Sborník_Mohelno_2010

Transkript

AKTUÁLNÍ OTÁZKY OCHRANY A
VÝZKUMU NPR MOHELENSKÁ
HADCOVÁ STEP III
MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ
ÚSTAV VÝŽIVY ZVÍŘAT A PÍCNINÁŘSTVÍ
VE SPOLUPRÁCI S
AGENTUROU OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR
ÚŘADEM MĚSTYSE MOHELNA
Konference je pořádána s podporou Výzkumného záměru č.
MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti
řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
Vědecký výbor konference:
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Jaroslav Čáp
doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D.
Ing. Antoním Přidal, Ph.D.
Organizační výbor konference:
Jiří Kostelník
Mgr. Dr. Jaroslav Knotek, Ph.D.
Oponovali:
doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.
RNDr. Pavel Michele
Editoři: Pavel Veselý, Antonín Přidal
© Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
ISBN
1
OBSAH
Úvod ..............................................................................................……….................... 3
Kostelník Jiří
Ochrana NPR Mohelenská hadcová step očima zástupce městyse Mohelno ……. 4
Borkovcová Marie, Veselý Pavel
Endoparazité živočichů Mohelenské hadcové stepi. II. Vývoj endoparazitóz
zajíců a přežvýkavců od roku 2003 ………………………………………………... 5
Borkovcová Marie, Veselý Pavel
Endoparazité živočichů Mohelenské hadcové stepi. III. Šelmy ...........………….... 8
Čáp Jaroslav
Houby serpentinových lokalit u Mohelna ………………………………………….. 11
Knotek Jaroslav
Změny v právním režimu ochrany NPR Mohelenská hadcová step ……………... 18
Kovařík Miroslav, Musil Zdeněk, Šebková Kristýna, Tůma Antonín
Změna v kompetenci a činnosti státní správy na úseku ochrany přírody na
území NPR Mohelenská hadcová step ……………………………………………... 20
Přidal Antonín, Veselý Pavel
Včely (Hymenoptera: Apoidea) Mohelenské hadcové stepi – doložený výskyt dle
literárních pramenů publikovaných do roku 2009 ………………………………... 22
Včely Mohelenské hadcové stepi dle Šnofláka (1944)z pohledu současné doby … 28
Průběžné výsledky průzkumu včel Mohelenské hadcové stepi za období duben–
červen 2010 (Hymenoptera: Apoidea) ……………………………………………... 32
Návrhy a doporučení pro management národní přírodní rezervace Mohelenská
hadcová step také s ohledem na potřeby opylovatelů (Hymenoptera: Apoidea)
dle průzkumu v roce 2010 …………………………………………………………... 41
Skládanka Jiří
Recenze knihy doc. Ing. Pavla Veselého, CSc. „Management pastvy ovcí a
změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě“ …… 45
Veselý Pavel
Lokalizace výsledků výzkumu v NPR Mohelenská hadcová step (metod. postup) 47
Veselý Pavel
Dílčí Hodnocení managementu pastvy v NPR Mohelenská hadcová step za
období 1997 – 2010 …………………………………………………………………... 64
2
ÚVOD
Setkání navazuje na konferenci „Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR
Mohelenská hadcová step – II“, které se uskutečnilo 15.9.2005, jako pracovní setkání
vědeckých pracovníků s kolegy věnujícími se ochraně tohoto území. Protože se jedná již o
třetí setkání, tak říkajíce „zájemců“ o problematiku a osud mohelenské stepi – domnívám
se, že je zde možno legálně opakovat některé podstatné myšlenky, které jsme spojovali i
s minulými setkáními. Takže stále platí, že bychom byli rádi, kdyby se tradice těchto
setkání zachovala i v následujících letech s tím, že stále pokládáme pětiletý cyklus pro tuto
formu setkání za optimální. V časovém horizontu pěti let se může již projevit vliv
ochranářského managementu a za dané období je možno tyto změny doložit i exaktními
daty. V případě kdy hodnocený management přispívá k optimálnímu vývoji stepi, je třeba
jej podpořit a naopak při zjištění negativních vlivů, je třeba navrhnout nové prvky
v ochraně tohoto biotopu.
Optimální management jakékoliv chráněného území by měl mít určitou kontinuitu.
