Textilie pro speciální aplikace
Transkript
Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Povrchové vlastnosti uhlíkových vláken Zpráva pro Výzkumné centrum „Textil“ LN00B090 zpracoval Jan Grégr, katedra chemie FP, TU v Liberci říjen 2004 -1- Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 1,0 Teoretická část 1,1 Základní informace o uhlíku Uhlík byl znám jako látka již v pravěku (dřevěné uhlí, saze), ale jako prvek je znám až od druhé poloviny osmnáctého století. Mezinárodní název uhlíku “carbon” je odvozen od latinského carbo, čímž Římané označovali dřevěné uhlí. Uhlík je se široce vyskytuje v přírodě. Elementární uhlík byl dokázán ve vesmíru: na Slunci, hvězdách, kometách a v atmosféře planet. Uhlík nám dává: nejpevnější vlákna nejlepší mazadlo (lubrikant) – grafit nejpevnější a nejtvrdší materiál – diamant nejlepší adsobent plynů – aktivní uhlí nejlepší héliovou bariéru – skelný uhlík nové objevy jako je molekula fullerenu, nanotrubice Chronologie uhlíku1 "inkoust indiánů" vyráběný ze sazí zákaz používat uhlí v Anglii, protože je zdraví škodlivé první grafitová tužka z cumberlandského grafitu C.W. Scheele dokázal, že grafit je uhlík S. Tenant – objev složení diamantu první uhlíková elektroda pro elektrický oblouk Davy demonstruje podstatu diamantu označení grafitu jako modifikace uhlíku první uhlíkové vlákno (Edison) patentována příprava uhlíku chemickým rozkladem par uhlovodíků (CVD) Moissant připravil diamant v elektrickém oblouku výroba Achesonova grafitu využití isotopu 14C pro určení geologického věku průmyslová výroba pyrolytického grafitu první úspěšná syntéza katalytické přípravy diamantu (USA, Švédsko, SSSR) průmyslová výroba uhlíkových vláken z viskózy vývoj a výroba skelného grafitu vývoj uhlíkových vláken na bázi PAN vývoj uhlíkových vláken na bázi izotropních smol první uhlíková vlákna z mezofázových smol zjištěna biokompatibilita uhlíku objev nízkotlaké syntézy diamantu příprava uhlíkových vláken z par výroba diamantu drahokamové kvality uhlíkové elektrody pro palivové články vývoj diamond–like uhlíku (DLC) výroba ohebného grafitu z interkalačních sloučenin objev molekuly fullerenu objev supravodivosti grafitových interkalačních sloučenin K3C60 -2- před Kristem 1273 1564 1779 1796 1800 1814 1855 1879 1880 1894 1896 1946 50. léta 1955 50. léta 60.léta 60. léta 60. léta 1965 1970 70. léta konec 70. let 1985 80. léta 80. léta 80. léta 1985 1990 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Nejnovější objevy 1991 první informace o nanotrubicích (Iijima) 1992 průmyslová výroba CVD diamantu 1993 výroba nanotrubic ve velkém (Bethme) 1995 uhlíkové anody pro lithiové dobíjecí články 2001 monokrystaly z uhlíkových nanotrubic 2002 použití diamantu na polovodičové součástky 2002 připravena uhlíková nanopěna 2003 použití fullerenů v medicíně 2003 tranzistor z uhlíkových nanotrubic 2004 vlákno v žárovce z uhlíkových nanotrubic 2004 zjištěny paramagnetické vlastnosti uhlíkových nanopěn Grafit a diamant jsou všeobecně známé modifikace uhlíku. Mineralogové popsali ještě další krystalické modifikace: lonsdaleit – hexagonální diamant, objevený 1967 v Canyon Diablo v Arizoně, představuje vzácnou modifikaci diamantu mírně stlačenou podle hexagonální osy c; bílý alotrop chaoit byl nalezen 1968 v kráteru Ries v Bavorsku (hexagonální, hustota 3,43 g.cm–3); hexagonální alotrop uhlík(VI) s hustotou cca 2,9 g.cm–3 byl uměle připraven v roce 1972 a předpokládá se u něj částečná hybridizace atomů uhlíku sp. Uměle byly připraveny i další modifikace grafitu s s posunutými grafenovými rovinami (CII a CVII) a dalších šest krystalografických modifikací chaoitu (CVIII až CXIII)2. V moderní technické praxi se setkáváme s řadou speciálních materiálů, proto se pokusím o jejich specifikaci nebo o vzájemné porovnání jejich parametrů. UHLÍK sp3 sp2 sp DIAMANT GRAFIT KARBYNY CIII – diamant CIV – lonsdaleit α-grafit CI CII β-grafit CVII 1H-grafit α-karbyn β-karbyn CV chaoit, CVI, CVIII-CXIII sp3 + sp2 + sp spn (1 < n < 3, n ≠ 2) SMÍŠENÉ FORMY PŘECHODNÉ FORMY amorfní uhlík skelný uhlík uhlíkové saze diamond-like-carbon 1<n<2 cyklo(N)uhlíky N = 18, 24, 30,… Obr. 1 Klasifikační schéma allotropických modifikací uhlíku2 -3- 2<n<3 fullereny Cx x = …, 60, 70,… carbon onions, nanotube, nanocone Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Tab. 1 Srovnání diamantu, grafitu a diamond–like uhlíku (DLC)3 složení diamant čistý uhlík < 1% atomů vodíku krystalická jen sp3 stabilní ostrý pík 1332 cm–1 mikrostruktura vazby stabilita Ramanovo spektrum elektrická vodivost isolant grafit čistý uhlík DLC do 50% atomů vodíku krystalická jen sp2 stabilní ostrý pík 1580 cm–1 amorfní různý poměr sp3, sp2, sp metastabilní široké pásy 1330 a 1550 cm–1 isolant vodič Od roku 1985 se řadí ke známým alotropickým modifikacím uhlíku – diamantu a grafitu – také fullereny. Tyto látky obecného vzorce Cn tvoří molekuly složené z dvaceti a více atomů uhlíku, často označované jako klastry, představující mnohostěny víceméně kulovitého tvaru. Atomy uhlíku jsou umístěny ve vrcholech mnohostěnů. Objevitelé fullerenů4 – Angličan H.W. Kroto a Američané R.F. Curl a R.E. Smalley – obdrželi v roce 1996 Nobelovu cenu za chemii. Název fulleren nebo buckminsterfulleren souvisí se jménem architekta R. Buckminster Fullera, který se proslavil stavbami, které se nápadně podobají molekulám Cn. Fullereny vznikají v elektrickém oblouku mezi grafitovými elektrodami, lze je též získat laserovým odpařováním grafitu. Nejznámější z fullerenů je molekula C60, která má ve srovnání s ostatními nejdokonalejší kulovitý tvar. Anketou časopisu Science byla vyhlášena molekulou roku 1990. Atomy uhlíku se v této molekule nacházejí ve vrcholech mnohostěnu zvaného komolý ikosaedr. Má 32 stěn (12 pětiúhelníků a 20 šestiúhelníků). Atomy uhlíku jsou v molekule C60 rovnocenné a vyznačují se trigonální hybridizací sp2. Jednotlivé atomy jsou spojeny třemi σ–vazbami a jednou π–vazbou. Fulleren C60 se řadí mezi anorganické látky, poskytuje však reakce, které jsou typické pro organické sloučeniny, i když připomíná cyklické areny, reaktivitou se blíží konjugovaným polyenům. Molekuly fullerenů vytvářejí krystalové struktury s těsným uspořádáním molekul Cn v prostorové struktuře. Tyto materiály jsou obecně označovány jako fullerity. Jsou vyvíjeny i polymerní lineární, plošné a prostorové polymery chemicky vázaných molekul C60. Pokud jsou molekuly fullerenů spojovány nebo vyplněny cizími atomy, potom jsou tyto látky nazývány jako fulleridy.6 -4- Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Tab. 2 Vlastnosti diamantu, grafitu a fullerenu C603 vzhled krystalů krystalová soustava tvrdost teplota tání hustota [g.cm–3] rozpustnost ve vodě rozpustnost v toluenu elektrická vodivost diamant bezbarvé, silně lámající světlo kubická nejtvrdší nerost netaje nad 1500oC přechází na grafit 3,51 nerozpustný nerozpustný nevodič grafit šedočerné, vrstevnaté hexagonální měkký cca 3700oC fulleren – C60 hnědočerné, lesklé kubická měkký při 600oC sublimuje 2,26 nerozpustný nerozpustný dobrý vodič 1,65 nerozpustný rozpustný polovodič Obr. 1 Struktura diamantu, DLC, grafitu a fullerenu C60 Obr. 2 Přechod od buckminsterfullerenu C60 k obřím molekulám fullerenů C540 a nanotrubicím5 -5- Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 3 Diagram vlivu druhu vazeb mezi atomy na vznik modifikací uhlíku K progresivním uhlíkovým materiálům s nejrozšířenějším uplatněním patří pružný grafit, pyrolytický uhlík, skelný uhlík, uhlíkové aerogely, uhlíkové nanopěny, uhlíkové nanotrubice a nanorohy, uhlíková vlákna a kompozity polymer-uhlíková vlákna a uhlíkuhlíková vlákna. Pružný grafit7 (flexible graphite, sheet-like flexible graphite) vzniká interkalační reakcí přírodního nebo vysoce orientovaného pyrolytického grafitu s oxidačními činidly a po tepelném zpracování je takto vzniklý expandovaný grafit lisován bez pojidel a výztuže na pružné fólie. Vlivem vrstevnaté struktury vykazuje pružný grafit silnou anizotropii. Používá -6- Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů se pro těsnění v širokém rozsahu teplot a pro agresivní média. Může být použit i jako topný článek nebo pro vykládání odlévacích forem pro roztavené kovy, které jím nejsou smáčeny. Obr. 4 Ukázky výrobků z pružného grafitu Pyrolytický uhlík (pyrolytic carbon, pyrocarbon, pyrolytic graphite) je monolitický materiál získaný chemickým rozkladem těkavých uhlovodíkových sloučenin na podložce v rozsahu teplot 727 - 1827oC. Pyrolytický grafit má vysoký stupeň přednostní orientace c-os kolmých k povrchu podložky a je připravován nad teplotou 1827oC. Je prakticky nepropustný pro plyny, tepelná a elektrická vodivost závisí na stupni orientace vrstev a je vyšší ve směru grafitových rovin. Průmyslové využití je v oblasti rezistorů, povlaků pro jaderná paliva, v raketové technice jako vystýlka trysek, pokryvy grafitových lodiček, kelímků, kyvet a elektrod v analytické chemii. Obr. 5 Pyrolytický uhlík Skelný uhlík (glassy carbon, vitreous carbon, glass-like carbon) je monolitický negrafitující uhlík s velkou isotropií strukturních i fyzikálních vlastností, prakticky nepropustný pro kapaliny i plyny. Vyrábí se pyrolýzou termosetových polymerů, které mají vytvořenu trojrozměrnou strukturní síť. Karbonizace je prováděna běžně na 800 - 1200oC, podle účelu využití následuje další zpracování do 3000oC. Používá se jako náhrada platiny či křemenného skla v chemických laboratořích, v metalurgii a k výrobě stavebních prvků v jaderné technice. Má vysokou biokompatibilitu, proto nachází využití v medicinální praxi na implantáty. -7- Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 6 Skelný grafit – SEM snímek a modely jeho struktury Tab. 3 Některé vlastnosti pružného, pyrolytického a skelného grafitu7 vlastnosti hustota [g.cm-3] pevnost v tlaku [MPa] pevnost v tahu [MPa] E-modul [GPa] pevnost v ohybu [MPa] součinitel délkové teplotní roztažnosti [106K-1] tepelná vodivost [W.m-1.K-1] měrný elektr. odpor [106 Ωm] pružný grafit || ┴ 0,9 - 1,1 125 5 0,001 3 100 pyrolytický uhlík || ┴ 1,7 - 2,2 105 420 100 7-10 25 150 100 0,9 25 190 10 7 650 400 5 0,9 6000 skelný uhlík 1,4 - 1,5 300 - 420 40 - 50 26 - 30 90 - 250 2 - 3,5 4-5 10 - 50 Uhlíkové aerogely (carbon aerogels)8 jsou vyráběny karbonizací aerogelů připravených z resorcinformaldehydových pryskyřic. Vyznačují se nízkou měrnou hmotností, supernízkou tepelnou vodivostí, vysokým měrným povrchem a zajímavými elektrickými vlastnostmi. Využití nacházejí nejen jako tepelné isolace, ale především v dobíjecích bateriích a palivových článcích a jako nosiče katalyzátorů. Obr. 7 Uhlíkový aerogel ve formě papíru – SEM snímky Tab. 4 Některé vlastnosti uhlíkových aerogelů -8- Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů vlastnost hustota [g.cm-3] měrný povrch BET [m2.g–1] modul pružnosti v tlaku [MPa] elektrický odpor [ohm.cm] tepelná vodivost [W.m–1.K–1] elektrická pevnost [kV.cm–1] kapacitance [F.g–1] propustnost plynů [cm2] rozsah hodnot 0,25 – 1,0 400 – 1200 3000 0,01 – 0,05 0,08 – 0,4 120 – 140 15 – 30 –12 10 – 10–10 Uhlíková nanopěna (carbon nanofoam) je nejnovější poznanou formou uhlíku. Připravil ji tým fyziků z australské národní laboratoře v Canbeře poté, co vystavil uhlíkový terčík v argonové atmosféře působení výkonného laserového pulsního systému9,10,11. Mikrostruktura, která se vytvořila po zahřátí na teplotu 10 000 °C, připomíná jakési vzájemně pospojované sítě uhlíkových trubiček, 5 nm dlouhých. Vnitřní struktura uhlíkové nanopěny obsahuje 35% uhlíků v hybridizaci sp3 a na rozdíl od všech dosud známých diamagnetických forem uhlíku vykazuje paramagnetické chování. Obr. 8 SEM snímky uhlíkové nanopěny Uhlíkové nanotrubice a nanorohy (carbon nanotube and nanocone)12 jsou nejmodernějším uhlíkovým materiálem s prakticky teoretickými hodnotami mechanických vlastností (E-modul se blíží teoretickému modulu, vyplývajícímu z energie vazby mezi uhlíky, tedy 1 TPa, pevnost v tahu je předpokládána až 200 GPa). Mají schopnost zachycovat velké objemy plynů, iontů, vyztužovat polymerní vlákna a sloužit jako základní materiál v nanotechnologiích. Ve struktuře se vyskytují uhlíky s hybridizací sp2 a některé formy mají zajímavé elektrické (polovodivé) vlastnosti. Nejnověji jsou připravovány materiály, které mají ve své stavbě i jiné atomy např. bór a dusík. Objemová výroba vychází z katalytického rozkladu plynů obsahujících vhodně vázaný uhlík na vhodných podložkách (katalyzátory obsahují Ni, Fe apod.). Nanotrubice mají téměř v celém objemu stejnou tloušťku a mohou být jednovrstvé (single walled nanotube – SWNT) nebo vícevrstvé (multiwalled nanotube – MWNT). Při velmi rychlém katalytickém růstu vznikají útvary ve tvaru nanorohů13 (nanocones, nanohorns). -9- Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 10 SEM snímky nanotrubic v různém zvětšení Obr. 11 SEM snímky nanorohů snímky nanorohů - 10 - Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 12 Modely nanorohů Obr. 13 Modely nanotrubic 1,2 Uhlíková vlákna Zatímco člověk se snaží o zhotovení uhlíkových vláken zhruba 120 let, příroda je uměla vytvořit již v dávných geologických časech. Mineralogové zjistili v některých ložiskách grafitu výskyt vláknitých a tubulárních krystalitů14,15. Ještě zajímavější jsou nálezy vláknitých keritů v dutinách morionů žulových ložisek na Ukrajině. Růst těchto vláknitých agregátů s vysokým obsahem uhlíku je předpokládán při postmagmatických procesech pyrolýzou metanu16,17. Oficiálně je za otce uhlíkových vláken považován Edison, neboť v roce 1879 zveřejnil svůj vynález žárovky s karbonizovaným bambusovým vláknem. První vědecké pojednání - 11 - Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů zahrnující vláknité formy uhlíku18 se objevuje v roce 1890. O půl století později byla vypěstována vlákna rozkladem metanu, propanu a etylenu při 1200°C na křemenných podložkách19 krátce poté byla získána zkroucená vlákna délek v jednotkách milimetrů na vyzdívce vysokých pecí pro výrobu železa20. Současně probíhaly pokusy o pyrolýzu viskózových vláken, které vyvrcholily tím, že firma Union Carbide Corporation zavedla na trh kontinuální vlákna21 pod označením Thornel 25. Práce na využití pyrolýzy plynů pokročily k využití vyšších uhlovodíků. Již při 1000°C se podařilo rozkladem n-heptanu v křemenné trubici připravit širokou paletu vláken s délkami do 5 cm a průměrem do 200 µm22. Počátek šedesátých let zaznamenává úspěšné pokusy o karbonizaci dalších organických vláken. Nejlepším prekurzorem se jeví vlákna