Poslední ráj na zemi - Annual Drukpa Council

Transkript

Poslední ráj na zemi | HN.IHNED.CZ - reportáž
Page 1 of 5
reklama
mobilní verze | přihlášení | obsahový servis | online archivy | online inzerce | předplatné titulů economia
rss | mms | sms
hledat jen v HN
napříč iHNed.cz
rozšířené vyhledávání »
Vyhledat...
Úvodní stránka
iHNed.cz
Aktuální vydání
Respekt
Ekonom
Poslední týden
Marketing&Media
Online archív
Obchodní věstník
Rubriky
Investice
Exportér
FinWeb
Kariéra
KarieraWeb
IN Magazín
Reality
Odborné měsíčníky
Víkend
Proč ne?!
boutIQue
Hospodářské noviny
HN.IHNED.CZ 24. 7. 2009 00:00 (aktualizováno: 24. 7. 2009 23:15)
Přejít do diskuse
(1 příspěvků)
Poslední ráj na zemi
Sousedé Tibeťanů v indickém Ladaku žijí v utopii. Ani po zuby ozbrojené armády a hordy
moderních turistů nenarušily jejich po staletí udržované zvyky a pravidla. Tady vědí, že všechno
jednou pomine.
reklama
reklama
AKTUÁLNĚ
NEJČTENĚJŠÍ
DISKUTOVANÉ
22:28
Americký hacker se přiznal k největší krádeži
dat na světě
21:59
Legendární basketbalista Michael Jordan byl
uveden do Síně slávy
21:19
Vídeň se rozlučky s Jacksonem nedočká.
Organizátoři zrušili koncert
20:53
Deficit rozpočtu USA trhá rekordy. Stoupl na
1,38 bilionu dolarů
20:51
Na člověka, který právě ušel 230 kilometrů napříč jedním z
nejnáročnějších terénů na světě, vypadá Rigzin Namgyal
Hašek tentokrát v nájezdech uspěl, Slavia
oplatila Varům finalovou porážku
odpočatě. Rodák z provincie Ladak, ležící na dalekém indickém
další články
severu, vede místní firmu starající se o průběh třiačtyřicetidenní
pěší pouti jednoho z nejvyšších lamů tibetského buddhismu, Jeho
Svatosti 12. Gyalwanga Drukpy, a šesti stovek jeho následovníků.
Namgyal hrdě upozorňuje na hromadu odpadků nedaleko bran
zdejšího největšího a nejznámějšího buddhistického chrámu
Hemis. "Tohle jsou poslední," ukazuje na hromadu. "Bylo toho
třikrát víc, málem nám nestačilo ani dvacet koní."
Nevzhlednou hromadu tvoří poslední z celkem šedesáti tisíc pytlů plných odpadků, které Drukpovi
souputníci posbírali podél horských cest. Mniši, mnišky a pár laických pomocníků z dvaceti zemí se při
sbírání smetí hyzdícího tento vysokohorský ráj museli často brodit i ledově studenými horskými prameny a
nacházeli i dvacet let starý odpad.
Návrat sněžného levharta
Zatímco Namgyal básní o své hromadě, Drukpa sleduje vystoupení tanečníků v čertovských kostýmech.
Raní evropští cestovatelé jejich rituál nazvali "tancem ďáblů", ale ve skutečnosti mají hrůzu nahánějící
KONTEXTOVÉ ODKAZY ETARGET
Exotika s Letuska.cz
Cesty do exotických zemí za skvělé ceny! Levné
Letenky. Hotely.
Odborná literatura a slovníky
e-shop s rychlou zásilkovou službou VPM
Communication s.r.o.
Individuální zájezdy
Autentické zážitky podle Vašich představ Indie,
Irán, Mexiko, Bosna, Egypt, atd.
SPRÁVA SPOLEČNOSTÍ s.r.o.
Pořiďte si společnost v ČR nebo SR do 30.9.,
zdarma registrace k daním vč. DPH
Akciová společnost za 440 Eur
od 1.1.08 se ruší 0 daň na prodej akcií držených 6
měsíců. Kupte si a.s. z 2007.
bůžkové vádžrajánského buddhismu chránit a odstraňovat překážky na cestě k osvícení - stejně jako
Drukpovy následovníci čistili horské stezky od smetí.
přidej nový odkaz
V Ladaku není buddhistická tradice jen vábničkou pro turisty. Víra je
http://hn.ihned.cz/c1-37869290-posledni-raj-na-zemi
9/12/2009
všudypřítomná jak ve starobylých klášterech, kterých je tu jako jaků na
horských srázech, tak v nedalekých osadách - vesničané a mniši tady stále žijí ve vzájemné symbióze
stejně jako po staletí předtím, v dobách, kdy byl Ladak nezávislým královstvím a izolovaným rájem.
