Článek o SCIENTOLOGII (Scientologická mágia) v

Článek o SCIENTOLOGII (Scientologická mágia) v

Článek o SCIENTOLOGII (Scientologická mágia)
v časopise Týždeň z 5. 2. 2007
Článek je založen na 16 let starém článku v časopise Time, který obsahuje desítky
překroucených informací a vymyšlených „fakt“. Článek byl natolik křiklavý, že byl
kritizován i jinými novináři např. v novinách Washington Post, The Nation nebo U. S.
News and World Report. Článek M. Hanuse tak kopíruje úroveň článku Time bez
toho, aby byly informace vůbec ověřeny.
Stejně jako v Time se i čtenáři Týždňa vůbec nedozvěděli, co je ve skutečnosti
scientologie, co v ní lidé nacházejí anebo jak se scientologové angažují ve
společnosti. Článek tuto otázku neřeší – zaměřuje se pouze na pomluvy, které o
scientologii kolují.
Církev ve skutečnosti expandovala během posledních 5 let více než za předchozích
50 let dohromady.
Jen za loňský rok bylo na celém světě otevřeno 1500 nových církevních či misijních
organizací a skupin. Církev tak má k dnešnímu dni 7500 církevních či misijních
organizací a skupin, které působí ve 163 zemích světa s více než 10 miliony členů.
Každá z nich tvrdě pracuje na dosažení cílů scientologie, mezi které patří svět bez
válek, bez šílenství a kriminality, kde schopní lidé mohou prosperovat, a kde mohou
být všichni svobodní, aby dosáhli vyšších úrovní. Díky svým cílům má církev největší
nevládní protidrogový program na světě s názvem Řekni ne drogám – řekni ano
životu, který působí také na Slovensku; největší vzdělávací kampaň lidských práv
nebo tým více než 95 000 členů církve pro nouzové situace jako jsou zemětřesení,
povodně (pomáhali i v roce 2002 při povodních v Praze nebo Budapešti).
To, co následuje, jsou pravdivé informace, které článek neuvedl. Dokumenty
k tvrzení jsou přiloženy.
1) Tvrzení v článku:
Vzhledem k tomu, že je článek postaven na informacích 16 let starého článku
v časopise TIME je nutné objasnit pozadí tohoto článku.
Správné informace:
Vydání časopisu Time z 6. května 1991 prezentovalo jedovatý a bulvární útok na
scientologické náboženství, jeho mezinárodní management, praktiky, jeho
zakladatele, vedoucí osobnosti a jeho členy. Časopis Time však ani nepředstíral
nějakou rovnováhu své prezentace. Na článek se jednoduše nelze spolehnout jako
na nějaký přesný nebo objektivní obrázek Scientologické církve, jejích principů či
aktivit nebo scientologického náboženství samotného. Dokonce ani Time samotný to
netvrdí.
Čtyři roky po vydání článku soudce John E. Sprizzo jednomu z právníků časopisu
Time řekl, že “vzhledem k očividné zaujatosti a nepřátelství, které měl [reportér
Richard Behar] vůči Scientologické církvi... bylo by pro vás lepší, kdyby ten článek
napsal někdo jiný.”
Soudce měl pravdu a advokát časopisu Time se s ním nepřel. Případ, jemuž soudce
předsedal, se týkal žaloby vznesené členem církve, který byl v článku zostuzen.
Případ byl urovnán poté co soudcovo pozorování a další důkazy signalizovaly, že ani
pravda ani právní formality nemohou časopis Time zachránit před lžemi uvedenými
v článku. Jako součást urovnání sporu časopis Time publikoval opravný článek ve
vydání časopisu Time z 11. listopadu 1996, což bylo od časopisu prakticky ojedinělé
přiznání své vlastní chyby.
To bylo pouze jedno z mnoha soudních řízení spojených s tímto neslavně proslulým
článkem, které mělo za následek urovnání ve prospěch scientologické církve a
scientologů zostuzených v tomto článku. (Za zmínku stojí, že případ Mezinárodní
scientologické církve versus Time Inc. se nikdy nedostal do stadia, kdy by byla
posuzována pravdivost či nepravdivost tvrzení uvedených v tomto článku. Případ byl
zamítnut na právním základě.)
Základní nepravda článku se přímo týká korupce při jeho vzniku. Nebyla to
žurnalistika, byl to obchod. Firma Eli Lilly, výrobce psychoformaka Prozac (a také
dříve heroinu a LSD), pocítil opozici scientologie proti psychotropním lékům
všeobecně a její odhalení smrtelných vedlejších účinků Prozacu. Firma Eli Lilly díky
své štědré inzerci v tomto časopisu, tímto způsobem sponzorovala Beharovy
pomluvy (pozn.: díky mediální kritice Prozacu v roce 1990 ze strany scientologické
církve ztratila cena akcií Elli Lily hodnotu 5 miliard USD). Článek Richarda Behara
byl koupený a zaplacený. Časopis Time, ani Eli Lilly tyto skutečnosti ani jednou
nepopřeli.
