Stáhnout v PDF

economix
MAGAZÍN
PRO
STUDENTY VŠE
DUBEN 2010 ČÍSLO 2
ZDARMA
Rozhovor
s Martinem Romanem / 16
Na baru
s Dušanem Kleinem
/ 26
Ekofórum
s ministryní školství
Miroslavou Kopicovou
/ 20
Jak jeli Saláti
robinsonit na Mallorku
/ 39
Mladý a úspěšný
Tomáš Jindřich / 28
Rozhovor
s Jiřím Suchým / 41
CLAS a NF VŠE
otevřely nový navazující magisterský program
s možností získání dvou titulů / 13
Cestopis
Na horských kolech
v ekvádorských
Andách / 36
Zahraniční studentka
Yevheniya Khramkova
/ 30
Ekofórum
a rozhovor
s Angelem Gurríou
/ 18
2
obsah
Editorial
„Ó ženy, ženy, co jste na Italy a lákaj vás naše
kapitály...,“ zpívá trio Šíp, Uhlíř, Janů. Co láká
emancipované ženy, které se cítí platově diskriminovány? Neorganizují se ženy hlavně kvůli
ekonomickému prospěchu? Nelákají je „kapitály“, které mohou svým „rent seeking“ skrze zrovnoprávňování získat? Co když je příroda něčím
neobdařila a ony se tento nedostatek snaží kompenzovat legislativním lobbingem či vytvořením
„ženských“ kvót? Snad – taktika je to ale úspěšná, úředníci se toho chytli. Autor(ka) článku Platová diskriminace? Zuzana Žiačiková je žena, nikdo ji tedy nemůže nařknout ze zaujatosti. Já však musím názor ilustrovat
příkladem. Když se podíváme na barrandovskou (ale i hollywoodskou) tvorbu, zjistíme, že existuje určitý stereotyp vnímání emancipované ženy – každá
taková je nesnesitelná. Filmaři nepodléhají žádné iluzi, protože jejich tvorba
nemůže odrážet něco nereálného (pomineme-li občasné vítězství dobra nad
zlem). Nyní slíbené příklady. Ve filmu Jako jed si postava ztvárněná Zdeňkem
Svěrákem vybírá mezi emancipovanou, přísnou, arogantní, ironickou manželkou bez smyslu pro humor (Libuše Švormová) a méně emancipovanou,
krásnou, horkokrevnou kolegyní ze Slovenska, příznačně přezdívanou soudružka Čardášová (Ivona Krajčovičová). Tragický závěr filmu vede k tomu,
že je okolnostmi nucen zůstat u emancipované manželky. Film Anděl na horách ukázal dva protiklady – dvě Věry, mezi nimiž Gustav Anděl (Jaroslav
Marvan) hledá tu pravou, tedy snoubenku svého syna, neboť chce chování
své nastávající snachy včas zrevidovat. Film dopadne dobře, téměř idylicky,
protože se Andělovi juniorovi i seniorovi líbí tichá, milá a neemancipovaná
Věra v podání Mileny Dvorské. Literární hrdina (též zfilmovaného Dušanem
Kleinem) románu Jaroslava Havlíčka Ta třetí má na výběr mezi usedlou obětavou (ale nudnou) ženou a mladou emancipovanou dívkou. Volba mezi oběma byla bezvýchodná, a tak raději volí tu třetí – smrt. Nesmíme si myslet, že
neemancipovanost je handicapem. Naopak, i neemancipovaná venkovská
dívka Blažena (z trilogie Slunce, seno) se Vencovi líbila a za nějakou Milunu, natož inženýrku z Prahy, by ji nevyměnil. Filmaři ale často emancipovanost, krásu a sympatičnost spojují do jedné postavy. Příkladem může být
Lara Croft a všechny bond girls (vyjma těch, které James Bond vlastnoručně zavraždil, protože takové to s ním jistě nemyslely dobře...). Jsem si jist,
že Lara Croft by u pohovoru uspěla, aniž by potřebovala jakoukoliv pozitivní diskriminaci.
Úředníci z EU (ale i ti naši) zkrátka potřebují vykázat nějakou činnost
a snahu. Zrovnoprávňování žen se jim tak hodí. Kde se zastaví? Nebudou
chtít, aby i v ansámblu Divadla Járy Cimrmana byla konečně žena? Další
problém – proč se muži častěji převlékají za ženy a mají s tím úspěch? Jen
málokdy se ženy převlékají za muže. Napadá mě jen nepřesvědčivá Adina
Mandlová ve filmu Holka nebo kluk. Muži v dámských šatech vypadají zkrátka vtipněji (než převlečené ženy) a lidem se to líbí. Nejsou tím ženy handicapované? Vždyť ženy nemají rovnou příležitost stát se travestitkami! Úřady by
měly zakročit. Pomohla by dotace, nebo kvóty na počet travestitů/travestitek
v každém zábavném pořadu.
Každý má komparativní výhodu, tedy i každá žena si své místo ve společnosti najde, bez ohledu na přání úředníků. Karel Gott k tomu dodává: „Je
jaká je, že se změní, čekat nedá se, snad jí zaleží jen na kráse, tak, že člověk
ani nedutá, jak je štíhlá a jak je klenutá, jenže jinak, než chci já...“
Vladimír Štípek, šéfredaktor
economix
Rozhledna na VŠE představila 24 studentských organizací / 3
Aktuality / 4
Vrtulník nad VŠE / 4
Nový kuchyňský kout v RB / 4
Prof. Jaromír Veber obhájil post děkana
na Fakultě podnikohospodářské / 5
Podzimní Šance slibuje bohatší program / 6
O SVOČ roste zájem / 6
Jungle day s Procter&Gamble / 7
Série přednášek o energetické bezpečnosti ČR na VŠE / 8
Šestý ročník PCPE přilákal přední zahraniční odborníky / 9
Guvernér Tůma: Krize testuje ČNB i euro / 9
Investice pěti milionů pro nejlepší podnikatelský nápad / 10
Rozhovor s Ing. Martinem Kešnerem,
výkonným manažerem IDE / 10
Mladí se zájmem o byznys se sejdou v květnu na VŠE / 11
Francouzské MBA již podvacáté na VŠE / 12
Národohospodářská fakulta VŠE se zapojila do ICER / 13
CLAS a NF VŠE otevřely nový navazující magisterský
program s možností získání dvou titulů / 13
Díky Fulbrightovu programu můžete studovat v USA / 14
VŠE má svého zástupce ve Fulbrightově komisi / 14
Na VŠE i jinak než přes matematiku a jazyk / 15
Rozhovor s Martinem Romanem / 16
Generální tajemník OECD Angel Gurría hostem Ekofóra / 18
Exkluzivní rozhovor s generálním tajemníkem
OECD Angelem Gurríou / 19
Ekofórum s ministryní školství Miroslavou Kopicovou / 20
Luděk Niedermayer nejen o měnové politice / 22
Platová diskriminace žen? / 24
Gender Studies: Mezi řídícími pracovníky
jsou pouze čtyři procenta žen / 24
Dušan Klein: Koncesionářské poplatky mají smysl / 26
Mladý a úspěšný Tomáš Jindřich:
Ve velkých korporacích musí být člověk proaktivní / 28
Zahraniční studentka Yevheniya Khramkova / 30
Sloupek Tomáše Vorla jr. / 31
Vytváření klastrů – projekt studentů
Fakulty managementu VŠE / 32
XVI. reprezentační ples a NEJ osobnost FM VŠE 2010 / 32
Havelkův Příběh Jazzu v Jindřichově Hradci / 33
Sport pro handicapované studenty / 34
Lepší podmínky pro handicapované studenty na VŠE / 34
Cestování na VŠE jinak aneb Nahlédnutí pod pokličku / 35
Na horských kolech v ekvádorských Andách / 36
Florbalistky: Akademické hry letos vyhrajeme / 38
Jak jeli Saláti robinsonit na Mallorku / 39
Aktuality ze sportu / 39
Pivo nad Letnou a výsledek „osvěžujícího nápadu“ / 40
Tvrdý chleba Ladislava Smoljaka / 41
Jiří Suchý se Zajatcem lesa na VŠE / 41
Ohlédnutí za Jedním světem na VŠE / 42
Německý expresionistický horor s živou hudbou na VŠE / 42
Recenze filmu: Pouta / 43
Recenze knihy: Podnik v časech krize / 43
Šéfredaktor: Vladimír Štípek; Zástupce šéfredaktora: Pavlína Máčalová;
Redaktoři: Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Jan Horák, Stanislav Janeček,
Michaela Kalátová, Michal Kľučár, Lucie Kozáková, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová,
Štěpán Mejzlík, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Lucie Váchová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Veronika Zelená, Zuzana Žiačiková a další;
Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha.; Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička;
Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o.X E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789.
zpravodajství
3
Rozhledna na VŠE představila
24 studentských organizací
Na veletrhu představilo svou
činnost 24 studentských organizací. Studenti si tak mohli udělat poměrně ucelený přehled
o nabídce mimoškolních aktivit
na VŠE, případně se do některé
z nich přímo zapojit.
Kromě letáků a informací o jednotlivých organizacích,
spolcích a klubech čekaly na návštěvníky i další aktivity. Například u stánku VŠ ligy si studenti
mohli zahrát badminton, u Golf
Clubu se zase za asistence sličné
asistentky zdokonalovali v patování. S doprovodnými akcemi
a soutěžemi nezůstali pozadu
ani organizátoři veletrhu ze studentského sdružení EKONOM.
Ačkoli účast byla podle některých vystavujících slabší než
v minulém roce, zástupci studentských organizací si výsledky veletrhu chválí. Kromě možnosti
prezentovat se studentům ocenili i příležitost navazovat kontakty
mezi sebou navzájem. „Organizátoři si zaslouží velkou pochvalu.
Přál bych jim, aby se z Rozhledny
stala jedna z těch akcí během semestru, na které studenti nesmějí chybět. Na druhou stranu bych
vystavovatele vyzval k větší kreativitě v rámci představování
svých spolků,“ říká Jiří Jindrák,
prezident studentské organizace
Student Golf.
První ročník Rozhledny pořádal Klub mladých manažerů,
avšak od druhého ročníku převzalo organizaci této akce studentské sdružení EKONOM.
Akce se uskutečnila za podpory Vysoké školy ekonomické
a grantu České spořitelny.
Více se o Rozhledně dozvíte na
www.economix.cz/rozhledna.
html. Autor: Štěpán Mejzlík
economix – 2 / 2010
Ve středu 10. března
2010 se v atriu Rajské budovy VŠE na Žižkově uskutečnil již druhý ročník Rozhledny – veletrhu aktivit
studentských organizací
působících na VŠE.
4
zpravodajství
EKOFÓRUM
S KARLEM
SCHWARZENBERGEM
Kvůli zákazu
rektorátu pořádat
Ekofórum s Karlem Schwarzenbergem na VŠE se
uskuteční 26. 4.
2010 v 19.30
v aule FSV UK na adrese U Kříže 8, Praha 5-Jinonice (2 minuty
od stanice metra Jinonice, trasa
B). Tématem přednášky je Problematika tzv. hlídače svobody a pořádku – úloha pro USA
nebo Evropu? Přednáška je jako
vždy volně přístupná studentům
VŠE.
REK TORSKÝ
SPORTOVNÍ DEN
21. DUBNA 2010
Bohatý sportovní program je
v rámci Rektorského dne připraven na 21. dubna 2010. Nechybějí turnaje smíšených družstev ve volejbalu a basketbalu,
fotbalový a florbalový turnaj,
tenis či lezení na umělé stěně.
Kompletní informace najdete
na ctvs.vse.cz. Veškerá výuka je
v tento den zrušena.
železáren doc. Jiřím Ciencialou
na téma Firemní kultura velké
firmy. Více na www.kmm.cz.
v angličtině se mohou autoři přihlašovat až do 31. srpna 2010.
Více na www.vse.cz/pep/.
SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ
DIPLOMOVOU PRÁCI
Ve spolupráci se společností TPA Horwath připravily katedra finančního účetnictví
a katedra financí a oceňování
podniku Fakulty financí a účetnictví soutěž pro studenty
o nejlepší diplomovou práci.
Podmínkou účasti je obhájení práce před koncem června
2011. Práce musí rovněž zpracovávat jedno ze zadaných témat. Více o soutěži se dovíte
na www.tpa-horwath.cz v sekci
Kariéra, Šance pro studenty.
PŘEDNÁŠKA
THE VISION OF
THOMAS JEFFERSON
OD ERIKA S.
PETERSENA NA VŠE
Katedra politologie připravila přednášku Erika S. Petersena (New York, USA), světového odborníka na život a dílo
Thomase Jeffersona, s názvem
The Vision of Thomas Jefferson.
Přednáška se koná v pondělí
3. května 2010 v 18.00 v RB 101.
MIMOSEMES TRÁLNÍ
KURZY
Katedra světové ekonomiky
FMV VŠE připravila pro studenty magisterských studijních
programů mimosemestrální kurzy v anglickém jazyce:
Řízení trans-nacionálních
společností v čínském prostředí
Kurz se koná ve dnech 28. 4.
až 6. 5. 2010 a povede jej prof.
Hongyi Bi (Jinan University,
Čína).
MEZINÁRODNÍ
MARKETING – ČÍNSKÉ
PŘÍPADOVÉ S TUDIE
Kurz se koná ve dnech 28. 4.
až 6. 5. 2010 a povede jej prof.
Shi Ying (Jinan University,
Čína).
Přihlašování do obou kurzů
proběhne prostřednictvím systému ISIS. Podrobnější informace
najdete na kse.vse.cz a v systému ISIS. Autor: Štěpán Mejzlík
SETKÁNÍ KMM
S JIŘÍM CIENCIALOU
Klub mladých
manažerů pořádá 22. 4. 2010
od 18.00 v NB
350 setkání s generálním ředitelem Třineckých
SOUTĚŽ PAPER’10
O NEJLEPŠÍ
EKONOMICKÝ ČLÁNEK
Mladí ekonomové z VŠE se
mohou hlásit do soutěže PAPER
´10 s článkem na téma Current
Economic Crisis: What Have
We Learnt? Vítězné příspěvky budou uveřejněny v Prague Economic Papers. První
tři místa budou oceněna peněžitou výhrou. Se svými články
Vrtulník nad VŠE
Ve středu 10. března 2010 kolem půl druhé odpoledne
vyrušil studenty VŠE nezvyklý hluk. Nad areálem školy se
vznášel obrovský vrtulník, který odnášel demontované zařízení mobilního operátora umístěné na Staré budově VŠE.
Provoz VŠE nebyl nijak narušen. Autor: Vladimír Štípek
economix – 2 / 2010
Nový kuchyňský kout v RB
V nejvzdálenějším rohu přízemí atria Rajské budovy je
studentům a návštěvníkům školy k dispozici kuchyňský
kout. Mezi jeho vybavení patří dvě mikrovlnné trouby
a nerezový dřez včetně zásobníků na papírové ubrousky.
Podle vyjádření PR oddělení VŠE byla tato modernizace
v celkové hodnotě 30 tisíc Kč
uskutečněna na základě poptávky studentů, kteří mají například
zdravotní problémy a musí dodržovat specifickou dietu, tudíž
se nemohou stravovat v menzách a ohřívají si vlastní donesené jídlo (například bezlepkové
dietní potraviny). Současně byly
také pořízeny nové odpadkové
koše, všechno vybavení je pohromadě vloženo do montované
konstrukce.
Další podobné investice se
v současnosti v areálech VŠE
nepřipravují. Autor: Jan Horák
5
rubrika
Prof. Jaromír Veber
obhájil post děkana
na Fakultě podnikohospodářské
Ve středu 14. dubna 2010 zvolili členové Akademického
senátu Fakulty podnikohospodářské VŠE (AS FPH) prof.
Jaromíra Vebera do funkce děkana pro období 2010–
2014. Jeho protikandidátem byl student doktorského
studia a člen AS FPH Ing. Daniel Spálenka.
byl zvolen již na své druhé volební období.
Souboj o post děkana tedy byl
jednoznačnou záležitostí. Otázkou však zůstává, jak by volba
vypadala, kdyby na post děkana
fakulty kandidovala prof. Eva
Kislingerová, která měla podle našich informací na rozdíl od
znovuzvoleného děkana velkou
podporu zejména mezi studenty.
Svou přihlášku však vůbec nepodala. Autor: Martin Steiner
economix – 2 / 2010
Volba děkana proběhla poměrně rychle a bez jakýchkoli
komplikací. AS FPH se sešel ve
13.00, nikdo z jeho členů neměl
zájem se na nic dalšího obou
kandidátů v diskusi zeptat, a tak
se hned přistoupilo k volbě.
Ze sedmnácti přítomných senátorů dalo svůj hlas šestnáct
prof. Veberovi. Jediný hlas,
který získal jeho protikandidát Spálenka, si pravděpodobně dal, jako člen AS FPH s právem volit, sám sobě. Veber tak
6
zpravodajství
Podzimní Šance slibuje bohatší program
Celkem 45 firem se 16.
a 17. března 2010 prezentovalo na jarním veletrhu pracovních příležitostí Šance, který pořádalo
Rozvojové a poradenské
centrum VŠE (RPC) v atriu
Rajské budovy VŠE. Přes
menší zájem studentů
hodnotí organizátoři veletrh jako zdařilý. Napříště
chystají mnohá vylepšení.
Na veletrhu se představilo i pět nových firem – ČEZ,
MAFRA, Microsoft, Pražská
plynárenská a Zepter International. Po delší době se na Šanci
vrátil i T-Mobile či energetická
společnost E.ON. Jiné společnosti naopak jarní Šanci z důvodu omezeného rozpočtu vynechaly a soustřeďují své síly na
podzimní Šanci.
Ohlasy ze strany studentů
i vystavovatelů se různí. Některé firmy si stěžovaly na malou
účast studentů, jiné hlásí historicky nejvyšší zájem. Podle slov
koordinátorky projektu Lenky
Dvořáčkové se počet registrovaných studentů sice oproti předchozím ročníkům nijak významně nezměnil, nicméně zejména
v ranních hodinách bylo viditelné, že celkový zájem byl menší. Připomeňme, že firmy platí
za účast na veletrhu 13 000 až
26 000 Kč.
Také kvůli tomu plánují organizátoři do příštího ročníku hodně změn. Šance se již na podzim převlékne do nového kabátu
a bohatší bude i program. Organizátoři našli inspiraci u akcí,
jako jsou Career Days pořádané
organizací AIESEC, a chystají se
zařadit panelové diskuse a workshopy. „Myslíme si, že tím zvýšíme zájem o akci a přilákáme
firmy, které nechtějí mít jenom
stánek, ale mají zájem se více
bavit se studenty na dané téma,“
upřesňuje Dvořáčková. Autor: Štěpán Mejzlík
O SVOČ roste zájem
economix – 2 / 2010
Studentská vědecká a odborná činnost (SVOČ) pořádaná Národohospodářskou fakultou VŠE (NF) je
možností, jak projevit své
nadání, prezentovat svou
práci nad rámec běžného
studia nebo se i neformálně sejít s některými pedagogy.
Letošní ročník SVOČ proběhl v pátek 19. března. Přihlásit
se totiž mohl kterýkoli student
VŠE (z bakalářského, magisterského i doktorandského studia),
ale jeho školitelem musel být
pracovník nebo spolupracovník NF. Celkem se zúčastnilo
56 soutěžících v sedmi tematických sekcích vypisovaných jednotlivými katedrami. Tematické
sekce byly následující: Ekonomická teorie a její aplikace,
Ekonomika životního prostředí
a přírodních zdrojů, Filozofie,
Hospodářská politika a sociální
systémy, Hospodářské dějiny,
Význam a reformy institucí,Regionální studie, ekonomie obcí
a právo.
Soutěžilo se ve třech kategoriích: diplomové práce – magisterský projekt, bakalářské práce
– bakalářský projekt, seminární práce a esej. Na ceny bylo
vyhrazeno sto tisíc korun, vítěz každé kategorie získal sedm,
pět a tři tisíce. Každý zúčastněný pak mimořádné stipendium
ve výši tisíce korun.
Tento rok byla účast opět větší
než v předešlých letech. Oproti
minulému roku se počet soutěžících zvýšil o čtrnáct. Paradoxně
a trochu překvapivě nejvyšší počet přihlášených zaznamenaly
tematické sekce Filozofie a Význam a reformy institucí. Právě
tyto dvě sekce měly minulý rok
nejnižší účast. Tematická sekce
Filozofie neměla dokonce minulý rok žádného zúčastněného.
Dobře si vedla také sekce Práva
a regionálního rozvoje, která počet soutěžících oproti minulému
roku skoro ztrojnásobila. Naopak největší úbytek zájemců zaznamenala sekce Hospodářská
politika a sociální systémy, rovnou o pět studentů. SVOČ si za
svou poměrně krátkou historii
získává stále větší popularitu.
Kromě možnosti finanční odměny láká účastníky pravděpodobně i výše uvedená možnost
projevit nadání. Získání ceny ve
SVOČ je také zajímavý řádek
profesního a akademického životopisu. Autor: Tomáš Listík
7
V pátek 5. března 2010 se
uskutečnil celodenní tréninkový program firmy
Procter&Gamble pro členy dvou studentských klubů působících na VŠE –
Klubu mladých manažerů
(KMM) a Young Business
and Professional Women
(YBPW).
Jak vůbec vznikla myšlenka
takové exkluzivní akce? Zmíněné studentské kluby se dohodly na tom, že se chtějí navzájem lépe poznat a že by pro
své členy chtěly zorganizovat
trénink. Zástupci klubů společně oslovili firmu Procter&Gamble (P&G) a domluvili se
na programu tréninku. Název
„Jungle day“ vymyslela přímo
společnost P&G, a to proto, že
dnešní svět připomíná jednu
velkou džungli.
Akce probíhala přímo ve firmě P&G, v krásné prosklené budově v blízkosti Vltavy.
V devět hodin ráno se sešlo
dvacet studentů v sídle firmy.
Po registraci na recepci na ně
čekalo občerstvení v podobě croissantů, sladkého pečiva
a ovoce. Během snídaně se studenti u stolků navzájem seznámili a na připravené cedulky
si zaznamenali svá jména pro
lepší orientaci prezentujících.
Následovaly prezentace studentských organizací. O klubu
Young Business and Professional Woman prezentovala Martina Ondrušová zajímavou formou dotazování se ostatních,
jaké mají ponětí o klubu. Klub
mladých manažerů a jejich činnost představili Tomáš Studnička a Miroslav Merunka.
Poté Aleš Zachoval, manažer
skladování a rychloobrátkového prodeje, seznámil studenty
se společností P&G a položil
přítomným otázku, jaké výrobky firma vyrábí. Student, který
odpověděl správně, byl odměněn. Do té doby jsem netušila,
kolik značek pod tuto společnost spadá. Následovně proběhla prezentace na téma Career & Development, kterou
v angličtině přednesla Anna
Tiszolczi-Bertalan mající ve
firmě na starosti výběr nových
zaměstnanců, jejich vzdělávání
a rozvíjení jejich talentu. Anna
pochází z Maďarska a po prezentaci odjížděla do Budapešti,
Jungle day
s Procter &Gamble
kde pracuje na projektu v rámci firmy. Z prezentace jsme se
dozvěděli o systému kariérního růstu a vzdělávání v P&G,
jak společnost pečuje o své talenty a jaké hledá lidi. Rovněž
jsme získali informace o průběhu pracovního plánu, výběrovém řízení atd. Kolem poledne
se posluchači posilnili obědem,
při kterém měli možnost hovořit s manažery i z jiných oddělení firmy (například marketingu) a zeptat se jich na cokoliv,
co je zajímá.
Odpoledne probíhala nejzajímavější část akce, a to trénink vyjednávacích dovednos-
tí. Tento trénink vedli Rostislav
Brzobohatý, obchodní a designový manažer pro střední a jižní Evropu, a Vladimír Nývlt,
obchodní a designový manažer
pro ČR. Posluchači se dozvěděli o třech základních pilířích
obchodního jednání, o tom, co
předchází prodeji, jak komunikovat se zákazníky a jak je
zapojit do průzkumu. Během
prezentace přednášející vytyčili pět základních kroků při obchodním jednání: shrnutí situace, vyjádřit myšlenku, vysvětlit
zákazníkovi, jak to bude fungovat, zdůraznit výhody obchodu
a na závěr řešení dotazů a námitek.
Po krátké přestávce byli
účastníci tréninku rozděleni
do dvou skupin a dostali úkol.
Nejprve se ve skupinách řešilo, jak se bude s druhou skupinou komunikovat – jaké pokládat otázky a k čemu chce
skupina dojít. Z každé skupiny
jeden dobrovolník zastupoval
svoji skupinu a probíhal rozhovor. Po ukončení rozhovoru byl
všemi přítomnými zpětně rozebírán, například jakých chyb
se dopustili, co se ostatním na
rozhovoru líbilo atd. Následoval ještě jeden rozhovor, který byl rovněž hodnocen celým
osazenstvem akce. Nakonec se
všichni společně vyfotili a studenti vyplnili dotazníky shrnující celodenní akci.
Při tréninkovém programu
Jungle day se jeho účastnici dozvěděli nejen informace o společnosti P&G a o výběru nových zaměstnanců, ale získali
zejména nové vědomosti z oblasti obchodního jednání a komunikace se zákazníkem. Autor: Stanislava Černovská
economix – 2 / 2010
zpravodajství
8
zpravodajství
Série přednášek o energetické bezpečnosti ČR na VŠE
Sérii přednášek, které by měly studenty uvést do problematiky energetické bezpečnosti České republiky z různých úhlů pohledu, uvedl
JUDr. Libor Lukášek, zástupce společnosti MERO ČR a Institutu ekonomických studií (IES) na FSV UK.
Cyklus přednášek se skládá ze čtyř
částí, které na sebe navazují ve čtyřech týdnech od 24. března 2010
do 15. dubna 2010, každou středu
v 18.00 v učebnách RB211 nebo
RB213.
economix – 2 / 2010
Tématem první přednášky bylo Aktuální
zajištění energetické bezpečnosti ČR, Politika EU a Výhledy do budoucna. Zde se
slova chopil hlavní přednášející této úvodní hodiny Václav Bartuška, velvyslanec se
zvláštním posláním (pro energetickou bezpečnost) Ministerstva zahraničních věcí
ČR.
Podle Václava Bartušky se všichni mylně
domnívají, že hlavním bezpečnostním problémem je Rusko, ale není tomu tak. Z jeho
pohledu je závažnější celosvětová bezpečnostní hrozba – tou je přesun vlastnických
práv ze Západu do třetího světa. Před osmdesáti lety začala nacionalizace v Mexiku
a pokračovala na Blízký východ. Historickým vývojem došlo k přesunu vlastnických
práv firem na ropu k těmto zemím. Státy,
které jsou momentálně hlavními vlastníky
ropy, většinou Západ nenávidí. Rusko mezi
ně nepatří. Firmy se dnes snaží s „problémovými“ státy třetího světa jednat, protože nemají zásoby surovin a bez nich vydrží maximálně 15 let. Podmínky obchodu s ropou
začínají být čím dál tvrdší. Dříve by dnešní
cena byla nemyslitelná, přesto ji poptávající
musí akceptovat.
Západu začíná pomalu docházet, že se
dramaticky změnilo vlastnictví surovin a že
s momentálním trendem zvyšování spotřeby může brzy zavládnout nedostatek. Za
posledních deset let přibyly miliony lidí,
kteří tyto suroviny také spotřebovávají.
Čína a Indie se snaží vyrovnat západním
státům v nejrůznějších oblastech všedního
života. Momentální počet aut na tisíc obyvatel v USA je 760 a v EU je to 435, ale
v Číně pouze 17 automobilů. Pokud se Čína
vyrovná USA, tak je pravděpodobné, že nebudeme moci poptávku po ropě uspokojit.
Museli bychom zvýšit těžbu o deset až patnáct milionů barelů denně a to není vůbec
snadné.
Co to znamená pro ČR? Jako součást
EU můžeme relativně uspět, ale situace je
kritická a měla by se ihned začít řešit. Jaké
jsou možnosti? Buď dramaticky omezíme
spotřebu, nebo budeme válčit pro ropu, anebo budeme investovat do výzkumu na vyvinutí nových technologií. Je jasné, že Evropa válčit nebude. Evropa má šanci také díky
tomu, že je ještě stále největším trhem, je bohatá a „milá“ a tím je stále ještě zajímavá.
Nám, vyspělému světu, podle Bartušky
chybějí tři základní věci. Jsou to samozřejmě
základní zdroje energií. Jsme zvyklí spotřebovávat energii, kdy chceme my, a ne když
zrovna fouká vítr nebo svítí slunce. Dále
nám chybí taková baterie, která by dokázala
uchovat velké množství energie. Malé baterie jsme zvládli, ale s velkými máme problémy. A třetím problémem je motor. Kdyby
Alexander Graham Bell viděl dnešní podobu telefonu, nepoznal by ho – tak zásadně se
proměnily technologie. Oproti tomu motor
v autě zůstal relativně stejný a měla by ho
nahradit nějaká jiná, šetrnější technologie.
Dnešní lidé berou elektřinu jako samozřejmost a neuvědomují si, že by ji nemuseli mít. Měl by se občas vypnout proud, aby
si lidé uvědomili, co všechno na elektřině
závisí. Pokud jde o svět kolem nás, měli bychom se na problém podívat také z jejich
(tedy cizí) strany. Kdo například má ruský
počítač? Nikdo! Rusko má jen vývoz surovin, hraje tedy s tím, co má. A nesmíme se
mu divit. Neměli bychom mít problém s tím,
že někdo nevyslyší naše názory, když se nezajímáme o ty jeho. Je nám jedno, co se děje
mezi Ruskem a Ukrajinou, nám jde o plyn.
A pokud to bereme takto, měli bychom mít
nějaké alternativy: diverzifikace zdrojů,
propojení plynovodů... ČR má štěstí, že EU
se v případě ohrožení za svého člena postaví. Je totiž něco jiného jít proti ČR a jít proti
EU. Musíme si ale položit otázku, zda nás
Evropa nemůže nechat takříkajíc ve štychu.
Historie bohužel příliš eurooptimistické příklady nenabízí. Autor: Hana Prchlíková
9
zpravodajství
Šestý ročník PCPE přilákal přední zahraniční odborníky
Prof. Richard Epstein
Šestý ročník mezinárodní konference Prague Conference on Political
Economy (PCPE) se konal ve dnech
19.–21. března 2010. Tentokrát se
však přemístila z půdy Vysoké školy ekonomické a Liberálního institutu do působivého atriového dvora
Měšťanské besedy, kde sídlí soukromá vysoká škola Cevro
Institute.
Vědecké shromáždění hlásící se k tradici rakouské ekonomické školy a liberálně
orientovaného smýšlení organizovali prof.
Josef Šíma spolu s ředitelem PCPE Pavlem Ryskou. První den konference s podtitulem New Perspectives in Austrian Economics and Political Economy of Freedom byl
zpřístupněn veřejnosti, další dva dny pouze registrovaným účastníkům. Na konferenci participovalo více než 90 vědeckých pracovníků a studentů z 36 zemí světa.
