wating vydechnout
Transkript
5 ISSN 1803-7267 MK ČR E 18760 2015 Časopis nejen pro dialyzované pacienty Dovolená na vodě: Baťův kanál 10 let dialyzačního střediska v Uherském Brodě Když tělo a duše volají o pomoc Lázeňská dovolená v Teplicích Zvýhodněná nabídka pro dialyzované pacienty Teplice jsou nejstarší české lázně. Svým návštěvníkům nabízejí zrekonstruovaný komplex s celou řadou lázeňských domů, Krušnohorské divadlo, nový plavecký areál se squashovými kurty či řadu proslulých restaurací a kaváren. K opravdovým zážitkům patří výhledy z Doubravského vrchu, Bořně, Milešovky nebo z Komáří vížky, kam vede sedačková lanovka. V létě lze využít vodní nádrže, v zimě horský terén se sjezdovkami různé obtížnosti a upravované běžecké trasy. Lázeňský dům Beethoven*** Hlavní sezona 9 040 Kč / jednolůžkový pokoj (26. 4.–3. 10.) 8 456 Kč / dvoulůžkový pokoj 9 040 Kč / dvoulůžkový pokoj komfort Vedlejší sezona (4.–31. 10.) 7 873 Kč / jednolůžkový pokoj 7 290 Kč / dvoulůžkový pokoj 7 873 Kč / dvoulůžkový pokoj komfort Zimní sezona (1. 11.–23. 12.) 6 707 Kč / jednolůžkový pokoj 6 124 Kč / dvoulůžkový pokoj 6 707 Kč / dvoulůžkový pokoj komfort Cena zahrnuje 6x ubytování s polopenzí pro jednu osobu 5 lázeňských procedur (pondělí–sobota) podle doporučení lékaře 1x denně volný vstup do termálního bazénu na 1 hodinu Bonusy pro Vá Volně prod s: ejné procedury s 20% slev ou Rezervace: C entrum prázdninových dialýz, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, tel. +420-271 091 922, fax +420-271 091 923, e-mail: [email protected]. B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | CZ-148 00 Praha 4 Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 | e-mail: [email protected] | www.bbraun-avitum.cz Z OBSAHU VYBÍRÁME Lidé kolem nás nás 4 4 S psychiatrem Radkinem Honzákem o tom, proč mají Češi „blbou“ náladu, kde vázne komunikace mezi lékařem a pacientem nebo jak se dostal k dialyzovaným pacientům. Cestujeme Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 14 Chcete být sami sobě kapitánem, kormidelníkem, lodníkem i strojníkem? Půjčte si obytnou loď a vydejte se na dobrodružnou plavbu Baťovým kanálem. prázdniny už jsou neodvratně za námi a přichází podzim. Příroda se začíná barvit a babí léto už nás také navštívilo. Přesto se někteří z nás neubrání podzimním chmurám a zkracující se dny mnohým ubírají energii. Proto jsme se rozhodli zaměřit toto číslo na tematiku duševního zdraví. Právě o něm jsme se pod žlutočervenými stromy v areálu bohnické psychiatrické léčebny v Praze bavili s psychiatrem Radkinem Honzákem, nesmírně inspirativním člověkem, který má Dnes na téma 12 Kde nestačí klasická medicína, přichází na řadu medicína psychosomatická. Co se děje s tělem, když duše volá o pomoc? za sebou padesátiletou praxi v oboru. V rozsáhlém rozhovoru se dozvíte třeba to, proč Češi často působí jako chmurný národ nebo jaké to je, zasedat v transplantační komisi. Samozřejmě nechybí další zajímavé články z rubrik, na které jste zvyklí. Vždy nás velice potěší vaše dopisy, ve kterých chválíte náš personál. Lékaři a zdravotní sestry v našich dialyzačních střediscích se každý den snaží, abyste se cítili co nejlépe. Některé z vašich dopisů Reportáž uveřejňujeme a děkujeme za ně. Pište dál! 8 Spokojení pacienti, rostoucí počet domácích peritoneálních dialýz a vysoký počet transplantací. Dialyzační středisko v Uherském Brodě pomáhá lidem už deset let. Dámy a pánové, hezké počtení vám přeje vaše redakce Hobby 23 Když před zimou správně odvzdušníte radiátory, ušetříte si spoustu problémů. Dialog · Časopis nejen pro dialyzované pacienty Vychází jednou za dva měsíce. Zdarma. ISSN 1803-7267 Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek, RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktorka: Marie Polášková, Redakce: Kristýna Tesařová, Mgr. Michal Dušek, prim. MUDr. Roman Kantor, Luděk Hajský, Grafika: Tomáš Komůrka, BA, a Pavel Cindr Vydavatel: B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, CZ-148 00 Praha 4, IČ: 61856827, DIČ: CZ61856827, tel. +420 -271 091 111, fax +420-271 091 912, e-mail: [email protected], www.bbraun-avitum.cz Veškeré články publikované v tomto časopisu mají pouze informativní charakter a nejsou právně závazné. Veškerá doporučení uveřejněná v tomto časopisu týkající se zdravotního stavu, dietních a režimových opatření je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem nebo sestrou. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu veškerých textů. 3 lidé kolem nás S psychiatrem Radkinem Honzákem o zdraví, nemoci, smrti a humoru Radkin Honzák za svůj život stihl zažít nacistickou okupaci, tři roky demokracie, únorový puč, třídní boj, měnovou reformu, pád kultu osobnosti, Pražské jaro, sovětskou okupaci, smrt Jana Palacha, jednadvacet let normalizace a pád reálného socialismu. Posledních pětadvacet let svobody je podle něj nejhezčí doba jeho života. V psychiatrii má neuvěřitelnou padesátiletou praxi, pracoval jako psychiatr v léčebně, ve výzkumném ústavu, jako nemocniční konziliář, v ambulanci, v manželské poradně, v AT ordinaci, ve svépomocných pacientských organizacích, v několika redakcích, na zdravotní škole, na lékařské fakultě i v postgraduálním vzdělávání. Největší uspokojení ale paradoxně našel v oboru, do kterého se mu původně vůbec nechtělo – v nefrologii. Vydal několik knížek a zdůrazňuje, že je třeba brát život s humorem. Mají Češi vážně pořád tak blbou náladu, jak se říká? Tu skutečnou depresi má 5,5 procenta lidí. Zbytek je jen taková česká otrávenost. Myslím si, že my jako národ máme pocit, že by pro nás ostatní měli 4 dělat něco víc. A když nedělají, tak je to hanebné. Jsme takoví líní konzervativci. Čím to? Nejsme sžiti s vlastním státem. Jakákoliv idea se musí vybojo- vat. V dobách, kdy nám tatíček Masaryk vybojovával republiku, byli lidé s tím státem skutečně sžití. Jenže pak postupem času celá řada státnických činů našich představitelů toto zkrátka zničila. Představte si, že by dnes někdo zavelel, že se má rukovat. Kolik lidí by tam běželo jako v roce 1938? Asi moc ne… Přesně tak. Problém je v tom, že českému národu chybí spo- lidé kolem nás nicnedělání. To mi přijde jako nepříliš dobrý vklad do budoucnosti mých vnoučat. Češi jsou ateistický národ, má to také vliv na naši náladu? Češi se tím chlubí. A má. Máme největší spotřebu alkoholu i marihuany v Evropě. Spirituální potřeby jsou u nás naplňovány spiritusem (smích). Foto Ester Horovičová lečná idea. Jediná, kterou tu máme, je bohužel, stejně jako po celé Evropě, idea konzumu. A také závist, za plotem je přece tráva zelenější. A pocit takové ukřivděnosti. Kdybyste přišla do hospody čtvrté cenové kategorie a řekla jim, že v současné době je tu nejlepší ekonomická situace, jaká kdy byla, tak vám v dobrém případě vynadají a v tom horším skončíte s monoklem. Pořád jsme totiž přesvědčení, jak jsme na tom špatně. Také si přestáváme vážit práce, začínáme odměňovat takové Myslíte, že spotřeba těchto látek souvisí s absencí spirituálního naplnění? No jistě. Všechny drogy pozměňují vědomí. Kdysi dělali dva vědci pokus. Nechali spoustu lidí dvanáct minut přemýšlet, jak vypadá bůh. A zjistili, že je úplně jedno, jestli to jsou křesťané, pohani, ateisti nebo bojovníci proti církvím. Jakmile se museli koncentrovat, mozková aktivita se u všech zklidnila podobným způsobem. To má racionální vysvětlení. Když se soustředíte na tak abstraktní pojem, musíte tomu věnovat hodně úsilí a opravdu se vám to v hlavě uklidní. A právě to je základem všech náboženských systémů. Tyto potřeby určitým způsobem sytí a regulují. Takže za naši špatnou náladu může také ateismus? To ano, jenže lidé nevědí, že něco takového potřebují, že nemají regulované spirituální potřeby. To je taková pěkná paralela s nedostatkem jódu. Ten způsobuje kretenismus, tak se začal přidávat do soli, aby jej měli všichni dostatek. Totéž platí i v sociální sféře. Spirituální potřeby by se zkrátka měly sytit. To vidíte českou společnost docela černě. Já to nevidím černě, ale realisticky. Není tu jednotící motiv, který by z tohoto společenství udělal spolupracující tým. Lidé tu také vůbec neumí diskutovat. To mi věřte, dělal jsem pět let v protimanželské poradně. V