eLearning Papers - Open Education Europa

Transkript

č. 9 ▪ Červenec 2008
eLearning Papers
Úvodník
Osobní vzdělávací prostředí
Ulf-Daniel Ehlers & Roberto Carneiro
Články
Správné chápání vzdělávacího prostoru
Philip Banyard & Jean Underwood
Na cestě k osobnímu vzdělávacímu prostředí: sedm základních aspektů
Sandra Schaffert & Wolf Hilzensauer
Projektování změny: osobní vzdělávací prostředí pomocí „mash-up“
Fridolin Wild, Felix Mödritscher & Steinn Sigurdarson
Didaktické architektury a organizační modely: proces vzájemné adaptace
Laura Gonella & Eleonora Pantò
Autoregulované personalizované učení (SRPL): vyvíjení pedagogického
modelu iClass
Aharon Aviram, Yael Ronen, Smadar Somekh, Amir Winer & Ariel Sarid
Vytváření rozhraní pro pedagogickou podporu autoregulovaného učení v
rámci PLE
Mustafa Ali Türker & Stefan Zingel
eLearning Papers
Noviny
eLearning
Papers
jsou
publikací
portálu
elearningeuropa.info, který vznikl z iniciativy Evropské
komise v zájmu uplatňování IKT při celoživotním vzdělávání.
Edice a produkce: P.A.U. Education, S.L.
Email: [email protected]
ISSN: 1887-1542
Pokud není uvedeno jinak, všechny texty
uveřejněné v těchto novinách podléhají
licenci Creative Commons AttributionNoncommercial-NoDerivativeWorks 2.5. Dle
této licence je povoleno jejich rozmnožování, distribuce a šíření za
podmínky uvedení jména autora a názvu elektronických novin,
které je publikují, tj. eLearning Papers. Jejich další využití k
výdělečným či podobným účelům není dovoleno. Plné znění této
licence najdete na adrese:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/2.5/deed.en
Úvodník: Osobní vzdělávací prostředí
Současné systémy pro řízení výuky lze vnímat jako ostrůvky – ostrůvky v širém moři možností
vzdělávání nabízených na webu. Studující mohou nejen získávat, vylepšovat a vybírat vzdělávací
obsah, ale též si zvolit nástroje, které jsou pro jejich záměry důležité, vytvořit si své vlastní
individuální vzdělávací portály, tagovat obsah nebo se přihlásit na stránky s RSS zdroji, kde najdou
pravidelné informace na vybraná témata.
Stačí jedno klíčové slovo a vše je možné: web 2.0 umožňuje přechod od klasických systémů řízení
výuky (dle principu „jedno pro vše“) k osobnímu vzdělávacímu prostředí (dle principu „jedno pro
mě“), které tvoří mnoho částí, úryvků a zlomků či sbírek nástrojů a služeb, jež jsou dále sestavovány
v samostatné a/nebo sdílené krajiny znalostí, zkušeností a kontaktů. Paradigma ostrůvka
prezentované aplikací systémů pro řízení výuky je tak vystřídáno chápáním webové sítě coby
pomyslné vstupní brány do světa vzdělávacích příležitostí.
Pokud jsme v minulosti hlásali, že e-learning jednou umožní individualizaci vzdělávání, tak dnes
můžeme potvrdit, že se to opravdu podařilo díky osobnímu vzdělávacímu prostředí (PLE).
Toto nové číslo eLearning Papers nabízí výběr článků týkajících se právě osobního vzdělávacího
prostředí.
Jak úspěšně se školám daří podporovat personalizované učení s využitím digitálních technologií?
Tuto otázku si položili Philip Banyard a Jean Underwood ve svém příspěvku věnovaném vztahu
mezi digitálními technologiemi a současnými vývojovými tendencemi ve snaze nabídnout
personalizovanější vzdělávací zkušenosti.
