Nahodne uvahy

NÁHODNÉ ÚVAHY
NÁHODNÉ ÚVAHY
Nevážně vážný pohled na nebezpečı́ a nástrahy
společenského tance v dnešnı́ době
Barry Gasson
Fellow a examinátor
doživotnı́ člen vedenı́
porotce
FEDERACE UČITELŮ TANCE
NOVÉHO ZÉLANDU
Tento dokument je elektronickou verzı́ českého vydánı́ knihy
„Náhodné úvahy“ od Barryho Gassona, jejı́ž náležitosti jsou
uvedeny pod hlavičkou Knižnı́ vydánı́ nı́že. Oproti knižnı́mu
vydánı́ může zahrnovat errata.
Dokument je v elektronické podobě k dispozici na
http://www.agilenergie.com/knihy.htm. Jakákoliv fyzická osoba má
právo si tento text stáhnout a užı́vat i vytisknout jeho části či celek,
vše pouze pro svou osobnı́ potřebu. Veškerá ostatnı́ práva
vyhrazena. Žádná část tohoto dokumentu nesmı́ být, s výjimkou
osobnı́ potřeby popsanou výše, bez pı́semného svolenı́ vlastnı́ků
autorských práv rozmnožována, uložena ve vyhledávacı́m souboru
ani přenášena v jakékoliv formě nebo jakýmikoliv mechanickými,
fotografickými či záznamovými prostředky.
Dokument vytvořen dne: 26. ledna 2012.
Knižnı́ vydánı́
Gasson, Barry: Náhodné úvahy. 1. čes. vyd. Praha, vydavatelstvı́
powerprint s.r.o., 2009. xx+182 s.
ISBN 978-80-904011-4-3
Orig. ISBN 978-1-877449-88-8 (Barry Gasson)
Z anglického originálu „Random Thoughts“ (Barry Gasson tiskem
u FirstPublishers.com, Wellington, New Zealand 2007) přeložili
Jan Kučera a Eva Lačňáková.
c Barry Gasson, 2007
Text and images copyright c Jan Kučera & Eva Lačňáková, 2009, translated
Translation under licence from Barry Gasson.
c Jan Kučera, 2009.
Czech edition The moral right of the author has been asserted.
Mé drahé manželce Penelopě za jejı́ neúnavnou podporu
a stálou důvěru. . .
A malé Jenny, jež mi vložila do ruky pero.
TŘI MISTŘI SVĚTA: Len Scrivener a Nellie Duggan, Walter Laird
a Lorraine, Robert a Helen Richey. Snı́mek ze slavnostnı́ večeře
Ballroom Dancers Federation v restauraci Quaglinos ve West Endu
v Londýně v r. 1971.
Zleva doprava: Robert Richey, ’Lorraine’, Barry Gasson (autor knihy),
Nellie Duggan, Russ Hesketh, Wynn Hesketh, Walter Laird, Helen Richey a Len Scrivener.
Předmluva
Je mi velkým potěšenı́m psát tuto předmluvu k Barryho knize Náhodné úvahy.
Živě si pamatuji, když tenhle ‘hnusný Anglán’ dorazil na tanečnı́
scénu v Aucklandu na Novém Zélandu. Spolu se svou prvnı́ ženou
Joan odešli v roce 1957 ze Spojeného královstvı́ a usadili se v Mt
Munganui. Museli být jednı́m z nemnoha lidı́ ve Spojeném královstvı́, kteřı́ tehdy nebyli posedlı́ tancem, jelikož v padesátých letech
dosahovala horečka společenského tancovánı́ ve Spojeném královstvı́ svého vrcholu. Tanečnı́ch sálů, jako byl Hammersmith Palais,
bylo v celém Londýně a v každém významnějšı́m městě ve Spojeném
královstvı́ nepočı́taně.
To, co dnes známe jako „tanečnı́ sport“, ho k sobě připoutalo až
poté, co shodil okovy obchodnı́ho námořnictva a stal se horlivým
Novozéland’anem. Jeho oddanost tomuto sportu se stala důležitou
součástı́ jeho života. V přı́štı́ch téměř padesáti letech jste jej a jeho
ženu Joan mohli vı́dat pravidelně dojı́ždět z Mt Maunganui do Aucklandu nejen kvůli lekcı́m s legendárnı́ Ivy Biberstein z aucklandské
tanečnı́ akademie, ale také k pravidelnému soutěženı́ o vı́kendech.
Tato oddanost si zasloužı́ obdiv.
Kilometry silnic si nakonec vybraly svou daň a Barry a Joan
se přestěhovali do Aucklandu. Ukázalo se, že tento přesun Barryho
vii
život velmi ovlivnil. Nejenže Barry pokračoval ve své spolupráci
s Ivy a s aucklandskou akademiı́, ale stal se Ivyným obchodnı́m partnerem a vysoce kvalifikovaným profesionálnı́m učitelem, trenérem
a porotcem. Učitelem tance na plný úvazek se stal v r. 1961.
Žádostiv — jakožto tanečnı́ učitel a porotce — vědomostı́, zajı́žděl pravidelně do Londýna, aby zde studoval a pracoval s největšı́mi osobnostmi v tanečnı́m byznysu. Len Scrivener, Walter Laird a
úžasná Lorraine jsou nejpřednějšı́mi z lidı́, u nichž studoval. Pokračoval tı́m, že se stal řádným členem a examinátorem novozélandské
federace učitelů tance ve všech stylech, jež se na Novém Zélandě provozujı́. Barry bývá pravidelně porotcem při významných soutěžı́ch
pořádaných na Novém Zélandě.
Ačkoliv možná nenajdete jeho jméno na „svitku cti“ na Novém
Zélandě či v jiných zemı́ch jižnı́ polokoule, můžete si být jisti tı́m,
že nikdy nezakolı́sal ve svém zaujetı́ pro sport, který většina z nás
oddaných vyznavačů bere velmi vážně. Mnozı́ z jeho žáků pokračovali v soutěženı́ na nejvyššı́ úrovni a někteřı́ stále soutěžı́. Jeden
takový žák, můj velmi dobrý přı́tel, v sobě právě znovu roznı́til nadšenı́, které do něj Barry vlil, a po šestatřicetileté přestávce se znovu
zapojil do soutěžnı́ho klánı́ na Masters II v Sydney.
Jelikož dovede mluvit snad i pod vodou, bývá Barry často zván do
role moderátora1 či ceremoniáře při mnoha přı́ležitostech po celém
Aucklandu. Za časů mého prezidentstvı́ Amatérské tanečnı́ asociace Aucklandu byl vždy našı́m upřednostňovaným moderátorem při
všech akcı́ch, které jsme tehdy pořádali. S jednou takovou přı́ležitostı́
v sále gymnázia v Roskillu se mi pojı́ velmi zvláštnı́, veselé vzpomı́nky, jež ale pro tuto chvı́li zůstanou našı́m tajemstvı́m, jelikož by
mohly svědčit proti nám oběma.
1
Compere — bývá to někdy vedoucı́ soutěže i moderátor v jedné osobě (pozn.
překl.).
viii
Nynı́ se se svou ženou Penelopou vcelku pohodlně usadil poblı́ž idylického pobřežı́ Pohutukawa, hned za humny Aucklandu. Ve
svých voliérách Bazzalon2 tam chovajı́ množstvı́ exotického ptactva, jež jim poskytuje nevýslovnou radost. Barry zůstane osobnostı́,
dı́ky jejı́muž působenı́ už bude tancovánı́ na Novém Zélandu jednou
provždy lepšı́.
Peter Smith
bývalý amatérský mistr Nového Zélandu ve standardu i v latině,
ředitel DanceSport Australia.
2
http://www.bazzalon.com/ (Pozn. překl.)
ix
Recenze
Richard & Natalie Perry
Sedminásobnı́ profesionálnı́ mistři Nového Zélandu ve standardnı́ch
tancı́ch,
finalisté profesionálnı́ soutěže vycházejı́cı́ch hvězd ve standardu na
British Open,
profesionálnı́ mistři Austrálie ve standardu.
Je dobré vidět knihu o tancovánı́, jež bude užitečná jak tanečnı́kům,
tak i porotcům. Nejenže tato kniha obsahuje důkladná technická
doporučenı́, ale poskytuje i významný vhled do důležitosti hudby.
Zabývá se otázkou pohybu do hudby ve standardnı́ch tancı́ch, jež vyžaduje velké odborné dovednosti, protože dva lidé musı́ tančit v kontaktu jako jeden. Důležitost koordinovaného pohybu mezi partnery
je často podceňována. Je to cosi, co je daleko obtı́žnějšı́, než vypadá,
a vyžaduje to veliké technické dovednosti a zkušenosti.
Tato kniha rovněž diskutuje veskrze významné téma porotovánı́.
Znám Barryho po dlouhou řadu let; snad déle, než by si kdokoliv
z nás měl chut’ pamatovat. Můj prvnı́ obrázek Barryho je z doby,
kdy jsem byl mladým tanečnı́kem a on stál na okraji soutěžnı́ho
xi
parketu jako porotce při mistrovstvı́ Nového Zélandu. Respektuji
jeho tanečnı́ znalosti a obdivuji jej, že napsal knihu, jež se jistě stane
průvodcem mladých tanečnı́ků na jejich cestě.
Pro laiky a nezkušené může být tanečnı́ svět skličujı́cı́m mı́stem.
Pokud kniha našim mladým tanečnı́kům jejich pout’ alespoň trochu usnadnı́, prokáže Barry jejı́m prostřednictvı́m tancovánı́ velkou
službu.
Na Novém Zélandě jsem se narodil, ale žiji, studuji a soutěžı́m
jako tanečnı́k společenských tanců už po mnoho let jinde. Pokaždé,
když jsem se vrátil domů, abych bojoval o každý z našich sedmi
titulů, jsem měl ohromné štěstı́, že jsme si s Barrym a jeho báječnou
manželkou Penelopou mohli pohovořit a snad i vypı́t sklenku vı́na.
Mám štěstı́, stejně jako měl Barry přede mnou, že mohu trávit spoustu
času ve Spojeném královstvı́ s nejskvělejšı́mi Tanečnı́ky, trenéry a
tanečnı́mi mysliteli dnešnı́ doby.
V roce 2006 jsme se s Natáliı́ stali prvnı́mi reprezentanty Nového
Zélandu, kteřı́ zvı́tězili v profesionálnı́m mistrovstvı́ Austrálie ve
standardnı́ch tancı́ch a stali se, co se umı́stěnı́ na všech významných
soutěžı́ch po celém světě týče, po dobu několika let nelepšı́m párem
z oblasti Australasie.3 Byli jsme dvakrát finalisty British Open a
vždycky nás zaujalo, jak naši tanečnı́ formu interpretujı́ slovem či
pı́smem jinı́. Obzvláště si cenı́m mnohých z článků, jež nám Barry
posı́lal v souvislosti s touto knihou.
Přejeme Barrymu s jeho novou publikacı́ mnoho zdaru. S tolika lety zkušenostı́ jako student, učitel a porotce je Barry při psanı́
o oboru, jejž tak dobře zná, mužem na svém mı́stě.
Richard Perry
3
Termı́n použı́vaný pro část Oceánie mezi rovnı́kem a 47. stupněm jižnı́ šı́řky
(pozn. překl.).
xii
Glen Tierney
Mezinárodně působı́cı́ trenér,
porotce na mistrovstvı́ch světa.
Milý Barry!
Při cestě k tomu, aby se člověk stal dobrým tanečnı́kem, je třeba
se naučit takovou spoustu věcı́, že z toho všeho lidé někdy dokážou udělat vědu. Za složitostı́ se však nacházı́ ona jednoduchost, již
spatřujeme u dobrých tanečnı́ků, nad nimiž se tajı́ dech. Jsem dosti velkým puristou a velmi rád tedy čtu o myšlenkách zkušených,
vzdělaných učitelů, kteřı́ opravdu znajı́ svůj obor.
Bývám (a jsem si jist, že i Ty) často obklopen lidmi, kteřı́ hodně
mluvı́, ale nikdy doopravdy nic neřeknou. Nestává se často, aby
člověk četl smysluplný text o složitých námětech.
Ty svůj obor opravdu znáš.
Glen Tierney
Bryan Allen
Bryan má týdennı́ sloupek v časopise Dance News, publikovaném
v Londýně.
Je rovněž hodnotitelem a kritikem významných britských a světových mistrovstvı́ pro Dance Today (dřı́ve Ballroom Dancing Times).
Nenı́ pochyb o tom, že svět společenského tance po léta trpı́ v důsledku toho, že velikáni, kteřı́ náš báječný styl rozvı́jeli, své názory
nezaznamenávali. Až do doby poměrně nedávné jsme neměli DVD
či podobné videozáznamy z lekcı́ a j. a nemohli jsme tudı́ž vidět, jak
tanečnı́ci nejvyššı́ třı́dy své pohyby vytvářeli.
xiii
Mnozı́ nemohli cestovat a brát lekce u těchto osobnostı́ a učit se
tak z prvnı́ ruky. Právě uvedená skutečnost mne podnı́tila, abych před
pár lety sebral články a poznámky k přednáškám Lena Scrivenera a
uveřejnil je v knižnı́ podobě.4 Nechtěl jsem, aby svět přišel o názory
jednoho z těchto velikánů, který vpravdě psal o tom, JAK, zatı́mco
knihy o technice hovořı́ pouze o tom, CO.
Já jsem se, stejně jako Barry Gasson, u Lena Scrivenera učil
a moje vlastnı́ výuka je z velké části produktem tohoto velkého
muže. Barry vytvořil audionahrávky mnohých z lekcı́, které s Lenem
Scrivenerem měl, a byl tak laskav, že mne jich pár nechal zkopı́rovat.
Jak plyne čas, nadšenci, jakým je třeba Barry, zdokonalili své
zkušenosti tı́m, že předávali dále tyto informace, zı́skané léty tréninku, dnešnı́m tanečnı́kům. Opravdu dobrou zprávou je, že namı́sto
slov vyslechnutých při lekci zde máme úžasnou knihu, sbı́rku myšlenek a úvah, která stojı́ za celé jměnı́. Kategoricky prohlašuji (jak to
řı́kával sám Len Scrivener!), že tato kniha je tı́m nejhodnotnějšı́m,
nejužitečnějšı́m a nejlepšı́m přı́spěvkem k tanečnı́ literatuře, jaký
jsem kdy četl. Srdečně blahopřeji Barrymu Gassonovi k výsledku
jeho práce při zaznamenánı́ jeho myšlenek a nápadů v této knize.
Bryan Allen
Carol-Ann Hickmore
Manažerka talentů, Simpl5
Byla jsem velmi poctěna žádostı́, abych přečetla a okomentovala
tento nádherný vhled do pompéznı́ho, okouzlujı́cı́ho a někdy zlo4
Bryan Allen: Just One Idea: The Collected Articles and Lecture Notes of Len
Scrivener, 1983, 180 stran (pozn. překl.).
5
http://www.simpl.co.nz/ (Pozn. překl.)
xiv
volného světa společenského tance, a možnostı́ přispět k hodnotné
a dobře vyvážené syntéze techniky a k prezentaci soutěžnı́ho tance,
jež nám předvádı́ můj rádce a přı́tel Barry Gasson.
Barry je legendou ve světě tanečnı́ho sportu po spoustu dlouhých
let a většina z nás nezná veškeré zkušenosti a vědomosti, jež tento
neuvěřitelný muž nosı́ ve své hlavě. Studoval pod vedenı́m nejvyhledávanějšı́ch trenérů světa. Máme velké štěstı́, že se Barry rozhodl
sdı́let s námi tyto úžasné znalosti. Toto je kniha, již MUSÍ čı́st každý
horlivý tanečnı́k společenského tance.
Barry mne jako trenér přivedl k mému prvnı́mu titulu na Novém
Zélandě. Od těch časů je mi učitelem, trenérem, rádcem a velmi
dobrým přı́telem. Jsem ráda, že současným vyznavačům tanečnı́ho
sportu se dostane možnosti čı́st a použı́vat tuto knihu ku svému
prospěchu na soutěžnı́m parketu.
Barry je výjimečně talentovaným učitelem tance. Čtěte, pochopte, čtěte znovu, uved’te to do praxe a stále se vracejte k této velmi
snadno srozumitelné, zábavné, předevšı́m však skvělé publikaci. . .
je plná „bazzaismů“, nad nimiž se zasmějete, ale zapamatujete si je
i to, co znamenajı́. . . Pěkné počtenı́!
Carol-Ann Hickmore
xv
Len Scrivener. Spolu se svou partnerkou Nellie Duggan vyhráli v letech 1949–1953 nejméně třikrát jak Star Championship, tak British
Professional Championship. Zemřel 17. února r. 1975.
Obsah
I
II
Běžná úskalı́
Obecná pozorovánı́ . . . . . . . . . . .
Jednoduše samba . . . . . . . . . . . .
Rytmické tancovánı́ . . . . . . . . . . .
Timing slowfoxu . . . . . . . . . . . .
Proč nemůže tango vypadat jako Tango?
Základnı́ zásady Rumby . . . . . . . . .
Quickstepové kodrcánı́ . . . . . . . . .
Zášvih ve všech svých podobách . . . .
Abeceda waltzu . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
3
12
14
19
22
26
34
38
42
Náhodné úvahy
Co zajı́má porotce? . . . . .
Důvody pro omezený sylabus
Týden ve znamenı́ techniky .
Practice — trénovánı́ . . . .
Hudebnı́ frázovánı́ . . . . . .
Syndrom Robina Hooda . . .
Kladenı́ chodidel a hadı́ nohy
Fetiš chodidla . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
49
58
63
67
71
75
79
83
.
.
.
.
.
.
.
.
xix
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Běžné chyby chodidel . . . . . . . . . . . .
Prvnı́ polovina otáčky vpravo . . . . . . . .
Spádná otáčka vlevo . . . . . . . . . . . .
Co se vlastně stalo s hladkým tancovánı́m? .
Existuje afinita mezi nohama? . . . . . . .
III Technická hlediska
Sklon . . . . . . . .
Švih . . . . . . . . .
Polohy chodidel . . .
Zdvih a snı́ženı́ . . .
Velikost otočenı́ . . .
Protipohyb . . . . . .
Trojkrok . . . . . . .
Všeobecně . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
85
90
95
100
104
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
111
117
121
125
128
131
134
141
IV Včerejšek
Vzpomı́nky na národnı́ mistrovstvı́
Dopis redakci NZDSA . . . . . .
Šampióni . . . . . . . . . . . . .
Portrét Ivy Biberstein . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
147
155
159
175
Poznámka autora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181
xx
Část prvá
Běžná úskalı́
Obecná pozorovánı́
Jak se přibližuji střednı́mu věku, neboli soumraku své kariéry, a staré
nohy stále vı́ce chátrajı́, shledávám, že mne stále častěji zvou jakožto
poradce do nejrůznějšı́ch center a tanečnı́ch studiı́, na workshopy,
lekce a porady. Svým způsobem tak zı́skávám prospěch ze svých
letitých zkušenostı́, předtı́m, než se odštrachám do velkého tanečnı́ho studia kdesi na nebesı́ch. V mnoha přı́padech je to vždycky
tatáž hrstka figur a kroků, jež bud’to působı́ problémy dotyčným párům, nebo mému citlivému vnı́mánı́, když je vidı́m zatančené, pokud
ovšem tyto figury či kroky dokážu rozpoznat.
Snad bychom se tedy měli podı́vat na pohyby, jichž se špatně
užı́vá nejčastěji; doufejme, že s pár dobrými radami, jak zmı́rnit potı́že, jež tı́m vznikajı́. Zkušenı́ tanečnı́ učitelé vědı́, že stát se dobrým
učitelem vyžaduje dlouhou dobu a spoustu studia. Nemám na mysli
„úspěšným“ — úspěch se často měřı́ velikostı́ vašich skupin, která
má vliv na výši vašeho bankovnı́ho konta, jež zase může být dána
vašı́ bystrostı́ a/nebo vašı́ schopnostı́ pracovat s veřejnostı́. Všichni
dobřı́ tanečnı́ učitelé vědı́, že patrně zničili zhruba prvnı́ stovku žáků,
jež měli, když se učili své profesi a zı́skávali zkušenosti. Jak vroucně
by si přáli začı́t s nimi nanovo, pokud by měli znalosti a dovednosti, jež majı́ nynı́. Je-li tedy čtenář zkušeným učitelem, lze mu
odpustit, jestliže nynı́ přeskočı́ ku kapitole přı́štı́. Necht’však prosı́m
3
nezapomı́ná, že velmi pravděpodobně to byl i on, kdo tyto obvyklé
chyby svého času vyučoval.
(1) Převedenı́
(The Wing.) Neobyčejně obtı́žný pohyb, jenž je součástı́ omezeného
soutěžnı́ho sylabu u dětı́ na všech stupnı́ch a na nejnižšı́ úrovni pro
všechny ostatnı́ věkové skupiny. Vřele doporučuji začı́nat převedenı́
čelem šikmo ke středu. Spousta párů začı́ná převedenı́ tančit čelem
do směru tance, což činı́ následujı́cı́ „levotočivou“ figuru poněkud
mučivou. Když dáma jde kolem pána, musı́ otočit hlavu doleva, vyžaduje to mechanika tohoto pohybu. Pán nesmı́ otáčet hlavu doleva.
Když rotuje svým tělem, aby vyhověl pohybu dámy od své levé
strany ke své pravé straně, musı́ udržet stálou linii hlavy, jako když
vstoupil do promenádnı́ho postavenı́.
(2) Otevřená otáčka vpravo
(The Open Natural Turn.) Objevuje se ve většině tanců a obvykle
vyvolá pánovo žalostné zvolánı́: „Nemohu Ji obejı́t!“ Toto je obvykle
způsobeno tı́m, že učitel řı́ká dámě, aby ‘vypomohla pánovi’ tı́m, že
půjde ve druhém kroku doleva. To znamená, že dáma se napřed točı́
doleva namı́sto doprava a když to dělá, vždycky ‘hodı́’ svou hlavu
doleva.
Musı́ být zřejmé, že pokud se dáma otočı́ o určitý úhel doleva,
musı́ se následně k požadované velikosti otáčky, kterou měla provést
předevšı́m, otočit o stejný úhel navı́c. Dámě řı́kám, aby zaměřila
pohled do jednoho bodu tak, že pokud se začne v promenádnı́m
postavenı́ dı́vat směrem doprava, a bude se stále dı́vat do stejného
bodu v prostoru, skončı́ dı́ky rotaci svého těla s hlavou v obvyklé
4
poloze, dı́vajı́c se přes partnerovo pravé rameno. Navı́c, když pán
přecházı́ před jejı́m tělem, musı́ dáma kontrolovat své zadnı́ chodidlo
(viz teorie taženı́ a tlačenı́, kapitola Existuje afinita mezi nohama?,
str. 104) tak, aby jejı́ druhý krok, pravým chodidlem, byl zadržený a
co nejmenšı́.
Když dáma tančı́ třetı́ krok, musı́ došlápnout na své pravé chodidlo a váhu udržet rovnoměrně rozloženou mezi chodidly. Mnohé
dámy nechajı́ své levé chodidlo převzı́t celou váhu přı́liš brzy a trpělivého pána, který na sebe přebı́rá vinu za většinu problémů, vytlačı́
OPĚT ven z rovnováhy. Stojı́ za komentář, že v knihách o technice
se otevřená otáčka vpravo objevuje pouze jako součást složeného
pohybu ve slowfoxu, zvaného otevřený telemark, otevřená otáčka
vpravo a výkrut mimo (the Open Telemark, Open Natural Turn and
Outside Swivel), nikoliv však ve waltzu a v quickstepu — nenı́ to
legračnı́?
(3) Otevřený telemark
(The Open Telemark.) Tento pohyb může často představovat problém
dokonce i pro vyspělé páry. Jednou z věcı́, které je třeba si zapamatovat o tomto kroku je skutečnost, že technika pro prvnı́ dva kroky
je naprosto stejná jako u otáčky vlevo ve slowfoxu. Nezdá se, že ta
by představovala nějaký problém. Zatančete otáčku vlevo, kroky 1
a 2, udržte váhu mezi oběma chodidly a otočte se o potřebný úhel
předtı́m, než uvolnı́te levé chodidlo. Když se uvolňuje levé chodidlo,
hlava už je plně otočená doleva. To znamená, že otáčka je vlastně
dokončena, zatı́mco váha je hlavně na pravém chodidle.
Jelikož točenı́ obvykle zahrnuje sklon a zde při pohybu levého
chodidla do strany vlastně žádné točenı́ nenı́, pak, jak pravı́ technika:
žádný sklon v kroku 3. Při prvnı́ch dvou krocı́ch by měla pánova
5
hlava zůstat doleva. Objevı́-li se — až přı́liš časté — ‘vpravo-hled’’,
je to obvykle z naprosté beznaděje. Pak se během kroku 3 pánova
hlava otočı́ doleva, aby napomohla točenı́ do promenádnı́ho postavenı́. Při točenı́ doleva je tı́m, kdo se otevı́rá do promenádnı́ho
postavenı́ pán, nikoliv dáma. Dáma se otevı́rá pouze při točenı́ doprava. Neexistuje žádný pohyb, kdy by se pán i dáma otevı́rali do
promenádnı́ho postavenı́ oba.
(4) Postavenı́ s otevřenı́m levé strany pána
Pán by se měl se svou partnerkou snažit vytvořit postavenı́, jı́mž
„uzamyká“ svůj levý bok prostřednictvı́m své partnerky do své pravé
ruky, a k tomu by se měla připojit jeho levá ruka i oblast bránice,
v nı́ž má s partnerkou kontakt. Tedy — levý bok, levá ruka a bránice
by měly všechny být prostřednictvı́m partnerky vedeny do pánovy
pravé ruky.
Partnerova touha vytvořit ‘velký tvar’ ho často svádı́ z poctivých cest a způsobuje, že odklánı́ dámu. Obvykle tı́m, že tlačı́ svou
levou paži směrem ven a dopředu. To má za následek zkroucenı́
glenohumerálnı́ho kloubu dámy (kloub v mı́stě zaoblenı́ a jamky na
vrcholu jejı́ pravé paže), takže paže je uměle napřı́mena a pravou
ruku6 má dáma velmi, velmi daleko za svým uchem. Vyrůstá ve mně
přesvědčenı́, že spousta dı́vek dokonce věřı́, že bolavé pravé rameno
je součástı́ ceny, kterou musejı́ platit za privilegium, že mohou tančit
S NÍM. Tak tedy do toho, pánové, podrobte své postavenı́ zkoušce.
Pohled’te jemně do očı́ své partnerky a zeptejte se jı́: „Bolı́ Tě někdy
rameno, když se mnou tančı́š?“ Vyzývám vás k tomu!
6
Od zápěstı́ po prsty (pozn. překl.).
6
(5) Otáčka vlevo ve slowfoxu
Na konci pérového kroku (the Feather Step), pérového uzavřenı́ (the
Feather Finish) nebo pérového zakončenı́ (the Feather Ending), jež
se tančı́ šikmo ke středu, je běžnou chybou, že partner při vchodu
do otáčky vlevo (the Reverse Turn) ‘sklouzne stranou’ ke své pravé
straně. Jeho levé chodidlo pak bude směřovat do směru tance namı́sto ke středu. . . Že by to bylo tı́m, že tančı́ předem naplánovaný
program? Tančil by pán jinak, kdyby tančil s dámou, jež nenı́ jeho
normálnı́ partnerkou, tudı́ž nenı́ uvyklá jeho normálnı́m postupům?
Ovšem, že ano! Vyjděme z postavenı́, kdy udělal krok mimo pravou
nohu dámy. Začal by se točit doleva a navedl by svou dámu do postavenı́ směrem ke své levé straně a s jejı́m těžištěm pohybujı́cı́m se
doprava. Přitom by se linie těla pána změnila do levé křivky, jež je
vlastnı́ veškerým otáčivým pohybům doleva. Pánové!. . . jste to vy,
kdo má odpovědnost, vy musı́te vést dámu a přihlı́žejı́cı́m musı́ být
jasné, že to opravdu děláte.
(6) Přeměna ke středu
(The Chassé to Centre.) Jednou ze zrůdnostı́, jež vı́dám stále, je spinová otáčka vpravo (the Natural Spin Turn) následovaná přeměnou
ke středu; poté se pán namı́sto nezbytného pohybu doleva uleje a
tančı́ křı́ženı́ vpřed (the Forward Lock Step) šikmo ke stěně!! A toto,
prosı́m, tančı́ obvykle se svou žačkou při medailové zkoušce učitel!
(7) Patové otáčky
Slı́bil jsem své ženě, že se pokusı́m napsat celou stránku prostou
slov, tvořených čtyřmi hláskami. Je mi lı́to, nenı́ to možné. Tak tedy
7
— H-E-E-L T-U-R-N (patová otáčka). Pánové, jste to vy, kdo musı́
připravit pro patovou otáčku podmı́nky. Vaše partnerka bude rostoucı́
měrou frustrována, pokud ji nedokážete patřičně vést. Přečtěte si
tedy prosı́m tento oddı́l, který Vám ukáže, jak vést dámu. Až si jej
přečtete, přečtěte si jej znovu a položte si otázku: „Je to to, co dělám?“
Pak s myslı́ doširoka otevřenou zatančete otáčku způsobem, který
doporučuji, popatřete na svou partnerku a potěšte své oko úlevou,
kterou v jejı́ tváři vyčtete.
Napřed, v poloze čelem šikmo ke středu, ji vezměte do svých
pažı́ (št’astná to žena — pokusný králı́k), poté udělejte krok levou
nohou dopředu a nechte své levé koleno absorbovat kompresı́ váhu.
Nu, to je přeci to, co děláte normálně. . . a ona stále nedělá patovou otáčku. Ovšem, že ne! Jakékoliv ohnutı́ vašeho levého kolene
je tu pro to, aby jejı́ nohy a chodidla otevřelo (odsunulo od sebe), a
vy je přeci chcete uzavřı́t (přisunout k sobě). Co je potřeba udělat?
Pán se musı́ odtlačit vzhůru prostřednictvı́m napřı́menı́ levé nohy a
vyvolat tak fyzickou změnu směru — vzhůru, aby dáma přisunula
chodidlo. Nenı́ to postupové, jelikož patová otáčka dámy nenı́ postupový pohyb, jejı́ chodidla se přisunujı́ na mı́stě! Nemá to co do
činěnı́ s točenı́m dámy, jelikož vliv na točenı́ je zde malý. K točenı́
docházı́ hlavně na pánově pravém chodidle, jež by mělo došlápnout
ve druhé polovině třetı́ doby, poté, co se chodidla dámy přisunula
zdvihovou akcı́. Nuže, zafungovalo to? Rozlil se dámě po tváři výraz
radosti a úžasu? Co je však důležitějšı́ — je to ono, co jste vždycky
dělal? Tak to si nemyslı́m, seňore! Často se provinı́m tı́m, že kopı́ruji kapitána Mainwaringa z „Dad’s Army“7 a řı́kám svým žákům
mužského pohlavı́: „Ty hloupý kluku!!“ Pomáhá to zabetonovat do
paměti jádro toho, co jsem jim právě řı́kal, a přitom mi ještě žádný
z mých mladých žáků nedal ránu, s výjimkou oné mladé dámy, jejı́ž
7
Klasický, velmi úspěšný britský sitcom (pozn. překl.).
8
prst náhodou uvı́zl v mém nose, když tančila sambu. . . avšak to je
jiná historie. Toho dne tekla krev.
Asi jste zı́skali dojem, že za většinu potı́žı́, jež se při tanci objevujı́, může partner. Ano, to je pravda. Málokdy však slyšı́te dámu,
že by si na pána stěžovala! Vždy je tomu naopak. Avšak nemůžeme
zakončit tuto kapitolu, aniž bychom našli obecně u dam něco, nač si
můžeme stěžovat právem. Dámy, vy tam stojı́te — vznosně, v rovnováze, znamenitě upraveny, na své levé noze, připraveny vyrazit.
Pán stlačı́ své pravé koleno, dı́ky čemuž se odpovı́dajı́cı́m způsobem
ohne jeho koleno levé. V tomto okamžiku by se vaše pravá noha
měla protáhnout dozadu z oblasti zrovna pod ňadry. Vaše kolena se
tak začnou pohybovat v opačných směrech — pravé koleno dozadu,
levé koleno dopředu. Dosáhněte tohoto pohybu patřičným způsobem
ještě předtı́m, než vůbec uděláte svůj prvnı́ krok, tak, aby partner vůbec nikdy neucı́til vaši pravou nohu. Pokud ji ucı́tı́, daly jste mu
konečně něco, nač si může oprávněně stěžovat.
Pokud člověk uvažuje o nepsaných pravidlech:
Při kroku chůze dopředu (the Forward Walk) se kolena pohybujı́ ve
stejném směru. . . tj. dopředu.
Při kroku chůze dozadu (the Backward Walk) se kolena pohybujı́ do
opačných směrů:
Chodidlo stojné nohy se dı́ky stlačenı́ pohybuje vpřed. Kročná noha
se protáhne dozadu před tı́m, než se pohne tělo.
A proto tvrdı́m, že platı́ následujı́cı́ obecný popis kroku chůze
vpřed:
9
KROK CHŮZE VPŘED JE POHYB TĚLA Z JEDNOHO ROVNOVÁŽNÉHO POSTAVENÍ S CHODIDLY U SEBE (S UZAVŘENÝMI CHODIDLY) DO DALŠÍHO ROVNOVÁŽNÉHO POSTAVENÍ S CHODIDLY U SEBE (S UZAVŘENÝMI CHODIDLY).
Obecný popis kroku chůze vzad:
KROK CHŮZE VZAD JE POHYB TĚLA Z JEDNOHO ROVNOVÁŽNÉHO POSTAVENÍ S CHODIDLY OD SEBE (S OTEVŘENÝMI CHODIDLY) DO DALŠÍHO ROVNOVÁŽNÉHO POSTAVENÍ S CHODIDLY OD SEBE (S OTEVŘENÝMI CHODIDLY).
Z toho pak plyne, že když při kroku (step) vzad zadnı́ chodidlo přijı́má váhu, musı́ být přisunutı́ přednı́ nohy a jejı́ následné protaženı́
vzad (do okamžiku těsně před převzetı́m váhy touto nohou) v souladu s tı́mto výchozı́m krokem (je součástı́ téhož kroku chůze (walk)).
Dále tvrdı́m, že když dáma před pohybem vzad provádı́ akci
snı́ženı́, musı́ považovat protaženı́ nohy vzad za součást předchozı́ho
kroku, tj. kroku ‘šest’ tkáně ve waltzu, kroku ‘čtyři’ všech přeměn
a křı́ženı́, kroku ‘tři’ uzavřeného telemarku (the Closed Telemark),
kroku ‘tři’ změny mimo (the Outside Change), atd, atp. To ovšem
předvytvářı́ tvarovánı́ pro následujı́cı́ pohyb, jı́mž shodou okolnostı́
obvykle bývá prvnı́ polovina otáčky vpravo!
Dále, tančı́me-li pohyb s přı́sunem ve waltzu, např. prvnı́ polovinu otáčky vlevo, při kroku ‘tři’ se levé chodidlo přisunuje k pravému chodidlu a pravá noha je prakticky napřı́mená. Váha se pak
přenese na levou nohu na vrcholu zdvihu, pravá noha je stále napřı́mena. Levé koleno se stlačı́ (snı́žı́ se) na konci ‘tři’ a napřı́mená
pravá noha začne akci vytaženı́ vzad.
10
Závěr:
Klesá jen jedna pata; pravá pata neklesne, dokud nenı́ váha plně na
pravém chodidle, když se chodidla mı́jejı́.
11
Jednoduše samba
Odjakživa jsem miloval sambu, nakažlivou veselost hudby a to, jak
evokuje karnevalové obdobı́ v Riu. Měl jsem rád nádherné pulsujı́cı́
rytmy a strukturu tance, jenž snadno plynul z jednoho typu pohybu
do druhého, z nichž každý měl odlišnou rytmizaci a odlišné linie
nohou. A také všudypřı́tomnou akci zhoupnutı́, jež vycházela z užitı́
stlačeného kolene.
V současnosti hledı́vám na sambu s pocitem hrůzy, jelikož mohu
vidět stále méně rytmického pulsovánı́ a jen sem tam pár charakteristických liniı́ nohou. Akce zhoupnutı́ se tu nedá postřehnout a kdyby
nehrála hudba, musel bych se hodně namáhat, abych sambu rozpoznal. Stále si mohu užı́vat tradičnı́ho tance, když vidı́m sambu tančit
při medailových testech a soutěžı́ch s omezeným sylabem, avšak na
vyššı́ch úrovnı́ch z nı́ nemám dobrý pocit.
Po léta kladu důraz na to, aby charakteristickými liniemi nohou
sambové chůze (Samba Walks) a kroků botafogo (nůžek) byly stlačené koleno stojné nohy a vypı́chnutá protažená noha s částečnou
váhou a posuvem pánve. Ta druhá linie nohou, jež tento tanec charakterizuje, patřı́ voltě se stylizovanými liniemi nohou a chodidel
latinského křı́ženı́ (the Latin Cross). Kladu důraz na to, že v pohybech počı́taných na 1 & 2 musı́m vidět dva kroky s napřimovánı́m
kolene, ale dva kroky se stlačenými koleny se počı́tajı́ & 1 & 2 a takt
12
hudby končı́ silným důrazem na druhou dobu, s nı́ž časově splývá
absorbce váhy do stlačeného kolene.
Když sleduji vrcholné interprety latinskoamerického stylu tančit
sambu, je mi zcela jasné, jaký tanec se tančı́, právě tak, jako když
sleduji medailové kandidáty a soutěžı́cı́ na soutěžı́ch s omezeným
repertoárem. Základnı́ téma předvádějı́ jasně a rytmicky. Proč tedy
naši zkušenějšı́ soutěžı́cı́ tolik usilujı́ o to, řı́tit se po parketu ve
zběsilém tempu a přitom se stavět a pózovat? Kdybyste vypnuli
muziku, nemáte tušenı́, co že to dělajı́ — natolik zřı́dka je v tom
patrný jakýkoliv rytmus.
13
Rytmické tancovánı́
Rytmické tancovánı́ (Rhythm Dancing) je patrně nejužı́vanějšı́ formou tance, kdy „dva tančı́ spolu“, a je patrně rovněž tı́m, čemu
v tanečnı́ch studiı́ch nejhůře vyučujı́.
Vstoupı́-li do tanečnı́ho studia nový klient, je tı́m prvnı́m tancem,
kterému jej učı́, nevyhnutelně „Rhythm“. Je to pro učitele přı́ležitost
položit solidnı́ základnu techniky, aby podpořil rovnováhu a harmonii páru. Různé aspekty techniky, jako jsou práce chodidel, akce
chůze, velikost točenı́, vnitřnı́ strana otáčenı́, začátek točenı́, atd. . .
by měly být osvojeny na této úrovni, aby si žáci vštı́pili návyky, jež
se uplatnı́ ve všech tancı́ch, kde pán držı́ dámu.
Při medailových testech nižšı́ úrovně a přı́pravných soutěžı́ch se
tento tanec hojně využı́vá. Mne vždycky vyděsı́ velmi nı́zká úroveň,
již tanečnı́ci předvádějı́, zřejmě proto, že jejich učitelé bud’ nevědı́
nebo neberou v úvahu, jak důležitý tento tanec je. Existuje zde velká
prázdnota obsahu, co se tančených figur týče a provedenı́ těch pár figur, jež se doopravdy učı́, nechává hodně požadavků nenaplněných.
Všechno, co kdy bývá k viděnı́, jsou čtvrtotáčky (přičemž otáčky
o celou čtvrtinu nebývá ve skutečnosti obvykle dosaženo), úkroky
stranou (Side Balances) a promenáda (the Promenade), při nı́ž se
dáma podtočı́ pod pažı́ partnera (bud’ jednou nebo dvakrát v synkopované rytmizaci), což má ovšem často s pánem velmi málo co do
činěnı́.
14
Pánové jsou neustále čelem ke stěně, takže pro porotce je nejúčinnějšı́m způsobem, jak je ve vymezeném čase posoudit, stát uprostřed
mı́stnosti, což je postavenı́ obvyklé při posuzovánı́ tanců ve stylu
New Vogue. Nedávno jsem zpozoroval, že mladý pár tančil pivotovou otáčku vpravo (the Natural Pivot Turn). Okamžitě jsem jim dal
křı́žek. Bylo tak osvěžujı́cı́ vidět standardnı́ figuru — vzácně vı́daný
jev! Projděme si tedy různé pohyby, jež tvořı́ základnu rytmického
tancovánı́.
(1) Čtvrtotáčky
(The Quarter Turns.) Jak je patrno z názvu, jde o otáčky přibližně
o devadesát stupňů (to je jedna čtvrtina, že?) Měly by zahrnovat
směrovánı́ čelem šikmo ke stěně a pak zády šikmo ke středu. Dobrý
způsob, jak učit tomuto směrovánı́, je užı́vat cifernı́ku hodin a popsat
je jako od jedenácti do jedné8 podle hodinové ručičky — to ovšem
platı́valo tenkrát, když jsme ještě měli hodiny s cifernı́kem a ne
digitálnı́, jako dnes. Hlavnı́ myšlenkou je dostat se dál, než dáma —
minout ji a ne ji porazit. Rovněž to nezbytně vyžaduje, aby pán při
přı́sunu dělal výkrut na levém chodidle.
(2) Otáčka vpravo
(The Natural Turn.) Lze ji tančit podél stěny mı́stnosti či v rohu.
Prvnı́ čtyři kroky jako u čtvrtotáčky, ale otočte se o 3/8 do směru
zády ke směru tance (slow, slow, quick, quick). Levým chodidlem
vzad, přitom se začněte točit doprava, pravé chodidlo stranou, špička
8
Hnidopich by řekl, že od půl jedenácté do půl druhé, pokud hodiny ležı́ před
stěnou dvanáctkou nahoru (pozn. překl.).
15
směřuje šikmo ke středu, levé chodidlo přı́sun k pravému chodidlu,
pravé chodidlo stranou (slow, slow, quick, slow). Povšiměte si odlišné rytmizace.
