Casopis_jaro2014

Jaro je roztomilý klučina v zelených kalhotkách a s píšťalkou u pusy. Přichází
potichu a pomaličku, ale když se osmělí, můžeme odložit zimní kabáty a radovat
se. Stačí vyjít ven a pořádně se nadechnout. Ve vzduchu voní jaro a snaží se ze
všech sil, abychom si ho všimli.
Pojďme ho děti pěkně přivítat, ať pozná, že o něm víme.
Březen
První jarní den je vždy březnu otevřen,
abys snadno říkal S, začneme s ním ještě dnes.
Sysel spinká v syslím domě, ale to snad nemá po mně,
syslí svoje semínka, pak snídani zaspinká.
Duben
Podívej se na oblohu, kolik ptáčků létá spolu,
v dubnu zpívá celý svět, a my zkusíme si Z.
Zima zbavila se ledu, zatím mysli na koledu,
na pomlázku zelenou, zlatým tátou pletenou.
Květen
V květnu, kdy je plno květů, zvládneš lehce každou větu,
učitel nás učí čtení, proto Č moc těžké není.
Čejka, čáp i čečetka vajíčka ve hnízdě má,
vajíčko si v teplíčku čeká na svou mamičku.
(Veselý rok – dětský logopedický kalendář 2002)
Příběh od veverky Zrzečky o dětech v dopravním provozu aneb o Klukovi
z počítače
Hry na ulici
Druhý den ráno svítilo sluníčko a nebe bylo bez mráčků.
Maminka měla ještě jeden den volna, a tak se všichni
společně nasnídali. Potom začal Honzík vyzvídat:
„Maminko, kam půjdeme dneska?“
„Dnes s vámi nikam nepůjdu, kluci. Musím prát, žehlit a
uklízet. Musíte si vystačit sami.“
Niki s Honzíkem posmutněli. S maminkou si přece jen užili víc. „Jděte zase na dopravní
hřiště,“ radila jim. „Tam si vyhrajete i beze mne.“
„Tam už to známe,“ mračil se Honzík. Pak ale dostal nápad. „Leda, že bys nám dovolila vzít
si koloběžku a kolo.“
„Když mi slíbíte, že budete jezdit opravdu jenom na hřišti, tak vám to dovolím,“ řekla váhavě
maminka a podívala se z Honzíka na Nikiho.
„Slibujeme, jenom na hřišti,“ kývali oba horlivě hlavami.
„Tak pojďte se mnou.“ Maminka šla na dvorek a vyndala z kůlničky malé dětské kolo a
stříbrnou chromovanou koloběžku. Honzík popadl kolo a na Nikiho zbyla koloběžka.
„Chtěl bych taky kolo,“ řekl uraženě.
„Dvě kola nemáme,“ vysvětlovala maminka. „Budete se střídat. Chvíli může jezdit na kole
Honzík a chvíli zase ty. A nebuďte tam dlouho, nachystám vám svačinu.“
Kluci zmizeli, jako když do vrabců střelí. Chvíli projížděli dopravní hřiště sem a tam. Teď už
nebyli jen chodci, ale byli řidiči! Jenže chtěli všechny ty předpisy a zákazy dodržet, museli
pořád zastavovat. Tady byla přednost v jízdě, tam křižovatka, tu jednosměrka ….. Nikiho to
přestalo bavit.
„Jedu pryč!“ zavolal a už ujížděl směrem do ulice vedoucí podél hřiště.
„Panečku, tady to frčí,“ pochvaloval
si a projížděl se po ulici sem a tam.
Honzík se vylekal.
„Co to zase vyvádíš!“ křičel na něho.
„Vrať se zpátky! Niki!“
V tu chvíli vyrazilo z vedlejší ulice
auto. Niki vytřeštil oči, odhodil
koloběžku a skočil do příkopu.
Zaskřípaly
brzdy,
ozvalo
se
chrupnutí a koloběžka skončila pod
jeho koly.
„Kluku hloupý!“ zakřičel řidič.
Niki vykukoval z příkopu a leknutím
ztratil řeč. Řidič vyskočil z auta a
přiběhl k němu. „Nestalo se ti nic?“
ptal se úzkostlivě.
„A … asi ne,“ soukal se Niki nahoru.
