Přírodní materiály

Bionika
bio-logie
tech-nika
báječné konstrukce, struktury a materiály kolem nás
Ing. Dora Kroisová, Ph.D.
Technická univerzita v Liberci
Fakulta strojní – katedra materiálu
1
• Slovo bionika je vytvořené ze dvou částí dvou slov – biologie a
technika. Jde o interdisciplinární vědní obor studující biologické
struktury a procesy s cílem vyuţít je jako modely pro vývoj umělých
systémů.
• Ţivé organismy dosáhly během svého často milióny let trvajícího
vývoje prakticky dokonalých řešení v oblasti konstrukcí, struktur,
materiálového sloţení, schopnosti remodelací nebo samoopravování.
• Cílem bioniky není pouhé napodobování, ale především vyuţití
tvůrčího potenciálu přírody a inspirace pro oblast techniky a
technologie.
• Spolupráce techniků a biologů se vytvářela pomalu, neboť biologie
byla původně povaţována za zdánlivě jednoduchou a popisnou.
• Pojem bionika byl prosazován v Americe jiţ v 60. letech minulého
století. Zejména v Německu v současné době pracují na propojení
biologie a techniky vědecké kapacity na mnoha univerzitách a mezi
nejznámější jména patří W. Nachtigall, W. Barthlott a I. Rechenberg.
2
• Pozorování přírody a
uvádění získaných
zkušeností a poznatků do
ţivota není záleţitostí
výhradně tohoto ani
minulého století, ale provází
člověka odnepaměti.
• Za prvního bionika by mohl
být označen například
Leonardo da Vinci, který
jako velký pozorovatel
přírody předběhl svými
návrhy dobu o celá staletí.
3
• Pro ilustraci bylo vybráno několik ukázkových příkladů z rostlinné a
ţivočišné říše, na kterých je popsána jejich struktura a sloţení
spolu s procesy zde probíhajícími. Jako příklady jsou uvedeny:
•
•
•
•
•
kompozitní materiály
povrchy materiálů a procesy, které zde probíhají
vedení tepla
materiály s nízkou hustotou
nástroje
4
5
• Materiály, které obklopují kaţdého z nás, jsou neobyčejně
různorodé, ale podle typu společnosti se značně odlišují.
• Lidé ţijící ve vyspělých státech většinou vyuţívají materiály
syntetické – člověkem vyrobené, obyvatelé méně ekonomicky
rozvinutých zemí, kteří jsou více či méně spojeni s přírodou naopak
pouţívají materiály přírodní.
• Na tomto místě se nabízí otázka, které materiály jsou lepší.
Odpověď se na první pohled zdá být zcela jednoznačná.
Samozřejmě materiály, které si vyrobí člověk sám, protoţe si je
přizpůsobí svým potřebám. Materiály přírodní ale také vyhovují
podmínkám, ve kterých jsou pouţívány. Navíc jsou konstruovány a
vylepšovány po milióny let.
• Aby mohla být tato otázka zodpovězena, podívejme se dále na
některé materiály, které jsou výsledkem přírodního vývoje
probíhajícího po milióny let.
6
• Ačkoliv si tuto skutečnost často ani neuvědomujeme, kompozitní neboli
složené materiály nás obklopují ze všech stran. Obecně se od nich
vyţaduje nízká hustota a vysoké hodnoty fyzikálních nebo
mechanických parametrů.
• Konvenční kompozity se začaly průmyslově vyrábět v období 2. světové
války, progresivní kompozitní systémy v 70. letech minulého století, tedy
v době, kdy se začaly uplatňovat nové materiály – např. skelná a
uhlíková vlákna jako vyztuţující prvky polymerní matrice (např.
epoxidové a polyesterové pryskyřice).
• Aby vytváření takových materiálů nebylo bezpředmětné, musí alespoň
jedna z vlastností nově vzniklého systému překonávat vlastnosti
výchozích sloţek. Toto chování je označováno jako synergické.
• Vezmeme-li např. matrici s nízkou tuhostí, relativně malou pevností a
vyšší taţností a vyztuţíme ji prvky s parametry opačnými, získáme
právě synergickým chováním výsledný materiál s poţadovanými
vlastnostmi.
7
• Řadu kompozitních materiálů
můţeme ale nalézt i v přírodě.
• Mezi materiál člověku nejbliţší
patří jeho vlastní tělo, vytvořené
matricí (svaly) a vyztuţujícími
prvky (kostrou).
