thesis (290 463 B) - Latex - Vysoké učení technické v Brně

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ
FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH
TECHNOLOGIÍ
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Rok
Jméno AUTORA
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ
FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH
TECHNOLOGIÍ
Přísluný ústav
Název studentské práce
diplomová práce
Obor : Obor studia
Jméno diplomanta: Jméno AUTORA
Vedoucí diplomové práce: Jméno vedoucího
Brno University of Technology
Faculty of Electrical Engineering and Communication
Department
Title of Student’s Thesis
Diploma Thesis
Specialization of study: Specialization of Study
Author : Jméno AUTORA
Supervisor : Jméno vedoucího
ABSTRACT
Abstract práce v angličtině.
OBSAH
Úvod
6
1 Zásady pro psaní studentských prací
9
1.1
Struktura dokumentu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
1.2
Úprava číslování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
1.3
Způsoby odkazování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
1.4
České uvozovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
1.5
Typografická pravidla pro psaní fyzikálních vztahů . . . . . . . . 14
1.5.1
Psaní veličin a rovnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
1.5.2
Psaní jednotek veličin
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
2 Ukázky sazby některých prvků dokumentu v LATEXu
16
2.1 Sazba odstavců, zalamování řádků . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
2.2
Matematika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
2.2.1
Vektory (a definování vlastních maker) . . . . . . . . . . 17
2.2.2
Matice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
2.2.3
atd. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
2.3
Křížové odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
2.4
Obrázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
2.5
Tabulky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
2.6
Literatura a její citace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
2.7
Co se jinam nevešlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
3 Závěr
21
Literatura
22
A Výkresová dokumentace
23
A.1 Strana spojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
A.2 Strana součástek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
B Seznam součástek
25
SEZNAM OBRÁZKŮ
1.1
Zlepené Wilsonovo proudové zrcadlo: a) s tranzistory NPN, b) s tranzistory PNP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2.1
Zlepené Wilsonovo proudové zrcadlo. . . . . . . . . . . . . . . . 18
SEZNAM TABULEK
1.1
Porovnání charakteristických vlastností proudových zrcadel s bipolárními tranzistory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2.1
Tabulka z XLS. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
2.2
Výsledky testování na zarueném signálu se SNR = 15 dB. . . . . 19
ÚVOD
Aby bylo mo«né dodr«et jednotnou úpravu studentských pracích (diplomových prací, bakalářských prací, semestrálních projektů, apod.), byla vytvořena ablona pro sázecí systém LATEX. ablonu lze pou«ít ve spojení se sí˛ovou
instalací na fakultě Elektrotechniky a komunikačních technologií nebo ve spojení s lokální instalací. ablona mů«e slou«it pro sazbu titěných zpráv i zpráv
elektronických s hypertextovými odkazy, zprávy mohou být formátovány jako
jednostranné i oboustranné.
ablona je definována v balíčku thesis.sty1 , který musí být vlo«en do
dokumentu jako poslední, aby ostatní balíčky nepřepsaly některé jeho příkazy.
Balíček umo«ňuje tři volby2 :
diploma sázená práce je diplomová práce,
bachelor sázená práce je bakalářská práce,
semestral sázená práce je zpráva semestrálního projektu.
Nejvyí prioritu má volba diploma, která je nastavena jako výchozí. Ni«í prioritu má bachelor a nejni«í semestral.
Před pou«itím příkazů z balíčku je nutné definovat základní informace
o dokumentu. K tomu slou«í příkazy:
\autor
příkaz pro nastavení jména autora práce,
\garant
příkaz pro nastavení jména vedoucího práce,
\nazev
příkaz pro nastavení názvu práce,
\oborstudia
příkaz pro nastavení oboru studia,
\ustav
příkaz pro nastavení daného ústavu,
\rok
příkaz pro nastavení roku odevzdání, příp. i místa odevzdání,
\abstrakt
příkaz pro nastavení abstraktu práce.