Tak jako je dalajlama pro miliony lidí žijícím Buddhou, považují Ladakové za svého svatého muže
Gyalwanga Drukpu. Muž v brýlích a s vzezřením profesora se narodil v roce 1963 tibetským rodičům v
Indii a je reinkarnací velkého jogína z 12. století. Jeho vlivu - a práci dalších občanských skupin v
Page 2 of 5
KOMENTÁŘE, ROZHOVORY
Kočárník po rezignaci: Pokud
vám někdo drží volant, můžete
jen zastavit a vystoupit
EXKLUZIVNĚ Předseda dozorčí rady
Českých aerolinií Ivan Kočárník rezignoval na
své funkce...
ladackém hlavním městě Léhu - se připisuje nárůst důrazu na ochranu životního prostředí v posledních
letech. V horských bystřinách, které byly ještě nedávno zasypané nepořádkem a igelitovými taškami, dnes
volně proudí voda. Zatímco před pár lety ještě klesala populace tibetského vlka i ohroženého sněžného
levharta, dnes se jejich stavy opět zvyšují.
Šéf ladackého odboru ochrany životního prostředí Jigmet Takpa to připisuje změně v postoji místních lidí.

Podle něj mají lidé v Ladaku ochranu prostředí dnes už pod kůží. "Je v nich hluboce zakořeněná," říká.
Divou zvěř už nepovažují za pohromu ohrožující jejich stáda, ale za národní přírodní poklad. Takpa tvrdí,
že do týdne sežene toho správného horského průvodce, který vám sněžného levharta zaručeně ukáže - to
jsou od něj odvážná slova, protože tohle zvíře už neviděly generace přírodovědců. Ve své slavné knize
Sněžný levhart Peter Matthiessen píše o duchovní cestě napříč Himálajem, která končí ironicky: i když po
této šelmě pojmenoval celou knihu, jediné, co z ní nakonec viděl, byl trus na horské stráni.
Celou váhu vádžrajánského buddhismu můžeme pocítit také v klášteře Thiksey. Devětadvacetiletý mnich
Rok po té. Jak pád Lehman brothers změnil
svět.
ON-LINE s šéfem ÚOOÚ: Loni jsme za české
spamy udělili pokuty za 896 tisíc
Petr Fischer: Jak politici žádali politizaci
soudu
OBRAZEM
Deštivé výročí. V boji s
teroristy nepolevíme, slibuje
Obama Američanům
V New Yorku a Washingtonu proběhly
v pátek pietní akty k výročí útoků z 11. září.
Proslov...
Jampa Norphel tady začíná troubením na roh dung-chen, dlouhou trumpetu podobnou švýcarským alpský
rohům, která je delší než výška samotného Norphela. Ten z dung-chenu vyloudí hlasitý tón, který se nese
ze střechy kláštera nad shlukem staveb Norphelovy rodné vesnice a přes údolí Indus až k himálajským
vrcholkům. Svolává jím ostatní mnichy ke druhému dni každoročního svátku Guhjasamádža mandala.
V přítmí budovy mniši pak spustí svoje zpěvy sborovým basem, jež setřásá prach z trámů posvátné stavby

z 15. století. Rituály Guhjasamádža obvykle trvají osm dní a mniši při nich pečlivě, zrnko po zrnku,
sestavují z písku mandalu. Když ji dokončí, obraz zničí na znamení pomíjivosti všech jevů: vše, co
vznikne, jednoho dne zanikne. O pomíjivosti by v Ladaku mohly vyprávět i zdejší horské masivy Himálaje,
které tiše sledovaly porážky okupačních armád - buď v důsledku sevření smrtící zimy, nebo náporu
domorodých obránců. Dnes je však Ladak nejklidnější částí nejsevernějších indických států Džammú a
Kašmír.
Region se turistům otevřel až v roce 1974 a průvodci pro něj mají přezdívky jako "poslední Šangri-la"
Osm let po útoku na USA: firma rozdá trosky
WTC, budou z nich památníky
Maradonovi nesli fanoušci v Paraguayi
pomyslný hrob
Toto jsou nejprodávanější vozy v Česku, na
které dostanete šrotovné
TÉMA
Proč mladí umírají? Hlavní
příčinou jsou nehody, pak
násilí, říká studie
Vědci zkoumali data Světové
zdravotnické organizace o úmrtí mladých lidí.
