evžen gбl / maďaři v česku

MAĎARSKO
EVŽEN GÁL
EVŽEN GÁL / MAĎAŘI V ČESKU
1.
V Ëesk˝ch zemÌch je nem·lo MaÔar˘, kte¯Ì zaûili n·sledujÌcÌ situaci: v urËitÈ
spoleËnosti vyjde najevo n·rodnÌ identita dotyËnÈho, naËeû zaznÌ ot·zka, z kterÈpak
Ë·sti MaÔarska je? Kdyû pak n·ö typick˝ ÑËesk˝ MaÔarì (Ëi lÈpe: MaÔar z »eska)
odpovÌ, ûe je MaÔar ze Slovenska, nejednou se doËk· konstatov·nÌ, ûe je tedy vlastnÏ
Slov·k. Bylo tomu tak p¯ed listopadem 1989 a je tomu tak bohuûel dodnes. V uËebnicÌch dÏjepisu, obËanskÈ v˝chovy a moûn· i literatury se patrnÏ û·k i p¯ed rokem
1989 mohl dozvÏdÏt o existenci poËetnÈ maÔarskÈ menöiny v »eskoslovensku, resp.
na Slovensku, o jejÌ eventu·lnÌ p¯Ìtomnosti v druhÈ Ë·sti tehdejöÌ republiky vöak uû
tÈmϯ v˘bec. D˘vodem bylo jednak to, ûe maÔarsk· menöina nemÏla do z·niku
»eskoslovenska ñ aû na kr·tkÈ obdobÌ, o kterÈm jeötÏ bude ¯eË ñ moûnost se organizovat, jednak to, ûe tak¯ÌkajÌc spadala do agendy slovensk˝ch st·tnÌch org·n˘. Vnit¯nÌ
migrace uvnit¯ »eskoslovenska nemÏla takovÈ rozmÏry, ûe by hr·la v˝znamnÏjöÌ roli
v ûivotÏ obËan˘, a o pov·leËnÈm odsunu MaÔar˘ ze Slovenska vÏtöinou do vysÌdlen˝ch Ñsudetsk˝ch oblastÌì se z Ñpochopiteln˝chì d˘vod˘ nemluvilo. Ti staröÌ samoz¯ejmÏ vÏdÏli svÈ: existovala tu i urËit· analogie Ëi chcete-li n·rodnÌ stereotyp, ûe
ÑMaÔa¯i znamenajÌ pro Slov·ky totÈû jako NÏmci pro »echyì, a argumenty pro
takov˝ stereotyp nebylo bohuûel t¯eba obtÌûnÏ hledat: siln· maÔarizace v Uhr·ch od
70. let minulÈho stoletÌ nebo ˙Ëast MaÔarska ve dvou svÏtov˝ch v·lk·ch pat¯Ì
k nejtemnÏjöÌm str·nk·m maÔarskÈ historie a snadno se mohly st·t zdrojem antipatie.
Byly tu vöak i takovÈ d˘leûitÈ rozdÌly, kv˘li kter˝m vlastnÏ v roce 1918 vznikla a po
roce 1945 se zachovala maÔarsk· menöina v »eskoslovensku.
Z·kladnÌ historick· fakta jsou n·sledujÌcÌ: po rozpadu Rakousko-uherskÈ monarchie vznik· »eskoslovensko, kterÈ vedle nejpoËetnÏjöÌ nÏmeckÈ menöiny dost·v· do
vÌnku i poËetnou menöinu maÔarskou.1 RozdÏlenÌ Uher hluboce zas·hlo MaÔarsko
nejen ekonomicky, ale i etnicky, neboù se po odtrûenÌ v˝znamnÈ Ë·sti n·roda od
mate¯skÈho st·tu ocitl kaûd˝ t¯etÌ MaÔar na ˙zemÌ jinÈho st·tu, a to p¯ev·ûnÏ
v oblastech, kterÈ jsou etnicky homogennÏ ob˝vanÈ pr·vÏ MaÔary (krom
»eskoslovenska jsou to st·ty Rumunska, Jugosl·vie, SovÏtskÈho svazu /Ukrajiny/).
Pocit ÑhistorickÈ k¯ivdyì nepochybnÏ napom·h· meziv·leËnÈ maÔarskÈ politice
prosazovat v zemi nacion·lnÌ, iredentistickÈ n·lady a sama tato politika se po
militantnÌm n·stupu Hitlera z kr·tkozrak˝ch, ekonomick˝ch i jinak pragmatick˝ch
139
MAĎARSKO
EVŽEN GÁL
MAĎARSKO
EVŽEN GÁL
d˘vod˘ p¯edh·nÌ s okolnÌmi st·ty o p¯ÌzeÚ V˘dce. MaÔarsku se nepoda¯Ì v poslednÌ
chvÌli vystoupit z v·lky a ze spojenectvÌ s nacistick˝m NÏmeckem. Po v·lce jsou
v z·sadÏ potvrzeny maÔarskÈ hranice z roku 1920 a z·hy zaËÌnajÌ jinÈ maÔarskÈ
dÏjiny, tentokr·t pod taktovkou SovÏtskÈho svazu, pod nÌû se ñ aû na Rakousko ñ
ocitnou vöechny n·stupnickÈ st·ty b˝valÈ monarchie. Pod touto taktovkou se
o minulosti nemluvÌ, respektive jen unisono, podle p¯·nÌ VelkÈho dirigenta. NovÈ
generace jsou vyko¯enÏny a svÈ st·tnÌ i n·rodnÌ identity budujÌ na m˝tech. BujÌ
historick˝ a pr·vnÌ nihilismus. NenÌ divu, ûe pov·leËn· generace uû nem· tuöenÌ
o versailleskÈ smlouvÏ, kter· nejen vymezila novÈ hranice Evropy, ale zav·zala tÈû
n·stupnickÈ st·ty zajistit z·kladnÌ menöinov· pr·va jejich vlastnÌch menöin na sv˝ch
˙zemÌch. Po roce 1989 vöechny tyto potlaËenÈ frustrace vyplavou na povrch,
v ekonomicky i spoleËensky zaostalejöÌch oblastech Evropy vznikajÌ region·lnÌ v·lky,
ale i ve vyspÏlejöÌch zemÌch sÌlÌ nacionalismus, rozdÏluje se »eskoslovensko. PrvnÌ
maÔarsk· demokraticky zvolen· vl·da koketuje se stÌny minulosti, oûivuje nacionalismus, Ë·st nejsilnÏjöÌ vl·dnÌ strany se oddÏluje od mate¯skÈ strany, a jako krajnÌ
pravice na maÔarskÈ politickÈ scÈnÏ oûivuje antisemitismus i myölenku iredentismu.
Ani »eskoslovensko nez˘stalo tohoto v˝voje uöet¯eno, aËkoli zde byla situace ñ
p¯edevöÌm po prvnÌ svÏtovÈ v·lce ñ mnohem p¯ÌznivÏjöÌ neû kdekoli jinde ve st¯edoevropsk˝ch n·stupnick˝ch st·tech. Meziv·leËnÈ »eskoslovensko bylo ekonomicky
bohat˝m st·tem s nadÏjnou demokraciÌ, kter˝ vysoce p¯evyöoval vöechny okolnÌ
zemÏ a snaûil se posÌlit historickou st·tnÌ identitu, p¯edevöÌm v n·vaznosti na dobu
p¯edbÏlohorskou. MaÔa¯i, kte¯Ì se zde ocitli, se pomÏrnÏ ˙spÏönÏ identifikovali se
zdejöÌmi pomÏry a netvo¯ili û·dnou Ñp·tou kolonu velkomaÔarsk˝ch ambicÌì. Jejich
z·kladnÌ pr·va na uûÌv·nÌ mate¯skÈho jazyka, na sebevzdÏl·v·nÌ apod. byla v z·sadÏ
dodrûov·na jak v meziv·leËnÈ, tak i pov·leËnÈ dobÏ. O jejich loajalitÏ svÏdËÌ mimo
jinÈ i fakt, ûe ani p¯ipravovan˝ pov·leËn˝ transfer Ëi v˝mÏna nenaöly u zdejöÌ poËetnÈ
menöiny na Slovensku hluböÌ odezvu. V Ëesk˝ch zemÌch, kam MaÔa¯i zaËÌnajÌ brzy
po vzniku »eskoslovenska migrovat (za pracÌ, na studia Ëi z jin˝ch osobnÌch a rodinn˝ch d˘vod˘), pak byla situace jeötÏ p¯ÌznivÏjöÌ: vÏdom· zmÏna bydliötÏ znamenala
z¯eknutÌ se kompaktnÌho menöinovÈho spoleËenstvÌ a adaptaci na jinÈ pomÏry, se
vöÌm vöudy a z vlastnÌ v˘le.
⁄hrnem tedy lze ¯Ìci, ûe n·ö typick˝ MaÔar v »ech·ch, pokud je d¯Ìve narozen,
mohl b˝t v uplynul˝ch desetiletÌch obËanem nÏkolika st·t˘, aniû kdy p¯ekroËil
hranice (kterÈkoli) svÈ vlasti Ëi aniû by si p¯·l jakoukoli zmÏnu hranic. PostavenÌ
maÔarskÈ menöiny v »esku je pak specifickÈ i v tom smyslu, ûe na rozdÌl od
bezprost¯ednÌch soused˘ MaÔarska zde maÔarsk· menöina nikde netvo¯Ì kompaktnÌ
celek, je neautochtonnÌm spoleËenstvÌm a na rozdÌl od poËetn˝ch maÔarsk˝ch menöin
v z·padnÌ EvropÏ Ëi v z·mo¯Ì nenÌ ani emigrantskou menöinou, sloûenou vÏtöinou
z emigrant˘ opouötÏjÌcÌch MaÔarsko v nÏkolika vln·ch vûdy po historick˝ch
ot¯esech. JejÌ vlastnÌ dÏjiny z nÌ ËinÌ mobilnÌ, adaptabilnÌ spoleËenstvÌ, kterÈmu je
dnes nacionalismus zcela cizÌ. NenÌ zde nucena uchylovat se kv˘li represÌm Ëi
jakÈkoli diktatu¯e k n·rodnÌ segregaci. Na rozdÌl od z·padnÌ emigrace si p¯edevöÌm
mladöÌ generace uchovala ñ v d˘sledku nepomÏrnÏ liber·lnÏjöÌho k·d·rovskÈho
MaÔarska, neû jak˝m bylo Hus·kovo rigidnÌ »eskoslovensko ñ ponÏkud vÏtöÌ iluze
o svÈm n·rodÏ neû ti, kte¯Ì se v minulosti rozhodli MaÔarsko opustit.
140
141
2.
Aû budou jednou komplexnÏji seps·ny dÏjiny MaÔar˘ v »ech·ch,2 nepochybnÏ se
v nich najdou ËetnÈ zajÌmavosti od dob nejstaröÌch aû dodnes. Nebude zde chybÏt
cesta sv. VojtÏcha do Uher v roce 995, maÔarötÌ studenti na KarlovÏ univerzitÏ, Tom·ö
a Valent˝n, kte¯Ì inspirov·ni husitsk˝m uËenÌm p¯ekl·dali PÌsmo svatÈ do maÔarötiny,
cesty Ëesk˝ch humanist˘ na budÌnsk˝ kr·lovsk˝ dv˘r, kde Maty·ö KorvÌn vybudoval
v˝znamnÈ kulturnÌ centrum tehdejöÌ Evropy, vztah Jana ¡mose KomenskÈho k MaÔar˘m a postoj reformovanÈ cÌrkve maÔarskÈ, kter· po ToleranËnÌm patentu pom·hala tuto cÌrkev v »ech·ch znovu vybudovat. Nem˘ûe chybÏt ani spojenec Ëesk˝ch
stav˘ G·bor Bethlen Ëi Ferenc R·kÛczi II., kter˝ delöÌ dobu pob˝val v Praze i v Jind¯ichovÏ Hradci atd., abych vyjmenoval alespoÚ ty nejzn·mÏjöÌ skuteËnosti. Vöechny
jmenovanÈ osobnosti i s nimi souvisejÌcÌ ud·losti vöak m˘ûeme na tomto mÌstÏ
ponechat historik˘m Ëi badatel˘m kontaktologie; jakkoli jsou totiû pro pozdÏjöÌ utv·¯enÌ vztah˘ maÔarskÈ menöiny k »ech˘m, resp. k Ëesk˝m zemÌm d˘leûitÈ, v tÏchto
p¯Ìpadech nelze mluvit o existenci maÔarskÈ menöiny v »ech·ch. NenÌ snad od vÏci
pr·vÏ na tomto mÌstÏ d˘raznÏji p¯ipomenout, ûe n·rod jako st·totvorn˝ pojem zaËal
hr·t mimo¯·dnÏ d˘leûitou roli aû koncem 18. a zaË·tkem 19. stoletÌ. PromÌtat naöe
dneönÌ ch·p·nÌ st·tnosti, n·rodnÌ svÈbytnosti Ëi obËanskÈ a politickÈ p¯Ìsluönosti do
dob d·vn˝ch by tedy bylo nejen ˙smÏvnou naivitou, ale i nebezpeËn˝m politick˝m
hazardem. O z·rodcÌch p¯Ìtomnosti maÔarskÈ menöiny v »esku ñ jak uû bylo v˝öe
zmÌnÏno ñ lze proto mluvit teprve od obdobÌ vzniku »eskoslovenskÈ republiky, kdy
novÏ vznikl˝ st·t dostal do vÌnku zhruba 700 tisÌc MaÔar˘ se vöÌm, co je s tÌm
p¯irozenÏ spojeno, tj. s v˝hodami, kterÈ z pokojnÈ koexistence kultur vypl˝vajÌ, ale
i s riziky, kter· kup¯Ìkladu pr·vÏ v »eskoslovensku vedla aû k Mnichovu.
Je nepochybnÈ, ûe s problÈmem maÔarskÈ menöiny se ve svÈ kaûdodennÌ politickÈ
Ëi spoleËenskÈ praxi po celou dobu existence »eskoslovenska setk·vala p¯edevöÌm
slovensk· Ë·st republiky, pravda je vöak i to, ûe st·t v podstatÏ unit·rnÌ (ba pozdÏji
totalit·rnÌ) nesl za osud sv˝ch menöin odpovÏdnost nedÏlitelnou. MaÔa¯i se pomÏrnÏ
z·hy po vzniku »eskoslovenska objevili i v Ëesk˝ch zemÌch a p¯edevöÌm v Praze.
L·kalo je sem nejen to, ûe ölo o centrum politickÈho a duchovnÌho ûivota (maÔarötÌ
poslanci v parlamentu i maÔarötÌ intelektu·lovÈ, kte¯Ì se podÌleli na vyd·v·nÌ
maÔarsk˝ch Ëasopis˘ v Praze, tvo¯ili spolu s organizovan˝mi vysokoökolsk˝mi
MAĎARSKO
EVŽEN GÁL
studenty vynikajÌcÌ podhoubÌ pro vznik svÏûÌho duchovnÌho klimatu), ale vedly je
i d˘vody existenËnÌ, ba nÏkte¯Ì ve zdejöÌch nepochybnÏ demokratiËtÏjöÌch podmÌnk·ch (neû jakÈ panovaly t¯eba pr·vÏ v tehdejöÌm MaÔarsku) dokonce naöli na nÏjakou
dobu ˙toËiötÏ.3 A tak statistika ze sËÌt·nÌ lidu v roce 1921 uv·dÌ v »ech·ch na 7049
MaÔar˘, v roce 1930 je to jiû 11 427.4 Pro n·zornost uveÔme alespoÚ hnutÌ mladÈ
maÔarskÈ levicovÈ inteligence SarlÛ (Srp) v letech 1928ñ1934, jehoû p¯edch˘dcem
byl vysokoökolsk˝ skautsk˝ krouûek Sv. Ji¯Ì (Szent Gyˆrgy kˆr), zaloûen˝ v roce
1925 pr·vÏ v Praze. Mezi vedoucÌ p¯edstavitele tohoto spolku pat¯ili takovÈ osobnosti
jako Edg·r Balogh (1906), L·szlÛ Dobossy (1910), Rezsı PeÈry (1910), Rezsı
Szalatnai (1904) a dalöÌ, kte¯Ì ñ i kdyû jejich osudy nebyly sv·z·ny s Ëeskoslovensk˝m obËanstvÌm (Balogh byl Ëinn˝ v Rumunsku, Dobossy a Szalatnai p˘sobÌ Ëi
p˘sobili v MaÔarsku, PeÈry v z·padnÌ emigraci) ñ z˘stali duchem vÏrni tomuto
obdobÌ a v˝znamnou Ë·st svÈho ûivota vÏnovali bohemistickÈ Ëi slovakistickÈ pr·ci.5
»innost tÈto mladÈ inteligence a ûivot maÔarskÈ menöiny v˘bec pozornÏ sledoval
i prezident Masaryk, o Ëemû svÏdËÌ jeho osobnÌ milionov˝ dar pro zaloûenÌ MaÔarskÈ
vÏdeckÈ, liter·rnÌ a umÏleckÈ spoleËnosti v »eskoslovensku (Csehszlov·kiai Magyar
Tudom·nyos, Irodalmi Ès M˚vÈszeti T·rsas·g), naz˝vanÈ tÈû Masarykovou akademiÌ,
kter· zde p˘sobila od r. 1931 a v letech 1933ñ35 vyd·vala Ëasopis Magyar Figyelı.
Z Ëetn˝ch Ëasopiseck˝ch pokus˘ tÈ doby se zmiÚme alespoÚ o pravicovÈm opoziËnÌm
denÌku Pr·gai Magyar HÌrlap (PraûskÈ maÔarskÈ noviny), vych·zejÌcÌm v letech
1922ñ1938.
Po druhÈ svÏtovÈ v·lce mÏl b˝t problÈm maÔarskÈ menöiny vy¯eöen spolu
s problÈmem nÏmeck˝m, a to obdobn˝mi zp˘soby, tento z·mÏr vöak neschv·lily ani
postupimsk· (1945), ani pa¯Ìûsk· (1946) konference. Tzv. vnit¯nÌm transferem se
p¯esto v letech 1945 a 1946 poda¯ilo p¯esÌdlit do pohraniËÌ (do vysÌdlen˝ch sudetonÏmeck˝ch oblastÌ) asi 44 129 MaÔar˘.6
V˝znamn· zmÏna v ûivotÏ MaÔar˘ v »esku nastala po ˙norovÈm p¯evratu 1948,
kdy jim byl umoûnÏn n·vrat do nÏkdejöÌch domov˘ na Slovensku. A tak v roce 1950
statistiky vykazujÌ uû jen 13 2017 Ëeskoslovensk˝ch obËan˘ maÔarskÈ n·rodnosti, ba
v nÏkter˝ch vÏtöÌch, ale i menöÌch Ëesk˝ch mÏstech (Karlovy Vary, Chodov, Loket,
Ostrava apod.) vznikajÌ i z·kladnÌ organizace CSEMADOKu (tj. KulturnÌho svazu
maÔarsk˝ch pracujÌcÌch v »eskoslovensku), kterÈ byly ñ z d˘vod˘ dosud nezn·m˝ch ñ v kr·tkÈ dobÏ zruöeny.
K v˝znamnÏjöÌmu n·r˘stu poËtu MaÔar˘ v »ech·ch doch·zÌ p¯edevöÌm v letech
1961ñ70 (z 15 152 na 18 472). Podle publikace MaÔa¯i v »eskÈ republice ñ Magyarok
a Cseh Kˆzt·rsas·gban 1918ñ1992 (Praha, 1993) i na z·kladÏ osobnÌch zkuöenostÌ
mnoh˝ch zde ûijÌcÌch MaÔar˘ je moûno konstatovat, ûe k tÈto i k pozdÏjöÌ pov·leËnÈ
migraci (novÏjöÌ statistiky vykazujÌ 19 676 v roce 1980, a poslednÌ pak 19 932 MaÔar˘ v roce 1991) Ñdoch·zelo v tomto obdobÌ zejmÈna z d˘vod˘ lepöÌch pracovnÌch
p¯ÌleûitostÌ v Ëesk˝ch zemÌchì. Aû do roku 1990, tj. do doby vzniku Svazu MaÔar˘
142
MAĎARSKO
EVŽEN GÁL
ûijÌcÌch v »esk˝ch zemÌch, se vöak organizovanost MaÔar˘ omezila na Ëinnost sice
v˝znamnÈho, avöak vÌcemÈnÏ poloofici·lnÌho (a koncem 70. a v 80. letech St·tnÌ
bezpeËnostÌ i bedlivÏ sledovanÈho) StudentskÈho kruhu Endre Adyho, kter˝ rozvÌjel
nezanedbateln˝ spolkov˝ ûivot a nemalou mÏrou p¯ispÌval i k plynulejöÌ adaptaci
mlad˝ch maÔarsk˝ch student˘ p¯ich·zejÌcÌch ze Slovenska na zdejöÌ prost¯edÌ.
Obdobnou studentskou organizacÌ byl ñ a dosud je ñ Studentsk˝ krouûek Ference
Kazinczyho v BrnÏ.
Praha (ale i dalöÌ mÏsta) mÏla v˝znamnÈ postavenÌ i jako univerzitnÌ mÏsto, kam
p¯ijÌûdÏli ËetnÌ maÔarötÌ studenti ze Slovenska. Specifickou roli pak sehr·l obor
maÔarötiny, existujÌcÌ s menöÌmi p¯est·vkami na univerzitÏ jiû vÌce neû sto let, a takÈ
teologovÈ a vysokoökolötÌ uËitelÈ reformovanÈ k¯esùanskÈ cÌrkve p˘sobÌcÌ na
KomenskÈho fakultÏ v Praze. Z pedagog˘ tÏchto pracoviöù zmiÚme alespoÚ hungaristu a turkologa Jozefa Blaskovicse a profesora Petra R·kose, mezin·rodnÏ uzn·vanÈho
hungaristu, liter·rnÌho vÏdce, b˝valÈho p¯edsedu Mezin·rodnÌho svazu pro maÔarskou filologii a od roku 1998 jednoho z prvnÌch zahraniËnÌch Ëlen˘ MaÔarskÈ akademie vÏd, kte¯Ì jakoûto ËeskoslovenötÌ Ëi poslÈze ËeötÌ obËanÈ p˘sobili na oboru hungaristiky FF UK,8 z teolog˘ pak Lajose CsÈmyho, kter˝ sv˝m b·d·nÌm v˝znamnÏ
p¯ispÏl ke zpracov·nÌ dÏjin maÔarskÈ reformovanÈ cÌrkve v Ëesk˝ch zemÌch. Vöichni
tito badatelÈ znamenali a znamenajÌ dÌky svÈ vÏdeckÈ, editorskÈ Ëi p¯ekladatelskÈ
pr·ci v˝znamn˝ p¯Ìnos pro Ëeskou spoleËnost v pozn·v·nÌ maÔarskÈ kultury; vahou
sv˝ch autorit st·li i v dob·ch nesvobody zcela neform·lnÏ a neofici·lnÏ v Ëele komunity nejen maÔarsk˝ch student˘ v Ëesk˝ch zemÌch, ale i öiröÌ maÔarskÈ menöiny.
Tento text byl p˘vodnÏ ps·n pro sbornÌk Praha a n·rodnosti, kter˝ vydal praûsk˝ magistr·t na podzim
loÚskÈho roku. Zde redakËnÏ kr·ceno a upraveno.
POZN¡MKY
1
2
3
Podle ˙daj˘ ze sËÌt·nÌ lidu v roce 1921 ûilo v »eskoslovensku 657 646 obËan˘ maÔarskÈ n·rodnosti.
S ËÌsly je vöak t¯eba zach·zet nesmÌrnÏ obez¯etnÏ. Nap¯. maÔarsk˝ historik Gyula PopÈly ve svÈ
knize NÈpfogyatkoz·s. A csehszlov·kiai magyars·g a nÈpsz·ml·l·sok t¸krÈben (⁄bytek
obyvatelstva. MaÔa¯i v »eskoslovensku v zrcadle sËÌt·nÌ lidu, Budapest, Regio, 1991) uv·dÌ ˙daje
podle r˘zn˝ch Ëeskoslovensk˝ch i maÔarsk˝ch Ëi uhersk˝ch statistik resp. sËÌt·nÌ lidu z let 1910,
1919 a 1921. Ze znaËn˝ch v˝kyv˘ v ˙dajÌch vypl˝v·, ûe zde vûdy existovala z·vislost na aktu·lnÌch
politick˝ch z·jmech.
PochopitelnÏ existujÌ ËetnÈ historickÈ studie i publikace o r˘zn˝ch etap·ch souûitÌ MaÔar˘ a »ech˘
(nÏkterÈ z nich uv·dÌme i nÌûe). Ucelen· publikace, kter· by systematicky a chronologicky
zaznamenala vöechny nejz·vaznÏjöÌ ud·losti Ëesko-maÔarsk˝ch styk˘ vöak dosud neexistuje.
UveÔme zde alespoÚ Mih·lye K·rolyiho (1875ñ1955), prvnÌho ministerskÈho p¯edsedu a pozdÏji
i prezidenta prvnÌ MaÔarskÈ republiky po ¯ÌjnovÈ demokratickÈ revoluci roku 1918, kter˝ po n·stupu
MiklÛse Horthyho opustil svou vlast a pob˝val v emigraci, mj. i v Ëesk˝ch zemÌch (v Praze,
143
MAĎARSKO
4
5
6
7
8
EVŽEN GÁL
v PodÏbradech i jinde) a udrûoval p¯·telskÈ kontakty nap¯. s rodinou Masaryk˘, jak se doËÌt·me
v jeho memo·rech Hit, ill˙ziÛk nÈlk¸l (VÌra, bez iluzÌ, Bratislava, 1982).
Demografick· p¯ÌruËka, Praha 1982, s. 46ñ51
L. Dobossy, liter·rnÌ historik, bohemista a romanista, byl studentem na SorbonnÏ a na praûskÈ
KarlovÏ univerzitÏ, kde se stal nadöen˝m posluchaËem F. X. äaldy. Je autorem mj. akademickÈho
MaÔarsko-ËeskÈho slovnÌku, v˝znamn˝m haökologem a Ëapkologem, ËetnÈ jeho studie
z meziv·leËnÈho »eskoslovenska publikoval mimo jinÈ v knÌûk·ch s p¯ÌznaËn˝mi n·zvy KÈt haza
kˆzˆtt (Mezi dvÏma vlastmi, Budapeöù, 1981) a ElıitÈletek ellen (Proti p¯edsudk˘m, Budapeöù,
1985). Aû do svÈho odchodu do d˘chodu vedl bohemistiku na budapeöùskÈ univerzitÏ Lor·nda
Eˆtvˆse. R. Szalanai, liter·rnÌ kritik, liter·rnÌ historik, p¯ekladatel a publicista vykonal z·sluûnou
pr·ci p¯edevöÌm na poli Ëesko-slovensko-maÔarsk˝ch liter·rnÌch vztah˘. Je inici·torem a redaktorem
Ëetn˝ch antologiÌ, i autorem mj. dvou liter·rnÌch historiÌ vydan˝ch v maÔarötinÏ, A cseh irodalom
tˆrtÈnete (DÏjiny ËeskÈ literatury, Budapeöù, 1964), A szlov·k irodalom trtÈnete (DÏjiny slovenskÈ
literatury, Budapeöù, 1964).
Toto ËÌslo uv·dÌ kniha K. Kaplana: Pravda o »eskoslovensku 1945ñ1948 (Praha, 1990) a najdeme je
i v knize JÛzsefa Gyˆnyˆra: Mi lesz vel¸nk magyarokkal (Co bude s n·mi MaÔary?, Bratislava,
1990) s odvol·nÌm na dÌlo Juraja Zvary: MaÔarsk· menöina na Slovensku po roku 1945 (Bratislava,
1969) i na Archiv ⁄V KSS (fond OsÌdæovacieho ˙radu). ShodnÈ ËÌslo (Ñasi 44 tisÌc osobì) najdeme
i v publikaci Gabriely SokolovÈ a kol.: SoudobÈ tendence v˝voje n·rodnostÌ v »SSR (Praha 1987).
MaÔarsk˝ historik na Slovensku Gyula PopÈly ve svÈ knize NÈpfogyatkoz·s. A csehszlov·kiai
magyars·g a nÈpsz·ml·l·sok t¸krÈben (⁄bytek obyvatelstva. MaÔa¯i v »eskoslovensku v zrcadle
sËÌt·nÌ lidu, Budapest, 1991) hovo¯Ì o zhruba 50 000 vysÌdlen˝ch, historik J˙lius Bal·û ve svÈ studii
Deport·ltak levelei (Dopisy deportovan˝ch, Pr·gai T¸kˆr 1993/4) uv·dÌ dokonce ËÌslo 55 000 osob.
Demografick· p¯ÌruËka, tamtÈû
Samoz¯ejmÏ zde p˘sobili i jinÌ v˝znamnÌ odbornÌci slovenskÈ Ëi ËeskÈ n·rodnosti, jak˝mi byli nap¯.
Szende Riedl (1831ñ1873) Ëi Frantiöek Br·bek (1848ñ1926).
EVéEN G¡L (1957) ûije v Praze od roku 1976. P¯edn·öÌ modernÌ maÔarskou literaturu na oboru maÔarötina na FilozofickÈ fakultÏ Univerzity Karlovy. Zab˝v· se tÈû sociolingvistick˝m v˝zkumem minorit.
Publikuje v Ëesk˝ch a maÔarsk˝ch liter·rnÌch Ëasopisech. Do maÔarötiny p¯eloûil knihu Petra Pitharta
Osmaöedes·t˝. V souËasnosti pracuje na dvojjazyËnÈm Ëesko-maÔarskÈm valenËnÌm slovnÌku a p¯ipravuje
ve spolupr·ci s Janou ätroblovou a Josefem Hiröalem v˝bor z poezie maÔarskÈho b·snÌka J·nose PilinszkÈho.
Tato ctihodn· panna MarkÈta tedy vzeöla ze slavnÈho rodu uhersk˝ch kr·l˘; jejÌm tÏlesn˝m otcem
byl slavn˝ kr·l uhersk˝ BÈda »tvrt˝, dÏdem kr·l Ond¯ej Druh˝, podle tÏla otec svatÈ AlûbÏty, rodn˝m
bratrem pak kr·l ätÏp·n P·t˝. Kdyû ji za doby tatarskÈho vp·du jejÌ matka kr·lovna jeötÏ nosila ve
svÈm l˘nÏ, sloûila spolu s kr·lovsk˝m manûelem za vysvobozenÌ svÈ i celÈho kr·lovstvÌ na znamenÌ
pok·nÌ zboûn˝ slib, ûe narodÌ-li se jÌ dcera, m· b˝t jeptiökou. KromÏ nÌ se totiû dosud û·dn· dÌvka
z pokolenÌ uhersk˝ch kr·l˘ jeptiökou nestala.
éivot svatÈ MarkÈty uherskÈ, in: Legendy a kroniky koruny uherskÈ. Praha 1988, s. 155
144
MAĎARSKO
MARTA DRŠATOVÁ
M A R TA D R Š AT OVÁ / DVA F E J E T O N Y Z U H E R
P¯ehlÈdne-li zvÌdav˝ Ëten·¯ z·pisky tÏch »ech˘, kte¯Ì se v pr˘bÏhu minulÈho stoletÌ
rozhodli popsat svÈ z·ûitky a post¯ehy z cest po Uhr·ch, nakupÌ se mu kaleidoskop
cestopisn˝ch knih, report·ûÌ, fejeton˘, folkloristick˝ch studiÌ, z·pisk˘ z poutÌ i osobnÌch denÌk˘.
Pro ËeskÈho cestovatele ale nikdy nebyly (a nejsou) Uhry jako Uhry. Nejprve si
tedy vymezme Uhry devaten·ctÈho stoletÌ. Do sv˝ch jiûnÌch hranic se prot·hly zpÏt
koncem stoletÌ osmn·ctÈho, poslednÌho Turka z nich pom·hala vyh·nÏt ¯ada Ëesk˝ch
voj·k˘, mezi nimi takÈ Jan JenÌk z Brat¯ic. V˝chodnÌ Sedmihradsko bylo zase pro
svou vzd·lenost op¯edeno povÏstÌ nejistÈ zemÏ na konci (katolickÈho a protestantskÈho) svÏta, moûn· ale tamÏjöÌ sask˝ ûivel Ëinil ze Sedmihradska zemi pro »echy (p¯edevöÌm obchodnÌky) p¯Ìstupnou.
Podle Ëetnosti dochovan˝ch zpr·v nejËastÏji smϯovaly kroky »ech˘ do hornÌ
Ë·sti zemÏ, na Slovensko. K cest·m podniknut˝m z p¯irozenÈho z·jmu o pozn·nÌ
sousednÌ zemÏ, za pracÌ, cest·m uËednick˝m, studentsk˝m, ölechtick˝m... m˘ûeme
od dvac·t˝ch let 19. stoletÌ p¯ipojit i Ëetn· setk·nÌ Ëesk˝ch a slovensk˝ch vlastenc˘.
Slovansk· tematika se odr·ûÌ prakticky ve vöech textech o Uhr·ch z dvacetiletÌ
p¯ed rokem 1848. P¯itom tu doch·zÌ k zajÌmavÈmu jevu, p¯ÌznaËnÈmu pro reference
z uherskÈho prost¯edÌ aû do doby ned·vnÈ. Jinak p¯istupujÌ auto¯i p¯i popisu uherskÈ
skuteËnosti k ûivlu slovanskÈmu a jinak k neslovanskÈmu. P¯i popisech Uher jako zemÏ p˘vodnÏ slovanskÈ je svÏt maÔarsk˝ marginalizov·n, nebo dokonce denunciov·n,
naopak v dob·ch, kdy jsou »echy MaÔar˘m naklonÏny, ustupuje ot·zka n·rodnostnÌ
do pozadÌ. P¯Ìkladem takovÈ report·ûe ze Ñslovansk˝ch Uherì je Cesta z Prahy do
BÏlehradu SrbskÈho V·clava StaÚka, publikovan· roku 1847 v Ëasopise PoutnÌk. LÈka¯ V·clav StanÏk pat¯il do moravskÈho vlasteneckÈho krouûku F. C. KampelÌka. Do
BÏlehradu jel na pozv·nÌ J. V. Zacha, kter˝ byl tehdy blÌzk˝m d˘vÏrnÌkem srbskÈho
cara (mimoto byl Zach takÈ polsk˝m agentem), pro nÏjû hledal v »ech·ch osobnÌho
lÈka¯e. Cesta se uskuteËnila prost¯ednictvÌm Janko äaf·rika, bratra Pavla Josefa äafa¯Ìka, kter˝ StaÚka v Uhr·ch na cestÏ doprov·zel. V·clav StanÏk tak p¯iöel v Uhr·ch do
styku hlavnÏ s »echy a Slov·ky, navÌc p¯edevöÌm s vlastenci, a to jeho ˙hel pohledu
jednoznaËnÏ urËilo. StanÏk nap¯Ìklad pouûÌv· z·sadnÏ slovansk· jmÈna mÏst, a to
i tam, kde to nenÌ zvykem (B¯etislav mÌsto Preöpurk). Naopak m·-li vÏnovat nÏkolik
slov svÏtu maÔarskÈmu, sklouzne obvykle k odsudku nebo uv·dÌ v˝straûnÈ p¯Ìklady
z historie i souËasnosti ilustrujÌcÌ nep¯ijatelnÈ chov·nÌ p¯ÌsluönÌk˘ tohoto n·roda.
145
MAĎARSKO
MARTA DRŠATOVÁ
MAĎARSKO
MARTA DRŠATOVÁ
ParadoxnÌ roli v pozn·v·nÌ Uher sehr·la p¯Ìtomnost Ëesk˝ch ˙¯ednÌk˘ v zemi po
por·ûce maÔarskÈho boje za svobodu r. 1849. Mezi rodinnÈ p¯ÌsluönÌky tÏchto tzv.
ÑBachov˝ch husar˘ì, ûijÌcÌ t¯eba i kr·tkodobÏ v Uhr·ch, pat¯ili nap¯Ìklad Boûena
NÏmcov·, autorka Ëetn˝ch studiÌ o Slovensku a o ûivotÏ v Uhr·ch, Ëi Adolf Heyduk.
Oba se v˝znamnÏ podÌleli na vytvo¯enÌ novÈho pohledu na Slov·ky, kter˝ se konstituuje v pades·t˝ch letech: romantick˝ obraz slovenskÈ p¯Ìrody, kontrastujÌcÌ s lÌËenÌm
kruönÈho osudu slovenskÈho ËlovÏka. SlovenskÈ tÈma nesou p¯ÌznaËnÏ takÈ beletristickÈ p¯ÌspÏvky Heyduka a NÏmcovÈ do almanachu M·j 1858. B·snÌ ze Slovenska
a o Slovensku se v almanachu prezentuje i J. V. FriË, kter˝ se v Uhr·ch ocitl rovnÏû
n·hodou, ne volbou, a kter˝ si za svÈho pobytu v kom·renskÈm vÏzenÌ po¯Ìdil sbÌrku
slovensk˝ch lidov˝ch pÌsnÌ.
V öedes·t˝ch letech ovöem nast·v· v ËeskÈ spoleËnosti zv˝öen˝ z·jem o ûivel
maÔarsk˝ (a jako na vah·ch se tÌm pot·pÌ do hlubin nez·jmu ot·zka slovansk· a slovensk·). P¯i snaze o nalÈz·nÌ Ëesko-maÔarsk˝ch sp¯ÌznÏnostÌ b˝v· Ëasto zmiÚov·na
zprost¯edkujÌcÌ ˙loha radik·lnÌch demokrat˘, jako byl Karel Sabina, kter˝ jiû od
40. let sledoval maÔarskou literaturu a pravdÏpodobnÏ p¯ekl·dal veröe S·ndora
Petˆfiho, nebo Karel T˘ma, jenû se nauËil maÔarsky v pades·t˝ch letech od sv˝ch
spoluvÏzÚ˘, a koneËnÏ i Jan Neruda, jenû se netajil sv˝mi sympatiemi k maÔarskÈ
romantice, ale takÈ k dynamice tehdejöÌho r˘stu maÔarskÈ spoleËnosti, a kter˝ p¯eloûil nÏkolik Petˆfiho verö˘ v dobÏ, kdy p¯ihl·öenÌ se k Petˆfimu bylo aktem odporu
k bachovskÈmu reûimu.
Po Rakousko-UherskÈm vyrovn·nÌ se reference o MaÔarech v Ëesk˝ch periodik·ch zase mÏnÌ ve prospÏch ot·zky jiû ne slovanskÈ, ale slovenskÈ, v tÈ dobÏ ale takÈ
vych·zÌ prvnÌ Ëesk˝ kniûnÌ p¯eklad Petˆfiho b·snÌ, Ëesk· spoleËnost je o dÏnÌ
v Uhr·ch samoz¯ejmÏ nad·le informov·na v periodik·ch. V˝znamnou roli p¯i
propagaci maÔarskÈ kultury sehr·l p¯ekladatel a prvnÌ Ëesk˝ hungarista Frantiöek
Br·bek. Ten napsal takÈ cestopisnou report·û lÌËÌcÌ svÈ pr·zdninovÈ putov·nÌ po
Uhr·ch, kterÈ podnikl spolu s hrabÏtem Kounicem. Br·bek je autorem zasvÏcen˝m,
zmiÚuje prakticky vöechno, co i dneönÌ Ëten·¯ pod pojmem ÑUhryì hled· ñ dobrÈ
vÌno, konÏ, trochu nepo¯·dku, poezii, Slov·ky, ËeskÈ krajany, kr·snou modernÌ
Budapeöù i bl·tiv˝ a praön˝ venkov.
Koncem stoletÌ se Budapeöù stala mÌstem, kde nach·zela ¯ada kvalifikovan˝ch
dÏlnÌk˘ z Rakouska a »ech dob¯e placenou pr·ci. S rostoucÌmi kilometry ûelezniËnÌch drah se takÈ bl·tiv· nep¯Ìstupn· pusta stala dostupnou i pro bÏûnÈho ËeskÈho
v˝letnÌka. Tak mohl Jaroslav Haöek v stoletÌ tomto napsat povÌdku o tom, kterak
svϯence, kter˝ se moc pt·, jednoduöe odloûit na nÏkterÈm z Ëetn˝ch n·draûÌ v uherskÈ pustÏ a tam ho nechat na pospas brabeneËk˘m.
Vraùme se ale do let dynamickÈho hospod·¯skÈho rozvoje starÈho Rakouska,
vlastnÏ uû Rakousko-Uherska, do let, kdy rostlo sebevÏdomÌ »ech˘ i MaÔar˘, kdy se
vϯilo na hodnoty neosobnÌ a kdy slova N·rod, Pr˘mysl, Pokrok, Socialismus znÏla
jako nedÏlnÌ zvon v kostele. Nechme tedy vycestovat do Uher dva generaËnÌ druhy,
dvÏ osobnosti p¯edstavujÌcÌ tehdy Ëeskou intelektu·lnÌ öpiËku, publikujÌcÌ ve stejnÈm
periodiku, pÌöÌcÌ oblÌbenÈ cestopisnÈ fejetony, nechme cestovat kaûdÈho zvl·öù a kaûdÈho trochu jindy, nechme je popisovat to, co kaûd˝ vidÌ. Jak˝ svÏt se n·m otev¯e?
D¯Ìve neû poöleme dva b·snÌky na cesty, zastavme se kr·tce nad û·nrem cestopisnÈ
report·ûe v˘bec. PohybujÌc se volnÏ na hranici beletrie, ûurnalistiky a literatury popul·rnÏ nauËnÈ m· svÈ obsahovÈ i form·lnÌ meze. Na malÈm prostoru musÌ obs·hnout Ëtiv˝ popis navötÌvenÈho prost¯edÌ. Neunese p¯Ìliö detail˘, nejsou-li pr·vÏ efektnÌ. M˘ûeme od nÌ Ëekat spÌö z·znam o tom nejn·padnÏjöÌm, Ëeho si n·vötÏvnÌk
vöimne, Ëi toho, co chce vidÏt, Ëasto v kontrastu s dom·cÌmi zvyklostmi autora. JejÌm
z·kladnÌm slohov˝m postupem je popis (cesty, mÌsta, ud·losti). NenÌ bez zajÌmavosti
sledovat u takovÈho textu i determinaci, vypl˝vajÌcÌ z obecnÈ vlastnosti novinovÈho
textu vyhovÏt dobovÈ atmosfȯe a Ëten·¯skÈ obci dan˝ch novin. StejnÏ jako n·zor
autora lze z kaûdÈ takovÈ report·ûe vyËÌst to, co m˘ûeme nazvat kolektivnÌ Ëten·¯skou
popt·vkou. V tÏchto intencÌch budeme tedy takÈ sledovat, co Ëetl nebo chtÏl ËÌst
o Uhr·ch Ëesk˝ Ëten·¯ 60. a 70. let minulÈho stoletÌ a jak mu v tom fejetonistÈ N·rodnÌch list˘ vyöli vst¯Ìc.
V lÈtÏ roku 1862 se vypravil VÌtÏzslav H·lek spolu s Juliem GrÈgrem do HaliËe,
zp·teËnÌ cestu si rozhodli zpest¯it v˝letem do Tater. Nehoda na divokÈ ¯ece na polsko-uherskÈm pomezÌ a noc str·ven· v Tatr·ch udÏlaly na b·snÌka hlubok˝ dojem.
DobrodruûstvÌ na ¯ece popsal b·snÌk ve fejetonu, kter˝ zaslal jeötÏ bÏhem svÈho
pobytu v Uhr·ch do redakce, byl v Praze vytiötÏn jeötÏ p¯ed b·snÌkov˝m n·vratem
dom˘. Noc str·ven· mezi slovensk˝mi horaly ho pak inspirovala k romantickÈ
povÌdce Moje dÏvËe z Tater. K dojm˘m z Uher se b·snÌk vr·til jeötÏ jednou, aû po
jeden·cti letech. Ve dvou povÌdkov˝ch report·ûÌch Prohr·li jsme Bavory a V maÔarskÈ ËardÏ zpracoval svÈ dojmy a z·ûitky z Uher maÔarsk˝ch. PovÌdku Prohr·li jsme
Bavory otiskl liter·rnÌ Ëasopis LumÌr r. 1873, v z·¯Ì tÈhoû roku pak vyöel v N·rodnÌch
listech dvoudÌln˝ fejeton V maÔarskÈ ËardÏ.
V povÌdce z LumÌra se b·snÌk vyrovn·v· s maÔarsk˝m romantick˝m tÈmatem
zbojnÌka, beù·ra. VypravÏË sedÏ ve vlaku na dr·ze mezi Tokajem a DebrecÌnem recituje Petˆfiho romantickÈ veröe a t¯ikr·t zalituje, ûe takto jej nem˘ûe p¯epadnout û·dn˝
zbojnÌk. Vtom si p¯isednou t¯i novÌ spolucestujÌcÌ, H·lek i GrÈgr se po chvilce v·h·nÌ
pustÌ se zd·nlivÏ nejhloupÏjöÌm z nich do hry v karty a nechajÌ se obehr·t o penÌze,
kterÈ si uöet¯ili na cestu po Bavorsku. Kdyû pak oni t¯i kump·ni vystoupÌ a vlak se
rozjede, rozdÏlÌ si penÌze, kterÈ vyhr·l ten ÑnejhloupÏjöÌì, rovn˝m dÌlem. B·snÌk
komentuje svou por·ûku pochvaln˝m uzn·nÌm soupe¯˘m: ÑLokomotiva nezkr·tila
beù·ry o ¯emeslo, postarala se toliko o jejich pohodlÌ. I my je vidÏli pohodlnÏ a v origin·le... hr·li mistrnÏ.ì
I fejeton V maÔarskÈ ËardÏ p¯in·öÌ ¯adu uhersk˝ch romantick˝ch atribut˘. Do
Ëardy s paprikou a vÌnem umisùuje H·lek cik·nskou hudbu hrajÌcÌ Ëard·ö, nech· do nÌ
146
147
MAĎARSKO
MARTA DRŠATOVÁ
MAĎARSKO
MARTA DRŠATOVÁ
vstoupit pochybnÈho magn·ta, charakterizovanÈho v˝razn˝mi vousy, ok·zal˝m sebevÏdomÌm a klenÌm (podobn˝ typ zmiÚuje ve svÈ report·ûi jiû V·clav StanÏk), v souvislosti s nÌm pak zmiÚuje uherskÈ korteöov·nÌ a vlastenectvÌ. NechybÌ ovöem Ëesk˝
krajan, ani nadhozen· slovensk· ot·zka v podobÏ haluöek vyd·van˝ch nepr·vem
Ëesk˝m hospodsk˝m za maÔarskÈ jÌdlo. Text je znaËnÏ ironick˝, opakov·nÌm vypravÏËov˝ch hodnotÌcÌch slov se ˙Ëinek jeötÏ zvyöuje: ÑSam˝ Ëard·ö, nic neû Ëard·ö!
Sam· paprika, nic neû paprika a sam˝ cik·n ñ jak jednotv·rnÈ!ì Druh· Ë·st fejetonu
pak na citovÏ vypjatÈm chov·nÌ dÏvËete, jejÌû mil˝ hraje v cik·nskÈ kapele, popisuje
atmosfÈru Ëard·öe. Zde projevuje vypravÏË jist˝ div·ck˝ (jiû ne ˙Ëastnick˝) z·jem,
refrÈn ovöem zd˘razÚuje odstup od tÈto cizÌ reality: Ñsnad ûe tomu Ëard·öi k¯ivdÌm,
snad mu nerozumÌmì.
V obou fejetonech modeluje H·lek rytmizovan˝ p¯ÌbÏh. Zobrazen˝ nezn·m˝
a trochu nebezpeËn˝ svÏt beù·r˘, cik·n˘ a papriky d·v· do kontrastu k svÏtu Ñnaöemuì, ÑsolidnÌmuì. V povÌdce beù·rskÈ je toto cizÌ, jinÈ, pops·no se z·jmem a ˙Ëastn˝m smyslem pro hru, fejeton z Ëardy je vöak nesen spÌöe odmÌtav˝m tÛnem. Oba
texty jsou svÏûÌ, jakoby ps·ny pro Ëten·¯e, kter˝ Uhry d˘vÏrnÏ zn·, a kter˝ se proto
m˘ûe zasm·t parodii maÔarskÈ romantiky, kterou mu b·snÌk mistrnÏ p¯edkl·d·.
Roku 1869 se vypravil do Peöti Jan Neruda, respektive byl tam vysl·n redakcÌ
N·rodnÌch list˘ jako dopisovatel z voleb, jeû se v Uhersku konaly kr·tce po vyrovn·nÌ. Neruda mÏl v tÈ dobÏ za sebou p¯eklady nÏkolika maÔarsk˝ch b·snÌ Vˆrˆsmartyho a Petˆfiho, jeho sympatie k rozvÌjejÌcÌ se druhÈ Ë·sti monarchie byly dlouhodobÈ, do Peöti jel tedy jistÏ dobrovolnÏ a r·d. Jako autor narozen˝ v Praze a v·zan˝ na
mÏstskÈ prost¯edÌ sledoval se z·jmem dynamick˝ r˘st na st¯edoevropskÈ pomÏry
skuteËnÈho velkomÏsta. V report·ûÌch, kterÈ vych·zely na pokraËov·nÌ v N·rodnÌch
listech na ja¯e 1869, vÏnuje znaËn˝ prostor lÌËenÌ ûivota mÏsta. Peöù p¯irovn·v·
k Americe a nach·zÌ v nÌ i specifick˝ peöùsk˝ typ ËlovÏka, kterÈho naz˝v· Ñevropsk˝
Yankeeì. Se z·jmem se vÏnuje lÌËenÌ n·strah tohoto ÑdivokÈho z·padu Evropyì,
popisuje atmosfÈru okrajov˝ch ËtvrtÌ a p¯ÌstavnÌch dok˘. P¯i popisu jednotliv˝ch
lidsk˝ch typ˘ si vöÌm· i peöùskÈho Slov·ka, kterÈho jednou lÌËÌ v roli bezbrannÈho
vozky okradenÈho ûand·ry a podruhÈ jako chudÈho p¯ÌstavnÌho dÏlnÌka. Neruda na
Slovensku pravdÏpodobnÏ nikdy nebyl, pod dojmem peöùskÈ n·vötÏvy ale napsal
Ëasovou baladickou b·seÚ Na peöùskÈ Kalv·rii (vyöla v KvÏtech tÈhoû roku), v nÌû
lÌËÌ beznadÏjn˝ osud Slov·k˘ v Uhr·ch a reflektuje Ëesko-slovenskÈ odcizenÌ. Neruda
zmiÚuje i ˙spÏönÈ ËeskÈ krajany, kte¯Ì se v novÈm svÏtÏ usadili.
VÏcn˝ koment·¯ k volb·m pak prokl·d· exkursy do maÔarskÈho kulturnÌho ûivota
a do historie, s ironiÌ neuzemnÏn˝m patosem pak lÌËÌ pr˘bÏh voleb v obvodu, kde
kandidoval oblÌben˝ spisovatel MÛr JÛkai. DalöÌ volebnÌ report·û po¯izuje Neruda
v malÈm maÔarskÈm mÏstÏ Eger, i tady, neû p¯istoupÌ k lÌËenÌ voleb, zasvÏcuje
Ëten·¯e do kulturnÏ historick˝ch souvislostÌ mÏsta, podrobnÏ lÌËÌ pr˘bÏh voleb, aniû
si ovöem odpustÌ shovÌvavÏ kritick˝ koment·¯.
Jak˝ je tedy pohled na maÔarskou realitu v NerudovÏ a H·lkovÏ fejetonu?
OdliönÈ pojetÌ cestopisnÈho fejetonu koresponduje jiû s formou, Neruda inklinuje
od popisu mÌsta ke kritickÈ report·ûi, H·lek podivuhodnÏ osciluje mezi romantizujÌcÌ
povÌdkou a parodiÌ romantiky.
Oba fejetonistÈ shodnÏ vyuûÌvajÌ z¯ejmÏ obecnÏ zn·m˝ch a p¯ijÌman˝ch rekvizit
maÔarskÈho n·rodnÌho ûivota. VÌtÏzslav H·lek si s tÌmto obrazem uherskÈ reality
v podstatÏ vystaËÌ, jeho inspirace je z¯ejmÏ silnÏ liter·rnÌ (vliv sehr·ly nespornÏ
Petˆfiho b·snÏ, n·zorovÏ se takÈ vÌce drûÌ staröÌ vlasteneckÈ, slovansky orientovanÈ
myölenkovÈ tradice). Jeho fejetony jsou smϯov·ny na silnÏji n·rodnÏ a potenci·lnÏ
takÈ protinÏmecky a protimaÔarsky orientovanou Ë·st Ëten·¯stva. To, ûe se nech·v·
inspirovat jinon·rodnÌ, maÔarskou romantikou, s tÌm nenÌ v rozporu. H·lek popisuje
prost¯edÌ v podstatÏ exotickÈ, jeho charakteristiky jsou p¯edem danÈ, mÌsto je urËeno
jen mlhavÏ (Ëarda na kopci v pustÏ ñ sic (!) ozdoben· uherskou trikolÛrou). V celkovÈm pojetÌ prost¯edÌ a postav klade d˘raz na jinakost, v kontrastu k Ñnorm·lnostiì
svÏta vypravÏËova.
Neruda kombinuje svÈ obecnÈ znalosti s autopsiÌ (ta se odr·ûÌ zejmÈna na detailnÌch popisech konkrÈtnÌch mÌst a lidsk˝ch typ˘). VÏcnÏ a s osobit˝m vtipem analyzuje moûnÈ perspektivy rozvÌjejÌcÌ se zemÏ, upozorÚuje na ¯adu pozitiv, ale i negativ,
jeho fejeton je z·roveÚ i nastaven˝m zrcadlem, nep¯Ìmou kritikou dom·cÌch pomÏr˘.
Vych·zÌ vst¯Ìc spÌöe kritickÈmu Ëten·¯i, kterÈho zajÌmajÌ spoleËenskÈ struktury
v ËerstvÏ ustavenÈ druhÈ Ë·sti monarchie (t¯eba i s perspektivou a nadÏjÌ, ûe podobnÏ
to bude fungovat po eventu·lnÌm rakousko-ËeskÈm vyrovn·nÌ i v zemÌch »eskÈ
koruny).
Na obou textech je pochopitelnÏ zn·t vlastnÌ, nezamÏniteln˝ rukopis. Svou roli tu
sehr·l jistÏ p˘vod: mÏstsk˝ versus venkovsk˝, orientace: spÌöe dom·cÌ versus
kosmopolitnÌ, jistÏ i zmÏna spoleËenskÈ atmosfÈry po poslednÌm velkÈm ne˙spÏönÈm
pokusu o rakousko-ËeskÈ vyrovn·nÌ (tzv. fundament·lk·ch r. 1871). JistÈ je, ûe i pro
generaci m·jovskou, svÏtu tak otev¯enou, byl vztah k MaÔar˘m, k n·rodu podle
vöeho ˙spÏönÈmu, ale tak nehodÌcÌmu se do tehdejöÌ ËeskÈ koncepce spr·vnÈho
uspo¯·d·nÌ svÏta, znaËnÏ problematick˝.
148
149
LITERATURA
Zofia Bik, ÑDo SlowakÛw, ktÛrzy jeden dom wraz z Galicjanami zamieszkujaì, in WÍgry i Polska
w Europie årodkowej, KrakÛw 1997.
Frantiöek Br·bek, Proch·zky po Uhr·ch, Praha 1874
Marcella Husov·, »eskÈ liter·rnÌ myölenÌ a maÔarsk· realita na sklonku 19. stoletÌ, in »esk· literatura
1992, r. 40, Ë. 6, str. 573ñ581.
VÏra Menclov·, H·lkovy cestovatelskÈ obr·zky, LidovÈ noviny 11. 4. 1998.
Boûena NÏmcov·, Putov·nÌ po Slovensku I, II, Praha 1929, 1930.
MAĎARSKO
MARTA DRŠATOVÁ
Richard Praû·k, PrvnÌ Ëesk˝ p¯eklad Petˆfiho b·snÌ a Jan Neruda, SPFFBU D40, Brno 1993.