Příkazy \autor a \garant přebírají jediný parametr, a to jméno autora
práce, resp. jméno vedoucího práce. Příjmení autora musí být napsáno velkými
písmeny. Příkaz \rok přebírá jediný parametr, a to rok odevzdání práce. Rok
1
Pomocí tohoto balíčku verze 1.0 byl vygenerován 19. ledna 2007 tento dokument. Autory
textu jsou Pavel Rajmic a Petr Sysel. Text kapitoly 1 byl sestaven na základě pokynů FEKT.
Jeliko« vak tyto pokyny nebyly oficiálně vyhláeny, mů«e na jednotlivých ústavech docházet
k drobným odlinostem.
2
které se uvádí v hranatých závorkách jako parametr příkazu \usepackage
6
mů«e být doplněn názvem města zapsaným velkými písmeny. Příkazy \nazev,
\oborstudia a \ustav přebírají dva parametry. První z nich je v«dy označení
v českém jazyce a druhý parametr je odpovídající označení v anglickém jazyce.
Příkaz \abstrakt přebírá jako parametr text abstraktu v anglickém jazyce.
Příklad pou«ití uvedených příkazů mů«e vypadat následovně:
\autor{Petr NOVÁK}
\garant{Ing. Jiří Voprálek}
\nazev{Ovládací modul}{Control Module}
\oborstudia{Elektronika a sdělovací technika}%
{Electronics & Communication}
\ustav{Ústav telekomunikací}%
{Department of Telecommunications}
\rok{2005}
\abstrakt{This thesis concerns...control module...
for DSP56307EVM Development Kit.}
Při sazbě jednotlivých částí dokumentu pak lze pou«ít příkazy:
\vytvorobalku
vysází obálku práce,
\vytvortitulku
vysází titulní stránku práce,
\vytvorabstrakt
vysází stránku s abtraktem,
\obsah
vysází obsah práce,
\seznamobrazku
vysází seznam obrázků,
\seznamtabulek
vysází seznam tabulek.
Pro sazbu literatury je vytvořeno nové prostředí literatura, které přebírá
jeden parametr a to maximální počet číslic v číslování literatury. Jednotlivé
citace jsou pak vytvořeny příkazem \bibitem stejně jako ve standarním prostředí bibliography.
V matematickém re«imu lze pou«ít nově vytvořené příkazy:
\E nebo \eul
příkaz pro sazbu základu přirozeného logaritmu – e,
\I nebo \imag
příkaz pro sazbu imaginární jednotky – i,
\dif
příkaz pro sazbu diferenciálu – d,
\sinc
příkaz pro sazbu funkce sinc – sinc.
Ostatní funkce je mo«né sázet standardními příkazy. Např. funkce sinus se
sází příkazem \sin, funkce logaritmus příkazem \log atd.
7
Pro odliení konstantních, proměnných, komplexních, maticových veličin a
zkratek fyzikálních jednotek jsou definovány nové příkazy:
\konst{}
příkaz pro sazbu konstantní veličiny – UN ,
\prom{}
příkaz pro sazbu proměnné veličiny – u1 ,
\komplex{}
příkaz pro sazbu komplexní veličiny – uIN ,
\matice{}
příkaz pro sazbu maticové veličiny – Z,
\jedn{}
příkaz pro sazbu jednotek veličin – 10 µV.
8
1
ZÁSADY PRO PSANÍ STUDENTSKÝCH
PRACÍ
1.1
Struktura dokumentu
Po obsahové stránce by měla mít práce tuto strukturu:
1. obálka práce,
2. titulní list,
3. oficiální zadání práce,
4. anotace v anglickém jazyce,
5. obsah,
6. seznam obrázků,
7. seznam tabulek,
8. seznam pou«itých zkratek,
9. úvod,
10. vlastní řeení rozdělené do jednotlivých kapitol,
11. závěr,
12. seznam pou«ité literatury,
13. prohláení o samostatnosti při vypracování práce,
14. přílohy, popř. výkresová dokumentace apod.
