R. Weisser-Plážové sportovní hry

IKS-PLÁŽOVÉ SPORTOVNÍ HRY
Invazivní plážové sportovní hry
Filozofie
Hlavní myšlenkou plážových sportovních her bylo aktivní využití volného času na pláži u
moře → plnohodnotné využití volného času. Postupem času se tato idea měnila k
atraktivnímu využití volného času na plážových kurtech nejen u moře.
Vyznavači různých sportovních her se snažili o zjednodušení pravidel a využití
modifikovaných pravidel v novém sportovním prostředí – písčité pláži – kurtu.
Hlavní idea
Široká veřejnost a výkonnostní hráči v plážových sportovních hrách spatřují naplnění a
uspokojení svých potřeb za pomoci:






Relaxace – Relaxation
Zábava – Fun
Přátelé – Friends
Prožitky, zážitky – Experience
Zdraví – Health
Kondice - Condition
V posledních letech se v některých plážových sportovních hrách (plážový volejbal a fotbal)
objevují profesionálové, kteří hrají na profesionálních turnajích za peníze, které jsou další
motivem pro provozování těchto pohybových aktivit.
Obrázek 1. Základní rozdíly mezi výkonnostním (vrcholovým) a rekreačním pojetím
plážových sportovních her.
Plážové sportovní hry jsou i součástí sportovní přípravy ve sportovních hrách
 Kondiční – rychlost, síla, koordinace, vytrvalost (přípravné období, přechodné období)
 Výchovná – fair play, přátelství…
 Zdravotní – pohyb v písku (klouby, posturální svalstvo…), prevence úrazů (křížové
vazy…)…
 Psychologická – relaxace, zábava, prožitky, zážitky…
Hlavní diferenciace plážových sportovních her od sportovních her
 Povrch – pláž - písek
 Hřiště – zmenšené
 Počet hráčů – menší
 Pravidla – jednodušší – modifikovaná
 Hrací čas – kratší (mimo volejbalu)
 Míč – speciální
 Koedukovaná družstva
Přednosti plážových sportovních her
 Atraktivnost – akčnost
 Zdravotní efekty
 Komercializace a popularizace
 Moderní pohybové aktivity
 Zvyšující se oblíbenost u mladší generace
Plážové sportovní hry
Plážový volejbal, plážová házená, plážový fotbal, plážový basketbal, plážové ragby, plážový
badminton, plážové freesbe, plážové ringo, plážový tenis, plážový sepaktakraw (nohejbal),
plážové kabaddi (jako známá hra Hutututu), plážový woodball.
Plážový fotbal
Fotbal má na světě několik různých odlišných forem, tradiční „evropský“ fotbal na trávě, v
hale futsal nebo na písku plážový fotbal. Právě hrací povrch velice mění strukturu hry, díky
které se odlišuje plážový fotbal od běžného fotbalu. Hraje se na pláži, nebo na nějaké variantě
písku.
Plážový fotbal = písek, rychlost a parádičky jako z PC hry, střely z otočky, z výskoku, ladné
přihrávky vzduchem. Zatímco ve fotbalovém utkání na trávě uvidíte tyhle parádičky
sporadicky, plážový fotbal je nabízí jednu za druhou. Sportu, který dá vyniknout hráčské
technice, zatím kralují Brazilci, na lepší časy se ale blýská i v Česku. Plážový fotbal je
odnoží tradičního evropského fotbalu, je proti němu však teprve v počátcích svého rozvoje.
Má svůj historický základ z pláží v Brazílii a už přes 25 let je na světě jako sport oficiálně
organizován a uznáván. Získal si nejen oblibu mnoha fanoušků, ale i bohaté sponzory a s
podporou takových hvězd, jako je Eric Cantona, se postupně šíří po celém světě. Účast
mezinárodně slavných hráčů jako třeba Francouze Erica Cantony, legendárních španělských
útočníků Michela a Julia Salinase a brazilských hvězd jako Romario, Junior a Zico, pomáhala
expandovat televizní pokrytí velkého počtu obecenstva ve více než 170 zemích na celém
světě. To udělalo z plážového fotbalu jeden z nejrychleji rostoucích profesionálních sportů a
převedlo ho do významnější skupiny sportů pro mezinárodní komerční příležitosti.
Historie plážového fotbalu
Vznik plážového fotbalu
Začalo to na písčitých plážích Brazílie, přesněji na plážích v Lemu, ale nejspíš na slavné pláži
Copacabana v Riu de Janeiro. Těžko říct kdy, asi už hodně dávno. A vlastně se první zápas
dost dobře mohl odehrát také někde úplně jinde. Je jisté, že zrod tohoto sportu zůstane navždy
tajemstvím. Začalo to prostě tehdy, když několik mladých mužů vzalo míč, postavilo si v
jemném přímořském písku improvizované branky a odehrálo první zápas. Plážový fotbal byl
hrán rekreačně po celém světě mnoho let a v mnoha odlišných formách. Od té doby urazil
plážový fotbal, ve světě známý jako beachsoccer, hodně dlouhou cestu. Zatímco fotbal se hrál
neformálně po mnoho let, na počátku plážového fotbalu, jako sportu, byl pokus o
systematické utřídění pravidel pro hru. V roce 1992 byly vytvořeny pravidla hry zakladateli
Beach Soccer Worldwide (BSWW) v Los Angeles, společností sestavenou pro vývoj sportu a
zodpovědnou za většinu z jeho turnajů. To byl významný základ tomu, co nyní známe jako
plážový fotbal a co vedlo k rychlému pěstování popularity sportu. V roce 1993 byla
zorganizována první profesionální plážová soutěž na Miami Beach, účastnily se týmy ze
Spojených států, Brazílie, Argentiny a Itálie. Tento kolotoč bedlivě roztáčí i střeží organizace
BSWW. Této organizaci, která sídlí v Barceloně, se podařilo sjednotit všechny soutěže pod
svou střechu a stala se mocným hybatelem plážového fotbalu. Několikrát se její zástupci sešli
s mezinárodní fotbalovou federací FIFA, která novou podobu fotbalu uznala. BSWW zase na
svých turnajích začala propagovat mezinárodní kampaň FIFA Fair Play.
Vývoj plážového fotbalu
V dubnu 1994 se konala první událost krytá sítí televizních přenosů, bylo to na pláži
Copacabana Beach v Rio de Janeiru a toto město hostilo i první mistrovství světa v plážovém
fotbale v roce 1995. Turnaj vyhrála reprezentace hostitelské země a Brazílie se tak stala
historicky prvním vítězem mistrovství světa. Úspěch turnaje ukázal komerční zájem a pomohl
vývojovým trendům na hřišti. Rostoucí poptávka po tomto sportu ve světě dala vzestup k Pro
Beach Soccer Tour v roce 1996.
První Pro Beach Soccer Tour zahrnovala celkem 60 utkání ve dvou letech napříč Jižní
Amerikou, Evropou, Asií a Spojenými státy, přitahující významnými jmény, jak na, tak i
mimo hřiště. Zájem vyvolaný cestou po Evropě vedl k vytvoření evropské Pro Beach Soccer
League v roce 1998, poskytující pevnou infrastrukturu, jež by zvýšila profesionalismus
odvětví na všech úrovních. EPBSL, nyní známá jako Euro BS League, seskupila organizátory
dohromady z celého kontinentu a uspokojila požadavky médií, sponzorů a fanoušků. Jen čtyři
roky od jeho vytvoření byly vykonány první kroky pro vznik první legitimní celosvětové
soutěžní struktury v plážovém fotbale s cílem sjednotit veškeré významnější Pro Beach
Soccer turnaje na světě a prezentovat sport významnějším sponzorům, médiím a společnosti
FIFA.
Soutěže v plážovém fotbalu
Soutěže ve světě
Asociace a soutěže ve světě:
Asie: AFC – AFC Beach Soccer Championship
Afrika: CAF – CAF Beach Soccer Championship
Severní Amerika: CONCACAF – Championship
Jižní Amerika: CONMEBOL – Championship
Oceánie: OFC – OFC Beach Soccer Championship
Evropa: UEFA – Euro Beach Soccer League | Euro Beach Soccer Cup
FIFA Beach Soccer World Cup
Světový pohár FIFA v plážovém fotbale je soutěží organizovanou fotbalovou asociací FIFA
pro národní mužstva. Soutěž byla původně organizována jako mistrovství světa v plážovém
fotbale, první turnaj se konal roku 1995 v Riu de Janeiro v Brazílii. V roce 2005 se FIFA stala
celosvětovou řídící strukturou pro plážový fotbal a získala přímou kontrolu nad pořádáním
MS.
BSWW Tour
Je série událostí organizovaná ve světě za účelem podporovat rostoucí fenomén, kterým je
plážový fotbal. Za posledních několik let, byly turnaje pořádané v zemích jako Polsko, JAR,
Spojené arabské emiráty, Peru a Thajsko. Tour je příležitostí pro vytvářející se a existující
národní týmy v plážovém fotbale ke konfrontaci s nejlepšími týmy na světě, zároveň také
možností místních fanoušků vidět některé ze špičkových talentů na živo.
Soutěže v Evropě
Evropský pohár v plážovém fotbale
Je to každoroční evropský turnaj v plážovém fotbale, byl založen v roce 1998 jako European
Pro Beach Soccer Cup.
Evropská liga v plážovém fotbale
Dává možnost nejlepším národním mužstvům z celého kontinentu ke konfrontaci. Původně
založená v roce 1998, získávala tato vzrušující kontinentální soutěž stále větší reputaci a
získávala pozornost čím dál více zemí. Každý rok končí soutěž superfinálem v Marseille, kde
se rozhodne o vítězi. Pět nejlepších mužstev z tohoto superfinále se kvalifikuje na mistrovství
světa.
Plážový fotbal v Česku
Historicky první oficiální mistrovství České republiky (MČR) v plážovém fotbale, zaštítěné
Českomoravským fotbalovým svazem se konalo v Chebu 2006 na písečném hřišti Dřenické
plovárny u Jesenické přehrady. Turnaj vyhrála za účasti dvaadvaceti mužstev Česká futsalová
reprezentace pod názvem ECO Investment Praha.
Specifika pravidel hry (zkrácená verze)
Předpokládá se, že každý subjekt, který jedná v souladu s Asociací, bude považovat Pravidla
hry za daná a bude se jimi řídit. Pravidla mohou být upravena, jedná-li se o zápasy žen, hráčů
mladších 16 let, veteránů (nad 35 let) a hráčů s tělesným postižením.
Přípustné jsou některé či všechny z následujících modifikací (úprav):
 velikost hřiště
 velikost, hmotnost a použitý materiál míče
 šířka mezi tyčemi branky a výška břevna od země


