číslo 10 2004 - Krasová deprese

Transkript

6
VAROVÁNÍ: KRASOVÁ DEPRESE JE UZAVŘENÁ SNÍŽENINA V KRASOVÝCH HORNINÁCH, KRUHOVÉHO, OVÁLNÉHO, PROTÁHLÉHO I NEPRAVIDELNÉHO PŮDORYSU A NÁLEVKOVITÉHO, VÁLCOVITÉHO I MÍSOVITÉHO TVARU. VZNIKAJÍ NEJČASTĚJI ROZPOUŠTĚNÍM HORNIN, VZÁCNĚJI JDE O PROPADLÉ STROPY JESKYŇ.
1
P O D Z E M Í x H O R N I C T V Í x H I S T O R I E x S P E L E O L O G I E x M I L I TA R I A x G E O L O G I E x M I N E R A L O G I E
ISSN: 1214-6021
Praha 2004
ČÍSLO 10
2004
W Under/water/ground
wII.B, Km 20,871 – traový tlakový úzávěr UT 1916
w
II. B, Km 19,876. Stanice Invalidovna
w
II. B, Km 19,947. Invalidovna
a TEXT &b PHOTOGRAPHY Martin Přibil
wII.B, Km 19,185
w
II. B, Km 20,3. Carassius auratus. A pak že neberou!
w
II. B, Km 19,833. Tlakový uzávěr pod větrací šachtou Invalidovna. Na dně nalezena žába.
wII.B, Km 19,700. Rutilus rutilus
w
II. B, Km 18,740. O moc dál plout už nešlo
Bpokračování na straně 16 F
wII.B, Km 18,963 – Stanice Křižíkova
w
II. B, Km 18,947 – Stanice Křižíkova
w
II. B, Km 18,745.
Epsomit
Nález velkých akumulací epsomitu na
ložisku Šturec v Kremnici (Slovensko)
a TEXT &b PHOTOGRAPHY Jan ALBRECHT
ři průzkumu a dokumentaci starých důlních děl na ložisku Šturec v Kremnici
v létě 2003 se nám podařilo objevit výjimečně
bohaté akumulace minerálu epsomitu
(MgSO4.7H2O). Jedná se o jehlicovíté, vláknité
až stébelnaté agregáty o délce více než 1
m visící z velkých ploch stropu ve starých
důlních chodbách. Epsomit je bílý, sametové lesklý a vzniká recentně působením
produktů rozkladu sulfidů na andezit. Určen
byl rentgendifrakční analýzou, kterou provedl
Jiří Sejkora z Národního muzea v Praze.
I když se tyto výskyty nalézají v obtížně přístupných partiích starých důlních děl, záměrně
neuvádíme lokalizaci nálezu, aby byly tyto
unikátní výskyty uchráněny i v budoucnosti a zachovány pokud možno co nejdéle.
Seriózní akademičtí zájemci o bližší informace se mohou obrátit na redakci KD
P
x
Epsomite.
A Find of a Significant
Accumulation of Epsomite at the
Šturec Deposite in Kremnica
(Slovakia)
a TEXT &b PHOTOGRAPHY > Jan ALBRECHT
KEY WORDS>
Epsomite /MgSO4.7H2O/,
Significant Accumulation
LOCATION>
Kremnica
/Kőrmőczbánya, Kremnitz/,
Slovakia
!
KD10 / 2003
STR
4
4
72
Epsomit 11
x
obsah/contents>
1 – Under/water/ground w. [ /2] >>> str.16
| a Martin PŘIBIL
4 – Epsomit. Nález velkých akumulací epsomitu na ložisku Šturec
v Kremnici (Slovensko)
| a Jan ALBRECHT
5 – Obsah, Index, marasmus montanus
6 – Podzemní továrna Quarz. Společný podzemní závod firem
Steyr-Daimler-Puch a Flugmotorenwerke Ostmark Roggendorf
u Melku (Dolní Rakousy).
| a Miroslav SÁDOVSKÝ
16 – Under/water/ground w. Několik poznámek k zaplavení Pražského metra
při povodních roku 2002. [PART 2/2] >>> dokončení ze str.3 | a M a r t i n P Ř I B I L
18 – K počátkům těžby uranových rud v Čechách.
| a Aleš BUFKA
18 – Výklenek v jámě Marie. Prostora neznámého určení
v hloubce 30 metrů.
| a Vladimír LIPTÁK
19 – Skutina: potápěčův omyl.
| a Martin PŘIBIL
20 – Radioaktivní suroviny a jejich použití
v hitlerovském Německu.
| a Aleš BUFKA
24 – Štěpánovský revír v letech 1767—1773.
| a Dalibor VELEBIL
26 – Striepky zo Slovenska.
| a Jan ALBRECHT
28 – Podzemní rafinerie DachsIV.Nedokončená podzemní rafinerie firmy
Schell– Rhenania–Ossag AG v Osterode /Harz/. | a M i r o s l a v S Á D O V S K Ý
32 – Historie nikl-měděného dolu Rosenhein –Sohland. | a A l e š B U F K A
33 – Asanace dolu Jeroným u bývalé obce Lauterbach Stadt v Císařském lese.
| a Martin PŘIBIL
34 – Důl Cínovec (Zinnwald) v letech 1938–45.
| a Aleš BUFKA
36 – Hlubinné dobývání kaolínu na Karlovarsku.
| a Aleš BUFKA
37 – Antracitové doly v osadě Chobot u Vlašimi.
| a Aleš BUFKA
37 – Dobývání kaolinu na Brdech.
| a Aleš BUFKA
38 – Podzemní lomy v okolí Maastrichtu. Zpráva o akci TMS Permon
Sint Pietersberg 2002.
| a Daniel JURÍČEK
44 – Roşia Montană. Likvidace starobylé hornické osady. | a D a l i b o r V E L E B I L
46 – Jeskyně Výpustek:
Pozoruhodný příklad symbiosy člověka a jeskyně. | a M a r t i n P Ř I B I L
59 – Opiové doupě. Marasmus montanus. Krátké zprávy. | a A l e š B U F K A
59 – Tisová u Kraslic. Zasypání úpadnice.
| a Aleš BUFKA
60 – Jeskyně Humpleu, Romania: Part 4.
Legenda o gigadómech.
| a Michal Kolčava, Martin PŘIBIL & al
PART 1
marasmus montanus
Nemoc horníků. V jednom z čísel časopisu »Wiener klinische Rundschau«
jest popis zvláštního obrazu nemoci,
jejž dr. H. Goldmann na hornících
studoval a jmenem »Marasmus
montanus« označil. V podzemských
střídách, jež od šachty se odvětvují,
je vzduch o to zkaženější, čím dále
se od šachty vzdalujeme a na odlehlých
bodech stříd mohou dělníci pouze
tehdy dýchati, přivádi-li se jim strojním zařízením vzduch. S hloubkou,
jež horníka dělí od povrchu zemského,
přibývá dále teploty, jež v některých
báňských dolech dostupuje výše 40˚C.,
tak že dělník jen úplně svlečen může
konati svou práci. Denní, několikahodinný pobyt v takovém horku, jakého
v našem podnebí aní v nejteplejších
měsících letních nemáme, klade
přirozeně na ústrojí těžce pracujícího
horníka zvláštní požadavky. Vzduch
k dýchání nestačí, aby kryl spotřebu
kyslíku, povstává onen stav, jenž
rozšíření plic má za následek. Nadmíru
rozšířené plíce spůsobují zvětšení srdce a jeho následky. Horko a těžká
práce způsobují silný pocit žízně. Horník
jest nucen v 8hodinné práci požíti až
5 litrů vody a následek toho jest rozšíření
žaludku a jeho škodlivé následky.
Nad to jest pitná voda v těchto
hloubkách často velmi špatná a chová
celou řadu zárodků chorobových.
Hornící odstraňují svízel s vodou tím,
že přidávají špatné vodě černou kávu,
aby ji činili záživnější. Požívá-li se však
denně takové množství sebe slabší
černé kávy, dostaví se škodlivé účinky
černé kávy, obzvláště na srdce. Nad
to jsou ve vzduchu otravné plyny, tak
že i staří horníci časem za zcela zvláštních příznaků náhle onemocní uprostřed práce, často v rozmluvě se
soudruhy, sklesne horník ku zděšení
těchto za prudkého výkřiku k zemi,
ztratí vědomí a jest zachvácen křečmi. Všechny tyto příznaky, k nimž druží
se ještě choroby kožní a oční, podávají obraz nemoci, již Goldmann nazývá
»Marasmus montanus«.
In: Hornické a hutnické listy, 3/1902, 10, 163–164.
Ackermangroeve /quarry ............41
Adamov ..........................49, 55, 56
Albertkanal /quarry......................42
Alburnus Maior> Roşia Montană
Altrohlau> Nová Role
Anna /mine ..................................19
Annamühle ..................................28
Apostelgroeve /quarry ................41
Apuseni ........................................60
Auslaßhöhle>Výpustek
Austrálie ................................45, 66
Austria> Österreich
Balverhöhle ..................................53
Banská Štiavnica ........................27
Barbarossahöhle ........................53
Belgie> Belgique
Belgium> Belgique
Belgique> ....................................21
Bergfreiheitgrube /mine ............20
Berlin ............................................22
Bihor ..............................................60
Birkenberg > Březové Hory
Bohemia> Čechy
Böhmen> Čechy
Bordeaux ......................................21
Borovec ........................................24
Boží Dar ........................................18
Brandov ........................................37
Bratrství /mine, adit..............19, 20
Brdy ..............................................37
Breitenbach > Potůčky
Bremen; okolí /district..................53
Brno ..........................................9, 54
Březové Hory ................................18
Býčí skála /cave ....................48, 53
Cadier en Keer ............................41
Cechhaus; štola /adit ..................24
Chobot ..........................................37
Cetate ..........................................44
Cínovec ........................................34
Cirmic ............................................44
Cirmicel ........................................44
Císařský les> Slavkovský les
Cluj-Napoca ................................65
Colţului; jeskyně /cave ................67
Concordia ....................................36
Cumberk; důl /mine......................24
Czech republic> Čechy, Morava,
Slezsko
Čaňkov ..........................................37
Čechy ..........16, 18, 19, 20, 24, 32,
....................33, 34, 36, 37, 46, 59
Čerečany ......................................52
Českomoravská /subway station 16
Čistá ..............................................33
Daelhemerberg ............................41
Dagmar /schaft ............................37
Dachs IV /refinery ........................28
Dalovice ........................................36
Davle ............................................53
Deutschland ..............6, 20, 28, 53
Dora> Mitellwerk; >Mitelbau /KZ
Drachenhöhle ........................48, 52
Drátenická /cave ..................53, 55
Drmoul ..........................................19
Dubnica nad Váhom ........9, 52, 55
Dubník ..........................................26
Dúbrava ........................................26
Dürrmaul > Drmoul
Ebensee ........................................14
Edelleutstollen > Bratrství
Eibenberg> Tisová u Kraslic
Einhornhöhle ................................53
Einigkeit> Svornost
Eliáš; důl /mine ............................18
Emilie; jáma /schaft......................19
Erzgebirge (Sachsen) ..................20
Erzgebirge> Krušné Hory
Excelsior; důl /mine......................37
Farge (bunker Valentin) ..............53
Florenc /subway station ..............16
Florián; štola /adit ........................59
Floriani Zeche> Florián
Fluwelengroeve /quarry ..............42
France> Francie
Francie ..........................................21
Frankfurt am Main ......................20
Gemeentengrot ..........................42
Gemerka; štola /adit ....................26
Germany> Deutschland
Giganţilor......................................67
Glück mit Freuden /mine ............18
Graz ................................................6
Grünau ..........................................22
Guelhemeberg ............................41
Habrůvka ......................................48
Harz ........................................28, 53
Hasištejn ......................................59
Hechingen ....................................22
Heigerloch ....................................22
Heilige Dreifaltig /adit................44
Heilig-Kreuz stollen> Szt. Kereszt
Heimkehle /cave........................53
Hieronymus Zeche> Jeroným
Hilfe Gottes /mine ......................18
Hladomorna /cave ................53, 55
Hloubětín ......................................59
Hochwalde /fortress....................55
Hodruša ........................................27
Hohle Fels /cave ..........................53
Holandsko> Nederlanden
Holštejn..................................53, 55
Horní Slavkov ..........19, 22, 33, 34
Hronská Dúbrava ........................27
Hřebeny ........................................59
Humpleu; jeskyně/cave................60
Igre-Jig-Vaiadoia ........................44
Invalidovna /subway station ......1, 16
Ivanovice ......................................54
Iserlohn ....................................53
Jáchymov ..............................18, 20
Jánská /factory ............................53
Jeroným; důl /mine ......................33
Jettenhöhle ..................................53
Joachimsthal > Jáchymov
Johanngeorgenstadt............20, 59
Kaiserwald> Slavkovský les
Kalkberge; lom /quarry................28
Kalköfen Koppe> Hasištejn
Kanne ............................................41
Karlovo náměstí ..........................16
Karlovy Vary ................................36
Karlsbad> Karlovy Vary
Kateřinská jeskyně ..............53, 55
Kerderberg ..................................41
Kluž> Cluj-Napoca
Kolbenova ....................................16
Kolín ..............................................20
Kongo ............................................21
Königswerth > Královské Poříčí
Köppenschacht ............................34
Korouženská štola /adit..............24
Kowary (Schmiedeberg) ............20
Královské Poříčí ..........................18
Krásno ....................................33, 34
Kremnica ..................................5, 27
Krušné Hory ....................18, 20, 34
Křižíkova /subway station ......2, 16
Kůlna ..............................................9
Kůlna /cave ............................53, 55
Kunovice ......................................52
Kupferštola; štola /adit................24
Kutná Hora ..................................59
Kuttenberg> Kutná Hora
Kyffhäuser ............................30, 53
Lacroixberg ..................................38
Lauterbach Stadt> Čistá
Leitmeritz> Litoměřice
Leopold; důl /mine ......................18
Leopoldshall; důl /mine ..............22
Lesov
Lhotice ..........................................37
Líšeň ..............................................54
Litoměřice ....................................53
Loosdorf ..........................................6
Lössheit; štola /adit ..............19, 21
Maastricht ....................................38
Magurka ......................................27
Maria Himmelfahrt ....................44
Mariánská /cave ..................53, 55
Marianské lázně; okolí/district ..19
Maribor ..................................53, 54
Marie Antonie; důl/mine ............18
Marie; jáma /schaft......................18
Marienbad > Marianské Lázně
Mauthausen ..................................9
Melk ................................................6
Under/water/ground w. [ /2] >>> p.16
Epsomite. A Find of a Significant Accumulation of Epsomite at the Šturec
Deposite in Kremnica (Slovakia).
Contents, Index, marasmus montanus.
Underground Factory Quarz: A Joint Plant of Steyr-Daimler-Puch and
Flugmotorenwerke Ostmark Companies Roggendorf near Melk
(Niederösterreich, Austria).
Under/Water/Ground: Several Comments on Flooding of the Prague Subway
During Flood in 2002. [PART 2/2]
On an Outset of Uranium Ores Mining in Bohemia.
A Recess in the Maria Shaft.
An Indeterminate Recess at a Depth of 30 Metres.
The Skutina Fort: Error of a Diver.
Radioactive Raw Materials and Their Use in Germany in Hitler´s Times.
PART 1
The Štěpánov Mining District During 1767—1773.
Short Notes from Slovakia.
Underground Refinery Dachs IV: An Unfinished Underground Refinery of
Shell-Rhenania-Ossag AG Company at Osterode (Harz).
A History of the Nickel-Copper Mine Rosenhein–Sohland.
A Clearance of Hieronymus Mine near Former Settlement
Lauterbach Stadt (Čistá) in the Císařský les Forest (Kaiserwald).
The Cínovec Mine (Zinnwald) During 1938—45.
Underground Mining of China Clay in the Karlovy Vary Region.
Anthracite Mines in the Settlement Chobot near Vlašim.
Mining of China Clay in the Brdy Mts.
Underground Quarries around Maastricht. Report on TMS Permon Sint
Pietersberg 2002 Action.
Roşia Montană: A Clearance of the Ancient Mining Settlement
The Cave Výpustek: A Remarkable Example of Symbiosis of the Cave and
Human Being.
Opium Lair - Marasmus Montanus - Short Notes.
Tisová u Kraslic /Eibenberg/. Backfilling of an Incline.
The Cave Humpleu, Romania: Part 4. A Legend of Gigadomes.
Michalka /cave......................49, 53
Militärschacht ............................34
Mír; štola /adit..............................25
Mittelbau-Dora; KZ ....................31
Mixnitz ..................................48, 52
Mlynky ..........................................27
Morava ..................................24, 46
Moravský kras ..................9, 46, 52
Můstek /subway station ..............16
Muzeum /subway station ............16
Na barytě; štola /adit ..................25
Nádraží Holešovice /subway station ................................................16
Náměstí Republiky /subway station ................................................16
Národní třída /subway station ......16
Nederlanden ........................21, 38
Německo> Deutschland
Netherlands> > Nederlanden
Neustadt am Glewe ..................22
Nicová (Sloupsko-Šošůvské
jeskyně) /cave........................53, 55
Nizozemí> Nederlanden
Noordelijk /quarry........................43
Nová Role ....................................36
Nové Město na Moravě ............24
Novoveská Húta ..........................26
Nový Hrádek ................................19
Oberschlema ................................20
Oder-Warthe-Bogen /fortress ....55
Offenbánya> Roşia Montană
Oloví ..............................................59
Omega/railw. tunnels, factory..53, 55
Oolen ............................................21
Oranienburg ................................20
Orlea..............................................44
Orleaer Heilig-Kreuz> Szt.
Kereszt
Osterode ................................28, 53
Österreich ................................6, 53
Ostmark> Österreich
Ostrava; okolí /district..................59
Ostrov u Macochy ......................49
Padiş..............................................62
Pekárna /cave ........................53, 55
Petershütte ..................................28
Plešec ............................................37
Plzeň ..............................................53
Poieniţa; propast /abyss ..............65
Poland> Polska
Polen> Polska
Polska ....................................20, 55
Polsko> Polska
Potůčky ..................................18, 20
Považská Bystrica ......................52
Praha ..................................1, 16, 59
Prokop /mine ................................19
Protektorat> Čechy, Morava
Příbram ..................................18, 21
Příbram; okolí /district ..............37
Quarz /factory ................................6
Rabštejn /factory..........................53
Rakousko> Österreich
Reichgeschieb Zeche; důl /mine..18
Richard /mine, factory ................53
Roggendorf ....................................6
Rolava ..........................................34
Romania> Rumânia
Rosenhein; jáma /schaft..............32
Rosenhein> Rožany
Roşia Montană ............................44
Rotava ..........................................22
Rothau> Rotava
Rovnost> Werner
Rožany ..........................................32
Rudolfstein ..................................21
Rumânia ................................44, 60
Rumunsko> Rumânia
Rýžovna ........................................18
Sádka ............................................37
Sächsische Edelleutstollen>
Bratrství
Sasko> Sachsen ..........................20
Sattel> Sedloňov
Saursack> Rolava
Saxonia > Sachsen ....................20
Schankau> Čaňkov
Schartfeld ....................................53
Schelklingen ................................53
Schlagenwald> Horní Slavkov
Schmiedeberg> Kowary
Schneeberg ..................................20
Schönfeld> Krásno
Schönficht > Smrkovec
Schwarzenhütte ..........................28
Schwetat ......................................55
Sedlec ..........................................36
Sedloňov ......................................19
Segen Gottes; jáma /schaft ........32
Seifen> Rýžovna
Sejfy> Rýžovna
Sibbe ............................................40
Sibbergroeve /quarry ..................41
Sinkolobwe; důl /mine ................21
Sint Joseph ..................................41
Sint Josephgroeve /quarry ........41
Sint Pieter /fort ..........................43
Sint Pietersberg /quarry..............42
Sint-Jozef-Olen>Oolen
Skala /cave ..................................49
Skutina, pevnost /fortress ..........19
Slavante........................................42
Slavkovský les ........19, 22, 33, 34
Slonovec> Sádka
Sloup ............................................46
Sloupsko-Šošůvské jeskyně ..........
..........................................46, 53, 55
Slovensko........................49, 26, 52
index>
Smíchovské nádraží /subway station
............................................................16
Smrkovec ..............................19, 21
Sohland ........................................32
Sokolnice ......................................54
Sösengrund ..................................31
SSSR ............................................21
St. Valentin ....................................6
Stadtilm ........................................22
Steenkolenmijn /quarry ..............41
Steyr ................................................6
Stránská skála ......................53, 55
Sudeten> Sudety
Sudety ..18, 20, 32, 33, 34, 36, 59
Svijany ..........................................53
Svornost (Einigkeit) /mine ..18, 20
Szt. Kereszt ..................................44
Špania dolina ..............................27
Štěpánov nad Svratkou ..............24
Šturec ..............................................5
Štýrský Hradec> Gratz
Tisová u Kraslic ..........................59
Trenčín ..........................................49
Trněný Újezd ................................49
Úsilné ............................................37
Valea Firei ....................................60
Valentin /bunker ..........................53
Valkenburk....................................40
Vallenberggroeve /quarry ..........40
Verespatak> Roşia Montană
Vídeň> Wien
Vintířov..........................................36
Vlădeasa ......................................64
Vlašim ..........................................37
Vltavská /subway station ............16
Vorel; důl /mine ............................24
Vöröspatak> Roşia Montană
Výpustek /cave ........................9, 46
Vysočanská /subway station ......16
Vysoká jedle ................................18
Wachberg ......................................6
Werner; důl, jáma/mine, schaft..18, 20
Wien ........................................6, 55
Wiener Neudorf ......................6, 53
Wiener Neustadt ..........................6
Wolnosć (Bergfreiheitgrube) ....20
Zálany ..........................................37
Zdař Bůh> Bratrství
Zemianské Kostolany /factory ..52
Zettlitz> Sedlec
Ziche-Zussenbolder ....................38
Zinnwald> Cínovec
Zlatá Baňa ....................................26
Zonneberg ....................................43
Židenice ........................................53
vedoucí editor/editor in chief: Martin P Ř I B I L ([email protected], ✆+420/723515248) editoři/editorship: Aleš B U F K A ([email protected] ✆+420/776003996), Dalibor V E L E B I L ([email protected])
redakce/redaction: Martin P Ř I B I L , Aleš B U F K A , Dalibor V E L E B I L , Miroslav S Á D O V S K Ý , Michal K O L Č A V A , Eva S Á D O V S K Á a další
technici a podpora/technicians&support: Marek P R A Ž Á K , Rastislav K R I Ž A N , Miloš V R B ATA , Robert Š VA J D A ,Norbert W E B E R , Karol Š M E H I L et al. 2
vydává/publish: KD – Báňsko-historická a speleologická společnost IČO:65400631 ISSN:1214-6021 místo/place: Praha /Prague, Czech Republic rok/year: 2004 (digital. ver. 2010)
design&typography:Martin PŘIBIL distribuce/distribution: Martin Přibil ([email protected] &+420/723515248), Aleš BUFKA, ([email protected]) , Michal KOLČAVA
adresa/address: Martin P Ř I B I L , Opletalova 30, PSČ: 11000, Praha 1, Czech Republic, [email protected] &+420/723515248 tisk/press: Geoprint Liberec
e-mail: [email protected] (KD), [email protected] (M.Přibil), [email protected] (A.Bufka), [email protected] (D.Velebil)
B
EoF
END
x
Obsah / Index
1
1
STR
5
<KD
5
72
KD10 / 2004
x
KD10 / 2004
PAGES
6–16 Underground Factory Quarz a STORY Miroslav SÁDOVSKÝ
b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL, Rastislav KRIŽAN f ILLUSTRATIONS Miroslav SÁDOVSKÝ
DESCRIPTION>
Underground factories, »Quarz«, B-9, »Erle«,
b Martin Přibil ‘97
Podzemní továrna QUARZ
Píše se rok 1943 a představitelé akciového koncernu Steyr-DaimlerPuch (SDP) jsou neustále zneklidňováni sílícími nálety fortressů
9. a 15. letecké armády USA. Po pádu Itálie se bombardéry snáze dostávají nad Rakousko, které se začíná měnit v trosky. V Grazu, Steyru,
Wiener Neudorfu a Wiener Neustadtu jsou systematicky bombardovány závody SDP a hrozí tak kolaps zbrojních dodávek. Naději na
oživení devastované ekonomiky mohou úspěšně vyřešit jen přemisovací projekty. Jedním z nich je QUARZ.
I H I S T O R I C K Ý S O U H R N I S D P I Strojírenský kolos Steyr-Daimler-Puch AG (SDP) vznikl
v r. 1934 spojením dvou významných rakouských firem Steyr Werke (Steyr) a Austro Daimler
Puch (Wiener Neustadt). Obě podnikaly ve slibně se rozvíjejícím automobilovém průmyslu a významně se podílely na předválečném zbrojním vývoji v Rakousku. Po »připojení« Rakouska
k Německu v r. 1938 se díky masivnímu politickému tlaku podařilo Říšským závodům Hermann
Göring (REIMAHG) vyjmout firmu z majetku banky Creditanstalt, plně ji začlenit do svých
struktur a patřičně nacifikovat vedení podniku. Novým ředitelem byl jmenován již 15. března
1938 ambiciózní Dr. Georg Meindl. Aktivní politikou Říšských závodů a nového představenstva SDP nastává postupné rozšiřování firmy, která se změnila na jeden z nejvýznamnějších strojírenských koncernů Třetí říše, podnikající téměř ve všech oblastech zbrojního průmyslu. V nastalé
zbrojní konjunktuře tak vznikl ve Steyru nový závod na montáž leteckých motorů, v Graz--Thondorfu
závod na výrobu motorových dílů, tankových převodovek a klikových hřídelů, ve St.Valentinu
naběhla výroba tanků PzKpfw IV v původně státním Nibelungen Werke (druhý největší producent po Kruppovi, částečně privatizován SDP) a ve Steyru-Münichholzu válcovna plechů a třetí
největší výrobce kuličkových ložisek v Německu. Po obsazení Polska převzala SDP
hospodářský dozor nad státní zbrojovkou ve Varšavě a Radomi (pěchotní zbraně). Tím se zařadila mezi nejdůležitější dodavatele zbraní pro Wehrmacht.
!
KD10 / 2004
STR
6
6
72
1
10
B
Společný podzemní závod firem
Steyr-Daimler-Puch
a Flugmotorenwerke Ostmark
Roggendorf u Melku (Dolní Rakousy)
a STORY
Miroslav SÁDOVSKÝ
b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL
Rastislav KRIŽAN
&kol. KD
podzemí 1997–98, povrch 1997–2003
e ILLUSTRATIONS Miroslav SÁDOVSKÝ
I E X P A N Z E I byla podmiňována přísuny nových pracovních sil, kterých byl i tak u koncernu
nedostatek (v r. 1944 až 50000, z toho polovina totálně nasazených). Chyběli především odborníci, zvláště po r. 1941, kdy docházelo k povolávání stále dalších zaměstnanců do armády a zároveň
se rozbíhaly nové provozy. Absenci vlastních zaměstnanců začala SDP řešit i nasazením vězňů
při stavebních pracích a strojírenské výrobě. Na začátku r. 1942 byl založen v Münichholzu
první pracovní tábor, vězni tam byli přesunuti z Mauthausenu. Úzká spolupráce ředitele SDP
Georga Meindla s SS trvala i později. V následujícím roce byla přeložena výroba karabin a kulometů MG-42 do koncentračního tábora Gusen. Po převzetí funkce komisního vedení státního
koncernu Flugmotorenwerke Ostmark (FO) ve Wiener Neudorfu pocházela od generálního ředitele
Meindla další iniciativa opatřování vězňů pro zajištění produkce. Požadavek byl na 2000
vězňů, převážně odborníků, který by řešil personální problémy při převzetí FO. Celkem SDP využívala několik tisíc (práceschopných) vězňů z osmi pro ni zřízených táborů.
/U–Bauvorhaben, U–Verlagerung/ ,German World WarII industry, Air raids, Steyr-Daimler-Puch AG, Flugmotorenwerke Ostmark, Ball bearings, Concentrations camps
L
Nad postavou jsou otvory vyústění vzduchotechniky z boční chodby do tunelu A
b Martin Přibil ’97
L
LOCATION>
Rogendorf, Loosdorf, Melk – Austria
RAW MATERIAL>
Sandstone
Neodtěžené jádro horniny v nádražním tunelu A /německá tunelovací metoda/
»QUARZ«
PLÁN QUARZU
Od poloviny r. 1943 začalo představenstvo firem
Steyr-Daimler-Puch (SDP) a Flugmotorenwerke
Ostmark (FO) spolu s Philipem Keßlerem (Generální
pověřenec pro kuličková ložiska při ministerstvu
zbrojení) a Rüstungslieferungsamt (Úřad pro zbrojní zásobování) řešit problém přibývajících náletů
spojenců na rakouské zbrojovky a z toho vyplývající úkol přemístění nejohroženějších výrob.
Jednalo se především o životně důležité válcovny
kuličkových ložisek, výrobu leteckých motorů
DB 603 (Do335, He219, Me410) a DB 605 (Bf109,
Bf 110) vyráběných v licenci u Flumo Steyr
(Flugmotorenwerke Steyr) a FO a dále výrobu
tanků PzKpfw IV z Nibelungenwerke GmbH.
V očekávání brzkého náletu se jako první řešil již
v listopadu 1943 přesun produkce kuličkových
ložisek ze Steyru a Grazu. Zoufale se vyhledávaly vhodné prostory a bralo se zavděk vším, co
bylo po ruce. Náhradní prostory ale příliš nevyhovovaly, a tak se zrodila myšlenka zbrusu nové
velké podzemní továrny. Po zralé úvaze
prosazoval ředitel SDP Georg Meindl centralizaci výroby do jednoho velkého závodu a postupoval v tomto směru zvláš důrazně. V nové
továrně se totiž nabízela ochrana nezanedbatelné
části továrního majetku a též lepší dohled nad
výrobou soustředěnou v jednom místě. Tato snaha však narážela v Berlíně na obavy pramenící
ze zvýšené koncentrace výroby a dokonce i částečné
ztráty konkurenčního prostředí, kterou by soustředění
výroby způsobilo. Politické vedení však spatřovalo v projektech přemístění výroby do podzemí
nebo na jiná chráněná místa poslední naději na
úspěšné dokončení válečného tažení, a tak se
tyto obavy staly bezpředmětné. Dokonce se
kalkulovalo s poválečnou obnovou zničeného
hospodářství pomocí podzemních dílen, v nichž
měl přežít lidský i strojní potenciál.
Program přemístění závodů SDP a FO do podzemí
dostal krycí jméno »Quarz«. Hned na začátku bylo důležé určit racionální velikost závodu, protože do nového přemisovacího programu
Quarz byla začleněna i produkce leteckého průmyslu koncernu. Po střízlivých odhadech bylo zapotřebí asi 150 000 m2 (!) výrobní plochy (jen
samotné FO požadovalo 130 000 m2). Nakonec
se ale prosadil nejstřídmější projekt s pouhými
65 000m2 a neustále se přetřásala otázka umístění
FO v Quarzu.
Projekt Quarz byl schválen koncem února 1944.
Toto schválení urychlily spojenecké nálety v rámci tzv. »velkého týdne«, kdy byl 23. a 24. února ‘44
celkem třikrát bombardován Steyr. Nálety těžce
poškodily hlavní závod i Flumo. Po této spojenecké bombardovací ofenzivě klesla celková německá
výroba stíhaček téměř na polovinu a situace se
stala neudržitelnou. V reakci na dané okolnosti
byl již 23.února státním sekretářem pro letectví
Erhardem Milchem iniciován i vznik nové státní
instituce tzv. Jägerstabu, který měl zachránit co
se dá a pozvednout výrobu stíhaček. Do čela byl
osobně Hitlerem jmenován Karl Otto Saur,
nechvalně proslulý deportacemi nuceně nasazených
ausländrů. Na tuto interní komisi, která v pod-
statě spojila síly Ministerstva zbrojení (Albert
Speer) a Úřadu pro letecké vyzbrojování ministerstva letectví (Erhard Milch), byly samotným
Hitlerem přesunuty značné kompetence posvěcující téměř despotické praktiky nad leteckým
průmyslem. Na Ministerstvu zbrojení bylo takových
komisí zřízeno několik. Ještě před vznikem
Jägerstabu vznikla za podobných dramatických
okolností již zmíněná komise pro záchranu výroby kuličkových ložisek, která také významně podporovala vznik Quarzu. Později se nejednalo jen
o letecký průmysl, ale i o zabezpečení dalších
ohrožených průmyslových odvětví nezbytných pro
vedení války (např. program na záchranu petrochemického průmyslu Edmunda Geilenberga).
Jägerstab projekt Quarzu obratem schválil
a postoupil jeho výstavbu nově vzniklému
SS-Bausonderstabu Kammler. Jak název sám
napovídá, jednalo se o instituci SS, která se koncem války zabývala výstavbou největších projektů přemisovaných do podzemí za vydatného nasazení vězňů z koncentračních táborů.
Toto spojení s SS slibovalo nejrychlejší možné
výsledky při realizaci těchto záměrů včetně
Quarzu. Nově ustavený SS-Führungstab B-9
(»Quarz«) měl tedy za maximálního nasazení
a přispění vězňů vybudovat schválený projekt.
Představitelé Jägerstabu a Hanz Kammler (vedoucí úřadu »C-stavby« při Hlavní hospodářské
správě SS-WVHA) si osobně 9.března 1944 prohlédli
návrší Wachberg u Melku a konstatovali, že plán
projekční kanceláře Fiebinger nejlépe zhodnocu-
B
je příhodné geologické podmínky, dopravní dostupnost a dostatečné množství energie v lokalitě
Roggendorf. Plán byl potvrzen a přípravné práce
v Melku byly zahájeny již v březnu 1944.
PŘÍPRAVY
21. února 1944 byl ředitelem Meindlem ustaven
zvláštní výkonný výbor, jehož úkolem bylo řešit
potřebné kroky vedoucí k realizaci Quarzu ze strany
SDP. Quarz byl zřizován na státní útraty a za provedení byl odpovědný SS Bausonderstab Kammler,
ale jedině díky účinným koordinačním snahám
výboru se přípravy i realizaci samotnou dařilo co
nejvíce urychlit. Tím však vedení SDP na sebe
převzalo i spoluzodpovědnost za smrt tisíců vězňů.
Činnost výboru byla tak významná, že z jeho personálu vznikla 21. dubna 1944 nová dceřinná
společnost SDP – Quarz GmbH. Na jejím založení
se jako minoritní společník podílela i FO (2/5 základního jmění). Zasahování do v podstatě státní
zakázky SDP odůvodňovala jejím přednostním
právem na obsazení Quarzu a jeho včasným
dokončením. SS se těmto intervencím nebránila, protože Führungstab B-9 měl pouze šest lidí
a chyběli mu odborníci na vedení stavby.
Hlavní, neustále otevřenou otázkou zůstávala
výrobní plocha Quarzu - »pouhých« 65 000 m2.
Dohoda, že prvých 30 000 m2 obsadí válcovny
a zbytek plochy obsadí Flumo a FO, byla vzhledem k požadavkům FO nereálná. Diskuse probíhala hlavně kolem umístění FO, pro které se začaly
hledat i další vhodné by menší lokality, kde
2
10
STR
7
7
72
KD10 / 2004
F
se výrobní cykly musely fázovat a dělit. Termín
dokončení Quarzu byl předpokládán do 1 roku,
a proto se muselo vyřešit provizorní přemístění
téměř všech výrobních linek z ohrožených závodů.
Např. pro FO se rýsovala reálná možnost přesunu
alespoň části produkce z hlavního závodu ve
Wienener Neudorfu do Škodovky v Dubnici nad
Váhom a známé jsou i případy adaptací jeskyní
Moravského krasu (Kůlna, Výpustek, aj.) pro potřeby brněnského závodu FO.
Představitelé SDP od počátku počítali s nasazením
vězňů z koncentračních táborů při výstavbě.
Dokonce již v únoru 1944 se generální ředitel
Meindl pokoušel iniciativně přemístit část »svých«
vězňů z Wiener Neudorfu do kasáren v Melku.
K tomu nakonec nedošlo především z obav
o narušení výroby leteckých motorů v Wiener
Neudorfu. Po konzultacích s SS bylo rozhodnuto pro tak náročný projekt založit zcela nový tábor pro cca 7 000 osob. Od března 1944 se tedy
vyhledávalo místo pro jeho založení. Jako nejvýhodnější se jevilo prostranství v těsné blízkosti
ústí štol mezi Roggendorfem a železnicí. Zmiňovaný
prostor se však využil na skladování stavebního
materiálu, takže pro zřízení koncentračního tábora (dále jen KZ) byla nakonec využita kasárna
Wehrmachtu přímo v Melku. Po uvolnění budov
byl 1. dubna 1944 oficiálně založen nový kon-
centrační tábor Melk a již 21.dubna přijel první
transport 500 vězňů z Mauthausenu. Kasárna
byla rozdělena na dvě části – vlastní vězeňský
tábor spoutaný ostnáčem a tábor SS. Zděné
kasárenské ubikace zpočátku stačily pro nově
příchozí, ale od léta 1944 muselo několik set
vězňů budovat další provizorní dřevěné baráky,
nebo stávající budovy již nebyly schopny pojmout plánovaný počet osob. Vznikla i táborová
nemocnice, dílny a další zázemí. Na podzim 1944,
v důsledku vysoké úmrtnosti vězňů, bylo
zřízeno i krematorium.
Nový KZ Melk byl jako pobočný tábor
podřízen komandantuře v Mauthausenu, která
vykonávala veškeré organizační, správně technické i finanční záležitosti tábora. Také přísun
»čerstvých« vězňů probíhal přes mauthausenskou »karanténu«. Strážní oddíl SS byl
nahrazen na podzim 1944 jednotkou Luftwaffe,
staženou z fronty a převelenou pod pravomoc
SS. Část nově příchozích 500 vojáků sloužila
i v Mauthausenu.
V táboře se vystřídali celkem dva velitelé. Jeho
založení a výstavba byla svěřena do rukou
SS-Untersturmführera Antona Streitwiesera. Ten
byl v povědomí vězňů znám jako jeden z nejbrutálnějších SS-manů, často vězně bil a štval
na ně svého vycvičeného psa.
Po několika týdnech Streiwiesera v květnu 1944
nahradil SS-Obersturmführer Julius Ludolph. Jeho
převelení do nově vzniklého tábora Melk předcházelo »úspěšné« vedení pracovních táborů LoiblPass (ražba silničního tunelu do Slovinska) a Groß
Raming (výstavba přehrady na Enži). V poválečných
výpovědích byl charakterizován jako rváč, alkoholik a prostopášník. Své postavení často zneužíval k přijímání úplatků a k defraudacím.
R EALIZACE :
POSTUP VÝSTAVBY
Již při zběžném pohledu na výkresy Quarzu
zjistíme jistou fádnost, ale na druhou stranu strohou účelnost pravoúhlé koncepce typické pro
německé podzemní zbrojní projekty typu B. Většina
těchto komplexů podzemních dílen je dělena
na chodby komunikační a výrobní. Komunikační
chodby slouží ke spojení s povrchem – zásobování,
větrání a pro rozvody inženýrských sítí. Jejich
profil je většinou přizpůsoben pro vjezd železničních
vlaků a nákladních automobilů. Jsou zde i menší
profily (vchody pro personál, větrací štoly apod.).
V německých projektech jsou obecně označeny
velkými písmeny abecedy.
Pokud to geologická a morfologická situace
umožňuje, pak pravoúhle na komunikační chodby navazují v určitých intervalech výrobní haly
a pomocné chodby. Výrobní haly sloužily k samotné produkci polotovarů, kompletaci složitějších
součástek, montáži částí či dokonce značně
velkých finálních výrobků (např. letadel He162 Spatz).
Některé podzemní dílny byly rozděleny na dílčí
výrobní úseky, které mohlo obsadit i více firem
a vzájemně kooperovat (např. Dora, Richard,
Quarz). Pomocné chodby pak svým určením podporovaly výrobní proces (strojovny vzduchotechniky,
agregáty na výrobu elektrického proudu, trafostanice, kotelny, sociální zařízení, skladovací prostory pro polotovary aj.). Výrobní haly i pomocné
chodby se v německých projektech obecně značí
arabskými číslicemi.
V Quarzu jsou komunikační chodby označeny
písmeny A až G a jsou od sebe vzdáleny většinou 100 m. Nejdelší vyražená chodba B měří
550m a z toho cca 350m je vyraženo již v plném
profilu 7,5×7 m. Nejkratší je pak se svými 150 metry štola C, která měla servisní funkci (v její
blízkosti měla být hlavní strojovna vzduchotechniky
a dieselagregáty). Kolmo na ně jsou většinou 440
metrů dlouhé chodby výrobní, první je označena číslem 1 až do nejméně dokončeného čísla
15 (celkem jich mělo být 26).
Ražbu podzemního komplexu Quarz zahájila firma Großdeutsche Schachtbau- und Tiefbohr
GmbH (sdružená v koncernu REIMAHG) v dub-
KK Pohled do chodby E směrem ven přes křižovatku s halou č. 2
K Hlavní chodba B je jen částečně vybetonovaná,
v hrubém výlomu dosahuje impozantní výšky
J Značně poškozené křižovatky nejsou v Quarzu ničím neobvyklým,
ale podobné parabolické profily tu jsou spíše výjimečně
B
3/4
10
STR
8/9
8/9
72
KD10 / 2004
F
KK Wachberg dnes. Klidné místo s obyčejnou vesničkou na úpatí.
K
Za války bylo pod Wachtbergem na místě
dnešních obytných domů obrovské
staveniště s vlastní železniční vlečkou.
b In: Bertrand PETZ , 1991
e Miroslav Sádovský
L
I když větší část Quarzu zůstala nedobudovaná, podařilo se zde do
15. března 1945 zprovoznit 7880 m2 výrobní plochy...
J
...naběhla zde výroba fy SDP ve válcovně kuličkových ložisek »Erle«
b Rastislav Križan ’97
H
KD10 / 2004
STR
10
10
72
5
10
B
nu 1944 budoucím nádražním tunelem A. Ten
v době výstavby sloužil jako hlavní stavební komunikační chodba profilu 8,5×7m. Prodlužováním
tunelu A pak vznikaly podmínky pro ražbu dalších
na něj kolmých výrobních hal. Nejprve se sbíječkami razila horní patra budoucích výrobních
hal štolou profilu 2×2m, později klenbovitě rozšířenou a prohloubenou na spodní patro 3×5m. Po
zavedení trhavin se postup obrátil. Nejdříve se
tedy vystřílela štola spodní profilu cca 2×2m a ta
se později rozšiřovala do boků i do výšky. Souběžně
s tunelem A se poněkud opožděně razily komunikační chodby B, C a další, které posloužily k odlehčení tunelu A a ke zkrácení transportu vytěženého
písku. Písek se odvážel a vsypával do blízkého
Dunaje, aby před ústím chodeb nevznikla deponie
zjistitelná leteckým průzkumem.
Celý komplex Quarz je založen mělko pod povrchem
v málo zpevněných pískovcích, kde hrozilo velké
riziko závalu, způsobující problémy již při ražení.
Proto se pro budoucí výrobní využití musely
veškeré chodby zabezpečit železobetonovou výztuží. Jako první se podél stěn vyhloubily rýhy pro
základové pasy nesoucí později celou litou železobetonovou skořepinu. Pasy se musely izolovat,
protože hladina podzemní vody je velmi nízko pod
počvou. Pak následovalo šalování, armování a betonáž pasů, na něž navazovala vlastní železobetonová klenba. Do ní byly ještě před betonáží
zapouštěny držáky budoucích instalací. Jako první
se izolovaného betonového krunýře dostávalo komunikačním štolám a po protnutí výrobních štol
se betonáž výztuže plynule přesouvala právě do
nich. Stavební postup a betonáž skořepinové výztuže je v celém systému pěkně rozfázován a zachován dodnes.
Po dokončení skořepin se navazovalo izolací
a betonáží podlahy a podle charakteru plánovaného výrobního procesu i betonáží základových
patek pro umístění obráběcích strojů. Poté se
některé chodby doplňovaly případným druhým
patrem a vystrojovaly se osvětlením, elektrickými rozvody a vzduchotechnikou. Na závěr se usazovaly různé obráběcí stroje, montážní stoly,
někdy i celé výrobní linky.
Specifikum tunelu A nebylo jen v jeho velikosti,
ale i ve způsobu ražby a betonáže. Byl ražen jádrovou (německou) tunelovací metodou, jeho
profilem byly nejdříve raženy dva páry štol nad
sebou, které se poté spojily dolů a horní do stran,
čímž zůstalo uprostřed jádro neodtěžené horniny
(viz foto na str. 7). To znamenitě posloužilo při
rozpírání bednění skořepiny. Po betonáži se pískovcové jádro tunelu A odtěžilo, a tak vzniklo již popsané nádraží profilu 8,5×7m. Hotové áčko je od
výrobních hal odděleno zděným stupněm, který
měl suplovat nakládací nádražní rampu. Bylo
pamatováno i na kouř vycházející z komínů
lokomotiv, a tak skořepina klenby zakrývá horní
polovinu profilu výrobních chodeb, kde je per-
forována průduchy vzduchotechniky pro řádné
odvětrání celého prostoru podzemního nádraží
(viz foto str. 7 vlevo). Ražba a betonáž tunelu
A byla podstatně náročnější a zpomalovala zakládání dalších výrobních hal. Proto se výrobní
haly začaly zakládat již v chodbě B, která byla
částečně ražena hrabací frézou a je bezkonkurenčně
nejdelší komunikační chodbou komplexu (550
metrů).
Ve spěchu a v co nejkratší době měly být dávány
po částech do provozu hotové chodby. První
předání výrobních hal proběhlo 5.listopadu 1944
a ihned se do dokončených chodeb s výměrou
cca 2 700 m2 začaly instalovat obráběcí stroje.
Tato nová válcovna kuličkových ložisek dostala
krycí jméno »Erle« a její výroba byla spuštěna
ještě před Vánocemi (podle prognóz mělo být
prvých 6 000 m2 hotovo za 7měsíců…). Při výrobě
bylo koncem války zaměstnáno ve třech směnách
včetně povrchového personálu 2 760 civilních,
většinou totálně nasazených pracovníků. Další
předávací akce se konaly 1. ledna 1945 (1 800
m 2), 16. ledna (1 500 m 2), 1. února (1 500 m 2)
a 15.března (380 m2 kanceláří). Celkem tedy bylo stavebně dokončeno a do konce války předáno
válcovnám SDP 7 880 m2. Do 15. března 1945,
kdy se linka začala demontovat, bylo podle
poválečných amerických zdrojů zhotoveno cca
8 000 kuličkových ložisek a přibližně 30 000
kroužkových párů zůstalo nedokončeno.
PRACOVNÍ NASAZENÍ VĚZŇŮ
Vězni byli nasazeni formou »pronájmu« prostřednictvím pracovní kanceláře (Arbeitseinsatzbüro)
firmy Quarz GmbH stavebním subdodavatelským
společnostem. Řada z těchto podniků dodnes působí v rakouském stavebním průmyslu. Rozdělování
vězňů probíhalo podle potřeb a požadavků
těchto firem do pracovních čet (komand) táborovým
raportführerem (funkcionář SS) a k nim byl vždy
přidělován velitel z řad SS (SS-komandoführer)
s různě velkým strážním oddílem. Na staveništi
přidělovali práci civilní mistři a kápové (vězeňský
funkcionář vybraný SS), kteří prováděli
i důslednou kontrolu pracovních výkonů a stupňovali pracovní tempo.
Zprvu se zařizovalo staveniště; pokládaly se
kolejnice, betonovaly se příjezdové komunikace,
probíhala výstavba přístřeší pro civilní pracovníky a pomocných baráků pro nářadí a stroje.
Instalace elektřiny a přívodů vody se neobešla
bez příslušných výkopů. Souběžně se pracovalo
v pískovně a nejvíce vězňů bylo soustředěno při
vykládce ohromného množství stavebního materiálu a strojů přicházejících do železniční zastávky Loosdorf. Další komando bylo každodenně vysíláno do Amstettenu k dřevozpracující
firmě Hopferwieser Bauholz, kde nakládalo na
vagóny kmeny stromů později využité při výdřevě
štol a betonáži. V širším okolí obce Loosdorf
podzemní továrna firem SDP – FO
Roggendorf u Melku (Dolní Rakousy)
vyražený tunel
vyztužený tunel, zával
porušená klenba, písek
základové pasy
vodní hladina
tunel s kanálem a rampou
zdi a základové patky
minové kobky
obrysy skal na povrchu
zavalené tunely
1
©
B
6
10
STR
11
11
72
1997
KD10 / 2004
F
L
L
»Mušličkový obzor« v nadvýlomu nad
závalem zpevňuje horninu tak, že nedošlo k prolomení do vyšších vrstev
a díky tomu zůstal Quarz takřka celý
průchozí.
K
Na křižovatce chodby C s halou č. 1
byla sestřelena celá betonová
skořepina, která zatarasila chodbu. A i když se šílený ženista v Quarzu
dokonale vyřádil, i ty nejhorší závaly jdou alespoň obejít...
J
...ale není to nic pro klaustrofobiky
:-) člověka ohrožují i všudepřítomné chuchvalce armovacích drátů
či jiné nástrahy a pasti.
V závalu v obrovském nadvýlomu vysoko nad původním stropem tunelu A
pak vyrůstaly ubytovny pro zaměstnance SDP
zainteresované na budoucí výrobě.
Z výčtu je zřejmé, že většina vězňů byla při práci soustředěna v těsné blízkosti návrší Wachberg
u Roggendorfu - Loosdorfu. Melk je odtud vzdálen
asi 6 km, proto byli vězni v prvních týdnech
přiváženi na stavbu náklaáky. Levnější doprava se našla v podobě zvláštní vlakové soupravy,
ale bylo nutné vybudovat oddělená nástupiště
na nádraží Melk a v zastávce Roggendorf.
Z tábora potom vycházely kolony vězňů (ve třísměnném provozu v 5, 13 a 21 hod), které
směřovaly na nástupiště umístěné na jih od melkského nádraží. Denně tak pochodovalo přes město šest vězeňských kolon. Obyvatelé Melku
tedy měli denně před očima špinavé, pohublé
postavy vězňů v roztrhaných šatech a brutální
scény inscenované strážním oddílem a kápy.
Hloubení samotného podzemí bylo nanejvýš
vyčerpávající. Nedostatek patřičných mechanismů a obtíže s jejich údržbou vedly k maximálnímu využívání manuální práce vězňů.
Vyvážením vylámaného pískovce v lorách se zabývalo tzv. trestné komando (strafkommando).
Charakter tohoto komanda vyjadřuje již sám
název. Nutno dodat, že bylo složeno převážně
z Židů, kteří byli společně s Rusy nasazováni na
nejtěžší práci. I některé další práce byly zbytečně
tvrdé, vyčerpávající a nebezpečné. Např. selhání
betonových čerpadel bylo pro vězně pohromou.
V tom případě byli vězni od zbíječek a výlomů
převáděni na dopravu betonové směsi v lorách
a někdy jen s vědry v poklusu krkolomně klopýtali podzemním staveništěm.
O P R Á C I V Y P R Á V Í F R A N C O U Z Y. B . :
Y. B. I »Zimmermann-komando mělo zpočátku
asi 100 lidí. Kápem byl Němec, vězněný již
delší dobu a v podstatě nebyl z nejhorších. Často způsoboval chaos při rozdělování práce
a měl až přemrštěné požadavky, které se
nedaly splnit. Poté nás mnohdy nazdařbůh tloukl.
Naší prací byla doprava jedlových kmenů ke
vchodům do štol. Manipulace s kulatinou byla
velmi namáhavá. Vždy šest či sedm lidí bylo
určeno pro jeden kmen, který nebyl až tak těžký,
ale za chůze po nerovném, rozbahněném
H
KD10 / 2004
STR
12/13
12/13
72
7/8
10
B
terénu museli všichni dávat dobrý pozor, aby neupadli. Na konci naší cesty bylo skladiště řeziva, kde se kmeny zkracovaly před jejich použitím
v podzemí. Po celodenní ,šichtě‘ jsme měli vždy
náležitě namožená ramena.
Po osmi dnech dřiny mě ale oslovil Stanislav,
polský přítel – komunista, již tři roky ve vazbě:
,Půjdeš se mnou lámat do štol…‘ Jako zkušený
horník ze Slezska byl vybrán za předáka na čelbu štoly č. 4. Já a ještě dva další mu máme být
k ruce. ,Nu což,‘ blesklo mi hlavou ,alespoň změna.‘ Nakládám písek do kolečka a plné ho vyvážím
ven. Stanislav vrtá sbíječkou a zbývající dva přinášejí kulatinu a vydřevují. Křemenný prach nás dráždí
ke kašli a škrábe po celém těle…«
Razicí práce však nepokračovaly dostatečným
tempem, a tak se ve štole B zkoušel brázdicí
hrabací řetěžový stroj. Souprava se sadou lopatek
na řetězu však měla zoufale malý výkon, a tak byla od července pro urychlení ražby používána
trhavina. Vzniklo nové »vrtné komando« vybavené
pneumatickými vrtačkami, které též provádělo
trhací práce. Novou metodou, s větším rizikem
závalu, se často dařilo postoupit až o 10m denně! Počátky však poznamenaly tragédie. Odpaly
se prováděly nekoordinovaně, a tak se stávalo,
že v jedné štole se vrtalo a ve vedlejší se prováděl
odpal, který dokázal uvolnit horninu v okolních
štolách včetně dřevení a zasypat vězně. Do září
tak komando přicházelo zpět do tábora s mnoha
raněnými, ale ani mrtví nebyli výjimkou.
Spěch a až zvířecí bezohlednost SS na stavbě
lze snad nejdrsněji demonstrovat na silně podvyživených vězních (v táborovém slangu »musulmani«), kterým byl dříve odpírán příděl stravy (běžný
kázeňský trest). »Musulmani« byli soustřeováni
do zvláštního komanda a též chodili do práce. J.
C. byl osudem jeden ze zasvěcenců smrti:
J. C. I »V Melku nebyli ,musulmani‘ plynováni
(...), a tak jsme chodili neustále do práce. V nemocnici měli zakázán příjem z malicherného důvodu: pracovní komando by bylo oslabeno! Již při
opouštění tábora vysílení kamarádi nemohli dál
a ostatní je museli nést na ramenou. Na pracovišti
byli vysílení ubožáci pohozeni opodál a nikdo si
V Quarzu bylo možno pozorovat celý stavební postup od výlomu pracovní štoly až po finální betonáž
L
Hala č. 1
jich nevšímal. Někdy se stalo, že se žíznivý vězeň
odplazil k míchačkám, aby se napil, jindy jiný zalezl do výklenku ve štole hledajíc duševní klid. Na
konci směny byl zjišován stav mužstva. Počty
samozřejmě nesouhlasily. Tehdy se kápo rozzuřil a bil nás dřevěnou holí hlava nehlava. Zpáteční
cesta byla ještě strastiplnější, nebo vysílených
kamarádů potřebujících oporu bylo víc. Se spoluvězni na ramenou jsme přicházeli do tábora a někdy
jsme vlastně vláčeli již jen mrtvoly druhů. A tak
to šlo každý den!«
»…zas neseme do práce již netečné vězně
a pokládáme je k jedné stěně ve štole. Žalostný pohled, zpola ležící, zpola sedící, se skleslou
hlavou nevnímaje okolní svět. Při večerním sčítacím apelu zjišuje písař, kolik nás vlastně ještě
žije. Nejzbídačenější z nás leží netečně na zemi s otupělým nezájmem. Temný pohled spolu
s kamenným výrazem obličeje schraňuje poslední jiskry života. Někdy stačí nepatrný pohyb či
mrknutí očí. Jindy náhlý pohyb a škubnutí končetin
oznamuje, že další z nás je mrtev. ‚Fertig!‘ říká
,odborně‘ náš blokař a nechává zapsat číslo
do denního hlášení. ,Ja! Fertig‘, potvrzuje písař
s bezstarostným úsměvem, jako kdyby odepisoval kus dřeva…«
DRSNÁ ČÍSELNÁ STATISTIKA
Požadavky stavebních firem na levnou a dostupnou pracovní sílu vedly k velkým transportům
vězňů z Mauthausenu do Melku. Od otevření tábora 21.dubna 1944 do jeho evakuace v polovině dubna 1945 prošlo táborem celkem 14 390
mužů z 26 zemí a asi 30% z nich bylo označeno
»davidovou hvězdou«.
V prvním dubnovém transportu převládali
Francouzi, vybraní na přelomu března a dubna
ve sběrném táboře Compiégne. Následující byl
složen převážně z Řeků.
V kmenovém táboře (Mauthausen) docházelo
neustále ke zpomalování dalších přísunů vězňů,
kterých byl v Melku neustále nedostatek. Nelidské
zacházení, drsné životní podmínky, hlad, náročná
dřina a nakažlivé nemoci vedly k dalším ztrátám
na lidských životech, které táborové vedení řešilo vystupňováním pracovního tempa až za možnosti vězňů. Značný podíl nemocných a vysílených
L
Chodba B1
byl odesílán zpět do Mauthausenu. Nikdo a si
dnes nedělá iluze o jejich osudu.
Na základě Hitlerova pokynu bylo na důležité
stavební projekty vyčleněno 200 000 Židů většinou pocházejících zjarních razií roku 1944 vMaarsku
a deportovaných do Osvětimi. Tito vězni měli být
dočasně (pak mělo následovat »konečné řešení!«)
umísováni do práce na říšském území k podpoře
životně důležitých zbrojních projektů. Tak přijelo
v červnu do Melku 3 145 maarských Židů. Tím se
zvýšil počet internovaných na 4 650.
Tragický omyl se stal při americkém náletu na
Melk 8.června 1944. Toho dne v 11hodin dopoledne
zaútočilo z východu na koncentrační tábor
třicet amerických bombardérů z 15. letecké armády USAAF, které byly přesvědčeny, že bombardují ženijní kasárna v Melku. Útok trval asi
15 minut a zahynulo při něm 200 vězňů. Dalších
200 těžce zraněných bylo odesláno do Mauthausenu.
Tím se opět snížil počet nasazených vězňů a pro
udržení pracovního tempa byla dramaticky vystupňována šikana SS. V důsledku urgencí firmy
Quarz GmbH přijel na konci července nový tisícový transport vězňů. Přes letní příznivé klimatické podmínky mnoho vězňů trpělo úrazy a nemocemi vznikajícími při náročných důlních
pracích. Správa Quarzu proto opět žádala nové
síly, které kmenový tábor vyslal v druhé polovině srpna. »Posila« čítala 2 291 osob. Následně
byli odvezeni všichni mrtví a 230 nemocných vězňů
zpět do Mauthausenu. V letních transportech
převládali Rusové, Italové, Jugoslávci a Poláci.
V polovině září tábor dosáhl své plánované
kapacity 7 000 vězňů. Dvacátého září přijel další,
zcela výjimečný transport 1090 vězňů evakuovaných z jiného tábora, tentokrát
z Natzweileru, ke kterému se přiblížili Spojenci
a musel tak být evakuován do Dachau. Nejvíc
přijelo Francouzů, Rusů a Poláků.
Pro neustále stoupající úmrtnost projevovalo
vedení tábora snahu zvýšit počet práceschopných vězňů až na 10 000. Mezi říjnem 1944 a dubnem 1945 přicházeli již jen evakuovaní vězni
v celkovém počtu 4 767, z nichž bylo nejvíce
Poláků, Rusů, Němců, Rakušanů a Italů. Převážnou
měrou se na přísunu vězňů podílela Osvětim.
Poslední velký transport 2 000 vězňů přijel do
L
Příprava na ražbu velkého profilu tovární haly. Podobných »kuplí« bylo na připravné
štole víc, postupovalo se pak z několika míst proti sobě.
J
Pravidelné řady vyklenků sloužily na vybudování dřevěných povalů, z kterých
se postupně těžil »výstupek« při zvyšování a rozšiřování chodby. Mechanizace
v zásadě neexistovala. Zpočátku se chodby razily ručně, později byly zavedeb Martin Přibil ’97
ny trhaviny. Pokusy s frézou neuspěly.
B
2
10
STR
2
29
80
KD10 / 2004
F
L
Rozstřelený zbytek mohutného železobetonového bunkru je zbytkem vrchlíku větrací šachty kryjící ji před bombardováním, stropní deska je silná dobré 3 metry
Melku 29. ledna 1945 a skládal se ze zbylých
vězňů z posledního velkého osvětimského transportu vypraveného 19.ledna. Součástí »přísunu«
bylo i 119 dětí ve věku od 9 do 15 let!
Červeným křížem a Himmlerem (opatření se vztahovalo na všechny skandinávské vězně internované ve všech KZ – byli odesláni do KZ
Neungamme a propuštěni do Švédska).
11. dubna 1945 byl vypraven první evakuační
transport s 1500 Židy a nemocnými do Mauthausenu. Třicet těžce nemocných vězňů bylo
usmrceno v táborovém revíru…
13. dubna 1945 byl odeslán velký transport
s 4 400 vězni směrem do tábora Ebensee.
Dojeli však pouze do Lince a odtud pokračovali
do Ebensee pěšky. Tento pochod smrti nepřežilo podle oficiálních statistik 21 vězňů, kteří
nestačili pochodovému tempu a byli bez váhání
zastřeleni příslušníky SS. Pro 15 vězňů ale pochod
znamenal vysvobození v podobě útěku.
