Felinní pediatrie: Kterak léčit maličké a nemocné*

Felinní pediatrie:
Kterak léčit maličké a nemocné*
Susan Little, DVM, DABVP (Feline Practice)
Bytown Cat Hospital, Ottawa, Ontario, Canada
Většina veterinárních lékařů se setkala s koťaty, která neprospívají. Tito pacienti
představují výzvu, protože jsou drobní, jejich fyziologii pořádně neznáme a
jejich zdravotní stav má sklony rychle se zhoršit. Nejčastější obecné příčiny
onemocnění a neprospívání jsou mateřské, gestační, spojené s okolním
prostředím, genetické a infekční faktory. (1,2)
Většina veterinární literatury definuje neonatální (novorozeneckou) periodu jako
první 4 týdny života. Ovšem z klinického hlediska je užitečné vzít v úvahu
definované rizikové periody: první 4 dny života (kdy mnohé problémy jsou
spojeny s porodem a poporodním obdobím anebo s prostředím); mezi 21. a 28.
dnem života (kdy se odehrávají důležité změny vedoucí ke zrání
neurologickému a behaviorálnímu); a odstav (ve věku 4. až 6. týdne). (2)
Vyšetřování novorozených koťat
Existuje mnoho klinicky významných fyziologických rozdílů mezi
novorozenými koťaty a dospělými kočkami (3) (TABULKA 1) a nemůžeme
tedy přistupovat k mladým koťátkům jako k malým dospělým kočkám.
Nemocný novorozenec by se měl vyšetřit co možná nejdříve za použití
systematického postupu zahrnujícího úplnou anamnézu kotěte, vrhu a matky;
vyšetření kotěte a matky a diagnostických testů. (4,5) Koťata mladší 4 týdnů by
se měla vyšetřovat, pokud je to možné, za přítomnosti matky (pokud to povaha
matky neznemožňuje).
Začněte s úplnou medicínskou anamnézou vyšetřovaného kotěte i jeho
sourozenců. Může být také užitečné mít podrobnou anamnézu matky, pokud je
to možné (např. nemoc, výživa, vakcinace) a informace o průběhu porodu a
poporodního období, zejména u koťat mladších 2 týdnů. Pokud se nejedná o
první vrh dané kočky, měli bychom se zaměřit také na informace ohledně
předchozích vrhů a možných předchozích problémů s porodem nebo
poporodním obdobím. Prozkoumejte domácí prostředí koťat, všimněte si teploty
a vlhkosti, čistoty, ventilace, hustoty osídlení, přítomnosti dalších domácích
mazlíčků a malých dětí, proběhlých infekčních nemocí a parazitóz.
S novorozenci by se mělo zacházet jemně, na čistém teplém povrchu. Umyjte si
ruce a použijte ochranné rukavice. K vyšetřování novorozenců postačuje
jednoduché vybavení: na gramy vážící přesná váha, pediatrický rektální
teploměr, otoskop s úzkými (dětskými) nástavci, vyšetřovací baterka a
fonendoskop s dětskou komůrkou a membránou.
Než se začnete kotětem zabývat, zhodnoťte jeho tělesnou kondici a reakce na
okolí, včetně čilosti, držení těla, pohybů a frekvence dechu a jeho charakter.
Zdravá novorozená koťata mají silný sací reflex, který je ovšem ve srovnání se
zdravými štěňaty normálně méně silný. Normální tělesná teplota u
novorozených koťat je 36°C až 37°C (97°F až 98°F). Rektální teplota se zvyšuje
pomalu a dosahuje okolo 4. týdne stáří 38°C (100°F). Po první 2 týdny věku
jsou koťata v podstatě poikilotermní a postrádají reflex třepání se v chladu. Po
dosažení 14 dnů věku se postupně stávají homeotermními, ale stále jsou citlivá
na podmínky zevního prostředí a snadno mohou prochladnout.
TABULKA 1. Fyziologické hodnoty u novorozených koťat
Parametr
Normální hodnoty
Porodní hmotnost
90-110g (0,09-0,11kg)
Rektální teplota: novorozenec
36°C-37°C (97°F-98°F)
Rektální teplota: 1 měsíc
38°C (100°F)
Srdeční frekvence
220-260 úderů/min v prvních 2 týdnech stáří
Dechová frekvence: novorozenec
10-18 nádechů/min.
