Harper`s Bazaar

REALITA
Osmiletá Akriti
stojí na troskách
svého domova
a snaží se najít
pohřbené knihy.
REPORTÁŽ
ZNIČENÁ
ZEMĚ
Nepál. Pomáhá mu celý svět. Píše
o něm celý svět. My vyzpovídali
humanitární pracovnice.
V zemětřesením
zasažených
oblastech
hrozí vypuknutí
epidemie. Vše
komplikuje teplo.
S
tačilo několik desítek vteřin a život stovek tisíc lidí
v Nepálu se proměnil v noční můru. První otřesy
byly zaznamenány 25. dubna a měly sílu 7,8 stupně.
Druhá vlna zemětřesení přišla o několik dnů později.
Počet obětí se nyní, v době uzávěrky červencového Bazaaru,
pohybuje kolem 8500 lidí, raněných je více než dvakrát tolik.
Již teď je ale jasné, že jde o nejhorší otřesy od roku 1934.
Během několika dnů se do země sjeli záchranáři z celého
světa. Někteří pomáhali hledat v troskách přeživší, jiní pomáhali ošetřovat rány. Na těle i na duši. Jednou z žen, která
v Nepálu v těchto dnech pomáhá, je Karin Hulshof. Pro organizaci UNICEF pracuje 28 let a její mise ji zavedly do devíti
zemí na čtyřech kontinentech. Od dubna 2012 je Karin na
pozici regionální ředitelky UNICEF pro jižní Asii. „Když jsem
přijela do Nepálu, viděla jsem krásnou zemi, ovšem velmi
chudou. Dvě silná zemětřesení zničila i to málo, co v zemi
fungovalo. Nyní vidím hrůzu a zkázu. Bylo zničeno tisíce
škol, nemocnic a zdravotních středisek. Nejvíce mě zasáhla
solidarita a síla tamních obyvatel. Nezaznamenali jsme žádné
systematické rabování. Věřím, že s dostatečnou podporou se
Nepál opět stane úžasnou zemí,“ popisuje sympatická blondýnka svou současnou misi. Karin vidí jako důležitou nejen
pomoc zvenčí, ale také ze strany nepálských úřadů. „Vláda
v Nepálu se i bez zemětřesení potýkala s velkým úkolem
postavit svou zemi na nohy. Nyní je situace ještě složitější.
Potřebuje tedy veškerou možnou podporu. Představte si, jak
obtížné je dostat pomoc k lidem, kam běžně dojdete pouze
pěšky, a to po čtyřech dnech usilovné chůze? Taková situace
by byla velké sousto pro jakoukoli vládu. Právě proto musíme
spolupracovat a pomáhat, kde je to jen trochu možné.“
Ve čtrnácti okresech byly zemětřesením postiženy čtyři
miliony obyvatel. 1,7 milionu z toho jsou děti. Katastrofa
nejvíce zasáhla chudé. Jejich příbytky byly před otřesy velmi
prosté, a tak spadly jako domeček z karet.
Přestože se pracovníci humanitárních organizací pohybují
v oblasti plné bolesti a smutku, najdou se okamžiky, které
Rodí se také
během katastrof.
Porodnici
v Biduru zničilo
zemětřesení,
provozuschopné
zůstalo pouze
jedno křídlo.
Přesto se tu
mladičké Patali
podařilo porodit
syna. Na této
fotografii mu jsou
pouhé tři hodiny.
110 HARPER’S BAZAAR Červenec 2015
HB07_110-112_repo unicef DEF.indd 110
05.06.15 13:54
TOUHA
POMOCI
UNICEF v postižených regionech
Nepálu už během prvního měsíce
po zemětřesení zajistil přístup
k nezávadné vodě pro 305 109 lidí
a hygienické zázemí pro 45 201
obyvatel. Během prvního týdne
od katastrofy bylo například
dávají budoucnosti velkou naději. „Je to jen několik dnů
kdy jsem byla na obchůzce po nemocničních stanech,
které jsme poskytli poničené nemocnici v Patanu. Jeden
z příbytků sloužil jako chirurgie, druhý jako porodní
sál. Jen několik minut před mou návštěvou se tam
místní ženě Sharmile narodila nádherná dcerka. V takových okamžicích si uvědomíte, že má vaše práce smysl,
že poskytnuté stany plní svou funkci… Po dokončení
obchůzky jsem se za Sharmilou ještě na chvilku vrátila.
Měla na tváři velký úsměv a byla šťastná. Narození dcery
bylo údajně to nejúžasnější, co ji potkalo. A to i přesto,
že přišla o dům. Právě dítě jí prý dává naději na to, že
bude zase lépe,“ vypráví jeden ze silných příběhů Karin
Hulshof.
ZEMĚTŘESENÍ, MÁMA
ALKOHOLIČKA A ŠKOLA
FOTO: ARCHIV UNICEF
Další ženou, která v těchto dnech pomáhá
v Nepálu, je Mariana Palavra. Deset let pracovala jako novinářka. V roce 2009 se rozhodla
v řadách dobrovolníků UNICEF vycestovat na
Haiti a o rok později tu také pomáhala při zničujícím zemětřesení. Právě
tato zkušenost ji přesvědčila, že chce potřebným,
především dětem, pomáhat naplno. Do Nepálu přicestovala
Subrava
8. května. Mezi setkáními, která jí utkvěla v hlavě, je to
Timilsina,
z evakuačního tábora v okrese Dolakha, tedy blízko epicenporodní
asistentka
tra zemětřesení. „Seznámila jsem se tu s dvojčaty, sestrami
a zdravotní
Jamunou a Gangou. Přestože je Jamuna stejně stará jako
sestra, stojí
v troskách
její dvojče, převzala roli opatrovatelky. Je nešťastná z toho,
zničeného
jak katastrofa sestrou otřásla. Snaží se co nejlépe postarat
porodního
o svého čtyřletého bratříčka a matku alkoholičku, která však
centra.