(3) Otáčka vlevo
(The Reverse Turn.) Začátek je (čelem) šikmo ke středu, levé chodidlo vpřed, přitom se začněte točit doleva, pravé chodidlo stranou,
levé chodidlo přı́sun k pravému chodidlu, přitom se otočte do směru
zády ke směru tance (slow, quick, quick), pravé chodidlo vzad, přitom se točte doleva, levé chodidlo stranou, (na konci) směřuje šikmo
ke stěně, pravé chodidlo přı́sun k levému chodidlu (slow, quick,
quick). Má-li pokračovat otáčka vlevo twinklem, doporučujeme ji
nedotočit a zakončit čelem ke stěně.
(4) Čtvereček
(The Box.) Levé chodidlo vpřed, pravé chodidlo stranou, levé chodidlo přı́sun k pravému chodidlu, pravé chodidlo vzad, levé chodidlo stranou, pravé chodidlo přı́sun k levému chodidlu (slow quick
quick). Při zakončenı́ čelem šikmo ke stěně lze čtvereček opakovat
nebo mohou následovat čtvrtotáčky.
(5) Twinkl
(The Twinkle.) Levé chodidlo vpřed, pravé chodidlo stranou, levé
chodidlo přı́sun k pravému chodidlu, současně otáčejte dámu do
promenádnı́ho postavenı́, se silným zdvihem na pravém chodidle
při přı́sunu levého chodidla (slow, quick, quick). Pravé chodidlo
16
dopředu a napřı́č v promenádnı́m postavenı́, levé chodidlo stranou,
přitom otáčejte dámu zase do normálnı́ho tanečnı́ho postavenı́, pravé
chodidlo přisunout k levému chodidlu (slow, quick, quick). Pokračujte čtvrtotáčkami nebo čtverečkem. Při zakončenı́ čelem ke stěně
lze twinkl opakovat.
Učit užı́vánı́ kroků chůze přı́mo vpřed a vzad včetně vedenı́ patou9
a uvolňovánı́ špiček nenı́ obtı́žné, jelikož jde o úplně přirozené pohyby. Tak koneckonců chodı́me — dopředu i dozadu. Čtvrtotáčky
v quickstepu a otáčka vpravo ve waltzu, byt’ve druhém přı́padě s odlišnou velikostı́ točenı́, užı́vajı́ všechny téže techniky, proč je tedy
předevšı́m neučit pořádně? Proč je nevštı́pit do svalové paměti na
začátku, namı́sto hrozného stranového náklonu v kroku 4, který vyhodı́ dámu z rovnováhy, jelikož pána nikdy nikdo neučil, jak se točit
na břı́šku levého chodidla, aby se úspěšně pozpátku dotočil šikmo ke
středu? A to jsou prosı́m prvnı́ čtyři kroky, které se obvykle vyučujı́
— lidé vlastně platı́ docela dost za to, že je učı́ zlozvykům.
Pána je třeba naučit, že je to on, kdo zodpovı́dá za velikost točenı́
páru. Když jde dopředu, musı́ se otočit on, když jde dozadu, musı́
navést dámu do dalšı́ho jı́m požadovaného směru. Je nutné tanečnı́kům vysvětlit pojem směřujı́cı́ch špiček a vnitřku otáček (u dámy
krok 3, u pána krok 7 čtvrtotáček) a nutnosti výkrutu na chodidle při
přı́sunu chodidla na vnějšı́ straně otáčky. Často užı́vám pro chodidla
výrazu ‘Daffy Duck’ (pitomá kachna) na vnitřnı́ a ‘Goosey Gander’
(blbý houser) na vnějšı́ straně otáčky. Každý si pod tı́m dokáže něco
konkrétnı́ho představit a členové skupiny se jim obvykle vděčně zasmějı́. Nemohu si však připsat jejich autorstvı́, pocházejı́ od rozkošné
Gaile French z Nelsonu.
9
Viz Poznámka autora na str. 181 (pozn. překl.).
17
Truchlı́m nad absencı́ pohybů, jež zahrnujı́ tři kroky na počı́tánı́ „slow, quick, quick“ jako je tomu např. v otáčce vlevo, čtverečku, twinklu a dvojtwinklu. Tyto nádherné pohyby v dnešnı́ době
ze soutěžnı́ch parketů prakticky zmizely — škoda. Kombinace figur,
jako jsou otáčka vpravo, otáčka vlevo, čtvereček a twinkl by byla
rytmická, bylo by radostı́ ji tančit, byla by trochu složitějšı́ co do
obsahu, nemluvě o potěšenı́ pro oko porotce. Dovedete si představit
jediný pár na parketě, jak tančı́ tyto pohyby, zatı́mco ostatnı́ bloumajı́
dokola se svými čtvrtotáčkami, úkroky stranou a promenádami? Přı́slovečně by vynikali, že? Vı́m, že by dostali můj křı́žek, ještě než
by dokončili jednu stranu parketu. Existujı́ ovšem tucty rozličných
krokových kombinacı́ umožňujı́cı́ch, aby žádné dva páry netančily
v jednom okamžiku totéž.
Když se v současnosti dı́vám na rytmické tancovánı́ na soutěžnı́m
parketu, mı́vám pocit, že jsem se octl na sjezdu týmů formacı́. Je třeba
poznamenat, že tyto typy figur se dajı́ pohodlně tančit v tempu, řekněme, od 25 do cca 35 taktů za minutu. Rychlejšı́ hudba by přirozeně
vedla k většı́ stranové progresi a zahrnovala by vı́ce quickstepových
prvků a kroků. Kdyby byly k viděnı́ rozličnějšı́ pohyby a rytmy, sudı́
by měli lepšı́ šanci ohodnotit zdatnost párů. V současnosti je člověk konfrontován s mořem mladých lidı́, kteřı́ všichni předvádějı́ tři
nebo čtyři stejné kroky na hudbu, jež vždycky hraje v tempu kolem
29 taktů/min — ubı́jı́ to duši a je to nuda. Uvı́znuvše v této situaci,
porotci nesoudı́, ale ‘vytahujı́’.
18
Timing slowfoxu
Před mnoha lety, kdy jsem se ještě domnı́val, že všechno znám, jsem
jako mladý tanečnı́k měl ohromné výhrady ke slowfoxu. Kladl jsem
v potaz svou vlastnı́ způsobilost, jelikož jsem pracoval podle původnı́
představy, že technika a tanečnı́ teorie je čı́msi, co v náručı́ přinesl
Mojžı́š dolů s hory10 a co tedy nelze nikdy zpochybnit. Měl jsem
značné potı́že při snaze porozumět slowfoxu a provádět jej tak, jak
to stálo v „Knize“11 a jak mi radili „odbornı́ci“. Ještě většı́ potı́že
jsem měl, když jsem se jako mladý učitel snažil vysvětlit timing
slowfoxu žákům, kteřı́ byli jakkoliv hudebně vzděláni. Koktal jsem
propracovaná vysvětlenı́ o ‘tancovánı́ přes muziku’ či, ještě hůře
o ‘stı́novánı́ muziky’, z nichž jsem ani jednomu nerozuměl.
Zatı́mco ted’pı́ši, krčı́m se rozpaky nad všemi těmi dávnými roky
a nabı́zı́m formálnı́, pı́semnou omluvu svým dřı́vějšı́m studentům,
kteřı́ vydali svědectvı́ o těchto absurdnı́ch výrocı́ch (ne, své penı́ze
nazpět dostat nemůžete, ty už dávno nemám). Vı́te, připravovali nás,
10
Pro ty, kdo snad nevědı́: Tři měsı́ce po odchodu Židů z Egypta vystoupil
Mojžı́š na horu Sinaj, kde Bůh dal (jeho prostřednictvı́m) národu židovskému
Zákon a uzavřel s nı́m smlouvu. . . Podrobněji viz Starý zákon, druhá kn. Mojžı́šova
(Exodus) 20,1–24,8. Pozn. překl.
11
Zde má autor nepochybně na mysli některou verzi Mooreovy Revidované
techniky (pozn. překl.).
19
abychom se stali učiteli, a v „Knize“ stálo, že ke krokům s vedenı́m
patou,12 k dominantnı́m krokům, k prvnı́mu kroku každého pohybu,
řı́kejte tomu jak chcete, docházı́ na dobu 1 každého taktu, pak se
sebereme a necháme pohyb v průběhu doby 2 projı́t kolenem nové
stojné nohy a pak následujı́ dva kroky, počı́tané „quick, quick“, jež
časově splývajı́ se třetı́ a čtvrtou dobou taktu.
To bylo snadné při prvnı́m pérovém kroku (the Feather Step), až
na to, že při následujı́cı́m pohybu se objevil problém. Št’astně jsem
dorazil na třetı́ krok pérového kroku, jak se pravilo v „Knize“ (pravé
chodidlo vpřed mimo partnerku v protipohybovém postavenı́), avšak
zde byla váha rovnoměrně rozdělena mezi obě má chodidla a stejně
tak tomu bylo i u mé partnerky! Nynı́ jsem potřeboval trochu muziky,
abych nabral svou váhu na pravé chodidlo, prošel kompresı́ a došel
svým levým chodidlem s vedenı́m patou do doby 1 následujı́cı́ho
taktu hudby. Ve snaze pokusit se tohle ospravedlnit jsem argumentoval, že udělám druhý quick trochu rychleji a tı́m zı́skám trochu času,
nebo jsem navrhoval, že „prostě zatančı́m tři tanečnı́ kroky na čtyři
doby“ — připisoval jsem to na vrub uměleckému výrazu.
Nás, strádajı́cı́ protinožce, by nikdy nebylo napadlo, že naše svatosvatá technika může být vadná. Musı́te pochopit, že to bylo spoustu
let před tı́m, než bylo vynalezeno video. Jeden z nejpamátnějšı́ch dnů
mého života nastal, když na Nový Zéland dorazil k demonstracı́m a
lekcı́m vı́tězný pár z mistovstvı́ světa a vı́tězové British Open. Skvělı́
tanečnı́ci a učitelé, Anthony Hurley a Fay Saxton. V průběhu lekce
Anthony podotkl, že když tančı́ pérový krok, je na konci druhého
quicku váha rozdělena mezi obě chodidla a tak užı́vá prvnı́ poloviny následujı́cı́ho „slow“ k provedenı́ komprese a fakticky došlápl
svou (vedoucı́) patou na dobu dva!! Z pohledu profesionálů shromážděných na lekci to dávalo ohromný smysl! Konečně nám pouhým
smrtelnı́kům zasvitlo světlo a timing slowfoxu se dostal na své mı́sto.
12
Viz Poznámka autora na str. 181 (pozn. překl.).
20
O dva roky později přijeli k lekcı́m a demonstracı́m tehdejšı́
šampióni a my všichni jsme se účastnili jejich znamenité řady lekcı́.
V průběhu jedné lekce jim osoba ne přı́liš vzdálená od této klávesnice
položila otázku, týkajı́cı́ se timingu ve slowfoxu. Odpověd’ zněla, že
technika je tak, jak je popsána, správně a že k nakročenı́ chodidla
při vedenı́ patou docházı́ na prvnı́ dobu taktu. Následoval dost velký
randál, kdy lidé v publiku vykřikovali, co řekl Anthony. Následovala
odpověd’: „Vy se všichni pletete, tohle Anthony neřekl!“
Odpověd’ zněla: „Počkat, my jsme u toho všichni byli a navı́c
máme z té lekce zvukovou nahrávku.“
„Nuže, v Anglii by tohle neřekl!“ — a to bylo vše k tomuto
tématu.
Ovšem, tehdy byla hierarchie, jež stanovila původnı́ techniku,
ještě naživu, a vládla značnou mocı́, takže pokud jste chtěli ve vámi
zvolené profesi postupovat a nakonec vystoupat až do vrstvy nejvyššı́, vyplatilo se držet linii. Čı́m vı́ce se věci měnı́, tı́m vı́ce zůstávajı́
stejné. V současné éře technologiı́ má každý přı́stup k nejnovějšı́m
videı́m, DVD a dokonce i k telefonům se zabudovaným videem a
každý tedy může vidět timing, jehož znalci užı́vajı́.
Přesto u nás v poslednı́ch deseti letech hostovali odbornı́ci, kteřı́
odmı́tli otázku o timingu slowfoxu veřejně zodpovědět. Vyzývám
kohokoliv, kdo tento článek dočetl až sem, aby si přehrál video nějakého dobrého profesionálnı́ho páru a podı́val se, ve kterém okamžiku
taktu hudby se pata dotkne parketu. Je to tak očividné, že? A pomyslete na všechno to trápenı́, jež jsme s tı́m měli. . . a někteřı́ dosud
majı́.
21
Proč nemůže tango vypadat
jako Tango?
Když hledı́m na ty, kdo jsou považováni za špičkové tanečnı́ interprety současnosti, jak tančı́ tango, pozoruji neuvěřitelný stupeň
dovednostı́ a oslňujı́cı́ rychlost, jež mi bere dech.
Člověk musı́ obdivovat výkonnost párů, ježto majı́ vı́ce mladistvé šikovnosti než jejich předchůdci před dvaceti lety. . . Můj
obdiv má však přı́chut’ smutku, jelikož v jejich výkonu nedovedu
rozpoznat žádný herecký prvek. Základnı́ charakter tanga zde vůbec
nenı́ přı́tomen: ostře vybočená (angled) kolena, zahnutá chůze s váhou přenášenou napřı́č přes chodidlo — tento absolutnı́ charakter a
samu dřeň tanga dnes vı́dáme zřı́dka. To je přı́znakem změny v prezentovánı́ tanga v současné době, změny, kterou s nelibostı́ sledujı́
mnozı́ z těch, kdo zde byli už před pár lety a mohli tak tehdy být
svědky ducha tohoto tance.
Tradičnı́ tangové drženı́ už nenı́ zřejmé, vrcholová linie většiny
párů připomı́ná spı́še quickstep či waltz a často vı́dáme švihovou
akci a až přı́liš běžné vystupňovánı́ prostřednictvı́m nohou a chodidel. Vidı́m páry, jak začı́najı́ svoje tango čelem šikmo ke stěně,
s chodidly směřujı́cı́mi čelem šikmo ke stěně a na konci dvou kroků
22
jsou STÁLE čelem šikmo ke stěně!!! Tango, ach tango, kam jsi odešlo — žádné zakřivenı́ při krocı́ch, žádné protipohybové postavenı́
(což je velmi neobvyklé s ohledem na to, že by mělo vzniknout přirozeně), žádné vedenı́ rameny a žádná „št’áva“. Kvůli absenci tangové
techniky vypadajı́ tyto kroky úplně trhaně, pán zosobňuje nacpanou
kudlanku nábožnou; po krocı́ch nevyhnutelně následuje nezapomenutelně přı́šerná spojka.
Je dost dobře možné, že rychlost, v nı́ž se hraje většina tangové
hudby, vytvářı́ pocit nežádoucı́ho nutkánı́, jež povzbuzuje touhu pokrýt co možná nejvı́ce parketu v nejkratšı́m možném čase, nebo snad
absence méně pronikavého akordeonu13 vyvolává většı́ důraz na rytmický puls spı́še než melodické kvality, jež jsou této hudbě vlastnı́.
Nikdy se mi nedostalo výsady vidět Lena Scrivenera a Nellie
Duggan tančit, avšak jejich reputace a práce, kterou jsem s Lenem
udělal, mi vtiskla trvalou impresi Tanga, která nenı́ v dnešnı́ době
patrná. Vı́dám mnohé význačné tanečnı́ky a mohu se upamatovat asi
na tři, kteřı́ tančı́ tango charakteristickým způsobem, o němž věřı́m,
že je třeba jej podporovat. Dostalo se mi nicméně požehnánı́, že jsem
viděl tančit tango Billa a Bobbie Irvineovy, Antonyho Hurleye s Fay
Saxton, Chu a Susie Tanakaovy — jsou to jediné páry, jež zůstávajı́
vtisknuty v mé mysli svým opravdu pozoruhodným stylem. Zdá se,
že všechny porozuměly nutnosti dominantnı́ho postavenı́ trupu s význačným smyslem pro linii a schopnostı́ hýbat chodidly a přenášet
váhu nenápadně. Ukázaly, že tango je z velké části nepostupovým
tancem — konečně, jednı́m ze základnı́ch pohybů je kolébková akce
s ostře vyhnutými koleny, jež se provádı́ velmi obtı́žně, pokud svištı́te
po parketu rychlostı́ stopadesáti kilometrů v hodině.
Člověk by rád doufal, že zažije atmosféru očekávánı́, napětı́,
vytvořenou užitı́m akce plı́živé chůze, jež povede k dramatickému
13
V Argentině by spı́še šlo o bandoneon (pozn. překl.).
23
vyvrcholenı́ podobnému nejspı́še blesku za letnı́ho dne. V současnosti je to jen samé světlo a žádný stı́n, žádná dimenze, a at’ už
je provedenı́ ve své složitosti jakkoliv brilantnı́, v důsledku chybějı́cı́ různorodosti se může stát vyloženě nudným. Nadšenı́ tak nelze
udržet ani do zopakovánı́ refrénu.
Každý tanec má základnu technicky stylizovaných figur, jež poskytujı́ hlavnı́ námět při jeho výstavbě. K tomu, aby tanečnı́ci svému
provedenı́ dodávali smysluplnosti, měli by se k základnı́m motivům
neustále vracet. Pokud k tomu nedocházı́, nedostává se tanci rámce,
páry tančı́ „freestyle“ a mohou tančit jakoukoliv figuru, která je napadne. Tohle známe jako scénické tancovánı́, resp. tzv. „Adagio“,
kdy diváci mohou sedět na svých mı́stech a nechat se bavit produkcı́
tanečnı́ků, předvádějı́cı́ch své výjimečné schopnosti prostřednictvı́m
média, jehož diváci účastni nikdy být nemohou — hodně se to podobá cirkusovému čı́slu. Avšak tango je tancem, který rády tančı́
milióny lidı́, proč by tedy tito lidé neměli očekávat, že i pro experty
platı́ tytéž základy?
Snad přijde doba, kdy budou na světě existovat tři rozličná tanga,
každé z nich se samostatnou, jasně definovanou technikou. Argentinské tango s velmi, velmi malou progresı́, ovšem se spoustou třenı́
nohou o sebe, které, zdá se, je elementárnějšı́m vyjádřenı́m cı́těnı́
mezi mužem a ženou, avšak výraz „basic“ chápe poněkud odlišně.
Pak nádherné tradičnı́ tango – s vı́ce „zabalujı́cı́m“ párovým
drženı́m, zakřivenou chůzı́, kolébkami, pivotami a s kroky, kdy se
chodidla vyzvedávajı́ ze staré a umı́st’ujı́ do nové polohy. Nu a pak
nakonec. . . Atleticky demonstrativnı́ provedenı́ vysoké úrovně vyhrazené pouze mladistvým, hbitým párům, jejichž provedenı́ se bude
hodnotit podle rychlosti a hbitosti (namı́sto toho, kdo opravdu tančı́
nejlepšı́ tango).
24
Jedna jistota zůstává — tango, které učı́ učitelé-profesionálové
po celém světě, má velmi málo co do činěnı́ s tancem, který v dnešnı́
době vidı́me na soutěžnı́ch parketech.
25
Základnı́ zásady Rumby
Až do roku 1959 byla jedinou rumbou, kterou jsem znal, square
rumba. Byl to dosti živý tanec z Ameriky, jenž byl s to vykouzlit vidiny snědých mužů v košilı́ch s nabı́ranými rukávy a exoticky
vypadajı́cı́ch dam s nabı́ranými, načechranými sukněmi a velkými
koši plnými zralého ovoce na hlavách. Pamatuji si, že jsem měl lekci
s učitelkou tance, jež dostala leteckou poštou z Anglie dopis s popisem některých pohybů tohoto tance zvaného „kubánský systém“.
Vzpomı́nám si, že ta dáma se jmenovala Undine Clarck a neustále
si škubala hřebenem vlasy, jak se snažila nás naučit tomuhle kroku
zvanému „hák“, kde dáma hbitě zakřižuje jedno chodidlo za druhé.
Dnes to známe jako vějı́řové postavenı́ (the Fan Position)!
Předchozı́ odstavec jasně ukazuje, jakou brzdou bylo žı́t na
opačné straně zeměkoule. Do Anglie to bylo šest neděl lodı́. Do
zavedenı́ televize scházelo ještě pár let a po videu dosud nebylo ani
vidu ani slechu. Pokoušet se vizualizovat nový tanec tedy bylo velmi
obtı́žné. Řı́kávalo se, že z knihy se tančit naučit nelze. At’už jste se
narodili v Timbuktu nebo byli domýšlivcem z Eketahuna,14 naučit
se tanec jenom podle vytištěného textu bylo velmi obtı́žné. Když jste
14
Mluvı́-li Angličan o Timbuktu či Novozéland’an o Eketahuna, majı́ tı́m na mysli
mı́sto kdesi na konci světa, uprostřed ničeho (pozn. překl.).
26
v dobách před přı́chodem videa chtěli udělat něco zbrusu nového,
napsali jste dlouhé a spletité pohybové uskupenı́ a předali je několika
různým párům. Na konci jste měli několik rozličných variacı́. Tı́m
se však zabývat nebudeme.
Zpátky k rumbě. Naučil jsem se tomuto nádhernému novému
tanci, zvanému kubánská rumba. Učil jsem jej, demonstroval jsem
jej v televizi, neomylně o něm hovořil, a také jsem v něm soutěžil.
Pak jsem v roce 1970 přišel do Anglie. Učil jsem se u minulých
i současných mistrů světa té doby a zjistil jsem, že to, čemu jsem se
předtı́m učil a co jsem i vyučoval (nemluvě o demonstrovánı́), mělo
k rumbě hodně daleko. . . Třebaže už je to hodně dávno, změnil
se styl a vyvinuly se nové trendy (to slovo miluji), základy tohoto
tance jsou dnes tytéž jako tenkrát. Chci se s vámi podělit o akce
i techniku tohoto nádherného tance. Posuzuji mistrovské soutěže a
pozoruji úžasné páry předvádějı́cı́ všemožné typy živých exotických
pohybů, které však vždy nevyjadřujı́ rytmy, jež by tyto páry předvádět
měly. Nabı́zı́m tedy vysvětlenı́ některých hudebnı́ch a rytmických
vlastnosti tohoto tance a jejich propojenı́ s fyzickými akcemi, o nichž
se předpokládá, že by se měly objevit.
Vezměme si oblı́benou pı́sničku, která je dobře známá a lze jı́
hrát v mnoha různých rytmech, jako např. waltz, slowfox, rumba
či paso doble, jak se aranžérovi zlı́bı́. Melodie i text zůstávajı́ tytéž,
avšak předznamenánı́ se může měnit. Pokud tedy slyšı́te tutéž melodii
zahrát napřed jako slowfox a pak jako rumbu, v čem je rozdı́l? V obou
přı́padech je takt čtyřčtvrt’ový, avšak když posloucháte rumbu, jejı́
rytmický puls je v osminkách. Každá doba je rozdělena do dvou —
&-1-&-2-&-3-&-4 = 1-2-3-4-5-6-7-8. Z toho pak nutně plyne, že
tanečnı́ci by se měli podřı́dit diktátu tohoto rytmu.
Chodidlo by mělo došlápnout na parket na údery 3, 5 a 7 z osmi
výše uvedených. Jednoduše řečeno, tempo chodidel musı́ být rychlé,
27
aby chodidlo došláplo na parket v prvnı́ polovině doby a vybylo
tak dost času k provedenı́ charakteristické akce kyčlı́. K nı́ může
dojı́t pouze tehdy, je-li stojná noha napřı́mena a kolmo k parketu.
Koleno se musı́ napřı́mit dřı́ve, než noha převezme váhu. Pokud
se koleno nenapřı́mı́, jde o akci slowfoxu, ne rumby. Ve slowfoxu
jsou nohy svalově načasovány tak, aby k akci těla došlo dřı́ve, než
chodidlo dosedne na parket. V rumbě k akci nedojde, dokud chodidlo
nepřevezme váhu. Vezměme si jako přı́klad jeden konkrétnı́ pohyb,
a to zadnı́ polovinu základnı́ho pohybu (the Basic Movement) pána,
již pán tančı́ ve spoustě rozličných kroků.
Na začátku máme váhu zcela přenesenou na levou nohu, jejı́ž
koleno je napřı́meno a levá kyčle je vychýlena doleva. Pravé chodidlo
se přestěhuje dozadu pouze tak daleko, aby bylo možno přenést celou
váhu na napnutou kolmou nohu, což vytvořı́ akci kyčlı́ doprava. Levá
noha zůstane napřı́mena a levé chodidlo zůstává na mı́stě. Poté se
váha přenese dopředu do napřı́mené levé nohy, jež se nepohnula
a (levá) kyčel se vysune doleva. Když děláme třetı́ krok na pravé
chodidlo, je levá noha stále napřı́mena a k jejı́mu stlačenı́ nedojde,
dokud se nezačne pohybovat do dalšı́ho taktu hudby. . . tedy po celý
takt hudby, tři kroky, by mělo levé koleno být napřı́meno. Bohužel
toto přı́liš často k viděnı́ nebývá.
Většina tanečnı́ků napřimuje koleno stojné nohy na dobu 2,
mnozı́ to zvládnou na doby 4&1, na dobu 3 jen velmi nemnozı́. Podle
mého pozorovánı́ po celé zemi rovněž i velmi nemnozı́ tanečnı́ učitelé! Věřı́m, že se zde jedná o problém psychický — tanečnı́k musı́
myslet na přenášenı́ váhy z kyčle na kyčli, ne z chodidla na chodidlo.
Má technická přı́ručka mi řı́ká, že základnı́ pohyb zahrnuje točenı́
doleva, avšak většina učitelů to shledává pro žáky ve svých třı́dách
obtı́žným a tak učı́ třetı́ a šestý krok základnı́ho pohybu jako kroky
stranou. Třetı́ krok by měl být točeným krokem chůze vzad, šestý
28
krok by měl být točeným krokem chůze vpřed, takže na konci základnı́ho pohybu bychom měli být čelem k jiné stěně. Nedoporučuje
se, aby se základnı́ pohyb opakoval.
Je s podivem, že tento pohyb bychom měli nazývat základnı́m
pohybem rumby, když netvořı́ základ tance. Rumba je založena na
krocı́ch chůze vpřed a vzad, kroků do strany je nemnoho a jsou daleko
od sebe, provádějı́ se hlavně jako součást kukarači. Vždycky jsem
naléhal na své žáky, aby si obstarali výtisk technické přı́ručky pro
každý tanečnı́ styl, aby mohli jako armáda útočit na vı́ce frontách.
Nestačı́ vždycky jen naslouchat učiteli, jemuž se předevšı́m nikdy
nemuselo dostat výcviku. Doporučuji, aby po každé lekci žák odešel
a zapsal si do svého „tanečnı́ho denı́ku“ (vedete si jej, že?), čemu se
naučil a zkontroloval to rovněž v technické přı́ručce.
Žáci rovněž musejı́ žádat o vysvětlenı́, proč majı́ něco dělat určitým způsobem. Řı́kám jim, že musı́m být schopen dát jim rozumné
vysvětlenı́, které bude pro žáka srozumitelné. Pokud toho schopen
nebudu, majı́ si najı́t učitele, který to dokáže. Žádný ze studentů by se
nikdy neměl bát vyptávat se, namı́tat a neustále usilovat o poznánı́.
Látka k přemýšlenı́: Proč tolik latinářů při kroku tanečnı́ chůze
klade jedno chodidlo před druhé? Jedinými lidmi, kteřı́ tohle dělajı́,
jsou provazochodci v cirkuse. Když jsem se naposled dı́val, našel
jsem své kyčle po obou stranách svého těla, ne vpředu i vzadu. Chci-li provést akci kyčlı́, dojde k posunu bokem a při pokračovánı́ dalšı́m
krokem chůze se akce stranově přemı́stı́ do druhé kyčle. Řada kroků
chůze tedy bude sledovat dráhu dosti podobnou dráze krasobruslaře.
Když tančı́ figury, jako např. ruka k ruce a New York („z otevřeného promenádnı́ho postavanı́ do otevřeného obráceného promenádnı́ho postavenı́ “), a to jak v rumbě, tak v tanci čača, vymrštı́
všichni jako malı́ roboti paži do linie na druhou dobu shodně s vyraženı́m chodidla. Všichni vı́me, že důrazná doba je doba „raz“,
29
já proto tvrdı́m, že linie by se měla objevit na dobu „raz“! A ono
to hodně usnadnı́ následujı́cı́ změnu směru zahrnujı́cı́ krok zaražené
chůze vpřed, obzvláště, má-li následovat synkopovaný pohyb, jakým
je kubánské přerušenı́. Odložte knihu a vyzkoušejte to! Pak to prodiskutujte se svým učitelem. Shledáte, že vám to pomůže učinit vaši
latinu rytmičtějšı́ a muzikálnějšı́ a, co je důležitějšı́, trojrozměrnou
a méně robotickou. Kdykoliv vidı́m na dobu dva něčı́ paže vytrčet
k hitlerovskému pozdravu, mám sto chutı́ jim vyndat baterky!
Závěrem, můj učitel a rádce mi před spoustou let řı́kával: „Je
několik věcı́, jimž musı́š porozumět a jež musı́š spojit dohromady
předtı́m, než to celé začne fungovat“. Jmenoval se Walter Laird a je
to on, kdo napsal Techniku. Řekl mi, že celou svou původnı́ knihu
sepsal na podkladě akcı́ své partnerky, nedostižné Lorraine, s nı́ž se
stal trojnásobným mistrem světa v latině.
Obecně by v každém kroku měla být kolmá noha s napřı́meným
kolenem.
K pohybu z této polohy by se kyčle stojné nohy měla pohybovat
dopředu do okamžiku, kdy pocı́tı́me bod nerovnováhy a tělo vstoupı́
do ‘fáze padánı́’. Dosud volná noha se pak ohne a hbitě se přesune,
aby zachytila váhu těla.
Pohybujı́cı́ se noha je přitom dı́ky akci kyčlı́ delšı́ než noha stojná,
musı́ se tedy značně ohnout, aby se přesunula dopředu. Pohybujı́cı́
se noha se musı́ plně napřı́mit před tı́m, než jejı́ chodidlo převezme
váhu.
Když přecházı́ váha na chodidlo, docházı́ k akci ‘usazenı́’ do
kyčle, takže se projevı́ stranové posunutı́.
Jestliže z počátečnı́ polohy chceme udělat krok chůze vzad, chodidlo se napřed přesune s ohnutou nohou vzad do polohy, jež nenarušuje rovnováhu stojné nohy. Poté se dozadu na chodidlo přenese
váha.
30
Máme-li se při pohybu vzad otočit, provádı́ se to ve chvı́li, kdy
pohybujı́cı́ se chodidlo mı́jı́ stojnou nohu, a dosáhne se toho zatlačenı́m čéšky dále dozadu, přičemž stranové posunutı́ kyčle zůstává
stále zřejmé.
Když tančı́me na dobu 3 krok s výměnou váhy, chodidlo by se
před tı́m nemělo hnout ze své výchozı́ polohy tak, aby k výměně
váhy na mı́stě došlo z kyčle na kyčli, ne z chodidla na chodidlo. Skutečně, pokud laskavě povstanete, uděláte krok dozadu na své pravé
chodidlo a na mou duši se usadı́te na svou pravou kyčli, shledáte,
že se vaše levá noha bude chtı́t napřı́mit! Levá pata se přirozeně
uvolnı́ z parketu. Jelikož levá noha nynı́ nenı́ nohou stojnou, nemělo
by v nı́ být žádné napětı́. Užitı́ svalového zdvihu stehna k ohnutı́
nohy vede k linii nohy lépe se hodı́cı́ do paso doble. Zajisté, dáma
na vysokých podpatcı́ch bude mı́t většı́ mezeru paty od parketu, ale
technika nicméně pravı́, že uvolněnı́ musı́ být přirozené.
Točený krok chůze vpřed (the Forward Walk Turning) vı́dáme
zřı́dka, když se dáma pohybuje vpřed, vpřed a vzad, jako ve vějı́řovém postavenı́. Jelikož ve všech přı́ručkách o tanečnı́ technice udává
sloupec „poloha chodidel“ polohu chodidla na konci kroku, jak se
tam tedy dostaneme? Přı́slušným sloupcem je ten, kde se popisuje
použitá akce. Poloha chodidel je podrobně popsána jako „levé chodidlo vzadu a mı́rně stranou“. Použitou akcı́ jsou dva kroky chůze
vpřed, poté otočenı́ doleva na napřı́mené pravé noze.
Konečně, porozumět je třeba i kroku zadržované chůze vpřed
(the Delayed Forward Walk), jako v uzavřeném twistu kyčlı́ (the
Close Hip Twist) a alemaně (the Alemana), kde se noha přesunuje
napřı́č těla bez váhy a váha se na ni přenášı́ později.
Následujı́cı́ řada základnı́ch figur v provedenı́ dámy ilustruje důležitost akcı́ kroků chůze:
31
Otevřený twist kyčlı́ (the Open Hip Twist): 1-krok chůze vzad, 2-krok chůze vpřed, 3-krok chůze vpřed, 4-krok chůze vpřed, 5-točený
krok chůze vpřed, 6-krok chůze vzad.
Hokejka (the Hockey Stick): 1-krok chůze vzad, 2-krok chůze
vpřed, 3-krok chůze vpřed, 4-krok chůze vpřed, 5-točený krok chůze
vpřed, 6-krok chůze vzad.
Alemana: Uhodli jste! Kroky chůze vzad a vpřed.
Závěr: Dáma může vypadat jenom tak dobře, jak dobře vypadá
při chůzi!!
V roce 2006 pozvala u přı́ležitosti národnı́ho mistrovstvı́ Federace učitelů tance Nového Zélandu profesionálnı́ pár, aby demonstroval své dovednosti. Yoshihiro a Hidemi Yamamotovi nádherně
předvedli latinskoamerické tance. Vrcholem se stalo provedenı́ zcela
basicové rumby, po němž publikum málem zbořilo dům a vystupujı́cı́mu páru se dostalo opakovaných ovacı́ vstoje. V roce 2007 byli
pozváni znovu a my všichni jsme byli opět uchváceni jejich virtuóznı́m výkonem. Jakkoliv se však všichni rozplývali nad kvalitou
jejich rumby, nezaznamenal jsem v průběhu dvanácti měsı́ců, jež
mezi oběma jejich návštěvami uplynuly, žádné zlepšenı́ standardu
rumby u našich novozélandských párů! Chcete-li tančit jako oni,
přečtěte si předchozı́ stránku, jelikož rumba Yamamotových se plně
zakládá na technice, jak ji zapsal Walter Laird v ‘Technique of Latin
Dancing’. Přinejmenšı́m bych očekával napřı́menı́ nohou na dobu
3 s následným vylepšenı́m časové hodnoty.15 Zopakuji svá dřı́vějšı́
pozorovánı́: Někdy uvidı́te napřı́menou nohu na dobu 2, někdy na
15
Zde patrně ve významu rytmičnost, muzikálnost (pozn. překl.).
32
dobu 1, ale zřı́dka, pokud vůbec, na dobu 3. To je přesně a dokonale
to, co Hidemi Yamamoto dělala po celou dobu svého vystoupenı́:
1, 2, 3 = napřı́mená noha, napřı́mená noha, napřı́mená noha, krok,
krok, krok.
Lze vidět všemožné grimasy a napůl erotické pohyby, jež symbolizujı́ odlišný sport vhodný do interiéru, avšak vůbec ne tu významně
smyslnou hřı́šnost pohybů, jı́ž rumba je a jı́ž lze dosáhnout pouze
dovedenı́m základnı́ rumbové chůze k dokonalosti.
(Dalšı́ otázka k zamyšlenı́: Když dáma tančı́ alemanu, dojde na
třetı́ krok na své pravé chodidlo, na počı́tánı́ 4–1. K jejı́mu dalšı́mu
kroku, levým chodidlem, docházı́ v prvnı́ polovině doby 2. Na kterou
dobu se tedy má otočit o ten velký úhel předtı́m, než jejı́ levé chodidlo
dokročı́? Musı́ to udělat jako součást třetı́ho kroku, ale v technice se
to neuvádı́ a já někdy vı́dám opravdu odpudivé alemany — důsledek
chybějı́cı́ho porozuměnı́ a tréninku.)
33
Quickstepové kodrcánı́
V průběhu spousty let jsem zjistil, že nejméně oblı́beným tancem
mých žákyň je bezpochyby quickstep. Z běhánı́ po parketě, většinu času pozpátku, dovedou vytěžit velmi málo radosti, vtlačeny
do zpoceného podpažı́ pána, v důsledku jehož tanečnı́ch akcı́ se pár
kodrcá na mı́stech, kde by tomu tak být nemělo. Řı́kám kodrcá.
Tı́m se vysvětluje, proč dámy trávı́ nehoráznou dobu v malé mı́stnůstce vyhrazené pouze jim nebo u baru, hraje-li kapela přı́liš mnoho
quickstepů!
Chlapi, to musı́me napravit! Největšı́m problémem je, že pánové
po čtvrtotáčce (the Quarter Turn) otáčejı́ svá těla doleva, přı́padně
kamkoliv jinam, a silueta páru se pak rozroste na „šı́řku dvou zadnic“. A pán, aby to ještě zhoršil, při následujı́cı́m křı́ženı́ neustále
vychyluje svůj směr do levého oblouku a pak se při následujı́cı́m
kroku kolem rohu snažı́ zahýbat doleva, přičemž dámu vleče za sebou. Pak si mi stěžuje, že ona je těžká — tak to je! Ji rovněž vedou
k tomu, aby uvěřila, že má předevšı́m ona štěstı́, že si vůbec zatančı́.
Napravme to tedy a udělejme z vás Pana Úžasného. Pánové,
chopte se, prosı́m, svých partnerek. Laskavě se připravte k tanci
podél delšı́ strany parketu, čelem šikmo ke stěně. Budeme tančit léty
prověřenou základnı́ sekvenci quickstepu — čtvrtotáčku doprava,
postupovou přeměnu (the Progressive Chassé) a křı́ženı́ vpřed (the
34
Forward Lock Step). Prosı́m, předved’te. . . dobře. Ted’ se vrátı́me a
pořádně to probereme.
Čtvrtotáčka: Pánové, na počátku je tělo dámy blı́že ke vzdálenému konci sálu než vaše tělo. V průběhu prvnı́ch čtyř kroků musı́te
otočit dámu a projı́t za ni tak, abyste se blı́že ke vzdálenému konci
dostali vy, jinak vás ona srazı́ (Nokuova:16 švédský gentleman). Ted’
pozor, přijde ten důležitý bod. Když tančı́te postupovou přeměnu,
děláte krok dozadu na pravé chodidlo a šlápnete na prkno. Pokud
tam žádné prkno nenı́, tak si je představte.
Následujı́cı́ tři kroky MUSEJÍ skončit na témže prkně! Udržte
prosı́m své tělo rovnoběžně se stěnou, bez jakékoliv snahy se jakkoliv
točit! Shledáte, že vaše pravé chodidlo bude směřovat šikmo ke stěně.
To je, nebo by měl být, směr vašeho křı́ženı́ vpřed. Jste-li přı́liš blı́zko
stěny na to, abyste se tam i s následujı́cı́m točenı́m doprava vešli, tak
jste začali přı́liš blı́zko ke stěně, že ano?
Mám výhrady k termı́nům křı́ženı́ vpřed i vzad — správnou akcı́
je totiž volné křı́ženı́ stranou. Když už se bavı́me o krocı́ch křı́ženı́,
můžete prosı́m křı́žit nohy co nejvýše a ne v úrovni kotnı́ků?
Nynı́ zpět k pohodlı́ dámy (jelikož to je to, čemu obětuji většinu svého času). Uvažujme rovněž postupovou přeměnu a křı́ženı́
vpřed. Při jakémkoliv „přeměnném“ pohybu nesmı́ pán dosáhnout
nejvyššı́ho zdvihu při přı́sunu chodidel (či při zakřı́ženı́ chodidel
v přı́padě figury křı́ženı́). Dámy totiž jsou, či by alespoň měly být,
vytrénovány nedat chodidla od sebe, dokud pán neudělá o něco většı́
zdvih, aby tı́m dámě sdělil, že má chodidla otevřı́t. Řı́kám tomu „faktor indiána“. Jak!?!? Já vědět jak, já chtı́t vědět kdy! (promiňte mi to).
16
Autorova hypotéza, že se jedná o švédské přı́jmenı́, nám zůstává záhadou. (Ve
skutečnosti jde jen o fiktivnı́ přı́jmenı́, jež je onomatopoickou kontrakcı́ původnı́ho
anglického výrazu „knock you over“.) Pozn. překl.
35
Podařily se nám dvě věci. Zaprvé, vrátı́me dámě do tváře úsměv
a zadruhé, když si zapamatujete mé výše uvedené rady, stane se váš
quickstep téměř snesitelným a můžeme se tedy přesunout k úplně
jinému tématu — quickstep, jak se tančı́ při soutěžı́ch.
Po dobu poslednı́ch patnácti či dvaceti let v sobě živı́m myšlenku,
že by mohlo dojı́t k mı́rnému návratu k rozumu a quickstep by se
mohl znovu stát vyspělejšı́ verzı́ tance, který se tančı́ v klubech, tančı́rnách a tanečnı́ch studiı́ch po celém civilizovaném světě. Vybavuji
si Anthonyho Hurleye a jeho skvělou lekci v Blackpoolu, kdy řı́kal:
„Včera jsem porotoval soutěž seniorů a uviděl pár, jak tančı́ běženou
otáčku vpravo (the Running Right/Natural Turn). Okamžitě jsem je
okřı́žkoval pro finále!“ Dnešnı́ quickstep je plný scatter přeměn, jež,
samy o sobě, vyžadujı́ pouze vytrvalost a (dost) silná chodidla, a
nekončı́cı́ch běhových akcı́, kdy připadá jeden krok na jednu dobu.
