Číslo 30/1999 () - Klub chovatelů želv

Informace KCHŽ číslo 30 -- květen 1999
1z5
http://default.kchz.cz/30/
KLUB CHOVATELŮ ŽELV
Informace č. 30 – květen 1999
Na úvod
Dne 6.3.1999 ráno se tradičně ve školícím středisku ZOO Praha uskutečnila první letošní schůzka klubu. Sešlo se
na ní nečekané množství členů, pro pozdě příchozí se jen velmi těžko hledala volná místa. Rovněž tradiční
občerstvení v podobě Miňonek (tentokrát bez rumové příchutě) téměř nestačilo. Naštěstí Nataša Velenská má
zřejmě nejen talent organizační, ale i určité věštecké schopnosti, takže napekla (ale hlavně přinesla) výborné
perníčky. I tento pokrm poměrně rychle vymizel, což však ke cti členů klubu příliš neslouží. Nataša se totiž
nechala inspirovat (jak jinak) našimi nejoblíbenějšími zvířátky a tak perníčky měly tvar ŽELVY!
S úžasem jsem tedy pozoroval, jak perníčky mizí v útrobách členské základny (ukusujíc přitom jedné z „želv“
hlavu). Kromě tohoto zážitku přinesla schůzka další příjemné zážitky. Mě jako pokladníka potěšilo množství
příspěvků do pokladny KCHŽ a zejména další přírůstek nových členů (rovněž do pokladny!). Kromě těchto
příspěvků byl zaznamenán i významný přínos do dobrovolných příspěvků na sponzorství „želváka“ TORRA z
pražské ZOO. Celkem bylo vybráno k datu schůzky 4.330,- Kč a tak byl zbytek do potřebných 5.000,- Kč
vyrovnán z pokladny. Pokud chce ještě někdo přispět na tento účel, nebude mu bráněno. Peníze budou vyrovnány
do pokladny KCHŽ a případný přebytek může být použit Torrovi na „přilepšení“.
Neustále je udržována na vysoké úrovni i „odborná“ náplň schůzek, a to zejména díky organizátorům –
manželům Velenským (už zase chvála) a, samozřejmě, díky přednášejícím. Posledním zdařilým lákadlem pro
potencionální přednášející je po vzoru pořadu „Neváhej a toč!“ možnost získání KLUBOVÉHO TRIČKA!
(Samozřejmě hezčího a zaslouženějšího!) Pro externí přednášející bude toto tričko zřejmě formou honoráře za
přednášku, pro členy klubu formou odměny za tři přednášky. Prvním držitelem trička se na schůzce stal ing.
Roman Kovář, který nás seznámil s ochranou želv ve Středomoří. Součástí přednášky byl i videozáznam
televizního pořadu, který tam byl ve spolupráci s ing. Kovářem natočen. Prvním čekatelem na tričko z řad členů
se stala aktivní Lucie Lukášková z Domažlic, která nás seznámila s vodními želvami, které chová, s podmínkami
jejich chovu a s přirozenými podmínkami a rozšířením, vše doplněno diapozitivy. Jen tak dál!
Se zajímavou a potěšující informací přišel i M. Kroupa spolu s P. Petrásem. Tito členové organizují dlouho
očekávanou VÝSTAVU ŽELV! Výstava se uskuteční 5. – 6. ČERVNA 1999 v RYCHNOVĚ NAD KNĚŽNOU.
Vzhledem k tomu, že mnohým se tyto Informace dostanou zřejmě těsně před výstavou, je asi již pozdě na pomoc
při její přípravě (pokud se přece jen chcete zapojit, ptejte se organizátorů nebo D. Krumphanzla, kontakty najdete
uvnitř tohoto čísla v kompletním adresáři členů). Proto zveme alespoň k hojné návštěvě!
V. Pillmaier
První želví rybník
Na jaře roku 1998 jsem se dohodl s kamarádem
rybářem, že do jeho rybníčku nastěhuji část svých
želvích kamarádů (a věřte, že nešlo o Petra Petráse a
další). Jednalo se o mých pět Trachemys scripta
elegans a jednu Mauremys caspica. U obou druhů šlo
o samice. Můžete se ptát, proč zrovna samice? Mělo
to dva důvody. Jednak jsem samce nevlastnil a také
samice jsou od přírody odolnější.
