Digitální knihovny: více problémů než očekávání?
Transkript
Digitální knihovny: více problémů než očekávání? Jaroslav Pokorný∗ [email protected] Abstrakt: Digitální knihovny se postupně mění z experimentálních systémů v průmyslově pojatá řešení dodávaná specializovanými firmami. Přesto však zůstává řada problémů, které se dlouhodobě řeší nebo se objevují jako nové výzvy. Patří sem zejména tvorba metadat, závislost na informačních technologiích, uchování digitálních dat, autentizace, autorizace přístupu a vyhodnocení použitelnosti digitální knihovny. Digitální knihovny se stávají komponentou dalších systémů. Článek diskutuje tato témata a podává seznam nejdůležitějších trendů. Klíčová slova: digitální knihovna, metadata, otevřený přístup k elektronickým zdrojům, interoperabilita. 1 Úvod Představa prohlédnout si zblízka nástěnné malby z jeskyně Lascaux, Zlatou bulu Sicilskou či písemnou pozůstalost A. Einsteina jistě nadchne každého, kdo se o něco takového zajímá. Pro realizaci těchto, řečeno jazykem knihoven, informačních potřeb již v řadě případů není nutné překonávat vzdálenosti, ochranné systémy a další překážky. Stačí se dostat, dokonce i z vlastní pracovny, volně nebo za nějaký poplatek do vhodné digitální knihovny a začít pracovat. Od 90. let, kdy započaly experimentální aktivity realizací projektů digitálních knihoven, bylo v této oblasti hodně vykonáno. Je zajímavé zhodnotit představy o digitálních knihovnách z poloviny 90. let se skutečností v počátcích 21. století. Ukazuje se, že některé predikce se nenaplnily. Jednak vývoj neprobíhal takovým tempem, jak se očekávalo, jednak se objevily některé problémy, které ztěžují rozvoj digitálních knihoven. Patří sem např. dlouhodobé uchovávání digitálních fondů či změny v zákonech týkajících se autorských práv. Mění se také role digitálních knihoven. Nejde již pouze o tradiční služby podporující informační potřeby jednotlivých uživatelů. Digitální knihovny se stávají součástí např. systémů pro řízení obsahu, či obecněji komponentou v jakékoliv infrastruktuře založené na informačních a komunikačních technologiích. Zvětšuje se spektrum služeb, které digitální knihovny nabízejí v porovnání s klasickými knihovnami. Objekty digitální knihovny bývají propojeny ať už citačně nebo ve vztazích podobnosti. Rozhodující je obsah, který je přístupný jak zájemcům z různých oborů, ale i projektů či kurzů. Cílem článku je poukázat na některé problémy spjaté s vývojem digitálních knihoven a ukázat na některé nové trendy či nové názory na řešení některých problémů. V kap. 2 krátce diskutujeme pojem digitální knihovny. Kap. 3 se zabývá problémy digitálních knihoven. V kap. 4. krátce zmíníme začlenění digitální knihovny do kontextu dalších systémů. Závěry naznačují některé nové trendy a budoucnost digitálních knihoven. 2 Co jsou digitální knihovny Jako vždy, když se hovoří o digitálních knihovnách, je vhodné zmínit, co vlastně digitální knihovna je. Vymezení tohoto pojmu se věnuje mnoho diskusí a článků (v češtině viz např. [7]). ∗ MFF UK, Katedra softwarového inženýrství, Malostranské nám. 25, 118 00 1 Důvodem, proč nemá digitální knihovna jasnější a jednoznačnější definici, je zřejmě fakt, že jako objekt zkoumání i objekt praxe leží v průsečíku zájmů několika komunit. Pracovníci knihoven uvažují digitální knihovnu jako novou formu informační instituce se zaměstnanci a dlouhodobou odpovědností za údržbu digitálních kolekcí, informatici se zaměřují na digitální knihovnu jako na novou formu systémů pro vyhledávání informací (information retrieval), které jsou distribuované a zahrnují digitální informační