Uvedená struktura dokumentu platí obecně. V případě závěrečných zpráv
semestrálních projektů není nutné, aby práce obsahovala obálku, anotaci v anglickém jazyce a prohláení o samostatnosti při vypracování práce. Zda bude
práce obsahovat přílohy zále«í na povaze práce. Podobně je zbytečné sázet
seznam obrázků (nebo tabulek), pokud práce neobsahuje «ádný obrázek nebo
jen minimální počet obrázků.
1.2
Úprava číslování
Vlastní řeení by nemělo být členěno do více ne« čtyř úrovní nadpisů. První tři
úrovně jsou průbě«ně číslovány arabskými číslicemi, čtvrtá úroveň se bě«ně
nečísluje. Pokud to povaha práce vy«aduje, je mo«né čtvrtou úroveň číslovat
9
malými písmeny latinské abecedy. V tom případě se za číslování píe pravá
kulatá závorka. Číslování jednotlivých úrovní je odděleno tečkou, za posledním
číslem se tečka nedělá. Čísluje se i kapitola Závěr, kapitola Úvod a Literatura
se nečísluje. Kapitola Úvod se někdy čísluje jako 0.
Ukázka číslování nadpisů:
1
PRVNÍ ÚROVEŇ
1.1
Druhá úroveň
1.1.1
Třetí úroveň
Čtvrtá úroveň
Případně :
a)
Čtvrtá úroveň
Rovnice se číslují arabským číslem kapitoly a arabským číslem pořadí rov-
nice v kapitole. Jednotlivé části jsou přitom odděleny tečkou. Číslování se umís˛uje v kulatých závorkách vpravo od rovnice na okraji stránky.
Ukázka číslování rovnic:
KI =
IOUT
β 3 + 3β 2 + 2β
= 3
IIN
β + 3β 2 + 4β + 2
(1.1)
Tabulky se číslují označením „Tabÿ, arabským číslem kapitoly a arabským
číslem pořadí tabulky v kapitole. Jednotlivé části jsou odděleny tečkou, za
číslování se píe dvojtečka a název tabulky. Číslování a název se umís˛uje nad
tabulku.
10
Ukázka číslování tabulek :
Tab. 1.1: Porovnání charakteristických vlastností proudových zrcadel s bipolárními tranzistory
Charakteristický parametr zrcadla
KI
RIN
ROUT
Typ proudového zrcadla
Zapojení
[-]
[Ω]
[Ω]
Jednoduché Widlarovo zrcadlo
Obr. 1.2
0,9802
24,5
100 k
Proudové
Obr. 1.4
0,9995
25,5
100 k
Wilsonovo proudové zrcadlo
Obr. 1.5
0,9995
1,26 k 4,99 M
Zlepené Wilsonovo zrcadlo
Obr. 1.1
0,9998
1,26 k 4,99 M
Proudové zrcadlo v kaskádním
Obr. 1.7
0,9614
zrcadlo
s
redukcí
proudu do bází tranzistorů
25,2
5,09 M
uspořádání
Obrázky se číslují označením „Obrÿ, arabským číslem kapitoly a arabským
číslem pořadí obrázku v kapitole. Jednotlivé části jsou odděleny tečkou, za
číslování se píe dvojtečka a název obrázku. Číslování a název se umís˛uje pod
obrázek.
Příklad číslování obrázků:
a)
b)
Obr. 1.1: Zlepené Wilsonovo proudové zrcadlo: a) s tranzistory
NPN, b) s tranzistory PNP
Odkazy na cizí informační prameny se číslují průbě«ně arabskými číslicemi, číslování se uvádí mezi hranaté závorky. Úplný seznam vech pou«itých
11
informačních pramenů se umís˛uje v závěru práce před přílohy. Jednotlivé citace musí splňovat normu ČSN ISO 690 pro bibliografické citace dokumentů
[2] a celý seznam je abecedně setříděn podle příjmení, jména autora a názvu
pramenu.
