Jako Pavel

Informace
o životě
a aktivitách
paulínek
v České republice
4/2009
www.paulinky.cz [email protected]
Editorial
Milí přátelé,
čas neúprosně plyne a jubilejní Rok
sv. Pavla se nezadržitelně dostává do své
druhé polovice. Možná vytrvale pokračujete v započaté pravidelné četbě pavlovských listů. Či jste snad již měli možnost
vydat se na některé z míst spojených s apoštolovým působením? Možná cestování
– putování ještě plánujete na příští léto.
Anebo si prohlubujete svůj vztah s apoštolem Pavlem četbou některé z hodnotných knih, které jsou k dispozici na českém knižním trhu. Může se však stát, že
z různých důvodů nepatříte ani do jedné
ze zmiňovaných skupin, ale přece by Vás
mrzelo, kdyby vám Rok svatého Pavla jen
tak proklouzl mezi prsty.
Ne každý si přece může dovolit vydat se
na cesty po Pavlových stopách. Mnohým
zas množství pracovních povinností brání
v četbě náročnější literatury. A jiní se snad
pokusili dát si na začátku Roku sv. Pavla
konkrétní malé předsevzetí, avšak nadšení časem vyprchalo a oprašování starých
pozapomenutých závazků jim připadá
jako „naskakování do rozjetého vlaku“.
Každý jubilejní rok je však časem zvláštní
milosti a příležitosti, kterou je škoda nevyužít. Je jako bohatě prostřený stůl, u něhož
tel./fax: 222 311 206, 224 818 757
si každý může najít něco, co nasytí a potěší jeho duši. Jubilejní rok vyhlášený při
příležitosti 2000. výročí narození Apoštola národů také není výjimkou. Proto
bychom i my katalogem našeho nakladatelství a přílohou, která je zvláště věnována našemu patronu svatému Pavlovi,
chtěly přispět k tomu, abyste si i Vy mohli
u tohoto stolu vybrat něco, co Vás obohatí.
V tomto čísle přílohy Jako Pavel bychom
Vás chtěly pozvat na malou procházku po některých místech Apeninského
polostrova, kudy apoštol Pavel prošel na
své cestě do Říma, jak nám o tom podávají zprávy Skutky apoštolů. Vybraly jsme
místa, která obvykle nejsou v nabídce cestovních kanceláří ani běžných poutních
Svatý Pavel v Itálii
Puteoli
zájezdů.
Po třech měsících jsme pluli dále na lodi,
která na ostrově [Malta] přezimovala.
Byla z Alexandrie a měla ve znaku Blížence. Připluli jsme do Syrakus a zůstali tam
tři dni. Odtamtud jsme pluli kolem pobřeží
a dostali se do Regia. Na druhý den začal
vát jižní vítr, a tak jsme za dva dny připluli
do Puteol. Tam jsme nalezli bratry a dali
se od nich přemluvit, abychom se u nich
zdrželi sedm dní.
beným místem letních sídel bohatých vrstev. Oblast se nazývá Campi Flegrei, což
znamená Spálená pole, a důvodem tohoto označení je zdejší vulkanická aktivita.
Nad celou čtvrtí se vznáší vulkanický žár,
oblast je poseta horkými prameny a třinácti malými krátery, přičemž z jednoho
z nich ještě i dnes stále tryskají siřičité
páry. Při výstupu z vlaku vás hned na stanici uvítá charakteristický siričitý zápach.
Ačkoli bylo toto místo po staletí napůl
spálené a zanedbané, dodnes lze rozeznat
Puteoli. Zbytky staveb z doby Římského impéria.
Foto: Markéta Jírů
zbytky římských staveb.
Poměrně dobře zachovaný je puteolský
amfiteátr, který byl až do 19. stol. pokryt
vulkanickým materiálem. Byl postaven asi
v 1. stol. po Kr. a mohl pojmout cca 35 000
diváků. Podle potřeby mohl být také zatopen pro pořádání nepravých námořních
bitev. Tradice vypráví, že právě v tomto
amfiteátru byl umučen patron Neapole
Puteoli, dnes Pozzuoli. Kostelík na pobřeží nese reliéf
připomínající Pavlův pobyt v těchto místech.
Foto: Jan Heller
Sk 28,11-14
Puteoli (Pozzuoli) je malebné městečko
ležící v severním oblouku Neapolského
zálivu, asi 13 km od Neapole. V dobách
císařského Říma bylo toto pobřeží oblí-
Puteolský přístav dnes.
Foto: Markéta Jírů
Tøi hospody
– oblíbený italský světec san Gennaro.
A nakonec jsme přišli do Říma. Tamější
bratři už o nás uslyšeli, a proto nám přišli
naproti až k Appiovu fóru a ke Třem hospodám. Jakmile je Pavel uviděl, děkoval
Bohu a nabyl (nové) odvahy.
