Stáhnout ve formátu PDF
Transkript
V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Zlaté rouno, Článek: České menhiry, Reportáž: Deskohraní; Veletrh hraček, Recenze: Zelená; Naučte se kreslit Fantasy světy; Keltské kroniky; Kozí příběh; Savage: Battle for Newerth, Povídka: Život v úrodném údolí, Magic: The Gathering: Odštěpky Alary – Část první, Desková hra: FBI, Záhada: Prackatý červ, Historie: Hannibal, Mytologie: Síla druidů, Osobnosti fantasy: J. R. R. Tolkien Úvodník………………………………………….……………....str. 2 Zajímavost – Zlaté rouno…………………..…..…………...……str. 3 Článek – České menhiry………...……………………………….str. 4 Novinky – Co se děje ve světě Fantasy…………...………..…….str.6 Reportáž – Deskohraní……………………………………………str.7 Reportáž – Veletrh hraček………….…………………………….str.7 Rubrika Literatura………………………………………….……..str.8 Rubrika Film………………………………………………...…..str.10 Rubrika Hry…………………………………………………......str.11 Milí čtenáři! Prohlížíte si již druhý díl našeho nového internetového měsíčníku Camelot. Od vydání prvního čísla uplynul téměř měsíc a za tu dobu se stalo mnoho událostí, které stojí za zmínku. V první řadě bych vás rád upozornil na webové fórum, které jsme pro vás vytvořili. Najdete ho na adrese www.camelot.surikata.cz, ale je na něj odkaz i z našich stránek. Můžete na něm diskutovat o článcích v Camelotu, i o jiných věcech. Také do něj můžete psát návrhy, co v Camelotu zlepšit a o čem v Camelotu psát, takže se na našem fóru nezapomeňte registrovat a připojte se do diskusí! Zadruhé chci přivítat nového redaktora. Pravda, jeho článek (a dokonce i povídka) se objevil již v minulém čísle, ale až teď post redaktora skutečně obdržel. Jmenuje se Stanislav Cepník st. a jen tak mimochodem, je to můj děda. Stal se šéfredaktorem rubriky Historie. Na závěr chci poděkovat Janu Pechancovi, šéfredaktorovi sci-fi webu Sarden za laskavou pomoc s propagací Camelotu. Už vás dál nebudu otravovat, čtěte! Povídková část: Život v úrodném údolí (Stanislav Cepník st.)……….…………..str.12 Rubrika Magic: The Gathering…….…………………………....str.13 Desková hra – FBI………………………………………………str.14 Záhada – Prackatý červ…...……………………………………..str.15 Historie – Hannibal……………………………………………...str.16 Mytologie – Síla druidů…………………………………………str.17 Osobnosti fantasy – J. R. R. Tolkien……………………………str.18 Závěr……………………………………………………………str.20 Příští číslo Camelotu vyjde v pondělí 1.12.2008 Dočtete se zde například: • O Zeměploše Hlavním tématem příštího čísla se stane úspěšná série Zeměplocha od Terryho Pratchetta. • O samurajích Přečtěte si o japonských bojovnících, kterým se říkalo samurajové! • O jihlavských katakombách V katakombách ve městě Jihlava se opakovaně zjevují duchové. Má to něco společného s tajemnými pokusy, které tam prováděli nacisté za druhé světové války? • O Vánocích Je libo článek o historii Vánoc a jejich zvycích? • Azurová planeta Pokračování ságy Azurová planeta. • A mnoho dalšího! Kuba „Gandalf“ Cepník Stačí si příští číslo stáhnout na www.camelot.czweb.org Česká expozice v parku Mini Europe v Bruselu Zlaté rouno Jakub Cepník Existovalo bájné Zlaté rouno? Pokud jste četli Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky, zajisté znáte pověst, ve které se Iáson vydává hledat do Kolchidy Zlaté rouno. Tato pověst je v dnešní době považována za zcela vymyšlenou, ale i když se to nezdá, nemusí tomu tak být. Jedna teorie tvrdí, že pověst vznikla, když první hledači zlata chytali částečky zlata na řece Phasis právě do ovčího rouna. Další (a mnohem zajímavější) teorie, kterou předložil v roce 1987 australský vědec Dr. G. Smith, však tvrdí, že když nastalo ve starověku období hladu, farmáři krmili ovce listím. A právě kyselina obsažená v listech olivovníku Olea europaea mohla způsobit, že se vlna ovcí, které tyto listy pozřely, zabarvila do zlaté barvy, a tak pověst o Zlatém rounu mohla vzniknout, když někdo takovou ovci viděl. Zajímavé, že? Zdroj: www.tajemstvi.mysteria.cz/rouno.htm České menhiry Jakub Cepník a Jan Holan O megalitech Megalit je, jednoduše řečeno, kámen vztyčený (nejspíše) lidskou rukou. Megalitické stavby byly stavěny v pravěku, i když dodnes nedokážeme vysvětlit, kdo je postavil a k čemu sloužily. Někdo hovoří o národu stavitelů menhirů, ale to historici slyší jen velmi neradi. Rozlišujeme několik druhů megalitů. Zřejmě nejznámější (a také nejrozšířenější) je menhir. Jedná se o kámen samostatně vztyčený a neotesaný. Dalším druhem megalitu je cromlech. To je kamenná řada kruhového půdorysu, která se skládá z více menhirů (Stonehenge). Zato trilit jsou dva kamenné opracované pilíře s překladem (trilit vytvořil základní architektonický systém – architrávový) a dolmen je několik vztyčených kamenů s vodorovným překladem, které tvoří komoru (s nimi se setkáváme ve Francii). Existuje ještě několik dalších druhů megalitů, ale jimi vás nebudeme zatěžovat. Několik menhirů se nachází i v Čechách a my jsme se rozhodli některé z nich navštívit… Začátek cesty Bylo ráno dne 12. října 2008, devět hodin. Přibližně v tu dobu vyrazila naše expedice, tvořená naším šéfredaktorem Jakubem Cepníkem, jeho mladším bratrem Adamem, tátou Standou a samozřejmě naším velevýznamným redaktorem Honzou Holanem J autem na výpravu za českými menhiry. Vzhledem k tomu, že jsme si nechtěli kupovat dálniční známku, museli jsme jet po úzkých silničkách, což, vzhledem k tomu, že navigátorem byl Jakub, nebylo vůbec snadné, směrem na město Veltrusy (od čeho je ten název asi odvozen?). Tam jsme dojeli (více méně) bez problémů, horší však bylo, když jsme pak uvízli na půl hodiny v dopravní zácpě (ale to nám vůbec nevadilo, neboť jsme tam potkali jistého člověka, který připomínal polského spisovatele Andreje Sapkowského). Když jsme se konečně zase rozjeli, nakoupili jsme si cestou hromadu levných jablek a dostali jsme se k vesničce Ledce, začalo naše první velké dobrodružství. „Poblíž Ledcí odbočte na úzkou komunikaci směrem na Řisuty,“ četl Jakub instrukce, které předtím našel na internetu. A opravdu, kousek za Ledcemi jsme nalezli úzkou silnici, která vedla k vesnici Řisuty, a odbočili jsme na ni. „Vpravo naleznete nenápadnou polní cestu a po ní se musíte vydat,“ pokračoval Jakub ve čtení. „Hele!“ zvolal za chvíli Adam, „tady jedna cestička je!“ Zastavili jsme tedy a vystoupili z auta. Vydali jsme se po úzké cestě, ta se však za chvíli ztratila v křoví. „To nebude ono,“ zamračil se Honza. Vrátili jsme se zpět k autu a popojeli jsme kousek do kopce. Pak jsme uviděli další cestu. Šli jsme po ní a za chvíli jsme došli knějakému remízku uprostřed pole. „To by mohlo být ono,“ spekuloval Jakub, ale Adam oponoval, že ne, protože jsme po cestičce neušli jeden kilometr, jak stálo v instrukcích. Nakonec se ukázalo, že to opravdu nebylo ono, a menhiry jsme nenašli ani v blízkém lese, takže jsme usoudili, že jsme si opět zvolili špatnou cestu. „Bylo tam napsáno, že ta cesta má být nenápadná,“ remcal Jakub, když jsme se vydali již po třetí cestě, která však byla velmi široká a ani v nejmenším nebyla nenápadná. „Za tu dobu se to jistě změnilo, vždyť jsou ty instrukce staré několik let,“ tvrdil Honza. Ušli jsme přibližně kilometr a pak jsme v křoví u cesty uviděli první menhir (foto - zleva: Jakub, Standa, Adam, Honza). Kousek odtud jsme našli další dva, přičemž jeden z nich byl povalený. Vzhledem k tomu, že nás tlačil čas, jsme již nestihli hledat další (podle instrukcí jich tam bylo na jaře 2003 jedenáct, ale jeden později zmizel). Zvláště nás mrzelo, že jsme