Rozbory - Správa CHKO Kokořínsko

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
Rozbory
CHKO Kokořínsko - Máchův kraj
k 31. 3. 2013
Obsah
1. Identifikační údaje ..............................................................................................................3
1.1. Výnos ..........................................................................................................................3
1.2. Mezinárodní význam....................................................................................................3
2. Charakteristika území .........................................................................................................4
2.1. Geologie a geomorfologie ............................................................................................5
2.2. Hydrologie ...................................................................................................................6
2.3. Pedologie ....................................................................................................................7
2.4. Klima ...........................................................................................................................8
2.5. Flóra a vegetace ..........................................................................................................8
2.6. Fauna ........................................................................................................................14
2.7. Vývoj osídlení ............................................................................................................19
3. Ochrana přírody a krajiny .................................................................................................24
3.1. Předmět ochrany CHKO ............................................................................................24
3.2. Zonace CHKO ...........................................................................................................24
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území ..........................................................................25
3.4. Soustava Natura 2000 ...............................................................................................33
3.4.1. Ptačí oblast .........................................................................................................33
3.4.2. Evropsky významné lokality ................................................................................34
3.5. Památné stromy ........................................................................................................39
3.6. Rostlinná společenstva ..............................................................................................41
3.7. Významné druhy rostlin .............................................................................................49
3.7.1. Cévnaté rostliny ..................................................................................................49
3.7.2. Bezcévné rostliny a houby ..................................................................................57
3.8. Významné druhy živočichů ........................................................................................63
3.9. Invazní a expanzivní druhy ........................................................................................75
3.9.1. Invazní a expanzivní druhy rostlin .......................................................................76
3.9.2. Invazní a nepůvodní druhy živočichů ..................................................................78
3.10. Neživá příroda .........................................................................................................79
3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES) ...........................................................80
3.12. Krajinný ráz..............................................................................................................85
3.13. Monitoring a výzkum ................................................................................................98
3.14. Práce s veřejností ..................................................................................................100
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny ..............................................................105
4.1. Lesní hospodářství ..................................................................................................105
4.2. Zemědělství ............................................................................................................. 118
4.3. Myslivost..................................................................................................................123
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství............................................................................130
4.4.1. Rybníkářství ......................................................................................................130
4.4.2. Sportovní rybářství ............................................................................................133
4.5. Vodní hospodářství ..................................................................................................137
4.6. Výstavba ..................................................................................................................145
4.7. Doprava a inženýrské sítě .......................................................................................152
4.7.1. Doprava ............................................................................................................152
4.7.2. Energetika a inženýrské sítě .............................................................................157
4.8. Průmysl ...................................................................................................................159
4.9. Zacházení s odpady ................................................................................................160
4.10. Těžba nerostných surovin ......................................................................................160
4.11. Rekreace a turistika ...............................................................................................162
5. Vyhodnocení minulého plánu péče .................................................................................170
6. Seznam zkratek..............................................................................................................179
7. Použitá literatura ............................................................................................................181
1
Textové přílohy
č. 1 Nařízení vlády ze dne 9. dubna 2014, kterým se vyhlašuje Chráněná krajinná oblast
Kokořínsko - Máchův kraj
č. 2 Zřizovací předpis Ptačí oblasti Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady
č. 3 Podrobná specifikace evropsky významných lokalit
č. 4 Přehled průzkumů a výzkumů
č. 5 Model přirozené skladby dřevin podle souborů lesních typů
č. 6 Vyhláška ze dne 31. července 2014 o vymezení zón ochrany přírody Chráněné
krajinné oblasti Kokořínsko - Máchův kraj
Mapové přílohy
č. 1 Orientační mapa
č. 2 Zonace
č. 3 MZCHÚ, památné stromy
č. 4 Natura 2000
č. 5 Vlastnictví lesů
č. 6 ÚSES
č. 7 Vlastnictví lesů
č. 8 Kategorie lesů
č. 9 Honitby
č. 10 Turistika
č. 11 Geologické podmínky
č. 12 Prvky krajinného rázu
2
1. Identifikační údaje
1.1. Výnos
CHKO Kokořínsko - Máchův kraj byla vyhlášena nařízením vlády, přičemž kokořínská část
byla od roku 1976 v kategorii CHKO chráněna (jako CHKO Kokořínsko). Chráněná krajinná
oblast Kokořínsko byla vyhlášena Výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 19. března
1976. Tento plán péče navazuje na nový zřizovací předpis CHKO a nové vymezení zón
ochrany přírody, které vytvářejí vhodné podmínky pro zachování předmětů ochrany CHKO.
1.2. Mezinárodní význam
V rámci vytváření soustavy evropsky významných chráněných území Natura 2000 byla
většina dokeské části CHKO nařízením vlády č. 598/2004 ze dne 27. 10. 2004 vymezena
jako Ptačí oblast Českolipsko – Dokeské pískovce a mokřady, a dále bylo 5 území nařízením
vlády zařazeno nejprve do národního (2005) a následně rozhodnutím Evropské komise
(2007) do evropského seznamu evropsky významných lokalit jako Evropsky významná
lokalita. V Kokořínské části pak najdeme 4 evropsky významné lokality (blíže viz kap. 3.4.).
V dokeské části CHKO se nachází území zařazené v rámci Ramsarské úmluvy do
seznamu mezinárodně významných mokřadů (Novozámecký a Břehyňský rybník),
v kokořínské části jsou to Mokřady Liběchovky a Pšovky. NPR Břehyně–Pecopala je rovněž
biogenetickou rezervací Rady Evropy.
Část území byla zařazena do návrhu Evropské ekologické sítě (European Ecological
Network, EECONET) jako evropsky významné biocentrum. Cílem projektu EECONET je
vytvořit v Evropě vzájemně propojenou síť území, zabezpečující ochranu, obnovu a vývoj
ekosystémů a krajin evropského významu (obdoba územních systémů ekologické stability
v evropském měřítku).
3
2. Charakteristika území
Kokořínská část CHKO (dále také „Kokořínsko“)
Kokořínsko je oblast pahorkatinného typu, která je jedinečná specifickou geomorfologií,
podmíněnou převahou kyselých kvádrových pískovců vytvářejících síť plošin a údolí, na
jejichž hranách se vytvořila skalní bludiště, pokličky, skalní brány či okna a další útvary
takové formy a rozsahu, jaké nelze nalézt v žádné jiné pískovcové oblasti v České republice.
Místy jsou pískovcové kry proraženy neovulkanickými – znělcovými, čedičovými a
trachytovými tělesy, která tvoří dominanty krajiny (např. Vlhošť, Ronov). Pro Kokořínsko je
základní charakteristika a rázovitost území určena krajinným reliéfem, který ji propůjčil
neobyčejnou scénickou bohatost a působivost. Reliéf a skalní podklad určily a ovlivnily další
přírodní charakteristiky území a jsou jakousi platformou, od které se odvíjelo i historické
sociální prostředí, jež vytvořilo kulturně-historickou stopu tohoto území. Vesměs chudé půdy
v reliéfu členité pahorkatiny s ojedinělými enklávami bohatších překryvů ovlivnily, že se
zemědělská činnost orientovala hlavně na dobytkářství. Krajina se v návaznosti na sídla
měnila v mozaiku střídajících se plošek lesů a rozsáhlé zemědělsky využívané půdy, členěné
na ornou půdu, sady, vinice a posléze i velmi hojné chmelnice a plošně nejrozšířenější louky
a pastviny.
Kokořínská část CHKO je cenná i biologickou rozmanitostí, která je podmíněná
především podkladem, polohou a reliéfem oblasti. Charakteristická je značná variabilita
ekosystémů na poměrně malé ploše. Nachází se zde v nivách Liběchovky a Pšovky rozsáhlé
mokřady mezinárodního významu s unikátní faunou a flórou; dále jsou zde přítomny rozsáhlé
kyselé reliktní bory pralesního charakteru, jejichž výskyt je koncentrován především v
severní části oblasti; významná je pestrá skladba rostlinných společenstev, od
chladnomilných na inverzních dnech kaňonů, přes výjimečně cenné mokřadní ekosystémy v
potočních nivách, až po výrazně teplomilná společenstva na skalních stepích.
Nezanedbatelné jsou rozsáhlé zásoby kvalitní podzemní vody.
Z hlediska kulturně-historického je pro Kokořínsko charakteristické vyrovnané
zastoupení lesní a nelesní půdy, historicky podmíněná absence průmyslu a rozumné
zemědělské využívání v závislosti na reliéfu krajiny. Pro zdejší krajinu je typické značné
zastoupení lidové architektury a hmotné kultury jak roubené, tak i zděné, která je jedinečná
nikoli sama o sobě, ale především svým harmonickým propojením s okolní krajinou.
Historická síť osídlení, které se v celé oblasti rozvíjelo v harmonii s okolní krajinou, se
mnohde zachovala v nezměněné formě a dnes se zde nachází řada architektonicky
unikátních sídel, často i památkově chráněných.
Dokeská část CHKO (dále také „Dokesko“)
Dokesko je pahorkatina s převahou mírných terénů nad skalnatými. Na severu se nachází
plochá deprese Českolipské kotliny s povodím Ploučnice, která výše proti proudu tvoří úzkou
nivu s jedinečně vyvinutými meandry. Značná část území při jihozápadní hranici prochází
Jestřebskou kotlinou s četnými rybníky v povodí Robečského potoka (Novozámecký rybník,
Máchovo jezero, Břehyňský rybník aj.). Jestřebská kotlina je na severozápadě ohraničena
Provodínskou pahorkatinou s dominantními neovulkanickými suky Provodínských kamenů.
Jádro oblasti je tvořeno pískovcovými plošinami rozbrázděnými hustou sítí kaňonovitých
údolí Hradčanské pahorkatiny s okrajovým skalním městem Hradčanských stěn.
Jihovýchodní části území dominuje Bezdězská vrchovina s výrazným Bezdězem.
Výraznými prvky tvořícími obraz krajiny dokeské části CHKO jsou ploché pánve
zejména v povodí Ploučnice a Robečského potoka, s několika rybníky a rašeliništi, kvádrové
pískovce rozčleněné do bizarních skalních útvarů, kaňonovitých soutěsek i maloplošných,
ale početných skal, a dominantní neovulkanické suky.
Dokesko má nejpestřejší biotu mezi pískovcovými oblastmi. To je podmíněno
zastoupením různých typů pískovců a střídáním suchých a mokřadních (rašelinných a
slatinných) stanovišť a stanovišť na neovulkanitech. Úctyhodným 165 druhům chráněných
rostlin a živočichů kralují dva rostlinné endemity – masožravá tučnice česká a orchidej
prstnatec český.
4
Dokesko není tradiční kulturní krajinou. Sídelní enklávy jsou sevřené v souvislém lesním
porostu. Historická činnost člověka je stírána sukcesí – rázovitost krajiny určují borové lesy,
mokřady, pískovcové skály (často menší, ale hojné), druhotné trávníky a vřesoviště po
bývalých sídlech, vojenské činnosti či těžbě hornin.
2.1. Geologie a geomorfologie
Kokořínsko
Kokořínsko je tvořeno zejména druhohorními kvádrovými pískovci středního turonu,
modelovanými tak, že se výrazně odlišují od okolního území s podstatně jednotvárnějším
povrchem. Pískovce mají různé příměsi tmelů. Kromě nich se zde vyskytují jílovce,
prachovce a slínovce, z období coniaku zvonivé opuky. Z třetihorních vyvřelin nacházíme
trachyty, znělce a čediče, v kvartéru se vyvinuly často mocné sprašové vrstvy.
Především existence a četnost povrchových tvarů na pískovcích byla hlavním důvodem
pro vyhlášení CHKO, neboť reliéf a skalní podklad určily ráz jak přírodního, tak i sociálního
prostředí tohoto území. Kokořínsko představuje specifický typ pískovcového reliéfu, jaký se v
žádné jiné pískovcové oblasti u nás nevyskytuje.
Základní rysy reliéfu určuje vztah dvou hlavních skupin povrchových tvarů – plošin a
často hluboce zahloubených, několikapatrových údolí, vzniklých zejména vodní erozí, která v
jejich závěrech většinou aktuálně probíhá. Na údolní tvary připadá přibližně polovina plochy
oblasti. Zejména na jejich svazích se nacházejí unikátní makrotvary (skalní bludiště až
města), mezoformy (známé pokličky) a velmi vyvinuté mikrotvary (voštiny, pseudoškrapy,
železité inkrustace).
Hranice Kokořínska je do značné míry totožná s hranicí Polomených hor. Probíhá od
Liběchova podél labského údolí ke Stračí u Štětí, a zde pokračuje po linii Chcebuz, Hubenov
a Tetčiněves do západního okolí Úštěku. Na severu a severovýchodě je celek lemován
Jestřebskou kotlinou přes Staré Splavy do okolí Žďáru. Hranice Polomených hor se stáčí k
jihu přes Nosálov, Mšeno, Kaninu až k Nebuželům a přes Vysokou, Strážnici a Želízy do
Liběchova. Geomorfologický okrsek Polomené hory leží pouze na severu v úseku mezi
Holany a Žďárem a na severovýchodě mezi Žďárem a Nosálovem mimo Kokořínsko.
Polomené hory tvoří typ erozně denudačního reliéfu, podmíněného svrchněkřídovými
sedimenty a třetihorními neovulkanity. Jde o strukturní stupňovinu, rozčleněnou hustou sítí
kaňonovitých údolí. Nejvyšším bodem je Vlhošť (614 m), nejníže leží niva Liběchovky u Želíz
(160 m). Plošinný reliéf leží ve výškách 250–450 m. Strukturně denudační plošiny jsou
stupňovitě uspořádány do několika výškově rozdílných úrovní. Nejvýše položené plošiny
(130–220 m nad dny údolí) jsou mladotřetihorní (pliocenní), níže položené plošiny jsou ze
starších čtvrtohor (převážně staropleistocenní). Některé plošiny a okolní svahy jsou kryty
spraší.
Uspořádání údolní sítě je z velké části závislé na průběhu puklin. Nejtypičtější údolí
(kaňony) sledují směr sever-jih, popřípadě východ-západ. U rozsáhlejších vulkanických suků
se vyvinula radiální údolní síť svahového typu.
Geomorfologicky významné tvary tvoří průniky neovulkanických těles z čedičových a
znělcových hornin, původně podpovrchových, denudačními procesy postupně
vypreparovaných, takže v některých částech se staly dominantními prvky reliéfu.
Území se nachází v jižní části geomorfologického celku Ralské pahorkatiny v podcelku
Dokeské pahorkatiny. Zabírá převážnou část zmiňovaného nejrozsáhlejšího okrsku
označovaného jako Polomené hory. Kromě Polomených hor zaujímá Kokořínsko i malé části
dvou geomorfologických podcelků Jizerské tabule – Středojizerské tabule v okrsku Skalské
tabule (malý úsek mezi Nosálovem a Nebužely) a Dolnojizerské tabule v jejím
nejzápadnějším okrsku – Košátecké tabuli (nejjižnější část CHKO v údolí Pšovky).
Na základě odlišných typů reliéfu, daných především různou nadmořskou výškou,
rozdílným stupněm erozního rozčlenění a přítomností neovulkanických suků, se území
Polomených hor dělí na 7 podokrsků, dále členěných na více částí. Jde o Kokořínskou
vrchovinu, Vlhošťskou pahorkatinu, Dubskou pahorkatinu, Maršovickou vrchovinu (ležící
5
zcela mimo CHKO), Žďárskou pahorkatinu, Lomskou a Blíževedelskou pahorkatinu.
Podrobný popis těchto podokrsků i dalších specifik Polomených hor z pohledu
geomorfologického podávají Balatka a Sládek (1981).
Dokesko
Území je tvořeno sedimentárními horninami české křídové pánve. Na podložním krystaliniku
sedimentace začíná ve svrchní křídě v cenomanu a pokračuje do turonu. Ukládaly se písky
až štěrkopísky, které jsou zpevněné na pískovce až slepence perucko-korycanského
souvrství, nad nimi pískovce bělohorského souvrství. Povrch dokeské části CHKO tvoří
kvádrové křemenné pískovce jizerského souvrství, v jejichž vápnitějších polohách jsou
v Hradčanských stěnách vyvinuta skalní města se skalními stěnami, skalními hřiby,
galeriemi, převisy a dalšími pseudokrasovými jevy. Málo zpevněné křemenné pískovce
jizerského souvrství tvoří ložiska sklářských a slévárenských písků v okolí Provodína. Na
cenomanské vrstvy je vázáno uranové zrudnění, jehož okraje zasahují na SV až na
Dokesko.
Pro území jsou typické terciérní vyvřeliny, které ač plošně málo rozsáhlé, jsou
morfologicky zvýrazněné. Jedná se o fonolity a čediče, tvořící Velký a Malý Bezděz,
Provodínské kameny a několik drobnějších těles. Kolem intruzí došlo k prokřemenění a
proželeznění pískovců, které jsou tak zpevněny a staly se odolnější vůči větrání.
Kvartérní spraše se ukládaly pouze lokálně v údolích a rozsedlinách zejména ve
východní části Hradčanských stěn. Pro úpatí svahů jsou typická písčitá deluvia. Rozsáhlejší
deprese jsou vyplněné přemístěnými písky a v údolí Břehyňského a Robečského potoka i
rašelinami.
Charakteristickými geomorfologickými prvky dokeské části CHKO jsou ploché pánve
s četnými rybníky a rašeliništi, kvádrové pískovce rozčleněné do bizarních skalních útvarů a
kaňonovitých soutěsek, a dále neovulkanické vrchy, které jsou výraznými krajinnými
dominantami. Řeka Ploučnice tvoří úzkou nivu s jedinečně vyvinutými meandry.
Z hlediska geomorfologického členění povrchu České republiky leží území dokeské
části CHKO především v oblasti (podsoustavě) Severočeská tabule: celek Ralská
pahorkatina, s podcelky Dokeská pahorkatina (většina území) a Zákupská pahorkatina.
Částečně na jihovýchodě zasahuje území dokeské části CHKO do oblasti (podsoustavy)
Středočeská tabule: celek Jizerská tabule s podcelkem Středojizerská tabule.
2.2. Hydrologie
Kokořínsko
Území náleží do třech hlavních povodí (Labe, Jizera, Ploučnice) a šesti povodí dílčích
(Pšovka, Liběchovka, Obrtka, Strenický potok, Košátecký potok a Úštěcký potok).
Na území Kokořínska leží kolem tří desítek rybničních ploch, nejčastěji jsou vázané na
tok Liběchovky a Pšovky. Rybníky v povodí Pšovky jsou: v Tuboži, Stříbrník, Harasov,
Štampach a Lhotecký. Tůňě v Povodí Pšovky: Podhradská (Hlučovská), U Vrby a Kačírek −
přirozeně vzniklá vodní plocha, 3 ha, pravděpodobně v důsledku geologického zlomu.
Rybníky v povodí Liběchovky na území CHKO: Rozprechtický a tři vodní plochy na
Liběchovce u Medonos.
Jedním z typických biotopů Kokořínska jsou mokřady. Příčinou jejich existence je
blízkost zvodí v úrovni dna údolí, nepropustnost podloží jílovité povahy či zarůstání
okrajových částí některých rybníků. Celé soustavy mokřadů se nacházejí v blízkosti potoků
Pšovky a Liběchovky (mezinárodně významné mokřady).
Mezi ostatní vodní plochy, které stojí za zmínku, je třeba zmínit požární nádrže, jež jsou
početně zastoupeny v sídlech. Většina z nich je uměle vytvořena, málo z nich má přírodní
charakter. Jsou významnými rozmnožovacími stanovišti obojživelníků a biotopem některých
bezobratlých. Takzvané nebeské rybníky jsou v současnosti co do počtu značně redukovány;
šlo o významné prvky přírodního prostředí, které v současnosti trpí zejména nedostatkem
vody.
6
Dokesko
Dokeskou částí CHKO protékají dva páteřní vodní toky, a to shodně ve směru od SV k SZ.
V severní části je to řeka Ploučnice, která jako přirozeně meandrující tok tvoří spolu se svou
nivou jedno z jádrových území CHKO. Na jejím levostranném přítoku je vytvořena soustava
menších rybníků (Hradčanské rybníky). Níže po toku nalezneme plochou rozsáhlejší
Heřmanický rybník, dnes napájený pouze drobnými místními vodotečemi, dříve však i
kanálem přímo z Ploučnice. Druhým významným tokem je Robečský potok, na kterém byly
v minulosti vybudovány největší rybníky (Máchovo jezero a Novozámecký rybník). Do
Máchova jezera vtékají potok Břehyňský (z dalšího významného rybníka Břehyně – ten je
opět napájen drobnými přítoky) a potok Dokeský (také Okenský) s rybníkem Poselským.
V území nalezneme i další, plošně méně rozsáhlé vodní plochy – menší rybníky či vodní
plochy vzniklé po těžbě písků.
2.3. Pedologie
Kokořínsko
Půdy v této části CHKO můžeme rozdělit do čtyř základních skupin:
1. Půdy chudší na druhohorním křemenném podkladu, písčité až písčitohlinité, lehké,
minerálně chudé, s nízkým obsahem humusu, špinavě žluté až světle hnědé barvy.
Plošně nejrozšířenější. Z půdních typů jsou zastoupeny na iniciálních stanovištích
litozemě a regozemě, a dále kyselé rankery. Na většině území se vyvinuly různé typy
kambizemí (hnědé půdy, často podzolované).
2. Půdy na druhohorních vápenitých horninách (opuky a vápnité prachovce, jílovce a
pískovce). Plošně jsou značně omezené, s půdním typem pararendzina (na opuce a
pískovci, místy v údolí Liběchovky) a pelozem (vápnité jílovce mezi Holany a Liticemi
kolem Ronova).
3. Půdy vyvinuté na neutrálních až bazických terciérních efuzivech. Výskyt je omezen
na vlastní vulkanity a jejich okolí. Na vývojově mladších lokalitách jsou z půdních typů
zastoupeny eutrofní rankery, na vyspělejších eutrofní kambizemě a andozemě.
4. Půdy pokryvných kvartérních útvarů, jež se vyvinuly na spraších a sprašových
hlínách, na svahových hlínách a dále aluviální pokryvy. Půdy většinou středně těžké
(místy těžké), humózní, minerálně bohaté, tmavošedé barvy. Z půdních typů jsou
zastoupeny hnědozemě, místy luvizemě na spraších a sprašových hlínách na
náhorních plošinách a mírných svazích (Nebužely, Mšeno, Dubá). Na úpatí svahů
tvoří pokryv svahové hlíny, na nichž se vyvinuly illimerizované půdy – luvizemě.
V údolních nivách Pšovky a Liběchovky jsou zastoupeny gleje a fluvizemě v několika
subtypech, ojediněle organozemě.
Dokesko
Půdy v oblasti se odvíjejí od půdotvorných substrátů, můžeme je rozdělit do třech základních
skupin:
1. Nejrozšířenějším půdním typem v oblasti je arenický podzol spolu s arenickou
kambizemí na svahovinách pískovců. Jde o neúrodné snadno vysychající půdy, s
povrchovou mělkou vrstvou surového humusu na silném horizontu téměř čistého
písku, pod kterým je další horizont se splavenými minerály, oxidy železa i hliníku a
humusových látek. Vrstva s akumulovanými oxidy železa často tvoří tvrdou vrstvu
ortsteinů. Hlavním půdotvorným pochodem v oblasti je tedy intenzivní vyplavování –
podzolizace.
2. Na srážkovou vodou ovlivněných stanovištích nalezneme lokálně, zejména na severu
v ploché depresi Ploučnice (u České Lípy), primární pseudogleje. V nivách jsou
plošně omezené modální i glejové fluvizemě, na které na podmáčených stanovištích
navazují gleje. V okolí Robečského potoka gleje přecházejí do rozsáhlejších
organozemí (rašelinné půdy).
7
3. Maloplošně se v okolí bazických (tercierních) efuziv vyvinuly trofické rankery až
eutrofní kambizemě.
2.4. Klima
Kokořínsko
Většina území leží v mírně teplých oblastech MT 11, MT 10, MT 9 s průměrnou teplotou 7–8
°C a srážkami 500–650 mm; jižní v teplé oblast T 2 s teplotami okolo 8,5 °C a srážkami pod
500 mm; nejvyšší vrcholky v MT 7 s teplotami kolem 7 °C a srážkami asi 700 mm (Quitt,
1971).
V Atlasu podnebí Česka (2007) je patrný teplotní posun Kokořínské části CHKO, za
měřené období let 1961–2000, na jihu k teplé oblasti T2 a na severu k mírně teplé MT7.
V Atlasu krajiny České republiky (2009) je území řazeno za období 1901–2000 na jihu do
teplé oblasti a na severu do mírně teplé oblasti (specifikace těchto oblastí viz níže Dokesko).
V zahloubených údolích a sníženinách s rybníky dochází k tvorbě přízemních mlh a
inverzí. Podle vegetačních stupňů odpovídá klima Kokořínska 2.–4. vegetačnímu stupni,
s dominancí 3. vegetačního stupně (Buček a Lacina, 1999).
Dokesko
Tradičně se území klimaticky přiřazuje dle Quitta (1971) do mírně teplé oblasti MT9.
Průměrný roční úhrn srážek na jihu asi 600 mm a v severní části území asi 700 mm.
Měsícem s nejméně srážkami je únor s 30–40 mm. Nejchladnějším měsícem je leden
s průměrnou teplotou -3 až -4 °C. Nejdeštivějším a nejteplejším měsícem je červenec
s průměrným měsíčním úhrnem 60–100 mm srážek a průměrnou teplotou 17-18 °C.
V Atlasu podnebí Česka (2007) je patrný teplotní posun dokeské části CHKO, za
měřené období let 1961–2000, k mírně teplé oblasti MT11 (teplejší a sušší klima než MT9).
V Atlasu krajiny České republiky (2009) je území řazeno za období 1901–2000 převážně do
teplé a částečně (jih území přibližně od Novozámeckého a Břehyňského rybníku) do mírně
teplé oblasti. Teplá oblast má léto: teplé s průměrnou teplotou 15–16 °C, s 40–50 letními dny,
přiměřeně vlhké se srážkami 200–400 mm; přechodné období: krátké se 100–140
mrazovými dny, mírně teplým jarem s průměrnou teplotou 7–8 °C, teplým podzimem
s průměrnou teplotou 8–9 °C; zimu: mírně chladnou s průměrnou teplotou -2 až -3 °C,
normálně dlouhou s 50-60 ledovými dny, vyššími srážkami >400 mm, spíše kratším trváním
sněhové pokrývky 50-60 dnů. Mírně teplá oblast má léto: mírně teplé s průměrnou teplotou
13–15 °C, přiměřeně teplé s 20–40 letními dny, přiměřeně vlhké se srážkami 200–400 mm;
přechodné období: přiměřeně dlouhé se 140–160 mrazovými dny, chladným jarem
s průměrnou teplotou 5–7 °C, mírně teplým podzimem s průměrnou teplotou 6–8 °C; zimu: s
mírně chladnou s průměrnou teplotou -2 až -3 °C, normálně dlouhou s 50-60 ledovými dny,
přiměřenými srážkami 200-400 mm, přiměřeným trváním sněhové pokrývky 50-80 dnů.
V pánevních polohách se projevuje mírná teplotní inverze, některé čedičové vrchy
vykazují vrcholový fenomén. Podle vegetačních stupňů odpovídá klima na území Dokeska
omezeně 3. vegetačnímu stupni a většina území 4. vegetačnímu stupni (Buček a Lacina,
1999).
2.5. Flóra a vegetace
Kokořínsko
Kokořínsko spadá většinou své plochy do oblasti vyšších pahorkatin a vrchovin
(mezofytikum), fytogeografických okresů Polomené hory a Podještědí. Pouze okrajově na
území zasahují fytogeografické okresy z oblasti teplomilné květeny (termofytikum) –
Lounsko-labské středohoří, Středočeská tabule a Dolní Pojizeří.
Rekonstrukční geobotanická mapa uvádí z území Kokořínska převážně acidofilní bučiny
(asociace Luzulo-Fagetum) a borové doubravy (asociace Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum),
8
částečně dubohabrové háje (asociace Melampyro nemorosi-Carpinetum). Na některých
místech, kam zasahuje vliv termofytika (okolí Brocna a Chcebuze), jsou ojediněle uváděny
polohy subxerofilních doubrav (svaz Quercion petraeae). Na vulkanitech v okolí Vrátenské
hory (507,5 m n. m.) či Vlhoště (613,5 m n. m.) jsou rekonstruovány květnaté bučiny
(asociace Dentario enneaphylli-Fagetum). V rozsáhlejších nivách u tekoucích vod se
nacházely olšiny (svaz Alnion glutinosae a Alnion incanae). Všechny tyto vegetační typy se
v území vyskytují i v současnosti, překvapí však malý podíl listnatých lesů i na bohatších
horninách – a to do té míry, že se mluví o ”hájovém hiátu”. Dokládá to absence nebo velká
vzácnost v sousedních krajinách běžných druhů středoevropského listnatého lesa. Výklad je
možno hledat v odlišném vývoji lesa v holocénu, ovšem tato hypotéza je obtížně doložitelná.
Nelze vyloučit ani historický vliv člověka. Další lesní společenstva se vyskytují maloplošně, a
proto nebyla na rekonstrukční mapě zaznamenána. Jedná se o především o reliktní bory –
druhově chudé acidofilní (svaz Dicrano-Pinion), vázané na skalní hrany s mělkou půdou, a
květnaté vápnomilné (svaz Cytiso ruthenici-Pinion silvestris) s výskytem na vápnitých
pískovcích. Na skalních výchozech rostou také teplomilné doubravy (svaz Quercion
pubescenti-petraeae). Téměř jen na vulkanitech nalezneme suťové lesy (svaz Tilio-Acerion).
Primární bezlesí bývalo na Kokořínsku patrně omezeno jen na malé plochy suchých, tzv.
bílých strání (Komorsko), skalnatých strání vulkanitů (vrchol Ronova s 552,4 m n. m.,
Koreckého vrchu s 464,5 m n. m., Vysokého vrchu s 426,6 m n. m.), skalních hran pískovců
a naopak vlhkých skal s opadem mechového humusu (rokle Apatyka) a slatin (Vrabcov).
Flóra a vegetace, jak ji známe dnes, je z valné většiny podmíněna činností člověka. Na
většině odlesněných poloh na plošinách byly založeny vesnice a pole. Mírnější svahy
četných údolí, obohacené splavenou spraší, byly velmi často využívány jako pastviny,
terasovány na políčka nebo osázeny ovocnými stromy. Dna širších údolí byla prokácena a
přeměněna v louky, údolí říček byla pozměněna zakládáním rybníků a mlýnů. Intenzivním
hospodařením v lesích došlo ke změně jejich dřívější rozmanité druhové skladby ve
prospěch rychle rostoucích jehličnanů – hlavně borovice lesní (Pinus sylvestris). Přehnojení
krajiny dusíkem se silně projevilo i mimo pole v navazujících okrajích lesů, svazích roklí a
dnech údolí, která se proto vyznačují vysokým zastoupením nitrofilních rostlin (např. svízele
přítuly – Galium aparine a kopřivy dvoudomé – Urtica dioica). Na nesklízené luční plochy se
šíří rákos obecný (Phragmites australis), chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea),
třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) a další druhy.
Polomené hory jsou typickým představitelem pískovcového fenoménu – roste zde menší
množství rostlin široce rozšířených, ale velmi mnoho druhů vzácných. Unikátní je především
společný výskyt druhů různých ekologických nároků a odlišného rozšíření.
Květena Kokořínska je v souhrnu poměrně bohatá, mnohé druhy jsou však vázány
pouze na ojedinělá specifická stanoviště. Většina plochy hostí jen velmi omezenou garnituru
acidofilních druhů, jako jsou: metlička křivolaká (Avenella flexuosa), vřes obecný (Calluna
vulgaris), konvalinka obecná (Convallaria majalis), jestřábník zední (Hieracium murorum),
bika bělavá (Luzula luzuloides), b. chlupatá (L. pilosa), černýš luční (Melampyrum pratense),
borůvka (Vaccinium myrtillus), brusinka (V. vitis-idaea). Vzácněji se vyskytují hájové druhy,
např. samorostlík klasnatý (Actaea spicata), kopytník evropský (Asarum europaeum), ostřice
prstnatá (Carex digitata), dymnivka dutá (Corydalis cava), svízel vonný (Galium odoratum), s.
lesní (G. sylvaticum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus),
strdivka nící (Melica nutans), s. jednokvětá (M. uniflora), bažanka vytrvalá (Mercurialis
perennis), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), žindava evropská (Sanicula europaea), violka
divotvárná (Viola mirabilis). V olšinách rostou např.: ďáblík bahenní (Calla palustris), bledule
jarní (Leucojum vernum), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum).
Polomené hory, jakožto nejjižněji položená česká pískovcová oblast, hostí četné
xerotermní rostlinstvo. V území je možno pozorovat vyznívání termofilních druhů směrem
k severu – v jižní části známe množství lokalit, ve střední části již jen omezený počet (vázaný
na údolí Liběchovky a výchozy vulkanitů) a v severní části oblasti nebyly teplomilné druhy
zaznamenány vůbec (zde to však může být dáno nedostatkem bazičtějších substrátů).
Xerotermně bohaté lokality v nejsevernější části CHKO patří fytogeograficky již k Českému
středohoří.
9
Pouze v jižní části se vyskytují např.: mařinka barvířská (Asperula tinctoria), vousatka
prstnatá (Bothriochloa ischaemum), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), třemdava
bílá (Dictamnus albus), hořeček nahořklý (Gentianella amarella), oman srstnatý (Inula hirta),
kosatec bezlistý (Iris aphylla), len žlutý (Linum flavum), záraza větší (Orobanche elatior),
zahořanka žlutá (Orthantha lutea), vítod nahořklý (Polygala amarella), mochna skalní
(Potentilla rupestris), třešeň nízká (Prunus fruticosa), lomikámen trojprstý (Saxifraga
tridactylites), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), silenka ušnice (Silene otites), kavyl
Ivanův (Stipa pennata), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon).
I do střední části oblasti zasahují např.: sasanka lesní (Anemone sylvestris), bělozářka
větvitá (Anthericum ramosum), huseník chlupatý (Arabis hirsuta), hvězdnice zlatovlásek
(Aster linosyris), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), pcháč bělohlavý (C. eriophorum),
kakost krvavý (Geranium sanguineum), hořec křížatý (Gentiana cruciata), hořec brvitý
(Gentianopsis ciliata), černýš rolní (Melampyrum arvense), smldník olešníkový (Peucedanum
oreoselinum), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), mochna sedmilistá (Potentilla
heptaphylla),
černohlávek
velkokvětý
(Prunella
grandiflora),
rozrazil
klasnatý
(Pseudolysimachion spicatum), jeřáb břek (Sorbus torminalis), čistec přímý (Stachys recta),
jetel podhorní (Trifolium alpestre), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium), na vulkanitech pak
kostřava sivá (Festuca pallens), svízel sivý (Galium glaucum), strdivka sedmihradská (Melica
transsilvanica), hvozdíček prorostlý (Petrorhagia prolifera), kavyl vláskovitý (Stipa capillata).
Z teplomilných plevelů byly v území zjištěny: hlaváček letní (Adonis aestivalis),
drchnička modrá (Anagallis foemina), pryskyřník rolní (Ranunculus arvensis), bračka rolní
(Sherardia arvensis).
Podstatně vzácněji než teplomilné druhy jsou v Polomených horách zastoupeny druhy
vyšších poloh; geografickou afinitu k některé části popisované oblasti nevykazují.
Zaznamenány byly: žebrovice různolistá (Blechnum spicant), vranec jedlový (Huperzia
selago), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), bukovinec osladičovitý (Phegopteris
connectilis), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), sedmikvítek evropský (Trientalis
europaea).
Další nepočetnou skupinou druhů jsou taxony subatlantské (rozšířené především
v oblastech s vlhčím a mírnějším klimatem), vázané nejčastěji na mokřady – mokrýš
vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium), pryskyřník veliký (Ranunculus lingua),
kapradiník bažinný (Thelypteris palustris). Zvláštní zmínku zasluhuje kapradina vláskatec
tajemný (Trichomanes speciosum), zjištěná v Česku teprve před několika lety. Vyskytuje se,
pouze ve stadiu gametofytu (netvoří široké listy, ale pouze změť vláken), v pískovcových
oblastech (kromě Broumovska), kde osidluje skalní štěrbiny. Na Kokořínsku je zdaleka
nejvíce rozšířen a stále jsou nalézány nové lokality.
Květena Kokořínska je bohatá též na druhy mokřadů a vlhkých luk, které se koncentrují
v nivách Liběchovky a Pšovky. Velmi vzácné jsou slatinné lokality s druhy: skřípinka smáčklá
(Blysmus compressus), ostřice davallova (Carex davalliana), o. šupinoplodá (C. lepidocarpa),
kruštík bahenní (Epipactis palustris), bařička bahenní (Triglochin palustre). V lukách a
mokřadech se vyskytují např.: ostřice odchylná (Carex appropinquata), o. trsnatá (C.
cespitosa), rozpuk jízlivý (Cicuta virosa), zábělník bahenní (Comarum palustre), prstnatec
májový (Dactylorhiza majalis), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), všivec bahenní
(Pedicularis palustris), šťovík koňský (Rumex hydrolapathum), upolín evropský (Trollius
altissimus), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Z vodních druhů byly zaznamenány např.:
potočnice zkřížená (Nasturtium x sterile), leknín bělostný (Nymphaea candida), rdest alpský
(Potamogeton alpinus).
Dokesko
Území dokeské části CHKO má významně azonální charakter, s výskytem řady reliktních
druhů. Území Dokeska lze zařadit fytogeograficky (Skalický in Hejný, Slavík 1988) do
mezofytika, fytogeografického okresu Polomené hory, podokresu Českolipská kotlina.
Okrajově sem zasahuje také fytogeografický okres Ralsko-bezdězská tabule.
Jako potenciální přirozená vegetace se zde uvádí střemchové jaseniny (PrunoFraxinetum), místy v komplexu s mokřadními olšinami (Alnion glutinosae), bučiny s kyčelnicí
10
devítilistou, bikové a/nebo jedlové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae, AbietiQuercetum), brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum), z rašelinišť pak
komplexy ostřicových (Caricetalia fusca), ostřicovorašeliníkových (Scheuchzerietalia
palustris, excl. Leuco-Scheuzerion) a ostřicovomechových společenstev minerotrofních
rašelinišť.
Území je velmi bohaté na druhy, což je dáno střídáním suchých a mokrých stanovišť,
střídáním pískovců různých kvalit a složení a neovulkanitů. V území dominují lesní porosty,
borové monokultury, které jsou místy prostoupeny bučinami. Další listnaté lesy se vyskytují
spíše maloplošně. Dalším dominantním biotopem jsou rašeliniště vzniklé v okolí rybniční
soustavy Břehyně – Máchovo jezero – Novozámecký rybník. Významný je reliktní ráz
květeny, která na několika místech přežívá zřejmě již od dob postglaciálu. Prolínají se zde
teplomilné taxony (Pulsatilla patens, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica)
s boreomontánními dealpínskými prvky (Biscutella laevigata, Thesium alpinum, Chimaphila
umbellata, Arctostaphylos uva-ursi). Z území je uváděna řada vzácných taxonů rostlin,
z nichž k největším vzácnostem zdejších vlhkých luk řadíme endemické taxony Dactylorhiza
bohemica a Pinguicula bohemica.
Velmi pestré je zastoupení makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních
vod, kde na Břehyňském a Novozámeckém rybníce se vyskytují porosty s voďankou žabí
(Hydrocharitetum morsus-ranae), dále i porosty s bublinatkami (hojně na Swampu). Na
mělké stojaté vody je vázána makrofytní vegetace s Hottonia palustris či lakušníky
(Batrachium sp.). Vodní společenstva plovoucích rostlin jsou zastoupena téměř na všech
rybnících a pokrývají zejména okrajové části volné vodní hladiny (oblast dolního sublitorálu)
s porosty asociace Myriophyllo-Nupharetum (submersní Ceratophyllum demersum,
Batrachium circinatum, Myriophyllum spicatum, M. verticillatum a natantní Nymphaea
candida a Nuphar lutea a různé druhy rodu Potamogeton). Vzácné jsou porosty makrofytní
vegetace oligotrofních jezírek a tůní (Sparganietum minimi) rozšířené na Břehyňském
rybníku, v zátokách Máchova jezera a Baronském rybníku a v uměle vytvořených tůňkách
bývalé pískovny v Provodíně. Makrofytní vegetace vodních toků se vyskytuje na všech
větších tocích (Ploučnice, Hradčanský a Mlýnský potok s hojně se vyskytujícím Potamogeton
pectinatus, roztroušeně Ceratophyllum demersum, Potamogeton lucens a vzácně
s Potamogeton perfoliatus a druhy rodu Callitriche a Batrachium. Vegetace zarůstá i
odvodňovací kanály, některé aluviální tůně a mrtvá ramena. Vegetace parožnatek
představuje velmi vzácný a maloplošný typ, např. na Břehyňském rybníku.
Rákosiny eutrofních stojatých vod jsou velmi hojnou jednotkou zejména v okolí vodních
ploch. Nejrozsáhlejší porosty jsou v okolí Novozámeckého a Břehyňského rybníka, místy se
tvoří plovoucí ostrůvky s rákosem (asociace Phragmitetum communis, místy s Cicuta virosa,
Carex pseudocyperus, Potentilla palustris). Na Břehyňském rybníce a rybníku Držník se
místy tvoří i menší porosty skřípince (asociace Schoenoplectetum lacustris). Na Máchově
jezeře navazují na rákosiny druhově chudé porosty se zblochanem vodním (asociace
Glycerietum aquaticae, s druhy Ranunculus lingua, Lythrum salicaria) indikují eutrofní
poměry. Kromě opuštěných mokřadních luk osídlují rákosiny neudržované odvodňovací
kanály, tvoří podrost náletových dřevin a na živinami chudých substrátech (bezkolencové a
rašelinné louky) tvoří řídké porosty s nižší výškou. Říční rákosiny jsou vázány především na
nivu Ploučnice. V nivě jsou dále časté bahnité říční náplavy s přechody k bylinným lemům
nížinných řek s Phalaris arundinacea, Calystegia sepium a Solanum dulcamara.
Pobřežní vegetace potoků se vyvíjí často podél odvodňovacích kanálů (v Ralské
pahorkatině popsaná asociace Cardamino-Beruletum erecti a častá je asociace Glycerietum
fluitantis). Na místech s nízkým průtokem u Břehyňského rybníku jsou zjevné tendence
k zazemňování a přechod k vlhkým loukám. Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů je
vyvinuta velmi maloplošně a k nejcennějším patří porosty s Calla palustris, typicky vyvinutá je
např. v přítoku Hradčanského rybníku. Vegetace vysokých ostřic se soustřeďuje zejména do
odvodňovacích kanálů a starých zazemněných říčních koryt, na opuštěných loukách
s vysokou hladinou spodní vody se postupně stávají ostřice dominantou (niva Ploučnice).
Z dominantních ostřic převládá Carex gracilis, méně častá je Carex disticha a Carex
acutiformis. Nápadné je společenstvo s bulty tvořené Carex paniculata (asociace Caricetum
11
paniculatae) obsazující mělké zálivy s trvalým sloupcem vodní hladiny, např. na přítocích
Břehyňského rybníka. Na Břehyni jsou porosty s Carex lasiocarpa (asociace PeucedanoCaricetum lasiocarpae).
Obrázek č. 1: Tučnice česká (foto Luboš Beran)
Lesní prameniště bez tvorby pěnovců nalezneme pouze v Hradčanských stěnách,
zastoupené ovšem velmi reprezentativními porosty s Veronica montana, Carex remota,
Chrysosplenium oppositifolium a Cardamine amara.
Vápnitá slatiniště svazu Caricion davallianae patří k vůbec nejcennějším společenstvům
už z důvodu pestré druhové garnitury a výskytu velmi vzácných rostlinných druhů. Rozšířena
jsou zejména na Shnilých loukách a Baronském rybníku, dále velmi maloplošně v zarostlých
odvodňovacích kanálech a malých depresích vzniklých i rytím zvěře. Na většině ploch je
kromě slatinných druhů pravidelně přítomna Molinia caerulea, která má různou pokryvnost
v závislosti na výšce hladiny spodní vody a dalších faktorech. Většina ploch je ohrožena
sukcesí. Nevápnitá mechová slatiniště svazu Caricion fuscae se vyskytují podobně na malé
ploše, ale jsou velmi reprezentativní s řadou zvláště chráněných druhů rostlin. Oligotrofní
přechodové rašeliniště v eulitorálu Břehyňského rybníku a Máchova jezera zaujímají spíše
sekundární porosty po ústupu borů a fragmentárně jsou vyvinuté v odvodňovacích kanálech
(porosty rodu Sphagnum, Carex rostrata, C. canescens, C. flava, Drosera rotundifolia,
Eriophorum angustifolium, Juncus filiformis). Společenstva přecházejí na sušších místech
v rašelinné bory. Rašeliniště často zarůstají rákosem, který se zpravidla rozšiřuje z litorálu.
Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou patří v území k nejcennějším, i když se
vyskytují jen maloplošně. Obě společenstva (Sphagno subsecundi-Rhynchosporetum albae
12
a Rhynchosporetum fuscae) se nacházejí na místech raných sukcesních stadií – často
v rašelinných jezírkách (i již zarostlých) nebo na jejich okrajích. Rhynchosporetum fuscae je
druhově velmi chudé, hrotnosemenka hnědá osídluje pouze jezírka nebo bývalá jezírka a
preferuje větší hloubky než hrotnosemenka bílá. Ta není striktně vázaná na jezírka, ale také
vyžaduje vyšší hladinu podzemní vody. V obou společenstvech zpravidla dominují rašeliníky,
z vyšších rostlin jsou nejčastější Drosera rotundifolia a Eriophorum angustifolium.
Společenstvo vznikalo zrašeliněním mokrých písčitých půd uvnitř rákosin. Za vyšších
vodních stavů dosahuje podzemní voda až k půdnímu povrchu.
Klasické louky – mezofilní ovsíkové louky jsou zastoupeny druhově bohatými,
nehnojenými loukami s různými dominantami v závislosti na vlhkosti a úživnosti půdy.
Některé jsou pravidelně kosené, pravděpodobně nehnojené, a jsou soustředěny východně
od Jestřebí, severozápadně od Starých Splavů a jižně od Slunečného dvora. Aluviální
psárkové louky jsou vázány především do nivy Ploučnice v mozaice s následujícími dvěma
jednotkami. Rozloha vlhkých pcháčových luk se neustále snižuje z důvodu absence kosení a
dochází k přechodu k vlhkým tužebníkovým ladům a zejména na slatinných substrátech tvoří
různé přechody a mozaiky s bezkolencovými loukami (dominantními druhy jsou především
Filipendula ulmaria, Lysimachia vulgaris a Geranium palustre).
Střídavě vlhké bezkolencové louky s Betonica officinalis, Galium boreale a Molinia
arundinacea se vyskytují na poměrně velkých plochách v Jestřebské kotlině. I přes jejich
degradaci absencí seče se však jedná převážně o louky druhově pestré s velkým počtem
ohrožených druhů. Kromě botanicky atraktivních, ale poměrně maloplošných území
vápnitých slatin patří bezkolencové louky k nejvýznačnějším formacím. Z ohrožených druhů
se zde vyskytují: Ligularia sibirica, Dactylorhiza maculata, Phyteuma orbiculare,
Ophioglossum vulgatum, Parnassia palustris aj.
Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin představuje hlavně druhově ochuzené
porosty ze svazu Asplenion septentrionalis. Na úžlabiny v pískovcových skalách
Hradčanských stěn a Konvalinkového vrchu je vázán výskyt druhu Trichomanes speciosum.
Relativně časté jsou vegetace skalních terásek blízké asociaci Cynancho–Calamagrostietum
arundinaceae. Výskyty skalní vegetace s kostřavou sivou jsou nejtypičtěji vyvinuty na Lysé
skále v přírodní rezervaci Provodínské kameny (asociace Asperulo glaucae-Festucetum
pallentis a Melico transsilvanicae-Sempervivetum soboliferi), ale maloplošně se vyskytují i
jinde na místech výstupu vápnitých tmelů (asociace Minuartio setaceae-Thymetum
angustifolii).
Acidofilní suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých jsou zastoupeny např.
asociací Peucedano oreoselini-Festucetum rupicolae. Na obnažených písčitých plochách
v okolí cest a na světlinách se porůznu vyvíjí: jednoletá vegetace písčin s psamofyty Armeria
elongata, Trifolium arvense, otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým
(svaz Corynephorion canescentis), kostřavové trávníky písčin (svaz Plantagini-Festucion
ovinae). Otevřená společenstva byla zčásti podmíněna narušováním drnu člověkem.
Na zapojenějších místech mohou přecházet v relativně hojnější podhorské acidofilní trávníky
svazu Hyperico perforati-Scleranthion. Opomíjenou, ale jistě pomístně zastoupenou
jednotkou je acidofilní vegetace efemér bez převahy netřesku výběžkatého, která je vyvinuta
na podobných biotopech jako předchozí jednotky.
Mokřadní vrbiny jsou maloplošně zastoupeny na místě opuštěných mokřadních luk
(Novozámecký rybník). Pokud nejsou tyto porosty úplně uzavřené, bylinné patro je obvykle
pestré s řadou ohrožených mokřadních druhů. Ochranářsky významné jsou porosty
s dominantní Salix repens (louky jižně od Novozámeckého rybníka, Jestřebské slatiny).
Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů se vyskytují častěji až v blízkosti obce Veselí
nad Ploučnicí a Brenná. Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny tvoří pláště lesů v otevřené
krajině. Nízké xerofilní křoviny mají pouze maloplošný výskyt na Lysé skále. Mokřadní olšiny
jsou často mladé porosty vzniklé po upuštění od obhospodařování pozemků, nebo již
vzrostlé mokřadní olšiny v okolí starých říčních ramen nebo v okolí rybníků. Údolní jasanovoolšové luhy tvoří lemové porosty s Alnus glutinosa nebo Fraxinus excelsior podél říčního
koryta v podobě fragmentů střemchové jaseniny (asociace Pruno-Fraxinetum), místy
v komplexu s mokřadními olšinami (svaz Alnion glutinosae).
13
Hercynské dubohabřiny se roztroušeně vyskytují na úživnějších půdách v klimaticky
příznivějších polohách (vyvinuty např. na Lysé skále s bohatým bylinným patrem). Suťové
lesy jsou vázány na zvětralinový čedičový plášť vrchů v Hradčanských stěnách, nejčastěji
v asociaci Mercuriali-Fraxinetum. Květnaté bučiny jsou z důvodu malé úživnosti
převažujícího substrátu vázány jen na eutrofní kambizemě vyvinuté v blízkosti čedičových
vrchů a jinde jsou nahrazeny acidofilními bučinami reprezentovanými mnohdy starými
porosty. Na jižních expozicích je možné na malých plochách zaznamenat suché acidofilní
doubravy. Naproti tomu subkontinentální borové doubravy asociace Vaccinio vitis-idaeaeQuercetum zabírají značnou plochu, i když jejich potenciální rozšíření možná nebylo tak
veliké, jak se předpokládá, a někde mohly nastoupit po bučinách. Boreokontinentální bory
asociace Dicrano-Pinetum jsou vázány na skalní hrany a ostrožny s mělkým půdním
profilem, případně s převahou lišejníků a mechorostů a různých keříčků. Vzácná jednotka
lesostepních borů představuje druhově bohatší bory s druhy Cotoneaster integerrimus,
Juniperus communis, Sorbus aria s. l., Carex humilis, Sesleria varia, Carex ericetorum,
Vaccinium myrtillus, Biscutella laevigata, Centaurea scabiosa, Stipa pennata.
Rašelinné smrčiny a podmáčené smrčiny se vyznačují rozvolněným stromovým patrem
s řadou vlhkomilných bylin s vazbou na horské klima (Bazzania trilobata, Calamagrostis
villosa, Lycopodium annotinum, Trientalis europaea). Otázkou zůstává původnost rašelinných
smrčin, kdy někteří autoři je označují za nepůvodní, kdežto jiní jejich výskyt označují za
primární na arenickém podzolu s montánními druhy. Dnes se přiklání spíše k druhé variantě.
S podobnou druhovou skladbou se v litorálu rybníků vytvořily porosty rašelinných
brusnicových borů asociace Vaccinio uliginosi-Pinetum rostoucí na okrajových partiích
rašeliniště s nevysoko položenou podzemní vodou. Rašelinění zde již neprobíhá a dochází
k hromadění surového humusu (moru) a k podzolizaci. Borovice tvoří řídké porosty s keři
Frangula alnus a Ledum palustre. Častý výskyt Molinia caerulea indikuje přechodné
vysychání. Méně rozšířené, ale stejně hodnotné jsou suchopýrové bory kontinentálních
rašelinišť asociace Ledo-Sphagnetum s řídkým porostem vzrostlých borovic a převahou
Molinia caerulea a hojnými zástupci rodu Sphagnum. Kvůli dominanci bezkolence je bylinné
patro velmi chudé s roztroušeně se vyskytujícími druhy jako Eriophorum vaginatum, Carex
canescens, C. rostrata, Oxycoccus palustris a výjimečně také Andromeda polifolia.
2.6. Fauna
Kokořínsko
Pro Kokořínsko je charakteristická vysoká diverzita stanovišť, z nichž některá jsou plošně
velmi omezená a nezřídka izolovaná. Jednoznačně nejcennějšími a zároveň nejbohatšími
stanovišti z pohledu bezobratlých živočichů jsou kokořínské mokřady, které byly zařazeny na
seznam mezinárodně významných mokřadů ve smyslu Ramsarské úmluvy. Mokřady se
prostírají v údolích Pšovky a Liběchovky a jsou různorodého původu. Nejpůvodnější jsou
olšiny na výstupech pramenů, mnohé mokřady v nivě toků jsou však druhotné, vzniklé po
odchodu původního zemědělského obyvatelstva po druhé světové válce. Šlo o kosené louky,
které se po opuštění zamokřily a zarostly rákosem a vysokými ostřicemi. I když jejich
květena zpravidla není bohatá, jsou vhodným stanovištěm pro bezobratlé živočichy.
Z významných druhů lze jmenovat např. drobného mokřadního plže vrkoče bažinného
(Vertigo moulinsiana) obývajícího mokřady s vysoko položenou hladinou vody či vrkoče
útlého (Vertigo angustior), který dává přednost otevřeným mokřadním loukám. V potoce
Pšovka i Liběchovka žijí vzácní drobní mlži hrachovka říční (Pisidium amnicum) a hrachovka
čárkovaná (Pisidium tenuilineatum). V Pšovce se vyskytuje zbytková populace raka říčního
(Astacus astacus), zdecimovaná v závěru 20. století tzv. račím morem, přeneseným
nepůvodním rakem pruhovaným (Orconectes limosus), původem ze Severní Ameriky, který
je proti této chorobě imunní. Dále tu můžeme najít velmi vzácnou jepici (Paraleptophlebia
werneri) či vážky klínatku obecnou (Gomphus vulgatissimus) a klínatku rohatou
(Ophiogomphus cecilia). V tůních se kromě mnoha běžných druhů vážek vyskytuje např.
vzácná vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis).
14
Druhým výrazným stanovištěm Kokořínska jsou rozsáhlé plochy borů v geomorfologicky
rozrůzněném pískovcovém reliéfu, kde vystupují strmé stěny a temena skal, porostlá
lišejníky, vřesem a brusnicovými keříčky. Fauna těchto lokalit je relativně chudá, ale
specializovaná – na jedné straně na suchá a teplá stanoviště, na straně druhé na studené
inverzní rokle – a dokládá reliktní charakter těchto území, situovaných především na severu
CHKO. Z významných druhů je nutné zmínit slíďáka vřesovištního (Alopecosa fabrilis). Tento
velký pavouk byl zjištěn na několika místech na pískovcových skalních hranách a
vřesovištích v severní části CHKO. Na podobných místech se vyskytuje i sklípkánek hnědý
(Atypus affinis), zatímco sklípkánek černý (A. piceus) dává přednost návějím spraší zpravidla
na jižně exponovaných horních skalních hranách, zejména na jihu Kokořínska,
charakterizovaných teplomilnou květenou a ploškami teplomilných širokolistých i úzkolistých
trávníků. Na Kokořínsku se setkáme i s malými plochami přirozených listnatých lesů,
zejména lesů dubohabrových, bukových a suťových, jejichž fauna má též reliktní charakter.
Tyto porosty byly v minulosti jistě rozsáhlejší (dnes jsou na mnoha místech narušeny
výsadbou monokultur jehličnanů). Zejména na jižně orientovaných stráních na okrajích
Kokořínska se prostírají bývalé pastviny s teplomilnou květenou, na kterou se váží obdobně
specializovaní bezobratlí. Jako příklad lze zmínit především kriticky ohroženého modráska
hořcového (Maculinea alcon), který je svým vývojem vázán na neméně vzácný hořec křížatý
(Gentiana cruciata) a vybrané druhy mravenců.
Diverzita bezobratlých živočichů kokořínské části CHKO byla zkoumána podrobněji
v letech 1995–2005 a publikována formou 51 příspěvků ve sborníku Bohemia centralis
(BERAN L. et al., 2006). Celkem byly shromážděny údaje o výskytu 3768 druhů z různých
skupin (blíže viz Kap. 3.13.). Přestože je to úctyhodné číslo, je nesporně několikanásobně
nižší než skutečný počet bezobratlých živočichů žijících na Kokořínsku. Důvodem byla
zejména velmi nízká znalost populací dvoukřídlého (Diptera) a blanokřídlého (Hymenoptera)
hmyzu a také brouků (Coleoptera). Tyto tři skupiny tvoří více než dvě třetiny známých druhů
bezobratlých živočichů v ČR, a tak lze předpokládat výrazně vyšší počet jejich druhů žijících i
v této části CHKO. V ostatních skupinách je prozkoumanost mnohem lepší a zjištěné počty
druhů lze již srovnávat s jinými oblastmi. Zřejmě mezi nejlépe prozkoumané větší skupiny
patří např. měkkýši, pavouci a z hmyzu ploštice či vážky.
Území kokořínské části CHKO z převážné části odvodňují dva větší potoky –
Liběchovka a Pšovka. V Liběchovce a jejích přítocích se vyskytuje kromě silné populace
pstruha obecného (Salmo trutta) především hrouzek obecný (Gobio gobio) a mřenka
mramorovaná (Barbatula barbatula). Naproti tomu ichtyofauna Pšovky je výrazně bohatší a
má také jiný charakter. Z význačných druhů ryb se v Pšovce vyskytuje početná populace
sekavce podunajského (Cobitis elongatoides), resp. hybridně diploidně polyploidní komplex
obsahující diploidní jedince sekavce podunajského s polyploidními jedinci s částí genomu
sekavce písečného (C. taenia). Jedná se o jednu z největších populací v ČR, jejíž zachování
je jedním z významných cílů ochrany přírody. Kromě sekavce se ve vlastním potoce
vyskytuje mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula), plotice obecná (Rutilus rutilus),
hrouzek obecný (Gobio gobio), okoun říční (Perca fluviatilis). Další druhy ryb, vyskytující se v
Pšovce, jsou spíše vázány na rybníky a tůně a do vlastního toku se dostávají méně často.
Jsou to např. štika obecná (Esox lucius), perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus),
amur bílý (Ctenopharyngodon idella), lín obecný (Tinca tinca), ouklej obecná (Alburnus
alburnus), cejn velký (Abramis brama), sumec velký (Silurus glanis) a candát obecný
(Stizostedion lucioperca). V posledních letech byl zjištěn i výskyt dalších nepůvodních druhů,
jako je např. karas stříbřitý (Carassius auratus) či sumeček americký (Ameiurus nebulosus).
Vodní plochy Kokořínska obývá několik druhů obojživelníků. Zatímco čolek obecný
(Lissotriton vulgaris), čolek horský (Mesotriton alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo),
skokan hnědý (Rana temporaria) a skokan štíhlý (Rana dalmatina) patří na Kokořínsku
k běžným a široce rozšířeným druhům, které se vyskytují často i ve velmi početných
populacích, tak další druhy jsou vzácné a s výjimkou mloka skvrnitého (Salamandra
salamandra) se vyskytují obvykle pouze na okrajích této části CHKO. Mlok skvrnitý se
vzácně vyskytuje na několika místech v blízkosti pramenišť. Hlavní oblastí výskytu, kde jsou
pravidelně nalézány i larvy, je však pouze pramenná oblast Křenovského potoka. Čolek velký
15
(Triturus cristatus), skokan skřehotavý (Rana ridibunda), rosnička zelená (Hyla arborea),
ropucha zelená (Pseudepidalea viridis) a blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) se vyskytují
vzácně pouze na několika místech na okrajích území. Většina obojživelníků je vázána na
drobné stojaté vody bez rybí obsádky a jejich populacím prokazatelně prospěla tvorba a
údržba drobných tůněk a tůní prováděná Správou v průběhu platnosti předchozího plánu
péče.
Z plazů je na Kokořínsku běžná především užovka obojková (Natrix natrix) a ještěrka
obecná (Lacerta agilis). V chladnějších lesních lokalitách v severní části Kokořínska se
vzácně setkáváme s ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara). Především v lesních biotopech
žije hojně slepýš křehký (Anguis fragilis) a na otevřených stanovištích a v blízkosti lidských
sídel je poměrně častá i užovka hladká (Coronella austriaca), připomínající zmiji obecnou
(Vipera berus), o jejímž výskytu na území Kokořínska nejsou recentní údaje a zřejmě se zde
nevyskytuje, na rozdíl od dokeské části CHKO, kde je na některých místech častá.
Na území CHKO Kokořínsko bylo od poloviny 80. let 20. století prokázáno hnízdění více
než 100 druhů ptáků, a to i přesto, že ornitologický průzkum je prováděn sporadicky.
Bohatství druhů je dáno členitostí území s množstvím různých typů biotopů, z nichž převažují
biotopy lesní.
Z dravců hnízdí poměrně hojně káně lesní (Buteo buteo), méně početně pak poštolka
obecná (Falco tinnunculus), která využívá k hnízdění kromě budov i skalní štěrbiny. Vzácněji
hnízdí krahujec obecný (Accipiter nisus) a jestřáb lesní (Accipiter gentilis), v okolí mokřadů
moták pochop (Circus aeruginosus). Velmi vzácně pak včelojed lesní (Pernis apivorus),
ostříž lesní (Falco subbuteo) a moták pilich (Circus cyaneus). V průběhu tahu či potulky lze
pozorovat i orla mořského, oba druhy luňáků, káni rousnou či dřemlíka tundrového. V
minulosti hnízdil na Kokořínsku raroh velký (Falco cherrug) a od 90. let 20 stol. opětovně
v počtu několika párů hnízdí sokol stěhovavý (Falco peregrinus).
Kokořínsko je hnízdištěm početné populace puštíka obecného (Strix aluco), která je
podporována umisťováním budek. Výr velký (Bubo bubo) díky vhodným podmínkám
(dostatek hnízdišť ve skalnatém lesním trénu) hnízdí po celém území kokořínské části CHKO
v počtu více než 10 párů. Ve vhodných lesních porostech s dostatkem dutin hnízdí naše
menší sovy – sýc rousný (Aegolius funereus) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum).
Sporadický je výskyt kalouse ušatého (Asio otus). V posledních letech nebylo prokázáno
hnízdění sýčka obecného (Athene noctua) ani sovy pálené (Tyto alba).
Dále se na území Kokořínska můžeme setkat se zástupci u nás méně početných řádů
ptáků. Z řádu hrabavých (Galliformes) se kromě bažanta obecného (Phasianus colchicus) a
koroptve polní (Perdix perdix) vzácně vyskytuje i křepelka polní (Coturnix coturnix) a
naposledy v roce 1982 zahnízdil v okolí vrchu Vlhošť jeřábek lesní (Tetrastes bonasia). Z
řádu měkkozobých (Columbiformes) je význačným obyvatelem Kokořínska holub doupňák
(Columba oenas), který zde v počtu několika párů hnízdí stejně jako lelek lesní (Caprimulgus
europaeus) ze stejnojmenného řádu lelků (Caprimulgiformes). Z řádu srostloprstých hnízdí v
počtu několika párů ledňáček říční (Alcedo atthis) a nepravidelně je pozorován i dudek
chocholatý (Upupa epops), jehož hnízdění ještě nebylo v novější době potvrzeno.
Nejpočetnější řád ptáků – pěvci, je zastoupen na území kokořínské části CHKO
většinou poměrně běžnými druhy. K významnějším pěvcům, kteří v území hnízdí, patří např.
konipas horský (Motacilla cinerea), skorec vodní (Cinclus cinclus) bramborníček hnědý
(Saxicola rubetra), ťuhýk obecný (Lanius collurio), lejsek šedý (Muscicapa striata) či lejsek
malý (Ficedula parva). V posledních letech početně hnízdí náš největší pěvěc – krkavec
velký (Corvus corax).
Vodní plochy jsou na území kokořínské části CHKO zastoupeny sporadicky, a proto se
zde vyskytuje pouze několik běžnějších druhů ptáků, vázaných na vodní biotopy. Rákosiny
k hnízdění využívá chřástal vodní (Rallus aquaticus) a na některých lokalitách i rákosník
velký (Acrocephalus arundinaceus).
Ze savců je významný pravidelný výskyt vydry říční (Lutra lutra) podél Liběchovky a
Pšovky, kde byl zjištěn také vzácnější rejsec černý (Neomys anomalus) a u Rozprechtického
rybníka u Dubé také nepůvodní norek americký (Lutreola vison). Bohatě zastoupeni jsou i
letouni – vrápenci a netopýři. Z vrápenců se na Kokořínsku vyskytuje pouze běžnější
16
vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), který zde také v počtu několika desítek
pravidelně zimuje ve sklepích. Na půdách budov bylo zjištěno několik letních kolonií samic
s mláďaty, a to především netopýra velkého (Myotis myotis) a méně i jiných druhů. Celkem
bylo na Kokořínsku zjištěno více než 15 druhů letounů, kterým vyhovuje zdejší pestrá krajina
s řadou menších sídel a rozptýlenou zástavbou.
Dokesko
V dokeské části CHKO se z pohledu fauny nachází několik základních typů stanovišť.
Druhově nejchudšími jsou rozsáhlé, převážně kulturní bory na pískovcích. V těchto zdánlivě
monotónních borech se můžeme setkat se silně ohroženým tesaříkem zavalitým (Ergates
faber), charakteristický je také ohrožený krasec borový (Chalcophora mariana) a vyskytuje se
i střevlík Carabus problematicus. Z obratlovců stojí za zmínku zejména hnízdění sokola
stěhovavého (Falco peregrinus). Z dalších druhů ptáků zde hnízdí lelek lesní (Caprimulgus
europaeus) a skřivan lesní (Lullula arborea). Ti se také vyskytují na území Vrchbělské a
Kuřivodské střelnice spolu s druhy, které se jinak v této oblasti vyskytují spíše ojediněle.
Jedná se například o strnada lučního (Emberiza calandra), bramborníčka černohlavého
(Saxicola torquata), křepelku polní (Coturnix coturnix), chřástala polního (Crex crex) či pěnici
vlašskou (Sylvia curruca). Dalším, výrazně bohatším, ale zároveň plošně omezeným typem
stanovišť, jsou zbytky listnatých a smíšených lesů na vyvřelých horninách. Příkladem mohou
být suťové lesy s převahou buku na svazích Velkého a Malého Bezdězu či Slatinné vrchy,
kde se vyskytuje jedna z posledních početnějších populací tesaříka alpského (Rosalia
alpina) v České republice, a zároveň i populace tesaříka jilmového (Necydalis ulmi).
Rozsáhlejší komplexy lesů vytvořily podmínky pro výskyt a hnízdění např. čápa černého
(Ciconia nigra), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolium
funereum) příležitostně i luňáka červeného (Milvus milvus), včelojeda lesního (Pernis
apivorus) nebo holuba doupňáka (Columba oenas).
Velmi cenná společenstva bezobratlých jsou vázána na různé typy mokřadních
ekosystémů v nivách řek, na rybnících i na dalších lidskou činností vzniklých vodních
plochách, jako jsou např. různé zaplavené pískovny, deprese vzniklé těžbou rašeliny apod. I
když se v těchto biotopech vyskytuje řada cenných druhů, jejich význam je i v kvantitě druhů
běžných, v okolní krajině mizejících. Jsou to především různé druhy měkkýšů, korýšů,
pavouků, vážek, pošvatek, střechatek, chrostíků atd. V Ploučnici se můžeme setkat
s vzácnými mlži hrachovkou čárkovanou (Pisidium tenuilineatum) a hrachovkou říční (P.
amnicum), která žije i ve Svitávce. Bohatě zavodněné mokřady (např. na okrajích rybníků)
obývá vzácný a celoevropsky ohrožený vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana). Drobné a
periodické kaluže (obvykle na cestách) v bývalém vojenském výcvikovém prostoru obývají
listonozí korýši – žábronožka letní (Branchipus schaefferi) a vzácnější listonoh letní (Triops
cancriformis), kteří z naší kulturní krajiny téměř zmizeli. Na řadě tůní v inundacích řek
v mokřadech a rašeliništích se vyskytují dva z našich největších pavouků, lovčík vodní
(Dolomedes fimbriatus) a lovčík Dolomedes plantarius, a množství velmi vzácných, i když
často nenápadných druhů. Z vážek se v Ploučnici a jejích přítocích vyskytuje páskovec
Cordulegaster boltonii a 4 druhy klínatek, z nich charakteristická pro neregulovanou Ploučnici
je zejména klínatka rohatá (Ophiogomphus caecilia). V mokřadech, např. u Máchova jezera
či Břehyňského rybníka, byl prokázán výskyt vzácných a ohrožených druhů vážek, z nichž
nejpozoruhodnější jsou druhy lesklice severská (Somatochlora arctica), vážka běloústá
(Leucorrhinia albifrons), vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) nebo vážka podhorní
(Sympetrum pedemontanum).
Mezi motýly obývajícími mokřady existují desítky vzácných druhů. Příkladem
hodnotného stanoviště může být NPR Novozámecký rybník, kde bylo zjištěno více než 550
druhů motýlů, z nichž několik desítek patří mezi vzácné. Je to např. klíněnka Phyllonorycter
quinqueguttellus či obaleč Ancylis subarcuana, vázaní na vrbu plazivou (Salix repens), nebo
druhy Stigmella ulmariae a Biselachista eleocharidella známé z Čech (respektive ČR) pouze
z této lokality. Z atraktivnějších motýlů zde můžeme nalézt modrásky bahenní (Maculinea
nausithous) nebo větší modrásky očkované (Maculinea teleius), jejichž housenky přezimují u
17
mravenců. Dalším příkladem může být PR Hradčanské rybníky, kde bylo zjištěno téměř 700
druhů motýlů, z toho několik druhů nových pro ČR.
Z význačných druhů ryb a kruhoústých se v Ploučnici nebo jejích přítocích dosud
vyskytuje mihule potoční (Lampetra planeri) či mník jednovousý (Lota lota). Nejvzácnější
žábou je ropucha krátkonohá (Epidalea calamita), rozmnožující se dnes především
v periodicky zaplavovaných depresích v okolí pískoven. Běžný je např. skokan štíhlý (Rana
dalmatina), skokan hnědý (Rana temporaria) či komplex zelených skokanů (Rana esculenta
synklepton) – převažujícím druhem je skokan skřehotavý (Rana ridibunda). Vyskytuje se zde
i ropucha obecná (Bufo bufo). Mezi vzácnější druhy žab patří blatnice skvrnitá (Pelobates
fuscus), známá svou schopností se rychle zahrabat, či rosnička zelená (Hyla arborea). Pro
rozmnožování obojživelníků mají význam především menší tůně v inundaci řek i různé
drobné vodní plochy, jako např. pískovny, kde se rozmnožuje především čolek obecný
(Lissotriton vulgaris). V zastíněných kalužích lesních cest se setkáme s čolkem horským
(Mesotriton alpestris). Velmi vzácně se vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra).
Obrázek č. 2: Blatnice skvrnitá (foto Luboš Beran)
Z plazů je běžná především užovka obojková (Natrix natrix) a ještěrka obecná (Lacerta
agilis). V chladnějších lesních lokalitách, na rašeliništích a v mokřadech se často setkáváme
s ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara), která podobně jako zmije obecná (Vipera berus)
obývá i velmi vlhké lokality v okolí rybníků. Především v lesních biotopech žije hojně slepýš
křehký (Anguis fragilis). Vzácně se vyskytuje i užovka hladká (Coronella austriaca).
V území byl zaznamenán výskyt desítek druhů ptáků, z nichž větší část zde více či
méně pravidelně hnízdí. Rozsáhlé rybníky, navazující mokřady a nivy vodních toků dávají
předpoklad výskytu velkého počtu vodních a mokřadních ptáků. Největší hnízdní populace
jeřába popelavého (Grus grus) v ČR se vyskytuje právě v tomto území a zde bylo také
poprvé v roce 1981 prokázáno jeho hnízdění. Především v okolí Novozomáckého rybníka
hnízdí slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula). V území hnízdí také
18
např. orel mořský (Haliaeetus albicilla), bukač velký (Botaurus stellaris), bukáček malý
(Ixobrychus minutus) či sýkořice vousatá (Panurus biarmicus). Jako kuriozitu lze úvést
pozorování cetie jižní (Cettia cetti), která zde byla v roce 2007 zjištěna jako nový druh pro
ČR, či odchycení palašníčka tamaryškového (Acrocephalus melanopogon) v hnízdní kondici
v roce 2008.
Ze savců vázaných na vodní stanoviště v tomto území je to především populace vydry
říční (Lutra lutra).
Bohatě zastoupená je i skupina letounů. Zjištěn zde byl vrápenec malý (Rhinolophus
hipposideros), netopýr velký (Myotis myotis) včetně letní kolonie, netopýr řasnatý (Myotis
nattereri), netopýr Brandtův (Myotis brandtii), netopýr večerní (Eptesicus serotinus), netopýr
ušatý (Plecotus auritus) a další druhy. Nově byl zjištěn netopýr brvitý (Myotis emarginatus) a
netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus).
Z dalších druhů savců je zoogeograficky důležitý výskyt myšice temnopásé (Apodemus
agrarius) v povodí Ploučnice.
2.7. Vývoj osídlení
Kokořínsko
Hlavní časový řez důležitých mezníků v historickém vývoji Kokořínska (regionální údaje
přepracovány dle Rác, 1985):
Pravěk
Před 250.000 lety z doby starého paleolitu doloženy kamenné industrie z okraje oblasti
(Liběchovsko, okolí Stvolínek). 5.000–2.000 let př. Kr. z období mladší a pozdní doby
kamenné jsou doložena stálá sídliště s pevnými dřevěnými obydlími opět při okrajích oblasti
(Mšeno, Lobeč, Liběchov), ale menší i uvnitř CHKO. S tím souvisel rozvoj zemědělství,
rozsáhlejší zásahy do lesních celků i populační rozvoj v období neolitu a eneolitu na území
Čech a Moravy. V době římské (0–400 po Kr.) a v období stěhování národů (400–600 po Kr.)
je osídlení oblasti velmi řídké.
Středověk
Rozlehlé hradiště Hradsko je mnoha archeology považováno za slovanský Canburg, roku
805 neúspěšně obléhaný císařem Karlem Velikým. V tomto období se předpokládá na
našem území vláda regionálních knížat důsledně sepjatých společnou obranou.
V 11.–12. století v období tzv. vnitřní kolonizace Čech, kdy došlo k dosídlení dosud
neobsazených ploch staré sídelní oblasti, vznikala trvalá sídliště i na Kokořínsku.
Předpokládá se, že na místě dodnes existujících vesnic v povodí Pšovky a Liběchovky,
centrální části oblasti i na severu, kde se vybudoval základ budoucí vlády rodu Ronovců1.
Ve 13. a 14. století vyvrcholilo osidlování Kokořínska při tzv. vnější (německé, velké)
kolonizaci, kdy byla osídlována krajina v oblasti pahorkatin. Novým osadníkům byla půda
dávána dědičně (po tzv. emfyteuckém právu); bylo založeno několik nových osad s pevným
katastrem, někdy velmi rozsáhlým2. Dotvořila se síť farností s kostely (cca 20, v původní
podobě nedochovány)3. Vznikají první mlýny na Pšovce, z nich některé přetrvaly dodnes.
1
Do tohoto období datujeme pravděpodobně vznik sídel: Obrok, Tuhaň, Pavličky, Zátyní, Dubá, Mšeno,
Medonosy, Deštná, Vidim, Vlkov, Kanina, Klučno, Kluk, Újezd, Chcebuz, Ješovice, Týn, Luka (pův. Kluk),
Sedlec, Lobeč, Skalka, Sranné, Střemy.
2
Nové osady založené v tomto období: Blatce, Blatečky, Bořejov, Brocno, Březinka, Dobřeň, Domašice,
Dražejov, Dřevčice, Hubenov, Chudolazy, Jestřebice, Korce, Kruh, Libovice, Nedvězí, Nosálov, Olešno,
Osinalice, Příbohy, Rozprechtice, Sitné, Skramouš, Střezivojice, Šemanovice (15. stol), Tachov, Truskavna,
Tubož, Tupadly, Vojetín, Vysoká, Zakšín, Zimoř, Želízy, Ždár, Ždírec. Některé ze starších osad byly znovu
založeny po emfyteutickém právu (Tuhaň r. 1390). Původní katastry, jež byly často velmi rozsáhlé, vedly ke
vzniku dalších osad a samot (Osinalice – Osinaličky, Tuhaň – Tuhanec)
3
Písemné zprávy se dochovaly: Blíževedly, Brocno, Deštná, Dubá, Holany, Hradsko, Chcebuz, Kravaře,
Liběchov, Medonosy, Mšeno, Nebužely, Šemanovice, Vidim, Vysoká.
19
Skalní hrádky, které se v oblasti ve fragmentech dochovaly rovněž, spadají původem do
tohoto období (manské tvrze).
V závislosti na lokaci u obchodních cest z centra Čech do Lužice (prehistorických) i
nově vzniklých cest, se několik osad změnilo v trhová městečka: Kravaře, Blíževedly (13.
stol.); Dubá, Holany, Mšeno (14. stol.).
Téměř celé území oblasti je v 15. století pod vládou Ronovců, kteří zde vybudovali
důmyslnou síť hradů, hrádků a tvrzí (od konce 13. stol.).
Přes pokroky při obdělávání plužiny a nový trojhonný systém si velký význam v oblasti
udrželo dobytkářství (nepříliš úrodné půdy).
Konec 14. století s pandemiemi moru, poč. 15. století charakterizovaný husitskými
válkami, následná katastrofální neúroda v Čechách, byly příčinou velkého společenského
přelomu v oblasti. Rozpadá se panství Berků z Dubé (z rodu Ronovců) ovládajících celý kraj.
Došlo k všeobecnému úpadku oblasti, kde zaniklo asi na dvě desítky sídel a třetina
Berkovských hrádků. Podmínky byly odlišné ves od vsi dle nových majitelů. Významnějším
rodem vlastnícím statky na Kokořínsku byl rod Smiřických.
Teprve ve 30.–40. letech 15. století a hlavně za vlády Jiřího z Poděbrad se zacelily
nejhorší rány v zemědělství, ale i vývoji celého království.
Novověk
Nová epocha, započatá sjednocením českých zemí za krále Vladislava II. Jagellonského,
byla pro naše území skutečnou renesancí ve všech ohledech. V oblasti nastala opětovná
kolonizace (často Němci), nárůst plochy plužiny a vznikla nová feudální forma podnikání, tzv.
režijní velkostatky.
17. století a doba třicetileté války byla dalším a pro národnostní vývoj zásadním
přelomem. Decimace obyvatelstva tažením různých armád a morovými epidemiemi vylidnila
oblast Kokořínska drastickým způsobem4. Řada vsí zanikla navždy5, některé ve svých
původních půdorysech, aby při následné kolonizaci byly obnoveny v jiných částech katastru
(Medonosy). Toto období přineslo řadu památek patrných dodnes – přizpůsobení skalních
převisů a obyvatelných jeskyní, vojenské valy. Z nových osad vznikla dominikální osada
Bukovec (r. 1654), na severu oblasti Hvězda (r. 1676), obnovila se víska Stranné (r. 1660).
Období třicetileté války přineslo změnu v tradičním odvětví zemědělství – vinohradnictví.
Zánik historických vinic byl nahrazen do té doby nepříliš rozšířeným chmelem. Rozsah
tyčkových chmelnic (odrůda Zelenáč) byl na dnešní dobu nebývalý, s kulminací v letech
1780–1820. Pěstování chmele podnítilo rozvoj specifické architektury. Dobytkářství vlivem
nízkých stavů dobytka po třicetileté válce upadá ve prospěch obilnářství, které se rychleji
zhodnocovalo. Rozorávala se část rovinných luk, mýtily se lesy a rušily některé rybníky.
Během 18. století se rozvinul chov ovcí a pěstování lnu.
Nová kolonizace, podobně jako v jiných částech tzv. vnitřních Sudet, nastává po
třicetileté válce především saskými osadníky, často zprostředkovaně z vnějších Sudet (tkalci
z Liberecka). Kolonizace probíhala od severu a zastavila se na budoucí jazykové hranici –
severozápadní část byla germanizována, zatímco jihovýchodní zůstala česká.
Rekatolizace nepřinesla hlubokou změnu v přesvědčení, ale přinesla okázalý barokní
sloh, který poznamenal převážnou část dochovaných církevních i šlechtických stavebních
památek6. Do krajiny v tomto období proniká velké množství drobné sakrální architektury
(křížové cesty, kaple, boží muka, sochy světců – zejména sv. Jana Nepomuckého, sv.
Václava a sv. Prokopa).
Od druhé pol. 17. století a po celé 18. století probíhaly v oblasti selské nepokoje
lokálního charakteru7, související s celkovou svízelnou situací poddaných.
4
V podstatě tentýž proces jako v předešlé době husitských bouří…
Např. Bročky u Blíževedel, dvorec či samota se dochovaly z Rymáně, Velké a Malé Březinky, Rozprechtic,
Pousky (Pačkov).
6
Bylo zřízeno litoměřické biskupství, kláštery jezuitů v Mělníce a Hoštce, augustiánů v České Lípě a Bělé pod
Bezdězem, Benediktinů na Bezdězu.
7
Selské rebelie jsou z tohoto období doložené z celého území zemí Koruny české.
5
20
Koncem 18. století se jako obecný trend v Čechách poprvé objevuje umělá obnova lesa
(setí, sázení). Tento jev nastal i v Kokořínské oblasti, která byla po staletí zatížena
nadměrnou těžbou, jejíž kulminace začala od pol. 17. stol. Kromě zvýšené potřeby dřeva
obnovu lesních porostů ztěžovala až do 19. století pastva ovcí a skotu a hrabání steliva.
Poslední fáze Pobělohorské kolonizace na Kokořínsku spadá do druhé pol. 18. stol.8
Projevy klasicistního slohu (19. stol.) nacházíme na větším počtu světských staveb,
v nejtypičtější formě jej dodnes nalézáme u statků v severní části oblasti (např. osada Loubí),
ve skromnějším výrazu i jinde.
Během 19. století probíhal společenský vývoj českého a německého etnika složitěji; na
rozdíl od relativně poklidného národnostního vývoje v oblasti v 17.–18. století.
Pro dálkovou dopravu byla důležitá státní silnice z Dubé přes Deštnou, Zakšín,
Medonosy, Chudolazy, Tupadly, Želízy a Liběchov do Mělníka (1831–34); součást dálkové
silnice z Prahy do Lužice.
V zemědělství opět profitoval chov hovězího dobytka, velmi rozšířené bylo včelařství,
postupně klesal chov ovcí. V rostlinné výrobě převládalo obilnářství, rozmáhalo se řepařství.
Naopak zaniklo lnářství a pěstování konopí.
V průmyslu převládaly historicky dominantní mlýny a pily, z nichž některé během 19.
století zanikají. Přibyly kamenolomy, pískovny a cihelny.
Historickým přelomem v českých zemích bylo budování železniční sítě v 2. pol. 19.
století. Oblast je sice lemována důležitými úseky železnice (Doksy, Liběchov), žádný však
nezasáhl do vlastní oblasti a neumožnil změnu dopravních poměrů. Tím zůstal zachován
zemědělský charakter oblasti, který sice vyloučil akumulaci kapitálu a průmyslu, ale umožnil
v podstatě konzervaci krajiny s její architekturou a typy osídlení víceméně až do dnešní doby.
Pouze v jižní části oblasti byla zřízena lokální dráha Mělník–Mšeno a při severní hranici
CHKO trať Litoměřice – Česká Lípa.
První polovina 20. století je významná především vybudováním nové cestní sítě.
V tomto období je nově vybudována silnice okolo hradu Kokořín (serpentiny) a v celém
území oblasti jsou silnice náležitě upraveny.
Po vzniku republiky se zásadním způsobem změnila půdní držba a nastává dělení
pozemků.
