Project1-listopad14:Layout 3
Transkript
3/2014 zpravodaj PRAHA A STŘEDNÍ ČECHY Tentokrát to vezmeme trochu pozpátku. Nejdřív se podíváme na naše podzimní akce a pak se přesuneme pěkně do tepla, abychom se podívali, co se u nás dělo o prázdninách. Říjen byl pro nás tradičně velice rušný a s mnohými z vás jsme se setkali na konferencích, které pořádala APLA, nebo na křtu kalendáře se známými umělci. Pokud jste neměli možnost přijít, nezoufejte, o všem si můžete přečíst na těchto stránkách a vyrazit příští rok. A jestli jste teď radši zalezlí doma v teple, možná vám přijde k duhu některá z nových knih nakladatelství Pasparta nebo právě řádky tohoto Zpravodaje, u kterých vás určitě zahřeje ohlédnutí za letními tábory, které už dvanáctým rokem APLA pořádá. Pěkné počtení foto: Jindřich Mynařík Simona Votyová – šéfredaktorka 1 Kalendář pro děti s autismem už je na světě vého Michala Malátného, usměvavého Marka Ztraceného, zasněnou Barbaru Nesvadbovou, rozchechtanou Adélu Gondíkovou, stydlivou Janu foto: Renata Králová Chcete vidět rozčíleného Jiřího Langmajera, blázni- Bouškovou, udivenou Kateřinu Brožovou, vyděšenou Markétu Konvičkovou, nechápajícího Václava Vydru, překvapeného Adama Mišíka nebo naštvaného Davida Deyla? Tak máte možnost. V charitativním kalendáři na rok 2015 s názvem „For emotions“ pro organizaci APLA. Téma kalendáře „EMOCE“ jsme zvolili proto, že jim lidé s au- bené předměty. Frontman kapely Chinaski vydražil svoji knihu tismem velmi špatně rozumí. Často nedokážou číst z tváře a CD za 4 000 Kč, zpěvák Marek Ztracený zas věnoval do a nepoznají, jestli má člověk radost, a nebo třeba vztek. Mů- dražby stoličku k pianu, která se vydražila za 2 000 Kč. Také žete se těšit na opravdu zajímavé fotografie, které opět se bojovalo o jediný kalendář s podpisy všech umělců, který ztvárnila fotogra�a Jana Hozová. se nakonec vydražil za 4 000 Kč. U příležitosti vydání kalendáře proběhly 30. 10. v pražském Kalendář můžete zakoupit za 200 Kč na dobročinném e-shopu, klubu Lávka křest kalendáře a výstava fotografií. Kmotrem se který naleznete na www.praha.apla.cz. Je to skvělý vánoční stal herec Jiří Langmajer a herečka Adéla Gondíková. dárek, který potěší a pomůže. Součástí křtu byl také benefiční koncert pro děti s autismem, Děkujeme všem, kteří nás při tvorbě kalendáře podpořili: fo- na kterém vystoupilo několik interpretů, kteří jsou zároveň tografce Janě Hozové, grafičce Pavlíně Vaněčkové, grafikovi v kalendáři – například Marek Ztracený, Michal Malátný a Mar- Kamilu Sojkovi, firmám… a samozřejmě výše jmenovaným kéta Konvičková. Umělci podpořili děti s autismem nejen umělcům a také dětem a jejich rodičům. svým umem a šarmem, ale také věnovali do dražby své oblí2 foto: Jindřich Mynařík APLA FEST 2014 je za námi. Ať žije APLA FEST 2015! Strange Voice zahráli Marcele na cestu do nebe / Z nebe naopak dorazili Star Wars / Králíci hopsali o 106 a hafani o 107 / Kabrna válel na klavír / Lady propašovaly do areálu nemocnice Merlot / pankáči z �e Háro přišli o poslední zbytky vlasů / jogín s indickou kráskou a tanečníci z Besedy zvedli lidi od stolů / nebohé lachtany buzeroval tajemný HK z rané péče / song Montace HU HA je novou hymnou APLA / Hlavní nádraží od soboty přejmenováno na Pohlavní / ředitelka APLA vyplašila tancem liberecké Kohouty k smrti / A nakonec větší než malé množství Svěží zeleniny! Všem, kteří byli s námi na sobotním APLA FESTu, není potřeba nic dalšího vysvětlovat. Těm, kteří s námi nebyli, můžeme jen vzkázat: povedlo se. Počasí nemohlo být na konci září teplejší, vystoupení rozmanitější a lepší moderátoři než Bart a Yuri prostě nejsou! Všichni účinkující šli do APLA FESTu naplno i přesto, že vystupovali bez nároku na honorář. Když k tomu připočteme jídlo a pití za ceny více než lidové, skákací hrad, modelínu pro děti a další doprovodné aktivity, veříme, že si z naší nabídky musel vybrat opravdu každý. Velké díky patří vedle účinkujících i všem, kteří se podíleli na organizaci APLA FESTu, zejména pak Báře Petružálkové a Bártovi Dankovi, dobrovolníkům v čele s Markétou Těmínovou a v neposlední řadě lidem s PAS ze sdružení „ASPERGEA” – Yuri, Petrovi, Milanovi, Jurovi, Danovi, Lubošovi, Majdě i všem dalším sebeobhájcům, bez kterých by prostě APLA FEST nemohl být tak fajn, jak byl. chytřejší, nebo alespoň zkušenější. Věříme ale i tak, že APLA FEST byla povedená akce. Podle ohlasů, které se k nám dostaly, bohudíky víme, že nejsme jediní, kdo si to myslí. Těší nás taky, že částka z dobrovolného vstupného, občerstvení a nápojů, které věnovala společnost Coca-Cola, činí bezmála 17 000 Kč. Výtěžek z akce tak může putovat na podporu služby osobní asistence APLA Praha. Nemyslíme si, že všechno se povedlo na jedničku, ostatně byl to první ročník a pro všechny první zkušenost s akcí typu festival. Příště budeme rozhodně o něco Děkujeme, že jste byli s námi. A těšíme se na shledanou na APLA FESTu 2015. Za organizátory: Bára Petružálková, Bartoloměj Danko, Yuri Křepelková, Markéta Těmínová, Alena Sojková 3 Součástí programu osmapadesátého ročníku festivalu českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka, který se koná tradičně první červencový týden, byla letos rovněž literární výstava s názvem Autismus v říši slov. Zahrnovala tvorbu šesti autorů dětského, mladého i středního věku, jež spojovala diagnóza poruch autistického spektra. Někteří z autorů se jazykem přímo živí jako překladatelé či editoři, jiným slouží coby doprovod k obrazovému vyjádření, jiní jej používají „pouze“ jako ventil vlastních myšlenek, pocitů a fantazie. Literární a komiksové texty, které lze na výstavě nalézt, byly sice protkány zvláštnostmi, vyvěrajícími ze světa lidí s poruchou autistického spektra, byly zde ale také texty, u nichž by nikdo nepředpokládal, že jejich autorem může být člověk s jakýmkoliv syndromem. Čišela z nich čirá fantazie, řetězená do vypointovaného příběhu, jehož jazyk byl stejně vytříbený a bohatý jako jeho obsah. Mohli jsme tak nahlédnout do světa, který je stejně bohatý jako ten náš – třebaže je jiný. Mezi ohlasy návštěvníků festivalu můžeme číst například toto: „Zajímavé, jak hluboko může do světa proniknout ten, kdo se od něj distancuje.“ – „Spousta krásných myšlenek. Děkuji.“ – „Vůbec jsem netušil, jak bohatý a bolestný je svět za zdí.“ Výstavu je možno zhlédnout ještě na podzim. 15.11. např. v Brně na Pestrém festivalu (www.onelittleclovicek.cz) a pak na měsíc zakotví v brněnské kavárně Park Lane (www.parklanecafe.cz) a v Cafe Práh (www.cafeprah.cz). Všichni jste srdečně zváni. Velký dík za skvělý nápad a organizační zajištění výstavy patří kolegyni Hance Zobačové, t.č. na MD. foto: Jindřich Mynařík Autismus v říši slov 164 závodících párů se sešlo v cíli! Na konci září se uskutečnily závody v rodinném pětiboji, které nesly název Sejdeme se v cíli! Počasí nám přálo a tak bylo k vidění mnoho pěkných atletických výkonů. Moc děkujeme AC Sparta Praha za bezplatné poskytnutí Všechno zakoupené náčiní budete moci opět vyzkoušet na stadionu na Podvinném mlýně, kde se závody konaly. závodech Máš na to?!, které se uskuteční 16. 5. 2015 opět A také děkujeme nakladatelství Mladá fronta za ceny na Podvinném mlýně. Nepodceňte tedy zimní přípravu. pro děti i dospělé. I když bylo více závodících tatínků, po Dana Cejpková časopise Maminka se jen zaprášilo. Výtěžek ze startovného bude věnován na nákup sportovních pomůcek pro malé sportovce z atletiky Človíček a APLA Praha. Jedná se o částku 8 500 Kč, za kterou budou nakoupeny: stopky (6 ks), raketky (6 ks), kometky (6 ks), pěnové oštěpy (6 ks) a podložky (3 ks). 4 Letní provoz v ZAJÍCI Zasíláme vám pár zpráv z jednotlivých prázdninových týdnů v ZAJÍCI, které byly organizovány: Mgr. Marcelou Menšíkovou, Bc. Marií Martincovou, Bc. Barborou Kašpaříkovu a Mgr. Danou Cejpkovou DOBRODRUŽSTVÍ S VČELKOU MÁJOU Letní provoz v ZAJÍCi jsme zahájili příměstským táborem na téma pohádky Včelka Mája. Tento týden patřil včelkám ve věku 3—5 let, které si potřebují po obědě odpočinout. V dopoledním bloku jsme navštívili spoustu úlů – hřiště na Letné, brouzdaliště u Kapličky, Stromovku. Odpoledne jsme se věnovali kreativní tvorbě – vyrobili jsme si včelí úly i malé včelky Máji. Zvládli jsme celodenní výlet za Prahu, kde jsme si prohlédli opravdové včelí království, poslechli si včelí příběh od pana včelaře a nechyběla ani ochutnávka medu. V závěru týdne jsme šli po stopách žlutého pylu a objevili poklad v podobě připínacích placek s včelkou Májou a Vilíkem. Marcela PŘÍHODY MAŠINEK ZE ZLÍCHOVSKÉ VÝTOPNY 4.—8. srpna se ZAJÍC proměnil v jednu velkou železniční výtopnu. Úkolem dětí bylo zaplnit ji lokomotivami a vagónky. A činily se skvěle! Stavěli jsme dřevěné koleje, hledali a lepili jsme rozstříhané mašinky v nedalekých �omayerových sadech i vyráběli mašinku vlastní. Každý den nás čekalo dopolední tvoření a lumpačení venku. Po obědě malé mašinky odpočívaly, aby nabraly dostatek sil na odpolední hřiště. Inspirováni mašinkou, která nechtěla jezdit po kolejích, vydali jsme se i my vyzkoušet jiné dopravní prostředky na dětské dopravní hřiště na Proseku. Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani vlako-výlet. Vypravili jsme se až na do Lužné u Rakovníka podívat se na opravdové velké mašiny jezdící na páru, uhlí a vodu. A na konec si každý vytvořil vlastní památeční placku. Jak jinak, než s pohádkovou mašinkou. ZVÍŘÁTKA PANA KRBCE SETKÁNÍ S HARRY POTTEREM Od 11. do 15. srpna jsme se pustili do dobrodružství se zvířátky pana Krbce. Jen co nám v pondělí vyšel v novinách inzerát na koupi hradu, zavalily nás nabídky, jak nezahálet. Každý den jsme si protáhli těla v libeňské sokolovně. Věnovali jsme se rovněž kreativním činnostem. Zjistili jsme, že pomalovat si nohy je docela zábava, ale vymyslet boty nebo vyrobit sovu Kukulu je už tvrdší oříšek. Kamarádi pana Krbce proměnili okolí ZAJÍCe na krajinu vysněných hradů a nakonec jeden takový i našli. Po vzoru přemýšlivého kocoura Kokeše ze z nás stali malí vynálezci a zkoumali jsme, co vše se dá vytvořit, když si kamarádi pomáhají. A tak jsme objevili, že na Kulíkov je cesta, jako žádná ze sta, a kromě stromů ji roubí i kukuřičná pole. Marie Předposlední prázdninový týden je v ZAJÍCi věnován dětem školou povinným, které už žádají daleko akčnější aktivity, než mladší ročníky. Z dětí se tedy stali žáci školy čar a kouzel v Bradavicích. Studenti si vyrobili např. vlastní čarovnou hůlku či školní hábit se siluetou hradu. Žáci samozřejmě prošli i výcvikem ve hře Famfrpál. Každý den měli i náročný kruhový trénink, aby protáhli a zpevnili své svalstvo, protože čaroděj musí být na souboj velmi dobře připraven, což děti zužitkovaly v pátek v herní aréně ve Vysočanech. Studenti bradavické školy byli z Laser game úplně unesení, ale i řádně fyzicky unavení. Největší senzací však bylo, když přišla natáčet televize Nova. Z mladých čarodějů byli rázem reportéři, kteří televizi představili denní program a všechny aktivity, kterých se účastní např. návštěvu stanoviště vozů záchranné zdravotnické služby na Praze 8. Na příští léto je už nyní pro děti připravován program, který nebude nudit malé ani velké. Dana 5 Sportovně-edukační a relaxační pobyty pro rodiny dětí s PAS POBYT S VLKEM A ZAJÍCEM Již počtvrté byl organizován pobyt pro rodiny a děti, kde je cílem, aby se děti vyřádily a rodiče si odpočinuli. Tentokráte byl pobyt pojat na téma ruské animované pohádky „Jen počkej, zajíci!“ Bylo zajímavé, že někteří mladší asistenti a dobrovolníci tyto pohádky vůbec neznali, ale i přesto dokázali opět pro děti vytvořit mnoho neotřelých aktivit jako např. výuku karate. Rodiče si hodně tento rok chválili, líbilo se jim, že i pro ně samotné byly přichystány nejen odborné přednášky, ale i sportovní aktivity. Při kruhovém tréninku zjistili, že to s jejich tělesnou schránkou není úplně valné, a tak padlo mnoho předsevzetí týkajících se plánovaného pravidelného cvičení. Uvidíme opět za rok, zda se kondička rodičů zlepšila, protože jen ve zdravém těle může být zdravý duch, kterého při péči o dítě s PAS není nikdy dost. POBYT S KRTKEM První srpnový týden jsme strávili v Jizerských horách s dětmi PAS a jejich rodiči na pobytu s Krtkem a jeho kamarády. Počasí zkoušelo naši připravenost, ale my se nedali a užili jsme si to jak při dešťových kapkách, tak při slunečních paprscích. Rodiče v dopoledních hodinách vyzkoušeli nízké lanové překážky, střelbu ze vzduchovky a z praku nebo hod granátem. Nechybělo cvičení na bosu, které nám na pobyt zapůjčil SOKOL LIBEŇ, kruhový trénink nebo zdolávání opičí dráhy se zavázanýma očima. Kromě sportovních aktivit byly pro rodiče připraveny odborné přednášky zaměřené na práci s dítětem s PAS. Mezitím děti plnily úkoly, které jim připravil krtek s kamarády. Čekali je nejen sportovní disciplíny ale i tvorba vlastní modelíny, razítek nebo pomoc krtkovi ušít si vlastní kalhotky. V rámci krtkových příběhů jsme vyrazili s dětmi na celodenní výlet do liberecké ZOO a podívali se lvovi (nebo spíše bílým tygrům) na zoubek. Vzácnou návštěvou pro nás byli psovodi vojenské policie, kteří si pro nás připravili ukázku poslušnosti psů a vyhledávání drog a výbušnin přímo mezi námi. Poučili nás o překonávání strachu ze psů a bezpečného zacházení s nimi. Večerní hodiny patřily rodičům a jejich kreativitě – výroba parfémů, podtácků, šperků nebo svíček z včelích plátů. Týden utekl velmi rychle a tak věřím, že se brzy uvidíme na některém z dalších pobytů. Dobrovolnická služba APLA Praha Ani během letních prázdnin dobrovolníci APLA Praha nezaháleli. Oproti zbytku roku, kdy se dobrovolníci zapojují do celé řady aktivit, přes léto probíhaly jen pobyty rodičů a dětí a příměstské tábory. O to více se však užilo zábavy. Lidé v okolí Albrechtic v Jizerských horách tak mohli potkat v lese běhat vlka z pohádky „Jen počkej, zajíci!“ a nebo mohli vidět, jak Krtek ve svých modrých kalhotkách seje s dětmi mrkev. Aby to ale nevypadalo, že si dobrovolníci jen užívali, museli odvést řadu nejen sportovních výkonů, výjimkou nebyla ani tréninková střelba ze vzduchovky či zdolávání lanových překážek. Oddechli si až večer, když šly děti spát, to pak společně s rodiči tvořili na výtvarné dílně, pletli košíky, vyráběli svíčky nebo vařili parfémy. V Praze pak dobrovolníci s dětmi v rámci příměstských táborů objevovali nová hřiště, cvičili a vyráběli, jezdili na výlety nebo třeba hledali fáborky ve Stromovce či na Petříně. S koncem prázdnin již dobrovolníci vybírají z nabídky aktivit, do kterých by se chtěli s novým školním rokem zapojit. POMOC FIREMNÍCH DOBROVOLNÍKŮ V APLA PRAHA APLA Praha již delší dobu spolupracuje s platformou Byznys pro společnost a portálem www.zapojimse.cz. V květnu přišlo do APLA Praha celkem 27 dobrovolníku, z toho 8 dobrovolníků přišlo v rámci kampaně Give & Gain Day. Firemní dobrovolníci pomohli při úpravě okolí respitního centra a při výrobě pomůcek pro děti v dětské skupině ZAJÍC. Firemní dobrovolníci byli z těchto firem: Skupina ČEZ Kooperativa pojišťovna, a.s. ČSOB Leasing Johnson & Johnson, divize Medical TCHIBO Praha, spol. s r.o. Santé Network, s.r.o. MOC DĚKUJEME A BUDEME SE TĚŠIT NA DALŠÍ SPOLUPRÁCI. 6 Sebeobhájci na Slapech Konference APLA potvrdila: Autismus je závažný společenský problém Mezi volnočasové aktivity pro dospělé a dospívající s PAS patří sobotní výlety. Poslední srpnový víkend jsme se vypravili na Slapy. Jura, jeden ze sebeobhájců, to risknul a pozval naši patnáctičlennou partu k sobě na chatu. Tu máte několik drobných postřehů o tom, jak jsme se měli: Yuri si vyrobila plavky (Jura ji pomáhal se zapínáním), tím podnítila natočení dvou zajímavých videoklipů. Kamera byla zklamaná, plavky držely. Marek Š. přivazoval loď a jak se nahnul k lodi, tak spadl do vody. Marek V. viděl včera dvakrát Vraha panenek – komisař Rex. Majda vyvolala zajímavou debatu – AIDS, kabinky, homosexualita, sado / maso a další velmi užitečná témata. Taky bouchala paličkou do prkýnka. Patrik, šťastný jako blecha, dokonale prozkoumal taje kadibudky. Dan se rozdělil s ostatními o svou zásobu čokolády z Velikonoc a Vánoc – cca deset pytlů. Málem podlehl gravitaci a propadl propastí do přehrady. Karla skoro uštkla lítá zmije, která se naštěstí ve finále proměnila v užovku a odplavala. Bárt chrápal takovým stylem, že si zajistil kuchyň jen pro sebe. Ostatní byli nuceni se uvelebit na zemi a ani tak neusnout. Zaplať pánbůh, lednice zůstala hermeticky uzavřena po celou noc. Maskotem pobytu byla veverka, která skončila rypáčkem v lahvi od PSM. Yuri zde oslavila své třicáté narozeniny. Právě se odehrávají poslední okamžiky našeho dvoudenního výletu, sedíme v kuchyni, venku prší. Rozhodli jsme se, že učiníme závěrečné zhodnocení a rekapitulaci: „Slapy se mi líbí, neroste tu moc hub. Obdivuju Yuri, že našla velkou bedlu na pozemku.“ (Radek), „Byli jsme na houbách a našli jsme tři.“ (Hanka), „Je tady přehrada, je tady chatka, je tady suchej záchod. Byli jsme tady dva dny, nechce se mi zejtra do školy.“ (Majda), „Děkuju za dobrej oběd. Líbilo se mi tady, dobrá parta.“ (Bárt), „Bylo to tady super, ale těším se domů.“ (Karel), „Byla tu prdel.“ (Dan), „Jelikož jsem tu pan domácí, musel jsem se starat o odchod a příchod a nevyspal jsem se. Bárt chrápe a Patrik furt lozí na záchod sem tam, asi od pěti hodin.“ (Jura), „Příjemný pobyt s přáteli a příjemné být s Markem pohromadě, příroda u ohně a ty lodičky!“ (Marek Š.), „Bylo to dobrý.“ (Bětka), „Slapy byly nejlepší!“ (Patrik), „Yuri chce vymyslet něco chytrýho, a tak potřebuje čas.“ (Yuri). do šuplíku, ale do života. Diskuze, která kvůli nabitému programu přetékala o přestávkách ze sálu ke ká- Výletníci & Bára Devět témat, více jak dvě stovky účastníků. Sdílení zkušeností, emocí, pocit sounáležitosti, informace ne vovým šálkům, na terasu a pokračovala i poté, co oficiální program už dávno skončil. Současně také řada podnětů, jak dál v práci s dítětem, ale i sám se sebou. Pro někoho možná i otazníky v hlavě a potřeba utřídit si v klidu myšlenky. Taková byla dvoudenní konference APLA, kterou organizovala ve dnech 9.—10.10. 