trvání jednotlivých částí hry
počet hráčů
Hřiště
Povrch hřiště
Povrch je složen z písku, je rovný, zbaven kamínků, mušlí a jiných předmětů, které by mohly
způsobit zranění hráčů. Pro účely mezinárodních soutěží musí být písek jemný a alespoň 40
cm hluboký. Musí být prosíván tak dlouho, dokud není vhodný ke hře, nesmí být hrubý či
obsahovat kamínky nebo jiné nebezpečné části, avšak ne tak jemný, aby způsoboval prašnost
poraňující pokožku hráčů.
Rozměry
Hřiště má obdélníkový tvar. „Touch line“ (dotyková, postranní čára) musí být delší než „Goal
line“ (přední/zadní čára). Délka 35 - 37 m, šířka: 26 - 28 m.
Vymezení hřiště
Hranice hřiště jsou označeny čarami, které patří k oblastem, jež ohraničí. Dvě delší hraniční
čáry se nazývají „Touch lines“. Dvě kratší hraniční čáry se nazývají „Goal lines“, avšak mezi
tyčemi branky čára není.
Všechny čáry (lajny) jsou 8 - 10 cm široké. Jsou zhotoveny z modré pásky, aby kontrastovaly
s pískem. Páska musí být pružná a pevná, ale nesmí škodit chodidlům hráčů. Lajny musí být
pevně ukotveny zvláštními svorkami k písku, a to v každém rohu, uprostřed postranních čar a
za pomoci gumových kroužků k tyčím branky.
Hřiště je rozděleno na dvě poloviny pomyslnou dělící čarou, která je označena dvěma
červenými praporky umístěnými vně hřiště. Střed této pomyslné půlící čáry je přesně místo
výkopu a určitých přímých volných kopů.
Penaltové vápno (trestné území)
Penaltové vápno je území mezi zadní čarou a pomyslnou vodorovnou čarou (penaltová čára),
která je od zadní lajny vzdálená 9 metrů, a označena dvěma žlutými praporky umístěnými vně
hřiště vedle postranních čar. Pomyslná „penaltová značka“ je umístěna uprostřed penaltové
čáry, ve stejné vzdálenosti od obou tyčí branky.
Branky
Branky jsou umístěny uprostřed zadních čar. Skládají se ze dvou svislých tyčí umístěných ve
stejné vzdálenosti od každého rohu a spojených svrchu vodorovným břevnem. Vzdálenost
(měřeno uvnitř) mezi tyčkami je 5,5 m a vzdálenost od spodního okraje břevna k zemi 2,2 m.
Míč
Každý ví, jaké to je nakopnout klasický míč bosou nohou. Ale i na to plážový fotbal myslí.
Míč je speciálně upravený, na povrchu měkčený (pohodlně ho zmáčknete palcem), takže kopy
tolik nebolí. V letu si však míč, který má standardní fotbalové rozměry, zachovává razanci. Je
kulatý, zhotoven z kůže či jiného vhodného materiálu, který je odolný proti odření, nárazu a
vodě, má obvod ne méně než 68 cm a ne více než 70 cm, na začátku zápasu váží ne méně než
400 g a ne více než 440 g, má atmosférický tlak 0,4 - O,6 atmosfér.
Počet hráčů
Zápas hrají dvě mužstva. Každé se skládá ne z více než 5 hráčů, přičemž jeden z nich je
brankář. Proces střídání – náhradníci se mohou účastnit jakéhokoliv zápasu, který se koná
podle pravidel oficiální soutěže na úrovni FIFA, Asociace a Konfederace. Maximální
povolený počet hráčů, kteří mohou střídat, je 5. Počet střídání v průběhu zápasu je
neomezený. Hráč, který byl vystřídán, se může opět vrátit na hřiště. Střídání lze uskutečnit
kdykoliv, bez ohledu na to, zda je míč ve hře.
Hrací doba
Části hry – utkání trvá 3 x 12 minut. O časové záznamy se stará časoměřič, jehož povinnosti
jsou uvedeny v pravidlech. Mezi jednotlivými částmi hry je 3-minutový interval.
Prodloužení – pokud je po normální hrací době stav nerozhodný, hraje se 3-minutové
prodloužení. Pokud je stav nerozhodný i po prodloužení jsou nařízeny penalty s pomyslné
penaltové značky.
Specifika plážového fotbalu
Fotbalové srdce jásá
Plážový fotbal je velice útočná hra, není divu, tempo hry je mnohem rychlejší než v klasickém
fotbalu. Míč létá od branky k brance, hlavně díky dlouhým výhozům brankářů, a na branku se
střílí většinou po dvou třech přihrávkách. Zhlédnete kousky, které jste dosud viděli jen při
utkáních na playstationu. Některé statistiky uvádějí, že na velkých turnajích bývá k vidění až
60 střel za jeden jediný zápas. V Gambrinus lize byste na to potřebovali snad celé jedno kolo.
I to je jeden z důvodů, proč si fotbal na pláži získává nové a nové fanoušky. Přestup z trávy na
písek ale není jednoduchý. Nohy se boří do písku a brzy začnete mít pocit, jako byste šlapali v
bahně. Docela brzy se unavíte, i kvůli tomu, že namáháte trochu jiné svalové partie než při
"klasice".
Tabulka 2 zobrazuje fyziologické znaky spojené s průměrnými hodnotami získanými v
soutěžních utkáních v plážovém fotbale, průměrnou srdeční frekvenci odpovídající 86.5%
SFmax; maximální hodnoty dosahující 98.5% SFmax. S ohledem na percentuální vyjádření
času odpovídající jednotlivým zónám intenzity zatížení vyplývá, že >90% SFmax odpovídá
nejvyššímu percentuálnímu vyjádření, zatímco nejnižší percentuální vyjádření času
stráveného v jedné zóně odpovídá 76-84% SFmax.
Obrázek 1 znázorňuje průměrnou vzdálenost a délku intenzity zatížení jednotlivých
rychlostních kategorií v průběhu soutěžních utkání. Z obrázku jasně vyplývá, že nejdelší
průměrné vzdálenosti a nejdelší průměrné délky bylo dosaženo v kategorii rychlostního běhu
(7.0-12.9 km•h-1).
Plážový fotbal už ale dávno myslel na tvrdé potírání agresivní hry, která se na rozdíl od
velkého fotbalu objevuje spíše výjimečně. Stejně tak i zranění se hlavně díky písku a bosým
nohám plážovým fotbalistům spíše vyhýbají. Neregulérnost jemného písku, jako hracího
povrchu, vede k celkově odlišnému stylu hry, než jak ho známe u fotbalu, kde musí hráči
improvizovat. Hřiště, mnohem menší než odpovídající předpisům fotbalového hřiště, dovoluje
hráčům, aby skórovali takřka odkudkoli na písku. To vede k vysokému skóre v zápasech, s
průměrem šedesáti pokusů o vstřelení branky na zápas, gólu v průměru každé tři až čtyři
minuty, což znamená něco kolem jedenácti gólů za zápas. Zahajovací rozehrávka bývá také
využívána ke střelbě. Každé rozehrání přímého kopu může znamenat ohrožení branky
soupeře. Pokud hráči rozehrávají z autu či brankář výhozem, jedná se zpravidla o přihrávku
do gólové šance. Jelikož písek neumožňuje kombinaci po zemi, jsou všechny přihrávky či
střely směřovány do cílového prostoru vzduchem. Pokud je nutné rozehrát ze země,
respektive z písku, staví si hráči míč na vyvýšené místo na ploše.
Zamezí tím nechtěnému odrazu míče do míst, kam ho nechtěli kopnout. Toto je pravidly
povoleno. Jelikož se nedá kombinovat po zemi, využívá se v plážovém fotbale mnoha
způsobů pro udržení míče ve vzduchu, dále jeho přihrávání a střelba bez dopadu na hrací
plochu. Zvedání míče se provádí nejčastěji jeho podebráním a nadhozením tak, aby s ním byla
možná další manipulace a nebyl v ohrožení odebrání soupeřem. Útočníci v okolí soupeřových
branek tak většinou dostávají obtížně zpracovatelné přihrávky ze vzduchu. Snaží se je udržet
nad zemí a díky svým žonglérským dovednostem se dostat do pozice pro střelbu. Tento
způsob držení je špatně bránitelný, ale pokud se hráči nepodaří udržet míč ve vzduchu, je jeho
možnost střely zmařena a musí zvolit jinou variantu útoku, přičemž již nemá dostatek času
obelstít obránce a je přinucen přihrát spoluhráči v jiné pozici. Ke střelbě je používáno mnoho
způsobů kopu. Protože se hráči snaží nejčastěji míč trefit hned prvním dotekem, střílí
volejem. Nejatraktivnějším způsobem vstřelení branky je kop nazvaný nůžky.
Málokdy se však hráčům podaří tímto kopem trefit míč prvním dotekem, proto ho používají
po zpracování a následné přípravě pro kop. Většina branek umístěných v žebříčcích nejlepších
gólů, je vstřelena tímto způsobem. Samozřejmě, že ne vždy mohou hráči střílet ze vzduchu.
Střela po zemi nebývá příliš nebezpečná, kvůli své slabé razanci, ale může být, díky
nepředvídatelným odrazům od písku, velmi zákeřná. V plážovém fotbale se příliš nedbá na
taktiku hráčů a mužstev, spíše se soustředí na technické a ekvilibristické provedení. Samotná
statistika vstřelených branek na zápas svědčí o větší útočné než obranné aktivitě. Všechny
světové soutěže v plážovém fotbale se odehrávají v duchu fair-play. Obránci tedy nepoužívají
k bránění žádných nesportovních praktik. Jistým způsobem jsou tak v bránění omezeni. V
případě dobrého provedení střelby útočníkem, se mohou obránci pouze postavit míči do cesty.
Plážový fotbal je brán především jako podívaná pro diváky, kteří mohou vidět atraktivnější
formu fotbalu. Padá hodně branek, hráči se předhánějí v předvádění svého umění a bojují za
vítězství. Renomé tohoto sportu v novém tisíciletí prudce stoupá. Objevují se stále noví a
významnější sponzoři, sport láká na hřiště hvězdy světového fotbalu a stále větší počet
fanoušků.
Charakteristika vybraných herních činností a dovedností
Přihrávky – přihrávání spoluhráčům po zemi (písku) ztrácí kvůli nepravidelnosti terénu
smysl. Téměř žádná přihrávka po zemi nenajde svého adresáta. Pokud mají hráči štěstí a
jejich přihrávky mají dostatečnou razanci, aby míč dorazil přibližně do místa určení, mohou
se pokusit i o tuto kombinaci. Používá se opět nadhození míče a následně přihrávka
vzduchem. Hráči na světové úrovni jsou schopni přihrávkami vzduchem překonat celou délku
hřiště i soupeře. Při přihrávání si mohou hráči míč sami nadhodit. V případě, že přebírají
přihrávku ze vzduchu, mohou hrát dále bez dopadu míče na zem s libovolným počtem doteků,
který jim situace a jejich dovednosti dovolí. Časté jsou i kombinace vzduchem na jeden dotek.
Přihrává se do volného prostoru, do kterého si nabíhá hráč. Nepřesná přihrávka může
spoluhráčům velmi zkomplikovat další akce.
Střelba – Hráči používají ke vstřelení branky všech jim dostupných forem střelby. Převažuje
střílení ze vzduchu po nadhození míče, nebo po jeho obdržení od spoluhráče vzduchem. Podle
situace a polohy míče vůči střelci se volí způsob kopu. Jsou používány střely přímým nártem,
volejem, patou a dalšími. Nejčastějším způsobem jsou tzv. nůžky. Střelba, při které se hráč
odráží do vzduchu a trefuje míč volejem nad hlavou stříhavým pohybem obou dolních
končetin. Využívá se i střelba po zemi, nepředvídatelný odraz míče dělá míč nechytatelným,
ale nezaručuje jeho odraz do branky. Pro střílení z přímých kopů je typický kopeček z písku,
na který si střelec míč postaví. Je tak výše a umožňuje střelu nártem, aniž by byla ohrožena
dráha letu míče.
Výkop – zahájení hry na začátku poločasu, po vstřelení branky soupeřem nebo na začátku
prodloužení. Provádí se z pomyslného bodu uprostřed půlící čáry. Nesmí z něj být vstřelena
branka. Hráč provádějící výkop se nesmí po uvedení míče do pohybu dotknout míče podruhé,
pokud se jej již nedotkl jiný hráč. Hráči nerozehrávajícího mužstva musí být na své polovině a
vzdálení nejméně 5 metrů od míče. Rozehrává se na pokyn rozhodčího. Díky malé
vzdálenosti k brance jsou hráči schopni po rozehrávce nadhozením ihned střílet.
Rozehrání brankáře – vhození míče brankářem je způsob obnovení hry poté, co míč po
posledním doteku útočícího hráče překročil brankovou čáru mimo branku, nebo v brance
pokud nebyl uznán gól. Vhozením brankářem nesmí být přímo skórován gól. Brankář musí
vyhodit míč z pokutového území do 5 sekund. Nesmí jej od spoluhráčů obdržet dvakrát.
Brankář se nesmí dotknout míče rukou či paží, je-li mu míč vrácen spoluhráčem dvakrát po
sobě – včetně hry z autu a hry hlavou – aniž by byl tečován soupeřem. Pokud pošle spoluhráč
brankáři míč poprvé, jeden z rozhodčích musí signalizovat první hru domů zvednutím paže
nad hlavu. Jakýkoliv brankář, pokud toto pravidlo poruší, bude potrestán přímým volným
kopem, který se provede z pomyslného místa uprostřed půlící čáry. Vyhození brankářem je
ideální nenáročnou možností, jak dostat míč do vzduchu a dále do útočné kombinace. Brankář
se touto rozehrávkou snaží nalézt spoluhráče v poli tak, aby mohli dále s míčem nakládat.
Může použít jakýchkoliv forem vyhození míče do hry. Brankáři mohou vyčkat, až se jejich
spoluhráči v rychlosti přemístí do prostoru soupeřovy branky a poté je svým vyhozením
nalézt. Podle situace mohou pak hráči rovnou střílet, nebo pokračovat v kombinaci. Brankář
nemůže skórovat vyhozením, ale může si míč nadhodit před sebe a nohou vystřelit. Délka
hřiště to umožňuje.
Rozehrání z autu – je způsobem obnovení hry. Nesmí z něj být přímo skórován gól. Provádí
se, pokud míč překročí celým objemem postranní čáru, z místa překročení. Může jej provádět
kterýkoliv hráč v poli. Míč může být uveden do hry dvěma způsoby. Vhozením a vkopnutím.
Vhazování je stejné jako u tradičního fotbalu tzn. hráč stojí čelem k hřišti, má část obou
chodidel na/vně postranní čáry, použije obě ruce, vhodí míč nad a za hlavou. Dále hráč nesmí
provést vhození autu poté, co kontroloval míč chodidly s náznakem vkopnutí autu. Při
vkopnutí musí mít hráč chodidlo na zemi vně hřiště. Na rozehrání má hráč 5 sekund. Hráči
bránícího mužstva musí být vzdálení alespoň 5 metrů od místa, odkud bude kop proveden.
Vkopnutí se příliš nepoužívá, vhození je jednodušší a dostává míč vzduchem na místo určení
přesněji než vkopnutí. Pokud je hra z autu mířena přímo na branku a míč překročí zadní
gólovou čáru, aniž by se dotkl hráče a míč vletí přímo do vlastní branky, mužstvu soupeře je
uznán rohový kop. Pokud vletí míč přímo do branky soupeře, je uznáno vhození brankářem.
Rohový kop – je to způsob obnovení hry po přechodu míče za brankovou čáru po posledním
doteku bránícího hráče. Rozehrávající hráč má pouze jeden dotek. Může rozehrát nahozením
míče před branku, nebo obyčejným nakopnutím stejným směrem.
Přímé volné kopy – hráči nesmí vytvářet zeď, přímý volný kop provede hráč, který byl
faulován, pokud není vážně zraněn, míč musí být umístěn tam, odkud se kop provádí, a hráč
provádějící kop se nesmí dotknout míče dvakrát po sobě, aniž by byl tečován jiným hráčem.
Pokud je vstřelen vlastní gól z přímého volného kopu, mužstvo soupeře provede rohový kop.
Pokud je vstřelen míč přímo do branky soupeře, je uznán gól. Každý hráč - kromě hráče
provádějícího kop a soupeřova brankáře – musí být: ve vzdálenosti alespoň 5 metrů od míče,
dokud není uveden do hry, za míčem nebo stranou od něj.
Penaltový kop – je umístěn na pomyslné penaltové značce uprostřed pomyslné penaltové
čáry, 9 m od středu branky. Je zahráván hráčem, který byl faulován, pokud nebyl vážně
zraněn – v takovém případě provede kop náhradník.
Stručná metodika zdokonalování herních činností s míčem
V plážovém fotbale jsou kladeny jiné nároky na hráče, mění se taktická, technická i kondiční
stránka herního výkonu. "Je to sice hodně fyzicky náročné, ale je to velká zábava", plážový
fotbal se hraje hlavně vzduchem „dejte míč na zem a přihrajte si“! Podobný pokyn zaznívá
často z laviček při fotbalových utkáních. „Hlavně hrajte vzduchem“! Bude zase křičet trenér
při plážovém fotbale. Přihrávat si na písku po zemi je sebevražda. Jedna přihrávka a míč často
končí někde jinde, než má.
Přihrávka
Přihrávky po zemi nejsou na písku tak efektivní jako na trávě. Míč neustále mění směr, špatně
se odhaduje načasování přihrávky a samotné vedení míče po písku je katastrofou. Proto hrají
zkušení hráči převážně vzduchem. I profesionálním fotbalistům trvá dobré dva týdny, než si
zvyknou na specifika povrchu hřiště. Cvičení zahájíme jednoduchým přihráváním po zemi ve
dvojicích, hráči míč zpracují a poté přihrávají spoluhráči. Při tomto cvičení je důležité
vypracovat u hráčů návyk na nepravidelnost terénu. Přihrávky jim budou odskakovat a možná
i dělat problémy. Pokud toto cvičení zvládnou, je možné zkusit přihrávání prvním dotekem.
Abychom se mohli posunout dále k přihrávkám vzduchem, musí se hráči naučit míč zvednout,
neboli ho dostat do vzduchu. Nejčastěji používaným prostředkem pro zvednutí míče je
nadhození. Hráč míč podebere, což je díky písku možné a nártem si jej nadhodí před tělo. Až
toto zvládnou všichni hráči, začneme s nácvikem přihrávek vzduchem. Hráči si přihrávají ve
dvojicích. Nadhodí si míč, ještě ze vzduchu jej přihrávají spoluhráči, ten míč zpracuje na zem,
znova si jej nadhodí a přihrává. Po zvládnutí zařadíme přihrávky vzduchem bez dopadu míče
na zem. To je možné, pokud hráči zvládají zpracování tak, aby míč udrželi ve vzduchu.
Zpracování můžeme provádět třemi nejčastějšími způsoby, chodidlem, stehnem, nebo
hrudníkem. Všechna cvičení provádíme na různé vzdálenosti, podle úrovně dovedností hráčů
tak, aby tato cvičení nebyla příliš náročná a hráči je zvládali. Přihrát si po zemi nebo zkusit
udělat kličku nejde. V písku se prostě rychle nehnete. Hraje se na jeden dva doteky, a pak
musíte zakončit. A je to vidět hned při rozehrávce. Jeden hráč míč nadzvedne a druhý z první
pálí. Je to střela z poloviny hřiště, přesto nebezpečně ohrozí branku.
Střelba
První cvičení simuluje zahrávání přímého kopu. Míč je položený na písku v libovolné
vzdálenosti od branky. Hráč střílí přímým nártem. Další cvičení již budou vykonávána ve
vzduchu. Hráč si míč nadhodí a střílí střídavě různými způsoby, jako jsou střely nártem a
volej. Poté zařadíme střelbu po přihrávce vzduchem, prvně se zpracováním a udržením míče
ve vzduchu a následnou střelbou, poté hned prvním dotekem. Zde se objevují i jiné varianty
zakončení, hlavou a nůžky. Střílí se z výskoků, z otočky, z boku, nůžky střihají hráči jako na
běžícím pásu. Díky změnám směru, za něž může nerovný povrch pláže, lze vstřelit gól klidně
i z velké vzdálenosti. Střílet z první, o to tady jde. K vidění jsou pěkné akce a góly. Často
hráči střílí přes hlavu nebo v jiných akrobatických pozicích. Pád na písek tolik nebolí.
Útočné kombinace
Při těchto kombinacích využijeme již naučené dovednosti z předchozích cvičení. Kombinaci
může zahajovat brankář svým vyhozením, nebo hráči standardní rozehrávkou. Nácvik je
velmi variabilní vzhledem k vzdálenostem hráčů, počtem a způsobem přihrávek, způsobem
zakončení a dalších taktických prvků. V utkáních špičkové úrovně uvidíte dokonale
secvičenou souhru vzduchem přes několik hráčů, a i když nepadne gól, fotbalové srdce jásá.
Nejde ale o to, aby obránci překopávali zálohu v naději, že vepředu s tím někdo něco udělá.
Využití v přípravě hráčů fotbalu
Messi věří tréninku na pláži
Fotbalové hvězdy, stejně jako mnoho dalších sportovců a sportovkyň využívají výhod na pláži
v kondiční přípravě. Jak uvádí odborníci, plážový písek je ideální povrch pro posílení kloubů
při zotavení se po zranění díky nestabilitě a nerovnosti. Argentinský fotbalista se na písku
zaměřil na kombinaci kontinuálního běhu, odrazy, cvičení se změnou směru, pohyb a
ovládání míče.
Zde videa plážový fotbal....
Otázky:
Ikona6a
Kolik hráčů hraje plážový fotbal?
Jak se rozehrává aut v plážovém fotbalu?
Jaká je hrací doba utkání plážového fotbalu?
Jaká je velikost hřiště plážového fotbalu?
Jak se provádí penaltový kop v plážovém fotbalu?
Kde vznikl plážový fotbal?
Plážová házená
Historie plážové házené
První zmínka o plážové házené je z roku 1992 kde na malém ostrově „Isola di Ponza“ na jihu
Itálie proběhla v červnu první oficiální ukázka. Gianni Buttarelli and Franco Schiano byli
prvními, kdo začal myšlenku plážové házené podporovat z důvodu nedostatku krytých hal na
malých ostrovech. První turnaj na světě se uskutečnil v červenci 1992 na pláži San Antonio v
Ponze. Ke konci roku 1992 vznikla první komise “Comitato Organizzatore Handball Beach
(COHB)” v Itálii, která byla první organizací na světě, která se zabývala plážovou házenou.
Mezinárodní italský rozhodčí Giampiero Masi měl na starosti sestavení pravidel plážové
házené. Giampiero Masi se stal později předsedou komise plážové házené v mezinárodní
házenkářské federaci (IHF). První mezinárodní turnaj v plážové házené byl v Římě v roce
1993. Zúčastnily se ho týmy z Alžírska, Taiwanu, Ruska, Itálie a Německa.
Obrázek 1. Z prvního turnaje plážové házené v Římě 1993
První kontinentální mistrovství v plážové házené se uskutečnilo v americkém světadíle
počátkem roku 1998. Na pláži Copacabana v Rio de Janeiru v Brazílii. Zúčastnilo se ho šest
mužských národních družstev v konečném pořadí: 1.Brazílie, 2.Kuba, 3.Argentina, 4.USA,
5.Uruguay, 6.Kanada.
V roce 1998 se uskutečnil první otevřený turnaj (klubová i reprezentační družstva) pod
patronací evropské házenkářské federace (EHF) v Portugalsku. Mezinárodni asociace
neolympijských sportů zařadila plážovou házenou do programu svých světových her, které
proběhly v roce 2001 v Japonsku.
První oficiální mistrovství světa v plážové házené se konalo v roce 2004 v El Gouna (Egypt).
V soutěži žen obsadila prvních pět míst reprezentační družstva z Evropy, dále následovala
Brazílie, Japonsko a Hong Kong. V kategorii mužů, se prvním mistrem světa stal Egypt před
čtyřmi státy z Evropy, Bahrajnem, Ománem a Brazílií.
V roce 2006 bylo druhé MS v Rio de Janeiru na plaži Copacabana. Zúčastnilo se ho 10
reprezentačních družstev v kategorii mužů a žen. Finálové utkání žen rohodovala česká
dvojice rozhodčích Opava a Válek. Na finále žen (Brasílie vers. Německo) se bylo podívat 8
000 diváků.
V roce 2008 bylo MS ve Španělsku v Cadizu. Na tomto mistrovství bylo mezi IHF a
kontinentálními federacemi, že mistrovství světa v plážové házené se uskuteční v sudých
letech a kontinentální mistrovství se budou konat jako kvalifikace před MS. Na MS v Cadizu
byla poprvé provedena statistika z utkání.
V roce 2010 bylo MS v Turecku a Antalyi, kde se poprvé zúčastnili hráči z Austrálie a
Nového Zélandu.
Plážová házená je oficiálně zařazena do programu „Asijských plážových her“ (Asian Beach
Games), které se pořádají od roku 2008 každé dva roky, společně s plážovým fotbalem,
volejbalem, kabaddim, woodbalem a sepaktrakawem.
Obrázek 2. Záznamový arch pro statistické zpracování herního výkonu v plážové házené
Vysvětlivky: góly ve výskoku, góly po otočce, speciální góly (z kotoulu, za zády, brankářem
v útoku), přímý gól (brankářem z brankoviště), penalta z hranice 6m, jednobodový gól
(klasický jako v házené)
Obrázek 3. Ukázka z výsledků ze statistiky herního výkonu (střelených gólů) v utkání plážové
házené (MS 2010, Turecko)
Vývoj plážové házené v České republice
První česká družstva se seznámila s plážovou házenou v přímořských letoviscích v Itálii, kde
se plážová házená hrála ve večerních hodinách. V České republice byl první turnaj v plážové
házené uspořádán v létě 1997 hráči z házenkářského klubu z Králova Pole Brno. V červnu
1998 se uskutečnilo první otevřené mistrovství České republiky. Od roku 1996 (plážová
házená se v tomto roce dostala do statutů evropské a mezinárodní házenkářské federace), se
organizují vrcholové soutěže reprezentačních družstev.
Od roku 2000 probíhají střídavě turnaje (některé i s mezinárodní účastí) v České republice v
měsících červen – srpen v Plzni, Praze, Bělé pod Bezdězem, Brně, Novém Jičíně, Ústí nad
Labem i pro širokou veřejnost. V každém turnaji je za umístění v turnaji přidělený počet bodů
a nejlepší týmy se mohou zúčastnit turnaje mistrovství republiky. Turnaje jsou pro muže, ženy
i smíšená družstva.
Filozofie plážové házené
„Fair play“ je nejdůležitějším principem filozofie plážové házené a je založena na základních
faktorech:
1. Respektování zdraví a psychiky hráčů (prostor pro kreativitu a atraktivitu, prostor pro
rozvoj - nové kreativní nápady, pozitivní emocionalita a prožívání vlastního utkání).
2. Souvislý a rychlý průběh vlastní hry s minimálním počtem faulů a přerušení
Plážová házená je specifická rychlými změnami držení míče a minimálním kontaktem s
bránícími hráči. Zábava, skákání pro míč do písku nebo zábavné a zajímavé střelecké pokusy
jsou cennější než vyhrát za každou cenu. Neustálá hra v početní nerovnováze v hracím poli
(4:3) způsobuje častější změny ve skóre a větší možnosti kreativity při střelbě (piruety,
otočky, kotouly, střelba za zády atd.), což je podpořeno i vyšším bodovým ohodnocením při
vstřelení gólu. Velmi pozitivně se v tomto případě jeví i fakt, že každý poločas se počítá
zvlášť a tento fakt často uvolňuje další atmosféru vlastního utkání. Vlastní hra má minimum
přerušení k čemu napomáhá i rychlé rozehrání gólu (přímo z brankoviště).
Soutěže v plážové házené
Obrázek 4. Přehled vrcholových akcí v plážové házené
Mimo Olympijských her jsou uskutečňovány všechny vrcholné mistrovství v plážové házené.
V České republice není žádná celoroční soutěž v plážové házené, pouze se v měsíci červnu a
červenci uskutečňují open turnaje, ze kterých je možné se kvalifikovat na Mistrovství ČR. Do
těchto turnajů se může přihlásit jakékoliv družstvo i bez příslušnosti k jakémukoliv oddílu
nebo Českému svazu házené. Od kontinentálního mistrovství se zúčastňují vrcholných akcí
reprezentační družstva. V Evropě probíhá oficiální mezinárodní systém open turnajů pod
názvem „European Beach Handball Tour“, který zaštiťuje Evropská házenkářská federace.
Kdo chce být v tomto systému, musí splňovat předepsaná kritéria (http://www.eurohandballbeachtour.com/PortalData/1/Resources/documents/Regulations_11_-_Internet.pdf).
Otázky:
Ikona6a
Kde vznikla plážová házená?
Kde se hrálo první MS v plážové házené?
Pravidla plážové házené
Obrázek 5. Rozhodčí plážové házené
Video s ukázkami z plážové házené:
http://www.eurohandball-beachtour.com/desktopdefault.aspx/tabid-70/21_read-36/
http://www.youtube.com/watch?v=_2ITTuRUrQw&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=NZ80xNz2t3E&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=ABFvCWLhaMU&feature=related
Video - shot out („rozstřel“):
http://www.youtube.com/watch?v=3hSRoHfwMvY&feature=related
Oficiální pravidla plážové házené
Zkrácená verze:
http://www.eurohandballbeachtour.com//PortalData/1/Resources//documents/Turner_BH_Short_Rule_Version_22121
0.pdf
Plná verze:
http://www.handball.net.nz/cms/images/stories/pdfs/10_-_Beach_Handball_Regeln.pdf
Převzato z beachhandball.cz (http://www.beach.cz/handball/index.php?a=pravidla).
Výtažek z oficiálních IHF pravidel plážové házené:
Hrací plocha
Hraje se na hřišti obdélníkového rozměru. Hřiště je dlouhé 27m a široké 12m. Hřiště musí být
obsahovat minimálně 40cm písku. Po všech stranách hřiště je tří metrová bezpečnostní zóna.
Samotná hrací zóna je dlouhá 15m a široká 12m. Na každé straně se pak nachází jedno
brankoviště, které má délku 6m. Na každé straně se nachází ještě branka, ta je vysoká 2m a
široká 3m.
Hráči mohou střídat pouze v prostoru určeném na střídání. Hráč může vstoupit a odejít ze
hřiště po své straně hrací zóny a nově může opustit hřiště i po své straně u soupeřova
brankoviště. Brankář může vstoupit do hřiště pouze po straně svého brankoviště a ze hřiště
může odejít po své straně celého zbytku hřiště včetně soupeřova brankoviště.
Obrázek 6. Hrací hřiště na plážovou házenou
Obrázek 7. Zjednodušený nákres hřiště plážové házené
Obrázek 8. Model stadionu na plážovou házenou Evropské házenkářské federace
Družstvo