Hlavním lákadlem se pro páteční posluchače stal prof. Richard Epstein z Chicago Law School a Gerry R. Steele z Lancaster University. Po zahájení konference
předal prof. Šíma ocenění Čuhel Memorial
Prize druhému ze jmenovaných, jenž poté
předstoupil s prezentací s názvem The Intemporal Price System. Mezi přednáškami
zahraničních odborníků se ujal místa za řečnickým pultem Miroslav Zajíček z katedry
ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE
a představil publiku svou tezi o českých kořenech F. A. Hayeka. Hlavním bodem programu se stalo vystoupení prof. Epsteina,
jenž převzal cenu Wieser Memorial Prize.
Epstein se mimo jiné věnuje výzkumu vztahů ekonomie a práva. Publikoval množství
studií na téma antidiskriminačního zákonodárství na trhu práce, duševního vlastnictví a patentů a jiných. Epstein, jako profesor práva z Chicagské univerzity, je známý
Prof. Gerry R. Steele
svými klasickými liberálními postoji k problematice právní teorie.
Na závěr účastníci dostali příležitost směrovat své dotazy na zahraniční odborníky.
Druhý den konference se na program dostaly panelové diskuse a případové studie registrovaných účastníků. Na neděli organizátoři připravili prohlídku historického centra
Prahy. Autor: Zuzana Žiačiková
Ve své úvodní přednášce na
téma Krize a my se Tůma, který
od roku 2005 zastává již druhé
šestileté funkční období v čele
ČNB, dotkl především úlohy
centrálních bank v době hospodářské recese. Probíhající krizi
označil za důležitý test a zvolenou měnovou politiku národní
banky, jejímž úkolem je vyhlazovat vznikající šoky, považuje
za úspěšnou. Zmínil také to, že
obavy kritiků z privatizace ko-
merčních bank z konce 90. let
se nepotvrdily. Obavy spočívaly v riziku náhlého stahování likvidity právě v době hospodářského poklesu z českých
„dcer“ do zahraničních „matek“. K tomu podle Tůmy nedošlo mimo jiné díky správnému
nastavení dohledových pravidel
a faktické nezávislosti českých
bank. V následné diskusi guvernér Tůma odpovídal na dotazy
z řad studentů. Podle Tůmy například fiskální problémy některých zemí eurozóny společnou
měnu euro neohrozí a opět působí jako ostrý
test tohoto projektu. Na do-
taz ohledně změny pravomocí a pozice ČNB v souvislosti
s přistoupením České republiky
k jednotné evropské měně guvernér odpověděl, že paradoxně
lze očekávat navýšení technické
agendy i vyšší nároky na samotné vedení.
Diskuse se také dotkla tématu úlohy čínské měny ve světě.
Tůma uvedl, že přes mohutný
ekonomický rozvoj této země
například nemůžeme očekávat, že se čínská měna jüan stane v nejbližších letech rezervní
měnou, neboť k tomu je potřeba ještě mnohých zásadních institucionálních a společenských
změn. V rámci dlouhodobější perspektivy se Tůma domnívá, že se zatím neschyluje k zásadním proměnám současného
uspořádání ve světě, tedy například nepředpokládá během
následujících deseti let tendence k utváření světové měny. Autor: Jan Horák
economix
e
conomix
Ve večerních hodinách ve
čtvrtek 11. března 2010 se
v zaplněné Vencovského
aule konala přednáška guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy,
který se věnoval hlavně
současným hospodářským
a měnovým problémům.
Akce se uskutečnila pod
záštitou Spolku mladých
statistiků a za podpory
Studentského listu.
– 2 / 20
2010
10
Guvernér Tůma: Krize testuje ČNB i euro
10
zpravodajství
Investice pěti milionů
pro nejlepší podnikatelský nápad
Rozhovor
s Ing. Martinem
Kešnerem,
výkonným
manažerem IDE
Když se podíváme na začátky IDE, kdo
přišel s prvotní myšlenkou a jak jste projekt odstartovali?
Institut vznikl v srpnu 2008, duchovním
otcem je Miroslav Křížek, který v roce 2006
na VŠE založil Podnikatelský inkubátor.
Koncept IDE jsme zpracovali společně, následně byla myšlenka prezentována vedení
fakulty. Tam se projekt líbil, zejména ocenili úzký vztah s praxí. Další rozvoj IDE je již
věcí týmové práce.
economix
– 2 / 2010
Již potřetí budou na VŠE soutěžit
podnikatelské nápady o investici ve
výši až pět milionů Kč. Soutěž pod
názvem Unicredit Bank Nápad roku
2010 pořádá Institut rozvoje podnikání (IDE) při Fakultě podnikohospodářské. Až do konce dubna je
možné přihlásit svůj projekt zpracovaný ve formě podnikatelského
záměru. Deset nejlepších účastníků
obdrží hodnotné ceny.
Cílem soutěže je podpořit podnikavého
ducha u studentů a české veřejnosti a těm
nejlepším nápadům umožnit realizaci v praxi. „Téměř polovina vysokoškolských studentů by chtěla po skončení školy podnikat.
Obávají se však nedostatku finančních prostředků a zkušeností. Cílem soutěže je pomoci jim osamostatnit se a zrealizovat své
podnikatelské sny,“ říká Martin Kešner, výkonný manažer IDE. Dodává však, že soutěž je určena nejen pro studenty, ale rovněž
pro širokou veřejnost.
Soutěží se ve třech kategoriích. Vedle
hlavní kategorie Nápad roku 2010 pro nejlepší podnikatelský záměr jde o kategorii Student podnikatel pro nejlepší studentský projekt a kategorii Potenciál pro projekt
s nevětším potenciálem růstu. V porotě zasednou zkušení podnikatelé, manažeři, investoři i zástupci médií. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne na VŠE 19. května
2010. Ti, kteří se na stupně vítězů nedostanou, však nemusí zoufat. O investici až do
výše pěti milionů Kč se může ucházet každý
nápad bez ohledu na celkové umístění.
Dodejme ještě, že v minulém roce v hlavní kategorii vyhrál nápad flexibilní brusky
Flexicat Tools pro úpravu velkých a zakřivených ploch, v kategorii Student podnikatel zvítězil projekt Keepinhead.com přinášející novou formu výuky frází a slovíček
a v kategorii Potenciál nejlépe dopadl svačinový systém Snacker, který rozváží svačiny
přímo do škol.
Více informací a přihlášku najdete na adrese www.napadroku.cz.
Účastní se vedení IDE i sami studenti?
Samozřejmě, je to jedna z našich základních představ. Chceme, aby se IDE stále posouvalo kupředu. Bojíme se, že kdybychom
u toho byli moc dlouho, může projekt zkostnatět. Chceme proto, aby se studenti maximálně zapojovali. A to nejen jako účastníci akcí, ale i jako tvůrci dalšího rozvoje. Já
osobně to nesmírně vítám, neboť takto živý
organismus má šanci být dlouhodobě pro
studenty přínosný.
Jak úzce IDE spolupracuje s Fakultou
podnikohospodářskou?
IDE je vnitřním útvarem Fakulty podnikohospodářské, je přímo podřízený děkanovi, aktivity realizujeme jako doplňkovou činnost fakulty s důrazem na propojení
s praxí a podporu začínajících podnikatelů.
Co získá student, který se do činnosti IDE
aktivně zapojí?
Pozná nové lidi s kladným vztahem
k podnikání, může získat a sdílet zkušenosti
ostatních, student má možnost navázat spolupráci s podnikateli, získat obchodní kontakty či pracovní zkušenosti při zpracovávání firemních projektů. Nebo získat zpětnou
vazbu na své podnikatelské záměry od zkušenějších kolegů, od nás nebo od externích
partnerů a dozvědět se více o reálnosti svých
projektů a možnostech dalšího rozvoje. To
já osobně vnímám jako jedno z největších
pozitiv – tu vzájemnou interakci, jak se lidé
doplňují.
Co potom obnáší členství ve spolku
IDElita?
Zaprvé IDElita není žádný spolek, jde
o studentský klub, užší platformu IDE
11
zpravodajství
Society. Možnost přihlásit a zúčastnit se
bezplatně speciálních akcí má každý, a to
vždy na začátku semestru. Studenti mohou na setkáních klubu získat zpětnou vazbu na svůj podnikatelský projekt, zapojit se
do projektů různého typu, získat zkušenosti
při zpracování firemních projektů (například
Vodafone, ING, Altron). Pro studenty IDElity jsou organizovány speciální akce, především na soft skills, kde je omezený vstup.
V minulosti degustace vín, golf, soft skills
semináře atd.
Mluvil jste o projektech, které v IDE
vznikají. S tím souvisí Soutěž podnikatelských záměrů. Jak tato soutěž probíhá?
Právě probíhá přihlašování do třetího ročníku soutěže Unicredit Bank Nápad roku
2010, zájemci budou moci odevzdat svůj
projekt do konce dubna, vyhlášení nejlepších projektů proběhne v květnu. Úspěšné
projekty mohou získat investici až pět milionů korun, připravujeme věcné ceny asi
za 400 tisíc korun, zajímavé projekty bu-
Existuje nějaký hmatatelný výsledek, který vyšel z práce IDElity?
Ano, tak jedna část jsou firemní projekty, druhá věc projekty, které vznikly přímo
v IDElitě. Příkladem je třeba projekt Davida
Rektoryse – Cashflow turnaj. První ročník
se uskutečnil v říjnu 2009 a zúčastnilo se ho
něco přes sto lidí. Nyní se v IDElitě zpracovávají další záměry. Některé z nich jsou
ve stavu těsně před vstupem do inkubátoru,
takže myslím, že se můžeme těšit na zajímavé projekty.
Platí se nějaký členský poplatek?
Veškeré aktivity, které poskytujeme studentům, jsou zdarma. Vyjma zprostředkování poradenství, kde se platí symbolický regulační poplatek. Má to ale pouze motivační
charakter. Chceme, aby studenti na konzultace chodili připraveni.
Kde bere IDE finanční prostředky na podobné akce?
Fungujeme na bázi samofinancování. Dostali jsme nějaké prostředky do začátku od
Fakulty podnikohospodářské. Nyní se snažíme identifikovat dotační příležitosti z operačních a národních programů, oslovujeme partnery atd. To samozřejmě v dnešní době není
jednoduché, ale pro nás a pro naše partnery je
ta myšlenka tak silná, že určitě nepolevíme.
které projekty z TOP 10 byly pro investory zajímavé, nicméně soutěžící projekt
nechtěli realizovat, ale pouze prodat myšlenku, a to není vždy pro investora zajímavé. Celkem byly zafinancovány tři projekty, Snacker například ve výši 1,5 milionu
Kč. Příkladem úspěšného projektu, který
začínal ještě v Podnikatelském inkubátoru, je VŠ Liga Tomáše Reinbergera. To, kam
se projekt dnes dostal, je především zásluha
Tomáše, ale v začátcích jsme tomuto projektu zprostředkovávali odborné poradenství a poskytli zpětnou vazbu.
V čem se liší Nápad roku a Start-up roku,
zdánlivě podobné soutěže?
Nejvíce cílovou skupinou. Start-up roku
míří na studenty do 27 let, Milionový nápad není věkově omezený, může se přihlásit každý se záměrem či projektem, který
není starší než dva roky. Chceme, aby si studentské projekty vyzkoušely konkurenci
již uskutečněných nápadů. Účastníci tak dostávají reálnější zpětnou vazbu, než by měli
pouze u studentských projektů. Nejsem zastáncem věkových omezení.
dou následně medializovány. Celkem jsou
tři kategorie, Nápad roku, Student podnikatel a kategorie Potenciál, tedy projekt
s největším potenciálem růstu. Veškeré informace jsou na stránkách soutěže www.
napadroku.cz, představení projektů, videa,
podmínky soutěže atd.
Jak si stojí projekty, které vyhrály v minulých ročnících soutěže?
Je třeba vidět jejich vývoj v kontextu s očekáváním samotných soutěžících. Ně-
A nakonec nám prozraďte, na co se letos
můžeme ze strany IDE těšit?
Struktura vzdělávacích akcí je letos neměnná. Odborné semináře s panelem, setkání s podnikateli či workshopy zaměřené
na soft skills. Připravujeme odborné semináře zaměřené na zajištění finančních zdrojů a finanční řízení mikrofirem. Rovněž
dokončujeme započatý cyklus setkání
s Podnikateli roku. Na základě zpětné vazby
chceme přiblížit i zkušenosti začínajících
podnikatelů. Věříme, že dokážou lépe a věrohodněji zprostředkovat zkušenosti z počátku jejich podnikatelské dráhy. Bližší informace o akcích jsou na našich stránkách
www.ide-vse.cz. Autor: Štěpán Mejzlík
Letos v květnu bude Rajská budova
VŠE hostit první ročník soutěže Youth Business Conference pro středoškoláky do 18 let se zájmem o podnikání a byznys.
Cílem projektu je vzdělávat aktivní mladé
lidi v oblasti podnikání a zvyšovat tak jejich
zájem o podnikatelskou činnost. Organizátoři prohlašují, že „nikdy není příliš brzy začít
podporovat podnikatelského ducha“, a kladou si za cíl přivést podnikavé mladé lidi na
jedno místo a umožnit tak efektivní navazování kontaktů. „Mladí lidé mají neuvěřitelné
nápady, hoří touhou je realizovat a dychtí po
zpětné vazbě. Založením YBC se jim snažíme vyjít vstříc,“ říká Marek Ehrenberger,
student Institutu ekonomických studií (IES)
FSV UK a jeden ze zakladatelů projektu.
Studenti se mohou přihlásit do jedné ze tří
kategorií a soutěžit o hodnotné ceny. Kategorie Youth Business Project ocení nejlepší podnikatelský záměr, s esejí na zadané
téma je možné se účastnit kategorie Youth
Business Idea. Poslední kategorie nese název Youth Business Knowledge a studenti
se v ní utkají ve vědomostním testu z oblasti
byznysu. Uzávěrka přihlášek je 30. dubna
2010.
Vyvrcholením projektu bude konference
v prostorách Rajské budovy VŠE, která proběhne v sobotu 22. května 2010. Po vyhlášení výsledků bude následovat série přednášek
a workshopů vedených odborníky z praxe.
Chybět nebude ani panelová diskuse odborníků z podnikatelské praxe.
Akce se koná pod záštitou rektora VŠE
a mezi partnery nechybí Institut rozvoje
podnikání (IDE) při Podnikohospodářské
fakultě. Organizátorem konference je občanské sdružení Youth Business Network.
Více informací včetně detailních informací o jednotlivých soutěžních kategoriích najdete na www.ybc.cz. Autor: Štěpán Mejzlík
economix – 2 / 2010
Mladí se zájmem o byznys se sejdou v květnu na VŠE
12
vzdělávání
economix
– 2 / 2010
Francouzské MBA
již podvacáté na VŠE
Francouzsko-český institut řízení
(IFTG – Institut Franco-Tchèque de
Gestion) na VŠE otevírá letos jubilejní dvacátý ročník postgraduálního
kurzu Master Management et Administration des Entreprises, který
je francouzskou obdobou MBA. Jde
o jediný program pro oblast podnikového managementu v České republice akreditovaný francouzskou
vládou. Zhruba třicet absolventů
bude letos moci už podvacáté získat, za nemalé podpory Francouzského velvyslanectví v ČR a ve spolupráci s Institutem podnikového
řízení v Lyonu (Institut d’Administration des Entreprises Lyon), francouzský diplom MAE – Master, dříve označovaný DESS-CAAE, který je
uznáván v celé Evropské unii.
účetnictví nebo řízení lidských zdrojů. Na
teoretickou výuku navazuje (od března do
června) povinná, alespoň tříměsíční odborná stáž ve francouzské firmě v České republice nebo ve Francii, jejímž výstupem
je závěrečná práce (mémoire) ve francouzštině a její následné obhájení.
Díky zmíněné podpoře ze strany ambasády navíc není kurz tak nákladný, jak
bývá obvyklé u postgraduálních programů
MBA. Jeho současná cena je 53 550 Kč
včetně DPH. Na to, jaké to je s organizací a kvalitou výuky v kurzu Master Management et Administration des Entreprises doopravdy, co od něj mohou studenti
očekávat a co si kromě diplomu z kurzu
odnesou, jsme se zeptali jeho absolventky
a v současné době doktorandky na Národohospodářské fakultě Ing. Kariny Kubelkové, MBA.
IFTG je vůbec prvním mezinárodním
institutem na VŠE. Založen byl v červenci 1990 s cílem podporovat ekonomickou
spolupráci mezi Francií a Českou republikou prostřednictvím vzdělávacích programů. Jako jediný se zaměřuje na vzdělávání frankofonních manažerů. Kromě toho
organizuje se společností L’Oréal specializovaný kurz Řízení kadeřnických salonů – Master in Salon Management a pro
společnosti jako Cetelem, Renault Trucks
nebo Komerční banka zajišťuje kurzy
francouzštiny.
Kurz, do jehož dvacátého ročníku se na
konci března uzavřely přihlášky, je určen
hlavně absolventům a díky francouzské legislativě i studentům posledních ročníků
navazujícího magisterského studia (úroveň
„bac + 4“) nemanažerských oborů, kteří si
buď chtějí rozšířit obzory, nebo pomýšlí na
manažerské pozice ve francouzských společnostech, eventuálně v českých firmách
spolupracujících s frankofonními zeměmi.
Podmínkou pro přijetí do programu je samozřejmě výborná znalost francouzštiny
i češtiny. Samotné přijímací řízení je motivačním ústním pohovorem ve francouzštině s komisí, která je složena z profesorů VŠE a Université Jean Moulin Lyon 3
(IAE Lyon). Studiu předchází v průběhu
května týdenní jazyková příprava. Před začátkem výuky je totiž nutné složit zkoušku z francouzštiny. Od konce června do
ledna pak následuje teoretická část studia – odborná výuka ve formě deseti týdenních modulů. Jejich obsahem je mimo
jiné obchodní a pracovní právo, podnikatelské prostředí, marketing, řízení výroby,
Jak hodnotíte program Master Management et Administration des Entreprises
na VŠE?
Studovala jsem Národohospodářskou fakultu, takže pro mě byl program MBA, zaměřený na soukromý sektor, z jiného soudku a příjemným osvěžením. Program cítím
jako Podnikohospodářskou fakultu ve zkratce. U všech předmětů jsem nějaké znalosti měla z povinného celoškolního základu.
Způsob podání některých věcí, jako třeba
u předmětu Statistika, byl ale zcela jiný, než
jsem zvyklá, a díky znalostem, které jsem
již měla, jsem si, myslím, dokázala odnést
mnohem víc než studenti bez ekonomického
vzdělání. Také práci s případovými studiemi
jsem do té doby znala prakticky jen z mimosemestrálních kurzů se zahraničními vyučujícími a byla pro mě v podstatě nová.
Líbila se mi otevřenost přednášejících a diskuse v hodinách. Ocenila jsem především
kurzy jako Finanční řízení, Projektové řízení a Účetnictví a přednášky odborníků
z praxe. Samozřejmě některé kurzy probíhaly zcela „klasicky“ jako výklad na hodinách a některé byly svým obsahem slabší.
Se zázemím Rajské budovy VŠE a širokou
nabídkou odborné francouzské literatury
v naší knihovně jsem byla zcela spokojena.
Oceňuji cenu kurzu, která je bezkonkurenční na našem trhu. Také je to jediný nabízený MBA kurz ve francouzštině, který nemá
mnoho absolventů.
Co jste vy osobně od tohoto manažerského kurzu očekávala? Splnily se tyto vaše
představy?
Začnu tím, co jsem nečekala. Nečekala jsem, že studium je tak časově náročné,
s plným úvazkem neslučitelné. To se odrazilo i na složení mých spolužáků – především mladší lidé, kteří mají kariéru před sebou. Co se týká onoho „networkingu“, který
je tak vyzdvihován u jiných kurzů MBA,
kde dostanete třeba kontakty na generální
manažery, tak zde s tím nepočítejte. Možná v budoucnu, se spolužáky jsme totiž stále v kontaktu. Osobně jsem čekala a do jisté míry i spoléhala na to, že získám nutnou
stáž u některého z mnoha partnerů programu
(Komerční banka, L´Oréal atd.). Bohužel se
tak nestalo. Do jisté míry to přičítám i krizi, která udeřila právě v první polovině roku
2009, kdy jsem měla stáž absolvovat, a „vystrašenosti“ podniků. Měla jsem tak velké
problémy napsat závěrečnou prakticky zaměřenou diplomovou práci. Tato situace se
podepsala i na počtu studentů, kteří studium
nedokončili v řádném termínu.
Jaké jsou podle vás největší přínosy absolvování programu Master?
Po absolvování programu jsem prošla
několika pohovory do soukromých firem
a setkala jsem se s pozitivním ohlasem na
moje studium MBA, většina otázek se točila právě kolem něj. Jelikož za sebou nemám studijní pobyt v zahraničí, ve firmách,
kde ho požadují, moje navazující studium
plně respektovali jako jeho ekvivalent. Jelikož jsem i doktorandka na NF, mám pocit, že mé články mají také větší šanci být
publikovány.
Autor: Betka Kuchařová
13
vzdělávání
Národohospodářská
fakulta VŠE
se zapojila
do ICER
International Centre For
Economic Research (ICER)
neboli Mezinárodní centrum pro ekonomický výzkum zahájilo svou činnost
již v roce 1991 a organizuje nejrůznější konference, semináře a prezentuje práci nejen vlastních
lektorů, ale také přidružených částí. Nyní je součástí ICER také Národohospodářská fakulta VŠE
(NF), která má díky tomu
další možnosti rozvoje
hlavně prostřednictvím
hostování významných zahraničních odborníků a jejich podílu na výuce a výzkumu fakulty.
ICER podporuje vědce z celého světa, a to zejména poskytováním stipendií. Tato stipendia dále umožňují studentům,
aby se spojili v centrech organizace v Turíně nebo v Praze
a pracovali tak v úzké spolupráci s vědci na univerzitách a výzkumných centrech v severoitalském regionu Piemont nebo
právě na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Priorita je zpravidla dána žadatelům, kteří se budou podílet
na výzkumných projektech, jež
mají zvláštní význam pro investory organizace a také pro žadatele, kteří pracují v České republice nebo Piemontu.
Organizace ICER je řízena
vědeckou radou a představenstvem. V obou orgánech zasedá
také děkan Národohospodářské
fakulty VŠE doc. Jiří Schwarz,
kterého jsme se zeptali na to,
jak tato spolupráce bude probíhat a co jeho fakultě přinese.
 Jaký je podle vás největší přínos zapojení NF do ICER?
Případně jaké ze zapojení
vyplývají povinnosti?
Z dovozu renomovaných zahraničních ekonomů na Národohospodářskou fakultu očekáváme urychlení našeho vstupu
do mezinárodních vědeckých
a publikačních komunit. Očekáváme, že díky stálé spolupráci se zahraničními akademiky se
pracovníci Národohospodářské
fakulty stanou členy mezinárodních vědeckých týmů a výsledky svého výzkumu začnou
publikovat v zahraničních impaktovaných časopisech. To by
mělo vést k dalšímu posílení vědecké prestiže Národohospodářské fakulty a jejímu začleňování
mezi významná centra evropského ekonomického výzkumu.
Předpokládáme, že se s jejich
výzkumem detailně seznámí
především posluchači doktorského studia na NF. Uvítali bychom, kdyby se vedle vědecké
práce naši zahraniční kolegové
zapojili i do pedagogické práce u nás. Naší povinností bude
vytvořit příznivé podmínky pro
práci našich zahraničních kolegů na fakultě, jakož i dobré podmínky pro jejich pobyt v Praze.
 ICER tvoří italský partner
a NF VŠE. Bude mít ICER
v budoucnu více členů? Počítá se do budoucna s aktivní účastí dalších fakult Vysoké školy ekonomické?
Předpokládám, že od nadcházejícího zimního semestru
u nás budou trvale dva zahraniční vědci, kteří se budou střídat buď v šestitýdenních, nebo
tříměsíčních intervalech. Projeví-li se na některé z fakult VŠE
nebo i mimo VŠE zájem, rádi
budeme spolupracovat. NF vždy
byla otevřena jakékoli smysluplné spolupráci.
 Nebojíte se, že ti lepší profesoři a vědečtí pracovníci
budou dávat přednost spíše působení v Turíně než
v Praze?
Jejich první zájem převýšil
naše kapacitní možnosti, takže
preference Turína před Prahou
na nás neměla příliš negativní
dopad. Věřím, že první zkušenosti ze spolupráce s námi budou pozitivní a posílí naši reputaci, která nepochybně bude mít
vliv na budoucí rozhodování
akademiků. Autoři: Lucie Kubečková,
Hana Kubovcová,
Anna Stejkozová
Centrum latinskoamerických studií (CLAS) a Národohospodářská fakulta VŠE připravily dvouletý
magisterský program Ekonomická a regionální studia Latinské Ameriky. První
ročník bude zahájen v září
2010, ale přihlášku je nutné podat již do 31. května.
Tento program nabízí mimořádnou příležitost získat bohaté
mezinárodní zkušenosti a obdržet dva vysokoškolské tituly za
jediné navazující magisterské
studium. První titul získáte na
Ředitelka CLAS Lourdes Gabriela Daza s děkanem NF VŠE doc. Jiřím
Schwarzem, generálním tajemníkem OECD Angelem Gurríou a velvyslancem Mexika v ČR J. E. José Luisem Bernalem.)
VŠE a druhý na jedné z prestižních partnerských univerzit, kde
studenti budou moci dokončit
druhý rok svého studia. Studenti si též mohou zvolit studium
v angličtině nebo ve španělštině
v závislosti na výběru partnerské univerzity. Partnerské programy v zahraničí jsou plně
kompatibilní se školským systémem v ČR. Program nabízí
pestrou škálu zajímavých předmětů. Uplatnění po vystudování
tohoto programu je velmi široké, a to nejen v České republice
a Evropské unii, ale též v celém
iberoamerickém světě.
Čilá spolupráce CLAS již
probíhá s prestižními univerzitami v Argentině, Bolívii a v Chile. Další partnerství budou
navázána s univerzitami v Brazílii, Mexiku, Peru, Uruguayi
a Venezuele.
Více informací o tomto novém
navazujícím magisterském programu najdete na clas.vse.cz.
Autor: Martin Steiner
economix – 2 / 2010
CLAS a NF VŠE otevřely nový navazující
magisterský program s možností získání dvou titulů
14
vzdělávání
Díky Fulbrightovu programu můžete studovat v USA
Výměnný pobyt je výzva
pro každého, kdo chce
dát něco více svému studiu. Českým studentům
otevírá do USA dveře Fulbrightův program. Mezi
studenty ekonomie není
příliš známý, rozhodně
ne tolik jako jiné stipendijní programy. Má však
oproti nim mnoho výhod
a zajímavých specifik. Od
založení programu se jej
zúčastnilo již okolo 230
tisíc lidí (86 tisíc z USA
a 144 tisíc z ostatních
zemí). Ročně je přidělováno přibližně 4500 nových
grantů.
Podporu mohou získat nejen ti, kteří chtějí získat titul na
americké univerzitě. O stipendium je možné zažádat také za
cílem jednoročního hostování nebo kvůli práci na výzkumném projektu, tedy například disertační práci. Toto stipendium
se uděluje na jeden školní rok
a pokrývá školné do výše maximálně 18 tisíc dolarů, životní náklady, zdravotní pojištění
a zpáteční letenku. Základním
požadavkem je dokončený minimálně bakalářský program.
Dále je nutné složit jazykový
test TOFEL a zkoušku GRE General Test. Samozřejmostí jsou
výborné studijní výsledky během předchozího studia a výhodou je, že přednost dostávají ti, kteří ještě neměli možnost
v USA delší dobu pobývat.
Zvažujete sice studium v zahraničí, ale ještě nejste rozhodnuti, kam pojedete? USA znamenají pro studenty ekonomie
široké možnosti. Způsob vedení
studia na amerických univerzitách je založen na aktivní práci,
soustřeďuje se na rozvoj kritického myšlení, diskuse a analýzy. Školy jsou velmi dobře materiálně vybaveny a studenti díky
tomu mají příležitost pracovat
s nejmodernějšími technologiemi. Pro USA jednoznačně hraje i skutečnost, že mnohé tamní
univerzity mají ve světě ekonomie velmi dobré jméno, stejně
jako to, že na půdě amerických
univerzit působí velké množství
světově uznávaných odborníků.
Ze sta nejlepších světových univerzit (podle žebříčku ARWU)
tvoří ty z USA celých 55 %.
FULBRIGHTŮV
PROGRAM U NÁS
J. William Fulbright
Fulbrightova komise funguje prostřednictvím Fulbrightova
programu. Tento program je pojmenován po svém tvůrci J. Williamu Fulbrightovi, senátorovi
Kongresu USA. Jeho vizí bylo
rozšířit hranice lidské moudrosti, porozumění a vnímavosti
pomocí vzdělání, a proto přišel
s nápadem podpory mezinárodních výměnných pobytů. Jeho
návrh byl schválen kongresem
a v roce 1946 podepsán prezidentem Trumanem. Od roku
1991, kdy byla sjednána dohoda mezi (tehdy ještě) Československou federativní republikou
a Spojenými státy americkými,
mohou možností výměnných
pobytů využívat i Češi. V současnosti funguje program ve 155
zemích po celém světě a stal se
podle jeho představitelů jedním
z nejrozšířenějších a nejznámějších mezinárodních stipendijních programů.
Vývoj Fulbrightova programu a především jeho přispění v oblasti školství, respektive
vzdělávání a rozvoje v České
republice shrnují ze svého pohledu Hana Ripková, současná
výkonná ředitelka Fulbrightovy
komise, a Anthony Caine, předseda správní rady Fulbrightovy
komise v roce 2005/2006: od
roku 1991 vyjelo s Fulbrightovým programem přes 450 českých občanů na výměnný pobyt
a téměř 400 stipendistů z USA
bylo přijato u nás. Komise reflektuje své priority, a tak mají
v současné kulturní a akademické výměně přednost programy,
jež byly dříve na východ od železné opony pod politickým tlakem. Současná internacionalizace českého školství a určité
dílčí změny vedoucí ke zlepšování jeho kvality jistě nejsou
hlavní zásluhou Fulbrightova
programu, jeho absolventi však
k tomuto pozitivnímu vývoji nezanedbatelným dílem přispívají.