15.dubna 1945 byl konečně vypraven poslední
transport a KZ Melk přestal existovat. V posledním transportu bylo soustředěno 1500 vězňů, kteří
opět přijeli do tábora Ebensee. Zde bylo tedy
celkem internováno 5839 vězňů z Melku, kteří se
zde, v zuboženém stavu, dočkali 6.května 1945
vysvobození. Následující den byli vysvobozeni
i ostatní vězni převezení do Mauthausenu.
V koncentračním táboře Melk zahynulo za nelidských podmínek celkem 4801 vězňů z celé Evropy
– t.j. celá 1/3 vězňů co táborem prošli! Nejvíce
obětí bylo z řad Poláků (1575) a Maarů (1432).
Čechů zde našlo smrt »pouhých« 22.
K ONEC Q UARZU :
KONEC TÁBORA A OSVOBOZENÍ
Po ztroskotání německé operace Frühlingserwachen (Jarní probuzení) postupovala Rudá armáda od 16.března 1945 od Balatonu nezadržitelně na západ směrem na Vídeň. Němci se občas
zmohli jen na chabý, lokální odpor, a tak Rusy
brzdil jen nedostatek paliva a munice. Zatímco
se Němci připravovali na obranu Vídně, Rusové
postoupili asi o 200 km. Za této situace přistoupili k evakuacím koncentračních táborů ve
Vídni a jejím okolí. Začátkem dubna obsadili
Rusové Wiener Neustadt a Rudá armáda se začala připravovat na obklíčení rakouského hlavního
města. 4.dubna zahájila útok na jižním křídle a do
15.dubna se 6.sovětská tanková gardová armáda
v součinnosti s 9. gardovou armádou probila až
do St. Pöltenu (25km od Melku) a v Tullnu na Dunaji
se spojila se 46. armádou útočící na severním
křídle od Bratislavy. Tím byla Vídeň obklíčena.
V této pro Němce beznadějné chvíli nastala
i evakuace koncentračního tábora Melk. Ještě
předtím bylo již 12. března 1945 propuštěno
34skandinávských vězňů v rámci dohody mezi
I N A Š E E X P L O R A C E I Do Melku jsme dorazili oklikou pozdě v noci a jali jsme se hledat
gigantickou podzemní stavbu. Dopravní prostředky konspiračně necháváme ve vsi a podle plánku neomylně míříme k cíli. Na bývalém stavebním dvoře nás překvapilo množství
nových rodinných domků s adresou Beverly Hills a přátelský štěkot voříšků. Temná silueta Wachbergu určuje směr našich kroků. Zarostlé rumiště svědčí o přítomnosti bývalých
továrních garáží. Situace nás však poučí, že ještě zdaleka není vyhráno. Orientaci nám
ulehčuje projíždějící Orient expres. Za hukotu vagónů hledáme géčko. Napravo od garáže
ale není nic a po dlouhotrvajícím nočním blbnutí ve svahu plném zarostlých mezí máme
jediný výsledek - na louce pod svahem se kouří z úzkého kanálu. Nezasvěcenec pod
tlakem kolektivizace by prohlásil kanálek za družstevní melioraci, ale jedná se
o propad do betonového žlabu zakrytého prefabrikovanou deskou. Ještě fungující kanalizace z chodby G. ! Tak vznikl zatím chabý a diskutabilní důkaz o existenci Quarzu
a my se dál soustřeujeme na déčko. Na místě však stojí vilka a po našem přiblížení
kolem ní vztekle blikají zahradní lampy. To nám ještě chybělo! Majitelé určitě vytáčí 158
nebo kolik to tady vlastně maj. Těsně u domku začíná nenápadná terénní vlna, která se
mění v zarostlý úvoz. Těšíme se předčasně, protože zarostlý úvoz záhy končí, ale chodba D tu někdy před lety skutečně byla. Snad. ! Zklamaně diskutujeme o dalším postupu. Vchody B a C jsou v zahradách a tak se přesouváme do prostoru áčka. Ve svahu
H
KD10 / 2004
STR
14
14
72
9
10
B
V poválečném uspořádání Evropy bylo okolí
města Melk svěřeno do opatrování sovětským
okupačním úřadům. Po světových zkušenostech
s komunismem asi není třeba dodávat, že hordy
vítězné armády si těsně po válce počínaly ke
všem Němcům velmi neurvale. Němým svědkem
je i značně zdevastované podzemí Quarzu.
P OPIS
KOMPLEXU :
POVRCH V SOUČASNOSTI
Pískovcové návrší Wachberg, ve kterém je
Quarz umístěn, je protáhlý hřeben SZ/JV směru
s průměrnou nadm. výškou 300 m a nepůsobí
v okolní krajině nijak výrazně. Nachází se jv. od
Melku, mezi dálnicí A1 a hlavním železničním
tahem do St. Pöltenu. Nejvyšší partie hřebenu
jsou porostlé lesem a mírnější části svahů jsou
zemědělsky využívány. U vesnice Roggendorf
návrší v šíři cca 1,5km končí a klesá do širokého
údolí otevírajícího se dále k JV. Právě tato část
Wachbergu byla zvolena jako nejvýhodnější poloha a měla být téměř beze zbytku prošpikována
podzemní dílnou.
Projekt předpokládal hlavní přístup chodbou
A, do níž měla směřovat z Loosdorfu tovární
železniční vlečka. Ústí tunelu A se nachází v nadmořské výšce 240 m v zalesněném sv. svahu
v zarostlé propadlině vstupu. Z něho lze částečně
proniknout nad betonovou klenbu výztuže.
V propadlině je patrná nedávná činnost buldozeru, který navršil nad vyústění betonové chodby slušnou hromadu jemného písku, který teče
do podzemí. (Zřejmě i zde někomu vadí nezvaní
návštěvníci, temná minulost, nebezpečí úrazu
a kdo ví co.) Nedaleko je podstatně menší
otvor chodby B končící závalem v prostoru větračky. Nad ním je na povrchu odstřelen mohutný betonový vrchlík kryjící větrací komín, dimenzovaný na odolnost proti bombardování
(nevejde se do objektivu). Ve svahu lze lokalizovat terénní zářez chodby C a dále již výraznější
koryto k chodbám D–E. Následuje monolit garáží
a za ním, dnes neznatelný vchod G, v zemědělsky využívaném svahu. Chodby E a G měly patrně sloužit k zásobování výrobních linek a měly tak být s největší pravděpodobností přístupné nákladními automobily (LKW Stollen), pro
které se budovaly již zmíněné garáže (zavezené
zahrádkářským haraburdím).
Celý popisovaný prostor vchodů je hustě obydlen. Těsně u paty svahu se nachází celá řada
rodinných domků, oplocených zahrádek a idylických zákoutí, které znesnadňují, ne-li přímo
znemožňují, terénní průzkum. V noci zase dokážou
překvapit samovolně se rozsvěcující zahradní
lampy a zuřivě štěkající psi.
Na opačné straně Wachbergu v jádře
Roggendorfu jsou v pískovcích vyhloubeny různé
nejprve nacházíme opuštěné vesnické sklepení a malou propadlinu, resp. malý lůmek.
Ten se ukazuje jako perspektivní, jenže do ústí je nahrnuta velká kupa písku a tak
pronikáme pouze nad betonovou klenbu do zužující se chodby. Chodba ale nevede daleko
a končí v píscích. Dráždí nás studený průvan vanoucí z neprůlezných otvorů klenby,
kterými je vidět hluboko do chodby pod námi. Co dál? V blízkosti propadu lůmku nacházíme
pomocnou úzkou štolu, snad béčko, ale opět negativní. Zbývá již jen chodba C. Než si
to ujasníme, někteří z nás nekompromisně mizí v potemnělých zahradách… Hladina
adrenalinu kulminuje při rozsvěcení domovního světla a domácí se s baterkou prokousává do noci. »Ještě že nemá psa«, pomyslím si ukryt v »přátelském« houští… Ale
i zde jsme nakonec negativní a tak jediná cesta dovnitř se jeví úzkým odvodňovacím
kanálem do chodby G. ! V chladné listopadové noci po strastiplném hledání, v předtuše brodění úzkým kanálem po čtyřech, jsme při převlékání do overalů zvláš depresivní. Naštěstí nám nechybí průkopnické nadšení alternativní turistiky, které zahání veškerý pesimismus. Nadšení ale není nic platné, protože pečlivě vybraný nejužší prvolezec jen s velkými obtížemi proniká do kanálu. Propad je ale příliš úzký! »Ne, dovnitř
musíme za každou cenu! Nejsme béčka.« Stále odkládaný nález vchodu do továrny
hecuje všechny účastníky expedice téměř do hysterie a tak běháme temnou nocí po
vesnici v overalech, blembácích a atomkeckách a hledáme další »sprostý« kanál,
TEAM/CREW/PHOTOGRAPHY/RESEARCH >
Mrosa, Mádula, Mařena, Milouš, Míra, Máca
L
Malý »lom« skrývá zapasovanou úzkou chodbičku v písku k betonové klenbě tunelu A
sklepy a snad i chlévy zaniklých hospodářských
budov či jiné dutiny. Toto historické podzemí
však v žádném případě nesouvisí s Quarzem.
Hlavně tu byl v současné době již zavezený jámový lom do jehož zasypaného dna ještě na
přelomu let 98/99 ústila betonovým špuntem
(cca 3m dlouhým) nejdelší komunikační štola B.
Pár podnikavců zde rozšířilo pískovec nad betonem a celkem pohodlně a nepozorovaně se
tudy dalo vstoupit do podzemí. Ideou
Rakušanů bylo ale využít lom jako prostor pro
zemní deponii. Jinými slovy: továrna je dnes
dobře zakonzervována pro příští generace zvědavců a bohužel se do ní nedá vstoupit.
PODZEMNÍ ČÁST
Z geologického pohledu je Wachberg denudačním
reliktem neogenních jílovito-písčitých sedimentů
karpatské předhlubně. V nadloží štol se nachází
stabilnější, mírně ukloněná vrstva slínů s hojnou
faunou (ústřice), která zapříčinila, že pozdější destruktivní ženijní práce provedly pouze jakýsi
nadvýlom a komplex tak zůstal relativně stabilní.
Quarz je založen v poloze měkkých, slabě stmelených pískovců. Podloží představuje nepropustný jílovitý horizont způsobující nadržování spodní
vody, především v zadních partií Quarzu.
Obecně lze říci, že v podstatě celý komplex
podzemních galerií je zachován v rozestavěné
fázi. Lze tudíž velice dobře vysledovat rozšiřování
produkčních štol, postup ražby i betonáže směrem
od nádraží A až k poslední spojovací chodbě G.
Bohužel veškerá stavební zařízení včetně kolejí
a již instalované provozní linky byla po válce
odstraněna. Zbytek opuštěného podzemí byl devastován ruskými ženisty, jejichž činnost je nejvíce
patrná u vchodů a na křížení chodeb a nejrozsáhlejší
zával dokonce přerušil nádražní halu A! Závaly
ale nenabyly nikde globálního charakteru, a tak
se systém chodeb dá projít téměř celý.
Impozantní jsou především rozšířené prostory
ještě neopatřené betonovou klenbou. Na
stěnách jsou patrné četné kapsy, ve kterých byla
vklíněna výdřeva povalů sloužících ke zvyšování
vylámaných štol. Část štol je také již bočně rozšířena a lze vystopovat i počáteční fáze betonáže.
Všudypřítomný tekutý písek částečně mizí pouze
v dokončených výrobních halách, kde byly umístěny
koncem války obráběcí stroje válcovny ložisek. Zde
jsou často zachovány klenby a podlahy v celé délce
100 m mezi komunikačními štolami. V zadních partiích kolem štoly G do systému prosakuje spodní
voda, která však samovolně vytéká z podzemí dosud funkčním kanálem štoly G.
V prostoru štoly B je dosud přístupný větrací
komín a štola, v níž byla umístěna strojovna vzduchotechniky. Průchodem do nádražní chodby
A se lze dostat k největšímu závalu zdejšího
podzemí a po jeho obejití se lze pokochat zbylým
jádrem chodby A. Na konci nádraží je též menší
vodní plocha, protože nádraží je asi metr pod
úrovní ostatních chodeb. Velká louže je důkaz
silně zvodnělého horizontu, který se nachází těsně pod celým komplexem Quarzu a s nímž byly
již od počátku ražby problémy, podlahy a boky
kleneb tudíž vyžadovaly zvýšenou pozornost při
izolování proti zemní vlhkosti.
Do konce války bylo vyraženo asi 6,5 km štol
a asi polovina prostor byla opatřena betonovou
výztuží. Chodby byly až na výjimky průchozí
a donedávna slibovaly nevšední zážitky. Některým
jedincům posloužily jako ilegální střelnice, jiným
jako pozoruhodný interiér pro »mine-párty« a zbytku
jako místo pro »nasátí« podzemní atmosféry. Na
stěnách sice občas byly výplody grafomanů
a neonacistické grafitti, jinak všude celkem čisto a sucho, voda pouze ve štole G a v zadních
partiích nádraží.
x
PRAMENY
Bertrand PETZ: »Projekt Quarz : SteyrDaimler-Puch und das Kozentrationslager
Melk« Wien, Verlag für Gesellschaftskritik
GmbH & Co.KG: 1991 (ISBN 3-85115-115-1).
sažená ve »velké« knize. Obrázky vhodně doplňují text.
I vážnějšímu zájemci o problematiku Quarzu a podzemních továren může hodně napovědět a v podstatě konkurovat
»velkému vydání«.
Naprosto stěžejní a v podstatě i vyčerpávající publikace
nezatížená ideologickými vlivy, pouze fotografický materiál z podzemní, pořízený rakouskými speleology, je lehce
nedokonalý. Knize se dá vytknout snad jen přílišná obsáhlost
a až puntičkářská přesnost popisu událostí, takže některé
pasáže nejsou příliš čtivé. Nejen z poznámek, které jsou
umístěny na každé stránce pod textem, je zřejmé, jakou
veličinou byla SDP v nacifikovaném Rakousku a jak významně ovlivňovala hospodářské poměry u našich jižních
sousedů.
Florian FREUND: »Arbeitslager Zement.
Das Konzentrationslager Ebensee und die
Raketenrüstun« Wien, Verlag für
Gesellschaftskritik GmbH & Co.KG: 1989
(ISBN 3-900351-86-4 ).
Bertrand PETZ:»Konzentrationslager Melk«
- Informační brožura, Wien: 1992
Stručný výtah předcházející publikace ve slušné faktografické
kvalitě. Chybí speleologická mapa současného stavu ob-
Kniha je o jiném zbrojním projektu a pouze okrajově nastiňuje problematiku Quarzu v souvislostech s evakuací tábora Melk. Je to však stěžejní, skvělé dílo o výstavbě nového
podzemního Peenemünde, které ale nebylo dokončeno
a rakety se zde nikdy nevyráběly ani nezkoušely.
Václav BERDYCH: »Mauthausen« Praha,
Svaz protifašistických bojovníků a Naše
vojsko: 1959.
který navazuje na odvodnění. Na tomto místě jsme si mimoděk udělali
pěkný obrázek o kanalizačním systému přilehlé obce. ! V této fázi
již nezbývá nic jiného než se chytat posledních stébel a fantastických teorií. Jedna z nich nás zavedla i na druhou stranu Wachbergu.
Podél pozvolného svahu postupujeme dál až na hranu lomové
stěny. Stěží dosvítíme na druhou stranu zaváženého jámového lomu. U dna zeje jakýsi otvor a tak po suáku v atomkeckách sjíždíme
na dno. Počáteční radost halí zklamání z betonového špuntu uzavírajícího vstupní portál štoly. U stropu je ale malá díra sající vzduch
a ústící do asi 3 m široké štoly. Chodba mírně klesá a nelze dosvítit
na čelbu. Po několika minutách na nás prvolezec, s jistou dávkou
euforie, křičí: »Jsme na místě, pánové!« ! I takto se dá fárat. Nutno
dodat z těžce nabytých vlastních zkušeností, že ne vždy je pokus
úspěšný. Také riskujete jistý, předem nevyčíslitelný postih od státních orgánů, které mají i v zahraničí minimum pochopení k podobným aktivitám. Proto lze jen doporučit, aby alespoň jeden člen expedice byl minimálně lingvisticky vybaven a mohl ukecávat, zapírat
a případně i jinak oddálit perzekuování nejslabších členů týmu. X
Ideologicky zabarvená publikace pojednává o koncentračním
táboře Mauthausen, který je s Quarzem významně propojen. O Melku se ale téměř nezmiňuje, snad pouze dokresluje atmosféru koncentračních táborů. V publikaci je fotografie kasárenských baráků KZ Melk.
Albert SPEER: »V srdci Třetí říše« (Paměti
Hitlerova architekta a ministra zbrojního
průmyslu) Brno, Bonus A: 1996. - 560 stran
(ISBN: 80-85914-20-4)
Popisuje vývoj německého válečného hospodářství z pohledu »shora« a významně tak dokresluje souvislosti vzniku
Quarzu a podobných projektů. Zmínky jsou o výstavbě továrny
Flugmotorenwerke Ostmark. O Quarzu ale mlčí.
/
SOURCES >
Kniha vznikla v rukou významného historika. Významné dílo čerpá především z osobních rozhovorů autora s Milchem
a z jeho denníků. Představuje dost podrobně budování
Luftwaffe od vzniku Lufthansy až do porážky v roce 1945,
ale o Quarzu se nezmiňuje. Pro Quarz jsou zajímavé pasáže
o Flugmotorenwerke Ostmark, o vzniku Jägerstabu a vývoji leteckého průmyslu koncem války.
Jan TŮMA: »Civilizaci udržují v chodu miliardy droboučkých kuliček« In: Lidové
noviny, sobota 17. 6. 2000; str. 23.
Krátký článek o významu kuličkových ložisek pro naší civilizaci.
WWW
David IRVING: »Luftwaffe – vzestup a pád.
Život maršála Luftwaffe Erharda Milcha«
Brno, Bonus A: 1995. - 532
(ISBN: 80-85914-11-5).
Většinou velice stručné a někdy značně zkreslené údaje nemající reálný podklad. Hledači pokladů ještě nevymřeli.
x
I Zadní vchod ústil do jámového lomu. Zde mohl být
projektován další vzduchotechnický objekt (1997)
J Dnes placka s polem
i v Rakousku na to pěkně kašlou (2003)
b Martin Přibil ’97/03
B
EoF
END
x
10
10
STR
15
15
72
KD10 / 2004
x
KD10 / 2004
PAGES
17–18
w Under/water/ground
a TEXT &b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL
DESCRIPTION>
Flood,Vltava river,10.–18. August 2002,Prague, Underground railway /Metro/,Protective system of Metro,Nuclear shelter
w»B« Florenc
W Under/water/ground
+b
UZÁVĚRY A PRŮCHODKY I
P
ři srpnové povodni v roce 2002 bylo pražské
vaným tlakově odolným kanálem. Stejně jako Metro
topové zóně. A právě zde dochází k zásadnímu matení
T LAKOVÉ
Metro zcela zaplaveno až na úroveň hladiny vody
lze uzavřít i Strahovský automobilový tunel (SAT),
veřejnosti, když různí »odborníci« tvrdí, že hlavní příči-
né udržby a zejména neodborných zásahů do dílčích
ve Vltavě. Proč se tak stalo a kdo za to může, se občan
který je s Metrem spojen štolou ústící do jeho tunelů
nou zaplavení Metra je abnormální povodeň - ano,
částí konstrukce tlakových uzávěrů– průchodek, doš-
dodnes nedozvěděl. Již v srpnu 2002 bylo ale zře-
pod náměstím 14. října poblíž stanice Anděl.
i kdyby vše správně fungovalo, Č Á S T Metra by skutečně
lo k zásadnímu snížení tlakové odolnosti OSM. Jednou
zaplavena byla – eskalátorové tunely. Nikoliv však
průchodkou o průměru 100mm při tlaku 20–30m vod-
stanice a tunely traové!
ního sloupce proteče 125–150 l/sec. Stačí tedy jen
Vinou špat-
jmé, kde leží největší díl zodpovědnosti. Nejde totiž
Pro zásobování energií, vodou a vzduchem bylo
pouze o nějaké »průchodky«, ale především o napros-
postaveno několik tzv. Technických center Metra
tou nekompetentnost nejvyšších vládních úředníků,
(TC), kde jsou mohutné filtroventilační stanice,
Proč došlo k selhání 2. stupně povodňové ochrany?
málo proražených průchodek, aby bylo Metro za rel-
ministrů a politiků. Silná slova, velká gesta (vzpomeňme
vodárny, elektrárny, telefonní ústředny, stanice ra-
Když začaly srpnové povodně, N I K O H O ze zod-
ativně krátký čas plné. Např. úsek Palmovka– Kolbenova
na nepojízdné transportéry před Svobodnou Evropou).
diační a chemické kontroly atp. Jsou to poměrně
povědných úředníků Magistrátu a Dopravního pod-
byl zatopen pouze skrz porušené průchodky ka-
Reálné skutky váznou. Zdá se, že Radu pro obranu
velké technologické celky postavené vesměs ve
niku nenapadlo, že by povodně mohly Prahu zasáh-
belového kanálu z trafostanice v ulici Na Hrázi
státu ani po »krvavém« 11. září 2001 a »globální válce
velkých hloubených bunkrech (TC AC Chodov, TC2
nout. Nikoho také nenapadlo /pro jistotu/ vyzkoušet
a traového uzávěru před stanicí Palmovka! Jelikož
proti terorismu« vůbec nezajímalo v jakém stavu je
Želivského-Hagibor, TC3 Radlická, rozestavěné TC4
či zkontrolovat funkčnost 2. stupně povodňové ochrany
vrata neměla deníky o úpravách, kontrolách a zk-
»Ochranný systém Metra« (OSM) a zda je způsobilý
Palmovka). Zcela atypické je TC1 Klárov vybudované
Metra, tj. tlakové prvky OSM. Situce byla hrubě pod-
ouškách, »neví« se dnes, kdo může za selhání prů-
pro ukrytí civilního obyvatelstva. Stejně trestuhod-
v obrovské ražené podzemní hale, která byla původ-
ceněna, zejména tehdejším primátorem Igorem
chodek. Nejsou ani pořádně známy smlouvy s fir-
ný nezájem o OSM a kryty CO projevil po 11. září
ně tajně budována od roku 1952 jako »zkušební stan-
Němcem. Rozhodování pražských krizových štábů
mami, které prováděly kladení kabelů v Metru
2001 i pražský magistrát.
ice Metra ›Klárov‹« s možností využití na vládní
bylo zbrklé a podle okamžitých potřeb, nikoliv plánovité
a manipulaci s průchodkami. Největší problém s prů-
kryt »K-111«, který zde byl nakonec skutečně vybu-
a cílevědomé. Primátor Němec považoval za nezbyt-
chodkami můžeme směle svalit na rozvoj informačních
M E T R A I se řídila
dován. V 70. letech byl kryt K-111 částečně vybourán
né udržet provoz Metra co nejdéle. Ještě dříve než
dálnic – tedy na internet:-).
»Povodňovým plánem DP Metro«. Ten počítal s dvo-
a bylo zde vybudováno »Základní technické cen-
začalo být zcela zle, mohl být provoz Metra zastaven
jstupňovou ochranou: venku na ulicích, před staniční-
trum Metra 1«, kde byl umístěn i podzemní centrál-
a uzavřeny všechny traové uzávěry. Nestalo se tak
mi vestibuly, by byly postaveny hráze proti vodě,
ní dispečink OSM. Další podzemní pracoviště v rám-
kvůli tomu, aby mohla být po povodních obnovena
které byly navrženy o cca 0,5 metru vyšší než sto-
ci OSM je Centrální dispečink Metra (CD) v bunkru
co nejrychleji doprava v Metru. Směna vyškolených
letá voda (Q=100). Pokud by byla voda ještě vyšší,
postaveném v základové jámě budovy DP v ulici
pracovníků OSM byla dokonce poslána domů!
jako druhý stupeň by sloužily tlakové prvky Ochranného
Na Bojišti. Ten je spojen s traovou spojkou A/C a dále
Když »nečekaně« na Invalidovně natekla do Metra
systému Metra, jako jsou např. staniční tlakové
kabelovou štolou pod perón stanice I. P. Pavlova.
voda, došlo k vypnutí proudu a začala krize. Není
POVODŇOVÁ
OCHRANA
Pokud jste si ještě neudělali představu co OSM
uzávěry, šoupata na potrubí, tlakové poklopy atp.
je, tak jinak: OSM stálo mnoho miliard a jen jeho
vůbec divu, že se k zodpovědnosti za škody za 7
miliard nikdo nehlásí.
O CHRANNÝ SYSTÉM M ETRA (OSM) I je obrovský
roční údržba stojí mnoho desítek miliónů. Za jeho
komplex zařízení a technologií umožňující ukrytí
provoz a údržbu byl a je odpovědný »Dopravní pod-
S ELHÁNÍ PRVKŮ OSM IJelikož OSM bylo navrženo
a přežití několika set tisíc obyvatel v případě jaderného
nik hl. města Prahy - DP Metro«.
i pro případ protržení vltavské kaskády, bylo počítáno
konfliktu či jiné katastrofy v tunelech Metra
!
a TEXT &b PHOTOGRAPHY &e ILLUSTRATIONS Martin PŘIBIL
s vlnou, jejíž hladina by byla vyšší
a Strahovského tunelu. Tam, kde je zřízeno OSM,
O SOBNÍ
SELHÁNÍ I Jak již bylo řečeno, OSM bylo
cca o 8–10 metrů (!) než při povodních v roce 2002.
jdou všechny vstupy do stanic, větrací šachty a další
navrženo i na případ protržení vltavské kaskády a mě-
Na případ takového zatížení (resp. statický ekviva-
vchody do podzemí uzavřít mohutnými dálkově ovlá-
lo sloužit pro 2.stupeň povodňové ochrany. Takže po
lent náhlé záplavové vlny) byly navrženy a zkouše-
danými motorickými vraty s elektrickým pohonem,
přelití vnějších povodňových hrazení by povodeň
ny tlakové prvky OSM, jako jsou staniční a traové
která mají odolat jak tlakové vlně od jaderného výbuchu,
v srpnu 2002 zaplavila kompletně celé stanice Metra
uzávěry, poklopy, kabelové průchodky, šoupata a pod.
tak i záplavové vlně od protržené vltavské kaskády.
včetně traových tunelů na trase C - Florenc a Nádraží
Tlakový uzávěr si představme jako komplex dílčích
Systém OSM je zřízen na celé trase »A«, na trase
Holešovice. Dále by byly zcela zatopeny vstupní
uzavíratelných částí –např. utraového uzávěru: tunelová
»B« (vyjma úseků Rajská zahrada–Černý Most, není
vestibuly a eskalátorové tunely stanic trasy B -
vrata (8tun), zárubeň (1,5 t), pohybové ústrojí a zajištění
také za Novými Butovicemi–Lužiny +Zličín). Na trase
Palmovka, Invalidovna, Křižíkova a Florenc.
v otevřené poloze (4t), uzávěr stružky mezi kolejemi
C je OSM pouze za stanicí Kačerov–Háje a samostat-
Pokud by povodeň byla ještě větší než ta v roce 2002
(0,5t), hermetizace, utěsnění kolejnic, šoupě vodovo-
ně na stanici Vltavská. Vlastní stanice Luka je sice
nebo by došlo k protržení Vltavské kaskády, byly by
du, kabelové průchodky. Celkem 20tun. To vše dvakrát,
mimo OSM, ale je podejita dostatečně dimenzo-
zaplaveny všechny eskalátorové tunely stanic v zá-
plus pěší prostup kolem traových vrat!
KD10 / 2004
STR
16
16
72
w Metro
1
2
B
Uzávěr traový UT1716 wB, Florenc/Nám. Republiky.
Středa 14. srpna 2002, 12:30 hod: 1– tlak 37 metrů vodního sloupce 2– vodní stružka mezi kolejemi 3– tlaková
traová vrata 4 – ocelová zárubeň 5 – destruovaná část
betonového prahu nad vodní stružkou (chyběla armatura)
6– tlakový uzávěr vodní stružky 7– vlna (Qmax=14,2m3/sec.)
zaplavující trasu B po Smíchovské nádraží a trasu A v úseku
Museum– Malostranská–ZTC 1
Máca, Mladej, Míra, Milouš, Mrosa, Mayk
facilities, Pressure doors, Cable glands for eletrical installations
LOCATION>
Prague – Czech republic
RAW MATERIAL>
Water
C H
R O N O L O G I
E
Ú T E R Ý
Iúterý 13.8. 2002 – 20:30 hodIPrůtok ve Vltavě
4000m3/sec.IwCI První průnik vody do Metra: voda vniká do stavební jámy nového tunelu Metra pod
Vltavou - proráží zděnou příčku a zaplavuje stanici
Nádraží Holešovice.
I22 hod.IwBI Druhý průnik vody do Metra: Prolomením vzduchotechnického otvoru vniká voda z ulice
do povrchového vestibulu stanice Invalidovna a plní
eskalátorový tunel.
I úterý 13.8. 2002 – 24 hod.I Vltava: průtok
4500m3/sec.IwI Voda stojí v eskalátorovém tunelu
na Invalidovně, zcela je zatopena stanice Nádraží
Holešovice, vodu drží traový uzávěr směrem na Vltavskou.
x
S T Ř E D A
L Zatopení podzemní dráhy při povodni nebo bouřlivém přílivu je ve světě vcelku běžná záležitost. Na
obrázku zatápění stanice metra Hakata v japonském městě Fukuoka dne 19. 7. 2003. Proč pražské
metro povodeň v roce 2002 neustálo, je dodnes otázkou. b In:
NĚKOLIK POZNÁMEK
K ZAPLAVENÍ PRAŽSKÉHO
METRA PŘI POVODNÍCH
v
ROKU 2002
CHYBY I
U některých traových uzávěrů
by jen zpomalily. Tlakový uzávěr pod větrací šachtou
byla v místě prahu nad stružkou mezi vraty a uzávěrem
na Invalidovně byl zřejmě otevřen, ale dříve než doš-
stružky provedena špatně betonáž; pozdější radi-
lo k zatékání touto šachtou dolů do Metra, byla
ografická kontrola zjištila u většiny těchto prahů jiné
pravděpodobně zcela zaplavena zdola.
S TAVEBNÍ
uspořádání armatury než v projektu, někde chyběla
V Metru je mnoho dalších dílčích prvků, kudy šla
úplně! To mělo za následek např. prolomení tohoto
(nebo mohla jít) voda dovnitř. Jedná se např. o různá
prahu uzávěru 1716 mezi stanicí Florenc a Náměstí
tlaková vrata, šoupata na potrubí, výtlaky kanalizace,
Republiky a velmi rychlé zaplavení Metra až po Smí-
technické tlakové poklopy. Všechny tyto otvory by
chovské nádraží (315000m3/24hod; Qmax=14,2m3/sec.;
musely být uzavřeny bezchybně funkčními uzávěry;
viz obrázek). Přitom celý uzávěr byl dimenzován na za-
viz např. selhání těsnění kolejnic u traového
tížení mnohem vyšší. K podobnému poškození došlo
předělu mezi stanicí Můstek aMuzeum (Qmax=1,1m3/sec.).
při zčerpávání Metra na uzávěru UT3017 na trase
Další neznámou jsou rozpory v uváděných dobách
C pod pravým břehem Vltavy. U prolomení kabelového
zaplavovování úseku Palmovka–Vysočanská a přede-
kanálu na přestupu B/C na stanici Můstek se ale jed-
vším NEVYŘČENÁ možnost manipulace s uzávěry v době
nalo opět o vadné průchodky a ne o chybu stavební.
likvidací povodňových škod.
OTEVŘENÉ UZÁVĚRY I Minimálně jeden tlakový uzávěr
Z ÁVĚR I Vzhledem k tomu, v jakém nepořádku byl
(staniční na přímém vstupu do stanice Florenc B) byl
během posledních 12 let udržován OSM, je jeho
špatně uzavřen a po zaplavení eskalátorového tunelu
selhání jako 2. stupně povodňové ochrany Metra
propouštěl 11m3/sec! Dalších osm (!) tlakových
pochopitelné. Největší díl odpovědnosti nese ne-
traových předělů v zaplaveném úseku zůstalo zcela
jvyšší politické vedení státu, pražského magistrátu
OTEVŘENO. Stalo se tak proto, aby Metro po povodních
a vedení Dopravního podniku. hl. m. Prahy. Netřeba
mohlo jezdit co nejdříve. Tento způsob uvažování byl
se tedy pozastavovat na tím, že vyšetřovací komise
zcela chybný! Pokud však otevřené předěly byly ve
pražského Magistrátu ani komise Policie ČR žádného
stejném stavu jako uzávěry ostatní, zatopení Metra
konkrétního viníka nezjistila :-)
x
Istředa 14. 8. 2002 – 01 hod.IPrůtok ve Vltavě
4500m3/sec.I w BI Voda prolomila průchodky
staničního uzávěru UE1901 na Invalidovně a vniká na
nástupiště stanice a do tunelů Metra. Obsluha
v tunelech uzavírá traový uzávěr UT1916,1917 mezi
Invalidovnou a Palmovkou, marně se snaží uzavřít
uzávěr 1816,17 mezi stanicí Křižíkova a Florenc.
I01:30 hod.I w CI Voda proniká skrz průchodky v traových uzávěrech UT3019, 3020
(Qmax=2,4m3/sec.) za Nádražím Holešovice a zaplavuje stanici Vltavská, kde se v této době zaplavuje
vstupní vestibul. Uzávěr pod levým břehem Vltavy je otevřen, voda má cestu V O L N O U až k dalšímu uzávěru pod pravým břehem.
I02 hod.I wBI Třetí průnik vody do Metra: voda zaplavuje trafostanici v ul. Na Hrázi na Palmovce,
plní kabelový kanál kde proniká netěsnými průchodkami do technických prostor stanice Palmovka,
kde se tlakuje.
I03:30hodIwBI Voda postupně zaplavuje kolejiště stanice Florenc B, kde stojí dvě soupravy Metra, které evakuovaly poslední zaměstance.
I04:00 hod.IwBI Voda nateklá porušenými průchodkami v kabelovém kanálu se natlakovala a prolomila cihelnou příčku v technických prostorách (již
v rámci OSM) stanice Palmovka a vniká do tunelů (vlna 300m3 vody), které plní k traovému uzávěru směrem
k Invalidovně. Po naplnění této »vany« bude
odtékat směrem k Českomoravské.
I04:40 hod.IwBI Ruční zavírání předělu UT 1716,
1717 mezi Florencí a Náměstím Republiky.
I05 hod.I w BI Voda ze stanice Palmovka začíná přetékat ke stanici Českomoravská.
I 07 hod.I w C/BI Voda proniká průchodkami
uzávěrů UT3018,3017, 30171 na trase C v tunelech
pod Vltavou. Z trasy C do trasy B proniká voda průchodkami uzávěrů UT1718,1712 ve spojovacím traovém
tunelu C–B a průchodkami kabelové štoly C–B.
I06hod.IwBI Voda zaplavuje eskalátorový tunel
na stanici Křižíkova shora. Posléze povolují průchodky
staničního uzávěru (Qmax=2,3m3/sec).
I07–08 hod.IwC/BI Voda natéká do stanice
Florenc shora. Na Florenci (B) je staniční uzávěr
uličního vstupu špatně utěsněn a je průtočný
(Qmax=11m3/sec).
I07hod.–09:30hod.IwBI Systém trasy B se postupně tlakuje od traových uzávěrů mezi stanicí Nám.
Republiky a Florenc až k traovým uzávěrům před
Palmovkou. Přítok 17 m3/sec. Do 9:30 je tento úsek
Z C E L A zatopen.
I 10 hod. w C/BI Trasa C je v úseku Nádraží
Holešovice–Florenc zcela zatopena. Hladiny s trasou B jsou vyrovnány. Ze spojité nádoby voda odtéká
skrz proražené průchodky (Qmax=0,7m3/sec, 11m vodního sloupce) traového uzávěru UT1916,1917 před
Palmovkou směrem ke stanici Českomoravská. Tento přítok se přidává k přítokům od Palmovky. Za 30
hodin je zatopen úsek od Palmovky až po kolejiště
ve stanici Kolbenova (celkem cca 233100m3). Voda
sem vnikla (údajně) P O U Z E A J E N skrz průchodky!
I12:00 hod.I Ve Vltavě kulminuje průtok na cca
5160 m3/sec.
B
I12:30 hod.IwBI Pod zatížením 37 metry vodního sloupce praská a zcela se uvolňuje práh nad vodní stružkou uzávěru UT 1716 mezi Florencem a Nám.
Republiky (viz obrázek). Obrovským průtokem
(Qmax=14,2m3/sec.!!! ) se rychle zatápí stanice Náměstí
Republiky a Můstek. Na zbylém úseku až po Anděl
nebyly již žádné další tlakové předěly uzavřeny,
takže voda N E R U Š E N Ě pokračuje přes otevřený uzávěr
za stanicí Můstek na Národní třídu, Karlovo nám.
a dalšími dvěmi otevřenými uzávěry pod Vltavou až
na Anděl. I dál byla jedna vrata otevřena, takže voda zaplavuje i chodbu do Strahovského tunelu. Za
24hodin dostoupá voda až k uzávěru na začátku stanice Smíchovské nádraží (celkem 315000m3).
I22 hod.IwB/AI Ve stanici Můstek voda prolamuje příčku do kabelového kanálu na přestupu mezi
trasou A a B, kde dále kanálem skrz průchodky proniká
pod podlahu přestupního prostoru trasy A, kde tlakuje.
I22:30hod.IwAI Ručně uzavřen traový uzávěr
před stanicí Muzeum.
Istředa 14. 8. 2002 – 24 hod.I Průtok ve Vltavě
4750m3/sec.IwI Zcela zatopeny jsou stanice na
trase B Vysočanská, Českomoravská, Palmovka, Invalidovna, Křižíkova, Florenc, Nám. Republiky, Můstek,
Národní třída, Anděl. Zatopeno je nástupiště Karlova nám. Na trase C jsou zcela zatopeny stanice Nádraží Holešovice, Vltavská, Florenc. Reálně hrozí, že
voda vnikne přes přestup na Můstku i do trasy A.x
Č T V R T E K
Ičtvrtek 15. 8. 2002 – 00:00 hod.I Průtok ve Vltavě 4750 m3/sec.IwB/AI Kolem půlnoci praská
stropní přepážka mezi kabelovým kanálem a přestupní chodbou z B na A ve stanici Můstek, voda
obrovským průtokem (Qmax=17,5m3/sec!!!) vniká do
trasy A a stéká O T E V Ř E N Ý M I tunely pod Vltavou
ke stanici Malostranská.
I03 hodIwAI Voda zaplavuje nástupiště stanice Malostranská.
I05 hod.I w C/B/AI Trasa A, B i C se stávají
S P O J E N O U N Á D O B O U a plní se současně.
I06hod.IwAI Voda v tunelech za Malostranskou
se přelévá do překladiště a spojovacího tunelu do ZTC 1
Klárov. Skrz průchodky tlakového uzávěru se zaplavuje spodní patro ZTC a prostory vládního krytu K111.
I06:20hod.IwAI Evakuováno ZTC 1 Klárov.
I12:30 hod.I w AI Voda dosahuje tlakového
uzávěru UT 1615,1616 před stanicí Muzeum.
I12:40 hod.IwAI Ruční zavírání vrat tlakového
uzávěru UT1216,1217 na začátku stanice Smíchovské
nádraží.
I14 hod.IwBI Voda dosáhla traového uzávěru
na začátku stanice Smíchovské nádraží a dále nepokračuje.
I16 hod.IwAI Voda prosakuje skze špatná těsnění kolejnic tlakového uzávěru UT 1615,1616 do
stanice Muzeum (11m vodního sloupce).
I čtvrtek 15.8.2002 – 24:00 hod.I Průtok ve Vltavě
3000m3/sec.IwI Voda stojí v kolejišti tunelů před
stanicí Hradčanská (A), v kolejišti stanice Kolbenova
(B) a v tunelech před Hlavním nádražím (C).
x
P Á T E K
Ipátek 16.8. 2002 – 00:00hod.I Průtok ve Vltavě
2950 m3/sec.IwAI Stále se zatápí stanice Muzeum
(Qmax=1,1m3/sec.) .
I05 hod.IwAIStanice Muzeum je zatopena.
I pátek 16. 8. 2002 – 06:00 hod.I w I Voda
v zaplaveném Metru přestala proudit. Celkem je
zatopeno 1104000m3 (milion a jedno sto tisíc kubíků!)
všech prostor Metra pod povodňovou hladinou. (wC:
232000 m 3, w B: 699000 m 3, w A: 173000 m 3).
Zcela jsou zaplaveny stanice na trase A v úseku
Muzeum–Malostranská; na trase B v úseku
Vysočanská–Anděl; a na trase C v úseku Nádraží
Holešovice–Florenc. Celkové škody byly vyčísleny na
cca 7 M I L I A R D korun=700Kč na jednoho občana této země včetně kojenců.
x
EoF
END
x
w Metro
2
2
STR
17
17
72
KD10 / 2004
x
KD10 / 2004
PAGES
19–20 On an Outset of Mining of Uranium Ores in Bohemia a TEXT Aleš Bufka b PHOTOGRAPHY Archiv KD
DESCRIPTION>
History of mining, Bohemia, Radioactive raw material, Uranium ores, 19TH –20TH century
K počátkům těžby uranových rud v Čechách
Kde byly uranové rudy poprvé na světě průmyslově těženy, je obtížné říci. Pokud
pomineme úvahy, že uranové rudy byly jako pigment využívány již v antice, či že je
těžili staří Indiáni v severní Americe, k počátkům těžby došlo v Čechách, Sasku,
Francii a v Cornwallu někdy koncem 18. století. O skutečné těžbě však můžeme
mluvit až od poloviny 19. století. Během tohoto století byly na řadě českých rudných ložisek nalezeny uranové minerály. Ve staré literatuře můžeme nalézt nejsJ ÁCHYMOVSKO
Těžba v Jáchymově jako první na světě nabyla opravdu
průmyslového významu a po celé 19. století vévodila světové produkci uranových rud a sloučenin. Zapříčinila to
nejen bohatost zdejší rudy, ale i výkonný sklářský a chemický
průmysl, který dokázal z uranových rud připravit kvalitní
barvy a konečně i prozřetelnost rakouského eráru, který
zdokonalil technologický postup výroby těchto barev a nechal
vybudovat továrnu na jejich výrobu. Konkrétnější data o těžbě
máme k dispozici od 30. let 19. století. Ruda byla v Jáchymově
těžena nejprve erárním závodem na dole Eliáš a později
i v celém revíru (Werner, Vysoká jedle, Svornost) a od poloviny
19. století i soukromými těžařstvy Hilfe Gottes
a Sächsische Edelleutstollen Gewerkschaft v pozdějším
revíru Bratrství. Tyto hlavní jáchymovské doly produkovaly
až do roku 1945 drtivou většinu českých radioaktivních surovin.
Později k nim přibyly další soukromé uranové doly - v jižní
části revíru to byl v roce 1880 Leopold stejnojmenného těžařstva a před 1. sv. válkou nedaleký dolový komplex Marie Antonie
KD10 / 2004
STR
18/19
a TEXT
Aleš Bufka
b PHOTOGRAPHY Archiv KD
tarší popisy uranových minerálů z Jáchymova (1727), ze Zlatého Kopce (1793),
Božího Daru (1808), Kynžvartu (1803), Abertam (1806), Smrkovce (1822), Pramenů
(1823), Přebuze (1825), Hory sv. Kateřiny, Michalových Hor, Příbrami a Cínovce
(1831), Tří Seker (1833), Horního Slavkova (1846), Nejdku (1851), Hřebečné (1857).
Průmyslová těžba však do roku 1945 započala jen na několika málo lokalitách.
čítající více starých dolů, který patřil hraběti Silva-Taroucovi.
V revíru Boží Dar byl taktéž před 1. sv. válkou zaregistrován
uranový důl Reichgeschieb Zeche zahraničního těžařstva.
Těžba v těchto dolech patrně nikdy nebyla realizována a pokud
ano, byla jen marginálního významu.
V Potůčkách byly uranové rudy patrně těženy již v druhé
polovině 19. století, kdy byl revír spojen se sousedním revírem
Johanngeorgenstadským. Ve starých mapách z té doby jsou
údajně značeny uranové dobývky, bližší údaje nejsou k dispozici, a tak se za počátek skutečné těžby uranových rud
v Potůčkách udává rok 1946. Oproti tomu víme jistě, kdy
začala těžba uranových rud na blízkém ložisku Sejfy. Při kutacích pracích na dole Glück mit Freuden bylo v roce 1889
vytěženo 30 kg uranové rudy. Na základě tohoto nálezu
bylo v letech 1889-1890 pronajato dolové pole pro těžbu uranových rud. K těžbě však došlo až počátkem 20. století,
kdy bylo v roce 1904 vytěženo pět metráků uranové rudy.
Sporadická těžba pak byla provozována (stejně jako na
blízkém ložisku Zwittermühle) až do 20. let. Uranové ložisko
Sejfy bylo zcela vytěženo až po roce 1946.
Příbramsko
Vedle Jáchymova byla skutečná těžba uranových rud provozována v 19. století pouze na Březových Horách u Příbrami.
Již v roce 1856 bylo z Františkova nadložního odžilku žíly
Johanni na dole Anna-Prokop vytěženo 65 kg uranových
Důl Werner kolem roku 1920
A Recess in the Maria Shaft. An Indeterminate Recess at a Depth of 30 Metres a TEXT Vladimír Lipták b PHOTOGRAPHY Vladimír Lipták, Aleš Bufka e ILLUSTRATIONS Archiv of Sokolovská uhelná
Výklenek v jámě Marie
řátelé a čtenáři KD. Berte to jako hádanku nebo informaci, ale chtěl bych vám napsat, co
jsem viděl v jámě 1 dolu Marie na Sokolovsku. Jáma je v současné době z povrchu dobře
zajištěna, ale komunikuje stále s nárazištěm a přilehlými chodbami o celkové délce cca 12km
(Marie1). Ve štolách je ještě pořád živo. Přilehlý důl Jiří povrchem těží uhelnou sloj Antonín
a při kontaktu hlubiny s povrchem je spousta práce se záparami a rabováním staré výztuže.
Abych se vrátil k objevu: při čištění okapových žlábků pod ohlubní jámy jsme se dostali až
k hloubce 30 metrů, kde bylo za úkol vyčistit přepad k „bazénku“. A vo tom to je. Musel jsem
se ještě jednou vrátit s foákem, abych si vše zdokumentoval. Nikdo totiž nevěděl význam tohoto dílka, ani se nad tím nikdy nepozastavil. Prostě je tam!
P
a TEXT
Vladimír Lipták
VÝKLENEK
NEZNÁMÉHO
URČENÍ V HLOUBCE
30
METRŮ
b PHOTOGRAPHY Vladimír Lipták, Aleš Bufka
e ILLUSTRATIONS Archiv Sokolovské uhelné a.s.
Vypadá to jako z venku zabetonovaná válcová nádrž průměru 3,5 metru. Stěny jsou dokonale
hladké a v přední části směrem do jámy je otvor opatřený vrátky rozměru 60×80. V čelní stěně
k jámě v horní i dolní části po obou stranách vchodu jsou přítokové kanálky 10×10 stále funkční.
Přítok jsem odhadl v suchých dnech na 1 l/min. Z vnitřní strany jámy však k těmto kanálkům
nevedou žádné svody. Jako by byla jáma dvouplášová.
Prošel jsem veškerou dostupnou dokumentaci jámy od jejího hloubení až po současnost,
ale nikde jsem nenašel zmínku o dvou pláštích ani o bazénku. Jednalo se tedy o příruční muničák při ražbě jámy? Nebo o sběrnou nádrž na průsaky povrchových vod či nádrž na vodu
kondenzující v jámě při větrání?
x
Těžní věž jámy Marie byla stržena na jaře 1996; dnes se k čerpadlům fárá úpadnicí
b Aleš Bufka ‘96
!
KD10 / 2004
STR
18
18
72
Jáma Marie
1
2
B
b Vladimír Lipták ‘02
TEAM/CREW >
Vlad, Vía
LOCATION>
Czech Republic
RAW MATERIAL>
Uranium, Radium
DESCRIPTION>
minerálů. Tato ruda, která obsahovala vysoké procento uranu (Schweruranerz)
byla prodána za cenu 616 zlatých. I v dalších letech jsou v účetních knihách
příbramského erárního závodu dochovány záznamy o dodávkách smolince
z Březových Hor do Jáchymova.
Mariánskolázeňsko a Slavkovský les
Na starých haldách v Horním Slavkově byl smolinec údajně vybírán již počátkem
19. století a zasílán do Jáchymova ke zpracování. Blíže pravdy však bude, že
místního uranu využívala zdejší porcelánka k výrobě vlastních barev.
V okolí Mariánských Lázní jsou dva významnější historické výskyty uranových
rud - Smrkovec a Drmoul. Uranové minerály byly na ložisku Schönficht
(Smrkovec) známy již v první polovině 19. století. K pokusům o jejich průmyslové
využití došlo až počátkem 20. století. Na základě nálezů uranové slídy na haldě
štoly Lössheit v jv. části revíru, byly v roce 1906 zahájeny průzkumné práce
podnikatelem Göttlem. Byla vyzmáhána štola Lössheit a vyražena nová jáma, Emilie (později zvána Uranschacht) na úroveň této štoly. Ačkoliv byly
nalezeny impregnace uranových slíd (analýzy 4–20% U), nebyly rozsáhlejší
průzkumné práce provedeny a nebyla ani zahájena těžba. Skutečný průzkum
na radioaktivní suroviny byl na ložisku Schönficht zahájen až v roce 1944
společností Schneeberger Bergbau A.G.
Posledním ložiskem uranových rud objeveným a těženým před rokem 1945
byl Drmoul (Dürrmaul). Uranové rudy zde byly nalezeny v roce 1919 na
Cechu sv. Víta při kutání na mě
. Na základě tohoto nálezu byla v roce 1919
založena průzkumná šachta a v letech 1920-23 provedeny vrty do hloubky
22-130 metrů. V roce 1923 zastihl šurf v nevelké hloubce křemennou čočku
o mocnosti 40 cm a délce 8 metrů. Tato čočka, stejně jako dvě později nalezené,
obsahovala uranovou rudu. Na základě těchto nálezů byly v červnu 1924
propůjčeny firmě Česká montánní a.s. dolové míry Kohornsglück 1-4 a Oskar
1-4. Současně byla založena nová šachta a zahájena pokusná těžba. V roce
1924 bylo vytěženo 23,6 tun uranové rudy při průměrném obsahu 8-12 % U.
Na dole pracovalo 40 dělníků a ačkoliv zde byla vybudována úpravna
a továrna na radiumsulfát (či chlorid uranu), k pravidelné těžbě nedošlo a v září
roku 1925 byly práce zastaveny. Důl byl až do roku 1946 mimo provoz. x
DESCRIPTION>
History of lignite mining, Schafts, A recess in Maria Schaft – unknown purpose
LOCATION>
Fortifications, Survey, Diving
LOCATION>
Skutina Fortress, Skutina, Nový Hrádek, Sedloňov /Sattel/ – Czech Republic
Skutina: potápěčův omyl
a TEXTMartin PŘIBIL b PHOTOGRAPHY Aleš HORÁK, Luděk VRBATA
KD č. 7 (1999) na str. 9 v článku Stavební podvod jsme informovali o potápěčském průzkumu
podzemí srubu N-S-48 »U stodol« rozestavěné
pohraniční tvrze Skutina. Tehdy se při náročném
průzkumu naši kolegové, potápěči Kent a Pepa,
spletli a zapasovali se do slepého výklenku v přímém
pokračování chodby od srubu. Hlavní chodba však
již o pár metrů dříve odbočovala doleva. V konfrontaci s archivní dokumentací tak vznikl mylný dojem, že se firma Skorkovský mohla dopustit stavebního podvodu. Až po zčerpání vody se ukázal pravý
stav věcí. Nutno upozornit, že ponor v roce 1998
probíhal za zvláště špatné viditelnosti.
x
V
b Luděk Vrbata
L Autentický záběr z jiného ponoru ve srubu »U stodol«
J Pod srubem N-S-48 »U stodol«. Vpravo »past« na potápěče; výklenek v přímém pokračování chodby
od paty schodišové šachty ze srubu. Hlavní chodba ale odbočuje doleva již o pár metrů dříve.
b Aleš Horák
Marie Schaft, Jiří Mine, Královské Poříčí /Königswerth/ – Sokolov/Falkenau/ region , Czech republic
RAW MATERIAL>
Lignite
Data: jáma zaražena r.1889 – hloubena do r. 1891. Provoz: 1891–1991. Hloubka 98,84m (náraziště). Současně čerpané důlní vody 1,1mil.m3/ročně.
Výklenek byl nalezen při čistění okapových žlábků pod ohlubní jámy
Sběrná nádrž na průsaky či vodu kondenzovanou v jámě?
B
Jáma Marie
2
2
STR
19
19
72
KD10 / 2004
x
KD10 / 2004
PAGES
20–23 Radioactive Raw Materials and Their Use in Germany in Hitler’s Time a TEXT Aleš Bufka b PHOTOGRAPHY Deutsche Museum, z, WWW, Archiv KD
DESCRIPTION>
Radioactive Raw Materials, Uranium ores,
Radioaktivní suroviny a jejich použití
v hitlerovském Německu
a TEXT
Aleš BUFKA
b PHOTOGRAPHY Deutsche Museum,
z, WWW, archiv KD
O historii německého jaderného výzkumu za druhé světové války, o pokusech vyrobit atomovou bombu a o použití jáchymovského uranu na tento výzkum, bylo již
napsáno mnoho článků, většinou se však dotýkají pouze dílčích problémů nebo
jsou zcela odtrženy od reality. Účelem této studie, která rozhodně není vyčerpávající, je střízlivě zhodnotit dostupná fakta.
HISTORICKÁ LOŽISKA URANOVÝCH RUD
NĚMECKA DO ROKU 1938 I
NA ÚZEMÍ
Těžbu uranových rud v Německu můžeme sledovat od roku 1825, kdy je prvně vedena v hornických statistikách. Těžba započala v Sasku
v revírech Johanngeorgenstadt a Schneeberg,
později, od poloviny 19. století, byly otevírány
další výskyty uranových rud. Tak jako
v Jáchymově byly zdejší uranové rudy používány
nejprve na výrobu barev pro barvení porcelánu
a skla, později na výrobu radia a radioaktivních
preparátů. Přestože saská ložiska uranu byla
mnohem bohatší než česká, objem jejich těžby do roku 1945 se nemohl vyrovnat objemům
těžby v Jáchymově. V letech 1825-1898 bylo
v Sasku vytěženo pouze zhruba 110 tun uranové rudy. Rozdělení těžby na jednotlivé revíry
dokumentuje statistika z let 1870-1913, kdy bylo v Sasku celkem vytěženo 103,41 tun uranové
rudy. V posledních letech tohoto období se těžilo jenom v revíru Johanngeorgenstadt, a to
pouze nepatrně. Nejvýznamnějším producentem uranu byl revír Schneeberger Kobaltfeld,
kde bylo v uvedeném období vytěženo 86,45
tun uranové rudy. Dalšími relativně významnějšími revíry byly Johanngeorgenstadt s 12,22
tunami a revír Freiberg se třemi tunami uranové rudy. Ostatní ložiska (Marienberg,
Wolkenstein, Annaberg, Niederschlag,
Schwarzenberg a Gottesberg) produkovala
pouze nevýznamná množství této rudy. Ostatní
výskyty uranových rud nalezené mimo hlavní
krušnohorskou provincii neměly, kromě ložiska
Schmiedeberg v Dolním Slezsku, prakticky
nikdy žádný hospodářský význam.
NĚMECKÝ
PRŮMYSL A RADIOAKTIVNÍ
SUROVINY
I S objevem radioaktivity nalez-
ly uranové rudy dalšího využití. Sloužily
především jako výchozí surovina pro výrobu radia a jeho preparátů. Většina tohoto radia sloužila k lékařským účelům, zbytek pro chemickou
výrobu a pro výzkum. V chemické výrobě hrály významnou roli luminiscenční barvy, které
se používaly pro barvení ciferníků hodin a přístrojů do letadel, tanků, lodí, a jinde. S rostoucí
zbrojní výrobou rostla jistě i spotřeba těchto
barev. Prvním výrobcem radia a radiových
preparátů v Německu byla firma Chininfabrik
H. Buchler & Co. Braunschweig (mimo jiné
vyráběla i léky na bázi chininu a kokainu). Později
se k ní přidala firma Auer-Gesellschaft Berlin.
!
KD10 / 2004
STR
20
20
72
Hitlerův uran
1
4
Ta byla založena v roce 1892 pod názvem
Deutschen Gasglühgesellschaft (Degea)
a vyráběla zpočátku různé typy lamp. Společnost
Degea byla později přejmenována na AuerGesellschaft po význačném německém vědci
Carl Auerovi von Welsbach. Od roku 1911 se
firma Auer zabývala výrobou mesothoria a od
roku 1913 výrobou luminiscenčních barev, ke
kterým přibyly v roce 1923 i barvy svítící.
Firma Auer si záhy získala dominantní postavení
na německém trhu, když v roce 1926 postavila
v Oranienburgu (severně od Berlína) chemický
závod, který se stal největším německým podnikem na zpracování uranového koncentrátu
a na výrobu oxidů uranu, radia a jiných preparátů.
Firma Auer vedle výroby luminiscenčních barev
pro letecké a námořní vojenské přístroje separovala radium pro lékařské účely. Během druhé
světové války byla v Oranienburgu zřízena
pobočka koncentračního tábora
Sachsenshausen. Vězni pracovali pro firmy
Auer, Degussa a I. G. Farben.
V roce 1934 byla firma Auer propojena s firmou Degussa z Frankfurtu nad Mohanem. Firma
Degussa byla založena v roce 1873 pod názvem
Deutsche Gold- und Silber Scheideanstalt A.G.
vormals Roessler (zkrácený název Degussa byl
používán od roku 1926). Vznikla jako nástupce
firmy Roessler, kterou v roce 1843 založil Friedrich
Roessler. Mezi široké spektrum činností firmy
Degussa patřila vedle chemické výroby i rafinace drahých kovů. Za druhé světové války byla firma hlavním zpracovatelem zabaveného židovského zlata a šperků. Již koncem 19. století byla Degussa zapojena do obchodu s uranovými preparáty (barvami) dováženými
z Jáchymova. Později, v období Třetí říše, započala firma také s výrobou kovového uranu.
Aktivity firmy Degussa byly rozmanité. S firmou
I.G. Farben založila akciovou společnost Degesch
(Deutsche Gesellschaft für
Schädlingsbekämpfung G.m.b.H.), která kontrolovala produkci cyklonu B. Tato chemikálie
byla vyráběna ve dvou provozech, a to ve firmě Dessauer Werken für Zucker und Chemische
Industrie A.G. v Německu a v Akciové společnosti pro zpracování draselných louhů v Kolíně
v Čechách, kde je dodnes vyráběna pod názvem
Uragan D2…
Firma Auer měla od německého státu pronajaty jáchymovské doly a byla také majetkově
propojena s rakouskými chemickými závody
B
Je však nutno předeslat, že při sepisování tohoto textu byla použita řada různě
kvalitních pramenů – od originálních materiálů a seriózních studií, přes populární
články či knihy často sporných autorů, až po vyloženě neověřené zdroje z internetu. Snažil jsem se mezi množstvím informací vybrat ty, které dle mého názoru nejvěrněji popisují koloběh radioaktivních surovin v hitlerovském Německu.
Treibacher Chemische Werke G.m.b.H. Ty byly založeny v roce 1907 v Treibachu v Korutanech
a rovněž se zabývaly výrobou radia a radiových
preparátů. Další menší firmou, která vyráběla
radium a která také odebírala jáchymovský
uran (nepřímo, zřejmě prostřednictvím firmy
Auer) byla Radium-Chemie Dr. von Gorup,
Frankfurt am Main. Mimo to je uváděno, že
během druhé světové války se na produkci
uranu (oxidu i kovu) podílely ještě firmy I.G.
Farben, Mauer A.G. Radium Chemische Industrie
und Laboratorium a belgická firma Rohes. Kromě
toho byla v Německu řada drobných farmaceutických firem produkujících uranové a radiové preparáty.
LOŽISKA URANOVÝCH RUD PO NÁST U P U H I T L E R A K M O C I I Pro rozsáhlý uranový průmysl bylo nutné zajistit zdroje. Na
počátku války nebyla v Německu k dispozici
žádná dostatečně velká ložiska uranu. Německo
muselo prakticky veškerou uranovou rudu
a většinu radia a preparátů dovážet.
Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 a s rozvojem německého průmyslu, započal i systematický průzkum na uran v Sasku. Nejnadějnější se
zdály být otvírky na hlubších patrech dolu
Frischglück v Johanngeorgenstadtu, v místech,
kde bylo úspěšně kutáno již dříve. Očekávalo se,
že v hlubších partiích známých ložisek na saské
i české straně budou nalezeny nové zásoby
uranu. Ještě v roce 1942 však nebyly k dispozici výsledky, na základě kterých by bylo možno
zásoby odhadnout. Podobná situace byla patrně i ve Schneebergu, resp. na dalších saských
lokalitách. Ve schneebergském revíru, konkrétně ve štole Marx - Semmler v Oberschlemě,
bylo v roce 1931 vytěženo poslední (nevýznamné) množství saské uranové rudy (myšleno v období před rokem 1942). Pokud byly ze saských
uranových ložisek vydobyty nějaké uranové rudy
během války, muselo to být v letech 1942–1944.