polyakrylonitrilová23. Vlivem napětí při teplotách nad 2000ºC se zlepšily mechanické vlastnosti vláken z viskózového prekurzoru – Thornely 40, 50, 75 a 100 mají pevnost v tahu i modul pružnosti vhodný pro vyztužování polymerů a kovů24,25. Nezávisle na japonských pracích využívá skupina v Royal Air Force ve Farnborough UK polyakrylonitril stabilizovaný oxidačním způsobem a dosahuje nečekaně vynikajících mechanických vlastností26. Počátek sedmdesátých let znamená nástup uhlíkových vláken z isotropních smol27,28. Následovaly experimenty na vylepšování kvality PAN prekurzoru se současným růstem mechanické pevnosti vláken a počátky uplatnění mezofázových smol. Uhlíková vlákna z par, díky rozpracování katalytických vlivů přechodných kovů, obzvláště železa na kvalitu růstu vláken, postupně přecházely do průmyslových objemů29. Po objevu fullerenů4 přicházejí na svět uhlíkové nanotrubice12 a vzniká tak plynulý přechod od kontinuálních uhlíkových vláken až po vlákna v nanopodobě. Technologický vývoj v oblasti uhlíkových vláken pokračuje neustále dál k vyšším mechanickým parametrům a k jejich lepšímu využití. Uhlíková vlákna jako technický materiál jsou tedy známa zhruba 50 let. Postupně byly vyvíjeny nové typy vláken se speciálními vlastnostmi, tak původní materiál sloužící pouze pro vysokoteplotní izolace získával stále vyšší pevnost, modul pružnosti, elektrickou a tepelnou vodivost respektive adsorpční vlastnosti. V současné době je třeba rozlišovat – uhlíková vlákna nižších parametrů - pevnost v tahu < 1000 MPa, modul pružnosti v tahu < 100 GPa. Tato vlákna jsou obvykle připravována přímo ve formě textilních útvarů tkanin, pásků, apod. Prekurzorem je viskóza nebo izotropní smoly. Používají se jako tepelná isolace, elektromagnetické stínění, odstraňování elektrostatických nábojů v povrchových vrstvách kompozitních struktur. – uhlíková vlákna s vysokými mechanickými parametry (high performance carbon fibers) - pevnost v tahu 3,5 - 7 GPa, modul pružnosti 230 - 930 GPa. Do této skupiny zahrnujeme vlákna připravená z polyakrylonitrilové suroviny, z mezofázových smol a vlákna charakteru whiskerů připravených katalytickým rozkladem plynných uhlovodíků (VGCF – vapor grown CF). Podle konkrétních mechanických vlastností je tato skupina dále členěna na vysocepevná vlákna (high tensile or high tenacity – HT fibers), vysokomodulová vlákna označená HM, středně modulová vlákna (intermediate modulus – IM fibers) a vlákna se supervysokým modulem (ultrahigh modulus – UHM fibers). Standardní HT uhlíková vlákna mají pevnost v tahu mezi 3 až 4 GPa, modul pružnosti 230-300 GPa (typická vlákna mají označení T300 od firmy Toray), Nové typy těchto vláken mají obdobný modul pružnosti, ale pevnost značně vyšší (firma Toray typy T800 a T1000). IM vlákna mají pevnost nad 4 GPa a modul pružnosti nad 290 GPa (M30SC fy Toray, IM 8 fy Hexcel, IMS fy Tenax a MR nebo MS fy Pyrofil). - 12 - Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů HM a UHM vlákna mají obvykle pevnost v tahu 2,5–4 GPa, modul elasticity nad 400 GPa, respektive nad 550 GPa (UHM). (Typická HM vlákna: M46–M60 fy Toray, UMS fy Tenax; UHM fiber: UHM fy Hexcel). Nejvyšších modulů pružnosti dosahují vlákna z mezofázových smol (Mitsubishi Dialed, BP Amoco K 1100 – modul elasticity 910 GPa). VGCF centimetrových délek se vyznačují vysokou elektrickou a tepelnou vodivostí až 6 2,6.10 S.m–1, respektive 1900 W.m–1.K–1. Obr. 14 SEM snímky uhlíkových vláken rostlých z par (VGCF) Cena uhlíkových vláken závisí nejen na jejich parametrech, ale také na počtu monofilů v kabílcích. Nejlevnější standardní typy vláken lze koupit pod (ve formě kabílků s 12 000 paralelními monofily) 20$ za 1 kg, špičková UHM vlákna (kabílky s 2000 monofily) 800$/kg. – aktivní uhlíková vlákna s adsorpčními schopnostmi a měrným povrchem řádově 105 2 m /kg. Jsou připravována z viskózy, polyakrylonitrilu, poly-meta-aramidů, izotropních smol a dalších polymerních vláken. Využívají se pro čištění plynů a kapalin sorpcí. – jedno- i vícevrstvé útvary uhlíkových nanotrubic - nejmodernější uhlíkový materiál rozměrově připomínající uhlíková vlákna, s prakticky teoretickými hodnotami mechanických vlastností (E-modul se blíží teoretickému modulu, vyplývajícímu z energie vazby mezi uhlíky, tedy 1 TPa, pevnost v tahu je předpokládána až 200 GPa). Mají schopnost zachycovat velké objemy plynů, iontů, vyztužovat polymerní vlákna a sloužit jako základní materiál v nanotechnologiích. Pro výrobu konstrukčních materiálů ve formě kompozitů s polymerními, keramickými a dalšími matricemi jsou využívána mechanicky odolná vlákna krátkých rozměrů (pro izotropní výztuže), kontinuální rovnoběžně uspořádané kabílky s řádově tisícovkami (3, 6, 12, 24) monofilů. Jako textilní útvary jsou dodávány tkaniny, hybridní tkaniny se skleněnými nebo poly-para-aramidovými vlákny. Speciální tkaniny mající přednostní orientaci vláken, jsou vyráběna jako non-crimp tkaniny, 3D integrální profily, pásky a proplety (Siltex a Eurocarbon). V poslední době se rozšiřuje též vyžití netkaných textilií (Advanced Fiber Nonwovens – Hollingsworth & Vose Europe NV, Lantor NV). Technologie výroby kompozitních výrobků z uhlíkových vláken a pojiv je velmi široká. Pro náročné výrobky jsou využívány technologie zajišťující směrové uspořádání vyztužujících vláken - jedná se tedy o pultruzi, dále o lisování předimpregnovaných pásů – prepregů (SMC), tlakové prosycování výztuže předtvarované práškovou technologií - RTM, nebo navíjením. Nejnovější technologie využívají pojiva v tenkých fóliích, z nichž prosycují - 13 - Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů předem uspořádanou výztuž za vakua (film infusion processes30). Tam, kde je požadováno isotropní uspořádání výztuže je využíváno injekční vstřikování termoplastických pojiv. Stále ještě poměrně vysoká cena uhlíkových vláken směruje jejich aplikace na obory, v nichž tento handicap tolik neškodí. Letectví a kosmonautika byly první, kdo dal impuls k vývoji těchto materiálů: konstrukce satelitů vesmírných lodí, konstrukční prvky draků letadel, výztuhy, pohyblivé části, palubní mechanizmy, potahy, sedačky, trysky raket, lopatky motorů, vrtule, tlakové nádoby na palivo, radarová technika a další. Pozemní doprava: cenové relace jsou méně příznivé pro širokou aplikaci, přesto jsou stavěny karoserie a výztuhy závodních automobilů, listy per, tyče náhonů, ojnice, pístní čepy, součásti brzd a brzdového obložení, těsnící součásti a obdobně. Vodní doprava: byla zjištěna výborná odolnost uhlíkových kompozitů vůči mořské vodě, proto jsou výhodné výztuhy, žebra, stožáry a další prvky stavby lodí nákladních, dopravních a sportovních. Strojírenství: podle předpovědí by mělo mít největší nárůst spotřeby po roce 2000; projektují se rychle rotující součásti, součástky s vratným pohybem, textilní stroje, kompresory, odstředivky, paže robotů, měrky a standardy pro opracování, kluzné součásti, ozubená kola, ložiska atp. Výroba energie: turbiny a listy větrných elektráren, sběrače elektrického proudu, nosiče solárních článků, speciální baterie a články, elektrody, stínění elektromagnetického pole, tepelné stínění. Lékařské použití: byla zjištěna vynikající biologická snášenlivost živé tkáně s uhlíkovými vlákny, proto jsou používány umělé kosti, šlachy, protetika; je známa vynikající propustnost rentgenových paprsků, proto se staví rentgenová lůžka, rentgenové tomografy, speciální snímací elektrody a další lékařské přístroje. Chemické výroby: korozivzdorné nádoby, tanky, těsnění, trubky, možnost ohřevu korozívních médií, odstraňování statické elektřiny ze sklolaminátových konstrukcí, nádob a potrubí, korozivzdorná tepelná izolace, filtry atp. Spotřební průmysl - sportovní výrobky: tenisové rakety, badmintonové rakety, stolnětenisové pálky, rybářské pruty, golfové hole, výztuhy pádel a vesel, lyže, lyžařské hole, kostry závodních kol, výztuhy hokejek, modelářství; zvuková technika: hudební nástroje, gramofonová technika, antény... Stavebnictví: antistatické podlahoviny, v Japonsku byly tyto materiály využity pro stavbu mostů a byl postaven 37-podlažní dům z betonu vyztuženého cca 4% uhlíkových vláken při značné úspoře stavebních hmot. Filosofie nejvíce expandující firmy Zoltek předpokládá využití uhlíkových vláken pro opravy mostních konstrukcí31, využití uhlíkových nanotrubic nabízí další nové možnosti aplikací32. - 14 - Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 15. Souhrn vlastností užitných uhlíkových vláken a kompozitů Obr. 16. Aplikace uhlíkových vláken a kompozitů - 15 - Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Uhlíková vlákna světových výrobců 7 Dialed pevnost [GPa] 6 Hexcel 5 Toray 4 3 2 1 0 0 200 400 600 modul pružnosti [GPa] 800 1000 Obr. 17. Pevnost a modul pružnosti uhlíkových vláken světových výrobců 1,3 Jaký byl český podíl na vývoji uhlíkových vláken V roce 1968 byla pod vedením B. Pernera řešena v Monokrystalech Turnov studie „Perspektivní materiály s krystalickou strukturou“. V jejím rámci byl zjištěn zájem o whiskery a vlákna pro přípravu vysoce pevných a odolných konstrukčních materiálů. V následujícím roce byla zpracována studie, na jejímž základě byly Monokrystaly začleněny do vládních programů VOJPLAST a STROJPLAST. Cílem prací v Monokrystalech bylo připravit v laboratorním měřítku vyztužovací vlákna, která by zajistila pevnost a tvarovou stálost výlisků při teplotách nad 2000ºC, v programu Strojplast potom kontinuální uhlíková vlákna pro vyztužování epoxidů. Proč se tyto programy uplatnily právě v Turnově? V dané době měl turnovský ústav zkušenosti s použitím vysokých teplot a také kvalitní chemiky pro výzkum na rozhraní několika vědních oborů. Financování výzkumných úkolů bylo již z počátku podmíněno problematickou podmínkou. Předběžná studie ukázala, že nejjednodušší postupy výroby uhlíkových vláken vycházejí z polyakrylonitrilové suroviny. Tento materiál však v tehdejší ČSSR nemohl být díky dohodám RVHP vyráběn, i když skupina okolo A. Stoye měla již postavenou poloprovozní linku na tato vlákna ve Svitu pod Tatrami. Vládní podmínka vyžadovala spolupráci s NDR. Úvodní kontakty s Institutem pro polymerní chemii v Teltow-Seehof zajistily materiál textilního charakteru pro primární zkoušky chemických procesů stabilizace a karbonizace, toto akademické pracoviště však nemohlo provádět úpravy suroviny pro Turnov v potřebném objemu. Další spolupráce se tedy orientovala na výrobní závod Chemiefaserwerke Premnitz. Naše speciální požadavky však v závodě, který chrlil denně desítky tun syntetických vláken nebyly přijímány s dostatečnou vážností. V závěru první etapy se ukázalo, že požadavky Vojplastu na maximální moduly pružnosti uhlíkových vláken - 16 - Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů nebyly opodstatněné a lisovací hmota požadovaných vlastností byla produkována v objemech desítek kilogramů na bázi zcela obyčejné textilní suroviny ve formě kabelů o 320 000 monofilech. Došlo k jednání se sovětskými odborníky a ti museli konstatovat, že náš materiál je lepší než jejich a postupně byly vymýšleny perspektivní požadavky na tunové objemy materiálu. Než došlo k jejich začlenění do tehdejších složitých plánů, podepsal SSSR dohodu o omezení výroby raket a k realizaci výroby tedy nedošlo. Zbylý materiál byl úspěšně využit i pro „mírové“ účely: vysokoteplotní izolace a elektrovodivé podlahoviny. Podstatně náročnější byl vývoj kontinuálních uhlíkových vláken. I když detailní informace o zahraničních firmách a jejich výzkumu a vývoji byly chráněny embargem na strategické materiály, bylo jasné, že není možné uskutečnit celý projekt bez speciální suroviny. Zde se právě spolupráce s NDR ukázala jako velmi těžkopádná. Teprve až jsme dokázali, že na speciální textilní surovině britské firmy Courtaulds jsme schopni s naším postupem i zařízením dosáhnout parametrů srovnatelných se světovou úrovní špičkových uhlíkových vláken, byli v Premnitz ochotni rozvinout poloprovozní výzkum podle našich požadavků. Díky relativnímu dostatku finančních prostředků na řešení výzkumu jsme dokázali zajistit kvalitní spoluřešitelská pracoviště v naší republice. Vstupní informace do vláknařské problematiky jsme získávali na pracovišti SVÚT Liberec (R. Markes), hodnocení jemných vláken jsme řešili ve spolupráci s VŠST Liberec (O. Kunz), přístup k měření mechanických parametrů kompozitních materiálů vyztužených vlákny s katedrou mechaniky a pružnosti VŠST (Vl. Humen, B. Stříž). Původní požadavek na kontinuální vlákna byl časem rozšířen na přípravu předimpregnovaných polotovarů ve formě pásů s paralelně uspořádanými vlákny. Problematika se tedy rozšířila o práci s epoxidovými pryskyřicemi, jejich uvádění do zželatinovaného stavu a o zajištění zpracovatelnosti těchto polotovarů. Přibyla další pracoviště, od nichž byly čerpány zkušenosti z jiných programů a aplikovány na naše podmínky (VÚSPL Pardubice – I. Dobáš, M. Fencl, SVÚM Praha – J. Orlt, K. Doleček, VZLÚ Praha – Z. Lachman). Stále jsme však naráželi i na problémy základního výzkumu, k jejichž řešení jsme využívali spolupráci s ústavy akademie a vysokými školami (ÚMMCH ČSAV Praha – J. Baldrián, ÚKM SAV Bratislava – P. Šebo, A. Havalda, VŠCHT Pardubice – A. Tockstein). Koncem 80. let jsme poměrně rychle vyřešili problematiku přípravy aktivních uhlíkových vláken ve formě tkanin. Malý poloprovoz měl nahradit méně účinné granule aktivního uhlí v ochranných maskách (vedení poloprovozu – R. Súlovská). V roce 1989 „poloprovůzek“ výroby kontinuálních uhlíkových vláken a epoxiuhlíkových prepregů produkoval několik set kg výrobků, které byly svými parametry srovnatelné se standardními světovými materiály. Vlastní technologické postupy byly chráněny řadou patentových přihlášek. Byl připraven návrh projektu na výstavbu výrobního závodu, předjednáni dodavatelé potřebných technologických celků. Na počátku roku 1990 odstoupila NDR od spolupráce a restrukturalizující se český průmysl nebyl schopen potvrdit své původní potřeby. Po zpracování dříve nakoupených surovin byl poloprovoz uzavřen a zlikvidován. V současné době čeští zpracovatelé dováží ze zahraničí uhlíková vlákna a polotovary z nich řádově v tunových objemech, a to především pro výrobu sportovních výrobků (hlavně pro export), vybavení lékařských přístrojů – rentgenová lůžka a pomocné přístroje (rovněž export). Řada vědeckých pracovišť se zajímá o granty na aplikace neobvyklých vlastností - 17 - Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů uhlíkových vláken. Částečné využití turnovských zkušeností v oblasti uhlíkových vláken je realizováno ve výuce textilního materiálového inženýrství na Technické Univerzitě v Liberci. Obr. 18 Uhlíková vlákna na cívce a uhlíkové pásky Literatura ke kapitole 1: 1. Greenwood N.N., Earnshaw A.: Chemie prvků, Informatorium Praha 1993, 2. Heimann R. B., Evsvukov S. E. and Koga Y.: 1997, Carbon allotropes: a suggested classification scheme based on valence orbital hybridization, Carbon, 35, 1654-1658. 