Tak začneme od začátku. Slovo dalo slovo a začalo
se s přípravou. Bylo koncem května a my dva jsme
obcházeli celý oplocený pozemek okolo rybníčku. Šlo
o to, aby želvy neutekly a aby se do rybníčku
nedostala žádná vydra říční (Lutra entra), kterých je v
poslední době v okolí dosti.
Pozemek má rozměry přibližně 30 x 200 m. Místo
podezdívky jsou betonové pražce, na které navazuje
Vyvstal jiný problém, jak želvy chytnout, a proto bylo
důležité pozorovat, jak se potápí. Zjistili jsme, že při
vyplašení se T. s. e. potápí prudkým pohybem
předních končetin před hlavu a až teprve v hloubce se
otáčí hlavou dolů a klesá ke dnu. Jinak je to u M. c.,
která se otáčí na hladině a potápí se hlavou dolů, a
proto má dobu ponoru delší. Při vybírání metody
odchytu jsme vybrali ty dvě, které nám připadali
nejlepší.
První metoda je pustit stavidla a dostat celé
osazenstvo rybníčku na sucho.
Druhá metoda je použít vrhací síť na ryby, kterou
používají rybáři. Síť se vrhne v okamžiku, kdy je želva
těsně pod hladinou, ale i tak většinou stihly utéct. T. s.
e. jsme chytli na pět pokusů a M. c. na dva pokusy.
Ale jak jsme na podzim zjistili obě metody nejsou 100
5.11.2008 9:31
Informace KCHŽ číslo 30 -- květen 1999
2z5
ocelový plot. Zjistili jsme, že pro želvy není úniku.
Potom jsme přešli k rybníčku, který je zhruba oválný
20 x 7 m a je orientován od východu na západ.
Největší hloubka je okolo 2 m, nejmenší asi 40 cm.
Rybníček je celý průtoční, kde voda přitéká z
nedalekého pramene, z drenážních rour a z malé
čističky pro jeden dům. Kvalita vody je velmi dobrá.
Rybníček je z malé části přehrazen pro africké
cichlidy (např. Tilapie), které v tomto prostoru žijí
čtyři měsíce v roce. Nevadí jim ani přechodné teploty
okolo sedmi stupňů Celsia. Ve zbylém prostoru jsou
tyto ryby: několik štik, dva sumci, deset kaprů, líni,
plotice, okouni, perlíni a úhoři. Kapři vydatně přispěli
k zvětšování vodní plochy, protože každý rok
podemílají břehy.
Ale teď už k želvám. Koncem května přišla ta
chvíle, kdy jsem vypustil první samici T. s. e. Počasí
bylo špatné, pod mrakem, foukal studený vítr. Želva
vyběhla k vodě a naproti mému očekávání zmizela
skokem ve vodě. A nic. Kde byl želvě konec? Asi za
10 minut se krátce objevila, nadechla se a už jsme jí
ten víkend neviděli. Posoudil jsem to na dvojí způsob.
Buď se utopila, anebo se jí tam dole líbí. Za čtrnáct
dní jsem přinesl zbylé čtyři T. s. e. a jednu M. c.
Dozvěděl jsem se, že se želva po týdnu začala
objevovat častěji. Vypustil jsem tedy další želvy. Vše
bylo v pořádku až na M. c., která se nemohla potopit.
Dokonce po několik dní se dala lehce chytit, jak na
hladině, tak na břehu. Po zhruba asi čtrnácti dnech se
to začalo lepšit. Ještě jsme do rybníčku přivezli kmen
z nedalekého rybníka. Pod kmen jsme přidělali
plastové lahve, aby plaval a ještě jsme ho zajistili
mezi břehy.
Přesuneme se do doby na začátku července, kdy si
želvy zvykly na pravé přírodní podmínky. Přes den se
T. s. e. vyhřívaly na kmeni nebo při J břehu na
mělčině, M. c. byla vždy na S části. Želvy se rády
vynořovaly v blízkosti kmene, leknínů (které rostou na
třetině rybníčku), trávy a větví. Ale není to vždy
pravidlo, někdy nás docela překvapilo, když se želva
objevila na volné vodě, krunýř se jí vyhoupl na
hladinu a takhle si užívala.
http://default.kchz.cz/30/
%.