V·clav StanÏk, Cesta z Prahy do BÏlehradu SrbskÈho, Ëas. PoutnÌk 1847.
V·clav é·Ëek, Cesty Ëesk˝ch student˘ v dobÏ p¯edb¯eznovÈ, Brno 1948.
éivot s pochodnÌ v ruce, HavlÌËk˘v Brod 1948.
MAĎARSKO
JAN JANDOUREK
J A N J A N D O U R E K / R E L I G I OZ I TA V Z E M Í C H
B Ý VA L É H O M O C N Á Ř S T VÍ
MARTA DRäATOV¡ (1972) je bohemistka. NynÌ studuje hungaristiku a z·roveÚ p˘sobÌ jiû druh˝ rok
na univerzitÏ v Szegedu jako lektorka Ëeötiny.
Potom vl·dl jeho syn Ladislav III. Ten byl z v˘le P·nÏ dosazen na kr·lovsk˝ stolec jako mal˝ chlapec.
Za jeho doby Ëesk˝ kr·l Otakar, jenû si dle ¯ÌöskÈho pr·va, ale ve skuteËnosti nespravedlivÏ
p¯ivlastnil Ëetn˝ majetek, a tak nabyl nesl˝chanÈ sÌly a moci, zpustoöil v pohraniËnÌch oblastech
Uher na r˘zn˝ch mÌstech rozs·hl· ˙zemÌ. Jeho otec ho za to nestihl p¯imϯenÏ potrestat, neboù byl
zastiûen neoËek·vanou smrtÌ.
DÏje Uhr˘ äimona z KÈzy, in: Legendy a kroniky koruny uherskÈ. Praha 1988, s. 323
LÈta P·nÏ MCCCCCIX. v nedÏli po Boûiem vst˙penie stala se neölechetn· bitva na MalÈ StranÏ po
neöpo¯e, ûe Uh¯i sv·du poËeli na »echy, na holomky hradskÈ, o kurvu, i bili je z domu ven a zabili
jednoho a jinÈ zranili. I zbÏhli js˙ se lidÈ a bili zase Uhry do domu a jich dob˝vali. A v tom k öturmu
zvonili, ûe ze vöech t¯Ì mÏst zbÏhlo se lidu velikÈ mnoûstvie; i dob˝vali Uhruov v domiech,
v hospod·ch jich, kdeû js˙ st·li, a bili je a mordovali, tÈû nevinnÈ jako vinnÈ, a statky jich brali
a klÈnoty drahÈ, Ëuby i zlatÈ, kterÈûto js˙ s seb˙ p¯ivezli, a tak s˙ se jich zmocnÏli, aû Uhr˘v XXti
zabito; a p·ny dva uhersk·, kr·li velmi mil·, zabili, kte¯Ìûto klekajÌce zdvÌhali prsty nahoru, d·vajÌce
se se vöÌm sv˝m jmÏnÌm a velmi prosÌce, aby jich nezabÌjeli a je ûivili; ale ta sbϯ ztekl· nechtÏla
toho p¯ijÌti.
StarÈ letopisy ËeskÈ. Praha 1959, s. 341
150
Kdyû koncem 80. let zem¯ela rakousk· cÌsa¯ovna Zita, navrhovali nÏkte¯Ì tradicionalistÈ v litomϯickÈm semin·¯i slouûit za nÌ rekviem. AËkoliv vÏtöina ostatnÌch lidÌ se
podivila, ûe cÌsa¯ovna je jeötÏ naûivu (tedy ûe jeötÏ ned·vno byla), p¯eûÌvalo mezi
nÏkter˝mi Ëesk˝mi katolÌky povÏdomÌ jakÈsi soun·leûitosti se starou a zaniklou
monarchiÌ. Na tom nenÌ nic divnÈho, vûdyù obdobÌ mocn·¯stvÌ pat¯Ì pro mnohÈ dosud
k m˝tickÈmu zlatÈmu vÏku, kdy se ve st¯edoevropskÈm prostoru v̯e da¯ilo a zbyteËnÈ novoty nebyly zav·dÏny. Tato doba, pokud nÏkdy skuteËnÏ v tÈto podobÏ existovala, je vöak pryË a mÌsto idyly proûÌv· dnes Evropa (nejen st¯ednÌ) v̯enÌ nov˝ch
duchovnÌch proud˘. Turbulence ovöem probÌh· ve spoleËnosti, kter· je sekularizovanÏjöÌ neû kdykoli p¯edtÌm. Masov˝ n·vrat k Ñv̯e p¯edk˘ì se nekon·. MÌsto toho
p¯ich·zejÌ exotickÈ a neËekanÈ jevy a cÌrkve tomu bezradnÏ p¯ihlÌûejÌ.
N·boûenstvÌ proölo ve v˝chodnÌ a st¯ednÌ EvropÏ po druhÈ svÏtovÈ v·lce velk˝mi
a neËekan˝mi zmÏnami. Pokusem Ë·steËnÏ zmapovat nejd˘leûitÏjöÌ trendy st¯edoevropskÈ a v˝chodoevropskÈ religiozity je sbornÌk pracÌ t¯iadvaceti autor˘ nazvan˝
v˝stiûnÏ New Religious Phenomena in Central and Eastern Europe (Krakov 1997).
Je uspo¯·d·n polsk˝mi sociology Irenou Borowik a Grzegorzem Babinskim. Vznikla
tak pr·ce, kter· sv˝mi z·vÏry nejen potvrzuje urËit· tuöenÌ z tÈto oblasti, ale z·roveÚ
bo¯Ì nÏkterÈ zaûitÈ p¯edstavy. (Nap¯Ìklad je patrnÈ, ûe novÈ duchovnÌ proudy ztratily
po prvotnÌm rozmachu ponÏkud dech, nebo je st·le z¯ejmÏjöÌ, ûe Polsko nenÌ tak
katolickou zemÌ, jak se to nÏkdy prvopl·novÏ pod·v·.)
Z·kladnÌ t¯ÌdÌlnÈ ËlenÏnÌ knihy seznamuje Ëten·¯e s problÈmy n·boûenstvÌ
a n·rodnÌ identity, nov˝mi rysy tradiËnÌch n·boûenstvÌ ve zmÏnÏn˝ch podmÌnk·ch
postkomunistickÈ spoleËnosti a nov˝mi n·boûensk˝mi hnutÌmi, kter· p¯ich·zejÌ do
tÈto oblasti p¯edevöÌm ze z·padnÌ Evropy a USA. Protoûe z·bÏr sbornÌku je velmi
öirok˝ tematicky i geograficky, m˘ûeme si vöimnout pouze nÏkter˝ch zajÌmav˝ch
pas·ûÌ, p¯edevöÌm tÏch, kterÈ majÌ vztah k »eskÈ republice, Polsku a MaÔarsku.
N·boûenstvÌ hr·lo v tÈto oblasti v˝raznou roli p¯edevöÌm proto, ûe ne vûdy se
mohly st¯edoevropskÈ n·rody op¯Ìt o vlastnÌ nebo aspoÚ siln˝ st·t. Proto vzrostl
v˝znam sdÌlenÈ mytologie, literatury, umÏnÌ a n·boûenstvÌ. Katolicismus se tak
nap¯Ìklad stal v Polsku a na UkrajinÏ d˘leûitou (sebe)identifikaËnÌ silou. Jak
p¯ipomÌn· polsk˝ sociolog Z. Mach, v Polsku nap¯Ìklad byly katolickÈ bohosluûby
p¯ÌleûitostÌ k demonstracÌm n·rodnÌho a politickÈho cÌtÏnÌ. Charakteristick· je zde
i pestrost a nejednoznaËnost Ñn·boûenskÈ mapyì. ProblÈmy vznikajÌ p¯edevöÌm tam,
151
MAĎARSKO
JAN JANDOUREK
MAĎARSKO
JAN JANDOUREK
kde spolu hraniËÌ dvÏ zemÏ s odliön˝m n·rodnÌm n·boûenstvÌm, p¯iËemû kaûd· m·
na svÈ stranÏ hranic menöinu s n·boûenstvÌm odliön˝m. (Nap¯. v˝chodnÌ Slovensko
m· obce ¯eckokatolick˝ch uniat˘ a z·roveÚ pravoslavnÈ vϯÌcÌ.)
Po p·du komunismu doch·zÌ k jakÈmusi ideologickÈmu vakuu, kterÈ mohou
vyplnit buÔ tradiËnÌ cÌrkve (t¯eba pravoslavn· v Rusku), nebo sekty novÈho typu
importovanÈ z ciziny. (Jedna z karikatur zn·zorÚuje nap¯. Rusko jako rybnÌk obleûen˝
ryb·¯i z nejr˘znÏjöÌch svÏtov˝ch cÌrkvÌ a sekt.) Snahy vöech denominacÌ ale nar·ûejÌ
na sekularizovanou spoleËnost, kter· chce v tÏchto zemÌch smϯovat spÌöe k laickÈ
spoleËnosti z·padnÌho typu. P¯ed n·stupem komunismu byly mnohÈ tyto st·ty
p¯edevöÌm zemÏdÏlskÈ a nepostiûenÈ industrializacÌ a s nÌzk˝m poËtem form·lnÏ
nevϯÌcÌch obyvatel. Komunismus tu znamenal takÈ rozruöenÌ tradiËnÌch rodinn˝ch
a ekonomick˝ch struktur, se kter˝mi byla religiozita spojena. Je zajÌmavÈ, s jak˝m
oËek·v·nÌm se po p·du komunismu nÏkte¯Ì intelektu·lovÈ obraceli k cÌrkvÌm. BuÔ to
bylo oËek·v·nÌ negativnÌ, kdyû nÏkte¯Ì komunistÈ usoudili, ûe nynÌ dojde k obr·cenÌ
znamÈnek, a zaËÌnali se kr·tkodobÏ objevovat v kostelÌch, nebo pozitivnÌ, kdyû se
mÏlo za to, ûe k¯esùanÈ p¯ispÏjÌ k mor·lnÌ obnovÏ spoleËnosti. Neznalost skuteËn˝ch
moûnostÌ cÌrkvÌ a jejich vnit¯nÌho stavu a v·gnost takov˝ch oËek·v·nÌ musely vÈst
jenom ke zklam·nÌ. (ZmÌnit lze t¯eba ÑDesetiletÌ duchovnÌ obnovyì v »eskoslovensku. älo o typick˝ intelektu·lnÌ projekt vznikl˝ v 80. letech v Praze, kter˝ nikdy ÑnezlidovÏlì, aËkoliv do nÏj byly zapracov·ny nÏkterÈ ÑlidovÈì prvky, t¯eba poutÏ a ˙cta
svat˝ch. Po roce 1990 se DesetiletÌ st·valo st·le vÌce jen rozpaËit˝m stÌnem p˘vodnÌch ambicÌ.)
Katolick· cÌrkev mÏla nÏkolik moûnostÌ, jak se s novou situacÌ vyrovnat: zvolit
spolupr·ci s reûimem (MaÔarsko p¯edevöÌm v 70. letech), postavit se do Ëela ofici·lnÌ
opozice (Polsko po celou dobu pov·leËnÈ historie) nebo po zlomenÌ n·znak˘ odporu
hledat nÏjak˝ vynucen˝ kompromis mezi vyhranÏn˝mi postoji (»eskoslovensko).
CÌrkev na V˝chodÏ (p¯edevöÌm katolick·) byla obecnÏ dosti postiûena izolacÌ od
z·padnÌch cÌrkevnÌch problÈm˘ a reformnÌch snah DruhÈho vatik·nskÈho koncilu,
p¯ehnan˝m oËek·v·nÌm, kterÈ do nÌ vkl·dali ponÏkud nerealistiËtÌ intelektu·lovÈ po
p¯evratu a neschopnostÌ p¯ejÌt od defenzivnÌho postoje ke konstruktivnÌmu. P¯edstavitelÈ tradiËnÌch cÌrkvÌ dnes hledÌ s ned˘vÏrou na novÈ proudy, kterÈ p¯ich·zejÌ do
jejich zemÌ. Jmenovat lze t¯eba katolickou cÌrkev ve st¯ednÌ EvropÏ s jejÌ ned˘vÏrou
k nov˝m n·boûensk˝m hnutÌm nebo pravoslavnou cÌrkev v Rusku a jejÌ konflikt
s ¯Ìmsk˝mi katolÌky.
ZajÌmavÈ je, ûe odn·boûenötÏnÌ dospÏlo v nÏkter˝ch zemÌch takovÈho stupnÏ, ûe
ani nov· duchovnÌ hnutÌ, popul·rnÌ na Z·padÏ, tu neslavila masov˝ ˙spÏch. (P¯Ìkladem m˘ûe b˝t t¯eba b˝val· NÏmeck· demokratick· republika, kter· je vedle »eskÈ
republiky nejvÌce sekularizovanou zemÌ celÈ oblasti.) P¯edstavitelÈ tradiËnÌch
n·boûenstvÌ se Ëasto pokouöejÌ zabr·nit ö̯enÌ nov˝ch hnutÌ s poukazem na jejich
ökodlivost a pouûÌvajÌ jako restriktivnÌho n·stroje parlamenty a z·kony. Nejsou vöak
vûdy vedeni pouze snahou uchr·nit obyvatele p¯ed nebezpeËn˝mi sektami, ale prokazatelnÏ jim jde o udrûenÌ vlastnÌho duchovnÌho monopolu. Jak ale podot˝k· ve
svÈm p¯ÌspÏvku britsk· socioloûka Eileen Barkerov·, smϯujeme ke svÏtu, ve kterÈm
je r˘znost pohled˘ na svÏt nevyhnuteln· a spojenÌ n·rodnÌ identity s jednÌm region·lnÌm n·boûenstvÌm vede k p¯edsudk˘m, diskriminaci a nÏkdy i krveprolÈv·nÌ.
PodÌvejme se blÌûe na specifika t¯Ì Ñvisegr·dsk˝ch zemÌì, jak je m˘ûeme podle
Ël·nk˘ sbornÌku shrnout. J·n MiöoviË porovn·v· pozitivnÌ obraz cÌrkve v oËÌch
ve¯ejnosti p¯ed listopadem 1989 s jeho ˙padkem v poslednÌch letech. Podle nÏj
souvisÌ tento propad se snahami o restituce cÌrkevnÌho majetku, kterÈ ve¯ejn˝ obraz
cÌrkve velmi poökodil. NÏkte¯Ì »eöi sice st·le jeötÏ pokl·dajÌ cÌrkev za d˘leûitou
souË·st spoleËnosti, ale osobnÏ se na cÌrkevnÌ praxi nechtÏjÌ nijak podÌlet. N·boûenstvÌ je pokl·d·no za soukromou z·leûitost. MiöoviË cituje data, kter· potvrzujÌ, ûe
k v̯e se hl·sÌ p¯edevöÌm lidÈ z vyööÌch vÏkov˝ch kategoriÌ. V kategorii nad 60 let se
k v̯e hl·sÌ 43 procent obyvatel. CÌrkevnÌ nauku vyzn·v· pouh˝ch 6 procent
obyvatel. (To takÈ odpovÌd· v˝sledk˘m z r˘zn˝ch sËÌt·nÌ, kter· si pro svou vnit¯nÌ
pot¯ebu konala v poslednÌch letech katolick· cÌrkev a zmÌnÏn· procenta uveden·
MiöoviËem zhruba odpovÌdajÌ pr˘mÏrnÈ nedÏlnÌ n·vötÏvnosti bohosluûeb v »R
zjiötÏnÈ samotnou cÌrkvÌ. Je ale takÈ zn·mo, ûe kdyû doölo ke kontrole, zda duchovnÌ
uv·dÏjÌ poËty p¯esnÏ, bylo patrnÈ, ûe ˙Ëast na bohosluûb·ch nadsazujÌ. Je pravdÏpodobnÈ, ûe se ob·vajÌ, aby jim p¯i p¯Ìliö malÈm poËtu vϯÌcÌch jeötÏ nep¯idali dalöÌ
farnosti. TakÈ je jistÈ, ûe na nÏkter˝ch mÌstech chodÌ mnoho lidÌ do kostela v nedÏli
dvakr·t, p¯edevöÌm staröÌ lidÈ, pro kterÈ je to jedna z m·la moûnostÌ, jak komunikovat s okolÌm.)
»eskÈ republice se v nÏkter˝ch ohledech podob· MaÔarsko. F·zÌ v˝voje cÌrkve ve
spoleËenskÈm kontextu si podrobnÏ vöÌm· maÔarsk˝ sociolog n·boûenstvÌ MiklÛs
Tomka. Ten rozdÏluje historii katolickÈ cÌrkve v MaÔarsku do pÏti f·zÌ.
a) V˝chozÌ pozice maÔarskÈ cÌrkve byla jin· neû u n·s, protoûe cÌrkev byla p¯ed
v·lkou oporou pravicovÈho reûimu. ZemÏ byla v p¯ed-modernÌ etapÏ v˝voje
a p¯edevöÌm zemÏdÏlsk·, takûe mobilita obyvatel byla nÌzk·. Tradice tedy nebyly
dosud p¯Ìliö naruöeny a n·boûenstvÌ nebylo oddÏleno od cÌrkve. CÌrkev a n·boûenstvÌ
byly souË·stÌ socio-kulturnÌho systÈmu.
b) V dobÏ stalinismu, kter˝ byl vybudov·n zjevnÏ z vnÏjöku za podpory sovÏtskÈho reûimu, bylo omezov·no soukromÈ vlastnictvÌ a nez·vislÈ spoleËenskÈ organizace
byly zruöeny. NapÏtÌ ve spoleËnosti vedlo k revoluci v roce 1956. (Tehdy se takÈ st·v·
v˝znamnou opoziËnÌ silou cÌrkev a v˘dËÌ postavou opozice jejÌ primas kardin·l Mindszenty. Z·jem o religiozitu nar˘st·.)
c) V 60. a 70. letech se komunistÈ pokusili o spojenÌ komunistickÈho ¯ÌzenÌ se
snahou o blaho konzumnÌ spoleËnosti. Tato smÏs b˝vala naz˝v·na Ñgul·öov˝ komunismusì. Mnoho lidÌ p¯ich·zÌ z venkova do mÏst. Tlak reûimu vedl lidi k opatrnosti
v mezilidskÈ komunikaci a br·nil vzniku nez·visl˝ch komunit, hnutÌ a spoleËensk˝ch
152
153
MAĎARSKO
JAN JANDOUREK
MAĎARSKO
JAN JANDOUREK
sÌtÌ. F·ze konzumismu a atomizace spoleËnosti je z·roveÚ obdobÌm v˝raznÈ dekristianizace zemÏ.
d) Teprve ke konci p¯edchozÌho obdobÌ a bÏhem postupnÈ maÔarskÈ liberalizace
a vznik·nÌ ÑdruhÈ spoleËnostiì se i v cÌrkvi objevuje snaha o n·boûenskou obnovu
a prestiû n·boûenstvÌ ve spoleËnosti opÏt roste. GeneraËnÌ propast mezi rodiËi a dÏtmi
je ale patrn·. Komunistick· indoktrinace zanechala stopy a ml·deû chov· ke k¯esùanskÈ kultu¯e ned˘vÏru.
e) ZmÏna politickÈho systÈmu znamenala i zmÏnu ve spoleËensk˝ch subsystÈmech. Privatizace, voln˝ trh a z·padnÌ kapit·l d·vajÌ dost motiv˘ pro rozvoj
obËanskÈ spoleËnosti, kter· je sloûena ze zral˝ch jedinc˘, kte¯Ì urËujÌ sami sv˘j
ûivotnÌ osud. MnozÌ ale nejsou p¯ipraveni nÈst osobnÌ odpovÏdnost a rizika. Po roce
1990 se maÔarskÈ k¯esùanskÈ cÌrkve vÌce soust¯edily na svou vlastnÌ obnovu neû na
soci·lnÌ problÈmy. Znovu se vracejÌ k centralizovanÈmu systÈmu a zapomÌnajÌ na
hnutÌ Ñzdolaì. CÌrkve tÈû poûadujÌ od st·tu finanËnÌ podporu, takûe postkomunistÈ
a technokrati majÌ p¯Ìleûitost volat po jejich vylouËenÌ z ve¯ejnÈho ûivota. CÌrkve
mohou dnes ve spoleËnosti poËÌtat jenom asi s 15 aû 18 procenty populace jakoûto
s oddan˝mi Ëleny.
Situace Polska je odliön· p¯edevöÌm kv˘li historick˝m ko¯en˘m. Irena Borowik
hovo¯Ì o dvou Ñvektorechì souËasnÈho v˝voje, institucionalizaci a privatizaci. CÌrkev
se p¯ednÏ snaûÌ zÌskat ztracenÈ pozice, coû je vidÏt na snaze prosadit n·boûenskou
v˝uku ve ökol·ch, zamezit legalizaci potrat˘ a uvÈst do ûivota konkord·t Polska
s Vatik·nem. Druh˝m smϯov·nÌm je ale rostoucÌ pluralismus a individualismus
ûivota obyvatel. Proces modernizace si vynucuje pluralismus, protoûe modernita je
zaloûena na svobodÏ volby. T¯i Ëtvrtiny dospÏl˝ch Pol·k˘ jsou tak proti vÏtöÌmu
politickÈmu vlivu cÌrkve, protoûe soudÌ, ûe uû je dost velk˝. Michael P. Hornsby-Smith si vöÌm· toho, jak po II. vatik·nskÈm koncilu (1965) nespÏchala polsk· cÌrkev
se zav·dÏnÌm jeho reforem do praxe, aby nebyla ohroûena jejÌ vnit¯nÌ jednota.
Komunistick˝ reûim by mohl kaûdÈ nejednoty vyuûÌt pro svÈ cÌle. Po p·du
komunismu vöak k pochopitelnÈ a na Z·padÏ d·vno bÏûnÈ diferenciaci na restauraËnÌ
a progresivnÌ pÛl v cÌrkvi doch·zÌ.
KromÏ velk˝ch cÌrkvÌ p˘sobÌ nynÌ ve v˝chodnÌ EvropÏ ¯ada nov˝ch n·boûensk˝ch
hnutÌ. Jejich p˘sobenÌ Ë·steËnÏ zaplÚuje hodnotovÈ vakuum po p·du ofici·lnÌ
marxistickÈ ideologie. Protoûe jsou st¯edoevropskÈ a v˝chodoevropskÈ spoleËnosti
relativnÏ otev¯enÈ a majÌ znaËn˝ stupeÚ n·boûenskÈ svobody, mohlo zde mnoho
tÏchto hnutÌ po p¯evratu neruöenÏ p˘sobit. AËkoliv jiû nov· n·boûenstvÌ ztr·cejÌ punc
exotiËnosti, staly se re·lnou souË·stÌ ûivota spoleËnosti a nebudÌ p¯Ìliö velk˝ ˙div.
V souvislosti s n·r˘stem tÏchto hnutÌ zmiÚuje James T. Richardson n·padnou neschopnost velk˝ch cÌrkvÌ soutÏûit s nimi. P¯es svou slabost budou velkÈ cÌrkve
pravdÏpodobnÏ i nad·le d˘leûitÈ pro udrûenÌ kulturnÌ identity a historickÈ kontinuity.
ÿada nov˝ch n·boûenstvÌ takÈ vzbudila ned˘vÏru kv˘li metod·m svÈho p˘sobenÌ,
jak˝mi nap¯Ìklad zÌsk·vajÌ stoupence p¯i pouliËnÌch akcÌch nebo kdyû pro novÈ
konvertity vytv·¯ejÌ ÑneziötnÏì moûnosti zahraniËnÌch studijnÌch pobyt˘ atd.
Pozoruhodn˝m jevem je novopohanstvÌ, kterÈ navazuje na starÈ a mÌstnÌ tradice.
Piotr Wiench ho podrobnÏ sleduje p¯edevöÌm v PobaltÌ, Prusku a Polsku. VidÌ v nÏm
spiritualitu zaloûenou na p¯ÌrodÏ, n·vratu k etnickÈ Ëi kmenovÈ identitÏ, star˝m
zvyk˘m a p¯edk¯esùansk˝m ko¯en˘m. Zvl·ötÏ siln· je tato tradice v PobaltÌ a zd· se,
ûe se nejedn· o import ze Z·padu, ale oûivenÌ dom·cÌch tradic. NovopohanstvÌ mÌv·
siln˝ vztah k n·rodnÌ identitÏ. Podle Wienche majÌ tato hnutÌ ohromn˝ a dosud
nerozvinut˝ Ñsymbolick˝ kapit·lì. Jak se bude komplex novopohansk˝ch proud˘
d·le vyvÌjet, se d· tÏûko odhadnout, protoûe kromÏ nacionalisticky zabarven˝ch
smÏr˘ jsou tu i proudy otev¯enÈ a multikulturnÌ.
Po proËtenÌ sbornÌku je z¯ejmÈ, ûe p¯es rozdÌlnost tradic a historie proch·zÌ st¯ednÌ
a v˝chodnÌ Evropa v mnoha rysech podobn˝m v˝vojem, kter˝ je d·n uvolnÏnÌm
hranic, ztr·tou duchovnÌho monopolu ofici·lnÌ ideologie a urychlenÌm modernizaËnÌho procesu. P¯ekvapiv· je i shoda v tom, ûe tradiËnÌ cÌrkve zde vesmÏs nebyly na
konec komunismu p¯ipraveny a jeho p·d je zaskoËil natolik, ûe se z nÏj zcela
nevzpamatovaly dodnes. (Viz t¯eba eroze vlivu cÌrkve na ve¯ejn˝ ûivot v Polsku.) Ani
novÈ sekty a hnutÌ ale nemajÌ tak samoz¯ejmÈ pole p˘sobenÌ, jak se poË·tkem 90. let
zd·lo. Zda je jejich n·r˘st jenom p¯echodnou mÛdou nebo zaË·tkem novÈ etapy, se
ale teprve uvidÌ. Vliv nacionalismu a n·rodnÌch tradic na podobu n·boûenstvÌ v jednotliv˝ch zemÌch je zcela markantnÌ.
SbornÌk pomÏrnÏ p¯esnÏ vystihuje pozici organizovanÈho n·boûenstvÌ v postkomunistick˝ch zemÌch. NÏkterÈ drobnÈ obsahovÈ nedostatky knihy jsou d·ny z¯ejmÏ
perspektivou dalekÈ ciziny. Nap¯Ìklad to nebyli husitÈ, kdo byl vytlaËen z naöÌ zemÏ
v 17. a 18. stoletÌ, jak soudÌ jeden autor. TakÈ urËitÈ p¯ecenÏnÌ neofici·lnÌho spoleËenskÈho oceÚov·nÌ cÌrkve pat¯Ì k bÏûnÈmu koloritu publikov·nÌ o tomto tÈmatu. Je pravdÏpodobnÈ, ûe vÏtöina obyvatel »eskoslovenska nemÏla valnÈ tuöenÌ o tom, ûe existuje nÏjak˝ kardin·l Tom·öek a na cÌrkev se tu obËanÈ dÌvali nanejv˝ö jako na
zajÌmav˝ exotick˝ p¯eûitek. To jsou ale vzhledem k celÈ pr·ci pouze nev˝znamnÈ
detaily.
154
155
Z·kladem tohoto Ël·nku byla recenze v˝öe zmÌnÏnÈho sbornÌku pro Sociologick˝ Ëasopis, kterou jsem pro
Souvislosti Ë·steËnÏ rozö̯il a doplnil.
J A N J A N D O U R E K (1965) studuje postgradu·lnÏ sociologii na FakultÏ soci·lnÌch vÏd. KromÏ
SouvislostÌ publikuje v mnoha periodik·ch: Mlad· fronta, LidovÈ noviny, AD, Sociologick˝ Ëasopis,
Prostor ad. Vydal nÏkolik knih: O v̯e trochu jinak (1991), Pohanok¯esùanskÈ meditace (1995), rom·n
V j·mÏ lvovÈ (1997 ñ Cena Ji¯Ìho Ortena), Ptal jsem se cest (1997 ñ kniûnÌ rozhovor s Tom·öem HalÌkem),
Cesta za pravdou (1997 ñ kniûnÌ rozhovor s V·clavem Mal˝m), SvatÌ a kac̯i svÏtov˝ch n·boûenstvÌ (1998).
ZaË·tkem tohoto roku vyjde v nakladatelstvÌ Hynek Jandourk˘v nov˝ rom·n äkv·r.
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
JÁNOS PILINSZKY / BÁSNĚ
PARAFRÁZE
A budiû krmÏ pro vöechny...
Tak ps·no; tak j· v·m
vöem, ûivÈ sousto, zaûiva
s·m sebe pod·v·m.
Vûdyù cokoli je naûivu,
po ûivÈm laËnÌ jen.
I tebou budu, milenko,
zkrvaven, zabÌjen.
ZmÌt·m se, pt·m se na loûi,
kdyû marnÏ usnout chci:
Kdo poz¯e, Boûe, kdo je snÌ,
mÈ srdce tlukoucÌ?!
Jak˝ to ûlab mÈ l˘ûko je,
jak˝ to laËn˝ ûlab?
»Ìm vs·v· mÏ? »Ì p¯eËist·
touha v nÏm uvÌzla!
A st·do ûv˝k·, poûÌr·:
srdce se pod·v·!
Klepu se, kokt·m, klop˝t·m,
j· ûiv· potrava.
156
157
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
Jsem vaöe ûiv· potrava ñ
jak ochotnÏ, jak r·d!
Stravte mÏ ñ duöiñkostiñkrev,
aù pochopÌm v·ö hlad.
JÁNOS PILINSZKY
V takov˝ch chvÌlÌch schoulen v l˘ûku z˙zkostnÌm,
jako p¯Ìroda v Ëase p˘lnoËnÌm,
beze zvuku Ëi dobr˝ch znamenÌ.
Ale pak,
kdyû m·m ruku ve tvÈ a ty v mÈ,
znovu vϯÌm, ûe k sobÏ pat¯Ìme.
Kdo nepat¯Ì uû nikomu,
je soustem ñ vöem. B˝t v tmÏ
svÈ samoty? Ne. L·sko, pojÔ:
zniËit mÏ, zabÌt mÏ.
(Jana ätroblov· ñ Evûen G·l)
(Jana ätroblov· ñ Evûen G·l)
TŘETÍHO DNE
A budou znÌt nebesa. DötÌt na ˙svit
popel, ravensbr¸ck˝mi stromy chvÏt.
Ko¯eny trhne svÏtlomet˘ svit.
VÌtr vstane. RozeznÌt cel˝ svÏt.
AË zabili ho podlÌ ûold·ci,
cÌtil, jak srdce uû uû nebije ñ
p¯emohl T¯etÌho dne svoji smrt.
Et resurrexit tertia die.
(Jana ätroblov· ñ Evûen G·l)
MYSLÍM
MyslÌm, ûe tÏ m·m r·d;
drûÌm za semknut˝mi vÌËky pl·Ë nad tÌm, ûe jsi.
Ale jak vidÌö, bohovÈ,
prach a Ëas
postavili mezi mne a tebe
tak nesch˘dnÈ hrby hor,
ûe sem tam mÏ jÌm·
hned z·vraù z l·sky,
hned malovÏrn˝ strach.
158
MAĎARSKO
ZATRACENÍ
AË je nicota vöudep¯Ìtomn·,
svÏt pulzuje d·l,
ûÌly p¯epravujÌ krev,
ruce svazujÌ uzel, otoËÌ klÌËem v z·mku,
ökrtnou z·palkou, na noc ustelou.
(Jana ätroblov· ñ Evûen G·l)
FRANKFURT
Na b¯ehu ¯eky pr·zdn· pÌskovna,
v lÈtÏ jsme smetÌ vyv·ûeli sem.
Vilky, zahrady, jen jsme se v nich mihli
a potom most a cesta se svahem.
D·l prkenn˝ plot dostihovÈ dr·hy,
p·r v˝mol˘, auto jiû mÏlo st·t,
jeötÏ ale, neû zplna zabrzdilo,
uû za˙toËil prvnÌ hlad!
NacpanÈ pytle, vyklopen· vÏdra,
ukrutn˝ teror zahnÌzdÏn˝ch zad,
vraûedn˝ z·pas v p¯evrhnut˝ch bedn·ch
p¯edbÏûnÏ zaËal panovat;
urvat nejlepöÌ z odpadk˘ a zbytk˘,
159
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
uû tak tak p¯estal ˙tok, v nÏmû se ötval
hlad spuötÏn˝, klesl˝ na vöecky Ëty¯i,
vzep¯el se a p¯ec naposled se vzdal.
Ztratili se v tom prachu, kalu, öpÌnÏ;
cel˝ v˘z d·l se s ¯evem t¯·s,
pomyje zm·tly jejich lidskÈ srdce,
smyly vÏdomÌ, zastavily Ëas.
Tak hrabali se v hloubi pln˝ch konvÌ,
oËi, ˙sta z nich temno nabraly,
v ûivÈm marastu smrt je zad·vila,
s hlavou dol˘ vöak z mrtv˝ch povstali.
OpojnÏ zpÏt po soustu sousto brali,
co se i s nimi navûdy ztratilo,
svou blaûenost, tak tÏûce vynucenou
ze öpÌny, z nÌû tu mnoho nezbylo.
Jejich slast se vöak stÏûÌ ukojila,
uû jati jsou neblah˝m tuöenÌm:
nejprv jim zho¯klo v ˙stech, na jazyku,
pak srdce hr˘znÏ zesmutnÏlo jim.
Vtom vystoupili ven z tÈ tlaËenice
a sledovali s myslÌ st¯Ìzlivou,
jak skrz naskrz teÔ postupuje jimi
opojenÌ, zrazujÌc bÌdu svou.
A Ëekali docela uvolnÏni
na to jen, ûe to stvrdÌ ve chvÌli
jejich org·ny, uv·dÏjÌce je
v bludy slasti, v poslednÌ omyly.
Aù kamkoli, jen odtud, odtud pryË!
ZbÏhnout a prchnout co nejd¯Ìve vöem!
To rozûhaven· l˘za vyhnala n·s,
aniû by se n·s dotkla pohledem.
160
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
Kolem dokola jen nehybn˝ lom.
KoneËnÏ dom˘! Dom˘ je n·ö cÌl!
BlÌzko na ¯ece snad odplouv· loÔ,
v˝chod svahu se kou¯em naplnil
a sazemi. PryË p¯es tu luËinu!
P¯es hrboly hladovÏ skok a skok
na beton v ohni. A pak bÌlÈ vilky!
SvÏt zelenÏ nazpÏt valÌ sv˘j tok.
D·l prkenn˝ plot dostihovÈ dr·hy,
po salvÏ mezer se tu mihot·
podùat· v˝heÚ zpod rozkvetl˝ch zahrad
a n·hl· samota.
Barva loubÌ pohasla v okamûiku,
oheÚ se prost¯el po silnici v kraj.
Naöe srdce i tv·¯e potemnÏly
a spolu s n·mi i nebesk˝ r·j.
Konve hrkajÌ za naöimi z·dy
a v upr·öen˝ch stromech ñ snÏt a snÏt ñ
se vyno¯ilo mÏsto za soumraku:
Frankfurt ñ 1945.
(Josef Hiröal ñ Evûen G·l)
APOKRYF
1
Neb vöechno zde m· opuötÏno b˝t.
Uû oddÏleno ticho v nebesÌch
a ticho zemÌ, jeû jsou svÏta kraj,
navûdy. BuÔ zvl·öù i ticho bud, tÏch psÌch!
I spat¯Ìme, jak slunce vych·zÌ,
161
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
kdyû vzduchem prch· pryË za pt·kem pt·k...
NÏmÈ, jak pominut· pupila.
Jak ËÌhajÌcÌ öelma, klidnÈ tak.
J·, bdÌcÌ ve vyhnanstvÌ tuto noc,
kdy z l˘ûka sp·nek odejde mi zas,
se t¯esem zazmÌt·m a promluvÌm
jak strom tisÌcem list˘ v noËnÌ Ëas.
Zn·te krok rok˘? Jak jde rok˘ krok
po polÌch zv·len˝ch od vÏËn˝ch bÏd?
A vr·sky od pomÌjivosti? H¯bet
mÈ ruky ud¯en˝ jak koÚsk˝ h¯bet?
A jmÈno pustoty a siroby?
A bolest, jak· temnotami tich
tu dupe na sv˝ch praskl˝ch kopytech
Ëi ölape na sv˝ch nohou blanit˝ch?
Noc, zimu, j·mu? Hlavu vÏzÚovu
pootoËenou bez vöÌ nadÏje
öikmo a nikam, zn·te ztuhl˝ ûlab,
tr·penÌ z hlubin svÏta, zn·te je?
I vyölo slunce. A tmav˝ s·m bez lesa,
prut stromu... InfraËerveÚ: Vztekl· nebesa.
A takto se vyd·v·m zk·ze vst¯Ìc.
Jde bez hlesu ËlovÏk. TÌm bezcestÌm.
M· h˘l. A öat vÏzeÚsk˝.
Jinak nic. Uû jen stÌn.
162
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
2
Tak proto jsem se uËil chodit! Pro ty
svÈ tolik pozdnÌ, tolik ho¯kÈ kroky!
Pak p¯ijde veËer, ztuhne na mnÏ noc
i se sv˝m bl·tem, a j· pod vÌËky
d·l st¯eûÌm horeËnatÈ taûenÌ:
stromky i nejdrobnÏjöÌ vÏtviËky.
List po listu ten ûhav˝, mal˝ les ñ
uû cel˝ les tu... Zde st·l kdysi r·j.
éal polosnem se vracÌ: öumÏnÌ,
jeû v rajsk˝ch korun·ch se probÌr·.
Touûil jsem ñ dom˘. KoneËnÏ zde b˝t.
I on se v Bibli vr·til p¯es d·li!
Na dvo¯e zas jen ten m˘j hr˘zn˝ stÌn.
Ud¯enÈ ticho, d˘m, v nÏm zest·rlÌ
rodiËe, a uû jdou, uû sev¯ou mÏ
do vetchÈ n·ruËe, uû p¯etrhne
ticho pl·Ë... ZpÏt mÏ vÌt· d·vn˝ ¯·d.
Lokty op¯en o hvÏzdy vÏtrnÈ:
KÈû s tebou, kterou jsem mÏl kdysi r·d,
bych promluvit smÏl! Jenom jedinkr·t.
Rok za rokem jsem opakoval to,
co dÌtÏ svϯuje do ökvÌry vrat
plaÚkov˝ch, öeptem, s pl·Ëem. NadÏji,
uû mizejÌcÌ. ée se vr·tÌm sem,
najdu tÏ. BlÌzkost tv· mi zrychlila
tep, jako öelma vyplaöen˝ jsem...
163
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
Tv· slova nezn·m, ani lidskou ¯eË.
Hle ñ pt·ci. Voln˝m vzduchem letÏl si
za pt·kem pt·k. Dnes divÏ prchajÌ
pod nebem, planoucÌmi nebesy.
Stesk planÏk v ûhnoucÌm poli vetknut˝ch,
ho¯ÌcÌ klece, pr·zdno na sutÌch.
A j·, j· nerozumÌm lidskÈ ¯eËi,
tv˘j jazyk nezn·m... Je osi¯elejöÌ
mÈ slovo neû slovo. J· ani slov
uû nem·m.
A zl· tÌha p¯ilnav·
se bortÌ se vzduchem a do ticha
svÈ zvuky tÏlo vÏûe vyd·v·.
Ne, nikde nejsi. Jak je pust˝ svÏt.
Zapomenut· ûidle vedle mÏ.
ÿinËÌ m˘j stÌn na ostr˝ch kamenech.
Jsem unaven˝. »nÌm tu ze zemÏ.
3
ée stojÌm v plnÈm slunci, vidÌ B˘h.
Na kameni m˘j stÌn ñ Ëi teÔ uû ne?
Na plaÚk·ch plotu, vrat; B˘h vidÌ st·t
bez dechu stÌn v drtiËce bezvzduönÈ.
V tÈ chvÌli uû j· budu k·men s·m:
runovÈ pÌsmo, ohyb ztuhl˝, tma.
Tv·¯ ûiv˝ch bytostÌ v tÈ chvÌli tam
jen plnou hrstÌ drtÏ uû b˝t m·.
Ne v slz·ch; ve vr·sk·ch ñ tv·¯ d·vnovÏk·.
Jen pr·zdn· j·ma po nÌ stÈk·, stÈk·...
(Jana ätroblov· ñ Evûen G·l)
164
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
JÁNOS PILINSZKY / Z PUBLICISTIKY
NALÉHÁNÍ ČASU
Kdosi se na mÏ ned·vno obr·til s ot·zkou, p¯ekvapujÌcÌ svou bezprost¯ednostÌ
a p¯ÌmostÌ. M· katolick· literatura konkrÈtnÌ program? JakÈ myölence chce nejspÌö
v budoucnosti slouûit?
Ot·zka vzbuzujÌcÌ rozpaky. Vûdyù pro mladÈ dokonce i budoucnost znamen· nÏco
jinÈho. Otev¯enou cestu, voln˝ prostor, v nÏmû si sami vytyËujeme cÌl, kterÈho
chceme v ûivotÏ dos·hnout. Tak vidÌ budoucnost oni. Pro n·s uû znamen· nÏco docela
jinÈho. Oni jsou p¯esvÏdËeni, ûe jejich snaha zas·hne cÌl jako vyst¯elen˝ öÌp. My uû
vÌme, podobni zkuöenÈmu stratÈgovi, ûe naöe pr·ce se podob· spÌö dlouhÈmu taûenÌ.
Roky upl˝vajÌ a mezitÌm se mÏnÌ i samotn˝ cÌl a nÏjak· por·ûka cestou m· Ëasto vÏtöÌ
cenu neûli vöecka vÌtÏzstvÌ.
Mnohon·sobnÏ to platÌ i o literatu¯e. Nikdy se totiû nesmÌ zapomÌnat, ûe kaûdÈ
dÌlo usiluje o autonomii, o samostatnost.
ÑPÌseÚ rodÌ pÏvce,ì pÌöe Babits a jeho vyzn·nÌ v podstatÏ znamen·, ûe spÌö je
zpÏv·k dÌlu vyd·n vöanc, neûli by byl jeho velitelem. OpravdovÈ dÌlo p¯ekvapuje
dokonce i svÈho tv˘rce ñ jako nelze p¯edem napl·novat v˝sledek bitvy, tak i neËekan·
p¯ekvapenÌ rodÌ opravdovÈho vojev˘dce a podrobujÌ zkouöce jeho skuteËnou vynalÈzavost.
To vöecko ovöem ne¯Ìk·m, abych se vyhnul poloûenÈ ot·zce. Pot¯ebnou strategiÌ
bych jen chtÏl do pot¯ebnÈho ¯eËiötÏ usmÏrnit tÈma, jehoû podstata i mne hluboce
zajÌm·; jenom bych se neodvaûoval je tak stroze, Ëi p¯esnÏji, tak mladÏ formulovat.
Slova nam̯en· p¯Ìmo na m· prsa musÌm odsunout ponÏkud stranou, abych mohl
odpovÏdÏt ve vÏtöÌm klidu.
Konstatovali jsme, ûe jist· samostatnost, autonomie dÏl mimo¯·dnÏ zpochybÚuje
p¯ÌmÈ vytyËenÌ cÌle. Kdyû se spisovatel pouötÌ do psanÌ, spÌö jen tuöÌ koneËn˝ smysl
dÌla ñ bezpeËnÏ ho zn· jen v tÏch nejvz·cnÏjöÌch p¯Ìpadech. »asto se st·v·, ûe
z p˘vodnÌho z·mÏru p¯i dokonËenÌ dÌla v podstatÏ nezbude v˘bec nic. A pr·vÏ takov·
dÌla jsou dobr·, kdy v horeËce tvorby se jejich tv˘rc˘m poda¯ilo p¯ekonat p˘vodnÌ
z·mÏr. OpravdovÈ dÌlo ñ kdyû bylo p¯ekonalo dÌlËÌ nezdary ñ ve svÈm rozhodujÌcÌm
bodu p¯ekvapuje i svÈho tv˘rce, a pr·vÏ to je onen z·zrak, podobn˝ milosti, jenû
okouzluje i Ëten·¯e a vyvol·v· pokoru ÑpÏvceì. Zkoum·me-li tudÌû budoucnost, i ten
nejschopnÏjöÌ spisovatel m˘ûe b˝t jenom hadaËem vlastnÌ budoucnosti, nikoli jejÌm
165
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
osnovatelem. P¯i takovÈ opatrnosti je t¯eba pochopitelnÏ br·t v potaz p¯irozenost tvorby ñ a pr·vÏ p¯i takovÈ opatrnosti dost·v· v˝raz skuteËn· odhodlanost a cÌlevÏdomost.
P¯istupme vöak k podstatÏ vÏci. JakÈmu cÌli chce slouûit katolick· literatura v budoucnosti? Vezmeme-li v ˙vahu vöecko, co uû jsem ¯ekl, na tuto ot·zku m˘ûe odpovÏdÏt jenom kaûd˝ za sebe a v jednotliv˝ch d˘razech bude nutnÏ zaznÌvat Ñfaktor
nejistotyì, bez nÏhoû si ani podobnou odpovÏÔ nelze p¯edstavit. M·m-li tedy na tu
ot·zku odpovÏdÏt j·, mohu odpovÏdÏt tÈû jenom za sebe (i kdyû se to m˘ûe vztahovat
i na budoucnost dÌla jin˝ch, na budoucnost celÈ katolickÈ literatury) a m· odpovÏÔ
bude rozpaËit· jako odpovÏÔ hospod·¯e, kterÈho se vypt·vajÌ na ˙rodu v p¯ÌötÌm roce.
Velik˝m programem ñ podle mÈho n·zoru ñ katolickÈ literatury bude l·ska, program
l·sky, aniû bych dok·zal ¯Ìct o tomto tÈmatu Ëi ÑproroctvÌì nÏco podstatnÏ podrobnÏjöÌho.
L·ska je samosebou vÏËnÈ tÈma a umÏnÌ je jeho vÏËn˝m n·strojem, ale drobnÈ
posuny v akcentech mohou v jeho charakteru vytv·¯et cel· obdobÌ. Z ptaËÌ
perspektivy a v z·jmu orientace a plasticity t¯eba m˘ûeme smÏle prohl·sit, ûe
k¯esùansk· literatura st¯edovÏku byla teologick· Ñcredo-literaturaì ñ a tady m·m na
mysli st¯edovÏkÈ hymny, Danta, nebeskou geometrii skladby ÑDivina Commediaì,
jejÌ scholastickou kr·su. A kdyû se pak dÌv·m na obnovenou katolickou literaturu
ned·vnÈ minulosti, shled·v·m, ûe je to ÑpÌsemnictvÌ milostiì. Rom·n, p¯esnÏji
rodinn˝ a psychologick˝ rom·n nepochybnÏ p¯ipravoval katolick˝m spisovatel˘m
p˘du, aby se mohli zmocnit podstaty milosti a jejÌ mechaniky. Pro odhalenÌ
skuteËnosti, kter· je v prostor·ch za psychologiÌ psychologickÈho rom·nu.
D˘raz je tedy pohybliv˝ v r·mci vöeobecnÈho ÑkatolictvÌì, mÏnÌ se od doby
k dobÏ a vytv·¯Ì ono nav˝sost ËasovÈ. DneönÌ doba, aspoÚ podle mÈho n·zoru, od n·s
vyûaduje l·sku. V budoucnu zkr·tka budeme muset o l·sce umÏt vypovÌdat ñ a to
moûn· nejhloubÏji a nejhoroucnÏji. Podle mÈho by budoucÌ katolick· literatura mÏla
b˝t literaturou evangelijnÌ.
Pokusme se tedy zasnÌt a orientovat se v p¯Ìtomnosti smÏrem do budoucna!
Z·padnÌ svÏt dnes z·pasÌ s problematikou osamÏnÌ, v˝chodnÌ svÏt s ot·zkami socialismu. Tak Ëi tak, naöÌ nejvÏtöÌ starostÌ se stal Ñdruh˝ ËlovÏkì, ten jin˝, ten bliûnÌ.
A co jinÈho by mohlo b˝t problÈmem bliûnÌho, neûli je problÈm l·sky, kostnÌ d¯eÚ
Evangelia.
Je zajÌmavÈ, ûe RusovÈ koncem 19. stoletÌ uû jednou dali z·padu odpovÏÔ toho
druhu, kdyû prost¯ednictvÌm l·sky z·padnÌ realistick˝ rom·n prohloubili aû Ñdo
krajnostiì. A pokl·d·m za velmi pravdÏpodobnÈ, ûe v souËasnÈ konstelaci RusovÈ
pr·vÏ realitou l·sky vy¯eöÌ soukrom˝ problÈm z·padnÌ literatury. Ned·vno kdosi psal
o jejich novÈm filmu, kter˝ pod·v· impresi pr·vÏ na to tÈma. Titul filmu je ÑAljoöova
l·skaì a s·m o sobÏ prozrazuje, ûe pr·vÏ prost¯ednictvÌm jmÈna DostojevskÈho
hrdiny chce dÌlo vypovÌdat o l·sce. Aljoöa je prost˝, tak¯ka prostoduch˝ mlad˝ muû,
ûelezniËnÌ dÏlnÌk. Octne se ve vesnici daleko od domova a zamiluje se do hrdÈ dcery
traùovÈho dozorce. Po pr·ci k nÌ Aljoöa kaûd˝ veËer p¯ich·zÌ se svou mlËenlivou
a nÏûnou l·skou. Nejprve vyvol·v· smÌch, pozdÏji si na nÏho lidÈ zvyknou a nakonec
poËÌn· l·ska prostupovat i srdce jin˝ch. Pr·ce ho kaûdÈho veËera odv·dÌ d·l a d·l od
vesnice, Aljoöa se vöak s pomocÌ ostatnÌch kaûd˝ veËer k dÌvce vracÌ. Nakonec se
octne tak daleko, ûe uû nem˘ûe dÌvku navötÏvovat, a na vzd·lenÈm n·draûÌ se pak
objevÌ sama hrd· kr·ska. Vykonala dalekou cestu pÏöky, s botami v ruce. PoprvÈ se
obejmou. ÑPodÌvej se, co se jich na n·s dÌv·!ì ¯ekne ml·denec, protoûe celÈ ˙dolÌ se
naplnilo lidmi.
Ano, realita l·sky: ta bude podle mÈho n·zoru programem obrozujÌcÌ se literatury.
Nov˝ spisovatel si za hranicemi rozumu i smyslovÈho vnÌm·nÌ bezprost¯ednÌ l·skou
p¯ivlastnÌ svÏt. V literatu¯e naöÌ doby, problematickÈ tÏmi nejr˘znÏjöÌmi zp˘soby,
jedinÏ to m˘ûe opÏt vytvo¯it geni·lnÌ ¯·d, opravdovou evidenci. Vöecky znaky ukazujÌ
na to, ûe takov· nov· l·ska p¯ijde. A kdo by naöel sama sebe v tom novÈm prost¯edÌ
spÌö neûli katolick˝ spisovatel, katolick· literatura?
PochopitelnÏ sotva m˘ûeme p¯edvÌdat, jak tahle velik· metamorfÛza bude
probÌhat a jakÈ umÏleckÈ katechismy vytvo¯Ì. Jedno vöak je nepochybnÈ: »as n·s
pobÌzÌ, abychom st·le vÌce proûÌvali podstatu naöÌ vÌry. A tou podstatou je ñ l·ska.
⁄j Ember, 4. b¯ezna 1962
166
167
POZNÁMKA O POKOŘE
Pokora je branou k opravdovÈmu vÏdÏnÌ a opravdovÈmu pozn·nÌ. Je podmÌnkou
kaûdÈho opravdovÈho Ëinu, kaûdÈho opravdovÈho mravnÌho a duöevnÌho vzepÏtÌ. Uû
z p¯irozenosti vÏci vypl˝v·, ûe kdo se pono¯Ì do svÈho ˙kolu, ÑzapomÌn· na sebeì.
Jeöitnost, sobectvÌ, vlastnÌ z·jem jsou nejen etick˝m zlem, ale i duchovnÌ p¯ek·ûkou,
a nejedno znamenitÈ dÌlo p¯ipravila p¯evaha jeöitnosti o moûnost st·t se skuteËn˝m
majetkem vöech, dÌlem dokonal˝m.
NÏco o tom vÌ jazyk ve svÈ kolektivnÌ, prad·vnÈ moudrosti (a vÏdÌ to jazyky vöech
n·rod˘). ÿÌk· se t¯eba Ñp¯iölo mi na myslì. Nikoli ñ Ñvymyslel jsem siì, protoûe to uû
znamen· cosi mÈnÏ. ÑNajednou mi p¯iölo na myslì: opravdovÈ pozn·nÌ se bez
v˝jimky rodÌ pr·vÏ tak. D¯evnÌ vÏdÏnÌ, jeû se skr˝v· v naöem jazyce, svÏdËÌ o tom, ûe
cokoli vytv·¯Ìme, je ËÌmsi mnohem mÈnÏ osobnÌm, neû si myslÌme. OpravdovÈ
vÏdÏnÌ dokonce zaËÌn· tam, na onom pomezÌ, kde naöe osobnost vch·zÌ do neosobna.
Dob¯Ì umÏlci vûdycky p¯izn·vali, jak velice se tvorba, ona opravdov· kreace kryje
s n·hodou. Jeden n·ö znamenit˝ socha¯ vypr·vÏl, ûe jednou naöel u cesty podivn˝
k·men. ÑJe to m· nejlepöÌ socha,ì prohl·sil v ˙ûasu pozn·nÌ, kdyû k·men zvedl.
A takÈ mi uk·zal tu skulpturu, na nÌû neudÏlal jedinou r˝hu dl·tem. Pod drsnou,
p¯irozenou sko¯·pkou kamene se skr˝v· nadpozemsky k¯ehk· madona s dÌtÏtem
v n·ruËi. Neopakovateln˝ z·zrak! Syrov˝ k·men, nic neû k·men ñ a z·roveÚ dokonal·
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
socha. A p¯itom je nepochybnÏ dÌlem toho, kdo ji naöel a rozpoznal. Je vöak takÈ
pravda, ûe kdo ji rozpoznal a mÏl odvahu prohl·sit ji za svou, ten vÌ i o vlastnÌch
soch·ch, ûe ËÌm jsou lepöÌ, tÌm mÈnÏ jsou jeho. Bez pokory nenÌ tv˘rce.
Tuto pravdu vyjad¯uje snad nejkr·snÏji T. S. Eliot, kdyû pÌöe, ûe velicÌ tv˘rci nebyli velik˝mi osobnostmi, n˝brû velik˝mi mÈdii. Lidmi, kter˝m v˘bec nenapadlo
stavÏt kolem sebe stÏny, hradby mezi sebou a svÏtem, mezi sebou a p¯edmÏtem svÈ
vroucnÈ pozornosti, svÈho Ñodevzd·nÌì. Individualita je vysÌlacÌ stanice naöÌ osobnosti. RuöÌ Ëist˝ p¯Ìjem. Aby dos·hli naprostÈho ticha p¯i tvorbÏ, ti nejvÏtöÌ odbourali
i svou osobnost. Vûdyù pr·vÏ v tom Ñp¯estat b˝tì a jenom v tom spoËÌv· v˝luËn·
lidsk· velikost!
Anebo vezmÏme kter˝koli mistrovsk˝ rom·n. M˘ûeme doslova krok po kroku
sledovat tajemn˝ proces, m˘ûeme zmϯit cestu, kam aû n·m spisovatel jenom sdÏluje
to, co vÌ. A pak p¯ijde z·zraËn· promÏna, kdy se kniha Ñotev¯eì a vpluje do nÌ svÏt:
kdy pociùujeme, ûe v tu chvÌli uû i samotnÈho spisovatele p¯ekvapuje vlastnÌ pr·ce
a jeho psanÌ je mnohem spÌö pozn·v·nÌm neû sdÏlov·nÌm. Je to milost, dar, za kter˝ se
neplatÌ. MistrovskÈ dÌlo ñ aù uû pat¯Ì komukoli a jakkoli na sobÏ nese stopy rukou
svÈho autora ñ je mistrovsk˝m dÌlem pr·vÏ tÌm a jenom tÌm.
