Stáhnout - Cetelem

KRKONOŠE
Co / Krkonošská 70
Kdy / 5. 3. 2016
www.stopaprozivot.cz
•
Tiráž
•
časopis společnosti BNPP PF
PODORLICKÝ SKANZEN
KRŇOVICE
Co / Velikonoce ve skanzenu
Kdy / 26.–27. 3. 2016
www.krnovice.cz
PRAHA
Co / Matějská pouť
Kdy / do 17. 4. 2016
www.matejskapout.cz
RŮZNÁ STARTOVACÍ
MÍSTA PO ČR
Co / Pochod Praha–Prčice
Kdy / 21. 5. 2016
www.praha-prcice.cz
C plus / magazín společnosti
BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE,
jaro 2016, ročník VI.
Vydává / BNPP PF SA,
odštěpný závod, K. Engliše 5/3208,
150 00 Praha 5, IČ: 25085689,
tel.: +420 257 080 080
Redakční rada / R. Černíková,
R. Puchernová, L. Kratina, K. Kos,
M. Kovářová, B. Minksová
Autoři článků / R. Černíková,
R. Puchernová, L. Kratina, K. Kos,
M. Kovářová, B. Minksová,
T. Krejčí, K. Winterová
Korektury / E. Bláhová
Fotografie / K. Winterová, T. Krejčí,
O. Vosecký, EFKO – karton, s.r.o.,
BOTAS 66 STORES, Dino Toys s.r.o.,
FAVORIT CZECHOSLOVAKIA s.r.o.,
není-li uvedeno jinak, archiv BNPP PF
Grafické zpracování / grafické
oddělení BNPP PF
Tisková produkce / BB Partner, s. r. o.
Registrace / MK ČR E 18758
Jarní číslo vychází v Praze
1. 3. 2016.
Samostatně neprodejné.
PRAHA
Co / Výstava Titanic
Kdy / do 30. 6. 2016
www.vystavatitanic.cz
Na vaše nápady a připomínky
se těšíme na e-mailové adrese:
[email protected].
© 2016 BNPP PF
03/2016 – 06/2016
téma / retro ochutnávky
rozhovor / Kateřina Winterová
č
K
0
0
0
0
10 a 1 8
z
z
í
n
ny m
Milí přátelé,
•
Editorial
•
také vás okouzluje znovuobjevená krása věcí po babičce nebo dědečkovi? Zatoužíte občas kleknout
na kolena a cvrnknout do jílové kuličky nebo nechat
rozeznít na gramofonu starou desku Bennyho Goodmana? A víte vy vůbec, díky komu se gramofon točí
a jakou roli hrál při výrobě desek hmyz jménem červec lakový? Nechte se unášet mocnou retro vlnou,
jejíž artefakty se v našem okolí objevují stále častěji.
Tu Igráček v hračkářství, tu stará favoritka, a než se
člověk rozkouká, dostane k narozeninám botasky
v novém kabátě šitém studenty designu.
Připravili jsme číslo, v němž naleznete kus vzpomínky,
kus nostalgie a v neposlední řadě i nápady, jak naložit
s volným časem. Tradičně, samozřejmě. Probuďte v sobě
sportovního ducha a inspirujte se aktivitami ze strany
18. Utáhněte motýlka a pokuste se vyhrát lístky na koncert jazzových Melody Makers. Nebo si uvařte bylinkový čaj a odpočiňte si u rozhovoru s Kateřinou Winterovou, která vám poví o kouzlu stoletých knih. Možná při
čtení rozhovoru nabudete pocitu, že její knížku Vaříme
podle Herbáře 3, jejíž je spoluautorkou, prostě musíte
mít, a my vám k ní rádi zkrátíme cestu naším kvízem.
„Čas má plné kapsy překvapení,“ řekl Jan Werich
a je tak uveden i náš článek o vývoji měření času.
Pevně věřím, že vám nejen on, ale celý obsah aktuálního vydání přinese jen překvapení příjemná.
Přeji vám, milí čtenáři, hezké zítřky i vzpomínky
na včerejšek.
Osobní půjčka Cetelem. Výhodnější než kdykoli předtím.
Růžena Černíková
100 000 Kč za 1 650 Kč měsíčně
Úrok 7,18 % při řádném splácení
0 Kč za sjednání a vedení úvěru
Volejte úvěrové specialisty
800 900 194
Žádejte on-line 24 hodin denně
www.cetelem.cz
Příklad splácení úvěru 100 000 Kč: délka splácení 84 měsíců, měsíční splátka úvěru 1 650 Kč, roční úroková sazba 9,81 %, RPSN 10,26 %, celková částka splatná klientem 138 600 Kč. Při
splnění podmínek a pravidel akce „Sleva na úrocích“ dostupných na www.cetelem.cz činí celková odměna úvěru za řádné splácení 11 550 Kč, dále vždy po započtení odměny: roční úroková
sazba 7,18 %, RPSN 7,41 %, celková částka splatná klientem 127 050 Kč. Poplatek za uzavření smlouvy 0 Kč. Nabídka se nevztahuje na sloučení úvěrů. Touto reklamou nevzniká právní nárok
na poskytnutí úvěru. Akce platí do 31. 3. 2016 nebo do odvolání.
•
Obsah
•
Editorial
Novinky
Poradna
Rozhovor
Hudba navěky
Čas má plné kapsy překvapení
Recept – velikonoční muffiny
Swing
Nejstarší kratochvíle
Sport opředený tradicí
Kyrgyzstán
Retro vlna
Kvíz
• editorial
03
04
05
06
10
12
14
16
17
18
20
24
26
/• obsah /02 /03
JSME V ASOCIACI PO BOKU BANK
STALI JSME SE ČLENEM ČESKÉ
BANKOVNÍ ASOCIACE
PORADNA
Jaké jsou možnosti financování zboží úvěrem přímo u obchodníka,
radí ředitel splátkového prodeje Petr Bláha.
Společnost BNP Paribas Personal Finance, která v České republice používá obchodní značku Cetelem, je od ledna letošního roku řádným členem České bankovní
asociace. Spolu s ostatními bankami se tak podílíme na kultivování bankovního
trhu. Tento krok je potvrzením našich dlouhodobých obchodních záměrů a finanční
stability. •
také na našich webových stránkách. Předschválený úvěr můžete využít na cokoli
od 2 500 Kč až do výše 200 000 Kč.
• Na jak dlouho si lze vzít úvěr v prodejně a musí být vždy na plnou cenu
zboží?
VYHRÁLI JSME OCENĚNÍ
NEJKRÁSNĚJŠÍ VÝROČNÍ ZPRÁVA ROKU
•
Petr Bláha
Výroční zpráva Cetelem za rok 2014 získala první místo za grafický design v prestižní soutěži nejlepších výročních zpráv České republiky a byla tak veřejně oceněna
jako nejkrásnější výroční zpráva roku. V soutěži, kterou již 22 let v řadě vyhlašuje
Sdružení CZECH TOP 100, je přitom obrovská konkurence. Každoročně se do ní
přihlašují nejvýznamnější firmy na českém trhu. „Těší nás, že se v soutěži objevují
stále nové nápady, nová kreativní řešení, nové přístupy. Letos stojí za zmínku třeba
orientace na charitativní projekty u Cetelemu,“ uvedl Jan Struž, předseda Sdružení
CZECH TOP 100. •
SNÍŽILI JSME ÚROKOVÉ SAZBY
SLOUČENÍ ÚVĚRŮ CETELEM
JEŠTĚ VÝHODNĚJI!