Svatá dobroto! K tomu, abyste dokázali provádět (téměř jsem napsal tančit) scatter přeměnu (the Scatter Chassé), potřebujete být
pouze hbitı́. Pokud by vám hbitost chyběla, stejně byste zde nebyli!
Chcete-li běhat, staňte se členem klubu joggerů, jsou jich tu spousty,
jelikož jogging má na Novém Zélandu svůj původ! V pohybu, kdy
stále běháte dokola po parketu, je velmi málo umělecké dovednosti
či techniky.
Budeme muset navrhnout odlišnou metodu hodnocenı́ quickstepu.
Každý z párů by měl být napojen na GPSku, aby se dalo určit, který
z nich uběhne nejdelšı́ vzdálenost a bude zde dalšı́ rozhodčı́ vybavený
radarovou pistolı́, aby mohl zjistit, kdo běhá nejrychleji, a porotců
pak už nebude třeba. Vše bude možno provést elektronicky.
Kdysi, ve št’astných dnech třicátých a čtyřicátých let, býval
quickstep lehoučkým tancem po špičkách, jenž plynul po parketu
s muzikou, jako např. „I’m Dancing on The Ceiling“, upomı́najı́cı́
blahé paměti na Freda Astaira a Ginger Rogers. Na koho že? Fred
36
Astaire byl jednı́m z nejvetšı́ch tanečnı́ků společenských tanců všech
dob. Quickstep byl, je a měl by být založen na „přeměnných“ pohybech.
Přeměna (the Chassé) — tento pohyb stranou-přı́sun-stranou
často působı́ težce, namı́sto lehkosti akce, jež by měla quickstep
charakterizovat. Domnı́vám se, že je to dı́ky pánovu přı́liš časnému
a přı́liš velkému zdvihu. Pán by měl pocit’ovat, jak mezi kroky 1 až
4 postupně „šplhá“ vzhůru, a když dosáhne na krok 4 vrcholu, stále
mu ještě zbývá malá rezerva. Při přı́liš náhlém zdvihu bude mı́t pán
v kroku 4 tendenci spadnout z vrcholu a tı́m vehnat svou dámu do
země jako stanový kolı́k. . . On pak řekne: „Je moc těžká!!“ Bohužel
v současnosti přı́liš mnoho přeměn nevı́dáme, a můžeme se tedy
domnı́vat, že je jejich zvládnutı́ pro naše soutěžnı́ tanečnı́ky přı́liš
obtı́žné — konec konců jsou to celé čtyři kroky.
Všeobecně přijatým názorem se zdá být: proč dělat čtyři kroky,
můžete-li na stejné množstvı́ muziky tančit „step-hop“, „quick and
quick“ a „quick-hop“? Kdy už konečně ustane tenhle nudný zvěřinec párů běhajı́cı́ch po parketu, střemhlav se řı́tı́cı́ch do rohu, pak
zběsile běžı́cı́ch do dalšı́ho rohu, jako by se honili za psem baskervillským. Chcete vyhrát nějakou tu soutěž ve quickstepu? Zkuste
trochu quickstepu zatančit. . . porotce to ohromı́.
37
Zášvih ve všech svých
podobách
S různými formami zášvihu (the Whisk), původně figurou waltzu,
se nynı́ setkáte ve všech tancı́ch, dokonce i v tangu a v quickstepu.
Pro účely našı́ diskuse se budeme zabývat tı́mto pohybem ve waltzu.
At’ už se jedná o standardnı́ zášvih, zášvih vzad (the Back Whisk),
spádný zášvih (the Fallaway Whisk), zášvih vlevo (the Left Whisk),
zřı́dka užı́vaný zášvih s výkrutem (the Swivel Whisk) či špatně pojmenovaný zášvih rohový (the Whisk at a Corner), všechny majı́
stejnou charakteristiku. Totiž, všechny končı́ se zkřı́ženýma nohama
na dobu 3. To je patrně jediný jejich společný faktor, a každý z nich
je plný nebezpečı́, obzvláště uvažujeme-li o pohodlı́ dámy. Uvažuje
vůbec někdy někdo o pohodlı́ dámy? Podle (popsané) Techniky je
při standardnı́m zášvihu směrovánı́ pána čelem šikmo ke stěně po
všechny tři kroky. Toto směrovánı́ nenı́ možné, pokud si pán přeje
vybı́dnout dámu, aby svůj druhý krok směřovala šikmo ke středu a
otočila se o jednu čtvrtinu do promenádnı́ho postavenı́.
Tı́m, k čemu docházı́ u většiny dobrých tanečnı́ků je, že pán udělá
svůj prvnı́ krok napřı́č před tělem, ke stěně, aby připravil pohyb
do strany v kroku 2. Současně s tı́m musı́ pán stáhnout své pravé
38
rameno dozadu, aby dáma mohla zaujmout promenádnı́ postavenı́. Je
třeba poznamenat, že pán a dáma se nikdy neotevı́rajı́ do promenády
současně. Při otáčce doprava, jako např. při otevřené náběhové otáčce
(the Open Impetus Turn), bude dáma tı́m, kdo se otevře. Při otáčce
doleva, jako např. v otevřeném telemarku (the Open Telemark), to
bude pán.
Kdyby se měl pán držet pojetı́ se směrovánı́m šikmo ke stěně a
pokusil by se otočit do promenády, záda dámy by se dosti bolestivě
zkroutila. Stojı́ za to zopakovat: Pán ani dáma se v kroku 3 nikam
netočı́!! Postavenı́ se už vytvořilo, vše, co je třeba udělat, je přemı́st’ovat oba trupy do strany, dokud nejsou obě kročné nohy dotaženy
do postavenı́, kdy jsou v jejich hornı́ části zakřı́žené. Pokud pán uvažuje o zakřı́ženı́ jednoho chodidla za druhé, je dáma zřı́dka schopna
dosáhnout nad svým pravým chodidlem svislé linie. To je důvodem,
proč se nad užitı́m sklonu při zášvihu pozastavuji.
Dámám je třeba připomenout, že by měly zachovat postavenı́
svého těla do pánovy pravé paže. Většina pánů věřı́, že váha jejich
těla (oblast hrudnı́ku) se bude pohybovat do jejich dalšı́ho směru,
tedy doleva. Pánovi je však třeba připomenout, že by měl svou váhu
prostřednictvı́m bariéry své pravé paže udržovat směrem k dámě.
Učitelé, když vytvářı́te choreografii, mějte prosı́m na paměti, že
začnete-li zášvih čelem ke stěně, jsou jedinými možnými východy
přeměny z promenádnı́ho postavenı́, tančené ve směru tance, či levý
zášvih. Když vidı́m medailisty či soutěžnı́ tanečnı́ky a, ano, rovněž
tak i učitele, jak se snažı́ o převedenı́ (the Wing) či tkáň (the Weave)
ze standardnı́ho zášvihu, mám závažné pochybnosti o výcviku, zkušenostech či znalostech těch učitelů. Pokud se zášvih tančı́ v rohu a
východem má být přeměna z promenádnı́ho postavenı́ (the Chassé
from Promenade Position) podél nového směru tance, docházı́ v technice provedenı́ ke značným změnám.
39
Začněte takový zášvih šikmo ke stěně, pokračujte v pohybu
v témže směru, přičemž druhým krokem dosedne chodidlo napřı́č
vpřed s vedenı́m pravé strany. Navı́c se pán točı́ doleva, zatı́mco
dáma žádnou otáčku nedělá. Pokud tento pohyb provádı́me u kraje
parketu,17 může následovat převedenı́, tkáň či přeměna ke středu.
Avšak pokud tančı́te zášvih do tohoto směru, proč byste jej pak nazývali „zášvihem v rohu“? Nazývejte jej, jak chcete, ale vyhněte se
záměně se (standardnı́m) zášvihem. Aby těch zmatků nebylo dost,
často bývá k viděnı́ pár nebo i učitel, jak tančı́ zášvih šikmo ke středu
a pak se snažı́ směrovat následujı́cı́ přeměnu podél směru tance. Kdybych já si mohl vybrat, daleko raději bych tančil vznosný telemark
(the Hover Telemark) do promenádnı́ho postavenı́ než standardnı́
zášvih. Umožnil by mi totiž pokračovat v obecně žádoucı́m směru a
je uživatelsky přı́větivějšı́ pokud jde o pohodlı́ dámy.
Když učı́m zášvih vzad, vždycky doporučuji, aby pán na 2 snı́žil se změkčeným kolenem svou pravou patu a usnadnil tı́m dámě
splněnı́ jejı́ úlohy, obzvláště, docházı́-li k točenı́. Taková otáčka by
totiž byla doprava, čı́mž by se dáma dostala na vnějšı́ stranu otáčky
se všemi problémy, jež jsou s tı́m spojeny.
Při všech typech zášvihu, obzvláště, je-li jejich součástı́ otáčka,
nutı́m pána zajistit, aby se dáma se dokázala dostat do polohy se
zkřı́ženýma nohama, aniž by ztratila postavenı́ těla do pánovy pravé
paže. Obecně věřı́m, že pokud chodidlo přebere váhu, je to konec
kroku. Z toho tedy plyne, že chci umı́stit svou partnerku nad jejı́
chodidlo o zlomek sekundy dřı́ve, než sebe nad své. Slovy velkého
Petera Eggletona: „Mé tělo napovı́ dámě, kam chci, aby ona šla. Ona
tam jde a já ji následuji.“ Ach, kéž by se věnovalo vı́ce pozornosti
přánı́m, potřebám a tužbám dámy!
Zdá se mi, že tı́m, že jsem se zmı́nil o zášvihu s výkrutem, který
17
. . . tedy ne v rohu. . . (pozn. překl.)
40
ve standardnı́ch technických přı́ručkách nenajdete, jsem pravděpodobně povzbudil čtenářovu zvědavost. Popı́šı́ tedy zábavnou figuru
v quickstepu, jejı́ž součástı́ tento pohyb bude. Zášvih s výkrutem,
jak sám název napovı́dá, je pohyb, kdy pán tančı́ výkrut vzad (the
Back Swivel) a točı́ se přitom doprava, zatı́mco dáma tančı́ kolem něj
synkopovaný zášvih.
Začátek je čelem šikmo ke stěně, poblı́ž rohu.
Zatančete prvnı́ polovinu otáčky vpravo, poté pivotu vpravo tak,
abyste skončili čelem do směru tance (S-Q-Q-S).
Pokračujı́ce v točenı́ doprava, zatančete ostře zatočený pérový
krok (the Hairpin Feather) a skončete s pravým chodidlem mimo
partnerku, čelem šikmo ke stěně proti směru tance (S-Q-Q).
Zášvih s výkrutem — pán jde levým chodidlem vzad, otočı́ se
o jednu polovinu doprava a umožnı́ nohám křı́ženı́. Konec je čelem šikmo ke stěně vzhledem k novému směru tance, váha na levém
chodidle, v zášvihovém postavenı́. Dáma pravým chodidlem vpřed a
tančı́ synkopovaný zášvih (Q-&-Q).
Pivota vpravo s polkovou rytmizacı́ (zdvih na pravém chodidle,
snı́ženı́ na levém chodidle) — (S-&-).
Pokračujte libovolným krokem, který začı́ná pravým chodidlem
vpřed, čelem k partnerce. Když pán provádı́ zášvih s výkrutem, což je
jediný krok, musı́ si být vědom toho, že partnerka musı́ udělat kroky
tři. Pán nesmı́ vyjı́t svým pravým chodidlem vpřed do pivoty, dokud
dáma svůj zášvih nedokončı́. To vytvořı́ nádhernou akci ‘šlehnutı́’,
již je radost si zatančit.
41
Abeceda waltzu
Waltz je ve světě, kde dva lidé tančı́ spolu, možná nejoblı́benějšı́m
tancem. Pokud chce tanečnı́ učitel, vedoucı́ orchestru či moderátor
dostat všechny na parket, nechá zahrát waltz. Charakter hudby s dlouhými protaženými notami ve spojenı́ s romantickými texty činı́ tento
tanec pro tanečnı́ky neodolatelným. Nebylo složeno přı́liš mnoho
waltzů o vražděnı́, drancovánı́ a mrzačenı́! Namı́sto toho se v nich
zpı́vá, jak chlapec potkal dı́vku, o červnovém měsı́ci, a o všech těch
romantických věcech v životě.
Tanec je založen na jednoduché koncepci kroku stranou a přı́sunu, charakterizujı́cı́ počátečnı́ švihovou akci tohoto tance, a na
postupném zdvihu od konce prvnı́ho kroku, kulminujı́cı́m přı́sunem
chodidel na vrcholu zdvihu (na konci třetı́ho kroku). Spojte dva
takty této hudby a dodejte přı́sadu točenı́ doprava a dostanete otáčku
vpravo, nebo točte doleva a dostanete otáčku vlevo. Uzavřená změna,
otáčka vpravo, uzavřená změna, otáčka vlevo — tato řada figur tvořı́
fundamentálnı́ basicovou sestavu waltzu. Z tohoto základu lze tančit
jakoukoliv vyspělou figuru, jež končı́ čelem do směru či se směrovánı́m, jež se v této základnı́ sestavě vyskytujı́.
Švihová akce waltzu zahrnuje vedenı́ patou, jež poskytne základnu rovnováze. Přidejte složku zdvihu a švih bude pokračovat
obráceným parabolickým obloukem ke kroku 2. Přidejte protaženı́
42
svalů, aby váš pohyb vyvrcholil přı́sunem chodidla v kroku 3. To je
celý waltz. . . Prosté, že?
Vždycky mne trápilo, že prvnı́ věcı́, jı́ž se ve waltzu učı́me, je
uzavřená změna levým chodidlem (the Left Foot Closed Change).
Všichni ji vytrvale (jako když na podzim opadává listı́) procvičujı́
z jedné strany parketu na druhou a zpátky. Uzavřenou změnu tvořı́
pohyby do dvou různých směrů — (1) levým chodidlem vpřed. . . (2)
pravým chodidlem do strany (3) levé chodilo přı́sun k pravému chodidlu. Zopakujte totéž, ale začněte pravým chodidlem — výborně!!
Tak tady je máte — z jedné strany sálu na druhou, procvičujı́ pohyb,
který má se základnı́ akcı́ tohoto tance velmi málo co do činěnı́.
Dopředu a pak stranou, zatı́mco waltz je založen na jednosměrném
pohybu ŠVIHEM, tj. vpřed, vpřed a přı́sun. Ten nezahrnuje pohyb
stranou pod úhlem 90 stupňů mezi prvnı́m a druhým krokem. Proč
tedy učit studenty hned při uvedenı́ do tohoto tance, aby to dělali
špatně? Jednosměrný pohyb zahrnuje jedinou akci odtlačenı́,18 zatı́mco uzavřená změna zahrnuje dvojı́ odtlačenı́ do různých směrů,
napřed rovně a pak znovu, stranou. Švihová akce waltzu je „rychle-zpomalujı́cı́ se do volně“. To znamená, že tanečnı́k vstupuje do
taktu hudby rychle a končı́ pomalu. Toto počátečnı́ vedenı́ patou by
nemělo být protaženı́m délky kroku. Mělo by být pouze umı́stěnı́m
váhy tak, aby se koleno mohlo rychle přemı́stit přes chodidlo. Pamatujte, krok chůze ve waltzu trvá kratšı́ dobu než krok chůze slowfoxu, zabı́rá jen jednu třetinu taktu hudby, zatı́mco krok slowfoxové
chůze polovinu taktu. Při určenı́ délky kroku věřı́m následujı́cı́mu
triku „vykopnutı́ mince předkem paty“, který i vyučuji. Vyzkoušejte si jako cvičenı́ následujı́cı́: Položte na parket minci, dejte levé
18
V anglickém originále thrust action. Je to akce, jež dodá tělu, resp. páru impuls,
tj. (řečeno nepřesně, ale pro většinu lidı́ bohužel srozumitelněji) energii určitým
směrem. Překladateli by se zde asi nejvı́c lı́bil nepřı́pustný výraz „št’ouch“. Pozn.
překl.
43
chodidlo vedle, s mincı́ po vnitřnı́ straně chodidla, paralelně s pravým
chodidlem a pak kopněte minci přednı́ částı́ paty pravého chodidla
dopředu.
Hned jak minci vykopnete, nechte své pravé chodidlo dosednout
— přistane na správném mı́stě a se správnou maximálnı́ vzdálenostı́
pro vedenı́ patou. Tato vzdálenost bude nepochybně kratšı́ než na
jakou jste zvyklı́, ale dokážete přesunout váhu vašeho těla přes své
pravé koleno, což vám umožnı́ dosáhnout žádoucı́ hladkosti a snadnosti pohybu vpřed, aniž byste museli hledat trochu muziky navı́c
(kterou nemáte), abyste dostali váhu přes dosedajı́cı́ chodidlo.
Když už jsme u tématu měny, učı́m, že jeden takt hudby stojı́
třicet centů. Prvnı́ krok má hodnotu pěti centů, druhý krok hodnotu
deseti centů a třetı́ krok hodnotu patnácti centů. Bývala to půlpence,
pence a trojpůlpence, což dohromady byla třı́pence za jeden takt
waltzu, ale zkuste tohle vybalit na skupinu mladých ctižádostivých
tanečnı́ků, a sledujte, jak na vás koukajı́. Nenı́ už mezi námi mnoho
těch, kteřı́ si pamatujı́ na imperiálnı́ měnu, musı́te se ptát babičky či
dědečka!
Třeba na tom, že chodidla majı́ stále dosedat na parket unisono
s hudebnı́mi dobami, něco je. Já jen cı́tı́m, že si nechávám vı́ce
hudby pro zakončenı́ taktu, než pro jeho zahájenı́. Podle mne je
dobrým způsobem, jak učit tanečnı́ky nižšı́ třı́dy, odřı́kávat „snı́žitšvih-zdvih“. Později bych užı́val jenom „snı́žit-švih“ a u párů vyššı́
třı́dy bych pouze řı́kal „. . . a švih“. Tı́m sděluji tempo vstupu do
taktu hudby a švih se o sebe postará sám.
Pokud uvažujeme o základnı́ch figurách abecedy waltzu, je zřejmé,
že frázı́, vět, odstavců a kapitol mohou existovat nesčı́slné kombinace.
Existujı́ doslova milióny krokových posloupnostı́ a choreografických kombinacı́, jež má tanečnı́k k dispozici, avšak složitost sestavy
44
nemusı́ nutně být dobrá věc. Bylo by nevychované, aby tanečnı́k,
který tančı́ jen pro potěšenı́, zkoušel, co dáma vydržı́, a nutil ji do
složitých pohybů, jež by byly za hranicı́ jejı́ch zkušenostı́ a schopnostı́. Pro soutěžnı́ho tanečnı́ka nejsou k dispozici žádné známky
navı́c za stupeň obtı́žnosti či za nejvyššı́ počet rotacı́ připadajı́cı́ na
refrén. Složitosti se často dosahuje za cenu ztráty kvality pohybu.
Žádoucı́ je předvést základnı́ téma tance.
O mém rádci Lenu Scrivenerovi se často vyprávı́ následujı́cı́
historka. Mladý pár, čerstvě dorazivšı́ od protinožců, přišel do jeho
studia naproti stanici metra Balham v jižnı́m Londýně ke své prvnı́
lekci — samý úsměv a nové boty. Po vzájemném představenı́ Len
s vážnou tvářı́ svým hlubokým hlasem zavrčel: „Nemám rád Australany!“19
„Prosı́m, pane, pane Scrivenere, my jsme z Nového Zélandu!“
zazněla pokorná odpověd’.
„Nu, tedy, pak je to myslı́m v pořádku, předved’te mi laskavě
svůj waltz.“
Len vložil do gramofonu desku (kulatou věc, jež se točila určitou
rychlostı́ a na niž se pokládala jehla — připomı́nala lovecký střelecký
terč). Ozvala se melodie „Lollipops and Roses“20 v aranžmá Dona
Costy — a oni se do toho pustili. Byli rozhodnuti udělat na tohoto
velkého muže dojem a dali do toho vše. Stále dokola v závratém
tempu, dokázali se vyhýbat všem sloupům rostroušeným po studiu.
Po celou dobu si tı́snivě uvědomovali, že on, jak se zdá, trávı́ svůj
čas u okna sledovánı́m provozu na ulici a přı́ležitostně si zkontroluje
19
Len Scrivener z Austrálie pocházel (pozn. překl.).
Pro ty, kdo tu skladbu neznajı́, v daném aranžmá je to úžasný, velmi pomalý
a dlouhý waltz, kde průběžné změny tempa napomáhajı́ vyzněnı́ hlavnı́ melodie
zpı́vané (Jack Jones nebo Natalie Cole) „v závěsu“ za hlavnı́m rytmem (pozn.
překl.).
20
45
svůj odraz ve skle. Když hudba konečně dohrála, se supěnı́m se
vrátili k tomu velkému muži. On na ně pohlédl a pravil: „Já jsem si
myslel, že jste se mi chystali ukázat svůj waltz!“ Toho dne začala
jejich tanečnı́ výchova.
46
Část druhá
Náhodné úvahy
Co zajı́má porotce?
Tuto otázku by měl mı́t na rtech každý soutěžı́cı́, který čelı́ soutěžnı́mu parketu se záměrem v dané soutěži zvı́tězit. Odpověd’ na tuto
otázku je jednoduchá: NEMÁM NEJMENŠÍ TUŠENÍ!!
Mohu vám pouze řı́ci, co zajı́má mne a jaké jsou principy, na
nichž své známky zakládám. Skutečnost, že rozhodnutı́ porotců často
vykazuje široký rozptyl, lze vysvětlit snadno. Ne všichni porotci se
shodujı́ v kritériı́ch a celý porotcovský panel se v jednom okamžiku
nedı́vá na stejný pár. A pokud chcete, aby se porotci v hodnocenı́
shodli či pokud to očekáváte, stačı́ vám soudce jediný — a bylo by
po debatách, že?
Abych vám prokázal sebe jakožto porotce i svou porotcovskou minulost, jsem držitelem nejvyššı́ho stupně (Fellow) ve všech
čtyřech stylech, zı́skaného na základě zkoušky. Federace učitelů
tance Nového Zélandu, největšı́ novozélandská tanečnı́ organizace,
mne ustavila examinátorem v roce 1969. Od roku 1961 jsem učitelem tance a trenérem na plný úvazek a porotoval jsem všechna
mistrovstvı́ Nového Zélandu od roku 1969.
Prvnı́m kritériem, jehož se držı́m, je kritérium timingu.21 Věřı́m,
21
Výraz timing (vyslov ‘tajming’) většinou nepřekládáme. Nemá totiž přesný
český významový ekvivalent. Autor má nicméně vždy na mysli rytmické tancovánı́
do hudby, se správnou rytmizacı́. Obdobě překládáme výraz in time. Pozn. překl.
49
že páry při soutěži tančı́, jelikož hraje hudba. Předtı́m, než hudba
začne hrát, stojı́ páry na parketě a čekajı́ na ni. Když začne hrát, je
povinnostı́ páru, pokud chce, aby jeho provedenı́ bylo hodnoceno,
tančit rytmicky, se správnou rytmizacı́. Pokud netančı́ rytmicky do
hudby, majı́ malou šanci na úspěch. Je-li to ve skupině či v semifinále,
nedostanou ode mne křı́žek pro dalšı́ kolo. Pokud dosáhli finále (snad
dı́ky podpoře ostatnı́ch porotců u parketu), s určitostı́ je budu dávat
na poslednı́ mı́sto.
Zkušenı́ porotci vědı́, že máte zřı́dka čas vrátit se k tomu kterému páru, abyste se na něj podı́vali podruhé. Jestliže ostatnı́ porotci
shledajı́ timing tohoto páru přesným v okamžiku, kdy jej analyzujı́,
pak pár označı́. Tak vy řı́káte: „To nenı́ fér! Proč bych měl v hodnocenı́ doplatit na jednu chybu timingu, když se zrovna dı́val jeden
určitý porotce?“ Odpověd’ je jednoduchá: Tančı́me, abychom oslavili muziku a životadárnou mı́zou muziky je timing. Chcete-li se
stát dobrým tanečnı́kem, bude timing nedı́lnou složkou vašı́ tanečnı́
výchovy. Timing je pro váš výkon kritický. Ne po určitou dobu, či
po většinu času — ale po celou dobu.
Druhým kritériem22 je tvar páru. Vizuálnı́ dojem z páru si lze
vytvořit nejlépe, pokud se partner dı́vá pryč směrem od porotce.
Jedinečné obrysy hlavy, pažı́ a trupu pána tvarem připomı́najı́cı́ diamant (a skutečnost, že se dá přečı́st čı́slo na jeho zádech) vytvářejı́
bud’ obraz, který oko potěšı́, nebo takový, který nespadá do rámce
dobrého stylu. Je třeba vidět dámu s postavenı́m těla do pravé paže
pána, alespoň na šı́řku jedné nohy směrem k pánově pravé straně a
hladkou, „bezešvou“ harmonii pohybu. V tuto chvı́li jsou už páry,
jimž chybı́ tvar, muzikálnost a pohyb, vyloučeny z postupu do dalšı́ho kola nebo se hromadı́ u dna mé tabulky.
22
Co do významu (pozn. překl.).
50
Zbývajı́cı́ dobu, kterou mám k dispozici, mohu nynı́ věnovat
ohodnocenı́ výkonu párů, jimž tvar, muzikálnost a pohyb nechybějı́.
Provádějı́ akce, jež jsou pro daný tanec charakterstické? Slowfox je
napřı́klad tancem s kvalitou založenou na hladkosti pohybu, přičemž
se chodidla obvykle mı́jejı́. Abych uvedl extrémnı́ přı́pad, nemohu
obdivovat pár, který neustále dělá přı́suny. Avšak stejně tak nemůže
můj zrak s laskavostı́ spočinout ani na páru, který neustále mı́jı́
chodidla, když tančı́ waltz. Waltz je tanec, jehož podstatou je švih
v oblouku nad třemi kroky, jež připadajı́ na takt hudby, zakončený
zdvihem, nutně vyvolávajı́cı́m přı́sun chodidel.
Ve waltzu bývajı́ často k viděnı́ páry, jež v touze po dosaženı́ velkého rozsahu tančı́ např. spinovou otáčku vpravo (the Natural Spin
Turn), přeměnu ke středu (the Chassé to Centre), rychlou otevřenou otáčku vlevo (the Quick Open Reverse Turn), přeměnu, křı́ženı́
vpřed (the Forward Lock Step), někdy následované dalšı́m křı́ženı́m
vpřed!! Přirovnal bych to ke quickstepu tančenému ve waltzové rytmizaci (a to ještě jen, pokud jsou v taktu). Dokonce i když v jejich
provedenı́ tyto pohyby sednou do muziky, nejsou pro waltz typické.
Nejenom to. Vyvolávajı́ u mne pocit zhnusenı́ a vhánějı́ mi slzy do
očı́, takže nevidı́m na pánovo čı́slo. Podle mého názoru lze stěžı́ hovořit o waltzu a rád bych věděl, kterým oknem by se Len Scrivener
rozhodl koukat ven, kdyby u toho byl.
Ve skupině latinskoamerických tanců má každý z nich charakteristickou akci nohou, jež je přı́značná pro daný rytmus. Linie nohou a
práce chodidel každého z tanců je odlišná a měla by být jasně definována. V rumbě hledám stojnou nohu, jež je kolmá — bez nı́ nemůže
k rumbové akci kyčlı́ dojı́t. Dopouštějı́ se tanečnı́ci obvyklé chyby
pohybu z chodidla na chodidlo nebo se pohybujı́ z kyčle na kyčli?
Pokud jde o sambu, opakujı́ se stále linie nohou, chakteristické pro
kroky botafogo (nůžky) a pro volty? Vykresluje paso doble tı́m, jak
51
pán stavı́ na odiv drženı́ těla a postoj hrdého, povýšeného toreadora,
něco z pocitu matadora a jeho pláštěnky?
Každý tanec je odlišný a mělo by se na něj takto pohlı́žet. Trofej
by neměl zı́skat ten, kdo vyskočı́ nejvýše!! Pohled na některé kašpařiny, jež bývajı́ v současnosti k viděnı́ právě v posledně jmenovaném
tanci, vyvolává starost o poškozenı́, k nimž docházı́ u nejrůznějšı́ch
částı́ těla a jež se stanou zřejmými s přibývajı́cı́m věkem. Tyto kašpařiny jsou předevšı́m naprosto zbytečné a nezajistı́ soutěžı́cı́mu ono
prvnı́ mı́sto, o němž se domnı́val, že je má v kapse. Je jen jedna věc
horšı́, než být starý a mı́t bolavé tělo. Je to být starý, mı́t bolavé tělo
a nikdy se neumı́stit.
V současnosti nevı́dáme páry tančit waltz, tango či rumbu. Vidı́me páry předvádějı́cı́ dobře secvičenou sestavu vytvořenou tak,
aby zdůraznila jejich atletické dovednosti a schopnost se kroutit.
Jsou to krat’oučké okamžiky mezi jednotlivými „triky“, pro které
je tak osvěžujı́cı́ vidět pár doopravdy tančit waltz, tango či rumbu.
To jsou ve skutečnosti ony nanosekundy, jichž se porotci dostává
k tomu, aby hodnotil. Vidı́te tedy, že. . . kdyby pár nabı́zel vı́ce tance
a méně „triků“, byl by každý z porotců za možnost učinit rozhodnutı́
na základě dovednostı́, pro něž byli trénováni a zkoušeni, trochu
srdečnějšı́. Kdy páry pochopı́, že porotce potěšı́ vidět je tančit rozpoznatelné figury, které sednou do muziky?
Před pár lety (ne ne, před mnoha lety) se mi dostalo výsady
být jediným porotcem při prestižnı́m Velikonočnı́m mistrovstvı́ Nelsonu. Právě jsem se vrátil z dlouhodobého studijnı́ho pobytu v Anglii
a myslel jsem si, že všechno znám. Když přišel čas vyhlášenı́ výsledků, byl jsem vyzván, abych ke shromážděnému davu promluvil.
Zdůraznil jsem, že vı́tězové každé soutěže si myslı́, že jsem sympatický bodrý chlapı́k a úžasně zasvěcený porotce. Ti, kteřı́ nevyhráli,
mne majı́ za imbecilnı́ho slepce. Bohužel, v každé soutěži je vı́ce
52
poražených než vı́tězů, takže si umı́te představit, na čem se shodlo
všeobecné mı́něnı́. Zdůraznil jsem, že ze všech lidı́ v hale jsem byl jediný, kdo se podı́val na každý z párů a podtrhl jsem, že jsem chodil po
parketu, takže každý pár vı́, že jsem jejich výkon viděl. Nejvděčnějšı́
publikum (at’ už je to maminka, tatı́nek, učitel, atd.) se dı́vá jen na
„své“ páry ve stavu zbožněnı́ po celou dobu tance a nemá představu,
jak tyto jejich páry tančı́ ve srovnánı́ s ostatnı́mi na parketě.
Když porotuji, hodně se pohybuji po parketu. Někteřı́ lidé kritizovali, že dı́ky tomu vypadám nervózně. Já se však snažı́m postavit
se tak, abych viděl několik párů najednou, jak začı́najı́ svůj waltz
otáčkou vpravo. Snažı́m se stát za nebo před několika páry, když
zahajujı́ svůj slowfox pérovým krokem. Přál bych si, aby VŠICHNI
začı́nali slowfox pérovým krokem. Je často snazšı́ uvidět potenciálnı́ho vı́těze ze srovnánı́ s ostatnı́mi páry, když všichni dělajı́ týž
pohyb. Výsledek soutěže často určuje několik úvodnı́ch taktů hudby.
Na národnı́m mistrovstvı́ v roce 2006 jsem viděl v hlavnı́ kategorii tančit jeden pár. Jejich tvar, kvalita pohybu i muzikalita na mne
udělaly ohromný dojem. Dával jsem jim křı́žky ve všech kolech až
do finále a byl jsem velmi překvapen, když při přı́chodu finalistů na
parket mezi nimi chyběli. Následně vyhráli soutěž seniorů třı́dy A.
Když jsem se pak podı́val na jejich známky na Webu, zjistil jsem, že
křı́žky dostávali pouze od čtyř z jedenácti porotců — ode mne a od
třı́ porotců ze zámořı́. Vidı́te — všechno je relativnı́.
Pro ty, kdo porotce kritizujı́ — je to tak trochu jako být jako
rozhodčı́ v ragby. Nenı́ proč se tı́m zabývat — polovina diváků si
myslı́, že jste slepý předpojatý idiot a při přı́štı́ hře si totéž myslı́ ta
druhá polovina. Řı́kám jim: „Při nejbližšı́ soutěži, kterou navštı́vı́te,
si vezměte blok a pero, postavte se vzadu, abyste měli dobrý rozhled
po parketu a zapište si páry, o nichž si myslı́te, že by měly postoupit.
Zjistı́te, stejně jako většina lidı́, že hudba přestala hrát dřı́ve, než
53
budete mı́t na papı́ře tři čı́sla a většinu času vám zabere čekánı́, kdy
se pár otočı́, abyste viděli jeho čı́slo!“
Nevı́m, co zajı́má ostatnı́ porotce, jejich názor se od mého může
lišit, avšak respektuji jej a mám důvěru v jejich čestnost. Vážený
čtenáři, rád bych zdůraznil jednu věc. Porotci, právě tak jako rozhodčı́
při Johnyho zápasu v ragby žáků do devı́ti let v sobotu ráno, bývajı́
zřı́dka placeni. Proč tedy obětujı́ svůj cenný čas, své dovednosti,
zkušenosti a odborné znalosti? Nenı́ to pro slávu — většina párů nevı́,
kdo porotci jsou a jak úžasně tanečnı́ výkony snad kdysi podávali.
Ne, je to proto, že milujı́ tanec a chtějı́, aby se naše úžasná profese
vzmáhala.
Věci, jež vůbec nemám rád a jež činı́ vaše čı́slo nezřetelným
Všichni porotci majı́ své zvláštnosti, věci, které majı́ či nemajı́ rádi.
Na rozdı́l od obecného přesvědčenı́ jsou totiž někteřı́ z nás lidmi. Je
pravda, že porotci často vypadajı́ naštvaně a podrážděně. Je tomu
tak obvykle proto, že v jejich pokynech stojı́ něco jako: „Prosı́m
označte ze dvou skupin šest párů pro finále.“ Jsou zde snad pouze
čtyři páry, jež považuji za hodné mı́sta ve finále, avšak abych vyhověl
systému, musı́m jich nalézt šest. Finále jsou tı́m, co občas bývá onou
přı́slovečnou osinou v . . . . „Prosı́m oznámkujte všechny páry.“ —
To znamená seřad’te je v pořadı́ od prvnı́ho až do poslednı́ho mı́sta.
„Ale mně se nelı́bı́ ŽÁDNÝ z nich!“ Končı́m tedy tak, že na přednı́
mı́sta dávám páry, jež ve mně vyvolávajı́ nejmenšı́ odpor.
Mou úlohou je určit nejlepšı́ páry v daném tanci v rámci techniky
tohoto tance. Ani nejpůvabnějšı́, ani nejatletičejšı́, ani ty, kteřı́ nejlépe
dovedou „provaz“ či majı́ letos nové šaty. Dovolte mi tedy, abych
se s vámi podělil o to, co vůbec nevidı́m rád a co možná nevidı́ rádi
ani ostatnı́ porotci (avšak oni mohou napsat svou knihu!). Patřı́ se
řı́ci, že tyto poznámky jsou zaměřeny na soutěžı́cı́ nižšı́ch třı́d nebo
mladšı́.
54
Jive: Práce chodidel v tomto tanci bývá často velmi ubohá. Budeme-li uvažovat o dvou přeměnách a kolébce, jež tvořı́ základ tohoto
tance, pak z uvedených osmi kroků by práce chodidel u čtyř měla
být „břı́ško“ a u zbylých čtyř „břı́ško-ploše“. To znamená snı́žit patu
na parket, až je chodidlo ploše. Většinou učinı́m osobnı́ rozhodnutı́:
na prvnı́ mı́sto dám pár, u něhož vidı́m, že dá patu na parket!! Měl
bych vidět kolébku (vzad, vyměnit váhu; „pře-šlap“) s kolenem, jež
se napřimuje při obou těchto krocı́ch. I když se práce prvnı́ch dvou
kroků přeměny udává jako „břı́ško“, pata by při těchto krocı́ch měla
být blı́zko k parketu či se jej dokonce dotknout. Avšak páry skáčou
jako by byly na žhavém uhlı́! Konečně, nelze připustit, aby synkopovánı́, jež je odchylkou od základnı́ho rytmu, nahradilo základnı́
rytmickou strukturu. Jinak se základnı́m rytmem stane. Rokenrolovou přeměnu (the Kick-Ball Change) nesmı́ být povoleno tančit po
celou dobu.
Čača a rumba: Vyměňujte váhu na chodidlo, jež se nepohnulo. Vı́dám pány i dámy dělat krok pravým chodidlem vzad a ‘vypı́chnout’
jejich levé chodidlo dopředu, pryč od těla, pak na ně přenést váhu
a ohnout koleno! Hezký slowfox! Je absolutnı́ vzácnostı́ vidět, aby
se koleno stojné nohy napřı́milo na dobu tři a přitom je to to, o čem
by celý tento tanec měl být. A ted’ mluvı́m o většině učitelů, nejen
o amatérech!
Waltz: Hlava pána by se měla na třetı́ krok prvnı́ poloviny otáčky
vpravo (the Half Natural Turn) otočit doprava. Oukej, tak to nedělejte — já vás zase nemusı́m hodnotit. Poslednı́ krok přeměny
nesmı́te vyšroubovat doleva. Včera, když jsem byl v porotě, jsem
pozoroval, jak všechny páry bez výjimky tančily přeměnu a pán se
otočil doleva a vždycky taky zvedl levé rameno. Následujı́cı́ otáčka
55
vpravo začı́nala čelem do směru tance, a pak ta levá paže těch přı́šerných chlapů ve spinové otáčce s onı́m ohavným přetočenı́m na
konci. Měl jsem šest finalistů, a všechny na šestém mı́stě! — byl
bych si to přál.
Quickstep: Často, když sleduji nějakou soutěž v quickstepu, jsem
ohromen prouděnı́m pohybu a obecnou technikou. Pak ale jakoby
se všichni v jediném okamžiku zbláznili a parket je náhle plný párů
předvádějı́cı́ch scatter přeměny (the Scatter Chassé) a běh. Ztrácejı́
spojenı́ se svými partnery, náhle přicházejı́ o jakýkoliv rytmus, který
snad měli a jejich paže se pohybujı́ nahoru a dolů. Pak se to všechno
usadı́ do přeměn a kroků křı́ženı́ a já mohu zase začı́t známkovat.
Nemáme dost času k posouzenı́ soutěžı́cı́ch. Měli bychom jej, kdybychom nemuseli čekat na ten pravý okamžik, kdy doopravdy tančı́.
Učitelé, upust’te prosı́m od učenı́ párů tomu, že si mohou dovolit
tančit křı́ženı́ vpřed do směru tance (mělo by to vést šikmo ke stěně).
Když to dělajı́, znamená to, že pán se na konci předchozı́ho kroku
musel otočit doleva, což vnı́mám jako nepřı́stojné.
New Vogue: Prvnı́ krok otáčivé přeměny (the Rotary Chassé) musı́
být veden napřı́č směru tance ve směru šikmo ke stěně. Sólové otáčky,
jako v cikánském poklepu (the Gipsy Tap) je třeba vést v šikmém
směru pryč od partnera tak, aby konvergovaly při poslednı́ části
otáčky. Merrilyn — všechny technické přı́ručky se shodujı́ v tom, že
prvnı́ čtyři fráze začı́najı́ čelem do směru tance, ne šikmo ‘kamkoliv’.
Tak to je vše. Vskutku nenı́ obtı́žné mne potěšit. Rád sleduji
tanečnı́ky, jak se pohybujı́ s korektnı́ technikou. To je základnı́m
požadavkem dřı́ve, než začnete nakládat dobroty. Velmi často jsou
však dobroty jako šlehačkové zákusky, čokoláda a koblihy. Přidávajı́
zbytečnou těžkost a majı́ tendenci ubı́rat z prosté krásy skryté uvnitř.
56
Autor, Barry Gasson, ve svém přirozeném živlu, s porotcovskou tabulkou v ruce, sudı́ bez bázně a hany. Fotografii laskavě poskytl David
Chan.
57
Důvody pro omezený
sylabus
Mnozı́ učitelé a tanečnı́ci majı́ pocit, že omezený sylabus je omezuje až přı́liš. Neumožňuje jim využı́t jejich kreativnosti, aby mohli
předvést ‘uměleckou’ choreografii, zvýraznit zvláštnı́ gymnastické
či atletické dovednosti, jež jejich páry ovládajı́. Napřı́klad „provaz“!!
Pouhé pomyšlenı́ na mladou dı́vku upřednostňujı́cı́ úsilı́ o zvládnutı́
provazu před rumbovou chůzı́ mi vhánı́ slzy do očı́.
V šedesátých letech dvacátého stoletı́ se řı́dicı́ orgán britského
tancovánı́, The Official Board of Ballroom Dancing (oficiálnı́ rada
společenského tance), rozhodl zavést pro jisté věkové skupiny a
třı́dy (zejména pro děti a juniory) omezený sylabus. Cı́lem bylo zajistit, aby se v budoucnu nesnižovala kvalita britského společenského
tance. Domovské země měly dlouho ve světě vůdčı́ postavenı́, co se
kvality tance týče, ale v mnohých zemı́ch vyrůstala britské nadvládě
hrozba a užitı́ omezeného sylabu pro začı́najı́cı́, mladé a vyvı́jejı́cı́
se tanečnı́ky bylo pro zajištěnı́ důkladné technické základny považováno za zásadnı́.
Bylo to zdůvodňováno tı́m, že dominantnı́ postavenı́ Velké Británie v tancovánı́ spočı́vá v kvalitě pohybu, již předváděli špičkovı́
58
britštı́ tanečnı́ci. Ti věděli, že akci charakterizovanou výrazem ‘Rolls
Royce’ umožňuje pouze užitı́ správné techniky, důkladné práce chodidel a porozuměnı́ principu „krok-švih“ — jinými slovy, všech
složek, jež vstupujı́ do výkonu špičkového tanečnı́ka.
