ukazování a skrývání, I: Smrt zvířat

»L¡NKY / COMMENTATIONES
62 MATÃJ NOVOTN›
P¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm
prostoru klasick˝ch AthÈn:
ukazov·nÌ a skr˝v·nÌ,
I: Smrt zv̯at.*
MATÃJ NOVOTN› (Praha)
⁄vod
UmÌr·nÌ a smrt pat¯Ì k univerz·lnÌm biologick˝m danostem. Zp˘soby vyrovn·v·nÌ se s tÏmito danostmi jsou vöak historicky promÏnlivÈ, p¯iËemû
konkrÈtnÌ zp˘sob, jÌmû ta kter· spoleËnost se smrtÌ nakl·d·, neb˝v· nahodil˝, ale vûdy ˙zce souvisÌ s dalöÌmi aspekty jejÌho fungov·nÌ a hodnotami,
kterÈ vyzn·v·. Pro souËasnÈ vyspÏlÈ st·ty je nap¯Ìklad typickÈ dalekos·hlÈ
vytÏsnÏnÌ lidskÈ i zv̯ecÌ smrti z kaûdodennÌho ûivota ve ve¯ejnÈm i soukromÈm prostoru, coû je d˘sledkem nejen rostoucÌ lidnatosti a dlouhovÏkosti,
ale i celkovÈ sekularizace, racionalizace, hygienizace, medikalizace, ekonomizace a humanizace civilizovanÈho ûivota, abychom to struËnÏ a s jistou
nads·zkou shrnuli typicky dneönÌmi termÌny.1
⁄Ëelem p¯edkl·danÈ dvojdÌlnÈ studie je v z·kladnÌch rysech nastÌnit, za
jak˝ch okolnostÌ, v jak˝ch podob·ch a z jak˝ch d˘vod˘ se obvykle setk·vali
se smrtÌ obyvatelÈ AthÈn v dobÏ rozvinutÈ demokracie v 5. a 4. stoletÌ.2 D˘raz nebude kladen ani tak na osobnÌ postoje a p¯edstavy Ëi na zpodobov·nÌ
smrti v literatu¯e a ve v˝tvarnÈm umÏnÌ, jako spÌöe na konkrÈtnÌ zach·zenÌ
s re·lnou smrtÌ a na regulativnÌ roli obce. HlavnÌ ot·zkou p¯itom bude, do
jakÈ mÌry mohla smrt zasahovat do ve¯ejnÈho prostoru a do jakÈ mÌry z nÏho
byla naopak vytÏsÚov·na. CÌl zkoum·nÌ je tak vlastnÏ dvojÌ: rekonstruovat
v z·kladnÌch rysech obvyklou zkuöenost se smrtÌ a z·roveÚ ñ skrze napÏtÌ
mezi ve¯ejn˝m a soukrom˝m ñ oz¯ejmit v˝znam spoleËensko-politickÈho
a n·boûenskÈho r·mce tÈto zkuöenosti.3
* V˝stup projektu specifickÈho v˝zkumu Ë. 263103/2011 ¯eöenÈho na FF UK
(ÑP¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm prostoru klasick˝ch AthÈn: ukazov·nÌ a skr˝v·nÌì).
1
Srv. ARRIÈS 2000, sv. II, s. 317-65; ELIAS 1998; PÿIDALOV¡ 1998.
2
Vöechna dalöÌ data, nenÌ-li uvedeno jinak, jsou p¯ed naöÌm letopoËtem.
3
ÿekovÈ sami ost¯e vnÌmali napÏtÌ mezi ve¯ejn˝m (dÈmosion, koinon) a soukrom˝m (idion), mezi obcÌ (polis) a jednotlivou dom·cnostÌ (oikos). Ke konkrÈtnÌm
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
62
26.8.2012, 13:51
P¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm prostoru klasick˝ch AthÈn, I: Smrt zv̯at 63
Za ve¯ejn˝ prostor je zde obecnÏ pokl·d·n veöker˝ prostor, kter˝ se nach·zel vnÏ soukrom˝ch dom˘, p¯ÌpadnÏ pozemk˘, a slouûil ke spoleËnÈmu
uûÌv·nÌ.4 Zvl·ötnÌ kategorii prostoru p¯itom p¯edstavovaly chr·my (hiera)
a posv·tnÈ okrsky (temenÈ; sg. temenos). Na jednu stranu je lze pojÌmat jen
jako jednu z poloûek ve¯ejnÈho majetku, jelikoû byly v poslednÌ instanci pod
kontrolou lidovÈho shrom·ûdÏnÌ.5 Na druhou stranu nelze pomÌjet, ûe ölo
o mÌsta zasvÏcen· boh˘m Ëi hÈrÛ˘m, kte¯Ì tak byli jejich (spolu)vlastnÌky.6
P¯Ìstup do tÏchto prostor a chov·nÌ v nich proto regulovala specifick· pravidla.7
PrvnÌ Ë·st studie je vÏnov·na smrti zv̯at, smrt lidÌ bude probr·na v Ë·sti
druhÈ. Toto po¯adÌ odpovÌd· m̯e obvyklosti, s nÌû se smrt ve ve¯ejnÈm prostoru vyskytovala. AË se studie z·mÏrnÏ omezuje na AthÈny klasickÈho obdobÌ, je z¯ejmÈ, ûe mnohÈ z popisovan˝ch jev˘ mÏly obecnÏ ¯eckou platnost.
Zv̯ecÌ obÏti a dalöÌ krvavÈ ritu·ly
NejobvyklejöÌ podobou smrti, s nÌû se AthÈÚanÈ stejnÏ jako ostatnÌ ÿekovÈ setk·vali na ve¯ejnosti, byla smrt obÏtnÌho zv̯ete. Zv̯ecÌ obÏù vykon·van· jak reprezentanty obce, tj. knÏûÌmi a ˙¯ednÌky, tak soukrom˝mi osobami
totiû tvo¯ila dosti podstatnou souË·st n·boûenskÈho ûivota. RitualizovanÈ zabÌjenÌ dom·cÌch zv̯at mÏlo ovöem vÌce podob. Ot·zka, jak r˘znorodÈ obÏti
klasifikovat a jak jim vlastnÏ rozumÏt, p¯edstavuje zdroj nekoneËn˝ch spor˘
mezi badateli. Z hlediska nakl·d·nÌ se zv̯etem lze obÏti kaûdop·dnÏ rozdÏlit na dva z·kladnÌ typy podle toho, zda maso obÏtiny bylo, nebo nebylo n·slednÏ konzumov·no.
podob·m vztahu ve¯ejnÈho a soukromÈho v klasick˝ch AthÈn·ch srv. HUMPHREYS
1983, s. 1-32; HANSEN 1998, s. 86-91; 135-7; PARKER 2005a, s. 9-13.
4
K formov·nÌ athÈnskÈho ve¯ejnÈho prostoru srv. H÷LSCHER 1991. K AthÈn·m
v politickÈm smyslu navÌc pat¯ila cel· Attika s mnoûstvÌm dÈm˘ jako z·kladnÌch samospr·vn˝ch jednotek. I ty mÏly sv˘j vlastnÌ ve¯ejn˝ prostor, p¯edevöÌm agoru, kde
se obvykle sch·zelo mÌstnÌ shrom·ûdÏnÌ; srv. WHITEHEAD 1986, s. 86-90.
5
LEWIS 1990, s. 259.
6
ÿekovÈ sami Ëinili rozdÌl mezi majetky ve¯ejn˝mi (dÈmosia) a posv·tn˝mi
(hiera); srv. SOL. fr. 4.12-3 (West); ARIST. Pol. 1267b33-7.
7
Posv·tnost konkrÈtnÌch mÌst mÏla p¯itom r˘znÈ stupnÏ, coû se projevovalo
odliönou mÌrou rozliËn˝ch omezenÌ. Jako posv·tnÈ tak mohly b˝t ohraniËeny i ve¯ejnÈ prostory slouûÌcÌ p¯edevöÌm lidem, nap¯. athÈnsk· agora; srv. COLE 2004, s. 43,
57-65.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
63
26.8.2012, 13:51
64 MATÃJ NOVOTN›
StandardnÌ obÏti
PrvnÌm typem obÏti, p¯in·öen˝m za dennÌho svÏtla olympsk˝m boh˘m,
byla thysi·. P¯i nÌ byly stehennÌ kosti, tuk a dalöÌ zanedbatelnÈ Ë·sti peËlivÏ
vybranÈho dom·cÌho zv̯ete p¯edloûeny boûstvu a sp·leny na olt·¯i (bÛmos).
NepomÏrnÏ vÏtöÌ dÌl vnit¯nostÌ a masa obÏtiny byl urËen lidsk˝m ˙ËastnÌk˘m
ob¯adu a snÏden p¯i hostinÏ, jeû obvykle n·sledovala.8 Bozi se kochali samotn˝m d˝mem stoupajÌcÌm z olt·¯e.9 ZabÌjenÌ tedy tvo¯ilo souË·st komplexnÌho ritu·lu, jemuû p¯edch·zelo zdobenÌ zv̯ete a pr˘vod (pompÈ), bÏhem nÏhoû byla obÏtina prezentov·na jako dar boûstvu.10 Ob¯ad probÌhal
ve¯ejnÏ pod öir˝m nebem, jelikoû olt·¯e st·ly p¯ed chr·my i soukrom˝mi
domy, p¯ÌpadnÏ volnÏ v prostoru.11 Zaschl· krev pak z vöudyp¯Ìtomn˝ch olt·¯˘ Ëinila trvale viditelnÈ pomnÌky vykonan˝ch obÏtÌ.12
JednÌm ze sporn˝ch tÈmat je pr·vÏ role smrti. Podle rozö̯enÈho ch·p·nÌ
bylo zv̯e p¯i ¯eckÈ obÏti vedeno k olt·¯i pokud moûno nen·silnÏ a p¯ed zabitÌm podnÌceno k pohybu hlavou, kter˝ mÏl znamenat souhlas. Spolu s dalöÌmi detaily, jako bylo skr˝v·nÌ noûe v oöatce a ûensk˝ ritu·lnÌ k¯ik (ololygÈ), kter˝ nejspÌöe p¯ehluöoval k¯ik zabÌjenÈho zv̯ete, lze toto vym·h·nÌ
souhlasu vykl·dat jako pouhou Ñkomedii nevinnostiì, jeû mÏla skr˝vat poci-
8
ZatÌmco poûivatelnÈ vnit¯nosti (splanchna) byly opÈk·ny p¯Ìmo nad olt·¯em
a vyhrazeny uûöÌmu okruhu ˙ËastnÌk˘, maso urËenÈ k n·slednÈmu va¯enÌ bylo rozdÏleno öiröÌmu okruhu osob; srv. DURANT 1989, s. 92-105.
