seminárky - Sokol Sezimovo Ústí

Běh na lyžích
= jedním z nejrozšířenějších zimních sportů v závodní i rekreační formě
•
•
•
•
závodní lyžařská disciplína
součástí sdruženého závodu, biatlonu, lyžař. orientačního běhu
prostředek pohyb. rekreace, lyžař. turistiky
součást lyžařského výcviku…
Biatlon
Roman Dostál
Technika – způsoby: běh - střídavý – dvoudobý (nejpoužívanější), čtyřdobý
- soupažný – jednodobý, dvoudobý
výstup – stoupavý běh, prostý běh, stoupavý krok, výstup jednostranným a oboustranným
odvratem, výstup stranou
sjezd – pohotovostní, odpočinkový – snížený, nízký
změny směru – odšlapováním, přešlapováním, oblouky
zrychlování – jízda s odpichem soupaž, bruslení
brzdění – jednostranný a oboustranný přívrat, sesouvání, regulace rychlosti - v obloucích
Vývoj a historie
Vznik v době kamenné asi 10 000 let př.n.l. střed+sever
Asie=>Skandinávie, různé typy lyží, hole, vázání – lyže k lovu, rychlému
pohybu po sněhu.
Středověk – lyže = dopravní prostředek, vývoj lyží jen díky využití ve
válce.
Do 2. pol. 19. st. lyže jen dopravním, loveckým či válečným
prostředkem => pak zábavou => sportem – dokonalejší náčiní i technika Skalní kresba 2500 př. Kr.
Norsko – Telemarkem (sjíždění oblouky - telemark, kristianie). Lyže do
Evropy i dříve – jako etnografická zvláštnost – ze Skandinávie, Ruska…
Počátek sport. lyžování = 1843 první novodobé lyžařské závody v norském Tromsö.
1877 založen první lyžařský klub – Christiania Ski Club (Christiania = Oslo) - závody–neoficiální ME do 1.sv.v.
1887 založil Rössler-Ořovský Lyžařský kroužek v Praze = počátek organizovanáho lyžařství v Evropě
1895 založen Český Krkonošský Spolek Ski v Jilemnici (Jan Buchar – lyžařská turistika)
1903 založen Svaz lyžařů v Království českém (1.národní lyžařský svaz v Evropě)
Bohumil Hanč
1897 vítězové běhu na 1km
Krkonoše 1913
1904 poprvé závodí ženy - v běhu na lyžích na 800 m
1913 poprvé konání štafetových závodů ve Vysokém n. Jizerou
při závodě na 50 km tragicky zahynul B. Hanč a V. Vrbata
1924 se konají I. ZOH v Chamonix ve Francii
založena Mezinárodní lyžařská federace FIS
1925 se konají 1. mezinárodní závody FIS v Jánských Lázních – považované za první MS v lyžování
Vývoj závodních běžeckých disciplín (vliv ZOH a MS):
- do 1. sv. války různé délky tratí (2000 m, 1000 m, dokonce 100 m), ale vždy 10 km
- od 1904 závodí ženy
- od 1905 běh na 50 km
- od 1910 závod sdružený
- od 1913 štafety
- po 1. sv. válce => 18 km a 50 km
- štafety 4 x 10 km poprvé na MS v Innsbrucku 1932, pak i na 4. ZOH v německém GaPa
- 1954 změna 18km =>15km, přibyl běh 30 km
-
ženy soutěží poprvé na VI. ZOH v Oslo 1952 – běh 10 km
pak na MS ve Falunu 1954 štafety 3 x 5km, od MS v Lahti 1958 štafety žen 4 x 5 km
na 8. ZOH ve Squaw Valley USA 1960 se přidal běh na 5 km
a od 1978 MS Lahti běh na 20 km
Závody - jednotlivců: oblastní, republikové – poháry, MR, ME, MS, ZOH
- masové: nejstarší a nejznámější – od r. 1922 Vasův běh (85,6km), u nás Jizerská padesátka
Disciplíny na ZOH a MS:
muži – 10 km klasika, 15 km volně – Gundersenova metoda, 30 km klasika, 50 km klasicky
štafety 4 x 10 km – obvykle první dva úseky klasicky, další volně
ženy – 5 km, 10 km, 15 km a 30 km, štafety 4 x 5 km
*volná technika („skating“) – vznikla až v 2.pol.80.let
Volná technika – L. Bauer
Medaile v běhu na lyžích na ZOH:
™ 1972 Sapporo
™ 1980 Lake Placid
™ 1984 Sarajevo
™ 1988 Calgary
™ 1998 Nagano
™ 2002 Salt Lake
3. Helena Šikolová – běh na 5 km
3. Květa Jeriová – běh na 5 km
2. ženská štafeta 4 x 5 km
3. Květa Jeriová – běh na 5 km
3. mužská štafeta 4 x 10 km
2. Kateřina Neumannová 5 km klasicky
3. Katka Neumannová 10 km volně
2. K. Neumannová 15 km volně
2. K. Neumannová kombinace (5 km klasicky a 5 km volně)
=> po dopingu Lazutinové a Danielovové…
S vývojem
běžecké
techniky,
kvalitnější sportovní přípravou, stále
lepší technologií výroby lyží i kvalitní
úpravou tratí => vyšší výkonnost, vyšší
rychlost běhu na lyžích.
Helena Šikolová-bronz na 5km
Květoslava Jeriová
Lukáš Bauer
Seminární práce
Obor: Historie tělesné kultury
Téma:
Historie 1.FC Brno
Práci zadal:
Vypracoval:
Mgr. Sylva Hřebíčková
Paeddr. Jan Ondráček Ph.D
Pavel Čáslava
I.ročník RVSk 2005/06
FSPS MU Brno
OBSAH:
1.Úvod…………………………………………………………str.3
2.Historie 1.FC Brna……………………………………………str.4-6
- Amatérská léta
- Přechod k profesionalizmu
- 90 léta + současnost
3.Závěr…………………………………………………………str.7
4.Statistiky……………………………………………………...str.8
5.Literatura ……………………………………………………..str.9
2
Úvod:
V seminární práci na téma Historie 1 FC Brno jsem se snažil
charakterizovat a popsat historii jednoho z nejznámějších fotbalových klubů u
nás.Práci jsem rozdělil na tři základní části:
Ta úvodní patří založení klubu a jeho následnému úspěšnému vývoji.
Druhá část popisuje přechod od amatérského fotbalu k profesionalizmu a pod
nejslavnějšího patrona klubu brněnskou zbrojovku.V tato doba je svědkem
mnoha změn a zvratů,mnoha sestupů a následných postupů do 1 ligy,ale i
nejslavnějšího období-zisk mistrovského ligového titulu.
Poslední část zachycuje 90tá léta a vývoj klubu v jeho moderní(novodobé)
éře, až do fotbalové současnosti.
3
Historie 1.FC Brno
Amatérská léta
Kořeny 1.FC Brno sahají do Židenic kde došlo r1913 k založení klubu
SK Židenice.
Tehdy se hrávali pouze amatérské soutěže a přátelská utkání.Hrálo se na hřišti
„U Nádraží“
hráči oblékali červenobílé , potom tradiční rudé dresy.
Za 1.Světové války došlo paradoxně k rozkvětu židenického fotbalu hlavním
funkcionářem klubu byl totiž zámožný mlynář Ciril Lacina, který za pytel
mouky přetahoval do Židenic jednu hvězdu za druhou,(výbornou zásobárnou
posil se rovněž stala vojenská nemocnice která židenické vydatně zásobovala
zraněnými nebo simulujícími fotbalisty kteří si tam léčily frontová zranění)
Po válce se mužstvo přesouvá na nové hřiště v Zábrdovicích. Po Lacinově
smrti se novým partnerem stává Brněnská zbrojovka. Velké hvězdy však
v kádru zůstávají a klub zažívá slavná léta.Kromě domácích klubů poráží
zbrojovka i slavné teamy z Vídně a Budapeště,několik hráčů obléká dokonce
rep. dres.V brance se na okamžik objevuje dokonce budoucí král komiků Vlasta
Burian,
na testy dokonce přijel budoucí reprezentant Plánička v Brně se však nechytl a
dostává angažmá ve Slavii Praha.
V polovině 20 let byla založena 1 liga Brno se však do soutěže nepřihlásí,
mnohem větší výnos mají totiž Zbrojováci z přátelských utkání s zahraničními
celky.Brno se tehdy účastnilo amatérského šampionátu jehož základní skupinou
byl župní přebor a který r.1926 slavně vyhrávají.R 1929 dochází k přesunu
klubu ze Zábrdovic na stadion „Na rybníčku“
Přechod k profesionalismu – Zbrojovácká éra
V sezoně 1931/32 se klub definitivně přihlašuje k profesionálům a je
přihlášen do II ligy kterou suveréne vyhrává a slavně postupuje do I kde se
Zbrojovce velmi daří a až do válečných let okupují přední příčky tabulky.Třikrát
postoupí do středoevropského poháru kde soupeří např: s Milánskou Ambrosií,
Vídeňským Rapidem nebo švýcarským Lousan .Do kádru tehdy patřila i bývala
sparťanská legenda Karel „Káďa“ Pešek.Vletech nacistické okupace se
Brňanům nedaří a po válce nastupuje éra sestupů a postů do I.ligy.Po roce 1952
po zrušení II ligy hraje Zbrojovka(na krátkou dobu přejmenovaná na Spartak
Brno Závody Jana Švermy „aby kapitalista nevěděl kde se u nás vyrábí zbraně“)
Doknce jen krajský přebor, při jejím obnovení je však upřednostněn jiný klub –
vojenská Rudá hvězda které se podaří se svým „obojživelným“ hokejofotbalovým jádrem(Gustav Bubník) postoupit do I.ligy.
V roce1963 jde vojenská Rudá Hvězda do civilu a přichází pod hlavičku
4
Zbrojovky jejíž původní mužstvo se stává Zbrojováckým B-Týmem.Do nového
ligového ročníku už mužstvo nastupuje na v již dříve (1953) postaveném,
slavném, Lužáneckém stadioně.V lize se však Brno trápí sestupuje a do I ligy se
vrací až na začátku 70 let.Za vydatný 25 000 návštěv se Brnu blízká na lepší
časy a navazuje na slavnou Židenickou éru v r. 1976 postupuje do 3 kola
Veletržního poháru.Vrchol snažení přichází za Působení trenéra Josefa
Masopusta kdy Brno poprvé v historii vyhrává domácí ligovou soutěž v týmu
jsou budoucí známí brněnští trenéři Karel Jarůšek a Josef Pešice.Po 3 roky po
sobě se Masopustův tým účastní evropských pohárů kdy poráží např: Standart
Lutych nebo remizují se Španělským Realem San Sebastian.Po r 1980
Zbrojovku opouští Josef Masopust a s ním odchází i dobré výsledky.Na chvíli se
na lavičce objevuje budoucí trenérská hvězda Karel Bruckner ale ani on
nezachrání Brno po 5ti letech od získání titulu od dalšího sestupu, z něhož se
zbrojovka(po úplatkářském skandálu) dostane až v 1989.V další sezoně se střídá
již tradičně postup se sestupem což je konec zbrojovácké éry a klub se dostává
pod nového majitele, podnikatele Lubomíra hrstku zvaného Boby a sním začíná
nová éra Brněnského fotbalu….
Nová doba – 90tá léta a současnost
S novým majitelem přichází i velké změny,Boby buduje nejen nový kádr
ale i sportovně-zábavní centrum v okolí stadionu.v sezoně 93/94 kdy vznikla
samostatná česká liga se vrací na lavičku Josef Masopust ne však dobré
výsledky a i přes vysokou návštěvnost a účast v prvním kole Poháru vítězů
poháru Josef Masopust,rovněž znechucený přístupem některých hráčů, opouští
brněnskou lavičku.
Do vývoje se vložíl Lubomír Hrstka který již ve fci. prezidenta klubu uvolnil
značné finance na získání posil do týmu tak postupně přichází hvězdy jako Jan
Maroši, Luboš Přibyl , nebo nadějní mladí odchovanci vyhlášených Brněnských
mládežnických klubů jako např: René wagner, Richard Dostálek.Klub pod
vedením Petra Uličného začíná stupat tabulkou a vrcholem je třetí místo v lize
v sezoně 94/95 a účast v poháru intertoto.Další sezony provází klub standardní
výkony a umístění na středních příčkách tabulky,rovněž také rekordy
v návštěvnosti na zápas se Slávií přišlo 44 000 diváků!Vše však končí v době
kdy se prezident klubu a podnikatel Hrstka dostává do fin. Problémů nemá na
rekonstrukci chátrajícího stadionu ani na nákup nových hráčů a duo trenérů
Večeřa-Jarůšek proto opět sahá pro talentované odchovance, šanci tak dostávají
budoucí opory Milan Pacanda,Míchal Kolomazník Martin Zbončák,Petr
Švancara a Jan Polák.Klub se však v tabulce propadá na spodní místa, diváci
dávají nespokojenost s výkony najevo výtržnictvím a slabší návštěvností.V
sezoně 98/99 odchází do Slávie velká opora Richard Dostálek .Lubomír Hrstka
již definitivně nezvládá financování klubu na který je vyhlášen konkurz spojený
s rozprodejme hráčů a veškeré pohledávky přebírá firma Stavo-artikel.Kádr se
na krátkou dobu stabilizuje, a především díky výkonům mladých odchovanců
5
končí v sezoně 1999/2000 na překvapivém čtvrtém místě.V další sezoně došlo
k rekordnímu přestupu Petra Švacary do Slavie za 20 milionů Kč.Brnáci si již
tradičně svou výkonnost neudrží a opakuje se pro Brno již typické střídání výher
a porážek , klub klesá na 13 místo .Do dalších ligových bojů kádr posílí bývalý
vicemistr evropy z r1996 Miroslav Kadlec který sice zůstal jen rok ale znamenal
pro klub citelný přínos.
Do třetice skončila éra Stavo artikelu, klub začne vystupovat pod názvem
1 FC Brno..Navic musí Brňané opustit chátrající Zalužánecký stadion a stěhují
se do Králova Pole.V nové sezoně2003/04 se opakuje to , co mnohokrát před
tím, vedení sotva udrží některé opory a nové nezíská žádne a opět nezbývá nic
jiného než se spoléhat na mladé odchovance, ti zatím na přední místa v tabulce
nestačí a pokud v letošní sezoně mladící nezazáří nebude 1 FC Brno daleko od
sestupu….
6
Závěr:
Celkově se dá působení Brněnského klubu v historii českého fotbalu
hodnotit,převážně kladně. i přes mnoho rozporuplných faktů, různých
klubových pádů a výkyvů,patří 1FC Brno mezi nejzákladnější pilíře české
fotbalové soutěže dodnes.
7
STATISTIKY
Seznam nejslavnějších hráčů:
minulost
Karel Kroupa st.-nejlepší brněnský střelec - 118 gólů
Rostislav Václavíček- nejčastěji nastoupil za Brno – 289 zápasů
Petr Janečka- nejčastější reprezentant z Brna – 22 zápasů
Vlastimil Bubník – hrál současně fotbal i hokej
Karel Pešek(Káďa) – legenda českého fotbalu
Současnost
Jan Maroši
Richard Dostálek
Petr Švancara
Milan Pacanda
Jan Polák
Nejvyšší vítězství v lize- 8:0 s Jednotou Trenčín 1975/6
Nejvyšší prohra v lize- 1:9 s SK Plzeň 1939/40,
Slavia Praha 1941/2
Viktoria Plzeň 1948, ŠK Bratislava 1949
Největší úspěchy:
Amatérský ligový titul – 1926
Profesionální ligový titul – 1977
Vítěz spartakiádního poháru(RH Brno) – 1960
Čtvrtfinále poháru UEFA – 1979/1980
Čtvrté kolo poháru INTERTOTO – 2003
8
Použitá literatura: 1 FC Brno, od: kolektiv autorů :
Růžička,Jenšík,Káninský,Jeř
Odkazy:
Internet- WWW.Brno 1913.cz
9
10
Seminární práce
Českoslovenští fotbalisté na mistrovstvích světa
Zpracoval: Fiala Ondřej
Obor: RVSK, 1. ročník
Mistrovství světa ve fotbale pořádá Mezinárodní fotbalová federace a koná se od roku
1930 po současnost každé 4 roky s výjimkou přestávky zapříčiněnou 2. světovou válkou.
