŮ KAPITOLA 2. SKUPINA II 1. smrt zůstavitelova - den nástupnictvı́ do odkazu - zpravidla totožný s okamžikem smrti zůstavitele, jakési právo na budoucı́ odkaz (dies cedens) 2. dědic se musı́ stát dědicem a nabýt pozůstalost - den kdy odkazovnı́k mohl odkazu skutečně nabýt (dies veniens) • zemřel-li odkazovnı́k, aniž by odkazu nabyl on či jeho dědicové a nebyl-li substitut, byl odkaz neúčinný • následná akrescence (přirůstánı́ k podı́lům dědiců) možná jen u legátu vindikačnı́ho a percepčnı́ho • neplatný odkaz – počátečně - např. byl-li neplatný testament, byla-li někomu odkázána jeho vlastnı́ věc – následně - např. ztratil-li odkazovnı́k způsobilost, zemřel, zánik věci • odvolánı́ - civilnı́ šlo odvolat testamentem či kodicilem, u fideikomisů stačil projev vůle • translace - přenesenı́ odkazu, zřı́zenı́ nového odkazu, jı́mž se původnı́ rušil - při změně v osobě obtı́ženého, v předmětu odkazu • novace - připojenı́ podmı́nky či změna odkazovnı́ka Univerzálnı́ fideikomis 256 • odkázat možno část pozůstalosti i celek, dle civilnı́ho práva možno legátem odkázat max. 1/2 • celou pozůstalost lze odkázat až a jen fideikomisem - dědic označen za dědice fiduciárnı́ho, povinen na odkazovnı́ka převést pozůstalost v okamžiku, kdy se stal dědicem; vytvářı́ obligačnı́ závazek dědice vůči odkazovnı́kovi * Učebnice Řı́mské právo (Kincl, Urfus, Skřejpek), strany 304-314 2.82. Práva nepominutelných dědiců • nepominutelný dědic = osoba, která má nárok domáhat se i přes závět’ svého zákonného dědického podı́lu nebo jeho části (tedy tzv. povinného dı́lu), pokud ovšem dotyčný nebyl platně vyděděn • řı́mské právo kombinuje dvě zásady - testamentárnı́ volnost + postavenı́ dědiců vlastnı́ch a nutných → výsledkem jsou formálnı́ práva nepominutelných dědiců Formálnı́ práva 257 • formálnı́ uvedenı́ v testamentu • zásada požadujı́cı́, aby zůstavitel některé osoby v testamentu nepominul • nesměly být pominuty mlčenı́m, musel je v testamentu jmenovat, ale lhostejno jak → ustavit dědicem, vydědit (i bez odůvodněnı́) • šlo skutečně jen o formálnı́ právo - být v testamentu formálně zmı́něn → z majetku nemuseli vidět nic • majı́ je prvořadě dědicové vlastnı́ a nutnı́, mezi nimi významné postavenı́ syna – nebyl-li syn ustanoven dědicem ani řádně vyděděn (výslovně pro svou osobu), celý testament byl neplatný pro nespravedlnost – u ostatnı́ch dědiců sui stačilo, když byli vyděděni všeobecným prohlášenı́m • pokud tyto požadavky nebyl splněny → posloupnost proti testamentu (výsledkem bylo, že nepominutelnı́ dědicové dědili spolu s testamentárnı́m dědicem): ∗ byl-li testamentárnı́ dědic zároveň i nutným a vlastnı́m dědicem, pominutı́ dědicové obdrželi stejný dı́l s dědicem testamentárnı́m ∗ byl-li testamentárnı́ dědic někdo jiný, obdrželi pominutı́ dědicové dohromady polovinu dědictvı́ • otázka pohrobka (postumus) – původně se jeho narozenı́m stával testament neplatným (neexistujı́cı́ osobu nešlo stanovit dědicem, ani vydědit) → později zůstavitel může v testamentu přı́padného pohrobka vydědit, aby tak testament zůstal v platnosti • v praetorském právu okruh nepominutelných dědiců rozšı́řen: 162 2.82. PRÁVA NEPOMINUTELNÝCH DĚDICŮ KAPITOLA 2. SKUPINA II – posloupnost proti testamentu realizoval tak, že udělil držbu pozůstalosti (bonorum possessio) nepominutelným dědicům → všem dětem zůstavitelovým, ne jen těm, kteřı́ byli dědici vlastnı́ a nutnı́ – nepominutelnı́ dědici dědili podle svých intestátnı́ch podı́lů – pokud ale byli vyděděni, nemohli žádat o držbu pozůstalosti → tato posloupnost tak směřovala jen proti tomu, že nebyli jako dědici ustanoveni, ale ne proti vyděděnı́ – všichni mužštı́ nepominutelnı́ dědici museli být výslovně vyděděni • pokud se stával testament neplatným pominutı́m syna → nespravedlivý testament → praetor postupuje dle intestátnı́ posloupnosti Materiálnı́ práva 258 • právo na povinný dı́l • původně pouze morálnı́ závazek, aby zůstavitel osobám nejbližšı́m zanechal podı́l ze svého majetku, později pravidlem • okruh osob s tı́mto právem - vždy nejbližšı́ descendenti, ascendenti, sourozenci (nejprve jen agnátštı́, pak i kognátštı́), pod podmı́nkou, že by byla zkrácena osoba, která by se jinak stala intestátnı́m dědicem → žadatel musel nejprve jako praetorský intestátnı́ dědic vystoupit, požádat o bonorum possessio a prokázat dědické právo na soudnı́ spor o povinný dı́l • povinný dı́l (portio debita) – původně nebyl ustálen, záleželo na uváženı́ soudu – právo na 1/4 dı́lu (pod vlivem Falcidiova zákona, týkajı́cı́ho se odkazů), který by byl oprávněný zı́skal jako dědic intestátnı́, za Justiniána 1/3 - 1/2 dle toho, zda zákonný dı́l obnášel 1/4 nebo méně z celé pozůstalosti – nemusel být zanechán dědickou institucı́, ale i odkazem či jinou dispozicı́ na přı́pad smrti, později i poskytnutı́m mezi živými (dar, věno) Querella inofficiosi testamenti 259 • • • • • kverela = žaloba neopominutelného dědice nárokujı́cı́ povinný dı́l nárok na povinný dı́l uplatňován žalobou querella inofficiosi testamenti (kverela) stı́žnost obracejı́cı́ se proti testamentu, tzn. že se nedbalo přirozené náklonnosti mezi přı́buznými mohl ji použı́t jen ten, kdo byl k povinnému dı́lu oprávněn, už ne jeho dědic kverelárnı́ sukcese - pokud oprávněný kverelu nemohl použı́t, mohl to za něj udělat jeho nejbližšı́ intestátnı́ dědic • proti dědici ustanovenému v testamentu za předpokladu, že se dědicem opravdu stal • cı́lem je prohlásit testament za inoficioznı́ a tı́m ho zrušit → intestátnı́ posloupnost ve prospěch stěžovatele (kverelanta) ← obdržel svůj celý intestátnı́ podı́l, ne jen povinný – úplné zrušenı́ testamentu - pokud kverelant zvı́tězil naprosto a úplně – částečné zrušenı́ testamentu - pokud kverelant byl úspěšný jen proti jednomu z testamentárnı́ch dědiců → ostatnı́ dispozice zůstaly v platnosti, jen odkazy se krátily podle výše podı́lu vı́tězného kverulanta • možno ji použı́t i pro doplněnı́ toho, co mělo být jako povinný dı́l zanecháno • právo žalovat kverelou zanikalo: 1. po 5 letech 2. uznánı́m testamentu (např. přijetı́m odkazu) 3. uzavřenı́m smı́ru s dědici • existovaly i podobné žaloby proti inoficioznı́mu darovánı́, zřı́zenı́ věna, stěžovatel se domáhal také jejich zrušenı́ Sloučenı́ FP a MP justiniánskou novellou 260 • pouze pro ascendenty a descendenty (pro sourozence platilo předcházejı́cı́ právo) • zůstavitel jim musel zanechat povinný dı́l a zároveň ustavit za dědice, nebo vydědit (vydědit možno jen s výslovným uvedenı́m důvodu, které byly taxativně vymezeny: např. nemravný život, nevděk vůči zůstaviteli) • prostředkem k uplatněnı́ práv nepominutelných dědiců zůstává kverela - způsobovala neúčinnost ustanovenı́ testamentu, které se týkaly nepominutelného dědice, jinak zůstává testament v platnosti * učebnice ŘP (Urfus, Kincl, Skřejpek), strany 289-293; * státnicové otázky od errorka 163 2.83. INTESTÁTNÍ POSLOUPNOST CIVILNÍ 2.83. KAPITOLA 2. SKUPINA II Intestátnı́ posloupnost civilnı́ Posloupnost intestátnı́ (zákonná) 261 • 1. podmı́nkou je smrt zůstavitele intestatus, tzn. bez závěti a nebo s neplatnou závětı́ • 2. podmı́nkou je způsobilost pozůstalého stát se dědicem – musel být řı́mským občanem a existovat v době zůstavitelovy smrti alespoň jako nasciturus • delace = rozdı́l mezi fyzickým zánikem zůstavitele a okamžikem, kdy se dědic dědicem stává nebo může stát – důležité pro praetorskou intestátnı́ posloupnost, kdy se pozůstalost nabı́zı́ postupně několika dědicům (tzv. praetorská sukcesivnı́ delace) Civilnı́ intestátnı́ posloupnost 262 • nejstaršı́, poměrně jednoduchá a strohá pravidla, důsledné uplatněnı́ mohlo vést k řadě očividných tvrdostı́, nebot’ z dědictvı́ mohly být vyloučeny osoby jen proto, že agnátský vztah byl přerušen → rozvoj praetorské intestátnı́ posloupnosti, viz 2.84 • vycházela z přı́buzenských vztahů, pro které byla určujı́cı́ řı́mská agnátská rodina, po pateru familias • jeho dědicové - dědicové vlastnı́ (heredes sui) → osoby, které byly bezprostředně podřı́zeny zůstavitelově moci → jeho smrtı́ se stávaly osobami sui iuris (dědicové domácı́/domestici → děti, manželka in manu, dalšı́ přı́mé potomstvo, osoby sešvagřené, např. tedy manželky dřı́ve zemřelých synů) • jeho dědicové byli zároveň dědici nutnými (heredes necessarii) – nesměli po smrti zůstavitele dědictvı́ odmı́tnout, vı́ce o dědicı́ch viz 2.88 • dělenı́ dědictvı́ – podle hlav (in capita) – rovnými dı́ly; pokud šlo o vzdálenějšı́ přı́buzenstvo, pak podle kmenů (in stirpes) – např. vnuci se dělili o dı́l, který připadl na jejich předka (otce), který nežil • nejstaršı́ doby - pokud zůstavitel zemřel intestatus (bez testamentu) a neměl přirozené nejbližšı́ dědice → dědictvı́ se stávalo věcı́ ničı́ a bylo předmětem volné okupace; změnu přinesl Zákon 12 desek: zákonné dědické právo nejbližšı́ho agnáta (agnatus proximus – agnátštı́ sourozenci, přı́p. matka v postavenı́ jako sestra) • pokud bylo vı́ce agnátů stejného nejbližšı́ho přı́buzenského stupně, pozůstalost se dělila podle hlav (in capita) • dědické právo nejbližšı́ho agnáta platilo vždy, šlo-li o intestátnı́ posloupnost po ženě, nebot’ zůstavitel ženského pohlavı́ neměl právo na vlastnı́ dědice (tedy osoby podřı́zené - sui) • dalšı́m možné nabytı́ dědictvı́ bylo skrze dědické právo přı́slušnı́ků rodu (gentilů), pokud se nenalezli domestici či agnatus proximus, podrobnosti o něm ale v pramenech nejsou • v přı́padě, že se nejbližšı́ agnát dědicem nestal, nebyl už dalšı́, vzdálenějšı́, agnát k dědictvı́ povoláván a pozůstalost se stávala věcı́ ničı́ – mohla se stát předmětem dědického vydrženı́ (usucapio pro herede) • žaloba na vydánı́ dědictvı́ - hereditas petitio - podobná reivindikaci, věcná žaloba Pamatovat si: Dědı́ dědicové vlastnı́ nebo agnáti, pozůstalost nenı́ nabı́zena postupně vı́ce dědicům. * učebnice Řı́mské právo - J.Kincl, V.Urfus, M.Skřejpek (269-272); * výpisky Řı́man LS - Errorek 2.84. Intestátnı́ posloupnost praetorská Posloupnost intestátnı́ (zákonná) 263 • 1. podmı́nkou je smrt zůstavitele intestatus, tzn. bez závěti a nebo s neplatnou závětı́ • 2. podmı́nkou je způsobilost pozůstalého stát se dědicem – musel být řı́mským občanem a existovat v době zůstavitelovy smrti alespoň jako nasciturus • delace = rozdı́l mezi fyzickým zánikem zůstavitele a okamžikem, kdy se dědic dědicem stává nebo může stát – důležité pro praetorskou intestátnı́ posloupnost, kdy se pozůstalost nabı́zı́ postupně několika dědicům (tzv. praetorská sukcesivnı́ delace) Praetorská intestátnı́ posloupnost 264 • praetorské právo začalo měnit civilnı́ intestátnı́ posloupnost, protože jejı́ pravidla byla přı́liš tvrdá a strohá (např. byly vyloučeny osoby blı́zké zůstaviteli jen proto, že agnátský vztah mezi nimi byl přerušen) • začalo být upřednostňováno kognátské přı́buzenstvı́ před agnátským • zavedeny dědické třı́dy – těmto třı́dám (v jednom přı́padě i uvnitř třı́d) byla pozůstalost nabı́zena postupně 164 2.85. INTESTÁTNÍ POSLOUPNOST JUSTINIÁNSKÁ KAPITOLA 2. SKUPINA II • praetor povoloval odmı́tnout dědictvı́ i dědicům heredes sui, kteřı́ se podle civilnı́ho práva stávali dědici již zůstavitelovou smrtı́ – mohli se dědictvı́ vzdát, od dědictvı́ odstoupit či abstinovat (beneficium abstinendi) → vznik delace = okamžik, kdy se dědicovi pozůstalost nabı́zı́ – může být odlišný od okamžiku zůstavitelovy smrti • praetor nabı́zel držbu pozůstalosti - bonorum possessio – důvody jsou nejisté, zřejmě pro zlepšenı́ postavenı́ držitele ve sporu o dědictvı́ – nebo aby byla omezena volná okupace pozůstalosti, která byla věcı́ ničı́ – doloženo, že ji uděloval každému, kdo o to požádal a ten měl až při sporu dokázat, že má na ni nárok (jeden člověk mohl, pokud byl součástı́ vı́ce třı́d, požádat o držbu i vı́cekrát – za každou třı́du) – udělena zvláštnı́m interdiktem quorum bonorum • Dědické třı́dy – praetor povolával všechny osoby, jenž považoval za dědice, postupně – vyloučeno nebylo ani povolávánı́ ve vı́ce třı́dách – Deliberačnı́ lhůta u každé třı́dy - 100 dnı́, lhůta po kterou majı́ možnost se rozhodnout, zda se dědictvı́ ujmou či nikoli, max 400 dnı́ 1. Unde liberi (děti) – potomci: nejen heredes sui, ale i emancipovanı́ synové a děti, které adopcı́ přešly do jiné rodiny → prosazován princip pokrevnı́ho kognátského přı́buzenstvı́ (přes muže, po ženě tito dědicové nemohli dědit ani podle praetorského práva) – pozůstalost se dělila podle kmenů (in stirpes) 2. Unde legitimi (legitimnı́ dědici) – dědicové podle civilnı́ho práva (vlastnı́ dědicové tedy povoláváni podruhé) 3. Unde proximi cognati (pokrevnı́ přı́buznı́) – všichni pokrevnı́ přı́buznı́ zůstavitelovi až do 6. stupně, ze 7. stupně ti, jejichž vztah se podobal vztahu bratrance a sestřenice) → poprvé povolávány manželské a nemanželské děti po matce, která nebyla jejich agnátkou; dále pak všechny osoby přı́buzné se zůstavitelem v pobočné linii, kde přı́buzenstvı́ prostředkovala žena; při povolávánı́ se přihlı́želo ke stupni přı́buzenstvı́ (postupně povoláváni od nejbližšı́ho po nejvzdálenějšı́ho); mezi dědice téhož stupně se pozůstalost dělila dle hlav (in capita) 4. Unde vir et uxor – pozůstalý manžel nebo manželka, manželé museli žı́t do smrti v řádném manželstvı́ (matrimonium iustum, manželka in manu byla v této třı́dě povolávána potřetı́) Pamatovat si: Upřednostňováno kognátsvı́, rozdělenı́ do třı́d, povoláváni postupně, mohli odmı́tnout (i heredes sui) → delace. * učebnice Řı́mské právo - J.Kincl, V.Urfus, M.Skřejpek (272-275); * výpisky Řı́man LS - Errorek 2.85. Intestátnı́ posloupnost justiniánská Posloupnost intestátnı́ (zákonná) 265 • 1. podmı́nkou je smrt zůstavitele intestatus, tzn. bez závěti a nebo s neplatnou závětı́ • 2. podmı́nkou je způsobilost pozůstalého stát se dědicem – musel být řı́mským občanem a existovat v době zůstavitelovy smrti alespoň jako nasciturus • delace = rozdı́l mezi fyzickým zánikem zůstavitele a okamžikem, kdy se dědic dědicem stává nebo může stát – důležité pro praetorskou intestátnı́ posloupnost, kdy se pozůstalost nabı́zı́ postupně několika dědicům (tzv. praetorská sukcesivnı́ delace) Justiniánská intestátnı́ posloupnost 266 • za principátu a dominátu měněna civilnı́ intestátnı́ posloupnost senatuskonsulty a cı́sařskými konstitucemi, cı́sařské zákonodárstvı́ zavedlo v podstatě následujı́cı́ změny – – – – posloupnost matky po manželském a nemanželském dı́těti posloupnost dětı́ manželských a nemanželských po matce posloupnost descendentů po ascendentech ze strany matčiny posloupnost kognátských sourozenců a jejich potomstva po sobě navzájem atd. –i toto vše umožnilo, aby byly tyto osoby povolávány ve druhé a ne třetı́ skupině praetorského práva • ani justiniánská kodifikace neodstranila zcela rozdı́l mezi civilnı́ a praetorskou posloupnostı́ 165 2.86. POZŮSTALOST – OBSAH KAPITOLA 2. SKUPINA II – objevujı́ se tu stále principy agnátské, ale po novelizaci (justiniánská novella konečnou úpravou dědického práva) jsou za zákonné dědice byli nadále považováni jen dědicové kognátštı́, bez rozdı́lů, bez ohledu na pohlavı́ a na to, zda přı́buzenský vztah prostředkuje muž či žena • dědicové rozděleni do 4 třı́d 1. třı́da – potomci (descendenti) zůstavitelovi – pozůstalost dělena podle hlav mezi děti, jinak podle kmenů 2. třı́da – ascendenti a sourozenci (plnorodı́) se svými dětmi – pozůstalost dělena u rodičů a sourozenců podle hlav, pro ostatnı́ podle kmenů a pro vzdálenějšı́ přı́buzné dle liniı́ (v podstatě totéž) 3. třı́da – sourozenci (polorodı́) a jejich děti 4. třı́da – všichni dalšı́ kognátštı́ přı́buznı́ bez rozdı́lu stupně – dělenı́ podle hlav • z praetorského práva převzato postupné povolávánı́ dědiců • nemanželské děti dědily zásadně jen po matce a jejı́ch přı́buzných, po nemanželském otci dědily jen byly-li legitimovány • vdova znevýhodněna (dědı́ kognáti, ona až ve 4.skupině), proto jı́ byl v dalšı́ justiniánské úpravě přiznán nárok, pokud neměla vlastnı́ hmotné zajištěnı́, na část pozůstalosti (např. 1/4) bez ohledu na ostatnı́ dědice Pamatovat si: Dědı́ JEN kognáti (bez ohledu na jejich pohlavı́ nebo na to, zda jsou přı́buznı́ muže či ženy), rozdělenı́ do třı́d, postupné povolávánı́, ”odškodněnı́“ vdovy. * učebnice Řı́mské právo - J.Kincl, V.Urfus, M.Skřejpek (274, 275); * výpisky Řı́man LS - Errorek 2.86. Pozůstalost – obsah • jednotný celek v hmotném i nehmotném smyslu, tzn. všechna práva a závazky, které přecházejı́ ze zůstavitele na dědice na principu univerzálnı́ sukcese; z práv přecházejı́ nejčastěji práva majetková • dědit je možno věci movité i nemovité a některá práva a závazky UNIVERZÁLNÍ SUKCESE • princip řı́mského dědického práva, podle kterého dědic dědı́ všechny zůstavitelovy práva a závazky • za všechny závazky dědic ručı́ i v přı́padě, že zdědil méně aktiv (majetku, peněz) než pasiv (dluhů, závazků) – závazky musı́ tedy dědic splnit i v přı́padě, že tı́m zmenšı́ svůj původnı́ majetek – existujı́ i výjimky, viz 2.87 • Semel heres, semper heres. – Kdo je jednou dědicem, je navždy dědicem - nelze přestat chtı́t být dědicem • výjimku z principu univerzálnı́ sukcese tvořı́ práva a závazky s vyhraněně osobnı́ povahou, které na dědice nepřecházejı́: – – – – – – – zůstavitelova rodinná moc (např. syn nedědı́ po otci manželskou moc nad matkou) právo požı́vacı́ a užı́vacı́ nároky z některých deliktnı́ch žalob (tzv. actiones vindictam sperantes) pohledávky z adstipulace poměr mandátnı́ a společenský závazky z nedovolených činů ručitelské závazky ze sponse a fidepromise • dědit se může podle tohoto principu dokonce i právo pokračovat ve vydrženı́, které započal zůstavitel (stále tedy běžı́ započatý čas držby vedoucı́ k vydrženı́) • předpoklady k děděnı́ jsou smrt zůstavitele a určenı́ dědice • delačnı́ důvody = skutečnosti, které odůvodňujı́ a blı́že vymezujı́, proč dědictvı́ přecházı́ na konkrétnı́ho vybraného dědice (např. při testamentárnı́ posloupnosti je delačnı́m důvodem závět’, při intestátnı́ jsou delačnı́ důvody uvedeny v zákoně) • pozůstalost přecházı́ na zůstavitele vybraného pomocı́ dědické posloupnosti - základnı́ posloupnosti jsou civilnı́ a praetorská, které se obě dále dělı́ na posloupnost intestátnı́ (zákonná, dědická posloupnost) a testamentárnı́ (podle zůstavitelovy vůle vyjádřené v závěti - testamentu) • intestátnı́ posloupnost je staršı́ než testamentárnı́, ale přednost má vždy vůle zůstavitele • rozdı́ly mezi civilnı́ a praetorskou posloupnostı́ definitivně zanikly justiniánskou kodifikacı́, již od poklasického obdobı́ se však začala dědická posloupnost souhrnně označovat termı́nem sukcese (o těchto posloupnostech blı́že v konkrétnı́ch otázkách) 166 2.87. POZŮSTALOST – NABYTÍ KAPITOLA 2. SKUPINA II Ležı́cı́ pozůstalost 267 • pozůstalost jako celek může dočasně existovat i samostatně – tzv. ležı́cı́ pozůstalost (hereditas iacens) • stav, ve kterém je pozůstalost mezi zůstavitelovou smrtı́ a okamžikem, kdy povolaný dědic přijı́má a nabývá dědictvı́ • dočasně tedy existuje nezávisle na dědicovi • může se v době, kdy dědic ještě nenabyl dědictvı́, zvětšovat (např. oddělenı́m plodů, narozenı́m otrockého dı́těte) a zmenšovat (např. smrtı́ otroka, následkem nepřikázaného jednatelstvı́) • ležı́cı́ pozůstalost byla původně považována za věci ničı́, protože se majetek dal volně okupovat a vydržet; od LDT se začala tato právnı́ otázka řešit (vı́ce v dalšı́ otázce č. 2.87) • řı́mská právnı́ věda a praetorská praxe začaly kvůli možnosti zvětšovánı́ či zmenšovánı́ ležı́cı́ pozůstalosti pracovat s fikcı́, že oprávněna či zavázána je pozůstalost sama, tzn. má specifickou mı́ru právnı́ subjektivity • od justiniánského práva je ležı́cı́ pozůstalost považována za právnickou osobu svého druhu * učebnice