2014 v Praze Na Marjánce. Obsah jednotlivých bloků konference nelze popsat na pár řádcích. Vzhledem k tomu, že zájem o informace byl veliký, můžeme ale všem slíbit vydání sborníku z konference, který bude obsahovat klíčové informace z jednotlivých bloků programu, které nesly názvy: – Co bude s mým dítětem, až já nebudu (financování pobytových služeb pro lidi s autismem a problémovým chováním) – Autismus z neurobiologického hlediska – Je diagnóza PAS pro úspěšné vzdělávání důležitá? – Terapie PAS – Co opravdu naši klienti potřebují a co si jen myslíme, že jim pomáhá? – Agresivní a jízlivé chování personálu vůči lidem s handicapem v pobytových sociálních službách a v psychiatrických nemocnicích – Význam včasné diagnózy – Jak se žije zaměstnavatelům lidí s PAS? – Mají rodiny s malými dětmi s PAS dostupnou péči, kterou potřebují a očekávají? – Léčba autismu, metody intervence (alternativa versus metody na důkazech založené) Co dodat závěrem? Nejlepší by bylo, kdyby slovo autismus zmizelo úplně ze světa. Potom by APLA Praha nemusela existovat a žádná konference na toto téma by se konat nemusela. Autismus ale bohužel není jen módní záležitost. Jedná se o realitu, se kterou jsme každodenně konfrontováni. Je proto velmi důležité o autismu co nejvíce mluvit, diskutovat, možná se i přít a nesouhlasit, ale v každém případě se snažit k tomuto problému přitáhnout co nejvíce lidí z našeho okolí. Důvod, proč by tomu tak mělo být, je poměrně jednoduchý: autismus je ze své podstaty pervazivní, tj. všepronikající. A pokud je něco všepronikající, pak se to přímo či nepřímo týká každého z nás. 7 Banka pro APLA – APLA pro banku Slunečný zářijový den na Kaskáda Golf Resort Brno přinesl kromě zajímavého, ale pro hráče nároč- kají na jednáních tematické sítě projektu, tj. ve skupině lidí, která je složená z lidí s autismem, zástupců neziskových organizací, podnikatelského sektoru, ale i veřejné správy. Každý tak má možnost vnést do diskuze svůj názor na věc ze svého úhlu pohledu. Po březnovém jednání, které jsme věnovali legislativním a administrativním překážkám, jsme v červnu „zaostřili“ na zaměstnavatele. K naší radosti se nám podařilo vytipovat ty největší Achillovy paty podporovaného zaměstnávání v obou oblastech. Na říjnovém setkání jsme si pro změnu posvítili na osvětu v oblasti zaměstnávání lidí s autismem. Doufáme, že nejenom Achillových pat, ale i vhodných možností jejich léčby na našem seznamu přibude. Mezi setkáním tematické sítě a kulatými stoly se pravidelně schází projekční tým složený ze zaměstnanců APLA Praha. V průběhu léta jsme se zaměřili hlavně na provádění analýz (proběhl např. průzkum mezi lidmi s autismem či dotazníkové šetření u agentur práce) a zpracování srovnávací studie na téma „Postavení lidí s autismem a se specifickými potřebami obecně na trhu práce v Evropě“. S výsledky šetření Vás v nejbližší době seznámíme prostřednictvím webových stránek www.twcm.cz. Zde jsou zveřejňovány jak články z „oficiálních“ zdrojů, tak příběhy a zkušenosti samotných Jaro, léto a podzim s projektem Společně to zvládneme ného turnaje i dalších 4 300 Kč pro APLA. Získali jsme je prodejem golfových míčků s naším logem, které již několik let dostáváme jako dar od generálního partnera naší organizace, EXPO Bank CZ, a.s. (dříve LBBW Bank CZ, a.s.). Banka nám umožňuje prodej těchto míčků na turnajích, které pořádá pro své klienty. Posledním letošním turnajem na hřišti Albatross nedaleko od Prahy se nám podařilo dorovnat letošní částku z charitativního golfu na 20 500 Kč. Poputuje na financování odlehčovacích služeb Projekty financované z Evropského sociálního fondu mají řadu výhod, ale i své nevýhody. Jejich nespornou výhodou je jasné vymezení začátku a konce, konkrétní stanovení cílů a průběžný monitoring jejich naplňování. To žene příjemce podpory vpřed. Druhou stranou evropské mince je papírování, papírování a zase papírování a jistota stresu projektových manažerů před termíny odevzdávání monitorovacích zpráv. To se potom v APLA pije hodně kávy, hodně dlouho se svítí a člověk už ani neví, jestli jsou dvě plus dvě pět nebo Pět medvědů s Cibulkou. Hlavním problémem projektů je ale nepochybně fakt, že s jejich skonče- ním většinou začnou chybět finance na aktivity, které se podařilo během jejich fungování rozjet. Projektu Společně to zvládneme/Together We Can Manage zbývá necelý rok do jeho ukončení. Na rozdíl od aktivit, které běží v současné době v APLA a jsou zaměřené na podporované zaměstnávání, jde o projekt koncepční, nikoliv o přímou podporu lidí s autismem při hledání práce. Jeho hlavním cílem je zpracovat funkční a nápomocnou koncepci podporovaného zaměstnávání a navrhnout konkrétní doporučení pro veřejnou správu a politiky, jak zlepšit postavení lidí s autismem na trhu práce. Koncepce a doporučení vzni- APLA Praha. APLA na oplát-ku bance pomohla při organizaci dětského dne. Akce proběhla 15. 6. 2014 v hezkém prostředí hradu Valečov v Českém ráji. Ke zdárnému průběhu dne jsme přispěli sportovním a výtvarným programem pro děti, který při- dospělých s autismem. Stránky od podzimu běží také v anglické verzi. Projekt nám v neposlední řadě umožňuje získávat i zahraniční zkušenosti, a to jak při prezentacích zahraničních účastníků na našich jednáních v Praze, tak formou krátkodobých stáží v jejich mateřských organizacích. Projekt „Společně to zvládneme“ končí v květnu 2015. Přestože se nám podařilo udělat již hodně kroků, největší výzva stojí ještě před námi. Je potřeba rozpracovat naše doporučení pro politiky a veřejnou správu tak kvalitně, realisticky a smysluplně, aby je naši zákonodárci i úředníci vzali za své a návrhy tak neskončily pouze ve virtuálních či kancelářských koších bez povšimnutí. Náš projekční tým věří, že šanci na úspěch máme. Protože málo naplat: když se náš projekt jmenuje „Společně to zvládneme“, měli bychom se o to minimálně pokusit. Pokud se nám podaří systém zaměstnávání lidí s autismem v ČR posunout vpřed alespoň o kousek, pak můžeme s klidným svědomím říci, že dopady projektu „Společně to zvládneme“ přežijí termín jeho formálního ukončení. A to by byl velký úspěch. Držte nám palce. Alena Sojková, koordinátor osvěty projektu, Denisa Brůhová, projektová manažerka pravily kolegyně Tereza Medřická foto: Jindřich Mynařík a Marcela Menšíková ze ZAJÍCe. 8 Shrnutí červnového jednání tematické sítě projektu TWCM … tato slova jsme si vypůjčili z prezentace člověka s Aspergerovým syndromem (jedna z forem poruch autistického spektra), se kterou vystoupil v rámci setkání na téma „Autismus a práce – zaostřeno na zaměstnavatele“. Setkání, na kterém vedle českých zástupců vystoupili i kolegové z neziskových organizací z Velké Británie, Maďarska a Slovenska. Účastníky a současně aktéry jednání tvořili zaměstnavatelé, zástupci veřejné správy (MPSV a Ge- nerálního ředitelství Úřadu práce), neziskové organizace a lidé s autismem a jejich rodiče. V průběhu dvou dní měly tyto skupiny možnost navzájem si nahlédnout do karet. A co ukázaly odkryté karty účastníků ve hře „o práci“? – lidé s autismem mají opravdu velké problémy působit na přijímacích pohovorech sebejistě, nedělají jim ale taky moc dobře běžné sociální situace typu ranního tlachání v kuchyňce. Vyložená noční můra se pak pro ně skrývá pod heslem team–building. Neúspěchy při hledání práce jim přináší více než kterékoliv jiné skupině lidí ve společnosti pocity fru- strace, vlastní nedostatečnosti a beznaděje. Provedené průzkumy hovoří jasně – podle světových statistik nemají minimálně čtyři lidé s autismem z pěti stálé pracovní místo. – zaměstnavatelé na druhé straně poukázali na to, že jim často schází operativní a efektivní servis jak při hledání vhodných kandidátů, tak i poté, kdy přijde běžná pracovní rutina. Příklady dobré praxe z fungování neziskových organizací v ČR i zahraničí ostatním účastníkům jasně demonstrovaly, že hru o práci pro lidi se zdravotním postižením mohou vy- hrát jen týmy, kterým se podaří umístit vhodného zaměstnance na vhodnou pracovní pozici a s vhodnou podporou. Záleží také hodně na neziskových organizacích, nakolik obstojí v pozici spolehlivého průvodce pro zaměstnance i zaměstnavatele na této cestě. APLA Praha návrhy a doporučení z jednotlivých setkání, která organizuje v rámci projektu “Společně to zvládneme”, pečlivě zaznamenává. Více jak po roce trvání projektu, který je realizovaný ze zdrojů ESF a státního rozpočtu ČR v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, se domníváme, že na- stal pravý čas tyto návrhy konkretizovat a následně je předložit zástupcům veřejné zprávy a politikům k projednání. Věříme, že alespoň část z nich nezanechá stopu jen na papíře či elektronických nosičích jejich adresátů. Pokud se nám nepodaří situaci změnit, zůstanou lidé s autismem bohužel i nadále na úplném konci řady nezaměstnaných, a to nejenom v rámci celkové populace, ale i mezi lidmi se specifickými potřebami. A to by byla škoda. Protože člověk s autismem Vám analýzu finančního trhu udělá s radostí… foto: Jindřich Mynařík MAKLÉŘEM SE ČLOVĚK S AUTISMEM NIKDY NESTANE. ANALÝZU FINANČNÍHO TRHU VÁM ALE UDĚLÁ S RADOSTÍ. 