Doposud se konalo 17 mistrovství světa a naši fotbalisté se doposud zúčastnili osmkrát.
Samostatná ČR na mistrovství světa se zatím ještě nikdy nekvalifikovala.
Mistrovství světa se nezúčastní každá přihlášená země, jak tomu bylo při prvním MS
v Uruguayi, kde startovalo všech 13 přihlášených týmů, ale pouze týmy, které postoupí
z kvalifikačních bojů. Výjimku tvoří pouze hostitelská země a vítěz předešlého šampionátu.
Na každé MS se v současnosti přihlašuje přes 100 zemí, ale v Německu r. 2006 bude hrát
pouze 32 týmů.
Itálie 1934
Na druhé MS se ČSR kvalifikovala přes celek Polska. Ve Varšavě naši vyhráli 2:1 a
na odvetu do Prahy Poláci vůbec nepřijeli, protože MS ještě nemělo současnou prestiž.
Šestnáct týmů hrálo vyřazovacím systémem, takže první kolo bylo vlastně osmifinále.
V té době ještě neexistoval trenér, mužstvo vedl fotbalový funkcionář, na stadioně nebyla
časomíra a nebylo možné střídat.
Naši fotbalisté vyhráli v osmifinále s mužstvem Rumunska 2:1. Československá
jedenáctka nebyla výběrem nejlepších fotbalistů z celé země, ale pouze jakýmsi výběrem
Prahy. Tři hráči byli původem ze Slávie, zbývajících osm ze Sparty. Z té doby byl asi
nejznámější gólman Plánička a nejlepší střelec MS s pěti góly Oldřich Nejedlý. Neexistovala
žádná společná příprava, členové družstva se sešli až u vlaku do
Itálie.
Ve čtvrtfinále naši porazili Švýcarsko 3:2 a v semifinále
Německo 3:1, čímž zhatili plány Mussolinimu a Hitlerovi na
fašistické finále. Samotné finále s Itálií se hrálo na římském stadionu
ve 40 ˚C horku. Domácímu týmu „pomáhal“ k úspěchu i švédský
rozhodčí, který byl dokonce před zápasem pozván do lóže
samotného Mussoliniho.
Představa, že by Italové před domácím publikem neuspěli,
vedla k tomu, že se domácí uchýlili k zastrašovací taktice. Po hrubém zákroku byl v patnácté
minutě zraněn záložník Krčil a vzhledem k faktu, že se v té době nesmělo střídat, zbytek
zápasu odkulhal. Ve druhém poločase byl 10 minut mimo hřiště ošetřován Antonín Puč. I
přes heroický výkon nakonec naši prohráli 2:1, ale přesto se jim doma dostalo nadšeného
1
přivítání. V otevřeném autokaru projížděli úspěšní fotbalisté pražskými ulicemi k oficiálnímu
přijetí na Staroměstské radnici.
Francie 1938
Naši na MS vstoupili do bojů zápasem s Holandskem. O svém vítězství rozhodli
v prodloužení 3:0. Cesta do semifinále vedla přes Brazilce. Zápas skončil remízou 1:1, a
protože v té době ještě o postupu nerozhodovaly pokutové kopy, hrálo se druhé utkání. Do
něho už bohužel nemohl nastoupit do branky Plánička,
který se v průběhu prvního zápasu zranil, ale dochytal ho
až do konce se zlomeným předloktím. Ve druhém zápase
naši podlehli 2:1 a byli z dalších bojů vyřazeni.
Velkou škodou bylo, že se na MS v našich barvách
nemohl objevit jeden z nejlepších předválečných fotbalistů
Josef Bican, a to díky neschopnosti fotbalového svazu, který mu včas nezařídil české
občanství. Naši odehráli, ještě než začala válka, tři mezistátní zápasy a v nich Bican z patnácti
gólů nastřílel osm.
Švýcarsko 1954
Další mistrovství světa, na které se naši fotbalisté kvalifikovali, se konalo ve
Švýcarsku. Jak se ale ukázalo, navíc, jak na postup z kvalifikace, naši neměli. Již se nehrálo
k.o. systémem, ale mužstva postupovala dál do bojů ze základních skupin. Naši po prohrách
2:0 s Uruguayí a 5:0 s Rakouskem odjeli brzy domů.
Ono se ale nebylo čemu divit. Vedle toho, že v týmu chyběla hráčská kvalita, také
samotná příprava probíhala v podivném duchu. Na závěrečné soustředění před MS bylo
pozváno 30 hráčů, panovala nejistota, kdo vlastně pojede a kdo zůstane doma. Také sem
dolehly některé nesmyslnosti tehdejší doby. Fotbalisté každé ráno jako děti na pionýrském
táboře vztyčovali vlajku, denně byla na programu jedna hodina politické přípravy a také se
učili zpívat budovatelské písně, což se na hřišti samozřejmě projevilo.
Švédsko 1958
Naše působení ve Švédsku by se dalo označit za smolné, hráli jsme dobrý fotbal, ale
do dalších bojů jsme nepostoupili, a to díky obdrženému gólu, který gólem nebyl.
Naše vystoupení začalo prohrou 1:0 s teoreticky nejslabším soupeřem základní
skupiny, Severním Irskem. V dalším zápase jsme již vyhrávali 2:0 nad Německem, ale
2
nakonec jsme pouze remizovali 2:2, a to díky již zmiňovanému gólu, který podle dostupného
svědectví přítomných na stadionu i filmových kamer gólem nebyl. Nakonec jsme senzačně
porazili Argentinu 6:1.
Při rovnosti bodů v základní skupině se Severním Irskem musel o postupu rozhodnout
vzájemný zápas. (Tenkrát ještě neplatilo pravidlo o postupu díky lepšímu brankovému
poměru, který měli naši fotbalisté jasně lepší). Bohužel ani na podruhé si naši nedokázali
poradit s jednoduchou hrou soupeře a prohráli v prodloužení 2:1, což stačilo pouze na cestu
domů.
Jedna z okolností, která možná rozhodla o našem nepostupu ze skupiny, byl počet
pouze osmnácti hráčů na MS, takže při našem větším počtu zraněných by se výběr
z povolených 22 hráčů třeba vyplatil. Zbytečně jsme šetřili na nesprávném místě.
Chille 1962
Pod vedením trenéra Vytlačila československý fotbalový tým dosáhl po dlouhých
letech světového úspěchu v podobě stříbrných medailí. Podařilo se dát dohromady vynikající
kolektiv s potřebným sebevědomím a touhou po vítězství.
I když naši v přípravných utkáních před MS podávali bídné výkony a mnozí se ptali,
zda má vůbec nějaký smysl, aby na MS jezdili, tak tam vše vypadalo jinak.
Hned v prvním zápase v základní skupině čekalo na naše mužstvo Španělsko plné
hvězd z Realu Madrid. Hlavně díky výbornému výkonu brankáře Schrojfa naši vyhráli 1:0 a
v dalším utkání remizovali s úřadujícími mistry světa s Brazílií 0:0. Na postupu do čtvrtfinále
už nic nezměnila ani porážka v posledním utkání ve skupině s Mexikem 3:1.
Ve čtvrtfinále s Maďarskem jsme se v podstatě jen bránili a o tom, že jsme vyhráli 1:0,
rozhodl životním výkonem brankář Schrojf a potřebná dávka štěstí. V semifinále s Jugoslávií
podalo naše družstvo nejlepší výkon na šampionátu a zaslouženě zvítězilo 3:1.
Ve finále se naši již podruhé na tomto šampionátu střetli s Brazílií. I bez zraněného
Pelého nás Brazilci dokázali porazit 3:1. Pro naše to byl smolný zápas.
Nedařilo se Schrojfovi, který před úvodním hvizdem převzal trofej pro
nejlepšího gólmana MS. I přes naši porážku byli do ideální sestavy MS
v novinářské anketě zařazeni Masopust a Pluskal, což bylo nejlepším
důkazem kvalit tehdejšího týmu. Závěrem roku 1962 byl navíc Josef
Masopust zvolen nejlepším hráčem Evropy.
3
Mexiko 1970
Našim fotbalistům se toto mistrovství vůbec nepodařilo. Měli jsme sice v základní
skupině silné soupeře: Brazílii, Anglii a Rumunsko, ale předvedené výkony by nestačily ani
na podstatně slabší protivníky. V prvních poločasech se naši ještě drželi, ale po změně stran se
už pouze trápili. Příčinou byla především špatná fyzická kondice a své sehrály i nepříliš dobré
vztahy uvnitř mužstva. Československo všechny své tři zápasy ve skupině prohrálo a rychle
odjelo zpátky domů.
Španělsko 1982
Po dlouhých dvanácti letech čekání se naši opět probojovali na MS. V základní
skupině na ně hned v prvním zápase čekal exotický soupeř z Kuvajtu. Vítězství nad tímto
soupeřem dávalo velkou možnost postoupit do dalších bojů. Věděl to samozřejmě i náš trenér
Dr. Vengloš, který se na soustředění před mistrovstvím ve Vysokých Tatrách soustředil
v taktické přípravě hlavně na tohoto soupeře. Kuvajt se rozebíral ze všech stran a hráči snad
už ani na nic jiného nemysleli. Navíc již ve Vysokých Tatrách panovala v kolektivu
nejednotná atmosféra, mužstvo se rozdělilo na několik part a těžko mezi sebou komunikovali.
Našemu mužstvu na šampionátu chyběla bojovnost, touha po vítězství a také radost ze
hry. Vždyť při nominaci na zápas s Kuvajtem se někteří hráči zarazili, že budou hrát, a ti,
kteří nominováni nebyli, si oddychli.
Po remíze s Kuvajtem 1:1, prohře 2:0 s Anglií a remíze 1:1 s Francií naši balili kufry a
jeli domů. Škoda, že nedokázali zopakovat výkony z mistrovství Evropy z roku 1976 a 1980.
Itálie 1990
Mistrovství světa v Itálii bylo pravým opakem nevydařeného mistrovství ve Španělsku
1982. Naši fotbalisté chtěli všem ukázat, že fotbal hrát umějí a navíc si dobrými výkony chtěli
říct o lukrativní angažmá v zahraničních fotbalových ligách.
A nejenom hráči se na mistrovství těšili. Každý zápas
našich reprezentantů v základní skupině sledovalo v hledišti 10
000 československých diváků. V prvním zápase se naši utkali
s USA. Již při vylosování tohoto družstva si zřejmě mnozí
vzpomněli na podobného outsidera ve Španělsku v podobě
Kuvajtu. Historie se naštěstí neopakovala. Naši soupeře jasně
přehráli a zvítězili 5:1. Dva góly vsítil Tomáš Skuhravý.
4
V dalším utkání s Rakouskem, kde případné vítězství již zajišťovalo postup do osmifinále, se
naši sešli s týmem Rakouska. Gólem Bílka z pokutového kopu jsme zvítězili 1:0 a mohli se
těšit na osmifinále. Nic na tom nezměnila už ani porážka v posledním zápase základní
skupiny s Itálií 2:0. Do osmifinálového boje s Kostarikou jsme šli jako favorité a tuto pozici
jsme bez problému zvládli. Po výhře 4:1 a hattriku Tomáše Skuhravého jsme se potkali ve
čtvrtfinále s Německem. Bohužel náš soupeř byl po celou dobu utkání lepším týmem a po
diskutabilní penaltě zvítězil 1:0.
Po dlouhé době se náš tým předvedl v dobrém světle na MS a po letech se dostal na
evropské i světové výsluní.
5
Použitá literatura:
Pecák, R., Šlegl, J., Italia 90, NAVA Plzeň,. 1. vyd., 1990, 261s
Šálek, J., Fotbal bez masky, Mladá fronta, 1. vyd., 1989, 184s
Procházka, K., Fotbal to je hra, Olympia Praha, 2. vyd., 1987, 359s
Vaňka, K., Malá encyklopedie fotbalu, Rudé právo Praha, 1. vyd., 1984, 404s
Houška, V., Červinka, O., České hvězdy – TOP 20, Knihcentrum s.r.o., 1. vyd., 1997, 119s
6
Seminární práce
Téma: Sjezdové lyžování na Zimních olympijských
hrách
Floderová Lucie
RVSK – 1. ročník
1.11.2005
Osnova
1.)
2.)
3.)
4.)
5.)
6.)
Vznik olympijských her .............................................................strana 3
Vznik lyžování jako sportu a lyží jako sportovního náčiní .....strana 4
Přehled ZOH ............................................................................. strana 5
Sjezdové lyžování jako disciplína na ZOH .............................. strana 6
Významné osobnosti sjezdového lyžování ................................strana 8
Použitá literatura.........................................................................strana 9
2
1. Vznik olympijských her
Olympijské hry pocházejí z antiky, kde měly význam jako kultovní svátek. Archeologické
vykopávky prokázaly, že se podobné slavnosti konaly již kolem roku 1500 př.n.l. V roce 391 př.n.l
vydal římský císař Theodosius I. dekret, který zakazoval všechny pohanské kulty, k nimž se počítaly i
olympijské hry. To znamenalo konec olympijských soutěží.
Od doby středověku se sportovní zápolení prosazovalo po celém světě jen pomalu. Lidé se při
společných hrách a tělesném zdokonalování sdružovali a zakládali spolky a svazy. Vědci diskutovali o
významu sportu pro společnost celkově. Řecký ideál rovnoměrného zdokonalování těla i ducha opět
došel uznání. V osmdesátých letech 19. století se významem sportu začal zabývat šlechtic Pierre de
Coubertin (1863 – 1937). Který se již v mládí nadchl pro olympijské hry antiky. Roku 1892 navrhl
obnovení olympijských her jako prostředek k výchově mládeže a upevnění míru. Z jeho iniciativy se
v červnu roku 1894 sešel I.olympijský kongres v Paříži, který rozhodl o obnovení olympijských her.
První novodobé olympijské hry se konaly roku 1896 v Athénách.
Coubertinův význam pro lyžování spočívá v jeho postoji, který zaujal k požadavku pořádání
zimních olympijských her.O jejich prosazení sehrál rozhodující roli. Byl to právě on , kdo prosadil,
aby Francie, které bylo svěřeno pořádání Her VIII. Olympiády, měla právo uspořádat roku 1924
v Chamonix týden zimních sportů, který byl o rok později uznán za první Zimní olympijské hry.
3
2. Vznik lyžování jako sportu a lyží jako sportovního náčiní
Lyže patří k nejstarším náčiním člověka. Jejich vznik se datuje od konce starší doby kamenné, tzn.
asi 10000 let př.n.l. Lyže vznikly ze snahy zvětšit plochu chodidla a tak zamezit boření nohou při
chůzi ve sněhu.