Jestliûe je to tak na poli ducha, platÌ to tÌm spÌö na poli mravnosti a jeötÏ spÌö
v n·boûenskÈm ûivotÏ. O svÏtcÌch se toho mnoho napsalo, ve skuteËnosti vöak o nich
mnoho nevÌme. Jsou nedostiûnÌ ve svÈ poko¯e. UmÌme si je sice p¯edstavit, neumÌme
je vöak analyzovat. Spisovatel dok·ûe proûÌvat nejr˘znÏjöÌ svÈ hrdiny, ne vöak svÏtce
ñ k tomu by se musel s·m st·t svÏtcem. Do svatosti se nelze ÑvûÌvatì, tou lze jenom
ÑûÌtì. Kdybych byl svÏtec, uû bych nepsal, ¯ekl Graham Greene, neboù vycÌtil, ûe
svatost znamen· dosaûenÌ takovÈho prahu pokory, zap¯enÌ sama sebe, naprosto
novÈho pozn·nÌ, ûe v jeho z·¯i ztr·cÌ svou d˘leûitost jakÈkoli sdÏlenÌ. Ovöem pr·h,
jenû n·s od onÏch vÏcÌ oddÏluje, nenÌ dokonalost, n˝brû pokora. A pokud jde o rozdÌl
v hodnot·ch pokory, pak v b·snÌcÌch boûÌ slovo promlouv·, zatÌmco ve svÏtcÌch ûije.
⁄j Ember, 22. Ëervence 1962
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
Odum¯enÌ l·sky je opravdov˝m ko¯enem veökerÈ zk·zy jazyka a nemoc, kter·
takto ˙toËÌ, nelze vylÈËit û·dnou vÏdeckou lÈËbou, jazykovÏdnou pÈËÌ a anal˝zou
organismu.
To vöe ovöem znamen·, ûe ¯eË je neskonale vÌc neûli ˙hrn jazykov˝ch v˝razov˝ch
prost¯edk˘ a forem v ˙zce filologickÈm smyslu. I svÏt ÑmluvÌì, jenom musÌme naslouchat jeho slovu. Ba dokonce pr·vÏ u toho zaËÌn· kaûd· rozmluva. U naslouch·nÌ.
Tedy opÏt u otev¯enosti, to jest u l·sky.
V kaûdÈ ¯eËi vöak nejhloubÏji p¯eb˝v· ticho. BoûÌ ticho p¯ekon·vajÌcÌ kaûdou ¯eË,
onen nejvyööÌ a nejnevyslovitelnÏjöÌ jazyk, jenû vÏËnÏ touûÌ b˝t ztÏlesÚov·n naöimi
slovy, jako bylo mezi n·mi vy¯Ëeno Slovo. Proto mohl Pierre Emmanuel v podobnÈ,
ale mnohem bohatöÌ ˙vaze napsat, ûe Ñna krajnÌ hranici vzepÏtÌ kaûdÈ myölenky ñ
(lidskÈho slova) ñ stojÌ modlitbaì. A odtud i velkolep· definice b·snickÈ geniality
z pera Simone WeilovÈ, podle nÌû Ñgenius je ten, kdo miluje pravdu i za cenu, ûe se
nedopracuje d·l neû k pr·zdnÈmu kokt·nÌì.
Jazyk nenÌ v prvnÌ ¯adÏ jazykovÏdou a nenÌ pouhou poeziÌ, n˝brû pÈËÌ o posvÏcenÌ
ËlovÏka, o plnost a naplnÏnÌ l·sky.
Vöe ostatnÌ je jenom literatura, jenom filologie.
⁄j Ember, 24. listopadu 1968
O LENOSTI
AËkoli jazyk m· svou vÏdu, s·m o sobÏ vÏdou nenÌ. Je p¯edevöÌm sdÏlenÌm a komunikacÌ. Je nevyËerpateln˝m prost¯edkem k tomu, abych o sobÏ podal zpr·vu jin˝m
a ve stejnÈ rovinÏ pro sebe zÌskal zpr·vy o jin˝ch. ÿeË je tudÌû relacÌ a recepcÌ. Otev¯enostÌ. L·skou.
Kde se l·sky zneuûÌv· nebo kde l·ska skonËila, tam pravdÏpodobnÏ odumÌr·
i p˘vodnÌ smysl ¯eËi a jejÌ umÏnÌ se obracÌ naruby. Kde ¯eË slouûÌ k negaci, k odliöenÌ,
k odcizenÌ ñ tam sama d¯Ìve Ëi pozdÏji odumÌr·, onÏmÌ, a i kdyû ûije d·l, takov˝ ûivot
je sotva vÌc neû rakovinnÈ bujenÌ.
Je zn·mÈ, ûe lenost je v mnoha p¯Ìpadech velice ˙navn· ñ a co je jeötÏ pozoruhodnÏjöÌ,
je skuteËnost, ûe lÌn˝ ËlovÏk se nejednou uchyluje k p¯Ìöern˝m z·stupn˝m ˙kol˘m.
Co je tedy hluböÌ p¯ÌËinou lenosti, co ji vyvol·v·?
MyslÌm, ûe jak·si existenci·lnÌ obava. Strach z toho, ûe se musÌm probudit do
pravdy a do reality. Do skuteËnosti, ûe mÈ sÌly jsou omezenÈ. ée jsem neöikovn˝
a ledacos prostÏ v˘bec nedok·ûu. Strach z toho, ûe opravdovÈ ˙koly mÏ p¯ipravÌ
o pr·zdnÈ snÏnÌ a stanovÌ mi tvrd˝ jÌzdnÌ ¯·d; ûe vÏci p¯edpokl·datelnÈ musÌm
vymÏnit za vÏci nep¯edpokl·datelnÈ. P¯edstavy a zd·nÌ za realitu. Svou vlastnÌ
p¯Ìtomnost a existenci za bytÌ svÏta a ostatnÌch lidÌ. LÌn˝ ËlovÏk snad ani nem· strach
z form·lnÌ n·mahy, jako z toho, co n·maha obsahuje. Trouf·m si tvrdit, ûe je spÌö
ochoten podstoupit pr·zdnÈ vypÏtÌ sil, ale vûdycky m· strach z pozn·nÌ a hlavnÏ
uvÏdomov·nÌ si svÏta, sebe samÈho a ostatnÌch, zkr·tka z v˝znamu bytÌ.
LÌn˝ ËlovÏk totiû nenÌ ochoten dospÏt, jednoduöe se bojÌ pravdy vöeho druhu.
PoustevnÌk, kter˝ zkoum· pravdu, Ñsvat˝ na sloupuì, nem˘ûe b˝t nikdy lÌn˝. Lenost
nenÌ totoûn· se svou vnÏjöÌ podobou. Lenost je ve svÈ podstatÏ metafyzick· oscilace,
vytrvalÈ a neust·lÈ vyh˝b·nÌ se pravdÏ, uh˝b·nÌ jakÈkoli konfrontaci. NejlepöÌm
prost¯edkem proti nÌ je smϯov·nÌ k pravdÏ. Bez nÏho tak jako tak veöker· Ëinnost
z˘st·v· lenostÌ: ona se jen tv·¯Ì a je dvojn·sob lûiv˝m p¯evlekem.
168
169
NĚKOLIK SLOV O SLOVECH
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
Lenosti, kter· v n·s p¯eb˝v· a leûÌ hluboko skryta, nic nenÌ milejöÌ neûli p¯edstÌrat
v˝kon. S radostÌ se odvol·v· na mnoûstvÌ vykonanÈ pr·ce: libuje si v kilogramech,
hodin·ch, rozmÏrech. Opravdov˝ dÏlnÌk je ve srovn·nÌ s nÌ nÏm˝ ñ a stejnÏ je to
s kvalitou a pravdou.
ÑVyh˝bat se pr·ciì ñ ten v˝raz sice trefnÏ vystihuje onen pohyb, ale mylnÏ vykl·d· jeho obsah. Pokud jde o lenost, je moud¯ejöÌ mluvit o lidech vyh˝bajÌcÌch se pravdÏ
a skuteËnosti, o obch·zenÌ pravdy a reality. Proti lenosti je ˙ËinnÈ jenom neust·lÈ
hled·nÌ pravdy. Neboù to jedinÈ zajiöùuje, ûe pozn·me, co je t¯eba dÏlat a ûe opravdu
udÏl·me, co jsme jednou poznali. Jak·koli jin· Ëinnost je ve svÈ podstatÏ lenost,
aktivnÌ Ëi pasivnÌ oddalov·nÌ toho, pro co jsme se koneckonc˘ narodili.
⁄j Ember, 17. dubna 1974
KNIHA KNIH
SedÌm v zahradÏ ËasnÈho podzimu a Ëtu. »tu zahradu, oblohu, stromy, Ëtu pohled
starÈho psa i jeho p¯Ìtomnost. A naveËer jeötÏ nejprve stmÌv·nÌ, potom litery hvÏzd,
zvuky noci, pÌsmo ticha. NevyËerpateln· lekt˝ra! Text, kterÈmu rozumÏjÌ i nemluvÚata, ale rozluötit nedok·ûou ani moud¯Ì. Kniha, v nÌû listuje v˝hradnÏ Ëas. Spis,
v nÏmû jsem z·roveÚ Ëten a z·roveÚ ËtoucÌ.
RozmanitÈ kultury jsou rozmanit˝m ¯eöenÌm stejnÈ knihy ñ Knihy knih ñ, rozmanit˝m ¯eöenÌm totoûnÈho Ñtextuì. V tomto smyslu je lidsk˝ ûivot nejenom nep¯etrûit·
existence, ale i nep¯etrûitÈ ËtenÌ. NetrpÏlivci nechtÏjÌ vyËkat listov·nÌ Ëasu a nejradÏji
by sami hr·bli do str·nek vöehomÌra. Soust¯edÏnost Ëetby vöak nikdy nenahradÌ
netrpÏliv˝ chvat listov·nÌ.
MusÌme vyËk·vat, jak se str·nky obracejÌ, protoûe ˙hrn vöeho, Ñprocesì tvo¯enÌ je
stejn˝m poselstvÌm jako podÌvan· na ÑpsanÈ ¯·dkyì. NepostiûitelnÈ zmÏny ve vesmÌru svÏdËÌ o tv˘rci nad vöecka lidsk· dÌla vzneöenÏjöÌm.
My lidÈ bychom r·di urychlili Ëas. Ale Ëas m· dost Ëasu. Navzdory vöem zmÏn·m
nelze necÌtit, ûe Ëas pÌöe jedin· vÏËn· ruka a ûe styl onÈ ruky daleko p¯edËÌ styl n·ö.
Soupe¯it s touto Knihou nelze! Je to nemoûnÈ, ale nenÌ toho ani t¯eba. Co pÌöeme
my, ve skuteËnosti ani nenÌ psanÌ ñ je to jen vÌce Ëi mÈnÏ dobr· Ëetba list˘, kterÈ se
p¯ed n·mi otvÌrajÌ.
»Ìm vöak je tato kniha opravdu obdivuhodn· a co je jejÌm skuteËn˝m tajemstvÌm,
je z·roveÚ i jejÌ Ñslabinouì. P¯es veökerou svou n·dheru je univerzum p¯ece jenom
pouh˝ slabik·¯ a jenom ˙vod pro to, co je skryto za ¯·dky. A aËkoli je to kniha
nevyËerpateln·, jednoho dne n·m stejnÏ vypadne z rukou.
A co platÌ pro kaûdou knihu, platÌ pro Knihu knih ston·sobnÏ. PochopÌme ji,
teprve kdyû ji odloûÌme.
⁄j Ember, 29. z·¯Ì 1974
p¯eloûil Milan Navr·til
170
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
J Á N O S P I L I N S Z K Y / Z D E N Í K U LY R I K A
Nejenom vÏdec usiluje o p¯esnou znalost ñ ale i b·snÌk. JmÈno toho pozn·nÌ je l·ska.
Chci se nÏËemu nebo nÏkomu odevzdat. Chci milovat, abych poznal, chci pozn·vat
svÏt, abych ho miloval. Chci vÏci objevovat a pom·hat jim, abych od nich dost·val
zpÏt darem sama sebe. Aby mi pom·haly ûÌt. To vöak je moûnÈ jenom tehdy, budu-li
je pozorovat v jejich nahÈ podstatÏ, ba dokonce v jejich neötÏstÌ, chudobÏ, sirobÏ,
v onom bodu, kdy mÏ pot¯ebujÌ. L·ska je nejp¯esnÏjöÌ diagnostik. Jenom naze up¯Ìmn˝ ËlovÏk je schopen vloudit se do d˘vÏry obnaûenÈho kousku reality a v˝mÏnou za
to si vyslouûit opÏtov·nÌ d˘vÏry. PsanÌ nenÌ nÏjak· zpr·va o objeven˝ch konËin·ch
svÏta, n˝brû Ëin: nenÌ to okop·v·nÌ petrûele, n˝brû expedice.
B·snÌk chce milovat svÏt, snaûÌ se vÏnovat pozornost nejuboûejöÌm hvÏzd·m vesmÌru. P¯iöel na svÏt pro hladovÏjÌcÌ a nahÈ. Jeho sl·vou je, dok·ûe-li oblÈct co nejvÌc
nahoty ñ na opl·tku dost·v· svÈ sv·teËnÌ öaty z rukou nejh¯ÌönÏjöÌch.
O tom vöak uû nemluvÌ. B·seÚ m˘ûe hovo¯it jenom o procesu p¯ibliûov·nÌ. Je
t¯eba, aby mlËenÌ ochr·nilo a p¯ikrylo z·zrak l·sky, jestliûe se dostavÌ. Co je drahÈ, na
to radÏji nesah·me a ch·peme se toho tak, ûe se toho vlastnÏ ani na okamûik nedot˝k·me.
PoË·tkem roku jsem byl v OsvÏtimi. Jedna fotografie mi tam pomohla k jistÈ novÈ
formulaci mÈho nazÌr·nÌ. Mezi prkny p¯ipomÌnajÌcÌmi nabÌlenou ohradu vedou starou
ûenu v ö·tku do popravËÌho bar·ku. Se sta¯enou jdou dvÏ Ëi t¯i dÏti po nekoneËnÏ
lhostejnÈ cestÏ sypanÈ ökv·rou. St·l jsem tam p¯ed tÌm snÌmkem a ze vöech sil jsem
chtÏl zastavit neötÏstÌ z dob p¯ed dvaceti lety ñ jak je zd·nlivÏ zastavil fotografick˝
z·bÏr. J· vöak jsem chtÏl zastavit skuteËnost. A tu jsem pochopil, ûe nic nem· smysl,
kdyû nedok·ûeme napravit, co uû se stalo.
Nuûe ñ musÌm teÔ p¯eskoËit dlouhou myölenkovou ¯adu ñ, vϯÌm tomu, ûe
m˘ûeme napravit, co se stalo, a dokonce p¯Ìmo s tÏmi, jimû se to p¯ihodilo: osobnÏ se
sta¯enou, kr·ËejÌcÌ mezi obÌlen˝mi prkny tenkr·t roku 1942.
Poezie pro mne, i kdyû ne zcela p¯esnÏ, je tÈmϯ totÈû, co napravov·nÌ nenapravitelnÈho. Nebo aspoÚ prvnÌ krok do temnot nehor·znosti. Kdybych v to nevϯil,
z˘staly by pro mne vöechny ˙spÏchy a vöecky radosti poplaönou pustinou a na nalÈh·nÌ Alberta Camuse bych pociùoval sebevraûdu jako svou mor·lnÌ a filozofickou
povinnost.
A dod·m jeötÏ, ûe Camus ve svÈm dÌle ÑM˝tus o Sisyfoviì ûasne nad tÌm, ûe
171
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
Dostojevskij sice byl prvnÌm, kdo formuloval absurditu svÏta podobn˝m zp˘sobem
jako dneönÌ existencialistÈ ñ p¯esto vöak nenapsal absurdnÌ rom·n. Navzdory
absurditÏ prokazuje Aljoöa v Bratrech Karamazov˝ch dÏtskou vÌru v definitivnÌ
˙tÏchu svÏta. Podle mne nenÌ n·hoda, ûe Dostojevskij uû p¯ed stovkou let s mistrovskou p¯esnostÌ naËrtl Camus˘v dneönÌ problÈm. A mohl to udÏlat jenom proto, ûe uû
tehdy onou vÏcÌ prohlÈdl ñ a to pr·vÏ tÌm, Ëemu Camus ¯Ìk· naivnÌ protimluv. Pravda
je, ûe ani Kafka nevyrostl z Ñkab·tuì DostojevskÈho a ûe naöe doba je teprve na
poloviËnÌ cestÏ k nÏmu.
NevÌm, zda jsem optimista, anebo, jak mÏ podle m˝ch dÏl naz˝vajÌ ñ pesimista.
Tolik vöak vÌm, ûe musÌm nap¯Ìklad v Polsku udÏlat na podzim roku 1942 jednu
nezbytnÏ nutnou vÏc ñ u jednoho nabÌlenÈho plotu.
ÿÌkajÌ, ûe pÌöu m·lo, ale j· takov˝ pocit nem·m.
Mnoho nebo m·lo: v literatu¯e jsou to slova, kter· postr·dajÌ smysl. RozmÏrnÈ
spisy m˘ûeme pociùovat jako kr·tkÈ ñ a b·seÚ o dvaceti veröÌch jako rozs·hlou. Pokud
jde o dÌla, platÌ v˝hradnÏ jejich hodnota.
Evangelium svatÈho Jana nenÌ kratöÌ neû Vojna a mÌr a Vojna a mÌr nenÌ delöÌ neû
Shakespear˘v sonet.
A stejnÏ tak psanÌ nebo nepsanÌ jsou zpravidla pojmy, jeû se doplÚujÌ, nikoli
vyluËujÌ. Pro mne je obdobÌ mlËenÌ obyËejnÏ mnohem d˘leûitÏjöÌ neû samo obdobÌ
psanÌ. Uvedu podobenstvÌ: m·v·nÌ ptaËÌch k¯Ìdel je trhavÈ, ale ptaËÌ let je p¯esto
plynul˝. A podstatnÈ nejsou ˙dery k¯Ìdel, n˝brû let kup¯edu.
Jakou by mÏlo cenu, kdyby pt·k pravidelnÏ m·val k¯Ìdly a nepohnul se p¯itom
z mÌsta na st¯eöe?
Po Ëty¯icÌtce zaËne ËlovÏk pociùovat, ûe odch·zÌ. A je to zvl·ötnÌ ñ jsou to pocity
blÌzkÈ tomu, kdyû nÏkdo odplouv· z mÏsta, kde kdysi moûn· proûil dlouhÈ a ho¯kÈ
roky; jak se vzdaluje p¯Ìstavu, mÏstu, jeû opouötÌ, najednou v jeho oËÌch nar˘st· do
kr·sy. Vpl˝v·nÌ do smrti je podle mÈho n·zoru ûivotem mnohem intenzivnÏjöÌm neû
b˝t mlad˝. Poezie dob˝v· nevyslovitelnÈ. Nuûe ñ smysl st·¯Ì je nevysloviteln˝. VelicÌ
starci jsou p¯ipraveni zem¯Ìt t¯eba hned dnes ñ a jsou p¯ipraveni ûÌt i tisÌc let. J· jsem
doöel jenom k tomu, ûe se uËÌm usilovnÏji neû kdykoli ve svÈm dosavadnÌm ûivotÏ.
⁄j Ember, 7. listopadu 1965
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
m˘ûe tedy b˝t jedin·, m˘ûe b˝t totoûn·. StejnÏ tak i v umÏnÌ: nejchudobnÏjöÌ prvky
zpravidla b˝vajÌ nejvhodnÏjöÌ pro vyvol·nÌ ötÏstÌ, jakÈ jeötÏ Ñoko nevidÏlo a ucho
neslyöeloì. Nap¯Ìklad monotonie, jednotv·rnost. Dokonal· hudba ñ pÌöe Simone
Weilov· ñ je schopna i minim·lnÌmi variacemi udrûet naöi pozornost na stejnÈm
stupni napÏtÌ. A to znamen·, ûe kter˝koli n·ö vnit¯nÌ stav v sobÏ skr˝v· moûnosti
rozhodujÌcÌ promÏny, metamorfÛzy, aniû bychom na nÏm nÏco mÏnili. A navÌc: ËÌm
je chudobnÏjöÌ, tÌm je promÏna podstatnÏjöÌ. ÑäùastnÌ, kdo pl·Ëouì ñ to je nejenom
pravda n·boûenstvÌ, ale i estetick· norma, z·kladnÌ z·kon kaûdÈho velikÈho umÏnÌ.
Je to pozn·nÌ, ûe n·m ono nepromÏnnÈ nabÌzÌ nejvÏtöÌ moûnost promÏny, jedinÏ
rozhodujÌcÌ a re·ln˝ obrat ñ ve skrytÈm srdci vÏcÌ. M·m pocit, ûe kaûdÈ opravdovÈ
dÌlo je ñ aniû o tom hovo¯Ì ñ opakov·nÌm p¯ÌbÏhu marnotratnÈho syna. SvÏt je
Ñmilosrdn˝m okamûikemì toho kotrmelce, kter˝ na vnÏjöÌch vÏcech nic nemÏnÌ
a pokaûdÈ se odehr·v· na stejnÈm mÌstÏ.
V pr·ci b·snÌka je ticho a mlËenÌ p¯inejmenöÌm stejn˝m cÌlem jako vnÏjöÌ projev.
Je vöak vÌce druh˘ ticha a mlËenÌ. Jeden z nich t¯eba poch·zÌ z neschopnosti a bezradnosti. Je to, pravda, ho¯kÈ a ËlovÏk si to nerad p¯izn·v· i jako podruûnou z·leûitost.
Existuje vöak i aktivnÌ ticho a aktivnÌ mlËenÌ, kterÈ se nejspÌö podob· p¯ÌpravÏ atlet˘.
A to je dobrÈ ticho. Jeho nebezpeËÌ spoËÌv· v tom, ûe si na nÏ snadno m˘ûeme zvyknout a nebudeme pak uû mÌt chuù vystoupit p¯ed pochybn˝m publikem arÈny. AËkoli
riziko dÌla nem˘ûe nic nahradit. I ticho toho nejlepöÌho druhu nach·zÌ smysl jenom
v nÏm ñ jako modlitba v Ëinech bliûnÌch.
T. S. Eliot rozezn·v· dvojÌ druh fantazie: tu, kter· intuitivnÏ pronik· do vÏcÌ, a takzvanou kombinativnÌ fantazii. KombinativnÌ fantazie promÏnlivÏ seskupuje a variuje
stavebnÌ prvky. Je rozö̯ena domnÏnka, ûe v sobÏ realizuje opravdu öirokou a bohatou
sÌlu p¯edstavivosti.
SkuteËnostÌ je vöak prav˝ opak. Opravdov· fantazie je schopna zmocÚovat se vÏcÌ
v jejich jedineËnosti a v jejich prostotÏ silou, jeû vyr·ûÌ dech. VzpomeÚme si na
obrazy van Gogha. Na jednom je ûidle, na druhÈm jabloÚ, na t¯etÌm p·r bot, umÏlcovy
rozölapanÈ okopanÈ k¯·py. A p¯esto kaûd˝ z tÏch obraz˘ je nezmÏrnÏ bohat˝ a nevyËerpateln˝ pr·vÏ ve svÈ chudobÏ. Vöecky jsou z·zraky ÑpromÏnyì ticha a monotonie,
bezb¯eh˝m poû·rem a p¯Ìvalem intuitivnÌ fantazie, st·nÌ na jednom mÌstÏ.
⁄j Ember, 6. ¯Ìjna 1968
* * *
* * *
Monotonie Ëasu ñ s kolobÏhem roËnÌch obdobÌ, obraz˘ zvÏrokruhu i dn˘ a nocÌ ñ
v n·s m˘ûe vyvolat pozemsk˝ proûitek pekelnÈho ölapacÌho ml˝na a z·roveÚ
öùastnÈho i vzd·lenÈho vÏËnÈho p¯eb˝v·nÌ. Vyjad¯ovacÌ forma tÏchto dvou krajnostÌ
NÏjak kolem t¯iat¯icÌtky nalÈz· v osudu umÏlce svÈ mÌsto rozhodujÌcÌ cÈzura. Jedno
je, co se dÏlo doposud, jinÈ, co se dÏje nebo m˘ûe dÌt potÈ. P¯ibliûnÏ do t¯iat¯icÌtky
trvajÌ osud i moûnosti chlapce ñ potom uû n·sleduje ÑËas otceì.
OpravdovÌ chlapci vlastnÏ ani nep¯ekraËujÌ Ëas, kter˝ je jim vymϯen. Mozart
172
173
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
umÌr·, Petˆfi vykrv·cÌ na bojiöti, Hˆlderlin zeöÌlÌ, Attila JÛzsef ûivot odhazuje, Puökin
stane p¯ed ˙stÌm soubojovÈ pistole. A nenÌ to n·hoda: i kdyû v jinÈ Ñpolozeì, jejich
osud, dÌlo, duch byly p¯ijetÌm a ztÏlesnÏnÌm osudu vÏËnÈho chlapce. A co je charakteristickÈ, je strm· cesta vzh˘ru, obÏti p¯ÌbuznÈ si vzpourou a odvahou, jeû ñ vϯÌm,
ûe mÏ nikdo nepochopÌ öpatnÏ ñ jsou sv˝m zp˘sobem p¯ÌbuznÈ s osudem JeûÌöe nebo
aspoÚ PromÈthea. Komu je ˙dÏlem chlapeck˝ aspekt lidskÈho bytÌ, ten musÌ plnost,
˙plnost vyk·zat v tragickÈ hutnosti, sice promeök· tragedii i blaûenost, vzpouru
i obÏù, coû je pro nÏho totÈû.
Jinak je tomu s tÏmi, kte¯Ì se zrodili se sv˝m umÏnÌm, aby naplnili osud otcovsk˝.
Osud otce nikdy nenÌ efektnÌ. Ñéije v skrytu.ì Pr·vÏ pro dospÏlost se musÌ z¯Ìct i jen
zd·nÌ geniality.
A p¯esto: tato dospÏlost je vöe. I chlapeck· genialita je ñ koneckonc˘ ñ Ñukazatelem smÏruì ke koneËnÈmu tv˘rËÌmu Ñkliduì; ukazuje pr·vÏ sem. ée ËlovÏk odtud
vyöel a sem se vr·tÌ.
Zahrajme si: jestliûe Petˆfi je chlapec, Arany je otec. A obdobnÏ: Hˆlderlin
a Goethe nebo Mozart a Bach... Existuje vöak ñ mezi tisÌci mixturami a variantami ñ
i t¯etÌ Ñz·kladnÌ osudì, syntÈza chlapeckÈho a otcovskÈho osudu, chcete-li. Nam·tkou: m·m na mysli t¯eba starÈho Vˆrˆsmartyho nebo takovÈho BartÛka; jejich pozdnÌ
Ñrevoluceì, vytrysknuvöÌ ze zralÈho srdce. Nebo bych mohl jmenovat Saint-Johna
Perseho, o nÏmû trefnÏ poznamen·v· Istv·n Vas, ûe se v ml·dÌ distancoval od avantgardy a v jeho st·¯Ì v nÏm uctÌv·me jejÌho reprezentanta tÈ nejvyööÌ ˙rovnÏ. V tÏchto
osudech (syntÈz·ch) je vûdy cosi nadËasovÈho, cosi podobovÈho, cosi jako z·loha na
poslednÌ soud, koneËnÈ rozh¯eöenÌ lidskÈho p¯ÌbÏhu, slavnostnosti.
SpoleËn˝m charakteristick˝m znakem tÏch t¯Ì osud˘ vöak je, ûe p˘sobÌ jako
umÏleckÈ ztÏlesnÏnÌ Ñp¯ÌbÏhuì boûstvÌ. Jsou to jakÈsi ûivÈ symboly vÏËnÈho ûivota,
jenû ÑprobÌh·ì v dokonalÈ boûÌ l·sce.
⁄j Ember, 27. dubna 1969
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
Jak zn·mo, svou dÏtskou nahotu jsme ztratili s prvotnÌm h¯Ìchem r·je. Na mÌsto nÌ
se zrodila hanba tÏla a jeho smilnost. Od tÏch dob se p¯ipomÌnajÌ vÏtöinou jenom
nez·konnÈ formy nahoty. Banalitou se stala Ñnez·konn· nahotaì a prostop·önost masov˝ch hrob˘, tyto navz·jem si velmi p¯ÌbuznÈ cesty n·silnÈ degradace tÏla.
Ke svÈ ztracenÈ nevinnosti, ztracenÈ ,,skuteËnÈ nahotÏì se od tÏch dob m˘ûeme
p¯ibliûovat jen po ˙zk˝ch a strm˝ch stezk·ch, jejichû tÏlesn˝mi projevy jsou nap¯Ìklad milost ËistÈ l·sky nebo l·sky k bliûnÌmu.
Od tÈ doby je ¯eË vûdy o jakÈsi ztracenÈ rajskÈ p¯ÌmoËarosti a o neust·le se opakujÌcÌm z·pase o ni. Pokud jde o umÏleck˝ pr˘mÏt, k·non tohoto z·pasu snad nejlÈpe
vystihuje vÏta Simone WeilovÈ: ÑN·dhernÈ je vidÏt neötÏstÌ a neutÈct p¯ed nÌm, vidÏt
kr·su a nep¯iblÌûit se k nÌ.ì Co tedy bylo v r·ji p¯irozenÈ, pot¯ebuje b˝t od tÏch dob
doplnÏno o obÏù zdrûenlivosti a od¯Ìk·nÌ. O ext·zi askeze.
Aniû bych se odvaûoval povÏdÏt nÏco vÌc a bliûöÌho o cest·ch, p¯ÌËin·ch a souËasn˝ch tvarech ÑumÏleckÈ nahotyì, chtÏl jsem dnes denÌkovÏ s·m sobÏ p¯ipomenout
jejÌ bytÌ jakoûto existenci ÑstylovÈho znakuì. Avöak i tak si myslÌm, ûe mezi öokov˝mi
vlivy v souËasnosti tak Ëasto zamlËovan˝mi je tento jedin˝ z·konit˝ a opravdov˝. Co
nad to je, je haraburdÌ a hloupost; jsou to p¯ÌbuznÈ nestydatosti, nad nÏû nenÌ nic, co
by vÌce zakr˝valo naöim oËÌm rajskou p¯ÌmoËarost.
⁄j Ember, 24. dubna 1969
* * *
Kdo pÌöe, aù uû vl·dne perem sebeskromnÏji, usiluje o dokonalost. Zvl·ötÏ pak lyrik.
SebemenöÌ Ë·steËku sv˝ch vÏt, sv˝ch verö˘ pokl·d· za d˘leûitou a rozhodujÌcÌ ñ aû
po tu poslednÌ teËku a Ë·rku. A z·roveÚ p¯itom cÌtÌ, ûe nic, tak¯ka v˘bec nic nez·leûÌ
na slovech naökr·ban˝ch na papÌr. S inspiracÌ je na tom lyrik tak trochu jako vϯÌcÌ
s milostÌ. Inspirace je rovnÏû zadarmo. A p¯esto je t¯eba s nÌ ûÌt a nakl·dat s takovou
pÈËÌ a s takovou oddanostÌ, jako by vöecko, aû po tu poslednÌ teËku a Ë·rku, z·leûelo
v˝hradnÏ na n·s.
* * *
Kdybych mÏl odpovÏdÏt na ot·zku, co je v kaûdÈm novÈm umÏleckÈm dÌle ono
spoleËnÈ, po dlouholet˝ch zkuöenostech bych jmenoval jedin˝ stylov˝ znak, kter˝
jsem ve vöech bez v˝jimky (m·m snad ¯Ìct, ûe i neomylnÏ?) objevil: je to jak˝si nov˝
ÑstupeÚ nahotyì, kter· ovöem zdaleka nenÌ pouze stylov˝m, vnÏjöÌm znakem.
V kaûdÈm hodnotnÈm novÈm dÌle se uplatÚuje jak·si jasnost, kter· se jevÌ
p¯ÌmoËa¯ejöÌ neû u dÏl p¯edeöl˝ch. Naz˝v·m to Ñnov˝m stupnÏm nahotyì.
PozdÏji jsem si povöiml i skuteËnosti, ûe je jak˝msi dynamick˝m prvkem spÌöe
onÏch rodÌcÌch se dÏl, kter· n·m opÏt zakryjÌ Ñz·voje plynoucÌho Ëasuì.
PsanÌ m· jeötÏ jedno velikÈ ÑevangelijnÌ tajemstvÌì podobnÈ tÏm p¯edchozÌm. B·snÌk
jak˝msi zp˘sobem umÌr· vûdycky Ñza pochoduì, pad· s tÌm, co dÏl·. ÑDokud nezahyne semeno...ì A podivn˝m zp˘sobem pr·vÏ bez onoho p¯echodnÈho krachu ñ kter˝
ËlovÏk p¯i psanÌ vûdy pokl·d· za koneËn˝ ñ neexistuje ani autentick· Ñtvorbaì. Do
b·snÏ musÌ b˝t zabudov·na smrt, aby veröe povstaly k ûivotu. Bez tohoto smrtelnÈho
debaklu p˘sobÌ i nejkr·snÏjöÌ b·seÚ jako öpatn˝ p¯eklad, jako by nÏkdo jenom ilustroval ûivot a smrt nÏkoho jinÈho.
Uû jen proto je n·ö osud tÏûk˝. ChybÌ v nÏm jak·koli z·ruka, jak˝koli z·chytn˝,
p¯edem vypoËitateln˝ element. A p¯esto pr·vÏ tato bezmocnost poskytuje naöemu
174
175
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
osudu kr·su a v˝jimeËnou svobodu. Podob·me se ptactvu nebeskÈmu: domovem jsou
n·m sice öiroöir· nebesa, zato n·s kdykoli m˘ûe zas·hnout koule. T¯eba n·s trefÌ ñ
a moûn· taky ne. Zrodili jsme se k naprostÈmu ötÏstÌ a naprostÈmu neötÏstÌ. Pohled
Ñpozemöùan˘ì na n·s ulpÌ, kdyû t·hneme nad jejich hlavami, a majÌ pocit, ûe zapisujeme jejich osud do klenutÌ nebe. AËkoli pr·vÏ my jsme omylnÏjöÌ a smrtelnÏjöÌ neû
oni vöichni dohromady.
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
V umÏlci jsou obsaûeni vöichni lidÈ z·roveÚ, zvl·ötnÌm zp˘sobem v sobÏ zahrnuje
veökerÈ lidstvo. A kaûdÈ opravdu objevnÈ dÌlo je vûdy nov˝m a nov˝m vyj·d¯enÌm
integrace, univerz·lnosti svÏta, jeho tragicky blaûenou jedinou vÏtou, jeû je ËlenÏna
do tisÌc˘ slov.
V kaûdÈm opravdovÈm umÏlci jsou nejmÈnÏ Ëty¯i lidÈ dohromady: gÈnius
a hloup˝ nekÚuba, svÏtec a dramatickÈ ztÏlesnÏnÌ ubohÈho krimin·lnÌka. DramatickÈ,
neboù p¯inejmenöÌm jeho osobnost se vzn·öÌ a kolÌs· nad sp·snou integracÌ Ëty¯ (neli vÌce) moûnostÌ ñ rozdÏluje se a opÏt a znovu se spojuje. Ve skuteËnosti vöak se
snoubÌ se vöemi Ëty¯mi najednou. Je tak moudr˝, ûe je vöem za hlup·ka; je dobr˝ tÌm
zp˘sobem, ûe ho z·roveÚ navötÏvujÌ nejtemnÏjöÌ l·kadla nicoty a udÏlujÌ mu pohyb.
Jenom tak je schopen ûÌt na vöech p˘d·ch lidstva a p¯eûÌt i jejich ztr·tu, p¯eûÌt vöecky
straölivÈ protimluvy a odliönosti, a jedinÏ tak (kdyû ne jinde, pak ve svÈm dÌle)
uskuteËnit to, v Ëem spoËÌv· p¯ekon·nÌ vöÌ odliönosti a co je v podstatÏ sm̯enÌm,
skuteËn˝m sm̯enÌm kata s ber·nkem a gÈnia s hlup·kem. Jenom tak, kdyû byl okusil
a uznal aû po onu rozötÏpenost a veökerou usmi¯ujÌcÌ jednotu nadËasovÈho p¯ekon·nÌ
vÏcÌ ñ ¯·d ducha, Ëistotu srdce, vroucnost prostoty a peklo pud˘.
é·dnou z mnoh˝ch moûnostÌ si umÏlec nem˘ûe zvolit definitivnÏ. Nem˘ûe to
udÏlat jako ËlovÏk, a tÌm mÈnÏ jako tv˘rce v okamûiku Ëi v Ëase tvorby. Jinak by se
stal jenom zloËincem, jenom uËitelem nebo intelektu·lem, jenom hlup·kem Ëi t¯eba
svÏtcem, kter˝ uû nikdy nevezme pero do ruky. Jeho cesta ñ snad pr·vÏ z toho d˘vodu
a takÈ proto, ûe se nem˘ûe tak jako tak zbavit vz·jemnÈ p¯itaûlivosti ñ nem˘ûe b˝t
postupnou n·vötÏvou Ëty¯ pÛl˘, podobnou jakÈmusi hravÈmu putov·nÌ nÏjakÈho
vzn·öejÌcÌho se kotouËe mezi k¯Ìûi Ëty¯ konËin nebe a Ñv˝chodiskemì. UmÏlcovÏ
kentaurskÈ bytosti nenÌ d·no ñ aspoÚ v ÑËase tvorbyì ñ jenom jedinÈ opravdovÈ
Ñdosud nerozluötÏnÈ ¯eöenÌì, n˝brû Ñpokojì rozpolcenosti, kr·lovsk· Ñmzdaì za nic
a za vöe z·roveÚ.
UmÏlec nenÌ svÏtec a nenÌ zloËinec, nenÌ genius a nenÌ idiot. UmÏlec je to vöe
dohromady. Samo zmÌtajÌcÌ se, rozdÏlenÈ i jednotnÈ, nekoneËnÈ i vÏËnÈ lidstvo. Neli uû jinde, pak ve svÈm dÌle, ne-li uû jinde, pak v re·liÌch vytvo¯en˝ch na fiktivnÌ
rovinÏ jeho dÌla. Neboù i to je moûnÈ. To, ûe realitu svÈho ûivota ñ o niû se podÌlÌ
s miliony a miliony bliûnÌch ñ je umÏlec nucen proûÌt jako pr·zdnou, muËivou
a ho¯kou fikci, naplÚovat p¯itom skuteËnost v˝hradnÏ ve fiktivnÌ rovinÏ svÈho dÌla.
SkuteËnost svou, anebo skuteËnost jin˝ch? Kdo vÌ? I tento faktor nejistoty pat¯Ì ke
sl·vÏ i k hanbÏ mistr˘.
ZatÌm jsem nevyslovil jeho jmÈno, aËkoli jsem na nÏho st·le myslel... Bylo mi asi
Ëtrn·ct let, kdyû jsem n·hodou Ëetl jeho prvnÌ dÌlo, a stejnÏ n·hodnÏ to nejv˝znamnÏjöÌ. Chcete-li, to ÑnejtajemnÏjöÌì, jeho BÏsi. Uvozovek pouûÌv·m proto, ûe kdyû
jsem byl mlad˝, kritika s oblibou hovo¯ila (i kdyû s ˙ctou) o tajuplnÈm, enigmatickÈm, temnÈm DostojevskÈm. Od tÏch dob pr·vÏ ty zast¯enÈ body z·¯Ì a svÌtÌ nejjasnÏji, podobny vych·zejÌcÌmu slunci. ÿeknu jen tolik: kdyby bylo t¯eba uspo¯·dat opravdu plodnou sch˘zku spisovatel˘ v˝chodu a z·padu, mohlo by se to st·t v˝hradnÏ pod
z·ötitou jedinÈho spisovatele, pod z·ötitou DostojevskÈho.
Ale vraùme se k p˘vodnÌmu tÈmatu ñ proË jsem p¯i hled·nÌ tv·¯nosti ÑvÏËnÈho
spisovateleì bez p¯est·nÌ myslel na DostojevskÈho? OpÏt to byla jen kritika let t¯ic·t˝ch, kter· s chutÌ psala, ûe se v nÏm sv·¯Ì andÏl s Ô·blem. A psali to o onom DostojevskÈm, kter˝ vϯil v andÏly i Ô·bly, a psali to ti, kte¯Ì vÏtöinou nevϯili ani v andÏly,
ani v Ô·bly.
Pravda je, ûe ñ aspoÚ po dneönÌ dny ñ nikdo nedok·zal zn·zornit zajÌmavÏji neû on
rozeklanost umÏlce a z·roveÚ milosrdnÈ povznesenÌ dÌla nad onu rozeklanost. é·dn˝
spisovatel neznal realitu svatosti a ire·lnost p·du hloubÏji. é·dn˝ spisovatel se
neodv·ûil z˘stat osamÏlejöÌ tv·¯Ì v tv·¯ bohu, h¯Ìchu, onomu ËistÈmu metafyzickÈmu
h¯Ìchu. Pr·vÏ proto mohly b˝t stejnÏ blÌzko jeho srdci a oddanÈ pozornosti hlava
176
177
MnozÌ lidÈ pociùujÌ b·snÌka jako svÈho druhu naplnÏnÌ osobnosti. P·mbu zaplaù ñ
pohleÔme aspoÚ na jeden protiargument: b·snÌk vÏtöinou a ve skuteËnosti vlastnÏ
nikdy nevÌ, odkud vyöel a kam dojde. NejdokonalejöÌ b·seÚ by byla ta, o nÌû by nikdo
nevyp·tral, kdo je jejÌm autorem, v nÌû by vöak p¯i ËetbÏ kaûd˝ pozn·val s·m sebe.
Dokonce i ve Ëty¯ech evangeliÌch zanechali otisky sv˝ch rukou Marek, Matouö,
Luk·ö a Jan. Psali je lidÈ. JistÈ partie vöak pat¯Ì bohu. Osmero blaûenstvÌ Ëi slova
OtËen·öe ñ abych uvedl aspoÚ dva p¯Ìklady. B·snÌk nikdy nedos·hne tÏch v˝öin.
M˘ûe vöak kolem nich krouûit ñ v srdci s pokorou a velice velikou touhou po
dokonalosti. Pak ovöem nedÏl· nic jinÈho, neûli si bere p¯Ìklad z tÏch nejmenöÌch,
kte¯Ì jektajÌ zuby na periferii svÏta.
Boûe, dej, aù se co nejvÌce p¯iblÌûÌ tÏm, kte¯Ì byli vytlaËeni na okraj.
Kter˝ ûe je dnes vlastnÏ den? éiju takov˝m zp˘sobem, ûe se mi obËas plete ¯·d
pomÌjenÌ. Nic to vöak neusnadÚuje. Vöichni jsme ñ ¯eËeno n·dhern˝mi slovy Simone
WeilovÈ ñ lidÈ p¯ibitÌ jako lot¯i na k¯Ìûe Ëasu a prostoru. ée se obËas zmatu v Ëase,
znamen· jenom tolik, ûe nÏkdy zemdlÌm a probudÌ mÏ t¯Ìsky. V tÏch p¯Ìpadech vidÌm
svÏt krutÏ prokreslen˝ a pokouöÌm se obracet tv·¯ k NÏmu.
⁄j Ember, 17. ledna 1971
* * *
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
rozespalÈho dÌtÏte i noc obyËejnÈho zloËince. S naivitou prvÚ·Ëka luötil ta nejËistöÌ
i nejzmatenÏjöÌ ÑposelstvÌì. Ne, nebyl svÏtcem, tÌm mÈnÏ pak mravnÌm hrdinou.
Dokonce ani ÑuËitelemì na zp˘sob TolstÈho, zaplaùp·mbu. Naopak: byl h¯ÌönÏjöÌ,
ÑnebezpeËnÏjöÌì a Ñnez¯ÌzenÏjöÌì neûli skoro my vöichni ostatnÌ.
A p¯esto: snad jenom z pokory ñ z milosti nejsvrchovanÏjöÌ boûskÈ vlastnosti ñ
mohl napsat str·nky, jeû by snad mÏly pat¯it dokonce mezi str·nky evangeliÌ. On
napsal nenapsanÈ evangelium ÑsvatÈho lotraì. A pr·vÏ z toho d˘vodu a jedinÏ proto
jsou ve srovn·nÌ s nÌm vöichni ostatnÌ druho¯adÌ ñ poËÌnaje Tolst˝m p¯es Prousta aû
po ty modernÌ. Ze svÈho k¯Ìûe, z v˝öe svÈ rozervanosti nahlÈdl p¯es Ëas sv˘j i n·ö,
protoûe nakonec se v jeho utr˝znÏnÈm srdci naölo mÌsto i pro p¯·telstvÌ, l·sku, pro
nesobeckou l·sku.
⁄j Ember, 12. z·¯Ì 1971
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
a tak, i kdyû mu sch·zÌ p¯ehled, vÌ o genezi nezmÏrnÏ vÌc neû my, kte¯Ì uû dok·ûeme
mluvit aspoÚ o lok·lnÌch struktur·ch svÏta. Naöe je vÏdÏnÌ; jejich je ûvatl·nÌ, ale
pokud je umÏlec ñ i kdyû je t¯eba ËlovÏkem pochopenÌ a souvislostÌ ñ opravdu
umÏlcem, znovu a znovu si p¯eje nic nevÏdÏt a sv˝m intelektem chce smϯovat znovu
a znovu zpÏt k onomu nulovÈmu bodu, kdy jedinÏ m· smysl vzÌt do ruky tuûku.
KaûdÈ opravdovÈ umÏnÌ vyluËuje rutinu jakÈhokoli druhu. évatl·nÌ je jeho alfou
a rÈtorika omegou. Ovöem erbovnÌm znakem tohoto Ñstyluì je homÈrovsk· slepota.
Je to tedy styl, kter˝ s·m sebe oslepil pravdou. Kr·l Oidipus.
⁄j Ember, 1. srpna 1976
DENÍK
NejvyööÌm ˙kolem velikÈho umÏlce je, aby znovu a znovu nic nevÏdÏl. Jenom tak je
schopen zopakovat ten zvl·ötnÌ monolog, kter˝ vede nemluvÏ s vÏcÌ, jeû stojÌ mimo
nÏ, bez jak˝chkoli berliËek souvislostÌ.
Monolog dÌtÏte je v dotyku s neust·vajÌcÌ genezÌ svÏta, zatÌmco dospÏlÌ se neomluvitelnÏ pokouöejÌ cokoli pochopit a za¯adit za pomoci moudr˝ch, usnadÚujÌcÌch,
nepochybnÏ vöak druho¯ad˝ch souvislostÌ. DospÏlost, chce-li b˝t ˙spÏön·, ûije
v rozöi¯ujÌcÌm se kruhu konstrukcÌ. MalÈ dÌtÏ pozoruje vöecko zevnit¯ sebe sama,
NejradÏji bych psal uû jenom denÌk. B·seÚ, rom·n nebo t¯eba drama se od urËitÈho
okamûiku pÌöÌ samy, samy se naplÚujÌ. Zato denÌk pÌöu j· a pozdÏji ñ kdyû dorazÌ do
pravdy ñ denÌk zaËne ps·t mne. On se st·v· spisovatelem, j· jeho spisem. On je
perem, j· seöitem.
DenÌk nenÌ od toho, abychom po sobÏ ve svÏtÏ zanechali stopu. Naopak. V tichu
˙svitu nebo veËera m˘ûe dopomoci pr·vÏ tomu, abychom se osvobodili sami od sebe.
Napad· mi Sylvia Plathov·, kterou teÔ AngliËanÈ uctÌvajÌ jako my Attilu JÛzsefa
(jinak to byla manûelka Teda Hughese, nejvÏtöÌho ûijÌcÌho anglickÈho b·snÌka, ûena
tragickÈho osudu). Sylvia byla jeötÏ nezn·m· mlad· americk· dÌvka, kdyû zÌskala
jednu z nejvyööÌch liter·rnÌch cen. P¯ijela z venkova, p¯evzala cenu a s nÌ i p¯Ìsluön˝
finanËnÌ obnos a vyöla si nakoupit do obchodnÌho domu. Potom se vr·tila do svÈho
pokoje v hotelu a ze Ëty¯ic·tÈho Ëi pades·tÈho poschodÌ kus po kuse vyh·zela vöecko,
co p¯edtÌm nakoupila. Tak je tedy t¯eba nebo by bylo t¯eba ps·t denÌk.
Ned·vno jsem Ëetl Ionesk˘v denÌk (,,Journal en miettesì). NevÌm proË ñ je to
hloup· povÏra ñ si nÏkte¯Ì myslÌ, ûe je Ionesco öaöek a ûe ani zdaleka nedosahuje
˙rovnÏ Becketta. Jeho denÌk mÏ opÏt p¯esvÏdËil, ûe je to jeden z nejvÏtöÌch talent˘
naöÌ doby. Ovöem denÌk se mu nepovedl, ale jeho ne˙spÏch je cennÏjöÌ neû nÏjak˝
triumf. ProË? Protoûe nikdo jin˝ neû on nevidÌ lÌp svou por·ûku. ChtÏl jsem se s·m
sobÏ podÌvat do oËÌ ñ p¯izn·v· se ñ a kaûd˝ jednotliv˝ seöit jsem kupoval a zaËÌnal
tak, ûe kdyû jsem dospÏl ke konci...
VÌme, ûe Dostojevskij po dlouh· lÈta pl·noval a za nejvÏtöÌ dÌlo svÈho ûivota
pokl·dal P¯izn·nÌ velikÈho zloËince. MyslÌm si, ûe nejvÏtöÌ ztr·tou svÏtovÈ literatury
je skuteËnost, ûe se ten denÌk nezrodil. Vûdyù uû samotnÈ jeho rom·ny byly vyzn·nÌmi. Co mohla po zpovÏdi Stavrogina znamenat zpovÏÔ DostojevskÈho...
A tady (a naposledy) se musÌm p¯iznat, ûe jsem si hodnÏ l·mal a dodnes l·mu
hlavu nad tÌm, proË se p¯i svatÈ zpovÏdi vyzn·v·me jen ze sv˝ch h¯Ìch˘? Abyste mi
dob¯e rozumÏli: naprosto mi nejde o to, aby se tak ËlovÏk obhajoval nebo se t¯eba
178
179
* * *
JednÌm z nejzmatenÏjöÌch proûitk˘ mÈho dospÌv·nÌ bylo pozn·nÌ, ûe velkÈ rom·ny
jsou nudnÈ. PozdÏji, jeötÏ neû jsem sv˝ma olöov˝ma uöima objevil Bacha, p¯iöel jsem
na to, ûe mistrovsk· dÌla nep¯edch·zejÌ nudu, n˝brû jsou z krajiny za nudou.
V modernÌ literatu¯e dnes uû nejvÌc ruöÌ skuteËnost, ûe se neodvaûuje podstoupit
riziko nudy. A dnes uû dokonce vÌm, ûe nenÌ mistrovskÈho dÌla, v nÏmû by nebyl
Ñzapracov·nì umÏlc˘v p·d. Ten je totiû v umÏnÌ ekvivalentem nerealizovanÈ smrti.
I gÈnius zcela v˝jimeËn˝ tvo¯Ì jen do doby, neû do jeho dÌla vstoupÌ umÏleck˝ a lidsk˝
p·d. Od tÈ chvÌle ñ aniû by se ztratila stopa umÏlcovy ruky ñ poËÌn· dÌlo ps·t samo
sebe, a to je promÏna, jeû p˘sobÌ zpÏtnÏ i dop¯edu, bez nÌû by i mist¯i z˘stali jenom
eminentnÌmi û·ky.
Dnes ovöem chyba nevÏzÌ ani v tom. DÌla jsou tak¯ka bez v˝jimky mimo okruh
nudy, jsou p¯Ìliö Ñnah·ì, p¯Ìliö ,,odv·ûn·ì nebo prostÏ jen p¯Ìliö ÑhluËn·ì a Ñp¯ekvapiv·ì, neû aby se odvaûovala pustit se do onÈ zÛny, kde tak p¯irozenÏ pob˝val Tolstoj,
Racine, Dostojevskij, ale p¯edevöÌm Bach. Oni pak uËinili ten krok, jehoû je schopen
monotÛnnÌ dÈöù, ûivoucÌ srdce a kromÏ ¯ady jin˝ch vÏcÌ snad nejp¯ÌkladnÏji mo¯e.
NenÌ svobody a nenÌ velikosti bez poselstvÌ, kterÈ stojÌ za hranicÌ nudy.
MAĎARSKO
JÁNOS PILINSZKY
chtÏl uk·zat v lepöÌm svÏtle. Nikoli. Vûdyù p¯ece s tÌm zl˝m, co v n·s p¯eb˝v·,
vyzn·v·me p¯edevöÌm i dobro! A proto podle mÈho n·zoru by opravdov· zpovÏÔ
mÏla b˝t i vyzn·nÌm. MÏla by vypovÌdat nejenom o naöich h¯ÌöÌch, n˝brû o ˙plnosti
naöeho ûivota. Jako se i v modlitbÏ obracÌme k bohu cel˝m sv˝m ûivotem.
ZaËal jsem u denÌku a pokraËoval vyzn·nÌm a zpovÏdÌ. Tyhle svÈ ¯·dky bych chtÏl
uzav¯Ìt jednou myölenkou... »lovÏk je dramatick˝ celek. é·dn˝mi ˙vahami, û·dn˝mi
estetick˝mi û·nry a û·dn˝mi pravidly ñ ostatnÏ to ani nejde ñ se nesmÌ tento celek
naruöovat. DopustÌme-li se toho, promÏnÌ se syn ËlovÏka v chromce, lh·¯e, stane se
bezmocn˝m a pokryteck˝m. Coû se nÏkter˝m, snad i mnoha lidem m˘ûe lÌbit ñ nikdy
vöak bohu.
⁄j Ember, 22. Ëervence 1973
Z posmrtnÏ p¯ipravenÈho v˝boru publicistick˝ch text˘ J·nose Pilinszkyho, kter˝ pod titulem Oslava
nejhluböÌho bodu (A mÈlypont ¸nnepÈlye, SzÈpirodalni kˆnyvkiadÛ, 1984) po¯Ìdil a doslovem opat¯il
Istv·n Jelenits, p¯eloûil Milan Navr·til.
J ¡ N O S P I L I N S Z K Y (1921ñ1981) je jeden z nejv˝znamnÏjöÌch b·snÌk˘ pov·leËnÈ maÔarskÈ
literatury. Jeho tvorba je poznamen·na z·ûitkem nejvÏtöÌho kolapsu evropskÈ civilizace ñ svÏtem koncentraËnÌch t·bor˘. V poslednÌch mÏsÌcÌch v·lky byl tehdy zaËÌnajÌcÌ autor povol·n do maÔarskÈ arm·dy, do
sluûby v nÏkolika koncentraËnÌch t·borech. V objektivnÌ lyrice ñ p¯edevöÌm do 60. let, tedy v prvnÌm
tv˘rËÌm obdobÌ ñ prom˝ölÌ toto tÈma na pozadÌ katolicismu a Ë·steËnÏ i existencialismu, v obrazech
p¯ipomÌnajÌcÌch nÏm˝ film, v pravideln˝ch jambech, typick˝ch pro modernÌ maÔarskou poezii (Apokryf,
Frankfurt, Ryby v sÌti, T¯etÌho dne apod.). V pozdÏjöÌm obdobÌ autorovy tvorby je v·zan· forma vyst¯Ìd·na
formou volnÏjöÌ, b·snÏ jsou kratöÌ, motivy z·kladnÌho existenci·lnÌho z·ûitku vöak pronikajÌ i do tÏchto
verö˘.
