Přeshraniční mobilita pracovník sil

PŘESHRANIČNÍ MOBILITA PRACOVNÍCH SIL
RNDr. Oldřich Hájek, Ph.D.
Mgr. Jiří Novosák, Ph.D.
Obsah
Úvod ........................................................................................................................................................ 3
1. Cizinci na území zájmových krajů – základní statistika...................................................................... 5
1.1 Zlínský kraj.................................................................................................................................... 5
1.2 Trenčianský a Ţilinský kraj ........................................................................................................... 9
2. Pull a push faktory přeshraniční pracovní mobility zájmových krajů ............................................... 14
2.1 Ekonomické faktory přeshraniční pracovní mobility .................................................................. 15
2.2 Administrativně-právní faktory přeshraniční pracovní mobility ................................................. 20
2.3 Pull-push faktory v příbězích přeshraničních pracovníků ........................................................... 26
2.4 Postoje zaměstnanců gumárenských firem k přeshraniční pracovní mobilitě ............................. 29
Pohled zaměstnanců gumárenských firem v České republice ............................................... 29
Pohled zaměstnanců gumárenských firem na Slovensku ...................................................... 32
2.5 Nástroje ovlivňující pull-push faktory přeshraniční mobility ..................................................... 34
3. Návrh akčního plánu přeshraniční mobility pracovních sil ............................................................... 37
2
Úvod
Pracovní mobilita představuje významný prvek rozvojových teorií. Vysoký stupeň pracovní mobility
je vnímán jako ţádoucí pro to, aby se trh práce byl schopen přizpůsobit měnícím se podmínkám.
Neefektivní alokace pracovní síly je spojována s negativním vlivem na dlouhodobý hospodářský růst1
či s horšími předpoklady adaptovat se na podmínky hospodářské krize2. Je poznamenání hodné, ţe
právě tyto úvahy stojí v pozadí uvolňování překáţek volného pohybu osob na území Evropské unie.
Pracovní mobilitu však nelze vnímat jednostranně, neboť je spojena s potenciálními výhodami
a nevýhodami. Mezi výhody pracovní migrace jsou tradičně řazena následující tvrzení3:
-
Odstraňování překáţek pracovní mobilitě zvyšuje efektivitu trhů.
-
Pracovní mobilita umoţňuje řešit problém chybějících pracovníků v přijímajícím území
a současně problém nezaměstnanosti ve zdrojovém území.
-
Pracovní mobilita napomáhá k redukci vlivu demografického stárnutí včetně implikací
pro systémy sociálního zabezpečení.
Naopak za nevýhody plynoucí z pracovní migrace jsou povaţována následující tvrzení4:
-
Pracovní mobilita vede k tlakům na pokles mezd, nově příchozí berou práci místním občanům
a současně kladou zvýšené nároky na sociální systém.
-
Příchod nových osob na trh práce zvyšuje nároky na proces jejich integrace do společnosti.
-
Pracovní mobilita má selektivní charakter, kdyţ na ni participuje zejména mladá a kvalifikovaná
pracovní síla, coţ můţe vést v konečném důsledku k negativním dopadům na rozvoj zdrojových
území v důsledku odlivu mozků (brain drain).
Pracovní mobilita je svou povahou prostorově determinovaný proces, který tak má nutně i svou
přeshraniční dimenzi. Přes pozitiva, která jsou volnému pohybu osob přisuzována v rámci
ambiciózního projektu evropské integrace, je intenzita mobility na pracovním trhu Evropské unie
1
HEINZ, F. F., WARD-WARMEDINGER, M. Cross-border labour mobility within an enlarged EU. Frankfurt
am Main: European Central Bank, 2006, 36 s.
2
PUHANI. P. A. Labour mobility: an adjustment mechanism in Euroland? Empirical evidence for Western
Germany, France and Italy. German Economic Review, 2001, 2(2), s. 127-140.
3
HEINZ, F. F., WARD-WARMEDINGER, M. Cross-border labour mobility within an enlarged EU. Frankfurt
am Main: European Central Bank, 2006, 36 s.
HOUTOM, van H., VELDE, van der M. The power of cross-border labour market immobility. Tijdschrift voor
Economische en Sociale Geografie, 2004, 95(1), s. 100-107.
4
HEINZ, F. F., WARD-WARMEDINGER, M. Cross-border labour mobility within an enlarged EU. Frankfurt
am Main: European Central Bank, 2006, 36 s.
3
relativně nízká.5 Otevření evropského trhu vedlo k výraznému zvýšení přeshraniční mobility zboţí
a financí, nikoliv však pracovních sil.6 Kde hledat příčiny tohoto stavu? Tato otázka nás zavádí
do sféry pull a push faktorů přeshraniční pracovní mobility. První typ faktorů přitahuje potenciálního
účastníka pracovní mobility k území, druhý typ faktorů naopak potenciálního účastníka pracovní
mobility z území vytlačuje. Mezi klíčové pull a push faktory, které ovlivňují existenci přeshraniční
mobility, pak můţeme zejména zařadit následující7:
-
Za primární pull faktor je povaţován rozdíl v příjmech zdrojového území a cílového území
přeshraniční pracovní mobility. Výpočet takového rozdílu přitom musí zohlednit rovněţ odlišnosti
v ţivotních nákladech, mimo jiné náklady vynakládané na bydlení či směnný kurz.
-
Za primární push faktor zdrojového území pracovní mobility je označována nezaměstnanost.
Pracovní mobilita tak představuje jednu z moţných strategií, jak problém nezaměstnanosti řešit.
Je přirozené, ţe dva uvedené pull a push faktory jsou ovlivněny působením dalších charakteristik
zdrojové a cílové země pracovní migrace. Mezi tyto faktory patří8:
-
vzdálenost mezi cílovou a zdrojovou zemí pracovní mobility daná nejen fyzickou vzdáleností, ale
rovněţ vzdáleností percepční spojenou s pasivitou jako typickou vlastností člověka9,
-
náklady nemonetární povahy (např. kulturní, jazykové odlišnosti přeshraničních území) působící
proti rozhodnutí o účasti na přeshraniční pracovní mobilitě,
-
existence sítí příbuzných a známých sniţující náklady ţivota v cílovém území a tím i působící
pozitivně na pracovní mobilitu,
-
administrativně-právní faktory spojené mimo jiné s uznáváním zahraničního vzdělání či moţností
přesunu sociálních výhod (např. penzijní systém) mezi zeměmi.
Tato studie reaguje na výše uvedené poznatky, kdyţ se zaměřuje na hodnocení přeshraniční pracovní
mobility v zájmovém regionu tří česko-slovenských krajů, Zlínského kraje, Trenčianského kraje
a Ţilinského kraje. Důraz je kladen na hodnocení postavení zaměstnance, nikoliv osoby samostatně
výdělečně činné.
5
ZIMMERMANN, K. F. Labor Mobility and the Integration of European Labor Markets. Berlin:: German
Institute for Economic Research, 2009, 23 s.
6
HOUTOM, van H., VELDE, van der M. The power of cross-border labour market immobility. Tijdschrift voor
Economische en Sociale Geografie, 2004, 95(1), s. 100-107.
7
ZIMMERMANN, K. F. Labor Mobility and the Integration of European Labor Markets. Berlin:: German
Institute for Economic Research, 2009, 23 s.
HEINZ, F. F., WARD-WARMEDINGER, M. Cross-border labour mobility within an enlarged EU. Frankfurt
am Main: European Central Bank, 2006, 36 s.
8
ZIMMERMANN, K. F. Labor Mobility and the Integration of European Labor Markets. Berlin:: German
Institute for Economic Research, 2009, 23 s.
HEINZ, F. F., WARD-WARMEDINGER, M. Cross-border labour mobility within an enlarged EU. Frankfurt
am Main: European Central Bank, 2006, 36 s.
9
HOUTOM, van H., VELDE, van der M. The power of cross-border labour market immobility. Tijdschrift voor
Economische en Sociale Geografie, 2004, 95(1), s. 100-107.
4
1. Cizinci na území zájmových krajů – základní statistika
Historie České a Slovenské republiky jako jednoho státu vytváří významné předpoklady pro existenci
silných vazeb mezi oběma zeměmi. Projevuje se tato skutečnost rovněţ na území zájmových krajů?
První kapitola se zabývá některými statistickými údaji vztahujícími se k pobytu a pracovní činnosti
na území sousedního státu.
1.1 Zlínský kraj
Na konci roku 2010 bylo Ředitelstvím sluţeb cizinecké policie Ministerstva vnitra evidováno
na území České republiky celkem 424 291 cizinců, z čehoţ na občany Slovenské republiky připadalo
necelých 17 %. Počet evidovaných cizinců ve Zlínském kraji dosahoval ke stejnému datu hodnoty
8 032 osob, z čehoţ na občany Slovenské republiky připadalo necelých 40 %. Výše uvedené hodnoty
ukazují na dvě základní skutečnosti ve vztahu k počtu cizinců na území Zlínského kraje:
-
Počet cizinců na území Zlínského kraje je ve srovnání s celou Českou republikou relativně nízký,
přičemţ toto tvrzení zůstává v platnosti i v případě vynechání hlavního města Prahy jako
přirozeného cíle migrace cizinců na území České republiky z hodnocení (viz tabulka 1-1).
Tabulka 1-1: Počet cizinců a podíl cizinců v populaci (v %) vybraných území České republiky na konci roku
2010
Území
Cizinci
Počet
Podíl v populaci
Česká republika
424 291
4,0 %
Česká republika bez Prahy
275 844
3,0 %
8 032
1,4 %
Zlínský kraj
Zdroj: Český statistický úřad, Ředitelství sluţeb cizinecké policie Ministerstva vnitra
-
Počet cizinců slovenské národnosti je na území Zlínského kraje vyšší, neţ je tomu v případě celé
České republiky (viz tabulka 1-2).
5
Tabulka 1-2: Počet cizinců slovenské národnosti a podíl cizinců slovenské národnosti v populaci cizinců (v %)
vybraných území České republiky na konci roku 2010
Území
Cizinci slovenské národnosti
Počet
Podíl v populaci cizinců
Česká republika
71 780
16,9 %
Česká republika bez Prahy
54 120
19,7 %
3 202
39,9 %
Zlínský kraj
Zdroj: Český statistický úřad, Ředitelství sluţeb cizinecké policie Ministerstva vnitra
Výše uvedené poznatky týkající se statistik cizinců na území Zlínského kraje jsou v souladu rovněţ
s hodnocením předběţných výsledků českého Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011. Tabulka 1-3
poukazuje na velmi vysoký stupeň homogenity Zlínského kraje vzhledem k českému státnímu
občanství. Tento stupeň homogenity je v České republice niţší, s nejvyšší intenzitou narušení
v případě hlavního města Prahy. Tabulka 1-3 rovněţ naznačuje, ţe ačkoliv je zastoupení občanů
se slovenským státním občanstvím ve struktuře cizinců na území Zlínského kraje relativně vysoké (viz
tabulka 1-2), absolutní počet v celé populaci nevykazuje výrazně jiné hodnoty, neţ je tomu v případě
celé České republiky.