Hospodářství významně ovlivnila celonárodní hospodářská krize v 30. letech 20. století
(zánik pivovarů, kamenolomů, mlýnů).
Po mnichovském diktátu (r. 1938) je většina českého obyvatelstva smíšených vesnic
donucena k vystěhování za hranice sudetské župy, opuštěné majetky zabírají říšští Němci a
s nadsázkou lze hovořit o další německé kolonizaci.
Konec války s sebou přinesl ničení nehmotné kultury v obcích (kroniky, archívy) a
živelný, později řádný odsun německého obyvatelstva.
Nastává v pořadí dosud poslední „kolonizace“ občany české a slovenské národnosti a
repatrianty z Podkarpatska a Balkánu. Osídlování však probíhalo mnohem pomaleji nežli
v pohraničí.
Větší stavební aktivity proto nastávají až v 60. a zejména 70. letech 20. století. Oblast
Kokořínska je objevována „lidmi z měst“, kteří výhodně skupují vyvlastněná stavení. Trend je
usměrňován státem kategorizací sídel na spádové, střediskové a ostatní obce. To s sebou
neslo budování infrastruktury a výstavbu typizovaných, urbanisticky i architektonicky často
naprosto nevhodných objektů občanské vybavenosti.
V témže období byla zahájena výstavba tzv. bytovek, v souvislosti s koncentrací
zemědělské výroby do větších celků. Na ráz takto „vylepšených“ sídel to má dodnes
negativní dopad.
Po roce 1989 vývoj částečně kopíruje situaci v jiných částech státu. Nevhodná, ale o to
masivnější, venkovská a příměstská urbanizace 90. let, která jakoby podtrhla a završila
necitlivý postoj socialistické éry k venkovu a která zaplavila téměř celé území našeho státu,
8
Z tohoto období pocházejí obce: Nové Osinalice - 1800 (pův. Mlýnský Vrch - 1765, respektive Nová Ves 1784), Konrádov – 1700, Vojtěchov, Ráj, Janova Ves (1798), obnova osady Příbohy nebo Hubenova.
21
se naštěstí oblasti Kokořínska vyhnula a zasáhla jej pouze okrajově9. Potěšitelné pro
ochranu struktury krajiny je, že se uzákonila ochrana krajinného rázu a urbanisticky cenná
sídla získala ochranu formou vesnických památkových zón a rezervací.
Dokesko
Pravěk
Pravěké mezolitické (předzemědělské) osídlení oblasti je doloženo četnými archeologickými
nálezy. Neolitičtí osadníci, tedy pravěcí zemědělci, se však oblasti vyhýbali a hustota osídlení
je doložena velmi nízká.
Středověk
Podobný obraz osídlení se předpokládá i v době formování raného českého státu. V období
vnitřní kolonizace od 10. století do konce 12. století je postupně kolonizováno území kolem
oblasti CHKO. Od 12. století je zaznamenán zvýšený zájem o zalesněné území dokeské
části CHKO s pravděpodobnou lokací panovnického loveckého dvora. Na přelomu 12. a 13.
století je velmi intenzivně kolonizované území hraničící s oblastí dokeské CHKO, která je
zalesněná a slouží jako panovnická honitba. Kolonizační aktivity však do vlastního území
CHKO nepronikají, les tajgového typu spolu s mokřady tvoří hranici nové sídelní síti.
Z hlediska osídlování krajiny je nejzajímavějším obdobím vrcholně středověká
kolonizace a její pokus o velkolepou kolonizaci území Bezdězska. V roce 1264 povolává král
lokátory, aby „v lese řečeném Bezděz u vody Doksy“ vysadili město o 100 lánech. Během tří
dekád byly kromě města Bezděz vysazeny Doksy (původně Hirschberg – německé město,
které se během 14. století počešťovalo) a Kuřívody (Huhnewasser). Tato tři královská města
vznikla necelých deset kilometrů od sebe. Mimo tato města však není evidováno téměř
žádné vesnické osídlení. Původní velkolepý plán byl realizován poněkud omezeně. Město
sice mělo kolem 100 lánů, ale jen 18 lánů navazuje na město, a další byly přidělovány
v lokalitách vně hranice lesa do vzdálenosti více než 20 kilometrů. Podporu města Bezdězu
tvoří i pozemky sousedního města Doksy (16 lánů). Velkolepý lokační projekt se nepovedl,
kolonisté přišli a zase odešli. Král území zastavuje a noví majitelé, páni z Dubé, přesouvají
Bezděz blíže k civilizaci – r. 1337 vzniká Nový Bezděz (dnešní Bělá pod Bezdězem) a
kolonizační projekt končí (Sádlo et Meduna 2010).
První písemná zmínka o venkovském sídle v dokeské části CHKO je z r. 1376 o
Provodíně. Následně jsou z okolí řeky Ploučnice písemně doloženy až v 15. století: Vlčí Důl
(jeho pozdější parcelací v letech 1770–1780 vznikl Vítkov), Heřmaničky a Veselí. V téže
doby je i první zmínka o Břehyni.
V oblasti jsou doloženy opakované kolonizační aktivity. Zúrodnění půd se arciť trvale
nedařilo, terén je vysychavý nebo trvale podmáčený – odvodnit nejde, je příliš plochý a voda
neodtéká. Důsledkem toho nebylo možné postavit mlýn, musel se vybudovat rybník. Na hráz
nebyl vhodný materiál, dostupný byl pouze písek. Zkoušelo se to i přes opakující se
neúspěchy. V historii osídlování širší oblasti Ralska je registrováno na dvě stovky rybničních
děl, která se nedochovala (Sádlo et Meduna 2010). Největší dochované rybníky Máchovo
jezero (dříve Velký rybník) a Novozámecký rybník byly založeny ve 14. století (za vlády Karla
IV.); nejisté je založení Břehyňského rybníka, pravděpodobné je také 14. století.
Novověk
Po třicetileté válce (po r. 1648) došlo k dosídlení vylidněné oblasti Němci a k postupnému
poněmčování oblasti. Obec Hradčany je založena až r. 1711 s rozvojem dřevozpracujícího
průmyslu.
V 18.–19. století ovlivňovaly osídlení časté prusko-rakouské válečné konflikty, které
zapříčinily hospodářské potíže obyvatelstva. Z období kolem tzv. bramborové války 1778–
1779, jak uvádí Meduna, Novák, Sádlo (2010), je datována linie vojenského opevnění mezi
Provodínem a Hradčany.
9
Mimo jiné i díky omezení a regulaci výstavby v rámci ochrany zachovaného stavu krajiny vyhlášením CHKO
Kokořínsko (již r. 1976), a s většími pravomocemi po r. 1992 díky zákonu o ochraně přírody a krajiny.
22
Po konci 2. světové války došlo k odsunu většiny obyvatelstva a k vylidnění oblasti.
Následným zřízením vojenského výcvikového prostoru Ralsko (rozlohou území přesahující
Dokesko) se řada sídel a samot již neobnovila (v oblasti dokeské CHKO – Strážov) či
nedosáhla předválečného významu (v oblasti dokeské CHKO – Hradčany). Vojenský
výcvikový prostor Ralsko byl zrušen k 1. 1. 1992.
Od kolonizačních počátků až po dnešek je ekonomicky více či méně úspěšné pouze
lesnictví či aktivity kolem lesa – obory a lov (včetně komponované krajiny např. blízké
Valdštejnsko), tradiční lesnictví zaměřené na produkci dřevní hmoty (obchod se dřevem,
dřevěným uhlím), významný byl i sběr lesních plodin (zejména borůvky a houby).
Zemědělství nemá v oblasti nikdy významnou roli. Pastevecké zemědělství je okrajové,
agrární neúspěšné. Lokálně významná byla zejména v druhé polovině 18. století těžba
železné rudy (např. u Hradčan, Havířský vrch). Od konce 19. století a počátku 20. století
nabývá pro oblast na významu rekreace a turistika. Krajina kolem zřícenin Bezdězu, Starého
Berštejna či Jestřebí je cílem romantických poutníků – odtud pojmenování „Máchův kraj“.
V dnešní době je letní sezónní rekreace vázána zejména na Doksy. Na významu od konce
19. století opět nabývá těžba nerostných surovin. V okolí Provodína probíhá intenzivní těžba
kvalitních sklářských písků (od konce 19. století do dnešní doby). Ložiska uranu dříve
těženého v Ralsku zasahují do území CHKO pouze okrajově.
Ve výsledku působení přírodních podmínek a historického vývoje je osídlení oblasti
malé hustoty. Historicky je pro oblast typická trvale nízká ekonomická prosperita. Přírodní
podmínky nikdy nedovolily intenzivní zemědělskou činnost. V průběhu celé historie je
zemědělství bez významnějšího ekonomického dopadu. Trvalé kolonizační neúspěchy
navrací krajinu zpět lesu. Nejde o tradiční kulturní krajinu. Sídelní enklávy jsou sevřené
v souvislém lesním porostu. Historická činnost člověka je stírána sukcesí – rázovitost krajiny
určují borové lesy, mokřady, pískovcové skály (často menší, ale hojné), druhotné trávníky a
vřesoviště po bývalých sídlech, vojenské činnosti či těžbě hornin.
23
3. Ochrana přírody a krajiny
3.1. Předmět ochrany CHKO
Chráněnou krajinnou oblast Kokořínsko - Máchův kraj tvoří podle § 1 nařízení vlády unikátní
krajina Jestřebska, Dokeska, Podbezdězí, Ralska, Polomených hor a nivy Ploučnice
s jedinečným geomorfologickým utvářením, jako jsou ploché pánve s četnými rybníky a
rašeliništi, kvádrové pískovce, neovulkanické vrchy a přirozeně meandrující tok řeky
Ploučnice. Jedná se o harmonicky utvářenou krajinu formovanou dlouhodobou činností
člověka s významným podílem přírodě blízkých lesních, skalních, lučních, vodních
a mokřadních ekosystémů a na ně vázaných vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a
živočichů. Oblast má dále značné zastoupení dřevin rostoucích mimo les a mnoho kulturních
a historických památek a souborů lidové architektury, které dotváří charakteristický ráz této
krajiny.
V nařízení vlády je definováno poslání CHKO Kokořínsko - Máchův kraj takto:
Posláním oblasti je uchování a obnova jejího přírodního prostředí, zejména ekosystémů
volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a hub, zachování a obnova ekologických
funkcí území a zachování typického charakteru krajiny za současného rozvíjení ekologicky
optimálního systému využívání krajiny a jejích přírodních zdrojů.
Předmětem ochrany CHKO Kokořínsko - Máchův je v dnešním pojetí krajina Kokořínska a
Máchova kraje s typickým krajinným rázem (daným zejména geomorfologií, rozložením
kultur a charakteristickou strukturou osídlení se stavbami lidového stavitelství), s plněním
přírodních funkcí krajiny a s přírodními hodnotami krajiny, které lze specifikovat takto:
− geomorfologie terénu a významné geomorfologické jevy,
− významné geologické lokality
− přírodě blízké lesní ekosystémy, zejména bučiny a reliktní bory
− zachovalé luční a mokřadní ekosystémy,
− vodní toky a přirozený vodní režim v krajině,
− populace a stanoviště zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin, živočichů a hub,
− přírodní stanoviště a druhy významné pro soustavu Natura 2000.
3.2. Zonace CHKO
Hospodářské využívání území CHKO se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby
se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální
ekologické funkce těchto území (§ 25 odst. 2 zákona o ochraně přírody). Podle zón
odstupňované ochrany jsou stanoveny základní ochranné podmínky CHKO (§ 26 zákona o
ochraně přírody), přičemž nejpřísnější režim ochrany má zóna první.
Zonace CHKO Kokořínsko - Máchův kraj byla schválena vyhláškou MŽP ze dne 31.
července. V kokořínské části vychází vymezení zón z dřívější zonace CHKO Kokořínsko,
která byla schválena protokolem MŽP č. j. OOP/7605/97 ze dne 29. prosince 1997 s tím, že
na několika místech se zástavbou dochází k redukci I. zóny a k převodu plochy do II. a III.
zóny; v Dokeské části bylo vymezení zón navrženo nově v rámci vyhlašování CHKO
Kokořínsko – Máchův kraj.
Území CHKO je podle přírodních podmínek rozděleno do 4 zón ochrany přírody
(Tabulka č. 1).
Do I. zóny jsou zařazena přírodně nejhodnotnější území se zachovanými přírodními
fenomény živé i neživé přírody, často chráněná jako MZCHÚ. Častý je výskyt zvláště
chráněných druhů rostlin a živočichů. Existence některých z nich je podmíněna specifickým
zasahováním člověka, které by mělo být zachováno (např. sečení luk). Zachování jiných
přírodních fenoménů je naopak podmíněno minimalizováním zásahů člověka až
samovolným vývojem (např. rašeliniště, přirozené a přírodě blízké lesy, skalní ekosystémy).
V rámci CHKO jsou nejčasteji do I. zóny zařazeny mokřadní ekosystémy (rašeliniště, mokré
24
louky, potoční olšiny), zachovalé lesní ekosystémy (kyselé a květnaté bučiny, reliktní bory,
kyselé doubravy) a skalní útvary.
Do II. zóny jsou zařazena hodnotná území, která ale nejsou v rámci CHKO tak vzácná nebo
mají menší biodiverzitu. Často se také jedná o území, kde se přírodně hodnotné části (např.
přírodě blízké lesy) vyskytují v mozaice s běžně obhospodařovanými ekosystémy.
III. zóna je standardním územím CHKO, režim ochrany je zde mírnější. Většinou se jedná o
běžně (až intenzivně) obhospodařované lesní porosty a zemědělskou kulturní krajinu
s vyšším podílem orné půdy.
IV. zóna zahrnuje většinou zástavbu (zastavěná a zastavitelná území obcí, koncentrované
rekreační stavby), výrobní areály (težebny) nebo v jižní části CHKO rozsáhlejší plochy
s intenzivní zemědělskou výrobou (orná půda, příp. chmelnice).
Tabulka č. 1: Zonace CHKO Kokořínsko – Máchův kraj
celá CHKO
jižní část
severní část
l. zóna
2
km
%
48,34 11,78
28,17 10,27
20,17 14,81
ll. zóna
2
km
%
51,21 12,48
43,36 15,81
7,85
5,76
lll. zóna
2
km
%
287,99 70,17
181,56 66,21
106,43 78,13
lV. zóna
2
km
%
22,9 5,58
21,13 771
1,77
1,3
Celkem
2
km
%
410,44
100
274,22
100
136,22
100
Vymezení zón CHKO plní relativně dobře funkci diferenciace ochranných podmínek
k zachování přírodních a krajinných hodnot CHKO. Zonace zároveň naplňuje i metodické
požadavky na vymezování zón ochrany přírody a není (s výjimkou obcí a jejich okolí)
roztříštěná - zóny vytvářejí větší logické celky. Ochrana některých cenných lokalit (zejména
v dokeské části CHKO), v kterých nebylo možno kvůli jejich velikosti vymezit I. zónu, bude
řešena jiným způsobem (např. vyhlášením MZCHÚ).
3.3. Maloplošná zvláště chráněná území
Na území CHKO Kokořínsko - Máchův kraj je vyhlášeno celkem 29 zvláště chráněných
území o celkové rozloze 4242 ha, tj. cca 10,34 % plochy CHKO. Z celkového počtu jsou tři
území v kategorii národní přírodní rezervace na ploše 1334 ha, dvě v kategorii národní
přírodní památka na ploše 190 ha, šest v kategorii přírodní rezervace na ploše 2662 ha a 18
v kategorii přírodní památka na ploše 56 ha. Rozlohy jednotlivých chráněných území jsou
převzaty z platných plánů péče.
MZCHÚ jsou zakreslena v mapové příloze č. 3.
PP Černý důl
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/2000 ze dne 13. 7. 2000 o zřízení
Přírodní památky Černý důl
Výměra: 1,71 ha
Katastrální území: Houska
Předmět ochrany: ochrana mokřadu s výskytem početné populace zvláště chráněného
prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a dalších zvláště chráněných druhů rostlin
jako je např. hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum) a vachta trojlistá (Menyanthes
trifoliata).
Plán péče s platností 2010–2019 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko.
Geodetické zaměření: ne (vyhlášeno v hranicích pozemků)
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Deštenské pastviny
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/2003 ze dne 1. 4. 2003 o zřízení Přírodní
památky Deštenské pastviny
25
Výměra: 2,34 ha
Katastrální území: Deštná u Dubé
Předmět ochrany: zachovalé stráně se společenstvy svazu Bromion erecti s výskytem
populací zvláště chráněných druhů rostlin jako např. hořce brvitého (Gentianella ciliata)
a koniklece lučního (Pulsatilla pratensis), sasanky lesní (Anemone sylvestris) a hvězdice
zlatovlásku (Aster linosyris).
Plán péče s platností 2013–2022 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko (schválen 31. 12.
2012).
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Husa
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 3/99 ze dne 15. 3. 1999 o zřízení Přírodní
památky Husa (přehlášení, původně vyhlášeno 15. 11. 1991)
Výměra: 3,95 ha
Katastrální území: Domašice
Předmět ochrany: ochrana pískovcové plošiny s výrazně vyvinutými geologickogeomorfologickými jevy.
Plán péče s platností 2014-2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Kamenný vrch u Křenova
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/99 ze dne 15. 3. 1999 o zřízení Přírodní
památky Kamenný vrch u Křenova (přehlášení, původně vyhlášeno 15. 11. 1991)
Výměra: 0,39 ha
Katastrální území: Nedamov
Předmět ochrany: ochrana pískovcového skalního hřbetu se zajímavými tvary selektivního
zvětrávání železitých poloh a inkrustací v pískovcích
Plán péče s platností 2011-2020 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PR Kokořínský důl
Vyhlášení: výnos MK č. j. 4628/53 ze dne 7. 2. 1953, potvrzen výnosem ze dne 29. 2. 1988,
č. j. 14 200/88 - SÚOP o prohlášení některých území v ČSR za chráněná (viz Sbírka
zákonů ČSSR 1988, částka 49, str. 1464)
Výměra: dle výnosu - 2 270,72 ha
Katastrální území: Bosyně, Dobřeň, Janova Ves, Jestřebice, Kanina, Kokořín, Mšeno,
Nebužely, Olešno, Sedlec, Střemy, Vysoká, Tubož
Předmět ochrany: ve vyhlašovacím předpisu nebyl stanoven. Současnými předměty ochrany
jsou jak společenstva (vodní a mokřadní, xerotermní i lesní), tak i řada druhů včetně
druhů evropsky významných a zároveň útvary neživé přírody, z nichž nejvýznamnější
jsou známé pokličky. Předměty ochrany jsou podrobněji uvedeny v Plánu péče o PR
Plán péče s platností 2007-2016 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ne
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PR Kostelecké bory
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/2003 ze dne 1. 4. 2003 o zřízení Přírodní
rezervace Kostelecké bory
Výměra: 55,13 ha
Katastrální území: Tuhanec
26
Předmět ochrany: ochrana rozsáhlých borových porostů reliktního charakteru s typickými
společenstvy rostlin a živočichů.
Plán péče na lesní část s platností 2014-2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Martinské stěny
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/2002 ze dne 19. 11. 2002 o zřízení
Přírodní památky Martinské stěny
Výměra: 3,18 ha
Katastrální území: Dřevčice
Předmět ochrany: ochrana výjimečné ukázky reliktního rozvolněného boru na pískovcových
skalách se vzácnými společenstvy bezobratlých živočichů jako je např. slíďák
Alopecosa fabrilis.
Plán péče s platností 2014 -2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PR Mokřady dolní Liběchovky
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 6/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení
Přírodní rezervace Mokřady dolní Liběchovky
Výměra: 36,34 ha (vyhlášené OP 9,8981)
Katastrální území: Brocno, Tupadly, Želízy
Předmět ochrany: ochrana rozsáhlé soustavy mokřadů v nivě potoka Liběchovka zahrnující
meandrující tok Liběchovky, prameniště, mokřadní olšiny, ostřicové mokřady a mokřadní
louky. Tato soustava mokřadů se v roce 1997 stala součástí mezinárodně významné
lokality „Mokřady Liběchovky a Pšovky“ chráněné tzv. Ramsarskou úmluvou o ochraně
mokřadů mezinárodního významu. Na uvedené mokřady je vázána svým výskytem řada
vzácných druhů rostlin a živočichů, jako jsou např. plži vrkoč bažinný (Vertigo
moulinsiana) a oblovka velká (Cochlicopa nitens) či pavouci Hygrolycosa rubrofasciata a
Mysmenella jobi žijící v mokřadech či mlži hrachovka říční (Pisidium amnicum) a
hrachovka čárkovaná (Pisidium tenuilineatum) v potoce Liběchovka.
Plán péče s platností 2011-2020 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: zaměřeny pouze části hranice PR vedoucí mimo hranice pozemků
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PR Mokřady horní Liběchovky
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/1996 ze dne 31. 3. 1996 o zřízení
Přírodní rezervace Mokřady horní Liběchovky
Výměra: 73,21 ha
Katastrální území: Blatce, Deštná u Dubé, Dubá, Dražejov u Dubé, Nedamov, Střezivojice
Předmět ochrany: ochrana rozsáhlého komplexu mokřadů v údolí Liběchovky (prameniště,
ostřicové louky, mokřadní olšina apod.).
Plán péče s platností 2006-2015 zpracoval Ing. Pavel Viceník (Příroda, s. r. o.)
Geodetické zaměření: zaměřeny pouze části hranice PR vedoucí mimo hranice pozemků
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Mrzínov
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/2000 ze dne 13. 7. 2000 o zřízení
Přírodní památky Mrzínov
Výměra: 0,87 ha
Katastrální území: Vysoká u Mělníka
27
Předmět ochrany: ochrana stráně lesostepního charakteru s výskytem společenstev
organismů typických pro tyto biotopy včetně zvláště chráněných druhů rostlin jako jsou
např. hořec křížatý (Gentiana cruciata) a len žlutý (Linum flavum).
Plán péče s platností 2010 -2019 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ne (hranice vedena po hranici pozemku)
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Na oboře
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení
Přírodní památky Na oboře
Výměra: 3,46 ha
Katastrální území: Chodeč u Mělníka
Předmět ochrany: ochrana zachovalých strání se společenstvy svazu Bromion erecti
s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (např. hořec křížatý (Gentiana
cruciata), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), užovka hladká (Coronella
austriaca)).
Plán péče s platností 2011-2020 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: zaměřena pouze část hranic vedoucí mimo hranice pozemků
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Osinalické bučiny
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 3/2002 ze dne 19. 11. 2002 o zřízení
Přírodní památky Osinalické bučiny
Výměra: 7,51 ha
Katastrální území: Zakšín
Předmět ochrany: ochrana bučiny s bohatým zastoupením zvláště chráněných druhů
orchidejovitých rostlin, a to zejména vstavače nachového (Orchis purpurea), kruštíku
růžkatého (Epipactis muelleri), korálice trojklanné (Corallorhiza trifida) a okrotice bílé
(Cephalanthera damasonium).
Plán péče s platností 2012-2021 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Pod Hvězdou
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení
Přírodní památky Pod Hvězdou
Výměra: 1,89 ha
Katastrální území: Litice
Předmět ochrany: ochrana mokřadu s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin (např.
prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a upolín nejvyšší (Trollius altissimus)) a
živočichů (např. rosnička zelená (Hyla arborea)).
Plán péče s platností 2011-2020 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Prameny Pšovky
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/95 ze dne 27. 3. 1995 o zřízení Přírodní
památky Prameny Pšovky
Výměra: 8,77 ha
Katastrální území: Blatce, Houska, Tubož
Předmět ochrany: ochrana rozlohou menšího komplexu mokřadů v blízkosti pramenů Pšovky
(prameniště, ostřicové louky, mokřadní olšiny apod.) s unikátní faunou bezobratlých
živočichů.
28
Plán péče s platností 2012-2021 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ne (území vyhlášeno v hranicích pozemků)
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Ronov
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/95 ze dne 18. 4. 1995 o zřízení Přírodní
památky Ronov
Výměra: 8,73 ha
Katastrální území: Blíževedly
Předmět ochrany: ochrana zbytku zachovalého suťového lesa s rozsáhlými kamennými moři,
místy téměř bez vegetace, na svazích a vrcholu Ronova (553 m n. m.).
Plán péče s platností 2014-2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Stráně Hlubokého dolu
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 4/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení
Přírodní památky Stráně Hlubokého dolu
Výměra: 4,64 ha
Katastrální území: Tupadly
Předmět ochrany: ochrana xerotermní lokality na hranách skal s výskytem vzácných a
ohrožených společenstev organismů typických pro tyto biotopy včetně zvláště
chráněných druhů rostlin a živočichů (např. kosatec bezlistý (Iris aphylla), koniklec luční
(Pulsatilla pratensis), třemdava bílá (Dictamnus albus)).
Plán péče s platností 2007-2016 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Stráně Truskavenského dolu
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 3/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení
Přírodní památky Stráně Truskavenského dolu
Výměra: 0,54 ha
Katastrální území: Truskavna
Předmět ochrany: ochrana xerotermní lokality na hranách skal s výskytem vzácných a
ohrožených společenstev organismů typických pro tyto biotopy včetně zvláště
chráněných druhů rostlin a živočichů jako např. kosatce bezlistého (Iris aphylla) a
koniklece lučního (Pulsatilla pratensis).
Plán péče s platností 2007-2016 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Špičák u Střezivojic
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/99 ze dne 15. 3. 1999 o zřízení Přírodní
památky Špičák u Střezivojic (původně vyhlášeno 29. 5. 1979)
Výměra: 0,11 ha
Katastrální území: Střezivojice
Předmět ochrany: ochrana kvádrového pískovce prosyceného oxidy železa ve tvaru skalní
jehly se zajímavými tvary selektivního zvětrávání železitých poloh a inkrustací
v pískovcích.
Plán péče s platností 2007-2016 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
29
PP Stříbrný vrch
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 2/2002 ze dne 19. 11. 2002 o zřízení
Přírodní památky Stříbrný vrch
Výměra: 1,81 ha
Katastrální území: Hvězda pod Vlhoštěm
Předmět ochrany: ochrana výjimečné ukázky reliktního rozvolněného boru na pískovcových
skalách se vzácnými společenstvy bezobratlých živočichů jako je např. slíďák
Alopecosa fabrilis.
Plán péče s platností 2014-2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PR Vlhošť
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 1/98 ze dne 2. 2. 1998 o zřízení Přírodní
rezervace Vlhošť
Výměra: 81,81 ha (OP 23,05 ha)
Katastrální území: Heřmánky, Hvězda pod Vlhoštěm, Litice
Předmět ochrany: ochrana lesních společenstev. V případě severní a východní části Vlhoště
jsou hlavním motivem ochrany zachovalé partie suťového lesa a v případě jižní a
západní části Vlhoště a Malého Vlhoště reliktní bory.
Plán péče s platností 2014-2023 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PP Želízky
Vyhlášení: Vyhláška Správy CHKO Kokořínsko č. 5/2001 ze dne 14. 2. 2001 o zřízení
Přírodní památky Želízky
Výměra: 1,10 ha
Katastrální území: Dolní Zimoř, Sitné
Předmět ochrany: ochrana xerotermní lokality na hranách skal s výskytem vzácných a
ohrožených společenstev organismů typických pro tyto biotopy včetně zvláště
chráněných druhů rostlin a živočichů (např. kosatec bezlistý (Iris aphylla), koniklec luční
(Pulsatilla pratensis)).
Plán péče s platností 2007-2016 zpracovala Správa CHKO Kokořínsko
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
NPR Břehyně-Pecopala
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR z 21. 12. 1987 pod č. j. 17.094/87-VI/2 (změna
výnosu MŠANO z 31. 12. 1933)
Výměra: 937,59 ha
Katastrální území: Doksy u Máchova jezera, Hradčany nad Ploučnicí
Předmět ochrany: rybník s rašeliništi, významná mokřadní společenstva, původní bučiny ve
skalním městě
Plán péče s platností 2011–2015 zpracovala AOPK ČR a byl schválen MŽP dne 4. 8. 2011
(č. j. 54074/ENV/11-1862/620/11).
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
30
NPR Novozámecký rybník
Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 23/2009 Sb. ze dne 12. 1. 2009 o vyhlášení Národní přírodní
rezervace Novozámecký rybník a stanovení jejích bližších ochranných podmínek
Výměra: 368,64 ha (vyhlášené OP 5,03 ha)
Katastrální území: Jestřebí u České Lípy, Zahrádky u České Lípy
Předmět ochrany: ornitologická lokalita s hojným výskytem vodních a mokřadních druhů
ptáků a komplex vodních, mokřadních a lesních ekosystémů, zejména slatinných luk,
rákosin, přirozených bažinných olšin a vrbin, vytvořených kolem Novozámeckého
rybníka
Plán péče s platností 2013-2022 zpracovala AOPK ČR a byl schválen MŽP 19. 2. 2013 pod
č. j. 10399/ENV/13.
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
NPR Velký a Malý Bezděz
Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 259/2009 Sb. ze dne 6. 8. 2009 o vyhlášení národní přírodní
rezervace Velký a Malý Bezděz a stanovení jejích bližších ochranných podmínek
Výměra: 28,10 ha (vyhlášené OP 42,29)
Katastrální území: Bezděz
Předmět ochrany: výrazná krajinná dominanta s teplomilnými trávníky, křovinami a starými
bučinami
Plán péče s platností 2008-2016 zpracovala Ekologická projekce s. r. o. a Správa CHKO
Kokořínsko a byl schválen MŽP pod č. j. 65769/ENV/09-3472/620/09 dne 1. října 2009
Geodetické zaměření: ano
NPP Swamp
Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 25/2009 Sb., ze dne 12. 1. 2009 o vyhlášení Národní přírodní
památky Swamp a stanovení jejích bližších ochranných podmínek
Výměra: 75,45 ha (vyhlášené OP 261,66 ha)
Katastrální území: Doksy u Máchova jezera
Předmět ochrany: slatinné a přechodové rašeliniště s četnými vodními plochami tvořící
biotop vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů včetně populací hrotnosemenky
hnědé (Rhynchospora fusca) a leknínu bělostného (Nymphaea candida)
Plán péče s platností 2008-2016 zpracoval Mgr. Richard Višňák, Ph.D., a Správa CHKO
Kokořínsko, schválen byl MŽP dne 1. 2. 2009 pod č. j. 50791/ENV/06-2845/620/06.
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Poznámka: vyhlášeným ochranným pásmem je celé Máchovo jezero.
NPP Jestřebské slatiny
Vyhlášení: Vyhláška MŽP č. 158/2002 Sb., ze dne 10. května 2012 o vyhlášení Národní
přírodní památky Jestřebské slatiny a stanovení jejích bližších ochranných podmínek
Výměra: 114,37 ha
Katastrální území: Doksy u Máchova jezera, Jestřebí u České Lípy
Předmět ochrany: Slatinné a přechodové rašeliniště v nivě Robečského potoka s četnými
vodními plochami s mokřadními a lučními společenstvy vzácných mokřadních makrofyt,
zejména vápnitých slatinišť svazu Caricion davallianae, nevápnitých mechových
slatinišť, vegetace vysokých ostřic, rákosin eutrofních stojatých vod, makrofytní
vegetace vodních toků, vlhkých pcháčových luk, vlhkých tužebníkových lad, střídavě
vlhkých bezkolencových luk, aluviálních psárkových luk, mezofilních ovsíkových luk a
kostřavových trávníků písčin; přirozené lesní porosty tvořené zejména společenstvy
mokřadních
vrbin,
mokřadních
olšin,
rašelinných
brusnicových
borů,
boreokontinentálních borů a štěrbinové vegetace silikátových skal a drolin; vzácné a
31
ohrožené druhy rostlin, zejména populace druhů hlízovce Loeselova, popelivky sibiřské,
prstnatce českého, tučnice české, prstnatce plamatého, kohátky kalíškaté, bahničky
chudokvěté, ostřice dvoudomé, vrby plazivé a vláskatce tajemného, včetně jejich
biotopů; vzácné a ohrožené druhy živočichů, zejména populace druhů skokana
skřehotavého a zmije obecné, včetně jejich biotopů
Plán péče s platností 2012-2016 zpracovala AOPK ČR a byl schválen MŽP dne 1. 7. 2012
(č. j. 82309/ENV/12-2704/620/12).
Geodetické zaměření: ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
PR Hradčanské rybníky
Vyhlášení: Výnos Ministerstva kultury ČSR z 21. 12. 1987 pod č. j. 17.094/87-VI/2 (změna
výnosu MŠANO z 31. 12. 1933)
Výměra: 144,65 ha
Katastrální území: Hradčany nad Ploučnicí
Předmět ochrany: soustava lesních rybníků s rašeliništi a mokřady
Plán péče na lesní část s platností 2003-2012 zpracoval J. Hromek a byl schválen
1. 1. 2000, pro nelesní část plán péče vypracovala D. Turoňová, platnost do roku 2005,
plán péče byl prodloužen do r. 2012.
Geodetické zaměření: ne
Zanesení do katastru nemovitostí: ne
PR Provodínské kameny
Vyhlášení: nařízení LK č. 2/2006 z 31. 1. 2006 (původně vyhlášeno výnosem Ministerstva
kultury ČSR v roce 1988).
Výměra: 2,32 ha
Katastrální území: Provodín
Předmět ochrany: vypreparovaný čedičový sopouch nápadného tvaru s xerotermními
rostlinnými společenstvy
Plán péče s platností 2006-2015 zpracoval Mgr. Richard Višňák, Ph.D.,a byl schválen KÚ
Libereckého kraje 13. 1. 2006 pod č. j. KULK 2826/2006
Geodetické zaměření: ano (1995)
Zanesení do katastru nemovitostí: ano (2006)
PP Okřešické louky
Vyhlášení: Nařízení KÚ Libereckého kraje č. 1/2008 z 18. 3. 2008
Výměra: 2,48 ha
Katastrální území: Žizníkov
Předmět ochrany: společenstva slatinných luk s mimořádně vysokým výskytem vzácných
rostlin a živočichů
Plán péče s platností 2008-2017 zpracoval Mgr. Richard Višňák, Ph.D., a byl schválen KÚ
Libereckého kraje
Geodetické zaměření : ano
Zanesení do katastru nemovitostí: ano
Zhodnocení stávající soustavy MZCHÚ
Počet MZCHÚ v CHKO je poměrně vysoký, stejně jako jejich celková výměra a podíl na
ploše CHKO (4 242 ha, 10,34 %). Velká výměra a podíl na ploše CHKO jsou dány zejména
existencí PR Kokořínský důl v kokořínské části CHKO (vyhlášena v roce 1953 na ploše 2097
ha) a existencí několika větších MZCHÚ v severní části (NPR Břehyně-Pecopala, NPR
Novozámecký rybník, NPP Jestřebské slatiny). Většina MZCHÚ byla vyhlášena po roce 1992
a jejich rozloha se pohybuje v jednotkách ha u PP a v řádu desítek ha u PR. V průběhu
32
předchozího plánu péče došlo k vyhlášení 13 MZCHÚ v kokořínské části CHKO, což lze
hodnotit jako výrazný posun. V dokeské části CHKO byly NPR Novozámecký rybník, NPR
Velký a Malý Bezděz a NPP Swamp nově vyhlášeny vyhláškou MŽP v lednu 2009.
Koncentrace přírodních hodnot významných v celostátním měřítku vedla v roce 2012
k vyhlášení NPP Jestřebské slatiny; jejím vyhlášením došlo ke zrušení PR Slunečný dvůr a
PP Konvalinkový vršek.
V současnosti lze považovat soustavu MZCHÚ na území CHKO Kokořínsko - Máchův
kraj za dostatečně reprezentativní a chránící většinu nejvýznamnějších částí přírody.
V soustavě jsou významně zastoupeny především mokřady, nejzachovalejší zbytky borových
a listnatých lesů, významné skalní útvary, nejvýznamnější xerotermní lokality na hranách skal
či na jižních stráních. MZCHÚ tvoří zároveň jádrové území mokřadů mezinárodního významu
(Mokřady Liběchovky a Pšovky) a také většiny EVL. K ochraně některých velkoplošných, ale
méně významných fenoménů, byla zvolena jako dostačující forma ochrany I. zóna ochrany
přírody. Naopak v případě plošně málo rozsáhlých území s koncentrovaným výskytem
ohrožených či evropsky významných druhů se podařilo částečně zajistit ochranu formou
výkupu pozemků (hlavně v kokořínské části CHKO), ale v dokeské části CHKO lze uvažovat
o vyhlášení několika PP či PR (např. Meandry Ploučnice, Hradčanské stěny, okolí
Mariánského a Poselského rybníka). Současný stav soustavy MZCHÚ lze hodnotit (plošně i
obsahově) v kokořínské části CHKO jako vyhovující. Výjimkou je současné vymezení PR
Kokořínský důl, které neodpovídá dnešním požadavkům kladeným na přírodní rezervace,
neboť PR obsahuje i několik částí sídel a řadu rozptýlených staveb. Nové vyhlášení
upravující vymezení i bližší ochranné podmínky je v této PR žádoucí, i když je
administrativně velmi náročné. Správa se zahájením procesu počítá po dokončení vyhlášení
CHKO Kokořínsko - Máchův kraj.
3.4. Soustava Natura 2000
3.4.1. Ptačí oblast
Na základě implementace směrnice Rady č. 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků byla
na území dokeské části CHKO vyhlášena Ptačí oblast Českolipsko – Dokeské pískovce a
mokřady (nařízením vlády č. 598/2004 Sb. ze dne 27. října 2004). Ptačí oblast (CZ0511007)
zaujímá rozlohu 9 408,7599 ha a prakticky celá leží v CHKO (9367,2445 ha) – viz mapová
příloha č. 4. Bližší ochranné podmínky ptačí oblasti jsou specifikovány v § 3 uvedeného
nařízení (viz příloha č. 2).
Cílem ochrany ptačí oblasti je zachování a obnova ekosystémů významných pro níže
jmenované druhy ptáků v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro
zachování populací těchto druhů ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany.
Druhy ptáků, pro které byla oblast vyhlášena, s odhadovaným počtem párů:
jeřáb popelavý (Grus grus)
6–7
lelek lesní (Caprimulgus europaeus)
40–55
moták pochop (Circus aeruginosus)
14–17
skřivan lesní (Lullula arborea)
20–30
slavík modráček (Luscinia svecica)
15–22
Další druhy přílohy I směrnice Evropské unie č. 79/409/EEC, které se na lokalitě také
vyskytují nebo byly zaznamenány:
bukač velký (Botaurus stellaris)
čáp černý (Ciconia nigra)
datel černý (Dryocopus martius)
chřástal kropenatý (Porzana porzana)
chřástal polní (Crex crex)
kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)
ledňáček říční (Alcedo atthis)
33
lejsek bělokrký (Ficedula albicollis)
lejsek malý (Ficedula parva)
luňák červený (Milvus milvus)
orel mořský (Haliaeetus albicilla)
pěnice vlašská (Sylvia nisoria)
ťuhýk obecný (Lanius collurio)
včelojed lesní (Pernis apivorus)
výr velký (Bubo bubo)
žluna šedá (Picus canus)
Zhodnocení stavu PO a předmětů ochrany: Stav PO lze označit jako dlouhodobě stabilní.
Nicméně v případě některých druhů existují faktory negativně ovlivňující jejich populace.
Populace jeřába popelavého je pravděpodobně negativně ovlivňována vysokými početními
stavy černé zvěře (prase divoké), které jsou považovány za příčinu nízkého počtu
odchovaných mláďat. Populace skřivana lesního a lelka lesního jsou negativně ovlivňovány
postupující sukcesí (zarůstáním dřevinami) a nebo naopak příliš intenzívním lesnickým
hospodařením.
Obrázek č. 3 : Jeřáb popelavý (foto Jan Procházka)
3.4.2. Evropsky významné lokality
Na základě směrnice Rady č. 92/43/EHS (o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin) bylo v CHKO celkem 9 lokalit (4 v kokořínské a 5 v
dokeské části) zařazeno do národního seznamu (stanoven nařízením vlády č. 132/2005 Sb.
a 371/2009 Sb.). Některé na území zasahují jen částečně – viz mapová příloha č. 4.
Základní údaje o evropsky významných lokalitách:
* prioritní stanoviště a druhy
Kokořínsko
Kód lokality: CZ0214013
34
Rozloha lokality: 9679,7813 ha (9543,1855 ha v CHKO)
Předměty ochrany:
• 6210 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia)
• 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách
(Molinion caeruleae) – mimo CHKO
• 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského
stupně
• 6510 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, BrachypodioCentaureion nemoralis)
• 7210* Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) a druhy svazu Caricion
davallianae – mimo CHKO
• 7230 Zásaditá slatiniště – mimo CHKO
• 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů
• 8230 Pionýrská vegetace silikátových skal (Sedo-Scleranthion, Sedo albi-Veronicion
dillenii)
• 8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti
• 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum
• 91E0* Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (AlnoPadion, Alnion incanae, Salicion albae)
• střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus)
• vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum)
• piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) – mimo CHKO
• sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) – v nařízení uvedeno jako sekavec
(Cobitis taenia)
• vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana)
• vrkoč útlý (Vertigo angustior)
Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Stav EVL Kokořínsko lze označit jako
dlouhodobě stabilní. Platí to především pro lesní společenstva (ta, která jsou předmětem
ochrany EVL) a také vláskatec tajemný. V případě většiny bezlesých společenstev je
prováděn pravidelný management a ve většině případů tak došlo i ke zlepšení stavu.
Obdobně je management prováděn i na lokalitách s výskytem střevíčníku pantoflíčku a
dlouhodobě je jedna z populací poměrně početná, zatímco na druhé se jedná pouze o
několik jedinců. U sekavce podunajského je pravidelně prokazován výskyt a nedochází
k výrazným změnám v populaci. U obou druhů vrkočů je výskyt pravidelně monitorován a u
vrkoče bažinného nedošlo ke zhoršení stavu, zatímco u vrkoče útlého lze předpokládat
mírné zlepšení v souvislosti s kosením některých mokřadů.
Nebeský rybníček u Veselí
Kód lokality: CZ0423006
Rozloha lokality: 1,3680 ha
Předmět ochrany:
• čolek velký (Triturus cristatus)
Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Populace čolka velkého je stále početná a pro
zlepšení podmínek bylo vytvořeno několik tůní a pozemek (prakticky 80 % plochy EVL) byl
vykoupen. Negativním zásahem bylo nelegální vysazení ryb, které může mít vliv na populace
obojživelníků včetně čolka velkého.
Ronov-Vlhošť
Kód lokality: CZ0514670
Rozloha lokality: 747,3623 ha (488,2801 ha v CHKO)
Předměty ochrany:
35
• 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo
Hydrocharition – mimo CHKO
• 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách
(Molinion caeruleae)
• 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského
stupně
• 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště
• 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů
• 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum
• 9170 Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
• *9180 Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích
• modrásek bahenní (Maculinea nausithous)
• modrásek očkovaný (Maculinea teleius)
• vrkoč útlý (Vertigo angustior)
Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Stav EVL Ronov-Vlhošť lze označit jako
dlouhodobě stabilní v případě lesních společenstev, která jsou předmětem ochrany EVL.
V případě luk dochází k pravidelnému kosení. Stav populace vrkoče útlého je
pravděpodobně stabilní, i když kvůli nízkému stupni zamokření (většina ploch je historicky
meliorována) jsou početnost i množství vhodných stanovišť nízké. Početnost populací
modrásků lze obtížně stanovit s ohledem na rozlohu a členitost vhodných biotopů – lučních
porostů s výskytem živné rostliny, krvavce totenu. Populace druhů nebyla zatím komplexně
prozkoumána a dílčí pozorování byla ovlivněna výraznými výkyvy počasí v období letu
dospělců v jednotlivých sezónách. Na řadě dílčích lokalit však došlo ke změně způsobu
hospodaření, mj. v návaznosti na komplexní pozemkové úpravy – nevhodné posuny termínu
sečí, zavedení pastvy skotu, apod.
Roverské skály
Kód lokality: CZ0512100
Rozloha lokality: 1688,5811 ha
Předmět ochrany:
• vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum)
Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Stav předmětu ochrany i celé EVL je stabilní.
Velký a Malý Bezděz
Kód lokality: CZ 0514243
Rozloha lokality: 70,3366 ha
Předměty ochrany:
• *tesařík alpský (Rosalia alpina)
• netopýr velkouchý (Myotis bechsteini)
• 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů
• 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum
• 8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti
Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Stav stanovišť uvedených jako předmět ochrany
lze považovat za stabilní. Stav populace netopýra velkouchého není znám. Stav populace
tesaříka alpského je prozatím stabilní a vyskytuje se zde početná populace. Nicméně pro
dlouhodobé udržení či zlepšení stavu jsou žádoucí opatření vedoucí k citlivému prosvětlení
porostů příp. i specifická opatření zvyšující počet vhodných stromů pro tento druh (košaté
stromy, příp. poškozené a odumírající staré stromy). Vyloučení holosečného hospodaření je
samozřejmostí.
36
Jestřebsko-Dokesko
Kód lokality: CZ 05142435
Rozloha lokality: 6950,3715 ha (6866,6974 ha v CHKO)
Předměty ochrany:
• 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo
Hydrocharition
• 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách
(Molinion caeruleae)
• 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště
• 7230 Zásaditá slatiniště
• 8310 Jeskyně nepřístupné veřejnosti
• 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum
• 91T0 Středoevropské lišejníkové bory
• 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea)
• *páchník hnědý (Osmoderma eremita)
• *tesařík alpský (Rosalia alpina)
• vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis)
• hlízovec Loeselův (Liparis loeselii)
• koniklec otevřený (Pulsatilla patens)
• popelivka sibiřská (Ligularia sibirica)
• srpnatka fermežová (Drepanocladus vernicosus)
• vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum)
• vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana)
• 2330 Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem (Corynephorus) a
psinečkem (Agrostis)
• 3160 Přirozená dystrofní jezera a tůně
• 4030 Evropská suchá vřesoviště
• 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského
stupně
• 7150 Prolákliny na rašelinném podloží (Rhynchosporion)
• 91D0 *Rašelinný les
Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: V dokeské části zaujímá tato EVL plošně velké
území, je tvořená rozsáhlými segmenty především mokřadních (včetně vodních ploch –
Novozámecký a Břehyňský rybník, Máchovo jezero) a lesních stanovišť. U většiny předmětů
ochrany vázaných na mokřadní ekosystémy lze předpokládat setrvalý a příznivý stav, který je
u některých zlepšován kosením či jiným managementem. Jednou z výjimek je stav populace
popelivky sibiřské, který je vzhledem k provedené regulaci Robečského potoka v minulosti (a
tím způsobenému poklesu hladiny vody) špatný. Relativně setrvalý stav lesních společenstev
je na několika místech negativně ovlivňován nevhodným lesnickým hospodařením. Populace
koniklece otevřeného je malá, ale vzhledem k nepřístupnosti některých stanovišť není
nadměrně ohrožena. Je třeba kontrolovat, případně omezovat aktivity (např. horolezectví),
které by mohly ohrozit jeho výskyt. Páchník je znám ze tří izolovaných lokalit, kde je
poměrně pravidelně pozorován v počtu několika jedinců. Na celém území EVL je však patrný
postupný úbytek vhodných dutinových stromů i absence střední generace stromů, která by
zajistila kontinuální přítomnost dutin nutných pro trvalé udržení populace v budoucnu.
V případě tesaříka alpského je situace obdobná, s tím rozdílem, že tento druh vyžaduje
poněkud odlišné typy stromů (strádající až odumírající a mimo zástin), jejichž kontinuální
přítomnost na lokalitách rovněž není dostatečně zajištěna.
Horní Ploučnice
Kód lokality: CZ0513506
Rozloha lokality: 837,3537 ha (479,9488 ha v CHKO)
Předměty ochrany:
37
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
*přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria)
vydra říční (Lutra lutra)
modrásek bahenní (Maculinea nausithous)
modrásek očkovaný (Maculinea teleius)
klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia)
losos atlantský (Salmo salar)
vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana)
2330 Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem (Corynephorus) a
psinečkem (Agrostis)
3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo
Hydrocharition
3260 Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a
Callitricho-Batrachion
6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách
(Molinion caeruleae)
6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského
stupně
7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště
*91D0 Rašelinný les
*91E0 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (AlnoPadion, Alnion incanae, Salicion albae)
Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: EVL navazuje na EVL Jestřebsko-Dokesko a je
na území CHKO tvořena především Ploučnicí a její nivou a soustavou Hradčanských
rybníků. U většiny předmětů ochrany vázaných na mokřadní ekosystémy lze předpokládat
setrvalý příznivý stav. S ohledem na extenzivní hospodaření na Hradčanských rybnících a
nízké ovlivnění toku Ploučnice je tento stav pro většinu předmětů ochrany příznivý. O
výskytu modráska bahenního a m. očkovaného na některých částech území EVL nejsou
známy aktuální údaje, ale podle stavu populací na sledovaných lokalitách (např. Brenský
mlýn) je stav jejich populací vyhovující. O výskytu přástevníka kostivalového nejsou známy
aktuální údaje. Populace vydry říční je stabilní, ale z této části EVL chybí přímá pozorování
lososa atlantského.
Slatinné vrchy
Kód lokality: CZ0513255
Rozloha lokality: 138,4586 ha
Předmět ochrany:
• *tesařík alpský (Rosalia alpina)
Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Přestože se v EVL vyskytuje prozatím relativně
početná populace, došlo v posledních letech v EVL k řadě nevhodných lesnických zásahů
(především holosečné obnovní těžby), které snižují pravděpodobnost příznivých podmínek
v budoucnu.
Poselský a Mariánský rybník:
Kód lokality: CZ 0514669
Rozloha lokality: 79,6177 ha:
Předměty ochrany:
• vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana)
• vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis)
• 2330 Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem (Corynephorus) a
psinečkem (Agrostis)
• 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo
Hydrocharition
38
• 3160 Přirozená dystrofní jezera a tůně
• 6410 Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách
(Molinion caeruleae)
• *7110 Aktivní vrchoviště
• 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště
• *91D0 Rašelinný les
Zhodnocení stavu EVL a předmětů ochrany: Stav EVL i předmětů ochrany je hodnocen jako
relativně stabilní a příznivý. Žádoucí je v budoucnu management některých nelesních
stanovišť a udržení extenzivního rybníkářského obhospodařování.
3.5. Památné stromy
Na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj je vyhlášeno celkem 77 ks; jednotlivě 37 ks, čtyři
dvojice stromů, dvě skupiny po třech stromech, jedna skupina se sedmi stromy a jedna
památná alej o 19 ks stromů. Jde převážně o lípy srdčité a lípy velkolisté (Tilia cordata, Tilia
platyphyllos), kterých je celkem 56 ks, dalšími druhy jsou buk lesní (Fagus sylvatica), jírovec
maďal (Aesculus hippocastanum), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), borovice lesní (Pinus
sylvestris), jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies), douglaska tisolistá
(Pseudotsuga menziesii), dub letní (Quercus robur), jilm vaz (Ulmus leavis) a jilm horský
(Ulmus glabra). Základní údaje o památných stromech jsou v tabulce č. 3 a jejich rozmístění
v mapové příloze č. 3.
V kokořínské části (dříve CHKO Kokořínsko) byla ochraně památných stromů (jedinci
významní např. vzrůstem, věkem, estetickým působením) dlouhodobě věnována pozornost.
Pravidelně je prováděna kontrola celkového (zejména zdravotního) stavu vyhlášených
památných stromů a na základě závěrů prohlídek je prováděno ošetření stromů, na které
Správa CHKO každoročně vynakládá několik desítek tisíc Kč. Většina památných stromů se
nachází v poměrně dobrém zdravotním stavu a vitalitě, respektive ve stavu odpovídajícím
jejich věku a biotopu. Pouze v případě aleje na osadě Hvězda je patrná snížená vitalita u
většiny jedinců. U stromů, které z jakéhokoli důvodu již nesplňovaly parametry památných
stromů, byla po podrobné revizi ochrana zrušena (k zrušení ochrany několika stromů došlo
zejména v období 2007-2009).
Správa CHKO vede v kokořínské části CHKO pro vlastní účely evidenci stromů, které
nepožívají ochranu, ale některé z nich by v budoucnu mohly být vyhlášeny za památné. Z
významných stromů je třeba zmínit ovocná stromořadí, na jejich údržbu, příp. obnovu
vynakládá Správa CHKO každoročně finanční prostředky. Zajímavým fenoménem
Kokořínska jsou některé exempláře borovic lesních na skalních biotopech. Jde o neobyčejně
esteticky působivé stromy bizarních tvarů (ekomorfózy), z nichž především borovice na hoře
Vlhošť, tzv. Vlhošťské borovice, jsou mimořádně významnými stromy. V případě těchto
stromů není účelné jakékoli jejich ošetřování (např. řezem), ale spíše zajištění ochrany jejich
biotopu.
V dokeské části CHKO se nachází 5 památných stromů; všechny tyto stromy jsou
chráněny jako jedinci. Ošetření památných stromů zajišťuje příslušná obec s rozšířenou
působností (Doksy, Česká Lípa, Mimoň) a Ministerstvo životního prostředí, dosud často za
spolupráce AOPK ČR - SCHKO Jizerské hory a KS Liberec.
Na uvedeném území se nachází 7 stromů evidovaných Vojenskými lesy a statky ČR
jako Významný strom VLS (tabulka č. 2), které však nejsou v terénu označeny. Většinou jsou
to jedinci výjimeční svým vzrůstem, kteří se nacházejí v lesních porostech (dva z nich jsou
dokonce v porostech NPR Břehyně-Pecopala). VLS jim věnují zvýšenou pozornost
pravidelným monitoringem, ale k odbornému ošetřování např. udržovacími řezy v posledních
letech nedocházelo. Některé by po kritické revizi mohly splňovat kritéria pro vyhlášení za
památné stromy. Vzhledem k tomu, že stromům nehrozí nebezpečí zničení, protože vlastník
lesa má zájem na jejich zachování, bude u vybraných nejzajímavějších stromů dohodnuto
39
jen jejich vhodné ošetřování, aby se jejich zdravotní stav a vitalita nezhoršovaly nebo
případně úprava jejich okolí, aby se zlepšilo jejich estetické působení.
V dokeské části CHKO mimo pozemky v péči VLS má Správa CHKO zatím omezené
informace o výskytu a stavu významných stromů, které bude třeba ve spolupráci s obcemi a
významnými vlastníky doplnit, aby byly na stejné úrovni jako v kokořínské části.
V kokořínské části CHKO je vyhlášeno poměrně velké množství památných stromů,
jejichž monitoring a ošetřování stojí nemalé prostředky. V této části území se bude
vyhlašování nových památných stromů týkat pouze nejhodnotnějších jedinců a celkový počet
bude víceméně zachován, protože Správa CHKO neplánuje počet památných stromů
významně zvyšovat a soustředí se na udržení jejich dobrého zdravotního stavu a estetického
působení. V dokeské části CHKO bude kromě údržby již vyhlášených památných stromů
provedeno podrobnější mapování významných stromů. Památným stromům bude také
věnována náležitá pozornost v rámci vytváření a údržby terénního informačního systému
CHKO.
Tabulka č. 2 : Významné stromy VLS na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj
Druh
kú
ppč
Obvod
Výška
Stáří
LHC
Zdravotní stav
Břehyně
Porostní
skupina
65 D011
1
Borovice lesní
Hradčany
614
430
29
170
2
Buk lesní
Doksy
3378/2
566
34
228
Břehyně
85 A010
24
200
Břehyně
84 A090
dobrý,
poškozený
hnilobou
velmi dobrý
3
Dub zimní
Doksy
3378/4
426
4
Jasan ztepilý
Kuřívody
437
430
32
200
Břehyně
43 A020
dobrý
5
Jilm horský
Kuřivody
402
451
29
200
Břehyně
43 A020
velmi dobrý
6
Lípa srdčitá
Vrchbělá
506
513
26
250
Břehyně
dobrý
Kuřívody
415
408
41
198
Břehyně
bezlesí
209-001
30 A020
7
Modřín opadavý
40
velmi dobrý
velmi dobrý
Tabulka č. 3: Památné stromy na území CHKO Kokořínsko - Máchův kraj
č. stromu
Kód
Název
Druh
Počet
ks
Rozměry
(obvod
cm/výška m)
Zdravotní
stav*
Pozemek
Kat. území
Vyhlášeno
1
103931
Lípa u roubenek
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
1
350/26,5
1
3/1
Dobřeň
'06.01.2000'
2
103930
Jestřebická lípa
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
1
410/26
2
1 st.p.
Jestřebice u Kokořína
'06.01.2000'
3
103917
Dobřeňská lípa 1
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
1
470/24
4
40/1
Dobřeň
'10.09.1998'
4
103913
Ješovická lípa
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
315/11,5
4
359/1
Ješovice
'10.09.1998'
5
103906
Mšenská lípa 1
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
340/20
1
122
Mšeno
'10.09.1998'
6
103905
Mšenská lípa 2
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
1
415/22
3
3341/15
Mšeno
'10.09.1998'
7
103903
Romanovské lípy 1
lípa srdčitá - Tilia cordata
2
1778/1
Mšeno
'10.09.1998'
8
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
345/20
3
320/24
3
9
103902
Jedle u Brusné
jedle bělokorá - Abies alba
1
241/38
1
2259/1
Mšeno
'10.09.1998'
10
103896
Lípa u čp. 10
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
322/22
1
838/1
Nosálov
'10.09.1998'
11
103895
Lípy u čp. 8
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
2
360/25
1
838/2
Nosálov
'10.09.1998'
330/23
1
12
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
Vyhlašovatel
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
13
103894
Lípa Příbohy 1
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
357/24
1
962/2
Libovice
'10.09.1998'
14
103892
Buk Na Víně
buk lesní - Fagus sylvatica
1
420/25
2
1433
Olešno
'11.09.1998'
15
103890
Lípy na Hradsku
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
2
290/26
1
509
Sedlec u Mšena
'16.09.1998'
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
280/26
1
420/29
3
83
Tupadly
'14.09.1998'
Správa
16
17
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
103885
Jilm v Tupadlech
jilm vaz - Ulmus leavis
1
41
18
103884
Lípy u silnice
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
275/17
4
767/1
Velký Újezd u
Chorušic
'10.09.1998'
19
103883
Lípa u Vysoké
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
1
395/23
1
913/2
Vysoká u Mělníka
'11.09.1998'
20
103882
Lípa u Taušovny
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
474/17
4
700
Janova Ves
'14.09.1998'
21
103878
Lípy u Chudolaz
lípa srdčitá - Tilia cordata
2
490/28
3
477/1
Chudolazy
'10.09.1998'
180/19
2
22
lípa srdčitá - Tilia cordata
23
103877
Lípa v Sitné - náves
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
401/23
1
533/7
Sitné
'10.09.1998'
24
103875
Lípa na hřbitově
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
340/23
3
9
Nebužely
'06.01.2000'
25
103874
Lípa na rozcestí
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
390/23
3
484
Chudolazy
'06.01.2000'
26
103872
Lípa v Tupadlech
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
420/28
1
56/1
Tupadly
'23.08.1999'
27
103871
Lípa v Želízích
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
295/25
2
211
Želízy
'23.08.1999'
28
103870
Skupina na návsi v Olešně
49
Olešno
'06.01.2000'
jírovec maďal - Aesculus hippocastanum
1
280/21
2
29
lípa srdčitá - Tilia cordata
3
250/24
2
30
lípa srdčitá - Tilia cordata
380/23
3
355/30
2
1130
Osinalice
'06.01.2000'
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Okresní úřad
Mělník
Správa
CHKO
Kokořínsko
31
103869
Lípa u střelnice
lípa srdčitá - Tilia cordata
32
103851
Jasan na Kamínku
jasan ztepilý - Fraxinus excelsior
1
420/21
1
524
Sitné
'27.01.2005'
33
103850
Buk u Chodče
buk lesní - Fagus sylvatica
1
490/33
4
171
Vysoká u Mělníka
'08.02.2005'
34
102197
Lípa v Nedvězí
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
440/30
1
595/1
Dražejov u Dubé
'06.01.2000'
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
35
102196
Lípa pod hřbitovem
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
380/29
1
694/5
Kruh v Podbezdězí
'06.01.2000'
Správa
42
267/22
2
37
36
102195
Lípy na rozcestí u Housky
lípa srdčitá - Tilia cordata
lípa srdčitá - Tilia cordata
3
170/21
2
38
lípa srdčitá - Tilia cordata
210/19
2
116/1
Houska
'06.01.2000'
39
102186
Jírovec u čp. 38
jírovec maďal - Aesculus hippocastanum
1
370/20
1
14/2
Pavličky
'04.08.1999'
40
102183
Lípa Vrabcov
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
391/24
1
2339/6
Dubá
'06.01.2000'
41
102182
Smrk Vrabcov
smrk ztepilý - Picea abies
1
337/32
1
386
Deštná u Dubé
'17.12.1999'
42-60
102181
Alej Hvězda
lípy velkolisté a malolisté
19
152-301/9-25
průměr 2
525/1
Hvězda pod Vlhoštěm
'06.01.2000'
61
102180
Skupina ve Skalce
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
1
470/26
1
43
Skalka u Blíževedel
'06.01.2000'
62
102179
Lípa u silnice Blíževedly-Rašovice
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
440/26
3
607/2
Skalka u Blíževedel
'06.01.2000'
63
102178
Lípa v Lešnici
lípa srdčitá - Tilia cordata
1
450/28
3
395
Pavličky
'06.01.2000'
64
102162
Lípa u kapličky
lípa velkolistá - Tilia plathyphyllos
1
460/24
1
944
Holany
'01.02.2005'
65
102161
Dub v rokli Lukách
dub letní - Quercus robur
1
450/30
1
151/1
Luka
'08.02.2005'
66-72
105151
7 ks dubů letních Luka
dub letní - Quercus robur
7
235-474/2225
1
151/1
73
102164 Borovice lesní ve Starých Splavech
borovice lesní - Pinus sylvestris
1
316/15
1
2544
74
102163 Dub u Máchova jezera
dub letní - Quercus robur
1
361/16
1
2544
75
102194 Jilm v Hradčanech
jilm horský - Ulmus glabra
1
409/28
1
720/19,
720/20
76
104847 Hradčanská borovice
borovice lesní - Pinus sylvestris
1
309/19
1
615
77
102192 Douglaska u Provodína
douglaska tisolistá - Pseudotsuga menziesii
1
285/30
2
115/2
43
Luka
Doksy u Máchova
jezera
Doksy u Máchova
jezera
'28.04.2008'
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
Správa
CHKO
Kokořínsko
02.12.2003'
MÚ Doksy
03.12.2003'
MÚ Doksy
15.01.1997'
MÚ Mimoň
MŽP, OVSS
V Liberec
MÚ Česká
Lípa
Hradčany nad
Ploučnicí
Hradčany nad
Ploučnicí
06.03.2007'
Provodín
26.03.1998'
*Zdravotní stav
pod položkou se rozumí míra mechanického poškození, výskyt suchých větví a napadení chorobami a škůdci, nikoliv vitalita
1 – zdravý jedinec, bez poškození
2 – mírně poškozený jedinec (kmen s drobnými zahojenými poškozeními, nezhojené rány po odstraněných větvích; nepodstatné zlomy a pahýly v koruně; četné slabší suché větve, zanedbaná péče;
počáteční stadia tvorby dutin, nevhodné větvení).
3 – částečně poškozený jedinec (kmen s větším zhojitelným poraněním či více drobnými ranami; ojedinělé poškození většího rozsahu v koruně, slabé poškození velké části kosterních větví; část kosterních
větví nebo terminál suché; tvrdá hniloba ve kmeni - neohrožující, dutinky v koruně, celkový stav neohrožuje jedince ani okolí).
4 – silně poškozený jedinec (kmen či kosterní větve s velkými poraněními; výpadek kosterních větví nad 50%, suchý terminál; kmenové dutiny s měkkou hnilobou a plodnicemi, dutiny v koruně nebo náběhu
větvení, celkový stav může být potenciálním rizikem pro okolí)
5 – mrtvý či odumírající jedinec
44
3.6. Rostlinná společenstva
Následující přehled vegetace CHKO Kokořínsko – Máchův kraj je zpracován zejména podle
závěrečných zpráv z mapování přírodních stanovišť v letech 2000–2004 a aktualizace vrstvy
mapování biotopů v letech 2008–2012, na podkladu Katalogu biotopů ČR (Chytrý a
kol. 2010). Rozlohy biotopů v území jsou uvedeny v tabulce č. 4.
Tabulka č. 4: Rozlohy biotopů v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj
biotop
plocha (ha)
biotop
plocha (ha)
biotop
V1A
V1C
V1F
V1G
V2A
V2B
V2C
V3
V4A
V4B
V5
M1.1
M1.3
M1.4
M1.5
M1.6
M1.7
M2.1
M2.2
M6
M7
R1.1
R1.4
R2.1
R2.2
R2.3
R2.4
R3.1
R3.3
S1.1
S1.2
S1.3
S2B
S3B
T1.1
T1.3
T1.4
T1.5
0,38
2,29
198,34
293,64
0,16
0,11
0,97
0,70
4,76
3,57
0,07
293,11
1,05
0,81
6,76
5,16
157,33
1,77
0,13
0,01
2,34
0,16
2,44
3,72
25,28
22,14
12,87
1,73
0,14
0,00
139,88
1,78
0,05
0,03
944,91
87,05
112,11
253,16
T1.6
T1.9
T1.10
T2.3B
T3.1
T3.3D
T3.4B
T3.4D
T3.5B
T4.1
T4.2
T5.1
T5.2
T5.3
T5.5
T6.1B
T6.2B
T8.1A
T8.1B
T8.2B
T8.3
K1
K2.1
K3
K4A
L1
L2.1
L2.2
L2.2A
L2.2B
L2.3B
L3.1
L4
L5.1
L5.3
L5.4
L6.1
L6.4
130,10
124,69
14,70
3,98
1,55
0,96
0,16
63,75
4,58
3,54
10,03
14,87
29,15
79,61
42,62
2,64
0,02
0,28
42,80
61,92
10,26
132,63
15,35
145,38
0,07
150,91
3,65
24,81
67,16
116,93
4,93
839,13
36,46
210,11
4,82
2249,45
2,89
1,54
L6.5B
L7.1
L7.2
L7.3
L7.4
L8.1A
L8.1B
L8.2
L9.2A
L9.2B
L10.1
L10.2
L10.3
X1
X2
X3
X4
X5
X6
X7
X7A
X7B
X8
X9A
X9B
X10
X11
X12
X12A
X12B
X13
X14
X
(nemap.)
plocha (ha)
21,36
133,46
41,43
8500,63
0,11
102,57
893,92
8,68
42,73
194,86
46,41
335,72
18,51
290,87
247,12
224,46
0,83
618,88
99,24
411,47
31,85
27,53
17,93
7535,27
615,56
518,69
696,75
359,45
45,33
10,84
101,82
38,26
11582,18
V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod
Rozšířená jednotka v obou částech CHKO, vázaná na rybníky, nejčastěji s rody
Potamogeton, Myriophyllum, Najas, Nuphar či Nymphaea. V kokořínské části se jedná
především o vodní plochy v Kokořínském dole. V dokeské části se vzácně vyskytují porosty
s Hydrocharis morsus-ranae a Utricularia australis (V1A, V1C) – Heřmanický ryb.,
Novozámecký ryb. Druhově nejbohatší jsou Hradčanské rybníky. Především Máchovo jezero
a Novozámecký rybník (částečně, v přítocích a u rákosin jsou rdesty) hostí podjednotku V1G,
vodní plochy bez makrofyt. Přílišný rozvoj vodní vegetace místy představuje vážný problém
pro hospodaření na rybnících (a tedy udržení cílových ekosystémů), do Břehyňského rybníka
43
byl z tohoto důvodu dříve vysazen amur bílý. Zarůstání Máchova jezera směřuje ke konfliktu
s rekreačním využíváním rybníka.
V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod
Společenstvo vázané na mrtvá ramena, tůně a odvodňovací příkopy (hojně NPR Břehyně –
Pecopala). Porosty s Hottonia palustris (V2B) se vyskytují v nivě Ploučnice a u
Heřmanického rybníka. V ostatních porostech dominuje hlavně Lemna minor.
V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní
Vegetace rašelinných tůněk, vyskytuje se u Břehyňského rybníku, Máchova jezera a na
Jestřebských slatinách. Charakteristický je výskyt Sparganium minimum a Utricularia minor.
V4 Makrofytní vegetace vodních toků
Společenstva tekoucích vod se vyskytují především v toku Pšovka, Liběchovka, v řece
Ploučnici a na menších tocích (Hradčanský potok, Břehyňský potok). Z významných druhů je
zde zastoupen rdest alpský (Potamogeton alpinus). Často je doprovázen Sparganium
emersum, Ceratophyllum demersum a také invazní Elodea canadensis.
M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod
Litorální porosty rybníků, méně často i kolem odvodňovacích kanálů nebo v mokřadech bez
návaznosti na vodní plochy. Dominantami jsou nejčastěji Phragmites australis, Typha
angustifolia, Glyceria maxima. Rákosiny mají v ekotonech i rašelinný charakter (louky u
Vojtěchova a Ráje, mokřady v okolí Dolní Housky, horní Liběchovky, okolí Hradčanských
rybníků, Máchova jezera a Břehyňského rybníka), pokud dojde k rozvolnění, objevují se další
druhy (Carex lasiocarpa, C. paniculata, Thelypteris palustris, Menyanthes trifoliata,
Peucedanum palustre a další).
M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů
Jednotka vázaná na vysýchavé okraje tůní, mrtvých ramen, odvodňovacích příkopů aj.
Obvykle dominuje Alisma plantago-aquatica. Biotop se vyskytuje spíše minoritně (přítoková
část Strážovského rybníku, Novozámecký rybník a další). Dále se jednotka roztroušeně
objevuje v terénních depresích v bývalém výcvikovém prostoru.
M1.4 Říční rákosiny
Porosty s dominancí Phalaris arundinacea. V území zaznamenány jen v nivě Svitávky,
překvapivá absence v nivě Ploučnice je zřejmě chybou mapování, nutno revidovat.
M1.5 Pobřežní vegetace potoků
Maloplošná společenstva, rozšířená podél menších vodních toků v celém území.
Dominantami jsou především Berula erecta, Cardamine amara a Glyceria fluitans. Vyskytuje
se v mozaice na vodních tocích s V4.
M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů
Vzácně se vyskytující jednotka, zjištěná v Kokořínském dole, v nivě Ploučnice, u
Novozámeckého a Hradčanského rybníka a roztroušeně na Břehyni. Charakteristický je
výskyt Calla palustris.
M1.7 Vegetace vysokých ostřic
Mokřadní společenstva, nejčastěji dominuje Carex paniculata, C. gracilis, C. acutiformis, C.
rostrata. Vyskytují se hlavně v nivě Pšovky a Liběchovky, v mokřadech v okolí pramenů
Pšovky, v nivě Ploučnice, u Břehyňského rybníka a v přítokové části Máchova jezera, kde
tvoří mozaiku s olšinami. Na Hradčanských rybnících je tato jednotka formována Cx. elata a
Cx. rostrata, stejně tak v některých částech Novozámeckého rybníka. Z bylinných druhů se
44
hojně vyskytuje Lysimachia vulgaris, L. thyrsiflora, Menyanthes trifoliata, Potentilla palustris
či Ranunculus lingua. Při absenci obhospodařování zarůstají Phragmites australis, Phalaris
arundinacea či dřevinami (Salix cinerea a Frangula alnus).
M7 Bylinné lemy nížinných řek
V území byly (v nivě Ploučnice) zaznamenány jen méně typické porosty, dominuje v nich
Calystegia sepium a Phalaris arundinacea. Porosty jsou invadovány Impatiens glandulifera a
degradují přísunem živin do nivy (přítok Ploužnice u Hvězdova přináší do toku živiny
z eutrofní rybniční soustavy Hvězdovských rybníků).
R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců
Drobná lesní prameniště se vyskytují roztroušeně v obou částech CHKO. Vyšší výskyt je
např. v oblasti horní Liběchovky, místy se vyskytují při úpatí skal či v navazujících roklích a
dolech. Nepočetné výskyty jsou v masivu Hradčanských stěn. Ve vegetaci dominuje
Cardamine amara, z ostřic Cx. remota.
R2.1 Vápnitá slatiniště
Vzácné společenstvo, zjištěné v oblasti dolní Housky, horní Liběchovky, Jestřebských slatin a
Novozámeckého rybníka. Typický je výskyt Carex davalliana a C. lepidocarpa, jednotka hostí
množství chráněných druhů rostlin, např. Eleocharis quinqueflora, Liparis loeselii, Cx.
hostiana. Při absenci údržby či narušení vodního režimu rychle přechází v jiné typy vegetace
s konkurenčně silnějšími druhy, dochází k šíření rákosu a vyšších ostřic, v další fázi pak
zarůstání lokalit náletovými dřevinami (olše, bříza, borovice).
R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště
Ostřicové porosty (Carex nigra, Cx. pulicaris, Cx. panicea, C. davalliana, vzácně Cx. dioica)
s mnoha ohroženými druhy, v území se vyskytují především u Břehyňského a
Novozámeckého rybníka. Z vyšších ostřic zde nalezneme Cx. rostrata či Cx. lasiocarpa.
V návaznosti na vlhké louky se vyskytuje v porostech hojně Eriophorum angustifolium. Na
neudržovaných lokalitách se šíří statné byliny (Phragmites communis, Carex gracilis) či
dřeviny.
R2.3 Přechodová rašeliniště
Vyskytují se především v mozaice s rašelinnými bory. Rašeliniště s Drosera rotundifolia,
Eriophorum angustifolium. Místy dochází k přerůstání Phramites australis a Molinia caerulea.
Vyskytuje se u Máchova jezera, Břehyňského a Poselského rybníka, jen maloplošně na
Novozámeckém rybníku (okolí Střeleckého ostrova) a u Hradčanských rybníků.
R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou
Rozvolněná vegetace s Rhynchospora alba a R. fusca. Ohrožené rašelinné společenstvo,
zčásti zarůstající dřevinami. Stejně jako u ostatních rašelinných společenstev jsou hlavním
nebezpečím změny vodního režimu. Vyskytuje se u Máchova jezera a Břehyňského rybníka.
Významnou lokalitou jsou také Shnilé louky s výskytem Lycopodiella inundata a Baronský
rybník na Jestřebských slatinách.
R3.1 Otevřená vrchoviště
V kokořínské části se jednotka nevyskytuje vůbec a v dokeské jen okrajově a není vyvinuta
dostatečně reprezentativně. Jedná se o mozaiku rašelinných společenstev na vodním
gradientu. Celkové zhodnocení vegetace této jednotky je možné až po určení jednotlivých
druhů mechů a rašeliníků. Nejvíce charakteristice R3.1 odpovídají společenstva na
Poselském a Mariánském rybníku.
S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a skalních drolin
45
Druhově chudé společenstvo pískovcových skal, vyskytuje se v celém území. Kromě mechů
a lišejníku bylo nejčastěji zjištěno Polypodium vulgare. Druhově bohatší zastoupení má
jednotka na Bezdězu či Provodínských kamenech (Lysá skála).
S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek
Jednotka vázaná na pískovcové skály Hradčanských stěn a skalní výchozy na Bezdězu či
v mozaice na Provodínských kamenech a Vysokém vrchu. Dominantním druhem je
Calamagrostis arundinacea, na prvních dvou lokalitách byla nalezena také Calamagrostis
varia.
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky
Nejrozšířenější společenstvo trávníků. Porosty jsou obvykle druhově chudé, mnohdy
ruderalizované, postižené hnojením, orbou či naopak absencí seče. Zachovalé porosty jsou
vzácné, časté jsou přechody k dalším jednotkám (T1.4, T1.5).
T1.3 Poháňkové pastviny
Řídce roztroušeně na pastvinách v kokořínské části CHKO (zachovalejší porosty např. u
Osinalic), na Dokesku nepříliš zachovalé porosty v oblasti Provodínských kamenů, kde se
začíná obnovovat pastva.
T1.4 Aluviální psárkové louky
Nivní louky, rozšířené především v nivě Ploučnice. Jednotka bývá zaměňována s jinými typy
vlhkých luk, mnohdy jsou sem řazeny kulturní louky. Porosty jsou druhově chudé, místy
ruderalizované. Vinou absence údržby se často rozšiřuje Deschampsia cespitosa,
Phragmites australis, Phalaris arundinacea a Calamagrostis epigejos.
T1.5 Vlhké pcháčové louky
Mokré louky s Cirsium oleraceum, C. palustre, Deschampsia cespitosa, Scirpus sylvaticus aj.
Vyskytují se především v nivě Ploučnice, v okolí Litic a maloplošně v nivě Pšovky a
Liběchovky. V okolí Jestřebí se jednotka vyskytuje v mozaice se slatinnými společenstvy
nebo bezkolencovými loukami. Na rašelinné louky Novozámeckého rybníka navazují
pcháčové louky, které jsou druhově bohatší, volně přecházejí v bezkolencové louky. Dále se
vyskytují mezi Doksy a Břehyní na rozsáhlých mokřadních loukách. Porosty jsou často
neudržované, šíří se v nich Phragmites australis a další konkurenčně silné druhy a postupně
přecházejí v následující jednotku.
T1.6 Vlhká tužebníková lada
Luční lada, vzniklá sukcesí z předchozí jednotky. V území se vyskytují hlavně v nivě
Ploučnice, Pšovky a Liběchovky či v nivách drobných toků, charakteristický je výskyt
Filipendula ulmaria, Cirsium oleraceum a Cirsium palustre, Geranium palustre, Lysimachia
vulgaris, Scirpus sylvaticus a vysoké ostřice – Cx. acutiformis. Častá je Urtica dioica, některé
porosty zarůstají dřevinami (lze předpokládat vývoj k olšinám L2.2).
T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky
Druhově bohaté louky, centrum rozšíření v CHKO mají v oblasti Jestřebských slatin, kde se
v nich také vyskytuje množství ohrožených druhů rostlin. Dále se vyskytují na větších
plochách pod Ronovem, v okolí Hradčanského letiště a Hradčanských rybníků, kde jsou
porosty již částečně degradovány. Při absenci obhospodařování zarůstají Betula pendula,
Salix cinerea, Pinus sylvestris, Phragmites australis.
T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd
Lesní prameniště nebo vlhké louky narušené především černou zvěří. Dominuje Juncus
effusus, J. articulatus.
T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky
46
Řídký výskyt méně typických porostů, dominuje Sieglingia decumbens, Nardus stricta,
Agrostis tenuis.
T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou
Vzácná jednotka, zjištěná na vulkanitech (Provodínské kameny, Vysoký vrch) a na vápnitých
pískovcích Hradčanských stěn. Kromě Festuca pallens (její zdejší výskyt na pískovcích je
v rámci České tabule výjimečný) se vyskytuje Melica transsilvanica, Jovibarba sobolifera,
Alyssum montanum aj., jednotka hostí množství ohrožených druhů.
T3.4 Širokolisté suché trávníky
Trávníky s dominantní Brachypodium pinnatum, pravidelně byly zjištěny Salvia pratensis,
Sanguisorba minor, Centaurea scabiosa. Roztroušeně se vyskytují v kokořínské části
(především při jižním okraji CHKO), na Dokesku v oblasti Bezdězu a Vrchbělé. Při absenci
údržby zarůstají dřevinami.
T3.5 Acidofilní suché trávníky
Jen nepočetně zaznamenaná jednotka, zařazení je často problematické. Celý komplex
acidofilních trávníků (T2.3, T3.5, T5.3, T5.5) vyžaduje v území kritickou revizi.
T5.1 Jednoletá vegetace písčin
Nezapojené porosty narušovaných míst, vázané na okraje cest, tábořiště apod. Větší plochy
byly vymapovány jako světliny v borech. Typický je výskyt Aira praecox, Filago arvensis,
Teesdalia nudicaulis. Hojně se jednotka vyskytuje v okolí Hradčanských stěn a na písčinách
kolem Hradčanských rybníků. Druhou oblastí výskytu je okolí Provodína, okolí pískovny a
písčiny v okolí Novozámeckého rybníka a obce Jestřebí.
T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens)
Konkurenčně slabá vegetace, v území zjištěná na starých cestách, skalních hranách,
vojenském cvičišti u Hradčan a na světlinách borů. Kromě Corynephorus canescens se
vyskytují jednoleté psamofyty a běžné acidofyty.
T5.3 Kostřavové trávníky písčin
Poměrně často rozlišovaná jednotka, mnohé porosty však postrádají psamofytní
diagnostické druhy. Prakticky chybí Festuca psammophila i F. trachyphylla. Jako předchozí
společenstvo je i toto vázáno na narušovaná místa.
T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd
Nezapojená vegetace, zřejmě často přehlížená ve prospěch některých předchozích jednotek
(s nimiž je spojena přechody). Charakteristický je výskyt Festuca ovina, Rumex acetosella,
Agrostis capillaris, Hieracium pilosella, Jasione montana aj.
T8 Nížinná až horská vřesoviště
Vřesoviště se v území vyskytují především na plošinách a hranách skal a v dříve vojensky
využívaných místech – u letiště v Hradčanech a na cvičišti Vrchbělá. Drobné výskyty jsou
podél cest a na skalních hranách. Bez údržby dochází k zarůstání dřevinami i ubývání vřesu.
K1 Mokřadní vrbiny
Křoviny obvykle vzniklé sukcesí z neudržovaných mokrých luk, další vývoj zřejmě povede k
olšinám. Dominantní je nejčastěji Salix cinerea.
K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů
Společenstvo se v území vyskytuje především podél Ploučnice, zastoupeny jsou Salix
triandra, S. viminalis, S. fragilis, nepříliš reprezentativně pak v Kokořínském dole.
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny
47
Jednotka tvoří často liniové prvky podél cest, jinde se vytváří i plošně na opuštěných sušších
trávnících. Dominuje Rosa sp. div., Prunus spinosa, Crataegus sp. div.
K4 Nízké xerofilní křoviny
Porost Cotoneaster integerrimus s xerotermními bylinami, zaznamenán na Ronově, Lysé
skále, ojediněle na Hradčanských stěnách.
L1 Mokřadní olšiny
Společenstvo trvale zamokřených stanovišť, často jde o vysazené nebo sukcesně vzniklé
porosty na lokalitách dřívějších mokrých luk. Některé (starší) porosty hostí množství
ohrožených druhů. Mokřadní olšiny jsou roztroušeně na podmáčených místech v blízkosti
Pšovky a Liběchovky, starší olšiny jsou v okolí Břehyňského rybníka, v přítokové části, dále
v přítocích Držníku, Vavrouškova a Hradčanského rybníku. V okolí Ploučnice se vyvinuly na
místech slepých ramen, kde stagnuje voda po celý rok (v okolí Borečku).
L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy
Lužní porosty Alnus glutinosa, Fraxinus excelsior, Frangula alnus, Prunus padus. Často jde o
břehovou liniovou zeleň nebo mladé porosty na loukách. S dobře vyvinutým bylinným patrem
lze tuto jednotku nalézt hojně v údolí Liběchovky a Pšovky, v přítokové části Máchova jezera
a podél Břehyňského potoka.
L3.1 Hercynské dubohabřiny
Dubohabřiny se v území vyskytují roztroušeně v kokořínské části (především v okrajových
částech dolů a na vulkanitech) a u Provodína. V bylinném patru byly zjištěny četné hájové
druhy, např. Corydalis intermedia, Festuca heterophylla, Hepatica nobilis, Lilium martagon.
L4 Suťové lesy
Ojedinělý výskyt, především na vulkanitech. Stromové patro tvoří Fraxinus excelsior, Acer
pseudoplatanus, Fagus sylvatica, v podrostu hájové druhy.
L5.1 Květnaté bučiny
Vegetace vázaná převážně na lesní elevace (Vlhošť, Slatinné vrchy, Buková, Bezděz, Pec,
Dub). V bylinném patře dominují Melica uniflora, Galium odoratum aj. Bylinné patro, jakož i
přirozené zmlazení jsou decimovány zvěří.
L5.4 Acidofilní bučiny
Typická vegetace vyšších partií Hradčanských stěn a kolem Pecopaly, větší porost je
v Osinalických bučinách a roztroušeně na Vlhošti. Často jde o nahé bučiny, běžná je
Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Luzula pilosa. Mnoho porostů bylo v minulosti
převedeno na smrkové monokultury.
L6.5B Acidofilní teplomilné doubravy
Vyskytují se ve fragmentech na horních částech svahů Kokořínského dolu, u Dobřeně a na
Ronově. Ve stromovém patře se vyskytuje Quercus petraea, Carpinus betulus, Acer
campestre, Betula pendula, Tilia cordata a v podrostu Vincetoxicum hirundinaria.
L7.1 Suché acidofilní doubravy
Vzácně roztroušené společenstvo. V bylinném patře dominují Poa nemoralis, Avenella
flexuosa, Vaccinium myrtillus.
L7.2 Vlhké acidofilní doubravy
Řídká jednotka, charakteristická dominancí Molinia sp. Stromové patro je často narušeno
výsadbami borovice.