Z dÌla J. Pilinszkyho bylo dosud Ëesky vyd·no nÏkolik b·snÌ v antologii pov·leËnÈ maÔarskÈ literatury
nazvanÈ Vsazov·nÌ dÈmant˘ (Mlad· fronta 1984) a dalöÌ pak Ëasopisecky, nap¯. ve SvÏtovÈ literatu¯e nebo
v Souvislostech (4/1991). Naöe uk·zky jsou z reprezentativnÌho v˝boru, kter˝ vyjde letos v MladÈ frontÏ,
v edici KvÏty poezie. B·snÏ Frankfurt a Apokryf jiû byly publikov·ny ve SvÏtovÈ literatu¯e 5/1992.
To kr·l i knÌûe slyöÌce, ze st·nu vyöli, kr·l posadil se na svÈho konÏ a k Budinu ujÌûdÏl, Vladislav
p¯ijeda k svÈmu vojsku spat¯il, ûe poËÌnajÌ utÌkati, vtom mezi »echy jeden muû v bÌlÈ sukni na
utÌkajÌcÌ »echy volal: ÑZastavte se! zastavte se;ì s·m ale prvnÌ mezi Uhry vskoËil a sv˝m meËem je
silnÏ por·ûel i v p˘li p¯etÌnal a aû do Ël·nk˘ v krvi se brodil, za nÌm »echovÈ obr·tivöe se na Uhry
tak srdnatÏ je por·ûeli, ûe oni celÈ leûenÌ a vöechno zanechajÌce do Uher utÌkali.
ZemÏ dobr·, to jest ZemÏ Ëesk·. Brno 1998, s. 100
180
MAĎARSKO
PÉTER ESTERHÁZY
P É T E R E S T E R H Á Z Y / P RO U B L E M S O F D Z R Á J T R T U D E J
DLABEJ, BRÁCHO, KLIDNĚ DLABEJ…
ÑMÏ nemrzÌ, ûe tu jsou RusovÈ, ani ûe naöe demokracie je k¯Ìsovit· jako lajd·cky
oöet¯enÈ vÌno neboli vyöeptal· jak cibule zjara, opravdu mi nevadÌ tenhle politick˝
systÈm stran-nestran, podstrany a jedna ¸berstrana, kter· se pr·vÏ teÔ ze vöech sil
snaûÌ b˝t na ˙rovni ñ dinosaurus, pedik˝ra, manik˝ra, sasoon, dva tisÌce z·zrak˘
kosmetiky ñ, nedÏl·m vÏdu z toho, ûe dost·v·m medaile, kudy chodÌm, p¯estoûe mÏ
vyznamen·vajÌ titÌû, kdo mi vr·ûeli kudlu do zad, smaûme to. ée si ale na jejich
recepcÌch pokaûdÈ, rozumÌte: pokaûdÈ, musÌm p¯ipÌjet s pseudomarxisty tepl˝m
sladk˝m öampaÚsk˝m ñ aù je to dopoledne nebo v tichÈ podveËernÌ z·¯i zapadajÌcÌho
slunce (tohle pak jeötÏ vylepöÌm) ñ a ûe vûdycky a ke vöemu musÌm pojÌdat vlaûnÈ
zelnÈ z·vitky, tak to uû je na mÏ moc. MÈ pocintanÈ kravaty visÌ schlÌple, bez ûivota,
jako mementa K·d·rova reûimu.
Strana, kter· tak zoufale nerozumÌ sektu, to m· nepochybnÏ seËtenÈ. StraönÏ by
mÏ zajÌmalo, jestli ho p¯edem oh¯ÌvajÌ a chladÌ p¯i tom ty z·vitky. Marx, to byl jeötÏ
gurm·n, zato IljiË uû nikoli, aËkoli jestli je nÏco pravdy na tom, co tvrdÌ Djilas o noËnÌch kulin·riÌch politbyra, tak Josef VisarioÖ sloûit· tradice, i kdyû ne zrovna moje.
Aby nedoölo k omylu, pr·vÏ na tohle dojeli ñ na skand·lnÌ öampus a odfl·knutÈ
zelnÈ z·vitky. Takhle se totiû st·t ¯Ìdit ned·. Vem to Ëert, ûe nem·me tÏûk˝ pr˘mysl,
aËkoli ho slibovali, ûe nem·me ani po¯·dnÈ zemÏdÏlstvÌ, aËkoli jsme ho mÌvali, j·
vÌm, ûe nem·me ani û·dnou kulturu, beztak ji nemajÌ nikde, lÈpe ¯eËeno nemajÌ ji
tam, kde nejsou schopni si ji osvojit, vem to Ëert, ûe tu dokonce nejsou ani po¯·dnÈ
restaurace, vûdyù co byste chtÏli?, kdyû uû jednou p¯ivedli vöechno na buben ñ a to
teda p¯ivedli ñ, proË by tam (na ten buben) nemÏli p¯ivÈst zrovna restaurace, a to jeötÏ
tak straönÏ, ûe kdyû Ëtu Kr˙dyho, pomalu tomu nerozumÌm, jednoduöe nevÌm, o Ëem
jeho poûitk·¯sk˝ hrdina Vendelin vlastnÏ mluvÌ, jako kdyby vypr·vÏl o nÏjakÈ jinÈ
planetÏ, o dalekÈm edenu, kde uû pradÏd kaûdÈho hostinskÈho b˝val hostinsk˝m,
naöe doba zkr·tka p¯eje blufu, nix dojË, a mÌsto aby vzkvÈtalo solidnÌ ¯emeslo, je to
vöechno jenom naoko, vûdyù p¯ece seriÛznÌ kuchyÚ nedÏl· to, ûe budeme kaöi ¯Ìkat
pyrÈ a polÌvce rag˙, vem to tedy Ëert, ûe tu nic nenÌ, ale aby neexistovala ani zlat·
ml·deû ñ to je trochu moc.
Ani na to se za tÏch Ëty¯icet let nezmohli; tohleto nenÌ û·dn· zlat· ml·deû, vûdyù to
neni ani pozlacen˝, houby elita, obyËejn˝ jelita! Bez po¯·dnÈ zlatÈ ml·deûe p¯ece
181
MAĎARSKO
PÉTER ESTERHÁZY
MAĎARSKO
PÉTER ESTERHÁZY
n·rod nem· tu pravou öù·vu. Tuhle jsem na Dnech d·nskÈ gastronomie zaslechl
takovouhle vÏtu: ÑDones mi, br·cho, kus Ú·k˝ho masa s bramboramaÖì ñ to je
vöechno. Bez koment·¯e. To je holt ûivot (j)elit.
ProË nem˘ûu mÌt restauraci, kde bych byl st·l˝m hostem? ProË nejsem s to
vyjmenovat desÌtky mÌst, hosp˘dek, hostinc˘ a elegantnÌch budapeöùsk˝ch restauracÌ,
do nichû by st·lo za to zajÌt? »lovÏk si jako ûebr·k hlÌd· tÏch sv˝ch öest osm adres,
a p¯itom do prvnÌch t¯Ì nebo Ëty¯ podnik˘ bych vkroËil, jen kdyby mÏ nÏkdo pozval,
c·lovat by musel on, ne proto, ûe bych byl drûgreöle nebo p¯ÌûivnÌk, ale je tam zkr·tka
tak nehor·znÏ draho, ûe by mÏ musel vzÌt Ëert, kdybych to mÏl platit, proË bych si mÏl
nÏco d·vat, kdyû m·m zrovna ûaludeËnÌ neurÛzuÖ RozumÌ v˘bec dneska nÏkdo
v˝razu: p¯imϯen˝ zisk? PatrnÏ to bude doslovn˝ p¯ekladÖ
Co vlastnÏ znamen· b˝t ötamgast? ätamgast nem· protekci; co dost·v· ötamgast,
to objektivnÏ p¯ÌsluöÌ kaûdÈmu, p¯ece kdyby to tak nebylo, nikdy by sem b˝val
nezabloudil, takov· mÌsta totiû ËlovÏk v˘bec nezaËne navötÏvovat. Mezi ötamgastem
a protekËnÌm hostem je stejn˝ rozdÌl jako mezi pasantem a turistou. TÌm rozdÌlem je
Ëas. ätamgast Ëas m·, a proto m· n·rok nikoli na protekËnÌ zach·zenÌ, n˝brû na to,
aby byl rozmazlov·n, aby byl sledov·n kaûd˝ jeho pohyb, aby mu star˝ sklepnÌk
poznal na oËÌch, jestli m· donÈst piveËko, anebo radÏji kapku ËervenÈho, jestli to m·
b˝t z·dumËiv˝ muök·t, anebo ûe je p·novi dneska ouvej, proËeû se sklenky s levn˝m
koÚakem Ëi ho¯k˝m likÈrem musejÌ na t·cek vyrovnat hezky do dvou ¯adÖ
Pohoda, Ëas, zvyky, vlÌdn· atmosfÈra. VÌra ñ nejen v brambory p¯ipravenÈ s l·skou
a v malÈm, ale vÌra v to celÈ. ätamgasti si P·naboha p¯edstavujÌ jako dobrotivÈho
vousatÈho vrchnÌho. A uznejte sami, coûpak pro takovÈ lidi m˘ûe b˝t problÈm veökerenstvoÖ?
A co znamen· b˝t maÔarsk˝ ötamgast? Uû t¯icet rok˘ bydlÌm na stejnÈ adrese
a dvacet let chodÌm do jednÈ ryb·rny, kde bych tedy snad mohl mÌt öanciÖ Nemohl.
Je k tomu jeötÏ zapot¯ebÌ, abych s jednÌm ze zdejöÌch ËÌönÌk˘ hr·val kdysi d·vno
fotbal, takûe ten kdyû mÏ dneska uvidÌ, popl·c· mÏ po z·dech, neboj, br·cho, öept·
mi do ucha, postar·m se, abys mÏl v rybÌ polÌvce jikry a mlÌko. Jenûe to je po¯·d
m·lo. JeötÏ je t¯eba, aby zdejöÌ kucha¯ chodÌval kdysi s m˝m bratrem na hodiny
n·boûenstvÌ, a tak teda ve öpinavÈm bÌlÈm pl·öti vyjde ven a vezme mÏ kolem ramen:
je to super, br·cho, zrovna jsem vyndal z mraz·ku vnit¯nosti, buÔ klidnej, j· ti do t˝
rybÌ polÌvky nenacpu û·dn˝ sraËky. MusÌm spolknout ËÌönÌkovo mrknutÌ, spolehni se,
br·cho (nevidÏl totiû kucha¯e vyjÌt ven), dÌky, br·cho. A kdyû koneËnÏ p¯inese rybÌ
polÈvku, nejsou v nÌ ani jikry, ani mlÈko, prostÏ v˘bec nic ñ co jinÈho neû ötÏstÌ a vdÏk
by mÏl v takovÈ chvÌli ËlovÏk pociùovatÖ
Hr˘za pomyslet, co bych si poËal, nemÌt bratra a nehr·t fotbal, pak bych v tÈ
polÈvce mÏl takovÈ nic, ûe i vöude kolem by bylo jedno velkÈ nic. A ten, kdo sice
hr·val fotbal s ËÌönÌkem, ale je jedin·Ëek, anebo kdo je moûn· sam˝ sourozenec, ale
nohy m· volöov˝ ñ jÛ, tak to je ovöem smola¯, neboh˝ MaÔar, jejû sudba stÌh· zl·, jak
se zpÌv· v naöÌ hymnÏ. Toho dobrotiv˝ vousat˝ vrchnÌ holt popl·c· po z·dech: dlabej,
br·cho, klidnÏ dlabejÖì
182
183
(z cyklu M˘j p¯Ìtel ûrout)
VODNÍ DĚLO S LIDSKOU T VÁŘÍ
PÌöu tyto ¯·dky 21. srpna, odtud ten n·zev, a zanedlouho m·m jet do Prahy, kam mÏ
vol· m· pr·ce. Copak jsem bl·zen, abych tady teÔ nÏjak zvl·öù rozmaz·val motiv
jedenadvacÌtky? Hrozilo by mi totiû, ûe mÏ do Prahy nepustÌ, i kdybych mÏl platn˝
pasport, coû by byl ovöem problÈm, protoûe bych nemohl pracovat, takûe m·
zdrûenlivost je zcela pochopiteln·. Moc dob¯e si vzpomÌn·m, ûe onehd· jsem pozval
na knedlÌky Havla, a tak bych se teÔ moûn· mÏl postarat o ËeskÈ, ËeskoslovenskÈ
policisty, p¯ÌsluönÌky tajn˝ch sluûeb a vojsko, poËkejte, co bych jim tak narychloÖ,
takhle veËer improvizovatÖ, snad nÏjak˝ eintopf!, neraËte se oöklÌbat! nÏjak˝ takov˝
chutn˝ eintopf: v nÏm je p¯ece ñ ¯eËeno p˘vabn˝mi ÷rkÈnyov˝mi slovy ñ veökerÈ
teplo duöe, nenÌ to û·dn˝ miömaö, û·dn· halabala patlanina, û·dn· nouzovka z nedostatku Ëasu (ten, kdo se v blÌzkosti plotny oh·nÌ nedostatkem Ëasu, je i jinak vöeho
schopn˝ padouch, podob· se ËlovÏku, kter˝Ö ne snad, ûe by s·m pouûÌval Ëesnekov˝
granul·t, ale je to takov˝ ignorant, ûe ho ve svÈ kuchyni v˘bec strpÌ!, takov˝ch se,
kamar·de, st¯ez, jsou to odpornÌ hadi, dob¯Ì akor·t tak pro polÌvku ze s·Ëku), ËlovÏk
s takov˝mhle p¯Ìstupem aù se radÏji do niËeho nepouötÌ, krmit tajnÈ sluûby, estÈb·ky
ñ to se musÌ umÏt, nemyslÌm tÌm zrovna, ûe rana¯ pot¯ebuje ¯·dn˝ p¯Ìsun kaloriÌ,
i kdyû je to svat· pravda, vûdyù je to d¯ina, co takov˝ rana¯ dÏl·, pif-paf, zkusÌ jak
zv̯e, zapotÌ se p¯i tom, aËkoliv jestli je pro nÏkoho eintopf jen jak˝si praktick˝
vyn·lez vhodn˝ pro n·ö uhonÏn˝ svÏt, tak od toho se prosÌm jednak distancuju
a jednak je poctivÏjöÌ a up¯ÌmnÏjöÌ vodnÌm dÏlost¯elc˘m (knedlo zelo vodnÌ dÏlo ñ
pardon, to mi jen tak ulÌtlo), zkr·tka nabÌdnout jim obÏdy v z·vodnÌ jÌdelnÏ nebo
v menze, coû nenÌ û·dn· ur·ûka, dob¯e vÌm, kolik z n·s se tam stravuje, ba dokonce
tam i jÌme, mimo jinÈ i j· a m· rodina. »trn·ct dnÌ z·vodka, pak t˝den volna, pracovnÌ
p¯est·vka. Ale nenÌ pravda, co tvrdÌ mÈ dÏti, ûe se to ned· jÌst. Z pÏti jÌdel se urËitÏ t¯i
dajÌ poz¯Ìt, pravda, dÏti to musejÌ snÌst i tehdy, kdyû to j·Ö hezky s citem, krouûiv˝m
pohybem podpatku, vtÌr·m do parket, dÏti zkr·tka m˘ûou nechat jÌdlo jen jednou,
tomu j· ¯Ìk·m pevn· ruka. OstatnÏ, eintopf mÏ napadl proto, ûe se d· jÌst, l·dovat jen
lûÌcÌ, takûe druh· ruka z˘st·v· voln·, opakuji: voln·, pro obsluhu vodnÌho dÏla,
aËkoliv j· jsem jeötÏ nikdy nevidÏl vodnÌ dÏlo zblÌzka ñ konsolidovan· stagnace ñ,
moûn·, ûe na to jedna ruka ani nestaËÌ, moûn· k tomu ËlovÏk pot¯ebuje ruce dvÏ nebo
t¯i nebo jeötÏ vÌc, a v takovÈm p¯ÌpadÏ je nutno otes·nky nakrmit, hamy ham, jeötÏ
tam tu sta¯enu, co uh·nÌ pryË, jo tu, p¯i troöe ötÏstÌ ji jeötÏ dostanem, Ñzapadlo krvavÈ
slunce nad Prahou a sko¯icov· oblaka p¯ed z·padem vÏötila, ûe p¯ijde vichr, Staro-
MAĎARSKO
PÉTER ESTERHÁZY
mÏstskÈ n·mÏstÌ bylo zav¯eno ûlut˝mi obrovsk˝mi auty s m¯Ìûov˝mi ploty a n·pisem
VB a v Kaprovce st¯Ìkala vodnÌ dÏla a smetala chodce pod auta, ve v˝klenku se
vzpamatov·vali lidÈ, kte¯Ì p¯ed chvÌlÌ byli biti, francouzsk· berliËka a osmdes·tilet·
sta¯ena, kter· volala: Kdo mi zaplatÌ ten prom·Ëen˝ skvostn˝ m˘j koûÌöek?ì ñ ¯eËeno
s Hrabalem.
MyslÌte, ûe teÔ, kdyû se chyst·m do Prahy, napÌöu: Aù ûije V·clav·k? ñ kdepak,
nebo ûe napÌöu: OdpoËÌvej v pokoji, Jene Palachu? ñ ani n·pad, a zatÌm v podchodech
metra plakali lidÈ ne dojetÌm, ale slzn˝m plynem, policie v ulicÌch zat˝kala ty, kte¯Ì
byli prom·ËenÌ, a j· jsem neöel do BrË·lky, protoûe tam bylo z technick˝ch d˘vod˘
zav¯eno, tak jsem sedÏl u Ott˘, k vedlejöÌmu stolu p¯isedl mlad˝ muû v zelenÈm
svetru, pak p¯iöli t¯i a posedali si za mne a n·ö st˘l a byli to takÈ do bund a barevn˝ch
svetr˘ p¯estrojenÌ a tak konajÌcÌ sluûbu mladÌ policistÈ a vypadali jako fotbalistÈ,
a podle oËÌ jsme se oËichali a j· jsem se b·l a nemrkajÌcÌma oËima jsem zÌral do
samotnÈho srdce tiöiny a ticha, protoûe bohovÈ opustili tento svÏt a toto mÏsto, jen tak
opatrnÏ, p¯i zdi, bych r·d dodal, ûe gener·lnÌ tajemnÌci ñ jako lidskÈ tr·penÌ ñ
p¯ich·zejÌ a odch·zejÌ, ale takovÈ jedno pivko U zlat˝ho tygra je vÏËnÈ, jo a knedlÌky,
p¯Ìteli, knedlÌky pÏknÏ pokropte troökou toho zaftu, zu Fuss, a doneste to tamtÏm
Ëty¯em ml·denc˘m, ûe to nech·v·m poslat j·.
(z cyklu M˘j p¯Ìtel ûrout)
PROUBLEMS OF DZ RÁJTR TUDEJ
MAĎARSKO
PÉTER ESTERHÁZY
ProblÈm je tedy nÏco, co vyûaduje ¯eöenÌ. TouûÌme zjistit, kde n·s tlaËÌ bota, kde
je zakop·n pes. A priori tedy p¯edpokl·d·me, ûe existuje bota i pes.
Na svÏt pohlÌûÌme jako na mnoûinu problÈm˘. Evropsk˝ rozum touûÌ problÈmy
¯eöit, eliminovat jejich p¯ÌËiny a ko¯eny. ÑProblÈmyì jsou p¯itom ¯·dnou souË·stÌ
vöech vÏcÌ. V·lka, OsvÏtim nebo Sarajevo: to nejsou problÈmy, protoûe je nelze
vy¯eöit, nenÌ co eliminovat, pokud nechceme eliminovat ËlovÏka jako takovÈho. Ale
to je problematickÈ.
P R O B L … M S P I S OVAT E L E
Pro spisovatele je problÈmem psanÌ. Slovo, vÏta. Na tom nenÌ co ¯eöit. Spisovatel je
ËlovÏk, pro nÏhoû je problÈmem jazyk, tato nutn· (t¯ebaûe ne postaËujÌcÌ) podmÌnka
spisovatelstvÌ. To je skuteËn˝ problÈm spisovatele, jin˝ neexistuje. To by tak bylo
vöechno.
TUDEJ
Ono v titulku uvedenÈ tudej naznaËuje, ûe existuje i jestrdej, ûe tedy existuje Ëas a ûe
ho tedy musÌme zohlednit. A zohlednÌme-li jej, musÌ se vzÌt v ˙vahu i prostor. AlespoÚ
tolik bychom mÏli ch·pat z dneönÌ ñ tudej ñ fyziky.
LETIT› PROBL…M
NEEXISTUJÕCÕ PROBL…M
Spisovatel, kter˝ pÌöe o problÈmech spisovatel˘, buÔ nenÌ spisovatelem, nebo nepÌöe
o problÈmech. Anebo zrovna s·m nem· problÈmy. Nutno podotknout, ûe takov˝
spisovatel, kter˝ spisovatelskÈ problÈmy zrovna m· ñ Û, nevdÏËn˝ ty osude ñ zrovna
nenÌ spisovatelem. Pokud spisovatel nic nespisuje, spisovatelem nenÌ.
S TA L I N OVO U » E N Õ
»lovÏk ñ znamen· problÈm, odstraÚ ËlovÏka ñ odstranÌö problÈm (prohl·sil ˙dajnÏ
velk˝ uËitel n·rod˘). Spisovatel je ËlovÏk.
Bylo by p¯Ìliö ukvapenÈ odpovÏdÏt, ûe naöÌm letit˝m problÈmem byla nesvoboda. To
by byla zbrkl· odpovÏÔ, protoûe by leckdo mohl namÌtnout, ûe navzdory vöemu
kolem byl on osobnÏ svobodn˝. O nic p¯esnÏjöÌ nenÌ ani n·zor, ûe problÈm spoËÌval
v nesvobodÏ naöich zemÌ. Mezi umÏnÌm a svobodou existuje velmi sloûit˝ neuspo¯·dan˝ vztah a ñ ¯eËeno bez obalu ñ nelze (bohuûel) s jistotou ¯Ìci, co je pro umÏnÌ
dobrÈ, co je p¯ÌËinou jeho rozkvÏtu. NÏkdy mu prospÌv· trocha toho ˙tlaku, jindy
zas, je-li h˝Ëk·no (coû samoz¯ejmÏ ˙tlak nijak nelegitimizuje), anebo je-li p¯ehlÌûeno.
1913
ProblÈm je (podle maÔarskÈho p¯ÌruËnÌho v˝kladovÈho slovnÌku): 1. teoretick· Ëi
praktick· ot·zka, kt. je t¯eba ¯eöit; 2. obtÌûnÏ ¯eöiteln· ot·zka; z·leûitost nutÌcÌ
k p¯em˝ölenÌ.
éÌt v diktatu¯e je kaûdop·dnÏ nebezpeËnÈ, nebezpeËnÏjöÌ neû ûÌt v ne-diktatu¯e. DajÌ
se totiû nadÏlat vÏtöÌ chyby. Kup¯Ìkladu domnÌv·-li se nÏkdo v Pa¯Ìûi, ûe kapitalismus
je vÏËn˝, nebere tÌm na sebe velkÈ riziko. Jestliûe si vöak nÏkdo myslel ñ a mysleli
jsme si to vöichni ñ, ûe tohlencto tady moûn· nenÌ vÏËnÈ, ale p¯inejmenöÌm nedozÌrnÏ
dlouhÈ, a na tomto p¯esvÏdËenÌ od z·kladu zaloûil svoji ûivotnÌ strategii, dovedu si
p¯edstavit, ûe je teÔ tak trochu v ˙zk˝ch, kdyû pohlÈdne do zrcadla; i kdyby se p¯Ìmo
184
185
PROBL…M PROBL…MU
MAĎARSKO
PÉTER ESTERHÁZY
nerdÏl studem, urËitÏ mu bude trapnÏ a bude tak nÏjak nesv˘j. Pouûijeme-li starou
metaforu, ûili jsme v roce 1913 s vÏdomÌm, ûe Monarchie je vÏËn·.
ZPÿESNÃNÕ
Zd·lky se mohlo zd·t, ûe mÏkk· diktatura ani nenÌ diktatura, ûe je to nÏco jako
demokracie, jen stupeÚ svobody nenÌ sto ani devades·t devÏt, ale ¯eknÏme t¯iaËty¯icet,
a bohd· doöplh· aû na jedenapades·t. To je ovöem velk˝ omyl, i mÏkk· diktatura je
diktatura, stupeÚ svobody je nula, nejde tu o svobodu, pouze o manÈvrovacÌ prostor.
(Coû je samoz¯ejmÏ velkÈ slovo, protoûe v kaûdÈ po¯·dnÈ diktatu¯e, kter· jen trochu
db· o svoji dobrou povÏst, nenÌ û·dn˝ manÈvrovacÌ prostor, ale kuö.) MÌsto jednÈ
svobody svobod vÌcero.
NejzavilejöÌm nep¯Ìtelem svobody je pamÏù. SkuteËn· diktatura takÈ pamÏù
nemilosrdnÏ likviduje, zmrazÌ vöechno do ledovÈ podoby vÏËnÈ p¯Ìtomnosti; softvarianta uû na tohle nem·, jen se s nevypoËitatelnou (!) vehemencÌ upachtÏnÏ snaûÌ
prosadit svou. JeötÏ dok·ûe zabr·nit tomu, aby se o skuteËnosti ve shodÏ se skuteËnostÌ mluvilo, nem˘ûe uû ale zabr·nit, aby se o nÌ ve shodÏ se skuteËnostÌ mlËelo.
A literatura byla (vzletnÏ ¯eËeno) obrannou baötou tohoto mlËenÌ. Pr·vÏ o tom literatura d˘raznÏ (a obËas trefnÏ) mlËela.
MAĎARSKO
PÉTER ESTERHÁZY
povzdech. Jak r·di ¯Ìk·v·me, naöe knihy se zmÏnily v historickou literaturu; jak r·di
¯Ìk·v·me, jist· Ë·st v˝chodoevropsk˝ch rom·n˘ je mrtva a neexistuje kniha, kter· by
nedrûela smutek za mrtvou vÏtu, to jest vÏtu, jeû m˘ûe za svou existenci dÏkovat
nikoli sobÏ a sv˝m spoluvÏt·m, n˝brû nap¯Ìklad z·kazu, kter˝ se na ni kdysi vztahoval
a dnes uû je nevymahateln˝ ñ a p¯ece si myslÌm, ûe (logicky?) knihy napsanÈ ve
znamenÌ jazyka majÌ vÏtöÌ ûivotnost, sice se promÏÚujÌ, protoûe je dnes Ëteme jin˝ma
oËima, opr˝skal z nich patos stateËnosti, z˘stalo vöak to, co bylo pod tÌmto patosem
nez¯Ìdka skryto, to, co je schopen uchovat jen jazyk, neboli ñ jak s oblibou ¯Ìk·v·me
ñ podmÏt a p¯Ìsudek.
P R O B L … M S TAT E » N O S T I ( P R O B L … M é E N Y )
Takov· obrann· baöta, to je vÏru v·ûn· vÏc, û·dn· hra pro dÏti. V takovÈ situaci totiû
literatura (dle mÈho mÌnÏnÌ v rozporu se svou vlastnÌ povahou) nab˝v· na v˝znamu
a d˘leûitosti. Jak se ¯Ìk·: literatura byla, mohla b˝t, jedin˝m mÌstem, kterÈ n·m
p¯ipomÌnalo naöi ztracenou (uloupenou, promarnÏnou) svobodu. Net¯eba se oöÌvat,
ona skuteËnÏ byla, mohla b˝t, ba musela b˝t d˘leûit·.
S tÌm bylo spojeno nebezpeËÌ, ûe nebyl-li spisovatel ve st¯ehu, snadno mohl
d˘leûitost literatury zamÏnit za d˘leûitost svÈ vlastnÌ osoby ñ pozvolna nabyl dojmu,
ûe i on je d˘leûit˝. Nad spisovatelem, kter˝ s·m sebe pokl·d· za d˘leûitÈho, m˘ûeme
udÏlat k¯Ìû. DÏlat ze sebe Pana D˘leûitÈho ñ to se tu a tam p¯ihodilo i dobr˝m spisovatel˘m; i to je d˘vod, proË si to p¯ipomenout.
Nebylo to snadnÈ. Museli jsme (musÌme) totiû p¯ijmout, ba zajistit vlastnÌ
nev·ûnost navzdory tomu, ûe z·roveÚ hledÌme tv·¯Ì v tv·¯ smrtelnÈ v·ûnosti, brut·lnÌ
nehostinnosti tohoto prostoru, tohoto regionu. Jinak ¯eËeno: ¯eöÌme, co si poËÌt se
snesitelnou tÏûkostÌ bytÌ pod nadËasovou hrozbou nesnesitelnÈ lehkosti bytÌ.
A i kdyû se to t¯eba teoreticky ujasnilo, p¯ece jen z˘stal znaËn˝ chaos. Protoûe
nap¯Ìklad prozaickÈ v˝tvory z poË·tku Ëi z poloviny 70. let lze charakterizovat jako
dÌla, kter· hl·sala, ¯eknÏme, p¯ednost textu p¯ed kontextem, z·roveÚ vöak knihy
napsanÈ v tomto duchu tu a tam plnily takzvanÈ mor·lnÌ ˙koly, jak uû o tom byla ¯eË.
To samoz¯ejmÏ nenÌ mÌnÏno ani v nejmenöÌm jako sebekritika. Ani jako nostalgick˝
Jazykem tvrdÈ diktatury je ticho. Jazykem tÈ mÏkkÈ, soft-diktatury je mlËenÌ.
MruËenÌ a ûbrbl·nÌ. Nar·ûky a n·znaky. SpiklenectvÌ a mluvenÌ v h·dank·ch.
Typick˝m p¯Ìkladem je onÏch zn·m˝ch öestapades·t morËat. Jestliûe n·m tedy v textu
p¯elÈtlo nad sadem (vzneslo se do v˝öe) öestapades·t morËat, Ëten·¯ opr·vnÏnÏ
naöpicoval ouöka, neboù ËÌslovka pades·t öest jako magickÈ ËÌslo Ëi skryt˝ vztaûn˝
bod naznaËovala, ûe se tu cosi dÏje v z·jmu jeho nebohÈ, ztracenÈ svobody, respektive
ñ jak jsme si ¯ekli ñ ûe by se nÏco dÏlo, to ani n·hodou, ale naznaËeno to bude. To
bude naznaËeno. Pohybujeme se zak·zan˝m terÈnem.
MezitÌm jsme ovöem zapomnÏli na ûenu dole v sadu, aËkoli uû od dob »echova
dob¯e vÌme, ûe v sadu vûdycky b˝v· ûena. A co s tou ûenou bude, to je pochopitelnÏ
to jedinÈ, co ËlovÏka zajÌm·. DobrÈ rom·ny (rom·ny z K·d·rovy Èry? ñ je v˘bec ta
posesivnÌ konstrukce opr·vnÏn·?) dosud vûdy vypr·vÏly o tÈto ûenÏ, ale ouha, n·s
obËas vÌce zajÌmalo tÏch öestapades·t potvor.
To vöe v sobÏ skr˝valo nebezpeËÌ, ûe literatura, umÏnÌ nebudou hodnoceny jakoûto
nositelÈ liter·rnÌch, umÏleck˝ch kvalit, ale jako mor·lnÌ Ëiny. ObÏ hlediska se
p¯inejmenöÌm mÌsila a ze zajetÌ tohoto pohledu nebylo snadnÈ se vymanit.
VzpomeÚme jen na zn·mÈ dilema, kdy Ñdobr˝ì ËlovÏk napsal Ñöpatnouì knihu, kdo
by se b˝val prop˘jËil k tomu t·hnout za jeden provaz t¯eba s nÏkdejöÌm NÈpszabads·gem, kter˝ mÏl samoz¯ejmÏ jin· kritÈria, nekvÌlel kv˘li tomu, ûe je kniha Ñöpatn·ì,
ale proto, ûe autor je Ñdobr˝ ËlovÏkì. Anebo kdovÌ. Je to dost choulostiv· situace,
vûdyù p¯ece v umÏnÌ je ÑdobrÈì a ÑöpatnÈì v˝slednicÌ jemnÈho a sloûitÈho konsenzu,
neexistujÌ pro nÏ û·dnÈ zaruËenÈ parametry jako t¯eba pro pÏstov·nÌ palaËinek,
a proto jakmile do tohoto konsenzu proniknou cizorod· hlediska, vulg·rnÏ ¯eËeno
leû, nem˘ûe to skonËit dob¯e. Anebo to lze napravit jen obtÌûnÏ Ëi krkolomnÏ a sloûitÏ.
To p¯ed n·s stavÌ vÏËnou ot·zku hodnot, hodnotovÈho ûeb¯ÌËku. (Jsou tacÌ, kte¯Ì by ji
dok·zali rychle a snadno vy¯eöit: s r·znostÌ purifik·tor˘ by pÏknÏ vymÏnili celou
inteligenci. A ono to zas nenÌ tak ˙plnÏ k zahozenÌ, nÏco na tom bude, konkrÈtnÏ je to
pÏkn· blbost, protoûe pak by bylo t¯eba vymÏnit kaûdÈhoÖ i toho, kdo vymÏÚujeÖ)
186
187
PROBL…M VZLETNOSTI
MAĎARSKO
PÉTER ESTERHÁZY
MAĎARSKO
PÉTER ESTERHÁZY
P R O B L E M AT I » N O S T P R O B L … M U
P R O B L … M N OV … H O
Jedin˝m p¯Ìnosem tÏchto skuteËn˝ch problÈm˘ bylo ñ a ani to se net˝kalo vlastnÌho
umÏnÌ, n˝brû jeho postavenÌ ñ, ûe pozice, postavenÌ, spoleËenskÈ mÌsto, ba (oËek·van·) ˙loha, ˙kol umÏnÌ byly jasnÈ: spisovatel st·l per definitionem stateËnÏ proti moci,
ruku v ruce se Ëten·¯i, kte¯Ì zahrnovali svÈho autora l·skou a obËas zav·dÏjÌcÌ pozornostÌ.
A nikdo nevÌ, co to tu vlastnÏ zaËalo. Zpravidla nikdo nic nevÌ, ani na Z·padÏ, ani na
V˝chodÏ. (Evropa jako spoleËnÈ krËenÌ ramen. Nov· jednota.) On totiû samoz¯ejmÏ
st·le jeötÏ existuje Z·pad a V˝chod, rychle vyölo najevo, ûe tyhlety sjednocovacÌ
procesy nejdou tak hrc-prc. (Na tomto mÌstÏ si nech·m pro sebe nÏkolik ordinÈrnÌch,
i kdyû mÈmu srdci mil˝ch fÛrk˘.) A nejenûe existuje Z·pad a V˝chod (i kdyû metaforicky vyj·d¯eno by to byl spÌö Sever a Jih), on je i St¯ed, takovÈ to mÌsto ani tady, ani
tam (spÌö tam, ale s touhou pat¯it sem, nebo naopak), t¯ebaûe definice jsou uû dnes
jinÈ. Je moûnÈ, ûe û·dn· definice ani neexistuje, jen pocit a podÌvan·. CÌtÌm, ûe jsem
z V˝chodu; nezap¯e, ûe je z Karl-Marx-Stadtu. (Jak se to teÔ vlastnÏ jmenuje?)
Prosil bych zvolnit tempo.
PROBL…M LéI
ÿekli jsme, ûe v diktatu¯e neexistuje Ëas, ûe je nehybn·, zamrzl·. Pozastavme se teÔ
pro zmÏnu nad rozporuplnostÌ tÈ metafory, protoûe Ëas p¯ece jen nÏjak ubÌhal (anebo
se spÌö plouhal za vÏËnou p¯ÌtomnostÌ, toËil se kolem nÌ) a öifrovan· mluva byla ËÌm
d·l mÈnÏ samoz¯ejm·, ono spiklenectvÌ bylo st·le pochybnÏjöÌ ñ p¯ed k˝m a p¯ed ËÌm
se po¯·d schov·v·me, kdyû vöichni uû stejnÏ vöechno vÏdÌ, kdyû cenzo¯i ch·pou
nar·ûky lÌp neû Ëten·¯i a vlastnÏ uû nenÌ ˙plnÏ jasnÈ, co je nar·ûka na co, tajemstvÌ je
odhalenÈ aû hanba.
Jinak ¯eËeno, vzruöujÌcÌ, obËas surre·lnÏ kr·sn· a v˝luËn· (!) moûnost mlËenÌ ñ
mlËenÌ o tom ñ se pozvolna p¯emÏnila v umlknutÌ, stokr·t obehran· t¯pytiv· schov·vaËka mezi skuteËnostÌ a zd·nÌm byla jen lacin˝m p¯eölapov·nÌm. A umlknutÌ nem·
obrannou baötu, ale öuple. Krotk· diktatura ËinÌ ËlovÏka nenasytn˝m, a on pak klade
takovÈ ot·zky, jako by byl (spoleËensky) svobodn˝. Ty ot·zky samoz¯ejmÏ nem˘ûe
kl·st otev¯enÏ, protoûe vöak uvnit¯, ve svÈm nitru, si je uû poloûil, nem˘ûe mu staËit
to, co dosud ñ uû n·s omrzely a uondaly odpovÏdi 60. a 70. let, kterÈ vy˙stily ve
v˝chodoevropskou grotesku.
Je-li vöechno leû, a my jsme se o tom nep¯etrûitÏ p¯esvÏdËovali na vlastnÌ oËi, pak
uû nevidÌme fantastiËnost tÈto grotesky, t¯ebaûe je napohled opravdu fascinujÌcÌ, je-li
totiû vöechno do poslednÌho h¯ebÌku ñ anebo, jak s oblibou ¯Ìk·v·me, t·tov˝m oboËÌm poËÌnaje a gul·öovou polÌvkou konËe ñ jen bohapust· leû, vnuk· n·m to nep¯Ìjemnou ot·zku: jak na tom teÔ vlastnÏ jsme? Nejsme nakonec i my sami lh·¯i, ûijemeli v tot·lnÌ lûi? Mohou b˝t slovo, vÏta, kniha samy o sobÏ pravdivÈ? Je-li Ëten·¯
prolhan˝, jak by mohl b˝t spisovatel pravdomluvn˝? ée se na dnÏ stateËnosti krËÌ
strach, to jsme tuöili i dosud, existuje vöak v tomhle rozb¯edlÈm svÏtÏ s tÏmi jeho
roËnÌmi devizov˝mi p¯Ìsliby atd. (!) i nÏco jinÈho neû strach? Zakr˝van˝, zapÌran˝,
laboratornÌ strach?
Na tyto ot·zky jsme si nedok·zali odpovÏdÏt spr·vnÏ. A pak To CelÈ skonËilo ve
vÌru vzruöenÌ vyvolanÈho nov˝mi moûnostmi, jeû vyst¯Ìdaly rezignaci, pramenÌcÌ
v tÈto naöÌ neschopnosti d·t odpovÏÔ, a jeû nejen posunuly, ale p¯Ìmo prorazily
existujÌcÌ hranice.
188
I N V E N T¡ ÿ P R O B L … M Ÿ
ProblÈm penÏz. ñ Aû dosud jsme neznali moc a vl·du penÏz. TeÔ jsme na ni narazili
dost tvrdÏ, protoûe jeötÏ nem·me vytvo¯eny drobnÈ obrannÈ zÛny, malÈ struktury
odolnosti. StarÈ formy st·tnÌ kulturnÌ mecenatury zanikly a novÈ se teprve tvo¯Ì. To
platÌ i obecnÏji: starÈ struktury se bortÌ, novÈ jeötÏ nejsou.
ProblÈm vyd·v·nÌ knih. ñ NamÌsto mÌrnÈho opojenÌ svobodou hojnÏjöÌ svoboda
braku. PromÏna knihkupectvÌ. PromÏna knih sam˝ch. (Osvobozen· Evropa v tÏchto
konËin·ch nezn· v·zanÈ knihy, jen broûovanÈ. Naöe dÏti definujÌ knihu jako p¯edmÏt,
kter˝ se p¯i listov·nÌ rozpadne.)
ProblÈm v˝öe n·klad˘. ñ ⁄bytek autority podle mÏ nenÌ problÈmem. Literatura po
ztr·tÏ svÈ politickÈ v·hy zaujala mÌsto, jeû jÌ n·leûÌ. Na to si pochopitelnÏ mnozÌ
zvykajÌ jen tÏûce. Ale to nenÌ ten problÈm. Vydat knihu mÌsto ve t¯icetitisÌcovÈm jen
v pÏtitisÌcovÈm n·kladu, to je nanejv˝ö problÈm Ëten·¯sko-sociologick˝ a finanËnÌ.
Ovöem pokles z t¯iceti tisÌc na t¯i sta kus˘ ñ to uû je nÏco jinÈho. To uû provokuje
k ot·zk·m: k Ëemu je vlastnÏ umÏnÌ dobrÈ? kde je jeho mÌsto? (kam p¯esnÏ mezi
McDonaldís a Sarajevo umÏnÌ nacpeme?) pro koho pÌöeme? Ani d¯Ìve nepat¯ily tyto
ot·zky k tÏm vlÌdn˝m, jenomûe tehdy na nich vÏtöinou leûel stÌn diktatury jako ot·zka
a odpovÏÔ (a katachrÈze) v jednom.
P R O B L … M P S A N Õ N OV I N OV › C H » L ¡ N K Ÿ
Je tady mal˝ z·drhel, na nÏjû musÌm ve svÈ bezmoci upozornit. Bude totiû ËÌm d·l vÌc
¯eË o nejistotÏ, kdeûto tento Ël·nek budÌ dojem, ûe nÏco vÌ, problÈmy t¯ÌdÌ, ¯adÌ atd.
Jde o vnit¯nÌ z·vadu Ël·nku. Blablabla. Kdyby byl d˘sledn˝, zav¯el by pusu. Jenûe
toho Ël·nky nejsou schopny (mlËet dok·ûe jen b·seÚ ñ obËas).
189
MAĎARSKO
PÉTER ESTERHÁZY
P R O B L … M Z A K R › V¡ N Õ Z A K R › V¡ N Õ
Sundali z n·s pokliËku, byla nadzvednuta a my m˘ûeme vybublat ven. älo by n·m to
sn·z, kdybychom vÏdÏli, s k˝m m·me tu Ëest ñ kdybychom znali sami sebe, nejen
mÌsto, kde se nach·zÌme. Osoby s nejist˝m statusem vypouötÏjÌ stejnÏ nejist· slova.
Citujme: Jazyk, kterÈho uûÌv· MaÔar nebo moûn· kter˝koli St¯edoevropan, p˘sobÌ
i v p¯ekladu cize, podivnÏ. Pok¯ivenÏ. M· jin˝ systÈm vztah˘, zp˘sob uûÌv·nÌ slov
v nÏm nenÌ ani Ñlevicov˝ì, ani Ñliber·lnÌì, dokonce ani Ñosmaöedes·tnick˝ì, n˝brû
ËertvÌ jak˝, nazval bych ho lyrick˝m, zkr·tka nejspÌö je talentovan˝, nebo bez talentu,
ale rozhodnÏ je velmi osobnÌ. Pr·zdnÈ fr·ze mÌsto fakt˘, hory metafor mÌsto anal˝zy.
NavÌc se jeötÏ tÌmto osobnÌm jazykem hovo¯ilo tak, ûe n·m uplynul˝ch Ëty¯icet let
ubÏhlo hlavnÏ p¯em˝ölenÌm, kdoûe to ta osoba vlastnÏ je. BolÌ to, bolÌ, ale co se d·
dÏlat, neblbla jen hnusn· bolöevick· moc, n˝brû i drahouöek lid, to jest konkrÈtnÏ i j·.
(Nota bene: i Ty, dalek˝ Ëten·¯i. Cel· pojaltsk· Evropa od Lisabonu po Stockholm
nep¯etrûitÏ blbla. Cel˝ tenhle kontinent byl od Bukureöti po Lond˝n jedno obrovskÈ
blbnutÌ.)
éijeme v oËek·v·nÌ nov˝ch konsenz˘. Je to proces neobyËejnÏ dramatick˝ (obËas
s dramatick˝mi person·lnÌmi d˘sledky). Z odbornÈho hlediska: je to Ëas novÈho
uËenÌ se jednotliv˝m slov˘m, je t¯eba pÏknÏ tiöe, opatrnÏ a trpÏlivÏ nahmatat, co
vlastnÏ dnes slova znamenajÌ.
Glob·lnÌ, jednoznaËn˝ a v tomto smyslu a priori triumf·lnÌ konflikt moci a umÏnÌ
vyst¯Ìdala takov· mal· hrom·dka konfliktÌk˘. éelezn· opona se vypa¯ila a kol dokola
byly vztyËeny novÈ n·rodnÌ hranice, zpevnÏnÈ maltou po staletÌ ûiven˝ch v·önÌ.
Ozval se star˝ tÛn, o nÏmû jsme doposud jen ËÌt·vali. Objevil se provincialismus,
kter˝ dosud nebylo nutnÈ br·t v·ûnÏ. A v˘bec: je moûnÈ, ûe jsme dosud nemuseli br·t
v·ûnÏ nic, opravdu staËilo, ûe bral v·ûnÏ reûim n·s?
Najednou se na vöechny, co ob˝vajÌ tyhle konËiny, sesypalo p¯Ìliö mnoho odpovÏdnosti, p¯Ìliö mnoho svobody. Sice jsme po tÈto odpovÏdnosti uû dlouho prahli
a dokonce jsme se domnÌvali, ûe vÌme, jak s nÌ naloûit, a p¯ece jsme teÔ bezradnÌ
a nevÌme po¯·dnÏ, kudy do toho. VidÌme si jen na öpiËky bot ñ v nejlepöÌm p¯ÌpadÏ.
MAĎARSKO
PÉTER ESTERHÁZY
vl·Ëeni nezn·mo kam, aniû vÌme, co si m·me poËÌt se sv˝mi kulturnÌmi tradicemi, se
sv˝mi imperativy.
UpÌrat mlûn˝ zrak kup¯edu (jako chasnÌk na plak·tu k doûÌnk·m), to uû zn·me, ale
pak bude opravdu rozumnÏjöÌ koukat se p¯ed sebe, i kdyby to bylo jen na öpiËky bot.
Z jin˝ch zdroj˘ je n·m ovöem zn·mo, ûe b˝t Evropanem znamen· chodit jaksi
s hlavou vzh˘ru. JakÈ je (bude) to novÈ evropanstvÌ? Jak˝ je ten Faust, jenû se ob·v·
velikosti, protoûe se jÌ ob·vat musÌ?
U kulat˝ch stol˘ se mÏ Ëasto pt·vali: CÌtÌte se svobodn˝? TazatelÈ pr·vem doufali,
ûe ËlovÏk spustÌ nÏjakou tir·du nad·vek, a z˘stali nech·pavÏ zÌrat, kdyû op·Ëil: A uû
jste se na to ptali (odv·ûili jste se na to zeptat) Updikea nebo Handkeho?
Nov· ot·zka: Jak· je vaöe vize budoucnosti? A opÏt pr·vem doufajÌ, ûe zaznÌ Ûda
na demokracii. ÑM· vize budoucnosti? No vÌteÖ Ani nevÌmÖ A Vaöe?ì ÑJak to
myslÌte ñ moje? J· to tady p¯ece moderuju.ì A kdyû uû ticho trvalo moc dlouho, ¯ekl
jsem: ÑNo tak to berte tak, drahouöku, ûe j· taky.ì
PROBL…M
Koho ûe to vlastnÏ moderujeme?
p¯eloûila Dana G·lov·
Tyto uk·zky jsou z p¯ipravovanÈ sbÌrky esej˘ PÈtera Esterh·zyho, kter· vyjde letos na ja¯e v nakladatelstvÌ Hynek.
Z nedostatku lepöÌch n·pad˘ bychom r·di napodobili z·padnÌ vzory, aniû bychom
v nÏ ale nÏjak zvl·öù vϯili, dok·zali vϯit. Moûn· je to ale p¯Ìliö zkostnatÏlÈ, statickÈ
pojetÌ problÈmu a pr·vÏ tato snaha napodobovat (oËividnÏ neschopn· kopÌrov·nÌ)
otevÌr· p¯ed n·mi novÈ prostory, d· n·m impuls, abychom se pohnuli ze svÈho
souËasnÈho mÌsta ñ sem tam ñ, z onÈ pr·zdnoty, a dÌky tomu si pak budeme kl·st jinÈ
ot·zky, nebo je budeme pokl·dat jinak a kdovÌ, snad na nÏ pak budou i nÏjakÈ odpovÏdi. V danÈ chvÌli nejsou, coû znamen·, ûe nem·me ani ty spr·vnÈ ot·zky. Jsme
P…TER ESTERH¡ZY (1950) je jednÌm z nejv˝raznÏjöÌch tv˘rc˘ souËasnÈ maÔarskÈ literatury. Jeho
prÛza b˝v· Ëasto ¯azena mezi tvorbu postmodernÌ, spÌöe ale neû o ÑmÛdnÌ trendì jde Esterh·zymu
o oproötÏnÌ literatury od nepat¯iËnÈho, neadekv·tnÌho spoleËenskÈho v˝znamu, kter˝ paradoxnÏ ñ t¯ebaûe
literatura hr·la v dob·ch totality d˘leûitou roli pro uchov·nÌ zdravÈho, kritickÈho rozumu ñ totalitu
koneckonc˘ de facto utvrzuje, dod·v· nejen slov˘m Ñnesnesitelnou tÏûkostì.
Druh· sloûka Esterh·zyho tvorby, politick· Ëi spÌöe spoleËensk· publicistika, esejistika v nejöiröÌm
slova smyslu, pak na druhÈ stranÏ smϯuje proti nesnesitelnÈ lehkosti slov, jejÌmiû svÏdky jsme se stali
v 90. letech, po nabytÈ svobodÏ, i tam, kde je to ne˙nosnÈ: totiû v ûivotÏ spoleËnosti.
ZpoË·tku psal Esterh·zy fejetony do svÈ ÑosobnÌì rubriky, nazvanÈ Ze slonovinovÈ vÏûe, kterou
pravidelnÏ p¯in·öel Ëtrn·ctidenÌk Hitel (Kredit). Byl to ve svÈ dobÏ prvnÌ jiû leg·lnÏ opoziËnÌ maÔarsk˝
Ëasopis, v nÏmû se formovala nov· politick· a spoleËensk· elita. Pr·vÏ na jeho str·nk·ch byly ñ jak je
z obsahu patrno jeötÏ p¯ed rokem 1989 ñ uve¯ejnÏny prvnÌ dvÏ naöe uk·zky. Budiû Esterh·zymu p¯ips·no
k dobru takÈ to, ûe kdyû se na str·nk·ch listu objevily jistÈ n·znaky antisemitismu, odmÌtl v nÏm
publikovat. Nutno dodat, ûe to bylo uû po prvnÌch maÔarsk˝ch demokratick˝ch volb·ch, kdy mnozÌ z okolÌ
Hitelu jiû zaujali pozice ve vl·dnÌch Ëi jin˝ch spoleËensk˝ch struktur·ch.
PozdÏji pÌöe Esterh·zy svÈ eseje jednak do Lettre Internationale jako kmenov˝ autor tohoto
v˝znamnÈho listu (odtud je t¯etÌ uk·zka), jednak do rubriky Ze z·pisk˘ modrÈ punËochy, uve¯ejÚovanÈ
v t˝denÌku …let Ès Irodalom (éivot a literatura).
PÈteru Esterh·zymu vyöla v ËeötinÏ kniha Mal· maÔarsk· pornografie (Mlad· fronta 1992), jeho eseje
byly pomÏrnÏ Ëasto publikov·ny p¯edevöÌm v Lettre Internationale.
190
191
SKUTE»N› PROBL…M
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
I M R E K E R T É S Z / Č L OV Ě K B E Z O S U D U
9. KAPITOLA
Dom˘ jsem dorazil p¯ibliûnÏ ve stejnou dobu, jako kdyû jsem odjÌûdÏl. Kdyû se
v Buchenwaldu zeptali i mÏ, jestli bych mÏl chuù vydat se na cestu, byly lesy vöude
kolem uû d·vno zelenÈ, na hrbolech nad spoleËn˝mi hroby poslednÌch mrtv˝ch uû
rovnÏû vyrostla tr·va a taky uû mÏkl asfalt v tom letnÌm vedru na appellplatzu, zanedbanÈm od poË·tk˘ tÏch novÏjöÌch Ëas˘ a zane¯·dÏnÈm smetÌm a odpadky vychladl˝ch
t·bor·k˘, r˘zn˝mi hadry, papÌry a plechovkami. Jeli bychom vÏtöinou samÌ mladÌ,
pod vedenÌm podsaditÈho, br˝latÈho, proöedivÏlÈho ËlovÏka, jednoho z celebrit maÔarskÈho l·grovÈho komitÈtu, kter˝ by cestou vy¯izoval, co je t¯eba. TeÔ m·me
k dispozici n·kladnÌ auto a pak taky ameriËtÌ voj·ci projevili ochotu, ûe by n·s odvezli
kousek na v˝chod: to ostatnÌ uû bude naöe vÏc, pravil a vyzval n·s, abychom mu ¯Ìkali
strejda MiklÛs. éÌt ñ dodal ñ se musÌ d·l, a vskutku, nic jinÈho n·m vlastnÏ ani moc
nezb˝v·, to koneckonc˘ uzn·v·m, kdyû uû se n·m tedy p¯ihodilo, ûe je to v˘bec
moûnÈ, pochopitelnÏ. Celkem jsem se uû mohl povaûovat za zp˘sobilÈho, nehledÏ na
p·r podivn˝ch drobnostÌ a drobnÏjöÌch nezp˘sobilostÌ. Tak nap¯Ìklad kdyû jsem na
kterÈmkoli mÌstÏ svÈho tÏla zabo¯il prst do masa, dlouho po nÏm zbyla viditeln·
stopa, jamka, jako kdyû se prstem maËk· do nÏjakÈ neûivÈ, nepruûnÈ hmoty, ¯eknÏme
do mÏkkÈho s˝ra nebo vosku. Taky m˘j obliËej mÏ ponÏkud p¯ekvapil, kdyû jsem jej
poprvÈ spat¯il v jednÈ ˙tulnÏjöÌ, dokonce zrcadlem vybavenÈ mÌstnosti nÏkdejöÌ
nemocnice SS, protoûe jsem si z d¯ÌvÏjöka pamatoval jinou tv·¯. Tahle, kterou jsem si
teÔ prohlÌûel, mÏla pod nÏkolikacentimetrov˝m jeûkem n·padnÏ nÌzkÈ Ëelo
a u ko¯en˘ uöÌ, kterÈ se divnÏ rozöi¯ovaly, dvÏ zcela novÈ beztvarÈ otekliny, jinde
mÏkkÈ pytlÌky a v·Ëky, vcelku ñ alespoÚ podle v˝povÏdi knÌûek, kterÈ jsem kdysi Ëetl
ñ to byly spÌöe vr·sky, odulost, rysy lidÌ vyûil˝ch v r˘zn˝ch slastech a rozkoöÌch,
a tÌm tedy p¯edËasnÏ zest·rl˝ch, a takÈ jsem si v pamÏti uchoval jin˝, p¯ÌvÏtivÏjöÌ, ¯ekl
bych d˘vÏryhodnÏjöÌ pohled podivnÏ zmenöen˝ch oËÌ. A pak jsem taky pokulh·val,
ponÏkud jsem jeötÏ za sebou tahal pravou nohu: to nic, mÌnil strejda MiklÛs, ovzduöÌ
domova to spravÌ. Doma ñ prohl·sil ñ si vytvo¯Ìme novou vlast, a pro zaË·tek n·s
hned taky nauËil nÏkolik pÌsniËek. Kdyû jsme proch·zeli po vojensku, v trojstupu,
p¯es obce Ëi mÏsteËka ñ coû se bÏhem naöÌ cesty obËas st·valo ñ, zpÌvali jsme si je do
kroku. J· osobnÏ jsem mÏl obzvl·öù r·d tu z nich, kter· zaËÌn· veröem ÑInterbrig·da
uû br·nÌ Madridì ñ ani bych vlastnÏ neumÏl ¯Ìct proË. Z jinÈho d˘vodu, ale r·d jsem
192
193
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
zpÌval taky jeötÏ jinou, zejmÈna pro tuto jejÌ Ë·st: ÑDen co den jen sam· d¯ina / hlad
vöak naöe ¯ady kosÌ / ty mozolnatÈ tvrdÈ dlanÏ / se zÌtra uû puöek chopÌ!ì OpÏt pro
nÏco jinÈho jsem si oblÌbil tu, v nÌû byl verö: ÑMy prolet·¯˘ mlad· garda...ì, po nÏmû
se vzk¯ikne: ÑRotfront!ì a zpÌv· se d·l, protoûe jsem pak s chutÌ vnÌmal t¯esk
zavÌrajÌcÌch se oken nebo pr·sknutÌ dve¯mi a pokaûdÈ jsem si povöiml nÏjakÈho
ËlovÏka, NÏmce, jak se plÌûÌ kolem vrat Ëi za nimi mizÌ.