Český Fulbrightův program se
na tom podílí prostřednictvím
široké škály programů. Tradiční je Fulbrightovo stipendium
pro studenty s ukončeným vysokoškolským (bakalářským)
studiem, dále je poskytováno
stipendium pro pobyty vědců
a přednášejících, program pro
výměny středoškolských učitelů atd.; nabídka programů se
neustále rozšiřuje. Mimo jiné
představují právě Češi nové kritické posuzování výzkumu, výuky, přednášení nebo studia. Jak
říkají lidé do Fulbrightova programu přímo zapojení: „Jako
svědci zřetelných přínosů výměnných pobytů v rámci Fulbrightova programu jsme hrdí
na to, že jsme součástí skromného programu s neskromným cílem – programu, který mnoha lidem tolik přináší.“
Pokud zavítáte na internetové
stránky www.fulbright.cz, najdete nejen informace o programu, ale také podrobný návod pro
uchazeče o stipendium včetně
časového harmonogramu toho,
co je nutné zařídit ještě před tím,
než vůbec přihlášku podáte. Lze
si prohlédnout fotografie, získat
kontakt na absolventa, dokonce
i zjistit něco více o dalších možnostech studia a práce v USA. Autor: Anna Stejkozová
economix – 2 / 2010
VŠE má svého zástupce ve Fulbrightově komisi
V rozhovoru s Doc. Bronislavou Hořejší z katedry
mikroekonomie Fakulty
podnikohospodářské VŠE
a členkou správní rady
Fulbrightovy komise za
Českou republiku jsme rozebrali možnosti studentů
VŠE získat stipendia pro
studium na prestižních
amerických univerzitách.
Doc. Bronislava Hořejší
Jaká byla vaše cesta do Fulbrightovy komise?
Jsem řádnou členkou správní rady složené z šesti českých
a šesti amerických členů. To je
spojeno s aktivní účastí na zasedáních správní rady, s účastí ve
výběrových řízeních na různá
stipendia a s rotující pozicí předsedy/předsedkyně správní rady,
kterou jsem vykonávala v roce
2006/2007. S Fulbrightovou komisí jsem spolupracovala v době
svého působení prorektorky
VŠE pro zahraniční vztahy a PR
v letech 2000–2006 a ráda jsem
přijala pozvání pracovat v její
správní radě. Její členkou jsem
byla jmenována ministryní školství, práce a tělovýchovy Petrou
Buzkovou v roce 2004.
15
vzdělávání
Studenti VŠE Fulbrightův
program spíše nevyužívají.
Proč tomu tak podle vás je?
Pamatuji se na program cestovních grantů Fulbrightovy
komise, který studenti VŠE
v minulosti hojně využívali
na pokrytí nákladů spojených
s cestou na ty americké univerzity, na které byli vysláni Vysokou školou ekonomickou. Cestovní granty však v současnosti
nejsou vypisovány. Nízké využití programů Fulbrightovy komise pro studium a studentský
výzkum studenty VŠE může
mít řadu příčin –počínaje jejich relativně malým počtem
v porovnání s jinými programy
(například pro vědce a vysokoškolské pedagogy, pro učitele
a vedoucí pracovníky ve školství, pro zájemce o další profesní rozvoj, pro lékaře, pracovníky neziskového sektoru
apod.), charakterem studia
v USA (jeden ze studentských
programů podporuje studium
vedoucí k získání titulu Ph.D.
v přírodovědeckých a technických oborech) přes informovanost o jednotlivých nabídkách
nebo náročnost spojenou s výběrovým řízením až po prokázání jazykové kompetence, nezbytný osobní aktivní přístup
a vytrvalost.
Například žádost o stipendium pro (post)graduální studium
či výzkum na úrovni Master
nebo Ph.D. ve Spojených státech, udělované na jeden školní rok a pokrývající školné do
výše maximálně 18 tisíc dolarů,
životní náklady, zdravotní pojištění a zpáteční letenku, musí
být doložena výbornými studijními výsledky a složením testu
TOEFL minimálně na 80 (iBT)
respektive 213 (CBT) nebo
550 (PBT) bodů. U kategorie
„visiting research“ je nezbytné
předložit pozvání americké strany vyjadřující ochotu studenta
přijmout a z praktických důvodů
se doporučuje získat a předložit
podobný doklad i u ostatních
kategorií. Pro získání stipendia
je důležitý osobní profil studenta (studijní a odborné výsledky,
výsledky z požadovaných testů, iniciativa, potenciál apod.)
a kvalita jeho přihlášky (studijní nebo výzkumný záměr, motivace, doporučení, dlouhodobé
cíle apod.).
Co konkrétního může Fulbrightův program nabídnout
studentům VŠE, respektive
jaké jsou jeho výhody oproti
jiným programům, co se studie ekonomie týče?
Nejen ekonomie, ale i jiné
obory vyučované na VŠE jsou
špičkově rozvíjeny na mnoha amerických univerzitách.
Z USA pochází většina nositelů Nobelovy ceny za ekonomii.
Fulbrightovo stipendium pro
(post)graduální studium a výzkum a Fulbright-Masarykovo stipendium pro doktorandy
nabízí výjimečnou příležitost
studovat na nejprestižnějších
univerzitách ve Spojených
státech, rozvíjet tam výzkum
a spolupracovat s uznávanými odborníky. Moje zkušenost
ukazuje, že pokud naši studenti disponují již zmíněnou trpělivostí, vytrvalostí, iniciativou
a potenciálem, připraví a obhájí excelentní projekt a vyhoví i ostatním podmínkám
náročného výběrového řízení,
mají šanci ve výběrovém řízení uspět a navázat studiem či
výzkumem na nejlepších univerzitách v USA na bezesporu
dobré vzdělání získané studiem
VŠE. Autor: Anna Stejkozová
Na VŠE i jinak než přes matematiku a jazyk
Tradiční přístup stále prosazuje Fakulta podnikohospodářská
ve svém hlavním oboru Podniková ekonomika a management.
Uchazeči musí absolvovat test
z matematiky a z cizího jazyka.
Mohou si vybírat mezi angličtinou, němčinou, francouzštinou,
italštinou, ruštinou a španělštinou. Jiná situace je u oboru Arts
management. Pro úspěšné přijetí do tohoto oboru musí uchazeči složit přijímací zkoušky z anglického jazyka a všeobecného
přehledu, tedy bez matematiky.
žený test z obecných studijních
předpokladů společnosti SCIO.
Fakulta letos přijímá nejlepších
672 zájemců. Percentil je určován na každý akademický rok
k přijímacím zkouškám a každoročně tato hranice roste. Naposledy byl určen na 80 a výše v řádném řízení, v přezkumném řízení
to byla hodnota 77,7 a výše.
Pro přijetí na Fakultu managementu v Jindřichově Hradci je
zapotřebí složit zkoušky z matematických předpokladů a jednoho světového jazyka (angličtina,
němčina, ruština, francouzština). I na Fakultu managementu je možné přijetí bez složení
zkoušek. Přijati jsou ti studenti, kteří mají průměrný prospěch
z matematiky a ze světového jazyka do 1,85 za poslední tři roky
na české nebo slovenské střední
škole. Další možností je výsledek z testu obecných studijních
předpokladů společnosti SCIO,
jehož percentilová hranice dosahuje alespoň hodnoty 60. Bez
přijímacích zkoušek může fakulta přijmout maximálně 60 %
studentů, ale v případě vyššího
zájmu může děkan rozhodnout
o zvýšení hranice.
Z přehledu je zcela jasné, jak
fakulty nastavují podmínky pro
přijetí a jakým způsobem se snaží
získat dostatečný počet studentů,
který zajistí dostatek prostředků
pro jejich financování. Jakkoliv
je toto systémové opatření chybné, i tak je možné odtušit, jak které fakulty musí stanovovat hranice pro přijetí. Nabírání méně
kvalitních studentů (na základě snížení náročnosti vstupních
testů, nebo jejich úplné zrušení)
a překotné přijímání studentů
s nedostatečným ohledem na jejich protřídění může do budoucna ohrozit pověst fakult a dlouhodobě devalvovat hodnotu
vzdělání na naší škole. Autoři: Štěpán Mejzlík,
Vladimír Štípek
economix
Hledáme
nové redaktor(k)y
a fotograf(k)y!
[email protected]
Všechna vydaná čísla
Economixu jsou k dispozici
ve formátu PDF
na webových stránkách
studentského sdružení
Ekonom
www.economix.cz
economix – 2 / 2010
Ne všechny fakulty Vysoké školy ekonomické mají
stejné podmínky přijetí
nových studentů. Rozhodli jsme se udělat malý průzkum a přinášíme stručný
přehled podmínek pro přijetí na jednotlivé fakulty
a studijní obory.
Zájemci o studium na Fakultě mezinárodních vztahů se musí
připravit na přijímací zkoušky
z matematiky a dvou jazyků. Výběr je stejný jako u oboru Podniková ekonomika a management
FPH. Fakulta financí a účetnictví nedává zájemcům o studium
možnost výběru jazyka a požaduje složení přijímací zkoušky
z angličtiny a z matematiky.
Fakulta informatiky a statistiky vyžaduje rovněž složení
přijímací zkoušky z matematiky a jednoho cizího jazyka, ale
nabízí i několik alternativ. Bez
přijímaček bude přijat uchazeč, který měl na střední škole alespoň tři roky angličtinu
a matematiku a jeho průměrný
prospěch v obou předmětech nepřesáhl 2,00. Přijímací zkouška bude rovněž prominuta těm,
kteří složí test z obecných studijních předpokladů společnosti SCIO a dosáhne percentilu 60
a vyššího. V případě, že se zájemce o studium na této fakultě účastnil celostátního kola
Středoškolské odborné činnosti
nebo celostátního kola olympiády, může zažádat děkana o přijetí bez přijímacích zkoušek.
Vstupenkou na Národohospodářskou fakultu je pak dobře slo-
16
Rozhovor
s Martinem
Romanem
Studentské sdružení Ekonom pořádá
29. dubna 2010 od 14.30 ve Vencovského aule VŠE Ekofórum s generálním ředitelem a předsedou představenstva ČEZ Martinem Romanem na
téma Hospodářská krize jako impulz
ke strategickým změnám.
economix – 2 / 2010
Při této příležitosti jsme požádali Martina Romana, aby na Ekofóru předal ceny věnované společností ČEZ výhercům soutěže,
kterou pro studenty VŠE připravilo studentské sdružení Ekonom. Hraje se o velmi zajímavé odměny, jako jsou příležitost navštívit trading-floor ČEZ a neformální osobní
setkání s členem managementu ČEZ na vybrané téma, Festival Pass na Mezinárodní
filmový festival Karlovy Vary 2010 pro dvě
osoby a olympijský set obsahující sportovní
bundu, batoh a výpravnou knihu Vancouver
2010. Soutěž končí 22. dubna 2010 a více
se o ní dozvíte na www.economix.cz. Ještě
před Ekofórem jsme se za vás Martina Romana zeptali na některá aktuální témata:
FUTUR/E/MOTION
Společnost ČEZ v loňském roce představila koncept FUTUR/E/MOTION,
v jehož rámci se chystá v budoucnu věnovat čtyřem hlavním záměrům, a to podpoře vědy, výzkumu a zavádění nových
technologií do praxe, podpoře menších
zdrojů elektřiny, které doplní tradiční
velké elektrárny, zavedení inteligentních
řešení, která rozšíří možnosti lidí rozhodovat o jejich způsobu využití energií,
a podpoře elektromobilů. Jak budou tyto
záměry realizovány v praxi a jak dlouhodobý je představený koncept? Nebude
mít jeho implementace vliv na ceny elektřiny pro koncové zákazníky?
Já věřím, že vliv na výdaje zákazníků za
elektřinu náš program FUTUR/E/MOTION mít bude, a to vliv veskrze pozitivní.
Samozřejmě je těžké odhadovat, jak se bude
vyvíjet cena elektřiny v dlouhodobém horizontu, ale využití chytrých prvků umožní
spotřebitelům, jak správně podotýkáte, rozhodovat, kolik energie a ve kterém okamžiku využít. Je to tedy trend, který by měl působit proti tlaku na růst cen. To však není
zdaleka jediným a možná ani ne hlavním přínosem FUTUR/E/MOTION. Program bude
mít především velmi pozitivní vliv na životní
prostředí (elektromobily, efektivnější využívání energie) a na pokrok v oblasti aplikované vědy a výzkumu, důležitý pro budoucnost
energetiky a konkurenceschopnost ČR.
TENDR NA DOS TAVBU
TEMELÍNA
Do tendru na dostavbu Temelína
se přihlásily americký Westinghouse,
Atomstrojexport z Ruska a francouzská
Areva. Ve snaze o diverzifikaci rizika při
dodávkách elektřiny by možná bylo chybou dodávat k současným celkem šesti sovětským reaktorům v Dukovanech a Temelíně další ruské reaktory. Tím se ale
z tendru může vytratit cenová konkurence a může hrozit, že Francouzi se domluví
s Američany na společném postupu, a pak
může být výsledná cena nepředstavitelně
vysoká. Počítali jste při kalkulaci návratnosti investice i s takovouto variantou?
Musím nejprve podotknout, že v jaderné energetice je situace poněkud odlišná od
dodávky primárních surovin, jako je ropa
a plyn, jejichž skladování je omezeno několika týdny či měsíci. Jaderným palivem
rozhovor
je možno se předzásobit na několik let dopředu a jeho výrobu je možné případně zadat
jinému dodavateli, takže nebudeme závislí
na firmě, která elektrárnu postaví. Úlohou
managementu ČEZ je dotáhnout do konce
transparentní výběrové řízení na dodavatele
technologie, a jeho výsledky pak předložit
zástupcům akcionářů s příslušným komentářem k rozhodnutí. Výsledky tendru nebudu nijak předjímat a rád bych se vyhnul i jakýmkoliv spekulacím na toto téma.
KRITIKA SPOLEČNOS TI ČEZ
V letech 2005 a 2006 byl ČEZ vyhodnocen jako nejziskovější česká společnost.
Kritici velmi často upozorňují na fakt, že
společnost ČEZ má monopol na výrobu
elektřiny v České republice a vysoká cena
elektřiny je prostřednictvím dividend ve
své podstatě příjmem státního rozpočtu, a tedy vlastně jakousi formou skryté
daně. Souhlasíte s tímto tvrzením? Na co
všechno mohou být dividendy společnosti
ČEZ vlastně použity?
Je hlubokým, ale bohužel zažitým omylem, že ČEZ má na výrobu elektřiny v ČR
monopol. Není tomu tak. Po vstupu ČR do
EU je i český trh s elektřinou součástí propojených evropských trhů, na nichž má ČEZ
podíl pohybující se mezi 3–4 %, a v žádném
případě tak nemá sílu jakkoliv ovlivnit cenu
elektřiny. Ta je dána čistě působením tržních
sil, poptávky a nabídky. Tvrzení o platbách
za elektřinu jako „skryté dani“ je poněkud
zavádějící: to by potom musely být za daň
považovány služby jakéhokoliv státního či
polostátního podniku, například letenky od
Českých aerolinií. Již několik let si každý
spotřebitel může vybrat, od kterého prodejce bude elektřinu kupovat. ČEZ je přitom
z velkých dodavatelů nejlevnější a to může
být i jedním z důvodů, proč u něj drtivá většina zákazníků zůstává. Samotné rozhodnutí
o využití dividend je pouze na vlastnících.
INVES TICE DO ZAHRANIČÍ
V květnu 2009 byla podepsána dohoda, na jejímž základě se ČEZ stal oficiálním partnerem výstavby nového bloku
slovenské jaderné elektrárny Jaslovské
Bohunice. ČEZ také investoval v Rumunsku více než jednu miliardu eur do
výstavby dvou větrných farem o výkonu
600 MW. V květnu roku 2009 ČEZ dokončil nákup poloviny majoritního podílu v turecké firmě Akenerji. Které další země představují výhledově výzvu pro
záměry energetické společnosti ČEZ? Co
třeba Rusko?
Stále platí, že se v této oblasti zaměřujeme
na střední a jihovýchodní Evropu plus Turecko. Pro ČEZ nemá smysl rozšiřovat dále
svoje teritorium, naopak, v tomto ohledu budeme nadále pečlivě zvažovat každou příležitost a investovat budeme jen v případě, že
projekt bude pro naše akcionáře výhodný.
Trhy s vyšším rizikem, jako jsou Ukrajina
17
či Rusko, jsme se rozhodli již před více než
rokem ve střednědobém horizontu pustit ze
zřetele, vývoj na nich správnost našeho dřívějšího rozhodnutí jen potvrzuje.
ČEZ A FINANČNÍ KRIZE
Do jaké míry na společnost ČEZ dolehla probíhající celosvětová krize na finančních trzích?
Samotná finanční krize měla vliv především na zdražení kapitálu pro všechny firmy,
ČEZ nevyjímaje, a z toho plynoucí nutnost
konzervativnějšího přístupu k akvizicím
a expanzi obecně. Daleko významnější dopad bude mít související hospodářská recese, která poznamenala v roce 2009 spotřebu
elektřiny v České republice meziročním poklesem na úrovni šesti procent a mnohem razantnějším propadem velkoobchodních cen
elektřiny. Přesto se společnosti ČEZ podařilo dosáhnout historicky nejlepších výsledků jak na provozní, tak na celkové úrovni.
Hlavním faktorem bylo, že se nám díky důslednému dodržení obchodní strategie a řízení rizik podařilo prodat většinu elektřiny
na rok 2009 ještě za předkrizové ceny. Na
změněné podmínky podnikatelského prostředí jsme také aktivně a promptně zareagovali, nejen prohloubením důrazu na vnitřní
efektivitu, ale i novým strategickým zaměřením na inovace reprezentovaným již zmíněnou iniciativou FUTUR/E/MOTION.
V roce 2010 již čekáme stabilizaci poptávky po elektrické energii. Letošní únor již byl
třetím měsícem v řadě, kdy po více než roku
spotřeba elektřiny rostla. Protože však již
nebylo možné eliminovat vliv trvajícího poklesu cen na energetických burzách, teprve
tento rok plně dopadnou důsledky hospodářské krize na hospodaření Skupiny ČEZ. I tak
však zesíleným důrazem na vnitřní fungování firmy a úsporu nákladů očekáváme velmi
dobré výsledky, zvláště na provozní úrovni
(měřené ukazatelem EBITDA) bychom se
měli dostat jen o tři procenta pod úroveň rekordního roku 2009.
ČEZ A VOLBY
Podle vlastnické struktury je majoritním vlastníkem společnosti ČEZ stát,
tedy Ministerstvo financí České republiky. Do jaké míry ovlivňuje fungování firmy politická scéna. Jaký vliv na fungování společnosti ČEZ mohou mít výsledky
voleb do Poslanecké sněmovny ČR v roce
2010?
Samozřejmě vláda – prostřednictvím Ministerstva financí ČR – vykonává svá vlastnická práva, například nominuje a volí své
zástupce do dozorčí rady společnosti, účastní se valných hromad a prosazuje tak své záměry. Volby rozdají nové karty na české politické scéně, to je očekávatelná realita.
ČEZ A MARTIN ROMAN
Ve společnosti ČEZ působíte od roku
2004. V minulosti jste působil mimo jiné
jako ředitel Janky Radotín a šéf Škody
Holding. Čím jste vůbec chtěl být, když
jste byl malý?
Asi si to již přesně nevybavím, z pozdějšího, avšak stále velmi mladého věku,
si pamatuji, že jsem měl touhu věci měnit,
posouvat dopředu, ačkoliv nebyla materializovaná do přesně ohraničeného povolání.
Svoje představy si tak v současnosti opravdu plním.
BOOM SLUNEČNÍCH
ELEK TRÁREN
Média v poslední době často spekulují o vlivu štědré podpory slunečních
(fotovoltaických) elektráren na cenu
elektřiny pro zákazníky v příštím roce.
Provozovatel přenosové soustavy (státní společnost ČEPS) také upozornil na
riziko přetížení sítě a „přikázal“ distribučním společnostem (mimo jiné
ze Skupiny ČEZ), aby už další žádosti
o připojení fotovoltaických elektráren
nepřijímaly. Na druhou stranu při tak
velké finanční podpoře jsou fotovoltaické elektrárny pro každého podnikatele výnosný byznys, takže je poměrně
překvapivé, že ČEZ zatím téměř žádné
nepostavil. Jaký je váš pohled na tento
problém?
Nastalá situace ve fotovoltaice staví
ČEZ do velmi složité pozice. Jako energetici si uvědomujeme specifika fotovoltaických zdrojů a v avizovaném množství i jejich bohužel negativní vliv na přenosovou
i distribuční soustavu v České republice
a také jejich možný dopad na ceny elektřiny pro koncové zákazníky. Proto jsme
se také rozhodli výzvu ČEPS bez odkladů vyslyšet. Druhý pohled je ve výhodnosti takových investic. I Skupina ČEZ
má vůči svým akcionářům povinnost využívat investiční příležitosti, a tak máme
své projekty fotovoltaických elektráren ve
výstavbě, nicméně vzhledem k výše uvedenému jsme se rozhodli akvírovat a zprovoznit jen ty projekty, o kterých již bylo
jasné, že postaveny budou, jen dosud nebylo rozhodnuto, kdo je bude vlastnit. Zachráníme tak alespoň část výnosů z tohoto
boomu pro stát jako majoritního akcionáře
ČEZ. Kdybychom to neudělali, postavil by
tyto elektrárny jiný investor a všechny výnosy by odešly na jeho účet, pravděpodobně do zahraničí.
Autor: Lucie Kubečková
economix – 2 / 2010
rozhovor
18
ekofórum
Generální tajemník OECD
Angel Gurría hostem Ekofóra
economix
– 2 / 2010
V úterý 6. dubna 2010 se
uskutečnila další přednáška v rámci Ekofór,
tentokrát s významným
zahraničním hostem. Pozvání studentského sdružení Ekonom a Centra latinskoamerických studií
(CLAS) při Národohospodářské fakultě VŠE totiž
přijal generální tajemník
OECD Angel Gurría, který
vystoupil v Likešově aule
s přednáškou na téma The
OECD and the New Global
Governance Architecture:
Promoting Sustainable
Growth.
Přednášku moderovala prorektorka pro zahraniční vztahy a PR VŠE prof. Hana Machková. Hosta Ekofóra a činnost
CLAS představil velvyslanec
Mexika v ČR J. E. José Luis
Bernal.
Hned v úvodu své přednášky Gurría, který je ve funkci od
roku 2006, prohlásil, že studenti
univerzit jsou lidé, kteří budou
vytvářet svět zítřka a čelit novým výzvám, k čemuž popřál
přítomným mnoho úspěchů.
Pokračoval optimistickou zprávou – obroda světové ekonomiky je na obzoru. Jedním dechem
však dodal, že například náhlý
14% nominální pokles obcho-
du se bude dohánět ještě dlouho a že práci během dvou let jen
v rámci OECD ztratilo téměř
20 milionů lidí a toto uskupení
ztratilo čtyři procenta svého celkového výstupu. Upozornil také
na nestejné tempo uzdravování
v jednotlivých koutech světa,
na obrovské rozdíly mezi úsporami a výdaji například v USA
a v Číně a zmínil i fiskální dluhy,
jež v některých státech mohou
již v roce 2012 dosáhnout sta
procent HDP. Dnešní vlády od
něj ale sklidily i pochvalu za to,
že se poučily z předešlých krizí
a jako cestu z problémů zvolily
volný obchod, nikoliv sebevražedný protekcionismus.
Za ponaučení plynoucí z dnešní nestandardní situace označil
fakt, že je nutno v budoucnu jednoznačně přikládat stále větší
důležitost multilaterálním jednáním na mezinárodní úrovni,
při nichž mohou jednotlivé státy
projednávat své plány a vytvářet
tak informovanější prostředí.
Gurría uvedl, že právě existence více organizací typu
OECD, společně s častějším
jednáním špiček jednotlivých
specializovaných institucí a národních vlád, je pro budoucnost
velmi důležitá, neboť pouze takové organizace mohou poskytnout komplexnější pohled na situaci ve společnosti a také lépe
koordinovat společný postup na
globální úrovni. Samozřejmě, že
každá organizace je tak efektivní a přínosná, jak jsou podle jeho
slov její členské státy ochotny
připustit, aby byla. V souvislosti s mezinárodní spoluprací zmínil také záměry OECD ohledně chystaného začlenění států,
jako jsou Chile, Izrael, případně
Rusko a asijské rostoucí ekonomiky.
Generální tajemník se také
dotkl úlohy skupiny G20, jejíž
význam zásadně ovlivnila nastoupivší krize. Jako taková fungovala již delší dobu, ale v roce
2008 po prvotní výzvě k zasednutí k jednacímu stolu od prezidenta Bushe začala nabírat
na důležitosti. Zmínil, že právě
díky recesi se v několika otázkách (zejména daňových či environmentálních) podařilo během dvanácti měsíců dosáhnout
většího pokroku než během dvanácti předchozích let.
V následné diskusi, jež se dotýkala zejména otázek souvisejících s trhem práce, Gurría
řekl, že lidé musí velmi zvažovat, přikloní-li se spíše k ochraně zaměstnanců (security) či
ke snaze o co nejvyšší pružnost
pracovního trhu (flexibility).
Dostalo se i na vliv minimální
mzdy na ekonomiku zejména
v nebezpečných případech, kdy
se blíží průměrné mzdě a velmi
znevýhodňuje mladé lidi a ještě nezkušené absolventy. Právě
nezaměstnanost mladých lidí,
jakožto nový fenomén, označil společně s dlouhodobou nezaměstnaností za velmi palčivé
problémy současnosti. Zmínil
i současné stárnutí evropské
populace a přirozenou nutnost
prodlužovat odchod do důchodu
s prodlužující se průměrnou délkou života. Při otázce směřující k posouzení ojedinělého dánského modelu (tzv. flexicurity)
se velmi hodila přítomnost dánského velvyslance a tedy i jeho
informace „z první ruky“. V závěru Gurría řekl, že i tak zavedené a úspěšné ekonomiky, jako
například Německo, by měly
být schopny přizpůsobovat se
novým trendům a postupně tak
opouštět tradiční obory a zaměřovat se na nově vznikající oblasti s nutností vysokých investic ve formě lidského kapitálu.
V zaplněné aule si přednášku
kromě studentů vyslechlo i deset velvyslanců: Dánska, Dominikánské republiky, Chile,
Kuby, Maďarska, Mexika, Peru,
Portugalska, Slovenska a Španělska, několik diplomatů z dalších zemí, zástupce Latinskoamerické obchodní komory v ČR
a hosté z ostatních univerzit.
Zvláštní poděkování organizátorů patří prorektorce pro zahraniční vztahy a PR VŠE prof.
Haně Machkové za vynikající
spolupráci při organizaci Ekofóra a jeho moderování. Autor: Jan Horák
19
ekofórum
Generální tajemník OECD Angel Gurría
poskytl Economixu po Ekofóru exkluzivní rozhovor
A dohodli jste se na nějakých
speciálních doporučeních
s premiérem Fischerem?
V podstatě na tom, co OECD
doporučila ve výhledu a přehledu. Tam je problém, že politická ekonomie znamená dělat jistá rozhodnutí, protože vždy máte
alternativu. Můžete se rozhodnout snížit výdaje nebo zvýšit příjmy nebo obojí. Když se
rozhodnete snížit výdaje, nastává dilema, kterých výdajů se to
bude týkat. Investic nebo benefitů a podobných podpůrných
bychom mohli dělat lepší práci,
kdyby naše reporty byly hlubší
– a právě tady by pomohla spolupráce. Trvalo by to sice déle,
ale byly by věhlasnější a podloženější.
Musím říci, že některé země
vnímají naše doporučení, uvědomují si jejich hodnotu a používají je. Jsou ale země, především ty
velké, kterým je složité radit.
programů, které už existují. Pořád se musíte rozhodovat. Proto
jedinou cestou, jak vyřešit tento
problém, je inspirovat se staromódním heslem slavného baseballisty New York Yankees Yogiho Berry: „Když se dostaneš na
rozcestí, vyber si!“
Nakonec jsme se bavili o prvcích stabilizujících ekonomiku
a rychlosti, kterou se můžete dostat k fiskální stabilitě. Máte velké štěstí, že máte takového premiéra, který nejen pozorně poslouchá, ale také má přehled
v tom, co dělá, a to je pozitivní.
Ale dobrou zprávou také je, že
vše, co jsem řekl, už váš premiér
nebo další ministři již dříve analyzovali a prodiskutovali. Možná ještě neudělali rozhodnutí, ale
byli velmi dobře obeznámeni se
všemi případnými důsledky.
Ptám se, protože některá vaše
starší doporučení selhala a nepomohla.
To je, jako kdybyste řekla, že
pacient zemřel, protože dostal
lék. Chápu to, ale předešlá doporučení třeba seděla pro jinou
dobu a v jiné situaci než nyní.
Myslím tím, že daná doporučení mohou být dobrá ekonomicky, ale politicky nejsou
snadno proveditelná.
Toto dilema představuje těžké
rozhodnutí. Vždy se to odráží od
vize vládnoucí politické strany.
Dnes se mě jeden novinář ptal,
co se stane, když naše doporučení nejsou brána v potaz a patřičně dodržena. Zaprvé je tam možnost, že jsme se spletli. Zadruhé
může být překážkou politická re-
alita a skutečnosti, které nepovolí prosadit naše doporučení.
Nebo se prostě příjemci našich
rad nezabývali všemi tématy.
Vždy, když máte horší podmínky, je to těžší. Obtížné podmínky
jsou i v demokratických zemích
východní Evropy, odborně řečeno v tranzitivních ekonomikách
východní Evropy. Záleží na rozhodnutí politické strany a na tom,
jaké má v dané chvíli možnosti.
My tomu rozumíme. Ale naší povinností je signalizovat, co vás
může potkat.
Problémem může být i to, že
politici musí naslouchat mnoha institucím a každá instituce vydává trochu jiný výhled.
Nejen OECD, ale také Mezinárodni měnový fond nebo
Světová banka a další. Při
přednášce jste mluvil o svém
zajímavém návrhu, aby existoval nějaký kooperační program, který by spojoval významné instituce v rámci těchto reportů. Protože je pravda,
že některé výhledy a doporučení se opravdu liší. A hned je
tu problém, čemu dát přednost.
Ano, náš report je doopravdy
jen report od OECD. Náš vlastní
průzkum se moc nestřetává s průzkumy jiných institucí a to by
mohlo být jedním bodem té spolupráce. Důvodem je, že MMF je
svým způsobem pod stálým dozorem a pole působnosti je v průzkumu užší. OECD se zaměřuje
na ekonomickou problematiku,
pracovní trh, ale také na investice a spoustu dalších odvětví.
V každém případě si myslím, že
Na jednu stranu ve zprávě
prosazujete podporu podnikatelského prostředí, ale na druhou stranu chcete vyrovnat
podmínky zaměstnanců a osob
samostatně výdělečně činných.
Myslíte tím třeba i větší zdanění a zvýšení sociálního pojištění OSVČ, které mimochodem navrhuje i jedna z kandidujících stran?
Zdanění je povinné, ale máme
na mysli i jiné položky. Například položky o právech a ochraně. Nebo třeba minimální ochranu, když ztratíte práci. Pak tu
máme právo být rekvalifikován.
Být spravedlivý... Jisté země
už jsou v tomto dobré, ale jsou
i země, které jsou teprve na začátku veřejnoprávního systému
a právě nyní během krize jim
dochází, že ten původní systém
moc nefungoval.
