1/2006 733 kB

L i l i á ř – informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace
pěstitelů lilií ZO ČZS MARTAGON – č. 1/2006
Výbor ZO ČZS MARTAGON:
předseda:
jednatel:
hospodář:
výstavy:
členové výboru:
redaktor Liliáře:
korespondenci zasílejte:
příspěvky do Liliáře, reklamace zpravodaje:
Ing. Stanislav Ševčík
Ing. Petr Šrůtka
Milan Michal
Jiří Hloušek
Jiří Kovář,
Ing. Jiří Svoboda
Dr. Karel Vereš
Ing. Petr Šrůtka
Katedra ochrany lesů
Kamýcká 129
165 21 Praha 6
Dr. Karel Vereš
Mochovská 33
198 00 Praha 9
Obsah:
Úvodník (Karel Vereš)
Kondolence (Karel Vereš)
Galerie liliářů – Karel Braun (Karel Vereš)
Botanické lilie 46. (Karel Vereš)
Hybridní lilie 46. (Karel Vereš)
Apricot Supreme (Igor J.Černohorský)
Hybridy Lilium alexandrae (Edward A. McRae)
Floristický průzkum v Německu (Eugene Fox)
Polyploidní lilie (Eckart Schmitzer)
Lilie na výstavě Zahrada Vysočiny – Žirovnice 2005 (Pavel Petrlík)
Životní jubilea členů ZO ČZS Martagon v prvním čtvrtletí roku 2006
2
3
3
6
7
8
11
11
14
20
22
2
Pozvánka
Jarní členská schůze se koná v sobotu 18. března 2006 v 9.00 hod. na katedře
botaniky, Praha 2, Benátská 2, 2.patro.
Doprava: Metro B, st. Karlovo nám., pěšky cca 5 minut směr Nusle, nebo tramvaj
č.18, 24, do stanice Botanická zahrada.
Program:
• spolkové záležitosti
• přednáška RNDr. T. Gindlera: Půdní houby a jejich působení
• promítání dia s besedou
Vážení přátelé!
Stručně o prosincové členské schůzi. Obavy výboru, že v předvánočním období
bude nízká účast se nenaplnily, naopak posluchárna byla plná. Bezpochyby to způsobil
ohlášený program..
Úvodem jsme uctili památku našeho člena pana Ing. Jaroslava Simandla,
kondolenční projev pronesl dr. Karel Vereš. Poté byly předány ceny z loňských
výstav, o kterých byly podrobné zprávy v minulém čísle, poslední zprávu přítele
Petrlíka najdete v tomto čísle. Vzhledem k tomu, že výstavní účast na výstavě v Lysé
nad Labem byla malá a nekonala se na ní odborná soutěž, tak byly ceny uděleny jen z
Rakovnické a Volyňské výstavy.
Hlavní bod programu, přednáška pana Ing. Jošta doprovázená velkým počtem
dia, byla sledována s velkou pozorností. Mnoho jsme se dověděli nejen o začátcích
liliaření u nás, ale také o cestách Ing. Jošta po USA, o jeho setkáních s významnými
americkými šlechtiteli atd. Diskuse byla, jak jinak, také zajímavá a protože jsme dbali
přání členů z minulé schůze, bylo více času i na popovídáni s přáteli.
Tím jsme se ale dostali do určitého časového presu, a tak už nemohlo dojít k
promítání dia. Všem, kteří se na to chystali, se omlouváme a doufáme, že na této
schůzi už k tomu dojde.
Kdo zahlédl rozložené ceny do tomboly, měl se na co těšit. Díky už dalšímu
daru pana Ing. Jošta byla tombola natolik obeslána jeho cibulemi velmi cenných
odrůd, že se na každého dostaly dvě cibule a další cibuloviny, živé rostliny a třeba i
ořechy. Já jsem uvítal sklenici výtečných nakládaných okurek, dárci děkuji.
Pokud jde o program jarní schůze, chci upozornit, že dr. Gindler je zkušeným
pracovníkem oddělení půdní mikrobiologie MBÚ ČAV a máme se tedy na co těšit.
Zapsal a na setkání s vámi se těší
Karel Vereš
3
In memoriam
Ing. Jaroslav Simandl (7.1.1932 - 15.11.2005)
Po těžké nemoci zemřel dne 15. listopadu minulého roku jeden ze zakladatelů
ZO Martagon, Ing. Jaroslav Simandl. Jeho životní dráhu výrazně ovlivnil jeho otec,
který byl vynikajícím motocyklovým závodníkem, továrním jezdcem fy JAWA,
členem našeho vítězného družstva na Šestidenní v r.1946 v Anglii. Jezdil také dráhové
závody a podílel se na vývoji závodních motocyklů ESO v Divišově. V r. 1951 byla
malá fabrika znárodněna, což se nedobře odrazilo na úmyslech mladého Jaroslava,
který také tíhnul ke strojům. Oklikou přes Plzeň se nakonec dostal na ČVUT Praha a
vystudoval obor strojírenství. Pracoval nejdříve v Kovovýrobě Vlašim, v
sedmdesátých letech získal i učitelskou aprobaci a vyučoval na Střední průmyslové
škole strojní ve Vlašimi. V r. 1971 začala normalizace a Ing. Simandl, jako mnozí,
musel učitelskou dráhu opustit. Uchytil se v továrně na výrobu lešení HAKI v Jílovém
a tam pracoval až do penze.
Ing. Jaroslav Simandl byl na řadě v naší Galerii liliářů, bohužel už jsme nestihli
s ním uskutečnit plánovaný rozhovor, který by byl jistě velmi zajímavý. Jmenovaný
totiž byl jedním ze zakládajících členů naší organizace, organizátorem prvních
liliářských výstav v Čechách v Benešově nad Černými lesy, významně se podílel na
organizování výstav i v Praze v Jilské ulici, na Ládví, potom až do posledního roku i v
Rakovníku a nemusíme zdůraznit, že všude také vystavoval.
Je samozřejmé, že byl i funkcionářem naší organizace, naposledy pracoval jako
místopředseda. Patřil do toho malého kroužku členů, kteří tu organizaci táhnou
obětavě, bez vidiny nějakého finančního prospěchu. To jistě souviselo i s jeho
povahou. Byl spíš tiché, nevýbojné povahy, o to však pracovitější a spolehlivější.
Byl také vynikající pěstitel lilií, v zahrádkaření mu také pomáhala jeho
manželka Marie. Hodně pěstoval asijské hybridy, ale zahlédl jsem na jeho divišovské
zahradě také velký záhon orientálních hybridů, které dokázal pěstovat ve volné půdě.
Také si myslím, že návštěvníkům jedné výstavy na Ládví začátkem 80. let nikdy
nevymizí z paměti nádherný téměř dvoumetrový kvetoucí exemplář Cardiocrinum
giganteum, který ani předtím, ani potom nebyl k vidění na žádné květinářské výstavě u
nás.
Úmrtím pana Ing. Jaroslava Simandla ztrácíme nejen dobrého člověka, přítele v
pravém slova smyslu, ale také dalšího člena oné malé skupiny zakladatelů naší
organizace, která v průběhu let tak významně ovlivnila rozvoj liliářství v Čechách.
Za výbor ZO Martagon Karel Vereš
Galerie liliářů - Karel Braun
Čtenářům Liliáře představujeme významného moravského pěstitele a šlechtitele
lilií pana Karla Brauna. Většina z nás zná "jeho" Evinu, když ji nemá, tak ji mohl vidět
na některé výstavě, kde většinou vyhrává ceny, i v zahraničí. Protože však členové
Martagonu neměli tolik příležitostí se s ním osobně setkat, budou se první otázky
týkat nejen liliářských záležitostí.
4
Dopustil bych se velké chyby, kdybych při tomto rozhovoru zapomněl na paní
Helenu Braunovou, která je rovněž nadšenou pěstitelkou nejen lilií, ale také jiných
okrasných rostlin, např. afrických fialek, a je také dlouholetou funkcionářkou Lilium
Brno.
Druhou chybou by bylo, kdybych zapomněl příteli Braunovi dodatečně
blahopřát k 70-tinám.
Víme, že bydlíte v Rousínově, ale prozraďte nám něco o sobě, kde jste rodákem,
jaké máte povolání a co považujete za nutné nám o sobě sdělit.
Narodil jsem se v Čechyní, malé obci blízko Rousínova. V okolí Rousínova se
nacházejí čtyři chráněné krajinné oblasti, nejblíže je Komořanská step a tam jsem jako
12-13letý chodíval na květiny a doma jsem zakládal malou skalku. Rostly tam např.
třemdava, koniklec, petrklíče, vstavače, ocúny i sasanky. Další lokalita se nazývá
Větrníky, tam také rostou i hlaváčky, několik druhů kosatečků a sporadicky i
martagon. Vztah k rostlinám mám zřejmě po rodičích, otec byl sadař.
V padesátých letech jako kluk jsem chtěl být elektrikářem, ale to už bylo
kádrově hlídané povolání a moji rodiče byli živnostníci, horníkem ani hutníkem jsem
být nechtěl a tak jsem se vyučil obkladačem. Dělal jsem to 45 let až do penze.
Paní Heleno (omlouvám se za to důvěrné oslovení, ale bude stručnější, ostatně
se už nějaký pátek známe), co Vy byste nám o sobě také řekla?
Moje dětství bylo krušnější. Otec zemřel ve II. světové válce ve svých 33
letech, maminka dostala důchod 200 Kčs, já 180 Kčs sirotčího a já už ani nevím jak
jsme z toho mohly žít, když byt stál 100 Kčs. Přesto matka dokázala nechat mne
vystudovat dvouletou ekonomickou školu. S Karlem máme dvě dcery a syna.