nenašli kámen s rytinou kříže, který by tam měl být. Klobucký pastýř Dalším menhirem na naší trase byl menhir u vesnice Klobuky. Jedná se o největší český megalit, je vysoký 3,5 metru. Je ho vidět již z dálky, nachází se totiž v polích u silnice, kousek od Klobuk a je v okolní krajině zřejmě nejvyšším bodem. Ke Klobuckému pastýři, jak se menhiru říká, se váže mnoho pověstí. Podle jedné tudy procházeli Ježíš se svatým Petrem a jeden pastýř je žádal, aby byl věčně živ, oni ho za to proměnili v kámen, který je prý uvnitř živý. Další pověst vypráví, že se s každým zvoněním v klobuckém kostele pohne menhir o krok ke kostelu a když do něj dojde, nastane soudný den (při zvonění v nedalekém kokovickém kostele se však pohne zase o krok zpět, takže to bude trvat dost dlouho). Z toho plyne, že si lidé nedokázali vysvětlit původ menhiru již v době, kdy tyto pověsti vznikaly. Vystoupili jsme z auta a došli jsme po cestičce k Pastýři. Je vidět, že se o něj obec dobře stará, protože je kolem něj postavená dřevěná ohrádka (snad proto, aby ke kostelu nikdy nedošel?). Kromě nás sem postupně přijely asi tři skupinky lidí, kteří si sem chodí odsát z těla negativní energii, což prý kámen dovede. Jiní lidé se ho ale bojí, protože jim připomíná výhružně vztyčený prst nebo nahrbeného medvěda. Slavětínská baba Z Klobuků vedla naše cesta do obce Slavětín. Zde se nachází menhir s lidovým označením baba. Je vysoký 1,7 metru, ale je dokázáno, že jeho podzemní část je skoro stejně velká jako ta nadzemní. V 17. století zde byl umístěn kříž, ten však byl po 2. světové válce násilně vylomen. Za zmínku také stojí, že byly v okolí menhiru nalezeny pozůstatky keltské keramiky. Zajímavá je podobnost slavětínské baby s horoměřickým menhirem. Oba jsou ze stejného materiálu a oba stojí pod osamělou lípou poblíž vody! Přijeli jsme tedy do Slavětína a museli jsme se nejdříve doptat, kde menhir stojí. Jeden pán nám naštěstí řekl, že musíme jít po jedné polní cestě a my jsme se tudy vydali. Potkali jsme jednu starší paní a ptali jsme se jí, jestli jdeme k menhiru správně. Ona řekla, že ano, a také nám prozradila, že k němu sama chodí čerpat energii. Pokud byste menhir někdy sami chtěli navštívit, stojí pod osamělou lípou asi 800 metrů za vesnicí a můžete k němu dojít po polní cestě. Mnich do kamene zakletý Čtvrtou etapou našeho výletu byl menhir u obce Drahomyšl, kterému se říká Mnich do kamene zakletý. Podle pověsti, která byla zaznamenána v 19. století, se jeden mnich ze žateckého kapucínského kláštera zamiloval do krásné dívky a ona do něj též. Oba však byli krutě potrestáni. Mnich se proměnil v kámen a dívku upálili… Hledání menhiru ztížila okolnost, že se měl podle popisu nacházet uprostřed pole, jenže na tom poli v době naší návštěvy rostla vysoká kukuřice a málem jsme ho díky tomu přehlédli. Kounovské kamenné řady a cesta domů Nakonec jsme se rozhodli navštívit tajemné kamenné řady u Kounova. Ne nadarmo se jim říká český Carnac. Jsou to totiž dlouhé řady z kamenů vyskládaných rovnoměrně za sebou. Záhadný je jak jejich původ, tak jejich účel. Existují teorie, že je to například keltský kalendář, závodiště, nebo třeba přistávací plocha pro UFO. Když jsme zaparkovali v Kounově a přečetli si zajímavou naučnou tabuli, ještě jsme netušili, že bude turistický okruh u Kounovských kamenných řad dlouhý několik kilometrů. Vyšli jsme po modré turistické značce a už se začalo stmívat. Nehleděli jsme na Standovo varování, že noční chůze lesem nebývá příjemná (jak jste si mimochodem mohli přečíst v povídce Výlet v minulém čísle Camelotu), a to jsme udělali chybu. I když, kdybychom se na to vykašlali, přišli bychom o další skvělý zážitek. Nejdříve jsme nemohli najít naučnou stezku, která měla kolem kamenných řad vést, ale nakonec jsme ji úspěšně nalezli. Cestou jsme také viděli kapli sv. Vojtěcha, která se v kounovských lesích nalézá. Ušli jsme kus cesty a konečně jsme v lese před sebou spatřili první kamennou řadu, za chvíli jsme narazili na další. Když jsme si všechny řady pořádně prohlédli, vydali jsme se domů. Jenže se už začalo stmívat a od auta nás stále dělilo několik kilometrů. Vyšli jsme z lesa na rozlehlou pláň. Bylo zrovna čtvrt na sedm. Pak jsme se opět vnořili do lesa. Ale kde je turistická značka? Nemohli jsme ji najít. A byla tma. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a značku jsme hledali. Sice jsme se nakonec opět sešli, ale stále jsme ji nenalézali. „Co se asi bude dít v noci u záhadných Kounovských řad? Přistane zde UFO?“ přemítal nahlas Jakub. Nijak tím ostatní nepovzbudil. Nakonec jsme zkusili poslední možnost – zvolili jsme si jednu cestu, byť po ní nevedla turistická značka, a vydali jsme se po ní nazdařbůh. Jakub využil situace a začal ostatním vyprávět tajemné historky o záhadném mongolském červu olgoj chorchojovi (o něm plánujeme v budoucnu zveřejnit v Camelotu článek). Štěstí nám však přálo a brzy jsme se na značku opět napojili. Došli jsme k autu živí a zdraví (i když zdraví vlastně ne, protože Honza cestou upadl a narazil si ruku). Cesta do Prahy byla také napínavá, protože byla tma a strašná mlha (mimochodem, zrovna ten den se při autonehodě zabil rakouský politik Haider, který jel v téže mlze co my, jenže rychlostí 140 km/h, my jsme jeli sedmkrát pomaleji), ale nakonec jsme se tam dostali. Inu, všude dobře, ale doma nejlíp. Každopádně jsme si výlet užili a opravdu stál za to… Foto: Jan Holan a Jakub Cepník Diskutujte o tomto článku na fóru Camelotu – www.camelot.surikata.cz Co se děje ve světě Fantasy – Listopad 2008 Jakub Cepník CONY: KoprCon 2008 Ve dnech 28. – 30. 11. 2008 se bude konat v Kopřivnici již šestý ročník conu jménem KoprCon. Bude se, jako tradičně, zabývat Hvězdnými válkami, ale dočkáte se i jiných témat – všichni příznivci fantastiky si zkrátka přijdou na své. V rámci KoprConu je také pořádáno několik soutěží, počínaje soutěží o nejlepší povídku, konče turnajem v Dračím doupěti. Více informací najdete na http://www.cswu.cz/koprcon/ FénixCon 2008 5. – 7. prosince 2008 se bude v hotelu Avanti v Brně konat další ročník FénixConu. Jeho hlavním tématem bude tentokrát protiklad muž – žena. Přednášet bude například Františka Vrbenská, Leonard Medek nebo Ďuro Červenák. Pro získání dalších informací navštivte web http://www.fenixcon.com/ LARPY A BITVY: Vřava 8. listopad 2008 se stal dnem, v němž se bude konat velmi netypická bitva, která nese jméno Vřava. Nemáte-li rádi nošení masky či barvení obličeje, raději na Vřavu vůbec nejezděte, ale byla by to velká chyba J. Chcete-li se o této jedinečné bitvě dozvědět více, navštivte její stránky http://www.vrava.wz.cz/ Matrix Všichni fanoušci trilogie Matrix, pozor! V Pardubicích se bude ve dnech 13. – 17. 11. 2008 konat městský LARP právě na motivy Matrixu. Další informace naleznete na http://larpard.wz.cz/matrix.php OSTATNÍ: Historický ples V sobotu 8. 11. 2008 se bude ve Společenském centru Sýpka v Brně konat první ročník historického plesu. Jako doprovod k tanci bude hrát například moje oblíbená kapela Dubia Fortuna, což je už samo o sobě dobrý důvod k návštěvě této akce J. Více informací najdete na http://ples.moravianlarp.eu/ Fancyklopedie Není to tak dlouho, co se na českém internetu objevila nová stránka, tedy, přesněji řečeno, encyklopedie. Jmenuje se Fancyklopedie a najdete ji na adrese www.fancyklopedie.qfan.cz Jedná se o otevřenou encyklopedii fantasy, sci-fi a horroru, do které může přispívat každý. Mohu vám ji jen doporučit a autorům přeji hodně štěstí při její tvorbě, na které se ostatně můžete podílet i vy, když budete do Fancyklopedie také přispívat. Obrázky: http://www.cswu.cz/koprcon/, http://www.fenixcon.com/, http://www.fancyklopedie.qfan.cz Diskutujte o tomto článku na fóru Camelotu – www.camelot.surikata.cz Deskohraní Jan Holan Ve dnech 27. 