„Tos měl tedy štěstí,“ oddychl si
řidič. „Co tě to napadlo, prohánět se
po ulici? Copak nevíš, že se to
nesmí? Od čeho je hřiště?“
„Nezlobte se, já už to nikdy neudělám,“ špitnul Niki provinilým hlasem.
„To doufám. A tu koloběžku už nikdo nespraví,“ řekl řidič a vytáhl z pod auta na placičku
rozjetou koloběžku. „Tak si pamatuj, co jsi mi slíbil,“ pohrozil zvednutým ukazovákem
Nikimu a odjel.
„Tys tomu dal,“ mračil se Honzík. „Co teď řekneme mamince?“
„Ty za to nemůžeš, to já,“ řekl Niki a sklonil hlavu. Hrozně se styděl za to, co provedl, a
chtělo se mu plakat. Pomalu se loudali domů.
„Proboha! Co se stalo?“ lekla se maminka, když viděla Nikiho s rozbitou koloběžkou v ruce.
Niki se rozplakal a pověděl mamince, co provedl.
„Z té rozbité koloběžky si nic nedělej,“ řekla maminka mírně a pohladila ho po rozcuchaných
vlasech. „Honzík na ní stejně nejezdí. Hlavně, že se tobě nic nestalo.“
„To je pravda,“ moudře dodal Honzík. „Měl jsi štěstí. Teď si alespoň budeš pamatovat, že si
na ulici nikdy nesmíš hrát!“
Odpověz na otázku:
1) Mohou si děti hrát na ulici nebo na silnici?
2) Mohou děti jezdit po silnici nebo ulici na kole, koloběžce nebo tříkolce?
3) Co uděláš, spadne-li ti do ulice míč nebo nějaká jiná hračka?
(M. Adamovská – Děti v dopravním provozu aneb o klukovi z počítače)
Písnička ptáčka Zpěváčka – „Na ulici“
Hudba: Jiří Adamec
Text: Marie Adamovská
(M. Adamovská – Děti v dopravním provozu aneb o klukovi z počítače)
Pro chytré hlavičky, něco od lišáčka Vuka
Pod sněhem se tiše krčí, na paprsky čeká,
nevadí, že vítr hučí, voní do daleka.
(sněženka)
Hřeje, co mu síly stačí, kytičky to těší,
směje se na kluky ptačí, na auta i pěší.
(sluníčko)
Chutná ovečce i krávě, když jdou, zvonky zvoní,
kvítek vedle kvítku v trávě žlutobíle voní.
(sedmikráska)
Ochutnává prvosenky, křídly mává motýlům.
Krásné žluté podkolenky na nožkách má od pylu.
(včela)
Travou spěchá sedm teček na závody s broučky,
běží tam i mraveneček z pomněnkové louky.
(beruška)
Žížaly mu neuvěří, venku chodí bos,
pěkný hlásek, černé peří, oranžový nos.
(kos)
Zahradník jí okopává, v hlíně klíčí semínka.
Až vyroste, bude zdravá, nastrouhá jí maminka.
(mrkev)
Nechvátá a nepospíchá, nezná žádný velký spěch,
pomalu a zvolna dýchá, domek nese na zádech.
(šnek)
Stromek čeká na doktora, potřebuje prohlídku.
Kdopak na nás ťuká shora, hádej, hádej, Davídku.
(datel)
(L.Horová – Ve školce je bezva)
Velikonoce se sovičkou Rozárkou
Velikonoce jsou druhé největší svátky v roce.
Víš, ve kterém ročním období se slaví?
Na Velikonoce děvčata malují vajíčka
a chlapci pletou pomlázky.
Víš, proč se slaví Velikonoce?
Je to radostná připomínka vzkříšení Ježíše
Krista a probuzení přírody, narození mláďátek,
očekávání dobré úrody a dobrého roku. Nebo
se slaví proto, aby se mohla děvčata vyplácet
mrskačkou a kluci přejídat vajíčky?
Peče se na Velikonoce mazanec a beránek nebo vánočka a kapr?
Víš, jak se říká vyfouknutým a namalovaným vajíčkům? Jsou to kraslice nebo
pěknice?
Který den se chodí na pomlázku? V pondělí nebo v pátek?
Kdo dává komu malovaná vajíčka? Děvčata chlapcům nebo chlapci děvčatům?