Máte kanceláře, kam si jdete
požádat o práci. Možná mají nějakou nabídku na letácích či posílají dopisy, že se hledá zahradník nebo podobné zaměstnání.
To je ale jen malá skupinka třeba
pěti lidí. Pak máte ale ještě velké
skupiny třeba 200 lidí, kteří hledají práci a nemají počítače, kde
se k nabídce pracovních míst dostanou lehčeji. Nebo třeba nabídky pracovních míst jsou, ale zase
nejsou v Praze, nýbrž sto kilometrů daleko. Je to složité a každá země potřebuje profesionální
systém a především vysoce specializované lidi, kteří mají počítače a vypracovaný systém právě i pro ty samostatně výdělečně
činné. Systém nefunguje tak, že
lidé na sebe volají já potřebuji instalatéra, já potřebuji zahradníka
apod. V současnosti jsou miliony
nezaměstnaných a chybí pořádný
systém. Autor: Pavlína Máčalová
economix – 2 / 2010
OECD vydala letos 6. dubna
shrnutí ekonomické situace
a výhled pro Českou republiku. Dotkli jste se spousty témat a pro vyrovnání rozpočtu
a ekonomický růst doporučujete především škrtání výdajové strany rozpočtu. V předvolebním klání ale některé
politické strany doporučují
naopak zvyšování daní, popřípadě zavést výrazně progresivní zdanění a takzvanou milionářskou daň. Myslíte si, že
to je v porovnání s jinými zeměmi dobrý tah?
My jsme vydali doporučení,
v němž upozorňujeme, že je lepší
škrtat výdaje než zvyšovat daně.
Toto je však teoretická situace.
Ale co je realitou? Když máte
krizi jako tu současnou, což je
především velký tlak na trh práce, jste nuceni zvyšovat výdaje.
A toto zvyšování je automatické,
nemůžete to kontrolovat a zastavit. Samozřejmě se snažíte vykompenzovat nějak vaše mimořádné útraty a snažíte se snižovat
rozpočet právě na výdajové straně. Někdy to ale už není možné
a musíte najít nový způsob řešení.
My doporučujeme, pokud sahat na zvýšení příjmové strany,
tak třeba u daní z nemovitostí.
U této daně má Česká republika vůbec nejnižší sazbu ze zemí
v rámci OECD. Nebo se může
zaměřit na spotřební daně, protože chcete stimulovat pracovní
trh, redukovat daň z práce, stimulovat investice a chcete stimulovat úspory, proto nechcete zatěžovat daní tyto položky a zvýšíte
spotřební daň.
20
ekofórum
Na druhém letošním Ekofóru pořádaném studentským sdružením
Ekonom vystoupila na VŠE 16. března 2010 ministryně školství, mládeže a tělovýchovy PhDr. Miroslava
Kopicová s tématem Jak zvýšit inovační potenciál českých vysokých
škol. Přednášce, na kterou bohužel dorazilo jen několik desítek lidí,
předcházela společná večeře paní
ministryně s vedením VŠE v rektorském salonku Akademického klubu.
economix – 2 / 2010
V úvodu ministryně Kopicová zmínila
vliv technického pokroku v 21. století a proč
je třeba klást důraz na inovace. Například na
začátku 20. století bylo na světě jen čtrnáct
počítačů, v roce 2000 jich však byla více než
jedna miliarda. Ministryně dále podotkla, že
se mění chování celé společnosti, její komunikace a zejména vytváření sociálních vazeb, například jedna z osmi dvojic se seznámí přes internet. Mění se rovněž pracovní
trh a příležitosti. Je známo, že deset dnes
nejatraktivnějších povolání ještě před šesti
lety neexistovalo.
Ministryně Kopicová tímto úvodem chtěla zdůraznit nutnost přizpůsobení se změnám ve světě a podporovat znalostní trojúhelník – vzdělání, výzkum a inovace. Pokud
jde o vzdělání, v ČR má téměř 90 % obyvatel středoškolské vzdělání. Tato „masovost“
na středních školách se poté odráží i ve vysokém školství. Je obtížnější nalézt v tomto „davu“ talentované studenty. „V 90. letech byl u nás nedostatek míst na vysokých
školách, dnes existuje hodně soukromých
vysokých škol a vzdělání se tak stává spíše byznysem. Navíc jsou ohroženy přírodní
a technické obory a v budoucnosti bude chybět 12–15 % inženýrů v energetice,“ řekla
Miroslava Kopicová. Výzkum u nás zabezpečují vysoké školy, Akademie věd, kapitoly ministerstev a průmyslové podniky. Vysoké školy jsou hlavním nositelem výzkumu
Ekofórum
s ministryní
školství
Miroslavou
Kopicovou
nejen v USA, ale i třeba ve Švédsku, a jsou
silně podporovány státem, proto je potřebné
v ČR provést reformu, která se bude týkat
financování a akreditací.
Na začátku přednášky ministryně Kopicová uvedla fakta o vysokém školství.
V ČR v současné době máme dvě státní, 26
veřejných a 45 soukromých vysokých škol.
Z celkového počtu 73 vysokých škol jich má
49 ekonomické zaměření. Infrastruktura VŠ
je vyvážená, každý kraj má alespoň jednu
vysokou školu. Ovšem jen v Praze nalezneme 33 vysokých škol, z čehož je 22 s ekonomickým zaměřením a v Brně z celkového
počtu 13 se jich 9 specializuje na ekonomii.
Pouze 26 vysokých škol ze všech 73 provádí
výzkum a vývoj. Tato čísla hovoří sama za
sebe, že je něco v nepořádku a je s tím třeba
něco udělat. Cílem reformy je snížit počet
vysokých škol a zvýšit jejich kvalitu.
V průběhu přednášky ministryně definovala, co se myslí uznatelnými výstupy výzkumu a vývoje, a citovala definici pojmu
inovace ze zákona č. 110/2009 Sb. „Každá
vysoká škola by měla z poloviny provádět
výuku a druhou polovinu by měl tvořit výzkum a vývoj,“ uvedla Kopicová. Mezi nevyužitý potenciál výzkumu a vývoje patří
akademičtí pracovníci, kteří jsou zaměstnanci vysoké školy a mají vykonávat pedagogickou, vědeckou a výzkumnou činnost.
Z Analýzy stavu výzkumu, vývoje a inovací
v ČR a jejich srovnání se zahraničím v roce
2009 vyplývá, že na jeden aplikovaný výstup připadá 19,5 publikačních výstupů.
Ministryně Kopicová dále uvedla nástroje
pro zlepšení inovačního potenciálu: legislativní opatření (například daňové úlevy), finance motivující vysoké školy ke zlepšení
inovačního potenciálu a exekutivní opatření
(například změna podmínek pro udělování
akreditací a certifikací). Podmínky pro zlepšení inovačního potenciálu lze vytvořit pomocí realizace operačních programů z EU,
technologické agentury ČR a propojení studijních programů, výzkumu a vývoje s praxí. Technologická agentura ČR byla založena v roce 2009 zákonem č. 211/2009 Sb.
a zabezpečuje přípravu a realizaci programu aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, poradenství řešitelům projektů a uživatelům výsledků aplikovaného výzkumu. Co se
týče propojení studijních programů, výzkumu a vývoje s praxí – vše by mělo probíhat
v několika krocích. V prvním kroku by požadavky akreditační komise ČR měly být přísnější – akreditaci dostanou pouze ty studijní programy, které budou mít odpovídající
výzkum, vývoj či inovace. V druhém kroku
bude brán zřetel na požadavky MŠMT, Rady
výzkumu, vývoje a inovací a Vlády ČR, aby
byl propojen výzkum a vývoj s praxí.
Miroslava Kopicová dále uvedla, že vysoké školy neumějí komercionalizovat výstupy výzkumu, vývoje a inovací, které mají
originální charakter, proto je třeba hledat
řešení k jejich propagaci veřejnosti. „Češi
umí vymyslet geniální produkt, ale neumí
ho včas a na správném místě prodat,“ uvedla Kopicová. Jde o adaptaci marketingových metod a modelů pro výstupy výzkumu a vývoje.
Na závěr přednášky ministryně Kopicová
shrnula, že máme vyváženou strukturu vy-
21
sokých škol ve vzdělávacích činnostech, ale
tato struktura je nevyvážená v inovačních
procesech. Pouze Praha a Brno mají relativně kvalitní infrastrukturu a vyvážený poměr mezi vzdělávací a výzkumnou činností. Otázkou zůstává, jak vytvořit provázanou
infrastrukturu v ostatních regionech. Jednou
z možností je vytvoření výzkumných infrastruktur v podobě takzvaných klastrů. Úkolem ekonomických fakult v inovačních procesech je navrhnout a realizovat modely pro
vznik a podporu funkčních trhů realizujících
detailní prodej výstupů z výzkumu a vývoje a dále vytvořit komplexní systémy, které
budou propojovat různé obory tak, aby byly
propojeny všechny fáze inovačních procesů.
Po přednášce měli studenti prostor pro své
dotazy. První tazatel Marek Vokoun z Národohospodářské fakulty, student doktorského
studia, se ptal na motivaci studentů doktorského studia. Kopicová odpověděla: „Sama
mám doma dva doktorandy, takže vím, jaké
to je, je uživit.“ Většina vyučujících ze zahraničí nechápe, jak mohou doktorandi při
studiu ještě pracovat, jelikož samo studium
a výzkum jim zabere hodně času.
Druhou otázku položil doc. Jiří Dvořáček, vedoucí katedry didaktiky ekonomických předmětů: „Dnes stále hodně učitelů
odbornou kvalifikaci nemá a MŠMT prodloužilo termín o doplnění vzdělání. Jak
chce ministerstvo řešit podmínky učitelské
práce? Jak je chce motivovat k tomu, aby
na škole zůstali?“ Kopicová reagovala fakty
– při podrobném průzkumu na základě dotazníků se zjistilo, že pouze deset procent
učitelů na ZŠ či SŠ nemá odpovídající odbornou kvalifikaci. Ministerstvo připravilo
program pro pedagogické fakulty, aby se sestavilo, co chybí a je třeba doplnit. K druhé otázce se ministryně vyjádřila následovně: „V době krize se povolání učitele stává
atraktivním, jelikož učitelé dostávají stálý
plat a mají stálé místo. Je ovšem pravda, že
školství je značně podfinancováno. Pomoci
by mohly projekty a dotace z EU, ministerstvo zjednodušilo byrokratizaci tím, že sestavilo jednoduchý formulář žádosti.“
Další otázky směřovaly k aktuální problematice akreditací vysokých škol. Denisa
Šustrová, studentka Národohospodářské fakulty VŠE, která píše diplomovou práci na
téma vysokých škol a také spolupracovala
na analýze akreditační komise pro období
2004–2009 NF VŠE pojednávající o rozhodování akreditační komise (týkající se například problému „létajících“ profesorů), si postěžovala na špatnou komunikaci s MŠMT,
konkrétně s náměstkem pro vysoké školy
a vědu prof. Růžičkou. Šustrová doslova
uvedla: „Poukazujete na problém akreditační komise, ale pracovníci, kteří by za to měli
odpovídat, se k tomu buď vůbec nevyjádří,
anebo když se k tomu vyjádří, tak to vypadá,
že naše materiály ani nečetli.“ Kopicová na
dotaz odpověděla: „Ty materiály mi pošlete,
ráda si je se zájmem přečtu.“ Dále reagovala na problém „létajících“ profesorů, který
je částečně vyřešen tím, že bude zaveden
registr docentů a profesorů a bude stanoveno, kolik programů a na jaké školy smějí akreditovat. Pokud jde o akreditační komisi, MŠMT se podle Kopicové problémem
zabývá systémově. „Pokud nemám na stole
žádné prohřešky a stížnosti, tak akreditační
komise je ze zákona nezávislá. To, že v ČR
máme takové množství škol a že zde máme
dokonce spoustu nekvalitních škol, je dáno
způsobem akreditací. Akreditují se jednotlivé programy. A pokud se předloží program,
který splní všechny náležitosti, tak ho akreditační komise nemůže neakreditovat. To
chceme změnit. Dále chceme dosáhnout
toho, aby akreditace byla na širší spektrum
programů, nebo třeba na celou instituci,“
doslovně uvedla ministryně Kopicová.
Následoval další dotaz na akreditační komisi od Josefa Stejkozy, studenta Fakulty
managementu VŠE: „Ve svém memorandu jste podepsala, že financování akreditační komise není zveřejňováno z toho důvodu, aby nebyla ohrožena její nezávislost
a funkčnost. Jak to, že organizace tohoto typu, kterou platíme ze svých daní, není
kontrolovatelná, když například ČNB své
hospodaření zveřejňuje?“ Kopicová odpověděla, že hospodaření akreditační komise je kontrolováno MŠMT a prochází normálními audity, jenom se nedává veřejnosti
k nahlédnutí, protože její práce je poměrně
složitá. „Musím říci, že jsem se na to takto nedívala dosti dlouho, až do chvíle, kdy
jsem viděla, čemu byli vystaveni pracovníci akreditační komise v souvislosti s kauzou
na právnické fakultě v Plzni. To bylo velmi silné i na mě. Poté jsem začala uvažovat
o tom, že by měli být chráněni ještě více.“
Josef Stejkoza ještě podotkl, že v Německu,
Rakousku i Polsku, kde akreditační komise má širší záběr, se dá zjistit způsob jejího
hospodaření, její rozpočet i konkrétní výdaje. Kopicová reagovala tím, že to bere jako
vhodný námět.
Autor: Stanislava Černovská
economix – 2 / 2010
ekofórum
22
rozhovor
Luděk Niedermayer nejen o měnové politice
 Podle vašeho názoru by vel-
Ekonom Luděk Niedermayer vystudoval matematiku na Univerzitě
Jana Evangelisty Purkyně
v Brně. Po sametové revoluci nastoupil do Státní banky československé,
od roku 1996 byl členem
bankovní rady České národní banky (ČNB), poté
rovněž vykonával funkci viceguvernéra ČNB.
Z ČNB odešel v roce 2008
a nyní pracuje v poradenské a auditorské společnosti Deloitte jako ředitel
oddělení Consulting.
FISKÁLNÍ POLITIKA
economix – 2 / 2010
 Nedávno jste v médiích uve-
dl, že koncept povinně vyrovnaného rozpočtu je ekonomy oprávněně kritizován
(neboť rozpočtová politika by měla reagovat na
stav ekonomiky, a tudíž by
měl být rozpočet vyrovnaný „v průměru“, nikoli však
nutně každý rok). Milton
Friedman zastával názor, že
deficit státního rozpočtu je
pouhou reflexí politické lobby. Jaká je tedy skutečnost?
Realita, jako vždy, není ani
černá, ani bílá. Zatímco koncept
vyrovnaného rozpočtu rezignuje na možnost státu „vyhlazovat“ ekonomický cyklus (tedy
činit recesi mělčí a riziko přehřátí nižší), je naprostou pravdou, že za konceptem „aktivní fiskální politiky“ se mnohdy
skrývá nejen snaha o efektivní
využití státních prostředků, ale
také vliv silných zájmových
skupin. Ten často vede k tomu,
že státní peníze nejsou dobře vynaloženy, a tudíž stát nedosahuje cílů, které by korespondovaly s výdaji (v dnešní době tedy
i s vysokými dluhy).
mi elegantně fungovalo například pravidlo, že zatímco
by nová rozpočtově příznivá
opatření vstupovala v platnost bezprostředně po
schválení zákona, ta, která
by vedla ke zvýšení výdajů,
by nabývala účinnosti třeba
až za rok či dva. Nebylo by
tímto způsobem zabráněno
populistickým opatřením
až ex post a neefektivita-neúspornost opatření by tak
zůstala zachována?
Tento nápad jsem zmínil
v kontextu dnešní situace, kdy
na jedné straně většina politiků
dává najevo potřebu konsolidace
státních financí, na straně druhé
poněkud cynicky využívají různé nákladné sliby na získávání
podpory (a není navíc vyloučeno, že část slibů pak budou realizovat). Zmíněný postup by v některých případech tento kalkul
ohrozil, což by bylo jen dobré.
Nicméně kvalitní systém řízení
veřejných financí je něco zcela jiného než jednoduchá pravidla tahaná z klobouku. Bohužel,
u nás jsme s jeho budováním zatím ani nezačali.
 V jedné z on-line diskusí na
internetu jste v červnu 2009
uvedl, že pro přijetí eura je
rok 2013 stále ještě teoreticky reálnou možností, o které
by bylo možné dokonce rozhodnout v průběhu prvního
čtvrtletí roku 2010, kdy by
mělo být jasnější, jak si naše
ekonomika bude stát.
Cituji: „I přes to, že nyní
neobvykle stabilní a poměrně slabý kurz ekonomice pomáhá, nic neměním na svém
názoru, že bychom měli euro
rychle přijmout.“ Myslíte si,
že rok 2013 je stále dosažitelný, nebo že zčásti o přijetí eura rozhodne směřování
nové vlády?
Rok 2013 je dosažitelný jen
zcela teoreticky, neboť naše
dnešní vláda nemá ani odvahu, ani politický mandát poslat
nutnou přihlášku do kurzového režimu ERM II, který je povinný po dva roky před přijetím
eura (a až po těchto dvou letech
je o žádosti uchazeče v Bruselu rozhodnuto). Proto je dnes
reálný termín leden 2014, který předjímá spuštění již dlouho
připravených procedur v prvním čtvrtletí příštího roku. Myslím, že to je reálné, nová vláda
by v té době již měla vědět, jak
hodlá ekonomiku směrovat. Politici se této diskusi často brání,
protože znamená snížení schodku veřejných financí ke třem
procentům zřejmě již v roce
2012. Podle mne by ale naopak
pokračování vysokých deficitů
bylo velmi nezodpovědné. Myslím, že většině lidí je již celkem
jasné, kam politika rostoucího
zadlužování vede, a proto je její
ukončení třeba neodkládat.
BANKOVNÍ SEK TOR
českém trhu působí téměř 40 institucí, které si
ostře konkurují, přesto většina českých občanů považuje komerční banky za
takové ekonomické subjekty, kterým svěří své peníze,
a přesto za správu musí platit bance nehorázně vysoké poplatky. Nemyslíte si,
že případné navýšení počtu
komerčních bank na českém trhu by poplatky výrazněji snížilo? Podle čeho
se vůbec ČNB rozhoduje při
udělování licencí?
Takovéto faktory by ČNB neměla brát v úvahu. Licenci by
měl obdržet každý žadatel, který splní zákonné podmínky. Navíc, v dnešních dnech je prakticky jednodušší a levnější využít
takzvanou evropskou licenci,
která umožní bankám z EU celkem snadno zřídit pobočku
v naší zemi. Náš domácí dohled
(ČNB) hraje v tomto procesu jen
minimální roli.
 Jednou z činností ČNB je
vykonávání dohledu nad finančním trhem, které představuje souhrn činností týkajících se povolovacích
a schvalovacích řízení, plnění informačních povinností,
vlastního dohledu na místě
i na dálku. Jakým způsobem probíhá vlastní dohled
na dálku?
Obecně platí, že dohled vždy
stojí na dvou pilířích. Na analýze dat, která finanční instituce musí v nemalé míře dohledu
 Na
předkládat, a na dohledu na místě, tedy ve finanční instituci. Zejména v minulosti byl ten druhý pilíř zaměřený na ověřování
funkčnosti systémů řízení rizik a podobně. Je pochopitelně
otázkou, zda proběhlá finanční krize změní něco na přístupu dohledů ke své práci. Rychlost, s jakou některé instituce,
nikoli v naší zemi, zkolabovaly,
doufám vede řadu „dohlédačů“
k zamyšlení.
 Podle zákona č. 6/1993 Sb.
o České národní bance je
ČNB orgánem vykonávajícím dohled nad finančním
trhem v České republice.
ČNB tedy provádí dohled
nad bankovním sektorem,
kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, ale také nad
penzijními fondy. Je reálné, aby se ČNB nějakým
způsobem podílela na případné penzijní reformě,
nebo jí tato úloha vůbec
nepřísluší?
Málo se hovoří o tom, že v ČR
je sice ČNB pověřena dohledem
nad finančním trhem, ale samotná regulace trhu je podle mne
správně umístěna do exekutivy
– na ministerstvo financí. Jakkoliv tedy dle mého názoru disponuje ČNB zkušenostmi a znalostmi, které mohou pomoci
hledat správné řešení, tím klíčovým místem je ministerstvo financí a ministerstvo práce a sociálních věcí.
 Ve 194 zemích, které jsou
považovány za nezávislé, existuje asi 170 centrálních bank, které se dále dají
rozdělit do tří skupin podle
vlastníka – například Švýcarsko má centrální banku
v soukromých rukou, Velká Británie, Francie, Čína
a řada dalších v rukou státu; Spojené státy americké, Belgie a Japonsko ve
smíšeném vlastnictví. Jaký
model je dle vašeho názoru
nejvhodnější?
Obvykle platí, že „nestátně vlastněné“ centrální banky
jsou určitým dědictvím minulosti. V souladu s tím například
ČNB, jakožto nově vzniklá centrální banka (takzvaný systém
monobanky zrušili komunističtí
23
rozhovor
poslanci jako součást české perestrojky v listopadu 1989!), je
speciální, ale státní instituce.
V otázce fungování centrálních
bank je proto klíčovým prvkem
nezávislost. Nejde o často špatně pochopenou bezbřehou diskreci a nekontrolovanost centrálních bankéřů ve všem, co
činí, ale o možnost nezávisle
provádět hlavní činnost – měnovou politiku, s cílem zajistit
stabilitu cen... K realizaci této
činnosti je třeba navíc osobní
nezávislost vedení centrálních
bank, což je mnohdy ještě větší problém, který lze jen obtížně
nadekretovat zákonem.
KŘÍŽEM KRÁŽEM
EKONOMICKÝMI
TEORIEMI
 Murray Rothbard k existenci centrální banky uvedl, že
banky mohou pohodlně expandovat peněžní nabídku
pouze tehdy, když existuje
centrální banka, což je v zásadě vládní banka, která má
monopolní a privilegované
postavení nad celým bankovním systémem. Teprve
po vzniku centrální banky
je bankovní systém schopný prodloužit dobu expanze natolik, aby nastartoval
tak rozsáhlý ekonomický
cyklus, jak ho známe v moderním světě. Nebylo právě
takovéto chování bank příčinou finanční krize?
Občas se mi zdá, že ekonomové (ale i samotní centrální bankéři) mají sklon moc měnové
politiky přeceňovat. V moderním světě nejde prakticky o nic
jiného než o nastavování ceny
krátkodobých peněz! To pochopitelně má velký vliv na vývoj
ekonomiky, ale není to zdaleka
jediný, či dokonce rozhodující
faktor. Pokud chcete slyšet můj
názor na vliv politiky centrálních bank na vznik dnešní krize,
tak mám za to, že centrální banky (zejména ty klíčové) držely
příliš dlouho úroky příliš nízko,
a to k některým jevům s krizí
souvisejícím přispělo.
Pokud jde o jiné aktivity centrálních bank, ty mají také nemalý dopad – řada bank zahrnuje
například finanční dohled. Když
jste se dotkla otázky „množství
peněz v oběhu“, tak je pravda,
že minulé měsíce v této otázce
přinesly řadu nových poznatků. Samotná realizace měnové
politiky řízením kvantity peněz
v oběhu je totiž již desetiletí na
moderních trzích mrtvá, a proto
mi dnešní operace řady centrálních bank (například kvantitativní rozvolnění Bank of England) připomínaly spíše než
měnovou politiku operace blízké záchranným půjčkám (souvisejícím s rolí centrální banky
jako vypůjčovatele poslední záchrany). Je však pro mne otázkou, zda tyto operace, které zejména v minulosti měly fiskální
povahu (ne všechny úvěry byly
zaplaceny), by neměly být blíže
státní správě – ministerstvu financí – než centrální bance. Tam
lze totiž lépe adresovat politickou zodpovědnost za tyto operace a poté řešit jejich finanční důsledky (třeba zvýšením daní).
 Ricardiánci zastávají názor,
že úvěrová expanze bankovních peněz způsobuje vzestup cen zboží. Dále
například Mises ukázal, že
expanze způsobuje i něco
jiného a mnohem závažnějšího. Bankovní úvěrová expanze tím, že vrhne do
obchodního světa nové zapůjčitelné fondy, uměle sníží úrokovou míru v ekonomice pod její tržní úroveň.
Jsou obavy inflační spirály
oprávněné?
Je třeba si uvědomit, že to
nejsou ani tak centrální banky,
ale banky komerční, které svou
aktivitou zvyšují objem peněz v ekonomice. A je otázkou,
do jaké míry má stát – centrální banka – svými nástroji tuto
možnost (často expanzi) škrtit třeba formou zpřísnění regulace nebo daní ve formě vysokých povinných rezerv. Osobně
si v dnešní době nedovedu představit zásadně jinou architekturu
finančního světa než tu, která zahrnuje centrální banky v dnešní
podobě a funkci. A myslím také,
trošku v rozporu s tím, co jsem
uvedl výše, že rozumným využitím svých nástrojů a za podpory ostatních ekonomik tento systém nemusí vůbec směřovat do
inflační spirály. Autor: Lucie Kubečková
Zvýhodněné
studentské
předplatné
CEPu
Pro studenty nabízíme roční předplatné ve výši
330 Kč, což je poloviční částka standardního
ročního předplatného.
Pokud se stanete našimi předplatiteli, obdržíte
i veškeré publikace vydané od začátku tohoto
roku. Díky předplatnému tak budete získávat
publikace s ekonomickými, politologickými
a dalšími společenskovědními tématy.
Předplatné je možné objednat na stránkách
www.cepin.cz
v sekci předplatné,
případně zasláním e-mailu na adresu
[email protected]
– 2 / 2010
CEP nabízí knihu „Evropské instituce jako
zájmová skupina“ od profesora ekonomie na
Univerzitě v Mannheimu Rolanda Vaubela. První část zkoumá hybné síly centralizace.
Druhá část analyzuje Evropskou komisi. Třetí
část rozebírá Evropský parlament. Čtvrtá část
diskutuje Radu. Pátá část se zabývá Evropským
soudním dvorem. Šestá část zkoumá Lisabonskou smlouvu a její alternativu. Předmluvu ke
knize napsal prezident Václav Klaus.
Cena: 70 Kč, 75 stran.
Staňte se předplatiteli CEPu na rok 2010.
Předplatné zahrnuje pravidelný Newsletter,
pozvánky na námi pořádané semináře, sborníky
a ostatní vydávané publikace, které Vám budou
zasílány na Vámi uvedenou adresu.
economix
CEP nabízí sborník č. 81/2010 „Thomas
Malthus – 175 let od smrti“, do něhož
přispěli Robert Holman, Zdeněk Pavlík,
Ilona Bažantová, Dagmar Brožová, Lukáš
Kovanda, Tomáš Munzi, Tomáš Krištofóry,
Vít Jedlička a Marek Loužek (editor
sborníku). V přílohách sborníku jsou tři
kapitoly z českého vydání „Eseje o principu
populace“ (1798). Předmluvu ke sborníku
napsal prezident Václav Klaus.
Cena: 70 Kč, 140 stran.
CEP je institut (think tank), jehož cílem je šíření
a podpora idejí svobodné společnosti a tržního
hospodářství a šíření a podpora myšlenek velkých
osobností liberálního myšlení.
objednávky na www.cepin.cz • tel. 222 814 666 • e-mail: [email protected]
24
Platová
diskriminace
žen?
Evropská unie zbrojí proti nerovnému mzdovému ohodnocení žen
a mužů na trhu práce. Ženy v EU vydělávají podle posledních průzkumů v průměru o 17 procent méně
než muži. Instituce neváhají a nastupují do dalšího kola boje za vymýcení nerovnosti.
economix – 2 / 2010
V posledních desetiletích se veřejná diskuse o rovných příležitostech žen a mužů
na trhu práce a v politických strukturách
těší pozornosti ze strany vlád, mezinárodních organizací i ženských hnutí bojujících
za rovnoprávnost. Evropská unie řadí stejnou odměnu za rovnocennou práci mezi základní principy společnosti a k dosahování
vytouženého stavu absolutní rovnosti používá prostředky sobě vlastní: akční plány
(Plán pro dosažení rovného postavení žen
a mužů 2006–2010) i rámce (Akční rámec
pro rovnost žen a mužů), pakty (Evropský
pakt pro rovnost žen a mužů) a boje (Boj
proti rozdílům v odměňování žen a mužů).
Navzdory celé armádě nástrojů ženy v Evropské unii nadále vydělávají o 17 procent
méně než muži. Informace o přetrvávající mzdové nerovnosti se tak stává vysokou
kartou v rukách bojovníků a bojovnic za
rovnoprávnost.
Málokdo z úředníků a aktivistů však
k výsledku šetření dodává, že zmiňovaných 17 procent činí rozdíl v průměrných
mzdách v celé ekonomice. V České republice odhadují rozdíl ve mzdovém ohodnocení na 26,2 procenta. Nelze tedy odvozovat závěry, že žena pobírá za identickou
práci o 17 procent nižší mzdu než muž.
Odlišnost v průměrných platech je nutné
hledat ve specializaci a dělbě práce. Ženy
výrazně dominují v sektorech s nižší průměrnou mzdou (tedy s nižší poptávkou po
práci). Více než 40 procent žen pracuje
v oblasti zdravotnictví, školství a veřejné
správě, přičemž zastoupení mužů v těchto odvětvích nedosahuje ani poloviny počtu žen. Naopak, téměř 45 procent mužů se
angažuje v sektoru zpracovatelského průmyslu, stavebnictví, dopravy a komunikací. Důvody specializace mužů a žen na ty či
ony disciplíny rozebírat nebudeme. Rovný
přístup ke vzdělání v našem civilizovaném
světě ženám umožňuje svobodně zvolit
obor svého studia. Nikdo ženám nezakazuje studovat matematiku či informatiku.
Nicméně evropské instituce, potažmo
vlády národních států se zasazují především proti platové diskriminaci spočívající
rovné šance
v nerovném ohodnocení práce stejné hodnoty. Podnikatel maximalizující zisk usiluje o minimalizaci (nejen) mzdových nákladů a najímá pracovníky s ohledem na
poměr cena/výkon. Sleduje produktivitu
práce zaměstnance. Proč tedy nezaměstnat nejkvalitnějšího pracovníka za nejnižší
možnou mzdu? Pokud ženy skutečně pobírají nižší mzdy za stejnou práci, bylo by
pro podnikatele nerozumné najímat muže.
Cena práce ženy však může narůstat s rizikem jejího mateřství. Podnikatel očekává přerušení kariéry z důvodu starostlivosti o dítě a to se promítá do mzdy, rychlosti
kariérního postupu apod. Diskriminaci založenou na pouhém předsudku potrestá tržní mechanismus a státu tak odpadá jedna
povinnost. Nesmíme rovněž zapomínat,
že právě vlastník podniku má plné právo
rozhodovat o užití jeho majetku a najímat
zaměstnance podle svých kritérií, libovůle
a vkusu. To, že provozováním diskriminace značně omezuje svoje možnosti, je čistě jeho věc.