9. - 5. 10. 2008 proběhl v Praze v Tyršově domě 8. ročník mezinárodního festivalu her Deskohraní. Programem byla spousta turnajů, ale třeba i křest deskových her Agricola (od Mindoku) a Ubongo (od Albi). Hlavními organizátory byl klub deskových her Paluba a Česká obec sokolská. Já osobně jsem se vypravil na Deskohraní třikrát. Po průchodu uličkou, po jejíchž stranách byly hry na prodej (a to se značnými slevami – ano, i já jsem se nakonec neudržel a musel jsem si nějakou koupit), jsem vešel do přeplněné místnosti. Po mé pravici se až ke stropu tyčila police plná deskových a karetních her všeho druhu. Protože jsem zde nebyl sám, ale měl jsem s sebou kamarády, pustili jsme se všichni tři do pilného prohledávání polic. Poté, co jsme zavrhli několik her, nám padl do oka Galaxy Trucker, některým čtenářům jistě známý, avšak my jsme ho hráli poprvé (mimochodem, zaujal nás natolik, že si ho později jeden z nás koupil). Po perné půlhodince, kdy nám organizátoři vtloukali do hlavy pravidla, jsme se vydali na svůj první let. Tato hra byla velice humorná, ale nejvíce legrace stejně museli mít okolní lidé, jak nás sledovali. Nebudu zde dopodrobna rozepisovat pravidla, ale třeba se recenze dočkáte v příštím čísle Camelotu. Z dalších her můžu jmenovat například Evo, kde jsme se, jako bytosti ovládající jednotlivé dinosauří kmeny, sami skoro pozabíjeli dřív, než dopadl meteorit J. Na závěr chci dodat, že pokud jste fanoušci deskových her, neměli byste si tento festival (alespoň příští rok) opravdu nechat ujít. Kdo ví, třeba se příště setkáme na nějakém tom turnaji. Veletrh hraček Jakub Cepník Všichni hračičkové si 2. – 6. října zajisté užívali, protože právě v těchto dnech se v prostorách PVA Letňany konal Veletrh hraček. Já jsem ho – společně s Honzou Holanem a Vláďou Záveským - navštívil, tuším, 5. října. První věc, která mě poněkud (nepříliš mile) překvapila, byla výše vstupného, které činilo 150,- Kč (nakonec jsem vyloučil možnost, že si useknu obě nohy, abych měřil 120 cm a měl tudíž vstup gratis). Zaplatil jsem tedy vstupné a vstoupil jsem dovnitř do haly. Bylo zde narváno téměř k prasknutí. Nejdřív jsem se vypravil ke stánku firmy Blackfire. Tam bylo k dispozici několik her, které jste si mohli zahrát, ale hlavně se zde hrály mé oblíbené Magici, navíc o poměrně hodnotné ceny. Kdo porazil magicového šampióna, mohl vyhrát ULTRA PRO obaly na karty, komu se to nepovedlo, odnesl si alespoň cenu útěchy v podobě promo karty. Po mé neslavné prohře J jsem se vydal ke stánku Pražské vydavatelské společnosti. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že zde prodává časopisy šéfredaktor Pevnosti Tomáš Němec a jeho redakční kolega Martin Šust. Tak vidíte, jak je ten svět malej. Dále jsem navštívil stánky ALBI a MINDOKU, ale utrácet za deskovky se mi dvakrát nechtělo, byť se tu prodávaly v některých případech dokonce se značnými slevami. Nakonec jsem si s Vláďou Záveským zahrál hru Doba kamenná, kterou zde MINDOK prezentoval. Podíval jsem se i k dalším stánkům, ale autodráhy ani podobné věci mě zkrátka tolik nebaví, takže jsem nakonec odjel domů. Inu, Veletrh hraček nebyl špatný, ale kdo na něm nebyl a místo toho si válel doma šunky, o moc nepřišel. Obrázky: http://www.veletrh-hracek.cz/, http://www.nicem.cz/ Rubrika Literatura Jakub Cepník, Jan Holan a Stanislav Cepník st. Zelená Martin D. Antonín Milovníci humorné fantasy si jistě v románu Zelená od začínajícího českého spisovatele Martina D. Antonína přijdou na své. Kniha líčí příběh elfky, která je zraněna v bitvě a jejíž tělo ukradne šílený gobliní inžynír Hribnik, aby z něj udělal nejlepší bitevní stroj na světě a orčí náčelník Ograhorg ho za to jmenoval šév inžynírem. Hlavními hrdiny Zelené jsou orci a goblini. Jejich řeč být velký sranda, oni mluvit v samá infinitiv.Chcete-li vědět, jak vše dopadne, určitě si knihu kupte a přečtěte, věřte mi, že neuděláte chybu. Zelená je totiž velmi zručně napsána a je plná skvělých vtipů, málem se při ní uchechtáte k smrti. Jedině bych jí možná vytkl až moc časté střídání jednotlivých dějových linií. Hodnocení: 70 % (těžký nadprůměr) Stručné info: Autor: Martin D. Antonín, Nakladatelství: Straky na Vrbě, Obálka: Michaela Hertlíková, Datum vydání: 10. 9. 2008 -jcNaučte se kreslit Fantasy světy Finlay Cowen Nedávno mi ještě zbývaly poukázky do knihkupectví Kanzelsberger a za chvíli měla končit jejich platnost. Když mi na netu při zadání výrazu „jak kreslit fantasy “ vyjela právě tato kniha, byl jsem tedy plně rozhodnut, co si za ně koupím. Už druhý den cestou ze školy jsem se stavil v obchodním domě a napjatě jsem se vyptával po této knize. Byla naštěstí na skladě, a tak jsem si ji odnesl domů. Kniha obsahuje mnoho ilustrací a stručných návodů, jak dělat a upravovat fantasy obrázky ve Photoshopu, ale i detailní návody od malířů Finlaye Cowana, Anthony S. Waterse a Boba Hobbse. Všechny tyto návody jsou krok za krokem popsány a znázorněny ilustracemi, se kterými byste pochopili obrázek snad i bez popisků. Mně osobně nadchly návody na kreslení Magic: the Gathering, byť převážně zemí a pouze několika nestvůr. Po podrobném přečtení, když už jsem nabyl dostatek informací a cítil jsem se jako profesionální malíř, jsem se pustil do malování. Zpočátku moje matlání tužkou nestálo za nic a vypadalo jako dětské kresbičky, ale já jsem se začal pomalu, ale jistě zlepšovat. Mým prvním vytyčeným cílem bylo naučit se kreslit tváře v různých úhlech a náladách. V této době jsem ale neměl na kreslení tolik času, neboť jsem nestíhal školu, šerm, ani práci do Camelotu. V tuto chvíli se Camelot teprve rozjížděl, a tak bylo třeba zapracovat na něm trochu více. Až když jsme dokončili první číslo, měl jsem konečně na kreslení trochu času, a tak jsem pokračoval v cestě ke svému vytyčenému cíli. Podařilo se mi jakž takž zvládnou anatomii, vytvořil jsem si vlastní osobitý styl kreslení uší a též hlavu už umím docela dobře nakreslit. Ale nechtějte po mně, abych vám zde nějakou svou práci ukazoval, protože Camelot není časopis o vtipech a vy, čtenáři, byste se mi docela jistě smáli J. Teď už nemám na kreslení čas, navíc má (respektive měl) mou knihu půjčenou náš šéfredaktor. Proto se má cesta ke kýženému cíli na chvíli zastavila, ale pohnul jsem se k němu více, než jsem kdy doufal. Hodnocení: 70 % (těžký nadprůměr) Stručné info: Autor: Finlay Cowen, Nakladatelství: ZONER press, Rok vydání: 2007 -jh- Keltské kroniky Maurice Cotterel Keltské kroniky jsou dalším dílem Maurice Cotterela, známého autora knih Mayská proroctví a Superbohové. Keltská kultura už dlouhou dobu přitahuje badatele celého světa, zejména v poslední době se stává téměř módní záležitostí (za vše mluví případ našeho šéfredaktora Jakuba Cepníka – pozn. redakce), věnují se jí i některé filmy. Keltské kroniky slouží k jejímu hlubšímu poznání. Přináší řadu detailních popisů a nákresů keltských památek a zasvěceně vypráví historii Svatého grálu, počínaje Josefem z Arimatie, který ho vezl do Anglie, až po jeho zakotvení, po dramatických příhodách, v Irském národním muzeu. Velmi zajímavé jsou i