TOALETNÍ PAPÍR? ANO, PROSÍM! Jak to vidí dívky na horní budově

TOALETNÍ PAPÍR?
ANO, PROSÍM!
Jak to vidí dívky na horní budově
Představte si situaci. Jste studentkou mosteckého gymnázia a vaše vyučování probíhá na horní
budově. Ve třídě je neuvěřitelné horko, protože jste naneštěstí v učebně, která má poškozený
regulátor teploty topení, a tak „jede naplno“. Okno nemůžete otevřít, jelikož by byla většině
třídy velká zima. Tyto faktory vás donutí k tomu, abyste zvýšili příjem tekutin. Všechno je
v pořádku, dokud vám nezačne „blikat kontrolka“ močového měchýře. Každá vteřina je
důležitá, je to hra o čas, boj o přežití, kdo s koho, chcete-li. Tak se rozhodnete navštívit jednu
z kabinek na školních záchodech. Celá unavená, ale naplněná štěstím dorazíte ke dveřím
s nápisem „WC DÍVKY“. Teď přichází pohroma. Každá dívka v této situaci proběhne
všechny kabinky, které nejsou obsazené a v 99% případů zjistí, že chybí – vedle záchodu a
určité potřeby – to nejdůležitější, a to toaletní papír. Studentky, které mají svoji kmenovou
třídu na horní budově, vědí, že je lepší si vzít nějaký ten kapesníček pro jistotu s sebou. Jeden
problém je vyřešen, ale co když si chce dívka umýt ruce, má si z domova přinést i vlastní
mýdlo? To už by bylo přece příliš. Jenže není takřka povinností školy zajistit studujícím a
personálu dostačující hygienické podmínky? Odpovědí je samozřejmě, že ano.
Na obranu školy je ale nutno říct, že toaletní papír, mýdlo a víceméně čisto bývá v tzv. dnech
otevřených dveří a tak vyzývám všechny studentky, aby si do svého diáře zakroužkovaly 26.
listopad a 10. prosinec, neboť na tyto dny ustanovilo vedení Podkrušnohorského gymnázia
své Dny otevřených dveří.
Pohled z druhé strany
Pojďme se na věc podívat z trochu jiného pohledu – klučičího. Stále všude vidíme, že na
dámských toaletách jsou fronty, nebo slyšíme děvčata si stěžovat na hygienické podmínky
apod. Prostor klučičích toalet se na první pohled zdá být v pořádku. Sem tam nějaká vtipná
nálepka typu „WC“ je monitorováno průmyslovou kamerou, šetřete papírem!“ a tak podobně.
Všechno je v rámci možností čisté. Ovšem dokud nezajdete do kabinky, pak může nastat
opravdový horor. Takové situace jsou ale spíše způsobeny studenty samotnými (někteří z nich
se považují v tomto oboru za umělce). Nabízí se však jiný problém, který vám může
spolehlivě podrazit nohy v tu nejnevhodnější chvíli. Navštívili jste už někdy WC v prvním
patře? Pokud ano, tak vám tato zkušenost asi nebude cizí. Spokojeně a plni důvěry se blížíte
k umyvadlu. Natáhnete ruku pustíte vodu a v tuto chvíli přichází zrada. Místo očekávané
očisty vašich rukou dojde k neočekávané sprše vašich doteď suchých kalhot. Ano, je to tak.
Dostali jste se do předem prohraného boje s kohoutkem typu ,,sprcha“. Kohoutek typu
,,sprcha“ je speciálně konstruován, aby stříkal co nejvíce vody mimo umyvadlo, nejlépe
přímo na svou bezmocnou oběť (na vás!). Jakmile po neslavném incidentu opustíte WC a
ocitnete se na chodbě, tak zapomeňte na to, že celý učitelský sbor z protější sborovny si bude
myslet, že za vaše mokré kalhoty může rafinovaný kohoutkový zloduch. Proč je takový
kohoutek na škole jen jeden? Asi aby byl ještě zákeřnější. Pokaždé, když na tuto past
zapomenu a kráčím po chodbě, tak si říkám: ,,Opravdu by ho nemohl nahradit starý
mírumilovný kohoutek typu ,,vodopád“?“
Slovo závěrem
Protože nejenom my máme právo soudit tento školní problém, obrátili jsme se s anketou do
řad studentstva. Zde je pár názorů. Studenti se dělí na dvě skupiny. Na část spokojenou a
logicky na ty méně spokojené. První skupina je méně početná, ale i tak se vyskytla. Studenti
této skupiny jsou šťastnými lidmi. Na záchod se dostanou před svačinovou přestávkou, takže
na ně vyjde příděl Šmoulího papíru. Mýdlo ani papír na utření rukou nepotřebují. Jednoduše
protože si ruce nemyji. Nechci někoho napadat, ale posviťme si do vlastních řad, nebo ne?
Druhá skupina tvoří většinu. Dívky si stěžují na nedostatek papíru, použít mýdlo je taky
nemožné. Jeden sušák mnohdy nestačí. Potřebě nepomůže ani seškrábaná omítka, i když je to
maličkost. Padají slova jako hnus. Avšak nutno podotknout, že za ten hnus si často můžeme
sami. Nikdy bych nehádala, jaká děvčata dokážou být prasata. Na pánských záchodech není
prvotním problémem papír, ale pach z nevyvětralých mycích prostředků.
Napsali: Jitka Doudová, David Šarnik