Tabulka 1-3: Podíl bydlících občanů s českým a slovenským státním občanstvími na celkové populaci (v %)
vybraných území České republiky k rozhodnému dni Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011
Území
Podíl obyvatel národnosti na celkové populaci
Česká národnost
Slovenská národnost
Česká republika
94,9 %
0,8 %
Česká republika bez Prahy
96,4 %
0,7 %
Zlínský kraj
98,3 %
0,6 %
Zdroj: Český statistický úřad – Sčítání lidu, domů a bytů 2011
Vývojové tendence srovnávající podíly cizinců na celkovém počtu obyvatel respektive podíl cizinců
slovenské národnosti na celkovém počtu cizinců zachycují obrázky 1-1 a 1-2. Hlavní tendence v tomto
směru naznačují mírné zvýšení počtu cizinců jak na území České republiky, tak na území Zlínského
kraje. Za pozornost přitom stojí ta skutečnost, ţe relativní hodnota růstu počtu cizinců na území
Zlínského kraje byla niţší neţ korespondující hodnota celé České republiky, a to i přesto, ţe zvyšování
počtu cizinců na území Zlínského kraje vychází z niţšího základu. Zlínský kraj tak nelze povaţovat
za hlavní cílovou destinaci migrace cizinců na území České republiky. Podíl zastoupení cizinců
6
slovenské národnosti v celkové populaci cizinců na území České republiky i Zlínského kraje byl
v letech 2005 a 2010 více méně stabilní.
Obrázek 1-1: Podíl cizinců v populaci (v %) vybraných území České republiky; srovnání let 2005 a 2010
4,5
4,0
Podíl v %
3,5
3,0
2,5
2,0
1,5
1,0
0,5
0,0
Česká republika
Česká republika bez hlavního
města Prahy
2005
Zlínský kraj
2010
Zdroj: Český statistický úřad, Ředitelství sluţeb cizinecké policie Ministerstva vnitra
Obrázek 1-2: Podíl cizinců slovenské národnosti v populaci cizinců (v %) vybraných území České republiky;
srovnání let 2005 a 2010
45,0
40,0
Podíl v %
35,0
30,0
25,0
20,0
15,0
10,0
5,0
0,0
Česká republika
Česká republika bez hlavního
města Prahy
2005
2010
Zdroj: Český statistický úřad, Ředitelství sluţeb cizinecké policie Ministerstva vnitra
7
Zlínský kraj
Tabulky 1-3 a 1-4 a obrázek 1-3 doplňují dosavadní hodnocení týkající se počtu cizinců na území
Zlínského kraje o statistiky zaměstnanosti cizinců. Poznatky těchto dvou tabulek naznačují následující
skutečnosti:
-
Počet pracujících cizinců na území Zlínského kraje je opětovně niţší ve srovnání s počtem
pracujících cizinců celé České republiky respektive České republiky bez hlavního města Prahy.
Zlínský kraj tedy není hlavní destinací pracovní migrace České republiky. Poznamenejme, ţe
podle údajů Českého statistického úřadu připadal v roce 2011 26 procentní podíl pracujících
cizinců na osoby samostatně výdělečně činné.
-
Podíl pracujících cizinců slovenské národnosti je vyšší neţ podíl cizinců evidovaných na území
České republiky. Toto tvrzení je pravdivé rovněţ pro případ Zlínského kraje. Hodnoty naznačují
existenci přeshraniční migrace ze Slovenské republiky do Zlínského kraje bez změny trvalého
bydliště, nicméně intenzita této migrace je poměrně nízká.
-
Změny počtu pracujících cizinců slovenské národnosti na území Zlínského kraje v období 20052011 vykazují stabilnější vývoj, neţ je tomu v případě všech cizinců. Změny počtu pracujících
cizinců přitom korespondují s vývojem hospodářské výkonnosti České republiky, respektive
Zlínského kraje.
Tabulka 1-3: Počet zaměstnaných cizinců a podíl zaměstnaných cizinců k celkovému počtu ekonomicky aktivního
obyvatelstva vybraných území České republiky v roce 2011
Území
Počet cizinců
Podíl cizinců k EAO
Česká republika
310 921
5,9 %
Česká republika bez Prahy
200 366
4,4 %
7 431
2,6 %
Zlínský kraj
Zdroj: Český statistický úřad, počet zaměstnaných cizinců Ministerstvo práce a sociálních věcí
Tabulka 1-4: Počet zaměstnaných cizinců slovenské národnosti a podíl zaměstnaných cizinců slovenské
národnosti v populaci zaměstnaných cizinců (v %) vybraných území České republiky; na přelomu let 2010
a 2011
Území
Cizinci slovenské národnosti
Počet
Česká republika
Česká republika bez Prahy
Zlínský kraj
Podíl na počtu cizinců
106 425
34,2 %
37 326
34,5 %
4 165
56,0 %
Zdroj: Český statistický úřad, počet zaměstnaných cizinců Ministerstvo práce a sociálních věcí
8
Obrázek 1-3: Meziroční index změny počtu pracujících cizinců a počtu pracujících cizinců slovenské národnosti
na území Zlínského kraje za období let 2005 aţ 2011; podíl aktuálního roku k roku předchozímu
1,2
Index změny
1,1
1,0
0,9
0,8
2005
2006
2007
Pracující cizinci celkem
2008
2009
2010
2011
Pracující cizinci slovenské národnosti
Zdroj: Český statistický úřad na základě dat Ministerstva práce a sociálních věcí
1.2 Trenčianský a Ţilinský kraj
Na konci roku 2011 bylo Úradem hraničnej a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru
evidováno na území Slovenské republiky celkem 66 191 cizinců s trvalým, přechodným či
tolerovaným pobytem. Na občany Evropského hospodářského prostoru přitom připadalo 63 %
cizinců.10 Dekompozice těchto dat na úrovni krajů Slovenské republiky je v daném zdroji uváděna
pouze pro občany třetích zemí, tj. občany mimo Evropský hospodářský prostor. Tabulka 1-5 uvádí
počty občanů třetích zemí na území Trenčianského a Ţilinského kraje a současně podíl těchto osob
v celé populaci. Hlavním poznatkem v tomto směru je:
-
nízký absolutní počet cizinců ze třetích zemí bydlících trvale či přechodně na území
Trenčianského a Ţilinského kraje,
-
relativně nízký podíl cizinců ze třetích zemí bydlících trvale či přechodně na území
Trenčianského a Ţilinského kraje.
Primárně lze předpokládat, ţe Trenčianský a Ţilinský kraj nejsou hlavními cílovými regiony
zahraniční migrace na území Slovenské republiky. V hodnocení ovšem schází občané ze zemí
Evropského hospodářského prostoru. Proto jsme naše hodnocení doplnili o další dostupné zdroje
informací, primárně o hodnocení výsledků posledního slovenského sčítání obyvatelstva.
10
ÚRAD HRANIČNEJ A CUDZINECKEJ POLÍCIE PREZÍDIA POLICAJNÉHO ZBORU. Štatistický prehľad
legálnej a nelegálnej migrácie v Slovenskej republike. Bratislava: Úrad hraničnej a cudzineckej polície Prezídia
Policajného zboru, 2011, 71 s.
9
Tabulka 1-5: Počet osob z třetích zemí a podíl těchto osob (v %) v populaci vybraných území Slovenské
republiky v roce 2011
Příslušníci třetích zemí
Území
Počet
Podíl v populaci
Slovenská republika
24 333
0,5 %
Slovenská republika bez Bratislavského kraje
14 938
0,3 %
Trenčiansky kraj
1 353
0,2 %
Ţilinský kraj
1 747
0,3 %
Zdroj: Úrad hraničnej a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru11
Podle výsledků slovenského Sčítanie obyvateľov, domov a bytov z roku 2011 bylo na území
Slovenské republiky evidováno celkem 26 752 osob jiného státního občanství neţ slovenského,
z čehoţ na občany České republiky připadalo více neţ 25 %. Počet občanů jiného neţ slovenského
státního občanství na území Trenčianského kraje byl 1 931 osob, z čehoţ 39 procentní podíl připadal
na občany České republiky. V případě Ţilinského kraje byly korespondující hodnoty rovny 2 786
osobám jiného neţ slovenského státního občanství s 41 procentním podílem občanů České republiky.
Výše uvedené hodnoty ukazují na následující skutečnosti:
-
Počet osob jiného neţ slovenského státního občanství trvale bydlících na území Trenčianského
i Ţilinského kraje je mírně niţší neţ korespondující hodnota celé Slovenské republiky.
Za pozornost stojí, ţe význam Bratislavského kraje z hlediska cizinců nedosahuje významu
hlavního města Prahy v případě České republiky (viz tabulka 1-6; srovnej rovněţ s tabulkou 1-5).
-
Podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů vykazují Trenčiansky i Ţilinský kraj vyšší podíly trvale
bydlících osob s českým státním občanstvím ve struktuře osob s jiným neţ slovenským státním
občanstvím, neţ je tomu v případě populace všech těchto osob ve Slovenské republice (viz
tabulka 1-7). Toto postavení Trenčianského kraje není potvrzeno pro hodnocení na bázi dat Úradu
hraničnej a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru Slovenské republiky (viz tabulka 1-8).
11
ÚRAD HRANIČNEJ A CUDZINECKEJ POLÍCIE PREZÍDIA POLICAJNÉHO ZBORU. Štatistický prehľad
legálnej a nelegálnej migrácie v Slovenskej republike. Bratislava: Úrad hraničnej a cudzineckej polície Prezídia
Policajného zboru, 2011, 71 s.
10
Tabulka 1-6: Počet trvale bydlících osob s jiným neţ slovenským občanstvím a podíl těchto osob na celé
populaci se známým státním občanstvím* Slovenské republiky (v %) pro vybraná území k rozhodnému dni
Sčítania obyvateľov, domov a bytov 2011
Osoby s jiným než slovenským občanstvím
Území
Počet
Podíl v populaci*
Slovenská republika
26 752
0,5 %
Slovenská republika bez Bratislavského kraje
21 664
0,5 %
Trenčiansky kraj
1 931
0,3 %
Ţilinský kraj
2 786
0,4 %
* Populace nezahrnuje osoby, které jsou podle Sčítanie obyvateľov, domov a bytov 2011 řazeny do kategorií bez státního občanství
respektive nezjištěné státní občanství
Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky – Sčítanie obyvateľov, domov a bytov 2011
Tabulka 1-7: Podíl trvale bydlících osob s českým státním občanstvím na celkovém počtu trvale bydlících osob s
jiným neţ slovenským občanstvím (v %) pro vybraná území Slovenské republiky k rozhodnému dni Sčítania
obyvateľov, domov a bytov 2011
Osoby s českým státním občanstvím
Území
Podíl v populaci*
Počet
Slovenská republika
6 925
25,9 %
Slovenská republika bez Bratislavského kraje
1 266
26,1 %
749
38,8 %
1 148
41,2 %
Trenčiansky kraj
Ţilinský kraj
* Populace nezahrnuje osoby, které jsou podle Sčítanie obyvateľov, domov a bytov 2011 řazeny do kategorií bez státního občanství
respektive nezjištěné státní občanství
Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky – Sčítanie obyvateľov, domov a bytov 2011
Tabulka 1-8: Podíl osob českého státního občanství na celkovém počtu osob s pobytem na území Slovenské
republiky (v %); pro vybraná území Slovenské republiky v roce 2011
Osoby s českým státním občanstvím
Území
Počet
Podíl v populaci kraje
Slovenská republika
8 685
0,17 %
Slovenská republika bez Bratislavského kraje
6 894
0,16 %
847
0,14 %
1 474
0,21 %
Trenčiansky kraj
Ţilinský kraj
Zdroj: Úrad hraničnej a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru
11
Dosud uvedené poznatky naznačují existenci problémů se statistickými daty týkajícími se počtu
cizinců, tj. počtu osob s jiným neţ slovenským státním občanství, na území Slovenské republiky.