Z čeho se dělá pravá pomlázka? Jsou to proutky z jabloně nebo vrby?
Jistě víš, jak se říká rozkvetlé jívě? Jsou to kočičky nebo pejsci?
Na Velikonoce kvete krásný keř se žlutými květy. Je to zlatý déšť nebo zlatý sníh?
Jaké umíš velikonoční říkanky?
Přečtěte si s maminkou či tatínkem říkanky a potom děti samy budou doplňovat chybějící
slova:
Panimámo zlatičká
darujte nám vajíčka,
nedáte-li vajíčka,
uteče vám slepička
do horního rybníčka
a z rybníčka do louže,
kdo jí odtud pomůže?
Hody, hody, doprovody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný.
ne
Panimámo zlatičká
darujte nám ….,
nedáte-li ….,
uteče vám …
do horního ……
a z rybníčka do …..,
kdo jí odtud …… ?
Hody, hody, ….,
dejte vejce …..,
nedáte-li ….,
dejte aspoň ….,
slepička vám snese …..
(R.Maříková, H. Kolbábková, Dr.M.Kuncová, J. Franková, Ing. A. Straka - Jdeme do školy)
Úkol od opičáka Smíška: Najdi kočičkám jejich klubíčka. Poté
vymaluj stejnou barvou kočičku a klubíčko vlny, které paří k sobě.
(A.a J.Nevěční – Hrajeme si a cvičíme s dětmi)
Úkol od opičáka Smíška: Vezmi pastelky nebo fixy a vybarvi si
kraslice. Do prázdného obrysu vajíčka si namaluj vlastní vzor kraslice.
Poté si vystřihni velikonočního zajíčka a slep mu přední tlapky. Do
náruče mu můžeš dát vystřiženou kraslici.
(R.Maříková, H. Kolbábková, Dr.M.Kuncová, J. Franková, Ing. A. Straka - Jdeme do školy)
Úkol od opičáka Smíška: Poznáš, ze které pohádky je obrázek a co
lidé na obrázku musí udělat, aby se dostali domů. Na obrázku se
ukrývá 10 vajíček. Najdeš je? Vybarvi si je.
(R.Maříková, H. Kolbábková, Dr.M.Kuncová, J. Franková, Ing. A. Straka - Jdeme do školy)
Úkol od opičáka Smíška: Dopadne čarodějnice na polštář nebo
rybníka? Obrázek si poté vymaluj.
(R.Maříková, H. Kolbábková, Dr.M.Kuncová, J. Franková, Ing. A. Straka - Jdeme do školy)
Úkol od opičáka Smíška: Dokresli mamince přání a poté jej
vystřihni a daruj mamince.
(R.Maříková, H. Kolbábková, Dr.M.Kuncová, J. Franková, Ing. A. Straka - Jdeme do školy)
Dukátky Magiky von
Čáry
Čarodějnice nepečou –
čarodějnice čarují! Dukátky
se ale dají upéct tak snadno,
že když to jednou
vyzkoušíte, bude vám to
připadat jako čarování.
Čas: 30 minut
Co budeš potřebovat:
-
150 g másla,
75 g moučkového cukru,
180 g hladké mouky,
100 g solamylu,
½ lžičky prášku do pečiva,
2 lžíce kakaa
Postup:
-
vezmeme změklé máslo nebo tuk a utřeme je s cukrem
v další misce smícháme ostatní přísady
získanou směs postupně přisypáváme do první misky a rukama vypracujeme těsto
troubu předehřejeme na 175 °C
na pomoučněném válu vyválíme z těsta dlouhého „hada“ o průměru asi tak 3 cm
„hada“ krájíme na kolečka 1 cm široká
dukátky dáme na plech, na který jsme rozprostřeli pečící papír
pečeme asi 8 – 10 minut
(W. Disney: Kuchařka kačera Donalda)
Kocour Mikeš a říkadlo o čarodějnicích
Znáte jistě babici,
co má ze zla čepici.
Cení zuby, kulí oči,
nad hlavou se lidem točí.
Polapila Boženu,
počkej, já tě poženu.
(Z.Kopecká – Veselé Básničky)
Zvědálek se svými kamarády přeje maminkám
(Svátek matek)
Maminka
Malý nosík, modré oči,
kolem ní se taťka točí.
Miluji tu chvilinku,
když pohladím maminku.