Vzhledem k nulovým výsledkům průzkumu
před těmito roky to však není pravděpodobné.
Některé prameny přesto připouštějí, že v Johanngeorgenstadtu probíhala drobná těžba uranových rud až do roku 1943. Avšak saská hornická statistika pro rok 1941 (vydaná v roce 1942)
uvádí pouze dva činné doly na radium
(Radiumbetriebe). Pravděpodobně nešlo
o doly johanngeorgenstadtské, ale o jáchymovské
doly Wernerschacht a Edelleutstolln.
Před druhou světovu válkou byl uran těžen
také v dole Bergfreiheitgrube magnetitového
ložiska Schmiedeberg v Dolním Slezsku, a to
konkrétně v revíru Vulkan, kde byly uranové
rudy nalezeny v roce 1912. V letech 1927-1930
zde bylo patrně vytěženo 8-9 tun smolince,
který byl odesílán do firmy Auer k výrobě radia a do železáren Stahlwerke Mark k legování oceli. Po krátké odstávce dolu byla v roce
1933 opět obnovena těžba magnetitu. Při obnovovacích pracích byly v revíru Vulkan nalézány
a odtěžovány žilky uranových rud. Ročně tak
byl získáván asi 1 gram radia. Těžba smolince
byla patrně nárazová a vzhledem k tomu, že
důl ročně těžil i kolem 90 kilotun magnetitu, byla zanedbatelná. Na počátku války byly zásoby radia ve Schmiedebergu odhadnuty na 1
gram až několik málo gramů (max. tedy jako
roční těžba v Jáchymově). Přes určité příznivé
vyhlídky byla těžba patrně zcela ukončena
v roce 1942. Jiný pramen uvádí, že ve
Schmiedebergu bylo v letech 1927-1939 získáno
64 tun uranové rudy, ze které bylo vyrobeno
přes 5 gramů radia.
OKUPACE JÁCHYMOVA A VÁLEČNÁ
I Problém nedostatku ra-
TĚŽBA URANU
dioaktivních surovin ve Velkoněmecké říši byl
částečně vyřešen obsazením Sudet a později
západoevropských států. Zásoby uranových
rud vypočtené na ložisku Jáchymov, které připadlo v září 1938 Německu, podstatně zvýšily
objem veškerých zásob uranové rudy v Německu
a dočasně pokryly očekávanou poptávku po
této surovině..
Jáchymovské uranové doly byly převedeny
do majetku německého státu a následně pronajaty společnosti Joberg G.m.b.H. založené
v březnu 1939. Jejími vlastníky byly firmy
Auer-Gesellschaft Berlin, Treibacher Chemische
Werke a Chininfabrik H. Buchler Braunschweig.
Současně byl vydán zákaz vývozu jáchymovské
uranové rudy mimo Německo.
Jáchymovské doly byly minimálně počátkem
války rozhodujícím dodavatelem uranové rudy
pro německý průmysl. Vzhledem k tomuto významu zahájila společnost Joberg ihned v roce
1939 modernizaci celého revíru a započala
s rozsáhlými vyřizovacími pracemi v podzemí.
V plném provozu byly tehdy doly Wernerschacht
a Edelleutstolln, v útlumu byl důl Einigkeit.
Průzkumné práce provedené za války však neby-
Uranium deposits, Hitler´s times, World War Two, Physical research, Nuclear research
LOCATION>
Europe, Germany /Groß Deutschland, 3. Reich/, Belgium, France, Czechoslovakia, Poland, Bulgary
RAW MATERIAL>
Uranium
bz
bz
Experimentální reaktor Wernera Heisenberga v jeho podzemní laboratoři v Heigerlochu při obsazení americkým komandem Alsos.
ly úspěšné, až na výjimky nebyly nalezeny významné zásoby uranové rudy. Nejdůležitější úkol,
tedy prohloubení jámy Werner, sice byl dokončen,
ale za války se již nepodařilo plně rozvinout těžbu
a průzkum na nových patrech. Produkce uranové rudy byla udržena na zhruba stejné úrovni
jako před válkou.
Podle dochovaných záznamů pro léta 19391944 bylo v Jáchymově prokazatelně
vytěženo 637,8 tuny uranové rudy, z níž bylo vyrobeno 76,2 tuny koncentrátu o teoretickém obsahu 37,5 tuny uranu. Dopočtem je možno odhadnout, že za celou válku bylo na jáchymovském
ložisku vytěženo zhruba 745 tun uranové rudy
o teoretickém obsahu 44 tun kovového uranu,
nebo-li 58 tun U3O8, či 14,5 gramů radia. Veškerá
uranová ruda vytěžená v jáchymovských dolech
byla na místě upravována v mechanické
gravitační úpravně na 50% koncentrát oxidu
uranu. Tento koncentrát byl pak zasílán zhruba ve stejném poměru do tří výše zmíněných
mateřských firem.
Poslední zásilka uranových koncentrátů
z Jáchymova byla expedována na počátku roku
1945. Jednalo se patrně o šest tun koncentrátu, protože se podle hlášení z počátku prosince
1944 nacházelo v úpravně 12 tun uranového
koncentrátu, který nemohl být odvezen. V srpnu 1945 však byly jeho zásoby jen šest tun,
přičemž část možná byla vyrobena až po osvobození.
Jáchymovské doly ovšem nepatřily mezi prioritní zájmy říšského válečného hospodářství.
Svědčí o tom velikost osazenstva a relativně
nízké počty zajatců nasazených v Jáchymově.
Z toho také můžeme usuzovat, že uran zde
vytěžený nehrál významnější roli v německém
jaderném programu. Okolnosti kolem těžby radioaktivních rud v Jáchymově také ukazují, že
například těžba wolframu byla pro Německo
mnohem nezbytnější než těžba uranu (radia).
Ostatní ložiska uranových rud, která byla
během války zkoumána, poskytla pouze nepatrné množství rudy. V letech 1940-1945 byl
společností Gewerkschaft Werro proveden
nevýznamný průzkum na uranové rudy na
cínovém ložisku u Rudolfsteinu v bavorské části
Smrčin. Také na fluoritových žilách v okolí
Wölsendorfu bylo již před válkou zjištěno
malé množství uranových rud. Toto zrudnění
nebylo do konce války průmyslově těženo, bylo ale vytipováno jako jediný významný výskyt
mimo Krušné hory a Schmiedeberg. Během
války zkoumali Němci bezvýsledně také ložiska
uranu ve Štýrsku ve Východní marce (Rakousko)
a v Bulharsku. V roce 1939 bylo do Německa
odesláno 300 tun uranové rudy z bulharského
dolu Goten v Buchovu. Tato zásilka však byla
výjimečná a Bulharsko se nikdy nestalo dodavatelem radioaktivních surovin do Německa.
Také o ostatní ložiska v Sudetech a Čechách
neměli Němci přílišný zájem, přestože o nich
věděli. Prakticky jediný významnější průzkum
byl proveden v Schönfichtu (Smrkovci). Již koncem roku 1941 se o ložisko zajímala společnost
Joberg, která zde chtěla, na základě zakázky
sdružení »Radiumsyndikat« (což bylo patrně
sdružení mateřských firem společnosti Joberg
produkujících radium), provést báňský průzkum.
Otvírka měla být provedena vyražením nové
jámy a vyzmáháním staré štoly Lösheit. Vzhledem
k tomu, že tento průzkum a následná těžba by
byla zaměřena pouze na U-Ra- rudy (o Bi- zrudnění neměla společnost Joberg zájem), byl projekt báňskou správou zamítnut. K přehodnocení zájmů o ložisko došlo v roce 1943, kdy byla posuzována i možnost obnovení průzkumu
na radioaktivní suroviny, přednost však
dostalo Bi- zrudnění. Báňský průzkum na radioaktivní zrudnění v Schönfichtu byl zahájen
až na jaře roku 1945 společností Gewerkschaft
Schneeberger Bergbau. Do konce války tento
průzkum nepřinesl žádné výsledky.
Na základě výše uvedených souvislostí lze
odhadnout, že celková těžba uranových rud
v Německu během 2. světové války nepřesáhla v přepočtu 50 tun uranu v kovu.
ZDROJE
RADIOAKTIVNÍCH SUROVIN
I Během letního
válečného tažení v roce 1940 byly německými
jednotkami zajišovány i předem vyhlédnuté zásoby uranových rud. V Holandsku bylo získáno
10 tun uranové rudy, kterou nakoupila holandská vláda v létě 1939. Tato ruda byla deponována
v laboratořích artilérie v Inrichtingenu u Delft.Také
ve Francii, ihned po její okupaci v roce 1940,
se HWA (Heereswaffenamt Berlin - Vojenský
zbrojní úřad) zajímal o francouzský jaderný
výzkum, potažmo o zásoby uranové rudy, které
se nepodařilo, na rozdíl od těžké vody, další
suroviny nezbytné pro jaderný program, odvézt
Francouzům do bezpečí. Francouzské zásoby
uranových rud obdržela firma Auer.
V OKUPOVANÝCH ZEMÍCH
Zcela zásadní bylo obsazení úpravárenského
a chemického závodu v Oolenu (Sint-JozefOlen) v Belgii v roce 1940. Továrna v Oolenu
u Antverp byla majetkem společnosti »Societé
Generale Metallurgique de Hoboken«, respektive
»Union Miniere du Haut Katanga«. V závodě
byly zprvu upravovány měděné rudy dovážené
z Belgického Konga. Během 1. světové války
bylo v Kongu objeveno uranové ložisko
Shinkolobwe. Uranová ruda obsahovala velmi vysoké procento U3O8. V Oolenu byla vybudována linka na úpravu této uranové rudy a v roce
1921 bylo započato s produkcí radia. Na trh bylo toto radium uvedeno v roce 1922 a poté
produkovala továrna v Oolenu každý rok okolo 60 gramů radia.
Ačkoliv bylo již koncem roku 1939 rozhodnuto vedením podniku »Union Miniere« odvézt
veškeré radium a uranovou rudu z Belgie do
USA a Velké Británie, nepodařilo se toto včas
zajistit. Před příchodem německých vojsk bylo vypraveno z Antverp do Le Havru 10
vagónů uranové rudy. Dva z nich padly němcům přímo do rukou, ostatní byly převezeny
do Bordeaux, kde jejich stopa mizí. Bylo sice
odvezeno veškeré radium, celkem 120 gramů,
v Oolenu však Němci v roce 1940 zabavili 1200
tun uranové rudy, kterou během války z větší
části vyexpedovali do Německa. Ve zprávě
z roku 1942, která se zabývala popisem zdrojů
radiových rud v Německu, o této zásobě není
ani zmínka. Je tedy možné, že tato uranová
ruda byla poskytována civilnímu sektoru pouze
v omezeném množství, nebo vůbec a belgické
zásoby a provoz továrny v Oolenu byly pod
správou HWA, či jiné armádní složky.
Zajímavá je informace, že v červnu 1940 objednala firma Auer v továrně Union Miniere
v Oolenu 60 tun rafinovaného oxidu uranu.
Továrna byla v té době již pod přímou německou správou.
A už bylo množství uranové rudy získané
v Oolenu jakékoliv, je jisté, že bylo značné, stejně tak jako je jisté, že Němci zde získali i rozsáhlé výrobní zařízení a moderní technologie.
Ve Francii získali Němci i zásoby radioaktivního thoria. Firmu Terres Rares, která před
válkou získávala thorium z monazitu uranového
ložiska Shinkolobwe v Belgickém Kongu, převzala firma Auer bezprostředně po okupaci Francie.
Masivní zásoby thoria pak byly před příchodem
americké armády v roce 1944 odvezeny do
B
Oranienburgu. Není bez zajímavosti, že monazitové písky byly za války, v roce 1943,
pokusně těženy i v Čechách, kde jich bylo získáno
200 tun.
Jakým způsobem a jestli vůbec Němci zabírali
zásoby radioaktivních surovin v ostatních okupovaných zemích, či je získávali na základě
barterových či jiných obchodů, nevíme. Je
zajímavé, že během války nebyly do Německa
odvezeny zásoby uranového koncentrátu a uranových barev deponované v Čechách ve skladišti
příbramské huti. V říjnu 1945 bylo odtud do SSSR
odvezeno 37012 kg uranových barev o obsahu
15-58,4 % U3O8 a 9725 kg 58% uranového koncentrátu. Jednalo se o předválečnou produkci, převezenou do Příbrami před okupací
Jáchymova v roce 1938. Toto množství představovalo celkově v přepočtu 30838 kg kovového
uranu ve formě barev, koncentrátu a rudy, tedy
poměrně značné množství.
NĚMECKÝ
JADERNÝ VÝZKUM A VÝROBA
I Vedle závodů chemické
výroby a lékařských institucí se staly koncem
30. let dalším významným odběratelem radioaktivních surovin vědecké laboratoře.
Již 2. srpna 1939 zaslal Albert Einstein presidentu Rooseveltovi a posléze i belgické královně
dopis, v němž nabádal mimo jiné k tomu, aby
Belgie jako neutrální stát zastavila export
uranové rudy do Německa a nepodporovala
tak německý jaderný program. Před válkou byla z Belgie německým firmám dodávána uranová ruda v množství nepřevyšujícím tunu
měsíčně.
Od roku 1939 byl německý jaderný výzkum
utajen a přešel pod správu Vojenského zbrojního úřadu (HWA). Tento úřad 26. září 1939
inicioval založení spolku německých jaderných
vědců zvaného Uranverein, aby bylo možno
ověřit, zda lze získávat energii ze štěpení jádra.
Kromě toho měl HWA patrně i zájem na získání
uranu U235 a potenciální výrobě atomové bomby. Němečtí vědci, v čele s Wernerem
Heisenbergem, si byli jisti, že atomovou bombu nejsou schopni sestrojit, protože Německo
k její výrobě nemá dostatečný surovinový a finanční potenciál.. Byli ale schopni postavit
pokusný jaderný reaktor, přičemž se zaměřili
na model reaktoru s těžkou vodou. Výzkumy
probíhaly na univerzitách v Lipsku,
Hamburgu, Heidelbergu, Vídni a Berlíně.
KOVOVÉHO URANU
Hitlerův uran
2
4
STR
21
21
72
KD10 / 2004
F
Továrna Auer v Oranienburgu.
Historický pohled na továrnu firmy »Union Miniere
du Haut Katanga« v Oolenu u Antverp.
Současný pohled na továrnu v Oolenu.
Důl Svornost v Jáchymově v polovině 20. let.
Werner Karl Heisenberg (1901–1976).
!
KD10 / 2004
STR
22
22
72
Hitlerův uran
3
4
Uranverein neměl na počátku výzkumu dostatečné
množství uranu a dalších surovin, takže se zaměřil především na technické výpočty a teoretickou přípravu projektu.
Aby bylo zajištěno dostatečné množství surovin
pro německý jaderný program, pověřil HWA již
v roce 1939 firmu Auer úpravou uranové rudy,
výrobou oxidu uranu a firmu Degussa dalším
zpracováním (výroba kovového uranu) pro potřeby Uranvereinu. Těžkou vodu potřebnou pro
spuštění jaderného reaktoru měl HWA získat jednak z továrny Norsk Hydro (v majetku I. G. Farben),
z nově stavěné linky v Auschwitz (ta byla před
svým spuštěním v roce 1944 zničena) a ze závodu v italském Marlengu, který však po dobu války
nebyl ani vystavěn. Na základě této objednávky
převzal HWA již v lednu 1940 od firmy Auer
první tunu vysoce čistého oxidu uranu. Od ledna 1940 dodávala firma Auer do závodu Degussa
ve Frankfurtu nad Mohanem každý měsíc 1
tunu vysoce čistého oxidu uranu k dalšímu zpracování. Tyto údaje jsou ale v rozporu s tím, že
v červnu 1940 bylo při pokusu o spuštění jaderné
reakce použito veškeré dostupné množství oxidu uranu–185 kilogramů.
V mateřském závodu Degussy jistě provoz na
zpracování uranu byl, je však pravděpodobnější, že sdružení firem Degussa a Auer, po obdržení armádní zakázky a poté, co si zajistilo
dostatečné množství uranové rudy a oxidů, vystavělo v závodu v Oranienburgu novou hlavní linku
na výrobu kovového uranu. Jisté je, že již v roce
1940 bylo započato s jeho pokusnou produkcí.
Koncem roku 1940 měli Němci vyrobeno 280,6
kilogramů kovového uranu. Z počátku byly s výrobou
problémy, do roku 1942 Degussa vyprodukovala
celkem 7,5 tuny kovového uranu. Zdá se, že toto
množství muselo pokrýt požadavky německého
jaderného výzkumu. Kromě toho se uvádí, že do
léta 1941 mělo Německo rafinováno 600 tun
uranové rudy na formu oxidu.
Vzhledem k tomu, že v únoru 1942 bylo Wernerem
Heisenbergem na schůzi HWA deklarováno, že
nelze v brzké době sestrojit atomovou zbraň, ztratilo HWA o další vedení jaderného programu zájem a postoupilo jej Říšské radě pro výzkum
(Reichsforschungsrat). Od roku 1942 byl německý
jaderný výzkum zcela zaměřen na použití uranu
jako možného zdroje energie.
V té době, 2. prosince 1942, došlo v Chicagu ve
Spojených státech k prvnímu úspěšnému spuštění
jaderné reakce v pokusném reaktoru Chicago
Pile 1. Reaktor byl sestaven z cca 350 t grafitu,
36 t oxidu uranu a 5,6 t kovového uranu.
množství radia (gramy až první desítky gramů)
se nacházelo v lékařských a vědeckých laboratořích ve zbytku okupované Evropy (z toho
mnoho v Protektorátu Čechy a Morava). Pokud
vznikala v těchto státech nějaká dodatečná poptávka po radiu, mohla být, vzhledem ke spojeneckému embargu, kryta pouze dovozem
z Německa, které ovládalo hlavního předválečného
producenta, tedy belgický Oolen. Radium mělo
během války »devizový charakter«, mohlo tedy
sloužit i v bártrovém obchodu. V Německu fungoval také zápůjční systém radia tak, aby bylo
požadované množství v jednotlivých laboratořích
v určitém okamžiku k dispozici. Přesto se
v roce 1942 v německých nemocnicích nacházelo jen poskrovnu zásob radia. Přesnou spotřebu radia nebylo možno stanovit, protože se jednalo o surovinu, která byla jen velmi pomalu
spotřebovávána.
Stejná situace byla i ve výpočtu zásob na zkoumaných ložiscích. K roku 1942 nebylo například známo kolik zásob uranu se v nich celkem
nalézalo, resp. jak byly zásoby zvýšeny od roku
1937, odhady byly vyčísleny jen pro jáchymovské
ložisko. Bylo však zřejmé, že v té době provozované doly jsou schopny pokrýt současnou německou spotřebu vysokoradioaktivních substancí,
přičemž se očekávalo, že výzkum umělé radioaktivity do budoucna přinese náhradu za
přírodní radium.
Ještě v roce 1942 nebyla zaregistrována zvýšená
poptávka po uranu vzhledem k probíhajícímu
jadernému výzkumu. S ohledem na množství
kovového uranu vyrobeného v roce 1942 v Degusse
je možné, že se poptávka z důvodu jaderného
výzkumu ani nezvýšila.
Objemy kovového uranu použitého jako vsázka do německých pokusných reaktorů se pohybovaly v rozmezí stovky kilogramů až 1,5 tuny.
Již v červnu 1940 bylo použito prvních 185 kilogramů oxidu uranu v pokusném reaktoru Paula
Hartecka. O dva roky později, v dubnu 1942 bylo použito při pokusu v reaktoru Leipzig L-IV již
140 kg těžké vody a 750 kg kovového uranu ve
formě prachu. Při pokusu G-II bylo použito kostek
odlitých z 240 kg kovového uranu, v reaktoru BV pak byly desky taktéž odlité z 1,5 tuny kovového
uranu. Jako nejvhodnější se jevily kostky kovového
uranu o celkové hmotnosti 500 kg. Při posledním německém pokusu v Heigerlochu (B-VIII)
bylo použito 1,5 tuny kovového uranu v kostkách,
přičemž i tento objem se ukázal, vzhledem ke kritickému množství nutnému pro štěpnou reakci, jako nedostatečný.
SPOTŘEBA
VYUŽITÍ
RADIOAKTIVNÍCH SUROVIN
BĚHEM VÁLKY
I Podle americké studie
z roku 1935 se německá spotřeba radia pohybovala v několika málo gramech ročně, přičemž
většina radia pocházela z belgické rudy a jen málo bylo původem z Jáchymova. V roce 1937 byly
odhadnuty disponibilní zásoby radioaktivních substancí v Německu na 18-20 gramů, z čehož byly
jen 4 gramy vyrobeny z německého uranu.
Gram radia stál tehdy 140 tisíc marek.
Spotřeba radia šla jen velmi těžko vyčíslit, k roku
1942 se jen pro území říše odhadovalo, že zhruba 10 gramů slouží pro medicínské účely a zbytek
sloužil k výzkumným účelům (z celkového množství
cca 15-20 gramů). Stejný pramen uvádí, že
ještě v roce 1942 stačil Jáchymov pokrýt spotřebu uranových rud v Německu a předpokládalo
se, že tak tomu bude i nadále. Je třeba si ale uvědomit, že Jáchymov poskytoval během války jen
zhruba v přepočtu 2,5 gramů radia ročně. Značné
B
Během války, s prudkým rozvojem kvality
tankových pancířů, se zvyšovala spotřeba těchto granátů. Německo dováželo větší část wolframu z Portugalska, které však bylo nuceno pod
tlakem spojenců svůj vývoz velmi omezit. Výroba
wolframových projektilů klesala, wolfram byl
v průbojných projektilech nahrazován legovanou
ocelí, například v granátu Pz.Gr.41(HK). Granáty
s jádrem z legované oceli však neměly takovou
účinnost. Přes urychlenou výstavbu dolů produkujících wolfram v Sudetech v Krušnohoří
(Rotava, Cínovec, Krásno), klesala výroba této
speciální munice a nedostatek wolframu byl v roce
1943 již tak markantní, že »speciální wolframová
munice« sloužila jen jako záloha pro »bitvy nejtěžších tanků.« Například výroba vysoce účinné
protipancéřové munice 7,5-cm-Pz.Gr.40/42 pro
tanky Panther byla zastavena již v červenci 1943.
V únoru 1943 stanovilo říšské ministerstvo
hospodářství (Reichswirtschaftsministerium) jako
jeden z úkolů báňského průmyslu posílení těžby
uranu a radia (Verstärkung der Uran- u. Radiumproduktion). Na základě tohoto memoranda došlo například i k posouzení možnosti otvírky ložiska
Schönficht (Smrkovec) v Sudetech.
Patrně v souvislosti s chystanými pokusy o náhradu
wolframu uranem obdržel v červenci 1943 ředitel jáchymovských dolů Patzschke telefonický
dotaz nejmenovaného (nechtěl se představit) SS
Obergrupenführera, který se dotazoval na možnosti zvýšení těžby radia. Ředitel Patzschke se obratem
dotázal na vrchní revírní úřad (OBA) Freiberg, zda
o tom nejsou informováni. O jejich odpovědi nic
nevíme.
Dne 4. srpna 1943 rozhodl Hitler o projektu, jehož cílem bylo možné nahrazení wolframu uranem
v průbojných granátech. Z tohoto důvodu Albert
Speer uvolnil zřejmě z armádních zásob 1200
tun uranové rudy na výrobu munice (to koresponduje s množstvím rudy zajištěné v Oolenu).
Pokusy s uranovou protipancéřovou municí byly prováděny ponejvíce u firmy Polte MagdeburgStadtfeld, přičemž se jednalo o zmíněný typ Pz.Gr.41.
Vývoj probíhal pomalu, a tak první střelby proběhly na vojenské střelnici u Magdeburgu až koncem března 1944. Od června 1944 byly opět obnoveny dodávky portugalského wolframu a tak
byly pokusy s uranovou municí zastaveny, aniž
by došlo k sériové výrobě.
Přesto byl skutečně uran během druhé světové
války v Německu k výrobě munice používán.
Jednalo se o svítící munici a svítící a zápalné
bomby, ve kterých sloužil kovový uran jako zapalovač, zdroj jisker.
I
ALSOS MISSION
z
V roce 1891 bylo uranu poprvé, by pokusně,
využito k vojenským účelům. Tehdy bylo zjištěno,
že malé množství uranu (cca 1 %) zlepšuje
pružnost a tvrdost takto legované oceli.
Z oceli legované uranem byly vyrobeny pancéřové
plechy a dělové hlavně. Použití uranu k těmto
účelům v Německu nikdy nenabylo průmyslového
charakteru.
Když HWA zjistil, že není reálné postavit atomovou zbraň, přestal mít v roce 1942 zájem o rozsáhlejší vojenské využití uranu. Tento postoj byl však
přehodnocen hned v následujícím roce. Tentokrát
se ale nejednalo o jaderný program. Uran měl být
použit jako náhrada wolframu při výrobě speciální protipancéřové munice. Protipancéřové granáty, obsahující průbojné jádro z wolframu, byly
vyráběny již od 30. let. Wolfram se později
používal především do protitankových granátů
Pz.Gr.40 a Pz.Gr.41(W).
SUROVINY V ROCE
1 9 4 5 I O zásoby uranu
URANU K VOJENSKÝM ÚČELŮM
A RADIOAKTIVNÍ
v Německu měly samozřejmě velký zájem Spojené
státy. Na podzim roku 1943 byl zahájen projekt
Alsos Mission. Zahrnoval shromaž
ování informací o německém jaderném programu a účastnili se jej vojáci, speciální agenti, vědci a tlumočníci. Jeho účelem bylo vytěžit materiální a personální zdroje a technické zařízení, zatknout italské a německé nukleární vědce, zajistit veškerý
uran v západní Evropě a pokusit se proniknout
i do ruské okupační zóny a zajistit uran i tam.
Důležitým úkolem bylo zajištění továrny v belgickém Oolenu. Stalo se tak po obsazení Bruselu
19. září 1944, kdy ještě pod německou palbou
vstoupilo komando Alsos v čele britských jednotek do závodu. Zajistilo zde 68 tun uranové rudy
a zjistilo, že zbytek Němci zabavené rudy byl
během války odeslán do německého vnitrozemí
a do jižní Francie. Na základě tohoto zjištění se
komando vydalo po stopách vagónů s rudou,
vypravených na počátku války do Francie. Nakonec
komando nalezlo 31. října 1944 další uranovou
rudu, celkem 31 tun, ve třech skladech železničního
překladiště v jihofrancouzském Toulouse. Dalších
40 tun rudy, které zásilka údajně měla obsahovat, se nalézt nepodařilo.
Koncem války, 17. dubna 1945, bylo komandem Alsos zajištěno v závodě WIFO (Wirtschaftliche
Forschung Gesellschaft) v Leopoldshallu
u Stassfurtu (jižně od Magdeburgu) 1100 tun uranové rudy (a patrně i 8 tun oxidu uranu) uložené
v soudkách. Závod se nacházel v prostoru dolu
na draselnou sůl společnosti Anhaltische Salzwerke,
který WIFO využívala jako sklad státních strategických rezerv (což byla jedna z činností této
firmy). Ruda z větší části pocházela z Oolenu a byla patrně evakuována z Oranienburgu do bezpečí
před vypuknutím bitvy o Berlín. Vzhledem k tomu, že Leopoldshall již ležel hluboko v plánované ruské zóně, byla Američany zajištěná ruda
odvezena před příchodem sovětské armády na
západ. Uvádí se, že komandem Alsos bylo celkem
v Německu zabaveno 1200 tun uranové rudy.
Zajímavá byla operace komanda Alsos na jaře
roku 1945, kdy pár hodin před příchodem Rudé
armády do Weidy (Sasko) odvezlo zásoby radia
z tamního Národního úřadu pro standardizaci.
Kromě uranové rudy zajišovalo Alsos tedy i radium a radiové preparáty. Jejich množství nacházející se na konci války v Německu není známé,
snad je lze odhadnout podle předválečného
množství (při podmínkách: výroba kryje spotřebu, část znehodnocena válečnými událostmi)
na maximálně 15 gramů.
V Berlíně, v budově Kaiser-Wilhelm-Institut,
která ležela v americké okupační zóně, bylo komandem Alsos nalezeno blíže neurčené množství
oxidu uranu slisovaného do bloků. Je zajímavé,
že budovy těsně po okupaci prohlédlo ruské komando, odneslo veškeré cenné zařízení včetně
hodin, radioaktivní suroviny však přehlédlo.
Část radioaktivních surovin, oxid uranu, zajistili Američané dne 14. května 1945, když v severním Altantiku kapitulovala osádka německé
ponorky U-234 před americkou válečnou lodí USS
Sutton. Ponorka U-234 vyplula na transportní cestu do Japonska o měsíc dříve, dne 16. dubna 1945
z Kristiansandu a severním Atlantikem směřovala k cíli své cesty. Na palubě se nacházeli vedle pravidelné posádky i civilisté, námořní a letečtí
důstojníci a dva Japonci, kteří před zajetím ponorky
spáchali harakiri. Ponorka vezla důležitý nák-
lad: suroviny, optická skla, farmaceutika, plány
na výrobu letadel, poštu, rozložené letadlo
Messerschmitt 262. Na ponorce bylo v několika
barelech uloženo i 460 kg (nebo podle nákladního
listu 530 kg) oxidu uranu, který byl určen k výrobě
radiových preparátů, pro použití v lékařství
a chemickém průmyslu a výzkumu. Je zajímavé,
že Japonsko mělo v té době k dispozici vlastní
uranovou rudu a také rudu dováženou z Číny. Z této rudy byly za války vyrobeny minimálně 2 tuny
nitrátu uranu. Je však možné, že Japonci nebyli
schopni vyrobit vysoce čistý oxid uranu, který
produkovala firma Auer.
Komando Alsos pátralo i po německých jaderných
laboratořích a po pokusných jaderných reaktorech. Ačkoliv jich Němci skutečně postavili
několik, nepodařilo se jim spustit skutečnou řízenou
jadernou reakci. Koncem války byly významnější
reaktory převezeny mimo bombardovaná německá
města.
Pokusný reaktor KWI (Kaiser-Wilhelm Institut)
byl umístěn ve sklepích staré sladovny za radnicí
ve Stadtilmu u Erfurtu. Americká vojska jej obsadila 10. dubna 1945. O něco později, 22.-26. dubna 1945, zajistilo komando Alsos v rámci operace
Harborage (průnik do francouzské okupační zóny)
i ostatní atomové laboratoře v Haigerlochu,
Hechingenu, Bisingenu, a Tailfingenu ve Švábských
Alpách. V Hechingenu a okolí se nalézalo hlavní
centrum pokusů. Němci zde měli laboratoř na
separaci isotopu uranu. V Heigerlochu byl
Wernerem Heisenbergem postaven hlavní
a největší reaktor německého jaderného programu. Nalézal se v podzemním pivním sklepu
restaurace Zum Schwanen.
Suroviny, tedy kovový uran a těžká voda, byly
koncem války dovezeny z Berlína a na přelomu
března a dubna 1945 byl učiněn poslední pokus
o spuštění reaktoru (B-VIII). Kovový uran byl použit
ve formě 664 (či snad 680) kostek o hraně 5 cm
a celkové hmotnosti 1,5 tuny. Tyto kostky, které
byly zavěšeny na víku reaktoru, dodalo sdružení
firem Degussa - Auer. Pokus byl neúspěšný, nebo
se reaktor ukázal jako nedostatečně velký vzhledem ke kritickému množství uranu. Jeho zvětšení
však nebylo možné, nebo v dubnu 1945 již
nebylo ve Švábských Alpách k dispozici více
kovového uranu, těžké vody a hlavně již nebyl
čas, nebo krátce po provedení pokusu byla
laboratoř v Heigerlochu obsazena americkým komandem Alsos. Komando nalezlo v poli
u Heigerlochu zakopanou jednu a půl tunu kovového
uranu.
O zásobování německého jaderného programu
radioaktivními surovinami si můžeme udělat obrázek
z poválečné odpovědi jednoho z předních německých vědců C. F. von Weizsäckera na otázku
ohledně původu použitého uranu: »O těchto praktických otázkách jsem byl jen málo informován, ale
(radioaktivního) materiálu bylo vždy dost.«
Úkolem mise Alsos bylo také to, aby se do
ruských rukou nedostal ani jediný německý jaderný
vědec, ani jediné zařízení, ani jediný kilogram
uranu. Pokud to nebylo v silách komanda, bylo
nutno zajistit náhradní řešení. Tak se stalo, že 15.
března 1945 celkem 612 létajících pevností 8.
letecké armády shodilo 1684 tun zápalných bomb
na chemický závod firmy Auer v Oranienburgu,
přičemž jej ze 75 % zničilo. Dílo zkázy dokončil
další nálet 20. dubna 1945. Továrna byla totálně
srovnána se zemí.
Američanům se ale jejich záměr nepodařil. Stejně
jako oni, měli i Rusové speciální komando (organizované NKVD), které pátralo po německých
vědcích, technologii a surovinách. Na přelomu
dubna a května 1945 zajistilo komando v Radiovém
institutu a ve Fyzikálním institutu ve Vídni 340 kilogramů kovového uranu. V rozbombardovaném
závodě firmy Auer v Oranienburgu bylo nalezeno
100 tun vysoce čistého oxidu uranu spolu s veškerou dokumentací a technologií. V Grünau nedaleko
od Berlína byla obsazena malá laboratoř, kde se
konaly pokusy s uranem. Na základě podnikové
dokumentace bylo zjištěno, že belgická firma
Rohes vyexpedovala koncem války velké množství
oxidu uranu do německého města Neustadt am
Glewe. V barelech uložených ve zdejším závodě
na zpracování kůží bylo ruským komandem nalezeno
více jak 100 tun oxidu uranu.
Do Sovětského svazu byla také později odvezena
zásoba 53-59% uranového koncentrátu
nalézající se v jáchymovské úpravně. V srpnu
1945 byl objem této zásoby 6162 kg a je velmi
pravděpodobné, že se jednalo z větší části o válečnou výrobu.
Celkem bylo v roce 1945 odvezeno do Sovětského
svazu 300 tun oxidu uranu a jiných uranových
sloučenin. Toto množství mělo rozhodující vliv
na spuštění první jaderné reakce v Sovětském
svazu.
Německý fyzikální výzkum byl na vysoké úrovni,
ale do konce války se nezdařilo vyvinout
žádné funkční jaderné zařízení
L J b Deutsche Museum
Z Á V Ě R I Německo mělo ke konci války k dispozici minimálně 1200 tun uranové rudy a 300 tun
oxidu uranu, nebo toto množství bylo odvezeno
do USA a SSSR. Přes 700 tun rudy bylo vytěženo
v Jáchymově. Další zásoby radioaktivního materiálu, v přepočtu přes 30 tun uranu v kovu, se
nacházely v Československu.
Závěrem je možno říci, že Německo mělo
během druhé světové války rozhodně dostatek
zásob radioaktivních surovin pro svoji průmyslovou
výrobu i pro pokusy s jaderným štěpením.
x
z
H LAVNÍ
M. BELEITES (1992): Altlast Wismut: Ausnahmezustand, Umweltkatastrophe und das Sanierungsproblem im deutschen Uranbergbau. Brandes und Apsel.
Frankfurt (Main). ISBN 3-86099-104-3.
Aleš BUFKA (2001): JOBERG GmbH – jáchymovské
doly v letech 1938–1945. In.: Krasová Deprese No.
9, p. 45–47.
Aleš BUFKA (2001): Dobývání uranových rud na území
Německa během 2. světové války. Studie z dějin hornictví No. 31, p. 24–28. NTM Praha.
Aleš B UFKA (2002): Jáchymovské doly v letech
1938–1945. In.: Uhlí, rudy, geologický průzkum No.4,
p. 27–33.
L. M. GROVES (1983): Now It Can Be Told. Da Capo
Press. Reedice 1983. ISBN: 0306801892.
C. P. HYDRICK (1998): Critical Mass – The Real Story
of the Birth of the Atomic Bomb and the Nuclear Age.
(www)
David IRVING (1983): The German Atomic Bomb: The
History of Nuclear Research in Nazi Germany. Da
Capo Press. 330 p. ISBN: 0306801981.
H. KANT (2002): Werner Heisenberg and the German Uranium Project. In.: Preprint 203 (2002). MaxPlanck-Institut für Wissenschaftsgeschichte.
E. KOHL (1942): Grossdeutschlands Vorkommen natürlichradioaktiver Stoffe und deren Bedeutung für die
Versorgung mit radioaktiven Substanzen. In.: Zeitschrift
für das Berg- Hütten- und Salinenwesen in Deutschen
Reich. Jg. 1942, B. 90, H. 8, p. 153–177.
R. D. MÜLLER (2001): Für Hitler war Uran nur ein Metall. In.: Frankfurter Allgemeine Zeitung. 21. Febr. 2001
Nr. 44, p. 15–16.
PRAMENY /M AIN SOURCES >
P. V. OLEYNIKOV (2000): German scientists in the Soviet Atomic Project. In.: The Nonproliferation Review.
2000, Vol. 7, No. 2., Monterey Institute of International Studies.
Oskar PLUSKAL (1998): Poválečná historie jáchymovského uranu. Práce ČGÚ No. 9. ČGÚ Praha.
J. M. SCALIA (2002): U 234. In geheimer Mission nach
Japan. Motorbuch Verlag. 300 p.
P STULZ (1973): Schlaglicht Atom. Militärverlag der
Deutschen Demokratischen Republik. Berlin.
B
Hitlerův uran
4
4
STR
23
23
72
KD10 / 2004
x
KD10 / 2004
PAGES
24–25 Štěpánov Mining District During 1767–1773 a TEXT Dalibor VELEBIL b PHOTOGRAPHY Petr LÁZNIČKA/SPRING–SUMMER1960 e ILLUSTRATIONS In: Houzar et al. DESCRIPTION> History of Mining, 17TH century, Cooper ores,
Štěpánovský revír v letech 1767–1773
a TEXTDalibor VELEBIL
b PHOTOGRAPHY Petr LÁZNIČKA /JARO–LÉTO 1960
e ILLUSTRATIONS In: Houzar et al. 2000
In: archiv Mineralogicko-petrologického
oddělení Národního musea v Praze
Štěpánovský rudní revír se nachází vjv. od Nového Města na Moravě v okolí
Štěpánova nad Svratkou, na území o rozloze asi 5×3 km. V minulosti, tj. již ve
středověku a později zejména v 16. a 18. století, bylo ve štěpánovském revíru
dobýváno stříbro, mě
a snad i olovo. Od 18. století je mě
téměř jediným
hledaným kovem, takže těžištěm revíru se stává oblast rudních žil u Borovce,
severně od Štěpánova, kde měděné rudy převládají. Z archivních pramenů vyplývá, že většina prací měla spíše průzkumný a otvírkový charakter, pokusy
o těžbu spíše selhávaly, s jistotou to ovšem nelze tvrdit o raném období od 13.
do 16. století. Menší kutací práce proběhly v revíru i v 19. století a během první
a druhé světové války. Na přelomu 50. a 60. let a v 80. letech 20. století byl v revíru
prováděn poměrně rozsáhlý rudní průzkum. V revíru se nachází okolo třiceti jednotlivých důlních děl nebo oblastí stařin. Z dochovaných dolů jsou asi nejvýznamnější: Korouženská štola (16. a 18. století, celková délka 104 m), důl Vorel
(17. století, šachtice a tři patra chodeb), šachta Cumberk (středověk, 18. století,
novodobý průzkum, úklonná jáma hluboká asi 50 m), štola Cechhaus (1917–1919,
celková délka 110 m), Kupferštola (18. století, tři patra komplikovaného systému chodeb vertikálně propojená, celková délka chodeb 476 m), štola Mír
(1959–1963, dvě větve chodeb - 135 a 232 m).
Jedna z nepříliš úspěšných etap dolování
možná nejvíce učiněno a zamýšlím každého
né práce. Tento šichtmistr však bez vědomí
proběhla ve štěpánovském revíru v letech 1763
kvartálu podávati kverkům zprávu o stavu dolování
a vůle lebenträgra a ostatních kverků
- 1773. Roku 1767 byl na popud nespoko-
a o použití peněz. Jedná se mi o poctivou
navštívil s komerciálním radou von Kurzem doly
jených štěpánovských kverků vyslán do revíru
a řádnou práci.«
u Štěpánova a na vlastní vůli je prohlédl.
guberniální rada a později administrátor ne-
I
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .Josef Taubenkorb, mandant
Tento šichtmistr způsobil při svém návratu ze
jvyššího perkmistrovského úřadu na Moravě
pernštýnské vrchnosti ze Stockhammerů 11.
Štěpánova u mnohých kverků, které osobně
Ludvík z Röddersthalu (dále jen L. von R.), aby
10. 1767 guberniu: »Ve štěpánovském pohoří
v jejich bytech navštívil, takový rozruch a vzbudil
doly prohlédl a podal o nich zprávu. V té
již po čtyři roky se provozuje dolování. (...)
nedůvěru a popsal stav dolů, rud a žil
chvíli Ludvík ještě netušil, že s problémy revíru
Doposud však toto dolování nepřineslo ani kre-
takovým způsobem, že to budí dojem, že dolování
stráví několik let svého života, během
jcar užitku. Není známo na čí popud byla prove-
je v ubohém a beznadějném stavu. (...) Divím
kterých se dostane do mlýnice sporů mezi
dena c. k. hornoúřední komise, která byla prove-
se, že byla dána váha řečem tohoto šichtmis-
kverky (=nákladníci, těžaři), pozemkovou vrch-
dena guberniálním radou a c. a k. Oberst-
tra místo řádnému hornickému dobrozdání horní
ností, šichtmistrem, vrchnostenskou adminis-
Bergmeisteradministrátorem panem
administrace moravské. (...) Žádal jsem
trací a státní administrativou. Následují úryvky
z Röddersthalu dne 22. září ve Štěpánově. (...)
u nadřízeného úřadu, aby obvinění a nesprávné
z korespondence mezi výše uvedenými.
Toho času byla otevřena štola na měděnou
řeči Schösselovy byly uvedeny na pravou míru,
rudu a v ní bylo pracováno a byla vytěžena ru-
pernštýnské panství důlního měřiče... (...) Dále
nebo byla dotčena čest administrace a znalce.«
těžař Bernard von
da. Ku tavení rudy byla postavena hu, k čemuž
doporučuji, aby Christoph byl za své zásluhy
I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .Zemské gubernium dvorní ko-
Kessler moravské hormistrovské administraci
bude potřebí velké množství dřeva. (...)
o dolování odměněn alespoň medailí, nebo by
moře 23. 7. 1770: »...sděluje gubernium dvorní
30. 8. 1767: »Dolování u Štěpánova jest velmi
Jelikož jsou lesy hodně vypleněny, nemůže pan
tak byl dán popud i na jiných panstvích k za-
komoře a žádá, aby byla provedena nová komise
zdržováno a ztěžováno pro nedostatek dřeva,
von Stockhammer ku tavení mědi z rud dřevo
početí dolovacích prací. (...) Pro mě bylo vždy
pro kverky bezplatná...«
spočívající ve velké ceně dřeva, kterou stanovil
poskytnouti a na okolních panstvích je dřeva
nejvyšší metou mohl-li jsem získat takové lidi
I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .Dvorní komora zemskému gu-
pernštýnský vrchní úřad. (...) Ačkoliv jsem
také nedostatek, takže je problematické, zda
(vrchnostenské úředníky) a činil jsem tak ne-
berniu 11. 8. 1770: »...Žádají-li kverkové komisi,
reklamoval vysokou cenu dřeva u pernštýn-
bude moci býti těžena ruda měděná, když nemůže
jen dobrým slovem, zvaním k tabuli a malými
musí také něco na ní zaplatit. (...)«
ského vrchního úředníka (F. J. Christopha), který
býti tavena.«
dárky... (...) Byl jsem vždy šasten a také více
I
mi odpověděl, že nemůže kvůli začínajícímu
I
von R. 16. 10. 1767:
docílil takovým způsobem než se dosáhlo tisí-
hu na příkaz gubernia z 25. srpna dáti
cizímu dolování omezovati nebo ochuditi vrch-
...»Pernštýnské panství musí přece vědět, na
ci guberniálními nařízeními. Proto doporučuji
kverkům štěpánovským příkaz, aby sebrali mezi
nostenský železný hamr a poněvadž dolovací
čí rozkaz byla provedena komise ze 22. září,
věnovati Christophovi pamětní minci. (...) Dalším
sebou obnos na hrazení výloh komise
společnost jest tvořena samými kavalíry a dá-
nebo mu bylo zasláno oznámení dne 7. září,
důvodem pro odměnění pernštýnského ober-
a vůbec k tomu nejsem oprávněn a nejsem povi-
mami, může prý i vysoké ceny dřeva zaplatiti
že je ustanovena hornosoudní administrace
amtmanna je ten, že jmenovaný má značné zás-
nen to dělat.«
i dráže. (...) Železo prý je důležitější než
v Brně, která jediná má právo prováděti komise
luhy o štěpánovské dolování. (...) Zjistil jsem,
k dopisu je připsaná poznámka gubernia (zem-
stříbro, nebo na peníze stačí papír.«
a úkony týkající se dolů. (...) Dle výpovědi vrch-
že Kesslerova žádost byla úplně neopodstat-
ského hejtmana) ze 3. září, že: »Röddersthal je
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .L. von R. 9. 10. 1767: »...dolování
nostenských úředníků je v lesích ještě tolik
něná a že Kessler je prepotentní člověk, který
na to, aby takové věci dělal a aby se staral
je nešastně a nešikovně vedeno a omezuje se
dřeva, že by stačilo pro provoz dolů a hutí do
si nechal bez zaplacení nebo ohlášení
o horní záležitosti a neučiní-li tak, bude si gu-
na znovuotevření starých zabořených šachet
n e d o h l e d n é d o b y. N e n í v š a k v l e s n í m
skáceti dřevo a který si pod rouškou důlních
bernium naň stěžovat u dvorní komory.«
a obvalů a bezúčelně otevřených štol. (...) ...přílo-
hospodářství pořádek. (...) Mnoho lesa bylo
osvobození přisvojuje právo chytati bez pov-
I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .Moravská horní administrace
ha č. 1, sestavená z posledních kvartálních účtů,
zničeno tím, že les byl proměněn v pole a louky.
olení ryby a choditi na lov a že měl příčinu ne
v Brně oberamtmannovi Christophovi 5. 10.
z níž je zřejmo, že syn p. Lebenträgra
V lesích, které byly propachtovány židovi, se
Kessler proti Christophovi, nýbrž naopak Christoph
1770: ...»Havíři doly opustili a odebrali se do
z Kesslerů (Bernard von Kessler), důstojník, který
pálí potaš, tedy něco zakázaného, a tím lesy
proti Kesslerovi ke stížnostem...«
Brna, kde na hormistrovské moravské admin-
se vydával za zplnomocněnce svého otce žil
také trpí.«
I.
rabě Kollowrat za
istraci požadovali svoji dosud dlužnou a nezapla-
sedm celých měsíců z kverkovních peněz a z těch-
I
von R. 18. 10. 1769 dvorní
vídeňskou komoru pro důlní záležitosti 2. 12.
cenou mzdu, jako kdyby tato a ne tuhokrcí kver-
to si všechny potřeby neoprávněně a bez pov-
komoře: »Odpor k dolování v mně svěřeném
1769: »Christoph bude odměněn jakmile se
ci byla povinna zaplacení dlužných mezd provésti.
olení hradil.« (Nadporučík Franz von Kessler
území se mění v chu v dolování. Na radu
ukáže, že tamní dolování přinese nějaký užitek.«
Zaplacení žádali hrubým způsobem. (...) Ale to
předstíral těžbu ve štole Maria Hilfe a zpronevěřil
a přičiněním oberamtmanna Františka Josefa
I
L. von R. ze schůze
vše těmto zlým lidem nestačilo, nýbrž si dokonce
přitom z kverkovních peněz 531 tolarů.)...»Aby
Christopha započal pán ze Stockhammeru dolo-
kverků 26. 1. 1770: »...Nežli však bylo dosaženo
dovolili ve zdejším jednom hostinci na konto
byl učiněn již jednou konec Kesslerovým nepořád-
vati u městečka Nedvědice ve štole sv. Kunhuty
této schůze, přibyl na Moravu z Rakouska šicht-
administrace se stravovati a s osobou, která
kům přebírám vrchní ředitelství na těchto dolech,
(v orig. St. Kunigundis)... (...) Na žádost
mistr kamenouhelných dolů jménem Schössel,
byla pověřena vybíráním peněz (v hostinci!) se
aby tak pro kverky štěpánovských dolů bylo co
Christophovu odeslal jsem neprodleně na
aby prohlédl oslavanské doly a zařídil potřeb-
odebrali do bytu pana administrátora
I
I
!
upraveno/edited Dalibor VELEBIL
. . . . . . . . . . . . . . . Hlavní
KD10 / 2004
STR
24
24
72
Štěpánov
1
2
B
. . . . . . . . . . . . .L .
. . . . . . . . . . . . . . . . .L.
. . . . . . . . . . .H
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .Protokol
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .L. von R. 2. 9. 1770: »...nemo-
LudwigvonRöddersthal
LOCATION>
Štěpánov, Borovec, Moravia – Czech Republic
RAW MATERIAL>
Ag, Cu, Pb
Röddersthalla se slovy, že sice k zaplacení
A příčinou všeho je jakýsi krátkozraký pan von
peníze ještě mají, ale zaplatit že nechtějí a že
Kurz a nevědomý šichtmistr, který dělal kdysi
budou tak dlouho na účet dluhu v Brně žít a se
ve Šávnici strojnímu úředníkovi cídiče obu-
stravovat, až jim administrace zaplatí. (...) ...neby-
vi a nebyl tam více než hutman a jako takový
lo však možno všechny je dáti do vězení,
tam dostal výprask. Byl pak propuštěn ke ka-
nýbrž byl jen vůdce tohoto rebelujícího kroužku
menouhelným dolům, nebo se k něčemu
Pfenghausl dán do želez... (...) ...bude admin-
důležitějšímu nehodil a chtěli se ho zbavit.
istrace nucena celou záležitost přednésti
Není stejné ohledávati hromadu smolou
císařskému trůnu a předložiti Pfenghauslovy
promíšené mrvy, to jest uhlí pod zemí, nebo
originální výpovědi, ve kterých uvádí, že pan
znáti vzácné kovy a žíly a s nimi zacházeti.
ze Stockhammerů jakož i pan oberamtmann
A tento člověk způsobil tyto nepříjemnosti celé
b Petr Láznička, léto 1960
sám mu k takovým subordinančním činům
administraci, takže kverci odstoupili a celý
a počínáním odporujícím hornímu řádu radili,
užitek zůstane eráru asi. (...) Také si musím
Celkový pohled na situaci štol Mír a »Na Barytě« na levém břehu Svratky u Štěpánova. Ze štoly Mír se rubanina
sypala povrchovým sýpem dolů ke štole Na Barytě a mostu přes Svratku. Halda byla na pravém břehu.
což by jistě nebylo příznivě u císařského dvo-
stěžovat na svou nevděčnou a nevěrnou ženu,
ra posuzováno.«
která mi pokazila čest a zato bych měl být poli-
I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .Štěpánovský šichtmistr Kryštof
tován. (...) Když hrabě Walldorf se vzdal leben-
Urban dvorní komoře 17. 11. 1770: »...guberniální
trägerství, oznámil jsem panu zemskému pod-
rada z Röddersthalu se vzdal řízení dolů a nechce
komořímu Schröfflovi, aby to převzal. Že ani
u kverků již více nic zařizovati a já jsem bez po-
tento to nevzal není věcí mojí. Nic mě nezavazu-
moci.«
je k zodpovědnosti z důlních a mincovních
I
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .Přípis gubernia ze dne 3. 12.
1770: »...Röddersthal má podávati o horních
záležitostí. Jsem u tohoto úřadu neplacený
a nejsem vzat v přísahu.«
a mincovních věcech guberniu zprávy, jinak
si bude gubernium naň u císařovny stěžovat.«
I
. . . . . . . . . . . . . . . . .L.
Plán štoly Mír u Štěpánova
Ludvík von Roddersthal se pak do určité míry
von R. 17. 12. 1770: »...byl
angažoval při vybírání dlužných cupusů od
jsem obviněn z neschopnosti nejen ze strany
kverků a při organizování opakovaných zkoušek
kverků ale i ze strany gubernia a žádám, aby
rud, a to až do roku 1772.
. . . . . . . . . . .F
byla zjednána náprava. (...) ...dolování je za
I
principiality eráru od 1. prosince vedeno
Röddersthalovi 15. 2. 1772: »Jak štufy přine-
a tím jsem vyplnil svěřený úkol. Učinil jsem
sené havířem Georgem Sauerem vzaté přímo
však více než jsem měl. Dal jsem kverkům
na ortu z nálomu, jak se jevil v prosinci 1771,
doručiti přípis císařské dvorní komory, abych
tak i vzorky rudy zaslané ze zásob
je přiměl ku splnění jejich finančních zá-
vytěžených v Korouženské štole z tzv. anti-
vazků. Šichtmistr Urban bu nebyl kverky při-
monové žíly byly zkoušeny na obsah stříbra
jat nebo byl hrubými slovy odbyt, výběrčí Kašpar
i olova. Při ohňové zkoušce však nebyl bohužel
Halman sám odešel s prázdnou a bylo mu
nalezen nejmenší obsah olova, ba dokonce vy-
řečeno, že dokud nepřijde komise, že nedají
loučený šlich ze vzorků Sauerem přinesených
ani haléře, nebo nevědí, zda celé dolování
ukázal, že nejde o leštěnec olověný, nýbrž o ar-
není pustý podvod. Halman upozornil, že císařský
senový kyz, což bylo patrno již při pražení vzorku
majestát nařídil, aby doly byly udržovány a ve-
a potvrzeno také zapáchajícími parami ar-
deny na náklad eráru dvěma horníky a jed-
senovými.«
ním šichtmistrem. Nato mu bylo řečeno kverky,
I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .L. von R. šichtmistrovi Urbanovi
že byli již dostatečně podvedeni, a si nyní pod-
18. 2. 1772: »Provádějte řádné třídění žiloviny
vádí administrace císařský majestát. (...) Pan
již při rubání ve štole, nebo obsah stříbra v rudě
baron Baptista z Freynfelsu byl proti (zapla-
budí oprávněné podezření, že třídění nebylo
cení dlužných cupusů) a řekl, že měl by být vy-
dobře prováděno.«
rantišek Zencker
Detail mostu k sýpu od štoly Mír. Pod mostem na forotu byla ještě
pochozí lávka. Schody vedou přímo k ústí štoly »Na Barytě«.
hnán Halman i s celou administrací a s podíly ku vratům... (...) Já (Röddersthal) jsem neza-
Urban s Röddersthalem i nadále zasílali
vdal příčinu ke stížnosti a aktuár Rheinhardt
Zenckerovi ke zkouškám vzorky kyzu arsen-
jest zato, že jsem kverkovní peníze zadržel, měl
ového, o kterých prohlašovali, že jde o leštěnec
bych být suspendován a budu se za to ještě
olověný. V roce 1773 byly rozpuštěny zbytky
zodpovídat. Proč mám trpět za to, že jsem do-
štěpánovského těžařstva a veškeré práce v revíru
brák? Kverkové mohou jen potvrdit, že
ustaly - ovšem jen na velmi krátký čas.
štěpánovským havířům, kteří byli v bídě, vypomáhal jsem z vlastního měšce, dával zálohy na prach a materiál, že jsem dodal z vlastních prostředků 300 tolarů, nenapočítal jsem
kverkům ani eráru ani haléř diet a cestovních
výloh za visitace, které jsem provedl, nepočítal jsem nic za úřední výkony, ačkoliv mi náležel
za každý Gewöhr Schein jeden tolar, za šurfovní list dva tolary a za cupusní list 21 krejcarů. Byli u mně kverkové a chtěli z přehnané
píle postaviti hutě a bůhvíco a já je z toho zrazoval a sám zemský podkomoří Schröffel může
potvrdit, že jsem zrazoval od práce na
neohledaných žilách a že jsem uznal jen
Štěpánovský revír
Š T Ě PÁ N O V S K Ý R E V Í R
x
P RAMENY /S OURCES >
GUBERNIÁLNÍ AKTA B147/18 Štěpánov z let 1767
- 1772.; Silberbergwerke zu Stěpanau - soubor listin pernštýnského archivu z let 1756
- 1777, fascikl LXIV/A-III-17.
FAKSIMILE dokumentu na str 24 je přípis z roku
1679 sepsaný pravděpodobně L. von
Röddersthalem se seznamem vzorků rud
z pernštejnského panství odeslaných na zkoušku do Prahy. Vyjmenovány jsou kromě
jiného vzorky z dolu Barbora u Koroužného,
z dolu Václav a dalších míst ve štěpánovském
revíru. (Pernštejnský archív)
x
Sýp a dopravní skluz od štoly Mír.
K L b Petr Láznička, duben 1960
POPISKY K MAPCE>
Koroužné> 1. Korouženská štola (někdy též Jan
Babtista, Sv. Trojice, Horníčkova štola) 2. Obvaly
nad Korouženskou štolou 3. Důl sv. Felixe (Zemanovo
pole) 4. Důlní dílo za samotou Vorel (Drahoš)
Švařec> 5. Panisádek – zbytky důlních prací
6. Za Kaplí – tři obvaly 7. Šachta Cumberk a práce
v nejbližším okolí 8. Obvaly na vrchu Hora 9. Štolka
U Kinců Čtyři Dvory> 10. Hrachovce – skupina
obvalů Borovec> 11. Štola Marie Terezie (U Večeřů)
12. Cechhaus 13. Kupferštola (Alt Maria Theresia
Stollen, Měděná štola) 14. Tagštola 15. Staré
obvaly nad Kupferštolou 16. Štola Na Bukovské
(Nová Marie Terezie) 17. Jaroslav – stará úklonná šachta. 18. Borovecká štola 19. Štola a šachta Bárov Štěpánov nad Svratkou> 20. Havírna
(obvaly na Cumberku) 21. Na Barytě 22. Štola
Mír 23. Šachta nad štolou Mír 24. U vysoké skály Olešnička> 25. Nad ovčírnou 26. Štola sv.
Antonína Paduánského Horní Čepí> 27. Obvaly
v Pavelkově lese Černovice> 28. Obvaly na
Čepičkově vrchu
S. H OUZAR , V. H RAZDIL , K. M ALÝ , A. P FEIFEROVÁ ,
J. SADÍLEK (2000): »Charakteristika pozůstatků po
starém dolování Ag-Pb-Cu rud ve štěpánovském
rudním revíru na západní Moravě« In: Vlastivědný
sborník Záp. Morava, Muz. vlastiv. spol. v Brně, 4,
116–137. Brno.
D. VELEBIL, L, KRÁČMAR (2002): »Ložisko Borovec uŠtěpánova
(štěpánovský revír)« – Minerál, 10, 3, 163 – 181.
výlohy 50, nejvýše 100 tolarů na zřízení puchýrny
z kverkovních peněz.
B
Štěpánov
2
2
STR
25
25
72
KD10 / 2004
x
KD10 / 2004
PAGES
26–27 Short Notes from Slovakia a TEXT Jan ALBRECHT b PHOTOGRAPHY Jan ALBRECHT, Martin PŘIBIL, Aleš BUFKA
DESCRIPTION>
a STORY
Striepky zo Slovenska
S ÁDROVEC
NAD ZLATO
V malebné vísce nedaleko Spišské Nové Vsi
se nachází hned několik baní a každá má své
kouzlo a tajemství. Jedná se o Novoveskou Hutu,
která se proslavila jak těžbou mědi, tak i uranu
a sádrovce, který se dodnes v místním dole
těží. Nám se podařilo tento důl navštívit a profárat.
Fárání bylo předem domluveno, takže ráno
jsme se hlásili u pana ředitele, který nás poslal
do lampárny, kam jsme si dali nabít naše
lampy. Dostali jsme jejich černé nifky a šlo se.
Ložisko je otevřeno na jihovýchodním svahu
vrchu Skalka (Tolštein) a je dnes jediným těženým
ložiskem sádrovce na Slovensku. Rozsahem patří
k největším a jeho směrná délka se pohybuje
okolo pěti kilometrů. Ve svrchních partiích se
mocnost ložiska pohybuje okolo 150 metrů, ve
spodních partiích směrem po úklonu kolísá mezi
40 až 80 metry a ve východní části se mocnost
ložiska pohybuje okolo 20 metrů. Sádrovec, který
buduje zdejší ložisko, je bílý až průsvitný, vzácněji růžový.
