Týnecké listy

Měsíčník Obce Velký Týnec
TÝNECKÉ LISTY
Ročník XXll
Červnový
úvodník
Jsou dny, kdy vytáhnete z vědomí
myšlenku jasnou a ostrou jak šavli.
Stačí s ní jen tak ve vzduchu mávnout a je tu bílý hřebec, který vás
nese do vítězné bitvy. A z toho
usedám ke klávesnici počítače a jen
tak po ní bloudím prsty. Jako když
hrajete na klavír bez not. Neumím
však vyluzovat tóny. Jen slova.
Angličané si v takové situaci povídají o počasí. Je to nezávazné a nikomu to neubližuje. Lidé si přeci
nemusí stále sdělovat nějaké špatné zprávy. Mohou se prostě jen tak
sdílet. Pro ten pocit, že jsou tady.
Vzpomínám na jedno noční cvičení
na vojenské katedře UP, do kterého
jsem vyjel jako velitel OT- 64. Najeli
jsme na určená stanoviště a čekali
na další rozkazy. Noc a nuda. Mezi
jednotlivými ótéčky jsme mohli komunikovat pomocí krátkovlnných
vysílaček. Vést nějaké nezávazné
hovory jsme však nemohli. Komunikace byla sledovaná velícími
důstojníky a případný povídálek se
vystavoval kázeňskému postihu.
Komunikovali jsme tedy mezi sebou
dovoleným způsobem a ten vypadal asi takto. „Orel 2 volá Orla 5.“
„Orel 5 pro Orla 2. Slyším tě.“ „Orel
2 pro Orla 5. Zkouška spojení.“ „
Orel 5 pro Orla 2. Spojení navázáno.“ „Orel 2 pro Orla 5. Slyším tě
a končím.“ Slovy, která neměla
prakticky žádný význam, jsme si
dokázali říct všechno podstatné.
Chce se mi spát. Je to celý pěkná
šaškárna. Kluci vzadu si klidně
chrápou a my tu děláme opičáky.
Za slovy je toho skryto mnohem víc,
než si mnohdy myslíme. Jiří Mahen
za nimi dokonce objevil pozůstatky
ráje. Dříve prý chodilo klestí z lesa
samo do domu, který se mu určil. Až
jednou jakási děvčica si řekla: „Co já
bych za klestím chodila. Ať mne
taky domů odnese.“ A nasedla si na
ně. Klestí si lehlo a ani se nehlo. Od
těch dob se musí klestí z lesa na
zádech vynášet. Kdo chtěl se nad
jiné vyvyšovat, sám teď musí otročit. Že tomu tak vždycky nebylo,
lehce se pozná na některých slovech. Vždyť oběd se vaří, káva se
nese, prádlo se pere a pole se orá.
Samy se dříve ty činnosti vykonávaly. Pro blaho člověčí.
Vůbec prý se děly dříve zajímavé
věci. O Svatojánské noci, která připadá na dobu mezi 23. a 24. červnem, se otvíraly poklady v zemi
ukryté. A od 23. do 24. hodiny se prý
dá také nahlédnout do budoucnosti.
Stačí postavit proti sobě dvě zrcadla
a rozsvítit mezi nimi svíci. Vznikne
tak světelný tunel. Když se do něj
budete pozorně dívat, můžete tam
svoji budoucnost spatřit. Běda však
tomu, kdo si obrazy tam spatřené
špatně vyloží. Může si tím i život
otrávit. Tak to raději nedělejte
a zkuste si ho něčím pěkným
ozvláštnit. My například se ženou
moji nejmilejší a našimi dětmi vyrážíme v tuto noc do lesa pozorovat
svatojánské mušky. Je to zážitek
velebný až monumentální. Ducha
povznášející. Tak se trochu v tom
červnu povzneste, vždyť léto právě
začíná.
Stanislav Denk
Červen 2012
Cena 10,- Kč
www.velkytynec.cz
Týnecké Napoleonské slavnosti 2012
Petr Hanuška Týnecké Napoleonské
slavností 2012 proběhly ve Velkém
Týnci od 11. do 13. května. Jak vám
prozradila mnohá média, bezesporu
šlo o jednu z největších kulturních akcí
v dějinách naší obce. I přes výraznou
nepřízeň počasí ji podle odhadů během
tří dnů navštívilo přes pět tisíc návštěvníků. Hodnocení její úspěšnosti či
neúspěšnosti nechám na vás návštěvnících, já si dovolím na tomto místě poděkovat těm, kteří stáli za přípravou
i samotnou realizací. Největší břímě
odpovědnosti spočívalo na autorech
projektu: panu Pavlu Grenarovi z Císařské Slavkovské Gardy, paní Vendule
Vránové, slečně Martě Kypusové, paní
Haně Pečinkové a panu Ivoši Stejskalovi z Komise pro školství, kulturu a sport
ZO Velký Týnec. Bez zápalu a vysokého pracovního nasazení mnoha lidí by
nebylo připraveno a zajištěno organizační zázemí a samotný průběh
akce. Proto dík patří těmto jednotlivcům a organizacím: pracovní skupině
obce Velký Týnec vedené pány Miroslavem Kolečkářem a Petrem Drápalem, resp. paním Ireně Rácové a Marii
Vylíčilové; pánům elektrikářům Vladimíru Rampouchovi, Milanu Hrabincovi
a Miroslavu Horákovi; obecnímu policistovi panu Jiřímu Novákovi; členkám
a členům Junáku Velký Týnec a Čechovice vedeným panem Janem Pečinkou;
řediteli a školníkovi ZŠ Milady Petřkové
pánům Tomáši Jurkovi a Miroslavu
Zdráhalovi a kolektivu uklízeček; paní
doktorce Táně Malinové a paní Aleně
Ostřanské; otci Václavu Haltmarovi
a celé velkotýnecké farní rodině; Sboru
dobrovolných hasičů Velký Týnec a Čechovice; členům a členkám oddílů
kopané a estetické gymnastiky TJ Sokol Velký Týnec; vedení a zaměstnancům Restaurace Na zámku a Společenský dům; paní Vicki Hutka; paní
Vlastě Gajdové; panu Ladislavu Plachému; majitelům části pozemku pod
hřbitovem panu a paní Romanovi
a Šárce Konečným, panu Miloslavu Zajíčkovi. Velké poděkování patří všem
podporovatelům akce. Za záštitu patří
dík panu hejtmanovi Olomouckého
kraje Martinu Tesaříkovi; za finanční
podporu Olomouckému kraji, Pivovaru
Litovel, Hanácké kyselce, Obci Velký
Týnec, mikroregionu Království, Františku Novákovi, obchod s vínem, firmě
Schneider – Internet. Mediálními partnery akce byly Rádio Haná a Český
rozhlas Olomouc. Děkuji všem vystupujícím národopisným souborům a hudebním skupinám. A velké poděkování
patří všem zúčastněným vojákům, kte-
Novoluní
Li Po
Nefritová žába luna se vynořila z moře
Když bílá rosa smáčí květ
Na kraji oblak narostly větru drápy
V písek se vpíjí jak obočí jemná linie vod
a víc ji nevidět
Vrcholí radost těch, kdož hudbou fléten
a strun se baví
K smrti smutní jsou chlapci, co v kruté
bitvy jdou
Zbaven potěšení západních zahrad,
daleko od nich vzdálen
Do větru sám hlasitě si říkám báseň svou
Foto: P. Peňaška
ří předvedli nejen své bojové umění,
ale také se prezentovali disciplinovaným vystupováním a přátelským
vztahem k místnímu obyvatelstvu
a všem návštěvníkům. Poděkování za
2 Budeme promítat
v našem kině?
Jak se s popere týnecké kino
s digitalizací?
6 Hlášení
obecní policie
Jak zvládl Velký Týnec
Napoleonovo tažení do Ruska?
8 Týnečáci neznámí
a zapomenutí
Jindřich Schreier a Fratiška
Schreierová.
Dvě zapomenutá jména
z historie Velkého Týnce
vstřícnost a toleranci patří všem obyvatelům Velkého Týnce, kterých se
slavnosti organizačně jakýmkoliv způsobem dotkly či je omezovaly v jejich
běžné činnosti.
9 O čekárně,
slavnostech a žáku
zaživa upečeném
10 Dopis redakci
Týneckých listů
16 TJ Sokol
Velký Týnec slaví
osmdesátiny.
Má na to právo?
www.tyneckelisty.webnode.cz
2
Starostovýma očima
TÝNECKÉ LISTY
Květnové kalendárium
10. května
Den matek
- Vsisko, restaurace U Facků – 17.00 – ČČK
11. – 13. května
Týnecké Napoleonské slavnosti 2012
- Obec Velký Týnec, Císařská Slavkovská Garda a Olomoucký kraj
26. května
O pohár starosty obce
-volejbalový turnaj
- areál ZŠ Milady Petřkové +TJ Sokol Velký Týnec - 9.00 hodin - KŠKS
Kácení máje
- Vsisko – 14.00 hodin - rodiče Setkání Týnců v Týnci
31. května
16. zasedání mikroregionu Království
- Brodek u Přerova – 9.00 hodin
Budeme promítat v našem kině?
Budeme promítat v našem kině? V posledních měsících jste si možná všimli,
že v programové nabídce našeho kina
se sem tam objeví filmem neobsazený
pátek. Není to tím, že bychom filmovým milovníkům nechtěli nabídnout
nějakou pěknou novinku, ale tím, že
distributoři filmových kopií přecházejí
na novou technologii, kterou naše kino
není vybaveno. Nejsem žádný technický specialista, ale pochopil jsem, že
staré kotouče 35 mm jsou nahrazovány digitální technikou ve stylu technicky vyspělejších přehrávačů DVD či
Blu-ray. Říkáte si, v čem tedy spatřujeme problém, vždyť dývídýčko máte
doma? No, to určené pro kino je přece
jen výkonnější a finančně poněkud
dražší. Pokud bychom chtěli promítat
v plně digitalizovaném kině, potřebovali bychom provést modernizaci za
zhruba 3,5 milionů korun, čímž bychom byli zařazeni do seznamu tzv.
premiérových kin. Filmy bychom dostávali na promítání okamžitě, ale distribuční společnosti by nám stanovovaly cenu vstupného. Cena lístku?
Třeba i 140,- Kč! Pokud zakoupíme zařízení za zhruba 150 tisíc korun, ponecháme si stávající zvukové zařízení,
dostaneme se k filmovým novinkám
během několika měsíců, ale cenovou
politiku si budeme stanovovat podle
svých představ a potřeb. O tom všem
jsem se dozvěděl na setkání APK
(Asociace provozovatelů kin), které
proběhlo v Pozlovicích u Luhačovic ve
dnech 16. a 17. května. Zastupitelstvo
obce je naštěstí jednotné v tom, že
chce kino zachovat, chce promítat
a prozatím investovat oněch 150 tisíc.
Zda se technické podmínky za dva či
více let opět změní a my na ně nedokážeme kvůli ekonomické náročnosti
zareagovat, tak to opravdu nedokážu
dnes odhadnout…
O pohár starosty obce
- atletické závody žáků základních škol
- areál ZŠ Milady Petřkové - od 9.30 hodin
Další události
Dne 2. května proběhla od 13.00 hodin
v Obřadní síni OÚ Velký Týnec tisková
konference k Týneckým Napoleonským slavnostem 2012.
Ve dnech 15. a 30. května se zúčastnil
starosta obce jednání Výboru pro cestovní ruch Olomouckého kraje.
Dne 17. května se zúčastnil starosta
obce konference Asociace provozovatelů kin, která proběhla v Pozlovicích
u Luhačovic.
Ve dnech 24. – 26. května navštívili na-
ši obec, resp. obce mikroregionu Království zástupci mikroregionu Tanvaldsko.
Ve dnech 25. – 27. května proběhly
v římskokatolickém chrámu Nanebevzetí Panny Marie dny duchovní obnovy, které vedl páter Adam Rucký.
Ve dnech 28. května – 8. června vykonali pracovníci Finančního ředitelství
v Ostravě dozor nad přezkoumáním
hospodaření Obce Velký Týnec za roky
2009-2010.
Počasí
Letošní jaro pokračovalo ve své suché
podobě. Za celý měsíc zapršelo snad
ve dvou dnech. Velmi intenzivně dne
12. května, v ústřední den našich Týneckých Napoleonských slavností. Ne
nadarmo se v posledních letech píše
o tom, že se u nás jaro vlastně nekoná.
Ze zimy přecházíme rovnou do léta.
Svědčí o tom přehled teplot během
celého měsíce. První dekáda. Den: 30,
33, 26, 24, 22, 16, 17, 24, 27. Noc: 15,
12, 15, 12, 10, 7, 16. Druhá dekáda.
Den: 29, 14, 13, 20, 24. Noc: 16, 17, 5,
8, 7, 6, 0 (pátek 18. května – utrpěly
přísady na záhoncích, škody zaznamenali vinaři), 5, 14. Třetí dekáda.
Den: 29, 27, 28, 25, 23, 25, 24, 25, 22.
Noc: 16, 18, 17, 22, 13, 6, 7, 8, 9, 14.
Sluníčko nás mnohokrát příjemně
prohřálo. Studená vlna přišla na zmrzlé
muže. Oblaka se většinou nad námi
přehnala, ale nezapršelo z nich.
Obecní úřad ve Velkém Týnci
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ........................................... 585 391 495
585 151 113
fax: 585 391 506
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................................................... 585 151 120
Místostarosta - Jaroslav Chytil ............................................................ 585 151 119
Sekretariát - Radka Tomečková ........................................................... 585 151 111
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová .......................................... 585 151 115
Stavební úřad - Ing. Jaroslav Gerlich .................................................. 585 151 118
Stavební záležitosti - Eva Krkošková .................................................. 585 151 114
Účetní obce - Radana Procházková ..................................................... 585 151 116
Správce obecního majetku - Petr Drápal ............................................ 585 151 112
Obecní policie Velký Týnec .................................................................. 725 544 540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
TÝNECKÉ LISTY. Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Velký
Týnec 1, IČO 00299669. Evidenční číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXII., č. 6. Vyšlo v červnu 2012. Cena
výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected].
Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada:
Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail:
[email protected]. Sazba/zlom Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk:
EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se
stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Foto: P. Hanuška
Setkání Asociace provozovatelů kin v Pozlovicích
Dotace, ano i ne…
Věčné zaklínadlo všech měst a obci
v naší zemi! Jak jsem již naznačoval
v některém z předchozích čísel Týneckých listů, podali jsme několik
přihlášek. V této chvíli mohu konstatovat, že jsme společně s dalšími
sedmi obcemi mikroregionu Království
uspěli s projektem Protipovodňová
opatření napojená na IZS. V jeho rámci
bude v naší obci zbudován zcela nový
systém bezdrátového rozhlasu, poplašné sirény a na Beroňce budou
umístěny hlásiče zvýšeného průtoku
vody. Celkové náklady v naší obci budou činit 3 miliony korun, 15% zaplatí
obec ze svého rozpočtu. Zastupitelstvo Olomouckého kraje schválilo na
svém zasedání konaném 27. dubna
pro naši obec dotaci ve výši 1,1 milionu
korun z Fondu pro výstavbu a obnovu
vodohospodářské infrastruktury v Olomouckém kraji na Dokončení kanalizace v Čechovicích. Jde o částku, jež
má sloužit k spolufinancování akce.
Rozhodující peníze by mělo poskyt-
nout Ministerstvo zemědělství ČR a naše obec. O přidělení dotace bojujeme
od roku 2009, bohužel stále neúspěšně. Úspěšnější jsme na Ministerstvu
pro místní rozvoj ČR, které schválilo
náš projekt nazvaný S tátou a mámou
nudu tu zaháním, když na hrad lezu, na
koni uháním. V jeho rámci zrekonstruujeme místnost v hospodářské budově
ve Společenské zahradě ve Velkém
Týnci a zakoupíme další řadu herních
prvků jednak do Velkého Týnce, jednak
do Vsiska. Pokud se Čechovičtí ptají,
proč letos oni ne, pak je musím uklidnit, že příští rok zase budeme myslet
na ně. A na závěr špatná zpráva z téhož
ministerstva. V jiném podprogramu
jsme žádali o přidělení finančních prostředků na další etapu výstavby chodníku na týneckém hřbitově. Bohužel
náš záměr nebyl podpořen. Přesto
bychom chtěli společně s grygovskými
kolegy alespoň pár desítek metrů ještě
letos postavit. Snad se nám to na
podzim podaří…
Setkání Týnců v Týnci
Setkání Týnců v Týnci se tentokrát
uskutečnilo v Hrochově Týnci na Pardubicku. Přijeli účastníci z celkem 10
obcí. Naše zastoupení bylo již tradiční:
starosta, hasiči, Týnečáci a Poupata.
Počasí akci přálo přímo ideálně. Bylo
kolem 20 stupňů, sluníčko, sem tam
pod mrakem. Při přijetí na radnici jsme
vzájemně představili své obce, neboť
poslední setkání proběhlo před komunálními volbami roku 2010 a mnozí
byli nováčky. Poté jsme diskutovali na
téma, jakým způsobem tuto tradiční
zatraktivnit, aby občané z jednotlivých
Týnců měli důvod vážit cestu přes část
naší republiky. Snad se to podaří kolegovi z Týnce nad Sázavou, který nabídl, že se zhostí pořadatelství v roce
2014. Pár postřehů na okraj mého jednodenního pobytu. Starosti všech obcí
jsou stejné – nedostatek peněz na rozvoj, narůstající byrokracie, stále přísnější kontrolní mechanismy často
bazírující na nepodstatných formalitách, zapojení obyvatel do života sídla.