L7.3 Subkontinentální borové doubravy
48
V území plošně rozšířená vegetace. Většinou jde o borové kultury s nižším zastoupením
dubu a zachovalým bylinným patrem – Vaccinium vitis-idaea, V. myrtillus, Calluna vulgaris,
Avenella flexuosa aj. Místy problematické je odlišit tuto jednotku od L8.1 a X9.
L8.1 Boreokontinentální bory
Reliktní bory jsou typicky vázány na skalní lokality a jsou charakterizovány řídkým
stromovým patrem s pokroucenými borovicemi. V podrostu dominuje Vaccinium myrtillus,
Calluna vulgaris, Avenella flexuosa. Část vymapovaných porostů zřejmě patří spíše do L7.3
či X9.
L8.2 Lesostepní bory
Vzácné společenstvo, vázané na vápnité pískovce. Nejtypičtější porosty se vyskytují v
Hradčanských stěnách, v podrostu se vyskytuje Sorbus aria, Cotoneaster integerrimus,
Juniperus communis a množství xerotermních bylinných druhů, často ohrožených.
L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny
Společenstvo bylo v území zjištěno především u Břehyňského a Hradčanských rybníků, a na
Pustém rybníku. Výrazná je přítomnost mechového patra (Sphagnum, Polytrichum,
Bazzania), v bylinném se často vyskytuje Molinia sp., Calamagrostis villosa, Equisetum
sylvaticum, Trientalis europaea. Část vymapovaných porostů náleží spíše k biotopu X9,
rozlišení těchto jednotek je někdy komplikované a subjektivní.
L10.1 Rašelinné březiny
Poněkud problematická jednotka (pro celou ČR), v území zaznamenaná hlavně nad
Heřmanickým rybníkem a na Jestřebských slatinách. Ve stromovém patře je kromě Betula
pubescens častá i Pinus sylvestris, Alnus glutinosa a Picea abies, v bylinném se dominuje
Molinia caerulea.
L10.2 Rašelinné brusnicové bory
Společenstvo se vyskytuje u Máchova jezera a Břehyňského rybníka, rozsáhlé vymapované
plochy mezi Břehyňským a Hradčanskými rybníky vyžadují revizi. Typický je výskyt
Vaccinium uliginosum, Molinia caerulea, Polytrichum commune.
L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť
Vzácná jednotka, zjištěná pouze u Břehyňského rybníka. V podrostu dominuje Molinia
caerulea, Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris. Všechna společenstva podmáčených
lesů jsou ohrožena odvodňováním i převodem na kulturní lesy.
3.7. Významné druhy rostlin
3.7.1. Cévnaté rostliny
Na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj se vyskytuje 126 zvláště chráněných druhů
cévnatých rostlin, jak uvádí § 14 odst. 1 vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. a příloha č. II této
vyhlášky. Počet druhů pro jednotlivé stupně ohrožení je uveden v následující tabulce č. 5.
Tabulka č. 5: Počet druhů cévnatých rostlin v CHKO podle stupně ohrožení.
kategorie ohrožení
počet zvláště chráněných druhů rostlin
Kokořínsko
Dokesko
celkem
kriticky ohrožené
6
28
32
silně ohrožené
19
37
44
ohrožené
34
36
50
Celkem
59
101
126
49
Názvosloví dle Kubáta (2002).
Vyskytuje se: +, nevyskytuje se: -
Druhy kriticky ohrožené:
Bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca)
Bublinatka vícekvětá (Utricularia bremii)
Cídivka pestrá (Hippochaete variegata)
Hlízovec Loeselův (Liparis loeselii)
Hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba)
Hrotnosemenka hnědá (Rhynchospora fusca)
Hruštička prostřední (Pyrola media)
Huseník hajní (Arabis nemorensis)
Kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata)
Kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata)
Koniklec otevřený (Pulsatilla patens)
Kozinec písečný (Astragalus arenarius)
Kuřička hercynská (Minuartia caespitosa)
Měkkyně bažinná (Hammarbya paludosa)
Odemka vodní (Catabrosa aquatica)
Ostřice dvoudomá (Carex dioica)
Popelivka sibiřská (Ligularia sibirica)
Prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata)
Prustka obecná (Hippuris vulgaris)
Přeslička pestrá (Equisetum variegatum)
Rdest dlouholistý (Potamogeton praelongus)
Rdest hrotitý (Potamogeton friesii)
Rdest hustokvětý (Groenlandia densa)
Rosnatka prostřední (Drosera intermedia)
Řečanka menší (Najas minor)
Řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea)
Sítina slatinná (Juncus subnodulosus)
Sítina strboulkatá (Juncus capitatus)
Suchopýr štíhlý (Eriophorum gracile)
Tučnice česká (Pinguicula bohemica)
Vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium)
Zimozelen okoličnatý (Chimaphila umbellata)
Druhy silně ohrožené:
Aldrovanda měchýřkatá (Aldrovanda vesiculosa)
Bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora)
Česnek hranatý (Allium angulosum)
Hladýš pruský (Laserpitium prutenicum)
Hořeček nahořklý (Gentianella amarella)
Hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus)
Jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora)
Koniklec luční (Pulsatilla pratensis)
Korálice trojklaná (Corallorhiza trifida)
Kosatec bezlistý (Iris aphylla)
Kosatec sibiřský (Iris sibirica)
Kruštík bahenní (Epipactis palustris)
Kruštík růžkatý (Epipactis muelleri)
Leknín bělostný (Nymphaea candida)
Lomikamen trojprstý (Saxifraga tridactylites)
Lomikamen trojprstý (Saxifraga tridactylites)
Medvědice lékařská (Arctostaphylos uvaursi)
50
Kokořínsko/Dokesko
-/+
-/+
-/+
-/+
-/+
-/+
+/-/+
-/+
-/+
-/+
-/+
-/+
-/+
-/+
-/+
-/+
-/+
+/+/+
+/-/+
+/-/+
-/+
-/+
+/+
-/+
-/+
-/+
-/+
-/+
Kokořínsko/Dokesko
-/+
+/+
-/+
-/+
+/-/+
-/+
+/+
+/+
+/-/+
+/+
+/-/+
+/+
-/+
-/+
Ostřice lemovaná (Carex hostiana)
Ostřice mokřadní (Carex limosa)
Ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa)
Ostřice ptačí nožka (Carex ornithopoda)
Ostřice šupinoplodá (Carex lepidocarpa)
Plavuník Isslerův (Diphasiastrum issleri)
Plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata)
Potočnice lékařská (Nasturtium officinale)
Prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata)
Pryskyřník velký (Ranunculus lingua)
Přeslička přezimující (Equisetum hyemale)
Rdest alpský (Potamogeton alpinus)
Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)
Růžkatec bradavčitý (Ceratophyllum submersum)
Smil písečný (Helichrysum arenarium)
Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus)
Šater svazčitý (Gypsophila fastigiata)
Třtina pestrá (Calamagrostis varia)
Violka slatinná (Viola stagnina)
Vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum)
Vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora)
Vstavač nachový (Orchis purpurea)
Vstavač osmahlý (Orchis ustulata)
Všivec bahenní (Pedicularis palustris)
Všivec lesní (Pedicularis sylvatica)
Zevar nejmenší (Sparganium minimum)
Zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare)
Druhy ohrožené:
Aron plamatý (Arum maculatum)
Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago)
Bledule jarní (Leucojum vernum)
Ďáblík bahenní (Calla palustris)
Divizna brunátná (Verbascum phoeniceum)
Dvojštítek měnlivý (Biscutella varia)
Hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum)
Hadí mord nachový (Scorzonera purpurea)
Hořec křížatý (Gentiana cruciata)
Hvězdnice chlumní (Aster amellus)
Hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris)
Kapradiník bažinný (Thelypteris palustris)
Kavyl Ivanův (Stipa pennata)
Klikva bahenní (Oxycoccus palustris)
Koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica)
Kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens)
Kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia)
Len žlutý (Linum flavum)
Lilie zlatohlávek (Lilium martagon)
Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum)
Měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva)
Mochna skalní (Potentilla rupestris)
Okrotice bílá (Cephalanthera damasonium)
Oměj pestrý (Aconitum variegatum)
Ostřice blešní (Carex pulicaris)
51
-/+
-/+
-/+
+/+
+/+
-/+
-/+
+/-/+
+/+
+/+/+
-/+
-/+
-/+
+/-/+
-/+
-/+
+/+
+/+
+/-/+
+/+
-/+
-/+
-/+
Kokořínsko/Dokesko
-/+
+/+/+/+
+/+
-/+
+/+
+/+/+
-/+
+/+/+
+/+
-/+
+/+/+
-/+
+/+/+
+/-/+
+/+/+
-/+
-/+
Ostřice Davallova (Carex davalliana)
Ostřice tlapkatá (Carex pediformis)
Plamének přímý (Clematis recta)
Plavuň pučivá (Lycopodium annotinum)
Plavuník Zeillerův (Diphasiastrum zeilleri)
Plavuník zploštělý (Diphasiastrum complanatum)
Prha chlumní (Arnica montana)
Prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsi)
Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis)
Pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris)
Rojovník bahenní (Ledum palustre)
Sasanka lesní (Anemone sylvestris)
Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis)
Tařice skalní (Aurinia saxatilis)
Tolije bahenní (Parnassia palustris)
Třemdava bílá (Dictamnus albus)
Upolín evropský (Trollius altissimus)
Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia)
Vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha
Vranec jedlový (Huperzia selago)
Vratička měsíční (Botrychium lunaria)
Vrba plazivá (Salix repens)
Zvonek boloňský (Campanula bononiensis)
Žebratka bahenní (Hottonia palustris)
+/+
-/+
+/+/+
-/+
-/+
-/+
+/+/+
+/+
-/+
+/+/-/+
+/+
+/+/+
+/+
+/+
+/+
+/+
+/+
-/+
+/-/+
Druhy Červeného seznamu květeny ČR (pouze výše neuvedené):
C1:
Písečnatka nejmenší (Arnoseris minima)
Prstnatec český (Dactylorhiza bohemica)
Prstnatec pleťový pozdní (Dactylorhira incarnata subsp. serotina)
Ptačí noha maličká (Ornithopus perpusillus)
Rdest Zizův (Potamogeton x angustifolius)
Šáchor žlutavý (Cyperus flavescens)
Vřesovec čtyřřadý (Erica tetralix)
Záraza vyšší (Orobanche elatior)
C2:
Bařička bahenní (Triglochin palustre)
Bublinatka menší (Utricularia minor)
Hlaváč fialový (Scabiosa columbaria)
Kakost měkký (Geranium molle)
Nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis)
Ostřice drobnoplodá pozdní (Carex viridula ssp. serotina)
Ostřice odchylná (Carex appropinquata)
Ostřice přioblá (Carex diandra)
Ovsíček časný (Aira praecox)
Rdest ostrolistý (Potamogeton acutiflorus)
Rdest prorostlý (Potamogeton perfoliatus)
Rdest trávolistý (Potamogeton gramineus)
Rozpuk jízlivý (Cicuta virosa)
Řečanka přímořská (Najas marina)
Řeřišnice bahenní (Cardamine dentata)
52
Skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus)
Suchopýr širokolistý (Eriophorum latifolium)
Vítod nahořklý (Polygala amarella subsp. amarella)
Voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae)
Zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum)
C3:
Bělolist nejmenší (Filago minima)
Bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea)
Černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora) - koko
Hladýš širolistý (Laserpetium latifolium)
Hnilák smrkový (Monotropa hypopitys)
Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata)
Jalovec obecný (Juniperus communis)
Jetel kaštanový (Trifolium spadiceum)
Krtičník křídlatý (Scrophularia umbrosa)
Kuřička štětinkatá (Minuartia setacea)
Ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus)
Myší ocásek nejmenší (Myosurus minimus)
Nepatrnec rolní (Aphanes arvensis)
Netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera)
Ostřice Hartmanova (Carex hartmanii)
Ostřice vřesovištní (Carex ericetorum)
Ostřice vyvýšená (Carex elata)
Ptačinec bahenní (Stellaria palustris)
Ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia)
Rdest světlý (Potamogeton lucens)
Rdest tupolistý (Potamogeton obtusifolius)
Rožec pětimužný (Cerastium semidecandrum)
Sesel roční (Seseli annuum)
Sítina alpská (Juncus alpino-articulatus)
Sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus)
Stolístek přeslenatý (Myriophyllum verticillatum)
Strošek pomněnkový (Lappula squarosa)
Šáchor hnědý (Cyperus fuscus)
Škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis subsp. succisifolia)
Tajnička rýžovitá (Leerzia oryzoides)
Třezalka rozprostřená (Hypericum humifusum)
Violka písečná (Viola rupestris)
Vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia)
Záraza žlutá (Orobanche lutea)
Žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum)
Komentář k vybraným taxonům:
Aldrovanda měchýřkatá – vysazený druh na Mariánském rybníku, rozšířil se i
do NPR Břehyně Pecopala.
Bahnička chudokvětá – silná populace na Jestřebských slatinách (Shnilé louky, Baronský
rybník), roztroušeně v NPP Swamp, dále 1 lokalita na Novozámeckém rybníku.
Bledule jarní – 3 lokality v Kokořínském dole, u Hlučova a silná populace u vodárny ve
Vojtěchově a v Kočičině, dále pod Střezivojickým Špičákem.
Bublinatka bledožlutá – Jestřebské slatě, zřejmě vysazena.
Bublinatka menší – hojný druh na některých lokalitách, především v NPP Swamp silná
populace, dále hojně v rákosinách Břehyňského rybníku, společně s Utricularia australis,
několik lokalit na Jestřebských slatinách.
53
Bublinatka vícekvětá – nová lokalita nalezena v r. 2007 v NPP Swamp. Další je v PP
Rašeliniště Černého rybníka, lze tedy předpokládat nálezy i na dalších lokalitách.
Cídivka pestrá – druh raných sukcesních stádií, zjištěn v pískovně v Provodíně.
Česnek hranatý – hojně na Jestřebských slatinách, především na loukách v blízkosti
Jestřebí. Roztroušeně i v NPR Novozámecký rybník.
Ďáblík bahenní – silná populace v mokřadech pod Pokličkami a v Planém dole a v PR
Hradčanské rybníky – přítok Hradčanského rybníka, dále mezi Držníkem a Hradčanským
rybníkem, roztroušeně v mokřadech v Kokořínském dole a v olšinách na Břehyňském
rybníce.
Hadí jazyk obecný – roztroušeně v mokřadních porostech PP Prameny Pšovky a v PP
Černý důl, hojně na Jestřebských slatinách – Vojenské louky, dále roztroušeně v mokřadech
kolem Novozámeckého rybníka a také Břehyňského rybníka.
Hladýš pruský – roztroušený výskyt na mokřadních lokalitách.
Hlízovec Loeselův – několik lokalit u Máchova jezera (silná populace u kempu Klůček),
nejsilnější populace na Shnilých loukách, dále několik rostlin (1–8) na Novozámeckém
rybníku.
Hořec křížatý – v jižní části Kokořínska kolem Brocna, u Bylochova, u Chodče v PP Na
oboře a dále v PP Mrzínov, není vyloučen další výskyt.
Hořeček nahořklý – silná populace na stepní lokalitě Na Pastvách u Střem.
Hrotnosemenka bílá – hojně v NPP Swamp, dále v rákosinách na Břehyňském rybníku
a v navazujících rašeliništích, Jestřebské slatiny – Shnilé louky, roztroušeně v NPR
Novozámecký rybník.
Hrotnosemenka hnědá – silná populace v NPP Swamp, roste ve stagnující vodě, na rozdíl
od hrotnosemenky bílé, která preferuje bulty.
Hruštička prostřední – ojedinělé výskyty (Pavličky, Jestřebice a další).
Huseník hajní – uváděn z Jestřebských slatin.
Hvozdík sivý – pouze na Bezdězu.
Jednokvítek velekvětý – olšina u Hradčanských rybníků, okolí Břehyňského rybníku, Pustý
rybník.
Kapraď hřebenitá – sporadický výskyt, aktuálně v blízkosti kosené plochy na Břehyňském
rybníku, dále sporadicky v NPR Novozámecký rybník.
Kapradiník bažinný – hojný druh v rákosinách a olšinách Kokořínského dolu, roztroušeně
v mokřadech v údolí Liběchovky a na Dokesku.
Klikva bahenní – hojný druh v rašelinných biotopech, silná populace v NPP Swamp,
roztroušeně v rákosinách na Břehyňském rybníku, na Břehyňských rašeliništích hojně.
Kohátka kalíškatá – Jestřebské slatiny (Baronský rybník), dříve udávána v PR Hradčanské
rybníky.
Koniklec luční – druh vyskytující se na teplomilných trávnících a skalních výchozech,
Truskavenský důl, okolí Bukovce, Deštenské pastviny, Zimoř, Kokořínský důl, PP Želízky;
Hradčanské stěny – dříve zde byla provedena dosadba z původního materiálu.
Koniklec otevřený – několik lokalit na skalních výchozech Hradčanských stěn (např. Kozí
kámen).
Korálice trojklaná – nalezena v PP Osinalické bučiny a v NPR Břehyně – Pecopala na 2
místech, nález nepotvrzen, ale s ohledem na reliktnost stanoviště a rozlehlost lokality lze její
výskyt označit za aktuální.
Kosatec bezlistý – teplomilné výchozy skal Truskavenského, Hlubokého a Zimořského dolu,
PP Želízky, dále se vyskytuje na skalních výchozech nad Lhoteckým rybníkem.
Kosatec sibiřský – louky na Jestřebských slatinách, ustupující druh v důsledku nekosení
a změny vodního režimu, nivní porosty Ploučnice sporadicky, ojediněle v PR Hradčanské
rybníky (louka mezi Držníkem a Strážovským rybníkem).
Kozinec písečný – vzácný druh, 1 lokalita písčiny Novozámeckého rybníku, 2 lokality
Hradčanské stěny (úpatí Tvarožníku, Jelení vrch).
Kruštík bahenní – druh na dvou malých lokalitách pod Houskou (silná populace) a
nekvetoucí jedinci v olšině v PR Mokřady horní Liběchovky v Dražejovském dole, dále luční
54
mokřadní porosty Novozámeckého rybníka, Jestřebských slatin, vzácně v nivě Ploučnice,
Poselský rybník, Provodín – louka u Lysé skály.
Kuřička hercynská – druh s velmi omezeným areálem, v ČR se vyskytuje pouze
v Hradčanských stěnách.
Kyhanka sivolistá – PR Hradčanské rybníky (Vavruškův rybník), NPR Břehyně – Pecopala
mokřadní část, velmi vzácně, hojně na Pustém rybníku, roztroušeně Poselský rybník,
Jestřebské slatiny – od 1985 nebyl druh nalezen.
Leknín bělostný – druh vyskytující se roztroušeně v tůních Kokořínského dolu, silná
populace na Břehyňském rybníku, dále na Držníku (PR Hradčanské rybníky), rašelinná
zakrslá forma v NPP Swamp, Máchovo jezero – slabá populace v některých zátokách,
Novozámecký rybník, především přítoková část.
Len žlutý – jediná lokalita v PP Mrzínov, v r. 2009 42 trsů.
Lilie zlatohlávek – silná populace v PP Ronov a okolí, dále roztroušeně v okrajových
částech Kokořínského dolu v okolí Bosyně, Nebužel, a na Vrátenské hoře.
Lomikamen trojprstý – vzácně v nejjižnější části CHKO, dále zjištěn na Bezdězu.
Medvědice lékařská – Hradčanské stěny, na některých výchozech dominanta.
Měkkyně bažinná – 1 rostlina na Poselském rybníku, dále slabá populace v NPP Swamp,
4 mikrolokality v NPR Břehyně – Pecopala.
Nahoprutka písečná – hojný druh na písčitých lesních cestách, často při okraji borových
lesů, těžiště výskytu okolí Provodína a Hradčanské stěny.
Odemka vodní – v pobřežních olšových porostech – naplaveniny mezi Držníkem
a Strážovským rybníkem v PR Hradčanské rybníky.
Ostřice blešní – slatinné louky v NPR Novozámecký rybník (např. Grulichova louka),
Jestřebské slatiny, Břehyně – Jelení louka.
Ostřice Davallova – roztroušený výskyt v mokřadech Liběchovky, další výskyt v mokřadu u
rybníčku pod Houskou, Černý důl; lze předpokládat i výskyt v dalších mokřadních porostech,
s ohledem na vápnitá prameniště v kokořínské části CHKO, dále Novozámecký rybník,
Jestřebské slatiny (Louky pod Konvalinkovým vrchem, Shnilé louky, Vojenské louky,
Baronský rybník), roztroušeně v mokřadních porostech kolem Jestřebí, Provodín pod Lysou
skálou, niva Ploučnice u Žízníkova.
Ostřice dvoudomá – Jestřebské slatiny (Baronský rybník), Novozámecký rybník (Grulichova
louka).
Ostřice lemovaná – roztroušeně na loukách Novozámeckého rybníku, severní část, dále
v lučních porostech Jestřebských slatin kolem obce Jestřebí (od silnice mezi Provodínem
a Jestřebím dále).
Ostřice mokřadní – NPR Břehyňský rybník, nově potvrzeno Grulichem 2008.
Ostřice odchylná – roztroušeně v nivě Ploučnice, hojně ve východní části NPR
Novozámecký rybník, ojediněle v okolí Břehyňského rybníka, na Jestřebských slatinách,
1 záznam v PR Hradčanské rybníky.
Ostřice plstnatoplodá. – hojný druh rašelinných rákosin a okrajů olšin.
Ostřice ptačí nožka – v okolí Chodče, na xerotermních lokalitách, Hradčanské stěny.
Ostřice šupinoplodá – roztroušeně především na Jestřebských slatinách.
Plavuník Isslerův – NPR Břehyně-Pecopala.
Plavuňka zaplavovaná – Shnilé louky v NPP Jestřebské slatiny – u vstupní části od silnice,
prosperující populace, Provodínská pískovna.
Popelivka sibiřská – Jestřebské slatiny, populace v bývalé PR Slunečný důl slabá vinou
vysychání lokality, malá populace na Vojenských loukách se jeví stabilní.
Prha chlumní – stabilní populace na Vojenských loukách na Jestřebských slatinách, mylně
udávána z NPR Novozámecký rybník.
Prstnatec Fuchsův – stabilní populace u Skalního mlýna, každoročně cca 15–17 kvetoucích
jedinců, jedna rostlina v Truskavenském dole (květ pravidelně okusován zvěří).
Prstnatec májový – v mokřadních porostech běžný druh, silná populace Ladčin pramen,
Blatečky, Rozprechtice, roztroušeně na loukách pod Ronovem, roztroušeně v nivě Ploučnice.
Prstnatec plamatý – především na Jestřebských slatinách, slabá populace na Břehyňském
rybníku, Vavrouškův rybník (PR Hradčanské rybníky) – v současnosti neověřeno.
55
Prstnatec pleťový – silná populace v NPP Swamp (např. u kempu Klůček), dále Břehyňský
rybník.
Prustka obecná – u Tubože a v Zátyní, byla vysazována i do obnovovaných tůní v údolí
Pšovky i Liběchovky, ale v současné době se šíří spontánně
Pryskyřník velký – silná populace v mokřadech pod Pokličkami a u tůně Kačírek, další silná
populace v okolí Máchova jezera, roztroušeně v rákosinách Novozámeckého rybníku, olšiny
na Břehyňském rybníku.
Přeslička pestrá – druh raných sukcesních stádií, zjištěn v mokřadech Liběchovky i Pšovky
a v pískovně v Provodíně.
Ptačí noha maličká – písčiny pod Hradčanskými stěnami, jedna lokalita podél cesty v PR
Hradčanské rybníky nedaleko od Držníku.
Pupečník obecný – olšiny, rašelinné louky, hojně v severní části Kokořínska a v celé oblasti
Dokeska.
Rdest alpský – hojně v mokřadech Pšovky, v olšinách pod Pokličkami, silná populace např.
v okolí Vojtěchova, hojně v olšinách v PR Hradčanské rybníky, niva Ploučnice – olšiny se
stagnující vodou, Ploučnice – koryto, dále v olšinách Břehyňského rybníka, přítok Máchova
jezera.
Rdest dlouholistý – vysazen v rámci záchranného programu do tůní v okolí Liběchovky a
Pšovky, do nivy Ploučnice a Ploužnického potoka. Možné šíření v Ploučnici, která je jeho
historickou lokalitou.
Rdest hrotitý – nově nalezen v rákosinách Novozámeckého rybníka.
Rdest hustokvětý – vysazen do tůní v okolí Liběchovky a Pšovky.
Rdest prorostlý – Máchovo jezero, Novozámecký rybník – v současné době nezvěstný,
Břehyňský rybník, PR Hradčanské rybníky, Ploučnice.
Rdest trávolistý – Břehyňský rybník, rybník Držník (PR Hradčanské rybníky).
Rdest Zizův – PR Hradčanské rybníky (Držník).
Rojovník bahenní – hojně v rašelinných lesích, těžiště výskytu v lesích kolem Pustého
rybníka a Břehyně.
Rosnatka okrouhlolistá – hojný druh v mokřadech, méně zastoupen v NPR Novozámecký
rybník.
Rosnatka prostřední – silná populace v NPP Swamp, zřejmě pochází z výsadby, ojediněle
v rašeliništi za Mariánským rybníkem.
Růžkatec bradavčitý – Heřmanický rybník.
Řečanka menší – druh, který se šíří postupně do rybníků na Českolipsku, aktuálně
Břehyňský rybník, rybník Držník, drobné nálezy z přítokové části Máchova jezera.
Řeřišničník skalní – druh reliktních stanovišť, Velký a Malý Bezděz.
Sítina slatinná – slatinné louky Novozámeckého rybníka, niva Ploučnice 1 lokalita, 1 lokalita
v přítoku Držníku (PR Hradčanské rybníky). Udávána od Zakšína, nutno ověřit.
Sítina strboulkatá – zaznamenána v pískovně v Provodíně na nyní zrekultivované ploše,
výskyt potřebuje ověřit.
Skřípinka smáčknutá – mokřad pod Houskou a vlhké louky pod Provodínskými kameny,
ostatní lokality kolem Provodína již zanikly.
Smil písečný – Novozámecký rybník, písčiny u Strážova.
Sněženka podsněžník – pouze nepůvodní výskyt.
Střevíčník pantoflíček – řada historických lokalit v Kokořínském dole (Kočičina, okolí
Jestřebických pokliček), historicky také Komorsko, Nebuželský důl, Království; silná populace
roste v okolí Tupadel a slabá v Truskavenském dole, další pravděpodobný výskyt na Vlhošti
a v okolí Holan.
Suchopýr štíhlý – NPR Břehyně – Pecopala.
Šater svazčitý – písčiny Hradčanských rybníků (okolí Držníku), Hradčanské stěny (Kozí
kámen, Tvarožník, Psí kostel).
Třemdava bílá – druh okrajů teplomilých lesů, vyskytuje se v okolí Tupadel (PP Stráně
Hlubokého dolu) a Chudolaz
Třtina pestrá – NPR Velký a Malý Bezděz, Hradčanské stěny.
56
Tučnice česká – Jestřebské slatiny (Shnilé louky, Baronský rybník, louky pod
Konvalinkových vrchem).
Upolín evropský – výskyt na rašelinné louce u Ráje, dále na mokřadních enklávách pod
Ronovem u Blíževedel, další výskyt v PR Mokřady Horní Liběchovky, PP Pod Hvězdou a u
olšiny v Osinalicích, ojediněle louky u Dolanského rybníka; Jestřebské slatiny.
Violka slatinná – udávána od Starých Splavů.
Vláskatec tajemný – hojný druh na celém území, především v Kokořínském dole, v okolí
Mšena, Tupadel, v Roverských skalách, na Hradčanských stěnách a v okolí Máchova jezera.
Vranec jedlový – inverzní rokle Apatyka, jedná se o 3 trsy na pískovci, dále po 1 trsu u lesní
cesty u Ráje a v Provazní rokli; s ohledem na charakter roklí na Kokořínsku je možný i další
výskyt.
Vratička heřmánkolistá – u železniční tratě v Provodíně, v posledních letech nebyla na
lokalitě pozorována.
Vratička měsíční – druh vyskytující se na několika lokalitách, ale v malém počtu,
roztroušeně Hradčanské stěny (Psí kostel, Husův kostel), několik jedinců bylo nalezeno na
Velkém Bezdězu, roztroušeně v okolí Provodína.
Vrba plazivá – hojný druh na mokřadních loukách kolem Provodína, Jestřebí a Doks, dále
roztroušeně v nivě Ploučnice, místy v okolí Břehyňského rybníka.
Vrbina kytkokvětá – roztroušeně v území, především v rákosinách či trvale podmáčených
olšinách.
Vstavač nachový – jediný výskyt v PP Osinalické bučiny, není vyloučen další výskyt
v okolích porostech, např. na Království.
Vstavač osmahlý – v okolí Provodína, 2 mikrolokality.
Všivec bahenní – mokřady v Kokořínském dole u Ráje a u Ladčina pramene, dále
v Rozprechticích, NPR Novozámecký rybník, NPR Břehyně-Pecopala, vzácně niva Ploučnice
(u Borečku), rašelinné louky kolem Doks .
Všivec lesní – Novozámecký rybník.
Zevar nejmenší – roztroušeně v NPP Swamp, NPR Břehyně-Pecopala, v NPR
Novozámecký rybník je v současné době nezvěstný, odvodňovací kanál od Trojzubce
k Hradčanským rybníkům, Jestřebské slatiny (Baronský rybník).
Zimozelen okoličnatý – dříve zřejmě častější, v současnosti pouze slabá populace
v Hradčanských stěnách.
Zvonečník hlavatý – Jestřebské slatě.
Žluťucha lesklá – poměrně hojný druh na mokřadních loukách v okolí Jestřebí, v nivě
Ploučnice roztroušeně.
3.7.2. Bezcévné rostliny a houby
Bezcévným rostlinám zatím nebyla věnována systematická pozornost. Zajímavé druhy
lišejníků se vyskytují především na skalních výchozech a dalších nelesních lokalitách. K
nejzajímavějším nalezeným druhům je třeba počítat vřesovištní lišejníky Pycnothelia
papillaria a Stereocaulon condensatum (patrně jediný recentní nález na našem území),
boreomontánní element Parmelia incurva a dále pak efemérní mikrolišejník Thelocarpon
pallidum, který zde byl zjištěn poprvé v celé kontinentální Evropě.
Řasy
V kokořínské části CHKO byl zaznamenán citlivý druh Batrachospermum moniliforme, a to
v Pšovce i Liběchovce. Společenstva terestrických sinic a řas jsou na pískovcích zpravidla
dominována zelenými řasami a částečně také rozsivkami. Ostatní skupiny mívají pouze
minoritní zastoupení. Pro zachování co největší druhové bohatosti je žádoucí zachování širší
škály stanovišť, zejména pak osluněných, ale stále vlhkých smáčených stěn a dále vlhkých a
smáčených stěn zastíněných. Na ostatní typy stanovišť terestrických sinic a řas není v
podmínkách CHKO třeba brát zvláštní ohledy. Inventarizační průzkumy na podobných
lokalitách už v ČR proběhly (Broumovsko, Adršpašsko-teplické skály, Labské pískovce).
57
Byl proveden algologický průzkum NPP Swamp (naposledy v letech 2007–2008) a bylo
provedeno několik odběrů z Břehyňského rybníka. Obě lokality patří mezi druhově nejbohatší
biotopy v rámci střední Evropy. Byla zde nalezena řada druhů vzácných nejen v ČR, ale
v celé Evropě. Mnohé z nich byly zaznamenány pro ČR vůbec poprvé. Bohatost lokalit lze
demonstrovat na příkladu NPP Swamp, která je významnou algologickou lokalitou, při
posledním algologickém průzkumu bylo zaznamenáno téměř 400 druhů sinic a řas. Neméně
zajímavé nálezy pochází i z lokalit PR Hradčanské rybníky a NPR Břehyně-Pecopala.
Nejbohatší skupinou, která lokalitě dominuje, jsou spájivé řasy (Conjugatophyceae). Druhově
jednoznačně dominuje jejich řád Desmidiales – krásivky (200 druhů), biomasou pak patrně
vláknité spájivé řasy řádu Zygnematales (zejména rody Zygogonium a Spirogyra). Druhově
bohatou skupinou pak jsou rozsivky, sinice a zelené řasy (z nichž například vláknitá řasa
r. Microspora představuje další z kvantitativně velmi zastoupených taxonů). Skupiny jako
Euglenophyta, Cryptophyta, Dinophyta, Chrysophyta a Raphidiophyta pak nehrají tak velkou
ekologickou roli, ale i z těchto skupin se tu vyskytuje celá řada zajímavých a vzácných druhů.
Na lokalitě bylo nalezeno celkem 112 taxonů rozsivek včetně variet a forem. Z toho 19 je pro
území ČR zaznamenáno poprvé (např. Adlaphia bryophila, Cymbopleura subaequalis,
Diatoma ehrenbergii, Encyonema neogracile var. neogracile, Navicula antonii, Neidium
bisculatum var. subampliatum, Psammothidium subatomoides, Pinnularia anglica, P. lokana,
P. neomajor). Ze zelených řas stojí za zvláštní zmínku několik vzácných druhů, které se
vesměs na Swampu vyskytují hojně: Eremosphaera viridis, Botryosphaerella sudetica (třetí
nález v ČR), Dicranochaete sp., Geminella mutabils (třetí nález v ČR), Oedogonium
itzigsohnii (první nález v ČR) a Oocystis solitaria. Z dvou set druhů na Swampu a okolí je
možno označit 99 za vzácné, 35 dokonce za velmi vzácné taxony v rámci celé střední
Evropy. Nejvzácnější nalezené druhy jsou Micrasterias oscitans, Pleurotaenium
simplicissimum a Eustrum pinnatum; recentně jsou velmi pravděpodobně ve většině zemí
Evropy vyhynulé či na pokraji vyhynutí.
Mechorosty
Jedinou ucelenější bryofloristickou prací, která shrnuje i historii výzkumu oblasti, je
diplomová práce J. Baškové. Další údaje pak pocházejí až z 80. a 90. let, nejmladší pak
z roku 2006, kdy zde proběhlo Bryologicko-lichenologické setkání. Bylo zde objeveno 203
druhů mechorostů Ze zajímavějších historických nálezů, které se podařilo (byť patrně ne na
identické lokalitě) ověřit, stojí asi na prvním místě játrovka Geocalyx graveolens (viz
komentáře), Campylophyllum calcareum nebo Eurhynchium pulchellum, nepodařilo se
naopak nalézt např. Harpanthus scutatus, udávaný z okolí Kokořína či Riccia ciliata,
udávanou od Tupadel.
Calypogeia suecica
Horský druh, který u nás častěji roste jen na Šumavě a v Beskydech, v ostatních horských
oblastech je vzácnější a mimo ně byly zaznamenány jen ojedinělé výskyty (Žďárské vrchy,
Hostýnské vrchy, Vsetínská hornatina). Na Kokořínsku nově zjištěn v rokli Apatyka.
Geocalyx graveolens
Na Kokořínsku byl druh již sbírán, avšak před více než 100 lety Velenovským, a to na dvou
místech v údolí Liběchovky a u Kokořína (u Liběchova a Tupadel). Recentně nalezen v rokli
Kočičina.
Helodium blandowii
Druh nově zjištěný u Ráje, nejbližší historické lokality leží na Českolipsku u Jestřebí;
recentně je znám pouze z jižních Čech, Českomoravské vysočiny a od Vidnavy.
Rhynchostegium megapolitanum
Teplomilný druh vápnitého bezlesí, zaznamenaný v Boudecké rokli. Recentně potvrzen
několikrát v teplejších oblastech státu (Křivoklátsko, České středohoří, Pavlovské vrchy).
58
Drepanocladus vernicosus – srpnatka fermežová
V dokeské části CHKO na 2 lokalitách. Na obou lokalitách probíhá pravidelný monitoring
tohoto druhu, jedna lokalita se nachází v NPR Břehyně-Pecopala a druhá lokalita v NPR
Novozámecký rybník v blízkosti obce Jestřebí.
Houby
Oblast kokořínské části CHKO je dosud jen málo prozkoumána z hlediska mykoflóry, ačkoliv
houbové organismy představují podstatnou součást všech společenstev a slouží jako cenné
indikátory čistoty prostředí (např. výskyt orchidejí závisí na mykorhizních symbiontech).
Vzhledem k pestré mozaice biotopů lze v této oblasti očekávat výskyt značného množství
druhů hub. V rámci v dokeské části CHKO jsou lépe prozkoumána jen území NPR a NPP, ve
kterých bylo v roce 2012 provedeno několik inventarizačních průzkumů. Údaje ze zbývající
části území jsou jen velmi ojedinělé. Z pohledu ochrany přírody je podstatná skupina tzv.
makromycetů, které tvoří okem viditelné plodnice. Pro tuto skupinu hub byl stanoven stupeň
ohrožení v červeném seznamu (Holec a Beran 2006) i v červené knize (Kotlaba 1995) a také
stupeň ochrany (vyhláška č. 395/1992 Sb.). Houby mikroskopické (mikromycety) nejsou po
této stránce dostatečně zpracovány, i když i tyto druhy hrají ve všech ekosystémech velmi
významné nezastupitelné role. Jejich praktická ochrana je však v dosavadním pojetí systému
ochrany přírody v ČR nereálná. O výskytu a četnosti mikromycetů nejsou z území
Kokořínska žádné ucelené údaje.
Na území kokořínské části CHKO byl dosud prokazatelně zaznamenán výskyt šesti a na
území dokeské části CHKO pěti druhů zvláště chráněných druhů hub (celkem 10 druhů) viz
tabulka č. 6. Skutečný stupeň ohrožení jednotlivých druhů hub však lépe vystihuje červený
seznam. Z území Kokořínska bylo dosud prokázáno 84 druhů zařazených v červeném
seznamu a z Dokeska 78 druhů. Tyto údaje byly získány během tří inventarizačních
průzkumů (Dokesko) a několika málo exkurzí do několika vybraných lokalit v rámci celé
oblasti. Při podrobnějším dlouhodobém výzkumu lze očekávat několikanásobně vyšší počet
ohrožených druhů. Okolí rybníků v dokeské části CHKO, zejména fragmenty tajgy, se jeví
jako velmi vhodné pro růst vzácných druhů mokřadních a rašelinných biotopů indikujících
čistotu a zachovalost zdejšího prostředí. Několik druhů zde dokonce bylo nalezeno vůbec
poprvé v ČR, a nelze tak stanovit stupně jejich vzácnosti a ohrožení. V kokořínské části
CHKO byl zaznamenán výskyt i dalších vzácných druhů hub ze skupin, které nejsou
dostatečně prostudovány, a tudíž dosud nebyly zařazeny do žádného z výše uvedených
dokumentů. Tyto druhy vyžadují další studium a především zajištění ochrany jejich stanovišť.
Jedná se např. o podzemní druhy hub, kterých zde bylo dosud nalezeno více než 60 druhů
(Valda 2009, Valda 2011), a o některé druhy světlých křovin a trávníků, citlivé na hnojení a
znečištění.
Tabulka č. 6: Počet druhů hub v CHKO podle stupně ohrožení.
kategorie ohrožení
počet zvláště chráněných druhů hub
(vyhl. č. 395/1992 Sb.)
Kokořínsko
Dokesko
celkem
kriticky ohrožené
2
2
4
silně ohrožené
3
1
4
ohrožené
1
2
2
Celkem
6
5
10
+ - výskyt vzácný, ojedinělý
++ - druh málo početný, ale pravidelně se vyskytující
+++ - na vhodných stanovištích početné populace
Druhy kriticky ohrožené:
bolinka černohnědá (Camarops tubulina)
jazourek srstnatý (Trichoglossum hirsutum)
lanýž letní (Tuber aestivum)
Kokořínsko/Dokesko
/+
+/
+/
59
václavka bažinná (Armillaria ectypa)
/+
Druhy silně ohrožené:
mozkovka rosolovitá (Ascotremalla faginea)
klouzek žlutavý (Suillus flavidus)
kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta)
loupavka vápencová (Hysterangium calcareum)
+/
/+++
+/
+/
Druhy ohrožené:
holubinka olšinná (Russula alnetorum)
šupinovka Henningsova (Pholiota henningsii)
+/++
/+
Druhy Červeného seznamu hub (makromycetů)
Údaje o výskytu druhů zařazených do červeného seznamu jsou výsledkem průzkumů
(Svrček 1990, Antonín a Vágner 1996, Antonín a Vágner 1998, Kříž 2012, Lepšová 2012,
Zíbarová 2012), odborných exkurzí spoluorganizovaných Správou (Holec a Adamčík 2008,
Holec ed. 2010) a vlastních terénních záznamů Správy.
Tabulka č. 7: Počty druhů hub v CHKO dle kategorie v Červeném seznamu.
kategorie ohrožení (Holec a Beran 2006)
počet druhů hub
Kokořínsko
Dokesko
nezvěstné (?EX)
3
1
kriticky ohrožené (CR)
9
8
ohrožené (EN)
29
26
zranitelné (VU)
13
14
téměř ohrožené (NT)
15
11
nedostatečné prozkoumané (DD)
15
18
Celkem
84
78
Komentář k vybraným taxonům:
(dle Holec a Beran 2006, pokud není uvedeno jinak)
battarrovka Stevenova (Battarraea stevenii) (EN) – saprotrofní suchomilný druh
s polopouštním charakterem rozšíření rostoucí v písku a dalších vysychavých substrátech,
ojedinělý výskyt; v minulosti opakovaně sbírán v Kokořínském dole pod převislými
pískovcovými skalami, v posledních letech nebyl zaznamenán
bochníček potoční (Pachyella babingtonii, syn. Psilopeziza b.) (EN) – saprotrof rostoucí na
mokrém dřevu ponořeném v čisté proudící vodě lesních potůčků, rozstroušeně po celém
území ČR; ojedinělý nález v NPR Novozámecký rybník
bolinka černohnědá (Camarops tubulina) (KO, NT) – saprotrof rostoucí na padlých (méně i
na stojících) kmenech smrku a jedle, vzácněji buku, známa především z přirozených lesních
společenstev v horách a chladnějších údolích, ve smíšených porostech a v klimaxových a
podmáčených smrčinách; druh byl dosud nelezen jen jednou v blízkém okolí NPR BřehyněPecopala, ale lze očekávat jeho častější výskyt i na dalších vhodných stanovištích
helmovka velkovýtrusá (Mycena megaspora) (CR) – saprotrof roustoucí na rašeliništích a
podmáčených místech v porostech rašeliníku a jiných mechů, vzácný druh, v posledních
letech sbírán jen na několika lokalitách horských rašelinišť v ČR; nově zjištěný výskyt v NPP
Swamp a NPR Břehyně-Pecopala je velmi významný
hlívička stopkatá (Hohenbuehelia auriscalpium) (EN) – saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě
listnáčů, zejména buku, v ČR asi 10 lokalit, je ohrožena necitlivými lesnickými zásahy; druh
byl nalezen v roce 2007 v PR Kokořínský důl nad tůní Kačírek
holubinka olšinná (Russula alnetorum) (O, NT) – mykorhizní symbiont olší v lužních lesích
a na prameništích, roztroušený výskyt; opakovaně zaznamenán v Kokořínském dole
60
hvězdovka vlasohlavá (Geastrum melanocephalum) (VU) – saprotrof rostoucí v listnatých
lesích a často i synantropně pod stromy a keři ve starých parcích a zahradách, ojedinělý
výskyt; na Kokořínsku znám z několika lokalit na teplomilných stanovištích pod jasany v okolí
Nebužel a Chodče
chřapáč rýhonohý (Helvella costifera) (CR) – saprotrof rostoucí na vápnitých půdách
v listnatých a smíšených lesích nižších poloh; v jižní polovině Kokořínska zaznamenán
v posledním desetiletí poměrně pravidelně na stanovištích teplomilné květeny v křovinách na
vápnitých pískovcích.
jazourek srstnatý (Trichoglossum hirsutum) (KO, EN) – saprotrof rostoucí v zastíněných
trávnících a vlhkých rašelinných biotopech, roztroušený výskyt; dosud zaznamenán v oblasti
PR Kokořínský důl
klouzek žlutavý (Suillus flavidus) (SO, EN) – mykorhizní symbiont rostoucí v přechodových
rašeliništích, méně často i na podmáčených místech v kulturních borových lesích na kyselém
podkladu, vždy v kobercích rašeliníků; zaznamenán v NPP Swamp, NPR Břehyně-Pecopala
a NPP Jestřebské slatiny i v jejich okolí v poměrně hojném počtu
kržatka ostnitá (Flammulaster muricatus) (EN) – saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě
listnáčů, hlavně na padlých kmenech v pozdějším stádiu rozkladu, vzácně v přirozených
porostech, je ohrožena odstraňováním padlých kmenů; zaznamenán v roce 2010 na několika
místech v okolí Beškova
křehutka bělovláknitá (Psathyrella spintrigeroides) (DD) – saprotrof rostoucí na kmenech
listnáčů, především buku, velmi vzácný; lokalita v NPR Břehyně-Pecopala je teprve druhou
známou lokalitou druhu v ČR
kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta) (SO, VU) – saprotrof rostoucí na tlejícím dřevě
listnatých stromů, především buku, habru, jilmů a dubů, hlavně v dubohabřinách a
vápnomilných bučinách, roztroušený výskyt; na Kokořínsku byl nalezen na jedné lokalitě
v PP Osinalické bučiny
kuřátka finská (Ramaria fennica) (CR) – mykorhizní symbiont buků, dubů a habrů v teplých
listnatých lesích, ojedinělý výskyt; zaznamenán jen na jedné lokalitě nedaleko Truskavny
v roce 2010
kuřinec hezký (Ramariopsis pulchella) (CR) – saprotrof rostoucí na zemi v lesích a sadech,
pravděpodobně přehlížený; znám z několika lokalit v okolí Kokořína, Nebužel, Vysoké a
Sitného, jde o první záznamy druhu v ČR po více než 15 letech
kyjanka zakouřená (Clavaria fumosa) (?EX) – saprotrof rostoucí na loukách a pastvinách
vyšších poloh, po 40 letech zaznamenán ojedinělý výskyt; výskyt v okolí Ráje v Kokořínském
dole a u osady Brusné
kyjovečka útlá (Clavulinopsis subtilis) (?EX) – saprotrof rostoucí v trávě a mechu; nález u
obce Kokořín v roce 2007 byl druhým údajem pro území ČR po více než 40 letech
lanýž královský (Tuber regianum) – mykorhizní symbiont listnatých dřevin na zásaditém
podloží, plodnice tvoří pod zemí, dosud je znám ojediněle pouze ze severní Itálie; výskyt v
okolí Kokořína je druhou prokázanou oblastí výskytu na světě (Valda 2009)
lanýž letní (Tuber aestivum) (KO) – mykorhizní symbiont převážně listnatých dřevin,
především dubů, na zásaditém podloží, plodnice tvoří pod zemí, roztroušený výskyt; na
Kokořínsku byl dosud prokázán omezený výskyt pouze na jedné lokalitě v okolí Vysoké, ale
lze předpokládat výskyt i na dalších vhodných lokalitách (Valda 2009)
loupavka vápencová (Hysterangium calcareum) (SO) – mykorhizní druh především
listnatých dřevin ve vápencových oblastech, plodnice tvoří pod zemí, ojedinělý výskyt;
nalezen dosud jen na jedné lokalitě u Kokořína v roce 2011
mecháček síťnatý (Arrhenia retiruga) (?EX) – parazit rostoucí na živých meších, do 60. let
20. stol. častý, od 70. let nezvěstný, nově ojedinělé nálezy; nalezen pouze v NPR BřehyněPecopala v roce 2012
miladinka vodní (Miladina lecithina) (CR) – saprotrof rostoucí na vodou nasáklém dřevu
spadlých větví a kmenů ležících v čisté proudící vodě potoků a bystřin, velmi vzácný;
ojedinělý nález v NPR Novozámecký rybník je velmi významný
mozkovka rosolovitá (Ascotremalla faginea) (SO, VU) – saprotrof rostoucí na padlém
mrtvém dřevě listnáčů, především buků, v přirozených až pralesovitých lesích vyšších poloh,
61
roztroušený výskyt; nalezen v inverzních roklích v Beškovském dole a v rokli Kočičina
nedaleko Kaniny
pavučinec skvělý (Cortinarius rubellus) (VU) – mykorhizní symbiont smrku a borovic na
živinami chudých, kyselých půdách, zejména podmáčených smrčinách a lemech rašelinišť,
vzácný druh, známý především z horských jehličnatých lesů; nalezen vzácně v příbřežních
porostech Břehyňského rybníku
penízovka Konrádova (Gymnopus fagiphilus) (CR) – saprotrof rostoucí na tlejícím listí a
silně zetlelém dřevě buku (pralesy a víceméně přirozené porosty); od 60. let 20. stol. je v ČR
známa pouze ze Zámeckého vrchu u Housky na Kokořínsku
plošnatka hlízovitá (Tremellodendropsis tuberosa) (?EX) - saprotrof rostoucí na zemi,
extrémně vzácný v celé Evropě, v roce 2010 zaznamenán na pastvině u osady Brusné, byla
nalezena po 40 letech a jde o celkově třetí údaj pro ČR
podloubník siný (Gyrodon lividus) (VU) – mykorhizní symbiont olší na vlhčích stanovištích a
těžších půdách, roztroušený výskyt; roste na jedné lokalitě v Kokořínském dole u mlýna
Kroužek okolo Pšovky
polnička bažinná (Agrocybe paludosa) (EN) – saprotrof rostoucí na tlejících rostlinných
zbytcích v mokřadech, nehojný; znám z mokřadních luk a rákosin na řadě lokalit z celého
Kokořínska (např. Kokořínský důl, Vojtěchov, Nedamov, Rozprechtice)
pórnatka jemná (Ceriporiopsis consobrina, syn. C. balaenae) (CR) – saprotrof rostoucí na
mrtvém dřevě vrb a topolů, velmi vzácný druh, dosud známý jen z jižních Čech; nalezen
pouze v NPR Novozámecký rybník
slzečník měnlivý (Bolbitius variicolor) (DD) – saprotrof rostoucí na tlejících rostlinných
zbytcích na nelesních stanovištích, velmi vzácně; zaznamenán ve větším množství v roce
2008 na koňském trusu na pastvině u farmy Laka (Ráj u Mšena), jde o třetí nález druhu v ČR
šťavnatka holubinková (Hygrophorus russula) (EN) – mykorhizní symbiont rostoucí vzácně
v teplých listnatých lesích, zejména pod duby a buky na vápencovém podloží; nalezen v roce
2010 na jedné lokalitě v okolí Truskavny
šťavnatka rezavějící (Hygrophorus discoxanthus) (EN) – mykorhizní symbiont buku rostoucí
s oblibou na vápnitých půdách, je ohrožen kácením starých bučin; na Kokořínsku je z roku
2010 známo několik lokalit (Osinalické bučiny, okolí Kokořína) v pozůstatcích starých bučin,
které jsou však ohroženy kácením
šupinovka Henningsova (Pholiota henningsii) (O, CR) – saproparazit rostoucí na
odumírajících rostlinkách rašeliníku, méně často jiných mechů, velmi vzácný; nález v NPR
Břehyně-Pecopala je první známý výskyt druhu v ČR mimo území jižních Čech
třepenitka pomněnková (Phaeonemtoloma myosotis, syn. Hypholoma m.) (VU) – saprotrof
rostoucí v rašeliníku nebo jiných mokřadních mechorostech, na rašeliništích, prameništích a
v podmáčených smrčinách, vzácný, navržený k zákonné ochraně; nalezena jen v okolí
Břehyňského rybníku
ušíčko černé (Pseudoplectania nigrella) (EN) – saprotrof rostoucí v mechu a tlejícím jehličí
ve smrkových lesích, pravděpodobně přehlížený; na Kokořínsku znám z více lokalit v okolí
Kokořína, Ráje u Mšena a Kruhu, pod smrky zpravidla na dně roklí
václavka bažinná (Armillaria ectypa) (KO, CR) – saprotrof rostoucí na podmáčených
loukách a rašeliništích v porostech rašeliníků, nalezena zatím na jediné lokalitě u Poselského
rybníka, velmi vzácný druh v rámci území ČR
voskovečka černotečkovaná (Camarophyllopsis atropuncta) (CR) – saprotrof rostoucí
v opadu v listnatých lesích i parcích, velmi vzácně; nález z okolí Hradska v roce 2007 byl
pátým údajem pro ČR
voskovka hořká (Hygrocybe mucronella) (CR) – saprotrof rostoucí na nehnojených loukách
a pastvinách, vzácněji v prosvětlených listnatých lesích a křovinách v trávě a mechu,
roztroušený výskyt; na území Kokořínska známa z více lokalit
voskovka veselá (Hygrocybe laeta) (CR) – saprotrof rostoucí na loukách a pastvinách,
vzácný; roste na jedné lokalitě u Ráje v Kokořínském dole
závojenka (Entoloma zuccherellii) – jde o extrémně vzácný druh rostoucí na dřevě; nedaleko
Kokořína v PR Kokořínský důl byla v roce 2007 objevena teprve třetí lokalita tohoto druhu na
62
světě (ostatní dvě jsou v Itálii a ve Španělsku), druh rostl na zetlelém smrkovém dřevě ve
smíšeném lese mezi patry pískovcových skal (Holec a Noordeloos 2010)
závojenka plavozelená (Entoloma incanum) (EN) – saprotrof rostoucí na travnatých
slunných stanovištích na vápencovém podkladu, roztroušený výskyt; na Kokořínsku je
známa ze světlých křovin na více lokalitách v okolí Nebužel, Vysoké, Sitného a Ješovic
zelenitka olivová (Chlorencoelia versiformis) – saprotrof rostoucí na vlhkém mrtvém dřevě,
velmi vzácný druh; nalezen pouze v NPR Novozámecký rybník na mrtvém kmínku vrby
v silně podmáčené lokalitě
3.8. Významné druhy živočichů
Na území CHKO bylo doposud zjištěno celkem 172 taxonů zvláště chráněných druhů
živočichů (podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., v platném znění). V kokořínské části se
jedná o 129 taxonů zvláště chráněných druhů živočichů (18 druhů v kategorii kriticky
ohrožený, 66 v kategorii silně ohrožený a 43 druhů a dva rody v kategorii ohrožený), zatímco
v dokeské části to je 165 taxonů (28 druhů v kategorii kriticky ohrožený, 83 v kategorii silně
ohrožený a 52 druhů a dva rody v kategorii ohrožený). Přehledně uvedeny jsou tyto taxony v
následujícím textu. Přehled je doplněn o další významné druhy živočichů. K vybraným
druhům jsou uvedeny komentáře k jejich výskytu, ochraně příp. realizovaným opatřením.
Tabulka č. 8: Počet druhů/rodů živočichů v CHKO podle stupně ohrožení.
kategorie ohrožení
počet zvláště chráněných druhů/rodů živočichů
Kokořínsko
Dokesko
celkem
kriticky ohrožené
18
28
31
silně ohrožené
66
83
85
ohrožené
45
54
56
Celkem
129
165
172
Vysvětlivky zkratek u názvů chráněných druhů:
zkratky za názvy druhů: kategorie podle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky,
2003, 2005
RE - regionally extinct (pro území ČR vymizelý)
CR - critically endangered (kriticky ohrožený)
EN - endangered (ohrožený)
VU - vulnerable (zranitelný)
NT - near threatened (téměř ohrožený)
LC - least concern (málo dotčený)
DD - data deficient (taxon, o němž nejsou dostatečné údaje)
NE - not evaluated (nevyhodnocený)
zkratky v pravém sloupci vyjadřují:
výskyt a početnost druhu:
+ - výskyt vzácný, ojedinělý
++ - druh málo početný, ale pravidelně se vyskytující
+++ - na vhodných stanovištích početné populace
M – pouze migrace
Z – pouze zimování
H – hnízdící
Druhy kriticky ohrožené
Kokořínsko/Dokesko
Bezobratlí
listonoh letní (Triops cancriformis) - CR
modrásek hořcový (Maculinea alcon) – CR
/+
++/
63
rak říční (Astacus fluviatilis) - EN
střevlík zlatitý (Carabus auratus) - VU
tesařík alpský (Rosalia alpina) - CR
velevrub malířský (Unio pictorum) - NT
žábronožka letní (Branchipus schaefferi) - CR
žábronožka sněžní (Eubranchipus grubii) – CR
Mihulovci a ryby
mihule potoční (Lampetra planeri) - EN
++/+
/+
/++
++/++
++/++
+/
/+
Obojživelníci
ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) - EN
skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) - NT
Plazi
zmije obecná (Vipera berus) - VU
/+
++/+++
/++
Ptáci
břehouš černoocasý (Limosa limosa) - CR
bukač velký (Botaurus stellaris) - CR
bukáček malý (Ixobrychus minutus) - CR
chřástal malý (Porzana parva) - CR
jeřáb popelavý (Grus grus) - CR
luňák červený (Milvus milvus) - CR
luňák hnědý (Milvus migrans) - CR
morčák velký (Mergus merganser) - CR
orel křiklavý (Aquila pomarina) - RE
orel mořský (Haliaeetus albicilla) - CR
orlovec říční (Pandion haliaetus)
ostralka štíhlá (Anas acuta) - RE
rybák černý (Chlidonias niger) - CR
sokol stěhovavý (Falco peregrinus) - CR
strnad luční (Miliaria calandra) - VU
vodouš rudonohý (Tringa totanus) - CR
/M
/H
/H
H/
M/H
H/H
M/H
M/M
/M
M/H
M/M
/M
/M
H/H
H/H
/M
Savci
netopýr černý (Barbastella barbastellus)
netopýr velký (Myotis myotis) – VU
vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) – EN
++/++
+++/++
++/+
Druhy silně ohrožené
Bezobratlí
klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) - EN
klínatka žlutonohá (Gomphus flavipes) - EN
kovařík Elater ferrugineus - CR
lišaj pupalkový (Proserpinus proserpina) – NT
modrásek bahenní (Maculinea nausithous) - NT
modrásek očkovaný (Maculinea teleius) - VU
páchník hnědý (Osmoderma eremita) - CR
64
+/++
/+
/+
+/+
++/++
++/++
/++
škeble rybničná (Anodonta cygnea) - VU
tesařík zavalitý (Ergaster faber)
vážka běloústá (Leucorrhinia albifrons) - CR
vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) - VU
zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis) – VU
Ryby
sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) - EN
++/+++
+/+
/+
+/++
+/++
++/
Obojživelníci
blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) - NT
čolek horský (Mesotriton alpestris) - NT
čolek obecný (Lissotriton vulgaris) - LC
čolek velký (Triturus cristatus) – EN
mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) - VU
ropucha zelená (Pseudepidalea viridis) - NT
rosnička zelená (Hyla arborea) - NT
skokan štíhlý (Rana dalmatina) - NT
++/++
+++/+++
+++/+++
++/+
+/+
+/
+/++
+++/+++
Plazi
ještěrka obecná (Lacerta agilis) - NT
ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) - NT
slepýš křehký (Anquis fragilis) - LC
užovka hladká (Coronella austriaca) - VU
+++/+++
+/+++
++/++
++/++
Ptáci
bekasina otavní (Gallinago gallinago) - EN
bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) - EN
čáp černý (Ciconia nigra) - VU
čírka modrá (Anas querquedula) - CR
dřemlík tundrový (Falco columbarius)
dudek chocholatý (Upupa epops) - EN
hohol severní (Bucephala clangula) - EN
holub doupňák (Columba oenas) - VU
chřástal kropenatý (Porzana porzana) - EN
chřástal polní (Crex crex) - VU
chřástal vodní (Rallus aquaticus) - VU
kavka obecná (Corvus monedula) - NT
krahujec obecný (Accipiter nisus) - VU
krutihlav obecný (Jynx torquilla) - VU
křepelka polní (Coturnix coturnix) - NT
kulíšek nejmenší (Glaucidum passerinum) - VU
kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) - EN
ledňáček říční (Alcedo atthis) - VU
lejsek malý (Ficedula parva) - VU
lelek lesní (Caprimulgus europaeus) - EN
linduška horská (Anthus spinoletta) - CR
linduška úhorní (Anthus campestris) - CR
lžičák pestrý (Anas clypeata) - CR
moták lužní (Circus pygargus) - EN
moták pilich (Circus cyaneus) - CR
ostříž lesní (Falco subbuteo) - EN
pěnice vlašská (Sylvia nisoria) - VU
pisík obecný (Actitis hypoleucos) - EN
potápka rudokrká (Podiceps grisegena)
rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) - VU
rybák obecný (Sterna hirundo) - EN
65
H/H
M/M
H/H
M/H
Z/Z
H?/H
/M
H/H
/H
H/H
H/H
H/H
H/H
H/H
H/H
H/H
/M
H/H
H/H
H/H
/M
/M
/H
/M
M,H?/H
H/H
/H
/M
/M
H/H
/M
skřivan lesní (Lullula arborea) - EN
slavík modráček (Luscinia svecica) - EN
sýc rousný (Aegolius funereus) - VU
sýček obecný (Athene noctua) - EN
sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) - EN
ťuhýk rudohlavý (Lanius senator) - RE
včelojed lesní (Pernis apivorus) - EN
vodouš kropenatý (Tringa ochropus) - EN
volavka bílá (Egretta alba)
zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) - EN
žluva hajní (Oriolus oriolus) - LC
H/H
H?/H
H/H
H?/H
/H
/M
H/H
/H
M/M
/M
H/H
Savci
netopýr Brandtův (Myotis brandti)
netopýr brvitý (Myotis emarginatus) – VU
netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus)
netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus)
netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus) – DD
netopýr parkový (Pipistrellus nathusii) – DD
netopýr pestrý (Vespertilio murinus) – DD
netopýr rezavý (Nyctalus noctula)
netopýr řasnatý (Myotis nattereri)
netopýr severní (Eptesicus nilssoni)
netopýr stromový (Nyctalus leisleri) – DD
netopýr ušatý (Plecotus auritus)
netopýr večerní (Eptesicus serotinus)
netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) – DD
netopýr vodní (Myotis daubentoni)
netopýr vousatý (Myotis mystacinus)
plšík lískový (Muscardinus avellanarius)
vydra říční (Lutra lutra) – VU
++/+
?/?
+++/+
+++/+
?/?
++/?
+/?
+++/+
+/?
++/?
+/?
++/++
++/+
+/?
+++/+++
++/+
+/+
+/++
Druhy ohrožené
Bezobratlí
batolec červený (Apatura ilia)
batolec duhový (Apatura iris)
bělopásek topolový (Limenitis populi)
čmelák Bombus spp.
hnízdotvorka pospolná (Atherix ibis) - VU
chlupáč páskovaný (Trichius fasciatus) - NT
chroust mlynařík (Polyphylla fullo)
krasec měďák (Chalcophora mariana) - NT
lišaj pryšcový (Celerio euphorbiae) - EN
majka fialová (Meloe violaceus) - VU
majka Meloe rugosus - VU
mravenec Formica spp.
nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis)
otakárek fenyklový (Papilio machaon)
otakárek ovocný (Iphiclides podarilius) - VU
prskavec Brachinus crepitans
rak bahenní (Astacus leptodactylus)
střevlík Carabus arvensis
střevlík Carabus problematicus
++/++
++/++
++/+
++/++
/++
++/+
+/
/+
/++
+/+
+/?
++/++
++/+
++/++
+/+
+/
+?/+
++/++
++/++
66
střevlík Carabus scheidleri
svižník německý (Cicindela germanica)
svižník polní (Cicindela campestris)
svižník lesní (Cicindela sylvatica) - NT
zlatohlávek Oxythyrea funesta
++/?
+/?
++/?
++/?
+/?
Ryby
mník jednovousý (Lota lota) - VU
/+
Obojživelníci
ropucha obecná (Bufo bufo) - LC
+++/+++
Plazi
užovka obojková (Natrix natrix) - LC
+++/+++
Ptáci
bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) - VU
bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) - LC
brkoslav severní (Bombycilla garrulus)
břehule říční (Riparia riparia) - NT
cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides) - EN
čáp bílý (Ciconia ciconia) - NT
čírka obecná (Anas crecca) - CR
chocholouš obecný (Galerida cristata) - EN
jestřáb lesní (Accipiter gentilis) - VU
kopřivka obecná (Anas strepera) - VU
koroptev polní (Perdix perdix) - NT
krkavec velký (Corvus corax) - VU
lejsek šedý (Muscicapa striata) - LC
moták pochop (Circus aeruginosus) - VU
moudivláček lužní (Remiz pendulinus) - NT
ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) - VU
potápka černokrká (Podiceps nigricollis) - EN
potápka malá (Tachybaptus ruficollis) - VU
potápka roháč (Podiceps cristatus) - VU
rorýs obecný (Apus apus)
slavík obecný (Luscinia megarhynchos) - LC
sluka lesní (Scolopax rusticola) - VU
strakapoud prostřední (Dendrocopos medius)
ťuhýk obecný (Lanius collurio) - NT
ťuhýk šedý (Lanius excubitor) - VU
vlaštovka obecná (Hirundo rustica) - LC
výr velký (Bubo bubo) - EN
H/H
H/H
Z/Z
M/H
H/H
M/H
M/M
/H
H/H
M/H
H/H
H/H
H/H
H/H
/H
/Z
/H
/H
/H
H/H
H/H
H/H
/H
H/H
Z, H?/H
H/H
H/H
Savci
plch velký (Glis glis) – DD
veverka obecná (Sciurus vulgaris) – NE
++/+
++/++
další vybrané významné druhy vyskytující se na území CHKO Kokořínsko a nezahrnuté ve
vyhlášce:
Ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb., v platném znění jsou zahrnuty především různou měrou
ohrožení obratlovci. V případě bezobratlých živočichů se s ohledem na jejich množství jedná
pouze o velmi úzce vybraný počet druhů. Z těchto důvodů přehled zvláště chráněných druhů
bezobratlých živočichů vyskytujících se v CHKO dostatečně nevypovídá o hodnotě tohoto
území, které je z pohledů mnoha skupin bezobratlých vázaných především na mokřadní
67
stanoviště naprosto klíčové. Není cílem uvést všechny významné druhy, ale pro ilustraci zde
jsou uvedeny alespoň druhy z kategorií kriticky ohrožený, ohrožený či zranitelný Červeného
seznamu ohrožených druhů České republiky (Farkač et al. 2005), příp. další významné
druhy, a to z několika vybraných skupin (ploštěnky, měkkýši, pavouci, korýši, vážky). Údaje o
výskytu na území kokořínské části CHKO jsou převzaty z práce Beran et al. (2006), údaje
z dokeské části jsou převzaty z prvních dokončených inventarizačních průzkumů z projektu
Implementace (viz. kap. 3.13.) a Nálezové databáze AOPK ČR (NDOP).
Ploštěnky (řád: Tricladida)
ploštěnka alpská (Crenobia alpina) - EN
ploštěnka potoční (Dugesia gonocephala) – VU
++/
++/
Měkkýši
bahenka živorodá (Viviparus contectus) – VU
blyštivka skleněná (Perpolita petronella) - VU
hrachovka říční (Pisidium amnicum) – EN
hrachovka čárkovaná (Pisidium tenuilineatum) - CR
jehlovka hladká (Platyla polita) – VU
kuželík tmavý (Euconulus praticola) – VU
levotočka bažinná (Aplexa hypnorum) – VU
lištovka lesklá (Segmentina nitida) – VU
oblovka velká (Cochlicopa nitens) – CR
trojzubka stepní (Chondrula tridens) – VU
údolníček rýhovaný (Vallonia enniensis) – EN
vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) - CR
vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo) – VU
vrkoč útlý (Vertigo angustior) – VU
žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna) – VU
+/
++/+
++/++
++/+
+/?
+++/++
+/+
+/+
++/+
+/
+/
+++/++
+++/+++
++/++
+/
Pavouci
cedivečka Nielsenova (Lathys nielseni)
ostník hrbolkový (Ero tuberculata) – VU
pavučenka dýkovitá (Gonatium hilare) – VU
pavučenka chocholkovitá (Walckenaeria monoceros) – EN
plachetnatka písečná (Centromerus prudens)
plachetnatka bažinná (Taranucnus setosus) – VU
plachetnatka malá (Maro lepidus) – VU
skákavka listová (Pellenes nigrociliatus) – VU
skálovka močálová (Haplodrassus moderatus) – VU
skálovka popelavá (Berlandina cinerea) – VU
slíďák vřesovištní (Alopecosa fabrilis) – EN
snovačka vysokohlavá (Dipoena torva)
snovačka ostřicová (Enoplognatha caricis)
mysmena Jobova (Mysmenella jobi)
+/
+/
+/
+/
+/
+/+
++/
+/
/+
+/
++/
+/
+?/
+/
Ploštice
bruslařka říční (Aquarius najas) – VU
bruslařka severská (Gerris lateralis) – EN
dvojtvárnice Loricula rufoscutellata – EN
hladinatka stinná (Microvelia buenoi) - EN
klešťanka nejmenší (Micronecta minutissima) – VU
klešťanka žlutočárná (Sigara helensii) - EN
klopuška Adelphocoris ticinensis – VU
klopuška bezkolencová (Capsus pilifer) – VU
klopuška Phytocoris insignis – VU
68
+/
+/
+/
++/
++/
++/
+/
+/
+/
kněz zimolezový (Elasmostethus minor) – VU
kněžice malá (Rhacognathus punctatus) – VU
lovčice vřesovištní (Nabis ericetorum) – VU
ploštička Ischnocoris angustulus - EN
ploštička Lasiosomus enervis – VU
štíhlenka Berytinus striola - EN
vroubenka Dicranocephalus medius – VU
+/
++/
++/
+/
+/
+/
+/
Korýši
perloočka Daphnia hrbaceki
+/
Vážky
klínatka obecná (Gomphus vulgatissimus) - VU
lesklice severská (Somatochlora arctica) - EN
lesklice skvrnitá (Somatochlora flavomaculata) - EN
páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii) - VU
šídlatka brvnatá (Lestes barbarus) - VU
šídlatka zelená (Lestes virens) - VU
šídlatka tmavá (Lestes dryas) - VU
šídlo červené (Aeschna isoceles) – VU
šídlo luční (Brachytron pratense) - EN
šídlo sítinové (Aeshna juncea) - VU
šídlo tmavé (Anax parthenope) - VU
vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia) - VU
vážka hnědoskvrnná (Orthetrum brunneum) - EN
vážka jarní (Sympetrum fonscolombei) - EN
vážka podhorní (Sympetrum pedemontanum) - EN
vážka tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda) - EN
vážka žlutoskvrnná (Orthetrum coerulescens) - EN
komentáře k vybraným
předchozího plánu péče
taxonům
včetně
zhodnocení
+++/++
/+
+/++
/++
/+
/+
+/
+/
+/+
/++
/++
/++
/++
/+
/+
/++
/++
opatření
prováděných
podle
Měkkýši
vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) – evropsky významný druh, který se početněji
v Čechách vyskytuje pouze v mokřadech kokořínské části CHKO, méně početně i
v dokeské části a dále v nivě říčky Bělé (např. NPP Rečkov, Klokočka). Žije
v dostatečně zavodněných částech mokřadů a jedná se o velmi významný reliktní druh.
Jeho stav je sledován a je monitorován vliv kosení na jeho populace. Významné je
především zachování vysokého stupně zavodnění mokřadů. Na obdobných místech se
vyskytuje také výrazně častější vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo).
vrkoč útlý (Vertigo angustior) – ve srovnání s předchozím druhem v rámci ČR výrazně
častější druh obývající zamokřené louky a bezlesé mokřady. Kosení je pro něj zřejmě
velmi vhodným managementem a je prováděno na řadě lokalit v CHKO. Na obdobných
biotopech se na několika plochách vyskytoval také vzácný údolníček rýhovaný (Vallonia
enniensis), který však byl zjištěn pouze na několika lokalitách ve slabých populacích
v nivě Pšovky a Liběchovky a nelze vyloučit, že již vymizel, a to i přes management
(kosení) některých lokalit (či právě proto).
škeble rybničná (Anodonta cygnea) – početnější populace na Kokořínsku jsou soustředěny
především do Lhoteckého rybníka, tůně Kačírek a některých úseků Pšovky, na Dokesku
do rybníků na Robečském potoce (Novozámecký r., Máchovo j., Břehyňský r.) a menší
populace jsou známy i z některých odstavených ramen Ploučnice. Negativně na tyto
populace působí dlouhodobější vypuštění nádrží. Na obdobných místech se vyskytuje
také velevrub malířský (Unio pictorum).
69
hrachovka říční (Pisidium amnicum) a hrachovka čárkovaná (Pisidium tenuilineatum) –
Pšovka, Liběchovka na Kokořínsku a Ploučnice, Svitávka na Dokesku. Vzácné druhy
žijící v současnosti především v menších tocích s písčitým a písčitobahnitým dnem.
Důležité zachovat vodní toky bez úprav s diverzifikovaným korytem a sedimenty.
žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna) – vzácnější obyvatel zachovalých suťových
lesních porostů zjištěný v CHKO např. na Vlhošti. Její výskyt indikuje zachovalé lesní
porosty.
Korýši
perloočka Daphnia hrbaceki – tento druh byl v roce 2010 popsán pro vědu ze dvou tůní
vytvořených (obnovených) Správou CHKO u Nosálova. V ČR se zatím jinde
nevyskytuje, znám je vzácně z jiných míst Evropy.
listonoh letní (Triops cancriformis) a žábronožka letní (Branchipus schaefferi) – vzácné druhy
lupenonohých korýšů žijící především v bývalém VVP Ralsko na Dokesku v loužích na
cestách. Na Kokořínsku se vyskytuje žábronožka letní v loužích na lesních cestách
v oblasti Ješovicka. Důležité je v obou případech zajistit zachování nezpevněných cest
v oblasti výskytu.
rak bahenní (Astacus leptodactylus) – v minulosti výskyt v Kokořínském dole v Pšovce
(s rakem říčním) a v tůních a rybnících. Není jisté, zda alespoň někteří jedinci přežili
epidemii račího moru. V minulosti byl vysazen např. do Máchova jezera. Zde byl
v posledních letech zjištěn jeho dramatický úbytek rovnající se téměř úplnému vyhynutí.
Příčina není jasná, může být v souvislosti s vysazením sumců, několikrát vypuštěným
rybníkem (dlouho trvající napouštění).
rak říční (Astacus astacus) – v současnosti početnější výskyt v Pšovce nad rybníkem
Harasov. V roce 1998 proběhla na Pšovce epidemie račího moru, která zdecimovala
cca 90 % populace (tisíce až desetitisíce jedinců). Přenašečem byl pravděpodobně
nepůvodní rak pruhovaný na místě kontaktu obou populací. Zdá se, že populace se již
z větší části obnovila, nicméně se opět přibližuje výskyt obou druhů raků a tím i
nebezpečí vzniku další epidemie. V dokeské části je znám ojedinělý výskyt z Ploučnice.
Pavouci
slíďák vřesovištní (Alopecosa fabrilis), snovačka vysokohlavá (Dipoena torva), plachetnatka
písečná (Centromerus prudens), ostník hrbolkový (Ero tuberculata), pavučenka dýkovitá
(Gonatium hilare), skálovka popelavá (Berlandina cinerea) - vzácné (až velmi vzácné a
jinde v ČR nedoložené) druhy známé v CHKO z kokořínské části z okrajů skal
v oblastech borů reliktního charakteru (PR Vlhošť, PP Stříbrný vrch, PP Martinské stěny,
PR Kostelecké bory) příp. z jiných míst (PP Stráně Hlubokého dolu, PR Kokořínský důl).
S výjimkou prvního druhu byly zjištěné obvykle pouze v několika jedincích a velikost
jejich populací a trendy nejsou přesně známy. Jejich ochrana spočívá především
v ochraně biotopů. Ta byla zajištěna vyhlášením výše uvedených MZCHÚ a
ponecháním území prozatím přirozenému vývoji. Na lokalitách mimo reliktní bory (PP
Stráně Hlubokého dolu, PR Kokořínský důl) probíhá na vybraných skalních výchozech
občasné odstraňování náletu a likvidace trnovníku akátu. Jiná opatření nejsou zřejmě
prozatím nutná.
snovačka ostřicová (Enoplognatha caricis) – na Kokořínsku zjištěna na jediném ostřicovém
mokřadu v PR Mokřady horní Liběchovky, což je zároveň jedno z několika málo míst
v Čechách. Mokřad je prozatím ponechán přirozenému vývoji pouze s odstraňováním
náletu olší. Velikost populace není v současnosti známa a několik let nebyl výskyt
doložen. Zároveň se jedná o lokalitu dalších vzácných druhů - plachetnatka bažinná
(Taranucnus setosus), plachetnatka malá (Maro lepidus).
mysmena Jobova (Mysmenella jobi) – vzácný druh zjištěný v ČR na 2 místech (PR
Kokořínský důl, PR Mokřady dolní Liběchovky) v ostřicových mokřadech. Na jednom
mokřadu probíhá pruhové kosení. Stav populace není znám.
70
plachetnatka malá (Maro lepidus) – vzácnější mokřadní druh vyskytující se na několika
lokalitách v PR Kokořínský důl a PR Mokřady horní Liběchovky. Výskyt zjištěn i
v olšinách. Nejsou pro něj prováděna žádná opatření.
Vážky
klínatky (Gomphus vulgatissimus, Ophiogomphus cecilia) – těžištěm výskytu je Pšovka a
Liběchovka. Zatímco první druh má v Pšovce velmi početnou populaci a ojediněle byl
zjištěn i v Liběchovce, tak další druh byl nalezen ojediněle pouze v dolním toku
Liběchovky. Oba výše zmíněné druhy byly zjištěny i v dokeské části, z tohoto území
pocházejí dále i nálezy klínatky Gomphus flavipes a páskovce kroužkovaného
(Cordulegaster boltonii), těžištěm jejich výskytu je Ploučnice, příp. přítoky. Důležité je
zachování přirozeného charakteru toků, vodního režimu a procesů utvářejících koryto.
vážka běloústá (Leucorrhinia albifrons), vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis),
lesklice skvrnitá (Somatochlora flavomaculata), šídlo červené (Aeschna isoceles), šídlo
luční (Brachytron pratense), šídlatka tmavá (Lestes dryas) – výskyt slabých populací
(jedinců) byl zjištěn především na tůních a jiných vodních plochách v nivě Pšovky
v kokořínské části CHKO. Obvykle se jednalo o tůně vytvořené Správou, obnova a
tvorba tůní tak výrazně přispívá k udržení příp. rozšíření populací těchto vzácných
druhů. V dokeské části se hojněji vyskytují v mokřadech v okolí Máchova jezera,
Břehyňského rybníka či Hradčanských rybníků (obdobně jako další vzácnější druhy).
Ploštice
bruslařka severská (Gerris lateralis), hladinatka stinná (Microvelia buenoi), klešťanka
žlutočárná (Sigara hellensii), bruslařka říční (Aquarius najas), klopuška Adelphocoris
ticinensis, ploštička Lasiosomus enervis, klešťanka nejmenší (Micronecta minutissima)
– vzácné druhy vyskytující se ve stojatých či tekoucích vodách, mokřadech a olšinách.
Některé druhy obývají také uměle vytvořené tůně a jejich vytváření výrazně přispívá ke
zlepšení jejich podmínek.
ploštička Ischnocoris angustulus, vroubenka Dicranocephalus medius, lovčice vřesovištní
(Nabis ericetorum), klopuška Phytocoris insignis – všechny uvedené druhy jsou vzácné
a byly zjištěny v kokořínské části CHKO na hranách skal v oblastech borů reliktního
charakteru (PR Vlhošť, PP Stříbrný vrch, PP Martinské stěny) a/nebo na malých
stepních ploškách v jiných místech (PR Kokořínský důl, PP Mrzínov). Obvykle byly
zjištěny pouze v několika jedincích a velikost jejich populací a trendy nejsou přesně
známy. Jejich ochrana spočívá především v ochraně biotopů. To bylo zajištěno
vyhlášením výše uvedených MZCHÚ a ponecháním některých území prozatím
přirozenému vývoji. Na lokalitách mimo reliktní bory (PP Mrzínov, PR Kokořínský důl)
probíhá na vybraných stepních a lesostepních ploškách občasné odstraňování náletu a
likvidace trnovníku akátu. Jiná opatření nejsou zřejmě prozatím nutná.
Brouci
tesařík alpský (Rosalia alpina) – těžištěm výskytu jsou bučiny Malého a Velkého Bezdězu,
Slatinné vrchy. Druh s možností potenciálního šíření na další lokality (Velká a Malá
Buková, Pecopala...) v případě zachování vhodné struktury lesních porostů. Druh
závislý na dlouhodobě vhodném způsobu hospodaření, který zajistí dostatek starých a
nejlépe osluněných stromů, v tomto případě především buků.
Motýli
modrásek hořcový (Maculinea alcon) – na Kokořínsku se vyskytuje m. hořcový Rebelův
(M. a. rebeli) vázaný svým vývojovým cyklem na ohrožený hořec křížatý (Gentiana
cruciata), a to v početné populaci v PP Na oboře a v populacích omezených nízkou
početností hořce v PP Mrzínov a u Bylochova. Management PP i plochy u Bylochova je
prováděn tak, aby co nejvíce podporoval výskyt hořce a zároveň co nejméně narušoval
71
vývojový cyklus modrásků (mozaiková seč, kosení mimo období od poloviny června do
poloviny srpna, zachování mravenišť). Prozatím se podařilo podpořit populaci hořce
v PP Na oboře a zamezit úbytku na zbylých 2 lokalitách. Přesná početnost populací
není známa, pravidelně jsou nalézána vajíčka.
modrásek bahenní (Maculinea nausithous) a modrásek očkovaný (Maculinea teleius) – oba
druhy se vyskytují v méně početných populacích především v severním cípu kokořínské
části CHKO v okolí Ronova a Vlhoště na vlhkých loukách a v dokeské části např. v okolí
Novozámeckého rybníka a v NPP Jestřebské slatiny. Populace jsou ohrožovány
nevhodně prováděným zemědělským hospodařením (termíny sečí, plošné seče). Na
některých menších plochách provádí Správa CHKO vlastní management spočívající
v pruhovém kosení ve vhodných termínech.
Mihulovci a ryby
mihule potoční (Lampetra planeri) - vyskytuje se ojediněle v Ploučnici a zřejmě i v přítocích.
mník jednovousý (Lota lota) - vyskytuje se v povodí řeky Ploučnice, a to dosti hojně, je i
uměle vysazován.
piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) - vyskytuje se na vhodných úsecích toku Ploučnice.
sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) – v Pšovce v Kokořínském dole a níže po proudu
mimo CHKO se vyskytuje početná populace resp. hybridně diploidně polyploidní
komplex obsahující diploidní jedince sekavce podunajského s polyploidními jedinci
s částí genomu sekavce písečného (C. taenia). Jedná se o jednu z největších populací
v ČR, jejíž zachování je jedním z významných cílů ochrany přírody v CHKO. Probíhá
zde pravidelný výzkum. Nejdůležitějším opatřením je zachování přirozeného vodního
režimu a také ochrana při manipulacích s vodní hladinou v rybnících, které sekavci také
často využívají. Při stavbě nového rybníka Štampach a odbahnění rybníka Harasov byly
postaveny rybí přechody (1 bypass, 1 klasický rybí přechod). Jejich účinnost nebyla
prozatím zkoumána.
Obojživelníci
mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) – v kokořínské části CHKO vzácný druh, ojedinělý
výskyt je znám i z dokeské části v oblasti NPR Břehyně-Pecopala. Pravidelné
rozmnožování je v současnosti známo bohužel jen z jediné oblasti pramenů
Křenovského potoka (Kokořínsko). Naposledy cca kolem roku 2000 byly zjištěny larvy i
v okolí pramenů Pšovky. Na jiných místech jsou občasně nalézáni dospělci. Bohužel i
přes řadu opatření (především tvorba drobných tůněk u pramenišť) se nepodařilo
výrazně zlepšit stav populace tohoto druhu.
blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), čolek velký (Triturus cristatus) – oba druhy se
v kokořínské části CHKO vyskytují v početnější populaci pouze v nebeském rybníčku u
Veselí na západním okraji CHKO. Lokalita byla Správou CHKO vykoupena od
soukromého vlastníka, stala se EVL pro čolka velkého a jsou na ní pravidelně
obnovovány různě velké tůně pro obojživelníky. Početnější populace blatnice jsou
známy z NPR Novozámecký rybník (i z vytvořených tůní), zatímco čolek velký byl zjištěn
v NPP Swamp a okolí Hradčanských rybníků.