Po červnovém snížení úrokových sazeb u účelové Osobní půjčky jsme přišli s dalším
výrazným snížením úrokových sazeb až o tři procentní body, tentokrát u konsolidací.
Například pokud bychom vám sloučili bankovní úvěry a nový úvěr by měl splatnost
do 48 měsíců, můžete dostat roční úrokovou sazbu od 7,9 % bez poplatku za poskytnutí a vedení úvěrového účtu, navíc s možností získání dalších finančních prostředků. •
•
ředitel splátkového prodeje
• Dobrý den, chtěla bych se zeptat,
jak funguje předschválený úvěr.
Předschválený úvěr, tzv. Express půjčka,
je produkt, u kterého se do půl hodiny
dozvíte, zda Vám bude schválen, a to
bez nutnosti kamkoli chodit. Zažádat si
o něj můžete na našich webových stránkách nebo na stránkách některých smluvních prodejců. Prostřednictvím kalkulačky
na našem webu si nastavíte parametry
úvěru, a tedy i splátky podle svých potřeb,
a vyplníte jednoduchou elektronickou žádost. Do 30 minut se dozvíte, zda Vám byl
úvěr předběžně schválen. Obdržíte SMS
s kódem, ten do 30 dnů předložíte u prodejce spolu s dalšími potřebnými doklady
a žádost zde dokončíte. Seznam prodejců, se kterými spolupracujeme, naleznete
V prodejnách nabízíme širokou škálu
úvěrových produktů, což umožňuje vybrat si takový, jaký Vám bude vyhovovat.
Minimální délka splácení je 5 měsíců
a maximální 72 měsíců. Je také zcela
na Vás, zda budete chtít část z ceny zboží zaplatit v hotovosti, nebo si vezmete
úvěr na plnou cenu zboží. Můžete si také
sjednat pojištění schopnosti splácet, čímž
se pojistíte nejen pro případ nemoci, ale
i ztráty zaměstnání a proti řadě dalších
rizik. Nejedná se přitom o drahý produkt. Například při splátce 500 korun
měsíčně vyjde pojištění na méně než jednu korunu denně.
• Dobrý den, prosím o vysvětlení, co
jsou to úvěromaty.
Úvěromaty jsou přístroje, které vypadají podobně jako bankomaty a také
se stejně snadno obsluhují. Najdete je
v některých obchodních domech IKEA,
XXXLutz a Möbelix. Tato zařízení klientům umožňují sjednat si úvěr ve výši,
v jaké potřebují, a na jak dlouho potřebují. Pokud se Vám tedy v obchodních
domech s nábytkem zalíbí zboží, na které zrovna nemáte celou hotovost, můžete
úvěromaty využít k financování potřebné
částky. Kdybyste s obsluhou úvěromatu
potřebovali poradit, rádi Vám pomohou
proškolení prodejci. •
• novinky
/• poradna /04 /05
ROZHOVOR
„ROSTLINY MĚ FASCINOVALY OD DĚTSTVÍ,“ ŘÍKÁ
KATEŘINA WINTEROVÁ
Utíká ke starým časům jako
do pohádky, v níž hledá relaxaci i ponaučení. Je pozorovatelkou mocné přírody a nechává se okouzlovat třeba tím, jak
z malých semínek vyroste plod.
Knihy v ní vyvolávají touhu něco
zažít, zkusit něco nového. My
jsme zase nemohli odolat touze
tak zajímavou ženu, jakou Kateřina je, vyzpovídat.
•
Kateřina Winterová
•
je maminkou dvou synů a úspěšnou
zpěvačkou a herečkou s velmi širokým záběrem. Působí v kultovní kapele The Ecstasy of Saint Theresa, spolupracovala s raperem Vladimirem 518
a kapelou Republic of Two. Získala
ocenění Anděl v kategorii zpěvačka
roku. Hereckou kariéru začala v Divadle pod Palmovkou, hostovala např.
v Klicperově divadle, v Divadle Ta
Fantastika atd. Na scéně Národního
divadla, v němž má stálé angažmá,
byla za roli Nory v inscenaci Co se
stalo, když Nora opustila manžela
nominována na Cenu Thálie a Cenu
Alfréda Radoka. Objevuje se ve filmech (např. Šeptej, Tunel, Signál atd.)
i v seriálech (Pojišťovna štěstí, Terapie II). V současnosti slaví úspěchy
s televizním pořadem Herbář a jeho
knižní podobou Vaříme podle Herbáře. Má svůj blog Culina Botanica.
• Máte neuvěřitelný záběr – hudba,
filmové i divadelní role, k tomu vaříte a radíte v Herbáři, kde si pěstujete
vlastní suroviny. Jak je možné, že umíte všechno (a dobře)?
S úsměvem na tváři děkuji za závorku.
Máte pravdu, že když se to takhle sesumíruje, mám zájmů asi hodně. Ale
nikdy mi to tak nepřišlo. To až s dětmi.
Skloubit všechny aktivity s rodinou dá
někdy pořádně zabrat, zvlášť když
přijdou nečekané příležitosti. To pak
nevím, kde mi hlava stojí. Ale neřekla
bych, že umím všechno dobře. Prostě
mám na některé věci talent, ale ten
sám, jak víme, nestačí. Pořád se musím
něco nového učit a vstřebávat. Hudbu
a divadlo jsem dělala ruku v ruce dlouhá léta. A zkušenosti s vystupováním
jsem nabírala jak na divadelním jevišti, tak na koncertech. Vztah k přírodě
mám odmalička, takže s láskou pečuji
o záhony. A Herbář je takovým potvrzením, že i herečka může umět vařit
a mít na něco názor :-). Také to vypadá, že dělám všechno najednou, ale
jsou období, kdy se věnuji něčemu více
a něčemu méně.
• Jste zpěvačka, herečka, matka, ku-
chařka, pěstitelka, manželka, tvořitelka všeho kolem. Kým jste nejraději
a proč?
Jsem šťastná, že jsem mohla porodit dvě
super děti a že je máme. To je pro mě
nejpodstatnější. Skvělé je, že jsem se
s kapelou kdysi dostala poprvé za oceán,
vydala tři desky a mám spoustu zážitků
z koncertů a zkoušek ve studiu. Taky mě
hrozně baví hrát představení „Úča musí
pryč“ s divadelním spolkem Verze, kde
mimo jiné hraji i s Lindou Rybovou, Davidem Prachařem, Janou Janěkovou, Igorem Chmelou a Petrou Špalkovou. Hrát
divadlo s přáteli je fajn. Pletí záhonů
považuji za meditační činnost a perfektně si u něj vyčistím hlavu. Ze sklizně se
raduji ještě více :-). A moc ráda se podílím i na tvorbě Herbáře. Vybírám recepty, jezdím čerpat inspiraci na různá
místa, potkávám se se zajímavými lidmi,
pomáhám sestavovat kostýmy a hledám
staré nádobí. A jako kuchařka jsem stále na začátku, ale s pokorou přijímám
rady od Lindy a jiných kuchařů. Výběr,
kým jsem nejraději, proto záleží vždy
na momentálním stavu věcí. Ale když
připálím cukroví, tak jsem raději herečka než kuchařka.
•
„Nemám ráda
plýtvání a luxus
na úkor životního
prostředí.“
•
• Pořad Herbář dýchá slušivým retrem.