I Striepok zo Slovenska No 1
b Martin Přibil
Počátky těžby sádrovce se datují do doby okolo roku 1856, kdy se v centrální části kopce Skalka
začala těžit přípovrchová část ložiska štolovým
způsobem. Koncem 19. století činila roční těžba 1500 tun, před 2. válkou vzrostla na 40 tisíc
tun a později se stále zvyšovala až na rekordní
maximum z roku 1962, kdy se roční těžba vyšplhala na 163 tisíc tun. V letech 1952 - 1957 byl
na ložisku prováděn geologický průzkum národ-
History of Mining, ,Mineralogy, Geology, Slovakia, Pubs, Survey
Jan ALBRECHT
b PHOTOGRAPHY Jan ALBRECHT
Martin PŘIBIL
Aleš BUFKA
ním podnikem Nerudný průkum Brno. Stav předpokládaných zásob je 9 miliónů tun sádrovce,
přičemž společnost PeTrA dnes těží 130 tisíc tun
sádrovce ročně.
Důl je otevřen štolou, kterou se dostaneme
po několika stech metrech na první svážnou,
dlouhou zhruba 50 metrů; svážná otevírá ložiska
na 1. patře. Patra jsou vcelku čistá a bílá, je zde
jen trochu prachu ze sádrovce. Občas se tu válí
nějaký nakladač a bagr. Postupně se dostáváme
k druhé svážné, která je mnohem delší než ta
první a která nafárává spodní patra dolu.Ve svážné
je instalována závěsná lanovka pro dopravu zdatných havířů. Po vyfárání jsme dostali kus růžového
sádrovce a jeli jsme dál.
U RAN
Prospekce uranových rud začala na Slovensku již v padesátých letech dvacátého století. Jako první bylo objeveno právě ložisko
Novoveská Huta, které v roce 1961 přešlo
pod správu závodu IX Uranového průzkumu
Liberec. V osmdesátých letech byl vypracován
projekt těžby měděných rud (až 200 kilotun
ročně). V roce 1989 pracovalo na jámě č.3
v Novoveské Huti 260 »baníkov« a těžilo se
30 kt měděné rudy ročně. Průzkum a těžba
uranových rud probíhala na ložisku až do roku
1990. Od roku 1994 je nástupnickou organizací firma Uranpres s.r.o. V údolí nad vsí se
nachází provozní budova šachty č. 3, ve které
nyní firma Uranpres sídlí. Nad areálem se
nachází několik uranových štol, které se táhnou až na vrchol kopce, kde je povrchový lom.
V něm se podle místního bači těžil uran povrchově. Lom je zatopený a dá se v něm koupat.
Vedle uranu se v úbočí kopce nachází taky
dost starých prací na mě. Za zmínku stojí
alespoň všeobecně známý odval štoly Bartoloměj, na kterém se dají najít různé modré a zelené kameny, které mají tak rády ty
»naše Mařenky«.
I No 2 Strojovna úpadnice na ložisku Novoveská Húta i s velmi vstřícným a družným strojníkem
b Jan Albrecht
b Jan Albrecht
O KRING
Zlatá Baňa a okolí je známa svými problémy
s okry, a tak jsme se o tom rozhodli přesvědčit.
Dostali jsme se do štoly Gemerka, což je nová
štola v hajcmanech. Už na začátku bylo trochu
vody a měla zajímavou barvu. Po několika
stech metrech se začala voda zdvihat a nás už
to fakt nebavilo, tak jsme se rozhodli se vrátit.
Ovšem cestou jsme strhli pár okrových hrází a začaly se dít věci. Po vylezení ven jsme zjistili, že
potokem, který teče dolů do vsi, protéká velké
množství vody silně zbarvené okry. Rychlým
krokem jsme se vydali k autu a pryč. Cestou jsme
potkali několik rozzlobených vesničanů s vidlemi, kteří bezesporu běželi na nás.
I No 4 Novoveská Húta
b Jan Albrecht
D UBNÍK
Známá lokalita, nejenom mezi šutráky, ale i mezi
širokou montanistickou obcí nejen na Slovensku,
ale také v Čechách.
Při naší návštěvě jsme se zaměřili především
na štolu Jozef, která je zabezpečena plechovými vraty, před kterými postávali místní občané,
kteří tady byli asi na víkendu nebo tak. Po několika minutách se na silnici objevilo auto s nějakým chlápkem, jenž se na nás tvářil fakt zle,
protože mu někdo tu Corvetu poblil. No tak jsme
si ho nevšímali a šli se podívat na haldy. Tam
jsme potkali romského občana s kýblem hřibů,
který se nás optal: »Taky na houbách?« My jsme
se dekonspirovali a řekli mu, že nás spíš zajímají
ty staré baňe a opály. V tom vytáhl s kapsy od
polorozpadlé kožené bundy drahý opál o velikosti
nehtu na palci. Chvilku jsme s ním klábosili a po-
!
KD10 / 2004
STR
26
26
72
Slovensko
1
2
B
6
tom »jako že by s námi šel dolů«, tak jsme ho
hodili autem domů, do nedaleké obce Červenica, kde si vzal jinou koženou bundu a starý
džíny a mohlo se fárat. Ukázal nám kudy dovnitř,
potom s námi prošel část dobývek a několik zajímavých stařin, kde nám taky doporučil čučo
značky Sangré - zajímavé i docela chutné, 2,5
litru v PET-láhvi.
Celou akci jsme ukončili vypitím nejen této
láhve vína. Když pojedete do Dubníka, tak určitě
doporučuji seznámit se s místními Romy, kteří
jsou velmi ochotní a vstřícní.
D ÚBRAVA
Samotná dědina leží ve střední části Liptovské
kotliny pod severními svahy Nízkých Tater. Nad
obcí se nachází nejvýznamnější ložisko antimonitu na Slovensku a zároveň nejvýše položený
důl v bývalé ČSSR. Vlastní ložisko se nachází
jižně od obce ve výšce 900-1400 m. n. m. Počátky
těžby jsou datovány již do dob okolo roku 1372
a vznik obce samotné dokonce do roku 1264.
Těžba na ložisku skončila z ekonomických důvodů
na začátku 90. let 20. století.
Ložisko je tvořeno rudonosnou zónou 800 metrů
širokou a skoro 4 km dlouhou. Centrální část
ložiska je představována lokalitami Dechtárka,
Predpekelná, Rakytová, Matošovec a Ostredok
a na výchozu ložiska se nacházejí dílčí revíry
Kamenisté a Píla. Žíly na ložisku jsou velmi
proměnlivé, na některých místech se jejich mocnost pohybuje okolo 40 cm, ale někde jen několik centimetrů. Kolísání mocnosti žil souvisí s intenzívním tektonickým postižením okoložilných
hornin a jejich mylonitizací. Textury žil jsou masívní
až impregnační, někdy i brekciovité. Obsahy zlata na žilách se pohybovaly mezi 1–2,8 g/t; žíly
obsahovaly 2–3 % antimonu, podle charekteru
zrudnění (impregnační rudy / celistvé rudy). Ložisko
je otevřeno hned několika štolami, z nichž nejvýznamnější jsou štoly Samuel, Flotačná, Svätopluk,
Strední, Ignác a Rakytová.
LOCATION>
Novoveská Húta /Spišká Nová Ves Region/, Zlatá Baňa, Dubník, Dúbrava, Magurka, Mlynky, Kremnica, Banská Štiavnica, Hodruša, Špania Dolina, Hronská Dúbrava
Při naší návštěvě bylo ložisko již opuštěno
a v závodě zřejmě probíhaly likvidační práce, ale
přesto jsme se podívali do některých krátkých
štol, které byly ještě přístupné. Po přejetí obrovské
haldy jsme se dostali pod další velký odval z horní
štoly, která byla otevřená. Portál byl zařícený,
nicméně jsme se dovnitř dostali celkem snadno. Hned za vchodem bylo na stropě štoly dobře
patrné porušení hornin, protože místo pevné
skály na nás čuměly balvany (horninové brekcie) o velikosti až 0,5 m, takže to místy
připomínalo ledovcovou morénu zespoda. Ve
štole bylo trochu vody, občas nějaký ten zával,
sem tam starý hunt a hajcmany. Všechny štoly
měli nejvíc tak 400 metrů délky a končily bu
čelbou nebo hnusným závalem z bílého bahna.
Další čtyři štoly, které jsme zběžně prolezli později,
si byly svým charakterem velmi podobné, a tak
jsme se začali vracet k autu. Cestou jsme se
vykoupali pod rourou, kterou tekla voda z jedné štoly. Hned u cesty jsme narazili na jednu zamřížovanou štolu, ze které táhnul průvan a tak
jme se do ní mrkli. Po pár metrech jsme
narazili na komín vedoucí na štolové patro závodu. Štola po zhruba 40 metrech končila čelbou,
tak jsme si řekli, že se podíváme do toho komína a slezeme aspoň dolu. Jen jsem naznačil
šlápnutí na shnilý žebřík, tak se rozsypal a spadnul dolů, a tak jsme průzkum na lokalitě ukončili
a šli se projít po povrchu na zbytky svážné v úseku
Predpekelná, kde jsme ještě našli pár kolejnic
a zbytky různých fundamentů.
S LOVENSKÉ
HOSPY A TAK
BANSKÁ ŠTIAVNICA – HODRUŠA
Po aktivitách speleoturistického oddílu z Kladna
tzv., »Doksáků«, se lezení v celé oblasti výrazně
a dramaticky zhoršilo. Nikdo tady není zvědavý
na Čehůny, co se vytahují s podzemí na internetu. Ale i když přibylo několik dalších mříží, zámků
a zuřivých psů – hospody jsou pořád stejný.
Takže, pokud se budete chystat do Banské
Štiavnice, tak určitě můžu doporučit několik restauračních zařízení. V ulici A. Kmea, což je kousek
pod Radničním náměstím je hospoda Country salon, ve které obsluhuje Cikán z Teplic, který se
sem přiženil. Když vidí Čechy, tak se dá do řeči
a pustí českou muziku. Pivko velmi v pohodě a jídlo taky dobré - např. Štiavnické gule - knedlíky
s uzeným a zelím za 70 Sk a porce je to dobrá.
Směrem dál se okolo radnice dostaneme na
RAW MATERIAL>
Gypsum, U, Cu, Ag, Ochre, Opal, Sb Beer, C2H5OH
box se slovenskou muzikou a nejen to. Výborná
hospoda na noční pařbu a na sbalení spousty kamarádů a kamarádek.
D Ů B R AVA , M A G U R K A , M LY N K Y
V Dúbrave (antimonové) je před pěkně vyzdobenou hospodou mašinka s pulmanem.
Horší je to ale s pivem. Točí ho tam půl hodiny
a výčepačka za něj chce hned zaplatit, přestože
jí říkáme, že si těch piv dáme třeba ještě 10 (no
slovenská klasika). Pokud se budete v létě při
návštěvě Gelnice chtít osvěžit v přehradě mezi
Jaklovci a Margecany tak pozor! Je to neuvěřitelný a nekoupatelný humus. Oproti tomu
termálné kúpalisko v Bešeňovej pod Magurkou
je fakt v pohodě, Mařenek spousta, ovšem
chce to tam jít během týdne, o víkendu je tam
I Striepok zo Slovenska No 6 – Po opici je nejlepší se vykoupat a důkladně umýt (autor článku)
Svätotrojičné náměstí, kde je po pravé straně
restaurace a bar Aljaška. Je trochu »navoněný«,
nicméně pivko venku na zahrádce vždy potěší
a tady mají Corgoně 10˚ a Zlatýho Bažanta 12˚ (asi
za 20 Sk). V sobotu je tady diskotéka, ale je to
tam dost drahý. Kousek nad Aljaškou je další
hospa, na jméno si nevzpomenu, ale mají tady
ráno vajíčka, hemenex, párky, no prostě raňajky jak maj bejt a člověk se tam hned po ránu
okolo osmé může vyprostit. Pivko v pohodě, tuším
že Štajger 12˚. V sobotu opět diskotéka, pro
našince vcelku dostupná a Marienek je tady mnoho. Pak se dostáváme zase o trochu výše a na
b Martin Přibil
vám udělají ve všední den alespoň vajíčka
nebo po ránu polívku (točí Corgoně). Jinak jsme
se samozřejmě snažili navštívit co nejvíce štiavnických hospod, ale to by bylo na mnohem delší
povídání a o dalších zážitcích ani nemluvě.
Hodně dobrý hospy jsou v Hodruši. Výše v údolí
sice nevaří, ale když dobře zapaříte můžete
tady skončit klidně až ráno. Najíst se dá níže
v pizzerii naproti fabrice na nerez hrnce.
KREMNICA
V Kremnici, co se týče jídla, tak ve všední den
určitě doporučuji navštívit jídelnu kremnické mincovny, která bezesporu stojí zato: hlavní jídlo,
salát, polévka (všeho kolik chcete + přídavek)
za 48 Sk. Za tuhle cenu se nikde jinde nenajíte
- no prostě bomba. Jinak na náměstí je nonstop,
tuším, že se jmenuje Vodopád, tam mají Corgoně
a dá se tam přečkat, než otevřou ostatní hospody.
Další zajímavá hospa je cestou z náměstí směrem
na Kremnické Baně na hlavní silnici. Točí tam
pivko výborné kvality značky Štajger za 12 Sk
a kořalku, samozřejmě velkou, za tutéž cenu.
Jinak se tam občas scházejí starý havíři a spousta zajímavých lidí. Nebyli bychom Krasová deprese, kdybychom neměli oblíbenou hospu. A taky
že máme. Jmenuje se Jarabica a nachází se na
hlavní silnici pod šachtou Ferdinand. Je to takové
výborné zařízení, kde obsluhují skvělý mladý
Slovenky, se kterými jsme se během několika piv
seznámili. Pivo Smädný mních za 15 SK a juke-
I No 7 Špania Dolina – jáma Ferdinand. I když je Špaňka chráněna
programem Unesco je tu dnes smetiště. Možná se ale chystá nějaká
větší rekonstrukce objektu bývalé jámy.
b Aleš Bufka
neskutečně narváno. Koupat se dá skvěle v přehradě
Mlynky, občerstvení u kempu je v pohodě, na jídlo je ale dobrá hospoda pod hrází v Prostrednom
Hámru. Mají halušky a skvělý pirožky.
Š PA N I A
DOLINA
Pokud pojedete s rodinou do Špaňky, tak
v Klopačce stále funguje ubytování, bohužel už
ne s tak příhodnou cenou jako před léty. A nechápu,
když je Špaňka v UNESCO, že z jámy Ferdinand
udělali smetiště.
HRONSKÁ DÚBRAVA
Závěrem jen pár slov k nádražce v Hronské
Dúbrave. Nejde ani tak o pivo, ani o kořalku, kterou tady mají za 4,60 Sk. Spíš o ten folklór, o který
se tady dá v zavadit. Pobíhá tu místní občan,
který za panáka borovičky zazpívá cokoliv a kdekoliv. Výborný folklór a ten za to určitě stojí. Jinak
pivo mají dost teplý a není od věci si dát radši
borovičku - třeba s kofolou.
x
b Martin Přibil
druhou stranu náměstí Sv. Trojice. Tam se nachází
naše oblíbená krčma Filagória. Při naší první
návštěvě super hospa - pivo Štaiger 10˚ za 17
Sk, jukebox ze slovenským punkem a mnoho
místní omladiny, která sbírá šutry a leze do
dolů.Takovej dobrej štiavnickej rokáč a underground. Jenže jsme se objevili za rok a s hrůzou
jsme zjistili, že se z Filagórie stala skoro
feácká knajpa, kde se schází samá verbež, jukebox chybí, obsluha na prd a o pivu ani nemluvím. Za návštěvu určitě ale stojí místní čajovna, která se nachází v místní klopačce v ulici A.
Sládkoviče. Je to dvoupatrová hranolovitá budova ze šindelovou střechou a krásným prostředím
uvnitř. Pohovky a polštáře, na kterých se člověk
může uvelebit, teplá medovina za 15 Sk (velký
panák) a čajů je tady na výběr taky hafo za slušnej
peníz. Pak stojí za to zmínit nádražku, ve které
I Striepok zo Slovenska No 8 – Část naší party v akci. Všichni se na fotku nevešli a někteří ani nedošli – tak to v KD chodí...
B
Slovensko
2
2
STR
27
b Martin Přibil
27
72
KD10 / 2004
x
KD10 / 2004
PAGES
28–32
Underground Refinery »DACHS IV« a TEXT Miroslav SÁDOVSKÝ b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL e ILLUSTRATIONS Miroslav SÁDOVSKÝ
DESCRIPTION>
Underground refinery, /U–Bauvorhaben, U–Verlagerung/,
Podzemní rafinerie DACHS IV
a TEXT
Nedokončená podzemní rafinerie firmy Schell – Rhenania – Ossag AG v Osterode /Harz/
e ILLUSTRATIONS Miroslav SÁDOVSKÝ
I M A L E B N É M Ě S T E Č K O O S T E R O D E I se nachází nad řekou Söse na západním úpatí Harzu v nadmořské výšce 250 m. V jedenáctém století zde vznikl nad kupeckou stezkou strážní hrad s malou osadou, která byla ve třináctém století povýšena na město. S rozvojem báňského průmyslu
v Harzu vznikaly v Osterode stoupy a hutě a město postupně získávalo na významu. Za 2. světové války nebylo Osterode nikdy významně bombardováno, takže se historické jádro města zachovalo téměř neporušené a město je tak vyhledávaným turistickým centrem západního Harzu.
V blízkém anhydritovém lomu Petershütte-Annamühle vznikala koncem války významná podzemní dílna - petrochemická rafinerie Dachs IV.
Otvory na spodní etáži lomu jsou chodby podzemní továrny. Na horní etáži jsou otvory chodeb podzemního
lomu v němž byl dobýván jemný sádrovec vysoké kvality a který se zde v podzemí sporadicky těží dodnes.
!
KD10 / 2004
STR
28
28
72
Podzemní rafinerie Dachs IV
1
6
B
Miroslav SÁDOVSKÝ
b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL
I D A C H S IV I měla být jednou z velkých podzemních rafinerií, které byli Němci nuceni zřizovat koncem války v důsledku strategického bombardování především americkými vzdušnými silami. Prvním dnem hlavního úderu Američanů se stal 12. květen 1944, kdy byly téměř tisícem
bombardérů hromadně napadeny všechny velké petrochemické provozy na německém i okupovaném území. Další vlna s polovičním počtem letadel ve dnech 28. a 29. května útočila i na tak
vzdálené cíle, jaké byly rumunské rafinerie a ropná pole v Ploešti, které byly na hranici doletu.
Poté se nálety periodicky opakovaly až do konce roku 1944, kdy byla produkce benzínů již na tak
kritické úrovni, že nebyly pohonné hmoty ani pro ustupující armády.
Chodby rozestavěné podzemní továrny jsou zaplaveny místy až po pás. Některé jsou vyčistěny a jsou v nich
nahrnuty velké hromady kamení. Chodba č. 6.
German World WarII industry, Air raids, Petrol, Fuel, Oil refinery, Hydrogenation, Cracking, Schell–Rhenania–Ossag AG, Underground quarries
3
LOCATION>
Osterode am Harz, Germany
RAW MATERIAL>
Gypsum, Anhydrite
4
5
odle Říšského ministra zbrojení Alberta
Speera se technická válka rozhodla právě
datem 12. května 1944. V reakci na cílené americké bombardování byl začátkem srpna 1944
urychleně schválen plán na rozptýlení petrochemických komplexů. Generálním pověřencem
pro realizaci tohoto plánu byl jmenován Edmund
Geilenberg, který dříve řídil na Ministerstvu
zbrojení výrobu munice. Tento tzv. Geilenbergův
program předpokládal nejprve náročnou obnovu stávajících chemiček. Na podzim 1944
P
bylo na obnovu petrochemických provozů
vyčleněno asi 350 000 lidí! Zároveň s obnovou
se horečně rozbíhal přesun ohrožené výroby
do zamýšlených 52 nových povrchových podniků rozprostřených v úzkých údolích a lomech
a do 21 provozů podzemních. V nových závodech
se měla výroba rozdělit na destilační cykly, jež
by zpracovávaly surovou ropu nebo uhlí na
polotovary s následnou výrobní návazností
těchto produktů, na jehož konci by byl finální
výrobek.
Jako mnoho podobných objektů nebyla rafinerie Dachs IV nikdy dokončena. Ani po válce nebyly rozdělané
tunely nijak využity až na malý sklad střeliva v chodbě č. 7.
S umístěním rafinerie Dachs IV byl ale od začátku problém, jakýsi boj o lokalitu. Zajímavý
kompetenční spor mezi Geilenbergovým pracovním štábem (pracovní skupina pro přesun
petrochemie) a Jägerstabem (pracovní
skupina pro obnovu výroby stíhaček) byl nakonec
vyřešen jednáním a kompromisem. Z diskuse
stavební skupiny Geilenbergova týmu
(Mineralölbaugesellschaft) konané již 3. a 4. srpna 1944 totiž vyplývá, že podzemní rafinérie
Dachs IV měla původně vzniknout v Heimkehle
(rozsáhlá sádrovcová jeskyně v jižním Harzu,
dnes přístupná veřejnosti). Tam již ale od března 1944 zřizoval SS führungstab A5 z pověření
Jägerstabu montážní závod firmy Junkers Thyrawerke. Geilenbergovi experti museli pátrat po náhradních prostorech a zalíbily se jim
sádrovcové lomy Schwarzehütte-PetershütteKalkberge sz. od Osterode. Otázka nového
stanoviště byla vyřešena až na zasedání 7. října 1944 a z rozpravy je zřejmá tendence využít
výhodné geografické podmínky lomů k výstavbě
Podle projektu měla být vyústění chodeb a větracích komínů do lomové stěny chráněna masivními
betonovými límci až 10 metrů silnými.
3
B
4
2
6
STR
29
29
72
KD10 / 2004
F
Některé komory měly být proraženy až na povrch, odkud by se do nich spouštěla prostorově, zejména na výšku náročná petrochemická technologie. Po instalaci zařízení se měly tyto komory zalít betonem.
Nahoře uprostřed chodby č. 3 je vidět odvětrávací komín. Domníváme se, že nad chodbami se místy nachází ještě větrací patro, které však do lomových stěn nikde neústí.
povrchového závodu na spodní etáži. Jámové
lomy jsou totiž až 60 m hluboké a relativně
úzké. Nakonec ale zvítězila myšlenka pracnějšího,
avšak lépe chráněného podzemního provozu.
Podle projektu byl načrtnut harmonogram na
dokončení štol koncem ledna 1945 (za tři měsíce!),
který byl obratem schválen.
Plán předpokládal ucelený proces rafinace
a zušlechování benzínů s měsíční kapacitou
16000 t olejů a benzínu. Od února již měla probíhat
montáž vybavení rafinerie firmy Schell - Rhenania
- Ossag AG sídlící v Hamburku - Harburgu. Na
začátku května 1945 se předpokládalo testování
zkušebního provozu. Předpokládalo se, že po
dokončení bude v podzemí pracovat na směny
až 1000 lidí a ještě dalších 500 na povrchu.
Pro rafinerii mělo být výhodou někde až
100 m nakrytí horninou pro svislé kulaté až
45m vysoké (!) hydrokrakovací komory s průměrem
7 m. Některé komory vyražené až na povrch se
po smontování rafinačních zařízení plánovalo
opět zaklenout betonem. Komory měly být větrány
popř. chlazeny šikmými úpadnicemi vyvedenými do téměř svislých lomových stěn. Všechny
tunely široké 3,5 m se na určitých místech měly rozšířit na 7,5 m široké výrobní haly. Přes
Ukázkový pozůstatek po použité tunelovací metodě se zachoval v chodbě 2 /na plánu řez A/.
H
KD10 / 2004
STR
30
30
72
3
6
B
100 m dlouhé haly se na konci měly napojit na
500 m dlouhý a 10 m široký zásobovací železniční
tunel. Na tunelu se ale nezačalo vůbec pracovat a ani haly nakonec nedosahují požadovaných
délek. V podzemí se měly nacházet i nádrže
surovin a již hotových produktů jakož i vlastní
elektrárna. Projekt počítal i s případným zřícením
lomových stěn při leteckém útoku, a tak se plánovaly vskutku úctyhodné betonové límce kolem
vchodů s až 10 m širokými stěnami a stropy.
Mohutně vyztužené a bombám odolné měly
být i šikmé ventilační úpadnice v lomových
stěnách.
Stavbu řídila Todtova organizace (OT), pracovní skupina IV Kyffhäuser (Einsatzgruppe IV).
Realizační administrativa sídlila v chlapecké lidové škole na Jakobitor Straße. Ražbou byla
pověřena zkušená firma Deutschen Schachtbau
GmbH. Prvních 200 horníků přijelo na staveniště
v Osterode již v polovině října 1944, tedy již po
týdnu od schválení celého projektu (!). V průběhu
října bylo na Dachs IV uvolněno dalších 350
nekvalifikovaných civilních pracovníků. Zároveň
se projednávala »posila« v rámci akce »zvláštní
služební povinnost« z řad anhaltských »míšenců«
(jeden židovský rodič nabo předek) a »polovičních
Jen výjimečně se dochovaly vyzdívky či betonové sokly v podlaze /na plánu řez B/.
židů« (muži ženatí s židovkami). OT pro pracovníky zajistila provizorní neoplocený barákový tábor v Petershütter Allee a další ubytování v hostinci Linde, v tělocvičně lázeňského parku a v sále
hostince Stadt Osterode. Ošetřovna byla umístěna v hostinci Zum Sösetal. Všichni pracovníci
zařazení do kategorie »zvláštní služební povinnost« měli zakázáno opouštět město a každých
14 dní byli kontrolováni úředníky hildesheimského
Gestapa. Muži zaměstnaní na stavbě museli
fyzicky těžce pracovat 10 až 12 hodin denně včetně svátků.
Z prosincového stavebního výkazu je patrný
počet pracovníků v Osterode. Jednalo se vesměs
o 430 Němců a totálně nasazených cizinců a 72
vězňů z nově zřízeného pracovního komanda KZ
Mittelbau-Dora. Toto Außenkomando »Dachs IV«
vzniklo 25. listopadu 1944 a byl mu vymezen nově
zamýšlený barákový tábor Petershütte - Sösengrund
v bezprostředním okolí tábora Petershütte Allee.
Část staveniště určená vězňům byla uzavřena,
civilistům byl zakázán přístup a komplex byl
obehnán vysokým plotem z ostnatého drátu. V lednu 1945 bylo na rozšíření tábora Sösengrund
nasazeno 85 vězňů. V únoru stálo již 7 baráků
a ještě 3 další byly rozestavěné. V polovině února přijelo do tábora Sösengrund v Osterode nových
655 vězňů z Dory. Ostrahu mělo na starost 70 SSmanů. Od konce února němečtí, francouzští,
sovětští a holandští vězni razili tunel č. 13. Vnější
pracovní komando Dachs IV bylo zrušeno 21. března 1945 a transportováno zpět do Dory. Do opuštěného tábora bylo přesunuto 1000 sovětských
válečných zajatců.
Od konce února 1945 bylo pro projekt Dachs IV
rekrutováno 2000 Čechů z Prahy v rámci
»zvláštní služební povinnosti«. I v tomto případě se jednalo o tzv. míšence a poloviční židy.
Vedení OT zřizovalo pro tento turnus nový tábor
u sportovního hřiště na »Am roten Ufer«. Noví
pracovníci podstatně zmírnili pracovní náročnost
kladenou na jednotlivce a díky lidské kvantitě již
nebyla práce tak vysilující. Jídelníček byl
ovšem spartánský. Denní příděl 350 g chleba,
teplý oběd a studená večeře.
Ve dvou táborech (Petershütter Allee, An den
Bremke) byli ubytováni i tzv. východní dělníci
(Ostarbeiter), kteří rovněž budovali Dachs IV.
Osterode am Harz – Annamühle
Nedokončená podzemní rafinerie firmy Schell – Rhenania – Ossag AG
Dovrchní
komín
Nahrnuté
kamení,
opad
Voda
u MAPOVALI:
Marek Pražák
Martin Přibil
Miroslav Sádovský
©
1
2002 /KVĚTEN
Porovnání projektovaného a realizovaného rozsahu. Dobře je patrná i úprava projektu během výstavby.
vyraženo
projektováno
změna od projektu
(realizováno jinak)
e Miroslav Sádovský ©
Jejich počty však nejsou významné. V únoru bylo na stavbě soustředěno 1848 Němců a pracovníků v režimu »zvláštní služební povinnosti«,
dále 588 totálně nasazených cizinců a 655 vězňů.
Celkem tedy 3091 lidí.
20. března 1945 proběhlo jednání mezi OT
a starostou Osterode o úrovni ubytování některých pracovníků a o rozšíření ubytovacích kapacit pro dalších 800 horníků firmy Großdeutsche
Schachtbau GmbH a pro 1800 montérů pracovního štábu »Curowitz«. Ti měli s menším skluzem
začít od dubna 1945 sestavovat chemická zařízení na rafinaci. Zhroucení režimu vedlo k zastavení prací a postupnému propouštění všech
civilních pracovníků domů. Po osvobození v květnu 1945 byly také vojenskou okupační mocí veškeré tábory v Osterode zrušeny.
Tím však historie zdejších táborů zdaleka nekončí.
Na podzim 1945 využilo město Osterode uby-
B
tovacích kapacit k poskytnutí přístřeší utečencům
z východu. Od 12. října byly tábory
Petershütter Allee a Sösengrund (celkem 19
baráků) přeměněny na tranzitní tábory pro cca
2000 lidí. V říjnu 1968 byl zbořen poslední barák
z tábora Sösengrund.
Vlastní objekt podzemní rafinerie Dachs IV
je možno dodnes spatřit na dně nejspodnější
etáže sádrovcového lomu Annamühle v návrší
Kalkberge na západním konci města Osterode
am Harz. Lom zachycuje výchozy permských anhydritů a je bohužel činný. Těží v něm firma
Harzer Gips. Nejedná se ovšem o gigantický odkliz typu Čertových schodů, ale jde o postupné
rozšiřování stěn jámového lomu a sporadicky
i o podzemní těžbu. Některé vyšší, velmi úzké
etáže nad rafinerií hrozí každým okamžikem zřícením a proto nelze doporučit ani návštěvu lomu, natož podzemních partií…
4
6
STR
31
31
72
KD10 / 2004
F
Tunely rafinerie zvládli Němci do konce války
vyrubat asi z 1/3 hrubého profilu v celkové délce
asi 1300 m. Jedná se tak vlastně o fragment
podzemního komplexu ve fázi výstavby. Některé
tunely jsou již rozšířené do výrobních hal širokých
až 8 m stejně jako několik příčných spojovacích
tunelů mezi nimi. Zvláš pěkně působí
částečně rozšířená, ale nedoražená hala v tunelu
č. 2.
V převážné většině prostor je nadržené až
1 m hluboké jezero a všudy přítomnou vodu pomáhají zachytit i zavážky z doby nedávno minulé ve
vstupních partiích všech tunelů. Chodby samy nejeví známky zavalování či labilnosti, což by se da-
lo předpokládat vzhledem k intenzivní těžbě v nadloží. Také krasovění zdejších anhydritů se projevuje pouze v horních partiích lomu v podobě geologických varhan či kapes vyplněných hnědým
jílem a do objektu rafinerie nezasahuje.
Z vnitřního zařízení budoucí rafinerie nebylo
instalováno nic a veškeré prostory připomínají
dávno opuštěné podzemní staveniště. Ve spojovacím tunelu mezi č. 5 - 6 je vyzděná zárubeň
a v prohloubené podlaze lze ve vodě spatřit
betonové základové kostky patrně na umístění
kompresorů či trafostanice. V tunelu č. 5 a v sousedním č. 4 je založen pár vertikálních cca 12
m vysokých komínů se zřejmým horizontálním
pokračováním. V jednom z nich jsou zbytky vypadané výdřevy. Podobný komín je i na konci
rozšířené partie v tunelu č. 3. Snad se jedná
o náznak ventilačních komínů, které měly ústit
nad vchody v lomové stěně.
Celý vyražený komplex je v zadní části spojen
šikmou příčkou, která však jeví odchylku od
schváleného projektu. Je proto pravděpodobné,
že i v průběhu ražby vznikaly dílčí úpravy plánu.
Šikmá příčka je mezi tunely č. 2 a 3 přezděna
kamennou zdí a na některých křižovatkách jsou
opět již nižší zavážky z lomového kamene.
K projektu Dachs IV náleží ještě jeden tunel
situovaný na stejné etáži, ale poněkud sz. za mo-
hutnou, novodobou haldou hlušiny vzniklou
současnou činností Harzer Gipsu. Je to tunel č.
13 s jednou krátkou odbočkou vpravo. Tunel je
dílem vězňů kocentračního tábora Sösengrund.
Na rozdíl od ostatních není dnes zaplaven a na
jeho konci je vyhořelý vrak nyní tak populárního automobilu Trabant.
Výčet podzemních prostor lomu Annamühle
ale ještě není u konce. Na třetí etáži v jv. cípu
lomu jsou dvě, dnes zavalené, krátké komunikační štoly po historické těžbě sádrovců směřující k činné vápence Harzer Gips. Na stejné etáži
v bezprostředním nadloží rafinerie Dachs IV je
další systém - podzemní lom. Tyto podzemní
Podzemní lom na horní etáži lomu si s velikostí chodeb podzemní továrny nikterak nezadá, někdy je i předčí. V žádném případě nelze doporučit nepovolený vstup jak
do podzemí, tak i do celého areálu lomu bez souhlasu jeho provozovatele. Lom je střežen, takže případný narušitel se vystavuje riziku značného finančního postihu.
KD10 / 2004
PAGES
32–33 A History of the Nickel-Cooper Mine Rosenhein–Sohland /Rožany/ a TEXT&b PHOTOGRAPHY Ale BUFKA
DESCRIPTION>
History of Mining, Nickel, Cooper, Czech–Germany Border
LOCATION>
Rožany /Rosenhein/,
Historie nikl-měděného dolu
ROSENHEIN - SOHLAND
a TEXT &b PHOTOGRAPHY
Aleš BUFKA
historii a topografii dolu Rožany (Rosenhein) - Sohland, jež je rozfárán pod státní hranicí ve Šluknovském výběžku, se zmiňují Brzák a Fabiánek (1995) a nověji Pauliš
(2003). V historii dolu Rožany však nadále pro určitá léta panuje zmatek, přičemž mnohdy
nelze jednoznačně stanovit, zda se údaje týkají pouze jednotlivých národních částí, či jsou
vztaženy k celému ložisku.
Historie zdejšího ložiska se počala psát na podzim roku 1900, kdy koželuh August Herberg
narazil při hloubení studny na svém pozemku v osadě Ausserstmittelsohland v 8 metrech
na polohu Ni-Cu rud. Studna se nacházela na levém břehu potoka Rosenbach, 200 metrů
pod celnicí, 130 metrů od české hranice. Další otvírky byly provedeny z větší části v roce
1902, tehdy bylo zjištěno, že se jedná o rudu vázanou na diabasovou žílu. Magnetometrickým
měřením bylo zjištěno, že ložisko pokračuje východním směrem ke státním hranicím, západním směrem ložisko chudlo. Na základě tohoto zjištění založil Karl Hauptmann, továrník
ze Sohlandu, další šachtu. Tato jáma byla zaražena 90 metrů východně od stávající
Herbergovy nálezné jámy v údolí mezi mlýnským náhonem a státní hranicí. Koncem roku
1902 byla Hauptmannova šachta hluboká 11 metrů a Herbergova 15 metrů. Vzhledem
k tomu, že další průzkum vyžadoval lepší financování, převzala v dubnu 1903 Herbergovu
šachtu společnost Dr. Dieseldorff & Co. Sohland a započala v jejím dalším ražení pod
jménem Segen Gottes Schacht. Současně bylo ložisko z této jámy vyřizováno směrně.
V roce 1902 bylo z Herbergovy šachty vytěženo 800 tun rudy při průměrné kovnatosti 5 %
Ni a 1,7 % Cu. Z Hauptmanovy šachty bylo ve stejném roce vytěženo 150 tun rudy. Jáma
O
!
KD10 / 2004
STR
32
32
72
Rožany /Rosenhein/ – Sohland
1
2
B
Segen Gottes dosáhla hloubky 20 metrů, její další hloubení údajně ohrožovalo blízko stojící dům. Vzhledem k vysokým dopravním nákladům do huti v Oberschlemě nebylo dolování
rentabilní a tak bylo koncem roku 1903 ukončeno. V letech 1900-03 bylo údajně na německé
straně vytěženo 1100 tun rudy s obsahem 40 tun niklu a 20 tun mědi.
Údajně již roku 1906 započalo hloubení nové šachty na české straně ložiska. Na německé
straně byly opuštěné dolové míry převzaty v roce 1909 berlínskou společností
Nickelbergbausyndikat.
Se začátkem první světové války započala také další perioda zdejšího dolování, nebo
nikl byl potřeba pro výrobu legované pancéřové oceli. Ložisko (patrně i jeho část na české
straně) koupil hamburský bankéř Bing a záhy započalo nejvýznamnější období těžby zdejšího dolu. Vytěžená niklová ruda byla dovážena do Muldenhütten u Freibergu, kde byla
hutněna. Patrně v období první světové války byly na ložisku provedeny hlavní otvírkové
práce, přičemž je pravděpodobné, že v této době došlo i k rozfárání ložiska bezprostředně pod státní hranicí, nebo intenzivní těžba probíhala jak na české, tak i na německé
straně. Zřejmě v té době byla vyhloubena jáma Rosenhein do celkové hloubky 72metrů
(3. patro) a bylo vyraženo štolové patro nad její ohlubní.
V letech 1916–19 bylo v Rosenheinu vytěženo 14498 tun rudy, přičemž nejvíce horníků –
81 – pracovalo na české straně v roce 1918. Pro srovnání - v roce 1917 bylo v Rosenheinu
vytěženo 6564 tun rudy oproti údajným více než 5000 tunám v Sohlandu. Na německé
straně bylo údajně zaměstnáno až 120 horníků. Tato etapa těžby byla ukončena na obou
KD10 / 2004
dobývky vznikly patrně až po válce, ale mohutností prostor si nezadají s níže ležící rafinerií.
Dva vchody do těchto dobývek jsou z dálky viditelné v bělostných stěnách lomu.
X
PAGES
33 A Clearance of Hieronymus Mine near Former Settlement Lauterbach Stadt (Čistá) in the Císařský les Forest (Kaiserwald) LOCATION> Slavkov region, Czech Republic
Asanace dolu Jeroným
u bývalé obce Lauterbach Stadt v Císařském lese
a TEXT &b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL
roce 2002 začaly velké asanační práce na dole Jeroným (Hieronymus Zeche) u zaniklé obce Čistá (Lauterbach Stadt) v Císařském (Slavkovském) lese.
V
Ty mají spočívat ve vyčistění »starého Jeronýma« v resortu MŽP a spojení s druhou částí dolu ve správě Diamo - SUL. Tato část se v současné době
(2004) zpřístupňuje zmáháním závalu ve štole, která důl otevírala. Celý důl se má výhledově gravitačně odvodnit a přirozeně odvětrat. Do starého
Jeronýma byla na podzim 2002 vyražena firmou Ekodrill nová šachta, odkud se mají v budoucnu vyklízet staré dobývky zaplavené bahnem a štěrkem.
Děkujeme Standovi Klaudymu za umožnění oficiální prohlídky dolu.
x
BARANOWSKI Frank: »Geheime
Rüstungsprojekte in Südniedersachsen und
Thüringen während der NS-Zeit«. – Duderstadt:
Verlag Mecke Druck, 1995.
Zajímavá útlá kniha zaměřená na zbrojní výrobu
v úzkém regionu. Jednotlivé lokality jsou nejprve abecedně seřazeny a v druhé části knihy
podrobně zpracovány některé významnější
provozy. Je zde i množství dobových i současných fotografií. Dachs IV má jeden odstavec
a současnou fotografii.
BARANOWSKI Frank: »Rüstungsprojekte in der
Region Nordhauden, Worbis und Heiligenstadt
wahrend der NS-Zeit«. – Duderstadt: Verlag
Mecke Druck, 1998.
Kniha navazuje na předcházející a obsahuje další
zajímavé a doplňující informace. Sloučením obou
publikací by jistě vznikla dost dobrá kniha. Autor
ale zřejmě shromažuje materiál a průběžně ho
vydává.
L Těžební zařízení na nové šachtě do dolu Jeroným (nad silnící).
SPEER Albert: »V srdci Třetí říše« (Paměti Hitlerova
architekta a ministra zbrojního průmyslu). – Brno:
Bonus A, 1996. – 560 stran.
Obsahuje informace o katastrofálním hospodářském
fiasku Německa koncem války.
U NDERGROUND factories in Central Germany.
C.I.O.S.- report. Item nr.: 4,5,25,30 file nr. XXXII
17; 1947.
WITKOWSKI, I: »Supertajne bronie Hitlera - Podziemna
III Rzesza - díl 6« Warszawa: WIS-2, 2000.
Jedna z holoknih svědčící o tom, že senzacechtiví
autoři toužící po slávě a bohatství ještě nevymřeli.
Snůška fakt smísených s dohady a fantazií.
X
L Míra a Standa pod ručně kresaným oknem do staré dobývky.
Sohland, Šluknov /Schluckenau/ region – Czech Republic × Germany border
RAW MATERIAL>
L Postaru vydobytá prostora s jezírkem.
Ni, Cu
stranách hranice v roce 1920 (toho roku bylo v Rosenheinu zaměstnáno 36horníků).
Dolové míry v Rosenheinu i Sohlandu převzala v prosinci 1920 česká společnost Jáchymovské
těžařstvo pro výrobu radia aj. hor. a hut. výrobků (Joachimsthaler Gewerkschaft Prag, Abteilung
Rosenhain), která byla v majetku pražské Živnobanky. Na české straně mělo těžařstvo zaregistrováno 8 jednoduchých dolových měr a na dolnolužické to byly míry Glück Sohland,
Germania, Siegfried a Sohlander Bergsegen. Závod měl patrně společné provozní zařízení,
v roce 1921 bylo k dispozici separační zařízení a bylo započato se stavbou nové úpravny.
Těžba byla obnovena v roce 1921, kdy 60 horníků (z toho 20 vedeno na české straně)
vytěžilo 100 tun rudy v Rosenheinu, která patrně, tak jako neznámé množství rudy ze
Sohlandu byla pouze deponována na skládce. Počátkem 20. let byla na české straně vybudována malá úpravna, která tak doplnila starší třídírnu na německé straně hranice.
Odbyt pravděpodobně vázl a tak byla těžba v Rosenheinu ukončena v roce 1923 a v Sohlandu
v červnu 1924. V letech 1921–23 bylo na české straně vytěženo pouze 347 tun rudy, těžba
v Německu v té době není známa, pravděpodobně byla také nevýznamná.
Ve třicátých letech byl důl pouze udržován, nebylo těženo ani na české, ani na německé
straně. Během druhé světové války byla společnost Joachimsthaler Gewerkschaft zařazena do koncernu Reichswerke Hermann Göring a v roce 1943 byla ruda (odebraná
pravděpodobně z deponie z 20. let) zaslána k hutnickým zkouškám do Freibergu. Ačkoliv
válčící Německo potřebovalo niklovou rudu, poměry na ložisku Sohland - Rosenhein byly patrně natolik nevhodné, že k těžbě do konce války již nedošlo.
Uvádí se, že do roku 1924 bylo v Sohlandu dohromady vytěženo 12277 tun rudy o obsahu
350 tun Ni a 160 tun Cu. Na české straně bylo vytěženo jistých 14845 tun o průměrné kovnatosti 2 % Ni (zhruba 290 tun Ni). Dohromady je tedy možné odhadnout, že z ložiska bylo před rokem 1938 vytěženo maximálně 30000 tun niklové rudy (obsahující při kovnatosti
2,5% zhruba 750 tun niklu).
V letech 1952–56 byl důl v Rožanech vyzmáhán SRD Teplice do hloubky 72 metrů a následně byly RD Jeseník, závod Jívka, provedeny průzkumné a částečně i těžební práce.
V dole bylo zjištěno, že ložisko upadá pod státní hranici a minimálně na prvním a třetím
patře je kromě dobývek propojeno horizontálními důlními díly do Německa. Na prvním
patře jámy, nedaleko od náraziště, byl údajně nalezen hraniční kámen s nápisy Königsreich
Böhmen a Königsreich Sachsen. Skutečnost, že důlní chodby vedly do Německa, byla
údajně důvodem k problémům s poválečnou sovětskou okupační správou.
Počátkem 90. let byly horizonty nad úrovní ohlubně jámy Rosenhein částečně přístupné pomocnými komíny, dnes jsou vstupy do dolu uzavřeny a německá strana ložiska je
nepřístupná zcela. Historie dolu obsahuje ještě řadu otazníků. Není zřejmé kudy odtéká
voda z Čech, k čemu sloužila šachta ražená v ložisku v Sasku bezprostředně za státní hranicí, proč nejsou v Německu žádné patrné pozůstatky těžby atd. A to v tomto článku ani
nepíšeme o mimořádných geologicko-mineralogických poměrech ložiska…
x
BRZÁK P., FABIÁNEK O., (1995): Podzemí Šluknovska.
SEV Netopýr. Rumburk.
S INE , (1997): Sohland an der Spree: das gruße
Durf mit fuffzn Zippln / hrsg. anl. d. 775-Jahr-Feier
B
EoF
END
im Lusatia Verlag Bautzen. Hrsg.: Gemeindeverwaltung Sohland a. d. Spree. Bautzen: Lusatia,
1997. 88 S. ISBN 3-929091-47-X
PAULIŠ P., (2004): Za »platinou« do Rožan a Šluknova (11 km sz. od Rumburka). - Minerál, 11, 1.
xRožany /Rosenhein/ – Sohland
2
2
STR
33
33
72
KD10 / 2004
x
KD10 / 2004
PAGES
34–36
Cínovec Mine /Zinnwald/during War Time (1938–45)
a TEXT Aleš BUFKA
b PHOTOGRAPHY Aleš BUFKA, Martin PŘIBIL, Archiv KD, Archiv Bergakademie Freiberg
DESCRIPTION>
History of Mining, Tin,
Důl Cínovec (Zinnwald)
v letech 1938–45
a TEXT
Aleš BUFKA
Cínovec - dříve romantická vesnička v drsné horské krajině. Osamocené
chaloupky roztroušené na náhorní planině mezi haldami hlušiny starých
cínových šachet. Dnes prapodivná směsice parkoviš, benzínek a Vietnamců.
b PHOTOGRAPHY Aleš BUFKA
Martin PŘIBIL
Archiv KD
Bergakademie
Freiberg
L Jáma Cínovec I; alias Militärschacht, či ještě dříve Köppenschacht.
b/ Archiv
KDSTR
2004
KD10
001
areál závodu Cínovec I, vybudovaný v letech 1940-41 firmou Pittel und
Brausewetter. Závod je unikátní tím, že se do dnešní doby dochoval prakticky ve stejné podobě, jak byl za války vystavěn. Firma Pittel und
Brausewetter postavila za války také úpravny na Rolavě a v Horním
Slavkově, pouze na Cínovci se šachetní a úpravárenské budovy dochovaly prakticky v původním rozsahu.
b Martin Přibil
!
Poslední památkou na více jak 600letou historii hornictví je unikátní
1
80
Cínovec
1
2
B
J Nová poválečná jáma Cínovec II.
Tungsten, World War Two
LOCATION>
Cínovec /Zinnwald/, Krušné Hory /Erzgebirge/ – Czech republic
RAW MATERIAL>
Sn, W
b Martin Přibil
L Úpravnu a důl na Cínovci stavěla stejná firma (Pittel und Brausewetter) jako doly na Rolavě a v Horním Slavkově. J Budova úpravny chátrá a zřejmě skončí stejně jako mnoho jiných podobných technických památek .
listopadu roku 2002 byl areál i s přilehlým
rozsáhlým pozemkem nabídnut realitní kanceláří
k prodeji. Je téměř jisté, že důlní budovy v budoucnu bu zcela zaniknou, nebo projdou rozsáhlou
přestavbou, na jejímž konci bude standardní americký kýč. Shrňme si alespoň zde, na stránkách
KD, historii výstavby tohoto areálu a počátky
provozu dolu Cínovec I - Starý závod.
Na české straně Cínovce byly v období před
válkou v provozu doly na Sn-W Zdeňka Lobkowicze
s hlavní jámou Petri, 65 metrů hlubokou. Byly
zastaveny v roce 1931, stejně jako doly na saské
straně ložiska. V Německu již od 1934 započaly
obnovací práce. V roce 1936 byla založena
společnost Gewerkschaft Zinnwalder
Bergbau Altenberg, Betriebsabteilung Zinnwald,
následně byla vybudována nová úpravna
(Schwarzwasser-Aufbereitung) spojená lanovkou s hlavní jámou Albert Schacht. Roku 1937
byla zahájena na saské straně ložiska pravidelná těžba. Zásoby rudy zřejmě nebyly velké, a tak
ihned po okupaci Sudet se stala předmětem
zájmu česká strana ložiska. Rozšířením dolu byla v lednu 1939 říšským ministerstvem hospodářství
pověřena společnost Zinnwalder Bergbau. Od
V
b Aleš Bufka
dubna jednala společnost s lobkovickým horním
ředitelstvím o pronájmu jejich dolových polí.
Tato jednání vedla k uvalení komisařské správy
a tedy prakticky k zabavení lobkovického majetku v roce 1940.
Přípravné práce na české straně byly zahájeny již v roce 1939, v červnu byla dokončena modernizace staré úpravny, v srpnu začal pracovat
první a v březnu 1940 druhý mlýn. Rekonstruovaná
J Pohled na rozestavěnou budovu úpravny. Dobře je patrný již vybetonovaný kruhový bázen.
úpravna měla výkon 50 tun rubaniny za 16
hodin (dvě směny).
Jako centrální šachta byla vybrána jáma
Militärschacht, což byla stará, v roce 1915
prohloubená jáma Köppenschacht. Těžební zařízení na jámě bylo modernizováno, v podzemí
byla vyražena dvě nová patra. U jámy začala
v červnu 1940 firma Pittel und Brausewetter s budováním nové úpravny, která byla dokončena
počátkem roku 1942. Tato čtyřpatrová gravitační
úpravna o kapacitě 150 tun rudnin za 16 hodin
byla vybavena moderním zařízením od firmy Krupp
- pístovými sazečkami, splavy a elektromagnetickým rozdružovačem. Vyrobené smíšené koncentráty byly zasílány do Goslaru firmě Bochors,
další firma Starck-Ocker je louhovala a vyloužené
kaly se zpracovávaly ve Freibergu.
V letech 1942-43 byla, na základě požadavku
říšského ministerstva hospodářství, vybudována v úpravně společností Metallgesellschaft
Frankfurt a. Main flotační linka na úpravu lithiových
slíd a zahájena jejich těžba. Dále bylo ložisko
na české i saské straně nově propojeno
překopy v úrovni 2. a 3. patra a byl zprůchodněn
obzor Tiefen Bünau Stollen. V roce 1942 již důl
na české straně revíru s 340 zaměstnanci vykázal
těžbu 12161 tun rudy. O rok později, když byla
zahájena pravidelná těžba, pracovalo na dole
již 785 zaměstnanců a bylo vytěženo 50861 tun
Sn-W rudy. Následující rok stoupla těžba na
57504 tun při 711 zaměstnancích a Cínovec se
tak stal největším rudným dolem v Sudetech.
Povrchovým vrtným průzkumem byly v letech
1942-44 zjištěny zrudněné greiseny, které byly
J Stavitelé dolu prokázali i jistý smysl pro horskou architekturu a drsné zimní podmínky.
b Technische Universität Bergakademie Freiberg b
! B
Cínovec
1/2
3
STR
34/35
34/35
72
KD10 / 2004
F
těženy až po válce. Od roku 1940 se na výstavbě dolu i na těžbě podíleli váleční zajatci Rusové, Francouzi a po vystoupení Itálie z války
v roce 1943 i Italové. Kromě toho na šachtě
pracovali v letech 1940-41 i belgičtí dělníci. Provoz
dolu byl zastaven s příchodem sovětské armády v květnu 1945.
Na české straně ložiska byla pravidelná těžba
obnovena 25. 10. 1945 (výnosy rudy jsou však
uváděny již od léta), přičemž chod dolu zajišovalo i 30 německých inženýrů a odborníků bývalé
společnosti Gewerkschaft Zinnwalder Bergbau.
Na Cínovci bylo během celého roku 1945 vytěženo
celkem 24581 tun Sn- W rudy. Oproti tomu na
saské straně bylo veškeré strojní zařízení demontováno a odvezeno do Ruska a těžba zde už
nikdy nebyla obnovena.
Staré cínovecké ložisko bylo při zachování ochranného pilíře hranic dobýváno až do roku 1978, důl
b Aleš Bufka
Underground Mining of China Clay in the Karlovy Vary Region a TEXT&b PHOTOGRAPHY Ale BUFKA
DESCRIPTION>
Cínovec II byl likvidován v roce 1991. V současné době je důl zatopen na 3. patro a důlní vody
odtud odtékají štolou do Saska. Na saské
straně je v Tiefen Bünau Stollen (Spodní býnovská
štola) provozován důlní skanzen, přičemž je
návštěvníkům ukazováno místo státní hranice
v dobývce Schwarzwänder Weitung. S největší
pravděpodobností není problém se ze saské strany
dostat přes stařiny i do celé opuštěné české části
ložiska, která není od nás přístupná.
x
M. ČADA et. al., (1978): Šest set let dolování na
Cínovci. Teplice.
J. AUER (1945): Souhrnná zpráva o prohlídce rudných
dolů v severních Čechách. MS Geofond P-2526.
viz též srovnej:
Norbert WEBER: (2001) Cínový důl Sauersack /
Rolava; Cínový důl Frühbuss / Přebuz. In: Krasová
deprese, No9, Praha 2001.
K V 80. letech 20. stol. se uvažovalo zvýšit starou jámu ocelovou nástavbou o cca 8 metrů. Plán se nerealizoval.
Mining, History
LOCATION>
Sedlec /Zettlitz/, Karlovy Vary /Karlsbad/ region, Czech Republic
RAW MATERIAL>
China Clay
Hlubinné dobývání kaolinu
na Karlovarsku
a TEXT &b PHOTOGRAPHY Aleš BUFKA
První pokusy o těžbu kaolinu a výrobu porcelánu probíhaly na Karlovarsku již od konce
18. století. Léta 1805-1810, kdy zahájily činnost rodinné firmy Jacob Lorenz a Kaspar
Pfeiffer, se uvádějí jako začátek těžby kaolinu na hlavním ložisku u Sedlce na severním
okraji Karlových Varů. Ke skutečnému rozvoji průmyslové těžby kaolinu došlo až vposlední čtvrtině 19. století. I když se ještě v roce 1873 uvádělo, že v Sedlci je kaolin těžen malými šachtami, 10-20 metrů hlubokými, tak o několik let později dosahovaly doly již mnohem větších hloubek.
aolinové doly u Sedlce se nacházely v ochranném pásmu karlovarských zřídel a proto spadaly pod dozor báňské inspekce, i když se nejednalo o vyhrazený nerost. Rozvoj
důlní činnosti totiž ohrožoval minerální prameny a tak byl v 90. letech 19. století stanoven
tzv. normální horizont, který zaručoval jejich ochranu. Pod tento horizont, který byl stanoven
jako horizont pevného podloží řeky Teplá při vtoku do Ohře, tedy asi 360 m. n. m., se smělo těžit jen za určitých podmínek (např. v roce 1928 bylo žádáno povolení k těžbě pod normálním horizontem na dole Excelsior I).
Některé kaolinové doly těžily současně s kaolinem i hnědé uhlí, které se nachází v nadloží. Například již v roce 1897 došlo na takovémto kombinovaném dole k mocnému průvalu
vody. Od té doby byly při ražení chodeb prováděny průzkumné práce pro zjištění zvodnělých
partií ložiska.
V roce 1892 byla založena společnost Zettlitzer Kaolinwerke A.G. Tato společnost postupně koncentrovala do svého majetku drobnější producenty kaolinu - v letech 1892-1912
to byly firmy Zebisch & Pfeiffer, Lorenz, Gottl a v roce 1927 společnosti Karlsbader Kaolinwerke
(plavírna Kaolina), Akeros, Karlsbader Kaolin-Elektroosmose. V roce 1929 byla převzata
společnost Sächsische Elektroosmose Kaolinwerke Kemmlitz (SEOK) v Sasku a jako poslední v roce 1937 se součástí společnosti stala další saská firma Börtewitzer Kaolinwerke
G.m.b.H. V tomto roce vlastnily Sedlecké kaolinové závody 9 těžených ložisek, 10 plavíren,
dále 2 cihelny, uhelný lom a závod na výrobu elektroporcelánu v Merklíně.
Na základě zpráv RBÚ Loket známe počty kaolinových dolů u Karlových Varů. V roce
1892 se pracovalo na 12 dolech, o dva roky později již na 15 dolech, v roce 1897 bylo v činnosti 22 šachet, v roce 1913 pak 15 kaolinových a 7 hlinných dolů (údaje jsou včetně povrchové těžby).
V blízkém okolí byly rozsáhlé hnědouhelné doly. Sedlecké kaolinové závody vlastnily (v roce
1930) hnědouhelný důl Kateřina v Čankově, kde se od roku 1852 rubalo povrchově i hlubinně šachtou 30 metrů hlubokou. Vytěžené uhlí se dopravovalo k nakládací rampě kaolinového
K
dolu Excelsior lanovkou a sloužilo k potřebě hlavnímu kaolinovému závodu.
O kvalitě sedleckého kaolinu svědčí fakt, že byl v roce 1924 na mezinárodním kongresu
v Kodani vyhlášen mezinárodním standardem.
Kaolinové doly a lomy byly v roce 1929 propojeny lanovkou, což umožnilo dokonalejší
homogenizaci surovin. V třicátých letech činil např. podíl z dolu Excelsior 25 % suroviny,
z dolu Pfeiffer- Lorenz 50 %, z Bohemie 15 % a z Apolla 10 %. Povrchová těžba na ložisku
Pfeiffer byla zahájena v roce 1936 a před začátkem války dosáhla podílu 15 %.
Během války byl ukončen monopol těžby Zettlitzer Kaolinwerke A.G., firma byla rozdělena na dílčí závody. V roce 1943 byl zahájen provoz na šachtě Luise v Otovicích, jako třetím
provozu firmy Rahe & Schmidt Kaolinwerke A.G. Fischern. Mimo to byl za války ještě
v činnosti důl Caolin Grube Reinwart Schacht a doly Altrohlau Grube a Zettlitz III, které
patřily společnosti Lorenz Hutschenreuther A.G. Kromě toho byl v Lesově kaolinový důl
a plavírna porcelánky Concordia, která byla v majetku firmy Melittawerke Bentz u. Sohn
z německého Mindenu. Ve Vintířově byl těžen kaolin až do roku 1945 na hnědouhelném
dole Markéta (Margartha Zeche).
Těžba po válce probíhala kombinovaným způsobem. Zpráva z roku 1947 uvádí: » lomech
jsou trychtýře, mlýnky, ústící do předem hnaných štol hlubinného dolu. Když je nepříznivé
počasí pak se pracuje na přípravě mlýnkových chodeb. V hlubině se dobývá komorováním na zával. Sloj mocná 12-20 metrů se rozdělí na plásty 4-6 metrů. Nejprve se
Uprostřed břízek stávala jáma Excelsior. Rok 1998.
!
KD10
/ 2004
STR
36
36
72
Karlovarsko
1
2
B
KD10 / 2004
PAGE
37/37
Anthracite Mines in Chobot Settlement near Vlašim
a TEXT Aleš Bufka
DESCRIPTION>
History of mining, Coal
LOCATION>
Chobot Settlemen by Vlašim, Czech Republic
Antracitové doly v osadě Chobot u Vlašimi
obývání antracitu v Čechách je spojeno především s obcemi Lhotice a Úsilné v jižních Čechách a Brandov
v Krušných horách. Na těchto lokalitách byly svého času v činnosti poměrně rozsáhlé doly. Méně významné a dnes již prakticky zcela zapomenuté byly kutací práce prováděné v osadě
Chobot u Nesperské Lhoty západně od Vlašimi. Dnes na lokalitě
nalezneme pouze haldu hlušiny.
Zdejší výskyt antracitu byl objeven v druhé polovině 19. století.
Uhlí bylo zprvu nalezeno v hloubce 10 metrů na jižním okraji pánve,
pak 100 metrů směrem dovnitř pánvičky v hloubce 30 metrů, kde
sloj s jalovými proplástky dosáhla mocnosti 1 až 2 metry. Roku
1868 navštívil ložisko prof. Krejčí a nalezl zde kutací práce na uhelné slojce 30-35 cm mocné. V Chobotě byly v té době dvě
D
šachtice, které byly po marném kutání zanedlouho opuštěny.
K novým pokusům o dolování došlo počátkem 20. století. Na
ložisku byly propůjčeny dolové míry Barbora (uváděny k roku
1910) a společností Carbonea byla vyhloubena těžní jáma Barbora.
Těžba antracitu, patrně nevelkého rozsahu, byla touto společností prováděna ještě během první světové války.
V roce 1919 převzala kutací práce společnost Perma spol. s r.o.
v Praze (hlavním podílníkem byl jakýsi továrník Stejskal), která
při rozloze kutiště 104 výhradních kruhů žádala o udělení 24
dolových měr. Téhož roku byla vyhloubena nová jáma Anna.
Pravidelná těžba byla zahájena koncem dubna 1920.