Pokud jste se pozastavili nad tím, že jsem nenapsal
nic o krmení, není tak říkajíc o čem. Vše co jsme jim
předhazovali asi nebraly a nebo jim to sežraly ryby.
Žraly různé druhy travin, salát, pošlé ryby, hmyz, jiné
vodní rostliny a také uštipovaly mladá poupata a listy
leknínů, ale samozřejmě je nežraly. V truse M. c. jsme
našli nestrávené obilí, kterým jsme krmili ryby.
Musím upozornit ty želvaře, kteří mě chtějí
kamenovat za nekrmení, že tyto želvy vyrostly o
několik cm a to jsou dospělá zvířata, která by již v
akváriu nerostla. Je pravda, že při větším nahuštění
želv, by bylo nutno dokrmovat. Myslím si, že víc jak
deset želv se v našem rybníčku neuživí.
Přišel podzim, čas výlovu želv. Pokusili jsme se je
pochytat vrhací sítí. Již bylo chladno a tak se nám
ukázala jen jedna, kterou jsme nechytili. Na řadě byla
druhá metoda - vypuštění rybníka, ale díky 1 m
vysokému nánosu bahna jsme želvy nenašli. Rybník se
napustil. A byli jsme nuceni vystavit je tvrdé zkoušce,
zazimování v našich podmínkách.
Tak a teď se mnou musíte počkat do želvího jara,
jak to dopadlo. Já vám určitě napíšu, jak se želvám
daří.
Aleš Marek
Stanice pro želvy v Provenci
Několik členů klubu bylo na jaře 1998 v toskánské stanici Centro Carapax. Podobné zařízení existuje také ve
Francii. V provensálském pohoří Maures dosud žije autochtonní populace Testudo hermanni hermanni (dříve
h. robertmertensi) a v této oblasti byla zřízena také zmíněná stanice „Village des Tortues“ nedaleko městečka
Gonfaron. Bližší informace na této adrese (http://ourworld.compuserve.com /homepages /soptom).
Pavel Pecina, ZOO Praha
Délka inkubace a poměr pohlaví u Testudo hermanni boettgeri
5.11.2008 9:31
Informace KCHŽ číslo 30 -- květen 1999
3z5
(Incubation period and sex ratio of Hermann’s tortoise,
Testudo hermanni boettgeri. Chelonian Conservation
and Biology, Volume 1, Number 3), Bert T. Eendebak
Vliv teploty na délku inkubace a pohlaví želv byl
studován, zejména u vodních druhů, řadou autorů. Bylo
však publikováno málo podrobných studií o vlivu
teploty na délku inkubace a poměr pohlaví u
suchozemských želv.
V této práci autor předkládá výsledky studia
inkubace a určení pohlaví u T. hermanni boettgeri,
získané z 741 vajec, ze kterých se 312 úspěšně vylíhlo.
Materiál a metody:
Vajíčka T. hermanni boettgeri byly získány v
průběhu let 1982 - 1994 od 10 samic chovaných ve
venkovních výbězích v Holandsku. Byl sledován vliv
prostředí na délku inkubace a na poměr pohlaví. Mimo
teploty byly sledovány další parametry, jako např.
charakteristika samice, místo a čas snůšky, hmotnost
vajec, jejich pořadí ve snůšce a vlhkost v průběhu
inkubace. Samice snášely vajíčka od května do
července, nejčastěji mezi 10 a 12 hodinou. Všechna
vajíčka byla nejpozději do třech hodin od nakladení
zvážena, označena tužkou a přemístěna do inkubátoru.
Délka inkubace byla sledována při konstantní
teplotě. Za tímto účelem byly používány tři rozdílné
typy inkubátorů, všechny měly regulovanou teplotu s
přesností na 0,2 °C. Vertikální a horizontální
nerovnoměrnosti
v
rozložení
teploty
byly
minimalizovány pečlivým rozmístěním topných kabelů.
K redukci neznámých genetických vlivů a vlivů
prostředí byly vajíčka z jedné snůšky rozmístěny do
všech inkubátorů. Za délku inkubace je zde
považována doba od nakladení vajíčka po vylíhnutí
plně vyvinutého mláděte. Doba od prolomení skořápky
po opuštění vajíčka trvala přibližně jeden den.