Mezi hlavní...
podle bájné himálajské utopie nebo "malý Tibet" - a na každém z těchto klišé je něco pravdy. Od poloviny
devátého století až do roku 1834, kdy se Ladak vzdal vládcům země Džammú, si království uchovávalo
nezávislost jak na mughalských císařích, tak východním dalajlamovi.
Ladakové a Tibeťané mluví téměř totožným jazykem, společné mají i
náboženství, oblékání a kuchyni. Přes zřejmé a nepochybné podobnosti
však Ladakové rádi upozorňují na rozdíly. Tak třeba neformální a univerzální

Hongkongský Kerviel jde na sedm let za
mříže
Toto jsou nejprodávanější vozy v Česku, na
které dostanete šrotovné
Po půl roce na veřejnosti. Pohublý a tichý
Steve Jobs se vrátil do Apple
pozdrav "džulaj", který znamená dobrý den, na shledanou, prosím i děkuji,
Ladakové používají mnohem častěji než jejich východní sousedé. Tibeťané,
kteří po čínské invazi odcházeli často právě do Ladaku, jsou v očích místních
méně uvolnění a mnohem více si potrpí na společenskou hierarchii.
I když Ladakové nejsou to samé co Tibeťané, u svých východních sousedů
už dlouho čerpají náboženskou inspiraci. Jejich domov tak patří mezi hrstku
míst na světě, kde mohou návštěvníci zakusit tibetský buddhismus v jeho
původním prostředí.
A ještě něco mají oba národy společné: zvláštní slabost pro máslový čaj, na
jehož chuť si cizinec musí nějakou dobu zvykat, pokud se mu to vůbec kdy
podaří. Díky tomuto velmi mastnému nápoji získáte silnou vrstvu tuku, která vás sice ochrání před
chladem, ale ucpe tepny. Snáze se pije, když v něm spíše než čaj budete spatřovat lahodnou polévku. "Je
velmi těžký a moc dobrý, ale není moc zdravý," říká Norphel a prozrazuje povědomí o cholesterolu. "Já si
ho většinou míchám s tsampou. Ale starší mniši ho mají moc rádi a pijí ho často."
Norphel se narodil ve vsi pod klášterem a mnichem je od svých deseti let - podle už odumírající tradice má
vždy jeden syn z každé rodiny žít klášterním životem. Stejně jako dnešní novicové se i on jako mladík jistě
nanosil kbelíků tsampy, mouky z ječmene sklízeného na okolních polích, z klášterního skladu po schodech
do společenské místnosti na slavnost mandaly.
"Je to zvláštní druh ječmene," říká Norphel a vysvětluje význam tsampy v místním jídelníčku. "Dáváme si
ho s čajem, jogurtem nebo s vařenou vodou." Lžící nabírá sušený prášek a zamíchá jej do osoleného
máslového čaje, čímž vytvoří kašovitou hmotu, kterou pak nabízí jako obětní dar buddhům a
bódhisattvům.
Jako ve strašidelné pohádce
Máslový čaj i typickou ladackou přívětivost jsme objevili i ve vesnici Ulley, která leží o šedesát kilometrů
dál v kopcích proti proudu horské řeky a kde jsem byl hostem rodiny Norboo. Ulley má všehovšudy 38
9/12/2009
Page 3 of 5
obyvatel, pět domů, jednoho učitele, čtyři studenty, čtyři psy, stádo jaků a žádné vozy s koly. Zdejší vzduch
působí jako protilék na horké a smogem sužované indické pláně, na druhou stranu však ve výšce 3500
metrů nad mořem slunce nepřipravenou kůži cizince snadno sežehne.
Moji hostitelé žijí na usedlosti obklopené drolícími se stúpami - náboženskými kupkami, jež mají
představovat osvícenou mysl. Od doby, co jejich předkové před dvěma sty lety postavili tenhle dům a
vyhloubili okolní zavlažovací kanály, se toho tady moc nezměnilo. Dnes v domě žije jen devatenáctiletý
Rinchen Namgyal a jeho matka Tsemang Dolma.