3. Gribanov A.: Carbon, Graphite, Diamond and Fullerenes, teze přednášky pro ÚSMH AV Praha 1999, 4. Kroto H.W., Heath J.R., O'Brien S.C., Curl R.F. and Smalley R.E.: 1985, C60: buckminsterfullerene. Nature (London) 318, 162–164. 5. Weiss Z.: 2004, Nanostruktura fullerenů, fulleritů a fulleridů, Chemické listy 98, 487-8. 6. Inagaki Michio: New Carbons Control of Structure and Functions, Elsevier Science Ltd., Kidlington, Oxford, UK 2000 7. Balík K., Špaček Fr., Grégr J.: 1991, Některé progresivní uhlíkové materiály, Ceramics – Silikáty 35, 155–164, 8. Tamon H., Ishizaka H., Mikami M. and Okazaki M.: 1997, Porous structure of organic and carbon aerogels synthesized by sol-gel polycondensation of resorcinol with formaldehyde, Carbon, 35, 791-796. 9. R.F. Service: 2004, Carbon nanofoam, Science 304, 42; (www.sciencemag.org 2.4.2004) 10. John Giapintzakis, John Androulakis, A.V. Rode, E.G. Gamaly, A.G. Christy, J.G. Fitz Gerald, T. Hyde, R.G. Elliman, B. Luther-Davies: Unconventional magnetic behavior in all carbon nano-foam, Annual Meeting Am. Phys. Soc., Montreal 22.3.2004, A17.005 11. A. V. Rode, R. G. Elliman, E. G. Gamaly, A. I. Veinger, A. G. Christy, S. T. Hyde and B. Luther-Davies: 2002, Electronic and magnetic properties of carbon nanofoam produced by high-repetition-rate laser ablation, Applied Surface Science, 197-198, 644-649. 12. Iijima S., 1991, Helical microtubes of graphitic carbon. Nature (London) 354, 56–58. 13. Sattler K., 1995, Scanning tunneling microscopy of carbon nanotubes and nanocones: Carbon, 33, 915-920. - 18 - Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 14. Solonenko V. P. et all.: 1947, Botogol graphite deposit and prospects of its usage. Irkutsk (in Russian). 15. Lovzova R. V.: 1975, Graphite and alcalic rocks of Botogol region, Nauka, Moscow (in Russian). 16. Gingsburg A. I. et all: 1987, Doklady AN SSSR 292, 186, (in Russian). 17. Lukjanova V. T., Lovzova R. V.: 1994, Carbon fibers in nature, Carbon 32, 777 - 83. 18. Schützenberger P. and L.: 1890, Sur quelqes faits relatifs à l'historie du carbone, C.R. Acad. Sci. [Paris] 111, 774 - 778. 19. Iley R., Riley H. L.: 1948, The deposition of carbon on vitreous silica, Jour. Chem. Soc. London II, 1362. 20. Davis W. R., Slawson R. J., Rigby G. R.: 1953, An unusual form of carbon, Nature 171, 756. 21. Bacon R.: 1966, Carbon filaments reinforced composites, 21st ANTEC, The Soc. of Plast. Ind. Inc., Chicago Feb. 8-10, 1966. 22. Hillert M., Lange N.: 1958, The structure of graphite filaments, Z. Krist. 111, 24-34. 23. Shindo A.: 1961, Studies on graphite fibers, Japanese Gov't. Ind. Res. Inst., Osaka, Japan, Report no. 317, Dec. 1961. 24. Standage A. E., Prescott R.: 1965, High elastic modulus carbon fibers, Nature 211 (5045), 169. 25. Epremian E.: 1970, Thornel, a new graphite reinforcement, Applied Polymer Symposia 15, 139 -157. 26. Watt W., Johnson W., Phillip L.N.: 1964, Brit. Pat. 1 110 791. 27. Otani S.: 1965, On the carbon fiber from molten pyrolysis products, Carbon 3, 31 - 38. 28. Koyama T.: 1972, Formation of carbon fibers from benzene, Carbon 10, 757 - 8. 29. Tibbetts G. G.: 1983, Carbon fibers produced by pyrolysis of natural gas in stainless steel tubes, App. Phys. Lett. 42, 666. 30. Marsh, G.: 2002, Bigger blades - the carbon option, Reinforced Plastics 46 |3|, 20 -30. 31. Black S.: 2000, A survey of composite bridges, Composite Technology 2000, March-Apr. 14-18, 2. 32. Gordeyev S.A., Ferreira J. A., Bernardo C. A., Ward I. M.: 2001, A promising conductive material: highly oriented polypropylene filled with short vapour-grown carbon fibres, Materials Letters 51, 32 - 36. - 19 - Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 2.0 Teoretická část 2.1 Úvod Charakterizace povrchu uhlíkových vláken vyžaduje stanovení celé řady aspektů v různých rozměrech. Pokusíme se postupovat od makropohledů k mikroměřítku, tedy ke stále jemnějším a přesnějším charakteristikám. Obvykle nás zajímají tvarové vlastnosti povrchu, jeho velikost, uspořádání stavebních částic, ale také jeho chemické složení, energetika a z praktického hlediska možnosti dosažení požadovaného stupně adheze k pojivům a na jejím základě dosažení optimálních mechanických vlastností. 2.2 Makropovrch uhlíkových vláken Tvary průřezu uhlíkových vláken Posuzujeme-li vlákno jako celek, je nutné se nejprve zaměřit na tvary průřezu uhlíkových vláken. Většina uhlíkových vláken má kruhový průřez. Jejich surovina byla připravována z taveniny - vlákna ze smol, polyacetylenů, z polyakrylonitrilové suroviny ta vlákna, jejichž prekurzor byl zvlákňován z rhodanidových roztoků (SAF Hysol-Grafil) nebo jiných pomalu koagulujících solných roztoků (Toraylon). Ledvinkovitý průřez mají ta vlákna, jejichž koagulace při zvlákňování je rychlejší na povrchu vlákna než v jeho objemu - např.: z dimethyformamidových roztoků (Wollpryla). Piškotovým průřezem (anglicky “dog-bone”) se vyznačuje surovina s ještě rychlejším procesem koagulace na povrchu vlákna (Melana - Rumunsko), nebo vlákna připravená suchým způsobem zvlákňování z dimethylformamidových roztoků (Dralon - Bayer). Složitější “kytičkovité” průřezy mají běžná uhlíková vlákna na bázi viskózy, v případě polyakrylonitrilové suroviny např.: Wollpryla staršího typu srážená v lázni s obsahem hexantriolu. Z komerčních uhlíkových vláken má tento tvar průřezu Thornel 50. Obdélníkový nebo “X” průřez mají vlákna připravovaná z polyakrylonitrilu tavným způsobem. Tzv. “melt spun precursor” byl vyvíjen pro Celanese Fibers, oddělení BASF, USA, s cílem zvýšení čistoty vláken a přípravy průřezových tvarů, které by dovolily maximální koncentraci vláken v kompozitech1. Pravidelný trilobální tvar průřezu byl zkoušen pro vlákna z mezofázových smol2. Nejnovější trendy pro uhlíková vlákna z mezofázových smol zkoušejí připravit průřezový profil vláken takový, aby bylo možné současně zajistit vysokou pevnost i vysoký modul pružnosti vláken3. 20 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 2.1 Tvary průřezů uhlíkových vláken (piškotový, kruhový P50, Toray, Thornel50) 2 Obr. 2.2 Tvary průřezů uhlíkových vláken (obdélník, x-profil, dutá vlákna) Obr. 2.3 Tvary průřezu moderních uhlíkových vláken z mezofázových smol Rozměry vláken Běžná uhlíková vlákna na bázi polyakrylonitrilové suroviny mají průměr (u nekruhových vláken ekvivalentní průměr) okolo 7 µm. Vlákna nové generace s vyššími užitnými parametry mají díky jemnější surovině průměr nižší a to 4 - 6 µm. Starší vlákna firem Stackpole, Sigri nebo Morganite měla průměr 8 - 9 µm. Vlákna bázi smol mají obvykle průměr větší než 10 µm 4. Uhlíková vlákna z polyacetylenů mají průměr okolo 25 µm 5. Geometrický povrch uhlíkových vláken Geometrický povrch, v textilním inženýrství častěji používaný název měrný makropovrch - je definován jako6 21 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů povrchvlákna [103m2.kg–1] (1) hmotnost vlákna Tuto veličinu nelze přímo měřit. Pomocí obrazové analýzy a dalších měření lze získat parametry, z nichž lze měrný makropovrch vypočítat. obvod vlákna p a= = (2) plochavlákna * hustotavlákna s * ρ Většina vláken nemá čistě kruhový průřez. Proto byl zaveden tzv. tvarový faktor q 7, který nám říká o kolik je větší povrch vlákna, než odpovídá kruhovému průřezu, (respektive "relative perimeter", kolikrát je obvod vlákna větší než obvod ekvivalentního kruhu8). Jeho hodnotu lze vypočítat z dat získaných obrazovou analýzou. Potom můžeme k výpočtu měrného makropovrchu využít též ekvivalentní průměr vlákna, plochu průřezu nebo délkovou hmotnost vlákna: 4 a= * (1 + q) (3) d ekv * ρ a= a= 2 ρ * (1 + q ) * a = 2 * (1 + q) * π (4) s π (5) t*ρ Někdy potřebujeme znát velikost povrchu vláken v objemové jednotce, potom potřebnou hodnotu získáme, násobíme-li měrný povrch a hustotou vláken. 2.3 Měrný povrch uhlíkových vláken Měrný povrch (mikropovrch) uhlíkových vláken je možné stanovit na základě rozboru adsorbčních izoterem - metodou BET nebo tepelnou desorpcí látek se známou velikostí molekuly, nejčastěji N2. K adsorpci dochází při teplotě kapalného dusíku. Vzorky byly vyhodnocovány srovnáním se standardem TiO2. Porovnáním makropovrchu a mikropovrchu vláken získáme tzv. drsnostní faktor, který nám říká, kolikrát je změřený mikropovrch vláken větší, než vypočtený makropovrch. Pro uhlíková vlákna s relativně vysokými hodnotami měrného povrchu jsou vypracovány metody měření sorpce par látek s přímým vážením nasorbovaných molekul. Odzkoušené metodiky jsou např.: pro páry jódu a chlorid uhličitý. Pro kontrolu meziproduktů při výrobě uhlíkových vláken z polyakrylonitrilu je možné využít i stanovení navlhavosti vláken vážením. Adsorpce z roztoků může též přinést informace o velikosti povrchu vláken, ale též o jeho fyzikálně chemickém charakteru. Zkoušeny byly např.: adsorpce organických barviv a sledování jejich úbytku kolorimetricky. Běžně popisovaný systém využívá metylénové modři, jejíž organická část tvoří v roztoku kationty, metanilová žluť naopak tvoří anionty. Povrch vlákna o vyšší kyselosti sorbuje více metylénovou modř, neboť může nahradit jako kation vodík v karboxylových skupinách9. 22 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Tab. 2.1 Adsorpce z roztoků na uhlíkovém vlákně HMG 50 9 adsorpce iontů µmol/m2 Úprava vlákna Vodu smočené Vzduchem oxidované 4 hod. oxidované HNO3 8 hod. oxidované HNO3 12 hod. oxidované HNO3 měrný povrch Li+ Na+ PtCl62– MB+ MY– m2/g 0,12 0,173 0,08 0,138 0,599 0,227 1,380 0,605 0,229 0,160 0,155 0,117 0,117 0,171 0,738 1,320 1,090 0,717 0,347 0,266 0,585 0,420 0,99 1,56 3,40 7,30 10,5 0,204 2,100 MB+ – metylenová modř MY– – metanilová žluť Obr. 2.4 Vzorce barviv použitých pro adsorpce Mikropórovitost uhlíkových vláken Určitý stupeň pórovitosti uhlíkových vláken vyplývá z jejich struktury a je jednoduše prokazatelný nižší hustotou, než odpovídá masivnímu grafitu. Z rentgenových měření lze ověřit hustoty matrice a stanovit průměrnou pórovitost vláken. Pórovitost závisí na původní surovině, procesu dloužení, tepelného zpracování i povrchové úpravy10. Póry ve vláknech jsou orientovány převážně rovnoběžně s osou vlákna. Jejich šíře průměrný rozměr ve směru kolmém k ose vlákna - se pohybuje v okruhu studovaných vláken okolo 1 nm. U povrchu jsou většinou póry jemnější a jejich přístupnost je umožněna povrchovými úpravami nebo mechanickým namáháním vláken. Za normálních podmínek jsou povrchové póry plně obsazeny sorbovanými molekulami plynů. běžné metody stanovení 23 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů pórovitosti proto potřebují odplynění povrchu vláken za poměrně drastických podmínek při vyšší teplotě. Aktivní povrch uhlíkových vláken Aktivní měrný povrch je stanovován chemisorpcí kyslíku při teplotě 340oC. Molekuly kyslíku jsou při této teplotě dissociovány na atomy a ty jsou potom vázány poměrně pevnou vazbou na aktivních tzv. rohových uhlících, které mají nevysycený jeden sp2 orbital. Pro atom kyslíku byla vypočtena plocha 0,082 nm2, (molekula dusíku při normální teplotě zaujímá plochu 0,162 nm2). Poměr aktivního měrného povrchu a měrného mikropovrchu stanoveného metodou BET nebo MTD vyjadřuje poměrné zastoupení aktivních míst na povrchu vláken11. Tab. 2.2 Měrný povrch vlákna Grafil Apollo úroveň úpravy 0 1 2 Tab. 2.3 2.4 µg N2/g µmol/g 0,750 1,168 0,708 100 110 45 0,33 2,00 0,76 2,63 1,12 1,38 kyslíkové komplexy Měrný povrch vlákna Grafil XA úroveň úpravy 0 1 2 3 4 m2/g střední vzdálenost aktivních míst nm měrný povrch objem mikropórů BET BET celkový % stř. vzdálenost aktivních míst nm 0,326 0,330 0,328 0,338 0,378 0,601 0,480 0,564 0,460 0,460 1,5 3,7 8,4 9,1 6,8 2,35 1,48 0,99 0,90 1,10 měrný povrch m2/g aktivní místa Struktura povrchu Optická nebo elektronová rastrovací mikroskopie odhalí na povrchu uhlíkových vláken velmi jemné rýhování. Existence rýh na povrchu je zřetelná již při zvětšení 2000 krát. Při zvětšení řádově 10 000 krát lze odhadnout, že rýhy jsou hluboké řádově do 100 nm a jejich vzdálenost se blíží 1 µm 12. Rýhy zřejmě souvisí s vnitřní fibrilární mikrostrukturou uhlíkových vláken. Představy o vnitřní struktuře vláken vycházejí ze studia elektronové mikroskopie a plazmového leptání povrchu vláken. Povrchová vrstva je kompaktnější a orientace fibrilárně krystalických celků je blízká k ose vlákna s tím, že na povrch vystupují převážně hexagonální bazální grafitové plochy. 