Místní škola slavila 60 let od svého
postavení. Výstavky fotografií i dětských prací byly moc pěkné. Vybavení
školy je standardní. Myslím, že naši
žáci nemusejí trpět žádnými mindráky.
Kulturní odpoledne se odehrávalo
v městském parčíku. Naši účinkující
vystoupili v závěrečné části a sklidili
zasloužený potlesk. Hasiči zase soutěžili v zámeckém parku. Jak vždy říkám:
je to národ, který se dokáže za každého počasí a za jakýchkoliv podmínek
úžasně bavit. Nejinak tomu bylo i letos,
kdy soutěžili ve smíšených družstvech
v různých zábavných soutěžích.
Starostovýma očima; Obecní servis 3
TÝNECKÉ LISTY
Mikroregion Tanvaldsko
v Království
Ve dnech 24. – 26. května navštívili obce mikroregionu Království zástupci
Mikroregionu Tanvaldsko. Pokud se
divíte, kde se tu vzali, musím vám
připomenout, že v roce 2009 směřoval
autobus plný královských občanů do
Josefova Dolu na Liberecku. Posláním
setkání je vzájemná výměna informací
a zkušeností z práce v mikroregionech
a tzv. místních akčních skupinách.
Pracovní seminář proběhl ve Velkém
Týnci, kde se také hosté po tři dny
stravovali (střechu nad hlavou jim
nabídl pan farář Kornek v Dubu nad
Moravou). Tanvaldští své úsilí zaměřují především na rozvoj turistiky,
proto usilují o zisk dotačních prostředků na tisk propagačních materiálů, vytváření turistických tras,
modernizaci autobusových a vlakových zastávek, na spolupráci s Divadlem Járy Cimrmana, neboť zdejší kraj
má s českým géniem mnoho společného. Jizerské hory patří k velkým
lákadlům, takže situaci mají trošičku
ulehčenou právě atraktivními přírodními podmínkami, jež přivádějí návštěvníky jak v létě, tak hlavně v zimě.
Horší to mají s pracovními příležitostmi
a vztahem místních obyvatel k domovině a ke společenskému životu. Přece
jen se i po letech projevuje ta skutečnost, že šlo o příhraniční oblasti.
A co hosté viděli u nás? Týneckou
sportovní halu a celý sportovní areál
kolem školy. Oceňovali nové komunikace, chodníky, úžasný výhled z Hradiska. Chválili, jak si naši lidé udržují
pořádek před svými domy. Navštívili
majetínské koupaliště, historické jádro
Olomouce, Kroměříž, Svatý Kopeček,
Bouzov. Dojem, který v nich Haná zanechala, byl – podle jejich ujištění příjemný.
Na čem aktuálně pracujeme?
Na konci dubna se rozběhly práce na
dostavbě šaten a sociálního zařízení
v týnecké sportovní hale. Akci realizuje
firma Stavby Žádník, náklady činí
1,2 miliony korun vč. DPH. Žáci i široká
sportovní veřejnost tak dostane na
konci července moderní zázemí, po
kterém volala od zprovoznění sportoviště. Bohužel nebyl v mezidobí od roku 2009 do současnosti vypsán žádný
dotační program, ze kterého bychom
mohli na akci čerpat finanční prostředky, takže vše platíme z vlastní
obecní kapsy. Velmi intenzivně probíhají práce na projektu úpravy rybníku
ve Vsisku. Pan Ing. Bartolšic právě
vyřizuje všechny potřebné souhlasy na
Magistrátu města Olomouce tak, abychom mohli v měsících září a říjen podat žádost o dotaci. V těchto dnech
jsme odeslali žádost do programu ROP
na přidělení prostředků na výstavbu
cyklistické stezky vedoucí mezi Velkým Týncem a Čechovicemi. Do začátku července bychom rádi připravili
všechny podklady nutné pro podání
žádosti o evropské peníze na revitalizaci týneckého centra. Jak jistě víte,
od poloviny července do poloviny srpna provede Olomoucký kraj rekonstrukci komunikace v ulici Sokolská,
a to mezi kinem a centrální křižovatkou. Součástí stavby je i demolice domu č. p. 17, ze kterého zůstane zachována část dvorního traktu. Z něj by
mělo v budoucnosti vzniknout gastronomické zařízení. Naše žádost bude
směřovat k zisku prostředků na výměnu stávajících světel veřejného
osvětlení, na pořízení osvětlení do parčíku před zdravotním střediskem, na
parkovací zálivy, na chodníky a malé
náměstíčko před zdravotním střediskem, na brouzdaliště, na kanalizační
a vodovodní přípojku k němu, herní
kout a parkové vybavení. A v neposlední řadě potěším rodiče malých
dětí. Paní projektantka Jitka Svobodová připravuje zjednodušenou dokumentaci pro úpravu tělocvičny budovy
1. stupně ZŠ Milady Petřkové na
oddělení pro děti z mateřské školy.
S realizací úprav bychom chtěli začít
v polovině měsíce června. První děti by
zde mohly nastoupit 1. září.
Ředitelka Mateřské školy Velký Týnec
oznamuje rodičovské veřejnosti,
že ve dnech 9. července až 12. srpna 2012
bude škola z důvodu čerpání dovolené uzavřena.
Provoz mateřské školy bude zahájen v pondělí 13. srpna 2012.
Obecní servis
Kino - červen
TÝNECKÉ LISTY
15. 6. PROBUDÍM SE VČERA
česká komedie ze studentského prostředí.
19:30 Nová
Produkce ČR, 120 minut.
Vstupné 50,- Kč, přístupné od 12 let
1. a 22. června z technických důvodů nepromítáme.
V současné době řešíme problémy s neodvratným
zánikem filmových kopií ve formátu 35 mm.
Připravujeme promítání na DVD a BLU-RAY nosičích.
V průběhu letních měsíců by měla být situace vyjasněna a od září bychom rádi pokračovali v pravidelných
pátečních filmových představeních.
Děkujeme za pochopení.
Kino Velký Týnec.
V červenci a srpnu nehrajeme.
FILMOVÉ PRÁZDNINY
Nové knihy
4
Místní knihovna Velký Týnec
Beletrie
1. Březinová, A.: Rytířka z Voračova
2. Christopher, P.: Luciferovo evangelium
3. Kostova, E.: Zloději labutí
4. Kratochvíl, M.: Kočkopes Kvído
5. Miloszewski, Z.: Zapletení
6. Niedl, F.: Štvanice
7. Noble, E.: Dívka od vedle
8. Palmer, A.: Ztracené město
9. Petráková, M.: Malináda
10. Robb, J.: Fantazii se meze nekladou
11. Řeháčková, V.: Dívka s cizí tváří
12. Stoker, B.: Klenot sedmi hvězd
13. Teremová, L.: Někdo mě vede za ruku
Naučná literatura
1. První encyklopedie dinosaurů
Připravila Marta Ivančíková
Místní knihovna Vsisko
Beletrie
1. Claire Bouvier: Něžný déšť
2. Alena Jakoubková: Manžel, který štěká, taky kouše
3. Elizabeth Lowell: Krok do neznáma
4. Patrik Rozkovec: Třetí tvář
5. Hana Whitton: Císařova hvězda
6. Lolly Winstonová: Pravidla žalu
7. Neil Olson: Věčná ikona
8. Elizabeth Chadwicková: Stíny a pevnosti
9. Alberto Vázquez/ Figuerova: Inka
10. Jitka Prokšová: Cestou ven se neohlížej
11. Michael Peinkofer: Dědicové černé vlajky
12. Leo Kessler: Patton v nebezpečí
Připravila Eliška Navrátilová
Jana Poučová
Výkon zeměměřických činností
-
zaměření polohopisu, výškopisu pro projekt
vytyčení staveb, inž. sítí, hranic pozemků
zaměření sk. stavu, inž. sítě ap.
Jana Poučová
vyhotovení geometrických plánů
tel: 734 372 876
email: [email protected]
nivelace
IČ: 733 18 469
Sadová 614
783 72 Velký Týnec
Zděněk Piterka
PTK elektro
-
silnoproudé elektromontáže
optické a datové sítě
telekomunikace
zabezpečovací a požární signalizace EZS, EPS
ozvučovací systémy
Zděněk Piterka - PTKelektro
ventilační systémy s rekuperací tepla
tel: 602 514 479
email: [email protected]
fotovoltaické systémy
IČ: 733 52 837
Sadová 614
783 72 Velký Týnec
Byli bychom rádi informováni o výběrových řízeních,
která se budou týkat našich oborů. Děkujeme.
Obecní servis 5
TÝNECKÉ LISTY
Měsíčník Obce Velký Týnec
TÝNECKÉ LISTY
Ročník Xxll
Červenec - srpen 2012
Cena 10,- Kč
www.velkytynec.cz
i
venc
r
e
č
ci
měsí
v
y
ist
..
cké l
e
n
ý
T
ečíst
ř
p
i
oc
ete m
d
u
b
i
pna.
íslo s
r
č
s
j
o
e
v
d
síc
inové tkem mě
n
d
z
Prá
začá
Í
J
E
Z
Á
H
C
Y
NE V
6
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
Obecní policie hlásí
Jiří Novák Ve svém dnešním článku
bych chtěl poukázat na negativní skutečnosti, které se projevily v naší obci. Již
několik let jsme měli klid, že nikdo nám
ve velkém množství nepůsobil škodu stříkáním barvy na zdi, zastávky autobusů
apod. Toto se však změnilo hned na začátku května, kdy v noční době dvojice
mladíků na malém motocyklu objížděla
autobusové zastávky umístěné po obci
a postříkala je barvou. Přestože tyto mladíky viděla jedna paní a ihned zavolala na
obecní policii a já ihned vyrazil do terénu,
nepodařilo se mi je chytit při činu. Za toto
oznámení paní z Velkého Týnce velice děkuji, neboť nakonec pomohla k odhalení
pachatelů. Dalším pátráním obecní policie a členů Policie ČR byla osádka nakonec zjištěna. Jedná se o dva chlapce
- z Velkého Týnce a z Olomouce. Týnecký
chlapec předtím nic v obci neprovedl,
jeho pověst je na dobré úrovni. Policie ČR
případ šetří jako případ sprejerství. Obdobný případ v menší podobě jsme zaznamenali na zastávce u Sokolovny, kde
byly po zábavě postříkány zdi barvou.
Další případ, o kterém bych chtěl psát, je
udržování čistoty a pořádku u kontejnerů
na tříděný odpad. Pravidelnou kontrolou
jsem zjistil, že jsou soustavně přeplňovány kontejnery na plast. Největší problém je u zdravotního střediska. Obec
přijala přechodné opatření, kdy si zapůjčila a zde umístila jeden kontejner z Technických služeb Olomouc. Tato zápůjčka je
do doby, než dostaneme kontejnery z dotačního programu v celkové hodnotě
150.000,- Kč. Také jsem však opakovaně
zjistil, že Technické služby Olomouc si
neplní své povinnosti při vyvážení komunálního odpadu. Opakovaně nevyvezly
kontejnery u hřbitova, na Hradisku
a v Komárově U vrby. Vedení Technický
služeb Olomouc situaci řešilo finančním
postihem osádek. Věříme, že dojde
k nápravě. Daleko horší je problém, že
občané používající kontejnery na tříděný
odpad dne 30. května umístili do kontejneru na papír domácí svítidla (viz obrázek). Stalo se nám to poprvé, ale viník si
neuvědomuje, že tím znehodnocuje celý
obsah recyklovaného odpadu. Již jsem
o tom jednou psal, že jedním z důvodů,
proč na tomto místě bude umístěna kamera, je nekázeň uživatelů. Platí to i pro
kontejner na umístění biologického odpadu.
Další případ, který jsem zaznamenal, je
poškozování stromů, třešní na aleji směřující ke Krčmani. Roky se u nás nic tak
drastického nestalo, jak je tento případ.
Děti chodí na třešně, což není nic špatného. Ale jak se chovají ke stromům, je
něco hrozného. Zlámané silné větve, rozštípnutí větve u kmene. Toto vše muselo
být výsledkem činnosti několika jedinců.
Případ byl vyfocen a snímky postoupeny
vedení školy. Také je naleznete na stránkách Týneckých listů.
V další části mého článku již budu psát
o věcech, které mi dělají radost. V první
řadě je to areál Háje Malého Noe na
Hradisku. Zde vše předčilo mé očekávání. Pořádek je zde na velice dobré
úrovni. Návštěvnost háje je ohromná.
Prostor je kladně hodnocen našimi ob-
čany a dále i cizími návštěvníky, kdy sem
chodí výpravy jak pěšky, tak na kolech.
Dále je velmi využíváno ohniště, přičemž
jeho uživatelé dodržují pořádek.
Velice se zlepšil pořádek v obci, pokud se
týká čistoty na veřejných prostranstvích
a také předzahrádek. Jsou však výjimky,
a zde musela nastoupit pracovní skupina
obce, aby těmto občanům zametla a případně posekla trávu. Jak jste si všimli,
obec provedla částečnou vysprávku komunikací nastříkáním asfaltu. Nejvíce
kritický stav byl v ulici Zamlýní, na zámecké zahradě, na příjezdu k nové škole
a v ulici Pod Táborkem. Při opravách,
které jsme prováděli během druhého
květnového víkendu a státního svátku,
jsme zaznamenali převážně ze strany
mladých občanů – řidičů aroganci, když
museli objet úsek 100 až 200 metrů.
Vnímali to jako něco nepředstavitelného
a jejich chování jsem nerozuměl. V jednom případě byl se mnou starší týnecký
občan, který na jednoho mladíka zvýšil
hlas se slovy „Zaparkuj auto, zvedni zadek a těch dvacet metrů si dojdi pěšky!“
Mladík byl tak překvapen, že zařadil
zpátečku, vjel do příkopu, utrhl si spojler
a nepředstavitelnou rychlostí ujížděl
směrem na Grygovskou ulici.
Ještě bych se chtěl zabývat jednou věcí,
a to je pouštění psů na obecní pozemky
a běhání psů po obci.
inzerce
I když se situace velice zlepšila, v současné době řeší obecní policie případ soustavného běhání psa
jednoho týneckého
majitele po Velkém
Týnci. Tento pes soustavně leze za fenou
na pozemek paní Dobrozemské a majitelka už musela několikrát řešit zdravotní
problém svého čtyřnohého miláčka. Případ psího prostopášníka byl s jeho majitelem několikrát řešen a byla mu již uložena pokuta ve výši
500,- Kč. Bohužel se
tyto případy neustále
opakují.
Také jako obecní policista jsem řešil případ
ztracené ovečky. Majitelé, zahrádkáři z Čechovic nahlásili její
ztrátu. Postupně jsem
dostával hlášení o jejím pohybu na Hlavě,
u Suchonic, za několik dní doputovala
za lidmi do Hostkovic. Nálezci ji zavezli do Pony Klubu,
který leží mezi Velkým Týncem a Čechovicemi. Následně
jsem informoval majitele.
V závěru svého článku bych chtěl zhodnotit Týnecké Napoleonské slavnosti
2012. Z mého pohledu i z hodnocení řady
spoluobčanů a cizích
návštěvníků oslavy
předčily veškerá očekávání. Pořádek v obci během slavností
byl na nejlepší úrovni.
Chci poděkovat pořadatelům při zajištění
parkování vozidel na
místech při příjezdu
k Velkému Týnce. Poděkování patří týneckým a čechovickým
junákům pod vedením pana Pečinky.
Svůj úkol zvládli na
jedničku, a když jsem
je viděl stát v dešti,
tak jsem zjistil, že
správný skaut moc nezmokne, protože si
vždy poradí. Kluci na sebe natáhli černé
igelitové pytle, čímž zachránili doslova
svou kůži od vody i nachlazení. Dále velmi kladně hodnotím paní Hanku Pečinkovou, která měla na starosti stánkaře.
Skladba stánků byla na nejlepší úrovni.
Sortiment odpovídal charakteru akce. Jen
počasí pokazilo stánkařům větší tržby.
Mnoho stánkařů i tak bylo velmi spokojeno a již se přihlásili na konání našich
dalších akcí, např. Pivních a gulášových
slavností 2012. Co se týče hlavních pořadatelů - Pavla Grenara, Venduly a Jakuba
Vránových, Marty Kypusové - jejich nasazení bylo obdivuhodné. Návštěvnost akce
dle mých propočtů byla následující. V pátek 600 - 700 účastníků; v sobotu na bitvě
1200 diváků; sobotní zábava nejméně
600 návštěvníků; v neděli na závěrečné
bitvě tak 2200 účastníků. Kulturní program byl na nejlepší úrovni. Stracené ráj
měl velký ohlas a následující dvě kapely
byly jen pro mladé. Čekal jsem, že během
produkce dalších dvou kapel si budou
občané houfně stěžovat na hlukové zatížení, ale neměl jsem pravdu. Během
dalších dnů, když jsem s mnohými mluvil,
tak mi říkali: Kdyby nebyly tak celé slavnosti, tak bychom žádali ukončení hudby.
Ale s ohledem na charakter oslav jsme to
vydrželi. Účastníci setkání hovořili o naší
obci jen v superlativech, jak vše obec
a pořadatelé pro ně vše zajistili. Jednalo
se o žrádlo pro koně, o dřevo na ohniště
a hlavně o kvalitní jídlo pro všechny
účastníky. Každý den bylo ve společenském domě vydáno třikrát přes 280 jídel
(snídaně, oběd, večeře). Servis účastníkům zajistilo pohostinství pana Františka Jána, kterému byly k dispozici skvělé servírky paní Marie Vylíčilová a Irena
Rácová. Nočním zpestření mé činnosti
bylo za pomoci vojáků vozit jiné ovíněné
vojáky z celého Velkého Týnce do tábora
před školou. Vše se zvládlo bez jediného
problému. Jediným negativem bylo to, že
v noční době z pátku na sobotu neznámá
osoba pustila z ohrad umístěných v ulici
Na Výstavišti koně rakouských účastníků.