Závodním dolu byl Dr. Mont. Rudolf Karlík. Důl neměl vlastní
železniční vlečku, proto se uhlí dopravovalo ke stanici Most -
Mining of China Clay in the Brdy Mts.
dobyde vrchní sloj. Spotřeba výdřevy je značná. Rovněž vysoký průnik vody se
zmáhá elektrickými centrifugálními pumpami. Havíři používají karbidové lampy,
nebo zde není výbušný plyn, elektrická i pneumatická sbíjecí kladiva opatřená
zvláštními lopatovými násadami. Kaolin je vyvážen šachtami opatřenými elektrickými těžnými stroji do závodu, kde je upravován. V sesterských dolech v Sasku (závod
SEOH v Kemlitz) je kaolin rozplavován již v hlubině.«
Podle statistických přehledů se v kaolinových dolech současně těžilo i malé množství
hnědého uhlí, zřejmě pro vlastní potřebu. Po válce vlivem nedostatku pracovníků byly postupně opouštěny hlubinné doly Osmosa, Krup, Kaolina, Luisa. Další isolované
ložisko kaolinu, které bylo hlubině těženo, bylo východně od Dalovic a v roce 1962 se
uvádí již jako opuštěné.
Později (ještě v roce 1965) se těžilo dvěmi jámovými odklizy a podzemně do hloubky
30 metrů jen na dolech Apollo, Excelsior a Bohemia, které se však již v té době blížily k vyčerpání.
Poslední hlubinná těžba kaolinu u Sedlece probíhala na dole Bohemia, kde se v poslední době těžilo šachtou o hloubce 78 metrů komorováním a především zátinkováním
na zával z horizontů vzdálených od sebe 6 metrů. Nejspodnější patro bylo na úrovni
356 m. n. m., nad ním bylo patro 360 m, které odpovídalo kotě, pod kterou se v revíru
smělo za určitých podmínek těžit pouze hlubinně. Důlní vody se čerpaly šachtou na
den (vodotěžná jáma Excelsior). Chodby se dřevily, výdřeva však příliš nevydržela,
chodby se zavalovaly a vyplavoval se do nich materiál z masívu. Opuštěné dobývky
zcela vyplňoval zával.
V dobývacím prostoru dolu Bohemia a v jeho těsné blízkosti se nacházely šachty:
Bohemia těžná, Bohemia větrná, Austria, dvě jámy Apollo, dvě jámy Excelsior, Alte
Excelsior, Vodotěžná Excelsior, dvě jámy Köstler, dvě jámy Lorenc, Hütschreuther,
Sedlec III, celkem tedy minimálně 15 šachet.
Dne 29. 2. 1984 byla definitivně ukončena hlubinná těžba na tomto posledním dole.
Těžní jáma Bohemia (a zřejmě i větrná jáma Bohemia) byla zasypána pískem. V zásypu bylo osazeno potrubí, kterým se měřila hladina vody. Vodotěžná jáma Excelsior
byla ponechána k zásobování průmyslovou vodou. V roce 1985 se zásyp těžní jámy
sesedl a zavalil měřící potrubí, stejné problémy potkaly i větrnou jámu, měření
hladiny vody bylo tedy později možné jen z vodní jámy Excelsior. Hladina zátopu by
měla být asi na kótě 406-407 m. n. m.
Dnes je celý prostor hlavních kaolinových dolů mezi Sedlecem, Otovicemi a Bohaticemi
zcela aplanován, částečně zatopen, částečně zahrnut - dílo to šíleného bagristy.
Betonové fundamenty a patky od lanovky byly odstřeleny rukou šíleného minéra. Mimo
prostor dolu Bohemia lze spolehlivě identifikovat pouze trychtýř a patky od věže hlavní
jámy Excelsior a bývalou vodotěžnou jámu tohoto dolu. Ačkoliv se čas od času objevují propady, není jakékoliv proniknutí do starých důlních děl reálné. Uzavřením posledního kaolinového dolu Bohemia v roce 1984 definitivně skončila více než 150letá tradice
hlubinného dobývání kaolinu v Čechách.
x
RAW MATERIAL>
Anthracite
a TEXTAleš BUFKA
Domašín vzdálené 3,5 km povozem. Společnosti bylo
přiděleno důlní pole o 32 jednoduchých dolových měrách.
Zpočátku se pracovalo na jedné antracitové sloji asi čtvrt metru
mocné, později již na 4 slojích o celkové mocnosti půl metrů
otevřených v hloubce 40 metrů. V roce 1920 bylo vytěženo 2072
tun uhlí o výhřevnosti 7050 kalorií při vlastní spotřebě 435,3
tun. Na dole bylo zaměstnáno 86 dělníků se dvěmi dozorci.
Průměrný výkon na dělníka a směnu byl pouze 0,77 q, což lze
přičíst tomu, že v dole probíhaly otvírkové a vyřizovací práce.
Uhlí bylo na místě upravováno v třídírně a bylo údajně exportováno do Jugoslávie. Provoz dolu však byl již v květnu 1921
zastaven. Příčinou byly údajně neshody mezi majiteli společnosti. Dolové míry byly vymazány po roce 1925.
x
DESCRIPTION>
History of Mining, China Clay
LOCATION>
Brdy Mountains, Příbram region, Czech Republic
Dobývání kaolinu na Brdech
a TEXTAleš BUFKA
b PHOTOGRAPHY Miroslav SÁDOVSKÝ
imo hlavní lokality hlubinného dobývání
kaolinu (Plzeňsko, Podbořansko, Karlovarsko)
je po Čechách roztroušeno několik ložisek, kde
při sledování poloh této suroviny šli staří horníci pod zem. Hlubinnou těžbu kaolinu je možné
překvapivě nalézt i na Brdech na Příbramsku.
Nejvýznamnější pozůstatky povrchové a hlubinné těžby se nacházejí východně a jihovýchodně
od koty Sádka (dříve Slonovec - nezaměňovat se
současným Slonovcem) na Drahlínských hřebenech.
Na vrcholu a ve svazích pod ním probíhají pukliny, do kterých byl splaven kaolin, resp. kaolinitická zemina.
Na hřebenu začíná pásmo průzkumných šachtic
přecházející v mocný pinkový až lomový tah vjv.
směru délky kolem kilometru. Ve své nejvýchodnější části se jedná o mohutný zářez, kde lomová
těžba evidentně přecházela hlubinné dobývání
pomocí šachtic propojených s hlouběji založenými
štolami. Tento způsob těžby na první pohled
připomíná cínové dobývky Krušných hor.
Kaolinitické zeminy ze Slonovce se užívalo
v hrnčířství a kamnářství na Komárovsku, při
výrobě keramického zboží i na pěchování
nístějů v pecích stříbrných hutí v Příbrami. Ložisko
bylo otevřeno v poslední čtvrtině 19. století
M
pozemkovými majiteli a již od počátku zde byly
raženy šachtice. Naposledy byl důl v majetku
příbramského erárního závodu, v meziválečném
období se však již dobývání nevyplácelo.
Mladšího data je dobývání kaolinu u obce Zálany
jihozápadně od Příbrami. Severně od vsi byl kaolin
dobýván na kotě Plešec za první republiky. Ložisko
se nachází přesně mezi kotou Plešec a Tok,
nedaleko křižovatky hlavních lesních cest. Bylo
otevřeno v srpnu 1932 šachtou Dagmar,
hlubokou 15 metrů. Minimálně do září 1933
zde těžily Příbramské průmyslové závody. V té
době se uvažovalo podsednutí ložiska
v hloubce 20 metrů štolou dlouhou 100 metrů.
Toto se ale ukázalo jako příliš nákladné, tak se
i nadále ručně těžilo šachtou. V literatuře nejsou o dole pozdější zmínky, zdá se tedy, že těžba neměla dlouhého trvání.
Pozůstatky po dobývání kaolinu bude patrně
možné nalézt i na jiných místech této části Brd
a to patrně především v prostoru mezi Drahlínem
a Čenkovem.
x
HAIN F., ŠUF J. (1933): Kaolinové ložisko u Vranovic
u Příbrami. Báňský svět 12(1933), s. 97-100.
STACHA E. (1948): Těžba a úprava karl. kaolinu.
In.: Druhý pracovní sjezd hor. a hut. inž. 1947.
CHVÁTAL P., RAUS M. (1986): Karlovarské kaoliny,
jejich těžba a využití. Historie využití nerud,
s. 96-107, NTM Praha 1986.
BERICHTE der k.k. Bergbehörden, Jg. 1892,
1894. Wien.
B ERGWERKS - Inspection in Österreich, Jg.
1897, 1913. Wien.
URL>http://www.sedlecky-kaolin.cz
B
Brdy
1
1
Chobot
1
1
STR
37
37
72
KD10 / 2004
F
KD10 / 2004
PAGES
38–43 Underground Quarries around Maastricht. Report on TMS Permon Sint Pietersberg 2002 Action a TEXT&b PHOTOGRAPHY Daniel JURÍČEK
DESCRIPTION>
Underground quarries, Shell limestone, Mergel, Extraction
Vše v podstatě začalo před dvěma lety, když kamarád Lua dělal v Holandsku. Při jednom jeho odjezdu jsem mu dal informace se slovy »když vám to vyjde,
zkus se tam stavit, má tam být obrovský důl podobný kaolince v Hosíně, akorát o 100 km chodeb víc.« Měl štěstí, čas si udělal a jel se tam s kolegy podívat
(o jeho akci vypráví článek »Nizozemské podzemí«, TMA č. 2). Tenkrát ukazoval i nádherné fotky, ale nám se to zdálo daleko. Nedávno mi však v hlavě zazněla jeho slova »z jedné strany je lom, a jeho stěna vypadá jako ementál«. Hned jsem si vzpomněl na sice pěkné, ale velmi smutné fotky kaolinek v KD8 a začal jsem uvažovat, co když ono podzemí dopadne podobně a za pár let zmizí někde v drtičích. Vyhledal jsem tedy Speleo č.21, z něhož jsem čerpal informace
a začal plánovat akci »Sint Pitersberg 2002«. Václav Cílek, autor článku, mi podal i informace, jež článek neobsahoval. Kladl mi na srdce, a nepodceňujeme
tamní podzemí, a pokud se budeme chtít podívat někam hlouběji, a máme s sebou zásobu světla minimálně na 30 hodin. Množství lidí, kteří zde zabloudili je
údajně veliké, a ne všichni měli to štěstí opět spatřiti světlo denní. Podařilo se nám spojit se členem tamní skupiny S.O.K., Joepem Orbornsem, který byl velice
nadšen našim zájmem. Vše bylo připraveno a v červnu 2002 jsme vyrazili.
Podzemní lomy v okolí
Maastrichtu
Z P R Á V A O A K C I T M S P E R M O N
S I N T P I E T E R S B E R G 2 0 0 2
a TEXT &b PHOTOGRAPHY Daniel JURÍČEK
okalita se nachází v nejjižnějším výběžku
Nizozemí v provincii zvané Limburk. (Cesta
z Brna sem trvá něco přes 12 hodin; 1160 km).
V oblasti, táhnoucí se od městečka Valkenburg
jihozápadním směrem až k vesnici Zichen-Zuchen
v Belgii, se nalézá asi 180 podzemních lomů.
Těžil se zde jemný vápenec, tzv. mergel (česky
též »mušlák«) což je lokální název pro vysoce
porézní hrubě biodetritický vápenec, tvořený kalcitovými schránkami křídových živočichů, které jsou
tmeleny opět kalcitem. Tato hornina je velice
měkká, dá se řezat pilou i nožem, obrušovat se
dá pilníkem a jemně i rukou. Je to vhodný materiál na výrobu sošek a svícnů, jak jsme se mohli
přesvědčit v dílně jednoho řemeslníka. Bylo
nám doporučeno, abychom jej po opracovaní
nechali vyschnout na slunci a poté nastříkali
lakem. Lak se do mergelu vpije a tím jej dokonale
slepí, čímž se zabrání dalšímu rozpadání.
Zdejší lomy však nevznikly kvůli soškám, ale
především pro stavební materiál. Z mergelu je
zde postavena většina domů. Než však mohly být
bloky použity na stavbu, musely se nechat skoro rok na dešti a slunci, aby se potáhly odolnější vápenitou vrstvou. Že je to pravda, jsem se
přesvědčil na zřícenině hradu Valkenburk, kde
L
byl jeden kvádr nalomený. Z venku byl tvrdý,
ale uvnitř se dal škrábat prstem. Pro stavební
účely byl zdejší mergel dobýván už Římany.
Zvláštností zdejších lomů je bohatá galerie kreseb a nápisů. Kresby byly na relativně rovný podklad kresleny uhlem a zachycují nejrozmanitější
výjevy té které doby. Nejběžnější jsou náboženské motivy, dále pak osudy nejbližších měst,
ale najdou se tu i takové, které bych nazval
– mládeži nevhodné. Nejvíce je zde však
nápisů různého rozsahu a různých dat.
Nejstarší zaznamenané datum pochází z roku
1468. Mezi slavnými bychom našli i zápis Napoleona
z roku 1803 (Zonnberg). Při našich údivech se nás
holandští kolegové ptali »u vás takové kresby
v podzemí nemáte?« naše odpově zněla pochopitelně »ne«. Museli jsme však dodat, že i u nás
je co k vidění na samotných chodbách a způsobu
těžby. Tak je tomu i zde; holandští kolegové dokáží
rozmanitě popisovat těžbu a fascinuje je každá
odchylka v poněkud stejnorodém podzemí.
Lomy jsou bohatými nalezišti fosilií, které hojně sbírají místní sběratelé. Mimo fosílií je zde
možné nalézt plno starých drobných předmětů,
a už po havířích, tak po lidech, kteří se zde
skrývali za válek. Těžba končila z různých důvodů,
ale i poté měly bývalé podzemní lomy rozmanité využití. Za válek to bývaly především kryty
a nemocnice. Ve 20. století se ve zdejších lomech
rozmohlo pěstovaní žampionů; to v některých
belgických lomech přetrvává dodnes. Poslední
zdejší podzemní lom v provozu jsme našli ve vesničce Sibbe, kde se dodnes vyrábějí stavební
bloky a různé okrasné doplňky domů.
Nyní jsou některé lomy využívány pro turistické
účely, jiné jsou zabezpečeny proti vniknutí a zbytek
je bu zřícen nebo se jedná o malé lůmky. Větší
důraz se zde klade na zabezpečení velkých
komplexů, kde se mohou lidé ztrácet, než na systémů, kde se sice nedá zabloudit, ale zato hrozí
zřícení (asi se zde v minulostí více lidí ztratilo než
zahynulo pod závalem).
Nebezpečí zabloudění bych chtěl zdůraznit
a i když se nás příliš nedotklo, poznali jsme, že
v systémech, které jsme měli možnost
navštívit, by stačilo velmi málo aby člověk ztratil
orientaci (zvláš bez kompasu). Není divu,
většina chodeb si je naprosto podobná. Po varování
Václava Cílka jsme se před odjezdem začali pečlivě
připravovat. Mimo důlních lamp – nifek jsme
nashromáždili plno článků do příručních svítilen
a hlavně dostatek karbidu.
Kolegové v práci nechápali mé nadšení z toho, že je zde ta možnost zabloudit. Odpovídal
jsem jim, že nevím jak vyjádřit své pocity, ale
přirovnával jsem je k pocitům horolezce zdolávající jednu z nejvyšších hor.
Zabloudit se nám, bohužel (?!), nepodařilo, a to
hlavně díky tomu, že podzemní lomy, kde tato
možnost je, jsou velice dobře zabezpečeny (tam
kam jsme se dostali byl, s námi někdo, kdo systém zná nebo jsme byli jako turisté). Zabloudit
se však dá i v menším systému, jenž je lehce
zařícen, kde se člověk po prolezení závalu či pukliny lehce dezorientuje. Tyto menší lomy bych
nedoporučoval navštěvovat, nebo je zde velké
nebezpečí sesuvu. Přitom zde nenaleznete žádné obrazy ani výjimečné chodby. Je lepší
(bezpečnější) navštívit některé lomy přístupné
a už veřejnosti či jen členům podzemních společností. Ty jsou pravidelně kontrolovány báňskými
úřady. Místa kde může hrozit zřícení jsou bu
asanována nebo (což je častější) označena za
nebezpečná a nenavštěvují se.
To se skutečně nemusí vyplatit, jak dokazuje
i případ popisovaný Václavem Cílkem: V roce
1958 se zřítilo podzemí lomu Lacroixberg u vesnice Ziche-Zussenbolder. Tehdy zde zahynulo
Chodba v systému
Sint Josephgroeve
Noordelijk I zobrazení severní části podzemí St. Pietersbergu;
nahoře od čáry přes systém jsou vyznačeny odtěžené partie
!
KD10 / 2004
STR
38
38
72
Maastricht
1
6
B
Noordelijk I chodba podobná jihočeskému Hosínu
LOCATION>
Maastricht district – Nederlanden
RAW MATERIAL>
shell limestone, chalk, mergel
1. Sint Pietersberg
2. Apostelgroeve
3. podzemí u Albertova kanálu
4. Sibbergroeve
5. Vallenberggroeve
6. Steenkolenmijn
7. Fluwelengroeve
8. Gemeentegrot
9. Sint Josephgroeve
10. lom ENCI
18 zaměstnanců žampionárny přestože již
několik dní předem hora věstila drobným opadem ze stropů, že se stane neštěstí. Touha po
zisku byla silnější.
Z PŮSOB TĚŽBY
Díky zdejšímu způsobu těžby, chodbicování
s ponechanými ochrannými pilíři, zde vznikaly
obrovské systémy, tvořené několika různě natočenými pravoúhlými sítěmi chodeb, spojenými v nádherné bludiště. Zdejší havíři se nazývali
»Blokbrekři« (»Blokbrekers«). Jejich vybavení bylo prosté: sekáče různých velikostí, klíny a především obrovské pily. Bloky řezali přímo na místě.
Těžební postup byl následující: u stropu při boční
stěně chodby se vysekal žlábek, který byl po
stranách rozšířen tak, aby se do něj mohla zasunout nízká pila. Tou se vytvořil zářez, do kterého
se již dala vložit obrovská trojúhelníková pila,
zvaná »Blokzzak«. Ta měla vysokou zadní stěnu
a tím pádem i větší váhu takže nebylo třeba tlačit
směrem dolů; vysoká stěna navíc držela i rovinu řezu. Blok se po obou stranách odřízl, spodní strana byla odsekána úzkým zásekem a celý
blok klíny vylomen. U dalších bloků se opět odsekal
vrch, boční strana byla odřezána stejně jako
Chodby systému Sint Josephgroeve I Ve stropě
jsou vidět záseky po odlámaných blocích
ZonnebergI
spojovací chodbička
B
Maastricht
2
6
STR
39
39
72
KD10 / 2004
F
Malby a výjevy v lomu
Sint Josephgroeve
u předešlého bloku. Zadní strana se řezala z místa vzniklého po vylomeném předchozím bloku.
Od spodku byl blok odlomen klíny.
Blokbrekři si často na stěnu čárkami značili
počet bloků. U těchto záznamů bývají i jejich
osobní značky. Výška chodby závisela na mocnosti ložiska. Kahany si dělníci zavěšovali do
stropu. Tím zde vznikaly na žlutém stropě podivné obrazce černých očouzených skvrn. Bloky
se odvážely na vozech tažených koňmi. Po hřídelích
kol přesahujících obrys těchto vozů jsou velmi
patrné rýhy ve stěnách dopravních chodeb.
V posledním činném lomu u obce Sibbe jsou bloky
dopravovány traktory, staré pily nahradily motorové řetězovky.
Te bych vás chtěl blíže seznámit s několika
lokalitami, které jsme v okolí Maastrichtu navštívili
nebo nás zaujali něčím jiným:
V ALLENBERGGROEVE
Nachází se mezi Valkenburkem a vesničkou
Sibbe. Bylo to první podzemí, které jsme v Holandsku
navštívili. Vstup je zamřížován, ale o kus dál je
hromadou dříví důmyslně zamaskován druhý
vchod. Zdejší prostory jsou značně zřícené, až na
pár míst, kde se setkáváme i s prvními
malůvkami a zápisem z roku 1798. Ten nám
posloužil i jako orientační bod, nebo i když tento lom není velký, člověk se tu dokáže na chvíli
zamotat. Zjišujeme, že gumáky (holinky) asi nebudou potřeba, nebo podzemí je naprosto suché.
Vstup do systému Meersenergroeve je
zabezpečený masivními ocelovými profily
Apostelgroeve I 2. patro lomu; všimZonnberg; nejen zde dosahují
chodby značných výšek
H
KD10 / 2004
STR
40
40
72
Maastricht
3
6
B
něte si stropu očazeného od kahanců
Rozkurážnění bojovníci na
Gementengrot I obraz dopravy mergelu
Fluwelengroeve I obraz zachycující Blokbrekra
stěně Fluwelengroeve
na stavbu zdejšího hradu
s jeho nářadím I trojúhelníkovou pilou
»blokzzak«, pajsrem a kahanem
A POSTELGROEVE
Lom najdeme při pravé straně silnice
z Maastrichtu do Kanne, asi v polovině cesty.
Už od silnice je pod osamělým stavením vidět
krásně vyzděný portál, který před třemi lety zrenovovali členové zdejší skupiny S.O.K. Ta má na
starosti některé z místních lomů. Za každý lom,
který mají pod správou, zodpovídá určitý člen.
Apostelgroeve má na starosti Joep. Jsme překvapení, když z auta vybíhá k portálu jen tak
v sandálech a v civilu »no, převleče se asi uvnitř«
honí se nám hlavami. Omyl. Za portálem začíná pumpovat svou benzínku a po shlédnutí
několika map a fotek mizíme úpadnicí kamsi
do nitra země. Tentokrát se nepřevlékáme
a vyrážíme v civilu (jiný kraj jiný mrav). Překvapuje
nás, kolik dává Joepova lampa světla, ovšem
tahat se s ní u nás by bylo nemožné. Tento lom
má dvě patra; chodby jsou asi 4 metry široké
a 2,5 metry vysoké. Již od začátku nám vše Joep
pečlivě popisuje. Vycementované okraje stěn
jsou z doby, kdy se zde pěstovaly žampiony.
Velice zajímavá je část, kde byla tak zvaná »Snack
Ilegal Fabrik«. Nachází se za šikovně vybudovaným umělým závalem. Jako přístup slouží
chodbička pod úrovní podlahy, která byla jednoduše
maskována – dekl zasypán pískem, který je tady
všude a zaskládán žampiony. Výroba alkoholu
probíhala právě v době pěstovaní žampionů
a majitelům vynesla nemalé výdělky, které
posloužily jako vklad pro počestné podnikání.
V jedné chodbě je natažená bílo-červená páska. Ptáme se Joepa na její význam, odpově je
velice zajímavá: »tu sem dali baňaři, že je to za
ní nebezpečné, ovšem nikdo z nás neví, která
strana to je«.
S TEENKOLENMIJN
Byl by hřích montanisty, kdybych se o tomto
místě nezmínil. Jedná se o muzeum zabývající
se těžbou uhlí v provincii Limburg. Zdejší podzemní lom Daelhemerberg byl velmi šikovně přestavěn na věrný model uhelného dolu. Muzeum
nelze minout, nebo u cesty z Valkemburku do
Sibbe stojí na kolejích krásná dieselová lokomotiva s řadou dvanácti obrovských huntů. U lokomotivy je vstup. Po zakoupeni vstupenky (5€)
vás odvedou do jakéhosi malého kinosálu, kde
vám pustí film o těžbě uhlí. Je natočen velice
dobře a i když je holandsky, tak laik od nás
pochopí vše podstatné (náš kolega Máchal u něj
dokázal usnout). Poté pro vás přijde průvodce
oděný jako starý havíř, dokonce i s funkční větérkou. Celá prohlídka je jako malé divadlo, takže
máte možnost spatřit velkou škálu strojů v provozu.
Na své si přijdou i vozíčkáři (fandové do důlních
vozíků), jak už jsem říkal, jiný kraj jiný mrav. Dosti
mě zaujala drezína na dopravu mužstva, která
vypadá jako dva bicykly vedle sebe. V jedné části
lomu je i pivní sklep jakéhosi černého ležáku,
zde zvaného jeskynní pivo. Ačkoli se do těchto
prostor nevodí, náš průvodce »havíř« se
nechal ukecat. Kromě piva jsme zde nalezli sochu
Sv. Barbory vysekanou ve stěně. Než opustíte
podzemí, máte možnost prohlédnout si museum zkamenělin, kam je vstup zdarma. Je zde
plno exponátů, jak z těžby uhlí, tak i ze zdejších
lomů. Odtud můžete muzeum opustit přes hospodu »Groten cafe« nebo hlavním vchodem. Museum
zkamenělin a hospoda vznikly v podzemním lomu Ackermangroeve, oba doly byly museem
spojeny.
S IBBERGROEVE
Do tohoto lomu (jako do mnoha dalších) se
nám nepodařilo dostat. Lom je rozdělen na tři
části. První z nich je nebezpečná a tudíž není
navštěvovaná. Druhá část patří třem firmám,
které zde těží, třetí část využívá firma APS. Ta
zde provozuje vyjížky na horských kolech a na
motorkách (čtyřkolkách). Vstupné je vysoké (20€)
a další podmínkou je účast minimálně deseti
lidí. Podobně je to i s jinými lomy (Geulhemeberg),
které mají v držení firmy, vydělávající na toulání
v podzemí. Bohužel, podmínkou prohlídek
bývá jak vysoký počet osob, tak i nutnost rezervace předem.
S INT J OSEPHGROEVE
Lom najdeme poblíž vesničky Cadier en Keer.
Stojí zde zámek Sint Joseph, který dnes slouží
jako pasák. Za ním je statek i s malou zoo. Právě
zde se nachází vchod. Tento lom má pod správou
také skupina S.O.K.; správcem podzemí je pan
Han Bocman. S ním jsme také měli možnost
toto podzemí navštívit. Lom za války sloužil jako
podzemní nemocnice. Díky této nemocnici byla v nejzazší části lomu vybudována kaple s nádherným oltářem; po obou stranách chodby
jsou vytesány sochy. Bohužel některé již nemají
hlavy. Mezi nápisy a kresbami, kterých je tady
požehnaně, najdeme i tzv. strážce podzemí,
kterého představuje obrovitý pazourek trčící ze
stěny. Zdejší chodby jsou vysoké převážně
2,5m a široké 4m. Chvíli sedíme v klubovně zbudované v jednom zdejším rameni. Han vesele
vypráví, bohužel mluví německy (neumím ani
slovo) a Pedro překládá jen úryvky nedávající
žádný smysl. Proto vyrážím zabloudit si do systému. Po chvíli se přidává i Mato, nebo je na
tom s němčinou stejně jako já. Po našem opětovném shledání se vracíme ven. Zde nám Han
ukazuje sousední důl, jenž má uprostřed velký
propad o průměru 8metrů. O kus dál je na stěně
skály pozůstatek německé orlice, kterou zde za
druhé světové války vytesali příslušníci Hitlerjugend,
když sídlili na zámku. Orlici však po osvobození
Maastrichtu dokonale rozstříleli američtí vojáci. O kus dál se nachází lom Kerderberg, který
byl před pár lety zabetonován. V Maastrichtu
se totiž ztratili dva kluci. Po dvaceti dnech hledání
byli nalezeni v tomto lomu, bohužel byli již mrtvi.
F
Steenkolenmijn I v museu, imitaci uhelného dolu, vystavená šlapací dresina pro dopravu mužstva
Noordelijk I na stěně obraz
pevnosti Svatého Petra
B
Maastricht
4
6
STR
41
41
72
KD10 / 2004
F
Nový portál
Apostelgroeve
Steenkolenmijn I maketa uhelného dolu;
Levý břeh Albertova kanálu u vesničky Kanne; vedle
k nepoznání až na ten písek na počvě
vchodů jsou na patrny cedulky zakazující vstup
P ODZEMÍ U A LBERTOVA KANÁLU
Pokud se vydáte po levém břehu Albertova kanálu z vesničky
Kanne (je zde cyklostezka) naleznete asi 18 vchodů. Jedná se o lomy,
které byly stavbou kanálu odkryty. V těchto místech se nalézá komplex, jehož chodby jsou vysoké kolem osmi metrů. Za války se zde
připravovala výstavba podzemní továrny s krycím kódem »Sägefisch«.
Horní část chodeb je odvrtaná do profilu klasické chodby (výška
2m) a spodní část je odstřílena. Zadní část lomu je těžená opět klasickým stylem blokbrekrů.
I když je lom rozsáhlý, zabloudit se v něm nedá, nebo světlo z paralelních chodeb dosahuje značně daleko. Při nejistotě stačí zhasnout a hledat náznak světla. Malby se zde nevyskytují, zato však
zde člověk spatří neuvěřitelnou hru světel a stínů. Celý podzemní
lom je přitom nádherně zabezpečen (kéž by to takto bylo provedeno v Holandsku všude) u vchodu jsou nataženy tři ostnaté dráty
a vedle dvojazyčná cedulka – Danger! Not Entry! – Achtung!
Betreten Verboten!
F LUWELENGROEVE , G EMEENTEGROT
Jedná se o zpřístupněné musejní lomy (nazývané též jako »purpurové jeskyně«) a jeskynní město. Oba najdeme v obci Valkenburg.
První lom Fluwelengroeve je spojen s prohlídkou zříceniny hradu
Valkenburg. V podzemí spatříte nejen plno obrazů, ale také
unikátní únikový systém z hradu. Druhý lom, Gemeentegrat nabízí
dvě trasy. Bu dva kilometry pěšky nebo čtyři kilometry jakýmsi
podzemním autobusem. Na obou trasách spatříte opět plno obrazů
i soch. Ve zdejší podzemí se nachází i moderní kryt, do kterého se
však během prohlídky nedostanete.
S INT P IETERSBERG
Jižním směrem od Maastrichtu, na levém břehu řeky Maasy,
nalezneme kopec Sint Pietersberg, který byl celý dokonale provrtán
soustavou několika obřích podzemních lomů, z nichž většina byla
navzájem spojena. Některé pocházejí i z doby románské. S přestávkami se zde těžilo až do 50. let minulého století. Díky rozdílnému stáří
jsou také různé části lomu odlišného vzhledu. Chodby většinou
dosahují výšky 6–8m, na některých místech až 12m, šířka se pohybuje mezí 4–6m. Celý systém Sint Pietersberg v minulosti sestával z více než přes 280km chodeb. Dnes díky činnosti zdejšího
povrchového lomu a zařícení části chodeb, a už přirozeně, či lidskou činností, zbylo už jen cca 90km chodeb.
Povrchová těžba mergelu zde začala roku 1920. Tehdy tu těžilo
několik malých firem. Ty se později spojily a vznikla firma ENCI. Ta
v těžbě pokračuje i dnes, díky Bohu jen v místech, kde je podzemí
značně zřícené nebo není vůbec. Povolení mají do roku 2010, chtějí
jej však prodloužit. Za dobu jejich činnosti se jim podařilo navždy
zničit přes 100 km chodeb. Nejvíce utrpěl nejrozsáhlejší systém
Slavante ze kterého zbyla pouze nepatrná část. Další část poznamenaná povrchovým lomem je sytém Zonneberg. Z toho však
větší díl zůstal nedotčen. Na jižní straně Noordelijku těžba stále
probíhá; jedná se zde o nepřístupný zařícený úsek. Úseky povrchového lomu, kde již činnost skončila, jsou pomalu rekultivovány
a vstupy, nalézající se v lomové stěně, byly opatřeny cihelnými zdmi. Podzemí, které není povrchovým lomem poškozeno, se nalézá
na jižní straně kopce; toto území totiž patří Belgii. Zde se nacházejí další tři velké části (Castert, Ternaaien Boven a Ternaaien Beneden):
na tuto stranu kopce jsme při naší návštěvě úplně zapomněli.
KloostergroeveI Další ukazka zdařilého zabezpečení
vstupu do podzemního labyrintu :-)
Zonneberg
pec na chleba
Zonneberg
H
KD10 / 2004
STR
42
42
72
Maastricht
5
6
B
S INT P IETERSBERG – N OORDELIJK
Noordelijk je severní část sytému Sint Pietersberg.
Zasahuje i pod pevnost Svatého Petra (Fort Sint
Pieter). V roce 1794, při francouzkém vpádu do
Holandska, zkoušeli Francouzi vyrubat velkou komoru přímo pod pevností s úmyslem pevnost tak
dobýt, což se nezdařilo. Tento prostor musel být
později z bezpečnostních důvodů podepřen
obrovskými zděnými sloupy. Dnes se sem, ste-
jně jako do jiných částí Noordelijku, vodí turisté.
Ti chodí po stanoveném okruhu s průvodcem.
Mimo krásných chodeb lze zde spatřit plno zajímavostí, mezi které patří jakési staré pece. O jejich provozu svědčí začouzené okolní stěny. Je
zde i plno obrazů znázorňujících historii
pevnosti a podzemí. V jednom místě je na stěně
namalována mapa podzemí holandské (severní)
části kopce i s již neexistujím systémem Slavante.
S INT P IETERSBERG – Z ONNEBERG
Zonneberg je jižní část systému Sint Pietersberg.
My jej navštívili s Joepem, ačkoliv i sem se prý
vodí turisté. Ti se zde jako v Noordu vodí po jakési
okrajové trase. I zde je plno obrazů a letopočtů,
objevují se tu i historické reklamy, například na
alkohol a kakao. Při toulání nalézáme i místa
s nádržemi na pitnou vodu. Poté pekárnu s obrovskými pecemi na chleba, které však nebyly nikdy
v provozu. Na mnoha místech jsou v odbočkách
nakresleny cedulky s názvy ulic. Vše bylo nachystáno roku 1944 jako kryt. Podle plánu se sem mělo vejít 40000 lidí.
Maastrich byl vždy strategickým bodem a o válčení
v jeho okolí nebyla nouze. Lidé pokaždé utekli do
podzemí, kde zanechali nějakou památku, a už
ve formě obrazu, předmětu či jenom podpisu.
Chvílemi potkáváme zazděné chodby, za nimi se,
bohužel, nachází už stěna lomu. Mezi obrazy mne
zaujala i kopie obrazu (originál pohltil lom) čtyř
mnichů (Kloosterlingen) kteří se zde ztratili při
těžbě mergelu v roce 1640. Všichni se našli mrtví
a bez prstů. Prý si je ukousali strachy či obrousili
o stěny, jak hledali cestu ven. Od Joepa se
dozvídáme, že v tomto okamžiku se v systému
toulá asi 20 lidí (většinou členové S.O.K.); za
chvíli je potkáváme a jeden si nás dokonce fotí
jako české exoty (jakoby nikdy neviděl fáračky,
maskáče, helmy a nifky). Vždy v pátek se zde mohou toulat lidé, kteří splňují dané podmínky, jednou z nich je i znalost labyrintu a většinou kolem
půlnoci se slezou na místě zvaném »Party Club«,
kde kecají a kecají. My zde taky ztvrdli. Ptali jsme
se Joepa, jestli on ovládá celý systém. Odpověděl
nám, že chvílemi si také není jist, kde zrovna je,
v tom případě jde, až objeví orientační bod, od
kterého ví kudy dál.
Závěrem mohu říci, že expedice dopadla výborně,
i když původní plán věnovat se převážně kopci
St. Pietersberg nevyšel. Zato jsme navštívili
plno jiných pozoruhodných míst, o kterých se
nám ani nesnilo.A díky technickému stavu
hlavního fotoaparátu nevyšla 1/3 fotek, což je
smutné, ale znamená to jediné–že se sem určitě
ještě vydáme.
x
Václav CÍLEK: »Město kde zahynul D´Artagnan. Zpráva
o Mezinárodním sympoziu o historickém podzemí.« In:
Speleo č. 21, Praha, Česká speleologická společnost:
1996.
Joep ORBORNS: Ústní sdělení, Holandsko, 2002 x
Poznámka redakce:
podle zpráv z konce roku 2003
postihlo St. Pietersberg
(Noordelijk) další velké řícení.
B
EoF
END
x
Maastricht
6
6
STR
43
43
72
KD10 / 2004
x
KD10 / 2004
PAGES
44–45 Roşia Montană: A Clearance of the Ancient Mining Settlement a TEXT Dalibor VELEBIL
DESCRIPTION>
Roşia Montană /Vöröspatak or Verespatak/,History of mining,Gold,Silver,Prospecting,Volcanic Rocks,Output, Resettlement
1
2
ROŞIA MONTANĂ, RUMUNSKO, Au
ZEMĚ
Zanikne staré hornické městečko Roşia Montană? Bude největší
evropské ložisko zlata, na kterém probíhá těžba již více než 2000 let,
vyrabováno během několika málo roků? Zdá se, že ano.
anadsko-australská těžařská
společnost Gabriel Resources
Ltd. chce v Roşia Montaně zahájit rozsáhlou těžbu zlata, do níž chce
investovat, a z části již investovala,
celkem asi 300 miliónů US dolarů. Těžba
má probíhat v několika velkých povrchových lomech; projekt na těžbu
a zpracování zlata přitom počítá s úplnou
likvidací města Roşia Montană, tedy
se zbouráním asi šesti set domů, z nichž
asi sto pochází z 18. a 19. století; zlikvidovány mají být i dva kostely a hřbitov.
Pod městečkem samotným se nacházejí zbytky římského osídlení, které mají být rovněž zničeny. Na místě Roşia
Montany má vyrůst komplex
úpraven a hutí; obyvatelstvo (asi 2000
lidí) má být přesídleno o několik kilometrů dále do nově vybudované obce,
postavené z typizovaných domků (modelový domek - viz obr. 1). Těžařská
společnost si chce obyvatele Roşia
Montany nejrůznějšími způsoby naklonit,
věnovala například obci školní autobus (viz obr.2), přesto se obyvatelé
v čase »za minutu dvanáct« začali proti těžbě organizovat; do protestů se
koncem roku 2002 zapojila i organizace Greenpeace.
K
oşia Montană je situována v pohoří Apuseni,
8 km sv. od města Abrud v horní části údolí
Valea Rossii, ústícího do Abrudského údolí na
historickém území Sedmihradska. Revír je součástí
tzv. »Zlatého čtyřúhelníku«, tedy území velikosti zhruba 30×50 km, vymezeného spojnicí
měst Brad – Sacarimb – Zlatna
– Baia de Arieş, ve kterém se nachází množství
ložisek zlata a dalších kovů. Oblast Zlatého čtyřúhleníku je částí Apusenského pohoří a bývá též
nazývána Munţii Metaliferi.
R
!
KD10 / 2004
STR
44
44
72
Roşia Montană
1
2
B
L I K V I D A C E
SUROVINA
S T A R O B Y L É
a TEXT Dalibor VELEBIL
Revír Roşia Montană zahrnuje vlastní
městečko a hlavně okolní vrchy, lemující údolí.
Jižně od obce jsou to vrchy Cirnic (1086 m n.m.)
a západnější vrch Cetate (1004 m n.m.); severně
od Roşia Montany je údolí ohraničeno nižšími vrchy,
z nichž nejvýznamnější je masív Orlea. Tyto
kopce jsou tvořeny třetihorními vyvřelinami, konkrétně dacity, které prorazily usazenými horninami křídového stáří. Hlavními dílčími ložisky jsou Cetate,
Cirnic, Cirnicel, Igre-Jig-Vaiadoia a Orlea-Tarnia.
Zlato v podobě elektra, tedy přirozené směsi zlata a stříbra (zde o obsahu 25–34%Au) je rozptýleno ve výplni vulkanických sopouchů, ale i v drobných křemenných žilách a žilnících. Hlavními doprovodnými minerály jsou sulfidy, zejména pyrit.
Roşia Montană se proslavila jako nejbohatší naleziště makroskopického zlata v Evropě. Ukázky zlata se vyznačují nejrůznějšími tvary a podobami
od mechovitých agregátů, přes plechy až 10 cm2
velké nebo až 1 cm velké krystaly.
Historie těžby zlata v Roşia Montaně sahá
hluboko do minulosti, patrně až do 6.století př.Kr.
V letech 105–107 n. l. obsadili oblast Dácie
Římané, a to hlavně právě kvůli zlatu. Císař
Traianus odvezl roku 107z dáckého hlavního města Sarmizegetuzy do Říma 165tun zlata (podle
jiných pramenů 250tun zlata a 500tun stříbra),
pocházejícího z Apusenského pohoří. Za dob římského císařství probíhala v Roşia Montaně (osada se tehdy jmenovala
Alburnus Maior) intenzivní povrchová i hlubinná těžba. V masívu Orlea
se zachovala původní římská štola z 2. století n.
l. s důmyslným systémem odvětrávání, dnes
zvaná Sf. Cruce. V této štole jsou místním muzeem
pořádány prohlídky v délce asi 200 m. Zachovalo
se i množství dalších římských památek, jako
náhrobky, hornické náčiní, voskové psací tabulky apod. V římských dolech pracovali odsouzenci, jejichž rozsudek zněl »in metallum« nebo
»ad metalla damnatus«; důlní práce řídil zvláštní úředník zvaný subprocurator aurarius.
Těžba zlata pokračovala i po pádu západořímské říše, drobná těžba zde probíhala ve středověku
H O R N I C K É
b &e ILLUSTRATIONS In: Pálfy, Pošepný, Lapis, WWW
a zatím největší rozvoj těžby nastal koncem 17.století a trval až do 19.století. Velké množství starých
dobývek a štol se nachází zejména na kopcích
Cirnic a Cetate. V době, kdy bylo historické území
Sedmihradska více či méně autonomní součástí
Uherského království, se dnešní Roşia Montană
jmenovala Verespatak či Vöröspatak.
Až do poloviny 19.století byla těžba značně primitivní a roztříštěná; podílelo se na ní velké množství
těžařů, kteří provozovali stovky drobných dolů.
K roku 1746 je zaznamenáno, že v provozu byla
štola Heilige Dreifaltigkeit, k roku 1769 štola Maria
Himmelfahrt, k roku 1783 je zmiňována dědičná
štola Heilig Kreuz. Koncem 18. století bylo ve
Verespataku (Roşia Montaně) nalezeno několik
kusů zlata, z nichž největší vážily 5kg a 6,5kg.
K roku 1799 je zaznamenáno, že vytěžená ruda se
vozila do více než 800 stoup. Vrch Cetate byl živelnou hornickou činností ve třech lomech přeměněn
do bizardní podoby připomínající zříceninu hradu
(Cetatea = hrad, pevnost).
e Palfy 1912
O S A D Y
Od roku 1850 se těžby účastnil stát, který měl
ovšem právo těžit jen 20 až 60 m nad úroveň
dědičné štoly. Od povrchu byla těžba naprosto
nepřehledná. Roku 1862 pracovalo ve Verespataku
(Roşia Montaně) přes 300 těžařstev s více než
1000 podílníků. Ve stejném roce byla v dole Felsö
(Maria Himmelfahrt) v masívu Cirnic nalezena
akumulace zlata o celkové hmotnosti 10 kg tvořená
místy 6 až 12 mm velkými krystaly. V letech
1852–1898 bylo ve Verespataku průměrně ročně
těženo 35kg zlata. Na konci 19.století se pracovalo v 490 štolách, přičemž každá měla
jiného majitele a ke každé příslušela vlastní
stoupa na roztloukání rudy. Strojním zařízením
byla vybavena pouze 1400 m dlouhá dědičná
štola Szt. Kereszt (Orlaer Heilig-Kreuz-Stollen)
provozovaná státem. V roce 1900 měl Verespatak
3350 obyvatel. Vzhledem k nutnosti investic
převzal stát postupně veškerou těžbu, takže
koncem 30. let 20. století zde bylo již plně
v jeho režii těženo okolo 100 kg zlata ročně.
FIRMS>
Gabriel Resources Ltd.,Roşia Montana Gold Corporation S.A.,Resource Service Group Pty Ltd.,GRD Minproc
LOCATION>
Apuseni Mountains, Abrud – Romania
RAW MATERIAL>
L Starý dobový pohled na Roşii Montanu
J Vrch Cetate byl roztěžen lomy tak, že připomínal starý hrad.
Za 2000 let těžby dosáhly doly maximálních
hloubek okolo 400 m.
Těžba zlata v Roşia Montaně probíhala i za
Ceaušeskova komunistického režimu, kdy se jak
povrchově, tak hlubinně těžilo průměrně asi 50kg
zlata měsíčně. V roce 1985 přestal rumunský státní podnik Minvest těžit v podzemních dolech,
dnes přístupných v celkové délce chodeb 68km,
a těžba poté pokračovala pouze v povrchovém
lomu na jižním svahu vrchu Cetate. Během komunistického režimu byla státem upřednostňována
J Stoupovny jak z popisů Agricoly byly v Roşii Montaně v provozu ještě počátkem 20. stol.
těžba základních kovů potřebných pro socialistický průmysl a o zlato byl zájem malý. Státní
společnost Minvest Deva provozovala zdejší těžbu
zlata i v 90. letech 20. stol. až do současnosti
(léto 2002); zaměstnává přitom asi 700 lidí. Těžba
v povrchovém lomu Cetate dosahuje průměrně
asi 24kg zlata měsíčně a je nerentabilní.
V polovině 90.let 20.století se začala o ložiska
zlata v Roşia Montaně zajímat kanadská těžařská
společnost Gabriel Resources Ltd. která v roce
1997 vypracovala přípravnou studii na průzkum
a těžbu zlata a stříbra. V následujících letech,
zejména v období 1999 až 2001, pak tato společnost
ještě se společností Resource Service Group
z Perthu provedla rozsáhlý ložiskově geologický
průzkum, na kterém se prostřednictvím podniku Minvest částečně podílel i stát, od něhož
Gabriel Resources získala koncesi na území o rozloze 21,2km2. Ložisko bylo ověřeno jak intenzivním vrtným průzkumem, tak vzorkováním
v podzemí. Vyvrtáno bylo více než 360 vrtů o celkové
délce 61km. Dále bylo ovzorkováno 68km chodeb
ve 13 patrech a vertikálním rozsahu 300m, z nichž
bylo odebráno okolo 60000 vzorků. Podle průzkumu činí ověřené zásoby 138milionů tun rudiny
o obsahu 1.5g/tAu, což představuje asi 7milionů troyských uncí zlata a neověřené zásoby
164 milionů tun rudniny o obsahu 1.1 g/t Au,
což představuje asi 6 milionů troyských uncí
zlata. Průměrný obsah stříbra na ložiscích je asi
8 g/t. Ke dni 28.8.2002 byla cena zlata ze jednu troyskou unci 310,90USD.
Následně byla založena společnost Roşia Montană
Gold Corporation S.A., která v roce 2001 vytvořila komplexní projekt na těžbu a zpracování zlata
v Roşia Montaně. Roşia Montană Gold Corporation
zahrnuje řadu subdodavatelů a konzultantských
firem především z Kanady, Austrálie a USA; hlavními společníky jsou kromě Gabriel Resources i firmy
Resource Service Group Pty Ltd. (Austrálie), která
má provádět vlastní těžbu, a GRD Minproc Ltd.
(Austrálie), která má zajišovat provoz úpraven
a hutí. RM Gold Corp. je silně podporována rumunskou vládou, která společnosti zajistila investiční pobídky v podobě řady daňových aj.
ekonomických úlev. Stát má v RM Gold Corp.
prostřednictvím podniku Minvest 20% podíl.
Podle vypracovaného projektu mají být ložiska
zlata těžena čtyřmi lomy – stávajícím Cetate
a nově založenými Cirnic, Jig a Orlea. Projekt
také počítá se zbouráním Roşia Montany a výstavbou nové z typizovaných domků. V projektu
se tato část přípravné fáze těžby nazývá »Village
Resettlement Action Plan«. Přesidlování obyvatel mělo být dokončeno ještě v roce 2002
a v roce 2003 měly být vystavěny nové technologické provozy, jejichž činnost má být zahájena v roce 2004. Se zahájením plné velkoobjemové těžby zlata se počítá v roce 2005. Investice
na zahájení provozu dolování a výroby zlata
jsou spočítány na necelých 300miliónů US dolarů,
z toho asi 25miliónů dolarů má připadnout na
přesídlení obce. Návratnost investic má být již
po 2,5 letech těžby. Odhaduje se přitom, že za
17 let těžby má být odtěženo asi 150 miliónů
tun horniny, z níž má být získáno 8,5 miliónů uncí
zlata, tedy asi 260 tun zlata. Podstatně vyšší
budou objemy vytěženého stříbra, které však pro
jeho nízkou cenu nehraje takovou roli. V projektu se kromě hlavních dílčích ložisek počítá v dalších
fázích i s těžbou okrajových oblastí zrudnění jižně
a západně od Orlea, mezi Orlea a Carpeni, severně a východně od Cirnicu a jižně od Jigu. Za
asi dvacet let těžby má být ložisko prakticky zcela
vytěženo.
V roce 2001 bylo založeno občanské sdružení
Alburnus Maior, které protestuje proti otevření
rozsáhlých povrchových zlatých dolů, zničení
městečka a jeho přesídlení. Mezi 15.a18.dubnem 2002 proběhly ve městech Roşia Montană,
Corna, Abrud a Bucium protestní demonstrace
proti těžbě. Sdružení Alburnus Maior prohlašuje, že má podporu 80%obyvatel Roşia Montany.
Je ovšem zřejmé, že mnozí lidé si od investic
slibují snížení zdejší 25% nezaměstnanosti
(vytvořeny mají být stovky nových pracovních
míst), zvýšení životní úrovně (zde velmi bídné),
popřípadě snížení dosavadních pracovních
rizik spojených s těžbou.
V srpnu 2002 ještě v Roşia Montaně neprobíhaly
žádné destrukční práce, zdejší muzeum provádělo turisty starou štolou a stará Roşia Montană
tedy k tomuto datu ještě existovala. Závěrem lze
ještě podotknout, že ložisko v Roşia Montaně
není jediným objektem zájmu západních těžařských
společností v oblasti tzv. Zlatého čtyřúhelníku.
Pro ložisko Bucium získala společnost Gabriel
Resources koncesi na průzkum území o rozloze
dokonce 80km2.
x
M. BOHATÝ (1993): Ve zlatém čtyřúhelníku (Zlato
v Semihradsku). – Minerál, 1, 2, 23-32.
M. BOHATÝ, P. KOLESÁR, P. ZAJÍČEK(1985): Mineralogie
vybraných lokalit Rumunska (Ložiskový obvod
Munţii Metaliferi). – NM v Praze a SPNM, 1–36.
F. HAUER (1851): Der Goldbergbau von Vöröspatak.
Jahrbuch der k. k. geol. Reichsanstalt (Wien), 2,
64–92
S. H UBER , P. H UBER (1983): Goldbergbau in
Siebenbürgen. Lapis, 8, 10, 5-10.
S. HUBER, P. HUBER (1983): Verespatak – Roşia
Montană. – Lapis, 8, 10, 11-18.
M. PÁLFY von (1912): Geologische
Verhältnisse und Erzgänge der Bergbaue des
siebenbürgischen Erzgebirges. – Mitt. a. d.
Jahrb. d. kgl. ungar. Geol. Reichsanst. (Budapest),
18, 229-526 (Verespatak 430-495).
F. POŠEPNÝ (1875): Über das Vorkommen von
gediegenem Gold in den Mineralschalen von
Verespatak. Verhandl. der. k. k. Geol. Reichsanst.
(Wien).
A. SINTIMBREAN (1989): Muzeul mineritului din
Roşia Montană. – Bucuresti.
INTERNET: různé URL
x
e Pošepný 1875
B
EoF
END
x
Roşia Montană
2
2
STR
45
45
72
KD10 / 2004
x
PAGES
46–58 The Výpustek Cave a TEXT Martin PŘIBIL b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL, Miroslav SÁDOVSKÝ
DESCRIPTION>
Výpustek Cave /Auslaßhöhle/, Cave, Limestone, Bones turquoise,Archaeology, Phosphates Mining,
b Martin Přibil
KD10 / 2004
Jeskyně VÝPUSTEK
a TEXT
P O Z O R U H O D N Ý
S Y M B I O S Y
A
P Ř Í K L A D
Č L O V Ě K A
J E S K Y N Ě
Martin PŘIBIL
b PHOTOGRAPHY Martin PŘIBIL,
Miroslav SÁDOVSKÝ
a ILLUSTRATIUONS různé zdroje
(VARIOUS SOURCES)
eskyně Výpustek se nalézá ve střední části Moravského krasu na levé
straně Křtinského údolí, cca 383 m n.m., 1,75 km vjv od obce Křtiny, cca
12km sv od Brna. Jeskyně, dříve zvaná též »Jeskynní bludiště Výpustek«
je tvořena zejména fosilními partiemi bývalého podzemního toku Křtinského
potoka a dále v menší míře spodní částí, stále protékanou těmito vodami.
Horní patro bylo známo odpradávna. Tato část jeskyně byla ve 20. století
značně poznamenána lidskou činností. Jelikož jeskyně zde byla zahliněna
sedimenty bohatými na fosfáty, staly se tyto fosfátové hlíny v letech 192023 předmětem intenzivní těžby za účelem výroby hnojiva. Jeskyně tak byla
značně zvýšena a rozšířena. Tyto prostory si v roce 1936 vyhlédlo Ministerstvo
národní obrany na výstavbu podzemního muničního skladu, který se zde budoval až do zářijové mobilizace v roce 1938. Při těchto pracech byly uvolněny další zahliněné prostory, ale sklad nikdy nebyl uveden do provozu.
Připravené prostory byly v roce 1944 využity pro podzemní dílnu podniku
»Flugmotorenwerke Ostmark« zabývajícího se výrobou leteckých motorů.
Po válce bylo v 60. letech v dutině postaveno podzemní armádní velitelské
stanoviště, které bylo až do konce roku 2001 přísně utajeno a i s bezprostředním okolím silně střeženo. Tímto mnohostranným využitím jeskyně (pro někoho případnějším slovem devastací) získáváme unikátní moderní příklad
»symbiozy« života člověka a jeskyně.
J
Alexander Vigsis a v roce 1663 vydal v Olomouci.
[Salm 1814]. Salm údajně nechal znepřístupnit něk-
Popisuje nebezpečné propasti a »nekonečně dlouhé«
teré nebezpečné části jeskyně zazděním či
chodby a varuje, že případný návštěvník se nevrátí
zavalením – to uvádí Salmův
zpět bez zkušeného průvodce [Wankel 1871]. Záhy
hospodářský rada Chr. K. An-
následují další zprávy, např. ve spise »Tartaro-Mastix
dré, který roku 1804
Moraviae« Johanna Ferdinanda Hertodta, s nímž
podává zprávu, v níž
polemizuje Václav Max Ardensbach.
jsou zmínky
Na přelomu 18. a 19. století zkoumal jeskyni
o »propastech«
starohrabě František Hugo Salm-Reifferscheid, známý
a jiných nebezpečen-
badatel Moravského krasu. Tehdy byly k výzkumu
stvích. Zprávy o Salmových
jeskyní nezbytné motouzy, nitě, piliny či plevy, jimiž
výzkumech napínaly takřka po
si nebojácní průzkumníci značili cestu. Hrabě Salm
dvě století představivost podzem-
navštívil Výpustek několikrát a jak sám tvrdí, vy-
ních výzkumníků, aniž by by-
potřeboval zde 3–4 pytle plev, 4000 láter (7,2km)
ly zcela uspokojivě potvrzeny
motouzu, aniž by dorazil konce. Dozvídáme se, že
či vyvráceny - pravda bude někde
jeskyně je rozsáhlejší než Sloupské bludiště; ba že
mezi. V době Salmových průstupů podzemím měla
v délce by mohla vyniknout nad všechny známé jeskyně
jeskyně ještě mnoho ze svého původního charakteru.
světa. Salm přirovnává některé nízké části jeskyně
Bylo to místy skutečné bludiště nízkých chodeb a chod-
k chodbám dolů na mansfeldské břidlice (zde
biček oddělených pilíři či skalními bloky. Na něk-
pravděpodobně myšleny doly na kamencové břidlice
terých místech byly dutiny po vyklizených sedimen-
v Olešné u Blanska) a čtenáře varuje před propast-
tárních výplních překryté sintrovými deskami; dutiny
mi překlenutými sintrovými deskami. Tyto údaje Salm
přitom mohly vést k propastem na spodní patro.
podtrhuje historkou o zmizení 14 olomouckých výlet-
Snad právě Salmovy aktivity a líčení obrovské
níků ve Výpustku na konci 17. století – viz rámeček
jeskyně vzbudilo zájem vlastníka pozořického panství
Aloise von Liechtenstein. Uvnitř i vně jeskyně byly
M Ý T Y I Historii bádání v jeskyni
jeskyně dokonce až do aurignacienu. Jeskyně
přehledně shrnul v roce 1952 Rudolf Burkhardt
Křtinského údolí byly zřejmě již na konci 16. sto-
a Otakar Zedníček v topografii »Údolí Křtinského
letí známy nálezy kostí Brněnského draka:-); jeho
příkopy pro chodníky, prohloubeny vchody, prostříle-
potoka« [1951–55]. Již dříve se ale historii Výpustku
kosti údajně sbírali mastičkáři, kteří z nich
na (nebo snad jen rozšířena) spojka mezi Hlavní
věnovali mnozí jiní autoři, např. Jindřich Wankel
vyráběli zázračné léky. Výpustek je údajně explic-
a Nízkou chodbou. Při výkopech chodníků v jeskyni
[1871], Florian Koudelka [1902], Antonín Boček
itně zmiňován Osvaldem Crolliusem roku 1609 právě
se vytěžený materiál dával ke stěnám a zakryl tak
[1922] a další. Jeskyně Výpustek byla známá od
v souvislosti s výrobou léků z kostí zázračných zvířat.
dříve známé odbočky a možná i chodby k některým
nepaměti. Na základě archeologických nálezů [Wankel
Bohuslav Balbín prý dokonce ve Výpustku nalezl roh
propastem. V roce 1807 nechal Alois von Liechtenstein
1871] bylo z jeskyně popsáno paleolitické mag-
jednorožce. Zřejmě první ověřený popis týkající se
dalenienské osídlení. Podle zlomků z haldy fosfá-
přímo Výpustku je ve spise »Vallis Babtismi alias
tového dolu klade J. Skutil [1926] nejstarší osídlení
Kyriteinensis sev diversorii etc«, který sepsal Martin
VÝZKUMY
!
KD10 / 2004
A
STR
46
46
72
Jeskyně Výpustek
1
13
B
Neolitická nádoba nalezená při výzkumu
Jindřicha Wankela ve Výpustku v roce 1870 .
provedeny rozsáhlé terénní úpravy, díky nimž byla
jeskyně zpřístupněna – v podzemí byly vyhloubeny
jeskyni podrobně zmapovat inženýrem Františkem
e Wankel 1871
Lolou. Ze zhotoveného plánu pak vycházeli mnozí
pozdější badatelé (např. Szombathy).
LOCATION>
Křtiny /Kiritein/, Moravian Karst – Czech republic
L
b Martin Přibil
Ammunition Depository, Underground factory /U-Bauvorhaben, U-Verlagerung/, Flugmotorenwerke Ostmark, Daimler-Benz, Airplane engine DB 603, Bosch, Czechoslovak Army Division Headquarters Shelter
L Heinzova síň a skladovací přístavek při její jižní stěně.
Pohled z Císařské síně. Doleva směrem ke starému vchodu, doprava ke krytu.
120 cm
výsledku. Úspěch se dostavil až v přední části jeskyně,
kde Wankel objevil mnoho prehistorických střepů,
opracovaných kostí, uhlíků, popela a jiných nepochybných známek lidského osídlení [Wankel 1871].
Na Wankelovy výzkumy navázali v roce 1879 dvorní
rada Ferdinand von Hochstetter a Josef Szombathy
z Vídeňské akademie věd, kteří zde začali s velkými paleontologickými vykopávkami [Hochstetter,
zl velké množství kostí, zejména med-
Szombathy 1880–84]. Tyto výzkumy sponzoroval
věda jeskynního. V roce 1823 a později
kníže Johann von Liechtenstein, jehož osobní navštěvu
1857 jeskyni navštívil Dr. Adolf
jeskyně v roce 1883 dodnes připomíná pamětní tab-
Schmidl, který nesh-
ule umístěná v Heinzově síni. Ferdinad von Hochstetter
ledal jeskyni
pracoval v Babické chodbě v sz. části jeskyně, kde
nebezpečnou a rázně
se pod 0,4 m silnou sintrovou deskou nacházela
odmítl Salmovy his-
mohutná vrstva »diluviálních« kostí, v sedimentu
torky o ztracených olomouckých turistech.
o ungeheur gross auch die Slouper Höhle ist, so wird sie in Hinsicht auf hohe Gewölbe
noch von mancher andern unbekannten Höhle jener Gegend übertroffen; weit steht sie hingegen hinter dem Wejpustek auf der Herschaft Poperich, der in Rücksicht seiner Längenausdehnung
wohl alle bekanten Höhlen der Welt übertreffen dürfte. Ich besuchte ihn mehrmals; der vielfältigen Windungen wegen nahm ich Bindfaden und Spreu zur Bezeichnung des Weges mit und mehrmals
verbrauchte ich 4000 Klafter Bindfaden, 3–4 Säcke Spreu und musste umkehren, weil ich ohne
diesen sicher Führer in dem Labyrinthe nicht weiter vordringen wollte; jedesmal kam ich an andere Stellen, und nie kann ich mich rühmen, das Ende der Höhle gefunden zu haben, die äußerst
gefährlich zu befahren ist, da sie nicht vielfältig größer, als ein ausgehauener Stollen wird, oft
aber nur die Höhe einer Krummhölzer Strecke im Mansfeldischen Schieferthon hat. Diese Höhle
ist nur mit der grössten Vorsicht zu betreten, weil an vielen Orten unermessliche Abründe nur mit
einem dünnen Sinterdecke überwölbt sind, die ein unglücklicher Tritt zertrümmern kann; wahrscheinlich kostete ein solcher Bruch vierzehn Personen aus Olmütz das Leben, welche zu Ende des siebzehnIn: Salm 1814
ten Jahrhunderts diese Höhle besuchen und nie wieder gefunden worden sind.