Proč jste s Lindou Rybovou zvolily cestu vzpomínek na staré časy?
My jsme se chtěly věnovat hlavně bylinám a jejich užitku. Díky vyspělému
a dravému farmaceutickému průmyslu
a medicíně vůbec se na ně při prevenci a léčbě trochu pozapomnělo. Proto
jsme se musely ohlédnout do minulosti
a zapátrat, jak se dříve s bylinami nakládalo. Měly jsme na pomoc bylináře
i kořenáře, spoustu knih a herbářů, ale
postupem času se na byliny nabalovala
další témata a vaření s nimi. Když chcete
něco prozkoumat, musíte jít od začátku.
A my jsme se díky úžasným účinkům
bylin, které jsou popisovány už ve starověku, dostaly ke zdravé stravě, různým
výživovým směrům, tradicím, biohospodaření a biopotravinám, biodynamické
kosmetice, původnímu osivu a v neposlední řadě až k energetice a elektromobilitě, která je šetrná k přírodě. To nás
moc baví. A taky nás baví stylizovat se
do různých období a oblékat se jako paničky z filmů pro pamětníky nebo jako
řádné ženy v domácnosti. Vždyť dříve to
byly hlavně ženy, které udržovaly teplo
• rozhovor
/06 /07
domova a znaly tajemství dobrého jídla.
Díky bylinkám uměly pomoci i od různých neduhů. A kde jinde vařit lektvary
než před pravou babiččinou kredencí?
• Inklinujete ke „starým zlatým časům“
i v jiných oblastech žití?
Nechávám se těmi časy spíše inspirovat.
Když listuji starými knihami a kuchařkami,
je z nich znát, že se dříve žilo skromněji a lidé se snažili zpracovat vše, co jim
příroda nabízela. To mi imponuje. Nemám
ráda plýtvání a luxus na úkor životního prostředí. Člověk samozřejmě inklinuje k výrokům, že dříve bylo lépe, a utíká ke starým
časům jako do pohádky. Snaží se alespoň
na chvíli zapomenout na strasti přítomnosti.
Já to dělám také, a vědomě – jako relax
i poučení. Beru to jako jistou formu vzdělávání se. Navíc je tak romantické péct chleba v peci, mít vlastní hospodářství a zorat
pole ruchadlem. Z vlastní zkušenosti vím,
že je to celkem náročná práce, už jen
na vlastní zahradě. Většina našich fanoušků má Herbář ráda právě kvůli chvilce, kdy
se na pár minut zastaví čas a oni mohou
jen tak „spočinout“ a „zapomenout“.
• Co Vás ještě okouzluje?
Nemůžu si pomoct, ale vždycky příroda.
Obdivuji sice krásnou architekturu, zajímavé lidi a témata i hezké věci a dobré
jídlo, ale jak to chodí ve flóře a fauně,
mě opravdu dostává. Mám ráda divoká
i kultivovaná místa. S Herbářem jsme například navštívili nádhernou biodynamickou zahradu v německém Schwäbisch
Gmündu, kde už od roku 1921 pěstují
byliny pro přírodní kosmetiku. Fascinuje
mě na ní skoro stoletá tradice a péče lidí
o byliny a celý ekologický systém zahrady, ale hlavně žití člověka, rostlin, hmyzu i zvířat v rovnováze. Každý rok mne
okouzluje, jak z malých semínek vyrostou
nakonec plody, jak úžasné jsou včely, jak
nádherné jsou zasněžené hory, původní
koryta potoků, louky, které pomalu mizí…
Měli bychom si tyhle poklady chránit.
• Knihy Vaříme podle Herbáře jsou
jedinečné svým provedením, radami,
uspořádáním... Co na knihách máte
sama nejraději?
Kniha, to je artefakt. Předmět nabitý informacemi, kterému se podle mého ná-
zoru internet stále v něčem nevyrovná.
Zvláště v případě knih, které nalézáme
v antikvariátech a knihovnách. Je to většinou odborná literatura a kuchařské knihy staré několik desetiletí. Baví mě jejich
grafická úprava a zaznamenání reality
té které doby. Nádherné jsou třeba jen
sešity připomínající propagační materiály z první republiky, například na koření,
v nichž najdete recepty a vysvětlení, proč
si koupit právě polévkové koření značky
Graf. Nebo knihy o domácím léčení. Takovou sto let starou knihou stačí jen listovat a hned je člověku líp, jak je krásná.
A pak jsou tu obrazové publikace a fotografické knihy, díky kterým můžete procestovat svět za jedno odpoledne. Mám
ráda encyklopedie, ale i prózu. Na některé příběhy, právě díky zážitku ze čtení,
nezapomínám. Knihy ve mně dokážou
vyvolat touhu něco zažít a zkusit něco
nového, ať už se jedná o recept, nebo
výlet. V našich knihách se snažíme shrnout a vystihnout to podstatné z pořadu
Herbář a nabídnout i něco navíc.
• Byla jste vždycky bylinková, nebo
ve Vás bylinkové učarování muselo
dozrát?
Rostliny mě fascinovaly od dětství. Detailně si pamatuji, jak ve školce na dvorku
zkoumám čekanku a různé vysoké trávy.
Na základní škole jsem se naučila jejich
jména i latinsky, což se mi, bohužel, z hlavy s pubertou vytratilo. Jsem pozorovatelem a obdivuji sílu některých rostlin. Pan
Pavel Váňa, významný český bylinář, kterého jsme před jeho smrtí měly možnost
navštívit, nám řekl, že bylina je v podstatě
každá tráva, každý plevel a že všechny
jsou připraveny nám pomáhat. Hned jsme
si na zahradě natrhaly kerhart, což je superplevel, a daly si ho na chléb s máslem,
jak nám bylo doporučeno. Byliny měly
také odjakživa magickou moc, a to je potom krásné čtení o keltských druidech a bylinných obřadech. Sama byliny používám
k prevenci a při běžných onemocněních.
Zatím byly vždy mocné.
• Jaké je podle Vás největší moudro
našich babiček a proč?
Jestli máte na mysli ty prababičky, které
těžce pracovaly na poli a vařily z toho,
co si samy vypěstovaly, pak je to, myslím,
úcta k přírodě a životu, i když ten jejich
musel být těžký. Ale také si ho uměly zpestřit různými tradicemi, které ctily. My se asi
hromadně těžko vrátíme na pole, ani díky
technice nemusíme, ale měli bychom si více
vážit půdy, kterou za nás někdo obdělává,
a podporovat lidi, kteří se snaží vyrábět
kvalitní produkty bez negativního dopadu
na člověka a životní prostředí. Myslím, že
prababičky byly i skvělé recyklátorky. No
a obecně pak babičky dobře radí, co se
vztahů týče. Pěkně s odstupem a zkušeností, leckdy předpovědí děje budoucí.
• Jste maminkou dvou kluků. Už si
vyrobili vlastní mýdlo nebo uvařili mamince zdravou večeři?
Ano, mýdlo i svíčky nosí ze školních výletů
pravidelně. Ve škole taky chodí na kroužek vaření, takže někdy stačím i ochutnat.
Většinou jsou ale lakomí a nenažraní :-).