zdroje různých formátů, tj. nejenom texty, ale i obrázky, mluvenou řeč apod. Další vidí digitální knihovnu spíše v sociálním či ekonomickém kontextu. Idea digitálních objektů je snad jednou charakteristikou digitálních knihoven, na které se shodnou všichni. Zde budeme pod digitální knihovnou jednoduše chápat množinu elektronických zdrojů a technické zázemí umožňující v nich vytvářet, vyhledávat a využívat informace. Digitální knihovny jsou konstruovány a organizovány pro komunitu uživatelů s funkcionalitou umožňující podporovat informační potřeby a využití v této komunitě [3]. Pod elektronickým zdrojem budeme chápat kolekci nebo více kolekcí digitálních dokumentů. Tyto dokumenty mohou vznikat přímo v prostředí počítačových systémů nebo jde o digitalizované verze dokumentů existujících na klasických analogových médiích (papír, záznam řeči, video, obraz malby sejmutý fotografickou cestou apod.). Pro knihovnickou komunitu mohou být některé aspekty tohoto vymezení poněkud problematické. Elektronickými zdroji jsou např. i kolekce, které knihovna jako služba pouze zpřístupňuje, ale nevlastní. Tyto zdroje jsou navíc distribuované tak, že mohou přesahovat hranice států, tj. naplňují některá kritéria globalizace. Jako nejvýznačnější příklady z informatiky uveďme digitální knihovny organizací ACM [12] a IEEE [13]. Uživatel se v nich může dostat volně k abstraktům článků ACM časopisů a konferencí, s předplatným k úplným textům dokumentů, nebo se zarazí o dokument, jehož práva přístupu drží jiná organizace, např. vydavatelství Springer Verlag. Pak opět v závislosti na dalším předplatném lze získat úplný text dokumentu. Jestliže digitální knihovna pouze zprostředkovává jisté služby, jde o jednoduchý portál a vše ostatní je v moci uživatele a správců elektronických zdrojů. Z pohledu informatiků mohou digitální knihovny představovat integraci již existujících informačních systémů. Kolekce digitálních dokumentů nemusí být pouze statické, tak jak tomu bylo v průběhu historie knihoven, kdy dokumenty do kolekce pouze přibývaly. Dnes najdeme v digitálních knihovnách kolekce, které se mohou měnit, např. tak, že se veřejně diskutuje obsah, diskuse se stává součástí digitální knihovny a implikuje vznik nových verzí dokumentů. Hezkým příkladem takové digitální knihovny je dnes CiteSeer1 [14]. Digitální knihovna se tak stává novou základnou pro komunikaci. Uživatel není jen pasivním konzumentem, ale i tvůrcem informací. Na tento bod upozorňuje již v r. 1997 M. Lesk v knize [6]. 3 Problémy digitální knihovny Problémy související s digitálními knihovnami se týkají kolekcí, uživatelů, použitých technologií a služeb [10]. 3.1 Nedostatečná metadata Digitální knihovna klade zvýšené nároky na tvorbu metadat. Nejde jen o deskriptivní metadata objektů elektronického zdroje pomocí standardů, jako jsou např. MARC [15] a Dublin Core [16]. Nutná jsou i metadata strukturální (např. členění digitálního objektu na kapitoly, obrázky) 1 Známý též jako ResearchIndex. 2 a administrativní (kódují např., jakým softwarem lze prohlížet daný digitální objekt, popisují atributy celé kolekce). Strukturální metadata se dnes vytváří zejména v jazyku XML [17]. Část administrativních lze pokrýt jazykem RDF [18] nebo novějším standardem METS (Metadata Encoding and Transmission Standard) [19]. Delikátním problémem v této souvislosti je např. digitalizace starých tisků, kde je např. rozhodující, který exemplář objektu byl použit k digitalizaci. Také pro multimediální dokumenty není zatím problém standardů metadat dosud plně vyřešen. Existence a kvalita metadat jsou klíčové pro dosažení