Dechová frekvence: 1 týden
15-35 nádechů/min.
Specifická hmotnost moči
pod 1020
Množství vyloučené moči
25ml/kg/den
Potřeba tekutin
130-220 ml/kg/den
Potřeba kalorií
20 kcal ME/100 g/den
Kapacita (objem) žaludku
4-5 ml/100g
ME=Metabolizovatelná energie
*Předchozí verze tohoto článku se objevila ve sborníku The Royal Canin Feline
Symposium, 16. leden 2011.
Dr. Little oznamuje, že obdržela finanční benefity od firem Boehringer
Ingelheim, Hill´s Pet Nutrition, IDEXX, Merial a Royal Canin.
TABULKA 2. Vývojové milníky u koťat
Milník
Věk
Odpadávání pupeční šňůry
3 dny
Otevřená víčka
7-10 dnů (rozpětí 2-16 dnů)
Ohrožení/pupilární reflexy
28 dnů nebo později
Normální vidění
30 dnů
Dospělé zbarvení duhovky
4-6 týdnů
Otevření zvukovodu
9 dnů (rozpětí 6-17 dnů)
Funkční sluch
4-6 týdnů
Plazení se
7-14 dnů
Chůze
14-21 dnů
Uvědomělé vyměšování
3 týdny
Prořezávání dočasných incissivi+canini
3-4 týdny
Prořezávání dočasných premolárů
5-6 týdnů
Neznáte-li datum narození, pokuste se odhadnout věk kotěte pomocí tělesné
hmotnosti a posouzení dentice. Typická porodní váha kotěte je 90-110 g (rozpětí
80 až 140 g), ačkoli existují značné rozdíly mezi různými plemeny a i v rámci
plemen samotných. (6) Normálně koťata přibývají 50 až 100 g/ týden (10 až 15
g/den) a měla by zdvojnásobit svou hmotnost před dosažením 2 týdnů věku.
Nízká porodní hmotnost bývá častou příčinou hynutí, největší riziko je u koťat
vážících při narození pod 75 g. První dočasné zuby, které se objevují, jsou ve 3
až 4 týdnech věku řezáky a špičáky. Premoláry se prořezávají přibližně ve věku
5 až 6 týdnů. Zubní vzorec dočasného chrupu je 2(I3/3, C1/1, P3/2)= 26;
dočasné moláry nejsou. Při určování věku mohou být užitečné vývojové milníky
(TABULKA 2), i když u koťat s nízkou porodní hmotností a sníženým
přibýváním váhy se může objevit opožděný vývoj. Příklady uvádějí
nekoordinovanou chůzi ve 21 dnech a koordinovanou chůzi ve 28 dnech.
Zkontrolujte u novorozence přítomnost hrubých anatomických abnormalit, jako
je rozštěp patra nebo pysků, umbilikální hernie nebo infekce (OBRÁZEK 1),
neuzavřenou fontanelu, deformity končetin (OBRÁZEK 2), deformity hrudní
stěny a nevyvinuté urogenitální nebo rektální otvory (OBRÁZEK 3). Koťata
mladší zhruba 3 týdnů nemohou uvědoměle vylučovat moč ani trus. Vyšetřete
urinační a defekační reflexy použitím smotku vaty (namočený do minerálního
oleje nebo teplé vody), kterým stimulujete anogenitální oblast. Zhruba u 60%
nemocných koťat je přítomný průjem, který může vyvolat značnou ztrátu
tekutin. Hematurie nebo pigmenturie mohou být příznaky infekce urinárního
traktu nebo traumatu či neonatální izoerytrolýzy (OBRÁZEK 4). Neonatální
izoerytrolýza může být běžným problémem u určitých plemen (např. britská
krátkosrstá, Cornish rex, Devon rex) s vysokým procentem jedinců s krevní
skupinou B. PŘEHLED 1 vyjmenovává vybrané běžné kongenitální defekty u
novorozených koťat, které jsou patrné v době okolo narození.