9
P˘vodnÌ v˝znam slovesa thyein (obÏtovat) je nikoli n·hodou d˝mat/kou¯it; srv.
CHANTRAINE 1968, s. 448-9 (s.v. u’v); BURKERT 1985, s. 62.
10
Obvykl˝ pr˘bÏh ritu·lu s odkazy na prameny a staröÌ literaturu shrnuje BURKERT 1983, s. 3-7. K roli pr˘vod˘ v n·boûenskÈm ûivotÏ AthÈn a jejich r˘zn˝m podob·m srv. KAVOULAKI 1999.
11
Nejv˝znamnÏjöÌm volnÏ stojÌcÌm olt·¯em byl olt·¯ dvan·cti boh˘ na athÈnskÈ
ago¯e, kter˝ vyznaËoval symbolick˝ st¯ed mÏsta; srv. H÷LSCHER 1991, s. 365; PARKER
1996, s. 73. Soukrom˝ d˘m (oikos) byl vybaven olt·¯em Dia KtÈsia a ApollÛna
Agieua; srv. PARKER 2005a, s. 15-6, 18. Jak uv·dÌ ARIST. [Ath. Pol.] 55.3, kandid·ti
na ˙¯ad archonta byli dotazov·ni, majÌ-li Dia Herkeia a ApollÛna PatrÛa a kde se
jejich svatynÏ (hiera) nach·zejÌ. V tomto p¯ÌpadÏ vöak neölo o olt·¯e p¯ed soukrom˝m domem, ale o olt·¯e pat¯ÌcÌ fr·triÌm Ëi rod˘m; srv. PARKER 1996, s. 64; t˝û
2005a, s. 16-7.
12
PolÈv·nÌ olt·¯˘ krvÌ zd˘razÚuje BURKERT (1983, s. 5; t˝û 1985, s. 56, 59). Zd·
se vöak, ûe na olt·¯ nebyla vylÈv·na veöker· krev obÏtiny. Jak dokl·d· E KROTH
(2002, s. 242-51; t·û 2005), politÌ bylo spÌöe symbolickÈ, zatÌmco vÏtöina krve byla
norm·lnÏ zpracov·na a zkonzumov·na. NÏkterÈ olt·¯e byly navÌc urËeny pouze pro
nekrvavÈ obÏtiny a krev se jich nesmÏla dotknout; srv. t·û 2005, s. 25.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
64
26.8.2012, 13:51
P¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm prostoru klasick˝ch AthÈn, I: Smrt zv̯at 65
ty viny a hr˘zy, a vlastnÌ n·boûensk˝ z·ûitek p¯i obÏti lze spat¯ovat pr·vÏ
v p¯ihlÌûenÌ n·silnÈ vraûdÏ, ve fascinaci krvÌ a smrtÌ. Pocit solidarity mezi
˙ËastnÌky by tak pramenil z pocitu spoluviny za smrt zv̯ete.13
PoûadovanÈ chov·nÌ p¯i obÏti ovöem nebylo n·silnÈ a divokÈ, ale naopak
d˘stojnÈ a v·ûnÈ, s d˘razem na p¯esnost jednotliv˝ch ˙kon˘, coû zabitÌ zv̯ete zjevnÏ odliöovalo od vraûdy. S ˙dajnou centralitou smrti nekoresponduje skuteËnost, ûe hÈsiodovsk˝ m˝tus o promÈtheovskÈm ustavenÌ obÏti zaËÌn· porcov·nÌm vola, o jeho zabitÌ vöak mlËÌ.14 RovnÏû na v·zov˝ch malb·ch
nebyl samotn˝ akt zabitÌ zobrazov·n. MÌsto toho se zde objevujÌ jinÈ typickÈ
situace, jeû evokujÌ spÌöe atmosfÈru veselÌ, p¯iËemû s radov·nkami je thysi·
explicitnÏ asociov·na i v liter·rnÌch pramenech.15
Pokud tedy smrt p¯edstavovala znepokojiv˝ prvek a byla snaha ji zakr˝t,
pak ˙st¯ednÌm prvkem ritu·lu mohla sotva b˝t jejÌ manifestace. Alternativou
je proto ch·pat obÏù jako klasifikaËnÌ ritu·l, kter˝ skrze z·mÏrnÈ potlaËenÌ
faktu zabÌjenÌ umoûÚoval lidem pojÌdat maso a skrze nerovn˝ podÌl na jeho
konzumaci vyznaËoval hierarchii mezi lidmi.16 Uû jen vzhledem k Ëetnosti
obÏtÌ lze pochybovat o tom, ûe by ˙Ëelem ritu·lu bylo vyvol·vat a z·roveÚ
tlumit extrÈmnÏ silnÈ negativnÌ emoce.
13
Tezi o pocitech viny paleolitickÈho lovce, kolektivnÌ agresi a fascinaci krvÌ
jako z·kladu n·boûenskÈho rozmÏru obÏti rozvÌjÌ zvl. BURKERT (1983, s. 1-5, 13643; t˝û 1985, s. 58-9). Burkertovo ztotoûÚov·nÌ obÏti s vraûdou se mimo jinÈ opÌr·
o v˝klad obÏti taûnÈho vola p¯i athÈnskÈm sv·tku Dipolieia. Je vöak spornÈ, lze-li
tento ponÏkud neobvykl˝ ob¯ad, zvan˝ b˙fonia, ch·pat jako prototypickou obÏù;
srv. ROSIVACH 1994, s. 161-3; PARKER 2005a, s. 187-91.
14
HES. Theog. 535-57. Nutno podotknout, ûe HÈsiodos nehovo¯Ì ani o opÈk·nÌ
vnit¯nostÌ (splanchna) nad olt·¯em, coû je jeötÏ podstatnÏjöÌ. Tato souË·st ritu·lu
totiû p¯eklenovala propast mezi lidmi a bohy, jeû dÌky promÈtheovskÈ lsti nastala.
MlËenÌ v tÈto vÏci lze vysvÏtlit tÌm, ûe HÈsiodos chtÏl zd˘raznit pr·vÏ onu propast;
srv. EKROTH 2008, s. 93-5.
15
HDT. 8.99; THUC. 2.38; PL. Leg. 835d-e. PEIRCE (1993, s. 228-51) klasifikuje
Ëty¯i obvyklÈ typy zobrazenÌ. NejËastÏjöÌm typem byl pr˘vod, druh˝m skupina lidÌ
kolem olt·¯e v p¯ÌpravnÈ f·zi, t¯etÌm porcov·nÌ a opÈk·nÌ masa, poslednÌm r˘znÈ
v˝jevy souvisejÌcÌ s ponÏkud divoËejöÌmi zp˘soby uctÌv·nÌ boha Dion˝sa. Obs·hlejöÌ rozbor ikonografie obÏti pod·v· VAN STRATEN (1995).
16
Takto, v polemice s Burkertem, vykl·d· obÏù VERNANT (1981). FrankofonnÌ auto¯i (srv. p¯ÌspÏvky v DETIENNE, VERNANT 1989) kladou celkovÏ vÏtöÌ d˘raz na porcov·nÌ a distribuci masa neû na samotnÈ zabÌjenÌ. UûiteËnÈ srovn·nÌ burkertovskÈho
a ÑfrancouzskÈhoì p¯Ìstupu pod·v· PEIRCE (1993, s. 221-6), jeû odmÌt·, ûe by nep¯ÌjemnÈ pocity hr·ly p¯i obÏti v˘bec nÏjakou roli, a Burkert˘v d˘raz na pocity viny
povaûuje za projekci k¯esùansk˝ch hodnot; srv. BREMMER 1994, s. 40-3.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
65
26.8.2012, 13:51
66 MATÃJ NOVOTN›
Sporn· je navÌc i sama z·kladnÌ p¯edstava, ûe zde byla snaha prezentovat
smrt zv̯ete jako dobrovolnou. Pohyb hlavou, k nÏmuû bylo zv̯e vyprovokov·no a kter˝ je v relevantnÌch pramenech oznaËov·n spÌöe jako zat¯esenÌ/
zavrtÏnÌ neû jako p¯ik˝vnutÌ, totiû nemusel mÌt v˘bec nic spoleËnÈho se souhlasem. Tento pohyb mohl slouûit jako doklad vitality p¯in·öenÈ obÏtiny,
a tedy jejÌ vhodnosti.17
Jak jiû bylo ¯eËeno, obÏti vykon·vali knÏûÌ, ˙¯ednÌci i soukromÈ osoby.
Ve¯ejnÈ, na ve¯ejnÈ n·klady konanÈ obÏti, kterÈ tvo¯ily samoz¯ejmou souË·st
obecnÌch sv·tk˘, byly pochopitelnÏ n·kladnÏjöÌ a v AthÈn·ch nab˝valy skuteËnÏ masov˝ch rozmÏr˘. N·kladnost obÏtÌ p¯itom ˙zce souvisela s rozmachem n·mo¯nÌ moci a demokracie.18 Zvl·ötÏ pro chudöÌ obËany byly velkÈ
sv·tky vÌtanou p¯ÌleûitostÌ najÌst se masa, jeû si jinak mohli dovolit jen vz·cnÏ. Za ËetnostÌ sv·tk˘ a obÏtÌ v AthÈn·ch lze proto vidÏt nejen up¯Ìmnou
zboûnost athÈnskÈho lidu, ale i jeho laËnost po mase. ZatÌmco v d¯ÌvÏjöÌch
dob·ch museli nemajetnÌ obËanÈ pasivnÏ Ëekat, aû je masem obdaruje bohat˝ muû ze sousedstvÌ, kter˝ si touto velkorysostÌ udrûoval vliv a p¯ÌzeÚ, demokracie vytvo¯ila systÈm, kter˝ obËan˘m ˙Ëast na obÏtech zaruËoval jako
jejich obËanskÈ pr·vo.19
AË je thysi· obvykle vykl·d·na jako z principu kolektivnÌ ud·lost, dochovanÈ fragmenty kalend·¯˘ zaznamen·vajÌcÌch ofici·lnÌ obÏti obce i jednotliv˝ch dÈm˘ ukazujÌ, ûe urËitÈ obÏti se obeöly bez hostiny i ˙Ëasti ve¯ejnosti,
zvl·ötÏ pokud se konaly v odlehl˝ch svatynÌch a pokud obÏtina byla p¯Ìliö
17
S tÌmto nov˝m v˝kladem p¯ich·zÌ NAIDEN (2007, s. 62, 70-3). Pochyby o tom,
zda ÿekovÈ skuteËnÏ kladli tak velk˝ d˘raz na zd·nÌ dobrovolnosti, vyj·d¯il jiû VAN
STRATEN (1995, s. 101-2), a to s ohledem na Ëetn· zobrazenÌ spoutan˝ch a vzpouzejÌcÌch se zv̯at; srv. PARKER 2011, s. 129-30.