str. 266, 267 a 293 – 303; * Errorkovy výpisky z LS; * Erorrkovy výpisky ke státnicı́m 2.87. Pozůstalost – nabytı́ • Nabytı́m pozůstalosti se dědic stává univerzálnı́m sukcesorem zůstavitele (dle principu univerzálnı́ sukcese) • Je tedy subjektem všech práv a závazků, jejichž subjektem byl zůstavitel (kromě práv a závazků ryze osobnı́ povahy) – nepřecházely na něj práva a závazky ryze osobnı́ povahy (zůstavitelova rodinná moc, právo požı́vacı́ a užı́vacı́, nároky z některých deliktnı́ch žalob, poměr mandátnı́ a společenský) • nabytı́ může vést k zániku práv a závazků, které existovaly mezi zůstavitelem a sukcesorem (dědicem), protože docházı́ ke splynutı́ (konfuzi) majetku dědice s majetkem z pozůstalosti • dědic, který nabyl dědictvı́, mohl s nı́m volně disponovat – prodej pozůstalosti jako celku formou injurecesse • princip univerzálnı́ sukcese mohl mı́t na dědice neblahé následky, pro dědice i pro pozůstalostnı́ věřitele pokud pasiva převažujı́ aktiva, je dědic povinen splnit pozůstalostnı́ závazky i tak, že na ně vynaložı́ i svůj majetek (předlužená pozůstalost), zpočátku žádná ochrana (jediná možnost - odmı́tnutı́ dědictvı́), později: • ochrana věřitelů – beneficium separationis - oddělenı́ majetku dlužnı́ka, který se stal dědicem, od pozůstalosti, aby byly chráněny zájmy pozůstalostnı́ch věřitelů (rozhodoval praetor) ∗ lhůta 5 let, kdy bylo možno o separaci žádat praetora - ten rozhodoval individuálně ∗ možnost návratu v předešlý stav, pokud si věřitelé dohodli separaci pro ně nevýhodnou – dohoda dědice s věřiteli mandátnı́ smlouvou, věřitelé mu přikázali přijmout dědictvı́, dědic měl jako mandatář nárok na náhradu škody (nemohl tedy ručit vlastnı́m jměnı́m) – dohoda o částečném prominutı́ pozůstalostnı́ch dluhů (výši mohl stanovit i praetor, pokud strany nedospěly k dohodě) • ochrana dědice – účinnou ochranou bylo ustavenı́ otroka jako nutného dědice (nemohl odmı́tnou ani abstinovat), praetor mu poskytl ochranu v podobě oddělenı́ jeho majetku, jenž zı́skal jako svobodný a jı́mž už neručil – dobrodinı́ inventáře - beneficium inventarii ∗ chránı́ dědice proti předlužené pozůstalosti ∗ pořı́zenı́ řádného inventáře pozůstalosti (nutno začı́t do 30 dnů od doby, kdy se dozvěděl o delaci a skončit do 90 dnů) ∗ přesný soupis všeho, co do pozůstalosti náleželo ∗ za pozůstalostnı́ dluhy ručil jen tı́m, co bylo v inventáři zaznamenáno ∗ vlastnı́ pohledávky a náklady na pohřeb si mohl odečı́st ∗ věřitele uspokojoval v pořadı́, v jakém se přihlásili, po nich i odkazovnı́ky ∗ nepoužil-li toto dobrodinı́, ručil neomezeně, stejně tak při zmeškánı́ lhůty • dle civilnı́ho práva majı́ dědicové vlastnı́ a nutnı́ povinnost dědictvı́ přijmout, dědicové extraneové majı́ právo jej přijmout 167 2.87. POZŮSTALOST – NABYTÍ KAPITOLA 2. SKUPINA II • pokud nenı́ povolán jeden dědic, ale vı́ce spoludědiců, majı́ všichni stejné postavenı́. Věci reálně dělitelné se z pozůstalosti rozdělı́ mezi dědice rovným dı́lem, věci nedělitelné pak vlastnı́ všichni v tzv. consortiu (společenstvı́). • akrescence – každý ze spoludědiců měl zásadně stejné postavenı́ jako dědic jediný, tedy byl univerzálnı́m sukcesorem – pokud jeden ze spoludědiců dědictvı́ z nějakého důvodu nenabyl a na jeho mı́sto nenastoupil žádný dalšı́ dědic, jeho uprázdněný podı́l přirůstá rovným dı́lem k podı́lům ostatnı́ch spoludědiců → přiměřeně se zvětšovaly podı́ly ostatnı́ch spoludědiců, přirůstajı́cı́ podı́l nemuseli zvlášt’ přijı́mat a nebylo podstatné, jestli z něj ostatnı́ spoludědicové již nabyli nebo ne • uprázdněné dědictvı́ - v přı́padě, že jediný povolaný dědic z nějakých důvodů dědictvı́ nenabyl - zemřel, ztratil způsobilost, nedošlo k substituci, transmisi, ani vydrženı́ pozůstalosti, pozůstalost se stává odúmrtı́ (tzv. bona vacantia) – pokud je pozůstalost předlužena, odevzdá se k uspokojenı́ pozůstalostnı́ch věřitelů, jinak (od principátu do justiniánské kodifikace) propadá státnı́ pokladně (fiscu) Přijetı́ dědictvı́ (aditio - adice) 268 • platı́ pro dobrovolné (voluntárnı́) dědice, kteřı́ si mohli vybrat, zda pozůstalost přijmou či nikoli • rozlišuje se dvojı́ 1. Formálnı́ – tzv. krece (crecio) – využı́vána dědici intestátnı́mi i testamentárnı́mi – uskutečňuje se slavnostnı́mi slovy, ale nenı́ nutná – zůstavitel mohl kreci učinit podmı́nkou nabytı́ dědictvı́ a v přı́padě jejı́ho nesplněnı́ dědice vydědit → v takovém přı́padě je pro nabytı́ dědictvı́ nutná 2. Neformálnı́ – tzv. gesce (gestio pro herede) – povolaný dědic se začal jako dědic chovat (např. platil pozůstalostnı́ dluhy, plnil odkazy) nebo přijetı́ pozůstalosti výslovně prohlásı́. • pro přijetı́ dědictvı́ musı́ být voluntárnı́ dědic všeobecně způsobilý k právnı́m úkonům (od poklasické doby za něj mohl jednat poručnı́k) a musı́ vědět, že nastala delace a proč • v přı́padě testamentárnı́ho dědictvı́ musı́ dědic navı́c splňovat tzv. způsobilost přijmout dědictvı́ z testamentu (tzv. dědickou kapacitu) → to je odlišné od pasivnı́ testamentárnı́ způsobilosti (být zapsán v testamentu); dědickou kapacitu neměli juniánštı́ Latinové, osoby neženaté a neprovdané (principát) a částečně i bezdětnı́ • k přijetı́ dědictvı́ neexistuje v civilnı́m právu žádná lhůta (takže může být i záměrně oddalováno) jedinou výjimkou je stodennı́ lhůta předepsaná v závěti k vykonánı́ krece, pokud byla stanovena jako podmı́nka k nabytı́ dědictvı́ • v praetorském právu majı́ možnost zeptat se povolaného, zda je dědicem – povolaný si může vyžádat lhůtu na odpověd’, tzv. deliberačnı́ lhůtu (pokud ji nechá uplynout, znamená to, jakoby dědictvı́ odmı́tnul) – lhůta existuje v praetorském právu také při přijetı́ dědictvı́ v praetorské intestátnı́ posloupnosti – praetor nabı́dl pozůstalost prvnı́ třı́dě, a pokud uplynula lhůta vymezená pro přijetı́, mohl praetor nabı́dnout pozůstalost postupně dalšı́ a dalšı́ třı́dě, vždy s přı́slušně stanovenou lhůtou. – !!!poměr civilnı́ a praetorské posloupnosti nebyl jen poměrem vedle sebe existujı́cı́ch a na sobě nezávislých soustav, praetor svojı́ praxı́ zároveň korigoval civilnı́ dědické právo!!! – praetorská praxe začala překrývat civilnı́ dědickou posloupnost v otázkách přijetı́ dědictvı́ – žádost o udělenı́ držby pozůstalosti byla považována jako neformálnı́ dědická adice podle civilnı́ho práva – praxe praetora při udı́lenı́ dědictvı́ rušila vlastně rozdı́l mezi domácı́mi a nutnými dědici a dědici dobrovolnými Převod delace 269 • Delace 168 2.87. POZŮSTALOST – NABYTÍ KAPITOLA 2. SKUPINA II – obdobı́ mezi smrtı́ zůstavitele a deferacı́ dědictvı́ (tedy nabı́zenı́m dědicovi), mluvit o nı́ můžeme pouze u dědiců voluntárnı́ch – oprávněný dědic zı́skával delacı́ právo přijmout nebo odmı́tnout dědictvı́ → oprávněnı́ výrazně osobnı́ povahy – nebylo možné, aby oprávněný (delát) oprávněnı́ převáděl mezi živými nebo na přı́pad smrti ∗ výjimka: Převody práva z delace injureccessı́ – nabyvatel se stává dědicem (injureccessı́ je zamezeno uprázdněnı́ pozůstalosti, kterou dědic nehodlal přijmout) • Transmise pozůstalosti (transmissio hereditatis) – převod delace na delátovy dědice, pokud delát dědictvı́ nenabyl a dědicem se nestal ∗ původně problémem - mohlo se vylučovat se sukcesivnı́ delacı́ nebo s akrescencı́ dědického podı́lu ∗ výjimečně mohli delátovi dědicové požádat praetora o držbu pozůstalosti na základě restitutio in integrum – uvedenı́ v předešlý stav – Poklasická doba - umožněn převod práva z delace na delátovy descendenty, ustavené jı́m v testamentu za dědice – Justiniánské právo - každý dědic delátův může zı́skat pozůstalost, jestliže delát zemřel dřı́ve než uplynula deliberačnı́ lhůta nebo 1 rok po té, co se o delaci dozvěděl v přı́padě, že o deliberačnı́ lhůtu nepožádal (dále znalo poklasické právo i transmisi ve prospěch jiných osob, např. zemřelo-li dı́tě mladšı́ 7 let dřı́ve než jeho ascendent - ve prospěch ascendenta) Odmı́tnutı́ dědictvı́ 270 • Pokud má dědic možnost dědictvı́ odmı́tnout, většinou stačı́, aby se jako dědic nechoval • Kromě dědiců, kteřı́ přı́mo ze svého postavenı́ nemohou dědictvı́ odmı́tnout, ho nemohl odmı́tnout také marnotratnı́k (avšak nabýt ho mohl bez problému) • Pokud byla krece stanovena jako podmı́nka nabytı́ dědictvı́, nevadilo, jestli povolaný dědictvı́ výslovně odmı́tl, protože i přesto mohl svoje rozhodnutı́ změnit dodatečným vykonánı́m krece (avšak ve zmı́něné stodennı́ lhůtě) • V praetorském právu deliberačnı́ lhůta pro rozhodnutı́, zda přijmout či nepřijmout (viz výše) Vydrženı́ dědictvı́ (usucapio pro herede) 271 • Zvláštnı́ přı́pad nabytı́ dědictvı́ podle civilnı́ho práva, zvláštnı́ přı́pad nabytı́ vydrženı́m • Pokud zůstavitel zemře bez dědiců, je pozůstalost věc ničı́ a lze ji volně okupovat (tato možnost částečně omezena Z12D, kdy byla zavedena intestátnı́ posloupnost, takže dědictvı́ zı́skal nejbližšı́ agnát) • Po okupaci věci ničı́ se po roce držby se na držitele pohlı́žı́ jako na dědice, podle dekretu pontifiků potom ale musı́ začı́t konat i rodinné oběti po zůstaviteli, tzv. sacra • Držitel nemusı́ dokazovat spravedlivý důvod nabytı́ (titul) ani dobrou vı́ru (bona fides) → nemusel dokazovat, že je oprávněn věc držet na základě dědické posloupnosti či z jiného důvodu (což bývalo zneužı́váno a vedlo to k různým zpřı́sněnı́m - za cı́sařstvı́ znamená ziskuchtivé zmocněnı́ se pozůstalostnı́ch věcı́ dřı́ve, než dědic nabyl dědictvı́, za druh krádeže) • Vydržecı́ lhůta jednoho roku je i pro nemovitosti • Držitel měl mı́t testamentárnı́ způsobilost • Posuzovalo se jako vydrženı́ jednotlivých věcı́, ne jako vydrženı́ celku Odnětı́ dědictvı́ (ereptorium) 272 • Od dob cı́sařstvı́ • Dědic může být dědictvı́ zbaven kdykoli, pokud se ukáže, že nenı́ dědictvı́ hoden“, tzn. že se dodatečně zjistı́, že se dědic provinil proti zůstaviteli nebo jeho poslednı́ vůli ” • Dědictvı́ je odňato státnı́ mocı́ a připadá státnı́ pokladně Kollačnı́ povinnost 273 • jeden ze spoludědiců je povinen přidat k pozůstalosti, jež má být mezi spoludědice rozdělena, vlastnı́ majetek 169 2.88. HEREDES KAPITOLA 2. SKUPINA II • kolačnı́ povinnost vycházela z praetorského práva • jejı́ nezbytnost se projevila, když praetor intestátnı́ posloupnostı́ prosazoval dědické právo emancipovaného syna – emancipovaný syn nabýval po emancipaci vlastnı́ majetek, ostatnı́ vlastnı́ dědicové (sui) nabývat pro sebe nemohli – emancipovaný, který je povolán s vlastnı́mi dědici a žádá jako jeho dı́tě v dědické třı́dě Unde liberi o držbu pozůstalosti, je povinen přidat k pozůstalosti jměnı́, které měl v době smrti zůstavitele (to platı́ i pro posloupnost proti testamentu) • kollačnı́ povinnost mělo také dı́tě emancipovaného, zplozené po emancipaci + adoptovaný, který vystoupil z rodiny, ale v době smrti byl osobou sui iuris • nárok na kollaci měli vlastnı́ dědicové jen v přı́padě, že by jim účast emancipovaného způsobila skutečnou újmu X nárok na kollaci neměli, když dı́ky posloupnosti proti testamentu zı́skajı́ dědicové vlastnı́ většı́ podı́l než před nı́m • podle praetorského práva podléhalo kollaci i věno (dcera, která však sňatkem nevystoupila z dosavadnı́ rodiny) • za cı́sařstvı́ v poklasické době docházı́ ke změnám → všeobecná kollačnı́ povinnost pro descendenty • kolace rozšı́řena na vše, co zı́skali potomci od svého předka ješte za jeho života Mortis causa donatio 274 • • • • • • • • • darovánı́ na přı́pad smrti jeho konečné účinky měly nastat, jestliže obdarovaný přežil dárce jako samostatný právnı́ institut vzniklo nejdřı́ve v přı́padě, kdy dárci hrozilo bezprostřednı́ nebezpečı́ smrti později se tak posuzovalo každé darovánı́ s podmı́nkou, že darovaný přežije dárce fiduciárnı́m převodem vlastnického práva, kterým se obdarovaný zavázal, že převede věc nazpět, jestliže nebezpečı́, které ohrožovalo dárce, pomine, později i tradice s podmı́nkou ve formě stipulačnı́ho slibu dvojstranné právnı́ jednánı́ (testament jednostranné)- muselo být odvoláno tedy jako každé jiné darovánı́ justiniánské právo - zavedenı́ formálnı́ch požadavků, možnost jednostranného odvolánı́ nezávislé na dědické posloupnosti na dárci se nevyžadovala testamentárnı́ způsobilost * učebnice str. 266, 267 a 293 – 303, Errorkovy výpisky z LS, Erorrkovy výpisky ke státnicı́m; * pozn. autora: Je to sice dlouhé, ale jsou to výpisky z vı́ce než 20 stran učebnice. 2.88. Heredes • Heredes → dědici, heres → dědic, označenı́ pro dědice dle civilnı́ho práva • Dědicem může být jedna osoba - heres ex asse, nebo vı́ce osob - heredes ex parte • dědická posloupnost – intestátnı́ X testamentárnı́ – civilnı́ - dědic je heres (podmı́něno delačnı́m důvodem) X praetorská - dědic je bonorum possessor (podmı́něno delačnı́m důvodem + projevem vůle žádostı́ o udělenı́ držby) ∗ V řı́mském civilnı́m právu rozlišujeme 2 skupiny dědiců 1. domácı́ (heredes domestici, přı́slušnı́ci rodiny) 2. extraneové – cizı́ (heredes extranei) 1) Domácı́ dědicové 275 • Dědicové vlastnı́ a nutnı́ (heredes sui et necessarii) – v době zůstavitelovy smrti bezprostředně podléhali jeho rodinné moci – toto postavenı́ měli jako dědicové intestátnı́ i jako dědicové testamentárnı́ – dědictvı́ na ně přecházelo okamžikem smrti zůstavitele, kdy se stávali dědici se všemi z toho vyplývajı́cı́mi důsledky – nepoužı́vá se tu pojem delace, protože ta pro ně splývá s okamžikem zůstavitelovy smrti – k dědictvı́ nebylo zapotřebı́ žádné projevenı́ vůle - dědici se stávali nezávisle na své vůli (někdy i proti) – Předpokládalo se, že se tito dědicové podı́lejı́ na rodinném majetku již za života zůstavitelova 170 2.88. HEREDES KAPITOLA 2. SKUPINA II – jejich postavenı́ se moc neměnilo, ani když byli ustanoveni v testamentu, i když v konkrétnı́m přı́padě to pro ně mohlo být přeci jen přı́znivějšı́ → zůstavitel je mohl ustanovit pod podmı́nkou, jejı́ž nesplněnı́m se dědici nestali • Dědicové nutnı́ (heredes necessarii) – mohli to být pouze dědicové testamentárnı́ – Byli to: ∗ Otroci, ustanovenı́ v testamentu za dědice a zároveň propuštěnı́ na svobodu - často se stal dědicem proto, že byl zůstavitelův majetek předlužen – potupa pak spadala na dědice-propuštěnce, nikoliv na zůstavitele ∗ Nebo členové zůstavitelovy rodiny - byli v době smrti podřı́zeni rodinné moci jen nepřı́mo (př.: vnuk ustanovený v testamentu od svého děda za dědice) – dědictvı́ nemohli odmı́tnout, ani bylo-li předlužené - v tom jim pomáhal praetor → právo dobrodinı́, viz 2.87 2) Extraneové - heredes extranei 276 • • • • • • • • • • vnějšı́ dědicové“, cizı́, odjinud ” všichni ostatnı́ dědicové zda se stanou dědici, záleželo na jejich vůli → dobrovolnı́ dědicové - heredes voluntarii právo dědictvı́ přijmout nebo odmı́tnout Odlišen okamžik smrti zůstavitele od okamžiku, kdy na ně dědictvı́ napadá nebo jim je nabı́zeno → delace, delacı́ zı́skává dobrovolný dědic právo dědictvı́ přijmout nebo odmı́tnout adice - přijetı́ dědictvı́ → platil pro ně adičnı́ princip přijetı́ pozůstalosti, viz. 2.87 Aby dobrovolný dědic mohl dědictvı́ přijmout nebo odmı́tnout, musel si být vědom, že delace nastala musel si uvědomovat i delačnı́ důvod – jak k delaci docházı́ povolaný dědic musel být všeobecně způsobilý k právnı́m úkonům osoby bez způsobilosti (děti) – nemohly původně přijmout ani odmı́tnout, podle ius civile vyloučeno zastoupenı́, později za ně jedná otec Spoludědicové a jejich postavenı́ 277 • každý dědic univerzálnı́ sukcesor - pro spoludědice to platilo také • postavenı́ každého z nich bylo omezeno stejným postavenı́m všech ostatnı́ch • dědický podı́l, kterým se účastnili na pozůstalosti, byl určen zůstavitelem nebo podle jejich počtu 1. reálně dělitelné - podle dědických podı́lů se dělilo všechno, co šlo reálně rozdělit 2. reálně nedělitelné - u těchto věcı́ vzniklo mezi dědici majetkové společenstvı́ – consortium → východiskem pro condominium (2.11) a společenským smlouvám (2.61) • spoludědicové se stali společně podle svých podı́lů nositeli věcných práv k reálně nedělitelné pozůstalostnı́ věci • spoludědicové se stali u dluhů solidárně zavázanými, přı́padně solidárně oprávněnými u pohledávek • majetkové společenstvı́ spoludědiců nemuselo být trvalé, každému náleželo právo domáhat se jeho zrušenı́ • actio familiae erciscundae - zvláštnı́ žaloba, zaručena už v Z12D – výraz familia znamená rodinné jměnı́, které spoludědicové společně nabyli – každý z dědiců byl zároveň žalobcem i žalovaným (tzv. iudicium duplex); soudce mohl i adjudikovat některému spoludědici určitou část pozůstalosti, atd. - spoluvlastnické vztahy se změnily na individuálnı́ vlastnictvı́ a pozůstalost byla rozdělena • actio communi dividundo - rozdělenı́ pozůstalosti bylo možné dosáhnout i touto žalobou o rozdělenı́ spoluvlastnictvı́ – použila se tehdy, když i po rozdělenı́ pozůstalosti zůstaly některé jejı́ části nadále ve spoluvlastnictvı́ bývalých spoludědiců 171 2.88. HEREDES KAPITOLA 2. SKUPINA II Právnı́ ochrana dědice 1) Civilnı́ dědic 278 • hereditatis petitio – věcná civilnı́ žaloba – působila proti každému, kdo dědici zadržoval pozůstalost nebo kdo držel jednotlivé pozůstalostnı́ věci – k jejı́mu projednánı́ byl přı́slušný centumvirálnı́ soud • žalobcem byl civilnı́ dědic, podánı́m žaloby vindikoval pozůstalost jako celek nebo jednotlivé věci do nı́ náležı́cı́ • žaloba se proti každému, kdo dědici zadržoval pozůstalost • pasivně legitimovaným byl jen ten držitel, který o sobě tvrdil, že je dědicem nebo nemohl uvést jiný důvod své držby (např. že věc koupil) • dědická žaloba byla vindikacı́ pozůstalosti, je věcná žaloba - nesměřovala bezprostředně proti osobě žalovaného – žalovaný na ni nemusel reagovat a nemusel se účastnit soudnı́ho řı́zenı́, pokud žalobci vydal pozůstalost • Quem hereditatem – interdikt, který donucoval žalovaného, odmı́tal-li jednat a vydat pozůstalost - mohl být k tomu donucen interdiktem, kterým byla žalovanému odejmuta držba pozůstalosti – původně k uplatněnı́ dědicova práva k věcem hmotným, v klasickém právu pak vše co se dalo zahrnout do zůstavitelova majetku • dědickou žalobou bylo možné se domáhat všeho, co po zůstavitelově smrti k pozůstalosti přibylo nebo věcı́, které nastoupily na mı́sto původnı́ch pozůstalostnı́ch předmětů • cı́lem žaloby bylo dosáhnout vydánı́ pozůstalosti, což předpokládalo rozhodnutı́ o tom, že žalobce je dědicem • pokud by dědic věc jen vindikoval, mohl by žalovaný odporovat s tı́m, at’ se nejprve rozhodne o dědickém právu žalobce • držitel pozůstalosti posuzován původně jako nepřikázaný jednatel, později se rozlišovalo, zda je držitelem v dobré či špatné vı́ře • okamžik litiskontestace – důležitá pro rozhodnutı́ co má držitel nahradit nebo restituovat 1. držitel v dobré vı́ře – musı́ vrátit vše, co po litiskontestaci spotřeboval, dále škodu, kterou nedbalostně způsobil 2. držitel ve zlé vı́ře – před litiskontestacı́ ručil jako držitel v dobré vı́ře před litiskontestacı́, po litiskontestaci ručil i za náhodné poškozenı́ pozůstalostnı́ch věci 2) Praetorský dědic • byl chráněn prostředky praetorského práva • Edikt Quorum bonorum – praetorský interdikt, mohl se jı́m domáhat vydánı́ pozůstalostnı́ch věcı́ • interdikt byl účinný i proti civilnı́mu dědici, který musel uposlechnout, ale mohl pak použı́t svoji civilnı́ dědickou žalobu • hereditatis petitio měla proti praetorskému dědici naději na úspěch jen v tom přı́padě, když praetor udělil praetorskému dědici držbu pozůstalosti jako věcně nepodloženou (bonorum possessio sine re) * učebnice ŘP - 293-296, 300, 301, 303, 304 172 Dodatek A Slovnı́ček abdicatio abdikace, zřeknutı́ se úřadu ab epistulis cı́sařská kancelář pro vyřizovánı́ korespondence za principátu abolitio zrušenı́ rozsudku, udělenı́ milosti abrogatio zrušenı́ zákona, odnětı́ úřadu