Příklad citací informačních zdrojů viz seznam literatury na str. 22.
Přílohy se číslují velkými písmeny latinské abecedy (A, B, . . . ). Ka«dá příloha musí začínat na nové straně. Pokud je příloha členěna na několik částí,
jsou části číslovány arabskými číslicemi. Číslování jednotlivých částí je odděleno tečkou, za posledním číslem se tečka nedělá.
Příklad číslování příloh:
A
PRVNÍ PŘÍLOHA
A.1
První část
A.2
Druhá část
B
DRUHÁ PŘÍLOHA
Stránky textu se číslují nepřetr«itě arabskými číslicemi (1, 2, . . . ). Číslo se
umis˛uje v dolní části stránky uprostřed a píe se stejným typem písma jako
ostatní text. Obálka se do číslování nepočítá, titulní list a obsah se do číslování počítají, ale číslo strany se nezobrazuje. Strany se seznamem literatury a
přílohami se číslují průbě«ně.
1.3
Způsoby odkazování
Ve větině prací je nutné se odkazovat na kapitoly, obrázky, grafy, tabulky,
rovnice apod. uvedené v práci nebo je nutné se odkazovat na jiné práce. Pokud
se odkazujeme na prvky uvedené v práci, je situace jednoduchá. Uvede se typ
odkazovaného prvku (obrázek, tabulka, rovnice, . . . ) a jeho pořadové číslo.
Mezi označení a číslo je vhodné vkládat pevnou mezeru, aby označení i číslo
byly v«dy stejném řádku.
12
Příklady odkazování:
. . . zapojené podle obrázku 3.10. Proudový . . .
. . . hodnoty součástek jsou uvedeny v tabulce 2.8. Rezistor . . .
. . . dosazením do rovnice (3.6) a úpravou získáme . . .
. . . byla odvozena v části 2.5. Podobně . . .
Lze také pou«ít zkrácený způsob odkazování, při kterém se číslo odkazovaného prvku uvede do kulatých závorek.
Příklady zkráceného odkazování:
. . . je zlepené Wilsonovo zrcadlo (viz obr. 3.10) . . .
nebo
. . . je zlepené Wilsonovo zrcadlo (obr. 3.10) . . .
Vlastní tabulky a obrázky se větinou umís˛ují na stránku a« za místem
v textu, kde se na ně odkazuje. U rovnic a oddílů to neplatí, odkazy mohou
být umístěny před i za místo výskytu.
V práci je nutno v textu vhodně citovat pou«ité informační zdroje, aby bylo
zřejmé, odkud bylo čerpáno nebo převzato zapojení, odvození apod. Neodkazuje se pouze v případě elementárních či veobecně známých věcí. Odkazy na
informační zdroje jsou provedeny pořadovým číslem zdroje v seznamu zdrojů,
které je uzavřeno do hranatých závorek. Je-li některý zdroj citován opakovaně,
vystupuje v«dy pod stejným číslem. Seznam informačních zdrojů je uveden
v závěru práce před přílohami.
Příklad citace informačního zdroje:
. . . Widlar v článcích [1] navrhl proudové zrcadlo pro bipolární technologii. . .
. . . několik prahovacích pravidel [5, 3]. Nejlepích . . .
1.4
České uvozovky
Správné české uvozovky mají tento tvar: „textÿ, zatímco v anglické literatuře
se pou«ívá “text”.
13
1.5
Typografická pravidla pro psaní
fyzikálních vztahů
1.5.1
Psaní veličin a rovnic
Ka«dá nová veličina v rovnici musí být za rovnicí ihned definována, anebo na
začátku práce musí být uveden seznam veličin a pou«itých symbolů s uvedením
jejich významu. Rovnice je normální součástí věty, proto musí být za ka«dou
rovnicí čárka nebo tečka, pokud tam významově patří.