Tyto koně běhali až u Čechovic. Dostal
jsem echo od občanů, informoval majitele a těm se podařilo koně odchytnout.
Dalším zpestřením bylo to, že při obléhání
týneckého zámku vojáky při dělových
salvách vypadlo pět okenních tabulek na
sakristii týneckého kostela a další okno
na obecním úřadě. V neposlední řadě se
musím zmínit o členech pracovní čety.
Pomohli vše nachystat, ale hlavně od pěti
hodin ráno se starali o to, aby v obci byl
pořádek a aby bylo všude po obci uklizeno. Jejich práce si všimli mnozí návštěvníci a velmi je chválili. Shrnuji: akci
považuji za velmi zdařilou. Potěšila naše
i cizí občany a návštěvníky. Vedení obce
děkuje všem pořadatelům za zvládnutí
celé akce.
Výročí 7
TÝNECKÉ LISTY
Červnová výročí středomoravského regionu
Před 105 lety – dne 1. června 1907 se narodil ve Velké
Bystřici Antonín ČERNOCH, významný lékař, filozof a sociolog.
Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1926 absolvoval
vysokoškolská studia lékařství a po promoci v r. 1931 nastoupil na interní
oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně. Po dvou letech odešel do Brna, kde od
r. 1935 studoval FF Masarykovy univerzity, obor filozofie a sociologie. Po r. 1945
působil v Brně jako zemský referent pro kulturu a školství. V r. 1948 byl jmenován
ředitelem Zemské porodnice v Brně a v r. 1960 přesídlil do Prahy, kde působil jako
vedoucí katedry gynekologické kliniky institutu lékařství. Zemřel 28. 12. 1988
v Praze.
(Kdo je kdo. 1. Praha ČTK 1969. *Slavětínský, M.: Významný lékař z Hané. Zprávy KVMO 1978,
č. 194. Ševčíková, H.: Výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č. 6.)
Před 125 lety - dne 7. června 1887 se narodil v obci
Suchonice Antonín DOKOUPIL, středoškolský pedagog
a spisovatel.
Od svých jedenácti let studoval v Kroměříži, zprvu na arcibiskupském gymnáziu
a pak na německém státním gymnáziu, kde maturoval v r. 1906. Poté odešel
studovat do Prahy FF UK, obor čeština – němčina. Po promoci se vrátil na Moravu
a od r. 1913 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Prostějově. Zde
krátce učil češtině Jiřího Wolkra. Přátelský vztah profesora a nadějného básníka
byl záhy poté přerušen odchodem prof. Dokoupila už v srpnu 1914 na frontu.
V Itálii, kde bojoval, byl v r. 1917 zajat, brzy nato vstoupil do legií, s nimiž se
v r. 1919 vrátil do vlasti. V armádě ještě musel zůstat až do jara 1920 a teprve
poté se vrátil opět na učitelské místo v Prostějově. V r. 1923 byl přeložen do Brna,
kde působil až do r. 1941, kdy byl předčasně penzionován. V literárním světě byl
vnímán především jako autor dramatických, prozaických a básnických prací,
které publikoval zprvu časopisecky, později byly vydány i knižně pod pseudonymem A. Kavoň. Od r. 1910 publikoval v Lumíru, později ve Tvorbě, Literárních
rozhledech a od r. 1924 ve Varu. Knižně debutoval dramatem „Mamon“ (1912).
V r. 1925 uspořádal a vydal první výbor Čtení z Jiřího Wolkra a svými radami
přispěl také k napsání knihy Jiří Wolker ve vzpomínkách své matky. Zemřel 22. 12.
1961 v Brně.
(Almanach gymnázia v Prostějově. 1979. *Lexikon české literatury 1. Praha 1985. *Wolker, J.:
Dopisy. Praha 1984.)
Před 70 lety – dne 8. června 1942 zemřel v Brně Matouš
BALCÁREK, hudební pedagog.
Rodák z Velké Bystřice (3. 6. 1878) absolvoval učitelský ústav v Kroměříži (1896)
a poté do r. 1901 učil v Přerově. Vrátil se do Kroměříže, kde spolupracoval
s profesorem učitelského ústavu Ferdinandem Vachem (1860-1939). Živná
hudební tradice podnítila jeho muzikantský talent a záhy mu byly svěřeny
barytonová sóla ve Fibichově Jarní romanci a v Neumannově bouři. V dubnu 1903
byl mezi zakládajícími členy Učitelského dorostu kroměřížského pedagogia
(později PSMU) a o rok později sepsal první stanovy pěveckého sdružení, které
mělo jasný cíl: šířit známost českého sborového zpěvu doma i za hranicemi. V létě
1905, kdy prof. Vach odešel do Brna na učitelský ústav na uvolněné místo po Leoši
Janáčkovi, který šel na odpočinek, přestěhoval se do Brna také Matouš Balcárek.
(Axman, E.: Morava v české hudbě XIX. století. Praha 1920. *Československý hudební slovník
1. Praha 1963. *Fric, O.: Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku. Kroměříž 1941. *Fric, O.: Vývoj
hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Brno 1963.)
Před 65 lety – dne 10. června
1947 se v Olomouci narodil
Bohuslav František ČERVINKA, dokumentarista Vlastivědné společnosti muzejní
v Olomouci a Literárního
klubu Olomouc.
Syn lidového písmáka Bohuslava Ignáce
Červinky (1904-89), který byl rodově
spřízněn se spisovateli Aloisem Zábranským (vl. jm. František Červínek) z Nákla (1858-1921) a Janem Čepem z Myslechovic (1902-74). Bohuslav mladší
prožil dětství ve Chválkovicích a Pavlovičkách. Vyučil se elektromontérem
a po vojně vystudoval večerní Střední
průmyslovou školu elektrotechnickou,
kde i maturoval (1974). Působil v Lutíně,
kde zprvu pracoval v Lisovnách nových
hmot a později ve firmě Linaform. Ze
zdravotních důvodů odešel v r. 1997 do
invalidního důchodu. Ve volném čase se
plně oddal všem svým láskám, které podědil od svého otce: lásce k hudbě,
malířství, historii, literatuře, místopisu a fotografii. Po chvilkách zpracovával
literární pozůstalost otce. Rukopisné básně, povídky, epigramy přepisoval
strojopisně. 900 básní a 20 próz zpracoval do jednoho celku, z kterého pak ve
spolupráci s literární sekcí VSMO vybral nejzdařilejší texty k vydání dvou
bibliofilských soukromých tisků: Verše přátelům a Tucet drobných próz, které
vyšly v r. 2004 s ilustracemi Otto Bablera. Spolu s bratrancem Griffinem se
věnoval zpracování genealogie rodu Červinků z Olomoucka. Právě tato mravenčí
práce potvrdila zajímavou rodovou spřízněnost. Při pátrání po uložení ostatků
Aloise Zábranského přispěl ke kladnému rozhodnutí radních města Uherského
Hradiště, zařadit již zapomenutý hrob mezi čestné hroby města. Průřez jeho
fotografické tvorby pro VSMO a Literární klub Olomouc byl prezentován v katalogu výstavy Fotografové, filmaři, grafici a ilustrátoři LKO (1. - 30. 9. 2011).
Čtenáři knižních fejetonů Bohuše Matyáše naleznou Červinkovy fotografie i v knize „Kýho víra“. Zemřel 28. 12. 2011 ve Šternberku.
(Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc 2006, s. 254-257, 412. *Ševčíková, H.:
Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 6, 2007, s. 4.)
Před 30 lety – dne 12. června
1982 zemřel ve Šternberku
PhDr. Jaroslav KANYZA,
pedagog, prozaik a sběratel
lidových pověstí.
Narodil se 25. 4. 1906 v Lipníku nad
Bečvou. Dětství prožil v Týně nad
Bečvou, kam se jeho rodiče přestěhovali. Reálné gymnázium studoval v rodišti a rok před maturitou odešel na
klasické gymnázium do Kroměříže, aby
se zdokonalil v latině. Maturoval zde
v r. 1926. Po studiích francouzštiny
a češtiny v Brně pokračoval ve studiu na
FF MU. Poté krátký čas působil v brněnské univerzitní knihovně a od září 1933
do r. 1941 pedagogicky působil na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Poté krátce učil v Přerově, ale záhy byl propuštěn
a poslán na nucené práce. Po osvobození v roce 1945 působil v Čs. rozhlasu Brno
(na přímluvu spisovatele Ivana Olbrachta). V r. 1951 odešel do Olomouce, kde se
stal jednak ředitelem Krajského vlastivědného muzea, jednak stejnou funkci
obsadil v rozhlasovém studiu v Olomouci. V l. 1959-61 učil na Základní škole ve
Velké Bystřici. Poté přešel učit na gymnázium v Olomouci-Hejčíně, kde působil do
r. 1970, kdy odešel do důchodu. Při všech svých profesích byl publicisticky činný
v široké oblasti zájmů a témat. Věnoval se historickému místopisu, stál u zrodu
ediční činnosti olomouckého muzea. Publikoval v regionálním tisku, někdy pod
značkou – jkz. Jeho články z historie Lipenska najdeme na stránkách Záhorské
kroniky (1937-1938), Lipenského kulturního kalendáře (1973, 1979), Kdy, kde, co
v Olomouci aj. Knižně vyšla v r. 1959 v Krajském nakladatelství Olomouc jeho
sbírka Helfštýnské pověsti. V r. 1972 se autorsky podílel na vydání knihy 700 let
obce Štěpánova. Pohřben byl v rodišti.
(Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.
Praha, SPN 1987. *Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.)
Před 75 lety – dne 18. června
1937 zemřel ve Vyškově Jan
VYHLÍDAL, vlastenecký
kněz, sběratel národopisu
a spisovatel.
Narodil se 27. 4. 1861 v Hluchově na
Konicku, studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, ale zkoušku dospělosti složil na gymnáziu v Rychnově nad
Kněžnou (1880). Po maturitě se do Olomouce vrátil a studoval na bohoslovecké fakultě. Po vysvěcení v r. 1886
působil jako kaplan a farář v různých
místech Moravy. Zprvu ve Velké nad
Veličkou, v Dobromilicích na Hané,
v Jaktaři u Opavy, v Hulíně, v Lobodicích, ve Švábenicích a nakonec byl
ustanoven děkanem ve Vyškově. Ve všech svých působištích se usilovně věnoval
národopisné a vlastivědné činnosti. Své poznatky publikoval zprvu časopisecky
a později knižně. Jeho knížky lidové beletrie, soubory povídek, pohádek,
národopisných črt a studií představují více než dvacet svazků, často psaných
v dialektu. První pojednání o krojích publikoval už v r. 1887 do Časopisu VSMO.
V období let 1890-98, kdy působil ve Slezsku, psal do Věstníku Matice opavské,
spolupracoval s Františkem Slámou (1850-1917), v jehož Slezské kronice publikoval v r. 1893 Slezské pohádky a pověsti a o rok později národopisnou studii
Slezská svatba. Mezi nejznámější tituly patří: Příhody z Vysoudilova (1898),
Z hanáckých dědin a měst I.-II. (1902-1903), Obrázky z mého hanáckého alba
(1908), cyklus Pod hanáckou oblohou I.-IV. (1924-1929) a národopisné črty: Rok
na Hané (1906), Malůvky z Hané (1909) a sbírka her, říkadel a hádanek Hanácké
děti (1909).
(Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.
Praha 1987. *Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník. Přerov 1998. *Ševčíková, H.: Haná
v dětské literatuře. Olomouc 1993, s. 42.)
Před 85 lety – dne 28. června
1927 se v Hrabství u Opavy
narodil Ladislav RUSEK,
výtvarný pedagog, teoretik,
grafik, malíř a spisovatel.
Mgr. Ladislav Rusek (skautským jménem ŠAMAN) je Slezan rodem a od jedenácti let Moravanem. Gymnázium začal
studovat v Hranicích, poté v Oseku nad
Bečvou, v Přerově a v Lipníku nad
Bečvou, kde i odmaturoval (1945). Poté
od r. 1946 studoval Pedagogickou
fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova a deskriptiva.
Velký vliv na jeho životní cestu utvářel
prof. Jan Zrzavý a Bohumil Markalous.
Na UP promoval v r. 1951, a protože na
gymnáziích byla zrušena výuka výtvarné výchovy, odešel učit na Základní
školu do Postřelmova, kde byl později
zástupcem ředitele školy. S rodinou bydlel v Šumperku a denně dojížděl. Od
r. 1961 učil v Olomouci na Pedagogickém institutu, později Pedagogické fakultě.
... pokračování na straně 8
8
Z análů paměti; Výročí
TÝNECKÉ LISTY
Týnečáci neznámí a zapomenutí: manželé Šrajerovi (Schreierovi)
Jaroslav Chytil Psát o minulosti,
hlavně té dávnější, má jednu výhodu v tom, že už nikdo neřekne: „Tož
tak to nebelo, co já pamatojo a pamět mám dobrů, to zas ja, a tak mužo řicť že...“ to už si dosaďte sami.
Takže v našem případě se pamětník
určitě nenajde, poslední jsou dávno
na hřbitově. Minulost se uzavřela
a po aktérech, tedy těch, o kterých
by měla být řeč odešli i pamatující
svědci. Tak se musí hledat v archivu, v matrikách a sem tam se
něco najde ve starých účtech.
Jindřich Schreier a Fratiška Schreierová. Dvě zapomenutá jména z historie Velkého Týnce. O Jindřichovi
se mlčí už přes sto let a po Františce
zbylo jen zapomenuté úsloví na adresu energických žen s ambicemi
obecní politicky: „Tá je chetrá a do
všeckyho mlovi jak Francka Šrajerka! Komu čest, tomu čest a pastýřovi troubu. Tak to říká moudrý
M. Spáčil, a tak se tím budeme řídit
v jakémsi medailonku o „Šrajerech“, tedy „Šrajerce“ obzvláště.
Jindřich Šrajer (tak se ke konci života podepisoval) se narodil v roce
1828 v Litoměřicích jako syn zámožného měšťana, studoval na Univerzitě Karlově a „pojal účast svou“
na dění revolučního roku 1848
v Praze jako člen studentského
hnutí vlastenecky naladěného. Po
skončení studií se stal státním
úředníkem, vystřídal několik míst,
až se dostal do města Telče, kde se
seznámil s dcerou (asi jedinou)
městského syndika F. Jiříčka jménem Františka. Syndik byl vyšší
správní úředník.
Francka, jak si nechala říkat, se narodila 21. 2. 1837, byla tedy o devět
let mladší než budoucí manžel.
Po svatbě vystřídala rodina několik
měst, jak byl Šrajer překládán, když
postupoval na služebním žebříčku
a svou kariéru zakončil jako „Zemský školdozorce v Opavě pro zemi
Slezsko a enklávy moravské přidružené“. Víc o tom nevíme, jisté je, že
manželé chtěli uniknout z německy
mluvícího prostředí a tak využili
příležitosti a zakoupením tehdy
zřejmě volného domu č. 13 ve Velkém Týnci splnili svůj sen o klidem
životě.
Červnová výročí...
... pokračování ze strany 7
Do Olomouce se přistěhoval s rodinou v r. 1965 a působil posléze jako odborný
asistent na Katedře výtvarné výchovy PdF UP až do r. 1990. Jako aktivní umělec
byl v r. 1964 přijat za člena Svazu českých výtvarných umělců. Mezi jeho oblíbené
techniky patří mědirytina, lept, suchá jehla, linoryt.
Vytvořil na 900 ex libris, přes 500 novoročenek. Vystavoval doma i v cizině,
samostatně asi čtyřicetkrát a participoval asi na 200 výstavách grafiky. Jeho
grafická tvorba je zastoupena v několika galeriích nejen na Moravě, ale i v řadě
českých měst, rovněž však i v zemích Evropy a Ameriky. Ilustroval také mnoho
knih a asi 75 bibliofilií, jeho ilustrace jsou nedílnou částí řady českých a zahraničních periodik a v cizině vyšly i dvě jeho monografie (v r. 1971 v Dánsku). V době
vysokoškolského působení publikoval své odborné znalosti a teoretické studie
v univerzitních sbornících (AUPO) a také prostřednictvím řady katalogů
vystavujících umělců olomouckých i zahraničních anebo úvodním slovem při
zahajování (cca 80) vernisáží výstav nejen v Olomouci, ale i v několika
univerzitních městech Evropy.