Družstvo se skládá z 8 hráčů. Na začátku utkání musí být přítomno nejméně 6 hráčů
družstva. Pokud počet hráčů jednoho družstva klesne během hry pod 4, hra končí,
toto družstvo prohrává.
Na hrací ploše smí být z každého družstva současně 3 hráči a jeden brankář. Ostatní
střídající hráči musí být ve vlastním prostoru pro střídání a sedět.
Chybné střídání je trestáno vyloučením chybujícího hráče. Je-li kvůli chybnému
střídání přerušena hra, je proti chybujícímu družstvu nařízen volný hod popř. 6 m hod,
když přerušením hry byla zmařena jasná branková příležitost družstva, které se
neprovinilo.
Dojde-li k chybnému střídání v době přerušení hry, utkání pokračuje hodem
odpovídajícím herní situaci.
Všichni hráči musí hrát neobuti. Nošení ponožek a sportovních bandáží je povoleno.
Brankář







Brankář musí být viditelně (jinou barvou trička) odlišen od svých spoluhráčů.
Každý tým může mít během hry maximálně dva hráče označené jako brankáře.
Pokud brankář nemá míč pod kontrolou, smí opustit brankoviště a hrát jako hráč v
poli.
Jestliže brankář vstřelí branku jako hráč v poli, jeho družstvo získá bod navíc (2body).
Jestliže brankář vstřelí při “penaltovém rozstřelu” branku přímým hodem z vlastního
brankoviště, je tato branka oceněna bodem navíc (2body).
Po každé vstřelené brance utkání pokračuje vyhazováním brankáře z jeho brankoviště.
Střídání brankářů: Brankář smí vstoupit na hrací plochu pouze přes postranní čáru
vlastního brankoviště na straně prostoru pro střídání svého družstva. Brankář smí
opustit hrací plochu pouze přes postranní čáru na straně prostoru pro střídání svého
družstva a to mezi čárou soupeřova brankoviště a vlastní autovou brankovou čárou.
Hrací doba






Zápas se skládá ze dvou poločasů, jejichž výsledky jsou počítány odděleně. Každý
poločas trvá 10 minut a mezi nimi je přestávka 3 minuty.
Oba poločasy začínají hodem rozhodčího. O výběru strany rozhoduje na začátku
utkání los. Druhé družstvo si vybere stranu, na které bude mít prostor pro střídání. Po
přestávce si družstva vymění pouze strany, prostory pro střídání se nemění.
Každé družstvo má právo požadovat v každém poločase o jeden time-out v délce
jedné minuty.
V případě nerozhodného výsledku poločasu se prodlužuje a vyhrává družstvo, které
vstřelí branku jako první (zlatý gól). Prodloužení začíná hodem rozhodčího. Vítěz
poločasu obdrží bod.
Pokud oba poločasy hry vyhraje stejné družstvo, vyhrává 2 : 0.
Pokud každé družstvo vyhraje jeden poločas, je stav zápasu nerozhodný. Vítěze utkání
určí “penaltový rozstřel”
Penaltový rozstřel











Každé družstvo nominuje 5 hráčů, kteří se ve střelbě střídají s hráči druhého družstva.
Pokud má střílet brankář, musí ho v brance nahradit jiný hráč. Vyhrává družstvo, které
má po pěti pokusech více bodů.
Před začátkem ”penaltového rozstřelu” provede rozhodčí losování, které určí strany a
začínající družstvo.
Na začátku jednotlivých pokusů musí stát oba brankáři na své brankové čáře,
střílející hráč musí jednou nohou stát na průsečíku postranní čáry a čáry
vlastního brankoviště. Po zapískání rozhodčího hráč přihraje míč svému
brankáři. Jakmile míč opustí ruku hráče, mohou oba brankáři opustit své
výchozí postavení.
Přihrávající brankář nesmí opustit brankoviště a musí míč do 3 sekund buď přihrát
spoluhráči, který mezitím běží směrem na soupeřovu branku, anebo jej hodit přímo na
soupeřovu branku. Hráč v poli musí přihrávku chytit a pokusit se dosáhnout branky v
souladu s pravidly.
Během celé akce se míč nesmí dotknout země (resp. písku).
Dopustí-li se přihrávající brankář nebo útočící hráč porušení pravidel nebo se míč
během akce dotkne písku, je pokus ukončen jako neúspěšný.
Opustí-li bránící brankář své brankoviště, smí se do něj bez míče kdykoli vrátit.
Jestliže při “penaltovém rozstřelu” bránící brankář poruší pravidla při zákroku na
protihráče, musí být nařízen 6 m hod. Pokud z tohoto hodu padne branka, je oceněna
bodem navíc (2 body).
Je-li výsledek první série nerozhodný, pokračuje se dál. Znovu je nominována pětice
hráčů. Družstva si vymění strany a pořadí střelby. Utkání je v této popř. další sérii
rozhodnuto, pokud některé družstvo při stejném počtu pokusů vede.
Pokud počet hráčů družstva klesne pod 5, má toto družstvo při “penaltovém rozstřelu”
méně pokusů, protože žádný hráč nesmí střílet v jedné sérii dvakrát.
Během “penaltového rozstřelu” musí všichni ostatní hráči, kteří se neúčastní daného
pokusu, zůstat ve svém prostoru pro střídání.
Obrázek 9. Ukázka správného provedení penaltového rozstřelu (Shot out)
Brankoviště