Ve středověku sloužily lyže kromě pracovního použití i jako určitý prostředek zábavy. Během
celého středověku zůstalo lyžování na stejné, celkem nízké úrovni. Lyže jako užitkový předmět plnily
dále svůj původní význam – dopravní prostředek. Technika jízdy na lyžích i lyžařská výzbroj byla
stále velmi primitivní.
Teprve ve druhé polovině 19. století se stává lyžování zásluhou obyvatel norského Telemarkenu
skutečným sportovním odvětvím. Využití lyží se mění a stává se součástí lidové zábavy a později
lidovým sportem. Dochází k rychlému zdokonalování techniky jízdy na lyžích, lyžařské vybavení se
stále zdokonaluje a přizpůsobuje náročnějším požadavkům.
Za počátek rozvoje sportovního lyžařství jsou všeobecně pokládány lyžařské závody v Tromsö
v Norsku, které se konaly roku 1843 a jako první v lyžařské historii měly charakter novodobých
lyžařských závodů.
Norové jsou právem považováni za velikány v oblasti vývoje lyžařské techniky. Založili norskou
lyžařskou školu, kde používali lyže telemarského tvaru ( stranové krojení lyže tak, že největší šířka
lyže je před ohbím špice, nejmenší ve středu a patka se proti středu rozšiřuje o polovinu rozdílu šířky
špičky a středu) s rákosovým vázáním a jednu hůl zaměnili za dvě. Jezdilo se ve zpřímeném postoji a
lyže se ovládali jen pomocí nohou. Vyvinuli dva základní způsoby zatáčení – kristiánii a telemark
Zdarskeho lilienfeldská škola byla školou, kterou v Rakousku založil M.Zdarsky. Snažil se
opravit chyby, které našel na norské škole. Poměrně dlouhé norské lyže zkrátil a určil vzájemnou
souvislost délky a šířky lyží s výškou a váhou lyžaře. Zdarského vázání bylo kovové a umožňovalo
zvedání paty. Charakteristickým znakem školy byl návrat k jedné holi. Základem techniky se staly
oblouky v pluhu.
Bilgeriho škola byla další školou, která ovlivnila vývoj alpského lyžování. Georg Bilgeri,
zakladatel školy, převzal z norské školy jízdu s dvěma holemi, telemarský tvar lyží, kristianii a
telemark, ty ovšem obohatil o nové varianty kristianií a oblouků. Zdokonalil také Zdarského vázání.
Další vývoj lyžařských škol je vývojem techniky sjíždění. Mezi takové školy patří například
Arlberská školy, Školy s rotační nebo nerotační technikou ...
4
3. Přehled zimních olympijských her
Rok
1.
ZOH
2.
ZOH
3.
ZOH
4.
ZOH
5.
ZOH
6.
ZOH
7.
ZOH
8.
ZOH
9.
ZOH
10.
ZOH
11.
ZOH
12.
ZOH
13.
ZOH
14.
ZOH
15.
ZOH
16.
ZOH
17.
ZOH
18.
ZOH
19.
ZOH
Místo (země)
Sjezdové (alpské) lyžování
1924 Chamonix (Francie)
ne
1928 Svatý Mořic (Švýcarsko)
ne
1932 Lake Placid (USA)
ne
1936
Garmisch-Partenkirchen
(Německo)
kombinace
1948 Svatý Mořic (Švýcarsko)
sjezd, slalom, kombinace
1952 Oslo (Norsko)
sjezd, slalom, obří slalom
1956 Cortina d'Ampetzzo (Itálie) sjezd, slalom, obří slalom
1960 Squaw Valley (USA)
sjezd, slalom, obří slalom
1964 Insbruck (Rakousko)
sjezd, slalom, obří slalom
1968 Grenoble (Francie)
sjezd, slalom, obří slalom
1972 Sappor (Japonsko)
sjezd, slalom, obří slalom
1976 Insbruck (Rakousko)
sjezd, slalom, obří slalom
1980 Lake Placid (USA)
sjezd, slalom, obří slalom
1984 Sarajevo (Jugoslávie)
sjezd, slalom, obří slalom
1988 Calgary (USA)
1992 Albertville (Francie)
1994 Lillehammer (Norsko)
1998 Nagano (Japonsko)
2002 Salt Lake City (USA)
sjezd, slalom, obří slalom,
super-G, kombinace
sjezd, slalom, obří slalom,
super-G, kombinace
sjezd, slalom, obří slalom,
super-G, kombinace
sjezd, slalom, obří slalom,
super-G, kombinace
sjezd, slalom, obří slalom,
super-G, kombinace
5
4. Sjezdové lyžování jako disciplína na ZOH
Sjezdové disciplíny v závodním pojetí, jak je dnes známe, závod ve sjezdu, závod ve slalomu,
závod v obřím slalomu, závod v super obřím slalomu (super-G) a závod ve sjezdové kombinaci jsou
nejmladšími lyžařskými disciplínami. Během několika let prošly po všech stránkách prudkým
vývojem od počáteční jednoduché jízdy na terenních vlnách a mírných svazích až k odvážnému
sjíždění na závodních tratích v rychlostech přesahujících hodně stokilometrovou hranici.
A.) SJEZD
Není pochyb o tom ,že závod ve sjezdu je nejobtížnější disciplínou sjezdových závodů. Můžeme
jej označit jako klasickou soutěž, ve které vítězí dokonalá technika, fyzická zdatnost a především
odvaha.
Sjezd je závod, při kterém závodník projíždí sjezdovou trať dva i více kilometrů dlouhou. Trať
musí mít stálé klesaní, nesmí mít delší rovinky a protisvahy. Směr trati je určen brankami, kterými
musí závodníci projet.
B.) SLALOM
Ve slalomu se střídají v rychlém sledu krátké oblouky různého poloměru. Závodník je nucen
dodržovat co nejpřesněji předepsanou dráhu vymezenou brankami.
Slalom patří mezi lyžařské disciplíny, při nichž jsou kladeny na lyžaře značné požadavky a kdy je
potřeba velká obratnost, rychlost a dokonalé ovládání těla a lyží.
Slovo slalom pochází z norského slalaam, což znamená lyžařskou stopu (laam) klikatě vedenou po
svahu (sla = svah). Původně závodníci objížděli přirozené překážky na svahu, přičemž se hodnotil styl
jízdy. Teprve v pozdějších letech se začal při závodě měřit čas.
C.) OBŘÍ SLALOM
V obřím slalomu se spojují prvky slalomové a sjezdové techniky. Je to lyžařská disciplína o rychlé
a současně technicky náročné trati.
Obří slalom by měl obsahovat oblouky o velkém, středním i někdy menším poloměru, a to tak, aby
měl závodník mezi brankami dostatečnou volnost pro volbu stopy.
D.) SUPER – G
6
Lyžařská disciplína , která má charakter spíše rychlostní, kdy závodník projíždí trať vyznačenou
brankami, musí zvládnout všechny požadavky lyžařské techniky, jako jsou skoky, skluz, oblouky o
různých poloměrech a prokázat potřebnou fyzickou kondici.
Disciplína vznikla ve snaze vyplnit mezeru mezi obřím slalomem a sjezdem.
E.) KOMBINACE
7
5. Významné osobnosti sjezdového lyžování
A.) Matthias Zdarsky – otec sjezdového lyžování
Matthias Zdarsky je velkou osobností sjezdového lyžování. Jeho zásluha spočívá v tom, že byl
první, kdo zvolil vědecký přístup k technice jízdy na lyžích.
B.) Arnold Lunn
Arnold Lunn je považován za zakladatele moderního sjezdového lyžování. Byl velikým
bojovníkem za uznání sjezdu, slalomu a sjezdové kombinace jako závodních disciplín.
C.) Charvátová Olga
Velice úspěšná závodnice ve sjezdovém sportu v historii českého lyžování. Jejím největším
úspěchem byla bronzová medaile získaná na ZOH 1984 v Sarajevu.
D.) Ingemar Stenmark
Narodil se ve Švédsku, v lyžařské rodině. Stenmark vešel do lyžařské historie jako nejúspěšnější
sjezdař všech dob. Stal se dvojnásobným olympijským vítězem, pateronásobným mistrem světa a
trojnásobným vítězem Světového poháru. Stal se největším z velikánů sjezdového sportu. Ingemar
Stenmark je největší osobností, kterou sjezdový sport kdy vychoval.
E.) Šárka Záhrobská
Šárka Záhrobská naplnila sen mnoha českých lyžařských generací. Získala medaili z mistrovství
světa sjezdařů 2005, kterou získala ve slalomu, kde obsadila třetí místo a získala tak bronzovou
medaili.
A další jako Bode Miller, Herman Maier, Alberto Tomba...
8
6. Použitá literatura
Zlatá kniha lyžování, Otto Kulhánek, Olympia 1989
Sjezdové disciplíny, Praha 1956
Lyžování, Čtvrtečka J., Praha 1967
Malá encyklopedie lyžování, Otto Kulhánek, Olympia 1987
Kronika olympijských her, Praha 1996
Internet
9
FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ MU V BRNĚ
Obor: Regenerace a výživa ve sportu
Seminární práce do historie tělesné kultury
ORIENTAČNÍ BĚH
Zpracovala: Hana Fučíková
Co je to orientační běh
Orientační běh je sportovní odvětví vytrvalostního charakteru, při němž je nutno
se správně a rychle orientovat v neznámém terénu. Při závodě se hledají kontrolní
stanoviště (kontroly) ve stanoveném pořadí v co nejkratším možném čase. Cestu mezi
kotrolami si každý volí podle své úvahy s pomocí mapy, buzoly a stručného popisu
kontrol. Pro úspěch v závodě je nutné spojit dobrou orietaci v terénu a rychlý běh.
V terénu se stanoviště kontrol umisťují na význačné situační či terénní objekty
(skály, kameny, prameny, světliny, kupky, rýhy, jámy apod.). Podrobné informace o
přesném umístění konroly jsou uvedeny v tzv. popisech (např. údolíčko nahoře nebo
západní roh hustníku), ve kterých je také uved kód kontroly, kterým je kontrola v terénu
označena. Ke snadnějšímu nalezení kotroly pomáhá látkový lampion, což je trojboký
hranol složený ze tří oranžovo-bílých čtverců o velikosti 30x30 cm. Na každé kontrole je
razící zařízení potvrzující průběh závodníka. Dlouhou dobu se průchod kontrolou
označoval proděravěním papírové průkazky speciálními kleštěmi, v současné době se
používají elektronické čipy, které zároveň zazanamenají čas průchodu závodníka
kontrolou.
Historie
Orietační běh se začal vyvíjet ve Skandinávii. Historicky první závod se konal
31.10. 1897 v norském Oslu. V roce 1928 vznikl ve Švédsku první samostaný klub a
v roce 1931 proběhl první mezinárodní závod, kterého se kromě domácích švédských
závodníků účastnili Norové. V roce 1946 vznikla první mezinárodní organizace NORD
sdružující národní svazy Norska, Švédska, Finska a Dánska.
V počátcích OB neexistovaly speciální mapy určené pro orientační běh, používaly
se běžné vojenské, lesnické a zeměměřické mapy v měřítku 1:25 000 až 1:100 000. Díky
horší kvalitě těchto map, musely být kontroly umístěny na velmi výrazných bodech a
nebylo jich mnoho (většinou 2-4). Tato podoba OB vydržela až do 50. let minulého
století, kdy postupně začaly vznikat první speciální mapy pro orientační běh.
V roce 1961 byla založena IOF – Iternational Orienteering Federation, která
zastřešuje mezinárodní orietační běh dodnes. Zatímco zakládajícími členy bylo 10
evropských států (mezi nimi i tehdejší Československo), v současné době IOF sdružuje
60 národních svazů po celém světě.
V roce 1962 se uskutečnilo první mistrovství Evropy v Norsku, další se konalo o
dva roky později ve Švýcarsku. Po prvních dvou ročnících bylo mistrovství Evropy
nahrazeno mistrovstvím světa, které se poprvé konalo v roce 1966 ve Finsku. Stejně jako
původně u mistrovství Evropy, interval světových šampionátů byl dvouletý a to až do
roku 2003, odkdy je mistrovství světa pořádáno každý rok.
Postupným vývojem prošly i jednotlivé disciplíny OB. Dlouhou dobu se soutěžilo
pouze v klasickém závodě jednotlivců a ve štafetách. K první změně došlo na mistrovství
světa v roce 1991, kdy byla na program zařazena krátká trať. V roce 1995 se poprvé
konal závod v parkovém OB, což byl městský závod na cca 3 km – tato disciplína se
z počátku vyvíjela samostatně, v roce 1996 proběhl oficiální první ročník PWT (Park
World Tour), který byl oddělen od oficiálních akcí IOF. Ačkoliv se IOF nejprve k tomuto
novému odvětví nestavěla příliš kladně, parkový OB se stal velmi rychle oblíbeným mezi
světovou špičkou (i z důvodu zajímavých finančních odměn, které bylo možné v případě
předního umístění získat) a dokázal zvýšit popularitu OB zejména v asijských zemích,
kde většina parkových závodů probíhala, byl v roce 2001 sprint zařazen na program
mistrovství světa. K zatím poslední změně došlo na MS v roce 2003, kdy se do programu
světových šampionátů zařadil tzv. middle. Samotné formy disciplín v orietačním běhu se
postupně vyvíjely a docházelo k jejim úpravám. V současné době jednotlivci soutěží ve
třech různých disciplínách doplněnými soutěží štafet:
Klasika (long) – tento typ závodu má být testem fyzické vytrvalosti a důraz je proto
kladen na volbu postupů mezi jednotlivými kotrolami v náročném terénu. Nalezení
samotné kotroly většinou bývá pouze závěrem obtížného úseku a proto nemusí být
technicky náročná, neboť cílem je otestovat schopnost závodníka zvolit si co nejlepší
postup mezi kotrolami. Délka trati je 12-16 km pro muže (čas vítěze by se měl pohybovat
kolem 90-100 minut) a 8-11 km pro ženy (vítězný čas je v rozmezí 65-75 minut).
Krátká trať (middle) – jedná se o technický závod, důraz je kladen zejména na přesnou
orientaci v terénu. Závodník musí být neustále koncentrován a intezivně pracovat
s mapou. Pro tuto trať jsou typické časté změny směru a je nutné přizpůsobovat tempo
typu terénu a vegetace. Délka tohoto typu závodu je 5-7 km, víttězné časy bývají kolem
35 minut.
Sprint – tento typ závodu testuje mapovou techniku závodníka ve vysokém běžeckém
tempu, trať klade nároky na bleskovou volbu postupu a jeho realizaci. Tratě bývají
poměrně krátké, 2-4 km s vítěznými časy 12-15 minut. Podoba závodů ve sprintu je
různá, mohou se odehrávat v městské zástavbě nebo v zalesněných terénech či parcích.
Štafety – závod tříčlenných družstev. Jednotlivé úseky jsou různě větvené, aby se
zabránilo spolupráci závodníků, přičemž kompletní tratě jednotlivých štafet se shodují.
Délka úseků je podobná krátké trati – časy jsou v rozmezí 35-40 minut.
Vývoj OB v České republice
První oficiální „orientační závod“ proběhl 22.10.1950 v Chřibských lesích ve
formě závodu tříčlenných hlídek. Jednalo spíše o turisticko-branný závod, jehož součástí
byly písemné a ústní zkoušky a závodníci ho navíc museli absolvovat s povinnou zátěží
(orientační běh byl oficiálně součástí turistiky). Postupně i v České republice začalo
převažovat sportovní pojetí orientačních závodů – v roce 1960 tak došlo k definitivnímu
zrušení zkoušek a povinné zátěže a jedinným kritériem se stal dosažený čas. Samostaným
sportem se stal orientační běh v roce 1968, kdy došlo k jeho oddělení od turistiky. V roce
1969 vznikl Český svaz orientačního běhu a následně i Československá federace OB.