čolek obecný (Lissotriton vulgaris), č. horský (Mesotriton alpestris), skokan hnědý (Rana
temporaria), s. štíhlý (R. dalmatina) – tyto druhy jsou spolu s ropuchou obecnou
nejčastějšími druhy vyskytujícími se na Kokořínsku i Dokesku. Jejich populace jsou
početné a vyskytují se prakticky na celém území CHKO. Tvorbou a obnovou tůní a
tůněk v kokořínské části došlo k výraznému a prokazatelnému rozšíření a nárustu jejich
populací.
ropucha obecná (Bufo bufo) – jeden z nejpočetnějších obojživelníků, který na rozdíl od
většiny předchozích druhů využívá především větší vodní nádrže. Při jarních migracích
jsou pravidelně instalovány zábrany podél silnice v Kokořínském dole (Lhotecký rybník)
a je zajištěn sběr a přenos migrujících jedinců. Obdobně tomu je na hranicích CHKO
72
V Dubé. Na dalších místech jsou instalovány v době tahu cedule upozorňující na jarní
tah ropuch. Počet přenesených (a tudíž i migrujích) ropuch podél Lhoteckého rybníka je
každý rok jiný a kolísá v rozmezí cca 1 000-10 000 jedinců.
skokan skřehotavý (Pelophylax ridibunda) – na Kokořínsku vzácnější druh, který sem proniká
podél vodních toků (Liběchovka, Pšovka). Jeho výskyt významně podpořila tvorba tůní,
do kterých se rozšířil z území mimo CHKO. Na Dokesku typický obyvatel rybníků a
nádrží.
rosnička zelená (Hyla arborea) – na Kokořínsku velmi vzácný druh známý jen z okolí
Vlhoště. Rozmnožování prokázáno pouze v malém nebeském rybníčku ve Hvězdě pod
Vlhoštěm. Zdejší populace navazuje na bohatší populace v okolí Holanských rybníků
mimo CHKO. V dokeské části v současnosti zřejmě v okolí Dolanského rybníka.
ropucha zelená (Pseudepidalea viridis) – opět velmi vzácný druh. Občasný výskyt dospělců
na různých místech. Pravidelný výskyt několika jedinců v tůňkách v rybníčku ve Veselí.
ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) – nejvzácnější a nejohroženější obojživelník
dotčeného území. Vázán na drobné tůně a louže v sukcesně raných stadiích
v současnosti podmíněných zejména těžbou. Vyskytuje se pouze v loužích a tůňkách
v těžbou zasažených plochách v okolí Provodína.
Plazi
užovka obojková (Natrix natrix) – na vhodných stanovištích (tůně, rybníky a jejich okolí) velmi
častý druh. Jeho výskytu napomohlo i budování tůní a nárůst populací obojživelníků.
ještěrka obecná (Lacerta agilis) – opět na vhodných otevřených stanovištích relativně častý
druh. Nejsou pro něj prováděna žádná speciální opatření.
ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) – ve srovnání s předchozím druhem na Kokořínsku
velmi vzácný plaz nalézaný občasně v severní části a početněji v dokeské části CHKO.
užovka hladká (Coronella austriaca) – poměrně častý, i když skrytým životem žijící had, který
se vyskytuje na otevřených slunných stanovištích a v okolí lidských sídel (rekreační
chalupy).
zmije obecná (Vipera berus) – v dokeské části na vhodných stanovištích (mokřady) relativně
častý had, zatímco v kokořínské se v současnosti nevyskytuje. Početnější výskyt např.
v oblasti NPP Jestřebské slatiny, NPR Novozámecký rybník, okolí Břehyňského rybníka.
Ptáci
bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), ťuhýk
obecný (Lanius collurio) – druhy využívající k hnízdění zemědělské pozemky a jejich
okraje. Jsou do značné míry ovlivňovány zemědělským hospodařením i obnovou
dlouhodobě neobhospodařovaných pozemků. Druhy zasluhují větší pozornost i
s ohledem na možnost eliminace nevhodných zásahů na zemědělských pozemcích.
bukač velký (Botaurus stellaris) – vzácně hnízdící (2 páry) v NPR Novozámecký rybník, pro
podporu populace bylo započato s rozčleněním rozsáhlých monotónních porostů rákosu
mělkými kanály (NPR Novozámecký rybník).
čáp bílý (Ciconia ciconia) – hnízdění nezaznamenáno. V roce 2010 byla umístěna podložka
pro hnízdo na komínu ve Mšeně.
čáp černý (Ciconia nigra) – stabilní hnízdní populace v počtu více než 5 párů. Lokace hnízd
není známa, vzhledem k utajování kroužkovateli – tento stav zvyšuje riziko nevhodných
zásahů v rámci hospodaření v lese. V roce 2005 došlo k pádu jednoho hnízda i
s velkými mláďaty a k jejich úhynu. V místě původního hnízda byla instalována
podložka, která do současné doby nebyla obsazena.
datel černý (Dryocopus martius) – evropsky významný druh, početná hnízdní populace,
rozšířen plošně po celé CHKO.
dudek chocholatý (Upupa epops) – v poslední době pouze ojedinělá pozorování, ale zato i
v hnízdní době. Vzhledem k rostoucí míře pastvy včetně pastvy koní lze předpokládat
73
zahnízdění. Pro podporu hnízdění je třeba chránit starší stromy s dutinami v blízkosti
pasených ploch.
holub doupňák (Columba oenas) – pravidelně hnízdící, zejména v bučinách. Početnost
bohužel není podrobněji sledována. Pro zajištění stabilní hnízdní populace je klíčová
ochrana doupných stromů zejména v listnatých porostech.
husa velká (Anser anser) – v současné době nehnízdí. V minulosti zde byla jedna
z nejpočetnějších populací v ČR. Pro podporu populace se realizují repatriační projekty
s vypouštěním ptáků a managementová opatření (např. rozčlenění rákosin mělkými
kanály až do vodní plochy rybníka, kosení).
chřástal malý (Porzana parva) – doložen výskyt u Rozprechtic v hnízdní době. Lze
předpokládat i výskyt na jiných místech. Tento druh by si zasloužil speciální pozornost,
vzhledem k negativnímu vývoji jeho populace v rámci ČR.
chřástal polní (Crex crex) – volající samci zaznamenáváni zejména v severní části
Kokořínska a na Dokesku. Není sledován management hnízdních lokalit.
jeřáb popelavý (Grus grus) – Dokesko je klíčovou lokalitou výskytu v ČR, nejpočetnější
populace (10–15 párů).
kavka obecná (Corvus monedula) – hnízdní populace pravděpodobně vymizela.
V posledních 10 letech nebylo zaznamenáno žádné hnízdění ve skalních štěrbinách.
Vymizení hnízdní populace je v souvislosti se snižováním počtů v celé ČR.
krahujec obecný (Accipiter nisus) – stabilní hnízdní populace, desítky párů. Úspěšnost
hnízdění ovlivňuje ve značné míře predace a provádění hospodářských zásahů
v lesních porostech. Vzhledem k tomu, že hnízdí v mladých, cca 30letých porostech, je
zvýšené riziko zničení hnízda při provádění probírek – je třeba evidovat a kontrolovat
hnízdní lokality.
krkavec velký (Corvus corax) – druh početně hnízdící i s početnou nehnízdící populací
(v roce 2008 cca 100 ex. v průběhu celého roku v okolí Medonos).
křepelka polní (Coturnix coturnix) – druh mizející, závislý na skladbě plodin. Počet hnízdících
párů a jejich lokace se může mezi roky značně lišit v závislosti na zemědělském
hospodaření.
kulíšek nejmenší (Glaucidum passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus) – druhy vázané
na doupné stromy (výstavky) a starší věkové kategorie lesa až do doby rozpadu. U sýce
rousného jsou objevovány nové hnízdní lokality. U kulíška nejmenšího je známo několik
hnízdních lokalit, početnost populace nebyla cíleně sledována. V porostech je díky
početné populaci datla černého dostatek dutin pro hnízdění. Pro sýce rousného byly
v kokořínské části vyvěšeny budky.
lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) – evropsky významný druh, zaznamenán v hnízdní době
např. v PR Vlhošť.
lejsek malý (Ficedula parva) – druh, o jehož početnosti nejsou téměř žádné údaje, kromě
náhodných záznamů. Pro zjištění početnosti je třeba provést cílenou kontrolu vhodných
lokalit (bučin).
lelek lesní (Caprimulgus europaeus) – pravidelný výskyt na vhodných lokalitách. Nebyl
proveden cílený průzkum početnosti, odhad je cca 20-30 párů v kokořínské části,
zatímco jedna z nejpočetněších populací v ČR (cca 50 párů) leží na Dokesku. Jedná se
především o plochy v minulosti intenzivně využívané (ovlivňované) vojenskou technikou
(např. Vrchbělská střelnice, Hradčanské letiště). V současnosti dochází k razantní
sukcesi a degradaci vzhledem k tomuto druhu. Analogický problém u skřivana lesního
(Lullula arborea).
luňák červený (Milvus milvus), luňák hnědý (Milvus migrans) – ojediněle hnízdící zejména
v lesních porostech v okolí rybníků.
orel mořský (Haliaeetus albicilla) – nejpočetnější severočeská populace 3-5 párů na
Českolipsku (v dokeské části CHKO 2-3 páry).
74
potápka černokrká (Podiceps nigricollis) – ojedinělě hnízdící. Často hnízdí v koloniích racka
chechtavého. K výrazné podpoře populace by přispěla obnova hnízdní kolonie racka
chechtavého na Novozámeckém rybníce, která v minulosti čítala 10 000 párů.
V současné době racek chechtavý hnízdí ojediněle i v důsledku absence ostrovů (2
ostrovy vybudovány v roce 2008).
rybák obecný (Sterna hirundo) – v současnosti nehnízdící, příčinou může být i absence
vhodných prostor pro hnízdiště (stabilní nebo plovoucí ostrovy).
sokol stěhovavý (Falco peregrinus) – hnízdí od roku 2001 v kokořínské části a od roku 2004
v dokeské, v současné době je známo hnízdění 4 párů, lze předpokládat i hnízdní
výskyt na dalších lokalitách. Všechna hnízda jsou umístěna na skalách a předtím byla
obsazena krkavcem velkým. Úspěšnost hnízdění z velké části ovlivňuje predace
(zjištěna opakovaná predace kunou a výrem velkým), negativní vliv rekreačních aktivit
na úspěšnost hnízdění nebyl zjištěn, ačkoliv ho nelze vyloučit. V území jsou další
vhodná stanoviště, po jejichž zatraktivnění (odclonění vhodných skalních stěn,
podložky…) by se mohl počet hnízdících párů zvýšit.
strnad luční (Miliaria calandra) – zjištěno několik desítek jedinců zimujících na Ješovicku.
Počet hnízdících párů není znám, druh by si zasloužil větší pozornost.
sýček obecný (Athene noctua) – v posledních letech nezaznamenán. Existuje jeden údaj o
možném hnízdění ve Mšeně, který nebyl potvrzen. V posledních letech dochází
k hnízdění ve výškových budovách ve městech. Není vyloučeno opětovné osidlování
vhodných lokalit. Pro tento druh lze umisťovat speciální budky na vhodné budovy
(doposud nebylo realizováno).
včelojed lesní (Pernis apivorus) – stabilní hnízdní populace v počtu min. 5 párů.
volavka bílá (Egretta alba) – v posledních letech pravidelný výskyt v mimohnízdní době,
zejména na rybníce Lhotka a na rybnících v dokeské části. Výskyt souvisí s rostoucími
počty volavek v rámci celé ČR.
výr velký (Bubo bubo) – početná hnízdní populace v celém území CHKO v počtu 10–15
párů. Území Kokořínska je velmi vhodné pro hnízdění tohoto druhu.
žluna šedá (Picus canus) – evropsky významný druh, zaznamenána na několika místech.
Početnost není známa.
žluva hajní (Oriolus oriolus) – ve vhodných porostech výskyt po celém území CHKO,
zejména v lužních porostech podél mokřadů.
Savci
letouni – Kokořínsko i Dokesko je pro svou pestrost, mozaikovitost a množství skal velmi
příznivým prostředím pro populace letounů. Jejich výskyt je pravidelně monitorován na
zimovištích a zároveň jsou pravidelně sledovány letní kolonie netopýra velkého (Myotis
myotis). Za poslední období nedošlo v případě zimovišť k výrazným změnám, zatímco
v případě jedné ze dvou sledovaných letních kolonií netopýra velkého došlo
k výraznému nárůstu početnosti (pravděpodobně přesunem z jiné kolonie). V případě
největší kolonie je pravidelně odstraňován trus, neboť se jedná o kolonii v půdních
prostorách činžovního domu. Pro ochranu druhů vázaných na dutiny ve stromech jsou
v porostech určených ke smýcení označovány vybrané doupné stromy, které jsou
ponechávány. Následné kontroly vyvěšených budek pro netopýry neprokázaly jejich
výraznější využívání a ve vyvěšování není nadále pokračováno.
3.9. Invazní a expanzivní druhy
Podle § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. je geograficky nepůvodní druh rostliny nebo
živočicha takový druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. Za
druhy invazní jsou považovány druhy nepůvodní, které jsou schopny šířit se samovolně na
75
další lokality a zapojovat se do přirozené původní vegetace či ji zcela vytlačit. Druhy
expanzivní jsou druhy domácího původu, které se také samovolně šíří na další lokality a na
místa, která pro ně nejsou přirozená.
Zatímco v případě severní části CHKO je relativně nízké zastoupení invazních druhů
dáno nízkým osídlením v minulosti a celkovou vysokou zachovalostí biotopů, tak v případě
jižní části je to relativní izolovanost od hlavních koridorů šíření (nivy větších řek, významnější
silniční a železniční tahy) a také nepřítomnost větších aglomerací. I přesto se v území šíří
mnoho nepůvodních druhů, které mají a nebo by mohly mít negativní vliv nejen na původní
druhy, ale na celá společenstva.
3.9.1. Invazní a expanzivní druhy rostlin
V kokořínské části probíhá od r. 1997 systematicky monitoring výskytu invazních druhů.
Lokality jsou zpracovány do gisové databáze, která je průběžně aktualizována. Nejčastějším
invazním druhem jsou křídlatky (Reynoutria spp.). Největší koncentrace lokalit je
v Kokořínském dole a v blízkosti města Dubá. Likvidace tohoto druhu je velmi obtížná. Mezi
lety 1999 a 2010 došlo k vymizení druhu pouze na několika málo lokalitách. Na ostatních byl
porost značně redukován. Na některých místech byla navázána spolupráce s majitelem
pozemku, který provádí likvidaci a kontrolu výskytu. U většiny lokalit byla od roku 2010
likvidace a kontrola přerušena, takže v nadcházejících letech je třeba provést novou revizi
lokalit. U tohoto druhu dochází v poslední době nejčastěji k nálezu nových lokalit. Dalším
problematickým druhem je bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). Jeho
největší lokality jsou u Tuhaně, Nebužel a Střezivojic. Další výskyty jsou minoritní, jedná se o
populace jen několika jednotlivých rostlin. Některé lokality se v průběhu téměř 15 let podařilo
úspěšně zlikvidovat, jinde likvidace pokračuje a je třeba provést novou revizi lokalit.
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) se vyskytuje především v blízkosti vodních toků
a ploch. Největší populace tohoto druhu se nachází u Nových Osinalic a na hranici CHKO
mezi Chodčí a Dolní Zimoří. Její likvidace probíhá mechanicky a některé lokality se podařilo
zcela zlikvidovat a na dalších byla populace výrazně redukována.
Od r. 2007 se k těmto druhům přiřadil i kolotočník ozdobný (Telekia speciosa, Vojtěchov,
okolí Tubože), jehož výskyt zatím neohrožuje okolní společenstva, a javor jasanolistý (Acer
negundo), který se vyskytuje prozatím velmi omezeně (Lhotka-nádraží, Beškovský důl,
Tupadly) a je zhruba od roku 2010 intenzívně likvidován na všech místech výskytu.
V teplejších částech CHKO se vyskytuje i trnovník akát (Robinia pseudacacia), který byl
v minulosti záměrně vysazován a nyní se na lokalitách udržuje a šíří na místa nová. Akát
výrazně ovlivňuje druhové složení bylinného patra a vytváří téměř monodominantní porosty,
zarůstá mimo jiné botanicky významná území, především cenné výchozy skal. Tento druh je
likvidován v přírodní památce Ronov, kde nejsou v blízkosti známy další zdrojové lokality, a
také dochází k jeho likvidaci na hranách skal v přírodní památce Želízky s výskytem kosatce
bezlistého.
V území byly zaznamenány kromě výše uvedených tyto expanzivní a invazní druhy:
borovice vejmutovka (Pinus strobus) – v lesních porostech, roztroušeně, místy hojně, není
žádoucí ji nadále vysazovat. Je vhodné zavést monitoring na místech s jejím výskytem a
vyhodnotit její šíření na lokalitách, především s ohledem na pískovcové skály. Druh se šíří
např. v Kokořínském dole nebo v okolí Stříbrného vrchu.
dub červený (Quercus rubra) – vzácně vysazován do lesních porostů.
hasivka orličí (Pteridium aquilinum) – hojný druh vyskytující se v návaznosti na lesní
společenstva, odkud expanduje do lesních lemů a okrajů popř. až do často cenných lučních
biotopů a vzácně i jinam. Je častým průvodcem lesních pasek nebo světlých lesů. Vytváří
76
rozsáhlé prosty a v době vegetačního optima zcela přerůstá a zastiňuje ostatní vegetaci
(bylinné patro). Kvůli systému propojených oddenků je velmi obtížné rostlinu likvidovat.
jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) – v současnosti je běžně vysazován do lesních porostů
(především nivy, vlhké partie lesů, kotlíky, výchozy skal) a podél cest. Místy začíná
expandovat do okolní vegetace a v důsledku toho dochází ke změnám bylinného patra
(šíření do bezlesí, zastínění skal).
laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus) – významný polní plevel a druh rumišť v blízkosti
obcí, zatím bez známek invaze do přirozených společenstev.
lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) – roztroušeně na celém území, více se vyskytuje
v okolí Tubože, Konrádova, Nedvězí, Vrabcova. Vyhledává neobhospodařované loučky,
příkopy cest, často se vyskytuje v blízkosti obcí jako pozůstatek po pěstování apod. Na
lokalitách místy vytváří rozsáhlejší porosty.
netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) – asijská rostlina vyskytující se roztroušeně až
hojně na celém území. Do lesních borových komplexů proniká mnohem pomaleji, často je
rozšiřována lesní technikou nebo při údržbě lesních cest. Na lokalitách vniká do bylinného
patra a často vytváří (sub)dominantu a v případě zlepšení podmínek (prosvětlení, snížení
kompetice ostatních druhů) v letním aspektu naprosto dominuje. Nebyla prováděna žádná
opatření k omezení výskytu. Vzhledem k tomu, že v území jsou lokality zcela bez výskytu
tohoto druhu, je možné uvažovat o její likvidaci na botanicky cenných plochách, aby nedošlo
k jejímu dalšímu šíření (již potlačována v přírodní památce Osinalické bučiny).
ostružiníky (Rubus sp. div.) – Jejich šíření je celorepublikový jev pravděpodobně související
s eutrofizací a synantropizací krajiny. Největší problémy způsobují v lesním hospodářství,
kde musí být pravidelně vyřezávány nebo likvidovány herbicidem, dokud mladé stromky
neodrostou. Obsazují však i okraje lesů a dlouhodobě neobhospodařované louky.
ostřice třeslicovitá (Carex brizoides) – druh velmi často expandující do přirozených i
polopřirozených (převážně neobhospodařovaných) mokřadních společenstev (potoční olšiny,
vlhké louky), kde vytváří velmi husté porosty téměř bez účasti dalších druhů. Původní druhy
rychle ustupují, až následně zcela zmizí. Ostřice třeslicovitá se vyskytuje roztroušeně až
hojně na celém území, k menšímu šíření dochází v mokřadních lesích při delším poklesu
zamokření.
rákos obecný (Phragmites australis) – expansivní druh vyskytující se na mokřadních
plochách.
třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) – druh v současné době v ČR silně expanduje, na
území CHKO se vyskytuje roztroušeně až hojně. Druh snadno osidluje bezlesé plochy. Na
obsazených místech se velmi rychle rozšiřuje a vytváří rozsáhlé, téměř monodominantní
porosty. Ze všech expanzivních druhů lze tento hodnotit jako nejvíce problematický.
vodní mor kanadský (Elodea canadensis) – druh šířící se vodní cestou, byl zaznamenán
v Pšovce a následně i ve vodní nádrži Lhotka.
vratič obecný (Tanacetum vulgare) – více se šíří na suchých biotopech, v území zatím
nevytváří větší porosty.
zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), zlatobýl obrovský (Solidago gigantea) – druhy
vyskytující se roztroušeně v okolí Želíz, Tupadel, Zimořského dolu a Dubé.
77
V dokeské části CHKO není prozatím výskyt invazních druhů podrobně zmapován. Je
známo několik malých lokalit křídlatky (Reynoutria spp.), z nichž ty významnější jsou
pravidelně likvidovány. Znám je výskyt netýkavky žlaznaté (Impatiens glandulifera) z nivy
Ploučnice. Její likvidace je však s ohledem na neustálý přísun z horních částí povodí
diskutabilní. Borovice vejmutovka (Pinus strobus) se vyskytuje v lesních porostech, nicméně
její rozšíření není podrobněji známo. Je vhodné zavést monitoring na místech s jejím
výskytem a vyhodnotit její šíření na lokalitách, především s ohledem na pískovcové skály.
Vodní mor kanadský se šíří v PR Hradčanské rybníky (větší porosty jsou např. ve
Strážovském rybníku, v Břehyňském rybníku jenom minoritně), dále byl zaznamenán na
několika místech v Ploučnici. Především v okolí obcí roste netýkavka malokvětá, lupina
mnoholistá se nejvíce vyskytuje v okolí Hradčanského letiště; na obdobná stanoviště jsou
vázány i invazní celíky. Na některých místech se intenzívně šíří také střemcha pozdní
(Prunus serotina) a jasan pensylvánský (Fraxinus pennsylvanica).
Rozšířena je třtina křovištní, která snadno osidluje bezlesé plochy v bývalém výcvikovém
prostoru, např. Hradčanské letiště, suchá místa v okolí Novozámeckého rybníka a
Jestřebských slatin. V poslední době se začíná šířit i v oblasti Hradčanských stěn. Ostřice
třeslicovitá se vyskytuje roztroušeně až hojně na celém území, k menšímu šíření dochází
v mokřadních lesích kolem Břehyně a na Jestřebských slatinách, např. v okolí železniční
trati.
3.9.2. Invazní a nepůvodní druhy živočichů
Z nepůvodních druhů zvěře působí negativně na lesní ekosystémy především muflon (Ovis
musimon) a daněk skvrnitý (Dama dama). Z šelem je nutné zmínit norka amerického
(Mustela vison), který má často velmi negativní vliv na faunu. Prozatím byl v CHKO zjištěn
pouze u Rozprechtického rybníka u Dubé. Ojediněle byl také zaznamenán výskyt psíka
mývalovitého (Nyctereutes procyonoides) a vyloučit nelze výskyt mývala severního (Procyon
lotor). Z hlodavců je znám výskyt nutrie (Myocastor coypus) a ondatry pižmové (Ondatra
zibethicus). Výraznější vliv na faunu však u těchto druhů nebyl zjištěn.
Rybářskými organizacemi zde byly a dosud jsou vysazovány nepůvodní druhy ryb, které
se následně mohou stát velkým problémem. Jsou to např. amur bílý (Ctenopharyngopodon
idella), tolstolobik bílý (Hypophtalmichthys molitrix) či síh severní (Coregonus maraena),
siven americký (Salvelinus fontinalis) či sumeček americký (Ameiurus nebulosus) a také
další evropské druhy, které však lze považovat v tomto území za nepůvodní, jako je např.
ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) a hlavatka podunajská (Hucho hucho). U
většiny vodních ploch na Dokesku bylo také prováděno náhodné a divoké vysazování ryb
armádou. Další dva invazní druhy, které dokáží výrazně ovlivnit složení ichtyofauny, a to
střevlička východní (Pseudorasbora parva) a karas stříbřitý (Carassius auratus), se ve
větších rybnících v dotčeném území zatím neuplatňují. Negativní vliv má především
vysazování ryb do tůní vytvářených či obnovovaných Správou pro rozmnožování
obojživelníků. V tomto případě jsou často vysazovány i problematické invazní nepůvodní
druhy jako sumeček americký či karas stříbřitý.
V případě bezobratlých existuje velké množství nepůvodních či invazních druhů, většina
z nich však nemá výraznější vliv na původní společenstva. Níže je uvedeno několik
vybraných příkladů nepůvodních bezobratlých živočichů.
Písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum)
Drobný plž zavlečený do Evropy z Nového Zélandu. V současnosti zejména v nižších
polohách ČR běžný druh, který se rychle šíří a obsazuje zejména biotopy s nižší trofií a
písčitým až kamenitým substrátem (vodní toky, pískovny). I přes vysokou abundanci na
některých lokalitách (Pšovka, Liběchovka) nebyl prozatím prokázán výraznější negativní vliv
na místní malakofaunu.
78
Plzák španělský (Arion lusitanicus)
Invazně se šířící větší plž. Postupně obsazuje jak ruderální stanoviště, tak také vlhčí bezlesá
stanoviště v celé CHKO. Pokud by jeho abundance na přírodě blízkých stanovištích výrazně
vzrostla, mohlo by dojít k výraznějšímu ovlivnění biocenóz.
Rak pruhovaný (Orconectes limosus)
Zavlečený severoamerický druh, který se do ČR rozšířil především Labem ze sousedního
Německa, kam byl vysazen. Vzhledem k tomu, že je agresivnější a zároveň odolný vůči
„račímu moru“, vytlačuje původní druhy. Prozatím byl prokázán v dolním toku Pšovky (okolo
Lhoteckého rybníka). Jeho výskyt způsobil i přenesení původce račího moru (houba
Aphanomyces astaci) a vyhynutí téměř celé populace raka říčního (Astacus astacus) a raka
bahenního (Astacus leptodactylus) v Pšovce. V dokeské části CHKO byl potvrzen ve starých
pískovnách v Provodíně (podobně jako želva nádherná - Trachemys scripta).
3.10. Neživá příroda
Území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj je lokalitou bohatou na přítomnost zajímavých a
hodnotných geologických a především geomorfologických prvků. Důležitost a význam
geomorfologie prostoru dokládá i fakt, že rozmanité povrchové tvary v pískovcích byly jedním
z hlavních důvodů pro vyhlášení CHKO Kokořínsko.
Území CHKO se typem reliéfu nejen výrazně odlišuje od okolních území, ale
představuje i specifický typ pískovcového reliéfu se stupňovitým uspořádáním strukturně
denudačních plošin a hustou sítí kaňonovitých údolí, jaký se v jiném území v ČR
nevyskytuje. Základní rysy reliéfu tvoří plošiny a údolí, vypouklé tvary se vyskytují převážně
na neovulkanitech. Dobře zde lze sledovat vývoj zarovnaného plošinného reliéfu a údolních
tvarů. Bohatě zastoupeny jsou i mezo- a mikroformy pískovcového povrchu, jedinečné jsou
zejména pokličky (Kokořínský důl), železité inkrustace (Kamenný vrch, Špičák, u Dobřeně,
Hvězdy aj.), výklenky (Tisícový kámen, Krápník, u Korců aj.) a pseudoškrapy (především
střední část CHKO). V CHKO se nevyskytují rozsáhlá plošinná skalní města, zastoupen je
typ okrajového svahového skalního města (např. Planý důl, Rač, Bročky aj.). Vzácnější formy
jsou skalní brány a okna, častější jen v Kokořínské vrchovině.
Nejznámějším a nejrozsáhlejším územím s převažujícím geomorfologickým motivem
ochrany je PR Kokořínský důl. Osou rezervace je údolí potoka Pšovky, zaříznuté do
kvádrových (křemenných) pískovců středního turonu. Nestejná rozpustnost různých tmelů a
odolnost vůči erozi (zvláště přítomnost poloh železitých pískovců a slepenců) umožnily vznik
kaňonovitých údolí a roklí se skalními stupni, menších skalních měst (u Mšena, Vojtěchova)
a dalších geomorfologických mezoforem jako římsy, skalní brány, okna, výklenky a jeskyně a
zejména pokličky. Ty jsou v klasickém vývoji zastoupeny při ústí kaňonu Močidla do
Kokořínského dolu. Reliéfotvorný potenciál Pšovky tkvěl především v erozi a denudaci
materiálu a zformování kaňonovitého údolí (střední pleistocén) a akumulační činnosti na
středním až dolním toku (svrchní pleistocén).
Menší území bohaté na železité inkrustace, pseudoškrapy, voštiny, pískovcové
stalagmity s miskou na vrcholu, kamenné hodiny atp. se nachází v okolí pískovcové plošiny
s vrcholem Husa (PP Husa). Jedná se o sklaní hřbet složený ze středně až hrubozrnného
křemenného pískovce s akumulovanými železivci (limonit).
Přírodní památkou s obdobnou geologickou stavbou je i Kamenný vrch u Křenova.
Skalní hřbet prosycený železitými (limonit) inkrustacemi, je puklinami rozdělen do bloků,
jejichž rozšíření svědčí spolu s úpatními balvanovými haldami o intenzivním pleistocénním
mrazovém zvětrávání.
Skály tvořené kvádrovými pískovci s vrchními proželezněnými partiemi s reliktním
rozvolněným borem jsou částí předmětu ochrany v PP Stříbrný vrch a PP Martinské stěny.
Chemické a mechanické zvětrávání je patrné na stěnách v podobě voštin a sklaních říms.
Zachovalé skalní defilé je dobře patrné v lokalitách PP Stráně Hlubokého dolu a PP
Stráně Truskavenského dolu.
79
Geomorfologicky zajímavá je i 13 m vysoká skalní jehla tvořená silně proželeznělými
kvádrovými pískovci v PP Špičák u Střezivojic. Tento útvar je významný značnou koncentrací
různých tvarů železivců (růže, trubice, krusty) na malé ploše.
Významnými krajinnými dominantami na severu kokořínské části CHKO jsou vrcholy
Ronov a Vlhošť (PP a PR). Ronov je solitérní čedičový kužel. Na jeho svazích je možné najít
nepravidelně se vyskytující suťová pole a kamenná moře. Vrchol Vlhošť je z hlediska stavby
složitější. Převažují zde znělce (centrální část), pískovce, prachovce a čediče. Pískovcové
plochy jsou bohaté na pseudoškrapy, výklenky a jiné dutiny.
Vypreparované suky terciérních vyvřelin Velký a Malý Bezděz (NPR) se výrazně
uplatňují i v dálkových pohledech. Velký Bezděz tvoří deskovitě odlučný sodalitický fonolit
(znělec), lom na Malém Bezdězu odkrývá sloupcovitě odlučnou horninu. Vyvřeliny pronikly
částečně prokřemenělými pískovci středního turonu a slíny svrchního turonu. Na severním
svahu V. Bezdězu je puklinová ledová jeskyně, v jejím sousedství odkrytá malá bazaltová
intruze.
Dalším výrazným neovulkanickým vrchem je Lysá skála (PP Provodínské kameny),
prostřední z řady tří čedičových kuželů tvořených sloupcovitě odlučným olivínickým čedičem.
Typické jsou hojné uzavřeniny minerálů (olivín, diopsid, chromspinel, magnetit) a útržků
hornin z podloží intruze (svory, ruly, žuly, norit). Tvar kopce byl dotvořen těžbou čediče na
štěrk.
Historicky-geologickou lokalitou je Novozámecký rybník (NPR), skalní propusti na
Bobřím potoce a pod hrází jsou vysekány v odolných křemenných pískovcích jizerského
souvrství. Podobně upravené výpusti (ale menšího rozsahu) jsou i u Břehyňského rybníka a
Máchova jezera.
Bývalou PP Krápník (zrušena 26. 3. 2001) tvoří jeden z největších skalních převisů v ČR
s vyvinutými prvky mikroreliéfu (voštiny a skalní dutiny).
Mezi lokality vedené na seznamu ČGS jako významné na území CHKO patří ještě Psí
kostel, chodbovitá, větvící se jeskyně vzniklá vyvětráním méně odolného pískovce mezi
dvěma polohami silně vápnitého pískovce s rekrystalovaným kalcitovým tmelem. Nedaleko je
Skalní brána (Panina brána či Ženská brána), která vznikla stejným způsobem. Zajímavé
skalní útvary se nacházejí i v dalších částech Hradčanských stěn (Tvarožník, Poklička).
V CHKO se nachází velké množství dalších geologicky významných objektů, které
nejsou součástí MZCHÚ ani speciálně evidovány ČGS. Převládají samozřejmě pískovcové
tvary různých úrovní (od údolních systémů s více patry skal po voštiny), nezřídka jsou však
doplněny i průniky neovulkanitů.
Případné ohrožení stávajících chráněných prvků neživé přírody je zčásti eliminováno
vyloučením těžební činnosti dotýkající se výše zmíněných lokalit. Studie Spudila a Štefka
(2002) posoudila ložiska černého uhlí, uranu, helia, sklářských a cihlářských písků jako
obtížně přístupná, v současnosti nerentabilní či nahraditelná jinými ložisky vně CHKO.
Potenciální ohrožení stávajícího stavu zajímavých geomorfologických lokalit je případně
možné zvýšeným turistickým tlakem na lokalitu (dále rozvedené v kapitolách věnovaných
rekreaci a turistice) či poškozením při lesní těžbě (pro těžbu stromů na úpatí skal a mezi
skalními bloky v ochranných lesích a v I. zóně platí pravidla dohodnutá s lesními správami,
díky nimž by k poškozování skal nemělo docházet).
3.11. Územní systémy ekologické stability (ÚSES)
Územní systém ekologické stability je dle zákona č. 114/1992 Sb. vzájemně propojený
soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují
přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systémém ekologické
stability. Hlavním cílem územních systémů ekologické stability je zejména: vytvoření sítě
relativně ekologicky stabilních území, ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní
krajinu, zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny a zachování či
podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiverzity).
80
Vytváření územního systému ekologické stability je podle § 4 odst. (1) zákona č.
114/1992 Sb. veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.
Kostra ekologické stability
Pro účely ÚSES je stávající kostra ekologické stability na území CHKO dochována
v dostatečném rozsahu a s vhodným umístění jednotlivých prvků, proto je také pro
vymezování ÚSES využívána. Pouze v náhorních polohách zemědělské krajiny (okolí Dubé,
okraje jižní části CHKO – Mšensko, Brocensko a v okolí Provodínských kamenů) je kostra
ekologické stability nedostatečná, a je nutné častější zakládání nových prvků pro zajištění
funkčnosti ÚSES.
Stav zpracování dokumentace ÚSES
Koncepce ÚSES, z které Správa CHKO vychází, a to zejména pro účely územně
plánovacích dokumentací a pozemkových úprav, je dána v Mělnickém okrese podkladem:
„Okresní generel ÚSES Mělník – sever“, autor: Ing. Milena Morávková, datum: 11/1998.
Tento generel byl Správou CHKO v r. 1999 schválen jako plán ÚSES.
Pro kokořínskou část CHKO zasahující do Libereckého kraje byla zpracována
„Aktualizace a revize vymezení regionálního a lokálního ÚSES na území liberecké části
CHKO Kokořínsko“ zpracovatel: Geo Vision spol. s r. o., autor: RNDr. Ing. Miroslav Hájek,
datum: 2010. Obě výše uvedené dokumentace jsou kvalitní dokumentací, které odpovídají
dnešním standardům pro podklady ÚSES. Při zpracování územních plánů a komplexních
pozemkových úprav jsou výše uvedené dokumentace ÚSES Správou CHKO požadovány
k zapracování.
Pro dokeskou část CHKO (okres Česká Lípa) je problematika ÚSES komplexně
zpracována v „Koncepci ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje“ zpracovatel:
LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy, autor: ing. Jan Hromek, datum: 2004 (dále jen
„Koncepce“), která je promítnuta do nově schválených ZÚR kraje. Koncepce vychází z ÚTP
nadregionálního a regionálního ÚSES z roku 1996 upřesněného Institutem regionálních
informací, s. r. o., Brno, k 30. 11. 2000 a z revizí ÚSES v kompetenci bývalých OkÚ Liberec a
Česká Lípa. Sjednocuje systém v území kraje v kompetenci krajského orgánu ochrany
přírody i s návaznostmi vně, a to bez ovlivňování následné odborné projektové přípravy,
která podle tohoto řešení upřesní prvky systému dle aktuálního stavu (katastr nemovitostí,
jednotky prostorového rozdělení lesa dle platných LHP/LHO, stanovištní poměry,
majetkoprávní vztahy…). Koncepce ÚSES hodnotí a konstatuje nedostatky vymezení
skladebných částí systému v řešeném území v několika okruzích, které jsou určeny
k následnému projektovému i realizačnímu řešení. Standardním problémem jsou územní
střety s jinými současnými i navrhovanými liniovými jevy (doprava, sítě technické
infrastruktury ap.), kdy Koncepce v návrhové části lokalizuje místa těchto střetů. U
navrhovaných staveb je ve většině případů střet řešitelný za předpokladu oboustranných
kompromisů stanovených podmínkami již ve fázi projektové přípravy (přemostění,
zatrubnění, zahloubení), a to za součinnosti s orgány ochrany přírody. Na území je ÚSES ve
všech biogeografických významech vymezen dostatečně (s výjimkou navržených
interakčních prvků), s návazností na ÚTP nadregionálního a regionálního ÚSES, a je
průběžně zapracován v ÚPD obcí.
Pouze na menším území CHKO v Ústeckém kraji jsou k dispozici jen starší generely
ÚSES, jejichž kvalita neodpovídá současným nárokům. Jde o generel ÚSES pro správní
obvod města Štětí nazvaný „Generel lokálního systému ekologické stability krajiny Štětí“,
z roku 1994; a druhým generelem ÚSES je „Plán místního územního systému ekologické
stability krajiny katastrálních území obcí Snědovice, Bylochov, Křešov...“, z roku 1996, který
řeší území správního obvodu obce Snědovice.
Na území CHKO Kokořínsko - Máchův kraj je Správa CHKO příslušná k vymezení a
hodnocení lokálního a regionálního ÚSES. Nadregionální ÚSES náleží ve věcech vymezení
81
a hodnocení do gesce Ministerstva životního prostředí. MŽP zajistilo v roce 2010
prostřednictvím AOPK ČR revizi a aktualizaci nadregionálního ÚSES (na území celé ČR).
Popis prvků ÚSES
Následující výčet nadregionálních a regionálních prvků vychází ze ZÚR krajů. ÚSES
nadregionální, regionální i lokální úrovně je součástí mapové přílohy č. 6.
ÚSES nadregionálního významu
Na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj jsou v současné době vymezeny dvě funkční
nadregionální biocentra (NRBC č. 41 Kokořínský důl a NRBC č. 42 Břehyně-Pecopala) a pět
nadregionálních biokoridorů (NRBK č. 15 Vědlice – Kokořínský důl, NRBK č. 17 Kokořínský
důl – Řepínský důl, NRBK č. 18 Kokořínský důl – Břehyně, Pecopala, NRBK č. 33 BřehyněPecopala - Příhrazské skály a NRBK č. 34 Břehyně-Pecopala - K19).
Nadregionální biocentra
NRBC č. 41 Kokořínský důl zaujímá (po revizi v roce 2010) rozlohu 1 308 ha. Jde o území
s jedinečnou geomorfologií, tvořenou hustou sítí kaňonovitých údolí. Dominantní jsou lesní
společenstva, dále společenstva skalních lesostepí, a v nivě vlhké louky a mokřady.
Reprezentativním společenstvem je mozaika acidofilních doubrav (L7.3) s acidofilními
bučinami (L5.4), které na hranách skal přecházejí v reliktní bory (L8.1); v zamokřených
údolních polohách jsou olšové jaseniny (L2.2) a mokřadní olšiny (L1); vzácněji v úživnějších
polohách jsou květnaté bučiny (L5.1). Z aktuální nelesní vegetace jsou bohatě zastoupeny
rákosiny (M1.1) a vegetace vysokých ostřic (M1.7), na skalách štěrbinová vegetace
silikátových skal (S1.2), na lučních biotopech vlhká tužebníková lada (T1.6) a ve vodních
tocích (např. potok Pšovka) a nádržích (např. rybník Stříbrník) makrofytní vegetace (V4).
Biocentrum je většinou území součástí PR Kokořínský důl a EVL Kokořínsko.
NRBC č. 42 Břehyně-Pecopala zaujímá přibližně rozlohu 2938 ha. Zahrnuje jak biotopy
lesní - rašelinné bory (L10.2) a smrčiny (L9.2), borové doubravy (L7.3), acidofilní bučiny
(L5.4), mokřadní olšiny (L1), tak formace mokřadů (M1.7), silikátových skal (S1.2), vřesovišť,
pramenišť, rašelinišť (R2.3) a také vodní plochy (V1F). Biocentrum je součástí EVL
Jestřebsko-Dokesko a zasahují sem dvě rezervace NPR Břehyně-Pecopala a PR
Hradčanské stěny.
Nadregionální biokoridory
NRBK č. 15 Vědlice – Kokořínský důl – reprezentují hlavně lesní společenstva. Od NRBC
č. 41 Kokořínský důl až k hranici CHKO probíhá osa borová, která dále pokračuje jako
mezofilní hájová. Do osy jsou vloženy regionální biocentra (dále jen RBC) č. 1282 Osinaličky
a RBC č. 1248 Truskavenský důl a také několik lokálních biocenter. Biokoridor propojuje
kostru ekologické stability, je trasován v údolní poloze. Vedle dominantních lesů vede také
přes louky, remízy a pole. Koridor prochází EVL Kokořínsko a z části PR Kokořínský důl.
NRBK č. 17 Kokořínský důl – Řepínský důl – na území CHKO (polovina trasy) má
biokoridor dvě osy, mezofilní bučinou (dolní část svahu) a borovou (sleduje lokality pásu
pískovcových skal). Biokoridor vede údolím Pšovky a využívá kostru ekologické stability.
Téměř celý biokoridor je součástí EVL Kokořínsko a PR Kokořínský důl. Do osy je vloženo
RBC č. 1232 Nebuželský důl a také několik lokálních biocenter.
NRBK č. 18 Kokořínský důl – Břehyně, Pecopala – propojuje kokořínskou část CHKO
s dokeskou, téměř celá trasa vede lesními porosty, pouze v místech, kde biokoridor opouští
území CHKO dochází ke křížení se silnicí III. třídy. Do borové osy, která sleduje hrany skal,
je vloženo RBC č. 1231 Vrátenská hora, RBC č. 1244 Velký a Malý Bezděz a několik
lokálních biocenter. Biokoridor prochází EVL Kokořínsko, Slatinné vrchy, Velký a Malý
Bezděz a stejnojmenou NPR.
82
NRBK č. 33 Břehyně-Pecopala - Příhrazské skály - jihovýchodním směrem od NRBC č. 42
Břehyně-Pecopala k RBC č. 1240 „Radechov“ (již mimo zájmové území) vede 7,5 km dlouhý
NRBK tvořený rozsáhlými kulturními bory na stanovištích kyselých borů, místy je jen
částečně funkční či funkční. Biokoridor částečně zasahuje do EVL Jestřebsko-Dokesko.
NRBK č. 34 Břehyně-Pecopala - K19 – vede severovýchodním směrem od NRBC č. 42
Břehyně-Pecopala, jedná se o lesní (borový) biokoridor, který je částečně funkční,
v řešeném území prochází úsek o délce 6,5 km. Biokoridor částečně zasahuje do EVL
Jestřebsko-Dokesko.
ÚSES regionálního významu
Regionální biocentra
Na území CHKO je vymezeno 11 funkčních biocenter, obvykle jde o přirozené nebo přírodě
blízké biocenózy s převážně lesními porosty: RBC č. 1231 Vrátenská hora, RBC č. 1232
Nebuželský důl, RBC č. 1248 Truskavenský důl, RBC č. 1282 Osinaličky, RBC č. 1286
Plošina Rač, RBC č. 1287 Beškovský kopec, RBC č. 1288 Čap, RBC č. 1302 Vlhošť, RBC
č. 1366 Meandry Ploučnice, RBC č. 382 Novozámecký rybník, Konvalinkový vršek a RBC
č. 1244 Velký a Malý Bezděz. V roce 2011 vydáním ZÚR Středočeského kraje bylo na území
kokořínské části vymezeno další regionální biocentrum č. 531570 Bukový vrch.
RBC č. 1231 Vrátenská hora – biocentrum s převahou lesních porostů (borové doubravy,
acidofilní příp. květnaté bučiny a bory), na jihu též ovsíkové louky s roztroušenými křovinami,
v jižní části vrchol Vrátenské hory sopečného původu s bývalým lomem. Územím je součástí
EVL Kokořínsko a prochází zde NRBK č.18.
RBC č. 1232 Nebuželský důl – v území převážují lesní podrosty (především borové
doubravy) s pískovcovými skálami, biocentrum zahrnuje i část nivy řeky Pšovky
s jasanoolšovými luhy, mokřady a vlhkými pcháčovými loukami. Území je součástí EVL
Kokořínsko a PR Kokořínský důl, prochází jím NRBK č. 17.
RBC č. 1248 Truskavenský důl – lesní porosty se zastoupením borových doubrav a
acidofilních bučin, do území částečně zasahuje PP Želízy a prochází jím NRBK č. 15.
RBC č. 1282 Osinaličky – lesní společenstva acidofilních bučin, borových doubrav a borů,
zastoupeny jsou i vřesoviště. Územím prochází NRBK č. 15 a z biocentra vycházejí dva RBK
č. 633 a 627. Biocentrum je součástí EVL Kokořínsko.
RBC č. 531570 Bukový vrch – zachovalá lesní společenstva borových doubrav, biocentrem
prochází RBK 633 a je součástí EVL Kokořínsko.
RBC č. 1286 Plošina Rač – převážně lesní biocentrum (borové doubravy, příp. acidofilní
bučiny) s pískovcovými skálami (Rač), při západním okraji do území zasahuje tok
Liběchovky s jasanološovými luhy a ovsíkovými loukami. Na biocentrum navazuje RBK č.
626, území je součástí EVL Kokořínsko.
RBC č. 1287 Beškovský kopec – lesní biocentrum (borové doubravy a acidofilní bučiny),
pískovcové skály, území je součást EVL Kokořínsko, navazují RBK č. 613 a 631.
RBC č. 1288 Čap – lesní porosty s převahou borových doubrav, borů a vegetací silikátových
skal, pískovcové skály, pískovcový suk na vrcholu Čap. Z biocentra vycházejí RBK č. 626 a
614. Území je součást EVL Roverské skály.
83
RBC č. 1302 Vlhošť – výrazný znělcový vrchol s okolními lesy, převažují bučiny (květnaté i
acidofilní), pod vlastním vrcholem Vlhoště též suťové lesy. Z biocentra vychází tři RBK č.
608, 609 a 614. Území je součástí PR Vlhošť a EVL Ronov-Vlhošť.
RBC č. 1366 Meandry Ploučnice - je funkční biocentrum lokalizované severozápadně od
NRBC č. 42, jeho hranice jsou zpřesněny dle hranic pozemků i LHP a tvoří ho mozaika
vodních ploch, luk a lesů.
RBC č. 382 Novozámecký rybník, Konvalinkový vršek - je taktéž funkční biocentrum,
upřesněné dle LHP a hranic pozemků, a tvoří ho biotopy vodní, mokřadní, luční i lesní. Je
propojeno s NRBC č. 42 regionálním biokorodorem č. 611.
RBC č. 1244 Velký a Malý Bezděz – zahrnuje dva znělcové vrcholy obklopené acidofilními i
květnatými bučinami, součástí je stejnojmená NPR i EVL. Na biocentrum navazuje RBK č.
676 a prochází tudy NRBK č. 18.
Regionální biokoridory
Regionální biokoridory (dále jen RBK) jsou na území CHKO následující: RBK č. 627, RBK
č. 633, RBK č. 628 (část mimo CHKO), RBK č. 631, RBK č. 632 (menší část v CHKO), RBK
č. 613 (část mimo CHKO), RBK č. 626, RBK č. 614, RBK č. 609 (část mimo CHKO), RBK
č. 608 (část mimo CHKO), RBK č. 611 a RBK č. 676. V Koncepci Libereckého kraje je
změněn RBK č. 658 Mimoň-Břehyně, který je nově (až po hranici dokeské části CHKO)
součásti NRBC č. 42. Za hranicí CHKO nadále pokračuje jako RBK 658. Biokoridory jsou
většinou funkční (v určitých úsecích jsou pouze částečně funkční), tvořené převážně lesními
společenstvy.
RBK č. 627 – propojuje RBC č. 1282 Osinaličky s RBC 1286 Plošina Rač, lesní a luční
biokoridor
RBK č. 633 – lesní koridor, který propojuje RBC č. 1282 Osinaličky a NRBC č. 41 Kokořínský
důl
RBK č. 614 – lesní biokoridor, propojuje RBC č. 1302 Vlhošť s RBC č. 1288 Čap
RBK č. 609 – úsek BK na území CHKO převážně lesní, propojuje RBC č. 1302 Vlhošť s RBC
Žižkův vrch Bažantnice (již mimo CHKO)
RBK č. 608 – na území CHKO lesní a luční biokoridor, propojuje RBC č. 1302 Vlhošť s RBC
č. 1303 Velké háje (mimo CHKO)
RBK č. 626 – vodní, luční i lesní biokoridor, propojuje RBC č. 1288 Čap s RBC č. 1286
Plošina Rač
RBK č. 613 – propojuje RBC č. 1287 Beškovský kopec s RBC č. 1301 Skalní město (již
mimo CHKO), převážně lesní biokoridor
RBK č. 631 – propojuje RBC č. 1287 Beškovský kopec s NRBC č. 41 Kokořínský důl, lesní,
luční, vodní biokoridor
RBK č. 628 – územím CHKO vede jen krátký úsek, lesní a luční BK, propojuje RBC č. 1282
Osinaličky s RBC č. 1281 Žerka (mimo CHKO)
RBK č. 632 – územím CHKO vede jen krátký úsek, propojuje NRBC č. 41 Kokořínský důl a
RBC č. 1243 Strašín-Žebický (mimo CHKO)
RBK č. 611 – propojuje RBC č. 382 Novozámecký rybník, Konvalinkový vršek s EVL
Břehyně-Pecopala, je to funkční biokoridor, vymezený dle ÚTP na lesních pozemcích a má
délku 3 km. Do jeho trasy jsou vložená dvě lesní LBC (č. 127 Dokeské pískovce a mokřady existující, funkční, a č. 128 Dokeské pískovce a mokřady - existující, částečně funkční).
RBK č. 676 – propojuje RBC č. 1244 Velký a Malý Bezděz s NRBK 33 Břehyně-Pecopala Příhrazské skály, vede východním směrem od RBC č. 1244 v délce 3,5 km. Jedná se o
vymezený, funkční biokoridor, tvořený stanovišti kyselého borůvkového boru. V prostoru
bývalé střelnice probíhá výchova porostu.
84
ÚSES lokálního významu
Síť lokálního ÚSES je částečně funkční. Navržena byla tak, aby došlo k maximálnímu využití
kostry ekologické stability. Kromě doplnění funkční sítě ÚSES především v enklávách orné
půdy byly lokální biocentra doplněny také do tras nadregionálních a regionálních biokoridorů
(složené biokoridory). Změny nefunkčních prvků na funkční probíhají zejména po schválení
komplexních pozemkových úprav. Ve většině obcí je schválen průběh lokálního ÚSES
v územních plánech či je připravován nový již se zapracovanou revizí.
Realizace ÚSES v krajině
Vlastní realizace prvků ÚSES probíhá přednostně v zemědělských polohách, zejména
v návaznosti na komplexní pozemkové úpravy. V období 2005-2012 byly Správou CHKO
doplněny nefunkční části čtyř lokálních biokoridorů (u Chodče LBK 47, u Vidimi LBK 11, u
Nových Tupadel LBK 32 a u Tachova LBK 326/327) a založeno mnoho interakčních prvků
jako stromořadí či vegetační pásy (Deštná, Dubová Hora, Blatečky, Vojtěchov aj.).
Potenciální konflikty mohou nastat v k. ú. Provodín, kde dochází k těžbě písku a na části
k. ú. Hradčany, kde se nachází letiště (na hranici řešeného území).
3.12. Krajinný ráz
Kapitola byla zpracována na základě výtahu z odborných studií: Vorel, I. a kol., 2008:
Preventivní hodnocení území CHKO Kokořínsko z hlediska krajinného rázu a Preventivní
hodnocení Dokeska z hlediska krajinného rázu (Vorel, I. a kol., 2007).
Obecná charakteristika
Kokořínsko je malebnou kulturní krajinou s vyrovnaným zastoupením kulturních a přírodních
hodnot, jejíž rázovitost je určena romantickým geniem loci pískovcových skal. Z hlediska
výškové členitosti je Kokořínsko oblastí členité pahorkatiny, která na severu přechází do
charakteru členité vrchoviny. Oblast je jedinečná specifickou geomorfologií s převahou
kyselých kvádrových pískovců středního turonu, které vytvářejí síť plošin a údolí, na jejichž
hranách se vytvořila skalní bludiště, pokličky, skalní brány či okna a další útvary takové formy
a rozsahu, jaké nelze nalézt v žádné jiné pískovcové oblasti v České republice. Skrze
pískovcové kry pronikají na povrch neovulkanická tělesa, která tvoří dominanty krajiny –
Vlhošť, Ronov, Vrátenská hora, Nedvězí a Maršovický vrch.
Krajina v dokeské části CHKO je charakteristická členitou pahorkatinou, rozmanitostí
přírodních podmínek, rozsáhlými lesními porosty a řídkou hustotou osídlení. Základní
krajinnou matrici oblasti určují lesní porosty (většinou kulturní bory). Druhou spoluurčující
krajinnou složkou jsou vodní prvky – tok Ploučnice, Máchovo Jezero, Břehyňský rybník,
Novozámecký rybník a navazující mokřadní biotopy.
Z hlediska kulturně-historického je kokořínská část CHKO specifická unikátním
krajinným rázem kulturní krajiny s vyrovnaným zastoupením lesní a nelesní půdy, historicky
podmíněnou absencí průmyslu a rozumným zemědělským využíváním v závislosti na reliéfu
krajiny. Pro oblast je typické značné zastoupení lidové architektury jak roubené, tak i zděné,
která je jedinečná nikoli sama o sobě, ale především svým harmonickým propojením s okolní
krajinou v rámci historické sítě osídlení, které se v celé oblasti rozvíjelo v harmonii s okolní
krajinou, takže se zde dnes nachází řada architektonicky unikátních sídel, často i památkově
chráněných. Vedle architektury roubené a zděné (používající často řezané pískovcové štuky)
najdeme zejména v severní části patřící do Libereckého kraje i stavby hrázděné.
Na Dokesku zaujímají sídla, urbanizované a industrializované plochy pouze malou
rozlohu. V krajinné matrici jsou další významnou složkou vizuálně otevřené segmenty krajiny,
v některých případech s různými fázemi sukcesního vývoje biotopu. Tyto segmenty odkazují
na bývalé nebo současné zemědělské využití či osídlení. Enklávy bezlesí ve sníženinách
umožňují výhledy na panoramata krajiny či průhledy na krajinné scenérie.
85
Specifické rysy krajinného rázu
Terénní reliéf
Kokořínsko je typem krajiny, kde se terénní reliéf výrazně podílí na scénické působivosti
krajinné scény. Neobyčejná členitost, výraznost přírodních podmínek a nápadnost terénních
dominant společně s velkým podílem lesních porostů dává krajině neobyčejnou scénickou
bohatost a působivost.
Reliéf v Kokořínské části CHKO lze označit za strukturní stupňovinu s hustou sítí
kaňonovitých údolí doplněnou neovulkanity (subvulkanity), které jsou soustředěny v okolí
Dubé a severně od Mšena, a které se výrazně uplatňují ve tvarech krajiny (Vrátenské hory,
Vlhošť, Nedvězí, Velký Beškovský kopec, Špičák, Koňský vrch, Dubová hora, Supí hora či
Ronov).
Kokořínsko je známé především jako malebná krajina dotvářená rozmanitostí
pískovcových skal. Staré názvy Dubské a Mšenské Švýcarsko naznačují již dávno objevené
krásy zdejšího kraje. Přírodní skalní útvary vytvořené zejména na úbočích dolů vytvářejí
často zvláštní skalní útvary vzniklé selektivním zvětráváním různě odolných vrstev pískovce
– pokličky, které se staly také symbolem CHKO. Tyto skalní útvary jsou nejlépe vyvinuty v
Přírodní rezervaci Kokořínský důl. Některé skalní útvary byly člověkem často upravovány, ať
už z důvodů ryze praktických – vytvoření skalních obydlí (Staráky, Nedamy, skalní mlýn
Hlučov), či uměleckých (sochařské výtvory Václava Levého v okolí Želíz). Přestože
pískovcové skály a skalní útvary (pokličky, skalní brány, okna a také pseudoškrapy a voštiny)
jsou pro Kokořínsko typické, tak dominanty krajiny tvoří obvykle ojedinělé průniky vyvřelých
hornin z období třetihor.
Z hlediska prostorového uspořádání a geomorfologie tvoří specifické území v západní
části Dokeska výběžek Provodínské pahorkatiny, který je na východě ukončený výraznou
krajinnou dominantou Provodínských kamenů. Na ně k východu navazuje zalesněný masiv
Hradčanské pahorkatiny s výraznou sítí údolí a roklí. Sever Hradčanské pahorkatiny
ohraničují členité hřbety zvané Hradčanské stěny. Na jihozápadě navazuje Jestřebská kotlina
s Máchovým jezerem. Severně od výše uvedeného území ve směru východ-západ prochází
niva meandrující Ploučnice. Východní a jihovýchodní území oblasti zabírá Bezdězská
vrchovina, s výraznými výškovými rozdíly a se souvislými lesními porosty.
Lesnatost a enklávy kulturní krajiny
CHKO Kokořínsko je ve srovnání s okolní zemědělsky využívanou krajinou charakteristická
především větším zastoupením lesů, přičemž pravděpodobně celých 72 % plochy lesních
porostů je tvořeno dřevinami přirozené druhové skladby. Bohatá lesnatost a tradiční
dochované osídlení tohoto kraje způsobuje jeho neobvyklou zachovalost a ojedinělou krásu.
Lesní celky prostupují a obklopují enklávy kulturní krajiny, zejména na vyvýšených
plochách nad zaříznutými údolí a v okrajových partiích CHKO. Enklávy bezlesí umožňují
výhledy na dominanty krajiny, odkud je možno vnímat celková panoramata krajiny, která jsou
– stejně jako detailní přírodě blízké scenérie zaříznutých kaňonů a skalních bludišť (měst) –
pro tuto krajinu určující.
Zemědělské plochy reprezentované ornou půdou jsou v území soustředěny zejména v
okrajových částech CHKO. Schéma přírůstků a úbytků ukazuje, že v posledních letech
docházelo spíše k nevelkému úbytku zemědělských ploch a zvětšování ploch zalesnění.
Území Dokeska je z větší části zalesněno, pouze na západě jsou odlesněné plochy
v okolí sídel Provodín, Veselí, Heřmaničky a Vlčí Důl.
Kulturní dominanty
Vzhledem k platformě terénního reliéfu nemá území Kokořínska centrální (hlavní) kulturní
dominantu. Pro severní část území je nejvýraznější dominantou vrch Ronov se zříceninou
86
stejnojmenného hradu. V centrální části Kokořínska jsou další kulturní dominanty: hrad
Kokořín a zámek Houska. Hrad Kokořín, který představuje jeden ze symbolů Kokořínska,
má současnou romantizující podobu z počátku 20. století. Renesanční zámek Houska byl
přestavěný z původně gotického hradu. Hrad Kokořín a zámek Houska se významně
uplatňují v rámci dílčích dálkových průhledů.
Na Kokořínsku se vyskytuje též řada dalších dílčích dominant, zejména staveb kostelů
na vyvýšených polohách (kostel sv. Vojtěcha v Kruhu, kostel sv. Jiří na Hradsku, kostel sv.
Martina ve Vidimi, kostel sv. Jakuba Většího v Bořejově, kostel Všech svatých ve
Stvolínkách, kostel Nalezení sv. Kříže v Dubé, evangelický kostel v Nebuželích), zámek ve
Vidimi, rozhledna v areálu Slavína v Tupadlech, pozůstatky skalních hrádků (Čap, Pustý
zámek), i technické stavby (vodárna ve Vidimi, rozhledna na Vrátenské hoře).
Na území Dokeska je zásadní kulturní dominantou hrad Bezděz na stejnojmenném
vrchu, který se nachází v jihovýchodní části nového území CHKO.
Osídlení a struktura sídel
Stávající struktura osídlení vznikala na Kokořínsku v průběhu tisíciletí od doby kamenné až
do konce středověku, kdy byla základní síť dobudována. Osídlování se šířilo od Labe v údolí
Liběchovky a směrem na Mšensko paralelně s obchodními cestami ze středních Čech do
Lužice. Z těchto základních údolních tras se postupně odpojovaly podružné cesty směrem
do vyšších poloh, které byly zastavovány řidčeji (více kap. 2.8. Vývoj osídlení).
Typy sídel určovala doba, v níž se zakládaly, a jejich situování v krajině – sídla údolní,
sídla v rovině či mírně svažité poloze. Podle půdorysného uspořádání existují v oblasti různé
druhy zástavby (vsi návesní včetně koncových lesních návesnic, vsi lánové, vsi ulicové,
velkou skupinu tvoří obce smíšené se starší návsí a mladšími ulicovkami nebo menšími
shluky sociálně slabší zástavby či nepravidelná nebo rozptýlená zástavba).
Vlastní architektura obydlí není na celém území CHKO jednotná. Prolínají se zde různé
typy lidové architektury bez možnosti přesnějšího územního vymezení (více kap. 4.6.
Výstavba). Nedílnou součástí a jedním z charakteristických prvků vývoje obydlí v CHKO jsou
umělé jeskyně, skalní obydlí i tzv. skalní mlýny.
Členění území na oblasti a místa krajinného rázu a jejich charakteristika
Prostorové a charakterové členění území Kokořínska a Dokeska je odvozeno od
charakterových odlišností pozorovatelných vizuálně v obrazu krajiny, zejména od georeliéfu,
vegetačního krytu a charakteru osídlení.
Členění části Kokořínsko (oblasti a místa krajinného rázu):
OKR A – Vlhošť – Dubová Hora
MKR A.1 Blíževedly-Holany
MKR A.2 Hvězda-Domašice
MKR A.3 Loubí
OKR B – Údolí Liběchovky
MKR B.1 Dubá
MKR B.2 Bylochov
MKR B.3 Brocno
MKR B.4 Ješovice
MKR B.5 Deštná
MKR B.6 Chudolazy
MKR B.7 Tupadly
OKR C – Beškovský kopec – Vrátenská hora
MKR C.1 Panská Ves – Blatce
MKR C.2 Týn-Žďár
MKR C.3 Houska-Nosálov
87
OKR D – Supí hora
OKR E – Spálený vrch – Vidim
MKR E.1 Vidim
MKR E.2 Sitné
MKR E.3 Vysoká
OKR F – Kokořínský důl
MKR F.1 Tubož
MKR F.2 Vojtěchov
MKR F.3 Kokořín
MKR F.4 Mšeno
MKR F.5 Kanina
MKR F.6 Nebužely
Členění části Dokesko (oblasti a místa krajinného rázu):
OKR A.1. Jestřebská kotlina
MKR A.1.1 Kotlina Robečského potoka
MKR A.1.2 Kotlina Břehyňského potoka
OKR A.2 Hradčanské a Provodínské skály
MKR A.2.1 Provodínské kameny
MKR A.2.2 Hradčanské bučiny
OKR A.3. Povodí Ploučnice
MKR A.3.1 Heřmaničky
MKR A.3.2 Hradčanské rybníky
OKR A.4. Bezděz
MKR A.4.1 Bezdězská vrchovina
MKR A.4.2 Skalská tabule
Oblasti krajinného rázu (OKR) mají identifikované hlavní znaky spoluvytvářející krajinný ráz a
v návrhové části jsou stanoveny základní cíle a podmínky ochrany identifikovaných znaků.
Charakteristika oblastí krajinného rázu
U oblasti krajinného rázu „OKR A – Vlhošť – Dubová Hora“ je vizuální charakteristika –
projev znaků přírodních, kulturních a historických charakteristik v krajinné scéně – velmi
výrazná a rozlišitelná. Základním rysem je rozdílnost charakteru krajiny v severozápadním
cípu CHKO s otevřenější krajinou s dominantou Ronova, vypínající se nad sníženinou
Bobřího potoka s působivými scenériemi Holanských rybníků, a přechod do lesnatého území
skalního města s výraznou dominantou Vlhoště na okraji. Vizuálně otevřená krajina na
severu umožňuje vnímání výrazných symbolů krajiny – Ronova a Vlhoště, ale většina území
má nepřehledný charakter se zářezy skalnatých údolí směřujících převážně od
severozápadu k jihovýchodu (Vlhošťský důl, Dlouhý důl, Spálený, Valečský, Kraví, Komáří,
Čapský). Sídla jsou rozmístěna většinou po obvodu lesnatého území skal a jsou orientována
do okrajů zemědělsky využitelné krajiny. K jihovýchodu přechází celek A méně výraznou
partií krajiny do celku B, jehož osou je koridor říčky Liběchovky. Krajinná scéna vyniká
nejenom výrazností horizontů s terénními dominantami uplatňujícími se především v
panoramatech okrajových poloh a v pohledech z exteriéru, ale též působivostí a bizarností
skalních partií a zaříznutých údolí (dolů) v interiéru celku. Výrazná je harmonie zástavby a
krajinného rámce, která vytváří významné estetické a kulturní hodnoty.
Určujícím rysem vizuální charakteristiky „OKR B – Údolí Liběchovky“ je uzavřenost
zahloubeného údolí Liběchovky, otevírajícího se do krátkých bočních údolí přítoků.
Prostorové otevření představuje údolí Zakšínského potoka výrazně ovlivňující výraz krajinné
scény severní části krajinného celku. Na západě navazuje na mohutný lesnatý koridor
Liběchovky a jejích bočních údolí náhorní poloha zemědělské krajiny s poměrně
velkoplošnou strukturou polí a lesů. V pohledech k východu se otevírají širší panoramata s
lesnatými horizonty Kokořínska. Charakteristickým rysem obrazu krajiny je na jedné straně
88
přítomnost velkých lesních celků provázejících tok Liběchovky a oddělujících jej od okrajů
zemědělské krajiny a na druhé straně poměrně neklidný charakter údolí, ve kterém leží ve
stísněném prostoru vedle sebe cenné přírodní polohy (PR Mokřady dolní Liběchovky) a
frekventovaná silnice, cenné lokality lidové architektury (Medonosy, Chudolazy) a zástavba
bez většího počtu významnějších architektonických a památkových hodnot (Želízy, Tupadly).
Koridor údolí Liběchovky se projevuje jako soustava vzájemně vizuálně oddělených prostorů
sledujících zákruty říčky.
Vizuální charakteristika „OKR C – Beškovský kopec – Vrátenská hora“ je specifická
a odlišná od ostatních částí Kokořínska. Síť kaňonovitých údolí rozřezávajících krajinu je
provázena výraznými lesnatými výšinami a hřebeny. Jedná se v západní části oblasti o masiv
Beškovských kopců (474 m n. m.) s hřebenem, táhnoucím se k jihovýchodu a o Houseckou
vrchovinu s členitým lesnatým masivem Vrátenské hory (508 m n. m.). Reliéf je poměrně
výrazný a vytváří rozlišitelné siluety, zdůrazněné navíc kulturními dominantami – zámkem
Houska a rozhlednou na Vrátenské hoře. Značné převýšení hlavních vrcholů vytváří
dynamický obraz krajiny a dojmově prohlubuje a dramatizuje scenérie zaříznutých údolí.
Tento segment krajiny vyniká značnou odloučeností, klidem a absencí frekventovaných
komunikací. Vesnická zástavba vyniká jedinečnými soubory lidové architektury a harmonií
zástavby a krajinného rámce.
„OKR D – Supí hora“ vyplňuje vnitřní část CHKO a představuje nejvýraznější charakter
nepřehledné lesnaté skalní krajiny s dramatickými údolími a drobnými náhorními bezlesými
polohami s velmi řídkým venkovským osídlením a s obcemi vynikajícími dochovanou
urbanistickou strukturou a stavbami lidové architektury. Krajina vyniká jedinečnými přírodními
i estetickými hodnotami, uzavřeností prostorů zaříznutých údolí a překvapivými scenériemi
členité prostorové skladby. Obce, jakými jsou např. Nedvězí, Střezivojice, Nové Osinalice
nebo Vidim, vytvářejí v krajině harmonické enklávy osídlení. Velká část území je lesnatá,
neosídlená a zemědělsky neobdělávaná, vyniká přírodě blízkými scenériemi, skalními
partiemi a skalními dominantami. Členitý skalnatý terén a lesní porosty charakterizují největší
měrou obraz této krajiny.
Oblast „OKR E – Spálený vrch – Vidim“ vytváří náhorní polohu rozřezanou hlubokými
údolími mezi koridorem Kokořínského dolu a koridorem Liběchovky. Nad pravým břehem
Pšovky leží terénní předěl – rozvodí Pšovky a Liběchovky, a proto všechna údolí
(Šemanovický důl, Truskavenský důl, Sitenský důl a další) směřují k západu, do údolí
Liběchovky. Mezi zářezy dolů se rozkládají náhorní polohy se zemědělskou půdou. Krajina
má proto větší otevřenost a větší měřítko než většina území CHKO. Vesnická sídla leží v
náhorní poloze na okrajích zemědělské půdy a mají různorodou kvalitu zástavby. Některá z
nich, jako Truskavna, Šemanovice nebo Vidim, mají dochovanou urbanistickou strukturu a
cenné stavby lidové architektury, jiné (Bosyně, Vysoká) mají vedle tradičních objektů větší
množství objektů přestavěných. Směrem k Vysoké se typický charakter krajiny vytrácí a
nabývá charakteru zemědělské krajiny s otevřenými panoramaty a s velmi různorodou
zástavbou obcí (Vysoká). Estetické hodnoty tkví v kontrastu přehledných náhorních poloh a
hluboce zaříznutých dramatických údolí, v kontrastu otevřených a uzavřených prostorů,
kontrastu širokých panoramatických pohledů a proměnlivých dílčích scenérií. Spočívají též v
působivosti přírodě blízkých scenérií skalnatých údolí a v mimořádné harmonii zástavby a
krajinného rámce (Truskavna).
Oblast krajinného rázu „OKR F – Kokořínský důl“ je jednou z oblastí krajinného rázu,
která je pro charakter CHKO zcela reprezentativní. Není to jenom kulturní dominantou hradu
Kokořín, ale také mohutností údolí Pšovky a zaříznutých bočních údolí. Vedle jedinečných
přírodních hodnot PR Kokořínský důl zahrnuje oblast i náhorní polohy přechodu lesnatého
koridoru Pšovky a bočních údolí do zemědělské krajiny. V oblasti se tak vyskytují vedle
cenných lokalit s lidovou architekturou i znaky vlivu rekreačního využití a vysoké
návštěvnosti území a rovněž zemědělské obce se zástavbou, ve které se dochoval jenom
malý počet tradičních objektů lidové architektury (Nebužely). V oblasti se vyskytují partie
skalní krajiny s vysokou estetickou atraktivností a s dominancí přírodě blízkých scenérií.
Stejně tak je zde možno nalézt venkovská sídla s vynikající lidovou architekturou a
harmonickým souladem zástavby a krajinného rámce (Olešno, Jestřebice, Tubož).
89
Oblast krajinného rázu – OKR A.1 Jestřebská kotlina je tvořená sníženinou
Břehyňského a Robečského potoka s velkými vodními plochami Břehyňského rybníka,
Máchova jezera a Novozámeckého rybníka. Jde o jižní část Máchova kraje, která je severně
výrazně ohraničená Provodínskou a Hradčanskou pahorkatinou. Krajina je cenná přírodními
hodnotami (NPR Břehyně – Pecopala, NPP Swamp, PP Konvalinkový vrch, PR Slunečný
Dvůr a NPR Novozámecký rybník). Charakteristické je střídaní otevřených segmentů a
lesních porostů s výraznými krajinnými scenériemi. Z otevřených prostorů se uplatňují
krajinná panoramata. Krajina je vizuálně ohraničená výraznými geomorfologickými
dominantami. Jedinečné přírodní a estetické hodnoty představují vodní a mokřadní biotopy
Novozámeckého a Břehyňského rybníka. Za jedinečné lze rovněž označit vizuální uplatnění
Bezdězu v průhledech mimo předmětnou oblast krajinného rázu. Negativně se z hlediska
krajinného rázu uplatňuje rekreační zástavba v okolí Máchova jezera.
Oblast krajinného rázu – OKR A.2 Hradčanské a Provodínské skály je ústřední částí
Máchova kraje s reliéfem rozčleněné pískovcové tabule. Za jedinečný znak lze označit reliéf
rozbrázděné pískovcové tabule dotvářený vulkanickými vrchy (Dub, Pec). Specifickou
součástí této tabule jsou Hradčanské stěny, se zajímavými skalními útvary. Výraznou a
jedinečnou dominantou krajinné scény západní části oblasti jsou Provodínské kameny.
Oblast krajinného rázu – OKR A.3 Povodí Ploučnice je tvořena terénní sníženinou
toku Ploučnice a Hradčanských rybníků, navazující od jihu na Hradčanskou a Provodínskou
pahorkatinu. OKR je tvořen dvěmi místy krajinného rázu. Charakter OKR je zásadním
způsobem určen přirozeným meandrujícím tokem Ploučnice. Do lesních porostů je uzavřený
koridor Ploučnice, na který jsou navázána sídla a otevřené prostory s průhledy na
Provodínské kameny (Heřmaničky), ale i Hradčanskou pahorkatinu (Veselí). Sídla jsou
prostorově harmonicky zapojená do krajinného rámce okolí. Romantický charakter má
lesnatá krajina v okolí Hradčanských rybníků.
Krajinná matrice rozsáhlé oblasti krajinného rázu – OKR A.4 Bezděz je tvořená
souvislými lesními porosty Bezdězské vrchoviny s několika otevřenými krajinnými segmenty.
Jedinečnou dominantou je vrch Bezděz, dalšími významnými vrchy jsou Slatinné vrchy a
Malá a Velká Buková. OKR je rozdělena na dvě místa krajinného rázu. Krajina s dominancí
lesních porostů je typická mírně zvlněným reliéfem s výraznými krajinnými dominanty
vulkanických suků, s výškovou členitostí charakteru vrchoviny. Jedinečným prvkem jsou
neovulkanické vrcholy Velkého a Malého Bezdězu, s typickou siluetou, vytvářející
scéničnost, jež se výrazně uplatňuje v krajině.
Přehledné vymezení oblastí krajinného rázu je vyznačeno na mapové příloze č. 12.
Charakteristika míst krajinného rázu
Místa krajinného rázu (MKR) jsou dle soustředěnosti, cennosti a významu znaků a hodnot
krajinného rázu rozděleny (delimitovány) do „pásem odstupňované ochrany“, podle nutnosti
různé přísnosti ochrany jednotlivých znaků při hodnocení vlivů navrhovaného záměru.
- Pásmo A – Území s nejvyšším stupněm ochrany krajinného rázu.
- Pásmo B – Území s vysokým stupněm ochrany krajinného rázu.
- Pásmo C – Území se zvýšeným stupněm ochrany krajinného rázu.
MKR A.1
Blíževedly-Holany zahrnuje severní okraj západního cípu CHKO.
Zemědělská krajina stoupá od sníženiny Holanských rybníků k lesnatému masivu dominanty
Vlhoště a k jedinečné dominantě Ronova. Otevírají se zde pohledy z území CHKO do okolní
krajiny a rovněž území CHKO upoutává v krajinné scéně významnými terénními
dominantami. Jedná se o krajinu velkého měřítka a výrazných kontrastů terénních dominant
v otevřených přehledných prostorech. V rámci CHKO je to krajina netypická, připomínající
spíše dynamickou krajinu jihozápadního Dokeska. Prostor A.1 je zařazen do pásma „B“
odstupňované ochrany krajinného rázu.
90
MKR A.2 Hvězda-Domašice zahrnuje nejcennější část krajiny západního výběžku
CHKO, a to lesnatou krajinu skalních měst s drobnými venkovskými sídly po obvodě
členitého a málo prostupného územní se spletí skalnatých kaňonů a bočních údolí. Je to
krajina bizarních scenérií, proměnlivé prostorové skladby, velké dynamiky a neobyčejné
členitosti. V sídlech se velmi často dochovala historická urbanistická struktura a tradiční
lidová architektura. Význačné je u těchto sídel na málo frekventovaných trasách klid a
harmonický soulad s krajinným rámcem. Prostor A.2 je zařazen do pásma „A“ odstupňované
ochrany krajinného rázu.
MKR A.3 Loubí představuje okraj východního cípu CHKO vůči zemědělské krajině
Holan, Pavlovic a Chlumu. Tento přechod je narozdíl od jiných partií CHKO pozvolný a
vyznačuje se četnými znaky estetické atraktivnosti. Je to přítomnost dramatického
skalnatého údolí Dolského potoka s Čertovou roklí, Roklicí a Dolským dolem, přičemž tato
cenná území leží již vně hranic CHKO. Vlastní okraj CHKO je rozčleněn koridory vegetace v
mírných sníženinách a rychle přechází do členitých okrajů lesního masivu Roverských skal.
V nepřehledné krajině menšího měřítka vyniká harmonie drobných sídel a krajinného rámce.
Prostor A.3 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR B.1 Dubá je segment otevřené krajiny západně od Dubé a je jediným takto
uceleným prostorem těchto dimenzí na území CHKO, který má výhradně charakter
intenzivně využívané zemědělské krajiny. Jedná se o krajinu velkého měřítka, bez
prostorového členění a prakticky bez strukturní nelesní zeleně. V panoramatech těží z
členitých horizontů okolní krajiny a z blízkosti okrajů lesních masivů. V tomto typu krajiny
nevznikají znaky estetické atraktivnosti, i když lze nalézt zajímavé dílčí scenérie. Jediným
sídlem je město Dubá s velmi různorodou zástavbou, s cennou architekturou a památkami,
ale bez výrazně určujícího významu pro pozitivní hodnoty krajinného rázu. Prostor B.1 je
zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR B.2 Bylochov leží při okraji CHKO a zahrnuje segment zemědělské krajiny.
Náhorní poloha rychle spadá do údolí Zakšínského potoka a Obrtky. Okraje lesních masivů
vnitřní části CHKO jsou velmi členité a vybíhají z nich vegetační pásy nelesní zeleně
korespondující s terénním reliéfem. Pohledy do vnitřku CHKO jsou příznivé a díky lesnatým
členitým horizontům, vznikají i pozitivní znaky krajinné scény. Vcelku však tento segment
krajiny nevyniká harmonickým měřítkem nebo jasným prostorovým vymezením. Obec
Bylochov, Nová Ves nebo Mošnice nepatří k nejatraktivnějším v CHKO, přesto však jsou
harmonicky zapojeny do krajinného rámce a objevují se v nich cenné stavby lidové
architektury. Prostor B.2 je zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR B.3 Brocno je segment zemědělské krajiny v náhorní poloze, který přechází
plynule mimo území CHKO. Charakter intenzivně využívané zemědělské krajiny nevytváří
znaky estetické atraktivnosti. Chybí strukturní prvky nelesní zeleně, měřítko je velké a nelze
hovořit o měřítku harmonickém. Zajímavé jsou pohledy k východu – přes údolí Liběchovky
do nitra CHKO. Výrazně členité okraje lesních porostů, odpovídající členitosti reliéfu, jsou
pozitivním znakem prostorového členění. Zemědělské obce mají velmi různorodý charakter
zástavby. Brocno má čitelný historický střed obce a některé cenné objekty, celkově je však
zástavba silně pozměněná dostavbami, novou výstavbou a nevytváří hodnotnou součást
charakteru krajiny. Prostor B.3 je zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného
rázu.
MKR B.4 Ješovice zahrnuje rozsáhlý lesní masiv v jihozápadním cípu CHKO. Lesní
masiv skrývá četné skalní partie, s výjimkou prostoru kolem Ješovic neobsahuje plochy
bezlesí. Možností vnímání charakteru krajiny, resp. znaků krajinného rázu je možné pouze v
lesních interiérech, které vynikají (zejména ve skalních partiích) pozitivními znaky. Prostor
Ješovic je vklíněn do okraje lesního porostu, ale otevírá se dojmově již k toku Labe. Výhledy
jsou soustředěny na technickou dominantu elektrárny Mělník. Prostor B.4 je zařazen do
pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR B.5 Deštná krajinný prostor propojuje skalní město pod Vlhoštěm s centrálním
prostorem kolem masivu Supí hory. Je to mírná, příjemná krajina bez dramatických zářezů a
bizarních skal. Vyniká v ní harmonický vztah ploch luk a pastvin vůči souvislým lesním
porostům. Tok Zakšínského potoka přitéká z rozložitých pastvin do sevřenějšího údolí
91
lemovaného skalními věžemi. Obce vynikají výraznou harmonií zapojení do krajinného
rámce a v prostoru se vyskytuje celá řada cenných objektů lidové architektury. Zatímco údolí
Liběchovky i Zakšínského potoka mají uzavřené horizonty a jasně vymezené prostory
menšího měřítka, z vyvýšených poloh se otevírají pohledy přes lesnaté horizonty. Prostor B.5
je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR B.6 Chudolazy je krajinný segment mohutného údolí Liběchovky, od Tupadel na
jihu k soutoku se Zakšínským potokem na severu. Přestavuje výrazně vymezený koridorový
prostor s lesnatými strmými svahy, ohraničený výraznými terénními horizonty, uzavírajícími
dílčí prostory zákrutů údolí vnímané z otevřených ploch nivy Liběchovky. Prostor vyniká
přírodními hodnotami koridoru potoka a přilehlých nivních poloh (PR Mokřady dolní
Liběchovky) a cenností některých partií tradiční zástavby s cennou architekturou a s objekty
lidové architektury. Koridor Liběchovky je ale také dopravním koridorem silnice I/9 se
značným provozem a vlivem na charakter zástavby (přestavby objektů). Prostor B.6 je
zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR B.7 Tupadly zahrnuje část dolního toku Liběchovky mezi obcemi Želízy a
Tupadly. Je tvořen nivou vodoteče – zřetelně ohraničenou strmými lesnatými svahy a ve
velké části vyplněnou mokřady (PR Mokřady dolní Liběchovky). Vznikají zde působivé
scenérie přírodě blízkých partií dna údolí a průhledy výrazně koridorovým prostorem údolí. V
krajině se uplatňují cenné objekty v historických obcích Želízy a Tupadly (věž zámku Slavín
v Tupadlech) včetně objektů lidové architektury a částečně dochované urbanistické struktury
obcí. Ráz krajiny také spoluurčují četné přestavěné objekty, novostavby a rekreační chaty.
Prostor B.7 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR C.1 Panská Ves – Blatce je velmi rozmanitý segment krajiny zahrnující lesnatý
masiv Beškovských kopců a členitou krajinu údolí Liběchovky na severozápadní straně a
krajinu horního toku Pšovky na jihovýchodní straně. Ze severovýchodu sem zasahuje
otevřenější zemědělská krajina jižního Dokeska. V takto rozmanité krajině vynikají vzájemně
oddělené a charakterově specifické dílčí prostory se stopami historického osídlení a s
dochovanými objekty lidové architektury uprostřed pastvin, luk a lesů. Charakteristická jsou
zaříznutá údolí se scenériemi uzavřenými strmými svahy a skalními partiemi. Krajina vyniká
odloučeností a působivostí harmonie staveb a krajinného rámce a přírodě blízkých partií.
Prostor C.1 je zařazen do pásma „A“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR C.2 Týn-Žďár zahrnuje území severovýchodního okraje CHKO. Jedná se o
enklávu zemědělské krajiny s cennými obcemi Kruh a Žďár, sevřenými mezi okraji lesních
masivů Polomených hor a Bezdězských lesů. Území je tvořeno skladbou otevřených
zemědělských ploch, lesních porostů s velmi členitými okraji, nelesní zelení a porostů
vázaných na zahlubující se údolí a další tvary reliéfu. Vzniká velmi zajímavá skladba krajiny
se souvislými lesnatými horizonty. Obce mají převážně dochovanou tradiční urbanistickou
strukturu a přítomny jsou cenné objekty lidové architektury. Prostor C.2 je zařazen do pásma
„B“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR C.3 Houska-Nosálov je velmi členitá a rozmanitá krajina s lesnatými masivem
Housecké vrchoviny s dominantami Housky a Vrátenské hory, tvořící prostorové rozhraní ke
krajině jižního Dokeska navazující na severní okraj CHKO. Hornatý lesní masiv se jižně
rozčleňuje hlubokými údolími a na plošinách se otevírají enklávy zemědělské krajiny. Prostor
je poměrně málo osídlen, velkou část území pokrývají lesní porosty. Specifickým znakem
prostoru je přítomnost kulturních dominant zámku Houska a rozhledny na Vrátenské hoře.