Jinak jsem se vydal na cestu s lehk˝m zavazadlem: mÏl jsem ponÏkud nepohodlnÏ
tvarovan˝, protoûe p¯esp¯Ìliö ˙zk˝, zato vöak i p¯esp¯Ìliö dlouh˝ bledÏmodr˝ pl·tÏn˝
vak americk˝ch voj·k˘. V nÏm dvÏ tlustÈ deky, n·hradnÌ pr·dlo, öediv˝, sluöivÏ upleten˝, na z·pÏstÌch a u krku zelen˝m pruhem zdoben˝ svetr z opuötÏnÈho skladu SS
a pak nÏjak˝ proviant na cestu: konzervy a podobnÏ. Na sobÏ jsem mÏl zelenÈ
soukennÈ kalhoty americk˝ch voj·k˘, rovnÏû jejich, jak jsem doufal, solidnÌ
önÏrovacÌ boty s gumovou podr·ûkou, nad nimi taktÈû jejich kamaöe z nezniËitelnÈ
k˘ûe i s p¯Ìsluön˝mi ¯emeny a p¯ezkami. Na hlavu jsem si opat¯il podivnou, pro toto
roËnÌ obdobÌ ponÏkud tÏûkou Ëepici, ozdobenou strm˝m ötÌtkem a na d˝nku kosoËtvercem ñ v geometrii jsme tomu ¯Ìkali, jak jsem si p¯ipomnÏl z d·vn˝ch ökolnÌch
Ëas˘, romboid ñ, kterou, jak mi tvrdili, p¯ede mnou z¯ejmÏ nosil nÏjak˝ polsk˝
d˘stojnÌk. Ve skladech jsem si mohl obstarat i nÏjak˝ lepöÌ kab·t, nakonec jsem se
vöak radÏji spokojil s tÌmto ñ bez ËÌsla a troj˙helnÌku ñ ale jinak stejn˝m, osvÏdËen˝m, navykl˝m, omöel˝m pruhovan˝m kusem odÏvu, kter˝ jsem si s·m vybral, ba
dalo by se ¯Ìct, trval jsem na nÏm: takhle se aspoÚ vyhnu nedorozumÏnÌm ñ ¯ekl jsem
si ñ, no a navÌc jsem ho povaûoval za velice p¯ÌjemnÈ, praktickÈ, chladivÈ obleËenÌ,
p¯inejmenöÌm pro tuhle letnÌ dobu. Cestovali jsme na n·klaÔ·cÌch, ûeb¯iÚ·cÌch, pÏöky
nebo i ve¯ejn˝mi dopravnÌmi prost¯edky ñ podle toho, jakÈ sluûby n·m mohly
poskytnout r˘znÈ arm·dy. Spali jsme na korbÏ povozu, taûenÈho p·rem vol˘, po
lavicÌch Ëi na stupÌnku opuötÏn˝ch ökolnÌch uËeben nebo jen tak pod öir˝m hvÏzdn˝m
letnÌm nebem na z·honcÌch a mÏkkÈ tr·vÏ parËÌk˘ mezi domky, kterÈ vypadaly jako
pernÌkovÈ chaloupky. Dokonce jsme se plavili po ¯ece ñ kter· m˝m oËÌm, zvykl˝m na
Dunaj, p¯ipadala mal· a kter·, jak jsem zjistil, se jmenuje Labe ñ a byl jsem i kdesi,
kde d¯Ìve st·lo patrnÏ mÏsto, nynÌ vöak tu byly jen hromady sutin a kamenÌ a tu a tam
se k nebi ËernÏ tyËily trosky hol˝ch zdÌ. U tÏchto zdÌ a sutin, ale i pod zbytky most˘
teÔ ûili, bydleli, spali mÌstnÌ nÏmeËtÌ obyvatelÈ a j· jsem z toho mÏl mÌt p¯irozenÏ
radost, jenomûe jsem si uvÏdomil, ûe mÏ pr·vÏ tito lidÈ spÌö jaksi uv·dÏjÌ do rozpak˘.
Vezl jsem se Ëervenou tramvajÌ a jel jsem opravdov˝m vlakem, kter˝ se skl·dal
z opravdov˝ch ûelezniËnÌch voz˘, v nichû byla opravdov· kupÈ pro p¯epravu lidÌ ñ
i kdyû n·hodou pro mÏ zbylo jen mÌsto na st¯eöe. Vystoupil jsem ve mÏstÏ, kde bylo
vedle Ëeötiny slyöet uû i pomÏrnÏ dost maÔarötiny, a zatÌmco jsme tam u n·draûÌ
Ëekali na slÌben˝ veËernÌ p¯Ìpoj, shrom·ûdili se okolo n·s ûeny, starci, muûi, r˘znÌ
lidÈ. ZajÌmali se, jestli se vracÌme z koncentraËnÌho t·bora a vypt·vali se n·s, i mne,
jestli jsme tam n·hodou nepotkali nÏkoho z jejich blÌzk˝ch, jistou osobu toho Ëi
onoho jmÈna. ÿÌkal jsem jim, ûe v koncentr·cÌch lidÈ zpravidla ani nemajÌ jmÈna. To
se pak snaûili popsat jejich zevnÏjöek, obliËej, barvu vlas˘, charakteristickÈ rysy a j·
jsem se jim snaûil vysvÏtlit: je to marnÈ, vûdyù v koncentraËnÌch t·borech se lidÈ
vÏtöinou velice zmÏnÌ. Takûe mÏ pak nechali b˝t, aû na jednoho, kter˝ mÏl na sobÏ
docela letnÏ jen kalhoty a koöili a oba palce si u pasu na obou stran·ch zastrËil za öle,
zatÌmco ostatnÌmi prsty nervÛznÏ bubnoval na bocÌch kalhot. ChtÏl vÏdÏt, coû mÏ
i trochu pobavilo, jestli jsem vidÏl plynovÈ komory. ÿekl jsem mu: ÑTo bychom si teÔ
tady nepovÌdali.ì ÑNo jo,ì namÌtal, ale jestli vskutku existovaly ty plynovÈ komory,
a j· mu ¯ekl, ovöem, mimo jinÈ jsou tam i plynovÈ komory, p¯irozenÏ: vöechno z·visÌ
na tom ñ dodal jsem jeötÏ ñ jak kde, v kterÈm koncentr·ku, podle toho. V Auschwitzu
nap¯Ìklad s nimi m˘ûeme poËÌtat najisto. ÑJ· vöak ñ up¯esÚoval jsem ñ p¯ich·zÌm
z Buchenwaldu.ì ÑOdkud?ì ñ zeptal se a musel jsem mu to zopakovat: ÑZ Buchenwaldu.ì ÑTakûe z Buchenwaldu,ì ñ p¯ik˝vl, a j· na to: ÑAno, spr·vnÏ.ì Nato mi se
strnul˝m, p¯Ìsn˝m, m·lem aû mentorsk˝m v˝razem ¯ekl: ÑMoment! PoËkat! Takûe
vy,ì ñ a ani nevÌm proË, ale skoro mÏ aû dojal tÌm oslovenÌm znÏjÌcÌm velice v·ûnÏ,
¯ekl bych aû ob¯adnÏ, Ñjste o plynov˝ch komor·ch slyöel,ì a j· na to: ÑOvöem.ì ÑNicmÈnÏ,ì ñ pokraËoval tÌm sv˝m st·le stejnÏ strnul˝m v˝razem, uspo¯·d·vajÌcÌm
a osvÏtlujÌcÌm ¯·d vÏcÌ ñ Ñvy osobnÏ, na vlastnÌ oËi, jste se vöak o tom p¯ece jen
nep¯esvÏdËil,ì a j· jsem musel p¯ipustit: ÑNe.ì Nato poznamenal: ÑNo proto!ì pak
kr·tce k˝vl a odkr·Ëel, strnul˝, vzp¯Ìmen˝, a jak se mi zd·lo, i ponÏkud spokojen˝,
nem˝lÌm-li se. Zanedlouho se ozn·milo: pohyb! vlak uû je tady, poda¯ilo se mi urvat
docela sluönÈ mÌsto na öirok˝ch d¯evÏn˝ch sch˘dcÌch vagonu. Kdyû jsem se k r·nu
probudil, supÏli jsme vesele krajinou. PozdÏji jsem si vöiml, ûe mÌstnÌ n·zvy uû jsou
vöude maÔarskÈ. Tamta vodnÌ hladina, ukazovali, kter· se t¯pytÌ v d·lce, to uû je
Dunaj a tahle zemÏ tady kolem, tvrdili, kter· v tÈ rannÌ z·¯i ûhne, aû se cel· chvÏje, uû
je maÔarsk·. A potom jsme Ëasem dorazili pod zch·tralou, otluËenou st¯echu dvorany, kter· mÏla vzadu spoustu rozbit˝ch oken: Z·padnÌ n·draûÌ, ¯Ìkali kolem mne,
a byla to pravda, vskutku, docela jsem to tu i pozn·val.
Venku p¯ed budovou p·lilo slunce p¯Ìmo na chodnÌk. Bylo tu horko, hluËno,
praöno, ruöno. Tramvaje byly ûlutÈ, na nich ËÌslo öest: ani to se tedy nezmÏnilo. Byli
tu i prodavaËi s divn˝m peËivem, novinami a podobnÏ. LidÈ byli velice kr·snÌ
a vöichni mÏli z¯ejmÏ co dÏlat, mÏli nÏco d˘leûitÈho na pr·ci, vöichni nÏkam spÏchali,
klusali, bÏûeli, strkali se, r˘zn˝mi smÏry. My taky ñ jak jsem byl informov·n ñ se
musÌme neprodlenÏ dostavit na soci·lnÌ st¯edisko, okamûitÏ tam ohl·sit sv· jmÈna,
abychom ze vöeho nejd¯Ìv obdrûeli nÏjakÈ penÌze a doklady ñ tyto nynÌ uû nezbytnÈ
n·leûitosti ûivota. DotyËnÈ st¯edisko ñ jak jsem se dozvÏdÏl ñ je poblÌû druhÈho,
V˝chodnÌho n·draûÌ. Hned na prvnÌm rohu jsme nastoupili do tramvaje. T¯ebaûe se
mi ulice zd·ly omöelÈ, fronty dom˘ mÌsty pro¯ÌdlÈ, ty zb˝vajÌcÌ pak zniËenÈ, jinde
ne˙plnÈ, dÏravÈ a bez oken, p¯ece jen jsem p¯ibliûnÏ rozpozn·val jak trasu, tak i to
n·mÏstÌ, kde jsme poslÈze vystoupili. St¯edisko jsme naöli zrovna naproti biografu,
194
195
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
kter˝ jsem si, na mou duöi, jeötÏ pamatoval, ve vÏtöÌ, öedÈ, oöklivÈ ve¯ejnÈ budovÏ:
n·dvo¯Ì, vstupnÌ hala, chodby ñ vöude uû bylo plno lidÌ. SedÏli, st·li, p¯ech·zeli,
hluËeli, tlachali nebo mlËeli. MnozÌ mÏli na sobÏ obnoöenÈ, chatrnÈ odÏvy, öaty
i Ëepice z l·grov˝ch sklad˘, oöumÏlÈ zbytky uniforem, nÏkte¯Ì pruhovanÈ hadry,
podobnÏ jako j·, nÏkte¯Ì vöak uû byli mÏöùansky vypar·dÏnÌ, v bÌlÈ koöili, s kravatou,
a s rukama sepjat˝ma za z·dy se uû opÏt radili o d˘leûit˝ch vÏcech, d˘stojnÏ, tak,
jako kdysi, p¯edtÌm, neû odjeli do Auschwitzu. Jedni si p¯ipomÌnali, porovn·vali
pomÏry v l·grech, jinÌ odhadovali moûnÈ vyhlÌdky a mÌru materi·lnÌ podpory, opÏt
dalöÌ si stÏûovali na sloûitost vy¯izov·nÌ, na neopr·vnÏnÈ v˝sady, na v˝hody poskytovanÈ jin˝m na jejich ˙kor, na r˘znÈ jinÈ nepravosti, vöichni se vöak shodovali v jedinÈ vÏci: ûe se musÌ Ëekat, a to bezpochyby dlouho. Jenomûe mÏ to velice nudilo,
a tak jsem si hodil vak na z·da a brzy jsem odkr·Ëel dol˘ na dv˘r a pak ven, p¯ed
vrata. Zase jsem uvidÏl biograf a napadlo mÏ, ûe kdybych öel doprava snad za jeden Ëi
nanejv˝ö dva rohy, zk¯Ìûila by mi cestu ñ pokud mÏ pamÏù neklame ñ PomnÏnkov·
ulice.
D˘m jsem naöel snadno: st·l tam a niËÌm se neliöil od ostatnÌch ûlut˝ch nebo öed˝ch, ponÏkud zch·tral˝ch dom˘ v tÈ ulici ñ alespoÚ mnÏ to tak p¯ipadalo. V chladnÈm pr˘jezdu jsem si na vyslouûilÈm, ohmatanÈm seznamu n·jemnÌk˘ zjistil, ûe
souhlasÌ i ËÌslo a ûe musÌm vylÈzt aû do druhÈho poschodÌ. Pomalu jsem stoupal
vzh˘ru tÌm zatuchle, trochu nakysle p·chnoucÌm schodiötÏm, z jehoû oken byly vidÏt
pavlaËe, kterÈ se vinuly kolem, a dole bez˙tÏönÏ Ëist˝ domovnÌ dv˘r: uprost¯ed
kousek tr·vnÌku a pak ovöem i ten oblig·tnÌ smutnÏ snaûiv˝ strom s neduûiv˝m zapr·öen˝m listÌm. Ze dve¯Ì proti mnÏ zrovna vyöla ûena v ö·tku a s prachovkou v ruce,
z jednÏch dve¯Ì znÏla hudba z r·dia a nÏkde taky ¯valo dÌtÏ, ale p¯ÌöernÏ. Kdyû se
potom p¯ede mnou otev¯ely ty dve¯e, byl jsem velice p¯ekvapen, protoûe jsem po tak
dlouhÈ dobÏ najednou opÏt hledÏl do drobn˝ch öikm˝ch oËÌ Bandiho Citroma,
jenomûe tentokr·t se na mÏ dÌvaly z tv·¯e jeötÏ pomÏrnÏ mladÈ, ËernovlasÈ, trochu
tÏlnatÈ a pomenöÌ ûeny. Ucouvla trochu, nejspÌö asi ñ pomyslel jsem si ñ kv˘li mÈmu
kab·tu, a aby mi n·hodou nechtÏla pr·sknout dve¯mi p¯ed nosem, rychle jsem se
zeptal: ÑJe doma Bandi Citrom?ì OdpovÏdÏla: ÑNenÌ.ì Zeptal jsem se, jestli jen teÔ,
v tuto chvÌli, naËeû trochu zavrtÏla hlavou, zav¯ela oËi a ¯ekla: ÑV˘becì, a teprve kdyû
je znovu otev¯ela, jsem si vöiml, ûe m· dolnÌ ¯asy trochu zvlhlÈ. TakÈ rty se jÌ chvÏly,
takûe jsem usoudil, ûe bude nejlÌp, kdyû co nejd¯Ìv vypadnu. Jenomûe z p¯ÌtmÌ
p¯edsÌnÏ se najednou vyno¯ila huben· star· ûena v ö·tku a tmav˝ch öatech, a tak jsem
to musel zopakovat i jÌ: ÑHled·m Bandiho Citroma,ì a i ona ¯ekla: ÑNenÌ doma.ì
MÌnila vöak: ÑP¯ijÔte jindy. Snad za p·r dnÌ.ì A j· jsem si vöiml, ûe ta mladöÌ ûena
nato takov˝m divn˝m, odmÌtav˝m, p¯itom vöak jaksi bezmocn˝m pohybem trochu
odvr·tila hlavu a zvedla k ˙st˘m h¯bet ruky asi tak, jako by snad chtÏla potlaËit,
spolknout nÏjakÈ slovo Ëi zvuk, deroucÌ se jÌ mimodÏk ze rt˘. Potom jsem jeötÏ musel
sta¯enÏ ¯Ìct: ÑByli jsme spolu ñ a up¯esnit ñ v Zeitzu,ì a na jejÌ ponÏkud p¯Ìsnou,
m·lem aû vyËÌtavou ot·zku: ÑA proË jste se nevr·tili dom˘ spoleËnÏ?ì ñ skoro se
ospravedlÚovat: ÑRozeöli jsme se. MÏ potom odvezli jinam.ì Pak jeötÏ chtÏla vÏdÏt:
ÑJsou tam venku jeötÏ MaÔa¯i?ì a j· jsem odpovÏdÏl: ÑJistÏûe, mnoho.ì NaËeû,
viditelnÏ triumf·lnÏ, ¯ekla tÈ mladöÌ ûenÏ: ÑTak vidÌö!ì a mnÏ: ÑPo¯·d jÌ ¯Ìk·m, ûe se
teprve zaËÌnajÌ vracet. Ale dcera je netrpÏliv·, ona uû tomu nechce vϯit.ì M·lem
jsem uû ¯ekl, ale pak jsem p¯ece jen radÏji mlËel, ûe podle mÈho n·zoru m· pravdu
ona, asi zn· Bandiho Citroma lÈpe. Pak mÏ jeötÏ zvala, abych öel d·l, ale odpovÏdÏl
jsem, ûe nap¯ed musÌm dom˘. ÑRodiËe v·s jistÏ uû ËekajÌ,ì ¯ekla a j· na to: ÑJistÏ.ì
ÑTak tedy ñ poznamenala jeötÏ ñ pospÏöte si, aù majÌ radost.ì A pak jsem uû öel.
Kdyû jsem doöel zp·tky k n·draûÌ, dost jsem uû cÌtil svou bolavou nohu, a pak taky
zrovna p¯ijela tramvaj s ËÌslem, kterÈ jsem z tÈ spousty jin˝ch znal jeötÏ z d¯ÌvÏjöka,
a tak jsem do nÌ nastoupil. Na otev¯enÈ ploöince se trochu odt·hla vychrtl· star· ûena
s divn˝m staromÛdnÌm krajkov˝m lÌmeËkem. Z·hy se objevil chlap v Ëepici a uniformÏ a chtÏl vidÏt moji jÌzdenku. ÿekl jsem mu, ûe nem·m. Navrhoval, abych si ji
koupil. ÿekl jsem mu, ûe p¯ich·zÌm z ciziny, nem·m penÌze. On se podÌval na m˘j
kab·t, na mÏ, pak i na sta¯enu a dal mi na srozumÏnou, ûe p¯eprava m· sv· pravidla,
kter· stanovÌ ti naho¯e, nikoli on. ÑKdyû si nekoupÌte jÌzdenku, musÌte vystoupit,ì
prohl·sil. ÿekl jsem mu, ûe mÏ ale bolÌ noha, naËeû, jak jsem si vöiml, se ta sta¯ena
odvr·tila ven, k okolÌ, a to jaksi tak dotËenÏ, jako kdybych to vyËÌtal jÌ, kdovÌ proË.
Vtom se vöak otev¯en˝mi dve¯mi uû zd·lky hluËnÏ hrnul z vnit¯ku vozu zavalit˝,
Ëern˝, horkem zmoûen˝ ËlovÏk. MÏl na sobÏ rozhalenou koöili, svÏtl˝ pl·tÏn˝ oblek,
na rameni zavÏöenou Ëernou krabici a v ruce aktovku. ÑCo se to tady dÏje?ì k¯iËel
a na¯izoval: ÑDejte mu lÌstek!ì Podal nebo spÌö vztekle strËil pr˘vodËÌmu do ruky
minci. ChtÏl jsem mu podÏkovat, ale p¯eruöil mÏ a rozËilenÏ se rozhlÈdl: ÑNÏkter˝
lidi by se mÏli spÌö stydÏt,ì ¯ekl, ale pr˘vodËÌ uû veöel do vozu a ta sta¯ena se i nad·le
dÌvala ven. To se pak, uû se zjihlou tv·¯Ì, obr·til ke mnÏ. Zeptal se: ÑP¯ich·zÌö z NÏmecka, chlapËe?ì ÑAno.ì ÑZ koncentraËnÌho t·bora?ì ÑSamoz¯ejmÏ.ì ÑZ kterÈho?ì
ÑZ Buchenwaldu.ì Ano, uû o nÏm slyöel, vÌ i to, ûe Ñto byl jeden z oËistc˘ nacistickÈho
peklaì, jak se vyj·d¯il. ÑOdkud tÏ odvlekli?ì ÑZ Budapeöti.ì ÑJak dlouho jsi tam byl?ì
ÑCelkem rok.ì ÑMusels tam toho, chlapËe, vidÏt moc, mnoho hr˘z,ì ¯ekl na to a j·
jsem na to nic neodpovÏdÏl. ÑNo ale ñ pokraËoval ñ hlavnÏ, ûe je konec, ûe je to pryË.ì
A s rozjasnÏnou tv·¯Ì uk·zal na domy, mezi nimiû jsme pr·vÏ s ¯inkotem projÌûdÏli,
a vypt·val se d·l: co teÔ asi cÌtÌm, zase doma, ve mÏstÏ, kterÈ jsem opustil? ÿekl jsem
mu: ÑNen·vist.ì OdmlËel se, ale za chvÌli poznamenal, ûe musÌ, bohuûel, moje pocity
ch·pat. OstatnÏ podle nÏj Ñv danÈ situaciì m· i nen·vist svÈ mÌsto, svou roli,
Ñdokonce sv˘j v˝znamì, a p¯edpokl·d·, dodal, ûe se shodneme a on dob¯e vÌ, koho
nen·vidÌm. ÿekl jsem mu: ÑVöechny.ì OpÏt se odmlËel, tentokr·t uû dÈle, potom
spustil znovu: ÑMusel jsi proûÌt hodnÏ hr˘z?ì a j· jsem mu odpovÏdÏl, ûe z·leûÌ na
tom, co povaûuje za hr˘zu. Bezpochyby ñ ¯ekl na to a tv·¯il se ponÏkud rozpaËitÏ ñ
jsem musel zaûÌt bÌdu, hladovÏt a pravdÏpodobnÏ mÏ i bili, a j· mu ¯ekl: ÑP¯irozenÏ.ì
196
197
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
ÑProË ¯Ìk·ö, mil˝ chlapËeì ñ zvolal teÔ, aû se mi m·lem zd·lo, ûe ztr·cÌ trpÏlivost ñ
Ñna vöechno p¯irozenÏ, a pokaûdÈ na nÏco, co p¯ece v˘bec nenÌ p¯irozenÈ?!ì ÿekl
jsem: ÑV koncentr·ku je to p¯irozenÈ.ì ÑAno, ano ñ on na to ñ, tam ano, ale...ì zarazil
se, chvÌli v·hal ñ Ñale... p¯ece, s·m koncentraËnÌ t·bor nenÌ p¯irozen˝!ì ñ jako by
koneËnÏ nalezl ten spr·vn˝ v˝raz a ani jsem mu nic neodpovÏdÏl, protoûe mi zvolna
zaËalo svÌtat: o nÏkter˝ch vÏcech z¯ejmÏ v˘bec nem˘ûeme mluvit s cizÌmi, nevÏdom˝mi lidmi, v jistÈm smyslu s dÏtmi, abych tak ¯ekl. OstatnÏ ñ uvÏdomil jsem si
n·hle p¯i pohledu na n·mÏstÌ, kterÈ tam po¯·d bylo, jen pr·vÏ o nÏco pustöÌ a zanedb·vanÏjöÌ, ûe uû musÌm vystoupit, coû jsem mu taky ozn·mil. Ale p¯idal se ke mnÏ,
uk·zal opod·l na stinnou laviËku s ulomen˝m opÏradlem a navrhl, abychom si tam na
chvÌli sedli.
Zprvu vypadal ponÏkud nejistÏ. Opravdu ñ poznamenal ñ teÔ teprve se zaËÌnajÌ
Ñdoopravdy vyjevovat ty hr˘zyì, a dodal, ûe ÑsvÏt stojÌ prozatÌm nech·pavÏ p¯ed
ot·zkou: jak a kterak vlastnÏ se to vöechno mohlo v˘bec st·t?ì Ne¯ekl jsem nic a vtom
se obr·til ˙plnÏ ke mnÏ a najednou ¯ekl: ÑNechtÏl bys mi, chlapËe, vypr·vÏt o sv˝ch
z·ûitcÌch?ì Trochu mÏ to udivilo a odpovÏdÏl jsem, ûe nic tak moc zajÌmavÈho bych
mu ani vypr·vÏt nedovedl. Na to se nepatrnÏ usm·l a pak ¯ekl: ÑMnÏ ne: svÏtu.ì
NaËeû, jeötÏ udivenÏji, jsem se zeptal zase j·: ÑAle o Ëem?ì ÑO pekle l·gr˘,ì odpovÏdÏl, naËeû jsem poznamenal, ûe o tom mu tedy nem˘ûu vypr·vÏt v˘bec nic, protoûe
peklo nezn·m a ani bych si ho nedok·zal p¯edstavit. Ale on prohl·sil, ûe je to jen
takov˝ p¯ÌmÏr: ÑCopak si koncentraËnÌ t·bor ñ zeptal se ñ nem·me p¯edstavovat jako
peklo?ì a j· jsem na to odpovÏdÏl, p¯iËemû jsem do prachu pod lavicÌ vykrouûil patou
nÏjakÈ kruhy, ûe tohle si m˘ûe kaûd˝ p¯edstavovat podle svÈho uv·ûenÌ a n·lady, ûe j·
osobnÏ si vöak dok·ûu p¯edstavit jen koncentr·k, protoûe ten pomÏrnÏ dost zn·m,
zatÌmco peklo nikoliv. ÑKdybys ale, dejme tomu, p¯ece jenÖ?ì nalÈhal. Po nÏkolika
dalöÌch kruzÌch v prachu jsem mu odpovÏdÏl: ÑPak bych si ho p¯edstavoval jako
mÌsto, kde se ËlovÏk nem˘ûe nudit.ì ZatÌmco ñ dodal jsem ñ v koncentraËnÌm t·bo¯e
to moûnÈ bylo, dokonce i v Auschwitzu, tedy za jist˝ch okolnostÌ, ovöem. Nato chvÌli
mlËel a pak se zeptal, ale uû m·lem jaksi proti svÈ v˘li: ÑA ËÌm si to vysvÏtlujeö?ì Po
kr·tkÈm p¯em˝ölenÌ mÏ napadlo: ÑTo ten Ëas.ì ÑJak to, Ëas?ì ÑTak, ûe Ëas pom·h·.ì
ÑPom·h·? V Ëem?ì ÑVe vöem,ì a pokusil jsem se vysvÏtlit mu, do jakÈ mÌry je nap¯Ìklad nÏco jinÈho dorazit t¯eba na celkem p¯ijatelnÈ, ËistÈ, upravenÈ, i kdyû ne zrovna
p¯epychovÈ n·draûÌ, kde se n·m teprve zvolna, Ëasem, postupnÏ vöechno ujasÚuje.
Jakmile zvl·dneme jeden ˙sek, ihned n·sleduje dalöÌ. Kdyû se potom vöechno
dozvÌme, uû jsme taky vöechno pochopili. A neû se ËlovÏk vöechno dozvÌ, nez˘st·v·
zatÌm v neËinnosti: hned zaËne dÏlat to novÈ, co dÏlat m·, ûije, kon·, pohybuje se,
splÚuje vöechny novÈ poûadavky vöech dalöÌch ˙sek˘. Kdyby vöak tento Ëasov˝ sled
neexistoval a vöechny ty novÈ poznatky by n·s p¯epadly okamûitÏ a nar·z tam na
mÌstÏ, pak by to moûn· neunesla ani naöe lebka, ani naöe srdce ñ pokouöel jsem se mu
to nÏjak vysvÏtlit. Vyt·hl z kapsy natrûenou krabiËku a nabÌdl mi z nÌ pomaËkanou
cigaretu, kterou jsem odmÌtl, a pak teprve, po dvou d˘kladn˝ch ölucÌch, se op¯el
obÏma lokty o kolena, naklonil se dop¯edu a ani se na mÏ nedÌval, kdyû mi jak˝msi
nezvuËn˝m, tup˝m hlasem ¯ekl: ÑRozumÌm.ì ÑNa druhÈ stranÏ vöak ñ pokraËoval
jsem ñ zlÈ na tom je ta, ¯ekl bych, nev˝hoda, ûe ten Ëas se ale musÌ nÏËÌm vyplnit.
VidÏl jsem nap¯Ìklad ñ povÌdal jsem mu ñ vÏznÏ, kte¯Ì byli v koncentr·ku, p¯esnÏji
st·le jeötÏ existovali, uû Ëty¯i, öest nebo i dvan·ct let. No a tito lidÈ museli vöech tÏch
Ëty¯i, öest nebo dvan·ct let, Ëili v tom poslednÌm p¯ÌpadÏ dvan·ctkr·t t¯i sta öedes·t
pÏt dn˘, to jest dvan·ctkr·t t¯istaöedes·tpÏtkr·t Ëty¯iadvacet hodin, to znamen·
dvan·ctkr·t, t¯istaöedes·tpÏtkr·t, Ëty¯iadvacetkr·t..., a to vöechno tedy po vte¯in·ch,
minut·ch, hodin·ch, dnech: tedy od zaË·tku do konce, cel˝ ten Ëas, nÏjak str·vit. Na
druhÈ stranÏ vöak ñ pokraËoval jsem d·l ñ pr·vÏ tohle jim mohlo taky pomoct, protoûe
kdyby jim spadl na hlavu vöechen ten ñ dvan·ctkr·t, t¯istaöedes·tpÏtkr·t, Ëty¯iadvacetkr·t, öedes·tkr·t a jeötÏ öedes·tkr·t ñ poËÌtan˝ Ëas, pak by to jistÏ ani oni nebyli
zvl·dli, ani tÏlem, ani rozumem. Takhle to vöak zvl·dnout dok·zali.ì A protoûe mlËel,
dodal jsem jeötÏ: ÑP¯ibliûnÏ tak asi je t¯eba si to p¯edstavit.ì NaËeû on, stejnÏ, jako
p¯edtÌm, jenomûe bez cigarety, kterou mezitÌm uû dokou¯il, drûel si teÔ hlavu obÏma
rukama a z¯ejmÏ proto jeötÏ hluööÌm, jeötÏ p¯iduöenÏjöÌm hlasem ¯ekl: ÑNe, to si asi
nelze p¯edstavit.ì Coû jsem taky uznal. A taky jsem si pomyslel: takûe, zd· se, proto
tomu radÏji ¯ÌkajÌ peklo, patrnÏ.
Potom se ale rychle nap¯Ìmil, podÌval se na hodinky a jeho v˝raz se zmÏnil. SdÏlil
mi: je novin·¯, a to ñ jak poznamenal ñ Ñu demokratickÈho listuì, a vtom jsem si
uvÏdomil, koho mi uû i dosud vzd·lenÏ p¯ipomÌnala nÏkter· jeho slova: str˝Ëka
Viliho! I kdyû, p¯ipouötÌm, s tÌm rozdÌlem Ëi, ¯ekl bych, vÏrohodnostÌ, jakou bych
dok·zal p¯ibliûnÏ objevit dejme tomu v rabÌnov˝ch slovech a zejmÈna v jeho Ëinech
i v m̯e jeho tvrdoöÌjnosti, p¯ipomÌnajÌcÌ nap¯Ìklad vzd·lenÏ tvrdoöÌjnost Ëi slova
str˝Ëka Lajose. A tahle myölenka mi teÔ znenad·nÌ p¯ipomnÏla, donutila mÏ vlastnÏ
poprvÈ, abych si uvÏdomil zcela hmatatelnÏ to pravdÏpodobnÈ brzkÈ shled·nÌ, takûe
jsem pak povÌd·nÌ toho novin·¯e sledoval uû jen jednÌm uchem. ÿekl, ûe by r·d
zmÏnil naöe n·hodnÈ setk·nÌ ve Ñöùastnou n·hoduì. Navrhoval, abychom napsali
Ël·nek, p¯esnÏji ÑsÈrii Ël·nk˘ì. Psal by je on, avöak vych·zel by v˝hradnÏ z m˝ch
slov. Mohl bych tak zÌskat i nÏjakÈ penÌze, kterÈ by se mi bezpochyby hodily Ñna
prahu novÈho ûivotaì, t¯ebaûe ñ dodal s ponÏkud omluvn˝m ˙smÏvem ñ p¯Ìliö moc
Ñmi nabÌdnout nem˘ûeì, jelikoû list je jeötÏ nov˝ a ÑzatÌm neopl˝v· finanËnÌmi
zdrojiì. V tuto chvÌli vöak, jak se domnÌv·, nejd˘leûitÏjöÌ nenÌ tohle, n˝brû ÑzhojenÌ
dosud krv·cejÌcÌch ran a potrest·nÌ vinÌk˘ì. P¯edevöÌm vöak je t¯eba Ñvyburcovat
ve¯ejnÈ mÌnÏnÌì, vym˝tit Ñapatii, lhostejnost, ba i pochybnostiì. Fr·ze zde nemajÌ
û·dnou cenu, podle nÏj je zapot¯ebÌ odhalit p¯ÌËiny a pravdu, byù by byla konfrontace
s nÌ pro n·s ÑsebevÏtöÌm utrpenÌmì. V m˝ch slovech vidÌ Ñmnoho originalityì, v jejich
celku vidÌ znamenÌ doby ñ pokud jsem mu spr·vnÏ rozumÏl ñ jakÈsi jejÌ ÑsmutnÈ
svÏdectvÌì, coû je Ñnov·, osobit· barva v tÈ ˙navnÈ z·plavÏ sdÏlovan˝ch fakt˘ì ñ
198
199
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
takhle to ¯ekl a chtÏl slyöet m˘j n·zor. Poznamenal jsem, ûe bych mÏl p¯edevöÌm
vy¯Ìdit svÈ vlastnÌ vÏci, ale z¯ejmÏ mi öpatnÏ rozumÏl, protoûe ¯ekl: ÑNe. To uû nenÌ
jen tvoje vÏc. Je to vÏc n·s vöech, celÈho svÏta.ì A j· jsem mu ¯ekl, ano, ale teÔ by
bylo p¯ece jenom uû na Ëase, abych öel dom˘; to mÏ pak Ñpoû·dal o prominutÌì.
Vstali jsme, ale zd·lo se, ûe jeötÏ v·h·, jeötÏ o nÏËem uvaûuje. Nemohli bychom t¯eba
ñ zeptal se ñ zah·jit naöe Ël·nky snÌmkem, zachycujÌcÌm m˘j n·vrat dom˘? Nic jsem
na to ne¯ekl, naËeû podotkl s trochu rozpaËit˝m ˙smÏvem, ûe Ñnovin·¯e nÏkdy donutÌ
jeho ¯emeslo i k netaktnostiì. Ale kdyû se mi do toho nechce, on tedy na mne ÑnemÌnÌ
nalÈhatì. Potom si znovu sedl, otev¯el na kolenou Ëern˝ notes a rychle tam cosi
napsal, pak ten list vytrhl a vst·vaje mi ho podal. Je na nÏm jeho jmÈno a adresa
redakce, ¯ekl, a ûe se se mnou louËÌ Ñs nadÏjÌ na naöe brzkÈ shled·nÌì, a pak uû jsem
cÌtil p¯·telsk˝ stisk jeho teplÈ, mÏkkÈ, trochu zpocenÈ dlanÏ. Ten rozhovor s nÌm byl
docela p¯Ìjemn˝, odpoËinkov˝, a taky on osobnÏ mi p¯ipadal sympatick˝ a dobromysln˝. JeötÏ jsem poËkal, neû mi jeho postava zmizÌ v pouliËnÌm ruchu, a teprve
potom jsem ten lÌstek zahodil.
Po nÏkolika krocÌch jsem poznal n·ö d˘m. St·l tam, neporuöen˝, ˙plnÏ v po¯·dku.
I dole v pr˘jezdu mÏ uvÌtal zn·m˝ pach, v zam¯ÌûovanÈ öachtÏ rozvrzan˝ v˝tah,
doûluta vyölapanÈ starÈ schody a o nÏco v˝ö jsem mohl pozdravit i jist˝, pro mÏ sv˝m
zvl·ötnÌm v˝znamem pam·tn˝ kout odpoËÌvadla. Kdyû jsem doöel do poschodÌ,
zazvonil jsem u naöich dve¯Ì. Z·hy se taky otev¯ely, ale jen natolik, nakolik to umoûnil
vnit¯nÌ z·mek, takov˝ ten ¯etÌzek s h·Ëkem, coû mÏ trochu p¯ekvapilo, protoûe jsem
si nepamatoval û·dnÈ podobnÈ za¯ÌzenÌ. A v tÈ ökv̯e dve¯Ì cizÌ obliËej: hledÏla na mÏ
ûlut·, kostnat· tv·¯ ûeny asi tak st¯ednÌho vÏku. Zeptala se, koho hled·m, a j· jÌ ¯ekl,
ûe tady bydlÌm. ÑNe ñ odpovÏdÏla ñ, tady bydlÌme my,ì a uû chtÏla zav¯Ìt dve¯e, ale
nemohla, protoûe jsem tam strËil nohu. Pokouöel jsem se jÌ vysvÏtlit, ûe je to omyl,
vûdyù jsem odeöel odtud, vÌm naprosto urËitÏ, ûe tady bydlÌme, ona zas dokazovala
mnÏ, ûe se m˝lÌm, protoûe tady zcela nespornÏ bydlÌ oni, tv·¯ila se laskavÏ, zdvo¯ile,
ale odmÌtavÏ, zatÌmco se pokouöela zav¯Ìt dve¯e, a j· jsem se zase usilovnÏ snaûil,
abych jÌ v tom zabr·nil. V jistÈm okamûiku pak, kdyû jsem vzhlÈdl na ËÌslo bytu,
jestli jsem se p¯ece jenom nezm˝lil, a kdy z¯ejmÏ povolil i odpor mÈ nohy, jejÌ snaha
zvÌtÏzila a pak uû jsem jen slyöel dvojÌ otoËenÌ klÌËem v z·mku jiû zabouchnut˝ch
dve¯Ì.
Jak jsem se vracel ke schod˘m, zarazily mÏ jinÈ zn·mÈ dve¯e. Zazvonil jsem: brzy
se v nich objevila tlust·, robustnÌ ûensk·. M·lem uû by byla ñ obvykl˝m zp˘sobem ñ
taky zav¯ela dve¯e, jenûe za jejÌmi z·dy se zabl˝skly br˝le a v tom p¯ÌtmÌ se jako
v mlze r˝sovala naöedl· tv·¯ pana Fleischmanna. Vedle nÏho se vyno¯ilo rozloûitÈ
b¯icho, pantofle, velk· rud· hlava, dÏtsk· pÏöinka a vyhasl˝ nedopalek doutnÌku
v koutku ˙st: star˝ Steiner, p¯esnÏ tak, jak jsem je tady poslednÏ opustil, jakoby vËera,
onoho veËera p¯ed celnicÌ. St·li tam, koukali, potom vyk¯ikli mÈ jmÈno a uû mÏ star˝
Steiner objal, tak, jak jsem tam st·l, s ËepicÌ na hlavÏ, zpocenÈho, v pruhovanÈm
kab·tÏ. A uû mÏ vedli d·l, do pokoje, a panÌ Fleischmannov· spÏchala do kuchynÏ,
aby Ñp¯inesla nÏco na zubì, jak ¯ekla. Musel jsem odpovÌdat na uû obvyklÈ ot·zky:
odkud, jak, kdy, kterak? ñ a pak jsem se vypt·val j· a dozvÏdÏl jsem se, ûe v naöem
bytÏ uû skuteËnÏ bydlÌ nÏkdo jin˝. Zeptal jsem se: ÑA co my?ì, a protoûe jim to nÏjak
trvalo, zeptal jsem se: ÑCo t·ta?ì, naËeû zmlkli docela. Po chvÌli se zvedla ruka ñ snad
ruka pana Steinera ñ a p¯ist·la potom na mÈ paûi, jako nÏjak˝ v·hav˝, star˝ netop˝r.
Z toho, co mi potom vypr·vÏli, jsem v podstatÏ vyrozumÏl, ûe Ño pravdivosti tÈ
smutnÈ zpr·vy nelze bohuûel pochybovatì, jelikoû se zakl·d· Ñna v˝povÏdi b˝val˝ch
spoluvÏzÚ˘ì, podle nÌû m˘j otec Ñzem¯el po kr·tkÈm utrpenÌì v kterÈmsi ÑnÏmeckÈm
koncentraËnÌm t·bo¯eì, kter˝ vöak vlastnÏ leûÌ na rakouskÈm ˙zemÌ, Ñno... jak on se
jmenuje... safra!ì a j· ¯ekl: ÑMauthausen.ì ÑJo, Mauthausen!ì zvolali radostnÏ, aby
vz·pÏtÌ uû opÏt zachmu¯enÏ dodali: ÑAno, tam...ì Potom jsem se jich zeptal, jestli
n·hodou nemajÌ nÏjakou zpr·vu o mÈ matce, a hned mi zvÏstovali, ûe ano, dokonce
radostnou: je ûiv· a zdrav·, p¯ed nÏkolika mÏsÌci byla tady v domÏ, sami ji vidÏli,
mluvili s nÌ, ptala se po mnÏ. ÑA co moje nevlastnÌ matka?ì vypt·val jsem se d·l
a dozvÏdÏl se: ÑNo jo, ta se mezitÌm uû vdala.ì ÑA za koho?ì zeptal jsem se, a oni se
u jmÈna zase zarazili. Jeden ¯ekl: ÑZa nÏjakÈho Kov·cse, jestli se nem˝lÌm,ì a druh˝:
ÑNe, Kov·cs se nejmenuje, spÌö FutÛ, nebo tak nÏjak.ì ÿekl jsem: ÑS¸tı,ì a oni zase
radostnÏ p¯ikyvovali a opakovali: ÑAno, jistÏ, S¸tı!ì stejnÏ jako p¯ed chvÌlÌ. VdÏËÌ
mu za mnohÈ, ÑvlastnÏ za vöechnoì, vypr·vÏli potom: to on Ñzachr·nil majetekì, on
ÑjÌ poskytl skr˝ö v tÏch tÏûk˝ch dob·chì, ¯Ìkali. ÑSnad si ale trochu pospÌöila,ì
zamyslel se pan Fleischmann a i star˝ Steiner s tÌm souhlasil. ÑAle koneckonc˘ ñ
dodal jeötÏ ñ je to celkem pochopitelnÈ,ì coû zase uznal ten druh˝.
Potom jsem tam jeötÏ nÏjak˝ Ëas posedÏl, protoûe uû jsem d·vno takhle nesedÏl,
v mÏkkÈm k¯esle, potaûenÈm vÌnov˝m plyöem. MezitÌm dorazila i panÌ Fleischmannov·, p¯inesla na bÌlÈm porcel·novÈm tal̯ku s ozdobn˝m okrajem chleba namazan˝
s·dlem a posypan˝ mletou paprikou a tenk˝mi koleËky cibule, protoûe si pamatovala,
ûe jsem to mÌval velice r·d, coû jsem okamûitÏ potvrdil i pokud jde o p¯Ìtomnost. Ti
dva sta¯Ìci mi zatÌm vypr·vÏli, ûe: ÑvÏru, ani tady doma to nebylo lehkÈì. Z jejich
vypr·vÏnÌ jsem zÌskal dojem jak˝chsi zmaten˝ch, p¯ekotn˝ch a nesouvisl˝ch ud·lostÌ
s nez¯eteln˝mi obrysy, kterÈ jsem v podstatÏ nemohl dost dob¯e sledovat a pochopit.
SpÌö mi v tom jejich vypr·vÏnÌ utkvÏlo ËastÈ, m·lem aû ˙navnÈ opakov·nÌ jen jednoho
jedinÈho slova, jÌmû oznaËovali kaûd˝ nov˝ obrat, zmÏnu, moment: tak nap¯Ìklad
Ñp¯iöelì d˘m s hvÏzdou, Ñp¯iöelì patn·ct˝ ¯Ìjen, Ñp¯iöliì öÌp·ci, Ñp¯iöloì ghetto,
Ñp¯iöelì b¯eh Dunaje, Ñp¯iöloì osvobozenÌ. No a pak ten obvykl˝ problÈm: jako by se
vöechny tyto nez¯etelnÈ, vskutku nep¯edstavitelnÈ a ve sv˝ch detailech ñ jak jsem si
vöiml ñ uû i pro nÏ samotnÈ naprosto nerekonstruovatelnÈ ud·losti ud·ly nikoli v ¯·dnÈm sledu minut, hodin, dn˘, t˝dn˘ a mÏsÌc˘, n˝brû tak¯ÌkajÌc vöechny najednou,
jakoby v jedinÈm velikÈm chumlu, poblouznÏnÌ, ¯eknÏme nap¯Ìklad v jakÈsi prapodivnÈ odpolednÌ seölosti, kter· se neËekanÏ promÏnila v bÏsnÏnÌ, kdy vöichni ti
200
201
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
z˙ËastnÏnÌ ñ vϯte nebo nevϯte ñ znenad·nÌ a nar·z p¯iöli o rozum a nakonec uû ani
nevÏdÏli, co ËinÌ. V jistÈm okamûiku pak oba zmlkli a po chvÌli ticha mi star˝
Fleischmann najednou poloûil ot·zku: ÑA jakÈ m·ö pl·ny do budoucna?ì Trochu mÏ
p¯ekvapil a ¯ekl jsem mu: na to jsem dosud jeötÏ jaksi nepomyslel. Vtom se pohnul
i ten druh˝ a obr·til se na svÈ ûidli Ëelem ke mnÏ. I ten netop˝r se opÏt vznesl a dosedl
mi tentokr·t mÌsto na paûi na koleno. ÑZe vöeho nejd¯Ìv ñ pravil ñ musÌö zapomenout
na ty hr˘zy.ì Zeptal jsem se znaËnÏ udivenÏ: ÑProË?ì ÑProto ñ odpovÏdÏl ñ, abys
dok·zal ûÌt.ì A pan Fleischmann p¯ik˝vl a dodal: ÑSvobodnÏ ûÌt.ì »emuû p¯ik˝vl
opÏt ten prvnÌ a dodal: ÑS takovou z·tÏûÌ nelze zaËÌt nov˝ ûivot.ì A v tom mÏl docela
pravdu, to jsem uznal. Jenomûe jsem tak ˙plnÏ nech·pal, jak m˘ûou chtÌt nÏco, co
nenÌ moûnÈ, a taky jsem podotkl, ûe to, co se stalo, se nem˘ûe odest·t a ûe koneckonc˘
nem˘ûu porouËet svÈ pamÏti. Nov˝ ûivot ñ mÌnil jsem ñ bych mohl zaËÌt, jen kdybych
se znovu narodil nebo kdyby mou mysl postihla nÏjak· nemoc nebo k¯ivda, coû mi,
jak douf·m, snad û·dn˝ z nich nep¯eje. ÑOstatnÏ ñ dodal jsem ñ nepovöiml jsem si
û·dn˝ch hr˘zì, coû, jak jsem vidÏl, oba velice p¯ekvapilo. Jak tomu majÌ rozumÏt,
chtÏli vÏdÏt, ûe Ñjsem si nepovöimlì? To jsem se pak zeptal j· jich: co oni vlastnÏ
dÏlali v tÏch zmÌnÏn˝ch ÑtÏûk˝ch Ëasechì? ÑNo... ûili jsme,ì zauvaûoval jeden z nich.
ÑSnaûili jsme se p¯eûÌt,ì dodal druh˝. Takûe tedy: i oni pokaûdÈ postoupili o krok,
poznamenal jsem. Co to m· znamenat, ûe Ñpostoupiliì? Nech·pali, a tak jsem jim
vypr·vÏl, jak to probÌhalo nap¯Ìklad v Auschwitzu. Na jednu vlakovou soupravu ñ
p¯iËemû netvrdÌm, ûe pokaûdÈ, protoûe to nem˘ûu vÏdÏt, ale v naöem p¯ÌpadÏ ñ se
musÌ poËÌtat s p¯ibliûnÏ t¯emi tisÌci lidÌ. VezmÏme z nich, z muû˘, ¯eknÏme tisÌc.
Rozhodov·nÌ trv· dejme tomu jednu dvÏ vte¯iny u kaûdÈho, ale spÌö jednu neû dvÏ. Ty
prvnÌ a poslednÌ v ¯adÏ vynechme, to se nikdy nepoËÌt·. Ale na to mÌsto nÏkde
uprost¯ed, kde jsem se ocitl i j·, p¯ipad· takhle asi deset dvacet minut Ëek·nÌ, neû
dojdeme k bodu, kde se rozhodne: zda okamûitÏ plyn, nebo prozatÌm dalöÌ öance?
ZatÌm ovöem se ten z·stup st·le pohybuje, st·le postupuje, a kaûd˝ postoupÌ o krok,
o menöÌ nebo vÏtöÌ, podle poûadavk˘ danÈ provoznÌ rychlosti.
Vtom nastala chvÌle ticha, naruöen· jen jedin˝m zvukem: panÌ Fleischmannov·
vzala ze stolu pr·zdn˝ tal̯, odnesla ho a pak jsem ji uû ani nevidÏl. A oba sta¯Ì muûi
se zeptali: ÑJak to s tÌm souvisÌ a co tÌm chci ¯Ìct?ì OdpovÏdÏl jsem, ûe nic zvl·ötnÌho,
jenom ûe to vöechno ne tak docela jenom Ñp¯iöloì: i my jsme öli. Teprve teÔ se zd· b˝t
vöechno hotovÈ, ukonËenÈ, nezmÏnitelnÈ, definitivnÌ, tak nesmÌrnÏ rychlÈ a tak dÏsivÏ
nez¯etelnÈ, tak, ûe to Ñp¯iöloì: teÔ, pouze takhle dodateËnÏ, kdyû se ohlÌûÌme zp·tky,
kdyû se dÌv·me zpÏtn˝m pohledem. A pak ovöem, kdyû uû ten osud zn·me p¯edem.
To uû pak, vskutku, m˘ûeme zaznamen·vat jen to plynutÌ Ëasu. Nap¯Ìklad poöetil˝
polibek je pak stejnou nezbytnostÌ jako neËinn˝ den v celnici nebo plynovÈ komory.
Jenomûe, aù se dÌv·me dozadu, nebo dop¯edu, oba pohledy jsou chybnÈ ñ mÌnil jsem.
Koneckonc˘ dvacet minut je obËas a i samo o sobÏ pomÏrnÏ hodnÏ Ëasu. Kaûd·
minuta zaËala, trvala, pak skonËila, neû opÏt zaËala ta dalöÌ. Nuûe tedy ñ ¯ekl jsem ñ
uvaûme: kaûd· takov· minuta by byla vlastnÏ mohla p¯inÈst nÏco novÈho. Ve
skuteËnosti nep¯inesla, pochopitelnÏ ñ nicmÈnÏ se vöak musÌ uznat: p¯inÈst mohla,
vûdyù koneckonc˘ v kaûdÈ z nich se mohlo st·t i cosi jinÈho, neû co se n·hodou stalo,
v Auschwitzu stejnÏ jako, dejme tomu, tady doma, kdyû jsme se louËili s tatÌnkem.
Tato m· poslednÌ slova ponÏkud pohnula star˝m Steinerem. ÑNo ale co jsme mohli
dÏlat?!ì zeptal se a tv·¯il se nap˘l rozhnÏvanÏ, nap˘l lÌtostivÏ. ÿekl jsem mu: nic,
p¯irozenÏ; anebo ñ dodal jsem ñ cokoli, coû by byl b˝val zrovna takov˝ nesmysl jako
to, ûe jsme nedÏlali nic, opÏt a st·le jen p¯irozenÏ. ÑAle o to vlastnÏ nejde,ì snaûil
jsem se pokraËovat, vysvÏtlit jim to. ÑTak o co vlastnÏ?ì zeptali se, z¯ejmÏ taky uû
ztr·celi trpÏlivost, a j· jim odpovÏdÏl, p¯iËemû jsem cÌtil, ûe i j· mluvÌm ËÌm d·l
mrzutÏji: ÑJde o ty kroky.ì Vöichni postoupili, dokud jen mohli: i j· jsem postoupil,
a to nejen v tom z·stupu v Birkenau, n˝brû uû tady doma. Postoupil jsem se sv˝m
otcem a postoupil jsem se svou matkou, postoupil jsem s Annam·riÌ a postoupil jsem
ñ o sv˘j, snad ze vöech nejtÏûöÌ, krok ñ s tou staröÌ dÌvkou. TeÔ uû bych dovedl ¯Ìct, co
znamen· b˝t éidem: nic, alespoÚ pro mne a na poË·tku zhola nic, dokud potom
nenastal ten postup. Nic nenÌ pravda, neexistuje jin· krev ani zvl·ötnÌ p˘vod, jenom...,
zarazil jsem se, ale n·hle jsem si vzpomnÏl na slova toho novin·¯e: ...existujÌ jenom
danÈ situace a novÈ danosti v nich. I j· jsem proûil dan˝ osud. Nebyl to m˘j osud, ale
proûil jsem ho j·. A v˘bec jsem nech·pal, jak to, ûe jim nejde do hlavy: teÔ uû si s nÌm
musÌm nÏco poËÌt, musÌm ho nÏkam, k nÏkomu, k nÏËemu za¯adit, teÔ uû se
koneckonc˘ nem˘ûu spokojit s tÌm, ûe to byl omyl, slep· n·hoda, jakÈsi vykolejenÌ,
nebo ûe se to snad v˘bec ani nestalo. VidÏl jsem, moc dob¯e jsem vidÏl, ûe mi moc
nerozumÏjÌ, m· slova jim nejsou moc p¯Ìjemn·, nÏkter· jako by je p¯Ìmo dr·ûdila.
VidÏl jsem, ûe pan Steiner by se byl do toho tu a tam r·d vloûil, byl by r·d vyskoËil,
vidÏl jsem, jak ho ten druh˝ zadrûel, a slyöel jsem, jak mu ¯Ìkal: ÑJen ho nechte:
nevidÌte, ûe se pot¯ebuje vypovÌdat? Jen aù povÌd·, nechte ho,ì a j· jsem tedy mluvil,
moûn·, marn· sl·va, i trochu nesouvisle. NicmÈnÏ jsem jim snad i takhle dal na
srozumÏnou: nikdy nem˘ûeme zaËÌt nov˝ ûivot, m˘ûeme jen pokraËovat v tom
starÈm. Postoupil jsem j· s·m, a nikdo jin˝, a prohl·sil jsem, ûe v tom osudu, kter˝ mi
byl d·n, jsem byl poctiv˝ aû do konce. Jedin· skvrna, dalo by se ¯Ìct, vada na kr·se,
jedin· nahodilost, kterou by mi snad mohli vytknout, je to, ûe si tady teÔ povÌd·me ñ
jenomûe za to j· nem˘ûu. ChtÏjÌ snad, aby vöechna tato poctivost a vöechen m˘j
p¯edchozÌ postup vesmÏs ztratily sv˘j smysl? ProË ten n·hl˝ kotrmelec, proË ten
odpor, proË nechtÏjÌ uznat: jestli existuje osud, pak nenÌ moûn· svoboda; jestli vöak ñ
pokraËoval jsem i j· sv˝mi slovy ËÌm d·l p¯ekvapenÏjöÌ a ËÌm d·l vzruöenÏjöÌ ñ, jestli
vöak existuje svoboda, pak neexistuje osud, a pak tedy ñ zarazil jsem se, ale jen abych
nabral dech ñ, pak tedy jsme sv˝m osudem my sami ñ doölo mi znenad·nÌ, ale v tomto
jedinÈm okamûiku tak jasnÏ jako dosud jeötÏ nikdy. Trochu mi bylo i lÌto, ûe m·m
tady jen ty dva starce, a ne nÏjakÈ chyt¯ejöÌ, abych tak ¯ekl, d˘stojnÏjöÌ protivnÌky.