Teprve od roku 1990 se mohl plně věnovat literární práci. Články, recenze, básně,
fejetony a eseje vycházely na stránkách periodik: Lidová demokracie, Hanácké
noviny, Olomoucké listy, Časopis duchovních nauk, KAM v Brně, Literární noviny,
Noviny do kapsy, skautské časopisy (např. Podzimní vítr, Skaut-Junák, Skauting,
Skautské listy, Wampum Neskenonu aj.) Zpravodaj Konfederace politických
vězňů, Časopis Čechov a Slovákov vo Švajcarsku, Kanadské listy a další. Jeho
básně vycházely v bibliofilských publikacích literární sekce Vlastivědné
společnosti muzejní v Olomouci a samostatně vyšel soubor básní a linorytů Čas
života (Olomouc SČB 1988), De profundis (Velký Týnec a Olomouc 2008) a několik
sbírek haiku vydaných vlastním nákladem. Básně, úvahy, zamyšlení s filozofickou
a křesťanskou tématikou vyšly s ilustracemi autora ve vydavatelství Leopolda
Čady v Ludgeřovicích jako mimořádné tisky, např.: Pohled vzhůru (1997); Čára
odlivu (1998); Oči stopařovy (2000). Na obranu původního skautingu s jeho
mravními a duchovními hodnotami napsal a vydal celou řadu publikací ve
spolupráci s Ekumenickou lesní školou, které doplnil svými grafikami, např.:
Duchovní aspekty výtvarného umění (Praha 2000),Úvahy o skautingu,
skautování a skautství (Praha 2000), Hledání (Praha 2001), Návraty k pramenům
(Praha 2001),Zahrady zázraků (Praha 2002), Druhý dech (Praha 2003), Naplnění
života (2008). Z dalších knižních publikací - Člověk a výtvarné dílo (Praha 1993),
Cestou k horám (2000), Tak daleko daleko je Walden (Plzeň 2000), Psáno pod
zeleným stromem (Olomouc 1995). Řada jeho publikací byla přeložena do cizích
jazyků, zejména polštiny, slovenštiny, angličtiny a maďarštiny. Je členem
Hanácké družiny Svojsíkova oddílu v Olomouci. Získal řadu skautských
vyznamenání včetně zlatého stupně řádu Čestné lilie v trojlístku a Řádu stříbrného vlka. V r. 2000 byl pasován na nositele Junáckého řádu sv. Václava
a v r. 2007 získal Stříbrný kříž za zásluhy o skauting uděleného mu Svazem
polských harcerů spolu s čestným členstvím. Výběrová bibliografie zaměřená na
skautskou motivaci byla vypracována Ing. Karlem Lešanovským před pěti lety.
Uvádí několik set titulů. Nádherná monografie jubilanta vyšla před třemi lety
a vydalo ji skautské nakladatelství v Českých Budějovicích. Šaman od r. 1994
úzce spolupracuje s velkotýneckým skautským střediskem a pod jeho hlavičkou
každoročně vystavuje své kresby, grafiku i literární tvorbu. Skauti z okresu
Olomouc vystavovali jeho práce při různých mezinárodních výměnách, například
v Polsku, Rakousku, Švýcarsku, USA, Kanadě, Německu, Holandsku, na Slovensku, v Chile a Thajsku. Osobní vyznání i vzpomínku na první setkání se
Šamanem publikoval Dr. Jan Pečinka – Jambo ve výše uvedené monografii. V básni Čím je mi umění – uvádí jubilant „Pro mne je tvorba stavbou/rostoucí z nadějí!“
Jubilantovi přejeme především hodně zdraví
a tvůrčího elánu do dalších let!
Připravila Hana Ševčíková
Šrajerovi záhy po svém nastěhování
do Týnce předvedli, co to znamená
aktivně se podílet na životě obce.
Měli možná až velkolepé plány, tedy
„Šrajerka“ něco víc než její postonávající manžel.
V Týnci se „milostpaní ze Šrajerů“,
jak se jí uctivě říkalo, uvedla už po
svém nastěhování v roce 1883 okolo
Vánoc. Z toho lze usoudit, že Šrajer
byl v té době ve svých 55 letech
poslán na penzi, snad k přihlédnutí
ke zdravotnímu stavu. V té době
46 letá manželka byla plna elánu,
nechala se uvést k hraběnce
Pöttingové, seznámila se s manželkou lékaře Simona a ještě i dalšími.
Třeba se všemi třemi porodními
bábami, Robáčikovou, Skřečkovou
a Brankovou. Tím výčet přítelkyň
jakž takž „na úrovni“ končí. Vlastně
ještě jedna duše u níž našla porozumění: hostinská zvaná Navrátilka
z Horní hospody. Jinak obávaná
„pamětnica na co mněla zapomnět“, jak zněla asi trefná charakteristika.
První výsledek přistěhování Šrajerů
byl, že se rozhodla „na náklady své
nechati vysázeti Álej a sice po
dědině. Álej tuto půvabnou bude
sázeti s účinným přispěním zámecké hraběnky a hostinské Navrátilky a to tak, že Navrátilka bude
na to zhlížeti a Její jasnost zámecká
poskytne na toto zahradníka zámeckého France a lokaje Kurečku.
Álej tato povede od půvabné sochy
P. Marie kolem už přenesené sochy
sv. Floriána až po stavení Kolářovo.“
Vida, další zmínka o stěhování
„Florejánka“!
Samozřejmě, že se zvedla vlna
odporu proti té panské „na ultimo
darebné nepotřebnosti u obecních
tatíků“ tedy sedláků. Ostatní do
toho neměli co mluvit a to ještě dost
dlouho, než přišli ti „pokrokáři“.
Šrajerka našla proti konzervativním
radním účinný lék ve formě vyžádané revize obecní pokladny.
V kase „neco málo jen“ chybělo,
účetní kniha se nedala dlouho najít
a pak, až se zjistilo, že je „zamčená
v kostně Kubíčkovým“, tak zas
panímáma nemohla od „kostna“
(prádelník) najít klíč. Přicházelo se
i na jiné chyby, třeba že na mnoha
staveních chybělo označení čísel
popisných stejně jako na začátku
obce příslušná tabulka.
Nepřátele měla i mezi učiteli, chtěla,
aby se zapojovali do obecního dění
i jinak než zpěvem v kostele, aby
nebyli ustrašení a ponížení vůči
obecním radním, faře a vlastně
komukoliv, kdo si na ně troufl.
Šrajerka vytkla tehdejšímu řediteli
školy Ferdinandu Tauberovi jistou
bezpáteřnost (říkalo se mu „klanič“
nebo „knoflíkář“ - podle toho, jak byl
přehnaně uctivý a jak jednal se žáky
podle společenského postavení
rodičů), protože o jedné věci mluvil
jinak s ní a jinak se starostou.
Ona vlastně měla zrovna štěstí na
rázného přímého starostu, který „si
dal říct“ a kývl na některé z jejích
návrhů. Jmenoval se František Prečan a na rozdíl od některých jeho
následovníků vykonal mnohé.
Je vlastně obdivuhodné, co všechno
„milostpaní Šrajerka“ dokázala za
dobu necelých dvaceti let v Týnci
stihnout. Říkávalo prý se (ad: J. Bečák) na jednání zastupitelů „tož
tade máme dvě přehršle návrhu od
milostpani" a moudří (většinou) radní potom dlouho do noci zkoumali,
co je reálné a co se prozatím odloží.
Jen pro ilustraci Šrajerčin návrh na
zřízení nové cesty s vysázenou
dvojřadou alejí od Podštampilí
k tehdy uvažované stavbě „komoře
umrlci“ čili márnice. Šrajerová navrhla a její muž asi tužkou nakreslil,
že ke hřbitovu „skrz pohodlí a důstojnost velebnou“ měla stát márnice někde v místech dnešní čekárny u Orlovny a cesta od Krčmaně
i Grygova zároveň měla přicházet
šikmo a jednotně, když by se někde
vzdáleněji obě cesty od obcí v jednu
spojily. Dosáhlo by se tak „oučinku
pietně velebného, an kondukt pohřební i poutník k hřbitovu jdoucí již
od dáli v ose cesty té viděl čněti týnecký chrám a blíže se k němu alejí
oučinek ten by se jen umocňova“.
Šrajerka plédovala pro hojnou výsadbu ovocného stromoví a za tím
účelem povolávala na svůj účet „kazatele potulné stran pěstby stromů
ovocných'“. Držela palce starostovi
Prečanovi, když zřizoval první týnecký vinohrad na poli nad dnešním
Výstavištěm. Navázala kontakt s nějakým zahradnictvím ve Vídni, kdež
pak obec levně vč. dopravy zakoupila 416 keřů ozdobných kvůli
osázení obecních pozemků.
Byla patronkou i včelařů a až z Telče
zařídila pro ně dodávku včelích úlů
upletených ze slámy „dle vzoru Tyrolského“. Poslední z těchto slaměných včelích domovů užíval
četnický důchodce z Komárova
Usedlý ještě v roce 1942.
Zmíněné porodní báby se snažila
„zretyrovati“ ve službě, ač jí po tom
nic nebylo, nicméně starosta Kolář
hlásil c.k. hejtmanství v Olomouci,
že v obci sice není Spolek kříže
červeného založen, ale starost tuto
si vzala dobrovolně jistá žena
ušlechtilá, milostpaní Šrajerka. To
bylo v roce 1895. Výčet aktivit by byl
asi dlouhý, zmiňme se ale o „Táhnem proti neřádu“, což byl počin
starosty Prečana zaměřený proti
vypouštění močůvky pod vraty domů volně na náves, vyhazování
mršin do potoků, močení venku
u hospod a vylévání nočníků z okna
do předzahrádek, „abe vic kvetle
ružičke na Boži Tělo“.
Vše má svůj čas, říká kniha Kazatel,
a tak zemřeli i Šrajerovi. V roce 1891
zemřel Schreier (Šrajer) ve věku
63 let na „chronický zánět“ a byl pohřben v Týnci. Kolem roku 1900 se
„paní Šrajerka“ odstěhovala do Vídně k někomu z rodiny a tamtéž 11.
února 1905 skonala ve věku 67 let.
S povolením farnosti Wien-Renneburg No 65 bylo její tělo převezeno
do Velkého Týnce, jak si výslovně
přála, a „ač nebyla na své přání
knězem před smrtí zaopatřena“,
provedl pohřební obřad „vzhledem
k lásce křesťanské a zásluhám
jejím“ P. dr. Láska na zdejší hřbitov
za sněhové vánice 14. února 1905.
(Neznáme její podobenku, marně
jsem hledal hrob manželů Schreierových.)
Z análů paměti; Články, dopisy, úvahy, komentáře 9
TÝNECKÉ LISTY
O čekárně, slavnostech a žáku zaživa upečeném
Jaroslav Chytil Říkává se tomu, že se
někdo ocitl v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Já bych k tomu ještě
dodal, že se to stává lidem zcela
nevinným, kteří za nic nemohou. Tak
třeba zrovna já. Bylo pondělí po Týneckých Napoleonských slavnostech
2012, které jsem ze zdravotních i jiných důvodů nemohl navštívit a sám
tak zhodnotit to či ono - ale o tom později.
Tož jsem čekal na autobus ve společnosti školáků zřejmě ze Vsiska. Z jejich
řeči i soustavného „mobilování“ jsem
usoudil, že čekají asi hodinu(!) na tak
3 minuty opožděný autobus, což je
„tedy drsný“. Za chvíli nás tam už bylo
víc, sluníčko hřálo a dvě trošku starší
dámy si zkracovaly čas kritizováním
zmíněných slavností. Nebudu skrývat,
že před jejich očekáváním rozhodně
neobstály. Pak přišli dva muži, zapojili
se do debaty a zatím co jeden zámysl
i provedení obhajoval vcelku logickými
argumenty, tak druhého to rozpálilo
k výrazům, kterým se říká expresivní.
„Podívej se na to krematorium!“ křičel
a ukazoval (v tom měl pravdu) na
vskutku ohyzdnou a i na totalitní poměry dost nepovedenou budovu protějšího zdravotního střediska, s ohavným a určitě už nefunkčním komínem
býva­lé kotelny nad plochou střechou.
„Na nesmysle za spoustu peněz se
zvou kdejaké šaškárny, důchodci se
ohlupují, že na penzion(?) pro ně nejsou peníze, jinde všecko jde a u nás se
všecko pitvoří pro namyšlené naplaveniny, ještě chybí golfové hřiště…“
atd. Mávl rukou a skončil. V té chvíli se
podařilo „zařadit rychlost“ jedné
z dam a ukázala na pokreslenou, vlastně ošklivě počmáranou čekárnu s tím,
že je to tady po­řád, „aji o tech slavnosťách, že?“ a nikdo si toho nevšimne, jelikož „páni“ nejezdí autobusem. Pohlédla na mne a já, odpůrce
„stupiditi grafiti“ a jiného pouličního
„duchovna“ jsem s ní souhlasil. Čmáranice v čekárně jsou tam skutečně
téměř vždy a podle jmen by vypátrání
autorů byl úkol pro obecního detektiva-amatéra.
Nesouhlas jsem vyjádřil s tvrzením, že
„ti šašci se starýma kvérama“ do
Týnce přijeli, aby si dobře vydělali
svým „pitvořením“. Mám dost blízko
ke Klubům vojenské historie a dalším
seskupením, mnohé z členů znám, ale
obviňovat je z nějaké činnosti pro výdělek je „proklatě silné kafe“. Dávají
do toho spoustu času, peněz i práce.
Také kus srdce, elánu. Rozhodně víc,
než někteří mladí sportovci s mdlými
výkony a způsoby milionářských sportovních primadon. Už byl slyšet autobus a tak bylo třeba za tou neřízenou
debatou udělat nějakou tečku. Učinil
tak rezolutní muž: „Učitel by měl řezať,
řezať a ešče řezať. Staříci řikávale, že
jednoho neposlušnyho darebáka na
koncu roku zavřele do kamen a upekli
ho zaživa. Všeci si dali pokoj.“
Nevím, jestli to zaslechli školáci, ale
dospělí se nad tím výrokem snad pousmáli, to víte, v rozčilení a „ze srandy“
se řekne všelicos...
Byl tam však jeden, přesněji já, a ten
měl důvod k přemýšlení. Slyšel jsem to
kdysi od dávno zemřelého pana Hořínka, „českého rolníka na Moravě“,
jak se sám vždy charakterizoval. A měl
v tom snad prsty některý z jeho předků
sídlících před staletími ještě v sousední
Velké Bystřici. Pravda, přes nános
věků se lecjaká událost úplně „překope“ do zcela jiného vyznění, než se
stala, konkrétní jádro ale zůstává, bez
toho by nebylo o čem mluvit a začalo
by zapomínání.
Velkobystřičtí Hořínkové byli jednak
rychtáři tohoto městečka a spolu s tím
i lidé, kterým se říkávalo písmáci. Nebyla jim lhostejná minulost obce, které
stáli v čele, takových není nikdy dost
ani v přítomnosti. „Voják se stará,
voják má“ je prastaré vojenské přísloví
a odpovídá přibližně poněkud kulturněji zaměřenému „Historik hledá,
historik nalézá!“ Když to dáme spolu
dohromady, pak by v tom byl čert, aby
archivy nějakou tu informaci nedaly.
Daly, Okresní archiv v Olomouci vydal
v r. 1986 útlý svazeček Kronika rych-
tářů Urbaníka a Hořínka z let 1789 1848. Jeho autorem je badatel Ant.
Roubic. Zajímavé čtení, někdy náročné
na pozornost a pochopení souvislostí,
místy vzhledem k dnešním znalostem
i poplete-tené. Rychtář vychodil jen
bystřickou triviální školu (tam bylo
nejdůležitějším předmětem modlení
a náboženství), a tak psal, jak uměl.
Zde musím poděkovat za inspiraci p.
Mgr. M. Spáčilovi, bývalému faráři
CČSH ve Velkém Týnci, jehož bratr
dr. Vlad. Spáčil byl dlouholetým ředitelem okresního archivu a na vydání
kroniky rychtářů měl nemalý podíl.
Jistě jste alespoň někteří zvědaví, jak
to tedy s tím upečením žáka zaživa
v troubě u kamen bylo. Budu raději
citovat, jak se říká „v příčině nešetření
pelu“ kouzla autenticity, tedy doby
svého vzniku.
„Roku 1810 dne 10. červenca o desiti
hodinách před polednem, právě ledi
byli větším dílem v lukách an sena
sošeli a sekli zas se vznikl oheň od nějakého Jozefa Widricha, felčara vojenskyho vysloužilyho v No 34 (číslo). Byl
v kvartiře sám, to ale žádny nevi, jak se
to stalo, přeznat se nechtěli. Nadámi
je, že z masnyho vajca se dělat
smaženim na sádle dála a od teho
oheň vypukl. Ale ten oheň byl jak
steklý, on tak lital pořád z jedneho na
druhy, najprv škola, pak po druhé
straně všecko, pak až k domkum na
Louku, na Louce zhořelo 22 stavení
a v městečku samym 14 staveni, to
jakžev nepamatuje škodě takový...
málokerymu co zustalo ni šatu ani
chleba a zbouřily se cely domy. Na tý
Louce to už bylo třeti neščesti takovy.
Děti právě byly ve školi, tak jich rektor
hned vypustil ven a vyhnal jen po
závěrečnym modlenim krátkym neb
(strop) už padal a to až na nejakyho
chlapca jménem Filip. Jana Illnera to
synka. Filip ten byl neposlušný, byl
sprostého rozumu a všecko dělal co
nařizeny tak naopak.
Tak misto jiti ven jak nařizeny skroutil
se celý a vlezl si do (plechové) trouby
kamen ve třídě a tam se zavřel. A jak
byl zavřený, tak se tam aji za živa celý
upekl. Nikdo ho snad doma nehledal,
neb se často toulával a u cizích spal tak
ho až za 6 dní našle, když uklízele. Když
te kamna byli otevřeli, už smrděl jak
zdechlena a sám hnis a voda z něho
tekla, že u něho žádný nemohl obstáť.
Tož ho na hřbitov zavezle hned a s pohřebem tak rychlým na krchově dán
jest. Tak podobně zhořely některý
černý prasata v chlivku u teho a taky
jedno hloupý ještě hřibě.“
Udělali jste si obraz, jak to bylo a že
Filipa neupekli za neposlušnost?
Byl asi dítě nadmíru živé, dnes na to
máme speciální názvy.
Pro přesnost (kdyby to někdo hledal)
tak v matrice je, že F. I. zemřel 9. 7. ve
věku 11 let, kouřem zadušen a spálen.
Felčar zemřel ve věku 61 a to „z příčiny
otravy špiritusem pití nadměrným“.