Prostor je na západě ohraničen skalnatým údolím Pšovky a cennými partiemi Houseckého
údolí. V členité krajině vynikají obce s objekty lidové architektury a s harmonickým zapojením
zástavby do krajinného rámce (Nosálov, Vojetín, Myší díra). Prostor C.3 je zařazen do pásma
„A“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
Místo krajinného rázu D je totožné s oblastí krajinného rázu D (viz výše). Prostor D
je zařazen do pásma „A“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR E.1 Vidim je segment s velmi výraznou strukturou terénního reliéfu. Vytváří mezi
hlubokými lesnatými údolími Vidimského dolu a Sitenského dolu náhorní plošinu – s výšinou
Vidim (348 m n. m.), která je jasně ohraničenou plochou zemědělské krajiny. Hluboká údolí,
provázená místy skalními útvary, jsou natolik široká, že vytvářejí vnitřní zcela uzavřené
92
koridorové prostory. Vzniká tak kontrast otevřené zemědělské krajiny se vzdálenými
horizonty a údolních prostorů menšího měřítka. Do krajinného prostoru zasahují při obvodu
pouze dvě sídla – Tupadly s výběžkem zástavby do Hlubokého dolu a Vidim. Vedle
upravených a přestavěných objektů (Tupadly) se v krajině projevují významné cennosti
lidové architektury a historické urbanistické struktury obcí. Prostor E.1 je zařazen do pásma
„A“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR E.2 Sitné. Okraje lesních porostů Sitenského dolu a koridor Šemanovického dolu
vymezují segment zemědělské krajiny dále prostorově rozdělený lesnatým dolem východně
přiléhajícím k obci Sitné. Na jihu je prostor ohraničen mohutným lesnatým zářezem
Truskavenského dolu. Prostor tak vyniká přítomností četných znaků a hodnot přírodní
charakteristiky. Obec Sitné, ležící ve velmi zajímavé krajinné poloze na ostrohu, má, vedle
některých cenných tradičních objektů a dochované urbanistické struktury, harmonii zapojení
do krajinného rámce částečně narušenou zemědělským areálem. Vesnická sídla ležící na
terénní hraně pravobřežního srázu Šemanovického dolu vynikají stopami dochované
urbanistické struktury a souladu zástavby s terénními podmínkami a přítomností významných
cenností lidové architektury (Truskavna). Prostor E.2 je zařazen do pásma „B“ odstupňované
ochrany krajinného rázu.
MKR E.3 Vysoká je ohraničen významnými krajinnými segmenty – Truskavenským
dolem a Kokořínským dolem; na jihozápadě přechází do otevřené zemědělské krajiny.
Zatímco severní část prostoru má velmi členitý terén s množstvím mezí, drobných lesíků a
remízů vytvářejících mozaiku zemědělské krajiny v členitém reliéfu, jižní část s velkou
zemědělskou obcí Vysoká se vyznačuje otevřeností s dalekými výhledy a absencí
prostorového členění. Charakter zástavby Vysoké a Bosyně je navzdory přítomnosti
některých cenných objektů velmi pozměněný přestavbami a novostavbami a v krajinné scéně
se projevuje pozitivně z větších vzdáleností dominantní polohou na terénním horizontu a
projevem dílčích kulturních dominant. Cíp prostoru táhnoucí se k severu sleduje okraj
Šemanovického dolu a přibližuje se k okraji Kokořínského dolu. Prostor E.3 je zařazen do
pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR F.1 Tubož zahrnuje podivuhodnou krajinu spleti údolí a hřbetů, skal, lesů a
náhorních otevřených prostorů mezi Kokořínským dolem, Konrádovským dolem a rozvodím
Pšovky a Liběchovky. Krajina vyniká rozmanitostí, prostorovou bohatostí, uzavřenými
prostory zaříznutých údolí s působivými scenériemi skalních útvarů, vyhlídkami do okolní
krajiny z náhorních poloh a osamělými obcemi s více či méně dochovanou urbanistickou
strukturou, cennou lidovou architekturou a zřetelně harmonickým zapojením do krajinného
rámce. Obce jako Tubož či Dobřeň jsou příkladem hodnot kulturní a historické
charakteristiky, ale i další obce jako Střezivojice či Jestřebice vynikají rázovitostí zástavby. V
krajinném prostoru se nacházejí četné přírodní hodnoty zahrnuté do území PR Kokořínský
důl, PP Prameny Pšovky či PP Špičák u Střezivojic. Prostor F.1 je zařazen do pásma „A“
odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR F.2 Vojtěchov zahrnuje horní část Kokořínského dolu s lokalitou Jestřebicka na
pravém břehu Pšovky s náhorními plošinami otevřené krajiny rozřezané hlubokými údolími
(Vojtěšský důl, Černá díra) a s výhledy do dalších částí CHKO (zejména k východu).
Zahrnuje též levobřežní část lesnatých bohatě rozčleněných svahů stoupajících k náhorním
polohám okrajů zemědělské krajiny kolem obcí Sedlec a Mšeno. Tato levobřežní část vyniká
jedinečnými scenériemi skalního města s početnými skalními tvary. Lesní masivy skrývají
nečetné prvky osídlení, které však ve velmi odloučených polohách vynikají harmonií
zástavby, krajinného rámce a cenností lidové architektury (Ráj, Vojtěchov, Olešno). Krajina
vyniká výraznou harmonií měřítka a estetickou atraktivností. Prostor F.2 je zařazen do pásma
„A“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR F.3 Kokořín zahrnuje hlavní část Kokořínského dolu, včetně ústřední krajinné a
kulturní dominanty – hradu Kokořín. Mohutné údolí Pšovky se zákruty a údolími bočních
přítoků je formováno do koridoru vizuálně vzájemně více či méně oddělených dílčích
prostorů, zřetelně vymezených strmými skalnatými svahy. Široká niva údolí vytváří
koridorové prostory – často s vodními plochami (Harasov, Kačírek, Špaček). Rekreačně
atraktivní a komunikačně poměrně frekventované údolí (zejména až po Kokořín) nese stopy
93
přestaveb objektů, novostaveb a změny struktury zástavby, takže zaniká stíraná tradiční
struktura sídel a vzácné jsou dochované objekty lidové architektury. Přesto jednotlivé partie
Kokořínského dolu vynikají, jak přírodními hodnotami, tak výraznou estetickou atraktivností.
Prostor F.3 je zařazen do pásma „B“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR F.4 Mšeno zahrnuje okrajové území CHKO při východní hranici od Nosálova na
severu až po Kaninu na jihu. Jedná se o náhorní polohy zemědělské krajiny ohraničené na
západní straně členitými okraji lesních porostů a na východě se otevírající do navazující
zemědělské krajiny Mladoboleslavska. V CHKO má toto území funkci tzv. buffer zone, tedy
nárazníkového pásma chránícího okraje nejcennějších poloh CHKO. Přitom však v
některých částech i tato krajina vyniká kontrastem otevřených ploch a dramatických zářezů
skalnatých roklí (v okolí obce Kanina). Město Mšeno má zástavbu doplněnou o přestavby i
novostavby. Přesto je zde přítomna cenná městská architektura. Prostor F.4 je zařazen do
pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR F.5 Kanina je okrajové území CHKO při východní hranici od Kaniny na severu až
po Nebužely na jihu. Jedná se o náhorní polohu zemědělské krajiny ohraničené na západní
straně členitými okraji lesních porostů Kokořínského dolu a na východě se otevírající do
navazující zemědělské krajiny Mladoboleslavska. V CHKO má toto území stejně jako
krajinné prostory F4 a F6 funkci tzv. buffer zone, tedy nárazníkového pásma chránícího
okraje nejcennějších poloh CHKO. Charakter původní historické struktury obce Kanina je do
značné míry setřen (chatová zástavba), v obci se ale vyskytují cenné objekty zděné lidové
architektury. Prostor F.5 je zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany krajinného rázu.
MKR F.6 Nebužely zahrnuje okrajové území CHKO v jeho jihozápadním cípu. Jedná se
o náhorní polohy zemědělské krajiny ohraničené na západní straně výrazně členitými okraji
lesních porostů a na jihu a východě se otevírající do navazující zemědělské krajiny. V CHKO
má toto území funkci tzv. buffer zone, tedy nárazníkového pásma chránícího okraje
nejcennějších poloh CHKO. V některých částech tato krajina vyniká kontrastem otevřených a
polootevřených ploch s dramatickými zářezy skalnatých roklí (Nebuželský důl). Jediné dvě
obce – Nebužely a Střemy - mají přeměněnou urbanistickou strukturu a zástavbu doplněnou
o přestavby i novostavby. Přesto je i zde přítomna cenná architektura (Střemy) a dílčí kulturní
dominanty (Nebužely). Prostor F.6 je zařazen do pásma „C“ odstupňované ochrany
krajinného rázu.
Na úrovni míst krajinného rázu na Dokesku jsou v preventivním hodnocení krajinného rázu
ještě vymezeny tzv. vizuálně otevřené segmenty krajiny (VOSK). Odstupňovaná ochrana
krajinného rázu je řešena pro jednotlivé VOSK.
MKR A.1.1 Kotlina Robečského potoka s významným územím mokřadů kolem
Novozámeckého rybníka.
VOSK A.1.1/1 Jižní břeh Novozámeckého rybníka
Prostor mezi silnicí I/38 a okrajem mokřadů při jižním břehu Novozámeckého
rybníka představuje otevřený krajinný segment luk a mokřadních porostů.
Nachází se zde lokalita zaniklé obce Krušina ze 14. století. Zajímavý je
průhled k severovýchodu přes mokřady na dominantu Kraví hory a
Provodínských kamenů. Lokalita je zařazena do pásma s nejvyšším stupněm
ochrany krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany).
VOSK A.1.1/2 Karasy
Prostor severovýchodně od břehu Novozámeckého rybníka je segmentem
někdejší zemědělské krajiny se svahy stoupajícími od zemědělských usedlostí
sídla Karasy, rozložených při břehu rybníka těsně pod patou svahu. Svah
stoupá ke Kraví hoře. Louky a pastviny jsou rozčleněny lesními porosty, které
severně přecházejí do souvislých porostů polesí Vřesoviště táhnoucího se
k České Lípě. Prostor vyniká harmonickým zapojením zástavby do krajinného
rámce. Území má harmonické měřítko a výraznou estetickou atraktivnost.
94
Lokalita je zařazena do pásma s nejvyšším stupněm ochrany krajinného rázu
(Pásmo A odstupňované ochrany).
VOSK A.1.1/3 U Cihelny
Prostor rozšiřujícího se plochého břehu rybníka v blízkosti okraje Provodína
představuje skladbu luk a porostů hájového charakteru přecházejících
k mokřadům. Prostor vyniká harmonií zástavby a krajinného rámce,
nenarušeným harmonickým měřítkem a výraznou estetickou atraktivností.
Lokalita je zařazena do pásma s vysokým stupněm ochrany krajinného rázu
(Pásmo B odstupňované ochrany).
VOSK A.1.1/4 Slunečný dvůr
Zajímavá poloha hospodářsky využívané nivy Robečského potoka s mozaikou
zemědělských ploch a lesů, množstvím doprovodné liniové vegetace na
hranicích pozemků. Jde o krajinu s uzavřenými prostory menšího měřítka a
překvapivou prostorovou skladbou. Krajina vyniká harmonickým měřítkem a
vztahy i přítomností některých přírodně cenných lokalit. Lokalita je zařazena
do pásma s vysokým stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo B
odstupňované ochrany).
MKR A.1.2 Kotlina Břehyňského potoka zahrnuje prostory kolem Máchova jezera a
Břehyňského rybníka. Kotliny kolem obou rybníků jsou prostorově výrazně ohraničeny
Hradčanskou pahorkatinou a zřetelnými krajinnými dominantami – Mlýnský vrch, Dubová
hora u Strážova, Zlatý vrch, Slatinné vrchy, Králův kámen, Borný a Šroubený vrch. Zejména
z hlediska přírodních hodnot je cenné neurbanizované území kolem Břehyňského rybníka.
Okolí Máchova jezera je urbanizovanou rekreační krajinou s plážemi a rekreačními středisky.
VOSK A.1.2/1 Břehyně
Menší koridorový prostor nivy Břehyňského potoka mezi hrází Břehyňského
rybníka a mokřady jihovýchodního cípu Máchova jezera (Swamp) vyniká
jasným ohraničením a působivými průhledy. Vzniká výrazně harmonické
měřítko krajiny a nenarušené harmonické vztahy v krajinné scéně. Lokalita je
zařazena do pásma s nejvyšším stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo A
odstupňované ochrany).
V MKR A.2.1 Provodínské kameny je krajinná matrice tvořená mozaikou lesních a
zemědělských ploch. Jedinečnou krajinnou dominantou jsou Provodínské kameny. Krajina je
narušena těžbou štěrkopísků. Reliéf MKR zde tvoří výrazný výškový předěl mezi
Jestřebskou kotlinou na jihu a Povodím Ploučnice na severu.
VOSK A.2.1/1 Lysá skála
Jedná se o zbytek zemědělsky využívané velmi členité krajiny v okolí
Provodína. Členitý terén vytváří působivé scenérie skal, nelesní zeleně či
vegetace a luk. Lesní rámec uzavírá výrazně konvexní prostor. I když se
v prostoru nacházejí pískovny, jsou scenérie skalních útvarů i výhledy z těchto
míst do krajiny natolik cenné, že je lokalita zařazena do pásma s nejvyšším
stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany).
MKR A.2.2 Hradčanské bučiny je tvořeno souvislými lesními porosty, se
zastoupením cenných bučin. Reliéf je tvořen výraznými skalními stěnami, údolími a skalními
bludišti.
Místo krajinného rázu MKR A.3.1 Heřmaničky je tvořeno zemědělskou krajinou
matricí s množstvím vizuálně otevřených krajinných segmentů.
VOSK A.3.1/1 Heřmanický rybník
Území bývalé zemědělské krajiny přiléhající k zástavbě obce rozložené při
cestě podél řeky a v meandrech řeky Ploučnice. Zřetelné vymezení prostoru
lesními porosty i okraji souvislých porostů nivy vytváří harmonický krajinný
rámec s výhledy na dominanty Provodínských kamenů. Lokalita je zařazena
do pásma s vysokým stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo B
odstupňované ochrany).
95
VOSK A.3.1/2 Meandry Ploučnice
Jedinečné území nivy Ploučnice tvoří koridorový prostor jasně vymezený
mohutnou doprovodnou vegetací. Lokalita je zařazena do pásma s nejvyšším
stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany)
VOSK A.3.1/3 Veselí
Rozlehlý otevřený prostor je jasně vymezen okrajem lesů a okrajem porostů
nivy Poučnice. Nad terénní hranou ohraničující nivu na levém břehu jsou
rozloženy zbytky zástavby s mohutnými objekty. Cenné jsou pohledy na
siluetu Hradčanské pahorkatiny. Lokalita je zařazena do pásma s vysokým
stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo B odstupňované ochrany).
VOSK A.3.1/4 Hradčany
Drobný prostor nivy levobřežního přítoku Ploučnice, přivádějícího vodu ze
soustavy Hradčanských rybníků, představuje výběžek zastavěného prostoru
Hradčan. Rekreační objekty jsou přimknuty k okraji nivy. Lokalita je zařazena
do pásma s vysokým stupněm ochrany krajinného rázu (Pásmo B
odstupňované ochrany).
MKR A.3.2 Hradčanské rybníky je tvořeno cennými vodními a mokřadními
biocenózami. Nejcennější součástí území jsou vodní a mokřadní biocenózy v PR
Hradčanské rybníky.
Místo krajinného rázu MKR A.4.1 Bezdězská vrchovina navazuje na Jestřebskou
kotlinu a tvoří její výrazný pohledový horizont.
VOSK A.4.1/1 Bezděz
Lokalita bezlesí na východním úpatí Bezdězu je uzavřena lesními okraji a je
zcela oddělena od otevřené zemědělské krajiny hospodářského dvora
Bezděz. Lokalita je zařazena do pásma s nejvyšším stupněm ochrany
krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany).
VOSK A.4.1/2 Strážov
Zcela uzavřený nevelký prostor v hlubokých lesích při tradiční (Strážovské)
cestě připomíná někdejší osadu. V otevřené bezlesé enklávě je patrný
sukcesní vývoj biocenóz. Lokalita je zařazena do pásma s nejvyšším stupněm
ochrany krajinného rázu (Pásmo A odstupňované ochrany).
Místo krajinného rázu MKR A.4.2 Skalská tabule tvoří nejjižnější část Dokeska a
pohledově se směrem do CHKO příliš neuplatňuje. Krajinná matrice je tvořena lesními
porosty s výraznějším zastoupením enkláv bezlesí.
Přehledné vymezení míst krajinného rázu a VOSK je vyznačeno v mapové příloze č. 12
Hlavní příčiny narušení krajinného rázu území
Po 2. světové válce se změnila sídelní struktura obyvatelstva (pokles počtu trvale žijících
obyvatel), což zapříčinilo ochuzení společenského života a rozvoje venkova. Současný
stavební stav a celkový výraz obcí ovlivnila 60. a 70. léta 20. století, kdy dochází k postupné
proměně tradiční venkovské krajiny v jednoúčelový prostor. Tato proměna měla negativní
dopad na další stavební a urbanistický vývoj. Vznikla kategorizace venkovských sídel
(střediskové, spádové a ostatní obce), která vedla na jedné straně ke stagnaci rozvoje
infrastruktury a postupnému zanedbávání veřejných a soukromých prostorů včetně
stavebního fondu vesnic. Na druhé straně u sídel, kde se soustředilo zpracování zemědělské
produkce, došlo ke ztrátě jejich osobitosti, neboť požadavek na zavedení městského
standardu znamenal většinou i „dovoz” městského sídelního vkusu. V této době vznikají
gigantické hospodářské budovy, utilitární nákupní střediska, panelové vícepodlažní bytové
domy, a to bohužel většinou v prostoru vybouraných návsí s totální likvidací historicky cenné
lidové architektury. V návaznosti na tyto sídla zanikají i některé prvky typické pro kulturní
krajinu (humna, meze, remízy). V lepším stavu jsou sídla, využívaná převážně rekreačně,
jejichž rozpad byl zastaven díky novým majitelům – chalupářům více nebo méně zdárnými
96
zásahy. K rekreaci byly rekonstruovány především roubené objekty a menší zděná stavení.
Tento pozitivní jev využívání a opravování stávajících venkovských objektů pro rekreaci po
jejich vyčerpání nahradila vlna výstavby většinou chat a nevhodných rekreačních domků.
Velkoobjemové stavby pro zemědělství a výrobu
V 60. a 70. letech 20. století vznikla řada rozměrných staveb, určených např. ke konzervaci
píce (silážní žlaby a velkokapacitní seníky). Původní menší zemědělské areály byly
nahrazeny velkokapacitními objekty (Janova Ves, Kokořín, Vysoká, Blíževedly). Řada
objektů přímo narušila krajinný ráz svým umístěním (např. velkokapacitní seník v Březince,
ocelová sila a montované ocelové velkoprostorové skladovací haly v obcích Nosálov, Holany,
Blíževedly, Deštná). Narušení krajinného rázu v dokeské části CHKO představuje rozsáhlý
zemědělský areál (vepřín) u sídla Veselí, nefunkční zemědělský areál v Heřmaničkách a
zemědělský areál u Provodína. Nevhodnou technickou dominantou v nivě Robečského
potoka je objekt sila v Provodíně. Silážní montované věže se nalézají také v areálu živočišné
výroby v Holanech těsně za hranicí CHKO. Narušení krajinného rázu představujíí také
pískovny a obalovna u Provodína, které významně narušují vizuálně vnímaný reliéf krajiny.
Výstavba tzv. bytovek, panelových objektů a montovaných domů
Již od 60. let 20. století nastává výstavba tzv. bytovek v souvislosti s koncentrací zemědělské
výroby do větších celků, k jejichž provozu je třeba i dostatečný počet pracovníků. I když tyto
stavby mají nízkou architektonickou hodnotu a postrádají jakékoli hospodářské zázemí, není
jejich působení na celkový ráz sídel vysloveně negativní (Blíževedly, Kokořín).
V navazujících 70. letech jsou však některé obce dále znehodnoceny panelovou výstavbou
domů městského typu. Tím je řada z nich urbanisticky zcela degradována a jakákoli
rehabilitace je velmi problematická. Příkladem jsou velké obytné domy panelového typu v
obcích Nebužely a Střemy nebo montované domy typu Okal v sídlech Sitné, Kruh a Žďár.
Objekty občanské vybavenosti z období socialismu
V 60. až 80. letech 20. století byla postavena řada typizovaných, urbanisticky i
architektonicky naprosto nesmyslných objektů občanské vybavenosti, často v historických
centrech obcí. Patří mezi ně nákupní střediska v sídlech Blíževedly, Holany, Nosálov, Sedlec
a Ždár. Specifickými objekty, které narušují krajinný ráz jsou vodojemy typu „hydroglobus“ ve
Vysoké a Blíževedlech. Také vodárenské věže v sídle Brenná a Chcebuz, obě ležící již mimo
CHKO, se pohledově významně negativně uplatňují ve vlastním území CHKO.
Výstavba chat a nevhodných rekreačních domků
Nevhodné chaty a rekreační domy se nacházejí např. v sídlech Jestřebice nebo Libovice. V
rekreační objekty se často změnily i chatky, koncentrované v zahrádkářských koloniích
(Panská Ves, Kanina, Kluk), jakož i kůlny na nářadí, přecházející v mnoha případech do
volné přírody (Romanov, Babí důl). Rozsáhlá rekreační zástavba kolem Máchova jezera na
Dokesku má nízké urbanistické a často i architektonické kvality.
Neuspořádané drobné objekty na okrajích sídel
Obce jsou leckde lemovány neuspořádanými drobnými hospodářskými objekty. Ty se
vyskytují všude tam, kde u nových bytovek nebylo postaveno hospodářské zázemí (Střemy,
Dubá aj.). Při okrajích zástavby některých sídel nebo při jejich uplatnění v pohledových
horizontech se nevhodně projevuje křiklavá barevnost některých staveb a hmotová
nevhodnost některých novostaveb či přestaveb (Provodín, Hradčany, Heřmaničky, Veselí).
97
Elektrovody
Mezi sídly Skalka a Stvolínky se nachází nadzemní vedení velmi vysokého napětí VVN 110
kV. Síť vysokého napětí VN (22 a 35 kV) je vedena také převážně jako nadzemní, holými
vodiči a sdruženými izolovanými vodiči AES. Sítě nízkého napětí v jednotlivých sídlech jsou
stále ještě řešeny převážně pomocí nadzemního vedení. Všechna nadzemní vedení více či
méně negativně ovlivňují hodnoty krajinného rázu (více kap. 4.7. Doprava a inženýrské sítě).
Telekomunikační věže
Na území CHKO se nachází několik stožárových stanic telekomunikační sítě (Bukovec,
Brocno-Chudolazy, Kanina, Tupadly, Zátyní). Tyto stožárové stanice jsou prakticky vždy
zásahem do krajinného rázu (více viz kap. 4.7. Doprava a inženýrské sítě).
Rozorání mezí a remízů
V zemědělsky úrodnějších částech Kokořínska – v okolí Dubé a Mšena – došlo rozoráním
mezí a remízů k setření původní mozaikovité struktury krajiny. Tyto velké ucelené plochy
orné půdy nejsou v kulturní krajině Kokořínska v souladu s harmonickým měřítkem.
Likvidace humen
Přechodová zóna mezi sídlem a volnou krajinou, tzv. humna, byla na území Kokořínska,
s výjimkou několika sídel jižní části CHKO (Bosyně, Janova Ves, Vysoká) prakticky
zlikvidována.
3.13. Monitoring a výzkum
Základní inventarizační průzkumy botanické a zoologické podchycují druhovou rozmanitost a
jsou v různé míře a rozsahu standardně zpracovávány pro většinu MZCHÚ. Z většiny
MZCHÚ existují alespoň částečné podklady. V případě rostlin je u většiny území poměrně
dostatek informací o cévnatých rostlinách. Výrazně méně je údajů o mechorostech, prakticky
žádné o lišejnících a málo údajů existuje také o výskytu řas a sinic. Výjimkou je NPP Swamp
a mokřadní část NPR Břehyně-Pecopala, ze kterých je naopak k dispozici řada prací
věnovaných řasám, příp. sinicím. V několika územích byly zpracovány inventarizační
průzkumy vybraných skupin hub, ve srovnání s jejich druhovou diverzitou jsou to však pouze
nepatrné zlomky skutečného zastoupení hub v CHKO. Mimo MZCHÚ jsou však znalosti i o
cévnatých rostlinách zatím nedostatečné, i když mnoho informací bylo získáno díky
celoplošnému mapování vegetace (a jeho postupné aktualizaci) pro účely soustavy Natura
2000 (floristické údaje se přitom ale systematicky nesbírají).
Diverzita bezobratlých živočichů kokořínské části CHKO byla zkoumána podrobněji
v letech 1995–2005 a publikována formou 51 příspěvků ve sborníku Bohemia centralis
(Beran et al. 2006) věnovaném pouze Kokořínsku. Z tabulky č. 9 je patrný rozsah výzkumu.
Celkem byly shromážděny údaje o výskytu 3768 druhů z různých skupin. Přestože je to
úctyhodné číslo, je nesporně několikanásobně nižší než skutečný počet bezobratlých
živočichů žijících v této části CHKO. Důvodem je zejména velmi nízká znalost populací
dvoukřídlého (Diptera) a blanokřídlého (Hymenoptera) hmyzu a také brouků (Coleoptera).
Tyto tři skupiny tvoří více než dvě třetiny známých druhů bezobratlých živočichů v ČR, a tak
lze předpokládat výrazně vyšší počet jejich druhů žijících i v CHKO. V ostatních skupinách je
prozkoumanost mnohem lepší a zjištěné počty druhů lze již srovnávat s jinými oblastmi.
Zřejmě mezi nejlépe prozkoumané větší skupiny patří např. měkkýši, pavouci a z hmyzu
ploštice či vážky. Průzkum byl z pochopitelných důvodů zaměřen především na MZCHÚ.
V dokeské části CHKO existuje větší množství údajů především o broucích a vážkách,
zatímco o některých skupinách bezobratlých živočichů jsou údaje prozatím kusé.
98
Dlouhodobě se průzkumem těchto skupin věnoval především zoolog Vlastivědného muzea a
galerie v České Lípě.
Relativně nejlépe jsou v celé CHKO prozkoumáni obratlovci. Jejich průzkum byl a je
v poslední době prováděn především pracovníky Správy CHKO a v dokeské části také díky
dlouhotrvající aktivitě pracovníků Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Údaje jsou
většinou průběžně ukládány do databáze a mezi skupiny, o kterých existuje relativně nejvíce
údajů, patří obojživelníci, plazi, ptáci a ze savců letouni.
Tabulka č. 9: Přehled výsledků průzkumu jednotlivých skupin bezobratlých v kokořínské části
CHKO (původní CHKO Kokořínsko) (Beran et al. 2006).
Vysvětlivky:
Intenzita průzkumu:
1 – pouze determinace sebraného materiálu, 2 – determinace sebraného materiálu + velmi orientační
průzkum několika lokalit, 3 – relativně podrobný průzkum vybraných významných lokalit (MZCHÚ), 4 –
Relativně podrobný průzkum vybraných lokalit (MZCHÚ) a orientační výzkum celého území, 5 – Podrobný
průzkum celého území.
Významné druhy:
nové druhy pro ČR nebo Čechy, druhy mající na území ČR méně než 10 lokalit (samozřejmě bez druhů
zavlečených) či druhy hodnocené v červených seznamech v kategorii vyhynulý, nezvěstný, kriticky ohrožený
příp. ohrožený.
Významná stanoviště:
W – mokřady, R – skály, PF – (reliktní) bory, DF – listnaté lesy, G – xerothermní stráně.
* – v závorkách je uveden počet druhů žijících v ČR v čeledích zkoumaných v CHKO
Taxonomická skupina
sladkovodní houby (Porifera)
sladkovodní polypovci (Hydrozoa)
vířníci (Rotatoria)
ploštěnky (Tricladida)
měkkýši (Mollusca)
žížaly (Lumbricidae)
pijavice (Hirudinea)
pavouci (Araneida)
štírci (Pseudoscorpiones)
sekáči (Opiliones)
pancířníci (Oribatida)
perloočky (Cladocera)
lasturnatky (Ostracoda)
buchanky (Cyclopoida)
vznášivky (Calanoida)
raci (Decapoda)
suchozemští stejnonožci (Oniscidea)
mnohonožky (Diplopoda)
stonožky (Chilopoda)
jepice (Ephemeroptera)
vážky (Odonata)
pošvatky (Plecoptera)
škvoři (Blattodea)
saranče (Cealifera) a kobylky
(Ensifera)
švábi (Dermaptera)
ploštice (Heteroptera)
Počet druhů
ČR
6
5
505
14
237
52
20
855
34
33
600
105
82
40
10
5
42
75
73
92
80
115
6
97
Počet druhů
CHKO
3
2
54 (jen vodní)
6
125
18
10
376
10
15
183
47
8
24
2
3
20
28
22
34
32
18
3
32
50
40
11
43
53
35
50
44
29
45
31
45
10
60
20
60
48
37
30
37
40
16
50
33
5
852
3
304
60
36
99
%
Intenz. Význ. Význ. stan.
průzk. druhy
2
2
2
5
W
2
W
4
4
W
3
2
W
2
W
4
8
W, PF
2
1
3
1
3
3
2
2
2
2
5
W
3
2
W, DF
3
W, DF
3
1
DF
4
1
W
4
4
W
4
1
4
1
R, PF
1
4
8
W, R, PF
Taxonomická skupina
křísi (Auchenorrhyncha)
mery (Psylloidea)
střechatky (Megaloptera)
dlouhošíjky (Raphidioptera)
síťokřídlí (Neuroptera)
srpice (Mecoptera)
chrostíci (Trichoptera)
motýli (Lepidoptera)
dvoukřídlí (Diptera) – 24 z cca 100
čeledí
blanokřídlí (Hymenoptera)
brouci (Coleoptera)
sladkovodní mechovky (Bryozoa)
Počet druhů
ČR
580
124
4
10
71
10
247
3333
7600 (3464)*
Počet druhů
CHKO
231
41
2
3
40
7
77
394
557
6400 (1209)*
5700
10
267
780
4
%
Intenz. Význ. Význ. stan.
průzk. druhy
40
3
6
G, PF, DF
33
3
W
50
4
30
1
56
2
6
W, R, PF
70
1
31
3
7
W
12
3
1
G
7 (16)* 1–2
36
4 (22)*
14
40
2
3
2
14
2
Rozsáhlejší monitoring druhů byl zahájen v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie a
v návaznosti na vytváření soustavy chráněných území Natura 2000. Bylo zahájeno podrobné
monitorování evropsky významných druhů rostlin, jako je střevíčník pantoflíček (Cypripedium
calceolus), hlízovec Loeselův (Liparis loeselii), popelivka sibiřská (Ligularia sibirica), koniklec
otevřený (Pulsatilla patens), srpnatka fermežová (Drepanocladus vernicosus) vláskatec
tajemný (Trichomanes speciosum), a živočichů – vrkoče bažinného (Vertigo moulinsiana),
vrkoče útlého (Vertigo angustior), modráska bahenního (Maculinea nausithous), modráska
očkovaného (Maculinea teleius), tesaříka alpského (Rosalia alpina), klínatek (Gomphus
flavipes, Ophiogomphus cecilia), vážky běloústé (Leucorrhinia albifrons) a vážky
jasnoskvrnné (Leucorrhinia pectoralis), čolka velkého (Triturus cristatus). Zároveň probíhá
monitoring většiny druhů obojživelníků a plazů a jejich mapování v celém území. Pravidelně
jsou monitorovány vybraná zimoviště letounů a také vybrané letní kolonie netopýra velkého
(Myotis myotis). Z ptáků je v CHKO pravidelně sledován sokol stěhovavý (Falco peregrinus),
jeřáb popelavý (Grus grus), v ptačí oblasti také orel mořský (Haliaeetus albicilla), lelek lesní
(Caprimulgus europaeus), moták pochop (Circus aeruginosus), skřivan lesní (Lullula
arborea), slavík modráček (Luscinia svecica). V posledních letech započal také monitoring
vybraných druhů či skupin druhů a společenstev v rámci monitoringu vlivu prováděného
managementu. Z vyšších rostlin je kromě evropsky významných druhů monitorován stav
populací koniklece lučního (Pulsatilla pratensis), vstavače nachového (Orchis purpurea) a
kosatce bezlistého (Iris aphylla).
V letech 2005–2009 proběhl rozsáhlejší výzkum bezobratlých živočichů ve vybraných 42
tůních vytvořených či obnovených Správou CHKO v kokořínské části CHKO. Vybrány byly
tůně s rozdílnými charakteristikami s cílem vyhodnotit na základě rozboru fauny vybraných
skupin bezobratlých živočichů vhodnost tvorby a obnovy tůní. V době psaní plánu péče
probíhala teprve determinace vzorků a hodnocení získaných dat.
Od roku 2012 probíhá inventarizace vybraných skupin živočichů a rostlin ve všech NPR
a NPP v dokeské části CHKO v rámci projektu „Implementace soustavy NATURA 2000 na
územích v péči AOPK ČR a jejich monitoring“.
3.14. Práce s veřejností
Ekologická výchova a práce s veřejností je zajištěna pracovníky Správy CHKO a
partnerskými organizacemi, které působí v daném území.
Veřejnosti jsou poskytovány informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, v platném znění, a dle zákona č. 123/1999 Sb., o právu na informace
o životním prostředí, v platném znění. K informacím o dění na Správě má veřejnost přístup
např. prostřednictvím internetových stránek Správy. Hlavním cílem práce s veřejností je
vypěstovat trvalý zájem o ochranu přírody jako takovou a upozornit na jedinečnost daného
území a důvody pro jeho ochranu.
100
W
W, G
Při práci s veřejností se Správa zaměřuje na čtyři hlavní cílové skupiny:
-
-
-
-
školy a školská zařízení
- s touto skupinou pracují téměř všichni odborní zaměstnanci Správy. Pro děti jsou
pořádány exkurze do přírody s odborným výkladem a v rámci vyučovacích hodin
jsou pořádány přednášky, které jsou vždy zaměřeny na nějakou konkrétní
problematiku (flóra CHKO, fauna CHKO, CHKO Kokořínsko – Máchův kraj
obecně, stromy v přírodě, voda v krajině aj.)
- podle možností a požadavků jsou pořádány výukové programy na terénní stanici
místní obyvatelé
- s touto skupinou se zaměstnanci Správy střetávají často (jak při terénních
výjezdech, tak při místních jednáních). Je důležité vysvětlit důvody ochrany
určitého území a probudit v lidech zájem o krajinu, ve které žijí. Pro místní
obyvatele jsou připravovány zprávy o dění v CHKO na internetových stránkách
Správy a jsou vydávány letáčky zaměřující se na určitou problematiku života
v CHKO (např. Stavby a krajinný ráz v CHKO). Pro širokou veřejnost jsou
pořádány i tématicky zaměřené exkurze, kde mají lidé možnost dozvědět se
populárně naučnou formou zajímavé informace z některých vědních oborů (jako
je botanika, mykologie, ornitologie aj.)
turisté a rekreanti
- Správa rozmístila v letech 2004–2005 po kokořínské části CHKO 20 ks
informačních tabulí s mapou CHKO, doplněnou o základní charakteristiku a
ochranné podmínky území. U každého maloplošného chráněného území jsou
hraniční stojany vybaveny i doplňkovou tabulí s konkrétními informacemi o
významu lokality. V obcích Nosálov, Střezivojice, Chudolazy, Medonosy a
Jestřebice byly umístěny informační tabule o historii a ochraně přírody dané obce
- samostatnou kapitolou jsou naučné stezky, které zřídila sama Správa nebo ve
spolupráci s jinými subjekty. Je to naučná stezka v PR Mokřady dolní Liběchovky,
Naučná stezka Dubsko-Kokořínsko, Cinibulkova stezka a Naučná stezka
Beškovský les (bližší informace viz níže)
úřady a firmy
- místním úřadům jsou sdělovány zásadní informace o dění v CHKO. V poslední
době se povedla navázat i spolupráce s firemním sektorem formou tzv.
teambuldingových akcí, kdy zaměstnanci firmy po krátkém zaškolení vykonávají
určité lehčí práce prospěšné pro přírodu
- v kokořínské části pořádá Správa každoroční setkání s obcemi a místními
zemědělci
Významnou součástí práce s veřejností je samotná propagace chráněného území a činnosti
Správy. V roce 2005–2010 byla na hradě Houska zřízena stálá expozice ochrany přírody
Kokořínska. V rámci této výstavy se mohli prezentovat i místní fotografové, kteří zde
vystavovali fotografie z Kokořínska. V roce 2011 byla expozice otevřena s novým tématem –
tentokrát o původních dřevinách Kokořínska. K 25. a 35. výročí od vyhlášení CHKO
Kokořínsko pořádala Správa ve spolupráci s Regionálním muzeem Mělník interaktivní
výstavy s ukázkami živých zástupců rostlinné i živočišné říše.
Správa prezentovala ochranu přírody i pomocí vydaných tištěných materiálů – byly
vydány sady pohlednic a brožury – Natura 2000 a Mokřady Liběchovky a Pšovky (2003, ve
spolupráci se Sdružením přátel Kokořínska), Chráněná krajinná oblast Kokořínsko (2004),
Vodní mlýny na říčce Pšovce (2006, ve spolupráci se Sdružením přátel Kokořínska), Vodní
mlýny na říčce Liběchovce (2006, ve spolupráci se Sdružením přátel Kokořínska), Památné
stromy Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko (2007), Sídla a výstavba na území Chráněné
krajinné oblasti Kokořínsko (2007), Pískovcová pohádka Kokořínska (2008). Na řadě dalších
brožur a publikací se podíleli jednotliví pracovníci svými odbornými texty nebo korekturami.
Od roku 1997 je Správa spoluvydavatelem zpravodaje SOSNA – metodický a informační
101
zpravodaj, ve kterém jsou publikovány aktuality z dění v CHKO, zoologické a botanické
studie a změny v legislativě.
Větší část práce s veřejností probíhá především od jara do podzimu, kdy Správa pořádá
různé akce pro veřejnost – tématické vycházky (botanické, mykologické…), otevírání
naučných stezek (Dubsko - Kokořínsko, Beškovský les), uklízení přírody v rámci akce
„Ukliďme svět!“ nebo tématické cyklovyjížďky. Pravidelně pořádá Správa na terénní stanici
v Kokořínském dole setkání se zástupci obcí nebo se zemědělci z regionu. Vyhledávanou
činností jsou i odborné exkurze pro základní, střední i vysoké školy do zajímavých a
atraktivních míst Kokořínska.
V současné době nemá Správa dobrovolné strážce přírody. Strážní činnost vykonávají
jednotliví pracovníci Správy v rámci své pracovní náplně.
Ekologická výchova
Ekologická výchova a vzdělávání je nedílnou součástí činnosti stávající Správy CHKO
Kokořínsko. Sice se na území CHKO prozatím nenachází ekologické informační centrum, ale
do EVVO se zapojují všichni pracovníci Správy – prostřednictvím přednášek, průvodcovskou
činností nebo přípravou informačních materiálů pro širokou veřejnost.
Při zajišťování ekologické výchovy se činnost Správy řídí Státním programem EVVO
ČR. Ekologická výchova v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj se v převážné většině orientuje
na práci se základními a středními školami, pro které jsou pořádány přednášky nebo exkurze
do přírody.
Významní partneři působící v kokořínské části CHKO:
Regionální muzeum Mělník
- muzeum pořádá pro širokou veřejnost přednášky a exkurze; pro návštěvníky jsou
připravovány různé expozice
- sídlo: Mělník
Sdružení přátel Kokořínska
- věnuje se ochraně přírody a osvětě v kokořínské části CHKO, ve spolupráci se Správou
vydává informační brožury a pořádá akce pro veřejnost
- sídlo: Vysoká, mlýn Kroužek
Významní partneři působící v okrese Česká Lípa:
Vlastivědné muzeum v České Lípě
- muzeum pořádá pro širokou veřejnost přednášky a exkurze; pro návštěvníky jsou
připravovány různé expozice
- sídlo: Česká Lípa
Vojenské lesy a statky ČR, s. p., divize Mimoň
- věnuje se lesní pedagogice – program „Vojenské lesy školám“ prezentující lesní
hospodaření, ekologickou výchovu a ochranu přírody (jednodenní exkurze s odborným
výkladem pracovníků divize) a každoročně v červnu pořádá pro veřejnost „Lesnický den
v Ralsku“
- sídlo: Mimoň
Hnutí Duha Česká Lípa
- sdružení věnující se ochraně přírody a krajiny, práci s dětmi, publikaci zpráv v tisku a
účastní se správních řízení v okrese Česká Lípa
- sídlo: Česká Lípa
Společnost pro rozvoj Podralska, o. p. s.
- cílem společnosti je rozvíjet kulturu, vzdělanost a kladný vztah k životnímu prostředí
- sídlo: Stráž pod Ralskem
102
REPER – občanské sdružení
- práce občanského sdružení se zaměřuje na kvalitní využívání volného času dětí a
mládeže v rámci prevence kriminality
- sídlo: Mimoň
Máchovo jezero o. p. s.
- pořádá akce pro veřejnost, odborné exkurze, přednášky, zřizuje naučné stezky a
informační systém v dokeské části CHKO
- sídlo: Doksy
Informační centra
Kokořínská část:
Přímo v území kokořínské části CHKO se žádné informační středisko nenachází. Turistické
informace lze získat na těchto místech:
- Turistické informační centrum Mšeno
- Infocentrum města Dubá
- Turistické informační středisko Mělník
Dokeská část:
Přímo na území dokeské části CHKO se nachází infocentrum VLS v Hradčanech. Expozice
informačního centra je věnována historii území bývalého Vojenského výcvikového prostoru
Ralsko, historii i současnosti lesnictví v této oblasti, myslivosti, přírodním podmínkám,
geologickým zajímavostem, floře a fauně, ochraně přírody, a zároveň i možnostem
turistického a rekreačního vyžití. Nachází se zde dvě dotykové LCD obrazovky, je tady zřízen
i dětský koutek.
Také v okolních městech funguje mnoho městských informačních center, kde
návštěvníkům CHKO ochotně poradí:
- Informační centrum Mimoň
- Městské informační centrum Česká Lípa
- Městské informační centrum Doksy
- Informační centrum Staré Splavy
- Informační centrum Stráž pod Ralskem
- Infocentrum Bělá pod Bezdězem
Návštěvnická infrastruktura
Pod tímto pojmem rozumíme zařízení umožnující a zabezpečující pohyb zpravidla pěších
návštěvníků CHKO. Specifikem jsou vyhlídková místa a pozorovatelny, která umožňují či
zlepšují komfort návštěvníků určitého místa vhodného k pozorování krajiny či přímo určitých
druhů. Tímto zařízením, doplněným zpravidla i o informační část, je zejména ornitologická
pozorovatelna v NPR Novozámecký rybník, vybavená informačními panely se základní
charakteristikou pozorovaných ptáků. Dalšími častými prvky jsou samonosná schodiště
(např. ke skalnímu útvaru Pokličky), povalové chodníky (překonávající výrazně podmáčená
místa např. v PR Kokořínský důl) a terénní stupně (samostatné či v kombinaci s jinými
prvky). Vzhledem k umístění v extrémních podmínkách (svahy, vlhké prostředí) je udržování
těchto prvků v provozuschopném stavu organizačně i finančně dosti náročné.
Zatím menšího rozsahu jsou zařízení spravované jinými subjekty, např. kovové zábradlí na
skalních schodech pod Hradskem (Okrašlovací spolek pro Mšeno a okolí), pochůzné žebříky
v Kosteleckých borech a na Husu (občanská aktivita Roverští patrioti), lávka přes Pšovku u
Cikánského plácku (Pšovka – okrašlovací spolek Kokořínska).
Terénní informační systém
Na každé přístupové cestě, která vstupuje do CHKO, jsou umístěné smaltované cedule
s velkým státním znakem, označující hranice CHKO. Smaltovanými cedulemi s malým (v
případě národních kategorií velkým) státním znakem jsou označeny hranice MZCHÚ a
103
v současné době se pracuje na doplnění informačních tabulek k jednotlivým MZCHÚ a
obecných tabulí o CHKO na turisticky exponovaných místech.
Zejména v posledních letech byly instalovány (někdy i nekoordinovaně) zařízení
informačního, orientačního i hravého charakteru – např. NS loupežníka Štětky (Město Štětí),
informační tabule LAG Podralsko a MaS Vyhlídky, příp. odpočinková místa (LČR, VLS atd.).
Naučné stezky
V dokeské části CHKO se nachází naučná stezka – NS Jeřáb. Byla zřízena VLS, vychází od
informačního centra v Hradčanech. Je dlouhá 3,5 km a má 8 naučných panelů, jednotlivá
zastavení stezky jsou věnována přírodním podmínkám Ralska, geologii Hradčanských stěn,
borovému hospodářství, dřevinám, rostlinám, ptákům a savcům Ralska.
Další naučnou stezkou je NS Swamp. Byla zřízena Obecně prospěšnou společností
Máchovo jezero a je vedena kolem Máchova jezera. Je dlouhá 15 km a určená pro pěší i
cyklisty. Na 6 tabulích jsou návštěvníci seznámeni s problematikou ochrany životního
prostředí Máchova jezera.
V kokořínské části CHKO jsou v provozu celkem 4 naučné stezky. Nejkratší je naučná stezka
o mokřadech v PR Mokřady dolní Liběchovky, má pouze 800 m. Na 7 panelech je
představen význam a jedinečnost mokřadů a jejich společenstev. Druhou nejkratší stezkou je
NS Beškovský les, která provede návštěvníky lesem ponechaným samovolnému vývoji. Je
dlouhá 1,6 km a vybavená 9 informačními panely. Nejstarší je Cinibulkova naučná stezka,
měřící 9 km a osazená 5 panely. Je vedena po historicky a přírodovědně zajímavých místech
v okolí Mšena. Naučná stezka Dubsko - Kokořínsko seznamuje návštěvníky hravou formou
s okolím města Dubá. Na trase je umístěno 8 zastavení s úkoly pro děti a je dlouhá 10 km.
Spolupráce s médii
Prostřednictvím místních médií jsou zveřejňovány informace o chystaných akcích pro
veřejnost. Zaměstnanci Správy se objevují i v regionálně nebo v celostátně vysílaných
televizních pořadech, kde poskytují komentáře k závažným kauzám, které Správa řeší, nebo
k zajímavému a významnému dění v území, které má Správa svěřené do péče.
104
4. Lidské činnosti ovlivňující stav přírody a krajiny
4.1. Lesní hospodářství
Lesní hospodářství jednou z lidských činností, které nejvíce ovlivňují stav přírody i charakter
krajiny v oblasti, protože celkově lesnatost dosahuje cca 60 % plochy CHKO, situace
v kokořínské a dokeské části se však od sebe dost liší.
V kokořínské části CHKO dosahuje lesnatost cca 54 % a lesy zde vytvářejí několik větších
souvislých celků s menšími nelesními enklávami s výjimkou jihu, kde lesy pokrývají jen pro
zemědělství nepříznivé terény na svazích údolí a roklí (místní název „důl“) a na plošinách
mezi nimi se vyskytují jen výjimečně.
V dokeské části CHKO, kde lesnatost dosahuje až 78 % plochy, jsou lesy v CHKO součástí
rozsáhlého souvislého lesního celku, který pokračuje za hranici CHKO. V roce 2011 byl
v této části CHKO založen Lesnický park Bezděz, který slouží jako ukázkový objekt trvale
udržitelného hospodaření demonstrující rovnováhu všech tří pilířů trvale udržitelného
rozvoje, tedy pilíře ekologického (ochrany přírody), ekonomického (zachování
hospodářského využití území s cílem produkce dřeva) a sociálního. Lesnický park Bezděz
má rozlohu cca 18 tis. ha a jeho území se nachází z části v CHKO a část je i mimo CHKO.
4.1.1. Vlastnictví lesů
Vlastnictví lesů v CHKO je velmi pestré (celkově cca 40 LHC a zařizovacích obvodů LHO).
Nejvýznamnějším vlastníkem lesů je stát (celkově 66 % lesů CHKO). Z vlastnického hlediska
je opět mezi kokořínskou a dokeskou částí CHKO podstatný rozdíl.
V kokořínské části tvoří státní majetek cca 45 % lesů a je spravován převážně Lesy České
republiky, s. p., Lesní správou (LS) Česká Lípa na severu a LS Mělník na jihu této části. O
cca 125 ha pečuje AOPK ČR, jejíž lesy jsou soustředěny v Kokořínském dole. Nestátní
vlastnictví lesů v této části CHKO převažuje a rozlohy lesů jednolivých majitelů se pohybují
od zlomků ha až po více než tisíc ha. Z lesů měst a obcí jsou největší majetky měst Dubá a
Mšeno. Ze soukromých majetků je největší společný majetek pana Ing. Šimonka a paní
MUDr. Horové (LHC Dvůr Lobeč) na východě. Obdobně velký majetek rodiny Homolků na
jihozápadě CHKO byl v dědickém řízení rozdělen mezi několik majitelů. Lesy malých výměr
zařazené v LHO se vyskytují rozptýleně po celé kokořínské části CHKO.
V dokeské části CHKO naprosto převládá státní vlastnictví lesů (93 %), které většinou
spravují Vojenské lesy a statky, s. p., divize Mimoň (lesní správy Břehyně a Hradčany);
menší část připadá na LČR, LS Česká Lípa a LS Mělník. Majetky jiných vlastníků (obecní a
soukromé) dosahují malého podílu, do CHKO zasahuje majetek Městských lesů Doksy a
malými plochami lesy obcí Provodína a Jestřebí.
Rozložení vlastnictví lesa v CHKO je v mapové příloze č. 7.
4.1.2. Stav lesů
4.1.2.1. Charakteristika lesů v jednotlivých zónách
Do I. zóny jsou zařazena území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, zejména MZCHÚ
(NPR a PR). Kromě lesů v MZCHÚ, kde jsou lesní ekosystémy předmětem ochrany a kde
má většina porostů složení blízké přirozené druhové skladbě, se do I. zóny dostávají v rámci
zařazení MZCHÚ i lesy, které jsou svým složením často přirozeným lesů vzdálené, protože
předmět ochrany území je jiný (např. geomorfologie). Např. v případě PR Kokořínský důl
jsou do I. zóny zahrnuty jen vybrané porosty s vyšším zastoupením dřevin přirozené druhové
skladby.
Ve II. zóně jsou zahrnuty celky lesů v území s významnou geomorfologií s vyšším
zastoupením listnatých dřevin nebo mozaika lesů přírodě blízkých a běžných. Druhová
skladba lesů i věková a prostorová diferenciace je v nich obvykle zjednodušená. V dokeské
105
části CHKO jsou do této zóny zařazeny zejména části s vyšším zastoupením buku na
vyvřelých horninách.
Ve III. zóně se vyskytují běžné hospodářsky využívané porosty s převahou borovice
lesní, případně smrku. Porosty jsou často nesmíšené, bez výraznější diferenciace druhové,
věkové či prostorové. V dokeské části CHKO jsou do této zóny zařazeny také porosty
s převahou listnáčů, které jsou součástí obory Dub.
Ve IV. zóně se lesy prakticky nevyskytují, pouze v kokořínské části CHKO je několik
malých kousků lesa uvnitř obcí či zemědělských kultur.
Plochy ponechané samovolnému vývoji
V rámci oblasti se vyskytují části lesních porostů, které jsou dlouhodobě bez úmyslných
lesnických zásahů z hospodářských důvodů (skály, úzké rokle). Na základě Smlouvy o
spolupráci mezi Lesy ČR a AOPK ČR byla v kokořínské části CHKO v PR Kostelecké bory
vyhlášena bezzásahová lokalita, kde jsou lesy ponechány samovolnému vývoji na ploše 51,2
ha. Kromě toho byla dohoda o ponechání části lesa v rozsahu 6,59 ha uzavřena mezi
vlastníkem lesa p. Šimonkem a Správou CHKO Kokořínsko.
V dokeské části CHKO se vymezení bezzásahové lokality připravuje ve spolupráci s VLS
v rámci NPR Břehyně-Pecopala.
4.1.2.2. Členění lesů dle PLO a kategorií lesa
Území celé CHKO spadá do přírodní lesní oblasti (PLO) - 18 Severočeská pískovcová
plošina.
Přehled kategorií lesa v oblasti je zpracován podle platných LHP a LHO v hektarech
porostní půdy a je uveden v tabulce č. 9. Kategorie lesa jsou také zobrazeny v mapové
příloze č. 8.
Tabulka č. 10: Členění lesů CHKO dle kategorií (porostní půda)
Kategorie
les hospodářský
les ochranný
les zvláštního určení
Celkem
kokořínská
část
(ha)
8885
1942
3020
13847
dokeská
část
(ha)
4908
838
4010
9756
Celkem
ha
13793
2780
7030
23603
Celkem
(%)
58,4
11,8
29,8
100
V CHKO převládá v obou částech kategorie lesa hospodářského, větší zastoupení má
v kokořínské části CHKO. Zastoupení kategorie lesa ochranného je také vyšší v kokořínské
části a jde o lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích, která představují hrany skal a
prudké svahy roklí na pískovcovém podloží. Kategorie lesů zvláštního určení (LZÚ) má
vysoký podíl v obou částech CHKO, výraznější pak v dokeské části CHKO, kde byly LZÚ
vyhlášeny ve větším počtu subkategorií LZÚ. V LZÚ je zároveň běžný překryv různých
subkategorií lesa zvláštního určení.
Tabulka č. 11: Členění lesů zvláštního určení (porostní půda, při překryvu započítána
subkategorie uvedená výš)
31c
32a
32c
32e
lesy na území národních parků a národních přírodních rezervací
lesy v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních
rezervacích a přírodních památkách
lesy příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí
lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou
nebo krajinotvornou
106
650,83
2519,61
126,76
1323,08
32f
32g
32h
lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti
lesy v uznaných oborách a samostatných bažantnicích
lesy v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob
hospodaření
1368,59
259,79
781,43
4.1.2.3. Zastoupení SLT v CHKO
Z hlediska zastoupení SLT nejsou lesy CHKO Kokořínsko – Máchův kraj příliš pestré, což je
způsobeno relativní jednotvárností geologického podloží (druhohorní pískovce jen
s ojedinělými výlevy třetihorních vyvřelin) i malými rozdíly klimatických podmínek, které
předurčují většinou zařazení do dubobukového a bukodubového lesního vegetačního
stupně. Geologické podmínky (převaha pískovců s různými tmely) daly vzniknout řadě
stanovišť zařazených do lesního vegetačního stupně 0 – bory. Reliéf terénu s hluboce
zaříznutými údolími a roklemi vede ke značným mikroklimatickým rozdílům v závislosti na
expozici a sklonu a k četnému výskytu klimatické inverze.
Soubory lesních typů (dané vegetačním stupněm a edafickou kategorií) jsou dále
podrobněji rozlišeny na jednotlivé lesní typy. Za účelem zjednodušení hospodaření jsou
naopak slučováním SLT s podobnými podmínkami a obdobným způsobem obhospodařování
vytvářeny hospodářské soubory, pro něž se sestavují rámcové směrnice hospodaření.
Zastoupení SLT v oblasti je zpracováno podle podle vrstvy typologie poskytnuté z ÚHÚL
Brandýs nad Labem dle stavu k počátku roku 2012. Zastoupení SLT v rámci oblasti je
uvedeno v tabulce č. 11.
Tabulka č. 12: Zastoupení SLT v rámci CHKO
SLT
Zkratka
0G
0K
0M
0N
0O
0P
0R
0T
0Y
0Z
1B
1C
1D
1G
1H
1J
1M
1P
1S
1T
1X
1Z
2A
2B
2C
Název
Podmáčený smrkový bor
Kyselý (dubobukový) bor
Chudý (dubový) bor
Smrkový bor
Svěží jedlodubový bor
Kyselý jedlodubový bor
Rašelinný bor
Chudý březový bor
Roklinový bor
Reliktní bor
Bohatá habrová doubrava
Suchá habrová doubrava
Obohacená habrová doubrava
Vrbová olšina
Sprašová habrová doubrava
Habrová javořina
Borová doubrava
Svěží březová doubrava
Habrová doubrava na píscích
Březová olšina
Dřínová doubrava
Zakrslá doubrava
Javorobuková doubrava
Bohatá buková doubrava
Vysýchavá buková doubrava
107
kokořínská dokeská
část
část
ha
ha
--24,78
4371,91
4238,70
434,35
1139,95
1764,99
0,55
--45,38
--456,20
--284,23
--242,90
185,83
4,72
1818,04
141,35
4,15
--61,99
--22,28
--10,75
42,10
24,76
----1,02
0,52
58,87
81,60
--63,99
----39,26
--0,31
1,18
--7,66
1,79
72,22
17,02
298,40
19,36
Celkem
ha
24,78
8610,61
1574,30
1765,54
45,38
456,20
284,23
242,90
190,55
1959,39
4,15
61,99
22,28
52,85
24,76
1,02
59,39
81,60
63,99
39,26
0,31
1,18
9,45
89,24
317,76
Celkem
%
0,10
34,42
6,29
7,06
0,18
1,82
1,14
0,97
0,76
7,83
0,02
0,25
0,09
0,21
0,10
+
0,24
0,33
0,26
0,16
+
+
0,04
0,36
1,27
SLT
2D
2H
2I
2K
2L
2N
2O
2P
2S
2T
2V
2Y
2Z
3A
3B
3C
3D
3H
3I
3J
3K
3L
3N
3O
3S
3U
3V
3Y
3Z
4A
4B
4G
4H
4K
4N
4O
4P
4R
4S
4Z
5G
5U
5R
NE
Celkem (ha)
kokořínská dokeská
Celkem Celkem
část
část
Obohacená buková doubrava
118,05
5,79 123,84
0,49
Hlinitá buková doubrava
88,31
--88,31
0,35
Uléhavá kyselá buková doubrava
349,84
8,06 357,90
1,43
Kyselá buková doubrava
239,84
192,74 432,58
1,73
Potoční luh
3,74
6,04
9,78
0,04
Kamenitá kyselá buková
0,21
7,00
0,03
doubrava
6,79
Jedlobuková doubrava
2,37
--2,37
0,01
Kyselá jedlová doubrava
--4,31
4,31
0,02
Svěží buková doubrava
574,64
31,41 606,05
2,42
Podmáčená chudá jedlová
doubrava
--0,86
0,86
+
Vlhká buková doubrava
--0,01
0,01
+
Skeletová buková doubrava
27,73
--27,73
0,11
Zakrslá buková doubrava
4,31
5,91
10,22
0,04
Lipodubová bučina
29,21
5,07
34,28
0,14
Bohatá dubová bučina
110,97
4,82
115,79
0,46
Vysýchavá dubová bučina
6,52
--6,52
0,03
Obohacená dubová bučina
100,47
--- 100,47
0,40
Hlinitá dubová bučina
87,30
7,71
95,01
0,38
Uléhavá kyselá dubová bučina
1257,07
105,26 1362,33
5,45
Lipová javořina
15,63
1,21
16,84
0,07
Kyselá dubová bučina
928,57
1105,17 2033,74
8,13
Jasanová olšina
39,77
0,11
39,88
0,16
Kamenitá kyselá dubová bučina
79,40
4,63
84,03
0,34
Jedlodubová bučina
69,90
53,44 123,34
0,49
Svěží dubová bučina
477,56
103,15 580,71
2,32
Javorová jasenina
23,16
--23,16
0,09
Vlhká dubová bučina
9,20
--9,20
0,04
Skeletová dubová bučina
177,56
4,33 181,89
0,73
Zakrslá dubová bučina
4,39
60,50
64,89
0,26
Lipová bučina
26,11
25,02
51,13
0,20
Bohatá bučina
--29,05
29,05
0,12
Podmáčená dubová jedlina
--1,23
1,23
+
Hlinitá bučina
--193,46 193,46
0,77
Kyselá bučina
--541,04 541,04
2,16
Kamenitá kyselá bučina
--63,34
63,34
0,25
Svěží dubová jedlina
217,45
126,48 343,93
1,37
Kyselá dubová jedlina
--57,61
57,61
0,23
Svěží reliktní smrčina
--69,46
69,46
0,28
Svěží bučina
14,33
47,80
62,13
0,25
Zakrslá bučina
--9,69
9,69
0,04
Podmáčená jedlina
6,59
--6,59
0,03
Vlhká jasanová javořina
0,48
--0,48
+
Rašelinná borová smrčina
--85,81
85,81
0,34
neklasifikováno
164,18
814,04 978,22
3,91
25019,2
14486,06 10533,19
5
100
108
Vegetační stupňovitost
Oblast je charakterizována převahou extrazonálního, edaficky podmíněného lesního
vegetačního stupně 0 – borů. Na zonálních stanovištích se vyskytují 1. až 4. lesní vegetační
stupeň. V kokořínské části mají významné zastoupení 2. a 3., v dokeské části spíše 3. a
4. lesní vegetační stupeň, které se vyskytují v mozaice roklí a vyvýšených poloh v závislosti
na expozici. Výskyt lesních vegetačních stupňů v oblasti:
0 - bory
1 - dubový
2 - bukodubový
3 - dubobukový
4 - bukový
5 - jedlobukový
15154 ha (60,6 %)
413 ha (1,6 %)
2087 ha ( 8,3 %)
4872 ha (19,5 %)
1422 ha ( 5,7 %)
93 ha ( 0,4 %)
Zastoupení edafických kategorií je poměrně pestré. Nejčastěji se vyskytují edafické
kategorie kyselé řady, v kokořínské části K, I a N , v dokeské části zejména K a M. Kategorie
K se vyskytuje na rovinách i svazích hlavně na minerálně chudém podloží křídových
pískovců, kategorie N na prudkých svazích roklí, kategorie I na plošinách s hlinitými překryvy
a kategorie M na mělkých půdách na chudých pískovcích (obvykle s křemitým či železitým
tmelem). Nejběžnějšími SLT v kokořínské části CHKO jsou 0K, 0N, 0Z, 3I a 3K (celkem 70
%) a v dokeské části CHKO 0K, 0M, 3K a 4K. V plochých sníženinách v dokeské části
CHKO se na větších plochách vyskytují edafické kategorie podmáčené řady T a G a
rašelinné řady R. Výskyt stanovišť extrémní řady Z (Y) je v obou částech CHKO četný, je
vázán na mělké nevyvinuté půdy minerálně chudých i bohatých podloží, ale plošně není
(s výjimkou SLT 0Z) významný. Výskyt živné řady je spojen s polohami minerálně bohatých
třetihorních vyvřelin, méně pískovců s minerálně bohatšími tmely a s polohami v nižší části a
na bázích svahů, neboť vrcholové polohy mají charakter extrémních nebo exponovaných
stanovišť.
Nejběžnější SLT 0K, 0N, 0M, 0Z, 3I, 3K tvoří dohormady celkem 69 % plochy.
Zastoupení větší než než 1% má ještě dalších 9 SLT (0P, 0R, 2C, 2I, 2K, 2S, 3S, 4K, 4O).
4.1.2.4. Zastoupení věkových stupňů
Zastoupení věkových stupňů v oblasti je zpracováno podle dostupných platných LHP a LHO
v ha porostní půdy. Zastoupení věkových stupňů v oblasti je v tabulce č. 12.
Tabulka č. 13: Zastoupení věkových stupňů
Věkový stupeň
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
Celkem CHKO
ha
189,86
1470,30
1557,44
2086,80
1931,55
2142,37
1180,72
1617,39
2426,90
1520,71
1603,00
1527,06
1334,55
855,63
%
0,80
6,23
6,60
8,84
8,18
9,08
5,00
6,85
10,28
6,44
6,79
6,47
5,65
3,63
109
Věkový stupeň
14
15
16
17
CHKO CELKEM
Celkem CHKO
ha
625,42
467,02
477,17
589,10
23602,99
%
2,65
1,98
2,02
2,50
100
Zastoupení věkových stupňů je mírně nevyrovnané, zejména poměrně malá je plocha 6.
věkového stupně a naopak nadnormální zastoupení 10. věkového stupně. Zastoupení
věkových stupňů 13 až 17, tedy starých lesních porostů obvykle s vyšší biodiverzitou, je
poměrně vysoké (12,8 %). Mnohdy se v těchto případech jedná o obtížně přístupné a tedy i
prakticky netěžitelné staré porosty. Zastoupení těchto starých porostů se výrazně liší podle
LHC, kdy na plošně menších LHC (desítky ha – obvykle v majetku obcí) je zastoupení
starých porostů výrazně nižší než na LHC větších než 1000 ha (LČR, VLS a Ing. Šimonek).
Nejvyšší věk uváděný v LHP je v kokořínské části 194 let a v dokeské části dokonce 228 let.
4.1.2.5. Zastoupení dřevin
Současné zastoupení dřevin v CHKO je zpracováno podle platných LHP a LHO (viz tabulka
č. 14) a je porovnáno s rekonstruovanou přirozenou dřevinnou skladbou (viz tabulka č. 15).
Výměry uvedené v tabulkách vyjadřují pouze plochu lesních porostů, která je uvedena
v LHP a LHO, nejsou zde zahrnuty plochy bezlesí ani jiných pozemků určených k plnění
funkcí lesa.
Tabulka č. 14: Zastoupení dřevin (porostní půda dle LHP, LHO)
Dřevina
SM
BO
JD
MD
ostatní jehličnaté
DB
BK
BR
OS
OL
HB
JV,KL
JS
LP
AK
ostatní listnaté
Holina
Celkem
Dokeská Kokořínská
část
část
ha
ha
1338,73
2206,09
6570,48
7434,99
6,54
10,95
264,37
399,62
18,44
60,33
154,69
965,93
598,50
1043,79
565,86
778,65
7,22
76,59
99,68
65,61
18,67
341,98
12,62
56,04
2,95
67,14
1,66
83,96
0,04
90,15
14,32
56,53
80,87
108,99
9755,65
13847,34
Celkem
ha
3544,83
14005,47
17,49
663,99
78,76
1120,62
1642,29
1344,51
83,81
165,30
360,65
68,66
70,09
85,62
90,19
70,85
189,86
23602,99
Celkem
%
15,02
59,34
0,07
2,81
0,33
4,75
6,96
5,70
0,36
0,70
1,53
0,29
0,30
0,36
0,38
0,30
0,80
100
Nejzastoupenější dřevinou je borovice lesní, která se vyskytuje na celém území a tvoří jak
nesmíšené porosty, tak směsi, nejčastěji se smrkem, dále s břízou, modřínem, dubem a
bukem. Borovice se vyskytuje na většině stanovišť, nesmíšené porosty tvoří zejména na
chudých kyselých stanovištích (0K a 0M) zejména na plošinách, ale i na podmáčených
110
píscích (0G). Smrk se vyskytuje nejvíce na svazích a dnech roklí (SLT 0N) a dále na
rašelinných půdách v dokeské části CHKO, na těchto stanovištích byl pravděpodobně
součástí přirozené dřevinné skladby. Dále se vyskytuje na kyselých a živných stanovištích
3. a 4. LVS a na oglejených a podmáčených stanovištích, kde nahradil původní jedli. Výskyt
smrku na chudých borových stanovištích je ojedinělý a vzhledem k malé schopnosti
konkurence je na těchto stanovištích nekvalitní. Jedle, která byla na živných, oglejených a
podmáčených stanovištích jednou z hlavních dřevin se vyskytuje jen ojediněle. Na celém
území má poměrně významné zastoupení modřín, který se vyskytuje obvykle jako příměs
v borových, smrkových i listnatých porostech.
Z listnatých dřevin je nejvíce zastoupen buk. Vyskytuje se na svazích roklí jako příměs,
místy jsou i menší skupiny s jeho převahou. Větší bukové porosty se zachovaly jen
výjimečně, obvykle na třetihorních vyvřelinách (zejména v dokeské části CHKO), kde vytváří
směsi, ale i nesmíšené porosty. Dub zimní se vyskytuje nejčastěji na plošinách a při okrajích
roklí na hlinitých půdách (obvykle 2. a 3. LVS), dub letní se vyskytuje jako příměs na
oglejených půdách. Významnějšího zastoupení dosahuje bříza, která se vyskytuje na
chudých i podmáčených stanovištích obvykle jako příměs, zejména v mladších porostech,
ale místy (zejména v dokeské části) vytváří celé nesmíšené porosty. Olše lepkavá se obvykle
vyskytuje v kokořínské části CHKO v okolí potoků na dně pískovcových roklí (dolů), kde
vytváří místy i souvislé porosty, v dokeské části je spíše vázána na podmáčená stanoviště.
Další domácí listnaté dřeviny (např. javory, lípy, habr, jasan) se obvykle vyskytují jen
v příměsi na svazích, jasan i podél potoků. V kokořínské části CHKO na jihu je běžnější
výskyt nepůvodního akátu, který na prudkých osluněných stráních vytváří místy celé porosty.
Tabulka č. 15: Porovnání současné a přirozené skladby lesa v CHKO Kokořínsko – Máchův
kraj
Dřevina
SM
BO
JD
MD
Ostatní jehličnaté
DB
BK
BR
OS
OL
LP
HB
JV, KL
Ostatní listnaté
Holina
CELKEM
Zastoupení v přirozené Zastoupení v současné
skladbě
skladbě
%
%
2,6
15,02
46,0
59,34
3,6
0,07
--2,81
--0,33
17,9
4,75
23,2
6,96
4,1
5,70
0,1
0,36
0,5
0,70
1,0
1,53
0,6
0,29
0,2
4,75
0,2
1,34
neuvažována
0,80
100,00
100,00
Poznámky ke konstrukci tabulky
Přibližná přirozená skladba v tomto dokumentu byla stanovena na základě výměr jednotlivých lesních typů
převzatých z typologické mapy a jejich přirozené skladby - viz příloha č. 5. Údaje o současné skladbě jsou
převzaty z LHP. Při popisu porostů v terénu, prováděném v rámci obnovy LHP, nebyl vždy kladen důraz na
přesnou registraci vtroušených dřevin, zejména pak druhů hospodářsky málo významných. Z tohoto důvodu není
výskyt těchto dřevin v LHP vždy plně podchycen.
Přirozená skladba na témže stanovišti vždy kolísala v čase díky rozdílné populační dynamice jednotlivých
dřevin. Některé druhy byly v určitých obdobích v útlumu, jiné naopak na vzestupu, což se měnilo podle toho, které
ovlivňující faktory právě působily. Zastoupení dřevin přirozené skladby by mělo být proto chápáno jako přibližné
číslo, která se pohybuje v určitém rozpětí, přesné hodnoty určit nelze.
111
Pro počítačové zpracování však byly použity údaje jednoznačné bez rozpětí, proto byly údaje pro
přirozenou skladbu pro tento účel stanoveny uvnitř rozpětí tak, jak je v příloze uvedeno. Údaje pro přirozenou
skladbu uvedené v příloze č. 5 vycházejí z OPRL pro PLO 18. Vyjadřují druhovou skladbu na jednotlivých
souborech lesních typů, která by zde pravděpodobně byla dnes, pokud by lesy nebyly dotčeny lidskými zásahy.
Skladba se však týká pouze klimaxového společenstva. I v přírodních lesích se však téměř vždy nacházelo určité
procento ploch zasažených živelními pohromami (požár, polomy ap.), které zarůstaly iniciálními stadii lesa,
v nichž dominovaly pionýrské dřeviny. Postupně pak docházelo ke spontánním změnám druhové skladby a
pionýrské dřeviny byly nahrazeny jinými druhy, které se v konkurenci nejlépe prosadily. Při posuzování
procentického zastoupení jednotlivých druhů v přirozené skladbě je nutné vzít v úvahu, že zastoupení
pionýrských dřevin bylo vždy o něco vyšší než výsledky výpočtu, v kterém nebyly plochy s iniciálními stadii lesa
vůbec uvažovány.
4.1.2.6. Genové zdroje lesních dřevin
Genové základny představují významný zdroj geneticky vysoce hodnotného osiva. Na území
dokeské části CHKO částečně zasahuje genová základna Zahrádky určená pro BO (celková
rozloha 322 ha, na území CHKO 196 ha), která byla v roce 2004 vyhlášena na pozemcích ve
správě LČR. V kokořínské části CHKO není vyhlášena žádná genová základna. V lesích
v obou částech CHKO se vyskytuje relativně málo porostů uznaných pro sběr osiva.
Převládají porosty genetické klasifikace B s celkovou výměrou 787 ha (644 ha v dokeské
části, 143 ha v kokořínské části), které jsou klasifikovány pro větší počet dřevin, ale plošně
rozhodující jsou uznané porosty pro BO (390 ha), BK (237 ha) a SM (115 ha). Genetická
klasifikace A je vylišena na malé výměře (cca 30 ha) a prakticky jen pro BO, a to pouze
v dokeské části CHKO.
4.1.2.7. Zhodnocení zdravotního stavu lesních porostů
Zdravotní stav lesů ovlivňuje řada abiotických i biotických činitelů, jejichž působení je
z hlediska lesního hospodářství vnímáno jako škody.
V nejmladších vývojových fázích porostů (kulturách) se uplatňuje řada škodlivých
činitelů, kteří působí současně nebo se jedním činitelem vytváří dispozice pro působení
dalšího. Na nezdaru zalesnění se nejvýznamněji podílejí škody suchem a zvěří, dále
následují méně časté škody buření, mrazem, sypavkou a klikorohem.
Ve starších porostech lze škody charakterizovat procentem nahodilých těžeb. Nejvyšším
podílem se na nahodilých těžbách v CHKO v posledních letech podílely vítr, sucho a kůrovci.
Bořivý vítr
Převaha relativně stabilních borových porostů na suchých půdách nedává předpoklady ke
vzniku rozsáhlejších větrných kalamit v CHKO.
Přesto v kokořínské části způsobily vichřice v posledních letech významné škody. Škody
na lese působily převážně větry Z a SZ směrů. V letním období se při bouřkách objevilo i
poškození tzv. přepadavými větry J směrů (JV až JZ). Jejich působení je sice lokální, jsou
však nebezpečné svou orientací, neboť rozvrací porosty ze závětrné strany. Polomy tu
způsobily i známé orkány Kyril (r. 2007) a Emma (r. 2008), či vichřice tzv. tromba (r. 2009),
která vyvracela a lámala porosty především v Kokořínském dole. Např. LS Mělník vykázala
v období 2001–2010 za revíry Mšeno-Soutok, Vidim, Zakšín a Pankrác celkový objem
nahodilých těžeb způsobených bořivým větrem 13 708 m3. Z toho největší škody byly v roce
2007, a to 4 437 m3.
V dokeské části CHKO se škody větrem objevují lokálně a většinou jde o příčinu vzniku
menších polomů, řádově ve stovkách až tisíci m3. O rozsáhlejších kalamitách je i historických
záznamů málo.
Škody suchem
Nepříznivý vliv sucha je ovlivněn malou nadmořskou výškou oblasti (a tomu odpovídajícími
nízkými srážkami) i velkou propustností písčitých půd. Tito činitelé spolu s nedostatkem živin
112
kladou při zalesňování zvýšené nároky na kvalitu zalesňovacího materiálu a provedení
zalesňovacích prací a dobu provedení výsadeb.
Škody suchem se projevují v celé CHKO především nezdarem prvního zalesnění. Např.
na revíru Vlhošť (LS Česká Lípa) byl vykázán nezdar prvního zalesnění v roce 2008 na 23 %
zalesňované plochy, v roce 2009 na 3 % a v roce 2010 na 20 % plochy. LS Mělník vykázala
v letech 2001–2010 poškození suchem na výměře 57,16 ha, přičemž největší poškození bylo
v roce 2010 (10,23 ha).
Ve zprávách historického průzkumu je uvedeno např. mimořádné sucho z velkostatku
Doksy v roce 1911, kdy zde tehdy uhynulo až 60 % nově založených kultur a odumíraly i
starší kultury až mlaziny.
Škody v obdobích mimořádného suchého a teplého počasí se projevují také nepřímo.
Sucho působí jako na lesní dřeviny významný stresor; v tomto období bývají lesní dřeviny
častěji napadány hmyzími škůdci, kterým suché a teplé počasí prospívá, neboť se snižuje
přirozená schopnost dřevin úspěšně se bránit napadení.
Hmyzí škůdci
Z kalamitních škůdců působí na smrku škody nejčastěji lýkožrout smrkový a lýkožrout
lesklý, jejichž přítomnost je vlivem teplého a suchého počasí a oslabení obranyschopnosti
dřevin často patrná. Historické průzkumy však uvádí velmi málo zpráv o škodách
lýkožroutem smrkovým nebo pouze krátké poznámky, že kůrovec větší škody nezpůsobil.
Podíl kůrovcových těžeb kolísá také se změnou teplot, ke zvyšování stavů kůrovce dochází
především v období déletrvajícího teplého počasí.
Na borovici, která má v obou částech CHKO dominantní zastoupení, má význam výskyt
lýkohuba borového a menšího či krasce borového. Oba lýkohubi na jaře napadají oslabené
borovice a způsobují jejich úhyn. Při úživném žíru mladí brouci vyhlodávají borové letorosty,
které již na podzim opadávají a tak jsou napadené borovice oslabovány.
Podíl kůrovcových těžeb na celkové nahodilé těžbě může v jednotlivých částech a
rocích značně kolísat, např. v kokořínské části na revíru Vlhošť činil podíl kůrovcového dříví
v roce 2008 plných 11 % z celkového objemu těžby, v roce 2009 jen 2 % a v roce 2010 3 %.
Na revíru Dubá byl podíl kůrovcových těžeb na celkovém objemu nahodilých těžeb v roce
2008 17 %, v roce 2009 8 % a v roce 2010 1 %. LS Mělník vykázala za období 2001–2010
celkový objem kůrovcového dříví 4 541 m3. Z toho byl největší objem v roce 2007 (1 179 m3)
a v roce 2008 (1 227 m3). V dokeské části na LHC Hradčany (VLS) činil v období 1986-1995
podíl kůrovcových těžeb 11 %, ale na LHC Břehyně (VLS) v období 1987-1996 jen 5 %.
Občas může docházet ke zvyšování stavu dalších listožravých škůdců na borovici,
zvláště píďalky tmavoskvrnáče a sosnokaze. Sosnokaz je nejdůležitějším kalamitním
škůdcem borovic, neboť působí rozsáhlé holožíry. Významné škody vznikají proto, že bývají
často napadány porosty mladší. Žír nastává záhy z jara na jehlicích nových výhonů, kdy se
ještě nevyvinuly pupeny pro příští rok. Jestliže výhony ještě nevyrašily, housenky vykusují
pupeny. Jediný holožír může způsobit zánik stromu.
Klikoroh borový je pro tuto oblast v historických průzkumech označován jako nejzávažnější
hmyzí škůdce v kulturách. Škody na borových a smrkových sazenicích se začaly objevovat
po zavedení umělé obnovy na pasekách. V minulosti se bránilo škodám sběrem brouků a
likvidací prostředí, kde se vyvíjí (loupáním pařezů, těžbou pařezů) ještě před zalesněním
pasek. V historických LHP byl předepisován i několikaletý pasečný klid. V současnosti však
lze škody jím působené označit za zanedbatelné.
Škody zvěří
Škody zvěří se v lesích kokořínské části CHKO projevují okusem a loupáním. Škody
okusem ohrožují kultury v podstatě na celém území, škody loupáním porostů se vyskytují
nepravidelně lokálně také na celém území. Škody okusem se negativně projevují především
při zavádění listnatých dřevin a jedle. Míra poškozování sazenic je závislá na zazvěření
honiteb. Nejproblematičtějším druhem zvěře se jeví zvěř mufloní, dále pak daňčí a místně i
srnčí. Například LS Mělník vykázala v letech 2001–2010 celkové škody zvěří za 442 361 Kč,
přičemž největší podíl na tom mají škody okusem (429 934 Kč). Z poskytnutých údajů je
113
jasně zřejmý trend vzrůstající výše těchto škod (např. v roce 2001 za 12 222 Kč a v roce
2010 již za 202 165 Kč), což plně koresponduje se značným nárůstem počtu mufloní a daňčí
zvěře.
V dokeské části CHKO je situace obdobná, okusem bývají častěji poškozeny i kultury
borovice. V borových kulturách jsou nejvýraznější důsledky okusu na nevitálních sazenicích
opakovaně napadených sypavkou nebo rostoucích v úzkých pruhových sečích, kde jsou
zpravidla konečnou fází postupného zániku borových sazenic. Škody loupáním porostů se
nepravidelně vyskytují po celém území této části sledované oblasti. Největší rozsah tohoto
poškození je v honitbách silněji zazvěřených jelení, daňčí a mufloní zvěří.
Houbové choroby
Z houbových chorob se v přírodních podmínkách této oblasti významněji projevuje sypavka
borová. K silnému rozšíření však dochází pouze periodicky. Příčiny podmiňující rozšíření
nákazy sypavky jsou vlhká léta (červenec, srpen), vlhké mikroklima v úzkých pruhových
sečích nebo zabuřenělých kulturách, mírné zimy bez sněhu, nedostatečné zásobení kultury
základními živinami. Podíl sypavky na celkovém nezdaru zalesnění ale není vysoký.
Pomístně urychluje úhyn stromů také václavka, která napomáhá šíření dalších, jinak
méně významných škůdců např. lýkohuba matného na smrku.
Ve starších smrkových porostech na vlhkých stanovištích se často vyskytuje tzv.
červená hniloba, a to zejména v údolních partiích podél vodních toků.
Požáry
V souvislosti se suchem a obvykle nekázní návštěvníků dochází v oblasti k požárům, jejichž
likvidaci ztěžují terénní podmínky (nepřístupnost některých lokalit pro nákladní auta).
V minulosti došlo několikrát k úmyslnému založení požárů v okolí Kostelce, ty však byly včas
eliminovány a škody tak nebyly vysoké. V PR Kostelecké bory byly některé takto zasažené
plochy ponechány bez zásahu a je zde sledován jejich sukcesní vývoj.
Buřeň
Nebezpečí zabuřenění volných ploch a proředěných porostů je aktuální zejména na
stanovištích lesních typů živné a obohacené řady, které však nemají v CHKO velké
zastoupení. Kromě snižování účinnosti zalesnění zde buřen někdy znesnadňuje i přirozenou
obnovu lesa.
4.1.2.8. Stav lesnické plánovací dokumentace
Obě části CHKO spadají do PLO 18 Severočeská pískovcová plošina a Český ráj, pro kterou
je OPRL zpracován a byl schválen Mze č. j. 20668/2001-5040 na období 2001-2020.
Lesní hospodářské plány a lesní hospodářské osnovy jsou zpracovány a schváleny na
období deseti let a přehled o zpracovaných LHP a LHO podává tabulka č. 16.
Tabulka č. 16: Přehled zpracování LHP a LHO
Kód LHC
101000
101401
101404
101408
101702
101703
101709
101710
101712
101714
Název LHC
Mělník
Obec Nosálov
Obec Nebužely
Město Mšeno
Velkostatek Hořín
Lesy velkostatku Kokořín
Velkostatek Sitné
Velkostatek Vysoká
Lesy Marie Urbánková
Lesy Ješovice
Platnost
od
2007
2004
2007
2007
2007
2007
2007
2007
2004
2005
do
2016
2013
2016
2016
2016
2016
2016
2016
2013
2014
114
Zpracovatel
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
Příroda, s.r.o.
Příroda, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
Příroda, s.r.o.
Příroda, s.r.o.
Příroda, s.r.o.
Příroda, s.r.o.
Příroda, s.r.o.
Příroda, s.r.o.
Pozn.
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
101715
101717
101801
407000
407405
407406
407409
407417
407706
407707
407804
408000
408001
408404
408407
408409
408412
408419
408420
408429
408431
408432
408433
408438
408441
408701
408802
408805
581151
581801
585152
820201
851201
Lesní hospodářství František
Homolka
Lesy Heleny Dobrzenské
LHO Mělník
Litoměřice 1
Úštěk
Snědovice
Kravaře v Čechách
Štětí
Lesní hospodářství Homolka
Josef - Litoměřice
Lesy Plíhal
LHO Litoměřice
Česká Lípa (Lesy ČR)
Doksy
Tuhaň
Obecní lesy Provodín
Dubá
Obecní lesy Jestřebí
Město Doksy
Obec Holany
Obec Tachov
Městské lesy Zákupy
Obecní lesy Vrátno
Lesy obcí Nosálov, Katusice a
Lobeč
Obecní lesy Ždírec
Obec Luka
Dvůr Lobeč
LHO Česká Lípa
LHO Osinalice
VLS - Hradčany
Polygon
VLS - Břehyně
AOPK ČR – Středočeský kraj
AOPK ČR – Liberecký kraj
2005
2007
2007
2007
2010
2011
2010
2007
2014
2016
2016
2016
2019
2020
2019
2016
2011
2013
2007
2004
2012
2010
2004
2011
2004
2004
2004
2004
2004
2004
2020
2022
2016
2013
2021
2019
2013
2020
2013
2013
2013
2013
2013
2013
2004
2013
2007
2013
2012
2004
2004
2006
2008
2007
2006
2007
2016
2022
2021
2013
2013
2015
2017
2016
2015
2016
Příroda, s.r.o.
kokořínská část
Příroda, s.r.o.