Pokud se v říjnu 1993 vyskytla pochybnost o tom, že Beharův článek bylo jen
zlostné pořvávání náboženského fanatika a povykování těch, kteří s ním sdíleli jeho
zatrpklé předsudky, uznání od amerického daňového úřadu (IRS), že veškeré
scientologické církve mají nárok na osvobození od daní, na to dalo odpověď. Článek
časopisu Time byl napsán při pokusu vyvolat vyšetřování scientologické církve ze
strany IRS a k tomu, aby bylo zabráněno jejímu osvobození od daní. Nepovedlo se.
Lži vždycky selhávají. Osvobození od daní nemůže být poskytnuto organizaci, která
porušuje veřejný pořádek, nebo jejíž peníze jdou ve prospěch soukromých
jednotlivců – což je přesně ta iluze, na kterou si Eli Lilly časopis Time najal, aby jí
vytvořil.
IRS během dvouletého šetření ohledně osvobození Scientologické církve od daní v
letech 1991 až 1993 vyšetřovala obvinění vznesená v časopisu Time a zamítlo je
všechny, protože neodpovídala skutečnosti. IRS zjistila, že Scientologická církev je
“organizovaná a funguje zcela tak, aby splňovala náboženské a charitativní účely” a
přiznala Scientologické církvi status náboženství a osvobození od daní. (přílohy A a
B)
Skoro všechny následující dezinformace pocházejí z článku v Time.
2) Tvrzení v článku:
Článek zmiňuje to, že se lékaři Hubbardově Dianetice vysmívali jako pseudovědě.
Správné informace:
Dianetika vstoupila v roce 1950 do oblasti, v které měla hlavní slovo psychiatrie. Ta
v kooperaci s americkými tajnými službami žila z velkých vládních grantů a
experimentovala na nic netušící veřejnosti. Byl to svět, kde její kritici byly
jednoduše označeni za duševně choré, kteří „potřebují psychiatrickou pomoc“.
Linie fronty tak byly načrtnuty. Dianetika nabídla člověku z ulice nástroje k dosažení
štěstí, stability a úspěchu. Dala mu metodu, kterou mohl vůbec poprvé použít ke
zlepšení vlastního stavu. Nesmíme zapomenout ani na to, že L. Ron Hubbard dosáhl
něčeho, o co se psychiatři dlouho předtím pokoušeli – napsal knihu o mysli, která
byla nefalšovaně populární, kterou lidé chtěli číst a která byla jak pochopitelná, tak
použitelná. Dianetika ale udělala víc. Označila nejmodernější psychofarmaka za
nebezpečná. A odhalila nehumánní psychiatrickou brutalitu a poškození napáchané
elektrošokovou terapií a lobotomiemi, kdy jasně doložila nenapravitelné škody,
které tyto terapie způsobují na zdravé mozkové tkáni.
Reakce psychiatrického průmyslu na dianetiku byla okamžitá a vážná. Ani ne měsíc
po vydání očerňovali psychiatři na vládních výplatních listinách knihu Dianetika jako
„podfuk“, zatímco současně přiznávali, že ji dokonce ani nečetli.
Tyto útoky koordinoval ředitel Americké psychiatrické asociace (APA) Dr. Daniel
Blain za pomoci skupiny psychiatrů. Blain si uvědomil potenciál Dianetiky pro
narušení statusu quo. V textu předloženém 21. června 1950 na výročním
shromáždění kanadské lékařské asociace Blain popsal dianetiku jako „novou formu
terapie a léčby, kterou lze vyléčit nejzávažnější duševní choroby během několika
hodin tím, že přiměje pacienta nahradit zmatené myšlení, kterému dominují city
přímým logickým myšlením.“ (Blain, 1950)
Blain a jeho kolegové používali své vládní konexe k tajnému šíření lží do médií a
vládních záznamů, což vyeskalovalo ve snahu uzavřít dianetické nadace, které se
objevily po celé zemi, za každou cenu. A později se tato snaha přenesla i proti
Scientologické církvi založené v roce 1954. Problém byl jasně finanční – jak dlouho
by se ještě psychiatrům dařilo přesvědčit amerického daňového poplatníka, aby
vyplácel multimilionové částky na psychiatrii, když dianetika poskytla prostředky
k většímu štěstí a schopnostem jen za cenu knihy a ochoty používat její principy?