Se mnou doma nejraději kuchtí palačinky
a bábovku nebo domácí perník. Ale to
asi všechny děti. Rozklepnout vajíčko je
zážitek, to si pamatuju i já. Taky se mi občas smějí, že musím mít všechno bio, což
není tak úplně pravda. Na oplátku jim
vždycky zdůrazňuji, že ta sušenka z kiosku na sjezdovce rozhodně nebyla bio,
to bych jim přece neudělala, ale naopak
obsahovala spoustu výborných éček :-).
Takhle se s láskou škádlíme a pak si dáme
doma něco dobrého z našich zásob. •
Plnou verzi rozhovoru i se soutěžní
otázkou z kvízu naleznete na stránkách www.cetelem.cz v sekci O nás –
Magazín C plus.
• rozhovor
/08 /09
HUDBA NAVĚKY
Lidé měli vždy tendenci konzervovat okamžiky, které byly původci jejich příjemných pocitů. Uchovat hudbu navěky. Přáli si
mít možnost přehrát si své oblíbené skladby právě tehdy, kdy
budou chtít. To bylo jistě snem také Pronoma z Théb, hudebníka
z období antického Řecka, měl ale smůlu. Prvního záznamu se
lidé dočkali až o 2000 let později.
tvrdnoucí přírodní materiál, který vyměšuje červec lakový, nepatrný asijský brouk.
Šelak se výborně uplatňuje i v jiných odvětvích a s příchodem 2. světové války jej
začíná být nedostatek. Příležitost dostává
PVC (polyvinylchlorid, zkráceně „vinyl“),
který se osvědčí a od roku 1948 se stává
synonymem gramofonové desky. Pro zajímavost uveďme, že téhož roku byly v Československu založeny Gramofonové závody a dodnes se řadí k celosvětové špičce
tohoto odvětví.
Dne 18. července roku 1877 se jedním
newyorským bytem line známá vůně čerstvého jablečného koláče. Na tváři muže se
objeví úsměv a v šedé kůře mozkové zběsilé jiskření. Thomase Alvu Edisona napadl
způsob, jak konzervovat a kdykoli později
reprodukovat hlas. Zkraje prosince téhož
roku spatří světlo světa první fonograf,
který zjednodušeně řečeno zaznamenává
zvuk v podobě rýhy na povoskovaném válečku. Říká se, že první záznamem byla
dětská říkanka, kterou do trouby fonografu odříkala paní Edisonová. Fonograf zná
málokdo, byl však důležitou inspirací.
O deset let později na chodbě patentového úřadu nervózně přešlapuje Emile Berliner. Uspěje a od toho okamžiku mu nikdo
neřekne jinak než Mistr Gramofon. To on
přišel s myšlenkou záznamu zvuku na desky. Zprvu skleněné desky byly příliš křehké,
výroba kovových byla zdlouhavá a nákladná, tak se ebonit (tvrdá pryž) ukázal
jako nejlepší volba. Pan Berliner založil
řadu továren na výrobu desek i gramofonů
a odstartoval novou éru. Kvalita záznamu
v ebonitu byla nevalná, hledaly se proto
nové materiály. Od konce 19. století se tak
desky vyrábí z šelaku, což je na vzduchu
S jídlem roste chuť, lidé chtějí více zábavy
a vinyl se svými 50 minutami již nestačí.
Roku 1963 proto nizozemská společnost
Philips představuje audiokazetu – plastovou
schránku obsahující tenký pásek s magneticky aktivní vrstvou, který pojme až 120
minut záznamu. Původně ji pro nízkou kvalitu reprodukovaného zvuku zamýšlejí využít jen pro mluvené slovo. Jaký byl její další
osud, víme. Přese všechna vylepšení na přehrávačích či na konstrukci audiokazety se
ale jednalo o médium, které bylo náchylné
k poškození. Opakovaným přehráváním
se kvalita snižovala a každý z nás si jistě
vzpomene na nepříjemný šustivý zvuk vycházející z našeho kazeťáku či dvojčete.
Chvatně jsme přiskočili, přístroj vypnuli,
opatrně otevřeli dvířka a tiše doufali, že se
nám podaří zacuchaný pásek z mechanismu vymotat bez přetržení. I když se podařilo s tužkou v ruce pásek navinout, záznam
byl v daném místě zničen a při každém dalším přehrání o sobě dalo poškození vědět
S nadsázkou by se dalo říci, že roku
1979 skončila doba analogová, jelikož
společnosti Sony a Philips představily
první digitální nosič – kompaktní disk neboli CD. Věděli jste, že prvním vydaným
cédéčkem světa bylo v srpnu 1982 album
The Visitors švédské skupiny ABBA? Vzniká celá řada společností, které za drobný
peníz dokážou převést veškeré analogové
záznamy na digitální. Vinylové desky vyperou, zbaví je téměř veškerého praskání
a šumu. Dokonce umí přepsat záznam
z drátofonu, což byl předchůdce magnetofonu a hudba se v něm zaznamenávala
na tenký ocelový drát.
Veškerá data dnes uchováváme jako
nepředstavitelnou řadu jedniček a nul
na harddiscích našich počítačů nebo v paměti MP3 přehrávačů. Zapomíná se na celý
ceremoniál, který byl s přehráváním hudby
spojený. Naštěstí jsou mezi námi tací, kteří
si toto kouzlo pamatují a tradici předávají
dál. A proto zájem o elpíčka v posledních
letech neustále roste.•
•c
plus téma /10 /11
„ČAS MÁ PLNÉ KAPSY
PŘEKVAPENÍ“
Tak vystihl Jan Werich jednu z charakteristik času a trefný je i jeho
výrok, že „čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co
za to“. Nepředvídatelnost v nás budí nejistotu i touhu se v čase
vyznat. Pojďme se proto pustit do zkoumání snah o jeho zkrocení
a vývoje metod měření. I přes dnešní dokonale přesné metriky si
starší způsoby zachovávají svůj půvab.
Sluneční hodiny sloužily jako spolehlivý
ukazatel po staletí. Přitom nebyly jediné,
které lidé sledovali. Velmi staré jsou i hodiny vodní, fungující na bázi vodou poháněného kola a přenosu sil na ozubené
soukolí. Šlo o propracovanější princip
s mechanickými prvky, jimiž se později
inspirovaly plně mechanizované hodiny.
Jiné starodávné metody neukazovaly přesný čas, ale dokázaly odměřit jeho úsek.
Třeba jako nám dobře známé přesýpací
hodiny nebo verze olejové či ohňové
za užití časových stupnic na bocích svící
nebo poklesu hladiny oleje v kahanech.
Pravěcí předkové vnímali čas jinak než my.
Neuměli určit délku trvání čehokoli a řídili se jen pravidelnými jevy. Nápovědou
jim byla nebeská tělesa, tj. Slunce, Měsíc
a hvězdy. Za praotce časomíry s nadsázkou označujeme kůl v zemi a jeho dopadající stín. Stínové či sluneční hodiny využívali
i Egypťané, kteří čas udávali podle délky
stínu vrhaného svislými obelisky – gnómony. Postupně přibyla stupnice pro větší přesnost a zohledňovala se roční období.
Přelom v časomíře přinesly mechanické hodiny pracující na základě kmitání umělého
tělesa. Historie sahá do 13. století, ale
vyspělé formy vznikly později. Zajímavé
je, že původně se nepohybovala ručička
kolem ciferníku, ale právě naopak. Mechanický pohyb zajišťovala svislá hřídel
roztáčená příčníkem se dvěma závažími.