Koncem 60. let 20. století začaly i v České republice vznikat speciální mapy pro
orientační běh, což přispělo k dalšímu vývoji orientačního běhu. V roce 1972 vznikl
první systém dlouhodobého hodnocení výkonnosti závodníků – Československý pohár
jednotlivců, který se postupně vyvinul do systému „žebříčků“ hodnotících všechny
věkové a výkonostní kategorie. Tento systém žebříčkových soutěží byl pro dospělé
kategorie nahrazen v roce 1999 tzv. rankingem – systémem hodnotící podle daného klíče
všechny závody absolvované daným závodníkem.
Významní sportovci světového OB
K nejlepším světovým sportovcům patří tradičně závodníci skandinávských zemí,
kde patří orientační běh k velmi rozšířeným a populárním sportům, i když v posledních
letech se výrazně prosazují také závodníci z „ostatních“ evropských zemí.
Ulla Linkvist – tato švédská závodnice sbírala úspěch na prvních mistrovství Evropy a
světa, kdy v letech 1962 – 1972 dokázala získat tři zlaté a jednu stříbrnou a bronzovou
medaili v individuálních disciplínách a dvě zlaté a stříbrné medaile ve štafetách.
Annichen Kringstad – opět švédská závodnice, která nebyla na žádném ze třech
světových šampionátů, kterých se účastnila v letech 1981 – 1985, ani jednou poražena a
získala ze závodů jednotlivců a štafet celkem šest zlatých medailí.
Marita Skogum – vynikající švédská závodnice dokázala v letech 1983 – 1993 získat po
dvou zlatých a stříbrných a jedné bronzové medaili v individuálních závodech a tuto
sbírku jestě rozšířila o čtyři zlaté a jednu stříbrnou medaili ze štafet.
Hanne Staff – norská závodnice nedávné minulosti získala během let 1993 – 2004 tři
zlaté a jednu stříbrnou a bronzovou medaili v individuálních soutěžích a jednu zlatou a tři
stříbrné a bronzové medaile ve štafetách.
Simone Niggli-Luder – nejvýraznější postava současného OB. V roce 2003 se této
švýcarské závodnici podařilo na mistrovství světa získat čtyři zlaté meadile, tj. zvítězit ve
všech disciplínách, což byl vzhledem k nabytému programu, který zahrnoval také
kvalifikační závody, obdivuhodný výkon. Stejný výsledek se Simone podařilo zopakovat
na letošním mistrovství světa, kdy opět zvítězila ve všech čtyřech disciplínách. Od roku
1999 tak Simone dokázala získat osm zlatých a tři bronzové medaile z individuálních
soutěží doplněné dvěma zlatými medailemi ze štafet.
Age Hadler – norský závodník sbíral úspěchy v letech 1966 – 1972, kdy získal dvě zlaté
a jednu bronzovou individuální medaili a jednu zlatou a dvě bronzové medaile ze závodů
štafetových.
Oyvin Thon – tento norský závodních sbíral úspěchy zejména ve štafetových závodech,
ze kterých získal v letech 1979 – 1989 pět zlatých medailí, které doplnil dvěma zlaty
z individuálních závodů.
Jorgen Martensson – držel se ve světové špičce téměř dvacet let. Svého prvního
mistrovství světa se účastnil v roce 1978, svoji první individuální medaili získal v roce
1981, poslední v roce 1997. Celkem získal tento švédský reprezentant dvě zlaté a tři
stříbrné individuální medaile a dvě stříbrné a bronzové medaile ze štafet.
Petter Thoresen – norský závodník, který v letech 1989 – 1999 získal tři zlaté a jednu
bronzovou individuální medaili, které doplnil dvěma zlaty ze štafet.
Bjornar Valdstad – špičkový norský závodník nedávné minulosti získal během své
kariéry v letech 1991 – 2004 dvě zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili
v individuálních závodech a dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili ve štafetách, pričemž svůj
druhý titul mistra světa získal ve svých 37 letech.
Významní sportovci ČR
Jana Galíková-Hlaváčová – při příležitosti oslav 50. výročí existence OB v naší
republice v roce 2000 byla vyhlášena nejúspěšnější orientační běžkyní minulých 50 let.
Jako naše první reprezentantka z let 1981 – 1991 získala na MS ve Francii v roce 1987
individuální (brozovou) medaili, kterou na témže šampionátu doplnila bronzem ze štafet.
Své postavení v absolutní světové špičce potvrdila i na dalších mistrovstvích světa
v letech 1989 a 1991, kdy získala další stříbrnou a bronzovou medaili v individuálích
závodech a stejné kovy získala i ze štafet. Vysoce ceněná je hlavně Janina stříbrna
medaile z mistrovství světa v roce 1989 ve Švédsku, neboť prosadit se ve skandinávských
terénech je pro běžce z „kontinentálních terénů“ obzvláště obtížné.
Jana Bruková-Cieslarová – dokázala zvítězit na krátké trati na světovém šampionátu na
domácí půdě v roce 1991. Kromě tohoto individuálního úspěchu získala v letech 1989 –
1999 jednu stříbrnou a tři bronzové medaile ze štafet.
Jan Kačmarčík – reprezentant z let 1974 – 1987 získaval medaile ve štafetách – celkem
jednu stříbrnou a dvě bronzové.
Rudolf Ropek – český reprezentant z let 1995 – 2004 se prosadil zejména v parkových
závodech seriálu PWT, kde patřil k absolutní světové špičce (v letech 1997 a 1999 se stal
celkovým vítězem tour), v roce 2003 získal ve sprintu stříbrnou medaili na mistrovství
světa ve Švýcarsku. K tomuto individuálnímu úspěchu přidal ještě jednu stříbrnou a dvě
bronzové medaile ze štafet.
Dana Brožková – naše současná nejlepší reprezentantka se může pochlubit několika
umístěnímy na „velké bedně“ (tj. do šestého místa) z mistrovství světa a dokázala
několikrát zvítězit na závodech ze série PWT, letos dokonce zvítězila v celé sérii.
Zdroje:
Časopis Orientační běh, ročník 2000, číslo 1/2000 – 5/2000
www.orientacnibeh.cz
www.orienteeringtoday.com
www.orienteering-history.info/cfirst.php
Historie tělesné kultury – seminární práce
Radek Karas
RVS-K
„FLORBAL“
V Brně dne 3.11.2004
Co to je?
Florbal je kolektivní indoorový sport, který hrají proti sobě dva týmy zpravidla
o pěti lidech v poli a s jedním brankářem v brance. Hraje se hokejkami s úzkou
násadou a umělohmotnou děrovanou čepelí. Hra spočívá v tom, dopravit lehký
perforovaný balónek do soupeřovy branky povoleným způsobem.
Kdy datujeme počátek?
Počátky organizovaného florbalu jsou spojeny ze zeměmi Skandinávského
poloostrova. Ve Švédsku se na počátku sedmdesátých let dvacátého století
začíná hrát hra zvaná innebandy a ve Finsku zvaná saalibandy, které o několik
let později dají základ dnešnímu florbalu.
Již od začátku tyto dvě země, ale především Švédsko, udávají směr vývoje
a stejně, jako je za kolébku fotbalu považována Anglie, přísluší stejná pocta
v tomto sportu Švédsku.
Velice rychle a kvalitně se zde započalo s prací s mládeží a byly zde rovněž
vydány první metodiky tréninku.
Vlastní cestou se ubíral vývoj ve Švýcarsku, kde se podobnému sportu říkalo
unihockey a bylo pro něj charakteristické, že brankář hrál po vzoru hokeje
s hokejkou.
Dnes se vedle Švédska a Finska řadí Švýcarsko k nejvyspělejším hokejovým
zemím a nejsilnější čtyřku doplňuje Česká republika.
České země a florbal
Do České republiky se florbal dostal poprvé pravděpodobně v roce 1984 díky
výměnnému pobytu studentů helsinské univerzity v Praze, kteří si s sebou přivezli
sadu florbalových hokejek a zanechali je zde při odjezdu do vlasti svým českým
kolegům.
Další průlom nastal až na počátku devadesátých let, kdy se ze Švédska začalo
dovážet florbalové vybavení (v tehdejším Československu nebylo možno nikde
sehnat) a tenkrát se začal hrát florbal ve Střešovicích. Byl založen tým, který je
v rámci naší ligy historicky jednoznačně nejúspěšnější.
První mantinely k nám byly dovezeny v roce 1994, na kterých začal první ročník
florbalové ligy a nic už nebránilo tomu, aby se florbal rozšířil do všech koutů naší
země a nabíral tak na velké popularitě zejména mezi mládeží.
Během deseti let se soutěže rozrostly do úrovní šesti výkonnostních lig, vzniklo
asi 350 nových oddílů a cca 900 družstev.
Důležitým krokem byla cesta florbalu do škol, tím se dostal do povědomí spousty
dětí, vznikají školní týmy, pořádají se meziškolní turnaje…
K největším akcím, které se na našem území konaly a konají jsou II. Mistrovství
světa mužů v Praze a Brně v roce 1998 a dnes již tradiční a velice populární
mezinárodní turnaj CZECH OPEN, který se letos hrál již potřinácté.
Organizace
Mezinárodní florbalová federace (zkratka IFF), byla založena ve Švédském
městě Huskvarna asociacemi Švédska, Finska a Švýcarska v roce 1986. První
kongres se konal ve švýcarském Zurichu v roce 1992. O rok později přistoupila
Česká republika a dnes sdružuje rodina IFF již 36 členů. První světový šampionát
se konal v roce 1996 ve Švédsku, který vyhrála pořadatelská země, s jedinou
výjimkou kralující všem dosavadním šampionátům.
Dnes sdružuje IFF cca 4.000 klubů a přes čtvrt milionu registrovaných hráčů.
Česká florbalová unie (ČFBU) sdružuje přes 35.000 registrovaných hráčů.
Nejvyšší soutěž je dvanáctičlenná a kromě již zmíněných Střešovic, jsou
nejsilnějšími kluby Pepino Ostrava, Future, ale i třeba Bulldogs Brno.
Základní pravidla
Hrací plocha má rozměry 40 x 20 metrů a je ohraničena půlmetrovými
umělohmotnými mantinely, podobně jako u ledního hokeje, v rozích zaoblenými.
Povrch bývá buď klasický – parkety nebo speciální umělé povrchy např. Gamalift
či Lobadur IFL. Hřiště je rozděleno středovou a brankovými čarami, velké
brankoviště je 4 x 5 m a malé 1 x 2.5 m. Ve velkém brankovišti smí brankář
zachytit balónek rukou.
Prostor pro střídání hráčů je v délce 10 m na obou stranách hřiště. Mezi
střídačkami, u středové čáry se nachází zapisovatelský stolek a trestné lavice.
Hrací čas je 3 x 20 minut, v nižších soutěžích se hraje 3 x 15 minut.
Počet hráčů je 5 + brankář (bez hokejky) na každé straně.
Zápasy řídí dva rozhodčí se stejnými pravomocemi.
Výstroj hráčů: očíslované triko, trenýrky, stulpny, brankář může mít triko jiné
barvy, než zbytek jeho týmu, musí mít však dlouhé kalhoty a celoobličejovou
masku schválenou IFF.
Míček je bílé barvy, je lehký, perforovaný a pro soutěžní utkání musí být, stejně
jako hokejky, mantinely a branky, certifikovaný IFF (popř. ČFBU).
Vyloučení hráče je možné na 2 a 5 minut, dále následují osobní tresty 10 minut
a vyšší.
Florbalová hůl se skládá z násady (má na sobě omotávku) a umělohmotné zahnuté
čepele.
Ceny u nejlevnějších typů jsou již od 100,- Kč přičemž cena špičkové závodní hole
může sahat až k 5.000,- Kč. Délka hokejky je 96 – 101 cm a násada u lepších
modelů je z kompozitních materiálů, karbonu.
Trénink
Po důkladném zahřátí a průpravné části, kde klademe důraz na pletenec horních
končetin, břicho, záda, bedrokyčlostehenní svaly a lýtka následuje vlastní
trénink.
V rozvoji technických dovedností je potřeba pracovat na střele, a to jak švihem,
tak i příklepem, zpracování a vedení balónku, herní varianty a standardní situace.
Kondiční část tréninku se zaměřuje na vytrvalost, dynamiku a rychlé změny
pohybu, mrštnost.
Zdravotní rizika
Největší možnost zranění mají nejvíce namáhané partie těla. Na prvním místě je
to jednoznačně možnost zranění dolních končetin. Běžné jsou distorze kotníku,
poranění kolene – vazy, meniskus, čéška, zranění svalů (natažení nebo dokonce
natržení).
Dalšímy problémovými partiemi jsou záda a ramena.
Prevencí proti případným zraněním je jednak posilování příslušných partií
a v neposlední řadě kvalitní obuv.
Závěrem
Tento sport vznikl jako alternativa, v severských zemích tak oblíbeného ledního
hokeje, kdy bylo potřeba za rozumné finanční náklady vtáhnout celoročně do hry
velký počet hráčů.
Za čtvrtstoletí své existence se florbal stal v mnoha zemích masovou záležitostí
a popularita u naší školní mládeže je toho jen důkazem. Předpokládám, že nebude
tak dlouho trvat a Olympijská rodina ho přijme pod svá křídla.
Prameny: Základy florbalu, kolektiv autorů, Praha 1997
www.iff.com
www.cfbu.cz
Historie mtb
Hana Kyselá, RVSK
Rozdělení cyklistiky
silnice
etapové
závody
triatlon, duatlon
cyklokross
dráha/hala
časovky
vytrvalostní
kolová
krasojízda
mtb
XC
maraton
MTBO, survivalové závody
Dolomitenmann
X-Terra
DH
4X
BMX
flatland
U-rampa
street
trial
Základní charakteristiky jednotlivých disciplín:
XC – cross country
OH disciplína: závod s hromadným startem na okruzích 5-10 km dlouhých s
množstvím technicky náročných pasáží, délka 1h:45min-2h:30min
Kolo má odpruženou vidlici(opravdu výjimečně pevnou), rám buď pevný nebo
odpružený(s malým zdvihem), podle trati ráfkové-V brzdy nabo diskové.
Marathon
závod s hromadným startem, většinou jeden okruh 50-120 km dlouhý, v roce
2004 poprvé uspořádán český pohár v této disciplíně.
Kolo má vždy odpruženou vidlici, většinou i zadní odpružení-více záleží na
pohodlí, ale pořád se klade důkaz na nízkou hmotnost(ne už takový jako u XC).
DH – sjezd
závod s intervalovým startem jednotlivců, kdy musí co nejrychleji překonat
technicky náročnou trať 1500-4000m dlouhou.
Kolo odpružené(vysoké zdvihy), není třeba tolik řadit, takže se používá jen
1převodník, tím se omezí i možnost spadnutí řetězu. Příliš nezáleží na hmotnosti,
důležitá je pevnost. Brzdy jsou vždy diskové, kotouče mají velký průměr.
4X - four cross
parádní česká disciplína, divácky velmi atraktivní. Závodí se na trati 400-800m
dlouhé s množstvím umělých překážek. Závodí se systémem kvalifikace a
následných rozjížděk se čtyřmi závodníky na trati.
Kolo má odpruženou vidlici, nebývá vzadu odpružené, volí se menší velikosti
rámu-kvůli práci s těžištěm a pohyblivosti vůbec.