Měli bychom vyšetřit oči na abnormality oka jako takového a víček, na
neonatální oftalmii (před otevřením očních víček) nebo konjunktivitidu (po
otevření očních víček). Obranný reflex a reakce pupily na osvit se objevují
nejdříve okolo 28. dne věku nebo později. Může být přítomný divergentní
strabismus a je i normální do zhruba 8 týdnů věku, pokud není zároveň přítomný
hydrocefalus. Do věku asi 6 týdnů je obtížné vyšetření fundu.
Měli bychom vyšetřit ušní boltce na případné trauma, parazity (jako je ušní
svrab) a kožní onemocnění. Zvukovod je nesnadné otoskopicky vyšetřit až po
dosažení věku minimálně 4 týdnů. Srst novorozence by měla být čistá lesklá.
Zdravá novorozená koťata mohou mít do věku 7 dnů poněkud hyperemické
sliznice (zároveň ale může být hyperemie příznakem dehydratace), zatímco
nemocní novorozenci často vykazují bledé, šedé nebo cyanotické sliznice.
Koťata s cyanotickými sliznicemi mají špatnou prognózu.
Obrázek 1. Normální pupečník je suchý, bez zarudnutí, otoku nebo výtoku
z pupku; odpadá asi ve 3 až 4 dnech věku.
Obrázek 2. Tarzální hyperextenze u kotěte plemene Korat. (A) Tarzální
hyperextenze a metatarzální rotace u novorozeného kotěte plemene Korat.
Fotografie se svolením Carine Risberg (B) Stejné kotě ve stáří několika týdnů.
Je zřejmá korekce tarzální hyperextenze, protože kotě se učí plazit. Fotografie
se svolením Carine Risberg
Obrázek 3. Toto kotě samičího pohlaví má neotevřený anus a anovaginální
fistuli. Fotografie se svolením Dr. Rosalyn MacDonald
Obrázek 4. Zjevná pigmenturie v moči na smotku vaty u kotěte s neonatální
izoerytrolýzou (vlevo) ve srovnání s normální močí (vpravo).
Kardiovaskulární systém prodělává dramatické změny, když srdce přebírá
funkce dosud zastávané fetomaternální cirkulací. Důležitý fyziologický rozdíl
mezi novorozenci a dospělými jedinci představuje rychlejší srdeční činnost u
novorozenců. Normální tepová frekvence může být vyšší než 200 úderů za
minutu (rozpětí 220 až 260 úderů/min). Normální dechová frekvence čítá 15 až
35 vdechů za minutu. Funkční šelesty mohou u novorozenců být přítomny kvůli
anemii, hypoproteinemii, horečce nebo sepsi. Neškodné šelesty, které nejsou
spojené s nemocí, jsou častější u štěňat než u koťat; šelesty přítomné po 4
měsících věku by se měly vyšetřit. Kongenitální srdeční onemocnění může být
spojeno s hlasitými šelesty a doprovázené prekordiální stimulací. Nejčastějším
vrozeným srdečním onemocněním koťat je dysplazie trikuspidální chlopně a
defekt ventrikulárního septa. (7)
Abdominální palpaci bychom měli provádět citlivě; během několika prvních dnů
života může vyvolat abdominální tlak během palpace regurgitaci žaludečního
obsahu a následnou aspiraci. U dobře nakrmeného kotěte je normální plné
břicho, ovšem zvětšené břicho u nemocného kotěte může poukazovat na
aerofagii. Normální játra a slezina nemusí být palpovatelné ; často jsou hmatné
ledviny. Žaludek můžeme nahmatat, pokud je naplněný. Intestinální trakt je
palpovatelný jako tekutinou naplněné střevní kličky, které by měly být volně
pohyblivé a nebolestivé. Normální močový měchýř je rovněž hmatný, pohyblivý
a nebolestivý.