9 Oznamování diagnózy dětem s Aspergerovým syndromem Sdělování diagnózy by mělo být šetrné, nicméně přímočaré - nemělo by se moc opatrně a nejistě „chodit kolem horké kaše“. Rodič by měl být na sdělení předem připravený – měl by vědět, jak rozhovor povede, měl by mít pro sebe formulované silné a slabé stránky dítěte, které je užitečné si předem napsat na papír a ten dítěti během rozhovoru ukázat. Toto sdělení je třeba dobře načasovat (například když dítě není unavené, rozrušené), je nutné mít dostatek času na rozhovor a zvolit klidné nerušené místo. Rodič může začít obecným povídáním, že každý člověk má svá slabá místa a alespoň občas v životě má každý nějaké větší potíže. Může zmínit, že hodnota člověka není dána tím, jestli někdo má nebo nemá problémy, ale především tím, jak své problémy zvládá. V této souvislosti může rodič dát dítěti konkrétní příklady svých problémů nebo problémů jiných osob a zmínit, jak se on nebo jiní lidé s těmito potížemi vyrovnávají. Potom řekne dítěti, že podle pozorování a vyšetření má také dítě znevýhodnění, které se nazývá Aspergerův syndrom. Dodá, že si z toho ale nemusí nic dělat, protože takových lidí s AS je u nás asi 50 tisíc a AS mělo i mnoho známých a úspěšných lidí jako například… AS znamená prostě jen to, že mozek funguje trochu jinak a že to má své výhody i nevýhody. Výhodou u konkrétního dítěte je konkrétně… a nevýhodou je konkrétně… Dále rodič řekne, že co se týče nevýhod, je možné, aby je dítě zmírnilo, ale jen tehdy, když samo bude chtít. Bude muset na sobě pracovat, nikdo jiný to za něj neudělá. I přesto se ale do určité míry bude muset s některými svými potížemi, které vyplývají z AS, naučit žít, protože AS úplně vyléčit nejde. Poté je třeba se dítěte zeptat, co si o tom všem ono samo myslí. Když dítě reaguje přijímajícím způsobem, lze s ním v diskusi dál pokračovat. Rodič se ho může zeptat, jak samo vnímá své silné a slabé stránky, jak by mohlo v životě využívat své silné stránky, jak by mohlo mírnit svá slabá místa, čeho se do budoucnosti obává apod. V případě, že je reakce dítěte negativní, rodič by měl diskusi s dítětem ukončit a trpělivě vyčkávat na chvíli, kdy dítě samo přijde s tímto tématem, což může trvat různě dlouhou dobu. Většina projektů, které v APLA realizujeme, se zabývá přímou pomocí lidem s PAS nebo jejich rodinám. To je dobře, jelikož našim hlavním posláním je právě pomoc lidem s autismem a jejich blízkým. Projekt Pevně na nohou je jiný, ale neméně důležitý. Zaměřuje se na rozvoj APLA Praha, konkrétně na vzdělávání zaměstnanců v přímé péči i v zázemí, rozvoj dobrovolnické služby a zvyšování kvality našich služeb. S tím souvisí také další cíl projektu – zavedení nového informačního systému, který nám usnadní vést klientskou dokumentaci a vykazovat realizované služby poskytovatelům dotací, grantů, ale i individuálním a firemním dárcům. Jinými slovy: projekt Pevně na nohou nám pomáhá pomáhat. Od zahájení projektu v červenci 2013 jsme uspořádali 18 interních a 8 externích vzdělávacích akcí šitých na míru pro naše zaměstnance i dobrovolníky. Těm jsme také umožnili absolvovat řadu dalších seminářů a kurzů, a to jak z programové nabídky APLA Praha, tak od jiných poskytovatelů. Kurzy se týkaly různých témat – od práce s malými dětmi s PAS, přes fyzické úchopy a první pomoc, až po vzdělávací akce zaměřené na osobnostní rozvoj pracovníků. A jelikož jsme zaregistrovali kladné ohlasy, doufáme, že přínos pocítí i naši klienti. Jedna reakce za všechny: „Velice přínosný kurz (nejen) pro práci s lidmi s PAS.“ Roman Pešek, Martin Svoboda, Kateřina Slabá, Kateřina Sedlářová foto: Jindřich Mynařík V naší poradenské praxi se setkáváme s rodiči, kteří se obávají svému dítěti říci, že má Aspergerův syndrom (AS). Obvykle se bojí reakce dítěte a také nevědí, jak mu mají tuto informaci sdělit. V těchto případech doporučujeme postup, jak dítěti diagnózu sdělit a společně prozkoumáme, čeho se vlastně rodiče bojí. Nejčastější obavy pramení z odmítavé a emočně bolestivé reakce dítěte, že bude mít na nás, na své rodiče zlost, nebo bude smutné. Bojíme se, aby tato informace nepoškodila jeho sebevědomí a aby se nezhoršil náš vzájemný vztah. Někdy máme tendenci odsouvat toto sdělení, nebo ho přesunout na jiného člověka, třeba odborníka. Někdy se také vyhýbáme prožívání svých emocí (strach, bezmoc, smutek, pocity viny), které by se mohly objevit při odmítavé reakci dítěte. S rodiči v rámci poradenské konzultace probíráme, jaké reakce se u svého dítěte obávají. Přemýšlíme, jaká je pravděpodobnost, že tak bude jejich dítě reagovat, a jak by případnou odmítavou reakci dítěte prožívali. No a samozřejmě také zkoušíme, jak by vlastně informaci o AS svému dítěti sdělili. Sdělení diagnózy trénujeme například v modelu, kdy poradce hraje rodiče, který dítěti (dítě hraje rodič) sděluje diagnózu a dítě (rodič) diagnózu odmítá, pláče, nadává, říká, že to není fér, že není tak špatné apod. Potom se role vymění a rodič hraje sebe, tedy rodiče, a terapeut dítě. Pokud i přes tento nácvik je sdělení diagnózy pro rodiče obtížné, nabízíme rodičům, že diagnózu dítěti sdělíme sami. Pevně na nohou – projekt, který pomáhá pomáhat 10 Letní a podzimní aktivity terapeutického a sociálně rehabilitačního střediska V sekci sociální rehabilitace kolegové (L. Sadilová, D. Linhartová, M. Svoboda, R. Hamplová) intenzivně pracují s klienty, kteří jsou zařazení do programu podporovaného zaměstnávání. Mezi jejich aktivity patří individuální a skupinová práce s klienty (Job klub), podpora vyhledávání nových pracovních příležitostí pro klienty, jednání se zaměstnavateli apod. Kolegům pomáhá nově nastupující psycholožka K. Kejřová (pracovní diagnostika). Nelze opomenout ani kvalitní práci K. Belyušové a M. Hatašové v tréninkové dílně APLA. Zrovna tak je třeba ocenit B. Petružálkovou, která koordinuje zájmové aktivity a podílí se na organizaci APLA festu, který proběhne 27. září 2014 u Vily APLA v areálu PN Bohnice. V rámci terapeutické sekce se od září 2014 ve velkém rozjíždí skupinové aktivity pro naše klienty s AS. Budou probíhat 4 dětské skupiny pro nácvik sociálních dovedností (M. Svoboda, K. Se- dlářová), které poběží jednou týdně (2 skupiny v úterý a 2 skupiny ve čtvrtek). Během skupinové práce s dětmi se ve vedlejší místnosti budou scházet rodiče těchto dětí na tzv. paralelní rodičovské skupině (R. Pešek). V pondělí také budou probíhat 2 nácvikové skupiny pro dospívající (J. Bittmann). Dospělí klienti nadále navštěvují skupinovou kognitivně behaviorální terapii (R. Pešek, K. Sedlářová), která probíhá jednou za 14 dní, a intelektuální klub HooLooVoo kl.AS, který probíhá jednou za měsíc v prostorách terapeutického střediska a klienti si tento klub koordinují a vedou sami. Od září bude také pro dospělé klienty s AS jednou týdně fungovat skupina pro nácvik sociálních dovedností (R. Pešek, K Sedlářová) a jednou za 14 dní budou probíhat 2 rodičovské skupiny – jedna v pondělí odpoledne (R. Pešek), druhá v úterý dopoledne (M. Svoboda). Od léta je také novinkou, že první kon- takty s dětmi s AS a jejich rodiči obstarávají Bc. K. Slabá a Bc. K. Sedlářová. V červenci a srpnu 2014 se dvakrát sešla pracovní skupina „ASeznamka“ pro vytvoření metodiky speciálního nácvikového programu určeného pro dospívající a dospělé klienty s AS a zaměřeného na téma navazování a udržování kamarádských a partnerských vztahů. Členy této pracovní skupiny, která se schází jednou měsíčně, je 9 odborníků a jedná se jak o pracovníky APLA, tak i o externí spolupracovníky. Do konce roku 2014 by měla být vytvořená metodika, která se během prvního pololetí 2015 otestuje na vybraných klientech (bude se jednak o blok skupinových setkání a/nebo o víkendové programy). Roman Pešek Představujeme dárce APLA Praha Maryša navařila nejenom Armádě spásy, ale i APLA Praha PROJEKT NADACE MARTINA RO- DÍKY PROJEKTU JSME NAPŘ. LIDÍ STOJÍCÍCH ZA PROJEKTEM LIDÉ, BEZ KTERÝCH BY TO MANA „ČTENÍ POMÁHÁ“ JSME MOHLI VYBAVIT ČÁST RESPIT- ČTENÍ POMÁHÁ JSME SE TENTO- NEŠLO – OTÁZKY PRO PANÍ LUCII ČTENÁŘŮM ZPRAVODAJE APLA NÍHO CENTRA NÁBYTKEM, NAŠE KRÁT ZEPTALI NEJEN NA TO, JAK DICKOVOU, KOORDINÁTORKU PŘEDSTAVILI JIŽ V R. 2011. CHA- NOVÉ AUTO BEZPEČNOSTNÍMI SE PROJEKTU DAŘÍ, ALE TAKÉ NA PROJEKTU „ČTENÍ POMÁHÁ“ RITATIVNÍ PROJEKT, VE KTERÉM PRVKY, ALE TAKÉ POMOCI NA TO, JAK TITO LIDÉ VIDÍ JEHO PO- DĚTI HLASUJÍ, KAM POPUTUJE SVĚT NOVÉ KNÍŽCE PRO DĚTI KRAČOVÁNÍ V BUDOUCNU. NA PODPORA, A KTERÝ JE SOU- S AUTISMEM, KTEROU V BRZKÉ NAŠE OTÁZKY ODPOVÍDAL ŘEDI- ČASNĚ PŘITAHUJE KE ČTENÍ KNÍ- DOBĚ VYDÁ NAKLADATELSTVÍ TEL NADACE, PAN MARTIN ŽEK, POMOHL V MINULOSTI JIŽ PASPARTA. ROMAN A KOORDINÁTORKA NĚKOLIKRÁT TAKÉ APLA PRAHA. PROJEKTU, PANÍ LUCIE DICKOVÁ. Paní Dicková, pro nás, lidi z neziskovek, jste osobou, se kterou jsme v rámci projektu „Čtení pomáhá“ v nejužším kontaktu. Můžete stručně přiblížit našim čtenářům jednotlivé fáze projektu, tj. od zrodu nápadu v neziskovce po přidělení cílové částky? Co to je schematerapie? O tom, jak se dá využít metoda schematerapie při práci s klienty APLA (děti, dospívající a dospělí s PAS a jejich rodiče), se přesvědčili účastníci semináře Roman Pešek a Martin Svoboda. Sebezkušenostní seminář Úvod do schematerapie pořádala ve dnech 29.