• Díky synergickému jevu je
moţný vznik nejen dokonalého
materiálu, ale i dokonale
fungujícího systému.
• Další zkoumání můţe začít
například pozorováním dlouhé
stehenní kosti.
8
• Pokud začneme zkoumání této kosti
pohledem na její makroskopický průřez
zjistíme, ţe je kompromisem mezi kruhem,
který je nejvýhodnější při namáhání krutem
a čtvercem, který by byl optimální při
namáhání ohybem.
• Povrch kosti je kompaktní a tuhý, naopak její
vnitřní části mají sloţitou houbovitě
vyhlíţející strukturu zajišťující vylehčení
kosti.
• Chemicky se kost skládá ze dvou hlavních
sloţek: bílkoviny – kolagenu, který je
pojivem neboli matricí a hydroxylapatitu,
který je minerálním ztuţujícím plnivem.
• Krystalky výztuţe rostou v ţivé tkáni uţ od
samého počátku v dokonalé vazbě
s kolagenem. Tím se dosáhne optimálního
ztuţení materiálu při minimálním mnoţství
defektů.
9
• Kosti vykazují zvláštní schopnost plynule měnit vnitřní strukturu .
• Tato schopnost se označuje jako remodelace a dochází k ní např.
u sportovců, kteří jsou podrobeni dlouhodobému tréninku, nebo u
lidí s nadměrnou nadváhou. Jejich kosti mají zvýšenou pevnost,
aniţ by došlo k jejich zbytnění.
• Dalším pozitivem kostí je schopnost samovolného hojení
drobných trhlin.
• Negativní vlastností je stárnutí kostí, kdy dochází ke změně
poměru mezi organickou a anorganickou sloţkou a tím ke sníţení
mechanických parametrů – především houţevnatosti.
10
• Princip sloţených materiálů vyuţívají ke své
ochraně i jiní ţivočichové, např. měkkýši.
Materiál ulit a lastur je vytvořen z plochých
destiček uhličitanu vápenatého ve formě
aragonitu.
• Tyto destičky jsou vlastně vyztuţujícími
prvky uloţenými v bílkovinné matrici, která
ač představuje pouze půl hmotnostního
procenta celkového materiálu má zásadní
vliv na jeho houţevnatost.
• Celková tloušťka stěny ulity se pohybuje
kolem několika milimetrů a skládá se ze tří
vrstev. V prostřední vrstvě jsou aragonitové
destičky vrstveny kolmo k povrchu, ve
vnitřní a vnější vţdy šikmo k povrchu.
• Růst trhliny se na rozhraní vrstev rozštěpí
a poté i zastaví. Povrchovou vadu si je
schopen ţivočich sám zacelit.
11
• Obal rostlinné buňky – buněčná
stěna je typickým kompozitním
systémem, ve kterém najdeme
vyztužující celulózová vlákna
uloţená v matrici z hemicelulózy a
ligninu.
• Buněčná stěna je tvořena z několika
vrstev s různým obsahem
vyztuţujících vláken různé tloušťky
a to podle toho v jaké vývojové fázi
se buňka právě nalézá.
• Tento buněčný obal poskytuje
buňce dostatečnou ochranu pro její
funkci biologickou i mechanickou.
12
• Rostlinné buňky jsou uspořádány
velmi těsně a vytvářejí společně
větší prostorové útvary, které
můţeme makroskopicky
charakterizovat jako stonky, listy,
plody.
• Je zde patrná hierarchie při
tvorbě struktury. Větší strukturní
celky jsou vytvářeny z celků
menších, buněčná stěna je
vytvářena z celulózových vláken,
jejichţ základem je
makromolekula celulózy vznikající
z polysacharidů.
13
• Rostlinné materiály se vytvářejí
na základě fotosyntézy. Ke
svému vzniku potřebují oxid
uhličitý, vodu a sluneční záření.
• Poté co splnily svoji funkci se
vrací zpět do přírodního
prostředí.
• Je-li přírodní materiál
dlouhodobě a jednostranně
namáhán – např. stromy v
alejích, které jsou vystaveny
soustavnému působení větru,
dochází v něm také k procesu
remodelace, při kterém je
buněčný obal jednostranně
zesilován.
FIBRILY
BUNĚČNÉ
STĚNY
BUŇKY
BUNĚČNÁ
STĚNA
LIST
FIBRILA
MAKROFIBRILA
MIKROFIBRILA
14
• Vyztužujícími vlákny v krovkách brouků jsou
pevná vlákna chitinová, chemicky příbuzná
celulóze, uloţená v měkké bílkovinné matrici.