Sandra Schaffertová a Wolf Hilzensauer prezentují sedm hlavních aspektů osobního vzdělávacího
prostředí odvozených od následků a obtíží, s nimiž se setkáváme u PLE, jakož i od jejich stále
většího využívání při studiu. Tyto aspekty mohou posloužit za základ pro rozhodování studujících,
učitelů a vzdělávacích institucí v prospěch (či v neprospěch) technologického konceptu PLE jak na
obecné úrovni, tak i s ohledem na jeho pedagogické důsledky.
Autoři dalšího článku Fridolin Wild, Felix Mödritscher a Steinn Sigurdarson předkládají kritický
pohled na současné modely personalizovaného a adaptabilního studia. Tvrdí, že jimi navrhovaná
alternativa neboli aplikace služby typu „mash-up“ pro osobní vzdělávací prostředí může zajistit lepší
mechanizmy adaptace pro tvorbu a údržbu vzdělávacího prostředí.
Článek Laury Gonellaové a Eleonory Pantòové se může stát klíčem k lepšímu pochopení, zda „elearning 2.0“, tj. e-learning založený na nástrojích a přístupech charakteristických pro web 2.0, může
nebo nemůže být užitečný v rámci různých struktur a organizací. Autorky prezentují čtyři různé
organizační modely a příslušný vývoj didaktických architektur.
Projekt iClass byl vyvíjen jako inovační systém přizpůsobený potřebám jednotlivců. Dva články se
věnují této problematice: první analyzuje proces vývoje pedagogické vize a modelu během daného
projektu a druhý článek zkoumá, jak autoregulovaný proces učení může být podporován v rámci
PLE.
Přejeme příjemné počtení!
Roberto Carneiro, ředitel, eLearning Papers
Ulf-Daniel Ehlers, Univerzita Duisburg-Essen
European Foundation for Quality in E-Learning
eLearning Papers • www.elearningpapers.eu • ISSN 1887-1542
č. 9 ▪ Červenec 2008 • CS
2
Správné chápání vzdělávacího prostoru
Philip Banyard
Jean
Underwood
Univerzita Nottingham Trent,
Spojené království
Identifikujeme čtyři hlavní
prostory (osobní vzdělávací
prostor, výukový prostor,
prostor školy a životní
prostor), které mají dopad na
vzdělávací zkušenosti
studujících.
Klíčová slova
digitální gramotnost,
vzdělávácí prostory,
vzdělávání, pedagogika,
výzkum, škola, učitel
Celý text
http://www.elearningeuropa.info/
files/media/media15970.pdf
Jak úspěšně se školám daří podporovat personalizované učení s
využitím digitálních technologií? V tomto článku prezentujeme náš
výzkum zabývající se vztahem mezi digitálními technologiemi a
současnými vývojovými tendencemi ve snaze nabídnout
personalizovanější vzdělávací zkušenosti. Navržená doporučení
by měla být klíčem k lepšímu chápání vzdělávacích prostorů a
k lepšímu využívání digitálních technologií.
Nejprve uvádíme deskriptivní model vztahů mezi studujícími,
vzdělávacími prostory, ve kterých se vyvíjejí, a dále digitálními
technologiemi. Identifikujeme čtyři hlavní prostory (osobní
vzdělávací prostor, výukový prostor, prostor školy a životní
prostor), které mají dopad na vzdělávací zkušenosti studujících.
Tyto prostory nejsou v současnosti správně chápány, což má za
následek, že velká část informálního a formálního učení dětí není
často uznávána a ani vyhodnocována.
Dále testujeme validitu tohoto modelu pomocí podkladů získaných
z různých národních výzkumných projektů, které vycházely
z koncepce kombinovaných metod shromažďujících kvalitativní a
kvantitativní data získaná prostřednictvím cílených diskuzních
skupin, interviewů, anket a národních souborů dat o výkonnosti
studujících. Zde uvedené údaje pocházejí z případových studií a
obsahují pozorování třídy, jakož i komentáře obdržené přímo od
učitelů, vedení školy a studujících. Posuzujeme vliv těchto údajů a
tohoto modelu na naše chápání toho, jak mohou být digitální
technologie využity ve vzdělávání efektivním způsobem.