Kontinuita ochrany těchto biotopů je mimo jiné dána i tím, že ji provádí tým odborníků,
kteří mají s její realizací na dané lokalitě dostatek zkušeností. Zkušenost v jakékoliv oblasti
lidské činnosti je podložena teoretickými a praktickými znalostmi. V řadě případů jsou
především praktické znalosti nenahraditelné. Proto se domníváme, že k dobrému chodu
péče o step nepřispívají změny měnící subjekty povinné péčí o rezervaci. Konkrétně u
NPR Mohelenská hadcová step došlo jen v posledních třinácti letech ke čtyřem změnám:
AOPK ČR středisko Brno - AOPK ČR středisko Havlíčkův Brod - SCHKO Žďárské vrchy
- SCHKO Moravský kras. Nezbývá než doufat, že se situace v tomto směru zklidní a
SCHKO Moravský kras dostane šanci management ochrany tohoto výjimečného biotopu
realizovat v nepoměrně delším časovém období, než její předchůdci. A to i proto, že při
ochraně stepi je třeba reagovat na nové skutečnosti, mezi které je třeba na prvním místě
zařadit značně zvýšený turistický ruch na stepi i v jejím bezprostředním okolí. Ten by sám
o sobě nemusel pro step představovat významnější ohrožení, pokud by se nespojoval i se
zvyšující se nekázní návštěvníků stepi.
Při celém chodu systému monitoring – plán péče – vlastní provádění managementu
– vyhodnocení důsledků zásahu, se vyskytuje řada větších či menších problémů. Některé
jsou řešitelné vstřícností realizátorů dílčích částí (po vzájemných konzultacích), jiné jsou
řešitelné obtížněji. Nejpodstatnější asi je, aby se při realizaci ochrany NPR Mohelenská
hadcová step sešli lidé kterým skutečně jde o zachování tohoto kouzelného koutu naší
přírody. Pak je předpoklad, že se domluví. Je stále potěšitelné, že jako příklad
nadstandardního přístupu ke všemu co souvisí s ochranou mohelenské stepi je možno opět
uvést Obecní úřad Mohelno, který podporuje průzkum stepi a realizaci ochranářských
opatření na stepi výrazně nad rámec svých povinností. Nezbývá než doufat, že i tato tradice
zůstane zachována.
Pavel Veselý
Brno 18.8.2010
3
OCHRANA NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP OČIMA
ZÁSTUPCE MĚSTYSE MOHELNO
Jiří Kostelník
Starosta městyse Mohelno
Jak ten čas rychle utíká. Jako zástupce městyse Mohelno mám tu čest se po pěti
letech opět sejít s celou řadou odborníků, kteří se věnují cílevědomému výzkumu a ochraně
NPR Mohelenská hadcová step. Již před pěti lety bylo toto setkání na půdě starobylé
radnice v Mohelno velmi zajímavé a pro mě osobně poučné. Proto také doufám, že tradice
periodického setkávání se již zažila a bude pokračovat i v dalších letech.
V současné době převzala správu nad NPR Mohelenská hadcová step SCHKO
Moravský kras (za mého dvacetiletého působení na radnici je to již několikátá instituce,
které byla svěřena péče o „naši“ step), se kterou budeme určitě velmi dobře spolupracovat.
Jako pozitivní vidím skutečnost, že tato potřeba byla zdůrazněna hned na našem prvním
společném jednání. Osobně jsem přesvědčen, že SCHKO Moravský kras má dobré
napojení i na pracoviště ochrany přírody brněnské oblasti, které má dlouhodobou tradici
v péči o step a také dobré napojení na odborníky se vztahem k NPR Mohelenská hadcová
step.
Ochrana Mohelenské hadcové stepi, která se nachází se v těsném sousedství dvou
velkých energetických děl, není vůbec jednoduchá. Prochází přes ni řada turistických
stezek a v posledních letech i cyklotras. Počet návštěvníků a s tím i negativních vlivů,
neustále stoupá. Protože step pokládáme za klenot naši přírody a vážíme si, že leží
v bezprostřední blízkosti našeho městyse, snažíme se aktivně přispět k její ochraně. V
rámci našich omezených finančních prostředků se snažíme uvedené negativní vlivy
spojené s narůstající turistikou maximálně eliminovat. Aby však někdo mé předchozí
vyjádření nepochopil špatně – ukázněných návštěvníků si vážíme. Jde jen o to, aby i oni si
vážili možnosti navštívit tak výjimečný kout naší země a podle toho se i chovali.
Na závěr je třeba zdůraznit, že NPR Mohelenská hadcová step, jako evropsky cenná
lokalita, si zaslouží naši pozornost a proto vítám u nás každého, kdo přispěje svým
poznáním o její zachování pro generace co přijdou po nás.
Jiří Kostelník
Městys Mohelno
Mohelno 84
67575 Mohelno
[email protected]
4
ENDOPARAZITÉ ŽIVOČICHŮ MOHELENSKÉ HADCOVÉ STEPI. II.
