(Bali-reportáž.

Bali
zelený ostrov plný přátelské atmosféry, bohů, chrámů,
rýžových polí a nádherného korálového moře.
Naše dovolená začala 11.4.2007 ve 4hodiny ráno, kdy jsme vyrazili dvěma vozy, směr letiště
Frankfurt. Odtud 12 hodin si Singapuru, 3 hodiny pauza a po dvou hodinách druhého letu jsme
přistáli v poledne 12.4. místního času ( časový posun + 6 hodin ) na letišti v Denpasaru na Bali.
Dále 2,5hod autem na Českou základnu „Deep Blue Studio Selang“ na severovýchodě ostrova,
která se stala na 14 dnů naším domovem. V naší osmičlenné skupině bylo pět potápěčů.
Naplánováno jsme měli 15 ponorů. Hned druhý den odpoledne jsme natěšeni absolvovali
první seznamovací ponor ze břehu přímo před základnou. Je zde trvalý proud, směřující
k východu, takže výstup z vody byl domluven asi o 800m dále na pláži, odkud nás personál
odveze. Během jízdy zpět jsem řval smíchy, protože poprvé v životě jsem se vracel z potápění
na motorce. Podotýkám, že kromě ploutví jsem nic nesvlékl, jel jsem v žaketu a s flaškou na
zádech. Zde je to ale běžná praxe a dá se to absolvovat i s ploutvemi na nohou. Ponor se nám
moc líbil ( korálová zahrada+malý vrak+poprvé ploskozubci vysokočelí ) a dával tušit, že se
máme na co těšit. Večer toho dne jsme měli hostinu ( ulovenou baracudu ) a předvedení
tradičních balijských tanců. Závěrem večera byl hudební jam session (dost dobrý) a pití
palmového vína ( pro nás nevábné vůně i chutě ) s domorodým personálem základny ( někteří
nádherně ovládají češtinu ).
Následující den dva ponory u Amedu z tradiční zdejší lodi – jukungu – neobyčejně stabilní
lodi s bočními plováky, na které není třeba kinedrylu. První byla nádherná korálová zahrada a
druhý – pyramidy – uměle vytvořené, na kterých narůstá nový korál. Zde nás prohnal Triger fish,
nedříve bylo zatáhnutí za mojí ploutev a při pohledu zpět jsem zjistil, že to nebyla moje
partnerka, ale zuřivě vyhlížející útočník. Prudce kolem mě kroužil, takže jsem se točil kolem své
osy a udržoval oční kontakt s rukou v boxerské pozici. Naštěstí k dalšímu kontaktu nedošlo, vždy
pár centimetrů před ním uhnul a mě proud pomalu odnesl z jeho teritoria. Podobné zprávy
potápěčů, které jsem četl, opravdu nelžou, je to neohrožený bojovník.
V neděli 15. jsme absolvovali celodenní výlet po chrámech okolo sopky Gunung Batur
( 1717m, nejvyšší sopkou ostrova je Gunung Agung 3142m ) a na závěr asi dvoukilometrový
pochod deštným pralesem po stezce vedoucí k vodopádu. Pro nás nesilnější zážitek toho dne.
Doslova zde řvaly cikády, zvýšená vlhkost, spousta různých palem a rostlin ( banány, papaya,
avokádo, ananas, hřebíček, káva ). Zde se k nám připojil domorodý chlapec, který nám ochotně
pojmenovával, co je co. Na závěr byla osvěžující koupel pod asi třicetimetrovým vodopádem.
Nadšeni jsme také byli z domorodých Balijců, velice vstřícných a přátelských pozitivně
naladěných lidí. 95% jich vyznává hinduismus, víru, která vychází z buddhismu a mezi nimi se
cítíte skvěle a zajít můžete kamkoliv. (Běžná mzda je asi 2 dolary denně, v jejich hospodě se
najíte výborného jídla – polévka+hlavní jídlo v přepočtu za 30Kč. Veškeré stravování zde je
přitom gurmánským zážitkem ). Uctívají a dodržují základní lidské hodnoty, nekrást a
neubližovat, na které naše evropská rádoby „civilizace“ nějak pozapomněla. Krámky ve
vesnicích a městečkách nemají přední stěnu a na noc se zavírají pouze roletou. Druhá základna
Deep Blue v Tulambenu roletu ani nepoužívá a veškerá technika tu je volně vedle chodníku,
pouze pod střechou.