V případě tradičního modelu vzdělávání závisela koncepce
vzdělávacího prostoru především na vzdělávací instituci a
vyučujícím. Fyzické charakteristiky osobního vzdělávacího
prostoru mohou být vždy ovlivněny vyučujícími a institucemi, ale
koncepce tohoto prostoru a využívání technologií jsou podřízeny
studujícím. Má-li být vytvořeno efektivní vzdělávání, je třeba při
personalizaci vzdělávání správně pochopit jednotlivé prostory a
respektovat vnímání a chování studujících.
3
Na cestě k osobnímu vzdělávacímu prostředí:
sedm základních aspektů
Sandra
Schaffert
Wolf
Hilzensauer
Salzburg Research,
Rakousko
Existence velkého počtu
nástrojů určených na
podporu spolupráce na
Internetu svědčí o tom, že
PLE a nástroje sociálního
softwaru nejsou jenom
krátkodobého pomíjivého
významu, ale vedou
k novému pojetí studia a
stimulují udržitelný rozvoj
kompetencí.
Klíčová slova
virtuální vzdělávací systém,
systém pro řízení studia
(LMS), osobní vzdělávací
prostředí (PLE), sociální
software
Celý text
Zkušenosti získané v procesu učení a výuky nejsou předurčeny,
ale vždy jsou odvislé od používaných nástrojů a systémů. Neustálý
rozvoj a stále větší úspěšnost aplikací sociálního softwaru – jako
jsou blogy, wiki a tzv. osobní vzdělávací prostředí (Personnal
Learning Environments, PLE) – pozměňují, usnadňují a stimulují
vzdělávání prostřednictvím Internetu.
V protikladu k tradičním systémům pro řízení studia (Learning
Management Systems, LMS) se systémy PLE setkaly s velkým
úspěchem a jsou na dobré cestě změnit paradigma učení a výuky.
Cílem tohoto článku je jednak položit základy pro lepší chápání
konceptů zahrnutých v obou přístupech a na druhé straně
zdůraznit následky a potíže, s nimiž se u PLE setkáváme, jakož i
jejich zvyšující se využívání při studiu.
Identifikovali jsme sedm aspektů, u kterých jsou tyto změny
očividné a/nebo důležité. Stručně řečeno, studium v rámci PLE
vede k následujícím změnám: (1) role studujícího coby aktivního a
sebeřídícího tvůrce obsahu, (2) personalizace díky podpoře a
údajům od členů daného společenství, (3) obsah studia coby
nedozírný „bazar“, (4) ústřední role sociální angažovanosti, (5)
vlastnictví údajů studujícího, (6) význam sebeorganizujícího studia
pro kulturu vzdělávacích institucí a organizací a (7) technologické
aspekty používání nástrojů sociálního softwaru a nahromadění
rozmanitých zdrojů.
Existence velkého počtu nástrojů určených na podporu spolupráce
na Internetu svědčí o tom, že PLE a nástroje sociálního softwaru
nejsou jenom krátkodobého pomíjivého významu, ale vedou
k novému pojetí studia a stimulují udržitelný rozvoj kompetencí.
Nicméně existující postoje a názory na PLE musí být dále
rozvíjeny a rozpracovávány. Díky rozpoutání debaty o možnostech
vývoje souvisejícího s přechodem z LMS na PLE a o potížích s tím
spojených může tento článek posloužit za základ pro rozhodování
studujících, učitelů a vzdělávacích institucí v prospěch (či v
neprospěch) technologického konceptu PLE jak na obecné úrovni,
tak i s ohledem na jeho pedagogické důsledky.