acceptilatio přijetı́, slavnostnı́ prominutı́ dluhu provedené opačným právnı́m jednánı́m (jeden ze způsobů zániku závazku podle civilnı́ho práva) accesio přı́růstek, též označenı́ pro různé přı́pady spojenı́ nebo smı́chánı́ věci (originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva) accidentalia negotii nepravidelné části právnı́ho jednánı́ závislé na vůli jednajı́cı́ch a cognitionibus cı́sařská kancelář pro organizaci cı́sařova soudu za principátu accrescentio přı́růstek (originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva) accusatio obžalovánı́, veřejná žaloba v trestnı́m řı́zenı́ koncem republiky actio, condictio, querela, vindicatio žaloba ademptio legati odvolánı́ odkazu addictio bonorum přiřčenı́ majetku additio hereditatis nastoupenı́ do dědictvı́ (dobrovolně) adiudicatio přisouzenı́, část procesnı́ formule zmocňujı́cı́ soudce k rozdělenı́ spoluvlastnictvı́ aedil řı́mský magistrát aedil curules patricijský aedil aedil plebis plebejský aedil aequitas rovnost, spravedlnost aerarium státnı́ pokladna (za republiky) aestimatio odhad, oceněnı́ v penězı́ch aestimatio litis oceněnı́ předmětu sporu affectio maritalis manželská náklonnost, vůle vzı́t si ženu za manželku ager privatus pozemek soukromý ager publicus pozemek státnı́ agnatio přı́buzenstvı́ právnı́ a libelis cı́sařská kancelář pro vyřizovánı́ právnı́ch podánı́ za principátu alluvio náplava (originárnı́ způsob nabytı́ vlastnictvı́) alternativa facultas obligace vyjádřená slovy ”jedno se dlužı́, dvě se plnı́” ambitus pruh půdy mezi pozemky (ve městě) anatocismus úroky z úroků animus úmysl, vůle animus donandi úmysl darovat animus furandi úmysl zloděje jednat proti vůli vlastnı́ka nebo jiného oprávněného animus lucri faciendi úmysl obohatit se krádežı́ anı́mus possidendi vůle držebnı́ (vlastnická) appellatio odvolánı́ proti rozsudku apprehensio uchopenı́ věci apud iudicem před soudem, druhá fáze řı́mského soukromého procesu klasické doby aquaeductus vodovod, právo vodovodu (pozemková služebnost polnı́) aquaehaustus právo čerpat vodu na cizı́m pozemku (pozemková služebnost polnı́) a rationibus správce cı́sařské státnı́ pokladny za principátu arbiter rozhodce (rekuperator) arbitrium rozhodčı́ nález argentarius bankéř, směnárnı́k arrha závdavek arrha confirmatoria závdavek jako důkaz uzavřené smlouvy arrha poenalis propadný závdavek při neformálnı́m prodeji arrha poenitentialis závdavek umožňujı́cı́ odstoupenı́ od smlouvy, ten, kdo přijal, vracı́ několikanásobek, propadá tomu, kdo ho poskytl arrha sponsalicia částka poskytnutá ženichem nevěstě arrogatio přijetı́ osoby sui iuris za vlastnı́ ascendentes předci assertor libertatis strana v řı́zenı́ o svobodu člověka auctoritas autorita, vážnost 173 DODATEK A. SLOVNÍČEK auctoritas patris souhlas otce rodiny se sňatkem auctoritas patrum potvrzenı́ lidového shromážděnı́ senátem auctoritas principis vážnost (moc) cı́saře auctoritas tutoris souhlas poručnı́ka s jednánı́m poručence auspicium pozorovánı́ věštnı́ch úkazů avulsio odtrženı́ (originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva) avus děd beneficium dobrodinı́, výhoda přiznaná jednotlivci či skupině osob beneficium abstinendi právo zdržet se dědictvı́ (viz také ius abstinendi) beneficium cedendarum právo rukojmı́ho, aby mu věřitel po zaplacenı́ dluhu postoupil pohledávku proti hlavnı́mu dlužnı́kovi beneficium competentiae výsada dlužnı́ka být odsouzen pouze do výše svého majetku beneficium divisionis právo rukojmı́ho, aby žaloba věřitele byla rozdělena mezi přı́tomné a solventnı́ spolurukojmı́ beneficium excussionis sive ordinis námitka rukojmı́ho, aby byl jako prvnı́ žalován dlužnı́k beneficium inventarii výsada dědice spočı́vajı́cı́ v tom, že po sepsánı́ pozůstalosti bude ručit za dluhy zůstavitele pouze do jejı́ hodnoty beneficium separationis výsada dědice spočı́vajı́cı́ v tom, že od pozůstalosti může oddělit svůj majetek bigamia dvojženstvı́ bona jměnı́, majetek, statky bona adventicia majetek syna nenabytý od otce bona caduca viz caducum bona fides dobrá vı́ra bona materna majetek syna zděděný po matce bona nuptialia majetek zı́skaný sňatkem bona vacantia pozůstalost bez dědice, původně předmět vydrženı́, později připadala státu boni mores dobré mravy caducum uprázděný dědický podı́l caelibes neženatı́, neprovdané calumnia neoprávněná žaloba (pleticha u soudu) capitis deminutio úpadek práv capitis deminutio maxima velký úpadek práv, ztráta svobody capitis deminutio media střednı́ úpadek práv, ztráta přı́slušnosti k řı́mské obci capitis deminutio minima malý úpadek práv, ztráta přı́slušnosti k řı́mské agnátské rodině caput hlava, souhrn práv řı́mského občana casus minor viz custodia causa důvod, otázka, přı́čina, přı́pad, spor causa donationis důvod darovánı́ causa dotis důvod zřı́zenı́ věna causa stipulationis důvod stipulace cautio záruka cautio damni infecti záruka, že vadnou stavbou nebo činnostı́ nebude způsobena škoda na sousednı́m pozemku cautio indemnitatis záruka, že druhá strana neutrpı́ škodu z budoucı́ události, či právnı́ho jednánı́ cautio Muciana negativnı́ potestativnı́ podmı́nka připojená k odkazu, která je nesplnitelná před smrtı́ obdařeného, se pokládá za ihned splněnou, pokud je slibeno, že v opačném přı́padě bude odkaz vrácen cautio rei uxoriae slib vrácenı́ věna v přı́padě rozvodu cautio usuaria záruka, že po ukončenı́ užı́vacı́ho práva bude jeho předmět vrácen vlastnı́kovi cautio usufructuaria záruka, že po ukončenı́ požı́vacı́ho práva bude jeho předmět vrácen vlastnı́kovi centumviri stočlenná soudnı́ komise pro dědické pře a spory o svobodu cessio postoupenı́ pohledávky cessio bonorum odstoupenı́ majetku (věřiteli) cives občan civilis občanský civitas přı́slušnost k řı́mské obci codicillus dodatek, jı́mž zůstavitel doplňuje testament coëmptio obrazná koupě ženy, jeden ze způsobů vzniku manželské moci (viz také manus) cognatio pokrevnı́ přı́buzenstvı́ cognitio soudnı́ řı́zenı́, soudnı́ vyšetřovánı́ cognitio extra ordinem mimořádné soudnı́ řı́zenı́, typ soudnı́ho procesu za cı́sařstvı́ collatio snášenı́ collatio bonorum povinnost emancipovaného syna přidat poměrnou část svého majetku k hodnotě dědictvı́ collatio dotis povinnost provdané dcery započı́tat hodnotu věna do dědictvı́ comitia lidové shromážděnı́ comitia calata kalátnı́ lidové shromážděnı́ comitia centuriata centurijnı́ lidové shromážděnı́ comitia curiata kuriátnı́ lidové shromážděnı́ comitia tributa tributnı́ lidové shromážděnı́ commixtio smı́šenı́ sypkých látek (způsob originárnı́ho nabytı́ vlastnického práva) commodatum vypůjčenı́ věci (jeden z reálných kontraktů) communio společenstvı́ communio pro indiviso spoluvlastnictvı́ (viz také 174 DODATEK A. SLOVNÍČEK condominium) contractus smlouva compensatio započı́tánı́ (jeden ze způsobů zániku contractus aestimatoria vetešnická smlouva závazku) contubernium soužitı́ otroků, svobodného s otrokem concilium shromážděnı́ concilium plebis tributa plebejské tributnı́ shromážděnı́conubium manželstvı́, také právo uzavı́rat manželstvı́ podle řı́mského práva, také ius conubii (viz také concubinatus konkubinát coniugium, matrimonium, nuptiae) condemnatio odsouzenı́ (viz také damnatio); část pro- corpus tělo, těleso cesnı́ formule zmocňujı́cı́ soudce k vynesenı́ rozcreditor věřitel sudku creditum pohledávka condicio podmı́nka cretio slavnostnı́ forma přijetı́ dědictvı́ condicio affirmativa podmı́nka kladná culpa nedbalost, zaviněnı́ condicio casualis podmı́nka nahodilá culpa aquiliana nedbalost lex Aquilia condicio derisoria podmı́nka výsměšná culpa in abstracto termı́n pro nedbalost dle klacondicio impossibillis podmı́nka nemožná sického práva condicio legalis podmı́nka zákonná culpa in concreto konkrétnı́ nedbalost condicio mixta podmı́nka smı́šená culpa in contrahendi nedbalost při uzavřenı́ smlouvy condicio necessaria podmı́nka nutná culpa in distrahendi nedbalost při prodeji věci condicio negativa podmı́nka záporná culpa in eligendo et inspiciendo ručenı́ za nedbacondicio perplesa podmı́nka zmatená lost při výběru osoby, ručenı́ za škodu způsobenou třetı́ osobou condicio potestativa podmı́nka závislá na vůli culpa in faciendo odpovědnost za nedbalost, která condicio resolutiva podmı́nka rozvazovacı́ spočı́vá v pozitivnı́m jednánı́ condicio suspensiva podmı́nka odkládacı́ culpa lata hrubá nedbalost condicio turpis podmı́nka potupná culpa levis lehká nedbalost condictio žaloba (viz také actio, querela, vindicatio) culpa levissima nedbalost při škodě odvratitelné jen condominium spoluvlastnictvı́ (viz také communi pro zcela mimořádnou pečlivostı́ indiviso) culpa omnis odpovědnost za veškeré zaviněnı́ confarreatio podřı́zenı́ se moci manžela oběti cura péče; opatrovnictvı́ (také jeden z kvazikontraktů) špaldového koláče (viz také manus) cura ad actum opatrovnictvı́ pro jeden úkon confessio doznánı́, přiznánı́, vı́ra (náboženská) cura annonae péče o zásobovánı́ (oblast činnosti aeconfinium mez, pruh mezi pozemky dilů) confiscatio konfiskace, zabavenı́ (viz také publicatio cura bonorum opatrovnictvı́ majetku bonorum) confusio slitı́ tekutin (způsob originárnı́ho nabytı́ vlast- cura debilium opatrovnictvı́ nad tělesně postiženým cura furiosi opatrovnictvı́ nad majetkem šı́lece nického práva) cura minorum opatrovnictvı́ nad nezletilcem consensus souhlas cura prodigi opatrovnictvı́ nad marnotratnı́kem consilium rada, poradnı́ orgán, usnesenı́ cura ventris opatrovnictvı́ nad majetkem dosud nenaconsilium principis cı́sařská rada za principátu rozeného dı́těte, doslova opatrovnictvı́ břicha“ consortium společenstvı́ ” custodia opatrnost, odpovědnost za náhodu (viz také constitutio nařı́zenı́, ustanovenı́ casus minor) constitutum úmluva damnatio odsouzenı́ (viz také condemnátio) constitutum debiti dohoda o uznánı́ dluhu damnum škoda constitutum