24 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 2.5 Vzhled povrchu uhlíkových vláken – SEM snímek, AFM snímek a molekulární model I když se povrch vlákna zdá nejvíce orientovanou částí struktury vlákna, obsahuje jak okraje krystalitů, tak i bezdefektní bazální grafitové plochy. Na povrchu vláken mohou být odkryty kromě fibrilární mikrostruktury též mikropóry, hranice krystalitů, vměsky, trhliny na hranici sousedních krystalitů a trhliny, které jsou zárodky pro přetržení vlákna. povrch vláken v těchto dimenzích byl dosti intenzívně zkoumán mikroskopicky též v souvislosti se snahami o zvyšování vlastní pevnosti vláken. Existence defektů na povrchu vláken a stupeň jejich nebezpečí pro pevnost byl vyhodnocován a obecnější schéma ukazuje diagram na obrázku č. 2.6.13. Obr. 2.6 Schéma mezivrstvy vlákno - pojivo pevnost vlákna [MPa] 6 5 4 3 2 1 0 0 1 2 3 velikost poruchy [mm] Obr. 2.7 Vliv povrchových defektů na pevnost uhlíkových vláken 14 25 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Přítomnost makrodefektů na povrchu vláken je přisuzována nečistotám, které se na vlákno dostaly během zpracování. Proto je snahou všechny roztoky i plynná média pro přípravu vláken i jejich suroviny filtrovat a zbavit nečistot větších než 1 µm. 2.5 Zastoupení atomů prvků na povrchu uhlíkových vláken Z chemického složení suroviny vyplývá základní atomární složení uhlíkových vláken. Vlákna na bázi polyakrylonitrilu zpracovaná na teploty okolo 1200oC mají celkově cca 92% uhlíku, zbytek představuje především dusík a stopy kyslíku a vodíku. Vysokomodulová vlákna zpracovaná na teploty vyšší než 1900oC již prakticky obsahují jen uhlík. Povrchové vrstvy jsou obvykle znečištěny jednak sorbovanými látkami, zbytky zvlákňovacích médií, úpravářských technologií, ale i transportem vnitřních nehomogenit k povrchu při karbonizaci. Kromě základní řady C, H, N, O se pravidelně nacházejí na povrchu vláken nečistoty: Zn - pocházejí ze zbytků zvlákňovacích roztoků ZnCl2, Sn - některé technologie upravují aktivitu prekurzoru pomocí komplexů SnCl2, Na - má původ ze zvlákňovacích roztoků NaSCN, případně alkalických povrchových oxidací uhlíkových vláken, S - rovněž z roztoků NaSCN, oxidace v H2SO4, z viskózové suroviny nebo dehtových smol, některé technologie využívají sloučeniny síry v první fázi termostabilizace polyakrylonitrilu, Si - je běžná nečistota, nejrozšířenější prvek zemské kůry, ale také součást některých přípravků zajišťujících, aby se vlákna prekurzoru navzájem neslepovala, Ti - je součástí matovacích přípravků pro syntetická vlákna nebo též součástí činidel zvyšujících adhezi ve formě komplexních organokovových solí. Chemické složení je běžně studováno v širokém rozsahu spektrálními metodami. V zásadě lze říci, že přítomnost jiných prvků než C, H, N, O na povrchu vláken ukazuje na nižší dokonalost v technologii jejich výroby a zpracování. Tab. 2.10 Atomární složení povrchu uhlíkových vláken 15 vlákno Hercules AS-1 Hercules AU-1 Hercules AS-4 Hercules AU-4 Hercules AU-4 Hercules AU-4 Hercules AU-4 Hercules AU-4 Hercules AU-4 Hercules AU-4 složení povrchové vrstvy - % atomů úprava C 83,1 90,7 80,0 79,0 68,4 75,6 76,3 68,4 64,1 75,4 standardní úprava bez úpravy standardní úprava bez úpravy anodická oxidace v H2SO4 anodická oxidace v NaOH anod. oxidace v NH4HCO3 oxidace v (NH4)2S2O8 anodická oxidace v H2O var v HNO3 26 O 9,8 4,6 14,5 14,2 28,9 17,0 17,3 26,0 29,3 18,0 N 6,6 2,6 5,5 1,8 1,5 0,9 6,4 3,0 4,1 6,6 Na 0,6 2,0 S stopy stopy Si 1,2 6,4 2,6 2,6 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 2.6 Funkční skupiny na povrchu uhlíkových vláken Protože originální povrch uhlíkových vláken má nízkou energii, jsou prováděny povrchové úpravy, jimiž na povrchu vláken vznikají chemicky aktivní funkční skupiny. Jejich důkaz byl proveden jednak přímou acidobazickou titrací, jednak elektronovou spektroskopií, tepelným rozkladem a rozborem vznikajících plynů, nebo elektrochemicky či chemickými reakcemi s dalšími chemicky aktivními látkami např.: esterifikací diazometanem nebo metanolem16, selektivní redukcí tetrahydridoboritanem sodným17,18,19, neselektivní redukcí tetrahydridohlinitanem lithným20 atp. Publikovaná data pro zahraniční průmyslově vyráběná vlákna potvrzují nalezený rozsah např.: Torayca M 40 B 7 µmol/g skupin titrovatelných NaOH, Torayca T 300 S 13 µmol/g skupin titrovatelných NaOH, 21. Oxidace povrchu uhlíkových vláken probíhá v podstatě ve čtyřech stupních: > C → > C–OH → > C=O → – COOH → CO2 Dosažený stupeň oxidace závisí na reakčních podmínkách. Obr. 2.8 Schéma elektrolytické oxidace povrchu uhlíkových vláken Původní vysoce energetické rohové atomy uhlíku jsou v grafitové struktuře vázány sp vazbou, mají jeden vazebný orbit nevysycený a mohou tak vazebně poutat molekuly pojiv. Za normální teploty jsou tyto rohové uhlíky obsazeny chemisorbovaným kyslíkem. Tato vazba je natolik stabilní, že může též reagovat s molekulami polymerů. Nejvyšší vazebný efekt pro epoxidová pojiva je však přisuzován karboxylové skupině22. Další skupiny (obr. 2.9) se mohou též podílet na vazbě vlákna a polymeru. Jejich účinek však bude záviset na možnostech reakcí se strukturálními skupinami jednotlivých polymerů23,24. Za přítomnosti amoniaku, či dalších látek obsahujících dusík je možná konverze původních kyslíkatých funkčních skupin na funkční skupiny obsahující dusík25 (obr. 2.10). Vzhledem ke svému zásaditému charakteru mohou přispívat k vazbám v kompozitech. 2 27 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 2.9 Funkční skupiny na uhlíkových vláknech obsahující kyslík Obr. 2.10 Funkční skupiny na uhlíkových vláknech obsahující dusík Existence funkčních skupin na povrchu uhlíkových vláken je studována např.: pomocí jejich teplotně programovaného rozkladu a stanovení rozkladných sloučenin (především CO a CO2). Bylo totiž zjištěno a dokázáno, že určité funkční skupiny se rozkládají v určitém rozsahu teplot a za vzniku specifických produktů. Oxid uhličitý a oxid uhelnatý vznikají rozkladem podle následující tabulky: Tab. 2.11 Tepelně programovaný rozklad funkčních skupin na uhlíkových vláknech26,27 vznik CO2 skupiny silně kyselé karboxyly slabě kyselé karboxyly laktoly, laktony, anhydridy peroxidy vznik CO teplota oC skupiny 200 - 250 350 - 400 anhydridy fenoly, hydrochinony karbonyly a chinony pyreny a chromeny 550 - 600 28 teplota oC 400 - 450 600 – 700 800 - 900 nad 1000 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Z tabulky je vidět, že anhydridy poskytují oba oxidy v závislosti na teplotě rozkladu. Přesnost rozlišení dějů závisí také na rychlosti zvyšování teploty. Identifikace produktů se moderně provádí pomocí plynové chromatografie nebo hmotové spektrometrie. Při vysokých teplotách probíhá Boudouardova rovnovážná reakce mezi CO2 a CO 28, která komplikuje přesné rozlišení probíhajících reakcí. Infračervená spektroskopie může pomoci identifikovat extrahované produkty z povrchu vláken. Rozlišení produktů je dáno tím, že energii absorbovaného záření odpovídají vibrace určitých vazeb a podle tabulek můžeme provést velmi přesné přiřazení jednotlivých absorpčních píků. Na obrázku je charakteristický záznam infračerveného spektra29 a v tabulce potom přiřazení píků k jednotlivým vazbám. Obr. 2.11 Záznam infračerveného spektra extraktu z povrchu uhlíkového vlákna Tab. 2.12 Přiřazení infračervených spekter jednotlivým vazbám příslušný vlnočet cm–1 funkční skupina hydroxyl éter / hydroxyl karboxyl (OH skupina v -COOH) alifatický řetězec CH2 alifatický řetězec CH2 alifatický řetězec CH3 lakton / karboxyl lakton / karboxyl chinon aromatická C=C vazba karboxylát dusičnan 3389 – 3459 1085 – 1190 3200 – 3251 2849 – 2859 2920 – 2925 2956 – 2961 1723 – 1724 1220 – 1265 1642 – 1647 1585 – 1600 1413 – 1423 1382 – 1388 29 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Přímo na vláknech je nyní nejčastěji využívána metoda označovaná jako XPS fotoelektronová spektroskopie, neboť její pomocí v kombinaci s Fourierovým rozkladem nasnímaných absorpčních píků můžeme určit charaktery vazeb C-C, C-O a dalších bezprostředně v povrchové vrstvě30-33. Následující obrázek ukazuje nejčastější funkční skupiny, které jsou přiřazovány podle XPS spekter skupiny O1S, tedy skupiny obsahující vázaný kyslík. V tabulce je potom uvedeno přiřazení energií píků jednotlivým skupinám, a to jak pro vazby kyslíku, tak i pro vazby uhlíku (označení C1S). Obr. 2.12 Funkční skupiny na grafitu podle skupin přiřazení absorbce O1S Obr. 2.13 Záznam XPS spekter29 a) píky přiřazené C1s b) píky přiřazené O1s 30 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Tab. 2.13 Přiřazení XPS spekter29 O1S vazba C=O chinonů C–O vazba esterů, amidů, anhydridů, hydroxylů a éterů –O– vazba v éterech a anhydridech C–O vazba karboxylů –O– ve vodě C1S energie eV vazba energie eV 531,1 C aromatický, alifatický 284,6 532,3 C–OR 286,1 533,3 C keto/enol 286,4 534,2 536,1 COOR 288,1-289,1 Mezipovrchové jevy v kompozitech jsou v poslední době intenzivně studovány i dalšími spektrálními metodami. Podle stoupající energie jsou využívány metody magnetické < vibrační < elektronové < fotoelektronové a povrchové hmotové spektroskopie34. 2.7 Fyzikálně chemický charakter povrchu vláken Fyzikálně chemický charakter povrchu vláken lze postihnout stanovením kontaktního úhlu smáčení modelovými kapalinami nebo přímo pojivy pro přípravu kompozitů či jejich roztoky. Byly popsány různé metody stanovení kontaktního úhlu smáčení. Metoda podle Kurilenka35 - nanášení kapek na vlákno mezi dvěma mikroskopickými sklíčky se ukázala jako nevhodná, neboť uhlíková vlákna mají pro tuto metodu malý průměr. Królikowského36 metoda - kapkování na volné vlákno přinesla již uspokojivé výsledky. Bylo zjištěno, že nejvhodnější velikost kapek pro tuto metodu je zhruba trojnásobek průměru vlákna. Úhly byly odečítány z fotografií při zvětšení cca 600 krát. Spolehlivost odečítání úhlu je ± 5o. Při statické metodě odečítání kontaktního úhlu (obr. 2.14) je vlákno ponořeno do kapaliny, která vzlíná po jeho povrchu. Nakláněním vlákna dosáhneme ztotožnění úhlu naklonění s úhlem smáčení. Tento úhel poznáme tak, že vymizí oblouček vzlínající kapaliny a rozhraní tvoří lomené přímky. Bylo pracováno při zvětšení 60 - 200 krát. Na KZU TU Liberec je rozpracována metoda vyhodnocení úhlu smáčení pomocí obrazové analýzy systému Lucia G pro vlákno ponořené kolmo do kapaliny (první kresba 2.14)37. Poměrně přesnější hodnoty byly získány měřením adhezní síly, jíž je smáčené vlákno vtahováno povrchem kapaliny. Měření bylo prováděno pomocí torzních vah a výpočet kosinu úhlu smáčení byl proveden z poměru hodnot síly pro kapalinu plně a částečně smáčející. (obr. 2.15). Pro uhlíková vlákna novější generace s průměry pod 5 µm jsou však tyto síly velmi malé a rozptyl naměřených hodnot vysoký. Jako výhodnější se jeví studovat soubor svazků vláken. Tento systém je blízký k uspořádání vláken v kompozitech a vlivy jednotlivých nepravidelností na monofilech jsou zakryty velkým počtem současně sledovaných vláken. Byla proto vyzkoušena metoda stanovení kosinu úhlu smáčení na 31 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů základě měření rychlosti vzlínání kapalin v teflonové trubici naplněné rovnoběžnými uhlíkovými vlákny do poloviny jejího objemu38. Avšak i tato metoda má četná úskalí a není zatím schopna poskytnout zcela spolehlivé výsledky39,40,41. Obr. 2.14 Metody zjišťování úhlu smáčení Obr. 2.15 Wilhelmyho měření smáčecí síly Na základě změření úhlu smáčení lze stanovit t.zv. kritické povrchové napětí γC kapaliny, která vlákno plně smáčí a má tedy cos ϑ = 1. Hodnota tohoto kritického povrchového napětí má blízký vztah k povrchové energii smáčeného vlákna. Vyhodnocení se provádí graficky. Smáčivost je možné také jednoduše stanovit také t.zv. “float testem”. Metoda využívá jevu, že malé částice materiálu, který není plně smáčen, plavou na povrchu kapaliny i s nižší hustotou než má sledovaný materiál - naopak plně smáčené částice rychle vnikají do kapaliny a při vhodném rozdílu hustot klesnou ke dnu. Metoda je vhodná pro rychlé orientační stanovení kritického povrchového napětí vláken. Výsledky dosti závisí na zkušenosti pracovníka. 32 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 2.16 Odvození kritické povrchové energie podle Zismana Obr. 2.17 “Float test” k určení kritické povrchové energie 2.8 Matematické vztahy pro určení povrchové energie Klasická rovnice popisující rovnováhu na rozhraní fází, když kapka kapaliny je na pevné podložce v rovnováze se vzduchem nasyceným jejími parami: γSL - γSV + γLV * cos ϑ = 0 γSL ... γSV ... γLV ... ϑ ... povrchová energie mezi tuhou a kapalnou fází povrchová energie mezi tuhou a plynnou fází povrchová energie mezi kapalnou a plynnou fází úhel kapky kapaliny na tuhé fázi 33 [mJ/m2] [mJ/m2] [mJ/m2] [o] Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů ADHEZNÍ PRÁCE A JEJÍ SLOŽKY WSL = γLV * (1 + cos ϑ ) WSL = WSLL + WSLAB WSLL = 2(γSL * γLL)0,5 WSLL = 4 * γSL * γLL / (γSL + γLL) WSL WSL WSLAB γSL γLL adhezní práce mezi tuhou a kapalnou fází disperzní složka adhezní práce mezi tuhou a kapalnou fází acidobazická složka adhezní práce mezi tuhou a kapalnou fází disperzní složka povrchové energie tuhé fáze disperzní složka povrchové energie kapalné fáze [mJ/m2] [mJ/m2] [mJ/m2] [mJ/m2] [mJ/m2] Pomocí smáčivosti byly stanoveny i povrchové energie ploch monokrystalu grafitu42. Pro bazální plochy (obr. 2.19) byla naměřena hodnota cca 30 mJ.m–2, pro stěny hranolu hodnota vyšší než 80 mJ.m–2, (obr. 2.19). U uhlíkových vláken je předpokládán výskyt obou typů grafitových ploch na povrchu a hodnota povrchové energie se tedy pohybuje mezi 30 a 80 mJ.m–2 - čím dokonalejší je povrch s větším počtem bazálních ploch v povrchu, tím nižší je hodnota povrchové energie. Povrchovými úpravami dochází k mikronaleptání povrchu a tím i k zvýšení povrchové energie. Podstatnější vlivy má vazba heteroatomů a vytváření chemicky aktivních skupin na povrchu vláken. Z rozboru naměřených dat mezipovrchové energie mezi povrchem vláken a vybranými kapalinami můžeme určit příspěvek disperzních sil k interakcím a odhadnout možnosti chemických interakcí povrchu uhlíkových vláken. V literatuře byly učiněny pokusy vysvětlit pomocí Griffithovy lomové teorie adhezi vlákna a matrice i korozní poškození kompozitů vlivem vnějšího prostředí. Obr. 2.18 Energie v grafitové mřížce 34 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 2.19 Energetika ploch monokrystalu grafitu Tab. 2.14 Povrchové energie pojiv [mJ/m2]43 materiál dispersní složka polární složka povrchová energie Teflon 20,97 0,03 21,0 Polymetylsiloxan 20,5 1,6 22,1 Polysulfon 26,1 3,6 29,7 Polykarbonát 38,7 2,6 41,3 Polyetylen 33,0 0 33,0 Polyuretan 32,0 7,0 39,0 Polystyren 38,4 2,7 41,1 Polymetylmetakrylát 34,0 14,0 48,0 Polyetylentereftalát 36,6 2,9 39,5 CHS Epoxy 15 35,1 29,3 64,4 CHS Polyester B-2031 32,8 30,8 63,6 35 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 2.20 Předpokládaný mechanismus reakcí funkčních skupin na uhlíkových vláknech s epoxy-skupinami Obr. 2.21 Předpokládaný chemizmus reakcí funkčních skupin na uhlíkových vláknech s aminickými tvrdidly epoxidových pryskyřic 36 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 2.9 Povrchové vlastnosti vláken a mechanické vlastnosti kompozitů Povrchové vlastnosti ovlivňují mechanické vlastnosti kompozitních materiálů z nich zhotovených ve velmi široké oblasti. Ovlivněny jsou především vlastnosti ohybové, tedy s takovým namáháním, kde síla nepůsobí jen ve směru osy vláken pro jednosměrně uspořádané kompozity. U kompozitů s vícesměrným uspořádáním vláken jsou potom silně ovlivněny všechny vlastnosti bez ohledu na směr namáhání44 - 55. V praxi je nejlepším vyjádřením kvality povrchu a adheze mezi pojivem a výztuží mechanický parametr - mezivrstvová pevnost ve smyku (ILSS). Metody jejího zjišťování byly několikrát podrobně popsány56. Obdobné výsledky dají i měření pevností ve směru kolmém na vlákna, nebo měření střihových vlastností. Obr. 2.22 Mikrotesty pro zjištění adheze mezi vláknem a pojivem Testům tohoto typu se obecně říká vytahovací, neboli "pull out" testy. Uspořádání experimentu může být různé. V principu se vytahuje jednotlivé vlákno z malého objemu vytvrzeného pojiva. Pevnost je potom dána podílem síly potřebné k vytažení vlákna a velikosti stykové plochy vlákno-pojivo. Test je omezen vlastní pevností vláken v tahu57. Obr. 2.23 Mikrotest pro zjištění kritické délky vláken Pojivo, ve kterém jsou monovlákna zalita musí mít zřetelně vyšší tažnost než vlákna. Tímto testem zjistí střední hodnotu kritické délky vlákna. Známe-li tahovou pevnost vlákna, jeho průřez a obvod, potom můžeme vypočítat smykovou pevnost, tedy adhezi mezi vláknem a pojivem. 