protimanželské poradně? No ano. To máte protimanželskou, protialkoholní a protidětskou, ve všech jsem dělal (smích). Lidé, kteří tam přišli, se vůbec neposlouchali. A je to tak všude, neposlouchají se váni za svaté. Někteří svatí byli epileptici. Profíci určují, jestli to patří do kompetence medicíny. My v podstatě uznáváme jedině „evidence-based medicine“, tedy medicínu založenou na takzvaných důkazech. Ty se řadí do různých úrovní. Jsou rozdělené, klasifikované a roztříděné v knihách. Problém nastává, když přijde pacient s něčím, co v těch knihách není. partneři, neposlouchají se politici, všichni melou to své. Není tu prostor k rozumnému dialogu. Ten tu chybí. Dáte mi nějaký příklad? Třeba únavový syndrom. Když s ním půjdete k doktorovi v Čechách, budete s tím mít akorát trápení. V Německu vás s únavovým syndromem budou posílat na kardiologii, ve Francii na játra, v Anglii vás poženou k psychosomatickému doktorovi, v USA půjdete na alergologii nebo imunologii. Každá kultura má svá řešení, ale řešit to pořád neumí. Objektivně vidí, že vám něco je, ale neví, co je za tím. V jedné ze svých knih mluvíte o tom, proč vázne i komunikace lékaře a pacienta. Nemoc pro mě, jako pro pacienta je něco, co nemůžu. Změny ve vzhledu, ve funkci, v projevu mají za následek, že člověk dostane ve svém laickém okolí nálepku prvního typu, tedy že s ním je něco v nepořádku. Za účelem profesionálního zhodnocení mají všechna společenství své „profíky“. Počínaje šamany, konče univerzitními klinikami. Ti mají rozhodnout, jedná-li se o zdravotní problém. Deprese například bývají často zaměňovány za lenost. Někteří epileptici byli považo- Takže problém v komunikaci nastává v momentě, kdy pacientovy symptomy nejsou jednoduše zařaditelné? Máme tu celou řadu obtíží, kde se nemocný nevejde do škatulky deklarovaných chorob. Tím svého doktora znejistí. V celé té psychosomatické problematice nejde o to, že je na jedné straně pacient a na druhé straně doktor. Jde o spolupracující dyádu jednoho, který by možná měl vědět víc, a druhého, který je zase jediným expertem na svůj život. Máme tu množinu obtíží, které jsou sice obtížemi, ale nejsou to choroby. Doktor neví, co s tím. Znejistí a nejistý Spirituální potřeby jsou u nás naplňovány spiritusem 5 lidé kolem nás doktor může napáchat mnoho škod. Pacient očekává experta, který mu řekne: „Vezmi si tyto kořínky, tyto neber, tento odvar pij, tento ne…“ Jenže tady se dostáváme do situace, kdy doktor neplní očekávání pacienta a pacient neplní očekávání doktora. Jak takové situace potom lékař řeší? Věc začne řešit technologicky. Pošle pacienta na ušní, krční, na imunologii, rentgen, a když bude doktor obzvlášť mstivý, tak na gastroskopii. Jenže to nic nevyřeší, protože za pacientovými příznaky stojí například stres z nějakého psychosociálního konfliktu. A to žádný z těch expertů nezjistí. Jak se psychosomatické onemocnění nejčastěji projevuje? Taková klasika. Dívka se špatně provdá. Někoho si najde, má s ním dvě děti, on pije, občas ji praští. Ona se bojí od něj odejít, protože by třeba nemusel platit alimenty. Takových příběhů není málo. Dívka se pak dostane do emoční krize a nakonec MUDr. Radkin Honzák, Csc. (*1939) promoval na Fakultě všeobecného lékařství v Praze. Po čtyřech letech v Psychiatrické léčebně v Kosmonosích nastoupil jako psychiatrický konziliář do tehdejšího Ústavu pro výzkum výživy lidu v Krči, posléze integrovaného do IKEM, kde stále pracuje v ambulanci a v transplantačním programu. V souvislosti s ním byl devět let členem etické komise CAHBI ve Štrasburku. Věnoval se pacientům s gastroenterologickými, kardiovaskulárními a nefrologickými problémy, což ho přivedlo k psychosomatice. Po roce 1989 vedl deset let Oddělení lékařské psychologie, psychoterapie a psychosomatiky 1. LF UK, další dekádu působil na Psychiatrické katedře IPVZ, odkud přešel na částečný úvazek do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Víc než deset let působil jako šéfredaktor časopisu Praktický lékař, v roce 1989 založil pro pacienty na dialýze a v transplantačním programu časopis Stěžeň, který vede dosud. 6 ji z toho něco rozbolí. A tím, že dostane chorobu, říkejme tomu funkční obtíž, dostane zároveň i omluvenku. Může nějakou dobu nechodit do práce, nedělat to nebo ono. Personifikovaná nemoc vstupuje do jejího prostředí, sedí s nimi u stolu a zachraňuje tu situaci. Manžel ji také nemůže opustit, když je nemocná. Je to zaseknuté. Nemoc přináší to, čemu říkáme sekundární zisk, tedy ty psychologické „zisky“. Nemoc vám určitým způsobem stabilizuje rozpadající se systém. Lze vůbec v takových situacích, kdy se nějakou nemoc nedaří léčit, někoho vinit? Pacienta nebo doktora? Doktor není vůbec vycvičený k tomu, aby se na věci díval Facebook je parodie na komunikaci z úhlu, o kterém jsem mluvil. Když budu tu ženu léčit a v průběhu léčby nastane neodůvodněné zlepšování a zhoršování stavu, nepřijdu na to, čím to je, pokud neznám právě ten kontext. Pacienti také často vnímají své problémy mylně. Píchání v této části (ukazuje si na levou část hrudníku), signalizuje úzkost a napětí, ne srdce. Lidé to ale nevědí. A tak když je to tu bolí, berou to jako problémy se srdcem. Když vy budete doktorka, někdo k vám přijde a vy mu v dobrém řeknete, že trpí úzkostí, odpoví vám: „Doktorko, vy byste taky měla úzkost, kdyby vám srdce dělalo tohle.“ Máte za sebou padesátiletou praxi. Vnímáte rozdíly v prožívání dnes a v minulosti? Pamatuju si na funusy u dědečka na vesnici, když jsem byl malý kluk. Celá vesnice šla na pohřeb a pak do hospody, kde nebožtíka konečně mohli pomluvit, protože při obřadu se museli tvářit vážně (smích). Když mi bylo sedm nebo osm, zemřel mi malý bratříček. Bydleli jsme v Praze, byli jsme normální městská rodina, žili normálním životem. Tehdy ale bylo zvykem nosit šest neděl na rukávu černou pásku jako symbol smutku. Lidé tedy měli šest neděl na to, aby nešťastnou událost nějak zpracovali. Navíc byli označkovaní, takže se k nim okolí chovalo s jistou empatií. Dnes vám umře kamarád, vy sednete na tramvaj, dojedete do krematoria, tam strávíte půl hodiny, utratíte 150 korun za kytku a je to. To je docela rozdíl. To, co bylo společensky ritualizované a zpracovávané, tu dnes chybí. Dnes máte strašně málo lidí, se kterými si můžete jenom tak popovídat. Lidé si myslí, bůhví co to není, když mají facebook, přes který si pořád něco posílají. Ale to přece není komunikace. To je paskvil. To je parodie na komunikaci. Nemáte tu blízkou sociální síť, ve které se můžete pohoupat a za kterou se koneckonců můžete v nouzi i zavěsit. I proto dnes lidé hůře snášejí psychosociální stres. Když vám před padesáti lety někdo ublížil, mohli jste to s někým probrat, nějak to ventilovat. To je dnes těžší. lidé kolem nás MUDr. Radkin Honzák a profesor Jan Pirk na křtu knihy Jak přežít léčení nekontraindikoval. Jsem tou institucí, která to zastaví, když už to není úplně košer. (foto Leoš Chodura) O jaké případy třeba jde? Například jsem posuzoval muže s depresí, který si nechal domluvit, a přitom vůbec neměl chuť to dělat. Taky se mi moc nelíbí, když se do toho vrhají devatenácti až dvacetileté dívky, které ještě nerodily. Myslím si, že alespoň do těhotenství by ženy měly být plně fit. Kromě dlouhé psychiatrické praxe také už desítky let pracujete s dialyzovanými pacienty. Jak jste se dostal k ledvinám? Atestoval jsem v psychiatrické léčebně v Kosmonosích. Vyhrál jsem potom konkurz na místo konziliárního psychiatra v ústavu pro výzkum výživy v Krči. Jednak se tam dělala fyziologie výživy, gastroenterologická psychosomatika. Pak z výzkumných ústavů udělali IKEM a zrušili gastroenterologický ústav. A když mi bylo čtyřicet let dostal jsem se k umělé ledvině. Takovým obyčejným reorganizačním způsobem. To je docela změna. Jak jste přestup snášel? Vůbec jsem tam nechtěl jít. To říkám všem nešťastným lidem, kteří jsou v téhle situaci. Já tam totiž nakonec prožil nejlepších deset patnáct let svého života. Ale na začátku jsem tam nechtěl tak moc, až jsem z toho dostal žaludeční vředy. Ale potom, co jsem tam přišel, jsem se do toho zakousl. Jak vypadala nefrologie v šedesátých a sedmdesátých letech? V Čechách jsme se duší dialyzovaných zabývali