Omezenı́ figur, jichž tito vyvı́jejı́cı́ se tanečnı́ci směli užı́vat,
donutilo učitele vyučovat techniku a kvalitu pohybu. Nevyhnutelně
došlo k tomu, že se dostali do čela zkušenějšı́ učitelé, kteřı́ rozuměli
základnı́m principům pohybu a byli dost kvalifikovanı́, aby znali
‘vchody’ a ‘východy’.
Nový Zéland následoval přı́kladu velmi rychle, vzdor značnému
odporu obzvláště ze strany učitelů se scénickou či baletnı́ průpravou.
Máme-li být konkrétnı́, je třeba si uvědomit, že při prováděnı́ jakéhokoliv kroku či figury začı́náme krokem chůze — bud’ pravou nebo
levou nohou. To bylo těžké, že? Tato akce kroku chůze je základnou
pro rovnováhu, z nı́ž tanečnı́k zahajuje zdvih, což vytvářı́ ‘švih’ a
vše se řı́dı́ ‘sklonem’. Svalová koordinace potřebná k vytvořenı́ tohoto pohybu nenı́ snadná. Vyžaduje to spoustu studia a trénovánı́ a
právě nekonečné opakovánı́ těchto základnı́ch principů je tı́m, co je
nezbytné pro vývoj. Zeptejte se kteréhokoliv ročnı́ho dı́těte, jež se
stále snažı́ krok chůze levou a pravou nohou ovládnout.
Co se nás týče, když jsme, Coleen Chapman a já, tančili ukázky a
soutěžili, často padala otázka: „Jak mohou vı́tězit v soutěži profesionálů, když tančı́ sestavu na úrovni střı́brných medailových zkoušek?“
„Jelikož na obsahu tolik nesejde. Záležı́ na kvalitě.“
Po řadu let jsem měl na stěně ve svém studiu tabuli, na nı́ž stálo:
Dobré tancovánı́ je jako dobrý design. Nežádá si žádných dekoracı́,
přı́kras, žádného zdobenı́ krémem či práskánı́ bičem. Udržı́ se samo
o sobě.
. . . Ano, pochopili jste. Dokonce i bez „provazu“.
59
Existujı́ nesčetné mladé páry překypujı́cı́ talentem, jež umějı́
„provaz“, cval, „kolo u vozu“, poskoky, salta smrti, dokonce dovedou „roztočit jojo z malı́čku“, atd. . . . Dokážou však vytvořit onen
nádherný neporušený pohyb, jenž je ztělesněnı́m představy tanečnı́ka společenských tanců? Ne bez základů, bez základnı́ch kroků
chůze pravým a levým chodidlem a bez švihu a sklonů, jež vytvářejı́. Nutnost omezeného sylabu vyjádřujı́ banálnı́, otřepané fráze, jež
neustále slýcháme, avšak jimž zřı́dka rozumı́me.
1. Méně je vı́ce!!
2. V jednoduchosti je sı́la (tzv. princip K.I.S.S. — „keep it simple,
stupid“)!!
3. Let těla — co to je? Uřı́znete mu nohy a změřı́te, jak daleko
jeho tělo doletı́? Nikoliv, let těla představuje vysokou kvalitu
pohybu vystavěnou na nastudovaném, procvičeném a zvládnutém BASICU tak, jak jej diktuje omezený sylabus. Kroky
jsou pouze prostředkem pro kvalitu vašeho pohybu. Za stupeň
obtı́žnosti nezı́skáte body navı́c, pokud nemáte onu kvalitu pohybu. Váš prostředek pak nenı́ vůbec k ničemu. Slovy velkého
hudebnı́ka a skladatele Duka Ellingtona:23 „Nenı́ to k ničemu,
když to nemá švih — důva důva důva. . . “
Trvánı́ na tom, aby tanečnı́ci (obzvláště mladšı́) do sebe prostřednictvı́m korektnı́ho zvládnutı́ basicu nasáli kvalitu pohybu, je
samou podstatou omezeného sylabu. Zajistěte tedy, aby ve vašem
„důva důva“ byla spousta švihu a přenechte triky, jako je „provaz“,
těm, kdo zřejmě žádné „důva důva“ nemajı́.
23
„It don’t mean a thing, if it ain’t got that swing - Doowah, Doowah, Doowah,
Doowah, Doowah.“ Ellington — jazzový hudebnı́k, svým významem srovnávaný
s Bachem. Pozn. překl.
60
Závěrem bych se s vámi rád podělil o dopis, který jsem napsal
Radě Nového Zélandu pro společenský tanec 9. řı́jna 1993.
Tajemnı́kovi Rady NZ pro společenský tanec
S odvolánı́m na zavedenı́ omezeného sylabu
do pravidel Rady NZ s účinnostı́ od r. 1994
Rád bych zaměřil pozornost rady k tomu, že v tomto pravidle
se uvádı́: „Podrobnosti tohoto omezeného sylabu dodá registrátor
komukoliv na základě pı́semné žádosti.“ Mohu ve všı́ úctě konstatovat, že to nestačı́? Bude nezbytné, aby tyto podrobnosti měli všichni
učitelé, pokud trénujı́ soutěžnı́ tanečnı́ky těchto úrovnı́, avšak, a to
je ještě důležitějšı́, bude absolutně nevyhnutelné, aby všichni registrovanı́ profesionálové tyto podrobnosti měli rovněž, pokud budou
hodnotit soutěže. Bude povinnostı́ každého porotce se s těmito omezenı́mi dostatečně obeznámit, aby bylo možno jejich porušovánı́ rozpoznat a vinı́ky po právu diskvalifikovat. Žádný prostředek, který by
soudci umožnil diskvalifikovat pár, ted’ v soutěžnı́m řádu nenı́. Bez
zavedenı́ takového prostředku však pravidlo 19(9) nebude mı́t velkou
naději na úspěch. To by byla velká škoda, jelikož, co se mne týče,
vždycky jsem věřil, že úroveň novozélandského tancovánı́ se nikdy
nezlepšı́, dokud se našim mladšı́m tanečnı́kům a tanečnı́kům nižšı́ch
třı́d nedostane výuky vı́ce založené na základech a vedené s většı́
pozornostı́ ke korektnı́ technice.
Užı́vánı́ omezeného sylabu bude stát či padat s porotci a s předsedy porot. Musejı́ být dobře obeznámeni s tı́m, kterých figur se může
či nesmı́ užı́vat, a se zakončenı́mi figur.
Pokud vám mohu dát pár přı́kladů:
1. Rychlá otevřená otáčka vlevo ve waltzu nenı́ povolena.
61
2. Rovněž ve waltzu nesmı́ tanečnı́k zakončit spinovou otáčku
vpravo pravým chodidlem vzad a pokračovat přeměnou.
3. Synkopované přeměně (nynı́ přeměně z promenádnı́ho postavenı́) může předcházet zášvih (standardnı́ či vzad), otevřený
telemark, otevřená náběhová otáčka, přetočené točené křı́ženı́
(DOLEVA!!) zakončené v promenádnı́m postavenı́ a žádná jiná
figura.
Konečně, domnı́vám se, že je na staršı́ch představitelı́ch našı́
profese, kolezı́ch a examinátorech reprezentujı́cı́ch nejrůznějšı́ společnosti, atd., aby šli přı́kladem a dbali na dodržovánı́ omezeného
sylabu, když porotujı́ a ovšem když učı́.
S nejpřátelštějšı́mi osobnı́mi pozdravy,
Váš
Barry Gasson
62
Týden ve znamenı́ techniky
Když jsem byl upoután na lůžko nemocného, zkosený v rozpuku
sil, mé ubohé vysı́lené tělo, bledé a bezbarvé, se s námahou snažilo
zvı́tězit nad horečkami, jež jı́m lomcovaly. Můj mozek běžel na plné
obrátky a pestrobarevné vize se pojily s rozbujelými pasážemi slov.
Byla jich přehršle. Napřed mi dovolte, abych nastı́nil scénu. Nedávno
jsem porotoval prvnı́ soutěž sezóny. Byly mi přiděleny juniorské a
dětské páry. Při veškerém uznánı́ schopnostı́ různých párů si nemohu
pomoci a musı́m myslet na to, že nemáme důvod k uspokojenı́.
Po desetiletı́ je úroveň tancovánı́ na Novém Zélandu jednou z nejnižšı́ch ve vyspělém světě. Pravda, někteřı́ vynikajı́cı́ tanečnı́ci odsud
pocházejı́. Jednı́m z prvnı́ch, a mimo Nový Zéland zdaleka nejznámějšı́m, je maorský gentleman jménem John Whakarau, jenž byl pod
jménem John Delroy jednı́m z gigantů latinskoamerického tancovánı́
a o padesát let později je stále aktivnı́ a je oslavován jako skvělý učitel. V pozdějšı́ch letech to pak byli Patrick Corbett, Michael Birnie,
Peter a Wendy Smithovi, Peter a Erica Nicholasovi, Candy Lane,
Graeme a Michelle Davidsonovi. . . až po dnešnı́ hvězdy — Erin
Boag, Richarda a Natalii Perryovy a Brendana Colea. Tito tanečnı́ci vynikli nad novozélandskou prostřednost a urazili v honbě za
vynikajı́cı́ kvalitou dlouhou pout’, hodně obětovali a pracovali na
vybroušenı́ a zdokonalenı́ svých výkonů. Nadánı́ zde tedy je, máme
63
tanečnı́ky se schopnostı́ dojı́t daleko, avšak zasloužı́ si lepšı́ základy
než ty, jichž se většině z nich dostává v současné době. Obvykle je
tomu tak proto, že jejich učitelé jsou naprosto vyčerpanı́ tı́m, jak je
připravujı́ na přı́štı́ soutěž či tı́m, jak je učı́ nejnovějšı́ fantastickou
variaci, jež jim má poskytnout výhodu nad jejich vrstevnı́ky (ve skutečnosti ne!!). Zajisté to vyvolá nadšenı́ u těch, kdo je podporujı́, a
pokud toto je pro tanečnı́ky vrcholem jejich tužeb, dobře jim tak.
Kéž by jen učitelé trávili vı́ce času výukou kvalitnı́ho pohybu a tvaru
vršku, který by tak byl méně odpudivý. Kdy, pro všechno na světě,
uvidı́m linii levé paže s úhlem menšı́m než devadesát stupňů? A musı́m se přiznat, že když se mne ptajı́ na můj názor na nějaký určitý
pár, obvykle odpovı́dám v duchu: „Chudák děvče!!“
Učitelé! Našı́ úlohou je opravovat, ne překrývat vady. Máme
dělat to, co je pro vývoj našich žáků opravdu správné. Pomyslel jsem
si tedy — existuje Den armády,24 Den matek, Týden proti rakovině,
většina týdnů v roce je věnována tomu či onomu, někde se přeci musı́
najı́t skulina, kam bychom mohli Týden ve znamenı́ techniky vtěsnat.
Měli bychom se obrátit na Rodneye Hyda či Michaela Lawse, aby v té
věci předložili zákon parlamentu? Ne, to by nefungovalo. Většinou
majı́ učitelé tance mohutné ego a domnı́vajı́ se, že jakákoliv kritika se
týká všech ostatnı́ch, jich však nikoliv, a obvykle nikdy nedokážou
táhnout naráz za jeden provaz. Zbývá to tedy na mne. Navrhuji,
aby v předem stanoveném týdnu (o němž rozhodne vedoucı́ každého
z klubů) se tanečnı́ učitelé soustředili výhradně na tři věci. Standardnı́
tanec je založen výhradně na dvou akcı́ch — na chůzi vpřed a vzad
a na úkrocı́ch stranou.25
24
V originále „Anzac Day“. Obdoba našeho Dne armády. Slavı́ se 25. dubna
u přı́ležitosti bojů u Gallipole v Turecku v době Prvnı́ světové války, jichž se
účastnily vojenské jednotky Austrálie a Nového Zélandu. Pozn. překl.
25
Následujı́cı́ dva body se týkajı́ standardnı́ch tanců. Třetı́ bod, týkajı́cı́ se latiny,
je uveden na str. 65–66. Pozn. překl.
64
1. Učitelé, učte prosı́m své žáky, že pokud dělajı́ krok chůze,
at’ už vpřed či vzad, musı́ být co nejdřı́ve zdvižená, zpevněná, napnutá, zvednutá (řı́kejte si tomu, jak chcete) opačná strana.
2. když dělajı́ krok do strany, musı́ být zdvižená, zpevněná,
napnutá, atd. . . . tatáž strana jako pohybujı́cı́ se chodidlo.
Tyto ‘absolutně’ základnı́ zásady tancovánı́ je třeba opakovaně
procvičovat, aby se vyvinula svalová pamět’.
Když uvažujeme o stavbě lidského těla, je zřejmé, že při akci
chůze vpřed se kyčle nohy přijı́majı́cı́ váhu vysune do strany, pokud
ji necháme! To je důvodem, proč muži hvı́zdajı́ na děvčata (alespoň
to dělávali) — jelikož děvčata jsou trochu vyvinutějšı́ a toho, co se
vysune do strany, je vı́c. To povzbudı́ základnı́ instinkt muže a při
výdechu se mu sevřou rty. . . avšak já, když dělám krok dopředu na
pravou nohu, musı́m zdvihnout svou levou stranu a musı́m zabránit
své pravé kyčli, aby se vystrčila stranou. Musı́m to udělat svými
svaly, s duševnı́m úsilı́m.
Otřelý starý výraz ‘povislá levá strana’ přı́liš mnoho neznamená.
Avšak ‘vyčuhujı́cı́ pravá kyčle’ je natolik běžná věc, že by se dala
považovat za normu. A tuny slov, které učitelé křičı́ na své mužské
žáky, aby napnuli svou levou stranu nahoru, k ničemu dobrému
nepovedou, dokud učitelé analýzou nepřijdou na to, že problém se
vytvářı́ v akci chůze.
Krok do strany je třeba dělat se zdvihnutou stejnou stranou jako
pohybujı́cı́ se chodidlo. Vlastně doporučuji všem učitelům, aby při
všech pohybech do strany, včetně přeměn, užı́vali sklonů. Proč?
Protože řı́dicı́m faktorem je v tancovánı́ sklon.
3. Třetı́m tipem pro výuku v našem Týdnu ve znamenı́ techniky je obecná poznámka týkajı́cı́ se latiny. Špičky se v žád65
ném přı́padě nikdy nevtáčejı́ dovnitř. Chodidla jsou paralelně pouze tehdy, jsou-li přisunutá, jako např. ve vějı́řovém postavenı́ dámy. Ve VŠECH ostatnı́ch přı́padech
musejı́ být špičky vytočené VEN. . . To velmi vylepšı́ veškeré důležité linie nohou.
Tak tady to máte. . . Pouhé tři věci, na kterých byste měli pracovat, avšak tři věci snad vůbec nejdůležitějšı́. Dejte se do toho a
zahajte svůj vlastnı́ Týden ve znamenı́ techniky ve svém vlastnı́m
studiu. Pokud to udělajı́ všichni, úroveň našeho tancovánı́ se nevyhnutelně zvýšı́. A já už vůbec nikdy znovu neuslyšı́m ten absurdnı́
výraz — ‘povislá levá strana’.
66
Practice — trénovánı́
„Trénujte“, řı́kám na konci každé hodiny těm svým žákům, kteřı́
ke mně chodı́ jednou týdně „do tanečnı́ch“. „Stačı́ vám deset minut
denně, ve svém obýváku máte mı́sto, kde můžete procvičovat jeden
pohyb znovu a znovu, stále dokola. Čiňte tak! Můžete procvičovat
svoje „ča-ča-ča“ při holenı́, při mytı́ nádobı́ nebo v koupelně. Když
trénujete, můžete přitom stát ve dveřı́ch, ale ČIŇTE TAK!“ Činı́ tak
však jen velmi nemnozı́.
Avšak zapálenı́ soutěžnı́ tanečnı́ci při trénovánı́ tvrdě dřou; vyhradı́ si pro to týdně tolik a tolik času a nábožně jdou za svým cı́lem.
Účastnı́ se „potnı́ch dýchánků“ — tři waltzy, tři tanga, tři slowfoxy,
tři quickstepy. . . nonstop! Pak ručnı́k pod sebe, se spravedlivým
zapálem pro pravdu své věci vyzunknou energetický nápoj a znova
totéž na latinskoamerické rytmy. Poté ještě totéž pro tance ve stylu
New Vogue, všechno dohromady zopakujı́ ještě jednou dokola a odcházejı́ domů naprosto zdrchanı́. Bud’ jsou dosud plni spravedlivého
zápalu nebo černých myšlenek o neschopnosti své partnerky.
Překotně do rohu, s usilı́m o co největšı́ rozsah, bez ohledu na
tvar, na to, co je postupový, nepostupový, rotačnı́ a přı́čný pohyb, a
obvykle bez pomyšlenı́ na pohodlı́ partnerky. To nenı́ trénovanı́, ale
budovánı́ odolnosti, jež nutně nemusı́ vést ke zlepšovánı́. Ve skutečnosti to obvykle pomáhá zabetonovat pevněji do svalové paměti
chyby.
67
Trénovánı́ by mělo zahrnovat monitorované (tj. pod dohledem,
pozn. překl.) monotónnı́ opakovánı́ pohybu či pohybového uskupenı́. Vytrvale znovu a znovu (jako když na podzim opadává listı́),
aby se vybudovala svalová pamět’a zjemnila rovnováha a harmonie,
jež musı́ existovat, majı́-li dva lidé tančit jako jeden. Doporučuji
svým párům, aby na pohybu pracovaly, dokud jej nedokážou dobře
provést několikrát po sobě. Pokud dojde ke ztrátě rovnováhy, vrat’te
počı́tadlo na nulu a začněte znova. Pokaždé, když se o ten pohyb
pokoušı́te, ověřte si, že je v pořádku „výchozı́ nastavenı́ “. Vytvořte
si myšlenkový obraz toho, oč usilujete a nezačı́nejte, dokud nejste
oba připraveni; jakmile připraveni jste, stiskněte „Enter“.
Existuje často opakovaná historka, patrně podvržená, týkajı́cı́
se mistrovstvı́ světa profesionálů ve standardnı́ch tancı́ch, jež se
v roce 1980 konalo v Perthu v západnı́ Austrálii. Večer před mistrovstvı́m navštı́vili různı́ soutěžı́cı́ novou luxusnı́ halu, aby se zůčastnili
„practice“; samé návleky, šminky a úsměv. Když přijeli, byl tam obrýlený hubený pár, který pilně procvičoval pérový krok (the Feather
Step) a otáčku vlevo (the Reverse Turn). Všechny páry vyměřovaly
své sestavy vzhledem k velikosti parketu a proháněly se po parketu
k velkému zděšenı́ i radosti mı́stnı́ch vidláků. Většina zkušených párů
se navzájem znala a znaly mı́sto v pořadı́, jež jim náleželo.26 Avšak,
dı́ky tomu, že mistrovstvı́ se konalo v nové zemi na druhé straně
zeměkoule, s neznámými porotci od protinožců, neuvyklými dané
formě či tvářı́m a s páry vyrojivšı́mi se čert vı́ odkud, které byly (rovněž) neznámé, jednalo se z velké části o neznámou veličinu. Všichni
létali po parketu ve snaze udělat dojem, jelikož nikdy nevı́te, kdo se
dı́vá (dokonce i při tréninku) a jak celý ten cirkus pokračoval dále,
ten hubený malý človı́ček s brýlemi zdokonaloval svůj pérový krok
26
V originále pecking order — pořadı́ na krmı́tku (pozn. překl.).
68
a otáčku vlevo. A co myslı́te, kdo neustále znovu procházel pérový
krok a otáčku vlevo, když byli všichni na odchodu, aby se vrátili do
hotelu?
Scéna byla připravena pro pořádný převrat. Nuže, ta historka
může mı́t jediný konec — vyhráli to posedmé či poosmé!! Jednalo
se o Richarda a Janet Gleaveovy, jeden z nejlepšı́ch párů všech dob!
Měl jsem ohromné štěstı́, že mne můj rádce a učitel Len Scrivener vzal v roce 1971 do slavného Hammersmith Palais u přı́ležitosti
profesionálnı́ho debutu manželů Gleaveových. Být v oněch dnech
pozván k provedenı́ vašı́ prvnı́ demonstrace na úternı́ večer tanečnı́ků bylo známkou nejvyššı́ pocty — byli tomu cele oddáni, dobře
vytrénováni a chápali hodnotu strukturovaného tréninku.
Pokud mohu uvést paralelu s golfem — hráči, kteřı́ jej berou
vážně, do něj investujı́ spoustu času, přemýšlenı́, peněz a trénovánı́.
Berou hodiny a studujı́ tuny učených pojednánı́, jež všechna lze
v jediné větě zjednodušit vı́ce méně takto: Polož mı́ček na mı́sto,
stůj za mı́čkem zatı́mco se korektně chápeš své hole a představuješ
si úder, umı́sti svá chodidla do korektnı́ polohy vzhledem k mı́čku a
typu hole, který použı́váš, vizualizuj svůj úder. . . a stiskni „Enter“!
Tvá svalová pamět’, vybroušená nesčetnými hodinami trénovánı́, to
převezme. S tancovánı́m je to stejné, s jednı́m důležitým rozdı́lem.
V golfu je mı́ček statický, dokud se nerozhodnete do něj udeřit. Úder
do mı́čku je přı́mou svalovou akcı́.
Jedinou přı́mou akcı́, jı́ž užı́vá tanečnı́k, je počátečnı́ odtlačenı́
(thrust) z komprese; většinou užı́vá nepřı́mých svalových akcı́ či
reflexnı́ch akcı́. Toto je třeba trénovat stejně, jako je třeba trénovat
všechny sporty s pohybujı́cı́m se mı́čem. Potı́ž je, že špičkový hráč
v jakékoliv disciplině ji dokáže provozovat tak, že to vypadá snadno;
přihlı́žejı́cı́m lze odpustit, že hráči přičı́tajı́ přirozenou dovednost
nebo velký talent. Zajisté zde dovednost musı́ být, ale obvykle je
69
to 95 procent perspirace a 5 procent inspirace. Velký golfista Gary
Player byl tı́m, kdo, když mu blahopřáli k zázračně št’astnému úderu,
odvětil: „Ano, čı́m vı́ce trénuji, tı́m většı́ mám štěstı́!“
Trénovánı́ tedy vede k dokonalosti. Pro golfistu je to snadné
— ten malý mı́ček tam prostě sedı́ a nikam se ani nehne, dokud se
golfista nerozhodne jej udeřit. Pár má čtyři takty předehry a pak musı́
začı́t tančit, at’už je připravený nebo ne.
Plánujte své tréninky, snažte se pracovat na vašı́ poslednı́ lekci.
I když je to utrpenı́, dělejte to znovu a znovu a znovu. Věřte svému
trenérovi, neposlouchejte všechny ty dobře mı́něné rady, jichž se
vám dostává od vašich přátel či okolo stojı́cı́ch. Čı́m budete lepšı́,
tı́m vı́ce rad se na vás sesype. . . A pokud svému trenérovi nevěřı́te. . .
najděte si trenéra, jemuž věřit budete.
70
Hudebnı́ frázovánı́
Zde je roztomilý výraz, který rozšiřujı́ ne úplně dobře informovanı́
Budižkničemové a Rádobybylové — HUDEBNÍ FRÁZOVÁNÍ.
Kdykoliv slyšı́m tato svě slova, rozklepu se a jdu si pro deku.
Skutečně mne dostane, když si někdo mistrně poklepe ukazováčkem
po bradě a pronese analytickým, znaleckým tónem: „Jsou v rytmu ale
nejsou ve frázi.“ Hmmm. . . copak tohle znamená? Je to jedna z těch
vět, jež „Ten, kdo chce učinit dojem“ vnucuje „Tomu, na koho lze
dojem učinit“ a to obvykle v situaci neumožňujı́cı́ obšı́rnějšı́ výklad.
Upřı́mně si myslı́m, že ukazováček je poněkud dezorientovaný a
poněkud obšı́rnějšı́ výklad by snad byl na mı́stě.
Nejsem si jist, zda horlivý student (či studentka), který uslyšı́
takovýto termı́n od svého učitele, by si neměl zamluvit lekci a požádat svého učitele, aby výuce o „hudebnı́m frázovánı́ “ tu půlhodinku
věnoval. Když to vyslovı́te, je to velmi působivé tvrzenı́, avšak je
poněkud děravé co do podstaty. Velký komik Eric Morecambe řı́kával: „Na tohle neexistuje žádná odpověd’!“ Podı́vejme se tomu tedy
na zoubek! V dokonalém světě by tanečnı́k svůj dominantnı́ krok27
(s vedenı́m patou) provedl na počátku taktu hudby. Vskutku, profesionál může svou choreografii uzpůsobit určité hudebnı́ skladbě
27
Viz Poznámka autora na str. 181 (pozn. překl.).
71
za účelem demonstrace tak, aby každý okamžik byl dokonale frázován, bez dalšı́ch párů na parketě, jež by narušovaly jeho předem
naplánovanou trasu.
Ale v tlakovém hrnci soutěže, s protivnı́ky tančı́cı́mi po témže
parketu, se nezbytnou prioritou stane parketové řemeslo spolu s takovými změnami choreografie, aby se vešla do rozměrů parketu. To
ještě nemluvı́me o tom, že máte jen devadesát sekund na to, abyste
úplně zblbli, ehm chci řı́ci ‘přesvědčili’ porotce, že přicházı́te v úvahu
jako vı́těz. Budete-li sledovat libovolnou soutěž, zjistı́te, že průměrnı́
novozélandštı́ tanečnı́ci, jsou-li zaraženi či jim někdo zkřı́žı́ cestu,
se zastavı́, oddělı́ se od své partnerky či partnera, počkajı́, dokud
se překážka nepřesune dál, znovu zaujmou párové drženı́, zběsile
se párkrát zhoupnou na chodidlech ve snaze najı́t bod rovnováhy a
pak pokračujı́ ve své radostné cestě, tančı́ce svou sestavu znova od
začátku.
Snad by se na Novém Zélandu našlo pár tanečnı́ků, kteřı́ dovedou
tančit rytmicky do hudby. Většina figur, jež tančı́me, má předepsanou
rytmizaci, některé figury majı́ rytmizace alternativnı́, avšak já nynı́
hovořı́m obecně. Tanečnı́k, když tančı́, musı́ znát rytmizaci všech
kroků, které tančı́ a musı́ odpočı́távat rytmizaci daného kroku, když
jej tančı́. Měl jsem žáky, kteřı́ mi řı́kali: „Tohle já dělat nemusı́m. Já
to prostě cı́tı́m v muzice!“ Houby!28 Jaká spousta keců! Když tohle
slyšı́m, připomene mi to mého strýce Artura. Dodával chovné býky
do celého světa — byl tı́m nejlepšı́m dodavatelem býků všech dob.
Jakožto examinátor často bývám v nenáviděném postavenı́, kdy
zasedám jako posuzovatel či zkoušı́m amatérskou tanečnici, jež má
tu smůlu, že jejı́ profesionálnı́ partner či učitel se nedokáže udržet
v rytmu s muzikou. Ano, slyšı́te správně, týká se to i učitelů. O jejı́m
osudu je rozhodnuto při druhém kroku! Tohle je daleko běžnějšı́, než
28
V originále se autor dopustil daleko ostřejšı́ho výrazu (pozn. překl.).
72
by si jeden dokázal představil. Podle mých zkušenostı́ tito partneři a
učitelé jsou normálně titı́ž lidé, kteřı́ řečnı́ o hudebnı́m frázovánı́ a
básnı́ o své umělecké formě. Tančete tedy rytmicky do muziky — to
samo o sobě je už těžké až dost. Nechte hudebnı́ frázovánı́ na starost
opravdovým expertům (té hrstce, která existuje).
Tři krátké přı́pady z praxe o frázovánı́ a timingu:
Přı́pad prvnı́: Bryan Allen, (dlouholetý sloupkař v Dance News a
Dance Today a komentátor British Open v Blackpoolu), jenž po léta
pı́še kritiky a komentuje videa z každoročnı́ho britského mistrovstvı́,
často běduje nad tı́m, že všech šest finalistů amatérské i profesionálnı́
soutěže bývá někdy mimo hudbu.
Přı́pad druhý: Před mnoha lety jsem tančil ukázku rumby v prvnı́
televiznı́ show „Come Dancing“, přičemž jsme nahrávku, na niž
jsme zkoušeli, předali kapelnı́kovi, aby mohl rozepsat party pro své
hudebnı́ky. Bohužel, když jsme přišli na kostýmovou zkoušku s kapelou (deset minut před začátkem vysı́lánı́), dokončili jsme svou
choreografii s velkým finále o čtyři takty dřı́ve než orchestr!! Producent, velmi známý učitel tance, jehož jméno zůstane utajeno, mi řekl:
„Neboj, vše, co musı́š udělat, je tančit to celé čı́slo trochu pomaleji,
a skončı́š stejně jako orchestr!“ = , „Jasně!“
Přı́pad třetı́: Ve stejné show jsme měli tančit vı́deňský valčı́k a tentýž učitel a producent mne požádal, abych valčı́k frázoval tak, abych
začı́nal každou řadu otáček na prvnı́ takt řady osmi taktů. Chtěl po
nás, abychom zatančili osm taktů otáčky vlevo (the Reverse Turn) a
osm taktů otáčky vpravo (the Natural Turn). Řı́kal jsem mu, že to
nenı́ možné, že každá otáčka zabere dva takty muziky a po jednom
taktu vyjde na změnu z levého na pravé chodidlo a naopak, takže
73
vždycky budeme o jeden takt mimo frázovánı́. Měli jsme o tom
docela obsáhlou diskusi, s nemalým podı́lem výrazů, jež nelze otisknout! Předtı́m, než se všichni vztyčı́te a zahrozı́te pěstmi, měl bych
zde vyjasnit, že v té době neexistovaly změny vzad (fuj29 ) — to je
krok, který přibyl do valčı́ku mnohem později.
Abychom to shrnuli, myslı́m, že rčenı́ „v jednoduchosti je sı́la“
je tou nejlepšı́ radou každému tanečnı́kovi. A jedna malá úvaha na
závěr. . . Čı́mpak to je, že kdykoliv slyšı́te někoho mlı́t o hudebnı́m
frázovánı́, týká se to vždycky slowfoxu?
29
Proč se změna vzad (the Backward Change) autorovi nelı́bı́, či se tak autor
alespoň tvářı́? V hudbě je ve valčı́ku důraz na prvnı́ době taktu, a liché takty
jsou v klasických valčı́kových skladbách důraznějšı́ než takty sudé. Tento rozdı́l se
může výrazně projevit při vyjádřenı́ prvnı́ a druhé poloviny otáčky vpravo, avšak ne
u otáčky vlevo, která má odlišnou techniku. Pokud tedy budeme vždy tančit prvnı́
polovinu otáčky vpravo na lichý takt a druhou polovinu na sudý takt, obejdeme se i
při respektovánı́ frázı́ (např. osm otáček vpravo, změna, šest otáček vlevo, změna)
bez užitı́ změny vzad. Navı́c bude náš tanec lépe vyjadřovat hudbu. Pozn. překl.
74
Syndrom Robina Hooda
Vždy jsem se snažil tančit s dámou hladce, jelikož jsem si přál, aby
jı́ tanec se mnou působil potěšenı́. Jednou z největšı́ch obav, jež mne
provázely, bylo, že bych tančil s dámou a náhle bych spatřil jejı́ rty
zkřivené posměchem či nepohodlı́m v souvislosti s tı́m, co se jı́ mé
tělo snažı́ sdělit.
Pán, má-li se s nı́m dámě dobře tančit, musı́ chápat, co je vnitřnı́
a vnějšı́ strana otáčky, jaká je při určitých pohybech maximálnı́ přı́pustná velikost točenı́, musı́ rozumět zdvihu a snı́ženı́ obzvláště při
pohybech vzad a musı́ znát principy, jež jsou součástı́ syndromu
Robina Hooda.
Většina lidı́ je s legendou o Robinu Hoodovi obeznámena a většina dokáže přesně zodpovědět mou otázku: „Vzpomı́náte si, jak se
Robin Hood a Malým Johnem seznámili?“
Potkali se na opačných stranách potoka, přemostěného úzkým
břevnem. Jelikož byli oba horkokrevnı́, pyšnı́ mužštı́ idioti plnı́ testosteronu, ani jeden z nich nedal tomu druhému přednost. Uprostřed
lávky se spolu poprali a Robin skončil ve vodě. Z toho plyne poučenı́ — nemůžeme stát na témže prkně! To platı́ na úzké lávce stejně,
jako i na tanečnı́m parketě. Platı́ pravidlo, že osoba, jež se pohybuje
dopředu, jde po přı́mce, zatı́mco osoba, jež se pohybuje vzad, se
od svého směru odchýlı́, aby uvolnila cestu po lávce. Nejjednoduššı́
75
ilustracı́ tohoto principu mohou být otáčky vpravo (the Natural turn)
i vlevo (the Reverse Turn) ve waltzu. V obou přı́padech pán zatančı́
v prvnı́ch třech krocı́ch pohyb do jediného směru, zatı́mco ve druhých třech krocı́ch z linie uhne, jelikož je řada na partnerce jı́t přı́mo
dopředu. U obou otáček je směrová linie jejı́ho pohybu — ‘prkno’
— rovnoběžná se směrem tance.
Pán by si měl uvědomit, že když tančı́ otáčku vpravo, musejı́
se jeho paže fyzicky posunout doprava, aby přesunul dámu mimo
svou dráhu. Když tančı́ pivotu a spinu (the Pivot and Spin), spinovou
otáčku vpravo (the Natural Spin Turn), točené křı́ženı́ vpravo (the
Turning Lock to Right), běženou spinovou otáčku (the Running Spin
Turn), atd. . . . , je nezbytné, aby pán přesunul své paže doprava,
zejména v prvnı́ polovině otáčky vpravo (the Half Natural turn), aby
mohl jı́t po přı́mce, pak, když se protlačuje levým kolenem v pivotě,
aby přesunul dámu za sebe. Pokud vám tohle přijde divné, zkuste
si ten pohyb zatančit se židlı́ — prosı́m, ne s ohromným velikým
ušákem, to byste si dali. . . — jen s obyčejnou lehkou židlı́ od stolu.
Nedokážete to, pokud vaše tělo nebude následovat do směru vašich
pažı́. Tanec se židlı́ vám zcela vyjasnı́, že odpovı́dáte za to, aby
se dáma přemı́stila mimo vaši dráhu. Židle se mimo vašı́ dráhu
nepřesune automaticky, jako by zdánlivě věděla, co by se podle vás
mělo stát. Stejně tak by se neměla bez patřičné komunikace z vašı́
strany přemı́stit ani dáma. Jakpak by se vám mohla vyhnout, když
jste nechal své paže (a ji v nich) pozadu?
Tančı́-li dva lidé spolu, nějvětšı́ velikost otočenı́, již lze pohodlně
zvládnout, je o tři osminy (pokud netančı́te pivotu či spinu). Je to totiž
největšı́ vytočenı́ chodidel, jež může pohodlně provést osoba jdoucı́
dozadu. Často však bývajı́ k viděnı́ páry, jak přetáčejı́ otáčky vlevo
či pohyby na způsob tkáně (the Weave), aby dosáhly požadovaného
směru. Člověk dokonce vı́dá přeměny (the Chassé) zatočené v rohu
76
parketu doleva! Přitom je dáma vždycky tı́m, kdo to odnášı́! Na
žádnou z těchto odchylek nepohlı́žı́m laskavým okem. Ukazujı́ na
špatnou výchovu a absenci základnı́ch znalostı́ pravidel provozu.
Jsou dva aspekty promenádnı́ho postavenı́, jež určujı́, zda pán je
tanečnı́kem, s nı́mž se dobře tančı́:
1. Většina pánů dělá zdvih na pravém chodidle a pak se přemı́stı́
na levé chodidlo směrem dolů, obvykle s extrémnı́m sklonem
doleva. Tı́m dámu zaručeně vyhodı́ z rovnováhy. Správně by
mělo dojı́t k tomuhle: Pán by měl jı́t do zdvihu od pravého chodidla na levé chodidlo, takže by měl mı́t pocit, že jde ‘nahoru’
do promenády. Rychlou prohlı́dkou technických přı́ruček zjistı́me, že tančı́me-li do promenádnı́ho postavenı́, nenı́ zde žádný
sklon doleva. Když jej vidı́m, vhánı́ mi to slzy do očı́, a tak
opět nevidı́m na čı́slo na pánových zádech.
2. Když pán přemı́st’uje levé chodidlo do promenádnı́ho postavenı́, měl by se snažit jı́m dosednout trochu vzadu. Když poté
dělá krok pravým chodidlem, nevecpe se dámě na jejı́ ‘prkno’.
Pokud se tam vecpe, vytlačı́ dámu svou pravou kyčlı́ ven z rovnováhy. Řı́kám tomu ruský krok — Nokerova!30 Ve skutečnosti nechci vůbec nikdy cı́tit levou nohu dámy dotýkat se mé
pravé nohy, když se pohybuji v promenádnı́m postavenı́. Když
jejı́ nohu cı́tı́m, bud’ je jejı́ akce nohou přı́liš rychlá nebo, a to
je pravděpodobnějšı́, jsem se do promenádnı́ho postavenı́ svou
levou nohou špatně strefil nebo se špatně strefila ona!
Nenı́ pochyb o tom, že věnuje-li pán potřebný čas tomu, aby
těmto pojmům porozuměl, bude se s nı́m dámám mnohem lépe tančit.
30
O přı́padném přı́buzenském vztahu s onı́m „švédským gentlemanem“ (str. 35)
se v původnı́m textu nic nepravı́. (Ve skutečnosti jde opět o onomatopoickou kontrakci, tentokrát ale u výrazu „Knock HER over“.) Pozn. překl.
77
Rovnováha, vystupovánı́ a prezentace jeho partnerky se notně zlepšı́
a lidé mu začnou řı́kat, jak moc se zlepšil, a nejen to. Bude se rovněž
vyhřı́vat ve chvále své partnerky.
78
Kladenı́ chodidel a hadı́
nohy
My tanečnı́ učitelé jsme podivná cháska! Stojı́me před skupinou lidı́,
kteřı́ nám visı́ na rtech a lapajı́ po každém našem slově, a hned je
začneme mást našı́ bezmyšlenkovitou volbou slov a frázı́, jež jak se
patřı́ nevyjadřujı́ to, co jim chceme sdělit.
Je patrně přežitkem našı́ koloniálnı́ minulosti, kdy, konfrontováni
s osobou jiné rasy či kultury, jsme měli tendenci mluvit mnohem hlasitěji a pomaleji. Oni vám nerozumějı́, lhostejno jak hlasitě či pomalu
mluvı́te. Tak tedy, v klı́čové prvnı́ části prvnı́ lekce všichni řı́káme:
„Pánové, tento tanec, jako všechny tance, začı́ná levým chodidlem.
Nuže — připraveni? Levým chodidlem vpřed!“
A oni všichni jako jeden muž vystrčı́ levé chodidlo dopředu, jako
by zkoušeli, jestli je voda v rybnı́ce teplá. A my si myslı́me, že hloupı́
jsou ONI!
Tı́m, co jsme měli řı́ci, je něco v tomto duchu: „Ted’ stojı́te na
pravém chodidle, užijte svalů, kolene a kotnı́ku této nohy, abyste
přemı́stili své tělo dopředu a dosedli na levé chodidlo — vidı́te?
Zrovna jako při chůzi.“
Nevystartovalo by je to do pohybu na to pravé chodidlo? Ne, já
myslı́m levé chodidlo! Měl jsem totiž na mysli „to správné“ (tedy
79
levé) chodidlo. Vidı́te, v čem je zakopaný pes? Obdobně, pokud
řekneme „levé chodidlo stranou“, naši žáci vrtı́ levou nohu i s chodidlem do strany a vypadajı́ jako Harry Worth!31 (Kdože? Zeptejte se
svého učitele nebo svých rodičů.) Ovšemže jsme měli řı́ci: „Užijte
své pravé nohy k přemı́stěnı́ svého těla směrem ke vašı́ levé straně a
dosedněte levým chodidlem na parket.“
Tohle je jen prvnı́ch pár kroků prvnı́ho tance — že nám to jde
dobře?! Pokud tedy vezmeme v úvahu procento našich klientů, pro
něž angličtina nenı́ jejich rodným jazykem, nenı́ obtı́žné si představit
jejich smetenı́ zmatenı́!
Musı́me být velmi pečlivı́ při volbě svých slov a současně k nim
nesmı́me mluvit jako ke třı́dě devı́tiletých blbečků a retardů!
Běžný chlapı́k i jeho manželka jsou obvykle velmi dobřı́, či někdy
dokonce vynikajı́cı́ ve svém vlastnı́m oboru, at’už je to neurochirurgie nebo budovánı́ kanalizace. My bychom si měli zapamatovat, že
tancovánı́ nenı́ žádná superšpičková věda a že být tanečnı́m učitelem
nutně nemusı́ znamenat obzvláště vysoký stupeň intelektu. Někteřı́
z našich žáků jsou ve skutečnosti docela chytřı́ a rozumějı́ dlouhým
slovům — třeba „marmeláda“!
My pak jdeme a snažı́me se je naučit, jak tančit v rytmu, či
přesněji řečeno, rytmicky s muzikou. Když tedy dělajı́ své prvnı́
váhavé kroky, hulákáme na ně: „SLOW–SLOW-QUICK-QUICK“.
Pomalé kroky zabı́rajı́ dvě doby, a my užı́váme k jejich vyjádřenı́
jednoslabičného zvuku? Připomı́ná mi to křik rozhodčı́ho v ragby,
když se chystá vydat pokyn k utvořenı́ mlýna. Je to akčnı́ situace
plná vysokého napětı́ a on užije dvojslabičného výrazu — „važte“!!