Víme, že oba jste přivázání k zahradě, ale nevíme kdo z Vás tam velí?
Já ráda pěstuji pokojové květiny jako africké fialky, muškáty, petunie, spolu s
manželem jsme založili velké alpinum, pro kytky i pro kameny jsme jezdili motorkou
s vozíkem. Mívali jsme spoustu botanických i zahradních tulipánů. Růží jsme vysadili
asi 65 odrůd, ale v malé atriové zahradě se jim nevedlo dobře, chemikálie proti plísním
jsme nechtěli používat a tak jsme je zlikvidovali. Velitelem není nikdo z nás,
shodneme se.
Asi před čtyřmi lety jsem byl i na Vaší přídomní zahrádce, tam ta ženská ruka
byla výrazně zřetelná a velmi se mi líbilo jak navazovala na obytné prostory a také
bych řekl, že mužský takový pořádek neudrží. Mám pravdu?
Myslíme, že pořádek máme rádi oba a je to vidět.
A teď už k věci! Co, nebo kdo Vás, Karle, přivedl k liliím?
V Zahrádkáři kdysi nějaké zahradnictví v Jasenném nabízelo cibule L.x
testaceum. Měly kouzelnou barvu a neopakovatelnou vůni a co na tom, že vydržely jen
tři roky. Pak už jsem podle inzerátů kupoval LL.davidii, wilmottiae, regale, regale
album, umbelatum, tigrinum i bílou martagon.
Manželka měla v NSR tetu a ta nám koupila 5 odrůd: Citronella, Enchantment,
Tabasco, Golden Clarion a Pink Perfection. A z toho barevného katalogu jsem byl
5
unešen. Zkusil jsem získávat ze zahraničí další katalogy i semena, první semena
hlavně trubkovitých jsem obdržel od Jana de Graaffa. Pak už jsem na schůzích Lilium
Brno nakupoval cibule od pana Konvičky, Krále, Ing. Jošta, Šebestíka a jiných, ze
zahraničí od Petera Geisera a Viktora Strassera. Od fy Hoch v NSR jsem kupoval lilie,
hemerocallisy, botanické tulipány. Tehdy to ovšem nešlo uhradit v penězích a tak jsem
posílal broušené sklo nebo slivovici. Musel jsem s tím chodit na celnici, balík zabalit
na místě a dost platit. Jako každý začátečník i já jsem kupoval orientální hybridy,
vydržely samozřejmě tak dva roky.
Máte dosud nějaký šlechtitelský vzor?
Křížit lilie jsem začal v r.1972, vzorem a rádcem mi byl Ing. Václav Jošt, který
už tehdy byl předsedou Lilium Brno a své zkušenosti předával nám laikům
srozumitelnou formou. Rady nám dával i pan Král, další poznatky jsem získával z
obou liliářských časopisů a na přednáškách.
V r. 1972 při návštěvě zahrady ing. Jošta jsme mu nabídli spolupráci v Lilium
Brno, od té doby jsem tam technickým hospodářem a moje paní pokladní.
Kdo se Vám ještě ze světových liliářů nejvíc líbí, ať už osobně, nebo svou
tvorbou?
Bylo jich několik. Ohromným zážitkem byla návštěva fy Laan a Bishof
Tulleken v Holandsku, kde kraloval Ing. Schenk, viděli jsme tam kvetoucí lilie na 60
hektarech. Ale tehdy bylo velmi těžké vycestovat do zahraničí, na čtyři dny jsme s
manželkou mohli vyměnit 4O DM. Ovšem návštěva Holandska měla za následek, že
jsme zahradu částečně změnili, alpinum jsme zmenšili, vyseli trávník, do oken jsme
vysadili muškáty, první v Rousínově. Přispěla k tomu i návštěva u Petera Geisera ve
Švýcarsku, který dodnes pěstuje lilie jinak než my a to v přenosných plastových
bednách od ovoce. Líbil se mi také Viktor Strasser, který vyšlechtil mnoho
vynikajících tetraploidů. Šlechtitelé v Holandsku a USA nyní nejvíce kříží OT,
longipety a asiapety. Longipety jsou sice pěkné, ale musí se pěstovat ve sklenících,
jinak vymrzají.
Která skupina hybridních lilií se Vám nejvíce líbí?
Nejvíce se mi líbí orienpety, zdravotně jsou lepší než trubky, netrpí botrytidou a
dobře se množí šupinami. Nějaká křížení OT jsem také prováděl, např. White Henryi x
Erfordie. Vznikla veliká trubka, tepaly růžové, sepaly žluté, vnitřek oranžový a žlutý,
konce plátků mírně zahnuté. Nová odrůda Tramin je z křížení Brno x Orania, je
podobná Totcom.
S botanickými liliemi jsem měl problémy, ale nejvíc se mi líbí L. pardalinum
(ze zkušenosti vím, že dobře nesnáší přesazování). Z orienpetů je pěkná Pizzas,
výborná i venkovní výsadbu.
Který Váš hybrid, kromě již zmíněné Eviny, se Vám podle Vašeho názoru
nejvíce povedl?
Částečně jsem už odpověděl, ale kromě jmenovaných je to jistě Evina a její
sestra Český krystal.
6
Paní Helena souhlasí? Když ne, jaké má mínění?
Před lety byl u nás na zahradě pan Ing. Jošt a já jsem mu s jistým despektem
říkala, že šlechtěním lilií se mají zabývat odborníci a ne drobní zahrádkáři, jako je můj
muž a další. Ing. Jošt mi oponoval, poukázal na Evinu a dnes mu dávám za pravdu.
Evina nás těší už 28 let a manžel má registrováno dalších asi 60 hybridů.
Co byste Karle, poradil kolegům šlechtitelům, zejména těm začínajícím?
Aby začínali s křížením asijských a trubkovitých lilií, nebudou hned zklamáni.
Ovšem vývoj ve šlechtění jde rychle kupředu, možná časem budeme křížit všechny
dosavadní skupiny mezi sebou. Taky jsem zkusil křížit lilii s hemerocallisem
bezvýsledně, jako všichni ostatní. Třeba se to někdy někomu povede.
Závěrem, mimo otázky, o současnosti. Zamlada jsem stačil obdělávat dvě
zahrádky, přestože se pracovalo i v sobotu a to jsem ještě závodně hrál fotbal. Navíc,
při práci obkladače se hodně klečí a to se musí projevit. Takže před třemi roky jsem
dostal umělý kolenní kloub a před dvěma lety trojitý bypass na srdce. Proto jsem
pěstování lilií omezil na polovinu, herbicidy používat nechci, musím stále bojovat také
s krtky, hraboši a jarními mrazíky když už jsou lilie třeba 10cm vysoké. To potom
běhám po zahradě s umělou netkanou textilií. Ale když to všechno začíná kvést,
všechny rány se zahojí.
Otázky kladl a děkuje za odpovědi Karel Vereš.
Botanické lilie 46.
Karel Vereš
L. medeoloides, A. Gray, 1859
Původní rozšíření: Poměrně rozsáhlé Dálnovýchodní území zahrnující ostrovy
Hokkaidó, Honšú, Sachalin, Kurilské ostrovy, Kamčatka, povodí
Amuru. Roste především na vlhkých vulkanitých půdách v nadm.
výškách 200-2500 m.
• var. ascendens má stopky obloukovitě stočené
• var. kurilens roste na Kurilských ostrovech, má úzké, pouze 10mm listy
• var. obovatum roste na Sachalinu, má širší, až 30mm listy
• forma s netečkovanými květy roste v Japonsku v okolí hor Fuji
Květy: Turbánkovité o průměru pouze 35mm, oranžově červené, tmavě tečkované,
blizna je purpurová, pyl červený. Květenství se skládá až ze dvanácti květů,
uspořádaných do deštníkového tvaru.
Lodyha: Cylindrická, hladká, vysoká 80cm.
Listy: Jsou špičaté, rozměry 80-100mm x 10-20mm, uspořádané do jednoho,někdy
dvou přeslenů.
Cibule: Je poměrně malá, o průměru pouze 25mm, šupiny jsou lesklé jako rýžové
zrnko, asi proto se tato lilie nazývá Rýžová lilie.
Klíčení: Hypogeické, pomalé, vyžaduje chladné období.
7
Poznámky: Přestože v místech výskytu byla tato lilie i konzumována obyvateli,
pěstování v Evropě není snadné a je obtížnější než u martagonů a zdá se,
že není také tak dlouhověká. Vyžaduje zastíněné místo, humusovitou
kyselou půdu, cibuli umístit aspoň 10cm hluboko. Křížením s L.martagon
var.album získal Grove hybrid Marmed ve snaze rozšířit skupinu
martagonovitých hybridů.
Literatura: Growing Lilies, Derek Fox, str.156-7.. Nakl. Croom Helm
Hybridní lilie 46.
Karel Vereš
Marita Iab
Rodičovství: (semenáč tetra Goldiny) x tetra Monaco. Křížení De Jong Beheer (1992),
registrace De Jong Lelies B.V.(1999)
Lodyha: 110cm, běžně zelená, počet květů 5.
Listy: 170mm x 20mm, tmavě zelené, rozložené alternativně.
Květ: Šířka 17O mm, petaly 90mm x 35 – 45mm, nezvlněné, špičky ostře otočené.
Vnitřek netečkovaný, ostře oranžový, vně svítivě oranžové, petaly lemované
ostřejši oranžovou barvou, do poloviny žlutozelené, špičky ostře žlutozelené.