čtyři. Víte, dialyzovaní byla skupina, která nejčastěji páchala sebevraždy. Dokonce víc než lidé s depresí. Tenkrát vznikla psychonefrologie, tedy obor, který mísil psychologické vědy a nefrologii. Čtyři lidé v oboru, to jste měli asi spoustu práce. Tenkrát jsme vymýšleli, co bychom pro dialyzované mohli dělat, a přišli jsme na to, že bychom mohli začít s „dialyzačními dovolenými“. Na poslední týden v sezoně nám půjčili zámeček v Kosmonosích a tam se dialyzovalo. Tenkrát jsme v „prodialyzovanosti“ populace byli na 24. místě. Dnes jsme na desátém, to už je lepší. Takže tenkrát mohli jet dialyzovaní poprvé se svými blízkými na dovolenou. Pak jsme začali přemýšlet, že bychom vytvořili společenství, které by se pralo za práva dialyzovaných. A vymysleli jsme Společnost dialyzovaných a transplantovaných, jejíž členové se za ně prali ještě za bolševika a perou se za ně dodnes. Jak jste se dostal do etické komise? Po nějakém čase jsem se přestal společnosti věnovat naplno, dostal jsem se k transplantacím a dodnes mi je dopřáno posuzovat žadatele o darování svých orgánů, tedy živé dárce ledvin. Moc jsem toho tedy Setkal jste se s nějakými případy dárcovství, které vás opravdu zarazily? Jednoho člověka jsem vyhodil hned ve dveřích. Ten přišel dát jen tak komukoliv ledvinu Nemoc vám určitým způsobem stabilizuje rozpadající se systém a chtěl za to dvě maličkosti. Invalidní důchod do smrti a byt na Vinohradech. Dodnes nad tím bádám, proč zrovna na těch Vinohradech, a lituji, že jsem se ho na to neoptal (smích). Jak je na tom duše dialyzovaného dnes? Dnes už dobře. Člověk nepotřebuje život zachráněný, ale chce život kvalitní. Dialýza v začátcích, to nebyla žádná legrace. Dialyzační roztok se míchal v takových velkých kádích, občas tam bylo něčeho trochu víc… Když jsem začínal, pacienti byli něco jako dvouhlavá telata. Říkali: „Ukažte, kde máte přišitou tu umělou ledvinu.“ (smích). Teď mají dialyzovaní daleko kvalitnější život. Dnes tu navíc máme peritoneální dialýzu. Těžko říct, kam půjde vývoj dál. Kromě vaší činnosti v transplantační komisi, učitelské praxe a psychiatrické praxe také píšete blog. Při jeho čtení se nelze ubránit smíchu. Dá se skloubit léčba s humorem? Jistěže dá. Humorem samozřejmě nesmíte ranit. Humor je obrana. Je někde na cestě mezi agresí a přijetím. Humor vám pomůže. Já mám půl rodiny kriminálníků, naše máma dostala metál za odboj. Za války jsme mohli skončit všelijak, naštěstí jsme to nějak doklepali. Od svých osmačtyřiceti jsem šel proti proudu. Dělal jsem kandidaturu v padesáti letech. To už jsem ani nechtěl. Když jsem přišel na fakultu, tak mi děkan řekl: „Musíš mít ocásek před jménem nebo za jménem, za jménem to budeš mít rychleji.“ Když máte takové životní postoje a podmínky, tak je humor bezvadný. Já nevěřím na statistiky, ale udělal jsem si takovou malou soukromou statistiku a spočetl jsem si, že je tu jistá pravděpodobnost, ne moc velká, že těch dní, které mám před sebou, je míň než těch, které mám za sebou. Takže si je nebudu kazit. Jak říká Renčín, když se život bere jako muzikál, tak se to dá docela přežít (smích). Marie Polášková 7 Reportáž V současnosti dojíždí na klasickou hemodialýzu v Uher ském Brodě 36 pacientů. Někteří sem putují na vlastní žádost i ze vzdálených koutů regionu. Za celou dobu existence tak lékaři a sestry provedli takřka 30 000 dialýz a jejich počet každoročně stoupá. V nefrologické ambulanci se v roce 2005 začínalo se 40 ošetřenými pacienty ročně a jen od ledna do srpna tohoto roku jich bylo již 342. „Velký důraz u nás klademe také na peritoneální dialýzu. Takových pacientů s velmi dobrými léčebnými výsledky letos evidujeme v Uherském Brodě osm,“ popisuje vedoucí lékařka dialýzy MUDr. Markéta Kratochvilová. Uherskobrodská dialýza je vybavena nejmodernější v současnosti dostupnou technologií včetně on-line hemodiafiltrace, vylepšenou technologií úpravy vody, má zavedený systém monitoringu kvality a speciální moduly na dialyzačních monitorech, které sledují optimální průběh léčby a kvalitu funkce cévního přístupu. 8 Jako blahopřání k desetiletému výročí a ocenění práce zdravotníků přinesl dokonce jeden z pacientů dort ve tvaru ledviny. Osm transplantací během čtyř let Dialyzační středisko v Uherském Brodě pomáhá lidem už 10 let Transplantační program, který je nedílnou součástí služeb poskytovaných v nefrologické ambulanci, má výborné výsledky již několik let. „Doposud se nám podařilo připravit a předat k transplantaci šest pacientů z tzv. waiting listu a tři odeslat k transplantaci v rámci párové výměny u pacientů s inkompatibilitou v krevní skupině, kdy dárcem ledviny byl vždy někdo z příbuzných nebo blízkých,“ popisuje výsledky předtransplantační péče Markéta Kratochvilová. Poslední transplantací je letošní kombinovaná transplantace ledviny a aorty realizovaná v pražském IKEMu. V současnosti jsou na transplantačním waiting listu zařazeni čtyři pacienti z peritoneální dialýzy Reportáž a pět pacientů s klasické hemodialýzy. „Moje transplantace proběhla kvůli neshodě v krevní skupině v programu párových výměn. To znamená, že moje maminka dala ledvinu někomu jinému a jeho příbuzný zase dal ledvinu mně. Přístup lékařů dialyzačního střediska v Uherském Brodě byl úžasný. Nejenže příprava proběhla naprosto hladce, ale navíc jsem nebyl ani Dialyzační středisko a nefrologická ambulance B. Braun Avitum v Uherském Brodě už deset let pomáhá lidem s onemocněním ledvin. Za celou dobu existence prošly uherskobrodskou dialýzou stovky pacientů. Osmisměrka „Kapka lásky je víc než... TAJENKA" Friedrich von Bodenstedt chvíli dialyzován. V okamžiku, kdy mi selhaly ledviny, přišla transplantace. Je to již deset měsíců a cítím se výborně,“ říká transplantovaný pacient Roman Janča. redakce Dialogu Návod: Luštěte ve všech osmi směrech a ze zbylých písmenek čtěte po řádcích tajenku. AKUMULÁTOR, BOROVODÍK, BULDOK, DOKONALÁ, EXKRET, FILOSOF, FOUET, GOMBÍK, HLUPÁK, HROT, IMANDRA, IRONIK, JIŽNÍDAKOTA, KAMENOLOM, KANOE, KNAPSACKS, KOFEIN, KOMÍNY, KRIMINÁL, KUTÁ, LELEK, LIKI, LUCEMBURK, LUMPÁK, MALINOVSKIJ, MANIFESTANT, MANTRY, MEDIA, MLEJNEK, NAIROBI, NÁRAZ, NESVÁR, NONSTOP, OČISTKY, ODDÍL, PISATELÉ, POMALÁ, POOL, POVODÍ, PROTÍT, PŘÍKOP, PSOVODI, RECEPTORY, RUBATI, SHOZENÍ, SMYKY, SNADNÁ, SOUKUP, SPANILÝ, ŠTEMPL, TEUTON, TRUSKA, TUHO, UNIFORMA, UROK, VLÍDNÁ, VTOK, YSAT, ZINKOVÁNÍ, ZOBNOUTI. 9 PORADNA ? Synovi (10 let) minulý týden zjistili „totálně destrukturovanou polycystickou ledvinu“. Má v ní viditelných asi osm cyst, nejvetší mají 9, 6 a 4 mm, ostatní kolem 2–3 mm. Ultrazvuk byl dělán pro podezření na slepé střevo, ale syn si už tři roky stěžuje na bolesti zad, bříška, únavu. V moči má trošku krev (místo hodnot pod 10 000 má 17 000). Druhá ledvina je zatím úplně v pořádku. Je normální, že ve druhé ledvině nic není? Jedná se i přesto o polycystické onemocnění ledvin? Nikdo v rodině ho nemáme. Tzv. multicystická degenerace ledviny postihuje na rozdíl od dědičné polycystické degenerace ledvin typu dospělých jen jednu ledvinu a je projevem její vývojové degenerace. Vyšetření ledvin většinou prokáže její nefunkčnost. Zatímco v minulosti se provádělo chirurgické Poradna odstranění této ledviny, v současnosti preferujeme konzervativní postup, kdy časem většinou poškozená ledvina zanikne zcela. Cílem vyšetření a sledování je vyloučit přítomnost vývojové vady druhé ledviny. Její odstranění by bylo zvažováno pouze v případě, že by ledvina dělala potíže – způsobovala útlak, nekontrolovatelný vysoký krevní tlak či byla příčinou opakovaných infekcí. ? Je mi 61 let, jako dárci krve mi třikrát po sobě našli krev v moči. Při dnešním vyšetření ultrazvukem na urologii byly ledviny i močový měchýř v pořádku. Z cévkované moči mám tyto výsledky: močový sediment-krev 2+, erytrocyty 7. Je třeba další vyšetření na nefrologii, nebo je to v pořádku? Nález červených krvinek v moči je relativně častým nálezem a může se za ním skrývat jak bezvýznamná drobná porucha, jejíž příčinu často nejsme schopni odhalit, ale stejně tak může být příčinou život ohrožující onkologické onemocnění. Mezi těmito krajními polohami je celá řada Odpovídá MUDr. Roman Kantor z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Třinec 2 1 