37 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 2.24 τ= Test pro zjištění interlaminární smykové pevnosti 3 F * 4 a*d l:d=4:1 d…výška vzorku l…vzdálenost podpěr a…šířka vzorku Ilustrace mechanických parametrů pro výběr kompozitů z vláken firmy Toray je v následujících tabulkách: Tab č. 2.16 Pevnosti kompozitů z vláken firmy Toray [MPa] vlákno/namáhání T 300 T 800 podélný tah 1760 2840 podélný tlak 1570 1570 příčný tah 80 80 ILSS 110 110 střih 98 98 T 1000 M 46 J M 60 J 3533 2160 1760 1570 980 780 50 45 30 100 85 70 59 39 Tab č. 2.7 Porovnání pevností tkaninových a UD-prepregových kompozitů fy Toray [MPa] Pevnost v tahu Pevnost v tlaku non-crimp tkanina běžná tkanina UD 0o/90o 735 930 570 745 725 1020 Hledali jsme se vyjádření souvislosti mechanických vlastností kompozitů s dalšími parametry vláken. Poměrně zřetelný vztah byl pozorován pro kritickou povrchovou energii různě upravených vláken a interlaminární smykovou pevnost kompozitů z nich připravených. Zajímavý je přístup jednoho z nejzasvěcenějších teoretiků z oblasti mezipovrchových jevů v uhlíkových kompozitech L. T. Drzala58, když vyjádřil korelaci mezi obsahem kyslíku na uhlíkových vláknech a mezivrstvovou smykovou pevností kompozitů. Z obrázku 2.25 potom vyplývá, že větší měrou přispívají k adhezi disperzní složky mezipovrchové energie, neboť při teplotách nad 300oC jsou silně kyselé funkční skupiny odbourány a nemohou tedy přispívat k vazbě mezi povrchem vláken a pojivem. Obdobně při teplotách nad 600oC se 38 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů odbourávají slabě kyselé karboxyly a fenolické skupiny a na vlákně zůstanou jen bazické karbonylové, chinonové a pyrenové skupiny. Obr. 2.25 Interlaminární smyková pevnost a obsah kyslíku v povrchové vrstvě 2.10 Souhrn literárních poznatků Podle literatury i našich vlastních pozorování mají na výsledné vlastnosti uhlíkových kompozitů s polymerními pojivy vliv všechny popsané jevy. Čím je nižší standardnost uhlíkových vláken, tím větší bude zastoupení poruch i dalších fenoménů ve větších rozměrech a budou více ovlivňovat povrchové vlastnosti. Čím dokonalejší bude daný typ uhlíkových vláken, tím lépe můžeme studovat jemnější charakteristiky, neboť jejich význam bude převládat. Shrneme-li diskutované informace, potom velikost měrného povrchu uhlíkových vláken závisí na tvaru jejich průřezu a poloměru. Běžná vysocepevná a vysokomodulová vlákna mají měrný makropovrch v rozmezí 0,2 - 0,5 m2/g. Mikropovrch vláken je díky jeho rýhované struktuře cca o 20% větší než jsou hodnoty makropovrchu. Grafenové roviny jsou na povrchu vláken z větší části orientovány rovnoběžně s povrchem, část povrchových uhlíků má charakter tzv. rohových uhlíků s jedním nevysyceným orbitalem sp2, který je ale na vzduchu obsazen komplexem s molekulou kyslíku O2. Nejběžnějšími heteroatomy na povrchu uhlíkových vláken jsou kyslík, dusík a vodík. Případné další prvky lze považovat za nečistoty. Uvedené heteroatomy tvoří funkční skupiny kyselého i bazického charakteru a silně ovlivňují možnosti chemické vazby s molekulami pojiv. Kritická povrchová energie uhlíkových vláken se pohybuje mezi 45 - 55 mJ/m2, což znamená, že kapaliny s vyšší povrchovou energií je smáčí jen částečně. Úhel smáčení pro laminační pryskyřice se pohybuje mezi 20 až 40o. Existence funkčních skupin na povrchu způsobuje polaritu povrchu. Interlaminární smyková pevnost kompozitů je nejlepší charakteristikou povrchu z měřených mechanických vlastností. Pro houževnaté epoxidové pryskyřice je vyšší než 90 MPa. 39 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů O důležitosti studia povrchových vlastností uhlíkových vláken svědčí i značné množství publikací ve vědecké literatuře v posledních letech59 - 85. Z metod, které nejsou v této práci popsány, se objevují stále častěji práce využívající inverzní plynovou chromatografii. Jejich závěry a číselná data pro povrchové energie jsou však odlišná od dat získaných smáčením86-90. 2.11 Literatura ke kapitole 2: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. Ko Y.S. a kol.: Carbon 86, str. 659, sb. konf. Baden-Baden 1986, Edie D.D., Hayes G.F., Rast G.H., Fain C.C.,: High Temperatetures-High Pressures 22, 289 (1990), Klett J.W., Edie D.D.: Carbon 33, 1485 (1995), Bareš R.A.: Plasty a kaučuk 26,165-174 (1989), Diefendorf R.J.: AFML-TR-72-133 - part II, str. 40, 1973, Neckář B.: Morfologie a strukturní mechanika obecných vlákenných útvarů, TU v Liberci 1998 Malinowska K.: Práce Inst.Wlok., 29, Lodž 1979 Allan G.G., Laine J.E., Neogi A.N.: Surface properties in relation to the bonding of nonwowens, p. 586 in Schick M.J.: Surface Characteristic of Fibers and Textiles, Part II, FSS, Marcel Decker Inc., N.York, Basel 1977 Brooks C.S., Golden G.S., Scola D.A: Carbon 12, 609-617 (1974), Baldrián J., Pleštil J.: výzk. zprávy ÚMCH ČSAV, Mono 1-74, 1-75, Rand B., Robinson R.: Carbon 15, 311 (1977), Krsová A.: SVÚM Z-87-5680, str. 122, Praha 1987, Izuka Y. a kol.: Carbon Fibres, str. 21, 3rd Conf. PRI London 1985, Izuka Y. a kol.: Carbon Fibres, str. 21, 3rd Conf. PRI London 1985, De Vilbiss T.A.: Composite Interfaces, Elsevier Publ. 1986, str. 307-316, March J.: Advanced Organic Chemistry, J.Wiley, New York (1984), Studebaker M.L.: Rubber Age 77, 69 (1955), Studebaker M.L. a kol.: Ind. Eng. Chem. 48, 162 (1956), Donnet J.B., Lahaye J., Schultz J.: Bull. Soc. Chim. France 1769 (1966), Rivin D.: Rubber Chem. Technol. 36, 729 (1963), Kalnin I.L., Jäger H.: Carbon Fibres and Their Composites, str. 67, Springer 1985, Fitzer E., Weiss R.: Carbon 25, 455 (1987), Zielke U., Hüttinger K.J., Hoffman W.P.: Carbon 34, 999 (1996), Zielke U., Hüttinger K.J., Hoffman W.P.: Carbon 34, 1007 (1996), Kozlowski C., Sherwood P.M.A.: Carbon 24, 347 (1986), Boehm H.P. a kol.: Angew. Chem. 76, 742 (1964), Papirer E., Dentzer J., Li S., Donnet J.B.: Carbon 29,69 (1991), Boehm H.P., Bewer G.: Proc 4th London Int. Carbon and Graphite Conf. str. 344, Soc. Chem. Ind. London 1974, Zielke U., Hüttinger K.J., Hoffman W.P.: Carbon 34, 983 (1996), Hopfgarten F.: Fibre Sci.&Technol. 12, 283 (1979), Brewis D.M. a kol.: Fibre Sci.&Technol. 12, 41 (1979), Kozlowski C., Sherwood P.M.A.: Carbon 24, 347 (1986), Proctor A., Sherwood P.M.A.: Carbon 23, 53 (1985), 40 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 34. 35. 36. 37. 38. 39. Occhiello E. a kol.: Comp. Sci. and Technol. 36, 133 (1989), Kurilenko A.K., Alexandrova L.B.: Chim. Volokna 3, 65 (1965), Królikowski W.: Vyztužené plasty. hmoty 1972, sb. konf. Karlovy Vary, Dembický J.: Seminář doktorandů 1999, FT TU Liberec, Grégr J., Černý J.: Vyztužené plasty 1989, str. 181, sb. konf. Karlovy Vary, Grégr J.: Příspěvek ke studiu dynamiky pronikání kapalin vlákennými útvary, STRUTEX, 6. nár.konf., prosinec 1999, Liberec, str. 41-52, 40. Aggarwal R.K.: Evaluation of relative wettability of carbon fibres, Carbon 15, 291-3 (1977), 41. Chwastiak S.: J. Colloid and Interface Sci. 42, 298 (1973), 42. Butler B.L. a kol.: 28th An. Techn. Conf. SPI 1973, 21 - C, 43. Rothschein K.: Plasty a kaučuk 25, 81-90 (1988), 44. Clark D., Wadsworth N.J., Watt W.: Int. Conf. on Carbon Fibres their Place in Modern Technology, Plastic Inst. London Feb. 1974, 45. Adams R.D., Bacon D.G.C.: Appl. Phys. 7, 7 (1974), 46. Judd N.C.W.: The Brit. Polym. J. 9, 272 (1977), 47. Gunjajev G.M. a kol.: Mechanika kompozitnych mat. [4] 603 (1979), 48. Kalnin I.L.: Mechanika kompozitnych mat. [3] 397 (1979), 49. Gozdz A.S., Weigmann H.D.: J. Appl. Polym. Sci. 29, 3965 (1984), 50. Papirer E., Ballard H., Vidal A.: Eur. Polym. J.: 24, 783 (1988), 51. Horie K., Murai H., Mita I.: Fibre Sci.&Technol. 9, 253 (1976), 52. Horie K. a kol.: J. Polym. Sci. (Par t A1) 8, 1357 (1970), 53. Tanaka A., Fujisawa T., Yosomyia R.: J. Polym. Sci., Polym. Chem. Ed. 18, 2367 (1980), 54. Schechter L., Wynstra J.: Ind. Eng. Chem, 48, 86 (1956), 55. Fitzer E., Geigl K.H., Hüttner W., Weiss R.: Carbon 18, 389 (1980), 56. Izbicka J.: Vyztužené Plasty 1989, str. 116, sb.konf. Karlovy Vary, 57. Favre J.P., Perin J.: J. of Mat. Sci. 7, 1113 (1972), 58. Drzal L.T. a kol.: J. Adhesion 16, 26 (1982), 59. Dilsiz N., Wightman J.P.: Effect of acid-base properties of unsized and sized carbon fibers on fiber/epoxy matrix adhesion: Colloid Surface A: 164: |2-3| 325-336 (2000) 60. Kashimura S., Ishifune M., Kakegawa H., et al.: Surface oxidation and activation of carbon fiber using radical NO3 center dot generated by anodic oxidation of NO3–: Electrochemistry: 67: |12| 1117-1119 (1999) 61. Wang Y.Q., Zhang F.Q., Sherwood P.M.A.: X-ray photoelectron spectroscopic study of carbon fiber surfaces. 23. Interfacial interactions between polyvinyl alcohol and carbon fibers electrochemically oxidized in nitric acid solution: Chem. Mater.: 11 |9| 2573-2583 (1999) 62. Dilsiz N., Wightman J.P.: Surface analysis of unsized and sized carbon fibers: Carbon: 37: |7| 1105-1114 (1999) 63. Bismarck A., Pfaffernoschke M., Selimovic M., et al.: Electrokinetic and contact angle measurements of grafted carbon fibers - Part III: Grafting of 2-(N,N-dimethylamino) ethyl methacrylate: Colloid. Polym. Sci.: 276: |12| 1110-1116 (1998) 64. Iwashita N., Psomiadou E., Sawada Y.: Effect of coupling treatment of carbon fiber surface on mechanical properties of carbon fiber reinforced carbon composites Composites Part A-Appl. S: 29 |8| 965-972 (1998) 41 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. Zhuang H., Wightman J.P.: The influence of surface properties on carbon fiber/epoxy matrix interfacial adhesion: J. Adhesion 62: |1-4| 213-245 (1997) Hage E., Costa S.F., Pessan L.,A.: Modification of the carbon fiber surface with a copper coating for composite materials with epoxy: J. Adhes. Sci. Technol.: 11: |12| 1491-1499 (1997) Kowbel W., Bruce C., Withers J.C., et al.: Effect of carbon fabric whiskerization on mechanical properties of C-C composites: Composites Part A-Appl. S 28: |12| 9931000 (1997) Wu G.M.: Effects of carbon fiber treatment on interfacial properties of advanced thermoplastic composites: Polym. J.: 29: |9| 705-707 (1997) Hamerton I., Hay J.N., Howlin B.J., et al.: ToF SIMS and XPS studies of carbon fiber surface during electrolytic oxidation in O-17/O-18 enriched aqueous electrolytes: Chem. Mater.: 9: |9| 1972-1977 (1997) Rashkovan I.A., Korabelnikov Y.G.: The effect of fiber surface treatment on its strength and adhesion to the matrix: Compos. Sci. Technol.: 57: |8| 1017-1022 (1997) Sherwood P.M.A.: Surface analysis of carbon and carbon fibers for composites: J. Electron. Spectroscop. 81: |3| 319-342 (1996) Singh R.P., Nayak N., Kandpal L.D.: In situ electropolymerization of azo-imide resins (chain extended bismaleimides) on carbon fiber: J. Polym. Mater.: 13: |2| 163-167 (1996) Akbay A.R., Bayramli E. : The effect of surface activation in polymer matrix-carbon fiber interactions: J. Adhesion 50 |2-3| 155-164 (1995) Ohwaki T., Ishida H.: Comparison between FT-IR and XPS characterization of carbon fiber surfaces: J. Adhesion 52: |1-4| 167-186 (1995) Wood G.A., Iroh J.O.: Effect of electrolytes and process parameters on the electropolymerization of pyrrole onto carbon fibers: J. Appl. Polym. Sci.: 61: |3| 519528 (1996) Jang J., Yang H.: The effect of surface treatment on the performance improvement of carbon fiber/polybenzoxazine composites. Journal of Materials Science: 35: |9| 2297 (2000) Bismarck A., Pfeifer G., Springer J.: Study on surface and mechanical fiber characteristics and their effect on epoxy composite properties tuned by continuous anodic carbon fiber oxidation. Journal of Adhesion Science and Technology 14: |5| 661 (2000) Bismarck A., Kumru M.E., Karger-Kocsis J.: Study on surface and mechanical fiber characteristics and their effect on the adhesion properties to a polycarbonate matrix tuned by anodic carbon fiber oxidation. Composites. Part A, Applied Science and Manufacturing, 30: |12| 1351 (1999) Kaushik V.K.: Surface characterization of KMnO4 treated carbon fiber precursors using X-ray photoelectron spectroscopy. Polymer Testing, 19: |1| 17 (1999) Runnels Petrise L., Joseph Joshua D., Wightman R.,: Effect of pH and Surface Functionalities on the Cyclic Voltammetric Responses of Carbon-Fiber Microelectrodes. Analytical Chemistry, 71: |14| 2782 (1999) Bismarck A., Richter D., Springer J.: Basic and acidic surface oxides on carbon fiber and their influence on the expected adhesion to polyamide. Colloids and Surfaces a Physicochemical and e 159 |2|, 3341 (1999) 42 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. Park B.Y., Kim S.C.: A study of the interlaminar fracture toughness of a carbonfiber/epoxy composite containing surface-modified short Kevlar fibers. Composites Science and Technology. 58 |10| 1599 (1998) Iwashita N., Psomiadou E., Sawada Y.: Effect of coupling treatment of carbon fiber surface on mechanical properties of carbon fiber reinforced carbon composites Composites. Part A, Applied Science and Manufacture 29 |8| 965 (1998) Bashtannik P.I., Kabak A.I., Zinuhov V.D.: Regulation of the Mechanical Properties of Thermoplastic Carbon Fiber-Reinforced Plastics by Changing Their Production Conditions and Surface Treatment of the Fibers. Mechanics of Composite Materials. 34 |5| 483 (1998) Boyes E.D.: High-Resolution and Low-Voltage SEM Imaging and Chemical Microanalysis. Advanced Materials. 