—31. srpna 2014 klinika psychiatrie LF UP v Olomouci. Schematerapie je psychoterapeutický konstrukt, který postuluje 8 základních stavů mysli: Kritizujícího rodiče, Laskavého rodiče, Zdravého dospělého, Zlostné dítě, Zraněné dítě, Spontánní dítě, Hyperkompenzátora a Odtažitého obránce. Všechny tyto stavy mysli mají v určitý moment svůj smysl. Problém ale nastává, když nejsou v rovnováze. Hlavní metody schematerapie účastníci semináře tréninkově aplikovali sami na sebe. Vzájemně si vyzkoušeli i asertivní dovednosti a přijímání kritiky. Základem účinné terapie je ale především vytvoření kvalitního terapeutického vztahu, který by měl být založený na naplnění pacientových potřeb bezpečí (souvisí s tím i nabídnutí čaje, kávy před sezením), přijetí (empatie vyjadřovaná „chápu vás…“, „to jste musel mít těžké, ve vaší situaci bych cítil…“), ocenění („líbí se mi na vás, že…“) a sebeurčení („máte právo cítit zlost, chovat se tak, jak se chováte…“). Informace a během semináře nacvičené dovednosti jsou dobře využitelné při poradenské a terapeutické práci s klienty APLA. Roman Pešek 11 Při výběru jednotlivých projektů využíváme zkušenosti nadací a neziskových organizací, které jsou našimi partnery. Spolu s nimi vybíráme a konzultujeme vhodné projekty na stránky. Úkolem „Čtení pomáhá“ není jen přivést děti ke knize, ale i seznámit je s charitativní činností. Na stránkách se tedy snažíme ukázat dětem, co to vůbec charita je, kde všude je potřebné pomáhat a jak pomáhat. Podporujeme projekty z různých oblastí, například seniory a zařízení, která o seniory pečují, pěstounské rodiny, postižené a nemocné děti i dospělé a zařízení, která o ně pečují. Máme ale i projekty na ochranu zvířat a přírody či projekty týkající se kultury a mnoho dalších. Jde o to nastínit dětem ucelenou škálu možné pomoci. Konkrétně by mělo být na stránkách osm různých charit, na které děti mohou po přečtení knihy a úspěšném složení testu přispívat. Každé dítě si tedy vybere charitativní projekt, kterému chce pomoci, a tam vloží svých padesát korun. Pokud některý z projektů dosáhne své cílové částky, může být proplacen a na jeho místo je dosazen nový projekt. Jsme Vám za to moc vděční. A protože ve „Čtení pomáhá“ tak rádi pomáháte, mohu Vás v závěru našeho rozhovoru – jak jinak, než opět poprosit o pomoc? Můžete nám dát tip na jednu dobrou knížku pro děti a jednu pro dospělé, které vyšly v ČR v r. 2014? Děkujeme. Bohužel na čtení není tolik času, jak bych si představovala. Také nemám úplný přehled o tom, co nového vyšlo v letošním roce, ale mohu doporučit knihy, které mě zaujaly v poslední době. Co se týče dospělých, tak mě velmi pobavila kniha Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, vtipné a oddychové čtení. Z knih pro děti právě s dcerou čteme knihu Françoise Place Tobiáš Lolness a jsme naprosto okouzleny dobrodružstvím, které se odehrává na jednom stromě. Tohle je rozhodně kniha, která stojí za přečtení, a myslím, že může zaujmout i dospělé čtenáře. Za dobu Vaší práce pro projekt „Čtení pomáhá“ Vám rukama prošlo už velké množství projektů. Můžete nám prozradit, jaké charitativní projekty čtenáře nejvíce „táhnou“? Velmi oblíbené jsou projekty týkající se zvířat nebo projekty na pomoc konkrétním dětem. Jinak ale děti dobře reagují na všechny výzvy a někdy jsem až překvapena, s jakou rychlostí jsou schopny načíst někdy i docela velké částky. Když jsme s Vámi v r. 2012 připravovali první rozhovor o projektu „Čtení pomáhá“ pro Zpravodaj APLA, četlo s Vámi více jak 100 000 dětí z celé České republiky. Jak se od té doby vyvíjela čtenářská základna a kolik už se dětem za dobu fungování projektu podařilo „načíst“ peněz? Aktuálně ve „Čtení pomáhá“ evidujeme přes 170 tisíc registrací. Projekt je stále oblíbený a stále získáváme nové a nové spřízněné duše z České republiky a díky spolupráci s Českou školou bez hranic i ze zahraničí. Denně přibude průměrně okolo stovky nových registrací. Z toho Asi je zbytečné se Vás ptát, co pro Vás znamenají knížky a charita. Práci tohoto typu bez zapálení pro věc nejde dělat tak dobře, jako ji děláte Vy a Vaši kolegové. LIDÉ, BEZ KTERÝCH BY PROJEKT „ČTENÍ POMÁHÁ“ NEBYL – OTÁZKY PRO PANA MARTINA ROMANA, ŘEDITELE NADACE mám velkou radost, je to znamení, že Čtení pomáhá má smysl a že to byl dobrý nápad. Na dobročinné účely se podařilo poslat již téměř 30 milionů korun. APLA Praha má tu čest být jednou z neziskových organizací, kterou „Čtení pomáhá“ dlouhodobě podporuje. Peníze získané od Vás směřují na podporu dětí a dospělých s autismem. Co se vybaví Vám osobně pod slovem „autismus“? První, co se mi vybaví, je „oboustranné nepochopení”. Myslím tím, že lidé s autismem bývali v minulosti často nepochopeni, protože jejich mentální porucha nebyla správně diagnostikovaná. Dnes, i když je jejich handicap odhalen, může být pro nezainteresované okolí složité tyto lidi dobře pochopit. A současně že i oni sami kvůli své poruše vnímání nechápou to, co vidí, slyší, cítí. Dále se mi vybaví dítě, které stojí mimo kolektiv s hračkou, s níž neví, jak si hrát, dítě, které nenaváže oční kontakt a nezamává vám, když odchází, dítě, které je zmatené, když najednou změníte cestu do školy, ale zároveň vám vyjmenuje všechny značky aut nebo státy a jejich hlavní města. A zároveň myslím na výbornou práci odborníků, kteří se této problematice věnují, včetně vaší asociace, a usnadňují tak život těmto lidem. Oni totiž boří bariéry onoho „nepochopení”. Věříme, že nejenom nás v APLA Praha velmi zaujala Vaše mediální kampaň, zejména billboardy, které vtipnou formou prezentují projekty, kam směřovala Vaše finanční podpora. Můžete nám prozradit, kdo stojí za tímto nápadem? Jatka č. 5 kupují slepecké psy, Spalovač mrtvol potěšil seniory, Zabiják obdaroval armádu spásy a další slogany na billboardech – to je výsledek spolupráce s agenturou Ogilvy&Mather. Byla to dobrá práce. Dodnes budí rozdílné názory a vyvolává diskusi. Což ovšem znamená, že se o kampani a o projektu mluví a dostává se tak do povědomí více a více lidí. jekty zaměřené na podporu dětského čtenářství, které u nás fungují, a samozřejmě hlavně práce pedagogů, knihovníků a knižních nadšenců. Chystáte pro další období fungování projektu „Čtení pomáhá“ nějaké novinky? Pár novinek v plánu máme: naši čtenáři se mohou těšit na nové tituly na seznamech knih, kterými mohou pomáhat, plánujeme také nějaké soutěže a v neposlední řadě novou sekci na našem webu www.ctenipomaha.cz, která bude určena pro knihovníky a učitele. Na závěr mi dovolte lehce filozofickou otázku. Myslíte si, že nastane konec čtenářů v Čechách? Nebo můžeme být optimističtí a doufat, že Maryša navaří Armádě spásy a dalším neziskovkám i v budoucnu? Nevěřím tomu, že knihám a čtení je u nás odzvoněno. V každé generaci se najde nějaký knihomol, který své nadšení bude předávat dál. A navíc – kdyby čtení nemělo u nás žádnou šanci, nevznikaly by přeci takové technické vymoženosti, jako jsou elektronické čtečky. Čtení pomáhá určitě poběží dál, takže nejen Armáda spásy se může těšit na to, co Maryša navaří. Ve Vašem prvním rozhovoru jste uvedl, že jedním z důvodů, proč vzniklo „Čtení pomáhá“, byl výsledek českých dětí v mezinárodním srovnání čtenářské gramotnosti (PISA). Rodiče si ale čím dál víc stěžují, že děti knížky nezajímají, nesportují a všechen svůj čas tráví u počítače. Nejedná se jistě jen o český fenomén. Jak budou podle Vás vypadat výsledky mezinárodního srovnání čtenářské gramotnosti v r. 2018? Já jsem v tomto případě optimista. Věřím ve zlepšení, pod kterým bude podepsáno nejen Čtení pomáhá, ale také další pro- Alena Sojková 12 Nová kniha na pultech V říjnu tohoto roku rozšířil nabídku Nakladatelství PASPARTA další zajímavý titul Strukturované učení v praxi. Kniha se zabývá praktickým využitím metodiky strukturovaného učení při výuce v běžných školách a mohla vzniknout díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti. Autorky věnují pozornost žákům s vysoce funkčním autismem a Aspergerovým syndromem v běžné škole. Při přípravě publikace využily dlouholeté zkušenosti, které získaly při terapeutické práci s žáky s poruchou autistického spektra a při poradenství jejich pedagogům a blízkým osobám. Porucha autistického spektra je neviditelný hendikep s dalekosáhlými důsledky pro pedagogickou práci – nejen pro učitele, ale i pro žáky, od kterých se díky jejich intelektuálním schopnostem očekává, že by měli být schopni ve škole „úplně normálně“ fungovat. Avšak důsledky diagnózy snižují jejich celkovou funkčnost natolik, že bez potřebné míry podpory ve školním prostředí selhávají, setkávají se s neporozuměním a řadou neúspěchů. Přitom často stačí jen zavést drobná opatření, která mohou situaci žáka s PAS výrazně zlepšit. Někdy je naopak zapotřebí opatření rozsáhlejších. V předkládané knize všichni zájemci o danou problematiku naleznou řadu námětů a praktických návodů, jak při výuce žáků s PAS v praxi postupovat. Určena je pro pedagogy, asistenty pedagogů, rodiče a další zainteresovanou veřejnost. STRUKTUROVANÉ UČENÍ V PRAXI Uplatnění principů Strukturovaného učení v prostředí běžné školy Antje Tuckermann, Anne Häußler, Eva Lausmann Brožované, cena 240 Kč Podzim bude ve znamení knih Ani dospělí nemusí na podzim, či pod stromečkem přijít zkrátka. Ve spolupráci s renomovaným nakladatelstvím Pa- PODZIMNÍ OBDOBÍ BUDE PRO VŠECHNY PRACOVNÍKY NA- seka připravujeme knihu O kolečko míň. Jedná se životní KLADATELSTVÍ PASPARTA OPRAVDU PLNÝ PRÁCE. DO příběh Josefa Schovance, člověka s Aspergerovým syndro- KONCE ROKU SE CHYSTÁME NABÍDNOUT ŘADU NOVÝCH mem, který v dětství odešel se svými rodiči z tehdejšího PUBLIKACÍ, KTERÝMI MŮŽETE POTĚŠIT SVÉ BLÍZKÉ TŘEBA POD VÁNOČNÍM STROMEČKEM. Z CELKEM DESETI TITULŮ, KTERÉ PLÁNUJEME VYDAT, SE MŮŽETE TĚŠIT NA KNIHY PRO DĚTI I PRO DOSPĚLÉ. Československa do Francie. Nyní působí na prestižních univerzitách, čtenář se ale v knize může dočíst, že jeho životní pouť nebyla vždy jednoduchá. Předmluvu k titulu, kterého se ve Francii prodalo více než 20 000 kusů, napsala Dr. Kateřina �orová. Vychází v prosinci tohoto roku. I další kniha je plná příběhů. Máme dobrou zprávu pro zá- Klárka otevírá novou ediční řadu jemce o titul Nedávejte do hrobu motýla živého. Aktualizované vydání této úspěšné knihy vyjde na začátku listopadu. Kompletní nabídku sledujte na www.pasparta.cz, kde je můžete i v eShopu zakoupit. Naše knihy je možné zakoupit i ve vybraných prodejnách. Již avizovaná a dlouho očekávaná kniha s názvem Klárka u lékaře bude základním kamenem nové ediční řady určené pro pobavení i poučení dětí. První díl pomůže zábavnou formou dětem překonat obavy z návštěvy lékaře. V knize na malé i velké čeká řada pěkných fotografií i překvapení ve formě nálepek s piktogramy, se kterými mohou rodiče se svými dětmi dále pracovat. Na pěkné obrázky se mohou děti těšit i v další unikátní knize, která právě v našem nakladatelství vzniká. Je to Kuchařka pro děti. Podle receptů a za pomoci zvířátek, která je knihou budou provázet, připraví svačinu pro sebe, či malé pohoštění pro své kamarády. Nejedná se o žádné kulinářské speciality, ale o jídla, se kterými se děti mohou běžně setkávat. O to větší bude jejich radost, když se je naučí připravovat sami, bez cizí pomoci. Na přípravě dětských knih spolupracujeme s pracovníky Střediska rané péče APLA Praha, kteří jsou garanty kvality obsahu z odborného hlediska. 13 Během července a srpna proběhl již 12. ročník našich letních odlehčovacích pobytů pro děti a dospělé s autismem. Letos se pobyty konaly na třech místech: tradičně v Křížlicích a Líchovech, nově pak ve Smržovce v Jizerských horách a zúčastnilo se jich celkem 87 dětí a dospělých s diagnózou PAS. Hlavní náplní byli výlety a procházky. V rámci výletů jsme se podívali do liberecké ZOO, do Safari ve Dvoře Králové nad Labem, na rozhlednu Žalý, Ještěd, Bramberk, Štěpánku, Černou Studnici a Slovanku, navštívili jsme Kozí farmu v Pěnčíně, zajeli jsme se vyřádit do Aquaparku Babylon v Liberci nebo do Aquaparku v Jablonci nad Nisou nebo ve Špindlerově mlýně. Někteří vyzkoušeli Bobovou dráhu v Janově nad Nisou nebo minigolf v Tanvaldu, někdo šel na Sněžku, jiný do IQ parku nebo Dino Parku v Liberci. Koupali jsme se na Souši nebo Josefodolské a Jablonecké přehradě. Viděli jsme Mumlavské vodopády a Dolomitové jeskyně v Bozkově. A když pršelo, tak jsme jeli do kina v Jablonci na Jak vycvičit draka 2. Prošli jsme spoustu hezkých míst – Rezek, Mísečky, Benecko, Rokytnici, Dvoračky, Rovinku, Labskou louku – pramen Labe, Smržovku, Špindlerův Mlýn… Když jsme nebyli na výletě nebo na procházce, tak jsme opékali buřty, hráli stopovanou, pořádali maškarní. Sbírali jsme borůvky na koláče a houby do polévky a celkově si léto pořádně užili. RÁDI BYCHOM NA TOMTO MÍSTĚ PODĚKOVALI VŠEM VEDOUCÍM, ASISTENTŮM A STÁŽISTŮM, KTEŘÍ SE NA CHODU LETNÍCH POBYTŮ V TOMTO ROCE PODÍLELI A BEZ JEJICHŽ PRÁCE BY SI TÁBORNÍCI NEUŽILI TOLIK LEGRACE! Krátké ohlédnutí za letním pobytovým kurzem Líchovy V tradičním termínu koncem srpna se opět konal tak trochu netradiční letní tábor. Pobyt v Líchovech je specifický svým pojetím. Nejedná se o obvyklý letní pobyt plný her a odpočinku. V Líchovech se pracuje – na sobě. Letos jsme se zaměřili na zvládání sociálních situací, práci s emocemi, vztahy, sexualitu a komunikaci. V sobotu dopoledne 16. 8. 2014 nás do rekreačního střediska Prosazu – Líchovy dorazilo 22. Čtrnáct účastníků z řad klientů a osm lektorů a asistentů. Lektoři a zároveň asistenti byli většinou z řad pracovníků oddělení Sociální rehabilitace. Tomu také odpovídala náplň jednotlivých vzdělávacích bloků. Diskutovali jsme o tom, co jsou to sociální dovednosti, proč je dobré je rozvíjet, co mi vzal a dal Aspergerův syndrom, co je to asertivita a jak ji vhodně používat. Účastníci pobytu se učili přijímat kritiku, chválit, pracovat s emocemi. Při nácviku neverbální komunikace jsme používali videotrénink – jedna skupinka lidí natočila na kameru krátkou scénku, kterou následně přehráli druhé skupině. Bez zvuku, s úkolem poznat o jakou situaci se jedná, a to pouze na základě neverbálních projevů aktérů scénky. Vzdělávací program by doplněný o jednorázové, diskuzně vedené bloky na téma „Péče o vzhled“, „Hospodaření s penězi, aneb jak ušetřit“, „Etiketa je naše par- keta“,… Uprostřed týdne nás navštívil Roman Pešek s doktorkou Vandou Lukešovou. Oba dva nám program ještě zpestřili o zajímavé přednášky. Nechyběla ani možnost odreagovat se pohybem nebo výtvarnou činností. Každý z účastníků pobytu mohl minimálně jedno odpoledne strávit na výletě podle své volby. Zřejmě proto, že počasí koupání v místním bazénu či řece nepřálo, nejoblíbenějším cílem výletů byl bazén v nedalekém Benešově. Další cíle našich výletů byly zámky ve Vrchotových Janovicích a Svaté Hory u Příbrami, zřícenina Vrškamýk či záchranná stanice pro zraněné živočichy v Hrachově. Týden v Líchovech nám uběhl jako voda v řece Vltavě. Přestože jsme celý týden trénovali práci s emocemi, dojemnost loučení dala zabrat i otužilé nervové soustavě některých lektorů. Mojí tedy rozhodně. Těšíme se za rok na shledanou. Lenka Sadilová + Dominika Linhartová, Martin Svoboda, Karolína Belyušová, Renata Hamplová, Kateřina Kejřová, Jarda Klap, Anna Prágrová, střídající Míša Palková a Hanka Bendová. PS: několik úryvků ze zpětných vazeb: 1. Potkala jsem tu strašně moc fajn lidi, kteří mi budou moc chybět. Ubytování bylo v pohodě, ale nejvíc se mi líbilo okolí – krásný výhled na přehradu, krásný místo. K lektorům nemůžu říc vůbec nic špatnýho, všichni jsou to strašně fajn lidi, ochotní pomoci, moc ráda jsem je poznala, vůbec se mi nebude chtít domů. Příští rok mě tu uvitíte zas. 2. + Nikdo mě neprudil. – krátký a až v srpnu. Slabá wifi. Okolí v poho. Lektoři mega v poho. 3. Líbila se mi většina věcí (nad tříčtvrteční většina) – přednáška Hospodaření s penězi + sexuologie. Nelíbila se mi některá jídla. 4. Co bylo špatně? Vůbec nic – vše bylo dobré. Líbilo se mi celé ubytování a okolí. Některá jídla byla dobrá, ale některá ne! Cítím se dobře. 5. Co mi to tu dalo? Nové přátele, informace, zkušenosti, zážitky. Co mi to vzalo: Strach. 14 Rytíři na Smržovce Ohlédnutí za letním pobytem v Janských lázních Na přelomu července a srpna se v chalupě na Smržovce sešlo 8 rytířů a 1 mladá dáma a po 7 dní statečně bojovali s intenzivní... sociální interakcí. Anička, Lenka, Míša, Jula a Pepa nepolevovali, a vystavovali je mnoha těžkým zkouškám: společným hrám (a prohrám), debatám u stolu, debatám v pokojích a debatám venku, u kterých se očekávala aktivní účast, skupinovým fyzickým aktivitám (na suchu i ve vodě), dokonce i tančit v přestrojení se muselo. Společně se vznešeným psem Merlinem však těmito strastmi naši mladí prošli a odjížděli do svých domovů zocelení a snad i spokojení! Těšíme se na Vás příští rok, A.+ L.+ M.+ J.