3) Tvrzení v časopise:
Autor článku se na několika místech snažil zpochybnit právní postavení
Scientologické církve ve světě a navodit dojem, že její členové páchají kriminální
činy.
Správné informace:
Scientologická církev si od svého vzniku v roce 1954 prošla mnohými útrapami,
včetně útoků zájmových skupin, které vedli k takovým excesům ze strany americké
vlády, jako zavraždění představitele Scientologické církve v Seattlu v září 1963
agentem FDA (amerického Úřadu pro potraviny a léky).
Přes všechny tyto motivátory se vždy církev snažila jednat dle zákonů dané země a
právně se také registrovat. Jednat v souladu se zákony země, patří také k pravidlům
daných L. Ronem Hubbardem. Za dobu 50 let co církev existuje, se však mohli
objevit excesy jednotlivců, tak jako v každé církvi. Jedná se však o ojedinělé
případy.
Důkazem toho je, že ve většině zemí světa je církev právně registrována jako
náboženská organizace nebo církev.
Významné rozhodnutí vydal 1. října 1993 Americký daňový úřad (IRS), kdy po dvou
letech podrobného zkoumání nebývalého rozsahu a hloubky, jenž zahrnovalo
aktivity scientologie po celém světě, a po posouzení každičkého obvinění, jež vyřkli
odpadlíci či jiní kritici církve, vydal finální rozhodnutí. Tímto rozhodnutím přiznal
Mezinárodní scientologické církvi, mateřské církvi scientologického náboženství,
statut náboženské a charitativní organizace osvobozené od daní, přičemž tento
statut získalo také dalších 150 přidružených církevních a misionářských organizací a
organizací zaměřených na zlepšování společnosti. Po tomto náročném
přezkoumávání, na které dohlíželi ti nejvyšší činitelé odpovědní ve vládě za
organizace osvobozené od daní, IRS rozhodla, že účely Scientologické církve jsou
čistě náboženské a charitativní.
A podobně to je v dalších více než 160 státech světa, kde je církev zaregistrována
buď jako církev nebo náboženská organizace (pokud se takto nelze registrovat, pak
jako nezisková organizace).
4) Tvrzení v článku:
Auror článku se zmiňuje o „jakýchsi“ skrytých instrukcích, kterými se řídí
představitelé církve, které se týkají kritiků, jež lze údajně „žalovat před soudem,
klamat nebo zničit“ (tzv. „Fair game“).
Správné informace:
Pokud by církev skutečně disponovala takovými instrukcemi zcela určitě by nikdy
neprošla rozsáhlým vyšetřováním amerického daňového úřadu IRS, který ji udělil
1. října 1993 status charitativní organizace.
A dále autor odkazuje na tzv. směrnici „fair game“ (spravedlivá hra). Směrnice
s názvem „Fair game“ v církvi v současné době neexistuje.
Jistá směrnice s názvem „Fair game“ existovala, ale byla zrušena krátce po jejím
vydání v roce 1968. Jejím účelem bylo dát na vědomí, že osoba, která opustila
církev, již nemá nárok na výhody členství. Žalující osoby (tzv. kritici) chybně
interpretují všechny právní kroky, které církev podniká na svou obranu vůči jejich
požadavkům, jako perzekuci. Církev používá stejné prostředky jako jiní účastníci
právních sporů jako např. zákonné shromažďování informací a opatřování důkazů,
aby se bránila proti nespravedlivým žalobám, prosadila svá zákonná práva nebo se
ochránila proti infiltraci.
Nejlépe o zneužívání směrnice „Fair Game“ bývalými členy, kteří chtějí pouze
poškodit církev, vypovídá bývalá členka vedení církve Vicky J. Aznaran (sama
později církev i zažalovala). Jedná se o citaci výpovědi pro soud z roku 1994
(originál v příloze C).
„Od roku 1972 do roku 1987 jsem byla členem různých částí Scientologické církve.
Během této doby jsem zastávala množství důležitých postavení v organizační a
duchovní hierarchii církve. V březnu 1987 jsme já i můj manžel Richard Aznaran
opustili naše postavení a vrátili se z Texasu domů do Kalifornie. V dubnu 1988 jsme
já i Richard …a podali u okresního soudu Spojených států centrálního okresu
Kalifornie žalobu proti několika celkům církve a jednotlivcům.
Během období, kdy jsem byla vyšším vedoucím pracovníkem církve, jsem z první
ruky získala znalosti o tom, jak někteří dřívější členové církve podávali proti církvi
občansko právní žaloby, a získávali úspěšné verdikty nebo rozhodnutí nebo příznivé
urovnání bez ohledu na to, o co šlo. Soudy neustále dovolovaly odpůrcům církve
volně předkládat obvinění bez ohledu na normální pravidla procedur a důkazních
řízení.