V pondělí 16. brzy ráno jsme vyjeli do Tulambenu, kde přímo uprostřed městečka leží pod
svažující se pláží stodvacetimetrový vrak lodi Liberty v hloubce 3 – 30m. Je to hodně popisovaná
lokalita, kde bývá i dost potápěčů. My jsme měli štěstí, s námi jich tam bylo jen asi 6, což na tak
obrovském vraku neznamená nic. Potápění zde je opravdu ohromným zážitkem, hned na
začátku na nás čekala velká baracuda, která doslova pózovala pro naše foťáky a kameru, dívala
se přímo do objektivu, ani se nepohnula, ale její zuby v pootevřené tlamě bylo nutno
respektovat. Celý zbytek ponoru je něco jako procházka kolem mořského akvária s podobnou
hustotou života. /Na tomto vraku jsme ještě 18. udělali noční ponor, což překonalo zážitek
z denního ponoru. Téměř na každém kroku je zde něco zajímavého a největší atrakcí jsou
ploskozubci vysokočelí, ohromné ryby podobné Napoleonu, kteří zde mají ložnici. Jednoznačně
můj nejlepší noční ponor/. Druhou pondělní lokalitou z pláže byla Rajská zahrada – na začátku
tři asi 1-1,5metroví žraloci černoploutví. Nejlepší na tom ale je, že byli v hloubce 3 m!!! Kolega
nepotápěč si je vychutnal na hladině na šnorchl, co dodat?
V úterý 17. opět Tulamben - lokalita Seraya, zde byl drobný život, lokalita je vhodná pro
makro foto. Druhým ponorem byl Batu Kelebit, zde jsme opět viděli stádo ploskozubců.
Středa 18. lokalita Drop Off, krásná stěna plná korálů, které vévodí asi třímetrová Gorgonie a
večer byl již zmíněný noční ponor.
Čtvrtek 19. jsme se vydali autem do Padang Bai a odtud rychlou lodí na sousední ostrov
Nusa Penida na ponor, který měl být tím „nej“ našeho potápění. Na lokalitě „Manta point“ na
vnější straně ostrova byly vlny, takže příprava do vody nic moc. Po zanoření konstatujeme
malou viditelnost (asi 10m, běžně byla na Bali asi 25m ) – velké množství planktonu, ale právě
proto by tu měly být. Čekáme 5min, 10min - nic, ale po 12ti minutách jsme se dočkali, přilétla
první, byli jsme u malého útesu v hloubce asi 10m. Během pár minut jich tu kroužilo asi 8 kusů a
předvedli nám nádherné divadlo až do konce ponoru. Měli jsme je tak blízko, že stačilo jen
natáhnout ruku. Druhý ponor byl v Padang Bai na lokalitě Blue Laguna a proběhl přece jen ve
stínu předchozího silného zážitku.
V pátek 20. jsme měli celodenní výlet po chrámech a do městečka Ubud, kde je náherný
„Opičí prales“ ( volně žijící opice ), královský palác a trhy s místním lidovým uměním ( za
zmínku stojí krásné řezbářské práce ).
V sobotu 21. byly dva ponory na lokalitě Selang, kam jsme dojeli jukungem (asi 4km ). Oba
jsme udělali na stejné lokalitě, protože při prvním jsme viděli čtyři žraloky bělocípé a při druhém
tři. Asi to byli ti samí, ale byla to prostě paráda, stejně jako jízda v proudu kolem ostrůvku.
Potápění jsme zakončili v neděli 22. jízdou na vzdálený ostrov Menjangan (Jelení ostrov ),
který leží na opačné straně Bali. První lokalita „Kapal Budak“ (severní strana) je rozpadlý
neznámý vrak z 19. století ve 45m. Bývají zde žraloci útesoví, ale pro nás tu dnes nebyli, takže
zpestření ponoru nám zajistila kareta. Zato náš poslední ponor na lokalitě „Pos II“ ( jižní strana )
se nám moc líbil. Byla to kolmá stěna plná života a korálů.
Co dodat, pro mně to byla potápěčská nirvána. Nebyla jen Mola Mola, ale na tu sem musíme
v září.
Zbývaly dva dny relaxace a vstřebání zážitků a 25. jsme odletěli z tohoto ostrova uprostřed
Indonésie.
Zdeněk Sedláček