18
NejvÏtöÌ pravidelnÈ obÏti se z¯ejmÏ konaly jednou za Ëty¯i roky o Velk˝ch PanathÈnajÌch v dobÏ nejvÏtöÌho rozmachu prvnÌho n·mo¯nÌho spolku, kdy athÈnskÈ
kolonie i spojenci museli p¯in·öet dobytËe a zbroj jako dar bohyni; srv. DEUBNER
1956, s. 34; PARKER 1996, s. 142; ROSIVACH 1994, s. 159-60. Na pam·tku vÌtÏzstvÌ
nad Peröany u MarathÛnu bylo kaûdoroËnÏ obÏtov·no pÏt set koz: XEN. An. 3.2.12;
DEUBNER 1956, s. 209. P¯i v˝jimeËn˝ch p¯Ìleûitostech byli AthÈÚanÈ schopni obÏtovat najednou aû t¯i sta kus˘ hovÏzÌho dobytka, coû ISOC. 7.29 povaûoval za p¯ehnanÈ.
19
⁄zkou spojitost demokracie s ËetnostÌ sv·tk˘ a obÏtÌ zd˘razÚuje XEN. [Ath.
pol.] 2.9. Cel˝ systÈm ve¯ejn˝ch obÏtÌ na rovinÏ obce i jednotliv˝ch dÈm˘ rekonstruoval na z·kladÏ epigrafickÈho materi·lu ze 4. stoletÌ ROSIVACH (1994). ZatÌmco
na ˙rovni obce byl vÏtöinou obÏtov·n hovÏzÌ dobytek, na ˙rovni dÈm˘ byly obÏtov·ny spÌöe levnÏjöÌ ovce a kozy.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
66
26.8.2012, 13:51
P¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm prostoru klasick˝ch AthÈn, I: Smrt zv̯at 67
mal· na to, aby se z nÌ najedlo vÌce lidÌ. StaËilo pouze vÏdÏt, ûe p¯Ìsluön˝
knÏz Ëi ˙¯ednÌk p¯edepsanou obÏù n·leûitÏ vykonal a ûe vÏötn· znamenÌ, sledovan· p¯i kaûdÈ obÏti, byla p¯Ìzniv·.20 U ve¯ejn˝ch, ve ve¯ejnÈm z·jmu konan˝ch obÏtÌ zjevnÏ existovalo plynulÈ kontinuum od plnÈ ˙Ëasti vöech obËan˘ po ˙Ëast pouhÈho obÏtnÌka a jeho pomocnÌk˘.
⁄Ëast ve¯ejnosti p¯itom nemusela znamenat osobnÌ p¯Ìtomnost p¯i zabÌjenÌ zv̯ete. RozdÌlenÌ masa z dobytËat p¯i velk˝ch sv·tcÌch se obvykle konalo
v Kerameiku, aË samotn· obÏù byla prov·dÏna jinde, v p¯ÌpadÏ PanathÈnajÌ
aû na Akropoli.21 Tato praxe jasnÏ ukazuje, ûe pohled na zabÌjenÌ a fascinace
krvÌ nemohly pro tyto ˙ËastnÌky p¯edstavovat û·dn˝ ˙st¯ednÌ z·ûitek. Pocit
solidarity se spoluobËany plynul ze spoleËnÈho stolov·nÌ, nikoli z ˙dajn˝ch
pocit˘ spoluviny.
Pokud si chtÏli udrûet sv˘j status a n·leûitou povÏst, kromÏ ˙Ëasti na obecnÌm kultu museli athÈnötÌ obËanÈ podle moûnosti p¯in·öet obÏti p¯i ve¯ejn˝ch
i soukrom˝ch p¯Ìleûitostech na vlastnÌ n·klady. Kon·nÌ obÏtÌ, k nimû bylo
samoz¯ejmÈ pozvat p¯ÌbuznÈ a p¯·tele, bylo totiû jednÌm ze zp˘sob˘, jak
manifestovat svou zboûnost i bohatstvÌ.22 OdmÌtnout ˙Ëast na pojÌd·nÌ masa
naopak znamenalo vylouËit se z kultickÈho a politickÈho spoleËenstvÌ obce.
B˝t plnohodnotn˝m obËanem a vegetari·nem z·roveÚ nebylo moûnÈ.23
NestandardnÌ obÏti a kvazi-obÏti
P¯i druhÈm typu zabÌjenÌ, kter˝ byl mnohem mÈnÏ Ëast˝ neû thysi·, nebylo zv̯e urËeno ke konzumaci, ale k likvidaci. RozmanitÈ ob¯ady, kterÈ sem
20
Maso v tÏchto p¯Ìpadech nebylo hned zkonzumov·no, ale prod·no, a v˝tÏûek ñ
stejnÏ jako v˝tÏûek z prodeje k˘ûÌ ñ plynul do pokladny obce Ëi dÈmu; srv. JAMESON
1999, s. 323, 328-34.
21
Srv. PARKER 2005a, s. 266-8.
22
K soukrom˝m obÏtem obecnÏ srv. ROSIVACH 1994, s. 9-10. Na vlastnÌ n·klady
byla p¯in·öena obÏù p¯i p¯ijÌm·nÌ legitimnÌch syn˘ do fr·trie otce a uv·dÏnÌ novomanûelek do fr·trie manûela; srv. DEUBNER 1956, s. 232-4; PARKER 2005a, s. 458-60.
Jako samoz¯ejmou souË·st sebeprezentace ¯·dnÈho obËana ch·pe kon·nÌ obÏtÌ ISOC.
1.13. PodobnÏ XEN. Mem. 1.1.2, kdyû dokl·d· SÛkratovu zboûnost, na prvnÌm mÌstÏ
zd˘razÚuje, ûe SÛkratÈs obÏtoval Ëasto doma i u spoleËn˝ch olt·¯˘ obce. K soukrom˝m (rodinn˝m) obÏtem na ve¯ejn˝ch olt·¯Ìch srv. PARKER 2005a, s. 37-48. Soukrom· dÏkovn· obÏù byla samoz¯ejm· nap¯. p¯i oslavÏ vÌtÏzstvÌ v m˙zickÈ Ëi atletickÈ
soutÏûi; srv. PEIRCE 1993, s. 244-6.
23
ZabÌjenÌ zv̯at a poûÌv·nÌ masa odmÌtali tzv. orfikovÈ, jimiû se nejspÌöe st·vali
lidÈ z okraje spoleËnosti; srv. BURKERT 1985, s. 301-2. Totoûnost orfickÈho ûivota
a vegetari·nstvÌ dokl·d· EUR. Hipp. 952-3; PL. Leg. 782c; AR. Ran. 1032.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
67
26.8.2012, 13:51
68 MATÃJ NOVOTN›
spadajÌ, unikajÌ pokus˘m o jasnou klasifikaci. Do jednÈ skupiny, jeû mÏla
tvo¯it protiklad k obÏtem p¯in·öen˝m olympsk˝m boh˘m, byly dlouho ¯azeny obÏti p¯in·öenÈ hÈrÛ˘m, zem¯el˝m a tzv. chthonick˝m boûstv˘m.24
SpoleËnou charakteristikou tÏchto ritu·l˘ mÏlo b˝t, ûe se nekonaly za dne,
ale po z·padu slunce, obÏtina byla tmavÈ barvy a byla zabÌjena s hlavou sklonÏnou, nikoli zvednutou. MÌsto vysokÈho olt·¯e (bÛmos) slouûil olt·¯ nÌzk˝
(eschara) Ëi obyËejn· j·ma (bothros). ProudÌcÌ krev totiû nebyla zachycov·na do n·doby, ale vytÈkala p¯Ìmo do zemÏ. ObÏtovanÈ zv̯e pak bylo celÈ
sp·leno. älo o obÏti bytostem, s nimiû nebylo û·doucÌ sdÌlet spoleËnÈ jÌdlo,
jeû bylo t¯eba spÌöe odehnat Ëi usm̯it neû zv·t na hostinu, Ëemuû odpovÌdala i chmurn· atmosfÈra ritu·lu.25
NÏkte¯Ì hÈrÛovÈ, p¯edevöÌm HÈraklÈs, Diosk˙rovÈ a AsklÈpios, vöak hranici mezi olympsk˝m a chthonick˝m p¯ekraËovali, jelikoû byli ctÏni jako
hÈrÛovÈ i jako bohovÈ.26 Nositelem p¯Ìzviska chthonios byli na druhou stranu i nÏkte¯Ì OlympanÈ jako DÈmÈtÈr, HermÈs Ëi Zeus. KromÏ toho se ˙dajnÏ
chthonickÈ prvky objevujÌ i v kultu Olympan˘ s odliön˝mi p¯Ìzvisky. TakÈ
jim byly p¯i urËit˝ch p¯Ìleûitostech p¯in·öeny celopaly. »etn· mÌöenÌ jednotliv˝ch prvk˘ olympskÈho a chthonickÈho v konkrÈtnÌch ritu·lech dokl·dajÌ
rostoucÌ mÏrou p¯edevöÌm novÈ epigrafickÈ n·lezy. Cel· koncepce chthonickÈho ritu·lu jako nÏËeho jednotnÈho je proto st·le ËastÏji napad·na jako neadekv·tnÌ a nevystihujÌcÌ postoj ÿek˘ samotn˝ch.27 D˘leûitÏjöÌ neû distinkce
mezi naho¯e a dole byla spÌöe distinkce mezi nesmrteln˝m a smrteln˝m, jeû
se s tou prvnÌ zcela nekryje.28
ÿekovÈ rozliöovali p¯edevöÌm mezi obÏtÌ urËenou nesmrteln˝m boh˘m na
stranÏ jednÈ a obÏtÌ p¯in·öenou hÈrÛ˘m a zem¯el˝m na stranÏ druhÈ. Na jednÈ stranÏ stojÌ thysi· / thyein, na druhÈ stranÏ enagismos / enagizein.29 PrvnÌ
24
Jak poznamen·v· EKROTH (2002, s. 310, pozn. 2), na distinkci mezi olympsk˝m
a chthonick˝m je kladen d˘raz hlavnÏ v nÏmeckÈ filologickÈ tradici, zatÌmco francouzötÌ strukturalistÈ s nÌ nepracujÌ.