Nektarie tlumeně olivově zelené s trochu světlejším oranžově žlutým odstínem.
V hrdle papily, pyl i blizna tmavě rudooranžová.
Poznámka: Velikost květu na asijský hybrid úctyhodná, asi to bude vhodná odrůda na
řez a prodej.
Literatura: ILR, dodatek č.19, str. 78.
Apricot Supreme
Igor J.Černohorský
Když doc. Vereš rušil zahradu, dostal jsem cibuli kultivaru Apricot Supreme
(jen pro zajímavost, Anglosasové píší jména kultivarů s velkými písmeny, totéž činí u
latinských názvů mikroorganizmů, rostlin I živočichů). RHS registr uvádí následující:
„Apricot Supreme VIII cl. ('Thunderbolt' x tetraploid 'Rachel Pappo') x 'Thunderbolt')
Vyšlechtěno 1980, LeVern .N.Freimannem. Zářivě červeno - oranžové květy (32B) s
několika tmavými skvrnami na bázi petalů; nektaria oranžově červená; pyl hnědý.
Petaly 80 x 40mm. Listy střídavé, 200 x 20mm, tmavě zelené. Lodyhy 1,2m, tmavě
zelené, až 15 květů, kvete v červenci“.
Firma B.D. Lilies uvádí v katalogu A.S. jako tetraploidní asijský hybrid. Jak
vidíte, diametrální rozdíl, skupina VIII je skupina pro jinak nezařaditelné hybridy,
se kterými se ovšem roztrhl pytel.
8
Apricot Supreme má být velmi odolná lilie, její oranžová barva přímo křičí.
Linda Darton jednou zmínila kohosi nejmenovaného, kdo tvrdil, že původ A.S. je
neznámý a údaje v registru zmatečné. Ostatní liliáři souhlasí s tím, že jde podle
vzhledu o polyploid asijského hybridu, spíše než o OT. A.S. také kvete dříve než
kvetou orienpety.
Jiná zpráva říká, že někdo z Holanďanů, nebo Judit Freeman provedl
cytologické vyšetření a potvrdil výše uvedené domněnky. LeVern Freimann si sám
údajně nebyl jist, bylo mu v té době přes 80 let a měl již problémy vysokého věku.
A.S. je fertilní po opylení asijskými hybridy. Je možné, že LeVern F. provedl konverzi
na tetraploid, udělal to s mnoha hybridy, které vyšlechtil. A.S. měl po několik let na
zahradě a pouze na nátlak přítel ji zaregistroval.
A.S. dává pěkné semenáče např. po křížení s ´Hornbacks Gold´. Některé F2 a
F3 semenáče jsou velmi pěkné. A.S. je fertilní oběma směry, jako mateřská rostlina
však produkuje jen omezený počet semen.
Igor J. Černohorský
Apricot Supreme jsem pěstoval řadu let a měl jsem ji za asijský tetraploid.
S asijskými hybridy je fertilní v obou směrech. O to více jsem byl šokován, když jsem
ji objevil v ILR, str. 17, s původem shora uvedeným. Že by se zrovna L.N. Freimann
přehmátl, nebo je to naprostá rarita mimo naše chápání? Asi by to chtělo cytologický
rozbor.
Karel Vereš
Hybridy Lilium alexandrae
Edward A. McRae, Sandy, Oregon
Lilium alexandrae roste přirozeně na několika ostrovech v jižním Japonsku, kde
panuje bezmrazé klima. Rostliny dosahují výšky 30 až 90 centimetrů. Listy jsou široce
podlouhlé, květy jsou čistě bílé, trubkovitého tvaru a jsou neseny vodorovně nebo jsou
mírně pozdviženy vzhůru. Květy příjemně voní.
Rostliny L. alexandrae jsme pěstovali na Oregon Bulb Farms po mnoho let
v květináčích ve chladném ale bezmrazém skleníku. Nepamatuji si, že bychom tento
druh pěstovali někdy venku. Earl N. Hornback a Harold F. Comber mnohokrát
vzájemně opylovali L. alexandrae a nejlepší formy selektované ze strainu „Pink
Glory“ [L. speciosum x (L. japonicum x L. auratum)] F2.
Vzniklo však jen několik semen, ze kterých přežil jediný semenáč (viz ročenku
NALS 1972, str.26). Z tohoto jediného semene vznikl semenáč A-1a, s květy do stran
otočenými, tmavě růžovými s bílými okraji. Tento semenáč vyhrál cenu Earla N.
Hornbacka v roce 1972. A-1a byl plodný jako matka a byl křížen s „Magic Pink“ (L.
auratum x L. rubellum), a tím vzniklo množství nižších orientálních hybridů, velmi
vhodných do malých zahrad.
9
Křížení strainu „Imperial Silver“ x L. alexandrae které bylo provedeno v roce
1966, také dalo bílé semenáče s nižším vzrůstem. Křížení L. alexandrae x L. auratum
var. platyphyllum (k virům tolerantní klony) bylo též provedeno roku 1966. Vykvetly
pouze dva semenáče, ale záznamy se naneštěstí ztratily.
Ruth Classová, velmi talentovaná dáma z Albany, New York, vypěstovala
„Easter Bunny“ (L. alexandrae x L. speciosum) z křížení, které udělala v roce 1965
(viz ročenku NALS 1972, strany 33 – 38). Ruth pěstovala L. alexandrae doma na
okenní římse a opylila květy pylem typické L. speciosum, který 6 měsíců skladovala
v ledničce.
Přežil jediný semenáč, „Easter Bunny“. „Easter Bunny“ byla rozmnožena a
několik let úspěšně pěstována v Oregonu venku na záhonech. Ruth také tvrdila, že její
semenáče L. alexandrae přežívaly pět let venku i při teplotách pod nulou, kryté pouze
15 cm silným mulčem z borového jehličí.
Poučen těmito zkušenostmi, vysel jsem v roce 1998 značné množství semen L.
alexandrae ve školce Fairdale Nursery. V prosinci během klíčení jsme kontrolovali
všechna hypogeická semena, a zjistili jsme, že již mají pěkné cibulky, ale s výjimkou
L. alexandrae, která ani nezačala klíčit. Semena ale vyklíčila na jaře, a hned vyhnala
lístky , ačkoli nezažila žádné chladné období. Pozdě v březnu jsme přesadili klíčící
semena do skleníku k ostatním liliím a jejich další růst byl vynikající. Semenáčky jsme
sklidili v prosinci a pro přezimování uskladnili v chladnu při 2oC.
Semenáče L. alexandrae byly vysazeny spolu s ostatními semenáčky orientálů
do řad na záhony ve školce Lava Nursery na jaře 2000. Mohl jsem se těšit pohledem
na výsadbu, kde mnoho rostlin neslo jeden nebo dva květy.
Avšak v prosinci 2000 udeřil časný mráz (-11oC), který zcela zahubil veškerou
výsadbu L. alexandrae. Všechny ostatní orientální lilie přežily. Dva kritické faktory,
které se na odumření lilií podepsaly, byly jednak že mráz přišel dříve nežli cibule
vyzrály a potom že listí L. alexandrae stále odmítalo žloutnout. A to jsem se chystal
zaslat cibule do různých míst v Americe, abych otestoval jejich odolnost!
Příchod Judith Freeman na Oregon Bulb Farms v roce 1971 zcela změnil
situaci, pokud se týká hybridizačních programů. Judith nabyla zručnosti v umělé
kultuře embryí u takových pionýrů jako byl Dr. Chris North ze Skotska nebo Dr. J. S.
Yeates z Nového Zélandu, a brzy dosáhla v této záležitosti vysoké profesionality. L.
alexandrae byla věnována přednostní pozornost vzhledem k její kráse, časnému
kvetení, nízkému vzrůstu, vůni a malým až žádným nárokům na dormanci (období
vegetativního klidu v chladu).
V první polovině sedmdesátých let byla provedena následující křížení
s využitím umělé kultury embryí byla vypěstována první generace semenáčků:
L. alexandrae x L. auratum var. platyphyllum
Z tohoto křížení bylo získáno několik čistě bílých semenáčků, zde byl užit
virotolerantní otcovský rodič. Rostliny vyrůstaly nízké.
L. alexandrae x „Little Red Rascal“
Vzniklo několik nádherných rostlin. Byly asi 45 cm vysoké a měly široké
atraktivní olistění připomínající L. alexandrae. Velké, miskovité, sytě růžové květy
10
měly bílé okraje a byly silně vonné. Byly nejlákavějšími a nejpřitažlivějšími
hrnkovými rostlinami, jaké jsem kdy viděl a měly být klonovány a testovány pro trh.
L. alexandrae x L. nobilissimum
Rostliny z tohoto křížení byly velmi přitažlivé a zdědily prostřední vlastnosti
mezi oběma rodiči. Rostliny narůstaly asi 90 cm vysoké; květy byly čistě bílé
trubkovitého tvaru, silně vonné a do stran vybočené.
L. alexandrae x L. rubellum
Bylo vypěstováno množství rostlin s trubkovitými květy. Všechny byly růžové
a silně vonné.
L. alexandrae x „Sans Souci“
Vznikly dlouhé a prostřední rostliny s bílými a růžovými květy. Všechny se
vyznačovaly zvláštní krásou, spočívající ve velkých, ploše se otevírajících květech a
okouzlující vůní. „Sans Souci“ byla oblíbená lilie, pěstovaná v určité době pro prodej
v květináčích.