«
pod sintrovou deskou byla ražena 60 m dlouhá chod-
V roce 1864 navštěvuje jeskyni 23letý Martin Kříž,
bice; odtud pojmenování »Hochstetterova štola«
mnohé pozůstatky dávné zvířeny jako byl medvěd
ovány i některé prostory v jeskyni (»Lví« a »Medvědí«
též známá postava Moravského krasu. Lakonicky kon-
dnes řečené chodby Babické. V Hochstetterových
jeskynní Ursus spelaeus, skoro celá kostra hyeny
síň). Při vykopávkách bylo potvrzeno i osídlení
statuje, že Fr. H. Salm chodil vjeskyni dokola aza propasti
výzkumech pokračoval Josef Szombathy, který na
jeskynní (Crocuta spelaea tehdy označovaná Hyaena
jeskyně, mj. nálezem skoro celé zachovalé kostry
považoval osmimetrový stupeň z horního patra.
základě plánu Františka Loly (uchovávaném v kni-
spelaea) [Hochstetter 1880], kostra kozorožce
6–7letého dítěte [Hochstetter 1883]. Szombathyho
Později, v roce 1870, zde bádá Dr. Jindřich Wankel.
hovně Liechtensteinů) jeskyni přemapoval a pos-
horského Capra ibex, [Szombathy 1882], četné pozůs-
objev propastí spolu s nálezem [1884] recentní
Během výkopových prací se Wankel od jistého horní-
tupně při sondážních pracích odkryl a prozkoumal
tatky lva jeskynního (Panthera Spelaea, tehdy Felis
kostry dospělého člověka v propasti č. 1 nedaleko
ka z Habrůvky (Františka Blatného podle Bočka (1947)
propasti, které nenašli Schmidl, Kříž ani Wankel.
Spelaea), vlka (Canis lupus) a dalších 30 druhů ro-
starého vchodu sice potvrdil Salmovy zprávy
dozvěděl, že Blatného otec se podílel na výzkumech
Během rozsáhlých výkopových prací byly nalezeny
zličných zvířat. Podle těchto nálezů byly pojmen-
o nebezpečnosti jeskyně, ale Salmem udávaný
starohraběte Salma. Podle otcova vyprávění prý
nechal starohrabě část jeskyně zahradit tak, aby
uvaroval návštěvníky před nebezpečenstvími.
Jako mladý ono místo viděl, ale Wankelovi je již
s jistotou ukázat nemohl. Po dlouhém hledání zavedl
Wankela do »Babické chodby«, končící tehdy uměle
navršenou zakládkou. Wankel rozebral zakládku
a nadšeně zahájil výkopové práce. Bez valných výsledků; prokopal se do Hochstetterovy síně s přirozeným
b In: Frodl 1923
0 cm
V letech 1850–51 v jeskyni kopal
prof. Kolenatý z Brna, který zde nale-
»S
koncem (léto 1870). Po tomto zklamání nechal Wankel
odklízet kamení nahrnuté ke stěnám chodeb při zpřístupňovacích pracích a při hledání kostí, ale opět bez
B
Jeskyně Výpustek
2
13
STR
47
47
72
KD10 / 2004
F
jesk. č. 56, též »U ruského kříže«
L Josef Szombathy 1882 I
Jáchymka
b In: Frodl 1923
Těžba fosfátových hlin ve Výpustku znamenala nejničivější zásah v celé historii této jeskyně. Bylo zničeno nejen významné
paleontologické naleziště, ale i stopy po prehistorickém osídlení dříve než byly řádně vyhodnoceny.
Přehled těžby fosfátů v jeskyních Moravského krasu
prům. obsah P2O5
hnojiva
P2O5
hlušiny (odhad)
Výpustek
8%
15000t
1200t
cca 20000t
Drátenická
8%
1500t
120t
cca 2000t
Jáchymka
10%
250t
25t
cca 300t
16750t
1345t
22300t
celkem
(P2O5 = oxid fosforečný)
Srovnej I Jeskyně Jáchymka v roce 1882 [Szombathy 1882] a po
vytěžení hlín bohatých na fosfáty [Burkhardt – Zedníček 1953].
L u zaměřil: R.Burkhardt, O.Zedníček, 1946
e kreslil: L. Pivoňka
rozsah jeskyně potvrzen nebyl. Během Szombathyho
nikam dál než v obrysu plánu Josefa Szombathyho.
bohaté na fosfáty, jejichž hlavním zdrojem byly výluhy
jakostí hnojiva podle obsahu P2O5 (5–9%). Hnojivo
výzkumů byl pod vedením nadlesního Gustava Heinze
Nebezpečné partie (propast č. 1 a 3) nechal za-
z výmětů a kostí diluviálních zvířat. Jako velice po-
se dopravovalo na nádraží v Adamově. Vytěžené ka-
z Babic do propasti č. 3 mezi Medvědím a Lvím
házet kamením. Nicméně je třeba připomenout, že
zoruhodný zdroj se jeví výměty Medvěda jeskynního
mení a část kostí se v místě pálilo ve třech pecích
sálem spuštěn dělník Jan Blažík, který na dně spatřil
své výzkumy prováděl ještě před rozsáhlými zpřís-
(Ursus spelaeus), který jeskyni v minulosti obýval
na vápno. V roce 1921 vyprojektovala Technická ak-
(slyšel) aktivní tok.
tupňovacími a mapovacími pracemi
(odhadovaná produkce 3,5–5 kg oxidu fosforečného
ciová společnost v Brně 16,5 km dlouhou úzkoroz-
Na dno stejné propasti sestoupil v roce 1884 Florian
Liechtensteinů (1807). Své pozdější vyprávění,
(P2O5) na rok a medvěda!.
chodnou dráhu (760 mm) z Adamova přes Křtiny až
Koudelka, »akční« spolupracovník Dr. Kříže. Aktivní
nám dnes více méně známé jen z článku ve
I přes válečnou nouzi o fosfáty (a dusičnany),
ke kaolinovému dolu v Habrůvce. Dráhou se mělo
tok nenalezl - objevil jen stojatou vodu, hloubku
Vaterländische Blätter (1814), poněkud přibarvil
způsobenou znemožněním dovozu ze zahraniční
svážet z lesů dřevo, vápenec z lomu u Býčí skály,
propasti přitom na základě měření Dr. Kříže určil na
a nadsadil (bylo mu 48 let) či si dělal legraci. Tak
a velkou spotřebou ve zbrojním průmyslu, nebylo
kaolin z Habrůvky a fosfáty z Výpustku. Tento návrh
47 metrů. Aktivní tok na dně této propasti opět nalézá
nabubřelo Salmovo bloudění do rozměrů dodnes
ložisko fosfátových hlín ve Výpustku během 1. sv.
nebyl realizován.
ing. Hermann Bock při svém sestupu v roce 1905.
tradovaných ústní slovesností. Pozdější objev v Babické
války těženo. Vydatnější naleziště bylo v Drachenhöhle
Těžba ve Výpustku měla nepochybně jistý re-
Hloubku propasti upravuje na správných 35 metrů
chodbě z roku 1923 je zcela nový a zcela původní,
u Mixnitz a v některých haličských jeskyních.
gionální význam, celkem se v letech 1920–23 vytěži-
a vyslovuje domněnku, že právě tato propast je onou
protože mu předcházely rozsáhlé výkopy Wankelovy,
V Mixnitzské »Dračí« jeskyni bylo za 1. sv. války
lo 15000 tun hnojiva, nicméně spasit naše hospodářství
Salmem zazděnou pasáží Výpustku. Salmův mýt
Hochstetterovy a Polákovy - je velmi nepravděpodob-
vytěženo více než 3000 tun fosfátových hlín, jež
to nemohlo; celkový dovoz fosfátů do Českosloven-
zapustil kořeny natolik, že do jeskyně vstupují další
né ba nemožné, že by se zde Salm dostal tak daleko.
zde měly mocnost 12 metrů (Frodl uvádí v Mixnitz
ska činil např. v roce 1927 100215 tun fosfátů
ještě poválečnou těžbu 2000 vagónů).
[Milbauer–Slavík 1929]. V Moravském krasu se
a další badatelé hledající »ztracené« pokračování.
K tomuto oddílu je třeba poznamenat, že původ
FOSFÁTY I Zásadní změnu nejen pro Výpustek, ale
Nový průzkum (vzorkování) jeskyní Moravského
tedy v letech 1920–23 ročně vytěžilo cca 5,6 %
mystéria »Salmova Výpustku« měl pravděpodobně
i pro některé další jeskyně v Moravském krasu, zna-
krasu na fosfáty zahájil Moravský Zemský ústav
ročního dovozu roku 1927; v roce 1922 to mohlo
následující průběh: František starohrabě Hugo Salm-
menalo zjištění Moravského zemského výzkumného
zemědělský až v únoru roku 1920. Největší pozornost
být i více. Otázkou zůstává, zda tento příspěvek
Reifferscheid zkoumal známé partie Výpustku,
ústavu zemědělského z roku 1916, že některé jeskyn-
se upírala na Výpustek, kde záhy (v květnu 1920) za-
zabloudil, několikráte se zapasoval celkem dokola,
ní hlíny Moravského krasu jdou použít jako zna-
počala s těžbou Správa adamovských liechten-
málem spadl do propasti, nicméně nikdy nepronikl
menité hnojivo [Frodl 1923]. Jednalo se o sedimenty
steinských lesů. Důl samotný, t j. rozmístění
Ve střední poloze /c/ se nacházelo značné množství
drážek, umístění haldy, sušárny a dalších zařízení,
diluviálních kostí zejména
Profil v »Hochstetterově štole« neboli Babické chodbě.
navrhla Technická akciová společnost v Brně.
»U
chýliv se na pravo z voznice octneš se u dvojího vchodu do jeskyně. Levý otvor přivítá tě
dechem ledovým, jakého jsme u nijaké jiné jeskyně nezaznamenali. Cesta je dosti pohodlná, schválně upravená; litovati však jest, že vykopanou hlinou krápníkový útvar po obou stranách
chodby zaházeno. Nezbývá, než k vrchním klenbám pozor obrátiti, ač i tu mnoho překvapujícího nenajdeš, an okrasa hlavní postupem věkův četnými návštěvami přemnoho utrpěla. Zvláštního rázu
této jeskyni dodávají tak zvané šířaviny t.j. prostranné síně neobyčejnou šířkou sklepení znamenité, a těch se čítá několik. Ostatně dělí se celá jeskyně na dvě hlavní chodby, které do kruhu
vespolek se blíží, a snadno by se prorážkou spojit daly; jsou pak mnohé poboční ulice tak spletené,
žeby člověk nepovědomý ustavičně do kola se točiti mohl. Už Hertod píše, že za jeho času (1669)
při ohledání Výpustku užívalo se nití; obecný pak lid že bu pilinami, bu zeleným listem cestu si
naznačoval, aby nezabloudil. Nyní ovšem zkušení vůdcové za malou odměnu zbavují navštěvovatele
In: Soukop 1858
všeliké starosti, místo nitě Ariadiny bezpečně zastupujíce.
«
H
KD10 / 2004
STR
48/49
48–49
72
Jeskyně Výpustek
3–4
13
B
medvěda jeskynního.
Do roku 1923 se ve Výpustku vytěžilo cca 15000
tun hnojiva obsahujícího průměrně 8% P2O5, t.j.
1200 tun P2O5, nicméně z jeskyně samotné se vyvezlo dalších 20000 tun hluchého materiálu!
horní sintrová deska
0,3 m silná
V jeskyni se těžilo zejména v její přední části
v oblasti Starého vchodu, Heinzovy, Císařské a Medvědí
síně. Hlína se těžila jednoduchým způsobem, prohazovala se skrz 10 mm hrubá síta, větší kameny
a kosti byly vybírány ručně. Natěžený materiál se
dolní sintrová
deska
dopravoval ve vozících (kiplorách) polní dráhy ven
před jeskyni, hlušina šla na haldu, hlína do
sušárny, kde se po krátkém sušení třídila na osm
e In: Hochstetter 1880
Rukopisná kopie Zdeněk Farlík. 1969. In I Archiv Zdeňka Farlíka
m=1:2000 /zmenšeno z 1:1000/
ke zvýšení hospodářských výnosů byl adekvátní
pohraniční opevnění, obrovské investice plynuly do
ského potoka skýtalo určitou ochranu před bom-
Úprava jeskyně na sklad byla nařízena výnosy MNO
ztrátám vzniklým odtěžením jeskynních sedimen-
výstavby Vojenských továren, zbrojních skladů, přípravy
bardováním. Poloha to byla výhodná také díky nevelké
č.j. 33.301 taj. IV/1 oddělení /1936 a č.j. 1221 taj.
tů, včetně paleontologických a archeologických
decentralizované mozaikové výroby, podzemních
vzdálenosti jeskyně od zbrojovky Škoda v Adamově,
IV/1 odd. /1937. Stavební práce měl zajistit »Pracovní
nálezů. Nalezené kosti se sice podle Frodla třídi-
továren a jiných souvisejících zařízení.
kde byla roku 1933, v rámci vládní dohody na de-
oddíl Křtiny«, útvar vzniklý z pracovního oddílu Ostrov,
ly a uchovávaly pro vědecké účely; z vytříděného
Bylo zřejmé, že letectvo bude v příští válce hrát
centralizaci zbrojního průmyslu, zahájena výroba
který pracoval na výstavbě muničního skladu č. I v jeskyni
materiálu se podařilo např. složit 6 úplných koster
nemalou roli, takže bylo postupně rozhodnuto o výs-
dělostřelecké munice. Ve Výpustku byly navíc
»Michalka«. Tento útvar spadal pod 6. ženijní pluk
medvěda jeskynního později vystavených v pavilonu
tavbě čtyř speciálních podzemních skladů. Jednalo
předchozí těžbou fosfátových hlin uvolněny značné
III. sboru a velitelem tohoto pracovního oddílu byl
Anthropos na brněnském výstavišti; kolik kostí však
se o muniční sklad č. I Trněný Újezd (v lomu PŽS),
prostory, které by po nezbytných úpravách byly vhod-
poručík ženijního vojska Jan Hlaváček, mužstvo se
skončilo na polích, haldě či ve vápenné peci dnes
č. II Ostrov u Macochy (jesk. Michalka), č. III Skala
né ke skladování munice.
ale skládalo i z příslušníků jiných útvarů.
nevíme. Na základě sběrů zlomků pravěkých arte-
(jesk. Skala u Trenčína) a muniční sklad Výpustek.
O přípravě výstavby muničního skladu v jeskyni
Jeskyně Michalka byla upravena a předána k dobu-
faktů na haldě zařadil J. Skutil [1926] nejstarší pa-
Poloha Výpustku byla ideální, už samo údolí Křtin-
Výpustek bylo rozhodnuto koncem roku 1936.
dování firmě Konstruktiva 3. května 1937 [PoK*1],
leolitické osídlení jeskyně do aurignacienu – v té
době (1920>) však již nebylo možno celkovou situaci
Přestože byly pro válečnou výrobu využity i jiné jeskyně na území Říše, kumulace jeskynních továren v Moravském krasu je zcela ojedinělá. Medvědí síň směrem od krytu.
vyhodnotit, protože došlo k odtěžení celého
naleziště ve vstupní části jeskyně.
Ke konci těžby se zřejmě dobíralo ložisko kostí
v Babické chodbě popisované již F. Hochstetterem;
roku 1923 zde dělník František Polák a jeho kolegové vykopali (těžko dnes říci, zda se jednalo o těžbu,
průzkum na hnojivo či privátní jeskyňářskou iniciativu) průlez do dalších dosud neznámých prostor
jeskyně, kde František Polák zanechal i svůj podpis.
Tyto prostory pak byly navštěvovány i později,
Polákem ještě v roce 1925 a zejména rodinou
Urbánkových z Habrůvky v roce 1939.
K závěru této kapitoly lze jenom říci, že těžkou devastaci jeskyně Výpustek započala hlavně těžba
hlín pro potřeby zemědělství. A jestliže kořeny našeho moderního státu stojí na zkamenělých hovnech
medvědů, netřeba se ničemu divit!
MUNIČNÍ
SKLAD
I Ve 30. letech 20. století byla
mezinárodní situace již dostatečně napjatá a vize
příštího celosvětového konfliktu získala jednoznačné
kontury rajtek, holínek a malého knírku. V odpovědi
b Martin Přibil
na vztyčené paže hrozičů se u nás zbrojilo, budovalo
b Miroslav Sádovský
b MP
b MP
Starý původní vchod do Výpustku (vlevo) a nově vyražený Československou armádou v roce 1938 (vpravo).
Všiměte si původních suchých zdí v bocích zářezu ke vchodu.
b MP
U starého horního vchodu byla vybetonována skládka uhlí, které se odtud sypalo do kotelny.
takže se pracovní síly přesunuly k Výpustku, kde práce
větlením, větráním atp. Vzhledem k tomu, že jeskyní
okolí; rampy a cesty měly být zastírány, případné
je příklad »Nízké chodby«. Podlaha byla srovnána
zvolna probíhaly již od počátku roku 1937 [PoK*2].
měla procházet polní drážka o uvažovaném max-
nálezy při těžbě schraňovány.
na jednotnou niveletu, vyštěrkována a zválcována.
Úpravu jeskyně Výpustek navrhl stavební ředitel
imálním rozchodu 760 mm, byla minimální šířka
Vlastní práce v jeskyni spočívaly ve vyražení lev-
Podle hlášení nového velitele pracovního oddílu
velitelství III. sboru, plukovník stavební služby
chodeb navržena na 3,1 m. [PoK*4]. Skladovací
ého tunelu ke křížení Knížecí a Hlavní chodby, ta se
poručíka ženijního vojska Jar. Kraemera ze 4. květ-
Ing. František Balátě ve třech variantách, z nichž
plocha měla dosáhnou cca 5000m2 a podle před-
pak vyklízela z obou stran. Podlahy byly
na roku 1938 pokročily práce natolik, že bylo možné
každá počítala s vyražením nového vstupu na
běžných rozpočtů měly hrubé stavební práce přijít
zarovnávány na úroveň 383,5 m, mnohé pilíře a strop-
přistoupit k definitivní úpravě a využití prostor. Oproti
křižovatku Hlavní a Knížecí chodby a s přestřílením
na 227572,- Kč. Na úpravě jeskyně mělo pracovat
ní kulisy byly odstříleny, zvláš v oblasti Starého vs-
původním předpokladům bylo z jeskyně k 30.4.1938
Starého vstupu; 1. a 2. varianta navíc počítaly
127 mužů po dobu 180 dní. [PoK*5]. Pracovní odd-
tupu. Vrtalo se strojně, pálilo elektricky. Natěžený
vytěženo celkem 10468m3 kamene a 14635m3 hlíny,
s vyražením tunelu 3. severního vstupu.
íl byl ubytován ve Křtinách a vzhledem k namáhavosti
materiál se odvážel na stávající haldu. Osvětlení pra-
tj. 3× více kamení a 2× více hlíny než byl plán! Zbývalo
MNO 25.6. 1937 [PoK*3] schválilo úpravu jeskyně
prací měl být bohatě zásoben stravou. Podle in-
coviště zabezpečovala elektrocentrála v místě
upravit zářez pravého (severního) vstupu, nebo po-
podle 1.varianty, počítající s vytěžením 3100m3 ros-
strukcí vel. 6. žen. pluku měly být práce prováděny
a karbidové lampy. Vyklízecí práce trvaly až do dub-
dle původních předpokladů se nepostupovalo v ros-
tlé skály a vyvezením 7000m3 hlíny, položením 0,8km
ve třech osmihodinových směnách s čtyřicetihodi-
na 1938. Nepotřebné odbočky byly zazděny masivními
tlé skále, ale v suti.
polní dráhy a vybavením vnitřních prostor dřevěný-
novou víkendovou přestávkou. Vlastní práce měly
kamennými zdmi; předtím byly ale pravděpodobně
Dne 19. 7. 1938 Komise MNO pro úpravu
mi přístřešky na munici, nakládacími rampami, os-
být prováděny tak, aby co nejméně narušily vzhled
založeny natěženou hlínou a kamením, jak dnes ukazu-
jeskyně Výpustek konstatuje [PoK*6], »že uvnitř
a
1880
1938
1944
m= 1:2000 /zmenšeno z 1:1000/
H
KD10 / 2004
STR
50
50
72
Jeskyně Výpustek
5
13
B
b
jeskyně jsou práce spojené s vyčištěním prostoru
skončeny« a že je třeba dočistit a vyzdít pravý vstup a u všech tří vchodů zřídit portály s uzávěry. Dále
se po položení dráhy 600 mm měly v jeskyni zřídit
přístřešky na uchování munice s pultovou nebo
sedlovou střechou shora zavěšenou či podepřenou
dřevěnou konstrukcí. Dřevo mělo být impregnováno,
střecha z vlnitého plechu měla být natřena asfaltovým nátěrem. Voda měla být odváděna okapními svody do vsakovacích jam u skalních stěn. Do
komína pod horním vstupem měl být umístěn jeden
ruční ventilátor o průměru 500 mm - pokud by nestačil, měl být osazen ventilátor elektrický. Železná
vstupní vrata měla být opatřena regulovatelnými
větracími otvory pro zajištění přirozeného větrání.
Elektrická energie na osvětlení a provoz případných
ventilátorů měla být zabezpečena agregátem provozovaným před jeskyní. Sklad měli hlídat civilní hlídači, jimž měl být postaven domek s jednopokojovým bytem a místnostmi pro hlídače, agregát
a kancelář správce skladu. Dále měl být postaven
manipulační objekt 6×10 m a celý objekt měl být
důkladně oplocen.
Nakolik se do zářijové mobilizace podařilo výše
popisované opatření realizovat, není již příliš zře-
H
m=1:2000 /zmenšeno z 1:500/
In I PoK, Vojenský historický archiv
In: PoK, 1938
MIMOŘÁDNÁ
UDÁLOST
21.
ČERVENCE
1937
imořádná událost se stala při výstavbě muničního skladu dne 21. července 1937 po 19. hodině. Rolník Jan Možný z Babic vezl po silnici z Josefova
povoz naložený 10 centy žitné mouky a 1 centem otrub babického pekařského mistra Theodora Nermutha. V té době zrovna probíhaly trhací
práce na novém vstupu do Hlavní chodby. Ač byl povoz 250 metrů daleko, v okamžiku prvního odstřelu se kůň lekl, vzepjal a vůz sjel do potoka. Strhl
In: Pracovní oddíl Křtiny
s sebou i koně, který se na místě zabil, vůz se poškodil, mouka vysypala do potoka.
M
b MP
c
L Pamětní tabule v Heinzově síni
připomíná návštěvu knížete Jana
z Liechtensteinu ve Výpustku. Kníže
tehdy navštívil vykopávky, které dotoval . Výzkumné práce prováděla Vídeňská
akademie věd pod vedením Ferdinanda
von Hochstetter a Josefa Szombathyho.
K Srovnání, jak se ze spletitého labyrintu postupně stala velká a přehledná
jeskyně. Největší vyklízecí práce a úpravy
zde byly vykonány v letech 1920–23 při
těžbě na hnojiva a 1937–38 při úpravě
na podzemní muniční sklad.
KK a - Není bez zajímavosti, že mnozí
německy píšící autoři (a už Salm, Wankel,
Hochstetter a Szombathy, později Frodl)
uvádějí zásadně název jeskyně jako
»Vypustek« (Salm – Wejpustek ); tvar
»Auslaßhöhle« nepoužívají. Viz plán
J. Szombathyho [lit. 1881] dle plánu
Fr. Loly z roku 1807.
L I b - Na plánu z roku 1938 jsou
ještě vidět skalní pilíře zachované po
těžbě fosfátových hlin [lit: PoK 1938].
Ic - Jedinečný plán z doby před zřízením
podzemní dílny (cca 3/4 1943 – 1/4 1944)
názorně ukazuje předválečné úpravy
Čs. armády. Lze jen konstatovat, že
Výpustek byl zcela zničen již tehdy.
m=1:2000 /zmenšeno z 1:500/
In: Archiv ČGÚ
B
Jeskyně Výpustek
6
13
STR
51
51
72
KD10 / 2004
F
b Martin Přibil
Heinzova síň byla před rokem 1923 mnohem menší. V roce 1937 byly odtěženy i zbylé skalní pilíře a vznikl zde velký sál; z té doby pocházejí i kamenné zazdívky. Vlevo vzadu příchod k dieselagregátům.
jmé. Podle hlášení z 1. 9. 1938 byly obě cesty ke
rodiny Urbánkových z Habrůvky. Větší než Salmovo
skladu vyštětovány a rampa až na 10 metrů doho-
mystérium jsou jejich údajné objevy z května 1939,
tovena a z poloviny vyštěrkována. Objednané
kdy se prý otci a bratřím Urbánkovým podařilo
koleje 65/7 (65mm výšky,7 kg/m) pro cca 1 km dráhy
v »Polákově« části za Babickou chodbou prokopat
skladu skončily na nádraží v Adamově. Podle
do dalších prostor [Urbánek 1947]. Mělo zde dojít
plánu z doby před zřízením podzemní dílny (viz obr.
k objevu 530 m chodeb s vodopádem, dómy a 128
str. 51 dole) byl pravý portál vydřeven a před Starým
m dlouhým jezerem. O těchto objevech však silně
vchodem stála strážnice o půdorysu 3×3 metry.
pochybuje Burkhardt [1951], nebo při znovuodkry-
Samotný Pracovní oddíl Křtiny byl likvidován po-
tí partií za Babickou chodbou v roce 1950 nebyly
dle rozkazu velitele 6. žen. pluku z 24. 9. 1938, mužst-
Urbánkem popisované pasáže zastiženy, stejně jako
vo bylo odesláno ke kmenovým útvarům. Stroje, za-
v roce 1992.
řízení a zbytek trhavin byl předán příslušným út-
K etapě muničního skladu ve Výpustku: není nám
varům, pracoviště samotné bylo dne 27. 9. předáno
znám podrobný popis jeskyně po září 1938. Z prací
veliteli četnické stanice ve Křtinách.
zde provedených a zachycených na pozdějším plánu
Později, až do září 1943, nebyl zřejmě Výpustek ni-
[1944] či strohých konstatování dalších autorů je
jak využíván. Do té doby byl navštěvován jeskyňáři,
však zřejmé, že jeskyně byla zcela zdevastována již
turisty a trempy. Probíhal zde také jeskyňářský výzkum
před zřízením podzemní výrobní dílny.
Masivní fundamenty nedaleko severního tunelu nesly výkonný ventilátor.
odzemní továrny se netýkají jen 2. světové války. Byly už před ní, stavěly se po ní, budují se i dnes; jsou
to výrobní, zpravidla tajné objekty, které mají ve válečné době v případě leteckého napadení
zabezpečit strategickou výrobu nezbytnou pro obranyschopnost státu.
Podstatou zabezpečení výroby v případě těžkých náletů, které by nezvládala aktivní obrana, se staly různé
verze decentralizace a ukrytí výroby. Již např. v předválečném Československu se zvažovaly různé strategie
od mosaikové výroby či naopak výstavby nových velkých centralizovaných závodů dále na východ. Bylo nezbytně nutné
udržet dostatečné množství zasob munice, PHM, potravin
J E S K Y N Ě V S P O
apod. pro případný konflikt a krytí ústupu vojsk na Slovensko.
Výhledově byla plánována výroba syntetického benzinu z uhlí, dokonce se již začal v Novákách budovat nový
zpracovatelský závod, tyto náročné petrochemické postupy však asi nebyly v ČSR do roku 1938 zcela zvládnuty pro průmyslovou výrobu, takže se uvažovalo i o nákupu licencí ze zahraničí (I.G. a Standart Oil Comp.).
V Čechách se nabízela spíše decentralizace a mosaiková výroba - rozvezení munice a dalších zásob po
železnici do menších podniků, jako byly třeba cukrovary, lihovary, pivovary apod., popř.
ukrytí zásob a materiálu do vytipovaného podzemí. Na východě se naopak čile stavěly
nové velké skvělé závody, a už státní Vojenská továrna č.2 v Bohuslavicích nad Vláří
nebo v majetku velkých akciových společností jako třeba Avia v Kunovicích, Škodovka
v Adamově, Zbrojovka Brno ve Vsetíně. Ještě dál, na Slovensku, se budovala VT3 Nováky,
VT4 v Žilině či továrna Zbrojovky Brno v Považské Bystrici nebo Poldi v Prakovcích.
Dokonce ještě před válkou se začaly v Československu budovat moderní podzemní
továrny; byly to jedny z prvních podobných objektů na světě vůbec. V roce 1928 Škoda Plzeň navrhla státu výstavbu nové velké zbrojovky v Dubnici nad Váhom, která se cílevědomě budovala od roku 1932. V závodě
se měla vyrábět děla a dělostřelecká munice. Při utajované výstavbě se mohla Škodovka rozšoupnout,
P
nebo měla od státu garantované nákupy munice ve výši investic do nové továrny. Byl zde vybudován
obrovský, místy několikapatrový výrobní bunkr, tzv. »Blok«. Ten sestával z 36600m2 zastavěné plochy a tvořil
doslova srdce celého Dubnického závodu. Škoda byla na svůj Blok hrdá a ten se při leteckých bombardováních také patřičně vyznamenal - po zásahu několika americkými 500 kg bombami byl jen »lehce
poškrábán«. Blok byl při ústupu německých jednotek notně poničen a po válce zdlouhavě opravován.
Nebyl to jen bunkr v Dubnici, další významný podzemní objekt byl ve Vojenské továrně č. 5 vLelovecké dolině uZemianských
Kostolan. V roce 1936 se zde začalo razit 40 paralelních, až
Z E M N Í T O V Á R N Y
10 m širokých a až 11 m vysokých tunelů, ty byly dlouhé
40–100m, byly opatřeny větracími komíny a spojovacími chodbami. Vchody do vyražených tunelů byly spojeny ve vylámaném příkopu dvoupatrovým bunkrem s 2m silným žb.stropem. Celý objekt měl odolat přímému
zásahu 2 t pumy. Rozsáhlé zařízení mělo sloužit pro výrobu BCHL (yperit, fosgen, chloracetonfenon) a další související výroby potřebných surovin (Cl, Na, benzol, AsCl) a asanačního chlorového vápna. Za války zde byl Voj.
chem. zkušební ústav a sklady PHM. Po válce byly objekty rozšiřovány jako Týlový sklad 1
leteckých PHM a pro zkušební výrobu a výzkum BCHL. Objekt je stále ve stavu Armády SR.
Podobná situace panovala na západ od naší hranice: Němci od roku 1936 budovali
obrovské sklady pro strategické rezervy paliv a mazadel organizace Wifo
u Niederschsenwerfenu (KD6, KD7 s.12). Podobné podzemní objekty se postupně
stavěly i v jiných evropských státech; v Itálii, Francii. Během 2. sv. války naběhla
rozsáhlá podzemní výroba i na britských ostrovech.
Nejvíce se do podzemních továren investovalo v III. říši a byli to právě Němci, kteří dotáhli podzemní výrobu
do skutečně gigantických průmyslových rozměrů. Do podzemí byly přesunuty celé průmyslové komplexy strojírny, montážní podniky, chemičky či loděnice. V podzemí a těžkých bunkrech se vyráběly šrouby, kuličková
Tajemství podzemních továren II
H
KD10 / 2004
STR
52
52
72
Jeskyně Výpustek
7
13
B
D
e Martin Přibil. Podle různých pramenů: Fr. Lola 1807 via Szombathy; Szombathy 1881, MNO1937–38, 1959;
Auslaßhöhle, bez autora a data. cca 3/4 1943 – 1/4 1944; Burkhardt–Zedníček 1952, Jan Kamenický 2003 a další.
FLUGMOTORENWERKE OSTMARK GMBH I
Náklady na výstavbu tohoto nového závodu měly
Koncem 30. let zbrojní průmysl v nacistickém Německu
dosáhnout 400 miliónů Říšských marek. Výstavbu
utěšeně vzkvétal, Göringovo Říšské ministerstvo le-
měla z 90 % hradit Říše a z 10 % koncern Junkers,
tectví (dále jen RLM – Reichsluftfahrtministerium)
jehož motory se zde měly vyrábět pro vyvíjený
se snažilo, aby v budoucnu kapacita válečného
rychlý bombardér typu »B«. Junkers měl být odpověd-
průmyslu stačila dodávat tolik letadel, aby se stih-
ný i za průběh výstavby a pozdější výroby.
ly jak doplňovat ztráty na frontách, tak se i zvyšo-
Dne 2. dubna 1940 byla založena firma
val jejich celkový počet. Tím měla být zabezpečena
Flugmotorenwerke Ostmark GmbH (dále jen zkratk-
letecká převaha nad nepřáteli. Výroba letadel
ou FO) se sídlem ve Vídni. Řediteli se stali Wilhelm
měla v budoucnu, během války, naběhnout až na
Eckenberg a Paul Tappert. Kombinát měl mít tři hlavní
čtyřnásobek předválečné výroby. V roce 1938
závody, hlavní mateřský ve Wiener Neudorfu a dva
požadavky vyzbrojovacího oddělení RLM vyústily,
pobočné; v Brně na výrobu vstřikovacích čerpadel
kromě jiného, v plán výstavby nového kombinátu na
a ve slovinském Mariboru na výrobu vrtulí.
výrobu leteckých motorů pro rychlé stíhací bom-
Vzhledem k zmatečnému řízení Úřadu pro letecké
bardéry. RLM požadovalo aby nový závod měl ka-
vyzbrojování generálem Ernestem Udetem měl vývoj
pacitu 1000 kompletních motorů měsíčně. Tento plán
nového rychlého bombardéru značný skluz, stejně
byl ovšem realizován jen zvolna.
jako výstavba kombinátu FO. Tyto závažné problémy,
b Martin Přibil
B
Jeskyně Výpustek
8
13
STR
53
53
72
KD10 / 2004
a & b Martin
Ždár, Davle), bývalá pohraniční pevnost Hůrka či vápencové doly
v jeskyních je spíše ojedinělá a krom jesk. Heimkehle se nejvíce týká
ložiska, ozubená kola, útočné pušky, samopaly, pancéřovky, žárovky,
Moravského krasu.
u Litoměřic (Richard, viz KD6). Největším podzemním objektem u nás
elektronky. Dále celé motory, letadla, rakety, torpéda, dokonce i ponorky.
měla být továrna Avia III, projektovaná na několika místech v okolí
Krom úprav již existujícího podzemí se ve velkém stylu budovaly
Pod zem byly ukryty i celé petrochemické podniky jako jsou rafinerie
tunelové objekty úplně nové (srovnej: KD6: Mittelwerke Dora,
Prahy; započaly se i přípravné práce, ale pro nereálnost celého plánu
minerálních olejů či továrny na výrobu kapalných uhlovodíků (benzínu)
Kaolin, Anhydrit; KD7: Rabštejn-Jánská; KD 10: Quarz, Dachs IV).
byly brzo zastaveny. Avia musela vzít za vděk náhradními prostorami
z uhlí. V podzemí se paliva a mazadla nejen vyráběla a skladovala, ale
Nebyly to jen chodby ražené ve skále, ale
v tunelech u Davle (závod »Omega I-II«)
rovnou i stáčela do cisteren nákladních vlaků. Podzemí
a pivovarech v Praze Braníku a Vinohradech.
i gigantické železobetonové výrobní bunkry,
se také využilo na výrobu či skladovaní kyseliny
V Moravském krasu byly pro potřeby podniku
ve kterých se montovala nejen celá letaddusičné, peroxidu vodíku, kapalného kyslíku a mnola, ale i ponorky! Např. bunkr na montáž
FOB využity jeskyně Výpustek s cca 4500 m2
ha dalších produktů.
ponorek typu XXI »Valentin« u Brém má úcvýrobní plochy, Michalka 300m2, Kůlna 1400m2,
Pro tyto dílny se adaptovaly mnohé doly (předetyhodných 420metrů délky, 100m šířky a 25m
Býčí skála 500m2, Drátenická 1000m2. Reálně
vším na nerudné suroviny), sklepení, železniční a silvýšky. Strop je silný 7,5 metru, stěny 4,5.
se rýsovalo využití holštejnské Hladomorny a na
niční tunely, dokonce i část berlínského metra. Pro
Podobných výrobních bunkrů je v Německu
seznamech využitelných objektů byly i další
výrobu se počítalo i s využitím jeskyní. Největší
v různém stádiu výstavby či poškození více.
jeskyně (900m2 v Kateřinské, 1000m2 v Pekárně,
jeskynní továrna byla v jeskyni »Heimkehle« v Harzu,
Je třeba neustále připomínat, že celý tento
550m2 v Nicové ve Sloupsko-Šošůvských jeskyních,
kde fa Junkers na 6000m2 vyráběla podvozky letadel
Ju88 a Ju188. Mnohem menší provozy byly v jeskyních
šílený podzemní výrobní program stál utrMariánská jeskyně)
»Balverhöhle« (800m2) u Iserlohnu a »Hohle Fels«
pení a životy stovek tisíců vězňů či totálně
Sice se u nás budovalo několik dalších
Pohled do spojovací chodby
nových štolových továren (Stránská skála, Branická
u Schelklingenu. Plánovalo se ale využití dalších
nasazených z celé Evropy.
Pohled do výrobní chodby
podzemní letecké továrny
podzemní rafinerie
přírodních dutin – »Jettenhöhle«
Na našem území byla, až na výjimky (např.
skála, Prokopské údolí a další), ale koncem války
u Osterode, »Einhornhöhle« u Schartfeldu (obě Harz), Barbarossahöhle
Rabštejn-Jánská, viz KD7), podzemní výroba především záležitostí
již nebyli k dispozici lidé, stroje, materiál ani čas. Destinace Výpustku
v Kyffhäuseru nebo Drachenhöhle u štýrského Mixnitz. Dračí jeskyně
adaptací již stávajících podzemních prostor. Nouzově byly využity předea dalších jeskyň Moravského krasu jako podzemních výrobních závodů
byla poničena těžbou fosfátových hlin, takže kdyby se tyto úvahy revším velké pivovary a jejich sklepy v Praze, Plzni, Brně, Litoměřicích,
tedy není něčím neobvyklým, ale spíše jen logickým vyústěním celkové
Svijanech i jinde. Dále byly využity železniční tunely (dráha Tišnovalizovaly, měla by s Výpustkem velmi podobný osud. Jinak výroba
situace panující v tehdejším německém zbrojním průmyslu.
x
Přibil
»Horní vstup« posloužil coby násypka uhlí do kotelny, pod vchodem je zásobník na uhlí. Při ústupu německých
jednotek byla kotelna zdemolována. Trubky v popředí odvádějí zplodiny z dieselagregátů do původního komínu.
F
etecké motory Daimler-Benz 600,
601, 603, 605 měly stejnou konstrukci, byly
to kapalinou chlazené dvanáctiválcové motory s uspořádáním válců ve dvou řadách do obráceného V. Motor
DB600 měl karburátor, pozdější modely vstřikovací čerpadlo.
Vzduchový kompresor přeplňovaného motoru byl poháněn
z klikové hřídele převodem přes hydraulickou spojkou s plynulou automatickou regulací výkonu v závislosti na výšce letu. Dvěma motory DB 603
byl vybaven těžký stíhač D0-335
Kompresor, zapalování – magneto, byly umístěny v zadní
části motoru, vyráběla je firma Bosch, tak jako vstřikovací
čerpadlo, olejovou pumpu a 30 V generátor. Bloky motorů DB se vyráběly ze žáruvzdorné slitiny silumin g (Al,
9%Si +Mg, Mn), válce měly ocelové vložky. Kliková skříň byla z elektronu (Mg, 7-13% Al, +Zn a další přísady).
Tyto lehké slitiny se používaly i na ostatní součásti motoru; hřídel byla ocelová.
Motor DB 600 byl postaven v roce 1932 a byly jím osazovány první verze Messerschmittu Bf109 a Heinkelu111,
jeho vylepšená verze DB600Ga měla maximální výkon770 kW. S motorem DB600 byly v roce 1936 překonány
světové rychlostní rekordy. Stalo se tak na speciálně upravených Bf 109, které byly propagandou označeny za sériové letadla; bylo navíc použito přídavného spalování, při němž životnost motoru klesala na
desítky minut! Na základě DB600 byly vyvinuty motory DB601, DB 603 a DB 605.
Motor DB601 a jeho vylepšená verze DB605 s vyšším výkonem se používaly hlavně ve stíhačkách Bf 109,
Bf 110, Me210 a dalších typech. Ve výškových stíhačkách Bf 109G5, 6, 8, 10 a Bf109K se používal motor
DB605AS s výkonějším kompresorem ze silnějšího motoru DB603.
Motor DB 602 byl velký naftový vidlicový šestnáctiválec vyvinutý v roce 1935 pro pohon vzducholodí
(Hindenburg a Graf Zeppelin 2), měl trvalý výkon 660 kW (max. 880kW) a vážil 2 tuny!
Letecké motory DAIMLER-BENZ L
DB 603
0
1m
vlekoucí se již od konce 30. let, kdy byly zadávány
vané haly atp. Na stavbě se ušetřilo 50 miliónů marek
torů byly závody FO záhy delimitovány pod komi-
tron se zde rozjížděla výroba kompresorů, vstřiko-
požadavky na vývoj a výrobu nových typů letadel,
oproti plánu; z důvodu snížení investic se předpok-
sionální vedení několika firem. Steyr-Daimler-Puch
vacích čerpadel, olejových pump, zapalování (mag-
mimo jiné rozhodly o výsledku letecké války. Dříve
ládalo, že výrobní haly budou jen dočasné stavby
(SDP) převzal mateřský závod ve Wiener Neudorfu
net), startérů, elektrických generátorů a další dílů
ale vyústily k převzetí části Udetových kompetencí
a po válce se zase strhnou. A i když výstavba nakonec
(FOW) a Vereinigten Deutschen Metallwerke (VDM)
pro motor DB603. Tento motor se montoval do rych-
polním maršálem Erhardem Milchem – »otcem«
trvala měsíců osm, Albert Speer si na této akci
závod v Mariboru. Brněnský závod převzal koncern
lých dvoumotorových středních bombardérů, těžkých
Luftwaffe. Ten hned v červnu 1941 reagoval na zvyšu-
vysloužil uznání a po smrti Fritze Todta post minis-
Bosch, jehož komponenty pro motory DB 603 se
a nočních stíhačů He 219A-7, Do 217N, Me 410,
jící se leteckou produkci spojenců a v akčním plánu
tra zbrojení [Speer 1996].
zde měly vyrábět [Sádovský 2002].
Do 335 apod. Výrobu řídili odborníci od Bosche
»Göringsprogramm« nově definoval výrobní kvóty
Mnohem závažnější problém se však ukázal v rych-
Brněnská pobočka FO–závod Flugmotorenwerke
německé národnosti, řadoví dělníci byli převážně
a parametry německých letadel. Milchovo převzetí
lém bombardéru »B« – Junkersu 288, jehož vývoj
Ostmark Zweigwerk Brünn (FOB) se začal budovat
Češi. Vzhledem k tomu, že součástí průmyslové
Udetova úřadu značně popohnalo výrobu letadel
vázl, zejména kvůli nedořešenosti motoru Jumo 222.
v létě 1941 záhy po vyhlášení »Göringova programu«.
strategie E. Milcha byla i geografická vázanost výrob-
a výstavbu leteckých závodů [Irving 1995]. Ernest
Proto bylo na podzim 1941 rozhodnuto, že FO bude
Stavělo se na »zelené louce«, resp. polnostech nedaleko
ních řetězců, podílely se významně na výrobě těch-
Udet definitivně podlehl depresím a v listopadu 1941
vyrábět motor jiný, a to konkurenční dvanáctivál-
Brna na území obcí Líšeň a Židenice. Po debaklu firmy
to leteckých motorů i další závody koncernu REIMAHG
spáchal sebevraždu.
cový DB 603 firmy Daimler-Benz, která převzala
Junkers s motorem Jumo 222 a delimitaci FO byl zře-
(»Werke Reichsmarschall Hermann Göring«, dříve
E. Milch 23. června ‘41 pověřil výstavbou koncer-
i Junkersův podíl v FO. Staronové vedení koncernu
jmý i konkrétní předmět výroby: součásti firmy
též RWHG »Reichswerke A.G. für Waffen- und
nu FO »vůdcova architekta« Alberta Speera, bu-
vidělo situaci velmi slibně, nebo v říjnu 1941 přis-
Bosch pro letecké motory Daimler Benz. Záhy zde
Maschinenbau ›Hermman Göring‹«) na území
doucího ministra zbrojení. Výstavba nových závodů
líbilo při slavnostní inspekci ve FOW vedení Daimler-
vyrostl moderní strojírenský kombinát, který měl v roce
Protektorátu, resp. bývalého Československa. Byla
FO měla proběhnout v rekordním čase pěti měsíců!
Benzu zvýšení kapacity na 1200 motorů měsíčně,
1942 1000 zaměstanců; v roce 1943 již přes 5000.
to Škoda se svou slévárnou lehkých kovů v Plzni
Speerův stavební štáb navrhl progresivní novinky,
což se zpětně dotklo i ostatních závodů a subdoda-
Z lehké žáruvzdorné hliníkové slitiny
jako třeba stavby z prefabrikovaných dílů, monto-
vatelů koncernu. Pro zlepšení organizace výroby mo-
silumin g a hořčíkové slitiny elek-
Tlakové uzávěry na konci vstupní protiplynové propusti do chráněného pracoviště Výpustek.
b Martin Přibil
H
KD10 / 2004
STR
54
54
72
Jeskyně Výpustek
9
13
B
a nově budovanou v Plotišti nad Labem a od
roku 1944 i Avia [GdS 1944].
DB601
DB 603
DB 605
Objem:
33900cm3
44500 cm3
35700 cm3
Maximální výkon:
865kW (601A)
1290kW (603A)
1085kW (605A)
865kW (601N)
1395kW (603G)
1470kW (605DC)
993kW (601E)
2060kW (603N)
1250kW (605L)
735kW (601A)
1190kW (603A)
995kW (605A)
735kW (601N)
1145kW (603G)
1325kW (605DC)
860kW (601E)
1420kW (603N)
990kW (605L)
2400/min (601A)
2700/min (603A)
2800 (605A)
2400/min (601N)
2700/min (603G)
2800 (605DC)
2400/min (601E)
3000/min (603N)
2800 (605L)
Zdvih:
160mm
180mm
160mm
Vrtání
150mm
162mm
154mm
Rozměry: délka
1722mm
2610,5 mm
2158mm
739mm
830 mm
760mm
Trvalý výkon:
Otáčky:
šířka
1027mm
1156 mm
1037mm
Hmotnost:
výška
600kg
920kg
750kg
Použití:
Bf 109
He219, Do217N,
Bf109G, K Bf110G
Rok výroby:
od 1936
Me410, Do335
Me210 a další
od 1943
od 1943
I V polovině roku 1942 za-
du FO. O realizaci Quarzu bylo ale rozhodnuto až
se jednalo o Výpustek a Michalku, protože byly up-
vyráběly kompresory pro DB603 (a DB605AS); v srp-
čala ve vzduchu panovat zcela jasná převaha spo-
v únoru 1944, po vzniku meziresortní komise
raveny pro podobné účely již čs. armádou. Dále se
nu 1944 naběhla výroba součástí tohoto kompre-
jeneckých letadel. V roce 1943 začali Spojenci velký-
»Jägerstaab«. Tento úřad, v čele s Karlem Ottou
upravovaly jeskyně Kůlna, Drátenická a Býčí skála.
soru v podzemním závodu Omega, tedy ve skoro ste-
mi nálety těžce decimovat německý průmysl včet-
Saurem a Erhardem Milchem, byl zřízen proto, aby
Zachoval se projekt na úpravu holštejnské Hlado-
jné době, kdy byla zahájena výroba ve Výpustku.
ně leteckého. V té době se projevila dávná selhání
pružně řešil problémy leteckého průmyslu, jeho
morny a uvažovalo se o využití dalších jeskyní (Kateřinské,
Závod Omega I–II byl umístěn do dvou tunelů posáza-
Úřadu leteckého vyzbrojování RLM za Udetova ve-
decentralizaci a výstavbu nových leteckých dílen
Pekárny, Mariánské, Nicové). Nebylo to ale jen okolí
vského pacifiku u Davle, další pobočky měla Avia
dení, nebo němečtí stíhači te již na Spojence
odolných vůči bombardování. Vzhledem k tomu, že
Brna a Vídně; výroba motorů DB se od roku 1944
v pražských pivovarech a na dalších místech.
kvůli menšímu počtu méně výkonných letadel nes-
přednostní nárok na Quarz měla válcovna kuličkových
rozjela např. v chodbách hlavní pevnosti »Hochwalde«
Ve Škodovce se již od roku 1941 odlévaly bloky mo-
tačili. O pasivním zabezpečení strategického průmys-
ložisek SDP, bylo třeba zabezpečit produkci leteck-
linie Oder-Warthe-Bogen (viz KD7), dále se plánova-
torů DB a počátkem roku 1944 byla Škoda nucena
lu před nálety se uvažovalo dvěma způsoby: decen-
ých motorů FO jinak.
PŘESUN
DO PODZEMÍ
lo účelné využití rozsáhlého podzemí v Jihlavě, Znojmě
ve svém závodě v Dubnici nad Váhom převzít část
tralizací a rozptýlením výroby do více menších závodů
Jelikož výstavba nového velkého chráněného závo-
a Budapešti. Dalším projektem FO byla výstavba nové
výroby motoru DB603 a uvolnit pro ni odpovídající
či naopak centralizovanou výrobou v závodech
du FO o plošné výměře 65000 m2 měla trvat dva
podzemní továrny s krycím kódem RLM »Flußspat«
prostor v podzemním »Bloku« – prvorepublikovém
odolných proti bombardování – ve velkých podzem-
roky, bylo rozhodnuto prozatímně přemístit výrobu FO
ve Stránské skále hned za humny brněnského závo-
výrobním bunkru. Část výroby zapalovačů dělostř-
ních továrnách nebo olbřímích výrobních bunkrech.
do náhradních podzemních prostor. Byla to sklepení
du FOB [Šenkyřík 1994] a její dvojče »Feldspat« ve
eleckých granátů se přesunula pro změnu z Dubnice
Již v polovině roku 1943 přišly firmy Steyr-Daimler-
ve Vídni a Schwetatu, vídeňské betonové flakové
slovinském Mariboru [Sádovský 2002].
do Adamova. V Dubnici se však nepodařilo nain-
Puch (SDP) a Flugmotorenwerke Ostmark s plánem
věže, bunkr v Dubnici nad Váhom a lokality v okolí
Do programu leteckého motoru DB603 byly zain-
stalovat a zprovoznit všechny velké stroje na obrábění
»Quarz« na výstavbu velké podzemní továrny, ve
Brna. U Brna se jednalo o sklepení sladoven v Brněnských
teresovány další »české« podniky, zahrnuté do rám-
bloků motorů a klikových skříní, takže na podzim 1944
které by vedle strategicky důležité výroby kuličkových
Ivanovicích (závod »Benno«) a Sokolnicích (závod
ce říšského koncernu REIMAHG. Byla to Škoda a je-
putovaly zpět na západ, do podzemních továren
ložisek byla umístěna i motorárna vídeňského závo-
»August«) a jeskyně Moravského krasu. V prvé řadě
jí dceřinná společnost Avia. V Avii se od roku 1944
v Německu [GdS 1944, Karlický 1999].
Chemické toalety byly zavedeny do výzbroje objektu v polovině 90. let.
Pohled do ložnice a lavorek v umývárenském koutě.
POZOR
!
TA J
NÉ!
b MP
K
R
Přibil b WWW
Letecký motor
a Martin
Z DB601 koncepčně vycházel i motor DB 603, který byl větší, silnější ale i těžší. Měly se jím osazovat zejména rychlé stíhací bombardéry s dlouhým doletem. Vzhledem k špatnému řízení Úřadu leteckého vyzbrojování RLM se ale vývoj a výroba těchto nových bombardérů značně opozdila. S motorem DB 603 se v roce
1942 objevil z bombardéru přestavěný dvoumotorový noční stíhač Dornier 217N2. Po podobné úpravě vzlétl
v roce 1943 s motory DB 603 dvoumotorový noční stíhací Heinkel 219A-7 Uhu. Oba dosahovaly docela slušných
výkonů, ale bylo jich vyrobeno jen několik set kusů (Do 217N: cca 200 ks, výroba do r.1943, He219A-7: 268 ks,
výroba do listopadu 1944). Nejvíce se DB 603 uplatnil v rychlých bombardérech a nočních stíhačích Messerschmitt 410 (vyrobeno 1160 ks). Stejné motory se objevily i v nadějném projektu nejrychlejší pístové německé
stíhačky Dornier335, té ale bylo do konce války vyrobeno jen 39 kusů vč. prototypů.
Se stejným motorem se počítalo do výškové stíhačky Me 209, Ta152C a FW190C; bylo jím také osazeno
rychlé průzkumné Arado 240 a další (proto)typy. Zajímavé je použití motoru DB603 upraveného na 76 oktanový benzin v 150 tunovém supertanku Maus.
Se spalováním »MW 50« stoupal výkon motorů DB až o 10%. Jednalo se o vstřikování vody s metanolem
za kompresor. Při prudkém odpaření metanolu se palivová směs ochladila a smrštila; válce se tak více
p l n i l y. S n o u z o v ý m p ř í davným spalováním »GM 1«
Typickým příkladem letounu
(vstřikováním okysličovads motorem DB603 je Me410
la NO 2) se dosahovalo
výraznějšího zvýšení
krátkodobého výkonu,
ale životnost motorů
klesala na hodiny, než
se propálily.
x
Y
T
!
b MP
B
Jeskyně Výpustek
10
13
STR
55
55
72
KD10 / 2004
F
Vstupní protitlaková
a protiplynová propust.
Tlakové uzávěry za
vstupní propustí.
FOB A USLAßWERKE K IRITEIN IJeskyně Výpustek
na skoro až na samé skalní dno, musely se tyto
hodinové směny, stavy kolísaly mezi 300–600 lidí
eré instalace a vnitřní vybavení k neupotřebení.
byla zřejmě již od roku 1939 evidována RLM pod kó-
příkopy ve vápenci vystřílet. Po vyzdění kanálů
na každé směně; ubytovací baráky pro dělnictvo by-
Z ještě nedávno skvěle osvětlené továrny se tak sta-
dovým jménem »Dinar«, kdyby vyvstala jakákoliv
vytápění byla v jeskyni vybetonována důkladná pod-
ly postaveny na louce pod Křtinami.
la nevzhledná černá díra plná změti ohořelých trámů
eventuální potřeba jejího využití. O tom se začalo
laha a patky pro stroje. V značně rozšířené pros-
O dění kolem Výpustku v letech 1943–45 se
zřejmě vážně uvažovat již na podzim 1943, kdy
toře pod horním vstupem vyrostla kotelna vytápění,
mnoho dozvídáme z deníku Norberta Havlíčka, který
Ač nevelký, byl Výpustek významným zbrojním
škodovácká zbrojovka v Adamově opatřila jeskyni
v Hochstetterově síni a »Horním patře« u Prostřeleného
si pečlivě zaznamenával vše, co se kolem jeskyně
závodem na výrobu součástí (vstřikovacího čer-
novými vraty. Přes zimu 1943/44 prý zde ovšem mě-
místa byly vyraženy dvě nové větrací šachty. K jeskyni
dělo. Při hloubení příkopů teplovodů byly např.
padla) leteckého motoru DB 603. Přestavbou na
ly být uskladněny pouze brambory! [Havlíček]. Adamovská
se také muselo postavit nové elektrické vedení. Voda
nalezeny zajímavé archeologické artefakty jako
továrnu utrpěl Výpustek nejvíc vybetonováním pod-
škodovka by jeskyni Výpustek pravděpodobně stejně
se čerpala z Křtinského potoka.
kostěné nástroje nebo dvě popelnice, které však
lahy a úpravami v oblasti kotelny. Další poškození
znamenala demolice a požár této podzemní továrny.
a prken.
nevyužila, a to vzhledem k již výše zmíněnému uvolňování
Vnitřní úpravy spočívaly ve vybílení jeskyně a vy-
nálezce, prostý dělník, zřejmě »propil«. Za jiné své
škodováckých prostor v Dubnici pro výrobu FO. O využití
budování dřevěného podhledu zavěšeného na
prohřešky skončil v »kárném« táboře [Havlíček]. Dále
Výpustku pro FOB bylo rozhodnuto někdy v březnu ‘44
ocelových drátech. Podhled s lepenkovou izolací tak
v prostoru Severního tunelu byl nastřelen (a záhy
PO
komisí Jägerstaab v souvislosti s programem Quarz
umožnil připravit podmínky pro nerušenou zbrojní
zabetonován) otvor vedoucí kamsi ke spodnímu
Babickou chodbou vedly v r. 1949 členy »Habrůvecké
a zabezpečením výroby FO před nálety. Přesun výro-
výrobu. Celkem bylo pro tyto potřeby upraveno
(»střednímu«) patru. Havlíček navštěvoval jeskyni
skupiny« pod vedením Emana Jaška ke kopání v Babické
by FO do lokalit v okolí Brna (sladovny, jeskyně) měl
více než 4400m2. Před válkou zazděná Knížecí chod-
během výstavby továrny vcelku bez problémů; stavbyve-
chodbě. Po průkopu v roce 1950 se dostali do části
být zatím jen dočasný, než bude vybudován větší
ba byla odezděna a upravena na sklad. Největšími
doucímu Mayerovi z fy Bauunion dokonce radil, re-
navštěvované Fr. Polákem ve 20. letech, ale další
a modernější chráněný závod.
výrobními prostorami se stala Heinzova, Medvědí,
sp. mu rozmlouval některé nápady, ohledně adap-
pokračování, popisované Urbánkem (aktivní tok, dómy,
Po nezbytných přípravách se v dubnu 1944 začíná
Císařská, Lví síň a Hlavní chodba. Po čtyřech měsících
tace Býčí skály, kde se původně uvažovalo o mno-
vodopád, jezera) nenalezli. Urbánkovo líčení zabíhá
s úpravou Výpustku na regulérní továrnu s vytápěním,
intenzivních prací, byl Výpustek uzpůsoben pro in-
hem rozsáhlejších úpravách.
do takových podrobností, že je tento objev čtenář ho-
ventilací a vlastní podzemní kotelnou. Stavební práce
stalaci strojního zařízení, výroba naběhla koncem
Zřejmě kvůli nákladnosti úprav v jeskyních se adap-
tov brát za zcela jistou věc. Zda tyto prostory skutečně
prováděla firma Bauunion Brünn. Současně probíhaly
srpna. Výrobní cyklus pravděpodobně začínal u Starého
tace vyhnuly Mariánské, Nicové v systému Sloupsko
existují nebo se jednalo o účelovou mystifikaci či
úpravy v jeskyních Michalka, Drátenická, Kůlna a Býčí
vchodu, Severní tunel se ještě nějaký čas využíval
-Šošůvském, Kateřinské, Pekárně, Hladomorně.
alkoholické delirum dnes jistě nevíme. Habrůvecká
skála. V jeskyni Michalka bylo 300 m2 výrobní plochy
na odvoz foroty od nové větračky v Hochstetterově
Navíc se pro přesnou strojírenskou výrobu hodily
skupina se po válce dále nedostala, aktivní tok byl
upraveno již v květnu 1944, v Kůlně 1400 m2 bylo
síni; také se tudy vozil popel z kotelny.
jen některé, méně vlhké, jeskyně.
pouze slyšet, nikoliv vidět. R. Burkhardt [1951] exis-
VÁ L C E
I Zprávy o velkých pokračováních za
připraveno v červnu. Ve stejném měsíci bylo hoto-
Při velkém náletu na FO v Brně 25. srpna ’44 by-
Koncem války se začaly uzavírat provozy bezprostřed-
tenci »Urbánkova Výpustku« zavrhuje; »Polákovo«
vo i 1000 m2 v Drátenické. V Býčí skále se s prace-
ly již mnohé stroje přemístěny pod zem, tu část stro-
ně ohrožené blížící se frontou. Předpokládáme, že
pokračovaní za Babickou chodbou nazývá jako »Salmův
mi otálelo kvůli způsobu řešení odvodu či zadržování
jů, kterou se podařilo v Brně po náletu zachránit,
důležitější stroje se z Výpustku evakuovaly. V souladu
Výpustek« i když se dá jen těžko předpokládat, že by
vody Jedovnického potoka.
se odvezla do Výpustku. Zde se na moderních velkých
s příkazy nejvyššího velení o taktice »spálené země«
se až sem hrabě Salm dostal – z Babické chodby
Nejvíce hodin se odpracovalo ve Výpustku na
strojích vyrábělo vstřikovací čerpadlo ze siluminu
ustupující jednotky podzemní továrnu zničily, podob-
muselo být nejdříve odstraněno poměrně značné
úpravě podlahy. Uprostřed hlavních chodeb bylo tře-
a elektronu a další součásti motoru DB603. V menší
ně jako zbrojovku v Adamově, kde bylo zničeno 60%
množství materiálu. Poválečné výzkumy netrvaly
ba vyhloubit dvoumetrové příkopy pro kanály teplovz-
míře se vyráběly drobné díly, jako např. různé těs-
budov. Ve Výpustku stačilo zdemolovat kotelnu a za-
dlouho, v druhé pol. 50. let je »zazdil« zájem čs. ar-
dušné ventilace. Jelikož mnohde byla jeskyně vyčiště-
nění, vložky a pod. Pracovalo se na dvě dvanácti-
pálit zavěšené dřevěné podhledy. Oheň zničil vešk-
mády o využití jeskyně, který trval až do roku 2001.