VÝVOJ ENDOPARAZITÓZ ZAJÍCŮ A PŘEŽVÝKAVCŮ OD ROKU 2003
doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D.1), doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.2)
Mendelova univerzita v Brně
1) Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
2) Ústav výživy zvířat a pícninářství
Pastva v Mohelenské hadcové stepi je realizována v kontextu vztahů veškeré bioty
tohoto unikátního biotopu. Jeho nedílnou součástí jsou rovněž parazité, jejichž druhové
spektrum, prevalence i intenzita invaze jsou ovlivňováni zařazováním a působením
pasených zvířat, ovčáckých psů a člověka. Na uvedené lokalitě byla tato problematika
v minulosti sledována BORKOVCOVOU a ŠEJNOHOVOU (2005), na jejichž práci tato
navazuje. Výše uvedení autoři upozornili na možnost zvýšení intenzity invaze některých
parazitů v souvislosti s pastvou a vhodnost dalšího sledování parazitocenóz v této oblasti.
Naším cílem bylo v uvedené práci předložit srovnání hlavních ukazatelů parazitologického
stavu sledovaných zvířat získaných v letech 2003-2005 a dále až do roku 2010.
MATERIÁL A METODIKA
Sledování bylo prováděno nedestruktivními parazitologickými metodami. Vzorky
trusu býložravců zpracované v této práci byly sbírány od června 2005 do června 2010.
První odběry byly provedeny vždy po přivezení ovcí na pastvinu, a poté následovaly další
odběry, přibližně v měsíčních intervalech – při déletrvající pastvě, případně po skončení
pastvy – v případech kratšího pastevního období. Přehled organizace pastvy ovcí v NPR
Mohelenská hadcová step v letech 1997 – 2010 je uveden v práci VESELÉHO (2010).
Současně byly sbírány vzorky trusu volně žijících býložravců, v našem případě zajíce
polního a srnce obecného. Při zjišťování různých vývojových stádií parazitů byly použity
metody Vajdova a Brezova (KASSAI, 1999). Determinace byla provedena podle
mikroskopických struktur nalezených parazitů podle HULÍNSKÉ (1979), CHROUSTA a
kol. (1998) a KASSAI (1999).
VÝSLEDKY
Celkem bylo v uvedeném období na přepásané ploše stepi zjištěno 29 druhů
endoparazitů, z toho 11 druhů kokcidií a 18 druhů helmintů a to u tří druhů býložravců.
Přehled konkrétních druhů uvádí Tab. 1. Nejvíce druhů parazitů hostila ovce domácí (Om)
– 4 druhy kokcidií a 11 druhů helmintů, nejméně parazitován byl zajíc polní (Le) – 4 druhy
kokcidií a 4 druhy helmintů.
DISKUSE
Získané výsledky potvrzují již dříve zmiňovaný předpoklad směny parazitů mezi
příbuznými živočichy na sledovaných biotopech (BORKOVCOVÁ a ŠEJNOHOVÁ,
2005). V této souvislosti stojí za zmínku skutečnost, že ovce jsou většinou naváženy na
pastviny těsně po odčervení, což může vést k vyššímu promoření pastevních ploch.
V důsledku toho se pak může volně žijící populace býložravců ve zvýšené míře setkávat
s vývojovými stádii takto sem zavlečených parazitů. Intenzita invaze se ke kritické hranici
indikující vhodnost odčervení přiblížila u sledovaných stád ovcí jen v několika ze
sledovaných roků. Tento stav byl zjištěn vždy těsně po příjezdu ovcí na pastvu. V tomto
období (při prvních odběrech po zahájení pastvy) byla zjištěná intenzita zpravidla vyšší.
Ve většině odběrů v průběhu pastvy byla intenzita střední a poslední odběry před nebo po
ukončení pastvy vykazovaly intenzitu spíše nízkou.
5
Tabulka 1
Přehled konkrétních druhů endoparazitů.
Druh
býložravce
Ovis
musimon f.
aries (Om)
Období
květen 2003 – červen 2005
červenec 2005 – červen 2010
druh parazita
Eimeria bakuensis, E. crandalis,
Eimeria bakuensis, E. crandalis,
E. ovinoidalis, E.parva,
E. ovinoidalis, E.parva
Trichostrongylus sp.,
Oesophagostomus sp.,
Cooperia sp.
Bunostomum trigonocephalum,
Haemonchus contortus,
Strongyloides papillosus
Trichostrongylus sp.,
Oesophagostomus sp.,
Cooperia sp.,
X
Bunostomum trigonocephalum,
X
Strongyloides papillosus
Müllerius capillaris, Protostrongylus Müllerius capillaris, Protostrongylus
rufescens,
rufescens,
Z
Capreolus
capreolus
(Cc)
Eimeria capreoli, E. ponderosa,
E.rotunda E.superba,
Nematodirus sp.,
Chabertia ovina,
Y
Moniezia sp.