Při psaní rovnic musí být dodr«ovány normy pro psaní matematických
veličin:
• Proměnné veličiny se značí ikmým písmem (kurzívou) – u1 , R3 , u2 (t).
• Konstantní veličiny se píí stojatým písmem – 1, 254, 3,1415, UN .
• Indexy se píí stojatým písmem, pokud jsou odvozeny od slova nebo se
jedná o číslici (vstupní proud IIN ). Jestli«e je index odvozen od proměnné
veličiny, píe se ikmým písmem (proud na i. bráně Ii ).
• Komplexní veličiny se píí ikmým tučným písmem – u1 , IB .
• Matice se píí stojatým tučným písmem – U, Y.
• Řecká písmena se větinou pou«ívají ve významu proměnné veličiny a
proto se píí ikmým písmem (γ, λ ). Výjimkou je např. označení veličiny
Ohm – Ω nebo označení přírůstku veličiny ∆u.
• Značky matematických operací se píí stojatě – ∈ - je prvkem,
- suma,
Qt1
n=1
- součin,
R t1
0
PI
i=1
- integrál, d - diferenciál, e - Eulerovo číslo,
sinc - funkce sinc, apod.
• Popis obvodových prvků se uvádí v«dy stojatým písmem, proto«e se
jedná o označení součástky a nikoliv jejího parametru. Rozdíl mezi označením součástky součástky (resistor R1 ) a označením jejího parametru
(s hodnotou odporu R2 = 220 Ω) je nutno respektovat i v textu. V některých případech vak jsou ve schématech vyznačovány přímo veličiny
(např. napájecí napětí UN a ty je pak nutno do schématu vepsat ikmým
písmem.
14
1.5.2
Psaní jednotek veličin
Ka«dá fyzikální veličina má svou jednotku a je nutné ji v«dy uvádět. V grafických závislostech je nutné dbát kromě volby vhodného měřítka a rozsahu os
také na důsledný popis os včetně veličin a jejich jednotek. Jednotky se uvádí
do kulatých závorek za označení veličiny.
Příklad označení veličiny spolu s její jednotkou
. . . výstupní proud IOUT (A) . . .
. . . vstupní napětí UIN (kV) . . .
Při psaní číselné hodnoty veličiny se mezi poslední číslici a značku jednotky
uvádí pevná mezera. Zabrání se tím vlo«ení řádkového zlomu mezi číselnou
hodnotu a značku jednotky, kdy číselná hodnota veličiny je na konci řádku a
značka jednotky na začátku dalího řádku.
Příklad číselné hodnoty veličiny s uvedením jednotky
. . . I2 = 10 A . . .
. . . UN = 22 kV . . .
Mezera se vak nevkládá, jestli«e se číselnou hodnotu a jednotkou vyjadřuje
přídavné jméno a to ani v případě, kdy je značka vyjádřena slovně.
Příklad přídavného jména tvořeného hodnotou a jednotkou veličiny
. . . 9V baterie . . .
. . . devítivoltová baterie . . .
. . . 50MHz krystal . . .
. . . padesátimegahertzový krystal . . .
. . . 5voltový zdroj . . .
15
2
UKÁZKY SAZBY NĚKTERÝCH
PRVKŮ DOKUMENTU V LATEXU
V této kapitole jsou uvedeny příklady sazby některých bě«ných objektů
v LATEXu, jako jsou různé typy rovnic, obrázky, tabulky, kří«ové odkazy. . .
Ve zdrojovém textu tohoto dokumentu, který je ke sta«ení na stránce
http://www.utko.feec.vutbr.cz/latex, se mů«ete podívat, jakými příkazy
byl tento text vysázen a vyu«ít to ve Vaí práci. Mnoho otázek související se
sazbou Vaí práce pomů«e vyřeit doporučeníhodná kniha [4].