L. alexandrae x L. speciosum var. „Shooting Star“
Z tohoto křížení jsme získali bohatý a krásný materiál. Lilie byly výstavní a
skutečně patřily mezi nejlákavější a nejpřitažlivější orientální hybridy, jaké kdy byly
získány. V každém semeníku bylo množství embryí, populace byla uniformní ve
výšce, tvaru listů, velikosti květů a barvě. Barva květů byla lasturově růžová, měly
drobně tečkované vzory a lahodnou lehkou vůni. Několik rostlin mělo květy
s jemnějším zbarvením. Další byly krásné tím, že měly více otevřené květy, které nás
tehdy dost překvapily.
„Easter Bunny“ x L. speciosum var. „Shooting Star“
Toto zpětné křížení dávalo semena s největšími embryi, které kdy Judith viděla.
„Jsou velká jako nějací červíci“, pokud si její poznámku pamatuji přesně. Vypěstovali
jsme mnoho rostlin, povětšinou s červenými nebo růžovými květy. Naneštěstí se
podrobné záznamy ztratily anebo byly zaměněny. Hybridy L. alexandrae byly kříženy
také vzájemně mezi sebou, ve většině případů dávala tato křížení životaschopná
semena; větší část je jich stále ještě zaskladována v ledničce.
Dost velké množství těchto semen jsme vyseli v letech 1999 a 2000, čímž jsme
získali dvě výsadby ve školce Lava Nursery. Semenáčky měly širokou proměnlivost
jak ve výšce, tak v barvě a cibule byly nabídnuty prostřednictvím Northwest Lily
Society (severozápadní liliářská společnost) při nejméně dvou příležitostech.
Vypěstovali jsme tedy bohaté množství krásných a unikátních lilií z těchto
hybridů L. alexandrae, mnohé z nich by měly být klonovány anebo uvedeny na trh
jako skupina. Je jen neštěstí, že Oregon Bulb Farms procházely v sedmdesátých a
osmdesátých letech obtížným obdobím a jedinečná příležitost podělit se o tyto krásné
hybridy s ostatními liliáři i zákazníky byla ztracena. Je to sice poučná lekce, ale proč ji
dostáváme tak příliš často? O jedinečnou krásu se přece musíme podělit a k tomu
bychom měli zaměřit veškeré úsilí. Psáno 19. února 2004.
11
Pozn.překl.: Děkuji autorovi článku, že mi tak dobře nahrál. Vřele totiž
souhlasím s předposlední větou článku, jen bych uvítal, kdyby tento souhlas se mnou
sdílely i jedinečně krásné ženy !
Jinak je k článku třeba dodat, že superlativy, použité k popisu získaných
hybridů L.alexandrae, jsou tentokrát na místě. Článek je v ročence doprovázen
fotografiemi velmi krásných rostlin, jejich krása je způsobena jednak proporcemi
(rostliny jsou nižší, lodyhy hustě olistěné s delšími, lancetovitými, u některých hybridů
obloukem dolů splývajícími, tmavými listy, květy jsou relativně velké a trubkovitého
tvaru, do stran otočené) a jednak i jednoduchou, střízlivou barevností (měkce sytě
růžová barva, lehce perleťově růžová anebo bílá barva). Mají ale jednu podstatnou
chybu – na našich zahradách by nevydržely, jednak průběh zim a potom nakažení viry.
Z ročenky NALS 2003 přeložil Petr Šrůtka
Floristický průzkum v Německu - Lilium martagon var. albiflorum
Eugene Fox, Millet, Alberta, Kanada
Tento příběh začal dlouho před červnem roku 1996, kdy jsem odletěl do
Německa, abych zde navštívil mezinárodně proslulé liliářské nadšence, Norgart
Martschinke-ovou a pana Otto Beutnagela. Přátelství jsme uzavřeli nejprve pomocí
elektronické pošty a zpečetili je při výstavě NALS v Albertě, v Edmontonu, kdy jsem
byl uchvácen nádhernými fotografiemi a diapozitivy hybridních martagonů, kteří tito
liliářští přátelé vyšlechtili. Norgart žije v Sulingenu a Otto v Braunschweigu a jejich
práce a nádherné zahrady byly popsány v ročence NALS z roku 1994.
Tito mí přátelé se ještě před mým příjezdem telefonicky domluvili a sestavili
podrobný plán mojí návštěvy, abych mohl navštívit všechna zajímavá místa, zahrady a
také absolvovat výlety, včetně „Velké exkurze albiflorum“. Jednoho rána jsme Norgart
a já odjeli do města Braunschweig, kde bydlí Otto. Byli jsme uvítáni a bez dlouhého
zdržování jsme všichni odjeli směrem k pohoří Harz. Zanedlouho (ovšem po krátké
zastávce v jednom z místních hostinců) jsme se dostali na lokalitu, která slibovala že
uvidíme jednak divoké martagony ale mezi nimi možná i vzácnou a velmi hezkou
varietu albiflorum.
Údolím vede frekventovaná dálnice a musí se o ně navíc dělit s malou říčkou.
Na místě, které Otto vyhlédl již v předchozích sezónách, jsme zaparkovali a pobrali
s sebou fotoaparáty a další propriety a počali stoupat po velmi strmé horské stáni, po
cestičce která tam a zpět traverzovala svah. Stromový porost tvořily dospělé listnáče
s nižším podrostem, který tvořily roztroušené menší stromky a nějaké kapradiny. Na
poloviční cestě vzhůru, hned vedle pěšinky jsem si všimnul malého martagonového
semenáčku – měl jen jeden malý list, ale byl to určitě on, vždyť jsem jich už viděl
tisíce „v zajetí“ u sebe. Tím začala naše zábava, protože jsme hned nalézali další
jedince, ale žádný nebyl kvetoucí nebo s netknutým květenstvím. Nakonec jsme
nalezli jeden pěkný exemplář v květu, chráněný mezi stromem a potokem, a všichni
jsme si jej vyfotografovali. Květy měly jakýsi nádech mezi růžovou a šeříkovou
barvou, a ačkoli květy měly klasický turbánkovitý tvar, jako mívají martagony, listy už
12
nebyly tak klasické. Téměř každý exemplář, který jsme viděli, neměl přeslen listů
uspořádaný tak, jak jsme na to u martagonů zvyklí. Měly listy, které byly seřazeny na
lodyze střídavě tak, že tvořily jakési „točité schodiště“. Listy byly také poněkud úzké a
zašpičatělé, v porovnání s širšími listy, které L. martagon obvykle mívá. Téměř každá
rostlina, kterou jsme našli, měla část nebo celé květenství spasené srnčí zvěří. Ottovi a
Norgart se zdálo, že ostatní, zvěří nepoškozené, musely utrpět buď mrazem nebo žírem
chřestovníčků, protože měly vrcholky zdeformované. Několik jich mělo přesleny listů
zcela nebo zčásti poškozené žírem chřestovníčků. Byl jsem na tyto brouky zvědav,
protože jsem dosud žádného neviděl. Norgart mi jednoho podala, takže jsem měl
možnost jej studovat přímo na své dlani.
Sestoupili jsme zpátky k údolí mezi dvěma kopci, a pokračovali jsme podle
potoka. Martagony tu rostly jenom na stinné straně a byly opět jen 60 cm nebo 2 stopy
vysoké a měly střídavé listy namísto okolíků. Jen jeden nebo dva měly přesleny, které
vypadaly celkem normálně. A opět, všechny květy byly ukousané, a tak jsme ani
nemohli najít varietu albiflorum. Já jsem v životě tuto varietu neviděl, takže jsem
nebyl ani nijak zklamán, ale cítil jsem, že její nenalezení daleko víc mrzí Otta a
Norgart.
Zpátky v automobilu jsme byli skoro hned a dál jsme pokračovali po dálnici,
přičemž Otto řídil a Norgart navigovala podle mapy. Obdivoval jsem nádhernou
krajinu a všiml jsem si jen, že jsme mnohokrát odbočovali a projeli několika
vesnicemi. Po nějaké době zajel Otto ke kraji cesty a zastavil. Vystoupili jsme z auta a
opět jsme začali stoupat po nezpevněné cestě, která se asi po míli či kilometru a půl
změnila na obyčejnou polní cestu, vedoucí k vysokému lesu. Když jsme přišli blíž,
mohl jsem vidět, že stromy jsou velmi silné a každý z nich vysoký 80 až 90 stop.
Jakmile jsme vstoupili do lesa, byl jsem překvapen tím, že větve na těchto silných
dubech a bucích vyrůstaly až ve 3 nebo 5 metrech. Navíc tu nebyl žádný podrost, takže
jste mohli tímto lesem dohlédnout na dost slušnou dálku. Okolo byly stovky
martagonů, ale všechny se zdály být na první pohled purpurově šeříkové. V podrostu
byla jakási nízká bylina, hojná a téměř všudypřítomná a sem-tam roztroušené
kapradiny. Tento den bylo zataženo, jen občas vysvitlo slunce mezi mraky. Velké
stromy byly jeden od druhého vzdáleny asi tak 7 metrů.