9 4 3 3 5 6 7 1 2 4 3 2 3 1 6 5 7 5 8 2 7 8 1 8 1 4 6 Vážení čtenáři, své dotazy nám zasílejte na adresu redakce: Časopis Dialog, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, CZ–148 00 Praha 4 nebo e-mailem na adresy: [email protected], [email protected] nebo prostřednictvím internetu v poradně na www.ledviny.cz. Dotazy je také možné předat personálu dialyzačních středisek B. Braun Avitum. Sudoku ádná číslice se nesmí v jednom Ž řádku opakovat dvakrát ádná číslice se nesmí v jednom Ž sloupci opakovat dvakrát ádná číslice se nesmí ve čtverci Ž 3 x 3 opakovat dvakrát snadné dalších příčin, od zvětšené prostaty přes záněty močového měchýře, ledvin po přítomnost kamenů v močových cestách. Cílem vyšetření je vyloučit zásadní nález. Urologické vyšetření včetně cystoskopie odhalí právě většinu závažných onemocnění. Pokud v moči není přítomna bílkovina, pacient netrpí celkovým onemocněním, například lupénkou, revmatoidním onemocněním a má normální odhadovanou funkci ledvin (v krvi normální hladinu kreatinu), pak již nefrolog nemusí pacienta dále vyšetřovat. I při negativním kompletním urologickém vyšetření je však vhodné tyto pacienty nadále urologicky sledovat. Trvající mikroskopická hematurie totiž kromě banálních příčin může závažnějšímu onemocnění předcházet i několik let. Je tedy vhodné vyšetření po čase zopakovat. velmi obtížné 3 6 8 1 6 9 1 2 4 1 7 6 2 7 8 2 3 8 6 5 4 5 8 4 Reportáž víte, že… Zdraví není jen nepřítomnost nemoci P roblémy v rodině, v práci nebo ve škole a další podobné stresové situace, to vše může u lidí vyvolávat nebo zhoršovat různá duševní onemocnění. Ta mohou mít také fyzickou příčinu způsobenou nerovnováhou některých látek v mozku. Člověk, kterého postihla duševní choroba, ale může i tak žít šťastný a zdravý život. Duševně zdraví lidé mají pod kontrolou své myšlenky, pocity a chování, cítí se sebejistě a mají dobré vztahy se svými blízkými. Tito lidé sice mohou mít citové problémy, mohou dokonce trpět psychickou chorobou, naučili se ale, jak své problémy a stres zvládat, případně kdy zavolat lékaři. Světový den duševního zdraví Duševní zdraví je nedílnou součástí celkového zdraví člověka. Vyjadřuje stav osobní pohody, při které může člověk naplnit a uplatnit své individuální schopnosti, dokáže přiměřeně zvládat každodenní životní zátěž a stres, práci a rozvíjet vzájemně obohacující vztahy s druhými lidmi. Hlavním záměrem vyhlášení Světového dne duševního zdraví je snaha soustředit zájem odborné i široké veřejnosti na otázky duševního zdraví a také podpora úsilí o dosažení co nejvyšší možné úrovně duševního zdraví ve všech jeho souvislostech. Dny duševního zdraví jsou každý rok věnovány určitým tématům. Tím letošním je „důstojnost v oblasti duševního zdraví“. Důstojnost si zaslouží každý Pokud se člověk nevejde do škatulky „duševně zdravého“, bývá velmi často terčem stigmatizace, tedy diskriminace okolí, které jej zbavuje důstojnosti. Lidé trpící duševní nemocí bývají uzavíráni v různých institucích, kde jsou izolováni od společ- nosti a často také vystavováni nelidskému zacházení. „My, lidé s problémy s duševním zdravím, se musíme potýkat s řadou předsudků a s diskriminací. Když jste označen jako duševně nemocný člověk, čelíte sociální deprivaci. Ztrácíte svoji práci, společenskou prestiž a stáváte se izolovaným od rodiny i společnosti,“ popisuje pro Světovou federaci duševního zdraví pro- K tomu, aby se člověk mohl považovat za zdravého, nestačí jen „nebýt nemocný“. Zdraví člověka je komplexní stav, který zahrnuje jak fyzickou, tak i psychickou pohodu. Toto poselství už přes dvacet let předává Světová federace pro duševní zdraví, která vyhlašuje Světový den duševního zdraví. Ten každoročně spadá na 10. října. blémy s udržením důstojnosti Matrika Devkota z Nepálu. Duševně zdravým může být i nemocný Častým synonymem pro člověka s duševní chorobou je slovo „blázen“. Stigma duševní nemoci a mylné představy o tom, co duševní nemoc znamená, způsobují, že bývá duševně nemocným často upírána možnost pracovat a samostatně si vydělávat na živobytí. Dětem bývá odepírán přístup ke vzdělání, a tak se dostávají do začarovaného kruhu vyloučení ze společnosti. Aby byli lidé, kteří trpí duševními obtížemi, zbaveni stigmatu podivínů na okraji společnosti, je potřeba šířit osvětu. A právě to je cílem Světového dne duševního zdraví. Protože i „blázni“ mohou být vlastně zdraví. redakce Dialogu 11 DNES NA TÉMA… Nejčastější psychosomatická onemocnění: chronické bolesti (hlavy, břicha, zad či kloubů) chronická únava neurologické problémy gynekologické obtíže (např. silný premenstruační syndrom) kožní problémy a ekzémy nespavost bušení srdce, píchání na hrudi, dušnost, brnění končetin a obličeje nechutenství nebo nadměrná chuť k jídlu zažívací obtíže jiné zdravotní problémy, které přetrvávají nebo se stále vracejí Trápí-li vás některé výše zmiňované tělesné obtíže, které se nedaří léčit klasickou medicínou, nezabírají vám léky nebo se obtíže stále vracejí, za- e je Prevenc vně a hla účinná spočívá , á n m e příj lné due d i v a r v p ieně. g y h í n v še čněte uvažovat o psychosomatické příčině svých problémů. Příčiny psychosomatických onemocnění Při tělesných obtížích pacient obvykle vyhledá lékaře a ten 12 Když tělo a duše volají o pomoc Psychosomatická onemocnění provede nezbytné testy. Pro stavy, které mají původ v narušené psychice, je typické, že lékař nezjistí žádné abnormality – výsledky vyšetření jsou v normě. Pacientovi předepíše léky, které nijak zvlášť nepomohou. A tak pacient chodí k lékaři znovu a znovu a stále slyší, že je zdravý, i když jeho obtíže přetrvávají. Řešení fyzických problémů může být v tom, že přehodnotíte dosavadní způsob života – je opravdu nutné, abych odpracoval tolik přesčasů, neměl bych se raději věnovat rodině? Poslední dobou se s jejími členy více hádám... Odborníci tvrdí, že až 70 procent všech tělesných obtíží má na svědomí psychika. Pokud se u člověka vyskytnou tělesné problémy, duše tím volá o pomoc: trápení, nespokojenost a stres jsou pro organismus natolik zatěžující, že se s nimi nedokáže vyrovnat jinak, než že odstartuje nějaký tělesný problém. Kde se tedy onemocnění, která souvisejí s naší psychikou, berou? Příčiny jsou různé – například potlačovaný strach ze ztráty zaměstnání, trvalý stres v práci, rozpad partnerského vztahu, úmrtí blízkého člověka, nefungující rodinné vztahy, nespokojenost v životě či obavy z budoucnosti. Odboura t stres a napět í Starejte se o svou duši a budete méně nemocní Jak předcházet psychosomatickým onemocněním? Prevence je účinná a hlavně příjemná, neboť spočívá v pravidelné duševní hygieně. Pro každého je coby psychická očista příjemné něco jiného – sport, kultura, děti, příroda, tvorba, autogenní trénink apod. Cílem psychohygieny je odbourat napětí a stres, uvolnit se, zapomenout na problémy všedního dne a být sám se sebou. Pokud se vyskytne ja- Reportáž poradna Jak ovlivňuje stav duše naše tělo? Psychosomatická medicína chápe člověka jako komplexní celek a neodděluje tělo (sóma) a duši (psyché). Tento přístup k medicíně vám může být užitečný, když zdravotní problémy i přes intenzivní léčbu přetrvávají nebo se příznaky nemoci stále vracejí. Je možné, že se za tím skrývá právě psychosomatické onemocnění. kýkoli problém, je vhodné jej řešit hned, neodsouvat jej, nezavírat před ním oči do té doby, než problém naroste do větších rozměrů a jeho řešení bude obtížnější. Léčba psychosomatických onemocnění Na léčbu psychosomatických onemocnění je zapotřebí celostního přístupu k pacientovi. Na této komplexní léčbě se podílí různí specialisté z oblastí somatické medicíny, psychologie a psychiatrie. Tito specialisté dohromady odhalí pravou příčinu pacientových Na léčbě se také podílejí internisté. Lékaři této specializace se starají o zdraví vnitřních systémů lidského organismu, především o krevní oběh, srdce, trávicí systém, hormony, imunitu, ledviny, alergie či nádorová onemocnění. V neposlední řadě vám může pomoci i rehabilitace. Na rehabilitačních odděleních provedou diagnostiku a léčí všechny typy poruch pohybového aparátu od chronických bolestí až po poúrazové stavy. Mnoho psychosomatických onemocnění se projevuje gynekologickými problémy, a proto se ženám budou věnovat i gynekologové. Převzato z potíží a nastartují uzdravení těla i duše. Psychiatři a psychologové se v rámci léčby budou zabývat hlavně pocity úzkosti a nejistoty pacienta, které jsou zapříčiněny trvalou nervozitou, obtížnou životní situací, rodinnými a partnerskými problémy a dlouhodobým stresem. Není třeba se stydět za to, že nám naše problémy přerostly přes hlavu a potřebujeme odbornou psychologickou či psychiatrickou pomoc. Nemá smysl návštěvu oddalovat, mezitím se naše problémy a potíže jen prohloubí a cesta k uzdravení bude o to delší. Sudoku 8 5 4 7 6 5 9 2 8 2 7 1 Žádná číslice se nesmí v jednom sloupci opakovat dvakrát 5 4 7 ádná číslice se nesmí v jednom Ž řádku opakovat dvakrát Žádná číslice se nesmí ve čtverci 33 opakovat dvakrát 1 4 2 5 2 4 3 1 8 1 8 2 3 9 7 5 4 6 4 5 1 9 2 2 9 5 8 1 průměrné obtížné 3 4 8 2 1 7 6 13 Reportáž Krása okamihu Fotografia: mama a slnečnice príbeh autora: Ján Melišík Život ma vystavil obrovským životným skúškam. Hovorí sa: „čo ťa nezabije, to ťa posilní“. V mojom prípade sa príslovie naplnilo. Môj príbeh sa začal 19. 