dodatky, které se zabývají proměnou záhadného Viracochy, změnami podnebí naší planety a mechanismem převtělování duší. Pokud nesledujeme pouze epický příběh, je kniha určena asi spíš pro zasvěcenější publikum než pro naprosté laiky. Je ale výborná. Hodnocení: 90 % (výjimečné dílo) Stručné info: Autor: Maurice Cotterel, Překlad: Milan Jurza, Nakladatelství: Pragma, Rok vydání: 2008 -scKnižní Novinky: Název: Meč pravdy 01 - První čarodějovo pravidlo váz. Conan - Třetí krok do hlubin Elenium - komplet 1-3 Upíří polibky 2 - Pokrevní příbuzní Sestry Grimmovy - Zločin v říši pohádek Y - Poslední z mužů 1 Jako jeden muž Vládcové obchodu 3 Sjednocený klan Alois Nebel - Na trati Autor: Goodkind Terry Cena: 359,- Kč Nakladatelství: Classic Datum vydání: 29.10.2008 Polák Jaroslav A. 198,- Kč Brokilon 29.10.2008 Eddings David Schreiber Ellen 697,- Kč 135,- Kč Triton Zoner Press 27.10.2008 27.10.2008 Buckley Michael 279,- Kč Mladá fronta 27.10.2008 BB/art + Crew 27.10.2008 Talpress 27.10.2008 Vaughan Brian K., 349,- Kč Guerra Pia, Marzan Jose Stross Charles 269,- Kč Rudiš Jaroslav a 99 225,- Kč Labyrint Jaromír Kronika rodu Spiderwicků DiTerlizzi Tony a 845,- Kč Euromedia Group - komplet 1-5 Blacková Holly Teď a navždy Bradbury Ray 189,- Kč Baronet Marvelova dobrodružství McKeever Sean 139,- Kč Egmont 02 - Spiderman Kmen Andromeda Crichton Michael 239,- Kč Baronet Jak rozumět komiksu McCloud Scott 499,- Kč BB/art Technokouzla aneb ant. 199,- Kč Key Publishing příběhy z jiných světů Tato tabulka byla vytvořena podle seznamu knih na www.fantasyplanet.cz Obrázky: www.legie.info, www.zoner.sk, www.id.cz 27.10.2008 27.10.2008 25.10.2008 25.10.2008 25.10.2008 25.10.2008 25.10.2008 Kozí příběh Jakub Cepník a Jan Holan Slyšte, slyšte, občané stověžaté Prahy! Již brzy bude odkryt slavný Staroměstský orloj mistra Hanuše! Originální název: Kozí příběh 16. října měl premiéru první český 3D animovaný film Kozí příběh od režiséra Fakta: Česká republika, 2008, Jana Tománka. My jsme se samozřejmě rozhodli ho zhlédnout (jen kvůli vám, 80 min abychom vám mohli poskytnout tuto recenzi, samozřejmě). Pravda, trochu nás Přístupnost: přístupno odradily ne příliš kladné reakce jiných filmových kritiků, ale usnesli jsme se, že Režie: Jan Tománek my vydržíme všechno. S cénář: Jan Tománek, David Po klasické čtvrthodince reklam konečně začal film a my jsme byli, popravdě Sláma řečeno, opravdu napjatí, jaký bude. Dlužno dodat, že jsme nakonec nebyli Dabing: Matěj Hádek, Jiří zklamáni. Lábus, Mahulena Bočanová a Kritici s oblibou shazují animaci Kozího příběhu a srovnávají ji s o poznání další kvalitnější animací amerického Shreka. To je ovšem chyba, protože těžko můžeme srovnávat americký film s rozpočtem 60 milionů dolarů (nemluvě o Distributor: Bonton film ještě vyšším rozpočtu dalších dílů Shreka), na kterém pracovaly stovky Obrázky: www.kozipribeh.cz animátorů, s českým filmem s rozpočtem 35 milionů Kč, na kterém pracoval tým animátorů o asi deseti lidech. Je sice pravda, že by Kozí příběh mohl mít animaci lepší, to však neznamená, že je to animace špatná! Za zmínku stojí též zobrazení Prahy 15. století. Hezká je například stavba Karlova mostu nebo odhalení Staroměstského orloje. To vše za skvělého hudebního doprovodu. Také dabing si zaslouží pochvalu (zvláště pak Jiří Lábus v roli kozy). Co si však budeme povídat, nejdůležitější ze všeho je na filmu scénář. Je zde hodně dějových linií, přičemž ta hlavní sleduje příběh venkovana Kuby, který přijíždí do Prahy za prací, a jeho kozy. Dalších dějových linií je bezpočet, což se někomu (například Jakubovi) líbit může a někomu (například Honzovi) líbit nemusí. Sečteno a podtrženo, Kozí příběh dělá České republice jen čest. A i když vás možná neuchvátí svou animací, bylo by škoda ho alespoň jednou (nebo dvakrát) nezhlédnout (nebo třikrát). Hodnocení: 60% (lehký nadprůměr) Filmové Novinky – Říjen 2008: Zde je krátké info o nejzajímavějších filmech, se kterými jsme se v říjnu setkali: Disaster Movie Nový a zřejmě zcela šílený film od tvůrců Scary Movie, na který byste marně na netu hledali kladnou recenzi. Premiéra byla 2. října. 96 hodin / Taken Thriller 96 hodin / Taken měl 16. 10. premiéru a podle ohlasu diváků se jedná o opravdu zdařilý film Saw V 30. 10. měl v ČR premiéru další díl úspěšné horrorové série Saw… Savage: The battle for Newerth Jan Holan Tvrdíte, že freeware hry nestojí za nic a nevydržíte u nich déle než dvě hodiny, že nejlepší hry jsou komerčního původu? Mýlíte se! Tato hra je freeware a přesto je lepší než některé komerční hry. Savage, MMO hra, je mix akční FPS-RPG střílečky a RTS (strategie v realném čase). V Savage se dostanete do boje mezi vyspělým lidstvem a krvelačnými bestiemi. Vy máte možnost se rozhodnout, za kterou stranu budete bojovat. Ale abych rozebral hru pěkně od počátku: na začátku hry je cca 15 minut, během kterých si můžete prohlédnout mapu, zkušebně zazápasit a během které se také zvolí vůdce (v originále commander). Po uplynutí času se teprve odstartuje ta pravá hra. Zvolený vůdce prožívá hru jako RTS - na začátku má 4 dělníky a pevnost, což je budova, ze které vycházejí normální hráči. Vůdce může rozdávat rozkazy dělníkům – např. stavění budov, těžba, útok nebo rozdávat rozkazy ostatním hráčům. Hráči ho nemusí poslechnout, ale když tak učiní, on je za to může obdarovat (např. hodností či penězi). A teď přejdu k normálním hráčům. Hráči si mohou kupovat zbraně, různé věci, katapulty a tak podobně. Poté se objeví na herním poli. Mohou získávat levely a s nimi i brnění, zbraně nebo třeba více životů. Zkušenost získáváte zabíjením soupeřů, vražděním NPC zvířat, stavěním či těžením. Jako zbraň si vždy můžete vybrat z několika oborů – u lidí luky (lovecký luk, kuše, luk s optikou), magnetické zbraně (coil rifle atd.), elektrické zbraně, zbraně hromadného ničení a u bestií základní (drápy, jed atd.), ledové, ohnivé a zemní. Na každé straně máte na vybranou ze tří bojovníků, shamana, priesta a dvou postav nebo strojů na ničení budov. Hodnocení hry: Hra je celkově dobře graficky zpracována, vezmeme-li v úvahu, že se jedná o freeware. Nemá, až na některé drobnůstky, mnoho chyb a já bych ji chtěl ohodnotil co nejlépe. Vždyť přece, jak už jsem se zmínil na začátku, Savage je lepší než některé komerční hry a jeho stažení opravdu stojí za to. Obrázky: http://www.s2games.com/savage/index.php?page=savageindex Herní Novinky Jakub Cepník Zaklínač: Rozšířená edice 19. 9. 