Eimeria capreoli, E. ponderosa,
E.rotunda E.superba,
Chabertia ovina,
Ostertagia sp.,
Capreocaulus capreoli,
Chabertia ovina,
Ostertagia sp.,
Capreocaulus capreoli,
Müllerius capillaris, Protostrongylus Müllerius capillaris, Protostrongylus
rufescens,
rufescens,
Y
Eimeria europaea, E. leporis,
E.robertsoni,
S. papillosus,
B. trigonocephalum
Y
Moniezia sp.
Eimeria europaea, E. leporis,
E.robertsoni,
Graphidium strigosum,
Trichostrongylus retortaeformis
Trichocephalus sylvilagi
Graphidium strigosum,
Trichostrongylus retortaeformis,
Trichocephalus sylvilagi
Protostrongylus commutatus
Protostrongylus commutatus
Y
Lepus
europaeus
(Le)
Vysvětlivky k tabulce:
X
– nově zachycen výskyt tohoto parazita u dalšího sledovaného hostitele,
Y
– parazit zachycený nově a zároveň u více sledovaných hostitelů,
Z
- parazit zachycený nově u sledovaného býložravce
6
U vzorků zajíce polního a srnce obecného se vždy jednalo o intenzitu nízkou až
střední. Intenzita invaze u volně žijících býložravců Mohelenské hadcové stepi je tedy
v tuto chvíli v mezích studií zabývajících se parazitologickou situací volně žijících
přežvýkavců (PÁV a kol., 1981; KOTRLÁ a kol., 1984; BORKOVCOVÁ a kol., 2002).
Autoři přesto považují za vhodné tuto problematiku nadále sledovat a s odkazem na
možnou směnu parazitů mezi volně žijícími býložravci a pasenými ovcemi případně
vhodně korigovat management pastvy realizovaný v NPR Mohelenská hadcová step.
PODĚKOVÁNÍ
Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905
„Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace
na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České
republiky.
LITERATURA
BORKOVCOVÁ, M., ŠEJNOHOVÁ, H., 2005: Endoparazité živočichů Mohelenské
hadcové stepi. I. Zajíci a přežvýkavci. In VESELÝ, P. Aktuální otázky ochrany a
výzkumu NPR Mohelenská hadcová step – II. 1.vyd. Brno: MZLU v Brně, s. 9-10.
ISBN 80-7157-881-9.
HULÍNSKÁ I., 1969: Die Determinationsmerkmale der Invasionlarven bei
Schafhelminten, Acta Sci. Nat. Acad. Sci., Bohemoslov, Brno, 3, 1 – 25.
CHROUST K., LUKEŠOVÁ D., MODRÝ D., SVOBODOVÁ V., 1998: Veterinární
protozoologie, VFU, Brno. 113 s.
KASSAI, T., 1999: Veterinary Helminthology. Oxford, Butterworth-Heinemann. 260 s.
KOTRLÁ, B. a kol., 1984: Parazitózy zvěře. Academia, Praha, 192 s.
PÁV, J. a kol., 1981: Choroby lovné zvěře. SZN, Praha, 272 s.
VESELÝ, P. Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová
step po obnovené pastvě. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2010. 172 s. ISBN 978-807375-399-3.
Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
7
ENDOPARAZITÉ ŽIVOČICHŮ MOHELENSKÉ HADCOVÉ STEPI. III.
ŠELMY
doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D.1), doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.2)
1) Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Pastva ovcí na Mohelenské hadcové stepi ovlivňuje celý ekosystém tohoto biotopu
- tedy i druhové spektrum parazitů – a to nejen u samotných ovcí a příbuzných býložravců
(Borkovcová a Šejnohová, 2005), ale dá se předpokládat, že vzhledem k přítomnosti
pasteveckých, ale i dalších psů budou ovlivněny i jiné skupiny zvířat. Parazitocenózy
stejně jako všechny ostatní cenózy podléhají vývoji a jsou ovlivnitelné zdravotním stavem
živočichů, do biocenózy vstupujících. Cílem této práce bylo zjistit druhové spektrum,
prevalenci a intenzitu invaze parazitů volně žijících psovitých a lasicovitých šelem na
území Mohelenské hadcové stepi a zároveň i u pasteveckých a dalších psů pohybujících se
ve sledované lokalitě.
V období od června 2005 do června 2010 byl prováděn sběr exkrementů šelem ve
sledované oblasti a současně i odběr psích exkrementů. První odběry byly provedeny vždy
po přivezení ovcí na pastvinu, a poté následovaly další odběry, přibližně v měsíčních
intervalech – při déletrvající pastvě, případně po skončení pastvy – v případech kratšího
pastevního období. Přehled organizace pastvy ovcí v NPR Mohelenská hadcová step
v letech 1997 – 2010 je uveden v práci Veselého (2010). Vzorky byly dále vyšetřovány
pomocí nedestruktivních parazitologických metod. Při zjišťování parazitů byly použity
metody Vajdova a Brezova (Kassai, 1999). Determinace byla provedena podle
mikroskopických struktur nalezených parazitů podle Hulínské (1979), Chrousta a kol.