interoperability. Dodržování standardů je však pouze jednou stranou mince. C. L. Bormanová v této souvislosti v [3] zdůrazňuje, že technicky bylo v interoperabilitě vykonáno dost, ale schází větší kooperace institucí, vytváření institucionálních sítí, ve kterých se participanti dohodnou na metadatech, poskytovaných službách apod. 3.2 Závislost na daných informačních technologiích Jak digitální tak digitalizované dokumenty jsou mimořádně závislé na digitálních formátech, ve kterých existují. Hezký příklad problémů, které mohou v této souvislosti vzniknout dávají autoři [5]. Uvažujme např. kolekci emailových zpráv jako součást fondů digitální knihovny. Přílohy takových zpráv mohou být v nejrůznějších editorech a jejich čitelnost závisí dokonce i na použitém software odpovídajícího maileru. Častý požadavek na otevřený přistup k digitální knihovně rovněž závisí na použitém hardware a software. Standardizace v oblasti digitálních knihoven se tedy netýká pouze metadat. Nejde také pouze o formáty (pro text např. ASCII či Unicode či TIFF pro obrázky). Nachází-li se digitální knihovna v prostředí webu, je nutné používat HTML a další webové standardy, aby bylo možné knihovnu pomocí vyhledavačů nalézt a specifikovat její prvky. Je třeba se vyhýbat proprietárním řešením nebo alespoň umožňovat uživateli potřebný software si nahrát a instalovat. 3.3 Přežití digitálních dat Snad největší nejistotu vzbuzuje problém uchování digitálních dat. Dost pesimismu vyjadřuje zpráva [9], ve které se zmiňuje alarmující závěr 21 expertů, že v dnešní době neexistuje zatím žádný způsob garantující bezpečně konzervaci digitálních dat. Připomeňme, že tento problém zdaleka netrápí pouze komunitu vytvářející či provozující digitální knihovny. V této souvislosti ještě zmiňme obecnější problém – perzistence digitálních objektů, tj. jejich přetrvávání v jakékoliv formě do budoucnosti. Každý uživatel webu zná, jak mizí dostupnost celých serverů. Tam, kde si uživatel ještě včera listoval ve své oblíbené kolekci textů, může dnes nalézt pouze prázdný odkaz. Jde ale i o to zachovat čitelnost digitálního média technicky. Problémem se dnes stává závislost kolekcí na čtecích zařízeních kombinovaně formáty dat. Zastaralost se stává hrozbou digitálního věku. Je pozoruhodné, jak rozdílné jsou tyto problémy ve srovnání s klasickými fondy, kde např. středověké rukopisy uložené v klimatizovaných trezorech jsou stále čitelné, přičemž text pořízený v editoru T602 a uložený na disketě velikosti 5,25 palců jen stěží. Zde nejde jen o to, že třeba není k dispozici software pro čtení takového textu či odpovídající hardware (závislost na technologii), ale daná disketa může být dokonce z nějakých důvodů nečitelná. S podobnými případy se setkávají knihovníci s daty uloženými na mikrofilmech. Důsledkem závislosti na zastaralých informačních technologiích a nekvalitě médií je, že digitální obsah je nutné konvertovat do nových formátů a přehrávat z média na médium. To zcela jistě zatěžuje technicky i finančně provoz digitální knihovny. 3 3.4 Autentizace a autorizace přístupu, důvěryhodnost zdrojů Samostatným problémem, který byl spíše zanedbatelným v klasické knihovně, je dnes identifikace uživatelů a řízení práv přístupu k elektronickým zdrojům. Registrace, údržba hesel a přístupových práv vyžadují zvládnutí nových technik navazujících na zákony týkající se práv k duševnímu vlastnictví. Tato práva jsou vymezena zákony pro autorská práva na národní i mezinárodní úrovni. Ředitel Kalifornské digitální knihovny Don Greenstein říká, že při konstrukci prostředí služeb digitální knihovny se knihovna-instituce