3. 1983, keď som mal 22 rokov. Na brigáde pri stavbe futbalového ihriska ma privalila strecha a zlomila mi chrbticu. Nasledovala operácia..., dlhé týždne ležania, polohovania a rehabilitácia na lôžku. Stav sa postupne zlepšoval: vozík, barly, palice a napokon jedna palica a pri tej som doteraz ostal... Našiel som techniku, ako so slabými nohami a ešte slabšími členkami lyžovať Popri liečbe som prekonal opakované infekty obličiek a neskôr sa pridružili aj komplexné nefrologické problémy. Doštudoval som, veľa som cestoval, bol som pri mori. Do práce som sa už nedostal, robil som okolo domu, v záhrade, sadil som stromy... Našiel som zmysel života, veľa som športoval, jazdil na bicykli a plával. V zime som bežkoval a po opakovaných neúspechoch som si napokon splnil sen lyžovať na zjazdovkách. Našiel som techniku, ako so slabými nohami a ešte slabšími členkami lyžovať. Nefrologicky sa môj stav zhoršoval. V roku 2011 prišla príprava na dialýzu. Na dialýze sa mi uľavilo, avšak tam je potrebné dodržiavať prísnu diétu, piť minimálne množstvo tekutín, vyhýbať sa určitým jedlám, ovociu, skrátka veľké obmedzenia. Avšak napriek dodržiavaniu prísneho režimu sa môj stav naďalej zhoršoval. 14 a lu Krás k y c z za afie rých sú itok Fotogr o t k a , záž hu, n eokami osť zo života či spln d a a i r n é a v n aciaká chyte ócie p ňa, oč d m o e h c é e t o z preži b a vôb rgánov aleb o ž ú t ii o ov a lantác a transplannia sn p s n a r po t ch n om entov kajúci a č a účel z v i o l t k n i e n i e vz arpac tografi ienky d l o š F y . u m t tá nia ry šíre gánov. r o podpo a v t covs Reportáž Absolvoval som predtransplantačné vyšetrenia a zapísali ma na čakaciu listinu. V jedno ráno mi zazvonil telefón. Volali mi, že v Martine majú pre mňa obličku. A vraj, či ideme do toho... Neváhal som, bol som rozhodnutý... Či je človek „dialyzovaný“ alebo „transplantovaný“ – to je diametrálny rozdiel v kvalite jeho života Na dialýzu som chodil celých šestnásť mesiacov. Na Slovensku absolvuje dialýzu asi 4-tisíc pacientov a na čakacej listine je ich asi štyristo. Mal som šťastie. V prvé dni po transplantácii som mal menšie komplikácie, ktoré sa ale postupne vyriešili. Po desiatich dňoch ma z nemocnice prepustili. Dodržiaval som rady a pokyny lekárov, bol som vzorný pacient. Rehabilitoval som a zdravotné prechádzky som neustále predlžoval. Verného spoločníka mi robil pes Ivan, ktorý vždy bol a je aj mojím dôverníkom a našťastie „nič nevyzradí“. Či je človek „dialyzovaný“ alebo „transplantovaný“ – to je diametrálny rozdiel v kvalite jeho života (tak 1:90). Po transplantácii sa síce vyskytnú nejaké obmedzenia – dietetické, hygienické –, čo je však najdôležitejšie, netreba trikrát do týždňa absolvovať zdĺhavú a nepríjemnú dialýzu (spolu s cestou mi zakaždým trvala okolo 7 hodín). Kvalita života sa zmení neporovnateľne k lepšiemu. Vďaka jednému mŕtvemu darcovi obličiek sa pomôže dvom veľmi ťažko chorým ľuďom. Na Slovensku je ešte málo tzv. živých darcov, t. j. keď niekto z rodiny či príbuzných daruje obličku. V porovnaní s krajinami západnej Európy je to u nás 10 % a na Západe okolo 50 % z celkového počtu pacientov po transplantácii obličky. Na Slovensku máme ešte čo v tomto smere doháňať. Živí darcovia nemusia mať obavy, plnohodnotne sa dá žiť aj s jednou obličkou, darcovia sú pod stálou lekárskou kontrolou a v prípade potreby by boli prednostne zaradení na transplantáciu, ale to sa na Slovensku ani v krajinách EÚ ešte nestalo. Ďakujem môjmu Darcovi Na zvýšenie povedomia ľudí o význame darovania orgánov slúži aj výstava fotografií, ktorých autormi sú dialyzovaní a úspešne transplantovaní pacienti. Ja som jedným z nich. Chcem sa poďakovať lekárom z martinskej nemocnice a personálu nefrologickej ambulancie, kde sa o nás pacientov profesionálne starajú, pomáhajú nám odbornými, ale aj 11-ročnou praxou nadobudnutými a overenými skúsenosťami s mimoriadnym ľudským prístupom. Ďakujem môjmu Darcovi, vďaka ktorému žijem krásny a vzácny život, ktorý on nenávratne stratil. Hoci ho nepoznám, nezabúdam a pri zapálení sviečky za neho mu vrúcne ďakujem. (jm) 15 15 CESTUJEME Baťův kanál dovolená na vodě Kdo by netoužil někdy strávit týden na vlnách na vlastní lodi… Koho by nelákalo být sám sobě kapitánem, kormidelníkem, kuchařem i strojníkem… Kdo by si nechtěl vařit v lodní kuchyni, kotvit, kde se dá, spát v kajutě na přídi s kulatým okénkem a vodu ke koupání mít doslova na prahu svého obydlí? To všechno můžete mít a zažít docela snadno. A nepotřebujete k tomu žádný speciální průkaz ani nemusíte daleko cestovat. Stačí si prostě půjčit obytnou loď na Baťově kanále a plout... Z a plavbou po Baťově kanále je třeba se vydat samozřejmě do Zlínského kraje. Kanál vybudoval v letech 1934– 1938 pan Jan Antonín Baťa původně jako vodní cestu pro nákladní dopravu. Mělo se tudy přepravovat uhlí z Ratíškovických dolů do továren a tepláren v Otrokovicích a také měl sloužit pro zavlažování i melioraci okolních polí. Délka vodní cesty byla něco přes padesát kilometrů a vedla 16 částečně korytem řeky Moravy. Lodě proplouvaly řadou plavebních komor, které umožňovaly zdolat výškový rozdíl více než osmnáct metrů. Plavba probíhala převážně tak, že čluny s nákladem po vodě táhl traktor (nebo koňský potah), který se pohyboval po cestě podél celého kanálu. Svému účelu ale vodní cesta dlouho nesloužila. Za války byla značně poškozena a Baťovy závody byly po válce znárodně- ny. Provoz pak definitivně ustal na počátku 60. let. Naštěstí pro nás se v polovině 90. let začaly sousední obce snažit o turistické využití Baťova kanálu, což vyústilo až do splavnění v délce šedesáti kilometrů (v úseku Skalice – Otrokovice). Podél toku vznikla řada půjčoven lodí, vyrostly zde nové přístavy a zázemí pro lodě i turisty. Pro plavbu na Baťově kanále není třeba mít kapitánské zkoušky ani jiné zvláštní CESTUJEME povolení. Stačí, když jste starší osmnácti let a projdete krátkým školením těsně před plavbou při zapůjčení lodi. Za použití vodní cesty ani za proplutí zdymadlem nic neplatíte. Platí se jen za půjčení lodi a v některých přístavech také malý poplatek za zázemí při kotvení přes noc (kotvit můžete téměř kdekoliv u břehu). Nabídka lodí v půjčovnách je poměrně široká, a tak si můžete vybrat z jednoduchých obytných člunů pro dva až po pořádné pohodlné hausbóty s několika kajutami pro více než deset osob. V lodi bývá malá kuchyňka s vařičem, chemické WC a samozřejmě lůžka na spaní. Délku plavby si určíte sami, ale na pohodlné proplutí celé vodní cesty, aniž byste spěchali, je třeba nejméně týden. Pro řízení lodi je také potřebné, aby na ni byli alespoň dva lidé (na větších hausbótech ještě více). Zejména při přistávání a proplouvání zdymadly se hodí každá volná ruka. Zdymadla, kterých je po celé délce vodní cesty třináct, fungují o prázdninách každý den od 10 do 18 hodin, s výjimkou pondělí. Mimo sezonu jsou v provozu jen o víkendu. Skoro na všech lodích je možné přepravovat také kola, a tak můžete využít i bohatou síť cyklostezek a podívat se na vzdálenější místa od kanálu. O turistické cíle zde rozhodně není nouze a o