PŘEHLED 1 Vybrané běžné kongenitální defekty u novorozených koťat
Oční a ušní
Kosterní
- glaukom
- hernimelia radialis
- kolobom
- polydactilia
- mikroftalmie
- syndactylia
- korneální dermoid
- syndrom plochého hrudníku koťat
- kongenitální nystagmus
- pectus excavatum („trychtýřovitý hrudník“)
Neurologické
Urogenitální
- hydrocefalus
- renální aplazie/hypoplazie
- cerebrální hypoplazie
- nejasné genitálie/pseudohermafroditismus
- hluchota
Kožní a svalové
Endokrinní
- hypotrichosis
- kongenitální hypothyroidismus/dwarfismus
- umbilikální hernie
- gastroschisis/schistosoma (abdominální hernie)
Srdeční
Gastrointestinální
- patentní ductus arteriosus
- rozštěp patra
- atrioventrikulární defekty
- atresia ani/anogenitální fistula
___________________________________________________________
PŘEHLED 2. Minimální databáze u nemocného novorozeného kotěte
- hematokrit a celkový obsah pevných látek: použijte mikrohematokritové
trubičky a refraktometr
- Kompletní krevní obraz: spočítejte leukocyty z jedné kapky plné krve umístěné
přímo do Unopette; diferenciální rozpočet obdržíte z krevního nátěru
- dusík močoviny v krvi: použijte plnou krev na reagenční strip
- krevní glukóza: použijte jednu kapku plné krve na glukometr (poznámka:
výsledky z těchto přístrojů mají tendenci ukazovat nižší hodnoty)
Diagnostika
K venepunkci otočte kotě vleže do dorzální polohy, přední nohy natáhněte
dozadu směrem k břichu a hlavu a krk dejte do extenzní polohy. Odeberte krev
z jugulární vény pomocí 1ml stříkačky s 25G nebo 26G jehlou. Aby se zabránilo
kolapsu cévy, je nezbytné aspirovat krev pomalu. Pro většinu rozhodujících
testů může být použito malé množství krve (0,5 ml)( PŘEHLED 2).
Biochemické a hematologické hodnoty u novorozenců se liší od hodnot
dospělých (TABULKA 3 a TABULKA 4); většina parametrů se dostane na
hodnoty dospělých jedinců ve věku okolo 4 měsíců. (8-10). Stimulací perineální
oblasti odebereme moč pro biochemické vyšetření, vyšetření sedimentu a
hustoty moči; cystocentéza by se měla provádět u velmi mladých jedinců velice
opatrně vzhledem ke snadnému poškození stěny močového měchýře a zároveň
vzhledem k nebezpečí traumatizace potenciálně stále patentní umbilikální
vaskulatury. Hustota moči je během prvních několika týdnů života 1.020 nebo
nižší; hodnot u dospělých se dosáhne zhruba ve věku 8 týdnů. (11) Pomocí
centrifugace ve flotačním roztoku (zinksulfátový) by se měly vyšetřit vzorky
trusu na přítomnost běžných střevních parazitů, jako jsou Giardie, Isospory a
oblí červi; nebo pomocí přímého stěru ve fyziologickém roztoku a také pomocí
testu antigenu na Giardii v trusu. Koťata od věku 2 týdnů mohou být ošetřena
pyrantel pamoátem (5-10 mg/ kg PO každé 2 týdny).
Infestace blechami by se měla agresivně léčit, protože zablešení může způsobit
život ohrožující anémii. Mladá koťat se mohou koupat v bezpečných šampónech
pro malá zvířata, následovat má důkladné vysušení a vykartáčování srsti. Je
možno také použít pyretrinové spreje na vodní bázi určené k použití u koťat.
K použití u koťat od věku 4 týdnů a hmotnosti minimálně 0,9 kg (2 lb) je
licentován nitenpyram. Většina dalších produktů určených k likvidaci blech je
použitelná až od věku 8 týdnů, i když neoficiálně byl použit selamectin u koťat
ve věku 6 týdnů. Infestace ušními zákožkami (Otodectes) se nejlépe léčí lokálně
ivermectinem. Bezpečnost jednoho výrobku (Acarexx, Boehringer Ingelheim)
byla prokázána u koťat starých 4 týdny.
Testace na FeLV a FIV je důležitou součástí jak prevence onemocnění, tak i
jeho diagnostiky (TABULKA 5). Doporučení pro testace na FeLV a FIV u
koťat byly nedávno publikovány (12,13) a měly by být přezkoumány.
Nedostatečně se využívají pitvy jako diagnostický prostředek u volně se
pohybujících populací koček, stejně jako v útulcích pro zvířata a v chovných
stanicích koček. Výsledky pitvy mohou poskytnout informace nutné k záchraně
sourozenců z vrhu případně dalších vrhů. Aby se dosáhlo nejlepších výsledků,
mělo by se odeslat zkušenému patologovi celé tělo (zchlazené, nikoli
zamražené). Pochopitelně, než zkoumat autolyzovaný kadáver, je lepší jej včas
zamrazit.