Pod nohami jsme mohli cítit celkem měkkou půdu. Poklekl jsem a zjistil, že je
zde asi 2,5 cm tlustá vrstva listového humusu na šedé lesní půdě, která má podstatnou
příměs jílu. Všechno bylo dobře provzdušněné, o což se patrně postaral nějaký druh
hraboše, jehož chodby byly všude a který zřejmě všechno dobře promíchává. Na
povrchu půdy nebyly vidět žádné kořeny stromů, což je naopak u nás v hustých
listnatých lesích běžné. Mohl jsem si snadno představit, že když zde zapadne semeno
martagonu, dostane se do podmínek zcela ideálních pro jeho vyklíčení a vzrůst. To
byla také příčina toho, že jsme je mohli vidět všude okolo. Celý terén se mírně
svažoval k severu, klesal asi z výšky 230 metrů na 210 metrů nad mořem. Prohledávali
jsme les a pronikali jsme do něj stále hloub, a současně jsme nacházeli početné
skupiny L. martagon. Jejich vzhled byl pro martagony zcela typický, měly přesleny
širokých listů, vycházející z jednoho místa na lodyze. Společně jsme zevrubně
prozkoumali 125 martagonů. Já sám jsem jich obdivoval asi 50 nebo 60, pozdvihl
jsem k sobě vždycky květ, abych mohl vidět jeho vnitřek. Některé byl bez teček,
některé měly jen několik drobných teček, zato jiné měly tečky velké, které se dokonce
13
u některých z nich slévaly. variabilita v barvě byla jen malá, od purpurově šeříkové do
růžově šeříkové.
Otto a Norgart našli každý několik L. martagon var. albiflorum, a nálezce nás
vždy máváním svolal k této zvláštní rostlině. Otto sebou nesl v batohu zrcadlo a tak jej
mohl podržet tak, aby osvětlil květy a Norgart je mohla vyfotografovat. Pochybuji, že
bychom bez tohoto zrcadla mohli udělat dobré fotografie, neboť v lese bylo poněkud
šero.
Podle mého odhadu připadalo na každých 100 martagonů pouze 5 exemplářů
Lilium martagon var. albiflorum. I u nich byl každý exemplář individuální, ale přitom
si byly natolik podobné, že vyhovovaly popisu této variety.
Květy Lilium martagon var. albiflorum jsou porcelánově bílé se zelenými hrdly
a malými vínově červenými tečkami, které pokrývaly až jednu třetinu okvětních lístků.
Stupeň tečkování byl variabilní, od teček jednotlivých až po velmi hojné. Zelená hrdla
některých exemplářů brzo přecházela v bílou barvu, zatímco u jiných zelená barva
přecházela i na nektaria. Vnější strany petalů byly charakteristické červenavým
středním žebrem na bílém podkladu. Tvar květu byl turbánkovitý. Nitky prašníků byly
zelené a pyl byl zlatavý. Blizny byly červenavě zbarvené, ale pouze na jejich konci.
Celkový počet poupat bylo možné jen těžko odhadnout , protože byly značně
okousány srnci. Srnec (rod Capreolus) vypadá jako takový malý jelen nebo jelenec,
ale je veliký jen asi jako prostředně velký pes, například jako Aierdalský teriér.
Nejméně osm z deseti martagonů v lese vykazovalo známky poškození srncem.
Přibližně pět procent bylo na listech poškozeno chřestovníčky. Asi na třech nebo pěti
exemplářích jsem zastihl chřestovníčky při žíru. Norgart mě upozornila na jeden
martagonový list, který zrovna ožíraly larvy chřestovníčků.
Takže ohodnotit počet poupat bylo téměř nemožné. Podle mého odhadu byl
maximální počet poupat na jedné rostlině osm a průměrný počet byl o mnoho nižší. Ve
stovkách případů bylo sežráno celé květenství rostlin. V několika případech bylo
skousání srnci tak silné, že z rostlin zbyly jen spodní třetiny lodyh s několika
okousanými listy, ze kterých tak tak jen jeden zůstal v celku. Okolíky listů byly
mnohem hezčí nežli u martagonů v Harzu. Byly od sebe odděleny a listy měly pěkný
tvar. V nejspodnějších přeslenech jsme napočítali až 17 listů.
V jednom případě se stalo, že hraboši odhrabali cibuli tak, že cibule byla dobře
vidět a mohl jsem ji prozkoumat a opatrně změřit. Cibule byly tmavě žluté s krátkými
asi 2 cm dlouhými lodyžními kořeny nad cibulí. Jejich tvar byl svisle podlouhlý
s úzkými, dlouhými šupinami. bazální kořeny byly silně dužnaté. Cibule byl asi 12 cm
hluboko pod povrchem a kořenily v jílovitém substrátu.
Většina lodyh, které jsme viděli, nevyrůstaly výše než 60 cm. Byly zeleně
zbarvené a výrazně červeně skvrnité, zejména na spodních deseti centimetrech.
Některé exempláře měly na lodyze pozoruhodné jemné chmýří nebo vlásky, které byly
někdy i na listech.
Jen neradi jsme opouštěli tyto krásné martagony, ale nakonec se naše šťastná
trojice s cennými obálkami plnými pylu, dostala ven z lesa a scházela po cestě zpátky
k autu. Bylo horké pozdní odpoledne, když jsme míjeli farmáře, který zrovna sklízel
seno. Pronikavá vůně tohoto sena naplňovala vzduch. Rozhlédl jsem se a uviděl jsem
velký traktor značky John Deere, který vlekl velkou roli sena. To vše mi najednou
14
připadlo tak důvěrně známé, jako bych byl zrovna v Americe, zcela odlišná byla jen ta
sta divokých martagonů se svým lesem.
Získal jsem neocenitelnou zkušenost s pomocí dvou zanícených liliářů.
Kdybych třeba někdy vyhrál v loterii milion dolarů, přál bych si jet s Norgart a Ottem
do Dalmácie hledat L. martagon var. cattaniae, do Koreje L. hansonii a na Sibiř najít
L. distichum a také do Japonska hledat L. medeoloides.
Z dvojročenky NALS 1995 – 1996 přeložil Petr Šrůtka.
Polyploidní lilie
Eckart Schmitzer, Pinzberg, Německo
Než dojdu k vlastnímu předmětu této přednášky (Erlangen 2004), a to ke vzniku
a vytváření polyploidních lilií, nejde to bez trochy genetiky.
Co jsou polyploidní lilie nebo ještě lépe polyploidie? Všechny vyšší bytosti, ať
už rostliny, zvířata nebo lidé mají ve svých buňkách buněčné jádro, ve kterém jsou
uloženy těsně vedle sebe dědičné informace v chromozomech, takže se mohou
vzájemně ovlivňovat a vykonávat své řídící úlohy. Přitom je každý chromozom
zastoupen dvakrát. Jedna skupina pochází od otce a druhá od matky. Takové buňky se
nazývají diploidními (z řeckého di = dva).
Jednou, i když krátkodobou výjimkou je dělení buněk, kdy se chromozomy
podélně dělí a dorůstají, načež poloviny jsou přetaženy na protilehlé póly mateřské
buňky, vytváří se mezi oběma skupinami chromozomů membrána a následně nová
buněčná stěna. Nyní máme dvě buňky, které mohou dorůst do normální velikosti.
Vlivem předcházejícího zdvojení chromozomů mají nové buňky opět dvě úplné sady
chromozomů, jsou tedy opět diploidní.
Druhou výjimkou je tvorba gamet (pohlavních buněk), kdy se do nich dostává
jen po jednom z párových chromozomů (sada). Tento stav je nazýván haploidní, což
lze jednoduše přeložit jako poloviční nebo jednoduchý. Při oplodnění – spojení
vaječné buňky se spermatickou buňkou pylu vzniká zygota, která má opět dvě sady
chromozomů, je tedy diploidní.
Příroda není však neomylná, takže se mohou objevit poruchy. Objevují se
následkem vnějších vlivů při dělení a také při oplodnění, takže se mohou objevit
rozdílné počty chromozomů.
Polyploidie v přírodě
Když se občas vytvoří gamety s neredukovaným počtem chromozomů
(zůstanou diploidními) a spojí s normální haploidní gametou, tak může vzniknout
buňka se 3 sadami chromozomů, která dá triploidní rostlinu (tri = tři). Nejznámější
triploidní lilií je lilie kopinatolistá (L. lancifolium).
Může se však i přihodit, že se spojí dvě neredukované gamety (vajíčko a pylové
zrno), vzniká tetraploidní zygota (tetra = čtyři) a z ní tetraploidní rostlina.
Podobné se může stát, když během prvého buněčného dělení se zabraní
vytvoření buněčné stěny (např. tepelným šokem), takže v buňce zůstanou 4
15
chromozomy místo jednoho páru. Tak vzniká tetraploidní embryo a z něho tetraploidní
rostlina.
Jsou i další možnosti (zejména uměle vyvolané), kterými se může přirozený
průběh ovlivnit častěji.
Jmenované případy se vznikem zmnožených sádek chromozomů jsou přírodě
velmi, velmi řídké. Sumárně jsou nazývány polyploidií (poly = mnoho), protože jde o
více než dvě sady chromozomů.
Nejdůležitější pojmy:
haploid – rostlina s jednou sadou chromozomů (u lilií sada 12 chromozomů nejčastěji
u gamet),
diploid – se dvěma sadami chromozomů (u lilií 24 chromozomů – nejčastěji u
normálních rostlin),
triploid – se třemi sadami chromozomů (u lilií 36 chromozomů),
tetraploid – se čtyřmi sadami chromozomů (u lilií 48 chromozomů).
Mají-li rostliny přesný násobek sady chromozomů, jde o euploidy (např. 48 u lilií),
schází-li nějaký chromozom, jde o aneuploidy (např. 43 chromozomů).