Historie:
počátky cyklistiky- viz seminární práce Katky Staňové
Historie pravé horské cyklistiky začala v USA:
V zimě 1973 2 Kaliforňané - Gary Fisher a Joe Breeze jezdí na starých bicyklech
na hoře Tamalpais(850 m n.m., severně od San Francisca). Nahoru kola tlačí,
protože nemají žádné převody, je jízda do kopce nemožná. Oblíbili si obzvláště
kola Schwinn vyráběná ve 40. letech(firma existuje a vyrábí dodnes), která měla
robustní ocelový rám a balonové pneumatiky. Vykupovali je od vetešníků za pár
dolarů, ale při sjezdu dolů z hory obvykle praskl rám, řidítka nebo přední vidlice,
takže bylo stále těžší a těžší sehnat náhradní díly.
V roce 1976 se uskutečňují první tzv. "repack" závody na úseku Cascada
Canyon Fire Road nedaleko Fair Faxu, v pahorkovité krajině Marin County.
Protože kola obvykle neměla přední brzdu, zadní protišlapací byla přetížena, v
zadním náboji se pálil mazací tuk a po každém sjezdu se tedy musel náboj
zadního kola rozebrat a znovu promazat = repack(znovu těsnit, vyměnit těsnění)
Řidítka používali nejčastěji motocyklová, protože vydržela relativně nejvíc.
Gary Fisher přichází s vylepšením a na kolo si montuje bubnové brzdy, a to
dokonce na obě kola, začínají se rovněž používat motocyklové páky a bowdeny
Magura(firma se tehdy specializovala pouze na motorky, dnes patří mezi
uznávané výrobce brzd pro mtb.
Aby nemuseli kola nahoru tlačit, Gary Fisher přichází s dalším zlepšením-na kolo
montuje přehazovačku a pětikolečko, posléze se řadicí páčka dostává z rámu na
řidítka, ovládá se palcem.
Charlie Kelly píše o jízdách v terénu do časopisů, setkává se s velkým ohlasem;
zakládá vlastní Fat Tire flyer Magazine, pro horská kola se vžívá název fat tire
bike(kolo s tlustým plášti).
V roce 1977 Joe Breeze rozbíhá zakázkovou výrobu tzv. horských kol,
prototypem jim je kolo Schwinn Excelsior(vyráběno 33-41).
Gary Fisher pořád jezdí na Excelsioru s 15 převody, ale protože původně býval
silničář, má fyzičku, a tak poráží všechny i na starém kole. Je ale jasné, že chce
jít dál a dělat vlastní rámy. Spolu s Tomem Ritcheym vyrábí rámy, které jsou
lehčí než Breezovy.
V roce 1979 Gary Fisher a Charlie Kelly zakládají vlastní firmu s rámy od Toma
Ritcheyho, nové označení pro tato kola-Mountain bike "MTB". V 80. letech mají
90%podíl na trhu s mtb, ale ještě pořád se jedná o zakázkovou výrobu.
První sériově vyráběné kolo přichází na svět v roce
1981 a má ho na svědomí firma Specialized, která
koupila
Ritcheyho
vzor
a
kolo
pojmenoval
Stumpjumper- série se stejným názvem se vyrábí
dodnes, ale už se jedná o naprosto odlišná kola.
V 1983 jsou závody"repack" zakázány pro velkou
nebezpečnost a vzniká NORBA(National Off-Road Bicycle
Assotiation), která ustanovuje pro nesilniční cyklistiku pravidla. Logicky se
objevují první profesionální jezdci sponzorovaní firmami vyrábějícími komponenty
nebo rámy.
V roce 1990 se jede první oficiální mistrovství horských kol, v roce 1996 se mtb
poprvé objevují na olympijských hrách.
Organizace:
V listopadu 1883 byl v Praze na Smíchově založen Český svaz cyklistiky, který
funguje dodnes.
Česká republika samozřejmě nemůže chybět v UCI, ačkoli v roce 1900, kdy se
UCI zakládala, nebyla tehdejší Česká ústřední jednota velocipedistů přijata v
Paříži mezi zakládající členy UCI, neměla totiž dle některých funkcionářů nárok
na samostatnost v systému Rakousko-Uherska. Přijati jsme byli v roce 1920.
Osobnosti
Gary Fisher, Tom Ritchey
Mezi největší osobnosti mtb jistě patří i jeho zakladatelé.
Protože se jedná o velice mladý sport, jsou jeho zakladatelé
nyní padesátiletí pánové, kteří se v případě Toma Ritcheyho i
Garyho Fishera o mtb zajímají natolik, že firmy nesoucí jejich
jména patří mezi špičky v oboru a pravidelně přichází s dalšími
novinkami. Samotný Gary Fisher dokázal vyhrávat a současně
Gary Fisher
se podílel na vývoji mtb.
Paola Pezzo
Podle mě zatím největší hvězda mtb, a to nejen
ženského. Její jméno je nerozlučně spjato právě
Garym Fisherem, na jehož kolech vyhrávala-MS
1993 a 1997, zlaté medaile na olympiádě v
Atlantě(1996) i Sydney(2000). Zajímavostí je, že v
době svého triumfu v Atlantě byla v žebříčku až na
12. místě, ale je pro ni charakteristické, že se
perfektně dokázala připravit na nejdůležitější
závody.
Po Sydney odešla na mateřskou
dovolenou, ale slibovala comeback, který se jí už
ale nepovedl, na olympiádě v Athénách nedokončila.
Vysloužila si přezdívku Manekýna na kole - pro svůj
vhled, kvůli reklamám, které fotila a také kvůli
odvážným dresům, které nosila.
Miguel Martinez
Tento původně závodník na silnici(na Tour
de France dokázal skončit i 44.), po
přechodu k mtb slavil úspěchy. Je
charakteristický svou malou postavou, takže
když se mu kdysi na závodech ztratilo kolo,
odjel závod na půjčeném od své stájové
kolegyně. Na fotce vpravo je to ten
uprostřed-o hlavu menší než ostatní.
Gunn-Rita Dahle
Současná královna XC i maratonu.
V roce 1995 poprvé seděla na mtb a už o
rok později skončila 2. ve světovém poháru.
V Atlantě získala "jen" bramborovou
medaili, ale po změně trenéra v roce 2000
se jí začalo dařit. Na MS 2002 v Kaprunu
už vyhrála a zrovna tak získala zlato v
Athénách. V současné době vyhrává téměř
všechny závody, letos se zúčastnila i MČR,
dojela první a i desetiminutovým blouděním dokázala naši mistryní Katce Bohaté
nadělit 23minut. V celkovém pořadí(tedy i s muži)skončila 35.
Tereza Huříková
Velký talent české cyklistiky- v
roce 2004 vyhrála MS juniorek v
časovce a rok později dokázala
přidat zlatou medaili i z MS
juniorek v XC v Livignu.
Použité zdroje:
Hrubíšek, I.: Horské kolo od A do Z, Sobotáles, Praha 1999
Časopis Velo
Časopis Cykloservis
www.mtnbikehalloffame.com
www.uci.ch
www.csc-cyklistika.cz
www.athens2004.com
MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ
Fakulta sportovních studií
SEMINÁRNÍ PRÁCE
Z
HISTORIE TĚLESNÉ KULTURY
Téma: Fotbal - historie této hry
Zpracovatel: Petr PĚCHA
RVSK - 2005
-1-
1. ÚVOD................................................................................................................................................................. 2
2. ČÍNA A TSU CHU............................................................................................................................................ 2
3. JAPONSKO A KEMARI ................................................................................................................................. 3
4. ŘEKOVÉ, EPISKIRON A HARPASTRON. ................................................................................................. 3
5. ŘÍMANÉ A HARPASTUM. ............................................................................................................................ 4
6. INDIÁNI A PASUCKUAKOHOWOG........................................................................................................... 4
7. AZTEKOVÉ A TLACHTLI ............................................................................................................................ 4
8. ITALOVÉ A CALCIO ..................................................................................................................................... 5
9. FRANCIE A CHOULE NEBO SOULE.......................................................................................................... 6
10. ANGLIE - STŘEDOVĚK............................................................................................................................... 6
11. ANGLIE - PRVNÍ SOUTĚŽE ....................................................................................................................... 7
12. ZÁVĚR............................................................................................................................................................. 8
ZDROJE: ............................................................................................................................................................... 9
1. Úvod
Ve své prezentaci, se nechci zabývat fotbalem jako takovým, ale spíše
jeho vznikem a míčovým hrám, které tento sport předcházeli.
„Kolébka fotbalu, Anglie“. Toto rčení jste již určitě někde slyšeli. Pravda
je taková, že fotbal v současné podobě jak ho známe, se podle dochovaných
pramenů skutečně zrodil v Anglii a to v šedesátých letech XIX. století.
Podíváme-li se dále do minulosti, byli to spíše míčové hry, které fotbal jen
připomínali. Kdy míčové hry podobné fotbalu přesně vznikly, to už se
nedovíme. Některé prameny uvádějí 2500,
některé i 5000 let př.n.l v Číně.
2. Čína a Tsu Chu
Číňanům je tedy připisována hra podobná
fotbalu, u které některé prameny uvádějí roky
až 5000 před n.l. Písemná dochovaná zmínka je
z let 255 až 206 před n.l. (dynastie Tsin) a to ve
vojenských manuálech, protože tato hra byla
součástí mírového tréninku vojáků. Hra se pak
v dynastii Hana (206 př.n.l až 220 n.l.) velmi
rozšířila.
Hra byla nazývána Tsu Chu, což
doslovně znamená kopaná do míče, neboť tsu znamená „kopat míč nohami“ a
-2-
chu - „koule (míč) vyrobená z kůže a vycpaná“. Míč býval vycpaný vlasy a
peřím. Docílit branky bylo velice náročné, neboť branku znamenal kruh se sítí,
asi v průměru 30-40 cm, zavěšený na dvou bambusových tyčích, asi 9 metrů
vysoko. Protože se míč nesměl hrát rukama, hráči museli být velice dovední a ve
své době byli považování za umělce. Během dynastie Tanga (618-907 n.l.)
nahradil pevný míč dutý míč naplněný vzduchem. V té době začal být tento
sport oblíbený i u žen. V roce 1911 byl nahrazen moderním západním fotbalem.
3. Japonsko a Kemari
Podobná hra jako Tsu Chu se hrávala později
v Japonsku. Dokonce z roku 50 n.l. je zmiňován
zápas, mezi hráči Tsu Chu a Kemari. Tudíž je to
první dochovaný mezinárodní zápas.
Kemari se hrála způsobem, co nejdéle udržet
míč ve vzduchu. Tomu bránil míč, který měl asi 20
cm v průměru a byl vyroben z jelení kůže a byl
vycpán pilinami. Na hřišti, které bylo ohraničeno
stromy, se pohybovalo od 2 do 12 hráčů. Hra nebyla
ani tak soutěživá, jako spíše důstojná a obřadní,
hráči dovedně na několik dotyků udrželi míč ve
vzduchu, pak jej s pokřikem poslali dalšímu hráči.
O důstojnosti této hry svědčí i obrázek hráče tohoto
sportu.
Hra se stala velice populární v 10. - 16. století a
zmiňuje se o ní i Marco Polo; někteří tvrdí, že přinesl fotbal do Evropy, ale
fotbal, již v té době v Evropě byl.
4. Řekové, Episkiron a Harpastron.
Velmi málo je známo o řeckých míčových hrách. Jak je ale doloženo, hra
Episkyro byla hraná již před 800 lety př.n.l. Jedním ze základních pravidel bylo,
že se míč může hrát i rukama, proto někdo může namítnout, že se jednalo spíše
o rugby než o fotbal. Měla však velmi společných znaků s fotbalem, zvláště
rozměry hřiště a počet hráčů na obou stranách, kterých bylo 12. Další řeckou
míčovou hrou byl Harpastron, což ale opět v překladu znamená házenou, nebo
metanou. Míče se používali nejprve z látky a vlasů, svázané provázkem a sešité
(špatný odskok), později huštěné, z prasečího měchýře, obalené prasečí nebo
jelení kůží.
-3-
5. Římané a Harpastum.
Římané po podmanění Řecka,
někdy v letech 140 př.n.l., převzali hry
Episkyro a Harpastron a vypracoval je do
hry zvané Harpastum. Hra to byla ve stylu
rugby (mohli jste používat ruce a nohy) a
používal ji Julius Caesar a jeho generálové
jako formu branné výchovy vojáků,
s cílem zlepšit fyzickou kondici římské
armády zábavnou formou. Míč byl asi 20
cm veliký a byl šitý z kůže vyplněný
zvířecími chlupy. Málo je známo
z pravidel, ale my víme, že hřiště bylo
obdélníkového tvaru, počty hráčů se velmi
liší. Cílem bylo dopravit míč jakýmkoliv
způsobem za soupeřovu pomezní čáru.
Hra to byla neuvěřitelně rychlá a tvrdá a bylo dovoleno i faulovat. Během
expanze Říma se tato hra dostala i na britské ostrovy, kde se velice ujala.
6. Indiáni a Pasuckuakohowog
Záznamy dokládají, že původní indiáni hráli fotbal nebo
Pasuckaukohowog od roku přibližně 1620. Ač je velmi pravděpodobné, že oni
jej hráli i mnohem dříve. Slovo Pasuckuakohowog vlastně znamená
„Shromažďují se ke hře míče nohou“.
Tyto hry nebyly velmi hezké a byly neuvěřitelně násilné. Stalo se často,
že hráči odešli s polámanými kostmi a jinými vážnými zraněními. Ve
skutečnosti hra to byla téměř válka, až s 500 hráči na každé straně.
7. Aztekové a Tlachtli
Tlachtli byla hra Aztéků a tvrdí se, že je až 3000 let stará. Tato hra bývala
spíše směsicí basketbalu, volejbalu a fotbalu. I když jedno z pravidel bylo, že
hráči nesměli hrát rukama, nicméně mohli používat hlavu, lokty, nohy nebo
boky. Ruiny téměř každého historického města zahrnují obezděný dvůr pro
posvátnou hru Tlachtli. Dvory byly často blízko chrámů, které posilovaly
duchovní vlastnosti hry. Tlatchi byl popisovaný jako divácký sport, astrologické
studium a politický zápas najednou. Smysl pro astrologii vychází ze skutečnosti,
-4-
že Aztékové a zvláště kněží věřili, že pohyb gumového míče během hry
symbolizoval budoucí cestu slunce. Tato hra se hrála v uzavřených dvorech
obklopených fanoušky, na
konci každé strany byl
kamenný kruh, podobný
basketbalovému koši, ve
výšce 3 m nad zemí, o díře
v průměru 30 cm. Hra
znamenala přehrávání míče
ze strany na stranu, aniž by
míč dopadl na zem, hrozila
ztráta, jako v odbíjené. Za
zásah nepovolenou části
těla byl bod pro soupeře.
Nicméně hlavním cílem
bylo dopravit míč do kamenného kruhu. Tým, který to udělal první zvítězil, bez
ohledu na počet bodů ze hry. Hráči měli chrániče kolen a helmy, ale to je
chránilo pouze v případě vítězství, protože poražený tým skončil jako oběť
bohům.
8. Italové a Calcio
Historie Calcia se traduje k 16. století, nicméně kořeny Calcia mohou být
nalezeny v římské hře Harpastum.
Nejslavnější zápas této hry se odehrál 17. února 1530 v Piazza Santa
Croce v Florencii. Ačkoliv v té době celé město Florencie bylo v obležení, lid
Florencie byl odhodlán proběhnout se hrou, aby dodržoval tradici hraní během
karnevalu v únoru a
projevil opovržení k
napadnutí města.