Do vsi jsem dorazil předchozího dne z Léhu až po setmění, po čtyřhodinové jízdě autobusem po klikatících
se prašných cestách, jež se zdály být ještě užší než vůz samotný. (Léh, dopravní uzel Ladaku, leží třináct
hodin džípem od kašmírského hlavního města Šrínagaru. Návštěvníci také mohou vyrazit letadlem, ale
pak potřebují nejméně den na odpočinek a aklimatizaci na tříkilometrovou výšku.) Autobus mě vysadil ve
vesnici, která leží po proudu řeky pod Ulley. K domu rodiny Norboo to mělo být zhruba hodinu a půl pěšky
do kopce. Aspoň takové jsem dostal instrukce. Nemohl jsem však tušit, že blesková povodeň z minulého
srpna odnesla veškeré ukazatele na Ulley. Než jsem s kolegyní našel stezku vedoucí do vsi, slunce už
pomalu zapadalo za hory. Záhy se snesla tma a další tři hodiny jsme šplhali do kopců, cestu nám ozařoval
jen svit měsíce a slaboučká baterka. V takové tmě oči šálí a já měl v jednu chvíli pocit, že nedaleko od nás
se ze srázu řítí tichý stín. Konečně v dálce zableskl úzký proužek světla - dům rodiny Norboo.
Když jsme dorazili, přivítala nás scéna jako ze strašidelné
pohádky. Kolem pece na dřevo stály tři ženy, tváře ošlehané
ladackým sluncem, a připravovaly večeři. Na stěnách visely
měděné kotlíky, konvice, naběračky a kastroly, dřevěné trámy
pod stropem byly zanesené dvousetletou vrstvou kouře a sazí.
Jedna z žen za monotónního houpavého pohybu míchala
mléko nástrojem připomínajícím vybavení fitness centra doby
kamenné: v rukou držela dva konce pásku omotaného okolo
dřevěné hole ponořené do hruškovité nádoby, přičemž hůl
pomocí pásku roztáčela jedním a pak druhým směrem. Držáky pásku tvořily zvířecí kosti. I přes úsměvy a
opakovaný pozdrav "džulaj" jsme se nemohli ubránit pocitu, jako bychom byli Jeníček a Mařenka, kteří
právě dorazili do perníkové chaloupky. Po počátečních potížích se podávala večeře - naštěstí jsme se jí
nestali my, ale rýže, čočka, dušené skopové a chléb.
Druhý den jsme pomáhali se zemědělskými pracemi, dojili jaka, což je mnohem těžší, než se může na
první pohled zdát, ručně vyráběli pšeničné těstoviny zvané čjutagi, jež připomínají velké, neplněné
tortellini, a dřeli kůru z větví mladých vrb na opravu střechy - to byla podivně uspokojující činnost, jež vaše
ruce ponechá bolestivě spálené od slunce.
Té noci se z boudy hlídacího psa Tommyho, což je fena, ozýval hlasitý štěkot. "Vlci," utrousil Rinchen.
Každoročně přijde rodina kvůli dravcům, jako je tibetský vlk nebo sněžný leopard, o několik jaků a ovcí,
vysvětluje. Vzpomenu si na stín z předešlého nočního pochodu.
Ráno jsme spolu s Rinchenovou rodinou zašli do privátní gompy, modlitebny tvořené jednou místností na
střeše domu. Rinchen zpíval mantry, zapálil misku jalovcových větviček a nabídl je jako oběť rozličným
bůžkům, v jejichž středu stála bronzová soška představující jedenáctihlavého Avalókitéšvaru,
ztělesňujícího soucit. Takový obrázek daleké horské idylky možná vyvolává dojem, že v tomto regionu jsou
turisté novinkou, ale Ladak zná cestovatele z průběhu celé své historie - v Léhu se sbíhá ne méně než pět
starobylých obchodních stezek. Okolními průsmyky až do poloviny dvacátého století procházely tisíce
nákladních zvířat ročně a do Kašmíru přivážely pašmínu, sůl z Tibetu a luxusní zboží ze západní Číny.
Cesta do zakázané zóny
I když cesta z čínského Jarkandu do Paňdžábu přes průsmyk Karákoram trvala dva měsíce, obchodníci
neměli jiný způsob, jak se dostat z jednoho města do druhého. Od 50. let je však uzavřený, protože se
nachází v silně militarizované nárazníkové zóně mezi Kašmírem, jejž okupuje Pákistán, a Čínou.
Nás přesto zajímalo, co z této starobylé karavanové stezky
přečkalo do dnešních dnů, a tak jsme uspořádali výpravu do
severní části údolí Nubra, klikatící se cesty podél řek Nubra a
Šajók a ležící na druhé straně sedla Kardung La, kde je ve
výšce 5600 metrů údajně nejvyšší autem sjízdná silnice na
světě. (Dnes existuje ještě jeden mírně vyšší horský silniční
přechod, ale využívá se jen velmi zřídka.)
Přes značnou výšku, kde kvůli sebemenší námaze člověk lapá
po dechu, panovala na vrcholku průsmyku veselá atmosféra.