25
Tyto a dalöÌ odliönosti kultu chthonick˝ch boûstev, hÈrÛ˘ a zem¯el˝ch od kultu
Olympan˘ shrnuje uËebnicovÏ BURKERT (1985, s. 199-203).
26
BURKERT 1985, s. 208-15.
27
P¯ehled staröÌ kritiky a pokus o novou formulaci p˘vodnÌ koncepce pod·v·
S CULLION (1994). Z·sadnÏ nesouhlasnÏ se k celÈ koncepci stavÌ E KROTH (2002,
s. 310-25); srv. PARKER 2011, s. 80-4, 283-6.
28
PARKER 2005b, s. 39. BohovÈ sÌdlÌcÌ v podzemÌ byli totiû takÈ nesmrtelnÌ.
29
HDT. 2.44; PAUS. 2.11.7. K uûÌv·nÌ slov enagizein, enagismos a enagisma srv.
EKROTH 2002, s. 74-125. Pro krvavÈ obÏti urËenÈ hÈrÛ˘m bylo uûÌv·no tÈû sloveso
entemnein; srv. THUC. 5.11.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
68
26.8.2012, 13:51
P¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm prostoru klasick˝ch AthÈn, I: Smrt zv̯at 69
evokuje hostinu, druhÈ naprostÈ sp·lenÌ obÏtiny, aù jiû krvavÈ Ëi nekrvavÈ.
Jak ovöem ukazujÌ epigrafickÈ n·lezy, v kultu hÈrÛ˘ byly ve skuteËnosti
mnohem ËastÏjöÌ obÏti spojenÈ s hostinou.30 Jelikoû hÈrÛovÈ st·li nÏkde na
p˘li cesty mezi smrtelnÌky a nesmrteln˝mi bohy, podle pot¯eby mohla b˝t
v ritu·lu zd˘raznÏna jejich smrteln·, Ëi naopak nesmrteln· str·nka. Z toho
plynula velk· rozmanitost konkrÈtnÌch ritu·l˘, pokud jde o to, jak velk· Ë·st
zv̯ete byla zniËena, nebo naopak snÏdena.31 Zda obÏti k poctÏ hÈrÛ˘, p¯i
nichû se jedlo, probÌhaly zcela stejnÏ jako thysi· k poctÏ boh˘, je ovöem
spornÈ. JistÈ odliönosti nejspÌöe st·le z˘st·valy.32 P¯edstava, ûe kult hÈrÛ˘
musel b˝t z principu chmurnou z·leûitostÌ, je kaûdop·dnÏ zav·dÏjÌcÌ. HÈrÛ˘ bylo velkÈ mnoûstvÌ a jejich kult hr·l d˘leûitou spoleËensko-politickou
˙lohu.33
Aristotelsk· AthÈnsk· ˙stava hovo¯Ì vÌcekr·t o standardnÌch obÏtech (thysiai) p¯in·öen˝ch ve jmÈnu obce r˘zn˝mi ˙¯ednÌky, enagismos, resp. enagismata,34 vöak zmiÚuje pouze jednou v souvislosti s povinnostmi archonta
polemarcha, kter˝ tyto obÏti vykon·val k poctÏ tyranobijc˘ Harmodia
a Aristogeitona a moûn· i k poctÏ v·leËn˝ch mrtv˝ch, kter˝m b˝val vypraven st·tnÌ poh¯eb.35 Pokud jde o soukromÈ obÏti p¯in·öenÈ mrtv˝m, SolÛn
v jednom ze sv˝ch z·kon˘ omezujÌcÌch p¯epych a extravagantnÌ chov·nÌ zak·zal p¯i poh¯bech obÏtovat (enagizein) dobytËe.36 P·lenÌ zv̯ecÌch obÏtÌ
a krvavÈ ˙litby pak z kultu mrtv˝ch postupnÏ vymizely ˙plnÏ.37
30
Jak spoËÌtal PARKER (2005b, s. 40), pouze 4 z 39 obÏtÌ hÈrÛ˘m byly urËeny celÈ
ke sp·lenÌ.
31
EKROTH 2002, s. 303-10, 330-4.
32
PARKER 2005b, s. 41-2. Naopak EKROTH (2002, s. 169, 206-13, 334, pozn. 88,
341) soudÌ, ûe kult boh˘ a hÈrÛ˘ byl vÏtöinou zcela totoûn˝. Toto extrÈmnÌ stanovisko m· vöak svÈ slabiny; srv. CURRIE 2003, s. 239-41.
33
Kult hÈrÛ˘ uctÌvan˝ch v AthÈn·ch na rovinÏ obce, f˝l, dÈm˘, rod˘ a dalöÌch
organizaËnÌch jednotek probÌr· zevrubnÏ KEARNS (1989). K hÈrÛ˘m obecnÏ srv.
PARKER 2011, s. 103-23.
34
Mezi maskulinem a neutrem nebyl û·dn˝ v˝znamov˝ rozdÌl.
35
ARIST. [Ath. Pol.] 58.1. »tenÌ textu je spornÈ. Vztahovat enagismata i k v·leËn˝m mrtv˝m odmÌt· RHODES (1981, s. 650-1). OpaËnÈ stanovisko h·jÌ nap¯. JACOBY (1944, 38, pozn. 3); srv. EKROTH 2002, s. 83-5. Hrob (nejspÌöe kenotaf) tyranobijc˘ se nach·zel v AkadÈmii: PAUS. 1.29.15.
36
PLUT. Sol. 21.6.
37
Srv. [PL.] Min. 315c; EKROTH 2002, s. 228-33, 254-7; PARKER 2011, s. 169-70.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
69
26.8.2012, 13:51
70 MATÃJ NOVOTN›
P·lenÌ obÏtin v kultu zem¯el˝ch a hÈrÛ˘ lze ch·pat jako poskytov·nÌ v˝ûivy a formu ˙tÏchy. Jako odliön˝ typ obÏti je proto vhodnÈ odliöovat apotropaickÈ a usmi¯ovacÌ ritu·ly.38 Ty b˝valy adresov·ny nejen r˘zn˝m zlomysln˝m bytostem, ale i boh˘m, jejichû hnÏv bylo t¯eba utiöit.39 DestrukËnÌ obÏti
urËenÈ boh˘m p¯itom nebyly nikdy oznaËov·ny slovesem enagizein, ale jin˝mi v˝razy.40 P·lenÌ cel˝ch zv̯at nebylo kaûdop·dnÏ ËastÈ a postihovalo
p¯edevöÌm menöÌ zv̯ata, neËastÏji selata. S ohledem na obvyklost, Ëi naopak
v˝jimeËnost ritu·lu lze proto rozliöovat mezi ritu·ly s nÌzkou intenzitou, tj.
standardnÌ obÏti, kterÈ na pravidelnÈ b·zi udrûovaly vztahy s boûsk˝m svÏtem, a ritu·ly s vysokou intenzitou, kterÈ se konaly v˝jimeËnÏ, kdyû byly
tyto vztahy naruöeny a bylo t¯eba je napravit.41
TÌm se dost·v·me ke skupinÏ kvazi-obÏtÌ, kterÈ postr·daly konkrÈtnÌho
recipienta a vÏtöinou i p¯Ìtomnost ohnÏ, p¯i nichû zabÌjenÌ a smrt tvo¯ily skuteËnÏ ˙st¯ednÌ prvek ritu·lu. Z ritu·l˘ konan˝ch mimo mÏsto sem pat¯ila p¯edevöÌm sfagia prov·dÏn· na bitevnÌm poli tÏsnÏ p¯ed bitvou. Pro¯ÌznutÌ hrdla
koze sev¯enÈ mezi koleny se zde zjevnÏ vztahovalo k blÌûÌcÌmu se krveprolitÌ mezi muûi a vedle funkce vÏötebnÈ mÏlo i v˝znam apotropaick˝. Ob¯ad
p¯ÌznaËnÏ nevykon·val knÏz (hiereus), ale vÏötec (mantis), p¯ÌpadnÏ samotn˝ vojev˘dce.42 Pl˙tarchos uv·dÌ, ûe p¯ed bitvou u SalamÌny, v situaci nejvyööÌho ohroûenÌ, obÏtoval ThemistoklÈs namÌsto koz t¯i zajatÈ Peröany uro-
38
NOCK 1944, s. 159-60.
Srv. ISOC. 5.117; XEN. An. 7.8.4-5; NOCK 1944, s. 171-3. K destrukËnÌm obÏtem
v kultu boh˘ srv. EKROTH 2002, s. 217-28. NejËastÏjöÌmi p¯Ìjemci celopal˘ byli Zeus
a HÈraklÈs.
40
EKROTH 2002, s. 14, 233-5; PARKER 2005b, s. 38: nap¯. holokautein, karp˙n,
hagizein, kathagizein.
41
EKROTH 2002, s. 325-30; t·û 2008, s. 90-2. Jako t¯etÌ skupinu stojÌcÌ nÏkde mezi
autorka navÌc vyËleÚuje modifikovanÈ ritu·ly. K nim ¯adÌ obÏti hÈrÛ˘m, p¯i nichû
bylo zv̯e Ë·steËnÏ niËeno a krev vylÈv·na do zemÏ, celopaly urËenÈ boh˘m v kalend·¯i obÏtÌ, pravidelnÈ oËistnÈ obÏti a podobnÏ. K nestandardnÌm obÏtem srv. PARKER 2011, s. 144-50, kter˝ rozliöuje konjunktivnÌ a disjunktivnÌ obÏti.
42
PodobnÈ ob¯ady byly prov·dÏny i p¯i p¯echodu ¯ek, vÏtöina obÏtÌ bÏhem v·leËn˝ch taûenÌ vöak byla standardnÌ thysi·; srv. JAMESON 1991. K ikonografii zabÌjenÌ
a jejÌm odliönostem od zobrazov·nÌ standardnÌ obÏti srv. PEIRCE 1993, s. 251-8; VAN
STRATEN 1995, s. 113-4. Surov· smrt zv̯ete umÌrajÌcÌho namÌsto voj·k˘ sv˝m zp˘sobem nejlÈpe odpovÌd· tomu, co slovo ÑobÏùì evokuje dneönÌmu ËlovÏku, zatÌmco
standardnÌ ¯eck· obÏù tento substituËnÌ v˝znam obvykle nemÏla. K v˝znamu ritu·lu
srv. PARKER 2000, s. 307-9.