(1998) a Kassai (1999).
VÝSLEDKY
Celkem byla zjištěna přítomnost vnitřních parazitů náležejících taxonomicky do
dvou systematických kategorií – tasemnice a střevní hlístice. Přehled konkrétních
nalezených druhů u jednotlivých hostitelů uvádí Tab. 1. Nejvyšší záchyt co do intenzity
invaze byl u tasemnic zjištěných ve výkalech lišek a škrkavek rodu Toxocara u psích
exkrementů. Exkrementy lasicovitých šelem obsahovaly jen velmi malé množství vajíček
z obou skupin parazitů, případně vykazovaly nulový záchyt.
DISKUSE
Ačkoliv psovité šelmy, konkrétně liška obecná a pes domácí, mohou být hostiteli
poměrně širokého spektra endoparazitů (Svatoš, 1963; Mituch, 1968; Staněk, 1980),
záchyty našeho sledování potvrdily jen poměrně úzké spektrum. Totéž se týká i
endoparazitů šelem lasicovitých – kuny skalní a lasiček. K přesnějšímu obrazu spektra
parazitů by bylo zapotřebí pitvy vnitřních orgánů hostitelů, které ovšem nebyly v našem
sledování k dispozici. I přesto je možno dosažené výsledky shrnout do několika důležitých
závěrů. Tasemnice rodu Mesocestoides jsou parazité s velice složitým vývojovým cyklem
a s mnoha vývojovými stupni a u většiny druhů není dosud vyjasněno druhové spektrum
mezihostitelů. V ČR byla tato tasemnice zachycena Prokopičem (1965) u lišek a recentně
u psů (Dvořák a Borkovcová, 2004). Rovněž škrkavky rodu Toxocara znamenají riziko
zoonotických nákaz pro člověka pohybujícího se v dané lokalitě (Staněk, 1980). Druhy
8
rodu Toxocara jsou nebezpečné vždy, u tasemnic rodu Taenia záleží na konkrétním druhu,
přičemž lišky mohou být hostitelem velmi nebezpečné tasemnice Echinococcus
multilocularis (Vysloužil, 2007), jejichž vajíčka však nelze použitými metodami přesně
diagnostikovat. Onemocnění alveokokóza může po nákaze vajíčky této tasemnice
propuknout také u pasených zvířat (Podhájecký a Mituch, 1968). Vzhledem k tomu, že se
jedná o první sledování v zájmové oblasti, bude potřeba dalších sledování v budoucnu pro
získání informací o případné směně parazitů mezi psy a volně žijícími šelmami v NPR
Mohelno.
Tabulka 1
Výsledky helmintologických rozborů exkrementů šelem v NPR Mohelno 2005-2010
Druh
hostitele
Druhy parazitů
Průměrná intenzita invaze u
pozitivních vzorků
Mesocestoides sp.
***
Taenia sp.
Vulpes vulpes
Liška obecná
*
Toxacara canis
*
TOXASCARIS
LEONINA
TRICHURIS
VULPIS
Mesocestoides sp.
*
*
*
Taenia sp.
*
Toxacara canis
**
Canis lupus f. familiaris
Pes domácí
Toxascaris leonina
0
Mesocestoides sp.
*
Taenia sp.
*
Martes foina
Kuna skalní
Toxacara canis
*
Toxascaris leonina
*
Mesocestoides sp.
0
Taenia sp.
Mustela sp.
lasičky
0
Toxacara canis
*
Toxascaris leonina
*
9
PODĚKOVÁNÍ
republiky.
LITERATURA
BORKOVCOVÁ, M., ŠEJNOHOVÁ, H., 2005: Endoparazité živočichů Mohelenské
hadcové stepi. I. Zajíci a přežvýkavci. In VESELÝ, P. Aktuální otázky ochrany a
výzkumu NPR Mohelenská hadcová step – II. 1.vyd. Brno: MZLU v Brně, s. 9-10.
ISBN 80-7157-881-9.
DVOŘÁK, V. BORKOVCOVÁ, M., 2004: Tasemnice rodu Mesocestoides u tří psů
v České republice: Veterinářství, 54, 205 – 209.
HULÍNSKÁ I., 1969: Die Determinationsmerkmale der Invasionlarven bei
Schafhelminten, Acta Sci. Nat. Acad. Sci., Bohemoslov, Brno, 3, 1 – 25.