Triploidní a zvláště aneuploidní rostliny mají velmi nízkou plodnost, protože
správné rozdělení chromozomů při tvorbě gamet proběhne jen zřídka. Přesto se mohou
ojediněle vyskytnou klíčící semena i u aneuploidů. Více šancí je u triploidů, o čemž
bude dále pojednáno. V přírodě se objevující rostliny s neúplnými sadami obyčejně
mizí, protože bývají slabé a nemohou se dále množit. Výjimkou je zmíněná triploidní
lilie kopinatolistá a před několika roky nalezená triploidní lilie pacibulkatá, které tvoří
pacibulky a tak se mohou rozšiřovat vegetativní cestou.
K čemu polyploidie?
Prvý náznak dává geografické rozšíření polyploidních druhů v přírodě. Čím
více jdeme k severu a klima je studenější, tím více nacházíme polyploidních rostlin.
Polyploidní lilie mohou tedy být odolnějšími vůči chladu než diploidní druhy. Vlivem
většího počtu genů, které jsou uloženy v chromozomech, jsou takové rostliny schopné
lépe se přizpůsobit vnějším podmínkám.
Před časem jsem četl o takovém pěkném příkladu. V severní Itálii roste
bledorůžová violka, která je diploidní a která roste na teplých suchých písčitých
půdách. Na severním pobřeží Holandska roste sytě šeříkově růžová violka, která se
podle struktury chromozomů ukázala tetraploidní formou zmíněné italské violky.
Roste na těžkých, chladnějších půdách. A nakonec ve Skotsku nacházíme formu s 8
sadami chromozomů, je tedy octoploidní a roste ještě v chladnějších podmínkách na
kyselých rašelinných půdách. Vznik polyploidie ve spojení s přírodní selekcí nevedlo
jen k přizpůsobení na chladnější klimatické podmínky, ale také na zcela jiné půdy.
Kromě toho bledorůžová barva přešla na sytě fialovou.
Následkem většího počtu chromozomů v buněčném jádře se buňky stávají také
většími než u diploidních rostlin. To nevede nutně k větším rostlinám, ale ty jsou
většinou robustnější, mají silnější stonek a lépe odolávají větru a počasí. Květy jsou
větší, tepaly silnější a většinou sytěji vybarvené. Také semena jsou větší. Nejlépe to
16
můžeme pozorovat na ovoci, kde diploidní divoce rostoucí formy mají plody podstatně
menší než moderní polyploidní odrůdy. Následkem nových kombinačních možností
polyploidních rostlin je možno vybrat ještě lepší vlastnosti podle našich přání. Plody
mohou být nejen větší, ale také chutnější a sladší. Také současné odrůdy brambor jsou
polyploidní a výnosnější než původní z And Jižní Ameriky.
Vlivem silnější pokožky jsou polyploidy také něco odolnějšími vůči škůdcům a
chorobám. Odrůda 'Palermo', kterou vypěstoval Viktor Strasser roku 1976 z křížení
L. lancifolium x 'Tetra Mountaineer' (nejdříve pracovně nazvána Tigrimount 3), je
ještě v mé zahradě a s mojí odrůdou 'Pinegos Fire' z téže doby jsem se musel
v minulém roce rozloučit následkem těžké jílovité a nepropustné půdy na mé zahradě.
Vydržela tedy 27 roků. I když jsem použil spoustu písku, problém nepropustnosti se
neodstranil. Protože jsem 'Pinegos Fire' před několika lety nabízel, je ještě možné, že ji
ještě v jiných lepších podmínkách pěstujete.
Umělé získávání polyploidních lilií
Dříve nebyly ještě k dispozici dnešní poznatky a nebylo možno vypěstovat
polyploidy, i když existuje mnoho cest, z nichž je ale většina obtížná a málo účinná.
Vždy však jde o přirozený průběh.
Nejjednodušší možností, jak vytvářet polyploidy, je postupovat podle přírody.
Může to být ošetření teplem po oplodnění. Neznáme bohužel přesnou dobu, kdy tak
učinit, takže výsledky jsou celkem špatné, i když ne nemožné.
Obdobně je možno tepelným šokem před počátkem kvetení získat
neredukovaná vajíčka a pylová zrna. Podle korespondence s dr. Halinarem z USA je
tímto obdobím přibližně doba, kdy poupata jsou asi 12 mm dlouhá.
Podstatně úspěšnější jsou chemikálie. Blakeslee se svými spolupracovníky ve
dvacátých letech minulého století měl úspěch s použitím rostlinného alkaloidu
kolchicinu z ocúnu na dělící se buňky. Metoda je relativně jednoduchá, takže s ní
může mít úspěch nejen zkušený šlechtitel ale i amatér. Podobné výsledky byly
dosaženy s herbicidem oryzalin, který je méně jedovatý než kolchicin. Také aplikace
rajského plynu (oxid dusný) na klíčící semena za vysokého tlaku byla s úspěchem
použita v Holandsku u tulipánů.
Když máme tetraploidní rostliny, můžeme jejich pylem opylit také diploidy a
získat nějaké triploidní semenáče. Toho využil v sedmdesátých letech s úspěchem V.
Strasser a získal skupinu s pracovním názvem Rokardmount Grp, kde jednotlivé
hybridy byly označovány pořadovým číslem. Takové názvy však nebylo možno
registrovat a tak jednotlivé selekce dostaly odrůdové názvy jako 'Rhabus', 'Shalimar'
aj.
Jinou metodu objevenou náhodou používal s úspěchem V. Strasser i já po
mnoho let. Nazývám ji křížení 3x4, což je poněkud zkrácené označení 3x x 4x. Jde o
křížení diploidních rostlin s tetraploidními (pyl), přičemž se zčásti dosahuje dobré
násady semen, ovšem menší než při křížení diploidů. Z vypěstovaných kříženců je
okolo ¾ triploidů a ¼ tetraploidů. Podíl aneuploidů je překvapivě malý, jsou vesměs
slabší a tak mizí během několika málo roků. Je to metoda, jak je také možno křížením
získat polyploidy. Prokázal jsem to počítáním chromozomů na stovkách rostlin během
okolo 30 let. Jak se často stává, tato metoda byla objevena vícekrát v přibližně stejné
17
době. Přitom nelze ovšem opravdu zapomenout, že funguje jen proto, že jiní opravdu
objevili tetraploidní rostliny nebo je vytvořili (např. za použití kolchicinu).
Objevené křížení 3x4 mohu krátce osvětlit. Před mnoha lety jsem stál
s Andreasem Winklerem na mé zahradě před odrůdou 'Schllenbaum' od Feldmaiera.
Diskutovali jsme o tom, jestli by to nebyl tetraploid, když květy mají tak dobrou
substanci. Protože jsem také měl 'Tetra Mountaineer', zkusil jsem následujícího roku
křížení a k mé radosti jsem získal dobře vypadající semena. Rozhovor s p.
Feldmaierem přinesl vlastní překvapení, protože mi říkal, že mezitím byly spočítány
chromozomy u této odrůdy dr. Nodou v Japonsku, který zjistil, že jde o triploid.
Triploidní rostlina považována za zcela neplodnou nasadila použitelná semena.
Při rozhovoru o tomto poznatku s V. Strasserem ten mi sdělil, že tento pokus
učinil již před rokem a semena také klíčila. Nebyl si však jistý, jestli z tohoto
ojedinělého pokusu vyjde něco smysluplného a proto chtěl vyčkat, jak to bude
s rostlinami. Po zjištění, že to fungovalo ve dvou případech, byl jsem zvědavý a začal
jsem sbírat triploidní lilie jako 'Fire King', 'Discovery', 'Challenger' aj. Koupil jsem si
také dobrý mikroskop. Když jsem se naučil počítat chromozomy, mohl jsem prokázat,
že mezi triploidy se vyskytují i tetraploidní křížence. Ty se ukázaly později také dobře
plodnými. Bylo tedy prokázáno, že je možno získat nové cenné tetraploidní křížence
křížením.
K vůli úplnosti je třeba dodat, že křížení 3x4 neprobíhá vždy tak hladce.
Nejzřetelnější je to u LA-hybridů, s kterými byli úspěšnými např. Peter Schenk a
Bronisłav Kondrot. Mnohé z překrásných kříženců, které byly vypěstovány
v posledních letech na základě křížení L. longiflorum x asiatka, jsou překvapivě
triploidní, což může dobře být známkou určité nesnášenlivosti. Tyto triploidy se dají
jen velmi obtížně křížit s tetraploidy a když se to podaří, je sklizeň semen opravdu
malá. Musíme proto být trpěliví a pracovat ve větším měřítku. To také platí i pro
lankongense-křížence dr. Northe. Je to oblast pro trpělivé, cesta je obtížná, ale ne
nemožná.
Jak je možno poznat stupeň ploidie u semenáčů
Jak bylo uvedeno, máme tedy možnost křížením získat nové polyploidní lilie,
ale jaké? Triploidy, tetraploidy nebo aneuploidy s neodpovídajícími počty
chromozomů?
Nejjistější, ale nejobtížnější je ovšem spočítání chromozomů. K tomu
potřebujeme dobrý mikroskop, který zvětšuje až 400x. I při největším zvětšení musí
být ještě obraz ostrý a kontrastní. To můžeme zjistit již při nákupu pomocí hotového
preparátu (např. s rozsivkami). Zviditelnit chromozomy musíme jejich obarvením.