• Obsah vláken v krovce se pohybuje kolem
50%, coţ je mnoţství srovnatelné s obsahem
vyztuţujících vláken v syntetických
kompozitních systémech.
• Rozdíl je však ve tvaru vláken. Syntetická
skleněná nebo uhlíková vlákna mají kruhový
průřez, průřez chitinových vláken je ale
přibliţně čtvercový. Tím je dosaţeno
rovnoměrnějšího rozloţení bílkovinného pojiva
mezi vyztuţujícími vlákny.
• Vyztuţující chitinová vlákna se skládají do
vrstev, které jsou na sebe kladeny pod úhlem
cca 90o.
• Povrch krovky je pokryt speciálním povlakem,
chránícím ji proti vlhkosti a ultrafialovému
záření.
15
• Kompozitní materiály nejsou však jediným výtvorem přírody, který
by bylo moţné s úspěchem napodobit.
• Patří sem také procesy, které se odehrávají na povrchu rostlin
nebo ţivočichů a které jim většinou umoţňují samotnou existenci.
• V dalším textu jsou jako příklady stručně popsány: lotosový efekt,
tvorba vody na povrchu těla brouka ţijícího v poušti Namib,
charakter šupin nacházejících se na těle ţraloka, povrch prstů
gekona, písečná ryba a speciální povrch listů olivovníku.
16
• Jev, který byl označen podle lotosu
indického jako lotosový efekt, byl
identifikován u dalších asi dvou
stovek rostlin.
• Jedná se o proces, při kterém
dochází k rychlému odstraňování
kapek vody z povrchu listů, coţ je
způsobeno zvláštní
mikrostrukturou povrchové
vrstvy.
• Díky této mikrostruktuře dochází
navíc i k velmi snadnému
odstraňování nečistot
nacházejících se na povrchu listů.
Nečistoty se nabalují na kapky vody,
na kterých ulpívají a jsou tak s nimi
z povrchu rostliny snadno
odstraňovány.
17
• Procesy, které se odehrávají na
povrchové vrstvě listů rostlin,
souvisejí s fyzikálními jevy jako
jsou povrchové napětí a adheze.
• Vodní kapky se na těchto vrstvách
chovají jako kapaliny s velkým
povrchovým napětím, kdy úhel
smáčení je malý a kapalina má
snahu tvořit kapky, které se
z povrchu odkulí.
• Zmíněný proces je podmíněn nejen
primární strukturou výstupků o
rozměrech v desítkách mikrometrů,
ale i sekundární strukturou
tvořenou drobnými jehličkami, které
jsou patrné na těchto výstupcích a
dosahují rozměrů mikrometrových
nebo i menších.
• Voskovitý charakter povrchové vrstvy
celý proces podporuje.
18
• Pokud se někdo rozhodne pro
ţivot na poušti, příroda mu
postupně dopomůţe k tomu, aby
přeţil.
• Nejinak je tomu u brouka –
stenocara, jehoţ domovem je
africká poušť Namib.
• Je třeba dodat, ţe vlhkost v
této poušti se pohybuje kolem
2% a brouk přesně ví, v jakou
denní dobu je nejvhodnější se
získáváním vody začít.
• Vodu, kterou potřebuje ke svému
ţivotu si vytváří sám, díky
důmyslnému povrchu svého těla.
19
• Větší a patrnější výstupky jsou vlastně
superhydrofilními oblastmi.
• Na těchto výstupcích se sráţí vodní
pára a vytváří se větší a větší vodní
kapičky.
• Jakmile tyto dosáhnou kritické
velikosti, stečou z výstupků na jemně
strukturovaný hydrofobní povrch,
který je obklopuje.
• Vytvoří se z nich kuličky vody, které
se skutálí do úst brouka.
• Znovu se zde opakuje otázka
souvislosti chemického sloţení
povrchové vrstvy a její struktury.
• Analogie jsou v současné době
intenzivně studovány jak z hlediska
chemického, tak strukturního.
10
mm
20
• Dalším příkladem speciálně vyvinuté
povrchové vrstvy je kůţe ţraloka.
• Tento predátor potřebuje být rychlý –
aerodynamický tvar je tedy základní
podmínkou. Také odpor proti proudění
by měl být co nejniţší. Tato podmínka je
zajištěna díky neobvykle tvarovaným
vzájemně se překrývajícím šupinám
tvořícím jeho kůţi.