Hra Calcio byla
podobná k rugby a
hodně násilnější než
dnešní fotbal. Mladí
lidé výjimečné síly,
někdy i aristokrati,
hráli tuto hru při
slavnostních
příležitostech.
Hra
samotná zahrnovala
skupiny
po
27
-5-
hráčích, kteří mohli používat jak nohy, tak i ruce k odehrání míče. Zápasy byly
obecně hrány na náměstích hlavních měst. Cílem bylo donesení míče do
určeného pole, za koncovou čárou soupeře. Jedno z pravidel bylo, že míč se
nepřestával pohybovat, jinak byla přerušená hra. Calcio byla v Itálii neuvěřitelně
populární hra a její vliv dokonce zasahoval až do Vatikánu, kde papeži jako
Clement VII, Leo IX a Urban VIII, byli ke hře příležitostně zváni. V roce 1580
Giovanni Bardi, vydal první soubor pravidel pro hru Calcio, přibližně tři sta
roků před pravidly fotbalu moderního. Calcio se už v Itálii nehraje, s výjimkou
festivalu června ve Florencii, kde jsou zápasy jakousi dodnes uznávanou tradicí.
9. Francie a Choule nebo Soule
Římané přinesli Harpastum do Francie někdy roku 50 př.n.l. Francouzi
hru převzali a vytvořili vlastní verzi této hry pod názvem Choule nebo Soule.
Šlechta hru nazývala „La Soule“ obyčejní lidé „La Choule“. Počátky této hry se
tradují do 12. století. Hra byla hrávaná o nedělích, až do západu slunce a hřiště
měnilo svou délku. Mohlo být velikostí dvou ulic, ale také dvou měst. Hra
začala vyhozením míče do vzduchu, což mělo představovat slunce.
Cílem hry bylo vstřelit branku, tou mohlo být cokoliv - strom, zeď nebo i potok.
Míč byl poměrně těžký a vyroben ze sešité kůže a byl vycpán další kůží a
otrubami. Tuto hru hrály většinou mezi sebou dvě vesnice, někdy i stovky hráčů
proti sobě. Hra byla velice tvrdá a násilná. Násilnosti dosáhly takové míry, že
hru musel v roce 1319 zakázat král Filip V. Nicméně, přesto, že hru zakázal i
král Karel V. v roce 1388, nebránilo nic tomu, aby se hrávala i nadále.
10. Anglie - středověk.
Italové uvádějí, že fotbal se hrál v Anglii díky vojínům římských legií už
za Julia Ceasara. V Londýně se na Tower Hill utkala místní vojenská posádka s
posádkou ze St. Albans. Jiná zpráva z Anglie z roku 211 hovoří o občanech
Derventia, později Little Chesteru, jak oslavili vítězství nad římskými legiemi
hrou s míčem, který kopali k městským hradbám.
Fotbal však v Anglii vzkvétal až v 8. století jako oblíbená hra davu, bez
nějakých zvláštních pravidel, hrával se rukama i nohama, na různých plochách,
v ulicích mezi bránami měst, mezi vesnicemi apod. S fotbalem však přišlo i
řádění davu - Biskup z Exeteru si v roce 1287 stěžoval starostovi, že hraní před
katedrálou ruší bohoslužby a rozbíjejí se přitom okna. Obyvatelé Londýna v
roce 1314 sepsali supliku královskému dvoru, aby se s divokými míčovými
hrami skončilo. Král Edward II. žádosti vyhověl. V archivu Anglické fotbalové
-6-
asociace (FA) je uložena listina, v níž se píše: "Jelikož je ve městě veliký hluk
způsobený srocováním při velkém, z čehož může povstat mnoho špatností, které
Bůh zapovídá, rozkazujeme a zapovídáme jménem královským pro budoucnost
pořádání takových zápasů ve městě pod trestem vězení." Zákaz zřejmě příliš
nezabral. V roce 1331 Edward III. nepovolil hrát v ulicích kolem Westminsteru,
neboť tím byla rušena zasedání parlamentu. Královským nařízením, z roku
1348, mohlo být porušení zákazu
hrát fotbal potrestáno vězením. V
roce 1364 se fotbal zakazoval
kněžím. S letopočtem 1496 je
spojeno královské nařízení, podle
něhož se fotbal nepovoloval
řemeslníkům, dělníkům a sluhům,
což souviselo se snahou o vyšší
produktivitu práce v počátcích
rozvoje kapitalistické výroby. Přesto
se vyznavači sportu nevzdávali. Zápasy pořádaly různé řemeslnické cechy, které
se staraly i o ceny pro úspěšné celky. Například londýnský pivovarnický cech
uskutečnil podle záznamu z roku 1425 finanční sbírku, z níž byli hráčům při
jisté církevní slavnosti vyplaceny peníze po zápase. Fotbal nenacházel
pochopení ani na anglických univerzitách. Jako první přišel zákaz v roce 1555 v
Oxfordu, stejné opatření bylo přijato roku 1571 v Cambridgi. Ale vždycky
nebylo jen špatně. Na přelomu 16. a 17. století prožíval fotbal v Anglii dokonce
přechodný rozmach. První doklad o fotbalu je tištěný arch z Edinburghu, s
datem 1672 - 1673.
11. Anglie - první soutěže
Na začátku 19. století nic nenasvědčovalo tomu, že by měl fotbal před
sebou nadějnou budoucnost. Rozmach průmyslové revoluce v Anglii této lidové
hře ani trochu nepřál. Oživení přinesla v Anglii až další desetiletí první poloviny
19. století. Zásluhu na tom neměli ani příslušníci vyšších vrstev, ani prostí lidé,
ale studenti na středních soukromých školách; pedagogové se zvýšeného zájmu
mládeže o hry a pohyb v přírodě chytli. Viděli v tom menší zlo, než jaké
přinášel život v kuřáckých a pijáckých partách, v nichž především aristokratická
mládež utápěla svůj volný čas. Hra se tedy začala rozvíjet na jednotlivých
školách, ovšem každá škola měla svá pravidla. Zejména hra ve škole v Rugby
byla nejvíce specifická, že se rozvinula v jiný druh sportu, pojmenovaný podle
místa vzniku. Nejznámější z prvních pravidel vytvořil v roce 1862
uppinghamský rektor J. C. Thring. Jsou to vůbec nejstarší dochovaná pravidla
fotbalu. Ve srovnání s těmi současnými byla stručná a jednoduchá.
-7-
Rok po vydání těchto pravidel, přesně 26. října 1863, se v londýnském
restaurantu Freemason's Tavern, sešli zástupci jedenácti anglických klubů, kteří
byli zajedno, že je nutno jednak sjednotit fotbalová pravidla, jednak ustavit
spolek, jenž by organizoval fotbalové zápasy a soutěže. Proto založili první
fotbalovou organizaci na světě: The Football Association. Za nejstarší klub na
světě je považován Sheffield FC, založený 24. října 1857. Prvním klubem, který
se věnoval pouze fotbalu, byl Forest Football Club, založený o dva roky později
ve Snaresbrocku v Epping Forest. Následoval roku 1862 Crystal Palace z jižního
Londýna a Notts County z Nottighamu, v roce 1863 Barnes z jihozápadního
Londýna, Civil Service Londýn a Stoke City.
Anglický pohár, v originále The Football Association Challenge Cup,
první fotbalová soutěž na světě, byl založen 16. října 1871 a následujícího roku
proběhl jeho úvodní ročník.
Přihlásilo se do něj patnáct mužstev
- čtrnáct anglických a jedno ze
Skotska: Barnes, Civil Service,
Crystal Palace, Clapham Rovers,
Donnigton School, Hampstead
Heathens,
Harrow
Chequers,
Hitchin,
Maidenhead,
Great
Marlow, Reigate Priory, Royal
Engineers, Upton Park, Wanderers a
Queen`s Park (Glasgow). V prvním
ročníku bylo sehráno třináct zápasů.
Ve finále, které proběhlo před návštěvou dvou tisíc diváků na hřišti Kennigton
Oval, zvítězilo mužstvo Wanderers nad Royalem Engineers 1:0.
V hotelu Royal v Manchesteru zasedli 17. dubna 1888 zástupci Aston
Villy, Notts County, Blacburnu Rovers, Burnley, Wolverhamptonu Wanderers,
Stoke City a West Bromwich Albionu. Dohodli se, že první ligovou soutěž,
kterou si budou kluby samy řídit prostřednictvím společné organizace, pod
názvem The Association Football Union, zahájí hned v září téhož roku za účasti
dvanácti klubů. Kromě zakladatelů, se v prvním ročníku objevila ještě mužstva
Bolton Wanderers, Preston North End, Derby County, Everton a Accrington
Stanley. Prvním mistrem Anglie se v roce 1889 stal Preston North End.
12. Závěr.
Fotbal začal posléze expandovat. Po založení anglické asociace, došlo
k založení skotské asociace (1873), waleské asociace (1875) a irské asociace
(1880). Pak se fotbal začal šířit i mimo ostrovy. Po Nizozemsku a Dánsku v roce
1889 to byl Nový Zéland (1891), Argentina (1893), Chile (1895), Švýcarsko,
-8-
Belgie (1895), Itálie (1898), Německo, Uruguay (oba v roce 1900), Maďarsko
(1901) a Finsko (1907). Český svaz footbalový byl založen 19. října 1901
v pražské restauraci U zlaté váhy. V roce 1904 byla založena mezinárodní
fotbalová federace - FIFA. Český fotbal byl přijat v roce 1906 za provizorního
člena, 20. května 1907 v Amsterodamu dokonce za stálého. Ale ve Vídni v roce
1908 Rakušané prosadili naše vyloučení (vždyť jsme stále byli součástí
Rakousko-Uherska). Československá fotbalová asociace byla nakonec přijata do
FIFA až v roce 1923! V současnosti má FIFA 204 členů.
Zdroje:
www.expertfootball.com
www.coopfirenze.it /info/art_2898.htm
www.globeit.it/caf
www.footballnetwork.org/dev/historyoffootball
www.volny.cz/kingtom/historie fotbalu.htm
www.hattrick.cz /main.php?act=detail&id=171
-9-
Veronika Proňková, 1.ročník RVSK
Seminární práce
T E N I S
CHARAKTERISTIKA TENISU
Tenis je velmi rozšířená a oblíbená míčová hra, v níž se utkávají jednotlivci ve
dvouhře nebo dvojice ve čtyřhře. Tenis má desítky tisíc závodních a miliony
rekreačních hráčů po celém světě a je divácky velmi přitažlivý. Ke hře je zapotřebí
tenisová raketa, míček, tenisový dvorec, síť a protihráč. Úkolem tenistů je dopravit
míč pomocí rakety přes síť do pole soupeře tak, aby jej nevrátil, nebo aby mu
vrácení míče činilo co největší potíže.
Hráči tenisu mohou být jakéhokoliv věku, výšky, váhy či pohlaví. Avšak na
profesionální úrovni hrají muži a ženy zvlášť, výjimku však tvoří turnaje, kde proti
sobě ve čtyřhře nastoupí muž a žena na každé straně. Této čtyřhře se říká "mix".
Tenisová utkání se mohou odehrávat na venkovních dvorcích nebo v krytých halách.
Povrchů, na nichž lze hrát, je více – např. antuka, uměla tráva – jsou pro ně však
stanovena přesná pravidla.
Tenis je rozšířen ve dvou formách – jako závodní hra a jako prostředek aktivního
odpočinku. Ve druhém případě je tenis spíče společenskou záležitostí, člověk ho
může provozovat od prvních školních let až do pozdního věku a riziko úrazu je
minimální. Vrcholový tenis je však značně náročný, vyžaduje od hráčů vysokou
úroveň řady pohybových i morálních schopností. Mezi nejdůležitější pohybové
schopnosti patří jemná nervosvalová koordinace hrající paže, která zajišťuje
optimální úderovou techniku a včasnost zásahu míče, výbušná a dynamická síla
potřebná např. při startu k míči, skoku či výpadu při volejích, rychlost pohybu,
2
rychlosti motorické reakce atd. Morální schopnosti, které by tenistovi neměly
chybět, jsou např. cílevědomost, samostatnost, rozhodnost, píle, vytrvalost,
bojovnost, sebeovládání.
Tenis se se svou tepovou frekvencí, která činí 143 tepů/min., řadí mezi sportovní
odvětví se střední intenzitou zátěže, činnost hráče v utkání má především aerobní
charakter.
PRAVIDLA A SYSTEMATIKA TENISU
Samotná hra začíná podáním, které se provádí ze základní čáry. Hráč, který podává
si rukou nadhodí míček a udeří ho raketou dříve než dopadne na zem. Míč bývá
udeřován většinou nad hlavou. Tento míček musí umístit v případě, že podává zprava,
do levého soupeřova pole pro padání, v případě, že podává zleva, je tomu samozřejmě
naopak. V případě chybného podání má podávající opravné druhé podání. Poté co bylo
provedeno dobré podání, soupeř musí míč vrátit, a to vždy po jednom odskoku od
země. Poté se hráči střídají v úderech, dokud jeden nestihne nebo správně
neodehraje míček, či se dopustí jiného přestupku (trefí síť, dotkne se tělem míčku,
zahraje tzv. dvojdotek, atd). Změna podání nastává při získání hry pro jednoho z
hráčů. Pokud nechceme ztrácet body, musí míček přeletět síť a dopadnout do
soupeřova pole.
Získá-li hráč bod, je stav 15:0, získá-li druhý je stav 30:0, získá-li třetí je stav
40:0, získá-li čtvrtý bod vyhrává hru. Pokud je stav 40:40 (tzv. shoda), nejbližší bod
se počítá jako výhoda pro toho hráče, který jej získal. Získá-li týž hráč následující
bod, vyhrává hru, když jej nezíská je opět shoda. Ženy hrají zápas vždy na dvě
3
vítězné sady, muži mohou hrát rovněž na dvě, v některých případech však také na
tři, to záleží na turnaji a jeho organizátorovi. Hráč, který první získá 6 her, získává
1 sadu (např. 6:2). Je-li stav nerozhodný 6:6, hraje se tzv. tiebreak, což je zkrácená
hra, ve které se nepočítá standardně po 15, nýbrž bod po bodu, dokud jeden ze
soupeřů nezíská 7 bodů. Aby jeden ze soupeřů však vyhrál, je nutné, aby měl o dva
body více než soupeř, je-li tedy stav nerozhodný 6:6, pokračuje se i po získání
sedmého bodu. Cílem hry je získat požadovaný počet sad dříve než soupeř.
Nejčastější chyby ve hře
Toto jsou nejčastěji se objevující chyby při hře, při kterých soupeř získává bod.