některých z nich si zde můžete přečíst. še najel dovnitř výklopníku, ve kterém se celý pomocí kladek zvedl a jeho obsah se vysypal do lodi pod ním. Protože se přitom hodně prášilo, bylo vše ukryto v budově. Ta je dnes i se zvedacím mechanismem zrekonstruována a je možné se do ní podívat a vše si prohlédnout. V přístavu je samozřejmě možné se i občerstvit a koupit si nějaký námořnický suvenýr. Pokud se zde zdržíte déle, můžete také vyjet na výlet do zmiňovaných Ratíškovic, kde je zajímavá Ratíškovická železnice s muzeem. Ta je součástí trati, po které dříve putovalo uhlí. Nyní si ji v délce tří kilometrů můžete projet na šlapací drezíně. Petrov Hned následující přístav Petrov, ve směru na sever, je další zastávkou, kterou byste neměli minout. Nachází se zde zcela nový velký přístav a hlavně si tady přijdou na své milovníci vína (ostatně jako na většině míst v okolí Baťova kanálu). Petrov je celkem malá obec, v níž je ale mnoho vinných sklepů, zejména v památkově chráněné části se zvláštním názvem Plže (název Výklopník Začneme na jižním konci Baťova kanálu v přístavu Sudoměřice – Výklopník. Vlastně nejde o úplný konec vodní cesty, protože ta končí o kousek dál v přístavu Skalica, odkud se dá dojít pěšky do pěkného stejnojmenného slovenského městečka, které také stojí za návštěvu. Ale zpět k přístavu Sudoměřice – Výklopník, kde začínalo své putování uhlí pro Otrokovické továrny. Uhlí do přístavu doputovalo po železnici z asi deset kilometrů vzdálených Ratíškovic, kde se těžilo. Na břehu kanálu bylo pro vykládání vagónů do lodí vybudováno technické zařízení – výklopník. Plný vagon jednoduPlže v Petrově (nahoře) a výklopník (dole) 17 CESTUJEME Vlevo shora: Podzámecká zahrada v Kroměříži, na kanále, posezení v Podzámecké zahradě, ve zdymadle a vpravo dole Baťův kanál u Strážnice prý pochází od bohatého výskytu hlemýžďů). Areál vinných sklepů pochází už z 15. století a tvoří ho na osmdesát sklepů. Ty budovali postupně sami vinaři a vzniklo tak několik malebných ulic z modrobílých sklípků, v nichž určitě seženete výtečné víno. Cestou zpět do přístavu se zastavte ještě za obchodem u sirného pramene, zvaného sirkovica. Kdysi tu stály slavné lázně, nyní tu zbyl už jen pramen dobré vody. Strážnice Poplujete-li dále na sever, budete proplouvat řadou zajímavých měst. Prvním je Strážnice. Zde každoročně koncem června probíhá největší folklórní festival Česka. Pokud si naplánujete plavbu v odpovídajícím termínu, určitě nebudete litovat. Ze Strážnice také můžete na kolech vyrazit za přírodní zajímavostí – na národní přírodní památku Vaté písky, nazývané také Moravská Sahara. Jak název napovídá, jedná se o pískové duny, kde se nacházejí vzácné rostliny i živočichové, vázaní na toto ojedinělé stanoviště. Jen kousek dál je další přírodní památka Vojenské cvičiště. Za války zde údajně cvičil německý Wehrmacht pohyb v poušti. 18 Veselí nad Moravou, Uherský ostroh, Kostelany nad Moravou, Uherské Hradiště a Staré Město Ve Veselí nad Moravou si zajděte na zámek a do parku. V Uherském Ostrohu vás čeká rovněž zámek a pěkné náměstí. V Kostelanech nad Moravou budete proplouvat pod historickým ocelovým portálovým mostem z roku 1910, jenž je kulturní památkou. V bývalém pevnostním městě Uherské Hradiště se podívejte na náměstí a do Slováckého muzea. Pokud tu budete v polovině září, můžete zažít proslulé velké víkendové Slavnosti vína, plné krojů, řemesel a dobrého moku. Hned vedlejší Staré Město je známé svými velkomoravskými vykopávkami. Zde se nacházejí kořeny Velké Moravy. Ze Starého Města se také můžete vydat na pěkný výlet na hrad Buchlov v Chřibech nebo na významné poutní místo Moravy, na Velehrad. Mimochodem hinduisté věří, že bůh Šiva rozhodil na sedm míst na zemi sedm kamenů. Ta místa, čakry, dnes vyzařují pozitivní energii. Jedním ze zmíněných míst je právě Velehrad. Dalšími čakrami jsou Dillí, Jeruzalém, Mekka, Delfy, Řím a Krakov. Květná zahrada v Kroměříži (nahoře), cyklostezka z Otrokovic do Kroměříže a průplav zdymadlem (dole) Kroměříž Posledním místem, které v našem článku ještě můžeme zmínit, je město Kroměříž. Tam se sice zatím lodí nedostanete (chybí jediné zdymadlo), ale můžete sem dojet na kole po cyklostezce podél Moravy z přístavu v Otrokovicích. V Kroměříži jsou hlavním turistickým magnetem památky UNESCO – Květná zahrada a Arcibiskupský zámek s Podzámeckou zahradou. Pokud budete chtít vidět všechno, budete na to potřebovat celý den. Květnou zahradu ale určitě nevynechejte, zvláště pokud zde budete v létě, kdy je plná květů a je tak nejzajímavější. Tato zahrada patří mezi nejvýznamnější zahradní díla v celosvětovém měřítku. Najdete zde labyrint z živých plotů, přes 240 m dlouhou kolonádu, historické skleníky, rotundu, pstruží rybníky, fontány, králičí kopeček, záhony barevných květin, sochy a mnoho dalšího. Jak je patrné, Baťův kanál a okolí nabízejí množství zajímavých zážitků. Vše navíc můžete poznávat při nevšední plavbě lodí, kterou si sami řídíte a na níž i spíte. Kdo má rád neobvyklé dovolené, jistě bude nadmíru spokojen. Mgr. Petr Pavelčík DS Uherské Hradiště Přímo z kajuty zdraví autor, cestovat el a toho času palubní kuchař 19 Reportáž Prohlídka královského města výletním vláčkem Na závěr letošního léta naše dialyzační středisko pořádalo pro dialyzované pacienty, jejich blízké a ošetřující personál projížďku výletním vláčkem městem Litoměřice. Většina pacientů s radostí využila úterní odpoledne 15. září a vydala se na výlet po známých místech v architektonicky bohatém centru města, v jehož rámci jsme zavítali i do modernějších okrajových čtvrtí. Slunečné počasí a dobrá nálada, včetně celkové spokojenosti s prohlídkou města, nám umožnily pořídit také bohatou společnou fotografickou dokumentaci. Akci jsme zakončili malým občerstvením v cukrárně v krásném areálu městského parku. Při kávě a zákusku si pacienti, jejich rodinní příslušníci a zaměstnanci dialyzačního střediska pěkně popovídali. Akce proběhla v příjemné atmosféře a máme na ni pozitivní reakce. Ještě řadu následujících dní se o ní mezi pacienty diskutovalo a všichni se těší na další. Text: Miroslava Bérová, foto: Bc. Petr Radovič 20 LISTÁRNA Dobrý den, ráda bych poděkovala „B. Braun“ za volbu sester. S radostí musím konstatovat, že péče je ze strany sester perfektní. Děkuji, Vážená redakce, Dostávám od Vás časopis „Dialog“ – Časopis nejen pro dialyzované pacienty. Jeho obsah i s manželkou oceňujeme. Alexandra Kadlecová, Vyškov Na základě Vašich informací v č. 3/2015 jsme využili nabízenou dovolenou v Chorvatsku v Poreči v hotelu Delfín s možností dialýzy v Rovinji. Prožili jsme po delší době sedm krásných dnů u moře a s neobvykle empatickou lékařskou péčí. Pro mne, dialyzovaného seniora (80), bylo nevšedním zážitkem zúčastnit se ranních rozcviček u moře a soutěžit v kolektivu spolupacientů v různých zajímavých disciplínách. Chci vyjádřit velké díky panu prim. MUDr. Lukáši Svobodovi z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum z nemocnice Na Homolce. Věnoval se nám, pacientům, s (pro něj) samozřejmou obětavostí. Jeho nasazení všichni obdivovali. Když došlo například k poruše dialyzačního zařízení v Rovinji a pan primář nás tam osobně přivezl dvakrát zbytečně, zachoval klid a zajistil náhradní noční dialýzu v Pule. Ochotně nás šest pacientů dopravil na místo a předložil tam potřebnou lékařskou dokumentaci nás všech. Dohlížel na nás, pomáhal. Vraceli jsme se na hotel v Poreči unaveni a vyčerpáni až k ránu. Další den dopoledne již projevoval starost o náš zdravotní stav a odpoledne už zase odjížděl s další skupinou k dialýze. Dobrý den, na hemodialýzu jezdím krátce, ale musím přiznat, že s tak dobrým přístupem sester jsem se ještě nikde nesetkal. Je zde perfektní kolektiv, sehraný a velmi milý. Děkuji, Jaroslav Brunclík, Vyškov Uvědomil jsem si, že pobyt s námi není pro něj žádnou rekreací. Využívali jsme každou jeho chvilku k dotazům, hlavně o našem zdraví. Ochotně řešil naše problémy, usmíval se a pobyt nám zpříjemňoval především svou laskavostí a pochopením. Nikdy jsem se s podobným, skutečně nadstandardním přístupem lékaře vůči pacientům nesetkal. Dovolená s B. Braun byla pro mne pohlazením po duši. Rádi budeme s manželkou