39
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
70
26.8.2012, 13:51
P¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm prostoru klasick˝ch AthÈn, I: Smrt zv̯at 71
zenÈho p˘vodu.43 Tato zpr·va je vöak znaËnÏ ned˘vÏryhodn·. LidskÈ obÏti
se sice objevujÌ v ¯eckÈ mytologii, v historickÈ dobÏ vöak ÿekovÈ lidskÈ obÏti neprov·dÏli, jelikoû to povaûovali za nÏco nav˝sost barbarskÈho.44
ZabÌjenÌ a mrzaËenÌ zv̯at se d·le pojilo se zvl·ötÏ slavnostnÌmi p¯Ìsahami. Jelikoû kaûd· p¯Ìsaha byla podmÌnÏn˝m sebeprokletÌm, osud zv̯ete zde
anticipoval osud p¯ÌpadnÈho k¯ivop¯ÌseûnÌka.45 TakovÈto p¯Ìsahy skl·dali
v AthÈn·ch pravidelnÏ archonti p¯i n·stupu do ˙¯adu a d·le spornÈ strany ve
vÏci vraûdy Ëi zabitÌ p¯i jedn·nÌ soudu na AreovÏ pahorku a u Palladia.46
Stejn˝ typ p¯Ìsah moûn· na¯izovalo i DÈmofantovo usnesenÌ, p¯ijatÈ asi rok
po oligarchickÈm p¯evratu z roku 411.47 Na z·kladÏ tohoto usnesenÌ museli
vöichni obËanÈ p¯Ìsahat, ûe zachovajÌ vÏrnost obnovenÈ demokracii a budou
ji br·nit proti p¯ÌpadnÈmu dalöÌmu pokusu o p¯evrat. Tyto p¯Ìsahy skl·danÈ
hromadnÏ podle f˝l a dÈm˘ vöak byly v˝jimeËnou ud·lostÌ.
Krev zv̯at, obvykle selat, uûÌvali ÿekovÈ tÈû k oËistn˝m ritu·l˘m. K ritu·lnÌ oËistÏ slouûila obvykle voda, v urËit˝ch p¯Ìpadech vöak byly vyûadov·ny jinÈ prost¯edky. Z nich nejp˘sobivÏjöÌm byla pr·vÏ krev, jeû byla nutn·
zvl·ötÏ p¯i oËistÏ vrah˘. OËiöùov·ny vöak nebyly pouze jednotlivÈ osoby, ale
takÈ mÌsta.48 V AthÈn·ch byly krvÌ pravidelnÏ oËiöùov·ny chr·my, snÏmoviötÏ na pahorku Pnyx p¯ed zased·nÌm snÏmu a divadlo.49 Toto oËiöùov·nÌ mÌst
43
PLUT. Them. 13.2-5.
Srv. EUR. IT 463-6. VÏrohodnost Pl˙tarchovy zpr·vy vyvracÌ HENRICHS (1981,
s. 208-24).
45
K p¯Ìsah·m obecnÏ srv. BURKERT 1985, s. 250-4. PodrobnÏjöÌ rozbor krvav˝ch
p¯Ìsah pod·v· FARAONE (1993, s. 65-72). Podstatn˝ byl p¯i nich p¯Ìm˝ kontakt s krvÌ
Ëi masem zabÌjenÈho zv̯ete.
46
DevÏt archont˘ p¯isahalo nad kamenem p¯ed kr·lovsk˝m sloupo¯adÌm v severoz·padnÌ Ë·sti agory: ARIST. [Ath. Pol.] 7.1, 55.5; PLUT. Sol. 25.3; srv. RHODES 1981,
s. 135-6. K soudnÌm p¯Ìsah·m srv. DEM. 23.67-8; AESCHIN. 2.87; ANTIPH. 5.12; MACDOWELL 1963, s. 90-100.
47
UsnesenÌ cituje AND. 1.96-8. Formulace Ñnad bezvadn˝mi obÏtmiì (katí hierÛn
teleiÛn) implikuje spÌöe standardnÌ obÏù, ÿekovÈ vöak termÌny hiera a sfagia neuûÌvali zcela d˘slednÏ, jak argumentuje FARAONE (1993, s. 66, pozn. 6). V klasickÈ
dobÏ z¯ejmÏ doölo k rozmaz·nÌ rozdÌlu mezi p¯Ìseûnou a standardnÌ obÏtÌ, takûe obÏtina, nad nÌû se p¯Ìsahalo, mohla b˝t n·slednÏ snÏdena; srv. PAUS. 5.24.10-11; PARKER 2011, s. 156-8.
48
K oËiöùov·nÌ krvÌ obecnÏ srv. BURKERT 1985, s. 80-2; PARKER 1983, s. 21-2, 30,
230, 370-4.
49
SUDA s.v. perist¯arxoq; HARP. s.v. kau°rsion; schol. ad AR. Ach. 44. Jak
soudÌ RHODES (1972, s. 36-7), oËistn· obÏù pravidelnÏ zahajovala i zased·nÌ rady.
44
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
71
26.8.2012, 13:51
72 MATÃJ NOVOTN›
ke svÈmu ˙Ëinku z¯ejmÏ nevyûadovalo û·dnÈ obecenstvo. Bylo jen t¯eba, aby
knÏz zvan˝ peristiarchos obeöel s pod¯Ìznut˝m seletem cel˝ prostor, kter˝
mÏl b˝t oËiötÏn. Pouûit· selata, jeû byla ritu·lnÏ neËist· a nevhodn· k jÌdlu,
pak byla nejspÌöe sp·lena Ëi jinak zlikvidov·na. V urËit˝ch p¯Ìpadech byla
vyn·öena na rozcestÌ a p¯edkl·d·na bohyni HekatÏ.50
KohoutÌ z·pasy a lov
ObÏti a dalöÌ krvavÈ ritu·ly, o nichû byla ¯eË v˝öe, ovöem nevyËerp·valy
athÈnskou zkuöenost s ve¯ejn˝m umÌr·nÌm zv̯at. K tÈto zkuöenosti pat¯ila
rovnÏû podÌvan· na smrt kohout˘ p¯i kohoutÌch z·pasech, p¯Ìleûitost spÌöe
neofici·lnÌ a specificky muûsk·.
Chov kura dom·cÌho se v ÿecku rozö̯il teprve bÏhem 6. stoletÌ. V jeho
pr˘bÏhu takÈ zaËÌn·me na v·zov˝ch malb·ch nach·zet motiv z·pasÌcÌch
kohout˘.51 Jako symbol soutÏûivosti byl kohout zobrazov·n i na panathÈnajsk˝ch amfor·ch udÏlovan˝ch vÌtÏz˘m atletick˝ch soutÏûÌ.52 Z prvnÌ poloviny 5. stoletÌ pak poch·zejÌ nejstaröÌ liter·rnÌ nar·ûky na kohouta jako
srdnatÈho bojovnÌka.53 O tom, ûe odhodlanost k aktivnÌ obranÏ byla vnÌm·na jako jeho prim·rnÌ kvalita, svÏdËÌ jiû samotnÈ ¯eckÈ oznaËenÌ alektryÛn,
odvozenÈ od ko¯ene alk-.54
Formulace ze slovnÌku Suda navÌc implikuje, ûe ve v˝jimeËn˝ch p¯Ìpadech mohl b˝t
peristiarchos povol·n, aby s oËistnou obÏtÌ obeöel celÈ mÏsto. Analogick˝ p¯Ìpad
z arkadskÈ Mantineie zmiÚuje POLYB. 4.21.8-9; srv. CLINTON 2005, s. 169.
50
K nakl·d·nÌ se selaty srv. CLINTON 2005, s. 170-4. SkuteËnost, ûe HekatÏ byla
p¯ekl·d·na minim·lnÏ varlata selat uûit˝ch p¯i oËistÏ snÏmu, dosvÏdËuje D EM .
54.39. Hekatiny sochy Ëi svatyÚky (hekataia) se nach·zely jak p¯ed soukrom˝mi
domy, tak na rozcestÌch; srv. PARKER 1983, s. 30-1; t˝û 2005a, s. 18-9. K souvislosti
Hekaty s rozcestÌmi srv. JOHNSTON 1991, s. 218-22.
51
HOFFMANN 1974, s. 200. K rozö̯enÌ kohouta, jeho p˘vodu a ¯eck˝m oznaËenÌm srv. DUMONT 1988, s. 34-5. SouhrnnÈ pojedn·nÌ o kohoutech v ÿecku pod·v·
THOMPSON (1936, s. 33-44).
52
HOFFMANN 1974, s. 200; KYLE 1987, s. 34. Z jednÈ strany b˝val vyobrazen konkrÈtnÌ druh z·pasu, z druhÈ strany bohynÏ AthÈna mezi dvÏma dÛrsk˝mi sloupy, na
nichû st·li pr·vÏ kohouti.
53
PIND. Ol. 12.14; AESCH. Eum. 861-863; srv. AR. Av. 826-35, kde je kohout pro
svou bojovnost jmenov·n mÌsto AthÈny ochrann˝m boûstvem (theos poli˙chos) ptaËÌho mÏsta.
54
Srv. CHANTRAINE 1968, s. 57-8 (s.v. §l≠jv). S ohledem na sv˘j p˘vod i panovaËnÈ vystupov·nÌ byl kohout oznaËov·n tÈû jako Ñpersk˝ pt·kì; srv. AR. Av.