Ještě perlička: někdy v r. 1905 při
kopání hrobu na „krchově v Bystřici“
nalezena plechová prorezlá truhlice
s dětskou spálenou kostrou. Jako
bývaly staré plechové trouby v kachlových kamnech. Asi ho tehdy pochovali i v té troubě, kde se nešťastník,
pravda asi hyperaktivní, vlastní vinou
upekl.
S úlevou pro některé „hyperaktivisty“
ve školních třídách dneška dodejme,
že upalování a vůbec už ne pečení
v troubě za neposlušnost nebývalo
nikdy běžné. Tím příběh ukončíme.
Využívám příležitosti: po skončení
Týneckých Napoleonských slavností
2012 mi jedna čtenářka a jeden (občasný?!) čtenář od plic vynadali kvůli
různým akcím „a vůbec“ domnívaje
se, že jsem místostarosta obce, též
jménem J. Chytil. Vůbec mu nezávidím
některé voliče. Jsme sice příbuzní, ale
dosti dalecí. Naše rodinné linie se
rozdělily tak okolo 1819 a Ch. ze Vsiska
se tam dostali přes Krčmaň před více
jak 150 léty. Třeba to někoho uklidní.
Tykadla opět na scéně?
Ladislav Čechák ml. K festivalu gulášů a piv se jistojistě hodí dobrá
rocková muzika. Jak se již stalo tradicí,
pořadatelé také letos připravili pro
gulášové a pivní labužníky i kvalitní
hudební program. Vše bude mít jistě
potřebnou akceleraci, jak beatlesovské rock'n'rolly, tak úderný kabátovský „hospodský“ rock. Guláše půjdou
na dračku, pivo poteče proudem. To
budou věci! Zámecký park bude jedním vroucím kotlem… Rád bych při
této příležitosti slíbil, že letos se o váš
zrychlený tep postarají i staronová
domácí Tykadla. Nevím, nejsme-li už
v průměru víc staří než noví, ale to
bychom nechali na vašem posouzení.
Říkám, že bych vám ten koncertík moc
rád slíbil, ale současně se bojím, aby se
jen nepotvrdilo to klasické „sliby
chyby“. Je nás jakoby v kapele hodně,
ale stále chybí někteří z rozhodujících.
A hlavně sólová kytara nemá momentálně svého kouzelníka. Bez první
kytary hrát nemůžeme. Když vám
dnes, 28. května 2012, píšu tento
vzkaz, máme přesně dva měsíce na to,
abychom s tím něco udělali. Ale pana
Kytaristu dnes na každém rohu nepotkáte, o tom jsme se už stačili přesvědčit. A ten náš nejvíce zasvěcený
tykadlovský Jarda ke vší smůle zrovna
jede jinou šňůru. Ten nám prý
nepomůže.
Připomínka ke vzniku Tykadel: Skupina vznikla 1. září 1969 pod názvem
Blue Angels. Zakládajícími členy byli
L. Čechák, J. Pospíšil, L. Michl a A. Vylíčil. Na tváři kapely se podepsali ještě
další hudebníci, kteří v ní později také
různě působili (Týnečáci V. Poledna,
L. Chytil, J. Meloun z Grygova, J. Hanus,
J. Tarnoczi /oba z Olomouce/, P. Konečný z Majetína a týnecký L. Strnad).
Aktuální sestava bude představena,
aspoň tomu věřím, na zámecké zahradě 28. července 2012.
Název kapely se během její existence
měnil, a to z Blue Angels přes Falcons
(zřizovatel TJ Sokol Velký Týnec), Lunatic, Vrubovou houževnatost, Tympanic Fete (JKSK Velký Týnec) až po
Tykadla (ZO SSM Velký Týnec). Od
svých začátků se kapela svým repertoárem zaměřovala na rozvíjející se
styl rockové hudby. V úplných začátcích to byly písničky z repertoáru
Olympicu, Karla Kahovce, Petra Nováka, ale brzy se začaly uplatňovat také
vlastní písničky Vladimíra Poledny,
Ladislava Michla, Jaromíra Pospíšila
a Ladislava Čecháka. Převzaté skladby
kopírovaly dobový trend rockové
hudby. Hlavními autory převzatých
skladeb byly kapely Cream, Ten Years
After, Grand Funk Railroad, Black
Sabbath a později pak Lynyrd Skynyrd
a z polské hudební scény Breakout
a Test. Dnes se do repertoáru Tykadel
dostávají další velikáni rocku, jako
např. Judas Priest nebo Metallica. Za
dobu své existence v letech 1969-1972
a 1976-1980 kapela uskutečnila desítky vystoupení zejména na Olomoucku.
K nejlepším akcím patřilo vystoupení
Tykadel v Brně, v Dubu nad Moravou,
v olomoucké Panoramě a také v hejčínské hospodě U kapličky. V období Vrubové houževnatosti v roce 1972 byly
velmi úspěšné taneční večery mladých, které se konaly každých 14 dnů
ve Společenském domě ve Velkém
Týnci. Vrubová houževnatost se tady
střídala s fonotékou Ladi Zatloukala.
V roce 2009 po dlouhých 29 letech se
Tykadla vracejí, aby na prknech domovského společenského domu oslavila 40 let od svého vzniku. Byla to jen
nostalgie anebo se v nás probudila
aspoň trochu nová míza, která nás teď
vynese do nových hudebních výkonů
a budeme historii kapely psát dál?
Foto: J. Friesner
Tykadla 2009
10
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Dopis redakci Týneckých listů
Vsisko, 11. května 2012
Vážení přátelé v redakci Týnecké
listy, srdečně Vás všechny zdravím
a přeji hodně dalších úspěchů při
vydávání této velmi zajímavé tiskoviny!
Vždy si „hlídám“ každé vydání, ve
zdejším obchůdku jsem už úplně
„profláknutý“, jak si je hlídám...
Narodil jsem se sice v Olomouci, ale
mnoho času jsem i moji sourozenci
trávil na Otročkově, kde žil dědeček, strýc a teta. Z toho důvodu mi
„vesnický“ život není neznámý. Při
pročítání článků pana Chytila, paní
Kokešové i dalších autorů se mi
často vybavují vyprávění rodičů,
tety, strýce i dědečka z prostředí
vesnice. Chci proto i naše přispěvatele povzbudit: Připomínejte ty
„dávné“ (podle současníků!) příhody i příběhy! Jsou v každém případě
hodně poučné. Poslední květnové
vydání mi připomnělo úsměvnou
příhodu v rodině Nešporových.
Ano, pana profesora Nešpora a jeho paní, byli to Vaši rodáci,
Týnečáci! Moje maminka řadu let
chodila po několika rodinách
vypomáhat, jednou z těchto rodin
byli i „dědečci“ Nešporovi. Říkali
jsme jim tak, protože už jsme
neměli vlastní a oni nás také brali
jako „za své“, mne i brášku...
Stalo se toto: U Nešporových byla
jejich dcera Květuše Polívková,
která bydlela nad nimi v domě. Při
rozhovoru Květa něco babičce odsekla, ta ji okamžitě poručila:
„Květo, zohni se!“ Květa poslechla
a dostala malý pohlavek s dovětkem: „Zde jsem doma já! Ty jsi
moje dcera a zde budeš poslouchat
ty, ne já! Nevadí mi, že jsi přednostka oddělení, zde jsi má dcera
a podle toho se chovej!“ Vzpomínka se mi vybavila při čtení článku
od paní Kokešové.
Když jsem poprvé byl u Nešporových, představil jsem se panu
profesorovi. Díval se přes brejličky
a řekl: „Opravdu jsi syn paní
Spurné?“ Jeho paní na něj: „Táto,
už nejsi ve škole, už nejsi pan
profesor, tak nezkoušej!“ Jenže já
v jeho očích zahlédl jiskřičky a v ten
moment jsem věděl, že si s ním si
budu brzy rozumět, ale i s „babičkou“, jeho paní. Občas vytáhl
„nějaké profesorské oči“, ale vždy
to končívalo společným smíchem.
Mám na oba Nešporovy ty nejhezčí
vzpomínky.
Vsisko, 14. května
Dnes pokračuji… Nedávno jsem se
znovu začetl do dvou článků o hodnocení dopravy přes Velký Týnec.
Rád bych vzkázal Luboši Ehrenbergerovi: „Lubo, vzpomeň si, jaká
byla hustota dopravy před 90. rokem! Jen si vzpomeň, jak vypadala
jízda po Olomouci a jak vypadá
dnes! Rozvážel jsem telegramy
a vždy bylo kde zaparkovat. Ale
dnes? Končil jsem v 93. roce a to
ještě bylo ve městě „dost místa“,
dnes je tomu „trošku“ jinak, a to
nejen ve městě, ale i zde v Týnci.
Před nějakým časem jsem četl „poznámku“ o nárůstu dopravy od
toho 90. roku. Prý je 25-násobný!
Také to „doporučení“ nasázet
značky je dost zvláštní. Jak odpovídal za nějaký čas pan starosta,
ne vždy je to dobré. V současnosti
probíhá celostátní „zeštíhlování“
v používání značek, protože silniční
zákon je dost přesný, abychom
nepotřebovali v takovém množství.
Někdy je ovšem potřebí „vytáhnout
selský rozumy“, abychom si uvědomili, kde odstavit vozidlo, kde jet
pomaleji a kde si uvědomit, co
mohu a co ne! Občas vzpomínám
na své učitele v autoškole, jak pana
Nepožitka (motocykl), tak na pana
Kořínka ml., se kterým jsem si rozšiřoval eMko na Céčko. Oba učili
„pro praxi“, abych si dokázal vždy
poradit, aniž bych „přesekl“ nějakou část vyhlášky, dnes je to
zákon...
Občas také vzpomenu na čas, kdy
jsem jezdil ve Fakultní nemocnici
v Olomouci. Každý týden jsme
jezdili do Přerova - technoplyn, medicinální kyslík i další plyny, pro
údržbu nebo laboratorní potřeby.
V té druhé půlce 60. let jsem za těch
23 km nepotkal tolik vozidel, kolik
dnes potkám od Velkého Týnce do
Krčmaně! Tak to musí někde být
vidět, jak na té „55“, tak i v přilehlých obcích. Navíc, dnes je vše na
silnici - vidět nákladní vlak je dnes
opravdu velmi řídké.
Často si mi také vybaví kreslený
vtip, který jsem viděl někdy
začátkem těch 90. let. Západní
„bourák“, v něm sedí namyšlený
řidič, pod obrázkem krátký text:
„Nejhorší kombinace světa - český
blbec v cizí značce....“
Je to tak, pokud opravdu nepoužíváme „selský rozum“, nepomůže
ani ten „zápaďácký bourák“, a je to
přesně podle toho titulku. Sebelepší silnice, sebelepší značení nemůže nikdy zabránit projevu nadřazenosti, namyšlenosti či docela obyčejné DRZOSTI za volantem. Osobně vidím, že mnoho problémů
v dopravě působí jedinci, kteří nejsou schopni a ochotni vnímat ostatní, vnímat potřebnou kázeň. Nedokáží se vyrovnat s tím, že nejsou
sami na světě, že by měli i ty druhé
vidět.
Jinak mne vždy upoutají články
pana Chytila z minulosti Velkého
Týnce i okolí. V květnovém vydání
TL mne zaujal článek hned na titulní
straně. Souhlasím s vyjádřením
o mnoha odbojových akcích, někdy
zdánlivě mimo přímou účast v některé bitvě. Mnoho občanů pomáhalo potřebným, jiní zase drobnými
akcemi narušovali chod „tisícileté
říše“. Po skončení války si nešli pro
„metály“, ale splynuli „s davem“,
aniž by si nárokovali ten zmíněný
„metál“. Mě osobně překvapila
nepatrná účast při promítání dokumentu o zničení Javoříčka. Je to
smutný obraz naší současnosti - nezájem o minulost, hrubá neznalost,
dá se říci, nedávných dějin. Při této
příležitosti vzpomenu pana (tehdy
soudruha) učitele Stavěla, který
nás učil dějepis. Netrval striktně na
znalosti dat, ale vedl nás více k zapamatování si událostí, které tvoří
dějiny. Ta data bral jako „doplnění“,
dnes jeho metodu vidím jako velmi
praktickou a přínosnou.
Dovolím si pár vět o mém tátovi, jak
on byl „zapojen“ do odbojové
činnosti. Dnes už nemohu říci, jak
dlouho to bylo, jen opravdu zlomek,
co si pamatuji. Zajížděl na kole(!!!)
po nocích do svého rodiště Ludmírov na Konicku a okolních vesnic,
kde za potravinové lístky a peníze
získával potraviny. Ty vždy zrána
u nás doma vyzvedl český strážník
zapojený do skupiny, která těmito
potravina zásobovala určené rodiny. Většinou měli někoho v koncentráku nebo padlého na frontě.
Občas táta jel i do Nemilan, Kožušan a Tážal. Vyprávěl, jak jej v Nemilanech varovali Němci: „K těm
nechoď, jsou to HAKOŠI, dali by tě
gestapu!“ V těch vesnicích jej mnoho Němců znalo pod jménem
JINDRA, příjmením vůbec ne. Na
mnoha místech často dávali víc,
podle možností, aby ty postižené
rodiny netrpěly. Když kdosi tátovi
po konci války řekl, aby si šel pro
nějakou odměnu, odpověděl: „Dělal jsem to pro potřebné a ne pro
slávu a odměnu!“ Podle části
článku p. Chytila vidím, že opravdu
těch „anonymních“ byla velká
většina. Lidé si v těch těžkých dobách dokázali pomáhat i s nasazením vlastního života.
Se zájmem pročítám i články pana
Nováka, který má hodně zajímavou
práci. Dost jsem se před časem
nasmál, jak popisoval „stížnosti na
zápach“ přicházející od některých
přistěhovaných občanů. Je zajímavé, že když na talíři „spořádávají“
konec toho „zápachu“, tak už jim
nesmrdí!!!??? Žil jsem 59 a půl roku
v Riegrově ulici. Je to střed města,
kde těch „vůní“ bylo někdy až nad
hlavu. Některé „hlásily“ i změnu
počasí. Když bylo cítit MILO, mělo
se oteplit – „vůně“ šla z jihu. Když
bylo „cítit“ lihovar v Hodolanech,
tak bylo před ochlazením. Někdy
ovšem město také pěkně „zavánělo“, ale to už patří k dennímu
životu. Zde jsou ty „vůně“ poněkud
jiné než ve městě, a ti noví obyvatelé s tím musí počítat. Pokud si postaví dům poblíže chlévů, musí přijmout i jejich „vůni“ se vším všudy.
Osobně jsem už vypozoroval, že
když se zde ochlazuje, je cítit
typický pach nových závodů Milo
v Holici Na hamrech. Dává to severní proudění, které tuto „vůni“
přináší. Připomnělo mi to úsměvnou příhodu, kterou jsem jako kluk
slyšel v Teplicích, kde jsem pobýval
několikrát v lázních. Začátkem
padesátých let, vlastně už koncem
čtyřicátých let bylo po odsunu
Němců dosídlováno pohraničí. Někde u Horní Krupky byl slovenský
bača, opatroval tam stádo oveček.
Pořídil si „horkou novinku“ - bateriové rádio. Mezi jiným sledoval
i zprávy o počasí. Po vyslechnutí
prohlásil: „Nie tak budě, budě
takto!" a vždy dobře předpověděl.
Nějakými cestičkami se jeho
opravy meteorologů dostaly až do
jejich uší a rozhodli se baču navštívit. Na dotaz, jak dokáže počasí
předpovídat přesněji než oni, měl
odpověď: „Pozritě, tu sú kopce,
medzi nami a Prahou dalšie, tak než
to přídě k vam, je to celkom iné. Já
sa tu pozrem na barana a ovce
a viem, ako budě dalšie tri dny, lebo
zvirata dobře vnimajú počasie!“
Pražské „poselstvo“ pak odjelo
s dobrým poučením od bači...
Vidím, že jsem těch „pár vět“
hodně HUSTO PŘEPÁROVAL, už je
to skoro tři velké stránky!
Moc mne příjemně překvapil článek
o pojmenování mostů v celém
Týnci (jako celek vidím i Čechovice
a Vsisko). Je to velice hezké a nápadité. Předstihli jste i samotné
„krajské město“, tam jsou „bezejmenné“ téměř všechny mosty. Jen
se přibližují svou polohou, aby se
vědělo, o který jde - černovírský,
u plynárny, u sokolovny a podobně.
Přímo ve městě jsou opravdu
„bezejmenné“. Snad jen u hlavního
nádraží „vysokáč“ má své jméno
nějak už dané - je vysoko nad kolejemi jižního záhlaví hlavního nádraží. Ještě podjezd na Pavlovičkách
a „Myší díra“ podél Bystřičky jsou
pojmenovány, ale jen v lidovém
podání.
Závěrem chci poděkovat za Vaši
trpělivost číst mé PLKÁNÍ, snad se
Vám z něj něco zalíbí. Omlouvám
se i za překlepy, nejsem „profi“
písař. Někdy ta písmena hledám,
někdy přeskočím či klepnu „souseda“ a vznikne „ten češtyn“,
zajímavost.
Pardon, ještě jednu „perličku“ z nemocniční práce. Prádelna i kuchyně
používaly stejný vozík, několikrát
se „prádelenský“ octl v kuchyni
a tam byl nedopatřením i „označen“ nějakým omastkem. Paní vedoucí prádelny jej dala umýt a pak
požádala našeho „kuchyňského“
parťáka, aby ten jejich popsal
„PRÁDELNA“ a tím znemožnil jeho
„zneužití“ v kuchyni. Parťák vzal
plechovku, štětec a dal se do psaní.
