Získávání ztracených – priorita církve

Získávání ztracených – priorita církve
Autor: Reinhard Bonnke Zdroj: bonnke.net
Hle, stojím u dveří a tluču. Kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se
mnou. Zjevení 3:20
Zas a znovu mě oslovuje představa Ježíše stojícího u dveří církve z Laodiceje.
Co přesně u těchto dveří dělá? Tluče na ně! Tento obraz z knihy Zjevení není
určen bezproblémové filadelfské církvi. Právě naopak: měl rozhýbat vlažné
věřící, kteří dělali kompromisy a přehlíželi práci Ducha. Jak má promlouvat k
nám? Vidíme, že ačkoliv Laodicejští chybovali, skutečný život od nich nebyl
vzdálen na míle daleko. Stačilo jen, aby se otočili a otevřeli dveře: Ježíš tam
stál, připraven znovu vstoupit dovnitř. Ježíš je neopustil. Byli to oni, kteří
opustili jeho.
Proto bych rád něco vzkázal všem církvím, které ztratily svůj zápal a horlivost
pro evangelizaci. Říkám vám, v duchu této biblické pasáže, ve které Kristus
tluče na dveře v Laodiceji: skutečný život není daleko. Otevřete dveře, aby se získávání ztracených mohlo opět
stát vaší prioritou. Církev Ježíše Krista není výletní loď, ale loď života, která zachraňuje duše. Ti, kdo by se na
ní plavili jen pro zábavu, nejsou na této lodi k ničemu potřební. Od kapitána až po kuchaře jsou všechny ruce
potřeba na palubě k záchraně ztracených. Církev, která nezachraňuje ztracené, je sama ztracena.
Naše služba Kristus pro všechny národy pomáhá církvím znovu nacházet vášeň pro získávání ztracených. My
evangelisté přicházíme do města se svou sítí. Člun si ale musíme půjčovat od církví. Společně pak házíme síť do
vody a na břeh vytahujeme obrovský úlovek ryb. Když končíme se svou prací, úlovek přenecháváme místním
pastorům a sborům. My evangelisté si pak pereme a spravujeme své sítě a přesouváme se na místo dalšího
rybolovu.
Kdykoliv oznamujeme plán naší nové série afrických shromáždění, vždy propuká vzrušení a nadšení. Každý
pastor si uvědomuje, že jeho církev bude z pěti večerů kázání evangelia profitovat. Z místních církví
povoláváme a trénujeme poradce. Součástí týmu lidí, který zajišťuje následnou péči o nově obrácené, se mohou
stát jen ti, kteří úspěšně projdou testem. Jsme jako služba zcela orientováni na místní církve a jsme na církvích
závislí. Více než 50% rozpočtu evangelizací organizace “Kristus pro všechny národy” slouží k zajištění efektivní
následné péče o nově obrácené prostřednictvím místních církví. Naše kampaně přinášejí velké ovoce a církve,
které se účastní našich kampaní, z nich odcházejí ještě více zapáleni pro získávání ztracených duší pro Krista.
V mnoha církvích po celém světě pozoruji nesmírnou ztrátu zacílení na kázání evangelia. Kristus pro všechny
národy nemůže tento problém vyřešit. Jaké je tajemství toho, jak si zachovat evangelizační oheň? Především
jsem přesvědčen o tom, že je zapotřebí, abychom se stali plně závislými na Duchu Svatém. Ano, o tom mluví
mnozí, ale co to znamená v praxi? Věřím tomu, že když budeme skutečně důvěřovat Duchu, stanou se naše
metody, programy, denominační příslušnost a letité tradice druhotnými. Zajdu ještě dál a řeknu, že se
stanou nahraditelnými. My se pak staneme plně závislými na ohni Ducha, který je jediným skutečným
zachráncem duší. Jen On je skutečným ohněm. Je naší nesmírnou výsadou, že smíme být “skrze bláznovství
zvěsti” správci tohoto ohně.
Když jsem byl mladým misionářem v Africe, prokazoval jsem řádný respekt svým otcům v tomto díle. Byl jsem
vyučen správným metodám misijní práce, tedy metodám, které považovali za správné oni. Byly to “osvědčené
postupy”, vyzkoušené a prověřené dlouho předtím, než jsem se vůbec narodil. Nemohl jsem je lehkovážně
zavrhnout. Přesto mě bolelo srdce při pohledu na to, jak velmi málo lidí reaguje na zkostnatělý obraz, kterým
naši otcové vykreslili našeho milosrdného Spasitele. Bylo to jako bychom světu přinášeli malého Ježíše
zabaleného do úředních lejster popsaných pravidly a restrikcemi, která jeho skutečný charakter zahalují mlhou.
Toužil jsem po tom vidět velké zástupy vzácných afrických lidí, jak se radují a oslavují Krista. Není divu, že jich
tehdy ke Kristu přicházelo tak málo, když byl kázán takovým zahaleným způsobem.
Bůh vzal do rukou kladivo a dláto a začal na mě pracovat. Věci nenabraly správný směr přes noc. Začal jsem se
učit jedné lekci za druhou. Začaly se mi otevírat nové dimenze Ducha Svatého a s každým nově otevřeným
obzorem jsem znovu a znovu žasl. Přišly znamení a divy, vše se dalo do pohybu a do mého života přicházely
další a další změny. Sled všech těchto událostí, které byly dokonalým Božím vedením, popisuji ve své
autobiografii “Living a Life of Fire” (Život plný ohně).
Kdykoliv jsem se naučil nějakou novou lekci, narazil jsem na odpor těch, kdo se rádi drží svých metod,
programů, denominační příslušnosti a letitých tradic. Pokaždé přišel čas oddělit se od nich a následovat Ducha s
cílem získávat duše pro Krista. Po emocionální stránce se jedná o bolestnou zkušenost. Právě proto se touto
cestou mnozí raději nevydávají.