Takže jsem se účastnila vedení scientologických sporů jako vedoucí pracovník církve
i jako strana proti církvi, a proto mohu v tomto prohlášení na základě svých
osobních znalostí a pozorování poskytnout dvě rozdílná, ale vzájemně související
hlediska. …
Základním předpokladem, na základě kterého odpůrci církve a jejich právníci
pracují, je pravděpodobnost, že soudy a poroty budou ochotni věřit jakémukoli
obvinění vznesenému proti církvi bývalým členem, bez ohledu na hodnověrnost,
protichůdné důkazy nebo skutečná fakta. Tento koncept byl nejvýstižněji vyjádřen
na video nahrávce od protiscientologického žalobce Geralda Armstronga, když
prohlásil, že nedostatek dokumentů nebo důkazů není žádnou překážkou k vedení
procesů proti církvi, když to žalobce může „prostě prohlásit.“ Realizace tohoto
přístupu k žalobám vedlo k utvoření malé skupiny bývalých scientologů, kteří jsou
nyní zaměstnáni ještě menší skupinou právníků, kteří se věnují tomu, že žalují
církev. Tato skupinka svědků spolehlivě opatří „doklad“ pro jakékoli obvinění, které
si právník přeje proti církvi udělat při soudním přelíčení, ve výpovědi, v přísežném
prohlášení a nakonec v soudním svědectví….
Nejobvyklejší a pravděpodobně neškodlivějším projevem této taktiky je používání
obvinění, týkajících se směrnice církve, které se říká „Fair Game“ (Spravedlivá hra).
Pojem „Fair Game“ byl špatně interpretován a opakovaně používán protivníky církve
k vytvoření předsudků proti církvi. ….
Centrálním prvkem využívání taktiky „Fair game“ bylo zajistit, aby byla obvinění
zhotovena tak, aby se nedala objektivně vyvrátit. Jinými slovy, žalobce vytvořil
obvinění, že byl učiněn nějaký špatný, škodlivý nebo obtěžující čin, který se nedal
konkrétně zdokumentovat a pak tvrdil, že ho na základě směrnice „Fair
game“učinila církev. Tím dostal žalobce církev do nemožné situace, ve které se
snažila dokázat záporné tvrzení a snažila se ho dokázat pomocí dokumentace. Byla
to pak záležitost slova daného žalobce proti slovu církve, a když se daný čin udělal
dostatečně ohavný, mělo to za následek předsudky proti církvi.
..Ti, kteří útočí na scientologii, tuto techniku znají, a tak tento pojem používají ve
snaze vytvořit u soudů předsudky. ….Obvinění typu „Fair game“ užívají vždy osoby,
které žalují církev a které začaly spolupracovat s dalšími proti - scientologickými
žalobci, seznámenými s touto taktikou.“
5) Tvrzení v článku:
V roce 1978 odsoudil v nepřítomnosti francouzský soud L. Rona Hubbarda na 4
roky.
Správné informace:
Toto se vztahuje k případu z roku 1978 ve Francii, kde byl L. Ron Hubbard „v
nepřítomnosti‘“ odsouzen za podvod. Případ byl založen na anonymním udání. Sám
Hubbard byl obžalován z toho, že napsal Dianetiku.
Ve skutečnosti L. Ron Hubbard nebyl ve Francii od začátku působení církve v roce
1959 v této zemi. Nikdy nebyl soudem vyrozuměn nebo předvolán.
Další obžalovaní (scientologové), kteří byli o soudu informováni, se odvolali a byli
osvobozeni. Existuje expertíza tohoto soudního případu od prof. Levasseura, který
došel k závěru, že kdyby byl L. Ron Hubbard vůbec informován o tomto soudu a
dostavil by se, byl by zproštěn obžaloby.
Ironií osudu je, že toto odvolání v tomto soudním případu způsobilo to, že
francouzský soud uznal scientologii jako náboženství. Informaci o tom přinesl
francouzská deník Le Soir a titulek zněl „Francouzská scientologická církev uznána
jako náboženství“.
6) Tvrzení v článku:
V roce 1984 označil soud v Londýně církev za „nebezpečnou, nemorální a korupční.“
Správné informace:
Tento soudní případ nebyl původně vůbec o scientologii (což autor „nějak“ zapomněl
zmínit), jednalo se o soudní při o přiřknutí dětí do péče jednoho z rodičů. Otec,
který děti velmi dobře vychovával po dobu pěti let (jak bylo uvedeno v rozsudku)
byl scientolog. Matka ne. Matka si usmyslela, že si děti vezme zpět a to děj se co
děj. Její advokát tedy použil dezinformace o scientologii jako nástroj proti svému
muži. Soudce Latey, který případ soudil, přistoupil k této diskriminační taktice.