10 |15| 1277 (1998) Nardin M., Balard H., Papirer E.: Carbon 28, 43 (1990) Donnet J.B., Park Soo-Jin: Carbon 29, 955 (1991) Bradley R.H., Ling X., Sutherland I.: Carbon 31, 1115 (1993) Qin Ren-Yan, Donnet J.B.: Carbon 32, 165 (1994) 43 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 3.0 Vlastní poznatky a jejich diskuse 3.1 Měrný povrch uhlíkových vláken Podrobné hodnocení geometrického povrchu 21 typů uhlíkových vláken jsme popsali v příspěvku na Strutexu 20001 (rozsah hodnot 0,122 - 0,479 m2/g), využití těchto poznatků pro další typy speciálních vláken bylo předmětem diplomové práce Ing. M. Šilcové2 (výpočty pro 50 typů komerčních vláken na základě dat výrobců – 0,27 – 0,51 m2/g, a dva typy proměřeny pomocí obrazové analýzy) a závěry předneseny na Strutexu 20013. V dalším textu se chceme podrobněji věnovat dosud nepublikovaným informacím a jejich srovnáním s publikovanými daty. Byly porovnány 2 způsoby odplynění vzorků ve vakuu - při 100 - 120oC a 240 - 260oC po dobu 2 hodin. Po odplynění při vyšší teplotě byl změřen o cca 50% vyšší specifický povrch. Původní metoda tepelné desorpce byla modifikována E. Smolkovou4 využitím par organických kapalin. Tato metoda (MMTD) nevyžaduje práci s kapalným dusíkem a lze pracovat při běžných teplotách. Pro vlastní práci jsme použili jako sorpční látku benzen, jako nosný plyn vodík. Tab. 3.1 Porovnání měrných povrchů čs. produktů a cizích vláken s různou úpravou velikost měrného povrchu m2/g Vlákno a úprava MTD BET 120oC BET 260oC MMTD Modmor I-S 0,287 0,311 0,427 0,420 M-I-S oxidovaný HNO3 0,258 0,249 0,489 M-I-S oxidovaný vzduchem 0,406 0,420 0,728 WH – 926 0,327 0,351 0,523 D 846 0,363 0,381 0,515 D 018 0,290 Tab. 3.2 vlákno 0,470 Drsnostní faktor povrchu uhlíkových vláken geometrický povrch měrný povrch drsnostní faktor m2/g m2/g D 019 0,261 0,40 1,53 D 029 0,288 0,72 2,50 D 013 0,320 0,83 2,59 D 015 0,315 1,58 5,01 M-I-S 0,263 0,42 1,60 Měření ilustrovaná v tabulkách byla prováděna na pracovišti Monokrystaly a KFCH VŠCHT Pardubice. 43 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Tab. 3.3 Sorpce jodu na povrchu vláken vlákno mg/g m2/g DS 02 7,35 3,79 DS 06 8,70 4,48 DS 08 8,37 4,32 DS 12 8,21 4,24 M-I-S 4,48 2,31 3.2 Pórovitost uhlíkových vláken Měření byla prováděna ve spolupráci s ÚMCH ČSAV a ilustraci výsledků ukazují tabulky 3.4 a 3.5. Pórovitost závisí na původní surovině, procesu dloužení, tepelného zpracování i povrchové úpravy5. Tab. 3.4 Pórovitost čs. uhlíkových vláken - vlivy surovin a dloužení pórovitost na základě hustot vnitřní měrný povrch m2/cm3 DS 24 0,191 330 DS 9.3 0,210 419 Vs - 2500oC 0,407 835 Melana 0 0,248 463 Melana –30% 0,257 489 Melana +30% 0,243 423 Anilana 0,233 426 Wolpryla 0,226 484 Označení vlákna Tab. 3.5 Pórovitost zahraničních uhlíkových vláken pórovitost na základě hustot vnitřní měrný povrch m2/cm3 Modmor II 0,194 584 Rigilor AC 0,204 700 Torayca T 300 0,211 479 Fortafil 5Y 0,234 478 Celion 3000 0,222 478 Označení vlákna 44 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Panex 30 C 0,242 509 Na pracovišti KTM TU Liberec bylo provedeno vyhodnocení vlivu dodatečného tepelného zpracování vláken na jejich pórovitost. (Měření hustot a výpočty6, rentgenstrukturální data7). Tab. 3.6 Pórovitost uhlíkových vláken v závislosti na dodatečném tepelném zpracování Vlákno a úprava hustota g/cm3 pórovitost T 300 J původní 1,7948 0,171 T 300 J žíhané na 2200oC 1,8931 0,143 T 300 J žíhané na 2800oC 1,9233 0,134 T 800 H původní 1,8146 0,159 T 800 H žíhané na 2200oC 1,8932 0,143 T 800 H žíhané na 2800oC 1,9235 0,129 M 46 J původní 1,8436 0,165 M 46 J žíhané na 2200oC 1,9112 0,135 M 46 J žíhané na 2800oC 1,9308 0,131 3.3 Chemické složení povrchu uhlíkových vláken Vlastními acidobazickými stanoveními jsme prokázali existenci kyselých funkčních skupin v řádu 10–6 mol/g vlákna. 3.4 Smáčivost a povrchová energie uhlíkových vláken Aggarwalovo řešení 8 Aggarwal navrhl matematický přístup určování relativní smáčivosti uhlíkových vláken. Smáčivost uhlíkových vláken je popisována pomocí kontaktního úhlu smáčení. Porovnával charakter povrchu uhlíkových vláken na základě rychlosti vzlínání kapaliny rovnoběžně uspořádanými kabílky ve skleněné trubicí. Navržená metoda je založena na Washburnově rovnici pro dynamiku toku kapaliny v jedné kapiláře, kde je zanedbán účinek gravitace. Aggarwalova úprava je vyjádřena vztahem 2 ⋅π 2 ⋅ ρ 2 ⋅γ L dm K ⋅ re ⋅ cos θ = , kde K = , 8 ⋅η dt m 5 45 (3.1) Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů kde m je hmotnost kapaliny v trubici za čas t , r e ekvivalentní poloměr kapiláry mezi vlákny, cos θ kosinus kontaktního úhlu smáčení vlákna kapalinou, ρ hustota kapaliny, γ L povrchové napětí kapaliny, η viskozita kapaliny. Chwastiakův postup 9 Chwastiak navrhl metodu pro měření smáčecích vlastností uhlíkových vláken na základě změny povrchové energie vláken následkem smáčení. Některé problémy tohoto postupu byly diskutovány na Strutexu 1999 1 0 . Problém definování geometrie vlákenného svazku je vyřešen fixováním vláken v pylytetrafluoroethylenové PTFE trubičce. Základem metody pro určování smáčecích vlastností vláken je stanovena analýza sil působících během spontánního toku kapaliny do fixovaného vlákenného svazku. Povrchové síly způsobující vzlínání kapaliny do vlákenného svazku a mechanické síly ztěžující tok kapaliny do svazku, které jsou rozděleny na viskózní, gravitační a setrvačné. Kapalinový sloupec musí vynaložit mechanickou práci k překonání těchto sil a tím dochází k úbytku mezipovrchové energie. Povrchová energie vláken následkem smáčení ∆γ je vypočítána ze znalostí obvodu všech vláken ve vlákenném svazku C f a určených hodnot viskózní Φ v , gravitační Φ g a setrvačné Φ i síly: ∆γ = 1 (Φ v + Φ g + Φ i ) . Cf (3.2) Viskózní síla je vyjádřena následujícím vztahem 2 Φ v 128 ⋅ (1 − ε ) ⋅ H ⋅ ρ f ⋅ η ⋅ α = Cf K h2 ⋅ ε 3 ⋅ VT ⋅ W f ⋅ d f ⋅ ρ 2 2 ⎛ m2 ⋅ ⎜⎜ ⎝ t ⎞ ⎟⎟ . ⎠ (3.3) Gravitační síla je dána výrazem Φg Cf = g ⋅ρf ⋅H ⋅df 4 ⋅W f ⋅ (m ) . (3.4) Setrvačná síla je vyjádřena rovnicí 2 2 Φ i H ⋅ α ⋅ (2α − 1) ⋅ ρ f ⋅ d f ⎛ m ⎞ = ⋅⎜ ⎟ . ε ⋅ VT ⋅ W f ⋅ ρ Cf ⎝t ⎠ (3.5) Dále je definována hydraulická konstanta K h , která charakterizuje průměr kapilár mezi vlákny na základě pórovitosti systému. Matematické vyjádření je velmi složité a využívá pomocné linearizace na základě vztahu d log m t dm dm m = ⋅ = α odtud =α ⋅ . dt t d log t m dt 46 (3.6) Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Chwastiakova úprava zanedbávající setrvačné a gravitační síly je dána výrazem 128 ⋅ (1 − ε ) ⋅ H 2 ⋅ ρ f ⋅ η ⋅ α m 2 ⋅ , ∆γ = t K 2 ⋅ ε 3 ⋅ VT ⋅ W f ⋅ d f ⋅ ρ 2 2 (3.7) kde ∆γ je povrchová energie vláken ∆γ = γ L ⋅ cos θ , γ L povrchové napětí kapaliny, cos θ kosinus kontaktního úhlu smáčení vlákna kapalinou, α směrnice ze závislosti log m / log t , m hmotnost kapaliny ve vlákenném svazku v čase t, K h hydraulická konstanta definující průměr kapilár mezi vlákny, ε pórovitost systému ε = 1 − µ ( µ zaplnění prostoru trubice, také svazku vláken), H výška vláken v trubici, ρ f hustota vláken, ρ hustota kapaliny, η viskozita kapaliny, V T vnitřní objem trubice, d f průměr vláken, g gravitační konstanta, W f hmotnost vláken v trubici. Příprava testovaných vzorků Byly použity čtyři teflonové trubice s vnitřním průměrem cca 3 mm a různou délkou, do kterých bylo navlečeno 12 svazků rovnoběžně uložených uhlíkových vláken, viz obr. 3.1 1 1 . Vyčnívající vlákna u dolního okraje trubice byla zpevněna lepící páskou a jejich seříznutí bylo provedeno lékařským skalpelem tak, aby vlákna přesahovala 3 mm od okraje trubice. Na zesílené horní části trubice byly provedeny zářezy pro zasunutí drátu, který sloužil k uchycení. Tab. 3,7: Parametry testovaných vzorků. označení trubic délka trubic [mm] průměr otvoru v trubici počet kabílků v trubici hmotnost bez vláken [g] hmotnost s vlákny [g] T45 45 3 12 4,8981 5,3381 T53 53 3 12 5,4118 6,0308 T55 55 3 12 7,252 7,878 T60 60 3,2 12 6,8298 7,4852 (3) (2) (1) Obr. 3.1: Teflonová trubička s vlákny.(1) uhlíková vlákna, (2) teflonová trubička, (3) drát 47 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Rozdílnost geometrického uspořádání vláken Pro zachování geometrie uspořádání vláken bylo použito opakované měření na jednom vzorku vláken bez vyjmutí z teflonových trubic. Čištění vzorků Na čistotu je kladen velký důraz, jelikož má značný vliv na průběh měření. Bylo odzkoušeno: extrakce acetonem pomocí Soxhletova přístroje, extrakce vyvařováním v destilované vodě, zahřívání ve vodní lázní, extrakce acetonem, destilovanou vodou, syntetickým lihem, kyselinou sírovou, chromsírovou směsí v ultrazvukové čistící lázni Tesla UC 002PM1. Sušení vzorku Vzorky byly sušeny při nastavení teploty na 105°C po dobu 60 minut. Po vyjmutí vzorků ze sušárny byly vloženy do exsikátoru a evakuovány rotační olejovou vývěvou. Vážení vzorků Vážení bylo provedeno na certifikovaných vahách Sartorius BP 110S s přesností 0,0001 g pro kontrolu důkladného vysušení a vyčištění. Práce na tenzometru Krüss K12 Tenzometr KRÜSS K12 je charakterizován vysokou přesností, automatizací měření postupu a času zpracování. Je určen pro velmi přesné a plně automatické stanovení mezifázového a povrchového napětí kapalin. Je doplněn programovým vybavením K121, který je užíván k měření absorpčních charakteristik textilních materiálů, měření povrchového napětí, určení velikosti kontaktního úhlu mezi kapalinou a pevnou látkou. Měření bylo provedeno na přístrojovém vybavení tenzometr KRÜSS K12 na Katedře netkaných textilií podle platných pracovních návodů k přístroji. Matematické zpracování naměřených dat Lucas – Washburnova rovnice Teorie pronikání kapalin vlákennými materiály byla zveřejněna ve dvacátých letech 20. století nezávisle vědci Lucasem a Washburnem. Tato teorie je založena na zjednodušení složité struktury vlákenného materiálu do podoby jediné kapiláry. Kapilára je ponořená do kapaliny vzlínající díky povrchovému napětí. Lucas – Washburnův vztah je odvozen z Hagen – Poisseulleova zákona, který vychází ze vztahů pro objem V newtonovské viskózní kapaliny o viskozitě η , který proteče za čas t trubicí o poloměru r a délce h, mezi dV jejími konci je rozdíl tlaku (p 1 – p 2 ). Tok trubicí je dán vztahem dt odvozovaným v teorií kontinua 48 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů ( ) dV π ⋅ p1 − p 2 ⋅ r 4 = . dt 8 ⋅ h ⋅η (3.8) Tlak p 1 vzniká v kapiláře díky povrchovému napětí kapaliny γ L . Jestliže meniskus kapaliny svírá se stěnou kapiláry úhel θ , je tlak p 1 dán výrazem p1 = 2 ⋅ π ⋅ r ⋅ γ L ⋅ cos θ 2 ⋅ γ L ⋅ cos θ = . r π ⋅ r2 (3.9) Tlak p 2 v kapiláře ve výšce odpovídající okolní hladině kapaliny je hydrostatickým tlakem p 2 = h ⋅ ρ ⋅ g ⋅ cos β . (3.10) Úhel β je ostrý úhel sevřený osou kapiláry a kolmicí k hladině. Meniskus kapaliny označujeme jako tvar kapaliny v blízkosti styku se smáčeným povrchem, viz obr.3.2. h p 1 η β r β h cos β p 2 Obr. 3.2: Kapilára vložená do kapaliny . Objem kapaliny v kapiláře vystupující nad hladinou je vyjádřen tvarem V =π ⋅r2 ⋅h. (3.11) Po dosazení do vztahu (15) dostaneme π ⋅ r 2 ⋅ dh dt = π ⋅ r 4 ⎛ 2 ⋅ γ L ⋅ cos θ ⎞ − ρ ⋅ g ⋅ h ⋅ cos θ ⎟ . ⎜ 8 ⋅η ⋅ h ⎝ r ⎠ (3.12) dh udává rychlost postupu kapaliny při vzlínání v kapiláře, dt která je vyjádřena z rovnice (19) jako Veličina dh r ⋅ γ L ⋅ cos θ r 2 ⋅ ρ ⋅ g ⋅ cos β . = − 4 ⋅η ⋅ h 8 ⋅η dt (3.13) Aby si postupující kapalinový meniskus zachoval tvar kulového vrchlíku neporušeného gravitací, předpokládá se v rovnici (20) dostatečně 49 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů malá kapilára. Malý průměr kapiláry zajistí rychlé vytvoření menisku při jejím vnoření do kapaliny. Za předpokladu, že kapilára je orientována horizontálně ( β =90° ), nebo že r je velmi malé ( r ≤ 10 µ m ) a h << h e g ( h e g je rovnovážná výška, kterou dosáhla kapalina v kapiláře), lze v rovnici (20) zanedbat druhý gravitační člen a touto úpravou dostaneme vztah dh r ⋅ γ L ⋅ cos θ = . dt 4 ⋅η ⋅ h (3.14) Dále je použita metoda separace proměnných a za podmínky h=0 pro t=0 získáme integrovaný vztah h= r ⋅ γ L ⋅ cos θ ⋅ t r ⋅ γ L ⋅ cos θ ≡ K ⋅ t 1 / 2 , kde K = , (3.15) 2 ⋅η 2 ⋅η který se používá pro popis vzlínání kapalin do porézního prostředí. Rychlost kapaliny pronikající do vlákenného prostředí je ovlivňována následujícími faktory: vlastnosti kapaliny povrchového napětí γ L a viskozity η , strukturální parametry porézního prostředí popsané parametrem r e , fyzikální interakce kapaliny a vláken popsané úhlem smáčení θ . Při vlastním experimentu je měřena hmotnost navzlínané kapaliny. Hmotnost kapaliny je dána součinem objemu a hustoty. Objem kapaliny je dán násobením výšky navzlínaného sloupce a plochy průřezu vzlínající kapaliny. Tato plocha je rovna součinu π ⋅ re2 a počtu pórů mezi vlákny. Hmotnost navzlínané kapaliny potom odpovídá následujícímu vztahu m = h ⋅ n ⋅ π ⋅ re2 ⋅ ρ , (3.16) kde h je výška navzlínané kapaliny, n počet pórů mezi vlákny, ρ hustota kapaliny, r e ekvivalentní poloměr pórů mezi vlákny. Dosadíme-li do vztahu (3.16) výšku navzlínané kapaliny h ze vztahu (3.15), je výsledkem následující rovnice m = n ⋅ π ⋅ re2 ⋅ ρ ⋅ re ⋅ γ L ⋅ cos θ ⋅ t . 2 ⋅η (3.17) Úpravou je získán vztah pro hmotnost nasáté kapaliny m m = A ⋅ t 1 2 , kde A = n ⋅ π ⋅ re2 ⋅ ρ ⋅ re ⋅ γ L ⋅ cos θ , 2 ⋅η (3.18) kde A je směrnice lineární závislosti hmotnosti navzlínané kapaliny m na druhé odmocnině času t 1 / 2 . 50 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Z grafického vyjádření závislosti hmotnosti navzlínané kapaliny na druhé odmocnině času byla zvolena lineární část a určena směrnice přímky. Je vyřazena počáteční část závislosti, neboť systém měření se rozkmitá dotykem vzorku s kapalinou. Dále je vyřazena závěrečná část závislosti, neboť neodpovídá přímkovému charakteru ani podmínce integrace Washburnova vztahu. Data jsou vybrána tak, aby korelační koeficient byl co nejvyšší R 2 ≥ 0,999 . ( ) Kosinus úhlu smáčení byl potom vyjádřen jako poměr směrnice pro plně smáčející kapalinu (cos θ = 1) a kapalinu částečně smáčející (cos θ < 1) . Z literatury je známo, že pro vysoce pevná uhlíková vlákna je kritická povrchová energie smáčení v rozmezí 40-50 mJ/m 2 . Je-li tedy použit jako standard plně smáčivá kapalina n-heptan γ≅20 mJ/m 2 , potom není možné se dopustit chyby. Jako základní měrnou kapalinu omezeně smáčivou byla vybrána destilovaná voda γ≅72 mJ/m 2 . Z dalších chemikálií se nabízejí např.: ethylenglykol γ≅48 mJ/m 2 , formamid γ≅58 mJ/m 2 , glycerin γ≅64 mJ/m 2 . Je-li prováděno měření na stejném vzorku při zajištění dokonalého odstranění zbytků předchozí měřené kapaliny, potom se nám v poměru směrnic vykrátí těžko určitelné hodnoty poloměru kapilár, který je dán výrazem AVoda AS tan dard ρV ⋅ = γ V ⋅ cos θ ηV , γ ρS ⋅ S ηS (3.19) kde dolní index V znázorňuje hodnoty pro vodu, S standard (heptan). Po úpravě výrazu (3.19) je dán následující vztah AV ρ V γ ⋅ η ⋅ cos θ . = ⋅ V S AS ρ S γ S ⋅ ηV (3.20) Z upraveného vztahu (3.20) je vyjádřen cosθ úhlu smáčení pro vodu 2 ⎛ A ρ ⎞ γ ⋅η cos θ V = ⎜⎜ V ⋅ S ⎟⎟ ⋅ S V . ⎝ AS ρ V ⎠ γ V ⋅ η S (3.21) Aparatura KRÜSS není teplotně stabilizovaná. Chceme-li srovnávat rychlosti vzlínání v jednotlivých pokusech, je nutné přepočítat hustotu kapaliny ρ , povrchové napětí kapaliny γ L , viskozitu kapaliny η na teplotu měření. Hodnoty ρ , γ L , η v závislosti na teplotě byly nalezeny v tabulkách. Měření byla většinou mimo tabelované hodnoty. Byla tedy provedena extrapolace tabulkových dat a vyjádřeny vztahy charakterizující závislost ρ , γ L , η pro měřené kapaliny na teplotě. Hodnoty byly tabelovány po 0,1°C pro celý rozsah měření. 