2008 se na pultech prodejen PC her objevila rozšířená edice RPG hry Zaklínač. Lord of the Rings: Conquest V lednu 2009 se můžeme těšit na novou akční řežbu z prostředí Tolkienova Pána prstenů! (viz. obrázek) The Beatles Chystá se PC hra mapující historii slavné kapely The Beatles. Výrobci spolupracují i s bývalými členy kapely – Paulem McCartneym a Ringo Starem. Obrázek: www.hrej.cz Život v úrodném údolí Druhá část ságy Azurová planeta Stanislav Cepník st. I. - Útočiště Skupina pěti žen a čtyř mužů si s vypětím posledních sil razila cestu pralesem. Jedna z žen nesla v ranci na prsou vyhublé dítě, které co chvíli křičelo. Mělo hlad. Všichni měli alespoň jednu kůži z ulovené zvěře. Ta jim sloužila jako oděv, jako přikrývka, kožený byl i ranec, v němž nesli předměty nezbytné k životu. V malé hliněné nádobce, kterou chránili jako oko v hlavě, měli popel s několika žhavými uhlíky. Oheň si totiž ještě neuměli rozdělat. Silné klacky, o které se cestou opírali, jim sloužily i jako zbraň nebo nástroj k lovu. Příroda jim poskytovala zvěř i plody keřů, listy a kořínky, které si vyhrabávali ze země, když neměli co jíst. Byli to přírodní lidé a instinktivně poznali, co je jedlé. Naše skupinka byla posledním zbytkem kdysi poměrně velkého rodu, jenž sídlil v kraji bohatém na zvěř. Z toho byl ale vyhnán rodem silnějším. Při tom velká většina rodu zahynula. Naše skupinka byla původně početnější, ale ti slabší a staří cestou umírali vyčerpáním. Po dlouhém strastiplném putování se na ni konečně usmálo štěstí. Dorazila do rozlehlého údolí obklopeného skalami. T ekl jím potok s průzračně čistou vodou plnou ryb, ze skal vytékalo několik pramínků výborné vody, která stékala drobnými stružkami do potoka. Podle četných stop zvěře bylo zřejmé, že jsou tu dobré podmínky k životu. Naše skupinka našla nový domov. ●●●● Jak plynula desetiletí, lidí přibývalo. Část lesa ustoupila políčkům, zvěře ani ryb však neubývalo. Vznikla útulná osada a stále se zvětšovala. Daleko od jiných lidí, uprostřed hlubokých lesů a skal. Život v ní byl klidný, a protože tu bylo dost místa pro všechny a dostatek obživy, i vztahy mezi členy rodu byly dobré. II. – Noc hrůzy Příroda si zase jednou pořádně zařádila. O půlnoci začaly oblohu křižovat blesky, hrom burácel, až se země otřásala. Osadu bičovaly přívaly deště. Uprostřed největšího hromobití se ozvala rána, která všechno přehlušila. Zároveň se obloha rozsvítila podivnou žlutou září, která budila hrůzu. Začal foukat silný vítr; ten ohýbal stromy. A přinášel černý dusivý dým. V něm bylo cítit něco divného, neznámého. To nehořelo jenom dřevo. Lidé se krčili ve svých chatrčích, třásli se na celém těle. Báli se o život. Bouřka pomalu ustávala, silný liják uhasil požár, který se rozhořel v lesích na západ od osady. Trvalo hodně dlouho, než lidé překonali hrůzu. Teprve ráno si troufli opustit svá obydlí. Nebe už bylo čisté, sluneční paprsky ozařovaly krajinu, ale vzduch byl plný zvláštního zápachu, který nutil lidi ke kašli. Ani ptáky, kterých tu vždycky poletovalo hodně, nebylo vidět. Asi je odehnal podivný zápach. Teprve když vyvanul, to bylo až za několik dní, začali se vracet do svých hnízd. To už lidé začali překonávat strach z neznámého. Zvědavost je přiměla k tomu, aby se pokusili zjistit, co se tehdy v noci vlastně stalo. Tři nejodvážnější si vzali pořádné kyje, jídlo a vydali se na cestu tím směrem, kde tehdy v noci hořelo. Prodírali se hustým lesem, a i když využívali cestiček vyšlapaných zvěří, postupovali velmi pomalu. Druhý den narazili na vyvrácené stromy s ohořelými větvemi. Mezi stromy jako by někdo naházel balvany i drobné kamínky a hlínu, půda byla poprášená popílkem připlácnutým k deštěm zemi. Zase bylo cítit zápach, jaký znali z oné hrozné noci, ale už jen slabě. Protože museli obcházet vývraty a jámy i balvany, cesty jim téměř neubývalo. Na zemi tu a tam ležely větší i menší blýskavé úlomky nějaké neznámé hmoty. Potom se před nimi objevil vysoký val navršený z čerstvé hlíny. S námahou na něj vylezli a ztuhli. Stáli nad hlubokým a širokým kráterem, na jehož dně se blýskalo cosi velkého, pokrouceného a polámaného. Nevěděli, co mají dělat. Zleva, kde zůstala mezi polámanými stromy skupina keřů, zaslechli slabý zvuk. Jako kdyby tam někdo sténal. Když se tím směrem pozorně zadívali, zaznamenali v křoví téměř neznatelný pohyb. Prodírali se opatrně, ve značných rozestupech, přes balvany, polámané ožehnuté stromy a větve, až byli téměř u křoví. Co uviděli, jim vzalo dech. Byly tam dvě podivné bytosti. Jedna ležela nehnutě, druhá se krčila za ní a koukala se na ně. Nebyl to člověk, jakého znali, jen oči byly podobné lidským. Když se podivná bytost se zasténáním sesula na zem, překonali strach, který na ně padl, a pomalu se sunuli blíž. Za dalším keřem se krčila ještě jedna bytost, ta se zdála být nezraněná, ale zřejmě se jich bála. Nakonec se ale vztyčila a vztáhla k nim jakási chapadla, asi ruce. Odštěpky Alary – Část první Jakub Cepník a Jan Holan Pět světů Alary 3. října vyšla nová edice M:tG, která se jmenuje Shards of Alara (tzn. Odštěpky Alary). Objevil se zde například nový typ karet (mýtické rare), nový typ balíčků (Intro packy) a mnoho dalšího! Příběh je jednoduchý – byl zde jeden svět, jehož jméno znělo Alara. Byl krásný a bohatý na manu, dokud někdo (nebo něco) celý svět nerozbilo na pět odlišných odštěpků. Když se tak stalo, každý z nich byl totálně odříznut od dvou barev many. Vznikly tedy světy Bant, Grixis, Jund, Naya a Esper. Svět Bantu je plný bílé many – žije zde velmi mírumilovná společnost, do které patří andělé, rytíři a podobní vznešení tvorové. Ale červenou či černou barvu many byste zde hledali marně. Oproti tomu svět Grixis je plný zla, odříznutý od zelené a bílé many. Přežívá tu jen hrstka lidí, která je stále na útěku před zlými bytostmi, které právě v Grixu žijí. Mezi ně patří nekromanti, goblini a podobná havěť. Třetí svět se jmenuje Jund. Je to svět chaosu a zajisté jste již pochopili, že zde převládá mana bílá… totiž červená. Jund je totálně oddělen od modré a bílé many. Hemží se to tu draky, kteří stojí na vrcholku potravního řetězce a daří se zde přežívat jen barbarům, kteří se drakům vyhýbají. Předposledním světem je Naya. Je to svět, ve kterém se nenachází modrá ani černá mana, zato je tu nadbytek té zelené. Mezi obyvatele tohoto světa patří elfové, bestie a další. Dostáváme se k poslednímu světu (konečně!). Je to svět Esper, plný modré many. Zdejší obyvatelé uznávají nadevšechno vzdělanost. Zelenou a červenou manu zde nehledejte. Tak máme konečně za sebou popis jednotlivých světů a teď se vrhneme na rozbor některých vypečených kartiček z Alary! Vypečené kartičky z Alary První opravdu zajímavá karta z této edice je Cruel Ultimatum. Stojí sedm man, ale pokud ji dostanete do hry, soupeř bude zuřit. Cílový oponent totiž díky této kartě sekne bytost, zahodí tři karty a ještě k tomu ztratí pět drahocenných životů. Vy si oproti tomu jednu bytost ze hřbitova vrátíte na ruku, tři karty si líznete a pět životů dostanete (a můžete se soupeři chechtat). Další zajímavou kartou je 4/4 bílý Battlegrace angel. Stojí pět man, má flying a exalted. A dává lifelink všem vašim bytostem, které samy útočí. Poslední karta, kterou dneska představíme, je Cathartic Adept. Jedná se o 1/1 za jednu modrou manu s pozoruhodnou schopností (která by zapadala spíše do Ravnica blocku). Za tapnutí cílový hráč odhodí kartu z vrchu své knihovny do hřbitova. Pokračování příště! Některé listopadové turnaje v Černém rytíři – Praha: MTG - FREE STANDARD O 72 BOOSTERŮ – sobota 22. listopadu, minimálně 72 boosterů nebo 1 booster na hráče, bez top8 sleva do 15 roků, 1/3 cen do 15 roků, cena útěchy, začátek 10:30, startovné: 0 Kč MTG - EXTENDED O 72 BOOSTERŮ – sobota 29. listopadu, 72 boosterů na ceny. Minimálně 72 boosterů nebo 1 booster/hráče bez TOP8, sleva do 15 roků, 1/3 cen do 15 roků, cena útěchy, začátek 10:30, startovné: 40(20) Kč Obrázky: http://hfc.borec.cz/AlaraV.htm FBI Jakub Dobal (Tento článek pochází ze stránek Frodovy deskové hry – www.deskovehry.blogspot.com – a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora) Je příjemné mít po ruce rychlou karetní hru s jednoduchými pravidly, kterou si můžete vzít kamkoliv, protože se vám vejde do kapsy. Hodí ve vždy, když máte méně času nebo si chcete něco pěkného zahrát, ale zrovna netoužíte po složitější strategické hře. Takovou hrou je FBI od autorské dvojice