2.1
Sazba odstavců, zalamování řádků
Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá
Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost
elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického
in«enýrství.
Tuto
přednáku
pořádá
Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost
elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství.
Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství.
Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá
Společnost elektrotechnického in«enýrství.
2.2
Matematika
Začněme rovnicí c = a + b. Toté« vysazeno1
c=a+b
nebo s číslováním
c = a + b.
1
(2.1)
tzn. na zvlátním řádku
16
Více rovnic pohromadě
c = a+b
(2.2)
d = e+f
+g + h + i + j
Pythagorova věta zní c =
√
(2.3)
a2 + b2 . Goniometrická rovnice
sin(α + β) 6= 2 cos α · log2 (cos β).
Limita limn→∞
lim
n→∞
n+1
n
je rovna 1. Limita
n+1
n
je rovna 1. Extrém nastává, pokud
2.2.1
(2.4)
∂f (x,y)
∂x
=
∂f (x,y)
∂y
= 0.
Vektory (a definování vlastních maker)
Následující řádky byly vysázeny pomocí různých příkazů, i kdy« vypadají
stejně (viz zdrojový text). Bylo vyu«ito definování vlastních příkazů pro zjednoduení zápisu.
Mějme vektor x = [x1 , . . . , xn ].
Mějme vektor x = [x1 , . . . , xn ].
Mějme vektor x = [x1 , . . . , xn ] a vektor [y1 , . . . , ym ].
Mějme vektor x = [x1 , . . . , xn ].
Mějme vektor x = [x1 , . . . , xn ].
2.2.2
Matice
Definujme matici A, která má prvky a11 , a12 , a21 , a22 , zápisem

A=
2.2.3
a11 a12
a21 a22

.
(2.5)
atd.
Funkce sinc je definována

 1
sinc(t) =
 sin t
t
pro t = 0
(2.6)
jinak.
17
Obr. 2.1: Zlepené Wilsonovo proudové zrcadlo.
2.3
Křížové odkazy
Kří«ové odkazy se při překladu aktualizují, tak«e v«dy odkazují na správné
číslo rovnice, tabulky apod. Příklad pou«ití:
V rovnici (2.4) je popsán Ohmův zákon. Tato rovnice je v části 2.2 na straně 16.
2.4
Obrázky
Na obrázku 2.1 je zlepené Wilsonovo zrcadlo. Obrázek je umístěn do „plovoucíhoÿ prostředí, co« znamená, «e se nemusí ve výsledku objevit přesně tam,
kde ho vlo«íte do zdrojového textu. To je větinou výhoda.
2.5
Tabulky
Předmět
Úmrtnost
poznámka
BSIS
40%
nic
BKOM
30%
něco
Je mo«no té« pou«ít konvertory z tabulkových procesorů, např. freewareový konvertor z MS Excel je ke sta«ení na
http://www.jam-software.com/freeware/index.shtml#excel2latex (např.
tabulka 2.1 byla vygenerována tímto konvertorem).
18
Tab. 2.1: Tabulka z XLS.
čtyři
dva
34
23
455
56
56
56
90
79
511
2.6
Literatura a její citace
Ukázka: Tabulka 2.2 je převzata z knihy [3]. Obrázek 2.1 pochází z [1, kap. 7]
(ani jedno samozřejmě není pravda :).
2.7
Co se jinam nevešlo
V českých textech se pou«ívá desetinná čárka, nikoliv desetinná tečka. V systému LATEX, který byl vyvinutý původně pro angloamerické účely, to Čechům
mírně zkomplikovalo situaci:
Napíete-li ve zdroji $3.1415$, správně se vysází anglické desetinné číslo 3.1415.
Napíete-li ale $3,1415$, vysází se 3, 1415. Desetinnou čárku LATEX chápe jako
oddělovač. Správně je tedy sázet česká desetinná čísla pomocí $3{,}1415$ –
výsledkem je 3,1415.