debiti alieni dohoda o uznánı́ cizı́ho damnum emergens skutečná škoda dluhu constitutum debiti proprii dohoda o uznánı́ damnun infectum hrozı́cı́ škoda vlastnı́ho dluhu damnum inuria datum protiprávnı́ poškozenı́ (zničenı́) cizı́ věci (jeden z deliktů civilnı́ho práva) constitutum possessorium držebnı́ dohoda dare dát, odevzdat (jeden ze způsobů plněnı́ obligace) consuetudo obyčej, zvyk (viz také mores maiorum) datio dávánı́ consultum usnesenı́, rada datio actionis povolenı́ žaloby magistrátem contra proti 175 DODATEK A. SLOVNÍČEK datio in solutum dánı́ mı́sto plněnı́ datio iudicis určenı́, jmenovánı́ soudce debitor dlužnı́k debitum dluh decemviri sbor deseti mužů decretum rozhodnutı́, výrok úřednı́ka; rozsudek cı́sařského soudu defensor plebis ochránce chudých delatio podánı́ žaloby, udávánı́ delatio hereditatis povolánı́ k dědictvı́ denegatio odmı́tnutı́ denegatio actionis odmı́tnutı́ žaloby magistrátem denegatio iustitiae odmı́tnutı́ spravedlnosti deponens schovatel depositum smlouva o úschově (jeden z reálných kontraktů) depositum irregulare nepravidelná úschova (úschova genericky určených věcı́) depositum miserabile (necessarium) úschova v tı́sni derelictio opuštěnı́ derogatio zrušenı́ descendentes potomci (viz také minores) detentio detence, faktické ovládánı́ věci (viz také possessio naturalis, possesio pro alieno) dies den; uloženı́ času dies ad quem časová mez, do nı́ž dies a quo časová mez, od nı́ž dies cedens den vzniku práva dies certus an, certus quando den, který jistě známe, a vı́ se, kdy dies certus an, incertus quando den, který jistě nastane, a nevı́ se, kdy dies incertus an, certus quando den, který nemusı́ nastat, ale vı́ se, kdy (viz také condicio) dies incertus an, incertus quando den, který nemusı́ nastat, a nevı́ se, kdy (viz také condicio) dies nefasti dny, v nichž se nesmı́ konat úřednı́ jednánı́ dies venies den dospělosti pohledávky diffareatio zrušenı́ manželské moci náboženským úkonem dissensus nesouhlas distractio bonorum prodej dlužnı́kova majetku po jednotlivých kusech divortium rozvod dolus úmysl; podvod (jeden z deliktů praetorského prava, viz také fraus) dolus malus zlý úmysl dominica potestas panská moc dominium vlastnictvı́ (viz také patrimonium, proprietas) dominium directum přı́mé“ vlastnictvı́, právo ” vlastnı́ka pozemku, který byl odevzdán do usufruktu nebo emfyteuze dominium ex iure Quiritium vlastnictvı́ podle kviritského práva (viz také ius civile) dominium utile užitkové“ vlastnictvı́, označuje rozsah oprávěnı́ ”emfyteuty či usufruktáře dominus pán, vlastnı́k donatio darovánı́ donatio ante nuptias darovánı́ před uzavřenı́m manželstvı́ donatio inter virum et uxorem darovánı́ mezi manžely donatio mortis causa darovánı́ pro přı́pad smrti donatio propter nuptias darovánı́ z důvodu uzavřenı́ manželstvı́ donatio sub modo darovánı́ pod podmı́nkou dos věno dos adventicia věno poskytnuté jinou osobou než otcem dos profecticia věno poskytnuté otcem rodiny dotis dictio slib věna (jeden z verbálnı́ch kontraktů) duplum dvojnásobek edictum edikt, vyhláška emancipatio emancipace, propuštěnı́ osoby z otcovské moci emphyteusis emfyteuze, dědičný a zcizitelný pacht (jedno z věcných práv k věci cizı́) emptio koupě emptio rei speratae koupě věci nadějné emptio spei koupě naděje emptio venditio koupě-prodej, smlouva trhová (jeden z konsenzuálnı́ch kontraktů) emptor kupec emptor bonorum kupec majetku, vydražitel majetku insolventnı́ho dlužnı́ka emptor familiae kupec rodového majetku, důvěrnı́k, na něhož zůstavitel převedl mancipacı́ majetek error omyl error essentialis podstatný omyl error facti omyl ve skutku error in corpore omyl v předmětu právnı́ho jednánı́ error in materia omyl ve hmotě věci (viz error in substantia) error in negotio omyl v typu právnı́ho jednánı́ error in persona omyl v osobě error in qualitate omyl ve vlastnostech věci či osoby error in substantia viz error in materia 176 DODATEK A. SLOVNÍČEK error iuris omyl v právu error prohabilis omluvitelný omyl essentialia negotii podstatné prvky právnı́ho jednánı́, určujı́cı́ jeho typ exceptio procesnı́ námitka (část procesnı́ formule) exceptio dilatoria přechodná námitka (viz také exceptio temporalis) exceptio doli námitka podvodu exceptio perpetua námitka uplatnitelná kdykoli, časově neomezená exceptio rei iudicatae námitka rozsouzené věci exceptio rei venditae ec traditae námitka věci prodané a předané exceptio temporalis viz exceptio dilatoria expensilatio literátnı́ smlouva spočı́vajı́cı́ v zápisu do účetnı́ knihy věřitele expropriatio vyvlastněnı́ facere dělat, konat (jeden ze způsobu plněnı́ obligace) fas náboženské normy fenus úroky (viz také fructus, civiles, usurae) fenus nauticum námořnı́ zápůjčka sloužı́cı́ k pojištěnı́ fideicommissum neformálnı́ odkaz fideiussio slib ručenı́ (viz také fideipromissio) fides čestnost, důvěra, poctivost, vı́ra fiducia důvěra, věrná ruka“ ” fiducia cum amico contracta převod vlastnictvı́ na ” věrnou ruku“ s tı́m, že ji nabyvatel může užı́vat nebo ji má uschovat fiducia cum creditore contracta propadná zástava založená převodem vlastnictvı́ filia dcera filius syn fiscus státnı́ pokladna za cı́sařstvı́, doslova koš na ” penı́ze“ foedus mezinárodnı́ smlouva formula Octaviana zavedla actio quod metus causa frater bratr fraus podvod, škoda, újma (viz také dolus) fructus plod fructus civiles úroky (viz také fenus, usurae) fundus pozemek, statek fur zloděj furiosus šı́lenec furtum krádež (jeden z deliktů civilnı́ho práva) furtum conceptum naleznı́ věci kradené furtum manifestum zjevná“ krádež, s dopadenı́m pachatele při činu” furtum nec manifestum krádež nezjevná“, bez do” padenı́ pachatele při činu furtum rei krádež věci gens rod gentiles rodovı́ přı́slušnı́ci genus druh, rod gestio pro herede neformálnı́ jednánı́ vedoucı́ k přijetı́ dědictvı́ gestum právnı́ úkon glebae adscripti připoutánı́ k hroudě“, kolóni ” gradus stupeň, přı́buzenský stupeň habitatio osobnı́ služebnost obývánı́ bytu nebo domu hereditas dědictvı́ hereditas additio nastoupenı́ dědictvı́ hereditas iacens ležı́cı́ dědictvı́ hereditas legitima dědictvı́ podle zákona hereditas petitio dědická žaloba hereditas testamentarum děděnı́ podle závěti heres domesticus dědic domácı́ heres extraneus dědic dobrovolný (viz také heres voluntaris) heres legitimus dědic zákonný heres necessarium dědic nutný heres substitutus dědic náhradnı́ heres suus dědic vlastnı́ heres suus et necessarius dědic vlastnı́ a nutný heres voluntarius dědic dobrovolný (viz také heres extraneus) hostis cizinec, nepřı́tel hypotéké hypotéka, smluvnı́ zástava hyperocha přebytek vracený po prodeji zástavy dlužnı́kovi chirografe stvrzenka o uzavřeném právnı́m jednánı́ bez podpisu svědků (jeden z literárnı́ch kontraktů) ignorantia facti neznalost skutku ignorantia iuris neznalost práva immissio vháněnı́ kouře, zápachu atd. na sousednı́ pozemek (imise) impensae necessarie nutné náklady impensae voluptariae nadbytečné náklady imperium nejvyššı́ velitelská a nařizovacı́ moc impositio servitutis zřı́zenı́ služebnosti pro nabyvatele impuberes nedospělı́ inaedificatio budova postavená z cizı́ho materiálu náležı́ vlastnı́kovi pozemku (originálnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva) indebitum nedluh in diem addictio výhrada lepšı́ho kupce, pactum addiectum u trhové smlouvy infamia bezectnost 177 DODATEK A. SLOVNÍČEK infamia immediata přı́má“ bezectnost (např. výkon interdictum recuperendae possessionis interdictum ” sloužı́cı́ k nabytı́ ztracené držby určitého povolánı́) infamia mediata zprostředkovaná“ bezectnost (např. interdictum restitutorium přı́kaz uvést věc do ” původnı́ho stavu v důsledku odsouzenı́) interdictum retinendae possessionis interdictum infans dı́tě, nedospělec sloužı́cı́ k udrženı́ stávajı́cı́ držby ingenuus zrozený na svobodě interdictum Salvianum přı́kaz na nabytı́ držby hosin iure před právem, prvnı́ fáze řı́mského soukromého podářského inventáře proti pachtýři, který neuhraprocesu klasické doby dil pachtovné in iure cessio převod před právem, derivattivnı́ způsob interdictum Uti possidetis chránı́ toho, kdo držı́ nenabytı́ vlastnického práva pomocı́ fingovaného promovitost v okamžiku vydánı́ interdiktu cesu interdictum Utrubi chránı́ toho, kdo držel movitou iniuria bezprávı́, urážka na cti (jeden z deliktů civilnı́ho věc po většı́ část předchozı́ho roku práva) intestabilis prokletý, bezectný, neschopný svědčit insinuatio vloženı́ listiny do úřednı́ho protokolu (vliintestatus ten, kdo zemřel bez závěti chocenı́ se) iter cesta, pozemková služebnost cesty institutio ustanovenı́ iudex soudce institutio heredis ustanovenı́ dědice iudicium duplex obě strany majı́ v takovém řı́zenı́ pointentio intence, záměr, zaměřenı́ stavenı́ žalobce a žalovaného zároveň intercessio zrušenı́ úřednı́ho rozhodnutı́ vyššı́m magistrátem nebo magistrátem stejného postavenı́; iudicium simplex jedna strana procesu je žalobce, druhá žalovaným převzetı́ cizı́ho závazku, ručenı́ iura in re aliena věcná práva k věci cizı́ interdictio zákaz interdictum rozkaz magistrátu s jurisdikcı́ (praetorský iurisdictio soudnı́ pravomoc, soudnı́ řı́zenı́ iurisdictio contentiosa řı́zenı́ sporné prostředek mimosoudnı́ ochrany) iurisdictio voluntaria řı́zenı́ nesporné interdictum de libero homine exhibendo et ducendo přı́kaz přivést zadržované dı́tě před praetora a vy- ius právo dat jej otci interdictum demolitorium přı́kaz stavebnı́kovi, ius abutendi právo nakládat s věcı́ až do jejı́ho zničenı́ který přes zákaz pokračuje ve stavbě, na obnovu ius abstinendi viz beneficium abstinendi původnı́ho stavu a náhradu škody ius adcrescendi právo přı́růstku (při zřeknutı́ se jedinterdictum de precario přı́kaz vydat věc danou do noho ze spoluvlastnı́ků svého podı́lu; v přı́padě výprosy odpadnutı́ spoludědice před