Nejpoužívanějšími barvivy jsou karmín a orcein, které barví chromozomy sytě
karmínově, zbytek jádra zůstává bledě růžový. Obě barviva je možno použit v 1%
koncentraci (v ledové kyselině octové) za mírného varu. Musíme ale pracovat velmi
opatrně a neustále třepat preparátem, protože kyselina octová má nepříjemný průběh
varu, zpočátku se zahřívá a zahřátá se náhle za prskání vypařuje. Spolu s velmi
intenzivním barvením není to jistě žádná dobrá metoda v domě, protože tím vznikají
mrzutosti s novým malováním a čalouněním. Povaření během několika minut
obyčejně dává vždy dobré výsledky, pokud vše dobře probíhá. Strávil jsem s tím
18
mnoho času a našel metodu, která je mnohem méně nebezpečná, a to barvení orceinem
za chladu. Jen orcein má dobrou vlastnost, že barví při nízkých teplotách, např.
v chladničce asi při +10 °C. Protože výrobce (Merck) toto barvivo nezkoušel
k takovému použití, má každá šarže jinou dobu barvení, kterou musíme nejdříve
předběžně vyzkoušet. Prvá porce 5 g v 1% koncentraci dávala po 20 minutách již
velmi syté vybarvení, ale druhá barvila opravdu slabě. Zvětšil jsem proto koncentraci
na dvojnásobek a barvil po více hodin během noci. Člověk musí být trpělivý a pak
netřeba znovu čalounit. Teď neexistuje nebezpečí přebarvení, že by celý preparát byl
příliš tmavý. Jako nejvhodnější se ukázalo rozmezí 8 - 12 °C. Při vyšších teplotách
bylo zbarvení příliš mdlé a při nižších to trvá věčně a vybarvení zůstává bledé. Hotové
preparáty pak fotografuji fototubusem připojeným k mikroskopu. Černobílý film
(používám Ilford PAN F), který se vyvolává asi dvakrát tak dlouho než normální, aby
se dosáhlo vysokého kontrastu. Pokud to můžeme ovlivnit, mají se fotografie udělat na
kontrastním papíře. Zvětšeniny 7 x 10 cm na bílém lesklém papíře obyčejně stačí.
Můžeme na ně psát, jsou-li podloženy tenkou plstí, a obkreslit chromozomy a přitom
je spočítat.
To je jen krátce, co můžeme dělat a vyvstává otázka, nejde-li to zjednodušit. I
když tato metoda je nejspolehlivější, díváme se přirozeně ještě po jednodušších
cestách, jak získat dostačující jistou informaci.
Opravdu oblíbené je stanovení velikosti průduchů (u lilií na spodní straně),
které slouží rostlinám k výměně plynů při asimilaci a dýchání. K dispozici jsou ruční
mikroskopy se zvětšením 20, 30 nebo 40krát. S trochou cviku na známém materiálu
můžeme zcela dobře provádět měření. Můžeme nejdříve jen zjistit, jsou-li průduchy
větší než u známých diploidních odrůd. Je-li tomu tak, můžeme doufat, že zkoumaná
rostlina je polyploidní a že se vyplatí další šetření. Protože velikost průduchů kolísá od
odrůdy k odrůdě a tyto hodnoty se překrývají mezi diploidy, triploidy a tetraploidy,
není možno se na velikost průduchů spoléhat stoprocentně. Průduchy diploidů mohou
být tak veliké jako středně velké průduchy triploidů. Naopak mohou se u tetraploidů
vyskytovat průduchy, podle kterých by se soudilo, že může jít o triploidy. Průduchy
asiatek jsou menší než číňanek nebo orientálek. Jak bylo řečeno, z velikosti průduchů
možno pouze usuzovat, že může jít o polyploid, ale ne o jaký stupeň ploidie. Když
není možno přesně spočítat chromozomy, zbývá nám možnost získat více informací
křížením. Například předpokládejme, že z křížení 3x4 jsme získali rostlinu, která
velikostí průduchu a jinými vlastnostmi (dobrá substance květů) odpovídá
polyploidům. Nevíme však ještě, jde-li o triploid nebo tetraploid. Můžeme se teď
pokusit křížit ji s rostlinami známého stupně ploidie a přijdeme k celé řadě možností
podle násady semen. Nechci všechny tyto možnosti vyjmenovávat, protože by to jen
mátlo. Místo toho lze všeobecně říci:
- Je-li semenáč triploidní, násadu semen lze získat jen s pylem tetraploidů. Jeho
pyl neoplodí diploidní ani polyploidní rostlinu.
- Jde-li o tetraploidní semenáč, násada semen se získává po opylení tetraploidy a
jeho pyl dává násadu dobrých semen jen na tetraploidech a velmi málo na
diploidech. Přesto je možno získat něco semen na některých známých
triploidech (je to však nové křížení 3x4).
- V jiných případech se nezískají žádná semena, ale výjimky potvrzují pravidlo.
Opyluje-li se diploidním pylem, mohou se objevit výjimečně v ojedinělých
19
-
Aby se to ještě více zkomplikovalo, je třeba upozornit, že je přirozeně nutno ke
křížení používat více známých pylodárných odrůd, neboť v některých
jednotlivých případech může příčinou neplodnosti být nesnášenlivost, i když
počet chromozomů byl správný.
Obstarávání materiálu
Jestli vás takové pokusy zajímají, objevuje se otázka, odkud získat výchozí
materiál (triploidy a tetraploidy). Bezpochyby náš V. Strasser získal řadu cenných
hybridů z křížení 3x4, které jsou příležitostně nabízeny. Velmi aktivní je v tomto
směru Břetislav Mičulka, jehož výpěstky jsou nabízeny právě ve známých nabídkách.
Bohužel nejsou polyploidy v poslední době označovány a bez poznámky triploid nebo
tetraploid je tím obtížnější odhalit nové. I když je uváděn stupeň ploidie, je třeba ve
všech případech uvést celý původ. Mezi holandskými šlechtiteli třeba fa Vletter & Den
Haan nabízí celou řadu tetraploidů, z nichž nejznámější jsou 'Brunello', 'Gran Paradiso'
a 'Nove Cento' – tetraploidy vysoké kvality a dobře použitelné. Tato firma ale při
registraci je málo otevřena, pokud jde o původ jejich odrůd. Proto je obtížné plánování
v požadovaném směru. Zbývají jedině pokusy a výběr nejlepších kříženců. Letos byla
nabízena odrůda 'Avelino', která podle počtu chromozomů je triploidem podobně jako
svítivě žlutá odrůda 'London', obě od fy Vletter & Den Haan. Také fa Bischoff
Tulleken nabízí několik polyploidů. Vyplatí se proto mít oči otevřené a prosím
všechny přátele, aby v nabídkách doplnili, jde-li o polyploidy, u méně známých odrůd
i u vlastních hybridů též původ, je-li znám.
Budu jistě nadále provádět určování počtu chromozomů, ale musím mít záruku,
že získaný materiál je opravdu pravý. Jinak bych dával nevědomky nesprávné
informace.
Víme teď také, že polyploidní lilie se objevuji i při obchodování, ale je otázkou,
odkud je získat. Než začnu vyjmenovávat mi známé polyploidy, upozorňuji, že jsem
sestavil jejich seznam podle nabídek ELG a paní Ewaldové v posledních 10 letech.
Také v obchodech (např. OBI) je možno objevit jednotlivé polyploidy. Tak jsem našel
např. 'Gran Paradiso', 'Nove Cento', 'Colombo a přirozeně také lilii kopinatolistou.
Také ve výsadbách lilií určených k řezu můžeme mít štěstí. Na nedalekém poli jsem
objevil oranžový brašmark, který jsem na základě dobré substance zkřížil a získal
dobrá semena. Mezi námi: při opatrném hrabání jsem se dostal ke kořenovým špičkám
a počítání chromozomů potvrdilo moji domněnku, že je to tetraploid. Dodatečně jsem
zjistil, že jde o odrůdu 'Loreto', která je nabízena i p. Salzbornem a proto ji bude
možno využit ve šlechtění ve větším měřítku. Pyl z loňského roku jsem uložil
v mrazničce, takže s ním budu moci pracovat po dva tři roky.
Ještě poznamenávám k semenům polyploidů, že klíčí velmi nepravidelně a
všechna nevyklíčí. Z toho důvodu porce by měla obsahovat alespoň 10 semen. Během
minulých let jsem ztratil mnoho cenných kříženců následkem mizerné půdy, takže od
20
loňska více křížím, než potřebuji, a přebytečná semena dávám do burzy ELG, protože
jiní šlechtitelé s lepšími předpoklady mohou být úspěšnějšími. Potom moje práce za
posledních téměř 30 let nebyla nadarmo.
Souhrn
Můžeme tedy konstatovat, že polyploidy je možno šlechtit, přičemž šance na
získání něčeho nového, odolného jsou opravdu značné. Je ovšem třeba zohlednit řadu
pravidel při výběru partnerů. Plodnost jednotlivých semenáčů není v prvé generaci
(zejména z křížení 3x4) zvlášť velká, ale je možno tak pracovat. V následujících
generacích se plodnost zvětšuje a násada semen bývá větší, protože se dělení
zúčastňuje stále větší počet chromozomů a zmenšuje počet těch, které se vyskytují
v trojicích nebo čtveřicích. Nazývá se to diploidizací, protože se stále více
chromozomů přestavuje z tetraploidní (4 x 12) na diploidní (2 x 12) sestavu. Z toho lze
také vidět, že uměle (např. kolchicinem) dosažené tetraploidy jsou relativně slabé a ne
dlouhověké. Jsou tvořeny jedině čtveřicemi chromozomů, z nichž dvojice jsou úplně
stejné. Jde vlastně o obdobu inbrídinku. Z křížení 3x4 vytvořené tetraploidy vykazují
větší rozdílnost v zastoupení chromozomů a jsou proto vitálnějšími.