Lopatky na hřídeli následně zapadaly
do mezer ozubeného kola. Hodiny se musely natahovat každých 6 hodin, během
nichž se „rozešly“ i o 2 hodiny. Nahrazení
těžkých závaží natahovacím pérkem tento
nedostatek vyřešilo. Hodiny se staly lehčími a přenosnými. Až kyvadlové hodiny
dovedly mechanické měření času k dokonalosti a do nám známé podoby.
Od poloviny 20. století digitální hodiny
nahrazují své mechanické kolegy. Digitální verze fungují na bázi tzv. quartzového strojku a pohání je malá baterie,
takže odpadá nutnost natahování. Přesnost, nízká cena a pohodlnost tak postavily mechanické předchůdce do role
zboží jen pro fajnšmekry. Pokrok přinesl
i generaci chytrých hodinek, které kromě
času nabízí třeba kalkulačku, navigaci,
zaznamenají sportovní výkony nebo se
propojí s mobilním telefonem.
Kdo hraje prim aneb PRIM je zpět
Pražský orloj či dvůr Rudolfa II. hostící
experimentátory s časem jasně dokazují
pevné kořeny časoměřičství u nás. Výroba
hodin zakotvila ve východních Čechách
koncem 19. století a položila základy legendárním „primkám“. Po 2. světové válce
se tu obnovily dřívější továrny a pod křídly
národního podniku Chronotechna se sem
vrátil hodinářský průmysl. Roku 1948 byl
otevřen pobočný závod v Novém Městě
nad Metují, kde se v půlce 50. let narodily první hodinky PRIM, které brzy zdobily
tisíce zápěstí. Navzdory přejmenování
•
V půlce 50. let
se narodily první
hodinky PRIM.
•
podniku na Elton v 60. letech se dál používala značka PRIM, aniž by tenkrát kdokoliv tušil, k jakému dvojímu životu těchto
hodinek to povede. PRIM totiž dnes ožívá
a daří se mu. Jenže jeho název nesou produkty hned dvou firem současně. Právní
nástupce podniku Elton sice v novém miléniu obnovil výrobu strojků v původním závodu a oprášil tradici se vším všudy včetně
práv k logu, ale během let jeho pasivity si
obchodní značku PRIM nechala registrovat
společnost z Frýdku-Místku. Ta se zabývá
prodejem i výrobou hodin různých značek. Čas má skutečně plné kapsy překvapení a uvidíme, jaké rozuzlení soudních
sporů o PRIM přinese. •
•c
plus téma /12 /13
VELIKONOČNÍ NÁDIVKOVÉ
MUFFINY S MANDLEMI
Velikonoce jsou nejen významným křesťanským svátkem, oslavou
jara a přicházejícího slunce, ale také příležitostí pro přípravu a konzumaci výborného jídla. Pokud si tradiční dobroty navíc přichystáte
v zajímavém a neobvyklém provedení, je kulinářský úspěch zaručen!
Výhodou našeho receptu je také to, že
si jej můžete připravit kdykoliv, nejen
během Velikonoc. Příprava nádivky je
navíc rychlá a snadná a určitě ji zvládne
každý! Pokud máte pochybnosti o svém
postupu, koukněte na naše stránky
www.cetelem.cz/o-nas/, kde najdete náš videorecept. Pomoc naleznete
i na blogu naší kuchařky Terezy Krejčí
www.majoliecuisine.blogspot.cz, která
nádivku připravila a vyfotila.
Velikonoční nádivkové muffiny
s mandlemi
Příprava:
20–30 minut, pečení: 15–20 minut
Mezi tradiční pokrmy Velikonoc patří jidáš, mazanec, beránek, velikonoční perníčky, ale i velikonoční nádivka neboli
hlavička, jak se jí také říká. Nádivka je výborná teplá i studená a její tradiční součástí bývají spařené kopřivy a uzené maso.
My si však zkusíme připravit odlehčenější
recept, ve kterém uzené maso není, a ani
nemusíte prohledat celou zahradu (máte-li
ji vůbec), abyste do nádivky mohli přidat
spařené kopřivy. Naopak, chuť doplní nasekané mandle a čerstvá petrželka, které
nádivce dodají jemnou křupavost.
Na 12 ks muffinů budeme potřebovat:
– 8 ks den starých rohlíků
– 300 ml vlažného mléka
– 150 g změklého másla
– 4 čerstvá vejce
– větší hrst čerstvé petrželky
nebo hrst mladých kopřiv
– větší hrst loupaných mandlí
v celku sůl, pepř
– 2 jarní cibulky
– 200 g co nejtenčích plátků slaniny
Postup:
Troubu předehřejeme na 180 ˚C.
1/ Rohlíky nakrájíme na menší kostičky – čím menší, tím lépe se nám bude
pracovat – a vložíme do větší mísy.
Rohlíkové kostičky zakapeme vlažným
mlékem a promícháme. Míchat můžeme rukou. Pokud se nám rohlíky zdají
příliš suché, trochu mléka ještě přidáme.
2/ Oddělíme bílky a žloutky. Žloutky vyšleháme elektrickým šlehačem se změklým máslem (pokojová teplota), spíše
více než méně osolíme a opepříme.
3/ Z bílků vyšleháme opět elektrickým
šlehačem, nejlépe metlou, pevný sníh.
4/ Namočené rohlíky promícháme s vyšlehanou žloutkovou směsí a přidáme
nakrájenou petrželku nebo kopřivy.
(Pokud přidáváme kopřivy, je nutné
je nejprve spařit vroucí vodou, např.
v misce, poté vymačkat přebytečnou
vodu a nakrájet je na menší kousky.)
5/ Opatrně nasekáme mandle a přidáme je do směsi. Promícháme.
6/ Jarní cibulky nakrájíme na kolečka
a osmahneme na lžíci másla. Necháme je lehce zchladnout a také přidáme do směsi.
7/ Nakonec pomalu přimícháme i vyšlehané bílky.
8/ Připravíme si formu na 12 ks muffinů,
každý otvor vysteleme plátkem slaniny a naplníme nádivkou tak, aby
nahoře trochu vykukovala, vytvořila
„čepičku“.
9/ Dáme péct na 15–20 minut do předehřáté trouby.
Muffiny necháme zchladnout ve formě
a po vyjmutí je můžeme vložit do papírových košíčků a ovázat provázkem či
stužkou – bude jim to slušet. Servírujeme
samostatně nebo ještě lépe jako přílohu
k jarním kuřátkům, jehněčí pečínce apod.
Rádi byste se podělili o své zážitky při vaření anebo si vyzkoušeli i jiný recept? Navštivte Terezin blog, kde najdete nejenom
nepřeberné množství dalších receptů, ale
také se zde můžete podělit o své tipy, nasbírat inspiraci či si o jídle jen tak popovídat.
Dobrou chuť! •
•c
plus téma /14 /15
SWING
NEJSTARŠÍ KRATOCHVÍLE
Ocitáme se v Americe 20. let. Muži v padnoucích oblecích a s protřelým výrazem, ženy v elegantních šatech a s účesy po vzoru
Josephine Baker. Trubky, saxofony, víření činelů a bručící basa.
Na tvářích zářivý úsměv a v uších swing!
Po světě se koulejí více než 3000 let. Mají různé velikosti i barvy.