4
Projektování změny: osobní vzdělávací
prostředí pomocí „mash-up“
Fridolin Wild
Felix
Mödritscher
Instituce formálního vzdělávání a téměř všechna pracoviště jsou
dnes vybaveny alespoň některými druhy nástrojů, které v rámci
vzdělávacích aktivit dokážou lidi sblížit s artefakty obsahu, a to vše
ve snaze pomoci jim při vytváření a zpracovávání informací a
poznatků. Již přes půl století hledá věda a praxe modely jak tato
prostředí personalizovat prostřednictvím digitálních prostředků.
Steinn
Sigurdarson
Vzdělávací prostředí, jakož i jeho tvorba a údržba představují
nejdůležitější část vzdělávacího procesu a očekávané výsledky a
teorie z oblasti vzdělávání by měly tuto skutečnost zohlednit. Je
třeba, aby sama výuka uvolnila své místo dominantního
paradigmatu.
Institute for Information
Systems and New Media,
Vienna University of
Economics and Business
Administration, Rakousko
Webová aplikace typu
„mash-up“ umožňuje
studujícím znovupoužití
nástrojů a služeb dostupných
na Internetu.
Klíčová slova
osobní vzdělávání, prostředí,
projektování, LISL, MUPPLE
postoj
Celý text
Vzdělávací prostředí je důležitou, ne-li tou nejdůležitější, výslednicí
vzdělávacího procesu, a ne pouhou scénou k předvedení dané
„vzdělávací hry“. Z těchto důvodů se tudíž domníváme, že teorie
projektování výuky (instructional design theories) jsou chybné.
V tomto článku nejdříve podáváme vysvětlení klíčových konceptů
a hypotéz ve prospěch osobního vzdělávacího prostředí.
Následuje
přehled
naší
kritiky
současných
modelů
personalizovaného a adaptabilního studia. Poté navrhujeme pro
osobní vzdělávací prostředí naše alternativní řešení typu „mashup“, tj. „míchanice“, která nabízí mechanizmy adaptace pro tvorbu
a údržbu vzdělávacího prostředí. Webová aplikace typu „mash-up“
umožňuje studujícím znovupoužití nástrojů a služeb dostupných
na Internetu.
Naše alternativa LISL (skriptovací jazyk pro interakci mezi
studujícími) je model koncepčního jazyka umožňující tvorbu, řízení
a údržbu vzdělávacího prostředí, jakož i výuku jeho projektování.
Je doplněna důkazem opodstatněnosti našeho řešení – platformou
MUPPLE (osobní vzdělávací prostředí pomocí mash-up). Tento
přístup prokazujeme implementací prototypu a jednoho příkladu,
který považujeme za srozumitelný. Na závěr článku si klademe
otázku dalšího rozšíření tohoto nového modelu a otevření nových
perspektiv.
5
Didaktické architektury a organizační modely:
proces vzájemné adaptace
Laura Gonella
Eleonora Pantò
CSP-ICT Innovation –
Knowledge Communities
Dep., Itálie
Ve znalostní společnosti,
v níž doba uvedení na trh je
krátká a studijní obory se
nepřetržitě a rychle rozšiřují,
organizace cítí potřebu
pokračovat ve vývoji modelu
nazvaného „podnik 2.0“. Jde
o model, který se vyznačuje
intenzivním využíváním
blogů, wiki, sdílení záložek a
RSS zdrojů.
Klíčová slova
informální učení, školení,
LMS (systém pro řízení
studia), pedagogika, PLE
(osobní vzdělávací prostředí),
e-learning 2.0., didaktické
architektury, vzdělávání
online, platformy vzdělávání
Celý text
Určení paralely mezi organizačními modely a didaktickými
architekturami používanými v podnicích k řízení interního školení je
záměrem následujícího článku. Autorky článku si určily jako cíl
pochopit, zda jev, který se nazývá „e-learning 2.0“ (tj. e-learning
založený na nástrojích a přístupech, které jsou charakteristické pro
web 2.0), může nebo nemůže být užitečný v rámci různých
struktur a organizací. V tomto kontextu bádaly, je-li možné
identifikovat proces vzájemné adaptace mezi organizačními a
vzdělávacími modely, které označily termínem didaktické
architektury.
