Styl a pohoda, to je Café Platýz

ROZHOVOR
Text: Jana Soprová, Jana Komárková | Foto: Vladimír Brada
Styl a pohoda,
to je Café Platýz
Manželé Donutilovi o nově rekonstruované kavárně,
o práci i posezení u kávy
Klidný kout v samém centru Prahy, příjemný interiér laděný do 30. let, výborná káva
i výborná kuchyně, tak by se dala stručně charakterizovat nová podoba Café Platýz, v níž
jsme se sešli s majitelkou Zuzanou Donutilovou a jejím manželem, hercem Miroslavem
Donutilem. Kavárna funguje už bezmála patnáct let, ale na konci minulého roku prošla
kompletní rekonstrukcí, na níž se nemalou měrou podílely i produkty CERESIT. Do dobového
stylu ji se Zuzanou Donutilovou vyladil architekt Jan Vlček, s nímž kromě interiérového
vybavení vybírala také obklady a dlažby z bohatého sortimentu KERAMIKY SOUKUP.
Miroslav Donutil navštěvuje kavárnu své ženy Zuzany často a rád.
14
Paní Donutilové jsme se zeptali,
jak vlastně nápad otevřít zde
kavárnu, vznikl?
Za to může tak trošku můj manžel, který v době,
kdy jsme se se dvěma kolegyněmi rozhodovaly,
že bychom chtěly společně podnikat a založit
si butik, tenhle prostor objevil. Bylo to někdy
v roce 2002 a právě tady končila svoji činnost
galerie. I když jsme měly jiný záměr, když jsme
ten prostor uviděly, shodly jsme se, že tady nic
jiného než kavárna být nemůže. A tak jsme
tady dvanáct let provozovaly kavárnu. Po celou dobu byla umělecky zaměřená, probíhaly tu úspěšné fotografické výstavy. Nicméně,
po těch dvanácti letech to už chtělo nějakou
změnu, nový kabát. Změna nastala i v tom,
že jsem se osamostatnila, zůstala jsem tady
sama, a tak jsme za pomoci mého manžela
a architekta Jana Vlčka udělali kavárnu úplně
jinou, novou. Rekonstruovali jsme ji čtyři měsíce,
a v prosinci 2014 jsme ji nově otevřeli. StylPRO PROFI MAGAZÍN
Vy jste poukazovala na to, že tu byla
dříve galerie – je tady tedy umělecký
genius loci. Jakou máte klientelu?
Chodí sem velmi pestrá společnost, a samozřejmě i umělci – malíři, herci, převážně pražská
klientela. Je to hezky namíchané, chodí sem
mladí, ale i starší. A je to pro mě radost, že se
sem nikdo nebojí vstoupit. Máme velká okna,
takže každý ví, do čeho jde, jestli se mu náš
interiér zamlouvá, jestli na něj působí příjemně.
Café Platýz je vyladěno do stylu 30. let.
izovali jsme ji do 30. let minulého století, na tom jsme se s panem architektem shodli. Ta doba byla kouzelná, myslím, že těmi 30. léty jsme
se trefili i do vkusu návštěvníků. Navíc nám mistr kuchař Jaroslav Sapík
pomohl sestavit jídelníček, který odpovídá té době a my se snažíme
držet i služby a servírování tak, jak se to dělalo ve 30. letech.
Jak jste vybírali materiály pro interiér?
Pan architekt Vlček měl ve svém návrhu na podlaze klasickou
šachovnici, která ke 30. letům patřila. Proto jsme hledali nějakou firmu (a samozřejmě jsme chtěli tu nejlepší), která by tuto představu splnila. Spojili jsme se s Keramikou Soukup, a když už jsme měli vybráno a všechno bylo připravené, a začala se odstraňovat ta nepěkná
dlažba z 80. let, objevili jsme původní šedou mramorovou podlahu
shodou okolností právě ze 30. let. To bylo velmi milé překvapení. Bylo
potřeba ji jen dokonale očistit, přebrousit a kolem stěn, kde chyběla
nebo byla nejvíc poškozena, doplnit novou mramorovou dlažbou.
V KERAMICE SOUKUP jsme vybrali obklady a dlažby pro zázemí,
do kuchyně a na toalety. Technici KERAMIKY SOUKUP nám pak
také doporučili systém stavební chemie CERESIT, kterým byly dlažby
lepeny a spárovány.
Kromě interiéru je ovšem důležitá
i nabídka gastronomická. Kdybyste
měla doporučit, na co si sem zajít?