Hrával si s nimi Caesar, psal o nich Shakespeare i Poláček. Jsou
spojeny s jarem a snad pro všechny představují milou vzpomínku
na dětství. Pojďte si s námi zahrát kuličky.
lomu 30. a 40. let. České publikum příliš
neoslovil, a nevznikly tak čistě swingové
bandy, za zmínku ale jistě stojí Sestry Allanovy či Orchestr Karla Vlacha.
O tom, že se jedná o zálibu, která byla
povýšena na sport, svědčí skutečnost, že
v celé řadě zemí byl založen kuličkový
svaz, jenž pořádá pravidelné turnaje,
národní mistrovství i světové šampionáty.
Na některé závody je kvalifikace nezbytná, většiny se však může zúčastnit i náhodný kolemjdoucí. Pro zajímavost uveďme, že
se o Velikonočním pondělí koná v Havlíčkově Brodě již 26. ročník tradiční kuličkiády.
Amerika se vzpamatovává z velké hospodářské krize. Zástupy obyvatel jsou bez
zaměstnání, bez prostředků, americká
vláda experimentuje s prohibicí. Vše je
šedivé a doba nejistá. O tradiční jazz
není zájem. Lidé potřebují vnést do života optimismus a radost. Na scénu se vyřítí
nová, rozverná odnož jazzu – swing. Jde
o energickou taneční hudbu, která plní
sály po celé zemi. Největší tančírnou byl
Savoy v newyorském Harlemu s parketem
pro 4000 tanečníků. Souběžně s hudbou
se vyvíjel i tanec, který se inspiroval charlestonem a stepem. Je rychlý, živý a nemá
pevná pravidla. Nejznámějšími druhy jsou
lindy hop, shag, balboa a boogie-woogie.
Do Čech doputoval swing později, na pře-
Kralování nenápadně převzal rock´n´roll
a swing ustoupil do pozadí, až jednoho
dne roku 2004 rakouský DJ Parov Stelar
představil publiku kombinaci moderní elektronické muziky s hudbou 30. let a označil
ji za electro-swing neboli neo-swing. Neo-swing se okamžitě ocitá ve svízelné situaci,
jelikož jedni tvrdí, že se jedná o inovátorský
počin hodný potlesku, druzí pak, že jde jen
o akt barbarství a zneuctění tak krásného
a čistého žánru. Skutečností zůstává, že zaujal velikou skupinu posluchačů, která oživila
některé tradice se swingem spojené. Otevírají se tančírny, kam se hrnou zástupy nadšenců. Na novou vlnu reagují i taneční školy,
které se předbíhají v nabídkách kurzů swingového tančení – moderního i klasického.
Nejvýraznějším českým hudebníkem,
který udržuje kouzlo klasického swingu
při životě, je Ondřej Havelka a jeho Melody Makers. A protože i Projekt Šance
má Melody Makers rád, vystoupí tato
kapela 20. září 2016 na benefičním
koncertě projektu. Cetelem jako generální partner svým klientům umožní vyhrát
lístky do Obecního domu. Stačí být mezi
prvními deseti, kdo správně odpovědí
na otázku, jak dlouho Projekt Šance pomáhá „dětem ulice“. Odpovědi zasílejte
na e-mail [email protected]. Přečtěte si
pravidla soutěže na www.cetelem.cz/
o-nas/. •
Archeologické objevy dokazují, že se
kuličkám oddávali již egyptští faraoni,
jedná se tak pravděpodobně o nejstarší
hru na naší planetě. Hrávalo se s nimi
i na dvoře královny Alžběty I. a z této
doby se dochoval příběh o dvou mužích,
kteří soupeřili o srdce krásné panny.
Po řadě různých disciplín mělo klání nejasný výsledek, rozhodla až hra v kuličky.
V průběhu tisíciletí se různila velikost kuliček a materiál, což šlo ruku v ruce s dobou, místem a technickými možnostmi. Ty
první byly vytvarovány z jílu, kostí či kamene. Ostatně mramor dal kuličkám i jejich anglický název (marble = mramor či
kulička na hraní). Mohli jste však narazit
také na kuličky z hlíny, pecek nebo kovu.
Dnešní šampióni hrají s profesionálními
kuličkami z olovnatého skla, které jsou dokonale kulaté a díky vyšší váze lépe drží
směr. Při jejich nákupu byste však museli
sáhnout hlouběji do kapsy, jedna taková
vás může vyjít až na 100 korun. Proto většina závodníků i rekreačních hráčů používá klasické skleněnky, které jsou k dostání
v nejrůznějších barevných provedeních.
•
Kuličky
z olovnatého skla
lépe drží směr.
•
Pravidla se různí. Představme si ta, podle
kterých hraje Český kuličkový svaz. Ke hře
nastupují dva hráči, každý s 10 kuličkami
jedné barvy, jež se rozhodí od čáry vzdálené 7,5 metru (7 dlouhých kroků) od důlku. Začíná ten, jehož kulička je k jamce
nejblíže. Soupeři se ve cvrnkání pravidelně střídají, každý hraje pouze se svými
kuličkami. Vítězem se stává ten, kdo první
dostane všechny své kuličky do důlku.
Zacvrnkat si mohou všichni bez rozdílu věku i bez ohledu na počasí. Jsou tu
však dvě nutné podmínky – rovný povrch
a dobrá nálada. •
•c
plus téma /16 /17
SPORT OPŘEDENÝ TRADICÍ
Soutěživost k lidstvu neodmyslitelně patří. A s ní i sportovní klání,
z nichž řada přetrvala dodnes. A které české sportovní akce nesmíme pro jejich tradici opomenout?
Velká pardubická
Soutěž v koňských dostizích se v Pardubicích koná od roku 1874 a drží tak prvenství v tradici sportu v Česku. Přerušena
byla Velká pardubická jen za válek, událostmi roku 1968 a jednou kvůli počasí.
Podívanou, při níž koně uběhnou 6,9 km
a překonají 31 překážek, můžete sledovat vždy druhou neděli v říjnu. K závodu
patří i legendy, třeba Josef Váňa, který
tu vyhrál 8krát, nebo kůň Železník, který
uspěl 4krát a vždy s Váňou v sedle.
Krkonošská 70
Krkonošská 70 je metou zdatných běžkařů s týmovým duchem. Jeden z nejstarších evropských závodů hlídek
(družstev) každoročně přiláká asi 200
týmů. Od startu roku 1955 se ale mnohé
změnilo. Místo deseti členů hlídky dnes
stačí pět a klasickou techniku nahradilo
bruslení. Trasa začíná ve Sv. Petru, stoupá na Hromovku, přes vrcholky nad Janské Lázně a zpět do Špindlerova Mlýna.
Nově lze vyjet na tratě 50 či 25 km, a to
i jednotlivě. Přidejte se už 5. 3. 2016!
Jizerská 50
Známější Jizerská 50 vznikla jako nominační klání na Krkonošskou 70. Premiéru zažila roku 1968 s 52 nadšenci
na startu. V roce 1972 vyrazilo už 2010
účastníků a závod se prvně jel jako Memoriál expedice Peru 1970, kde zahynulo
15 horolezců, také zakladatelů J50. Jejich
památku uctívají i dnes tisíce startujících
včetně závodníků světové špičky. Trasu si
tu však najdou všichni milovníci běžek.
Pochod Praha–Prčice
Nejmasovější dálkový pochod s nejdelší
nepřerušenou tradicí slaví 50 let. U zrodu stála snaha z roku 1966 překonat
vzdálenost přes 100 000 loktů českých,
což je 59,4 km (1 loket = 0,594 m).