V rámci této analýzy jsou prezentovány čtyři různé organizační
modely (industriální společnost, post-industriální společnost,
podnik 1.0 a podnik 2.0) a je navržen příslušný vývoj didaktických
architektur (výuka prostřednictvím Internetu, e-learning 1.0,
vzdělávání online, e-learning 2.0).
Ve znalostní společnosti, v níž doba uvedení na trh je krátká a
studijní obory se nepřetržitě a rychle rozšiřují, organizace cítí
potřebu pokračovat ve vývoji modelu nazvaného „podnik 2.0“. Jde
o model, který se vyznačuje intenzivním využíváním blogů, wiki,
sdílení záložek a RSS zdrojů. Tyto organizace mají horizontální
strukturu a jsou založeny na principu autonomie. Autorky
předkládají tvrzení, že všeobecně a odborně vzdělávací systémy
vycházející ze stejných principů – tj. autonomie, informální způsob
a otevřený přístup – mohou být v tomto kontextu zavedeny.
V případě tradičnějších struktur bude formální e-learning založený
na platformách systémů pro řízení studia (LMS) i nadále
představovat efektivní řešení, a to tak dlouho, dokud si uživatelé
nezvyknou na funkčnosti nabízené technologiemi 2.0 a nestanou
se tak aktéry změn.
Článek je rozdělen do tří částí. V části první jsou podrobeny
analýze čtyři různé didaktické architektury s důrazem na rozdíly
mezi e-learningem 1.0 a e-learningem 2.0. V části druhé jsou
popsány organizační modely a prezentován jejich vztah
k didaktickým architekturám. Konečně v části třetí je podtržen
význam procesu vzájemné adaptace mezi didaktickými
architekturami a organizačními modely.
6
Aharon Aviram
Yael Ronen
Smadar Somekh
Amir Winer
Ariel Sarid
Ben-Gurion University in the
Negev, Izrael
V současných globálních
podmínkách ekonomiky a
pracovního trhu je model
iClass výrazem důležitosti
personalizovaného učení
směřujícího k dosažení cílů
vzdělávání v Evropě
(stanovených v rámci
Lisabonské strategie roku
2000), jakož i k podpoře
pozitivního rozvoje
osobnosti.
Autoregulované personalizované učení
(SRPL): vyvíjení pedagogického modelu
iClass
Tento článek se věnuje procesu vyvíjení pedagogické vize a
pedagogického modelu iClass neboli projektu autoregulovaného
personalizovaného učení (self-regulated personalized learning,
SRPL), jehož cílem je zavedení inovačního systému
adaptovaného potřebám jednotlivců. Tato konceptuální metoda
určená k řízení tohoto procesu je unikátní tím, že usiluje o
strukturování vývoje tak, aby bylo dosaženo koherentních
pedagogických výsledků.
Model iClass byl vyvinut v zájmu adaptace na vývoj potřeb
vyučujících a studujících této postmoderní, tj. digitální éry a
poskytnutí přímé odpovědi. V současných globálních podmínkách
ekonomiky a pracovního trhu je model iClass výrazem důležitosti
personalizovaného učení směřujícího k dosažení cílů vzdělávání v
Evropě (stanovených v rámci Lisabonské strategie roku 2000),
jakož i k podpoře pozitivního rozvoje osobnosti.
Vývoj modelu iClass, který zde prezentujeme, vyvolává nejednu
otázku a odhaluje závažnost takových problémů jako ochabování
racionálního, strategického a obezřetného uvažování. Též
zdůrazňuje potřebu vychovávat autoregulující se a reflektivní
studující, schopné uskutečňovat informovaný výběr, jakož i
rozplánovat svůj proces učení v závislosti na svých vlastních
potřebách, zájmech a prioritách.