• Šupiny jsou tvořeny z krystalků
hydroxylapatitu, které jsou uloţeny v
bílkovinné matrici.
• Na jeho těle díky těmto šupinám
nedochází k ulpívání vrstev z drobných
mořských ţivočichů a je také zajištěna
dostatečná odolnost kůţe při střetech
s dalšími predátory.
• A – pohled na šupinu z boku
• B – pohled na šupinu v ploše
21
• Zajímavým příkladem zcela
specifického vývoje je schopnost
malých ještěrek - gekonů
pohybovat se značnou rychlostí i
po velmi hladkém povrchu.
• Tajemství, které si tyto malé
ještěrky dlouho uchovávaly, bylo
řadou vědců studováno a
posléze i objasněno.
• Je třeba podotknout, ţe pokud by
nebylo současného moderního
vybavení laboratoří, dále bychom
tápali nad nepochopitelnými jevy,
jejichţ vysvětlení je ve své
podstatě docela jednoduché a
skýtá nám řadu námětů
k zamyšlení.
22
• Gekoní končetiny jsou tvořeny pěti
prsty.
• Kaţdý prst je tvořen „řádky“, z nichţ
kaţdá je tvořena souborem drobných
chloupků (setae).
• Kaţdý chloupek je tvořen souborem
ještě jemnějších chloupků, které jsou
na svém konci rozšířené (spatulae),
aby se při dotyku s povrchem mohl
uplatnit dostatečný povrch.
• Dostatečně velký povrch v blízkosti
k podkladu a slabé Van der Waalsovy
síly - to je vysvětlení schopnosti
pohybovat se i po velmi hladkém
povrchu jakým je například sklo.
• Při pohybu gekona dochází
k rozvinování a následnému
odlupování všech jednotlivých
chloupků a to navíc vysokou rychlostí.
23
• Dalším příkladem ţivočicha se speciálním
povrchem těla je také ještěrka, často
označovaná jako písečná ryba – scincus
scincus.
• Jejím domovem jsou pouště. Rychlost
s jakou mizí v písku je neobvyklá – jedná
se přibliţně o zlomek sekundy.
• Tato schopnost pravděpodobně vychází
nejen z tvaru těla ţivočicha, ale i ze
struktury a materiálového složení kůţe.
• Kůţe je vytvořena tak, aby ještěrka
netrpěla abrazivním působením zrn písku.
• Drobné šupinky jsou poskládány tak, ţe se
překrývají. Jejich povrch je opatřen
zvláštní povrchovou strukturou s drobnými
zoubky, různě ostrými podle toho, jestli se
jedná o záda nebo břicho tvora.
• Velikost zoubků se pohybuje v desítkách
nanometrů.
24
• Aby ţivočichové přeţili, nesmí jejich
tělesné tepelné ztráty překročit jistou
únosnou míru.
• I na tuto problematiku je pamatováno.
Proč kachnám v zimě nepřimrznou nohy
k ledu?
• Protoţe princip proudění krve je odlišný.
Konkrétně se jedná o systém
protiproudého výměníku tepla.
• Tělesná teplota kachny kolísá od 40o do
42o C. Po délce nohou směrem
k blánám na chodidlech klesá však
teplota z 24oC na 0oC.
• Krev proudící do konce nohy předává
podstatnou část tepla do krve proudící
zpět do těla.
• Jemná kapilární síť umoţňuje nastavení
teploty na konci nohou na vhodnou
teplotu.
25
• Zůstaneme-li u ptáků a budeme-li
hodnotit jejich schopnosti létat,
popíšeme nejprve aerodynamický
tvar jejich těla a s tím související
stavbu kostry.
• Dlouhé kosti a nosná pera jsou dutá,
tedy vylehčená.
• Z nosných per vyrůstají jednotlivá
drobnější pérka spojená mezi sebou
malými háčky tak, aby byla
vytvořena dostatečně velká plocha
pro fyzikální předpoklady k letu.
• Není tedy zapotřebí kompaktní
plocha z jednoho materiálu, ale svůj
účel splní i daleko původnější
konstrukce.
26
• Motýli potřebují ke svému ţivotu
především létat.
• Jejich křídla musí být nejen
dostatečně velká, ale
zkonstruovaná tak, aby byla lehká
a navíc omezeně smáčitelná.