Oproti původní jedné trase je dnes na výběr z více než 20 tratí, přitom nejdelší
měří 70 km. Z Prahy do Prčice se můžete vydat 21. 5. a kromě dětí se myslí
i na hendikepované.
Běchovice–Praha
Spojení „tradice“ a „sportu“ by zejména běžeckým nadšencům mělo evokovat
zářijový 10kilometrový silniční závod.
Ten je unikátní svým nepřerušeným konáním – 113 let dlouhá historie ho řadí
mezi nejstarší nepřerušené závody světa! A to i přesto, že pořádající klub ČSK
v roce 1902 zanikl a dalších skoro 50
let se myslelo, že se tehdy závod nekonal. Naštěstí se však později našly důkazy o tom, že pořadatelství se po kritické
období ujal jiný klub a domněnky o přerušení závodu byly mylné.
Primátorky
Nejen běžecké, ale i vodní závody mají
svou tradici – veslice primátorek rozčeřily
vltavskou vodu již po sto druhé! Veslování
tehdy patřilo mezi nejrychleji se rozvíjející sporty na našem území. Dobrou úroveň
českých veslařů dokumentovaly např. medaile z mistrovství Evropy 1895 a 1896.
Výborné výsledky ale byly trnem v oku
rakouskému a německému svazu, které
tak českým veslařům vyhlásily bojkot. Izolace dala vzniknout myšlence na vlastní
soutěž – závod osmiveslic, kterým můžete
přijít fandit 3.–5. června.
Závod míru
Správně tušíte, že tradice tohoto největšího
amatérského cyklistického závodu Evropy
sahá do roku 1948. Ačkoli v závodu startovala samá zvučná jména tehdejší cyklistiky, byla to spíše politická záležitost. V roce
1985 se k tradičním účastnickým zemím
(ČSR, Německo, Polsko) přidal i Sovětský
svaz. Po prologu v Praze zamířil peloton
do Moskvy a po třech etapách se letecky
přepravil zpět do ČSR – v zájmu posilování „přátelství“ nebylo nic nemožné. Trasa se obměňovala, nejdelší z Prahy přes
Varšavu do Berlína měřila úctyhodných
2568 km! Od roku 2007 se závod kvůli
finančnímu krachu nekonal, nicméně rok
2013 začal psát jeho novou podobu:
Závod míru jako světový pohár v silniční
cyklistice závodníků do 23 let. •
•c
plus téma /18 /19
V dřívějších dobách by cesta do Kyrgyzstánu napadla spíše jen
velkého dobrodruha. Možná právě proto si značná část země
dodnes zachovává svou tradiční podobu. Jaká ale je? Pokud se
nebojíte vystoupit ze své komfortní zóny a stavět svůj stan každý
večer na jiném svahu pohoří Ťan-šan, můžete objevit krásy drsné
země na druhé polovině zeměkoule i vy.
•
Ťan-šan
•
KYRGYZSTÁN
Ve městech je místo kultury viditelné spíše dřívější působení Sovětského svazu.
Mohutná torza betonových staveb se
na první pohled neslučují s kyrgyzským
stylem bytí – velká část obyvatel udržuje
kočovný způsob života a žije v horách se
svými stády jaků, ovcí a koní. Proč byste
se tedy měli do takové země vydat? Kvůli drsné panenské přírodě, která je díky
dechberoucí podívané jako stvořená pro
trekking, a kvůli možnosti narazit na tradiční jurty, s jejichž obyvateli se vrátíte
o desetiletí zpět. Navíc je Kyrgyzstán
tou pravou zemí pro svobodné cestování – postačí vám cestovní pas bez víz.
K dispozici budete mít hotel s miliony
hvězd, protože stan si můžete postavit
téměř kdekoli.
Můžete si klást otázku, zda putování
po Kyrgyzstánu není nebezpečné, ale odpověď je uklidňující. Nebezpeční můžete
být pouze sami sobě. Počítejte s tím, že
pokud vám nevypadnou všechny peníze
z kapes kvůli drncání po místních vozovkách, zbaví vás jich smlouvaví řidiči taxíků, pro které je člověk s krosnou či jiným
výletním artefaktem jako chodící pokladnice. Záleží však na vaší připravenosti srazit
jízdné mnohdy až o ¾ ceny. Nebezpečí
hrozí ještě ve městech, kde vás lidé na základě falešného služebního dokladu žádají o váš pas, který vám obratem (pro)dají
zpět jen za stovky eur. Ale i takové riziko
můžete svou opatrností odvrátit nebo se
prostě déle nezdržovat – čím dříve vyrazíte z města, tím lépe pro vás.
• letem
světem /20 /21
Když dojedete do vesnic, můžete na strach
z města zapomenout. Zjistíte, že tamní lidé
jsou velmi milí, přátelští a komunikativní.
A co víc, když si vzpomenou, že jste stejně jako oni byli částí východního bloku,
připadají si jako vaši sousedé. Nicméně
ani tak se vám pravděpodobně nepodaří je přesvědčit, že Československo „již“
neexistuje a že ruština není náš první cizí
jazyk, natož rodný. Strach není na místě,
ani co se týče způsobu přepravy. Transfery
mezi jednotlivými rezervacemi si zajistíte
mávnutím na bílé dodávky, tzv. maršrutky,
které křižují místní, převážně hliněné silnice. Ačkoli maršrutky i ostatní vozidla vypadají, že drží pohromadě jen silou vůle,
zvládnou vás převézt i přes horská sedla.
A když se náhle ve strmém stoupání zastaví a vy se domníváte, že svým zvukem
dávají najevo svůj konec, řidič a jeho zručnost vás nakonec vždy vyvedou z omylu.
Poté co se ocitnete ve vytouženém cíli
a vstoupíte do hor, povedou vás vaše
kroky do přírodních rezervací. Po vstupu
do nich si připadáte jako v jiném světě,
oproti jinak nehostinné a pusté krajině
rozprostírající se na většině území, jehož
průměrná nadmořská výška se nachází
v neuvěřitelných 2 750 metrech. I poloha jednoho z největších horských jezer
na světě, tamního Issyk-Kulu, odpovídá
stejné úrovni jako vrchol Sněžky! V příro-
•
Jurta
•
dě místo telefonního signálu narazíte spíše
na koně a krávy, jiní „návštěvníci“, kromě
českých turistů, jsou málo pravděpodobní. Nachází se tam jen domorodci, kteří
vás ochotně pozvou na návštěvu do své
jurty či nabídnou snídaňové menu skládající se z čaje s čerstvým mlékem a rýže
spolu se zeleninou a chlebem, který je nedílnou součástí většiny jídel během dne.
Specialitou je kvašené kobylí mléko zvané kumys. Jeho výživové vlastnosti se mu
nedají upřít, ale nakyslá až štiplavá chuť
podobná acidofilnímu perlivému mléku
bude pro cizince pravděpodobně startem
nikoli dobrého dne, nýbrž trávicích potíží.
Se vzrůstajícím počtem turistů už i místní
lidé mění zvyky a na frekventovanějších
místech začínají své služby zpeněžovat.
Čím hlouběji zacházíte do hor, tím více
vám náhodou objevená jurta dokreslí
vaše představy o způsobu horského žití.
Před jurtou sedí vřele vás vítající, horským
větrem a těžkou prací poznamenaný starý
kyrgyzský pár a vy se divíte, jak jim opodál se pasoucí stádo krav a koní může být
jediným společníkem a zdrojem obživy.