51 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů V návodu k přístroji Krűss je popsáno měření Wilhelmyho síly pro smáčení platinové destičky. Pokud je smáčeno těleso, potom je síla, kterou je vtahováno do povrchu kapaliny úměrná obvodu tohoto tělesa podle následujícího vztahu FW = m ⋅ g = p ⋅ γ L ⋅ cos θ , (3.22) kde F W je Wilhelmyho síla, m hmotnost navzlínané kapaliny, p obvod smáčeného tělesa, γ L povrchové napětí kapaliny. Z rovnice (3.22) je vyjádřen cosinus úhlu smáčení θ cos θ = m⋅ g . p ⋅γ L (3.23) Jelikož obvod útvaru smáčených vláken nelze přesně stanovit, byl cosinus úhlu smáčení θ vypočten z poměru F W pro modelové kapaliny ku F W pro heptan, u něhož je předpokládáno plné smáčení cos θ = 1 . Závislost hmotnosti navzlínané kapaliny na čase Na aparatuře KRÜSS K12 byla nasnímána data hmotnosti navzlínané kapaliny a odpovídajících časů. Graf z naměřených hodnot je sestaven pomocí programu Microsoft Excel 2000. 0,14 0,12 m [g] 0,1 0,08 0,06 0,04 0,02 0 0 20 40 60 80 100 t [sec] Obr. 3.3: Závislost hmotnosti navzlínaného heptanu na čase. Trend křivky v grafu souhlasí s Lucas – Washburnovou teorií. Závislost hmotnosti navzlínané kapaliny na druhé odmocnině času Transformací dat zaznamenaných z tenzometru KRÜSS byly vytvořeny následující grafy pro všechny naměřené experimenty. Naměřenými daty byla proložena přímka tak, aby byl získán co nejvyšší regresní koeficient (R 2 ≥ 0,999). To znamená, že nebyly uvažovány počáteční a konečné hodnoty. 52 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 0,14 0,12 m [g] 0,1 0,08 0,06 0,04 0,02 0 0 1 2 3 4 5 6 t1/2 Obr. 3.4: Závislost hmotnosti navzlínaného heptanu na druhé odmocnině času × experimentální data, ⎯ odpovídá Washburnově rovnici V grafu 3.4 směrnice přímky odpovídá koeficientu A z integrované Washburnovy rovnice, průsečík přímkové závislosi na ose y určí sílu, kterou je smáčené těleso vtahováno do kapaliny. Odpovídá Wilhelmyho síle. Úhel smáčení Z poměru naměřených dat pro heptan a kapalinu omezeně smáčející byl vypočítán cosinus úhlu smáčení θ pomocí Wilhelmyho vztahu a Washburnovy rovnice. Tabulka 3.8: Vypočtené úhly smáčení pomocí Wilhelmyho vztahu. kapalina heptan γL cosθ T60 cosθ T55 cosθ T53 cosθ T45 [mN/m] 20,3 1 1 1 1 ethylenglykol 48 0,872 – – – formamid 58 0,617 0,751 – 0,71 glycerin 64 0,614 – – 0,597 72,8 0,362 0,334 0,322 0,368 destilovaná voda Tabulka 3.9: Vypočtené úhly smáčení pomocí Washburnovy rovnice . kapalina heptan ethylenglykol glycerin destilovaná voda γL 20,3 48 64 72,8 cosθ T60 1 0,815 0,899 0,37–0,57– 53 cosθ T53 1 – – 0,378– cosθ 1 0,889 0,661 0,529 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů V tabulce 3.10 a 3.11 jsou vyhodnoceny aritmetické průměry x , směrodatné odchylky s a variační koeficienty v vstupních dat pro výpočet cosinu úhlu smáčení θ . Tabulka 3.10: Vyhodnocená data pro výpočet Wilhelmyho vztahu x s T45 0,02773 0,00047 1,7 T45 0,03267 0,00084 2,6 T53 0,02658 0,00033 1,2 T53 0,04388 0,00096 2,2 T55 0,0279 0,00098 3,5 T55 0,02505 0,00007 0,2 T60 0,03695 0,00106 2,8 T60 0,0295 0,00044 1,5 heptan v [%] voda s x v [%] Tabulka 3.11: Vyhodnocená data pro výpočet Washburnovy rovnice heptan x s v [%] voda x s v [%] T45 0,00812 0,00044 0,6 T45 0,0131 0,00057 4,3 T53 0,01022 0,00026 2,5 T53 0,01155 0,000071 0,6 T55 0,01392 0,00241 17 T55 0,01373 0,0004 2,9 T60 0,0091 0,00031 3,4 T60 0,0132 0,00035 2,6 Porovnání vypočtených hodnot cosinu úhlu smáčení s publikovanými daty Při podrobném literárním průzkumu na základě počítačových databází vědeckých publikací nebyla nalezena žádná publikace, v níž by byla hodnocena smáčivost konkrétního uhlíkového vlákna Tenax UTS 5631. Starší práce zabývající se smáčivostí uhlíkových vláken 9 , 1 5 přesně necharakterizují, jak bylo dosaženo reprodukovatelného stavu povrchu a rozptyl publikovaných dat je poměrně veliký. Přesná charakterizace postupu čištění povrchu uhlíkových vláken byla provedena až Zielkem a spolupracovníky 1 2 . Publikace uvádí postupnou extrakci vláken řadou kapalin se vzrůstající polaritou (cyklohexan, methyl-terc-butylether, tetrahydrofuran, dichlormethan, methanol, voda). Původní vlákna byla použita od výrobce bez ochranné preparace. V tabulce 3.12 jsou uvedeny hodnoty cosinu úhlu smáčení θ , které byly vypočteny z dat adhezní práce pro destilovanou vodu 1 2 . 54 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Tabulka 3.12: Publikované hodnoty cosθ pro destilovanou vodu. vlákno původní sušené extrahované Tenax HTA 0,430 0,528 0,555 Torayca T800 0,278 0,278 0,611 Torayca M40 0,208 – 0,111 Hercules AS4 0,406 0,486 0,694 Novější publikace uvádí, že přítomnost preparace na vlákně snižuje smáčivost uhlíkových vláken, neboť jsou blokovány vysoce reaktivní funkční skupiny na povrchu vláken 1 5 , 1 6 . Využití dat pro další řešení Obecné řešení diferenciální formy Washburnovy rovnice vede k složitému a nepřehlednému výrazu. Využijeme-li log-log závislot pro čistou hmotnost navzlínané kapaliny ( m 0 = přímo naměřená hmotnost kapaliny z KRÜSS – Wilhelmyho síla) a čas, je získána přímka se směrnicí blížící se 0,5. Tuto závislost je možné využít pro výpočet rychlosti vzlínání. -0,2 0 0,2 0,4 0,6 0,8 1 -1,2 log m0 -1,4 -1,6 -1,8 -2 log t Obr. 3.5: Log-log závislost vzlínání heptanu na čase . Z naměřených dat graficky znázornit pokles rychlosti vzlínání v čase. 55 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 0,1 dm/dt [g/sec] 0,08 0,06 0,04 0,02 0 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 t [sec] Obr. 3.6: Závislost rychlosti vzlínání na čase. Je-li vypočítána rychlost vzlínání, je možné vynést závislost této rychlosti na převrácené hodnotě čisté hmotnosti navzlínané kapaliny. Proložená přímka vytíná na ose y hodnotu gravitačního členu Washburnovy rovnice (3.4). Hodnota gravitačního členu je velmi nízká (řádově 10 – 5 g/sec). 0,02 dm/dt [g/sec] 0,016 0,012 0,008 0,004 0 0 20 40 60 80 100 120 140 160 1/m 0 Obr. 3.7: Rychlost vzlínání jako funkce reciproké hodnoty čisté hmotnosti navzlínané kapaliny . Kritická povrchová energie Vycházíme z vypočtených hodnot cosinu úhlu smáčení θ a hodnotíme kritickou povrchovou energii γ C měřených uhlíkových vláken podle Zismanova grafu. Tato hodnota nám odděluje plné a omezené smáčení povrchu tuhé fáze kapalinami. Kritická povrchová energie γ C je dána průsečíkem proložené přímky pro omezeně smáčející kapaliny s přímkou y = 1 . Kritická povrchová energie podle Zismana je pro uhlíková vlákna Tenax UTS 5631 vypočtená na základě cosinu úhlu smáčení θ dle Wilhelmyho vztahu je 43,21 mJ/m 2 a podle Washburnovy rovnice je 41,36 mJ/m 2 . Grafické znázornění Zismanovy 56 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů závislosti podle Wilhelmyho vztahu popisuje graf 3.8 a podle Washburnovy rovnice graf 3.9. 1,2 1 T60 cosθ 0,8 T55 0,6 T53 0,4 T45 0,2 0 0 10 20 30 40 50 60 70 80 γL [mN/m] Obr. 3.8: Závislost cosinu úhlu smáčení na povrchovém napětí kapaliny (výpočet pomocí Wilhelmyho vztahu). 1,2 1 T60 cosθ 0,8 T53 0,6 T45 0,4 0,2 0 0 10 20 30 40 50 60 70 80 γL [mN/m] Obr. 3.9: Závislost cosinu úhlu smáčení na povrchovém napětí kapaliny (výpočet pomocí Washburnovy rovnice) Adhezní práce WSL Vycházíme z vypočtených hodnot cosinu úhlu smáčení θ . Adhezní práce je vypočtena z dat podle Wilhelmyho vztahu a Washburnovy rovnice. 57 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 140 WSL [mJ/m2] 120 100 80 60 40 20 0 0 10 20 30 40 50 60 70 80 γ L [mN/m] . Obr. 3.10: Závislost adhezní práce na povrchovém napětí kapaliny Wilhelmy, o Washburn × Složky povrchové energie Podle literatury je možné rozlišit složky povrchové energie. Kaelble 1 5 navrhl rozdělení polárních a disperzních složek. Pro adhezní práci můžeme potom vyjádřit vztah ( W SL = γ L ⋅ (1 + cos θ ) = 2 ⋅ γ Sd ⋅ γ Ld ) 0,5 ( + 2 ⋅ γ Sp ⋅ γ Lp ( ) Dělíme-li krajní členy rovnice výrazem 2 ⋅ γ Ld přímky W SL ( ) 2⋅ γ d 0,5 L ( ) = γ p 0,5 S ⎛ γ Lp ⋅ ⎜⎜ d ⎝γ L ⎞ ⎟ ⎟ ⎠ 0 ,5 ( ) + γ Sd 0,5 . 0,5 ) 0,5 . (3.24) , je získána rovnice (3.25) ( ) Z grafického vyjádření potom směrnice přímky udává γ Sp ( ) ose y γ d 0,5 S 0,5 a úsek na . Pro zjednodušení jsou nahrazeny odmocniny složek povrchové ( ) energie vyjádřením D = γ d 0,5 ( ) a P= γ p 0,5 . Na základě vypočtených hodnot cosinu úhlu smáčení θ je možné provést odhad složek povrchové energie měřených uhlíkových vláken odvozené vztahem (3.25) podle Kaelbleho teorie. 58 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Tabulka 3.13: Hodnoty pro výpočet pomocí Kaelbleho metody . γL kapalina voda γLd γLp 72,8 21,8 glycerin 64 34 cosθ WSL W S L /2D 0,378 100,32 10,74 30 11,66 0,94 0,614 103,30 8,86 51 2D P/D 9,34 1,53 formamid 58,3 32,3 26 11,37 0,9 0,71 99,69 8,77 etylenglykol 48,3 29,3 19 10,83 0,81 0,889 91,24 8,42 12 10 WSL/2D 8 6 4 y = 3,1873x + 5,8674 2 R = 0,9995 2 0 0 0,5 1 1,5 2 P/D Obr. 3.11: Kaelbleho metoda k určení složek povrchové energie. Pomocí Kaelbleho grafu byl proveden odhad disperzní a polární složky povrchové energie pro uhlíková vlákna Tenax UTS 5631. Hodnoty pro polární složku představují 10,13 mJ/m 2 , disperzní složku 34,43 mJ/m 2 a celková povrchová energie je tedy 44,59 mJ/m 2 . Bylo též provedeno studium smáčení uhlíkových vláken Tenax UTS 5631 v závislosti na pH testovaných kapalin. Byly použity roztoky HCl a NaOH o pH 2, 3, 4, resp. 10, 11, 12. Roztoky byly připraveny v nejvyšších vypočtených koncentracích pro HCl a NaOH a další roztoky postupným desetinásobným ředěním destilovanou vodou. pH roztoků bylo kontrolováno potenciometricky na katedře chemie TUL. 59 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 110 WSL [mJ/m2] 105 100 95 90 85 80 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 pH Obr. 3.12: Závislost adhezní práce na pH Rozptyl hodnot je dosti veliký, abychom mohli udělat jednoznačné závěry. Určitý trend zvýšení adhezní práce se nabízí při pH=12, což by odpovídalo acidobázické reakci NaOH se slabě kyselými funkčními skupinami na vlákně. V literatuře 1 2 jsou pro „totálně“ očištěna vlákna (již v původním stavu bez preparace) nalezeny zřetelnější trendy zachycující i reakci silně kyselých funkčních skupin. Otázky zaplnění trubičky a velikosti pórů mezi vlákny Jsou podrobně řešeny v diplomové práci Věry Šubové 1 1 . Souhrn naměřených dat Tab. 3.14 Povrchové energie vláken [mJ/m2] vlákno dispersní složka polární složka povrchová energie Toray T 300 S 27,6 27,1 54,7 Toray T 800 S 30,25 19,36 49,61 Crytur bez úpravy 26 4 30 Crytur + elektrolýza 28 19 47 Crytur + ell. + sizing 31 27 58 60 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Tab. 3.15 Kosiny úhlů smáčeníDani v glycerinu vzorek cos úhlu smáčení konfidence ± Původní IMS 0,651 0,015 IMS očištěný CH2Cl2 0,693 0,016 IMS očištěný H2SO4 0,705 0,015 IMS úprava NH3 0,835 0,010 IMS úprava PANI 0,870 0,010 Tenax UTS 0,822 0,012 Toray 700 0,778 0,009 Panex 35 0,824 0,016 Tab. 3.16 Kosiny úhlů smáčení v glycerinu – oxidační úpravyzlata vzorek cos úhlu smáčení konfidence ± Původní IMS 0,753 0,025 IMS očištěný H 2 SO 4 0,843 0,014 250ºC na vzduchu 0,758 0,025 450ºC na vzduchu 0,713 0,019 500ºC na vzduchu 0,836 0,026 550ºC na vzduchu 0,825 0,025 600ºC na vzduchu 0,843 0,022 Elektrolýza - katoda 0,838 0,023 Elektrolýza - anoda 0,896 0,029 Tab. 3.17 Kritická povrchová energie pomocí „float testu“ Tenax UTS 43 – 48 mJ.m–2 Tenax IMS 34 – 37 mJ.m–2 61 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Tab. 3.18 Povrchová energie různě upravených vláken Povrchová energie mJ. m–2 konfidence ± Původní IMS 46,9 1,1 IMS očištěný CH2Cl2 48,6 1,2 IMS očištěný H2SO4 49,1 1,0 IMS úprava NH3 54,9 0,5 IMS úprava PANI 56,6 0,4 Tenax UTS 54,3 0,8 Toray 700 52,3 0,6 Panex 35 54,4 1,0 vzorek Tab. 3.19. Povrchová energie – oxidační úpravyzlata Povrchová energie mJ. m–2 konfidence ± Původní IMS 49,1 2,1 IMS očištěný H 2 SO 4 55,53 1,3 250ºC na vzduchu 49,7 2,2 450ºC na vzduchu 49,3 1,8 500ºC na vzduchu 53,7 2,4 550ºC na vzduchu 53,3 2,3 600ºC na vzduchu 55,6 2,0 Elektrolýza - katoda 53,6 2,1 Elektrolýza - anoda 58,3 2,6 vzorek 62 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Naměřená data jsme se pokoušeli vysvětlit a srovnat vzájemně. U vláken bez povrchové úpravy záleží na stavbě povrchu. Vlákna, která byla připravována při nižších teplotách mají na povrchu více heteroatomů a jejich smáčení je výraznější a povrchová energie vyšší. Obráceně, vlákna připravovaná při teplotách vyšších, mají čistě uhlíkový povrch s grafenovými rovinami téměř rovnoběžnými s povrchem a jejich smáčivost a povrchová jsou nižší. U vlastních vzorků připravených při teplotě 2500ºC bez další povrchové úpravy byla zjištěna povrchová energie cca 31 mJ.m–2, u vláken firmy Toray (T800 a M46) podrobených temperaci v argonu při 2200ºC byla naměřena povrchová energie cca 29 mJ.m–2. Temperace na vzduchu na teploty do 450ºC snižuje povrchovou energii, neboť se rozkládají funkční skupiny záměrně vázané na povrchu vláken. Při vyšší teplotě dochází ke zřetelné oxidaci, tedy i k nárůstu povrchové energie. Oxidace na vzduchu však snižuje původní pevnost vláken. Proto byly prověřovány jemnější elektrolytické metody povrchové úpravy, které zajistily nárůst povrchové energie bez zřetelného snížení pevnosti. Zajímavý účinek byl dosažen reakcí původních kyselých funkčních skupin s amoniakem. Podstata tohoto zlepšení byla dále studována též pomocí metod molekulárního modelování. Souvislost mezi povrchovou energií vláken a výslednými mechanickými vlastnostmi byla prověřena stanovením interlaminární smykové pevnosti kompozitů s rovnoběžně uspořádanými vlákny. Relaci pro epoxinovolakovou pryskyřici jako pojivo zachycuje následující obrázek. 65 D-1050 60 M-I-HNO3 ILSS [MPa] 55 M-I-C 50 45 M-I-O M-I 40 35 D-2500 30 30 Obr. 3.13. 