CHROUST K., LUKEŠOVÁ D., MODRÝ D., SVOBODOVÁ V., 1998: Veterinární
protozoologie, VFU, Brno. 113 s.
KASSAI, T., 1999: Veterinary Helminthology. Oxford, Butterworth-Heinemann. 260 s.
MITUCH, J., 1968. Die Helminthefauna der Hunde (Canis familiaris) und Fuchse (Vulpes
vulpes) auf der Schuttinsel (ČSSR).Stud. Helminth, roč 2, 57 – 59.
PODHÁJECKÝ, K., MITUCH, J., 1968: K významu psovitých mäsožravcov při šírení
echinococcosy a coenurosy na pasienková zvierata. Veter. Čas., roč. 11, s. 63 – 77.
PROKOPIČ, J., 1965. Helmintofauna u šelem Československa.Čs. Parasit, roč. 12, 207 –
226.
STANĚK, M., 1980. Endoparazitózy šelem volně žijících a chovaných na území ČSSR.
Habilitační spis, VŠZ Brno, 96 s.
SVATOŠ, I., 1963. Příspěvek k znalostem helmintofauny některých volně žijících šelem.
Brno, Facta univ. Agric.,Fac. Argon., roč. 11, č. 3, 307 -314.
VYSLOUŽIL, L., et al., 2007. Alveokokóza. Myslivost: Stráž myslivosti. Dostupný
z www:
<http://www.myslivost.cz/media/clankyDetail.asp?IDC1=12732&IDR=10322&TypR=
1>
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
10
HOUBY SERPENTINOVÝCH LOKALIT U MOHELNA
Jaroslav Čáp
AOPK ČR - Středisko Brno
ÚVOD
Houby se vyskytují v přírodě všude tam, kde se nachází jiné živé organismy. Jsou
to důležití dekompozitoři a paraziti všech druhů rostlin i živočichů. Díky jejich činnosti se
nezastaví koloběh uhlíku v přírodě, který by jinak zůstal vázán v tělech rostlin.
Zdálo by se, že stepní lokality, obecně, nejsou místem, kde by bylo nějak
přehoubováno. Také na ně, většinou, houbaři ani mykologové systematicky nejezdí. Jen
místní znalci ví, že po deštích na stepích vyroste dosti plodnic pečárek, bedlí, špiček a
dalších druhů větších i drobných hub.
Tento příspěvek se týká větších hub, se zřetelnými plodnicemi, obecně zvaných
makromycety. Tím se výčet druhů částečně zužuje. Je zaměřen především na lokalitu NPR
Hadcová step u Mohelna (částečně s přesahem). Větší pozornost věnuji houbám sbíraným
a publikovaným R. Dvořákem, resp. J. Velenovským, a výčtu hub, které v NPR a okolí
byly nalezené a jsou zapsané v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky
(Holec et Beran, 2006).
HISTORIE A SOUČASNOST
Ostrůvek hadců u Mohelna je, jednoznačně, nejvýznamnější moravskou lokalitou
tohoto typu, alespoň co se týká bioty. Nachází na samém okraji panonské oblasti a to je,
kromě specifického podloží, druhým významným faktorem pro složení flóry, vegetace i
fauny. Nejen na houbách, ale i na fanegogamech je vidět, že počet druhů panonské oblasti
je zde již zúžen, ale zase sem zasahují druhy květné oblasti hercynské (např. chladnějším
koridorem údolím řeky). Tyto kontakty rostlin a hub nejsou nikde jinde v centrálních
částech obou květných oblastí, jen v těchto styčných pásmech. Tímto je celá oblast, možno
říci přechodová, zcela unikátní. Na rozdíl od jiných stepních lokalit byl na mohelenské
stepi prováděn i soustavnější průzkum mykoflóry.
Při výzkumu hub ve zdejší oblasti zmíním badatele, kteří mají větší zásluhy o
poznání zdejší mykoflóry. Jak jinak – prvně nutno jmenovat Rudolfa Dvořáka. Spíše je o
něm známo, že se věnoval pozorování rostlin. Nalezl a popsal řadu zakrslých forem (ať již
podmíněných stresem stanovištních podmínek nebo stresem intenzivní pastvy). Ale Rudolf
Dvořák se věnoval i sledování makromycetů. Nejvíce v letech 1928 – 1930, ale částečně i
později. Svědčí o tom řada drobných článků a jeho pera nebo jsou jeho údaje ve studiích
jiných mykologů (např. Velenovského) (viz seznam literatury). Podle různých údajů (Pilát,
Moravec 1960) měl v evidenci kolem 500 druhů hub. V 60. – 90. letech 20, stol. sbíral a
dokladoval houby Oldřich Láznička a jednotlivě i Svatava Ondráčková; jejich sběry jsou
uloženy v herbáři třebíčského muzea (ZMT). V době, kdy zdejší rezervace byla pod
správou brněnského střediska Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, se po dobu tří let
(alespoň částečně) věnovala mykologickým pozorováním Zuzana Bieberová (1993 –
1995). Zůstal po ní soupis jí zapsaných druhů jako manuskript. Profesionální brněnský
mykolog Vladimír Antonín (Mor. muzeum) prostudoval a revidoval Dvořákovy doklady
hub (Antonín, 1988), které jsou uloženy v herbářích (BRNM, PRM, ZMT, BRNU).