Rösner-Kramer. Každý hráč šéfuje týmu agentů FBI, které vysílá do terénu, aby honili nebezpečné zločince. Jejich základním úkolem je ale zatýkat podezřelé osoby. Zabodují tím víc, čím nebezpečnější zločince zatknou. O body však přijdou za každého řádného občana, kterého budou bezdůvodně držet za mřížemi, přestože je nevinný. Kdo bude mít na konci hry nejvíce bodů, získá vavříny pro svou jednotku agentů. To je v kostce, oč tu běží. Jak to funguje? Každý hráč má po celou hru šest karet svých agentů. Sady mají stejné, obsahují agenty v pěti barvách a kartu agenta označenou 2x. Z nich budou v každém kole vybírat dva, aby je poslali zatýkat. Zatčené osoby pak vykládají před sebe na stůl - do svého vězení. A protože vězení nebývají prázdná, na začátku hry si z fialových karet každý vylosuje první vězně (dvojici s hodnotou karet 1/-1, 2/-2, 3/-3, 4/4, 5/-5). Na stole je vyložena řada pěti bonusových karet (mají stejné barvy jako agenti - označují zaměření na různé oblasti zločinu: drogy, podvody, organizovaný zločin atd.). Balíček karet skrývá zločince i nevinné občany. V každém kole se z něj přiloží určitý počet karet (podle počtu hráčů) k příslušným barvám bonusových karet. Vyložení poslední karty z balíčku ohlásí konec hry. Na začátku každého kola se změní začínajícímu hráči (po směru hodinových ručiček). Ten pak začne s propouštěním z vězení. Může propustit jednu osobu podle svého výběru, ale také nemusí. Následují ostatní hráči. Hodnota propuštěné osoby určí pořadí pro další fázi kola - zatýkání. Nepropuštění nikoho se hodnotí jako nula. Kdo propustil osobu s nejvyšším číslem, bude zatýkat první. Každý hráč si však předtím vybere dva agenty. Tím také určí okruh potenciálních zločinců pro zatýkání. V každém kole tak každý hráč může zatknout až dvě osoby. Na konci hry se počítají hodnoty všech karet, včetně případně získaných bonusových karet (získané za nejhodnotnější zločince v dané barvě). Karty řádných občanů, kteří zůstali ve vašem vězení, se přirozeně odečítají. Vyhraje ten, kdo získá nejvíce bodů. Klíčové ve hře je dobře odhadovat soupeře při výběru agentů. Pokud zvolíte dobře, budete zatýkat jen zločince, v opačném případě totiž musíte zatknout i řádné občany, když už se v dané skupině již žádný zločinec nenalézá (karty osob jsou řazeny podle hodnoty a odebírají se od nejvyšší). Dalším důležitým momentem je výběr osoby k propuštění. Jednak se tak zbavujete karet, které vás připravují o body (a to je jediný způsob), jednak tím ovlivňujete pořadí pro zatýkání (a tedy šanci na získání hodnotnějších karet). Karty mají svéráznou grafiku. Rozhodně nejsou použitý líbivé barvotiskové obrázky "amerického" střihu. Ne každému se bude líbit. Barevné odlišení různých karet je však výrazné, takže ve hře výborně funguje, a to je podstatné. Řekl bych, že "portréty" obyčejných lidí mají své kouzlo a mohou vás pobavit. Hra je svižná, bez zbytečných prodlev. Nikdo nečeká, protože se většinou rozhodují všichni hráči zároveň, pak jen vykonají akci v daném pořadí. Náhoda hraje jen malou roli. Důležitější je odhad spoluhráčů. Výborná je hra ve třech hráčích. Při hře více hráčů bude podíl náhody větší, protože se vám bude hůře odhadovat, co ostatní udělají, takže než přijdete na řadu, mohou se radikálně změnit. O to ale může být hra taktičtější a veselejší. Jednu partii zvládnete za půl hodiny. Pravidla hry FBI nejsou složitá. Bohužel jejich české znění není nejlépe připravené. Přestože je text pravidel dobře strukturovaný, není vždy jednoznačný a logicky navazující. Věřím však, že vám tato recenze pomůže k rychlejšímu proniknutí do pravidel. Když hru vyzkoušíte, budete odměněni příjemným zážitkem z jednoduché, ale dobré hry. Obrázek: http://4.bp.blogspot.com/_Ve8vEYp9RQs/SPoNh0u83HI/AAAAAAAABW0/Vur69tpYEUg/s1600-h/fbi_box.jpg Diskutujte o tomto článku na našem fóru www.camelot.surikata.cz Prackatý červ Jakub Cepník a Stanislav Cepník st. Jak je vidět, za záhadnými tvory nemusí člověk cestovat do vzdálené Austrálie či Mongolska, ale stačí si zajet například do nepříliš vzdálených Alp. Jak vypadal? V Alpách totiž možná žije tatzelwurm, což v překladu znamená prackatý červ. Spatřilo ho údajně mnoho lidí, jednou se ho dokonce povedlo vyfotografovat. Podle popisu většiny očitých svědků je prý dlouhý přibližně 60 – 100 centimetrů a má válcovitý tvar těla. Má širokou hlavu a ústa plná ostrých zubů, jeho nos je plochý a oči okrouhlé. Je hnědý, břicho má o něco světlejší než hřbet, jeho krátký ocas je zašpičatělý, nohy mají každá po třech prstech. Navíc je prý jedovatý a starousedlíci tvrdí, že dokáže zabíjet pouhým dechem! Alpští horalé měli vždy z tatzelwurma velký strach, protože je údajně velmi útočný a agresivní. Pokud ho člověk vyleká, buď se pokusí skrýt, nebo na člověka zaútočí dlouhými a přesně mířenými skoky. Svědectví Svědectví je celá řada, některá z nich se shodují, jiná se liší jak v popisu hlavy, tak v počtu nohou či v délce tvora. Žádná expedice, která se vydala záhadného tvora hledat, nikdy neuspěla, takže zbývají pouze dohady, ale určitě není vyloučeno, že by podivný živočich mohl v Alpách žít. Mezi nejznámnější setkání člověka s prackatým červem patří vyprávění, podle kterého v roce 1799 zaútočili dva tatzelwurmové poblíž rakouské vesničky Heutal (blízko českých hranic) na sedláka Fuchse a usmrtili ho. Dodnes tuto událost připomíná pamětní deska poblíž Heutalu . V roce 1929 zkoumal učitel F. R. ledovou jeskyni těsně pod vrcholkem hory Tempelmauer u Landsbergu. Ve shnilém a vlhkém listí mezi balvany narazil na podivné zvíře. Mělo hadovité tělo, kočičí hlavu a dvě krátké nohy hned za krkem. Nehýbalo se a dívalo se na něj obrovskýma očima. Když ho chtěl chytit, bleskově zmizelo v díře. Zd roj: Kniha: Cesty za příšerami a dobrodružstvím, Ivan Mackerle Obrázek: http://lh3.ggpht.com/_OMTjk7aBWlI/SCM0RkQBVzI/AAAAAAAABQw/0SoHuEQRc34/01.jpg Diskutujte o tomto článku na fóru Camelotu – www.camelot.surikata.cz Hannibal Stanislav Cepník st. Hannibal Barkas (*247 př. n. l. v Kartágu - †183 př. n. l. v Bithýnii) Hannibal, který žil v Bithýnii u krále Prúsia, se rozhodl ukončit svůj život požitím jedu, aby se nedostal do rukou Římanů, svých úhlavních nepřátel. Jeho hostitel jim totiž, na jejich velké naléhání, slíbil Hannibala vydat. Tak skončil život velkého válečníka, jednoho z největších stratégů v dějinách. Narodil se v rodině Hamilkara Barkase, velitele punských vojsk na Sicílii během první punské války. Po porážce v tomto konfliktu se Hamilkar se svými třemi syny uchýlil na své statky v Africe. Dvě dcery měly strávit větší část života v Kartágu. Hannibal se svými sourozenci byl vzděláván spartským učitelem a filosofem Sosylem. Díky tomu ovládal punštinu a řečtinu, ale později jako velitel se zřejmě dovedl dorozumět i v jiných jazycích. Stal se nejproslulejším vojákem v dějinách Kartága. Jedním z jeho nejslavnějších činů byl pochod jeho armády (včetně válečných slonů) z Ibérie přes Pyreneje, jižní Galii a Alpy až na sever Apeninského poloostrova. Slavil řadu vojenských úspěchů, ale přímého útoku na Řím se neodvážil. Dalších deset let bojoval v Itálii, neprohrál ani jednu větší bitvu, ale nedokázal završit vítězství. Když se římské legie vzpamatovaly z porážek a vylodily se v severní Africe, Hannibal se vrátil do Kartága. Nakonec byl poražen římským generál Scipionem Africanem v bitvě u Zamy. Svými politickými soupeři v Kartágu byl přinucen odejít do vyhnanství, nějaký čas sloužil jako vojenský poradce seleukovskému králi Antiochovi III. Po jeho porážce se octl v Bithýnii, když mu hrozilo, že bude zajat Římany, spáchal sebevraždu. Jeho poslední slova prý zněla takto: „Nastal čas ukončit strach Římanů. Již déle nehodlají čekat na smrt starého muže, který jim způsobil tolik starostí.