Tetraploidní asiatky: 'Allround', 'Apricot Supreme', 'Ascheberg', 'Avignon', 'Bern',
'Brunello', 'Encounter', 'Gran Paradiso', 'Tetra Grand Sasso', 'Hektor', 'Jogín', 'Krakatit',
'Kreta', 'Longida', 'Mafián', 'Maracana', 'Mantona', 'Noris Star', 'Nove Cento',
'Orandiso', 'Palermo', 'Perun', 'Pinegos Fire', 'Pumenta', 'Rebel', 'Red Beauty', 'Saules
Meita' (?), 'Sole Mio', 'Stelinka', 'Tetra Aristo', 'Tetra Mountaineer'.
Triploidní asiatky: 'Alkestis', 'Angela North', 'Barbara North', 'Barbarossa', 'Beckers
Schwefelschale', 'Český Krystal', 'Centurion' {Woodriff}, 'Centurion' {Bischoff
Tulleken}, 'Chokaschin', 'Compass', 'Egon Becker', 'Elite', 'Eros', 'Eurydike', 'Evina',
'Formát', 'Heros', 'Hornback´s Gold', 'Khanbalik', 'Magiartes', 'Marie North', 'Marco
Polo', 'Milano', 'Noris King', 'Noris Red', 'Pegasus', 'Peggy North', 'Pink Big Ben', 'Pink
Giant', 'Piroschka', 'Premier', 'Rhabus', 'Red Velvet', 'Regent', 'Saule', 'Schellenbaum',
'Sirocco', 'Sommersonne', Tiger Babies Grp, 'Tolár', 'Up Date', 'Vecumnieku Tiģeris',
'Zorro', L. lancifolium.
Lilien-Info 2004 (2):12 – přeložil ing. Břetislav Mičulka
Lilie na výstavě Zahrada Vysočiny – Žirovnice 2005
Pavel Petrlík
Na rakovnické výstavě, kde jsme s přáteli Kovářem a Šrůtkou ještě v pátek
dopoledne pracovali v porotě naší klubové výstavy, jsem se nechal přítelem Kovářem
pozvat k návštěvě výstavy v Žirovnici, která začínala o den později než rakovnická.
Z Rakovníka jsme vyjeli autem kolem poledne do Volyně, kde přítel Kovář na své
zahradě u domu nařezal lilie pro výstavu.
Cestou jsme se rozhodli navštívit lokalitu v jihočeském Pošumaví, kde byla
kdysi nalezena L. martagon var. albiflorum. Navštívili jsme i paní Kučerovou, z jejíž
21
zahrady přítel Kovář v roce 2002 jednu albiflorku získal. Na stráni, kde se lokalita
nachází, jsme však nalezli pouhé dvě lilie martagon, navíc ještě napadené vrtalkou.
Při otáčení v terénu přítel Kovář utrhl výfuk u auta, díky čemuž jsme do
Žirovnice přijeli až za tmy. Přesto jsme zámek na návrší nad rybníkem brzy našli.
V jídelně na zámku jsme byli vřele přivítáni a pohoštění. Přítel Kovář urychleně
instaloval svoji expozici na již připraveném místě. Po večeři jsme se byli ubytovat na
místní faře a potom dlouho do noci při vínečku s místními i přespolními zahrádkáři a
liliáři. Dozvěděli jsme se, že první zmínka o hradu Žirovnice je již z roku 1345. Od
městečka byl hrad oddělen hlubokým širokým příkopem, přístup byl možný pouze po
zvedacím mostě. V mohutných hradbách stojí okrouhlá bašta se střílnami a obranným
ochozem. Mimo bašty měl hrad ještě dvě velké obranné věž, z nichž se však zachovala
pouze vysoká věž na skalnatém útesu nad rybníkem. Do dnešní obytné podoby
přestavěl hrad v letech 1485 – 1494 Václav Venclík z Vrchovišť. Nevídaným
unikátem jsou barevné fasády společně s výzdobou interiérů celého objektu včetně
kaple, vytvořené neznámým umělcem – mistrem. Ve své celistvosti zachovalých
nástěnných maleb velkého malíře je rozsáhlé vrcholné dílo pozdně gotické malby
ojedinělé.
V takovémto prostředí se pořádala i letošní tradiční výstava květin, pořádaná
MO ČZS v Žirovnici ve dnech 9. – 12. července 2005. K vidění byly růže, mečíky,
fuchsie, trvalky, léčivky i ekologická zelenina. Nosnou květinou této výstavy byly
lilie, které mne jako liliáře samozřejmě zajímaly nejvíce. Výstavy lilií se zúčastnilo 12
vystavovatelů: Josef Basík, Ing. Vladimír Domský, Jiří Hloušek, František Lůn, Josef
Klaška, Jiří Kovář, Jaroslav Kovařík, Jaroslav Lavička, Anton Mego, Milena
Moravová, Ing. Marie Slavíková a MUDr. Josef Kříž a Radek Štrosmajer. Odborná
soutěž se nekonala. Vystaveno bylo celkem 279 exponátů lilií. Velkému sálu v přízemí
zámku vévodily obrovské lodyhy čínských a mezisekčních hybridů přátel Kovaříka a
Mega, obou ze Slovenska. Z vystavených lilií Jaroslava Kovaříka přitáhly můj pohled
vysoké lodyhy triploidního orienpetu „Northern Carillon“, sytě purpurově růžové
s bílým okrajem, vyšlechtěné W.G. Ronaldem a L. Collicuttovou z Mordenu
v Manitobě. Pozoruhodný byl také longipet „Easter Morn“, kříženec longipetu „Easter
Dawn“ a trubky „Midnight“ od L. Collicuttové. Velká většina čínských hybridů přítele
Antona Mega, zaplňující převážnou část sálu, vystavovaná pouze pod čísly, by si
podle mého názoru zasloužila zaregistrovat pod jmény. Expozici přítele Mega bylo
možno vidět ještě na výstavě v Lysé nad Labem, kam ji převezl přítel Kříž.
V prvním patře zámku pokračovala výstava v jednotlivých menších místnostech
expozicí Ing. V. Domského. Vystavoval několik LA hybridů, mně se líbily asiapety.
Známá „Evina“ a už méně známý krémový „Český Krystal“ ze stejného křížení přítele
K. Brauna. Zajímavá byla odrůda „Deep Velvet“. Přítel F. Jůn ze Žirovnice kromě LA
hybridů vystavoval jasně oranžově-červenou ab odrůdu „Tresor“ s obrovskými květy.
Mezi LA hybridy př. Jar. Lavičky ze Žirovnice vynikala odrůda „Golden Torch“
s velkými žlutými květy s terciárními poupaty.
Starší odrůdy, které již nejsou moc k vidění, jako např. „Rudoch“, „Mirage“,
„Doris“ atd., vystavoval Radek Štrosmajer z Pelhřimova. V jeho věku (26 let) mají
jeho vrstevníci většinou jiné zájmy. Doufám, že mu jeho zájem o lilie vydrží.
22
V expozici přítele Hlouška byly zajímavé exponáty „Vern’s Beauty“, červený
orienpet z křížení „Thunderbolt“ x „T. Black Beauty“ a semenáč „4 Way Orange“. Má
se jednat o křížence „TT White Henryi“ x /L. rubellum x L. japonicum/.
Dalším místním vystavovatelem byl př. Klaška. Vystavoval LA hybridy,
z asijských se mi líbily „Loreto“, jasně oranžová la s hnědým brašmarkem a „Jubileo“,
l a křídově bílá s tečkovaným hrdlem a žlutými plamínky ve středech. Asijské a
orientální hybridy př. Basíka byly pozoruhodné. Zvláště tříbarevná odrůda la „Tinos“
– ploché květy jsou krémové s kontrastním červeným středem, žlutě lemovaným.
Z orientálek dominovala sytě karmínově růžová odrůda „Tiber“ s bílými lemy.
Př. Kovář přivezl své vlastní asijské odrůdy „Ohnivý Fenix“, „Bájný Fenix“,
„Tallun“ /“Talisman“ x „Lunetka“/, novošlechtění JiKo. Zajímavý je jankongense
hybrid „Eros“, světle starorůžový, jemně tečkovaný. Také Milena Moravová
vystavovala asijské a LA hybridy. Líbil se mi zlatavě žlutá „Alkestios“.
Poslední liliářská expozice patřila místní dvojici Ing. Marii Slavíkové a MUDr.
Josefu Kříži. V záplavě LA hybridů všech možných barev a odstínů jsem zahlédl
asijské hybridy, např. „Lollypop“, L. regale album a jako vždy perfektní kytice L.
martagon.
Přehlédnout se nedaly novinky v mezisekčním křížení. Jedná se o křížence dvou
nejrozšířenějších skupin lilií – asijských a orientálních, tzv. AO hybridy. Vystaveny
byly odrůdy „Fuego Crown“, oranžová se žlutým hrdlem a „First Crown“, červená
tmavě tečkovaná s oranžovožlutým lemem.
Během výstavy bylo možno ve stáncích zakoupit semena nebo sazenice různých
rostlin i zahrádkářskou literaturu. Před odjezdem s již opraveným autem jsme ještě na
trojúhelníkovém nádvoří zámku shlédli vystoupení mladých lidových tanečníků
v krojích.
Děkujeme organizátorům i vystavujícím liliářům za zdařilou výstavu.
Životní jubilea členů ZO ČZS Martagon v prvním čtvrtletí roku 2006
Leden
Únor
Březen
Jiří Dlouhý – 70 let
Helena Bartoníčková – 82 let
Josef Rus - 94 let
František Veček - 70 let
Břetislav Mičulka – 80 let
Gratulujeme a přejeme hodně zdraví !
23