nabytı́m dědictvı́) interdictum de uxore exhibenda et ducenda ius ad rem právo na věc přı́kaz přivést ženu před praetora a vydat ji jejı́mu ius aureorum anulorum právo zlatého prsten“, otci ” udělenı́m byl propuštěnec zrovnoprávněn se svointerdictum de vi interdictum o násilı́ bodnými interdictum de vi armata interdictum o ozbrojeném ius auxilii právo tribunů lidu zastat se plebejů násilı́ ius civile právo civilnı́ interdictum exhibitorium přı́kaz předložit věc nebo ius cogens právo kogentnı́, ustanovenı́, která nelze napředvést osobu hradit dohodou stran interdictum glanda legenda interdictum umožňujı́cı́ ius commercii právo obchodu sbı́rat plody spadlé na sousednı́ pozemek ius conubii právo manželstvı́ interdictum possessorium držebnı́ interdictum ius disponendi právo disponovat s věcı́ interdictum prohibitorium zákaz nějaké činnosti interdictum Quam hereditatem přı́kaz vydat ius dispositivum právodoplňovacı́, ustanoenı́ platı́cı́ pouze tehdy, pokud si strany neupravily vztah jipozůstalost nak interdictum Quem fundum přı́kaz vydat věc žalujı́cı́mu vlastnı́kovi, pokud držitel nechce vstou- ius distrahendi právo zástavnı́ho věřitele prodat zástavu, nenı́-li splněna pohledávka (viz také pactu pit do sporu de distrahendum) interdictum quod vi aut clam přı́kaz obnovit ius exponendi právo odložit dı́tě původnı́ stav a nahradi škodu, provedl-li někdo přes zákaz či tajně změnu na cizı́m pozemku ius fruendi právo požı́vacı́ interdictum Quorum bonorum interdictum sloužı́cı́ ius gentium právo národů“ ” k vydánı́ dědictvı́ praetorskému dědici ius honorarium právo úřednické, normy tvořené 178 DODATEK A. SLOVNÍČEK soudnı́mi magistráty ius intercessionis právo, oprávněnı́ magistráta zrušit nařı́zenı́ kolegy nebo úřednı́ka nižšı́ho ius naturale právo přirozené ius non scriptum právo nepsané ius scriptum právo psané ius offerendi et succedendi právo hypotekárnı́ho věřitele zı́skat pořadı́ lépe postaveného věřitele odkoupenı́m jeho pohledávky ius possessionis právo držby ius posliminii právo návratu z válečného zajetı́ (postliminium) ius praetorium právo praetorské ius privatum právo soukromé ius protimeseos právo předkupnı́ ius provocationis právo odvolat se z rozhodnutı́ magistráta, který uložil trest, k lidovému shromážděnı́ ius publicum právo veřejné ius Quiritium právo kviritské ius responendi právo udı́let právnı́ rady ius retentionis právo zadržovacı́ ius suffragii pasivnı́ volebnı́ právo ius tollendi právo odebrat materiál z věci bez jejı́ho poškozenı́ ius utendi právo užı́vacı́ ius variandi právo volby plněnı́ ius vendendi právo prodat dı́tě ius vitae ac necis právo nad životem a smrtı́ iustitia spravedlnost laesio enormis snı́ženı́ ceny věci přes jejı́ hodnoty laudemium dvouprocentnı́ poplatek z ceny, který platı́ emfyteuta vlastnı́kovi při zcizenı́ práva emfyteuze legatum odkaz legatum per damnationem odkaz damnačnı́ s obligačnı́mi účinky legatum per perceptionem odkaz percepčnı́ legatum per vindicationem vindikačnı́ odkaz s věcnými účinky legatum sinendi modo obligačnı́ odkaz omezenı́ na hmotné věci legitimatio uznánı́ nemanželského dı́těte za manželské legitimatio per rescriptum principis uznánı́ cı́sařským nařı́zenı́m legitimatio per subsequens matrimonium uznánı́ následným manželstvı́m leges Liciniae Sextiae zákony z r. 367 př. n. l., jimiž byl mimo jiné konzulát zpřistupněn plebejům, byla zřı́zena praetura a úřad kurulských aedilů lex Aquilia de damno úprava protiprávnı́ho zničenı́ a poškozenı́ cizı́ věci a zcizenı́ ke škodě věřitele (asi 286 př. n. l.) lex commisoria právo odstoupenı́ od kupnı́ smlouvy, nebude-li včas zaplacena trhová cena (připojená dohoda k trhové smlouvě) lex Falcidia de legatis dědici musı́ zůstat dědictvı́ nezatı́žená odkazy (40 př. n. l.) lex Fufia Caninia de manumissionibus omezenı́ propouštěnı́ otroků ze závěti (2 př. n. l.) lex Furia testamentari zákaz přijmout odkaz (kromě manželky, snoubenky a kognátů do 6. stupně) pod hrozbou pokuty čtyřnásobku (asi 190 př. n. l.) lex Hortensia de plebisctitis nastolenı́ rovnoprávnosti usnesenı́ plebejských shromážděnı́ se zákony (287 př. n. l.) lex perfecta dokonalý zákon, obsahujı́cı́ sankci a jednánı́ v rozporu s nı́m je neplatné lex imperfecta zákon nedokonalý, bez sankce a jednánı́ v rozporu s nı́m je neplatné lex minus quam perfecta zákon méně než dokonalý, obsahujı́cı́ sankci, avšak jednánı́ v rozporu s nı́m je platné lex Iulia de vicesima hereditatum pětiprocentnı́ dědická daň postihujı́cı́ také odkazy (5 př. n. l.) lex Iunia Norbana otroci propuštěnı́ podle praetorského práva zı́skávajı́ postavenı́ Latinů (19 n. l.) lex Papia Poppea nutialis povinnost žı́t v manželstvı́ a mı́t alespoň 3 děti, zákaz uzavı́ránı́ manželstvı́ s ženami nižšı́ho společenského postavenı́ (18. pnl) lex Plaetoria de minoribus zavedena ochrana nezletilců, osob mladšı́ch 25 let (192 pnl) lex Poetelia Papiria de nexis zmı́rněnı́ osobnı́ exekuce (326 pnl) lex Rhodia de iactu rhodský zákon o věcech vyhozených z lodi lex Scribonia zákaz vydrženı́ pozemkových služebnostı́ (216 pnl) lex Voconia odkazy nesmějı́ převýšit hodnotu dědických podı́lů, ženy nesmějı́ dědit po občanu 1. majetkové třı́dy (169 pnl) liberi svobodnı́, děti liberi legitimi děti pocházejı́cı́ z řádného manželstvı́ liberi naturales děti narozené v konkubinátu libertinus propuštěnec libertus propuštěnec konkrétnı́ho pána libripens vážný litis aestimatio oceněnı́ předmětu sporu litis contestatio litiskontestace, dohoda o vedenı́ soudnı́ho sporu locatio conductio smlouva o námu (jeden z konsenzuálnı́ch kontraktů) locatio conductio irregularis pravidelný nájem věci spočı́vajı́cı́ v možnosti vrátit mı́sto věci jejı́ hod- 179 DODATEK A. SLOVNÍČEK notu v penězı́ch morus debitoris prodlenı́ dlužnı́ka locatio conductio operarum smlouva pracovnı́ moratorium přı́ročı́ locatio conductio operis smlouva o dı́lo mulier vdaná žena locatio conductio rei smlouva o nájmu, pachtu multa poena locator pronajı́matel multa poenitentialis arrha poenitentialis lucrum cessans ušlý zisk municipium samosprávné město mancipatio formálnı́ způsob převodu vlastnictvı́ mutuum zápůjčka (jeden z reálných kontraktů) mancipium moc otce řı́mské rodiny nad osobami i manasciturus počaté a nenarozené dı́tě jetkem; majetek mandatum přı́kaznı́ smlouva (jeden z konsenzuálnı́ch naturalia negotii přirozené části právnı́ho jednánı́ kontraktů); instrukce úřednı́kovi (typ cı́sařského negotiorum gestio jednatelstvı́ bez přı́kazu (jeden z nařı́zenı́) kvazikontraktů) mandatum generale obecný přı́kaz k zastupovánı́ negotium právnı́ jednánı́, činnost, obchod mandatum qualificatum úvěrový přı́kaz negotium claudians kulhavé“ právnı́ jednánı́, platné ” jen pro jednu stranu mandatum speciale přı́kaz k zastupovánı́ v jedné věci negotium inter vivos právnı́ jednánı́ mezi živými manumissio propuštěnı́ otroka manumissio censu propuštěnı́ zapsánı́m do seznamu negotium lucrativum právnı́ jednánı́ bezplatné řı́mských občanů negotium mixtum právnı́ jednánı́ smı́šené“, kdy jej ” protihodnota výrazně menšı́ manumissio in ecclesia propuštěnı́ před shromážděnı́m věřı́cı́ch negotium mortis causa právnı́ jednánı́ pro přı́pad smrti manumissio inter amicos propuštěnı́ prohlášenı́m před přáteli negotium nullum právnı́ jednánı́ neplatné manumissio per epistulam propuštěnı́ dopisem negotium onerosum právnı́ jednánı́ úplatné manumissio testamento propuštěnı́ závětı́ negotium revocabile odvolatelné právnı́ jednánı́ manumissio vindicta propuštěnı́ hůlkou (fingovaným nemo nikdo procesem) nepos vnuk manus ruka, symbol moci, moc manželská (viz také nexum závazek, pohledávka zaručená osobou dlužnı́ka coëmptio, confarreatio, usus) nebo podřı́zené osoby matrimonium manželstvı́ (viz také coniugium, conu- non facere nedělat, nekonat (jeden ze způsobů plněnı́ bium, nuptiae) obligace) matrimonium cum in manu conventione matrimonium novatio obnova, novace závazku přı́sné“, s manželskou mocı́ ” novatio necessaria novace nutná matrimonium iuris gentium matrimonium podle novatio voluntaria novace dobrovolná práva národů, mezi cizinci matrimonium legitimum matrimonium řádné (také noxae datio noxálnı́ ručenı́ matrimonium iustum) nuda proprietas holé“ vlastnictvı́ ” matrimonium sine in manu conventione matrimonium nulitas neplatnost volné“, bez manželské moci ” nullus žádný metus strach numerus clausus uzavřený (konečný) počet metus reverentialis strach, obava před rodiči nuncupatio vyslovenı́, vyhlášenı́, nunkupace, doložka k minores nezletilı́; potomci (viz také descendentes) mancipaci missio in bona uvedenı́ do detence nebo do držby nuntius posel (jeden z praetorských prostředků mimosoudnı́ nuptiae manželstvı́ (viz také coniugium, conubium, maochrany, viz také missio in possessionem) trimonium) modus úrčenı́ účelové, způsob obigatio obligace, závazek modus adquirendi způsob nabytı́ držby obligatio alternativa alternativnı́ závazek, obligace modus qualificatus závazné účelové určenı́ vyjádřená slovy dvě se dlužı́, jedno se plnı́“ ” modus simplex jednoduché“ účelové určenı́ učiněné obligatio ex contractu závazek ze smlouvy ” ı́jemce, má povahu nezávazné rady ve prospěch př obligatio ex delicto závazek z protiprávnı́ho činu mora prodlenı́ obligatio in solidum společný závazek vı́ce osob morus creditoris prodlenı́ věřitele 180 DODATEK A. SLOVNÍČEK obligatio literis contracta závazek z literárnı́ smlouvy obligatio naturalis naturálnı́ závazek, nežalovatelný obligatio quasi ex contractu závazek jakoby ze smlouvy obligatio quasi ex delicto závazek jakoby z protiprávnı́ho činu occupatio obsazenı́, jednostranné uchopenı́ věci (způsob originárnı́ho nabytı́ vlastnictvı́) officium služba, úřad omittere opomenout (jeden ze způsobu plněnı́ obligace) operae (animalium et servorum) osobnı́ služebnost užı́vánı́ práce cizı́ch zvı́řat a otroků operae