483-5.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
72
26.8.2012, 13:51
P¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm prostoru klasick˝ch AthÈn, I: Smrt zv̯at 73
ZpoË·tku byly kohoutÌ z·pasy ËistÏ aristokratickou z·leûitostÌ, podobnÏ
jako lov divokÈ zvϯe a chov konÌ, avöak v pr˘bÏhu 5. stoletÌ nabyly charakteru z·bavy, jÌû se v AthÈn·ch odd·vali obËanÈ vöech vrstev.55 Nebylo proto
z¯ejmÏ niËÌm neobvykl˝m, kdyû se kohouti boh·Ëe ze starobylÈ aristokratickÈ rodiny utkali s kohouty obyËejnÈho holiËe.56 KromÏ toho, ûe na kohoutÌ
z·pasy nalÈz·me nejeden odkaz v Aristofanov˝ch komediÌch, agÛn spravedlivÈho a nespravedlivÈho Logu v komedii Oblaka byl pravdÏpodobnÏ p¯Ìmo
inscenov·n jako z·pas dvou kohout˘.57
DÌky svÈ vrozenÈ agresivitÏ byl kohout vnÌm·n jako prototypick˝ bojovnÌk, kter˝ se v boji nevzd·v· a volÌ radÏji smrt neû otroctvÌ.58 Jelikoû vöak
v p¯ÌrodÏ slaböÌ kohout obvykle ustoupÌ a p¯enech· vÌtÏzi vl·du nad hejnem
slepic, ke smrteln˝m z·pas˘m museli b˝t kohouti umÏle nuceni a povzbuzov·ni. Pro zv˝öenÌ agresivity byli proto krmeni, p¯ÌpadnÏ i natÌr·ni Ëesnekem.59 P¯edevöÌm vöak byli vyzbrojov·ni kovov˝mi ostruhami, jejichû ˙dery zp˘sobovaly smrteln· zranÏnÌ.60 I kdyû ostruhy z¯ejmÏ nebyly nasazov·ny
pokaûdÈ a vöechny z·pasy nekonËily smrtÌ, smrt jednoho z kohout˘ jako
ide·lnÌ vyvrcholenÌ souboje byla vûdy alespoÚ implicitnÏ p¯Ìtomna.
Kohout byl povaûov·n nejen za nejagresivnÏjöÌ, ale i za sexu·lnÏ nejzdatnÏjöÌ a nejn·ruûivÏjöÌ zv̯e.61 DÌky tomuto spojenÌ extrÈmnÌ agresivity s extrÈmnÌ sexualitou se tak stal ide·lnÌm ztÏlesnÏnÌm muûnosti a slouûil jako jeden z typick˝ch milostn˝ch dar˘, jimiû si staröÌ muûi zÌsk·vali n·klonnost
dospÌvajÌcÌch mladÌk˘.62 Identifikace s kohouty pak mladÌk˘m napom·hala
55
HOFFMANN 1974, s. 210-1, 217-8.
DIOG. LAERT. 2.30.
57
Spolu s nar·ûkami v samotn˝ch dialozÌch a pozn·mkou ve scholiÌch o tom
svÏdËÌ tÈû jedna v·zov· malba, jeû d·v· smysl pr·vÏ jako ilustrace tohoto agÛnu;
srv. TAPLIN 1987, s. 93-6; CSAPO 1993, s. 2-8.
58
ION TRAG. fr. 53. K dalöÌm pramen˘m, p¯ev·ûnÏ z pozdÏjöÌ doby, srv. CSAPO
1993, s. 10-11.
59
THOMPSON (1936, s. 35) tvrdÌ, ûe kohouti byli Ëesnekem pouze natÌr·ni. Toto
zav·dÏjÌcÌ tvrzenÌ uv·dÌ na pravou mÌru CSAPO (1993, s. 120, pozn. 152). KrmenÌ
jasnÏ dokl·d· XEN. Symp. 4.9.
60
AR. Av. 759; SUDA s.v. a»re pl∑ktron; pl∑ktron.
61
CSAPO 1993, s. 11-2.
62
AR. Av. 705-7. Jak ukazujÌ v·zovÈ malby z 6. a prvnÌ Ëtvrtiny 5. stoletÌ, nejËastÏjöÌm zv̯ecÌm darem byl pr·vÏ ûiv˝ kohout Ëi uloven˝ zajÌc; srv. KOCH-HARNACK 1983, s. 63, 97-105; BARRINGER 2001, s. 89-101.
56
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
73
26.8.2012, 13:51
74 MATÃJ NOVOTN›
p¯i budov·nÌ jejich muûskÈ identity.63 PÈËÌ o kohouty a jejich vz·jemn˝mi
boji se vöak nezamÏstn·vali pouze mladÌci, ale rovnÏû nÏkte¯Ì staröÌ muûi.64
Kde p¯esnÏ se z·pasy konaly, nenÌ zcela jasnÈ. Jedin· konkrÈtnÌ liter·rnÌ
zmÌnka hovo¯Ì o hernÏ (kybeion) a stolu se zv˝öen˝mi okraji (tÈli·).65 Na
stolech se vöak odehr·valy spÌöe souboje menöÌch pt·k˘, p¯edevöÌm k¯epelek.
Jak lze soudit na z·kladÏ v·zov˝ch maleb, gem a reliÈf˘, kohoutÌ z·pasy se
konaly hlavnÏ na zemi pod öir˝m nebem, nejspÌöe v gymnasiÌch a palaistr·ch, tedy na mÌstech, kde se athÈnötÌ mladÌci cviËili v tÏlesnÈ zdatnosti.66
O konkrÈtnÌch pravidlech z·pas˘ a p¯ÌpadnÏ i s·zenÌ, kterÈ se mohlo se z·pasy pojit, nevÌme bohuûel nic.
Podle pozdnÌch pramen˘ p¯es·hly v AthÈn·ch kohoutÌ z·pasy rozmÏr
pouhÈ soukromÈ z·bavy a nabyly ofici·lnÌho charakteru. Po persk˝ch v·lk·ch bylo pr˝ z·konem na¯Ìzeno, aby se jednou roËnÏ konaly z·pasy v Dion˝sovÏ divadle.67 L˙kianos v dialogu situovanÈm do doby SolÛnovy pÌöe
o tom, ûe vöichni muûi vojenskÈho vÏku byli ze z·kona povinni p¯ihlÌûet
kohoutÌm z·pas˘m, aby v nich pohled na kohouty bojujÌcÌ do poslednÌch sil
posiloval touhu po nebezpeËÌ spolu s odvahou a schopnostÌ nepodlÈhat p¯edËasnÏ ran·m a ˙navÏ.68
I kdyû vÏrohodnost pozdnÌch autor˘ m˘ûe b˝t v detailech sporn·, v samotnou existenci ofici·lnÌch z·pas˘ nenÌ d˘vod nevϯit. Po¯·d·nÌ ve¯ejn˝ch
kohoutÌch z·pas˘ je z pozdÏjöÌ doby doloûeno v maloasijskÈm Pergamu.69
63
AmbivalentnÌ souvislosti kohoutÌ sexuality se sexualitou athÈnskÈho muûe rozebÌr· CSAPO (1993, s. 8-27); srv. HOFFMANN 1974, s. 206-9.
64
PL. Leg. 789b. PlatÛn se o tÈto skuteËnosti zmiÚuje jako o nÏËem nepat¯iËnÈm.
65
AESCHIN. 1.53.
66
SCHNEIDER 1912, sl. 1213-4. T¯i ve¯ejn· athÈnsk· gymnasia (AkadÈmia, Lykeion a Kynosarges) se nach·zela za mÏstsk˝mi hradbami a byla z·roveÚ posv·tn˝mi okrsky. K jejich funkci, v˝voji a umÌstÏnÌ srv. KYLE 1987, s. 71-92. K rozliöov·nÌ
mezi gymnasiem a palaistrou, jeû byla spolu s bÏûeckou drahou hlavnÌ souË·stÌ
gymnasia, ale mohla existovat tÈû samostatnÏ jako soukrom· z·pasnick· ökola, srv.
t˝û, s. 64-71.
67
AEL. VH 2.28; EUST. Il. 2.675.4-8 (van der Valk). PHILO JUD. qu. omn. prob.
131-3 (6.37.14-38.13 C.W.R.) zmiÚuje pouze aitiologick˝ p¯ÌbÏh o tom, jak pohled
na z·pasÌcÌ kohouty roznÌtil v AthÈÚanech bojovnost a odvahu p¯ed bitvou s Peröany.
68
LUCIAN. Anach. 37. Situovat uvedenÈ na¯ÌzenÌ do doby SolÛnovy je zjevn˝m
anachronismem, coû vöak na druhou stranu neznamen·, ûe na¯ÌzenÌ nemohlo poch·zet z doby klasickÈ.
69
PLIN. nat. 10,50.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
74
26.8.2012, 13:51
P¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm prostoru klasick˝ch AthÈn, I: Smrt zv̯at 75
Ke kohoutÌm z·pas˘m konan˝m p¯Ìmo v athÈnskÈm divadle navÌc poukazuje v˝zdoba k¯esla, jeû pat¯ilo knÏzi Dion˝sa Eleutherea a dodnes se nach·zÌ
v hlediöti uprost¯ed prvnÌ ¯ady. Na jeho boËnÌch opÏradlech jsou vyobrazeni
ok¯ÌdlenÌ mladÌci v pod¯epu, kte¯Ì v nataûen˝ch paûÌch drûÌ kohouty vystrkujÌcÌ bojovnÏ hlavy proti sobÏ.70 Tento dvojreliÈf poch·zÌ z poslednÌ t¯etiny
4. stoletÌ, tedy z doby, kdy celÈ divadlo dostalo novou kamennou podobu
z popudu tehdy vlivnÈho ¯eËnÌka a politika Lyk˙rga.71
P¯Ìtomnost reliÈfu v centru ve¯ejnÈ stavby svÏdËÌ jasnÏ o tom, ûe kohoutÌ
z·pas jako ztÏlesnÏnÌ soutÏûivosti a bojovnosti zÌskal v AthÈn·ch nejpozdÏji touto dobou ofici·lnÌ uzn·nÌ a v jistÈm smyslu i n·boûenskÈ posvÏcenÌ.
ZatÌmco zavedenÌ ofici·lnÌch z·pas˘ bezprost¯ednÏ po persk˝ch v·lk·ch
vyvol·v· spÌöe pochyby, v r·mci lyk˙rgovskÈ politiky, jeû po por·ûce od
Makedonc˘ u ChairÛneie usilovala o podporu tradic a obnovu vojenskÈ moci
oslaben˝ch AthÈn, nep˘sobÌ pov˝öenÌ z·pas˘ na ofici·lnÌ ˙roveÚ nijak p¯ekvapivÏ.72
KonkrÈtnÌ p¯Ìleûitost, p¯i nÌû se mÏly ofici·lnÌ z·pasy konat, nezn·me. Na
z·kladÏ pozdnÏhelÈnistickÈho kalend·¯nÌho reliÈfu se vÏtöinou soudÌ, ûe to
bylo nÏkdy v mÏsÌci poseideÛnu uprost¯ed zimy.73 Jinou moûnostÌ je, ûe byly
po¯·d·ny o dva mÏsÌce pozdÏji, t¯etÌho dne sv·tku AnthestÈriÌ, kdy se konaly
ËetnÈ atletickÈ z·vody. NasvÏdËuje tomu v˝zdoba drobn˝ch n·dob (choes)
spojovan˝ch v˝hradnÏ s tÌmto sv·tkem, kter˝ byl p¯ÌznaËnÏ slaven na poËest
boha Dion˝sa.74
Pokud jde o v˝chovn˝ ˙Ëel z·pas˘, jiû v archaickÈ dobÏ zd˘razÚoval
spartsk˝ b·snÌk Tyrtaios, ûe muûem zdatn˝m ve v·lce se nem˘ûe st·t ten,
kdo nevydrûÌ pohled na krvavÈ zabÌjenÌ.75 OpakovanÈ pohlÌûenÌ na krvavÈ
souboje kohout˘ tak nepochybnÏ mohlo znamenat jistou p¯Ìpravu na öok,
kter˝ pro kaûdÈho voj·ka p¯edstavovala prvnÌ zkuöenost s re·lnou bitevnÌ
70
HOFFMANN 1974, s. 195-8. Ok¯ÌdlenÌ mladÌci zde nejspÌöe reprezentujÌ ErÛty.