Na základě těchto poznatků se však jeví opodstatněné tvrzení, ţe:
-
počty cizinců na území Trenčianského i Ţilinského kraje jsou velmi nízké v absolutním
i relativním vyjádření,
-
relativně vysoký podíl cizinců na území Ţilinského kraje připadá na občany České republiky,
v případě Trenčianského kraje je tento vztah méně jasný.
Za pozornost přitom stojí, ţe počet cizinců pobývajících s trvalým, přechodným a tolerovaným
pobytem na území Slovenské republiky se ve srovnání let 2005 a 2011 zvýšil z 25 635 osob na 66 191
osob, tedy více neţ dvakrát. V případě občanů České republiky jde podle údajů Úradu hraničnej
a cudzineckej polície Prezídia Policajného zboru Slovenské republiky o zvýšení ze 4 363 osob
na 8 685 osob. Přibliţně dvojnásobný nárůst počtu občanů České republiky mezi roky 2005 a 2011 je
pak moţné pozorovat i v případě Trenčianského kraje a Ţilinského kraje.
Jsou výše uvedená tvrzení relevantní rovněţ pro statistiky zaměstnanosti cizinců na území Slovenské
republiky? Tabulka 1-9 naznačuje kladnou odpověď, kdyţ počet zaměstnaných cizinců na území
Trenčianského i Ţilinského kraje je absolutně i relativně nízký. Současně však obrázek 1-4 ukazuje
na spíše rostoucí trend počtu zaměstnaných cizinců obou krajů.
Tabulka 1-9: Počet zaměstnaných cizinců a podíl zaměstnaných cizinců k celkovému počtu ekonomicky aktivního
obyvatelstva vybraných území Slovenské republiky v roce 2011
Území
Počet cizinců
Slovenská republika
Podíl cizinců k EAO
22 185
0,8 %
Trenčiansky kraj
1 584
0,5 %
Ţilinský kraj
1 316
0,4 %
Zdroj: Štatistický úrad Slovenskej republiky, Ústredie práce, soicálnych vecí a rodiny
12
Obrázek 1-4: Meziroční index změny počtu zaměstnaných cizinců na území Trenčianského a Ţilinského kraje
za období let 2008 aţ 2011; podíl aktuálního roku k roku předchozímu
1,4
Index změny
1,3
1,2
1,1
1,0
0,9
0,8
2008
2009
2010
Trenčiansky kraj
Zdroj: Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny
13
Žilinský kraj
2011
2. Pull a push faktory přeshraniční pracovní mobility zájmových krajů
Pull a push faktory představují významný teoretický koncept utvářející prostředí pro explanaci procesů
mobility. Pull faktory působí jako motivy příchodu osoby do cílového území, push faktory naopak
osobu vytlačují z území zdrojového. Tato kapitola se zabývá hodnocením pull a push faktorů
přeshraniční pracovní mobility v rámci zájmových krajů této studie. Důraz je kladen na dva okruhy
pull a push faktorů, a to:
-
ekonomické faktory pracovní mobility,
-
administrativně-právní faktory pracovní mobility.
V oblasti pull-push faktorů pracovní mobility mezi Českou a Slovenskou republikou je přitom potřeba
zdůraznit jeden významný aspekt. Historie obou zemí utváří jejich specifické postavení ve vztahu
k pull-push faktorům pracovní mobility, které charakterizují percepční vzdálenost území. Typickým
znakem je v tomto ohledu kulturní příbuznost Čechů a Slováků, a to včetně schopnosti rozumět
českému a slovenskému jazyku. Vzájemnou blízkost Čechů a Slováků potvrzují i výzkumy veřejného
mínění zaměřené na preferovanou národnost/etnikum obyvatel bydlících v sousedství. Obrázky 2-1
a 2-2 potvrzují tuto úvahu, kdyţ dotazování Češi vybrali Slováky jako nejvíce oblíbenou cizí
národnost/etnikum pro ţivot v sousedství a obdobně Slováci vybrali Čechy.
Obrázek 2-1: Podíl respondentů České republiky, kteří uvedli, ţe by jim nevadil příslušník některého z uvedených
etnik/národností ţijících v sousedství; výzkum z roku 2004, N = 1 681 respondentů
100
90
Podíl odpovědí v %
80
70
60
50
40
30
20
10
0
Slováci
Rakušané
Maďaři
Židé
Černoši
Vietnamci
Zdroj: STEM Praha – Informace ze společného výzkumu STEM a IVO 11-12/2004
14
Ukrajinci
Rómové
Obrázek 2-2: Podíl respondentů Slovenské republiky, kteří uvedli, ţe by jim nevadil příslušník některého
z uvedených etnik/národností ţijících v sousedství; výzkum z roku 2004, N = 1 277 respondentů
100
90
Podíl odpovědí v %
80
70
60
50
40
30
20
10
0
Češi
Rakušané
Maďaři
Židé
Černoši
Vietnamci
Ukrajinci
Rómové
Zdroj: IVO Bratislava – Informace ze společného výzkumu STEM a IVO 11-12/2004
Na základě obrázku 2-1 a 2-2 lze tedy důvodně předpokládat, ţe kulturní faktory hrají v případě České
a Slovenské republiky jen omezenou roli bariéry pracovní mobility. Naopak s ohledem na společnou
historii je moţné očekávat značný význam sociálních sítí mezi obyvateli České a Slovenské republiky
jako pull faktoru pracovní mobility. V případě zájmových krajů této studie jsou uvedené relace
posíleny rovněţ fyzickou (prostorovou) blízkostí přeshraničních regionů.
2.1 Ekonomické faktory přeshraniční pracovní mobility
S ohledem na relativně niţší význam kulturních push-pull faktorů pracovní mobility lze v případě
příhraničních česko-slovenských regionů povaţovat za klíčové ekonomické faktory pracovní mobility.
Ty jsou tradičně spojovány s ukazateli příjmů a nezaměstnanosti. Příjem je v tomto ohledu povaţován
za klíčový pull faktor, který sleduje gradient území s niţším příjmem jako zdrojovou prostorovou
jednotkou pracovní mobility a území s vyšším příjmem jako cílovou prostorovou jednotkou pracovní
mobility. Naopak nezaměstnanost lze vnímat jako klíčový push faktor, který pracovníka vytlačuje
z území s vyšší nezaměstnaností.
Obrázek 2-3 znázorňuje postavení zájmových krajů této studie vzhledem k výši průměrné hrubé
měsíční mzdy na osobu respektive čistého měsíčního peněţního příjmu na člena domácnosti.
V případě obou hodnot vykazuje Zlínský kraj lepší postavení, neţ je tomu u Trenčianského
a Ţilinského kraje. Zdůrazněme, ţe čistý měsíční peněţní příjem na člena domácnosti je počítán
15
s odečtením částek na zdravotní a sociální pojištění respektive na daň z příjmu. Celkově tak teorie
push-pull faktorů předpokládá, vzhledem k ukazatelům týkajícím se charakteristik příjmů, směřování
pracovní mobility z obou slovenských krajů do Zlínského kraje. Rozdíly v příjmech mezi oběma kraji
se však zdají být poměrně malé, přičemţ postavení obou slovenských krajů je rovněţ spojeno
s relativně niţšími náklady na bydlení (viz tabulka 2-1).
Obrázek 2-3: Průměrná hrubá měsíční mzda na osobu a čistý měsíční peněţní příjem na člena domácnosti
zájmových krajů, údaje k roku 2011
Hodnota v tis. Kč
25
20
15
10
5
0
Zlínský kraj
Průměrná hrubá měsíční mzda na osobu
Trenčianský kraj
Žilinský kraj
Čistý měsíční peněžní příjem na člena domácnosti
Zdroj: Český statistický úřad, Štatistický úrad Slovenskej republiky
Tabulka 2-1: Průměrné náklady na bydlení ve Zlínském kraji, Trenčianském kraji, Ţilinském kraji přepočtené
na 1 osobu v domácnosti; rok 2010
Území
Průměrné náklady na bydlení
Zlínský kraj
1 729
Trenčiansky kraj
1 581
Ţilinský kraj
1 431
Zdroj: Český statistický úřad, Štatistický úrad Slovenskej republiky
Celou problematiku pracovní mobility v přeshraničním území Zlínského, Trenčianského a Ţilinského
kraje je zároveň potřeba vnímat v širších prostorových relacích. Obrázek 2-4 ukazuje prostorovou
diferenciaci krajů České a Slovenské republiky ve vztahu k ukazateli průměrné hrubé měsíční mzdy
na osobu v roce 2011. Zájmový přeshraniční region Zlínského, Trenčianského a Ţilinského kraje
v tomto směru patří k podprůměrným krajům celého území České a Slovenské republiky. Teorie pull16
push faktorů pracovní mobility tak nepředpokládá, ţe by právě toto území bylo hlavní cílovou
destinací pracovní mobility.
Obrázek 2-4: Průměrná hrubá měsíční mzda na osobu v krajích České a Slovenské republiky, údaje k roku 2011
Průměrná hrubá m ěsíční mzda na osobu:
méně než -1,5 násobek směrodatné odchylky
-1,5 - -1,0 násobek směrodatné odchylky
-0,9 - -0,5 násobek směrodatné odchylky
-0,4 - 0,0 násobek směrodatné odchylky
Průměr = 22 800 Kč
0,1 - 0,5 násobek směrodatné odchylky
0,6 - 1,0 násobek směrodatné odchylky
1,1 - 1,5 násobek směrodatné odchylky
1,5 - 2,0 násobek směrodatné odchylky
2,1 - 2,5 násobek směrodatné odchylky
2,6 - 3,0 násobek směrodatné odchylky
více než 3 násobek směrodatné odchylky
0
100
200 km
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat Českého statistického úřadu, Štatistického úradu Slovenskej republiky
Významnou otázkou vztahující se k výši průměrné hrubé měsíční mzdy na osobu v kontextu pull-push
faktorů pracovní mobility jsou rovněţ rozdíly vzhledem k typu zaměstnání. Obrázek 2-5 ukazuje
poměr ve výši průměrné hrubé měsíční mzdy na osobu Zlínského kraje na jedné straně a dvou
slovenských krajů na straně druhé podle vybraných kategorií zaměstnání. Klíčový poznatek obrázku
2-5 hovoří o nejvyšších rozdílech mezi kraji v případě kategorie specialistů. Právě tuto kategorii
zaměstnanců přitom můţeme vnímat jako zcela zásadní pro hodnocení kvality lidského kapitálu
v území, kdy jejich odchod vykazuje charakter brain-drain. Obrázek 2-6 přitom doplňuje poznatek, ţe
prostorová diferenciace hrubého příjmu specialistů má zjevný charakter jádro-periferie, kdy výrazně
vyšší ohodnocení dosahují specialisté v krajích nejvýznamnějších sídelních aglomerací České
i Slovenské republiky. Tato skutečnost vytváří významnou hrozbu pro udrţení pracovníků
v periferních regionech, a to včetně přeshraničního regionu Zlínského, Trenčianského a Ţilinského
kraje.