Ihned po nakladení byla vajíčka pečlivě prohlédnuta,
zda se u nich již nevyskytují krvavé žilky, které jsou
normálně patrné až po 6 - 8 dnech vývoje vajíčka. V
žádném případě nebyly nalezeny, z toho vyplývá, že
hypoteticky možný vývoj vajíčka ještě uvnitř těla
samice neproběhl a neovlivnil tak získané výsledky.
Ve vyjímečných případech (cca 2 %) se mláďata
nevylíhla v předpokládaném termínu, v těchto
případech byla vajíčka otevřena dva týdny po
očekávaném termínu líhnutí. Tyto vyjímečné případy
nebyly zahrnuty do analyzovaných dat. Mláďata byla
označena pomocí zářezů na marginálních štítkách,
podle systému užívaného v Darwinově stanici na
Galapágách. Většina mláďat byla umístěna mezi členy
Dánské želvařské společnosti, pouze menší množství
(25 %) náhodně vybraných jedinců bylo chováno do té
doby, než se podaří bezpečně určit pohlaví. Pohlaví
bylo určeno pomocí známých znaků jako tvar ocasu,
karapaxu a plastronu nebo tvar análních štítků. Ve
většině případů šlo určit pohlaví již při velikosti
karapaxu 10 cm, ve věku 3 - 4 roky. Mláďata nebyla
http://default.kchz.cz/30/
Tabulka 2. Poměr pohlaví u Testudo hermanni
boettgeri vzhledem k inkubační teplotě
Inkubační
teplota [°C]
Počet
samců
Počet
samic
Poměr
pohlaví (%
samců)
25
2
0
100
25
2
0
100
26
4
0
100
28
5
0
100
30
11
0
100
31
11
3
79
32
6
17
26
33
0
11
0
34
0
4
0
Graf 1. Délka inkubace Testudo hermanni boettgeri
jako funkce inkubační teploty.
Graf 2. Poměr pohlaví Testudo hermanni boettgeri
jako funkce inkubační teploty.
Diskuse:
Podrobné informace o vlivu teploty na délku inkubace
a předurčení pohlaví byly sledovány u Emys
orbicularis a řady dalších druhů z podčeledi
Emydinae. Od doby, kdy byl objeven vliv teploty na
předurčení pohlaví byl tento fenomén zjištěn u přibližně
šesti čeledí želv. Pro Testudo hermanni však existuje
jen málo podobných údajů. Kirsche nalezl průměrnou
inkubační dobu 63 dní při teplotě 28 - 30 °C, která je v
korelaci s výsledky této studie. Mnohem delší doba
inkubace - více než 100 dní - byla zjištěna
Swinglandem a Stubbsem pro přírodní populace.
5.11.2008 9:31
Informace KCHŽ číslo 30 -- květen 1999
4z5
považována za samce nebo samici do té doby, dokud
se u nich plně nevyvinuly nejméně dva znaky, podle
kterých by se to dalo určit. Obvykle to byl tvar ocasu
a análních štítků.
Výsledky:
Ze 741 vajec, inkubovaných při konstantní teplotě, bylo
515 vajec viditelně oplodněno a 312 želv se úspěšně
vylíhlo. Tabulka 1 ukazuje výsledky inkubační teploty
od 25 do 34 °C. Další parametry jako jsou
charakteristika samice, místo a čas snůšky, pořadí
vajec ve snůšce, hmotnost vajec a vlhkost v průběhu
inkubace byly také sledovány, ale nebyl nalezen žádný
významný vztah mezi těmito parametry a délkou
inkubace. Vajíčka byla vážena s přesností 0,5 g. Ztráta
hmotnosti v průběhu inkubace byla v průměru 30 - 40
%. Ve 4 ze 120 snůšek byla zaznamenána vyjímečně
velká ztráta hmotnosti (více než 60 %), která vyústila v
smrt embryí nebo vedla ke zkrácení inkubační doby.