• Plocha křídla není opět
kompaktním materiálem, ale je
sloţená z velmi jemných
šupinek, které jsou zasazeny do
podkladu.
• I tyto šupinky vykazují svojí vlastní
strukturu, která zajišťuje křídlům
nízkou hmotnost a celému křídlu
plochu nutnou pro vlastní let.
27
• Toto je příklad materiálu, který byl
vytvořen na základě pozorování
biologického objektu.
• V roce 1948 si švýcarský inţenýr
George de Mestral všiml, ţe srst
jeho psa je po kaţdé procházce
pokryta semeny s háčky.
• Tato semena se velmi dobře
udrţela i na obyčejné látce jeho
kalhot.
• Po důkladném prozkoumání pod
mikroskopem zjistil, ţe háčky jsou
tak jemné, ţe se mohou udrţet
právě i na jemných textilních
vláknech.
• Dostal vynikající nápad a v roce
1951 patentoval dobře známý
suchý zip.
28
• Carukia barnesi je jedovatá medúza.
Její tělo se tvořeno kolagenovým
„zvonem“ a rameny opatřenými
ţahavými buňkami.
• Organely ţahavých buněk
označované jako nematocysty jsou
opatřeny spirálovitě stočeným
kolagenovým vláknem s hrotem a
jsou naplněny jedem.
• Jakmile se rameno dotkne kořisti,
otevře se víčko nematocysty, vymrští
se kolagenové vlákno zakončené
ostrým hrotem, který pronikne do těla
oběti.
• Celý proces trvá pouze několik
nanosekund a je povaţován za
nejrychlejší mechanický děj
pozorovaný u biologického objektu.
29
I přírodní nástroje se mohou stát zdrojem inspirace. Jako příklady lze uvést
kusadla brouků (kleště), různé druhy sosáků (injekční stříkačka, plastová
hadice) nebo v přírodě všude rozšířené mimikry (vojenské oblečení).
30
Základní přírodní princip
• Ať rostliny nebo ţivočichové ţijí na poušti, za polárním kruhem nebo
v hlubinách oceánů jejich snahou je získat dostatečné mnoţství
vhodných ţivin k tomu, aby přeţili a mohli se rozmnoţovat.
• Vhodné materiály, struktury, procesy a funkce, kterými jsou vybaveni,
jim k tomu dopomohou.
31
• Proces tohoto vývoje trval nesmírně dlouho – vznik Země se
odhaduje na 4,6 miliard let, vznik ţivota na Zemi na 3,5 miliardy let.
• Lidstvo stojí aţ na konci tohoto vývoje a je nutné uznat, ţe příroda
zde vytváří materiály déle a ţe by bylo dobré se od ní něčemu
přiučit.
• Příklady byly vybrány tak, aby byly zajímavé z hlediska funkčního,
konstrukčního, strukturního i materiálového.
• Některé z uvedených materiálů byly materiály hierarchickými,
v některých z nich byla patrná měřítka v nanorozměrech. Všechny
materiály byly přírodní a tedy biodegradovatelné.
• Co říci na závěr? Moţná bychom se měli více dívat na obyčejné
věci, které nás obklopují. Nestačí se ale jenom dívat, je zapotřebí je
také vidět a chápat. To co pochopíme se nám moţná podaří i vyuţít.
32
33
Tato práce byla sestavena z podkladů a informací známých do roku 2009.
• Na tomto místě bych chtěla poděkovat svým kolegům doc. RNDr.
Františku Lednickému, CSc., RNDr. Věře Vodičkové, Ph.D., Ing.
Vladěně Rylichové a Ing.Pavlu Kejzlarovi za zhotovení řady
mikroskopických snímků.
• Můj dík patří také panu prof. RNDr. Miroslavu Raabovi, CSc. a jeho
knize Materiály a člověk (Netradiční úvod do současné materiálové
vědy), která mě inspirovala ke studiu problematiky přírodních
materiálů.
• Prezentace byla realizována v rámci projektu MŠM 4674788501.