K datov·nÌ k¯esla a jeho v˝zdoby srv. MAASS 1972, s. 31-2, 37-42, 60-76.
72
HOFFMANN 1974, s. 19-20.
73
SCHNEIDER 1912, sl. 2211; THOMPSON 1936, s. 35; CSAPO 1993, s. 6.
74
HOFFMANN 1974, s. 18-20. Autor argumentuje mimo jinÈ tÌm, ûe uvedenÈ z·pasy reorganizoval Lyk˙rgos odpovÏdn˝ i za p¯estavbu divadla. Ke sportov·nÌ bÏhem
AnthestÈriÌ srv. KYLE (1987, s. 35-6), kter˝ soudÌ, ûe nikdy nenabylo charakter velk˝ch atletick˝ch soutÏûÌ.
75
TYRT. fr. 12.10-12 (West).
71
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
75
26.8.2012, 13:51
76 MATÃJ NOVOTN›
v¯avou.76 SkuteËnost, ûe pohled na z·pasÌcÌ kohouty podnÏcuje v lidech odvahu, proto zmiÚoval i stoick˝ filosof Chr˝sippos v souvislosti s ot·zkou,
k Ëemu vöemu je lidem kohout uûiteËn˝.77
XenofÛn a PlatÛn vöak jako ide·lnÌ p¯Ìpravu na v·lku nedoporuËovali pasivnÌ p¯ihlÌûenÌ kohoutÌm z·pas˘m, ale aktivnÌ lovenÌ divokÈ zvϯe.78 D˘raz
na spojitost lovu s v·lkou nebyl niËÌm neobvykl˝m a mÏl univerz·lnÏjöÌ charakter. Nap¯Ìklad ve SpartÏ a na KrÈtÏ, podobnÏ jako u Makedonc˘, byl lov
do jistÈ mÌry povinn˝ a slouûil jako iniciaËnÌ ritu·l. Mezi dospÏlÈ muûe-v·leËnÌky se mohl za¯adit pouze ten, kdo mÏl zkuöenost s lovem.79 V AthÈn·ch
vöak nejsou pro iniciaËnÌ funkci lovu û·dnÈ doklady.80 Lov zde z˘st·val ËistÏ soukromou aristokratickou z·bavou, nepoËÌt·me-li ryb·¯e a lovce drobnÈ
zvϯe Ëi ptactva, pro nÏû ölo o zdroj obûivy.
Lze to vysvÏtlit jednoduöe tÌm, ûe na rozdÌl od oligarchick˝ch reûim˘ ve
SpartÏ a na KrÈtÏ mÏly demokratickÈ AthÈny p¯Ìliö mnoho plnopr·vn˝ch obËan˘, neû aby mohl b˝t kaûd˝ z nich nucen ulovit si svÈho vlastnÌho kance Ëi
zajÌce. K tomu p¯istupuje skuteËnost, ûe ve srovn·nÌ s jin˝mi oblastmi ÿecka
nebyla hustÏ osÌdlen· Attika krajinou pro lov pr·vÏ p¯Ìznivou.81 Pr·va lovc˘
proh·nÏt se se sv˝mi psy volnÏ po krajinÏ a p¯es pole spoluobËan˘ byla takÈ
oproti staröÌ dobÏ znaËnÏ omezena.82
XenofÛntovy a PlatÛnovy n·zory na v˝znam lovu proto nelze ch·pat jako
vyj·d¯enÌ vÏtöinovÈho athÈnskÈho n·zoru.83 XenofÛntova obhajoba loveckÈ
v·önÏ proti v˝tce, ûe vede k mrh·nÌ majetkem, svÏdËÌ v˝mluvnÏ o tom, ûe
76
Bitva mezi dvÏma falangami hoplÌt˘ netrvala cel˝ den, ale nanejv˝ö nÏkolik
hodin. Pro vÌtÏzstvÌ bylo d˘leûitÈ udrûet sev¯enou formaci, jeû se dÌky nedisciplinovanosti Ëi panice mohla rozpadnout jeötÏ p¯ed vlastnÌm st¯etnutÌm. Hr˘zu totiû nah·nÏl jiû pohled na blÌûÌcÌ se nep¯·telsk· kopÌ: srv. EUR. HF 162-4; Xen. Symp. 2.14.
K obvyklÈmu pr˘bÏhu bitev srv. HANSON 1989, s. 135-93; LAZENBY 1991.
77
PLUT. Mor. 1049a (De stoic. repugn. 32).
78
XEN. Cyn. 1.18, 12.1-12; Eq. 8.10; PL. Leg. 823a-824a. ZatÌmco XenofÛn ve
svÈm spisu o lovectvÌ vÏnuje velkÈ mÌsto lovu zajÌc˘, PlatÛn povaûuje za vhodn˝
pouze lov velk˝ch zv̯at.
79
BARRINGER 2001, s. 12-4.
80
K marn˝m pokus˘m o doloûenÌ tÈto iniciaËnÌ funkce srv. BARRINGER 2001, s.
47-59.
81
Situaci lovu v AthÈn·ch shrnuje LANE FOX (1996, s. 133-6). Jak napsal komick˝ b·snÌk NAUSIKRAT…S (fr. 3 Kock) = ATH. 9.399e (ß 61 Kaibel), v Attice, kde byli
kdysi k vidÏnÌ lvi, lze dnes i zajÌce tÏûko najÌt.
82
XEN. Cyn. 12.6-7; srv. LANE FOX 1996, s. 135.
83
Nelze zapomÌnat, ûe tito auto¯i chovali obdiv ke spartskÈmu z¯ÌzenÌ, zatÌmco
k pomÏr˘m ve svÈ rodnÈ obci se stavÏli kriticky aû odmÌtavÏ.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
76
26.8.2012, 13:51
P¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm prostoru klasick˝ch AthÈn, I: Smrt zv̯at 77
v urËit˝ch kruzÌch byl lov povaûov·n za Ëinnost vyloûenÏ nevhodnou.84 Aù si
jiû r˘znÌ filosofovÈ a moralistÈ mysleli cokoliv, je z¯ejmÈ, ûe obyËejn˝
AthÈÚan musel mÌt vÏtöÌ zkuöenosti s kohoutÌmi z·pasy neû s ËasovÏ a finanËnÏ mnohem n·roËnÏjöÌm lovem.
Z·vÏr
Z p¯edloûenÈho p¯ehledu plyne, ûe ve¯ejnÈ umÌr·nÌ zv̯at bylo v AthÈn·ch
nejen tolerov·no, ale p¯Ìmo oËek·v·no a vyûadov·no. ZabÌjenÌ zv̯at probÌhalo p¯edevöÌm v n·boûenskÈm kontextu a p¯edstavovalo zboûnou Ëinnost.
V tomto ohledu byla athÈnsk· praxe totoûn· nejen s ostatnÌmi ¯eck˝mi obcemi, ale i se vöemi dalöÌmi starovÏk˝mi kulturami. ZabÌjenÌ pro jÌdlo totiû
ztratilo n·boûensk˝ rozmÏr teprve s k¯esùanstvÌm. K¯esùanötÌ cÌsa¯ovÈ takÈ
vöechny krvavÈ ritu·ly vËetnÏ obÏtÌ postupnÏ zak·zali.85 Lze to povaûovat za
pokrok humanity, ale i za podstatn˝ skok v postupnÈm odkouzlov·nÌ svÏta.
Pokud jde o kohoutÌ z·pasy, ty je t¯eba ch·pat jako specifick˝ projev celkovÏ agon·lnÌho charakteru ¯eckÈ kultury. Za jejich pov˝öenÌm na ofici·lnÌ
sport pak nelze nepost¯ehnout ideologii obËana-voj·ka, dle nÌû nejvyööÌ formou smrti byla smrt v boji za vlast.86
Bibliografie
ARIÈS, Philippe. DÏjiny smrti, I-II. Praha: Argo 2000.
BARRINGER, Judith M. The Hunt in Ancient Greece. Baltimore ñ London: The
John Hopkins University Press 2001.
BREMMER, Ian. Greek Religion. Oxford: Oxford University Press 1994.
BURKERT, Walter. Homo Necans. The Anthropology of Ancient Greek Sacrificial Ritual and Myth. Berkeley: University of California Press 1983.
B URKERT, Walter. Greek Religion: Archaic and Classical. Cambridge
(Mass.): Harvard University Press 1985.
84
XEN. Cyn. 12.10-12. PoslednÌ t¯in·ct· kapitola XenofÛntova spisu, zamϯen·
proti zvr·cenÈ v˝chovÏ sofist˘, svÏdËÌ rovnÏû o tom, ûe pro ËetnÈ p¯ÌsluönÌky elity
jiû lov nep¯edstavoval onu v˝sostnou z·bavu a n·mahu jako za star˝ch Ëas˘.
85
Prosazov·nÌ z·kaz˘ vöak nebylo snadnÈ a tajnÈ kon·nÌ obÏtÌ p¯etrv·valo jako
neoddÏliteln· souË·st starÈ pohanskÈ vÌry znaËnÏ dlouhou dobu; srv. HARL 1990.
86
O zvl·ötnÌm postavenÌ v·leËn˝ch mrtv˝ch bude pojedn·no ve druhÈ Ë·sti studie.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
77
26.8.2012, 13:51
78 MATÃJ NOVOTN›
CLINTON, Kevin. Pigs in Greek Rituals. In HƒGG ñ ALROTH 2005, s. 167-179.
COLE, Susan Guettel. Landscapes, Gender, and Ritual Space. The Ancient
Greek Experience. Berkeley ñ Los Angeles ñ London: University of California Press 2004.