+ P. Hotel Večernice, šest rodin s dětmi, tým odborníků a asistentů z APLA Praha, nácviky, přednášky, procházky, trampolína, hezké počasí a pohoda. Tak by se dal v jedné větě shrnout pobyt pro rodiny s dětmi, který organizovala APLA Praha na přelomu července a srpna v Janských lázních. Dopoledne probíhaly nácviky dětí pod vedením odborníků z APLA Praha, Veroniky Šporclové a Aleny Netolické, odpoledne pak přednášky a rodičovské skupiny, kdy měli děti na starosti asistenti. Nutno říci, že i ty nejmenší děti zvládly odloučení od svých rodičů na jedničku. Společně jsme tak mohli strávit příjemný týden a pozorovat, jaké děti dělají pokroky. A už se těšíme na další setkání s rodinami s dětmi s autismem. Dva víkendové pobyty proběhly na stejném místě již na podzim, ale znáte to: Léto je léto… A jak viděli letní pobyt rodiče dětí? Nejpřínosnější pro mě byla možnost strávit čas se synem, získat rady, jak s ním pracovat a na co se zaměřit. Zjistila jsem, v čem potřebuje pomoci a to, že se musím snažit ho více chápat, podporovat ho a netlačit na něj, aby byl jiný. maminka Adámka Nejpřínosnější pro mě byla celkové atmosféra – žádné obavy z okolí, které očekává normu. U přednášek jsem ocenila pohled „odjinud” – potvrzení, že nejsem blázen. Že PAS existuje. maminka Honzíka a Kuby Děkuji ze srdce asistentce Kačce, která byla velice milá a hodná. Díky ní jsem pochopila, že i někdo jiný dokáže s Davídkem pracovat. Bude nám chybět a doufám, že se ještě potkáme. Všem moc děkujeme, bylo to fajn. maminka Davídka V září proběhl v Bartošovicích u Nového Jičína vzdělávací pobyt pro mladé lidi s PAS, kteří právě dokončili své vzdělávání a vstupují na pracovní trh. Celý pobyt byl financován z OPLZZ v rámci projektu S pomocí to zvládneme. Pro devět účastníků z Moravskoslezského kraje a Středních Čech si pracovníci oddělení Sociální rehabilitace připravili týdenní program zaměřený na rozvoj sociálních dovedností potřebných při hledání a udržení si práce a osvojení praktických dovedností potřebných pro běžný samostatný život. Mladí lidé s PAS, pro které byl tento vzdělávací týden připraven, prošli bilančněpracovní diagnostikou zaměřenou na zmapování jejich dovedností, slabých a silných stránek, zjištění motivace pracovat a orientací ve vlastních schopnostech a možnostech uplatnění. Také se zúčastnili několika vzdělávacích bloků zaměřených na sebeprezentaci, orientaci v sociálních vztazích, emoce, kritiku, pochvalu, asertivní odmítání, hospodaření s penězi atd. 15 Malí princové Jako každá malá holka jsem si snila svůj dospělácký sen – až budu jednou „velká“, vdám se za hodného manžela a budu s ním mít krásné, zdravé děti. Budeme bydlet v domečku se zahrádkou a vše bude jen růžové a zalité sluncem. Sen se mi částečně vyplnil – krátce po dvacítce jsem byla vdanou paní, měla dvě krásné děti a i v tom domku se zahradou jsem nakonec bydlela… Jen s tím manželem to jaksi podle plánů úplně nevyšlo. Hodný – to on na první pohled byl, ale tak nějak „zvláštně“. Teprve až po svatbě jsem začala poznávat jeho skrytý život – plný čidel, senzorů, kabelů, údajů a svérázného světa, ve kterém žil. Navenek tichý obyčejný kluk, uvnitř mechanická osoba řídící se světem čísel, bez schopnosti projevit city a potřeby sounáležitosti či čehokoliv podobného. Muselo ho to stát nemalé úsilí, jít proti své přirozenosti a vykonat to, co od něj společnost a jeho rodina očekávali, tedy mít rodinu a děti. Jak jsem po čase pochopila, vyhrála jsem u něj výběrové řízení, a to doslova a z velkého počtu nic netušících uchazeček. Okolí jej velmi pozitivně hodnotilo – nekouřil, nechodil do hospody a neběhal za ženskými, vždy šel z práce rovnou domů, žádné výkyvy, na povrch nekonfliktní člověk – „hodný chlapec“. Trápila jsem se, že je bez citu, že v jeho hodnotovém žebříčku jsem méně než ta jeho čidla a nevěděla, co dělám špatně. Všude se hovoří jen o alkoholicích, drogově závislých, násilnících, nevěrnících, ale když je chlap „divný“, ale jinak si vlastně nemáte na co stěžovat, co s tím? Nakonec to dopadlo tak, že jsem plnila všechno, co vyžadoval, a snažila jsem se ho z jeho světa nevytrhávat, jen aby byl doma klid a on se nenechal rušit od těch všech pidisoučástek, ve kterých trávil celý den. Nevím, jak to ten nahoře zařídil, ale i přes to všechno jsem přišla do jiného stavu – a to v podstatě ihned. Asi si řekl, že s naším přístupem k lásce a všemu, co k ní patří, bychom se dalších dětí nejspíš nedočkali, tak nám raději nadělil rovnou dvojčata. Kluci dostali jména přímo pohádková – Jindřich a Jaromír. Když přišli na svět, manžel se tvářil, jako bychom koupili dva bochníky chleba, nic víc, žádný výraz ve tváři, zato všechno jen detailně fotil, zaměřoval a kontroloval. A tak to vlastně bylo pořád. Postupně začal do svého světa ještě více upadat a řídit nám dle něho i náš běžný život. Věci musely být na přesném místě a do všeho, co se mu pletlo v cestě, kopal. Nůž jsem musela dávat stejným směrem, speciálně zatemňovat okna, dávat hadry určené na stírání podlahy na parapety u okna, ne- jíst před ním jogurt (smrděl mu jako všechny mléčné výrobky), nepřepalovat plotýnky na sporáku – tedy vařit pouze na výkon 1–2, prát ve speciálně určenou hodinu, nepouštět si rádio ani televizi (zásuvky dokonce popsal sprostými nápisy , takže to viděly i návštěvy), klepat maso na podlaze a mnoho dalších nesmyslů, které neustále vyžadoval. Celý den jsem žila ve strachu, že něco udělám špatně a on zas bude agresivní, bude nám sprostě nadávat a všechno ničit. Jenže to bylo velmi těžké – jeho nároky se neustále stupňovaly a nedaly se předvídat. Když jsem otevřela okno bez jeho dovolení, dokázal být velmi zlý a čtrnáct dní se tvářil, jako kdyby mu někdo blízký umřel. Nakonec jsem se mu dokonale přizpůsobila a byla jako chameleon, jinak bych snad nepřežila. Bohužel jeho rodina toto vše považovala za normální – jeho otec se choval velmi podobně a jeho matka se jeho otci natolik podřídila, že si u jídla ani raději nesedla a srkala polévku v koutě. Opakovaně jsem navštěvovala odborná pracoviště s žádostí o radu – závěr byl vždy stejný – jste mladí, máte malé děti. A opakovaně jsem od něj odcházela a pak se zase vracela. Na dětech mi opravdu záleželo a to byl jediný důvod mých návratů. Rodinu jsem bourat nechtěla a brát jim tátu se mi příčilo. Nakonec mě i on sám objednal do manželské poradny – prý, aby mi domluvili. Připadala jsem si jak ve sci-fi. V našem domě rozjel svou zálibu naplno a už se vůbec nekontroloval. Všude jsme měli samá čidla a zařízení měřící cokoliv, sys- témy, které sám vytvářel a zdokonaloval. Jakmile jsem udělala třeba jen krok za bránu našeho domu, vše se o mně vědělo, každý pohyb byl monitorován a hlášen. Když šel kdokoliv na záchod, i to systém zaznamenal, stejně jako to, zda tam dotyčná osoba stále ještě je. Zazvonil-li někdo na zvonek, ještě hodinu potom se na jeho systému zobrazilo, že tu někdo zvonil. Všude po domě a okolí natahal metry a metry drátů a nad kuchyní jsme měli metrovou lištu plnou nepříjemně vrčících a bzučících ledek. Detailně ji popsal čísly a písmeny abecedy, přičemž každý údaj měl svůj význam. Udělal mi k tomu tabulku, tu zalaminoval a vyžadoval, abych se jí řídila. Když jsem ji při jednom vyšetření ukazovala odborníkům, řekl, že jsem degradovala jeho práci. Těch systémů jsme měli v domě několik, jeden byl – dle něho – tzv. zabezpečovací, další na energie a poslední na meteodata. Muselo se např. zaznamenat, kolik bylo hodin a stupňů, když se otevřelo okno, za jak dlouho se zavřelo (přičemž otevření okna musel schválit on), jak poklesla teplota a kdy a o kolik zase začala stoupat. Nebo v zimě měl po zahradě několik srážkoměrů, a když napadal sníh, tak se musely nechat pomalounku roztát v místnosti s teplotou okolo 0 stupňů (to aby ani mililimetříček neubyl), pak se teprve opsala hodnota a ta se ihned musela zaznamenat do tabulky, grafu, a to jak denního, tak týdenního, měsíčního… Byl schopen v noci ve dvě hodiny vstát a běhat v noční košili (pyžamo nenosil) po zahradě, neboť jeho systém (zvuk měl zapojen až do ložnice) zaznamenal na plotě na konci zahrady jakýsi pohyb. Ten zvuk se i několikrát opakoval, protože tam občas chodila kočka nebo ježek… Nedalo se vůbec spát, systém v ložnici vrčel, pískal a oznamoval „nebezpečí“. Bylo to strašné a dnes pro mne nepředstavitelné. Navíc jsem si začínala všímat, že i kluci mají s otcem dost společného. Byli také fascinováni daty a ostatní svět převáděli do čísel. Vynikali svojí inteligencí, kterou paní učitelky ve školce obdivovaly. Dokázali sami dvě celé hodiny vytvářet neobvyklé konstruktivní stavby, aniž by k sobě někoho potřebovali. Již v předškolním věku uměli počítat, sčítat, později se přidala malá násobilka. S dárky to pro ně bylo jednoduché – největší radost jim udělala kalkulačka, měřák, elektrosoučástky, stavebnice Voltík apod. Neustále vymýšleli a psali elektrické nákresy nebo něco počítali. I přes tuto na první pohled fascinující inteligenci se stranili lidí a kamarády nepotřebovali. Špatně mluvili, nebylo jim rozumět, což bylo přičítáno všemu možnému. Byl jim tedy doporučen odklad školní docházky – důvod sociální nezralost a dyslálie. Já jsem měla podezření, že vše není v pořádku, dokonce jsem si schovávala jejich výtvarné práce od narození, ale okolí mne přesvědčovalo, že to kluci doženou. I paní v poradně připadalo normální, že kluci místo mě nakreslí auto či elektrické schéma. Tak jsme tedy nastoupili o rok později do školy. Kluci už ve druhé třídě objevili kouzlo mocnin a odmocnin a po cestě ze školy mne z nich zkoušeli. Všechny příklady si již v první třídě upravovali 16 a paní učitelka je radši při matematice ani nevyvolávala, protože mátli dětem hlavu. Každé ráno paní učitelce u stolu hlásili údaje získané z otcových měření – kolik je UV záření na střeše, síla větru u garáže a další a další pro ně a jejich otce důležité věci k přežití. To také připisovali k datu v sešitě. Nosili mi velikonoční kraslici plnou elektrických schémat, na přáníčko ke Dni matek mi napsali jen čísla a ve slovní úloze dělili lidské tělo na části jako zlomky (např. počítali s devět set a čtvrt dítětem). A přitom se při běžném dotazu na cokoliv rozbrečeli. Nikomu stále nepřipadalo nic divného, jen se všichni zabývali tím, jak jsou geniální a kam to jednou dotáhnou. Jediný, kdo měl stále obavy, jsem byla já. Něco se ve mně ale nakonec