stává odpovědná za konfiguraci přístupu ke světu informací, z něhož vlastní nebo řídí pouze část. Bohužel, v řadě oblastí nejsou autorská práva příliš dodržována. Vznikají webová místa, na která lze odkazovat v digitální knihovně, obsahující úplné texty článků, digitalizované staré tisky a další, pořízené zcela „divokým“ způsobem. R.C. Alston uvádí v [2], že zná nejméně 200 takových případů, hlavně z prostředí amerických univerzit. Se snadnou možností vybudovat elektronický zdroj informací zajímá uživatele i důvěryhodnost takového zdroje. Mezi závěry uvedenými v [7] se objevuje problém, jak zajistit pro zdroj věrohodnost a prestiž. Zároveň je řečeno, že na řešení tohoto problému bohužel pouhé informační technologie nestačí. Pak je ovšem i problémem, jaká je odpovědnost informačního pracoviště, které zprostředkovává přistup k takovému zdroji. 3.5 Vyhodnocení digitální knihovny Výzkumy zabývající se vyhodnocením digitálních knihoven v kontextu různých sociálních skupin (např. [1]) nezřídka zjišťují, že jsou rozdíly v chápání možností jejich využití. Mnoho knihoven je navrženo nevhodně vzhledem k uživatelským potřebám, není kladen důraz na jejich roli ve vzdělávacím procesu jak pro studenty, tak pro lidi z výzkumu. Nevhodnost návrhu digitální knihovny často odráží fakt, že uživatel dostane k dispozici knihovnu bez knihovníka. Podobně jako v normální knihovně je knihovník k dispozici pro radu, je nutné zajistit dostupnými prostředky, aby digitální knihovna umožňovala tuto roli suplovat. Know-how knihovníka obsahuje metodiku pro cílené hledání. Na tu si musí osamocený uživatel obvykle přijít sám. A navíc, může být zdroj od zdroje různá. Specifické problémy digitálních knihoven jsou spjaty s kvalitou jejich uživatelského rozhraní. S různorodostí komunity uživatelů digitální knihovny stoupají nároky na vizuální stránku těchto rozhraní. Autoři [4] formulují 10 hlavních problémů, které je třeba řešit. Jejich část se týká hlavně individualizace těchto rozhraní pro různé typy uživatelů, či dokonce jednotlivé uživatele. Proaktivní chování, jaké nabízí např. online vydavatelství Amazon, může být dobrou inspirací. Uživateli jsou poskytovány nabídky titulů z oblastí podle jeho předchozích objednávek. 4 Digitální knihovna v kontextu instituce Digitální knihovny 90. let byly většinou samostatnými experimentálními projekty, které stály stranou komerčních dodavatelů software. V USA a ve Velké Británii existoval samostatný výzkum podporovaný americkou NSF (National Science Foundation) a JISC (Joint Infromation Systems Committee). Od r. 1999 byly tyto projekty společně koordinovány a v současné době se již společně pracuje na projektu nazvaném „Digital Library and the Classroom: Testbeds for Transforming Teaching and Learning“. Jde o integraci digitální knihovny s výukovým procesem. Cílem je použít současné informační technologie tak, aby digitální knihovny a nové modely výuky byly součástí jednoho systému, který by byl použitelný zejména pro distanční vzdělávání (e-learning). 4 Tento trend zdůrazňuje roli digitální knihovny ve vzdělávacím či výzkumném procesu a v prostředí akademické instituce. Zdůrazňuje ovšem i roli informačních služeb. Možnost pouhého vyhledávání, tak jak ji dnes nabízejí některé podnikové portály či web jako takový, je jistě důležitou složkou každé digitální knihovny, ale sama o sobě nestačí. Již zmíněné systémy pro řízení obsahu nebo dokonce znalostí založené na vyhledávání v úplných textech jsou pouhým prvním krokem v současném úsilí v přístupu k informacím na podnikové úrovni. V architektuře takových systémů bude digitální knihovna poskytovat v síti informační služby v návaznosti na nástroje analytické (v prostředí řízení), e-obchodování (v prostředí podniku) či výukové (v prostředí školy). 