Vytvořil první dvě písmena PR a byl
odvolán k telefonu. Po návratu
k vozíku plynule pokračoval „zbylými“ písmeny DELNA. Vyčkal
zaschnutí barvy (acetonová), potom vozík zatlačil do haly prádelny
a zavolal: „Máte to označené!“. Po
schodech seběhl do sklepa, kde
natíral rozvozové nádobí. Během
pár minut jej vedoucí prádelny sháněla. Když jsme jej přivolali,
požádala jej, aby nahlas četl, co
„vytvořil“. Bez mrknutí oka četl
PRÁDELNA a to dvakrát či třikrát.
Stálo nás okolo několik, až jsme to
„neustáli“ a hlasitě a doslova se
nápisu řechtali. Pak si přinesl aceton, dvě první písmena smyl a nápis opravil. Paní vedoucí mu to pak
mnohokrát připomněla, jak „pěkně“ jim označil vozík…
Tak i mně se stává, že některé písmenko „vypadne“ a musím je nad
slovo doplnit. Doufám, že Vy dva
HLAVNÍ redaktoři, páni profesoři,
mi za to NENAPAŘÍTE sníženou
známku!?
Zdravím a přeji mnoho úspěšných
dopisovatelů, zajímavých článků
i humorných příhod, které vždy
jako by prozáří situaci!
Váš spoluobyvatel Vladimír Spurný
Týnecké Napoleonské slavnosti 2012
Foto: J. Friesner
Foto: J. Friesner
Foto: J. Friesner
Foto: J. Friesner
Foto: P. Peňaška
Foto: P. Peňaška
Foto: J. Friesner
Foto: J. Friesner
12
Ze života ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec
TÝNECKÉ LISTY
Co se u nás dělo v květnu...
Zdravíme vás v měsíci červnu. Co nám
přinesl květen, co vše jsme v máji
zažili?
Den čarodějnic
Ve školní družině jsme si užili den čarodějnic. Rejdili jsme po zámecké zahradě, soutěžili, hráli si a také jsme vybrali
nejhezčí čarodějnici a čaroděje.
Den Země
Oslavili jsme společně (krapet opožděně) Den Země. 9. května k nám do školy dorazila společnost Ekokom se svým
programem pro základní školy „Tonda
Obal na cestách“. Cílem této akce je
podpora vědomí odpovědnosti za životní prostředí. Děti rozeznávaly základní druhy odpadu, ujasňovali si, co
patří do barevných popelnic, které
jsou běžně na ulicích. Seznamovaly se
s recyklovanými výrobky. Dozvěděly
se o systému nakládání s komunálním
odpadem v naší republice, o jeho dalším využití a ověřily si formou her
a skládaček, jestli správně umí třídit
odpad. Na tomto stanovišti se postupně vystřídaly jednotlivé třídy. Ti, kteří
zrovna neposlouchaly vyprávění pánů
z Ekokomu a nehrály si, vydaly se se
svými třídními učiteli a učitelkami k naší týnecké čističce odpadních vod. Zde
kromě výkladu a podrobným seznámením s fungováním čističky na ně čekaly i informační tabule připravené žáky osmé a deváté třídy. Své znalosti si
pak žáci ověřili formou kvízu, otázek
a křížovky. Bylo to prima dopoledne
a člověk by nevěřil, jak taková „ČOVka“ může děti zaujmout.
už má 15 let, ty dvě menší asi 6-8 let.
Jsou to želvy americké nádherné.
Aletické závody
o Pohár rozhlasu
Ve stejný den – 9. května – se vybraní
atleti naší školy zúčastnili na hřišti AC
Olomouc atletických závodů 44. ročníku Poháru rozhlasu. Bylo to finále
mladších žáků a žákyní a soutěžilo se
v několika disciplínách – v běhu na 60
metrů, v běhu na 1000 metrů (žáci)
a 600 metrů (žákyně), v běhu na 4x60
metrů, ve skoku dalekém, ve skoku vysokém a v hodu kriketovým míčkem.
Naši školu reprezentovali: Jakub Jílek,
Daniel Kaláb, Martin Soliar, Veronika
Kučerová, Karolína Cahelová, Simona
Suchánková, Vendula Hrudníková, Tereza Koblihová, Patrik Malúš, Filip
Kuba, Lukáš Habáň, Adéla Koldová,
Karolína Janáčková, Klára Svozilová,
Vendula Rokytová, Florián Seryn, Natálie Stiborová.
O den později, 10. května, se do Olomouce na Pohár rozhlasu vydali starší
žáci. Disciplíny byly téměř stejné, jen
ve vytrvalostním běhu běžela děvčata
800 metrů a chlapci 1500 metrů a místo hodu kriketovým míčkem se vrhalo
koulí – děvčata tří a chlapci čtyř kilogramovou. Za naši školu se atletických
závodů zúčastnili Jan Kašpar, Petr
Kovář, Lukáš Fabisz, Martina Nesslerová, Tereza Kulhánková, Kristýna
Hrabalová, Karolína Řehulová, Filip
Janiš, Stanislav Hrudník, Daniel Coufal,
František Handl, Jan Hyžík, Jakub
Janáček, Martina Dokoupilová, Vendula Calábková, Veronika Nádeníčková, Marcela Rajmrová, Adam Prečan, Tereza Venclíková.
Všem za reprezentaci moc děkujeme.
Atletický víceboj
16. května se naši žáci zúčastnili na
FZŠ Olomouc Holečkova atletického
víceboje. V kategorii mladší žáci (6. - 7.
třída) nás reprezentovali Jakub Jílek,
Filip Kuba, Jan Novotný, Patrik Malúš,
Martin Soliar a Florian Seryn, v kategorii starších žáků (8. – 9. třída) se
atletického víceboje zúčastnili Jakub
Kopecký, Lukáš Fabisz, Jan Kašpar,
Jakub Janáček, František Handl a Dominik Ryšavý.
Za mladší žákyně (6. – 7. třída) odjeli
na soutěž Karolína Cahelová, Simona
Suchánková, Adéla Koldová a Tereza
Koblihová, v kategorii starších žákyň
(8. – 9. třída) pak nastoupily Karolína
Řehulová, Martina Nesslerová, Tereza
Kulhánková, Vendula Calábková a Eva
Krchňáková.
Dobře děkuji. To je vše.
Alice Kaniová
ZOO koutek
Slíbili jsme vám informace o úspěších
našeho pečovatelského kroužku a jejich ZOO koutku.
Chovatelé ze ZOO koutku na naší škole
slaví úspěch. Nejstarší želva Betynka
nakladla několik vajíček. Ptala jsem se
na některé věci paní učitelky Jančíkové
a Dominika Ryšavého, který se o ně
stará.
Rozměry nakladených vajíček jsou:
délka: 4 centimetry, šířka: 1,5 centimetru, váha: 11 gramů
Rozhovor s Dominikem Ryšavým
Ahoj. Mám pro tebe pár otázek,
nevadí?
Ne, ptej se.
Jak dlouho už se o želvy staráš?
Tento rok.
Je péče o želvy náročná?
Ano, je.
Co všechno péče obnáší?
No tak želvy musí mít velké terárko
s vodou, a ta voda se musí často měnit.
Proto musíš mít ještě filtr. Protože
kdybys ho neměla, musela bys to terárko čistit každý den.
Čím se želvy živí?
Masem, hlavně rybím filé nebo hovězím srdcem, rády mají i žížaly. Někdy
jim zpestříme jídelníček listnatou zeleninou, ale hlavně to maso a nitěnky
atd.
Tesařík piluna
Tesařík piluna je malý neposeda. Jmenuje se Emil a je z Thajska. Paní učitelka Jančíková nám ho dovezla z cest.
Zažil vedra ve své domovině, ale také
cestu do Evropy v mrazovém nákladovém prostoru letadla. Hned druhý den
nám ho paní učitelka donesla. Děcka se
ho ze začátku trochu bála, ale pak už si
ho chtěli ti odvážní pohladit, ně-kteří si
ho fotili mobilem.
Filip Čadílek a Jakub Podivínský
Tesařík Emil (jméno po známém cestovateli Holubovi), se správně jmenuje
Rhaphipodus hopei. Všichni tesaříci
mají dlouhá tykadla, samečci až na
konec krovek. Líhnou se v tropických
stromech, proto už dospělci nepřijímají
žádnou potravu, jen sladké tekutiny.
Zkoušela jsem ho krmit směsí z ovoce,
ale Emil nejevil zájem. Ani sprchování
ho nebaví, ale vlhko potřebuje. V noci
má volný prostor k létání v našem obývacím pokoji a pracovně, většinou
skončí na nejvyšší rostlině, přes den
většinou spí.
Milada Jančíková
Rozhovor
s paní učitelkou Jančíkovou
Dobrý den. Mohla bych Vám položit pár otázek ohledně želv?
Ano, ptej se.
Čím musí vajíčka projít, než se vylíhnou?
Vajíčka se musí ihned po nakladení
vytáhnout z vody a usušit. Poté musí
ještě strávit tři měsíce v inkubátoru,
kde je stabilní teplota a vlhkost. Bohužel ten my ve škole nemáme.
Aha. A jak dlouho vlastně se chovají želvy v naší škole?
Už asi 15 let. Nejstarší želva Betynka
A co nás čeká v měsíci červnu?
Přineseme vám informace o tom, jak se
dařilo našim žákům ve výtvarné
soutěži „Galerie na zámku v Citově“,
koncem května proběhne na naší škole
38. Ročník atletických závodů jednotlivců a školních družstev O Pohár
starosty obce, zúčastníme se školních
výletů, přivítáme sportovce z okolí
v
rámci sportovní akce Mikroregionu
Království a mnoho dalšího.
Závěr realizace projektu
Foto: 7x archiv ZŠ
Tomáš Jurka
Projekt Interaktivita
a e-learning – progresivní nástroje
moderního vzdělávání, registrační
číslo CZ 1.07/1/1.1.4/03.0019,
vstupuje do finále. V rámci tohoto
projektu jsme zavedli možnost dálkového přístupu k podpůrným vzdělávacím materiálům všem žákům naší
školy a žákům partnerské školy ve
Velkém Újezdě. Jedná se konkrétně
o podporu v českém jazyce, anglickém
jazyce, matematice, informatice,
přírodopise, vlastivědě, přírodovědě
a prvouce, jak pro žáky 1. stupně, tak
pro žáky 2. stupně. S výstupy projektu
tj. elektronickými e-learningovými kurzy můžeme pracovat jak ve škole, tak
dálkově z domova. Do budoucna
počítáme s velkou mírou samostatnosti žáků při využívání těchto materiálů z domova (např. při absenci…)
Na projektu, zejména při tvorbě elektronických výukových materiálů,
spolupracujeme se Základní a Mateřskou školou Velký Újezd.
Po ukončení projektu budeme i nadále
rozvíjet tuto moderní metodu podpory
vzdělávání našich žáků.
Ze života ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec
TÝNECKÉ LISTY
13
Zájezd do Rakouska
V pátek 11. května se mnozí žáci, nejen ti,
kteří se učí německý jazyk, zúčastnili jednodenní zájezdu do Rakouska. A jaký tento
slunečný den byl?
chom příští zájezd za hranice naší vlasti
neměli spíše směřovat severněji na polskou
tržnici. Někteří by byli navýsost spokojení, to
vím stoprocentně.
Možná jste v pátek 11. května něco kolem tři
čtvrtě na devět večer slyšeli několik velkých
ran. Omyl, nepatřily dělostřelectvu napoleonských vojsk, která v tento den obsadila
půdu ve Velkém Týnci, i když se tato možnost nabízí. To jen nám, dvěma učitelkám
a několika rodičům padl kámen ze srdce, že
jsme se VŠICHNI ve ZDRAVÍ vrátili z jednodenního školního zájezdu do Rakouska.
Věřte mi, moc ráda s dětmi podnikám výlety
a to z jednoho prostého důvodu. Jsou na nich
totiž úplně jiní. Zlobivci se přemění jako
mávnutím kouzelného proutku ve vzorňáky,
někteří chlapci v galantní pány gentlemany,
co ochotně doprovází a pomáhají svým
spolužačkám, tišší žáci v povídavce, spaví
se zázrakem proberou a čiší z nich energie,
touha něco poznat a prožít. Ale zároveň si
jako pedagog a máma uvědomuju tu míru
zodpovědnosti, kterou po celou dobu strávenou s vašimi dětmi mám. A tak i já se
musím mávnutím onoho výše zmiňovaného
kouzelného proutku přeměnit ve strážného
anděla, co občas poučuje, napomíná a tím
se snaží rizika úrazů a ztrát snížit na
minimum. Tentokrát však musím konstatovat, že i přes menší zádrhely, které naši cestu okořenily, vše dopadlo tak, jak má, a pevně doufám, že se dětem výlet líbil a byli
spokojení. No a vy, co jste nemohli být s námi, se pohodlně usaďte, uvařte si šálek kávy, tipněte cigaretu, protože kouření škodí
zdraví a nechejte se vcucnout těmito řádky
do jednoho slunečného květnového pátku,
do země vinic a kremžské hořčice………
Před jednou hodinou připlouvá po Dunaji
naše loď Prinz Eugon a tou proplouváme
údolím Wachau do města Dürnsteinu.
Kocháme se krajinou a dalšími plavidly
a také zjišťujeme první ztráty: peněženka
s 10 eury a stokorunou. Telefonicky instruujeme našeho pana řidiče „Karla“ a vysíláme
ho na dětské hřiště ke všem atrakcím, kde
by mohla peněženka modré barvy být. Z jeho tónu v hlase zjišťujeme, že je nám za
zpříjemnění tříhodinové pauzy na parkovišti
touto sherlockovskou pátrací aktivitou
opravdu moc vděčný.
Poslední instrukce od maminek, pusu na
tvář a už si všichni usedáme do autobusu,
kde nás vítá usměvavá paní průvodkyně
Květa Sorbiová s ne už tak přívětivým
řidičem autobusu „Karlem“. Už od prvního
pohledu je na něm znát jeho nadšení z toho,
že vidí pohromadě tolik natěšených, po
sedadlech vesele poskakujících blech,
zkoušejících tak kvalitu a měkkost sedadel,
funkčnost závěsů a klimatizace. (pozn.
Přesto všechno jsme byli „panem Karlem“
na konci zájezdu ujištěni, že naše děti jsou
fajn a že se jim nepodařilo, díky Bohu,
trumfnout zájezd pošťaček z vinobraní.)
Zjišťujeme, že nám chybí jeden účastník,
a tak pro něj vyrážíme až k jeho domu do
sousední vesnice. V polospánku, se zubní
pastou v koutku a na tričku, usedá i on
a s menším zpožděním tak vyrážíme vstříc
novým zážitkům přes Mikulov do Dolního
Rakouska. Cestu nám zpříjemňuje paní
průvodkyně zajímavostmi z míst, která
míjíme, legendami a obrázky. Milá paní
s bohatými zkušenostmi s dětmi ví, jak a kolikrát všechno dětem říct, co zdůraznit a tak
se nám všem na první ZZ (pozn. záchodová
zastávka) v Mikulově daří ve smluvený čas
nalodit do správného autobusu. Parkovalo
jich tam totiž mnoho a všechny vypadaly tak
nějak podobně „autobusově“. Ještě v autobuse dávám dětem menší jazykový minikurz, učím hlavně ty, co němčinu neumí,
jak se v Rakousku zdraví, děkuje, ptá na
cenu zboží, co dělat, když se ztratí…. A že se
to vyplatilo, přečtete si za chvíli.
Kolem jedenácté hodiny se ocitáme na
nábřeží řeky Dunaje v Kremsu. V místní
malé restauraci si kromě další ZZ děti zkouší
své znalosti z německého jazyka, snaží se
zeptat, kolik stojí zmrzka a také si samy
objednávají. Překvapuje mne, s jakým elánem do cizojazyčné diskuze vstupují a jakou
radost z toho mají. Na dětském hřišti, kde se
k „blbnutí“ nechají strhnout úplně všichni
(i ti už fakt dospělí), čekáme na příjezd
vláčku. Projíždíme pak jedním z nejstarších
měst Rakouska, Kremsem, pozorujeme
původní hradby a opevnění města z 10. století, muzea, školy, farní a kapucínský kostel
a u vstupní brány do historického centra,
která je symbolem města, děláme (mnohými „trapně vnímané“) společné foto. Své
znalosti nabyté v autobuse křičí děti za jízdy
z paluby vláčku do všech stran, letí i do těch
nejklikatějších uliček, od útrob otevřených
hospůdek a oken. Děti totiž každého, koho
potkáváme, kolektivně zdraví, s úsměvem
pokřikují na kremžské obyvatele, ptají se,
jak se mají - naštěstí je to občany vnímáno
pozitivně, odpovídají a mávají…..
Odlepujeme se ze sedadel vláčku a naloženi
ve vlastní šťávě procházíme pěší zónou
v městečku - těch krámků a obchodů, to by
se utrácelo. S paní učitelkou zjišťujeme, že si
děti přijely do Rakouska hlavně nakoupit,
a tak nahlas zvažujeme variantu, zda by-
Jsme v Dürnsteinu, v malebném městečku,
v perle celého údolí Wachau. Úzké kamenné
uličky, klášter, kamenné hradby, stylové
krámky se suvenýry, marmeládou, vínem
a meruňkovicí. „Nákupšivechtiví“ dostávají
rozchod a rozbíhají se do všech stran, s malou odvážnou skupinkou vyrážíme ke zřícenině hradu, kde byl ve 12. století držen
v zajetí král Richard I. Lví srdce. Dvacetiminutový výstup stojí za to! Ten pohled do
údolí z ptačí perspektivy se těžko popisuje.