•
hráč trefí síť
•
hráč se netrefí do soupeřova pole - tzv. "aut"
•
hráč zahraje tělem
•
míček dopadne dvakrát na zem, dříve než ho hráč odehraje
•
druhé podání nedopadlo do čtverce pro podání nebo nepřeletělo síť
•
hráč zahraje tzv. dvojdotek - při úderu se míček dvakrát dotkne rakety
•
hráč se dotkne míčkem stropu (v případě že se hraje v hale)
Herní systémy:
Názvy herních systému ve dvouhře a čtyřhře vycházejí z činnosti hráče, kterou
tento hráč v utkání převážně vykonává. Vzhledem k této skutečnosti je možno ve
dvouhře i čtyřhře rozlišit systém hry založený na činnosti hráče:
-
u základní čáry
-
u sítě
-
u základní čáry i u sítě (celodvorcový systém)
4
TENISOVÉ DISCIPLÍNY
V tenise rozlišujeme těchto pět disciplín:
-
dvouhra muži
-
dvouhra ženy
-
čtyřhra muži
-
čtyřhra ženy
-
čtyřhra mix – jeden muž a jedna žena
HISTORIE TENISU
Obecně se soudí, že tenis si poprvé zahráli francouzští mnichové již někdy
ve 12. století. K odpalování míčku používali vlastní dlaně, které nahradily rukavice,
později rukavice s prsty spojenými síťkou a nakonec i dřevěné pálky. První zmínky o
této hře pocházejí až ze třináctého století. Tenis byl v té době oblíbenou hrou
francouzských mnichů, kteří si jím krátili dlouhý čas v klášterech. Tato zábava byla
tak rozšířená, že papež, který se domníval, že mniši mají jiné poslání než se bavit
hrou s míčky, tento sport v klášterech zakázal. Hra se však z klášterů stačila
rozšířit do francouzských šlechtických kruhů, kde získala velkou oblibu, a šířila se
dál přes moře do Anglie. Jejím vášnivým vyznavačem byl Jindřich VIII., který ji
hrával se svými přáteli v paláci Hampton Court. Tak se zrodil skutečný - královský
tenis.
5
Roku 1592 byla v Paříži zaznamenána pravidla francouzské hry paume. Angličan
Walter Clopton Wingfield se nechal těmito pravidly inspirovat a roku 1874 si
v Londýně zaregistroval patent na vybavení a pravidla venkovního tenisu. Během
následujícího roku se jeho pravidla prodala do Ruska, Indie, Číny a Kanady.
HŘÍŠTĚ
Tenisový kurt je dlouhý 23,77 m a široký 8,23 m. Kurt je uprostřed rozdělen sítí
zavěšenou ve výšce 0,914 m (měřeno uprostřed), na okraji kurtu má síť výšku 1,07 m.
Dále je rozdíl v kurtu pro čtyřhru a pro dvouhru. Ve čtyřhře je pro hru využíváno
postraní rozšíření kurtu.
VYBAVENÍ
Tenisové míče:
V dobách začátků tenisu, tedy ve 13. století byly tenisové míčky mnohem menší než
dnešní. Byly sešity z drobných
kůžiček a plnily se čímkoliv. Pro
tenisové míčky byla teprve v
polovině osmnáctého století
zavedena jednotná norma, jak
mají vypadat.
Základ tvořil menší kámen
obalený zvířecí srstí nebo látkou, který se vložil do vlněného obalu. Podobnými míčky
se dodnes hraje na speciálních turnajích v Anglii.
6
V polovině devatenáctého století se objevují míčky dnešního typu. Dnešní míčky jsou
uvnitř duté, musí mít vnější povrch všude stejný, sestávající z látkového potahu a
musí mít žlutou barvu. Má-li švy, musí být bez stehů. Mají rozměry 6,4 až 6,7
centimetru a váží 57 až 59 gramů. Mezinárodní tenisová federace nyní právě
rozhoduje, zda budou na mezinárodní turnaje zavedeny míčky větších rozměrů,
které by létaly pomaleji, protože rychlost dnešních servisů je příliš velká. Správný
míč by měl mít odskok vyšší než 1,35 m a nižší než 1,47 m, pustí-li se volně na
betonový podklad z výše 2,54 m.
Tenisová raketa
Tenisová raketa musí být rovná a tvoří ji struny střídavě propletené nebo svázané a
připojené k rámu rakety. Celková délka rakety nesmí být větší než 73,66 cm. Rám
rakety nesmí mít celkovou šířku větší než 31,75 cm. Plocha výpletu nesmí mít
celkovou délku větší než 39,37 cm a celkovou šířku větší než 29,21 cm.
Rakety, které se začaly blížit těm dnešním, se objevily v Itálii ve 14. století - jejich
dřevěný rám byl vypleten napjatými zvířecími střívky. O 200 let později už se
rakety s dlouhým držadlem a oválnou úderovou plochou těšily širšímu zájmu u
zámožnějších obyvatel, kteří hráli tenis přes síť v interiérech.
V roce 1675 přišel hráč Mitelli z Bologne s jednou z
mála z výraznějších inovací: vést výplet otvory v rámu rakety a obalit držadlo rakety
kůží. Celé následující století se dřevěné rakety vylepšovaly, ke slovu přišly lepší
struny a laminování. Nevýhodou dřevěných raket byla ovšem váha.
7
Již na počátku vzniku samotné hry se na výrobu raket ojediněle používalo železo. Ve
20-tých a 30-tých letech 20. století si jistou popularitu získala odolná ocelová
raketa Dayton, tehdy vypletená také ocelovými strunami. Přelomem se stal však rok
1960. 30. března si v Paříži Jean René
Lacoste, vítěz sedmi titulů Grand
Slamu, který vyhrál šestkrát po sobě
Davisův pohár, podal u patentového
úřadu přihlášku na kovovou raketu s
otevřeným krkem určenou pro „lawn
tennis and similar games“, která měla
být lehká a vyvážená. Právě jeho myšlenka nejvýrazněji změnila historii tenisového
vybavení.
Po dvou letech, během nichž Lacoste prodával první
série svých raket ve Francii, se spojil s vynikajícím
hráčem Tony Trabertem, který tehdy pracoval jako
konzultant pro firmu Wilson, která koupila od
Lacosta patent a rozjela výrobu. Raketa, nazvaná T2000, měla pochromovaný rám,
ocelový drát pro uchycení výpletu a aerodynamický design. Největším propagátorem
T2000 se stal Jimmy Connors, který s ní v roce 1974 vyhrál Wimbledon, Australian
Open a U.S.Open a většinu ze svým celkem 109 titulů.
Přes různá vylepšení, které se projevily v nových modelech T3000 a T5000, byly na
přelomu 70-tých a 80-tých let dny kovových raket sečteny. Objevily se nové, lehčí a
silnější materiály – grafit, fiberglass, boron, magnesium a kompozitní materiály. Již
v roce 1968 vyhrál Arthur Ashe s hliníkovou raketou Head přezdívanou „sněžnice“
8
US Open. V roce 1976 přišel s dalším technickým průlomem Howard Head, když pro
Prince vytvořil revoluční kompozitní raketu s výjimečně velkou hlavou (oversize) a
velkou úderovou plochou. To byl začátek raket s větší hlavou a tužšími a širšími rámy.
Hráči začali hrát rychleji a tvrději. K nejslavnějším zástupcům grafitových raket
patří Dunlop Max 200G, se kterou hrál v osmdesátých letech jak John McEnroe, tak
Steffi Grafová. Raketa vážila pouhých 34 dekagramů. Dnes se hraje i s raketami
bezmála o polovinu lehčími díky keramickým materiálům, skleněné vatě a titanu,
zpravidla v kombinaci s grafitem. Od přelomu devadesátých let se rakety vylepšily
také tím, že rám jejich úderové plochy zesílil. Dnešní rakety odpalují míček
rychlostmi blížícími se dvěma stům čtyřiceti kilometrům v hodině. Někteří ze
slavných hráčů tenisové minulosti soudí, že s moderními raketami se devadesát
procent turnajů odehraje pouze na základní čáře a z kurtů mizí agresivní pohybová
hra - nikdo na kurtech už neriskuje a nebere míč za letu. Avšak názory současných
profesionálů se s tímto neztotožňují a jejich úsudek je, že právě tento styl přiblížil
tenis hráčům ženského pohlaví a že dnešní mistryně vděčí za svůj úspěch právě
jemu.
V souvislosti s vývojem tenisových raket musím zmínit kontroverzní novinku, která
vzrušila tenisovou veřejnost v roce 1977. V roce, kdy Wimbledon slavil své 100 výročí
se objevily také dvoustrunné nebo také „spaghetti“ rakety. Podstatou této radikální
vyplétací techniky byly dvě sady dlouhých strun, mezi které byly vypleteno pět až šest
řad strun krátkých a napnutých pomocí rybářského vlasce. Ačkoliv byly takové rakety
vypleteny na velmi malé napětí, vytvářely tzv. trampolínový efekt. Míč pronikal až na
druhou vrstvu strun a byl vymršťován zpět. Druhá vrstva strun zároveň udílela míči
velmi silnou rotaci. Tak mohli hráči hrát ze základní čáry velmi tvrdé údery a zároveň
je udržet ve hře. Pamětníci vyprávějí, že hrát proti hráči s takovou raketou bylo
9
nesnesitelné, protože ač samotný let míče byl nezajímavý a běžný, nebylo téměř možné
odhadnout jeho odskok. S účinností od 2. října 1977 Mezinárodní tenisová federace
(ITF) dočasně zakázala užívaní dvoustrunných raket s odvoláním na studii Univerzity v
Brunswicku, která dokazovala, že každý úder je fakticky dvojdotek a je tudíž v
rozporu s pravidlu tenisu. Zákaz vstoupil v platnost definitivně v červnu 1978.
Výrobci tenisových raket
Mezi nejznámější a nejčastěji používané
výrobce tenisových raket, a to jak mezi
rekreačními hráči tenisu, tak mezi
předními hráči světových žebříčků,
patří firmy Wilson, Babolat, Prince, Yonex a další.
TURNAJE A SOUTĚŽE
Slavných turnajů minulosti i současnosti je mnoho, avšak za zmínku stojí série čtyř
velkých národních turnajů, jejíž značka nese jméno "The Grand Slams" a které jsou
pro většinu tenistů ty z nejprestižnějších. Mezi tyto prestižní turnaje se řadí:
Wimbledon
-
nejstarší a nejprestižnější tenisový turnaj,
hraje se od roku 1877 v Londýně. Turnaj
se koná každoročně na přelomu června
a července a je proslaven častým
přerušováním zápasů kvůli dešťům. Ač jsou
Britové na tento turnaj velmi pyšní, smutným faktem pro ně je, že turnaj ve
10
Wimbledonu nevyhrál od roku 1936, kdy zde zvítězil Fred Perry, žádný Brit. Poslední
britská žena, Virginie Wadeová, zvítězila v roce 1977. Britští tenisoví fanoušci
každoročně vkládají své naděje do Tima Henmana, zatím však bezúspěšně.
French Open
-
French Open, neboli Rolland Garros,
je nejmladší ze čtyř grandslamových
turnajů, hraje se od roku 1925.
Hracím povrchem je antuka. Hraje
se v každoročně na přelomu června
a května v Paříži.
Australian Open
- první mezinárodní
mistrovství v Austrálii se
konalo v roce 1905.
Turnaj se hraje
každoročně na konci
ledna v Melbourne.
US Open
- posledni Grand Slam
sezony, US Open, se
hraje každý rok na
přelomu srpna a září
v New Yorku. Centrální
dvorec, nazvaný podle
legendárního amerického
tenisty Arthura Ashe,
11
patří mezi největší
sportovní stadiony na světě, US Open se pak řadí mezi nejnavštěvovanější
sportovní akce. V roce 2003 zde zažili Američané obrovskou radost, když zde
zvítězil tenista USA Andy Roddick.
Termín "Grand Slam" je datován do roku 1933, kdy australan Jack Crawford zvítězil
ve Wimbledonu, ve Francii a v Austrálii a probojoval se do finále na US
Championships v New Yorku. Tehdy vznikla myšlenka udělovat titul "Grand Slam"
vítězům těchto čtyř významných turnajů v jednom kalendářním roce. V historii však
není mnoho tenistů, kteří tohoto titulu dosáhli. Ve dvouhře mužů to byli, Donald
Budge (1938) a Rod Laver (1962 a v roce 1969). V kategorii žen získaly tento titul,
Margaret Court (1970), Maureen Connolly (1953) a Steffi Graf (1988). Dále byl
zaveden pojem "Golden Grand Slam", což je titul jehož dosáhne jednotlivec, který v
jediném kalendářním roce zvítězil na všech čtyřech turnajích Grand Slamu a navíc
vyhrál zlatou olympijskou medaili. Toto se v roce 1988 povedlo Steffi Graf.
Ke konci každého roku se koná „Tennis Masters Cup“. Na turnaj se nominuje sedm
nejlepších hráčů v žebříčku ATP Champions Race. Osmým účastníkem se stává vítěz
jednoho ze čtyř grandslamových turnajů, který chybí v první světové sedmičce a
není v žebříčku horší než dvacátý. Pokud žádný z hráčů toto kritérium nesplňuje,
kvalifikuje se na Masters Cup osmý tenista žebříčku ATP Champions Race. Hráči
jsou rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin, nasazeni jsou dle aktuálního postavení v
žebříčku ATP Champions Race. Ve skupinách hrají systémem každý s každým na tři
tie-breakové sety. Do semifinále postupují dva nejlepší, kteří se utkají "do kříže".
Finále se hraje na tři vítězné tie-breakové sety. V roce 2005 vyhrál Masters Cup
David Nalbandian, mezi ženami zvítězila Amelie Mauresmo.
12
Nejznámějším turnajem družstev v kategorii mužů je „Davis cup“, v kategorii žen
„Fed cup“. Davis Cup je bezesporu nejprestižnější soutěží družstev a pro každého
hráče je velkou ctí reprezentovat
svou zemi v boji o Davisův pohár. ČR byla až do
letošního roku jedinou zemí, která nikdy
Davis Cup
nesestoupila ze světové skupiny, letos se jim
bohužel nepodařilo se v ní udržet.
Fed Cup
Nejznámějšími tenisovými turnaji v ČR jsou prostějovský Czech Open a ATP
challenger Prague Open, který se hraje každým rokem na kurtech pražské Štvanice.
Prague Open v roce 2005, kdy na štvanických kurtech zvítězil český tenista Jan
Hernych, byl výjimečný tím, že se na Štvanici současně hrál turnaj žen, který byl
součástí WTA Tour.
VÝZNAMNÍ ZAHRANIČNÍ TENISTÉ
Arthu Ashe – první Afroameričan, který hrál za tým USA v Davisově poháru a který
vyhrál některý z největších turnajů. Jeho největšími životními úspěch jsou vítězství
dvě vítězství na Australian Open a po jednom vítězství ve Wimbledonu, na French
Open a na US Open.
13
Boris Becker –německý tenista, Vítěz Wimbledonu 1985 (nejmladší vítěz od roku
1891), 1986 a1989, US Open 1989, Davis Cup 1988, 1989, Australian Open 1991,
1996, olympijských her 1992 (ve čtyřhře s M. Stichem).
Björn Borg – švédský tenista, vítěz Wimbledonu v letech 1976-80, French Open
1974, 1975, 1978-81, Davis Cupu 1975 (ve finále Švédsko porazilo Československo).
Na US Open prohrál šestkrát ve finále.
Jimmy Connors – americký tenista, vítěz Australian Open, dvojnásobný vítěz
Wimbledonu a pětinásobný vítěz US Open. Vítězství na US Open vybojoval na třech
různých površích a ještě ve věku 39 let se probojoval až do semifinále.
John McEnroe – americký tenista, 4x zvítězil na US Open, 3x ve Wimbledonu,
pětinásobný vítěz Davis Cupu. Proslavil se též svou výbušnou povahou na kurtu a
častými hádkami s rozhodčími.
Andre Agassi – americký tenista, vítěz Wimbledonu, 2x US Open, 4x Australian
Open, French Open a OH 1996. V letošním roce se ve svých 35 letech probojoval do
finále US Open, kde podlehl současné světové jedničce Rogerovi Federerovi.