TABULKA 3 Normální hematologické hodnoty u koťat od narození do
věku 8 týdnů (a)
Věk
Parametr 2 týdny
HCT(%)
33,6-37
4 týdny
25,7-27,3
6 týdnů
26,2-27,9
8 týdnů
28,5-31,1
ERY
(x106 /uL)
5,05-5,53
4,57-4,77
5,66-6,12
6,31-6,83
LEU
(x103 /uL)
9,1-10,24
14,1-16,52 16,08-18,82 16,13-20,01
NEU
(x103/uL)
5,28-6,64
6,15-7,69
7,92-11,22 5,72-7,78
LYM
(x103/uL)
3,21-4,25
5,97-7,15
5,64-7,18
8,02-11,16
MONO
(x103/uL)
0,0-0,02
0,0-0,04
0
0,0-0,02
EOS
(x103 /uL)
0,53-1,39
1,24-1,56
1,22-1,72
0,88-1,28
HCT=hematokrit, ERY=erythrocyty, LEU=leukocyty, NEU=neutrofily,
LYM=lymfocyty, MONO=monocyty, EOS=eozinofily
(a) Upraveno podle Moon P., Massat B., Pascoe P.- Neonatal critical care.
Vet Clin North Am Small Anim Pract 2001; 31:343-367.
______________________________________________________________
TABULKA 4. Normální biochemické hodnoty u koťat od narození do věku
8 týdnů (a)
Věk
Parametr 2 dny
Albumin
1,6-2,6
(g/dL)
1 týden
2,0-2,5
2 týdny
2,1-2,6
4 týdny
2,4-2,9
8 týdnů
2,4-3,0
ALP
(U/L)
275-2021
126-363
116-306
97-274
60-161
ALT
(U/L)
12-84
11-76
10-21
14-55
12-56
Bilirubin
(mg/dL)
0-0,7
0-0,6
0-0,2
0-0,3
0-0,1
Calcium
(mg/dL)
8,6-12,7
10-13,7
9,9-13
10-12,2
9,8-11,7
Cholesterol 80-175
(mg/dL)
119-213
137-223
173-253
124-221
Kreatinin
(mg/dL)
0,5-1,1
0,3-0,7
0,4-0,6
0,4-0,7
0,6-1,2
GMT
(U/L)
0-5
0-5
0-4
0-1
0-2
Glukóza
(mg/dL)
75-154
105-145
107-158
117-152
94-143
Fosfor
(mg/dL)
4,1-10,5
6,7-11
7,2-11,1
6,7-9
7,6-11,7
3,5-4,8
3,7-5,0
4,5-5,6
4,8-6,5
Celk.bílkovina
(g/dL)
3,9-5,8
Močovina 24-71
16-36
11-30
10-22
16-33
(mg/dL)
ALP=alkalická fosfatáza, ALT=alanin aminotransferáza, GMT=gama
glutamyltransferáza
(a) Upraveno podle Levy J., Crawford P., Werner L. – Effect of age on
reference intervals of serum biochemical values in kittens. J Am Vet Med
Assoc 2006; 228: 1033-1037.
Základy léčby
Léčíme-li nemocná koťata, klíčem k úspěšnému zvládnutí je rychlá identifikace
onemocnění a promptní intervence. Často při předvedení pacienta není zřejmá
přesná příčina onemocnění kotěte a terapie se musí zaměřit na podpůrnou léčbu.
Počáteční terapie může zahrnovat doplňující teplo, hydrataci, podávání glukózy
a výživovou podporu. (14,15) Důležité je povědomí o fyziologických rozdílech
mezi novorozenými a dospělými kočkami, informace o těchto rozdílech by měly
být přezkoumány. (3)
Těžká hypotermie nastane, pokud rektální teplota kotěte poklesne pod 34,4°C
(pod 94°F), a je spojena s depresí dýchání, narušenou funkcí imunitního
systému, bradykardií a ileem. Hypotermická koťata by se měla zahřívat pomalu,
během 2 až 3 hodin nebo i déle, až na maximální rektální teplotu, která je
přiměřená jejich věku. Příliš rychlé zahřívání může vyvolat zvýšené metabolické
nároky, ústící v dehydrataci, hypoxii a ztrátu kardiovaskulární integrity.
K zahřívání se dobře hodí inkubátor nebo kyslíkový box, ovšem rovněž se
mohou použít za pečlivého monitorování pacienta také lahve s horkou vodou
nebo infralampy. U závažně hypotermických koťat se mohou intravenózně (IV)
nebo intraoseálně (IO) (závisí na věku) podávat tekutiny zahřáté na 35°C až
37°C (95°F až 98°F). Nikdy se hypotermické kotě nepokoušejte krmit, protože
existuje závažné riziko aspirační pneumonie v důsledku gastrointestinální
hypomobility a regurgitace. Důkladně monitorujte případnou recidivu
hypotermie po zahřátí malého pacienta.
Klinická hypoglykémie nastane, když hladina krevní glukózy klesne pod 3
mmol/L (50 mg/dL), a představuje běžný problém u nemocných novorozenců,
protože koťata mají nezralé jaterní funkce a rychle jim poklesnou zásoby
glykogenu. Hypoglykémii může vyvolat zvracení, průjem, sepse, hypotermie
nebo nedostatečný nutriční příjem. Koťata s hypoglykémií slábnou, jsou
letargická a mohou být anorektická. Není-li kotě hypotermické nebo
dehydrované, pravidelně podávejte orálně gastrickou sondou 5% až 10%
dextrózu v množství 0,25 až 0,50 ml /100 g živé hmotnosti dokud není kotě
silnější a normoglykemické (OBRÁZEK 5). Pokud není k dispozici náhradní
laktující kočka, začněte pak krmit náhradní mléčnou stravu určenou pro koťata.
Kriticky nemocní novorozenci mohou vyžadovat IV nebo IO bolus infuze
12,5% dextrózy (0,1 až 0,2 ml/100 g nebo i více), následovanou konstantní
infuzí 1,25% až 5% dextrózy ve vybalancovaném elektrolytovém roztoku tak,
aby se zabránilo znovuobjevení se hypoglykémie. (8,16) Hypertonická dextróza
by se neměla podávat subkutánně, protože by to mohlo vyvolat nekrózu tkání.
Dehydratace se snadno projeví u novorozených koťat s hypoxií, hypotermií,
průjmem, zvracením nebo sníženým příjmem tekutin. Novorozenci mají slabé
kompenzační mechanismy a nezralou funkci ledvin. Denní produkce moči u
koťat starých 1 měsíc je 25 mL/kg oproti 10 až 20 mL/kg u dospělých koček. (8)
Novorozenci také mají větší potřebu tekutin než dospělí z důvodů jako jsou větší
celkový obsah tělesné vody (asi 80% tělesné hmotnosti ve srovnání s 60% u
dospělých), větší poměr povrchu těla k tělesné hmotnosti, rychlejší
metabolismus a méně tělesného tuku. Posouzení hydratace u nejmladších
pacientů může být obtížné. Kožní turgor nebývá spolehlivým znakem hydratace
u koťat mladších 6 týdnů, protože jejich kůže obsahuje méně tuku a více vody
než kůže dospělých. Sliznice koťat by měly být vlhké a buď lehce hyperemické
nebo růžové. Bledé sliznice a snížené CRT poukazují na nejméně 10%
dehydrataci. Neonatální moč je normálně bezbarvá a čirá; u dehydrovaných
koťat může být moč tmavší s hustotou nad 1.020.
TABULKA 5. Obvyklé patogeny koťat
Klinický problém
Onemocnění horních
a dolních dechových
cest
Gastrointestinální
trakt
Obvyklé patogeny
Felinní herpesvirus-1
Felinní calicivirus
Bordetella bronchiseptica
Mycoplasma spp
Chlamydophila spp
Panleukopenia (parvovirus)
Coliformní bakterie
Tritrichomonas foetus
Systémová onemocnění
Giardia spp
Isospora spp
Ancylostoma spp
Toxocara spp
FeLV
FIV
Felinní infekční peritonitis
Toxoplasma spp
Gram+ bakterie (např. Streptococcus spp,
Staphylococcus spp)
Gram- bakterie (např. Escherichia coli,
Salmonella spp)
Obrázek 5. Slabá, hypoglykemická koťata nebo vrhy osiřelých koťat se mohou
snadno krmit pomocí gastrické sondy. U nejmenších koťat se používá červená
gumová jícnová sonda velikosti 5-French.