Jenûe teÔ zde byli oni, oni jsou ñ v tuto chvÌli se mi to aspoÚ tak zd·lo ñ vöude a urËitÏ
202
203
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
oni tu byli i tenkr·t, kdyû jsme se louËili s tatÌnkem. Oni taky postoupili. Oni taky
vÏdÏli, oni taky vidÏli vöechno p¯edem, takÈ oni se louËili s m˝m otcem tak, jako
bychom ho uû pochov·vali, a i potom se p¯eli jen o to, jestli m·m jet do Auschwitzu
tramvajÌ nebo radÏji autobusem... Ale tady uû vyskoËil nejen pan Steiner, ale i star˝
Fleischmann. I teÔ se ho jeötÏ snaûil zadrûet, ale uû to neölo. ÑCoûe?ì ok¯ikl mÏ cel˝
rud˝ ve tv·¯i a bouchl se pÏstÌ do prsou: ÑNakonec jsme snad vinÌci my, my, kdo jsme
se stali obÏùmi?!ì A j· jsem se mu snaûil vysvÏtlit, ûe nejde o vinu, jen o to, ûe by to
mÏli uznat, skromnÏ, prostÏ, jenom kv˘li rozumu, v z·jmu cti, abych tak ¯ekl. NenÌ
moûnÈ, aù to zkusÌ pochopit, nenÌ p¯ece moûnÈ vzÌt mi vöechno, nenÌ moûnÈ, abych
nebyl ani vÌtÏz, ani poraûen˝, abych nemohl mÌt pravdu a abych se ani nebyl mohl
m˝lit, abych nebyl p¯ÌËinou, ani v˝sledkem niËeho, prostÏ ñ aù se pokusÌ uznat,
m·lem jsem se doproöoval: nemohu p¯ece spolknout to hloupÈ ho¯kÈ sousto, abych
byl jenom nevinen a nic vÌc. Jenomûe, jak jsem vidÏl, nechtÏjÌ uznat nic, a tak jsem
potom vzal sv˘j vak a Ëepici a uprost¯ed nÏkolika zmaten˝ch slov a pohyb˘, nedokonËen˝ch gest a nedopovÏzen˝ch vÏt jsem odeöel.
Dole mÏ vÌtala ulice. K matce musÌm jet tramvajÌ. Ale teÔ uû mÏ napadlo: no
ovöem, j· p¯ece nem·m penÌze, a tak jsem se rozhodl, ûe p˘jdu pÏöky. Abych nabral
sÌlu, zastavil jsem se jeötÏ na chvÌli na n·mÏstÌ, u tÈ laviËky. Tam p¯ede mnou, kudy
budu muset jÌt a kde se ulice zd·nlivÏ prodluûuje, rozöi¯uje a ztr·cÌ v nedohlednu, nad
modrav˝mi kopci, se uû vzn·öely fialovÈ ber·nky a nebe bylo nachovÏ rudÈ. Taky
kolem mÏ jako by se cosi zmÏnilo: uû nebylo tak ruöno, kroky lidÌ se zvolnily, hlasy
ztichly, pohledy zjihly a jejich tv·¯e jako by se obracely k sobÏ navz·jem. Byla to ta
p¯ÌznaËn· hodina ñ poznal jsem ji i teÔ, i tady ñ, moje nejmilejöÌ hodina v l·gru,
a vtom se mÏ zmocnil jak˝si ostr˝, bolestn˝ a marn˝ pocit: stesk. Najednou to
vöechno oûivlo, vöechno to tady ve mnÏ bylo a vzedmulo se, p¯epadly mÏ vöechny ty
zvl·ötnÌ n·lady, zachvÏl jsem z bezpoËtu drobn˝ch vzpomÌnek. Ano, ûivot tam byl
v jistÈm smyslu ËistöÌ a prostöÌ. Vöechno jsem si pamatoval a vöechny jsem si p¯ipomnÏl, i ty, kte¯Ì mÏ nezajÌmali, a taky ty, jejichû jedin˝m potvrzenÌm m˘ûe b˝t jen tato
moje inventura, jen tato moje zdejöÌ p¯Ìtomnost: Bandiho Citroma, PÏùku, Bohouöe,
doktora a vöechny ostatnÌ. A teÔ poprvÈ jsem na nÏ myslel trochu dotËenÏ, s jakousi
l·skyplnou v˝Ëitkou.
Ale nep¯eh·nÏjme p¯ece, vûdyù v tom je pr·vÏ k·men ˙razu: jsem tady a dob¯e to
vÌm, p¯ijÌm·m vöechny argumenty za cenu, ûe mohu ûÌt. Ano, jak jsem se rozhlÌûel po
tom pokojnÈm podveËernÌm n·mÏstÌ, po tÈ zch·tralÈ, a p¯esto tisÌcer˝mi p¯Ìsliby
p¯ekypujÌcÌ ulici, hned jsem cÌtil, jak ve mÏ klÌËÌ a vzr˘st· ochota: chci pokraËovat ve
svÈm nepokraËovatelnÈm ûivotÏ. Matka mÏ Ëek· a jistÏ bude mÌt ze mÏ velkou radost,
chudinka. VzpomÌn·m si, jak kdysi pl·novala, ûe ze mÏ bude inûen˝r, lÈka¯ nebo
nÏco podobnÈho. Bude tomu zajistÈ tak, jak si bude p¯·t: neexistuje û·dn· absurdita,
kterou bychom nemohli proûÌt p¯irozenÏ, a na mÈ cestÏ, vÌm to uû teÔ, na mÏ jako
nÏjak· nevyhnuteln· lÈËka ËÌh·: ötÏstÌ. Vûdyù dokonce i tam, vedle tÏch komÌn˘, bylo
v p¯est·vk·ch mezi tr˝znÏmi cosi, co se podobalo ötÏstÌ. Vöichni se mÏ ptajÌ jen na
utrpenÌ, na Ñhr˘zyì: zatÌmco pro mÏ je snad pr·vÏ tato zkuöenost tou nejpodstatnÏjöÌ.
Ano, o tom bych jim mÏl vypr·vÏt p¯ÌötÏ, aû se mÏ zeptajÌ. O ötÏstÌ v koncentraËnÌch
t·borech.
Pokud se ovöem zeptajÌ. A pokud na to i j· s·m nezapomenu.
204
205
p¯eloûila Kate¯ina Poöov·
IMRE KERT…SZ se narodil 9. 11. 1929 v Budapeöti; v letech 1944ñ45 jen z·zrakem p¯eûil rok v nacistick˝ch koncentraËnÌch t·borech OsvÏtim a Buchenwald. Po n·vratu dokonËil st¯ednÌ ökolu a po maturitÏ
nastoupil v redakci denÌku jako novin·¯. Odtud ho v roce 1950 vyhodili, protoûe Ñse mezitÌm ponÏkud
zmÏnil svÏtì. N·sledovala z·kladnÌ vojensk· sluûba a pak uû trvale svobodnÈ povol·nÌ. éivil se psanÌm
nen·roËn˝ch z·bavn˝ch divadelnÌch her a muzik·l˘, pozdÏji i p¯ekl·d·nÌm z nÏmËiny (mj. Freud, Nietzsche, Hofmannsthal, Canetti, Wittgenstein). Po celou dobu ovöem psal a pÌöe svÈ rom·ny, novely, eseje.
Jeho prvnÌ rom·n »lovÏk bez osudu (Sorstalans·g) vyöel po nÏkolikalet˝ch peripetiÌch teprve roku
1975. Z dalöÌch titul˘ jmenujme: dvÏ novely ve svazku HledaË stop (A nyomkeresˆ, 1977), rom·ny Fiasko
(A kudarc, 1988) a Kaddiö za nenarozenÈ dÌtÏ (Kaddis a meg nem sz¸letett gyermekÈrt, 1990, Ë. 1998),
sbÌrku povÌdek Anglick˝ prapor (Az angol lobogÛ, 1991), Ërty a pozn·mky z let 1961ñ1991 ve sbÌrce
DenÌk galejnÌka (G·lyanaplÛ, 1992), svazek t¯Ì studiÌ Holocaust jako kultura (A holocaust mint kult˙ra,
1993) a sbÌrku sebereflexivnÏ ladÏn˝ch prÛz z let 1991ñ95 NÏkdo jin˝ (Valaki m·s, 1997).
KertÈsz zÌskal nÏkolik liter·rnÌch cen a poct, v roce 1992 byl odmÏnÏn Cenou George Sorose za
dosavadnÌ ûivotnÌ dÌlo. Jeho knihy vych·zejÌ v ¯adÏ zemÌ v nÏmËinÏ, angliËtinÏ, övÈdötinÏ, d·nötinÏ,
italötinÏ, francouzötinÏ, norötinÏ, öpanÏlötinÏ, vl·mötinÏ, hebrejötinÏ, tureËtinÏ a v dalöÌch jazycÌch.
V loÚskÈm roce vydalo nakladatelstvÌ Hynek rom·n Kaddiö za nenarozenÈ dÌtÏ, letos by mÏl vyjÌt rom·n
»lovÏk bez osudu, jehoû poslednÌ, dev·tou kapitolu zde otiskujeme.
* * *
Na okraj ËeskÈho vyd·nÌ tÈto knihy, jejÌû p˘vodnÌ n·zev v doslovnÈm p¯ekladu je Bezosudovost, a na
ot·zku, jak m·me ch·pat v˝znam tohoto n·zvu, n·m Imre KertÈsz ¯ekl: ÑTÌmto n·zvem jsem chtÏl vyj·d¯it
urËit˝ stav. Stav hromadnÈho, kolektivnÌho osudu, v nÏmû je ËlovÏk zbaven moûnosti individu·lnÌ volby, je
ocejchov·n jako éid, aù se jÌm cÌtÌ, Ëi necÌtÌ b˝t, a v nÏmû se ocit· za situace, kdy je mu souzeno proûÌt tento
hromadn˝ ˙dÏl. M˘j vypravÏË o svÈm vlastnÌm ûidovstvÌ nevÌ zhola nic a teprve na konci svÈho vypr·vÏnÌ
zaûije onen ûidovsk˝ osud, kdyû jej nep¯ipravenÈho zas·hne cosi, s ËÌm naprosto nepoËÌtal. ChtÏjÌ ho opÏt
zbavit jeho vlastnÌho, proûitÈho osudu a opÏt m· b˝t zaökatulkov·n, uvrûen do kolektivnÌho ˙dÏlu obÏti.
Z jednÈ kolektivnÌ bezosudovosti se tedy ocit· v jinÈ kolektivnÌ bezosudovosti, v nÌû m· b˝t autentiËnost
vlastnÌho proûitku nahrazena jak˝msi neosobnÌm kolektivnÌm pojmem a m· mu b˝t odep¯eno proûÌt sv˘j
vlastnÌ osud. ChtÏjÌ mu br·nit v tom, aby to, co proûil, mohl vztahovat na sebe individu·lnÏ, jako jedinec,
a povaûovat to za sv˘j vlastnÌ osud. Proto se v z·vÏru svÈho vypr·vÏnÌ vzbou¯Ì. Rom·n lÌËÌ vlastnÏ proces
vzniku tÈto bezosudovosti, to, jak je n·ö hrdina postupnÏ ze svÈho individu·lnÌho bytÌ uvrûen do osudu
kolektivnÌho, kter˝ vöak pr·vÏ v pr˘bÏhu ud·lostÌ p¯ijal za sv˘j nejvlastnÏjöÌ proûitek. A toho by mÏl b˝t
poslÈze zbaven jako nÏkdo, kdo za nic nenese zodpovÏdnost, kdo ani p¯edtÌm ani nynÌ ani nap¯ÌötÏ nebyl,
nenÌ a nebude opr·vnÏn k Ëinu, k aktivitÏ vlastnÌ duöe, vlastnÌ svÈbytnÈ osobnosti. MÏl by jen trpnÏ p¯ijÌmat
svou existenci obÏti. Opakuji: n·zev knihy Bezosudovost jsem zam˝ölel jako vyj·d¯enÌ jistÈho stavu, stavu
duöe a mysli. A chci zd˘raznit, ûe i kdyû jsem ve vÏku rom·novÈho vypravÏËe skuteËnÏ zaûil OsvÏtim
a Buchenwald, nenÌ tato kniha autobiografick·.
MAĎARSKO
IMRE KERTÉSZ
ChtÏl jsem v tomto rom·nu vylÌËit proces a n·sledky totalit·rnÌ moci pr·vÏ prizmatem onoho stavu
bezosudovosti. Kdyû nacistick˝, komunistick˝ Ëi jak˝koli jin˝ teror nab˝v· na dynamiËnosti a ud·losti
zaËnou akcelerovat, doch·zÌ k hromadnÈmu zasahov·nÌ do lidsk˝ch osud˘ a vÏdomÌ postiûen˝ch jedinc˘ je
degradov·no na tak¯ka infantilnÌ ˙roveÚ. Pr·vÏ proto jsem zvolil za vypravÏËe svÈ knihy citlivÈho
a zvÌdavÈho patn·ctiletÈho chlapce, kter˝ vnÌm· vöechno i vöechny kolem sebe do nejmenöÌch detail˘
nav˝sost autenticky, se zjit¯enou touhou po pozn·nÌ a vlastnÏ i po dobrodruûstvÌ. Sv˝m vÏcn˝m jazykem
snaûivÈho gymnazisty p¯itom bezdÏËnÏ ûaluje, soudÌ, kritizuje onen ñ ve svÏtÏ koncentr·k˘ tak p¯ÌznaËn˝
a absurdnÌ ñ p¯evr·cen˝ v˝znam veökerÈ mor·lky a vöech pojm˘. Opakuji: nenÌ to autobiografick˝ rom·n,
ale vöechno, co v nÏm popisuji, vych·zÌ buÔ z m˝ch vlastnÌch z·ûitk˘ a ze zkuöenostÌ spoluvÏzÚ˘, anebo ze
zcela autentick˝ch fotografiÌ, v˝povÏdÌ a dokument˘. Zda bych byl dok·zal napsat tuto knihu bez onÈ
vlastnÌ zkuöenosti? Na to nezn·m odpovÏÔ. Ale vÌm, ûe bez n·slednÏ zaûit˝ch deformacÌ pades·t˝ch let,
bez revoluËnÌch ud·lostÌ roku 1956, jimi vyvolan˝ch represÌ a pak toho p¯edlouhÈho obdobÌ, v nÏmû jsme
poznali, jak lze zdeptat cel˝ n·rod a jak se ËlovÏk ve svÈ touze p¯eûÌt dok·ûe p¯izp˘sobit vöemoûnÈ svÈvoli
moci, tedy bez tÏchto uû v dospÏlosti zaûit˝ch zkuöenostÌ bych tu knihu asi napsat nedovedl. Protoûe teprve
pak jsem se mohl ve sv˝ch vzpomÌnk·ch vr·tit do OsvÏtimi a zhodnotit, oz¯ejmit i s·m sobÏ to, co jsem
zaûil jako dÌtÏ. OstatnÏ ve svÈm dosud nejobjemnÏjöÌm rom·nu Fiasko jsem pak vylÌËil ñ v r˘zn˝ch
Ëasov˝ch rovin·ch öedes·t˝ch, sedmdes·t˝ch, poË·tk˘ osmdes·t˝ch, ale i v dobÏ stalinsk˝ch pades·t˝ch
let ñ pro naöe tehdejöÌ pomÏry tak p¯ÌznaËnÏ rozporupln˝ Ñosud rom·nu Bezosudovostì.ì
kp
LÈta 958 Uh¯i zase v velikÈm poËtu do »ech p¯iöli, na kterÈ Boleslav I. s sv˝m lidem t·hl, »echovÈ
vidouce Uhr˘v mnoûstvÌ velikÈ v svÈm leûenÌ mnoho hlubok˝ch p¯Ìkop˘v vykopali, kdyû pak Uh¯i p¯i
svÌt·nÌ s velik˝m k¯Ìkem mezi ËeskÈ vojsko vskoËili, »echovÈ se rozstoupili a Uh¯i napo¯·d do tÏch
p¯Ìkop˘ padali, kterÈ »echovÈ s sv˝mi ¯emdichy bili a mordovali, ostatnÌm pak Uhr˘m u Kou¯Ìmska
pro z·seky utecti nedali, a tak slavnÈ vÌtÏzstvÌ obdrûeli.
ZemÏ dobr·, to jest ZemÏ Ëesk·. Brno 1998, s. 99
206
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
L Á S Z LÓ M Á R T O N / K A M P RC H Á V Y P R AV Ě Č ?
V rozhovorech Ëi bÏhem setk·nÌ se Ëten·¯i jsem mnohokr·t dostal ot·zku: proË
prch·m p¯ed dneönÌ maÔarskou realitou? Tu jsem se vûdy musel v·ûnÏ zamyslet,
zdalipak skuteËnÏ prch·m. SedÌme nap¯Ìklad v mÈm budÌnskÈm bytÏ, dva, mlad·
ûena a j·; ûena m· v klÌnÏ maliËk˝ magnetofon, v ruce mikrofon, na z·pÏstÌ hodinky,
po nichû co chvÌli pokukuje, a t·ûe se, proË prch·m p¯ed dneönÌ maÔarskou realitou.
Vz·pÏtÌ dod·v·, aù laskavÏ odpovÌd·m struËnÏ, protoûe musÌ pro dÌtÏ do jeslÌ a jeötÏ
ani nenakoupila. NaËeû odsviötÌ a j· z˘stanu, tv·¯Ì v tv·¯ ot·zce, kter·ûto, aù se na vÏc
dÌv·me jakkoli, pat¯Ì k dneönÌ maÔarskÈ realitÏ. Anebo nap¯Ìklad sedÌm na pÛdiu,
p¯ed sebou dva t¯i reflektory, t¯icet Ëty¯icet p·r˘ oËÌ a skleniËku miner·lky; trochu
chraptÌm, protoûe jsem pr·vÏ p¯ednesl text, napsan˝ kdysi k˝msi, kdo je ˙dajnÏ
totoûn˝ se mnou; a tu se nÏkdo zept·, d·-li se ze psanÌ ûÌt, nÏkdo dalöÌ se zept·, kterou
stranu volÌm, nÏkdo t¯etÌ zas vyzvÌd·, proË prch·m p¯ed dneönÌ maÔarskou realitou.
PotÈ se vyhrnou ze s·lu a j· z˘stanu, srdce prokl·tÈ ot·zkou, jeû k dneönÌ maÔarskÈ
realitÏ pat¯Ì stejnÏ, jako to srdce.
Je ale skuteËnÏ prokl·tÈ?
Dotaz lze snadno odrazit (stejnÏ jako podobnÈ povrchnÌ, malichernÈ dotÏrnosti).
M˘ûu ¯Ìci: DneönÌ maÔarsk· realita jsem j·. A takÈ:
To, co se m˘ûe odehr·t v textu, m˘ûe se odehr·t pouze tady a teÔ, d·l pak uû nelze
epickou prÛzu zamÏÚovat s ve¯ejnopr·vnÌm zpravodajstvÌm, jehoû aktȯi jsou ovöem
s v˝öe poloûenou ot·zkou konfrontov·ni sporadiËtÏji, neû je z·hodno. M˘ûu takÈ
odpovÏdÏt ot·zkou (a to j· r·d):
Jak se dneönÌ maÔarsk· realita liöÌ od tÈ nedneönÌ a nemaÔarskÈ? DneönÌ, sobotnÌ
realita, je vpravdÏ dneönÌ. Kdybych ale napsal, ûe p¯edevËÌrem, ve Ëtvrtek, jsem byl
na CEU, nebylo by to dneönÌ? A kdybych dodal, ûe na CEU, tedy na St¯edoevropskÈ
univerzitÏ, jsem vyslechl p¯edn·öku jistÈho rumunskÈho spisovatele a zapletl se do
jakÈsi rakouskÈ z·leûitosti, coû by teÔ bylo vypr·vÏnÌ na dlouhÈ lokte, nebyla by to
maÔarsk· realita? To, co se stalo p¯ed pÏti lety, je jeötÏ dneönÌ, ale kdyû nÏkdo vypr·vÌ
p¯ÌbÏh z dob p·du p¯edchozÌho reûimu, prch· uû p¯ed realitou? A kdyû nÏkdo popÌöe
samoobsluûnou jÌdelnu v MoskvÏ sedmdes·t˝ch let (jak uËinil jeden m˘j kolega,
kter˝ jednou v mÈ p¯Ìtomnosti dostal tutÈû ot·zku), odvracÌ se tÌm od toho, co je zde
a nynÌ? Nu a spisovatel, kter˝ v jednom ze sv˝ch velk˝ch rom·n˘ p¯ekopÌroval
Budapeöù konce 19. stoletÌ na Budapeöù konce stoletÌ 20., ten prch·, nebo neprch·?
A prch·-li, odkud kam? Z 19. stoletÌ do 20., anebo naopak?
207
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
Nebudu d·l nafukovat Ëas ani prostor, i kdyû jsem mÏl v ˙myslu nezastavit se,
dokud nedok·ûu, ûe antickost¯edomo¯sk· scenÈrie rom·nu Saulus zn·mÈho souËasnÈho spisovatele MiklÛse MÈszˆlye pat¯Ì k dneönÌ maÔarskÈ realitÏ stejnÏ jako ledov·
pole mimo Ëas z rom·nu V·lka eskym·k˘ mladÈho autora Imre Wirtha.
T¯eba jen pro legraci. Protoûe by p¯ece bylo nudnÈ znovu a znovu dokazovat, ûe
ËasoprostorovÈ reference vnÏjöÌ formy nejsou z hlediska hodnocenÌ epickÈho dÌla
nebo dramatu tÌm nejpodstatnÏjöÌm. To uû je zajÌmavÏjöÌ p¯em˝ölet o tom:
Jak se realita liöÌ od fikce?
Existuje nar·z pouze jedna dneönÌ maÔarsk· realita, nebo spÌö dvÏ, p¯ÌpadnÏ t¯i
nebo Ëty¯i? VidÌ pravÈ oko tutÈû dneönÌ maÔarskou realitu, co levÈ? To vöe se ñ Boûe
chraÚ ñ nesnaûÌm pokl·dat za ontologick˝ problÈm, jde jednoduöe o problÈmy
spisovatele, jejichû registrace (nebo pominutÌ) majÌ na strukturu vznikajÌcÌho dÌla vliv
mnohem vÏtöÌ neûli okruh osobnÌch z·jm˘ autora, nemluvÏ uû v˘bec o soukrom˝ch
z·leûitostech a obËansk˝ch postojÌch (k nimû, byù skrytÏ, ot·zka ohlednÏ dneönÌ
maÔarskÈ reality smϯuje).
Pokud ovöem nÏkoliker· realita nar·z existuje, je to moûnÈ pouze prost¯ednictvÌm
r˘znorodosti vjem˘. M˘ûeme tedy poËÌtat se soubÏûnostÌ subjektivnÌch realit, jak ve
skuteËnosti, tak v potenci·lnÌ epickÈ prÛze. Uvedu velmi jednoduch˝ p¯Ìklad:
budapeöùskou Kr·lovskou (nÏkdejöÌ MajakovskÈho) ulicÌ mezi Tereziinou (d¯Ìve
Leninovou) a Karlovou t¯Ìdou (d¯Ìve T¯Ìdou rad) jde ËlovÏk. Proti nÏmu jde jin˝
ËlovÏk MajakovskÈho ulicÌ od T¯Ìdy rad k LeninovÏ t¯ÌdÏ. Nadarmo by mÏl nastat
okamûik, kdy se sejdou, Ñve skuteËnostiì se nesejdou nikdy, protoûe se nepohybujÌ
ve stejnÈ realitÏ, ale ve dvou odliön˝ch realit·ch, jakkoli se v naöem p¯ÌpadÏ
prostorovÈ prvky krok po kroku vz·jemnÏ kryjÌ.
JeötÏ sloûitÏjöÌ situace je ñ uvedu dalöÌ p¯Ìklad -, pokud spolu ûije vÌce n·rodnostÌ,
z nichû kaûd· v sobÏ nosÌ jinÈ p¯edstavy o minulosti, a n·slednÏ takÈ o dneönÌ realitÏ.
V takov˝ch regionech je t·û obec pouze zd·nlivÏ t·û; ve skuteËnosti lze na sebe
promÌtnout dvÏ nebo vÌce r˘zn˝ch obcÌ, dvÏ nebo vÌce realit s jejich prostorov˝m
a kulturnÌm systÈmem vztah˘. NÏkolikr·t jsem dejme tomu navötÌvil Cluj-Napocu,
velkomÏsto na z·padÏ Rumunska; zn·m je pomÏrnÏ dob¯e, nakolik ovöem m˘ûe
velkomÏsto zn·t cizinec, kter˝ se tam n·hodou namane. Z·mÏrnÏ jsem napsal
rumunskÈ jmÈno mÏsta, pr·vÏ kv˘li odcizenosti. MaÔarsk˝ n·zev znÌ d˘vÏrnÏ,
samoz¯ejmÏ a odv·dÌ pozornost od problÈmu, jenû m· hermeneutick˝ r·z a je v tomto
mÏstÏ (respektive v p¯ÌsluönÈm bodÏ na mapÏ, oznaËitelnÈm dvÏma Ëi t¯emi r˘zn˝mi
jmÈny), stejnÏ jako v tolika jin˝ch obcÌch regionu st¯ednÌ a v˝chodnÌ Evropy,
zhmotnÏn podobnÏ jako v dom·cÌ ˙loze. J·, jenû jsem se narodil a vyrostl v Budapeöti, mohu mÌt v Kluûi p¯·tele, mohu k nim jet na n·vötÏvu; aù ale jedu autem Ëi vlakem,
nedojedu do Kluûe, n˝brû do Cluj-Napocy. Kdo se na zmÌnÏnÈm mÌstÏ nÏkdy octl, vÌ,
o Ëem mluvÌm. Kdo tam nebyl, tomu se pokusÌm osvÏtlit problÈm jako takov˝. Cluj-Napoca je dynamicky se rozvÌjejÌcÌ rumunskÈ velkomÏsto s p˘l milionem obyvatel,
nicotnou minulostÌ, s o to vöak slibnÏjöÌ budoucnostÌ. Na stejnÈ zemÏpisnÈ dÈlce
i ö̯ce, ovöem v jinÈ realitÏ, se nach·zÌ Kluû, to stagnujÌcÌ (Ëi spÌöe upadajÌcÌ)
maÔarskÈ mÏsto s osmdes·ti tisÌci obyvatel, s rozs·hl˝mi tradicemi, s mnohasetletou
bohatou minulostÌ (jeû ovöem obsahuje i dÏjiny nÏkdejöÌho nÏmeckÈho mÏsta
Klausenburg) a s nep¯Ìliö slibnou budoucnostÌ. ObÏma mÏsty protÈk· ¯eka Somes,
respektive Szamos. (Coû nep˘sobÌ zvl·ötnÌ obtÌûe s pochopenÌm, neboù do tÈûe ¯eky
˙dajnÏ nelze vstoupit dvakr·t, a krom toho je jejÌ voda v obou realit·ch silnÏ
zneËiötÏn·.) BlÌzko n·b¯eûÌ je n·mÏstÌ, Cluj-NapoËskÈ N·mÏstÌ Mih·lye VitÈze (to je
samoz¯ejmÏ maÔarsk˝ p¯eklad), respektive kluûskÈ SzÈchÈnyiho n·mÏstÌ; jde o tÈû
n·mÏstÌ ve dvou r˘zn˝ch realit·ch, tedy o dvÏ r˘zn· n·mÏstÌ.
P¯edstavuji si, ûe tÌmto n·mÏstÌm jdou proti sobÏ chlapec a dÌvka. Setkat se nÏkde
uprost¯ed, pravdÏpodobnÏ by byli öùastnÌ a dokonale by se k sobÏ vzhledem ke sv˝m
vlastnostem hodili; jenomûe se nesetkajÌ, protoûe maöÌrujÌ po dvou r˘zn˝ch
n·mÏstÌch. Nebo spisovatel a Ëten·¯. »ten·¯ s neukojitelnou zvÏdavostÌ hled· knihu,
kter· by mu z reality, v nÌû ûije, otev¯ela okno do reality jinÈ; a nevÌ, ûe dan· kniha je
pr·vÏ dÌlem spisovatele, kter˝ jde n·mÏstÌm proti nÏmu. Spisovatel touûebnÏ hled·
vnÌmavÈho Ëten·¯e, kter˝ nenÌ zvÏdav˝ na to, d·-li se ze psanÌ ûÌt, ale na to, co lze se
st·vajÌcÌmi liter·rnÌmi prost¯edky uk·zat pomocÌ fikce z reality a naopak; a nevÌ, ûe
Ëten·¯, kterÈho hled·, mu jde vst¯Ìc ñ t˝mû n·mÏstÌm, jenomûe v jinÈ realitÏ. Jejich
setk·nÌ by znamenalo soumϯitelnost r˘zn˝ch realit, k Ëemuû vöak nedojde pr·vÏ
proto, ûe se pohybujÌ ve dvou odliön˝ch realit·ch. Uprost¯ed n·mÏstÌ stojÌ socha. J·,
kter˝ jsem v Cluj-Napoce cizÌ stejnou mÏrou (jakkoli ne stejn˝m zp˘sobem), jako
v Kluûi, mohu ¯Ìci: je to vzpÌnajÌcÌ se robustnÌ k˘Ú, na nÏm jede sve¯ep˝ muû.
SouËasnÏ vidÌm, ûe v jednÈ realitÏ je socha optick˝m, ba teologick˝m st¯edem
n·mÏstÌ; jen zË·sti jde o socha¯skÈ dÌlo, protoûe zË·sti je to z bronzu lit· ¯eË idejÌ
(jako sochy na ve¯ejn˝ch prostranstvÌch obecnÏ); to ona vyznaËuje pozici, z nÌû zrak
p¯ehlÌûejÌcÌ scenÈrii dÏjin vidÌ mÏsto i se zpÏtnou platnostÌ coby Cluj-Napocu
(a v souladu s tÌm je i jeho minulost stejnÏ bohat·, ba bohatöÌ neûli minulost
maÔarskÈho mÏsta, kterÈ z tohoto stanoviska ani nenÌ patrnÈ). Ve druhÈ realitÏ je
socha v podstatÏ zanedbateln·, a i kdyby nebyla, p˘sobÌ jako cizorodÈ tÏleso, jako
kdovÌjak˝ zapomenut˝ kovov˝ p¯edmÏt, jemuû uû kolemjdoucÌ p¯ivykli; zvykli si na
jeho p¯Ìtomnost, ne vöak na jeho v˝znam, protoûe ten by vyvolal ohromnÏ silnou
kognitivnÌ disonanci, a proto jej radÏji zapomenou.
Opakuji, nic z toho nepovaûuji za filozofick˝ Ëi politick˝ problÈm, pouze za
problÈm vypravÏËsk˝, a takÈ tak vöe pod·v·m; zmÌnÏnÈ mÏsto dvou realit je pak
pouze p¯Ìkladem Ëi ide·lnÌm typem mnoha set jin˝ch mÏst st¯ednÌ a v˝chodnÌ Evropy.
PodobnÈ vypravÏËskÈ problÈmy se jistÏ vyskytujÌ i v jin˝ch oblastech svÏta, j· vöak
m·m osobnÌ zkuöenosti z tÈto konËiny a o tÈ mohu mluvit.
A v˘bec se vÏci majÌ tak, ûe ve skuteËnosti (aù uû jde o jakoukoli skuteËnost), se
chlapci a dÌvky d¯Ìve nebo pozdÏji setkajÌ.
208
209
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
SpisovatelÈ a Ëten·¯i naopak jen skuteËnÏ z¯Ìdkakdy, dokonce i v r·mci jedinÈ
reality jen ve v˝jimeËn˝ch okamûicÌch milosti. O neuskuteËnÏnosti tohoto setk·nÌ
svÏdËÌ mimo jinÈ st·le opakovan· ot·zka:
ProË spisovatel prch· p¯ed dneönÌ maÔarskou realitou? To jako j·. Je ovöem
ot·zkou, zdali jsem j·, kter˝ sedÌm v dneönÌ maÔarskÈ realitÏ a pÌöu tento Ël·nek,
totoûn˝ s onÌm stejnÏ star˝m spisovatelem, jenû se mnou ûije pod jednÌm krovem
a jemuû lze mimo jinÈ p¯ipsat rom·ny Pr˘nik sklem a Pravdiv˝ p¯ÌbÏh Jacoba
Wunschwitze. M·m tendenci p¯edpokl·dat, ûe tento spisovatel se mnou moment·lnÏ
totoûn˝ nenÌ, ûe je pouze m˝m zn·m˝m. Jeho osobnost, zp˘sob myölenÌ a jeho dÌla
zn·m dosti dob¯e; ale kde je v tomto okamûiku, to bych uû ¯Ìci nedok·zal. Z¯ejmÏ
prchl p¯ed dneönÌ maÔarskou realitou a j· jsem nucen p¯evzÌt za jeho uprchnutÌ
zodpovÏdnost, a to p¯esto, ûe mnÏ osobnÏ se v˘bec nechce odnikud nikam prchat.
Odnikud uû v˘bec ne, ne¯kuli nikam.
Jestliûe ovöem ûijeme v epoöe, v nÌû na jednom a tÈmûe mÌstÏ bujÌ nÏkolik
subjektivnÌch realit nar·z, je ot·zka, zda: existuje v tÈmûe mÌstÏ na n·s nez·visl·
objektivnÌ realita, k nÌû se navzdory aktu·lnÌm vjem˘m, osobnosti a p¯edsudk˘m
vnÌmajÌcÌho jedince, zkr·tka navzdory mnohosti subjektivnÌch realit lze odvol·vat
coby k instanci? Tato ot·zka opÏt nenÌ smÏrov·na filozoficky, ale vypravÏËsky.
Vypr·vÏnÌ jako proces p¯edpokl·d· autorskou perspektivu, jiû je nutno zachovat
a d·le dotv·¯et (mÌrnÏ zjednoduöeno ñ p¯ÌbÏh je t¯eba odnÏkud nÏkam dovÈst); a to,
zda se proces stane v˝sledkem (odvypr·vÏn˝m p¯ÌbÏhem), z·visÌ z velkÈ Ë·sti na
v˝konu narace. Posiluje vypravÏËe, stojÌ-li v epickÈ prÛze nad spletÌ do sebe se
opÌrajÌcÌch hledisek, zp˘sob˘ nazÌr·nÌ, povÏr, mÌnÏnÌ, podvod˘, sebeklam˘ a r˘zn˝ch
podobn˝ch jev˘? VÌ tedy vypravÏË vÌce a hlavnÏ ÑlÈpeì neûli postavy p¯ÌbÏhu?
OdpovÏÔ pak nem· v˝znam p¯edevöÌm principi·lnÌ, ale spÌöe praktick˝ a neplatÌ
navûdy, n˝brû je t¯eba ji vûdy a znovu formulovat a zd˘vodnit, jenomûe pozor: ¯eöenÌ
je v procesu psanÌ danÈho dÌla z·kladnÌm strategick˝m rozhodnutÌm.
Jestliûe ano, projevÌ se vÏtöÌ mÌra vÏdÏnÌ jako ta nejsvÌzelnÏjöÌ vypravÏËsk· obtÌû;
protoûe co si m· vypravÏË poËÌt s vÏtöÌ mÌrou vlastnÌho vÏdÏnÌ, s jeho absolutnÌ
platnostÌ? Jak m· b˝t vÏtöÌ mÌra vÏdÏnÌ vypravÏËe vloûena do jednotliv˝ch moment˘
vypr·vÏnÌ coby v˝sledku, jestliûe se vypravÏË chce vyvarovat, aby vypr·vÏnÌ jakoûto
proces bylo moment po momentu p¯edem urËeno?
Jestliûe ne, je zpochybnÏna integraËnÌ sÌla vypravÏËe i narace jako celku; r˘zn·
hlediska, zp˘soby nazÌr·nÌ a mÌnÏnÌ se do sebe neopÌrajÌ, n˝brû se rozbÌhajÌ a mohou
zp˘sobit rozpad vypr·vÏcÌ formy.
HlavnÏ pak: na tomto strategickÈm rozhodnutÌ z·visÌ vypravÏˢv ˙prk. PonÏvadû
mÏ osobnÏ sice ani nenapadne prchat, a uû v˘bec ne odnikud, ne¯kuli nikam, p¯ece
vöak jsem v nejËistöÌch a nejbolestnÏjöÌch okamûicÌch samoty a uvÏdomov·nÌ nucen
s hlavou sklonÏnou znovu a znovu s ˙ûasem zjiöùovat, ûe onen stejnÏ star˝ spisovatel,
s nÌmû ûiji pod jednÌm krovem, bez ust·nÌ prch· p¯ed dneönÌ maÔarskou realitou.
ProË? To nenÌ nijak zvl·öù zajÌmavÈ. ⁄prk se rozumÌ s·m sebou, aù jako Ëin nebo
jako gesto. Tak jako byla obdobÌ, kdy bylo tÏûkÈ nepsat satiru, ûijeme nynÌ v obdobÌ,
kdy je obtÌûnÈ, ba domnÌv·m se nemoûnÈ neprchat p¯ed pr·vÏ danou realitou.
TopografickÈ pojetÌ reality je samo o sobÏ ˙prkem. VytyËenÌ, stavba a zalidnÏnÌ svÏta
vypr·vÏnÌ nenÌ niËÌm jin˝m neûli ˙prkem.
Ot·zkou nenÌ, proË spisovatel prch·, ale kam prch·. DneönÌ maÔarsk˝ spisovatel
m˘ûe prchat v˝luËnÏ p¯ed dneönÌ maÔarskou realitou. K tomu, aby prchal z perskÈ
reality doby S·s·novc˘ Ëi z byzantskÈ reality Ëas˘ Justini·nov˝ch, bylo by zapot¯ebÌ
nadlidsk˝ch (a ani ne vyslovenÏ spisovatelsk˝ch) schopnostÌ. Kdesi jistÏ existujÌ
utajenÈ dÏjiny ˙prk˘ p¯ed realitou. Zn·m bohuûel pouze ˙trûky tÏchto utajen˝ch
dÏjin. Dost dob¯e zato zn·m pokusy o ˙prk spisovatele, kter˝ se mnou ûije pod jednÌm
krovem. Ty pak, aû si jednou na ˙prku udÏl· pauzu, dopodrobna a zevrubnÏ popÌöu.
NynÌ na nÏ pouze zlehka pouk·ûu (uû jenom proto, abych nenechal nezodpovÏzenu
ot·zku z nadpisu):
⁄prk do alter ego.
⁄prk do jinÈho jazyka.
⁄prk do nezn·m˝ch û·nr˘.
⁄prk do souvislostÌ. (Mimo jinÈ i tÌm lze vysvÏtlit n·hle zv˝öenou pozornost v˘Ëi
zaujetÌ vypravÏËe dÏjinami a snutÌm p¯ÌbÏhu v˘bec.) Pozor: souvislost nenÌ totoûn·
s vÏcmi, kterÈ spolu souvisejÌ. Jestliûe problematizujeme zp˘sob, jak˝m se m·
o tradicÌch mluvit, znamen· to p¯ibliûnÏ opak fetiöizace tradice (nebo p¯edmÏt˘, kterÈ
tradice zahrnuje).
⁄prk z poË·tku vypr·vÏnÌ k jeho konci. Pozor: nejde o smÏr, n˝brû o pomÏr;
zdalipak m· vypravÏË ke konci jeötÏ nÏjak˝ prostor?
⁄prkupodobn˝ p¯eskok z konce vypr·vÏnÌ na to, co mu p¯edch·zelo.
⁄prk z vypr·vÏnÌ jako procesu do vypr·vÏnÌ jako v˝sledku.
⁄prk z vypr·vÏnÌ jako v˝sledku do vypr·vÏnÌ jako procesu.
⁄prk z dneönÌ maÔarskÈ reality do dneönÌ maÔarskÈ reality. A naopak. A zp·tky.
210
211
p¯eloûila Lucie Szymanowsk·
LeûÌ mÏsto BudÌn v mÌstÏ n·ramnÏ veselÈm a rozkoönÈm, v kraji velmi hojnÈm a ourodnÈm, p¯i vröku
postavenÈ, takûe z jednÈ strany vinohrady aneb hory viniËnÈ s nÌm se st˝kajÌ, z druhÈ strany jest
vyhlÌdnutÌ na Dunaj mimo mÏsto tekoucÌ, a za Dunajem mÏsto Peöù se spat¯uje. Za nÌm a okolo nÏho
p¯eöirokÈ roviny, jistÏ mÌsto bylo obzvl·ötnÏ pro kr·lovskou residencÌ vybranÈ.
P¯Ìhody V·clava Vratislava z Mitrovic. Praha 1977, s. 11
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
L Á S Z LÓ M Á R T O N / P A S W I E T Í
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
P¯ed oËima n·m vyvst·vajÌ obrysy tv·¯e ñ jako bychom skrze matovÈ sklo hledÏli do
plamene svÌËky. VidÌme Albina: pod tenkou k˘ûÌ mu prosvÌtajÌ cÈvy a svalov· vl·kna;
za bezkrevn˝mi rty zasvitnou secvaknutÈ Ëelisti; v mÏkkÈ kostÏnÈ schr·nce vzruöenÏ
tepe kr·snÏ vr·snÏn˝ mozek. Pod pr˘svitn˝m nar˘ûovÏl˝m ËÌpkem mÏkkÈho patra se
s dojemnou otev¯enostÌ pokyvuje rozvern˝, tak¯ka dÏtsk˝ jazyk. Na hornÌ Ë·sti krku,
nezahalenÈ p¯Ìsn˝mi varh·nky lÌmce, se r˝suje panensky ötÌhl˝ hrtan, ba m˘ûeme
zachytit i stahy ˙stÌ pr˘duönice. HleÔ prosÌm na tuto tv·¯ p¯ÌvÏtivÏ, laskav˝ Ëten·¯i ñ
vidÌö totiû podobiznu vnÌmavÈho a kaûdop·dnÏ jeötÏ ohebnÈho a nedovröenÈho
jinocha. Je hoden tvÈ pozornosti.
Osud je Albinovi z¯ejmÏ jeötÏ otev¯en; sami nevÌme, zda jednou nalezne pravdu,
po nÌû instinktivnÏ prahne, Ëi alespoÚ jednu z moûn˝ch pravd. Albinovy sametovÈ,
z·hy k sobÏ lnoucÌ kade¯e jak kuËerav· opona spl˝vajÌ k ramen˘m; svÏtlo jimi sotva
pronik·. Jen kdyû na Albina pohlÈdneme z profilu, spat¯Ìme za spoustou bezbarv˝ch
rys˘ jeho obliËeje sytÏ zelenÈ varh·nky Jezera. Na jezernÌ hladinÏ, kde se oËi
kolemjdoucÌch p·sly na bÏli podlouhl˝ch rybÌch b¯ich, rozhrnovaly tu a tam ûabinec
rybÌ ocasy. PodÈl b¯ehu se ö̯ila nasl·dl· v˘nÏ vodnÌch rostlin, listÌ r·kosu se drsnÏ
otÌralo ve vÏtru, rozt·ËivöÌm trycht˝¯ prachu, jenû r·zem zahladil Albinovy lehounkÈ
ölÈpÏje. Za Jezerem se tyËÌ Jericho. Jeho obyvatelÈ pravidelnÏ natahujÌ pilnÈ a neteËnÈ
hodiny, jeû tikajÌ v jejich domech, a zcela nezaujatÈ, milÈ ËasomÏry, z·dumËivÈ obÏtnÌ
poh·ry Saturnovy, natahujÌ je, obËany jeriöskÈ, aby kaûdiËk˝ sv˘j pohyb p¯izp˘sobili
nevyzpytateln˝m pruûin·m a koleËk˘m jeriöskÈho bytÌ.
Zkus si nynÌ, mil˝ Ëten·¯i, vyloûit Albin˘v pohled a v˝raz jeho tv·¯e. VyËteö na
lÌci strach, bolestn˝ vzdor, na rubu pak bezmocnou z·öù? NeomylnÏ jsi za z·clonou
pokory odhalil ho¯kost: otec uloûil Albinovi trest pro lenost a mlsnost, pak n·hle,
veden obmÏkËujÌcÌm se srdcem, nastavil v gestu odpuötÏnÌ ruku k polibku, zatvrzel˝
chlapec vöak do otcovskÈ ruky kousl. NynÌ zde stojÌ na pob¯eûnÌ pÌsËinÏ, plÌce se mu
po bÏhu jeötÏ dmou; obl·zky pod jeho ölÈpÏjemi sotva zask¯Ìpou. Kolikr·te zde jiû
st·l s br·nicÌ zadrûujÌcÌ vzlykot a pozoroval, kterak slunce a mÏsÌc padajÌ a vyhasÌnajÌ
a zano¯ujÌ se do vod Jezera! NynÌ vöak Albino s kontemplacÌ skoncoval ñ po chvÌli
hled·nÌ zdvihne velk˝ öed˝ k·men, peËlivÏ jej p¯ev·ûe dlouh˝m motouzem
vykouzlen˝m z kapsy a uv·ûe si jej na krk. Voda uû mu sah· po kotnÌky, sah· mu po
kolena ñ je studen· a lepkav·. UpustÌ k·men, okamûik p¯ed smrtÌ se jeötÏ naposledy
zhluboka nadechne. ébluÚknutÌ; ve vÏtru povl·v· tenounk· kravata, poz˘statek
prasklÈho motouzu. Albino se brodÌ ke b¯ehu; klÌËÌ v nÏm dalöÌ obavy: sotva teÔ ujde
nachlazenÌ! Kolikr·te zde jiû st·l a pozoroval podzimnÌ svÏtlo, soubÏûnÈ s mÏstsk˝mi
hradbami, kterak zvolna zanik·! Pak, uslyöev troubenÌ, musel bÏûet, aby proklouzl
zavÌrajÌcÌ se mÏstskou branou. NynÌ vöak slunce pozdnÌho lÈta jeötÏ hezky h¯eje.
Albino odloûÌ zm·ËenÈ öaty, jeho stÌn se matnÏ r˝suje na pilinovitÈ pÌsËinÏ; na
vysychajÌcÌch ¯as·ch se obklopeno stÌnov˝mi ûebry cuk· stÌnovÈ srdce. Albino cÌtÌ
z·pach sp·len˝ch vlas˘, p¯ejede si po temeni hlavy, mezi prsty m· vzletnÏ toËenÈ
kade¯e. UöklÌbne se: ÑTo po¯·d m·m b˝t j·? Zde m·m tedy skonËit?ì
VybavÌ se mu jistÈ vzd·lenÈ konËiny, zn·mÈ dosud pouze z popisu ñ svÏt je bez
konce! Prchnout! Otcovo poûehn·nÌ, penÌze? Kdo je ovl·d·n kouzlem l·sky, obejde
se bez nich. Nuzovat nebude, vûdyù na nekoneËnÈ cestÏ m˘ûe v kaûdÈm bliûnÌm vidÏt
bratra! Albino jeötÏ necÌtÌ, ûe jeho bezkrevn˝m sklovit˝m tÏlem prostupuje such˝
chlad, ûe pouze hrdinsk˝m bojem se m˘ûe uchr·nit strnutÌ duöe. M˘ûe uniknout
vnit¯nÌmu mrazu, byù jen po jedinÈ ˙dobÌ ûivota? Toù ve hvÏzd·ch. Aù je to jakkoli,
p¯emÌtal Albino, pozn·nÌ d·lek vyûaduje ûivotnÌ zkuöenost, ûivotnÌ zkuöenost ovöem
plyne z pozn·nÌ d·lek.
Vtom obl·zky zask¯ÌpÏly pod ËÌmisi kroËejemi; Albina pohladÌ po z·dech ruka
s k¯iv˝mi prsty, dlouh˝mi nehty. ÑUû zase se tu sklenÌkovatÌö, ty nebohÈ budiûkniËemu?ì rozezvuËÌ se v Albinov˝ch zdÏöenÏ odchlÌpen˝ch uöÌch rozb¯edl˝ hlas, slova
PÌsÚopöoukova.
O nechutnÈ bytosti naz˝vanÈ PÌsÚopöoukem musÌö vÏdÏt, laskav˝ Ëten·¯i, ûe jeho
koneËnÌk mÏl p¯inejmenöÌm t¯i rejst¯Ìky, jejichû prost¯ednictvÌm dok·zal dotyËn˝
odehr·t doopravdickÈ kr·tkÈ menuety, p¯iËemû se, maje povÏtöinou obnaûenu spodnÌ
Ë·st tÏla, jako rozmarn˝m ohÚov˝m ohonem obklopoval vzÚat˝mi plyny a v hopsavÈ
rozja¯enosti sehr·val loutkov· p¯edstavenÌ sv˝m pohlavnÌm org·nem schopn˝m
sloûit˝ch pohyb˘. PÌsÚopöouk˘v otec, neurval˝ slezsk˝ feud·l na mrtvici, jemuû vöak
p¯ece nebyly veökerÈ vzneöenÈ ide·ly zcela cizÌ, jakkoli se vÏtöinou mÌsily s jistou
obhroublou st¯ÌzlivostÌ, poslal jednoho kr·snÈho dne svÈho syna, aby hledal zabÏhnutÈho osla. ÑNeû mÈho osla najdeö ñ pravil sta¯ec öelmouvky mûouraje ñ nalezneö
snad potracen˝ kupr·k, snad celÈ kr·lovstvÌ ñ kaûdop·dnÏ ti to p¯ijde k duhu.ì V tom
se patrnÏ zm˝lil; PÌsÚopöouk narazil na otcova osla v Jerichu a r·zem nÏmÈ tv·¯i
pom·tl hlavu. Naoko pouûÌval ubohÈ stvo¯enÌ jen k noöenÌ klestÌ a vody; kdoûpak ale
nevÌ, ûe nejohavnÏjöÌ z h¯Ìch˘ se povÏtöinÏ skr˝v· pod rouökou ctnostnÈho kon·nÌ?
TakÈ ûe se PÌsÚopöouk pitvo¯Ì, pokud se na jeho temnÈ rejdy svede ¯eË; v tmav˝ch
uliËk·ch öuök· do uöÌ sluûtiËek, jeû spÏchajÌ pro vodu, aû uboû·tka s pÌskotem prchajÌ.
Albino se ot¯ese ñ nynÌ z¯ejmÏ pochopil, jakÈ tresty jej ËekajÌ, jestliûe vyjde najevo,
ûe vdechl zkaûenÈ v˝pary PÌsÚopöoukovy. Darmo, nenÌ ˙niku, PÌsÚopöouk jej nepustÌ; ochraptÏl˝m hlasem mu mele do ucha p¯ÌbÏhy, jeû p¯ekypujÌ v˝mÏöky h¯Ìch˘.
Jeden za druh˝m. Albinovy uönÌ lal˘Ëky se ökubou lecht·nÌm tlustÈho, mÏkkÈho
jazyka; jeötÏûe na sebe alespoÚ m˘ûe nah·zet öaty, ty mokrÈ hadry.
212
213
Summa: TÏlesn· schr·na Albinova vetchou jest.
Kometa vy¯ÌtÌ se na slidiËe hvÏzd.
St¯evnÌ plyn hude. Jezero öploun· sladce.
Jericho poûÌr· svÈ hvÏzdopravce.
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
A uû kr·ËejÌ k odlehl˝m z·krut·m stezky lemovanÈ lipami a jalovËÌm, na nichû
se öpiËatÈ jeriöskÈ st¯echy skryjÌ za pahorky. Albino si samoz¯ejmÏ netroufne
p¯iznat PÌsÚopöoukovi sv˘j ˙tÏk; nalh·v· mu, ûe hled· v luk·ch m·tu, maminka
z nÌ uva¯Ì v˝bornou, vonnou polÈvku. ÑA loûe ti vystele kop¯ivov˝m listÌm, ty
ËÌnsk˝ boûe srandy!ì usmÌv· se PÌsÚopöouk, jako by byl schopen ËlovÏku dohlÈdnout aû do ûaludku. P¯ece vöak slÌbÌ, ûe Albina ihned zavede na louky s nejöùavnatÏjöÌ m·tou.
A uû stojÌ u öirokÈ zahradnÌ zdi, za nÌû se vlÌdnÏ klonÌ tmavÈ koruny strom˘;
PÌsÚopöouk nach˝lÌ Albina k jednÈ ze ökvÌr ve zdi. Albino uû tÈmϯ nÏco vidÌ, kdyû
vtom, jako by se docela zatmÏlo, zaznÌ sk¯Ìpav˝ hlas: ÑTak uû zase ömÌrujeö, Ëum·Ëku?ì ÑPromlouval jsem mu do duöe, ale ned· se udrûet,ì odvÏtil podl˝ PÌsÚopöouk a odvr·til Albina, jehoû nÏûnÏ naËervenalÈ oËi nynÌ zÌraly na obludu öpinavÏjöÌ,
neûli jakou dok·ûe o ˙plÚku poËÌt bahno na b¯ehu Jezera. ÑTy teÔ kradeö i mÏdiryty?ì
zajÌmala se zr˘da poöilh·vajÌcÌ po Albinovi. VÏz, laskav˝ Ëten·¯i, ûe od tÈto chvÌle ji
budeme zv·t Robertem. PÌsÚopöouk mlËel, dokud se jej Robert nezeptal: ÑJak ti
dupou bizoni?ì, naËeû op·Ëil, nar·ûeje na mimo¯·dnou nabÏhlinu vzdouvajÌcÌ
Robertovy kalhoty: ÑJak se ti vejde?ì
Robertova tv·¯ nabrala zlobn˝ n·dech; bylo totiû obecnÏ zn·mo, ûe se Robert
rozkl·d· na prvotnÌ Ë·stice, neboli ûe jeho tÏlo ovl·dajÌ Ëty¯i praprvky, coû podle
nÏho samotnÈho byla pouze d˘stojn· odezva vol·nÌ p¯Ìrody, zatÌmco jinÌ byli p¯esvÏdËeni, ûe nejde o nic jinÈho, neûli o zhovadÏnÌ nejhruböÌho zrna. NasvÏdËoval
tomu i zvl·ötnÌ a sotva uvϯiteln˝ p¯ÌbÏh, p¯i jehoû poslechu se Robert tu spokojenÏ
öklÌbil, tu soptil vzteky, ovöem vyvracet Ëi dokazovat jej nebyl nikdy hotov. P¯ÌbÏh
pak spoËÌval v tom, ûe zlot¯il˝ Robert, ten rochniË ohavnostÌ a h¯Ìön˝ch kaliötÌ, i ster˝m ˙skokem jentaktak ûe vytrhl hlavu zpod nissenskÈho popravËÌho meËe, a ani
potÈ se nezdr·hal vröit h¯Ìch po h¯Ìchu. Z Nissenu pak musel prchnout proto, ûe o podzimku, chtÏje vz˝vat Ô·bla, shrom·ûdil v jeskyni poblÌû mÏsta dav neznaboh˘, jeû
uhelnatÈ v˝pary pronikajÌcÌ z vinn˝ch sklep˘ nad jeskynÌ skuteËnÏ vcukuletu zabily;
p˘vodce hromadnÈ vraûdy, kdyû jeötÏ nota bene vyvol·val pekelnÈ mocnosti, pak
bude ztrest·n ˙trpnou smrtÌ. Robert se, dlabaje na z·kon, pustil na ˙tÏku lesem,
v nÏmû narazil na postaröÌ, zdaleka vöak ne obstaroûnÌ a pedagogick˝ch sklon˘ prostou kurvu, jeû mu za dva ¯ÌöskÈ tolary postoupila svÈ mnohostrannÏ vychutnatelnÈ
vnady. Ve sladce opojnÈ bitvÏ luk Cupid˘v unavil Roberta cobydup; po procitnutÌ pak
nestaËil ûasnout nad tuctem ran, jimiû mÏl poranÏny ruce. Neboù p¯edmÏtem jeho
zu¯ivÈho rozkoönictvÌ nebylo, jak byl nucen zjistit, nic jinÈho, neûli uhynul˝ jeûek,
jehoû p¯i vöÌ snaze nedok·zal ze svÈho ˙du odstranit, ËÌmûto se ohyzdn˝ kad·ver stal
nedÌlnÏ p¯icelenou Robertovou souË·stÌ. Pokud p¯ihlÈdneme k tomu, ûe veökerou Robertovou touhou byla a z˘stala ˙chlnost,dok·ûeö si, mil˝ Ëten·¯i, jistÏ p¯edstavit,
kolik rozkoön˝ch a d˘vtipn˝ch komplikacÌ zap¯ÌËinila jeho t¯Ìseln· r˘ûice, jeû bodlinami vskutku opl˝vala.