17
Obrázek 2-5: Podíl hodnoty průměrné hrubé měsíční mzdy na osobu Zlínského kraje k hodnotám průměrné
hrubé měsíční mzdy na osobu Trenčianského a Ţilinského kraje vzhledem k vybraným kategoriím zaměstnání
1,35
1,30
Poměr
1,25
1,20
1,15
1,10
1,05
1,00
Řídící
Specialisté Techničtí a Úředníci Pracovníci Pracovníci Řemeslníci Obsluha
pracovníci
odborní
ve službách
v
a opraváři strojů a
pracovníci
primérním
zařízení
sektoru
Trenčianský kraj
Žilinský kraj
Zdroj: Český statistický úřad, Štatistický úrad Slovenskej republiky
Obrázek 2-6: Průměrná hrubá měsíční mzda na osobu v krajích České a Slovenské republiky pro kategorii
zaměstnanosti „specialisté“, údaje k roku 2011
Průměrná hrubá m ěsíční mzda na osobu:
méně než -1,5 násobek směrodatné odchylky
-1,5 - -1,0 násobek směrodatné odchylky
-0,9 - -0,5 násobek směrodatné odchylky
-0,4 - 0,0 násobek směrodatné odchylky
Průměr = 29 708 Kč
0,1 - 0,5 násobek směrodatné odchylky
0,6 - 1,0 násobek směrodatné odchylky
1,1 - 1,5 násobek směrodatné odchylky
1,5 - 2,0 násobek směrodatné odchylky
2,1 - 2,5 násobek směrodatné odchylky
2,6 - 3,0 násobek směrodatné odchylky
více než 3 násobek směrodatné odchylky
0
100
200 km
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat Českého statistického úřadu, Štatistického úradu Slovenskej republiky
Obraťme nyní pozornost k hodnocení nezaměstnanosti v zájmovém území. Obrázek 2-7 poskytuje
vstupní informace o míře evidované nezaměstnanosti ve Zlínském, Trenčianském a Ţilinském kraji
18
včetně srovnání s referenčními územími České a Slovenské republiky za období 2007-2011. Obrázek
2-7 umoţňuje v tomto ohledu formulovat následující poznatky:
-
Na počátku sledovaného období, tj. v letech 2007 a 2008 byla míra evidované nezaměstnanosti
ve všech třech zájmových krajích velmi nízká. Nezaměstnanost tak nelze vnímat jako klíčový
faktor přeshraniční pracovní mobility v tomto období.
-
V roce 2009 se míra evidované nezaměstnanosti ve všech třech zájmových krajích výrazně
zvýšila, přičemţ rozdíly mezi nimi jsou relativně malé. Za pozornost přitom stojí ta skutečnost, ţe
postavení Zlínského kraje je horší ve srovnání s hodnotou České republiky, zatímco postavení
Trenčianského a Ţilinského kraje lepší ve srovnání s hodnotou Slovenské republiky.
Celkově tak míra evidované nezaměstnanosti nevytváří významnější prostorový gradient mezi
Zlínským krajem, Trenčianským krajem a Ţilinským krajem. V kombinaci s relativně nízkými rozdíly
v průměrné hrubé měsíční mzdě jsou tak ekonomické motivy přeshraniční migrace mezi zájmovými
kraji poměrně nejasné.
Obrázek 2-7: Míra evidované nezaměstnanosti (v %) ve Zlínském, Trenčianském a Ţilinském kraji vzhledem
Míra evidované nezaměstnanosti v %
k referenčnímu území České a Slovenské republiky; období 2007-2011
16
14
12
10
8
6
4
2
0
2007
2008
ZLK
2009
TRK
ŽIK
2010
ČR
2011
SR
* ZLK – Zlínský kraj; TRK – Trenčianský kraj; ŢIK – Ţilinský kraj; ČR – Česká republika; SR – Slovenská republika
Zdroj: Český statistický úřad, Štatistický úrad Slovenskej republiky
Dostupná datová základna nezaměstnanosti umoţňuje oproti charakteristikám příjmu hodnocení
i na niţších prostorových úrovních, neţ je kraj. Klíčovou otázkou v tomto ohledu můţe být zejména
19
postavení příhraničních oblastí Zlínského, Trenčianského a Ţilinského kraje. Obrázek 2-8 naznačuje
prostorovou dekompozici nezaměstnanosti na úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou působností
Zlínského kraje respektive okresů Trenčianského a Ţilinského kraje. V tomto ohledu se ukazuje, ţe
příhraniční oblasti Trenčianského kraje bezprostředně sousedící se Zlínským krajem vykazují nejniţší
míru nezaměstnanosti ze všech hodnocených území. Za horší tak lze spíše povaţovat postavení
příhraničních oblastí Zlínského kraje – správní obvod obcí s rozšířenou působností Valašské Klobouky
a Vsetín.
Obrázek 2-8: Míra evidované nezaměstnanosti (v %) podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností
Zlínského kraje a podle okresů Trenčianského a Ţilinského kraje; rok 2011
Míra evidované nezaměstnanosti:
0
20
méně než -1,5 násobek směrodatné odchylky
-1,5 - -1,0 násobek směrodatné odchylky
-0,9 - -0,5 násobek směrodatné odchylky
-0,4 - 0,0 násobek směrodatné odchylky
Průměr = 10,9 %
0,1 - 0,5 násobek směrodatné odchylky
0,6 - 1,0 násobek směrodatné odchylky
1,1 - 1,5 násobek směrodatné odchylky
více než 1,5 násobek směrodatné odchylky
40 km
Zdroj: Český statistický úřad, Štatistický úrad Slovenskej republiky
2.2 Administrativně-právní faktory přeshraniční pracovní mobility
Vedle ekonomických faktorů mohou být významným aspektem přeshraniční pracovní mobility rovněţ
administrativně-právní relace přeshraniční pracovní mobility. Ty jsou obvykle spojeny se dvěma cíli:
-
První cíl souvisí s tou skupinou účastníků přeshraniční pracovní mobility, která je na území cílové
destinace vítaná, neboť pomáhá zaplnit místními občany neobsazené niky trhu práce. Tradičně
mezi tuto skupinu účastníků přeshraniční pracovní mobility patří více kvalifikovaní pracovníci.
20
-
Druhý cíl je naopak spojen se skupinou účastníků přeshraniční pracovní mobility, která je
na území cílové destinace nepovaţována za zcela vítanou. Tradiční argument v tomto směru tvrdí,
ţe nově příchozí zabírají pracovní místa místním občanům.
Působnost uvedených cílů přeshraniční pracovní mobility lze ilustrovat na politice České republiky
vůči zaměstnávání cizinců12. Základními předpoklady pro zaměstnání cizinců na území České
republiky jsou povolení k pobytu a povolení k zaměstnání. Zaměstnavatel, který chce zaměstnat
cizince, přitom má povinnost ohlásit volné pracovní místo na příslušném krajském Úřadu práce.
Pokud se prokáţe, ţe takové pracovní místo nelze obsadit českým občanem, můţe být cizinec
zaměstnán (srovnej s argumentem druhého cíle přeshraniční pracovní mobility). Cizinec, který ţádá
o zaměstnání, přitom podstupuje správní řízení o udělení pracovního povolení. Současně existují
některé výjimky z uvedeného postupu, a to například u drţitelů tzv. zelených a modrých karet.
Cizince, který je drţitelem takové karty, můţe zaměstnavatel zaměstnat, aniţ by prokazoval, ţe volné
pracovní místo nelze obsadit českým občanem (srovnej s argumentem prvního cíle přeshraniční
pracovní mobility). Obdobný systém je přitom nastaven rovněţ ve Slovenské republice.
Tato studie se ovšem zabývá otázkami přeshraniční mobility pracovních sil mezi Českou a Slovenskou
republikou. V tomto případě je celá problematika zásadně zjednodušena členstvím obou zemí
v Evropské unii, která usiluje o odstranění diskriminace pracovníků členských zemí na základě státní
příslušnosti. Takto Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství
uvádí, ţe:
Kterýkoliv státní příslušník členského státu má právo, bez ohledu na místo jeho bydliště, na přístup k zaměstnání
a na jeho výkon na území jiného členského státu v souladu s právními a správními předpisy, které upravují
zaměstnávání příslušníků tohoto státu (článek 1).
Současně podle článku 3 má nařízení přednost před právními a správními předpisy působícími na trhu
práce diskriminačně vůči státním příslušníkům členských států Evropské unie. Článek 7 hovoří
o obecně stejném postavení státních příslušníků členských států Evropské unie, např. ve vztahu
k propouštění, sociálním a daňovým výhodám či vzdělávání. Články 10-12 pak upravují postavení
rodiny pracovníků z jiných členských států Evropské unie tak, aby sociální vazby nebyly klíčovou
překáţkou volného pohybu pracovních sil.
V návaznosti na výše uvedené platí, ţe občané členských států Evropské unie mají na území České
respektive Slovenské republiky stejné právní postavení v zaměstnání jako místní občané. Toto je
zajištěno rovněţ v Zákoně č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, který v paragrafu 85 explicitně uvádí, ţe
pro účely zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí se za cizince nepovaţuje občan Evropské unie
12
Cizinec je v české legislativě definován jako fyzická osoba, která není státním občanem České republiky,
občanem zemí EU/EHP a Švýcarska, ani jeho rodinným příslušníkem.
21
a jeho rodinný příslušník. Podobně ve slovenském Zákone č. 5/2004 Z.z. o sluţbách zamestnanosti
nejsou za státní příslušníky třetích zemí povaţováni státní příslušníci členských států Evropské unie
(viz paragraf 2). Důsledkem výše popsaného je ta skutečnost, ţe občané České respektive Slovenské
republiky nepotřebují pro účely zaměstnání na území sousedního státu pracovní povolení, jako tomu je
v případě cizinců.
Zaměstnávání státních příslušníků členských zemí Evropské unie se dále řídí Nařízením Rady (EHS)
č. 311/76 o sestavování statistik o zahraničních pracovnících. Toto nařízení ve svém článku 1
poţaduje, aby členské státy sestavovaly pro státní příslušníky jiného členského státu Evropské unie
statistiky o počtu pracovníků včetně základních charakteristik těchto pracovníků. Pro naplnění
uvedeného poţadavku je bliţší postup specifikován příslušnou legislativou:
-
V případě České republiky klade paragraf 87 Zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti
na zaměstnavatele povinnost písemně informovat o této skutečnosti příslušnou krajskou pobočku
Úřadu práce. Podle paragrafu 102 Zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti pak je zaměstnavatel
povinen vést evidenci občanů Evropské unie, které zaměstnává, přičemţ přesný obsah této
evidence je tímto zákonem blíţe specifikován. Kaţdou změnu údajů evidence je zaměstnavatel
povinen oznámit nejpozději do 10 dnů, kdy tato událost nastala.