Nám se podařilo to, že nám pan Mistr kuchař
Jaroslav Sapík, jak jsem již řekla pomohl sestavit jídelníček. A do toho jídelníčku vybral opravdu skvělá jídla, která tady náš kuchař Václav
Fučík skvěle vaří. Kdybych měla pozvat na něco konkrétně, tak by to asi
byl klasický vídeňský telecí řízek s bramborovým salátem. Pak by to byl
třeba Guláš Fiakr nebo Císařský paprikáš s krupičnými noky, což bylo
oblíbené jídlo Vlasty Buriana. Ale nabídka je pochopitelně daleko širší.
REALIZACE OBKLADŮ A DLAŽEB
Na to, jak probíhaly realizační práce, jsme se
zeptali jednatele společnosti Sdružení plzeňských
obkladačů Vladislava Hvízdala:
Průběh prací byl částečně limitován umístěním objektu v pražské
památkové zóně, museli jsme proto vycházet z požadavků
památkářů a přistupovat k realizaci velmi citlivě. Prvotně bylo
potřeba odstranit v zázemí a na toaletách veškeré stávající obklady
a dlažby, v některých částech včetně omítky a veškeré podklady
přerovnat. V místech, kde byla zachována stávající dlažba, jsme
použili jako kontaktní vrstvu Ceresit CT 19 – supergrip, speciální
základní nátěr určený k penetraci kritických podkladů v interiéru
i exteriéru před aplikací vyrovnávacích hmot, tenkovrstvých stěrek
a lepicích malt. Poté byla kladena velkoformátová dlažba, lepená
Máte už nějaké ohlasy od návštěvníků,
jak zaznamenali změnu?
Odezva je stoprocentně pozitivní. Máme velmi kladné ohlasy. Těší
mě, že se vrátili původní hosté, a že přišla i spousta nových hostů.
Mám velkou radost, že si to tu převážně zahraniční turisté fotí a říkají
nám, jak se jim naše kavárna líbí.
JARO 2015
lepicím tmelem CM 22 – mega format flexibile. V prostoru kuchyně
byla použita hydroizolační stěrka CL 51 společně s těsnicím pásem
CL 152. Obklady byly spárovány flexibilní spárovací hmotou
CE 40, podlahy CE 43 Grand Elit. Vyplnění svislých i vodorovných
styků bylo provedeno sanitárním silikonem CS 25.
15
ROZHOVOR
z Ostravy, udělali si tady slavnostní večeři, a byli tak fascinováni tím
jídlem pana Václava, že ho pozvali, uklonili se mu a koupili mu láhev
dobrého vína. To se panu kuchaři ještě nestalo, takže byl dojatý.
Když hledáte nějakou kavárnu či restauraci, nahlížíte nejprve,
jestli se vám to bude líbit? Je pro vás dojem z interiéru důležitý?
Interiér je každopádně hodně důležitý. Aspoň já na to hodně dám.
Vždycky hledám místo, kde můžu být v klidu, v příjemném prostředí.
A když se to ještě spojí s dobrou kuchyní a se společností přátel, s kterými tam jdete, tak je vyhráno.
Jak jste zmiňoval, práce je hodně, i když před nedávnem
u vás došlo ke změně – po dvaceti letech angažmá
v brněnském Divadle na provázku a třiadvaceti letech
v pražském Národním divadle jste odešel na volnou nohu.
Ale na divadlo jste nezanevřel. Slavného Sluhu dvou pánů
hrajete v ND stále, a na Provázek jste se nejnověji vrátil
v inscenaci Amadeus. Jaký byl ten návrat?
Já jsem se vlastně vrátil do úplně jiného prostředí, protože divadlo už
dneska sídlí jinde než v době, kdy jsme tam hrávali my. Já jsem vlastně
zažil už jen ten přechod z původního Domu umění na Malinovského
náměstí do Domu pánů z Fanalu, kde divadlo Husa na provázku dneska hraje. Odehrál jsem tam jedno jediné představení na rozloučenou,
Příběh dlouhého nosu. A teď po letech jsem se vrátil mezi nové lidi
s výjimkou tří, které ještě pamatuju z doby své činnosti v tomto divadle.
Na podlaze kavárny se krásně vyjímá původní šedá mramorová podlaha,
při rekonstrukci doplněná po obvodu světlejším mramorovým obkladem.
Miroslav Donutil během rozhovoru popíjel dobrou kávu
a bylo vidět, že posezení v kavárně je pro něj příjemná
chvíle. Nešlo se tedy nezeptat – líbilo by se vám být
kavárenským povalečem?