V jeskyni mimo vzduchotěsný budnik; vpravo, kam
kouká Baudýno, je přístup k propasti »1947« – »P9«.
V jeskyni je možno nalézt artefakty po válečné podzemní továrně. Vlevo zbytky vodovodní instalace poblíž propasti
»1947« a další zajímavý nález v Císařské síni u Babické chodby (vpravo). Uvidíme, co odnesou sběrači válečných trofejí.
b MP
H
3D design e Jan Kamenický
Toalety, umývárna
a ložnice.
KD10
STR
56
56
72
Jeskyně Výpustek
11
13
B
Filtrovna. Objekt mohl jet na 4 režimy: větrání, filtrace,
izolace (než se zvedne hladina CO2) a regenerace.
b MP
e Jan Kamenický,
Martin Přibil, 2003
C HRÁNĚNÉ PRACOVIŠTĚ I V roce 1957 se o Výpustek
podmínek nemá objekt stálý zdroj kvalitní pitné vody;
nových směnách. Toalety jsou zde od pol. 90. let
začala zajímat Československá armáda jako o mís-
o spartánském vybavení a stísněných podmínkách
tvořeny mobilními plastovými chemickými WC.
to pro vybudování podzemního velitelského stanoviště.
ani nemluvě.
Po převratu v roce 1989 se objevil mezi jeskyňářskou veřejností tlak na odtajnění Výpustku a umožnění
Zajímavě je řešeno zásobování elektrickým prou-
prací v Polákově (alias Salmově) části za
To se dělo v souvislosti s výstavbou jiných podob-
Vzduch je do objektu nasáván zevnitř jeskyně původ-
dem. Ten zabezpečují dva stabilní šestiválcové diese-
Babickou chodbou. Před vojenským areálem proběh-
ných chráněných pracoviš na našem území. Původní
ním vzduchotechnickým kanálem, prochází filtro-
lagregáty Škoda, jeden hlavní typu DA 160S (80kWA)
la 17. února 1990 za odtajnění a vyklizení objektu
návrh byl mnohem více dimenzovaný a náklad-
ventilační stanicí, kde jsou klapky proti tlakové vl-
a menší záložní DA 110S (40kWA ). Z důvodů prob-
dokonce i jeskyňářská demonstrace nazvaná »man-
nější. Počítalo se např. s vybudováním vodárny s čistící
ně a protiprachové filtry. V případě nasazení jiných
lematického chlazení je elektrický agregát umístěn
ifestační stávkou«. Tyto a další snahy vedly k po-
stanicí a čističky kanalizace [Záleský]. I samotná
bojových látek, než by zvládaly filtry, by vzduchotechnika
mimo vzduchotěsný objekt, tedy v potencionálně
volení exkurze do armádou nevyužívaných částí
hrubá stavba měla být provedena v mnohem vyšším
v objektu najela na uzavřený regenerační okruh.
kontaminované zóně, poblíž staré kotelny.
Výpustku a umožnění výkopů ve vě-
stupni odolnosti. Protože se však podzemní tok
V tomto režimu by vydýchaný vzduch procházel
Zplodiny jsou vedeny potrubím přímo do původ-
Křtinského potoka neukázal jako spolehlivý stálý
skrz pohlcovače CO2. Zchlazený vodou čerpanou ze
ního komínu. Geniální. S podobným řešením jsme
zdroj pitné vody a pro nedostatek peněz bylo přija-
spodního patra jeskyně by byl obohacován kyslíkem
se ještě nesetkali. Počítalo se totiž, že objekt
to jednodušší a levnější řešení. Každopádně byl celý
z tlakových lahví a vracel se zpět.
v případě války bude střežit strážní oddíl
objekt důkladně oplocen a přísně utajen.
Největší problém objektu byl s pitnou vodou. Tou
s osobními prostředky protichemické ochrany,
Výstavba chráněného pracoviště spočívala ve vy-
je objekt zásobován zvenku, odkud se měly v pří-
jako jsou pláštěnky a plynové masky. Tomuto odd-
budování cihelného podlouhlého vzduchotěsného
padě aktivace objektu naplnit velké nádoby stojící
ílu měly uvnitř oploceného areálu sloužit i betonové
objektu v Hlavní chodbě. Celá stavba je založena
na chodbách objektu. Nouzově by možná šlo využít
strážnice opatřené střeleckými průzory.
přímo na původní podlaze bývalé podzemní továrny,
vody ze studny v propasti »1949« (P9), jinak využí-
stěny jsou vyzděny z cihel, omítnutých speciální vz-
vané na chlazení regenerovaného vzduchu.
V roce 1967 armáda prováděla opět průzkum
v propasti »1947« (P9), zřejmě se opět jednalo o pod-
duchotěsnou cementovou omítkou, strop je z betonových
Ložnice jsou v průchozích chodbách, kde jsou
chycení vod Křtinského potoka. Aby se prostory lépe
panelů. Na některých místech (tlakové uzávěry) jsou
umístěny ocelové postele ve dvou, místy třech
zpřístupnily, provedl zde pplk. Bratko 27. října 1967
stěny objektu betonové. Stavba je překryta volně
podlažích. Postele jsou vybaveny nafukovacími ma-
odstřel. Když pak sestupoval do nevyvětraných pros-
loženou svařovanou izolací, kondenzovaná voda vol-
tracemi a jednoduchými plátěnými závěsy kolem.
tor, udusil se nedostatkem kyslíku.
ně skapává na zem. Strop objektu je zesílen jen
Vlastní místnost měl jen velitel objektu. Pracovní
V 80. letech armáda vyčistila nevyužívané pros-
v místě vstupních uzávěrů v tunelu z roku 1938.
kóje spojovacích, operačních a velících důstojníků
tory od trosek podzemní továrny, které zde zbyly
Objekt měl odolat přímému zásahu 500 kg pumy, což
jsou opět umístěny v průchozích chodbách a jsou
i přes výstavbu nového krytu. Tyto prostory měly být
není mnoho. Srovnáme-li tento objekt např. i s mno-
vybaveny vojenským nábytkem (skládací židle, stoly).
využity pro zaparkování vojenské techniky, takže se
hem menším (původně také armádním) zařízením ve
Celé zařízení působí velice spartánsky a při jeho
severní tunel z roku 1938 rozšířil pro vjezd vojen-
Stránské skále, nechce se ani věřit, že se spoléha-
zprovoznění a obsazení na plnou kapacitu zde muse-
ských náklaáků. Údajně se výhledově počítalo s kom-
lo, že by Výpustek nebyl přímo bombardován. Zdá
ly panovat skutečně extrémní podmínky – údajně se
pletní rekonstrukcí a zesílením celé jeskyně vy-
se, že největším tajemstvím Výpustku byla jeho zran-
počítalo s prostorem 1,6m2 na jednu osobu. Osádka
betonováním a výstavbou zcela nového úkrytu. Pro
itelnost pří konvenčním náletu a fakt, že za bojových
se měla o práci a postele střídat ve dvanáctihodi-
finanční náročnost se toto opatření nerealizovalo.
Při aktivaci objektu se čistou pitnou vodou napustily velké nádoby stojící na chodbách. Tyto »umývárny« byly
vybaveny plastovým lavorkem. Postele jsou obyčejné vojenské s nafukovacími matracemi a závěsy.
trací šachtě do H
I kancelářské kóje jsou vybaveny spartánsky. Skladací stolky a židle
bez opěradla, lampička, držák polního telefonu a tel. zásuvka.
b Martin Přibil b
B
Jeskyně Výpustek
12
13
STR
56/57
56/57
72
KD10 / 2004
F
Hochstetterovy síně. Odtud v roce 1992 spele-
vody a nedostatečná odolnost celého objek-
ologové opět pronikli do »Polákova (Salmova)
tu. Zdá se, že celá koncepce chráněného pra-
Výpustku« a shledali situaci stejnou, jak ji
coviště, tak jak se ve Výpustku realizovala,
zdokumentovala v roce 1950 Habrůvecká
byla od začátku nešastná.
Barometrický měřák přetlaku v objektu
skupina a Rudolf Burkhardt, průkop je dnes
Z ÁVĚR IV současné době je další osud jeskyně
nadšeného budování Československa a jeho
V polovině 90. let byl objekt uvnitř jeskyně
nejasný. Z důvodu ochrany přírody je pohyb
zemědělství, prožila období zbrojení proti bu-
modernizován – byly zde nataženy nové tele-
v oblasti přísně limitován. Největší pozornost
doucí německé agresi, podzemní výrobu oku-
fonní a počítačové sítě, do výzbroje objektu by-
speleologů se nyní upírá na spodní patro a
pantů, komunistické přípravy nové války jaderné
ly zařazeny již zmíněné chemické toalety. Koncem
»Polákův (Salmův) Výpustek«.
i krach české armády v podmínkách svobodného
opět zasypán.
e Josef Urbánek 1947
J V případě válečného konfliktu by kryt venku hlídal strážní oddíl vybavený
pláštěnkami a maskami. Střežil by i elektroagregáty u kotelny.
roku 2001 v souvislosti s reformou Armády
Je třeba si uvědomit, že krom významné památky
režimu. Podobný artefakt je třeba chránit, ne-
ČR a z ní vyplývajících úspor byl Výpustek
přírodní je Výpustek včetně armádního objektu
jlépe pak smysluplným využitím. Doufejme tedy
jako chráněné pracovistě zrušen a odtajněn.
a zbytků podzemní továrny také unikátní památk-
velmi, že Výpustek nezajde na nezájem, tak jako
Při rozhodování o zrušení krytu nepochybně
ou technickou, která odráží celé moderní
mnoho našich věcí vezdejších .
velkou roli hrála absence stálého zdroje pitné
dějiny našeho státu. Jeskyně si své užila v době
Karel ABSOLON [1970]: »Moravský kras 2. díl« (editor
Radim Kettner). Praha: Academia, 1970. – str. 235–239
AUSLAßHÖHLE bei Kiritein. Betriebfläsche 4400m2. 1:500.
Bez autora, místa, data. Cca 3/4 1943–1/4 1944. 1:500
In: Archiv ČGÚ. Výpustek byl zničen již před zřízením
podzemní letecké továrny FOB.
Antonín BOČEK [1922]: »Moravský kras. Průvodce celým
jeho územím a jeho krápníkovými jeskyněmi« Praha:
Nakladatelství Pavla Körbra, 1922. – str. 133–135,
1. plán.
Antonín BOČEK [1928]: »Průvodce Moravským krasem«
Praha: Nákladem Cestovní kanceláře Josefa Uhra,
1928. – str. 264–272.
b Martin Přibil
J Původní komín kotelny podzemní továrny našel využití v odvodu spalin
z dieselagregátů na výrobu elektrického proudu.
Antonín BOČEK – Josef URBÁNEK [1947]: »Historie a nový
průzkum jesk. Výpustku v Mor. Krasu« In: Vlastivědný věstník moravský, 3. roč. – Brno: Musejní spolek
v Brně, 1947.
Rudolf BURKHARDT – Otakar ZEDNÍČEK [1950]: Hydrografické poznámky k problému Křtinského potoka
v Mor. Krasu. In: Čsl. Kras, roč. 3, 1950. – str. 226–236.
Rudolf BURKHARDT [1951]: »Rozřešená záhada ›Salmova Výpustku‹ V Mor. Krasu« In: Čsl. Kras, roč. 5, č. 5,
1951. – str. 114–116.
Rudolf BURKHARDT – Otakar ZEDNÍČEK [1951–55]: »Údolí
Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně
(Topografie)« In: Čsl. Kras, roč. 4–8, 1951–55. /Výpustek 1952, roč. 5/. Vycházelo po dílech jako příloha Čsl. krasu a je roztroušeno po 12 sešitech 4 ročníků.
Robert DVOŘÁČEK [2002], ústní sdělení
Zdeněk FARLÍK [2002], ústní sdělení, archiv
Bedřich F RODL [1923]: »O jeskynních fosfátech
moravských« (Zemědělská politika – zvláštní otisk).
Brno: Česká hospodářská společnost pro markabství Moravské, 1923. – 24 s., 5 čb. foto, 4 pérovky.
Viz též německá verze téhož: Friedrich Frodl: »Die
Höhlen des mähreischen Karstes als Lagerstätten
von Düngenphosphaten« Brno: Verlage Verfassers,
1923.
Bedřich FRODL [1923]: »O národohospodářském a vědeckém užitku nejnovějšího prozkumu jeskyň Moravského
Krasu« (Československý zemědělec – zvláštní
otisk). Praha: 1923
Friedrich (Bedřich) F RODL [1941]: »Düngewirksamkeit der Höhlenphospate« ČGÚ, P6259.
GdS= Generaldirektion A.G. vormals Skodawerke,
Prag. In: Vojenský historický archiv, fond Generální
ředitelství Škoda v Praze. 1944–45
Norbert HAVLÍČEK [1943–45] Deník. In: Přichystal–Náplava. »Záhada Býčí skály aneb...« 1997.
b Martin Přibil
J Elektrický proud pro vojenský kryt zabezpečují dva stabilní šestiválcové
lodní diesely Škoda, jeden hlavní DA160S (80kWA) a menší záložní
DA110S (40 kWA) – vpravo dole
Ferdinand von HOCHSTETTER [1880]: »Ergebnisse der
Höhlenforschung im Jahre 1879 – 1. Die Höhle Vypustek bei Kiritein in Mähren. (2. Bericht der prähistorichen Commision der mathematische–naturwissenschaftliche Classe der kaiserlichen Akademie der
Wissenschaften)« In: Sitzunberichte der kaiserlichen
Akademie der Wissenschaften. Math–naturwiss.
Class. – Jhg. 1879, Bd. 80, (1. abt). Wien: 1880. – 11 s.,
1 profil v textu.
Ferdinand von HOCHSTETTER [1883]: »1. Höhlenforskungen
– 6. Bericht der prähistor. Comm. der math–natur.
Classe der k. Akad. der Wiss. über der arbeiten im
Jahre 1882.« In: In: Sitzunberichte der kaiser. Akad.
der Wiss. Math–natur. Class. Jhg. 1883, Bd. 87, (1.
abt), 3. Hf. Wien: 1883. – 3 s.
b Martin Přibil
H
KD10 / 2004
STR
58
58
72
Jeskyně Výpustek
13
13
B
x
Vladimír KARLICKÝ – Petr HOFMAN – František JANÁČEK
– Antonín KLIMEK – Vladislav KRÁTKÝ [1999]: »Svět
okřídleného šípu. Koncern Škoda Plzeň
1918–1945« – Plzeň: Škoda, 1999.
Florian KOUDELKA [1902]: »O propastech v jeskyni Výpustku« In: Martin Kříž – Florian Koudelka [1902]:
Průvodce do Moravských jeskyň, III. díl, kap. 47 »Ukázka z dějin literatury o jeskyních«. – str. 347–354.
Martin KŘÍŽ – Florian KOUDELKA [1902]: »Průvodce do
Moravských jeskyň« II. díl. Kap. 13 »Jeskyně Výpustek«
–Vyškov–Ždánice: vlastním nákladem, 1902. –str. 52–63.
Miroslav KUBEŠ [2004] Ústní sdělení, E-mail.
Alois KUBÍČE [1922] »Průvodce knížecími Liechtensteinskými adamovskými lesy« Brno: Správa
adamovských lesů, 1922.
Ladislav LAHODA [2002], videozáznam. Archiv CMA.
Jaroslav M I L B A U E R – František S L AV Í K [1929]
»Nerostné suroviny jich úprava a zpracování« («Chemická
technologie sv. I«) Praha: Čs. spol. chemická, 1929.
Rudolf MUSIL & al [1993]: »Moravský kras. Labyrinty
poznání.«Adamov: Jaromír Bližňák –GEO program, 1993.
Bertrand PETZ [1991]: »Projekt Quarz : Steyr–Daimler–Puch und das Kozentrationslager Melk« Wien:
Verlag für Gesellschaftskritik GmbH & Co.KG, 1991.
PoK= Pracovní oddíl Křtiny In: Vojenský historický
archiv, fond Pracovní oddíl Křtiny, 1936–38.
PoK*1 20,21,22 taj. 1937; PoK*2 č.j. 70.076/Dův.–staveb.–16.
1. 1937. PoK*3 MNO č.j. 5699–Taj.IV/4 odd. 25. 6.
1937; PoK*4 Vel. III sboru stav. řed. č.j. 71104, 7.7. 1937;
P o K * 5 3 2 8 t a j . 1 9 3 7 ; P o K * 6 2 3 Ta j . 1 9 3 8
Mapy, plány (i barevné), měsiční postupy vyklízení
a těžby skalních pilířů – ty byly zcela jistě Čs. armádou vytěženy do současného stavu do dubna 1938.
Martin PŘIBIL [1998]: »Tajemství podzemních továren«
In: Krasová deprese č. 6, Praha, Kr. dep.: 1998. – str 22.
Martin PŘIBIL [1999]: »Errata KD 6«. In: Krasová deprese č. 7, Praha, Krasová deprese: 1999. – str 12.
Antonín PŘICHYSTAL – Miroslav NÁPLAVA [1999]: »Záhada Býčí skály aneb Jeskyně plná otazníků« Třebíč,
Amaprint Kerndl sro: 1997. Deník N. Havlíčka.
Josef S Z O M B AT H Y
Capra Ibex b WWW
[1882]: »2. Über Ausgrabungen in der
mährischen Höhlen
im Jahre 1881 – Die
Höhle Vypustek bei
Kiritein (5. Bericht
der prähistor. Comm...)« In: Sitzunberichte der kaiser.
Akad. der Wiss. Math–natur. Class. Jhg. 1882, Bd.
85, (1. abt), 2. Hf. Wien: 1882. – 10 s., 1 profil v textu, 2 mapky: Jeskyně Jáchymka 1:1000.
Josef SZOMBATHY [1884]: »3. Ausgrabungen in der
mährischen Höhlen im Jahre 1883 (7. Bericht der
prähistor. Comm...)« In: Sitzunberichte der kaiser.
Akad. der Wiss. Math–natur. Class. Jhg. 1884, Bd.
89, (1 abt), 5. Hf. Wien: 1884. – 6 s., 2 obr. v textu
(Žitného jesk.), Výpustek: Nález kostry dospělého
člověka sto nebo více set let staré v propasti č. 1.
Marek ŠENKYŘÍK [1994]: »Flugmotorenwerke Ostmark
GmbH Wien, Zweigwerk Brünn (1941–45) a nedokončená podzemní továrna ve Stránské skále«.
In: Speleofórum '94, Brno, Česká speleologická spol.:
1994. – str. 56–60
Pavol ŠUCHA: Letecké motory DB600–601, 603. WWW
Josef URBÁNEK [1947]: viz Antonín BOČEK – Josef URBÁNEK: »Historie a nový průzkum jesk. Výpustku...«
Vladimír USTOHAL: »Z válečné historie Zetoru« WWW.
Heinrich (Jindřich) WANKEL [1871]: »Prähistorische Alterhümer in den mährischen Höhlen« In: Mittheilungen der antropologischen Gesellschaft in Wien. 1871,
Bd I, Nr. 11, 12, 13. Wien: Carl Gerold's Sohn, 1871.
– 36 stran, 2 mapky, 2 tabulky.
e Wankel 1871
Miroslav SÁDOVSKÝ – Martin PŘIBIL [1998]: »Podzemí
továrna Mitellwerk Dora« In: Krasová deprese č. 6,
Praha, Krasová deprese: 1998. – str. 2–13.
Miroslav SÁDOVSKÝ [2002]: »Flugmotorenwerke Ostmark GmbH« [rukopis], – Praha, Krasová deprese:
2002 – Archiv KD.
Miroslav SÁDOVSKÝ [2004]: »Podzemní továrna Quarz.
Společná podzemní továrna firem SDP a FO Roggendorf u Melku (Dolní Rakousy)« – In: Krasová deprese
č. 10. Praha, Kras.dep.: 2004. – str. 6–15
Miroslav SÁDOVSKÝ [2004]: »Podzemní rafinerie Dachs IV.
Nedokončená podzemní rafinerie firmy Schell – Rhenania
– Ossag AG v Osterode /Harz/« In: Krasová deprese
č. 10, Praha, Kras. dep.: 2004. – str. 28–31.
Hugo zu SALM [1814]: »Aus einem Schreiben des
hochgeboren Herrn Hugo, Altgrafen zu Salm, an die
Redaction der vaterlädischen Blätter, über Slaup in
Nro. 41. diese Jahre« In: Vaterländische Blätter für
den österreichische Kaiserstaat. Wien, červen 1814.
V textu přirovnání »mansfeldské jílové břidlice« =
velká těžba mědi v Německu.
J. SKUTIL: [1926] »Paleolitická situace ve Výpustku«
In: Obzor Praehistorický. – roč. 5. – Praha: Společnost
čs. Praehistoriků, 1926. – str. 47–51.
David IRVING [1995]: »Luftwaffe – vzestup a pád. Život maršála Luftwaffe Erharda Milcha.« – 1. vyd. – Brno:
Bonus A, 1995. – 532 s. + čb. foto.
Jan Nepomuk SOUKOP [1858]: »Macocha a její okolí.
Obrazy cestopisné pro ›Moravana‹ kreslil Jan Nep. Soukop«
Brno: Tiskem dědicův Rudolfa Rohrera v Brně, 1858.
Eman JAŠEK. Deník 1948–1950. In: Archiv Z. Farlíka
Albert SPEER [1996]: »V srdci třetí říše. Paměti Hitlerova architekta a ministra zbrojního průmyslu« – 1. vyd.
– Brno: Bonus A, 1996. – 560 s. + čb. foto.
Jan KAMENICKÝ [2003] Výpustek: Trojrozměrný počitačový model krytu. In: Archiv autora, Archiv KD.
Josef SZOMBATHY [1881]: »Über Ausgrabungen in der
mährischen Höhlen im Jahre 1880 – Die Vypustek–Höhle
bei Kiritein (4. Bericht der prähistor. Comm...)« In:
Sitzunberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Math–naturwiss. Class. Jhg. 1880, Bd.
82, (1. abt), 5. Hf. Wien: 1881. – 9 s., 1 profil v textu, 1 mapka: Jeskyně Výpustek 1:1000 na základě
plánu Fr. Loly z knihovny Liechtensteinů.
DĚKUJEME : Robert Dvořáček, Zdeněk Farlík, Miroslav Kubeš
Jindřich (Heinrich) WANKEL [1988]: »Obrazy z Moravského
Švýcarska a jeho minulosti«. Brno – Blansko: Muzejní a vlastivědná spol. v Brně – Okr. muzeum v Blansku, 1988. /přeložil Vratislav Grolich z něm. originálu
»Bilder aus Mährischen Schweiz und ihrer Vergangheit«
Wien: Druck und Verlag von Adolf Holzhausen, 1882.
Jaroslav ZÁLESKÝ [1957]: »Hydrologické posouzení pro
akci evid. čís. 55, zak. čís. 894/02 (Výpustek). Pos. č.
128.« – Praha: Voj. proj. ústav, 1957. – GF P91139.
Jaroslav ZÁLESKÝ [1957]: »Posudek č. 129 pro druhý
stupeň akce evid. č. 55, zak. č. U–894/02 (Výpustek)«.
– Praha: Voj. proj. ústav, 1957. – GF P91141.
WWW – různé zdroje.
Archivy I Vojenský historický archiv: fond Pracovní oddíl Křtiny, fond Generální ředitelství Škoda v Praze;
Geofond Praha; Archiv KD; Archiv Zdeňka Farlíka
a archiv skupiny České speleol. spol. 6–05 »Křtinské údolí«; Archiv skupiny České speleol. spol. 6–01
»Býčí skála«; Archiv CMA.
Poznámka k podzemním továrnámI srovnejI
KD6IPodzemní továrny Dora; Richard; Sigma a Ro;
Tajemství podzemních továren. KD 7I Errata
str. 12; Rabštejn–Jánská; Meziříční ›maginotka‹
– OWB. KD 10I Podzemní továrna Quarz; Podzemní rafinerie Dachs IV.
x
Mrosa, Milouš, Míla, Míra, Máca, Morek, Mameňák
Short Reports a TEXT Aleš BUFKA
KEY WORDS>
History of Mining
LOCATION>
Czech Republic
Tisová u Kraslic /Eibenberg/. Backfilling of an Incline. a TEXT&b PHOTOGRAPHY Aleš BUFKA
ZASYPÁNÍ ÚPADNICE
a TEXT &b PHOTOGRAPHY
Aleš BUFKA
Opiové doupě –Marasmus montanus – Krátké zprávy Tisová u Kraslic
ALIAS
V roce 1939 mnoho odvážných mužů prchalo přes
hranici do Polska, aby zde mohli bojovat proti nacistům.
Obvyklá trasa přechodu vedla přes beskydské hvozdy.
Většina jich prchala po povrchu, chráněna tmou
pod rouškou noci. Ovšem cesta vedla i pod zemí. Takto
překročil hranici první český stíhač, který zahynul
v leteckém boji ve Francii, kpt. let. Jindřich Beran.
V květnu 1939 »unikl ostravskou šachtou do Polska».
Ostravský revír byl násilně roztržen po Mnichovu, kdy
útvary Československé armády musely již 2. října
začít s vyklízením Těšínska. V následujících dnech,
až do 11. října, bylo zabráno naše území na levém břehu řeky Olše. Polská armáda obsadila mimo jiné 15 uhelných šachet. Právě těmito hlubinami uprchl kpt. Beran.
Dne 12. května 1940 byl sestřelen ve svém Moranu
MS–406.
Hora Kutna - léta 1592: Ve čtvrtek před památkou hromnic v šachtě horní dolové na Kaňku, řečené Panská
šachta, zdusili se tři havéři a umrtveni jsou smradem
dolovým, jenž slove švub. Smrad ten (jakž havéři
rozprávějí a toho povědomi jsou) že pochází z větrů
v dolích zastavených a pokažených od horní jedovatosti,
a ten když se zdvihne a táhne z svého místa a člověka postihne, hned že se chce tomu člověku spáti, a ten
smrad jej umoří a zůstane mrtvý jako zdřevěnělý, tak
jakž stál, ležel nebo něco dělal, a takový smrad že se
tu zastavuje, kdež vítr docházeti nemůže. Rozumní
havéři, když takový smrad učijí, hned jak mohou, před
ním nahoru lezou a utíkají, kdo se obmešká a ten smrad ho postihne, ten bez sebe. A chtěje někdy jedni
druhým z téhož smradu pomoci, obojí týmž spůsobem
od toho smradu usmrceni bývají. A tak havéřství jest
živnost a práce nebezpečná.
Mikuláš DAČICKÝ z Heslova: Paměti. Reprint: Praha 1996.
V roce 2001 byly zabezpečeny staré štoly pozůstalé po
podzemním dobývání vápence na Kalköfen Koppe
u Hasištejna v sz. Čechách. Citlivé zabezpečení (kamenné zdi s průletovými otvory) provedla firma Vrtný
a geologický průzkum Osek s.r.o. Na jaře se na netu
objevil blábol o tom, že se jedná o středověké štoly na
polymetalické rudy (ve skutečnosti se jedná o vápenec
a 19. stol.). Popis a historii této unikátní, ale prakticky
neznámé lokality (rukopis historické zprávy leží už 10
let v šuplíku), uvedeme v souhrnné studii o vápenci
v příštím čísle KD.
V září roku 2001 byla výkopovými pracemi při budování
kanalizace v ulici Za černým mostem v lokalitě Nad
Hutěmi (u domu č. p. 381) v Praze-Hloubětíně zastižena volná podzemní prostora. Na žádost Archeologického
ústavu AV, byl KD proveden průzkum, přičemž bylo
zjištěno, že se jedná o relikt podzemního lomu na křídový pískovec.
Jednalo se o nepříliš rozsáhlé důlní dílo tvořené několika ručně raženými komorami a chodbicemi, které bylo patrně původně součástí rozsáhlejšího dolového
systému. Toto důlní dílo bylo nazváno »Objekt A - Jitka«
podle mladistvé dívky, která byla v rámci průzkumu
sbalena v nedaleké restauraci Na Hrádku. Později
byl dokumentován další relikt podzemního lomu »Objekt
B - Jitka 2« nalézající se o několik metrů dále k severu.
Oba propady byly následně likvidovány betonáží
a zásypem. Vzhledem k tomu, že se situace na dané
lokalitě /včetně místní restaurace/ stále vyvíjí, přehlednou nálezovou zprávu uvedeme někdy jindy.
Trampská osada »Uran« by ráda koupila
totem, šerifské křeslo, domovenky, camrátka, cancáky,
tlachoviště, kotlík a další trampské vybavení.
Značka: Začínáme.
ALIAS
V létě 2002 byl bytelně zamřížován vstup do štoly Florián
v revíru Oloví - Hřebeny. Štola patřila mezi nejdůležitější
díla jižní části revíru, otevírala stejnojmennou žílu a byla založena již v 16. století. V tomto století byly také na
štole vyrubány veškeré dostupné zásoby olověné
rudy ležící nad štolovým horizontem (propojení na štolu
Willen Gottes). Dobývky šly patrně i pod úroveň štoly,
musely být ale opuštěny vzhledem k vysokým přítokům
vody. Cech Floriani byl obnoven roku 1710, ale pro nedostatek rudních nálomů byla práce brzy zastavena,
druhý pokus o obnovu se stal roku 1763. Později byla
žíla Floriánova vyřizována z hlouběji položené štoly
Petrovy. Ke spojení obou štol dobývkami, resp. hloubeními došlo zřejmě nedlouho po roce 1843, kdy byla vyhotovena důlní mapa tohoto projektu. Spojení bylo
provedeno ze štoly Florián krátkým kolmým
hloubením napojeným na úklonný komín ve staré dobývce
na žíle Florián. Štola Florián, která pak sloužila ještě nějakou dobu jako větrací pro další ražení dědičné štoly
Petr, byla opuštěna patrně již v 19. století. Nové průzkumné práce byly ve štole Florián provedeny počátkem
50. let, kdy byla rotavskou skupinou JD obnovena na
délku 350 metrů, následně opuštěna a v letech 196062 znovu vyzmáhána a dokumentována GP v délce
165 metrů. Štola byla dlouhou dobu přístupná až k zatáčce na žílu Florián, kde byla zcela zavalena. V celé
své délce se jednalo o čistou ruční ražbu v klasickém
»olovském« lichoběžníkovém profilu. Zajištění štoly bylo provedeno citelně vzhledem k zimovišti netopýrů
i k významu této technické památky.
Na ložisku měděných rud v Tisové u Kraslic
byla zlikvidována úpadnice na Zelené hoře.
Nacházela se na východním svahu proti areálu
šachty Helena. V této úpadní jámě, ze které
byla počátkem 20. století sledována střední
část nadložního ložiskového pásma, byly
donedávna přístupné nevelké dobývkové chodby se zajímavými suchými zakládkami.
Úpadnice byla zavalena lesním odpadem. Na
staré mříže v jejím ústí bylo naházeno klestí.
Proto pozor, neprovádějte průzkum zabezpečení
skokem!!!
x
Uvádíme námět na jistě zajímavou lokalitu, aby nás
různé skupiny lezců neustále nehanily, že něco tajíme…
Jedná se o hlubinnou těžbu formovacích písků
v Johanngeorgenstadtu (hned za hranicemi u Potůčků).
Její přesnou lokalizaci neznáme, ta ostatně ani není
známa velké části německých lezců, máme k dispozici jen fragmenty z historie. Na území obce
Johanngeorgenstadt se koncem 19. století nacházely dva podzemní lomy na písek používaný k výrobě
slévárenských forem v železárnách Wittigsthal. Byly
rozfárány štolovým podzemním způsobem a patřily patrně majitelům přináležejících pozemků. Větší z nich
byl Edelmanns Formsandgrube, byl v provozu do roku
1908, pak byl pouze udržován a v roce 1914 zcela opuštěn. K roku 1902 se uvádí »Důl měl dosud štolový
provoz. Vzhledem k tomu, že při k těžbě v nepravidelným a rozsáhlých komorách hrozí nebezpečí závalu,
byla pro vydobytí zbylého písku založena šachta, která
dosáhla hloubky 12 metrů.« Druhým dolem byl
Baumgartens Formsandgrube. Tento důl již nebyl
počátkem 20. století v provozu, byl pouze udržován
do roku 1906, kdy přešel do majetku podnikatele
Edelmanna. Důl byl obnoven za 1. světové války, od
roku 1918 na něm probíhala již pouze povrchová těžba
(patrně dotěžování pilířů hlubiny) a o rok později již byl
mimo provoz. Lokalita není jistě daleko z Čech,
vyražte tam tedy a doufáme, že nás budete informovat.
Úspěšně proběhl tradiční »Příbramský podzemní seminář«. Ročník 2004 byl pojat jako výjezní zasedání
a uskutečnil se v »Motojeskyni« u Velenic nedaleko
Zákup na Českolipsku. Tato známá pískovcová dutina
vznikla při těžbě písku pro sklářské účely. V letech
1944–45 sloužila jako podzemní továrna firmy Weser
– Flugzeugbau, po válce jako armádní sklad a od 70.let
jako sklad Ovoce-zelenina. Po letech pustnutí a devastace je zde výborná podzemní restaurace, jejíž
návštěvu vřele doporučujeme.
INZERCE:
Tímto velmi děkujeme za pomoc v nouzi kolegům
Petru Süttovi, Luboši Modrovičovi, Norbertovi Weberovi
a Karlovi Kocourkovi.
Díky násilnému vysídlení kolegyně Evy Sádovské z místa jejího trvalého bydliště došlo ke změně v distribuci KD!
Tu bude zatím zabezpečovat Michal Kolčava, Martin Přibil, Aleš Bufka a kolektiv. Omlouváme se za případné výpadky!
!
Opiové doupě
2
13
STR
59
59
72
KD10 / 2004
x
KD10 / 2004
PAGES
STR
WORDS>
RAW MATERIAL>
PHOTOGRAPHY
TEXT
Description,
Material
The Cave Humpleu, Romania:
Part 4.Příjmení
A Legend b
of Gigadomes
a STORY Křestní
Křestní
aPříjmení
MichalKEY KOLČAVA,
MartinLOCATION>
PŘIBILLocation
et al. /eqivalent/
b PHOTOGRAPHY
Martin Raw
PŘIBIL,
David PROCHÁZKA, Michal KOLČAVA, Lukáš NĚMEČEK,
00/00
60–72 Lokalita
b Martin Přibil
Jeskyně HUMPLEU
Rumunsko
a
TEXT
b PHOTOGRAPHY Martin Přibil
David Procházka
Michal Kolčava
Lukáš Němeček
Petr Novák
Vladimír Lipták
PART IV
Legenda o gigadómech
Michal Kolčava
Martin Přibil
& a STORY Robert Švajda, Libor Čada
Úvod / Introducere I Jeskyně Humpleu je pozoruhodná zejména svými ohromnými prostorami. Není ve střední Evropě podobné jeskyně s takto vysokou četností gigantických prostor. Za jejich vznik »může« dávná paleořeka, která si postupem času
Po objevu dalších velikých prostor nad aktivem francouzskými speleology v letech
přizpůsobila svoji cestu podzemím do formy široké a vysoké chodby. Avšak stejně
1990–1992 ale i po jiných objevech bylo prokázáno, že se gigantická struktura táhne
jako ve všem ostatním probíhá neustálý vývoj, ani tato řeka nezůstala ve svém korytě
nad celým průběhem současného toku, by na mnoha místech není kvůli závalům,
na věky. Velký koridor postupně opustila a jeho celistvost byla na mnoha místech
sedimentům a sintrovým zátkám souvisle prostupná.
přerušena řícením a dalšími procesy. Nad relikty tohoto koridoru nyní žasneme a při-
Jeskyně Humpleu je rumunským státem chráněná jako významná biosférická rezer-
padáme si jako ztracení trpaslíci. Současný tok využívá »mladé« kaňonovité chodby
vace a přírodní památka. Nacházejí se v ní snad všechny v literatuře popisované
zakleslé cca 20 až 30 m pod fosilní úrovní. Částečně odklidil staré říční štěrkopísky,
druhy speleotém. Tvary jsou zde značně rozmanité. Od »klasických« krápníků malých
pohrál si i s mnohými závaly.
rozměrů až po sloupy a sintrové kupy desítky metrů vysoké. Hojná jsou rovněž různá
Jeskynní systém Humpleu má v současnosti cca 38 km chodeb a denivelaci 348metrů.
excentrika, heliktity či korality. Je zde velké množství rozmanité krystalické výplně
Je tak druhou nejdelší a pátou nejhlubší rumunskou jeskyní. Skládá se z vývěrové
(aragonit, kalcit, sádrovec); kdesi v jeskyni se nacházejí skalenoedrické »megakrys-
jeskyně Peştera cu Apă din Valea Firei (»Vodní jeskyně«, 150 m dlouhá) známé
taly« kalcitu, údajně největší na světě. Některé fosilní krápníky jsou překrystalizované
od nepaměti, dále z jeskyně Peştera Mare din Valea Firei (»Velká jeskyně«, rozho-
a změněné k nepoznání. Na dalších místech jeskyně se setkáváme s bílým plastickým
dující část systému) objevované od roku 1984 a propasti Av e n u l d i n P o i e n i ţ ă
sintrem - nickamínkem, a to nejen na stěnách, ale také v »jezerních« akumulacích,
(»Propast na Mýtince«) objevované od roku 1978. Objevnými průzkumy proti proudu
i přes metr hlubokých.
aktivního toku ve »Velké jeskyni« byla v letech 1989–91 postupně objevována rozsáh-
Naše výzkumná skupina navštívila jeskyni několikrát za sebou. Po zkušenostech
lá struktura mohutných volných chodeb v oblasti »Gigantického dómu«. Do stejných
z jiných částí Bihoru jsme o žádná povolení pro vstup nežádali a ani jsme netušili, že
míst se dospělo ve stejné době i při průzkumech propasti Poieniţă.
k návštěvě jeskyně je třeba nutný doprovod speleologického klubu Omega, který jeskyni
spravuje. Nutno přiznat, že díky tomu jsme si učinili o celém systému mnohem lepší
představu, než kdyby nás tam vodil sebekvalifikovanější průvodce.
!
KD10 / 2004
STR
60
60
72
Jeskyně Humpleu – Rumunsko
1
13
B
Petr NOVÁK, Vladimír LIPTÁK e ILLUSTRATIONS Michal KOLČAVA
DESCRIPTION>
The Humpleu system, Speleology, Cave exploration, Huge domes, Long half-siphons (sumps), Limestone, Calcite sinter
LOCATION>
Valea Firei, Munţii Bihor, Apuseni – Romania
b Michal Kolčava
K Zatímco Kuba lapá po dechu, Aják ho má ještě dost. Fotograf se topí zcela stejně. 14. polosifon – »Sifonul ‘85«
V STUPNÍ
L Zde jsme si připadali jako před oponou v divadle. Dóm »Dana Comana« (»Emila Rakoviţi«).
PARTIE
Jeskyně je dnes uzavřena malými ocelovými
vrátky, za nimiž následuje krátký strmý průlez
mezi bloky do vstupních partií, objevených v roce
1984. »S A L A D E I N T R A R E « (Vstupní dóm) je
187m dlouhý s profilem až 65×20 m a nápadně
připomíná rozsáhlý říční tunel. Kromě několika
velkých bloků je plný relativně drobné sutě.
V blízkosti vchodu z něho vychází užší chodba
(»béčko«) s propastmi, které zaklesávají směrem
k vývěrové zóně. Dno původního řečiště je schováno
pod různě četnými závaly a opady, a proto je
v současnosti při průstupu nutné překonávat jistá
převýšení. »Vstupní dóm« zvolna přechází do
další prostory – »S A L A D O M U L U I P R Ă B U Ş I T «
(Řícený dóm; 178×25–50×15 m), který má obdobné vzezření jako prostora předchozí. Navíc je
tu však jakási louže, u níž jsme strávili mnoho
chvil s kamerou a nevěděli, že dále to bude ještě
mnohem zajímavější!
Přechod mezi prvními dvěma dómy vlastně není
ani pořádně patrný. Rumuni tyto prostory člení
dokonce na tři dómové jednotky (S ALA DE
INTRARE – SALA ORDINE – SALA DOMULUI PRĂBUŞIT).
Přechod do dalšího gigadómu je však lehce
přehlédnutelný, a proto byl objeven až v roce
1985. Puklinou vzhůru a pak menší prostorou
s krápníky. Pak se otevře »SALA DE DANS« (Taneční
dóm), který má oproti předchozím již odlišnější
charakter. Jeho rozměry jsou: délka 214m, šířka 77 m a výška 55 m, čímž je čtvrtou největší
známou prostorou v jeskyni. Především si badatel musí zapamatovat místo, kudy do dómu vešel,
např. velká bílá skvrna na stropě, tzv. rybí oko.
Dóm je prudce svažitý doleva, půdorysně dosti
členitý, a jeho dno je z počátku pokryto bloky
dosahujících velikosti rodinných domků. Hned
na prahu dómu pod rybím okem je slyšet odněkud
z daleka aktivní tok. Dále traverzujeme svah mezi
rodinnými domky, cestou zpátky tady budou často nastávat orientační problémy a badatelé tak
nechtěně navštíví leckteré boční laloky této
obrovské prostory. Zhruba ve dvou třetinách
dómu je místo, jakási vyhlídka do tmy, kde dno
prudce padá do velkého propasovitého jícnu,
klesajícího k relativně úzké asi 10 m hluboké
trhlině, na jejímž dně překonává onen aktivní tok
čtyřmetrový vodopád.
Z vyhlídky je také možné sestoupit škvírami
mezi balvany do suché chodby »GALERIA DE METROU«
(»G«), jenž je nižší fosilní úrovní s viditelnými
rysy bývalého řečiště. Širokými meandry se tento »podchod« vrací zpět do »Říceného dómu«.
Od vyhlídky se také dá vystoupat ke stropu této obrovské »Taneční« haly, odkud vede průlez
do »JÉČKOVÉHO DÓMU« (možná »Sala Buzunar«
Kapsový dóm 55×78×10 m). Tento další dóm má
horizontální uložení a lze v něm spatřit několik
velkých pagod a rozsáhlé zbytky sintrových hrází.
Směrem v jeho pokračování následuje nízká
chodba se sutí obrostlou sintry a stalaktitovými zákoutími. Je zde vidět opadané stropní
desky se zvětralou výzdobou, na nichž se vytvořily nové uhličitanové útvary. Po sto metrech
chodba končí ve stěně dalšího dómu, cesta dál
je pouze po laně.
Vrame se ale zpět do »Tanečního dómu«.
Sejdeme-li dolů svahem onoho jícnu, spatříme
již zmíněnou rozšklebenou puklinu s obřími hrnci ve stěnách, spadající na aktiv. Nepolezeme
však dolů, k tomu dojde až v další kapitole. Místo
toho se vydáme vzhůru nad trhlinu kolem několika málo krystalických »ježků« do laloku za-
končeného sintrovou stěnou. K dalšímu postupu
je však potřeba trochu horolezecké zručnosti,
jedině tak se dá vyhoupnout o cca 5 m výše do
sintry orámovaného okna. Kdo tento akrobatický
kousek podstoupí, toho čeká pár kroků úzkou
a vysokou chodbou a bude stát pod slaněním ze
zmiňované nízké chodby za »Jéčkovým dómem«.
Kruh je uzavřen.
Prohlídka dalších suchých částí je již orientačně
jednodušší a poněkud pohádkovější. Fosilní patro se vine stále dál nad aktivem směrem k jihozápadu pod horou Humpleu. Děrozvěst má pocity blaha a žasne nad tím všelijakým uhličitanem vápenatým s příměsmi. Následuje široký
»S U Ť O V Ý D Ó M « (možná »S A L A S U S P E N D AT Ă «
čili Visutý dóm (108×42×12 m), vylezení
menšího osintrovaného stupně omývaného silným skapem a pak cesta stalagmitovým lesíkem,
která je v těchto místech ohrazena barevnými
páskami v rámci ochrany bohaté výzdoby.
Další prostora (asi »S A L A C L U B « – Klubový
dóm; 100×54×22 m) je pro změnu velká svým
převýšením. Scházíme dolů k jícnu propasti a kdesi pod nohama v hloubce asi 20 m je opět slyšet
šelest aktivu. Prudkým hlinitým svahem nad jícnem vylézáme zase o 10 m vzhůru, kde vede
olezená pěšinka ve směru průvanu. A ejhle, plazivka. Soukáme se skrz bohatou výzdobu s konstantní bahnitě hnědou barvou. Padesát metrů
týření a cpaní speleovaků místy, kde si objevitel klestil cestu palicí a stojíme na prahu velkého
baculatého dómu (rozměry 242×73×23 m). Je
to dóm »S A L A D A N C O M A N « či »S A L A E M I L
R AKOVIŢA « (?), třetí největší známý dóm v Humpleu.
Také zde vedou křížem krážem červené a modré
stuhy, určující místa, kam je možné šlapat a kam
J Zítra prvně v Humpleu. Zleva, vzadu: Potkan, Čajda, Petr. Vpředu: Mayk, Dan, Kameňák, Máca
b Petr Novák
B
2
13
STR
61
61
72
KD10 / 2004
F
b Martin Přibil
b Martin Přibil
Rumunští jeskyňáři si o našem táboře mysleli, že je to smeák. V lůmku v údolí Valea Firei.
Ranní odchod prvního tykadla do »Sala Giganţilor«. Středa 4. října 2000.
ne. Od bělostné sintrové kaskády až po divadelní oponu, kde jsme museli před těmi úkazy chvíli
posedět.
V horním laloku dómu jsou vidět stopy po
nelítostném průstupu objevitelů v nickamínkových
hrázích, no asi to jinak nešlo. V zadní části se
»Comanův (Rakoviţův) dóm« prudce sklání k podzemnímu toku. Zhruba v polovině cesty do hlubiny,
tedy asi 20 m nad vodou, je enormní výskyt
keříčkovitých krystalických forem, až přechází
zrak a pozorovatelé volají: »Sláva!« Dóm je
ukončen za hradbou až 8 m vysokých sloupů
propastí (asi 10 m) na podzemní tok. Ano, v prostoře pod námi poznáváme »S VA Č I N O V Ý D Ó M «.
Kolikrát jsme tam dole u vody na minulých akcích
Rychlejší a pohodlnější cesta od vchodu do takto vzdálených míst je bezesporu po aktivu než
přes Comanův (Rakoviţův) dóm, což však vyžaduje to správné oblečení do studené jeskynní
vody. Pak ale lezení kluzkého svahu v neoprénu
je pro suchozemšana přeci jen obtížnější. I tak
brzy dosahujeme výše položeného patra. Valí
odtud rozměrná chodba s masivní výzdobou. Jdeme
dál, překonáváme hladinu zavěšeného jezera
a »po špičkách« prolézáme kolem dalších krystalických titěrností. Míjíme další propast k aktivní vodě a vcházíme do dómu vzhledu vysoké
katedrály – dómu » S A L A G A B O R H A L A S I « /
»S A L L E D E S P A S P E R D U S « (Gábora Halasiho /
Dómu ztracených kroků) se sintrovými hrázemi
stáli a přemýšleli, kam ty komíny asi vedou. Ve
stěně naproti se černá pokračování fosilního patra. Jelikož nemáme další lano vracíme se zpět.
(Průstup »vstupních partií« od vchodu přes Taneční
a »Jéčkový« dóm do Comanova (Rakoviţova) dómu a zpět trvá 5–8 hodin, podle míry bloudění
a prohlížení.)
Do zmíněného pokračování se dá nejlépe dostat výstupem z úrovně aktivu ze »Svačinového dómu«, který
je vytvořen na křížení fosilního patra s aktivně protékaným koridorem
a v porovnání s ostatními dómy
je to vlastně jen takový
široký komín.
jeskyně Humpleu
»Galeria Afluentului«
Přítoková chodba
na dně. Jde o druhou největší prostoru jeskyně
s rozměry: 310×103×35 m. Ony hráze většinou
nadržují mělká jezírka a v jejich okolí spatřujeme sem tam stalagmit či egutační jámu, z nichž
některé jsou prorostlé krystaly. Ještě vylézáme
vysoko po suáku kamsi pod strop a vzápětí stojíme v dalším vysokém šapitó s bělostnou kašnou uprostřed. Ta stojí za další dvacetiminutovku
poklidného pozorování. Od stropu z výšky tak
30m visí dvě lana. Kam asi vedou? A jak tam vylezli? Nebo se tam dá dostat odjinud? (Cesta od
vchodu po aktivu ke kašně v »Dómu ztracených kroků / Dómu Gábora Halasiho« (Salla
des Pas Perdus / Sala Gabor Halasi) a zpět
trvá cca 4–6 hodin.)
Svačinový dóm
[1:30 hod. (po aktivu) ]
Munţii Bihor România
»Sala de Dans«
Taneční dóm
chodba
»B«
sestup k aktivnímu toku
»Galeria Activului Principal«
[1:00 hod.]
»Sala Dan Coman« či
»Sala Racoviţa« ?
[2:00 hod. ]
»Galeria de Metrou«
chodba »G«
»Sala Domului
Prăbuşit«
Řícený dóm
vstup
[0:00 hod.]
»Sălile Charonte«
»Salle Charentais«*
Charonovy dómy
úsek s polosifony
[2:00 hod.]
Suový dóm
»Sala Suspendată«?
[1:20 hod.]
Dóm »J«
»Sala Buzunar«?
»Sălile Grenoble«
»Salle des Grenoblois«*
Dóm Grenoblanů
(Grenobelské dómy)
»Sala Gabor Halasi« alias
»Salle des Pas Perdus«*
Dóm ztracených kroků
[2:30 hod. ]
»Sala de Intrare«
Vstupní dóm
Humpleu v akci I
I p o k r a č o v á n í I K D 9 I s t r. 6 3 I
IZ
áří 1998I Tehdy bylo v Bihoru deštivě. Kempovali jsme na Padişi »U dědka« a zoufalství
z neustálého deště nabývalo vrcholu. Tomu, že pršet přestane, nevěřili už ani největší optimisté. Zásoby piva docházely, tak jako kořalky. Naštěstí jsme na louce zabrali dřevěné stoly a překryli
je plachtou pevně přikurtovanou k naší expediční Avii. Prostoru k žití jsme tedy měli dost.
Tak jsme žili a pomalu se rozpouštěli. Jednoho obzvláš bouřlivého večera se u nás objevil rumunský jeskyňář s Bihorovicí v ruce. Začali jsme nadávat na počasí společně. Po takovém tom otrkávání,
co přináší prvních pár panáků, nám začal vyprávět o jeskyních v bezprostředním okolí tábořiště. O těch
jsme vůbec netušili: »Jo a támhle za tím kontejnerem, pod tím kamenem, támhle za tím smrkem a támhle za bukem.« Z vděčnosti jsme našemu novému kolegovi věnovali výtisk Krasové deprese; dvojznačnost názvu pochopil ihned. Společně jsme hleděli zpod plachty mezi roztančené louže. Snad díky
vzácnému daru, snad díky Bihorovici začal rumunský speleolog líčení mnoha dalších velice zajímavých
jeskyň po celém Rumunsku.
H
KD10 / 2004
STR
62
62
72
3
13
B
Pak vyslovil, nám tehdy nesrozumitelný, název jakési jeskyně a vzápětí líčení takových dutin, že se
i jeskyně Ponorné hrady zcvrkla do basy od piva. Stáli jsme tak před vidinou osmi fotbalových stadiónů
narovnaných vedle sebe v jedné velké dutině 800 metrů dlouhé, 200 metrů široké a 100 metrů vysoké
zvané »S A L A G I G A N Ţ I L O R «. Z těch dojmů zmizela i deprese ze špatného počasí. Pomalu jsme
dopíjeli poslední zbytky životodárných tekutin, když tu si Mayk povšiml, že uvnitř naší Avie vypukl
požár. Během hašení ohně zmizel i náš rumunský vypravěč. Snad i ten požár byl znamením vydat se
na cestu.
Následující den vylezlo Slunce a mezi mraky se objevila modrá obloha. Zřejmě vábnička abychom
zůstali na Padişi - my už ale byli rozhodnuti. Sbalili jsme promočené věci, zamávali dědkovi a vyrazili.
K večeru jsme dorazili někam do oblasti, kde se měla ona gigajeskyně nacházet. Jen tečka na mapě,
kde jeskyně zhruba měla být, zabírala 25 km2. Smrákalo se a pomalu jsme vyhlíželi místo na spaní. Lesní
cestou temným údolím jsme dorazili na natolik bezútěšné a depresivní místo, že jsme jej ihned pojmenovali Drákulov. Potkan si nasadil snop česneku kolem krku a zalezl do spacáku.
Odvážnější vyrazili obhlédnout situaci. Byli jsme na pasece u potoka s brodem, na druhé straně stála
temně vyhlížející dřevařská bouda. »Jestli se někde dějou mordy, tak tady«. Bouda byla zamčená, ale
co jsme nechtěli, zámek upadl, jen co jsme vzali za kliku. Uvnitř muselo strašit ještě víc než venku,
raději jsme hned utekli a našli místo na spaní úplně jinde.
Ráno jsme se rozeběhli po okolí hledat jeskyni. Nic. Blížil se čas oběda a my tradičně rokovali, zda
si dáme kolínka nebo špagety. Uprostřed vzrušené debaty se náhle ve středu našeho kruhu objevil
myslivec! Asi vyšel z lesa. Kolega Máca neváhal a nedbaje možných souvislostí s Drákulovem se ho
Food expedice Rumunsko 2000
Na začátku prázdnin roku 2000 mně byla nabídnuta účast na speleologické expedici do
rumunského Bihoru. Nevím, jak akci vnímali ostatní účastníci,mé zážitky jsou s trochou
nadsázky zaznamenány v následujících řádcích. Myslím, že nemá význam popisovat průběh
celé expedice, jsou zde zachyceny nejvýznamnější momenty. Také nechci tvrdit, že po zbytek
pobytu se už nic nedělo.
říjnu se konala dokonale naplánovaná expedice Food 2000. Přestože jejím cílem nebyla
návštěva jeskyní rumunského krasu, jaksi nezávisle na sobě si účastníci přibalili do svých
zavazadel (kromě jídla) několik předmětů, které se daly použít pro pohyb v jeskyních. Počátkem
expedice se dá nazvat okamžik vstupu do nejmenovaného hypergigamarketu, kde účastníci přicházeli do extatické euforie při pohledu na tolik poživatin. Jak jsem se již zmínil, vše bylo dokonale naplánované. Velitel nákupu s dlouhým seznamem v rukou dával jasné rozkazy.
»Toto třicetkrát, toto osmdesátkrát, toho vem radši víc – bude hlad !!!«. Při vybírání peněz
jsme měli strach, zda částka bude stačit na zakoupení takového množství potravin. U pokladny jsme poznali klady globalizace. Za tolik jídla – tak málo peněz. Odvezli jsme náklad do
expediční Avie a vyrazili znovu nakupovat. Opět několik plných košíků a peníze stále zbývaly. Některá moudrá hlava navrhla, že je vyměníme za valuty a jídlo nakoupíme v zahraničí.
Problém nastal při plnění vozidla. Někteří jedinci nepochopili záměr expedice a zbytečně
zabírali místo věcmi, které tajně propašovali do vozu. Jeden diletant v nestřeženém okamžiku
naložil sud s karbidem, jiný přepravku s neoprénovými obleky. Náš matematik se rozčiloval,
že zde vládne naprostá anarchie, že v jeho monarchii by se to nikdy nestalo. Nakonec jsme
potravu poskládali všude, kde to bylo možné. Mělo to i své výhody. Mohli jsme konzumovat
za jízdy, aniž bychom museli vstávat ze sedaček. Na dosah bylo vše. Mohli jsme tedy vyrazit do země zaslíbené, kde, jak jsme doufali, mají levné jídlo. Jak jsme se rozjeli, začali jsme
vybalovat zásoby z domova. Voněly zde řízky, domácí buchty a následoval chod za chodem.
Dokonale zde fungoval výměnný obchod. Akorát vegetariáni pouze rozdávali. Čekala nás
první zastávka – Humpolec. Zde byla továrna na speciální potravinářské soudky, do kterých
se vešlo třicet litrů poživatin. To pro případ, že bychom si chtěli udělat piknik někde, kam nedojede Avie. Každý jsme koupili soudek, já jsem na ně ještě doma ušil popruhové nosiče, abychom je mohli nosit na zádech. V časných ranních hodinách jsme dorazili na Slovensko, abychom zde přespali. Druhý den byla na programu návštěva fortifikace v Komárně. Ne že by
nás to nějak zajímalo, ale někdo zjistil, že některé objekty se dnes využívají jako sklady zeleniny a potravin. Překvapení bylo veliké. Nalezli jsme skládku se zeleninou. Papriky a rajské.
Mnoho neporušených exemplářů. Cesta pokračovala přes hranici do gurmánsky vyhlášeného
Maarska. To již byl opět večer a nás čekala noční Budapeš. Nemajíc maarskou měnu,
spokojili jsme se s místními památkami. Při prohlídce starého města nám kručelo v břiše,
a tak místní restaurace působily trýznícím dojmem. Dokonce se nám v Rybářské baště
ztratil jeden účastník. Dodnes ho podezíráme, že měl ulité forinty a šel se někam najíst. Dostavil
se asi hodinu po stanoveném času odjezdu, velmi spokojený a nechtěl nám nic říct. Ještě
tu noc se konal přesun na maarský zemědělský venkov, abychom se zásobili mrkví.
Volnomyšlenkářsky založení jedinci objevili planě rostoucí konopí. Vidina výletu do vyšších
sfér způsobila menší hysterii, a to i přesto, že se nejednalo přímo o potravinu. »Posekejte to
všechno« rozkázal jeden z volnomyšlenkářů. Se dvěma přepravkami mrkve a drogou jsme
vyrazili k rumunským hranicím. Bylo rozhodnuto propašovat kontraband přes hranici, nedbaje přitom na mezinárodní zákony o boji proti narkotikám. Po napětí, které na celnici vyvrcholilo, se dostavil tolik očekávaný hlad. Dojídaly se zásoby z domova a pomalu se začal likvidovat i náš velký nákup. Bylo to bohémské. Systém »urvi si co můžeš« se stal vysoce progresivním. Vegetariáni, ač nadmuti jak kozy, jeli dál v mrkvích, okurkách a rajských a zapíjeli to litry mléka. Na stanoviště našeho prvního velkého rumunského pikniku jsme dorazili
k večeru. Bylo zrevidováno jídlo, vyčištěny vařiče a postavena jídelna. Vegetariáni se pustili
do rajčat. Ostatní se radili, co k večeři. Na druhý den, po vydatné snídani, přijela rumunská
Dacie. »Že by pojízdná prodejna?«, zaradovali se účastníci. Byli to speleologové. Rumuni
s nějakou německou výpravou. Zdvořile, v rámci upevnění mezinárodních vztahů, jsme je
V
b Martin Přibil
Food party v »Bivakovém domě«. Zleva: Máca, Aják, Kameňák a Kuba. Na vařiči hostina a zcela vpravo hobok.
A KTIV
Vodní tok, který protéká pod »Tanečním dómem«
mizí asi po 100 m v »S IFONUL A VAL « (Odtokovém
sifonu). Přes velké zatopené prostory poté voda teče do přítokového sifonu ve »Vodní jeskyni«.
Do tohoto místa se však suchozemec jen tak
nepodívá, nebo mu v tom zabrání další sifon
(d=10 m, h=4 m) v úvodním úseku vývěrové »Vodní
jeskyně«. Voda nakonec vyvěrá několika větvemi ze suti na pravém břehu potoka Firei
bezprostředně pod impozantním portálem »Vodní
jeskyně«, který je aktivní pouze za povodňových
událostí.
Opačným směrem, proti proudu, začíná dlouhá
cesta pod fosilními patry do legendárního gi-
gantického dómu. Pro úplnost ještě uveme
celkovou známou délku »G A L E R I A A C T I V U L U I
P R I N C I P A L « (Hlavní aktivní chodba), která je
úctyhodných 5 kilometrů dlouhá.
Jsme necelou hodinu od vchodu, sestoupili
jsme puklinovou propástkou z »Tanečního dómu« a nyní stojíme na břehu hlubší tůně. Za ní
je onen z dáli slyšitelný vodopád (4 m), který
musíme překonat, a pak je ještě několik
nižších stupňů, asi čtyři. Lezeme proti proudu
podzemní bystřiny. Následuje klidnější úsek
k dalšímu 2 m vysokému stupni, odkud vede
vzhůru cesta do dalšího dómu 50×50 m. Za kaskádami jsou dvě dlouhá jezera, vody místy až po
krk. Chodba má kaňonovitý ráz (profil 2×10 m).
e Michal Kolčava
podle MAPS, Val de Marne – France
a dle vlastních měření
»Sala Giganţilor«
Gigantický dóm
[6:00 hod.]