Díky rozvíjení vhodných schopností sledování, profilování a
porovnávání mohou informační technologie ICT materializovat sen
mnohých generací učitelů a myslitelů. V tomto článku
předkládáme argumentaci, dle které vypracování systému
orientovaného na personalizaci učení musí být provázeno
vypracováním soustavy pedagogických metod na třech úrovních.
S ohledem na to, že realizace cílů SRPL v evropských školách
závisí převážně na uplatnitelnosti pedagogických metodologií,
bude hlavní úsilí týkající se budoucího vývoje založeného na SRPL
zatím zaměřeno na jejich zdokonalování a posílení jejich operativní
schopnosti, a to na základě vyhodnocení pilotních zkušeností
získaných učiteli různých školních zařízení.
Klíčová slova
SRPL, vzdělávací platforma,
personalizované učení,
reflektivní studující
Celý text
7
Mustafa Ali
Türker1
Stefan Zingel2
1
IES Information and
Education Technologies,
Turecko
2
Laboratory for Mixed
Realities, Německo
Bez přidané pedagogické
hodnoty není možné
považovat PLE za vzdělávací
nástroje, ale možná jen za
pokročilé a uživatelsky
přívětivé nástroje řízení
souborů.
Klíčová slova
PLE, výchovně vzdělávací
teorie, autoregulované učení,
vizuální rozhraní, propojené
vzdělávání, informální
vzdělávání, postoje,
projektování, pedagogická
podpora, iClass, RIA,
platforma
Vytváření rozhraní pro pedagogickou podporu
autoregulovaného učení v rámci PLE
Osobní vzdělávací prostředí (Personnal Learning Environments,
PLE) je softwarová aplikace (v počítači nebo na Internetu), která
umožňuje studentům organizovat pedagogické zdroje a publikovat
své osobní výsledky. I když je PLE vytvářeno k osobnímu
používání, tzn. zdola-nahoru, využívá stále více nástroje
komunikace, jakož i sociální nástroje prosazující různé scénáře
učení na webu. Řízení znalostí, distribuce zdrojů, důvěryhodnost a
vyhodnocení sestavených zdrojů, to jsou otázky, které si dnes
kladou vědci zabývající se zdokonalováním PLE.
Bez přidané pedagogické hodnoty není možné považovat PLE za
vzdělávací nástroje, ale možná jen za pokročilé a uživatelsky
přívětivé nástroje řízení souborů. Jak tedy může tento nástroj úzce
zaměřený na uživatele, tzv. user-centric tool, ovlivnit studijní
proces, aby častěji umožňoval smysluplnou a konstruktivní činnost
než jen rudimentární informální učení? Jinými slovy, jak může PLE
podpořit autoregulované učení? Na základě výzkumu
poukazujícího na důležitost pedagogické podpory k aktivování
vzdělávacích kompetencí vyššího stupně se v tomto článku
potvrzuje teorie, dle které mohou být tyto kompetence aplikovány i
mladými uživateli.
iClass je integrovaný projekt částečně financovaný 6. rámcovým
programem EK pro výzkum a technologický vývoj. I když byl tento
výzkumný projekt zpočátku určen k vytvoření platformy
inteligentního tutorství zaměřeného na uživatele, došlo v průběhu
třetího roku k přehodnocení jeho pedagogické vize a jako nový cíl
bylo rozhodnuto podporovat autoregulovanou personalizaci
v hlavním prostředí virtuální výuky.
V tomto článku prezentujeme charakteristiky vytváření vizuálního
rozhraní bohaté internetové aplikace (RIA) v rámci iClass jakožto
signifianty typických struktur regulace. Popisujeme též principy
sémiotiky, které se skrývají v každém významu a konečně se
věnujeme roli vizualizace při operativním formování a
samostatném rozhodování.
Celý text
8

eLearning Papers - Open Education Europa

Transkript

Podobné dokumenty

nominace na 3. Doprovodný turnaj 10.03.2012

Proč nesmíte letos chybět? Kdy, kde, proč?

Možnosti a omezení elektronické podpory kvality

DEGLIST JIZNIAFRIKA23042013