Na druhé straně barikády stojí evropští
úředníci a úřednice a ženští aktivisté a aktivistky (genderová rovnost a český jazyk
v praxi), kteří volají po rovných příležitostech pro obě pohlaví na trhu práce a ve vysoké politice. Na rovné příležitosti Evropané slyší, nicméně snahu postavit různorodé
lidi na stejnou startovací čáru lze přirovnat
k boji s větrnými mlýny. Trestání talentovanějších, inteligentnějších, hezčích a zdravějších by nemuselo zákonitě prospět společnosti jako celku. Nehledě na vrcholnou
nespravedlnost takového počínání.
Argument feministických hnutí o diskriminaci žen kvůli mateřství bývá velice
úspěšný. Samozřejmě, žena v jistém okamžiku svého života volí mezi dítětem a kariérou, ovšem nikoli z donucení, ale dobrovolně. Volba mít dítě bezesporu zbrzdí
kariéru většiny pracujících. Sladění profesního života a mateřství ale spíš umožní
dohoda s partnerem o střídavé péči (možná
jednoho dne se dočkáme i takové směrnice) a dohoda se zaměstnavatelem, a ne posilňující ochrana pracovního místa během
mateřství. Pokud podnikateli zákon vymezuje přesné a jemu nevyhovující podmínky pracovní smlouvy se ženou na mateřské dovolené, případně mu nařizuje, které
otázky při pohovoru položit smí a které
už ne, není divu, že při přijímacím řízení
upřednostní muže.
Je nesmyslné nařizovat podnikateli
strukturu jeho zaměstnanců, případně politické straně procento zastoupení žen. Ženy
a muži jsou si v právech rovní. Biologicky
ne, ale to se jaksi už nezmění. Násilné vynucování rovných příležitostí spíš vypadá
jako podceňování ženských schopností. Autor: Zuzana Žiačiková
Gender
Studies:
Mezi řídícími
pracovníky
jsou pouze
čtyři procenta
žen
Navzdory rovnosti v zákoně se ženy
potýkají s nerovným zacházením na
trhu práce a v politice. Pobírají nižší mzdy, čelí diskriminaci z důvodu
mateřství a sexuálnímu obtěžování
a neúměrně mnoho času věnují neplacené práci, tvrdí zastupující předsedkyně Gender Studies Alexandra
Jachanová Doleželová a předsedkyně téže organizace na mateřské dovolené Linda Sokáčová.
Původní cíl feministických hnutí vydobýt
pro ženy rovnost v zákoně se naplnil beze
zbytku. Neztrácejí v dnešní době aktivity
usilující o rovnoprávnost svoji společenskou funkci?
A. J. D.: I když máme rovnost v zákoně,
stále není postavení žen rovnocenné. Ženy
jsou znevýhodněny na trhu práce: setkávají
25
Můžete blíže specifikovat aktuální cíle
ženských aktivistek?
L. S.: Cíle aktivistek a aktivistů za „ženská práva“ jsou různé. Pokud se zaměřím na
Gender Studies, tak cílem jsou rovné příležitosti žen a mužů – tedy rovná startovací
čára, posuzování schopností a dovedností
bez ohledu na předsudky a stereotypy, které
dnešní společnost váže k ženám a mužům.
Usilování o rovné příležitosti se častokrát
podobá boji s větrnými mlýny, jelikož lidé
se přirozeně liší svými předpoklady, nadáním a podobně. Nemyslíte? Tyto snahy mohou někomu připomínat tak trochu
obehranou písničku z období před rokem
1989.
L. S.: Jak už jsem říkala, rovné příležitosti jsou chápány jako rovná startovací čára.
A naopak jde právě o posuzování lidí na základě jejich individuality, talentu, schopností bez paušalizujících tvrzení založených na
představách o tom, jak se chovají a jací jsou
lidé na základě svého pohlaví, věku, etnické
příslušnosti apod. V tomto smyslu o žádnou
Z úst kritiků se ozývají hlasy o umělém
vytváření témat ze strany feministek. Je
nutné potvrzovat přirozenou emancipaci
žen zákonem?
A. J. D.: Tak jak jsem již zmínila, rovnost
před zákonem již máme. Máme zákony, které zakazují diskriminaci a nerovné postavení. Teď je důležité, aby byly zákony dodržovány, což se zatím neděje. Proto je nutné
vytvořit kontrolní mechanismy, které budou
na plnění zákonů dohlížet.
Jak si vysvětlujete nízký podíl žen ve
vrcholové politice a na manažerských
pozicích?
A. J. D: Tak to má několik důvodů. Kariéra
žen je přerušena z důvodu mateřství. Většina
zaměstnání neumožňuje skloubit rodinný život s prací, a proto ženy musí zůstávat dlouho doma na rodičovské dovolené. V ČR také
téměř neexistují zařízení péče o děti do tří let,
což také znemožňuje dřívější návrat. K tomu
všemu ještě přispívají genderové stereotypy,
podle kterých se má žena věnovat rodině a nikoli kariéře. Z toho důvodu často ženám ani
manažerské pozice nejsou nabízeny, nejsou
jim nabízena školení a po návratu z rodičovské dovolené jen těžko hledají práci. Ženy
proto často stojí před volbou děti, nebo kariéra, volbou, před kterou většina mužů nestojí.
Nelze vysvětlit malé zastoupení žen ve vysoké politice jednoduše tím, že ženy tento
obor neláká?
A. J. D.: Není to tak, žen je v politických
stranách dost, ale bohužel se nedostávají do
vedoucích pozic. Důvodů je několik, většina z nich je stejných, jako jsem uvedla u manažerských pozic. Současná politická kultura je také stavěna na dlouhých zasedáních
v noci nebo o víkendech, to je jak pro ženy,
tak pro muže, kteří chtějí pečovat o své děti
nebo blízké, nemožné. V politice také fungují takzvané pánské kluby, do kterých se
ženy nedostanou, nejsou zvány na neformální jednání.
Umíte si představit ekonomiku, ve které by zaměstnavatelům zákon nařizoval,
koho zaměstnat, podle pohlaví nebo sexuální orientace? Není pozitivní diskriminace také jenom diskriminace?
L. S.: Žádnou takovou ekonomiku neznám a nikdo takový model ani nepožaduje – alespoň v oblasti rovných příležitostí
žen a mužů. Ale je pravda, že existují státy,
kde si dobrovolně zavedli kvóty, které fungovaly a fungují. A nemusí jít jen o oblast
postavení žen a mužů – představme si třeba
systém afirmativní akce v USA v oblasti postavení Afroameričanů.
Pozitivní diskriminace je diskriminace,
hovoří o tom tak evropské směrnice a judikatura v oblasti rovného zacházení. Bohužel často lidé zaměňují pojmy jako pozitivní
(afirmativní) akce a pozitivní diskriminace.
Pozitivní akce je mnohem širším konceptem. Lidé si pod ním velmi často představují
hlavně kvóty, ale jde i o specifické vzdělávání a různé inkluzivní a integrační programy.
Jaké praktické nástroje pro uplatňování a vymáhaní rovných příležitosti byste
doporučily?
A. J. D.: Pokud bychom měly vyjmenovat opatření na všechny oblasti genderové
nerovnosti, tak by to bylo na několik publikací. Tak zmíníme jenom některé nástroje,
které by mohly pomoci:
– zvýšení kapacity zařízení péče o děti a jejich systematická podpora,
– kontroly zaměstnavatelů, zda nediskriminují (například v oblasti rovného odměňování) – to mohou dělat inspektoráty práce,
které již v současnosti mají tuto problematiku na starosti, ale reagují pouze na stížnosti a sankce jsou příliš nízké,
– zvýšit informovanost o rovných právech,
– umožnit skloubení práce a rodiny v zaměstnání a v politických funkcích,
– rovnoměrné rozložení rolí v partnerstvích.
L. S.: Záleží na tom, o které oblasti uvažujeme. Vždy je ale důležité vycházet z konkrétní zkušenosti a situace a na základě takové analýzy potom navrhnout přístupy
a metody, jak omezovat diskriminaci na základě pohlaví ve společnosti. Nikdy není
dobré slepě aplikovat „zaručené“ návody.
Autor: Zuzana Žiačiková
– 2 / 20
2010
2
10
se s diskriminací již při vstupu do zaměstnání – v pracovních pohovorech, nedostávají
stejnou mzdu za stejnou práci, nemají stejné šance v kariérním postupu, setkávají se
sexuálním obtěžováním. Výzkumná zpráva
Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí
z roku 2006 uvádí, že pouze čtyři procenta žen dosahují nejvyšších pozic vedoucích
a řídících pracovníků, přestože ženy tvoří
55 % studujících na vysokých školách. Ženy
mají nižší mzdy než muži, nemají stejný přístup do politických funkcí, ve větší míře se
věnují neplacené práci – tedy péči o děti, domácnost a osoby blízké, setkávají se s genderově podmíněným násilím. Nerovné podmínky se násobí s dalšími důvody, jako je
například věk, národnost či etnicita, sexuální
orientace nebo zdravotní postižení.
obehranou písničku z období před rokem
1989 určitě nejde.
Ženské hnutí pravidelně používá jako
důkaz platové diskriminace žen porovnání průměrných mezd napříč odvětvími celého hospodářství. Toto ovšem může zavádět k nesprávným závěrům. Ženy a muži
se obecně specializují na odlišné typy prací. Muži se dle statistik uplatňují v technicky náročnějších disciplínách, po kterých
v době technologického pokroku roste poptávka, a jsou tedy oceňováni vyšší mzdou.
A. J. D.: Nerovnost mezd žen a mužů
je do jisté míry důsledkem toho, že ženy
a muži zastávají různé pozice na trhu práce
(jiné obory, ženy jsou také méně zastoupeny
v manažerských pozicích), ale v určité míře
jde o čistou diskriminaci. V roce 2007 činila průměrná mzda žen jen 75,2 % průměrné
mzdy mužů. Feminizované obory, například
školství či zdravotnictví, jsou výrazně hůře
placeny oproti výdělečnějším oborům, jako
jsou například informační a komunikační
technologie, kde je zastoupení žen naopak
na velmi nízké úrovni. Kvantitativní šetření
Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium UK (CERGE-EI), ukázalo, že
platové rozdíly mezi muži a ženami existují i při srovnání platů v detailním zaměstnání ve stejné firmě. Průměr rozdílů v hodinových platech žen a mužů zde činí 11–12 %.
Zde se jedná o čistou diskriminaci.
economix
e
conomix
rubrika
26
na baru s...
Dušan Klein:
Koncesionářské
poplatky mají smysl
Dušan Klein, známý filmový a televizní režisér, nyní natáčí humoristický seriál Cukrárna. Seriálová cukrárna totiž sousedí se hřbitovem,
a co se v ní prodává, se dozvíte v našem rozhovoru. Až bude Cukrárna
dotočena, režisér Klein přijde na
VŠE v rámci filmových projekcí pořádaných studentským sdružením
Ekonom a společně s ním si promítneme jeho film Růženko, spíte sama
snad?
Ve filmu hraje Jiří Hrzán, jímž ztvárněná
postava může zdědit značný majetek, ale jen
za podmínky, že se ožení s pannou. „Je to
sice černobílý film, ale zajímavý v tom, že
to byl první muzikál v televizi a nedočkal
se premiéry, protože přišel rok 1969 a normalizační hrdinové to zakázali,“ říká Dušan
Klein. Jestli Jiří Hrzán svou Růženku najde,
uvidíte na našem budoucím promítání. Včas
vás budeme informovat prostřednictvím
Economixu a plakátů po škole.
economix
– 2 / 2010
 Náš
časopis vychází na Vysoké škole
ekonomické – myslíte si, že by série vašich filmů o básnících byla stejně úspěšná a zábavná, kdyby děj probíhal právě
v prostředí ekonomické školy?
Nejsem schopen říci, zda by byla vtipnější, protože bezesporu každý vysokoškolský
život přináší řadu radostí a strastí, ale medicína je v tomto ohledu nejspíše vděčnější.
Protože v ní jde o život – a vždy, když jde
o život, tak jde o něco. Medicínu jsme ale
vybrali zejména z toho důvodu, že Ladislav
Pecháček, autor knihy Amatéři aneb Jak
svět přichází o básníky (která byla předlohou prvního z filmů o básnících, pozn. red.),
je sám lékař, a tak na medicíně studoval.
 Také oba vaši synové jsou úspěšní lékaři – do jaké míry ovlivnila vaše režisérská tvorba jejich volbu studia
medicíny?
Dá se říci, že napůl. V prvním díle
„básníků“ jsem ještě nezachycoval vysokoškolská studia, ale pubertu. A právě v této
době byl můj starší syn také v pubertě, prožíval svou první lásku, tudíž jsem tehdy
ovlivňoval spíše já jeho. Shodou okolností se v době natáčení druhého dílu přihlásil
na medicínu, a tak jsem díky němu pochytil
spoustu historek z tohoto prostředí. A ani se
všechny do filmu nevešly.
 V jednom rozhovoru jste zmínil jako
prototyp vtipného a inteligentního humoru seriál M*A*S*H – jeho děj probíhá také v lékařském prostředí a navíc
je zasazen do období války. Inspiroval
vás nějak ve vaší režisérské tvorbě?
Tento seriál jsem poznal až později, každopádně byl pro mne poučný v tom, že ukazoval, jak se má dělat sitcom. M*A*S*H má
myšlenku, má téma a je to seriál, do kterého se nemusí přidávat umělý smích, protože
každá jeho věta obsahuje inteligentní humor,
i když je v souvislosti s válkou. Vzpomeňte si na náš první velký seriál – Nemocnice
na kraji města. Jeho autor Jaroslav Dietl už
tehdy pochopil, že nemocniční prostředí je
pro seriály a sitcomy nejvděčnější, protože
v tomto prostředí o něco jde. Medicína má
proto spojitost s kulturou a uměním.
 Válka je téma, které se bohužel přímo
týká vašeho dětství – jak vlastně hledíte na válku jako takovou? Spatřujete nějaký rozdíl mezi druhou světovou
válkou, která zásadně poznamenala váš
život, a například válkou v Iráku?
Samozřejmě se jedná o války naprosto rozdílné, a to způsobem boje, zbraněmi,
které se mezitím vyvinuly, hlavně již nejde
o dobývání území, ale o ekonomické otázky
zaštítěné „velkými“ myšlenkami. V dnešních válkách jde v první řadě o peníze. Důsledky pro lidi jsou ale hrozivější. Já sám
jsem prožil druhou světovou válku velice
krutě, ale podle mě jsou následky dnešních
válek pro obyvatele ještě horší.
 Do našich kin přichází stále více domácích filmů, jejichž cílovou skupinou je nenáročný divák. Jde podle vás
o správnou cestu? Je vlastně úkolem
profese filmových tvůrců diváky „vychovávat“ nebo pouze uspokojovat jejich poptávku?
Já jsem coby bývalý profesor na FAMU
toho názoru, že výuka filmu a televize by
měla být povinná již na základní škole; tak
jak je povinná literatura nebo hudební výchova. Všimněte si totiž, že film ovlivňuje
mladé lidi dnes více než literatura, a přesto se žáci ve škole o filmu nedozvědí téměř
nic. Sám se snažím své studenty vychovávat
k tomu, aby nerozlišovali mezi náročným
a nenáročným divákem. Děláme filmy, kterými vyprávíme příběhy, a někdy se stane,
že je film divácky úspěšný a současně umělecky úspěšný. Nelze si předem říci, že natočíme velké umění. Protože nakonec může
být výsledkem paskvil. Zkrátka nedá se to
nadiktovat. Samozřejmě vznikají i takové
kalkuly, že film je natočen pro festival. Já
si ale myslím, že by to mělo být obráceně –
film by měl být natočen zejména pro diváky
a teprve poté se může stát, že tento film překoná horizont a bude brán jako umění. Právě
takto vznikly všechny filmy Jiřího Menzela
– ten nikdy nezamýšlel, že natočí film pro
festival. On točil film pro diváky. Je to podobné jako u malířů – malíř nejprve namaluje obraz ženy, ale nemůže předem říci, že
to bude Mona Lisa.
 Zastihli jsme vás de facto v průběhu natáčení – na čem pracujete?
Já jsem známý tím, že jsem pracovitý,
proto když mi televize nebo filmoví producenti poskytnou prostředky na natáčení, snažím se pracovat neustále. Odvažuji si říci, že
práce je pro mě smyslem života, tudíž přecházím z projektu na projekt. V současnosti
točím pro Českou televizi třináctidílný seriál
Cukrárna. Doufám, že z toho vznikne milý,
lidský a humorný seriál, který nebude popisovat pouze sladké, ale i hořké dny. Ona
cukrárna se totiž nachází v blízkosti hřbitova a prodává rakvičky a věnečky – proto má
seriál nádech černého humoru.
 Ve vaší filmografii tvoří významnou
část detektivky. Detektivky a další žánry, které diváky do poslední chvíle udržují v nejistotě, jsou divácky velmi oblíbené a žádané, přesto se jich obecně
točí velmi poskrovnu. Proč je podle vás
27
naše tuzemská tvorba v tomto ohledu
pozadu za ostatními zeměmi?
Nejprve musím vysvětlit, jak jsem se k tomuto filmovému žánru dostal. Když jsem dokončil FAMU, tak můj cíl nebyl točit kriminální příběhy, i když literaturu tohoto typu
jsem měl vždycky rád. Ale přišla 70. léta,
tedy normalizace, a tehdy všichni museli
točit takzvaná společenská dramata. Tomu
jsem se chtěl vyhnout, a proto jsem sáhl po
detektivkách. Ty jsem poté točil celých deset let. Víte, člověk se na kriminálním žánru
naučí řemeslu, protože tam nemůžete moc
filozofovat, moc uvažovat, tam musíte konkrétně a jasně dodržovat linii příběhu. Ale
i poté mi obliba tohoto žánru zůstala, například televizními příběhy Hříchy pro pátera
Knoxe, Hříchy pro diváky detektivek nebo
Hříchy pro posluchače rozhlasu, na kterých
právě teď pracuji pro Radiožurnál.
 Máte zkušenost s tvorbou jak v soukromé, tak ve veřejnoprávní televizi. Liší
se v nich nějakým způsobem režisérská
práce?
Všude se musí dělat stejně pilně a pracovitě. Samozřejmě ekonomický tlak je větší v soukromých televizích z důvodu odlišného financování. Proto je natáčení pod
Českou televizí volnější; ačkoliv v poslední době se mi zdá, že ten tlak na finance je
téměř stejný, protože se šetří všude. A to je
znát na všech filmech, které dnes přicházejí
do kin. Pro mě to totiž nejsou klasické filmy,
ale malé televizní filmy, které se omylem dostanou do kin. My neukazujeme, my jen vyprávíme. Natáčet velkolepé filmy jako v zahraničí by totiž stálo ohromné peníze. Naše
rozpočty jsou mnohdy až milionkrát menší než jinde. Problémem je i naše „nešťastná“ čeština, která bohužel znamená malý filmový trh. Dále na to, v čem jsme byli dříve
úspěšní a co jsme vyváželi do celého světa
– tedy pohádky –, bohužel dnes nemůžeme
navázat, protože v jejich případě je natáčení mnohem dražší a návratnost peněz velmi
zdlouhavá. Například nyní chystáme pohádku do kin, přičemž aby se její čtyřicetimilionový rozpočet vrátil, musí do kina přijít alespoň 800 tisíc diváků. Tento počet diváků
na tu pohádku přijde, ale ne během jednoho
roku, protože děti vyrůstají.
Ve filmech jsou peníze nejen od investorů, ale i z product placementu. Ten byl dosud
problémový, protože když ve filmu byla vidět například etiketa piva, následoval postih.
V USA naopak product placementem jedna
firma zaplatí třeba i celý film. Naštěstí Evropská unie nyní zákaz product placementu zrušila (směrnici Audiovizuální mediální služby bez hranic musely všechny členské
země EU zakomponovat do svých právních
řádů do prosince 2009, pozn. red.). Jsem
přesvědčen o tom, že jen velké množství filmů může vyprodukovat kvalitu. Když natočíme pět filmů, tak nevznikne žádný dobrý film; když deset filmů, tak se jeden film
může objevit jako dobrý; když dvacet filmů,
tak již třeba dva. O tomto jsem mluvil s Milošem Formanem, který mi prozradil, že
u nás jsme na tom v tomto ohledu lépe než
v USA – máme vyšší úspěšnost v počtu dobrých filmů ze všech natočených filmů než
oni. Procentuálně.
 Platí pro Českou televizi klasické ekonomické východisko o neefektivitě a nehospodárnosti státní instituce?
Neřekl bych, že je Česká televize nehospodárná. Určitě je velkorysejší v otázce počtu natáčecích dní, zatímco soukromá televize se snaží docílit toho, aby bylo natáčecích
dnů co nejméně. Tvorba soukromé televize totiž slouží pouze jedinému cíli – vyplnit
mezeru mezi dvěma reklamami a udržet divákovu pozornost tak, aby reklam viděl co
nejvíce. To by ale podle mě nemělo být cílem veřejnoprávní televize. Ta by měla přinášet nějaké myšlenky, nová témata, za-
jímavější příběhy. Namísto toho neustále
mluví o počtech diváků. Pochopitelně, soukromá televize potřebuje co nejvíce diváků
kvůli reklamě, což znamená: čím více diváků, tím více peněz z reklam. Česká televize
si ale nepotřebuje vydělat. I když je to složité – natočení jednoho dílu „básníků“ stálo v průměru tři miliony, dnes by to bylo 30
milionů. Nároky totiž stoupají ve všem, a to
jak nároky tvůrčích pracovníků, tak na materiál, prostředí a podobně. A přesto stále točíme oproti zahraničí velmi levné filmy. A je
to na nich poznat.
 Měla by v dnešní svobodné společnosti
vůbec existovat veřejnoprávní televize
financovaná daňovými poplatníky?
Já si myslím, že má existovat, protože bychom měli udržovat určitou kulturní kontinuitu. Národní divadlo by nemohlo existovat, kdyby ho někdo nefinancoval. Proto
jsem přesvědčen, že koncesionářské poplatky mají smysl. Divák navíc dostává, přestože žije v tržním hospodářství, něco zdarma
– ten poplatek jsou vlastně tři piva. A nelze
ani říct, že by tvorba České televize stála za
nic. Česká televize vysílá divadelní inscenace nebo fotbalová utkání, na něž kdyby
šli lidé osobně, stálo by je to o dost víc. Veřejnoprávní televize by měla mít poslání, ale
jde pochopitelně o to, jak toto poslání plní.
 Získáváte nějakým způsobem zpětnou vazbu od diváků vašich filmů
a seriálů?
Nevýhodou televize je to, že je zpětnou
vazbou jedině počet diváků, dopisy nebo
ohlasy v tisku. U filmu to je jednoznačné –
diváci v kině buď jsou, nebo nejsou, smějí se, pláčí, zamýšlejí se nad filmem. To ale
u televize tvůrce necítí, není s těmi diváky.
To je jeden z důvodů, proč mám radši film
než televizi, protože u filmu je ta zpětná vazba okamžitá. Zajímavé je to, že za komunismu byla zpětná vazba mnohem silnější,
protože zvláště při komediích se lidé mohli
smát – nebáli se, že na ně sáhne ruka zákona a někdo se zeptá, proč se smějí, pokud ve
filmu byla nějaká politická narážka. Diváci
se v kině nebáli vyjádřit svůj názor. A české
filmy byly plné narážek na společenské podmínky, které u nás panovaly. Diváci proto
byli vděčnější, než jsou dnes.
 Máte na svém psacím stole optimálně
rozloženy pracovní pomůcky tak, jak
to doporučuje teorie Leffingwellova
psacího stolu ve vašem filmu Jak básníci přicházejí o iluze?
(Režisér Klein se již při sousloví „optimálně rozloženy pracovní pomůcky“ začíná
smát, pozn. red.) Nevím, jestli to mám podle
tohoto receptu, ale mám na stole určitý řád
a poznám to podle toho, že když udělám velký úklid, tak nemůžu nic najít. Nemám stůl
rozvržený tak, že bych měl vlevo rozpracované scénáře a vpravo dokončované, ale je
tam pomyslný řád, který po každém úklidu
měním. Je to jako s dýmkami – mám jich
asi 120, jedna je třeba na televizi, druhá na
sport, třetí na film, ale nemám je popsané;
ruka šmátralka vždy sáhne po správné dýmce. Jakmile proběhne úklid a přehází se mi
dýmky, tak jsem nešťastný, protože pak sáhnu po nesprávné. Zkrátka nový návyk ruší
starý návyk. Jinak v tom filmu o básnících –
to byla taková hříčka, kterou jsme vymysleli
s Ladislavem Pecháčkem a Zdeňkem Svěrákem a která se poté dokonce uplatnila.
Autor: Stanislav Janeček
Dušan Klein se narodil v roce 1939 na
Slovensku. Kvůli druhé světové válce, kterou částečně prožil v koncentračním táboře
Terezín, byl nucen opustit Slovensko a zůstat
na českém území. Na pražské FAMU vystudoval v roce 1962 filmovou režii. Natočil
řadu filmů pro televizi i pro kino, z nichž nelze nezmínit film Jak svět přichází o básníky
(1982), kterým započal svou básnickou pentalogii. Z televizní tvorby se divákům zapsal
do povědomí detektivním cyklem Hříchy
pro pátera Knoxe (1991) nebo soap operou
Ulice. economix – 2 / 2010
na baru s...
28
mladý a úspěšný
Tomáš Jindřich:
Ve velkých korporacích
musí být člověk proaktivní
V roce 2008 dokončil Tomáš Jindřich
studium na Fakultě financí a účetnictví VŠE, obor peněžnictví a bankovnictví. Od stejného roku pracuje pro
společnost Hewlett Packard. Přes
menší projekty se vypracoval na pozici Architekta řešení SAP a ve svých
26 letech vede ve společnosti gigantický projekt Integrovaného informačního systému Státní pokladny.
Zeptali jsme se, jak vypadají jednání
s ministry, jak chutná být vytíženým
manažerem v nadnárodní korporaci
i jaká je daň za úspěšnou kariéru.
economix – 2 / 2010
 Jak jste se dostal do společnosti Hewlett
Packard?
V posledním semestru, na podzim 2007,
jsem si začínal hledat novou práci. Přístup
HR managerů ve finančním sektoru mě velmi zklamal, tak jsem šel do personální agentury Robert Half a tam mi doporučili HP. Já
jsem sice měl IT jen jako vedlejší specializaci
a moc se mi do toho nechtělo, ale šel jsem tam
a absolvoval jsem velmi seriózní pohovor.
I díky zkušenostem s programem SAP z mé
dřívější práce pro firmu Vitana jsem řízením
prošel a byl jsem přijat do Graduate programu
HP. Pozice, kterou jsem zastával, byla na pomezí technického a projektového konzultanta. Už za čtrnáct dní jsem seděl u zákazníka
a prezentoval mu nějaké řešení. Zkrátka mě
do toho hodili a – plav. To mi dost pomohlo.
 Takže jste pracoval jako konzultant
pro SAP?
Ano, tehdy to byla novinka, HP nemělo
svoje konzultanty. Takže jsem najezdil stovky tisíc kilometrů po ČR a implementovali
jsme SAP. Bylo to hodně o tom zjistit, co
zákazník chce, a navrhnout mu řešení. Pak
přišla velká poptávka do evropského HP pro
Libérii. Tam skončila občanská válka a Arcelor Mittal zjistil, že je tam obrovský důl
plný železa a že ho chtějí vytěžit. Dostali na
investici do infrastruktury asi 3,5 miliardy
dolarů (HDP Libérie bylo ten rok cca 1,2
mld. dolarů). Dostal jsem se do skupiny, která tam zařizovala implementaci informačního systému. Co se tam dělo, to by vydalo na
extra rozhovor. Celkově jsem tam ale udělal
za čtyři měsíce první kompletní projekt.
 Jak jste se dostal k projektu Státní
pokladny?
Když jsem se v červnu 2008 vrátil z Libérie, publikovalo Ministerstvo financi ČR
(MF ČR) zadávací dokumentaci projektu
Státní pokladny. Tehdy jsem se nabídl, že
zadání prostuduji, a tím jsem se dostal k vedení projektu.
 Jaká je vaše role v tomto projektu?
Jsem architekt řešení subdodávky HP.
Řešil jsem tedy, co přesně budeme dodávat,
a následně specifikoval požadavky na zdroje a vybudoval celý projektový tým. To už
jsem se posunul k projektovému manažerovi. Zakázka je realizována konsorciem HP,
IBM, SAP a já zodpovídám za celé řešení,
které HP dodává.
 První výběrové řízení na projekt Státní
pokladny napadl ÚOOH. Proč?
Byl tam problém, že požadavky v zadávací dokumentaci byly tak náročné, že je žádná
firma sama nebyla schopna splnit. Proto se
přišlo s nápadem na konsorcium tří velkých
rivalů: HP s IBM a firmou SAP. Do výběrového řízení s námi šla jen jedna firma, která
ale ani nesplnila požadavky.
 S tím souvisí podobná aféra týkající se
zakázky ČSÚ pro HP, kterou medializoval Vladimír Kovář ze společnosti
Unicorn. Je pravda, že zadávání probíhá tak netransparentně, jak Kovář
popisoval? (Podrobně se tomu věnuje
Economix č. 1/2010 na str. 26).
Jediné, co můžu říct k této aféře, je, že HP
je kvalitní a stabilní dodavatel, a proto má
velmi dobrou pověst. Stejně jako u dalších
zákazníků, jako je VZP nebo Česká spořitelna. U větších projektů totiž zákazník chce
vidět silné zázemí. Proto naším typickým
konkurentem v této oblasti nejsou menší IT
firmy, ale spíše právě například IBM.
 Jaké je to dělat zakázku pro státní
sektor?
Ta zakázka je specifická tím, že ji nikdo
na MF ČR vlastně nechce. V horních patrech se rozhodlo, že státní pokladna je nutná, ale do nižších pater to moc nepropadlo.
Tam mají lidé averzi ke změnám. A najednou přijde Jindřich a chce jim tam všechno měnit.
 Jak se pracuje ve veřejné správě v porovnání se soukromou?
To je úplně jiný svět. Lidé mají jiný přístup. Pracují od sedmi ráno do půl třetí odpoledne. A to o půl třetí už nasazují klobouk
a jdou domů. Na všechno je čas, nikdo nechce brát za nic zodpovědnost, nikdo ani nic
nechce. Oni v devět jdou na snídani, v 11
na polívku, ve 12 na oběd, ve dvě na kafe
a o půl třetí domů. Občas je to k pláči, když
chce pak člověk něco řešit.
 Jednal jste na nejvyšších místech. Chovají se stejně i ministři?
Ne, ti mají stejný režim jako korporátní
manažeři. To jsou hodně vytížení lidé. Jednal jsem jak s Kalouskem, tak s Janotou.