31
Harry Worth (1917-1989) — Britský komik. Jeho klasickým čı́slem bylo postavit se vedle skla výlohy, takže bylo vidět jen polovinu těla přı́mo a tutéž polovinu
odrazem ve výloze. Zvednutı́m viditelné nohy i paže pak vytvořil iluzi, že se vznášı́.
Pozn. překl.
80
Vyslovit výraz „slow“ trvá stejně dlouho jako „quick“. Avšak,
pokud jej budeme vyslovovat pomaleji a hlasitěji, budeme opět učit
skupinu devı́tiletých blbečků. Malý doplněk k výslovnosti by to
zajisté napravil — dejte výrazu „slow“ dvě slabiky — „slow-wow“.
Zkusme to. . . „slow-wow, slow-wow, quick, quick“ — ano, tohle
funguje u mne.
Kladenı́ chodidel
Představte si sebe, jak otevı́ráte šroubovacı́ vı́ko u zavařovacı́ sklenice. Držı́te sklenici pevně jednou rukou a vı́ko odšroubováváte
druhou. Avšak sı́la,32 kterou působı́ každá z rukou, je stejná.
Stejně je tomu tak, pokud při tanci děláte krok. U nohou se musı́
vytvořit jejich vzájemná afinita, aby obě pracovaly spolu. Jakýkoliv
krok, kdy se chodidla a nohy rozevı́rajı́ je třeba provést „nůžkovým“
tlakem svalů (dost podobným jako při užitı́ sady pružinových expandérů hrudnı́ku). Obdobně, jakýkoliv pohyb, kdy se nohy „uzavı́rajı́ “
k sobě je třeba provádět s pocitem stáhnutı́ (obdobně, jako u posilovacı́ho přı́stroje zvaného Bullworker). Tato afinita mezi oběma
nohama, spojená s korektnı́m užı́vánı́m zdvihu a snı́ženı́, je odpovědná za tvořenı́ oné prchavé kvality akcı́ na způsob Rolls-Royce, již
se tanečnı́ci snažı́ vytvořit. Bohužel, hesla jako „stlač, pohni, vyraž
a jed’“, jichž učitelé s oblibou užı́vajı́, majı́ za následek, že tanečnı́k
postrkuje svá chodidla, namı́sto aby přemı́st’oval tělo. Hýbat nohou a
chodidlem bez svalové aktivity stojné (podpůrné) nohy je jako když
pustı́te svou sklenici.
32
Přesněji, jde o stejnou velikost momentu sı́ly, kterým působı́ každá z rukou
(pozn. překl.).
81
Hadı́ nohy
V poslednı́ch letech bývám mnoha svými minulými, současnými a
bývalýmı́ žáky osočován, že jim řı́kám, že jsou „hadı́ nohy“.33 To
mne zmátlo, jelikož jsem nikdy takto nikoho nepojmenoval, prostě
proto, že si hada s nohama nedovedu představit. Pak mi svitlo!
Ovšem, žáci zřı́dka naslouchajı́! Mnoha různým žákům jsem často
opakoval následujı́cı́: „Přemı́st’uješ své chodidlo rychlostı́ útočı́cı́ho
hada!“ Rumba je jediným tancem, kde se pohybujı́cı́ se chodidlo
přemı́st’uje hbitě. Je tomu tak proto, aby chodidlo mohlo co možná
nejdřı́ve převzı́t váhu a aby zbylo dost času pro provedenı́ charakteristické akce kyčlı́. Obecně vzato však musı́ akce k přemı́st’ěnı́ těla
vycházet ze stojné nohy, tak, že chodidlo kročné nohy dosedne na
parket právě, aby nabralo váhu pod vašı́m centrem. Jestliže si to moji
žáci vyložili tak, že jim řı́kám „hadı́ nohy“, tak dobrá — měl jsem
pro své žáky mnohem horšı́ jména.
Slovo závěrem: Pánové, vytáhněte se do své plné výšky a bud’te
udatnı́! To, že chodidlo Vašı́ partnerky dosedne na parket dřı́ve než
vaše, poznat dokážete — ucı́tı́te to. Zastavı́ vás to na vašı́ dráze!
Seberte svou odvahu a řekněte své partnerce: „Prosı́m nepokládej
chodidlo, dokud nedosedlo na parket chodidlo mé.“ S úsměvem
přidejte ještě jednou „prosı́m“ jako bonus, ale trvejte na svém! Dáma,
jejı́ž chodidlo dosedá na parket dřı́ve, je totiž zdrojem chronických
útrap. Je to jako tahat s sebou kotvu! Znamená to, že je to ona, kdo
určuje rozsah a timing VAŠEHO kroku. Kdo v tomhle tanci vede?
Měl jste mylný dojem, že to je na vás jakožto na partnerovi. . . Třeba
to závisı́ na tom, kdo platı́ za lekci!
33
V originále Snakefeet; najdete leda v mytologii či u starožitného nábytku (pozn.
překl.).
82
Fetiš chodidla
Mezi lidmi v Tanečnı́m Světě se traduje už po velmi mnoho let mýtus,
že každé chodidlo musı́ být nějakou svou částı́ neustále v kontaktu
s parketem. Tato myšlenka je absolutně nesmyslná, jakýkoliv pokus
o neustálý kontakt může vést pouze k tomu, že akce jsou těžkopádné.
Zběhlý tanečnı́k bud’ umı́st’uje své chodidlo při vedenı́ patou,34 což
je normálnı́ akce chůze, nebo švihovou akcı́.
Při prováděnı́ KROKU CHŮZE VPŘED je práce pohybujı́cı́ho
se chodidla následujı́cı́: Špička–břı́ško–pata, ploše. Úsek mezi polohami „břı́ško“ a „pata“ nezahrnuje žádný kontakt s parketem a
k nakročenı́ na patu docházı́, když se chodidlo blı́žı́ konci délky
kroku a noha je nejvı́ce napřı́mena. Pata je v kontaktu s parketem
pouze na konci délky kroku, ne v průběhu celého kroku chůze.
Při prováděnı́ KROKU CHŮZE VZAD je životně důležité uvolnit špičku přednı́ho chodidla, jinak bude váha ‘zakotvena’ do parketu
a u nešt’astného partnera to povede k drastickému omezenı́ možnosti
postupovat dopředu. Sunutı́ paty tohoto přednı́ho chodidla po parketu však nesmı́ být delšı́ než padesát milimetrů. Jakmile se špička
zdvihne, chodidlo se uvolnı́ z parketu až do chvı́le, kdy bude noha
protažena tak, aby bylo daleko za chodidlem stojné nohy. Poté se do
kontaktu (s parketem) dostane nejprve špička.
34
Viz Poznámka autora na str. 181 (pozn. překl.)
83
Existuje ovšem spousta situacı́, kdy je absolutně nezbytné užı́vat
tlaku pohybujı́cı́m se chodidlem do parketu. Obecně vzato to platı́ pro
veškeré přı́suny, kdy tlak do parketu podněcuje představu přisunovánı́ chodidla k opačnému rameni (přemýšleli jste někdy o přı́sunu
chodidla ke svému opačnému rameni? — tak o tom přemýšlejte
nynı́!) a přánı́ zachovávat během celého přı́sunu svalovou afinitu
mezi nohama. Při přisunutı́ chodidel musı́ vždy docházet k pocitu
(s)táhnutı́. Patové staženı́ (Heel Pull) (vymı́rajı́cı́ uměnı́, pokud kdy
vůbec existovalo) a změna směru (Change of Direction), oba tyto
nádherné pohyby vyžadujı́ tlak pohybujı́cı́m se chodidlem. Bez jeho
užitı́ by výsledek byl vskutku katastrofálnı́. Snad jste už zaslechli
termı́n „kladenı́ chodidel“? Nu ano, to je typický přı́klad.
Zdá se, že průměrný tanečnı́k si je svých chodidel velice vědom.
Často se ptá: „Kam mám dát chodidlo?“ Většinou takovému studentovi odpovı́dám, aby dal chodidlo DOLŮ. Hrajeme-li libovolnou
mı́čovou hru, např. tenis, snažı́me se zasáhnout mı́č. Zde bohužel
žádný mı́č, který bychom měli zasáhnout, nemáme, a tak máme
sklon dělat si starost, kam chodidlo došlápne, namı́sto toho, „kdy“
a „jak“ by mělo došlápnout. Při tanci, stejně jako v reálném životě
(či v tenisu), se tělo pohybuje a chodidlo shromažd’uje jeho váhu.
Pokud jde o práci chodidel, což je údaj o tom, která část chodidla
se dotýká parketu, vždy se mi vybavı́ stará reklama na pneumatiky.
Vaše bezpečnost závisı́ na nepatrné plošce, kde je guma v kontaktu
s vozovkou. Tı́m, čı́m se v libovolném daném okamžiku musı́me
dotýkat parketu, je správná část chodidla, „protože silnice se dotýká
jen malá část pneumatiky“.
84
Běžné chyby chodidel
Chybějı́cı́ vedenı́ patou35 (pán i dáma)
Všechny standardnı́ tance jsou založeny na akci normálnı́ chůze,
kdy na parket nakročı́ pata a pak ihned klesne celé chodidlo. To
poskytuje tanečnı́kovi základnu rovnováhy, z nı́ž může vycházet.
Akce došlápnutı́ na/přes špičku obvykle znamená, že vystrkujeme
chodidlo před tělo a kyčle necháváme vzadu. Je třeba poznamenat, že
veškeré kroky dopředu by měly začı́nat v dolnı́ části zad, s kompresı́
v koleni stojné nohy. To umožnı́ kyčlı́m pohybovat se dopředu a
vedenı́ patou se stane nevyhnutelným. Anebo je dobře možné, že
se tanečnı́k (či tanečnice) snažı́ klást jedno chodidlo přı́mo před
druhé, jak se bojı́, aby nešlápl na špičku své partnerce či partnerovi.
At’ už je přı́čina jakákoliv, bez vedenı́ patou prováděného s čistým
nakročenı́m bude tělo obtı́žně udržovat svislou linii. To se navenek
projevı́ jako vystrkovánı́ chodidel a hlavy střı́davě dopředu a dozadu,
což nevypadá pěkně.
35
Viz Poznámka autora na str. 181 (pozn. překl.)
85
Chybějı́cı́ uvolněnı́ špičky přednı́ho chodidla při krocı́ch
vzad (pán i dáma)
Tato konkrétnı́ chyba vı́ce převládá u tanečnic a obvykle padá na
vrub obuvi s vysokými podpatky a neochotě dam přenášet váhu
skrze patu a přes patu dozadu, přitom valit chodidlo dozadu, a jak
se váha přemı́st’uje vzad, uvolňovat špičku přednı́ho chodidla. Tanečnice (nebo tanečnı́k) se musı́ pohybovat dozadu od paty chodidla
stojné nohy. Zůstává-li přednı́ špička ‘ukotvená’ v parketu, velmi
to zhoršuje schopnost partnera pohybovat se kupředu. Je-li přednı́
špička ‘ukotvená’, nemohou se kyčle tanečnice posunout dozadu.
Jejı́ partner (jehož pohyb kupředu by měl začı́t v dolnı́ části zad a
prostřednictvı́m jeho kyčlı́) se nemůže dopředu hnout, jelikož v prostoru, který by měl zaujmout, se nacházı́ ohromný pár kyčlı́ jeho
partnerky. Je rovněž velmi důležité, aby se přednı́ špička uvolnila
okamžik před tı́m, než váhu přebere zadnı́ chodidlo. To znamená,
že po zlomek sekundy spočı́vá váha tanečnice pouze na patě přednı́
nohy.
Opomenutı́ snı́žit patu při všech pérových uzavřenı́ch a
zakončenı́ch (dáma)
Pérové uzavřenı́ (the Feather Finish) je jednoduchý pohyb, avšak
plný nebezpečı́ pro dámu, obzvláště, je-li začátek v promenádnı́m
postavenı́. Zahrnuje ve třech krocı́ch pohyby do třı́ různých směrů
– dopředu, stranou, dozadu. K tomu navı́c se dáma musı́ přemı́stit o delšı́ vzdálenost, jelikož je na vnějšı́ straně otáčky. Je to při
třetı́m kroku, levým chodidlem vzad v protipohybovém postavenı́,
kdy docházı́ ke karambolu. Pravá pata musı́ klesnout, právě když
levé chodidlo mı́jı́ pravé. Ne dřı́ve, ani později, ale právě když se
chodidla mı́jejı́. Onen krok pravým chodidlem začı́ná jako pohyb
86
dopředu, avšak v okamžiku došlápnutı́ je chodidlo v poloze stranou
vzhledem k levému chodidlu. Potom, když je mı́jı́ chodidlo levé, je
to v situaci pohybu vzad, a jak každý vı́, NEDOCHÁZÍ při pohybu
dozadu ke ZDVIHU CHODIDEL. Dejte patu DOLŮ. Při tom, jak se
při pohybu vzad váha přesouvá chodilem dozadu, pak můžete uvolnit
špičku přednı́ho chodidla a tı́m uhnout svým skvělým tělem partnerovi z cesty. Nu, kdepak už jsem to jen viděl? Ach ano, v předchozı́m
odstavci! Nenı́ to legračnı́?
Quickstep — čtvrtý krok přeměn a křı́ženı́ (pán)
Při přeměnách (the Chassé) a krocı́ch křı́ženı́ (the Lock) je jednou
z běžnějšı́ch chyb, které dělajı́ tanečnı́ci nižšı́ch třı́d, vedenı́ patou
při čtvrtém kroku namı́sto pohybu přes špičku na patu.36 Tı́m, co
tuto chybu způsobuje, je neudrženı́ zdvihu z předchozı́ho kroku. Vypozoroval jsem však, že k tomu často docházı́, pokud se pán při
předchozı́m kroku otočı́ přı́liš doleva. Vždycky pána učı́m, aby své
tělo udržoval rovnoběžně se stěnou, podél nı́ž se pohybuje, a netočil
se doleva. Je třeba ho přesvědčit, že bude mı́t pro krok mimo partnerku dostatek mı́sta, jelikož už je vzhledem k pravé straně partnerky
v postavenı́ na šı́řku jedné nohy stranou. Otočı́-li se doleva, dělá pak
pohyb dopředu namı́sto stranou, což způsobı́, že následujı́cı́ krok
začne s vedenı́m patou. Korektnı́ směrovánı́ čelem ke zdi, jež zajistı́
krok stranou, vyloučı́ tuto chybu dosti účinně.
36
Pánové si někdy neuvědomujı́ všechny rozdı́ly v technice u přeměny stranou a
u čtvrtotáčky. V našich tanečnı́ch se někdy dokonce vyučuje pod názvem čtvrtotáčka
cosi mezi tı́m. Viz rovněž str. 144. Pozn. překl.
87
Třetı́ krok běženého zakončenı́ (pán)
Práce chodidel u tohoto kroku běženého zakončenı́ (the Running
Finish) by měla být špička-pata, častou chybou však bývá, že pán
vede patou. Je nezbytné, aby pán při kroku na pravé chodidlo, jenž
tomu předcházı́, ke zdvihu užil tlaku chodidlem. Bez tohoto zdvihu
by se pán snı́žil a pokračoval dalšı́m krokem s vedenı́m patou.
Waltz a quickstep: Čtvrtý krok otáčky vpravo (dáma)
Tato chyba v práci chodidel je nanejvýš obvyklá. Čtvrtý krok otáčky
vpravo (the Natural Turn) postrádá vedenı́ pravým chodidlem. Přı́činou může být nedostatečná komprese kolene po přı́sunu ve třetı́m
kroku. Absence komprese kolene je obvykle důsledkem toho, že pán
nechá svou váhu spadnout dozadu a dáma tedy komprese kolene a
následného vedenı́ patou obtı́žně dosahuje. Při snižovánı́ a kompresi
musı́ pán udržet svou váhu vpředu, aby partnerka měla váhu nad
svými patami a ne nad špičkami.
Valčı́k: Absence vedenı́ pravou patou ve čtvrtém kroku
otáčky vlevo (dáma)
Toto je obvykle výsledkem přetáčenı́, jež způsobı́, že dáma při otáčce
vlevo (the Reverse Turn) došlápne před své pravé chodidlo a má
strach, aby nešlápla na nohu partnerovi. Doporučil bych většı́ kontrolu točenı́ ze strany pána, což umožnı́ dámě vést patu dopředu bez
točenı́ (jelikož k točenı́ docházı́ hlavně při kroku 3, kdy se křı́žı́
chodidla). Tı́m se vyloučı́ zbytečné poškozenı́ pánovy velmi drahé
tanečnı́ obuvi.
88
Tango: Absence vedenı́ patou v prvnı́m a druhém kroku
promenády (dáma)
Toto je daleko patrnějšı́ u nižšı́ch třı́d, pravděpodobně v důsledku
obtı́žnosti vedenı́ patou směrem do stran v obuvi s vysokými podpatky. Je třeba trénovat to bez vysokých podpatků, aby se pohyb
vtiskl do svalové paměti. Poté, v obuvi s vysokými podpatky, prostě
necháme přı́slušný pohyb proběhnout. Nemůžete připustit, aby váš
tanec utrpěl nebo byl ohrožen vašı́ nechutı́ použı́vat určitou obuv.
Kvalitnı́ tanečnı́ obuv je vyrobena tak, aby tu zátěž dokázala snést, a
neměla by dámě bránit v korektnı́ práci chodidel.
Přechod do promenádnı́ho postavenı́ (pán i dáma)
Umı́st’ovánı́ chodidel při přechodu do promenádnı́ho postavenı́ může
působit strašlivé problémy. Chodidlo pohybujı́cı́ se nohy je třeba
umı́stit trochu dozadu vzhledem k poloze rovnoběžné s chodidlem
stojné nohy, aby toto posléze mohlo projı́t do následujı́cı́ho kroku.
Pamatujete si na osobu jménem Nokumova z jedné z předchozı́ch
kapitol?37 — Dvě těla, snažı́cı́ se zaujmout v témže okamžiku stejné
mı́sto. Pokud pán procházı́ promenádu svým pravým chodidlem,
nesmı́ cı́tit levou nohu dámy. Často jsem slýchal učitele radit svým
žákynı́m, aby tlačily na pánou pravou nohu, aby mu „vypomohly“.
— Otřesu se při pouhém pomyšlenı́. Kdyby jakákoliv dáma tlačila
na mou pravou nohu, bylo by to naposledy, co bychom spolu tančili.
37
Nenı́ úplně jasné, koho má autor na mysli. Zda onoho „švédského gentlemana“
Nokuova (str. 35) nebo spı́še ruskou dámu jménem Nokerova, jež se objevila
nedávno (str. 77). Vzhledem k tomu, že zde to jsou oba partneři, kteřı́ se cpou každý
do prostoru toho druhého, má autor nejspı́š na mysli jejich společného potomka.
Pozn. překl.
89
Prvnı́ polovina otáčky
vpravo
(The Half Natural Turn.) Tři malé kroky. Pravým chodidlem vpřed,
levým chodidlem do strany, přı́sun pravého chodidla k levému. To
přeci nemůže být tak těžké, že? Nuže, o tomto pohybu bylo popsáno
vı́ce papı́ru a snaze o jeho dokonalé zvládutı́ věnováno vı́ce peněz i
času, než kterékoliv jiné stránce standardnı́ch tanců.
Tento pohyb patřı́ k základům waltzu a quickstepu a je prvnı́
akcı́, jı́ž se tanečnı́k učı́ jakožto pohybu zahrnujı́cı́mu švih. Je základem pohybu ve waltzu. Ted’ možná řeknete: „Jak prosı́m?“ Panuje
rozšı́řené přesvědčenı́, že základem waltzu jsou kroky uzavřených
změn (the Closed Changes), ale tak tomu nenı́ (viz kapitola „Abeceda waltzu“ v prvnı́ části této knihy, str. 42). I když jsou uzavřené
změny prvnı́m pohybem, kterému se studenti učı́, waltz nereprezentujı́. Waltz je založen na jednosměrné švihové akci, jež zahrnuje točenı́, ve svém základnı́m smyslu otočenı́ o 3/8 v jednom taktu hudby.
Uzavřené změny zahrnujı́ DVA směry v jediném taktu hudby, čemuž
odpovı́dajı́ dvě akce odtlačenı́ a žádný švih.
Před nějakými třiceti lety se v Aucklandu konalo mistrovstvı́ oblasti jižnı́ho Pacifiku. Organizátoři pozvali k ukázkám, porotovánı́ a
90
lekcı́m špičkový světový profesionálnı́ pár. Na jeden úžasný týden
se Auckland zaplnil amatérskými a profesionálnı́mi tanečnı́ky, učiteli a trenéry z celé Austrálie a Nového Zélandu, žádostivými tento
skvělý pár, Michaela Barra a Vicky Green, uvidět a uslyšet. Jejich
ukázky byly absolutně špičkové. Skutečnost, že Vickino zavazadlo
se po cestě ztratilo a tak tančila ve vycházkových šatech, jejı́ výkon
nijak neznehodnotila. Každý s nimi chtěl lekce, ale doba jejich pobytu zde byla omezená a tak bylo rozhodnuto, že žádné individuálnı́
lekce nebudou. Namı́sto toho se denně od pondělı́ do pátku konaly
dvě třı́hodinové skupinové lekce v hotelu Intercontinental, vždy od
devı́ti do dvanácti a od jedné do čtyř. V úterý ve čtyři hodiny odpoledne Michael Barr prohlásil: „Dámy a pánové, již jsme v tomto
sále vyučovali včera šest hodin a dnes rovněž šest hodin a jsme
stále u prvnı́ poloviny otáčky vpravo. S tı́m ted’ skončı́me a zı́tra se
pohneme dále!“ Posluchači v publiku začali Michaela a Vicky okamžitě bombardovat otázkami, týkajı́cı́mi se prvnı́ poloviny otáčky
vpravo (těch třı́ malých kroků), na něž chtěli odpověd’! Věřı́m tomu,
že kdyby nebyli řekli „už dost“, byli bychom zcela zabráni do prvnı́
poloviny otáčky vpravo ještě ve čtyři odpoledne v pátek. Ze všech
těch lekcı́ mám audionahrávky — ovšem, bylo to v době, kdy video
dosud nebylo dostupné.
Jako rozhodčı́ se stavı́m vždy na začátek dlouhé strany parketu,
abych měl naráz výhled na několik párů, jež pravidelně zahajujı́ waltz
prvnı́ polovinou otáčky vpravo. Na konci tohoto jediného taktu mám
jasnou představu o relativnı́ výkonnosti zůčastněných párů. Občas
bývá k viděnı́ pár, jenž začı́ná svůj waltz čı́msi esotericky netradičnı́m. Často to zahrnuje trochu sólového pózovánı́ a spojenı́ do páru
za pohybu. Zatı́mco pár tı́m u svých věrných fanoušků obvykle vyvolá nadšené ovace, mnozı́ porotci se klonı́ k názoru, že má patrně
špatnou techniku a že se snažı́ zakrýt své zásadnı́ nedostatky. Tento
91
jediný takt může ve dvou sekundách ukázat, že se pár dokáže pohybovat plynule, a to se zahrnutı́m jak přı́mých svalových akcı́, tak i
akcı́ vůlı́ nevyvolaných, že chápe vnitřnı́ a vnejšı́ stranu otáčky a že
vı́, jak vytvářet švih řı́zený sklonem. Tedy porozuměnı́ technice, tréninkem zapracované do výkonu páru a doložené tı́m, že pán otáčı́ při
přı́sunu chodidel hlavu doprava. Přisunutı́ chodidel ve třetı́m kroku
s kyčlemi pána čelně/přı́mo do směru tance, s pravým ramenem pána
před jeho levým ramenem a s hlavou otočenou doprava vytvářı́ při
tanci nejefektnějšı́ linii. Dobřı́ tanečnı́ci dávajı́ před nekonečným
hledánı́m triků k upoutánı́ pozornosti přednost rozvı́jenı́ základnı́ho
tématu každého tance a snažı́ se přı́slušné pohyby provádět lépe než
jejich konkurenti.
Rozeberme tedy prvnı́ polovinu otáčky vpravo:
Začátek je s vahou na levém chodidle, čelem šikmo ke stěně.
Krok 1. Vedenı́ patou pravého chodidla – spı́še, než jako protažený krok, dalo by se nejlépe popsat jako umı́stěnı́ chodidla
(viz kapitola „Abeceda waltzu“ v prvnı́ části knihy, str. 42).
Bude-li pán usilovat o vzdálenost/velký rozsah, nebude schopen vytvořit rovnovážnou základnu potřebnou pro švih. Je to
podobný typ pohybu, jako dělá placekicker38 v ragby či ve
fotbale.
Krok 2. Druhý krok levým chodidlem by měl tendenci postupovat
po téže směrové linii, avšak když budete provádět tento švihový krok, bude tělo trochu otočené, takže hlava, ramena a
kyčle budou přibližně čelem ke stěně. Při došlápnutı́ levého
38
Hráč, který kope mı́č z mı́sta, ze země. Podrobnějšı́ vymezenı́ a odlišenı́ této
úlohy v ragby, fotbale a v americkém fotbale překračuje rámec tohoto textu. Pozn.
překl.
92
chodidla je pán zády šikmo ke středu, váha by měla být nad
oběma chodidly. Linie jeho pažı́ a ramen bude stejná jako
výchozı́ směr jeho postupu, tj. šikmo ke stěně.
Krok 3. Tento krok ve skutečnosti vı́ce provádı́ hlava než chodidla.
Vše, co musı́ pán udělat, je bez jakéhokoliv dalšı́ho točenı́
ramen otočit svou hlavu doprava, aby zaměřil svůj pohled proti
směru tance. Výsledkem tohoto otočenı́ hlavy bude dokonale
vyvážený přı́sun chodidel. Pán musı́ chápat, že švih končı́ ve
waltzu okamžikem umı́stěnı́ chodidla při druhém kroku, kdy
je váha na obou chodidlech a že přı́sun chodidel se provádı́
nataženı́m, sklonem těla a otočenı́m hlavy.
Vždy jsem trval na tom, aby moji žáci procvičovali tento pohyb
znovu a znovu stále dokola. Doporučuji, aby jej opakovali tak dlouho,
dokud jej nedokážou provést třikrát po sobě. Pokud ztratı́ rovnováhu,
musejı́ znovu začı́t od čı́sla jedna. Občas to nějakou chvı́li potrvá.
Dáma musı́ rovněž dokázat provést svou polovinu otáčky a musı́ rozumět přı́slušným principům. Když postupuje dozadu, musı́ uvolnit
špičku svého pravého chodidla a musı́ tı́m, že vychýlı́ svůj směr,
umožnit svému partnerovi projı́t. (Povšimněte si prosı́m, že jsem neužil výrazu „otočit se“.) Když otáčı́ boky a přemı́st’uje svou pravou
nohu napřı́č směru tance tak, aby chodidlem zamı́řila do směru tance,
nesmı́ vzdálenost prodloužit ani nechat pravé chodidlo sklouznout.
Samozřejmě, i když je pravé chodidlo na mı́stě, musı́ ona celou svou
vahou stále spočı́vat na levém chodidle.
Nedávno jsem přednášel a kladl jsem důraz právě na tento bod.
Když přišla řada na dotazy, skupina mladých profesionálů si mne
zkusila „podat“ a vyzvala mne, abych jim ukázal, kde že to je vysvětlené v technických přı́ručkách. Nenı́ to úžasné? Podat si mne?
Klást mi otázky? Nemáte tušenı́, jak je tohle osvěžujı́cı́. Odpověděl
93
jsem jim, že je to obsaženo ve vyjádřenı́ „bez zdvihu chodidel na
vnitřnı́ straně otáček“ v části věnované zdvihu a snı́ženı́ a že jejich
otázky jen posı́lily mé tvrzenı́ vyjádřené v průběhu lekce, že studenti,
připravujı́cı́ se k profesionálnı́m zkouškám, musejı́ být vedeni staršı́mi zkušenými profesionály, aby rozuměli důvodům pro nejrůznějšı́
technické termı́ny; pouhé memorovánı́ a papouškovánı́ nestačı́.
Nynı́ je načase, aby každý z obou našich partnerů převzal na
sebe břı́mě — toho druhého v páru! Nynı́ totiž musejı́ zdolat tuto
neuvěřitelně obtı́žnou figuru, již tvořı́ celé tři doby hudby a jež zahrnuje dvě sekundy, kdy tančı́ spolu a dotýkajı́ se navzájem svými
těly. Zkusili jste to? Zafungovalo to? Ovšemže jsem očekával, že
odložı́te knihu a zkusı́te to. Nechte mne hádat. . . Šlo to vcelku dobře
až do chvı́le, kdy jste se snažili dosáhnout rovnováhy při přı́sunu
chodidel. Zde je poslednı́ tajemstvı́. . . Dámy, ujistěte se, že při přisunovánı́ chodidla přimykáte svůj levý bok k partnerovi. Jinak ho
budete vytahovat z bot. Většina dam posunuje kyčle do strany ve
stejném směru jako přisunujı́cı́ se chodidlo. Musejı́ pochopit, že levé
chodidlo se pohybuje do strany směrem k pravému chodidlu, ale
levá kyčel se se musı́ pohybovat dopředu. Psaná technika to rovněž
uvádı́. Stojı́ tam „tělo dokončuje otáčku“. Při tomto pohybu je třeba
překonávat mnohá dalšı́ úskalı́, já jsem jenom vyzdvihl ta nejdůležitějšı́. Máte-li potı́že, hledejte radu a poučenı́. My všichni máme
tendenci okamžitě vinit z potı́žı́ partnera či partnerku, a přitom se
nezbytně o jeho či jejı́ chybu nejedná. Jestliže pán dokáže provést
nějaký pohyb v rovnováze na přijatelné technické úrovni, dostane se
dámě, poté, co ji uchopı́ do svých pažı́, přı́ležitosti stát se součástı́
jeho pohybového „soustrojı́ “. Často jsem probudil ve svém trenérovi
zuřivost otázkami jako: „Jak v tom vedu dámu?“ Nebo: „Co přitom
má cı́tit dáma?“ Na to se mi vždycky dostalo jednoznačné odpovědi:
„O dámu starost neměj. Ty to koukej udělat POŘÁDNĚ!!“
94
Spádná otáčka vlevo
(The Fallaway Reverse Turn.) Jedná se o kroky, které přivedly do
kapes tanečnı́ch učitelů neuvěřitelné spousty peněz a jež u většiny
párů vyvolávajı́ strach a obavy.
Chci zde vyzdvihnout nástrahy a předat dále, jak doufám, korektnı́ informace, abych tento pohyb usnadnil komukoliv, kdo s nı́m
zrovna má potı́že. Spádná otáčka vlevo je pohyb tvořený třemi kroky,
z nichž dva zahrnujı́ točenı́ doleva, tj. proti směru hodinových ručiček. Třetı́ krok je ve spádném postavenı́, což je promenádnı́ postavenı́
s pohybem dozadu. Je to nešt’astné pojmenovánı́ s hroznými konotacemi. Ve skutečnosti nemá s jakýmkoliv padánı́m kamkoliv vůbec
nic společného! Naučit se tančit podle nějaké knihy je velmi obtı́žné,
ne-li nemožné. Pro mnohé tanečnı́ učitele, s malými či vůbec žádnými předchozı́mi formálnı́mi zkušenostmi s trénovánı́m, je velmi
obtı́žné tento pohyb vyučovat. Technické přı́ručky vám vždy nedajı́
jasnou představu, ‘jak’ daný krok udělat. Řeknou vám pouze, kam
majı́ došlápnout vaše chodidla. Nepopisujı́ postup pohybu vašeho
těla od předchozı́ho kroku k následujı́cı́mu. Spádná otáčka vlevo je
v technice neoddělitelně svázána s vkluznou pivotou, čı́mž potı́že
začı́najı́. Chci-li tuto figuru žákovi představit, vyučuji vždy spádnou otáčku vlevo s východem do tkáňového zakončenı́ (the Weave
ending).
95
Kroky jsou konkrétně tyto:
1. Levým chodidlem dopředu, čelem šikmo ke středu.
2. Pokračovat v pohybu vpřed s vedenı́m pravé strany, zakončit
krok 2 s pravým chodidlem vzadu ve spádném postavenı́, poté,
co jste se otočili o jednu čtvrtinu do směru zády šikmo ke stěně.
3. Levé chodidlo vzad, pod tělo (protipohybové postavenı́). Nynı́
zády ke směru tance (avšak pokračovat v pohybu směrem
šikmo ke středu).
Pro tyto tři kroky platı́ následujı́cı́ zdvihy a snı́ženı́:
1. Zdvih na konci kroku 1, pata-špička.
2. Snı́ženı́ při kroku 2, špička-pata.
3. Zdvih při kroku 3, špička. (Tı́m, že se pán bez jakéhokoliv
točenı́ vytlačı́ na špičku levého chodidla, přiměje dámu, aby
se otočila doleva a ztratila tak promenádnı́ postavenı́ a připravı́
ji ke kroku mimo partnera. Pán už nemusı́ dělat žádný jiný
pohyb.)
. . . a konečně:
4. Snı́ženı́ na 4, špička-pata.
Dokončete pohyb kroky 4, 5 a 6 tkáně (the Weave).
Vůbec nikdy nebudu tohle učit se začátkem čelem do směru
tance. Doporučuji užitı́ polkové rytmizace, což je na počı́tánı́ 1&2,
96
3 – s doprovodnou akcı́ zhoupnutı́, jak ji detailně popisuji výše ve
výčtu věnovaném zdvihům a snı́ženı́m.
Nedopust’te, aby došlo ke sklonu doleva, namı́sto toho přemı́stěte
váhu trupu tak, aby při došlápnutı́ dámy v kroku 2 na levé chodidlo procházela jejı́m tělem přı́mka od špičky pravého chodidla po
vrcholek hlavy. Tı́m dáte dámě signál, že jejı́ hlava musı́ zůstat doleva. Nikdy nenı́ dobrý nápad umožnit dámě, aby otočila svou hlavu
doprava na jediný krok, partner už má problémů dost! Nynı́ k bodu,
v němž majı́ původ všechny ty potı́že — ke vkluzné pivotě (the Slip
Pivot). Trvá po jednu jedinou dobu. Shromážděte se kolem mne, mé
ovečky, všechno bude jasnějšı́.
Když dáma tančı́ spádnou vlevo a vkluznou pivotu, ztrácı́ promenádnı́ postavenı́ a pak dělá v kroku 4 pivotu na svém pravém chodidle,
aby tanečnı́ postavenı́ znovu zı́skala. Dáma musı́ udělat dvě pivoty,
pán pivotu jedinou. TO JE CELÉ TAJEMSTVÍ!! (Psst. . . nikomu to
neřı́kejte.) Dáma udělá pivotu na pravém chodidle, aby znovu zı́skala
tanečnı́ postavenı́, pak na chodidle levém. Pán má jedinou pivotu —
na pravém chodidle. Tu ovšem může zatančit až poté, co pravým
chodidlem došlápl na parket. Obvyklou chybou je, že se pán pokoušı́
otočit se doleva, zatı́mco dáma se snažı́ znovu dosáhnout tanečnı́ho
postavenı́ — nazývám to „vyšroubovánı́m“.
Pánové, nynı́ pozorně naslouchejte. Naučit se tohle mne stálo
spoustu peněz a já vám to dávám jako radu zadarmo. Len Scrivener
mne tomu naučil před téměř čtyřiceti lety a funguje to! JEDINÝ
OKAMŽIK VE STANDARDNÍCH TANCÍCH, KDY SE LEVÁ
NOHA DÁMY POHYBUJE UVNITŘ LINIE PÁNOVA PRAVÉHO
KOLENE NASTÁVÁ, KDYŽ DÁMA PROVÁDÍ VKLUZNOU PIVOTU.
Gentlemani, čtvrtý krok spádné otáčky vlevo bude bez jakéhokoliv významného pokusu o točenı́ postupovat šikmo. To umožnı́
97
vašı́ dámě vklouznout do prostoru po vnitřnı́ straně vašı́ levé nohy
a „připı́chnout“ pivotu. Ona půjde v dalšı́m kroku dozadu, tedy je
to ONA, kdo má nad pohybem kontrolu! Soudě podle zmatených
výrazů vašich tvářı́ bude toto předmětem nějaké dalšı́ kapitoly.
Jelikož velikost točenı́, vyžadovaná při pivotě a v následujı́cı́ch
pohybech doleva je pro začátečnický pár dosti obtı́žná, zpravidla
bych učil spádnou vlevo a vkluznou pivotu do rohu, kdy nenı́ při pivotě třeba se tolik točit. Poté otevřený telemark (the Open Telemark)
napřı́č rohem, aby se vytvořil vchod pro pohyb směrem ke středu
v promenádnı́m postavenı́. Po zvládnutı́ této řady pohybů ji mohu
uvést jako počátek uskupenı́, jež začı́ná šikmo ke středu. Zůstane-li
vaše mysl otevřená, bude vám zřejmé, že to, co jsem napsal, má
logiku a řı́dı́ se to pravidly dynamiky a kinetiky, jež nutně vstupujı́
do hry, tančı́-li dva lidé spolu. Je zde však ještě jedna dalšı́ (nutná)
podmı́nka. Pokud pár netančı́ s kontaktem v těle, je odsouzen k neúspěchu. Standardnı́ tancovánı́ je založeno na myšlence dvou spolu
splynuvšı́ch lidı́, kteřı́ se pohybujı́ jako jeden. Pokoušet se o spádnou vlevo bez kontaktu (v těle) je tedy naprosto nesmyslné. Zde je
onen okamžik, kdy se bystřejšı́ žák zeptá: „A proč? Proč musı́m mı́t
kontakt v těle?“
Odpověd’ znı́ následovně. K tomu, abychom vstoupili do promenádnı́ho postavenı́ a, což je důležitějšı́, do postavenı́ spádného, musı́
pán tančit svým pravým bokem do levého boku dámy. Kontaktnı́
oblast jeho těla se musı́ přesunovat od přednı́ oblasti bránice do kontaktnı́ délky při pravé straně, od hrudi ke stehnu. Má-li pak dojı́t ke
ztrátě promenádnı́ho či spádného postavenı́, musı́ pán oddělit svůj
pravý bok od těla dámy, aby mohl znovu zaujmout základnı́ tanečnı́
postavenı́. Pokud pochybı́ tı́m, že se v kroku 4 bude točit, nebude
moci oddělit svůj pravý bok od těla dámy a tanečnı́ postavenı́ nebude
možné vytvořit.
98
Konečně, pivota je otáčka na jednom chodidle, obvykle sdružená
s akcı́ snı́ženı́. Otočit se na pravém chodidle je tedy třeba až poté,
co jsem pravým chodidlem došlápl, ne dřı́ve! Měl jsem žáky, kteřı́
protestovali proti mému trvánı́ na kontaktu v těle a slyšel jsem profesionály řı́kat, že kontakt v těle je naprosto zastaralý a že v modernı́m
světě tanečnı́ho odpadu nenı́ přı́liš důležitý!! Pospı́chám, abych dodal, že v každém přı́padě byli tito profesionálové z o něco mladšı́ho
plemene a na diplomech měli ještě stopy vlhkosti.
Já věřı́m velmi silně v důležitost zachovávánı́ kontaktu mezi
pánem a dámou a vytrvale na této vı́ře lpı́m. Kdyby měli učitelé a
porotci uvolnit standardy, tı́m, co by následovalo, by bylo podtáčenı́
dámy pod pánovou pažı́ předtı́m, než se obnovı́ drženı́ v páru a tanec
může pokračovat. Až by k tomu došlo, tou dalšı́ přı́štı́ věcı́ by se
nepochybně stalo zavedenı́ zvedaček. Zůstaňme tedy věrni své vı́ře
a trvejme na kontaktu v těle, nebo se rozjedeme po kluzkém svahu
směrem k naprosté anarchii.
99
Co se vlastně stalo
s hladkým tancovánı́m?
Po řadu let s hrůzou sleduji degradaci kouzelného uměnı́ společenského tance a zmenšovánı́ dovednostı́, jež toto uměnı́ zahrnuje. Pohyb dvou těl, jež se hladce pohybujı́ spolu, přičemž dáma reaguje a
instinktivně zrcadlı́ pánovy jemné náznaky směru a výrazu, vı́dáme
v současnosti na soutěžnı́ch tanečnı́ch parketech zřı́dka. Namı́sto
toho je běžným jevem vidět dvě těla, jedno mužské a jedno ženské,
jak provádějı́ předem vytýčený program, pádı́ce po parketu, o překot do rohu, sotva pomýšlejı́ce na ostatnı́ páry, jež s nimi musejı́ ve
stejnou dobu sdı́let stejné mı́sto. Dalo by se řı́ci, že „pár“ se sestává
ze dvou lidı́, provádějı́cı́ch vı́ce méně tytéž kroky ve vı́ce méně stejných okamžicı́ch (s důrazem na „vı́ce méně“). Z toho, že skutečně
tančı́ spolu, bych je však nepodezı́ral! Pokud se zastavı́ kvůli jinému
páru, který se rovněž snažı́ sdı́let ve stejný čas stejné mı́sto, nebo
pokud se s nı́m srazı́, bud’ se vrátı́ ke své sestavě od bodu, kde došlo
k přerušenı́, nebo, neschopni srovnat se v tomto bodě spolu navzájem, začnou svou sestavu znovu od začátku. Nikdo už je neučı́, jak
„prostě“ tančit slowfox — samostatný a nezávislý tanec, vyžadujı́cı́
dovednost, muzikálnost a znalost spousty existujı́cı́ch kroků a kom-
100
binacı́. Splněnı́ těchto požadavků umožnı́ nerušený plynule proudı́cı́
pohyb dvou párů po parketě, na který je radost pohledět. Namı́sto
toho se páry učı́ naplánovaným sestavám bez ohledu na velikost či
tvar tanečnı́ho parketu. Podobá se to řadovému tanci, až na to, že tanečnı́ci jsou všichni čelem různě a jdou do různých směrů. Za vı́těze
je patrně považován ten z párů, který dokáže dokončit svou sestavu,
aniž jej „sejme“ pár jiný.