Z nižších hub (sněti, rzi a další) byly rovněž studovány některé okruhy, ale ne
dlouhodobě a údaje pochází ze starších dob a nejsou, namnoze, specifikovány přímo na
mohelenskou step (např. Picbauer, 1927).
V současné době je v databázi druhů hub z této oblasti přes 540 taxonů a další desítky
(přes 80 taxonů) jmen, uvedených R. Dvořákem, které nelze přiřadit k akceptovaných
11
druhům. Značná část z druhové diverzity hub vyžaduje půdy bohaté na živiny a na bazické
ionty.
Od doby obnovy pastvy na stepi u Mohelna se provádí sledování dynamiky změn vegetace
fanerogamů. Při té příležitosti autor tohoto příspěvku, nesystematicky a víceméně
nahodile, zaznamenával další druhy makromycetů (včetně některých diskomycetů). Řada
druhů hub, která zde byla zaznamenána Dvořákem, byla vázaná na biotop intenzivní
pastvy. Po jejím ukončení proto mnoho z nich nebylo opětovně nalezeno – mimo jiné i
špičatička stepní. Nyní, po čtrnácti letech po obnovení pastvy, byť extenzivní, by bylo
vhodné zamyslet se na opětovný monitoring především těch druhů, které jsou na
exkrementy a další vlivy pastvy závislé; druhová skladba s vazbou na dřeviny (stromy)
přece jen nenaznala větší změny.
TAXONY HUB NALEZENÉ A POJMENOVANÉ R. DVOŘÁKEM
Rudolf Dvořák pojmenoval nově 29 taxonů vyšších hub na úrovni od formy po
druh. Další druh popsal společně s Velenovským a konečně Velenovský popsal
Rhizopogon mohelnensis na základě Dvořákova sběru. K 17 taxonům neexistuje dokladový
materiál a popisy nejsou dostatečné proto, aby mohly být tyto taxony akceptované. Ke 14
popsaným taxonům (Dvořákem nebo Velenovským) dokladový materiál existuje a byl
revidován V. Antonínem (Antonín, 1988).
K četným taxonům, popsaných Dvořákem, neexistují exikáty, takže interpretace
vzhledem k současně akceptovaných taxonům není možná. Řada dokladů, které se
uchovaly, jsou ve stavu, kdy je již určit nelze. Celý seznam hub z Mohelenské stepi,
pořízený Dvořákem, je otištěn v práci Antonína (Antonín et al., 1997).
Galeropsis desertorum Velen. et R. Dvořák in Velen
Tento taxon je jediným, který je v současné době akceptovaný. České jméno je
špičatička stepní. Tuto houbu R. Dvořák sbíral na podzim roku 1930 (14.10. a 6.11.).
Houba poté nebyla velmi dlouho nikde na světě nalezena. Až v roce 1955 byla nalezena na
Slovensku Fr. Kotlabou u Velkých Levárů a podruhé v září 1998 u obce Imeľ na zarostlé
polní cestě. Bez bližších podrobností byla špičatička stepní uvedena ještě v Maďarsku.
Nalezena byla tedy jen na čtyřech místech na světě (Skála, 1999). V České republice nebyl
druh nověji dosud nalezen.
Tato houba je však zajímavá i tím, že vyvolává dlouhotrvající spor o tom, zda se
jedná o houbu břichatkovitou nebo lupenatou. Kromě houby z Mohelna, která patří
k nominální varietě, byla popsaná ještě Galeropsis bispora Vassilkov = G. desertorum var.
bispora (Vassilkov) G.Moreno, Heykoop & Illana a to ze Španělska (Valladolid).
Originální vyobrazení houby v práci Velenovského (1930).
12
Taxony, u nichž je doložen exikát a mohou být revidovány.
Nebylo však tak u všech dokladů provedeno, takže kompletně nejsou ještě všechny
Dvořákovy doklady revidovány a zhodnoceny.