Výsledek?
U odvolacího soudu jeho kolega Lord soudce Purchas uvedl na adresu soudce (a
adresu jeho výroků proti scientologii) „Nebylo nevyhnutelně nutné, aby Latey činil
definitivní závěry ve vedlejších záležitostech (ohledně scientologie) tak, jak činil, a
slovy, kterými to udělal.“
Nutno podotknout, že potom co děti byly pod tímto tlakem stejně přiděleny matce,
matka sama po třech letech požádala otce, aby si opět vzal děti do své péče!
7) Tvrzení v článku:
Německý úřad na ochranu ústavy ve své zprávě z roku 2005 připomenul nebezpečí
ideologie scientologie a svoje tvrzení podkládá vytrhanými citacemi ze
scientologických materiálů.
Správné informace:
Významné soudní případy zazněly v Německu, kde jsou církevní organizace
registrovány jako (náboženské) spolky. Navzdory všemu humbuku, který tvoří pár
jedinců, je scientologie shledána dle čtyřiceti německých soudních výnosů jako
náboženství a je pod ochranou německé ústavy, jako kterékoliv jiné náboženství.
Rozsudek jednoho z nich také jasně vyvrací všechny pomluvy a útoky ze strany
některých německých politiků. Správní odvolací soud v Bádensku-Württembersku
rozhodl v prosinci 2003, že „na základě posledních vědeckých šetření ohledně cílů
scientologické organizace, nebyly nalezeny žádné hmatatelné náznaky, které by
podpořily tvrzení, že učení zakladatele scientologie L. Rona Hubbarda, je používáno
jako zástěrka pro komerční aktivity.“
O činnosti Úřadu pro ochranu ústavy vypovídá nejlépe rozsudek berlínského
Správního soudu z prosince 2001, který rozhodl, že vláda nemá vůbec žádné
podklady k tomu, aby tajná služba sledovala mírumilovné členy Scientologické
církve. Soud došel k rozhodnutí, že Úřad pro ochranu ústavy, což je německá tajná
služba, konal nelegálně a protiústavně. Ani po čtyřech letech dozoru nebyli žádné
indikátory aktivit Scientologické církve nebo jejích členů, které by mohly špionážní
opatření omluvit. Ve snaze po tom, aby Úřad mohl pokračovat ve sledování,
překroutil význam jistých formulací v scientologické literatuře a vyložil je v
jiných souvislostech. Úřad tak citoval výroky jasně se vztahující pouze ke zvýšení
vědomí na duchovní úrovni, uvedl soud.
Od roku 1997 mají scientologové zdokumentovány stovky případů porušení lidských
práv vůči svým členům a mnoho „špinavých triků“ od Úřadu pro ochranu ústavy. A
to včetně pokusů o proniknutí agentů do církve; záměrné šíření falešných zpráv o
scientolozích u jejich zaměstnavatelů, aby pak byli propuštěni; rozsévání neshod
mezi členy církve v úsilí vytvořit zmatek uvnitř církve a další pokusy o podplácení
scientologů, aby vznášeli falešná svědectví proti svým spolupracovníkům.
Příkladem může být proslulý incident, který se týká jednoho z nejvyšších důstojníků
a velitele operací berlínské policie Otta Drekslera. Úřad učinil nesprávný závěr, že
pan Dreksler patřil k Scientologické církvi. Tento závěr byl založený na zprávě od
agenta, který byl bývalým členem východoněmecké tajné policie - Stasi. Přestože
Úřad věděl o tom, že zmíněný agent byl členem Stasi, přišel pan Dreksler na
základě jeho svědectví na několik měsíců o svou práci, dům, kancelář, auto a osobní
počítač a byl vyloučen ze společnosti. Teprve když církev podala žalobu na berlínské
ministerstvo vnitra v souvislosti s Drekslerovým případem, Úřad přiznal svoji chybu.
Pan Dreksler byl později znovu dosazen do funkce, podal žalobu a získal od
berlínského ministerstva vnitra náhradu škody. Příloha D.
8) Tvrzení v článku:
Autor článku cituje případ rakouského bývalého člena W. Handla.
Správné informace:
Odpadlíci nejsou akceptováni jako věrohodní svědci akademiky, kteří studují
náboženství. Jsou možná tak dobří pro bulvární média. Známý sociolog (nových
náboženských směrů) dr. Bryan Wilson, Ph.D z Oxfordské univerzity, napsal v jedné
z prací na téma odpadlíci:
„Odpadlík má obecně potřebu se bránit. Snaží se přebudovat svojí vlastní minulost,
ospravedlnit své dřívější vztahy a obviňovat ty, kteří byli dříve jeho nejbližšími
spolupracovníky…“
Jak ukázaly rozmanité případy, je lehce ovlivnitelný a připravený zveličovat nebo
přikrášlovat své křivdy, aby uspokojil ty novináře, kteří se zajímají více o senzační
příběhy než o objektivní zhodnocení pravdy.“
A přesně to dokazuje příběh W. Handla.