-
V případě Slovenské republiky je povinnost informovat příslušný úřad o nástupu respektive
skončení zaměstnání občana jiného členského státu Evropské unie zakotvena v paragrafu 23a
Zákona č. 5/2004 Z.z. o sluţbách zamestnanosti. Paragraf 41 pak blíţe specifikuje poţadavky
na obsah evidence o zaměstnávání občanů jiných členských států Evropské unie.
Poznamenejme, ţe výše uvedené poznatky jsou relevantní rovněţ pro situaci, kdy je na území
sousedního státu vyslán pracovník na základě jedné ze tří moţností, které jsou specifikovány
ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování
sluţeb (viz článek 1). První moţnost se týká vyslání pracovníka do zahraničí na základě smlouvy
uzavřené mezi podnikem pracovníky vysílající a stranou, pro kterou jsou sluţby určeny s tím, ţe
po dobu vyslání existuje pracovní poměr mezi vysílajícím podnikem a pracovníkem. Druhá moţnost
se týká vyslání pracovníka do provozovny nebo podniku náleţejících do skupiny podniků s tím, ţe
po dobu vyslání existuje pracovní poměr mezi vysílajícím podnikem a pracovníkem. Zaměstnavatel
tedy můţe vyslat pouze své zaměstnance. Třetí moţnost je spojena s vysíláním pracovníků na bázi
„agenturního zaměstnávání“. Mezi klíčové poţadavky této směrnice patří ta skutečnost, ţe vyslaní
pracovníci podléhají v některých oblastech pracovnímu právu přijímající země – např. v oblasti
maximální délky pracovní doby, minimální délky dovolené, minimální mzdy a dalších (viz článek 3).
Myšlenka rovného zacházení má přispět k tomu, aby více osob pracovalo na území jiného členského
státu Evropské unie, neţ má místo bydliště. Současně působí proti hrozbě sociálního dumpingu.
22
K častým bariérám působícím proti přeshraniční mobilitě pracovních sil patří administrativně-právní
otázky spojené s pobytem na území cílové země pobytu. I v tomto případě jsou vztahy mezi Českou
a Slovenskou republikou zjednodušeny díky jejich členství v Evropské unii. Základním legislativním
dokumentem na evropské úrovni je v tomto ohledu Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat
na území členských států. V rámci směrnice je mimo jiné explicitně uvedeno:
-
Členské státy zaručují občanům Evropské unie vstup na své území s platným průkazem totoţnosti
nebo cestovním pasem. Po občanech Evropské unie nesmí být vyţadována výjezdní víza
(článek 5).
-
Občané Evropské unie mají právo pobytu na území členského státu po dobu aţ tří měsíců, aniţ by
podléhali jakýmkoliv podmínkám a formalitám s výjimkou drţení platného průkazu totoţnosti či
cestovního pasu (článek 6).
-
Občané Evropské unie mají právo pobytu na území členského státu po dobu delší neţ tří měsíce,
pokud jsou v hostitelském členském státě zaměstnanými osobami či osobami samostatně
výdělečně činnými13. V případě nemoci či úrazu si občan Evropské unie ponechává statut
zaměstnance či osoby samostatně výdělečně činné (článek 7).
-
Členský stát můţe u pobytu delšího neţ tři měsíce poţadovat po občanech Evropské unie, aby se
registrovali u příslušných orgánů. Lhůta pro registraci přitom nesmí být kratší neţ tři měsíce
ode dne příjezdu (článek 8). Podle článku 5 pak můţe členský stát vyţadovat oznámení
přítomnosti občana Evropské unie na svém území. Časová lhůta je zde definována jako přiměřená
a nediskriminační.
-
Občan Evropské unie má právo získat trvalý pobyt na území hostitelského členského státu
v případě nepřetrţitého legálního pobytu po dobu 5 let (článek 16).
-
Občané Evropské unie mají právo rovného zacházení ve všech členských státech (článek 24).
V případě České a Slovenské republiky jsou uvedené body směrnice transponovány do právního řádu
v rámci Zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky respektive v rámci Zákona
č. 404/2011 Z. z. o pobyte cudzincov. Takto uvedené zákony ovlivňují rovněţ základní otázku této
studie, tj. jaké jsou potenciální administrativně-právní překáţky přeshraniční mobility pracovních sil
ve vztahu k pobytu Čechů na území Slovenské republiky a Slováků na území České republiky.
Tabulka 2-2 shrnuje povinnosti občanů České respektive Slovenské republiky, v případě jejich
zaměstnání na území sousedních zemí. Pro Českou republiku se jedná o povinnost ohlašovací
13
Moţnosti pobytu jsou podle této směrnice ovšem širší.
23
u pobytu delšího neţ 30 dní14, pro Slovenskou republiku pak o povinnost ohlašovací respektive
o povinnost registrační u pobytu delšího neţ 3 měsíce15. Za pozornost stojí ta skutečnost, ţe občan
Evropské unie můţe získat trvalý pobyt na území České (paragraf 87g) i Slovenské republiky
(paragraf 67) po 5 letech pobytu.
Tabulka 2-2: Vybrané aspekty příslušné legislativy ve vztahu k pobytu Čechů na území Slovenské republiky
a Slováků na území České republiky
Česká republika
Občan Evropské unie je povinen do 30 dnů ode dne
vstupu na území České republiky ohlásit na policejním
útvaru místo svého pobytu, pokud tento pobyt bude
delší neţ 30 dnů. Tento poţadavek můţe být naplněn
rovněţ ubytovatelem (paragraf 93).
Na vlastní ţádost je občanu Evropské unie vydáno
potvrzení o přechodném pobytu na území České
republiky, a to pokud zde hodlá pobývat déle neţ
3 měsíce, např. za účelem zaměstnání (paragraf 87a).
Slovenská republika
Občan Evropské unie je povinen nahlásit začátek
pobytu na území Slovenské republiky na příslušném
policejním útvaru do 10 pracovních dní od vstupu
(paragraf 64). Tento poţadavek můţe být naplněn
rovněţ ze strany ubytovatele (paragraf 113).
Při pobytu na území Slovenské republiky delším neţ
3 měsíce je občan Evropské unie povinen poţádat
o registraci svého pobytu, a to na příslušném
policejním útvaru. Typickým účelem pobytu je
v tomto směru zaměstnání. Při registraci občan
Evropské unie dostává potvrzení o registraci pobytu
občana Unie nebo Pobytový preukaz občana EU
(paragraf 66).
Zdroj: Zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky; Zákon č. 404/2011 Z.z. o pobyte
cudzincov
Druhou významnou oblastí potenciálních administrativně-právních překáţek přeshraniční pracovní
mobility jsou otázky vztaţené k sociálnímu a zdravotnímu pojištění. V tomto ohledu plní roli
nadřazené evropské legislativy zejména Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004
o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Nařízení ve svém obsahu zejména specifikuje rozhodné
právní předpisy členských států v konkrétních situacích týkajících se sociálního zabezpečení
pracovníků v cizích členských státech Evropské unie. V tomto ohledu mimo jiné platí:
-
Za rozhodné se povaţují platné právní předpisy jen v jednom členském státě Evropské unie,
přičemţ na zaměstnance či osoby samostatně výdělečně činné se tradičně vztahují právní předpisy
té členské země, v níţ pracuje (článek 11). Z uvedeného vyplývá, ţe český zaměstnanec pracující
na Slovensku odvádí pojištění a čerpá sociální zabezpečení na Slovensku a obdobně slovenský
zaměstnanec pracující v České republice odvádí pojištění a čerpá sociální zabezpečení v České
republice. Specifické postavení má v tomto směru kategorie pracovníků označovaná jako
14
Viz článek 5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných
příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států
15
Viz článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných
příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států
24
pendleři, která je zaměstnána v jiném členském státě Evropské unie na bázi pravidelné dojíţďky
z místa bydliště v sousední zemi. V tomto případě jsou dávky v nezaměstnanosti vypláceny
ve státě, v níţ má pendler místo svého bydliště a současně má pendler moţnost čerpat zdravotní
péči v obou členských státech – zaměstnání i bydliště16.
-
V případě vyslání zaměstnance do jiného členského státu Evropské unie na dobu kratší neţ
24 měsíců je rozhodným právo té členské země, v níţ zaměstnavatel provozuje svou činnost
(článek 12). Pro zaměstnance vyslaného českým podnikem na Slovensko tak bude rozhodné právo
české, sociální zabezpečení tedy bude vypláceno z České republiky. Klíčovým dokumentem
kaţdého vyslání tohoto typu je formulář A1, který dokládá příslušnost vyslaného pracovníka
k systému sociálního a zdravotního pojištění ve vysílající zemi.
-
V případě práce občana Evropské unie ve dvou členských státech Evropské unie jsou rozhodné
právní předpisy podle místa bydliště, pokud zde vykonává podstatnou část své práce (článek 13).
Občan České republiky pracující rovněţ na Slovensku tak odvádí pojistné z práce na Slovensku,
respektive vyuţívá systém sociálního zabezpečení v České republice.
Z hlediska přeshraniční pracovní mobility je rovněţ zásadní poţadavek na stejné postavení občanů
všech členských zemí Evropské unie, jaký mají místní státní příslušníci (článek 4). Konečně
zdůrazněme, ţe sociální zabezpečení hrazené v jiném členském státu Evropské unie je započteno
rovněţ v českém systému, například pro výpočet důchodového zabezpečení (např. článek 52).
V případě zdravotního pojištění platí v České a Slovenské republice obdobný postup specifikovaný
v Zákoně 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění pro Českou republiku a v Zákone 580/2004 Z.z.
o zdravotnom poistení pro Slovenskou republiku. Tyto zákony hovoří o tom, ţe pojištěncem,
tj. účastníkem zdravotního pojištění, jsou rovněţ osoby bez trvalého pobytu na území České
respektive Slovenské republiky, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým
pobytem na území České republiky (paragraf 2) respektive pracují na území Slovenské republiky
(paragraf 3). Občan České republiky pracující na Slovensku je tedy zdravotně pojištěn na Slovensku,
a obdobně pro občana Slovenské republiky pracujícího v České republice.17 O zahájení pracovní
činnosti v jiné zemi je nezbytné informovat zdravotní pojišťovnu v členském státě, kde byl
zaměstnanec pojištěn. Povinnost zdravotního pojištění začíná dnem vzniku důvodu k této skutečnosti,
přičemţ v případě zaměstnanců oznamuje tuto skutečnost zdravotní pojišťovně zaměstnavatel a
zaměstnanec sděluje zaměstnavateli zdravotní pojišťovnu, u níţ je pojištěn (viz paragrafy 10 a 12 pro
16
Viz MPSV ČR. Příručka pro migrující osoby. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky,
2012, 27 s.
17
Srovnej s článkem 11 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů
sociálního zabezpečení.