“ Hannibal byl uznáván římskými historiky. Ti se pochvalně zmiňovali o jeho příkladném vojenském vedení, neboť prý „nikdy nevyžadoval od druhých, co by sám nemohl nebo nechtěl učinit“. Byl prý přirozeným a skutečným vůdcem svých vojáků a schopnějším politikem, než kdokoliv jiný. Byl to on, kdo naučil Římany strachu. „Celkem sedmnáct let pobýval na různých bojištích, prošel mnoha barbarskými zeměmi a přitom přesvědčil ohromné množství mužů rozličných jazyků a rozličného původu, aby mu byli nápomocni při uskutečňování jeho nebezpečných záměrů. Žádný z jeho podřízených nikdy neuvažoval o spiknutí proti němu, ani o tom, že by opustil toho, k němuž se jednou připojil a v jehož šlépějích kráčí.“ (Polybios) Web: www.wikipedia.cz Obrázek: http://www.debata.palba.cz/gallery/4/hannibal_pochod.jpg Diskutujte o tomto článku na fóru Camelotu – www.camelot.surikata.cz Síla Druidů Jakub Cepník Kdo byli tajemní keltští kněží, kterým se říkalo druidové? Dokázali ovládat magii? A kde se naučili svým zázračným schopnostem? Na tyto otázky se pokusí odpovědět můj článek… Keltští kněží Keltští kněží se dělili na tři skupiny. První skupinou byli věštci neboli vatové. Věštili budoucnost a prorokovali, též se zabývali zaříkáváním a přírodní filosofií. Do druhé skupiny patřili bardové. To byli básníci, zpívali oslavné písně o různých hrdinských činech. A konečně se dostáváme ke skupině třetí – ke druidům. Druidové byli nejvýše postavení z výše vyjmenovaných skupin. Zastávali mezi Kelty náboženské, ale též politické funkce. Například dokázali usmířit znepřátelené keltské kmeny a zamezit tak zbytečnému krveprolití, jejich rozhodnutí mělo mnohdy větší váhu než rozhodnutí krále. Zastávali také funkci soudců. Byli mezi Kelty velmi vážení. Traduje se o nich, že byli krutí a neustále konali obřady s lidskými i zvířecími oběťmi. Tato představa je však zcela mylná! Druidové byli mírumilovní a spravedliví a nikdy by žádného člověka ani zvíře bohům neobětovali! Uměli čarovat? Druidové si vybírali své žáky nejen z řad bohatého, ale též chudého lidu. Jejich učení trvalo kolem dvaceti let (mimochodem, druidové se, díky svému zravému způsobu života, dožívali dvakrát až třikrát delšího života než obyčejní lidé). Ovládali mnohé nadpřirozené schopnosti, které rozhodně stojí za povšimnutí. Dnes bychom je označili jako magii. Mezi tyto schopnosti patří v prvé řadě wyda, což je, jednoduše řečeno, taková druidská jóga. Jejím principem je propojení člověka s okolní přírodou a posilování jednotlivých duševních stránek (mentální, emociální a vitální). Mnoho cviků wydy se zachovalo dodnes (pokud byste si je chtěli vyzkoušet, navštivte stránky www.druidstvi.cz, kde najdete několik lekcí wydy). Druidové uměli také věštit budoucnost a dokonce ji ovlivňovat. K tomu se zřejmě potřebovali dostat do stavu změněného vědomí. Další nadpřirozená schopnost, kterou údajně ovládali, byla přeměna do zvířecí podoby. Se zvířaty a rostlinami (obzvláště se stromy) uměli též komunikovat a nezřídka tak činili. Pozoruhodné jsou též schopnosti, které používali v bitvách: uměli potlačit bolest spolubojovníků, zcela odstranit jejich strach ze smrti, ale naopak v nepřátelských řadách dovedli vyvolat chaos. Za zmínku též stojí, že řečtí filosofové považovali druidy za nejmoudřejší muže na světě a zřejmě od nich též převzali mnoho vědomostí… Nakonec chci položit jednu otázku. Odkud druidové získali své zázračné schopnosti? Nepocházeli náhodou z bájné Atlantidy (čemuž by též nasvědčovali některé keltské legendy)? Pokud vás toto téma, podobně jako mne, zaujalo, doporučuji si přečíst Velkou knihu otázek a záhad, ve které se toho o druidech mnoho píše, nebo si alespoň prohlédnout stránky www.celticforest.ic.cz. Knihy: Keltské mýty, Miranda Greenová; Velká kniha otázek a záhad, Jitka Lenková, Jan Zeman, Ivan Mackerle, Vladimír Šiška Internet: http://celticforest.ic.cz/tuller/home.php?id=/druiduv_haj/knezstvo (opravdu skvělá stránka, doporučuji) Obrázek: http://www.atarot.cz/images/bylinky/bylinky_seznam/Jmeli_druidove.JPG J. R. R. Tolkien Stanislav Cepník st. a Jakub Cepník V této rubrice se budou pravidelně objevovat životopisy známých autorů žánru fantasy. Začínáme životopisem J. R. R. Tolkiena, protože ho považujeme za nejvýznamnější osobnost v této oblasti. John Ronald Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v Bloemfonteinu v Oranžském svobodném státě (dnes součást Jihoafrické republiky). Zemi sužovaly nejprve kmenové války, pak evropská kolonizace. Vládli tam běloši. Klid a mír tam nebyl ani v době Tolkienova narození. Tolkienův otec Artur, bankovní úředník, se přistěhoval z Anglie do Afriky za výnosnější prací. V rodině vládla pohoda. O dva roky později se Tolkienům narodil další syn, který se jmenoval Hillary. V roce 1895 se však musel John se svou matkou Mabel a s bratrem odstěhovat ze zdravotních důvodů do Anglie. Arthur musel zůstat v Africe, protože se ze zaměstnání nemohl uvolnit, a když se v roce 1896 chtěl vrátit do rodné Anglie, zemřel. Mabel se svými dvěma syny nejdříve bydlela ve městě King’s Heath, ale po Arturově smrti se přestěhovala do nedaleké vesnice Sarhoul, kterou se později Tolkien inspiroval při tvorbě Hobitína. Mabel s výchovou obou chlapců pomáhala teta, později také farář Morgan z birminghamské Oratoře. John s Hillarym nechodili do školy, ale vyučovala je doma matka. Potom Tolkien přestoupil na prestižní Gymnázium krále Edwarda v Birminghamu, to však bylo od Sarhoul příliš vzdálené, a tak se Tolkienovi museli opět přestěhovat, tentokrát do města Moseley. Navíc bylo na gymnáziu vysoké školné, a proto musel Tolkien přestoupit na Gymnázium svatého Filipa, kde bylo školné výrazně nižší, ovšemv roce 1903 se vrátil zpátky na Gymnázium krále Edwarda. Tam se také setkal se svým nejoblíbenějším učitelem Georgem Brewertonem, který ho seznámil se světem středověku, jazyky, zákony a literaturou. Tolkien studoval střední angličtinu, jazyk, jímž se v Anglii mluvilo ve středověku. Roku 1904 však Mabel onemocněla a zemřela. Ještě před smrtí svěřila výchovu obou chlapců faráři Morganovi. Morgan, celým jménem Francis Xavier Morgan, byl římskokatolický kněz z birminghamské Oratoře. Nahrazoval Tolkienům otce. John s Hillarym se přestěhovali k tetě do Birminghamu, ale tam se necítili vůbec jako doma. Pro Tolkiena byla škola zábavou, jen tam dokázal zapomenout na všechny potíže. Stal se kapitánem ragbyového týmu, vynikal však i v jiných sportech. Založil diskusní klub, hodně četl, začal se učit starou angličtinu a brzy začal sám vytvářet vlastní propracované jazyky a písma, aby se jimi mohl tajně dorozumívat s přáteli. Otec Morgan obstaral chlapcům jiné ubytování, protože věděl, že u tety nejsou příliš spokojeni. V novém bydlišti se Tolkien seznámil s Edith Brattovou, svou pozdější ženou, ale na sňatek si museli počkat, dokonce žili zpočátku daleko od sebe. Oba to těžce nesli. Očekávalo se, že Tolkien bude studovat na starobylé univerzitě v Oxfordu. K tomu ale potřeboval stipendium, protože jeho opatrovník neměl peníze na zaplacení studia. Napoprvé neuspěl, ale podruhé získal místo na Exeterské koleji, jedné z mnoha kolejí