W. Handl věděl o scientologii poměrně málo přesto, že byl v scientologii od roku
1975 do roku 1994. Za tu dobu stihl nastudovat pár úvodních kurzů a dostal několik
hodin auditingu. To je v protikladu s tím, co běžně scientolog zajímající se o
scientologii, nastuduje nebo absolvuje.
W. Handl se v roce 1975 stal členem personálu církve ve Vídni. Později však vyšlo
najevo, že byl členem komunistické skupiny Ofenzivní křídlo. Jak sám W. Handl ve
svém prohlášení pro církev ohledně této skupiny uvedl, jednalo se o militantní
skupinu, která učila jak zacházet s podomácku vyrobenými bombami a jak zacházet
se zbraněmi. Handl prošel výcvikovým táborem této skupiny v průběhu let 1971–74,
kdy byl členem.
Právě kvůli této jeho minulosti, která byla v protikladu s kvalifikacemi pro personál
církve, byl posléze propuštěn z personálu. Handl později naléhal, že se změnil a aby
mu byla dána druhá šance. Tomu bylo posléze vyhověno na krátkou dobu (v které
zastupoval na dva měsíce ředitele vídeňské církve). Bohužel dále se vyskytovali
v jeho chování závažné nedostatky, které byli v protikladu s cílem scientologie a tak
byl finálně opět propuštěn. Od roku 1984 byl již pouze člen církve. O deset let
později odešel z církve.
Později se nechal najímat německými novinami k tomu, aby poskytoval zkreslené a
bulvární informace o scientologii.
9) Tvrzení v článku:
Autor cituje rozhovor, který dal syn L. Rona Hubbarda časopisu Penthouse o tom, že
jeho otec L. Ron Hubbard byl spojený se satanismem a praktikoval doktrínu „fair
game“.
Správné informace:
Syn L. Rona Hubbarda, zvaný Nibs, dle svého vlastního vyjádření poskytl o svém
otci nepravdivé a lživé výroky, které byly například publikovány v roce 1983
v časopise Penthouse. V roce 1987 podal žalobu na nakladatelství LYLE STUART,
INC., které chtělo vydat knihu, kde použili některé jeho dosud publikované výroky
včetně výroků v časopise Penthouse.
K této věci v žalobě píše v bodě 11:
„V minulosti jsem podepsal a napsal věci o svém otci, kterých hluboce lituji a které
způsobily jak mě, tak i jemu mnoho bolesti, jako například interview poskytnuté
časopisu Penthouse. Nicméně Penthouse má ze své povahy omezený náklad a
pochybnou pověst. Oproti tomu je Lyle Stuart Inc. vydavatel s dobrou pověstí a je
zřejmé, že zmíněné knize dělá reklamu a bude ji nabízet v celonárodním měřítku.
Má pověst v našem národě se tedy bude trvale odvíjet od knihy, kterou jsem
nenapsal a která mi navždy zabrání v usmíření s mým zesnulým otcem, mojí
rodinou a jeho církví. Pokud bude tato kniha vydána a ponese mé jméno, ačkoli
jsem k ní neposkytl žádný písemný příspěvek, nebudu už nikdy schopen zbavit se
veřejné vizitky své synovské neloajálnosti a nechat všechny tyto věci konečně za
sebou.“ Příloha E.
Praktiky „fair game“ byly zmíněny výše v bodě 4.
Ohledně pomluv, které se zabývají údajným spojením se satanismem, je
popis skutečných událostí méně bulvární:
Hubbard rozprášil černou magii v Kalifornii. Dr. Jack Parsons z Pasadeny, v Kalifornii
byl americkým odborníkem číslo jedna na raketová tuhá paliva. Byl zapleten s
neslavným Angličanem Aleister Crowleyem, který dělal černou magii a sám sebe
nazýval “The Beast 666.” Crowley řídil po světě organizaci zvanou Ordo Templis
Orientis (O.T.O.), která měla divoké a brutální obřady. Dr. Parsons byl ředitelem
americké pobočky, situované v domě na 1003 Orange Grove Avenue, v Pasadeně (v
Kalifornii). Byl to obrovský dům, který sloužil také jako hotel. Mezi jeho klienty
patřili američtí nukleární fyzici pracující na přísně tajném projektu Manhattan (vývoj
jaderné bomby). Určité americké agentury nesouhlasily s tím, že nukleární fyzici byli
ubytováni pod jednou střechou.