CSAPO, Eric. Deep ambivalence: notes on a Greek cockfight. Phoenix, 1993,
47, s. 1-28, 115-124.
CURRIE, Bruno. rf. EKROTH 2002. The Journal of Hellenic Studies, 2003, 123,
s. 238-241.
DETIENNE, Marcel ñ VERNANT, Jean-Pierre (vyd.). The Cuisine of Sacrifice
among the Greeks. Chicago ñ London: University of Chicago Press 1989.
DEUBNER, Ludwig. Attische Feste. Berlin: Akademie-Verlag 19562.
DUMOND, Jacques. Les combats de coq furent-ils un sport? Pallas. Revue
díÈtudes antiques, 1988, 34, s. 33-44.
DURANT, Jean-Louis. Greek Animals: Toward a Topology of Edible Bodies.
In DETIENNE ñ VERNANT 1989, s. 87-118.
EKROTH, Gunnel. The sacrificial rituals of Greek hero-cults in the Archaic to
the early Hellenistic periods. Liège: Centre International dí…tude de la
Religion Grecque Antique 2002.
EKROTH, Gunnel. Blood on the altars? On treatment of blood at Greek sacrifices and the iconographical evidence. Antike Kunst, 2005, 48, s. 9-29.
EKROTH, Gunnel. Burnt, cooked or raw? Divine and human culinary desires at
Greek animal sacrifice. In Transfomations in Sacrificial Practices. From
Antiquity to Modern Times. Proceedings of an International Colloquium,
Heidelberg, 12-14, July 2006. Vyd. Eftychia STAVRIANOPOULOU ñ Axel
MICHAELS ñ Claus AMBOS. Berlin: LIT 2008, s. 87-111.
ELIAS, Norbert. O osamÏlosti umÌrajÌcÌch v naöich dnech. Praha: NakladatelstvÌ Franze Kafky 1998.
FARAONE, Christopher A. Molten Wax, Spilt Wine and Mutilated Animals:
Sympathetic Magic in near Eastern and Early Greek Oath Ceremonies.
The Journal of Hellenic Studies, 1993, 113, s. 60-80.
G OLDHILL , Simon ñ O SBORNE , Robin (vyd.). Performance culture and
Athenian democracy. Cambridge: Cambridge University Press 1999.
HƒGG, Robin ñ ALROTH, Brita (vyd.). Greek Sacrificial Ritual, Olympian and
Chthonian. Proceedings of the Sixth International Seminar on Ancient
Greek Cult, organized by the Department of Classical Archeology and
Ancient History, Gˆteborg University, 25-27 April 1997. Stockholm:
Åstrˆms 2005.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
78
26.8.2012, 13:51
P¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm prostoru klasick˝ch AthÈn, I: Smrt zv̯at 79
HANSEN, Mogens Herman. Polis and City-State: An Ancient Concept and its
Modern Equivalent: Symposium, January 9, 1998. Copenhagen: Kongelige Danske Videnskabernes Selskab 1998.
HANSON, Victor Davis. The Western Way of War: Infantry Battle in Classical
Greece. New York: Alfred A. Knopf 1989.
HANSON, Victor Davis (vyd.). Hoplites. The Classical Greek Battle Experience. London ñ New York: Routledge 1991.
HARL, Kenneth W. Sacrifice and Pagan Belief in Fith- and Sixth-Century
Byzantium. Past & Present, 1990, 128, s. 7-27.
HENRICHS, Albert. Human Sacrifice in Greek Religion: Three Case Studies. In
RUDHARDT ñ REVERDIN 1981, s. 195-235.
HOFFMANN, Herbert. Hahnenkampf in Athen. Zur Ikonologie einer attischen
Bildformel. Revue ArchÈologique, 1974, fasc. 2, s. 195-220.
H÷LSCHER, Tonio. The City of Athens: Space, Symbol, Structure. In City
states in classical antiquity and medieval Italy: Athens and Rome, Florence and Venice. Vyd. Anthony MOLHO ñ Kurt RAAFLAUB, Julia EMLEN.
Stuttgart: Franz Steiner 1991, s. 355-380.
HUMPHREYS, Sarah C. The family, women and death. Comparative studies.
London ñ Boston ñ Melbourne ñ Henley: Routledge & Kegan Paul 1983.
CHANTRAINE, Pierre. Dictionnaire Ètymologique de la langue grecque. Fasc.
1. Paris: Klincksieck 1968.
JACOBY, Felix. Patrios Nomos: State Burial in Athens and the Public Cemetery in the Kerameikos. The Journal of Hellenic Studies, 1944, 64,
s. 37-66.
JAMESON, Michael H. Sacrifice before battle. In HANSON 1991, s. 197-227.
JAMESON, Michael H. The spectacular and the obscure in Athenian religion. In
GOLDHILL ñ OSBORNE 1999, s. 321-340.
JOHNSTON, Sarah Iles. Crossroads. Zeitschrift f¸r Papyrologie und Epigraphik, 1991, 88, s. 217-224.
KAVOULAKI, Athena. Processional performance and the polis. In GOLDHILL ñ
OSBORNE 1999, s. 293-320.
KEARNS, Emily. The Heroes of Attica. London: Institute of Classical Studies
1989.
KOCH-HARNACK, Gundel. Knabenliebe und Tiergeschenke. Ihre Bedeutung in
p‰derastischem Erziehungssystem Athens. Berlin: Bebr. Mann 1983.
KYLE, Donald G. Athletics in Ancient Athens. Leiden: Brill 1987.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
79
26.8.2012, 13:51
80 MATÃJ NOVOTN›
L ANE F OX, Robin. Ancient hunting: from Homer to Polybios. In Human
landscapes in classical antiquity. Vyd. Graham SHIPLEY ñ John SALMON.
London ñ New York: Routledge 1996, s. 119-153.
LAZENBY, John. The Killing Zone. In HANSON 1991, s. 87-109.
LEWIS, David. Public Property in the City. In The Greek City: From Homer to
Alexander. Vyd. Oswyn MURRAY ñ Simon PRICE. Oxford: Clarendon Press
1990, s. 245-263.
MAASS, Michael. Die Proedrie des Dionysostheaters in Athen. M¸nchen:
C. H. Beck 1972.
MACDOWELL, Douglas M. Athenian Homicide Law in the Age of the Orators.
Manchester: Manchester University Press 1963.
NAIDEN, F. S. The Fallacy of the Willing Victim. The Journal of Hellenic
Studies, 2007, 127, s. 61-73.
NOCK, Arthur Darby. The Cult of Heroes. The Harvard Theological Review,
1944, 37, s. 141-174.
PARKER, Robert. Miasma: Pollution and Purification in Early Greek Religion. Oxford: Clarendon Press 1983.
PARKER, Robert. Athenian religion: a history. Oxford: Clarendon Press 1996.
PARKER, Robert. Sacrifice and battle. In War and violence in Ancient Greece.
Vyd. Hans VAN WEES ñ Paul BESTON. London: Duckworth 2000, s. 299-314.
PARKER, Robert. Polytheism and Society at Athens. Oxford: Oxford University Press 2005 (a).
PARKER, Robert. Íq Ωrvi Ønag¯zein. In HƒGG ñ ALROTH 2005 (b), s. 37-45.
PARKER, Robert. On Greek Religion. Ithaca ñ London: Cornell University
Press 2011.
PEIRCE, Sarah. Death, Revelry and Thysia. Classical Antiquity, 1993, 12, s.
219-266.
PÿIDALOV¡, Marie. ProË je modernÌ smrt tabu? Sociologick˝ Ëasopis, 1998,
34, s. 347-361.
RHODES, Peter J. The Athenian Boule. Oxford: Clarendon Press 1972.
RHODES, Peter J. A Commentary on the Aristotelian Athenaion Politeia.
Oxford: Clarendon Press 1981.
ROSIVACH, Vincent J. The System of Public Sacrifice in Fourth-Century
Athens. Atlanta: Scholars Press 1994.
RUDHARDT, Jean ñ REVERDIN, Olivier (vyd.). Le sacrifice dans líantiquitÈ.
Genève: Fondation Hardt 1981.
SCULLION, Scott. Olympian and Chthonian. Classical Antiquity, 1994, 13,
s. 75-119.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
80
26.8.2012, 13:51
P¯Ìtomnost smrti ve ve¯ejnÈm prostoru klasick˝ch AthÈn, I: Smrt zv̯at 81
SCHNEIDER, Karl. Hahnenk‰mpfe. In Paulys Realencyklop‰die der classischen Altertumswissenschaft. Neue Bearbeitung begonnen von Georg
WISSOWA. Band VII, 2. Glykyrrhiza bis Hellikeia. Vyd. Wilhelm KROLL.
Stuttgart: Alfred Dr¸ckenm¸ller 1912, sl. 2210-2215.
TAPLIN, Oliver. Phallology, Phylakes, Iconography and Aristophanes. Proceedings of the Cambridge Philological Society, 1987, 213 (New Series
33), s. 92-104.
THOMPSON, DíArcy Wentworth. Glossary of Greek Birds. Oxford: Oxford
University Press 1936.
VAN STRATEN, Folkert T. Hiera Kala. Images of Animal Sacrifice in Archaic
and Classical Greece. Leiden: Brill 1995.
VERNANT, Jean-Pierre. ThÈorie gÈnÈrale du sacrifice et mise à mort dans la
uys¯a grecque. In RUDHARDT ñ REVERDIN 1981, s. 1-21.
WHITEHEAD, David. The Demes of Attica 508/7 ñ ca. 250 B.C. A Political and
Social Study. Princeton: Princeton University Press 1986.
SUMMARY
The Presence of Death in the Public Space in Classical Athens: Displays and Suppressions, I: The Death of Animals
Coping with dying and death varies in different epochs and cultures, and always reveals close connection to other features and values typical for the
given epoch or culture. The study attempts to reconstruct, in outline, typical
experience of death in classical Athens in the 5th and 4th centuries B.C., its relation to the private-public dichotomy, and the regulative role of the state.
The main question is whether death was permitted to intrude into the public
space. Part I. deals with the death of animals. First, it offers an overview of
animal sacrifices and related blood rituals performed at regular basis by
priests, state officials and private persons. Second, it explores Athenian fondness for cockfighting and promotion of this bloody entertainment to an official sport. Afterward, hunting is mentioned briefly to show that in Athens,
contrary to Sparta or Crete, this more aristocratic sport was not as widespread and important as cockfighting. In conclusion, it is revealed that the
presence of animalís death in the public space was not only tolerated but also
expected and required.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 62-81
05novotny.PM6
81
26.8.2012, 13:51