Tyto případy nejsou zahrnuty mezi data uvedené v
tabulce 1. Graf č. 1 ukazuje poměrně ostrou změnu v
délce inkubace z 83 dnů na 57 dnů při inkubaci ve
vyšší teplotě. Průměrná doba inkubace je zde 70 dnů a
tomu odpovídá teplota 27,5 °C. Tuto teplotu ovšem
nesmíme zaměňovat s tříštivou teplotou, produkující 50
% samců. Matematicky lze vztah mezi délkou inkubace
a teplotou vyjádřit vztahem:
y = 70 - 26arctan (3(x - 27.5)) pí -1, kde:
y = délka inkubace [dny]
x = teplota inkubace [°C]
27.5 = průměrná inkubační teplota [°C]
70 = průměrná délka inkubace [dny]
Úmrtnost pro inkubační teploty od 26 do 32 °C byla
mezi 20 a 30 %, pro teploty 25, 33, 34 °C byla okolo
50 % a u teplot 24 a 35 °C (u 20 vajec) dosáhla 100
%. Mláďata inkubovaná při teplotě 24 nebo 25 °C jsou
obecně malá, slabá a neschopná se samostatně
vylíhnout, proto určení délky inkubace za těchto teplot
je diskutabilní. Z tohoto důvodu nemůžeme přesně
určit tvar křivky v grafu č. 1 pro teploty pod 27 °C.
V průběhu pokusu bylo zjištěno, že v některých
případech se u mláďat inkubovaných za teplot 30 - 33
°C vyvinuly jejich sekundární pohlavní znaky až po
dlouhé době, ve vyjímečných případech až po 8 - 10
letech. Tento efekt může vést k podhodnocení
procentuálního zastoupení samců, pokud není u všech
mláďat určitého roku (nebo ještě lépe snůšky) přesně
určeno pohlaví. Z tohoto důvodu byly zahrnuty údaje
pouze z těch snůšek, kde bylo jednoznačně určeno
pohlaví všech mláďat. Tabulka 2 a graf č. 2 ukazují
některé výsledky poměru pohlaví u 74 mláďat T.
hermanni boettgeri vzhledem k inkubační teplotě. Graf
č. 2 ukazuje ostrý přechod mezi 30 a 33 °C, s
prahovou teplotou 31.5 °C, která produkuje přesně 50
% samců.
http://default.kchz.cz/30/
Ve venkovním výběhu autora se několik T. hermanni
boettgeri vylíhlo po 110 až 120 dnech díky poměrně
teplému a suchému létu v Dánsku. V této práci byla
použita inkubační teplota od 24 do 34 °C. Stálé teploty
pod 26 a nad 32 °C měly za následek silný vzrůst
mortality zárodků. Zdá se, že tyto „nebezpečné“ teploty
odpovídají stejným teplotám, kterým se želvy v přírodě
snaží vyhnout pečlivým výběrem místa snůšky. Délka
inkubace při teplotách od 29 do 34 °C byla téměř
konstantní a odpovídala přibližně 57 dnům. Z tohoto
výsledku je zřejmé, že embryonální vývoj je v tomto
rozpětí teplot téměř konstantní. Mortalita zárodků,
dosahující téměř 100 % při teplotě 24 °C, ukazuje, že
minimální teplota pro úspěšný embryonální vývoj leží
mezi 23 a 24 °C.
Použití těchto výsledků k ověření modelu navrženého
Georgesem pro předurčení poměru pohlaví želv při
kolísajících teplotách je proto obtížné. Ve snůškách v
přírodě teplota pravidelně klesne pod minimální teplotu
embryonálního vývoje. Určení pohlaví želv, které byly
inkubovány při teplotách od 30 do 33 °C, bylo ve
vyjímečných případech možné až po dlouhé době.
Tento fenomén byl vysvětlován pomocí studie Piea,
který publikoval studii o vytvoření intersexu u Emys
orbicularis, inkubované při tříštivé teplotě mezi 28 29 °C. Dle pozorování autora se sekundární pohlavní
znaky vyvinou v průběhu doby téměř ve všech
případech.
Zaborski uvádí, že jedinci, vylíhlí jako intersex, se po
nějaké době fenotypicky projeví jako samice. V této
studii bylo pohlaví želv zjišťováno pouze na základě
sekundárních pohlavních znaků, proto možný následný
zvrat pohlaví nemohl být podchycen. Srovnání
výsledků určení pohlaví u želv podčeledi Emydinae
ukazuje shodnou změnu z produkce samotných samců
k samicím v poměrně krátkém teplotním rozmezí.
Tříštivá teplota pro T. hermanni byla v této studii
nalezena 31,5 °C, oproti 28 až 30 °C pro podčeleď
Emydinae. Podle předpokladů Bulla a Vogta se
nevyskytly rozdílné hodnoty u mortality embryí v
rozmezí teplot 26 až 33 °C.