Ñ”, ty bÌdn· huspenino ñ vyk¯ikl Robert na Albina ñ jeû se zrodila coby ËlovÏk
a zem¯e coby ko¯en·¯! Ty zledovatÏlÈ rmutnÈ bahniötÏ, sleduj mÈ nekalÈ umÏnÌ!ì
ZaËne obÌhat strom, ËÌm d·l rychleji, kolem dokola, aû nakonec doûene s·m sebe
ñ nap¯aûenou rukou se popl·c·v· po vlastnÌch z·dech. A ani se neunavÌ. T·ûe se:
ÑVϯÌö, ty öedotino, ty mÏdiryte vyËnÌvajÌcÌ do prostoru, ûe bych tÏ mohl slisovat na
papÌr?!ì Albino zdÏöenÏ p¯ikyvuje. ÑT¯es se tedy ñ pokraËuje Robert ñ a souËasnÏ
buÔ r·d, protoûe teÔ se spokojÌme s tÌm, ûe se svleËeö do naha. Ale rychle!ì Albino
nech·pe. Robert na nÏj za¯ve: ÑZdr·h·ö se?ì Albino se odvr·tÌ, t¯esoucÌma se rukama
ze sebe obere provlhlÈ flandry, pravici si rozpaËitÏ zaklÌnÌ v bok, levici p¯itiskne
k hol˝m bedr˘m potaûen˝m pr˘svitnou pokoûkou. Co vöak zm˘ûe zakr˝v·nÌm
pohlavÌ, kdyû jsou mu vidÏt plÌce, j·tra, srdce i z·kruty tr·vicÌho traktu? Pohled na nÏ
inspiroval i jeho tr˝znitele: p¯ik·zali Albinovi spolknout maliËkÈho slim·ka; kochali
se pohledem na ubohÈho sklouz·vajÌcÌho mÏkk˝öe; vyhekli slastÌ, kdyû skrze
Albinovu b¯iönÌ stÏnu spat¯ili k¯eËovitÈ stahy ûaludku. Dohadovali se, zda slim·ËÌ
veËe¯e vy˙stÌ ve zvracenÌ Ëi v tr·venÌ a PÌsÚopöouk utruöoval mezi h˝ûdÏmi jak˝si
vulg·rnÌ popÏvek, kdyû vtom si vöiml, ûe mÏkk˝öovy obrysy se zvolna rozpl˝vajÌ
v p¯Ìvalu öù·v, ûe ûaludek se vzpamatov·v· z muk a postupnÏ se vyhlazuje. Zt¯eötÏn˝
ûert se jim uû znudil. ÑP¯iöel Ëas?ì ot·zal se Robert. ÑP¯iöel,ì odvÏtil PÌsÚopöouk.
Na¯Ìdili Albinovi, aby se p¯edklonil, Robert pak vlezl pod nÏj a podÌval se mu naskrz
b¯ichem. ÑJakÈ to je?ì ptal se PÌsÚopöouk. ÑSkvÏlÈ ñ na to Robert ñ zeûloutl trochu
hnusem, ale snad je to tak jeötÏ lepöÌ.ì ÑZaËalo to?ì ot·zal se PÌsÚopöouk. ÑHned ñ
odvÏtil Robert ñ uû!ì A zÌrali na zatmÏnÌ slunce, kterÈ bylo Albinov˝m b¯ichem vidÏt
mnohem jasnÏji, neû p¯es nÏjakÈ zaËouzenÈ sklÌËko. Jenomûe nejen sluneËnÌ kotouË
byl zast¯en stÌnem MÏsÌce, takÈ stÌn MÏsÌce zast¯el jak˝si podlouhl˝, matn˝ nebesk˝
objekt ñ i skrze Albinovu tk·Ú byl sotva patrn˝, pouh˝m zrakem zatÌm neviditeln˝.
MÏsÌc potÈ vyklouzl zpÏt do vÌtÏznÈho jasu Slunce ñ jako by se bylo nic nestalo.
Robert a PÌsÚopöouk zaËali p¯emÌtat, co to m˘ûe na nebi b˝t za nezn·mou mlhavou
linii; nemohouce vÏc vy¯eöit, rozhodli se vkr·st se k HvÏzdopravci; jestliûe zb·dajÌ
jeho poËÌn·nÌ, mohou usuzovat na stav vÏcÌ. Pod stromem, jejû p¯edtÌm obÌhal, jal se
Robert hledat klÌË, kter˝m se ˙dajnÏ otvÌr· nest¯eûen· branka HvÏzdopravcovy
zahrady. PÌsÚopöouk se dot·zal, zda Robert˘v klÌË byl skuteËnÏ ztracen nÏkde tady.
Ale kdeûe, znÏla odpovÏÔ Robertova, klÌË se mu zcizil kdesi v jeriöskÈm chlÈvÏ jeho
osla; slyöel snad i jak cinknul. Tak proË jej hled· zde, za hradbami Jericha, ptal se
PÌsÚopöouk nesmÏle. Proto, op·Ëil Robert, ûe zde je mnohem lÈpe vidÏt. SkuteËnÏ,
pozdnÌ odpoledne bylo v jednom jasu. Albinovy öaty uschly i v teple zatmÏlÈho
slunce; byù s krv·cejÌcÌm srdcem, oba kump·ni mu dovolili se oblÈci.
Bez klÌËe musejÌ p¯elÈzt plot; hned byli hotovi s pl·nem ñ ukryjÌ se v zahradnÌm
domku s n·¯adÌm, z jehoû ˙zk˝ch temn˝ch oken mohou celÈ hodiny neruöenÏ
pozorovat, co HvÏzdopravec kutÌ. ÑTak to je HvÏzdopravcova zahrada?ì vylekal se
Albino, a uû jej postrËili k plotu, musel lÈzt. Jak se t¯Ìmal ökvÏr, vytryskla mu z prst˘
214
215
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
krev. Robert a PÌsÚopöouk pod nÌm komÌhali öpiËat˝mi k˘ly a brali mu tak chuù sletÏt.
Pak se sami p¯ehoupli p¯es plot a ve svÈm divotvornÈm skoku za sebou strhli i Albina.
Neboh˝ Albino se teÔ uû nemohl nadÌt jinÈ ochrany, neûli od sv˝ch tr˝znitel˘
a poko¯itel˘; p¯ist·l vedle nevelkÈ kaluûe, v jejÌû zvolna se ustalujÌcÌ hladinÏ se
rozpaËitÏ a nejistÏ pohupoval odraz jeho sinalÈ tv·¯e, stejnÏ jako p¯ed chvÌlÌ,
v okamûiku vytËenÈm v jeho ûivotÏ za poslednÌ, kdy se mu v oËÌch naklonÏn˝ch nad
jezernÌ hladinu odr·ûely pouze c·ry oblohy. Albino zahlÈdl v hedv·bnÈm paûitu hady;
kolkolem bylo z k¯ivolace polehl˝ch stÈbel tr·vy patrnÈ jejich sm˝k·nÌ.
Domek mÏl do vöech stran p˘l tuctu okÈnek a naöi t¯i slÌdilovÈ mohli snadno pozorovat HvÏzdopravce, jenû hloubal nedaleko domku. Nimral se s dalekohledy, p¯ech·zel tam a zp·tky, s ustaranou tv·¯Ì si cosi mumlal, s vykroucen˝m krkem zÌral na nebe, Ëapka mu bez ust·nÌ sjÌûdÏla na zem a s tich˝m öelestem se kut·lela pryË; to ji pak
popadl p˘ldruha loktu velk˝ Opouö a p¯edal ji se servilnÌm ˙öklebkem svÈmu mistru.
Opouöovo nedomrlÈ tÏlo pokr˝vala rozmarnÏ vyspravovan· hazuka; nad chlupatou p¯erostlou tv·¯Ì zelo plochÈ Ëelo, na nÏû si Opouö, n·sleduje mistra, poklep·val
tlust˝m prstem. Opouö se v˘bec vûdy a ve vöem snaûil HvÏzdopravce napodobovat,
jako by si ze svÈho p·na a jeho umÏnÌ st¯Ìlel. Ve skuteËnosti vöak nedÏlal nic jinÈho,
neû ûe bezdÏky demonstroval pomÌjivost a marnost pozemskÈho vÏdÏnÌ a kumötu.
P¯ece vöak byl kaûd˝ z·chvÏv tÈto bytosti provokacÌ, nebetyËn˝m skand·lem ñ to,
jak vyvracela oËnÌ bulvy k nebi, jak po aröÌch papÌru Ëm·rala klikyh·ky, jak si koulela
vy¯azen˝mi hvÏzdn˝mi a zemsk˝mi glÛby, jak hlavnÌ bezovÈ bouchaËky pozorovala
˙plnÏk, to vöe byla ˙chln· marnost a p¯idrzl· vyz˝vavost z·roveÚ. Ech, ty chab·
napodobenino ztepilÈho zjevu! Neöùasten, kdoû m· dle tebe usuzovat na origin·l!
HvÏzdopravec nynÌ zmizel v hustÈm a temnÈm vÏtvovÌ, vidÏt bylo jen Opouöe,
z jehoû kozelc˘ a tajtrlÌkov·nÌ museli Robert, PÌsÚopöouk a Albino vyËÌst ölechetn·,
asketick· gesta HvÏzdopravcova, v jehoû pomatenÈm knÌk·nÌ mÏli slyöet HvÏzdopravcovy moudrÈ ˙vahy! A kdyby alespoÚ Opouöe bylo slyöet! Ale kdepak, ticho,
i pt·ci mlËeli, vzduch venku i uvnit¯ znehybnÏl; za Opouöem se zvolna uzav¯ela
opona melancholickÈho vÏtvovÌ jednÈ z vrb.
Teprve teÔ mÏl Albino Ëas se porozhlÈdnout. Na stÏn·ch visely zar·movanÈ
ilustrace k dÌlu Mumiae Nissenienses, zachycujÌcÌ scÈnu, kdy vynikajÌcÌ pr·vnÌk
a b·snÌk Glantzfer v nissenskÈ lÈk·rnÏ U ËernÈho orla za p¯Ìtomnosti pana Suarda
Suerdena, lÈka¯e a astronoma, a pana Beckerlibna, starosty, pitval dvÏ pravÈ egyptskÈ
mumie. Na stolku, v bezprost¯ednÌm sousedstvÌ motyk, lopat a hr·bÌ leûela rozev¯ena
disertace Erasma Czepko Pekeln˝ Proteus a z jejÌch str·nek Ëiöel mraziv˝ chlad. S·m
Pekeln˝ Proteus se, p¯inejmenöÌm na danÈm listÏ, vzn·öel nad mo¯sk˝m z·livem;
vespod ˙stil v rybÌ ocas, shora v plameny t¯epetajÌcÌ coby kade¯e, z dlanÌ mu mÌsto
prst˘ visely a svÌjely se zmije s rozeklan˝mi jazyky.
V koutÏ st·la zahalen· ûensk· postava. “adra, jak Albino konstatoval, mÏla vlah·,
pevn· a pruûn·; p¯ece vöak tÏlo jako celek spoËÌvalo ustrnulÈ v sochu. Kdo je to,
ot·zal se Albino, Vergilius, odvÏtil Robert. Albino chtÏl odhrnout Vergili˘v z·voj,
PÌsÚopöouk mu zadrûel ruku. ÑNenÌ zahalen pro nic za nic,ì pravil Robert. ÑA kdyû
jej nÏkdo chce vidÏt?ì ÑTak uvidÌ,ì odtuöil Robert zlovÏstnÏ. PÌsÚopöouk˘v stisk
povolÌ, Albinova ruka klouûe vzh˘ru po VergiliovÏ tÏle; cÌtÌ, jak mu pod rukama
tvrdnou prsnÌ bradavky; hm·tne pod z·voj, pak zdÏöenÏ ucukne ñ hr·bnul do hust˝ch,
mÏkk˝ch vous˘.
PÌsÚopöouk vyhlÈdne jednÌm z okÈnek: HvÏzdopravec se opÏt zjevuje, tv·¯
v dlanÌch, za nÌm, rovnÏû s cifernÌkem v dlanÌch, se belh· Opouö. Museli vidÏt straölivÈ vÏci. Je to jasnÈ, pravÌ Robert, na nebe se vet¯ela kometa. ÑTakov· hvÏzda, co se
naparuje jak p·v, pohltÌ vöechno kolem ñ vysvÏtluje PÌsÚopöoukovi ñ a nezvÏstuje
zk·zu, je to totiû plamen naöich srdcÌ; protoûe sametovÈ koËky p¯ed jeriösk˝mi prahy
a tichÈ hodinovÈ strojky shrom·ûdÌ zkaûenÈ imaginace, strach, nen·vist, ˙chlnÈ touhy
a nebesa odr·ûejÌ tyto zkaûenÈ myölenky jako mor nÏkam na HaliË Ëi ÿÌm a tamnÌ
obyvatelÈ nemajÌ potuchy, ûe jsou nakaûeni pr·vÏ lah˘dkami naöich duöÌ.ì PÌsÚopöouk jako by se rozja¯oval. ÑJeötÏ trochu dozrajeme a zahnijeme ñ öeptal Albinovi ñ
a pak vyd·me dohromady t¯eba za jednoho a p˘l ËlovÏka ñ tedy j· za celÈho a ty skoro
za p˘l.ì Hned takÈ u¯Ìznul ˙ryvek p¯edehry jakÈsi komickÈ opery. P¯itom vypr·vÏl:
ÑZn·m dirigenta, kter˝ kaûdou skladbu oddiriguje za dvÏ hodiny sedmat¯icet minut;
to mÌsty p¯ÌjemnÈ hlem˝ûdÌ tempo, a to kouzelnÈ kamziËÌ hops·nÌ!ì Hledal po tabatÏrk·ch vÏtrov· semÌnka, marnÏ; nakonec byl nucen se odmlËet. Albino bezhlesnÏ
umdlÈval, ani Robertovi asi nebyla po chuti opera zatuchl· ve vzduchu, protoûe
zvolna, obez¯etnÏ stiskl kliku u dve¯Ì domku. Jeho snaha byla odmÏnÏna tich˝m
zask¯ÌpÏnÌm, dve¯e se nepatrnÏ pootev¯ely. Albino si p¯itom vöiml, ûe Opouö zaËal
svÈho hloubajÌcÌho p·na tahat za ruk·v, ûe ukazuje na domek a zbÏsilostÌ se zalyk·.
Oba imposto¯i i relativnÏ nevinn˝ Albino se zhrozili; prosl˝chalo se, ûe HvÏzdopravec se s vet¯elci nep·¯e, v laborato¯i z nich dÏl· destil·ty; Opouö p¯itom uû t·hl
svÈho mistra, jenû st·le jeötÏ zkoumal oblohu, smÏrem k domku! NavÌc se stmÌvalo ñ
svÏtlo se vytr·celo z vrcholk˘ strom˘. Robert prohl·sil rozhodn˝m hlasem, sotvaûe
rozechvÌvan˝m nejistotou duöe, ûe za 20 ¯Ìösk˝ch tolar˘ a propuötÏnÌ jich dvou
prodajÌ Albina. Albino se ani nestaËil rozlÌtostnit, ani nestaËil domyslet, ûe by z nÏj
ukr·daË svÏtla naöich tÏles nebesk˝ch mohl uva¯it nadmÌru mdl˝ a slab˝ lektvar, kdyû
HvÏzdpravec, jsa veden Opouöem, pokukuje po firmamentu a krouûe spletÌ svÈ
zahrady v komick˝ch kliËk·ch, znenad·nÌ zmizel v kompostovÈ j·mÏ. HleÔ, laskav˝
Ëten·¯i, kterak b˝v· poko¯ena zpupnost vÏdÏnÌ ñ kdo zÌr· do nebes, padne zhusta za
obÏù pozemsk˝ch jam. Ovöemûe Opouöova hlava se uû vyno¯ila na okraji j·my mezi
dvÏma ob¯Ìmi listy lopuchu, nemysli vöak, mil˝ Ëten·¯i, ûe naöi hrdinovÈ vyËk·vali,
aû se jeho tÏlo vyötrach· na cel˝ch p˘ldruha loktu a odhalÌ se zahradnÌmu soumraku:
uû vystrËili Albina na zÌdku!
Dokonce si naho¯e mohli i odpoËinout, HvÏzdopravec s Opouöem se jistÏ vzdali
pron·sledov·nÌ. Snad z nezvan˝ch host˘ lektvary ani neva¯Ì! Albino se vöak p¯ece
216
217
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
t¯·sl. A jako by i to bylo m·lo, tÏlo mÏl poseto odÏrkami, jeû strupovitÏ zastÌraly
pr˘svitnou tk·Ú. Vûdyù Albina odÌral kaûd˝ dotek, i odÏv jej d¯el a ökr·bal na tÏle; coû
teprve ostrÈ kameny, po nichû se nynÌ vzepjal, vyst·vajÌcÌ ko¯eny, o nÏû zakop·val,
obl·zËit·, drobtov· p˘da, po nÌû se kut·lel!
Po z·pÏstÌ se mu ¯inula vodnat· krev. ZlovÏstn· ËerveÚ komety se uû vydÏlila
z popelavÈ öedi soumraku. Dole v tr·vÏ ch¯estili hadi.
ÑM·ö Glantzferovu chorobu, brouËÌnku,ì pravil PÌsÚopöouk, jenû zah·lËivÏ pokyvoval nohama smÏrem k pÌsËitÈmu ˙boËÌ kopce. Povzdechl, vzhlÈdl ku kometÏ;
uvnit¯ mu bublaly tr·vicÌ öù·vy, pr˝ proto, ûe vypil mnoho vody. Glantzferova choroba
je totÈû, co strach, p¯esnÏji zvl·ötnÌ forma strachu. V Jerichu se doposud tÈmϯ nevyskytla; snad proto se o nÌ ve mÏstÏ tak Ëasto hovo¯ilo. Glantzfer, nissensk˝ pr·vnÌk
a b·snÌk si Ëasto stÏûov·val, ûe jej nÏkdo chce zabÌt; protoûe to byl uzav¯en˝ a tich˝
ËlovÏk, kter˝ nikomu neökodil, jehoû ûivotnÌ pomÏry vöak nikdo neznal, kolegovÈ
a p¯·telÈ zpoË·tku brali jeho ¯eËi v·ûnÏ, byù trochu s ˙divem; p¯Ìpad se donesl i jeriöskÈmu lankrabÏti; ten, aËkoliv ölo o obyvatele sousednÌ provincie, zakr·tko ve svÈ
proslulÈ velkoduönosti p¯islÌbil, ûe Glantzferovu vÏc rozv·ûÌ. Glantzfer si pak jeötÏ
ËastÏji a ˙pÏnlivÏji na¯Ìkal na nadch·zejÌcÌ zabitÌ, nikdo mu vöak uû nevϯil ñ
spoluobËanÈ vÏdÏli, ûe jej k n·¯ku vede chorobnÈ blouznÏnÌ. Podivn˝ neduh vöak
pojmenovali Glantzferovou chorobou potÈ, co nalezli mrtvolu pr·vnÌka a b·snÌka
kdesi ve strûi. »Ìm tedy byla PÌsÚopöoukova diagnÛza ñ bodrou pohr˘ûkou? VlÌdnÏ
vy¯Ëenou zlou vÏötbou? Albino o tom p¯emÌtal naho¯e, na vrcholu zÌdky, v temnosvitu
komety, ne vöak dlouho; k˘ûe jej p·lila. ÑI Vergilius m· jemnou a sametovou k˘ûi,ì
¯ekl PÌsÚopöouk a seskoËil s plotu. ÑVergilia musÌ ËlovÏk milovat,ì ¯ekl Robert a seskoËil s plotu.
Ze str·nÏ sem dolÈhal öelest tr·vy, praskot haluzÌ, uvnit¯ v zahradÏ syËeli hadi.
Albino zav¯el oËi; p¯edstavoval si, ûe z houötÌ vystupuje Vergilius, pl·öù mu svÌtÌ do
rozpl˝vavÈho veËera, vezme Albina za ruku (m· dlouhÈ, chladnÈ prsty) a v poloöeru,
kterÈ p¯ed nimi zpr˘zraËÚuje jako Albino p¯ed cizÌma oËima, odch·zejÌ.
Pak slezl, bok se mu sed¯el o kamenÌ. PÌsÚopöouk jej oËek·val s baziliöËÌm
öklebem, popl·cal jej po öÌji. ÑMyöiËko myö, pojÔ ke mnÏ blÌû, d·m ti voÚavou m·tu,ì
pravil. ÑAle kdeûe,ì odpovÌd· Albino. Z¯ejmÏ se bojÌ, ûe bude muset uchopit kop¯ivy.
Ve svÏtle komety se uû d· ËÌst. Zd· se, ûe Robert odeöel. Nebo je i tohle lÈËka? Kr·ËejÌ
smÏrem k Jerichu, uû je vidÏt silnÈ hradby, jak se vinou v d˘stojnÈm oblouku. Od
Jezera sem dolÈh· öplouch·nÌ, vodnÌ hladina se no¯Ì do tmy. TroubenÌ ñ za p·r minut
se zavÌrajÌ br·ny. Albino by r·d bÏûel, PÌsÚopöouk jej ani teÔ jeötÏ nepustÌ. HvÏzdopravec si sestavil vlastnÌ horoskop, vypr·vÌ, podle nÏjû zÌtra nadejde chvÌle jeho smrti.
Ten velkolep˝ z·nik musejÌ p¯ece oba vidÏt! Ten triumf vÏdy nad smrtÌ! Albino se
pokouöÌ vymanit, PÌsÚopöouk mu vtiskne do ruky svazek masit˝ch rostlin, nenÌ
pochyb, je to m·ta, intenzivnÏ vonÌ. Jenûe naË je Albinovi m·ta? PÌsÚopöouk mu
spÏönÏ öuök· öpinavÈ historky; Albino nerozumÌ, tuöÌ jen v poötÏvaËn˝ch, zkaûen˝ch
a obhroubl˝ch slovech nadch·zejÌcÌ r·ny osudu; bojÌ se, ûe musÌ zem¯Ìt s ˙sty pln˝mi
bahna. PÌsÚopöouk jej pouötÌ ñ teÔ uû si m˘ûe jÌt. LetÌ k SilvenburskÈ br·nÏ, m¯Ìû se
pomalu spouötÌ, t¯eba pod nÌ jeötÏ proklouzne. B˝t svÏtlo, bylo by vidÏt tlukot jeho
srdce, v cÈv·ch by mu bylo moûnÈ sledovat pulsujÌcÌ tekutinu. Albino se zad˝chal, na
okamûik se musÌ zastavit; p¯ejede po zvlhl˝ch rostlin·ch, jeû mu visÌ z ruky; aû tehdy
si vöimne, ûe na svazku m·ty lpÌ trsy slim·k˘.
L¡SZL” M¡RTON (1959) napsal povÌdku PaswietÌ ve sv˝ch dvaceti letech; znamenala pro nÏj prvnÌ
krok na uû tehdy zcela vÏdomÈ a napl·novanÈ liter·rnÌ cestÏ labyrintem svÏta (k nÌû, jak pozdÏji vyölo
najevo, pat¯ila v r·mci jednoho z M·rtonov˝ch rom·n˘ i cesta ner·jem srdce ñ nejde o pustou n·hodu,
v Ëele pomyslnÈho seznamu autorovy Ëetby vedle autor˘ nÏmeckÈho a maÔarskÈho baroka Komensk˝
skuteËnÏ figuruje). Rozhodl se tehdy, ûe bÏhem n·sledujÌcÌch let napÌöe sedm rom·n˘ o tom, kde vöude
m˘ûe ËlovÏk zabloudit. Dosud splnil vÏtöÌ polovinu svÈho p¯edsevzetÌ ñ hrdinovÈ, respektive Ëten·¯i jeho
povÌdek a rom·n˘ uû postupnÏ bloudili v ˙trob·ch, v mozku, v podvÏdomÌ, v lidskÈm srdci, v pamÏti
a v dÏjin·ch.
Ve¯ejnÏ se M·rton k literatu¯e p¯ihl·sil jako pÏtadvacetilet˝ v˝borem povÌdek Nagy-budapesti RÈm¸ldˆzÈs (BÏsom·nie ve VelkÈ Budapeöti, 1984). Jeho vstup byl velmi razantnÌ: p¯edloûil vyzr·lou
a objevnou poetiku a vyvolal tÈmϯ jednolitÏ pozitivnÌ ohlas kritiky. Recenzenti uû tehdy vyzdvihovali
prvopl·novÈ hodnoty M·rtonovy tvorby: liter·rnÏhistorickou, dÏjepisnou a filosofickou erudici, bravurnÌ
zach·zenÌ s vypravÏËsk˝mi postupy a s jazykem. Po debutu n·sledovaly kromÏ pr˘bÏûnÈ liter·rnÏkritickÈ,
publicistickÈ a v neposlednÌ ¯adÏ p¯ekladatelskÈ pr·ce (viz Souvislosti 2/36/1998) publikace v jin˝ch
û·nrech, nemÈnÏ zvl·dnut˝ch: dramata LepkÈk a kalapon (Mot˝li na klobouku, 1987) a Carmen (1991),
pronikav˝ a dosud nedocenÏn˝ esej o problÈmech identity maÔarsk˝ch éid˘ Kiv·lasztottak Ès elvegy¸lık
(VyvolenÌ a spl˝vajÌcÌ, 1989). M·rton se tÌmto systematick˝m rozöi¯ov·nÌm û·nrovÈho z·bÏru upevnil
v pozici erudovanÈho, vÏdomÈho tv˘rce. Takto vystoupil i ve sv˝ch t¯ech, rok po roku n·sledujÌcÌch
rom·nech Tudatalatti meg·llÛ (Stanice v podvÏdomÌ, 1990), MenedÈk (Azyl, 1991) a ¡tkelÈs az ¸vegen
(Pr˘nik sklem, 1992). Vöechny t¯i zmÌnÏnÈ tituly jsou rom·ny filosofick˝mi, ne ovöem v osvÌcenskÈm
smyslu slova; nejde v nich o ilustraci jednoho zp˘sobu vidÏnÌ svÏta ñ jejich obsahem je skuteËnÏ bloudÏnÌ,
hlavnÌm hybatelem ot·zka vztahu k r˘zn˝m filosofick˝m systÈm˘m, k minulosti, k tradicÌm, m˝t˘m.
V˝chodiskem M·rtonova ÑpasvÏtaì je evropsk· kulturnÌ tradice, a p¯edevöÌm svÏt nÏmeckÈho baroka. Tato
tradice, jejÌû samotnou existenci M·rtonovy rom·ny nezpochybÚujÌ, se jevÌ jako nerekonstruovateln·.
Joyceovsk˝m zp˘sobem je nahlÌûena z okamûiku rozpadu, v pouh˝ch zlomcÌch, v pok¯iven˝ch v˝znamech.
Neoûivitelnost skuteËnÈ tradice otevÌr· prostor imaginaci, bezmeznÈ, mÌsty bizarnÌ hravosti ñ ta se promÌt·
i do kompozice rom·n˘, jejichû dÏj ztr·cÌ kauzalitu, postr·d· poË·tek a konec a umoûÚuje tak vypravÏËi
voln˝ pohyb mezi r˘zn˝mi prvky reality, m˝ty, symboly, liter·rnÌmi citacemi. Z kompoziËnÌho hlediska
nejpropracovanÏjöÌ (a Ëten·¯sky nejobtÌûnÏjöÌ) je M·rton˘v rom·n Pr˘nik sklem. Ten je takÈ oznaËov·n za
meznÌk v nejnovÏjöÌ maÔarskÈ literatu¯e a jeho v˝znamu byl dokonce vÏnov·n cel˝ svazek studiÌ ‹vegezÈs
(SklenÌ, 1994). RovnÏû jazyk M·rtonov˝ch dÏl p¯eskakuje mezi r˘zn˝mi û·nry, stylistick˝mi rovinami,
kombinuje je, paroduje kanonizovanÈ formy a patetizuje formy nÌzkÈ, vytv·¯Ì ËetnÈ slovnÌ h¯ÌËky, p¯iËemû
postoj vypravÏËe neust·le balancuje mezi jakousi p¯ebujelou empatiÌ a nez¯Ìdka krutou ironiÌ. P¯i
charakteristice postav M·rton tÏmito prost¯edky postihuje jejich deformovanost ñ Ëasto takto zachycuje
jednu zv˝raznÏnou tÏlesnou vlastnost danÈ postavy, kter· tÌm nab˝v· alegorick˝ch rys˘. Alegorie se tu
ovöem nest·v· spojnicÌ s vyööÌ realitou ñ k tomu vöevÏdoucÌ, ale i sebeironick˝ vypravÏË deklarovanÏ
218
219
Ze sbÌrky povÌdek BÏsom·nie ve VelkÈ Budapeöti (˙ryvek je prvnÌ Ë·stÌ Ëty¯dÌlnÈ povÌdky) p¯eloûila Lucie
Szymanowsk·.
MAĎARSKO
LÁSZLÓ MÁRTON
postr·d· jak odrazov˝ m˘stek poznatelnÈ tradice, tak intuici, jiû z·mÏrnÏ potlaËuje ñ n˝brû z˘st·v· v rovinÏ
autorskÈ fikce, kter· je proto Ñnejre·lnÏjöÌì rovinou M·rtonova svÏta.
PodobnÈ pojetÌ dokl·d· i poslednÌ, kritikou i autorem sam˝m nejv˝öe hodnocen˝ kvasihistorick˝
rom·n Jacob Wunschwitz igaz tˆrtÈnete (Pravdiv˝ p¯ÌbÏh Jacoba Wunschwitze, 1997, n·sledoval po
dramatu A nagyratˆrı ñ Ctiû·dostivec, 1994). Jeho kompozice zd·nlivÏ rehabilituje p¯ÌbÏh, jehoû poË·tek
i konec je jasnÏ datov·n, a jako by rehabilitovala i fakta ñ autor poukazuje na konkrÈtnÌ archivnÌ materi·ly,
z nichû Ëerpal. P¯ÌbÏh vöak vyznaËen˝mi daty nezaËÌn· ani nekonËÌ, a navÌc se z ÑhlavnÌì dÏjovÈ linie
odvÌjejÌ a osamostatÚujÌ dalöÌ, aniû by kter·koli z nich dospÏla k zavröenÌ. Prost¯ednictvÌm drobn˝ch
a obtÌûnÏ zaregistrovateln˝ch p¯esun˘ mezi ˙daji skuteËn˝mi a smyölen˝mi je i v tomto M·rtonovÏ dÌle
umocnÏna Ñre·lnost fikceì.
Zaznamen·v·-li M·rton p¯ÌbÏhy, byù nerekonstruovatelnÈ, lze oËek·vat jakÈsi pouËenÌ z nich plynoucÌ.
A lze se jej takÈ doËkat, jakkoli je neklasickÈ. Nevypl˝v· z p¯ÌbÏh˘ sam˝ch, ale ze zp˘sobu, jak˝m jsou
vypr·vÏny, z fiaska vypr·vÏnÌ. Jejich tajemstvÌ nem· b˝t odhaleno ñ souvislosti musejÌ (a tato nutnost nenÌ
ani tak autorov˝m z·mÏrem, jako spÌöe jeho stoick˝m konstatov·nÌm) z˘stat utajeny. Je proto ot·zkou, m·li b˝t Ëten·¯ M·rtonov˝ch dÏl vybaven vÏdomostmi v m̯e srovnatelnÈ s autorem, anebo zda neidentifikovatelnost odkaz˘ jen umocÚuje agnostickÈ vyznÏnÌ text˘. V p¯ÌpadÏ p¯ekladu, a tedy i p¯esunu do
jinÈho jazykovÈho a kulturnÌho kontextu, je pak tato ot·zka namÌstÏ dvojn·sob.
lsz
PrvnÌm kr·lem ve Skytii byl Magog, syn Jafet˘v, a onen kmen byl podle tohoto kr·le Magoga nazv·n
MogerovÈ (MaÔa¯i). Z pokolenÌ tohoto vzeöel takÈ nejslavnÏjöÌ a nejmocnÏjöÌ kr·l Attila, jenû v 451.
roce od vtÏlenÌ P·nÏ odeöel ze zemÏ skytskÈ se siln˝m vojskem a p¯it·hl do zemÏ panonskÈ, vyhnal
ÿÌmany a zmocnil se tu vl·dy.
DÏje Uhr˘ mistra P., ¯eËenÈho Anonymus, in: Legendy a kroniky koruny uherskÈ.
Praha 1988, s. 189ñ190
Tomuto novÈmu a do tÈ doby v »ech·ch neb˝valÈmu smutku divili se sousednÌ n·rodovÈ a p¯edpovÌdali do budoucnosti lehkomysln˝m »ech˘m horöÌ vÏci. Z toho se tÏöili uherötÌ s˝ËkovÈ, v tom si
lebedili polötÌ hadrnÌci s neob¯ezan˝mi pysky, protoûe si uûÌvali pokoje, pokud naöe knÌûata sebe
sama znepokojovala.
Kosmova kronika Ëesk·. Praha 1949, s. 163
220
MAĎARSKO
ANNA GÁCSOVÁ
A N N A G Á C S OVÁ / S TA R É Ž E L E ZO
( K A N TO L O G I I S O U Č A S N É M A Ď A R S K É P O E Z I E )
M·m ˙kol, jehoû splnÏnÌ je tak¯ka nemoûnÈ: sepsat nedlouh˝ ˙vod k v˝boru obsahujÌcÌmu po nÏkolika b·snÌch osmi velmi odliön˝ch mlad˝ch ñ Ëi mÈnÏ mlad˝ch ñ maÔarsk˝ch autor˘. MÏla bych o nich ¯Ìci nÏco spoleËnÈho, a to tak, abych nikomu
z nich nezp˘sobila ˙jmu. I kdybych se vöak z¯ekla moûnosti navodit jednotu tvorby
vöech p¯edkl·dan˝ch b·snÌk˘ a vy¯Ìdila vöe tÌm, ûe Ëten·¯ bere do rukou b·snÏ
mlad˝ch maÔarsk˝ch autor˘, nechù je p¯ijme s laskavostÌ atd., a pak se soust¯edila na
jednotlivÈ osobnosti, nebyla by m· situace o mnoho snazöÌ ñ zatÌmco zde totiû lze ËÌst
veröe autora, jenû pisatele p¯edmluvy oböùastÚuje v˝raznÏ jednotn˝m, celistv˝m
dÌlem, jako nap¯Ìklad Andr·s Ferenc Kov·cs, kter˝ od poË·tku svÈ tvorby vröÌ d˘myslnÈ variace tÈûe hry na schov·vanou, jinÌ, jako nap¯Ìklad Istv·n KemÈny, experimentujÌ v r˘zn˝ch sbÌrk·ch s r˘zn˝mi smÏry, r˘zn˝mi zp˘soby vyj·d¯enÌ. ⁄kol je
zkr·tka nemoûn˝. NenÌ vöak vylouËeno, ûe pr·vÏ tato nemoûnost mi chv·t· ku
pomoci; b·snÏ vÏtöiny autor˘ v tomto v˝boru totiû jako by naznaËovaly, ûe je nemoûnÈ ps·t poezii.
Nechù se nikdo p¯edËasnÏ neraduje ñ nechyst· se tu skand·lnÌ ˙vod, jehoû autor by
svou kritickou frustraci sublimoval v hanu nebo by svÈ milÈ b·snÌky vy¯Ìdil nad¯azen˝m eufemismem Ñplodn˝ nezdarì. Chci jen pouk·zat na to, ûe tyto texty se prezentujÌ jako postpoetickÈ ñ ÑmladÈì jsou spÌöe dÌky tÈto skuteËnosti neûli dÌky vÏku autor˘, vpravdÏ r˘znorodÈmu ñ, dÏlajÌ, jako by pr·vÏ dosud bylo cosi, co naz˝v·me
poeziÌ, co nez·visle na dob·ch, prostorech a stylech p˘sobilo jednotnÏ, co i ve sv˝ch
pochybnostech a cest·ch peklem bylo sebepotvrzujÌcÌ a vzneöenÈ, co pro tv˘rce bylo
vÏcÌ osobnÌ a jim vlastnÌ, plnou tajemn˝ch v˝znam˘, a co je pr·vÏ od nynÏjöka
nedosaûitelnÈ, nen·vratnÈ, co nad·le nelze provozovat ani prost¯ednictvÌm radik·lnÌ
jazykovÈ kritiky, ani ne˙prosnou vivisekcÌ, ani piln˝m ËtenÌm, ani barbarskou
bezprost¯ednostÌ. Jako by formy, obraty, kliöÈ zapr·öen˝ch sbÌrek v knihovniËk·ch
nebyly pouûitelnÈ, ba ani d˘vÏrnÏ zn·mÈ, pouze imitovatelnÈ, jako by aukto¯i Ëi narativnÌ role uû nebyli pouûitelnÌ coby vzor, jako by bylo moûnÈ pouze je prost¯ednictvÌm citacÌ vyvol·vat jak duchy.
Pak uû je jen vÏcÌ jednotliv˝ch b·snÌk˘ a b·snÌ, zda v nich pohled na starÈ ûelezo
poezie budÌ nostalgickÈ, melancholickÈ ladÏnÌ nebo je vyz˝v· ke h¯e nabitÈ opakov·nÌm a napodobov·nÌm r˘zn˝ch kliöÈ a rolÌ, stavÏnÌm a bo¯enÌm kulis.
P¯ekladatelÈ souËasnÈ maÔarskÈ poezii Ëasto vyt˝kajÌ, ûe ve srovn·nÌ se z·padoevropskou b·snickou tvorbou poslednÌch desetiletÌ trv· s ostentativnÌ urputnostÌ na
221
MAĎARSKO
ANNA GÁCSOVÁ
MAĎARSKO
ANNA GÁCSOVÁ
zachov·nÌ zvukomalby, v·zanÈ formy, pravidelnÈho schÈmatu rytmu a r˝mu. B·snÌci
n·sledujÌcÌho v˝boru nep¯ech·zejÌ ani tuto ÑkonzervativnÌì tradici maÔarskÈ lyriky
mlËky; svou podez¯Ìvavost orientujÌ dvojÌm smÏrem: k ironickÈmu p¯eexponov·nÌ
libozvuËnosti a k nesmÌrnÏ zjednoduöenÈ, strohÈ dikci dÏtskÈ poezie. Vz·jemnÏ se
tak zde dohaduje narcistnÌ profesionalismus a kvasidiletantismus.
Pokud nynÌ p¯ejdu k jednotliv˝m b·snÌk˘m, ihned samoz¯ejmÏ vykoukne Ëertovo
kop˝tko a vyjde najevo, ûe p¯edchozÌ diagnÛzu nelze vztahovat na vöechny stejn˝m
zp˘sobem. Z postpoetickÈho pojetÌ se snad nejvÌce vymaÚujÌ b·snÏ Krisztiny TÛthovÈ
a Istv·na Vˆrˆse, kterÈ lze povaûovat spÌöe za pokraËov·nÌ tradice modernÌ lyriky.
Kr·tkÈ b·snÏ Krisztiny TÛthovÈ majÌ vÏtöinou pÌsÚov˝ r·z, zd·nlivÏ jsou tÈmϯ
drze jednoduchÈ. Jejich jazyk je uhnÏten z dvojÌ hmoty ñ z nesmÌrnÏ plastick˝ch
obraz˘, vizÌ a ze ötÏbetavÈho, vyz˝vavÈho hlasu, kter˝ oslovuje milence Ëi Ëten·¯e.
ElegantnÌ lehkost b·snÌ Krisztiny TÛthovÈ (neb·t se, ûe to bude p˘sobit nad¯azenÏ Ëi
ûe to vyvol· zcela nepat¯iËnÈ feministickÈ konotace, oznaËila bych ji snad i za lehkost
ûenskou) pramenÌ mimo jinÈ z toho, ûe jakkoli je v tÈto lyrice neust·le p¯Ìtomna
reflexe vzniku b·snÏ, v˝stavby textu, nikdy nevystupuje tak, aby text naruöovala Ëi
rozbÌjela, ale st·v· se patrnou aû po nÏkolikerÈm pozornÈm ËtenÌ.
V b·snÌch Istv·na Vˆrˆse promlouv· cudn˝, hloubav˝ intelektu·l, kter˝ se
s oblibou stylizuje do role rezignovanÈho sebeironickÈho starce. P¯itom fantazie tohoto starce je Ëasto svÏtem skuteËnÏ dÏtsk˝m: p¯irovn·nÌ obda¯en· vlastnÌm ûivotem,
obrazy tvo¯ÌcÌ vlastnÌ miniaturnÌ svÏt zav·dÏjÌ Ëten·¯e do jakÈsi ¯Ìöe div˘ Ëi za zrcadlem. V tÏchto poh·dkov˝ch, snov˝ch krajÌch se zn·mÈ, vöednÌ vÏci ¯adÌ do bizarnÌch
souvislostÌ a jsou konfrontov·ny s nezamlËiteln˝mi, souËasnÏ vöak nezodpovÏditeln˝mi ot·zkami.
DepresivnÏ ladÏnÈ b·snÏ ¡rp·da Kuna n·s p¯enesou k problematice, o nÌû byla
¯eË v˝öe: prvnÌ autorova sbÌrka (Ilion) oûivuje HomÈrovy hrdiny a zd· se, ûe evokace
minulosti, pr˘chodnost Ëasem je i nad·le ˙st¯ednÌ ot·zkou jeho text˘. Nostalgick˝
vztah k d·vnÈ ¯eckÈ liter·rnÌ tradici by nemÏl b˝t ch·p·n jako touha po heroismu,
spÌöe jako stesk po takovÈ b·snickÈ epoöe Ëi jako p¯edstava takovÈho stavu, kdy by
z·zraËn·, stvo¯itelsk· schopnost slov byla samoz¯ejmou. V b·snÌch ¡rp·da Kuna jsou
s tÌmto neoûiviteln˝m arkadijsk˝m stavem konfrontov·na Ñpr·zdn· slovaì souËasnosti, dÏs bezv˝znamovosti, jeû n·m hrozÌ nejen ztr·tou minulosti, ale i naöÌ vlastnÌ
neschopnostÌ komunikace, tedy absencÌ budoucnosti.
Szil·rd BorbÈly vyvolal p¯ed nÏkolika lety zanÌcenou polemiku kritik˘ b·snickou
skladbou Hossz˙ nap el (dr·mai jambusok) ñ Dlouh˝ den pryË (blankversy) ñ, kterou
vydal jako samostatn˝ svazek. V b·sni dosahujÌcÌ kniûnÌch rozmÏr˘, jeû sest·v·
z monotÛnnÏ opakovan˝ch a variovan˝ch ˙trûk˘ slov a slov o neurËitÈm kontextu,
a takÈ v pozdÏjöÌch b·snÌch, vÏtöinou uû kr·tk˝ch, nez¯Ìdka pouze nÏkolikaveröov˝ch,
si Szil·rd BorbÈly pohr·v· s destrukcÌ, s rozkladem gramatiky, pÌsma, b·snÏ. Nejedn·
se o jakousi ÑoËistu jazykaì, kter· by budila nadÏje novÈho zaË·tku, spÌöe o chladno-
krevnÈ zjiöùov·nÌ, jakÈ jsou minim·lnÌ podmÌnky, za nichû se znaky uspo¯·d·vajÌ
v text, v b·seÚ, a nakolik stabilnÌ je vazba jazykov˝ch prvk˘ k jim p¯isouzenÈmu
obsahu.
Istv·n KemÈny je uû nynÌ autorem velmi rozs·hlÈho a rozvÏtvenÈho dÌla o mnoha
û·nrech (a o velkÈm vlivu na mladöÌ liter·rnÌ generaci). NenÌ asi p¯Ìliön˝m zjednoduöenÌm popsat je za pomoci slova vyp˘jËenÈho pr·vÏ od nÏj ñ ûe totiû je vypovÏzenÌm
v·lky ÑV·ûnovlastiì. NenÌ samoz¯ejmÏ snadnÈ ¯Ìci, co to ÑV·ûnovlastì v˘bec je a kde
leûÌ, uû proto, ûe cel˝ KemÈny˘v ˙zus je postaven na vyhranÏnÈ adefiniËnosti
a areferenËnosti. ZnemoûnÏn· v·ûnost tedy pr·vÏ proto m˘ûe znamenat mimo jinÈ
v·ûnost v pouûÌv·nÌ jazyka, m˘ûe poukazovat na iluzornost kanonizovan˝ch v˝znam˘ a hlubok˝ch pravd. V KemÈnyov˝ch b·snÌch je ˙silÌ o pozn·nÌ a rozpozn·nÌ, jeû
by smϯovalo k jednoznaËnosti, k identifikaci a k definitivnosti, vyst¯Ìd·no rar·ökovskou hravostÌ a ÑrecyklacÌì prvk˘ okolnÌho svÏta Ëi kulturnÌ tradice. Na druhÈ
stranÏ m˘ûe samoz¯ejmÏ ÑV·ûnovlastì zcela jednoduöe znamenat takÈ nevyhnutelnou
dospÏlost, jejÌ intelektu·lnÌ Ëi liter·rnÌ vzduönÈ z·mky. Stavba a zavrhov·nÌ pomysln˝ch ˙toËiöù je jednÌm z urËujÌcÌch gest KemÈnyov˝ch nejnovÏjöÌch b·snÌ.
B·snÏ J·nose TÈreyho evokujÌ secesnÌ kulisy sebemytizace ñ nebo je spÌöe pouûÌvajÌ jako odrazov˝ m˘stek. Persona Ëi spÌöe persony, jeû v jeho b·snÌch promlouvajÌ,
se r˝sujÌ ve vz·jemnÏ Ëasto nesluËiteln˝ch vlastnostech, postojÌch, jazykov˝ch obratech (agresivita a zranitelnost, pocit d˘leûitosti a dÏtinsk· k¯ehkost, kr·l srdcÌ a nezkuöen˝ jinoch, uhlazen· konverzace a kokt·nÌ atd.), a zatÌmco tyto opakujÌcÌ se
atitudy uv·dÏjÌ texty v r·mci jednotliv˝ch b·snick˝ch a prozaick˝ch sbÌrek, ba i mezi
nimi, do samoz¯ejmÈho souladu, v podstatÏ je ani uvnit¯ jedinÈho veröe nestmelujÌ
v nÏjakÈ stabilnÌ j·. Jak poznamenalo uû nÏkolik kritik˘ TÈreyho dÌla, jeho b·snÏ lze
povaûovat za zlomky pikaresknÌ epiky, za dobrodruûstvÌ naöeho hrdiny v jakÈmsi
virtu·lnÌm prostoru, naz˝vanÈm tu Varöavou, tu rodn˝m DebrecÌnem. SvÈr·zn˝
souhrn imitativnÌ povahy b·snickÈ ¯eËi a st·le ËastÏjöÌch autobiografick˝ch prvk˘
v autorov˝ch sbÌrk·ch naznaËuje, ûe tuto origin·lnÌ lyriku m˘ûeme interpretovat takÈ
jako radik·lnÌ p¯ehodnocenÌ autobiografismu.
Ferenc Szijj je jednÌm z nejmÈnÏ publikujÌcÌch spisovatel˘. Jeho b·snÏ a prÛzy
jsou enigmatick˝mi a mimo¯·dnÏ intenzivnÌmi texty. Jejich hrdinovÈ, mluvËÌ, kte¯Ì
se zjevujÌ na pouh˝ okamûik, se pokouöejÌ prozkoumat a naskicovat prostor prost˝
orientaËnÌch bod˘, snaûÌ se uchopit st·le se rozpl˝vajÌcÌ obrysy sebe sam˝ch i svÈho
okolÌ. M˘ûeme-li si dovolit ban·lnÌ zobecnÏnÌ, ûe k mnoha hlas˘m tradice modernÌ
lyriky neodluËnÏ pat¯Ì zv˝raznÏnÌ, nasvÏtlenÌ lyrickÈho j·, pak m˘ûeme pokraËovat
tÌm, ûe v textech Ference Szijje ñ aù uû jde o ˙trûky monolog˘ sociologicky jasnÏ
opsan˝ch postav na okraji spoleËnosti, Ëi o promluvy neurËitÏjöÌch mluvËÌch ñ smϯujÌ tato j· neust·le ke splynutÌ s pozadÌm. Nejde o tragickÈ ztr·ty Ëi heroickÈ pokusy
o sebez·chranu ñ je-li zde touha, pak spÌöe po vymizenÌ -, n˝brû Ëteme vÏcnÈ, mÌsty
trochu ironickÈ z·znamy o st¯Ìd·nÌ rozm˝vajÌcÌ öedi se svÏtlem, jeû ost¯e odliöuje
222
223
MAĎARSKO
ANNA GÁCSOVÁ
Ëernou a bÌlou. DÌlo Ference Szijje vynik· v souËasnÈ maÔarskÈ literatu¯e znovu
a znovu opakovan˝m nezaujat˝m zaznamen·v·nÌm nezmÏrnosti, neurËenosti.
Z b·snick˝ch sbÌrek a nesËetn˝ch Ëasopiseck˝ch publikacÌ Andr·se Ference
Kov·cse vystupuje jedna z nejorigin·lnÏjöÌch, nejv˝raznÏjöÌch b·snick˝ch osobnostÌ
dneönÌ maÔarskÈ lyriky. Pro jeho b·snÏ je typick· mimo¯·dn· bohatost forem,
nÏkolikajazyËnÈ citace, jimi spuötÏn· ohromn· lavina liter·rnÌch, filosofick˝ch
odkaz˘, coû p˘sobÌ jako parodie poety doctus, Ëi jeötÏ spÌöe jako dÌlo poety
omnisciens. V monstrÛznÌ h¯e tohoto vöevÏdoucÌho b·snÌka, jeû opl˝v· erotikou,
meditativnostÌ i publicistiËnostÌ, je ÑskuteËn˝ì lyrick˝ podmÏt nepostiûiteln˝, nelokalizovateln˝, mnoûÌ se v arm·du tv˘rc˘, autorsk˝ch typ˘. Vedle bloku b·snÌ podepsan˝ch jmÈnem Andr·s Ferenc Kov·cs, kter˝ ovöem obsahuje takÈ ¯adu autostylizacÌ, se autorovo dÌlo vÏtvÌ i ve ÑskuteËn·ì ûivotnÌ dÌla nÏkolika alter ego obda¯en˝ch
vlastnÌmi jmÈny, ûivotopisy, zasazen· do r˘zn˝ch Ëas˘ a prostor˘ od antiky po
souËasnost. Ve st·le bohatöÌ sÌti text˘ se skrytÈ Ëi pozn·mkami opat¯enÈ cit·ty splÈtajÌ
s apokryfy, ÑdodateËnÏ zaËlenÏn˝miì do liter·rnÌ tradice. Je zde souËasnÏ ps·na
literatura vÌce dob a vÌce n·rod˘ a texty, jeû se v prostoru a Ëase takto rozpÌnajÌ do
st·le vÌce smÏr˘, naruöujÌ line·rnÌ strohost dÏjin literatury, nutnost, aby po
n·sledovalo vûdy aû po p¯ed.
p¯eloûila Lucie Szymanowsk·
ANNA G ¡C S OV¡ (1970) vystudovala maÔarötinu a estetiku na budapeöùskÈ filozofickÈ fakultÏ.
Liter·rnÌ kritiËka, redaktorka edice Kruhu JÛzsefa Attily (sdruûenÌ spisovatel˘ a b·snÌk˘ do 35 let).
Po pÏti mÏsÌcÌch poslal pro nÏj cÌsa¯ Jind¯ich, ze svatÈ k¯estnÌ vody ho pozdvihl a podle sebe ho
pojmenoval Jind¯ichem. Kdyû ho poslal zpÏt k otci, odpustil svÈmu kmot¯enci Svatoplukovi cel˝
dluh, totiû t¯i tisÌce h¯iven, a uloûil mu, aby byl p¯ipraven vydati se s nÌm na v˝pravu proti surov˝m
Uhr˘m. Neboù na prosbu nÏkter˝ch NÏmc˘ se rozhodl t·hnouti tam, aby pomstil zavraûdÏnÌ
poutnÌk˘ jerusalemsk˝ch, jeû onen n·rod v svÈ krutosti jednak meËem zahubil, jednak do otroctvÌ
uvedl.
Kosmova kronika Ëesk·. Praha 1949, s. 166
224
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
KRISZTIN A TÓTHOVÁ
BERYX DECADACTILUS
B˝t to tak vöechno obyËejn˝ bl·bol,
tak cizÌ jako ö·chor ve slovnÌku,
vzd·len˝ jako ZemÏ ohÚov·,
b˝t to jen jako a ne na jazyku,
b˝t mezi n·mi zemÏ skryt· za slova,
ve sladk˝ch vod·ch by tam spoËÌval
desetiprst˝ vodnÌ ûivoËich,
jen n·hodou bych nalistovala
tu ¯eË slov beze smyslu, panensk˝ch,
pl·cali bychom p·tÈ p¯es dev·tÈ
abruptum, vallis, campus, ¯Ìkal bys,
ne jako nÏkdo, koho pozn·m hmatem,
jen manÏ vysloven˝ mÌstopis,
odpovÌm: kr·pnÌk, katastr·lnÌ jitro,
pomyslÌö na sluj, ˙svit, kr·p·nÌ,
nebyl by p¯ÌbÏh, nezatouûila bych
skrze nÏj po vr·snÏnÌ, tv·¯i, lask·nÌ,
v jeze¯e nezn·ma, v smyölenÈm Ëase,
desetiprst· rybo, vody nadn·öÌ tÏ,
bez tÏla jmÈno, koupal by ses lask·n,
ne ovöem konkrÈtnÏ, jen odtaûitÏ.
225
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
CHLADNÁ KREV
UKOLÉBAVKA
pokus se vyhrabat oËi
dvÏma ökvÌrami v prsti
drolÌ se vnÏjöÌ slep˝ svÏt
svÏtlo se skrz tmu spustÌ
i ruce musÌö vyhrabat
tempa jak ve vodÏ si zkus
na kameni k·men nad nÏj
chladnÏjöÌ trpËÌ nad humus
nohy zkus vyhrabat
rozh˝bat vlevo vpravo
jako by pod ledem k otvoru
hejno ryb smϯovalo
pozvolna vyhrabej vÏdomÌ
jako pes na stopÏ bÏhem honby
narazÌö v bÏlosti na jmÈno
chladn· krev snÏûnÈ katakomby
UsÌnej, spi uû. Vûdyù usnul i Ëert,
p·n plyn˘, leûÌ k nebi obliËejem.
V dr·tech se pr·vÏ uhnÌzÔuje Ë·p,
pa¯·tovit˝m kmet˘m v usoplenÈm
PROCHÁZKA
Ten, kdo tu nenÌ, jen vyöel na n·mÏstÌ.
Jenom vyn·öÌ odpadky.
MÌsto dopisu pÌöe tÏûk˝m krokem,
ûe m· i deötnÌk, na noc ûe se nevr·tÌ,
ûe nep¯ijde, protoûe on je teÔ ta noc,
to on je dÈöù, str·û vöech leskl˝ch vrat.
Jedna ze ûidlÌ p¯edklonÏna spÌ,
tak jako by se nÏkdo zhroutil na volant.