4.1 Digitální knihovna na klíč Po období experimentů směřuje vývoj digitálních knihoven k možnosti nakupovat odpovídající software a hardware od specializovaných výrobců. Na rozdíl od pionýrských počátků, kdy se vlastně teprve získávalo potřebné know-how a systémy řešili programátoři přímo v knihovně, dnes je situace jiná. Komerční dodavatelé digitálních knihoven již existují. Výhody jejich řešení jsou podobná výhodám, kterými argumentují tvůrci podnikových informačních systémů. Produkt vyvářejí profesionálové ovládající danou problematiku na úrovni analytické i projekční. Oni zaručují pokročilost odpovídajících informačních technologií a zároveň splnění potřebných standardů. Řada dodavatelů takových systémů vycházela ve vývoji ze spolupráce s univerzitami (např. Endeavor IS s Cornellovou univerzitou a dalšími, Ex Libris s Marylandskou univerzitou). Z producentů z oblasti hardware připomeňme Sun Microsystems, Inc., který je v oblasti podpory digitálních knihoven jeden z nejiniciativnějších. Např. Sun ONE (Open Net Environment) poskytuje služby pro realizaci fakultních či studentských portálů, které kromě běžných informačních služeb zahrnují i výměnu zpráv, rozvrhování apod. Také proces autorizace a autentizace k elektronickým kolekcím je součástí obecnějšího řešení, které umožňuje integrovat procesy pro přístup k elektronickým zdrojům knihovny s procesy pro přístup ke studijním materiálům a dalším informacím v síti. Funkčnost realizující e-obchodování umožňuje realizovat potřebné ekonomické vztahy mezi producenty a konzumenty informací. Provoz takto pojímaných digitálních knihoven bude snáze integrovatelný do prostředí skutečných webových služeb, které jsou dnes ve vývoji webu klíčovým slovem na prvním místě. 4.2 Koupit vše nebo udělat si sám? Existenční závislost na informačních a komunikačních technologiích přináší pro provozovatele digitální knihovny řadu nových problémů spojených zejména s financováním. Když nebyly peníze na knihy, tak se jednoduše nekupovaly. Vytvoření elektronických kolekcí však potřebuje permanentní údržbu, pracovníky na tvorbu metadat, finance na nákup nových verzí odpovídajícího software. V přístupu „udělej si vše sám“ je systém závislý na jednotlivcích vidících do proprietárního řešení. Není pravda, že se v tomto přístupu příliš ušetří. Vytváření současných multimediálních aplikací, jaké se v prostředí digitálních knihoven vyskytují, je drahé a hlavně náročné. Vyžaduje velmi kvalifikované odborníky, kteří obvykle dobrovolně nesměřují do služeb knihoven. Kromě toho je pro vývoj potřeba i specializovaný hardware i software. Naopak nákup odpovídajícího softwarového balíku znamená permanentní výdaje, i když se zdánlivě po stránce správy a vývoje systému nic neděje. V univerzitním prostředí bývá financování podobných projektů založeno na časově omezených grantech, což může znamenat nejistotu z budoucnosti digitální knihovny a tím i opatrnost vedoucích pracovníků při rozhodování o volbě řešení. Hledání vhodného modelu financování patří stále k žhavým 5 diskusním tématům. Nacházejí se dokonce řešení (např. Cornellova univerzita), aby digitální program byl samofinancovatelný. 