25
Českou republiku a paragraf 23 pro Slovenskou republiku). Zaměstnanec je současně zdravotně
pojištěn v členském státu svého bydliště, kde současně nepřispívá do systému zdravotního pojištění.18
Obecně tak lze tvrdit, ţe členství České a Slovenské republiky v Evropské unii představuje významný
faktor, který odstraňuje administrativně-právní překáţky přeshraniční pracovní mobility. Přes potřebu
vyřídit některé formální záleţitosti zejména ve vztahu k zdravotnímu pojištění, není důvodné
předpokládat, ţe by právě tato oblast měla představovat váţnější překáţku přeshraniční mobility
pracovních sil mezi Českou a Slovenskou republikou.
2.3 Pull-push faktory v příbězích přeshraničních pracovníků
Jednou z cest, jak poznat relevantnost identifikovaných pull-push faktorů přeshraniční pracovní
mobility, je kvalitativní výzkum na bázi rozhovorů. Následující výpovědi představují meta-vyprávění
vybraných občanů české národnosti pracujících na Slovensku respektive občanů slovenské národnosti
pracujících v České republice.
První meta-vyprávění je zaloţeno na odpovědích čtyř českých občanů pracujících na Slovensku. Metavyprávění je zaloţeno na ţivotním příběhu 22leté Lucie, pracovnice finanční instituce ve slovenském
městě Partizánské. Lucie je původem z českého města Valašské Meziříčí, v současné době je zadaná,
kdyţ přítele potkala během svého studia ve Zlíně. Motivem jejího rozhodnutí pracovat na Slovensku
jsou sociální vazby, neboť přítel odešel po skončení svého studia pracovat na Slovensko. Bez tohoto
stimulu by Lucie na Slovensko neodešla, protoţe její finanční ohodnocení v sektoru, v němţ pracuje,
je na Slovensku téměř dvakrát niţší, neţ by bylo, pokud by pracovala na stejné pozici v České
republice. Za pozornost stojí ta skutečnost, ţe Lucie by se nebránila ţivotu v zahraničí, nicméně
preferovala by anglicky mluvící země s vyšší kvalitou ţivota, primárně pak Kanadu, kde má rovněţ
své rodinné vazby.
Sociální vazby se zdají být s ohledem na směřování gradientu výše mezd a nezaměstnanosti spíše ve směru
ze Slovenska do České republiky velmi významným motivem přeshraniční mobility s pracovní dimenzí. Toto je
rovněţ případ 30leté Petry, která pochází ze Zlínska a jiţ čtyři roky ţije ve městě Púchov. Klíčovým motivem
migrace byly v Petřině případě rodinné důvody, které se následně promítly rovněţ do jejího pracovního
uplatnění na pozici prodavačky v obchodním řetězci. Také 37letý Lukáš se přestěhoval z jiţní Moravy do Ţiliny
z rodinných důvodů a v současné době působí na pozici vedoucího divize výrobní nadnárodní společnosti
na Slovensku. Nicméně sociální vazby nemusí být jediným motivem pracovní mobility z České republiky
18
V praxi funguje tento systém tak, ţe pojištěnec si v členském státě, kde pracuje, zařídí vystavení nárokového
dokladu E106 nebo S1. Tento doklad následně doručí pojišťovně v členském státu svého bydliště. Následně má
pojištěnec právo čerpat zdravotní péči v členském státu svého bydliště na účet zdejší zdravotní pojišťovny,
přičemţ náklady následně hradí zdravotní pojišťovna v členském státě, kde pojištěnec pracuje – viz Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.
26
na Slovensko. Pro 25letého Romana z Uherského Hradiště, který pracuje 3 roky v odvětví velkoobchodu
a zprostředkování sluţeb v Trenčíně, byly klíčové motivy odchodu na Slovensko výše mzdy a moţnost kariérního
růstu. Toto souvisí se skutečností, ţe Roman v Trenčíně otevíral pobočku společnosti. Sociální vazby byly
vytvořeny teprve později, v průběhu pobytu.
Po svém příchodu na Slovensko získala Lucie prakticky okamţitě práci. Nabídku přitom hledala
výhradně s vyuţitím internetových stránek zaměřených na nabídku pracovních míst 19 na Slovensku.
Po zajištění práce na Slovensku Lucie registrovala svůj pobyt na příslušném policejním útvaru, kde
zároveň obdrţela kartičku – pobytový preukaz občana EU. S touto kartičkou se Lucie přihlásila
ke slovenské zdravotní pojišťovně a současně se odhlásila ze zdravotního pojištění v České republice.
Ačkoliv ji evropský rámec zdravotního pojištění zajišťuje moţnost ošetření i v České republice,
setkala se Lucie s problémy při ošetření českým zubním lékařem, který nechtěl akceptovat slovenské
pojištění a vyţadoval platbu v hotovosti.
Rovněţ v případě Petry nebyly problémy s nalezením zaměstnání, kdyţ tuto situaci řešila zasláním ţivotopisu
do místního obchodního řetězce, kde byla prakticky okamţitě přijata. Rovněţ Petra se setkala s nutností
registrace k pobytu jako předpokladu pro vyřizování dalších náleţitostí na Slovensku. Také Roman popisuje
stejný postup, nicméně explicitně hovoří o tom, ţe v průběhu registrace se nevyskytl ţádný problém.
Během svého pobytu na Slovensku se Lucie setkala s některými ne zcela pozitivními zkušenostmi.
První zkušenost je spojena s opoţděním při podepsání smlouvy se zaměstnavatelem. Druhá zkušenost
vychází z praktické absence školení před vlastním započetím činnosti. Třetí zkušenost vyplývá z toho,
ţe její slovenští spolupracovníci nerozumí jejímu zaměstnání právě v Partizanském a berou ji jako
podezřelou. Čtvrtá zkušenost pak spočívá ve skutečnosti, ţe vysoký počet obsluhovaných klientů
představují sociálně nepřizpůsobiví občané, kteří ţádají o hypotéku, aniţ by měli stále zaměstnání.
V důsledku těchto skutečností plánuje Lucie i s přítelem přestěhování zpět do Zlínského kraje.
Petřin ţivotní příběh je ve vztahu ke spokojenosti s ţivotem na Slovensku zcela odlišný, neţ příběh Lucie. Petra
byla všude přijata zcela bez problémů, a to i přesto, ţe hovoří mateřským, tedy českým, jazykem. Petra má
zároveň na Slovensku zaloţenou rodinu a s návratem do České republiky v současné době nepočítá. Stejně tak
Lukáš nehovoří o existenci problémů, neboť slovenské prostředí dobře zná a rovněţ Roman plánuje na Slovensku
i nadále zůstat, neboť drtivá většina jeho zkušeností je pozitivní.
Druhé meta-vyprávění je zaloţeno na odpovědích čtyř slovenských občanů pracujících v České
republice. Meta-vyprávění je zaloţeno na ţivotním příběhu 25leté Šárky, pracovnice finanční instituce
v českém městě Zlíně. Šárka pochází ze slovenského města Myjava, přičemţ své bakalářské
i magisterské studium absolvovala na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Šárka vybírala z více
19
Konkrétně internetové stránky www.profesia.sk
27
vysokých škol (např. Nitra, Bánská Bystrica), o výběru zlínské univerzity nakonec rozhodlo jednak
doporučení kamarádky ze Zlína a jednak pozitivní přístup učitelů během přijímacího řízení.
Při zařizování všeho potřebného Šárka vyuţívala rad kamarádky a internetu.
Během svých studií ve Zlíně si Šárka našla přítele, který se později stal jejím manţelem. Po úspěšném
absolvování univerzity Šárka neplánovala návrat na Slovensko, naopak preferovala cíl zůstat
na Moravě ideálně ve Zlíně, Brně či Olomouci. Motivem tohoto rozhodnutí byly jednak vytvořené
sociální vazby k přátelům a dále pak problémy s nalezením práce na Slovensku a o něco vyšší ţivotní
úroveň v České republice. Klíčovým faktorem pro Šárčino setrvání v České republice však bylo
nalezení práce. Tu Šárka hledala zejména na internetových portálech, včetně informací Úřadu práce
a nakonec nalezla ve zlínské pobočce nadnárodní finanční instituce.
Zdá se, ţe ačkoliv sociální vazby hrají významnou roli v rozhodování Slováků o pracovní mobilitě do České
republiky, lze podobně významnou roli přisoudit i ekonomickým motivům mobility. Takto například 51letá
Veronika, která pracuje jiţ 8 let jako dělnice v truhlářské dílně v obci Lačnov, uvádí jako hlavní důvod své
kaţdodenní dojíţďky ze Slovenska jednak výši mzdy a jednak málo pracovních příleţitostí v celém regionu.
Sociální vazby se v tomto případě projevily v procesu hledání zaměstnání, se kterým Veronice pomohl její
známý. Finanční ohodnocení a situace na trhu práce jsou hlavní motivy kaţdodenní dojíţďky ze Slovenska
do obce Horní Lideč rovněţ v případě 33letého Petera, který pracuje na pozici vedoucího v místním dřevařském
závodě jiţ 3 roky. Za pozornost stojí, ţe Peter si svou práci našel aktivním objíţděním firem v regionu. Ţivotní
příběh 28leté Jany z malé obce nedaleko města Púchova kombinuje význam pracovních příleţitostí a sociálních
vazeb k přátelům pro nalezení práce v pozici sportovní instruktorky ve městě Zlíně. Jana nalezla práci
prostřednictvím internetu.
Při zajišťování práce se Šárka nesetkala s významnějšími problémy, kdyţ vazby ke zdravotnímu
pojištění řešil primárně zaměstnavatel. Hlavní problém byl identifikován spíše před nalezením práce,
kdy se Šárka musela hlásit na slovenském úřadu práce ve vztahu k zabezpečení zdravotního pojištění.
Tento poţadavek přitom často termínově kolidoval s pohovory při hledání práce. Jistý problém Šárka
zmiňovala i vzhledem k moţnostem získání finančních podpůrných produktů a z tohoto důvodu
zaţádala v roce 2010 o přechodný pobyt s dlouhodobým cílem získat trvalý pobyt na území České
republiky. V práci se Šárka nesetkala s ţádnými problémy, naopak vnímá svůj slovenský původ
a slovenštinu jako pozitivum při práci s klienty.
O bezproblémovém vyřizování administrativně-legislativních záleţitostí na jedné straně a souţití s Čechy
na straně druhé hovoří rovněţ Veronika, Peter a Jana. Jediný problém zmiňuje Veronika, kdyţ hovoří o napětí
mezi Čechy a Slováky v době hospodářské krize, kdy jsou Slováci vnímání jako ti, kdo bere Čechům práci.
Z tohoto důvodu plánuje Veronika v roce 2013 pracovní návrat zpět na Slovensko.
28
Námi konstruovaná meta-vyprávění více méně potvrzují hodnocení push-pull faktorů přeshraniční
pracovní mobility mezi Českou a Slovenskou republikou tak, jak byly popsány v kapitole 2.2:
-
Mzdové rozdíly a míra nezaměstnanosti se zdají být významnější pro přeshraniční pracovní
mobilitu ze Slovenské do České republiky, přičemţ mix motivů mobility je komplexní s velmi
silným postavením sociálních vazeb. Tyto hrají svou roli rovněţ jako jeden ze způsobů hledání
zaměstnání v sousední zemi.