Já mám rád kavárny, ale nemám na ně moc času. Protože, zaplaťpánbůh,
mám hodně práce. Tím pádem na to, abych se stal kavárenským
povalečem, moc prostoru nezbývá. Nicméně, má-li moje žena kavárnu, je mou povinností ji navštěvovat. A já to dělám rád, protože kavárna
je krásná. A navíc je na strategickém místě mezi Stavovským a Národním divadlem, což pro mě v dobách, kdy jsem ještě byl v angažmá
v Národním divadle, bylo velice příhodné, když jsem se přemísťoval
z jednoho divadla do druhého, tak vlastně nebylo možno se nezastavit... Ale i dnes sem, když mám čas, chodím rád sám i s přáteli, a sjednávám si tady schůzky. Mám radost, že přátelé, kteří sem přišli, byli
všichni nadšeni. Dokonce se stalo, že sem přišla parta mých známých
16
Příjemné atmosféra a dobrá kuchyně – to je Café Platýz.
PRO PROFI MAGAZÍN
překvapováni a šokováni. Vzniká to v produkci brněnského televizního
studia ČT v režii Jirky Stracha. Mám ho rád a tak jsem do toho bez
váhání vstoupil. Kromě toho se připravuje film Den štěstí o zpěváku
Petru Novákovi, kterého bude hrát Vojta Dyk. Jeho přítelkyni bude
hrát Judit Bárdos. A já jsem dostal roli jednoho slavného režiséra,
kterého jsem znal, ale v tom filmu se jmenuje jinak. Vzhledem k tomu, že film je velmi kvalitně obsazen, trochu se to produkčně komplikuje, protože dát dohromady poměrně dost kvalitních herců je velmi obtížné. Takže není jasné, kdy přesně začneme natáčet. Pak mě
čeká ještě jeden česko-řecký film, který roztočíme letos a dotočíme
příští rok. Další projekty ani nebudu zmiňovat. Pro mě je teď podstatné, abychom natočili všechny díly Doktora Martina, to je práce
možná až do konce roku 2017.
Toaletám dodávají retro styl obklady RAKO ze série 1883.
Příchod mezi mladé byl velmi osvěžující, protože se najednou ocitnete
mezi lidmi, kteří mají energii, jsou ochotni věnovat se tomu divadlu úplně
nadoraz. Byla to nádherná práce, o to nádhernější, že jsem při té práci
mohl sledovat svého syna, který v roli Mozarta skutečně zazářil. A po
zásluze byl letos nominován v anketě divadelní kritiky na Talent roku. To
mě velmi těší, protože při jméně, které nosí, se dalo předpokládat, že
si spousta lidí bude myslet, že je to z protekce. Jakkoli my, kteří se touto prací zaobíráme, víme, že protekce v tomto oboru fungovat nemůže.
Je to zatím vaše poslední divadelní věc?
Máte nějaké další nabídky?
Nabídky mám, ale musím je teď velmi pečlivě zvažovat, protože se
nyní především věnuju natáčení seriálu podle britského vzoru, Doktor
Martin, který pro Českou televizi vyrábíme. Máme natočeno prvních
osm dílů a točíme druhých osm. Tato první šestnáctidílná série bude
uvedena v České a Slovenské televizi na podzim tohoto roku v jeden
a ten samý den. Točí se převážně v Beskydech. A musím přiznat, že
je to projekt, s jakým jsem se osobně ještě nikdy nesetkal. Právě na
zahrádce Platýzu za mnou přišel producent Vráťa Šlajer, kterého jsem
do té doby neznal, a nabídl mi práci na hlavní roli v tomto seriálu.
S tím, že tento seriál momentálně vládne Evropě, a že v případě, že
roli přijmu, on koupí práva, a pokud nepřijmu, tak práva nekoupí. Takovou nabídku jsem ještě nedostal...
V Café Platýz Miroslav Donutil rád posedí s manželkou Zuzanou a často
se zde také setkává se svými přáteli.
MATERIÁLY
Stavení chemie CERESIT: Při rekonstrukci původní mramorové
podlahy bylo použito lepidlo CM15 pro mramor a mozaiku,
v nových částech pak byl použit speciální penetrační nátěr
CT 19, lepidla CM12plus a na velké formáty CM22 mega
format flexible, hloubkový penetrační nátěr CT17,
hydroizolace CL51, těsnicí pás CL 152.
Pro spárování obkladů a dlažeb byly použita spárovací hmota
CE40 a CE 43 Grand Elit, na pružné spoje silikon CS25.
Obklady a dlažby: RAKO, série 1883, béžové obkladačky
Vy ale filmových a televizních projektů máte více,
co třeba seriál Labyrint?
Tam zase hraju šéfa kriminálky. I tady jsem četl text se zájmem. Je
to jeden z oblíbených krimi seriálů, ale myslím, že diváci budou
JARO 2015
v retro stylu, dlažba RAKO Unistone a Taurus
Sanita: Jika, Sapho, Laufen
Dodavatel: KERAMIKA SOUKUP
17