Turisté z jihu Indie se vrhali do sněhu a s národní vlajkou pózovali fotografům, jako by tím zdůrazňovali
svůj nárok na toto sporné území.
Vojenská přítomnost je v Ladaku dodnes silná, zvláště pak na severu, kde se sbíhají hned tři teritoriální
nároky. Na východě leží Aksai Čin, neobyvatelná pustina, kterou po válce s Indií v roce 1948 obsadil
9/12/2009
Page 4 of 5
Pákistán a pak ji předal Číně, zatímco se Indie svého nároku na tuhle vyprahlou horskou plošinu nikdy
nevzdala. Na severozápadě u ledovce Sijačen se indické a pákistánské jednotky stále střetávají na
nejvýše položeném světovém bojišti. A na severu leží průsmyk Karákoram, dnes už bez někdejšího
dopravního ruchu.
Ale takové vojenské manévry by člověka neměly odradit. Turistům tady hrozí asi takové nebezpečí jako
nám v roli Jeníčka a Mařenky. Údolí Nubra je dnes turistickou stezkou, známou pro svou dechberoucí
scenerii a keře rakytníku, z jehož plodů se vyrábí lahodná šťáva přebohatá na vitamin C.
Na výpravu se s námi vydala i francouzská učitelka posedlá středověkým cestovatelem Markem Polem.
Jako zamilovaná školačka už čtyři roky kráčí ve stopách slavného Benátčana ze 14. století a je
přesvědčená, že se cestou do Kašmíru musel zastavit i v Ladaku. Na její naléhání jsme se údolím vydali
co nejvíce na sever, podél malebných vesniček a lánů pichlavého rakytníku. I když jsme nenarazili na
žádný vojenský check-point, náš řidič se bál do zakázané zóny vstoupit a přiměl nás, abychom se vydali
na cestu zpět.
V jižní části údolí jsme vyrazili k ledovci Sijačen, kde už je začátek vojenského území na mostě ve městě
Hunder jasně označen. Tady jsme přenocovali a následujícího rána narazili na starého mnicha, jak u
malého kláštera hned vedle check-pointu odříkává mantry, umývá a plní obětní misky. Mnich a armáda - to
je absurdní kombinace, ale možná asi stejně jako dva dvouhrbí velbloudi stojící opodál na pozadí hor s
bílými sněhovými čepičkami. Potomci soumarů ze západní Číny teď vydělávají svým majitelům už jen jako
turistická atrakce - zábavychtiví Indové rádi zaplatí za krátký zážitek z jízdy na hrbatých zvířatech v
Himálaji. Velbloudi dávno nevládnou zdejším průsmykům a asi už nikdy nebudou, ale stejně jako mandala
z písku připomínají, že všechno, co vznikne, jednou zanikne.
Snímky Sanjit Das: Jeho Svatost 12. Gyalwang Drukpa, duchovní vůdce Ladaku v severní Indii. Bývalé
království je poseté kláštery, kde lze vidět tibetský buddhismus v jeho původní podobě. Průvod několika
desítek mnichů a mnišek s Drukpou v čele ušel v létě 230 kilometrů jedním z nejnáročnějších terénů na
světě. Velká část regionu je nehostinná a jen řídce obydlená, zato místní údolí se těší přezdívce Ráj na
zemi. Obyvatelé Ladaku se velmi podobají Tibeťanům - mluví téměř shodným jazykem, mají stejné
náboženství, oděv i kuchyni.
Autor/ři: Scott MACMILLAN
Vyhledat články autora
reklama
ODKAZY ADFOX
Kancelářská technika
Zadejte poptávku a my ji rozešleme stovkám dodavatelů z oboru. Zdarma!
www.ePoptavka.cz
Topcentrum - Nářadí
Kompletní sortiment zboží pro vybavení Vaší dílny. Ruční a elektrické nářadí, stavební mechanizace.
Topcentrum.cz
Přeprava Belgie
Přepravy do celé Evropy. LKW Walter - Váš evropský dopravce.
www.LKW-walter.cz
SDÍLET ČLÁNEK
VYTISKNOUT
ULOŽIT
POSLAT
PŘIDAT
NÁZOR
DISKUZE
Podpořte svou zemi v soutěži o nejchytřejší zemi
v Evropě! (Tomáš)
Dobrý den, momentálně probíhá soutěž o
nejchytřejší zemi v Evropě...
Autor:
E-mail:
Zveřejnit: g
c Zasílat reakce: g
d
e
f
c
d
e
f
Město:
9/12/2009