-
Administrativní překáţky související s přeshraniční pracovní mobilitou se zdají být minimální.
-
Nabídka zaměstnání se zdá být problémem v regionu česko-slovenského příhraničí, kde se
vyskytuje rovněţ přeshraniční pracovní mobilita charakteru pendlerů.
2.4 Postoje zaměstnanců gumárenských firem k přeshraniční pracovní mobilitě
Vedle identifikace ţivotních příběhů Čechů pracujících na Slovensku respektive Slováků pracujících
v České republice jsme se v našem hodnocení zaměřili rovněţ na postoje zaměstnanců vybraných
gumárenských firem ke dvěma oblastem přeshraniční pracovní mobility, a to:
1. ke spolupráci firem stejného odvětví při vysílání pracovníků na území sousedního státu,
2. k ochotě pracovat na území sousedního státu obecně.
Hodnocení je zaloţeno na realizaci ankety mezi 69 pracovníky firem gumárenského průmyslu v České
republice a 45 pracovníky firem gumárenského průmyslu na Slovensku. S ohledem na velikost obou
vzorků je potřeba přistupovat k interpretaci výsledků velmi obezřetně. Přesto však podle našeho
názoru anketa přináší řadu zajímavých poznatků vztaţených k problematice přeshraniční mobility
pracovních sil. Zdůrazněme, ţe většina respondentů ankety bydlela ve Zlínském respektive
Trenčianskem kraji a výpovědi jsou tak relevantní pro česko-slovenskou přeshraniční mobilitu.
Pohled zaměstnanců gumárenských firem v České republice
První otázka naší ankety se zaměřila na hodnocení situace, kdy je zaměstnanec české firmy dočasně
vyslán za prací na Slovensko k realizaci zakázky slovenské firmy gumárenského průmyslu.
Respondenti ankety byli v tomto ohledu tázáni, zda by s dočasným vysláním na území Slovenska
souhlasili. Nabídnuty jim přitom byly čtyři moţnosti v závislosti jednak na jejich ochotě a jednak
na dvou podmiňujících faktorech v podobě snahy vyhovět zaměstnavateli respektive v podobě
moţnosti dojíţdět. Tabulka 2-3 poskytuje primární výsledky. Ukazuje se, ţe negativní postoj
ke krátkodobé práci na Slovensku vyjádřila necelá pětina respondentů ankety, naopak zcela bez
29
problémů k této moţnosti přistupuje přes 60 % respondentů. Celkově je tak naznačen značný potenciál
pro realizaci projektů na bázi přeshraniční mobility pracovníků. Za pozornost rovněţ stojí ta
skutečnost, ţe neochotu k práci na Slovensku spíše vykazují mladší pracovníci do 40 let věku s více
dětmi v domácnosti. Faktor rodiny lze tedy vnímat jako faktor, který zvyšuje niţší ochotu pracovníků
k dočasnému vyslání na území sousedního státu.
Doplňující otázka k první formulované otázce se zaměřila na hodnocení délky nejdelší doby, která by
byla pro respondenta anekty akceptovatelná pro dočasnou práci na území Slovenské republiky.
Obrázek 2-9 ukazuje, ţe primární psychologická hranice se v tomto ohledu pohybuje kolem 3 měsíců
se sekundární hranicí kolem 1 měsíce. Delší pobyt je zmiňován výrazně méně často.
Tabulka 2-3: Postoje respondentů ankety v českých firmách gumárenského průmyslu vzhledem k otázce týkající
se ochoty dočasně pracovat ve firmě gumárenského průmyslu na Slovensku, a to v kontextu přeshraniční
spolupráce firem
Odpovědi
Postoj
Počet
Podíl
S krátkodobou prací na Slovensku nemám problém.
44
63,8 %
Na Slovensku bych pracovat nechtěl, ale splnil bych přání zaměstnavatele.
11
15,9 %
3
4,3 %
11
15,9 %
Na Slovensku bych pracoval pouze v případě moţnosti dojíţďky do zaměstnání.
Na Slovensku bych v ţádném případě pracovat nechtěl.
Zdroj: vlastní šetření
Obrázek 2-9: Četnost odpovědí respondentů ankety mezi pracovníky firem gumárenského průmyslu v České
republice týkající se nejdelší akceptovatelné délky dočasné práce na území Slovenské republiky
30
Délka pobytu
25
20
15
10
5
0
do 1 měsíce
1 až 3 měsíce
4 až 6 měsíců
Zdroj: vlastní šetření
30
7 až 12 měsíců
déle než 12 měsíců
Druhá otázka našeho zájmu se zaměřila na hodnocení toho, zda respondenti ankety někdy pracovali
nebo alespoň zvaţovali práci na Slovensku. Primární poznatek hodnocení v tomto směru říká, ţe přes
80 % respondentů ankety na Slovensku ani nepracovalo, ani práci nezvaţovalo. Obecně se tak
potvrzuje relativně nízká intenzita pracovních relací mezi příhraničními regiony České a Slovenské
republiky.
Obrázek 2-10: Četnost odpovědí respondentů ankety mezi pracovníky firem gumárenského průmyslu v České
republice týkající se překáţek pro jejich pracovní činnost na území Slovenské republiky
40
Četnost odpovědí
35
30
25
20
15
10
5
0
Chybějící stimul Sociální vazby
pro úvahy
Finanční
ohodnocení
Možnost
pracovního
uplatnění
Ztráta
sociálních
výhod
Administrativa
Zdroj: vlastní šetření
Doplňující otázky se pak týkaly jednak motivů práce na Slovensku a jednak překáţek práce
na Slovensku z pohledu respondentů šetření. Obrázek 2-10 představuje hlavní překáţky práce
na Slovensku z pohledu respondentů ankety. Ukazuje se, ţe klíčovou překáţkou přeshraniční pracovní
mobility mezi Českou a Slovenskou republikou je v našem případě ta skutečnost, ţe respondenti
ankety o práci na Slovensku vůbec nepřemýšleli. Vedle toho se uplatňují rovněţ překáţky spojené
se sociálními vazbami a niţším finančním ohodnocením práce na Slovensku. Poukaţme také
na několik odpovědí týkajících se ztráty sociálních výhod, tj. přístupu k sociálnímu a zdravotnímu
pojištění. V tomto ohledu lze očekávat relativně nízké povědomí o této problematice mezi respondenty
ankety. Konečně v hodnocení motivů pro práci na Slovensku jednoznačně dominuje moţnost lepšího
finančního ohodnocení (přes 70 % odpovědí). Ve dvou případech se jako motiv objevil i zájem
získávat nové zkušenosti prací na Slovensku.
31
Pohled zaměstnanců gumárenských firem na Slovensku
Podoba otázek ankety mezi pracovníky gumárenských firem na Slovensku byla obdobná jako
v případě České republiky. První otázka ankety se tedy zaměřila na hodnocení situace, kdy je
zaměstnanec slovenské firmy dočasně vyslán za prací do České republiky k realizaci zakázky české
firmy gumárenského průmyslu. Respondenti ankety byli v tomto ohledu tázáni, zda by s dočasným
vysláním na území České republiky souhlasili. Nabídnuty jim byly čtyři moţnosti v závislosti jednak
na jejich ochotě být vyslán a jednak na dvou podmiňujících faktorech v podobě snahy vyhovět
zaměstnavateli respektive v podobě moţnosti dojíţdět.
Tabulka 2-4: Postoje respondentů ankety v slovenských firmách gumárenského průmyslu vzhledem k otázce
týkající se ochoty dočasně pracovat ve firmě gumárenského průmyslu v České republice, a to v kontextu
přeshraniční spolupráce firem
Odpovědi
Postoj
Počet
S krátkodobou prací v České republice nemám problém.
Podíl
27
60,0 %
V České republice bych pracovat nechtěl, ale splnil bych přání zaměstnavatele.
4
8,9 %
V České republice bych pracoval pouze v případě moţnosti dojíţďky do zaměstnání.
7
15,6 %
v České republice bych v ţádném případě pracovat nechtěl.
7
15,6 %
Zdroj: vlastní šetření
Tabulka 2-4 poskytuje obdobné výsledky, jako tomu bylo v případě respondentů českých
gumárenských firem. Ukazuje se, ţe negativní postoj ke krátkodobé práci na Slovensku vyjádřila
necelá pětina respondentů ankety, naopak zcela bez problémů k této moţnosti přistupuje 60 %
respondentů. Celkově je tak naznačen značný potenciál pro realizaci projektů na bázi přeshraniční
mobility pracovníků. Doplňující otázka se pak zaměřila na hodnocení délky nejdelší doby, která by
byla pro pracovníka akceptovatelná pro dočasnou práci na území České republiky. Obrázek 2-11
ukazuje, ţe primární psychologická hranice se i v případě slovenských respondentů ankety pohybuje
kolem 3 měsíců se sekundární hranicí kolem 1 měsíce. Delší pobyt je zmiňován výrazně méně často,
za pozornost přitom stojí relativně vyšší počet osob ochotných dočasně pracovat v České republice
déle neţ 1 rok.
32
Obrázek 2-11: Četnost odpovědí respondentů ankety mezi pracovníky firem gumárenského průmyslu v České
republice týkající se nejdelší akceptovatelné délky dočasné práce na území Slovenské republiky
20
18
Délka pobytu
16
14
12
10
8
6
4
2
0
do 1 měsíce
1 až 3 měsíce
4 až 6 měsíců
7 až 12 měsíců
déle než 12 měsíců
Zdroj: vlastní šetření
Druhá otázka našeho zájmu se zaměřila na hodnocení toho, zda respondenti ankety někdy pracovali
nebo alespoň zvaţovali práci v České republice. Primární poznatek hodnocení v tomto směru říká, ţe
necelých 60 % respondentů ankety v České republice ani nepracovalo, ani práci nezvaţovalo. Podíl
slovenských respondentů alespoň zvaţujících pracovní uplatnění v České republice je tak relativně
vyšší, neţ tomu bylo v případě českých respondentů ankety. Hlavním motivem slovenských
respondentů ankety pro pracovní činnost v České republice je opětovně výše finančního hodnocení
(přes 70 % odpovědí).
Konečně poslední doplňující otázka se týkala překáţek práce v České republice z pohledu respondentů
šetření. Obrázek 2-12 představuje hlavní překáţky práce v České republice z pohledu respondentů
ankety. Ukazuje se, ţe klíčovou překáţkou přeshraniční pracovní mobility mezi Českou a Slovenskou
republikou je opětovně ta skutečnost, ţe respondenti ankety o práci v České republice vůbec
nepřemýšleli. Vedle toho se silně uplatňují rovněţ překáţky spojené se sociálními vazbami. Naopak
výše finančního ohodnocení nepředstavuje překáţku přeshraniční pracovní mobility ze Slovenska
do České republiky, a to plně v souladu s myšlenkou pull-push faktorů. Poukaţme také na několik
odpovědí týkajících se ztráty sociálních výhod, tj. přístupu k sociálnímu a zdravotnímu pojištění.
V tomto ohledu lze očekávat relativně nízké povědomí o této problematice mezi respondenty ankety.