Pokud je kotě normotermní a není v šoku nebo v kardiovaskulárním kolapsu,
mohou se subkutánně (SC) podávat zahřáté tekutiny, i když absorbce u mladých
koťat je pomalá. Není-li gastrointestinální dysfunkce, mohou se zahřáté tekutiny
podávat orálně. Tyto postupy jsou obzvlášť užitečné u nejmladších a nejmenších
pacientů (mladších než 4 týdny). Pokud je kotě středně až silně dehydrované a
zároveň dostatečně velké na infuzní terapii (IV), je nejúčinnější podávání tekutin
IV cestou. Používá se mini-set (60 kapek/mL) s infuzní pumpou nebo lineárním
dávkovačem. Může se katetrizovat vena cephalica nebo vena jugularis katetry o
rozměrech 24G, ¾ palce nebo 22G, 1 palec. K rehydrataci se ideálně hodí roztok
Ringer-laktátu, protože laktát se může použít jako zdroj energie, může se také
přidat, je-li to nutné, 1,25% až 5% dextróza.
Zahřáté tekutiny se mohou podat jako pomalý IV bolus v množství 1 mL/30g
tělesné hmotnosti (30 až 45 mL/kg), následně pak udržující infuze 80 až 120
mL/kg/den (8 až 12 mL/100g/den) plus všechny aktuální ztráty.(11,16) Je
důležité pečlivě sledovat fluidní terapii; mladá koťat se snadno mohou příliš
zavodnit kvůli jejich nezralé renální tubulární funkci. Stav hydratace je možné
monitorovat více způsoby, ovšem užitečné a snadno proveditelné je vážení
kotěte každých 6 až 8 hodin pomocí na gram přesné váhy. Také se mohou použít
opakovaná měření hematokrit/celková bílkovina. Měl by se sledovat
elektrolytový a glukózový stav organismu.
Pokud je obtížné zavést IV přístup, musí se použít náhradní cesty podávání
tekutin. Intraperitoneální způsob by se měl používat u novorozených koťat
obezřetně kvůli možnému riziku vyvolání peritonitidy nebo poškození krevních
cév. U větších koťat je nejlepší alternativou k IV podávání IO přístup přes fossa
trochanterica proximálního femuru; takto se mohou podávat krev, tekutiny a
léky, zvláště u koťat okolo 4 týdnů věku nebo starších. (11) Jako katetr použijte
20 až 22G spinální jehlu nebo 18G až 25G hypodermální jehlu. Pomocí
gravitace může být dosažen průtok až do 11mL/min. Použití chladných roztoků,
příliš velkého objemu v krátkém čase nebo hypertonických či alkalických
roztoků vyvolává bolestivost. IV přístup by se měl zavést co možná nejdříve.
Komplikace při IV podávání zahrnují infekci, extravazaci tekutin, traumatizaci
kosti a měkkých tkání. Praktické důvody, jako je tolerance stresu, si mohou
alespoň z počátku vynutit použití SC aplikace tekutin. Pokud se použije SC
podávání, musí se pečlivě sledovat absorbce tekutin.
U některých nemocných novorozených koťat může být nezbytná transfúze krve,
obzvláště u těch s anemií kvůli infestací blechami nebo střevními parazity.
Indikace pro transfúzi krve zahrnují slabost, tachykardii, bledé sliznice a
hematokrit pod 15%. Krev od kompatibilního donora se ředí 9:1 s citrátovým
antikoagulanciem a podává se přes milipórový krevní filtr IV nebo IO cestou
v množství 20 mL/kg během minimálně 2 hodin. (11)
_______________________________________________________________
Obrázek 6. Běžná je u mladých koťat konjunktivitida v důsledku felinní
herpesvirózy. Klinické příznaky zahrnují horečku, kýchání a bilaterální výtok
z nosu a očí.