Příroda, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
Příroda, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES - PROJEKT s.r.o.
Lesprojekt Hradec Králové, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES - PROJEKT s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES - PROJEKT s.r.o.
EKOLES - PROJEKT s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
EKOLES - PROJEKT s.r.o.
Příroda, s.r.o.
Příroda, s.r.o.
kokořínská část
kokořínská část
obě části
obě části
kokořínská část
dokeská část
kokořínská část
dokeská část
obě části
kokořínská část
kokořínská část
dokeská část
kokořínská část
kokořínská část
Příroda, s.r.o.
Ing. et Ing. Josef Štveráček
Lesprojekt východní Čechy, s.r.o.
EKOLES – PROJEKT, s.r.o.
LHProjekt a. s.
Vojenské lesy a statky ČR, s.p.
EKOLES - PROJEKT s.r.o.
Vojenské lesy a statky ČR, s.p.
Lesprojekt Brno, a.s.
Lesprojekt Brno, a.s.
kokořínská část
kokořínská část
kokořínská část
obě části
kokořínská část
dokeská část
dokeská část
dokeská část
kokořínská část
kokořínská část
4.1.2.9. Jiné okolnosti ovlivňující současný stav lesa
Historický vývoj v lesích
Celé území CHKO bylo v dávných dobách součástí velké lesní oblasti, která se rozkládala od
pohraničních hvozdů přes Lužické hory až do Mělnické oblasti. Osidlování bylo postupné,
nejprve pouze podél obchodních cest a brodů.
Lesy začaly ubývat kolem osad v důsledku klučení, žďáření a přeměn na zemědělskou
půdu (pole a pastviny). Intenzivnější zasahování do lesa a do lesní půdy nastalo rozšířením
pastvy dobytka na lesních pozemcích a později, když se pastva začala různými nařízeními
správ velkostatků omezovat, hrabáním steliva pro ustájený dobytek. Obojí činnost silně a
dlouhodobě degradovala lesní půdu a výrazně poznamenala budoucí lesní hospodaření.
V oblasti Doks dochází již od 14. století k zakládání rybníků. Průmyslová činnost začala
pronikat do oblasti již od 15. století (např. cihelny Mšeno a Stvolíky, pivovar Mšeno) a jejího
bezprostředního okolí (např. železné hamry Doksy, těžba písku Provodín). S rozvojem
průmyslu dochází k intenzivnímu využívání lesa; lesní porosty na Kokořínsku byly také
zdrojem dřeva pro rozsáhlé bezlesé oblasti v okolí. Na chudých písčitých půdách a v terénně
složitých podmínkách pískovcových skal se hranice lesa ustálily již cca od 15. století,
v rovinaté dokeské části se rozloha lesa ustálila zhruba do konce 18. století.
115
V průběhu 18.století se téměř na všech velkostatcích projevoval nedostatek dřeva, lesy
trpěly přetěžbami (např. v r. 1798 zůstalo na velkostatku Doksy jen 5 ha porostů starších 80ti
let). Bylo to způsobeno velkou osídleností i velkým podílem průmyslové a zemědělské
výroby. Vlivem potřeby některých druhů dřevin a některých sortimentů dochází k postupné
změně v dřevinném složení lesů. Prodej dřeva se prováděl nejen pro místní potřeby, ale
dřevo bylo i vyváženo do Saska a plavením po Labi do Hamburku. Potřeba dříví na palivo
byla vysoká až cca do poloviny 19. století, kdy se teprve po vybudování železničních tratí
začalo dovážet uhlí.
Vzhledem k dosavadnímu toulavému způsobu těžby dřeva podle okamžité potřeby
velkostatků, k zhoršování lesní půdy pastvou, hrabáním steliva, těžbou pryskyřice aj. byly
správy velkostatků nuceny k vydávání řady instrukcí, jimiž se různé činnosti v lesích
upravovaly a omezovaly. Instrukce měly většinou jen místní platnost pro jednotlivý majetek.
Zlepšení stavu lesů měly zajistit i císařské patenty z r. 1713 a 1729 (mimo jiné zde byl
ustanoven zákaz vývozu dřeva do Saska zdůvodněný všeobecným nedostatkem dřeva po
třicetileté válce) a posléze i Tereziánský lesní řád z r. 1754.
Od 2. poloviny 18. století se začíná v lesích pracovat stále častěji holosečným
způsobem, který vyvolal potřebu umělé obnovy, dochází ke sběru osiva a budování semenišť
a školek. Tehdy se zásadně začíná měnit i druhová skladba lesů. Tento stav trvá až do konce
19. století, kdy se holoseče konečně omezují, postupně se na prudkých svazích přechází na
úzké seče a na lepších půdách se opět využívá i přirozená obnova.
Do hospodaření v lesích rušivě zasahují různé kalamitní události, hlavně v průběhu 19.
století, kdy vznikají rozsáhlejší stejnorodé porosty smrku a borovice. V oblasti se vzhledem
k převaze borovice více projevovaly škody mokrým sněhem a ledovkou, a to převážně na
mladších borovinách. Tyto škody jsou zaznamenány v průběhu 19. století a na počátku 20.
století (např. na velkostatcích Bělá pod Bezdězem, Doksy a Houska). Na kulturách se dosti
často projevovaly škody suchem (velkostatky Mělník a Doksy) a škody klikorohem.
Významně se na stavu lesů podepsaly mniškové kalamity počátku 20. století, které postihly
většinu smrkových porostů na velkostatcích Doksy, Houska a Kokořín.
Vývoj majetkových poměrů
Majetkové poměry byly vždy na území Kokořínska poměrně složité. Kromě velkých
velkostatků, jako byly např. Doksy, Houska, Liběchov či Kokořín, zde byla i celá řada
menších majetků. V majetku šlechtických a velkostatkářských rodin byla část lesů až do roku
1948, kdy došlo k dokončení pozemkových reforem a lesy přešly do vlastnictví státu. Po roce
1990 dochází k opětovnému vracení majetků bývalým majitelům v rámci restitucí. Byly
obnoveny nejen velké soukromé majetky, ale i majetky obcí a menší majetky soukromých
vlastníků.
V dokeské části byly původně valdštejnské lesy na Mimoňsku od r. 1952 převzaty
Ministerstvem národní obrany a byly až do počátku 90. let využívány jako vojenský výcvikový
prostor. Po obsazení vojenského prostoru Sovětskou armádou v roce 1968 měly největší
dopady na hospodaření v této části CHKO legální i nelegální zábory lesní půdy, lesní požáry,
škody na lesních porostech a zřizování rozsáhlých černých skládek odpadů všeho druhu.
Vývoj dřevinné skladby
Původní druhovou skladbu nelze sice přesně zjistit, přesto je možné v různých historických
průzkumech najít výraznou shodu v popisu vývoje lesních porostů.
Historický průzkum prokázal v této oblasti daleko pestřejší porostní skladbu, nežli jaká je
nyní. Historický průzkum doložil v řadě případů nesporný podíl dubu na skladbě porostů,
dřeviny, která z vlastního Kokořínska téměř vymizela, jakož i dalších listnáčů, především
buku a habru. Prokázal zcela bezpečně původní zastoupení smrku a jedle v této oblasti
existencí obou dřevin v porostech, vzniklých dávno před počátkem umělé obnovy lesa, jež se
zde datuje ve větším rozsahu od sklonku 18. století. Pokud jde o borovici přesvědčivě
ukázal, že její podíl na Kokořínsku byl v minulosti mnohem skromnější nežli je dnes a že i
tam kde podle starých popisů převažovala, byla častěji doprovázena dalšími dřevinami,
především dubem.
116
Podle zápisů z 1. poloviny 18. století (popisy k daňovým přiznáním) převládá
v teplejších polohách oblasti dub a borovice, na lepších stanovištích jedle s přimíšeným
smrkem a na stráních buk. V pařezinách převažuje dub s habrem, v pařezinách na Dokesku
bříza. Čisté porosty jedné dřeviny se v oblasti vyskytovaly málo, převažovaly smíšené
porosty s jednou nebo dvěma hlavními dřevinami a řadou jednotlivých nebo skupinovitých
příměsí.
Intenzivnější těžby a následně i umělá obnova cca od poloviny 19. století způsobují, že
v oblasti na úkor jedle, dubu a místy i buku začíná na slunných a chudších stanovištích
převládat borovice, na stinnějších svazích a v úzkých údolích smrk. Buk se soustřeďuje na
méně přístupné stinné svahy, dub mimo pařeziny se udržuje na obohacených půdách a stále
častěji se dostává do podrostu v borových monokulturách. O bříze, olši a ostatních listnáčích
nejsou z té doby přesnější zprávy (jen bříza zřejmě tvoří stále hlavní složku v pařezinách na
Dokesku).
Smrk byl často postihován různými škodami (hlavně vítr). Jedle, která byla v oblasti
ještě začátkem 18. století velmi silně zastoupena, byla od nástupu intenzivnějších plošných
těžeb a následného umělého zalesňování dřevinou, která doznala největšího úbytku. V 19.
století již na valné většině velkostatků v oblasti převažuje borovice. Smrk se soustřeďuje do
vlhčích, příznivějších stanovišť. Zastoupení smrku narůstá až ve 20. století na zničených
plochách po mnišce, takže např. Kokoříně a Liběchově převládá v porostech mladších,
zatímco ve starých porostech převládá borovice, případně někde buk. Modřín v oblasti nikdy
nehrál významnější roli, vždy byl jen vtroušen a podle rozličného původu dováženého
semene má i velmi různou kvalitu. Bříza se objevuje téměř všude, nejčastěji v mladších
porostech jako dřevina vyplňující zpravidla mezery po nezdarech umělého zalesňování.
4.1.2.10. Současný způsob hospodaření
Současný způsob hospodaření v kokořínské a dokeské části má mnohé shodné rysy dané
především obdobnými stanovištními a hlavními pěstovanými dřevinami. Naopak odlišnosti
jsou dány hlavně vyšším podílem pro hospodaření nepříznivých terénů a dlouhodobým
působením Správy v kokořínské části CHKO.
Hospodářským cílem rozhodujících vlastníků a správců lesa je v oblasti trvalá produkce
dřevní hmoty při zachování mimoprodukčních funkcí lesa. Lesy jsou tedy využívány prvotně
k získávání dřevní suroviny, při zachování trvalosti produkce, funkční stability a co nejvyšší
hospodárnosti. Patrná je snaha o důsledné využívání veškeré plochy pozemků určených k
plnění funkcí lesa, snaha o snižování škod a úhynu při zakládání porostů, včasné provádění
nahodilých těžeb, snaha o využívání přirozené obnovy a s tím související minimalizace
nákladů na zalesnění a zajištění kultur.
Naprostá většina porostů byla uměle založena v 19. století, pouze výjimečně byly na
nejméně přístupných lokalitách zachovány zbytky původních reliktních borů. Většina porostů
jsou stejnověké skupiny, pouze v některých starších porostech a na velmi členitých terénech
se samovolně vytváří spodní etáž.
Na většině plochy obou částí CHKO převládají borové porosty na písčitých půdách.
Nejrozšířenějším způsobem obnovy mýtních porostů na těchto stanovištích je v kokořínské
části použití násečné formy, v dokeské části pak spíše holosečné formy hospodářského
způsobu s obmýtím cca 120 let a obnovní doba 20 let. Součástí obnovy je následná příprava
půdy ručním nakopáváním nebo naoráváním (více v dokeské části) a snahou o maximální
využití přirozené obnovy za pomoci ponechaných borových výstavků. Umělá obnova je
prováděna hlavně výsadbou na dno brázdy, tento způsob přípravy stanoviště eliminuje
negativní vliv buřeně, ale jeho nevýhodou je, že výsadba sazenic se realizuje do sterilního
písku. V souladu s platnou legislativou (vyhláška č. 83/1996 Sb.) se na těchto stanovištích
obvykle pracuje s nízkým podílem melioračních a zpevňujících dřevin, a to někdy pouze ve
výši 5-10 %. Často využívaným druhem meliorační a zpevňující dřeviny zde bývá bříza, která
je však v průběhu prvních výchovných zásahů z porostů obvykle odstraněna, čímž dochází
117
ke vzniku čistých borových monokultur s jednoduchou výstavbou, tj. bez vhodné krycí etáže
(např. DB nebo BK).
Smrkové porosty v podmínkách přirozených borových stanovišť (SLT 0K, 0M) nejsou
vhodné, a proto jsou v rámci obnovy přeměňovány na porosty borové. To neplatí o
smrkových porostech v roklích (SLT 0N), kde je smrk běžně obnovován, obvykle násečně,
případně clonně, smrkové porosty jsou obvykle znovu obnovovány i na kyselých stanovištích
bučin (SLT 3K a 4K). V dokeské části dochází k obnově SM také na příznivějších
stanovištích oglejených borů (SLT 0O).
Listnaté porosty (bučiny, příp. doubravy) se v kokořínské části zachovaly již jen
v nemnoha fragmentech, plošně významné jsou např. bučiny na Vlhošti, Zámeckém či
Beškovském vrchu, doubrava na Ronově a zbytky dubových porostů v Kokořínském dole.
V dokeské části se listnaté porosty zachovaly obvykle na výchozech třetihorních vyvřelin,
často na strmých svazích, plošně rozsáhlé bučiny jsou v oboře Dub a v oblasti Pecopaly,
menší bučiny na Velké Bukové. Pokud je v bukových porostech realizována obnova, tak je
zde patrný příklon k podrostnímu způsobu hospodaření. Využíváno je clonných sečí (obmýtí
cca 140 let, obnovní doba 40 let) se snahou o přirozenou obnovu. I když je preferována
přirozená obnova, dochází často z důvodu jejího nezdaru i k obnově umělé. Bukové a
dubové porosty jsou obnovovány opět na buk, respektive dub, s vnášením dalších dřevin
přirozené druhové skladby. Udržování, respektive zvyšování, podílu listnatých dřevin
vyžaduje zvýšené úsilí hospodáře i zvýšené náklady v ochraně proti zvěři; v kokořínské části
byly některé záměry podporovány finančně z dotačních programů.
Střetem zájmů, který se týká především obou částí CHKO, je vysoká hodnota území
z hlediska turistiky a rekreačního využití. Pro lesní hospodářství z toho vyplývají komplikace,
které právě zvýšené zatížení rekreací způsobuje.
Hospodaření v CHKO je také významně ovlivňováno cíli ochrany přírody zakotvenými
v plánu péče o CHKO i v plánech péče o MZCHÚ. Hospodaření v lesích I. zóny CHKO je
žádoucí přizpůsobit rozvoji mimoprodukčních funkcí a udržování či zlepšování ekologické
stability porostů. V nedávné minulosti převládalo v oblasti především pasečné hospodářství
s využitím podrostního hospodaření pouze ve smrkových porostech na příznivých
stanovištích. Rozsáhlejší mýtné jehličnaté porosty byly rozpracovány předsunutými
obnovními prvky (kotlíky) s využitím stinných MZD, především buku. Pokračování v obnově
listnatými dřevinami je vhodným cílem současného hospodaření. V posledních letech Správa
CHKO v kokořínské části prosazovala podrostní způsob (především v I. a II. zóně CHKO)
v bukových i smrkových porostech. Nejvýrazněji se ovlivňování lesního hospodářství
ochranou přírody projevuje především při stanovení dřevinné skladby obnovního cíle.
Finančně byla proto podporována výsadba MZD nad rámec stanovený vyhláškou
č. 83/1996 Sb. a zvyšování zastoupení druhů dřevin přirozené skladby např. jedle bělokoré.
Podíl MZD při obnově tak např. na území LS Mělník (revíry Mšeno-Soutok, Vidim, Zakšín a
Pankrác) činil v posledních deseti letech v průměru 29 %.
Poměrně významnou záležitostí je také dohoda mezi většinou větších vlastníků lesů a
Správou CHKO o ponechávání výstavků významných z hlediska ochrany přírody
v obnovovaných porostech. Každoročně jsou na obnovních prvcích lesníky Správy CHKO
v těsné součinnosti s příslušnými lesními hospodáři vyznačovány stromy ponechané na
dožití, a to hlavně listnaté dřeviny, doupné stromy či jejich torza.
4.2. Zemědělství
Historický vývoj a současnost
Zemědělské hospodaření se již ve středověku výrazně podílelo na formování krajiny
kokořínské části jako kulturní zemědělské krajiny s výraznou morfologií a vysokým podílem
zalesnění (dříve pod 50 %, později zejm. od zač. 20. století dochází v určitých vlnách daných
společenskými událostmi ke zvyšování podílu lesa). Plošně intenzivní, ale technologicky
extenzivní a zásadně majetkově strukturované hospodaření probíhalo v podstatě až do roku
1945, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva. Vedle vyšší míry zornění a využívání
118
malých, i obtížně přístupných ploch, bylo významné i využívání jinak výrazně podmáčených
ploch (při udržování melioračních systémů) v údolí Liběchovky a Pšovky, které prakticky
zaniklo po vzniku státních statků (následně dominující forma zemědělského hospodaření).
Krajinářsky významnými obory bylo pěstování ovoce (jádroviny, peckoviny) původních odrůd
na vysokokmenech, rozšířené po celém území CHKO, což dokládají staré sušárny ovoce i
písemné záznamy o zpracování a obchodu s ovocem (včetně lodní dopravy do Německa).
Specifickým a ekonomicky úspěšným oborem bylo chmelařství. Zejména v 19. století bylo
rozšířeno pěstování odrůdy Dubský zeleňák (pěstování tyčkovým způsobem při nižším
vzrůstu) na úrodnějších stanovištích (hlubší hlinité půdy, ale i nivní polohy, např. v údolí
Liběchovky), na mnohdy i plošně omezených, přírodních i budovaných terasách údolí
(Vojtěchov-Kokořínský důl). Chmelařství výrazně ovlivnilo i stavební architekturu zejména
severní části Kokořínska (chmelové vikýře, patrové půdy atd.). Rozsah zemědělské činnosti
a její postupný ústup lze vysledovat ve starých mapách (vojenské mapy, mapy stabilního
katastru), ale i přímo v terénu z dochovaných valů, zídek, struh, pravoúhlých rohů pozemků,
rovných ploch údolí apod., nejčastěji na menších plošinách (dnes porostlých lesem) či
v údolích (zpravidla v dolní a horní partii v návaznosti na sídlo, cestu či větší zemědělské
plochy). Pro krajinu zásadní činností byla i pastva hospodářských zvířat, vedle skotu to byly
ovce a kozy, které udržovali zejména okolí sídel a svažité pozemky. V poválečné době, kdy
dochází ke změně celého systému zemědělství, kolektivizaci a hospodaření státních statků,
dochází k opouštění nepřístupných, podmáčených či jinak nepříznivých míst pro používané
technologie charakteristické nárůstem používané techniky. Tím dochází k nenahraditelné
změně krajiny včetně ochuzení biologické rozmanitosti, dochází zejména k ústupu druhů
vázaných na pasené lokality, lesostepní biotopy (příležitostně také přepásané) a extenzivní
louky včetně mokřadních (údolních) partií. Zemědělské hospodaření do roku 1989, přes jeho
známá negativa, nemělo však zásadní negativní vliv na přírodní prostředí (s výjimkou
zmíněného). Morfologie krajiny, ochrana vodních zdrojů (CHOPAV a ochranná pásma
vodních zdrojů) a další limity intenzivní zemědělské činnosti pomohly udržet dopady
zemědělství na přijatelné úrovni.
Současná zemědělská výroba v kokořínské části CHKO se dá rozdělit na intenzivní
hospodaření na orné půdě (úrodnější polohy v okrajových částech CHKO a v několika
enklávách vázaných na rozsáhlejší plošiny) a extenzivní hospodaření převážně na trvalých
travních porostech. Rostlinná produkce na orné půdě odpovídá běžné struktuře pěstovaných
plodin (obilniny – hlavně ozimá pšenice a jarní ječmen, ozimá řepka, méně oves, kukuřice
senážní i zrnová, cukrová řepa, mák, slunečnice, příp. kmín, hořčice, jarní řepka).
Významnější živočišná produkce je prezentována především chovem skotu (mléčné farmy
Blíževedly, Tuhaň, Dřevčice, Deštná, Sitné, Janova Ves, masný skot – Stvolínky, Holany,
Stranné, Dubová hora, Blatce, Tubožský dvůr), chovy koní (Stranné, Dubová hora, Luka,
Kruh, Laka, Osinalice, Olešno). Méně významné jsou chovy ovcí (Týn, Filipov, Olešno). Pro
zachování struktury krajiny jsou velmi významné malé chovy s několika kusy hospodářských
zvířat, převážně se jedná o chovatele koní, ovcí a koz (významnější je chov Nedvězí). Tyto
chovy využívají produkci z trvalých travních porostů (zejména u masného skotu významně i
z pastvin), část produkce sena je prodávána (např. jiným chovatelům koní v okolí Prahy).
Přestože se drobnější chovatelé při analýze evidence uživatelů zemědělské půdy (LPIS)
nejeví jako významné subjekty (v níže uvedeném přehledu nejsou často uvedeni), z hlediska
zachování vzhledu krajiny, udržení ohrožených biotopů a oboustranné spolupráce mezi
ochranou přírody a zemědělci hrají daleko významnější funkci než mnohé velké zemědělské
subjekty (zejména „moderní“ zemědělské subjekty bez živočišné výroby hospodařící pouze
na orné půdě).
Území dokeské části CHKO má charakter především lesnaté oblasti. Významnější podíl
zemědělsky využívaných ploch se nachází pouze v jeho severovýchodní a severní části
(k. ú. Jestřebí, Provodín, Zahrádky u Č. L., Srní u Č. L., Žizníkov, Heřmaničky u Dobranova,
Vítkov u Dobranova, Vlčí Důl, Božíkov, Zákupy a Brenná).
Vzhledem k geologickým a půdním podmínkám (převážně kyselé a živinami chudé
sedimenty, na kterých se přirozeně nevyvinuly úrodnější půdy) je většina zemědělské půdy
využívána jako louky nebo pastviny. Toto využití vychází jednak z tradičního využití vlhčích
119
ploch nevhodných k zornění (okolí Novozámeckého rybníka, Ploučnice), jednak z trendu
daného dotační politikou (ekonomicky motivované zatravňování orné půdy s následným
extenzivním využíváním), vše s přihlédnutím ke skutečnosti, že zejména kvalita půdy
nevytváří podmínky pro intenzivní zemědělskou výrobu na orné půdě.
V minulosti (do roku 1945, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva) bylo území
zemědělsky využíváno mnohem intenzivněji. Vedle větší míry zornění to bylo dáno i
využíváním i výrazně podmáčených ploch při udržování melioračních systémů, které
prakticky zaniklo po vzniku státních statků. Rozsáhlé plochy např. v okolí Novozámeckého
rybníka a Jestřebských slatin tak druhotně díky sukcesním procesům zcela změnily svůj
charakter z kosených podmáčených luk na rozsáhlé rákosiny a porosty dřevin (se
zastoupením vrb, olše a břízy). Pokles zemědělských ploch souvisí i se zalesňováním
odlehlých a drobných enkláv a později se vznikem vojenského výcvikového prostoru Ralsko
a vysídlením obyvatel (např. Strážov), přičemž tento proces byl zčásti spontánní a pouze
zčásti docházelo k cílenému zalesňování.
Struktura hospodařících subjektů je vzhledem k rozsahu ploch poměrně různorodá.
Větší plochy obhospodařují zpravidla právnické osoby a strukturu doplňuje větší množství
fyzických osob, které hospodaří i na pozemcích nevhodných pro intenzivní výkonné
technologie a významně tak přispívají k plošné i časové diverzitě zemědělských činností.
Vzhledem k rozsahu travních porostů je v živočišné výrobě dominující chov krav bez tržní
produkce mléka, v rostlinné výrobě převažuje produkce pícnin na TP, na orné půdě produkce
obilovin a řepky.
Současná struktura využití zemědělských ploch v CHKO nevytváří pro ochranu přírody
zásadní negativní vlivy při dodržování zásad správné zemědělské praxe. Vhodné by však
bylo rozčlenění větších bloků orné půdy v kokořínské části realizací protierozních opatření
(travnaté či křovinaté meze), interakčních prvků (aleje) či biokoridorů (Správa již realizovala
biokoridory u Tachova, Vidimi, Zakšína, Nových Tupadel). Problematická může být nevhodná
organizace pastvy skotu (poškození porostů zejm. při déletrvajících dešťových srážkách)
nebo nevhodné využití podmáčených ploch (pastva, těžká mechanizace) a obecně
nevhodné termíny hospodářských zásahů a použitých technologií (pozdní jarní vláčení a
smykování luk a pastvin, intenzivní technologie na sklizeň píce apod.). Na orné půdě je to
potenciálně aplikace pesticidů a hnojiv, případně špatné skladování hnojiv (opakované
problémy na farmě v Dřevčicích, ohrožující spodní vody).
Vzhledem k plošně omezenému rozsahu zemědělských ploch v dokeské části (do 10 %
řešeného území) a charakteru zemědělské výroby (hospodaření na TP, často v režimu
ekologického zemědělství) nepatří aktuálně otázky vztahu mezi zemědělstvím a ochranou
přírody mezi prioritní problémy dokeské části CHKO. Zachování určitého podílu orné půdy je
zde dokonce důležité pro některé druhy jako potravní zdroj (včetně jeřába popelavého –
jednoho z předmětů ochrany ptačí oblasti).
Rozdělení zemědělského půdního fondu
Zemědělská půda na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj pokrývá 13841 ha, což je
34 % území. Přitom 8061 ha představuje orná půda.
Tabulka č.17: Využití zemědělské půdy v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj dle ZABAGED
(2013)
Kultura
TTP
orná půda
sady a zahrady
okrasné zahrady a parky
vinice
chmelnice
celkem
Výměra (ha)
4 913,62
8 061,03
821,42
21,61
0
23,99
13 841,68
%
35,50
58,24
5,93
0,16
0
0,17
100
120
Hospodařící subjekty
V dále uvedených přehledech jsou zahrnuty pouze subjekty s výměrou zem. půdy v LPIS cca
10 ha a více, a to pouze pro území CHKO. Přehled tedy nezahrnuje některé menší
hospodáře, ani nevypovídá o celkovém zaměření farmy, týká se opravdu jen území CHKO,
rovněž není uvažována živočišná výroba umístěná mimo území CHKO.
Při analýze evidence LPIS je zřejmý zájem o hospodaření na zemědělské půdě
s přetrvávajícím nešvarem pobírání zemědělských dotací za účelem co nejvyššího
finančního efektu (a to i u některých „ekologických“ zemědělců) nebo subjektů prokazatelně
zemědělsky nehospodařících (minimum prací objednaných formou služby).
Tabulka č. 18: Zemědělské subjekty v kokořínské části CHKO
Subjekt dle LPIS
1 zemědělská a.s. Chorušice
Agfarm
AGROP spol. s r.o.
AVENA v.o.d.
Básner Václav
Dr. vlastníků „Libeň – Vtelno“
Drahota Libor
Družstvo Březovice
Dvorský Jiří
Dvorščíková Milena
Emeran 1791, s.r.o.
Farma Křenov s.r.o.
Formánek Václav
Frouz Bohumil
Gardavská Milana
Gregor Zdeněk
Hála Daniel
Hanauer Jáchym
Hložek Josef
Homolka Josef
Hrabě Václav
Hromas Jan
Impact Dairy Farm s.r.o.
Jodl Jiří
Kadleček Zdeněk
Kašpar Miroslav
Kočí Václav
Koláčný Jaroslav
Kolář Otakar
Kurtinec Jaroslav
Laštovka František
Linhart Lumír
Lisec František
Lo Pe 2000, s.r.o.
Luňák Václav
Marvánek Jiří
Matyska Jaroslav
Mikeš Petr
Sídlo – obec, farma
Chorušice
Vysoká
Dubá, Deštná
Kravaře, Blíževedly
Nosálov
Mělnické Vtelno, Střemy
Ždírec, Ždírecký důl
Březovice
Doksy
Mšeno, Sedlec
Kokořín, Truskavna
Dubá, Křenov
Okna
Kočov, Střezivojice
Praha, Tubožský dvůr
Vidim
Praha, Vlkov
Mšeno, Ráj
Chotětov, Nebužely
Liberec, Ješovice
Mšeno
Krabčice, Stvolínky
Dubá, Dřevčice
Dobřeň, Janova ves
Doksy
Blatce
Mšeno, Hradsko
Želízy
Vidim
Kvítkov
Blatce
Liblice
Štětí
Třebívlice
Želízy, Sitné
Vysoká
Doksy
Mšeno
121
Zaměření na území CHKO
RV, skot
RV
RV, skot
RV, TTP, skot
TTP
RV, skot
TTP, skot BTPM
RV
RV
RV
TTP, ovce
TTP, skot BTPM
RV
TTP, ovce
TTP, skot BTPM
RV
TTP, koně
TTP, skot BTPM, ovce
RV
TTP
RV
TTP, skot BTPM
RV, skot
RV, skot
RV
TTP, RV, skot BTPM, ovce
RV
RV
RV
RV, TTP, skot BTPM
RV
RV
RV
RV
RV, živočišná výroba
RV
RV
RV
Mynařík Stanislav
Najman Miloslav
Nedbal Martin
Novák Josef
Novák Vladimír
Nováková Iva
P + K, společnost s ruč. om.
Peter Zdeněk
Pick Roman
Plaček Libor
Plechatý Lukáš
Porsch František
Rampouch Ladislav
Respo – D s.r.o.
Rokos Bohuslav
Silo Střednice, spol. s r.o.
Sixta Pavel
Statek Vodňanský s.r.o.
Stejskal Miloš
Stinka Vladislav
Symbióza s.r.o.
Šimonek Jaromír
Šťastný Antonín
Šťastný Martin
Štráchal Václav
Šubotniková Jaroslava
TEXAL a.s.
VAKO s.r.o.
Vaňha Jan
Vlach Stanislav
Voborník Miroslav
Vojtišková Libuše
Wolfová Kateřina
Zelenka Jan
Zem. spol. SKALSKO, s. r. o.
Zeměd. družstvo Kokořín
Zemědělské družstvo Úštěk
Živný Jaroslav
Blatce, Dolní Houska
Praha, Kruh
Všestudy
Dolní Zimoř
Tuhaň
Dubá, Deštná
Dubá
Dubá, Dubová hora
Dolní Beřkovice, Olešno
Bezděz
Liberec
Dubá
Blatce, Dolní Houska
Skalka u Doks
Doksy, Březinka
Vysoká, Střednice
Tuhaň
Blíževedly, Litice
Řepín
Nosálov, Libovice
Dubá, Nedvězí
Lobeč
Hluboká nad Vltavou
Korce
Mšeno
Praha, Chudolazy
Štětí
Praha, Kokořín
Luka, Týn
Všelibice
Mšeno
Mšeno, Laka
Blatce
Dubá, Zakšín
Skalsko
Kokořín
Úštěk
Mělník
TTP
TTP, koně
RV
RV
RV
TTP, koně
RV
TTP, skot BTPM, koně
TTP, koně, ovce
RV
TTP
RV
TTP, RV, ovce, koně
RV
RV
RV
RV, TTP, skot
RV, TTP, skot BTPM, koně
RV
RV
TTP, kozy
RV, ovce
RV
RV
RV
RV, TTP
RV
RV
TTP, koně
TTP
RV
TTP, koně
TTP, koně
TTP, koně
RV
RV
RV
RV
Používané zkratky u „zaměření v CHKO“ :
RV – rostlinná polní výroba
TTP – hospodaření na trvalých travních porostech
Skot BTPM – bez tržní produkce mléka
Skot – mléko, výkrm
Tabulka č. 19: Zemědělské subjekty v dokeské části CHKO
Subjekt dle LPIS
Českolipská farma s.r.o.
Českoplipská zeměděl. a.s.
Dvorný Jaroslav
Farma Holany s.r.o.
Filipová Hana
Chýle Jan
Sídlo – obec, farma
Zákupy
Zákupy
Česká Lípa
Kvítkov, Holany
Česká Lípa
Zákupy
122
Zaměření na území CHKO
TTP, skot BTPM
TTP, skot BTPM
TTP
TTP
TTP
TTP
Iva Jílková
Jabálková Dominika
Kašparová Petra
Knot Václav
Limagro a.s.
Matoušková Martina
Ondřej Jaroslav
Pastviny a.s.
POLY-FEED s.r.o.
Porš Oleg
Ramš spol. s.r.o.
Rejn Pavel
Říbek Oldřich
Říhová Lenka
Sochor Alois
Statek Veselí s.r.o.
Suchý Tomáš
Synek Vladimír
Viktorová Lucie
VLS s.p.
Vyhnalík Václav
ZD Štědrá Doksy
ZEP s.r.o.
Zákupy
Zahrádky, Karasy
Zahrádky
Skalka u Dubé
Zákupy
Česká Lípa
Česká Lípa
Frýdlant v Čechách
Brniště
Česká Lípa
Česká Lípa, Ramš
Česká Lípa
Provodín
Provodín
Provodín
Praha, Veselí
Zahrádky, Karasy
Zákupy
Provodín
Mimoň
Provodín
Doksy
Bezděz
TTP
TTP, ovce, skot BTPM
TTP
TTP
TTP, skot BTPM
TTP
TTP
TTP, skot BTPM
TTP
TTP
RV
TTP
RV
TTP, skot BTPM, koně
TTP, koně
TTP, skot BTPM
TTP, ovce
TTP
TTP
TTP
TTP, ovce
TTP
RV
Používané zkratky u „zaměření v CHKO“ :
RV – rostlinná polní výroba
TTP – hospodaření na trvalých travních porostech
Skot BTPM – bez tržní produkce mléka
Agroenviromentální programy
S cílem podpořit rozvoj venkova a zemědělství byly v členských státech Evropské unie
zavedeny tzv. agroenvironmentální programy, které mají posílit způsoby využívání
zemědělské půdy v souladu s ochranou přírody a životního prostředí obecně.
Nejvýznamnější dopady mají tituly zaměřené na hospodaření na travních porostech, kdy na
území CHKO může zemědělec vstoupit do nadstavbových a finančně lépe ohodnocených
programů. Vedle základních titulů louky a pastviny jsou tak zemědělci využívány tituly
mezofilní a vlhké louky (zpravidla bez hnojení) a druhově bohaté pastviny, nevýznamné
využití je bohužel u titulů trvale podmáčené a rašelinné louky a ponechání neposečených
pásů. I zde se však zejména na větších půdních blocích a v místech s jednoduchou
uživatelskou strukturou projevují negativní dopady používaných výkonných technologií
sklizně.
V roce 2013 (a aktuálně i v roce 2014) jsou původní pětileté programy prodlužovány a
čeká se na pravidla společné zemědělské politiky EU na období 2014–2020. Zřejmě dojde
k určitému sjednocení základních titulů (louky-pastviny), zavedení nových (modráskové
louky) a redukci některých stávajících. V mnoha případech by však bylo vhodnější zavedení
zvažovaných faremních plánů umožňujících specifické přístupy v přírodě hodnotných
místech.
4.3. Myslivost
Historické údaje o myslivosti v kokořínské i dokeské části CHKO jsou poměrně bohaté.
Rozdíly mezi oběma částmi se přesto najdou. Prvním z těchto rozdílů je trvalý výskyt jelení
zvěře na území Dokeska doložitelný z archivních materiálů. Druhým velmi podstatným
rozdílem je existence bývalého VVP Ralsko a v něm se nacházející honitby o výměře více
123
než 20 000 ha. Myslivecké hospodaření v této honitbě poznamenalo stav myslivosti v celé
této části CHKO.
Kokořínská část CHKO:
V minulosti dávali majitelé lesa často myslivosti přednost před lesním hospodářstvím.
Většina záznamů z 18. století pro jednotlivé velkostatky (např. Houska, Nový Berštejn atd.)
uvádí v oblasti Kokořínska jako stálou zvěř srnčí, místně černou, dále pak zajíce, tetřeva,
tetřívka, jeřábka, koroptev, sluky a holuby. V části CHKO směrem k Doksům se objevovala
zvěř jelení. Na majetku Valdštejnů byla vybudována obora s jelení zvěří, později se zvěří
daňčí. Na stvolíneckém panství byla též daňčí obora a bažantnice. Obdobně tomu bylo na
českolipském panství. Na panství Mělník a Liblice měla význam hlavně zvěř drobná (zajíc,
koroptev, později bažant). Na všech majetcích se provozovala čižba.
Údaje z dvacátých let minulého století ukazují dobré stavy srnčí zvěře, zajíců a koroptví,
vyskytoval se zde tetřívek a tetřev, vzácně jeřábek. Jelení zvěř se zde ve volnosti
nevyskytovala více než 100 let. Stavy tetřevů a tetřívků od třicátých let minulého století
soustavně klesaly (např. na panství Houska bylo v roce 1836 dle výkazů o odstřelu uloveno 9
tetřevů, v roce 1870 18 tetřevů, v roce 1920 15 tetřevů). Poslední zástřel tetřeva je hlášen
z roku 1953, poslední pozorování tetřeva pak z roku 1974. O tetřívkovi nejsou z období po
druhé světové válce žádné záznamy, poslední údaje týkající se zástřelu, které má Správa
CHKO kdispozici jsou z třicátých let minulého století. Příčin postupného vymizení tohoto
druhu zvěře byla celá řada, např. sběr lesních plodin, vzrůstající turistická zátěž, těžba dříví i
v době toku v blízkosti tokanišť, zvýšené stavy predátorů, nedostatek starých porostů
s podrostem keřů atd. Ani současná situace není pro obnovení životaschopné populace na
území CHKO Kokořínsko příznivá.
Po druhé světové válce měl největší dopad na provozování myslivosti zákon č. 23/1962
Sb., který určil pravidla mysliveckého hospodaření na celá tři desetiletí. Na území CHKO
Kokořínsko byly honitby státních lesů a mysliveckých sdružení. V roce 1971 došlo k vysazení
muflona do volných honiteb a v roce 1983 daňka skvrnitého. Postupně docházelo k poklesu
stavů drobné zvěře (zajíc, bažant) a pozvolnému nárůstu stavů zvěře černé (prase divoké).
Po společenských změnách v roce 1989 byl v roce 1992 novelizován zákon o myslivosti,
který vrátil výkon práva myslivosti do souvislosti s vlastnictvím honebních pozemků. Na
území CHKO vzniklo 30 honiteb. Držiteli honiteb byla hlavně honební společenstva, dále pak
Lesy ČR, Pozemkový fond ČR a velcí vlastníci honebních pozemků. V roce 2001 byl
schválen zcela nový zákon o myslivosti a postupně došlo k vydání nových prováděcích
předpisů k tomuto zákonu. V návaznosti na legislativní změny došlo ke změnám ve
vymezení jednotlivých honiteb, v několika případech i k rozdělení původních honiteb a vzniku
nových. Od roku 2003 tak na území kokořínské části CHKO zasahuje 32 honiteb, z toho
celou plochou se na území této části CHKO nachází 14 honiteb. Držiteli honiteb jsou
především honební společenstva a LČR, s. p., méně pak Pozemkový fond ČR a velcí
vlastníci honebních pozemků. Nejvíce jsou mezi uživateli honiteb zastoupeny myslivecké
spolky a sdružení, v menší míře fyzické osoby a přímo držitelé honitby (především vlastníci
honebních pozemků). V tabulce č. 19 jsou uvedeny názvy, výměry jednotlivých honiteb a
druhy zvěře, pro které jsou dle platné legislativy stanoveny minimální a normované stavy.
Nejrozšířenějším druhem zvěře je zvěř srnčí, běžně je chována dále zvěř černá, mufloní a
daňčí. Z drobné zvěře jsou předmětem chovu zajíc a bažant zejména v honitbách s vyšším
podílem zemědělské půdy v okrajových částech CHKO. Z dalších druhů zvěře se běžně
vyskytuje liška obecná, kuna lesní a skalní, jezevec lesní, holub hřivnáč, straka obecná,
vrána obecná, kachna divoká. Ze dvou honiteb v litoměřické části CHKO je hlášen zástřel
psíka mývalovitého.
Tabulka č. 20: Výměra jednotlivých honiteb a stanovené minimální a normované stavy zvěře
v kokořínské části CHKO
124
Honitba
Kravaře
Vlhošť Blíževedly
Holany
Skalka
Obrok
Drchlava
Tuhaň
Dubá Deštná
Březinka
Dražejov
Beškov
Korce
Žďár
Houska
Rašovice
Újezd Mezilesí
Špičák
Radouň
Liběchov
Vysoká
Střemy
Sitné
Kokořín
Nebužely
Vidim
Jestřebice
Sedlec
Dobřeň
Tubož
Houska
Nosálov
Medonosy
Ješovice
Držitel
honitby
HS
Kravaře
LČR s.p.
PF ČR
Uživatel
honitby
MS
Kravaře
MS
Blíževedly
MS
Stvolínky
MS Obrok
MS Tuhaň
M. Drobný
LČR s.p.
LČR s.p.
HS Chlum
- Drchlava
PF ČR
MS Tuhaň
HS Dubá - MS Dubá
Deštná
HS
B. Rokos
Březinka
LČR s.p.
Kongreso
vé
centrum
ILF a.s.
Ing.
MS
Šimonek
Beškov
Blatce
HS Dubá MS Korce
Korce
Horky
PF ČR
MS Žďár
Ing.
Ing.
Šimonek
Šimonek
LČR s.p.
MS
Rašovice
HS Újezd MS Újezd
HSl
Radouň
F.
Homolka
HS
Vysoká
Texal
Radouň
F.
Homolka
MS
Záskalí
Vysoká
HS
MS
Střemy
Střemy
HS Sitné
MS Sitné
HS
MS
Kokořín
Kokořín
HS
MS
Nebužely Nebužely
LČR s.p.
S.
Hrabánek
HS
MS
Jestřebice Jestřebice
HS Sedlec
MS
Sedlec
LČR s.p.
J. Linhart
LČR s.p.
J. Vrzal
HS Mšeno
MS
Romanov
Houska
HS
MS
Nosálov
Nosálov
HS
J.
Medonosy Šubotnik
J.
G. Klee
Homolka
Vým
ěra
v ha
Daněk
skvrnitý
min.
st.
nor.
st.
Srnec
obecný
min.
st.
nor.
st.
1578
18
60
1709
27
60
785
6
18
1094
1307
2795
23
27
38
43
42
143
1089
1347
14
19
40
57
Prase
divoké
min.
st.
5
5
5
nor.
st.
Muflon
min.
st.
nor.
st.
6
Zajíc polní
min.
st.
nor.st.
min.
st.
nor.
st.
40
95
40
112
50
50
50
8
9
Bažant
obecný
50
15
42
15
39
54
65
75
54
65
100
54
65
75
54
65
150
25
35
90
98
25
34
63
112
23
65
36
50
85
1000
21
36
5
10
12
24
36
50
1379
26
35
5
8
12
12
25
73
1067
15
61
30
108
12
52
971
874
12
18
34
21
25
25
90
30
25
63
863
24
34
20
40
20
20
17
64
30
70
30
40
29
80
6
28
19
83
1278
5
8
2121
2040
21
38
1632
5
7
5
14
10
14
8
8
75
150
75
150
21
38
30
54
20
40
75
250
20
50
30
100
30
120
20
10
43
40
10
10
43
40
30
54
30
61
25
50
25
55
1472
5
11
36
56
5
5
878
1568
5
7
5
15
12
25
42
100
5
6
6
10
1229
5
8
10
54
882
5
15
15
60
5
6
5
15
874
17
66
5
6
7
15
1190
15
40
5
7
5
12
5
20
5
18
979
744
759
27
18
16
77
60
63
5
5
5
9
6
7
11
7
8
27
15
15
21
18
15
73
62
50
21
18
5
86
74
20
1156
8
21
5
6
5
10
57
104
83
145
7
15
20
84
15
72
771
7
15
3
12
3
6
1292
12
21
30
67
5
8
5
7
7
15
Bezesporu největší vliv na myslivecké hospodaření v oblasti mělo zavedení chovu
mufloní a daňčí zvěře ve volných honitbách kokořínské části CHKO v 70. a 80. letech
minulého století. Jejich stavy začaly stoupat v 90. letech minulého století po změnách ve
výkonu práva myslivosti, které vyplynuly z novelizace zákona o myslivosti. Zejména nájemci
honiteb ve vlastnictví LČR, s. p., v oblasti Vidimi, Osinalic, Dobřeně a Dražejova dokázali
125
nezodpovědným hospodařením (neprovádění redukčního odstřelu u zvěře holé a mladé
zvěře samčí) zvýšit stavy mufloní zvěře více než 10x. Například v roce 1999 kontrolní sčítání
provedené Správou CHKO Kokořínsko v honitbě Vidim prokázalo výskyt 140 ks mufloní
zvěře, uživatel honitby vykázal 33 ks a normovaný kmenový stav mufloní zvěře pro tuto
honitbu byl 5 ks. Od roku 1999 se Okresní úřad Mělník, referát životního prostředí ve
spolupráci s OMS Mělník a Správou CHKO Kokořínsko snažil o domluvu s uživateli honiteb
na snížení stavů zvěře mufloní a posléze zvěře černé a daňčí. Tato snaha vyzněla do
ztracena pro naprostý nezájem většiny uživatelů honiteb. Současná situace v chovu spárkaté
zvěře na území kokořínské části CHKO je taková, že na celém území této části CHKO se
trvale vyskytuje zvěř srnčí a černá a na většině území kokořínské části CHKO i zvěř mufloní
a daňčí, jak ukazuje zvyšující se počet stanovisek Správy CHKO Kokořínsko k žádostem o
povolení mimořádného odstřelu těchto druhů spárkaté zvěře z důvodu omezení škod na
zemědělských kulturách a lesních porostech v honitbách, kde nejsou stanoveny minimální a
normované stavy mufloní a daňčí zvěře. Výše odlovu jednotlivých druhů zvěře v honitbách
v CHKO Kokořínsko v roce 2009 je uvedena v tabulce č. 20. V posledních dvou letech došlo
rovněž k zesílení tlaku na snížení stavů spárkaté zvěře ze strany fyzických a právnických
osob podnikajích v zemědělství a lesnictví. Především LČR, s. p., LS Mělník využila
možnosti, které jí dává zákon o myslivosti, jako držiteli několika honiteb a upravila plány lovu
v honitbách, které vlastní nebo kde má významnou pozemkovou držbu (např. v roce 2009
vykázal uživatel honitby Vidim nasčítaných 15 ks mufloní zvěře a skutečný odlov po
provedené úpravě plánu chovu a lovu byl 123 ks mufloní zvěře). Současně došlo ke
zpřesnění výpočtu škod zvěří a následně jeho nekompromisnímu vymáhání na uživatelích
jednotlivých honiteb. Výsledkem těchto činností bylo navýšení plánu odstřelu především
mufloní zvěře a jeho následné splnění. V roce 2009 bylo na území CHKO Kokořínsko a
navazujích honiteb uloveno více než 500 ks mufloní zvěře. Údaje za rok 2010 ukazují, že
výše odlovu mufloní zvěře se pohybuje na stejné úrovni, jako v roce 2009. Na území
kokořínské části CHKO se v současné době nachází jeden intenzivní chov zvěře. Jedná se o
bažantnici na výměře 85 ha na Březince. Bažantnice se nachází těsně u hranice kokořínské
části CHKO mezi Dubou a Nedamy. Z hlediska ochrany přírody nepředstavuje hospodaření
v této bažantnici žádná velká rizika.
Tabulka č. 21: Odlov zvěře v honitbách v CHKO Kokořínsko v roce 2009
Honitba
Kravaře
Vlhošť –
Blíževedly
Holany
Skalka
Obrok
Drchlava
Tuhaň
Dubá Deštná
Březinka
Dražejov
Beškov
Korce
Žďár
Houska
Rašovice
Újez Mezilesí
Špičák
Radouň
Liběchov
Vysoká
Střemy
Sitné
Kokořín
Nebužely
Daňčí
Mufloní
1
2
2
2
5
1
7
2
7
Druh zvěře
Zajíc
Bažant
6
Srnčí
32
39
Černá
33
70
4
4
13
2
6
30
21
23
56
43
31
22
60
68
138
56
57
4
19
19
45
25
13
41
41
3
31
79
67
48
55
94
130
8
16
7
3
3
7
2
Liška
Kuna
94
1
28
8
35
67
5
18
30
16
11
40
10
2
Jezevec
361
80
2
4
38
94
21
33
23
49
10
29
27
3
13
28
18
5
19
56
117
12
14
26
52
23
1
73
35
8
Kachna
9
11
2
126
33
3
1
Vidim
Jestřebice
Sedlec
Dobřeň
Tubož
5
6
4
4
3
123
39
13
39
30
13
11
21
5
13
117
32
40
35
36
Houska
Nosálov
Medonosy
Ješovice
7
4
26
6
6
3
34
16
26
16
45
48
55
106
108
3
21
105
1302
9
127
7
47
14
14
12
7
12
4
8
1
1
3
2
9
31
1
17
4
2
Dokeská část CHKO:
Již za dob Valdštejnů existovaly v oblasti obory s chovem zvěře jelení, černé a daňčí. Jak
dokazuje předpis zástřelného z r. 1653, byly zde loveny i velké šelmy (medvěd, vlk, rys,
divoká kočka). Postupem času došlo z ekonomických důvodů k rušení obor a likvidaci chovů
zejména daňčí zvěře. K jejímu znovuzavádění došlo až po roce 1839. Nejvýznamnějším
druhem zvěře pak byla zvěř jelení. Její stavy v průběhu let kolísaly, místy byla i vyhubena.
Z historických pramenů tak můžeme zjistit, že např. v roce 1786 bylo na panství Bělá 29
lovných jelenů, 30 slabých jelenů, 79 laní, 33 laněk a 31 kolouchů, na panství Doksy bylo 27
lovných jelenů, 32 slabých jelenů, 84 laní, 90 laněk a 37 kolouchů. V roce 1900 bylo na
panství Doksy 64 jelenů, 85 laní, 14 laněk a 15 kolouchů. Zvěř srnčí se v té době vyskytovala
v malém množství. Zvěř mufloní byla dovezena a chována od roku 1890. Mezi další druhy
zvěře, jejichž výskyt je zaznamenán a které se lovily, patřil tetřev a tetřívek. Z archivních
záznamů vyplývá, že např. v roce 1836 bylo na panství Bělá uloveno 9 tetřevů a 5 tetřívků a
v roce 1861 na panství Doksy 5 tetřevů a 18 tetřívků. Stavy tetřeva a tetřívka se postupně
snižovaly do dvacátých let minulého století, pak následoval pozvolný nárůst stavů, který
kulminoval v letech 1933–1937, potom nastal radikální pokles. Po roce 1946 došlo
k vytvoření Vojenského výcvikového prostoru Ralsko (tvoří téměř ¾ dokeské části CHKO),
hospodaření v něm převzaly Vojenské lesy a statky. Okrajovou součástí jejich hospodaření
bylo myslivecké využívání území. Po roce 1968 došlo k obsazení prostoru Sovětskou
armádou, které se projevilo i v oblasti myslivosti. Velmi rozšířené bylo pytláctví, péče o zvěř
(přikrmování v době nouze, úpravy biotopů) nebyla téměř žádná. Docházelo k velké migraci
zejména spárkaté zvěře, která nacházela i přes relativně rušivou vojenskou činnost v území
dostatek klidu a zejména potravy na rozsáhlém bezlesí dopadových ploch. V době nouze
tato zvěř migrovala do okolních honiteb ke krmištím a zdržovala se zde po celé zimní období
až do doby kladení mláďat. Postupně se zvyšovaly stavy spárkaté zvěře. Po roce 1990 byla
odsunuta Sovětská vojska a postupně byla utlumována vojenská činnost v území. Během
několika let pak došlo k nárůstu stavů zvěře. Vysoké stavy daňčí a mufloní zvěře jsou patrné
zejména na území bývalého vojenského prostoru.
V současné době je vymezené území rozděleno do devíti honiteb, kde se hospodaří
v souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění. V tabulce č. 21 jsou
uvedeny výměry jednotlivých honiteb a druhy zvěře, pro které mají stanoveny minimální a
normované stavy. Největší část území dokeské části CHKO pokrývá honitba VLS, divize
Mimoň, Ralsko, resp. její část. Honitba Karasy byla vymezena jako účelová honitba s cílem
dosáhnout účinnější regulace černé zvěře na území NPR Novozámecký rybník.
Tabulka č. 22: Výměra jednotlivých honiteb a stanovené minimální a normované stavy zvěře
Honitba
Doksy Jezero
Heřmaničky Veselí
Karasy
Okřešice
Provodín
Sluneční dvůr
Staré splavy
Žiznikov
Ralsko
Výměra
v ha
1 066
Jelen
evropský
min. nor.
st.
st.
0
0
Daněk
skvrnitý
min. nor.
st.
st.
0
0
Srnec
obecný
min. nor.
st.
st.
13
16
Prase
divoké
min. nor.
st.
st.
0
0
Muflon
Zajíc polní
min.
st.
0
nor.
st.
0
min.
st.
15
nor.s
t.
35
Bažant
obecný
min. nor.
st.
st.
15
15
1 447
0
0
0
0
12
46
0
0
0
0
60
102
30
108
1 656
592
574
680
709
967
21 345
0
0
0
0
0
0
195
0
0
0
0
0
0
210
7
7
8
0
0
0
240
7
7
8
20
12
13
8
12
12
187
50
21
19
29
27
40
256
0
5
5
0
0
0
70
0
5
5
0
0
0
98
0
0
0
0
0
0
38
0
0
0
0
0
0
50
50
5
5
25
25
25
125
80
15
5
72
25
90
150
50
0
5
25
25
25
0
80
0
5
84
54
100
0
0
0
256
Bezesporu největší vliv na myslivecké hospodaření v oblasti má stav zvěře a způsob jeho
obhospodařování v honitbě Ralsko. Tato honitba obhospodařovaná VLS, divizí Mimoň,
zasahuje velkou část území dokeské části CHKO a jsou v ní zastoupeny všechny druhy
spárkaté zvěře, které se v oblasti vyskytují. V okolních honitbách probíhá běžné myslivecké
128
hospodaření s obecnými problémy, zejména vysokými stavy černé zvěře a minimálními stavy
zvěře drobné (zajíc, bažant a koroptev).
Součástí honitby Ralsko jsou 2 intenzivní chovy zvěře - obora Velký Dub uznaná
Ministerstvem zemědělství a výživy ČSR v roce 1979, která je situována mezi obcemi Staré
Splavy, Hradčany a Doksy a zasahuje celou rozlohou do území CHKO. Rozloha obory je
534 ha a chová se zde zvěř daňčí (cílový stav 200 ks) a mufloní (cílový stav 200 ks). Těsně
za hranicí dokeské části CHKO Kokořínsko - Máchův kraj se nachází obora Židlov uznaná
MZe ČR v roce 2000, která se rozkládá severovýchodně od obce Kuřívody na výměře
3 747 ha. Chová se zde zvěř jelení (cílový stav 700 ks) a mufloní (cílový stav 300 ks). Obě
obory obhospodařují VLS a cílem vybudování obory Židlov bylo mimo jiné řešení
nadměrných stavů zvěře, které na základě hodnocení provedeného v roce 1998
několikanásobně převyšovaly stavy normované (u jelena téměř 5x, u daňčí zvěře téměř 9x a
u mufloní zvěře více než 9x). Po realizaci obory nedošlo k žádoucímu snížení stavů spárkaté
zvěře ve zbylém území honitby, naopak do dnešní doby dochází k nárůstu jejích stavů, což je
zřejmé z výsledků lovu. Zvýšené stavy zvěře blokují přirozenou obnovu některých porostů,
zejména bučin, a způsobují i ruderalizaci některých lokalit (např. Velká a Malá Buková,
Pecopala). Tato situace vedla Ministerstvo zemědělství, jako orgán státní správy myslivosti,
k tomu, aby uživateli honitby Ralsko od roku 2008 nařídil úpravu stavů zvěře zvýšením
odlovu. Jak vyplynulo z předkládaných výsledků lovu spárkaté zveře v následujících letech,
podařilo se přinejmenším zastavit růst stavů spárkaté zvěře. Nejvíce viditelný je tento stav u
zvěře daňčí.
V honitbě Karasy nedošlo během mysliveckého hospodaření k požadovanému snížení
počtu černé zvěře. Vzhledem k vývoji stavů této zvěře bude nutné tuto problematiku řešit
opatřeními nad rámec běžných mysliveckých činností (např. odchytem).
Z dalších druhů zvěře se v dokeské části CHKO vyskytuje kuna lesní, kuna skalní, liška
obecná, jezevec lesní, holub hřivnáč, kachna divoká, polák chocholačka, polák velký, straka
obecná, vrána obecná. Drobná zvěř je na minimálních stavech bez současného
mysliveckého obhospodařování. V roce 2008 byla v prostoru kolem města Doksy, na území
sousedícím s jižní hranicí území CHKO, vymezena oblast chovu koroptve polní s cílem
obnovy její populace. V budoucnosti lze předpokládat i výskyt nepůvodních druhů šelem –
psíka mývalovitého a norka amerického.
Přehled o odlovu zvěře podávají tabulky č. 23 a 24.
Tabulka č. 23: Odlov zvěře v honitbě Ralsko v letech 2005-2007
Druh zvěře
Rok
2006
2005
Plán lovu v ks
Jelení zvěř
Daňčí zvěř
Mufloní zvěř
Srnčí zvěř
Černá zvěř
Zvěř celkem
182
579
130
148
485
1 524
Odlov v ks
184
582
123
151
429
1 469
Plán lovu v ks
2007
Odlov v ks
Plán lovu v ks
Odlov v ks
144
462
92
116
157
972
90
430
90
113
229
952
92
457
93
117
321
1080
140
421
107
119
347
1134
Tabulka č. 24: Odlov zvěře v honitbách v dokeské části CHKO (mimo honitbu Ralsko) v roce
2007
Honitba
Doksy-jezero
HeřmaničkyVeselí
Karasy
Okřešice
Druh zvěře
Jelení
Daňčí
Mufloní
Srnčí
Černá
Zajíc
Bažant
Kachna
3
5
3
44
0
1
0
20
8
53
0
0
0
10
0
94
5
1
9
21
2
0
7
28
14
14
0
0
0
0
0
0
129
Provodín
Sluneční dvůr
Staré Splavy
Žiznikov
0
1
1
0
24
5
5
4
10
0
0
0
15
12
13
13
19
11
36
16
0
0
15
0
0
32
28
0
0
166
30
Střety myslivosti s ochranou přírody:
Největším problémem v CHKO Kokořínsko se jeví vysoké stavy spárkaté zvěře, které mohou
mít negativní vliv na stav především lesních porostů. Zvěř působí škody na lesních kulturách
okusem, ohryzem a loupáním. Na zemědělských plodinách, loukách a pastvinách může dojít
k poškození vegetace spásáním, značné škody způsobuje černá zvěř poškozováním
půdního pokryvu. V místech s velkou koncentrací zvěře může dojít až k ruderalizaci lokality.
Při srovnání stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře v jednotlivých honitbách
s výsledky odlovu uvedených v tabulkách č. 20-24, je jednoznačně vidět vysoký stav
zejména zvěře mufloní, daňčí a černé. Vysoké stavy těchto druhů zvěře blokují přirozenou
obnovu některých porostů (např. bučin), které jsou cennými biotopy s výskytem řady
chráněných druhů rostlin a živočichů. Černá zvěř může poškozovat zemědělské kultury
(louky, pole), ale z hlediska ochrany přírody zejména výrazně snižovat hnízdní úspěšnost na
zemi hnízdících ptáků (např. lelek lesní, skřivan lesní nebo v dokeské části jeřáb popelavý) a
případně rozrýváním poškozovat lokality s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin.
4.4. Rybníkářství a sportovní rybářství
4.4.1. Rybníkářství
V dokeské části CHKO se nacházejí 3 významné nádrže (Břehyňský rybník, Máchovo jezero
a Novozámecký rybník), spojené v jednu soustavu, a několik vodních nádrží menšího
rozsahu, zatímco v kokořínské části se nacházejí pouze 3 menší nádrže využívané k chovu
ryb a několik nádrží využívaných ke sportovnímu rybolovu (většina na toku Pšovky). Rybníky
byly obecně zakládány především k chovu sladkovodních ryb, obohatily však krajinu a
přírodu i o nový fenomén - o mělká sladkovodní jezera. Mělké vodní nádrže vhodně doplnily
zalesněnou krajinu a staly se cennými mokřadními biotopy, které v oblasti bez přirozených
jezer doposud chyběly. Při březích rybníků se vytvořily pásy litorální vegetace, která se stala
základem cenných mokřadních ekosystémů s bohatým společenstvím rostlinných a
živočišných druhů. Pro svou významnou přírodovědnou hodnotu jsou všechny 3 velké vodní
plochy na Dokesku součástí maloplošných zvláště chráněných území a tvoří jádrové území
dokeské části CHKO. Břehyňský rybník je součástí NPR Břehyně-Pecopala, Novozámecký
rybník je součástí stejnojmenné NPR, zátoky (severní, východní) Máchova jezera jsou
součástí NPP Swamp a zbylá část Máchova jezera tvoří ochranné pásmo této NPP. Několik
menších nádrží (rybníky Držník, Strážovský, Vavroušek a nefunkční Černý rybník) na
Hradčanském potoce je součástí PR Hradčanské rybníky. Významným je také Poselský a
Mariánský rybník v povodí Robečského potoka a Heřmanický rybník. Na území kokořínské
části CHKO se nenacházejí žádné významnější nádrže využívané k chovu ryb. Výjimkou je
Dolanský rybník, který patří k holanské soustavě rybníků na Bobřím potoce. Na potoce
Liběchovka na území původní CHKO leží pouze Rozprechtický rybník, který je využíván ke
sportovnímu rybolovu (viz kap. 4.4.2). Na Pšovce leží soustava rybníků a nádrží začínající
Zámeckým rybníkem v Tuboži, následováným nádrží Laka (U vrby), rybníkem Stříbrník,
Hlučovskou (Podhradskou, Špačkovou) tůní, tůní Kačírek, rybníkem Harasov, rybníkem
Štampach II., Štampach I. a končící na území CHKO Lhoteckým rybníkem. Pouze rybníky
Štampach II. a I. jsou užívány k chovu ryb, a to především kaprů, v menší míře dravých ryb
(štika, sumec).
Historie vzniku rybníků
Zmíněné 3 nejvýznamnější nádrže jsou součástí jedné z nejstarších rybničných soustav
v Čechách. Soustavu tvoří dvě ucelené části ležící v terénních proláklinách, na východě
130
Jestřebsko-dokeské a na západě holanské. Vznik soustavy lze datovat z větší části do druhé
poloviny 14. století a její základní podoba je zachována do současnosti. Soustava se během
staletí vyvíjela, část rybníků vznikala později, některé rybníky později zanikly. Většina velkých
rybníků soustavy vznikala za pískovcovými prahy, které zčásti nebo zcela přehradily údolí, a
vytvářely tak příhodné podmínky pro jejich založení. Tak byl postaven i rybník Velký
(Dokeský), dnes známý jako Máchovo jezero, které je reprezentatem celé soustavy co do
velikosti. Podle historických pramenů se tak stalo v roce 1366. Později byly založeny další
články této soustavy. Z poslední nádrže soustavy, Novozámeckého rybníka, odtéká
Robečský potok uměle vybudovanou soutěskou a u České Lípy se vlévá do Ploučnice po
průtoku Peklem (národní přírodní památka).
Současná struktura vlastnictví rybníků
Všechny 3 významné vodní nádrže v dokeské části jsou ve vlastnictví České republiky a
právo hospodaření zde má AOPK ČR. Nájemcem Máchova jezera je v současnosti Město
Doksy a nájemcem ostatních nádrží soustavy je dlouhodobě Rybářství Doksy, s. r. o. Další
významná soustava nádrží – Hradčanské rybníky – je také ve vlastnictví České republiky a
právo hospodařit zde vykonávají Vojenské lesy a statky, s. p. Poslední významnější nádrže Poselský a Heřmanický rybník - jsou připravovány k prodeji Státním pozemkovým úřadem.
Dolanský rybník v rozšíření kokořínské části je také ve vlastnictví ČR – Státního
pozemkového úřadu a hospodaří zde Rybářství Doksy, s. r. o. Všechny 3 menší nádrže
využíváné k rybníkářství v kokořínské části jsou v soukromém vlastnictví a jsou vlastníky
také využívány.
Tabulka č. 25: Struktura vlastnictví resp. majetkové správy rybníků na území dokeské části
CHKO (podle katastrální výměry)
vlastník
rozloha (ha)
%
AOPK ČR
Vojenské lesy a statky, s. p.
Státní pozemkový úřad
soukromý vlastník
694,5
28,54
57,72
8,15
88,03
3,62
7,32
1,03
celkem
788,91
100,00
131
Obrázek č. 4: Novozámecký rybník (foto Jan Procházka)
Hospodaření na rybnících a ochrana přírody
Hospodaření na rybnících probíhalo po několik staletí extenzivně a využívalo pouze
přirozenou produkci rybníků, která byla na písčitých a rašelinných podložích většinou
poměrně nízká. Rybníky tak měly charakter spíše oligotrofních až mezotrofních nádrží. Růst
intenzity hospodaření se projevil hlavně ve druhé polovině 20. století. Postupná eutrofizace
se zpočátku projevovala zvyšováním výnosů ryb, ale i četnosti výskytu některých druhů
živočichů a rostlin z důvodů nárůstu potravní nabídky a nárůstu biomasy i biodiverzity ve
vodním prostředí rybníků. Dříve oligotrofní a mezotrofní nádrže se ale postupně díky
intenzifikaci hospodaření, zahrnující také hnojení, staly nádržemi eutrofními. Vysoké rybí
obsádky s dominancí kapra začaly mít negativní vliv na přirozenou složku rybničního
ekosystému, litorální porosty, plovoucí a ponořenou vegetaci i zdroje přirozené potravy - to
vše v konečném důsledku působilo nepříznivě především na druhové bohatství celé oblasti.
V případě Máchova jezera se to také velmi negativně projevilo na kvalitě vody pro rekreační
využití - koupání. V současné době lze stav nádrží hodnotit jako výrazně lepší ve srovnání
s dobou před cca 10-20 lety. Hlavním důvodem je majetková správa největších nádrží
prostřednictvím AOPK ČR a jejich zařazení mezi chráněná území, v případě Máchova jezera
hraje významnou roli i jeho rekreační funkce, která je ekonomicky mnohem významnější než
produkce ryb. Z těchto důvodů byly rybí obsádky ve všech 3 významných nádržích výrazně
sníženy (obsádky kapra v Novozámeckém a Břehyňském rybníce), vyloučen je chov
býložravých ryb a v případě Máchova jezera došlo ke změně rybí obsádky. Vysazovány jsou
pouze dravé ryby (štika, candát, bolen, sumec). Nejsou aplikována hnojiva a přikrmování ryb
je omezeno.
V kokořínské části probíhá rybníkářské hospodaření na Dolanském rybníce a také na
rybnících Štampach II. a Štampach I. Rybníky jsou užívány k chovu ryb, a to především
kaprů, v menší míře dravých ryb (štika, sumec). Rybníky Štampach I. a II. leží v PR
Kokořínský důl a v I. zóně ochrany přírody CHKO. Rybí obsádka není krmena a rybníky
nejsou hnojeny ani vápněny. Ostatní nádrže na Pšovce jsou využívány pouze ke
sportovnímu rybolovu (viz kap. 4.4.2) či k rekreaci (rybník Harasov). Další nádrží užívanou
k chovu ryb (opět převážně kaprů) je rybník u statku Stranný na Litickém potoce. Chov ryb je
opět prováděn bez přikrmování a hnojení. Jiné nádrže k chovu ryb využívány nejsou.
Hlavní problémy vysoké intenzity rybářského hospodaření jsou následující:
Vysoká obsádka ryb
Vysoká obsádka kapra obecně způsobuje následující negativní jevy: neustálým přerýváním
dna mechanicky ničí vodní makrofyta a způsobuje trvalý zákal vody zabraňující rozvoji
submerzní vegetace, silným vyžíracím tlakem omezuje rozvoj hrubého zooplanktonu a
dalších bezobratlých (bentos, vodní měkkýši) a tím ochuzuje potravní nabídku pro další
skupiny živočichů (ptáci, obojživelníci) a přímým predačním tlakem likviduje některé jiné
druhy živočichů, především bezobratlých. Tento problém se podařilo v případě všech tří
velkých nádrží a v různé míře i v ostatních v posledních letech výrazně zmírnit, přesto nelze
rybí obsádku snad s výjimkou Máchova jezera považovat za ideální a jsou hledány možnosti
alespoň částečného nahrazení kapra jinými druhy (např. lín). Rybí obsádka je hlavním
problémem i v případě rybníků v jižní části. Je zde relativně vysoká obsádka kapra a ta
způsobuje likvidaci vodních makrofyt i litorálních porostů. To je patrné u Dolanského rybníka
a také u rybníka Štampach II., kde tyto porosty prakticky chybí. Jedná se o nový rybník a tak
není možné porovnat současný stav se stavem předchozím. Přesto lze konstatovat, že
současný stav je nepříznivý a neumožňuje ve srovnání s jinými nádržemi plnění funkce jako
refugia pro společenstva rostlin a živočichů vázaných na stojaté vody.
132
Chemické a biologické znečištění vody
Intenzivní chov ryb v minulosti a přísun živin z povodí způsobuje kumulování živin (nadměrné
koncentrace dusíku a fosforu) v bahně a zvyšování trofické úrovně rybničních ekosystémů.
To může v konečném důsledku způsobovat např. kyslíkové deficity, botulismus, přemnožení
planktonních sinic a řas a další velké problémy. V poslední dekádě vyvstal problém
především v případě Máchova jezera. Z důvodu zachování dostatečně kvalitní vody pro
rekreaci byl v některých letech v pozdně jarních a letních měsících aplikován koagulant
polyaluminiumchlorid (PAX-18), který zajišťuje omezení rozvoje sinic vysrážením fosforu.
Přestože výrazně negativní vliv aplikace této látky na ekosystém nádrže nebyl prozatím
prokázán, nelze toto opatření považovat za optimální. I z tohoto důvodu byla zpracována
studie „Optimalizace stavu vodních ekosystémů v povodí Robečského potoka“, která navrhla
opatření nutná zrealizovat ke zlepšení kvality vody v nádržích v povodí Robečského potoka
včetně Máchova jezera.
Zimování, letnění
V případě Břehyňského rybníka bylo již několikrát použito zimování rybníka k likvidaci
nežádoucího množství vodních makrofyt (stolístek). Toto opatření však má zároveň negativní
vliv na permanentní faunu především bezobratlých živočichů a dochází také ke změně
vodního režimu v rozsáhlých mokřadech v navazujících částech. Zároveň není jisté, zda
zimování není příčinou výrazného snížení početnosti populace leknínu bělostného.
Obdobným případem je Máchovo jezero, kdy vzhledem k jeho velikosti a nedostatečnému
přítoku již pouhý výlov prakticky znamená zimování, resp. obnažení velkých ploch dna po
dobu mnoha měsíců (obvykle listopad-duben). Zjištěn byl negativní vliv na permanentní
faunu (raci, velcí mlži) a zároveň dochází k výrazné změně vodního režimu (vyschnutí)
jádrových ploch v NPP Swamp a v jarních měsících i k negativnímu vlivu na hnízdění ptáků a
rozmnožování obojživelníků.
Šíření nepůvodních druhů organismů
Specifickým problémem je šíření invazních druhů vodních organismů (především ryb – karas
stříbřitý, sumeček americký, příp. střevlička východní), které je do jisté míry ovlivněno i
způsobem a intenzitou hospodaření. Přestože tento problém není zdaleka tak dramatický
jako v jiných rybničních oblastech (např. Třeboňsko), tak i zde mohou nepůvodní druhy
způsobit významné negativní změny v přirozených společenstvech.
Odbahňování rybníků
Rybníky procházejí přirozeně postupným procesem zanášení, které je způsobeno především
erozními procesy a splachy z okolních pozemků. Odbahnění rybníků je tak nezbytnou
údržbou. Bohužel vzhledem k rozloze i poloze nejvíce postižených nádrží (např.
Novozámecký rybník) je jejich odbahnění obtížně realizovatelné, a to z důvodů technických i
finančních. Jsou připravována alespoň některá dílčí opatření na zmírnění negativních jevů
4.4.2. Sportovní rybářství
Do CHKO zasahuje celkem 7 rybářských revírů vymezených Českým rybářským svazem, a
to 4 pstruhové a 3 mimopstruhové.
revíry pstruhové
kokořínská část
413 022 Pšovka 1 - MO ČRS Mělník
Revírem je Pšovka od ústí do Labe po hráz Lhoteckého rybníka. V kokořínské části CHKO
leží pouze horní část revíru, a to od hranice CHKO (křížení Pšovky se silnicí Mělník-Střemy)
po hráz Lhoteckého rybníka. Celý tok v CHKO je součástí I. zóny ochrany přírody a část leží
i v PR Kokořínský důl. Na celém toku Pšovky (v CHKO i mimo) je ale lov ryb celoročně
zakázán.
133
Pšovka v úseku v CHKO (a níže po proudu mimo CHKO) je obývána početnou populací
sekavce podunajského (Cobitis elongatoides) (blíže viz kap. 3.8). Především vysazení
dravých ryb (štika) by mělo negativní dopad na jeho populaci.
443 039 Obrtka 1 – MO ČRS Štětí
Revírem je celý tok Obrtky od ústí do Okenského (Úštěckého) potoka až k pramenům.
V CHKO se nachází úsek mezi Mošnicí a Tuhaní, který leží ve III. zóně ochrany přírody a na
větší části trasy tvoří zároveň hranici CHKO. Ve vodním toku se z ryb vyskytuje pstruh
obecný (Salmo trutta) a hrouzek obecný (Gobio gobio).
443 027 Liběchovský potok 2 – MO ČRS Dubá
Liběchovka od křížení se silnicí Mšeno-Dubá k pramenům včetně přítoků. V CHKO leží
převážná část úseku a značná část i v PR Mokřady horní Liběchovky a I. zóně ochrany
přírody (včetně přítoků – Křenovského a Nedamovského potoka). Revír je chovný a platí zde
zákaz rybolovu.
Ichtyofauna je tvořena převážně pstruhem obecným.
dokeská část
443 009 Dobranovský potok 1 - 12.0 km, 3.00 ha, MO ČRS Nový Bor
Přítok Ploučnice. Od ústí do Ploučnice pod Dobranovem až k pramenům do CHKO zasahuje
pouze dolní část revíru. Od vtoku do Radvaneckého rybníka ve Sloupu až k pramenům a
přítoky jsou chovné - lov ryb zakázán. Úsek od silničního mostu pod Skalním hradem ve
Sloupu v Čechách ř. km 10,9 až k výpusti Radvaneckého rybníka ř. km 12,8 je chráněná rybí
oblast - lov ryb zakázán (dle rozhodnutí OkÚ Česká Lípa č. j. RŽP 5245/02-207/3).
Radvanecký rybník není součástí revíru.
revíry mimopstruhové
kokořínská část
441 029 Liběchovský potok, 3.00 ha, MO ČRS Dubá
Revír tvoří Rozprechtický rybník (vodní nádrž). Nádrž je napájena přítoky Liběchovky, a to
Nedamovským a Křenovským potokem. Celá nádrž je součástí PR Mokřady horní
Liběchovky a leží v I. zóně ochrany CHKO. Hlavní lovnou rybou je zde kapr.
Ke sportovnímu rybolovu jsou využívány i vodní nádrže rybník Stříbrník a Lhotecká nádrž
(ryb. revír Pšovka II, celková plocha 10,583 ha). Jedná se o rybářský revír LČR. Hlavní
lovenou rybou je kapr (nasazován každoročně v množství cca 800 kg dohromady do obou
nádrží). Obdobně je využíván soukromým vlastníkem Zámecký rybník v Tuboži, kam je
nasazováno cca 300 kg kapra (o kusové hmotnosti 1-3 kg). Pro sportovní rybolov je
využívána i tůň Kačírek, kam je nepravidelně také vysazován kapr. Obdobné je to u nádrže
Laka (U vrby) nad Rájem, kterou obhospodařuje MS Houska a kam je občasně vysazeno
několik (desítek) kaprů.
dokeská část
441 049 Ploučnice 3 - 20.00 km, 70.00 ha, MO ČRS Česká Lípa
Přítok Labe. Od jezu mlýna ve Stružnici až k jezu mlýna u silnice Zákupy-Srní mimo potoky
Libchava, Dobranovský. K revíru patří potok Svitávka od soutoku s Ploučnicí až k silničnímu
mostu pod Brennou, potok Robečský od ústí do Ploučnice až k silnici v Zahrádkách, dále
úsek Libchavského potoka od soutoku s Ploučnicí až po železniční most tratě Děčín - Česká
Lípa.
134
K revíru patří mimo řeky (0. Ploučnice – tok) propadliny vzniklé těžbou:
k. ú.
Provodín
Provodín
Dubice
Dubice
Vlčí Důl
Stará Lípa
Žízníkov
Žízníkov
Peklo
1. Provodín I
2. Provodín II
3. Dubice I
4. Dubice II
5. tůně Vlčí důl
6. Stará Lípa
7. Žízníkovská I
8. Žízníkovská II
9. Peklo
rozloha (ha)
0,60
1,20
13,00
6,00
0,20
0,20
0,20
0,15
15,00
441 063 Ploučnice 4 - 13.0 km, 9.00 ha, MO ČRS Mimoň
Přítok Labe. Od jezu mlýna u silnice Zákupy-Srní až k novému mostu v k. ú. Boreček
ř. km 66,7.
Řeka Ploučnice je jednou z rybářsky nejhodnotnějších řek v Čechách a byla vyhlášena
trofejními a hojnými úlovky úhořů, kaprů, štik, cejnů, lipanů a pstruhů. Nejcennější úsek je
představován tokem mezi Mimoní a Brennou, zejména v přirozeně meandrujících úsecích
v lokalitě Boreček a Hradčany. Celkem zde bylo nalezeno 26 druhů ryb, z nichž 2 druhy jsou
významné z hlediska ochrany přírody, a to mník jednovousý (Lota lota) a piskoř pruhovaný
(Misgurnus fossilis). Oba jsou zařazeni mezi druhy ohrožené. Ve zkoumaném území byl
zaznamenán výskyt jednoho druhu kruhoústých - mihule potoční (Lampetra planeri), což je
druh kriticky ohrožený.
Z dalších vodotečí jsou nejcennější přirozené, menší meandrující vodní toky
(Hradčanský potok). Z hlediska vodních ploch jsou cenné malé plochy s menší až střední
výškou vodního sloupce. Zde se vyskytují cenné druhy tzv. "ryb plevelných". Pro rybářství a
rybníkářství mají význam větší plochy s vyšším vodním sloupcem.
V poslední době nebyl ichtyologický výzkum vodních obratlovců v oblasti Ralska prováděn již
řadu let. Hantschel (1911) při zpracování ryb širší oblasti cituje z Ploučnice celkem 26 druhů.
Sklenička (1992) uvádí z úseku Meandrů Ploučnice mezi Hradčany a Borečkem 9 druhů ryb,
zatímco Vitáček (1997) ve stejné části celkem 23 původních druhů ryb. Průzkum ryb v oblasti
Mimoň-Boreček provedl v roce 1982-1984 také Lédl (1985). S pomocí elektrického agregátu
zde prokázal 23 druhů ryb včetně lipana podhorního a pstruha obecného, ale také
importovaného pstruha duhového.
Následující přehled udává druhy ryb a kruhoústých nalezených Zdeňkem Vitáčkem
v letech 1993-1994, a to v celém prostoru bývalého VVP Ralsko, některé lokality jsou tedy
mimo CHKO (Ploužnický potok, Panenský potok). Zkratky za názvy druhů jsou kategorie dle
přílohy č. III vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (KO - kriticky ohrožený druh, O - ohrožený
druh) a kategorie dle Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky, Plesník a kol.,
2003 (EN - endangered /ohrožený/, VU - vulnerable /zranitelný/, NT - near threatened /téměř
ohrožený/).
mihule potoční (Lampetra planeri) - KO, EN - vyskytuje se v některých přítocích řeky
Ploučnice - Panenský a Ploužnický potok
mník jednovousý (Lota lota) - O, VU - vyskytuje se v povodí řeky Ploučnice a to dosti hojně,
je i uměle vysazován
piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) - O, EN - vyskytuje se na vhodných úsecích toku
Ploučnice a zde je dosti početný, vstupuje i do vhodných přítoků (Ploužnický potok)
lipan podhorní (Thymallus thymallus) - NT - vyskytuje se v řece Ploučnici a to i v trofejních
rozměrech
úhoř říční (Anguilla anguilla) - NT - lokality: Meandry Ploučnice u Borečku a Hradčan,
Ploužnický potok, Břehyňský rybník, Hradčanský rybník - řeka Ploučnice je jednou
135
z nejvyhlášenějších řek na lov úhoře, v současnosti početní stav klesá, je nutné nové
nasazení, klesá odolnost proti onemocněním a parazitům
parma obecná (Barbus barbus) - NT - vyskytuje se zcela ojediněle v nejčistčích částech toku
Ploučnice, je vysazována
karas obecný (Carassius carassius) - VU - vyskytuje se po celé délce toku Ploučnice,
v Ploužnickém potoce, Břehyňském rybníce
candát obecný (Stizostedion lucioperca) - vyskytuje se omezeně v určitých částech toku
Ploučnice a udržuje se jen díky vysazování
jelec proudník (Leuciscus leuciscus) - vyskytuje se omezeně v určitých částech toku
Ploučnice a je vysazován
jelec tloušť (Leuciscus cephalus) - hojněji se vyskytuje jen v určitých úsecích toku Ploučnice
(např. pod Mimoní), je vysazován
karas stříbřitý (Carassius auratus) - zjištěn místy, dovezen v násadách
perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus) - vyskytuje se hojně po celé délce toku
Ploučnice, je uměle vysazován
plotice obecná (Rutilus rutilus) - vyskytuje se po celé délce toku Ploučnice a v jejích
přítocích, je i uměle vysazována, na řadě míst je nejvíce zastoupena
pstruh obecný potoční (Salmo trutta fario) - vyskytuje se jen v nejčistčích a vhodných úsecích
toku Ploučnice, je uměle nasazován
mřenka mramorovaná (Noemacheilus barbatulus) - byla objevena jen ve vyhovujících
částech toku Ploučnice a v ústí některých přítoků (Ploužnický potok)
bolen dravý (Aspius aspius) - vyskytuje se jen velmi výjimečně a je uměle vysazován
cejn velký (Abramis brama) - vyskytuje se po celé délce toku Ploučnice, je poměrně hojný,
do lokalit výskytu je uměle nasazován
cejnek malý (Blicca bjoerkna) - vyskytuje se sporadicky na toku Ploučnice, je vysazován na
rybníky a vodoteče
hrouzek obecný (Gobio gobio) - lokality: Ploučnice, Ploužnický potok, rybník Držník,
Hvězdovský, Novodrorský č. I a III, tam, kde je zjištěn, se vyskytuje hojně
kapr obecný (Cyprinus carpio) - vyskytuje se po celé délce toku Ploučnice a zasahuje i do
přítoků, hojně je nasazován na všechny vodní plochy
lín obecný (Tinca tinca) - vyskytuje se méně hojně po celé délce toku Ploučnice, často je
uměle nasazován na vodní plochy
okoun říční (Perca fluviatilis) - vyskytuje se jak v toku Ploučnice tak v rybnících, kde se
přirozeně vytírá
slunka obecná (Leucaspius delineatus) - představuje hojnou rybku všech lokalit, kde byla
zjištěna (Ploučnice, Ploužnický potok, rybníky Hradčanské, Hvězdovské, Novodvorské,
Děvínský, Břehyňský, biologická nádrž Hamerského rybníka)
štika obecná (Esox lucius) - vyskytuje se jak v toku Ploučnice tak v rybnících, kde se
přirozeně vytírá
ježdík obecný (Gymnocephalus cernus) - byl zaznamenán jen na toku Ploučnice
ouklej obecná (Alburnus alburnus) - výskyt byl prokázán na jediné lokalitě (Hvězdovský
rybník č. III)
tolstolobik bílý (Hypophtalmichthys molitrix) - Břehyňský rybník, uměle nasazován do
rybníků, místy uniká do volných toků
amur bílý (Ctenopharyngopodon idella) - Břehyňský rybník, uměle nasazován do rybníků,
místy uniká do volných toků
Hlavní problémy provozování sportovního rybolovu
Zásadním problémem je v kokořínské části CHKO vysazovaní ryb (kapra) do vodních nádrží
užívaných ke sportovnímu rybolovu. Nejhorší stav v tomto směru vykazuje Zámecký rybník
v Tuboži, a to vzhledem k vysoké obsádce větších kategorií kapra. Velmi dobrý stav naopak
vykazuje rybník Harasov, a to z důvodu, že je využíván k rekreaci a ryby zde nejsou prakticky
vysazovány. Obdobně je tomu i u tůně Kačírek, kde je sice kapr občasně vysazován, ale bez
zřetelného vlivu na vodní a mokřadní společenstva. K výraznému zlepšení došlo v minulých
letech především u rybníku Lhotka, kdy množství vysazovaných ryb kleslo, což mělo výrazný
136
vliv na kvalitu vody a rozsah porostů vodních makrofyt. Obdobně to je i u rybníka Stříbrník ve
Vojtěchově a Hlučovské (Špačkově, Podhradské) tůně. Stav ostatních nádrží je průměrný.