33
Obrázek 2-12: Četnost odpovědí respondentů ankety mezi pracovníky firem gumárenského průmyslu
Četnost odpovědí
ve Slovenské republice týkající se překáţek pro jejich pracovní činnost na území České republiky
20
18
16
14
12
10
8
6
4
2
0
Chybějící stimul Sociální vazby
pro úvahy
Možnost
pracovního
uplatnění
Administrativa
Ztráta
sociálních
výhod
Finanční
ohodnocení
Zdroj: vlastní šetření
2.5 Nástroje ovlivňující pull-push faktory přeshraniční mobility
Odstraňování překáţek volného pohybu osob stojí v samém jádru ambiciózního projektu evropské
integrace. Potenciál výhod spojených s přeshraniční mobilitou pracovních sil lze spatřovat zejména
v oblastech:
-
řešení krátkodobých potřeb trhu práce příbuzných odvětví,
-
výměny zkušeností a znalostí jako základní ingredience procesu tvorby a transferu inovací
respektive tvorby lidského kapitálu na bázi vzdělávání.
Výše uvedené oblasti jsou následně předmětem zájmu rovněţ politik zaměřených jednak na potřeby
trhu práce a jednak na proces tvorby a transferu inovací. Ačkoliv tyto politiky mají primárně svůj
národní kontext, byly rovněţ vyvinuty nástroje s nadnárodní dimenzí. K těm v případě České
republiky primárně patří operační programy spadající do cíle Evropská územní spolupráce kohezní
politiky Evropské unie. Pro tři zájmové kraje této studie je v programovém období 2007-2013
relevantní Operační program cezhraničnej spolupráce Slovenská republika – Česká republika 20072013. V rámci tohoto programu je Prioritní osa 1 zaměřená na podporu socio-kulturního
a hospodářského rozvoje přeshraničního regionu a spolupráci aktérů, a to mimo jiné v oblastech20:
-
podpory rozvoje kooperačních sítí veřejnoprávních, hospodářských a občanských aktérů, včetně
podpory rozvoje přeshraničních průmyslových klastrů,
20
Operačný program cezhraničnej spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007-2013
34
-
podpory rozvoje přeshraniční spolupráce mezi podniky, výzkumnými a vývojovými institucemi.
V případě zájmu o uţší spolupráci zejména v oblasti rozvoje lidských zdrojů, výzkumu a vývoje mezi
podniky České a Slovenské republiky se tedy nabízí vyuţití tohoto podpůrného nástroje.
Za relevantní pro podporu přeshraniční spolupráce v oblasti výzkumu, vývoje a inovací lze
v programovém období 2007-2013 povaţovat rovněţ celoevropský program Competitiveness and
Innovation
Framework
Programme
(CIP).
Tento
program
se
zaměřuje
na
posilování
konkurenceschopnosti podniků a inovativnosti v odvětvích jejich specializace. V rámci programu je
nabízen jednak lepší přístup k financování, jednak rozvoj obchodních sluţeb, jednak podpora síťování
aktérů v oblasti inovací, a jednak hodnocení předpokladů inovativních produktů pro trţní uplatnění.
Důraz je kladen na malé a střední podniky21. Na oblast výzkumu a vývoje se pak přímo zaměřuje
celoevropský Seventh Framework Programme (FP7), který podporuje aktivity vědy a výzkumu
v oblastech jednak tvorby kooperačních sítí, jednak základního výzkumu, a jednak rozvoje potřebných
kapacit22.
S ohledem na končící programové období kohezní politiky 2007-2013 je pro další úvahy o podpoře
přeshraniční mobility pracovních sil v rámci výše uvedených programů zásadní otázka jejich
plánovaného nastavení v programovém období 2014-2020. V případě přeshraniční spolupráce mezi
Českou a Slovenskou republikou je tato otázka blíţe upravena v příslušeném návrhu nařízení, které se
týká cíle Evropská územní spolupráce23. V článku 6 tohoto nařízení jsou rovněţ definovány
tzv. investiční priority, tj. tematické oblasti, na něţ bude zaměřeno financování podpory v rámci cíle
Evropská územní spolupráce. K těmto investičním prioritám rovněţ patří:
-
integrace přeshraničních trhu práce včetně přeshraničních mobilit a společné místní iniciativy
na podporu zaměstnanosti a společného odborného vzdělávání,
-
společné programy vzdělávání a odborné přípravy.
Otázky přeshraniční mobility pracovních sil zůstanou relevantní pro financování v rámci cíle Evropská
územní spolupráce i v programovém období 2014-2020. Význam celého konceptu lze přitom zasadit
do širších souvislostí dvou rozvojových konceptů – inteligentní specializace a paktu zaměstnanosti.
Koncept inteligentní specializace je spojen s podporou jednak tradičních odvětví, v nichţ region
vykazuje vysoký stupeň specializace a jednak progresivních, vynořujících se odvětví, a to v souladu
s existující vědecko-výzkumnou základnou. Koncept paktu zaměstnanosti je spojen s utvářením
21
EUROPEAN COMMISSION. New Practical Guide to EU Funding Opportunities for Research and
Innovation. Brussels: European Commission, 2011, 133 pp.
22
EUROPEAN COMMISSION. New Practical Guide to EU Funding Opportunities for Research and
Innovation. Brussels: European Commission, 2011, 133 pp.
23
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského
fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce – COM(2011) 611 final/2.
35
partnerství aktérů relevantních pro zaměstnanost regionu, kdyţ sdruţuje aktéry veřejného sektoru,
vzdělávání a soukromého sektoru. Vytvoření takového partnerství v sobě skrývá potenciál
pro komplexní řešení rozvojových problémů vztaţených k otázkám zaměstnanosti. V tomto ohledu je
potřeba
akcentovat
význam
gumárenského
průmyslu
v hospodářské
struktuře
Zlínského
i Trenčianskeho kraje, tj. potenciál pro zavádění jak konceptu inteligentní specializace, tak konceptu
paktu zaměstnanosti na přeshraniční bázi. K dalším relevantním odvětvím tohoto typu mohou
v případě Zlínského a Trenčianskeho kraje patřit plastikářský průmysl, a dále pak některá nově se
vynořující odvětví, primárně pak ICT technologie či kreativní průmysly.
V období 2014-2020 pak zůstávají relevantní rovněţ programy navazující na program CIP respektive
program FP7. Na program CIP navazuje pro roky 2014-2020 tzv. Programme for the Competitiveness
of Enterprises and SMEs 2014-2020 (COSME). Tento program se ve svých opatřeních zaměří
na zlepšování přístupu k financování pro malé a střední podniky, na utváření prostředí více
přátelského ke vzniku a rozvoji podniků, na stimulování podnikatelské kultury, a na podporu aktivit
malých podniků mimo domácí trh24. Na program FP7 a inovačně orientované aktivity programu CIP
pak bude navazovat program s názvem Horizon 202025. Tento ambiciózní program si klade za cíl
stimulovat konkurenceschopnost Evropské unie na bázi inovací.
24
Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council establishing a Programme for the
Competitiveness of Enterprises and small and medium-sized enterprises (2014-2020) – COM(2011) 834 final.
25
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum
a inovace (2014-2020) – KOM(2011) 2011/0401 (COD).
36
3. Návrh akčního plánu přeshraniční mobility pracovních sil
Předchozí dvě kapitoly této studie definovaly základní analytický rámec problematiky přeshraniční
mobility pracovních sil s důrazem na zaměstnance. Hlavní poznatky těchto dvou kapitol představují
východiska pro formulaci návrhu akčního plánu v podobě dvou klíčových opatření relevantních
k zájmové problematice.
Opatření 1: Podporovat utváření a rozvíjení systémů přeshraniční mobility pracovních sil
Poznatky této studie ukázaly na existenci potenciálu pro přeshraniční mobilitu pracovních sil mezi
Zlínským krajem na jedné straně a Trenčianským a Ţilinským krajem na straně druhé. Tento potenciál
lze spatřovat jednak v blízkosti České a Slovenské republiky ve vztahu ke kulturním faktorům
a jednak v omezeném významu administrativně-právních překáţek pracovní mobility. Vedle toho
realizovaná anketa mezi pracovníky gumárenského průmyslu poukázala na spíše pozitivní postoj
pracovníků firem ke krátkodobé práci v sousední zemi.
Současná míra přeshraniční pracovní mobility mezi Zlínským krajem na jedné straně a Trenčianským
a Ţilinským krajem na straně druhé je nízká. Ţádný z uvedených krajů současně není hlavním cílovým
územím pracovní mobility v České či Slovenské republice, a to s ohledem na jejich postavení
v regionální/sídelní hierarchii. V tomto ohledu lze identifikovat i potenciální hrozby, které souvisí
jednak s odchodem pracovníků ze tří zájmových krajů a jednak s vývojem vztahů nabídky
vzdělávacího sektoru a poptávky po zaměstnancích na trhu práce.
V návaznosti na výše uvedené hrozby se jako jedna z moţných dlouhodobějších strategií jeví podpora
utváření a rozvíjení systémů přeshraniční mobility pracovních sil. Na tuto skutečnost reaguje rovněţ
formulace opatření 1 akčního plánu, při jehoţ realizaci doporučujeme sledovat následující principy:
1. utvářet systémy přeshraniční mobility pracovních sil na bázi spolupráce subjektů jednoho odvětví,
tj. při sledování rozvojového konceptu inteligentní specializace,
2. v rámci systémů přeshraniční mobility pracovních sil integrovat širší rámec témat, a to včetně
výměny zkušeností a znalostí mezi pracovníky (rozvoj lidských zdrojů) respektive utváření
flexibilních systémů pro přeshraniční výměnu pracovníků mezi podniky,
3. v rámci systémů přeshraniční mobility pracovních sil informovat o výhodách zapojení a současně
o významu administrativně-právních aspektů přeshraniční mobility (např. otázka zdravotního
a sociální pojištění),
4. respektovat klíčové motivy pro účast pracovníků v systémech přeshraniční mobility studentů,
primárně pak finanční ohodnocení,
37
5. usilovat o co nejširší vyuţití existujících nástrojů podpory přeshraniční mobility pracovních sil,
a to jak v programovém období 2007-2013, tak při přípravě na programové období 2014-2020.
Opatření 2: Podporovat rozvoj institucionálního zabezpečení opatření k utváření a rozvíjení
systémů přeshraniční mobility pracovních sil
Problematika přeshraniční mobility pracovních sil je součástí komplexního problému fungování trhu
práce, jehoţ řešení je podmíněno spoluprací široké skupiny aktérů veřejného, vzdělávacího
i soukromého sektoru. V současnosti nosným rozvojovým konceptem tohoto druhu je tzv. pakt
zaměstnanosti, v rámci něhoţ dochází k utváření partnerství aktérů relevantních pro fungování trhu
práce v regionu. Význam celého konceptu vzrůstá v kontextu nastavení budoucí podoby kohezní
politiky v programovém období 2014-2020. Důraz je v tomto ohledu kladen na tematickou integraci
intervencí, coţ koncept paktu zaměstnanosti beze zbytku splňuje. Přeshraniční dimenze představuje
jednu z moţných zastřešujících rovin realizace rozvojového konceptu pakt zaměstnanosti.
38