4.3 Společenské ocenění provozovatele Významné je místo digitální knihovny jako dílčí instituce v rámci celku. Vzdálenost mezi uživatelem digitální knihovny a institucí, která ji zprostředkovává, se zvětšuje. Pro řadu uživatelů je infrastruktura digitální knihovny neviditelná. Neuvědomují si složitost integrace různých digitálních zdrojů, sjednocení pravidel jejich používání do jednoho uživatelského rozhraní. Také cena některých služeb, jako jsou např. masové licence pro volný přístup placené z různých grantů, je často pro uživatele zcela transparentní. Důsledkem toho je, že instituce jako taková je často podceňována, opomíjena při hodnocení i při vybavování kvalifikovaným personálem. 5 Závěr Digitální knihovna přesahuje svými funkcemi a možnostmi jak klasické knihovny, tak systémy vyhledávání informací. Podporuje vytváření, využívání a archivaci informací v různých formátech. Dochází ke konvergenci digitálních knihoven jako institucí i jako informačních systémů. Tím se stává spolupráce informatiků a knihovníků zcela logickou a dokonce nutnou. Oba tábory zúčastněných odborníků mohou profitovat z takové kooperace. Knihovníci dostávají k dispozici funkčnost, o které se jim ani nesnilo. Ta je zabezpečena díky rozvoji informačních technologií. Informatici naopak mohou rozvíjet nové postupy integrace informačních zdrojů, které mají obecnější ráz. Jde o zdroje používané při tvorbě podnikových informačních systémů apod. Pro informatiky může být zajímavá otázka, do jaké míry souvisí rodící se Sémantický web s digitálními knihovnami. Popis informačních zdrojů pomocí ontologií s využitím XML, RDF apod. je společný. Informační služby lze chápat jako instanci jistých webových služeb. Trvající zájem o digitální knihovny se odráží i v jejich současných trendech [11]: • Posun od digitálních textů k multimediálním systémům obsahujícím obrazy a video. • Dotažení a rozšíření nejlepších metod pro digitalizaci, řízení práv, kódování metadat, uchování digitálních dat. • Cílevědomé vytváření a důsledné dodržování standardů. • Vytváření digitálních knihoven pomocí softwarových balíků. • Zapojování digitálních knihoven do dalších aplikací. • Rostoucí závislost institucí na digitálních informacích bude vytvářet tlak trhu na vývoj zařízení pro jejich dlouhodobé uchování. To povede ke snížení jejich ceny a vyšší spolehlivosti, z čehož můžou provozovatelé digitálních knihoven jen profitovat. • Poskytovatelé kurzů a vydavatelé učebnic budou těsněji spolupracovat, přičemž digitální knihovny budou hrát důležitou roli v této spolupráci, V této souvislosti upozorňují autoři [11], že termín „digitální knihovna“ se stává anachronismem, podobně jako „elektronické bankovnictví“. Stoupající podíl informatiky v těchto oblastech povede zřejmě k návratu k původním pojmům, tj. „knihovna“ a „bankovnictví“. Závěrem zmiňme roli digitálních knihoven v celkové koncepci vědy a výzkumu jakékoliv země. Např. materiál [8] vytvořený pro presidentskou administrativu je v USA brán velmi vážně. Obsahuje doporučení, co by se mělo finančně podporovat federální vládou. Jmenujme např. výzkum metadat a jejich použití, archivace digitálních dat, práv k duševnímu vlastnictví a další. Tato doporučení mohou být inspirativní i pro nás. Národní politika výzkumu a vývoje 6 České republiky z r. 2000 však zůstává spíše u konstatování zanedbaného stavu současných knihoven, než aby nabídla nějaké konkrétní řešení. Přitom vize nazývaná „science.gov“, tj. poskytnout univerzální přístup k vědeckým znalostem bez institucionálních hranic odkudkoliv a kdykoliv, je nejen atraktivní, ale dnes, přes výše diskutované problémy, i technicky reálná. Použitá literatura a WWW odkazy 1. ADAMS, Anne, BLANDFORD, Ann. Digital Libraries in Academia: Challenges and Changes. In Proceedings of ICADL 2002, LNCS 2555. Springer Verlag, 2002, s. 392-403. 