Žádoucí je takový stav rybníka (resp. jeho využívání), aby i při rybářském využívání zde
zůstala zachována bohatá společenstva organismů vázaných na stojaté vody. V případě
vodních toků je žádoucí existence bohatých společenstev původních druhů ryb, u
Liběchovky odpovídajících pstruhovému toku, u Pšovky mimopstruhovému s početnou
populací sekavců. Za uplynulé období platnosti plánu péče nedošlo k výrazným změnám ve
využívání vodních toků sportovními rybáři.
V dokeské části CHKO je problémem vysazování nepůvodních druhů ryb. Jsou to např. amur
bílý (Ctenopharyngopodon idella), tolstolobik bílý (Hypophtalmichthys molitrix), bolen dravý
(Aspius aspius), podoustev říční (Vimba vimba), ostroretka stěhovavá (Chondrostoma
nasus), hlavatka podunajská (Hucho hucho) či siven americký (Salvelinus fontinalis).
4.5. Vodní hospodářství
Území CHKO je z hlediska hydrologického velmi pestré. Vedle vodou nepodmíněných
stanovišť se zde vyskytují rozsáhlá území přímo hydrická, či vodou zásadně ovlivněná.
Nacházejí se zde nivy různě velkých vodních toků, stojaté vody rybníků i rozsáhlé mokřady.
Z hlediska bioty se v území nachází řada zvláště chráněných druhů především mokřadních
rostlin, bezobratlých živočichů a ptáků, vázaných na vodní či mokřadní ekosystém.
Mimořádně cenné mokřadní biotopy a společenstva jsou často v těsném kontaktu s plochami
antropogenně zcela změněnými a využívanými a zároveň zde také existuje velmi silná vazba
s režimem vod podzemních. Vodní režim vodních a mokřadních ekosystémů je tedy často
lidskými aktivitami narušován, což ohrožuje nejen jednotlivé populace evropsky významných
či zvláště chráněných druhů rostlin či živočichů, ale přímo celá společenstva, ekosystémy a
má zároveň výrazný vliv i na další funkce krajiny jako celku.
Podzemní vody
Celé území CHKO se nachází v oblasti středo- a svrchnoturonských vrstev jizerského
souvrství. Tyto vrstvy jsou charakteristické křemennými a arkozovitými pískovci, dílem
jílovitými, nebo vápnitými. Jen lokálně jsou tyto vrstvy proraženy třetihorními neovulkanity.
Výše uvedené druhohorní pískovcové sedimenty tvoří velmi rozsáhlý kolektor, který je jedním
z nejvýznamnějších zdrojů podzemní vody v kontextu celé České republiky, je zařazen do
Chráněné oblasti přirozené akumulace vod „Severočeská křída“. Kolektor má volnou hladinu
podzemní vody, k lokálním napjatostem může docházet v místech určitých kvartérních
uloženin. K infiltraci srážkové vody může docházet na nejrůznějších místech. Vzhledem
k průlinově-puklinové propustnosti může koeficient filtrace místně značně kolísat, stejně jako
koeficient transmisivity (T), který je navíc závislý na mocnosti zvodně.
Kolektor je velmi významným zdrojem pitné vody pro zásobování obyvatelstva.
V posledních letech se i s rostoucím využíváním území k rekreaci či trvalému bydlení množí
počet drobných odběrů (užívání RD, zálivka zahrady atd.), které mohou v součtu již výrazněji
ovlivnit charakter prostředí. V okolí města Dubá je také využíván jako zdroj pro produkci
balených vod. Množství čerpaných vod z jednotlivých vrtů (skupin vrtů) se pohybuje od
desetin litrů za vteřinu až po několik desítek litrů. Čerpání podzemních vod má odezvu i
v mělčeji podpovrchových vrstvách půdy a může tedy mít při větší intenzitě vliv i na množství
vody v mělce podpovrchových půdních vrstvách, v širším území okolo místa čerpání. To je
patrné místy na dolním toku Liběchovky, kde se stav viditelně za posledních cca 10 let
zhoršuje. Ještě více patrné je to jižně od CHKO v okolí Mělnické Vrutice. Pro ochranu řady
přírodních stanovišť závislých na saturaci vodou je z hlediska ochrany množství podzemních
vod nebezpečím případný další rozvoj využívání zdrojů podzemní vody, a proto je čerpání
podrobně sledováno a omezovány jsou především záměry, u nichž nelze vyloučit vliv na
předměty ochrany, evropsky významné a zvláště chráněné druhy i vodní režim území.
Vzhledem k možnostem infiltrace srážkové vody v různých místech je z hlediska ochrany
137
kvality podzemních vod nebezpečné vypouštění jakýchkoliv odpadních vod do půdního
profilu, včetně nedostatečně přečištěných odpadních vod z individuálních domovních čistíren
odpadních vod. Jako problematické se jeví především nedostatečné odstraňování znečištění
a především živin (N, P) z domovních čistíren odpadních vod a následné zasakování, neboť
může dojít ke znečištění podzemních vod a následně i k eutrofizaci v místech jejich vývěru
na povrch. Tato eutrofizace je z pohledu ochrany přírody nežádoucí (blíže viz níže).
Povrchové vody
Nejdůležitější vodní toky, tvořící prakticky 2 osy dotčeného území, představují v kokořínské
části potoky (říčky) Pšovka a Liběchovka příp. jejich přítoky. Na rozdíl od většiny toků
v Čechách nejsou tyto toky s výjimkou Zakšínského potoka (přítok Liběchovky) výrazněji
poznamenány vodohospodářskými úpravami a v případě Liběchovky ani fragmentací
příčnými objekty a mají přirozený charakter. V případě Pšovky často protéká voda širší částí
nivy bez znatelného koryta. Na Pšovce existuje několik menších vodních nádrží a její tok je
tak výrazně fragmentován. Okrajově do této části CHKO zasahují Obrtka, Litický potok. Oba
tyto vodní toky neušly vodohospodářským úpravám a jejich koryto bylo výrazně upraveno a
niva odvodněna.
V případě dokeské části tvoří opět 2 vodní toky osy této části CHKO. Jsou jimi řeka
Ploučnice a Robečský potok příp. jejich přítoky. Ploučnice není v tomto úseku prakticky
poznamenána vodohospodářskými úpravami a ani fragmentací jezy či jinými objekty a má
přirozený charakter. Jiná je situace na Robečském (Mlýnském, Okenském) potoce. Na tomto
toku (a jeho přítocích) byly postaveny 3 největší vodní nádrže v celém území, a to
Novozámecký rybník, Máchovo jezero a Břehyňský rybník. V některých úsecích je potok
výrazně směrově i výškově upraven, což má negativní vliv i na vodní režim v celé nivě (např.
v NPP Jestřebské slatiny). Podobná situace je na Hradčanském potoce, kde byla postavena
soustava Hradčanských rybníků. Malá část území patří do povodí Bělé, tekoucí však již
mimo CHKO.
kokořínská část
Pšovka (č. h. p. 1-12-03-004) pramení v CHKO jihovýchodně od obce Blatce a po 33,6 km
ústí v Mělníce do Labe. V CHKO leží její tok od pramenů až po mostek silnice Mělník-Střemy
na jižní hranici CHKO. Horní tok (včetně přítoků) po hráz Zámeckého rybníka v Tuboži leží
v PP Prameny Pšovky, zatímco tok mezi Rájem a žel. zastávkou Lhotka je součástí PR
Kokořínský důl. Celý tok je součástí I. zóny ochrany přírody CHKO. Tok není prakticky
upraven a je těsně spjat se zamokřenou nivou obohacenou o řadu vývěrů podzemních vod.
Pro svoje přírodovědné hodnoty se niva Pšovky stala jedním z mezinárodně významných
mokřadů v rámci Ramsarské úmluvy. Na Pšovku a její nivu je vázán výskyt řady evropsky
významných, zvláště chráněných či ohrožených druhů, společenstev a stanovišť a je tak
jednou z nejvýznamnějších částí CHKO. Tok Pšovky je na řadě míst přerušen mokřady, kdy
Pšovka protéká často celou nivou a také uměle vybudovanými vodními nádržemi (rybníky).
Její přítoky jsou obvykle krátké a jednotlivě nepříliš významné.
Liběchovka (č. h. p. 1-12-03-020) pramení 1,5 km severovýchodně od Dubé mimo CHKO,
do které vtéká pod hrází Černého rybníka v Nedamově u Dubé a bezprostředně poté také do
PR Mokřady horní Liběchovky, kde se do ní pod Rozprechtickým rybníkem vlévá přítok
vzniklý soutokem Křenovského a Nedamovského potoka. Přírodní rezervaci Liběchovka
opouští v obci Deštná a mezi obcemi Deštná a Zakšín je jediný upravený úsek tohoto toku.
Upraveným je i Zakšínský potok (Květnice), který se do Liběchovky vlévá v Zakšíně. Dál
Liběchovka pokračuje až pod Chudolazy, kde se její tok a následně i niva stává součástí PR
Mokřady dolní Liběchovky, kterou opouští v obci Želízy a následně též opouští CHKO a pod
Liběchovem ústí po 24,1 km do Labe, resp. labského ramene. Na většině svého toku je
Liběchovka neupraveným tokem a zároveň součástí I. zóny ochrany přírody CHKO.
Především na svém toku v obou přírodních rezervacích protéká i velmi hodnotnou nivou
138
s množstvím mokřadů a výraznou protipovodňovou funkcí. Na rozdíl od Pšovky není tok
Liběchovky nikde přehrazen a jediná vodní nádrž (Rozprechtický rybník) leží na jejích
přítocích. Stejně jako Pšovka se i Liběchovka a její niva stala pro své přírodovědné hodnoty
součástí mezinárodně významného mokřadu v rámci Ramsarské úmluvy. Na vlastní tok i
nivu je vázán výskyt řady evropsky významných, zvláště chráněných či ohrožených druhů,
společenstev a stanovišť a je tak jednou z nejvýznamnějších částí CHKO.
V případě obou toků se prozatím podařilo udržet relativně vysokou kvalitu vody a také
přirozený charakter koryt obou toků. Nepodařilo se zlepšit stav v upravených částech koryt
vodních toků (např. Liběchovka u Deštné). Pro další období se jako významné jeví
především udržení dobrého stavu toků (bez úprav, kvalita vody). Žádoucí by bylo provedení
úprav regulovaných vodních toků či jejich částí, aby se zlepšily podmínky pro případný
výskyt významných druhů živočichů. Podařilo se také výrazně zlepšit spolupráci se
správcem obou vodních toků (Povodí Ohře, s. p.) a také se již mění nahlížení místních
obyvatel a samospráv na úlohu přirozených koryt a jejich niv v protipovodňové ochraně.
Litický potok, Obrtka (č. h. p. 1-12-03-057) – oba vodní toky do CHKO zasahují okrajově.
V obou případech došlo v minulosti k jejich regulaci a v případě Litického potoka, který na
území CHKO i pramení, byla významně upravena i jeho pramenná oblast a niva. To mělo za
následek výrazné změny vodního režimu a likvidaci většiny hodnotných stanovišť. Přesto se
v nivě Litického potoka uchovala řada významných zbytků hodnotných stanovišť s výskytem
řady i evropsky významných druhů. Za uplynulé období platnosti plánu péče nedošlo
v případě vodního režimu obou toků k zásadnějším změnám. V případě Litického potoka byla
předchozím správcem toku (ZVHS) zpracována studie revitalizace širší oblasti horního toku
potoka, ta však nebyla realizována. Výjimkou je drobné opatření realizované Správou, kde na
toku nad rybníkem u statku Stranné byla vytvořena soustava tůní (rozšířenin koryta) a byla
zde vysazena zeleň. Výsledek lze hodnotit pozitivně, nicméně se jednalo pouze o dílčí a
z celkového pohledu nevýznamné opatření. Je žádoucí se opatřením v tomto území věnovat
více koncepčně.
Lhotecký rybník (Velký Lhotecký rybník, rybník Lhotka) je s plochou cca 9 ha největší vodní
nádrží na Pšovce. Je zároveň poslední (spodní) ze soustavy vodních nádrží na území
CHKO. Využíván je ke sportovnímu rybolovu. Zejména v posledních letech se zde výrazně
zlepšila kvalita (průhlednost) vody s ohledem na snížení rybí obsádky. Součást PR
Kokořínský důl, významná lokalita evropsky významných druhů živočichů.
Rybník Harasov leží zhruba uprostřed soustavy vodních ploch na Pšovce a se svou plochou
5,9 ha je druhý největší. V minulém období platnosti plánu péče byl odbahněn. Je využíván
k rekreaci a díky tomu je zde rybí obsádka bez většího podílu kapra. Voda má vysokou
průhlednost a místy je bohatě zarostlá vodními makrofyty. Součást PR Kokořínský důl,
významná lokalita evropsky významných druhů živočichů.
Na Pšovce leží další vodní nádrže, které jsou rozlohou menší než výše uvedené. Kromě
jediné leží všechny v MZCHÚ a všechny v I. zóně ochrany přírody. Jsou součástí mokřadů
mezinárodního významu a biotopem řady evropsky významných či zvláště chráněných a
ohrožených druhů. Jedná se o Zámecký rybník v Tuboži, nádrž Laka (U vrby), rybník
Stříbrník ve Vojtěchově, Hlučovská (Špačkova, Podhradská) tůň, tůň Kačírek
(pravděpodobně přirozeně vzniklá deprese na toku Pšovky o rozloze několika ha a bez
hráze), rybník Harasov, Štampach II., Štampach I., Lhotecký rybník. Na Liběchovce resp.
jejích přítocích existuje pouze jediná vodní nádrž (Rozprechtický rybník), stejně jako na
Litickém potoce (rybník u statku Stranné). Jejich význam je nižší než v případě vodních
ploch na Pšovce, ale přesto jsou biotopem řady zvláště chráněných druhů.
139
dokeská část
Ploučnice (č. h. p. 1-14-03-001) má v dokeské části CHKO délku 21,25 km (ř. km 67,5–
46,25). Průměrný dlouhodobý průtok je 8,17 m2/s (Starý Šachov, ř. km 19). Na území CHKO
se do Ploučnice vlévá levostranný přítok Hradčanský potok (ř. km 62,5-65 Ploučnice) a
pravostranný přítok Svitávka (ř. km 50,3 Ploučnice), která má na území CHKO délku 1,45 km
(ř. km 1,45–0). Dále se do Ploučnice těsně za hranicí CHKO vlévá levostranný přítok (ř. km
46,2 Ploučnice), přitékající z Heřmanického rybníka. Vodní tok Ploučnice přirozeně
meandruje v širší nivě, z hydromorfologického hlediska jsou právě meandry Ploučnice
jedním z nejcennějších území, které je zařazeno do Evropsky významné lokality Horní
Ploučnice (CZ0513506), s výskytem níže uvedených evropsky významných druhů. Vodní tok
s místními štěrkovými lavicemi je i díky absenci migračních překážek potenciálním místem
výskytu lososa obecného (Salmo salar) a současným výskytem vydry říční (Lutra lutra) či
klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia). Široké meandrování, nízká rychlost proudící vody
včetně každoročních jarních záplav podmínily vznik a udržení fluvizemí v široké nivě, tvořené
majoritně vlhkými extenzivně obhospodařovanými loukami s výskytem řady evropsky
významných druhů bezobratlých - modrásek bahenní (Maculinea nausithous), modrásek
očkovaný (Maculinea teleius), přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria).
Pro udržení charakteru vodního toku a bioty v nivě je potenciálním nebezpečím
především intenzifikace obhospodařování luk, jejich hnojení a používání pesticidů, dále
terénní úpravy v nivě a především zásahy do hydromorfologie koryta vodního toku.
Robečský potok (č. h. p. 1-14-03-063), v úseku před městem Doksy též nazývaný Okenský
potok, má v CHKO délku 11,23 km, do CHKO vstupuje v obci Okna, v místní části Obora
(ř. km 22,3), opouští ji před městem Doksy u Poslova mlýna (ř. km 20,7), opět do CHKO
vstupuje za městem Doksy za železniční tratí (ř. km 18,6), protéká Máchovým jezerem, kde
pod hrází opět opouští CHKO (ř. km 15,7). Do CHKO opět vstupuje několik set metrů za
čistírnou odpadních vod ve Starých Splavech (ř. km 14,23), protéká NPP Jestřebské slatiny a
za propustkem pod silnicí mezi obcemi Jestřebí a Provodín vtéká rozsáhlým mokřadním
územím do Novozámeckého rybníka, pod jehož hrází naposledy opouští Novozámeckou
průrvou CHKO (ř. km 7,5). Průměrný dlouhodobý průtok je 0,409 m3/s (Doksy, hráz Máchova
jezera, ř. km 15,7). Vodní tok prochází územím Evropsky významné lokality JestřebskoDokesko (CZ0514042).
Vodní tok je téměř v celé své délce výrazně zregulován. Při průchodu městem Doksy je
často znečišťován úniky ze splaškové kanalizace. V úseku od ČOV ve Starých Splavech
k Novozámeckému rybníku je zcela napřímen, koryto je zahloubeno a je v dlouhém úseku
bez břehových porostů. Toto území tzv. jestřebských slatí, které je navíc odvodněno
systémem přímých odvodňovacích kanálů, je v současné době předmětem návrhu
revitalizačního opatření, vedoucího k zadržení vody v území a tedy k zajištění existence
některých mokřadních druhů, z nichž nejvýznamnějším je kriticky ohrožená popelivka
sibiřská (Ligularia sibirica). Za silnicí Jestřebí-Provodín vstupuje vodní tok regulovaným
korytem s okolními vlhkými loukami do Novozámeckého rybníka. Značná saturace půdy
vodou vede z občasnému zatápění obytných objektů v bezprostředním okolí luk. V minulosti
byl tento stav pravděpodobně řešen údržbou odvodňovacích kanálů, ústících právě do
Robečského potoka. Vzhledem k tomu, že výše uvedené louky jsou však místem výskytu
řady zvláště chráněných druhů, závislých na ovlivnění půdy vodou (především některých
ostřic a vstavačovitých), je třeba přistupovat k jakémukoliv odvodňování území
s nejvyšší opatrností, či lépe hledat jiné postupy ochrany nemovitostí před vysokou
hladinou podzemní vody, která se v území prokazatelně vyskytuje již po několik staletí
(ještě před 200 lety dosahovala hladina Novozámeckého rybníka téměř k silnici JestřebíProvodín). Jakékoliv zásahy je proto nutné projednat z titulu NPR, která má vyšší ochrannou
funkci než CHKO. V roce 2012 bylo provedeno pročištění koryta Robečského potoka až do
ústí do Novozámeckého rybníka. Podle informací samosprávy se opatření projevilo kladně a
v zástavbě se problém vody ve sklepích apod. eliminoval.
140
Soustava Hradčanských rybníků je tvořena rybníky Černý (nefunkční), Vavrouškův,
Strážovský, Držník a Hradčanský o celkové ploše vodní hladiny cca 14 ha. Jsou propojeny
Hradčanským potokem, který se vlévá do Ploučnice v nivě za obcí Hradčany. Soustava je
zařazena do Evropsky významné lokality Horní Ploučnice (CZ0513506). Rybníky Černý,
Vavrouškův, Strážovský a Držník jsou pak součástí přírodní rezervace Hradčanské rybníky.
V okolí se vyvinuly glejové organozemní půdy, v současné době s plochami
neobhospodařovaných luk, rašelinnými bory, smrčinami a olšinami, rákosinami a ostřicovou a
přechodovou rašeliništní vegetací. Vyskytuje se zde široké spektrum mokřadní flory a fauny.
Z nejvýznamnějších druhů rostlin se zde vyskytují kriticky ohrožená odemka vodní
(Catabrosa aquatica) a prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata). Z živočichů je pak zvláště
důležitý zaznamenaný výskyt silně ohroženého čápa černého (Ciconia nigra) a řady druhů
motýlů, nově zde zaznamenaných pro českou faunu.
V minulosti byly hráze rybníků v důsledku činnosti armády ve vojenském výcvikovém
prostoru Ralsko poškozeny tanky, snížením hladiny byla vodní a rašelinná vegetace
ochuzena. Černý rybník sloužil dokonce jako deponium pro odpad z ČOV v Kuřívodech,
dnes je zanesen bahnem a probíhá zde renaturace. Z hlediska ochrany přírody je pro
budoucí udržení mokřadního charakteru okolí rybníků, tedy pro dostatečnou saturaci
půdního profilu vodou v okolí rybníků důležité udržení relativně stabilní hladiny vody
v rybnících.
Poselský rybník o rozloze vodní plochy cca 16 ha je průtočný rybník na Robečském potoce.
Ještě nad tímto rybníkem se do Robečského potoka vlévá pravostranný přítok
z Mariánského rybníka o rozloze vodní plochy cca 1 ha. V přítokové části tohoto rybníka je
vyvinuto slatinné rašeliniště s mocností rašeliny 15–20 cm, s výskytem kriticky ohrožené
hrotnosemenky bílé (Rhynchospora alba) a dále silně ohrožené vážky jasnoskvrnné
(Leucorrhinia pectoralis).
Pro udržení bioty je kromě rybí obsádky důležitá i stabilní hladina vody rybníka a to, aby
rákos nezarůstal rozsáhlejší plochy vodní hladiny rybníka.
Máchovo jezero, středověká vodní nádrž o ploše vodní hladiny cca 310 ha a objemu 6,626
mil m3, je součástí Evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko (CZ0514042), zároveň
je ochranným pásmem Národní přírodní památky Swamp, nacházející se v zátokách pod
vrchem Šroubený (severní zátoka) a v Břehyňské (východní) zátoce. Částečně je též hladina
Máchova jezera ve výše uvedených zátokách vlastní plochou NPP Swamp. V Robečském
potoce na výpusti pod hrází Máchova jezera (ř. km 15,7) je průměrný roční dlouhodobý
průtok 0,409 m3/s. Celková plocha povodí Máchova jezera je 97,41 km2, přičemž na území
CHKO se nenachází celé toto povodí. Průměrná dlouhodobá roční výška srážek je 602 mm.
Předpokládaný výpar z hladiny Máchova jezera je nejnižší v prosinci až únoru (8–16 l/s),
nejvyšší pak v červnu až srpnu (105–116 l/s). Průměrný měsíční výpar je 60,5 l/s. Při vodní
ploše 300 ha je tedy ročně odpařeno z Máchova jezera 1 908 000 m3 vody.
Vlastní nádrž má písčité dno, v řadě rozsáhlých ploch však je dno pokryto organickým
sedimentem. Do rybníka přitékají vody Robečského potoka, často znečišťované přetoky
odpadních vod ze splaškové kanalizace v Doksech. Rybník je masivně rekreačně využíván.
V posledních 10–15 letech ohrožuje kvalitu vody ke koupání rozvoj řas a sinic. Jako
krátkodobé řešení je v posledních letech užíváno aplikace koagulantu polyaluminiumchloridu
pro koagulaci sinic a fosfátů. V horní části Dokeské zátoky je vybudována tzv. biologická
hrázka, sloužící k zamezení rychého vtoku sedimentů do jezera. V posledních letech bylo
přistoupeno k úpravě rybí obsádky ve prospěch dravých ryb (štika, candát) a na úkor
bentofágních ryb (kapr, cejn). Nejen toto opatření přispělo v posledních letech k intenzivnější
mineralizaci organických sedimentů na dně rybníka. Přesto v nejteplejších měsících roku
dochází opakovaně k masivnímu rozvoji řas a sinic, zřejmě se zde uplatňuje stále značná
dotace organických látek i živin (především fosfátů) z Robečského potoka. Přesto díky výše
uvedené pokračující mineralizaci není vyloučeno, že se rybník již nachází na pomezí eutrofie
a mezotrofie. To by však musely potvrdit detailní rozbory vody a sedimentu, konané
141
v průběhu několika sezón. Problematikou Máchova jezera resp. celého povodí se zabývá
studie „Optimalizace stavu vodních ekosystémů v povodí Robečského potoka“ zpracovaná
v roce 2009 v režii AOPK ČR, jejíž závěry jsou zásadní pro zlepšení kvality vody v Máchově
jezeře.
Ze studie vyplynuly následující prioritní opatření ke zlepšení stavu ekosystémů Máchova
jezera:
- Realizace protierozních opatření na zemědělských pozemcích v povodí Robečského
potoka,
- Vybudování dostatečně kapacitní sedimentační jímky nad všemi propustky pod státní
silnicí Praha – Česká Lípa,
- Kontrola a eliminace bodových zdrojů znečištění: zpracování pasportu obou typů
kanalizačních sítí v sídlech a jejich následná rekonstrukce (Doksy, kemp Borný),
- Realizace opatření na vodních nádržích v povodí (Dokeská zátoka Máchova jezera,
Čepelský rybník, Břehyňský rybník),
- Vybudování profilů trvalého monitoringu vody v Robečském potoce.
V budoucnu by se mělo při hospodaření na Máchově jezeře přistoupit k omezení
aplikace koagulantu proti rozvoji sinic a k provedení dlohodobějších opatření, především
k zamezení úniku odpadních vod ze splaškové kanalizace v Doksech a k intenzifikaci čištění
vod přitékajících Robečským potokem před tzv. biologickou hrázkou (vytvoření určité formy
dočišťovacího mokřadu). Dále je vhodné pokračovat v současné době již ve vhodně
nastaveném rybářském hospodaření, tedy v omezení (resp. vyloučení) násady bentofágních
druhů ryb ve prospěch ryb dravých. Alespoň lokální odbahnění určitých částí nádrže je
uvažováno až jako poslední možný postup, především z důvodů velkého objemu
odstraněného sedimentu a finanční náročnosti.
Při založení Máchova jezera hladina vody v rybníce podmínila vysokou hladinu
podzemní vody v jeho okolí, kde se tak (v místech dnešní NPP Swamp) vyvinula rozsáhlejší
rašeliniště, v současné době převážně přechodová. Území je významnou algologickou
lokalitou, s pravděpodobným výskytem českého endemitu obrněnky české (Dicranochaete
bohemica), a dále botanickou lokalitou, s výskytem kriticky ohrožené hrotnosemenky bílé
(Rhynchospora alba).
Novozámecký rybník, též středověká vodní nádrž o ploše vodní hladiny cca 60–80 ha a
objemu 1–1,2 mil m3 je součástí Evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko
(CZ0514042) a spolu s okolními převážně lučními plochami je vyhlášena jako národní
přírodní rezervace Novozámecký rybník. Je též součástí soustavy mezinárodně významných
mokřadů podle Ramsarské úmluvy. V Robečském potoce na výpusti pod hrází
Novozámeckého rybníka (ř. km 7,5) je průměrný roční dlouhodobý průtok 1,2 m3/s. Celková
plocha povodí Novozámeckého rybníka je 264,6 km2, přičemž na území CHKO se nenachází
celé toto povodí. Průměrná dlouhodobá roční výška srážek je 617 mm. Předpokládaný výpar
z hladiny Novozámeckého rybníka je nejnižší v prosinci až únoru (3,72–5,58 l/s), nejvyšší
pak v červnu až srpnu (27,86–33,47 l/s). Průměrný měsíční výpar je 15,79 l/s. Při vodní ploše
60 ha je tedy ročně odpařeno z Novozámeckého rybníka 498 000 m3 vody.
Rybník je v současné době silně zanesen organickým sedimentem, majícím původ
samozřejmě v přítoku z výše položených nádrží, především z Máchova jezera. Nádrž je
hypertrofní, o čemž svědčí v nejteplejších měsících sezóny rozvoj zelených řas a sinic,
zapříčiňující kyslíkové zvrstvení, kdy i přes malou hloubku vodního sloupce je v horních
vrstvách vody s vysokým obsahem chlorofylu až trojnásobný obsah kyslíku než ve vrstvách u
dna. Taktéž vodivost, pohybující se někdy i v hodnotách 300–400 µS cm-1 svědčí o vysokém
obsahu živin.
I v této nádrži je pro nastolení vhodného kyslíkového režimu a zlepšení dalších
parametrů uvažováno o posunu v rybářském hospodaření směrem k podpoře dravých ryb na
úkor ryb bentofágních. Do budoucna není (přes problémy s uložením velkého množství
sedimentu a s finančními náklady) vyloučeno lokální odbahnění nádrže, neboť vrstva
organického sedimentu za poslední desetiletí již značně narostla. Výška hladiny vody
142
v rybníce má výraznou odezvu v hladině podzemní vody na přilehlých vlhkých loukách.
V současné době je zimní hospodářská hladina rybníka nastavena na hodnotu o 30 cm
vyšší, než je hladina letní. Do budoucna se předpokládá možnost přiblížení, či sjednocení
zimní a letní hospodářské hladiny. Důvodem je především zajištění dostatečné saturace
vlhkých luk podzemní vodou, neboť tato se po pozorování v průběhu několika posledních let
jeví jako spíše nízká.
V NPR Novozámecký rybník se z nejohroženějších zvláště chráněných druhů vyskytují
ostřice dvoudomá (Carex dioica), kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata) a hlízovec Loeselův
(Liparis loeselii). NPR Novozámecký rybník je dále především ornitologickou lokalitou
s výskytem druhů, jako jsou jeřáb popelavý (Grus grus) či bukač velký (Botaurus stellaris).
Břehyňský rybník o rozloze vodní plochy cca 40 ha a zásobním objemu 0,403 mil m3 je
součástí Evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko (CZ0514042) a zároveň je
s okolními nelesními i lesními plochami vyhlášen jako národní přírodní rezervace BřehyněPecopala. Je též součástí soustavy mezinárodně významných mokřadů podle Ramsarské
úmluvy. V Břehyňském potoku na odtoku z Břehyňského rybníka pod hrází je průměrný
dlouhodobý roční průtok 0,103 m3/s. Celková plocha povodí Břehyňského rybníka je
24,5 km2, přičemž celé povodí se nachází v CHKO. Průměrná dlouhodobá roční výška
srážek je 615 mm. Předpokládaný výpar z hladiny Břehyňského rybníka je nejnižší v prosinci
až únoru (1–1,9 l/s), nejvyšší pak v červnu až srpnu (14–15,5 l/s). Průměrný měsíční výpar je
8,2 l/s. Při vodní ploše 40 ha je tedy ročně odpařeno z Břehyňského rybníka 260 400 m3
vody.
Rybník je z hlediska kyslíkového režimu velmi stabilní, z hlediska obsahu chlorofylu a
minerálních látek se řadí mezi stabilní mezotrofní nádrže. Při extenzivním rybářském
hospodaření, vyloučení hnojení a přikrmování a při stabilní rybí obsádce s podílem dravých
ryb je dobrý předpoklad zachování kvality vody v rybníce. V minulých letech rybník výrazněji
zarůstal stolístkem, vzhledem k tomu, že rybník je mělký a zárost se již značně uplatňoval,
byl rybník zimován, což mělo na potlačení stolístku významný vliv. Zimování má však
zároveň bohužel negativní vliv na faunu rybníka.
V okolí rybníka se na podmáčených plochách čtvrtohorních písčitých a hlinitopísčitých
sedimentů vyvinuly rašeliny. K rybníku přiléhají rozsáhlé rákosiny, mokřadní louky a
podmáčené smrčiny. I v tomto území se na vlhkých loukách vyskytují mimo jiné zvláště
chráněné druhy kapraď hřebenitá (Dryopteris cristata) a hlízovec Loeselův (Liparis loeselii).
Území je významnou ornitologickou lokalitou. Především je hnízdištěm jeřába popelavého
(Grus grus) a orla mořského (Haliaeetus albicilla).
V oblasti se dále vyskytují i další vodní plochy (velmi drobné) využívané např. obojživelníky,
nejsou však zmapovány. Správa CHKO v minulých letech vytvořila vodní plochy (tůně)
v NPR Novozámecký rybník, NPP Swamp, NPP Jestřebské slatiny.
Migrační bariéry a MVE
Na Pšovce ani na Liběchovce se nenachází žádná MVE a veškeré záměry či spíše pouze
myšlenky na jejich případné vybudování byly Správou již v počátcích odmítnuty z důvodů
ochrany přírody (a to zejména ve vztahu k malému množství vyrobené elektrické energie).
Tento stav trvá i nadále. Případné využití vodní energie připadá v úvahu pouze na stávajících
vodních dílech (hráze vodních nádrží) a muselo by splnit velmi přísné podmínky stanovené
pro ochranu jednotlivých evropsky významných či zvláště chráněných druhů i vlivu na celý
ekosystém. Migrační překážky existují v podobě vodních nádrží a byly popsány u
jednotlivých vodních toků. Významné jsou především v případě izolace jednotlivých
subpopulací sekavců a je žádoucí usilovat o jejich zprůchodnění (blíže viz. Kap. 3.8.).
Migrační překážky na toku Ploučnice v CHKO žádné nejsou. Existuje záměr na obnovení
náhonu na Brennský mlýn, příp. na provoz MVE. Tento záměr (a jakýkoli jiný) je z pohledu
ochrany přírody značně diskutabilní, neboť by předpokládal obnovu dnes již rozpadlého
stupně na Ploučnici. Tím by došlo k vytvoření migrační překážky na toku Ploučnice
143
s významným vlivem na řadu ZCHD, a to včetně předmětů ochrany EVL. Ploučnice patří
v tomto úseku k jedné z mála neupravených českých řek s dosud zachovalým vodním
režimem a nivou a je žádoucí zachování tohoto stavu i v budoucnu, a to včetně zachovalých
úseků jejích přítoků (Svitávka, Dobranovský potok). Na Robečském, Břehyňském a
Hradčanském potoku jsou situovány vodní nádrže (Novozámecký rybník, Máchovo jezero,
Břehyňský rybník, Hradčanské rybníky) a dále různé prahy v korytě, které také tvoří alespoň
částečné migrační bariéry.
Malé vodní elektrárny v oblasti prozatím žádné nejsou.
Mokřady
Mokřady představují jedny z přírodovědně nejvýznamnějších biotopů v obou částech CHKO
a pro svůj význam byly mokřady v nivách Pšovky a Liběchovky zapsány na seznam
mezinárodně významných mokřadů, stejně jako mokřady navazující na Břehyňský a
Novozámecký rybník. Obdobně významné jsou i mokřady v okolí Máchova jezera, které jsou
součástí NPP Swamp, samozřejmě také v NPP Jestřebské slatiny, mokřady v okolí
Poselského a Mariánského rybníka, Heřmanického rybníka. Velmi významné jsou mokřady
v nivě Ploučnice, resp. celá její niva. Tyto mokřady mají nejen velký význam přirodovědný či
krajinářský, ale také vodohospodářský, kdy dokáží zadržet velké množství vod při povodních
a naopak zlepšují vodní režim v době sucha. Patrné je to např. při porovnání Pšovky (či
Liběchovky) s Litickým potokem v CHKO u Blíževedel. Jeho koryto bylo upraveno, niva
včetně rozsáhlé pramenné oblasti meliorována. V době zvýšených srážek a při tání sněhu
dochází k častým povodním, kdy se upraveným korytem a často i mimo něj valí masa
zkalené vody unášející velké množství ornice a naopak v době delšího sucha je koryto úplně
bez vody. V celé CHKO (především v kokořínské části) lze nalézt řadu menších a
izolovaných mokřadů a také různých depresí, tůní a nebeských rybníčků, které mají význam
krajinářský i přírodovědný a často se stávají jedinými a izolovanými útočišti živočichů
vázaných na vodní prostředí, např. obojživelníků či vážek. Za uplynulé období se i přes
snahy různých subjektů na „kultivaci“ či přímo likvidaci řady mokřadů podařilo nejen prakticky
zachovat jejich rozsah, ale také výrazně zvětšit počet drobných mokřadů, tůní a tůněk na
území CHKO. Vzhledem k jejich přírodovědné hodnotě a zároveň funkcím, které poskytují, je
žádoucí jejich rozsah nadále zachovat, příp. ještě zvýšit.
Odvodňovací systémy
Na území CHKO v kokořínské části byla v minulosti vybudována řada odvodňovacích
systémů jak plošného, tak i bodového charakteru. Nejvíce patrné je to v pramenné oblasti
Litického potoka a v nivě Zakšínského potoka. Jejich existence má pozitivní význam
z pohledu možného hospodářského využívání zamokřených ploch, ale na druhou stranu
výrazně negativně ovlivňuje vodní režim, což je často viditelné především v období
zvýšených průtoků či naopak sucha. Patrné je to např. v pramenné oblasti Litického potoka
(viz odstavec Mokřady). Z pohledu ochrany přírody je tak žádoucí neobnovovat tato zařízení
a naopak provést revitalizaci odvodněných ploch s cílem návratu k původnímu vodnímu
režimu, který sice může omezit využívání některých více zamokřených ploch, ale na druhou
stranu přirozený vodní režim bude lépe zvládat klimatické výkyvy – povodně a sucha.
V dokeské části jsou odvodňovací soustavy velmi řídké, což má souvislost s charakterem
území i nízkým osídlením této části CHKO. Odvodněna byla prakticky pouze část NPP
Jestřebské slatiny, a to soustavou otevřených kanálů a příkopů a regulací Robečského
potoka. V současnosti je řešeno alespoň částečné zlepšení vodního režimu v NPP
přehražením některých vedlejších kanálů.
144
4.6. Výstavba
Urbanistické celky a historická zástavba
Většina vesnických sídel v kokořínské části CHKO má zachovalou venkovskou (lidovou)
architekturu, která v oblasti není regionálně čistá, protože se zde prolínaly tři hlavní formy
bez přesných hranic:
1. Severočeský patrový roubený dům10 chlévního typu, vyskytující se zejména
v severovýchodní a střední části oblasti. Většina těchto dochovaných domů pochází
z 19. století (Žďár, Bořejov, Lhota, Olešno, Dobřeň, Střezivojice, Medonosy,
Jestřebice, Nové Osinalice, Nosálov, Hvězda, Dolní Vidim).
2. Patrový roubený dům s hrázděným patrem - vliv německé kolonizace. Vyskytuje se
vzácněji smíšeně s předchozím roubeným domem, především v západní a
severozápadní části oblasti.
3. Kamenný patrový dům konce 18. až poč. 20. století – často klasicizujících, později
eklektických forem. Najdeme jej v zemědělsky bohatším území (chmelařství), od
konce 18. století vytlačuje původní roubený dům (Osinalice, Horní Vidim, Loubí,
Dřevčice).
Zajímavostí oblasti jsou desítky tzv. skalních bytů (obytné místnosti vytesané v pískovcových
skalách), které od 17. století budovali bezzemci (např. Šemanovický důl, Vidim). Tyto stavby
měly primární funkcí bydlení, narozdíl od častého hospodářského příslušenství u usedlostí
(sklepy, chlívky) vytesaného ve skále.
Dále se z venkovské architektury na Kokořínsku vyskytují přízemní zděné nebo roubené
obytné domy menších rozměrů. Jedná se o zástavbu chudších obyvatel (tzv. domkářů).
Tento typ objektu se více či méně vyskytuje ve většině sídel oblasti a někde tvoří i souvislou
zástavbu (Dražejov).
Typ sídel určovala doba, v níž se zakládaly, a jejich situování v krajině. Oblast byla
kolonizována poměrně pozdě, v období vrcholného středověku během 13.–15. století.
Členitý terén neumožňoval rozvinutí větších pravidelných lokačních schémat a většina sídel
byla velmi malá. Sídla byla zakládána v údolí, na mírných svazích a vyvýšených plošinách.
Podle půdorysného uspořádání rozeznáváme v oblasti tyto typy zástavby:
1. samoty;
2. sedliště (vísky, osady) – seskupení několika samot (Roveň, Klučno, Hlučov);
3. vsi návesní, průjezdné nebo koncové - ojediněle v okrajových částech oblasti
(Nosálov), koncovou lesní návesnicí byla např. Lhota;
4. vsi lánové11, s okrouhlou návsí a navazujícím radiálním lánovým schématem (Olešno,
starší části vesnic Jestřebice, Střezivojice, Sitné, Šemanovice), hlavně při kolonizaci
v 13.-14. stol., poměrně časté;
5. vsi lánové, s lineárně řazenou zástavbou podél komunikace či potoka (Osinalice),
vzácné;
6. vesnice ulicové a silnicové, jejímž základem je komunikace (na rozdíl od 5.), vesměs
mladší (dominikální a raabizační) vesnice (Nové Osinalice, Janova Ves, Šemanovice,
Vojtěchov, Dolní Vidim);
7. vsi smíšené, se starší návsí a mladšími ulicovkami (Střemy, Jestřebice, Vidim), dnes
nejčastější;
8. hromadné vsi, s nepravidelnou a roztroušenou zástavbou, vznikly na místech, kde
členitý terén neumožňoval rozvinutí pravidelnějších lokačních schémat (Medonosy,
Chudolazy, Dobřeň, Lobeč).
Tradiční formou architektury Dokeska je severočeský roubený dům. Jde o patrový
roubený dům s podstávkou, boční pavlačí a štítem se skládanou lomenicí. Roubená
10
11
Roubený dům byl do 18. století dominantním typem stavení v oblasti.
Půdorys lánové vesnice je zcela závislý na uspořádání lánové plužiny.
145
výstavba kulminovala na přelomu 18. a 19. století. Mladší formu lidové architektury zastupují
zděné (často klasicizující) patrové mohutné domy z období 19. a 20. století. Střechy na
těchto objektech jsou sedlové, ale i polovalbové či mansardové.
Výrazné množství objektů lidové architektury je zachováno především mimo území
CHKO – v těsné blízkosti severní hranice např. město Zákupy (městská památková zóna) či
obec Božíkov; jižně od oblasti např. obce Pavlovice a Chlum. Těsně za hranicí CHKO se
nalézá specifické sídlo Brenná. Obec s dominantní polohou, jež se pohledově v krajině
výrazně uplatňuje. Cennému návesnímu prostoru dominuje barokní kostel, v jehož blízkosti
byla nevhodně postavena vodárenská věž.
Na Dokesku se nacházejí tato sídla (nebo jimi prochází hranice oblasti): Břehyně,
Heřmaničky, Hradčany, Provodín, Veselí, Vítkov u Dobranova a Vlčí Důl, dále pak samota
Brennský mlýn a zbytky osídlení obce Strážov.
Severovýchodní břeh Máchova jezera pod Borným (součást města Doksy) je
novodobým souborem kempů a rekreačních středisek. Zástavba je často umístěna ve
vzrostlé zeleni. Objekty mají většinou charakter lehkých sezónních staveb. Architektonické a
urbanistické hodnoty osady jsou nulové.
Památková ochrana
Kromě mnoha desítek jednotlivých staveb, soch, ale také vodních nádrží a jiných drobných
prvků (reliéfy), které byly prohlášeny za nemovité kulturní památky, byla některá sídla pro své
kulturně-historické hodnoty vyhlášena vesnickými památkovými zónami a rezervacemi.
Vesnické památkové rezervace v CHKO (vyhlášeny v roce 1995):
Dobřeň, Lhota, Olešno, Nosálov, Nové Osinalice, Žďár.
Vesnické památkové zóny v CHKO (vyhlášeny v letech 1995 a 2005):
Brocno, Bukovec, Jestřebice, Kruh, Lobeč, Střezivojice, Sitné, Tubož, Vidim, Vojetín.
V návrhu na vyhlášení byla sídla: Domašice, Hvězda, Loubí, Osinalice.
Na severu CHKO v katastrálním území Holan do oblasti zasahuje krajinná památková zóna
Zahrádecko. Dále jsou formou městské památkové zóny chráněna historická centra měst
Dubá a Mšeno. V okolí Liběchova se připravuje krajinná památková zóna Liběchovsko, která
měla kromě Liběchova zahrnovat i dvě další vesnice v CHKO Kokořínsko - Tupadly a Želízy.
Oblast Dokeska je na kulturně-historické hodnoty chudá. V krajině je četně zastoupena
drobná sakrální architektura v podobě božích muk a kapliček. Větší koncentrace památkově
cenných objektů, včetně celých sídel, se nacházejí v okolí CHKO.
V oblasti nejsou zastoupeny městské památkové rezervace a zóny, venkovské
památkové rezervace a zóny, ani krajinné památkové zóny. Národní kulturní památkou
v oblasti je hrad Bezděz. V sídlech jsou skrovně zastoupeny nemovité kulturní památky,
jmenovitě tyto:
Břehyně – mlýnský náhon s hrází, kaple sv. Vavřince, usedlost č.p. 280
Hradčany – boží muka zvaná sloup sv. Jana, krucifix, smírčí kříž
Několik registrovaných nemovitých památek také ve volné krajině, zejména na katastru obce
Zahrádky – např. Novozámecký rybník.
Územní plánování
Územní plánování, respektive zásady územního rozvoje pro území krajů a zejména územní
plány obcí, jsou pro Správu CHKO jedním ze základních nástrojů krajinného plánování uplatnění koncepčních požadavků ochrany přírody a krajiny při rozvoji území (především
ochrana krajinného rázu a tvorba ÚSES).
Téměř všechny obce na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj mají schválený územní
plán. Výjimku tvoří několik sídel, které jsou místními částmi větších obcí (měst) a které
146
nebyly zahrnuty do zpracovávaného území územního plánu obce (zejména místní části
Dubé). Negativním jevem jsou poměrně časté dílčí zásahy do územních plánů pomocí jejich
změn.
Regulační plán dosud nebyl na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj zpracován pro
žádné sídlo. Vzhledem k nákladnosti pořízení této dokumentace se nedá ani do budoucna
předpokládat větší nárůst jeho pořizování.
Kategorizace sídel a lokalit se zástavbou (LOsZ) na území CHKO
Sídla a lokality se zástavbou byly na území CHKO Kokořínsko rozděleny do čtyř kategorií,
jednotlivé kategorie jsou charakterizovány níže. Ze schématu rozmístění jednotlivých
kategorií (viz Obrázek č. 5) je patrné, že v severní části CHKO – v celku A je vnitřní část
území krajinného celku bez zástavby a po obvodu lesnaté skalní krajiny jsou rozložena velmi
cenná sídla, zařazená do I. kategorie. V ústřední části CHKO – v povodí Pšovky a
Liběchovky jsou naopak nejcennější sídla soustředěna uvnitř území CHKO, zatímco nižší
kategorie ochrany je v obvodových polohách nárazníkové zóny CHKO. Do IV. kategorie jsou
zařazena pouze větší sídla – Mšeno a Dubá, kde může být umožněn rozvoj obytné zástavby
a dalších funkcí.
Sídlo a LOsZ I. kategorie
Venkovské sídlo a lokalita se zástavbou – zpravidla vizuálně otevřený segment krajiny,
v jehož obraze se sídlo projevuje – zahrnuje území, ve kterých má zástavba mimořádně silný
vliv na vznik výrazného rázu krajiny a kde přírodní rámec (morfologie terénu a vegetační kryt)
dotváří estetické hodnoty a harmonii krajiny. Jedná se zejména o území se zástavbou, která
má dochované tradiční formy, zřetelný architektonický výraz, architektonické a památkové
hodnoty. Jedná se též o krajinné segmenty, kde výrazně dochovaná historická struktura
zástavby je zcela typická, dokládá způsob osídlení území, obhospodařování zemědělských
ploch a spoluvytváří typickou krajinnou scénu.
Jedná se o sídlo s některými z následujících znaků krajinného rázu:
− sídlo (nebo ucelená část sídla) jehož charakter urbanistické struktury, charakter zástavby a
architektonický výraz staveb zásadním způsobem spoluvytvářejí ráz krajiny;
− sídlo (nebo ucelená část sídla) s výrazně dochovanou historickou urbanistickou strukturou
a s dochovanými stavbami lidové architektury.
Sídlo a LOsZ II. kategorie
Venkovské sídlo a lokalita se zástavbou – zpravidla vizuálně otevřený segment krajiny
v jehož obraze se sídlo projevuje – zahrnuje území, ve kterých je doposud dochovaná
rázovitá struktura zástavby nebo taková zástavba, která výrazně dotváří hodnoty krajinné
scény. Samotná zástavba v těchto případech nemusí vynikat významnými architektonickými
nebo památkovými hodnotami, ale spoluvytváří harmonii prostředí po stránce měřítkové i
estetické.
Jedná se o sídlo s některými z následujících znaků krajinného rázu:
− sídlo (nebo ucelená část sídla) jehož charakter urbanistické struktury, charakter zástavby a
architektonický výraz staveb spoluvytvářejí ráz krajiny;
− sídlo (nebo ucelená část sídla) s částečně zachovanou, příp. mírně narušenou historickou
urbanistickou strukturou a dochovanými objekty lidové architektury, event. jinými
hodnotnými objekty doplněnými dalšími stavbami hmotově, ani výškově výrazně
nenarušujícími dochovaný ráz lokality;
− sídlo s dochovanými dílčími stopami členění historické plužiny.
Sídlo a LOsZ III. kategorie
Venkovské sídlo a lokalita se zástavbou – zpravidla vizuálně otevřený segment krajiny
v jehož obraze se sídlo projevuje – zahrnuje krajinné prostory se zástavbou, které nevynikají
významnými urbanistickými ani architektonickými či památkovými hodnotami, jejich projev v
obrazu krajiny je však do značné míry harmonický.
147
Jedná se o sídlo s některými z následujících znaků krajinného rázu:
− sídlo (nebo ucelená část sídla), které se dílčím způsobem podílí na rázu krajiny;
− sídlo (nebo ucelená část sídla) se setřenou historickou urbanistickou strukturou s výrazně
přestavěnými původními objekty a s novodobou zástavbou nevymykající se hmotově z
tradičního charakteru hmot a forem objektů.
Sídlo a LOsZ IV. kategorie
Venkovské sídlo a lokalita se zástavbou – zpravidla vizuálně otevřený segment krajiny,
v jehož obraze se sídlo projevuje - zahrnuje krajinné prostory se zástavbou, které nevynikají
významnými urbanistickými ani architektonickými či památkovými hodnotami ani
harmonickým projevem v obrazu krajiny.
Jedná se o sídlo s některými z následujících znaků krajinného rázu:
− sídlo projevující se v krajině siluetou s rušivými prvky – měřítkově a tvarově cizorodými
stavbami;
− sídlo (nebo ucelená část sídla) se setřenou historickou urbanistickou strukturou a s
převážně různorodou výstavbou bez zřetelných architektonických hodnot a bez jednotících
rysů;
− sídlo v přetvořené, v esteticky neatraktivní agrární krajině se setřenými stopami historické
kultivace.
148
Obrázek č. 5: Kategorizace sídel a lokalit se zástavbou v kokořínské části CHKO.
149
Soupis výsledků kategorizace sídel a LOsZ.
Beškov
Blatce
Blatečky
Blíževedly
Bořejov
Bosyně
Brocno
Brusné
Březinka
Bukovec
Bylochov
Deštná
Dobřeň
Dolní Dubová Hora
Domašice
Dražejov
Dřevčice
Dubá
Harasov
Heřmánky
Holany
Horní Dubová Hora
Horní Zimoř
Houska
Hradsko
Hvězda
Chcebuz
Chodeč
Chudolazy
Janova Ves
Jestřebice
Ješovice
Kanina
Kbelsko
Klučno
Kluk
Kokořín
Kokořínský Důl
Konrádov
Korce
Kostelečky u Střezivojic
Kozlí Roh
Kruh
Křenov
Lhota
Libovice
Litice
Lobeč
Loubí
LukaII.
Máselník u Dřevčic
Medonosy
I.
III.
I.
II./III.
I.
III.
III.
II.
II.
I./II.
I.
II./III.
I.
III.
I.
I.
II.
IV.
III.
II.
III.
II.
III.
II.
II.
I.
III.
III.
II.
III.
I./III.
III.
III.
I.
I.
II.
II./III.
lII./III.
I.
III.
III.
I.
I.
I.
I.
III.
I.
II.
I.
Mošnice
III.
Mšeno
IV.
Myší Díra
I.
Na Fučíkovském
I.
Nebužely
III.
Nedamov
III.
Nedvězí
I.
Nosálov
I.
Nová Starost u Kruhu
I.
Nová Ves
II.
Nové Osinalice
I.
Nové Tupadly
II.
Obrok
I.
Olešno
I.
Osinalice
I.
Osinaličky
II.
Panská Ves
I.
Pavličky
II.
Plešivec
I.
Příbohy
II.
Ráj u Litic
I.
Ráj
I.
Romanov
III.
Roveň
I.
Rozprechtice
II.
Samota u and. schodů u Kruhu II.
Sedlec
III.
Sitné
II.
Skalka
II.
Stranné
Střemy
Střezivojice
Sušice
Šemanovice
Tachov
Trhanec
Truskavna
Tubož
Tuhaň
Tupadly
Týn
Újezd
Veselí
Vidim
Vlhošť
Vlkov
Vojetín
Vojtěchov
Vrabcov
Vysoká
II.
II.
150
I.
III.
I./II.
II.
II.
I.
I.
I.
I./II.
III.
I.
III.
III.
I.
I.
II.
I.
I.
I.
III.
Zakšín
II.
Ždírecký Důl
I.
Zátyní
I.
Želízy
III.
Žďár
I./III.
Ždírec
II.
Sídla v dokeské části CHKO nejsou v preventivním hodnocení krajinného rázu rozdělena do
jednotlivých kategorií dle stupně ochrany. Pro jednotlivá sídla jsou ale zpracovány pasporty
s tabulkovým hodnocením. Vizuálně harmonický projev je přiřazen sídlům Břehyně,
Heřmaničky, Veselí, Brennský Mlýn a Hradčany. Architektonicky cenné stavby jsou přítomny
v sídlech Břehyně, Heřmaničky, Brennský Mlýn a Provodín. Ani harmonický projev ani
přítomnost architektonicky cenných staveb nevykazuje zaniklé sídlo Strážov a nesourodá
chatová zástavba na severovýchodním břehu Máchova jezera pod Borným. Vítkov a Vlčí Důl
mají mírně podprůměrné architektonické hodnoty, ale cenné napojení na krajinou scénu.
Zhodnocení aktuálního stavu výstavby
Zásahy Správy CHKO do procesu výstavby jsou dány jejím postavením dotčených orgánů
státní správy v územním plánování a při umisťování a povolování staveb (§ 12 a § 44 zákona
č. 114/1992 Sb.).
V minulém plánu péče platném od roku 1999 byly stanoveny tzv. „Obecné regulativy pro
výstavbu a přestavbu na území CHKO Kokořínsko“. Tyto regulativy stanovily základní limity
pro novou výstavbu na území kokořínské části CHKO. Regulativy vycházely z tradičních
forem venkovské architektury Kokořínska a byly Správou CHKO uplatňovány při posuzování
stavebních záměrů v oblasti.
Jako preventivní nástroj vydala Správa v roce 2007 informační brožuru pro stavebníky
obsahující základní regulativy pro výstavbu v CHKO Kokořínsko (Krajinný ráz, Sídla a
výstavba na území chráněné krajinné oblasti Kokořínsko). Další podrobné informace pro
stavebníky ke stavební agendě jsou na internetových stránkách Správy CHKO.
Většina obytných staveb na území kokořínské části CHKO má architektonickou formu
tradiční lidové architektury Kokořínska (obdélný půdorys, sedlová střecha). Značná část
těchto staveb nese také dochované znaky lidové architektury ve svém architektonickém
výrazu (tradičně provedené roubení, maloformátová střešní krytina). Tyto dochované
historické stavby určují ráz zástavby na celém území CHKO.
Některé stavební zásahy v průběhu 2. poloviny 20. století setřely jedinečné estetické a
architektonické hodnoty oblasti Kokořínska. Znehodnocení některých cenných objektů a část
novostaveb nerespektující charakter původních vesnických staveb (např. čtvercový půdorys,
lodžie ve štítech, netradiční typy zastřešení) a jejich prostředí, jsou dluhem nedávné
minulosti, jehož úroky v podobě těžkého prosazování kvalitních staveb v blízkosti těchto
objektů platíme dodnes.
Dalším negativním zásahem do stavebního fondu sídel byla výstavba
předimenzovaných objektů pro zemědělskou velkovýrobu (např. Blíževedly, Janova Ves,
Šemanovice, Dobřeň). Objekty se vymykají svému prostředí měřítkem, architektonickou
formou i použitými materiály. Tyto stavby byly umísťovány mimo intravilán sídel a velmi často
na horizonty, takže dnes tvoří negativní dominanty sídel. Část těchto objektů je dnes
nevyužívaných a tvoří tzv. brownfields.
Posledním výrazným negativním zásahem do stavebního fondu sídel byla v 2. polovině
20. století výstavba několika chatových osad v návaznosti na stávající sídla (např. Panská
Ves, Kanina, Kluk).
Nejčastějším problémem v současnosti je odchýlení realizovaných staveb od schválené
projektové dokumentace (zejména výška půdních nadezdívek). Bohužel tak velmi často
dochází i v současnosti k estetickému znehodnocování vesnického prostředí nevhodnými
stavbami nízké úrovně.
Velmi dobrým podkladem pro usměrňování jednotlivých stavebních záměrů se ukázala
kategorizace sídel a lokalit se zástavbou.
Dochovaný stavební fond sídel na Dokesku není, až na jednotlivé výjimky, nijak zvlášť
architektonicky hodnotný. Sídla Hradčany a zejména Provodín mají architektonické a
151
urbanistické hodnoty podprůměrné. Zcela bez hodnot je zástavba kempů a rekreačních
středisek na severovýchodním břehu Máchova jezera pod vrchem Borný (část sídla Doksy).
Sídla Heřmaničky, Veselí, Vítkov a Vlčí Důl mají mírně podprůměrné architektonické hodnoty,
ale cenné napojení na krajinnou scénu. Sídlo Břehyně má stavební fond různé kvality,
celkově lze stav sídla označit za nadprůměrný. Samota a areál v lokalitě Brennský mlýn jsou
příkladem cenné roubené a zděné architektury. Kromě sídla Provodín a zástavby kolem
Máchova jezera (sídlo Doksy) působí zástavba vesnic v krajinném rámci harmonicky, což lze
označit za jejich největší hodnotu.
4.7. Doprava a inženýrské sítě
4.7.1. Doprava
Silniční doprava
Pro kokořínskou část CHKO je typický velký počet malých sídel rozprostřených téměř po
celé oblasti (s výjimkou severní části se sídly po obvodu CHKO) a s tím související velký
počet komunikací především II. a III. třídy zajišťujících jejich dopravní obslužnost. Dokeská
část CHKO má na svém území menší počet sídel, především situovaných v severozápadní
části (Obec Provodín, Veselí a venkovské části České Lípy) a v té souvislosti nižší hustotu
silniční sítě.
Nadregionální význam má silnice I. třídy č. 9 (trasa Mělník - Česká Lípa). Jde o jednu z
nejfrekventovanějších komunikací v CHKO. Silnice protíná významnou část území ve směru
J-S (úsek cca 17 km); prochází údolím Liběchovky (v úseku Želízy-Deštná velmi těsně
kopíruje koryto Liběchovky) a tvoří západní hranici dokeské části CHKO. Kolem Města Dubá
je naplánovaný obchvat této silnice tak, aby došlo k odklonu dopravní zátěže mimo
zastavěné území sídla. Trasa obchvatu je částečně situována na území CHKO. Dopravní
zatížení této silnice je značné, což klade zvýšené nároky na údržbu. Negativně se také do
celkové kvality životního prostředí projevuje hluk, a to zejména od nákladní dopravy a
v jarním až letním období též motocyklové dopravy, resp. motocyklového sportu. Další silnice
I. třídy č. 38 (Jestřebí - Doksy - Mladá Boleslav) tvoří v některých úsecích jihozápadní hranici
dokeské části CHKO a je rovněž silně vytížena především nákladní silniční dopravou.
CHKO prochází celkem tři silnice II. třídy: č. 259 (úsek Mšeno–Dubá), č. 260 (Dubá–
Tuhaň) a č. 270 (Doksy–Mimoň). Jižní a jihovýchodní hranici Kokořínska pak tvoří silnice č.
273, a to v úseku Lhotka–Mšeno–Okna a východní hranici Dokeska silnice č. 268 v úseku
Mimoň–Ralsko. Hlavní silniční síť lokálního významu tvoří přibližně tři desítky silnic III. třídy.
Málo frekventované, ale pro místní obyvatele významné, jsou místní komunikace
spojující odlehlé části obcí. Pro lesní a zemědělské hospodaření (příp. pro cykloturistiku)
jsou významné i zpevněné lesní a polní účelové komunikace. Ty jsou často zneužívány i k
nelegálnímu motorismu (terénní auta, čtyřkolky a terénní motorky).
Problematickým je záměr na stavbu obchvatu Jestřebí (Provodín – silnice I/38). Jeho
odůvodnění je s ohledem na značnou dopravní zátěž (nákladní doprava z provodínské
pískovny a obalovny) logické, trasování však zasahuje do širšího území Jestřebských slatin
bez možného variantního řešení (stávající komunikace je hranicí NPR Novozámecký rybník).
V blízkosti západních hranic dokeské části CHKO se plánuje dle ZÚR Libereckého kraje
několik obchvatů (Obora, Doksy, Zahrádky) v souvislosti se snahou odlehčit obcím v místech
frekventových silnic I/38 a I/9, ty mohou představovat zvýšené zatížení území hlukem a
znečištěním během stavby a snížením migrační prostupnosti krajiny. Realizována má být
také spojka mezi silnicemi II/268 a II/270 Ralsko-Hradišťany při východní hranici CHKO
v blízkosti PO.
152
Zimní údržba komunikací
Relativně hustá síť komunikací (hlavně na Kokořínsku) klade vysoké nároky na zajištění
jejich celoroční sjízdnosti. Kromě ořezu dřevin, který se provádí v období vegetačního klidu,
je hlavní zimní údržbou komunikací jejich pluhování a posyp.
Na území CHKO provádí údržbu komunikací celkem 6 hlavních subjektů (Ředitelství
silnic a dálnic ČR Správa Praha, Ředitelství silnic a dálnic ČR Správa Liberec, Správa a
údržba silnic Mnichovo Hradiště, Krajská správa silnic Libereckého kraje, Správa a údržba
silnic Ústeckého kraje a Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje), jejich
dodavatelé a dále jednotlivé obce a města.
Kokořínská část
Výjimka ze základních ochranných podmínek CHKO je vydávána na chemický posyp silnice
č. I/9 i dalších komunikací, pokud neprocházejí přírodovědně hodnotnými lokalitami, tedy
zejména mokřady a cennými lesními porosty, a pokud s tím souhlasí příslušné obce (např.
Město Mšeno v roce 2010 nesouhlasilo s vydáním výjimky na některých úsecích komunikací
ve svém správním obvodu a Městys Holany v roce 2011 nesouhlasil s vydáním výjimky na
úseku komunikace z důvodu ochrany povrchových vod a pramenů). Dle platných výjimek je
chemický posyp cest v zimní sezóně 2012/2013 povolen na těchto úsecích komunikací:
Středočeský kraj:
I/9
II/273
II/259
III/27321
III/27319
III/27312
III/27311
III/27310
III/2738
III/2733
III/25934
III/25932
Želízy – hranice kraje
křiž. Lhotka žel. stanice – Nosálov
Mšeno – začátek osady Romanov (km staničení 26,25)
křiž. s III/25929 – Nosálov
křiž. s II/273 Velký Újezd – konec zástavby Kanina
Truskavna
Kokořín–Šemanovice–Dobřeň
křiž. směr Horní Zimoř (III/2738) – Šemanovice
křiž. směr Sitné (III/27310) – hranice CHKO (Chodeč)
Vysoká–Kokořín
Tupadly – Horní Vidim – Dobřeň
Kokořín–Vlkov
153
Ústecký kraj:
III/26118
III/26123
Chcebuz–Brocno v délce 1,9 km
Chcebuz–Veselí–Újezd v délce 2,9 km.
Liberecký kraj:
I/9
hranice kraje – Dubá
- a některé další úseky silnic II. a III. třídy pouze při vzniku náledí, výskytu ledovky
nebo ujetí a následném zledovatění sněhových vrstev, které nebude možné mechanicky
odstranit pluhem nebo účinně ošetřit pouze posypem zdrsňujícími materiály:
II/259
Rozprechtice – křiž. s I/9
II/260
křiž. s I/9 – křiž. s III/2605 (mimo území Ústeckého kraje)
II/273
hranice Střed. kraje – křiž. s III/27325
III/27323
křiž. s II/273 – Horní Houska
III/27325
křiž. s II/273 – začátek mokřadů 0,5 km východně od Nedamova
III/27325
křiž. s III/2705 – křiž. s II/259
III/25932
křiž. s III/27325 – hranice Středočeského kraje
III/2601
křiž. s I/9 – Dolní Heřmánky
III/2602
křiž. s II/260 – křiž. s III/2601
III/2603
Sušice – křiž. s III/2601 (směr Dřevčice)
III/2605
křiž. s II/260 – křiž. s III/2606
III/2606
křiž. s III/2605 - křiž. s III/2601
III/2607
křiž. s III/2606 – Hvězda
III/2695
křiž. s I/9 – křiž. s II/260
III/2705
hranice CHKO Kokořínsko – křiž. s III/27325
III/25936
křiž. s II/259 – Nedvězí
U zbývajících komunikací jejich správce nepožádal o udělení výjimky, nebo výjimka nebyla
udělena.
Současně s udělením jednotlivých výjimek byly správcům příslušných komunikací a
jejich smluvním partnerům stanoveny mimo jiné tyto podmínky usměrňující provádění
chemického posypu:
- aplikace chemického posypu jen za zhoršených klimatických podmínek, nikdy ne
preventivně;
- použití technologií umožňujících přesné dávkování posypového materiálu v závislosti
na rychlosti posypového vozidla;
- povinnost informovat Správu CHKO do 30. 6. o přesném množství aplikovaného
chemického posypu na jednotku plochy za uplynulou sezónu.
Protože frekventovaná silnice č. I/9 prochází územím EVL Kokořínsko, byla při udělení
výjimky v roce 2005 žadateli (ŘSD ČR Správa Liberec) stanovena povinnost provádět
monitoring vlivu chemické údržby na vybrané lokality se zvláštním zaměřením na druhy,
které jsou hlavním předmětem ochrany v EVL Kokořínsko. Po dohodě se Správou CHKO
byly pro monitoring zvoleny tři lokality podél silnice č. I/9 a jedna kontrolní mimo dosah
chemického posypu, a to na území Libereckého i Středočeského kraje. Studie v průběhu let
2005 až 2011 neprokázala zásadní negativní vliv posypové soli na předměty ochrany EVL
Kokořínsko v okolí komunikace č. I/9, ale upozornila na problematické zasolování
„bezodtokých“ míst v blízkosti ošetřovaných komunikací (EVERNIA).
Za období platnosti předešlého plánu péče (1998–2013) bylo zjištěno několikeré
porušení stanovených podmínek, z nichž některá závažnější, u kterých se podařilo prokázat
původce zavinění, byla řešena v sankčním řízení s udělením pokuty. K porušení zákona
docházelo zpravidla neúmyslným pochybením jednotlivých zaměstnanců.
Dosud nebyl zaznamenán, zájem o provádění chemického posypu cest ze strany měst
a obcí ani jiných vlastníků ostatních komunikací. Rovněž nebylo z jejich strany zaznamenáno
porušení této základní ochranné podmínky.
155
Dokeská část
Na území Dokeska je pro zimní období 2012/2013 zatím velká část silnic udržována
chemicky (zkrápěná sůl):
II/270
Doksy–Boreček
III/26832
Jestřebí–Provodín–Božíkov
Plužením je udržován úsek 0381 okolo Máchova jezera.
Fragmentace a migrační bariéry
Území CHKO představuje vzhledem k výraznému zastoupení lesních ploch migračně
významnou oblast s dálkovými migračními koridory. Jako trvalá bariéra mohou působit
především silnice I. třídy (silnice č. 9 a 38), nejedná se ale o stěžejní problém (silnice netvoří
nepřekonatelnou bariéru), přesto je důsledkem významný úhyn živočichů na
frekventovaných úsecích, např. Jestřebí–Zahrádky.
V některých místech v blízkosti vodních ploch (např. u Lhoteckého rybníka) působí
silnice jako bariéra sezónní v době migrace obojživelníku (březen–květen).
Železniční doprava
Do území CHKO zasahují celkem čtyři železniční tratě. Jedině trať č. 080 (Česká Lípa Doksy - Bakov nad Jizerou) ale významěji prochází CHKO (v úsecích tvořící hranici není
podle nařízení vlády trať součástí CHKO). Jedná se o trať frekventovanou, rekonstruovanou
v roce 2006 (rekonstrukce kolejového lože, výměny pražců, zřízení tzv. bezstykové koleje).
Severní hranici CHKO tvoří v krátkém úseku dvě tratě, na Kokořínsku se jedná o trať č. 087
(Litoměřice - Úštěk - Česká Lípa), na Dokesku pak o trať č. 086 (Česká Lípa - Zákupy Liberec), která má dle ZÚR LK projít optimalizací (elektrizace). Na jihu prochází okrajovou
částí CHKO trať lokálního významu č. 076 (Mělník - Mšeno - Mladá Boleslav).
Stávající provoz železničních tratí nepředstavuje v současnosti konflikt se zájmy ochrany
přírody a krajiny, určité riziko může vzniknout při ošetřování železničního tělesa herbicidy
(strojní plošný postřik).
Letecká doprava
Na území CHKO se nachází pouze jediné letiště – Střemy LKSTRE v jižní části Kokořínska
provozované pro sportovní létání (ultralehká letadla). Blízko hranic se pak nachází neveřejné
letiště Štětí, veřejné letiště Česká Lípa - Ramš a bývalé vojenské letiště v Hradčanech.
Nad oblastí (zejm. Kokořínsko, Bezděz a Máchovo jezero) jsou pořádány „zážitkové
lety“ z letišť v okolí CHKO, jde především o sportovní nebo veřejná vnitrostátní letiště: Česká
Lípa - Lada, Roudnice, Mělník-Hořín, Sazená, Mnichovo Hradiště, Hodkovice nad Mohelkou,
Mladá Boleslav aj. Letitým problémem (ale bez konkrétně zdokumentovaného vlivu) je
provoz malých letadel z letiště Česká Lípa - Ramš (veřejná plocha pro ultralehká letadla) nad
NPR Novozámecký rybník.
Těsně za hranicemi CHKO se nachází bývalé vojenské letiště Hradčany, nyní uzavřené
(vlastník Liberecký kraj, správce Krajská správa silnic Libereckého kraje). Dříve bezlesý
vzletový koridor je jedním z jádrových území ptačí oblasti Českolipsko-Dokeské pískovce a
mokřady, bez leteckého provozu není udržovaný a hrozí tak zánik území významného pro
hnízdění lelka a skřívana lesního. V roce 2012 kraj vypsal výběrové řízení na využití areálu,
vyhrál návrh počítající s vybudováním sportovišť pro profesionální i amatérské sportovce.
Lodní doprava
V letní sezóně je na Máchově jezeře provozována osobní (turistická) lodní doprava. Kromě
pravidelné lodní dopravy se čtyřmi zastávkami (Staré Splavy, Doksy, Valdštějnská, Borný)
jsou vyhledávanou atrakcí okružní plavby parníkem po jezeře. Její provozování může
přispívat ke zhoršování kvality vody v Máchově jezeře vířením sedimentů bohatých na živiny
(fosfor) s následným nežádoucím rozvojem sinic.
156
4.7.2. Energetika a inženýrské sítě
Elektrovody
Na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj se v současnosti nacházejí dvě nadzemní
vedení velmi vysokého napětí. VVN 400 kV mezi sídly Skalka a Stvolínky na Kokořínsku má
velmi výrazný negativní vliv na krajinný ráz ve svém okolí. Na severním Dokesku se pak
negativně projevuje tranzitní zdvojené vedení VVN 110 kV mezi Božíkovem a Vítkovem.
Nově schválené ZÚR Libereckého kraje dále navrhují vybudovat podzemní vedení VVN 110
kV, které by mělo vést v blízkosti západní hranice dokeské části CHKO (konkrétně z Doks
severozápadním směrem na Holany).
Dále je na území CHKO síť vedení vysokého napětí VN (22 a 35 kV). Touto sítí je
elektrická energie distribuována do jednotlivých trafostanic u sídel. Vedení VN je na území
CHKO provedeno převážně jako nadzemní vedení na betonových sloupech (na některých
místech jsou použity ocelové příhradové sloupy). Vedení VN je tvořeno holými nesdruženými
vodiči, pouze v několika případech je použito vedení sdruženým izolovaným vodičem AES.
Vyjma několika samot jsou všechny obce v CHKO elektrifikovány. Sítě NN v jednotlivých
sídlech mezi trafostanicí a odběrnými místy jsou stále ještě převážně řešena pomocí
nadzemního vedení. Vedení je nejčastěji umístěno na betonových sloupech. Stále častěji se
Správa setkává s nevhodným nahrazováním holých vodičů NN za sdružené izolované vodiče
AES. Použití sdružených vodičů AES v zástavbě není vhodné z důvodů ochrany kulturněhistorických hodnot sídla, neboť se pohledově výrazně uplatňují a často tvoří negativní
dominantu zástavby. Rozvod NN v obcích je po legálně proběhlých rekonstrukcích
podzemně kabelizován.
Trafostanice byly původně umísťovány na okrajích zástavby (příhradové nebo starší
zděné), případně pro několik sousedních sídel mezi nimi. V současnosti dochází k poměrně
rozsáhlé modernizaci sítí NN a trafostanic. Tato modernizace řeší podpětí sítí NN na jejích
koncích. Stávající elektrická síť je v některých vesnicích po rekonstrukci. Nové trafostanice
na NN jsou v obcích převážně kioskové.
Výstavbu nových tras elektrického vedení velmi vysokého a vysokého napětí je třeba
bedlivě sledovat, a to již ve fázi plánování, zejména v zásadách územního rozvoje
jednotlivých krajů.
Solární elektrárny
Na území CHKO se nacházejí tři solární elektrárny. Největší elektrárna na ploše cca 2,5 ha,
kolaudovaná v roce 2010, se nachází v městě Dubá, kde byla vybudována na brownfield
ploše (bývalý areál státního statku) určené územním plánem pro průmysl (výroba, technická
vybavenost, služby, sklady). Menší solární elektrárna se nachází v sídle Dřevčice, kde byla
instalována na část střech stávajícího areálu kravína. A poslední, rovněž menší solární
elektrárna, byla instalována v sídle Brocno, při hranici CHKO, na objektu bývalé hospodářské
budovy. Obě menší elektrárny nemají vliv na hodnoty krajinného rázu; do provozu byly
uvedeny koncem roku 2010. Za hranicemi CHKO se pak nacházejí další dvě velké solární
elektrárny Ralsko a Mimoň (ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o.), provozované od roku 2010,
které představují významný zásah do krajinného rázu okolního území. Dálší malé zdroje se
nacházejí na jednotlivých střechách budov bez významnějšího dopadu na jejich vzhled,
spíše raritou je otáčivý solární panel v Provodíně.
Základnové stanice telekomunikační sítě
Na území CHKO se nachází několik stožárových základnových stanic telekomunikační sítě
(mobilní telefony - GSM) jednotlivých operátorů. Tyto stožárové stanice jsou prakticky vždy
zásahem do krajinného rázu. Správa CHKO proto prosazovala požadavek na sdílení této
infrastruktury více operátory a princip minimalizace těchto zařízení na území CHKO. Dalším
požadavkem Správy CHKO bylo v maximální míře využívat pro umísťování anténních
157
systémů stávajících objektů (věže kostelů - Vidim, Hradsko, výškové vodojemy, tzv.
„hydroglobusy“ - Vysoká, výškově dominantní budovy – Nedvězí, výškové stavby –
rozhledna na Vrátenské hoře mající zásadní význam pro fungování celého systému). Při
umísťovaní nových stožárů byla ze strany Správy CHKO snaha o minimalizaci jejich vlivu na
hodnoty krajinného rázu (např. umísťováním na pozadí lesních porostů). Jako veřejný zájem
posoudila Správa CHKO především pokrytí signálem GSM pro silnici I. třídy č. 9.
Základnové stanice se stožáry (věžemi) jsou umístěny v těchto lokalitách:
Zátyní: příhradová věž 30 m (původní věž vodárny);
Tupadly: příhradová věž 36 m;
Bukovec: příhradová věž 25 m;
Chudolazy–Brocno: železobetonová monolitická věž 30 m;
Kanina: železobetonová monolitická věž 30 m;
Borný: příhradová věž
Další nové stožáry (věže) základnových stanic GSM již nebyly Správou CHKO povolovány,
neboť síť základnových stanic pro pokrytí signálu GSM – tvořená kombinací anténních
systémů na stávajících objektech a na nových stožárech – je v případě silnic I. třídy a větších
sídel dostatečná. V případě volné krajiny a malých sídel s převažující rekreační funkcí
nepovažuje Správa CHKO pokrytí signálem GSM za veřejný zájem, který by převažoval nad
zájmy ochrany přírody a krajiny.
Plynovody
V severní části oblast protíná území CHKO podzemní vysokotlaký plynovod DN 500
Mošnice-Dubnice, s odbočkou DN 100 do Doks (v úseku Jestřebí – Staré Splavy je vedeno
souběžně se silnicí I/38). Část obcí je tak plynofikována (Doksy, Dubá, Jestřebí, Provodín,
Česká Lípa, Zákupy).
Zásobování vodou
Zásobování obcí vodou je na dobré úrovni. Celé území kokořínské části CHKO spadá do
CHOPAV Severočeská křída a je důležitou zásobárnou pitné vody. Vodovodní síť chybí
pouze v několika sídelních útvarech, kde je zásobování pitnou vodou řešeno studnami (např.
Medonosy). V některých případech je ve stávajícím vodovodním řadu malý tlak a nové
stavební objekty jsou vodou zásobovány pomocí vrtaných studní.
Odpadní vody
Způsob nakládání s odpadními vodami (dále jen „OV“) je zásadně ovlivněn dvěma faktory:
Prvním je velká turistická a rekreační atraktivita, která přetrvává několik desítek let. Díky
velmi dobré dopravní dostupnosti z větších měst, včetně Prahy, a zachované přírodě se
spíše roztroušeným řídkým osídlením je oblast CHKO vyhledávaným místem pro výstavbu
rekreačních, ale i rodinných objektů.
Druhým faktorem je absence jakéhokoli města, městyse či velké obce ve vnitřním území
CHKO, což je důvodem chybějící centrální kanalizace ve většině obcí.
Velké centrální čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“) jsou ve městech Dubá a Mšeno,
kterými prochází hranice území CHKO. V případě města Mšena má být do jeho centrální
kanalizace napojeno sousední sídlo Sedlec (místní část města Mšeno), které se nachází na
území CHKO. Obec Nebužely, jejíž značná část zastavěného území leží v CHKO, má
vybudovanou kanalizaci s centrální ČOV na území CHKO. Další sídlo, kterým prochází
hranice CHKO, obec Blíževedly, má v současné době kanalizaci s dvěma ČOV; plánovano je
vybudování nové ČOV s kapacitou pro celé sídlo. Městys Holany má kanalizaci s ČOV, která
je umístěna mimo území CHKO. Obec Vysoká zpracovává dokumentaci pro odkanalizování
obce, včetně vybudování kořenové čističky. Město Liběchov, které leží svým zastavěným
územím za hranicemi CHKO, provozuje kanalizaci s centrální ČOV. Kanalizace i ČOV jsou
dimenzovány tak, že bude možné bezproblémové napojení sousední obce Želízy, kterou
158
prochází hranice CHKO. Obec Provodín vybudovala centrální kanalizaci s následným
převedením odpadních vod na čistírnu ve Starých Splavech (přečerpávací stanice u
Jestřebí). Ta se sice nachází mimo CHKO, přečištěné vody jsou však vypouštěny do
Robečského potoka s následným zatížením toku a Novozámeckého rybníka.
V ostatních sídlech je nutnost řešit nakládání s OV individuálním způsobem, přičemž
přístup k nakládání s OV se v průběhu let měnil a stále mění, jak z pohledu vlastního
nakládání, tak i způsobu přečištění. V posledních letech zaznamenaly technologie přečištění
OV velkých změn a pokroků. Vlivem větší informovanosti, postupné změny myšlení a
ekonomické stránky věci, začíná převládat k životnímu prostředí šetrnější způsob nakládání
s OV, nad nakládáním méně vhodným a často ilegálním.
Z pohledu investora je potřeba se rozmyslet, jakým způsobem chce s OV nakládat,
tj. zda budou OV pouze svedeny do „žumpy“, ze které budou pravidelně vyváženy na
centrální ČOV a nebo zda zvolí některou z technologií přečištění OV s následným vsakem
do horninového či vodního prostředí. Potenciálním problémem je kumulace několika
domácích ČOV na malé ploše v soustředěné zástavbě v místech možného ohrožení širšího
území významného pro zdroje pitné vody. Problémem je také technologická nekázeň
provozování ČOV s následnou nižší úrovní přečištění.
Z dostupných technologií jsou jednoznačně nejčastěji vybírány domovní/biologické
čistírny odpadních vod, tzv. DČOV/BČOV, které zajišťují 2 stupně přečištění. Druhým
nejčastějším řešením jsou sestavy ve složení tříkomorový septik jako 1. stupeň
přečištění/předčištění + pískový filtr nebo kořenová čistírna/kořenové pole („KČOV“), jako
2. stupeň přečištění. Účinnost přečištění obou uvedených technologií je prakticky stejná,
každá má své výhody i nevýhody.
Z pohledu ochrany přírody jsou jakékoliv snahy o zlepšení kvality vypouštěných
přečištěných OV vítány a vnímány pozitivně. Přesto ne vždy je nově zvolený způsob
nakládání s OV v případě konkrétní lokality vhodný.
V rámci území je zohledňováno nejen umístění objektu, který má být odkanalizován, ve
vztahu k zonaci CHKO, ale také způsob využití tohoto objektu. Velmi často je řešení
odkanalizování zvoleno bez předchozí konzultace se Správou, a dochází tak k nevhodně
zvolenému nebo naprosto nedostatečnému způsobu přečištění. Typickým příkladem je
navrhování DČOV pro sezonní rekreační objekty pro 1-4 osoby, kdy jinak spolehlivá DČOV
konstruovaná na trvalý provoz nezvládá provoz nárazový - typický pro rekreační objekty.
Samozřejmě většina výrobců DČOV je schopna zkonstruovat takovou DČOV, která bude
zvládat i nárazový provoz, ale takto upravené DČOV jsou zpravidla cenově nedostupné pro
běžného uživatele.
V případě realizace odkanalizování objektů v I. a II. zóně CHKO je Správou CHKO
požadován 3. stupeň přečištění, který má funkci „pojistky“ v případě poruchy ČOV. Nejčastěji
je navrhován pískový filtr, menší kořenová ČOV či jezírko. Přečištěné OV jsou následně
vypouštěny do vodního toku, zasakovány nejčastěji přímo na pozemku investora formou
liniového vsaku nebo lépe zálivkou zahrady.
4.8. Průmysl
Území CHKO je s minimálním zastoupením průmyslové výroby. Dva větší provozy se
nacházejí na Dokesku. Jedním je výroba obalovaných asfaltových směsí v Provodíně, jejíž
činnost zatěžuje okolí zápachem a zejména pak silniční nákladní dopravou (Jestřebí).
Druhým je činnost společnosti Provodínské písky, a. s., jejichž velkokapacitní třídička je
umístěna v blízkosti zástavby obce Provodín. Problémem je doprava vytěženého materiálu
z aktivních dobývacích prostorů (Veselí, Okřešice) na třídičku v Provodíně - doposud jde o
nákladní automobilovou dopravu, těžba v přilehlých dobývacích prostorech Provodín I a
Provodín II totiž postupně končí. Na Kokořínsku se setkáme pouze s menšími výrobními
provozy - INET Inter Eko Technik v Bosyni (výroba a vybavení zahradních, koupacích a
chovatelských vodních nádrží zejména z plastových komponentů), stáčírna vody ROSANA u
Dubé, sladovna Mšeno. Dopravní zátěž mohou způsobovat skladové areály v nevyužívaných
159
objektech dřívější zemědělské výroby (sušička Janova Ves, Sedlec, Dubá). Další
nezemědělská výroba je zastoupena pouze prostřednictvím drobných provozoven
živnostenského charakteru či provozem menších pil na zpracování surového dřeva. Kromě
toho existují větší záměry: na využití bývalých vojenských objektů – areál u Břehyně či
výstavba nové stáčírny vod u Dubé.