Kalousek například je super. Jasná vize, jasné názory, jasné pokyny a ještě k tomu byl
opravdu vtipný. Janota je zase větší metodik, fakt tomu rozumí.
 Jaký je přechod z VŠE, kde je pracovní morálka dosti volná, do HP, kde
najednou musí být člověk dochvilný
a přesný?
Nedělalo mi to problém. Já jsem totiž až
v HP zjistil, že jsem hodně zodpovědný člověk. Takže mě bavilo, že HP má nějaký řád,
že to funguje. HP má neuvěřitelnou firemní
kulturu. Každý zaměstnanec dostane knížku
The HP Way, kterou napsali Hewlett a Packard. Píšou tam, jak začínali v garáži a jaké
jsou firemní hodnoty.
 A skutečně ještě tyhle hodnoty
fungují?
Ano, i když HP drtí krize, cost-cutting,
ale pořád je to vidět. Nedávno HP vyhrálo
cenu Zaměstnavatel roku a není to náhoda.
Ačkoli během krize zmizela spousta benefitů, pořád máme třeba velmi kvalitní školící
program. Navíc nejde o počet hodin v práci, ale o kvalitu odvedené práce. Můžu si
klidně vzít auto a notebook a odjet do Krkonoš, jen musím večer odevzdat kvalitní
výsledek.
 Jak je teď pro studenta obtížné dostat
se v HP na nějakou slušnou pozici?
To je hodně těžké. Po vysoké škole vám
žádná velká firma nedá nějakou pěknou pozici. A je jedno, jak krásný životopis si napíšete. Vždycky nabídnou juniorskou pozici a po dvou letech se ukáže. U mě to byla
kombinace toho, že jsem byl ve správný čas
na správném místě, ostrých loktů a sebevědomí. Ve všech těchto korporacích nikdo nebude nikoho tahat nahoru. Člověk musí být
proaktivní a pořád opakovat, že to zvládne.
Já měl velmi dobré vztahy s manažery, kteří
mi dali šanci. Kdybych to ale pokazil, tak by
se asi moje kariéra vyvíjela jinak.
 Je pravda, že v korporacích, jako je HP,
se pracuje ve dne v noci?
29
To hodně záleží na konkrétním člověku.
Ze začátku minulého roku si pamatuji, že
můj osobní život naprosto skončil a pracoval jsem dva měsíce bez přestávky. Nerozlišoval jsem víkend a pracovní den. Když
jsem pak ale získal zkušenosti, měl jsem
dobrý tým a delegoval, tak už se to dalo
zvládat dobře. Teď už mám rozhodně volné
víkendy a pracuji tak od osmi ráno do sedmi večer.
 Máte pocit, že s jinou školou než VŠE
byste měl lepší průpravu pro to, co teď
děláte?
Myslím, že ne. VŠE je vážně dobrá škola.
Mně se líbí systém výuky. Je to tu na člověku, jak ke studiu přistoupí. A to si myslím,
že je správně. VŠE se dá studovat mnoha
způsoby. VŠE mě naučila dávat si věci do
spojitostí. A to je teď moje práce.
 Jaký jste byl student?
Na střední jsem byl nejhorší student ve
třídě. Pětkař, dokonce jsem propadl. Na vysoké škole jsem si uvědomil, že to tu funguje
jinak, a přišel jsem na to, k čemu je studium
dobré. Rozhodně jsem nestudoval průběžně,
ale vždycky jsem všechno chápal.
 Chcete nadále zůstat v korporátním
světě?
Ne, chci dělat něco vlastního. Mám plno
nápadů. Podnikání je primárně o kontaktech
a těch jsem si teď udělal hodně. Já jsem už
na gymnáziu měl podnikatelské nápady. Ale
scházela mi kuráž a zároveň jsem si říkal,
že nechci začít s něčím, co budu dělat pět
let a vydělám si pár desítek tisíc měsíčně.
Když už, chci dělat něco velkého. Myslím,
že ten postup je správný. Po gymnáziu toho
člověk moc neví, to by musel mít opravdu
nápad typu Facebook... Na vysoké škole se
tak rozkoukáváte, pak jako zaměstnanec nabíráte zkušenosti a kontakty. A pak je dobré
do toho jít a dělat něco svého. Problém zaměstnání je v tom, že s výjimkou obchodních pozic není člověk ohodnocen na základě svého výkonu.
 Láká vás zahraniční kariéra?
Chtěl jsem odjet do zahraničí a rok tam
bydlet. Ale během studia to byl problém.
Zkoušel jsem, aby mě tam poslalo HP, ale
to oni nedělají. Teď mám ale v HP rozjednanou novou pozici Lead Solution Consultant for Public Finance v Evropě. Podobné
systémy jako Státní pokladna se totiž dělají
i v dalších zemích.
 Co pro vás bylo nejtěžší, když jste se dostal na svou stávající pozici?
Nebyl jsem připravený přijmout tak obrovskou zodpovědnost. Byl to velký skok,
najednou jsem obden jednal s vedením projektu na ministerstvu, koordinoval jsem
spoustu lidí. Čtvrt roku mi trvalo, než jsem
tu zodpovědnost vstřebal.
 Jak jste bojoval se stresem?
Začal jsem asi brát zákazníka ne jako
soupeře, který mě znervózňuje a kterého
se mám bát, ale jako partnera, který pochopí, když udělám chybu. Pak se mi najednou
se termíny. A pak přijde fáze, kdy se celý
projekt přinese zákazníkovi a on ho začne
používat. Všichni se musí proškolit. Konkrétně systém Státní pokladny bude používat 6000 lidí a my teď budujeme systém
jejich podpory.
 Jak se na vaše absolutní nasazení v práci dívali vaši známí a vaše rodina?
Brali to hodně špatně. Já jsem se v jednom
stadiu s nikým moc nestýkal. Všichni mi říkali, ať to nedělám, že se zničím. Já jsem
je tehdy neposlouchal. Já jsem to tehdy bral
jako oběť a věřil jsem, že díky tomu se budu
mít v budoucnu lépe. A najednou se projekt
rozběhl a já se z role takového otroka posunul do role lídra. Mohl jsem se opřít o další
lidi a vybírat si, které problémy chci řešit.
 Dá se tímhle životem manažera žít celý
život?
Je to hodně o osobnosti, ale já si myslím, že to možné není. Myslím, že je dobré střídat pozice. Sleduji to v IT, tam pokud
je člověk ambiciózní, tak to většinou skončí dvěma způsoby. Buď člověk začne dělat opravdu manažera, třeba vést divizi, a to
myslím lidi uspokojuje. A druhá možnost je
založit si vlastní byznys.
 A vás vaše práce uspokojuje?
Mně v dravém prostředí byznysu chybí
nějaká lidskost, nějaká pokora. Tam se jde
přes mrtvoly, jde jen o to, vytáhnout ze všeho peníze. Když člověk do byznysu naskočí,
tak má klapky na očích. Kamarádi vám říkají, že to je super, co děláte. Člověk si vydělá,
má služební auto, ženský se o něj zajímají.
Ale všechno drtíte a jen jdete po příležitostech. Já si teď říkám, že kariéra je dobrá,
ale co dál? Mám z toho stres, budu z toho
nemocný.
 Cítíte, že přichází čas na změnu?
Ne na žádnou radikální, ale chci začít dělat doktorát a začít učit. Teď taky rozumím
tomu, že spousta úspěšných lidí si založí nadaci a jede někam pomáhat. Protože když
člověk udělá takovou kariéru a ohlédne se,
říká si: „Co jsem vlastně udělal? Dva roky
jsem proseděl v téhle šedivé kostce, vlastně jsem si ani moc neužil, kamarádi byli
v Číně, já jsem nikde moc nebyl.“ Všichni mi závidí, jak jsem úspěšný, kolik jsem
toho dokázal, že mám pod sebou tolik lidí.
Ano, mám super kariéru, ale to není všechno. Často potkávám lidi, kteří dělají zajímavější a užitečnější věci.
 Studium na VŠE je velice pestré. Co
byste vzkázal studentům, aby při studiu dělali pořádně?
Naučit se vyhledávat souvislosti a dávat si
je dohromady. Nejen na VŠE vás často nutí
zahrabat se do jednoho oboru a vědět o něm
všechno. Můj projektový manažer, takový
můj mentor, mě jednou vzal na rozhlednu
v Plzni a řekl mi, že občas je potřeba neřešit ty zdánlivě důležité drobnosti, ale zastavit se a rozhlédnout se. Když má pak člověk
nadhled, uvidí příležitosti. Autor: Štěpán Mejzlík
ulevilo a stres se dost snížil. Navíc jsem se
naučil delegovat.
 Jak působí při jednáních na vaše partnery váš věk?
Vždycky jsem měl problém s tím, že jsem
mladý. Na začátku projektu mi na ministerstvu nedůvěřovali. Odborností a tím, kolik jsem toho načetl, jsem ale důvěru brzy
získal. A stejně tak to bylo u mého týmu,
v němž jsem mimochodem nejmladší.
 Baví vás ještě vaše práce?
Na rozdíl od liniové práce ve firmě nemůže práce na projektu být nikdy nuda.
Střídají se projekty, střídají se fáze projektu. V první fázi se domlouvá zadání, sestavuje se smlouva a dávají se dohromady
projektové týmy. Pak se sestavuje cílový
koncept, co se vlastně bude vytvářet. Až je
cílový koncept schválený, dělá se „delivery“. To jste byl pořád se svým týmem, pořád se řeší problémy, nic se nestíhá, honí
economix – 2 / 2010
mladý a úspěšný
30
zahraniční studentka
 Je
Yevheniya pochází z Ukrajiny, do Čech přišla rok
před počátkem studia na
Vysoké škole ekonomické.
Je jí 22 let, ale díky kratší době studia na střední škole na Ukrajině je již
v pátém ročníku Fakulty
managementu v Jindřichově Hradci a blíží se konec jejího magisterského
studia. Nejen kvůli snaze
prodloužit si studentský
život, ale hlavně ze zájmu
o ekonomickou problematiku začala studovat také
navazující magisterské
studium v kombinované
formě na Fakultě podnikohospodářské.
economix – 2 / 2010
Z
jaké oblasti Ukrajiny
pocházíš?
Pocházím ze Lvova, to je město na západě Ukrajiny, asi dvě
a půl hodiny od polských hranic. Je to krásná oblast, máme
tam krásnou přírodu, nedaleko
jsou Karpaty. A co se týče životního standardu – Lvov je hodně
evropské město, velmi podobné tomu, co vidíme v Praze, a to
i díky architektuře. V době Rakouska-Uherska bylo totiž součástí Polska, takže je vlastně
polské. Dodnes se stává, že někdo z Polska přijde a dělá si nárok na svůj původní dům.
 Jakou střední školu jsi
studovala?
Studovala jsem gymnázium
se zaměřením na cizí jazyky,
především na angličtinu, které
jsme měli asi 11 hodin týdně.
Dále bylo zaměřeno na studium
o Ukrajině, ale to bylo v menší míře. Jako druhý jazyk jsme
měli němčinu, ale to jen snad
jednu hodinu týdně.
 Proč sis vybrala ke studiu na
vysoké škole právě Prahu?
Já mám v Čechách rodiče, takže oni se mě ani neptali a zkrátka řekli, že až dostuduji gymnázium, budeme se stěhovat.
 Plánuje tu rodina zůstat?
Mamka by se chtěla vrátit, táta
by rád zůstal. A já si počkám, co
si na mě život připraví.
 Proč právě VŠE a jaké informace jsi měla o českých
školách k dispozici?
Koupili jsme si Učitelské noviny, takže jsem měla poměrně
velký přehled o školách v Čechách, ale mě zaujala hned na začátku Vysoká škola ekonomická.
Zahraniční
studentka
Yevheniya
Khramkova
Zkoušela jsem dělat přijímací
zkoušky na Mezinárodní vztahy,
tam jsem se nedostala, tak jsem
šla na Fakultu managementu do
Jindřichova Hradce, ten obor mě
moc baví. Říkala jsem si, že to je
nejužitečnější škola.
 Myslíš si dnes, s odstupem času, že to byla dobrá
volba?
Myslím, že ano. Já toho určitě
nelituji, ta škola mi sedí.
 Bydlíš tedy v Jindřichově
Hradci?
V Jindřichově Hradci jsem na
koleji, ale s rodiči bydlíme kousek od Prahy ve Veltrusech.
 Je běžné, že studenti z Ukra-
jiny chodí studovat do
zahraničí?
Začíná to být obvyklé. Vím,
že jeden ze spolužáků šel do Rakouska, někdo do Německa a já
jsem tady. Většina lidí o tom
přemýšlí, ale těch možností moc
není, protože málokdo se odhodlá jen tak odejít. Sama nevím, jestli bych sem šla studovat, kdybych tu neměla rodiče.
Nevíte, do čeho jdete, není to
lehké.
těžké na Ukrajině získat
kvalitní vzdělání?
Ta úroveň roste, ale vysokoškolské vzdělání je u nás mnohem těžší a dražší. Jinak vysoké
školy přešly na takzvaný boloňský systém, takže se čím dál víc
podobají těm, které jsou tady.
Polovina lidí s tím je spokojená a polovina není. Lidé nemají
rádi změny, jsou zvyklí na něco
jiného.
 Chodí většina studentů ze
středních škol na vysoké
školy?
Ano, protože většina středních škol jsou gymnázia. A tam
se studuje všechno, takže kvůli
specializaci se chodí na vysokou
školu. Studenti u nás buď končí po deváté třídě, nebo jdou na
lyceum, které je podobné českým středním školám a získává se tam odborné vzdělání. Ale
je třeba říci, že lidé u nás lycea
moc neuznávají, nemá to u nás
moc dobré jméno.
 Co pro tebe bylo nejtěžší na
začátcích v Čechách?
První rok jsem bydlela v Ostravě, kde jsem byla bez rodičů, těžké bylo tedy toto období.
Učila jsem se tam hlavně jazyk
a samostatnosti vůbec. Na Ukrajině jsem byla několikrát na doučování češtiny, kde jsem se naučila alespoň něco z gramatiky
a také to, jak se co čte. A když už
člověk může číst, tak je to jednodušší. Pochopitelně při první cestě do Ostravy jsem měla
trému, ani jsem nevěděla, jak si
koupit lístek, ale nějak jsem se
s tím poprala.
31
 A jak
zvládáš dnes studium
v češtině?
Dneska už to vůbec nevnímám, kolikrát se přistihnu, že nevím, v jakém jazyce
přemýšlím.
 Co plánuješ do budoucna? Chceš zůstat v České
republice?
Chtěla bych tu zůstat nebo
možná pokračovat ještě dál na
západ. Mým snem je Nový Zéland, tak doufám, že se tam jednou přestěhuji nebo že se tam
alespoň podívám. Co se týče
budoucí práce, velmi mě baví
marketing, možná tomu bych se
chtěla věnovat. Taky bych ráda
založila vlastní firmu, ale zatím
mi chybí nápad, nechci přebírat
nic starého.
 Přivyděláváš si při studiu?
Teď mám práci v marketingové agentuře na půl úvazku
a dřív jsem dělala různé krátkodobější brigády, třeba hostesku
a podobně.
 Bylo pro tebe těžké najít
práci?
Ne, vůbec ne, myslím, že mě
brali vždy jako českého studenta. Vůbec nepociťuji to, že jsem
z jiné země, a to ani v dalších
oblastech. Až když přijde na
jméno, tak dochází k různým
komickým situacím.
 Co patří mezi ukrajinský
folklor?
Ukrajinský folklor, to jsou
hlavně pohádky, tance a písně. Moc krásné písně, protože
ukrajinština je velmi melodický
jazyk. Jsou moc hezké a většinou také smutné, protože Ukrajina má za sebou těžkou minulost,
pořád se rozdělovala a někomu
patřila, takže je v nich ta touha
po nezávislosti.
 Zajímáš se o českou kulturu?
Občas chodíme do divadla a moc mě baví české filmy.
Většina je jich hodně vtipných,
i když je to trochu černý humor.
Koukám i na českou televizi, ze
začátku jsem ji sledovala hlavně
kvůli tomu, abych se naučila jazyk. A dnes už vůbec nevnímám,
že to není můj rodný jazyk.
 Drží při sobě studenti ze
stejných zemí?
V Praze asi ano, ale já jsem
byla v prvním ročníku v Jindřichově Hradci jediná. Ale dnes
už je nás tam více. Jsou tam lidé
z Ruska, Kazachstánu i z Moldávie. A dnes mám i spolubydlící na koleji z Ukrajiny. Byla
to náhoda, do žádosti jsem napsala někoho jiného, ale nakonec nás umístili společně a jsem
za to moc ráda, opravdu jsme si
sedly.
 Co si myslíš o politické situaci na Ukrajině, chodíš
volit?
Když byla oranžová revoluce, tak jsem nevolila, protože
jsem byla ještě mladá. Naposledy jsem taky nevolila, protože
jsem z toho celkově hodně zklamaná. Radši se ani o politice nechci začít bavit, protože bych se
musela rozčilovat. I když tady je
asi lepší úroveň, myslím, že se
naše země dají hodně porovnat.
Lidé jsou všeobecně nespokojení a znechucení, kdybych tady
nebydlela, řekla bych, že to je
jen u nás, ale takhle vidím, že to
je všude stejné – nevíš, koho volit, protože každý něco slibuje,
ale nikdo nic nedodrží.
 Mnoho ukrajinských
obyvatel odchází do České republiky za prací. Je
opravdu tak těžké najít na Ukrajině dobré
zaměstnání?
Je pravda, že na Ukrajině,
když člověk nemá známé, je
šance dostat se do lepších pozic
hodně malá. Těžké je to i pro lidi,
kteří pracují v ČR. Ti lidé tady
opravdu jen pracují a všechny
peníze posílají domů svým rodinám. U nás se teď vše zdražilo,
takže to nemají lehké. Autor: Hana Kubovcová
Sloupek
Tomáše
Vorla jr.
Mám rád fotbal. Mám rád těch devadesát minut
úsilí na krátce střiženém, jasně zeleném pažitu.
Mám rád křik tisíců fanoušků na stadionu a taky
mám rád efektní pohyby hráčů, vypilované léty
tvrdého tréninku. Nepíšu tento sloupek proto,
abych nezaujaté čtenáře přesvědčoval, jak je fotbal ctihodný. Moderní fotbalová kultura však nabízí spoustu inovativních pravidel a uzancí, jež by
se slušelo zahrnout třeba i do českého právního
řádu.
V mezinárodních soutěžích není dovoleno hráčům v rámci
jedné sezony nastupovat za dva různé týmy. A to ze zcela prostého důvodu, aby bylo zamezeno eventuálním spekulacím o loajalitě jednotlivých hráčů. To u nás v parlamentu je to možné
docela jednoduše. Navíc lze posléze třeba podpořit vládu druhé
strany či v době pro vládu nejdůležitější jí vyslovit
nedůvěru.
Za čtyři žluté karty, znamenající hrubé porušení pravidel, je
hráč potrestán zákazem startu v dalším zápase. U nás je docela
běžné, že poslanci řídí auto opilí, nejsou zcela schopni vysvětlit, jakým způsobem splácejí své hypotéky částkami převyšující jejich legální příjmy, či dovolí rozhodovat o státních zakázkách způsoby více než pochybnými. Trestem jim za to pak
bývá vysoká pozice na kandidátce do následujících voleb a de
facto vstupenka do parlamentu na příští čtyři roky.
Zákeřný faul, jehož následkem je zranění protihráče, či jiné
nevhodné chování (i mimo hřiště) je zpětně trestáno několikanásobným a v opravdu vážných případech i doživotním zákazem startu v soutěžních utkáních. U nás čeká na ty, kteří se
léta hlásí k tradici strany zodpovědné za tisíce zmařených lidských životů a čtyřicet let teroru, teplé křesílko v Evropském
parlamentu a na ty, kteří připraví stát nevhodnými rozhodnutími o stovky miliónů korun, nějaké pěkné místo v některém ze
státních podniků či slibná kariéra v advokacii.
A pokud jde o samotnou osobní kulturu, nepůjdeme daleko
do minulosti. Před necelým čtvrtrokem vyplula na světlo světa
aféra anglického reprezentačního kapitána Johna Terryho, který byl za nevěru své ženě veřejností kárán a navíc byl potrestán
odejmutím kapitánské pásky. Protože někdo takový přece svou
zemi v tak vysoké funkci reprezentovat nebude. U nás takoví
lidé předsedají vládě.
Vášeň pro fotbal bude zřejmě nadále pro většinu lidí pouze
součástí hospodské kultury, ovšem jistá čest a disciplína není
k přehlédnutí. Nejvíc to dokazuje heslo, které v posledních letech razí Unie evropských fotbalových asociací (UEFA), totiž „RESPEKT“. Ten já osobně na naší politické scéně hledám
marně. Autor: Tomáš Vorel
economix – 2 / 2010
na VŠE
32
Jindřichův Hradec
Vytváření klastrů –
projekt
studentů
Fakulty
managementu
VŠE
economix – 2 / 2010
Problematika obnovitelných zdrojů bývá v současné
době stále aktuálnější. Na Fakultě managementu VŠE
v Jindřichově Hradci (FM VŠE) tato skutečnost dala
možnost vzniknout projektu s názvem Studie možností
využití principu klastrů v oblasti udržitelného managementu kulturní krajiny.
Na tomto projektu v rámci
svých diplomových a bakalářských prací pracuje šestičlenný tým a pod záštitou RNDr.
Oldřicha Syrovátky, proděkana
pro vnější vztahy FM VŠE, se
v tomto projektu snaží analyzovat prostředí jednotlivých regionů a vytvořit právě na principu
klastru soustavu subjektů, které by vzájemně spolupracovaly
a zaměřily se na využití obnovitelných zdrojů, v tomto případě
rychle rostoucích dřevin.
Hlavní myšlenka tohoto projektu se dotýká problematiky
ekologie, ale také snahy přimět
zemědělce k šetrnému hospodaření se zdroji, což by mělo přinést i pozitivní dopady na změnu
klimatu, odtoku vody při přívalových deštích a podobně. „My
o ekologii nechceme mluvit, jelikož v oblasti podnikání není
podle mého názoru oblíbeným
tématem, ale snažíme se tuto
problematiku pojmout z ekonomického hlediska a z hlediska
managementu. Budeme zkoumat podmínky pro vytvoření poptávky právě po rychle rostoucích dřevinách v jednotlivých
oblastech,“ uvedl Syrovátka.
Každý z členů týmu studentů se zabývá vlastním podtématem, jako jsou například agrotechnické postupy (produkce
rychle rostoucích dřevin, využití této suroviny...) a využití nových technologií, při němž se
zaměří na technologie, které zatím nebyly použity, a půjde zde
o inovaci. Jiná otázka se také
týká rozvojových programů jednotlivých krajů, kde se tým zaměřuje na rozvoj a řešení problematiky revitalizace krajiny,
podpory biologické rozmanitosti, ale také na rozvoj malého
a středního podnikání.
Součástí tohoto projektu bude
také zpracování dotazníků, které
se budou zaměřovat na subjekty
v jednotlivých regionech, které
by měly v tomto směru zájem
o spolupráci. Bude se u nich zjišťovat především názor na tuto
problematiku. Výsledkem práce budou zpracované podklady
pro sborník, který by mohl napomoci k rozvoji venkova, managementu krajiny, zemědělství
a také přispění k naplnění závazku vůči Evropské unii, který se
týká využívání obnovitelných
zdrojů. Samozřejmostí budou
také získané zkušenosti studentů a nahlédnutí do praxe.
Oldřich Syrovátka na závěr
uvedl: „Protože jsme tým, musíme práci jednotlivých členů
vzájemně koordinovat. Proto se
každých čtrnáct dnů scházíme,
abychom si promluvili o dalším
postupu. Musím tedy studentům, kteří se zapojili, poděkovat, že tento projekt berou vážně
a spolupráce funguje. Co se týče
spolupráce, tak se nebráníme jakékoliv ‚návštěvě‘. Uvítali bychom zájemce, který by se chtěl
k této problematice vyjádřit.“ Autor: Veronika Zelená,
vedoucí rubriky JH
XVI.
reprezentační
ples
a NEJ osobnost
FM VŠE
2010
V sobotu 20. března se v kulturním domě Střelnice v Jindřichově Hradci konal již XVI. reprezentační ples Fakulty managementu VŠE (FM VŠE). Při této společenské
události proběhlo i vyhlášení vítěze prvního ročníku
soutěže o NEJ osobnost fakulty.
Studenti, zaměstnanci, absolventi a další příznivci naší
fakulty se mohli odreagovat a pobavit na plese, který
se sice v něčem podobal reprezentačním plesům uspořádaným v uplynulých letech,
v mnohém byl ale zcela jedinečný. Nepochybně se o to
zasloužila i nová (a na fakultě velmi oblíbená) moderátorská dvojice Martin & Martin,
která využila tematiku finanční krize k pobavení účastníků
plesu ve chvílích, kdy probíhaly přestávky mezi skladbami na
fakultním plese tradičně hrající kapely BlueBand. Úspěch
33
Jindřichův Hradec
Miloslava Hiršová, Ph.D., Ing.
Tomáš Kincl, Ph.D, Ing. Jiří
Přibil, RNDr. Oldřich Syrovátka, CSc. a Ing. Libor Votava, Ph.D. O tom, kdo se nakonec stane historicky první NEJ
osobností fakulty se tedy rozhodovalo ve druhém kole, ve
kterém bylo odevzdáno 341
hlasů. Na plese pak byli vyhlášeni první tři.
Pro rok 2010 se NEJ osobností fakulty stal prof. Pavel
Dvořák působící na katedře
společenských věd. Na druhém
místě se umístil doc. Jan Hejda, rovněž z katedry společenských věd, a třetí příčku obsadil RNDr. Oldřich Syrovátka,
proděkan pro vnější vztahy.
Velké díky patří všem, kteří se volby aktivně účastnili
a ukázali tak, že jim není lhostejné, co se na fakultě odehrává. Vysoký počet hlasujících
nepochybně svědčí o tom, že
soutěž měla smysl a je na místě
věřit, že se z předávacího ceremoniálu stane na reprezentačním plese hezká tradice. Těšme
se i na další ročníky. Autor: Veronika Zelená,
vedoucí rubriky JH
Havelkův
Příběh Jazzu
v Jindřichově
Hradci
Ondřej Havelka a jeho Melody Makers po sérii koncertů na VŠE v Praze na Žižkově uspořádali koncert také pro studenty a zaměstnance Fakulty managementu v Jindřichově Hradci. Koncert se konal
13. dubna 2010 v 19.30 v Rytířském sále jindřichohradeckého zámku.
Program s název Příběh
jazzu byl protkán mluveným slovem, které evokovalo
dobu vzniku jazzu a swingu,
ale také mapovalo významné
okamžiky těchto dvou stylů.
Hudba totiž reflektuje pochopitelně i ekonomickou realitu. Ondřej Havelka pro Economix již dříve uvedl: „Po
černém pátku v roce 1929 se
zvedla vlna swingu a první
léta byl ten boom velmi rychlý.“ Jestliže si období Velké
hospodářské krize našlo hudbu jako náplast na hořkost
a bídu všedního dne, není důvod, proč by jazz a swing nemohl fungovat stejně i nyní.
Jestli tak opravdu
funguje, se mohli přesvědčit i studenti Fakulty managementu VŠE.
O minulých koncertech Ondřeje Havelky na VŠE jsme
psali v Economixu č. 5/2009
str. 38, 6/2008 str. 38, 5/2007
str. 22 a 5/2006 str. 23. Autoři: Lucie Váchová,
Veronika Zelená,
Vladimír Štípek
economix – 2 / 2010
slavili organizátoři i díky tombole, ve které bylo možné letos vyhrát například zájezd do
Německa ke Krimmelským vodopádům či do Solné komory
v Rakousku.
Významným zpestřením,
a pro mnohé i hlavním bodem
večera, bylo vyhlášení NEJ
osobnosti FM VŠE pro rok
2010. A o co v soutěži šlo? Cílem bylo najít toho, kdo je na
fakultě ten nejsympatičtější,
nejhezčí, nejchytřejší, nejzábavnější, nejinteligentnější –
zkrátka NEJ (ať už si pod slovem NEJ představíme cokoli).
Toto hledání probíhalo na fakultě v průběhu několika týdnů před plesem, a to ve dvou
kolech, během nichž mohli hlasovat všichni studenti i zaměstnanci fakulty.
V prvním kole, ve kterém
hlasovalo 563 lidí, se vybíralo ze všech zaměstnanců fakulty a prvních deset postoupilo
do druhého kola. Mezi TOP 10
postupujících se nakonec vešli:
Prof. Ing. Pavel Dvořák, CSc.,
Michal Hajdík, Věra Mrázková, Ing. Tereza Vinšová, Doc.
Dr. JUDr. Jan Hejda, PhDr.
34
handicapovaní studenti
Sport pro handicapované studenty
Široká paleta speciálních
kurzů Centra tělesné výchovy a sportu (CTVS) nabízí i tělesně handicapovaným studentům možnost
provozovat pohybovou aktivitu. Nejde jen o odstupňování fyzické náročnosti
jednotlivých kurzů (studenti s určitým druhem handicapu mohou najít vhodnou příležitost sportovat
například v začátečnických kurzech apod.). Závažnější druhy handicapů
potřebují speciální asistenci. I těmto požadavkům
může CTVS ve spolupráci
se Střediskem handicapovaných studentů VŠE (SHS
VŠE) vyhovět.
Zájemci z řad handicapovaných studentů by tedy v případě zájmu měli kontaktovat pracovníky SHS VŠE nebo CTVS
a ve spolupráci s nimi je možné
najít vhodnou sportovní aktivitu a domluvit se na konkrétním
způsobu cvičení. Speciální podmínky tělocviku jsou nutné nejen pro tělesně handicapované,
ale například i pro nevidomé.
handicapované studenty? Je
možné tuto kapacitu v případě potřeby navyšovat?
Kapacita je omezená tak, aby
bylo možné se individuálně věnovat jednotlivcům. Bohužel
nelze do jedné hodiny shromáždit všechny kardiaky, do druhé
ortopedické vady a podobně.
Nicméně nemáme žádný signál, že by v některé hodině nebylo místo.
I mezi mladými jsou lidé se slabým srdcem nebo s jinou skrytou vadou, která by se mohla při
tělesné námaze projevit. Tito
studenti se mohou individuálně
domluvit s pracovníky CTVS,
jaký druh sportu mohou při daném omezení provozovat. Na
toto téma jsme si povídali s ředitelem CTVS Mgr. Milošem
Pádivým.
Které kurzy CTVS jsou určeny pro handicapované
studenty?
V rozvrhu kurzů tělesné výchovy nabízíme kurzy pro studenty se zdravotním oslabením
v rozsahu sedmi hodin týdně. Účast na těchto hodinách
je možná po celou dobu studia
bez omezení. Kurzy vedou učitelé, kteří se této tematice věnují dlouhodobě a mohou podle
druhu zdravotního oslabení výuku přizpůsobit individuálním
potřebám. Spolupracujeme se
SHS VŠE.