univerzity. Oxford ho přímo uchvátil. Kromě studia pěstoval sport a opět založil diskusní klub. V té době prošel i základním vojenským výcvikem, ale ten se mu nijak zvlášť nelíbil. Po návratu do Oxfordu se seznámil s filologem profesorem Wrightem. Ten ho zaujal tak, že ho chtěl následovat. Tolkiena, který šel do Oxfordu studovat latinský a řecký jazyk, uchvátily severské jazyky (začal se učit finštině) a mytologie. Otec Francis mu kdysi určil, že smí požádat Edith o ruku v jednadvaceti letech. Když tento termín uplynul, zjistil, že už se Edith na nátlak rodičů zasnoubila s jiným. Milovala však stále Tolkiena a po jeho žádosti o její ruku zasnoubení ráda zrušila. Tolkien byl u zkoušek úspěšný a na radu profesorů přestoupil na anglistiku. Začal psát. Nejprve to byla báseň Cesta Earendela, Večernice. V ní se poprvé zabýval mytologickými tématy. To už vypukla první světová válka. Tolkienovi vrstevníci se hromadně hlásili do armády. On sám chtěl nejprve dokončit studia, zároveň se ale cvičil ve zbrani. Na univerzitě byl velmi úspěšný, v červnu 1915 však dostal telegram, aby se připravoval ve Folkestonu na plavbu do Francie – do války. Na jaře 1916 se oženil a pak odešel na frontu. Z bitvy na Sommě vyvázl bez zranění. Když onemocněl tzv. zákopovou horečkou, velmi nakažlivou, byl jako dlouhodobě nemocný poslán domů. V armádní nemocnici začal opět psát básně a povídky. V uzdravování mu hodně pomáhala manželka Edith. V roce 1917 se jim narodil syn Francis. Roku 1918 skončila válka a Tolkien byl propuštěn z armády. Přestěhoval se s Edith do Oxfordu, tam pracoval jako slovníkář na Oxfordském slovníku angličtiny. Ve volném čase psal a napsaná díla předčítal přátelům. Poté přijal místo na univerzitě v Leedsu. V Leedsu se jim narodil druhý syn. Tolkien sháněl přiměřené místo. Stále vědecky pracoval, žil i společensky. Měl dobrého přítele E. V. Gordona. Založili společně Klub Vikingů a také pracovali na druhém vydání středoanglické básně Sir Gawain a Zelený rytíř. Roku 1923, kdy se zotavoval ze zápalu plic, pracoval na Knize ztracených příběhů, předchůdkyni dnešního Silmarillionu. Roku 1924 se mu narodil další syn jménem Christopher. V roce 1925 konečně získal místo v Oxfordu. V roce 1926 se spřátelil s oxfordským profesorem C. S. Lewisem, úspěšným spisovatelem. V roce 1929 mu přibyla dcera Pristilla. Někdy mezi léty 1930 – 1935 (sám Tolkien si nebyl jistý) vznikl slavný Hobit. Ten měl obrovský čtenářský i obchodní úspěch. V době druhé světové války byl už Tolkien na službu v armádě příliš starý. Stal se aspoň pozorovatelem při náletech, hlídal, aby lidé měli zatemněná okna. Jeden z jeho synů byl v semináři, tam se po válce dočkal vysvěcení na katolického kněze, jeho bratři se přihlásili do armády. Tolkien našel jméno pro knihu, na které pracoval – Pán prstenů. Byla to práce mnohem náročnější, než byla práce na Hobitovi. Stále vědecky pracoval jako profesor anglického jazyka v Oxfordu. Postupně se dočkal i vnoučat. Na Pánovi prstenů pracoval dvanáct let. Byla to nesmírně těžká práce. Následovala řada obtížných jednání s nakladateli. Ti byli zpočátku velmi opatrní, ale vše dobře dopadlo. Kniha měla mimořádný úspěch. Na univerzitě Tolkien pracoval stále svědomitě. Ta se s ním při jeho odchodu na odpočinek, pokud se to tak dá nazvat, rozloučila velkolepě. Změnil si telefonní číslo, ale stejně si musel najímat sekretářky, aby mu pomáhaly vyřizovat rozsáhlou korespondenci. Osobně se s ním však stýkalo jen málo lidí. Dostalo se mu i dalších univerzitních poct. Stále pracoval na knize Silmarillion s vědomím, že ji někdy vydá. Psal i eseje, básně, povídky. Edith byla velmi nemocná. Tolkienovi se přestěhovali k moři. Roku 1971 Edith ve věku 82 let zemřela. Tolkien se vrátil do Oxfordu, měl tam staré i nové přátele. V osmdesáti letech se mu začalo zhoršovat zdraví. Už připustil, že nikdy sám Silmarillion nedokončí a nevydá. To přenechal svému synovi Christopherovi. Dostalo se mu dalších uznání a vyznamenání, ale objevily se vážné zdravotní potíže a ráno 2. září 1973 odešel do ráje, o kterém celý život věřil, že existuje. Kniha: Život pána prstenů: J. R.. R Tolkien, Michael Coren Obrázek: http://www.scifiworld.cz/images/auth_Tolkien_23060304.jpg Diskutujte o tomto článku na fóru Camelotu – www.camelot.surikata.cz Fórum Camelotu Vytvořili jsme pro vás webové fórum Camelotu, na kterém můžete s redaktory, ale i s jinými čtenáří, diskutovat o článcích v našem magazínu, ale i o jiných tématech, například zde můžete navrhnout, co byste chtěli v Camelotu zlepšit. Adresa fóra je www.camelot.surikata.cz, ale najdete na něj též odkaz z našeho webu. Registrujte se zde prosím a též se připojte do diskuzí! Omlouváme se za to, že jsme v minulém čísle slíbili článek o keltských bozích, ale místo něj jsme nakonec připravili článek o druidech, který se nám zdá podstatně zajímavější. Též se omlouváme za chybu v minulém čísle, když jsme v rubrice Foto měsíce uvedli u pevnosti Königstein, že se nachází v jižním Německu, což je nesmysl – Königstein stojí ve východním Německu. Děkujeme Janu Pechancovi, šéfredaktorovi sci-fi webu Sarden (http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_scifi.asp), za laskavou pomoc s propagací Camelotu. Pokud se chcete stát redaktorem Camelotu, nejlépe v rubrice Magic: the Gathering (ale klidně i v jiných rubrikách), tak máte příležitost! Potřebujete k tomu slohový talent, a také se samozřejmě musíte vyznat v tom, o čem píšete. (Bohužel zatím neposkytujeme redaktorům mzdu, protože je Camelot nekomerčním projektem, ale třeba se to časem změní) Pokud tedy máte zájem, napište nám buď na fórum, nebo na náš redakční e-mail [email protected]! Camelot – listopad 2008 Vychází 31.10.2008 Do tohoto čísla přispěli: • Jakub Cepník • Jan Holan • Stanislav Cepník st. • Jakub Dobal Tento magazín lze ZDARMA stáhnout na jeho oficiálních stránkách – www.camelot.czweb.org Je zakázáno rozšiřovat jakýkoliv materiál z tohoto magazínu bez svolení redakce!
Podobné dokumenty
č.50 - Klub přátel Žižkova
usedl pak opět do kočáru. Ze Žižkova
odjel císař okolo žižkovské radnice
Husovou třídou do Karlína.
Noviny nazvaly žižkovskou návštěvu „uvítáním císaře na pražském
Montmartru“ a pochválily postaven...
Makabejské povstání
jaře roku 165 př. n. l. po pobřeží do Emauz, kde si vystavěla základnu. Terén byl v těchto místech ideální pro jejich taktiku. Jelikož
si byli natolik jisti svým vítězstvím nechali mnoho průvodců v...
Stáhnout ve formátu PDF
tohoto článku není nikdo jiný než
já a to je již samo o sobě zárukou
kvality ☺.
Stáhnout ve formátu PDF
času u monitoru vytvářením dalšího Camelotu
(i když – jak se dočtete příště – nějakou tu
výpravu jsme také uspořádali).
Navíc pro vás chystáme několik
překvapení. S dvěma novými rubrikami jsme
vás ...
Stáhnout ve formátu PDF
Festival Fantazie 2009
Jakub Cepník
Stalo se tak jednoho krásného dne, že se
na mě nečekaně usmálo štěstí a povedlo
se mi vyhrát v Pevnosti dva pětidenní
volňásky na největší český con - Festival
...
22.4.2010
padrť. Denně najezdím károu tak 50 až 100
kiláků a mám pocit, že to není ten život, co
jsem chtěl žít. Když mě onehdá tahali policajti z bouračky, tak mi pak říkali, že jen
v Praze se ročně přihlás...
Stáhnout ve formátu PDF
nový projekt – Čtenářský deník Camelotu (odkaz najdete na
našem fóru).
Když přečtete nějakou knihu z oblasti fantastiky, historie,
mytologie či záhad, můžete napsat její krátké zhodnocení
(recenzi)...