Andy Roddick –
americký tenista, muž s nejrychlejším
servisem na
světě (241,4km/h – během zápasu Davis Cupu
proti Stefanu
Koubkovi), vítěz US Open 2003, v současné době
nejlepší tenista USA
Roger Federer – současná světová jednička mezi muži, mluví se o něm jako o
nejlepším tenistovi všech dob. Švýcarský tenista, který získal celkem 7 titulů ve
čtyřhře a 33 titulů ve dvouhře, včetně šešti grandslamových titulů. V jeho sbírce
však stále chybí titul z pařížského Rolland Garros, stejně jako olympijská medaile.
Chris Evert – americká tenistka, která zvítězila 3x ve Wimbledonu, 7x na French
Open, 6x na US Open 6x a 2x na Australian Open.
14
Billie Jean King – americká tenistka, která získala za svou kariéru 31
grandslamových titulů. V roce 1967 se stala první hráčkou od roku 1939, která
vyhrála dvojhru, čtyřhru i mix na Wimbledonu i US Open. Proslavila se svým bojem
za zlepšení postavení žen ve sportu.
Steffi Graf - vyhrála 22 velkých turnajů včetně sedmi vítězství na Wimbledonu.
V roce 1988 dosáhla Grand Slamu, vítězství na všech 4 největších turnajích - US
Open, Australian Open French Open a Wimbledonu. Svůj úspěch navíc podtrhla
vítězstvím na olympijských hrách téhož roku a tudíž ziskem Golden Grand Slamu.
Venus Williams - dominovala ženskému tenisu v roce 2000, kdy získala vítězství ve
dvouhře na Wimledonu, US Open a olympijských hrách v Sydney. Zároveň s tím
vyhrála Wimbledonskou i olympijskou čtyřhru se svou mladší sestrou Serenou.
V roce 2001 zopakovala své vítězství na Wimbledonu i na US Open, v jehož finále
porazila právě svou sestru Serenu. Zatím poslední vítězství na Wimbledonu získala
v roce 2005.
Lindsay Davenportová – devětadvacetiletá americká tenistka, současná světová
jednička mezi ženami.
VÝZNAMNÍ TENISTÉ ČR
Ivan Lendl – vítěz Davis Cupu 1980 s Československem. Poté přesídlil do USA.
Získal 8 velkých titulů – 3x French Open, 3x US Open, 2x Australian Open. Nikdy
nevyhrál ve Wimbledonu. Proslul svým ledovým klidem na kurtu.
Jan Kodeš - - vítěz tří grandslamových turnajů. Dvakrát vyhrál na Rolland Garros,
třetí titul získal na wimbledonské trávě. Nikdy se nezúčastnil Australian Open. V
roce 1971 dokázal v prvním kole US Open vyřadit nasazenou jedničku Johna
Newcomba.
15
Jiří Novák – nejvýše se umístil 5. na žebříčku ATP, semifinale Australian Open v
dvouhře, finále US Open ve čtyřhře s Radkem Štěpánkem, finále čtyřhry ve
Wimbledonu s Davidem Riklem. Jiří Novák je oporou daviscupového týmu ČR:
Radek Štěpánek – v současné době nejvýše postavený český tenista, vítěz 6
turnajů ATP ve čtyřhře.
Martina Navrátilová - narozena 1956 v ČR, dnes však již občanka USA.
Sedminásobná vítězka dvouhry na Wimbledonu, čtyřnásobná vítězka US Open, tři
vítězství na Australian Open a dvě výhry na French Open. Doposud také vyhrála 31
titulů ve čtyřhře na grandslamových turnajích - US Open 9x, Australian Open 8x,
French Open 7x, Wimbledon 7x. Stále se zúčastňuje turnajů ve čtyřhře a mixu.
Nicole Vaidišová – v současné době nejvýše postavená mezi ženami, ač teprve
šestnáctiletá, již dokázala vyhrát 3 turnaje WTA ve dvouhře, v roce 2005 se
probojovala do osmifinále US Open ve dvouhře
TENIS NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH
V olympijském programu byl tenis zařazen od roku 1896 až do her v roce 1924, kdy
byl vyřazen, neboť se mu nepodařilo spolehlivě prokázat amatérismus. Ženy si na
OH tenisový turnaj zahrály poprvé v roce 1900. Poté byl vyřazen, aby se roku 1988,
na OH v Soulu, opět mezi olympijské sporty vrátil.
Výherci mužské dvouhry:
Výherci ženské dvouhry:
1896 John Boland
1900 Hugh Doherty
Charlotte Cooperová
1904 Beals Wright
16
1908 Josiah Ritchie
Dorothea Chambersová
1912 Charles Winslow
Marguerite Broquedisová
1920 Louis Raymond
Suzanne Lenglenová
1924 Vincent Richards
Helen Willsová
1988 Miloslav Mečíř
Steffi Grafová
1992 Marc Rosset
Jennifer Capriatiová
1996 Andre Agassi
Lindsay Davenportová
2000 Jevgenij Kafelnikov
Venus Williamosvá
2004 Nicolas Massu
Justin Henin-Hardenne
V souvislosti s olympijským tenisovým turnajem v Athénám bych ráda připomněla
velký úspěch tehdy osmnáctiletého českého tenisty Tomáše Berdycha, kterému se
podařilo skutečná senzace – ve druhém kole porazil po třísetové bitvě prvního hráče
světového žebříčku a hlavního adepta na olympijské zlato, švýcarského tenistu
Rogera Federera. Berdych poté prohlásil, že to byl jeho životní zápas, nejlepší v
kariéře. Ve třetím kole poté porazil dalšího v žebříčku vysoce postaveného tenistu,
Španěla Tommyho Robreda. Olympijské medaile se však bohužel nedočkal, jeho
úspěšnou cestu turnajem zastavil americký tenista Taylor Dent.
LITERATURA A ZDROJE
Olympijské hry: Od Athén k Athénám 1896 – 2004, SNC L´Équipe 2003, autorský
kolektiv vedl Gérard Ejnés, zpracovali Gérard Schaller, Pierre-Marie Descamps,
Serge Laget a Raoul Dufourcq
Časopis Tenis: ročníky 2003 – 2005
www.sportovnipravidla.cz
www.cztenis.cz
http://sportovci.cz
17
Seminární práce
Pétanque
Osnova:
1) Historie I
a) Malá Asie
b) Egypt
c) Řecko
d) Řím
2) Historie II
a) Félix Rofritsch
b) Jules le Noir
3) Pravidla I
a) Hřiště
b) Nářadí
4) Pravidla II
a) Umísťování
b) Hody
5) „Fany“
a) Vysvětlení pojmu
b) Historie „Fany“
6) Světová organizace
a) Mezinárodní federace
b) Světové šampionáty
7) Pétanque v ČR
a) Česká asociace
b) Top three
8) Odkazy
Zpracoval: Jan Šmíd
Historie I
Pétanque je hra, která má svůj moderní původ ve francouzském středomoří. Její
počátky lze však vystopovat až do starověku.
Při vykopávkách v neolitické osadě Catal Hojuk v Turecku byla nalezeny kamenné
koule datované 9 000 let př. Kr. Neexistuje přímý důkaz, že by tyto koule požívány při hře. Je
mnohem pravděpodobnější, že v napjaté době, jenž tehdy v Malé Asii panovala, byly
používány spíše v boji.
Do roku 5 000 př. Kr. je datován nalezený egyptský sarkofág, v němž byl nalezen
dospělý muž a několik kamenných koulí. U tohoto objevu by se již hra zdá být
pravděpodobnější.
O několik tisíc let později, v době starověkého Řecka, se s kamennými koulemi
setkáváme znovu. Tehdy ovšem nešlo o hru s nějakými pevnými pravidly. Podstatou bylo
hodit kouli co nejdále. Už Hippokrates o tom hovořil jako vhodném cvičení pro rozvoj těla a
úsudku.
Římané, věrni tradici, převzali tuto hru od Řeků jen s drobnou obměnou – přidali
pevný bod, metu. Cílem pak bylo strefit se hozenou koulí přímo do mety, či kouli umístit co
nejblíže cíli. Historické prameny tuto hru zmiňují z období kolem roku 600 př. Kr. Tehdy se
hrála zejména v římské provincii Massilia
(dnešní Marseille) a v severní Itálii.
Popularita hry nejen přetrvávala až
do středověku, ale její obliba stále
narůstala.
V několika kronikách XIV. století
je dokonce zmiňováno, že byla hrána na
mnoha veřejných prostranstvích dokonce
na náměstích a v ulicích.
Historie II
Pro moderní historii Pétanque jsou důležitá nejvíce dvě jména – Félix Rofritsch a Jules
le Noir.
Félix Rofritsch byl námořním kapitánem, původem z Alsaska. Později se stal
významných Marseillským obchodníkem. Proslul však zejména výrobou koulí pro koulenou –
hru, která byla typická pro celou tamní oblast, i když se pravidla ale i název lišily podle krajů
(boules, bowls, bocce, la longue…). Jeho novinkou byly dřevěné koule se
zatlučenými hřeby. Koule lépe padly do ruky a držely směr. V roce 1925
jeho firma uvedla na trh další novinku – bronzové a mosazné koule. A
v roce 1947 to byly koule vyrobené ze Švédské oceli.
Druhým mužem byl Jules le Noir, jenž je považován za tvůrce hry
Pétanque. Jules byl dlouhou dobu šampiónem ve hře la longue, později
však, kvůli automobilové nehodě (či silnému revmatismu – prameny se
rozcházejí) se již nemohl aktivně účastnit závodů, kvůli své imobilitě. Navrhl tedy pozměnit
pravidla, aby se hráč nemusel před hodem rozebíhat, ale mohl
jen pevně stát na místě a kouli odhodit na hrací plochu.
Odtud pochází i samotný název hry – pieds tanqués
(spojené nohy). Pozměněná verze hry získávala na popularitě.
V roce 1907 byla zapsána její pravidla a v roce 1910 se
uskutečnil její první šampionát.
Pravidla I
Hřiště
Pro mezinárodní a národní šampionáty jsou minimální rozměry hřiště stanoveny na
4x15 metrů, pro ostatní soutěže jsou rozměry dány po vzájemné dohodě, nejméně však 3x12
metrů. Povrch hřiště může být travnatý, písčitý či štěrkovitý.
Týmy
Proti sobě hrají vždy trojice, dvojice či jednotlivci. V případě trojice se hovoří o tzv.
umísťovači, univerzálním hráči a střelci.
Nářadí
Povolený průměr hrací koule je mezi 70,5 a 80 milimetry. Koule jsou duté, vyrobené
z ocele a váží od 680 do 800 gramů. Samotné koule se dále liší podle toho,
který hráč s nimi hraje. Například umísťovač používá koule o průměru
71–73 mm a hmotnosti 710–800 g. Jsou rýhované, protože takovým lze
udělit lepší rotaci a taktéž lépe brzdí.
Oproti tomu střelec hraje s koulemi o průměru 75–80 mm
a hmotnosti 670–710 g, které jsou zcela hladké lépe
opouštějí ruku a jsou vhodnější k odrážení koulí soupeře.
V neposlední řadě je nutné zmínit tzv. košonek (z francouzského
cochonnet - prasátko), což je dřevěná koule o průměru 25 – 35 mm, ve hře
představující metu.
Pravidla II
Z kruhu o průměru 50 cm vylosovaný hráč vhodí košonek do hřiště, vzdálenost by
měla být mezi 6–10 m. Ostatní hráči, každý vybaven dvěma koulemi, se snaží své hrací koule
dostat co nejblíže košonku. Zatímco umísťovači své koule do hřiště, jak už název napovídá,
umísťují, ostatní hráči se snaží nejen o umístění, ale i případně o vyražení soupeřových koulí
z blízkosti košonku. K tomu, v závislosti na povrchu hřiště, slouží nejrůznější typy hodů.
Například u umísťovače se jedná o koulení a jemný lob – pro povrch hladký a rovný, či
vysoký lob pro nerovný povrch a trávník. Střelec používá střelu po zemi, krátkou střelu či
carreau – střelu přímo do koule soupeře.
První kouli hází družstvo, které vhazovalo košonek. Koule náhodně zastavená divákem
nebo rozhodčím je platná tam, kde se zastaví. Pokud je zastavena hráčem, je anulována. Hráč,
který zastaví kouli úmyslně je diskvalifikován a s ním i celé družstvo z této části hry.
Ve hře pokračuje soupeř a snaží se zahrát svou kouli blíže košonku než protivník.
Pokud přiblíží hráč svou kouli blíže než soupeř, je na hodu soupeř. Pokud nepřiblíží hráč svou
kouli blíže ke košonku, hází jeho družstvo do té doby, dokud se to nepodaří.
Koule, jenž jsou nejblíže u košonku se přeměří a
body získává družstvo, jehož koule jsou nejblíže. Koule,
které jsou blíže ke košonku než soupeřovi, se sčítají a
dávají bodovou hodnotu.
„Fany“
Fany znamená, že hra končí 13:0 ve váš neprospěch. V průběhu hry jste tudíž nedali
ani jeden bod. Pokud se to stane ve Francii, budete muset políbit pozadí dívky zvané Fany.
Nejedná se o dívku živou, ale spíše o fotografii či sošku, zpravidla umístěnou vedle hřiště.
Legenda se odvolává na dívku stejného jména, která byla servírkou v kavárně GrandLemps někdy před první světovou válkou. Zákazníkům, kteří při hře utrpěli takovou výraznou
porážku, nastavila Fany tvář, aby ji pro útěchu políbili. Když však jednou prohrál i místní
starosta, jehož Fany neměla příliš v lásce, a šel si k ní pro polibek, vylezla na židli, vyhrnula
si sukni a nastavila mu svůj zadek. Starosta neztratil svou duchapřítomnost a pozadí ji políbil.
Světová organizace
Kvůli rostoucímu zájmu o hru ve světě, byla roku 1958 v Marseille založena
Mezinárodní federace hry Pétanque. V současnosti má asi 600 000 členů v 52 zemích světa,
nepočítaje v to francouzskou federaci, jenž má sama přes 300 000 členů a je jednou
z nejpočetnějších sportovních federací ve Francii..
Již o rok později – v roce 1959, byl uspořádám první světový
šampionát v Pétanque. A od té doby probíhá každoročně. Například
v posledních letech světové soutěže proběhly: 2001 – Monako, 2002 –
Grenoble, 2003 – Ženeva, 2004 – Grenoble, 2005 – Brusel.
Pétanque v ČR
Prameny se různí, kdy přesně Pétanque pronikl do Čech, ale jisté je, že teprve po roce
1989 se začal institucionalizovat. Vznikaly první spolky a kluby Pétanque a to zejména
v Praze, Brně a Ostravě.
V roce 2003 se kluby sjednotily a založily Českou asociaci pétanque klubů známou
pod zkratkovým slovem ČAPEK. Sídlí v Praze 6 a jejím současným prezidentem je p. Karel
Dohnal.
Pod záštitou asociace ČAPEK se u nás každoročně pořádají desítky soutěží v různých
věkových kategoriích od žáků, přes juniory až po seniory. Podle aktuálního žebříčku, ve stavu
k 6.11. 2005 je pořadí tří našich nejúspěšnějších závodníků toto:
Jméno
Milan
Romana
Lukáš
Příjmení
Hašek
Vokrouhlíková
Valenz
Klub
SLOPE Brno
POP Praha
Varan Karlovy Vary
Junioři
Jméno
Petr
Radek
Filip
Příjmení
Habásko
Netušil
Bayer
Klub
Aura Havlíčkův Brod
Aura Havlíčkův Brod
PC Austerlitz 1805
Odkazy
http://www.petanque.org
http://www.laboulebleue.fr
http://petanque.cstv.cz/
http://www.mineralfit.cz