Váš jídelníček pravděpodobně nebude
moc pestrý. Vzhledem k tomu, že ve vesničkách můžete mnohdy zakoupit jen místní chléb, je vhodné se před odletem vybavit jídlem na celou dobu pobytu. Při výběru
je více než vhodné volit i podle gramáže,
•
Ala-Kul
•
protože už po pár dnech budete v krosně
na zádech cítit každý gram. K dovršení naprosté horské spokojenosti si tak připravíte
kombinace jídel ze sušených či konzervovaných surovin, které se nemusíte bát zapít
vodou stékající z okolních ledovců – bude
tou nejlepší, jakou jste kdy ochutnali.
Pokud hodláte zdolat výšky, ale stále
bez nutnosti lezeckého vybavení, vyrazte
na horu Pik Učitěl (4 545 m n. m.) v přírodní rezervaci Ala-Archa. V základním táboře Raceka zjistíte, že za vysokými vrcholky
okolních ledovců zapadá slunce rychleji
než obvykle. Péřovou bundu jako součást
své povinné výbavy navíc oblečete i proto,
že tisíce tun ledu, které máte za stanem, rázem srazí rtuť teploměru k nule. Další den
můžete využít příležitosti nechat krosnu jinde než na svých zádech a z tábora vystoupat zbývajících 1 200 výškových metrů.
Naskytne se vám tak neuvěřitelný výhled
plný vrcholků pohoří Ťan-šan.
V zemi můžete navštívit stovky jezer, ale zejména k jezeru Ala-Kul je cesta náročnější
než k ostatním – stojí však za to. Odměnou
za hodiny stoupání vzhůru mezi skalní štíty
vám bude kouzelné duhové jezero se sněhovými čepicemi okolních hor, ve kterém
mohou otužilci zchladit zapálená lýtka.
Pakliže naznáte, že chození 10 km denně
nahoru a dolů vám přináší více strastí než
potěšení, můžete se například v rezervaci
Naryn pokochat pohledem na okolní čtyřtisícovky ze sedla koní, které si v přepočtu za cca 400 Kč/den můžete na místě
zapůjčit i s místním průvodcem. Možností
neskutečných výletů do liduprázdných hor
máte nespočet, tak navštivte i další rezervace, jimiž jsou např. Djety-Oguz, Song-Kul, Issyk-Kul, Karakol či Sary-Chelek.
Pokud vás Kyrgyzstán zaujal, nebojte se
tam vypravit. Spoustě lidí v návštěvě této
země brání spíše předsudky než skutečné
překážky. Zkuste se jich zbavit a pořiďte
si zpáteční letenky (zhruba 9 tis., v závěru
léta dokonce cena klesá až na polovinu).
Z vlastní zkušenosti lze tvrdit, že během
třítýdenního pobytu nepřesáhnou celkové
tamní výdaje částku 3 tisíce korun. Pokud
se tedy odhodláte, získáte za málo peněz
mnoho zážitků k nezaplacení. •
• letem
světem /22 /23
RETRO VLNA
Zamýšleli jste se někdy nad tím, proč máme zálibu ve starých
věcech? Proč retro slaví comeback? Je to pouze nostalgie, anebo
věci, které jsme používali my či naši rodiče, byly opravdu tak
pěkné? Ať tak či tak, že je retro v kurzu, dokazuje stále větší počet
znovu oživených věcí v našich obchodech. S námi si teď můžete
zavzpomínat nad pěti vybranými retro klenoty.
Favorit
Do roku 1978 jezdilo s rokycanskou značkou milion kol ve 38 zemích světa. Po těžkém porevolučním období, které vyvrcholilo
v roce 2011 bankrotem, prožívá značka
Favorit renesanci a dnes již znovu vyrábí
kola pro své náročné zákazníky.
Igráček
Od roku 1977 si plastová figurka vyráběná
firmou IGRA (igra = rusky hra) vyzkoušela
snad všechna možná povolání. Tím vůbec
prvním byl zedník. Po roce 1989 prošel
Igráček modernizací a z příslušníka Veřejné bezpečnosti se stal policista nebo skateboardista. Ale i přesto to má v konkurenci
ostatních hraček těžké.
Botasky
Asi největší úspěch na poli obnovy zašlé
slávy nesou studenti designu Jan Klos a Jakub Korouš, kterým se v roce 2006 podařilo
vdechnout nový život sportovní obuvi Botas.
Jimi navržený model Botas66 vycházející
z legendárních tenisek nejenže vyhrál několik designových soutěží, ale hlavně dostal
úspěšnou firmu zpět do povědomí lidí.
TATRA
Ozdoba každého normalizačního pískoviště. TATRA 148 byla původně vyráběna
Chemoplastem Brno. Současná verze je
o poznání kvalitnější – například uveze vaše
dítko, i kdyby vážilo 100 kg. Nově je k dostání i v různých barevných kombinacích.
Gumotextilky
Pro leckterého sportovce je záhadou, jak
v době ultralehkých kopaček vyráběných
z nejnovějších materiálů může přežít něco
tak nepohodlného a nepraktického, jako je
tato žlutočerná směs gumy a textilu. Důvodem může být snad pouze nostalgie. •
•c
plus téma /24 /25
KVÍZ
Vyhrajte knihu Vaříme podle Herbáře 3!
1/ Mistr Gramofon:
5/ První CD představila roku 1979:
a/ se pravým jménem jmenoval
Emile Berliner
b/ svůj vynález nechal patentovat
roku 1877
c/ je luxusní značka gramofonů
a/ firma Sony
b/ firma Philips
c/ firma Sony i Philips
2/ První kuličky na hraní byly:
a/ příslušník VB
b/ zedník
c/ kuchař
a/ ze skla
b/ z jílu
c/ z dužiny kokosu
3/ První hodinky PRIM byly vyrobeny:
a/ ve Frýdku-Místku
b/ v Praze
c/ v Novém Městě nad Metují
4/ Jizerská 50:
a/ vznikla jako nominační klání
na Krkonošskou 70
b/ byla založena v roce 1945
c/ je určena pouze pro vrcholové
sportovce
6/ První povolání Igráčka bylo:
7/ Horu Pik Učitěl najdete
v rezervaci:
a/ Ala-Archa
b/ Naryn
c/ Song-Kul
8/ Poslední otázku naleznete ve webové verzi rozhovoru s Kateřinou Winterovou. Vyberte pro ni správnou odpověď:
a/ 36
b/ 37
c/ 38
Soutěž je určena pouze klientům společnosti BNPP PF. Správné znění odpovědí zašlete
s označením „Jarní soutěž – kvíz“ na adresu [email protected] nejpozději do 1. 4. 2016.
Nezapomeňte uvést své jméno a příjmení, adresu, příp. telefonický kontakt. Prvních 10 čtenářů se správnými odpověďmi získá knihu Vaříme podle Herbáře 3.
V naší druhé soutěži může 10 šťastlivců vyhrát dva lístky na benefiční koncert Projektu
Šance, který se uskuteční 20. 9. 2016 v Obecním domě v Praze. Na koncertě, jehož
generálním partnerem je Cetelem, vystoupí také Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.
Více o možnosti výhry naleznete v pravidlech na www.cetelem.cz nebo v článku Swing.
Seznamte se s podrobnými pravidly obou soutěží na www.cetelem.cz.
generální partner
hlavní partner
• kvíz
/26