Je čas sklizně!
Mohu ale dosvědčit, že to stojí za to. Zažil jsem shromáždění, na
kterém více než milión lidí vyznalo Krista, což potvrdili vyplněním
karty rozhodnutí. Od roku 2000 jsem viděl 58 miliónů lidí přijmout
Ježíše. Sklizeň pokračuje. Zástupy jsou uzdravovány a naplňovány
Duchem Svatým. Je čas sklizně! Kniha Skutků nepopisuje vrcholnou
úroveň Boží moci, ale jen její první vzorky. Slouží k tomu, aby věřící
uviděli své možnosti, které jsou jim dostupné, když budou kráčet v
Duchu Svatém. Důvěřuj mu! Nesmiř se s žádnými náhražkami.
Když jsme se osvobodili od “osvědčených metod”, byli jsme svědky
toho, jak se celé národy otřásají pod mocí evangelia. To je výsledkem věcí, které mi Bůh ukázal. Proto mám
naději, že je Bůh ukáže i vám. Přeji si, abyste přijali ve svých srdcích zjevení nesmírné slávy jeho moci, moci,
která přesahuje vše, co dosud bylo na světě k vidění. Ještě nebyl plně realizován potenciál Letnic – přichází
ještě mnohem více.
Bůh formuje evangelisty - evangelisté jsou jeho dílem. Jsme obyčejnými lidmi z masa a kostí. Andělé by možná
dokázali naši práci vykonat mnohem efektivněji. Avšak Pán měl ve své nekonečné moudrosti jiný plán. Když si
uvědomíme, že andělu, který se zjevil Kornéliovi ve Skutcích 10, nebylo dovoleno zmínit před ním jméno Ježíš,
ani mu vyložit cestu spasení, naplňuje nás to bázní. Anděl směl říct jen toto: “Pošli nyní muže do Joppe a pozvi
jistého Šimona, který se nazývá Petr.” Tento udatný serafín z nebe se musel poklonit před Petrem, který měl
vyšší výsadu, když přinesl evangelium Ježíše Krista Kornéliovi. S údivem a pokorou musíme přijmout tento
fakt, že Bůh nalezl potěšení v tom, aby vysílal lidi, jako jsi Ty a já. Tato výsada byla svěřena nám, lidem. Na
naší straně by neměla být žádná neochota k tomu, dělat svou část.
Nositelé evangelia se z generace na generaci mění. Evangelium zůstává stále stejné. Právě teď je řada na nás.
Bůh nepovolal nikoho jiného, než nás – každého z nás! Evangelium musí být stále ještě vyhlášeno až po nejzazší
konec země. Někdy se zamýšlím nad tím, jestli ty milióny lidí, které já dnes sklízím, neměly být rozděleny mezi
mnoho dalších lidí, kteří se ke svému povolání otočili zády.
Muži a ženy, kteří kážou neředěné evangelium.
Nevěřím tomu, že je v Božím plánu dopustit, aby bylo peklo větší
než nebe. Ačkoliv Písmo v Matouši 7:13 mluví o “mnohých”,
kteří jsou na cestě do věčné záhuby, je třeba, aby byli na této cestě
zastaveni muži a ženami, kteří kážou neředěné evangelium. Ježíš
se skrze svou smrt na kříži stal tím největším zátarasem v historii,
když zablokoval cestu vedoucí do záhuby. Když by někdo chtěl
tento kámen obejít, musí se pro to sám a svobodně rozhodnout.
Jako Ježíšovi učedníci stojíme, vy i já, u paty kříže a provoláváme
k lidem: “Smiřte se s Bohem!” (2. Korintským 5:20).
Mnozí lidé již uslyšeli volání ke spasení. Toto volání je slyšet i dnes! Židům 2:10 nám přináší zjevení o tom, že
existuje nadpřirozené zmocnění, díky kterému bude přivedeno “mnoho synů do slávy” a Zjevení 7:9 nám
popisuje, že tento úkol bude úspěšně uskutečněn. Ježíš nám přikázal, abychom činili učedníky ze všech národů.
Když to říkal, nemluvil naprázdno!
V Písmu nikde nečteme nic o žádném “záložním plánu” pro případ, že by evangelium selhalo. Evangelium totiž
neselhává! V současné době je zachraňováno, uzdravováno a křtěno v Duchu Svatém více lidí, než kdy v historii
lidstva. Nebyli jsme povoláni k tomu, abychom se účastnili války, jejíž výsledek neznáme. Byli jsme povoláni k
tomu, abychom měli podíl na vítězství a na sbírání kořisti. Nepřemožitelné Boží tajemství Kristova kříže děsí
každého démona a celé peklo. Rád bych vás těmito slovy pozval k tomu, abyste se stali součástí vítězné armády.
Nemusím vás přemlouvat k tomu, abyste zkusili podpořit armádu, která čelí beznadějné zoufalé situaci a odporu
nepřítele, se kterým si nedokáže poradit. Náš Kapitán nikdy neprohrál jedinou bitvu – a nikdy ji ani neprohraje.
Proto vás se vší naléhavostí vyzývám: vstupte do této armády. Ať se získávání ztracených znovu stane vaší
osobní prioritou a prioritou celé církve. Věřím, že to nejlepší je stále ještě před námi. Po celém světě se budou
rozléhat chvály našemu Bohu a Spasiteli. V každém národě a v každém jazyce budou lidé vyznávat, že Ježíš
Kristus je Pán ke slávě Boha Otce. Amen.
Reinhard Bonnke