L. Ron Hubbard, který byl v té době stále ve službách amerického námořnictva, byl
dobře znám jako spisovatel a filozof a měl přátele mezi fyziky, proto byl poslán, aby
zvládl tuto situaci. Jel a ubytoval se v tomto domě a vyšetřil obřady černé magie a
celkovou situaci a shledal ji velmi špatnou.
Parsons napsal o Hubbardovi Crowleymu v Anglii. Crowley “The Beast 666” objevil
v Hubbardovi nepřítele a varoval Parsonse. Toto vše je prokazatelné korespondencí,
kterou odhalil Sunday Times. Hubbardova mise byla mnohem úspěšnější, než se
očekávalo. Dům byl obrácen naruby. Hubbard zachránil dívku, kterou zneužívali.
Skupina černé magie byla rozprášena a zničena. Mezi fyziky bylo mnoho z 64
špičkových amerických vědců, kteří byli později prohlášeni za nespolehlivé a
propuštěni z vládních služeb s velkou publicitou.
Závěr:
Co s toho vyplývá pro Slovensko?
Jak čtenář může vidět, tak všechny podivnosti se dají vysvětlit a „děsivá“ fakta se
rozplynou jak mýdlová bublina. Stejně tak je na tomto případě dobře vidět, jak
média ve skutečnosti „vytváří“ obraz scientologie.
Na scientologii není ve skutečnosti nic kontroverzního nebo podivného. To co chybí
je jen seriozní informovanost, která vyjasní „všechny kontroverze“ a pomůže tak
pochopit náboženskou praxi scientologie.
Nezávislý popis scientologie od dr. Greškové ze slovenského
Úštavu pre vzťahy štátu a cirkví je na webové adrese http://scientologia.host.sk/ a
http://scientologia.szm.sk.
A dále další práce (v angličtině) o scientologii od religionistů z celého světa lze
nalézt na www.neuereligion.de/ENG/.
Jiří Voráček
mluvčí Scientologické církve pro ČR a SR
[email protected]
Priloha A
Priloha A
Priloha B
Priloha C
Priloha C
Priloha C
Priloha C
Priloha C
Priloha C
Priloha C
Priloha D
PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI
Stránka č. 1 z 6
Priloha E
PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI
A Professional Corporation
One Gateway Center
Newark, New Jersey 07102
(201) 622-4702
- and –
LUBELL AND LUBELL
220 Fifth Avenue
New York, New York 10001
(212) 683-5000
Attorneys for Plaintiff
UNITED STATES DISTRICT COURT
DISTRICT OF NEW JERSEY
______________________________X
RONALD E. DeWOLF
Civil Action No. 87-339(HLS)
Plaintiff,
-againstLYLE STUART, INC.,
AFFIDAVIT OF RONALD E.DEWOLF
Defendant.
______________________________X
STATE OF NEVADA
COUNTY OF CARSON
)
)ss.:
)
RONALD E. DEWOLF, being duly sworn, deposes and says:
1.
I am the plaintiff in this action.
I make this
affidavit in support of my application for expedited discovery
and a temporary restraining order and in opposition to
defendant’s motion to dismiss.
2.
It was never my understanding with Bent Corydon that
Corydon would do the actual writing of the book and that my role
as co-author was to supply information and insight.
Rather, it
PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI
Stránka č. 2 z 6
Priloha E
was my understanding that I was to be Corydon’s co-author in
every sense of the word; I would write certain sections of the
book and I would make editorial changes and add my own written
material to the sections of the book that Corydon would write.
3.
In fact, my understanding of how it would work is
supported by my April 28, 1985 letter to Corydon which Corydon
attached to his affidavit as Exhibit C.
In this letter, I asked
Corydon to send me his draft so that I would make my own written
contributions to it.
Bring and/or send a print-out and/or disks.
I’ll do the
same, but my book is in my head and so is our book.
fast and very hard.
Very focused.
I work very
So send me all your stuff so
I can add mine out of my head . . . [para] So, download to me
all your book stuff and I’ll add my stuff out of my head and
upload to you fast and into the hands of your agent friend.
(Corydon Exh. C [footnote 1: References to the June 23, 1987
affidavit of Bent G. Corydon will be cited as “Corydon Para.
____.”
4.
In addition, it was always my intention to make my own
written contributions and editorial changes to the first two
sample chapters.
As I wrote in my April 28, 1985 letter, [y]ou
probably have enough for the requested first two chapters.
I’ll
add to it and really blow the publisher’s socks off (Corydon
Exh. C).
However, when I finally received the chapters from Corydon
during the summer of 1985 I was physically incapable of making
my own written contributions and of editing Corydon’s drafts.
PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI
Stránka č. 3 z 6
Priloha E
During the spring and summer of 1985, I had been suffering from
gall bladder attacks.
surgery.
On July 5, 1985, I underwent gall bladder
I am a diabetic and am therefore very slow to heal and
recover from surgery.
In addition, I developed blood clots, was
placed in intensive care and hospitalized from July 5 until July
16.
5.
I never agreed with Bent Corydon or with Lyle Stuart,
Inc. that I would be identified as the co-author of the
purported biography of my father L. Ron Hubbard even if I made
no written contributions to the book.
Corydon and I understood
that I was going to do some of the writing of the book and would
add to it and edit other portions of the book written by
Corydon.
6.
This understanding was shared with Lyle Stuart, Inc.
Corydon is simply wrong when he states that we taped our
conversations on March 28 and 29, 1985 so that we could begin
our collaboration on a book about my father (see Corydon para 56).
We did not tape those conversations for a book.
Those
conversations were taped so that Corydon could play them for
classes at his Mission in Riverside, California.
Contrary to Corydon’s implication (id. para 5-8, Exhs. A,
B), the reference in my April 2, 1985 letter to “sit[ting] down
and talk[ing] some real hardcore, straightforward, nuts and
bolts business” had nothing to do with writing a book together
about my father.
Instead I was referring to coming down to
Corydon’s Riverside Mission to teach some classes.
In that same
letter I stated that I would be teaching “major Special Training
Courses” overseas and in the United States to reinforce my
PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI
Stránka č. 4 z 6
Priloha E
willingness to participate in the business of teaching classes
at Corydon’s Riverside Mission.
8.
Corydon is also inaccurate in describing the
conversation where I informed him that I was withdrawing from
the book project and that I didn’t want any of the manuscripts I
had written to be used and that I didn’t want my name to be used
or associated with the book project in any way (See id. para
18).
Corydon did not mention the payment issue in this
conversation.
While Corydon had made several previous promises
to send me my share of the money, he did not speak of money in
this conversation (and he never sent me the money).
Corydon did
say, however, that he was going to force me to do it
(presumably, be associated with the book) whether I liked it or
not.
9.
Corydon is wrong about the number of conversations we
had about my father (See id. para 12).
We did not talk at least
once a week during the period from mid-June, 1985 to May, 1986.
At most we talked twelve times during that period.
10.
Corydon’s misstatements include his discussion of my
so-called contributions to the book (Id. para 16).
Many of the
things Corydon claimed to be hearing from me for the first time
for this book were publicly known from my July, 1983 Penthouse
interview which was well-known to Corydon: e.g. the false charge
about my father and drugs; the speculation about my brother
Quentin’s death; the stories I had weaved about my childhood;
and my father’s so-called harassment and manipulation of
others.
In addition, I told Corydon that my father had written
PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI
Stránka č. 5 z 6
Priloha E
the Church of Scientology’s “standard tech” or “Brainwashing
Manual” only to dispute the claim that Corydon had told me we
being made by others that my father had not written the tech.
11.
I will never be able to recover – either professionally
or personally – from having my name associated with this
purported biography of my father which I did not write.
Lyle
Stuart, Inc. is continuing to identify me as the co-author
because, as L. Ron Hubbard’s son, my name adds instant
credibility to the book’s charges and, in addition, leads the
reader to believe that he is getting inside information
available only to intimate family members.
As a result of this
false representation about my contributions to the book I will
be held responsible by the book-buying public for a scurrilous
attack on my father which I publicly disavow.
I will be
subjected to criticism, for something I did not do and over
which I had no control whatsoever.
Not only did I not write any
part of this book, I am not even being permitted to read the
manuscript bearing my name prior to publication!
In the past, I
have sand and written things about my father which I deeply
regret and which caused him and me great pain.
interview is an example.
The Penthouse
But Penthouse by its nature has a
limited circulation and a dubious reputation.
Lyle Stuart,
Inc., in contrast, is a reputable publisher and is obviously
marketing this book to a nationwide audience.
My national
reputation then is forever dependent upon a book which I did not
write and which will prevent me from ever making peace with my
deceased father, our family and his Church.
If this book is
PODVEY, SACHS, MEANOR & CATENACCI
Stránka č. 6 z 6
Priloha E
released with my name on it even though I made no written
contribution to the book, I will never be able to stop my public
display of filial disloyalty and put it all behind me.
(signed)
_______________________
RONALD E.DEWOLF
Sworn and subscribed to before me
this 1st day of July, 1987 at Carson
City, Nevada.
(signed) [Floyd R. Johnson] (sealed)
____________________________
Notary Public for the State of
Nevada