Dobře trénovaný tanečnı́ pár bude tančit (doopravdy. . . TANČIT!) slowfox a pokud se už přı́ležitost naskytne, bez potřeby zajištěnı́ třetı́ stranou, uvede vhodnou variaci, obvykle vrcholı́cı́ v monumentálnı́m výrazu linie, nerušené linie, nepřerušené linie, nádherné
liniové figury. . . aniž hlavu dámy obepı́ná něčı́ loket a aniž se ozývá
zvuk praskajı́cı́ch pánových žeber. Pak se bude dovedně ubı́rat svou
cestu po parketu a bude dál tančit slowfox (dopravdy. . . TANČIT!),
dokud se nenaskytne přı́ležitost dalšı́. Bohužel je jich přı́liš málo.
Učı́ vůbec v dnešnı́ době nějacı́ učitelé parketové dovednosti? Nebo
variacı́m a možnostem pro ony situace, „co dělat, když. . . “? Plánům
B či C nebo D? Už dlouho se domnı́vám, že chyba je na straně většiny
učitelů. Pro učitele je snazšı́ dát žáky do párů a učit od počátku páry
než se dřı́t s učenı́m jednotlivců prostřednictvı́m fyzického přenosu
pohybu a reflexů.
Původně byl obecně přijı́mán názor, že dáma, jež se učı́ tančit
a chce soutěžit, musı́ brát zhruba po dva roky soukromé hodiny.
Vybuduje si tı́m dovednosti na takové úrovni, aby dovedla tančit
s partnerem, aniž by byla pro toto partnerstvı́ brzdou. Bylo tomu tak
prostě proto, že k učenı́ přenosu (transmission), drženı́ těla, rovnováhy a toho, jak se pohybovat vpřed a vzad, je nutná přı́má práce
učitele s jednotlivcem. Toto se ovšem netýkalo přı́padů, kdy se manželský pár chtěl učit společně a pán byl připraven utkat se s překážkou
v podobě tancovánı́ se stejně (ne)zkušenou partnerkou.
101
V dobách svých učitelských začátků jsem po dobu vı́ce než pěti
let nesměl trénovat páry, ale musel jsem učit dámy, zatı́mco páry trénoval zkušenějšı́ hlavnı́ učitel s ověřenými výsledky.39 Tvořili jsme
však dobrý tým, jelikož jsem dámy vytrénoval korektně. Věděly, jak
se pohybovat dopředu i dozadu, rozuměly reflexnı́m a vůlı́ neřı́zeným
svalovým akcı́m a reakcı́m, dokonce byly v rovnováze. Když byly
dámy považovány za dostatečně zběhlé, mohli je důkladně vyzkoušet
různı́ studenti, kteřı́ hledali tanečnı́ partnerku.
Nynı́ je běžným jevem dávat žáky do párů ve velmi raném stádiu
jejich tanečnı́ kariéry a pak je v každém tanci učit nějaké neměnné
sestavě. Učitel nynı́ může posuzovat jejich výkon, když pouštı́ muziku, opı́raje se o pódium, s rukama volnýma, aby mohl manipulovat
dálkovým ovládánı́m. Provedenı́ se pak dodá „ostrosti“ či „energičnosti“, tı́m, že řekne dámě, aby švihala hlavou kolem dokola nebo
aby udržovala směrový odklon a tı́m „pomáhla pánovi“! No tedy. . . !
Prvek rovnováhy je ten tam. Pán má nynı́ jejı́ skvělé těžce se pohybujı́cı́ tělo, nahoře s těžkým závažı́m hlavy, jı́ž ona pohazuje sem a tam,
vyklánějı́c se co nejvı́ce doleva (to jen pro přı́pad, že by si jı́ poprvé
někdo nevšiml). Zatı́mco on se zoufale snažı́ udržet na maličkém
mı́stě na parketu, které si dokázal vymezit, ona se — to mne podržte
— právě rozhodne vymrštit svou nohu vzhůru do prostoru.
Je mi velmi lı́to pána, jehož jakoby vytáhli z bot a prakticky
zbavili mužné sı́ly. Má totiž bud’ malou nebo žádnou kontrolu nad
směrem, liniı́ nebo, smı́m-li to tak řı́ci, osudem. Tady to máte, nynı́
musejı́ zastavit, znovu se srovnat a snažit se znovu najı́t bod rovnováhy předtı́m, než mohou vystartovat do přı́štı́ komplikované řady
nehod. Co se to stalo se slowfoxem?
Znovu a znovu, když učı́m nový pár, vyzývám dámu, aby se mnou
zatančila, a zjišt’uji, že nejsem schopen dosáhnout svého dalšı́ho
39
V autorově přı́padě učitelka, viz str. 175 (pozn. překl.).
102
směrovánı́, jelikož ona nevı́, jak se pohybovat dozadu. Obvykle se
musı́m při druhém kroku zastavit, jelikož to je, jako bych vrazil do
stavenı́ z cihel. Poté jı́ vysvětlı́m, že ji nebudu tlačit o nic vı́ce, než
musı́ ona, jde-li dopředu, tlačit mne. Nenı́ divu, že tak málo pánů
dokáže dosáhnout korektnı́ho směrovánı́ v prvnı́ polovině otáčky
vpravo (the Half Natural Turn). Musı́m pak pokračovat o tom, že
se nikdy nechci dostat do kontaktu s jejı́ levou nohou, když se ona
pohybuje vzad, a že rovněž neočekávám, že bych ucı́til jejı́ levou
nohu, když ona jde vpřed. Nepřeji si cı́tit, jak jejı́ levá noha tlačı́ na
mou pravou nohu když procházı́me promenádnı́m postavenı́m.
U všech těchto technických detailů zabere nějaký čas, než je
svalová pamět’ dámy přijme za své a ony se tak mohou stát součástı́ podvědomého „autopilota“. Pokud se pán vrátı́ k tančenı́ s našı́
dámou po několika opravách některých mylných představ, jež snad
o tancovánı́ měla, na jeho tváři se objevı́ výraz potěšenı́. Už totiž
nemusı́ tlačit po parketě Těžkou Barboru — a ona přitom měřı́ jen
čtyři stopy a sedm palců (nechtějte po mně, abych to přepočı́tával na
centimetry).
Nový Zéland se pyšnı́ několika velmi dobrými učiteli; já vı́m
asi o sedmi. Jejich páry vynikajı́ přı́klady hladkého, kontrolovaného,
zdánlivě snadného pohybu a dosvědčujı́ to, že se dámám dostalo
velmi dobrého výcviku. Zřı́dka se jedná o nejokázalejšı́ páry. Často
bývajı́ udolány atletickým entuziasmem početnějšı́ skupiny méně
způsobilých „předvaděčů“, avšak většina porotců a znalých diváků
dovede rozpoznat a ocenit rozdı́l.
103
Existuje afinita mezi
nohama?
Hle — otázka, jež se zdánlivě zabývá záležitostı́ velmi delikátnı́. My
zde však diskutujeme o tom, jak tvořit kvalitu pohybu ve standardnı́ch tancı́ch a o prostředcı́ch, jichž tanečnı́k užı́vá při otevı́ránı́ a
uzavı́ránı́ (přı́sunech či přisunutı́ch) chodidel a nohou. Uvažuji o jediném kroku, jehož součástı́ je zcela separovaný nezávislý pohyb
nohy. Mám na mysli přı́tahový přı́klep (the Brush Tap) v tangu. Snad
existujı́ i dalšı́, ale přı́tahový přı́klep je dobrým přı́kladem užitı́ akce
jediné nohy, resp. chodidla, nezávisle.
V tanci, jehož součástı́ je užitı́ akce KROK-ŠVIH, se nohy oddělujı́ s využitı́m akce odtlačovánı́, a veškeré přı́suny jsou ovlivněny
pocitem stáhnutı́. Musı́m objasnit, jak užı́vám výrazu „tlačit“. Po
řadu let se těšila oblibě mylná představa, že osoba, jež tančı́ dopředu, aktivně tlačı́ osobu, jež se pohybuje dozadu. Učitelé po celém
světě napřı́klad řı́kajı́ dámám, aby tlačily pány, když tančı́ vlnu vlevo
(the Reverse Wave) ve slowfoxu. To je zcela chybné, ze strany osoby
jdoucı́ vpřed by žádná akce tlačenı́ partnera či partnerky být neměla.
To by mělo za následek nárůst váhy, resp. tlaku mezi oběma těly,
k čemuž nesmı́ dojı́t. Učı́vám, že tlak mezi těmi dvěma těly by měl
104
být přibliže roven dvěma Moroovým barům, a nesmı́ se ani zvyšovat
ani snižovat.40
Slovo „tlačit“ se vztahuje k akci odtlačenı́, k nı́ž docházı́ od
nohy, jež nese váhu (stojná noha). Prvnı́ akcı́ kroku chůze vpřed je
komprese stojné nohy, jež při svém uvolněnı́ vytvářı́ svalový nápor
(TLAK) proti odporu. Je to podobné, jako u staromódnı́ho expandéru hrudnı́ku. Často řı́kám svým žákům, aby si představili, že jejich
nohy jsou k sobě připoutány kusem krejčovské gumy a oni musejı́
překonávat tendenci té gumy držet nohy pohromadě. Podobně, když
tančı́ pohyby do stran, jako při přeměně (the Chassé), nohy se od
sebe oddělujı́ pod napětı́m vyvolaným odtlačenı́m od stojné nohy
a chodidla, aby dosáhly požadovaného cı́le. Tı́m jsou chodidla od
sebe, tělo uprostřed, s vahou rovnoměrně rozdělenou mezi obě nohy
v postavenı́ rozkročmo. Vždycky vyhlı́žı́m trojůhelnı́kový tvar páru
nohou a vždy potřebuji mezi stehny zahlédnout světlo. Je to při
dosaženı́ délky kroku a v postavenı́ rozkročmo, kdy jsou nohy nejvı́ce napřı́meny, ne tehdy, když je váha nad jednı́m chodidlem nebo
v uzavřené poloze, jejı́ž součástı́ je zdvih.
Obvykle se zdvih, vytvořený v chodidlech, téměř zcela spotřebuje v kolenou. Zdvih, který existuje v chodidlech a v nohách nenı́
vyššı́ než ten, který se vytvořı́ zapojenı́m samotných lýtkových svalů
40
Češtı́ i slovenštı́ tanečnı́ci jsou v tomto směru předem odsouzeni k nedokonalosti, jelikož nezbytná pomůcka, tyčinka Moro (vyslov „mourou“), se prodává
téměř výhradně v anglicky mluvı́cı́ch zemı́ch bývalého britského impéria a nám
nezbývá než spokojit se s nedokonalými náhražkami. (Jeden z řady autorových
žertı́ků. Bar — 100 kilopascalů — je jednotka tlaku. „Moro Bar“ nenı́ Moroův bar
ani morová mřı́ž, ale „tyčinka Moro“ — čokoládová tyčinka, oblı́bená na Novém
Zélandu, podobná u nás známějšı́ Deli nebo Mars. Viz http://www.cadbury.co.nz.)
Jediným účinným způsobem, jak dodržet přı́sný autorův požadavek, je tedy periodicky opakovaná konzumace čokoládových tyčinek oběma partnery před tancem a
během něj, alespoň jednou za dvě hodiny. Přesnějšı́ dobu lze stanovit laboratornı́m
měřenı́m individuálnı́ rychlosti trávenı́. Pozn. překl.
105
(bez aktivnı́ účasti jiných svalů nohou). Kdyby se koleno mělo při
zdvihu na špičky zpevnit, zapojily by se i stehennı́ svaly a došlo by
k balet’áckému ‘elevé’, což by napomohlo vzniku rozvrzané akce se
ztrátou plynulosti.
Každý pohyb, který zahrnuje přı́sun chodidel, musı́ být vytvořen svalovou akcı́ stáhnutı́. Ta spı́še připomı́ná užitı́ posilovacı́ho
přı́stroje zvaného bullworker, jenž funguje obráceně než expandér
hrudnı́ku. Vyzývám své žáky, aby stáli s chodidly od sebe a užı́vali
stáhnutı́ svalů tak, aby se obě chodidla sesunula současně k sobě navzájem. Dokážete to udělat? Já ano, dokonce i ve svém věku. Žádné
švindlovánı́, žádné věšenı́ za cokoliv, abyste mohli zapáčit, prostě
stůjte s chodidly od sebe a stáhněte je k sobě. Ano, ovšem, tohle
cvičenı́ vás nechám procvičovat ve volném čase. Pak vysvětlı́m, že
svalová sı́la, potřebná ke staženı́ chodidel k sobě, je přibližně rovna
sı́le, již si vyžaduje normálnı́ přı́sun chodidel.
Dámy, tohle cvičenı́ prosı́m nezkoušejte. Je to chlapská záležitost. Je jen velmi málo dam, jež majı́ potřebné svalové prostředky na
patřičných mı́stech, aby tohle zvládly. Můžete si při tom snadno ublı́žit, a to se nezmiňuji o ohroženı́ plánů mı́t v budoucnu děti. Užijte jen
své představivosti — zı́skáte dobrou představu o tom, jaké stáhnutı́
to vyžaduje. Navrhuji, abyste při každém přı́sunu chodidel, zahrnujı́cı́m zdvih, jako např. při přı́sunu ve waltzu, myslely na přitahovánı́
palce přisunujı́cı́ho se chodidla k opačnému rameni. Budete-li to dělat, pomůže vám to využı́vat odpovı́dajı́cı́ho svalového napětı́ na té
straně těla, kde se rameno nacházı́. Pomyslete na patové staženı́ (the
Heel Pull) (k mé lı́tosti vymı́rajı́cı́ uměnı́) a na akci přisunutı́ při
změně směru (the Change of Direction) s úchvatnou křivkou těla.
Bez afinity mezi nohama, jež akci stáhnutı́ vytvářı́, by žádný z těchto
kroků nebyl možný.
106
Když pomýšlı́m na patové staženı́, vyvstává mi před očima rudá
mlha a je o mně známo, že se třesu vzteky. V tanečnı́m stylu New
Vogue má podle psané techniky většina točených přeměn (the Rotary
Chassé) končit patovým staženı́m u pána a pivotou následovanou
patovým staženı́m u dámy. Zřı́dka vı́dám, že to někdo zatančı́. Mohu
se pouze domnı́vat, že se žáci rozhodli ignorovat pokyny svých
učitelů, aby to tančili korektně, že ano? Až budete přı́ště na soutěži,
sledujte tance New Vogue a zaměřte se na patové staženı́ u pána a
pivotu následovanou patovým staženı́m u dámy. Zpravidla zjistı́te,
že v tuto chvı́li je dáma natolik zaměstnána mávánı́m pažemi a
hlavou kolem sebe, že na nohy a chodidla zapomı́ná — většinou
neuvidı́te patové staženı́ celé věky. Legračnı́ je, že technická přı́ručka,
věnovaná tancům New Vogue, se o aranžovánı́ patového staženı́ či
pivoty, následované patovým staženı́m, nezmiňuje. Knihu o technice,
kde by stálo, že máte mávat rukama a hlavou kolem sebe, jsem dosud
neviděl. Většina dam dělá krok dopředu a pivotu na špičce levého
chodidla s přı́sunem chodidel. To způsobı́, že skončı́ před pánem,
mı́sto na stejné úrovni s nı́m ve stı́novém postavenı́. Pán musı́ uvolnit
párové drženı́ dámy a vést ji, aby zatančila v krocı́ch 8 a 9 pivotu
na pravém chodidle – např. Merrilyn & Charmaine. Ach, kéž bych
se mohl dočkat dne, kdy to dámy zatančı́ korektně a nebudou tančit
krok dopředu následovaný pivotou na špičce mimo rovnováhu; jaký
den by to byl. To tedy ano! Právě jsem se koukl z okna a viděl, jak
kolem přeletělo prase.
PATOVÉ STAŽENÍ: Název je výstižný. Pravá špička se uvolnı́,
pata zůstane na parketě, koleno napřı́mené, a táž pravá pata a noha se
přitáhne k levé noze. Chodidla zůstanou po celou dobu rovnoběžně
a pravé chodidlo skončı́ napravo ve vzdálenosti přibližně dvacet
milimetrů od levého chodidla. Vyzkoušejte to, je to pohyb přinášejı́cı́
výjimečné uspokojenı́. Mohu vás ubezpečit, že ti, kdo jej považujı́ za
107
nedosti vzletný a až přı́liš krotký pro soutěžnı́ parket, jej jednoduše
nedělajı́ správně.
Když tanečnı́k dělá krok chůze, následovaný zdvihem, je tělo
připraveno vstoupit do ŠVIHOVÉ akce. Je to krok následovaný švihem!! Prozkoumejme blı́že, k čemu ve skutečnosti docházı́ — nebo
by docházet mělo. Počátečnı́ akce odtlačenı́, vyvolaná stlačeným kolenem stojné nohy, požene tělo kupředu, k chodidlu, jež se pohybuje
dopředu, aby na sebe nabralo váhu. Zadnı́ chodidlo by se nemělo
pohnout, na jeho břı́šku by stále měl být tlak. Váha, již přijı́má ohýbajı́cı́ se koleno, a stehno, jež pokračuje dopředu a jde dı́ky začátku
zdvihu vzhůru, PROTÁHNOU zadnı́ nohu pod tělem. Vidı́te!! Tady
to máte!! To je ona veledůležitá teorie TLAČENÍ A TAŽENÍ! Zadnı́
chodidlo odtlačı́ tělo (vaše vlastnı́), jež pokračuje dále a protáhne
nohu pod sebou. Bez této dynamiky „KROK-ŠVIH“, která proniká
veškerý pohyb, by standardnı́ tancovánı́ nebylo možné. Prosı́m, nedovolte, aby k právě popsanému pohybu docházelo v tangu. Teorie tanga zahrnuje KROKSTOP, ne bezešvý KROK-ŠVIH, vlastnı́
ostatnı́m čtyřem standardnı́m tancům — waltzu, slowfoxu, valčı́ku a
quickstepu. Moje odpověd’ na mou otázku v názvu této kapitoly znı́:
„Ááno, absodůůdlně!!!“
108
Část třetı́
Technická hlediska
Sklon
Sklon je nakloněnı́ těla od kotnı́ků nahoru do stranových směrů.
Sklonů užı́váme v každodennı́m životě. Napřı́klad, při otáčenı́ kolem
rohu na kole cyklista netočı́ řı́dı́tky, ale pouze vyklánı́ váhu svého těla
dovnitř oblouku točenı́. Představte si závodnı́ motocykl, jak „střihá“
zatáčku — to je sklon o X stupňů, který má umožnit závodnı́kovi
jı́t až k samým hranicı́m adheze. Naopak, u aut, jež majı́ alespoň
čtyři kola, existuje požadavek udržet všechna čtyři kola na vozovce,
a namı́sto vykláněnı́ se u nich tedy užı́vá mechanického zařı́zenı́
zvaného diferenciál.
V (psané) Technice standardnı́ch tanců (dále jen Technika) jsou
podrobnosti sklonu krajně rudimentárnı́ a neodrážejı́ doopravdy složitost pohybu. Nenı́ zde ani zmı́nky o rozličných variantách sklonu
ani o rozličné mı́ře uplatněnı́ sklonu.
Mám nejméně deset technických přı́ruček z pera rozličných autorů, které sklony uvádějı́. Nenı́ zde však jakákoliv analýza velikosti
sklonu, pouze řı́kajı́, že děláte sklon doleva či doprava. Nedefinujı́
ani rozdı́ly mezi švihovým sklonem (Swing Sway), sklonem vytaženı́m (Stretch Sway), statickým či zlomeným sklonem (Static Sway,
Broken Sway). Nebohý student je z toho naprosto zmatený, učili ho
(nebo ji) švihovému sklonu, sklonu vytaženı́m, lineárnı́mu sklonu
(Linear Sway) a špatně pojmenovanému sklonu zlomenému (jenž je
111
normálně znám jako sklon statický a užı́vá se jej při nepostupových
pohybech). Když však dojde na studium Techniky ke zkouškám pro
přijetı́ do výlučného klubu kvalifikovaných profesionálů, zjistı́, že
oficiálnı́ přı́ručka je mimořádně elementárnı́ a vypadá, jako by ji napsali pro devı́tileté začátečnı́ky. Tedy. . . já myslı́m, že je výsledkem
práce nějaké komise. . . !
Vždycky mne ohromně pobavı́, když slyšı́m tanečnı́ učitele hovořit svrchu k jejich žákům, jako by to byli blbečci. Běžný chlapı́k
obvykle zastává zodpovědnou práci či má zodpovědné postavenı́ ve
svém vlastnı́m zvoleném oboru a zacházet s nı́m, jako by byl jistým
způsobem duševně méněcenný, je dosti urážlivé. Naučit se tančit
na jeho úrovni lze stěžı́ označit za nějakou superšpičkovou vědu.
Začněme tedy tı́m, že uvedeme definici sklonu. Existuje spousta rozdı́lných typů toho, co bychom mohli sklonem nazývat. Konec konců,
tanečnı́ka s rameny přesně rovnoběžnými s parketem najdete zřı́dka.
Veškeré odchylky od rovnoběžnosti s parketem musı́me zajisté chápat jako nějaký sklon. Stále řı́kám svým žákům, že když dělajı́ krok
s vedenı́m patou, bude se rameno na téže straně, jako pohybujı́cı́ se
chodidlo, pohybovat dozadu a dolů. Tento pohyb je součástı́ počátečnı́ komprese. Nestačı́, abyste si to pouze představili. . . Vstaňte a
vyzkoušejte si to! Postavte se zády k jakékoliv hladké stěně a pomalu proved’te kompresi tak, abyste vytvořili vedenı́ patou levého
chodidla.41 Jak se levé chodidlo pohybuje dopředu, měla by stěnu
opustit napřed dolnı́ část vašich zad, poté pravá lopatka a až nakonec
lopatka levá. Nenı́-li toto nakloněnı́m těla, pak nevı́m, čı́m to je. Pokud jste se žádného nakloněnı́ těla nedočkali, nenı́ komprese kolene
vašı́ stojné nohy dostatečná!
U tohoto pohybu si vždycky vzpomeňte, že vašı́m počátečnı́m
přánı́m je co možná nejdřı́ve zdvihnout kyčli na opačné straně těla,
41
Viz Poznámka autora na str. 181 (pozn. překl.)
112
než je pohybujı́cı́ se chodidlo. Tento pohyb je tı́m, co vyžaduje,
aby se rameno (v tomto přı́padě levé) pohnulo dozadu a dolů a
umožnilo tı́m zvednutı́ pravé kyčle. Zde je dalšı́ cvičenı́, které jsem
nechával procvičovat své studenty. Jděte k jakýmkoliv uzavřeným
dveřı́m a nepatrně je otevřete, tak, aby byly jen přitlačené, ale jen
taktak se nezaklaply. Postavte se zadnı́ stranou svých pat těsně ke
dveřı́m. Udělejte stejné pohyby, jako u rovné stěny, jak jsem je popsal
v předchozı́m odstavci. . . Dokázali jste se vzdálit od dveřı́, aniž jste
je nárazem svého těla zavřeli? Pokud ano — bravo! Pokud ne —
dělejte to znovu a znovu a znovu.
Chci, aby se moji žáci při tanci drželi jednoduchosti, neužı́vali
přı́liš složitých choreografiı́, nicméně to, jak Technika určuje pohyb,
je přı́liš zjednodušujı́cı́. Neskýtá to učiteli nic, co by se podobalo
dostatku informacı́, aby porozuměl svému oboru a mohl svým studentům předat komplexnost, již v sobě zahrnujı́ ty nejjednoduššı́ ze
základnı́ch pohybů. Musı́m dodat, že v zemi, jakou je Nový Zéland,
působı́ jen velmi málo učitelů, kteřı́ studovali v Anglii. Je zde tedy
třeba mnohem detailnějšı́ch informacı́ než je pár letmých slov, jež
v současné době sklon popisujı́. Tak tady je má definice: ke sklonu
docházı́ vždy, nejsou-li ramena rovnoběžná s parketem.
Švihový sklon
Když zatančı́me krok s vedenı́m patou (dominantnı́ krok) a přidáme
zdvih, vznikne švih těla, který je řı́zen sklonem. . . Toto je druh švihu,
který se pojı́ s postupovým pohybem. Vždy se musı́me odklánět od
směru dráhy pohybu, obzvláště při pohybech stranou. Já tvrdı́m, že
mnozı́ hlouběji přemýšlejı́cı́ učitelé majı́ za to, že Technika by měla
uvádět určitou mı́ru sklonu při všech přeměnách či křı́ženı́ch. Snad
existuje určité rozlišenı́ postavenı́ těla vpřed a vzad při vytvářenı́
křivky těla, avšak tělo se nikdy nesmı́ ohýbat dopředu či dozadu od
113
kyčlı́, jelikož to by byla akce vedoucı́ ke ‘kolébánı́’. V námořnické
terminologii, chcete-li, může člun rolovat (ze strany na stranu), nebo
se kolébat (mezi přı́di a zádı́). Dáme-li to do souvislosti s tancovánı́m,
je pěkné dělat sklony ze strany na stranu, avšak nesmı́te narušit
postavenı́ těla při akci dopředu nebo dozadu. Dobrým přı́kladem
může být všudypřı́tomná prvnı́ polovina otáčky vpravo (the Half
Natural Turn) ve waltzu. Počátečnı́ vedenı́ patou poskytne základnu
rovnováze a pak přidáme zdvih, který (přirozeně) vytvořı́ „švih“,
řı́zený „sklonem“.
Bohužel se nám málo kdy dostane vysvětlenı́, kde končı́ švih,
a průměrnému tanečnı́kovi bychom odpustili, kdyby si myslel, že
končı́ při přı́sunu chodidel v kroku 3. Tak tomu nenı́. Švihová akce
se zastavı́ na konci švihového zdvihu, tedy v okamžiku, kdy ve waltzu
došlápne chodidlo na parket při druhém kroku. Lišı́ se to však tanec
od tance, přı́ pérovém kroku ve slowfoxu švih končı́, když se levé
chodidlo právě chystá minout chodidlo pravé na konci kroku 1 (toto
je lineárnı́ švih, jelikož jej nesmı́me zvětšit). Ve slowfoxu tanečnı́ci
toužı́ pokračovat a nechat mı́jet chodidla, čı́mž se vyloučı́ pokračovánı́ ve zdvihu. Ve waltzu docházı́ k přı́sunu chodidel a švih tedy
pokračuje až do kroku 2, aby se zdůraznil zdvih a tělo se připravilo
na. . . sklon vytaženı́m.
Sklon vytaženı́m
Tohle je úplně jiná záležitost. Sklon vytaženı́m je svalová činnost, jež
zvětšuje zdvih jedné strany těla, obvykle při pohybech zahrnujı́cı́ch
přı́sun chodidel. Tedy, nárůstá-li zdvih, roste i sklon. Opačná strana
těla se však nesmı́ snı́žit pod svou původnı́ výšku. Znı́ to složitě,
že? Vezměme si následujı́cı́ scénář. Zdvı́hám-li se na levém chodidle
s úmyslem přisunout své pravé chodidlo k levému, moje levá strana
se může vytáhnout do výšky, aby umožnila zdvihovou akci, ale když
114
přisunuji pravé chodidlo k levému, má pravá strana nesmı́ ve snaze
zdůraznit zdvih poklesnout, ale měla by si během přı́sunu zachovat
svou původnı́ výšku.
Tančı́me-li např. otáčku vlevo (the Reverse Turn) ve waltzu,
Technika řı́ká, že pán má během kroků 2 a 3 sklon doleva. Při
kroku 2 je sklon doleva (vytvořený švihovou akcı́), v kroku 3 existuje
sklon (vytvořený staženı́m svalů), avšak pán nesmı́ povolit své levé
straně, aby klesla pod svou původnı́ výšku. To ilustruje rozdı́l mezi
oběma typy zdvihu. Ve waltzu je zdvih vı́ce postupný, narůstá do
vrcholu, zahrnujı́cı́ho přı́sun chodidel, zatı́mco ve slowfoxu je zdvih
mnohem časnějšı́ a neměl by se zvětšovat. Proč? Jelikož zvětšenı́
zdvihu by znamenalo fyzickou změnu směru nahoru. Jdete-li nahoru,
sdělujete tı́m partnerce své přánı́ přisunout chodila k sobě, avšak
ve slowfoxu chce pán nechat chodidla, aby se minula. Až přı́liš
obvyklý nárůst zdvihu spolu s přidruženým nárůstem sklonu tedy
nenı́ dobrým nápadem. Zmatek v tom nastává pouze tehdy, když pán
od dámy vyžaduje patovou otáčku (the Heel Turn). V tomto přı́padě
existuje zdůrazněný nárůst zdvihu, byt’k němu docházı́ při kroku 1.
Při kroku 2 ani zde žádný zdvih nenı́.
Zlomený sklon
Dávám přednost tomu, chápat zlomený sklon jako statický sklon,
je to sklon pouze od pasu nahoru ve stacionárnı́m postavenı́ užı́vaný v ‘obrázkových’ liniových figurách, jako jsou překlony (the
Oversvay) a výpady (the Lunge). S přijetı́m tohoto popisu mám však
problém, jelikož si nedokážu představit přenášenı́ ohnutı́ (křivky)
těla na tanečnı́ partnerku, aniž by vyšlo z kolenou, prokopı́rovalo
se pánevnı́ oblastı́ a poté se odrazilo v trupu. Pokud nenı́ započato,
přeneseno a „dokonáno“ takto, partner je zcela nepochybně vinen
115
‘paženı́m’42 partnerky sem a tam. Toto strkánı́ a přemáhánı́ bývá
na typickém soutěžnı́m parketu často k viděnı́. Takové páry často
působı́ konfliktnı́m dojmem, když se partner snažı́ narvat partnerku
do postavenı́, často s nešt’astným výsledkem. Ze stylovosti pohybu
pak zbývá málo a harmonie dvou těl chybı́ zcela. I když je na trupu
patrný sklon zlomený, je třeba mı́t na paměti, že signál počı́ná v pánových kolenou — v tuto chvı́li jej dáma ‘přečte’ a ve chvı́li, kdy se
zlomený sklon rozvı́jı́ v pánově trupu, dáma je už plně zapojena a
jejı́ postavenı́ je s pánovým pohybem v dokonalém souladu.
Nenı́ pochyb o tom, že sklon je nanejvýš důležitým hlediskem
Techniky, a stojı́ za vı́ce než letmý pohled, jehož se mu nynı́ dostává. Je totiž základnı́m prvkem při vytvářenı́ kvalitnı́ho pohybu.
Beze sklonů by tanec byl robotický, jednorozměrný a bez života.
V tanečnı́m pohybu by mohlo být jen málo stylovosti a mezi oběma
těly velmi málo harmonie. At’ už je to jak chce, učitelé musejı́ být
ve svém přı́stupu k tomuto tématu velmi obezřetnı́, jelikož ke sklonům většinou docházı́ zcela přirozeně v rámci celkové mechaniky
pohybu. Do tohoto tématu by se měli pouštět pouze v přı́padech, kdy
tanečnı́k neumožňuje, aby ke sklonu docházelo. Nadšený amatérský
tanečnı́k by měl s tı́mto subjektem zacházet opatrně a měl by se snažit vyhledat radu u profesionála — technické přı́ručky pouze řı́kajı́,
co se stane, nejsou nutně zdrojem informacı́ o tom, co máte udělat,
aby se to stalo.
42
Tedy tahánı́m pažemi (pozn. překl.).
116
Švih
V dřı́vějšı́ch kapitolách jsme se dotýkali některých z rozličných termı́nů, jichž se v tanečnı́m světě užı́vá, aniž jsme jasně rozuměli tomu,
co k čertu doopravdy znamenajı́! Zde je dalšı́ z řady frázı́, jež létajı́
vzduchem, vyslovovány obvykle takzvanými vzdělanými učiteli a
obvykle s nadřazeným úsměškem. — „Ona nepoužı́vá kotnı́ky.“
Milý čtenáři, prosı́m, povstaň! Ted’ udělej krok dopředu s vedenı́m patou. Všimni si, že tı́m, jak se celá tvá váha přenesla na přednı́
chodidlo, tvá zadnı́ noha se napřı́mila, kotnı́k je napnutý a chodidlo protažené, takže kdyby někdo stál za Tebou, uviděl by spodek
Tvého zadnı́ho chodidla. Tanečnı́k musı́ být vycvičen tak, aby z této
polohy dokázal obrátit akci protaženı́ chodidla a uvolnit kotnı́k tak,
aby zadnı́ chodidlo prošlo s progresı́ dopředu a nakonec se dostalo
do polohy rovnoběžné s parketem, aniž by pohybujı́cı́ se noha viditelně změnila svůj tvar. Dáma, jež nepoužı́vá svůj kotnı́k, nechá
špičku pozadu a k tomu, aby nohu dostala dopředu, ohne koleno.
Tı́m vznikne značná deformace a narušı́ se nezbytný švih nohou. Při
kroku vzad se noha musı́ pohybovat dozadu od stehna s kolenem
poměrně rovným. Kotnı́k se natáhne, čı́mž vyvolá dalšı́ protaženı́
navı́c a tı́m vytvořı́ stejný pohled zezadu na spodek chodidla.
Tak tedy, objevilo se zde důležité slovo – ŠVIH, resp. švihnout
(Swing)!! Švih vzůru! Švih dolů! Švihem od začátku! Švihej tělem!
117
Tři švihové tance.43 Swingová léta šedesátá! „Swing low sweet chariots!“44 Benny Goodman byl „králem swingu“, Nat King Cole a
Bobby Darin byli oba swingaři, a to ani neuměli tancovat! Je to velmi
matoucı́, že? Nenuceně hovořı́me o „švihánı́ “ tělem či „švihánı́ “ nohama, a ne vždy přitom máme jasnou představu, co to znamená.
ŠVIH (vědecké vysvětlenı́): Volný pohyb kolem pevného bodu.
Všichni rozumı́me fungovánı́ dětské houpačky v parku, upevněné na hornı́m břevně a pohybujı́cı́ se po obráceném oblouku, shora
a zezadu dolů a pak zase dopředu nahoru. Představte si takový oblouk nakloněný do strany, tvarem podobný spı́še talı́ři parabolické
antény, a máte přibližný oblouk švihového pohybu, znázorňujı́cı́ tvar
švihu ve waltzu. Napřı́klad pán v prvnı́ polovině otáčky vlevo švihá
pravou kyčlı́ nahoru a vpřed kolem pevného bodu (je jı́m levá strana)
a jeho pohyb kulminuje na vrcholu zdvihu přı́sunem chodidel. (Totéž
dáma ve druhé polovině otáčky.) Waltzový švih končı́ na konci druhého kroku, sám přı́sun se děje stáhnutı́m svalů. Tentýž typ švihové
akce je zčásti k viděnı́ v quickstepu. Já vás ale slyšı́m volat: „A co
slowfox?“ Nuže, věru, co slowfox? V tomto tanci se užı́vá odlišné
mechaniky. Akce je podobná pohybu dveřı́ či vrat, zavěšených na
pantech. Švih děláme jednou stranou těla odzadu dopředu či zepředu
dozadu, za ukotvenou druhou stranu. Tato ukotvená strana očividně
nenı́ pevným bodem, jelikož se rovněž pohybuje prostorem, avšak
tyto malé slovnı́ triky čtenáře nezmatou.
Poté, co stlačı́ koleno stojné nohy, uvede tanečnı́k své tělo odtlačenı́m do pohybu, přesune nohu dopředu a dospěje na základnu
43
Autor pocházı́ z Anglie, kde se valčı́k (prvnı́ a nejstaršı́ švihový tanec) tradičně
na soutěžı́ch netančı́. Ze čtyř švihových tanců tak zbývajı́ tři (waltz, slowfox,
quickstep). Pozn. překl.
44
Černošský spirituál, pro nás zajı́mavý tı́m, že jeho melodie je jednı́m z charakteristických motivů Novosvětské symfonie Antonı́na Dvořáka. Pozn. překl.
118
rovnováhy, kterou si vytvořil vedenı́m patou. Tělo, pohybujı́cı́ se
kupředu přes stojnou nohu tomu dodá složku zdvihu. Tı́m se vytvořı́
švih řı́zený sklonem. Slowfoxový švih končı́ na konci „slow“, když
se objevı́ zdvih. Nynı́ vstupuje do hry dalšı́ typ švihu — švih nohou. Toto je opravdový kyvadlový pohyb, který se objevuje pouze
od zdvihnutého postavenı́ následujı́cı́ho zdvih a při mı́jenı́ chodidel.
Jde např. o třetı́ krok pérového kroku nebo druhý a třetı́ krok otáčky
vlevo, kdy se noha do postavenı́ dostáva švihem. Představte si závažı́
zavěšené provazem na ramenou. Cı́tı́m, že mám hlavu, pár ramen a
dvě nohy. Švihajı́cı́ noha by měla být co nejméně ohnutá, jelikož
ohnutı́ kolene pohybujı́cı́ se nohy by vyhodilo tělo „pryč z oběžné
dráhy“ (viz komentář o užitı́ kotnı́ků v prvnı́m odstavci, str. 117) a
vedlo by ke „kladenı́ chodidel“.
Je rovněž důležité si zapamatovat, že když chodidlo dosáhne
konce své přirozené švihové dráhy, musı́te na ně došlápnout bez dotahovánı́. Musı́te umožnit, aby švih nabýval své přirozené rychlosti.
Zajisté člověk může, pokud chce, pomocı́ svalů a šlach hýbat nohou
velmi rychle, avšak důležitá je kontrola rychlosti švihu nohou. To mi
připomı́ná rozdı́l mezi „Tarzanem, pánem opic“45 a „Králem džungle“.46 Tarzan se houpe rychlostı́ kyvadla a lehce přistává na větvi
na konci švihového zdvihu. . . Král džungle by však svůj švih špatně
načasoval a udeřil by do větve mocnou ranou, načež by bezmocně
sklouzl dolů na lesnı́ zem.
Debatovali jsme tedy o švihu tělem a švihu nohou. Doufám, že
jsme situaci trochu objasnili, jelikož fyzickou akci nelze provést bez
45
„Tarzan, pán opic“ („Tarzan of the Apes“), populárnı́ román Edgara Rice
Burroughse (1875–1950), prvnı́ z řady knih o Tarzanovi. Byl mnohokrát zfilmován.
Pozn. překl.
46
„Král džungle“ („George of the Jungle“), původně animovaný americký televiznı́ seriál (premiéra 1967), kanadský remake 2007. Stal se předlohou pro stejnojmennou americkou filmovou komedii (premiéra 1997). Pozn. překl.
119
jasné představy této akce existujı́cı́ předem v mozku. Nemůžete to
udělat, dokud reálně nechápete, co se vlastně udělat snažı́te!!
Dalšı́m bodem k zapamatovánı́ je, že pohyb „švih-krok“ užı́vá
jediného impulsu energie. Při užitı́ švihu nohou je tanečnı́k unášen
prostorem, a využı́vá se přitom veškerý vytvořený impuls odtlačenı́.
Trochu jako když přistává Tarzan — jemně.
Horlivému studentovi lze jeho zmatenost prominout, jelikož
v „Knihách“ to je špatně. V popisech chůze vpřed se pravidelně
pı́še: „švihněte nohou dopředu od kyčle!“ To je naprosto chybné.
Noha se ohne a přesune se na mı́sto. Vı́me, že ke švihu nohou může
dojı́t pouze ze zdvihnutého postavenı́, tak se nebojte zeptat, existuje
mnoho odlišných teoriı́ — tato je prostě moje.
Avšak, „IF YOU AIN’T SWINGIN’, YOU JUST STEPPIN!!“
(„Pokud neděláte švih, děláte jen kroky!!!“) — pokud chcete, zeptejte
se Bennyho Goodmana, ale bud’te připraveni, že vám vystavı́ účet.
120
Polohy chodidel
Polohy chodidel, prvnı́ sloupec v tabulkách kterékoliv technické
přı́ručky, označujı́ umı́stěnı́ jednoho chodidla vzhledem k druhému,
nikoliv vůči sálu. Mohou se stát zdrojem mnohých nedorozuměnı́,
obzvláště u studentů trénujı́cı́ch pro tanečnı́ profesi či u horlivých
amatérských tanečnı́ků žádostivých znát vı́ce teorie.
Nejdůležitějšı́ je uvědomit si, že sloupec „Poloha chodidel“ se
vztahuje k tomu, kde se chodidlo nacházı́ na konci kroku, ne způsobu či směru, jakým chodidlo svého umı́stěnı́ dosáhlo. Zajisté by
sama definice „kroku“ měla zahrnout celou dráhu pohybu, od jeho
započetı́ až po jeho dokončenı́. Nejčastěji citovaným přı́kladem je
prvnı́ polovina otáčky vpravo (the Half Natural Turn) ve waltzu a
v quickstepu. O druhém kroku se vždy pravı́: „Levé chodidlo stranou.“ Avšak, levé chodidlo se nejprve pohybuje dopředu, pak napůl
do strany a až nakonec došlápne v poloze „stranou“. Ve skutečnosti
by se po tanečnı́kovi mohlo vyžadovat, aby před došlápnutı́m provedl dvojitý přemet a v technických přı́ručkách by stejně stálo: „Levé
chodidlo stranou!“ Existuje vı́ce takových přı́kladů, jimž se budeme
věnovat, které působı́ potı́že kvůli špatnému porozuměnı́ principům.
To mne vede k tomu, abych znovu zdůraznil, že studenti, připravujı́cı́ se k profesionálnı́m zkouškám, musejı́ studovat pod dohledem
zkušeného učitele.
121
Přı́klad č. 1: Postupová spojka v tangu
U postupové spojky (the Progressive Link) se (naštěstı́) všechny
přı́ručky shodujı́ – krok 2 je „pravým chodidlem stranou a mı́rně
vzad v promenádnı́m postavenı́“. Kdyby se někdo domnı́val, že se
pravé chodidlo pohybuje směrem doprava, odpustit by se mu to dalo.