Sk 28,14-15
Nevíme, kde přesně se zmiňované Tři hospody (Tre Taverne) nacházely. Má se za
to, že by mohly být někde v okruhu několika kilometrů kolem dnešní vesnice Cisterna di Latina, která leží přibližně 50 km
jižně od Říma. Archeologické výzkumy
potvrdily, že v těchto místech se nacházely prameny pitné vody, u nichž si cestující po Via Appia do Říma nebo z Říma
doplňovali své zásoby. U těchto pramenů
byly pravděpodobně postaveny hospody.
Později dal v této oblasti císař Nero postavit pro svá vojska cisterny, tedy nádrže na
pitnou vodu. Proto dnešní vesnice nese
název Cisterna di Latina.
dostalo do textů Nového zákona, ví snad
jen málokdo. Místní obyvatelé však svou
ochotou a vstřícností k poutníkům nápadně připomínají „bratry z Říma“, kteří se
kdysi vydali naproti Pavlovi.
Kdybyste dostali chuť jít se do těchto míst
podívat, nastupte v Římě na stanici Termini
do regionálního vlaku směrem na Neapol
a vystupte na stanici Cisterna di Latina.
Vesnice má asi dva kostely. Zeptejte se
místních obyvatel na farnost Nanebevzetí Panny Marie. Od vlakové stanice je to
pěšky asi jen čtvrthodinku.
Via Appia
Pavel určitě přišel do Říma po staré Appijově cestě. Via Appia je asi nejznámější
z cest starověké Římské říše. Propojovala
jih Itálie s hlavním městem a vedla městy
Capua, Benevento a Brindisi. Z východu se k ní připojuje Via Egnatia, kterou
do Říma přijížděli poutnící z Orientu.
Neobvyklý historický „monument“ v obci Cisterna di
Latina, který by mohl být jedním z dávných pramenů.
Foto: Jan Heller
Žádné významné památky, které by snad
mohly být svědky Pavlova setkání s Římany, se nám nezachovaly. Jediným monumentem je poněkud rozpačitě působící
kamenná stavba před nevýrazným kostelem z druhé poloviny 20. století. O tom,
že se toto navenek tak obyčejné místo
Via Appia Antica. Foto: Markéta Jírů
Via Appia měla přívlastek Regina viarum
(Královna cest). Dal ji postavit Appius
Claudius v roce 312 př. Kr. Začínala se
u brány Capena (poblíž Circo Massimo)
na úpatí Palatinu a bez přerušení propojovala město s venkovem. Cestu v římských
dobách dláždily ploché kameny a byla
široká asi tak, aby mohly vedle sebe projet
dvě koňská spřežení.
Spolupracovníci evangelia
Titus
Po Timotejovi, Barnabášovi a Lukášovi,
pavlových spolupracovnících, které jsme
představily v předchozích číslech přílohy
našeho katalogu, přichází na řadu Titus.
Liturgie nám ho připomíná spolu s Timotejem, a to hned druhý den po svátku Obrácení apoštola Pavla – totiž 26. ledna.
Má se za to, že Titus pocházel z Antiochie syrské a narodil se v pohanské rodině. Mohl být jedním z těch, kteří uslyšeli
a přijali radostnou zvěst právě od Pavla. Z listu Galaťanům se dozvídáme, že
Titus doprovázel Pavla na koncil v Jeruzalémě jako zástupce křesťanů obrácených z pohanství (viz Gal 2,1-5). Tato
událost, o které my často nezúčastněně
čteme ve Skutcích apoštolů, byla velmi
důležitým milníkem v dějinách hlásání
evangelia. Někteří totiž vážně zpochybňovali Pavlovo apoštolské působení mezi
pohany a striktně vyžadovali dodržovaní
Zákona, jako by ke spáse vedlo naplňování předpisů, a nikoli Kristus. Můžeme
se domnívat, že Titus se úlohy Pavlovy
pravé ruky v těchto závažných diskusích
zhostil na výbornou, protože apoštol mu
pak s důvěrou svěřil i další úkoly.
Během Pavlovy třetí misijní cesty byl
Titus poslán do Korintu, aby vyřešil krizi v tamější komunitě, a i tento problém
úspěšně zvládl (viz 2 Kor 2,13; 7,6.13-16).
Krátce poté ho Pavel ještě pověřil, aby
v Korintu zorganizoval sbírku pro chudé
jeruzalémské křesťany.
Lze se tedy domnívat, že Titovi nechyběla
zodpovědnost, spolehlivost ani organizační schopnosti. Proto není nepravděpodobné, že ho Pavel pověřil vedením církevní
obce na Krétě, jak se o tom dozvídáme
z novozákonního listu Titovi. V závěru
tohoto listu Pavel vybízí Tita, aby za ním
přijel do Nikopole (viz Tit 3,12). Pavlovo autorství tohoto listu však není jisté.
V závěru druhého listu Timotejovi zas
o Titovi čteme, že se zdržuje v Dalmácii. Žádné spolehlivé údaje o místě nebo
přibližné době Titovy smrti nemáme. Ikonografie jej jakožto pastýře krétské místní církve někdy zobrazuje s biskupskou
berlou.
Sv. Titus. Ikona neznámého autora