fabriles odborné práce propuštěnce ve prospěch patrona operae officiales osobnı́ úsluhy propuštěnce patronovi operis novi nuntiatio zákaz nové stavby vydatný tı́m, komu z nı́ hrozı́ škoda opinio domněnka přesvědčenı́ oratio principis cı́sařův návrh usnesenı́ senátu orbi bezdětnı́ pactum dohoda pactum adiectum připojená dohoda pactum de contrahendo dohoda o smlouvě budoucı́ pactum de distrahendo pactum zástavnı́ho věřitele prodat zástavu, nenı́-li splněna pohledávka (viz také ius distrahendi) pactum de iureiurando úmluva, že spor bude rozhodnut přı́sahou pactum de non petendo dohoda o nevymáhánı́ dluhu pactum displicentiae koupě na zkoušku pactum dotale úmluva o režimu věna pactum protimeseos pactum předkupnı́ (viz ius protimeseos) parapherna vlastnı́ majetek manželky pater otec ppater familiae/familias otec řı́mské patriarchálnı́ rodiny pati strpět patria potestas otcovská moc patrimonium majetek, vlastnictvı́ (viz také dominium, proprietas) peculium jměnı́, majetek (viz také pecunia), pekulium, majetek vydělený otcem řı́mské patriarchálnı́ rodiny synovi nebo otrokovi peculium castrense pekulium táborové, majetek nabytý synem ve vojenské službě peculium quasi castrense pekulium jakoby táborové, majetek, který syn nabyl ve státnı́ch službách, jako advokát nebo duchovnı́ pecunia penı́ze, jměnı́, majetek perceptio sbı́ránı́ peregrinus cizinec permutatio směna persona osoba persona alieni iuris osoba cizı́ho práva persona in mancipio osoba v moci otce rodiny persona sui iuris osoba svého práva petitio prosba, žádost, žaloba pignus smlouva o ručnı́ zástavě (jeden z reálných kontraktů) pignus Gordianum právo věřitele zdržovat zástavu i po zaplacenı́ pohledávky pro jeho dalšı́ nezajištěné pohledávky pignus irregulare předmětem ručnı́ zástavy je suma peněz pignus nominis zástava pohledávky pignus pignoris subpignus, podzástava pignus tacitum zástavnı́ právo vzniklé ze zákona plus petitio žaloba na vı́c než je nárok poena trest, pokuta (viz také multa) portio dı́l portio debita povinný dı́l portio legitima zákonný dı́l possessio držba possessio ac ususfructus držba provinčnı́ch pozemků possessio bonae fidei držba v dobré vı́ře possessio bonorum držba (detence) majetku possessio bonorum contra tabulas držba zákonného dı́lu udělovaná praetorem nepominutelným dědicům possessio bonorum cum re držba pozůstalosti majı́cı́ převahu na nárokem civilnı́ho dědice possessio bonorum secundum tabulas držba pozůstalosti udělovaná praetorem testamentárnı́m dědicům possessio bonorum sine re předběžná držba pozůstalosti possessio civilis civilnı́ držba, držba směřujı́cı́ k nabytı́ vlastnictvı́ vydrženı́m possessio corporalis fyzické ovládánı́ věci possessio iniusta vadná držba possessio iuris držba práva possessio iusta držba opı́rajı́cı́ se o řádný důvod possessio malae fidei držba ve špatné vı́ře possessio naturalis = detentio držba přirozená possessor držitel postliminium viz ius postliminii postumus následujı́cı́, narozný po smrti otce, pohrobek potestas moc, nižšı́ pravomoc řı́mských magistrátů 181 DODATEK A. SLOVNÍČEK praedium pozemek, statek praedium dominans pozemek panujı́cı́ praedium serviens pozemek služebný praefectus správce, představený, velitel praefectus Aegypti správce Egypta praefectus annonae správce zásobovánı́ města Řı́ma praefectus praetorio velitel cı́sařské gardy; správce praefektury za dominátu praefectus urbi správce města praefectus vigilum velitel hasičů a nočnı́ policie v Řı́mě paelegatum odkaz ve prospěch jednoho ze spoludědiců paescriptio procesnı́ námitka paescriptio annalis námitka uběhnutı́ roku paescriptio longi temporis námitka dlouhého času paescriptio longissimi temporis námitka předlouhého času praestare poskytnout (jeden ze způsobů plněnı́ obligace) praesumptio domněnka praetor praetor, řı́mský magistrát praetor fideicommissarius praetor pro fideicommissarius praetor peregrinus praetor cizinecký praetor tutelarius praetor pro poručenské záležitosti praetor urbanus praetor městský precarium výprosa (jeden z reálných kontraktů nepojmenovaných) pretium cena pretium affectionis cena obliby pretium iustum cena skutečná pretium rei verum skutečná cena věci prodigus marnotratnı́k promissio slib promulgatio legis vyhlášenı́ zákona proprietas viz dominium, patrimonium proximus nejbližšı́ pubertas dospělost pupillus sirotek quadruplum čtyřnásobek quarta Falcidia viz lex Falcidia rapina loupež (jeden z praetorských deliktů) ratihabitio dodatečné schválenı́ receptio převzetı́ receptum arbitri závazek rozhodčı́ho rozhodnout spor receptum argentarii závazek bankéře zaplatit určitého dne z klientova účtu třetı́ osobě receptum cauponem závazek hostinského vydat převzaté věci neporušené receptum nautarum závazek lodnı́ka vydat převzaté věci neporušené receptum stabulatorium závazek majitele státjı́ vydat převzaté věci neporušené recuperator viz arbiter rei permutatio směna, výměna věci za věc (jeden z realáných kontraktů nepojmenovaných) rei vindicatio vlastnická žaloba remancipatio zpětná mancipace repudium zapuzenı́ res věc res derelictae věc opuštěné res iudicata věc rozsouzená res nullius věc ničı́ res religiosae věc zasvěcené res sacrae věc svaté res sanctae věc posvátné reservatio mentalis vnitřnı́ výhrada restitutio in integrum navrácenı́ předchozı́ho stavu, jeden z praetorských prostředků mimosoudnı́ ochrany) retentio zadržovánı́ věci reus pachatel, žalovaný, zavázaný revocatio in servitutem znovuotročenı́ rogatio legis návrh zákona senatus consultum usnesenı́ senátu sententia rozsudek separatio oddělenı́ sequester uschovatel věci, která je předmětem soudnı́ho řı́zenı́ servitus služebnost (jedno z věcných práv k věci cizı́) servitus praedorium pozemková služebnost servitus praedorium rusticorum pozemková služebnost venkovská (polnı́) servitus praedorium urbanorum pozemková služebnost městská (domovnı́) servus otrok simplum jednonásobek societas společnost, společenská smlouva (jeden z konsenzuálnı́ch kontraktů) solarium pozemková daň solutio rozvázánı́, zánik obligace splněnı́m specificatio zpracovánı́ (originárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva) sponsalia zásnuby sponsio sponse (verbálnı́ kontrakt) status postavenı́, status status civitatis přı́slušnost k řı́mskému státu, 182 DODATEK A. SLOVNÍČEK občanstvı́“ ” status familiae přı́slušnost k řı́mské agnátské rodině status libertatis status osobnı́ svobody stipulatio stipulace (verbálnı́ kontrakt) stipulatio poenae smluvnı́ pokuta stipulatio praetoria slib vynucený praetorem (jedne z praetorských prostředků mimosoudnı́ ochrany) stirps kmen subpignus viz pignus pignoris substitutio náhrada, ustanovenı́ náhradnı́ho dědice substitutio fideicommissaria ustanovenı́ náhradnı́ho, dosud ještě neexistujı́cı́ho fideikomisáře substitutio pupillaris ustanovenı́ náhradnı́ka dı́těti pro přı́pad, že zemře před dosaženı́m dospělosti substitutio quasi pupillaris ustanovenı́ náhradnı́ka duševně nemocnému dı́těti substitutio vulgaris obecné náhradnictvı́ successio nastoupenı́ successio singularis nastoupenı́ do jednotlivého práva successio universalis nastoupenı́ do všech práv superficies povrch; dědičné právo stavby na cizı́m pozemku (jedno z věcných práv k věci cizı́) suus svůj, vlastnı́ synagrafé dlužnı́ úpis (jeden z literárnı́ch kontraktů) taxatio odhad (část procesnı́ formule maximalizujı́cı́ výši kondemnačnı́ sumy) tempus čas, lhůta testamentum závět’ testamentum allographum závět’ diktovaná testamentum comitiis calatis závět’ kalátnı́ testamentum holographum závět’ psaná vlastnı́ rukou testamentum in procinctu závět’ pořı́zenı́ v šiku před bojem testamentum iniustum závět’ od počátku neplatná testamentum irritum závět’, která přestala být platná z důvodu capitis deminutio testátora testamentum nullum závět’ neplatná testamentum per aes et libram závět’ pomocı́ bronzu a vah (mancipačnı́ testament) thesaurus poklad titulus iustus právnı́ důvod traditio předánı́, odevzdánı́ (derivativnı́ způsob nabytı́ vlastnictvı́) traditio brevi manu předánı́ na krátkou ruku traditio longa manu předánı́ na dlouhou ruku transactio smı́r (jeden z reálných kontraktů nepojmenovaných) tutela poručenstvı́ (také jeden z kvazikontraktů) tutela impuberum poručenstvı́ nad nedospělci tutela mulierum poručenstvı́ nad ženami tutor poručnı́k tutor dativus poručnı́k určený magistrátem tutor legitimus poručnı́k ze zákona tutor testamentariums poručnı́k ze závěti universitas bonorum nadace universitas personarum korporace usucapio vydrženı́ (oritinárnı́ způsob nabytı́ vlastnického práva) usucapio libertatis vydrženı́ svobody usucapio pro herede vydrženı́ dědictvı́ usurae viz fenus, fructus civile usus užitek; osobnı́ služenost užı́vánı́; podřı́zenı́ se moci manžela soužitı́m po jeden rok (viz také manus) ususfructus osobnı́ služebnost požı́vánı́ uxor manželka vacatio legis odklad účinnosti zákona vadimonium záruka vectigal pachtovné, veřejná dávka venditio prodej venditor prodejce venia aetatis odpuštěnı́ věku via silnice; služebnost vozové cesty (pozemková služebnost venkovská) vicarius správce diecéza za dominátu vindicatio žaloba na vı́c než je nárok vindicatio pignoris žaloba zástavnı́ho věřitele na vydánı́ zástavy vindicatio servitutis žaloba na uznánı́ služebnosti proti vlastnı́kovi vindicta hůlka, symbol moci vir manžel, muž vis násilı́ vis absoluta fyzické násilı́ vis ac metus násilı́ a strach (vydı́ránı́, jeden z praetorských deliktů) vis compulsiva vydı́ránı́ vis maior vyššı́ moc vis privata soukromé násilı́ vis publica veřejné násilı́ voluntas vůle 183
Podobné dokumenty
Majetkové, vecné a pozemkové práva
6. Katastrální (a související) judikatura/ ed. Pavel Vrcha, Petra Janků, Karin Vrchová.- 3. vyd.- Praha:
Linde, 2011.- 708 s.- ISBN 978-80-7201-861-1.- Univerzitná knižnica Trnavskej univerzity
7. ...