Vůbec to tak ale nenı́!!! Směr dráhy pravého chodidla mezi prvnı́m
a druhým krokem je DOPŘEDU. Skončı́ stranou a mı́rně vzadu za
levým chodidlem, ale jakýkoliv pokus přemı́stit chodidlo do strany
se opět stane katastrofou pro partnerku!!! Zde je znovu naše známá
„Nokumova“47 (to je legračnı́ — vypadá vı́ce japonsky nežli rusky).
Australštı́ kolegové to nazývajı́ „poraženı́ partnerky pravou kýč-lı́“.48
Myslete na to, že máte dát chodidlo dolů, ne mimo.
Přı́klad č. 2: Čtvrtotáčka doprava v quickstepu
V přı́ručkách se u čtvrtotáčky (the Quarter Turn) doprava u polohy
chodidel uvádı́: Krok 2 = levé chodidlo stranou. Krok 3 = pravé
chodidlo přı́sun k levému chodidlu. Krok 4 = levé chodidlo stranou
a poněkud vzadu.
Nenı́ zde poznamenáno, že tyto tři kroky se dělajı́ rovnoběžně
se směrem tance, tedy „na témže prkně“ (viz str. 75). V důsledku
otočenı́ mezi kroky 2 a 3 se měnı́ směrovánı́. I když máme pocit’ovat,
že levé chodidlo se pohybuje do strany, poloha chodila se uvádı́ jako
„stranou a poněkud vzadu“ (vůči druhému chodidlu). Milý čtenáři,
nepokyvuj jen moudře hlavou, když tohle čteš. Povstaň na své zadnı́
a udělej to! Obecně vzato se veškeré přeměny (the Chassé) dělajı́
„na stejném prkně“. Jedna nástraha na nedosti pozorné učitele —
čtvrtotáčky jsou většinou prvnı́ figurou, již v quickstepu vyučujeme,
47
48
Setkali jsme se s nı́ na str. 89. Viz rovněž str. 35 a 77. Pozn. překl.
„Knocking her over with the right heep“ (namı́sto hip) (pozn. překl.).
122
a my přitom klidně stále voláme „stranou-přı́sun-stranou“! Často
zapomı́náme řı́ci dámě, že jejı́ čtvrtý krok je šikmo dopředu, mezi
pánova chodidla a tak mı́váme sál plný dam, pilně se snažı́cı́ch
vytáhnout své partnery z ponožek, jak se vrhajı́ do strany. Namı́sto
toho, aby se taková dáma pohybovala směrem k partnerovi, pohybuje
se ven z jeho pravé paže a přitom se přemı́st’uje k jeho levé straně. Je
to přesně tatáž poloha chodidel, jako v šestém kroku spinové otáčky
vpravo (the Natural Spin Turn), po kartáčovém kroku (the Brush
Step) dámy. To se ovšem zajisté netýká Tebe, můj milý čtenáři, to
patřı́ všem jiným tanečnı́m učitelům, kteřı́ to učı́ špatně.
Přı́klad č. 3: Slovo „napřı́č“
Jde o slovo „napřı́č“ (across), jež se často objevuje v pohybech,
zahrnujı́cı́ch promenádnı́ postavenı́.
1. Levé chodidlo stranou v promenádnı́m postavenı́.
2. Pravé chodidlo vpřed a napřı́č v promenádnı́m postavenı́ a
v protipohybovém postavenı́ (hek!!!).
Slovo „napřı́č“ se vztahuje k pravému chodidlu, jež se pohybuje
přes linii, do nı́ž ukazuje levé chodidlo. Protipohybové postavenı́ je
postavenı́ chodidel, vytvořené tı́m, že chodidlo vkročı́ na linii druhého chodidla či napřı́č linie druhého chodidla. Vycházı́ z pochopenı́
skutečnosti, že chodidla každé osoby se nacházejı́ na dvou oddělených drahách a tedy na pár připadajı́ čtyři oddělené dráhy.
Přı́klad č. 4: Výrazy „k“ a „směrem k“
Obecně řečeno jsou užı́vaná slova i slovnı́ spojenı́ těmi nejlepšı́mi
dostupnými výrazy pro vyjádřenı́ smyslu toho, k čemu doopravdy
123
docházı́. Je však třeba pečlivě porozumět rozdı́lnému významu výrazů „k“ (to) a „směrem k“ (towards).
V šestém kroku spinové otáčky vpravo má dáma následujı́cı́
polohy chodidel: „Pravé chodidlo šikmo dopředu poté, co se kartáčovým pohybem přisunulo k levému chodidlu.“ To znamená, že se
pravé chodidlo k levému skutečně přisunulo. Naproti tomu, tančı́-li pán vznosný telemark (the Hover Telemark), v popisu se pravı́:
„Pravé chodidlo stranou, levé chodidlo se kartáčovým pohybem přisunuje směrem k pravému chodidlu.“ To znamená že zdvih a efekt
vznosu s úchvatným stáčenı́m kolene k dosaženı́ úplného přı́sunu
chodidel nepostačujı́.
124
Zdvih a snı́ženı́
Vždy jsem se vı́ce než za uměleckého choreografického inovátora
považoval za technika a ‘opraváře’. Obvykle jsem shledával, že je-li
technika zdravá, poskytuje tanečnı́kovi základnu, z nı́ž může uvádět v život stylové a interpretačnı́ rafinovanosti. Naproti tomu může
zjevná chyba v technice často vést k rozpadu páru při tanci. Mnohokrát jsem zpozoroval chybu v technice a řekl: „To je za pět!“ (Či za
šest nebo za sedm, šlo-li o pár vyspělejšı́.) A bud’te ujištěni, že o pět
kroků později se provedenı́ začalo rozpadat. Pár, kterému radı́m, se
tı́m často zdá být ohromen, nenı́ to však žádná supervěda, ale jen
zdravý rozum. Bez správného užı́vánı́ techniky spolu pár nemůže
tančit pohodlně. A nebude-li to pohodlné, nebude to ani vizuálně
působivé a nevyhnutelně se to rozpadne.
Jednı́m z důležitějšı́ch hledisek techniky je zdvih a snı́ženı́. To
neznamená pouze paty a špičky, je toho mnohem vı́c než jenom tohle
a horlivı́ studenti shledajı́, že studium různých typů zdvihů a snı́ženı́
jejich výkonnosti jenom prospěje. Abychom ilustrovali rozmanitost
zdvihů a snı́ženı́, užijeme jednoduché skupiny figur ve waltzu, kterou
zná a použı́vá většina tanečnı́ků:
Prvnı́ polovina otáčky vpravo (the Half Natural Turn) — otevřená
náběhová otáčka (the Open Impetus Turn) zakončená v promenádnı́m
125
postavenı́ čelem šikmo ke středu — tkáň z promenádnı́ho postavenı́
(the Weave from Promenade Position) zakončená v promenádnı́m
postavenı́ — přeměna z promenádnı́ho postavenı́ (the Chassé from
Promenade Position). To je pět taktů hudby, tj. deset sekund! V každém z těchto taktů jsou ale zdvihy a snı́ženı́ odlišné.
Takt č. 1: Prvnı́ polovina otáčky vpravo – Začátek zdvihu na konci
kroku 1, pokračovánı́ ve zdvihu při krocı́ch 2 a 3, s dodatkem určeným dámě — bez zdvihu chodidel při kroku 1. Výraz
„bez zdvihu chodidel“ znamená, že pata chodidla, které udělalo prvnı́ krok, musı́ ve chvı́li došlápnutı́ při druhém kroku
být stále ještě na zemi a nesmı́ dojı́t k pokusu druhý krok
protáhnout.
Takt č. 2: Zdvih na konci kroku 2, nahoře při kroku 3, snı́ženı́ na
konci kroku 3.
Takt č. 3: Začátek zdvihu na konci kroku 1, pokračovánı́ ve zdvihu
při kroku 2, nahoře na krok 3, snı́ženı́ na konci kroku 3.
Takt č. 4: Začátek zdvihu na konci kroku 1 (bez zdvihu chodidel),
pokračovánı́ ve zdvihu při kroku 2, nahoře při kroku 3, snı́ženı́
na konci kroku 3.
Takt č. 5: Začátek zdvihu na konci kroku 1, pokračovánı́ ve zdvihu
při krocı́ch 2 a 3, nahoře na krok 4, snı́ženı́ na konci kroku 4.
Obecně vzato je základnı́ zdvih a snı́ženı́ ve waltzu následujı́cı́.
Začátek zdvihu na konci kroku 1, pokračovánı́ ve zdvihu při krocı́ch
2 a 3, snı́ženı́ na konci kroku 3 (s dodatkem — bez zdvihu chodidel
při dominantnı́ch krocı́ch vzad).
Takový je stav věcı́ pouze při prvnı́m taktu hudby, všechny následujı́cı́ takty majı́ odlišný typ zdvihu. Ve druhém taktu, tvořeném
126
otevřenou náběhovou otáčkou, se užı́vá tlaku chodidel do parketu
k vytvořenı́ zdvihu po provedenı́ patové otáčky, v nı́ž nenı́ zdvih
vůbec žádný. Ve druhém a ve třetı́m taktu nedocházı́ při kroku 3
k pokračovánı́ ve zdvihu — k pokračovánı́ ve zdvihu může dojı́t
pouze, jestliže se chodidla přisunujı́. Když se tedy chodidla vzdalujı́,
užı́vá se slova „NAHOŘE“ („UP“) (čı́mž je mı́něno ‘dále’). Ve čtvrtém taktu při kroku 1 ke zdvihu chodidel nedocházı́, což znamená,
že pata partnerova levého chodidla musı́ klesnout na parket. Zdvih
při kroku 2 se dělá svisle, s tlakem pravým chodidlem do parketu.
Jakýkoliv pokus partnera o postupový pohyb je smrtı́cı́! Zdvih od
pravého chodidla by měl tělo vynést do následujı́cı́ho kroku bez
běžně slýchaného zvuku nárazu, jehož býváme často svědky.
Pátý takt hudby zahrnuje kombinaci zdvihu waltzového a slowfoxového. Na prvnı́ tři kroky připadá normálnı́ waltzový zdvih, s pokračovánı́m zdvihu při kroku 3, aby se tı́m dosáhlo čistého přı́sunu
chodidel. Poté nabere levé chodidlo váhu, aby se vytvořila svislá
rovnovážná linie před švihem do všudypřı́tomné otáčky vpravo.
Některým z vás to může připadat jako spousta řečı́, ale věnujte
tomu pár minut a projděte si to — lidi, nejde tu o kvantitu, ale
o kvalitu! Pokud si tuto jednoduchou skupinu figur představı́me jako
plátno, na něž tanečnı́ pár namaluje svůj obraz, je zcela zřejmé, že
tento soubor kroků lze projı́t, produpat či plynule a měkce protančit.
Tı́m, co odlišuje umělecké provedenı́ od „omalovávánı́ podle čı́sel“,
je dodržovánı́ techniky a porozuměnı́ principům pohybu aplikovaným na lidské tělo.
Zdvihy a snı́ženı́ jsou jenom jednı́m z mnoha hledisek Techniky,
jež musı́ tanečnı́k studovat, aby dokázal tvořit vysoce kvalitnı́ pohyb.
Mnozı́ špičkovı́ učitelé a tanečnı́ci se domnı́vajı́, že je to snad to
nejdůležitějšı́ hledisko v našı́ nekonečné honbě za kvalitou.
127
Velikost otočenı́
V obecném smyslu se většina otáček začı́ná do směru šikmo ke stěně
nebo šikmo ke středu. Na konci prvnı́ poloviny otáčky bude pár
otočen o 3/8 plného úhlu (135 stupňů) a bude tedy kolmo ke směru
tance neboli rovnoběžně se stěnami sálu. Ve druhé polovině otáčky se
rovněž otočı́ o 3/8 a skončı́ čelem do šikmého (úhlopřı́čného) směru.
Toto otočenı́ o 3/4 je maximum, jež mohou dva lidé v páru zatančit,
aniž by užili spin či pivot nebo aniž by osoba, jdoucı́ dopředu, užila
akce křı́ženı́ ve třetı́m kroku a osoba, jdoucı́ dozadu, výkrutu na
chodidle.
Každý rozumı́ principům, spojeným s pohybem na vnitřnı́ straně
otáčky. At’už na běžecké dráze nebo při jı́zdě autem na vı́ceproudé
dálnici, musı́ osoba na vnějšı́ straně urazit většı́ vzdálenost než osoba
na vnitřnı́ straně. Představte si cválajı́cı́ho nebo kráčejı́cı́ho koně
zdrženého o šı́řku čtyř drah na poslednı́ zatáčce! Ve standardnı́ch
tancı́ch se osoba, která jde dozadu, chodidly otočı́ o celé 3/8 tı́m,
že špička chodidla směřuje při druhém kroku do konečného směru,
zatı́mco tělo dokončı́ točenı́ v kroku 3. Je třeba si uvědomit, že směr,
do něhož ukazuje špička, určuje i to, kam je otočená kyčel.
Jako přı́klad uved’me prvnı́ polovinu otáčky vpravo ve waltzu (the
Half Natural Turn). Pokud dáma směřuje při druhém kroku špičku
svého chodidla pouze šikmo ke středu, vymezuje tı́m partnerovo
128
konečné směrovánı́. Jejı́ „čelem šikmo ke středu“ je mu naprosto
k ničemu a ona se tı́m na něm dopouštı́ podrazu. Partner nemůže
dosáhnout směru tance, nemůže projı́t skrz ni, přes ni ani kolem nı́.
Naopak, směřuje-li ona své levé chodidlo do směru tance, odsunuje
svou levou kyčel partnerovi z cesty. On se pak může dostat švihem za
ni, zády do směru tance či dále, pokud chce. Osoba na vnějšı́ straně
otáčky je tı́m, kdo jde dopředu a provádı́ otáčku ve dvou akcı́ch.
Na švihovou akci připadá otočenı́ o 1/4 (90 stupňů) a zbývajı́cı́ 1/8
(45 stupňů) obstará výkrut na chodidle, když se chodidla přisunujı́
či mı́jejı́ v kroku 3.
Uvažujeme-li o otáčce vpravo (the Natural Turn) i vlevo (the Reverse Turn) ve waltzu, v quickstepu o přeměně ke středu (the Chassé
to Centre), rychlé otevřené otáčce vlevo (the Quick Open Reverse
Turn), přeměně a křı́ženı́ vpřed (the Chassé and the Forward Lock
Step), majı́ všechny tyto figury tutéž základnı́ geometrii. Přejı́majı́
hranatost arkýřového okna — jsou řadou úseček spojených pod úhly
o velikosti 135 stupňů. Jakýkoliv pokus o přetáčenı́ těchto úhlů může
vést k ohavným výsledkům, a to obvykle pro dámu.
Při spinách či pivotách může být velikost otočenı́ pružnějšı́ a řı́dı́
se dovednostı́ a obratnostı́ jednotlivých párů. Pro jasnost a porozuměnı́ uved’me, že pivota je otočenı́ na jednom chodidle a obvykle
se pojı́ s akcı́ snı́ženı́. Spina je otočenı́ prováděné nad dvěma kroky
dvou chodidel. Dá se tedy snad pochopit, že tančı́-li pán pivotu, dělá
dáma spinu — a naopak. Logika tedy pravı́, že jestliže se jeden nebo
druhý z partnerů otáčı́ na mı́stě, může být postupový pohyb velmi
malý. Je pro mne zdrojem úžasu, když se mne páry dotazujı́, jak
dosáhnout většı́ progrese!
Rozličné učebnice standardnı́ tanečnı́ techniky vysvětlujı́ velikost otočenı́ jako úhel naměřený mezi oběma chodidly. Doopravdy
se domnı́vám, že trochu vı́ce podrobnostı́ by bylo na mı́stě.
129
Otázka stvořená pro podrážděnı́ smyslů: V technických přı́ručkách se pı́še, že při dvojspině vlevo (the Double Reverse Spin) se
pán mezi kroky 1 a 2 otočı́ o 3/8, zatı́mco dáma tančı́ otáčku o 1/2.
Můj učitel, Len Scrivener, řı́kal už před téměř čtyřiceti lety, že to
je nesmysl, a tento blud přetrvává dodnes. Hlavou se mi honı́, že
pokud se já otočı́m o určitý úhel doleva a dáma se v měm náručı́
otočı́ doleva o osminu vı́ce, nepochybným výsledkem bude to, že
pravá strana hrudnı́ku dámy se sklouzne napřı́č přednı́ části mého
hrudnı́ku. Přı́mo jako z filmu Bennyho Hilla49 !!
49
Benny Hill, vlastnı́m jménem Alfred Hawthorne Hill (1924–1992) — britský
komik. Mimo jiné proslul scénkami, v nichž jako staršı́ muž obtěžoval na veřejnosti
mladé ženy a dı́ky jeho nešikovnosti se mu „dařilo“ z nich proti jejich i své vlastnı́
vůli svlékat či strhávat různé součásti oděvu. Takové „sklouznutı́ pravé strany
hrudnı́ku dámy“ zde měl autor nejspı́š na mysli. Pozn. překl.
130
Protipohyb
Jednou týdně je mi svěřena neuvěřitelná odpovědnost za péči o mého
pětiletého vnuka, který ráno po předešlé noci čeká na přı́jezd své
matky. Musı́m ho řádně vyzvednout a odeslat pryč na dalšı́ch šest
dnı́, než celý tento cyklus zopakujeme. Každého takového rána se
ozývá poněkud stereotypnı́ dialog (či monolog): „Proč? Jak? Kdy?“
A nejspı́š znova „Proč?“ Jaká je to ostuda, že s rozvojem ega, postavenı́ a pýchy ztrácı́me tuto prostou schopnost. Zapomı́náme, jak
klást ty nejdůležitějšı́ otázky.
Kolikrát slýcháme ‘zkušeného’ tanečnı́ka či učitele, jak předvádı́ své znalosti obyčejným smrtelnı́kům termı́ny a frázemi, jež
uvádı́ bez zdůvodněnı́ či analýzy. Tyto tajuplné fráze a módnı́ výrazy
řı́ká nezávazně, obvykle se zoufale nadřazeným vystupovánı́m. Ona
osoba, jež jich užı́vá, má většinou přinejlepšı́m mlhavou představu
o skutečném významu či původu těcho výrazů.
Přı́kladem může být výraz, který by ve slušné společnosti nikdy
neměl padnout — „protipohyb“ (contrary body movement, CBM).
Prosı́m, nezaměňovat s „protipohybovým postavenı́m“ (Contrary
Body Movement Position, CBMP), což je věc naprosto odlišná.
Definice protipohybu je: „Akce natočenı́ opačné strany těla směrem k pohybujı́cı́mu se chodidlu.“ Tato akce je součástı́ většiny figur
131
uváděných v technických přı́ručkách, stejně jako je i součástı́ většiny přirozených pohybů, jichž lidé užı́vajı́ v každodennı́m životě
— dokonce i netanečnı́ci. Vzpomı́náte si na můj komentář o ročnı́m
dı́těti, jež se učı́ chodit? To, čı́m se on či ona zabývá, je ovládnutı́
techniky protipohybu. Technické přı́ručky pouze konstatujı́, že k této
akci docházı́. Je to právě ta přirozená akce, jež je součástı́ komı́hánı́
ramenou při chůzi, běhu, když házı́me mı́čem nebo do něj kopeme.
Jelikož se však objevuje v technické přı́ručce, tanečnı́k (a učitel)
pokládájı́ za nutné ji uvádět jako úkol či návod. Patrně je tomu tak
proto, že v dnešnı́ době se stalo módou mluvit ve zkratkách a výraz
„sı́-bı́-em“ (CBM, protiphyb) jaksi plyne z úst vcelku lehce a člověk
působı́ znalecky, když jej vyslovı́. Kdybychom měli vědomě kroutit naše tělo, když začı́náme s točenı́m, skončili bychom v poloze
s překřı́ženýma nohama, jež mne upomı́ná na jistou baletnı́ suitu od
Petra Iljiče Čajkovského!! A to stačı́, aby se kterýkoliv muž začal
červenat.
Pravidlem k zapamatovánı́ je: Tančı́te-li švihovou akci, musı́te
napřed udělat krok a pak se točit. Když děláte pivotu, musı́te se
napřed otočit a pak udělat krok.
K protipohybu dojde!! — nevyžaduje žádnou pomoc, je to přirozený jev, podobně, jako dýchánı́, jako to, že při oblékánı́ trenek strčı́te
každou nohu do samostatného otvoru. Vezměme si prvnı́ polovinu
otáčky vpravo (the Half Natural Turn). Když pán došlápne pravým
chodidlem a toto chodidlo převezme na sebe váhu, jeho pravé rameno by stále mělo mı́t předstih před ramenem levým, ale nakonec
se levá strana švihem dostane před pravou stranu a nahoru. Vskutku,
uděláte-li krok dopředu pravým chodidlem, můžete se otočit jenom
doprava!
Myslı́m, že v době, kdy se tvořila terminologie, kdysi ve třicátých
letech 20. stoletı́, původnı́m záměrem bylo nazývat to švihem těla,
132
avšak to by bylo přı́liš snadné. Mocnı́ té doby chtěli na věky zachovat
záhadnost svého uměnı́, a nazvali to tedy tajemným a spletitým
PROTIPOHYBEM TĚLA. Ten je od těch časů předmětem sporů.
Mnozı́ ‘klasikové’ věřili v úplně odlišné pojetı́ protipohybu. Len
Scrivener řı́kal: „Je to akce ke znovuvytvořenı́ tanečnı́ho postavenı́
s partnerkou po krocı́ch mimo partnerku.“ Jiná velmi slavná osobnost
tanečnı́ho světa, když se jı́ zeptali, kde a kdy užı́vá protipohybu,
odpověděla: „Snad jej trochu užı́vám na konci pérového uzavřenı́ (the
Feather Finish), a o žádném dalšı́m přı́padě nevı́m.“ Mysl vrávorá.
Přesto jsem slýchal učitele na skupinu jejich žáků křičet: „Nezapomeňte na ‘CBM’ (protipohyb)!!“ Mohli tı́m snad myslet ‘CBMP’
(protipohybové postavenı́)? To vše ale závisı́ na tom, jak jim to původně vysvětlili. Zcela upřı́mně — nemyslı́m si, že ti žáci o tom měli
nějakou představu, a, co je horšı́, myslı́m, že o tom neměli nejmenšı́
ponětı́ ani ti učitelé. Snad měli na mysli nějaký nový model mobilnı́ho telefonu. . . ? Nevı́m. Osobně se domnı́vám, že ve smı́šené
společnosti by se žádné z těchto zkratek nemělo užı́vat.
133
Trojkrok
Trojkrok (the Three Step), zakládajı́cı́ člen rodiny slowfoxu, je pohybem, tvořeným třemi kroky — pravá, levá, pravá, na počı́tánı́ quick,
quick, slow.
Ale kdepak! Pohyb, tvořený třemi kroky to je — levá, pravá, levá,
a počı́tá se slow, quick, quick!! Profesionálové učı́ trojkrok druhým
způsobem, zatı́mco Technika50 jej popisuje způsobem prvnı́m. To
činı́ tuto jednoduchou posloupnost kroků neobyčejně matoucı́.
V raném obdobı́ dvacátého stoletı́ se tancovánı́ omezovalo hlavně
na valčı́k a polku, přičemž při obou těchto tancı́ch se počı́talo v trojicı́ch. S přı́chodem hudebnı́ formy nazývané „ragtime“, hrané v obvyklém čtyřčtvrt’ovém taktu, byla scéna připravena pro novou formu
tance.
Estrádnı́ bavič jménem Harry Fox51 vzal tento sotva zrozený
tanec, kdy páry chodily po tanečnı́m parketu „co krok to. . . ‘slow’
(dvě doby)“ a učinil jej dráždivějšı́m tı́m, že do něj zařadil pohybový
prvek běhu, resp. klusu, na počı́tanı́ ‘quick, quick’. Začı́nalo se na
pravé chodidlo pána.
50
Technika standardnı́ch tanců ISTD či jiná z řady knih, vycházejı́cı́ch z původnı́
Techniky Alexe Moorea, viz dále v textu (pozn. překl.).
51
Harry Fox, vlastı́m jménem Arthur Carringford (1882–1959) — americký
estrádnı́ tanečnı́k, zpěvák a herec (pozn. překl.).
134
Pokud tedy děláme řadu kroků chůze, začı́najı́ce levým chodidlem. . . dobrá, ale no tak, vstaňte a vezměte si knihu s sebou!
Krok levým chodidlem,
krok pravým chodidlem,
krok levým chodidlem,
běh pravým chodidlem,
běh levým chodidlem,
krok pravým chodidlem.
Slow,
slow,
slow,
quick,
quick,
slow.
Když odborná sekce pro společenský tanec ISTD52 standardizovala Techniku společenských tanců poprvé, trojkrok se začı́nal na
pravé chodidlo s vedenı́m patou, na počı́tánı́ quick, a třetı́ krok byl
považován současně za prvnı́ krok otáčky vpravo (the Naural Turn).
Předpokládám, že bylo možné to udělat tak, aby to bylo ještě vı́ce
matoucı́, ale opravdu netušı́m, jak!
Po celém světě se tento tanec vyučuje tak, že pérový krok (the
Feather Step) má tři kroky a ne čtyři a otáčka vlevo (the Reverse
Turn) má kroků šest a ne sedm, přičemž trojkrok začı́ná na levé
chodidlo. Jeden by si představoval, že přı́ležitost k racionalizaci už
je dávno ta tam a že mocnı́, jež byli a stále jsou, budou pokračovat
v tancovánı́ trojkroku s hlavami v pı́sku!
Jeden výjimečně schopný učitel tance jménem Guy Howard vytvořil v sedmdesátých letech technickou přı́ručku, jež předestřela
slowfox logičtějšı́m způsobem. U představitelů profese se setkala
s velice pozitivnı́m přijetı́m, ne však natolik pozitivnı́m, aby převrátila dobře zabarikádovaný stávajı́cı́ stav.
52
The Imperial Society of Teachers of Dancing, nejstaršı́ a dodnes nejrespektovanějšı́ organizace učitelů tance ve Velké Británii, viz http://www.istd.org/ (pozn.
překl.).
135
Často se řı́ká, že porotci nebudou váš slowfox hodnotit, dokud
neuvidı́ váš trojkrok. Pokud jej totiž tančı́ zkušený pár, kvalita pohybu
tohoto tance při něm vynikne nejlépe. Trojkrok zahrnuje, pokud jej
začı́náme na levé chodidlo, krok levým chodidlem s vedenı́m patou a
krok pravým chodidlem „s vedenı́m patou“. Pokud by se snad někdo
domnı́val, že akce při těchto dvou krokcı́ch i jejich technika je stejná,
lze mu to odpustit, ale nenı́ tomu tak.
Prvnı́ krok na levé chodidlo má opravdové vedenı́ patou, kdy je
levá noha napjatá a vyzdvižená do svého postavenı́ od stlačeného
pravého kolene. Těžiště se přesunulo doleva, aby tı́m vznikla svislá
linie nad levým chodidlem. Ta umožnı́ zdvihnutı́ pravé strany, aby
mohlo dojı́t ke švihové akci. Levé stehno se přemı́st’uje nad levým
kolenem a vytvářı́ akci taženı́, jež umožnı́, aby se pravá noha švihem
dostala na mı́sto a nakonec došlápla na patu pravého chodidla. Já
označuji krok levým chodidlem jako opravdový krok s vedenı́m
patou, zatı́mco krok pravým chodidlem jako „došlápnutı́ patou“.
Většina pánů však užı́vá kmitavé akce odtlačenı́ pravého chodidla
od kolene přesně stejným způsobem jako při vedenı́ patou levého
chodidla, tedy užı́vajı́ dvou po sobě jdoucı́ch akcı́ odtlačenı́. To je
v rozporu s pojetı́m akce „krok-švih“, jež by podle předpokladu měla
být akcı́ základnı́.
Co se týče trojkroku, vždy zůstávalo v mé mysli zrno pochybnosti. Milý čtenáři, podı́vej se, prosı́m, pozorně na skvostnou fotografii třı́ profesionálnı́ch mistrů Velké Británie, jak tančı́ trojkrok.
Pánové všichni vytvořili sklon doleva, ale mé oko mi řı́ká, že dámy
se zdajı́ všechny být v napětı́. Nejsou schopny dosáhnout odpovı́dajı́cı́ho sklonu doprava, jelikož zvyklost vyžaduje, aby v průběhu
celého trojkroku držely hlavu doleva. Domnı́vám se, že s hlavou
doprava by to dámy měly mnohem pohodlnějšı́. Řı́kávám svým žákům: „věřı́m, že v blı́zké budoucnosti budou všechny dámy otáčet
136
při trojkroku hlavy doprava! Zdravý rozum zvı́tězı́!“ Dosud k tomu
však nedošlo.
V celém světě existuje rovněž zmatek, pokud jde o správný
název53 tohoto tance ve čtyřčtvrt’ovém taktu, který je nejlepšı́m přı́kladem standardnı́ho tancovánı́. Pomalý foxtrot, standardnı́ foxtrot,
anglický foxtrot, mezinárodnı́ foxtrot — laikovi lze odpustit, že je
z toho jelen. Správný název je jednoduše „foxtrot“.
Zjednodušená, univerzálnı́ forma tance, porůznu nazývaná „rytmickým foxtrotem“, „společenským či klubovým foxtrotem“, „crush
dancing“, atd., se správně jmenuje „rytmické tancovánı́ “ („Rhythm“). Tyto názvy byly standardizovány v roce 1938!! Ale nic se
nedá zavést přes noc, že? Zdrojem zmatenı́ jsou rovněž všechny tři
souhrnné anglické názvy pro tutéž tanečnı́ formu — standardnı́ tance:
Ballroom, Standard a Modern.54
Po většinu mé tanečnı́ kariéry, téměř po padesát let, byl význam
výrazu „Ballroom Dancing“ zřejmý z výrazu samého — dva lidé,
muž a žena, tančı́cı́ spolu na tanečnı́m parketě, když hraje hudba. Tato
dvě slova vykouzlila dojem nadčasové elegance a půvabu. Vždycky,
když užı́vám výrazu „Ballroom Dancing“, pı́ši jej velkými pı́smeny.
Někdy v devadesátých letech vznikl pocit, že termı́n „Ballroom Dancing“ je neaktuálnı́ a staromódnı́ a došlo k jeho náhradě výrazem
„Modern“. Tedy, já se vždycky domnı́val, že „modernı́ tanec“ se
provozuje s velkou vzdálenostı́ mezi partnery, kdy každý dělá to
53
Při překladu jsme se drželi zavedeného názvu „slowfox“, stanoveného soutěžnı́m řádem ČSTS (pozn. překl.).
54
V následujı́cı́ch odstavcı́ch se autor zabývá otázkou názvu z pohledu Nového
Zélandu a v širšı́m kontextu z pohledu anglicky mluvı́cı́ch zemı́. Jakkoliv autorovy
úvahy a vývody stojı́ za přečtenı́ a nelze než s nimi souhlasit, při překladu této knihy
jsme se drželi u nás zavedeného názvu „standardnı́ tance“, stanoveného soutěžnı́m
řádem ČSTS. V širšı́m kontextu se výraz „Ballroom Dancing“ obvykle překládá
jako „společenský tanec“. Pozn. překl.
137
svoje, oba se ostentativně navzájem ignorujı́ a pán se usilovně snažı́
vypadat rytmicky a „zaběhnutě“, ale spı́š jako žába v mixéru, jak se
řı́ká!
Nedlouho po této změně byl název znovu změněn na „Standard“, bezpochyby podle dávno užı́vaného výrazu „standardnı́ čtveřice tanců“ (waltz, tango, slowfox a quickstep), či, po přidánı́ valčı́ku,
„standardnı́ pětice tanců“.
Žádný z uvedených nových termı́nů však nevytvářı́ obraz tanečnı́ho stylu, jehož se týká. Já osobně budu tento styl vždy nazývat
„Ballroom Dancing“ a věřı́m, že toto pojmenovánı́ přetrvá navěky,
pokud páni budou držet dámy v tradičnı́m sevřeném drženı́.
Je zajı́mavé poznamenat, že mé suvenýrové programy z britských mistrovstvı́ v Blackpoolu všude užı́vajı́ termı́nu „Modern“,
s jedinou výjimkou: „The Professional Ballroom Dancing Championship“. Mistrovstvı́ Austrálie obsahujı́ ve svém názvu pouze slovo
„Standard“.
Jak tohle pı́ši, mám před sebou technickou přı́ručku, přijatou
tanečnı́mi společnostmi po celém světě. „Theory and Technique of
Ballroom Dancing“, poprvé zveřejněná v roce 1948 Alexem Moorem, byla revidována, doplňována a třicetkrát znovu vydána. Od
autorovy smrti na počátku devadesátých let 20. stoletı́ ji doplňuje
komise sekce standardnı́ch tanců ISTD a kniha vycházı́ pod názvem
„The Ballroom Technique“. Dá se snad očekávat, že v přı́štı́m vydánı́
bude přejmenována na „The Standard Technique“ či „The Modern
Technique“? Nemyslı́m.
138
Unikátnı́ snı́mek, pocházejı́cı́ z finále Britského mistrovstvı́ profesionálů ve standardnı́ch tancı́ch v r. 2000. Tři vrcholné světové páry odstartovaly v témže rohu a zatančily svorně pérový krok, otáčku vlevo a
trojkrok. Všechny tři páry jsou zachyceny při druhém kroku trojkroku
(resp. při prvém, podle toho, kterému označenı́ dáváte přednost). Zleva
doprava to jsou Augusto Schiavo a Catarina Arzenton, Luca a Lorraine Baricchi a Christopher Hawkins a Hazel Newberry. Foto laskavě
poskytl David Chan.
139
Autor, Barry Gasson, se svou chotı́ Penelope, zachyceni při dokonalém provedenı́ trojkroku, byt’v o něco ‘krotšı́’ verzi. Foto laskavě
poskytl David Chan.
Všeobecně
Technika standardnı́ch tanců v podobě, v nı́ž je zveřejněna, je v mnoha ohledech špatně. Je špatně, jelikož dobřı́ tanečnı́ci tak netančı́, a
jakákoliv technika musı́ být odrazem toho, co ti experti doopravdy
dělajı́. Předevšı́m nebyla nikdy napsána přesně. V nejlepšı́m přı́padě
je užitečným průvodcem, ale užı́vat jı́ jako „manuálu“ (jako nějaké
Bible) je jednoduše zatraceně hloupé! Řı́kal mi to už před 37 lety
Len Scrivener, držitel všech významných titulů, uctı́vaný jakožto
učitel a trenér m.j. i mou maličkostı́. Tento postoj vyjadřoval ve
svých článcı́ch, jež uveřejňoval hlavně v Ballroom Dancing Times.
Slovy Bryana Allena (cituji): „Len byl patrně nejlepšı́m lektorem,
jehož jsem kdy slyšel. Spojoval v sobě hluboké porozuměnı́ věci a
slovnı́ výklad s praktickým předvedenı́m, dı́ky nimž byl vyhledáván
po celém světě.“ Konec citátu. Chytrý chlapı́k, ten Bryan Allen, má
dobrý vkus, opravdový znalec s talentem ke standardnı́m tancům a
student Lena Scrivenera po vı́ce než deset let. Řı́kal jsem vám, že je
chytrý.
Scrivener (můj hrdina) rovněž opakovaně zdůrazňoval: „Návrh,
aby se při dvojspině vlevo dáma otočila o jednu polovinu, zatı́mco
pán dělá tři osminy, se neopı́rá o přemýšlenı́ a kdokoliv se znalostı́
radiálnı́ho a přı́močarého pohybu by poznal, že se to takto nedá
141
udělat.“ Plesk! Nu, tak tady to máte. Já bych to tak málo slovy
nedokázal vyjádřit stejně dobře.
Abych dále podepřel jeho teorie, uvedu jako přı́klad jedny z nejužı́vanějšı́ch kroků ve standardnı́ch tancı́ch — spinovou otáčku vpravo
(the Natural Spin Turn). Technická přı́ručka (dále jen Kniha) uvádı́
velikost otočenı́ jako tři osminy mezi kroky 1 a 3, jednu polovinu
během kroku 4 a tři osminy mezi kroky 5 a 6. Jedinými přı́ležitostmi,
kdy tyto velikosti otočenı́ skutečně vı́dám, jsou situace, kdy trénuji
profesionála ke zkoušce nebo kdy já sám profesionálnı́ho uchazeče
zkoušı́m. Kniha je totiž oficiálnı́ technikou všech významných tanečnı́ch sdruženı́ a zkoušky jsou tedy na nı́ založeny. V praxi se tento
pohyb vždy bud’ nedotáčı́, aby skončil do směru, z něhož lze tančit
otáčku vlevo (the Reverse Turn), nebo se přetáčı́, aby se umožnilo
užitı́ figur, jako točené křı́ženı́ (the Turning Lock) nebo V6, jako
východů.
V Knize se pravı́, že krok 4 se má dělat zády do směru tance. To je
nepřirozené a prakticky nemožné. Akce těla ovlivnı́ polohu chodidel
(pokud nejste hadı́m mužem) a tělo se svým směrem odchýlı́, čtvrtým krokem došlápnete přibližně zády šikmo ke stěně. V brilantnı́
lekci Richarda Gleavea, o nı́ž jsem psal dřı́ve, on a jeho panı́ Janet
(mnohonásobnı́ mistři Velké Británie i světa) zatančili prvnı́ polovinu
otáčky vpravo, uvolnili párové drženı́, ale zachovali kontakt v těle,
a Richard pak prohlásil: „Janet a já vám ted’ ukážeme pivotu pána
a pivotovou akci jeho partnerky tak, jak je popisuje Kniha“. Nato
oba provedli čtvrtý krok a skončili ZÁDY K SOBĚ!! Tak, jak to
popisuje Kniha, se to nedá zatančit! Ve skutečnosti dáma udělá svou
normálnı́ waltzovou švihovou akci, s pohybem obráceného parabolického oblouku. Tı́m vytvořı́ onu rovnováhu, jež jı́ umožnı́ zatančit
elegantnı́ kartáčový krok (the Brush Step) mezi kroky 5 a 6. Pán
zatı́m následuje švih dámy do směru převážně stranou, aby mohl jejı́
kartáčový krok vybalancovat.
142
Při výuce partnera podle Knihy scházı́ v kroku 5 často vedenı́
patou. Pánové, zkuste to následovně. Já vždy učı́m nedotočenou
spinovou otáčku jako krok do jednoho směru. Začı́ná na přı́mce
mı́řı́cı́ šikmo ke stěně a rovně postupuje šikmo ke stěně, dáma svého
partnera při krocı́ch 4 a 5 švihem mine směrem šikmo ke stěně.
Z figury pár vyjde po téže směrové linii, ale zády šikmo ke středu proti
směru tance. Snı́žı́ se třenı́ a vyloučı́ se známý „faktor Nokerova“.55
Mohu se rovněž pyšnit tı́m, že se mi podařilo snı́žit u dam výskyt
bolavého pravého ramene, jelikož pánové už nemusejı́ užı́vat svým
levým ramenem sı́ly jako dřı́ve, když se namáhali a napı́nali, aby
překonali předchozı́ nepřirozený pohyb.
Dámy, pokud chcete zažehnout v partnerově srdci plamı́nek radosti, otočte, když tančı́te kroky 4 a 5, hlavu nepatrně doprava, abyste
se při kartáčovém pohybu chodidel dı́valy přes pánovo pravé rameno.
Neskládejte se, pro slitovánı́ Božı́, do jeho pravé paže jako nějaký
jachtař! Po kartáčovém kroku rozevřete svá chodidla šikmo vpřed.
To přemı́stı́ kupředu vaše kyčle a dá tı́m vzniknout dojmu, že jste
zakloněny. Je to iluze, nechte jen svou hlavu vzadu — maličko!!!
O spinové otáčce vpravo se dá teoretizovat na mnoho rozličných
způsobů. Ten, který nám právě dopřává Kniha, nenı́ naprosto špatný,
avšak pohlı́žejte na jeho popis jako na průvodce, ne jako by byl
vytesán do kamene. Často jsem o něm slyšel opravdové experty
hovořit jako o „uvolněné“ náběhové otáčce (the Impetus Turn) či
ještě lépe — „a Spimpetus Turn“. Tı́m je to celé zhruba shrnuto.
Quickstep
V roli examinátora bývám často v situaci, kdy pozoruji medailisty
a medailistky, jak předvádějı́ quickstep. Na nižšı́ch úrovnı́ch jsem
55
Viz str. 77 (pozn. překl.).
143
neustále konfrontován, a také inzultován, pohledem na čtvrtotáčku
doprava (the Quarter Turn to Right) či spinovou otáčku vpravo následovanou tı́mto pohybem:56
Dozadu pravým chodidlem.
Dozadu levým chodidlem.
Přı́sun pravého chodidla k levému chodidlu.
Dopředu levým chodidlem na špičku!
Následuje pokračovánı́ dalšı́ čtvrtotáčkou doprava, se začátkem
čelem k partnerovi! Týká se to medailistek; popsaná akce obvykle
narušı́ jejich rovnováhu. Nenı́ to ani postupová přeměna (the Progressive Chasse), ani patová pivota (the Heel Pivot).
Tı́m, kdo je za tuto odchylku odpovědný, je obvykle profesionálnı́
učitel, který by to měl lépe znát. U mne tı́m klade v potaz svůj výcvik
a své schopnosti učitele.
Má-li východovou figurou být postupová přeměna, musı́ po nı́
následovat pohyb, který začı́ná pravým chodidlem dopředu mimo
partnerku, a přeměna by se měla tančit do strany podél původnı́ho
směru tance. Má-li jı́ být patová pivota, chodidla se majı́ přisunout a
čtvrtý krok, levým chodidlem, má být s vedenı́m patou.
56
Podobné kroky se někdy vyučujı́ v českých tanečnı́ch jako „druhá část čtvrtotáček“ namı́sto patové pivoty. Viz rovněž str. 87. Pozn. překl.