_______________________________________________________________
Imunita
Ingescí kolostra během prvních 18 hodin života (než se uzavřou střeva) obdrží
koťata téměř celou svou pasivní imunitní výbavu; u koček je malý nebo žádný
transplacentární přenos imunoglobulinů. (17) Nejnižší hladina sérových IgG se
objevuje asi ve věku 4 týdnů v důsledku katabolismu mateřských protilátek a
koreluje zároveň s obdobím zvýšené vnímavosti k infekcím (18,19) (Obrázek
6). Tak jak se vyvíjí vlastní kotěcí adaptivní imunita, postupně se pak zvyšuje
hladina IgG.
Selhání pasivního přenosu se může objevit u koťat, které se nenapily kolostra
během prvních kritických hodin. Korekce tohoto selhání pasivního přenosu se
může provést SC injekcí séra dospělé kočky kompatibilní krevní skupiny, která
byla předtím testována na infekční nemoci. Jediná literární studie uvádí
15mL/100 g tělesné hmotnosti, rozděleně do tří dávek během 24 hodin.(18)
Minimální nezbytné množství není známo. Koťata, u kterých nebyla provedena
korekce pasívního přenosu protilátek, si začínají vytvářet vlastní IgG zhruba ve
věku 4 týdnů; jsou proto nejvíce náchylná k infekci od porodu do nejméně 4
týdnů věku.
Odkazy
1. Freshman J. Causes of fading puppy and kitten syndrome. Vet Med 2005;100:781-788.
2. Lawler DF. Neonatal and pediatric care of the puppy and kitten. Theriogenology
2008;70:384-392.
3. Grundy SA. Clinically relevant physiology of the neonate. Vet Clin North Am Small
Anim Pract 2006;36:443-459, v.
4. Freshman J. Evaluating fading puppies and kittens. Vet Med 2005;100:790-796.
5. McMichael M, Dhupa N. Pediatric critical care medicine: physiologic considerations.
Compend Contin Educ Pract Vet 2000;22:206.
6. Sparkes AH, Rogers K, Henley WE, et al. A questionnaire-based study of gestation,
parturition and neonatal mortality in pedigree breeding cats in the UK. J Feline Med Surg
2006;8:145-157.
7. MacDonald KA. Congenital heart diseases of puppies and kittens. Vet Clin North Am
Small Anim Pract 2006;36:503-531.
8. Moon P, Massat B, Pascoe P. Neonatal critical care. Vet Clin North Am Small Anim
Pract 2001;31:343-367.
9. Hoskins J. Clinical evaluation of the kitten: from birth to eight weeks of age. Compend
Contin Educ Pract Vet 1990;12:1215-1225.
10. Chandler M. Pediatric normal blood values In: Kirk R, Bonagura J, eds. Current Veterinary
Therapy XI: Small Animal Practice. Philadelphia, PA: WB Saunders; 1992:981-984.
11. Macintire DK. Pediatric fluid therapy. Vet Clin North Am Small Anim Pract 2008;
38:621-627, xii.
12. Little S, Bienzle D, Carioto L, et al. Feline leukemia virus and feline immunodeficiency
virus in Canada: recommendations for testing and management. Can Vet J 2011;52:849-855.
13. Levy J, Crawford C, Hartmann K, et al. 2008 American Association of Feline Practitioners’
feline retrovirus management guidelines. J Feline Med Surg 2008;10:300-316.
14. Freshman J. Initially treating fading puppies and kittens. Vet Med 2005;100:800-805.
15. McMichael M, Dhupa N. Pediatric critical care medicine: specific syndromes. Compend
Contin Educ Pract Vet 2000;22:353.
16. McMichael M. Pediatric emergencies. Vet Clin North Am Small Anim Pract
2005;35:421-434.
17. Casal M, Jezyk P, Giger U. Transfer of colostral antibodies from queens to their kittens.
Am J Vet Res 1996;57:1653-1658.
18. Levy J, Crawford P, Collante W, et al. Use of adult cat serum to correct failure of passive
transfer in kittens. J Am Vet Med Assoc 2001;219:1401-1405.
19. Claus MA, Levy JK, MacDonald K, et al. Immunoglobulin concentrations in feline
colostrum and milk, and the requirement of colostrum for passive transfer of immunity
to neonatal kittens. J Feline Med Surg 2006;8:184-191.
Překlad: MVDr. Pavel Štellar