»Sala Bivuacului«
Bivakový dóm
? nejistý původní objevitelský
či současný rumunský název
* francouzský objevitelský název
[1:15] časové údaje jsou jen orientační!
při neznalosti jeskyně 2× násobte!
[7:30 hod.]
Bivak
[5:30 hod.]
»Baculatý dóm«
»Sala cu Ferestre«?
či »Sălile A«?
[4:30 hod.]
»Sala Înaltă«
Vysoký dóm
»Klenotnice«
zeptal, zda neví, kde ta »peštera« je. K našemu obrovskému údivu jsme se dozvěděli, že parkujeme
přímo pod ní! Počastovali jsme zeleného pána posledním pivem a průzkumný tým ihned vyrazil.
»Ano je tam«, po 10 minutách byli zpět. »Jen ten vlez je nějakej malej« protahovali hubu nad profilem otevřených vrátek do jeskyně. Vzápětí vyrazil tým druhý, už v plné polní. Po několika hodinách
se vrátili zcela zničeni, že prý zabloudili v nějaké obrovské prostoře, kde nedosvítíš na stěny ani na
strop. Nikdo jim to nevěřil.
Byla to ale pravda. Rezavá ocelová vrátka nebyla velká a vypadala, že rozhodně nejdou zamknout.
Po nich následoval průlez mezi bloky, který nás po pár metrech doslova vyplivl do obrovského sálu.
Rozdělili jsme na dvě skupiny, jedna vlevo, druhá vpravo. Začali jsme zkoumat, kde to vlastně jsme.
Teprve za několik akcí jsme měli jasno, jak to tam zhruba vypadá. Prostory byly obrovské. Tu a tam
se postupuje suovými svahy s balvany o velikosti rodinných domků. Obtížným terénem jsme tak dorazili, či spíš dobloudili do »T A N E Č N Í H O D Ó M U « na »V Y H L Í D K U «. Hluboko dole pod námi hučela
neznámá ponorná řeka.
Obezřetně jsme sešli až k uklouzanému jícnu vedoucímu do rozervané trhliny, na jejímž dně burácel aktivní tok. Po výčnělcích, břitkých jako nože, jsme se velmi opatrně seškrábali až k rozběsněným
vodám. To, co jsme spatřili, nás překvapilo: nádherná, modravě čistá voda hučela výrazně modelovanou, celkem úzkou vysokou chodbou kamsi dolů pryč po stupních vodopádů. Dno potoka bylo plné
ostrých děr a hrnců s temnou vodou. Zrádná byla několikacentimetrová vrstva rozleptaného
vápence všude po dně burácejícího potoka. »Nemůžou ty hrnce někoho polknout,« plašili jsme. Klouzalo
to nebezpečně. »To tam na druhé straně lejou kyselinu nebo co?«
I
Proti proudu byla hluboká tůň a vodopád. Tak na aktivu jsme skončili. Naši návštěvu vstupních partií jsme pak venku u čaje vyhodnotili s tím, že jsme byli právě v onom Gigantickém dómu. To jsme ale
ještě nevěděli vše.
Třetí den pozdě odpoledne u nás zastavil bílý tranzit, projíždějící po nedaleké silničce. Zrovna jsme
se dohadovali, zda si k večeři dáme rýži nebo čočku. Z dodávky vystoupilo několik chlapů i holek francouzští jeskyňáři z Grenoblu. Od nich jsme se dozvěděli, odkud teče řeka a že dóm Giganţilor je
úplně jinde. Ten se nachází až za 20 polosifony, 6 hodin proti proudu! Neoprén je podmínkou pro absolvování této cesty. Aha, to jsme ani ve snu netušili.
Máca odněkud vytáhl lahev Alcoolu a docela to slušně s nimi rozjel. S tezí, že je dobré v Rumunsku
vypadat jako Rumun, pít zdejší kořalku a kouřit místní cigarety propálil jednomu z hostů bundu. Po rozlučce museli šéfa Grenoblanů do tranzitu naložit, Máca zmizel v lese. Že by byl Alcool klíčem
k tajemnému zjevení se myslivce před dvěma dny?
Akce končila, jeli jsme pryč. Rozhodli jsme se, že ještě navštívíme rumunské solné doly (KD8 str.32)
a Aggtelekský kras. Také jsme už přesně věděli, kam pojedeme příští rok.
IZ
áří 1999I V roce 1999 jsme se na expedici do Humpleu náležitě vybavili. Krom nezbytných
neoprenů, sudu s karbidem, 800 metrů lan, 30 kg čokolády jsme přibalili skládací křesílka,
velký rozkládací grill - barbecue a malý plynový sporák. Také česneku jsme vzali o pár kilo navíc.
Zásoby rumu byly ztrojnásobeny, co kdyby opět pršelo. Pro ten případ jsme měli záložní plán: v nafukovacích člunech sjíždět řeku Arieş či Someş, takže jsme brali sebou i vodácká pádla.
B
4
13
STR
63
63
72
KD10 / 2004
I
F
I
chtěli pozvat na oběd, ale oni mluvili něco o zdejší jeskyni. Štěstí, že byl s námi anglomluvec
de Tlouck. Při pohledu na jejich štíhlé sportovní postavy nám bylo jasné, že zde nebudou jen
jazykové problémy. Nabídli nám, zda se s nimi nechceme podívat do jeskyně. De Tlouck
potvrdil, že jsme se dříve o jeskyně taky zajímali, ale že si tu chceme udělat piknik a a vypadnou. Nedali se odbýt. Uviděli horolezecké lano, které nechtěně vypadlo z Avie a které
jsme si vzali na vyprošování našeho vozu, kdybychom s ním někde zapadli. Pak nastal zlom,
který ovlivnil následující dny. Prý je v jeskyni prostora, kde se dá spát, prostě tam bivakovat.
Žranice v díře – to tu ještě nebylo. Tam nebude nikdo »oxidovat«. Tlouck mu řekl, že se tam
ihned vypravíme. To se zase nezdálo tomu Rumunovi. Prý se musí jít vodou a je to nebezpečné.
»Hovno nebezpečný«, tlumočil de Tlouck. »My lezeme do dolů a občas si tam ňáký to pivko
taky vezmem. Máme zkušenosti. Já umím v dole rozdělat i táborák«. »Já jsem projektant
a umím i s počítačem«, snažil se přesvědčit o našich kvalitách Balvan. Rumun byl však stále
proti, protože nemůže rozhodovat bez šéfa. Slíbil, že mu zavolá a odjel. Asi zklamáním, dostavil
se hlad. A tak se vařilo a jedlo až do večera. Druhý den po vydatném obědě přijel šéf. Taky
sportovec. Bleskla jiskřička naděje, když chtěl pivo. Přes pivo se dá dostat kamkoliv. Ale zase
začal s tím, jak je jeskyně nebezpečná, že když zaprší, v jeskyni stoupne voda a my se utopíme.
To už de Tloucka dožralo. »Hele, když nás tam nepustíte, tak tady uspořádáme velkou žranici a odpadky naházíme do lesa a do potoka. Máme tady sud karbidu a ten tam taky hrcnem«.
Nevím, zda pod tlakem výhružek nebo psychotronického působení našeho volnomyšlenkáře,
šéf nakonec změkl a povolil párty v jeskyni. Museli jsme slíbit, že si na sebe vezmeme ty
neoprénové obleky, když už je tam někdo přibalil. Taky jsme museli vysolit 200 tisíc lei, prý
nemá z čeho zaplatit alimenty. Když odjel začalo se vymýšlet, jaké jídlo si s sebou vezmeme.
Ještěže jsme měli soudky z Humpolce. Třicet litrů pochoutek pro každýho – to už je něco.
Pak vznikly problémy. Balvan – proti zákazu – propašoval na expedici foák a kameru, a že
bude fotografovat. To se mě a de Tlouckovi nelíbilo, protože jsme si vytvořili na focení monopol.
Kdyby tam udělal pěkný fotky, tak budeme vypadat jak neschopný blbci. Nejprve jsme chtěli
odkoupit prázdný filmy. Pak, po několika choulostivých poznámkách o jeho přirození, sám
a dobrovolně vytáhl filmy z kazet a takto je znehodnotil. Ještě slíbil, že vyzkratuje baterie
k videokameře. Byl tu však ještě další problém. Prostora v jeskyni, kde se měla párty konat,
byla velmi malá, a tak jsme se museli rozdělit na družstva. První družstvo byli vesměs volnomyšlenkáři a vegetariáni. Já s de Tloukem, matematikem a Balvanem jsme tvořili kuřácký
tým. Aby nebylo problémů málo, jeden člen prvního družstva prohlásil, že onemocněl a do
jeskyně nepůjde. Pravý důvod však nebyla nemoc, ale strach o zásoby jídla v Avii. Nakonec
jsme ho přesvědčili, ale prý tam spát nebude. Jen se tam rychle najíst a ven. Další den v ranních hodinách se první družstvo chystalo do jeskyně. Solidárně, až na Balvana, který trucoval, jsme vstali a uvařili jim bohatou snídani. Když odešli, následovaly samozřejmě i další
chody. Balvan, který přestal trucovat, nám daroval již nepotřebnou hořčíkovou fotografickou
slož. Téměř celý den jsme ji různě přesévali, oddělovali jednotlivé složky od sebe a konali
nesčetně experimentů. Mezitím v kotlíku na ohni bublaly různé pochutiny. Balvan vybalil
zbytek soukromých zásob z domova. Bylo nám dobře. Večer kluci vylezli z jeskyně. Na oslavu
se uvařil hrnec krupičné kaše se skořicí a cukrem. Byli plni dojmů a mokří. Po vydatném
jídle nás začali odrazovat od vstupu do jeskyně. Jestli se tam přece vydáme, abychom nebrali tolik jídla. Jeskyně je prý dlouhá a jídlo těžké. Prohlédli jsme jejich průhlednou fintu.
Dostali strach, že jim odnesem všechny potraviny. Ještě druhý den ráno těsně před odchodem chtěl vegetarián Mayk vyměnit naše bochníky chleba za rýžový polystyrén. To
nás fakt naštvalo. Rozhodli jsme se, že vylezeme až za dva dny a vydali na cestu. Jeskyně
byla opravdu veliká. Uvítala nás vstupní komora, která měla délku mnoha kilometrů. Středem
komory vedla vozová cesta, kudy se asi svážel dobývaný vápenec. Vzadu byla slyšet ponorná
řeka. Vrhli jsme se proti proudu a klestili si cestu mezi krápníky visícími ze stropu. Balvan
měl s sebou ocelovou tyč a musel se s ní ohánět na všechny strany. Některé útvary
byly silné a nešly urazit, tak jsme je museli obcházet. K večeru jsme dorazili do bivaku.
Tady by mohlo vyprávění pokračovat událostmi, které se přihodily v jeskyni a po zbytek expedice. Myslím si, že to vůbec není třeba, každý si jistě určitý obrázek udělal.
a Robert »Aják« ŠVAJDA
x
I
H
Personální sestava byla obdobná co loni. Tvrdé jádro - Mayk, Máca, Čajda, Kameňák zůstalo. Slabší
jedinci odpadli, přibyli však noví. Doma zůstal Dan, Potkan a Petr. Tým posílil Kuba, Prochna, Hejkal
a Patrik. Hejkalova automechanická zručnost posílila naše schopnosti dopravní; Prochnovi housle
a Kubovy flétny zase zvedly úroveň kulturní. Vypadalo to na skvělou akci.
Ležení i s naším obrovským stanem jsme rozbalili v lůmku u silnice ve V A L E A F I R E I nedaleko od
jeskyně. Hned v pondělí 6. září vyrazilo do jeskyně první »tykadlo« ve složení Mayk, Čajda, Máca.
Otázku, zda si obléci neoprén už v táboře nebo až na aktivu, se nám nepodařilo uspokojivě vyřešit.
Obojí má své zápory, nadávali jsme stejně. Za hodinu jsme byli u vody, tentokrát bez bloudění. Do
vody jsme skočili plni nadšení. Po překonání vodopádů následovala dlouhá jezera a slušně vyzdobená říční chodba. Rozpaky přišly až u 1. polosifonu. Mácovi se koupání líbilo, takže dlouho neváhal.
Čajda prskal, ale nezbývalo než se také zanořit. U 4. polosifonu hledáme cestu v závalu. Pátý, šestý,
desátý polosifon, trochu se to snižuje a zatéká nám do uší. Mayk co chvíli nadává, opět se mu ucpal
zapalovač u karbidky. Třináctý polosifon je už opravdu nechutně nízký. Máca tam zase vběhl, jako by
ho to snad pořád bavilo. Za chvíli ho ale nízký strop doslova zarazil pod hladinu. Ztratil orientaci, zazmatkoval a když ho kluci dohnali, dopředu se už nehrnul. Místy jsou polosifony docela široké, meandrují, někde je vzduchu víc jinde míň. Nejhorší jsou 13., 14., 16., 17.; nejdelší je 16. s dobrými 100 metry. Docela pakárna.
Co je ale na těch polosifonech nejhorší - jejich strop je pokryt vrstvou zkorodovaného mazlavého
uhličitanu s kamínky, takže když člověk jen brnkne přilbou o strop, karbidka mu nejen zhasne, ale
blátem s kamínky se ucpe tryska a zapalovač a je docela velký problém lampu vyčistit a zapálit.
KD10 / 2004
STR
64
64
72
5
13
B
b Michal Kolčava
Píšalka jako měřitko pověšená na krystalech CaCO3 ježkovitých tvarů v Comanově (Rakoviţově dómu).
Asi po 400 metrech od kaskády se doleva odbočuje významná »G ALERIA A FLUENTULUI « (Přítoková
chodba) o délce více než 700 m s odbočkami
a třemi prostorami cca 20×20×20 m. Koryto
v ní je však vyschlé a protékané asi jen během
velkých srážkových událostí. V jejím okolí můžeme
vidět různé krystalické keříky.
Za odbočkou je další průtočné jezero. Téměř až
k vodě zde sahají velké stalaktity, závěsy apod.
Za jezerem je potok živější a je sympaticky
dokreslován stále bohatší výzdobou. Voda teče
po štěrkopíscích, a jen místy po na skalním
dně. Po necelé hodině cesty aktivem dojdeme
do vysoké prostory se vzestupnými chodbami
PONORY
ovrchovou akci v roce 2002 zaměřujeme na hledání ponorů do jeskynního systému Humpleu. Jak
jsme pochopili, není tato otázka příliš jednoznačně vyřešena, ale kdo ví, co nám to napovídali, třeba je to jasné už dávno. Naší motivací hledání je obyčejná zvědavost.
Kdesi uváděná ponorná deprese Groapa Largă (»Široká jáma«) je od jeskyně vzdálena příliš na
severozápad, kdežto Humpleu má hlavní směr k jihozápadu. Hledáme tedy v údolí potoka »Ponor« hned
za kopcem a zjišujeme existenci ponorné jeskyně mající s místním potokem přátelský bifurkační vztah, královské dělení, něco do koryta - něco do jeskyně, prostě půl na půl.
Pomocí GPS zjišujeme, že jsme 65 metrů nad vývěrem podzemního potoka z Humpleu, ale víme, jak
je to u GPS s výškami.
Plocha povodí potoka Ponor je velká a průtrž mračen se může v jeskyni celkem významně projevit,
záleží, jak v takové chvíli bude fungovat »královské dělení«. Je jasné, že v rozhodování o množství
vody v jeskyni mají nemalé slovo lesáci a to podle toho, kolik pařezů zrovna naházejí do koryta. Nezbývá
než doufat, že je hltnost ponoru omezena sutí a štěrky. Jinak je to vlastně dost o hubu. Samozřejmě
pokud je to opravdu ten správný ponor do Humpleu. Dělal někdo barvící pokusy?
V údolí pod ponorem v protilehlé stráni je významná jeskyně Piatra Altarului, o něco blíže k bifurkaci
aktivně protékaná jeskyně Rece (»Studená«). O jejich existenci víme z vypravování. Naopak proti proudu
potoka Ponor je opět v pravobřežní stráni turisticky navštěvovaná jeskyně Onceasa s velkým vstupním
a bočním dómem. Vkrádá se myšlenka, zda to není pokračování fosilní úrovně Humpleu dále k jihozápadu z dob, kdy tu údolí potoka Ponor ještě nebylo. Ještě výše dosahuje údolí potoka nekrasových
hornin, to jak se šplhá do masivu Vlădeasa. Jedna větev potoka přitéká od Groapa Largă.
Prostor nad jeskyní Humpleu je potřeba si nepředstavovat jako klasickou krasovou planinu se závrty a slepými údolíčky. Terén je spíše kopcovitý a údolí jsou otevřená.
x
P
Postupem času jsme se to naučili lézt. Chce se to pohybovat spíše pomalu - plovat, odstrkovat se
od dna nebo dlouhými kačáky. Přilbu mít lépe v ruce - nenarážíme o strop a neucpává se karbidka.
V těch nejnižších místech nám nateklo do uší, jedno oko a ucho pod vodou měli ti, co si nechali přilbu na hlavě. Kdo nemá rád vodu v uších, musí počítat s tím, že bude mít pod vodou pusu.
Po absolvování 18. polosifonu jsme dolezli do prostory, do které shora ústí suový svah. Podle toho,
co před rokem říkali Francouzi, by jsme už měli být někde u Giganţiloru. Propasírovali jsme se mezi
bloky nahoru skrz zával. Dóm, pracovně nazvaný »B A C U L AT Ý «, je veliká přehledná dutina. Vypadá
to, že by to mohl být dóm »S A L A C U F E R E S T R E «. Mayk se nějak záhadně vysápal na desetimetrový
stupeň na hlavní patro dómu, dolů nám pak hodil lano. Vypadá to, že tu před námi bylo jen pár lidí,
kráčíme ve starých šlépějích, jinak nikde kolem nic, nedotčená jeskyní půda plná obrovských egutačních
děr po skapové vodě. Tady jsme to zabalili, cesta sem trvala 6 hodin. Těšili jsme se na teplou večeři,
takže venku jsme byli za 3,5 hodiny. Dost pomohla cesta po proudu.
Mezitím, co jedna parta hledala Gigantický dóm, Kuba, Hejkal a Patrik si prohlédli vstupní partie
jeskyně. Odpoledne se k nim připojil Kameňák a s Kubou se pokusili o průzkum propastí v chodbách
nedaleko vchodu. Ve 20 metrech našli však jen bláto a zasintrované kosti pradávné zvířeny. Kameňák
vše natáčí na video.
Hned druhý den ráno po vydatné snídani vyrážejí Kameňák, Kuba a Prochna do dalšího boje
s polosifony. Prochna si cestou tipuje místa na fotky, které tu později pořídí s magnesiovou složí.
Kameňák pln elánu si sebou bere cca 10 kg videomateriálu. Vše odkládá u 4. polosifonu. Kluci sice
tušili, co je čeká, ale až v posledních polosifonech uvěřili :-). Komín do »Baculatého dómu« minuli
POIENIŢĂ
ěkteré dny jsme také trávili chůzí po
kopcích nad jeskyní a tak se stalo, že
jsme nalezli planinku s depresí a zamaskovanou propastí Poieniţă II, ze které vanul
průvan a skoba byla pevně zatlučena 1 m nade
dnem. Zda Komyškova metoda s falešným
dnem došla až tak daleko od Berouna, nevíme.
Jisté je, že když se Rumuni dověděli, že jsme
ji našli, byli celí zděšení a Mácu prohlásili
za démona.
Bez pozitivního výsledku však dopadlo
pátrání po propasti Poieniţă I, která je
napojená na Humpleu údajně v blízkosti dómu Giganţilor. Od vchodu vedou, podle
vyprávění, celkem normálně rozměrné studny
až do hloubky 70 m. Poté následuje velmi
komplikované týření puklinami do hloubky
160m. Další postup až na hloubku 258 m představuje famózní slanění zvonovitými šachtami. Ze dna je pak nutné pokračovat úzkou
chodbou často protékanou drobným tokem.
Takto se snad dosáhne »Galeria Activului
Principal«, tedy aktivního toku v zadní části
jeskyně. Výzkum propasti je spojen se smrtí
jednoho z rumunských speleologů (I.Ciolomic).
A druhý prý dodnes podstupuje psychiatrickou
léčbu.
x
N
pod stropem. Jsme nedaleko Comanova (Rakoviţova)
dómu, v místě, které označujeme »S VA Č I N O V Ý
D Ó M «. Toto místo známe z minulé kapitoly.
Dále má chodba ryze kaňonovitý vzhled s převážně
pizolitickou výzdobou. Za další vysokou
komínovitou prostorou, neboli propastí z dómu
Gábora Halasiho, počíná živě meandrovat. Při počvě
je široká, avšak strop je níže než doposud. Přesto
je stále možné jít vzpřímeně. Zhruba ve vzdálenosti 1,3 km od kaskád, tedy 1,5 hodiny pomalejší
prohlížecí chůze, strop chodby náhle padá k hladině 1. polosifonu. (2 hod. od vchodu) Nejprve se
snažíme toto místo někudy obejít, ale nakonec zalézáme po krk do vody. Silné proudění vzduchu nad
hladinou napovídá, že jdeme (spíše ploveme)
správně. Strop s okorodovanými (orvanými) krápníky valí těsně nad hladinou do daleka. Z vody
vylézáme o 20 m dále. Seznámení s polosifonem
máme tedy za sebou a čekáme, co bude dál.
Druhý polosifon je dlouhý také 20 m. Po vylití
rukavic a přebytečné vody v holínkách pokračub David Procházka
a pokračovali dál. Zanedlouho dospěli k velkému meandru kolem obrovského závalu. Zde v potoce
leží »V E L R Y B A « - vápencový blok opracovaný do podoby vztyčené ocasní ploutve plejtváka obrovského.
Při jídle se ukazuje, že zaručeně nepromokavé vodácké vaky jsou k ničemu. Teče do nich a oběd
se dá jíst jedině lžící ze dna pytle. V závalu nad velrybou vylezli do »B I V A K O V É H O D Ó M U «. Když
viděli, že zleva visí lano, »aha, tady už kluci byli«, vrátili se k Velrybě.
V pokračování proti proudu se chodba trochu snižuje a je »vybetonována« ostrohrannými kameny
zalitými v hrubém sintru. Kluci shledali lezení příliš obtížným a svorně se rozhodli pro návrat. Byli
třicet metrů od chodby do Giganţiloru. To jsme ale zjistili až za další rok.
Mezitím na povrchu Máca vyrazil najít propast »P O I E N I Ţ Ă «. Tou se dá do Giganţiloru slézt ze shora. Jak tak bloumal pralesy po kopcích, úplně nahoře našel malou loučku. Něco ho táhlo ke
skalkám za ní a tam to bylo! Sáhl mezi kameny, pár jich odvalil a odhalil rošt z kuláčů maskující
otvor kamsi dolů. Jako v Českém krasu. Když sem za 3 dny Máca, Kameňák, Kuba a Prochna dovláčeli
veškerý vercajk, 500 metrů lan a začali se spouštět dolů, zjistili, že tato »Poieniţă II« má jen nějakých 15 metrů. Později jsme se dozvěděli, že je to konspirační pracoviště jedné rumunské
speleoskupiny.
Večer, když jsme se všichni sešli u ohně, jsme marně rokovali o velrybách, závalech a lanech visících
v dómech. Vůbec nebylo jasné, kdo a kde byl. Hned ráno vyráží objasnit stav věcí a konečně najít
Giganţilor družstvo ve složení Mayk, Máca a Patrik. Mayk se rozhodl orientačně zmapovat celý podzemní tok, kam až dojdeme. Naměřené údaje píše obyčejnou tužkou na sklopnou destičku geologického
kompasu. Po jejím popsání vždy zastavujeme a Mayk přepisuje údaje a kreslí mapu do vodotěsně za-
baleného sešitu. Když z jednoho odevšad crčí voda, je docela problém na papír psát.
Tedy ta cesta od Velryby nahoru do Bivakového dómu se hledá fakt blbě! Nakonec jsme se tím závalem protejřili - a »hele lano«. Vypadalo lákavě a že jsme měli potřebné, by improvizované vybavení, nebyl problém překonat cca desetimetrový stupeň ze zpevněných říčních štěrků, jílů a sintru.
Po této galerii jsme došli do »K L E N O T N I C E «. Nemá smysl upadat do popisnosti toho, co jsme zde
spatřili. Dojmy byly ale takové, že když ještě rozechvělý Patrik slézal stupeň zpět do Bivakového dómu, »hodil záda« mezi užaslého Mayka a klidně pokuřujícího Mácu. Ti pár okamžiků předtím pozorovali
marné zápolení Patrika s lanem a jeho pomalý pád mezi kameny. Pár setin co trvají věčnost.
Vypadalo to děsně blbě. Ještě že dopadl na všechny čtyři. Jeden kámen břicho, druhý hlava. Š O K !
Je mu něco? Nevíme. Ruce, nohy, záda, krk, hlava: OK. Břicho: auu. Žebra? Jde to? Půjdeme? Jde
to! Ani nevíme jak a zase se topíme v polosifonech. Mayk pomáhá Patrikovi, Máca jistí zadek. Kutálíme
se, ploveme, zkrátka »padáme« ven. Mayk nabral obrovské tempo a doslova nás z jeskyně vytáhl. Uff.
Venku v táboře už všichni klidně spí, ale večeře na barbecue je ještě teplá. Svlékáme ze sebe promočené overaly, neopreny a všechen ten mokrý neřád zahazujeme do trávy. Padáme kolem hrnců
s čajem a večeří. Nadlábneme se, pohovíme, poležíme, pomodlíme.
Patrik toho moc nevypil a nic nesnědl. Stále je v šoku. Nad ránem budíme Čajdu, plachta padá na
spáče; Kuba nadává, Kameňák mu sekunduje. Sorry kluci, jedeme do Kluže do nemocnice.
Tam líčíme doktorům, co se stalo: těžká tůra, noc, zima, déš, nepřehledný terén - simulujeme
jeskyni někde na povrchu. Hlavně že někdo z doktorů má v ordinaci pověšený jeskyňácký plakát. RTG,
sono, ultrazvuk, odběry tekutin. Druhé velké uff. Zlomenina žádná, ani to břicho. Jen odražená střeva.
B
6
13
STR
65
65
72
KD10 / 2004
I
F
b Martin Přibil
L V jezeře za vodopády je vody po pás, maximálně po prsa.
J Ve vodopádech pod Tanečním dómem začíná dlouhá pou proti proudu k dómu »Sala Giganţilor«.
jeme v chůzi. Chodba má své původní rozměry
5×5 m, sintry jsou opět všude kolem a na počvě
jemné štěrky. Následuje další polosifon stejného
vzezření. Čtvrtý polosifon je vlastně zával (to kamení někde chybí!). Protahujeme se zatopenými štěrbinami mezi bloky, no, těžko to nějak
popisovat (hujer). Za pátým polosifonem (d=20m)
se zvyšuje strop do dalších dómovitých prostor.
Jsou tu dva vysoké komíny kamsi, oplývající sintry, ze kterých padá intenzivní déš. Opět kamsi
do tmy odbočující chodba se strmým vzestupným srázem (do Grenobelských dómů?). Třeba
se tam někdy podíváme. Za »dómem s hřebenem«, tj. protáhlá hromada suti ležící napříč prostorou, přes níž se musí přelézt, se strop opět
snižuje. Další polosifon. No, nemít neoprény, patrně by děrozvěst bídně zhynul.
Další pobočný svah kamsi vzhůru do černé tmy
a chodba opět mění charakter, je vidět facety
a různé jiné prvky erozní činnosti vodního toku.
Po výzdobě ani památky. Zde to musí být při
povodni moc pěkné. Prohlížíme odbočné komínky,
zda-li je vůbec možné se před takovou událostí
někam schovat. No, občas asi jo.
Následují polosifony o cca délkách 10, 10,
20, 10, 10 a 20 m a pak veliký obří hrnec ve
stropě. Hned za odbočením chodby s excentrikami nastává překvápko. Zatímco se doposud výška vzduchu v polosifonech pohybovala
tak mezi 20 a 50 cm, třináctý kousek v pořadí
snížil výšku na 15 cm, zato délku odhadujeme
na 60 metrů! I tyhle studené překážky tedy
změnily charakter. Nyní mají polosifony rovné
stropy bez výzdoby, jsou nižší a delší. Pokud
chcete mít polovinu úst na vzduchu, musíte
se smířit s tím, že jedno oko bude pod vodou.
Míjíme chodbu s letopočtem 11.8.1985 a následují velmi nízké polosifony o odhadovaných
délkách 80 m, 5 m, 100 m a 30 metrů. V době
objevování to byly významné překážky. První
z nich bude patrně onen »S I F O N U L ‘85« a nejdelší stometrový pak »S I F O N U L ‘88«, nad nímž
je kdesi situován »S A L A T E R M I N U S « (Koncový
dóm). Je třeba ještě dodat, že hloubka vody
ve všech polosifonech se pohybuje kolem
1 m, výjimečně ke 2 m, což umožňuje pohodlnou chůzi po čtyřech končetinách. Jak jsme
pochopili, během »vodních radovánek« jsme
podešli »S Ă L I L E G R E N O B L E « A » S Ă L I L E
C H A R O N T E « (Grenobelské a Charonovy dómy).
Za posledním, osmnáctým pětimetrovým polosifonem je menší dóm se suovým kuželem. (4 hod.
od vchodu) Strop se v jeho nejvyšší části k suáku
poněkud přimyká. Soustavou průlezů mezi bloky
se brzy na to dostáváme do obrovského
»B ACULATÉHO « dómu (»Sala cu Ferestre« či »Sălile
A«?; rozměr: 150×80×40m; ). Dóm je téměř bez
výzdoby, zaujmou egutační jámy. Je rozdělen osintrovaným skalním prahem o výšce max.10 m,
z něhož visí lano, natažené patrně zdejšími objeviteli. Sápáme se po něm a zjišujeme, že
vyvýšená část dómu je po několika desítkách
metrů ukončena zahliněním a zasintrováním. Tyto
procesy jsou všudypřítomné. Skrz velké okno v jeho protilehlé stěně by se možná dalo dostat
dále do dalších částí fosilní úrovně, a to
směrem zpět ke »Grenobelským dómům«. Patrně
to již někdo zkoušel. (V roce 1999 nám cesta sem
trvala 6 hodin, zpět »poklusem« 3,5 hodiny.)
Další část aktivu je bez polosifonů, ale zato
oplývá nepříjemným plazením ve štěrcích v zanesené chodbě. Počva chodby připomíná beton
do něhož jsou zality ostrohranné úlomky černého
vápence – lahůdka pro kolena. Po cca 300
metrech následuje rozsáhlé suové pole
obrovského závalu, skrz který existuje několik
možností průstupu. Jeden z balvanů v líném
řečišti připomíná V E L R Y B U s kamennou ploutví.
Zde se dáváme vzhůru do lezení škvírami
mezi bloky závalu a asi po cca 20 výškových
metrech se ocitáme ve velkém dómu (cca
60×20×10 m). Tento dóm je celkem příjemně
vyzdoben, časté jsou drobnější asi metrové stalagmity. Plochá chodba nahoře napravo a čokoládově vyhlížející polevy vzbudily v objevitelích
takové nadšení, že zde zbudovali bivak, proto
»S A L A B I V U A C U L U I « (Bivakový dóm). Nalevo,
naproti bivaku, je pod stropem vchod do galerie
se dnem tvořeným zpevněnými říčními sedimenty (velké oblázky apod), kryté sintrem. Nahoru
vede 10. metrové lano.
Po laně jsme se tedy vyhoupli na sintrovou
desku a hle opodál stojí zasněžený stromek, alespoň tak vyhlíží asi metr vysoký kuželovitý stalagmit porostlý jehlicemi krystalů. Od tohoto místa se chodbou a přilehlou prostorou rozprostírá
b Lukáš Němeček
I
V lékárně kupujeme Patrikovi čípky, v potravinách suchary. Zbytek to jde zajíst k »Hubertovi«. Po
obědě u Avie zjišujeme, že parkujeme přímo před věhlasným speleologickým institutem Emila Rakoviţi.
Návrat do tábora ve Valea Firei je velkolepý. Vystavujeme živého Patrika, vítají nás hezky přiopilí kluci. Původně byli velice rozezleni za to probuzení, ale vztek rozpustili v rumu a pivu. Teprve te se po
pořádku dozvídají celý příběh. Prochna vytáhl housle, Mayk s Čajdou kytary, Kuba píšalky a všechen
stress odplouvá do klidné noci. Na Humpleu ani pomyšlení.
IŘ
íjen 2000I Za rok a měsíc opět na tom samém místě. Materiálu máme víc o další půl tuny.
Tým se opět obměnil: tvrdé jádro ještě víc ztvrdlo, ubyl Hejkal a Prochna, který emigroval do
Austrálie. Prvně je s námi Aják a Honza Wotep. Nezměnila se jen sestava, ale i my. Po prožitém šoku
se Patrik dal na východní náboženství a strhl Mayka k vegetariánství. Kuba se bude ženit, Máca je
vážně zamilován a už se těší, že po dosažení Giganţiloru pověsí jeskyně na hřebík. Vlastně jen ten Čajda zůstal stejný pohodář. Ale legenda o gigadómu nás všechny zas a znovu žene vpřed.
Tentokrát jsme sem chtěli vyrazit i s požehnáním místních jeskyňářů. Komunikace však tragicky
selhala. Dodnes nechápeme proč. Že by mocná Securitate ztopila naše maily? Proto jsme z důvodů
konspirace raději přijeli do Valea Firei až v pondělí 2. října. Víkend jsme strávili prolézáním bastionové
pevnosti v Komárně a procházkou po Budapešti.
Jenže problém. Rumuni jsou tady a do jeskyně nás nechtějí pustit. Mají tady nějaké německé krasové
turisty a dokonce bydlí v boudě na Drákulově! Tak nás aspoň vzali dovnitř na »oficiální« exkurzi. U dvířek,
co nebyla zamčená a ani nikdy zamknout nešla, předváděl rumunský lezec směšné divadlo, že je 10
H
KD10 / 2004
STR
66
66
72
7
13
B
minut odemyká a že je to »tajný« systém. Museli jsme i s Němci zůstat 10 metrů pod vchodem. Němci
nechápali, čemu se smějeme. V jeskyni pak »výslech« kudy a kam se chodí, ale znali jsme to lépe než
on.
Teprve po dlouhém přemlouvání přijel šéf klubu Speleo Omega, který si speciálně z Kluže přijel
prohlédnout naše, už slavné, barbecue. Po shlédnutí vytištěné vzájemné emailové komunikace nám
vysvětlil, že nás čekali o 14 dní později. Nakonec nám dal požehnání ke vstupu do jeskyně, ale
předtím nás zinkasoval o několik set tisíc lei. »Ó Bihore, jak se měníš! Bumážky a lezení do jeskyní za
tvrdé peníze. A hotely ty tu budou kdy?«
Ve středu 4. října konečně můžeme vyrazit. Vstáváme ještě za hluboké tmy a za rozbřesku vyráží do
Gigadómu první tykadlo ve složení: Mayk, Čajda, Patrik a Honza. Mají za úkol najít cestu a projít vše,
co bude v jejich silách, na jeden zátah bez bivaku.
Od Velryby pokračují dál. Míjejí místo, kde to loni zapíchl Kuba s Kameňákem a Prochnou. Po třiceti
metrech chodba doleva. Jsou tam!
Konečně tedy děrozvěst dorazil na práh své noční můry. Po celé té námaze a přetrpěných lapáliích
je tu Sala Giganţilor a literárně obtížně uchopitelné téma. Veliká dutina to skutečně je. Terén je tu
značně komplikovaný, podzemní horydoly, skalní bloky, suáky, obrovské množství sintrové hmoty
v mocnostech desítek metrů. Kubův nápad instalovat na vhodná místa cyklistické blikačky byl geniální. Bez tohoto opatření by jsme si nikdy neudělali představu, jak je dómovitá struktura vůbec
dlouhá. A i když jsme z Humpleu přivykli lecčemu, byli jsme ohromeni stejně jako při první návštěvě
jeskyně vůbec.
zářivě bílý sintrový koberec, který třpytivě odráží
naše lampy a připomíná promrzlé závěje v lese
na Šumavě. Vydáváme se po stopách a provázku,
který tu zanechali měřiči. Opět bělostné stalagnáty a na všem jsou stále ty krystaly. Výzdoba
graduje. Vstupujeme do ploché dómovité prostory, která vznikla nad obrovským závalem po vylomení vápencových bloků podle jakési horizontální poruchy. Placatý strop je brázděn
rovnoběžnými metrovými řadami krystalických
excentrik, vyvinutých na spárách svisle postavených
vrstev. Šikmo je navíc křižují excentrika vyvinutá
po příčných poruchách. Místy se nacházejí klasické tvary krápníků, nicméně s krystalovaným
povrchem, jinde jsou »ježkovitá« jezírka, vše ve
sněhobílém provedení. Vzhledem ke křehkosti
a neporušenosti krystalických tvarů je nutné se
tu zout a chodit zde se zatajeným dechem. Říkejme
tomuto místu třeba »K LENOTNICE «.
Poblíž vstupní brány do těchto prostor je
několik otvorů dolů, do spletitého labyrintu závalu, který se rozkládá mezi aktivem, »Bivakovým
dómem« a »Klenotnicí«. Zda odtud vedou ještě
nějaká pokračovaní nevíme, každopádně se dá
v závalu pěkně bloudit a tápat.
G IGANŢILOR
Pojme nyní dál proti proudu aktivu.
Opustíme závalové pásmo s kamennou »velrybou« a vzápětí nás potká další odbočná chodba
(«Zadní chodba«) jdoucí zpět do »Bivakového dómu«. Toto místo je opět křížením zchátralého fosilního koridoru se současnou aktivní chodbou.
Dómovitou strukturu te budeme mít po levé
ruce. Jdeme dál, následuje chodba plná vody
s nízkými stropy. Po cca 300 metrech se doleva
otevírá veliká dovrchní chodba vedoucí do černé
prázdnoty. Z balkónu ve stěně prostory visí
lano. Tohoto místa lze také dosáhnout suchou
cestou, čili fosilním patrem, přímo z tábořiště
v »Bivakovém dómu«. Jde o průplaz po sintrové
desce dost nízkou plazivkou, která nejprve ústí
do »S A L A Î N A LT Ă « (Vysoký dóm; 80×75×80m)
a pak soustavou plochých širokých chodeb směřuje na zmíněný balkón, odkud je mimochodem
úžasný výhled do tmy. Stojíme na prahu »S A L A
G I G A N Ţ I L O R « (čti džigancilor, Gigantický dóm;
537×111×35m).
Nutno přiznat menší zklamání. Monumentálnost,
kterou natěšený děrozvěst očekává, se totiž
nekoná. »Gigantický dóm« nejde naráz celý
přehlédnout. V podstatě se jedná o další soustavu obřích dómů a velkoprofilových chodeb.
Naše očekávání, že se dostaneme do jedné velké
prostory 800 m dlouhé, 200 široké a 100 vysoké
není naplněno – prostora je značně členitá. Pro
lepší orientaci necháváme během prohlídky
na vhodných vyvýšeninách cyklistické blikačky
(pouze dočasně) a tak při pohledu zpět na balkón
nad vstupem do dómu nakonec můžeme opravdu konstatovat přímou viditelnost kolem půl
kilometru.
Centrální prostora je rozdělena obrovskou horou
sintrové hmoty, pod kterou je nickamínkové »jezero« cca 1 m hluboké, možná i víc. V těchto místech
vybíhá doleva z dómu velký lalok, takže při vyhodnocování map a při jisté dávce řečnické obratnosti skutečně Giganţilor má 200 metrů šířky,
by nejnovější popisy již obsahují střízlivějších
111 metrů. S výškou je to obdobné, v nejvyšším
místě má klidně 100 metrů. Jinak pokud bychom
brali jako měřítko pocit, co je »jedna celistvá
prostora«, rozměry »superdómu« se nám trochu
zcvrknou. I tak je struktura volných dutin v oblasti
Giganţiloru skutečně mohutná. Co se speleotém
týče, jsou tu k vidění všudypřítomné krystalky
pokrývající stěny, kamení i krápníky a způsobující zdánlivý třpyt jinak fádní vápencové hmoty.
Překvapují také obrovité přes 10 i více metrů
vysoké stalagmity. Další pokračování dómového
sledu jsou oddělena mocnými valy bloků a suti,
jež sahají téměř ke stropům. Jinde postupu brání
bělostné sintrové kaskády a nickamínková »jezera« pod nimi. V podobných místech jsme vždy
šli v objevitelských šlépějích, takže bylo zřejmé, že nejen nám, ale i těm před námi mohl
nějaký boční lalok či chodba uniknout. Vůbec
jsme měli pocit, že tyto prostory zatím navštívilo minimum lidí.
V zadní části struktury přibylo valounů a písku,
dokonce místy je tato směs přilepena ke stropu.
Zdá se, že tento úsek byl kdysi kompletně vyplněn
říčními štěrky. Dnes je tu velký nálevkovitý jícen
kamsi k aktivu. Po dalších stech metrech je
pokračování fosilního patra přerušeno závaly a zřejmě pokračuje nějakými průlezy mezi bloky na ak-
b Martin Přibil
L Velryba je důležitý orientační bod na aktivu pod »Bivakovým dómem«. V potoce ji nelze minout.
J Veškerý materiál jako spacáky, jídlo, focení jsme do bivaku nosili v „hobocích“ – vodotěsných soudcích
z Humpolce. V jezerech za kaskádami pod »Suovým dómem«.
b Michal Kolčava
Pohyb v dómu znesnadňuje přítomnost obrovských krápníků a nickamínkové výzdoby kudy vedou pěšiny, resp. šlápoty, které je nutno zcela respektovat. Všude kolem je panenský sintr a je tedy
absolutně vyloučeno zaváhat a šlápnout vedle. V neoprenech to jde dost ztuha. Po 10 hodinách
v podzemí to kluci pod Maykovým vedením zabalili a vypravili se na zpáteční cestu. Celkem strávili
v podzemí 17 hodin.
Venku se zatím 2. tým pečlivě připravoval na svou misi. Kameňák usoudil, že asi nezvládne vzít sebou video, světla a fotoaparát, takže Mácovi a Ajákovi šlechetně přenechal všechno své magnesium. Sbalit všechny potřebné věci pro bivak do třicetilitrového hoboku je docela kumšt, vyzkoušeli
jsme si to na několikrát. Také jsme celý den vařili a jedli abychom zahnali nepříjemný pocit chvění
v břiše z očekávání náročné akce. Po setmění jsme udržovali obrovský kotel expedičního »guláše«
a čaje a neustále jsme vyhlíželi světla karbidek v lese. »Už jdou,« tradiční počítání plamenů na dálku,
»sakra jedno světlo chybí!« Nechyběl účastník, ale karbid v lampě. Pozdě do noci se sytíme vyprávěním
o pouti do té úžasné dutiny.
S ránem vstává druhý tým a připravuje se do akce. Přípravy trochu váznou, takže vyrážíme až po
obědě. V polovině polosifonů se plní proroctví a Kameňák odkládá veškerou videovýbavu a věší ji na
krápník. Ani nevíme jak, ale po šesti hodinách od vchodu jsme u Velryby. V závalu do Bivakového dómu jsme prokleli překážející hoboky. Ještě že se, na rozdíl od batohů, neprodřely. Plánujeme co dál.
Máca vyrazil do plazivky směrem na Giganţilor. Je dost nízká, ale naštěstí hodně široká; půjde to.
Vymýšlíme co dál: na akci v jeskyni máme limit 48 hodin. Te zjištujeme, že to není mnoho, a pravdu
měli ti, co na akci navrhovali hodin 60 do doby, než by se mobilizovaly zálohy u Avie. Rozhodujeme se
vstát co nejdříve, prochodit co se dá a před návratem se ještě trochu prospat.
Ráno se budíme plni nadšení, tedy až na Ajáka. Včera si na »betonu« před Velrybou pochroumal
koleno, skrze ledovou vodu to necítil, ale přes noc se to rozleželo. Te nemůže chodit. Vymýšlíme
brufenové obklady, ale než zaberou, budeme muset jít do Giganţiloru sami. Taková škoda, pár desítek
metrů před cílem. Opouštíme Roberta, a soukáme se do plazivky, která vede v pokračování chodby,
kde je bivak. Další komplikace: Kuba dostal klaustrofobii! Po tolika letech jeskyňařiny, akcích ve Fialovce
a dalších velmi úzkých dírách to Kuba otáčí. Že to sám projde spodem potokem. Moc mu nevěříme:
»Ten si zase vleze do spacáku,« kverulejeme s Kameňákem. Jdeme dál. Za plazivkou je druhý extrém:
»Vysoký dóm« je bez pořádného světla zcela nepojmutelný. Po chvíli stojíme na Galerii nad Giganţilorem.
Konečně jsme tady! Zapínáme cyklistickou blikačku a slaňujeme dolů. Tam už stojí mokrý Kuba, průzkum
může začít.
Docela dlouho nám trvalo, než jsme se alespoň rámcově zorientovali. Rozkládáme focení a připravujeme hořčíkové slože; práškem nijak nešetříme. Teprve po zahoření oslepujícího svitu magnesia jsme si
udělali představu, kde to jsme. »Po pravdě, je to velký, ale ta několikastadionová vize to není.« Ani nám
to nevadí, stejně tu chodíme, resp. bloumáme s »otevřenou hubou«. Na vhodně vyvýšená místa
dáváme další blikačky, šplháme nahoru mezi obrovské bloky a podobně zase někam scházíme. Občas
se v kamení otevírá propasovitý jícen dolů do závalu směrem k aktivu. Dómovitou strukturou se dostáváme
pořád dál a dál. Lidské stopy řídnou. Mužíci a pěšinky tu také už nejsou a není vidět ani poslední naše
blikačka. Na stropě je přilepená vrstva říčního štěrku a chodba stále vede někam dozadu. S focením
a blouděním tu jsme už 10 hodin, a to nás ještě čeká cesta zpět do Bivaku. Docházíme na místo, kde se
B
8
13
STR
67
67
72
KD10 / 2004
I
F
Přítoková větev
Zatímco jiní bádají v dálkách za polosifony a mnozí odpočívají nebo fotí ve vstupních dómech, vydává
se dvojice Hejkadlák - Čajda na aktiv, aby prozkoumala možná fosilní patra nad aktivem. Hejkadlák si
musí spravit chu, nebo předešlého dne sám sebe vyslal pro nezbytný díl na opravu našeho speleovozu.
Přišel z nejbližší vesnice hodně otřesen a notně posilněn místním zabíječem mozkových buněk. Náhradní
díl byl vmontován a speleovůz se tvářil jako nový. (Při odjezdu z kempu jsme ho stejně museli roztlačit
a potom už vždy.)
Tým tedy překonává vstupní partie, kde postižený dobrodruh jásá nad velikostí dómů a postupuje
směrem k aktivu. První pokus o objevení fosilních pater začíná asi 100 m za posledním vodním stupněm. Děrozvěsti se derou nejdříve po hlinitém svahu vlevo od aktivu a následně se dostávají do
horních prostor. Objevené prostory však nejsou požadovanými fosilními patry, ale pouze rozšířenou chodbou aktivu, který tato místa opustil a nyní teče o 20 m níže. Na stěnách a podlaze v nejvyšších místech
se nachází krystalická výzdoba (keříčky), kterým se oba dva všemožně vyhýbají. Při sestupu zpět na aktiv o nějaký ten metr dále dochází k podivnému úkazu a následně menšímu úrazu. Čajda opouští zničeho nic polohu vertikální a přesouvá se do polohy vhodné na rychlostní bob. Kameny sviští a nebohý
prolongatér mizí v hloubce. Naštěstí se nad hranou srázu nalézá značně osintrovaná plotna a ta zachraňuje nebožáka před jistým pádem do aktivu. Všechny klouby jsou vráceny na původní místa a skupina
pokračuje v sestupu na aktiv.
Asi po jednom kilometru se dvojice dostává k podzemnímu přítoku do našeho aktivu. Děrozvěstové
jsou již ochlazeni a uklidněni ledovou vodou a přivítají dozajista zase nějaké sápání v blátě a po kamenech,
plazivka by taky bodla. Po přítokové větvi se dostávají k první překážce - velké balvany v korytě potoka. Pro zjednodušení průstupu a se sprostým slovem na rtu se vydávají oba po hlinitém svahu, který je
značně olezený a notně kluzký, do výšky nad přítokovou větví. Ve snaze oblézt kameny zprava, proti
směru toku, jsou odměněni nálezem fosilních pater, která vypadají jako kanálové trubky. Dno, strop
i stěny jsou hustě přelity sintrovou polevo, krystal i krápník se také najde. Chodbičky mají velikost 2 ×
1 m a ústí do nich několik komínů (prozkoumáno v roce 2002). Bezpochyby nejzajímavějším úkazem
v těchto částech jsou obrovské talíře, které různě vylézají ze stropu a udivují přítomné svojí velikostí největší z nich dosahuje velikosti až 1,5 m.
Po prolezení části chodbiček a nalezení několika komínů vedoucích zpět na hlavní aktiv, se skupinka
již řádně ukojených nadšenců vydává proti proudu přítokové větve. Prochází meandry, které jsou velmi
tmavé, snad ještě více než celá jeskyně. Výzdoba v meandrech je veškerá žádná, pouze od cca 1,5
m výšky ulpívá na stěnách souvislý povlak jílu a meandr má profil jako několikanásobné přesýpací
hodiny. Asi po 500 metrech od hlavního toku musí krtkolozi sehnout hlavu a padnout na všechny čtyři.
Charakter přítoku se totiž najednou mění a pokračuje rourou o průměru 1 m. Tento úsek je dlouhý zhruba 150 m a stojí opravdu zato. Pro milovníky latexu a zpocených těl to nejde jinak než doporučit, ale
pro normálního smrtelníka nic moc. Lezení po kolenou a loktech v šestimilimetrovém neoprénu, přelézání
sintrových hrázek a různé kroucení v trubce je poměrně nepříjemná záležitost. Kolega Hejkadlák v tuto chvíli zešílel a začal si za overal ládovat různě zkorodovaný sintr a vápenec, jako že si ho odnese
s sebou. Ještě že ho nezačal polykat. Po trubce následovaly další meandry a takové nějaké bahnité
dómky velikosti 20 × 10 × 15 m, asi tři za sebou. V jednom z nich nás to přestalo bavit, vyměnili jsme
karbid a začali se vracet. Celková délka prolezeného úseku tvořila asi 1 km, průtok v přítoku byl
nevelký 0 - 2 l/s. Podle eroze a meandrů koryta jsme se shodli na tom, že půjde nejspíše o nějaké
odvodnění, které funguje pouze v době dešů.
Po návratu do ledové vody hlavního toku projevil Hejkadlák přání vidět nějaký ten polosifon.
Polosifon byl kolegou Hejkadlákem shlédnut, byl učiněn pokus o průstup, který zkolaboval na váze kamených vycpávek za overalem Hejkadláka. Polosifon byl urychleně opuštěn a za velmi jadrných nadávek
se výprava pustila na zpáteční cestu.
Následovala pasáž s jezery a nakonec vodní skoky, které byly zdolány skokovou technikou (Čajda)
a pomalým slezením se zátěží (Hejkadlák). Skupina strávila v podzemních prostorách osm hodin
a výsledný efekt, totiž rekonvalescence opraváře speleovozíku, byla zdárně
ukončena.
x
b Martin Přibil
Sintrové stropní bubny v chodbách »Přítokové větve« v oblasti nad odbočkou z aktivu.
tiv či někam dál k dalším dómům, o nichž však
víme pouze z vypravování a z literatury.
Pokračovaní aktivu za odbočením dovrchní chodby do »Gigantického dómu« jsme už nezkoumali.
Má tam být snad několik dalších polosifonů
a pravděpodobně několik závalů, také vodopád.
Blízko konce se nachází ještě několik dómů (Finală,
Fund, Bingo, Amfiteatr, atd.). Aktiv končí sifonem, kterým voda přináší také organický materiál z ponorů jako např. jehličí, či semena rostlin.
Výzkum těchto závěrečných pasáží, vzhledem ke
vzdálenosti od vstupu bude přinejmenším značně
problematický abude pro transport např. potápěčského
materiálu vyžadovat expediční styl výpravy s bivakem a podpůrnými družstvy (nosiči).
b Martin Přibil
Z ÁVĚR / Î NCHEIERE
Jeskyně je vytvořena v masivu Humpleu
(1502 m n.m.), který je sevřen mezi údolími Valea
Ponorului (ponorová zóna) a Valea Firei (vchod,
vývěrová zóna). Místo, kterým dávná řeka vstupovala do současného tělesa masivu je jeskyně
Peştera cu Gheaţă de la Vârtop, kterou jsme však
během našich výprav nenavštívili.
Jak jste během četby jistě pochopili, jeskyně
Humpleu představuje velice zajímavý a rozsáhlý jeskynní systém. Jeho prozkoumanost rumunskými i zahraničními speleology bude asi
značná, ale zcela jistě zde existuje mnoho
dalších perspektivních míst skýtajících možná
pokračování a mnohá překvapení. Doposud zde
bylo nalezeno 22 velkých dómů, a to určitě není
všechno. Čtyři z nich jsou dokonce největší
v celém Rumunsku.
Systém by byl zkoumán mnohem dříve než
v 80. letech, nebýt rozsáhlého suového pole,
které kdysi »vstupní partie« pečlivě ukrylo.
Prozrazeny byly až díky silnému průvanu
a nekonečné lidské všímavosti. Je však zřejmé,
že jeskyně byla ve vzdálenější minulosti otevřena do krajiny velkým portálem s profilem
»Vstupního dómu«. O tom také svědčí četné
nálezy jeskynního medvěda ve »vstupních partiích« a z dáli viditelná proláklina ve svahu kopce
v místě vchodu.
x
»Most« nad vyustěním »Přítokové chodby« do aktivu
a Libor »Čajda« ČADA
I
H
zdá, že hlavní chodba je už úplně ucpaná štěrkem. Rozumnou cestu dál nevidíme; vůbec se nám
nechce opakovat Patrikovo levitování při výstupu rozvolněnou stěnou z říčního sedimentu.
Domů, do bivaku to zas tak dlouho netrvalo. Čekající Aják už byl celý polekaný, co že jsme tam
tak dlouho dělali. Lákáme ho, a alespoň jde s námi na vyhlídku nad Gigadómem,
je to jen pár minut. Koleno ho ale pořád ještě hodně bolí. Radši ho obkládáme
brufenem a chystáme se na krátký nocleh. Plni dojmů kolem 23. hodiny
usínáme neklidným spánkem. Vstáváme ve 3 ráno. Představa oblékání do
mokrého neoprénu je natolik odporná, že by ho tu jeden radši nechal. Ale
co naplat, v potoce je hrozná zima. Trochu se nám vymklo balení a uklízení, takže vyrážíme až kolem páté. To bude venku mazec, že lezeme pozdě.
Pomáháme Ajákovi. Kupodivu nejlépe mu jdou polosifony. Tam může plavat.
Ploché říční úseky jsou také dobré; koulí dopředu soudek i sám sebe.
Horší je to při prolézání závalů. Všechny útrapy zpáteční cesty jsme v klidu
překonali. Ještě pár kroků, výlez mezi bloky, poslední co nás dělí od východu z jeskyně.
Světlo, nebe. K mému nesmírnému úžasu to venku nepoznávám. Za těch 48 hodin v podzemí odešlo babí léto a přišel podzim. Všechno listí v lese na uvítanou se poroučelo k zemi a my po barevném
koberci kráčíme do tábora. Jako generálové. Pocity těžko popsat, pořád si to vychutnáváme. S úsměvem magorů koukáme nepřítomně.
x x x
KD10 / 2004
STR
68/69
68/69
72
9/10
13
B
IP.S.
Napřesrok jsme do Rumunska nejeli. Máca uvízl v zelené pasti naší národně osvobozenecké lidové armády, další se jeli válet k moři a zbytek měl úplně jiné starosti.
Ten, kdo se těšil, že jeskyňařinu pověsí na hřebík, musel ale být pěkně roztrpčen, že mu to nedalo
a v září 2002 opět stál před Avií směr Rumunsko. A zase tu je základní sestava: Mayk, Máca, Čajda, Kuba. Tu posilují vinní bratři Vlad a Ivoš, starý
rumunský harcovník Honza Vor a Luki. Tentokrát bereme i elektrocentrálu
a motorovou pilu. Místo piva veze Vlad 80 litrů vína, jestli na to celníci přijdou, tak ho narazí na kůl.
Na programu je tentokráte jiný kras než Bihor, ale při návratu chceme
znovu navštívit Humpleu. Trochu se obáváme, jaká situace panuje v Rumunsku
kolem jeskyní. I k nám se donesly neblahé zvěsti, jak jsou rumunští jeskyňáři
na peníze a že z toho všeho dělají byznys. Také se obáváme, jaké bude
naše přijetí, po tom, co jeskyňáři z Moravy publikovali článek o Humpleu
b Vladimír Lipták
ve sborníku Speleofóra. Navíc se jeho autor omylem podepsal pod pouhý
překlad textu, co mají Rumuni v angličtině na webu. Nicméně komunikace s rumunskými jeskyňáři
byla před akcí dobrá, případná návštěva Humpleu je domluvena. Kluci co tam nebyli se tam moc těší,
hlavně Vlad, ten jako malej kluk...
pokračování jindy
Mayk, Máca, Čajda, Kuba, Kameňák Potkan, Dan, Petr Patrik, Prochna, Hejkal Aj
ák, Honza Wot. Vlad, Ivo, Luki, Honza Vor.
x
b Martin Přibil
L00:05B čas od vchodu do jeskyněL »Vstupní dóm« a dva obrovské balvany jsou vstupní branou do podzemního světa Humpleu.
J00:30J »Jezírkový dóm« není vlastně významný ničím, je prostě velký.
b Martin Přibil
b David Procházka
L00:50L Po několika průlezech se před námi otevřel »Taneční dóm«.
H
KD10 / 2004
STR
70
70
72
J01:15J »Jéčkový dóm« se pyšní několika pagodami.
b David Procházka
b Michal Kolčava
L02:00L
Výzdoba v »Comanově« (»Rakoviţově«) dómu
je velmi rozmanitá; od drobotě po obry
b Martin Přibil
L01:05L Pohled »Taneční dómem« k »Vyhlídce«, velké, že? (4. největší dóm v Rumunsku).
STR
71
71
72
KD10 / 2004
J02:05J V prvním polosifonu Kubovi krapet ztuhly rysy.
b Martin Přibil
F
b Martin Přibil
L04:10L
Šestnáctý polosifon je už
dost nízký a velmi dlouhý
K06:20K
Hluboké nickamínkové
jezero v Gigantickém
dómu
I06:40I
Boční lalok
Gigantického dómu
b Martin Přibil
H
KD10 / 2004
STR
72
72
72
J06:30J
»Sala Giganţilor«
největší dóm Rumunska
b Martin Přibil
KD10 / 2004
b Martin Přibil
b Martin Přibil
L07:05L Magnésium ozářilo
divoké pohoří kdesi na obzoru
K06:35K
Sloup v boční laloku
Gigantického dómu
I07:15I
Sloupek někde cestou
J07:30J
A jeskyně pokračuje
někam dál a dál, stále
nekončí...
x
OBÁLKA
b Martin Přibil
III
III
IV
KD10 / 2004
b Martin Přibil
B
EoF
END
x
STR
71
71
b Martin Přibil/ 2004
72
KD10
x
1
IKrasová depresia
I Karst depression
I Dépression karstique I Depressione
carsica I Karstdepression I Depresión
cársica I Krasová deprese je uzavřená
sníženina v krasových horninách,
kruhového, oválného, protáhlého
i nepravidelného půdorysu
a nálevkovitého, válcovitého i mísovitého
tvaru. Vznikají nejčastěji rozpouštěním
hornin, vzácněji jde o propadlé stropy
jeskyň.
x
2
No. 10I autoři, redaktoři, spolupracovníci,
technici,konzultanti, pomocníci a přátelé
I abecedněI Vladislav Abbé, Jan Albrecht, Jiří Baudyš, Jiří Bílek,
Daniela Bílková, Josef Brožek, Aleš Bufka, Libor Čada, Vladimír Daněček,
Jiří Hajský, Petr Hejnal, Aleš Horák, Petr Hynek, Marek Chvátal, Daniel Javora,
Daniel Juríček, Rastislav Križan, Jan Kamenický, Jakub Kerhat, Stanislav Klaudy,
Karel Kocourek, Michal Kolčava, Vladimír Konvička, Karel Křtěn, Ladislav Lahoda,
Vratislav Lev, David Linek, Vladimír Lipták, Zdeněk Matějka, Marasmus Montanus,
Milan Měkota, Kapitán Mrum, Vladimír Navrátil, Jan Nedvěd, Lukáš Němeček,
Petr Novák, Jiřina Novotná, Jan Otýpka, Petr Podhajský, Martin Podracký,
Daniel Pražák, Marek Pražák, David Procházka, Martin Přibil, Jan Rovenský,
Eva Sádovská, Miroslav Sádovský, John Silver, Daniel Šaroch, Jan Šturm,
Robert Švajda, Jaroslav Švajgr, Michael Tůma, Věra Urbanová, Jindřich Vaněk,
Václav Vaněk, Jiří Vokáč, Jan Voráček, Patrik Večeřa, Dalibor Velebil,
Luděk Vrbata, Miloš Vrbata, Norbert Weber, Ivo Záruba a další. D Ě K U J E M E !

číslo 10 2004 - Krasová deprese

Transkript

Podobné dokumenty