2. ALSTON, Robin C. Digital Libraries – an Overview with Special Reference to English Studies. [online]. October 2002. Dostupné na WWW: <http://www.r-alston.co.uk/digitallibraries.htm>. 3. BORGMAN, Christine L. Challenges in Building Digital Libraries for the 21st Century. In Proceedings of ICADL 2002, LNCS 2555. Springer Verlag, 2002, s. 1-13. 4. CHEN, Chaomei, BÖRNER, Katy: Top Ten Problems in visual Interfaces to Digital Libraries. In BÖRNER, K. and CHEN, CH. (eds.). In Proceedings of Visual Interfaces to Digital Libraries, LNCS 2539. Springer Verlag, 2002, s. 226-231. 5. McCRAY, Alexa T., GALLAGHER, Marie E.: Principles for Digital Library Development. Communication of the ACM, May 2001, vol. 44, no. 5, s. 410-454. 6. LESK, Michael. Practical digital libraries : books, bytes, and bucks. San Francisco : Morgan Kaufmann, 1997. xxii, 297 s. ISBN 1-55860-459-6. 7. POKORNÝ, Jaroslav. Digitální knihovny: principy a problémy. In RAMAJZLOVÁ, Barbora (ed.). Automatizace knihovnických procesů – VIII : sborník z 8. ročníku semináře pořádaného ve dnech 24. - 25. dubna 2001 v Liberci. Praha : ČVUT, 2001, s. 27-38. 8. President’s information technology advisory committee: Digital Libraries: Universal Access to Human Knowledge, February 2001. 9. ROTHENBERG, Jeff. Avoiding technological quicksand: finding a viable technical foundation for digital preservation : a report to the Council on Library and Information Resources, 1999. [online]. Dostupné na WWW: <http://www.clir.org/pubs/reports/rothenberg/pub77.pdf>. 10. SOLVBERG, Ingeborg T. Digital Libraries and Information Retrieval. In Proceedings of ESSIR 2000, LNCS 1980. Springer Verlag, 2000, s. 139-156. 11. Sun Microsystems, Inc. Digital library technology trends. [online]. Dostupné na WWW: <http://www.sun.com/products-n-solutions/edu/whitepapers/pdf/digital_library_trends.pdf>. 12. http://portal.acm.org/portal.cfm 13. http://www.computer.org/publications/dlib/ 14. http://citeseer.org/ 15. http://www.loc.gov/marc/ 16. http://dublincore.org/ 17. http://www.w3.org/XML/ 18. http://www.w3.org/TR/rdf-syntax-grammar/ 19. http://www.loc.gov/standards/mets/ 7
Podobné dokumenty
zpravodaj historického klubu - Sdružení historiků České republiky
venkovských rodin. Tyto prameny jsou velmi přínosné, protože vyřízení pozůstalosti po zesnulém bylo povinné pro všechny vrstvy obyvatelstva, díky čemuž je
možné nahlédnout i do chudších domácností ...
Digitální knihovny: principy a problémy
S problémy technologickými se tedy spojují i problémy metodologické.
Digitální kolekce vznikají jednak digitalizací dokumentů, dále pak akvizicí původních digitálních prací a stále více přístupem k...
Pořádání netextových objektů – problémy a řešení
obrazových objektů v počítači).5 Marshall McLuhan ovšem hovoří všeobecně
v souvislosti s vývojem civilizace o náhradě ucha okem.6
V poslední době se o ohromný nárůst informací v digitální podobě za...
Citace odborné literatury jako nástroj rozvoje služeb a integrace
Vyhledávání a přístupy uživatelů k potřebným informacím všeobecně – a v oblasti vědy a výzkumu zvláště, se od nástupu Internetu proměnily do podoby, o které jsme před 2-3 desítkami
let v podstatě j...
CiteSeer - Scientific Literature DL
části jsou zde uvedeny základní informace jako název práce, autoři, rok publikování, prvních
několik řádků abstraktu. Dále odkaz na samotný dokument včetně jeho verze uložené CiteSeerem
při indexov...
WinProxy - uživatelská příručka
Tlačítky UP (nahorů) a DOWN (dolů) je možné přesouvat jednotlivá pravidla v
Access listu a upravovat tak jejich pořadí. Pravidla s užšími kritérii by měla
být uvedena jako první, obecnější kritéria...