Jedno z typografických pravidel říká, «e by se v textu neměla vyskytnout
jednopísmenná předlo«ka na konci řádku, jako se to stalo zde v
tomto případě. Pevná, nerozdělitelná mezera se v TEXu sází příkazem ~, jako
např. v~tomto. Existuje program vlna.exe, který za Vás projde jemu svěřený
dokument a ve zdrojovém textu vechna místa, kde byla původně za problemaTab. 2.2: Výsledky testování na zarueném signálu se SNR = 15 dB.
tvrdé
26,4
3
26,3
3
měkké
22,3
3
22,6
4
nezáp. garota
24,6
2
24,7
2
hyperbolické
25,6
1
25,6
1
d [dB]
SNR
Prahování
d [dB]
SNR
Pořadí
subjekt.
hodnocení
WP
Pořadí
subjekt.
hodnocení
WT
19
tickou předlo«kou mezera, nahradí znakem ~.
Také by se nemělo stát, aby na přechodu stránek bylo rozděleno slovo –
tak jako se to stalo zde na přechodu ze strany 19 na stranu 20 – tento jev se
označuje jako „černá vdovaÿ.
Existuje Československé sdru«ení u«ivatelů TEXu, zkratka CSTUG, www
stránky http://www.cstug.cz. Zde najdete u«itečné rady, odkazy na roziřující balíčky, konvertory, konferenci u«ivatelů atd.
20
3
ZÁVĚR
Dokument popisoval pou«ití balíčku thesis.sty pro sazbu studenských prací
(verze 1.0), kterou lze volně stáhnout na stránkách
http://www.utko.feec.vutbr.cz/latex.
Balíček není zcela vyčerpávající. Pro účely sazby Vaí vlastní práce je mo«né
do balíčku dodefinovat nové příkazy, stejně jako je mo«né upravit příkazy
stávající. Případné nové verze a opravy balíčku thesis.sty budou zveřejněny
na uvedené adrese.
21
LITERATURA
[1] BOLDI, P. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN
ISO 690-2 [online]. 2001, poslední aktualizace 11. 11. 2004 [cit. 17. 2.
2005]. Dostupné z URL: <http://www.boldis.cz/citace/citace.html>.
[2] ČSN ISO 960 – Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. Praha:
Český normalizační institut, 1996.
[3] Pravidla českého pravopisu. Zpracoval kolektiv autorů. 1. vydání. Olomouc: FIN PUBLISHING, 1998. 575 s. ISBN 80-86002-40-3.
[4] RYBIČKA, J. LATEX pro začátečníky. Odpovědný redaktor Tomá Hála.
Druhé, přepracované vydání. Brno: KONVOJ, 1999. 191 s. ISBN 8085615-74-6.
[5] RAJMIC, P., SYSEL, P. Wavelet Spectrum Thresholding Rules. In Proceedings of the International Conference Research in Telecommunication
Technology, ilina: ilina University, 2002. ISBN 80-7100-991-1.
22
A
A.1
VÝKRESOVÁ DOKUMENTACE
Strana spojů
23
A.2
Strana součástek
24
B
SEZNAM SOUČÁSTEK
B1
FB100
BU5
PINHD-2X25
BU6
PINHD-2X25
C1
2200 µF/35 V
C2
100 nF
C3
4,7 µF/35 V
C4
4,7 µF/10 V
C5
4,7 µF/10 V
C6
4,7 µF/35 V
D1
BZX85
IC1
HCTL2016
IC2
HCTL2016
IC3
HCTL2016
IC4
HCTL2016
IC5
HCTL2016
IC6
HCTL2016
IC7
DS3668
IC8
DS3668
IC9
DS3668
JP1
PINHD-1X2
R1
0207/10
R2
0207/10
R3
10 k
R4
0207/10
R5
0207/10
ST1
PINHD-2X8
ST2
PINHD-2X13
ST3
PINHD-2X8
U1
78S24
U2
7805
25