Je dovoleno hrát s míčem, který se kutálí nebo leží v brankovišti. Hráč v poli však
nesmí do brankoviště vstoupit, ani se ho dotknout (volný hod).
Hra s míčem
Je dovoleno:
 jedno klepnutí míče o zem (resp. písek) jednou nebo oběma rukama;
 opakované klepnutí míčem (dribling) nebo kutálení míče jednou rukou;
 pokud hráč drží míč jednou nebo oběma rukama musí ho po 3 krocích nebo do 3
sekund odehrát nebo použít jedno z předchozích dvou dovolených pravidel.
Dosažení gólu











Když míč přejde celým objemem za brankovou čáru, je dosaženo branky a střílející
družstvo obdrží bod.
Atraktivní herní situace, ze kterých je dosaženo branky, jsou ohodnoceny 1 bodem
navíc (2 body).
Bod navíc je přiznán v následujících situacích:
hráč v letu přijímá i střílí míč a dosáhne branky (“amerika” – platí ve hře i
penaltových rozstřelech);
hráč dokončí 360o otočku ve výskoku a dosáhne branky (platí ve hře i penaltových
rozstřelech);
branky je dosaženo ze 6 m hodu (platí ve hře i penaltových rozstřelech);
branku vstřelí brankář z hracího pole (neplatí při penaltovém rozstřelu);
dosáhne-li při penaltovém rozstřelu branky brankář přímým hodem z vlastního
brankoviště.
Jestliže hráč vstřelí míč do vlastní branky, bod se připíše soupeři.
Po každé vstřelené brance hra pokračuje vhazováním z brankoviště.
Pokud obě družstva vyhrají jeden poločas, určí vítěze utkání “penaltový rozstřel”.
Fauly a nesportovní chování



V rámci fair play, letní pohody a atraktivnosti plážové házené by se hráči měli ve hře
vyvarovat kontaktů s protihráčem.
Účelem obrany je tedy hlavně blokovat míč a ne hráče.
Kontakt obránce s útočníkem bude v závislosti na rozhodnutí rozhodčích posuzován
jako faul (útočný nebo obranný).
Tresty




Nesportovní chování nebo porušení pravidel, která spadají do IHF pravidel nebo
doplňujících pravidel turnaje musí být potrestána vyloučením.
Vyloučený hráč smí opět vstoupit na hrací plochu nebo být vystřídán až poté, co došlo
ke změně držení míče mezi družstvy.
Druhé vyloučení téhož hráče znamená diskvalifikaci.
Diskvalifikovaný hráč může být vystřídán až poté, co dojde ke změně držení míče
mezi družstvy.
Intenzita zatížení hráčů v plážové házené
Obrázek 10. Procentuální zastoupení intenzity zatížení v turnaji plážové házené mužů
(Chadimová, 2010).
Obrázek 11. Procentuální zastoupení intenzity zatížení v turnaji plážové házené mužů
(Sedláček, 2011).
!!!VIDEO!!!Příklady jednoduchých cvičení pro nácvik základních dovedností v plážové
házené viz. videa v příloze...
Přihrávky ve výskoku
Přihrávka ve výskoku za zády
Přihrávka po kotoulu vpřed
Přihrávka po otočce o 360°
Střelba ve výskoku za dva body po přihrávce
Střelba z kotoulu
Střelba z otočky
Rozstřel (shot out)
Vlastní hra začátečníků
Otázky:
Ikona6a
Jak je velké hřiště na plážovou házenou?
Kolik hraje hráčů plážovou házenou?
Za kolik bodů jsou vstřelené góly v plážové házené?
Jak se trestá faul v plážové házené?
Co následuje, když každé družstvo vyhraje v plážové házené jeden poločas?
Jak probíhá penaltový rozstřel?
Jak může být dosaženo gólu?
Jaká je intenzita zatížení hráčů v v utkání plážové házené?
Plážové ragby
a) Plážové ragby - mix touch
b) Plážové ragby - kontaktní/tackle rugby
Od roku 2002 se v České republice pořádají otevřené turnaje v plážovém ragby (muži, ženy,
mixy).
Video pravidla plážového ragby:
http://www.youtube.com/watch?v=pRSfnPlSjJI
Pravidla - kontaktní/tackle rugby:
Hrací plocha
Hrací plocha musí mít tyto rozměry: délka: 31 m, včetně brankoviště (3 m každý) Šířka: 25
metrů.
Družstvo a další pravidla

Týmy jsou tvořeny 5ti hráči v poli, 5ti náhradníky s možností střídat v průběhu utkání,
aniž by bylo nutné požádat o povolení rozhodčího, ale pouze v přerušené hře. Hráč
může naskočit z lavičky 1 metr od středu hřiště, odejít však kdekoliv. Pokud rozhodčí
zjistí, že tým má více než 5 hráčů na hřišti, může anulovat jakoukoliv akci, která
proběhla v mezidobí, pokud soupeř tým získali výhodu (Ex 1: pětka a bránící družstva
má 6 hráčů na hřišti: skóre zůstává. Ex. 2: pětka a útočící tým má 6 hráčů na hřišti:
Položení se ruší).
Trest: žlutá karta (2 minuty).











Pouze kapitán může diskutovat s rozhodčím a požádat ho o vysvětlení nebo upozornit
na závažné porušení pravidel, jako třeba 6 hráčů na hřišti.
Položení je za jeden bod a neexistují žádné kopy po položení.
Míče použité při hře jsou velikosti 4.
Není dovoleno kopat. Auty a mlýny jsou odstraněny, hra je restartována volným
kopem.
Když je hráč nesoucí míč chycen soupeřem, musí uvolnit míč do 2 vteřin od zastavení
jeho postupu. Pokud toto pravidlo není dodrženo, jeho tým ztrácí držení míče.
Po bodování, bude míč rozehrán ze středu pole týmem, který body obdržel. Rychle,
pouze jestliže byl míč z brankoviště dopraven na pomyslnou středovou čáru bez
přihrávky dopředu, v opačném případě se musí počkat na soupeře.
Vzdálenost bránících hráčů od míče při rozehrání volného kopu útočící stranou musí
být 5 metrů. Pokud tato vzdálenost není dodržena, bude rozhodčí připisovat další 5timetrový trest v neprospěch bránících hráčů.
Utkání se skládá ze dvou 5min poločasů s přestávkou 1 minutu.
V případě, že zápas play off skončí remízou, další časově neomezené hrací období se
bude hrát systémem „náhlá smrt“.
V případě, že některé týmy se stejným skóre během kvalifikačních kol, se stejným
počtem položených pětek, nejmladší tým (získaný sečtením let hráčů narození,
následně jejich vydělením číslem 10) vyhraje.
Když útočící hráč přináší míč do pětkoviště nebo přes brankovou čáru, má tři sekundy
ke skórování.
Trest: volný kop soupeři 5 metrů od brankové čáry.

Když útočící hráč skóruje, musí zanechat míč na místě, kde položil.
Trest: volný kop ze středu hřiště a provinivší se hráč bude varován a dočasně vyloučen
ze hry.

Všichni hráči týmu musí mít hrací ragbyový dres (ne trička) s čísly hráčů, značkami,
nebo jmény na zádech. Dresy budou schváleny na začátku turnaje ředitelem turnaje a
rozhodčím.
Ostatní pravidla hry se řídí pravidlu ČSRU

Pravidla - mix touch
Hrací plocha
Hrací plocha musí mít tyto rozměry: délka: 31 m, včetně brankoviště (3 m každý) Šířka: 25
metrů.
Družstvo a další pravidla








Počet hráčů (hráček) – tým tvoří maximálně 8 hráčů (hráček), 5 je na hřišti a 3 jsou
připraveni na střídání. Upozornění: Na hrací ploše musí být stále minimálně 2
hráčky.
Doba hry – 2 x 4 minuty
Přihrává se jen dozadu. Přihrává se rukama, dotek míče nohou není dovolen (mimo
rozehrání).
Zastavení soupeře (soupeřky) – lze jen dotekem oběma rukama soupeřova těla od pasu
dolů. Po doteku musí všichni bránící hráči (hráčky) ustoupit o dva metry směrem ke
svému brankovišti na pomyslnou obranou čáru (pokud dosáhne svého brankoviště již
neustupuje). Jestliže se bránící hráči (hráčky) 3x po doteku nevrátí o 2 metry a budou
bránit ve hře útočícím hráčům (hráčkám), rozhodčí potrestá bránícího hráče (hráčky)
žlutou kartou (vyloučení na 2 minuty)
Změna míče nastává: a) po pátém dotknutí obráncem (obránkyní) oběma rukama
současně, b) po přihrávce nebo vypadnutí míče dopředu, c) pokud se míč při přihrávce
dotkne země nebo vypadne hráči dozadu na zem.
Rozehrání míče: a) dotknutím nohy míče, b) dotknutím neseného míče o zem.
Aut je, když se hráč (hráčka) s míčem (míč) dotkne nebo překročí autovou čáru.
Není dovoleno soupeře (soupeřku) skládat, blokovat (trestné položení, opakovaně žlutá karta) nebo jinak fyzicky napadat (červená karta - vyloučení do konce utkání +
vyloučení z turnaje).
Ukázky plážového ragby:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10154023990-beach-ragby/20947129688/
http://vimeo.com/17113453
http://www.beach.rugby.cz/video-beach-rugby-2008
Otázky:
Ikona6a
Kolik hráčů hraje plážové ragby?
Jak vypadá hrací plocha a jaké má rozměry v plážovém ragby?
Jaký je hrací čas v plážovém ragby?
jak se v plážovém ragby trestají fauly?
Jak se boduje v plážovém ragby?
Hrají plážové ragby i ženy?
Plážový basketbal
Plážový basketbal je vzrušující sportovní hra hraná na plážích respektive „beach“ kurtech.
Sportovní hra vznikla před více než třemi desítkami let konkrétně v roce 1983 v Gulf Shores v
Alabamě (USA) a za jeho zakladatele je považován Philip Bryant. V USA se stala velmi
populární jak pro rekreační sportovce tak jako součást kondiční přípravy hráčů basketbalu.
Za posledních 20 let se zájem o tuto sportovní hru rozrostl, vznikla světová federace beach
basketbalu (World Beach Basketball Association - WBBA), která rozdělila svět do třiceti šesti
regionů. Česká republika patří do 31. Alpského regionu spolu se Slovenskem, Maďarskem,
Rakouskem, Německem, Lucemburskem a zeměmi bývalé Jugoslávie. V roce 2011 se hrálo v
kolébce beach basketbalu již osmnácté mistrovství světa.
Pravidla plážového basketbalu
V současné době existují dvoje základní pravidla této sportovní hry. Jedna z nich
koresponduje se streetbalem a druhá více připomíná basketbal. Nazvali jsme je podle země
původu těchto pravidel
Americká verze pravidel
Plážový basketbal hrají dvě tříčlenná družstva na kruhovém hřišti o poloměru šest
metrů, kde vrstva písku dosahuje hloubky alespoň 35 centimetrů. Koš je umístěn ve středu
hřiště a jeho obroučka je ve výšce 3,05 m od země. Avšak díky nerovnému povrchu
písčitého hřiště jsou tolerovány odchylky ve výšce koše.
Míč, kterým se hraje, má standardní basketbalové rozměry velikosti sedm a není ničím
zvláštní.
Plážový basketbal se hraje v duchu fair play, a tak není potřeba rozhodčí. Osobní chyby
vždy hlásí faulující hráč. Na hru dohlíží nezávislý „pozorovatel“, který zapisuje skóre, osobní
chyby, oddechové časy a řeší spory hráčů.
Jedno utkání plážového basketbalu se dělí na dva osmiminutové poločasy, mezi nimiž je
minutová přestávka. Hraje se na hrubý čas, tedy časomíra není v průběhu utkání
zastavována, vyjímaje oddechového času. Během utkání má družstvo právo na jeden
oddechový čas trvající 30 vteřin. Pravidlo pěti vteřin zůstalo zachováno (hráč nesmí držet
míč déle než pět vteřin). O počátečním držení míče rozhoduje los. Po poločasové přestávce
rozehrává druhé družstvo. Utkání zahajuje hráč vhazováním z prostoru za postranní čárou.
Driblink je díky písčitému povrchu prakticky nemožný, zakázaný však není.
Při vstřeleném koši, míči v zázemí, trestném hodu, osobní chybě, porušení pravidel o krocích
nebo hraní nohou je rozehráváno kdekoliv za postranní nebo koncovou čárou. Hráč musí míč
rozehrát do pěti vteřin od uchopení míče a postavením se za postranní nebo koncovou čáru. V
případě, že tak neučiní, jeho družstvo ztrácí míč a rozehrává soupeř.
Jak bylo zmíněno výše, osobní chyby se trestají ztrátou míče. Výjimkou je situace, kdy hráči
družstva nasbírají celkem za poločas čtyři osobní chyby. Čtvrtá a pak každá další osobní
chyba je potrestána jedním trestným hodem ze vzdálenosti tří kroků od koše (na velikost
kroků dohlíží pozorovatel). Trestný hod se nedoskakuje tak, jako v klasickém basketbale.
Pokud útočník trestný hod promění, útočícímu družstvu zůstává míč v držení (viz. pravidlo
“make it-take it“). V opačném případě míč získává bránicí družstvo. Při nesportovní,
diskvalifikující nebo technické chybě hází kdokoliv z útočícího družstva trestný hod a bez
ohledu na to, jestli jej proměnil, zůstává míč v držení útočícího celku. Hráč opouští hru,
pokud během utkání nasbírá čtyři osobní, dvě technické chyby nebo jednu chybu
diskvalifikující.
Každý dosažený koš je ohodnocen jedním bodem. Vítězem se stává družstvo, které během
utkání nasbíralo nejvíce bodů. V případě, že nastane rovnost bodů, střílí každý hráč jeden
trestný hod. Při tomto rozstřelu se družstva střídají po jednom trestném hodu. Pokud ani
potom není rozhodnuto o vítězi, přidává po jednom trestném hodu (střílí libovolný hráč
družstva) až do rozhodnutí.
Německá verze pravidel
Hřiště na tuto verzi basketbalu je kratší než standardní basketbalové hřiště a bez postranních a
koncových čar. Během roku se koná po celém Německu několik turnajů, které jsou zakončeny
bojem nejlepších o titul německé basketbalové federace.
Pravidla, jak již bylo výše řečeno, jsou modifikovaná pravidla basketbalu s těmito změnami:







Beach basketbalový tým je pětičlenný, tři hráči v poli a maximálně dva hráči k
dispozici na střídání.
Hřiště má písečný povrch. Jeho délka je dvanáct až patnáct metrů. Na obou koncích
jsou zavěšené koše 305 centimetrů nad povrchem. Postranní nebo koncové čáry zde
nejsou.
Hráči hrají bez bot.
Hra trvá deset minut a rozdělena na dva poločasy. Po prvním poločase se mění strany.
Stejně jako v americké verzi i zde se o míč na začátku utkání losuje a na začátku
druhého poločasu míč vhazuje v losu poražené družstvo.
Pokud míč spadne do písku, první doteky hráč míč může vzít míč a nerušeně
pokračovat.
V případě, že nastane rovnost bodů, střílí každý hráč jeden trestný hod. Při tomto
rozstřelu se družstva střídají po jednom trestném hodu
!!!VIDEO!!!Zde videa plážový basketbal nácvik....
Otázky:
Ikona6a
Jaké verze plážového basketbalu znáš a jak se liší?
Za kolik bodů je koš v plážovém basketbale?
Jak se trestají fauly v plážovém basketbale?
Plážové ultimate frisbee
Beach ultimate frisbee je sportovní hra pro sedmičlenná družstva s létajícím diskem. Existují
dvě oficiální verze hry, které se od sebe odlišují počtem hráčů na hřišti a jeho velikostí. Hřiště
pro Ultimate pět na pět je obdélníkového tvaru o rozměrech 45 x 25 metrů. Na obou koncích
hřiště je pak obdélníková skórovací zóna (endzone) o rozměrech 15 x 25 metrů. U verze čtyři
na čtyři je skórovací zóna pouze 7,5 metrů hluboká.
Pravidla Ultimate frisbee
3. Zahájení hry – vítěz hodu mincí (nebo diskem) určuje, zda začne útočit nebo bránit.
Poté se oba týmy (5 resp. 4 hráči v každém týmu), seřadí na přední části jejich
příslušných skórovacích zón. Družstvo, které brání, hází disk směrem k útočnému
družstvu, čímž začíná hra.
4. Pohyb disku a hráčů po hřišti – disk, může být přihrán jedním hráčem na druhého v
libovolném směru. Hráč by neměl utíkat s diskem v ruce. Hráč, který má v držení disk,
má deset sekund na jeho odhození. Obránce hlídá deset sekund tím, že je nahlas
počítá.
5. Změna v držení disku – dojde k ní v momentě, kdy nastane jedna z následujících
situací:



disk dotkne země (i když se dotknul obránce)
disk je přihrán mimo hřiště
disk je zachycen soupeřem
6. Bodování – Gól je počítán za 1 bod. Gól je, když útočník přihraje disk svému
spoluhráči do skórovací zóny a ten jej zachytí. Utkání se hrají, dokud nedosáhne
jedno družstvo dohodnutý počet bodů (obvykle 13 bodů) nebo neuplyne časový limit
(obvykle 30 až 40 minut). Po góle je zahájena hra stejně jako na začátku utkání. Do
hry vhazuje disk tým, který vstřelil gól.
7. Střídání hráčů – hráč může vystřídat pouze při zranění nebo po skórování jednoho z
družstev.
8. Bezkontaktnost – jedná se o bezkontaktní sportovní hru, jakýkoliv kontakt je trestán
ztrátou držení disku.
9. Self-Refereeing – během utkání nejsou přítomni rozhodčí, což znamená, že každý
přestupek či faul hlásí jeden ze zúčastněných hráčů. esouhlasí s nečistými volání, hra
je znovu.
10. Spirit of the Game- Ultimate je sportovní hra v duchu fair-play. Hráči jsou
vzájemnou kontorolou vedeni k dodržování pravidel.
Otázky:
Ikona6a
Jaký počet hráčů hraje plážové ultimate frisbee?
Jak se boduje v plážovém ultimate frisbee?
Kolik rozhodčích píská plážové ultimate frisbee?
Co to znamená Spirit of the Game?
Kolik hráčů hraje plážové ultimate frisbee?
Jaká je hrací doba plážového ultimate frisbee?
Jak je velké hřiště plážového ultimate frisbee?
Síťové plážové hry
Filozofie
Hlavní myšlenkou plážových sportovních her bylo aktivní využití volného času na pláži u
moře → plnohodnotné využití volného času. Postupem času se tato idea měnila k
atraktivnímu využití volného času na plážových kurtech nejen u moře.
Vyznavači různých sportovních her se snažili o zjednodušení pravidel a využití
modifikovaných pravidel v novém sportovním prostředí – písčité pláži – kurtu.
Hlavní idea
Široká veřejnost a výkonnostní hráči v plážových sportovních hrách spatřují naplnění a
uspokojení svých potřeb za pomoci:






Relaxace – Relaxation
Zábava – Fun
Přátelé – Friends
Prožitky, zážitky – Experience
Zdraví – Health
Kondice - Condition
V posledních letech se v některých plážových sportovních hrách (plážový volejbal a fotbal)
objevují profesionálové, kteří hrají na profesionálních turnajích za peníze, které jsou další
motivem pro provozování těchto pohybových aktivit.
Obrázek 1. Základní rozdíly mezi výkonnostním (vrcholovým) a rekreačním pojetím
plážových sportovních her.
Plážové sportovní hry jsou i součástí sportovní přípravy ve sportovních hrách
 Kondiční – rychlost, síla, koordinace, vytrvalost (přípravné období, přechodné období)
 Výchovná – fair play, přátelství…
 Zdravotní – pohyb v písku (klouby, posturální svalstvo…), prevence úrazů (křížové
vazy…)…
 Psychologická – relaxace, zábava, prožitky, zážitky…
Hlavní diferenciace plážových sportovních her od sportovních her
 Povrch – pláž - písek
 Hřiště – zmenšené
 Počet hráčů – menší
 Pravidla – jednodušší – modifikovaná
 Hrací čas – kratší (mimo volejbalu)
 Míč – speciální
 Koedukovaná družstva
Přednosti plážových sportovních her
 Atraktivnost – akčnost
 Zdravotní efekty
 Komercializace a popularizace
 Moderní pohybové aktivity
 Zvyšující se oblíbenost u mladší generace
Plážové sportovní hry
Plážový volejbal, plážová házená, plážový fotbal, plážový basketbal, plážové ragby, plážový
badminton, plážové freesbe, plážové ringo, plážový tenis, plážový sepaktakraw (nohejbal),
plážové kabaddi (jako známá hra Hutututu), plážový woodball.
Plážový volejbal
Plážový volejbal, nebo také beachvolejbal, je ve světě nejrozšířenější modifikací klasického
„šestkového“ volejbalu. Jeho oblíbenost roste obrovským tempem, vznikají specializované
sportovní kluby a počet hřišť na kterých se dá provozovat neustále roste. Od klasického
volejbalu má obrovskou výhodu, že na realizaci hry podle pravidel stačí pouze čtyři hráči,
hlavním problémem je u nás naopak nedostatek míst, kde by se dalo hrát celoročně. To
zapříčinilo, že mnoho hráčů obě formy volejbalu kombinuje. Jeho popularita je již tak vysoká,
že je od roku 1996 sportem pravidelně zařazovaným do programu OH. Jedním z důvodů je
nepochybně i ten, že vrací volejbal na vrcholové výkonnostní úrovni do přírodních podmínek.
Lidé za ním nemusejí chodit do tělocvičen, ale dá se dnes hrát na písčitých plážích i některých
koupalištích. Nelze také popřít jeho zdravotní charakter. Pohyb v písku zcela vylučuje tvrdé
dopady či nárazy, čímž chrání celý pohybový aparát a snižuje možnosti úrazů. Díky tomu se
mu lze věnovat téměř v každém věku.
Milan Džavoronok, dlouholetý reprezentant v šestkovém volejbale a několikanásobný mistr
ČR v plážovém volejbale, říká: „plážový volejbal mi umožnil prodloužit aktivní vrcholovou
sportovní činnost o deset let. Co víc jsem si mohl přát“.
Historie
Volejbal, který je základem beach volejbalu, vymyslel v roce 1895 v Holyoke William G.
Morgan. V roce 1900 se Kanada stává první zemí mimo USA, která se začíná věnovat
volejbalu, následované Kubou (1906), Japonskem (1908), Čínou (1911) a Francií (během
první světové války na plážích Normandie a Bretaně). Zrození beach volejbalu ale nejspíš
začíná na plážích Waikiki na Havaji v roce 1915, potom v Itálii, Rusku a Indii v roce 1917 a
ve zbytku Evropy v roce 1918 prostřednictvím amerických expedičních jednotek.
1915 – začátky beach volejbalu na Havaji
30.léta – ženský turnaj v Santa Monice
Existují nepotvrzené zvěsti o mužských týmech hrajících na pláži na Havaji, ale za místo
vzniku beach volejbalu jako sportu je označována Santa Monica v Kalifornii, kde se objevily
první volejbalové kurty na pláži. Zde se také v roce 1930 odehrálo první utkání dvojic. V
tomto období se beach volejbal objevuje také v Palavasu, Lacanau a Royan ve Francii, kolem
Sofie v Bulharsku a v Praze. V roce 1947 se koná ve State Beach v Kalifornii první oficiální
turnaj dvojic, zatím ještě bez peněžních odměn. Byl organizován Bernie Holtzmanem a
vyhrála ho dvojice Saenez – Harris. Američtí vojáci v tomto období hrají poprvé beach
volejbal na evropských plážích.
V 50. letech 20. století je organizována první série turnajů na 5 kalifornských plážích - Santa
Barbara, State, Corona del Mar, Laguna a San Diego. V Brazílii se koná první turnaj
sponzorovaný novinovým vydavatelstvím.
V 50. a 60. letech se beach volejbal stává součástí kalifornského životního stylu, dokonce i
Beatles přicházejí na Sorrento Beach v Kalifornii a odbíjejí míč, Marilyn Monroe mluví o
beach volejbalu a prezident Kennedy navštěvuje první oficiální beach volejbalovou soutěž na
Sorrento Beach. Konají se otevřené turnaje na 8 plážích v Kalifornii: Santa Cruz, Santa
Barbara, State, Manhattan, Corona del Mar, Laguna, San Diego a dokonce na pobřeží Lake
Tahoe a také první Manhattan Beach Open.
1947 – Smíšený turnaj na Long Beach
1970 – Manhattan Beach Open
V roce 1974 se koná první komerčně sponzorovaný turnaj v San Diegu v Kalifornii. Bylo zde
250 diváků a celková finanční odměna byla ve výši 1500 $. Vítězi se stali Hare a Zuelich. V
roce 1976 bylo na scénu ve State Beach uvedeno mistrovství v beach volejbalu s odměnou 5
000 $ a 30 000 diváky a o rok později se v Santa Cruz, Lake Tahoe a v Los Angeles konaly
profesionální beach volejbalové turnaje. V roce 1980 se v USA uskutečnila první
sponzorovaná tour se sedmi turnaji a prize money ve výši 52 000 $. V období se beach
volejbal stává velmi populární také v Brazílii, zejména na plážích Copacabana a Ipanema v
Rio de Janeiro. Tam se také v roce 1986 koná před 5 000 diváky první mezinárodní beach
volejbalová exhibice a v následujícím roce také první mezinárodní turnaj pod hlavičkou FIVB
a první mistrovství světa v Brazílii, na kterém zvítězila americká dvojice Smith – Stoklos. V
sezoně 1989/90 se odehrál první světový turnajový okruh mužů pod názvem Světová série s
turnaji v Brazílii, Itálii a Japonsku. Brazilský turnaj byl vyprodán a tisíce fanoušků zůstaly
bez vstupenky před stadionem.
V září 1990 se v Lausanne schází první světový kongres FIVB beach volejbalu a určuje
rostoucí program beach volejbalu. V roce 1992 je v rámci FIVB vytvořena beach volejbalová
sekce a v témže roce se ve španělské Almerie koná první turnaj ženské FIVB světové série.
Vrcholu této fáze rozkvětu dosáhl beach volejbal 24. září 1994, kdy byl na kongresu MOV v
Monte Carlu zařazen do programu olympijských her. Jako kvalifikace pro olympijské hry
sloužil světový žebříček FIVB beach volejbalu a kvalifikační sezony se zúčastnilo kolem 600
hráčů ze 42 států. První olympijská beach volejbalová soutěž se uskutečnila v roce 1996 v
Atlantě. 24 mužských a 18 ženských párů soutěžilo o olympijské medaile na stadionu pro 10
000 diváků a celková návštěvnost během 6denního klání přesáhla 107 000 diváků. Prvními
olympijskými vítězi se staly páry Kiraly – Steffes (USA) v kategorii mužů a Silva – Pires
(Brazílie) mezi ženami. Karch Kiraly se stal prvním olympijským šampionem ve volejbalu i
beach volejbalu.
1996 OH v Atlantě – olympijští vítězové Kiraly – Steffes a Silva - Pires
V Evropě řídí volejbalové dění Konfederace evropského volejbalu (CEV), která sdružuje 53
členských evropských federací. Od roku 1995 je Česká asociace plážového volejbalu (ČABV)
součástí Českého volejbalového svazu (ČVS). První oficiální mistrovství ČR mužů se konalo
roku 1993 v Brně a o rok později bylo v Brně uspořádáno totéž mistrovství v kategorii žen.
Roku 1995 byla postavena ve Slavkově první nafukovací hala v Evropě a o rok později
získaly tituly mistrů Evropy Pakosta s Palinkem v mužské a Celbová s Dosoudilovou v
ženské kategorii.
Specializace hráčů
Pokud se budeme zabírat otázkami specializace, rozlišujeme 2 možná pojetí. První je
specializace hráčů na plážový volejbal, tj. zda se hráč věnuje volejbalu šestkovému i volejbalu
plážovému. V druhém případě pak hovoříme o specializaci hráčů ve hře, tj. na jaký post se
hráč specializuje.
Otázka specializace hráčů na plážový volejbal je v současnosti často diskutovaná. Většina
hráčů jej hraje jako doplněk šestkového volejbalu. U mnohých trenérů se navíc nesetkávají s
pochopením z důvodů osvojování odlišných pohybových stereotypů a herních návyků. Tyto
návyky jsou dány diferencemi, které se mezi oběma typy volejbalu nachází. Karch Kyraly,
plážový a šestkový volejbalista vyhlášený FIVB nejlepším hráčem minulého století tvrdí:
„Plážový volejbal vyžaduje mnohem více všestrannosti, soustředěnosti, vytrvalosti a
přemýšlení než hra v šesti. Myslím si, že hráči specializující se na „šestky“ by dosáhli větších
úspěchů, kdyby strávili nějaký čas v beach volejbalu.“
Specializace v plážovém volejbale je pak otázka pro dvojici hráčů, kteří spolu hrají. V
útočném postavení (při vlastním příjmu podání) se jedná o to, zda hráč stojí vpravo či vlevo.
V obranném postavení (při vlastním podání) jde o domluvu, zda hráč pouze blokuje, brání v
poli, nebo zda se role pravidelně střídají (s ohledem na to kdo podává).
Blokaří
Hráč na postu blokaře se v plážovém volejbale soustředí se po vlastním podání na obranu na
síti – blokování. Pouze pokud blokař vyhodnotí herní situaci tak, že je lepší ustoupit do pole,
neblokuje. Pro post blokaře bývají stejně jako ve volejbale šestkovém vybíráni vyšší hráči.
Polaři
Post polaře představuje v plážovém volejbale úlohu při vlastní obraně soustředit se na
vybírání míče v poli a vykrývání vlastního blokaře. Pro tuto specializaci by měl být hráč
především rychlý a mít dobrý odhad a cit pro míč. Zpravidla ji ve dvojici zastávají menší
hráči.
Univerzální hráči
Pokud se dohodnou spoluhráči, že nebudou striktně dodržovat úlohy blokař-polař, můžeme
hovořit o univerzálních hráčích. Toto řešení bývá obvyklé při vyrovnanosti obou hráčů na
obou postech. Platí vždy, že hráč, který nepodává blokuje.
Pravidla plážového volejbalu
Základní odlišnosti pravidel beach volejbalu od pravidel „šestkového“ volejbalu bychom
mohli shrnout do následujících bodů:
c) hrací plocha o rozměrech 16x8 m je tvořena pouze obrysovými čarami; minimální vrstva
písku je 30 cm
d)
e)
f)
g)
h)
i)
j)
k)
l)
výška sítě 243 cm pro muže a 224 cm pro ženy (stejně jako v šestkovém volejbalu)
výstroj se skládá z dresu a trenýrek, čepice a brýlí
mužstvo tvoří 2 hráči, kteří nemohou být v průběhu utkání (turnaje) střídáni jiným hráčem
hraje se se speciálním míčem (s menším vnitřním tlakem)
utkání se hraje na dva vítězné sety do 21 bodů, v rozhodujícím setu se hraje tie-break do
15 bodů (strany se střídají po dosažení v součtu sedmi bodů a jejich násobků v prvních
dvou setech a pěti bodů a jejich násobků ve třetím setu. Při střídání stran není povolen
žádný oddech)
každá dvojice má pouze jediný normální oddechový čas v průběhu každého setu v trvání
30 vteřin.
družstvo se může dotknout míče maximálně 3 krát, blok je považován za první odbití
(hráč, který blokoval ale může ihned po bloku odbít ještě jednou)
spoluhráč podávajícího musí stát na takovém místě, aby nebránil ve výhledu přijímajícím
hráčům
útočný úder musí být zahrán nataženými nebo pokrčenými prsty (kobra) nebo být udeřen
dlaní. Útočící hráč nesmí použít tzv. ulívky; při útoku hraném obouruč vrchem smí míč
letět do pole soupeře pouze ve směru kolmém na osu ramen útočícího hráče
!!!VIDEO!!!Sem přidat videa.......
Otázky:
Ikona6a
Kde vznikl plážový volejbal?
Kolik hráčů hraje plážový volejbal?
Na kolik setů se hraje plážový volejbal?
jak je vysoká síť na plážový volejbal?
Jaké jsou specializace hráčů v plážovém volejbale?
Plážový badminton
Co je to badminton beach?
Badminton má ve světě několik různých odlišných forem. Badminton beach je podobný jako
„vnitřní“ badminton, takže je možné využít již osvojené úderové techniky. Bodový systém je
stejný, sít je ve stejné výšce jako u „vnitřní“ hry. Jediné rozdíly jsou u povrchu, písek místo
koberce, dřevěné podlahy nebo trávy. Právě hrací povrch velice mění strukturu hry, díky které
se odlišuje plážový badminton od běžného badmintonu. Hraje se na pláži, nebo na nějaké
variantě písku. Míček u „venkovního“ badmintonu může mít problém kvůli potížím s větrem.
Tento problém je vyřešen například u speed badmintonu, kde míček je těžší a zaručuje
stabilitu ve větru a rychlejší tempo hry. Dokonce míče jsou flouresentní a jsou využitelné pro
badminton v noční době.
Základy vychází z „klasického“ badmintonu, proto si připomeneme jeho důležité skutečnosti.
Badminton je individuální olympijský raketový sport. Jeho přímým předchůdcem je indická
poona. Při hře dva protivníci (respektive dvě dvojice) odpalují přes síť pomocí rakety opeřený
(plastový) míček a snaží se donutit protivníka k chybě. Na rozdíl od tenisu se zde míček
neodráží od země a je hrán vždy přímo z voleje.
Kdo zná badminton pouze z dovolené u moře, kde si při nenáročném "plácání" člověk může
usrkávat z vychlazeného půlitru piva, tak pak bude asi hodně překvapený. Kdo tvrdí, že hřiště
je malé a badmintonisté se moc nenaběhají, tak je úplně vedle. Hráč během jediného utkání
naběhá několik kilometrů a věřte nebo ne, vrcholoví tenisté mají oproti badmintonistům
úplnou "pohodu". Vždyť hráči badmintonu za 3 sety hrané do 21 bodů naběhají i 6 km a
míček udeří až 2000krát. Tenisté zvládnou polovinu za téměř trojnásobný čas!
Badminton je jedním z nejrychlejších raketových sportů. Hráč musí mít postřeh a výbornou
kondici. Během jediného utkání často naběhá až několik kilometrů. Rychlost smeče přesahuje
i 300 km/h. Nejvyšší naměřená rychlost letícího míčku z pravého husího peří byla naměřena
na mezinárodním turnaji Číňanu Fu Haifeng, který 3. 6. 2005 zasmečoval rychlostí 322 km/h,
ve dvouhře je držitelem tohoto rekordu Indonésan Taufik Hidayat (305 km/h). Kdekdo by si
řekl, nemožně, ale držte se, tento rekord byl nyní překonán. Japonec Naoki Kawamae na
turnaji Japan Open v Tokiu vytvořil nový světový rekord za neuvěřitelných 414 km/h!
Překonal tak ten dosavadní o těžko uvěřitelných 82km/h. Experti se shodují, že tento enormní
progres je způsoben novými technologiemi a materiály používanými při výrobě raket.
Historie
Badminton patří mezi nejstarší sporty na světě – první doložené záznamy o tomto sportu
pocházejí ze 7. století, kdy Číňané provozovali hru zvanou Di-Dčijan-Dsi. Na podobném
principu odbíjení opeřeného míčku byla hrána v Japonsku hra cibane a v Koreji se potom
badmintonový předchůdce jmenoval Tije-Kiča-Ki. Mimo asijský kontinent byly badmintonu
podobné hry provozovány i mezi Indiány Severní, Střední i Jižní Ameriky a dokonce i ve
středověké Evropě, kde však byla časem tato hra zapomenuta.
Dějiny moderního badmintonu se začaly psát hrou nazývanou jako poona, pojmenovanou
podle indického města Puna, kde jej okolo roku 1850 „objevili“ britští vojáci. Ti hru přivezli
do Anglie, kde o deset let později, v roce 1850 získala své současné jméno. Isaac Spratt svůj
pamflet, ve kterém popisoval hru provozovanou v Badminton House vévodou z Beufortu,
pojmenoval „Badminton Battledore – a new game“.
V roce 1934 byla založena IBF (International Badminton Federation, Mezinárodní federace
badmintonu), 24. září 2006 přejmenovaná na BWF (Badminton World Federation).
Od roku 1992 byl badminton natrvalo přizván do rodiny olympijských sportů. Dosavadními
českými olympijskými účastníky byli v Barceloně 1992 Tomasz Mendrek a Eva Lacinová, ke
kterým se po šestnácti letech přidali v Pekingu 2008 Petr Koukal a Kristína Ludíková.
Pravidla badmintonu
Badmintonový kurt
Při badmintonu musíme rozlišovat kurt na dvouhru a na čtyřhru. Dvouhrový kurt je 5,18m (17
stop) široký a 13.40m (44 stop) dlouhý. Kurt na čtyřhru má shodný rozměr na délku, odlišná
je šířka, čtyřhrový kurt je o tři stopy širší – 6,10m (20 stop). Dvorec musí být pravoúhlý a je
vymezen čarami širokými 40 mm. Čáry musí být snadno rozeznatelné, nejlépe bílé nebo žluté.
Všechny čáry jsou součástí pole, které vymezují. Sloupky musí být vysoké 1,55 metru měřeno
od povrchu dvorce a musí zůstat kolmé při napnutí sítě. Sloupky nesmí zasahovat do dvorce.
Sloupky musí být umístěny na postranních čarách pro čtyřhru, bez ohledu na to, zda se hraje
dvouhra nebo čtyřhra. Síť musí být zhotovena z jemné šňůry tmavé barvy a jednotné síly s
oky o velikosti od 15 do 20 mm. Samotná síť musí být vysoká 760 mm a široká minimálně
6,1 metru. Horní okraj sítě musí být ohraničen přeloženou bílou páskou o celkové šířce 75
mm, kterou prochází šňůra nebo lanko. Tato páska musí spočívat na šňůře či lanku. Šňůra či
lanko musí být pevně nataženy a lícovat s vrcholky sloupků. Horní okraj sítě je vzdálen od
povrchu dvorce 1,524 metru uprostřed dvorce a 1,55 metru nad postranními čarami pro
čtyřhru. Mezi konci sítě a sloupky nesmí být žádné mezery. V případě potřeby musí být konce
sítě přivázány po celé šířce ke sloupkům.
Hra
Cílem hry je umístit míč přes síť do pole tak, aby jej soupeř nezasáhl (nebo se dotkl soupeře či
jeho oděvu). Chybou je tedy, pokud míč spadne do sítě nebo mimo pole soupeře. Míč, který
dopadl na čáru, se hodnotí jako platný. Situace, kdy se míček dotkne sítě a skončí na straně
soupeře, takzvané „prasátko“, je v badmintonu povolena (i při podání).
Podání
Podávající hráč stojí v obdélníku pro podání (při sudém počtu jeho bodů v pravém, při lichém
počtu v levém) a musí míček spodem odpálit do protilehlého obdélníku, při čtyřhře
zkráceného o 0,76 metru. Pokud ve čtyřhře podávající strana získá bod, pokračuje v podání
stejný hráč, ale z opačného obdélníku. Tím pádem podává na druhého protivníka. Při ztrátě
podání podávají protihráči ze stejného postavení, v jakém stáli při svém posledním podání
(tím pádem podává hráč, který minule nepodával). Podávajícího v prvním setu určí hod mincí
(kdo vyhraje, může si vybrat stranu nebo podání). V dalším setu podává hráč, který vyhrál
minulý set.
Podání ve dvouhře
Podání ve čtyřhře
Míček
Badminton se hraje míčkem; kvalitnější jsou vyrobeny z pravého husího peří (na jeden je
zapotřebí 16 brk), míčky s horšími letovými vlastnostmi, na druhou stranu ale s delší
trvanlivostí jsou plastové. Míček musí být o hmotnosti od 4,74 do 5,50 gramů, u plastového
jsou povoleny výjimky o 10 % celkové váhy. Délka per musí být jednotná v rozmezí od 62 do
70 mm, měřeno od konce pera k horní části základny.
Počítání
Dne 6. 5. 2006 IBF na svém výročním zasedání valné hromady v Tokiu rozhodla o zavedení
nového systému počítání. Všechny disciplíny se podle tohoto systému hrají na dva vítězné
sety do 21 bodů a strana, která vyhrála výměnu, vždy získává bod. Opouští se tedy pravidlo o
ztrátování. Za stavu 20-20 se pokračuje ve hře, dokud jedna strana nedosáhne dvoubodového
vedení, za stavu 29-29 vítězí strana, která dosáhne 30. bodu. Strana, jež vyhrála set, začíná
podáním v následujícím setu. V okamžiku, kdy jedna strana docílí 11 bodů, mají hráči k
dispozici 60 sekundovou přestávku. Mezi prvním a druhým i mezi druhým a třetím setem je
hráčům k dispozici dvouminutová přestávka. Ve čtyřhrách přestává platit systém dvou podání,
každá strana má pouze jedno. Původně se badminton hrál na dva vítězné sety do patnácti
bodů, výjimkou byla dvouhra žen, která se hrála na dva vítězné sety do jedenácti bodů. Pokud
výměnu vyhrál podávající, získal bod. V opačném případě byla ztráta, skóre se neměnilo, ale
podával protivník. Ve čtyřhře měl podání každý z dvojice. Navíc platilo pravidlo o možnosti
nastavit set za stavu 14:14 do 17 (resp. v případě dvouhry žen za stavu 10:10 do 13). Mezi
prvním a druhým setem byla 90 sekund dlouhá přestávka a před případným třetím setem byla
přestávka pětiminutová.
Disciplíny
Jde o individuální sport, kde se hraje pět disciplín: dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů,
čtyřhra žen a smíšená čtyřhra.
Odlišnosti v pravidlech beach badmintonu
Beach badmintonový kurt
Hraje se na hřišti o velikosti 12 x 4 m. Dvorec musí být pravoúhlý a je vymezen čarami
širokými 40 mm, čáry musí být snadno rozeznatelné a všechny čáry jsou součástí pole, které
vymezují. Sloupky musí být vysoké 1,55 metru měřeno od povrchu dvorce a musí zůstat
kolmé při napnutí sítě. Sloupky nesmí zasahovat do dvorce a musí být umístěny na
postranních čarách pro čtyřhru, bez ohledu na to, zda se hraje dvouhra nebo čtyřhra. Horní
okraj sítě musí být ohraničen přeloženou bílou páskou o celkové šířce 75 mm, kterou prochází
šňůra nebo lanko. Tato páska musí spočívat na šňůře či lanku. Mezi konci sítě a sloupky
nesmí být žádné mezery. V případě potřeby musí být konce sítě přivázány po celé šířce ke
sloupkům.
Hra
Bod získá strana, která vyhrála výměnu. Strana vyhraje výměnu, jestliže se soupeřící strana
dopustí chyby nebo míč přestane být ve hře, protože se dotknul povrchu hřiště v soupeřově
dvorci. Před zahájením hry se provede losování a strana, která vyhrála los a bude podávat
nebo přijímat jako první, vybere si, na které straně dvorce začne hru.
Podání
Podává se spodem z libovolného místa za zadní čárou kamkoliv do pole soupeře.
Míček
Míček je stejný jako při klasickém badmintonu a podléhá pravidlům klasického badmintonu.
Počítání
Zápas se hraje na dva vítězné sety, není-li uvedeno jinak. Po dosažení 5, 10, 15 a 20 bodů
hráčem, který vede, soupeři mění strany. Strana, která zvítězila v předchozím setu, podává v
následujícím setu jako první.
Základní didaktika výuky badmintonu
Technika úderů – základním úderem se myslí úder zahrávaný v idealizované situaci. Každý
kdo sportuje moc dobře ví, že existuje nekonečná řada herních situací, které nás přinutí
improvizovat. Abychom byli schopni improvizace, musíme ovládat bezpodmínečně základní
údery. Základní úder se skládá ze dvou hlavních částí a to z části pohybu nohou a z části
pohybu trupu a ruky. Abychom zahráli správně technicky jakýkoliv úder, musíme skloubit
minimálně tyto dvě části, neboť na sebe úzce navazují. Příklad z praxe: pokud se
nedostaneme nohama na správné místo, rukou to už nedoženeme.
Při nácviku badmintonu je nutné hledat u dětí cestu za zábavou a hrou pomocí průpravných
cvičení, her popřípadě pohybových her. Děti se v tréninku naučí základní techniku úderů,
práce nohou a základní badmintonová pravidla. Osvojení techniky věnujeme ve výukových
jednotkách značnou část těchto hodin. Na technice úderu jsou totiž vázané všechny ostatní
další postupy při hře badminton. Obecně se nejprve se žáky soustředíme na techniku úderů a
to na práci zápěstí, pak lokte a dále celé paže a trup. Dále procvičujeme správné postavení
dolních končetin, aby žáci zvládli správný postoj při úderu míčku.
Základem výuky badmintonu je naučit žáky správně držet raketu. Raketa je uchopena do
dominantní ruky a procvičujeme s ní bez míčku švihy. Švih vychází ze zápěstí. Cvičení 1: žák
drží raketu a pomocí zápěstí provádí švihání raketou v zápěstí vpřed a dozadu. Toto cvičení
několikrát opakujeme.
Provádíme tedy cviky: švih raketou vertikálním směrem při držení: dlaní dolů, hřbetem ruky
vzhůru, dlaní vzhůru, hřbetem ruky dolů. Jako průpravné cvičení můžeme použít
badmintonový „driblink“. Žáci odehrají míček směrem vzhůru s důrazem na pohyb zápěstí,
paže je mírně pokrčená v lokti. Z počátku neomezujeme výšku úderů míčku, ale věnujeme
pozornost na provádění techniky práce zápěstí, předloktí lze zpočátku fixovat přitlačením
volnou rukou k trupu. Později, když žáci zvládnou hrubou techniku úderu, dbáme na to, aby
žáci dodržovali konstantní výšku úderu. Po té žáky necháme záměrně střídat výšku úderů.
Jeden úder bude nižší a druhý vyšší, přičemž se při obou typech úderů snaží dodržovat stejné
výšky shodných úderů. Cvičení úderů míčku můžeme obměnit tak, že si hráči mohou
přihrávat dlouhé, vysoké oblouky ve dvojicích. Mohou střídat výšku úderu a trénovat přesnost
úderu na hráče a učit se úderem přesně vystihnout vzdálenost hráče.
Jakmile žáci zvládnou tyto údery, trénujeme s nimi postupně forhendovou a bekhendovou
stranou. Můžeme zachovat konstantní výšku úderu či ji měnit. Žáci si přihrávají ve dvojicích
při konstantní vzdálenosti a opět se snaží zachovat přímou trasu letu míčku. Všechna výše
uvedená cvičení můžeme postupně měnit s tím, že žáci se budou při nácviku úderů postupně
volně pohybovat po hřišti, měnit pozice a snaží se vždy co nejefektivněji a nejpřesněji odehrát
míček na spoluhráče. Můžeme použít obměny typu: hráči stojí při úderu míčku na jedné noze,
po úderu udělají dřep, po úderu učiní rychlé dva nebo tři kroky vpřed a zase zpátky. Můžeme
ke zdokonalení techniky používat i upravené pohybové hry. Například hráč při driblinku s
míčkem musí proběhnout slalomovou dráhu a snaží se stále udržet konstantní výšku úderu.
Žáci mají za úkol se úderem z forhendu či bekhendu strefit do určeného terče či místa,
popřípadě máme-li k dispozici kruhovou obruč, tak žáci směřují své údery do obruče. Pro
trénink rychlosti používáme různá běhová cvičení, krátké sprinty, opět překážkové dráhy a
podobně.
Dostáváme se k nácviku hry ve dvojicích, je nutné naučit žáky správnému postoji.
Forhendový úder vychází z postavení bokem k míči, eventuálně ke spoluhráči ve dvojici.
Volnou paží si žák ukáže na míček a spolu s paží držící raketu vytvoří „stříšku“. Tu rozšiřuje
žák jako by napínal tětivu luku, vedením paže, které drží raketu a přesunem těžiště na stejnou
nohu vzadu. Zastavení tohoto pohybu podpořeného oporou o podložku předznamenává žák
impuls k zahájení pohybu ramene, lokte a nakonec i zápěstí a v tomto okamžiku je již paže
natažená, za současného přesunu těžiště vpřed a tím i přesunutí energie do úderu. Tomu
hodně napomáhá i boční postavení žáka. Na pohybu se podílí i zapojení svalstva trupu. U
bekhendových úderů dáváme pozor na důsledné opření o souhlasnou nohu, to znamená na
stejné straně, jako drží žák raketu. Umožňuje to optimální bočné postavení vůči letícímu
míčku a zapojení svalstva horních končetin a trupu. V určitých fázích tato noha i umožňuje
odraz od podložky, spojený s další herní činností. Samozřejmě, že bekhendové údery tvoří
podstatně menší procento využití než forhendové. Nacvičujeme je se žáky tak, že dva hráči
naproti sobě stojící si nahrávají míče tak, že jeden hráč po určitou dobu přesně přihrává
protihráči na bekhendovou stranu a ten se snaží úder provést co nejpřesněji. Po splnění
cvičení se hráči ve funkcích prohodí. Další herní cvičení na zpřesnění úderů a pohybu: hráči
stojí naproti sobě a přihrávají si. Za hry se snaží od sebe vzdalovat a zase se k sobě
přibližovat, aniž by přihrávky přerušili. Cvičení volíme dle věku hráčů, kondičních a
hráčských předpokladů a vybíráme takové cvičení či hry, aby děti bavily a přitom při nich
nenásilnou a zábavnou formou pomalu trénovaly hráčské údery či umění badmintonu. S
postupnou vyspělostí žáků náročnost cvičení zvyšujeme a učíme žáky podrobněji pravidlům
hry a taktice.
Badminton je vhodná hra jak pro děti na základní škole, tak i pro mládež středoškolskou. Je to
díky jeho nenáročnosti na velký herní prostor, vybavení a techniku hry.
Speedbadminton
neboli speedminton je nová a rychlejší "bezsíťová" forma badmintonu.
Historie
Speed badminton byl vynalezen Berlíňanem Billem Brandesem, který chtěl vytvořit venkovní
variantu badmintonu. Hra je navenek podobná badmintonu, ale těžší míček zaručuje stabilitu
ve větru a rychlejší tempo hry. Vynálezce napřed hru pojmenoval jako shuttleball. V roce
2001 byla však přejmenována na speed badminton nebo speedminton.
V roce 2003 již bylo v Německu 6000 aktivních hráčů. Navzdory rostoucímu počtu hráčů byl
tento sport mimo území Německa a sousedních států téměř neznámý. V roce 2005 byl v
Berlíně pořádán první šampionát.
Hřiště
Speedmintonové hřiště
Hřiště tvoří dva čtverce o straně 5,5m (18stop) vzdálené 12,8m (42stop). Je možné hrát na
polovině tenisového kurtu.
Vybavení
Rakety jsou podobné squashovým a míček je těžší než konvenční.
Pravidla hry
Dvouhra
Hra končí, když jeden z hráčů dosáhne 16 bodů. Pokud mají oba hráči shodně 15 bodů a více
hra pokračuje, dokud jeden z hráčů nedosáhne dvoubodového rozdílu. Utkání se hraje na tři
vítězné sety.
Hráči losují o první podání. Potom se hráči střídají po třech podáních. Každé podání se počítá.
Pokud je shodné skóre 15: 15 podání se střídá po každém bodu. Při podání si můžeš zvolit
pole, z kterého podáváš, buď z vnitřku hracího pole a podání musí být spodem, nebo za zadní
čárou, kde můžeš podávat nad hlavou. Strana, která prohrála set, v následujícím začíná
podávat.
Počítá se každý úder, který nebyl správně vrácen. Body jsou udělovány v následujících
případech:
 špatné podání
 speeder (hrací míček) se dotkl země
 speeder přistál v hracím poli nebo na čáře a nebyl vrácen
 speeder přistál mimo hrací pole
 hráč se dotkl dvakrát speederu při jednom úderu
 kontakt speederu s tělem hráče
Pokud hráč vrátil speeder, který letěl mimo hrací plochu, pokračuje se ve hře.
Hráči mění strany po každém setu, aby zajistili stejné hrací podmínky (světlo, vítr apod.).
V případě pátého setu si hráči mění strany, jakmile jeden z nich dosáhne 8 bodů.
Čtyřhra
Čtyřhra se hraje na dvou k sobě přilehlých kurtech.
Hra končí, když jedna strana dosáhne 16 bodů. Pokud mají obě strany shodně 15 bodů a více
hra pokračuje, dokud jedna ze stran nedosáhne dvoubodového rozdílu. Zápas je na tři vítězné
set (best of tree).
Na začátku hry si strany losují o podání a potom se střídají po třech podáních. Podání musí
vždy letět křížem na druhou stranu.První servis na každé straně je vždy z pravé strany na
levou polovinu soupeře. Při podání stojí každý hráč na své půlce kurtu a po vracení podání se
mohou volně pohybovat.Pokud je shodné skóre 15: 15 podání se střídá po každém bodu. Při
podání si můžeš zvolit pole z kterého podáváš, buď z vnitřku hracího pole a podání musí být
spodem nebo za zadní čárou kde můžeš podávat nad hlavou. Strana která prohrála set v
následujícím začíná podávat. Ostatní pravidla jsou shodné jako pro dvouhru.
Plážové ringo
Ringo je hra, která rozvíjí snad všechny vlastnosti potřebné člověku v dnešním životě,
postřeh, rychlost reakce, prostorovou orientaci, obratnost, kondici, vůli. Hraje se s gumovým
kroužkem uvnitř dutým na hřišti stejných rozměrů, jako je hřiště pro volejbal. Účelem hry je
umístit kroužek do hřiště soupeře.
Svými vlastnostmi se jeví ringo jako výborný doplňkový, a hlavně základní sport, a to
především pro děti a mládež. Technika hry je málo náročná. Chytat a odhazovat kroužek se
každý rychle naučí, takže je schopen téměř ihned hrát, soutěžit. Také materiální nároky jsou
minimální – stačí pouze zmíněný kroužek a kousek rovné plochy (např. tráva, písek) na níž
postavíme přenosné hřiště, které lze poměrně snadno vyrobit. Samozřejmě je také možné hrát
na hřišti pro volejbal, ať už venku (plážové kurty) nebo v tělocvičně. Pro všechny je ringo
prostředkem pro zvýšení všeobecné tělesné průpravy, kondice a postřehu.
Historie
Ringo jako rekreační sportovní hra vzniklo v roku 1959 v Polsku. Za novodobého zakladatele
ringa je považován Wlodzimierz Strzyzewski, kapitán reprezentačního družstva polských
šermířů. Strzyzewski, který byl kapitánem polského reprezentačního družstva šermířů, se
nemohl zúčastnit přípravného tábora před mistrovstvím světa. Snažil se nějakým jiným
sportem šerm nahradit. Jako šermíř potřeboval nahrazovat útoky soupeře, na něž by musel
bezprostředně reagovat. Sportovní hry se mu zdály nebezpečné, mohlo dojít ke střetu s
protihráčem a ke zranění. Proto vymyslel ringo jako náhradu souboje. Postupem času se z této
„náhrady“ stal samostatný sport, který se v Polsku začal prudce rozvíjet. Ringo se v Polsku
dostalo až do osnov pro výuku na základních školách a stalo se hlavním sportem polské
mládeže. Samotný název – ringo – vznikl až v roce 1968, kdy Strzyzewski byl jako novinář
polské agentury Interpress na olympijských hrách v Mexiku. Snažil se zde o propagaci ringa,
která byla velmi úspěšná. Protože bylo pro Mexičany obtížné vyslovovat stále jméno
Strzyzewski, začali mu říkat Mr. Ringo (ringo tzn. kruh, kroužek). A tak se zrodil název
nového neznámého sportu. V roce 1985 bylo ringo zařazeno mezi sporty XII. Festivalu
mládeže a studentstva v Moskvě, kde jej účastníkům předvedli polští studenti. Hrálo se na
festivalu mládeže a studentstva na Kubě, v Berlíně (X. festival, rok 1973), dále v rámci
doprovodných akcí při olympiádě v Moskvě.
U nás se ringo poprvé objevilo mezi mládeží Polského svazu kultury a osvěty v Českém
Těšíně. Vznikl zde oddíl ringa pod vedením Lea Widenky, který patřil pod ZRTV Baník
Karviná. K nejúspěšnějším patřila Jolana Urbašová a Milan Walach, kteří získali na
mistrovství Polska, které se konalo dne 2. - 6. 7. 1987, šest zlatých medailí. Kromě turnajů
byly pořádány také semináře, které měly za úkol informovat účastníky o ringu, o jeho
pravidlech, včetně sporných situací, o pořádaných turnajích, také obsahovaly odborný výklad
metodiky a taktiky, činnost rozhodčího, specifika organizace turnajů ringa. Dne 20. – 22. 11.
1987 se konal celorepublikový seminář v Přerově. Původně mělo být všech účastníků 124, ale
kvůli náhlému přeložení se sjelo pouze 81 účastníků z celé republiky. Organizátorem celé
akce byl ČÚV SSM. Seminář vedl ing. Ivan Cap z TVB komise KV SSM Ostrava. Mimo to
se ho zúčastnili také členové oddílu z Českého Těšína, kteří předvedli názornou profesionální
ukázku hry. Byly zde také upřesněny otázky pravidel, herních systémů a soutěží. Roku 1993
bylo v městě Modlin první mistrovství Evropy v ringu. U této příležitosti byla založena
Mezinárodní federace ringa. Zakladatelskými zeměmi byli Keňa, Litva, Slovensko, Polsko a
Česká Republika. První mistrovství světa se konalo roku 1997 v polském městě Rzeszów. Od
té doby se ringo sice pomalu, ale jistě rozšiřuje do celé Evropy i některých koutů světa.
Mezinárodních turnajů se zúčastnila například družstva z Německa, USA, Mongolska,
Slovenska, Maďarska a dalších zemí.
Výtah z pravidel plážového ringa
Rozměry
Hrací plocha musí mít tvar obdélníka, rozděleného sítí (lankem s vlaječkami), se základními
rozměry (v závorce výška sítě):
Kategorie dospělých (otevřená kategorie)
8 x 18 m (243 cm) – jednotlivci muži, ženy
9 x 18 m (243 cm) – dvojice, smíšené trojice
Mladší věkové kategorie
6 x 12 m (200 cm) – do 12 let (žactvo)
8 x 16 m (243 cm) – 13 až 15 let (kadeti)
Rozhodčí
Řešení sporných situací:
 pokud se všichni hráči na hřišti při řešení sporných situací shodnou, rozhodčí jejich
názor je povinen akceptovat,
 pokud rozhodčí rozhodnou rozdílně, bod se nezapočítává (tzv. “mrtvý kroužek”),
 rozhodčí nesmí rozhodnout o kroužku, který neviděl,
 pokud některý z rozhodčích je nejistý v rozhodnutí, sejdou se rozhodčí u středové čáry
a bez účasti hráčů i diváků se dohodnou.
Počítání bodů