Je možné kurz, který není určen pro handicapované studenty, ale má o něj handicapovaný student zájem, přizpůsobit
jeho potřebám? Jaké to případně vyžaduje kroky?
Na toto je složité odpovědět.
Vždy by se podobná situace řešila s ohledem na typ kurzu, na
handicap studenta, na možnostech prostředí. V Dobronicích
například proběhl letní sportovní
kurz, na kterém jsme měli tři nevidomé. Kurz v upraveném režimu absolvovali a pro všechny to
bylo velmi přínosné. Znamená
to ale mít kvalifikované průvodce a vhodné pomůcky. Jaká je kapacita kurzů pro
Autor: Stanislav Janeček
Lepší podmínky pro handicapované studenty na VŠE
economix
– 2 / 2010
Středisko handicapovaných studentů (SHS VŠE) získalo uvolněnou
kancelář č. 41 v přízemí Nové budovy, kam se přestěhovalo jeho vedení. Handicapovaní studenti tak nyní
mají možnost využívat celý prostor
současné studovny (místnost č. 35b,
Nová budova) čistě pro své potřeby.
Mají tak nyní nejen snazší pohyb po prostoru studovny, protože se zvětšila její využitelná plocha, ale zároveň mohou užívat
většího soukromí při práci či volnočasových aktivitách, které zde mohou provozovat. Pro návštěvníky je v době otevíracích
hodin (pondělí – čtvrtek: 9.00–17.00, pátek 9.00–15.00) k dispozici jeden pracovník
SHS VŠE, který slouží současně jako dozor nad bezpečností zde přítomných osob.
Na to, co si o provedených změnách v SHS
VŠE myslí sami jeho uživatelé, jsme se zeptali studenta Fakulty informatiky a statistiky, oboru Aplikované informatiky, Petra
Hazuzy: „Za největší výhodu považuji to,
že když potřebuji s vedením SHS řešit své
studijní záležitosti, mohu je navštívit v samostatné kanceláři a jednat s nimi o věcech
v soukromí, což doposud nebylo možné.“
Ve studovně SHS VŠE mohou handicapovaní studenti i ostatní návštěvníci využívat čtyři kompletně vybavené počítače, a to
včetně zvětšovacího softwaru pro zrakově
postižené či hlasového výstupu, který je určen především nevidomým uživatelům. Studijní materiály je rovněž možné kopírovat
či tisknout, a to i pomocí takzvaného fuseru pro výrobu hmatových grafických výstupů pro zrakově postižené (o tomto a dalších
nově pořízených přístrojích jsme podrobněji
informovali v Economixu č. 1/2010 str. 35).
Pro usnadnění pořizování poznámek z jednotlivých přednášek a seminářů je možné
si zde vypůjčit notebook či diktafon. Dále
SHS VŠE disponuje stále se rozšiřujícím
množstvím studijní literatury v elektronické podobě.
„Dalo by se říci, že každý den navštíví
studovnu průměrně pět studentů a každý
tam stráví přibližně jednu hodinu,“ uvedl
prostřednictvím PR oddělení VŠE ředitel
SHS VŠE Martin Ctibor k návštěvnosti
nové učebny. Většinou jde o studenty s vadou zraku, ale studovna může sloužit i dalším zájemcům. SHS VŠE nyní testuje software Newton Dictate, který by měl usnadnit
přístup ke studijním informacím studentům
s vadou sluchu. O zakoupení se rozhodne
až po testování. V budoucnosti by měl být
vstup do studovny možný díky studentské
kartě. Studenti, kteří nepotřebují mít asistenci, by tudíž mohli využívat kompenzační
techniku bez dozoru pracovníka
SHS VŠE. Autor: Marta Osersová
působí na VŠE zhruba šest měsíců. Co bylo hlavním impulzem pro jeho
založení?
Myslím, že na škole je spousta lidí, kteří
by se rádi zapojili do nějakého klubu, jehož
by se stali součástí, poznávali tak nové lidi
a rozšiřovali si obzory. Ne všichni se ale najdou třeba v klubu mladých statistiků nebo
logistiků (nic proti nim!). Na druhou stranu
je na škole velké množství lidí, kteří milují
cestování a hodně se o něj zajímají. A mezi
ně patřím i já společně s Ivetou Novákovou,
Oťasem Šaškem, Luckou Chorvátovou a Petrem Janů. Když Iveta přišla s myšlenkou
založit Klub cestovatelů VŠE, všichni jsme
nadšeně souhlasili, pustili se do toho a právě
tahle pětice se stala zakládajícími členy.
 Na jakém principu Klub cestovatelů funguje? Existuje něco takového jako „členství“ v klubu?
Zatím tak leda v naší skupině na Facebooku... Ale my ani nechceme vydávat nějaké
„průkazky“ a být děsně oficiální. Členem
může být každý, koho cestování zajímá. Po
každé akci si jdeme někam sednout a právě
tam se tvoří jádro našeho klubu.
 Jak bys popsal vaši dosavadní činnost?
Které akce jsme už mohli navštívit?
Vzhledem k tomu, že založit a rozjet oficiální klub na VŠE není kvůli solidní míře
byrokracie vůbec jednoduché, podařilo se
nám uspořádat první přednášku až letos na
začátku března. Naše premiéra se zabývala
tajuplnou zemí jihovýchodní Asie – překrásnou Barmou. A myslím, že úvod se víc než
vydařil. Týden nato na škole probíhal festival Jeden svět. Takovým pamlskem pro fajnšmekry bylo například promítání dokumentu Vítejte v KLDR.
 Klub cestovatelů je zaměřený především
na cestování a poznávání. Budou se akce
klubu lišit od klasických přednášek na
VŠE?
Rozhodně, naším cílem je připravit pro
ostatní co nejautentičtější zážitek, skutečně nahlédnout pod pokličku místní kultury.
Zaměřujeme se především na exotické země
– kam už se však v dnešní době není až takový problém dostat. S tím souvisí i naše
snaha přinášet ostatním všemožné cestovatelské tipy a rady, ukazovat roztodivné artefakty z daných zemí. Přednášky jsou vedle
Cestování
na VŠE
jinak aneb
Nahlédnutí
pod pokličku
 Klub
fotek doplněné i o videa, ukázky hudby a tak
dále. V programu klubu se ob týden střídá
promítání cestovatelských filmů a přednášky. Oboje je spojeno s následnou besedou na
dané téma a pak vyrážíme na již zmiňovaný
„teambuilding“.
 Na přednášce o Keni jsi vyprávěl spolu se
svým bratrem, je to pravda?
Přesně tak. V Keni jsme strávili celý měsíc, a tak rozhodně bylo o čem povídat.
Od panenského pobřeží jsme to vzali přes
úchvatné národní parky až po druhou nejvyšší horu Afriky – Mt. Kenyu. A přesně
v duchu klubu – co nejautentičtěji, takže po
sále kolovaly masky, mačety, peníze, přednášeli jsme v kikujích, tradičním keňském
oblečení, a všechno doplňovala tradiční
keňská hudba. Podle reakcí si dovolím tvrdit, že se přednáška opravdu povedla. Myslím, že o tom vypovídá i to, že jsem posluchárnu RB212, kde pravidelně přednášíme,
asi nikdy neviděl takhle narvanou, lidé seděli dokonce i na zemi.
 Africká kultura je pro mnohé Evropany
něco tajemného, nepoznaného a v neposlední řadě zcela odlišného od té naší. Jak
na tebe Afrika zapůsobila? Co tě zaskočilo, nebo naopak příjemně překvapilo?
Měsíc v Keni pro mě byl životní zkušeností. Díky tomu, že jsme podstatnou část
strávili životem přímo s domorodci, byl
zážitek ještě silnější a člověk si uvědomil
spoustu věcí, které jsou opravdu důležité.
O to horší pak byl návrat do reality. Do neuvěřitelného spěchu a všedního dne s jeho
problémy. Přišlo mi úplně trapné, jak pošetilé problémy tady lidé řeší a vůbec si neváží toho, co mají. Jak lidé dokážou být úplně vedle například z toho, že na ně nevyšel
dobrý profesor u zkoušky, nebo že zkoušku, nedejbože, neudělali. Co to je ve srovnání s tím, když člověk dře, aby vůbec přežil
a měl co jíst a pít, nebo když vesnici kmene
Masajů umře kvůli suchu půlka stáda, jejich
jediného bohatství a zdroje obživy? A nemůžou s tím udělat prakticky vůbec nic.
Dalším silným zážitkem byl týden s muslimy v naprosto izolované vesnici Matondoni na ostrově Lamu, kde není z výdobytků civilizace skoro vůbec nic. Když to tak
vezmu, tak vlastně vůbec nic až na jeden
solární panel. U nás mají muslimové dost
negativní obraz, každý druhý by měl být terorista, nebo aspoň nenávidět Západ. Bylo to
ale přesně naopak, lepší hostitele jsem snad
nezažil a jejich nezištnost a snaha podělit
se s námi i o to málo, co měli, byla doslova fascinující.
 Jaké tipy nebo rady bys vzhledem k nabytým zkušenostem dal člověku, který by
rád vyjel právě do Afriky?
Ať rozhodně jede! A jede hlavně bez
cestovky, protože s ní to není ta pravá Afrika
(navíc mnohem, mnohem dražší). Ať se snaží dostat se co nejvíc do kontaktu s obyčejnými místními lidmi a jde do toho naplno!
 A jaké plány má klub do budoucna?
Všichni cestovatelé – a to nejen z VŠE –
se mohou těšit na povídání o Venezuele, Indii, Jamajce, ale i o mnohem dostupnějším
Maroku a mnoha dalších velice zajímavých
zemích. Co se týká dlouhodobější vize, chtěli bychom uspořádat i nějaké výjezdy. Zatím
se nám v hlavách rýsuje letní výprava za dobytím Triglavu, nejvyšší hory Julských Alp
ve Slovinsku. Autor: Andrea Chovanová
economix
Klub cestovatelů založila na VŠE
pětice lidí, téměř dobrodruhů, kteří cítili, že právě něco takového na
VŠE schází. Tuto mezeru se jim podařilo vyplnit. Možná, že jste si již
všimli jejich plakátů, které bez dovolení zaplavují mnoho jiných nástěnek (jeden se objevil i na nástěnce Economixu ve 2. patře SB), ale
z nějakého plakátu navíc se nestřílí. O těch podstatných věcech nám
osobně pověděl jeden ze zakladatelů Klubu cestovatelů, Pavel
Baranyk.
– 2 / 2010
35
cestování
36
cestopis
Na horských kolech
v ekvádorských
Andách
Ekvádor, země na západním pobřeží Jižní Ameriky, kterou prochází rovník. Země nesmírných
kontrastů, země s horami
běžně přes pět tisíc metrů nad mořem (nejvyšší
má dokonce 6310 m n. m.)
i Amazonským pralesem.
Země, které patří i světoznámé souostroví Galapágy. Země, v níž se dá
i za víkend zažít mnoho.
Co takhle v pátek v místní
salsotéce v Quitu, hlavním
městě Ekvádoru, protancovat noc v rytmu latino,
v sobotu si sjet Cotopaxi
a v neděli pak jezdit kolem nádherné šestitisícovky Chimboraza? La vida es
apasionante. A já měla to
štěstí takový víkend zažít.
economix – 2 / 2010
Vyjeli jsme brzy ráno z Quita terénním autem. Paolo, snědý
ekvádorský mladík, byl neskutečně upovídaný, ale i profesionální. Byl to sportovec a milovník hor každým coulem,
takže jsme si měli o čem povídat. Ostatní účastníci víkendové minivýpravy se zpočátku
zdáli trochu zaražení, tedy kromě anglického postaršího páru,
softwarového analytika Josepha a jeho ženy Clair. Oba byli
hodně zcestovalí a minulý rok
byli na cyklovýpravě na Novém
Zélandu. Hned od začátku jsme
si padli do oka.
Do národního parku Cotopaxi jsme dorazili za hustého deště
a mlhy, takže tajuplná Cotopaxi,
se svými 5897 m n. m. oficiálně nejvyšší činná sopka na světě, byla ještě tajuplnější tím, že
nebyla vůbec vidět. Když jsme
se s pomocí cuatro por cuatro
(4x4) džípu došplhali na parkoviště ve výšce 4500 m n. m.,
déšť relativně ustal a silný vítr
trochu rozehnal mraky a mlhu.
Takže jsme tu krásku, tedy v doslovném překladu z kečuánského jazyka krk měsíce či zlomený
krk, alespoň částečně spatřili.
Posilněni zázvorovým čajem
(po kokovém čaji je to další nápoj vhodný do vysokých nadmořských výšek, zázvor zároveň
dokáže výborně zahřát) jsme na
sebe navlékli snad všechny vrstvy oblečení, které jsme měli,
a na ně se snažili natáhnout chrániče na kolena a lokty. Helma
byla samozřejmostí, čepice i šátek pod ní se také hodily. Bylo
něco kolem nuly, jemný déšť se
sněhem a hlavně silný vichr. Jak
říkal náš profesor matematiky
a ekologie ještě na gymnáziu:
Počasí je vždycky dobré, jenom
člověk je blbě oblečený. Tentokrát nevím, zda s ním souhlasit.
Craftem, moirou a goretexem se
to okolo jen hemžilo.
Po několika stech metrech
jízdy jsem však na zimu díky
návalu prvního adrenalinu zapomněla. Jízda po sopečném popelu, prachu, kolmo dolů nebo
v serpentinách. Na úpatí sopky
jsme zastavili, počasí se trochu
umoudřilo, začali jsme svlékat
první vrstvy a fotografovat Cotopaxi. Na zasněžený ledovcový vršek této majestátní sopky
přímo v tropech jsem se nemohla vynadívat. Stejně tak na celé
rozlehlé okolí národního parku
Cotopaxi. Náš výlet pokračoval v podstatě již po rovině, ale
i sebemenší kopeček či vyvýšenina mi v nadmořské výšce kolem čtyř tisíc metrů daly docela
zabrat. Projížděli jsme okolo jezera Limpiopungo a dále k hranicím národního parku, kde na
nás v pozdním odpoledni čekal
džíp, kterým jsme se měli vydat
dále. Poslední lahůdka v podobě
přejezdu rozvodněné říčky byla
v národním parku Cotopaxi závěrečným zpestřením. Myslím,
že řidič schválně zastavil na
druhé straně, abychom si tento
adrenalinový kousek mohli vychutnat. Vůbec se mi z této krásné oblasti nechtělo, ale čekal
nás přesun k Chimborazu, takže jsme nakonec naložili kola na
střechu a vydali se po Panamerikaně zase o něco více na jih.
Do rezervace Chimborazo
(Reserva de Producción Faunística Chimborazo) jsme dorazili
již pozdě večer. V chatě Posada
La Estación (u zastávky Urbina,
která je s 3618 m n. m. nejvyšším
bodem Transandské magistrály)
nám její hrdý majitel, horský
průvodce a horolezec Rodrigo
Donoso, po výborné večeři a za
usrkávání kokového čaje (jaká
to změna) pouštěl diapozitivy
svých lezeckých úspěchů, které
doplňoval jednou neskutečnou
historkou za druhou: To takhle
Rodrigo dělal průvodce reportérovi časopisu National Geographic. Ten chtěl napsat článek
o přírodě a lidech právě kolem
Chimboraza. Zaplatil si desetidenní trek v oblasti Chimboraza.
Jednou k večeru dorazili do
malé indiánské vesničky a místní je pozvali k sobě domů. Chaloupka z mechu a kapradí, dalo
by se říci. Reportér ale onu situaci asi příliš nezaregistroval
a hned si u Indiánky objednal
velké preso.
Nebo: když na jedné neoficiální konferenci horolezců přišla
řada na dotazy, znuděná manželka jednoho z vystupujících se na
rovinu zeptala, v jaké maximální výšce se jde milovat, čímž horolezce naprosto vyvedla z míry.
Mě by asi tolik nezaskočila,
i když nevím, zda je 4600 m n.
m. tolik.
Neuvěřitelné historky vyprávěl také o italském horolezci Reinholdu Messnerovi, se kterým
podnikl mnoho výprav. Když
dobývali vrchol Chimbo, celá
výprava vstávala v jedenáct večer, aby mohla o půlnoci vyrazit.
37
Jediný Messner prohlásil, že se
kvůli Chimborazu nebude vzrušovat a že si pospí a pak všechny
dožene. Dohnal, předehnal a ani
se neobtěžoval si nandat mačky.
Pro mě jakožto horolezce naprostého amatéra to byla úsměvná
historka, ale můj respekt z hor
a používání vybavení potřebného v těchto podmínkách mi to
rozhodně nesebralo.
Hezká byla také ta o staré Indiánce. Když Rodrigo doprovázel
skupinu horolezců, jejichž cílem
bylo právě Chimborazo, potkala
je místní žena. Prý kam přesně
mají namířeno a zda by nemohla
jít s nimi. Udivení horolezci, po
zuby vybaveni vysokohorskými
pomůckami, nakonec souhlasili. A tak babča ve vrstvených sukýnkách, k obrovskému překvapení všech a potupě některých,
nakonec také stanula na nejvyšší hoře Ekvádoru. Škoda, že se
nedochovala žádná fotografie,
mohl to být hezký záběr, vrásčitá Indiánka s dlouhými černými
copy, barevnými spodničkami,
černou sukní a koženými sandály s Francouzi vybavenými nejmodernějším oblečením společně na šestitisícovce.
Oficiálně je hora Chimborazo vyhaslou sopkou. Při výzkumech francouzských vědců,
které Rodrigo doprovázel, však
tato expedice objevila na vrcholu pod vrstvou sněhu a ledu jezero, které poukazuje na aktivitu hory. Tuto zprávu, která by
Chimborazu dávala s jeho výškou 6310 m n. m. primát nejvyšší aktivní sopky světa, se mi
však nikde nepodařilo potvrdit.
Na diapozitivy z vysokohorského prostředí a zlézání hor
by se dalo dívat donekonečna. Úžasná byla fotografie Alpamayo, hory v Peruánských
Andách – Bílých Kordillerách.
Byli jsme však po celém dni docela unaveni a také jsme chtěli
nabrat nové síly na zítřek, kdy
nás čekal sjezd hory Chimborazo z nadmořské výšky 5000 m n.
m. Takže jsme se umyli v neskutečně ledové vodě, v mohutných
postelích přes sebe nastlali několik vrstev dek a šli spát.
Druhý den jsme nejprve džípem dojeli na parkoviště k první
horské chatě pod Chimborazem.
Pak jsme pěšky vyrazili k druhé, Whymperově chatě, která
leží v nadmořské výšce rovných
5000 m n. m. Refugio s růžovou fasádou bylo pojmenováno po Edwardu Whymperovi,
britském horolezci, který jako
první v roce 1880 Chimborazo
zdolal.
Jelikož jsem byla výborně
aklimatizovaná, odpočatá a bez
bolestí hlavy či střevních problémů, byla to pro mě kupodivu pohodová procházka nádherným úpatím majestátní hory.
Okolo se pásly vikuně, i když
moc nevím na čem, neb většina povrchu byla zasněžená nebo
kamenitá. Tito divocí příbuzní
alpaky (někde se uvádí lamy)
si ale umějí poradit a přežívají
i v takto drsných podmínkách.
U chaty jsme s místními horolezci, kteří zde trávili den před
výstupem, pozorovali a diskutovali možné výstupové cesty
na vrchol. Nádhera. My jsme se
ale vrátili ke svým kolům a započali, stejně jako včera, sjíždění sopky. I když jsem náruživý
biker, musím přiznat, že jsem se
trochu se závistí ohlížela za horolezci, kteří dnes v noci zaútočí na vrchol. Brzy mě ale závist
přešla, protože okolí hory a celá
rezervace Chimborazo mi nabídly neskutečně mnoho krás
k vidění. Jedinou vadou na dokonalosti byly stopy od skútrů,
které rozrývaly relativně velké plochy podél horské cesty.
Ekvádorští zbohatlíci či cizinci
si sem jezdí na terénních čtyřkolkách zařádit, nevím, jak je
to v rezervaci Ekvádoru možné,
ale v této zemi je možné hodně
věcí, v tomto případě bohužel.
Postupně jsme se z pusté nehostinné krajiny dostali do obydleného, již zelenějšího území.
Na našem výletu nás doprovázely cestičky, políčka vytvářející nádherný patchwork, domky
i zuřiví psi. Člověk si chtě nechtě musel uvědomovat drsnost
podmínek, život zde pro místní
lidi musí být opravdu obtížný.
Otrlí Indiáni obhospodařovali
políčka i v naprosto nepřístupných terénech. Nebylo ojedinělé vidět dvě barevné tečky značící pracující rolníky na políčku
o rozměru 10 x 10 metrů vysoko
na kopci, kam pouze dojít bych
ve zdejších podmínkách považovala za několikahodinový výlet. Zajímavé bylo také oblečení
místních Indiánů. V podstatě na
sobě měli mnoho vrstev halen,
halenek, několik vrstev sukní, to
vše z teplých látek, ale na nohou
měla většina z nich pouze lehké
boty, někdy dokonce jen sandály. Jejich obydlí jim také neposkytovala mnoho tepla. I když
měli v každém domku ohniště,
dřevo bylo ve vyšších výškách
vzácným materiálem. Když jsem
jednou v takovém domku spala,
vzala jsem zavděk dvěma dekami, které mi nabídli. Samozřejmě jsem si je ale vzala ještě na
můj spacák. A i tak, v moirovém
pyžamu a s čepicí, to bylo jen tak
tak. Místní mají opravdu drsný život a dokazují to nejen jejich tváře ošlehané vysokohorským větrem. Mají právo být na sebe hrdí!
Opět občerstveni zázvorovým
čajem jsme pokračovali v jízdě.
Na úzké prašné cestě stál zvláštně vyhlížející člověk a již z dálky
na nás varovně mával: „Zastavte, dál nemůžete jet. Odstřelujeme tady skálu a zrovna teď je
tam položený dynamit, který odpalujeme.“ Tak počkáme. Nečekali jsme však ani pět minut
a pracovník, který nás zastavil,
se začal podivovat. Proč to ještě nebouchlo? To je divné. Čekal
ještě malou chvíli, pak nevydržel
a šel se na situaci podívat zblízka. „Me voy a probar la dynamita.“ (Jdu zkontrolovat dynamit)
Naštěstí se vrátil ještě před výbuchem. Prý neví, kde byla chyba.
K večeru jsme dojeli do městečka Ambato, kde jsme, značně
unavení, ale šťastní z vydařeného výletu, ukončili naše sjíždění
sopek na MTB. Ekvádorský národní park Cotopaxi i rezervace
Chimborazo mě uchvátily. Rozhodně stojí za to je navštívit, ať
již na kole či pěšky. Autor: Jana Troupová
economix – 2 / 2010
cestopis
38
sport ns VŠE
O plánech, úspěších a samozřejmě o florbalu jsem
si povídala se dvěma studentkami VŠE, členkami
nejlepšího českého klubu Herbadent Tigers SJM
a současně hráčkami
české reprezentace ženského florbalu, útočnicí
Kristýnou Jílkovou a brankářkou Lenkou Sukovou.
economix – 2 / 2010
 Zkuste
představit ve zkratce jednotlivé soutěže, které
hrajete.
KRISTÝNA: V české ženské florbalové extralize hraje devět
týmů, z toho čtyři jsou pražské.
Teď skončilo základní kolo a začíná play-off. Nastupujeme sice
v roli favoritek (obhajujeme počtvrté), ale kvůli odchodům několika hráček si myslím, že to
bude letos určitě větší drama. Vítěz české ligy má právo se zúčastnit klubového Evropského poháru, v němž se střetávají nejlepší
týmy Evropy. Poháru jsme se zúčastnily již třikrát, dvakrát jsme
tam skončily na třetím místě,
což je pro český florbal vynikající výsledek. Pak je tu mistrovství
světa, to se koná jednou za dva
roky. Během těch dvou let probíhají přípravná soustředění a mezinárodní turnaje. Loni v prosinci jsme na mistrovství světa
získaly historické čtvrté místo.
LENKA: Také jsme v týmu VŠE,
která se účastní Českých akademických her.
 Ze které země vlastně pocházejí nejlepší hráčky?
K RISTÝNA : Dlouhodobě jsou
nejlepší Švédky. Tam se ten
sport bere vážně, mají velkou
základnu hráček a florbal tam
má delší tradici.
 Neuvažuješ o angažmá ve
Švédsku? Pak by sis třeba
zahrála proti Tigers v rámci
Evropského poháru.
KRISTÝNA: Zatím ne. A navíc,
abych se potkala s Tigers, to
bych musela hrát v nejlepším
švédském týmu.
 Kdy jste začaly s florbalem?
LENKA: Já v devítce na základce. Dostala jsem se k němu
přes bráchovu přítelkyni, která v té době chytala za místní
tým (Žďár nad Sázavou). Zašla jsem na jejich trénink a vzali
mě. Byla jsem asi první člověk
v historii týmu, který šel dobrovolně do brány. Nejsem velký fanda běhání a v bráně běhat
Florbalistky:
Akademické hry
letos vyhrajeme
nemusím... Za Tigers hraju od té
doby, co jsem přišla do Prahy na
vysokou.
KRISTÝNA: Já jsem florbal začala hrát na škole, od sekundy osmiletého gymnázia. Ve třeťáku
jsem přestoupila do Tigers (tehdejší Děkanky) ze Svitavského
FbK.
 Lze vlastně dosáhnout ještě výše, než jste, když už jste
v reprezentaci?
KRISTÝNA: S tou reprezentací
to jde dotáhnout ještě výš, nebo
třeba s klubem v Evropském poháru. U nás už ale asi ne.
LENKA: V rámci České republiky jsme vlastně na vrcholu –
hrajeme v nejvyšší lize, v nejlepším týmu a navíc nemusíme
platit za to, že hrajeme, což není
zas tak obvyklé.
 Kdo je vaším největším soupeřem v lize?
KRISTÝNA: Bohemka.
 Proč je nekoupíte?
KRISTÝNA: Když oni k nám nechtějí a my je taky ne. Jsme něco
jako Sparta a Slavia.
 Jak často trénujete?
KRISTÝNA: Třikrát až čtyřikrát
týdně máme tréninky a kromě
toho chodím do posilovny a tak
podobně.
 Lenko, máte nějaké speciální
tréninky jako brankářky?
KRISTÝNA: Nemají, akorát drbou v bráně.
LENKA: Bez komentáře...
 Jak jde skloubit sport na špičkové úrovni a škola?
KRISTÝNA: VŠE je ideální škola
– lze si udělat rozvrh, aby mi nezasahoval do tréninků.
LENKA: Učitelé jsou taky docela
vstřícní, když musíme odjet na
nějaký turnaj.
 Jaké máte úspěchy v reprezentaci VŠE?
KRISTÝNA: V posledních dvou
letech skončila VŠE na Českých akademických hrách dvakrát druhá. Letos to ale snad už
vyhrajeme.
LENKA: Naším největším soupeřem jsou holky z UK, vždycky nás porazily. Navíc tam hraje hodně lidí z Bohemky. Takže
máme extra motivaci.
KRISTÝNA: V červnu také jedeme poprvé na akademické mistrovství světa do Švédska. Tam
se střetnou výběry hráček vysokých škol různých zemí.
LENKA: Budeme tam sice reprezentovat Českou republiku, ale
hned pod tričkem s českou vlajkou budeme mít tričko se znakem VŠE!
 Přibíráte nové členky do
školního týmu?
LENKA: Nejsme uzavřená skupina, do ženského týmu VŠE
se rozhodně není těžké dostat.
Školní tréninky jsou v úterý
a ve čtvrtek pod vedením učitelů
CTVS Petra Stejskala a Tomáše
Pachla a nové šikovné hráčky
tam rády přivítáme.
 Hrajete někdy s kluky?
KRISTÝNA: Když jsme se připravovaly na Pohár mistryň,
tak jsme občas měly domluvené
přáteláky s dorostenci Tatranu –
mají podobnou úroveň hry, podobnou rychlost. Školní florbal
chodíme hrát dohromady.
 Přihrávají vám?
KRISTÝNA: Jak kteří, většinou
čím hrají lépe, tím víc nahrávají. Kluci, kteří plácají nějakou
sedmou ligu, se snaží předvést,
ti lepší to nepotřebují.
LENKA: Mně nepřihrávají ani
extraligoví, ani jiní hráči.
 Lenko, tvůj přítel je extraligový florbalista – potkáváte
se vůbec?
LENKA: Každý den má alespoň
jeden z nás trénink nebo zápas. Takže většinou akorát večer: „Jakej byl trénink, dobrej?“
„Dobrej. Dobrou.“ Proto máme
motivaci být v nejlepších týmech – pak spolu můžeme jet na
Evropský pohár nebo na akademické mistrovství – taková naše
dovolená.
 Pětkrát týdně trénovat, pořád florbal. Nemáte toho občas po krk?
K RISTÝNA : Občas, většinou,
když je hluché místo po poháru,
před mistrovstvím světa.
 Kdy dostáváte další chuť
hrát?
LENKA: Mám ráda začátek letní
přípravy – když běháme venku,
hrajeme fotbal nebo v tělocvičně děláme akrobacii a tak. Holky v sezoně běhají pořád, ale
pro mě to je změna. Pak se před
Czech open (letní turnaj) vrátím
zpátky do brány a zjistím, že se
mi po ní vlastně stýskalo, a začnu si florbal zase užívat.
 Chodíte se dívat na cizí
zápasy?
KRISTÝNA: Většinou až na playoff, nebo když hrají chlapi.
L ENKA : Nebo když hraje některý z našich reprezentačních
týmů (muži, junioři atd.).
 Jak se vám hraje v nové hale
na Třebešíně?
KRISTÝNA: Hřiště je dobré, ale
skříňky jsou na desetikorunu.
Do debaty se vložila prvoligová
hráčka Klára Popeláková: Já
jsem si tam půjčila od nové holky desetikorunu a doteď nevím,
která to byla, a tak jí dlužím – no
třeba se přihlásí.
KRISTÝNA: Na závěr zveme čtenáře Economixu na naše zápasy.
Od příštího roku budeme hrát
naše domácí zápasy na Jižním
Městě v nové hale.
Autor: Dana Odvodyová
Jak jeli
sport na VŠE
Oslovení salát se pro služebně mladší členy v outdoorovém oddílu rozšířilo stejně rychle jako informace, že
Radek umí sehnat letenku kdykoli,
kamkoli a maximálně do tisícovky.
Proč si tedy nezaletět na jarní lezecký výlet na ostrov ve Středozemním
moři?
Sraz: 24. února 2010, 19.00, metro Dejvická. S sebou: spacák, karimatku, ešus, sedák, lezečky, magnesium. Cíl: vápence na
Mallorce! 24. února 2010, 23.45, Bierstube
nedaleko letiště Frankfurt Hahn – vychutnáváme si další olympijské zlato Martiny Sáblíkové. Nepříliš povedený base-camp před
obchodem v letištním terminálu opouštíme
s nástupem uklízeček na ranní směnu a konečně odlétáme směr Baleáry. Je nás devět,
a tak nám stačí půjčit si dvě malá auta a po
nákupu potravin a kartuší na vařiče zacílíme
přímo pod skály nedaleko horského města
Valdemossa.