4.9. Zacházení s odpady
Při hranici CHKO se nachází komerční skládka komunálního odpadu Mšeno s kapacitou
ukládaných odpadů do 10 000 tun za rok (zabezpečená skládka byla vybudována ve
vytěženém prostoru cihelny, je v majetku města a provozovatelem je firma AVE CZ odpadové
hospodářství, s. r. o.). Skládka je budována a užívána etapově a je schválen projekt její
postupné rekultivace (probíhá v prostoru první etapy). Na této skládce se likviduje velká část
komunálních i ostatních odpadů z území CHKO, ale i obcí mimo CHKO (podle působnosti
provozovatele skládky, který zajišťuje likvidaci odpadů v širším regionu). Občasné problémy
vedle zvýšeného provozu nákladních aut působí úlety odpadků do okolí. Část odpadů je
odvážena také mimo území na skládky provozované v širším regionu.
V obcích funguje základní třídění odpadů, nebezpečný odpad je u obcí bez sběrných
dvorů pravidelně svážen dvakrát ročně, nepravidelně je zajišťován svoz dalšího jiného než
komunálního odpadu, ve větších obcích jsou k tomuto účelu provozovány obecní sběrné
dvory. Svoz komunálního odpadu zajišťují firmy dle rozhodnutí příslušné obce (nejčastěji AVE
CZ odpadové hospodářství, s. r. o., A.S.A.). Komerčně provozované sběrné dvory pro
skladování a likvidaci nebezpečného odpadu, zpětný odběr elektrospotřebičů, příp.
objemného odpadu jsou v Dubé (provozovatel Kovošrot Děčín, a. s.), v Doksech (město
Doksy), Mšenu (AVE CZ odpadové hospodářství, s. r. o.) a Vysoké (BEC odpady, s. r. o.).
Stavební materiál je možno ukládat ve sběrných dvorech, do speciálně přistavených
kontejnerů nebo přímo na skládkách stavební suti a zeminy v okolí CHKO např. v Žizníkově
(Inženýrské stavby VOKA - Ing. Milan Tichý), Mladé Boleslavi (COMPAG Mladá Boleslav, s. r.
o.), Dolních Beřkovicích (KVD Plus, s. r. o.) či Račicích u Štětí (Rekultiva Praha, s. r. o.). Na
území CHKO či těsně u hranic nově vznikly dvě bioplynové stanice zpracovávající
zemědělský odpad v Blíževedlech a Holanech. Další zařízení na likvidaci biolog. odpadu se
nacházejí v okolí CHKO – v Mimoni (VIA, spol. s r. o.), Borečku (SAP Mimoň, s. r. o.), České
Lípě (Severočeské vodovody a kanalizace, a. s.) a Julčíně (EnviTec Biogas Central Europe,
s. r. o.). Biologický odpad z domácností je možno ukládat např. ve sběrných dvorech ve
Vysoké a Doksech.
Problémy spíše estetického než ekologického charakteru působí občasně vznikající
drobné skládky různého typu (např. stavební odpad, pneumatiky). V bývalém VVP Ralsko
docházelo v minulosti (zejména při činnosti sovětských vojsk) k vážným ekologickým
škodám, jejichž odstraňování nadále probíhá. Problémem v některých lokalitách CHKO se
stává také nevhodný způsob likvidace biologického odpadu (především zahradní odpad), a
to zavážením biologicky cenných biotopů (mokřady, xerotermní stráně).
4.10. Těžba nerostných surovin
Na území kokořínské části CHKO se nenacházejí žádná významnější surovinová ložiska. V
malé míře se zde vyskytují tyto suroviny: cihlářská hlína, stavební písek, drcený kámen a
nepatrné množství železných a uranových rud. Výjimkou co do velikosti a důležitosti je
ložisko černého uhlí Mělnické pánve, které se rozprostírá na území Mělník-Benátky a
částečně proniká i do CHKO. Uhlí nevychází na povrch, je skryto v hloubkách pod mladšími
sedimenty a zásobami využívané podzemní vody. Pro ochranu ložiska bylo zřízeno chráněné
ložiskové území č. 07530000 Bezno (Mělnická pánev).
Běžně rozšířenou surovinou jsou pískovcové kvádry, které byly v minulosti těženy na
stavbu lidských obydlí na dostupných místech u každé obce. Menší lomy najdeme prakticky
160
po celé CHKO (Ždírec, Zátyní, Rozprechtice, Tubož atd.). Obdobně byl běžně těžen písek, k
největším lokalitám patřily Želízy, Chodeč, Bosyně, Nebužely, Libovice, Lobeč, Nedamov a
Pavlíčky. Na několika lokalitách byly těženy terciérní vulkanity pro výrobu drceného
kameniva, např. v Houseckých vrších (na Vrátenské hoře ještě v 80. letech, příležitostně do
konce 20. st.), u Tupadel, Horní Zimoře a Sedlece. Zdrojem cihlářské suroviny jsou kvartérní
sprašové sedimenty a svahové hlíny, v oblasti se vyskytují lokality v okolí Tachovského a
Koreckého vrchu, Dubé, Žďáru, Kaniny, Nebužel, Mšena, Sedlce, Romanova, Tuháně,
Blíževedel, Hvězdy, Chodče a Sitné. Některé lokality byly již v minulosti těženy. V CHKO se
vyskytují pouze velmi malá ložiska železných rud, tvořená žilkami, polohami a vrstvami
vyvinutými na turonských pískovcích. Využívány byly hlavně ve středověku pro zbrojní
výrobu. Nejčastější výskyt byl zaznamenán v lokalitách Bosyně, Nebužely, Střezivojice,
Újezd, Vidim.
V současnosti je těžen pouze slínovec (ložisko nevyhrazeného nerostu) u obce Střemy
(Kurfirský vrch) jako korekční (plastická) složka cihlářské hlíny pro blízkou cihelnu Nebužely.
Těžba je omezena na říjen-únor v množství do 4,5 tisíce t/rok, rekultivace počítá s výrazným
využitím sukcese. Odhad doby vytěžení ložiska je po roce 2020. Otevírání dalších
povrchových těžeben není v zájmu ochrany přírody (ochrana krajinného rázu, bioty i neživé
přírody), vliv případné podpovrchové těžby černého uhlí by bylo nutno samostatně
vyhodnotit.
Z území dokeské části CHKO existují literární údaje i pozůstatky v terénu po těžbě
železných rud. Jedná se o lokality šachta na Havířském vrchu, šachtice u Borečku,
poddolovaná území u Hradčan, na Liščím vrchu, u Kuřivod. Ve všech případech se jednalo o
drobné lokální výskyty limonitových rud. Ze stavebních surovin se těžily na mnoha místech
v malém rozsahu písky a terciérní vyvřeliny a podobně jako v kokořínské části pískovcové
kvádry (štuky).
Na území dokeské části CHKO je rozsahem roztěžené plochy i objemem těžené
suroviny významná těžba sklářských a slévárenských písků u Provodína. Postupně se
snižuje těžba na dotěžovaných ložiskách Provodín a Srní (dobývací prostory Provodín I a II,
Veselí) a zvyšuje se těžba na severněji ležícím ložisku Okřešice (mimo CHKO), ze kterého je
surovina transportována (zatím automobilovou nákladní dopravou) na úpravnu Provodín. Na
všech třech ložiskách těží společnost Provodínské písky a. s., Provodín.
Ložisko uranu (prognóza Hvězdov, CHLÚ Ploužnice) zasahuje do CHKO jen velmi
okrajově – přesahem přes silnici Ralsko-Mimoň severně od Černého a Vavrouškova rybníka.
Do dokeské části CHKO na sz. zčásti zasahuje vymezení roztěženého nevýhradního
ložiska štěrkopísků Žízníkov (přesah do CHKO přes železniční trať).
Přehled dobývacích prostorů, stanovených chráněných ložiskových území, evidovaných
ložisek nerostných surovin a prognóz nerostných surovin uvádějí následující tabulky č. 2628.
Tabulka č. 26: Přehled ložisek nerostných surovin v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj
Typ ložiska
nebilancované
Číslo
5019500
nebilancované
5019700
nebilancované
5270500
Název
BlíževedlyMimoňsko
LiticeMimoňsko
Mšeno
Nerost
jíl, pískovec
nevýhradní
5256800
Střemy
výhradní
3075300
výhradní
3089600
Mělnická
pánev
Provodín
pískovec
výhradní
3089500
Srní 2 –
pískovec
jíl, slín, spraš
slín, sprašová
hlína
slínovec
černé uhlí
161
Surovina
cihlářská
surovina
cihlářská
surovina
cihlářská
surovina
cihlářská
surovina
uhlí černé
písky sklářské a
slévárenské
písky sklářské a
Těžba
dosud
netěženo
dosud
netěženo
dřívější
povrchová
současná
povrchová
dosud
netěženo
současná
povrchová
současná
výhradní
3089400
nevýhradní
5015600
Veselí
Srní –
Okřešice
Žíznikov
pískovec
pískovec,
písek
slévárenské
písky sklářské a
slévárenské
štěrkopísky
povrchová
současná
povrchová
současná
povrchová
Tabulka č. 27: Dobývací prostory a chráněná ložisková území
DP
8602870 Veselí
CHLÚ
07530000 Bezno
(Mělnická pánev)
08950000 Srní II.
Nerost
Surovina
uhlí černé
Ložisko
3075300
pískovec
písky sklářské a
slévárenské
písky sklářské a
slévárenské
písky sklářské a
slévárenské
písky sklářské a
slévárenské
radioaktivní
suroviny
3089500
3089400
3089400
08940001 Srní I.
8602620 Provodín I.
pískovec
8710690 Provodín II.
pískovec
24730900
Ploužnice pod Ralskem
3089600
3089600
Tabulka č. 28: Prognózní zdroje
Číslo
Název
9247300 Hvězdov
9030600 Srní-Kraví hora
Nerost
pískovec
Surovina
radioaktivní suroviny
písky sklářské a slévárenské
Těžba
dosud netěženo
dosud netěženo
4.11. Rekreace a turistika
Turistika i rekreace jsou v CHKO Kokořínsko - Máchův kraj velmi rozšířené. Přispívá k tomu
zdejší jedinečná příroda, která se harmonicky propojuje s tradiční venkovskou zástavbou a
s historií. Atraktivitu oblasti zvyšuje i máchovská tradice a dobrá dostupnost z okolních
větších měst (Česká Lípa, Mělník, Mladá Boleslav), i z Prahy (kokořínská část). Přírodní
podmínky a vybavenost zdejší oblasti poskytují ideální zázemí pro rozvoj krátkodobé i
dlouhodobé rekreace. Členitý terén je hlavním lákadlem pro sportovně zaměřenou veřejnost,
která zde nalezne ideální podmínky zejména pro cykloturistiku a pěší turistiku. Rekreačně
nejvíce zatížená je oblast v okolí Máchova jezera, kde je rozvinuta rekreace u vody i vodní
sporty. V kokořínské části schází potřebná vybavenost pro dlouhodobou rekreaci v podobě
rekreačních středisek. Díky tomu zde nedochází k přílišné koncentraci návštěvníků.
CHKO Kokořínsko - Máchův kraj je i místem, kam mnoho turistů vyrazí za poznáváním.
Jedním z největších lákadel v dokeské části CHKO je pro ně hrad Bezděz. V kokořínské
části je to hrad Kokořín, ale v posledním desetiletí také hrad Houska. Rekreačně nejvíce
zatížená je oblast Kokořínského dolu v okolí skalního útvaru Pokličky a hradu Kokořín.
Dalším lákadlem oblasti jsou hluboké lesy a pískovcové skalní útvary, které přitahují
množství turistů a významně se tak podílí na rozvoji turistického ruchu oblasti. V podzimních
měsících se navíc zdejší lesy plní sběrači lesních plodů (tato aktivita má převážně víkendový
charakter, ale je spojena i s problémy ohledně parkování aut mimo místa vyhrazená se
souhlasem Správy CHKO.
162
Hlavní provozované aktivity
Jednou z hlavních provozovaných aktivit na území dokeské části CHKO je pobytová
rekreace. Krátkodobá pobytová rekreace je soustředěna v turisticky frekventovaných
oblastech (zejména okolí Máchova jezera), naopak dlouhodobá se vyskytuje spíše
v chatových oblastech a obcích, kde převažuje rekreační využívání objektů nad trvalým
pobytem. Pro krátkodobou rekreaci je v okolí Máchova jezera (lokalita Staré Splavy, Doksy)
cca 10 000 ubytovacích míst, z nichž se část nachází i na území dokeské části CHKO.
V kokořínské části je nejvíce zastoupena individuální pobytová rekreace, a to především
dlouhodobá, která se ve formě chalupaření a chataření vyskytuje po celé oblasti. Krátkodobá
pobytová rekreace je naopak soustředěna do turisticky frekventované oblasti PR Kokořínský
důl (penziony a tábořiště). Kapacita hromadných ubytovacích zařízení v kokořínské části je
však řádově nižší (cca 500 míst) než v oblasti Máchova jezera.
Celoročně se na celém území CHKO provozuje pěší turistika, sezónně cykloturistika a
vodní sporty. Pro zimní aktivity jsou zde špatné podmínky (nedostatek sněhu a žádné
pravidelně udržované trasy pro běh na lyžích). V poslední době se začíná do volné přírody
šířit i motorismus jako sportovní aktivita, ale v současné době jde spíše o ojedinělou aktivitu,
která je v rozporu s ochranou přírody.
Vliv rekreace, sportu a turistiky na OPK (negativní i pozitivní)
Pobytová rekreace – rekreační objekty
Oblast Kokořínska disponuje značnými rekreačními kapacitami. V některých obcích
převažuje rekreační využívání objektů nad trvalým bydlením - např. Nové Osinalice, Lhota u
Dřevčic, Nedvězí, Blatečky, Heřmánky. Pro individuální pobytovou rekreaci se nejčastěji
využívají již stávající objekty, které se pouze upravují. Při úpravách je třeba dbát na
dodržování stavebních regulativů Správy CHKO a na zvyšování architektonické úrovně
objektu. Stavba nových rekreačních objektů určených pro individuální rekreaci je Správou
CHKO povolována, pokud není v rozporu s územním plánem dané obce a se stavebními
regulativy Správy CHKO.
Na území kokořínské části CHKO se nachází také kolem 22 penzionů a podobných
ubytovacích zařízení s celkovou kapacitou přes 480 lůžek (Penzion Ráj, Malba, Sylva, Motel
Sv. Kryštof). Často se jedná o upravené rodinné domy a statky, které dobře zapadají do
okolní zástavby.
S narůstajícím počtem turistů v oblasti souvisí i rozvoj podnikatelských aktivit v oblasti
stravování. Většina těchto zařízení je pouze sezónní a je umístěna v oblasti, která je
turisticky hojně navštěvovaná (především oblast Máchova jezera v dokeské části CHKO,
řádově méně pak Kokořínský důl, Houska v kokořínské části CHKO).
Chatové osady, kde je počet několika desítek chat v jedné lokalitě, jsou v Nedamově, v
Tupadlech, ve Střemech, na okraji Mšena i v PR Kokořínský důl (Harakoko, okolí Kaniny).
Případy, kdy architektonicky nevhodná chatová zástavba narušuje krajinný ráz, jsou např.
v lokalitě Babí důl u Mšena.
Negativní vlivy:
- znečišťování krajiny odpadky (pálení odpadů, černé skládky aj.)
- výsadby nepůvodních druhů rostlin v zahrádkách (často se šíří i mimo, pokud k tomu
mají příznivé podmínky)
- možnost narušení krajinného rázu - nízká architektonická úroveň u rekreačních chatek,
které byly povolovány v době stavebního boomu z konce minulého století, příp.
nevhodné stavební úpravy hodnotných objektů lidové architektury
- rozdělávání ohňů v chatových osadách (převážně v lese)
Pozitivní vlivy:
- záchrana původní lidové architektury v případě šetrných rekonstrukcí objektů
- aktivní péče o krajinu v okolí chat
163
– tábořiště
V omezené míře skýtá kokořínská část možnost pro vícedenní táboření jednotlivců i
skupin. Jsou to jednak veřejná tábořiště s jednoduchými chatkami (Mšeno, Želízy, Vrabcov,
Kokořínský důl) nebo s prostranstvím pro postavení stanu, pro zaparkování obytného vozu či
přívěsu (Kokořínský důl). Celková ubytovací kapacita těchto zařízení je cca 540 osob.
V dokeské části CHKO se nachází kemp Borný nabízející ubytování v karavanech, chatkách
či ve vlastních stanech a kemp Březňák s možností ubytování v chatkách. Celková kapacita
těchto dvou zařízení je cca 420 osob.
Zvláštní kategorií v oblasti skupinové rekreace jsou dětské tábory. Tradiční lokality, kde
dětské tábory fungují řadu let a kde jsou trvalé objekty, jsou v kokořínské části CHKO 4
(Lhotka, Harasov, Kokořínský důl, Střezivojice). V dokeské části jsou to tábory na řece
Ploučnici u Hradčan a v Brenné. V dětských táborech se v CHKO ročně rekreuje cca 610
dětí. Pořádání těchto akcí je tradiční formou dětské rekreace a je úzce spjato s ekologickou
výchovou a vytvářením si blízkého vztahu k přírodě.
Negativní vlivy:
- hluk a znečišťování okolí tábořišť odpadky
Pozitivní vlivy:
- uvědomění hodnot chráněné přírody jako protikladu k urbanizované krajině, a tím
vytvoření pozitivního vztahu k institutu ochrany přírody a krajiny
- divoké táboření
Samostatnou kapitolou je neorganizované táboření, často za hranou zákona. Jeho tradice
vychází z trampských a skautských hnutí, které se vyznačují kladným přístupem k přírodě.
Stále častěji jde ale o jiné moderní aktivity dalších skupin souborně označované jako
„outdoor“, u nichž není zaručena ohleduplnost k přírodnímu prostředí. Zpravidla jde o
jednotlivce či skupiny osob pobývajících v přírodě (např. pod pískovcovými převisy) jednu
nebo více nocí, a to za každého počasí a celoročně. Mezi doprovodné aktivity táboření
některých skupin osob patří kromě rozdělávání ohně také např. střelba z airsoftových nebo
paintballových zbraní (tzv. „military“) a další činnosti znečišťující přírodní prostředí. .
Negativní vlivy:
- rušení ohrožených druhů ptáků v době hnízdění a vyvádění mláďat
- možné znečišťování krajiny odpadky
- riziko vzniku požárů
- poškození živé a neživé přírody z neznalosti nebo i záměrně (vandalismus)
- v případě „military“ znečišťování krajiny municí (plastové kuličky, barevné skvrny)
Pozitivní vlivy:
- výchova k šetrnému vztahu k přírodě (pouze některé skupiny např. skautské hnutí) a
pořádání brigád ve prospěch přírody (např. úklid odpadků, výsadby dřevin, údržba
pramenišť)
Pěší turistika
Jedná se o nejrozšířenější rekreační aktivitu v CHKO. Území CHKO je protkáno hustou sítí
značených turistických cest, v kokořínské části cca 270 km a v dokeské části 110 km.
Jedinou větší oblastí s absencí turisticky značených cest je lesní komplex mezi Bezdězem,
Břehyňským rybníkem a Kuřívody. Červeně značená Máchova cesta, která prochází v ose
Kokořínského dolu a dále kolem hradu Houska směrem na Bezděz a dále kolem Máchova
jezera je součástí Evropské dálkové pěší trasy E10 (Petrohrad, Helsinky, Rujana, Berlín,
Praha, Salzburg, Bolzano, Monaco). Údržba stezek je zajišťována vyškolenými členy z KČT.
Problémy z hlediska ochrany přírody (sešlap, eroze) se vyskytují na přetížených úsecích
např. přístup k Pokličkám v Kokořínském dole, výstup na vrchol Ronova nebo na Čap.
Problematickým úsekem ohroženým erozí se jeví i turistická trasa z parkoviště pod
164
Kokořínem ve směru k samotnému hradu. V dokeské části je sešlapem a erozí ohrožena
trasa na Provodínské kameny a částečně i výstup k hradu Bezděz.
Na území kokořínské části CHKO jsou i čtyři funkční naučné stezky. Naučná stezka v PR
Mokřady dolní Liběchovky seznamuje návštěvníky s funkcí vody v krajině a s životem ve
vodním prostředí. Naučná stezka Dubsko - Kokořínsko je vedena částečně PR Mokřady
horní Liběchovky a poskytuje informace nejen o významných druzích rostlin a živočichů, ale i
o historii zdejší krajiny. V roce 2010 byla zrekonstruována Cinibulkova naučná stezka u
Mšena a byla doplněna novými informačními tabulemi. Nejmladší je naučná stezka
Beškovský les, která byla vybudována v části lesa ponechaného samovolnému vývoji na
základě dohody s jeho vlastníkem a seznamuje návštěvníky s životem a přírodními procesy
v takovémto porostu.
V dokeské části CHKO se nachází naučná stezka Jeřáb. Byla zřízena VLS, vychází od
informačního centra v Hradčanech. Další naučnou stezkou je NS Swamp. Byla zřízena
Obecně prospěšnou společností Máchovo jezero a je vedena kolem Máchova jezera. V roce
2012 nechala AOPK ČR vybudovat pozorovací věž pro ornitology v osadě Karasy na břehu
Novozámeckého rybníka ve stejnojmenné NPR včetně přístupu a dále pozorovací molo
s přístupem od Staré pošty (protilehlý břeh rybníka). Bližší informace o naučných stezkách
jsou v kap. 3.14.
Negativní vlivy:
- sešlap vegetace
- mechanická eroze
- rušení ptáků v době hnízdění
- znečišťování okolí tras odpadky
- vandalismus – poškozování naučných tabulí
Pozitivní vlivy:
- možnost ekologicko-výchovného vzdělávání prostřednictvím terénního informačního
systému
- vůči přírodnímu prostředí je to nejšetrnější způsob pohybu v terénu
Hromadné akce – orientační běhy
Na území kokořínské části CHKO se poměrně často konaly závody v klasickém orientačním
běhu, ojediněle i v radiovém orientačním běhu. Do roku 2004 se intenzita konání závodů a
počty jejich účastníků postupně zvyšovaly, především v době hnízdění ptactva, což vedlo
k tomu, že Správa CHKO se postavila proti konání takovýchto hromadných akcí v jarním a
časně letním období. Po několika medializovaných kauzách jednotliví organizátoři akcí toto
omezení akceptovali. Velkou negativní zkušeností bylo pořádání mezinárodních pětidenních
závodů v orientačním běhu Bohemia 2007 s účastí přes 1800 závodníků, při kterém došlo
k značnému a dlouhodobému zatížení lokality v okolí Osinalic.
Téměř každý rok se v okolí Romanova u Mšena koná cyklistický závod s účastí 70 osob,
jehož trasa vede po turisticky značených polních a lesních cestách z části v PR Kokořínský
důl na území III. zóny. Další hromadnou akcí sportovního charakteru je triatlon, který však
z důvodu absence větších vodních ploch zasahuje na území CHKO jen okrajově (běžecká,
cyklistická etapa), přičemž pohyb závodníků je převážně po zpevněných komunikacích. Na
silnici mezi Lhotkou a Rájem se každoročně koná také Běh Kokořínským dolem.
Od roku 2009 se v okolí kempu v Kokořínském dole vždy v zimním období konalo
několik lukostřeleckých závodů s účastí 30–70 závodníků.
V dokeské části CHKO jsou každoročně pořádány cyklozávody AUTHOR 50 BEZDĚZ
s cca 700 účastníky, kombinované závody Hornettlon s cca 110 účastníky a MEANDRY s 30
účastníky. Všechny pořádané akce v kokořínské části CHKO byly povolovány s ohledem na
množství účastníků, trasy závodů a aktuální výskyt a hnízdění zvláště chráněných druhů.
V období zpravidla od 1. 4. do 30. 10. jsou o víkendech pořádány na Máchově jezeře
jachtařské závody, závody dračích lodí nebo motorových člunů.
165
Mezi hromadné akce patří rovněž slavnosti a hudební produkce, které se však
soustřeďují především do prostorů náměstí, návsí nebo na nádvoří hradů. Výjimkou je
konání tzv. technopárty, které se v letech 2005–2009 uskutečnily několikrát na jižním okraji
CHKO (Želízy, Lhotka) na zemědělských pozemcích. Samotná hudební produkce není
činností, která by byla přímo omezena nebo zakázána základními ani bližšími ochrannými
podmínkami CHKO, zpravidla však bývá doprovázena několikadenním tábořením,
rozděláváním ohňů i vjezdem a setrváním motorových vozidel mimo silnice a místní
komunikace, což už jsou činnosti zakázané. V některých případech se v kokořínské části
CHKO jednalo o akce nepovolené, většina však byla Správou CHKO povolena (mimo
hnízdní období ve III. zóně na okraji CHKO).
Relativně časté pobyty filmových štábů při natáčení lze v některých případech
považovat za akce s hromadnou účastí, jelikož i zde dochází ke koncentraci osob a techniky
ve volné krajině (např. parkování).
Správa CHKO má snahu usměrňovat takovéto hromadné akce, konané ve volné krajině,
mimo období hnízdění ptactva a odchovu mláďat a mimo nejcennější části CHKO (I. zóna,
MZCHÚ).
Pro parkování motorových vozidel účastníků se volí přednostně zpevněné plochy nebo
nevyužívané a méně hodnotné zemědělské pozemky.
Negativní vliv:
- sešlap vegetace a rozrušování půdního povrchu
- rušení ptactva a živočichů
Pozitivní vliv:
- nebyl zaznamenán
Motorismus (automobily, terénní motorky, čtyřkolky)
CHKO má dobrou silniční dostupnost a s tím je spojeno i mnoho problémů – např. vjíždění
aut mimo silnice a místní komunikace bez souhlasu Správy CHKO nebo parkování mimo
místa vyhrazená. V poslední době se začala šířit i nová módní vlna čtyřkolek a terénních
motocyklů. Jde zatím pouze o několik málo jedinců, ale i tam je vidět jejich devastující vliv na
krajinu.
V minulosti se v oblasti Kokořínska konaly i silniční automobilové závody (Rally
Bohemia), naposledy v roce 2008, trasa závodu však vedla jen po hraničních komunikacích.
V současné době se konají pouze nesoutěžní jízdy historických vozidel (veteránů), které
nepůsobí nadměrnou hlučnost ani nemají jiné negativní dopady.
Negativní vliv (při vjíždění mimo silnice a místní komunikace):
- hluk (rušení ptactva a ostatních živočichů)
- rušení i fyzické ohrožení ostatních návštěvníků oblasti
- způsobování eroze
- do okolí unikající zplodiny a případné nečistoty (olej aj.)
Pozitivní vliv:
- nebyl zaznamenán
Cykloturistika
V kokořínské části CHKO je cykloturistika velmi rozšířená, celkově je zde vyznačeno cca 200
km cyklotras, ale na mnoha místech dochází k naplnění kapacity území a následným
konfliktům s pěšími turisty i automobilovou dopravou. Velká koncentrace cyklistů na
nezpevněných lesních cestách mimo značené cyklotrasy vede k poškozování přírodního
prostředí. Tyto cesty je vhodné opatřit informací o nesjízdnosti pro cyklisty (např. červená
turistická cesta od Pokliček do Vojtěchova, žlutá turistická cesta z Hradska do Kokořínského
dolu, dále cesty v okolí jeskyní Nedamy a Kostelíček apod. Naproti tomu budování
zpevněných cyklostezek by mělo negativní vliv na dochované hodnoty krajinného rázu a
potažmo i na některé přírodní biotopy.
166
Dokeská část CHKO má pro cykloturisty připravenou poměrně rozsáhlou síť značených
cyklotras (cca 60 km). Tento sport je zde velmi rozšířený a na komunikacích je prakticky bez
negativních vlivů na krajinu a lze očekávat ještě jeho nárůst (vzhledem ke kapacitě blízkých
ubytovacích zařízení a menší atraktivitě této části CHKO pro pěší turistiku).
Na celém území CHKO dosud nevede žádná cyklostezka. Existují snahy prosadit jejich
výstavbu v souvislosti s realizací dálkových cyklotras (např. Praha-Berlín), ale budování
nových převážně asfaltových účelových komunikací určených jen pro omezený okruh
uživatelů (část cyklistů, „in line“ bruslaři), a to ve volné krajině či přímo na území přírodních
rezervací je z pohledu ochrany přírody a krajiny nežádoucí.
Značná část cyklistické veřejnosti preferuje při pohybu ve volné krajině přírodní povrch
komunikace, proto se stále více uplatňuje budování specializovaných jednosměrných cest
pro cyklisty v členitém terénu (tzv. singltrek). Na území kokořínské části byly v posledních
letech zaznamenány snahy o takovéto úpravy historických lesních cest, především v PR
Kokořínský důl, ovšem bez předchozího projednání se Správou CHKO či vlastníky dotčených
pozemků. Těmto aktivitám je třeba předcházet osvětou i nabídkou alternativních lokalit, kde
nebude docházet ke konfliktům s ochranou přírody.
Negativní vliv:
- odpadky kolem silnic a na frekventovaných zastávkách
- vznik eroze na svažitých cestách a při vjezdu mimo značené trasy
- rušení živočichů při jízdě v terénu mimo značené cyklotrasy
- divoké budování a úpravy specializovaných cest pro cyklisty v lesích bez ohledu na
zájmy ochrany přírody
Pozitivní vliv:
- dobře navržené cyklotrasy odvedou cyklisty do míst, kde nepoškodí krajinu, živočichy
ruší pouze minimálně a minimalizují se také konflikty s jinými návštěvníky
Hipoturistika
Nová módní vlna a pomalu se rozvíjející oblast turistiky. Na území CHKO je několik farem (v
kokořínské části a na severozápadě dokeské části) zabývajících se chovem koní, které mají
zájem na zřízení hipostezek. V současné době je hipoturistika na území CHKO zajišťována
dvěma způsoby – vyjížďky, využívající nejbližší okolí stávajících stájí (např. Zakšín,
Osinalice) a nebo vlastní jezdecká turistika, která není příliš rozšířená.
Na území kokořínské části proběhlo do roku 2002 několik pokusů o zřízení funkční sítě
dálkových hipotras i lokálních hipostezek, ale vždy se vyskytly nějaké překážky, ať už
v podobě nedostatku finančních prostředků nebo malého zájmu místních chovatelů.
S ohledem na vývoj trendů v této oblasti turistiky je však zřízení takovýchto tras nezbytným
opatřením k zajištění nekonfliktního průchodu jezdců chráněným územím, a to jak ve vztahu
k předmětům ochrany, tak k ostatním návštěvníkům oblasti.
Negativní vliv:
- rozrušování povrchu cest
- možnost kolize s ostatními návštěvníky
Pozitivní vliv:
- ekologicky šetrný způsob cestování
- vhodná disturbance některých biotopů
Horolezectví
Území dokeské části CHKO patří do oblasti Dubské skály, regionu skály u Doks.
Horolezectví je provozováno v této oblasti v menším měřítku, což je dáno především menší
atraktivitou skal (oproti jiným pískovcovým oblastem), horší dostupností, částečně také
křehkostí pískovce u některých skal. Lezecky využitelné terény mají různý charakter, od
tvrdého prokřemenělého pískovce (např. Havířská věž u Máchova jezera) přes běžný až
velmi křehký pískovec v oblasti Hradčanských stěn a Popelového hřebene. V oblasti se
167
vyskytují i vyvřeliny s horolezeckými terény, např. Malý Bezděz, kde je lezení celoročně
zakázáno z důvodu ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Horolezecká
činnost je také zakázána na území NPR Břehyně-Pecopala a částečně omezena na
Tvarožníku z důvodu hnízdění sokola stěhovavého.
Horolezectví v kokořínské části CHKO má sice dlouholetou tradici, ale také není tak
masově rozšířeno jako v ostatních pískovcových oblastech. Zdejší oblast neskýtá příliš
horolezeckých atraktivit - skalních měst, osamělých věží a vysokých otevřených stěn. Kromě
toho je zdejší pískovec značně různorodý – velmi křehké vrstvy se střídají s tvrdými a ostrými
železitými vrstvami. Provozování horolezecké činnosti je na území MZCHÚ, v nichž se
nachází pískovcové skály, upraveno v bližších ochranných podmínkách. Souhlas
s provozováním horolezecké činnosti v MZCHÚ byl vydán zatím pro území PP Stříbrný vrch
a PR Vlhošť, a to mimo období hnízdění a vyvádění mláďat (1. 1. – 30. 6.).
Vzhledem k nízké frekvenci využívání lezeckých terénů není třeba přistupovat k omezování
činnosti, pouze sledovat erozi na přístupových cestách a aktuálně omezit lezení, pokud
dojde k zahnízdění vzácných druhů.
Pro oblast byl vydán průvodce Kummergebirge und andere Gebiete Nordbohmens
(1996) a Horolezecký průvodce Dubské skály, Kokořínsko a přilehlé oblasti.
Negativní vliv:
- mechanické poškozování mikroreliéfu skal a skalní vegetace
- eroze následkem sešlapu na přístupových stezkách k lezeckým objektům
- rušení ptáků hnízdících na skalách a v jejich blízkosti
- změna chemismu, struktury a vzhledu povrchu skal v případě použití magnézia a
podobných prostředků usnadňujících výstup.
Pozitivní vliv:
- možná spolupráce při údržbě přístupových cest, úklidu odpadků, likvidaci invazních
druhů rostlin (např. vejmutovka) a hlášení hnízdění ZCHD
Vodní aktivity
Svou tradici mají vodní sporty na Máchově jezeře, které funguje jako přírodní koupaliště.
Provozuje se zde vodní lyžování, jachting a výletní plavby po jezeře. S množstvím turistů na
pláži souvisí i problém ohledně znečišťování okolí odpadky. Při dodržení všech
předepsaných pravidel nedochází k významným rozporům se zájmy ochrany přírody.
Častým cílem turistů, přijíždějících do této oblasti za vodními sporty je i řeka Ploučnice.
Územím CHKO protéká horní a střední tok této řeky. Ve střední části Ploučnice hodně
meandruje, jsou zde zarostlé úseky a v meandrech je občas silný proud. Jako nástupní místo
pro rekreační vodáctví slouží tábořiště na Borečku těsně za hranicí CHKO a výstupní místo
most před Brennou.
V kokořínské části CHKO se nalézá jediné aktivně využívané přírodní koupaliště –
rybník Harasov v PR Kokořínský důl, které je hojně navštěvováno i obyvateli Mělníka a
dalších sídel mimo území CHKO. Od roku 2001 je zde zřízeno parkoviště a na břehu jsou
dřevěné stoly a lavičky pro návštěvníky. V současné době zde není stálý provozovatel,
dochází tak občas k hromadění odpadků.
Prakticky na všech větších vodních nádržích v oblasti je provozováno sportovní
rybářství, s nímž souvisí nevhodné parkování motorových vozidel mimo silnice a vyhrazená
místa.
Negativní vliv:
- znečišťování okolí odpadky v okolí pláží a Ploučnice
- vjezd a parkování motorových vozidel mimo silnice na březích rybníků (rybolov)
- hluk způsobený lodní dopravou
- víření sedimentů
Pozitivní vliv:
- nebyl zaznamenán
168
Geocaching
Tato turistická aktivita patří na světě k jedné z nejmladších, protože vznikla v roce 2000.
Principem této hry je hledání ukrytých pokladů, tzv. „keší“, pomocí přístroje GPS na základě
souřadnic uvedených na internetových stránkách. Původní hra s dobře vymezenými pravidly
vůči ochraně přírody je umístěna na stránkách www.geocaching.com, ale postupně vznikly
další odnože, jejichž hráči nejsou vedeni k respektování zákonných omezení (např.
www.opencaching.cz), což může postupně vést ke vzniku konfliktních situací. Keš je
představována většinou umělohmotnou schránkou různé velikosti a obsahu nebo jen
přírodovědně či kulturně zajímavou lokalitou. Na území CHKO se první keš objevila poměrně
brzy, již roku 2004, a každoročně přibývají stále rychleji další. Samotná hra již ze svého
principu není v rozporu se zájmy ochrany přírody, naopak představuje šetrnou a finančně
nenáročnou formu prezentace přírodních a kulturních zajímavostí, což přispívá k vytváření
pozitivního vztahu k přírodě a i její ochraně u dětí i dospělých. Umístění žádné
z dosavadních keší nebylo v rozporu se zájmy ochrany přírody, ale je nutné tuto činnost dále
monitorovat.
V budoucnu by bylo vhodné využít tuto aktivitu k informování o ochraně přírody a krajiny
a k usměrnění návštěvnosti např. založit multicache, jejíž nalezení by bylo podmíněno
návštěvou konkrétních míst v CHKO. Vzhledem ke stále narůstajícímu množství nově
zakládaných keší je otázkou, zda je nebude nutné v blízké budoucnosti nějakým způsobem
regulovat.
Negativní vliv:
- možné poškozování přírodního prostředí vlivem nešetrně umístěné keše (vznik eroze
v prudkém svahu, poškozování skal nebo stromů, na nichž je keš ukryta)
- možné rušení ptáků v době hnízdění a vyvádění mláďat v případě nevhodně umístěné
keše
Pozitivní vliv:
- moderní, šetrný a přitom levný způsob environmentální osvěty bez nutnosti umísťování
informačních panelů v citlivých lokalitách
Zimní sporty
Pro zimní aktivity nejsou v CHKO příliš vhodné podmínky a jejich zastoupení je zde
minimální. Problémem je zejména nestálá sněhová pokrývka a specifické utváření terénu,
který neposkytuje dostatečně dlouhé atraktivní svahy pro sjezdové lyžování ani souvislé
hřebenové či údolní trasy pro běžecké lyžování. Dosud byly zřízeny jen dvě sjezdovky
s jednoduchým vlekem, a to v PR Kokořínský důl. Na krátké ale strmé sjezdovce nad osadou
Ráj u Mšena je vlek již několik desítek let zrušen, ale tato bývalá louka je v současnosti
znovu extenzivně využívána snowbordisty, kteří na svahu umisťují i umělé překážky. Několik
let byl v provozu také krátký vlek nad hospůdkou „U Tichých“. Provozem těchto sjezdovek
prozatím nedochází k poškozování přírody ani krajinného rázu.
Poměrně časté je bruslení na Máchově jezeře, na všech rybnících i některých tůňkách
původně zřízených pro obojživelníky. V oblasti nejsou žádné upravované běžecké trasy;
běžecké lyžování je provozováno na některých delších lesních cestách, případně i na polích
a větších vodních plochách. Zcela ojedinělé je provozování horse skijöringu, tedy jízdy na
lyžích tažených koněm.
Negativní vliv:
- nežádoucí zásahy do přírody a krajiny při technických úpravách sjezdovek
- znečišťování tůní
Pozitivní vliv:
- na území CHKO nebyl zaznamenán
169
5. Vyhodnocení minulého plánu péče
Území nově zařazené do CHKO Kokořínsko - Máchův kraj (dokeská část CHKO) nebylo
dosud v kategorii CHKO chráněno, nebyl pro ně zpracován žádný plán péče, jehož plnění by
mohlo být vyhodnocováno a proto v tomto vyhodnocení není zahrnuto.
Dosavadní plán péče o CHKO Kokořínsko byl schválen Ministerstvem životního prostředí
dne 8. 4. 1999 protokolem č. j.: OOP/2248/1999 s platností od roku 1999 do roku 2008.
Následně byla platnost plánu péče prodloužena opatřením MŽP č. j. 620/1329/05 ze dne 8.
4. 2005 do roku 2013. Tento strategický dokument se stal podkladem zejména pro
rozhodovací činnost Správy CHKO při řízení vývoje přírodního prostředí a krajiny a
podkladem pro zpracování dalších koncepčních plánovacích dokumentací (např. územně
plánovací doklumentace, lesní hospodářské plány aj.). Byl také odborným podkladem pro
související odborné práce a projekty a podkladem pro praktické zásahy včetně využívání
prostředků z krajinotvorných programů. V rámci tohoto vyhodnocení jsou komentovány
jednotlivé kapitoly z oddílu „3.2. Střednědobé a krátkodobé cíle“, případně i cíle dlouhodobé
z kapitoly předcházející (3.1).
Ochrana přírody
Maloplošná zvláště chráněná území
V průběhu platnosti plánu péče došlo k vyhlášení 13 MZCHÚ, což lze hodnotit jako výrazný
posun. S výjimkou nového vyhlášení PR Kokořínský důl se podařilo splnit cíle dané
předchozím plánem péče. V současnosti lze považovat soustavu MZCHÚ na území
kokořínské části CHKO za dostatečně reprezentativní a chránící většinu nejvýznamnějších
částí přírody. MZCHÚ tvoří zároveň jádrové území mokřadů mezinárodního významu
(Mokřady Liběchovky a Pšovky) a také většiny EVL. V případě několika plošně málo
rozsáhlých území s koncentrovaným výskytem ohrožených či evropsky významných druhů
nebyla vyhlašována MZCHÚ, ale podařilo se zajistit ochranu formou výkupu pozemků.
Současný stav soustavy MZCHÚ tak lze hodnotit plošně i obsahově jako vyhovující.
Výjimkou je vymezení současné PR Kokořínský důl, které neodpovídá současným
požadavkům kladeným na přírodní rezervace, neboť PR obsahuje i několik menších sídel či
jejich částí a řadu rozptýlených staveb. Přehlášení je však administrativně velmi náročné a
prozatím k němu nedošlo. V době zpracování plánu péče o CHKO byl k dispozici prozatím
pouze návrh nového vymezení PR.
Nepůvodní a invazní druhy
Eliminace nepůvodních druhů rostlin je prozatím na mnohem lepší úrovni a s lepšími
výsledky než v případě živočichů, což je dáno snadnějším vyhledáváním a likvidací
vybraných druhů rostlin. Pravidelným managementem se daří likvidovat či alespoň
dlouhodobě omezovat výskyt netýkavky žlaznaté, křídlatek, bolševníku velkolepého, javoru
(javorovce) jasanolistého a borovice vejmutovky v oblasti celého Kokořínska. Trnovník akát
je s ohledem na svůj plošný výskyt omezován pouze ve vybraných MZCHÚ. V případě
nepůvodních živočichů byla aktivní opatření realizována pouze v případě raka pruhovaného,
kdy je prováděn jeho pravidelný odchyt v úseku Pšovky nad rybníkem Harasov za účelem
omezení jeho pronikání proti proudu Pšovky a také odchyt v průběhu vypouštění rybníka
Štampach II. Došlo tím k omezení jeho populace v tomto úseku, ale nikoli k jeho úplné
likvidaci. Opatření je nutné provádět pravidelně a zřejmě s větší intenzitou, aby bylo
zabráněno jeho šíření proti proudu. Úplné vyhubení je zřejmě nemožné. Lze konstatovat, že
cíle dané v předchozím plánu péče, které obsahovaly mapování výskytu nepůvodních druhů
a likvidaci či omezení těch druhů, které mají prokazatelně negativní vliv na původní
společenstva, jsou plněny.
Záchrana genofondu
V uplynulých cca 15 letech byla především v oblasti Kokořínska zvláštní pozornost věnována
záchraně genofondu vybraných skupin rostlin a živočichů, a to především formou ochrany a
170
managementu významných a často maloplošných stanovišť. Výsledky a úroveň splnění
návrhů v předchozím plánu péče jsou zde uvedeny:
Záchrana původních a krajových odrůd ovocných dřevin
Cílem bylo zmapování vyskytujících se starých ovocných sadů i jednotlivých ovocných
dřevin, příprava prostoru pro rozmnožování a nalezení vhodných míst pro výsadbu
vybraných krajových odrůd ovocných dřevin. Tento úkol se podařilo splnit částečně.
Zmapovány byly jen některé oblasti s větším výskytem historických sadů a výsadeb podél
cest a mezí. Genetický sad byl založen na stanovištně nevhodné ploše, kde vlivem
nepříznivých klimatických podmínek a značného tlaku zvěře většina naroubovaných a
zapěstovaných stromů postupně zahynula. Na většině vytipovaných lokalitách (cesty, meze)
se podařilo realizovat výsadbu dřevin – z části zapěstované vysokokmeny starých ovocných
odrůd, z části podnože určené k naroubování místních odrůd. Aktuálně začíná spolupráce
s místním občanským sdružením a profesioálním školkařstvím zaměřená na produkci
sadbového materiálu místních ovocných dřevin pro následnou výsadbu v regionu.
Posílení populace druhu Juniperus communis
Cílem bylo dokončit mapování přirozeného výskytu, namnožit autochtonní materiál a provést
novou výsadbu k posílení populace. Cíle se podařilo dosáhnout. Přirozený výskyt jalovce se
podařilo zmapovat na většině území. Opakovaně proběhlo vegetativní namnožení několika
vybraných jedinců a následné výsadby získaného materiálu na několik xerotermních lokalit
ve vybraných MZCHÚ i mimo ně. I přes negativní vliv vysokých stavů zvěře a zničení části
výsadeb část vysazených sazenic přežila a prosperuje.
Chráněné druhy rostlin v lesních porostech
Nejcennější plochy s výskytem vstavačovitých na PUPFL se podařilo vyhlásit v kategorii PP
(Osinalické bučiny) a je zde prováděno hospodaření tak, aby zde byl i nadále zachován
výskyt řady vstavačovitých rostlin (zejména vstavač nachový). Nejpočetnější lokalita
střevíčníku pantoflíčku byla vykoupena a je zde prováděn management.
Dutiny ve stromech, staré stromy, ohrožené druhy dřevin
Po dohodě s většinou vlastníků či nájemců lesa je řešeno ponechávání vybraných stromů na
dožití při mýtních holosečných těžbách, které se v některých místech podařilo v dostatečném
počtu, v jiných z různých důvodů prozatím nikoli. Žádoucí je i ponechávání již odumřelých
stojících stromů či jejich torz. Zároveň jsou ponechávány i vybrané dřeviny, které jsou
v běžně obhospodařovaných porostech již poměrně vzácné (jedle bělokorá, jeřáb břek, jilmy,
hrušeň planá, třešeň ptačí) či málo rozšířené (javory, lípy). Zvyšování podílu listnatých dřevin
je jedním z hlavních opatření financovaných Správou a je uvedené podrobně v jiných
kapitolách plánu péče. Množství starých stromů i jejich druhové složení bylo řešeno i mimo
lesní porosty ochranou těchto dřevin ve volné krajině. Bylo prováděno také aktivní
vysazování vzácnějších dřevin na vhodných místech. To se zejména v posledních letech
především díky Programu péče o krajinu a probíhajícím KPÚ daří. Pro podporu ptáků
hnízdících v dutinách Správa vyvěšuje, pravidelně kontroluje a čistí budky (pro puštíka
obecného instalováno cca 30 budek, pro sýce rousného cca 30 budek). Několik desítek
budek bylo vyvěšeno i pro podporu netopýrů. Následný monitoring však neprokázal jejich
využívání a ve vyvěšování není nadále pokračováno. I nadále se jako nejvýznamnější pro
podporu významných druhů živočichů vázaných na staré stromy a vzácnější druhy dřevin
v lesích i mimo ně jeví zajištění dostatečného počtu starých (přestárlých) stromů určených
k dožití, a to jejich ochranou při těžbě, ochranou příp. péčí o ně ve volné krajině. Žádoucí je
také zakládání nových ploch rozptýlené zeleně ve volné krajině.
Skalní stepi, lesostepi
Podařilo se podrobným průzkumem vytipovat nejhodnotnější maloplošná a často nespojitá
refugia na okrajích skal. Významnější plochy byly vyhlášeny v kategoriích PP (Stráně
Hlubokého dolu, Želízky, Stráně Truskavenského dolu), některé plochy i vykoupeny.
171
V místech výrazného zárůstání dřevinami (včetně akátu) je pravidelně prováděn
management. Podařilo se tak zachovat a zlepšit podmínky na těchto plošně velmi
omezených refugiích stepní fauny a flóry a prokazatelně zvýšit populaci např. kosatce
bezlistého (Iris aphylla). Pozornost byla na základě průzkumu věnována i dalším lokalitám
charakteru bývalých pastvin, kde je prováděno především odstraňování náletu. Podařilo se
na všech významných plochách udržet rozsah náletu v přijatelném stavu či ho výrazně
omezit. Dalším opatřením je kosení na vybraných lokalitách, které se v průběhu minulého
plánu péče podařilo obvykle také zajistit. Kosení probíhá s ohledem na ochranu bezobratlých
živočichů obdobným způsobem jako u mokřadů (viz výše). Problémem je pastva, která by
byla na řadě lokalit vhodnějším managementem než kosení. Přes velkou snahu se prozatím
nepodařilo v uspokojivé míře zajistit pastvu na všech významných plochách a realizuje se
pouze pastva ovcí (příp. smíšená pastva s kozami) prostřednictvím dvou stád místních
chovatelů (základní stáda kolem 30 ks) jen na omezených plochách. Nejcennější plochy
pastvin byly vyhlášeny v kategorii PP (Na oboře, Mrzínov, Deštenské pastviny).
Vodní toky
Stav populací většiny druhů vázaných na vodní toky se na základě dosavadních průzkumů
výrazně nezměnil. Průzkumy naopak prokázaly existenci populací řady dalších významných
a ohrožených druhů živočichů (viz kap. 3.8). Prozatím se podařilo udržet přirozený charakter
koryt a kvalitu vody v obou páteřních tocích (Liběchovka a Pšovka). Na dvou nádržích na
Pšovce byly vytvořeny rybí přechody (především pro sekavce), jejichž účinnost však nebyla
předmětem dalších výzkumů. Nepodařilo se zlepšit stav v upravených částech koryt vodních
toků (např. Zakšínský potok, Liběchovka u Deštné, Litický potok – zde jen drobné zlepšení).
Zde se však již žádné významné druhy živočichů vázané přímo na vodní toky nevyskytují.
Katastrofální bylo uplynulé období pro populaci raka říčního a raka bahenního, kdy došlo
v roce 1998 k vyhynutí téměř celé populace obou druhů v souvislosti s přenosem tzv. račího
moru. Příčinou byl přenos choroby nepůvodním rakem pruhovaným, který se vyskytuje
v dolním toku Pšovky. Podle posledních průzkumů se však populace raka říčního v Pšovce
postupně obnovuje. S ohledem na možný kontakt populace raka pruhovaného a raka říčního
je vytvářena na Pšovce nad rybníkem Harasov bezkontaktní zóna bez výskytu raků. Raci
říční jsou používání na vytvoření populací ve vodních tocích bez výskytu raků.
Prameniště, tůňky, malé vodní nádrže
Za posledních 10-15 let bylo na Kokořínsku vytvořeno či obnoveno více než 150 tůní různých
velikostí včetně mnoha tzv. nebeských či návesních rybníčků. Tím se podařilo výrazně zlepšit
podmínky populací obojživelníků charakteristických pro území CHKO jako je např. čolek
obecný, č. horský, skokan štíhlý, s. hnědý. Zároveň se podařilo zlepšit podmínky pro
skokana skřehotavého, který osídlil tůně na okrajích CHKO (nivy Liběchovky a Pšovky u
jižních hranic CHKO) a také čolka velkého a blatnice skvrnité, na jejichž lokalitě docházelo
ke zhoršování podmínek vlivem postupující sukcese a častého vysychání značné části vodní
plochy. Nepodařilo se zvýšit početnost a zastoupení mloka skvrnitého, a to i přes vytvoření
mnoha tůněk v místech jeho současného či historického výskytu. Naopak se zdá, že až na
jedinou oblast dochází postupně k jeho ústupu (mizení posledních jedinců, absence larev).
Nové a obnovené tůně se zároveň staly významným stanovištěm pro řadu dalších skupin
bezobratlých živočichů. Například ploštice či vážky tyto nové tůně využívají velmi často a
v početných populacích a lze v tůních najít i vzácné druhy jako je např. vážka jasnoskvrnná,
která na Kokořínsku byla zjištěna pouze v několika tůních. Celkově lze tvorbu a obnovu tůní
považovat za jeden z neefektivnějších způsobů jak výrazně zvýšit biodiverzitu a výskyt
zvláště chráněných a ohrožených druhů živočichů. Problémem je nelegální vysazování ryb
do nových tůní. Pro další období je žádoucí pokračovat především v péči o stávající tůně a
tůňky (obnova, redukce nežádoucí vegetace, odlov ryb) doplněné vytvářením nových tůní a
tůněk na vhodných místech.
172
Mokřady
Na základě průzkumu byly vytipovány plochy pro ponechání přirozenému vývoji a plochy,
kde je prováděn management spočívající především v kosení. Vybrané otevřené mokřady
jsou udržovány odstraňováním náletu a především kosením. Kosení je z důvodů ochrany
živočichů prováděno obvykle mozaikovitě či s časovým posunem (část např. v červnu, část
v srpnu). Zhodnocení úspěšnosti takto prováděného opatření pro větší počet druhů
bezobratlých živočichů je obtížné; prozatím je zkoumán vliv na vybrané měkkýše (vrkoč
bažinný, vrkoč útlý) a přestože výsledky nejsou jednoznačné, tak lze již nyní předpokládat,
že vliv kosení na populace vrkoče útlého je spíše pozitivní, zatímco na vrkoče bažinného je
různý podle charakteru koseného stanoviště a jeho změn vyvolaných kosením (početný
výskyt je zjišťován především v dostatečně zavodněných ostřicových mokřadech). Kosení by
mělo probíhat i nadále minimálně stejným způsobem. Na některých odvodněných
mokřadech se podařilo zlepšit úroveň zavodnění revitalizačními opatřeními. Naopak na
několika plochách došlo k nelegálnímu odvodnění.
Letouni
Cílem bylo zmapování a ochrana antropogenně ovlivněných lokalit využívaných letouny jako
zimoviště či s letními koloniemi. Místa letních kolonií i zimoviště byla zmapována a následně
jsou tyto lokality pravidelně kontrolovány a v případě potřeby jsou prováděna opatření na
jejich ochranu či management.
Monitoring a výzkum
Většina inventarizačních průzkumů byla na území kokořínské části CHKO zpracována
v období platnosti minulého plánu péče (blíže viz. kap. 3.13). Podstatná část údajů o
výzkumu bezobratlých živočichů byla shrnuta ve sborníku Bohemia centralis (Beran et al.
2006). Výsledky je možné hodnotit jako kvantitativně i kvalitativně přelomové pro zkoumané
území s tím, že byla podchycena i řada opomíjených skupin. Údaje o výskytu obratlovců a
cévnatých rostlin (včetně údajů získaných při mapování stanovišť) byly průběžně ukládány
do databáze AOPK. To platí i o datech získaných několikaletým monitoringem vybraných
evropsky významných druhů. Množství dat získaných za posledních cca 15 let je tak
nesrovnatelné s úrovní znalostí v předchozích obdobích a podařilo se tak splnit cíle dané
předchozím plánem péče.
Lesy a lesní hospodářství
Dlouhodobé úkoly plánu péče v lesnické oblasti byly formulovány především s důrazem na
ochranu biodiverzity, v lesích tedy konkrétně zejména na ochranu reliktních borů a zbytků
původních listnatých lesů. K uskutečnění těchto cílů byly stanoveny především tyto úkoly:
- kvalitním výkonem státní správy prosazovat všestranně přijatelný režim území
- důsledně prosazovat a kontrolovat dodržování zásad činností v jednotlivých zónách
- spolupracovat s obcemi a veškerými příslušnými orgány státní správy a samosprávy
Tyto úkoly se dlouhodobě dařilo plnit. Významnou měrou k této skutečnosti napomohlo
projednání a schválení nových lesních hospodářských plánů, do kterých se podařilo
zapracovat vhodné zásady péče o les.
Střednědobé a krátkodobé cíle - plán péče stanovil zejména tyto úkoly:
- úprava dřevinné skladby v celé CHKO, podpora vzácnějších druhů dřevin, pozornost
soustředit i na keře, jejichž obnova je ztížena a genofond ohrožen, např. jalovec obecný.
Tyto úkoly se dařilo plnit. Z prostředků krajinotvorných programů byla pravidelně
podporována výsadba hospodářsky nevýznamných druhů listnatých dřevin a jedle bělokoré.
Také zmíněný jalovec byl účelově pěstován a dosazen na vhodná stanoviště (viz část
Záchrana genofondu).
- eliminace výskytu nepůvodních dřevin
Tento úkol se dařilo plnit. Významnou měrou k této skutečnosti napomohlo projednání a
schválení nových lesních hospodářských plánů, do kterých se podařilo zapracovat vhodné
173
zásady péče o les. Ve spolupráci s lesníky jsou invazní druhy dřevin přednostně
odstraňovány v rámci výchovných zásahů. K odstraňování zralých stromů borovice
vejmutovky z porostů byla využita i snížená doba obmýtí, aby se zabránilo jejímu dalšímu
šíření.
- omezení hospodaření v porostech na SLT 0Z, sledování schopnosti autoregulace
v jednotlivých porostech a popř. zastavení hospodaření na vybraných lokalitách
Tyto úkoly se dařilo plnit. Na základě Smlouvy o spolupráci mezi Lesy ČR a AOPK ČR byla
v PR Kostelecké bory vyhlášena bezzásahová lokalita, kde jsou lesy ponechány
samovolnému vývoji na ploše 51,2 ha. Kromě toho byla na ploše 6,59 ha uzavřena dohoda o
ponechání části lesa samovolnému vývoji s vlastníkem lesa p. Šimonkem.
- dokončení výstavby a základní rekonstrukce lesní dopravní sítě
Tento úkol se podařilo částečně naplnit. Se souhlasem Správy CHKO Kokořínsko bylo
vybudováno, resp. rekonstruováno, několik lesních cest, např. ve Žďárském dole, Boudecké
rokli a tzv. Nová cesta v lesích města Dubá.
Zemědělství
Plán péče o CHKO Kokořínsko platný od roku 1999 byl vypracován v době rozdílných
společensko ekonomických východisek. V zemědělství byla situace komplikovaná rozpadem
dosavadních forem hospodaření, rozdílnou úrovní hospodaření jednotlivých subjektů, velmi
složitou ekonomickou situací oboru a dalšími aktuálními východisky. Během počátečního
období platnosti plánu péče docházelo k útlumu produkční živočišné výroby a pokračujícímu
trendu opuštění zemědělské půdy. Po roce 2000 a zejména po roce 2004 (vstup ČR do EU a
návaznost na společnou zemědělskou politiku ES) se tento trend v rostlinné výrobě
jednoznačně obrátil, dochází ke stabilizaci zemědělských subjektů včetně vzniku nových
(většinou zemědělský podnikatel – fyzická osoba), ke snaze zvýšit pozemkovou držbu
(privatizace státní půdy, byť s řadou problémů, návrat hospodaření na opuštěné plochy).
Tento trend však nemá negativní dopad na zájmy ochrany přírody; chemizace (hnojení,
postřiky) se díky moderní aplikační technice a ekonomickým aspektům používá přiměřeně,
Správa se zemědělskými subjekty aktivně komunikuje a snaží se tak předejít případným
problémům v konfliktních lokalitách. V živočišné výrobě se trend poklesu tradiční produkční
živočišné výroby (chov mléčného skotu a prasat) mění pozvolněji do podoby pastevního
chovu skotu (chov krav bez tržní produkce mléka), koní a v menším rozsahu ovcí a koz.
Poněkud problematicky se jeví pastevní chov skotu s celoročním pobytem skotu na
pastvinách, kdy dochází k devastaci zimní pastviny, okolí krmišť a napajedel, u místních
chovatelů však již dochází ke změně technologie a k budování zabezpečených zimovišť.
Negativním příkladem dopadů živočišné výroby je farma chovu skotu v Dřevčicích
(provozovatelem je holandská společnost), kde Správa opakovaně řešila únik tekutých
odpadů v nebývalém rozsahu, uložila sankci a dále věc řešily i jiné správní orgány (uložení
náhradních opatření). Změna struktury živočišné výroby se kladně odrazila v rozšíření
hospodaření na travních porostech (na opuštěné zemědělské půdě, ale i na orné půdě) a
rozšířením plochy s režimem ekologického zemědělství, kdy v těchto systémech dochází
k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství a zejména možného zapojení těchto ploch
do přírodního prostředí vhodného pro náročnější a dříve potlačované druhy zemědělské
krajiny. Tomuto trendu výrazně napomohly zvýhodněné tituly agroenviromentálních programů
pro chráněná území. S řadou zemědělců Správa spolupracuje dlouhodobě i na budování
krajinných prvků např. podporou výsadby dřevin ke stabilizaci cestní sítě, tvorbou ÚSES,
dříve zatravňováním orné půdy či likvidací náletu dřevin.
Vodní hospodářství, rybníkářství a rybářství
Kvalita povrchových vod byla ovlivněna v pozitivním směru budováním domovních
čistíren odpadních vod (ČOV) pro individuální objekty. Přetrvávající problémy zapříčiněné
poruchovostí starších ČOV byly zjištěny u menších (10–50 EO), bohužel i u větších (50 EO a
více) zdrojů znečištění. Za jistý pozitivní rys se dá pokládat i zlepšení informovanosti a
ochota nasazovat pokročilé technologie čištění ze strany investorů a projektantů.
174
Rybníky a vodní plochy využívané pro sportovní rybaření (Harasov, Kačírek, Hlučov,
Lhotecký rybník, Rozprechtický rybník) jsou využívány extenzivně a jejich charakter
odpovídá požadavkům ochrany přírody. Výjimkou je Zámecký rybník v Tuboži, který je po
svém odbahnění využíván také ke sportovnímu rybolovu. Jeho obsádka je však evidentně
vysoká, voda má nízkou průhlednost a vodní a litorální porosty se vyskytují pouze omezeně.
Prozatím se nepodařilo docílit snížení rybí obsádky. Obdobná situace je u rybníku Štampach
II., kde se sice hospodaří bez přikrmování a hnojení, nicméně výše rybí obsádky i nevhodný
tvar břehů nádrže nedovoluje rozvoj bohatších litorálních porostů. Na druhou stranu
nedostatek drobných vodních ploch jako biotopů pro vodní a mokřadní organismy byl
dostatečně řešen systematickým budováním tůní příp. obnovou historických drobných
vodních ploch.
Revitalizace toků a nádrží proběhla na rybníku Harasov (odbahnění, stavba rybího
přechodu). Revitalizaci vlastního rybníka lze hodnotit jako úspěšnou a v současnosti patří
rybník Harasov k velmi hodnotným lokalitám a zároveň k místům, které je v letním období
využíváno ke koupání bez negativního vlivu na přírodu. Stav koryt i niv obou hlavních toků
(Liběchovka, Pšovka) žádnou výraznější revitalizaci nepotřebuje. Výjimkou je úsek
Liběchovky mezi Zakšínem a Deštnou a koryta a nivy dvou menších toků (Zakšínský potok,
Litický potok). V případě Litického potoka bylo provedeno alespoň vytvoření několika tůní na
jeho středním toku a výsadba břehových porostů. Bohužel bez vyřešení majetkoprávních
vztahů okolních pozemků je možnost revitalizace v dalších lokalitách velmi omezená.
Odběr podzemních vod pro hromadné zásobování obyvatel může znamenat změnu
vodního režimu, která se především v oblastech s malými zásobami či při vyšším odběru
negativně projeví na průtocích vodních toků a vodním režimu mokřadů. Z těchto důvodů byla
v uplynulém období věnována velká pozornost případnému zvyšování odběrů s výjimkou
odběrů pro individuální bydlení a rekreaci.
Energetické využívání vodních toků. Oba hlavní vodní toky v kokořínské části jsou málo
vhodné pro realizaci MVE. Přesto bylo předloženo několik ideových záměrů na využití vod
především v Liběchovce. Tyto záměry byly naprosto nevhodné a nerespektovaly relativně
přirozený charakter koryt i nivy vodních toků. Z tohoto důvodu byly již v prvních stadiích
odmítnuty. S ohledem na nízký vodní potenciál i požadavky ochrany přírody nelze
předpokládat kladné hodnocení záměrů a otázkou je i jejich ekonomická efektivnost.
Urbanizace
Územní plánování, respektive zásady územního rozvoje pro území krajů a zejména
územní plány obcí, jsou pro Správu CHKO jedním ze základních nástrojů krajinného
plánování - uplatnění koncepčních požadavků ochrany přírody a krajiny při rozvoji území
(především ochrana krajinného rázu a tvorba ÚSES). Téměř všechna sídla na území CHKO
Kokořínsko mají schválený územní plán. Negativním jevem jsou poměrně časté dílčí zásahy
do územních plánů pomocí jejich změn. Regulační plán dosud nebyl na území CHKO
Kokořínsko zpracován pro žádné sídlo. Vzhledem k nákladnosti pořízení této dokumentace
se nedá ani do budoucna předpokládat větší nárůst jeho pořizování.
Výstavba, rozptýlená zástavba je regulována odstupňovaně dle kategorizace sídel a
lokalit se zástavbou, obsažené v Preventivním hodnocení území CHKO Kokořínsko
z hlediska krajinného rázu. Jsou zpracovány základní architektonické limity, které jsou
uplatňovány při nové výstavbě a přestavbách. Základním požadavkem je udržení
dochovaného krajinného rázu a kulturně-historických hodnot CHKO Kokořínsko.
Těžba nerostných surovin je objemově i prostorově velmi omezená (těžba příměsi
cihlářských hlín u Střem). V území se nenacházejí žádná významnější surovinová ložiska.
Výjimkou co do velikosti a důležitosti je ložisko černého uhlí Mělnické pánve, které se
rozprostírá na území Mělník–Benátky a částečně proniká i do jižní části CHKO (s těžbou se
výhledově nepočítá, neboť je v konfliktu s významnými vodními zdroji).
Inženýrské sítě. Na území CHKO se nachází jedno vedení velmi vysokého napětí VVN
400 kV, které má velmi výrazný negativní vliv na krajinný ráz, nadzemní vedení vysokého
napětí VN (22 a 35 kV) již takto negativní vliv nemá. V současnosti dochází k poměrně
rozsáhlé modernizaci sítí NN a trafostanic, při které jsou v sídlech sítě NN umísťovány pod
175
zem. Relativně novým fenoménem je tlak na zábor pozemků a ovlivnění krajinného rázu
výstavbou alternativních zdrojů energie – větrných a především fotovoltaických elektráren.
Stožáry (věže) základnových stanic GSM jsou již v dostatečném počtu (5 ks) na zajištění
veřejného zájmu k pokrytí důležitých míst a ostatní stanice se nacházejí na stávajících
stavbách.
Doprava je problematická zejména na silnici I/9. Chemické ošetření v zimních
měsících, vysoké zatížení kamiony a sezónně i motorkami (hluk) má negativní dopad na
hodnoty CHKO. Ostatní silniční doprava a železniční doprava nepředstavují zásadní
problém.
Zneškodňování odpadů není na území CHKO velkým problémem. Při hranici CHKO se
nachází komerční skládka komunálního odpadu Mšeno s kapacitou ukládaných odpadů do
10 000 tun za rok. Problémem spíše estetického než ekologického charakteru jsou občasně
vznikající nelegální drobné skládky různého typu odpadů (např. stavební odpad,
pneumatiky). V posledních letech se také zvýšila úroveň třídění komunálního odpadu.
Průmysl, respektive jeho prakticky úplná absence, je jednou ze základních charakteristik
CHKO Kokořínsko.
Rekreace
V uplynulých letech zaznamenala Správa vysoký nárůst nových rekreačních zařízení
především v jižní části Kokořínska. Podařilo se částečně zrevitalizovat původní rekreační
zázemí v osadě Kokořínský důl, kde soukromý vlastník kompletně zrekonstruoval a uvedl do
provozu bývalý Hotel Vyhlídka (dnes Hotel Kokořín), Restauraci Pobuda a informační kiosek.
Nově byla uvedena do provozu i řada dalších restaurací a penzionů po celém území CHKO.
Některé záměry se však nepodařilo investorům úspěšně dokončit (např. Harasov). Hrad
Kokořín byl předán do soukromého vlastnictví a i nadále zůstává otevřen veřejnosti.
Projekty směřující k rozvoji agroturistiky v rámci stávajících farem Správa povolovala, pokud
nebyly zásadně v rozporu s ochranou krajinného rázu a přírodních hodnot.
Turistika
V plánu péče si Správa kladla za cíl zhodnotit stav turistických stezek a předložit případné
návrhy přeložení nebo zrušení předkládat okresním výborům KČT. Několik neschůdných
úseků stezek bylo skutečně přeloženo, ale větší část jich byla podle potřeb opravena nebo
zpevněna. Na Máchově stezce v Kokořínském dole tak byly vybudovány menší lávky přes
vyerodované meandry Pšovky a podmáčené úseky byly přemostěny povalovými chodníky.
Turistické trasy vedoucí strmými úseky, kde hrozilo poškození erozí, byly zpevněny příčnými
stupni z kulatin a na několika místech opatřeny zábradlím. Nejnákladnějším prvkem
návštěvnické infrastruktury byly schody na skalní útvar Pokličky. V průběhu plánu péče došlo
k několika rozsáhlejším rekonstrukcím, menší opravy byly realizovány podle potřeby. Akce
investičně zajistila Správa CHKO (převažujícím zdrojem byl Program péče o krajinu).
Správa byla iniciátorem vyznačení prvních cyklotras na území CHKO Kokořínsko. Ve
spolupráci s KČT zajistila vyznačení úseků páteřní cyklotrasy 142 a 211 a ostatní vedlejší
cyklotrasy.
Podařilo se dosáhnout víceméně jednotného provedení základních informačních tabulí a
hraničních stojanů v rámci území oblasti (kromě individuálního ztvárnění jednotlivých NS).
Dalším cílem z plánu péče bylo vytipování piknikových míst a míst pro rozdělávání ohně.
Pikniková místa byla zprvu zřizována bez vědomí Správy organizací Lesy ČR, s. p., která na
řadu míst u turistických tras rozmístila ze svého grantového projektu malá posezení (stoly a
lavice) nebo velké turistické altány. Až po několika realizacích začala Správa umístění
piknikových míst ovlivňovat svým doporučením a stanovisky. Místa k rozdělávání ohňů byla
vyhrazována pouze pro určité časově omezené akce (dětské tábory, nahlášené táboření).
Ve spolupráci s Lesy ČR, s. p., se podařilo vybudovat větší parkoviště v turisticky
nejnavštěvovanější lokalitě pod Pokličkami a soukromým vlastníkem bylo zrealizováno
parkoviště u rybníka Harasov. Vzniklo tak dlouhodobě chybějící zázemí pro návštěvníky
přírodní rezervace Kokořínský důl.
176
Sport
Po stále vzrůstající intenzitě konání sportovních akci (zejm. orientačních běhů) v jarním
období a početnosti účastníků těchto akcí přijala Správa striktní stanovisko nepovolovat
konání hromadných sportovních i jiných akcí v době hnízdění ptactva, resp. tyto akce
omezovat či zakazovat. Po prvotních sporech se nakonec podařilo nalézt pro toto stanovisko
pochopení či repsektování i v řadách organizátorů dotčených akcí a v jarním období se tak
konají pouze akce s menším počtem účastníků.
Konání ostatních sportovních akcí je vždy posuzováno individuálně ve vztahu ke konkrétní
lokalitě, zvolenému termínu, rozsahu a celkovému charakteru akce.
Naučné stezky
V průběhu plánu péče vznikla řada nových příležitostí k realizaci naučných stezek, částečně
i díky spolupráci s neziskovými organizacemi. V přírodní rezervaci Mokřady dolní Liběchovky
vznikla krátká naučná stezka o mokřadech. S projektem „Poradenské centrum pro venkov“
byla vybudována naučná stezka kolem Dubé s názvem Dubsko - Kokořínsko. Na popud
vlastníka pozemku a u příležitosti podepsání dohody o ponechání lesa přirozenému vývoji
byla vybudována naučná stezka Beškovský les. Nejstarší Cinibulkova stezka prošla
rekonstrukcí v roce 2010, kdy byla vybavena 5 ks nových tabulí.
Naučná stezka pro cyklisty byla zatím zpracována pouze jako návrh v podobě diplomové
práce, kdy byly navrženy 2 samostatné okruhy – po jižní a severní části stávající CHKO
Kokořínsko.
O zřízení NS Václava Levého se dále neuvažuje; jeho sochařská díla se nacházejí i
mimo území oblasti. U některých z nich Správa instalovala samostatné informační tabule,
které jsou však často poškozovány vandaly.
Ekologická výchova
Hlavní cíle předchozího plánu péče v oblasti ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty byly
v průběhu plánu péče úspěšně zrealizovány. Podařilo se navázat spolupráci se základními i
středními školami regionu formou individuálních exkurzí a přednášek. Řada škol se zapojila i
do výtvarné a literární soutěže vyhlášené Správou v roce 2005 a navštívila výroční
interaktivní výstavu pořádanou k 35. výročí vyhlášení CHKO Kokořínsko.
Pro zvýšení informovanosti a orientaci v oblasti rozmístila Správa 20 ks stojanů s mapou
CHKO Kokořínsko doplněnou o základní informace o chráněném území. Ke všem MZCHÚ
byly na hraničníky instalovány doplňkové informační tabulky s informacemi o předmětech
ochrany jednotlivých území a s přírodními zajímavostmi okolí. Na Vrátenské hoře zajistila
Správa výrobu a umístění panoramatických pohledů s popisem všech okolních vrchů a
vzdálenějších pohoří. Ve vybraných obcích byly umístěny informační panely o historickém
využívání krajiny, lidové architektuře nebo významných osobnostech.
V období plánu péče byly ve spolupráci s Nakladatelstvím Rosy vydány 4 aktualizace
turistické mapy CHKO Kokořínsko v měřítku 1:25 000 a ve spolupráci s firmou SHOcart,
spol. s r. o., cykloturistická mapa Kokořínsko v měřítku 1:60 000.
Správa si kladla za cíl i zajištění spolupráce s místními obyvateli a obecními úřady.
Vznikly tak tradiční každoroční setkání s obcemi, v rámci kterých jsou představovány změny
v legislativě týkající se ochrany přírody a komplexní péče o CHKO. Podobným způsobem
jsou pořádána setkání se zemědělci, kteří jsou seznamováni s aktuálními možnostmi čerpání
dotací z agroenvironmentálních programů a jiných dotačních fondů.
Za přispění Sdružení přátel Kokořínska byla vydána řada informačních tiskovin o
chráněných územích a významných lokalitách CHKO Kokořínsko, historickém využívání
vodních toků Liběchovky a Pšovky nebo sada pohlednic k 30. výročí vyhlášení CHKO
Kokořínsko.
V průběhu platnosti plánu péče prošla kompletní rekonstrukcí terénní stanice Správy
v PR Kokořínský důl. Stanice je využívána jako školící středisko s moderním multimediálním
zařízením a poskytuje ubytovací kapacitu až 38 lůžek. V rámci ekologické výchovy a osvěty
jsou tu pořádány přednášky pro školy a terénní exkurze.
177
Strážní služba
V současné době je činnost strážní služby omezena na působení pracovníků Správy a pouze
několika dalších osob. Důvodem jsou mimo jiné i nedobré zkušenosti s dobrovolnými členy
stráže přírody.
Část plánu péče týkající se organizačního, ekonomického a personálního zajištění chodu
Správy CHKO není hodnocena s ohledem na rozsáhlé změny vyplývající z koncepčních
změn legislativních a organizačních.
Celkově lze konstatovat, že dosavadní plán péče o kokořínskou část CHKO Kokořínsko Máchův kraj (dříve CHKO Kokořínsko) byl uspokojivě naplňován.
178
6. Seznam zkratek
AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky
ČGS – Česká geologická služba
ČOV – čistírna odpadních vod
ČRS – Český rybářský svaz
DP – dobývací prostor
EO – ekvivalentní osoba
EU – Evropská unie
EVL – evropsky významná lokalita
EVVO – environmentální vzdělávání, výchova a osvěta
GSM – globální systém pro mobilní komunikaci
HS – honební společenstvo
CHKO – chráněná krajinná oblast
CHLÚ – chráněné ložiskové území
CHOPAV – chráněná oblast přirozené akumulace vod
k. ú. – katastrální území
KČT – Klub českých turistů
KPÚ – komplexní pozemkové úpravy
KÚ – krajský úřad
LČR – Lesy České republiky
LBC – lokální biocentrum
LBK – lokální biokoridor
LHC – lesní hospodářský celek
LHO – lesní hospodářská osnova
LHP – lesní hospodářský plán
LK – Liberecký kraj
LosZ – lokality se zástavbou
LPIS - veřejný registr půdy
LS – lesní správa
LVS – lesní vegetační stupeň
LZU – les zvláštního určení
MK– ministerstvo kultury
MKR – místo krajinného rázu
MO – místní organizace (ČRS apod.)
MS – myslivecké sdružení
MÚ – městský úřad
MVE – malá vodní elektrárna
MZD – melioračně zpevňující dřevina
MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území
MZe – Ministerstvo zemědělství
MŽP ČR – Ministerstvo životního prostředí České republiky
NDOP – nálezová databáze ochrany přírody
NN – nízké napětí
NRBC – nadregionální biocentrum
NRBK – nadregionální biokoridor
NPP – národní přírodní památka
NPR – národní přírodní rezervace
NS – naučná stezka
OKR – oblast krajinného rázu
OkÚ – okresní úřad
OP – ochranné pásmo
OPK – ochrana přírody a krajiny
OPRL – oblastní plán rozvoje lesů
PF ČR – pozemkový fond ČR
179
PLO – přírodní lesní oblast
PO – ptačí oblast
PP – přírodní památka
PR – přírodní rezervace
PUPFL – pozemky určené k plnění funkcí lesa
RBC – regionální biocentrum
RBK – regionální biokoridor
ř. km – říční kilometr
SLT – soubor lesních typů
TTP– trvalé travní porosty
ÚHÚL – Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
ÚPD – územně plánovací dokumentace
ÚSES – územní systém ekologické stability
ÚTP – územně technické podklady
VLS – Vojenské lesy a statky, s. p.
VN – vysoké napětí
VOSK – vizuálně otevřené segmenty krajiny
VVN – velmi vysoké napětí
VVP – vojenský výcvikový prostor
ZCHD – zvláště chráněný druh
ZÚR – zásady územního rozvoje
ZVHS – zemědělská vodohospodářská správa
Zkratky dřevin jsou uvedeny podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb., o lesním
hospodářském plánování
180
7. Použitá literatura
Antonín V. & Vágner, A. (1996): Makromycety Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko,
Moravské zemské muzeum, Brno
Antonín, V. & Vágner, A. (1998): Zpráva z terénního mykologického výzkumu v CHKO
Kokořínsko ve dnech 15.-19- července, Moravské zemské muzeum, Brno
Balatka B. & Sládek J. (1981): Geomorfologie Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko a
přilehlého území. – Bohemia centralis:10, Praha, 7-53
Balatka B., Demek J. & Mackovičkin P. (2006): Hory a nížiny: Zeměpisný lexikon ČR. Brno,
AOPK ČR, 580 s., Mapová příloha na CD.
Beran L. et al. (2006): Bezobratlí Kokořínska. [Invertebrates of Kokořínsko],
centralis, Praha, 27: 3-582.
Bohemia
Buček A. & Lacina J. (1999): Geobiocenologie II. MZLU v Brně. Brno.
Culek M. (1998): Biogeografické členění České republiky, ENIGMA, Praha.
Farkač J., Král D. & Škorpík M. (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky.
Bezobratlí. AOPK ČR, Praha. 760 s.
Holec J. & Adamčík S. (2008): Zajímavé a vzácné houby travních společenstev, zejména
kyjankovité, nalezené během Setkání mladých mykologů na Kokořínsku v říjnu 2007,
Mykologické listy:104, Praha
Holec J. & Beran M. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda,
24, AOPK ČR, Praha.
Holec J. & Noordeloos M. E. (2010): On the infraspecific variability and taxonomic position of
Entoloma zuccherellii. Mycotaxon 112
Hrnčianová T., Mackovčin P. & Zvara I. (2009): Atlas krajiny České republiky. Praha, MŽP
ČR, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i.
Chytrý M. (2001): Katalog biotopů ČR. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
Kaštovský J. a kol. (2008): Zpráva o algologickém průzkumu NPP Swamp a přilehlých
rašelinišť v letech 2007-2008, Depon. In. Archiv Správy CHKO Kokořínsko.
Kotlaba, F. (1995): Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a
ČR. Sv. 4. Sinice a riasy, huby, lišajníky, machorasty, Bratislava
Kubát K., Hrouda L., Chrtek Z. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (2002): Klíč ke
květeně České republiky, Academia, Praha, 928 p.
Kuncová J., Koutecký B. a kol. (1997): návrh Plán péče pro navrženou národní přírodní
rezervaci Dokeské pískovce a mokřady
Mackovičin P., Sedláček M. (2005): Chráněná území ČR, svazek XIII, Střední Čechy,
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 726 s.
181
Mackovčin P., Sedláček M. & Kuncová J. (2002): Chráněná území ČR, svazek III., Liberecko,
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp.
Machová I. (1999): Zvláště chráněné druhy rostlin z fytogeografických okresů Ralskobezdězská tabule a Podještědí. 1. Kriticky ohrožené druhy. 2. Silně ohrožené druhy. Severočes. Přír., Litoměřice, Suppl.11: 97-134.
Machová I. (1999): Zvláště chráněné druhy rostlin z fytogeografických okresů Ralskobezdězská tabule a Podještědí. 2. Silně ohrožené druhy. – Severočes. Přír., Litoměřice,
Suppl. 11: 110-136.
Machová I. (2000): Zvláště chráněné druhy rostlin z fytogeografických okresů Ralskobezdězská tabule a Podještědí. 3. Ohrožené druhy. – Severočes. Přír., Litoměřice, Suppl. 12:
3-28.
Machová I. (2000b): Flóra a vegetace středního toku Ploučnice.- Severočes. Přír.,
Litoměřice, 12 (2000): 29-48.
Malkovský M. et al. (1974): Geologie české křídové pánve a jejího podloží. Praha. Academia,
255 s.
Meduna P., Novák J. & Sádlo J. (2010): Archeologie (nejen) středověké krajiny, aneb o
Bezdězském lese. In: Živá archeologie 11/2010. Univerzita Hradec Králové.
Míková T., Valeriánová A. & Voženílek V. (2007): Atlas podnebí Česka. Praha: Český
hydrometeorologický ústav. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Mlíkovský J. & Stýblo P. (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. Praha:
ČSOP.
Neuhäuslová Z. a kol. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky.
Academia, Praha, 341 p.
Plesník J., Hanzal V. & Brejšková L. (2003): Červený seznam ohrožených druhů České
republiky. Obratlovci. Praha, 23: 196 s.
Procházka F. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce
2000). – Příroda, Praha, 18:1–166.
Quitt E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Studio Geographica 16. Geogr. úst.
ČSAV, Brno.
Rác J. (1985): Historický vývoj oblasti. In: Uzel, K.: Kokořínsko. Středočeské nakladatelství a
knihkupectví, Praha.
Sádlo J. & Meduna P. (2010): Bezdězsko-Dokesko, krajina mezi odolností a
stagnací. In: Ekolist.cz [on-line]. Dostupné na: http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/bezdezs
ko-dokesko-krajina-mezi-odolnosti-a-stagnaci-2
Spudil, J. & Štefek, V. (2002): Nerostný surovinový potenciál chráněné krajinné oblasti
Kokořínsko a limity jeho využití. GET, s.r.o. Praha. 158 pp.
Schleger, Ed. (1976): Elaborát historie lesů pro oblast severočeské pískovcové plošiny,
ÚHUL pobočka Jablonec n. Nis.
Svrček M. (1990): Mykoflora SPR Kokořínský důl. Národní muzeum, Praha
182
Valda S. (2009): Příspěvek k poznání našich podzemních hub – I. část: Ascomycota,
Mykologické listy 108, Praha
Tolasz, R. et al. (2007): Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav. Praha. 255
pp.
Tomandl M. & Schleger Ed. (1962 ,1971): Historický průzkum pro lesní hospodářský celek
Doksy I. a II. cyklus, ÚHUL pobočka Jablonec n. Nis.
Turoňová, D. & Rychtařík P. (2000): Ohrožená a vzácná společenstva a rostliny mokřadů
Máchova jezera. – Severočes. Přír., Litoměřice, suppl. 12: 49-61.
Turoňová, D. (2002): Národní přírodní rezervace Novozámecký rybník: přírodovědecké
průzkumy a péče o chráněné území - Příroda, Praha, 20: 1-176
Vorel I. a kol. (2007): Preventivní hodnocení území Dokeska z hlediska krajinného rázu.
Atelier V.
Vorel I. a kol. (2008): Preventivní hodnocení území CHKO Kokořínsko z hlediska krajinného
rázu. Atelier V.
Vitáček Z. (1997): Výsledky faunistického výzkumu obratlovců prováděného v bývalém
vojenském výcvikovém prostoru Ralsko, vodní obratlovci, kruhoústí (Cyclostomata), ryby
(Pisces, Osteichthyes)
Další zdroje:
Kubát K. - Pracovní verze komentovaného červeného seznamu pro severní Čechy
http://lokality.geology.cz/d.pl (ČGS, Významné geologické lokality v České republice)
www.vuv.cz
(Hydrologický
informační
vodohospodářského T.G.Masaryka, Praha)
systém
(HEIS)
Výzkumného
www.geofond.cz (Geofond)
www. ceps.cz (ČEPS, a.s.)
www. rwe.cz (skupina RWE)
www.nature.cz (portál AOPK)
www.eagri.cz (Portál farmáře, veřejný LPIS – evidence uživatelů zemědělské půdy)
www.cuzk.cz (portál ČÚZK)
183
ústavu