Díky pěknému počasí jsme si výhled náležitě
užili. A jen tak pro zajímavost… překvapilo
nás, jak krásný a velký bazén mají obyvatelé
místního kláštera, bohužel se v něm nikdo
z nich i za tak horkého počasí nekoupal. Ale
mít takový bazén ve škole… i místo by pro
něj děti měly. Pane řediteli, pane starosto,
co vy na to???
Po osobním volnu se opět naloďujeme a plujeme zpět do Kremže. Na lodi zjišťujeme menší, před námi utajovanou nehodu, která se
stala na hřišti. Inu, jeden z účastníků zájezdu
si domů přiveze i suvenýr navíc - modřinu
u oka a prasklou žilku způsobenou nárazem
dětské lanovky. Musela to být ale rána! Snad
se vše brzy zhojí a chlapec se bude na nás
a svět kolem sebe zase koukat těma svýma
krásnýma modrýma očima bez následků.
Pan řidič „Karel“ po dobu naší nepřítomnosti
nelenil. Nejen, že zorganizoval pátrací akci
„PENĚŽENKA“ a s ostatními řidiči, které
posbíral na parkovišti, vytvořil rojnici, pročesal trávu s křovisky na hřišti a peněženku
našel, ale také uklidil ve volné chvíli celý
autobus. S důrazem v hlase se tím pochlubil
všem dětem. A pochvaloval si krásné
dusníčko a sluníčko, co ho po celou dobu
v autobuse hřálo.
Budou čtyři hodiny. Vyrážíme směrem
domů. Paní průvodkyně dětem vypráví legendu, která se váže k zřícenině v Dürnsteinu, shrnuje, co děti viděly, rozdává
mapky a další materiály. Míříme ke Znojmu,
kde nás čeká poslední zastávka na přechodu
v Hatích, a to v Excaliburově dětském světě.
Menší i ti velcí si nachází v areálu to své, řádí
na mnoha atrakcích, počasí už je příjemné,
pofukuje. Průvan zažívají i všechny peněženky. Sluníčko už tolik nehřeje. Ale v jedné
chvíli nás všechny opravdu mrazí. A to tehdy, kdy nám jeden chlapec oznamuje ztrátu
č. II - tentokrát důležitého léku, který si má
za krátkou chvíli vzít. Cesta zpět do Rakouska není možná, v hlavě se nám promítají ty nejhorší scénáře, zvažujeme
jedinou možnost - nemocnici ve Znojmě.
Zachránila nás naše paní průvodkyně a tímto jí chci znovu poděkovat. Na lodi pod
lavičkou našla „nějaké“ pouzdro, to mi předala a až nyní v Hatích jsme s paní učitelkou
Kavanovou přišly na to, co je jeho obsahem!
Všem se nám moc ulevilo, nevím komu víc,
zda nám učitelkám nebo chlapci samotnému. Díky tomuto adrenalinovému okořenění a jeho šťastnému konci můžu
prohlásit výlet do Rakouska za zdařilý.
A jsme doma! Napoleonská vojska nás předběhla a u školy si postavila svůj tábor. Je tři
čtvrtě na devět, zvedá se vítr, to proto, jak si
spolu s rodiči oddechujeme, že jsme tu všichni a v pořádku. Pan řidič „Karel“ nadává na
Napoleony a jejich obležení kolem školy, ale
nakonec přeci jen bravurně proplouvá mezi
velkým množstvím zaparkovaných aut a dokonce se i s noblesou otáčí. Moc, moc, děkujeme za bezpečné dopravení domů, za nalezenou peněženku, za uvařenou kávu, pití
pro děti a za úsměv! Paní průvodkyni za
bezvadný přístup k dětem, perfektně připravený plán s materiály a starostlivost. Vám
rodičům za fajn děti, se kterými jsme strávily
hezký den, a za to, že jste dětem tuto zkušenost umožnili. Dětem potom za pěkné
chování a za dochvilnost.
Co dodat závěrem…… Věřím, že jsou vaše
Foto: 4x archiv ZŠ
děti s výletem spokojené. Využijte každé
příležitosti, kdy mají možnost cizí jazyk
použít v praxi, pouštějte jim v televizi pořady, kde můžou pochytit cizí jazyk uchem
i okem, podporujte je v tom, protože jedině
tak ta několikaletá dřina dostává smysl. Za
hranice se k našim sousedům, bude-li to
možné, podíváme i příští rok. Proto se, děti,
pilně věnujte němčině a vám, co se budete
v příštím roce (v 7. třídě) rozhodovat, jestli
se učit německy nebo ne, chci říct, že po
výletě do Rakouska už máte koupenou
jízdenku a našlápnuto na prvním schůdku do
pomyslného vagónu a je tedy jen na vás, zda
do tohoto dalšího cizojazyčného vlaku nastoupíte. Bude to jízda na dlouhou trať, ale je
tu i dost reálná možnost, že alespoň jednou
ročně vaše úsilí zužitkujete v praxi, a tak se
vaše snaha zúročí.
Zlata Hlaváčová
Jak se vám líbil zájezd do Rakouska?
Nejvíc zážitků mám z údolí Wachau z malého městečka, kde jsme měli příležitost
pobavit se se zdejšími lidmi.
Tereza Sudolská
Výlet do rakouského údolí Wachau a malého městečka Krems se mi moc líbil. Lidé
byli moc příjemní, což se u nás moc nevidí.
Já a moje spolužačka jsme si s každým
cizincem povídali. Jeli jsme vláčkem a dokonce jsme pluli i po Dunaji. Cestou zpět
jsme se stavili v Hatích, v Excalibru. Všichni
šli do zábavního parku, jen naše skupinka
šla do velkoskladu pro Louis Vuitton a Rayban a ostatní značkové oblečení. Moc se mi
výlet líbil.
Jan Bican
Nejvíc se mi líbilo, jak jsme vystoupali po
schodech k zřícenině a pak jsme mohli
(nemohli) lozit po jejich zdech. A pak ještě
v zábavním parku Excalibru.
Tomáš Lovčinský
Mně se nejvíce líbila bitka v gumovém
kolotoči.
Petr Šilhán
Nejvíc se mi líbila historická část města
a plavba lodí. Jízda vláčkem byla velice
zajímavá. Nejlepší byl ten Exkalibr a atrakce.
Ivo Stroupek
Nejvíce se mi líbil výlet na zříceninu. Bylo to
náročné, ale stálo to za to.
Natálie Švédová
Nejvíce se mi líbila zřícenina hradu a městečko Dürnstein. Cesta lodí se líbila myslím
všem. Hřiště bylo taky krásné (protože
v Česku takové nemáme). V Excaliburu se
mi nejvíce líbila trampolína a motýl. Myslím
si, že tento výlet byl, je a bude můj nejlepší
výlet se školou. Navíc bylo i hezké počasí.
Byla bych ráda, kdyby takových výletů bylo
víc.
Anežka Cajthmlová
Nejlepší byla vodní přestřelka, dorozumívání s Rakušany a plavba po Dunaji.
Karolína Cahelová
Nejvíc se mi líbila: plavba po Dunaji lodí
a Merlinův zábavný svět.Vlastně všechno
bylo super (bylo to těžké rozhodování.)
Velký dík všem, co to pořádali!!!!
M. A. Klučková
Největší zážitek byl, když jsme jeli vláčkem
po městečku KREMS a pokřikovali na lidi
různé pozdravy.
Marie Zdráhalová
Obec Velký Týnec, Sbor dobrovolných hasičů Velký Týnec a Lucka & Mirka pořádají
pátý Týnecký
POHÁDKOVÝ LES
17. 6. 2012 od 13:00 hod
Velký Týnec - Komárov
pohádková procházka
bohatý doprovodný program
jízda na konících
opékání špekáčků pro platící děti zdarma
vystoupení skupiny historického šermu Dragers
vstupné: 50,- Kč/dítě
Pohádkový les podporují:
Adrenalin centrum Olomouc - Agrofarma Novák - Atlant taxi - Dětský bazar Sluníčko - Elekt labs - Haryservis - HBC pumpy
Hostinec Společenský dům - Chocopharm - JMIT - JVS pizza - KFC Olympia Olomouc - Kočárky Karol - Machovsky.cz - Mama foto - MS stavby
Obec Velký Týnec - Odtahová služba Robert Bata - Optilog - paní Paluchová - Pekárna HIRSCH - Penam - Peřej tour - Potraviny Lexová - Qítko Olomouc
Rádio Čas - Ráj plavek - RESTA - Restaurace Na zámku - Restaurace U Facků - Řeznictví Coufalovi - skubi.cz - Stavby Žádník - Staves
Stelo OIL - Stříhárna Velký Týnec - Svatební centrum CAXA - Total market - Truhlářství Lexa - TSMO - ZOO Olomouc
Děkujeme!
Květnová fotogalerie
Kácení máje ve Vsisku
Atletické závody
O pohár starosty obce
Foto: 2x archiv pořadatelů
Ptačí zpěv
výtvarná soutež školáků mikroregionu Království
Foto: archiv ZŠ
Foto: 4x T. Jurka
16
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Oslavy 80ti let od založení TJ Sokol Velký Týnec – ano, či ne?
Marcel Charvot
Vážení příznivci
sportu i ostatní spoluobčané!
zajistit legální cestou finanční zdroje,
a zároveň doufám pobaví občany?
Přestože nemám příliš rád psaní
článků do tiskovin, musím na stránkách Týneckých listů objasnit záležitost , kolem které je v poslední době
spousta dohadů a nejasností.
Vzhledem k tomu, že se ve své práci
setkávám s velkým množstvím lidí
z okolních vesnic, vím, že podobné
aktivity nejsou zdaleka pravidlem a lidí
ochotných jít do rizika s akcí takového
rozsahu není mnoho. Nicméně asi je
týneckým specifikem místo pochvaly
a slávy do ledasčeho šťourat a vše
zpochybňovat.
V minulém roce jsme s manželkou
postupně přistoupili na zapojení svých
osob do činnosti sportovních organizací ve Velkém Týnci. Manželka převzala od paní Strnadové funkci pokladníka TJ Sokol Velký Týnec a já jsem
začal pracovat ve výboru fotbalového
oddílu. Při přebírání dokumentace jak
účetní tak zákonných listin jsme si náhodně všimli, že ve stanovách TJ Sokol
Velký Týnec je uvedeno datum založení 1932 (tzn. před 80-ti lety). Proto
jsme na schůzích fotbalového oddílu
navrhli, že by nebylo špatné uspořádat
oslavu, která by samozřejmě mohla
být zdrojem příjmů všech zúčastněných oddílů, ale také další příjemnou
společensko-sportovní akcí pro obec.
Dalším pozitivem je reklama obce
směrem do okolí, kdy lze při plánovaném programu předpokládat účast i
z poměrně vzdálených oblastí. Výbor
tento návrh akceptoval a začaly přípravy. Plánované oslavy byly s pochopením přijaty vedením obce. Je potřeba poděkovat za slíbený finanční
příspěvek obce Velký Týnec k pořádání této akce. Nicméně od momentu,
kdy první informace o plánovaných
oslavách unikly na veřejnost, se setkáváme s typickým týneckým „rýpáním“. Jsou slyšet názory, že není co
oslavovat, že založení Sokola bylo k jinému datu apod.
To je důvod, proč jsem se rozhodl zde
napsat. Chtěl bych na tyto námitky,
které jsou ale samozřejmě typicky jen
hospodské a zákulisní, reagovat.
Nejprve lehce ironicky. Pánové a dámy, oslavovat je důvod vždy. V chmurné době ekonomické krize je každá
příležitost pro získání o málo lepší nálady vítána. Všimněme si například
Televize Nova – ta slaví 15 let, 18 let,
zřejmě bude i 19 a 20 let a nikomu to
nevadí.
Proč tedy vyčítat několika obětavým
lidem, že se snaží pozvednout úroveň
sportu ve Velkém Týnci, že se snaží
A nyní reálně.
Jediný člověk, který byl schopen výtky
k datu založení konkretizovat, byl pan
Václav Žádník, který nelenil, vyhledal
zápisy z kronik a dodal je výboru fotbalového oddílu, za což mu patří dík.
Po prostudování materiálů z kroniky
i informací volně přístupných na internetu jsem zřejmě pochopil důvod
sporů. Jsou zde zaměňovány dva subjekty, které spolu mají málo co do
činění. Podle kronik byl v roce 1897 ve
Velkém Týnci založen „SOKOL“. Sokol
byla organizace sdružená v České obci
sokolské, která se věnovala převážně
pohybovým aktivitám v oddílech sokolské všestrannosti a kulturní činnosti. Její vznik měl jistě podtext národnostní, protiněmecký, podporující
češství a postupně směřující k podpoře
samostatného státu. Pokud prostudujeme historická fakta o činnosti Sokola
za první republiky, tato byla naplněna
Všesokolskými slety, Zimními sletovými dny, štafetou běžců republikou,
středoškolskými hrami apod. Nikde
není zmínky o činnosti ve smyslu
provozování jednotlivých sportů – kopané, odbíjené, gymnastiky apod.
I v kronice Velkého Týnce je zmiňována v prvních letech hlavně činnost
folklorní, dále pak budování sokolovny
a společná cvičení. Dále pak pořádání
divadelních představení, večírků, koncertů, přednášek a akademií v prostorách nové sokolovny.
Zajímavý je rovněž pohled do historie
fotbalového oddílu. Tento byl založen
v roce 1934 pod názvem Dělnický
sportovní klub. V roce 1936 byl přejmenován na Sportovní klub Velký
Týnec, po II. světové válce byl v roce
1950 přejmenován na TATRAN, a kupodivu v období nejtužší normalizace
v 70. letech se jmenuje TJ Sokol Velký
Týnec. Uvědomme si, že v tomto
období byl ten pravý „SOKOL“ dlouhá
léta komunisty zrušen. Z uvedeného je
nasnadě, že fotbalový oddíl po celou
historii existoval nezávisle na pravém
sokolském hnutí, které se zjevně v dřívějších dobách zabývalo hlavně tělocvičnou a kulturní činností, nikoliv však
provozováním sportů.
chvíli zapomenout na běžné pracovní
i životní problémy. Vítáni budou
všichni!!! Bližší informace o termínu
a programu budou k dispozici v nejbližších dnech.
Až v moderní historii po znovuzaložení
České obce sokolské v roce 1990 je
zmiňována činnost ve vybraných asi
60 sportech, které jsou provozovány
až do reprezentační úrovně.
Kohouti
vyzvou
Spartu
Autor je členem výboru fotbalového
oddílu TJ Sokol Velký Týnec
Důležité pro odpověď na otázku v názvu článku je to, že TJ SOKOL Velký
Týnec má sice v názvu slovo SOKOL,
nicméně není a zřejmě ani nebyla
členem České obce sokolské. Jsme
členy ČSTV (Český svaz tělesné
výchovy), který vznikl v roce 1990 jako
nástupce ČSTV (Československý svaz
tělesné výchovy). Výbor TJ má k dispozici originální stanovy s kulatým
razítkem z Ministerstva financí ČR, ve
kterých je zcela jasně a zřetelně
napsán rok založení 1932.
Bylo by jistě možné diskutovat a hledat
v dalších análech souvislosti, následnictví apod. Období, o kterém hovoříme v naší historii, obsahuje tolik zlomů – dvě světové války, nacismus, tzv.
vítězný únor, sametovou revoluci, kdy
docházelo k zákazům tělocvičných
organizací, jako byl Sokol, nuceným
reorganizacím tělovýchovných jednot
apod., že dohledání naprosté a stoprocentní pravdy by zřejmě bylo úkolem
na delší čas a pro odborníky v oboru
historie.
Pokud bychom se chtěli zachovat
podle ironické části mého článku,
mohli bychom říci: „Oslavme 115
založení Sokola Velký Týnec“. Ale protože se nikdo z nás necítí jako následovník národních buditelů z konce 19.
století a jak říkají právníci, dokument
s kulatým razítkem má vždy pravdu,
chceme oslavit 80 let od založení
TJ Sokol Velký Týnec.
Mohou se jistě najít škarohlídi, kterým
toto vysvětlení nebude stačit, nicméně
to nic nezmění na tom, že oslavy proběhnou. Dovolte mi pozvat všechny
lidi z Velkého Týnce a okolí, kteří se
chtějí bavit, kteří chtějí alespoň na
Jindřich Pospíšil Hlavním hřebem
oslav 80-ti let od založení TJ Sokol
Velký Týnec bude pro fotbalové
fanoušky jistě utkání domácího týmu
se starou gardou Sparty Praha.
Pro letošní rok reprezentují několikanásobného mistra ČR tito fotbalisté:
Stracený Luděk, Jarolím Josef, Baranek Miroslav, Straka František,
Novotný Jiří, Mlejnský Antonín, Pešice
Josef, Denk Miloslav, Táborský Vladimír, Lokvenc Vratislav, Sova Milan,
Trval Marek, Černý Pavel, Berger Jan,
Bartoň Jaroslav, Bažant Aleš, Slaný
Petr, Siegl Horst, Frýdek Martin, Svoboda Zdeněk, Horňák Michal, Vonášek Roman, Gabriel Petr, Jurkanin
Josef, Fukal Milan, Bělik Július, Budka
Václav, Němec Josef, Mistr Lumír.
Z výše uvedeného seznamu se
utkání zúčastní 15 fotbalistů.
V přestávce mezi poločasy proběhne
losování o poločasovou cenu, jíž
bude let vrtulníkem.
Kromě výherce se může proletět každý zájemce. Vrtulník, který bude na
akci v rámci losování bude k dispozici
pro diváky, kteří si ho zaplatí.
Kapacita je 3 osoby, cena 250,- za
letovou minutu.