vzpomínat. Děkujeme. Ing. Karel Dekar, Zlín 21 Myslete na zdraví SVÝCH blízkých Ledvinová kalkulačka online spočítá riziko onemocnění ledvin a doporučí další kroky www.ledvinova-kalkulacka.cz www.oblickova-kalkulacka.sk B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | CZ-148 00 Praha 4 Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 www.bbraun-avitum.cz 22 HOBBY V současné době jedou kotle na minimální výkon, byt stačí jen jemně zavlažit. Jakmile se však teploty posunou pod nulu, projeví se, zda jste přípravě otopného systému věnovali dost pozornosti. Hlavně nezapomeňte odvzdušnit radiátory. Někdy stačí špatně fungující radiátory jen odvzdušnit a je teplo. Většinou se vzduch dostane do otopné soustavy při dopouštění vody do topného okruhu. Voda obsahuje bublinky vzduchu, který se pak vylučuje, což může trvat celé dny. Výsledkem je, že radiátor topí třeba jen do poloviny. Obecně se to týká těles, které jsou v domě nejvýš. Příkladem jsou horní byty v panelovém domě. Tam to patří prakticky ke každoročním povinnostem. Problém to může být například v bytových domech, kde jsou nainstalované poměrové měřiče tepla. Pokud takový měřič odečítá teplo v místě, kde radiátor topí, ale celkově dává tepla málo, protože netopí až nahoru, mohou se obyvatelé Před zimou odvzdušněte radiátory. Až udeří mrazy, nebudete trpět právem cítit poškozeni. Zvláště u trubkových radiátorů. Problém může být i v tom, že radiátory mohou být podle ztrát objektu spočítané přesně, ale když nedotápějí, je v takovém bytě zima. V obdobích přechodových teplot se to ne- pozná, ale jakmile klesnou teploty výrazně pod nulu, může nastat problém. První věc, kterou by měl udělat člověk, jenž má doma kotel, je natlakovat otopný systém na předepsaný tlak. Obvykle to bývá hodnota kolem 1,5 baru, záleží na tom, co předepisuje výrobce kotle. Je třeba počítat s tím, že s napuštěnou vodou se do systému dostane vzduch. Pak je třeba počkat, až se vzduch vyloučí z vody a vytvoří bublinu v radiátoru a tu odvzdušnit. Tím následně poklesne tlak, takže je opět třeba dopustit vodu, opět počkat a odvzdušnit. Takto se postupně dostanete do ideálního stavu, kdy všechny radiátory hřejí po celé ploše. Většinou jsou v domě radiátory, které se zavzdušňují nejvíce, buď to bývá v nejvyšším místě, někdy se však stane, že potrubí nebývá úplně správně provedené, a pak se vzduch shromažďuje i na jiném místě. Každopádně je třeba trpělivě postupně procházet jeden radiátor za druhým a odvzdušňovat je tak, aby z ventilu tekla voda nepřerušovaným proudem. Převzato z ČARUJEME V KUCHYNI Domácí lučina elský jogurt Hollandia bílý 500 g (1 325 kJ) S Šlehačka 33% 250 g (3 319 kJ) v tekutém stavu Jogurt se smetanou smícháme a osolíme. Do vyšší misky dáme cedník, vyložíme plátýnkem a vlijeme smíchanou směs. Přikryjeme pokličkou a dáme na 24 hodin do ledničky. Druhý den máme dokonalou lučinu, kterou ještě můžeme dle chuti doplnit různými bylinkami a pak už namazat na chleba. 100 g směsi: 928 kJ, tuky: 20,3 g, S: 5,2 g, bílkoviny: 4,7 g, draslík: 180 mg, fosfor: 101 mg 23 S ÚSMĚVEM Nahoru dolů „M aminko, a kolikrát rodí gorila?“ Zuzana shlédne dolů na Matěje, který na ni zvídavě zírá. Chvíli na něj kouká, jak už je strašně velký a jak mu sluší ta nová modrá bundička s vyšitým autem na kapse a jak inteligentně vypadá. Je to vůbec možné, že je to její a Václavův syn? Ohlédne se po Václavovi, který otráveně postává opodál a čte si na nástěnce zajímavosti ze života goril. A pak se Zuzana znovu vrátí pohledem k Matějovi a usměje se na něj. „Asi hodněkrát. Proč?“ „A víckrát než lidi, nebo míň? A poporodní depku má pak taky?“ Zpytavý pohled syna Zuzanu najednou začne iritovat. Ohlédne se po Václavovi, který stále čumí na tu nástěnku. Přece už ji musí mít přečtenou aspoň padesátkrát, nemohl by ji konečně alespoň na chvíli v péči o syna vystřídat? „Zeptej se tatínka, bobečku, on se v těchhle věcech vyzná,“ doporučí Zuzana synovi. Popadne kočárek s Eliškou a rozhodně s ním vyrazí na druhou stranu, aby tím dala Matějovi jasně najevo, že má pomoc hledat jinde. Rychle se ohlédne a vidí, že Matěj už stojí u nástěnky vedle otce a ten mu něco vysvětluje. Je ráda, že Václav se konečně trochu zapojil. Tahle návštěva zoo byla přece jeho nápad, tak proč se celou dobu tváří, jako by k nim nepatřil? Nejspíš už si úplně odvykl trávit s nimi volný čas – když přijde utahaný z práce, většinou se vyvalí doma na gauč a tupě zírá na televizi. Je mu úplně jedno, co v ní zrovna dávají. V potaz nebere ani to, že Zuzana je třeba po celém dni s dvěma dětmi také unavená, také by si chtěla vydechnout a zírat tupě na bednu. Jenže nemá nárok, jeho práce přece živí rodinu, ona „jen“ vychovává jeho děti, a ještě k tomu blbě, jak jí neustále dává Václav najevo. Manželství. Tak hezké začátky, tak trpké konce. Vzpomene si na svobodnou kamarádku Jitku, která jí ráno psala o tom, jak vyspává další ze svých mnoha kocovin. Jitka má pestrý společenský a sexuální život, až jí Zuzana závidí. Zuzana má leda tak plínky, pračku a plotnu a mezi tím vším kmitá a večer je ráda, že má klid. Rodinný výlet do zoo by za tu kocovinu z fleku vyměnila. Jenže ji bude hlava bolet tak maximálně z řevu dětí nebo z nevšímavosti manžela. Jdi do prdele, pronese v duchu Zuzana k Václavovi a rázuje s kočárem mezi výběhy. Pak uslyší svoje jméno, otočí se a čeká, až k ní Václav s Matějem dorazí. Pozoruje je, jak si něco povídají, její velký muž a malý muž. Oba ji většinou neskutečně iritují, a to přitom kdysi byla taková láska! Jasně že je pořád miluje, hlavně tedy Matěje, ale při péči o Elišku a každoden- 24 ní chod domácnosti nějak na tu lásku nemá zdaleka tolik času, aby to za něco stálo. Zkontroluje Elišku, jestli spinká, naštěstí ano, snad jí to ještě chvíli vydrží. „Mami, táta říkal, že si dáme zmrzku, jo?“ „Zase?“ Zuzana vrhne na Václava ledový pohled, ten jen pokrčí rameny. „Měl ji už přece ráno, když jsme sem přišli, tos zapomněl?“ řekne Václavovi a chvíli si připadá jako megera. Václavovi vidí na očích, že on to má podobně. „Je hrozný horko, tak snad by mohl, Zuzi, ne?“ Václav se tváří shovívavě a ji to zase naštve – ona každý den Matějovi opakuje, že moc sladkého škodí, že když už si zmrzku dají, tak maximálně jednu denně – a Václav si tu teď rozdává zmrzky jak na běžícím pásu. Má ona tohle zapotřebí? Pokrčí naštvaně rameny a kouká, jak Matěj radostně tleskne a spolu s otcem míří ke kiosku. Je jí na chvíli líto, že byla taková kyselá. Jenže někdo ty děti vychovávat musí, a když to není Václav, tak to holt musí být ona. Z kočárku se ozve zakvílení. Eliška se tam mele, to znamená, že se za chvíli vzbudí, bude hrozně hlasitě brečet a Zuzana ji bude muset nakojit. Sakra! Někde tady musí rychle najít lavičku, pokud možno nějakou, kolem které neprojdou hordy návštěvníků zírajících na její prsa. Jednu takovou opodál zahlédne, a tak se k ní vydá. Ukradne ji před nosem nějakému klukovi s babičkou, co se dá dělat, vždyť si můžou sednout vedle ní, ona musí přece být na tom kousku, který je ve stínu, Eliška je malinká, a to ta stará bába snad musí pochopit. Stejně na ni vrhají zpruzené pohledy, ale už se dávno naučila podobné věci ignorovat, naopak se na ně otáčí se zářivým úsměvem. 7) Irena Hejdová (197 . Je autorkou scénáje česká scenáristka dokuseriálu Čtyři ře filmu Děti noci či pravidelně publikuje v tom, své povídky h nakladatelství v knižních souborec ateřské dovolené nost pravidelListen. Nyní je na m s ní budete mít mož se Vy . ty ča oj dv i m s dvouapůlletý ý píše povídky. h Dialogu, pro kter ác nk rá st na at áv ně setk PRO LEPŠÍ S ÚSMĚVEM NÁLADU Eliška začne řvát a Zuzana ji rychle vyndá z kočárku a přiloží k prsu. Kojení ji strašně baví a naplňuje, jen už si ho nemůže užívat jako tenkrát s Matějem, pořád musí mít oči na stopkách, jestli zas Matěj něco nevyvádí. Ale teď snad ne, a tak se může zahledět do Eliščiných očí. Má je po Zuzaně, důvěřivě na ni kouká, a Zuzanu to znovu, po kolikáté už, dojme. Usměje se na ni, v tu chvíli má pocit, že jsou jen ony dvě samy na celém světě, kéž by to tak bylo. Vždycky chtěla holčičku a teď ji má a je právě tak úžasná, jak si představovala. „Mami, ty už zase kojíš?