utrácí i to málo, co mají, za rýžové víno. Když jsem se dívky
ptala na její sny, přeje si vrátit se co nejdříve do školy. Prý ji
baví zpívat, tančit a hrát si s ostatními dětmi. Nyní se nudí,
ráda by psala, četla, učila se. Jejím cílem je stát se vědkyní.“
Přestože spousta pomoci míří do Napálu zvenčí, pomáhat se snaží také místní. Objevuje se mezi nimi obrovská
solidarita a pokora. Například Sunita Kayastha pracuje pro
instalováno 5000 latrín. Dále
distribuoval 278 tun vysokokalorické
výživy a terapeutické stravy
Plumpy’Nut pro prevenci a léčbu
podvýživy u nejmenších dětí.
Intenzivně se pracuje na obnovení
školní docházky v prostorách, které
dočasně nahradí 28 572 zcela
zničených školních tříd.
NESMÍME PŘESTAT Každou hodinu přijde v oblastech postižených ničivým zemětřesením na
svět dvanáct dětí, u jejichž porodu bohužel není přítomen žádný kvalifikovaný zdravotník. Podle nejnovějších
odhadů může být během následujících týdnů v přímém ohrožení života téměř osmnáct tisíc novorozenců
a jejich matek, pokud nebudou v dvaceti dvou zasažených oblastech podniknuty okamžité kroky k obnově
zdravotnického systému.
Červenec 2015 HARPER’S BAZAAR 111
HB07_110-112_repo unicef DEF.indd 111
05.06.15 13:54
REALITA
Živelní pohromy se netýkají pouze
dospělých, ale i dětí. Právě jim
se snaží pomáhat UNICEF. Vedle
materiální pomoci je to zdravotní
péče a šance vrátit život co
nejdříve do starých kolejí. Tedy i do
školních lavic.
ZÁTĚŽ DUŠE
Práce v postižených oblastech je náročná pochopitelně i po
psychické stránce. Jakým způsobem se vypořádat s neštěstím,
„Blížící se období monzunových
dešťů je postrachem pro Nepálce
i humanitární pracovníky.“
mi to čas dovolí, a o tom, co se stalo, mluvit, neuzavírat to
v sobě. Jedině tak se můžete se strachem poprat. Určitě mi
také pomohl profesionální poradce, jenž byl u nás v kanceláři.“
Přestože Nepál má již nejhorší za sebou, objevují se na tvářích místních obyvatel i humanitárních pracovníků znovu
vrásky. Blíží se monzunové období a to může situaci lidí
znovu zkomplikovat. Do stanových táborů se totiž uchýlily
desítky tisíc lidí. S příchodem monzunů hrozí, kromě chybějící střechy nad hlavou, také větší riziko šíření vážných
infekčních onemocnění, jež představují smrtelné nebezpečí
především pro nejmenší děti. Přetrvávajícím problémem je
nefungující infrastruktura a přetížená zdravotnická zařízení,
která jsou v důsledku škod na budovách nucena provádět
neodkladné zákroky v provizorních
podmínkách.
Pomoc ze strany organizací ani
dárců by tedy neměla polevit. A to
i přesto, že Nepál již není na prvních stránkách deníků. ❑
které máte každý den na očích? Jde jednoduše vypnout a ode
všeho se odstřihnout?
Podle Mariany Palavry není relaxace v takových podmínkách vůbec
jednoduchá: „Snažím se co nejčastěji
smát a také rozveselit lidi kolem sebe,
a to i v těchto stresových situacích.
Člověk se musí snažit vidět především to pozitivní. Někdy stačí úsměv
a naděje v očích dítěte. Pomáhá mi
také přátelství mezi jednotlivými
členy UNICEF. Je opravdu důležité
vědět, že nejsme sami.“ O poznání
v horší situaci je Marianina kolegyně
Sunita: „Prožila jsem zemětřesení
i následné otřesy na vlastní kůži. Je
V řadách pomocníků organizace
UNICEF jsou místní obyvatelé. Jednou
těžké se uvolnit a žít, jako by se nic
z nich je také Sunita Kayastha, jež se
nestalo. Snažím se vnímat především
drží myšlenky, že by ráda svou prací
pozitivní zprávy, být s přáteli, kdykoli
změnila život tamním dětem.
FOTO: ; PŘIPRAVILA:
UNICEF již od roku 1995. Přestože její rodiče přišli o střechu
nad hlavou a při řádění zemětřesení zemřel její strýc, neváhala ani chvíli a dál pomáhá potřebnějším. „V Nepálu funguje, že
jakmile se ocitnete v obtížné situaci, vždy vám někdo nabídne
pomocnou ruku. Sousedé či příbuzní přijdou a poskytnou
dočasné přístřeší, jídlo… Také je tu silná vazba v širších
rodinách. Jen pro představu: V řadě vesnic si lidé s podporou
komunity začali stavět dočasná útočiště místo toho, aby jen
čekali, než dorazí pomoc zvenčí.“
FOTO: ARCHIV UNICEF; PŘIPRAVILA: EVA KADAVÁ
Dvě malé nepálské dívky si hrají
se svými papoušky pod stanovým
přístřeškem v evakuačním centru
v hlavním městě Káthmándú.
112 HARPER’S BAZAAR Červenec 2015
HB07_110-112_repo unicef DEF.indd 112
05.06.15 13:55