35
Literatura a odkazy
• Raab, M. Materiály a člověk (Netradiční úvod do současné
materiálové vědy), Encyklopedický dům, Praha, 1999
• Green, M. Beetle´s back helps surfaces collect water,
MaterialsToday, Vol.9, No.7-8, 2006, pp.18
• Nachtigall, W.; Blüchel, K.G. Bionik, Deutsche Verlags-Anstalt
Stuttgart München, DE, 2000
• Forbes, P. Self-Cleaning Materials, Scientific American, p. 68- 75,
www. SciAm.com, 2008
• Reis, R. L. Biomimetics. Current Opinion in Solid State and Materials
Science 7 (2003) 263 – 264
• John,G.; Clements-Croome, D.; Jeronimidis, G. Sustainable building
solutions: areview of lessons from the natural world. Building and
Environment 40 (2005) 319 – 328
• Marin, F.; Luquet, G. Molluscan biomineralization: The proteinaceous
shell constituents of Pinna nobilis L.
36
• Bar-Cohen, Y. Biomimetics: biologically inspired technologies. CRC
Press Taylor & Francis Group. 2006
• Meckes, O.; Ottawaová, N. Fantastický neviditelný svět. Euromedia
Group k.s., 2006
•
•
•
•
•
•
•
•
•
http://www.biokon.net/
http://zensci.com/weblink/biomimetics-links
http://www.bionik.tu-berlin.de/
http://www.sciencedaily.com/releases/2008/01/080129201546.htm
http://www.americanscientist.org/issues/feature/2006/2/how-geckotoes-stick
http://www.npr.org/templates/story/story.php?storyId=19279821
http://www.pnas.org/content/99/19/12252.abstract
http://www.eurekalert.org/pub_releases/2002-08/lcc-sph082202.php
http://www.thefreelibrary.com/Gecko+toes+tap+intermolecular+bond
s-a064697763
37
• http://images.google.cz/images?sourceid=navclient&hl=enGB&rlz=1T4SNYK_en-GBCZ323&q=lotus+effect&um=1&ie=UTF8&ei=z632Sa7aAcPMAbmy5jJDw&sa=X&oi=image_result_group&resnum=4&ct=title
• http://images.google.cz/imgres?imgurl=http://physicsweb.org/objects
/news/9/4/3/0504031.jpg&imgrefurl=http://www.advancedphysics.or
g/forum/showthread.php%3Ft%3D1546&usg=__6pvIZCjQqF7NbIeY
2Tgw0r3Txac=&h=345&w=300&sz=84&hl=en&start=3&um=1&tbnid
=6NEbbGToLbG75M:&tbnh=120&tbnw=104&prev=/images%3Fq%
3Dlotus%2Beffect%26hl%3Den%26rlz%3D1T4SNYK_enGBCZ323%26sa%3DX%26um%3D1
• http://www.thelotuseffect.net/
• http://physicsworld.com/cws/article/news/21927
• http://www.fy.chalmers.se/projects/biocompatiblematerials/project_s
urvey/exploratory/lotus/
• http://www.physorg.com/news10964.html
38
• http://www.livescience.com/technology/050715_shark_skin.html
• http://www.biomimicryinstitute.org/home-page-content/home-pagecontent/biomimicking-sharks.html
• http://www.faunaimportuk.com/caresheets/cssandfish.htm
• http://animals.jrank.org/pages/3751/Skinks-Scincidae-SANDFISHScincus-scincus-SPECIES-ACCOUNTS.html
• http://images.google.cz/imgres?imgurl=http://birds.cornell.edu/AllAb
outBirds/studyingbirdsi/feather_detail.gif&imgrefurl=http://www.birds.
cornell.edu/AllAboutBirds/studying/feathers/feathers&usg=__RYTzz
zSwTPF9N7j_rWp0gN8nro=&h=368&w=500&sz=77&hl=en&start=13&um=1&tbnid=XJxxteilpRSAM:&tbnh=96&tbnw=130&prev=/images%3Fq%3Dfeather%2B
of%2Bbirds%26hl%3Den%26rlz%3D1T4SNYK_enGBCZ323%26sa%3DN%26um%3D1
• http://www.ornithology.com/lectures/Feathers.html
• http://www.stranypotapecske.cz/teorie/zahavci
39
• http://news.nationalgeographic.com/news/2001/11/1101_TVdesertb
eetle.html
• http://www.usyd.edu.au/research/opportunities/opportunities/362
• http://www.biomimicryguild.com/indexguild.html
• http://www.rsc.org/chemistryworld/News/2005/August/31080502.asp
• http://www.atfindia.org/content/stenocara-beetle-teaches-dewharvesting-technique-buildings
• http://www.elasmo-research.org/education/white_shark/scales.htm
• http://www.springerlink.com/content/w9172k65n4676xk2/
• Pro všechny uvedené internetové odkazy: online 9. 4. 2009
40