“ Matěj ji znechuceně pozoruje, stojí nad ní a líže zmrzlinu, jeho otec vedle něj. „Jo. Můžete zatím jít tamhle koukat na zvířátka, ne?“ „Mě už to neba. Já už je všechny viděl.“ „I ty opičky?“ „To jsou přece orangutani, mami. Ty to nepoznáš?“ „Poznám. Nejsem blbá, Matěji.“ „Ne?“ „Ne.“ Oba se odmlčí, Zuzana se vrátí pohledem k Elišce, ta naštěstí ještě nemluví, bude to její hodná milá holčička, nebude to spratek jako Matěj. Stejně ho kazí Václav, kde by se to v něm jinak bralo? Zuzana zaznamená Václavův pohled na hodinky. „Už chceš domů?“ zeptá se ho a zní to trochu výhrůžně. Václav pokrčí rameny. „Ale né.“ „Takže jo. Dyť jsme teprv přišli!“ „Jsme tu už dvě hodiny, Zuzi.“ „A co sloni? A žirafy? A koňové převalskýho?“ „Tak třeba příště, ne? Matěj už je utahanej.“ Zuzana se na něj kouká nasupeně a říká si, jestli tohle má zapotřebí. Vzdychne. 6 7 1 5 4 2 2 8 1 4 9 7 3 9 8 6 4 2 1 9 3 9 1 5 3 2 „Jděte napřed, dokojím ji a sejdem se u auta, jo?“ Václav s Matějem tentokrát poslušně kývnou a vydají se k východu. Místo aby zas koukala za nimi, otočí se ke kleci s opicemi. Zdá se jí, že jedna z nich na ni spiklenecky kouká. V tlapě má banán a kolem ní se motá mládě. Zuzana se na opici taktéž spiklenecky usměje a vzápětí si začne připadat jako blázen. Takže teď tu začne cítit spřízněnost s opicí. Asi už jí z toho mlíka na mozku fakt přeskočilo. Hormony s ní házejí nahoru dolů, diví se, že ještě některého z mužských členů své rodiny nepřizabila. Ale třeba to ještě přijde. Znovu letmo koukne po opici, ta už však naštěstí kouká někam jinam a cpe se kusem větve. Zuzana dokojí a uloží Elišku do kočárku. Naposledy se po opicích ohlédne, zpytavě je pozoruje. Pak vyrazí na cestu k východu, během chůze vytáhne telefon a přiloží ho k uchu. „Jitko? Čau! Jak je? My? No v tý zoo přece. Václav je votravnej. Cože? Večer? To myslíš vážně? A kam? To neznám… A nebudu tam nejstarší? Haha. No možná to není tak blbej nápad, domluvím se s ním a dám vědět, jo? Jo. Dobře. Tak jo. Těším se. Pá. Pusu.“ Uloží telefon zpátky do kabelky a projde branou na parkoviště. Václav s Matějem už sedí v autě a ji při pohledu na ně zavalí vlna lásky. Vždyť jsou vlastně skvělí. Václav se o Matěje tak hezky postaral, vůbec je to moc pěkné, že si dnes na rodinu vyšetřil čas. Matěj je také zlatíčko, dnes nepředvedl ani jednu scénu, jen ráno jednu kvůli tomu tričku, co si nechtěl obléknout. V bytě zas bude hrozný nepořádek, když odcházeli, bylo tam všechno vzhůru nohama. Ale jí to může být jedno. Půjde večer ven s Jitkou a už se nemůže dočkat. Opít se kvůli kojení moc nemůže – ale i jedna sklenka vína je lepší než nic. Otevře dveře auta a usměje se na manžela a syna. Manžel na předním sedadle ladí rádio, syn vzadu na otcově mobilu hraje nějakou jeho věku naprosto neadekvátní střílečku. No co. Pro jednou se to snad nezblázní. Eliška už zase spí a Zuzana usedá do auta. Pohladí Václava po hřbetu ruky a usměje se na něj. Dají si pusu. Manželství je stejně super. Alespoň někdy. Jitky už se nemůže dočkat. 7 5 9 2 1 Sudoku ádná číslice se nesmí v jednom Ž řádku opakovat dvakrát ádná číslice se nesmí v jednom Ž sloupci opakovat dvakrát ádná číslice se nesmí ve čtverci Ž 3 3 opakovat dvakrát průměrné obtížné 1 7 9 4 3 9 6 1 3 9 6 7 2 4 5 6 8 4 2 1 25 Súťažná krížovka „V prírode nie sú (tajnička 1) a (tajnička 2) – sú tu len (tajnička 3).“ Robert Green Ingersoll Uzávierka je 20. 11. 2015 26 Časopis Dialog B. Braun Avitum s.r.o. V Parku 2335/20 CZ-148 00 Praha 4 (na obálku napíšte „Súťaž“). [email protected] (do predmetu e-mailu napíšte „Súťaž“). Ako súťažiť? Prosím, neposielajte odpovede Vylúštite súťažnú tajničku a jej po uzávierke, nebudete do zlososprávne znenie odovzdajte vania už zaradení. personálu dialyzačných stredísk Z technických dôvodov zasielaB. Braun Avitum alebo ho zašlite Prípadne nám správne znenie me výhry len na území ČR a SR. poštou na adresu: tajničky zašlite e-mailom na adre- Prosím, pri vyplňovaní svojho su [email protected] alebo mena používajte diakritiku; neradi by sme vaše meno skomolili, ak sa svetlom a žetónom objavíte na výhernej listine. Pravidlá súťaže nájdete na strán- Výhercovia z minulého čísla: ke www.bbraun-avitum.cz. MUDr. Katarína Javorská, Jarmila Sojáková Ceny pre výhercov: tričko s golierikom, flísová deka, Riešenie z minulého čísla: kniha, pero, blok, antistresová Na svete nie je človek tak múdry, loptička (oblička), kľúčenka so aby poznal celú svoju hlúposť. soutěžní křížovka „V lásce a umění se nedá opisovat, každý (tajenka 1–5).“ Romain Rolland Časopis Dialog B. Braun Avitum s.r.o. Jak soutěžit? V Parku 2335/20 Vyluštěte soutěžní tajenku a její 148 00 Praha 4 správné znění odevzdejte personálu (na obálku připište „Soutěž“). dialyzačních středisek B. Braun Avitum nebo zašlete poštou Znění tajenky nám případně můna adresu: žete zaslat také e-mailem na adresu [email protected] nebo Uzávěrka je 20. 11. 2015. [email protected] (do předmětu e-mailu uveďte „Soutěž“). Neposílejte prosím odpovědi po uzávěrce, již nebudete do slosování zařazeni. Z technických důvodů zasíláme výhry pouze na území ČR a SR. Při vyplňování svého jména používejte prosím diakritiku, neradi bychom vaše jméno zkomolili, až se objevíte na výherní listině. Pravidla soutěže naleznete na: www.bbraun-avitum.cz Výherci z minulého čísla: Pavel Šimek, Jaroslav Stejskal, Oldřiška Valová Ceny pro výherce: tričko s límečkem, fleecová deka, kniha, tužka, blok, antistresové mačkátko, klíčenka se světlem a žetonem Řešení z minulého čísla: Žádný lékař nezná lepší lék na unavené tělo a ztrápenou duši, než jenaděje. 27 Lázně Mšené program pro dialyzované pacienty Termín pobytu: dle výběru Délka pobytu: 7 dní / 6 nocí Doporučený termín pobytu: pondělí–neděle, po předchozí dohodě je možné nastoupit na pobyt i jiný den v týdnu Ubytování: jedno- nebo dvoulůžkové pokoje s vlastním sociálním zázemím a TV Stravování: polopenze (snídaně formou bufetu, večeře výběr ze tří menu), po dohodě je možné zajistit dietní stravování Lázeňské procedury: 1x lékařské vyšetření a individuálně sestavený program v hodnotě 2 000 Kč (nehradí se) na základě vstupního lékařského vyšetření u lázeňského lékaře (program bude obsahovat nejméně šest lázeňských procedur) Bonus programu: balíček bylinkové koupele z Lázní Mšené pro domácí použití; zapůjčení holí na Nordic Walking po celou dobu pobytu Cena pobytu ve dvoulůžkovém pokoji: 5 780 Kč / osoba Jednolůžkový pokoj / příplatek / noc: 200 Kč Cena nezahrnuje lázeňský poplatek ve výši 7,– Kč na osobu a den, hradí se při příjezdu na recepci lázní. Rezervace: Centrum prázdninových dialýz, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, tel. +420-271 091 922, fax +420-271 091 923, e-mail: [email protected]. Oáza klidu a pohody nedaleko Prahy B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | CZ-148 00 Praha 4 Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 | e-mail: [email protected] | www.bbraun-avitum.cz
Podobné dokumenty
- B. Braun Avitum sro
Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek,
RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktorka: Marie Polášková,
Redakce: Kristýna Tesařová, Mgr. Michal Dušek, prim. MUDr. Rom...
1. číslo / jaro 2012
„Ano, nebyl bys první. Jednou tu byl podobný kabát, opravdu, vypadal skoro jako ty.
Ale nikdo ho nenosil. Až měsíc před Vánoci ho vytáhli ze skříně a zabalili do krabice.
Tehdy jsem ho viděl naposl...
- B. Braun Avitum
Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek,
RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktor: Veronika Tichá,
Redakce: Petra Pokorová, Ing. Helena Málková, Kristýna Tesařová,
...
- B. Braun Avitum sro
Hobby
Dialog · Časopis nejen pro dialyzované pacienty
Vychází jednou za dva měsíce. Zdarma. ISSN 1803-7267
Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek,
RNDr. Martin Kalina, Ph.D., L...
PS_2005_5
lékař za nás lékaře: Tonda totiž uměl dělat přátelskou atmosféru mezi profesionály
z pomáhajících profesí. Nevím jak to dělal, ale vím, že v okolí Pardubické
nemocnice se (alespoň zvonkajšku to tak...
PSYCHO@SOM
s kolegy s pojišťovnami, s alternativními postupy, s organizacemi, zkrátka cokoli
napsali, protože informace od ucha k uchu, vlastně tady od oka k oku jsou krví
každého společenství.
Tento rok zača...