35 40 45 50 kritické povrchové napětí [mN/m] 55 Interlaminární smyková pevnost a kritická povrchová energie vláken Povrchová lubrikace na uhlíkových vláknech Důležitou roli pro práci s vlákny, zachování jejich mechanických vlastností, zajištění soudržnosti v kabílku, ale i pro prostup laminačních pryskyřic a konečný efekt příčných mechanických vlastností má lubrikace povrchu uhlíkových vláken. Zatímco skleněná vlákna je nutné chránit především před vzdušnou vlhkostí, u uhlíkových vláken hraje důležitější roli ochrana vláken před jejich poškozením navzájem. Vysoká anizotropie modulů pružnosti a pevnosti v ose vlákna a kolmo na osu vlákna způsobuje snadné narušení povrchové vrstvy a snížení pevnosti vláken. Jako lubrikační materiál (anglicky používaný výraz „sizing“) se nejčastěji používá nevytvrzená 63 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů epoxidová pryskyřice v hmotnostním množství okolo 1 %. Přítomnost epoxidové pryskyřice byla prokázána rozborem infračerveného spektra odpařeného filmu po extrakci původního uhlíkového vlákna acetonem. Přesné složení a způsoby nanášení si jednotliví výrobci velmi dobře chrání. Odzkoušeli jsme různé způsoby vzniku elektropolymerů na povrchu vlákna. Relativně zajímavých výsledků bylo dosaženo především při vzniku polyanilinu. Zjistili jsme, že je výhodné, když lubrikace obsahuje směs různě dlouhých molekul. p a t e n t Takový systém potom zajistí plynulejší přenos napětí mezi vláknem a matricí. (Rozdíl v modulu pružnosti vlákna a pojiva je vysoký). . transmitance [%] 100 90 80 70 60 50 800 1300 1800 2300 2800 3300 3800 -1 vlnočet [cm ] Obr.3.14: Infračervené spektrum odparku acetonového extraktu z uhlíkového vlákna Tenax UTS 5631. 64 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů 3.5 Modelování vlivů funkčních skupin na povrchové vlastnosti uhlíkových vláken povrchové napětí (CO)2NH NHOH COOH funkční skupiny CONH CONH2 NHCHO NH2 OH CH2OH SH NH NHCH3 H CH3 20 30 40 50 mN/m 60 Obr. 3.15 Modelové hodnoty změny povrchové energie funkčními skupinami na benzenovém jádře Modelové výpočty byly provedeny na základě příspěvkových metod, když byly v programu ACD ChemSketch získány hodnoty parachoru a molárních objemů základních modelů a modelů s funkčními skupinami. Kromě benzenového jádra byly použity jako základ řetězce aromatických jader – naftalen, antracen, tetracen, pentacen a hexacen, dále potom seskupení 4, 7 a 10 aromatických jader v útvary s minimálním obvodem (pyren, koronen, korannulen a ovalen). Bylo zjištěno, že zatímco na lineárním seskupení aromatických jader vliv funkčních skupin na povrchovou energii klesá s rostoucím počtem spojených aromatických jader, u útvarů s minimálním obvodem zůstává významnost funkčních skupin pro povrchovou energii zachována v téměř neměnné výši jako u benzenu. Tab.3.20 skupina Vliv hlavních funkčních skupin na změnu povrchové energie aromátů [mJ/m2] 1 2 3 4 5 6 can. ov. –OH 12,1 9,8 9,6 8,5 7,5 6,8 11 11,5 14 11,3 –NH2 12,9 11,2 9,7 8,5 7,5 6,7 10,8 10,8 13 10,2 –ONH2 11,3 9,1 7,6 6,4 5,5 4,8 7,7 6,4 7,6 5,2 –COOH 19,9 16,3 13,8 11,8 10,3 9,1 14,5 13,2 15,8 11,6 –CONH2 17,7 13,7 11,3 9,5 8,2 7,2 11,4 9,2 10,8 7,3 –NHOH 24,7 21 18,1 15,7 13,9 12,4 20,4 20,6 25,1 19,7 65 pyren koronen Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Pořadí vlivu jednotlivých funkčních skupin na povrchovou energii vyplývá z tabulky. dipólový moment NH3+ NHimin CONH2 CONHlakton NHOH COOH NH2 NHCHO CH2OH (CO)2NH pyridinH+ OH CH3 H 0 4 8 Debye 12 Obr. 3.16. Změny dipólového momentu vlivem funkční skupiny na benzenovém jádře Dipólový moment je nejlepším deskriptorem pro charakterizaci polarity molekul. Jeho výpočty ale závisí na metodě, která je pro výpočet použita. Vzhledem k tomu, že chceme posuzovat poměrně velké objekty, museli jsme využít především semiempirické metody výpočtů, které nabízí odpovídající programové balíky. Nejvíce zjednodušené postupy dává programový balík MMP fy ChemSW, který počítá pomocí rozšířené Hűckelovy teorie a metod CNDO a INDO, složitější výpočty nabízí programové balíky Gammes a Mopac, které využívají modernější semiempirické metody popisu rozložení elektronových hustot, jako např. Austinův model AM1. Modelové výpočty byly opět provedeny na řadě aromatických molekul, pomocí programů Gammes a Mopac byly zjištěny i vlivy polohy umístění funkčních skupin. Podrobnější přehled vypočtených dat je připravován pro dizertační práci. Souhrnně můžeme říci, pořadí vlivu na dipólový moment klesá u nejpravděpodobnějších funkčních skupin na uhlíkových vláknech v řadě: –CONH2 > –COOH > –NH2 > –OH Nalezený trend souhlasí s poznatkem, že u uhlíkových vláken, u nichž byly při povrchové úpravě použity amonné soli, nebo byly dodatečně podrobeny působení amoniaku, byla zjištěna lepší adheze k epoxidovým pojivům17. 66 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů rozdíl elektronových hustot COOH NHimin NH3+ OH CH2OH NHOH NH2 CONHlakton pyridinH+ CONH2 (CO)2NH H NHCHO CH3 -0,2 0 0,2 0,4 0,6 0,8 1 1,2 1,4 Obr. 3.17. Rozdíl elektronových hustot na vodíku a sousedním atomu funkční skupiny na benzenovém jádře Elektronová hustota na vodíku ve funkční skupině určuje jeho kyselost, tedy reaktivitu. Výpočty byly prováděny opět pomocí několika typů semiempirických metod prostřednictvím již uvedených programových balíků. Vzhledem k tomu, že u aromatických jader, která tvoří grafenové pásy, dochází vlivem funkčních skupin ke změnám elektronových hustot i na dalších atomech, pokusili jsme se charakterizovat také rozdíl mezi elektronovou hustotou na vodíku a sousedním elektronegativním atomu. Obrázek znázorňuje tyto rozdíly získané pomocí metody CNDO. Za výstižnější výsledky opět považujeme hodnoty získané programem AM1 v software Mopac. Z těchto hodnot můžeme opět sestavit pořadí vlivu nejpravděpodobnějších funkčních skupin na uhlíkových vláknech. Pořadí na základě elektronové hustoty na vodíku: –CONH2 (0,297) > –NH2 (0,289) > –COOH (0,287) > –OH (0,274) Pořadí na základě rozdílu elektronových hustot: –CONH2 (0,897-0,910) > –NH2 (0,696-0,901) > > –COOH (0,648-0,693) > –OH (0,566-0,628) 67 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 3.18. Rozdíl energií nejvyššího obsazeného molekulárního orbitu – HOMO a nejnižšího neobsazeného molekulárního orbitu – LUMO vlivem přítomnosti funkční skupiny na benzenovém jádře Přítomnost funkční skupiny mění energetickou úroveň molekulárních orbitů sloučeniny. Pomocí software molekulárního modelování jsme se pokusili charakterizovat energetický rozdíl mezi nejvyšším obsazeným molekulárním orbitem – HOMO a nejnižším neobsazeným (volným) molekulárním orbitem – LUMO. Čím je nižší tento rozdíl, tím je větší pravděpodobnost interakce s jinými molekulami. Graf ukazuje výsledky výpočtů pomocí metody EHT (software ChemSW). Při podrobnějším studiu této problematiky byly zjištěny značné rozdíly hodnot pro použití různých metod (EHT x AM1 x ab initio). Pomocí metody AM1 byly studovány i lokalizace HOMO a LUMO a bylo zjištěno, jen některé funkční skupiny na sebe lokalizují tyto molekulární orbity. 68 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů enthalpie reakcí epoxidů s funkčními skupinami O-ep COO-ep (CO)2N-ep CH2O-ep ONH-ep NH-ep funkční skupiny NCH3-ep S-ep N-ep2 CC-ep ON-ep2 CON-ep2 CON-ep CONH-ep NHO-ep NOH-ep NO-ep2 -150 -100 -50 0 kJ/mol Obr. 3.19. Změny v reakčním teple (reakční enthalpii) reakcí epoxiskupiny s funkčními skupinami na povrchu uhlíkových vláken Vzhledem k nejistotám, které vnesly do studia předchozí výpočty (HOMO-LUMO), byly provedeny odhady termochemických dat pro chemické reakce funkčních skupin na aromatickém jádře s epoxidovou skupinou na aromatickém jádře. Nejběžnější epoxidové pryskyřice obsahují tzv. dianové (bisfenolové) základy struktury. Porovnali výsledky pro fenyloxiran a diglycidyléter bisfenolu-A a zjistili jsme shodné hodnoty termochemických veličin pro uvažované reakce. Pro zjednodušení byly tedy výpočty prováděny dále jen pro fenyloxiran. Vypočteny byly reakční enthalpie a Gibbsovy energie pro uvažované chemické reakce epoxidů s funkčními skupinami na uhlíkových vláknech. Zatímco reakční enthalpie udává pouze tepelné zabarvení předpokládaných reakcí, Gibbsova energie může být měřítkem pravděpodobnosti uskutečnění daného děje. Určité nepřesnosti absolutních hodnot byly vykompenzovány tím, že byla porovnávána řada obdobných sloučenin a reakcí a dále, že stanovujeme jen pořadí pravděpodobnosti nebo uskutečnitelnosti daných reakcí. 69 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 3.20 Hodnoty Gibbsovy energie pro reakce epoxidů s funkčními skupinami na uhlíkových vláknech Tab. 3.21 Data charakterizující reakce mezi funkčními skupinami na uhlíkových vláknech s epoxidy adiční produkty Gibbsova energie reakce [kJ/mol] Enthalpie reakce [kJ/mol] –CONH-ep -149,62 -87,4 –NOH-ep -115,39 -109,79 –NHO-ep -104,96 -103,84 –NH-ep -40,07 -34,3 –ONH-ep -40,07 -34,3 –COO-ep -29,47 -20,99 –O-ep -23,02 -20,36 70 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Tab. 3.22: Modelově vypočtené složky povrchové energie epoxidových pryskyřic pryskyřice dispersní složka [mJ.m–2] 33,1 polární složka [mJ.m–2] 12,5 povrchová energie [mJ.m–2] 45,6 (epoxidian)2 36,5 10,4 46,9 epoxinovolak (3) 36,8 16,6 53,4 epoxinovolak (6) 38,7 18,0 56,7 třífunkční epoxid 30,4 32,1 62,5 čtyřfunkční epoxid 33,7 32,7 66,4 epoxidian Tab. 3.23: Modelově vypočtené složky povrchové energie grafitového povrchu s kyselými funkčními skupinami funkční skupina –OH dispersní složka [mJ.m–2] 28,8 polární složka [mJ.m–2] 12,1 povrchová energie [mJ.m–2] 40,9 –NH2 28,8 12,9 41,7 –COOH 28,8 19,9 48,7 –NHOH 28,8 24,7 53,5 –CONH2 28,8 17,2 46,0 Tab. 3.24: Adhezní práce vypočtená z modelových hodnot složek povrchové energie funkční skupina epoxidian epoxinovolak třífunkční ep. čtyřfunkční ep. –H 61,74 65,10 59,18 62,30 –OH 86,35 96,29 98,59 102,09 –NH2 87,15 97,25 99,88 103,38 –COOH 93,29 104,62 109,73 113,33 –NHOH 96,89 108,94 115,49 119,15 –CONH2 91,08 101,96 106,17 109,74 71 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Obr. 3.21 Molekulární model vazby epoxidianů na funkčních skupinách na uhlíkovém vlákně 3.5 Závěr Teprve až po poznání povrchu věcí můžeme zkoumat, co je vevnitř. Ale povrch věcí je nekonečný … Italo Calvino, Palomar Pokusili jsme se charakterizovat povrch uhlíkových vláken. Uplatnili jsme řadu dostupných metod a principů od makropohledů až po nanopohledy. Ale, povrch uhlíkových vláken je nekonečný … Stále můžeme objevovat nové a nové otázky, principy, srovnání, simulace a podněty. Modelové výpočty i praktické experimenty jsou ve shodě v měřítku, které zajišťuje jejich přesnost a spolehlivost. Povrch uhlíkových vláken představuje v makropohledu stovky čtverečných metrů na 1 kilogram vláken. Povrchovými úpravami lze uhlíková vlákna modifikovat pro fyzikální i chemické interakce s pojivy. Vlivy funkčních skupin na uhlíkových vláknech na fyzikální interakce (disperzní + polární síly) jsou v pořadí: –COOH > –CONH2 > –NH2 > –OH Vlivy funkčních skupin na uhlíkových vláknech na polární interakce jsou v pořadí: –CONH2 > –COOH > –NH2 > –OH 72 Dílčí projekt: Textilie pro speciální aplikace 5. etapa: Práce dle potřeb a požadavků ostatních řešitelů Vlivy funkčních skupin na uhlíkových vláknech na možnost vzniku vodíkové vazby jsou v pořadí: –CONH2 > –NH2 > –COOH > –OH Vlivy funkčních skupin na uhlíkových vláknech na možnost vzniku kovalentní vazby s epoxidovými pojivy jsou v pořadí: –CONH2 > –NH2 > –COOH > –OH 3.7 Literatura ke kapitole 3.0 1. Grégr J., Šilcová M.: Měrný povrch a tvary průřezů uhlíkových vláken, STRUTEX, Struktura a strukturní mechanika textilií, 7. nár. konf. FT TUL a Česká sekce Textile Institute Manchester, listopad 2000, sb. str. 7-14. 2. Šilcová M.: Charakterizace povrchových vlastností speciálních vláken, DP KTM FT TU v Liberci 2001 3. Šilcová M., Grégr J.: Charakterizace povrchových vlastností speciálních vláken, STRUTEX, 8. nár. konf. prosinec 2001 Liberec, sb. str. 371-378, 4. Smolková E. a kol.: Collection 31, 450 (1966), 5. Baldrián J., Pleštil J.: výzk. zprávy ÚMCH ČSAV, Mono 1-74, 1-75, 6. Šepsová K.: Studium dynamických jevů při stanovení hustoty uhlíkových vláken, Diplomová práce KTM 357, FT TU v Liberci 1999, 7. Dobiášová L., Glogar P., Valvoda V., Starý V.: X-ray diffraction analysis of carbon fibres and composites: Eurocarbon 98, Strasbourg 5.-9.7.98, Ext. Abstr. Vol. 1, p. 489, 8. Aggarwal R.K.: Evaluation of relative wettability of carbon fibres, Carbon 15, 291-3 (1977), 9. Chwastiak S.: J. Colloid and Interface Sci. 42, 298 (1973), 10. Grégr J.: Příspěvek ke studiu dynamiky pronikání kapalin vlákennými útvary, STRUTEX, 6. nár. konf., prosinec 1999, Liberec, str. 41-52 11. Šubová V.: Studium vztahu smáčení a povrchových vlastností uhlíkových vláken, DP KNT FT TU v Liberci 2001, 12. Zielke U., Hüttinger K.J., Höhmann W.P.: Surface-oxidized carbon fibers: I. Surface structure and chemistry : Carbon 34, 983-998 (1996), 13. Dilsiz N., Wightman J.P.: Surface analysis of unsized and sized carbon fibers, Carbon, 37, 1105-1114 (1997), 14. Dilsiz N., Wightman J.P.: Colloid Surface A, 164, 325 (2000), 15. Kaelble D.H.: J. of Adhesion, 2, 66 (1970), 16. Hüttinger K.J.: in Figueiredo: Carbon Fibers Filaments and Composites, Kluwer Academic Publishers, Dodrecht, NL 1990, str. 245, 17. Severini F., Formaro L., Pegoraro M., Posca L.: Chemical modification of carbon fiber surfaces, Carbon 40, 735-741 (2002) 73
Podobné dokumenty
Prospekt KMT
Energiově-disperzní analýza je vysoce účinná nedestruktivní metoda lokální kvalitativní a kvantitativní
prvkové analýzy pevných látek. Je založena na interakci dopadajícího svazku urychlených elekt...
tzropaplyn
jeden nebo více heteroatomů (O,N,S). Významnou skupinu látek přítomných v ropě tvoří tzv.
heterocyklické sloučeniny, které v cyklických řetězcích obsahují ještě jiné prvky než uhlík
(heteros= jiný...
Fasádní desky – Cembrit Raw
Desky bez povrchové úpravy
s unikátními vlastnostmi
Spolu s fasádními deskami Cembrit Raw dostáváte do ruky
nástroj k vytvoření fasádní konstrukce zcela dle Vašich představ.
Narozdíl od ostatních t...
Materiálové charakteristiky a struktura kompozitních materiálů pro
Kompozitní materiály mohou obsahovat vyztužující fáze různých rozměrů od těch
nejmenších u nanokompozitů - rozměr výztuže (délka nebo průměr vlákna) se pohybuje
v řádu 100 nm, dále pak u mikrokompo...
Author Index
Environmental Degradation and Micro-Crack Formation in Ceramic Matrix Composites with EBC for
Aircraft Engine Applications
Modeling Foreign Object Damage to CVI MI SiC/iBN/SiC, N720/AS Oxide/Oxide,...
dokument PDF - Výzkumné centrum TEXTIL II
4.7 Citlivost metody na vstupní data................................................................................................... 4
5. Postup zkoušky ............................................