Valdemossa je jedno z nejkrásnějších měst
na ostrově, známá jako „město čtyř údolí“ (obklopují ji totiž, to byste neřekli, čtyři
údolí). Ráno hned po vydatné horolezecké
snídani zapité horolezeckým čajem (hodně
cukru + hodně citronu) vylézáme naše první cesty a úspěšně osaháváme místní terény. Kromě silného větru je ideální počasí,
polojasno a 15 stupňů. Večer někteří vyhledávají improvizovanou lázeň v říčce tekoucí horskou strží, místními zvanou „torrent“
(podobnost s ilegálním stahováním dat je
čistě náhodná). Večer se přemisťujeme klesající horskou silnicí až k moři do Port de
Valdemossa. Protože zrovna není turistická
SALÁTI
robinsonit
na Mallorku
sezona, zeje přímořské městečko prázdnotou. Přes zákaz kempování, který platí po celém ostrově, se rozhodneme založit základní tábor přímo na přístavním molu. Hrstka
místních nás s udivenými pohledy toleruje
a užíváme si první plážový večírek. Ráno
zamíříme pod skály. Cesty začínají přímo na
jedné ze silničních serpentin. Uhýbání projíždějícím autům při jištění bereme sportovně a místní řidiči – ti jsou na lezce visící nad
jejich kapotami očividně zvyklí.
Den zakončujeme výstupem skrz skalní komín na nejvyšší bod oblasti nabízející úchvatné výhledy. Při slanění mimo jiné
do 400 metrů hluboké propasti s mořem pod
námi. Pokračujeme v cestě podél pobřeží
směrem na sever. Vyzkoušíme lezecké umění i v branách kláštera ze třináctého století
Lluc. Po větrné noci poblíž jediného kempu
na celém ostrově se vydáváme na východní
pobřeží – náš cíl: Cala Magraner. Auta necháváme zcela prázdná na parkovišti a po
svých se i s materiálem vydáváme na pobřeží. Zatímco doma ještě doznívají mrazy, na
Mallorce je již jaro v plném proudu. Dokonce se tu začíná orat, pěkně postaru s koňmi,
což neunikne našim zvědavým očím. Jihovýchodu zůstaneme věrni i následující den.
39
Cala Santanyi a oblast Tijuana jsou jedny
z nejznámějších lezeckých oblastí na Mallorce. A výhledy ve zdejší lokalitě stojí skutečně za to, bez ohledu na to, jestli se díváte
na nekonečné mořské dálavy nebo do výstřihu níže lezoucích španělských krasavic. Zatímco jim moře a slunce bezpochyby svědčí,
o nýtech, které mají sloužit k našemu jištění,
se to samé říct nedá. Jsou zrezlé, což přináší
další adrenalin. Naštěstí se dá založit vlastní
postupové jištění za velký kaktus. Při hledání místa na spaní poslední noc zdokonalíme
naši techniku prusíkování (prusík je speciální uzel, který slouží ke šplhání po laně, pozn.
red.), když se dobýváme na opuštěnou věž
nad mořem.
Velmi zajímavým způsobem lezení je takzvaný deep water soloing, to je lezení nad
vodou. Právě na Mallorce lezl úžasnou linii známý americký lezec Chris Sharma.
Lézt na Es Pontas, skalní bráně nad mořem,
je poměrně obtížné (hodnocení podle Chrise Sharmy: 9b), člověk ale nepotřebuje ani
lano, ani spolulezce, pokud udělá chybu,
spadne přímo do „měkké“ vody.
Následující den už nás čekají pouze nákupy suvenýrů a exkurze do hospůdek v hlavním městě Palma a dlouhá sprcha po návratu domů, která je po týdnu koupelí pouze
v moři skutečně potřeba.
Nikdo ze zúčastněných nedoporučuje
Mallorku v tomto ročním období navštěvovat. „Všude zavřeno, kempovat se tam nesmí, moře studené, ptáci skřehotají. A lezení? V žádném případě nedoporučujeme!
Ještě by se vám tam zalíbilo a kde bychom
potom lezli my!“
Autor: Martin Mec
Aktuality ze sportu
REK TORSKÝ
SPORTOVNÍ DEN
Na rektorský den 21. dubna
2010 odpadá výuka, tak proč nevyužít volný čas k zlepšení své
fyzické kondice? CTVS připravilo bohatý program pro studenty
i učitele: volejbalový, basketbalový, florbalový, fotbalový a tenisový turnaj. Pod vedením učitelů
si můžete zaplavat, posilovat, vydat se na turistický výlet, lézt na
umělé stěně, cvičit taiči či aerobik, šermovat nebo hrát stolní tenis. Turnaje v míčových hrách se
uskuteční v nové hale na Třebešíně a v tělocvičně Staré budovy
VŠE na Žižkově, fotbalový turnaj pak na umělé trávě u kolejí na
Jarově. Další informace objevíte
na stránkách ctvs.vse.cz.
ZUMBA
Chcete se zbavit přebytečného tuku a vytvarovat postavu za
zvuku latinskoamerických rytmů? Přijďte v pátek od 8 do 9 hodin na kurz zumby do tělocvičny
ve Staré budově VŠE na Žižkově. Zumba je kombinace tance
a fitness cvičení, u které se díky
střídání rychlých a pomalých časových sekcí pořádně zapotíte.
VOLNÁ MÍS TA NA
BASKETBALU
Začátečníci i pokročilí, muži
i ženy, zkrátka všichni se zájmem o basketbal si mohou každý pátek od 11.30 do 13 hodin
zahrát v nové hale na Třebešíně.
Na tomto kurzu totiž stále zbývají volná místa. Zájemci se mohou hlásit přímo na hodině.
ČESKÉ AKADEMICKÉ
HRY 2010
Ke 100. výročí založení univerzitního sportu se ve dnech
6.–12. června 2010 uskuteční
české akademické hry. Zájemci o individuální sporty se mohou do meziuniverzitního klání
přihlásit pouze prostřednictvím
CTVS (e-mail: hulkovaa@vse.
cz). Kolektivní sporty přihlašují učitelé – vedoucí týmu. Více
informací na www.ceskeakademickehry.cz.
HLEDÁME UKRADENÉ
BĚŽKY
Dne 23. února 2010 ve 13.00
byly člence oddílu outdoorových sportů ve třetím patře Staré budovy VŠE odcizeny běžecké lyže. Šlo o lyže combi značky
Fisher, bílé barvy, 160 cm. Jakékoli informace vedoucí k dopadení pachatele uvítáme! Máte-li
o případu nějaké informace, kontaktujte poškozenou sportovkyni
prostřednictvím e-mailu
[email protected].
Autor: Tereza Voborníková
economix – 2 / 2010
EPO CUP
Ve dnech 12. a 13. března
2010 se na Tisé uskutečnil první
ze série závodů oddílu Ekonom
Outdoor Praha EPO CUP. Cílem
této série je představit outdoorové závody všem zájemcům a přilákat je k těmto sportům. První
závod byl vzhledem k povětrnostním podmínkám velmi náročný (jízda na kole v čerstvém
sněhu prověří i zkušené závodníky), a tak se na prvních příčkách umístili zkušení závodníci Jaroslav Krajník a Barbora
Válková. V kategorii Explorers
(začátečnické dvojice) kolo, kolečkové brusle, trek i noční orientační běh nejlépe zvládli Míša
Kalátová a Michal Pelc. Všichni
účastníci se těší na nové soupeře
na příští akci, která je naplánována na červenec do Orlických hor.
Další informace najdete na epocup.martinmec.com.
40
reklama
Pivo nad Letnou
a výsledek „osvěžujícího nápadu“
Ve čtvrtek 11. března 2010 v podvečerních hodinách nalákal Staropramen na Letenskou pláň pomocí
propracované reklamní kampaně
několik stovek mladých lidí s tím,
že předvede v praxi svůj originální,
respektive osvěžující nápad. Tak to
alespoň hlásala reklamní kampaň.
Myšlenka postavit na Letné 50 metrů vysoké pivo měla být ústřední pointou nového reklamního spotu Staropramenu.
Natáčení reklamy se ujal renomovaný český režisér Tomáš Mašín. Zlevněné pivo teklo
proudem a všichni postávali v okolí padesátimetrové síťované konstrukce plni očekávání, kdy že už se konečně začne natáčet. Podle původního plánu mělo onou zmiňovanou
konstrukcí v kýženou chvíli vystoupat až ke
„stropu“ několik desítek velikých bílých balonků osvícených reflektory. Celý tento výjev měl ve výsledku připomínat načepování největšího piva na světě. Atmosféra byla
na Letné sice příjemná, ale čekání v zimě
economix – 2 / 2010
VIP flightech s nejlepšími českými hráči! Turnaje se zúčastnili i partner KPMG
Ing. Pavel Závitkovský nebo rektor VŠE
Prof. Ing. Richard Hindls, CSc. Ze členů
Golf Networking Clubu nejlépe skončilo
Závěrem minulé sezóny Golf Networking Club pozval své členy na golfový
turnaj, při kterém jsme si zahráli s nejlepšími golfisty v ČR – SG President
Goldscheider Trophy presented by
KPMG Česká republika. Tato prestižní akce, která je obdobou Ryder Cupu,
uzavírá domácí sportovní sezónu. Turnaj se konal 2. října 2009 v Mladé Boleslavi. Díky společnosti KPMG Česká
republika, která podporuje studentský
golf pod hlavičkou Fit Cupu, měli členové GNC jedinečnou šanci zahrát si ve
začalo být posléze vcelku zdlouhavé, jak to
již při natáčení bývá. Přímí účastníci natáčení navíc ani nemohli být pohledem na „pivo“
nijak uchváceni, protože iluze čepovaného
piva byla zřejmá až z větší vzdálenosti. Oko
kamery ale vidí vše jinak a „dlouhá chvíle“,
kterou zažívali přítomní komparsisté, se jedním střihem může změnit v „okamžik“, jaký
uvidí televizní diváci. Jestli bude reklama režiséra „3 sezón v pekle“ úspěšná, ukážou až
peoplemetry, kliknutí na internetu a samozřejmě i marketingoví odborníci. Autor: Michaela Kalátová
družstvo Martina Sedláka, které uhrálo
netto výsledek 63 ran. Golf Networking Club pro Vás připravuje také školu golfu, teoretické diskuze, golf dny
nebo golf drinky.
Více informací na www.GolfNetworkingClub.cz nebo golf.vse.cz
41
filmové projekce na VŠE
Další z řady promítání, jež
29. března 2010 uspořádalo studentské sdružení Ekonom, patřilo režiséru Ladislavu Smoljakovi.
Televizní film Tvrdý chleba z roku 1990 se setkal
s velkým ohlasem, Vencovského aula byla téměř zaplněná a to, že je host večera mezi mladou generací
hodně oblíbený, dokázala závěrečná neplánovaná
autogramiáda a fotografování se studenty. Poklonu režisérovi složili i vrátní
naší školy tím, že na „mistra“, jak ho sami nazývali,
nespěchali a výjimečně nechali školu déle otevřenou.
Tvrdý chleba
Ladislava Smoljaka
když film viděl před dvaceti lety
hotový poprvé, představil si to
trochu jinak. „Zkrátka to nebyl
on,“ řekl o ztvárnění postavy
Dříve než dostali slovo diváci, pan Smoljak zhodnotil výkon Zdeňka Svěráka, který má
ve filmu hlavní roli. Ztvárňuje
zde malíře Bedřicha Dlouhého,
tudíž režisér měl dopředu určitou vizi, jak by finální podoba měla vypadat. Jak sám říká,
malíře Zdeňkem Svěrákem režisér Smoljak. Nakonec ale herecký výkon svého divadelního
kolegy pochválil.
Osud televizního filmu není
podle Smoljaka oproti těm distribučním příliš šťastný – jednou je vysílán v televizi, v lepším případě se dočká několika
repríz, ale tím jeho cesta za diváky končí. Smoljak tvrdí, že to
by mu tolik nevadilo, ale upozornil hlavně na to, že dnes by se
mu díky snižování výdajů České
televize nikdy nepovedlo takový film natočit.
Ladislav Smoljak dílo malíře
Dlouhého velmi obdivuje, některé obrazy sám vlastní, jiné
chtěl zakoupit, ale autorem mu
bylo řečeno, že některé výtvory
prostě nejsou na prodej. Studentům při následné debatě přiblížil způsob práce zmiňovaného
malíře a všem doporučoval, aby
sami navštívili právě probíhající
výstavu jeho díla. Ta nyní probíhá v Muzeu Montanelli (MuMo)
v Nerudově ulici č. 13. Na výstavě najdete některé obrazy, které
bylo možné vidět i ve filmu Tvrdý chleba. Další umělecká díla
pro výstavu zapůjčil i režisér
Smoljak. Například dílo nazvané Po flámu, kde si moucha v životní velikosti (tedy spíše miniaturnosti) čte noviny, a dokonce
občas obrátí list. Nebudeme ale
více prozrazovat, musíte se tam
podívat sami.
Zvukový záznam diskuse
s režisérem Smoljakem najdete na www.economix.cz/akce.
html. Autor: Hana Kubovcová
V pondělí 19. dubna 2010
od 19.30 pořádá studentské sdružení EKONOM ve
Vencovského aule promítání filmu Zajatec lesa za
přítomnosti režiséra, významného básníka, divadelníka a muže mnoha
profesí, Jiřího Suchého. Po
promítání proběhne s tvůrcem filmu beseda, na níž
se návštěvníci mohou ptát
nejen na film Zajatec lesa,
ale také na dlouholetou
tvorbu zakladatele slavného divadla Semafor.
Zajatec lesa má podtitul „ekologická pohádka o lese, který se
brání vetřelci“. Nejde však jen
o ekologii. Film má i protiválečné poselství, protože vetřelcem
jsou vojáci, kteří chtějí v lese
vybudovat armádní zařízení.
Les se jim ale brání. V ekosystému lesa má své místo i bývalý partyzán, který odmítl odejít
do civilu. Tuto postavu ztvárnil
sám Jiří Suchý a společnost mu
dělají krásné lesní žínky. Typická poetika tvorby Jiřího Suchého se projevila i ve filmu (rozhovor o dlouholeté umělecké
tvorbě Jiřího Suchého naleznete v Economixu č. 4/2008 na str.
32). Éterické bytosti se pohybují
s ladností přírodou a tvoří tak jeden harmonický a nepřekonatelný celek bojující proti arogantní
a těžkopádné mašinerii armádních i regionálních papalášů.
Les jen tak někoho ze svých
spárů nepustí a v tomto případě dokáže příroda, jako každý
organismus, řešit své problémy
sama. Jestli ale nakonec příroda člověka porazí a překazí jeho
megalomanské plány, to se dozvíte až po zhlédnutí tohoto filmu. Zajatec lesa je dílem, které není běžně dostupné, stejně
jako všechny ostatní filmy, které promítáme.
Rozhovor
s Jiřím
Suchým
o filmu
Zajatec lesa

Natáčet filmy na vlastní náklady je náročné a jistě vyčerpávající. Proč jste se rozhodl pro režijní práci?
Protože mě baví.
Film Zajatec lesa je plný
symbolů – hlavní postavou
je partyzán, který po válce
neodešel z lesa. V lese žije
obklopen lesními žínkami
a proti němu v příběhu stojí
nesympatičtí armádní představitelé. Zápletka je sice
také ekologická, ale předznamenala i problematiku
kolem amerického radaru
v Brdech. Co má tedy film
Zajatec lesa symbolizovat?
Mám-li být upřímný, tak já
takhle neuvažuji. Pokud se mi
v mé tvorbě vyskytla nějaká
symbolika, vznikla tam sama
a bezděčně. Dlužno říct, že se
vyskytuje v celé řadě mých prací a já vždycky žasnu, kdy ji někdo odhalí a musím mu dát za

pravdu, že to tam je. A o radaru v Brdech jsem tehdy neměl
tušení. I kdybych měl, nebrojil
bych proti němu, protože se mi
nelíbí, jak se vždycky necháváme ochotně osvobozovat a jak
se snažíme vyhnout se sami jakýmkoliv závazkům. Nemám
rád chytračení. Jsem totiž z generace, která pamatuje, jak statisíce chlapců z Ameriky pokládaly život za jakousi vzdálenou
Evropu, když měli za to, že Hitler je hajzl.
 Jste vy sám ekologem? Souhlasíte s vnímáním ekologie
jako snahy omezit lidskou
svobodu?
Nejsem ekologem, jsem ředitelem divadla, ale určité ekologické myšlení mám, jinak bych
asi netřídil odpad a nekupoval
výrobky fair trade. Nevidím
rád, jak se lidstvo chová k přírodě. A na rozdíl od pana prezidenta si myslím, že na to můžeme někdy doplatit.
 Připravujete nějaký další
film?
Ne. Pouze chystáme záznamy našich divadelních her na
DVD. Autor: Vladimír Štípek
economix – 2 / 2010
Jiří Suchý se Zajatcem lesa na VŠE
42
kultura
Ohlédnutí za Jedním světem na VŠE
Letošní ročník Jednoho
světa se nesl na vlně inovací, na které jsme se
svezli i my. Díky projektu
Jeden svět – Do It Yourself se festival rozšířil do
dalších míst. Kromě naší
školy to byla také Přírodovědecká fakulta UK, klub
Cross v pražských Holešovicích, karlínský klub
Podsklepeno a KC Beseda
v Klánovicích. Díky projektu „Jak získáš své diváky
ty?“ má dnes možnost filmy promítat svým přátelům a známým každý jednosvětácký sympatizant.
Jeden svět na VŠE navštívilo
kolem 600 diváků, promítnuto
bylo dvanáct filmů a uspořádány
čtyři debaty. Po filmu Bombajská spojka následovala diskuse
o územním plánování a tématech s tím spojených s pracovníky Centra pro podporu občanů ze sdružení Arnika. Jelikož
šlo o téma ne zcela populární,
snažili se hosté Lukáš Matějka
a Jakub Esterka postihnout důležitost zapojení veřejnosti do
procesu územního plánování.
Na druhý den festivalu naše
pozvání přijali Ing. Josef Mládek a Lejla Abbasová, aby se
vyjádřili k filmu Štěstí v neštěstí z prostředí africké Keni. Inženýr Mládek je vyučujícím
naší školy, zabývá se komparací hospodářských růstů ve světě a vývojem zemí Afriky, Asie
a Latinské Ameriky. Snažil se
objasnit, proč jsou některé země
chudé a jiné bohaté, dále poukázal na důležitost transparentnosti při prokazování vlastnických
práv. Lejla Abbásová, donedávna tisková mluvčí ministra pro
lidská práva a národnostní menšiny Michaela Kocába, vyprávěla o svých zkušenostech z Keni,
kam řadu let pravidelně jezdí
a snaží se pomoci tamějším obyvatelům prostřednictvím své organizace Asante Kenya.
Po snímku s názvem Vysněný odpad následovala debata
s Ing. Mgr. Ladislavem Trylčem
z Ministerstva životního prostředí ČR o možnostech recyklace, systému sběru a následného využití druhotných surovin.
Dozvěděli jsme se, že jako Češi
na tom s recyklací nejsme nijak
špatně a že jsme dokonce jako
jediní v Evropě dovozci PET,
který zpracovává převážně Škoda Auto. Mluvilo se i o spalovnách odpadů, ke kterým se
host nevyjadřoval negativně. Ve
srovnání se stávající situací –
převážná část odpadu se skládkuje – se prý spalování jeví jako
lepší varianta.
Poslední den festivalu na VŠE
byl promítán film Nevítaní, po
němž jsme přivítali Mgr. Danielu Komanickou, aby vyprávěla o svém životě. Daniela je od
svého dětství tělesně postižená
– na vozík se dostala vinou nesprávné léčby. Otázky se točily
převážně kolem toho, jak pomoci člověku na vozíku.
Oficiální zakončení festivalu
a vyhlášení jeho vítězů proběhlo ve čtvrtek 19. března 2010.
Cenu za nejlepší film získal od
hlavní poroty snímek Nepřátelé
národa, nejlepším režisérem se
stal polský tvůrce filmu Chemo,
Pawel Łozińský. Kategorii Máte
právo vědět, kterou vyhodnocují
filmaři společně s lidmi angažovanými na poli obrany lidských
práv, vyhrál film Slunce za mraky. Tento dokument byl oceněn
také Zvláštní cenou za film, který
výjimečným způsobem přispívá
k ochraně lidských práv, udělovanou porotou pod čestným
předsednictvím Václava Havla.
Zvláštní uznání poroty Rudolfa
Vrby získal snímek Tibet zpívá.
Český snímek režiséra Tomáše Kudrny Mlčeti zlato získal
Cenu Českého rozhlasu za kreativní použití hudby a zvuku v dokumentárním filmu. Studentské
porotě se nejvíce líbil snímek
Chci být Někdo. Diváckou cenu
VŠEM vyhrál český dokument
Tomáše Škrdlanta Nevítaní.
Nyní se Jeden svět přesunul
do regionů, ale prostřednictvím
projektu „Jak získáš své diváky ty“ můžete filmy pouštět vy
sami. Tato iniciativa umožňuje
aktivně se zapojit do šíření dokumentů Jednoho světa. Z nabídky osmnácti filmů budou vybrány tři, které získají nejvíce
diváckých hlasů, organizátoři
Jednoho světa získají distribuční práva a zájemci si budou moci
od května filmy zapůjčit a kdekoli je promítnout. Podmínkou
je pouze nevybírat vstupné, promítat jen na území ČR a film
dále nešířit. Autor: Hana Kubovcová
Německý expresionistický horor s živou hudbou na VŠE
economix
– 2 / 2010
Úterý 13. dubna 2010 patřilo ve Filmovém klubu VŠE německé expresionistické kinematografii. Na programu byl snímek Kabinet doktora
Caligariho z roku 1920 za hudebního doprovodu tubového kvarteta Síla. Jde o němý hororový film
režiséra Roberta Wiena označovaný jako první expresionistické dílo,
nebo dokonce jako manifest expresionismu.
Scénář k filmu napsali Carl Mayer, který je považován za nejsilnější osobnost německého filmu němé éry, a Hans Janowitz
pocházející z Čech. Propojili v něm své fantazijní představy a bohaté osobní vzpomínky – zejména prostředí psychiatrických léčeben a obrazy pouťových atrakcí.
Klíčové je pro film jeho výtvarné zpracování, za kterým stojí expresionističtí malíři
z avantgardní skupiny Der Sturm: Hermann
Warm, Walter Reimann a Walter Röhring.
Ti vytvořili pro film fantaskní dekorace,
které jsou ovlivněné kubismem a pro které
jsou charakteristické pokřivené deformované plochy, ostré úhly a bizarní geometrické
tvary. Na filmu se navíc podíleli v té době
opravdu přední herci jako Conrad Veidt,
Werner Krauss, Lil Dagover nebo Friedrich Fehér. Děj filmu se točí okolo Dr. Caligariho, ředitele blázince, který na poutích
předvádí somnambulního Cesara. Caligari ovládá Cesara pomocí hypnózy a Cesar
odpovídá na jakoukoliv otázku. V noci pak
ale Dr. Caligari nutí Cesara po vzoru legendy páchat hrůzné zločiny.
Kabinet doktora Caligariho měl premiéru 27. února 1920 a kromě Berlína nadchl
i New York a Francii, kde přispěl ke zrušení poválečného zákazu veřejného promítání
německých filmů. Snímek měl velký vliv na
další hororově laděné filmy, na celou filmovou expresionistickou éru i na film noir.
Kabinet doktora Caligariho se v roce 1958
v anketě Mezinárodní federace filmových
archivů stal 12. nejlepším filmem všech dob
a v roce 1995 pak v téže anketě obsadil dokonce třetí místo. Projekci filmu na VŠE hudebně doprovázelo tubové kvarteto Síla, jehož vystoupení před projekcí komentoval
jeho člen Robert Škarda: „Zčásti budeme
improvizovat a zčásti hrát předem vybrané
skladby, které se svou atmosférou hodí k filmu – ten jsme si dopředu nastudovali a vybrali úseky, kde se bude střídat improvizace s úseky skladeb. Bude to síla.“ Více se
o kvartetu dozvíte na sila.wz.cz. Autor: Betka Kuchařová
43
kultura
Recenze filmu: Pouta
Že bychom zase po dlouhé době zvládli natočit
film, u kterého nebudeme
usínat už po dvaceti minutách? Že by se nám opět
povedlo něco, co má potenciál dostat se dál než
jen za slovenské hranice,
a přesto zůstává ryze české? Ano, novinka Radima
Špačka Pouta je konečně
tím, za co se opravdu nemusíme stydět.
Filmů, které vystihují českou
mentalitu z období druhé světové války, z osmačtyřicátého,
či nedej bože z osmašedesátého roku máme tolik, že bychom
si z nich mohli vytvořit národní
sbírku (viz například nejnovější film Jana Hřebejka – Kawasakiho růže). Avšak kdo se odváží
vzít si více méně ničím zajímavý rok 1982, jako jednu z hlavních postav jeřábnici a z obyčejného příběhu, který vlastně ani
nebyl ničím výjimečný, udělat
film, na který se jednou budeme koukat stejně jako třeba na
Spalovače mrtvol, Ostře sledované vlaky a další české filmové
velikány?
Hlavní postavou je Antonín,
příslušník tajné policie, který
trpí depresemi a je nešťastný
ve svém životě, nenávidí svou
manželku, svou práci... celý
svůj život. Pak se ale seznámí
ztvárnil herec Ondřej Malý.
Otázkou zůstává, proč jsme na
jeho hlavní roli museli čekat tak
dlouho? Antonín je labilní, násilnický a cholerický. Práci tajného policajta nedělá proto, že
by musel, sám si ji vybral, aby
tak mohl na ostatních vybíjet
svůj vztek. Vybočuje ze všech
normálů tehdejší doby. Nerada
bych ubírala ostatním hercům,
když řeknu, že celý film vlastně
se slovenskou jeřábnicí Klárou.
Antonín ji nemiluje, přesto se jí
stává posedlý, což se nakonec
vystupňuje natolik, že opouští
manželku, a když zjistí, že nemá
šanci Kláru získat, rozhodne se
skoncovat se svým životem. Jak
jsem se ale již zmínila, děj filmu
není tím, proč je film tak vynikající. Tak jiným a zajímavým je
díky postavě Antonína, kterého
dělá Ondřej Malý, ale v podstatě tomu tak je. Již dlouho jsem
neviděla někoho, kdo by si svou
roli tak užíval. Všechny stavy
Antonínových nálad vyvolávají
pocit, že Ondřej Malý ani nemůže být v běžném životě normální
a že se ani nekoukáte na film, ale
spíš na dokument o jednom duševně chorém tajném policajtovi. Přiznávám, ostatní herci byli
samozřejmě také výborní, dokonce i postava Oldřicha Kaisera jako policejního majora byla
překvapivě přesná a volba jediného známějšího herce celého
filmu dobrá. Když k tomu přidám Ivanu Uhlířovou jako Kláru a Martina Fingera coby Klářina milence Tomáše, dostávám
nejlepší směsici herců, kteří
z filmu dělají doslova divadelní
představení!
Ve filmu skutečně najdeme
úplně vše, co tam má být – barevná kompozice, surovost,
hudba a především ty hlavní postavy! Kdo by to byl býval řekl
– jeden režisér, kterého jsme doposud mohli znát snad jen jako
syna svého známějšího otce
(Ladislav Špaček, bývalý poradce prezidenta Václava Havla), očekávání nudného a nezajímavého příběhu a několik
neznámých herců. Přesto výsledek stojí za vidění. Autor: Pavla Kačmárová
K podniku se pojí množství oblastí, které jej ovlivňují. Většina odborných
publikací se snaží popsat
co nejlépe problematiku
z jednoho pohledu. Podnik v časech krize prof.
Evy Kislingerové, vedoucí
katedry podnikové ekonomiky na FPH VŠE, nabízí
čtenáři pohled do dalších
oblastí, které se často se
záležitostmi podniku nespojují. To je například
pohled na protekcionismus nebo odhalení zásadních problémů „money
creation“. Eva Kislingerová dokázala vybrat podstatné, ale i pro čtenáře nedisponující žádným
podnikem zajímavé detaily, které současnou situaci příznačně popisují. Tato
ilustrace není samoúčelná, dokáže čtenáři rozší-
řit obzor sice o specifické
problémy, které ale doplňují mozaiku možných
důvodů vzniku současné
ekonomické krize.
Podnik v časech krize zkoumá realitu nikoli zúženým
zorným polem manažera, který jde za
ziskem, ani idealisty, který v racionalitě vidí sobeckost a veskrze zlý úmysl a nutno
podotknout, ani liberála, který by neomezeně
věřil v neomylnou ruku
trhu. Zmíněny jsou různé
argumenty, které vedou k zamyšlení a vzájemnému souboji
těchto argumentů. Na příkladu
daňových rájů můžeme ukázat
objektivitu (která je samozřejmě
čtenářem hodnocena subjektivně) takové analýzy. Daňové ráje
nejsou podle Kislingerové pouze možností jak snížit daňové
náklady pro firmu – daňový ráj
může eliminovat (pochopitelně pouze na základě správného
manažerského rozhodnutí) náklady firmy,
tudíž i její produkce
je levnější a z toho
profituje spotřebitel, potažmo bohatne celá společnost.
Takový pohled je
vzácný hlavně
v době, kdy se
daňové ráje vnímají jako sobectví černého pasažéra
(který by využíval fungujícího
systému k podnikání, ale daně
chce odvádět někde jinde...)
a okrádání vlastního státu, a kdy
politické strany hledají všechny dostupné prostředky k jejich
eliminaci.
Kniha je zaměřena prakticky.
Proto možná autorka nevyslovila jasný požadavek všech podnikatelů „nechte nás být“ a předává směrem k státním úřadům
údajná přání „zrychlení vratek
daní, snížení daňové zátěže“
apod. Vzdáleně můžeme cítit
malou odvahu, tak typickou pro
všechny autory z oblasti podnikové problematiky, naplno říci
i nepříjemnou pravdu, jako by
se báli postihu ze strany státu,
nebo msty a nevole úředníků
na rozhodujících místech. Možná ale právě tento přístup je pro
podniky klíčový. Ve společnosti, kde stát přerozděluje značnou
část bohatství, není pro úspěšného podnikatele jiné cesty, než
v rámci daných omezení protančit líbivým valčíkem mezi přiměřeně drsným trhem i nevyzpytatelně kluzkým parketem
státem ovlivňované sféry. Nakladatelství: Grada, 2010
Autor: Vladimír Štípek
economix – 2 / 2010
Recenze knihy: Podnik v časech krize
Vlakem do Prahy
Rychleji, výhodn®ji a jist®ji
PÚím®stská doprava pro Vás
tram
Esko
metro
www.cd.cz/esko
bus