Na základě efektu vlivu teploty na předurčení
pohlaví bychom mohli očekávat, že chladnější oblasti
nebo období, mohou mít vliv na částečné snížení
tříštivé teploty nebo upřednostnění produkce výhradně
samců. Tato teorie však není podpořena výsledky
terénních výzkumů pro podčeleď Emydinae,
publikovaných Bullem. Toto chybění důkazů může být
vysvětlováno jako kompenzace pomocí dalších vlivů
prostředí. Přesto byla v této práci nalezena pouze
teplota jako jediný faktor, který může ovlivnit pohlaví
želv a délku inkubace.
Další parametry, jako genetická predispozice, místo
a čas snůšky, pořadí vajec ve snůšce, hmotnost vajec a
vlhkost v průběhu inkubace, byly také sledovány, ale
nebyl nalezen žádný vztah mezi těmito parametry a
délkou inkubace a poměrem pohlaví. Další výzkum je
potřebný pro potvrzení těchto předběžných výsledků.
5.11.2008 9:31
Informace KCHŽ číslo 30 -- květen 1999
5z5
http://default.kchz.cz/30/
Tabulka 1. Délka inkubace u Testudo hermanni
boettgeri.
Inkubační Počet
teplota [°C] vajec
Délka
inkubace
[dny]
Standardní
odchylka
25
2
82.0
0.0
26
7
83.0
3.6
27
3
72.0
2.7
28
20
65.7
3.2
29
10
56.1
0.9
30
31
57.8
1.3
31
48
57.7
2.9
32
64
55.6
3.7
33
101
56.1
3.3
34
26
56.4
3.2
Největší rozdíl od inkubace v přírodě jsou denní a
sezónní výkyvy teploty, oproti konstantní inkubační
teplotě použité při této studii. V přírodě může být
rozdíl mezi denní a noční teplotu ve snůšce až 18 °C a
tento efekt může snadno zvrátit vliv malé změny
průměrné konstantní teploty.
Výsledky této studie ukazují, že výkyvy teploty v
přírodě nad 28 °C neovlivní vývoj, ale mohou mít
zásadní vliv na poměr pohlaví. Kolik hodin musí být
teplota při inkubaci či embryonálním vývoji nad
tříštivou teplotou, aby ovlivnila poměr pohlaví je stále
otevřenou otázkou. Z těchto důvodů bude výzkum
pokračovat k zjištění vlivu výkyvů teploty na poměr
pohlaví u T. hermanni boettgeri.
Přeložil Petr Petrás
Různé
Vzhledem k tomu, že zejména v mých oblíbených Kinosternonech není v současné době na českém trhu
taková nabídka, jak bych si představoval, byl bych rád, kdyby se ti, kdož tato zvířata chovají, nebo s nimi
obchodují či jinak přicházejí do styku ozvali, abychom mohli lépe využít dostupných zvířat.
Týká se to tedy rodů Kinosternon a Sternotherus. V rámci tohoto bych potřeboval získat samce K. bauri a samce
K. subrubrum hippocrepis. Zajímalo by mne také, žijí-li u někoho nějací Kinosternon flavescens. Jedním z
možných výstupů této akce by byla buď členská schůzka, věnovaná této skupině želv, nebo případně samostatná
akce. Ozvěte se!! J. Zych tel. 049/96402
Již i želvy na CD-ROMu:
Vedle přehršlí v zahraničí publikovaných knih s želví tematikou se objevila i novinka, kterou sice již známe, ale
ne její zcela novou podobu. Jedná se o publikaci pánů Ernst, Altenburg a Barbour "Turtles of the World".
Vyšla v podobě CD-ROMu v roce 1998 v Amsterodamu. Jedná se o aktualizovanou verzi původní publikace,
bohatě ilustrovanou barevnými fotografiemi, mapami atd.
Jako každý správný CD-ROM má umožňovat různá kouzla při získávání v ní obsažených informací podle libosti
uživatele.
Cena má být 100 EURO, asi bez poštovného (?). (Bližší info zde.) Objednat ji lze na adrese:
Springer Verlag New York, Inc. 333 Meadowlands Parkway, Secuaucus, NJ 07094
Koupím želváka čtyřprstého, pokud možno v reprodukčním věku. E-mail: [email protected], Tel.
02/864562
Zpět na stranu Klubu chovatelů želv
5.11.2008 9:31