Body se získávají nebo ztrácejí za každou chybu, bez ohledu na to, kdo podával
(neexistují ztráty).
Utkání ringo se hrají na dva sety. Jeden set-do 15-ti bodů s tím, že k vítězství je
zapotřebí rozdílu minimálně 2 bodů, tj. alespoň 15:13. Pokud je dosaženo rozdílu jen
jednoho bodu (15:14), hra pokračuje do dosažení rozdílu 2 bodů nebo končí
dosažením 17-tého bodu.
Změna stran hřiště následuje, po každém setu Ve třetím setu-jakmile jedna ze stran
získá 8-mý bod, avšak až po dokončení hry i s druhým kroužkem (tzn. při výsledku
9:7).
Hráč, který kroužek hodil do autu nebo do sítě, ztrácí bod.
Hráč, jehož kroužek se při odhození směrem dolů dotkl sítě, ztrácí bod.


Kroužek, který během dopadu zasáhl čáru (u rozkládacího hřiště se zatřepe lajna) je
hodnocen jako dobrý.
Při opomenutí změny stran či podání nechá rozhodčí výměnu dohrát, bodový stav
platí a změna stran či podání se provede dodatečně.
Zahájení hry a postavení hráčů





Hra začíná podáním jednoho z hráčů. Podávat lze z libovolného místa za zadní čarou
vlastní poloviny hřiště. V době odhodu kroužku alespoň jedna noha musí být v
kontaktu s hrací plochou, tzn. že není dovoleno házet z výskoku (toto se týká
nejenom podání, ale všech hodů z kteréhokoliv místa hřiště).
U dvojic podává každá strana jedním kroužkem. Podání se musí uskutečnit najednou
na znamení rozhodčího (tzn. že oba hrací kroužky musí být po znamení rozhodčího
odhozeny současně).
Při podání není hodnoceno jako přešlap přišlápnutí čáry
Při výskoku při podání, přešlapu či předčasném nebo opožděném podání (týká se
hry dvojic a trojic, pokud nejsou oba kroužky odhozeny současně a to ihned po signálu
rozhodčího - úmyslné taktizování), rozhodčí hru přeruší a viníka napomene. Při
opětovném porušení tohoto pravidla v bezprostředně následujícím podání udělí
rozhodčí trestný bod (soupeř získává bod).
Hráč může chytat a odhazovat kroužek také mimo hřiště.
Signalizace podání
Rozhodčí začíná každou výměnu slovním povelem “Připraveni!” a následným zřetelným
krátkým písknutím. Před tímto povelem se však musí přesvědčit, zda jsou všichni hráči
připraveni ke hře.
Střídání na podání



Při hře dvojic a trojic se podání mění, když je součet bodů dělitelný 5-ti nebo o
jeden vyšší. Změna podání se provádí až po ukončení hry (výměny) oběma kroužky.
Pokud hráči opomenou vystřídat se na podání a rozhodčí tuto situaci zaregistruje až
po zahájení hry, rozhodčí nechá výměnu dohrát a hráči se vystřídají na podání
dodatečně. Již dosažené body platí.
Při hře dvojic a trojic se hráči na podání v rámci jednoho družstva pravidelně
všichni střídají.
Teč při podání


Kroužek, který zasáhl síť a dopadl do hřiště soupeře, se nepočítá a hra pokračuje
pouze zbylým jedním kroužkem.
Pokud si rozhodčí není zcela jistý, zda kroužek letěl nad nebo pod sítí (páskou) nebo
se názory rozhodčích liší, bod se nepřizná žádné straně.
Let kroužku

Kroužek musí vždy rotovat kolem své osy (napodobovat let disku).