144
Část čtvrtá
Včerejšek
Vzpomı́nky na národnı́
mistrovstvı́
Když pı́ši tyto řádky, Mistrovstvı́ Nového Zélandu amatérů i profesionálů (dále jen Mistrovstvı́) pro rok 2007 nabı́rá tempo a do mysli se
derou vzpomı́nky na uplynulá léta. Ve skutečnosti je snazšı́ vzpomenout si na vı́těze z roku 1970 než vybavit si loňské šampióny — mám
za to, že to bude rychlým nástupem raného střednı́ho věku!! Přibližně
do roku 1980 se Mistrovstvı́ konala ve Wellingtonu o vı́kendu, kdy se
slavı́ královniny narozeniny, v kabaretu ‘Majestic’ na Willis Street.
Bez přeháněnı́ lze řı́ci, že to nejsou prostory z největšı́ch; dokonce by
se daly označit za ‘intimnı́’, zejména, máme-li na mysli nedostatek
šaten. Byly od podlahy ke stropu nacpané spoustami různobarevného tylu, ve vrstvách nad sebou jako v náklad’áku plném kartáčů na
vymývánı́ lahvı́.
Tedy, jak se ty dámy dokázaly vynořit jako nedotčenı́ motýli, je
mi dodnes záhadou. A asi je lépe, že my chlapi netušı́me, co se tam
uvnitř děje. Dosti o tom. Dalšı́ zajı́mavostı́ byla světla pod podlahou
uprostřed parketu, asi o velikosti dvou rakvı́. Když jste, létajı́ce po
sále a provádějı́ce modernistické fantazie choreografických záludnostı́, zjistili, že se vám pod nohama měnı́ struktura parketu, vedlo to
147
k některým zajı́mavým momentům. Vzpomı́nám si na ‘sklouznutı́’
v quickstepu, provokujı́cı́ smrt — přı́sahám, že bylo inovacı́ jı́zdy po
zpomalovacı́ch pruzı́ch. Bylo to dost na to, aby jeden začal přemýšlet
o tom, co že to kouřil v poslednı́ch čtyřiadvaceti hodinách — inu,
byla to léta šedesátá a halucinogennı́ drogy byly všudypřı́tomné.
Cestovánı́ do Wellingtonu bylo před nějakými čtyřiceti lety trochu jiné než dnes. . . nepovažovalo se za dobrý nápad letět, jelikož
na letišti ve Wellingtonu bývala často mlha a šance, že se vůbec na
Mistrovstvı́ dostanete, byly sporné. Vybavuji si, že v jednom určitém roce tam známý šampión, Kevin Bodmin, letěl v sobotu, jelikož
v pátek si musel poctivě vydělávat na živobytı́. Let byl přesměrován do Palmerston North a on svou cestu musel dokončit taxı́kem,
o hodně chudšı́. Většina lidı́ se rozhodla jet „ke Kapitolu“ autem.
Z Aucklandu nám cesta trvala přinejmenšı́m jedenáct až dvanáct hodin. Jižnı́ silnice začı́nala u Ellerslie a končila u Otahuhu, odtamtud
to trvalo po „Hlavnı́ jižnı́ trase“ k Bombay Hills přinejmenšı́m hodinu a půl. Nikdy jsem nepochopil, proč se jmenuje „Hlavnı́ jižnı́
trasa“, byla to jediná cesta, po nı́ž nejezdili koně. Na druhém konci
této často rušné a událostmi bohaté cesty do Wellingtonu vedla silnice z Johnsonville, přes Tawa Flat až do Porirua — poslednı́ etapy
z Waikanae se nedaly časově vymezit. Zatı́mco většina lidı́ tam jela
v pátek předem, my jsme tam jeden rok jeli v noci s tehdejšı́mi profesionálnı́mi mistry, Ronem a Renée Lloydovými. Ron byl obchodnı́
cestujı́cı́ a právě si vyzvedl zbrusu nový Ford Cortinu — můžete se
tomu usmı́vat či pošklebovat, ale v oněch letech bylo velmi obtı́žné
zı́skat zbrusu nový vůz, pokud člověk neměl přı́jem ze zahraničı́. Pro
průměrnou rodinu bylo NOVÉ auto prakticky něčı́m neslýchaným
— pro nás to tedy bylo, jako bychom se vezli limuzı́nou.
Naložili jsme chudinku malou Cortinu až po vršek — ano, tylem i všı́m ostatnı́m a taky několika kanystry benzı́nu, jelikož tehdy
148
neexistovaly pumpy s non-stop provozem a my chtěli jet v noci. Motoristické vymoženosti, jako jakékoliv elektrické spotřebiče, byly
tehdy něčı́m naprosto mimořádně neobvyklým a tak naše malá limuzı́na neměla centrálnı́ vytápěnı́, a pokud mi dobře sloužı́ pamět’,
neměli jsme ani ostřikovače přednı́ho skla! Pouštnı́ silnice stála docela za to, jelikož přednı́ sklo namrzalo a my museli dělat zastávky,
abychom led seškrábali. Ptáte se na odmlžovače? To tedy ano —
jedinı́ „Odmlžovači“ se postavili na kapotu a ‘zavlažili’ přednı́ sklo
všemožnými nahromaděnými tělnı́mi tekutinami. . . a mohu dodat,
že jich, jak se zdálo, byly bohaté zásoby. Nejel jsem Pouštnı́ silnicı́
už po spoustu let, ale tehdy bylo mezi Turangi a Waiouru na třicet
dva mostů s jednı́m jı́zdnı́m pruhem, z nichž většina byla na konci
větrné silnice s ledem na svazı́ch úvozu, kam nikdy nezasvitlo slunce
— to tedy bylo vzrušujı́cı́!!!
Většina lidı́ bydlela v hotelu St. George, asi sto metrů od kabaretu, takže bylo přı́jemné jı́t pěšky. Spousta tanečnı́ků se vskutku
oblékala v hotelu, namı́sto aby užı́vali šaten, a tak byla Willis Street
neustále ozdobena soutěžı́cı́mi, chodı́cı́mi ve všı́ té parádě tam a
zpátky. Pánové oslňujı́cı́ svými fraky, provázenı́ okouzlujı́cı́mi dámami oděnými v celkem asi 300 metrech tylu a krajek, balancujı́cı́mi
opatrně v nejpohodlnějšı́ch širokých botách, jaké dokázaly sehnat —
návrat do hotelu o půlnoci byla podı́vaná, která stála za shlédnutı́,
jelikož bývaly hromadně k viděnı́ skupiny lidı́ v euforii, jak přeskakujı́ parkovacı́ automaty a předvádějı́ okolojedoucı́m motoristům své
‘šátkové’ dovednosti v Paso Doble.
Při jedné přı́ležitosti jsem strávil s jednı́m ze svých mladých
žáků několik hodin ve wellingtonské nemocnici. At’ už byly jeho
nohy moc krátké nebo parkovacı́ automat moc vysoký, vyšlo to
nastejno. „Povinnosti“ po soutěži byly mnohé a různorodé, nebylo
ničı́m neobvyklým protáhnout mejdan přes celou nedělnı́ noc až do
149
pondělnı́ho rozbřesku a pak se naskládat do aut či minibusů k cestě
zpět do Aucklandu. Jsouce lidem pospolitým, činili jsme v průběhu
hromadného exodu zastávky v předem domluvených osvěžovnách,
abychom podmazali náladu a udrželi únavu v potřebných mezı́ch.
Pozdravem na rozloučenou bylo často zvolánı́ do větru: „Sejdeme
se v ‘Gretna Green’57 v Taihape!!“ Byly to vskutku úžasné dny, kdy
potı́žı́ bylo právě tolik, aby nás zpomalily a udržely naživu.
Mistrovstvı́ jsem poprvé zažil v roce 1961, tj. před šestačtyřiceti
lety, a porotoval jsem všechna po dobu uplynulých třiceti osmi let.
Poprvé jsem pozvánı́ do sboru porotců obdržel v r. 1969 a jsem velmi
hrdý na to, že od té doby jsem tam byl bez výjimky každým rokem.
Sbor se vytvářı́ každoročně a tvořı́ jej examinátoři Federace učitelů
tance Nového Zélandu a pozvané vynikajı́cı́ osobnosti z Nového
Zélandu i ze světa.
Loni jsme napřı́klad měli dva porotce z Nizozemı́ a tři z Austrálie. Jeden by si myslel, že sbor třinácti porotců fungujı́cı́ po oba
soutěžnı́ dny poskytne dobrý názorový průřez. Rovněž jsme si vymysleli, že budeme zvát k ukázkám zámořské páry, a já si nedokážu
vzpomenout na jediné Mistrovstvı́ od r. 1968, kdy by u nás nehostovaly vynikajı́cı́ osobnosti jakožto porotci a/nebo demonstrátoři. Byli
tu mnozı́ mistři světa i vı́tězové British Open, kteřı́ svou dovednostı́
všechny oslnili. Myslı́m, že Nový Zéland byl považován za mı́sto,
jehož návštěva přinášı́ štěstı́. Po dobu několika let totiž všichni, kdo
přijeli k ukázkám na naše Mistrovstvı́, zı́skali v následujı́cı́m roce
onen vytoužený britský titul!
57
Gretna Green je v anglosaském světě pro hospodu vhodným jménem. Je to
prvnı́ vesnice ve Skotsku při cestě z Anglie. Proslula tı́m, že v mı́stnı́ kovárně mohly
být páry bez svolenı́ rodičů oddávány už v šestnácti letech, zatı́mco v Anglii až
v jednadvaceti (tento věk byl v r. 1970 snı́žen na 18). Pojı́ se s tı́m řada romantických
legend. Pozn. překl.
150
Kolem roku 1970 jsem se zúčastnil schůzky výkonného výboru
bezprostředně předcházejı́cı́ začátku mistrovstvı́ a při jejı́m závěru
sebral prezident hrst LP desek (v oněch časech ceněný majetek)
a řekl: „Tak, tady mám muziku!“ Nebyly ani v obalech. Zvuková
aparatura patřila kabaretu a gramofon byl vsazený do bedny, takže
jehlu bylo třeba umı́stit na desku shora, odkud bylo velmi špatně
vidět na začátky jednotlivých skladeb. Politujte toho chudáka, jehož
úkolem bylo pouštět hudbu!
Navrhl jsem, že bychom měli naši prezentaci zdokonalit a nabı́dl
jsem, že pro přı́štı́ Mistrovstvı́ zajistı́m hudbu na magnetofonových
páskách. Vı́te, tehdy jsem byl nejmladšı́m členem výkonného výboru
a skutečně, doopravdy na výši, pokud jde o nejnovějšı́ technický
výdobytek — páskový magnetofon. Má nabı́dka byla přijata a rovněž
jsem byl pověřen úřadem vedoucı́ho soutěže (Compere). Vzpomı́nám
si, jak jsem, při zachovánı́ patřičné obřadnosti, nějakou dobu před
zahájenı́m laškovně oslovil soutěžı́cı́: „Dámy a pánové, obávám se,
že čas je proti nám a já musı́m zkrátit vaše roztančenı́.“ Pak jsem
pustil nahrávku Jacka Hansena — skvělého amerického tanečnı́ho
kapelnı́ka. Byla to velmi známá melodie zvaná „Kolem světa“, avšak
v daném ztvárněnı́ to bylo „Kolem světa v deseti různých rytmech“.
Po osmi taktech waltzu následoval slowfox, pak osm taktů tanga,
a dále quickstep, vı́deňský valčı́k, čača, rumba, samba, paso doble
a nakonec jive!!!!!! Na konci maratónu bylo na parketě stále ještě
několik párů, statečně se snažı́cı́ch udržet rytmus waltzu, který se
hrál prvnı́ch osm taktů!! – Dodnes nechápu, co je tak rozzlobilo.
Zato publiku se to velmi lı́bilo.
Pokračoval jsem jako vedoucı́ soutěže a zajišt’oval muziku za
spolupráce Arthura Skeltona, nejlepšı́ho novozélandského tanečnı́ho
kapelnı́ka všech dob, jenž měl k dispozici veškerou nejnovějšı́ muziku z Anglie a z kontinentálnı́ Evropy (ovšem, že na LP deskách),
151
Mladý (resp. mladšı́) Barry Gasson vkládá dalšı́ lovecký střelecký terč.
152
což pokračovalo až do devadesátých let, kdy bylo pokládáno za
vhodné to změnit — pročpak asi?
Od počátku osmdesátých let se Mistrovstvı́ koná v různých městech včetně Wanganui, avšak ponejvı́ce rotuje mezi Aucklandem,
Wellingtonem a Christchurchem. Letošnı́ Mistrovstvı́ (2007) byla
velkolepá show s rekordnı́ účastı́ 184 párů. To si vynutilo v sobotu i
v neděli začı́t už v půl desáté ráno. Byl to velký rozdı́l oproti tomu,
o čem a jak před lety přemýšlela většina lidı́ mého věku. Kam se
všechny ty roky poděly?
Pokud uvažujeme o soutěživé povaze tancovánı́, je to nekompromisnı́, serióznı́ byznys, kde nikdo nikomu nedá ani čtvrt’ák (a nikdo
o něj ani nežádá), avšak duch legrace a kamarádstvı́ bublá velmi těsně
pod povrchem. Loňské Mistrovsvı́ se konalo ve městě Christchurch,
a po skončenı́ finálového večera byli někteřı́ ctihodnı́ hodnostáři,
kteřı́ byli v porotě, převáženi zpět do hotelu limuzı́nami (ale kdepak,
ve skutečnosti nás bylo třináct namačkaných v devı́timı́stném minibusu), což zahrnovalo jistou dávku sdı́lenı́ mı́st. Generálnı́ tajemnı́k
Světové rady tance a tanečnı́ho sportu seděl na klı́ně prezidenta rady
tanečnı́ho sportu Nového Zélandu, což vyvolalo mnoho smı́chu a
neslušných poznámek. Zastavili jsme na světlech a ocitli se vedle
množstvı́ soutěžı́cı́ch, všech s výrazem totálnı́ho úžasu ve tvářı́ch.
Otevřel jsem okno a zeptal se, kudy se dostaneme k nejbližšı́mu parkovacı́mu automatu!!! Oni nevěděli, nemohli mı́t nejmenšı́ tušenı́,
nač jsem narážel. Vyvolalo to však vzpomı́nky na uplynulé roky.
Zdá se, že čı́m vı́ce se věci měnı́, tı́m vı́ce zůstávajı́ stejné — a
věk nenı́ žádnou překážkou.
153
Mladistvý Arthur Skelton na svém vrcholu. Je usazen
v týlu své šestnáctičlenné kapely v tanečnı́m sále Mandalay. To byly časy!
154
Dopis redakci
Asociace tanečnı́ho sportu Nového Zélandu
Rád bych okomentoval váš skvělý a dobře napsaný článek o Matriarchátu Coleen Murray. Vyvolal hotový proud vzpomı́nek na časy,
jež snad byly nevinnějšı́ a bezstarostnějšı́.
Fotografie, na nı́ž jsem s Coleen, patřı́ rovněž k mým oblı́beným
a po jejı́m shlédnutı́ mi vytanulo několik náhodných myšlenek.
Lidé, kteřı́ se na tu fotku dı́vajı́, spadajı́ do jedné ze dvou kategoriı́:
1. Romantičtı́ milovnı́ci tance, kteřı́ vidı́ štı́hlou, půvabnou mladou dámu v objetı́ neuvěřitelně hezkého, mladě vyhlı́žejı́cı́ho
muže (s hlavou plnou vlasů), jak se stylem a vervou tančı́
„liniovou figuru“ vybrané krásy.
2. Zkušenı́ pragmatičtı́ tanečnı́ci, obzvláště mı́ vrstevnı́ci, kteřı́ si
řeknou: „Co to proboha je? Co to dělajı́? Chudák to děvče!!“
Dovolte mi, abych vysvětlil, proč ve mně tahle fotka vyvolává
pocit krajnı́ho odporu. Coleen a já jsme předváděli cosi, co bylo
tehdy známo jako „Jeté Line“, předchůdce spádného překlonu (the
Throwaway Oversway). Z promenádnı́ho postavenı́ vytvořil pár balet’áckým odskokem od stojné nohy „silovou linii“, v nı́ž byla pravá
noha pána a levá noha dámy vytrčena bez váhy dozadu. Problém
byl, že v těch dnech jsme neměli hostujı́cı́ demonstrátory a do přı́chodu videa chybělo přinejmenšim deset let. Sbı́rali jsme tedy, co
jsme mohli, z Ballroom Dancing Times a z všudypřı́tomného „Letter
Service“ Alexe Moorea. My všichni však vı́me, že tı́m, že si o tanci
čtete, se tancovat nenaučı́te!
Je pro mne tajemstvı́m, jak mohla Coleen udržet takové postavenı́
těla, když moje levá paže ukazovala do nebes a moje pravá strana
155
byla kvůli chybějı́cı́ rotaci tak otevřená. Vypadám spı́š jako nervóznı́
pálkovač čelı́cı́ Siru Richardu Hadleemu!58 Leč tato fotografie, pořı́zená pri demonstrovánı́ v kabaretu ‘Peter Pan’ v polovině šedesátých
let, je rozkošná a vyvolává myšlenku: „Kéž bych tehdy byl znal, co
znám nynı́!“
58
Richard John Hadlee, MBE (nar. 1951), bývalý slavný novozélandský hráč
kriketu (pozn. překl.).
156
Barry Gasson (autor) a Colleen Chapman, vı́tězové mistrovstvı́ Aucklandu profesionálů ve standardnı́ch tancı́ch 1969.
157
Barry Gasson (autor) a Colleen Chapman s dokonalým postavenı́m
těla tančı́ „odvinutı́ z paže“ („Rolling Off The Arms“) v sambě.
Povšimněte si efektu „beztı́žnosti“ – šikovná partnerka!! Vı́tězové
mistrovstvı́ SATD Nového Zélandu v latině 1967.
Šampióni
Nedávno mi při porotovánı́ Mistrovstvı́ Queen City přišlo na mysl,
že současná úroda atletických, mladých, soutěživých tanečnı́ků se
patrně dı́vá na ctihodný sbor porotců, klopýtajı́cı́ch na parket, a žasne:
„Oni opravdu tancovali? Fakt učili? Jsou kompetentnı́ k tomu, aby
hodnotili můj výkon? Jaké asi majı́ znalosti?“
Milý čtenáři,. . . ano! Porotci, vedoucı́ soutěžı́, funkcionáři, pánové (i dámy) starajı́cı́ se o muziku, ti všichni u toho byli, věnovali
se tomu, jen tehdy neměli na tričko. A čı́m jsme staršı́, tı́m lepšı́ jsme
bývali.
Když jsem mimoděk procházel čestnou listinu dřı́vějšı́ch šampiónů v programu letošnı́ho národnı́ho mistrovstvı́ (dále jen Mistrovstvı́), spočı́tal jsem si páry, jež jsem trénoval. S perem v ruce jsem
si je zaškrtal — bylo to dvacet pět položek!! A to je jen standard a
latina třı́dy A, dospělı́ a senioři, amatéři a profesionálové.59
Jak se na mně proudem hrnuly vracejı́cı́ se vzpomı́nky, snažil
jsem se vybavit si páry, jež zı́skaly národnı́ mistrovské tituly v nižšı́ch třı́dách. V mysli mi vytanula jména a tváře mých žáků z dob
minulých, na něž jsem si po léta nevzpomněl, a strávil jsem dlouhou
59
Na Novém Zélandě je A nejvyššı́ třı́dou a E nejnižšı́. Součástı́ Mistrovstvı́ jsou
tam soutěže všech výkonnostnı́ch třı́d. Pozn. překl.
159
Barry Gasson (autor) se svou prvnı́ manželkou Joan Gasson, vı́tězové Mistrovstvı́ Nového Zélandu SATD ve standardu v kategorii E (přibližně v r. 1960). Bylo to jejich
druhé soutěžnı́ vystoupenı́, prvnı́ se uskutečnilo v Rototua, kde byl autor tak nervóznı́, že odtancoval quickstep
proti směru tance!!
bezesnou noc ve snaze vylovit z paměti jména některých partnerek! Stačilo však několik telefonátů, abych zjistil, že oni si pamatujı́
o hodně vı́c než já. Čelil jsem ještě dalšı́mu náporu jmen, tvářı́ a vzpomı́nek. Zjistil jsem, že tı́m, jak vzpomı́nky vycházejı́ na světlo, dokážu stále lépe spojovat nejrůznějšı́ páry s nejrůznějšı́mi léty, městy,
soutěžnı́mi prostorami a také posoutěžnı́mi „povinnostmi“60 .
Jména zapsaná na „čestné listině“ se čtou jako „Kdo je kdo“
v tancovánı́:
Frank a Gwen Bakerovi: Moji prvnı́ šampióni třı́dy A v r. 1971.
Peter Nicholas a Erica Gunn: Recidivisté — 1985, 1986, 1987,
1988.
Michael Nicholas a Sonia Alderton (Mansell): Notoričtı́ vı́tězové
— 1985, 1986, 1987.
Steven Ogle a Sue Garden: Senioři třı́dy A, standard — 1995, 2002.
Mike Whitson a Trish Watson (Whitson): Stále na svobodě —
1997, 1998, 1999.
Graeme a Michelle Davidsonovi: Recidivisté — 1992, 1993, 1995,
1997, 1999, 2003. Navı́c zı́skal tento úžasný pár titul ve třı́dě A ve
standardu na Asian Pacific Championships v Perthu v Austrálii.
Tento souhrn neuvádı́, a ani nemůže, spoustu mistrovských soutěžı́, v nichž tito šampióni soutěžili a v nichž vybojovali vı́težstvı́
— seznam by byl dlouhý. Nedávno mne kdosi upozornil, že vedoucı́
čtyř vrcholných studiı́ v Aucklandu jsem trénoval já. Já si to do té
chvı́le nikdy neuvědomil, a v tu chvı́li jsou pocı́til ohromnou hrdost
a také trochu zahanbenı́ — ne moc, jenom trochu. Mı́t žáky, kteřı́
vynikajı́ při soutěžı́ch a pak pokračujı́, učı́ a provozujı́ svá vlastnı́
úspěšná studia, to je velká čest. Dva z mých žáků-šampiónů, Erica
Gunn a Michael Nicholas, se rovněž zapojili do práce jako výkonnı́
60
Recepce, tzv. přátelská setkánı́, mejdany, diskotéky apod. Však to znáte. . .
Pozn. překl.
161
Št’astná přı́ležitost – 1985.
Dva bratři, Peter a Michael Nicholasovi, se svými partnerkami Ericou
Gunn a Soniou Alderton. Mistři třı́dy A ve standardu a profesionálnı́
mistři v latině.
Zleva doprava: Peter Nicholas, Sonia Alderton, autor, Erica Gunn a
Michael Nicholas.
162
Neuvěřitelně štı́hlı́ a mladistvě vypadajı́cı́ Michael Nicholas a Sonia
Alderton – vı́tězové standardu i latiny profesionálů ve městě Manurewa
– Mistrovstvı́ 1987.
163
Oslavy kolem dokola: Steve Ogle a Sue Garden – seniorštı́ mistři
Nového Zélandu ve standardu 1995 a 2002. Mike Whitson a Trish
Watson – seniorštı́ mistři Nového Zélandu v latině i ve standardu 1998
a 1999. Zleva doprava: Steve Ogle, Sue Garden, autor, Trish Watson,
Mike Whitson
164
členové rady Federace učitelů tance Nového Zélandu a kvalifikovanı́
examinátoři. Chci tedy „svým“ šampiónům poděkovat — s hrdostı́
sleduji, jak budujı́ svoji vlastnı́ čestnou listinu šampiónů — patřı́
sem Michael Hoggard a Lauren De Boeck, d’Artagnan Kennedy a
Rebecca Nicholson, nemluvě o spoustě mistrů nižšı́ch třı́d ze všech
čtyř studiı́.
Prvnı́m rokem, kdy jsem trénoval mistra Nového Zélandu, se stal
rok 1969. Uvedu co nejvı́ce jmen, na něž jsem se upamatoval, jelikož
si myslı́m, že si všichni zasloužı́ být na tom seznamu v uznánı́ toho,
čeho dosáhli. Bez ohledu na to, ve které třı́dě tančili, byli všichni,
a každý z nich, Šampióny. Prosı́m však, abyste mi odpustili, pokud
jsem právě na Vás zapomněl — nestalo se tak úmyslně.
Brian Walker a Julie Dorking: Standard třı́dy E (Maiden, 1969).
David Teskey a Madeleine Rankin: Latina třı́dy E (1969).
Willi Andersen a Gurli Pedersen: Standard třı́dy B (1971).
Mark Butcher a Debbie Carlisle: standard i latina třı́dy E i třı́dy D
(1972) — prvnı́ pár vůbec, který na Mistrovstvı́ zı́skal čtyři tituly.
Richard Lowe a Nerida Whatmough: Standard i latina třı́dy B
(1987).
V roce 1988 zvı́tězil tento mladý pár ve standardu, latině i New
Vogue ve třı́dě C. Snad by si byli dobře vedli taky ve třı́dě B v latině,
ale neúčastnili se, jelikož skromně nevěřili, že by se v šesti týdnech
dokázali naučit paso doble.
Don Fuller a Kim Johnson: Standard třı́dy E.
Grant Butcher a Ann Batley: Standard třı́dy C. Živoucı́ důkaz
toho, že v jednoduchosti je sı́la (tzv. princip KISS). Jejich sestava:
Otevřený telemark (the Open Telemark), přeměna z promenádnı́ho
postavenı́ (the Chassé from Promenade Position) spinová otáčka
vpravo (the Natural Spin Turn), 4-5-6 otáčky vlevo (the Reverse
Turn), opakovat!
165
Mike Whitson a Trish Whitson (roz. Watson) – čtyřnásobnı́ profesionálnı́ mistři Nového Zélandu ve stylu New Vogue!!
Gary Taylor a Fiona Kerr: Standard třı́dy B.
Gary Taylor a Sally Butcher: Vı́tězstvı́ ve třı́dě B v New Vogue
na Asian-Pacific Champions (1974) – tento pár uvádı́m, jelikož při
lekci předchozı́ho dne jsem je požádal, aby netančili, protože ty
tance neznali. Oni se mi vzepřeli a zvı́tězili, a já až do dnešnı́ho
dne přı́sahám, že Garryho Excelsior Schottische bylo kopiı́ toho, co
předváděl pár před nimi. . . nepatrně opožděný timing byl tı́m, co to
vyzradilo.
Já vı́m, byly spousty dalšı́ch, ale nemohu si pamatovat, s kým
on či ona tancoval a v kterém to bylo roce. Dı́ky zázrakům modernı́
techniky a digitálnı́ho publikovánı́ mne může kdokoliv, kdo tohle
čte a zjistı́, že tu chybı́ jeho jméno, kontaktovat a můžeme je přidat
do OPRAVENÉHO VYDÁNÍ. Musı́ mne však ujistit, že si knı́žku
doopravdy koupil a ne jen půjčil, jinak se moje sluchová protéza
rázem porouchá.
167
Mike Whitson a Trish Whitson (roz. Watson) – mnohonásobnı́ vı́tězové
po celém Novém Zélandu a Austrálii ve standardu, latině a New Vogue,
v kategoriı́ch dospělých, seniorů i profesionálů.
168
Graeme a Michelle Davidsonovi
V roce 1992 zı́skali Michelle a Graeme amatérský titul
ve třı́dě A ve standardu i v latině. Od té doby zvı́tězili
čtyřikrát ve standardu i v latině na Mistrovstvı́ profesionálů.
V současné době vlastnı́ velmi úspěšné tanečnı́ studio a
trénujı́ své vlastnı́, současné šampióny.
169
Brian Walker a Julie Dorking: Moji prvnı́ vı́tězové v kategorii E ve standardu, 1969. Povšimněte si, prosı́m, blaženého
úsměvu toho hezkého muže za Brianovým pravým ramenem
— je to pisatel tého knihy.
170
Richard Lowe a Nerida Whatmought — standard i latina
třı́dy D, 1987. Dokonalý přı́klad kroku zadržované chůze
vpřed (the Checked Forward Walk).
171
Don Fuller a Kim Johnson — děkuji jim za to,
že mi věřili. Měli tu nejprostšı́ představitelnou
sestavu a stačilo to! Jeden pyšný chlapı́k — ten
muž uprostřed!
172
Wanganui, 1985. Michael Nicholas a Sonia Alderton zvı́tězili v latině profesionálů a Carol-Ann Hickmore (naše
královna Dancing With The Stars). S Graeme Davidsonem
vyhráli latinu třı́dy D. Lidi, nezapomeňte, že to bylo před
dvaadvaceti lety.
173
Velmi dávné časy. Trevor Reed a jeho tehdejšı́ partnerka Erica Gunn (v současnosti vysoce respektovaná examinátorka NZFDT), vı́tězové standardu i
latiny ve třı́dě B. (Trevore, pokud tohle čteš — napřı́ště se prosı́m drž dál od parkovacı́ch automatů,
vyššı́ch než obvykle.)
174
Nejlepšı́, co kdy dal Nový
Zéland tanečnı́mu světu
Portrét Ivy Biberstein
Poprvé jsem Ivy Biberstein potkal v roce 1960. Žil jsem v Mount
Maunganui a začal jsem se zajı́mat o společenský tanec. Joan, moje
prvnı́ manželka, a já jsme brali lekce u mı́stnı́ho učitele a začali
jsme soutěžit na různých soutěžı́ch na Severnı́m ostrově. Brzy nám
bylo zřejmé, že tanečnı́ci z Aucklandu byli o hodný kus cesty před
všemi ostatnı́mi. Bylo nutné se rozhodnout. Pokud jsme chtěli vyniknout, museli jsme se učit u těch nejlepšı́ch, kteřı́ byli k dispozici,
a to znamenalo pravidelně dojı́ždět do Aucklandu, což tehdy trvalo
přinejmenšı́m čtyři hodiny. Skoro hodinu to trvalo z Mount Maunganui do Tauranga, a vı́c než hodinu z vrcholků Bombay Hills do
Aucklandu. Vyptávali jsme se těch tanečnı́ků z Aucklandu, jež jsme
nevı́c obdivovali, kdo je učı́. Dvě jména vynikala — Gerald McAuley
a Ivy Biberstein. Zúčastnil jsem se v Aucklandu výročnı́ho setkánı́
„Foodstuff Four Square Assistant Grocers Convention“. Pracoval
jsem v obchodě s potravinami, což bylo jediné zaměstnánı́, jež se
mi podařilo najı́t, které mi umožnilo usı́dlit se na Mount Maunganui. Když už jsem byl v Aucklandu, rozhodl jsem se oba legendárnı́
175
tanečnı́ učitele navštı́vit. Začal jsem na spodnı́m konci Queen Street.
Došel jsem k jsem tanečnı́mu studiu Margaret O’Connor v Mills
Lane, ale bylo zavřeno. Tak jsem to vzal vzhůru po Queen Street k budově Regent Theatre. Nejvyššı́ patro! Žádný výtah! Úzké schody!
Nevelká mı́stnost! Žádná okna a žádné dennı́ světlo!
Ta rozkošná dáma, jež mne uvı́tala, mi na mı́stě a hned dala
hodinu. Věděl jsem velmi málo, ale ona mne dokázala uvolnit a přivést k nejúžasnějšı́mu pocitu, jaký si lze představit. Přı́sahám, že
když jsem tančil s touto špičkovou, vynikajı́cı́ tanečnicı́, dotýkala se
má chodidla zřı́dka parketu. Byl jsem okamžitě polapen. Tak jsme
začali s pravidelnými vı́kendovými lekcemi s touto Dámou, naše úroveň prudce stoupala a pravidelně jsme vyhrávali. Doposud neznámı́
Gassonovi brzy začali vyvolávat obavy v srdcı́ch ostatnı́ch párů, a
zakrátko jsme dosáhli závratných výšin „pre-amatérů“, což býval
mezistupeň ve standardnı́ch tancı́ch, který existoval mezi „středně
pokročilými“ (třı́da B) a „otevřenými“ (třı́da A) soutěžemi.
Netrvalo dlouho, než se samozřejmé stalo zřejmým. Nemohli
jsme se učit a soutěžit na této úrovni a současně neumřı́t hlady. Bylo
třeba učinit dalšı́ rozhodnutı́. Neměli jsme se zřı́ci idylického života
u Mount Manganui s nádherným počası́m? Smělo tam pršet jenom
za tmy, po práci jsem se mohl projı́t sto metrů na pláž a chytit rybu
nebo nasbı́rat korýše. Deset měsı́ců v roce jsem nosil šortky, jen
abych ukázal svá svalnatá stehna tanečnı́ka! Nebo jsme měli spálit naše lodě (ve skutečnosti jsem žádnou lod’ku neměl, chytal jsem
z břehu ryby na udici) a zakusit, jak daleko se v onom vzrušujı́cı́m
světě společenského tance dokážeme dostat? Diskutovali jsme s Ivy
o našı́ budoucnosti a ona nám poskytla velkou oporu, nabı́dla mi
možnost, abych vyučoval v jejı́m studiu. Vrhli jsme se tedy do toho,
nabı́dli jsme náš nově postavený dům k prodeji, já se přestěhoval do
Aucklandu, abych si našel práci přes den i mı́sto, kde bychom mohli
176
bydlet, a Joan zůstala pár týdnů na starém mı́stě, aby si odpracovala svou výpovědnı́ lhůtu u úřadu přı́stavu Tauranga a udržela nás
finančně nad vodou.
Našel jsem si práci a bydlenı́ a po večerech jsem začal vyučovat
v Ivyně studiu. Nedlouho poté jsem zaslechl, jak se o mně bavila
s přı́telem. Řı́kala: „Tenhle pár prodal svůj dům a přestěhoval se
do Aucklandu, aby on mohl učit. Nemyslı́m, že tu situaci zvládne.
Má jediný oblek a ten je samý chlup! Je z nějaké ohavné tvı́dové
látky, a on vkládá celou svou budoucnost do očekávánı́, že mu mohu
zajistit živobytı́!“ Dokázala však obrousit některé mé drsné hrany a
brzo zjistila, že si s žákyněmi, jež svěřila mému opatrovánı́, obvykle
dokážu poradit.
Něco muselo fungovat, jelikož mne požádala, abych se staral
o studio v Queen Street, zatı́mco ona otevřela nové v High Street č.
48. O něco později zrušila studio v Queen Street a sjednotila vše ve
většı́ch prostorách v High Street, kde jsem se opět stal „manažerem“.
Manažer je zdvořilý výraz pro nádenı́ka, který ráno prvnı́ přicházı́
a v noci poslednı́ odcházı́. Křivka mého učenı́ však stoupala prudce
vzhůru. Jednoho dne si mne zavolala a nabı́dla mi, abych se stal jejı́m
obchodnı́m partnerem!! Pokračovali jsme ve spolupráci v tandemu
až do roku 1971, kdy vypršela nájemnı́ smlouva.
Ivy Biberstein se narodila a vyrostla v Nelsonu jako dcera rybáře,
a i když rodina v letech hospodářské krize nikdy nehladověla, Ivy už
v životě nevzala do úst rybu! V Nelsonu otevřela Ivy své prvnı́ studio
a vydělávala si na živobytı́. Mnoho jejı́ch žáků pocházelo z nedaleké
základny královského vojenského letectva Nového Zélandu. Vytvořila si podnikatelskou filozofii, že at’už je doba sebetěžšı́, lidé si vždy
budou moci dovolit utratit šestipenci za tanečnı́ lekci či za účast ve
skupině. Nikdy netrvala na tom, aby studenti platili předem za kurs
či řadu lekcı́ — „zaplat’te pokaždé, když přijdete“.
177
Je-li kvalita výuky dobrá, studenti vám zůstanou déle věrnı́ a
nemusejı́ pravidelně vydávat finančnı́ sumy, jež si často stěžı́ mohou dovolit. Počátkem padesátých let odcestovala do Londýna, aby
si prohloubila znalosti a studovala a trénovala u některých z nejpřednějšı́ch osobnostı́ tanečnı́ historie. Len Scrivener, Victor Silvester, Harry Tucker — ti všichni jı́ pomohli zformovat jejı́ přirozené
schopnosti a analytické myšlenı́ a ona se stala zdatnou učitelkou
a trenérkou. V Londýně dělala ukázky a tančila s renomovaným
Victorem Barrettem, jednı́m z velikánů oné zlaté éry společenského
tance.
Po svém návratu na Nový Zéland přesı́dlila do Aucklandu a
otevřela si studio na High Street v čı́sle 10, v centru města. Později
se přestěhovala do budovy Regent Theatre v Queen Street. Tehdy
jsem se na scéně objevil já.
Dı́vám-li se na páry tančı́cı́ na Mistrovstvı́, obvykle dokážu poznat, kdo je trénuje — at’už podle obvykle přı́liš složité choreografie,
nebo podle vzoru „odlitků z jedné formy“, jenž charakterizuje metodu a styl toho kterého trenéra. U Ivy tomu tak nebylo — měla talent
těžit u každého žáka z toho, v čem byl dobrý.
Mnohokrát mne varovala, abych se nestaral o současné či nové
trendy či o nejnovějšı́ variaci „všechny čtyři naráz ve vzduchu“. Ano,
milý čtenáři, léta mı́jejı́, ale některé věci se neměnı́, byt’ je za tı́m
jenom vzdor mládı́, které chce vyzkoušet vše nové, divoké a vzrušujı́cı́. Ivy však zůstala pevná: „Studuj páry, měj je k tomu, aby dělaly
pohyby, které jim jsou přı́jemné.“ Na vysvětlenou, některé páry se
snáze točı́ jednı́m směrem než tı́m druhým. To lze použı́t v jejich
prospěch a nedávat jim přı́liš mnoho otáček „špatným směrem“.
Jednoho památného roku v šedesátých letech byly na celostátnı́m mistrovstvı́ ve Wellingtonu ve všech soutěžı́ch až na jednu jako
vı́tězové vyhlášeny páry z Aucklandu. Co už vyhlášeno nebylo, byla
178
Charismatická Ivy Biberstein — na této improvizované fotografii má
kolem hlavy obojek svého psa a ramena halı́ do róby z poblı́ž ležı́cı́ho
mopu na podlahu. Jaká třı́da!!
179
skutečnost, že všechny pocházely z ‘Auckland Academy’ v čı́sle 48
na High Street — z Ivyna tanečnı́ho studia. Co ta jediná soutěž, kde
nevyhrály? Byla to jediná soutěž, kde Ivyno studio nemělo zastoupenı́. Konec konců, musı́te dát nějakou přiměřenou šanci i ostatnı́m,
že?
Po mém návratu ze studiı́ v Londýně se naše cesty rozdělily.
Chtěl jsem trénovat páry svým vlastnı́m stylem. Až do té doby jsem
já trénoval dámy a poté, co byly dány do párů s partnery, trénovala
Ivy páry. Bylo na čase vylétnout z hnı́zda. Ivy následně pokračovala
v Irském centru na Karangahape Road a později v báječném studiu,
jež nazvala „DanceCo West“.
Ve svých pozdějšı́ch letech strávila značně dlouhou dobu v USA,
kde měla oddanou skupinu žáků. Byla porotkynı́ na mistrovstvı́ světa
v New Yorku na počátku osmdesátých let a několikrát při International Chamionship v Royal Albert Hall v Lonýně. Podle mne byla
nejlepšı́ tanečnicı́, nejlepšı́m tanečnı́kem i nejlepšı́m učitelem tance
všech dob na Novém Zélandu.
Bohužel nás Ivy Biberstein, superhvězda ve světě společenského
tance, opustila v Aucklandu 23. června 2000 ve věku 84 let.
180
Poznámka autora
V knize se na mnoha mı́stech vyskytujı́ termı́ny „Heel Lead“ (vedenı́
patou, resp. krok s vedenı́m patou) a „Dominant“ (dominanta, resp.
dominantnı́ krok). I když se těchto termı́nů běžně užı́vá všude, kde
se mluvı́ „jazykem společenského tance“, v žádných technických
tiskovinách se neobjevujı́.
Třebaže bude čtenářům, jejichž mateřštinou je angličtina, význam těchto termı́nů zřejmý z nich samých, domnı́vám se, že při
překladu do jiného jazyka se může tento význam částečně vytratit.
Proto přikládám svoji definici:
Krok s vedenı́m patou
Krok dopředu, zahrnujı́cı́ odtlačenı́ od stlačeného kolene podpůrné
(stojné) nohy, s došlápnutı́m na patu chodidla přednı́ (kročné) nohy.
Je to obvykle prvnı́ krok fráze se „švihovou akcı́“, a jediný krok
fráze, při němž se užı́vá akce odtlačenı́. Proto je to krok „dominantnı́“
(„dominanta“).
Po něm následujı́cı́ kroky švihové akce jsou, poté, co se k výchozı́mu „dominantnı́mu kroku s vedenı́m patou“ přidá zdvih, pohyby
s pokračovánı́m či dokončenı́m švihu.
181
V tangu, kde nenı́ švih, jelikož tam nedocházı́ ke zdvihu, zahrnuje
každá akce chůze přı́mou svalovou akci (odtlačenı́) a je dominantnı́m
krokem.
182
Zaujaly Vás „Náhodné úvahy“? Rádi bychom Vás upozornili
na dalšı́ autorovu knihu:
http://www.knizky24.cz/
Pokud se snad domnı́váte, že společenský tanec je
předevšı́m o vı́řı́cı́ch šatech posetých flitry, napudrovaných
tvářı́ch a mužı́ch sešněrovaných do hedvábných oděvů,
mýlı́te se.
Vı́tejte ve světě, kde se nikdo s nikým nemazlı́, ve světě
precizně vypracovaných choreografiı́, v nichž by
kterýkoliv idol současného popu vypadal jako
neohrabanec. Tato kniha odhaluje, co se za branami světa
společenského tance odehrává doopravdy — ne jen jako
sobotnı́ televiznı́ show s celebritami.
Barry Gasson je řádným členem a examinátorem,
doživotnı́m členem vedenı́ a porotcem Federace učitelů
tance Nového Zélandu. Je držitelem nejvyššı́ho stupně
(Fellow) ve čtyřech tanečnı́ch stylech. Učitelem tance na
plný úvazek je od r. 1961 a porotoval všechna
novozélandská národnı́ mistrovstvı́ od r. 1969.