226
klÌnÏ zas oheÚ. M· obr·cen˝ pl·öù
a lovÌ krutÏ do sv˝ch snov˝ch tenat,
zËe¯elou ¯ekou valÌ srdce
napolo jeötÏ slep˝ch ötÏÚat,
rozpoltÌ obliËeje, sm˝v·
se zemÌ zemi, pravdy s pravdami,
v krabici od bot poh¯bÌ koËku,
pak hebkÈ pr·zdno nech· obr˘st plevami,
ozvÏnu vychecht·v· do tmy,
byl tady, je tu, lÌnÏ kolÌb·n
houpacÌm k¯eslem v jednÈ z polovin
rozdvojenÈho mozku, nejsi s·m
sebou, svou tv·¯ bys v jeho zrcadlil,
neötv·t jej ñ ovöem pouze v sn·ch,
tvÈ z¯Ìtelnice jsou jen makety,
neochvÏjnÏ se zmÌt·ö v pochyb·ch,
neboù je nerozbitn˝ jako hladina,
upustÌö vÏdro zp·tky do studnice,
podlomen˝mi koleny pak k zemi,
jsou v·noce, rozbij led na rybnÌce,
227
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
svÌr· ti z·pÏstÌ a syËÌ do sna
Ñnezabiju jej, jenom okusÌmì,
tuöÌö vöak, stejnÏ jako r˘ûe v loubÌ
na stole v domÏ v·zu vytuöÌ,
ûe sny v·s dvou jsou dva magickÈ pÛly.
M·ö jej p¯istihnout, aû se jednou vet¯eö
do jeho zdÌ, bezbrann˝ ˙toËnÌku.
Neboù d˘m jeho nese jmÈno tÈmϯ.
HODINY
HolËiËka s bublinami slin
bez hnutÌ zÌr· pod hladinu
k jezernÌm duöÌm do hlubin
zaklet˝m v rybu-kapradinu
na dnÏ se lesknou divnÈ plody
ve slizk˝ch vÏtvÌch dÏtskÈ hlavy
dozr·lÈ vystupujÌ z vody
na rybÌch mÏch˝¯Ìch se plavÌ
bytosti s vory do umdlenÌ
plovoucÌ mraËna zvuk se nese
lodiËka sand·l vodopÏnÌ
mÏsÌËnÌ kolo rozev¯e se
vrch vÏûe Ëi dno konvice
sinalou tv·¯ svou zrcadlÌm
den ñ studna nebo zvonice
¯ÌtÌm se nebo po¯·d spÌm.
p¯eloûila Lucie Szymanowsk·
228
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
I S T VÁ N V ÖR Ö S
PROMEŠKANÁ PŘÍLEŽITOST
VladimÌr Holan se stÏhuje.
Z Kampy do ulice
U luûickÈho semin·¯e. P¯ed domem dupou
dva valaöi. Tak nÏjak
p¯itroublÌ.
Ve stejnÈ chvÌli na Karl·ku
vyrazÌ z tr·vy houba. V tu r·nu
mÏ¯Ì deset centimetr˘. A po¯·d nem· dost.
Jeden z kolemjdoucÌch se podÌv· tÌm smÏrem, pak
zaslechne podivn˝ zvuk, radÏji
jde po sv˝ch.
Nakonec se na voze
octne porcel·n. Holan nenasedne,
jde vedle konÌ. SlyöÌ,
jak mu nad hlavou zasviötÏl biË.
Tady um¯u, pomyslÌ si,
kdyû dorazÌ k domu. Houba na KarlovÏ
n·mÏstÌ mÏ¯Ì uû p˘l
metru. Nav˝sost spokojen
rozhodne se pro koupi
peËetnÌho prstenu.
äkoda p¯eökoda, ûe v tom zmatku
na sv˘j pl·n bÏhem deseti minut
zapomene.
229
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
ZNOVUNAHOZENÍ DĚJIN
MLÉČNÁ CESTA
JÌdlo m·me gr·tis.
A gr·tis pracujeme. OstatnÌ
je zvyk. Gr·tis
n·s st¯ÌhajÌ, holiË
je sam˝ ˙smÏv, p¯ept·v· se mÏ
na synka. V obchodÏ gr·tis
dostaneme knihu,
kdyû n·s omrzÌ, v jinÈm obchodÏ
ji gr·tis nech·me leûet.
Tramvajenka nestojÌ ani hal̯.
Kdyû n·m teËe do bot, snubnÌ
prsten n·m gr·tis schovajÌ
v neosvÏtlenÈ mÌstnosti,
z·suvky potom nÏjak˝ Ëas
gr·tis chrlÌ
elekt¯inu.
Kapka mlÈka spadne na zem
pod postel, kde kojÌ
ûena s dlouh˝mi vlasy. Podlaha
syËivÏ puk·, jako by
se mezi prkny svÌjel
had. Kapka vlÌtne
do pukliny, v spodnÌm bytÏ
zaËne sem tam postrkovat
n·bytek. Mezi tÌm vöÌm se ot·ËejÌ
dvÏ kruhovÈ pily, bÌl· a
Ëern·. D˘m se dÏlÌ, jedno chce b˝t
vedvÌ. Tomu, kdo uvidÌ Ëernou,
vyrazÌ vousy, zËernajÌ
nehty, zbÏlajÌ vlasy.
Ulice i okolÌ se rozpoltÌ,
v meze¯e proudÌ voda, kterou
probubl·v· mÏstsk˝ plyn.
Ten, kdo uvidÌ bÌlou,
najde v kapse ovoce,
ve schr·nce dopis. MÏsto se
l·me vedvÌ, jak hostie.
Mezi obÏ p˘le se jako n·silnick· ruka
vsune mo¯e. Na jeden
b¯eh vyvrhne ryby,
na druh˝ pr·zdnÈ ulity.
SedÌm u televize, nohy
v koûen˝ch papuËÌch, ruku na telefonu,
abych jej stihl vzÌt d¯Ìv, neû
zadrnËÌ. ChvÌle,
kdy zaËÌnajÌ vÏci
vÏtöÌho v˝znamu. Kou¯Ì se
z opÈkaËe, rampouch
se ¯ÌtÌ do truhlÌku. Vch·zÌ
nafoukan˝ popel·¯, jaro,
sleduji je na obrazovce, dokud
zevnit¯ ned˝chne na sklo.
é·dn· zpr·va nestojÌ za hl·öenÌ.
230
231
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
DEN VODY
Na dnÏ öpatnÈho rozhodnutÌ se vûdycky,
jak deöùov· voda, zachytÌ nÏco
dobrÈho. VyplatÌ se vybrat
mokrÈ listÌ a postrËit sud d·l
od okapu. Kdyû vstoupÌö do
domu, kde jsi celou zimu nebyl,
dÌvej se dol˘ pod nohy. Na koberci
uvidÌö vyschl· tÏlÌËka
brouk˘, kte¯Ì tu p¯eËk·vali zimu,
a jak je zaËneö zametat,
dvÏ t¯etiny z˘stanou na lopatce,
ale ta t¯etÌ vzlÈtne, vyöisovan˝mi
k¯Ìdly bubnuje na okennÌ sklo.
Dej jim volnost, nebo je post¯Ìkej
insekticidy, nikdo tÏ neodsoudÌ, a
i kdybys zalitoval, zdÌ tvÈho
rozhodnutÌ uû prosakuje rezignace.
Zprvu neznatelnÏ, potom jako bys
st·l na dnÏ vyËerpanÈ studny,
p¯ece jen jsi rozhodl spr·vnÏ, brouci nemajÌ
v domÏ co dÏlat, a voda vytryskne, sah· ti po kotnÌky, nebo
aù si letÌ, kdyû uû
tak tak p¯eklepali zimu, teÔ je
po holÌnky a ledov· teËe
p¯es okraj, j·, slyöÌö mluvit
vodu, j· ne, ¯Ìk·. A kdyû ti öplÌch· nad
pasem, k¯iËÌö, aù spustÌ
ûeb¯Ìk, dob¯e jsi rozhodl, znÌ
odpovÏÔ, anebo öpatnÏ, ale to
nic. Hladina dorazila
232
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
pod bradu. I ryby tu byly,
ozve se zas zhora, poslednÌ
co zaslechneö, ponÏvadû p¯ed tebou
otevÌrajÌ huby, jedna ti k˝v·, abys
öel za nÌ, jak dlouho jeötÏ,
poslechneö,
û·bry ti vynech·vajÌ, vûdyù
jsi je nepot¯eboval tak
dlouho. Ve vodnÌm tr˘nnÌm s·le
tÏ p¯iv·dÏjÌ p¯ed kr·le, rozhodls dob¯e,
ûes jim dal volnost,
¯Ìk·, potom tÏ vedou ke katovi, rozhodls öpatnÏ,
ûes je pozabÌjel, ¯Ìk·
a spouötÌ p¯ed tebe
udici s peËivem, v tÈ chvÌli
zaËne voda klesat,
studna se rozevÌr· jak bublina,
co doputovala na hladinu, a ty
kaöleö, pliveö vodu a omdlÌv·ö
v tr·vÏ. ChodÌö po domÏ,
v zimÏ pr·zdnÈm, j· ne,
bubl· voda v odtokovÈ trubce.
Na dnÏ spr·vnÈho rozhodnutÌ ñ trocha
such˝ch list˘, maliËk˝
hlem˝ûÔ zahradnÌ ñ se vûdycky
nÏco zachytÌ.
p¯eloûili Lucie Szymanowsk· a Petr Borkovec
233
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
Á R PÁ D K U N
ARKÁDII
Mil· ¡rk·die, upÌjel jsem z potoka,
voda mÏ varovala ötÌp·nÌm na jazyku.
Uû jsem tÏ vidÏl, v pod¯epu, jak moËÌö,
jak zlatÌö pramen, zdvojn·sobujeö jej,
naho¯e u poË·tk˘ se ti vlnÌ suknÏ,
bylo to ovöem jen ûelezo, pachutn˝ prvek,
ËervenavÈ sk·ly kolÈbanÈ kapradÌm.
Dal jsem se vodou proti proudu,
p¯ekroËil ml˝nek vy¯ezan˝ kudliËkou,
jenû vÏËnÏ ûÌzniv chlemtal pÏnu,
stloukl jej jeötÏ J·kob, coby pastevec.
A s pestrou h˘lkou, jiû u L·bana poloûil
do ûlabu, krotÌ skotaËivÈho skokana
BÈla Kov·cs, sluûba v kabinetu biologie a pitvaË.
V öatnÏ p¯ed tÏlocvikem p¯edv·dÏl svou k˘ûi,
mÏl hnÏdÈ öupiny, doölo n·m ñ stane se hadem.
Sm˝k· se pr·vÏ za û·bou, jazykem sek·.
OstatnÌ pekli bu¯ty, tuk kapal
po poh·zen˝ch rancÌch.
Lajos Temlin spadl tv·¯Ì do bahna,
jak se pot·pÌ, r˝suje se jeho silueta.
PrvnÌ z n·s v dûÌnsech, jenûe omdlÌval,
to on mohl b˝t prvnÌm lÈtavcem.
Hladinu potoka seûehneme benzÌnem,
ne zb˘hdarma, je pod nÌ pstruh
(skvrnit˝ J·kob˘v prut, oploutven˝, slizk˝),
234
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
za deset let jej v JenÏ ho¯ÌcÌho vyt·hnou,
nutno pot¯Ìt ûlukl˝m m·slem a vyzvracet,
kostru p¯ibijeme na dve¯e Schillerovi.
Plaval jsem, voda vöak ztÏûkla a zmal·tnÏla.
N·hle se pl·c·m v hlubokÈ tr·vÏ,
na such˝ch plavk·ch vlnÌcÌ se pÌÔalku.
äirok˝ potok d·l bur·cÌ pod zemÌ,
to nic, sledujÌ jej jeskyÚ·¯i, Farkasovi.
äl·pl jsem na st¯ep, tady se zpil
pradÏdeËek, tady ho skolili butelou
a vypili, co zbylo. Od tÈ doby
¯Ìk·me pitivu malinovka.
R·no co r·no upÌjÌm s otcem kakao,
po ubruse mezi n·mi zaËne lÈzt
sladk˝ zlat˝ kakaov˝ önek a my ho snÌme.
Kdo bude vr·tn˝ a kdo kr·l?
Pod ûelezniËnÌm n·spem, v p˘li cesty
mezi Torm·sligetem a IklanberÈnyem
rozeûene ho¯ekujÌcÌ p¯ÌbuznÈ a spoËine.
Do rozlomenÌ peËetÏ s povzdechy poslouch·
hejna vlak˘, jak mu h¯motnÏ t·hnou nad hlavou.
Ve sklepÏ hostince srËÌ ¯eka,
poskakujÌ na nÌ tvrdoöÌjnÈ pr·zdnÈ l·hve
jak zatracenÈ labutÏ na AcherÛnu,
opilce odnese, Farkasovi jeötÏ vyplavou.
Nesou s̯enou kapustu k obÏdu,
z pekla ji poslala babiËka Szalayov·.
Netop˝ry ve vlasech, n·ladu pod psa,
t¯epou sedl˝mi övestkami v povidlech.
Ve zdi pl·Ëe, dötÌ potrubÌ,
koupelna po koupelnÏ vytopena,
n·jemnÌky vystrnadÌ jedin˝ Velk˝ Obyvatel.
P¯ed domy vytryskne boûsk· Ikva,
jejÌ nÏûn· ruka mÏ zanese aû do Kluûe.
235
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
Ve öpÌûi doma u ¡dy pije krysa
vejce, honÌm ji. A koneËnÏ
skuteËn˝, ˙ûasn˝ ml˝n, ale ne.
Kolo se ot·ËÌ tam a zpÏt, mo¯e si s nÌm pohr·v·.
Vyplouv·. Stopy kotvic na b¯ehu,
vÌtr nese rezavÈ albatrosÌ pero.
KoupajÌcÌ mluvÌ srozumitelnou ¯eËÌ,
bez v˝hrad, nenÌ to maÔarötina.
Ach ti bezvadnÌ Francouzi! Aû sem jsem dospÏl.
Spletl jsem smÏr toku a st·rnu.
BezcÌlnÏ doölapu do Pa¯Ìûe.
Na boulevard Delessert domovnÌci
ze soucitu polÈvajÌ chodnÌk,
na prahu jim ötÏkajÌ lachtani s maölÌ
na krku, aû sem sah· moc
slanÈho oce·nskÈho vzduchu.
Mohl jsem jÌt za v˘nÌ brambo¯Ìk˘,
vzh˘ru na kopec Muck, nevezl bych se
rannÌ proparfÈmovanou sedmdes·tdvojkou a nezÌral,
jak daleko kropÌ chlap z remorkÈru
se örotem smÏrem na Le Havre.
ObrubnÌky tiöe öplouchajÌ, n·dhernÌ
Ëernoöi ûenou vodu velk˝mi koöùaty.
Tady se pohodlnÏ vzneseme,
p¯ed n·mi letÌ v˝tahovou öachtou holub,
m· hnÌzdo u velkÈho setrvaËnÌku,
uvnit¯ ocelovÈ sÌtÏ, P·n je milovnÌkem holub˘.
Vznesli bychom se, ale pokazÌme
si manûelstvÌ, neû p¯ijde sedmÈ patro.
M·me ho¯k· tÏla, drah· Ark·die.
Ve vyschlÈ kastalskÈ v·ze
jednat¯icetilet· kytice r˘ûÌ, houpajÌcÌ se
chodbou pro sluûebnictvo dvakr·t doprava.
Dva mÏsÌce tu se mnou spÌö
236
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
na jednÈ matraci, krabiËka na bylinky
ti pochoduje se öv·by, ale p¯Ìsah·m,
tvou povÏst neposkvrnÌ oni.
Po smutnÈm houpaËkovÈm poli v Saint-Cloud
poklidnÏ ûeneö hlaviËky makoviËky, vyzn·ö se,
boûe, uû doma naölas ve vln·ch ¯eky dÌtÏ,
zanesla dom˘, a stalo se ti sestrou.
VybledlÌ z·ökol·ci na ûeb¯in·ch,
ze dna ¯eky vidÌm nebeskou tÏlocviËnu,
nebo se po oknÏ ¯ine zimnÌ dÈöù.
Po r·nu r·musÌcÌ dÏti a v den ˙mrtÌ
prezidenta vlÈtne do pek·rny racek.
S japonsk˝m slovnÌkem prch·m strmou ulicÌ
k Pantheonu a zmizÌm, marn· snaha,
s hojnou skliznÌ muûstvÌ smaûe mÏ zapomnÏnÌ.
T¯i filosofovÈ poveËe¯Ì mo¯skÈho
oslÌka, jednÌm je haöte¯iv˝ Pan,
ten se na tebe vrhne, druh˝ na toaletÏ
obdivuje jedinou pa¯Ìûskou past˝¯ku,
a skuteËnÏ, vÏtracÌm otvorem je po p·s vidÏt
ötÌhlou ûeleznou vÏû. T¯etÌ narazil
na vinn˝ pramen, mluvÌ hodnÏ, o tomhle vöak mlËÌ.
Ve Versailles oplak·vajÌ kaöny
poslednÌho VelkÈho Past˝¯e a Dv˘r,
v jednÈ je hork· voda, ta uû je matËina,
ökube slepici. P·ra letÌ do koruny
viönÏ, po obÏdÏ dlouho spÌme.
Mil· Ark·die, plave v tobÏ malink· ryba,
vyleze na b¯eh, pok¯tÌ ji, postavÌ se
a vykroËÌ k vodnÌmu ml˝nu.
p¯eloûila Lucie Szymanowsk·
237
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
S Z I L Á R D B O R B É LY
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
[PŘEDZNAK]
[OTISK RŮŽE]
D¯Ìve, neû Reblebn promluvil, p¯ed svitem
soboty, slyöel to, onen öepot, ûe
m·m snad litovat ˙zkostÌ duöe,
ûe jsem byl zrozen v tÏchto Ëasech, musÌm snÈst
tu rozdrolenost, zpitvo¯enÌ, ûe ztratil jsem
kouzlo r˘ûe, ten povzdech, to Boûe m˘j,
Boûe, ty shlÈdneö na mÈ poko¯enÌ,
protoûe nemohu uû s tebou mluvit skrze Ëas,
ûe nynÌ m˘ûeö minout mnÏ, m˘j strach, jeho pl·Ë,
utrpenÌ, samotu tÏla, l·ska tÏla
m˘ûe minout ono malÈ tÏlo, to
urputnÈ vzpÌn·nÌ, hlad, bezmocnou
dychtivost, jÌû je samota tohoto tÏla v l·sce,
Boûe, kdybych se b˝val mohl nenarodit,
aby byl smaz·n ten, jÌmû jsem byl, vzpomÌnky na nÏj, jeho Ëas,
kdyby se jeho v˝znam rozplynul, prodchnul jej, skrze
tento v˝znam kdyby byl vymaz·n i jeho otisk,
jemnÏji a nevy¯knutelnÏji byl by vdechnut,
Boûe, mohl bys b˝t jak modlitba, jeû
p·tr· po tobÏ, povzdech, nedotknutelnost touhy,
napÏtÌ v nÌ, to, co je prostÈ sebe sama,
jas r˘ûe v plameni svÌËky, Reblebnovo
mlËenÌ, mÌsto pro slovo, ten hlas, to Boûe m˘j.
238
To, co mÏ p¯edstihne, d¯Ìve neû promluvÌm, p¯ed myölenkou,
jeû jeötÏ ani myölenkou nenÌ, je mÈnÏ, neû jsem.
MÈ podez¯enÌ, jeû smϯuje k tomu, abych v˘Ëi
sobÏ aplikoval techniky, kterÈ bych
nejspÌö nazval liter·rnÌmi; volnobÏhy myölenÌ,
ËinuschopnÈ nicnedÏl·nÌ, neust·lÈ uh˝b·nÌ, vûdy,
kdyû by bylo t¯eba zaËÌt, anebo kdyû by pr·vÏ byl Ëas zaËÌt
s nÏËÌm, co by bylo naplnÏnÌm Ëek·nÌ,
rozvinutÌm vöeho, co znamen· osobnost obklopujÌcÌ
ûivot, cosi, co se skr˝v·, je pro kaûdÈho
totÈû, co skrze mÏ vypad· jinak, je trochu jinÈ,
neû co jsem j·, v ûivotÏ, skrze ûivot, skrze to, ûe
si mÏ p¯ivlastÚuje, ûe vykon·v·m, co je ûivot, ûe vykon·v·m
n·vyky ûivota, ûe jsem tÏlo, znak a mÌsto
znak˘, nÏco, co nevÌ o tom, ûe se vr·tÌ,
toto jsem j·, ono tÏlo, kdo vym˝ölÌ techniky,
aby pozdrûel, alespoÚ zpomalil to vöe,
kdyû uû jinak nic nelze, aby odfiltroval ze ûivota toho,
k˝m je, dal mu myölenky, z toho, co tÏlo ze ûivota
odfiltruje, aby jeötÏ odfiltroval myölenky, pocity,
jak ryba, kdyû filtruje vodu, a naopak,
kdo by mÏl podez¯enÌ, ûe to p¯ece jen nenÌ docela ono,
nenÌ to to, co chtÏl znamenat, to tajemstvÌ, k˝m je,
kdo je jen p¯Ìpravou na toho, kdo, pak, jak pamÏù slova
p¯eklene tÏlo, ûivot, myölenky, pocity,
zkr·tka vöe, aû tam, kde on s·m bude pr·zdno, znak.
239
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
[SLADKÝ ANDĚL]
Sladk˝, sladk˝ andÏl, tak
sladk˝ je andÏl, <jak> brut·lnÏ se dÌv·.
Jemn· ˙sta, porcel·nov˝ obliËej,
zlomysln˝ ˙smÏv, jenû se dÌv·. Obklopen
spoustou znaven˝ch r˘ûov˝ch pl·tk˘ z papÌru.
Mrtv· tv·¯, namalovan· ˙sta <mu>
sahajÌ od ucha k uchu. K¯Ìdla z marcip·nu,
öaty, jak spl˝vajÌ, na nÏ konfety.
ObjÌd· se, jak lÌûe ölehaËku,
k prasknutÌ. Hlavu naklonÏnou
vrh·, tak sladce zvracÌ. StojÌ
v mouËkovÈm cukru, obsyp·n, v krajinÏ,
andÏlsk· krajina. Jemn·
bÏlost, mÏkk· k¯Ìdla,
vypjat·, rozev¯en· ˙sta,
jak zvracÌ. Tak letÌ, tak
na nÏj letÌ, letÌ konfety.
A nÏkdy <po>zved· prst,
sladkÈ prsty, kostnat˝ prost¯ednÌk,
zved·. Na nÏm ölehaËka v mouËkovÈm
cukru. StrËÌ prst do ˙st,
ocuml·v·, pak jej zas <po>zdvihne
do v˝öe. Za sladkÈ nebe,
hledÌ na sladkÈ nebe. StojÌ v mouËkovÈm
cukru a ostr˝mi st¯epinami
si p¯etÌn· ûÌly, modrÈ
ûÌly na jemnÈm kr·snÈm z·pÏstÌ. Krev,
pije sladkou, hustou <sladkou> krev,
krev vpije mouËkov˝ cukr a
bled·, jemn· r˘ûe z cukrkandlu
zr˘ûovÌ. Z andÏla, jak se
rozvÌjejÌ r˘ûe, z rozervanÈho
240
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
z·pÏstÌ se sn·öejÌ okvÏtnÌ lÌstky.
Zakrv·cenÈ papÌrovÈ r˘ûe. SmaragdovÏ zelen·,
nachov˝ marcip·n, jak <se roz>teËe.
Jemu z ruky, jak tam stojÌ, jak
pomysln· kytice r˘ûÌ. Kdyû
teËe krev, jak je ten andÏl
sladk˝. Jak je sladk˝ <konec>.
[ŽLUTÝ CÍSAŘ]
Do tÈ doby uû mnohokr·te vidÏl smrt, pomalou
ba i rychlou, jeû drtÌ. élut˝ cÌsa¯
v t¯ic·tÈm roce panov·nÌ; jeho tv·¯ ale
z˘stala st·le t·û. Nem˘ûe se
slitovat nad kaûd˝m. Kdyby ses zeptal, co cÌtil
v hloubi srdce, neumÏl by uû odpovÏdÏt. Tolik jeötÏ
vÏdÏl, ûe v srdci dÏtÌ se sm˝v· l·ska
a nen·vist. VÏdÏl, ûe zv̯ata strpÌ
bezpr·vÌ a pes, t¯ebaûe zbit˝,
se vr·tÌ k p·novi. Proch·zeje mÏstem,
vidÏl, ûe kaûd˝ kon· svou pr·ci. PorozumÏl
¯eËi ulic a n·mÏstÌ, tomu, co chtÏli
sdÏlit d·vnÌ lidÈ, jiû ob˝vali toto mÏsto
p¯ed nÌm. Kam odtÈkajÌ vody v obdobÌ
deöù˘ a jak zdi, h·jky ochraÚujÌ
p¯ed nelÌtostnÏ ûhnoucÌm svitem slunce. Jak se zimnÌ
vÏtry rozbÌjejÌ o v˝ËnÏlky,
ty nesmyslnÈ kusy zdi, jimû se
znaven˝ nosiË m˘ûe po cel˝ rok jen
nevrle vyh˝bat. VidÏl, ûe ve mÏstÏ si
zv̯ata a lidÈ vz·jemnÏ pom·hajÌ.
Zdalipak by byl schopen pochopit jedinou kvÏtinu,
ptal se s·m sebe, jednu ze zde kvetoucÌch desetitisÌckr·t
241
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
deseti tisÌc. Nebo jen jeden z mnoha a mnoha list˘
b¯eËùanu obr˘stajÌcÌho zdi. Zdali by umÏl
pochopit ¯emesla lidÌ, tu spoustu nesmysln˝ch
ËinnostÌ. Hon·ka dobytka, nap¯Ìklad, nebo nosiËe
vody, zlatnÌka, nevÏstky. A vöechny
ostatnÌ. Sledoval ruce mistr˘, kaûd·
z nich skvost. P¯itom to jsou starÈ, seschlÈ ruce,
plnÈ stop po nemocÌch; neötovice, r·ny,
v zimÏ omrz·nÌ. Jejich vadnoucÌ tajemstvÌ pak
rozpustÌ p˘da, vody, Ël·nky prst˘ se rozdrolÌ,
hlÌna jeötÏ obËas vyvrhne bÌlÈ kosti. Jak
velkolep· je tato kvÏtina, myslel si élut˝
cÌsa¯, ano. Vyznat se ve vy¯ez·v·nÌ z kosti.
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
I S T VÁ N K E M É N Y
MIMO DŮKAZNÍ SOUSTAVU
Jezdec, ten tajupln˝ d˘kaz
s p˘lnocÌ mÌjÌ vlastnÌ legendu,
okolo druhÈ pouËenÌ z nÌ,
p¯ed Ëtvrtou zpr·vy, jeû se o nÏm ö̯Ì,
nakonec bod urËen˝ proroctvÌm.
A teÔ mÏ znenad·nÌ m·.
p¯eloûila Lucie Szymanowsk·
OTCOVI PŘÁTELÉ
Stalo se bÏhem jedinÈho
dopoledne, v dÏtstvÌ. Dva muûi
p¯iöli ke t¯etÌmu pomoci
kopat z·klady. Rozja¯enÌ
n·jemci dopoledne, t¯i
ve sluneËnÌm svitu. V domnÏlÈm
svitu slunce mÏ vöichni t¯i
oslovovali hoöane.
S krump·Ëem, v plavk·ch, mysleli,
ûe je to pr·ce, ale kdeûe.
Nepili ani pivo, chlemtali
vodu; do veËera pak skoro
skonËili. Pozorovali jsme je
z hromady pÌsku, j·
a jejich dcery.
242
243
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
” drazÌ muûi z …rdu, vy
Don QuijotovÈ de la Panza, vy
mimobudapeöùötÌ z·pasnÌci. V·ö
d˘m je dodnes nedostavÏn,
v takovÈmto domÏ musÌte ûÌt.
Protoûe kr·st, to ne ñ leda tak
öestaËty¯icetiletÈ kr·my z dÌlny:
ztupenou pilu anebo
Ëerpadlo, a tÌm pak doma roky
rozesmÌvat spodnÌ vodu. Vy
skoro dÏlnÌci a tÈmϯ inûen˝¯i,
p¯edplatitelÈ VÏdy a ûivota, kdoû
za dojemnÈ patenty utr·cÌte, co jinÌ
za pivo, vinovarnÌci, st¯ÌbrokopovÈ,
trnohradnÌci a smolitelÈ archy.
S v·mi proûije ûivot ûena,
jeû kdysi byla hodna osudu,
k˝ve na vöechny vaöe pl·ny,
p¯es t˝den veËer p¯ikyvuje,
nejÌ maso a se zÌv·nÌm
s v·mi po lÈta cviËÌ jÛgu, ale
v nedÏli oklep·v· cihly,
deset let smÌchu, slz a sbohem,
deset let zatÌn·nÌ zub˘,
za ten Ëas jde uû ale
o ûivot, a m· se s pl·Ëem vzep¯Ìt ûe ji snad nÏkdo zniËil?
VeËer se mluvilo o lodi,
hlavnÏ vöak o vöem, co tam jeötÏ pat¯Ì:
sirÈna do mlhy, gener·tor, v˝bÏh,
ûampion·rna, ba i oce·n...?
Tehdy jsem usnul, a z v·s, vzpomÌnky,
se za tu dobu stali dÏdovÈ.
244
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
PRVOTNÍ HŘÍCH
P¯ed stoletÌm velkÈ ûeleznÈ lodÏ
do Ameriky h¯Ìchy vozily,
v EvropÏ p¯ijÌm·nÌ, p¯edtÌm zpovÏÔ,
a nevÌ se, ûe smÌr je na chvÌli,
vzbou¯ence v emigraci (ûil uû sto let)
sebrala r˝ma, tiöe jej poh¯bili,
snÌh tehdy o V·nocÌch na zem slÈt
a mÏöùan byl jak kamna spanil˝.
Tehdy jsme jeötÏ ûili v starÈm domÏ,
p¯ed archandÏlem, s rozumem jak dÏti,
v z·suvce öm·trali jsme TatÌnkovÏ,
zapomnÏl zamknout, vybavuje se ti?
I kdyû to musel vytahovat z ohnÏ,
nedostali jsme, V·noce se svÏtÌ.
Tak zaûehli jsme tehdy nepozornÏ
to cosi, co teÔ nechce doho¯eti.
SRDEČNÍ ZÁCHVAT
ZnejistÏl˝ bubenÌk v bujnÈm sadÏ
zvÏstuje muûi st·rnutÌ. AlespoÚ
ve tmÏ, mezi stromy, u dÏr v plotÏ
a teÔ uû u psÌ boudy
je to, co je.
Ve v˝öce hrk· rannÌ letadlo,
vöe zasaûeno faktem z·ludnosti.
Je tÏsnÏ p¯ed rozb¯eskem.
Aû z okna vystupuje obraz muûe,
je mal˝, Ëernovlas˝, ve spodk·ch,
tv·¯Ì v tv·¯ infarktu, jak zÌr·,
v oËÌch m· ˙div, prosbu, ba i pl·Ë.
245
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
JÁNOS TÉREY
ZAHRADA
Kde kaûd˝ podzim opad·v·
r·ny hojÌcÌ jablko a
p˘da nasl·dl· mu d·v·, aù
hnije samovolnÏ, netknuto,
CESTA JINAM
ta moudr·, b¯itk· raöelina
jenom tam nemohoucnÏ lenÌ,
p˘l zv̯e a p˘l hornina, jen
k neulovenÌ, k nesnÏzenÌ,
m· sotva ar ta konËina, v nÌ
vyvÏr· pramen, k nepoz¯enÌ...
Odch·zÌm jinam. Jinam z dobrodinÌ.
Bratr mÏ zdrûuje. ÑSnad neho¯Ì.ì
Aû zavzpomÌn·m, jak jsme jedli, bude
dob¯e. Dos·hl jsem krajnÌch rozmÏr˘ jsem vychrtlina k nevykrmenÌ.
Jenomûe ono p¯ece p¯iho¯Ìv·.
P¯emlouv· mÏ i jedna smutn· panÌ;
aù hnÏtu jejÌ Úadra, udÏl· dnes
vöechno a vöe mi dovolÌ. ÑJen z˘staÚ.ì
tam slab˝ touûÌ p¯eb˝vati,
tam siln˝ sm̯en s putov·nÌm,
tamodsud tuöÌ svoji sÌlu
jablko smrti k setrv·nÌ.
p¯eloûila Lucie Szymanowsk·
Odch·zÌm jinam. Jinam z dobrodinÌ.
KoËka na rozp·lenÈ st¯eöe z plechu.
DÏje se na st¯Ìbrnou nedÏli.
OpouötÌm sbor sv˝ch svÏtc˘, mizernÏ
konverzuji, mizÌm bez louËenÌ.
Hork· p˘da pod nohama. Vypa¯il
jsem se. P¯Ìklop na mansardu, poû·rnÌ
ûeb¯Ìk. Kdyû je p˘da hork·, vûdycky se
najde po tesa¯i dÌra. Pro koËku.
Odch·zÌm jinam. Jinam z dobrodinÌ.
(Komponista rolniËkov˝ch pÌsnÌ
je synem smrti. Syny smrti jsou
i ti, kdo nakupujÌ o nedÏlÌch,
jeû nesou jmÈna po ölechetn˝ch kovech.)
246
247
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
OdejÌt jinam nenÌ dvakr·t snadnÈ.
VÌm, ohroûuji ostatnÌ i sebe,
pakliûe zrovna prch·m z dobrodinÌ
a dosahuji krajnÌ rychlosti.
PŘEJET VARŠAVU
(Kdo touûÌ po pohybu, je syn smrti,
jsou syny smrti vöichni narozenÌ.)
Odeöel jsem, nic dobrÈho v tom nenÌ.
Na cest·ch venku kaûdodennÌ v¯enÌ.
P˘l tuctu turk˘ mÏ dnes postavilo na nohy
A hnal mÏ dÈöù, jenû vöechno z˙rodÚuje.
Nakonec vystoupÌm a p¯ilepÌ se na mÏ
Strhan˝ nosiË; budu se mu br·nit, p¯esnÏ tak.
Temn˝ hotel v tÈto p¯ÌkladnÈ provincii.
Jak˝ podzim, vöechno je na lÌstky, novÈ peklo,
Znenad·nÌ bezuzdn˝ obchodnÌk s broûurami,
Skoro jsem p¯eöel muranowskÈ n·mÏstÌ.
NovoroËnÌ p¯ekvapenÌ, a mnou to ani nehne,
Korzo v ghettu je nedÏlnÏ klidnÈ
A j· se pohybuji stejnÏ jako
Na ja¯e osmat¯ic·tÈho, jeötÏ coby panic.
Varöava obsahuje onen niËemn˝ veËer
A v nÏm je Jadwiga. ÑTys byla,
Mil·, bolestÌ, a budeö ötÌhl˝m plamenem
Nad zimniËnou ulicÌ.ì P¯itom se ¯Ìk·,
ée Jadwiga nastydla a zem¯ela,
M·m za ˙kol dostat se k onomu
KruhovÈmu n·mÏstÌ, vûdyù mlad· garda jsem j·,
ZplihlÈ zdi, znovu kordon, ale t·hnu,
Jak˝ podzim ñ kdo jej p¯eûije,
NevϯÌm v û·dnou suchou obmÏnu:
NÁCVIK ZRADY
P¯ed humny BudÌna by na mÏ padl soumrak:
œ·blova strouha, sychravÈ ChladnÈ ˙dolÌ.
P¯ekyselenost. KypÏjÌcÌ öù·vy.
Kr·pal by zmrzl˝ dÈöù. Nehledal bych
˙nik v myöÌ d̯e ani ˙tulek.
(Neboù vöechna ˙dolÌ kolem jsou teÔ
slzav·. Z˘stal bych öùastn˝m a bezesn˝m
str·ûcem jedinÈho mÌsta na mapÏ.
Oz·¯enÈ kopce jsou öibeniËnÌ vröky.
Z˘stal bych na nit zmokl˝m str·ûcem ˙dolÌ.)
Kolkolem vöude sam˝ t¯pyt a sam˝
k¯iöù·l. Torn·do azuru a okru.
Praskalo by, jisk¯ilo by vöechno: zlit
bych byl j·, ne bujnÈ k¯oviny.
A kym·celo by se vöechno, k¯iv· noc.
Na mapÏ vytËen· teplotnÌ k¯ivka,
trasa dosud uraûenÈ cesty.
VÏdÏl bych, ûe sch˘dn· je jen jednÌm smÏrem,
nevhodn· pro ty, kdo myslÌ na n·vrat.
Hloubal bych, kde ûe je to ps·no: je mou
povinnostÌ b˝t zas r·no doma?
Hned bych byl hotov k rozja¯enÈ zradÏ:
k ˙stupu ze vöech str·ûÌ, kterÈ drûÌm v Peöti.
248
Istv·nu KemÈnyovi
NenÌ to moûnÈ, p¯ejet Varöavu.
NenÌ to moûnÈ, p¯ejet Varöavu.
249
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
SESTRA JE VE SKLEPĚ ZA ČÍŠNICI
Sestra je ve sklepÏ za ËÌönici.
Za ficku; od Ëtvrtka odpoledne
do ˙padu. P¯ÌbuzenstvÌ tajÌme.
BlÌzkost teplÈ kuchynÏ. NacpanÈ
boxy. UliËka s kluzk˝m dl·ûdÏnÌm.
PracovnÌ vÌkend. Sestra nevÏstka.
S tÌm Ëern˝m pivem jÌ to trvalo.
PraötÌ p˘llitrem, kouk· stranou: jsem
vzduch. ÑLÌzne se nÏkde samohonkou
a prozpÏvovat ñ skand·l ñ chodÌ sem.ì
SobotnÌ v¯enÌ, vnit¯nÌ Budapeöù.
Sest¯iËka mucholapka, sÈgra past,
masit· v¯etena stehen, kolem se
ot·ËÌ hejno hostÌ. ZlatÌËko!
P˘lnoc. Sta¯iËk·, zvrhl· sest¯iËka.
Ñäikovn· blond˝naì, Ñtak akor·tì,
Ñdocela sluön· ökebleì, zaslechnu
z r˘zn˝ch stran. PÏtkr·t za noc n·mluvy,
pr˘mÏrnÏ tucet slizk˝ch n·vrh˘.
Rozd·v· koöe, sbÌr· p˘llitry.
ÑSest¯iËko, vyvleËu tÏ ven z tÈ tmy,
oËistÌm tÏ a d·m tÏ vybÏlit,
svezu tÏ jednou vyööÌ t¯Ìdou, fakt,ì
slÌbil bych jÌ, ob˝vat tak nÏkdy
cokoli vyööÌho neû podsklepÌ.
Je smyta prvnÌ Ëtvrtina nedÏle.
Mokneme oba dva na ulici.
BydlÌme spolu a spÌme spolu.
Sestra je ve sklepÏ za ËÌönici.
p¯eloûila Lucie Szymanowsk·
250
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
FERENC SZIJJ
***
Na ûelezniËnÌ zast·vce,
v oknÏ vzd·lenÈ vÏûe,
znavenÈ plameny.
Jak zbloudil˝ telegram;
kÈû ËekajÌ.
A veËer, na l·vce pro pÏöÌ,
snad nÏjak˝ jin˝ veËer.
Na v˝hybk·ch linky svÏtel,
koule n·vÏstnÌch svÌtilen.
K˝vajÌ se, padajÌ.
Anebo nenÌ t¯eba vidÏt nic,
neboù zvuk dolÈh· aû do domu.
A navÏky drobnÈ kolize,
permutace z·tÏûov˝ch vztah˘,
slavnostnÌ chvÌle pro gravitaci.
***
Jak druh· nehoda,
p¯i nÌû se vöe vracÌ do p˘vodnÌch kolejÌ.
A pak pokaûdÈ
vöechno se vracÌ do p˘vodnÌch kolejÌ.
251
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
A p¯edtÌm? Jako vlak,
ani ten nem· svÈ mÌsto.
Anebo stÌn letadla ve mÏstÏ.
»as bude tak pomal˝,
ûe je zcela n·hodnÈ, co zjevuje.
A leskl· osa,
ze dvou stran vsazen· do tmy.
Zde je nutno vûdy obkrouûit ji p·dem.
***
Vöe znovu zaËÌn· m˝m tÏlem.
T¯eba to rannÌ topo¯enÌ.
Nast·valo ve vlaku,
kdyû jsem jeötÏ vÌce cestoval.
Bylo by b˝valo lÈpe,
kdyby tehdy vlaky v˘bec nevypravovali.
Velk· rovina se st·ËÌ stranou,
jak vyl·man· pila.
Je pot¯eba znovu poskl·dat zbytky,
pak se op¯Ìt,
dokud lomoz pode mnou neodboËÌ.
A tehdy vidÌm,
jak se dvÏ neobydlen· mÏsta sr·ûejÌ
a st·v· se z nich t¯etÌ.
A v nÏm, na rohu,
kdyû, dejme tomu, spÏch·m do obchodu,
musÌm se n·hle zastavit,
protoûe nemohu vykroËit z tohoto svÏtla.
252
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
***
Bylo vidÏt vrcholy hranic d¯ÌvÌ,
stromky vno¯enÈ po kolena.
Na polÌch st·la voda v pruzÌch a jezerech,
na hladinÏ se zrcadlily stromy bez korun,
jako kresba,
a v uûöÌch pruzÌch, jako by i zem zrcadlila stromy.
Na okraji vsi domy v soumraku,
a p¯ece st·ly v jakÈmsi skrytÈm svÏtle,
ûe na nich byl jasnÏ patrn˝ kaûd˝ roh.
Ale snad ani nenÌ divu, pod tak velk˝m nebem,
kterÈ soust¯eÔuje sebevzd·lenÏjöÌ svit.
MezitÌm ûiv· öeÔ uvnit¯ vlaku,
tmavöÌ a svÏtlejöÌ öed·,
kovov·, skeln·,
na toaletÏ zrcadlo a mlÈËnÈ sklo,
z¯ejmÏ nastal okamûik,
kdy se z·pas rozhodl,
a s koneËn˝m vÌtÏzstvÌm se sm̯il kaûd˝ ve vlaku.
***
Lokomotiva m· bÌl˝ zvuk,
nebesa kamnovÏ st¯Ìbrn˝.
Kdyû ËlovÏk nedosl˝ch·,
m˘ûe d˘vϯovat jen zvuk˘m v souladu.
éelezniË·¯i se spolu vûdycky smÏjÌ,
andÏlÈ znajÌ v˝hernÌ ËÌsla vöech.
253
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
***
K oknu se naklonila tv·¯
a byla velk·, jak to okno.
Avöak mezi mnou a jÌ byl temn˝ z·vÏs,
tu tv·¯ jsem ani nevidÏl,
jen spoustu z·¯n˝ch bod˘ v jejÌch oËÌch,
ûhnuly v nich z d·lky vÏtve p¯ed oknem,
jak krajina malovan· z ËÌsel,
kde je t¯eba rychle dÏlit a n·sobit,
aby se nevzedmula vlna z jÌlu.
***
Za celou zimu vyd· stoh sena jen jednou zvuk,
a nÏkter˝ stoh pr·vÏ teÔ,
nebo to snad byla st¯echa chlÈva,
ta ËastÏji,
a takÈ nynÌ to v nÌ ruplo,
jak melodie z vËerejöÌho dne,
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
anebo podzimnÌ svit slunce dosud zdrûuje z·nik,
jeötÏ na dneönÌ odpoledne,
sotva se dot˝k· suchÈho lesku na vöech rÈvov˝ch tyËÌch,
a co je stÌnem tÏchto tyËÌ,
to je bezedn· temnota,
ale jeötÏ se zrcadlÌ v barv·ch leskl˝ch prut˘,
nebo je nebe p¯ece jen studen˝ kotel,
i nynÌ v lÈtÏ,
a zemÏ druh˝,
a dunivÏ se valÌ jeden za druh˝m,
aû se srazÌ na velkÈm ökv·rovÈm poli,
a pak bude uvnit¯ ticho,
jen nakolik tam ticho m˘ûe b˝t,
st·le pouze bezparÈ vzdechy
a z druhÈho nÏmota jeötÏ nakonec.
˙ryvky z p·sma p¯eloûili Lucie Szymanowsk· a Bohdan ChlÌbec
zblÌzka takÈ nenÌ moûno slyöet,
a i zd·lky jen u zemÏ poloûenÈ dr·ty
mezi dvÏma objekty,
zatÌmco za ohluöujÌcÌho troubenÌ,
p¯Ìmo skrze veËernÌ bÌlÈ nebe,
pad· snÌh,
254
255
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
A N D R Á S F E R E N C KO VÁ C S
ADVENT
A p¯ijde i verö, vöak p¯ijde jen tak,
schv·cen˝, jen stÏûÌ popad· dech,
tak tak ûe vleËe se v koöili sam˝ c·r,
aù dÏl· co dÏl· k bÏhu uû nohy nep¯imÏje:
klop˝t· v bezhluËnÈm, zmoûenÈm snÏhu,
vr·vor·, kdyû noha ne a ne doöl·pnout na dno
zmatkuje, ztr·cÌ smÏr ve svÏtÏ bez oken ñ
beztvarÈ tÏlo tak tÌûÌ, tÌûÌ i noc ñ
rolniËky necinknou, nesho¯Ì hvÏzda.
I verö se objevÌ, p¯ijde, najednou vletÌ
vybitou m¯ÌûÌ na vratech, jako by
ve zmatku vrazil do horkÈho chlÈva,
tak jako p¯eöùastn˝ past˝¯: snad
bl·bolÌ, nenÌ mu rozumÏt, ne¯Ìk· v˘bec nic,
nemluvÌ o niËem ñ jen sl·ma öramotÌ,
zavzlyk· dÌtÏ: leûÌcÌ v jinÈm jasu,
daleko, uprost¯ed samÈho nitra.
A CHRISTOPHORUS ZPÍVAL
p¯es temnou hloubku chci tÏ vzÌt
na z·dech na sv˝ch ramenou
aù nelek· mÏ drav˝ proud
p¯es temnou hloubku chci tÏ vzÌt
256
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
jak noci nesou hvÏzdn˝ t¯pyt
jak vÌtr nese letnÌ den
jak vÏtev k˝v· pupenem
jak bolest nÈst tÏ nad vodou
p¯es divou vodu chci tÏ vzÌt
na z·dech na sv˝ch ramenou
aù nelek· mÏ drav˝ proud
p¯es divou vodu chci tÏ vzÌt
jak osud vesmÌr uchopit
jak vÏtev k˝v· pupenem
v tvÈm nitru moje smrt se hne
dno bolu kdyû lze zahlÈdnout
p¯es temnou hloubku chci tÏ vzÌt
na z·dech na sv˝ch ramenou
aù nelek· mÏ drav˝ proud
p¯es temnou hloubku chci tÏ vzÌt
jak tlukot m˘ûe v krvi znÌt
jak vÏtev k˝v· pupenem
kdyû k nicotÏ se proûene
bolest co sev¯e tÏ jak proud
p¯es divou vodu chci tÏ vzÌt
na z·dech na sv˝ch ramenou
aù nem· h¯Ìch moc nade mnou
p¯es divou vodu chci tÏ vzÌt
s·m torzem celek uchopit
tak nÈst tÏ na sv˝ch ramenou
jak bolest nÈst tÏ nad vodou
jak vÏtev k˝v· pupenem
jak vÌtr nese v˘ni sen
tÌû hvÏzdy z pr·zdna zrozenÈ
257
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
ARABESKA
cik·nËinu koöilku
proutnÌk vÌtr honÌ
jak do plachty kosatce
opÌr· se do nÌ
lÌbezn˝ plod v krvavÈ
z·stÏrce se vrtÌ
b¯Ìöko sune v ˙strety
tolikerÈ smrti
kdo otev¯e mÏsÌcem
klikou z mosazi
na bronzovÏ temn˝ klÌn
hvÏzdu rozh·zÌ
cik·ni si kovajÌ
klÌËe po domech
vÌtr l·sku mosaznou
drnk· na stromech
p¯eloûili Lucie Szymanowsk· a Petr Borkovec
K R I S Z T I NA T ”T H OV¡ (1967) studovala socha¯stvÌ na st¯ednÌ umÏleckopr˘myslovÈ ökole
v Budapeöti a maÔarskou filologii na budapeöùskÈ filosofickÈ fakultÏ. Pracuje v budapeöùskÈm
francouzskÈm institutu. B·snickÈ sbÌrky: ’szi kab·tlobog·s (PodzimnÌ vl·nÌ kab·t˘, 1989 ñ ocenÏn
RadnÛtiho cenou ñ obdobou ËeskÈ Ortenovy ceny), A beszÈlgetÈs fonala (Nit hovoru, 1995), Az
·rnyÈkember (StÌnov˝ ËlovÏk, 1997). P¯ekl·d· francouzskou poezii, vydala t¯i sbÌrky p¯eklad˘ (Alain
Bosquet, Guy Gofette), p¯eb·snÏnÌm Jana Sk·cela se podÌlela takÈ na vyd·nÌ antologie souËasnÈ ËeskÈ
poezie.
ISTV¡N V÷R÷S (1964), b·snÌk, prozaik, esejista, kritik. Vystudoval Ëeskou a maÔarskou filologii na
filozofickÈ fakultÏ v Budapeöti. P¯edn·öÌ Ëeskou literaturu na KatolickÈ univerzitÏ PÈtera P·zm·nye.
B·snickÈ sbÌrky: SÛ, kenyÈr (S˘l, chlÈb 1988), A kˆzb¸lsı ÌtÈlet (Mezisoud, 1993), Amit az alvÛ nem l·t
(Co sp·Ë nevidÌ, 1994), A csodaˆreg (Z·zraËn˝ sta¯ec, 1996), A szelÌdekre v·rva (»ek·nÌ na mÌrnÈ, vybranÈ
b·snÏ, 1998). PrÛza: Innenvil·g (P¯edsvÏtÌ, 1992), FatelepÌtık (SazeËi strom˘, 1998). Eseje: A Kafkaparadigma (Paradigma Kafka, 1993) ñ s Istv·nem KemÈnyem. P¯ekl·d· Ëeskou literaturu (mj. r. 1997
vydal spolu s L·szlÛ TÛthem v˝bor z b·snÌ M. Holuba), spoluredigoval antologii souËasnÈ ËeskÈ poezie
Akhilleusz Ès a teknıc (Achilles a ûelva, 1996), na nÌû se podÌlel i p¯eklady b·snÌ VladimÌra Holana, Ivana
BlatnÈho, Emila Juliöe, Jana Sk·cela, Ivana Wernische, Svatavy AntoöovÈ.
258
MAĎARSKO
ANTOLOGIE SOUČASNÉ MAĎARSKÉ POEZIE
¡ R P¡ D K U N (1965), b·snÌk, prozaik. Vystudoval dÏjiny a maÔarskou filologii na budapeöùskÈ
filozofickÈ fakultÏ. NynÌ na volnÈ noze. B·snickÈ sbÌrky: Ilion (1989), B·l (B·l, 1991), Med·rdus Ènekei
(Medardovy pÌsnÏ, 1998). Rom·n: Esıkˆnyv (Kniha deöt˘, 1995). P¯ekl·d· z francouzötiny; p¯eb·snÏnÌm
Ivana SlavÌka a Josefa HanzlÌka se podÌlel na vyd·nÌ antologie souËasnÈ ËeskÈ poezie.
SZIL¡RD BORB…LY (1964), b·snÌk, esejista. Vystudoval maÔarskou filologii na filozofickÈ fakultÏ
v DebrecÌnÏ, kde nynÌ p¯edn·öÌ staröÌ maÔarskou literaturu. B·snickÈ sbÌrky: Adatok (⁄daje, 1988),
TˆrtÈnet/A b·bu arca (P¯ÌbÏh/Tv·¯ figurÌny, 1992), Hossz˙ nap el (Dlouh˝ den pryË, 1994), Mint. minden.
alkalom. (Jako.kaûd·.p¯Ìleûitost., 1995).
I S T V¡ N K E M … N Y (1961), b·snÌk, prozaik, esejista. Vystudoval dÏjiny a maÔarskou filologii na
budapeöùskÈ filozofickÈ fakultÏ. NynÌ na volnÈ noze. B·snickÈ sbÌrky: CsigalÈpcsı az elfelejtett
tanszÈkekhez (ToËitÈ schody k zapomenut˝m katedr·m, 1984), J·tÈk mÈreggel Ès ellenmÈreggel (Hra
s jedem a protijedem, 1987), TÈm·k a RokokÛ-filmbıl (TÈmata z filmu Rokoko, 1991 ñ i prÛza),
A koboldkÛrus (ChÛr rar·ök˘, 1993), A nÈma H (NÏmÈ H, 1996). Rom·n: Az ellensÈg m˚vÈszete (UmÏnÌ
nep¯Ìtele, 1989). Eseje: A Kafka-paradigma (Paradigma Kafka, 1993 ñ s Istv·nem Vˆrˆsem). P¯eb·snÏnÌm
Josefa Kainara, Miroslava Huptycha a J·chyma Topola se podÌlel na vyd·nÌ antologie souËasnÈ ËeskÈ
poezie.
J ¡ N O S T … R E Y (1970), b·snÌk, prozaik. Vystudoval maÔarskou filologii na filozofickÈ fakultÏ
v Budapeöti. B·snickÈ sbÌrky: SzÈtszÛrat·s (Rozs˝p·nÌ, 1991), A termÈszetes arrogancia (P¯irozen·
arogance, 1993), A valÛs·gos VarsÛ (SkuteËn· Varöava, 1995), Tulajdonosi szemlÈlet (VlastnickÈ pojetÌ,
1997). PrÛza: Termann hagyom·nyai (Termann˘v odkaz, 1997). P¯eb·snÏnÌm J. H. KrchovskÈho
a AntonÌna Brouska se podÌlel na vyd·nÌ antologie souËasnÈ ËeskÈ poezie.
FERENC SZIJJ (1958), b·snÌk, prozaik. Vystudoval maÔarskou a nÏmeckou filologii na filozofickÈ
fakultÏ v PÈcsi. Je redaktorem renomovanÈho umÏleckoliter·rnÌho Ëasopisu mladöÌ generace Nappali h·z.
SbÌrky: A lass˙ Èlet titka (TajemstvÌ pomalÈho ûivota, 1990 ñ b·snÏ), A fut·s napja (Den ˙tÏku, 1992 ñ
prÛza), A nagy salakmezı (VelkÈ ökv·rovÈ pole, 1997 ñ b·snÏ a prÛza). Zde publikovanÈ b·snÏ jsou ˙ryvky
p·sma, jeû je obsahem autorovy poslednÌ sbÌrky.
ANDR¡S FERENC KOV¡CS (1959), b·snÌk. Vystudoval maÔarskou a francouzskou filologii na
filozofickÈ fakultÏ v Kluûi. Je redaktorem sedmihradskÈho liter·rnÌho Ëasopisu L·tÛ. B·snickÈ sbÌrky:
TengerÈsz Henrik intelmei (PonauËenÌ n·mo¯nÌka Henrika, 1983), T˚zfˆld hava (SnÌh ohÚovÈ zemÏ, 1988),
KˆltˆzkˆdÈs (StÏhov·nÌ, 1993), Lelkem kock·n pˆrgetem (Met·m kostky o svou duöi, 1994), ‹dvˆzlet
a vesztesnek (Pozdrav poraûenÈmu, 1994), …s Christophorus Ènekelt (A Christophorus zpÌval, 1995), Jack
Cole daloskˆnyve (ZpÏvnÌk Jacka Colea, 1996), Adventi fagyban angyalok (V adventnÌm snÏhu andÏlÈ,
1998).
lsz
Obecn· povÏst hl·s· to, ûe Uhr˘ je pades·t tisÌc bojovnÌk˘ a z nich m· t¯i tisÌce pÏt set hlavy p¯ikrytÈ
p¯ilbami.
Kronika zbraslavsk·. Praha 1952, s. 681
259