pohnulo. Sebrala jsem odvahu, vsadila všechno na jednu kartu a řekla manželovi, že končím a chci se rozvést. Se syny jsem se odstěhovala do podnájmu, kde hned začali měřit místnosti a fascinovaně pozorovali údaje ve výtahu, s kterým se do té doby nesetkali. Do oken a na radiátory navěsili své měřáky a teploměry a byli relativně spokojeni. Happy end se ale bohužel nekonal. Manžel mě začal pronásledovat a sociální pracovnice se postarala o to, že mi nastalo totální peklo. Nepochopila, že jsou kluci jiní, trvala na mé vině a nutila mě do různých nesmyslných terapií, kde dávala za pravdu manželovi. V té době jsme jezdili na dětskou psychiatrii a paní doktorka chtěla syny detailně celodenně prošetřit včetně vyšetření psychologem. Toho už se ale kvůli zásahu sociální pracovnice nedočkali. Klukům tehdy bylo 11 let a byl ještě relativně čas jim pomoci… Jenže sociální pracovnice byla přesvědčená, že všechno ví nejlépe a všemu rozumí. Když jsem se jí snažila vysvětlit, jak to s kluky je, vůbec neposlouchala. V té době jsem vážně onemocněla a nechápala svět okolo sebe. Začalo to nenápadně – zimnice, třesy rukou až totální ztráta zájmu o všechno. Nevěděla jsem, proč mi nikdo nevěří, co jsem udělala špatně. Kluci se začali chovat odtažitě, říkali mi, že mám chcípnout a ničili mi věci. Nakonec mě sociální pracovnice navštívila doma s tím, že musím souhlasit s umístěním dětí do jakéhosi zařízení, prý už všechno zařídila, neboť ona je v takovémhle stavu nemůže nechat, jinak napíše ihned k soudu a děti mi soudně odejmou. Mělo to být jen na 5 týdnů… Kluci nastoupili ke konci páté třídy, ani na vysvědčení chudáci nemohli počkat. Strávili tam kus prázdnin… Pak se vrátili a byli šťastní, že jsou doma. Nic se stejně nevyřešilo a byli pořád stejní, jen už nám prostě „nevěřili“. Ke konci prázdnin se situace opakovala. Sociální pracovnice trvala na dalším umístění kluků do onoho zařízení a mně důrazně doporučila, abych se nechala hospitalizovat na psychiatrii, že evidentně nejsem v pořádku. Mám se prý soustředit na léčbu, jsem paranoidní a neumím svým dětem zabezpečit klidné zázemí. Opakovaně mi ještě volala, zda už jsem o to lékaře požádala a kdy už léčbu podstoupím. Nechtělo se mi už žít, skončila jsem na antidepresivech a přemýšlela jsem o smyslu svého života. Nakonec pracovníci onoho zařízení se vzletným označením ozdravovna usoudili, že je dobré mně i otci zakázat na dva měsíce s dětmi jakýkoliv styk či kontakt, ať písemný či telefonický, protože jim škodíme. Kluci se ze dne na den ocitli ve společnosti nepřizpůsobivých dětí různého věku, včetně romských dětí, které neuměly česky a neměly žádné hygienické návyky. Kluky jsem nesměla vidět, ani jim napsat, to samé otec či kdokoliv z rodiny. Nastoupila jsem tedy raději na psychiatrii mezi lidi s těžkými depresemi, demencemi, schizofrenií, lidi s mániemi a dalšími lidskými neduhy. A tady mi otevřeli lékaři oči. Blázen nejsem já, jsem normální, jen těžce citově poškozená, poničená, což ani po tom všem, co jsem zažila v manželství a poslední dobou, nebylo divu. Vrátila jsem se a chtěla děti domů. A to byl problém. Sociální pracovnice to už dávno vzala za své, zkrátka měla to zmíněné razítko a pocit důležitosti. O dětech jsem nerozhodovala já, ale ona, byť tam nebylo žádné soudní rozhodnutí či úprava. Dětská lékařka ještě v době, kdy byli chlapci doma a po té v „ozdravovně“, na ní apelovala, že je třeba kluky detailně vyšetřit, že se jí jejich chování nelíbí, že je to časovaná bomba, doporučovala hospitalizaci na dětské psychiatrii, upozorňovala na projevy autismu. Marně… Byli jak zajatci jedné paní, která chtěla svůj případ dotáhnout. Ani nechci vzpomínat, jak se kluci chovali, když jsem za nimi mohla po dvou měsících konečně přijet. Nepoznávala jsem je. Zradila jsem je, byla jsem cizí, neměli tam žádné své jistoty. Ozdravovna psala děsuplné zprávy potvrzující citovou deprivaci synů v tom, že nemají hygienické návyky, nekomunikují, plazí se podél zdí, vyhýbají se lidem… Ke všemu jim sociální pracovnice vzala jejich oblíbené hračky – měřáky a Voltíky, prý aby se naučili vidět jiný svět. Slíbila jsem klukům, že je odtud odvezu. Trvalo to bohužel ještě téměř rok. V červnu následujícího roku je opět navštívila tato sociální pracovnice a sdělila jim, že v tomto ústavu zvaném ozdravovna už dlouho být nemohou a budou tedy asi muset do dětského domova. V té době jsem ale již zařizovala všechno proto, abych je posledního června po vysvědčení odvezla domů. Podařilo se mi k tomu dokonce získat i jejich otce, se kterým jsem musela opět podstoupit další z mnoha znaleckých posudků. Na jednom z nich nám pan doktor řekl – notně vytočen, ať jdou všichni odborníci do…, jak to, že si toho nikdo nevšiml, že kluci mají autismus a jejich otec jakbysmet. Tehdy to pro mě nebyl šok, ale spadl mi kámen ze srdce. Někdo to konečně pojmenoval a já měla šanci s tím něco dělat. Začala jsem zjišťovat informace a měnit přístup ke svým synům. Klukům bylo ale už 13 let. Návrat synů „zpět“ domů nebyl jednoduchý. Dívali se na ně jako na ty z ústavu a na mě jako na matku, co jí ode- brali děti – a ke všemu je to učitelka… Vysvětlovat něco nemělo smysl. Stejně těžké to kluci měli ve škole, ze které odešli před ukončením páté třídy a vrátili se až v sedmé a najednou je měli učitelé brát jako „nemocné“ a přistupovat k nim jinak. Musela jsem odrážet otázky typu – jak se tohle může stát, jestli to je špatnou výchovou, že jim nic není a já to jen zveličuji a další a další. Zkontaktovala jsem organizaci APLA, kterou nám doporučila naše dětská lékařka. Vyšli nám maximálně vstříc a umožnili vyšetření kluků během půl roku, za což jsem jim dodnes velmi vděčná. A potvrdili s konečnou platností podezření pana doktora. Synům bylo v té době 14 a půl roku. Dnes je synům 15 let a 10 měsíců, v podstatě rok žijeme s jejich diagnózou konkretizovanou a perfektně popsanou v APLA Praha a fungujeme díky tomu jako nikdy předtím. Ubyly agrese, netlačíme na pilu, komunikujeme jako roboti. A přitom to bylo tak snadné, stačilo, abychom na ně dostali „návod“. Čeká nás ještě velký kus práce a vím, že nikdy nebude hotovo. Kvůli tomu, co máme za sebou, lidi nesoudím a některé běžné problémy, z kterých se jiní hroutí, mi připadají malicherné. Smířila jsem se s tím, že mne nečekají taneční, nebudu tou pýchou se dmoucí maminkou, která uvidí své syny plesat na parketu, že mi domů asi nepřivedou žádnou nevěstu a já nebudu mít konečně tu svoji „dceru“. Ale tohle všechno mi je jedno, bez toho se dá žít. Hlavně když oni budou žít spokojený a klidný život. 17 Generální partner APLA Děkujeme všem, kteří se podíleli na realizaci kalendáře: Fotografce Janě Hozové (www.jhfoto.cz), grafičce Pavlíně Vaněčkové, grafikovi Kamilu Sojkovi, tiskárně UNIPRESS, mediálním partnerům a společnostem Boehringer Ingelheim, PEPSICO a PALMER Capital, které realizaci kalendáře finančně podpořily. Náš velký dík patří samozřejmě také všem umělcům a dětem z kalendáře. Velmi si vážíme všech, kteří nás podpořili formou dobrovolného vstupného na křtu kalendáře a jeho zakoupením. Díky spolupráci s Nadací Divoké Husy se výtěžek z této benefiční akce zdvojnásobil na krásných 60 000 Kč. Vydal: APLA Praha, střední Čechy, o.s., Brunnerova 1011/ 3, 163 00 Praha 17 – Řepy, periodicita 4x ročně, místo vydávání Praha, číslo a den vydání: 3/ 30. 10. 2014, evidenční číslo periodického tisku přidělené ministerstvem: MK ČR E 19241, e-mail: [email protected], www.praha.apla.cz, IČO: 26623064, bankovní spojení: 5111440001/400. Zpravodaj vychází díky finanční podpoře Vládního výboru pro zdravotně postižené občany. Šéfredaktorka: Simona Votyová, e-mail: [email protected] Grafické zpracování: Zuzana Vojtová, e-mail: [email protected] a Nakladatelství PASPARTA, o.p.s. Odborná konzultace: PhDr. Kateřina �orová, Ph.D., e-mail: [email protected], Ing. Magdalena Čáslavská, e-mail: [email protected], PhDr. Hynek Jůn, Ph.D., e-mail: [email protected] Jazykové korektury: Milada Pečenková Děkujeme Úřadu vlády za dotaci k vydávání informačního a osvětového čtvrtletníku Zpravodaj APLA o problematice poruch autistického spektra. DĚKUJEME
Podobné dokumenty
www .adopceafrika.cz
kteří nerozdávají na potkání rány pěstí.
Jindy je bráno jako utopie, k níž se uchylují
lidé, kteří se naivně domnívají, že s její pomocí se dá lépe čelit světu, stále více ovládanému zákonem silněj...
Výroční zpráva APLA Praha 2011
začít řešit problematiku lidí s autismem komplexně, podat pomocnou ruku nejen
dětem a dospělým s poruchou autistického spektra, ale i všem těm, kteří o ně
pečují nebo jim poskytují své služby – rod...
Voz02_2016
Navštívit fyzioterapeuta by měl také každý, kdo má problém s pohybovým systémem, ale hlavně člověk, kterého trápí delší
dobu bolesti zad. Myslím tím řádově měsíce, ne roky! Konzultovat by měl i ten...
Zpravodaj Východočeského volného sdružení pro amatérský film a
stylem rozdělení do několika skupin, ve kterých jsme
pak natáčeli libovolný krátký film na téma dobrovolnictví. Byli jsme také seznámeni s tvorbou scénářů,
osvětlováním, střihem a kamerou.
Natáče...