(Zuzana Kopecká)
Co je vidět z kočárku
Napřed vidím vždycky maminku,
Jak mi načechrává peřinku.
Pak se hneme za neznámým cílem.
Cestou vidím, nebe, slunce, domy,
ptáčky, tváře, klobouky a stromy.
Potom kdosi od určité chvíle chodí s námi.
Táta. Lesknou se mu brýle.
Kočárek mě vozí světem z místa na místo,
až tím kolébáním usnu na čisto.
Ale to mi všechno poví maminka.
Nevím z toho ještě nic. Jsem malinká.
(Vratislav Spilka)
Mamko, moja mamko,
mé sladké jablíčko,
co kraj světa půjdu
sladšího nenajdu.
(lidové říkadlo z Moravy)
Každá babička stará
je veselejší zjara.
Vezme svou berličku,
sedne na sluníčku,
myslí si: „Kýž jsem mladší,
ach, co bych byla radši“.
(lidové říkadlo z Čech)
Maskoti tříd Krtek, panenka Notička, Pejsek a Kočička a František s Fanynkou a spolu
s dětmi se těší na přicházející jaro. Budeme přivolávat jeho první posly – květiny, teplé
počasí, hodně sluníčka a těšit se na zvířátka a jejich mláďátka i návrat stěhovaných ptáků.
Dále si spolu budeme společně povídat o Velikonocích, tradicích a zvycích. Můžeme se těšit
na čarodějnice, dále si budeme povídat o rodině – den matek a o dopravě: dopravní
prostředky, pravidla chování na ulici, silnici.
Čekají nás pěší výlety do jarní přírody a výlety za poznáním.
kulturní akce:
27.3.2014– 10,15 hod
„Hrnečku vař, O zlaté rybce, O Smolíčkovi“
Máňaskové představení manželů Mokrošových.
Maňáskové divadlo Sluníčko
Představení v MŠ
Vstup: 40 Kč
Doba trvání: 55 min
11.4.2014 – 10,00 hod
„Ukázka výcviku dravců“
Stanice terénní ochrany přírody – paní Kuchyňková
Ukázka na zahradě MŠ
Vstup: 40 Kč
Doba trvání: 50 min
24.4.2014 – 10,00 hod
„Zachraňte pohádky“
Dobrodružství s kamarádem Klemprdou, kterého Královna pohádek poslala do světa lidí, aby
zachránil zakleté pohádky
Klemprdovo kočovné divadlo Jaroslava Slavíka
Představení v MŠ
Vstup: 40 Kč
Doba trvání: 60 min
Velikonoční prázdniny: 17. – 18. dubna 2014
Velikonoční neděle a Velikonoční pondělí: 20. dubna a 21. dubna 2014
Děti si s paní učitelkou povídají o povoláních, na odpovídají na její otázky: „Kdo řídí
letadlo?“, Boušek neví. Paní učitelka mu napovídá: „PI, PI….“. Bohoušek vykřikne:
„PIŇDA“.
Paní učitelka pokládá další otázku: „Kdo vyrábí věci ze dřeva?“. Sašenka odpoví:
„Truhlinář“. Další otázka: „Kdo opravuje střechu na domech?“. Péťa odpoví: „Střešník.“
„Lindo, kde máš náušnici?“ ptá se paní učitelka. „Doma“ odpoví Linda. „Protože byla
plesnivá jako ucho a tak musím počkat až se zahojí“
Tvořivá dílna pro rodiče – vytvořte si spolu s rodiči
kočičku z vlny
Co budeme potřebovat?
-
tvrdý papír
lepidlo
nůžky
zbytky vlny
papíry barevné či
obyčejné
štětec
Jak postupovat při tvorbě?
1) nejdříve si nachystáme potřebný materiál
2) na papír nanesme štětcem lepidlo
3) poté ze zbytků vlny točíme od středu papíru kolečko potřebné velikosti; stejným
způsobem vytvoříme bříško, hlavičku a tlapky; na ocásek můžeme kousek vlny splést
a poté nalepit
4) nakonec namalujeme a vystřihneme z papíru oči a nos;
nalepíme je přímo na namotanou vlnu a nezapomeneme
dolepit kočičce
fousky.
(A.a J.Nevěční – Hrajeme si a cvičíme s dětmi)