SKAUTSKÉ OKÉNKO
http://andromeda.skauting.cz
Ivančena
Adam Janiš Je sobota a my jsme se
vydali do Beskyd, abychom uctili
památku skautů, kteří se účastnili
protinacistického odboje a byli proto
popraveni. I přes brzké ranní hodiny
i ne příliš hezké počasí se nás sešlo
hodně a mohli jsme vyrazit. Ještě jsme
nabrali skauty z okolních vesnic a zamířili jsme směr Beskydy. Cesta byla
rychle za námi a my jsme se ocitli na
parkovišti nedaleko Lysé hory. Po
rychlé soutěži o největší kámen jsme
se vydali přímo vzhůru. Cesta to byla
namáhavá, ale nahoru jsme se dostali
všichni. Stihli jsme se jen letmo
podívat na kamennou mohylu, která
se každým rokem rozrůstá, když v tom
začalo vydatně pršet. Schovali jsme se
tedy do lesíku a při té příležitosti jsme
se i nasvačili. Netrvalo dlouho a trochu
se vyjasnilo. Rychle jsme šli tedy
umísit naše kameny, které jsme si
přivezli. Vzápětí začal hlavní ceremoniál a jak jinak, než hymnou, českou
i slovenskou. Poté několik předních
představitelů českého skautingu proneslo své řeči a my se vydali zpět.
Někteří se ovšem ještě rozhodli zdolat
nedalekou Lysou horu. Kdybychom
věděli, co nás čeká, zřejmě bychom se
vydali se zbytkem stejnou cestou
zpátky.
O několik metrů dál a výš totiž ještě
ležel sníh. Nedalo se nic dělat, tak jsme
pokračovali stále vzhůru a za chvíli
jsme zdolali nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd. Chvíli jsme si tam
odpočali, výhled nám bohužel kazila
mlha, a vydali se zase dál. Cesta dolů
nebyla o moc snazší a nějakou vodu
v botách už nikdo ani nevnímal.
Naštěstí jsme ve zdraví dorazili k auto-
busu, ve kterém bylo sucho a teplo.
Ještě jsme počkali na poslední
opozdilce a vyrazili zpátky do Týnce.
Tak jsme se vrátili o kámen lehčí, ale
o několik zážitků bohatší. Už se těším
na další rok.
Čarodějnice a Waopové
Libor Pospíšil Tentokrát bylo už od
brzkého rána jasné, že počasí jsme si
objednali více než dobře. Čím více se
blížil začátek závodu, tím větší horko
bylo. Ke startu závodu, který má prověřit různé dovednosti skautů a skautek z Týnce, Čechovic a Doloplaz, se
seřadilo celkem čtyřicet účastníků.
Konkurence byla tedy veliká. Na
soutěžních stanovištích se závodníci
museli potýkat s tradičními úkoly
(poznávání stromů, uzlování, šifrování) ale i s těmi méně klasickými, kte-
ré jsou o to více praktické (třídění
odpadu, řezání a sekaní dřeva a jiné).
Jestliže v závodě rozhodovala rychlost
a znalosti, pak při výběru „nejkrásnější“ čarodějnice rozhodovaly jiné
charakteristiky. Poté, co proběhlo
předání cen za jednotlivé kategorie,
jsme se přesunuli k novému ohništi,
aby konečně proběhlo ono očekávané
pálení čarodějnice. Někteří vytrvali do
západu slunce a vychutnávali krásnou
scenérii, kterou nám výhled z Hradiska
nabízí.
Za úspěch letošního ročníku nevděčíme pouze dobrému počasí a mnoha
skautským dobrovolníkům, ale náš
významný dík si zaslouží i obecní policista pan Novák, který ochotně pomohl
tam, kde to bylo potřeba, a rodina
Bartlových za zajištění požárního
dohledu.
Sport 17
TÝNECKÉ LISTY
Úspěch Týneckých gymnastek
Renáta Vrbová O posledním dubnovém víkendu se do bulharské Varny
sjela gymnastická světová elita, konalo se zde totiž Mistrovství světa v estetické skupinové gymnastice juniorek.
Na šampionát byly nominovány 2 nejlepší české týmy, a to gymnastický
oddíl SK Trasko Vyškov a gymnastky
z Velkého Týnce. Nominace probíhaly
dne 1. 4. 2012 ve Vyškově. Týnecké
juniorské družstvo zde obhájilo titul
mistryň České republiky pro rok 2012
a do sbírky si tak přidalo již svůj 9 mistrovský titul své soutěžní kariéry.
V letošním roce soutěžilo sedmičlenné
družstvo ve složení: Roupcová Ivana,
Navrátilová Aneta, Přidalová Marie,
Brieslingerová Lenka, Al Kirbiová Hana, Olivová Michaela a Grulichová Nikola. Trenérka Renáta Vrbová zvolila
choreografii na hudbu k filmu Krvavý
diamat, která je poutavá, dynamická
a zkušeným juniorkám velmi sedla.
ve věkové kategorii žen.
Mistryněmi světa se stalo ruské družstvo Roxett, které excelovalo skvěle
promyšlenou a nápaditou choreografií.
Druhé místo obsadily taktéž dívky
z Ruska a třetí pozice patřila domácímu národnímu týmu.
Celkové výsledky:
1. místo: Roxett, Rusko – 37,15 bodu
2. místo: Vdokhnovenie, Rusko – 36,35
bodu
3.místo: Národní tým Bulharska –
35,45 bodu
9. místo: TJ Sokol Velký Týnec, Česká
republika – 29,85 bodu
20. místo: SK Trasko Vyškov, Česká
republika – 12,85 bodu
však obě týnecká družstva byla úspěšná a spočinula na stupních vítězů, a to
na prvním a třetím místě. Choreografie
pro Týnecká družstva vytvořila Markéta Pernicová a Renáta Vrbová. Tréninkové jednotky vedla Adriana
Pospíšilová a Hana Vrbová.
O titul mistryň v kategorii 10-12 let
bojovaly zejména týmy z Jihomoravské
oblasti. Vítězkami se nakonec staly
dívky SK MG Mantila Brno před SK
Trasko Vyškov. I v této kategorii se
podařilo domácímu oddílu probojovat
na stupně vítězů a z šampionátu si
odváží cenné bronzové medaile.
Choreografii na motivy řecké hudby
Zorba vytvořila Denisa Řezníková.
Tréninkové jednotky vedla Zdena
Wertheimerová a Hana Vrbová.
Foto: 2x archiv TJ Sokol V. T.
Varna tentokrát hostila opravdovou
špičku, kdy diváci mohli shlédnout vynikající a mnohdy dech beroucí výkony
celkem 41 týmů z celého světa. Mezi
největší favoritky patřily tradičně týmy
z Ruska, Finska, Estónska a Bulharska.
Soutěž probíhala ve třech dnech, kdy
v tom prvním všechny týmy absolvovaly za účasti rozhodčích oficiální tréninky, další dva dny už patřily samotným závodům. V sobotu probíhala
kvalifikace a v neděli finálové boje
o titul mistryň světa. Celkové umístění
je pak dáno součtem známek z kvalifikace a finále. Pro oba české týmy bylo snem se probojovat do elitní skupiny
12 nejlepších a postoupit tak do finále.
Týnečačky si hned během prvního dne
získaly sympatie nejen rozhodcovského sboru, ale i obecenstva, které je za
bouřlivého potlesku popostrčilo do finále, kam postupovaly z 9. místa. Dívky postoupily s těsným bodovým rozdílem o 0,05 před družstvem ze Španělska, o 0,65 z Belgie a o 2 body před
týmem z Kanady. Druhý český tým tak
úspěšný nebyl a do finále se mu probojovat nepodařilo.
Do finále týnecká děvčata nastupovala s odhodláním a touhou získané
umístění udržet. I když nervozita byla
veliká, finálová sestava se jim velmi
povedla. Díky preciznímu provedení
a uměleckému projevu 9. příčku uhájily. Za svou sestavu získaly velmi
vysoké bodové ohodnocení, díky němuž se jim podařilo velmi těsně přiblížit favorizovaným Bulharkám na
8. místě (o 0,2 bodu) a velkým bodovým rozdílem utéct desátým Španělkám (o 1,3 bodu). Ve velké konkurenci,
která se tentokrát na světovém šampionátu výrazně centralizovala, se jednalo o jednoznačně nejlepší výkon
tohoto juniorského týmu ve své historii
a je dobrým startem pro jejich kariéru
Jaro bylo vrcholem sezóny nejen na
mezinárodním poli, ale taktéž na národní úrovni. V neděli 3. 6. probíhaly ve
sportovní hale Univerzity Palackého
v Olomouci boje českého šampionátu
v estetické skupinové gymnastice dětských kategorií. TJ Sokol Velký Týnec
byl již poněkolikáté pověřen organizováním této významné akce. O mistrovské tituly bojovaly dívky ve čtyřech dětských kategoriích. V dopolední
části programu jsme mohli shlédnout
nejmenší kategorie. Společně s mistrovstvím probíhal pátý ESG Cup, který byl obohacen mezinárodní účastí.
Do Olomouce přijely Slovenky a Němky. Celkem se na koberci vystřídalo 32
skladeb s 240 soutěžícími. Domácí
závodnice TJ Sokola Velký Týnec bojovaly o cenné mistrovské kovy ve všech
dětských kategoriích: 8 let a mladší, 8 –
10 let, 10 – 12 let a 12 – 14 let.
Největší boje probíhaly v nejstarší
dětské kategorii, kde byly výkony
opravdu velmi vyrovnané a rozhodovaly jen desetinky. Po prvním provedení svěřenkyně trenérky a bývalé
závodnice Kateřiny Pernicové po drobné chybě v provedení okupovaly
stříbrný stupínek. Ve druhém provedení předvedlo devítičlenné družstvo
bezchybný výkon podtržený krásným
uměleckým projevem, což jim přineslo
vyšší bodové ohodnocení, nicméně na
titul mistryň ČR to již nestačilo a zařa-
dily se tak těsným bodovým rozdílem
na druhé místo za TJ Gumárny Zubří.
V celkovém seriálu soutěží však bylo
družstvo jasně nejlepší a zaslouženě
získalo zlaté medaile.
Pro juniorský tým byl olomoucký ESG
Cup současně posledním v tradičním
složení. Dívky se loučily se svou sestavou a úspěšným rokem, na který
budou navazovat ve vyšší kategorii
žen. Jako novopečené mistryně České
republiky a deváté z Mistrovství světa
podaly bezkonkurenčně nejlepší
výkon, získaly zasloužené zlato a velký
potlesk obecenstva.
Kromě soutěží družstev se gymnastkám dařilo i na poli jednotlivkyň. Na
přeboru Severomoravské oblasti získala Amálie Jančíková zlatou medaili
v kategorii nadějí nejmladších (ročník
narození 2005). Pozadu nezůstala ani
nadějná závodnice Kateřina Vrátilová,
která v kategorii nadějí nejmladších
(ročník narození 2003) obsadila 2. příčku. Úspěšný rok zaznamenala také
Klára Svozilová, které se v kategorii kadetek mladších jen těsně nepodařilo
kvalifikovat na Mistrovství České republiky. Velice se dařilo taktéž mladým
gymnastkám Kláře Drábkové, Domice
Klugerové a Nikole Markwartové.
Volejbalový turnaj
O pohár starosty obce
V kategorii 8 let a mladší byly boje
o zlato nejtěsnější, kdy na prvním místě se shodně umístila dvě družstva,
družstvo Velkého Týnce a SK MG Mantily Brno. Bohužel speciální klíč pro určení vítěze byl pro nemilosrdný a družstvo nejmladších týneckých svěřenek
tak obsadilo stříbrnou příčku. Pod
vedením Hany Vrbové a Ilony Macenauerové děvčata oproti loňskému
roku poskočila o čtyři stupínky výš.
V kategorii 8 - 10 let měl týnecký oddíl
zastoupení hned 2x. I zde byl velký boj
o medaile. Týnečačky se v průběhu
celé letošní soutěžní sezóny „praly“
o první místo s klubem SK MG Mantila
Brno. Domácí prostředí děvčata
vyburcovalo k velmi dobrým výkonům.
Díky hravé hudbě, nápadité a líbivé
choreografii se podařilo týmu A získat
titul mistryň České republiky a vystoupat na stupínek nejvyšší. Druhé Týnecké družstvo obsadilo pátou příčku.
V celkovém seriálu soutěží za rok 2012
Foto: J. Friesner
Týnecké antukové kurty přivítaly koncem května již třináctý ročník turnaje
O pohár starosty obce Velký Týnec.
Týnečtí volejbalisté v něm obsadili druhou příčku,
Křížovka 19
TÝNECKÉ LISTY
Autorem citátu v tajence je básník Walther von der Vogelweide
Konec 1. část Plošná
modlitby tajenky míra
Spánková
fáze
Tavolník
(botan.)
Činnost
Akvarijní
rybka
Kostní
dřeň
Franc.
lyrická
strofa
Starořímský
peníz
Ženské
jméno
Nizozem.
dutá míra
Snížený
tón E
Jíst
(anglicky)
Anděl
Vdolek
(nářeč.)
Český
spisov.
Lesklý
nátěr
Druh
bavlny
Příčesek
Býv. čes.
fotbal.
Částka
Chlup na
hlavě
Popruh
(nářeč.)
Tunokilometr
Zn. ústní
vody
Tělocvičná
poloha
Cenina
Slov.
domácky
Jan
Žhavá
železná
šupina
Rozpouštět kovy
Spojka
Domácí
zvíře
Zn. aut
Pomocná
síla
(slang.)
Literární
směr
Staroeg.
3. část
bohyně
tajenky
života
SVK hud.
skupina
Opak
anaeroba
Nováček
(z latin.)
Osahat
Slov.
dom.
Robert
Spojka
Set
Belgické
město
Vojenská
střela
Starošpaněl
Aromat.
sloučen.
Setina
dolaru
Plemeno
psa
Kód
Namibie
Alkaloid v
bolehlavu
Docent
(zkr.)
Něco zubu
podobného
Listnáč
Sbírka
sev. bájí
2. část
tajenky
Cizí muž.
jméno
Jednobuněčné
výtrusy
hub
Laser. spektroskopie
Domácky
Tiberius
Otec
(turecky)
Onemoc.
HIV
Zn. nákl.
aut
Jednotky
chůze
Houska
Dom.
Stanislav
Nicka
Inic.
sklad.
Stravinského
Méně než
první
Verdiho
opera
Ukazov.
zájmeno
Na vrchní
stranu
Světadíl
Slezs.
řeka
Tropická
dřevina
Kaluž
Čas
Pucciniho
opera
Pluhem
zkypřit
Nadávat
Domácky
Eliška
Belgičan
(franc.)
Byt
nejnižší
kategorie
Korálový
ostrov
Severoatl. pakt
Praobyv.
francie
Dusíkatá báze
v DNA
Mongol.
Liják
(nářeč.) pastevec
Zápasiště
Zabývání
se
Domácky
Alena
Řešeto
Jm. sklad.
Hurníka
Sůl kys.
dusíkovodíkové
Kachna
(latin.)
Sukničkář
Inic. rež.
Vávry
Opuchlina
Plemeno
psa
Letadla
Hudební
dílo
Klobouk
(maďarsky)
Italské
město
Domácky
Gabriela
Izrael.
přístav
Lesní
zvíře
Latinská
předložka
Značka
kosmetiky
Vesnická
mládež
Tropická
lůza
Slov. uk.
zájmeno
Odvedený
branec
Cizí žen.
jméno
Kanad.
zpěvák
Citosl.
kukání
Klokot
Něm. zájm.
Poměr
pohlc.
a odr.
světla
Římsky
251
Hebrej.
muž jm.
Vytápění
Useknout
Správní
jednotka
2. jméno
Presleyho
Pravidel.
střídání
Naklíč.
ječmen
Praobyv.
Japonska
Etanol
Chem zn.
osmia
Zřícenina
Trumf
v bridži
Cizí žen.
jméno
Spojka
Jinak
Domácky
Adolf
Novozéland.
papoušek
Zkr. vys.
umělec.
šloky
Světelný
kruh okolo
měsíce
Nacionalismus
Rýpat
Korýš
Úhrnem
Člen indic.
náb. sekty
EURA
(angl.)
Domácky
Bertold
Již
Výpočet
Ňadro
Úplná
Švýcar.
matematik
a fyzik
Ultra- Krajkový
krátké
okraj
vlny
rukávu
Plovoucí
kus ledu
Usušená
tráva
ZČ
město
Jídelní
miska
MPZ
Indonésie
Zkroucení
Římsky
1152
Opak
dne
Trám
krovu
Plátěné
přístřeší
Část
houslí
Citosl.
opovržení
Nadhlavník
Část
obličeje
Opak
dovnitř
Pobídka
Primáti
Přír. barv.
hedvábí
Vyhynulý
pták
Elektronvolt
Solmiz.
slabika
Pramáti
Inic. spis.
Krásnohorské
Papoušek
Sloučen.
se 2
dvojnými
vazbami
Úplně
opilý
Vysokoškol.
školník
Obilí
seté
na jaře
Nešikovní
(hovor.)
Pučálkovic
žirafa
Počítač.
piktogram
Pomůcka: Ainu, Akara, Albedo, Azid, Beleš, Guanin, Kalap, Libs, Tacl, Tiro
Správné znění tajenky zašlete poštou nebo e-mailem či zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111 nejpozději do konce měsíce.
Tajenka z minulého čísla: Kdo chce mít v lásce jistotu, předem ji prohrává.
Úspěšnou řešitelkou minulé křížovky a výherkyní knihy se stává paní Jitka Paluchová z Velkého Týnce. Gratulujeme.
do 12/12