Při odhození nesmí kroužek letět v pozici kolmo k zemi a na plocho ve směru letu tzv. “sekera” (ani se kolmé poloze blížit) viz obr. 6.
Kroužek musí letět na soupeřovu stranu nad sítí a to v prostoru nad středovou
čarou (“mezi anténkami”).
Při srážce 2 kroužků hozených z protilehlých stran se body započítávají.
Při letu se krouže může chvět nebo komíhat, ale nesmí dělat kotouly (tj. dokončit
obrat přes osu o 180 stupňů).
Pro posouzení pravidla “sekery”- zkosený kroužek se nesmí překlopit přes vertikální
kolmici. Důležitý je okamžik, kdy kroužek opustil ruku hráče.
Při letu se kroužek nesmí dotknout stojanu ani anténky.
Porušení kteréhokoliv bodu tohoto pravidla znamená vždy ztrátu bodu.
Chytání a zpracování kroužku





Kroužek lze chytat jednou rukou, odhodit se však musí stejnou rukou do které byl
chycen. Přeložení kroužku z jedné ruky do druhé znamená ztrátu bodu.
Je zakázáno nahrávat spoluhráči nebo sobě.
Vypadne-li hráči kroužek z dlaně, může jej chytat on nebo jeho spoluhráč ještě jednou
libovolnou rukou. Více než 2 dotyky kroužku jedením družstvem znamenají ztrátu
bodu.
Současné chycení kroužku dvěma spoluhráči je povoleno.
Při chytání kroužku musí kroužek zůstat v kontaktu alespoň s jedním prstem (je
zakázáno “navlečení kroužku”).
Kroky





Kroužek lze chytat na místě, ve výskoku, v běhu, skokem za zem.
Při uchopení kroužku ve výskoku se smí hráč do okamžiku odhození kroužku učinit 2
kontakty se zemí (dotknout nohou maximálně 2x země).
Uchopí-li hráč kroužek v běhu směrem k síti, může s ním udělat maximálně 3 brzdící
kroky, než se zastaví (nesmí protahovat kroky směrem k síti). Kroužek může odhodit
v průběhu uvedených brzdících kroků nebo po úplném zastavení.
Po uchopení kroužku skokem či pádem na zem se může hráč napřed klidně postavit
čelem k síti a potom kroužek odhodit.
Před odhodem nebo během odhodu smí hráč zadní nohou maximálně přinožit, ale
nesmí jí přešlápnout.
Čas držení kroužku



Při hře se 2 kroužky je čas držení kroužků omezen 5-ti sekundami, které rozhodčí
začne počítat ihned, jakmile jsou oba kroužky v klidu v držení hráčů.
Čas počítá první rozhodčí. Po povelu “Čas!” následuje v sekundových intervalech
počítání do 5-ti (1-2-3-4-5), přičemž oba kroužky musí být odhozeny dříve než zazní
první písmeno ze slova “Pět!”.
Rozhodčí nesmí přerušit počítání času, dokud nejsou odhozeny oba kroužky.
Pohyb ruky držící kroužek



Pohyb ruky držící kroužek musí být plynulý. Pokud začne pohyb ruky s kroužkem
směrem vpřed (k síti) musí pokračovat stále vpřed až do okamžiku odhození
kroužku (je zakázáno “naznačování”).
Klamání tělem nebo volnou rukou je dovoleno.
Před hodem je povolen jeden nápřah.
Dotyk kroužkem

Není dovoleno se dotknout kroužkem drženým v ruce jakékoliv části svého těla, těla
spoluhráče, hřiště nebo sítě.
„Skleněná zeď“



Není dovoleno hráčům přesáhnout jakoukoliv částí těla středovou čáru hřiště, ani se jí
dotknout.
Hráč nesmí při hodu přesáhnout rukou nad sítí.
Toto pravidlo nesmí v průběhu hry porušit žádný z hráčů.
Pasivní hra


V kategorii dvojic a trojic při hře se 2 kroužky jsou povoleny pouze dvě vysoké
výměny (bezprostředně za sebou). Třetí výměna musí být útočná.
Družstvo, jehož hráč při třetí výměně opět hodí vysoký kroužek a tento je na druhé
straně soupeřem zpracován, je potrestáno ztrátou bodu (rozhodčí bod započítá až po
dopadu nebo po zpracování kroužku). Pokud je ovšem tímto hodem získán bod, pak
platí!
Plážový tenis
Plážový tenis (Beach tennis, v některých státech se nazývá beach paddle ball nebo
specifickým názvem – matkot v Izraeli) je sport, který je nejčastěji popisován jako směsice
tenisu, plážového volejbalu a badmintonu. Hraje se na beachvolejbalovém hřišti nebo také na
improvizovaných hřištích (zejména na plážích). Jedná se o sport poměrně mladý, což se
odráží na existenci několika variant a několika druhů pravidel. Postupně se však stává plážový
tenis velmi populárním a mediálně atraktivním. Plážový tenis se dnes šíří do celého světa,
ovšem nejvíce je stále rozšířen v USA a Itálii, odkud také původně pochází.
Video ukázka plážového tenisu
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=AhU0dNQ3Lp4#!
Historie
Itálie
Itálie se zasloužila o vznik a rozšíření varianty beach paddle tennis, kdy se hraje s pálkou,
která má tvar podobný tenisové raketě, ale její vnitřní část není tvořena výpletem ze strun, ale
celistvou pevnou plochou. Její maximální délka je stanovena na 50 cm. Tento plážový tenis se
začíná hrát již roku 1978 na plážích v okolí italské Ravenny a jeho zakladatel Gianni
Bellettini, který plážový tenis formalizoval v roce 1996, je dnes prezidentem Italské federace
plážového tenisu – IFBT. Italský beach tennis má dnes již sympatizanty po celé Evropě a
Itálie je centrem evropského plážového tenisu. Hraje se s pálkami a tenisovými míči s nízkou
kompresí. Hrají se pouze čtyřhry, hřiště je stejné jako na plážový volejbal, pouze oproti
americké verzi není rozděleno půlící čárou a hráč nemusí servírovat křížem, ale libovolně. V
současnosti je v Itálii oficiální federací F.I.T (Italian Tennis Federation), což je jediná
federace uznaná ITF.
USA
V USA se beach tennis začal hrát až od roku 2000 na východokaribském ostrově Aruba.
Beach tennis byl v USA formalizován v roce 2005 v New Yorku. V roce 2007 vznikla
organizace Beach Tennis USA (BT USA). V USA se původně hrálo podle arubského
modelu, tj., že namísto pálek se používají klasické tenisové rakety a místo běžného
beachvolejbalového hřiště se hraje na hřišti o rozměrech 9x18 m. Hraje se do 8 vítězných her,
zápas musí končit rozdílem 2 her (například 9:7) a za stavu 8:8 se hraje tie-break, který určí
vítěze. Servíruje se křížem, strany se střídají stejně jako při tenisu, pouze při shodě si může
přijímající tým vybrat, který hráč bude přijímat podání soupeře. Nicméně i přesto, že se beach
tennis v USA stává stále více populárním, přechází se zde z raket na ,,pálky‘‘, tedy na
evropský model. BT USA je řídícím orgánem plážového tenisu v USA a ve spolupráci s
Mezinárodní tenisovou federací (ITF) se snaží unifikovat pravidla plážového tenisu. Dokonce
i na Arubě se dnes hrají paralelně turnaje s pálkami a tenisovými raketami.
Česká republika
V České republice se plážový tenis hraje od roku 2007. Téhož roku byla založena Česká
asociace plážového tenisu (Magistrů 1510/24, 140 00 Praha 4, IČ 22680969), která se stala
platformou pro podporu a propagaci beach tennisu u nás. Koncem roku 2007 se uskutečnilo
první mistrovství republiky. Na druhé Mezinárodní mistrovství České republiky 2008 již
přijeli nejlepší hráči ze 6 zemí. V roce 2009 se na Silvestra uskutečnilo již 3. mezinárodní
mistrovství České republiky (Prague BT Open, ITF), kterého se zúčastnilo 96 hráčů z 13 zemí
Evropy a turnaj se hrál s dotací 10.000 USD v rámci ITF Beach Tennis Tour.
IFBT
V roce 1980 byla v Itálii založena Mezinárodní federace beach tenisu (IFBT) se 34 členskými
státy z Evropy, Asie, Australie, Afriky a Latinské Ameriky.
ITF Beach tennis
Mezinárodní tenisová federace (ITF) založila svou vlastní beachtennisovou organizaci. ITF
Beach tennis organizuje turnaje převážně v Itálii, ale dnes se již stává nejrozšířenější
beachtennisovou federací. Plážový tenis v podání ITF se od koncepce IFBT liší pouze výškou
sítě, která je stanovena mezi 1,70 až 1,85 m nad zemí.
Tennis Europe
Tennis Europe sestává ze 49 evropských členských zemí a je největší kontinentální asociací v
rámci ITF.
Soutěže
V členských státech ITF Beach tennis se pravidelně konají národní mistrovství.
V roce 2006 zahrnula Mezinárodní tenisová federace (ITF) beach tennis do svých plánů a v
roce 2007 ve spolupráci s Italskou tenisovou federací organizovala první Evropský beach
tenisový turnaj na Sardinii. V roce 2008 se také v Itálii uskutečnilo 1. Mistrovství Evropy v
plážovém tenisu, zatím poslední 4. Mistrovství Evropy se uskutečnilo v září 2011 ve
spolupráci s bulharskou asociací plážového tenisu v bulharské Albeně. Zúčastnilo se ho 124
hráčů z 19 členských federací.
Rok 2008 byl také začátkem nové ITF Beach Tennis Tour, nového okruhu mezinárodních
turnajů. Kalendář turnajů, které jsou organizovány národními asociacemi po celém světě,
nabízí hráčům možnost sbírat body do mezinárodního žebříčku, ve kterém jsou hráči
individuálně řazeni na základě svých výsledků. V roce 2011 tato tour zahrnovala 91 turnajů.
V květnu 2009 uspořádala ITF ve spolupráci s Tenisovou federací Itálie první mistrovství
světa v plážovém tenisu. Turnaj se uskutečnil v historickém Foro Italico v Římě a hráli zde
hráči ze 14 států. Ztím poslední mistrovství světa proběhlo v květnu 2011 také v Římě .
Pravidla hry
Převzato z http://www.itftennis.com/beachtennis/thegame/index.asp
V současné době probíhá proces unifikace pravidel. Plážový tenis na světové úrovni
zastřešuje IFBT (International Federation of Beach Tennis) a oficiálně ho propaguje
Mezinárodní tenisová federace (ITF).
Plážový tenis (beachtennis) je sport hraný dvěma družstvy o dvou hráčích na pískovém hřišti
rozděleném sítí. Účelem hry je poslat míček povoleným způsobem přes síť na zem do pole
soupeře a zabránit soupeři udělat totéž. Míček je uveden do hry podáním, hra pokračuje do
okamžiku než se míček dotkne země, letí mimo hřiště nebo se ho nepodaří soupeři vrátit
předepsaným způsobem.
Hrací plocha a vybavení
Hrací plocha:
 Kurt je obdélník o rozměrech 16 x 8 metrů bez jakýchkoliv překážek
Výška sítě:
 Kurt je rozdělen sítí, jejíž výška sítě je 1, 70 metru.
Míč:
 Hraje se speciálními měkkými míčky, s tzv. nízkou kompresí.
Rakety
 Raketa s držadlem nesmí mít celkovou délku větší než 50 cm a šířku větší než 26 cm
 Úderová plocha rakety je celistvá, plochá, v celém rozsahu vyplněná (V USA se hrálo
do roku 2009 se standardními tenisovými raketami, dnes jsou pravidla na celém světě
jednotná). Na hrací ploše může být jakýkoliv počet děr o průměru 9 -13 mm.
Raketa a paddle raketa na plážový tenis
Hra a situace ve hře
Stav v zápase
 Zápas může být hrán na 3 sady (pár musí vyhrát 2 sady, aby vyhrál zápas) nebo na 5
sad (pár musí vyhrát 3 sady, aby vyhrál zápas)
Stav v sadě
 Existuje několik způsobů počítání v sadě. Dvě hlavní metody se nazývají "Sada hraná
s rozdílem dvou her" (pár, který vyhraje jako první šest her vyhrává i danou sadu
pokud vede nad soupeři rozdílem dvou her. Pokud je potřeba, sada pokračuje do doby
až je tohoto rozdílu dosaženo) a "Tie-break sada" (pár, který vyhraje jako první šest
her vyhrává i danou sadu, pokud vede nad soupeři rozdílem dvou her. Pokud je
dosažen stav šest-šest, bude hrán tie-break)
Stav ve hře
 Boduje se tenisově 15-30-40-hra, získají-li oba páry po třech bodech, je stav
označován za „shodu“, po níž pár, který získá další bod, vyhrává i „hru“.
 V průběhu tie-breaku jsou body uváděny jako „nula“; „1“; „2“; „3“; atd. První pár,
který získá sedm bodů vyhrává „hru“ a „sadu“, pokud vede nad soupeři rozdílem dvou
bodů. Pokud je to třeba, tiebreak pokračuje dokud není tohoto rozdílu dosaženo.
Volba stran a podání
 O volbě stran a právu podávat nebo přijímat v první hře se rozhoduje losem před
začátkem utkání.
Střídání stran
 Páry střídají strany po ukončení první, třetí a každé další liché hry v každé sadě. V
průběhu tie-breaku hráči střídají strany po každých čtyřech bodech.
Pořadí podání a příjmu
 Pár, který má podávat v první hře každé sady rozhodne, který hráč bude tuto hru
podávat. Stejně tak před započetím druhé hry se rozhodne jejich soupeř, který hráč
bude danou hru podávat. Spoluhráč hráče, který podával v první hře podává ve třetí
hře a spoluhráč hráče, který podával v druhé hře podává ve hře čtvrté. Tato rotace trvá
až do konce dané sady. Míček uvedený do hry podávajícím hráčem může být vrácen
kterýmkoliv přijímajícím hráčem na protější straně sítě.
Podání
 Pro každý bod je k dispozici vždy pouze jedno podání. Při podání může stát podávající
hráč kdekoliv za základní čarou. Podání musí přejít přes síť na stranu soupeře.
Podávaný míč je stále ve hře i v případě, že se dotkne sítě, popruhu nebo pásky s tím,
že přejde do správného pole.
Let

Ve všech případech, kdy je zahlášen let se bod opakuje (pokud míč během hry
praskne, jestliže se během hry jedna z čar vymezujících hrací plochu rozbije nebo
rozpojí, jestliže není jeden z dvojice hráčů připraven přijímat servis).