Bovista fusca R.Dvořák (podle některých pramenů je to Bovista tomentosa, ale Index
Fungorum taxon nesynonymizuje)
Collybia foetida R.Dvořák = Marasmius (Mycenitis) scorodonius (rev. V.Antonín)
Corticium ligustri R.Dvořák
Cudoniella subsessilis R.Dvořák
Galera ochracea R.Dvořák
Helotium coryli R.Dvořák
Lycoperdon perpusillum R.Dvořák
Lycoperdon reticulatum R.Dvořák (binomen Lycoperdon reticulatum zveřejnil Berkeley
již v roce 1885 a Dvořákovo jméno je, v každém případě, mladší homonymum)
Nolanea erophila Fr. var. microspora R.Dvořák
Omphalia subhiemalis R.Dvořák
Panaeolus atratus R.Dvořák
Rhizopogon mohelnensis Velen. = (podle některých zdrojů je totožný s Rhizopogon
roseolus; Index Fungorum však jméno nesynonymizuje)
Stereum quercinum R.Dvořák (rovněž toto jméno je mladší homonymum k staršímu
Stereum quercinum Potter 1901)
Dvořákem pojmenované taxony, jejichž doklady jsou nezvěstné a které není možné
revidovat
Clitocybe erubescens R.Dvořák, Clitocybe hiemalis R.Dvořák, Collybia candida
R.Dvořák, Collybia carbonaria R.Dvořák, Collybia conigena R.Dvořák, Collybia
pubescens R.Dvořák, Collybia rosarum R.Dvořák (Mycena sp.?), Collybia sambucina
R.Dvořák (Mycena sp.), Collybia stepposa R.Dvořák (snad Strobilurus stephanocystis),
Mycena minima R.Dvořák, Naucoria dubia R.Dvořák, Naucoria pastoralis R.Dvořák,
Naucoria semota R.Dvořák, Panaeolus pulcher R.Dvořák, Pluteus carpini R.Dvořák,
Psathyra grisea R.Dvořák, Psilocybe merdaria Fr. f. minor R.Dvořák.
HOUBY Z NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP, KTERÉ JSOU UVEDENY
V ČERVENÉM SEZNAMU
Poznámky k druhům volně podle Holec et Beran (2006)
?EX – nezvěstný druh
Calvatia lilacina (Berk. et Mont.) Hennings – plešivka fialová; saprofyt pastvin a suchých
strání v oblasti teplomilné květeny
Clavariadelphus truncatus (Quél.) Donk – kyj uťatý; mykorhizní symbiont jehličnanů,
především jedle
Galeropsis desertorum Velen. et Dvořák – špičatička stepní; saprofyt stepního charakteru
na písčitých nebo hadcových půdách
CR – kriticky ohrožený druh
Dichomitus squalens (P.Karst.) D.Reid – outkovka neladná; saprofyt mrtvého dřeva
jehličnanů, v Evropě jen na borovicích
13
Geastrum elegans Vitt. – hvězdovka vypouklá; saprofyt v jehličnatých lesích i na
xerotermních stanovištích, zpravidla v oblasti teplomilné květeny
Hygrocybe intermedia (Pass.) Fayod – voskovka prostřední; saprofyt na nehnojených
sečených loukách a pastvinách
Hygrocybe mucronella (Fr.) P.Karst. – voskovka hořká; stanovištní nároky jako u předešlé
Hygrocybe vitellina (Fr.) P.Karst. – saprofyt rostoucí na kosených či spásaných mechatých
loukách, většinou v přítomnosti jalovce
Hygrophorus gliocyclus Fr. – šťavnatka slizoprstenná; mykorhizní symbiont borovic
Irpicodon pendulus (Alb. et Schw.) Pouzar – zubateček zavěšený; saproparazit na živých i
mrtvých kmenech, větvích a pařezech borovic
Leucopaxillus lepistoides (Maire) Singer – běločechratka stepní; saprofyt v travnatých
společenstvech xerotermních stanovišť
Thelephora caryophyllea (Schaeff.): Fr. – plesňák karafiátový; symbiont a saprofyt
v borových lesích na teplejších lokalitách
Tyromyces wynnei (Berk. et Br.) Donk – bělochoroš Wynneův; saprofyt, roste na zemi
v detritu a na spodní straně opadlých větví a na pařezech převážně listnáčů
EN – ohrožený druh
Amanita ceciliae (Berk. et Br.) Bas – muchomůrka šupinatá; symbiont pod listnáči i
jehličnany v nižších a středních polohách
Bovista tomentosa (Vittad.) Quél. – prášivka žaludicovitá; saprofyt, roste v oblastech
teplomilné květeny na suchých skalních stepích a lesostepích
Cyphellostereum laeve (Fr.) Reid – mecháček hladký; parazit rostoucí na meších
Entoloma juncinum (Kühner et Romagn.) Noordel. – závojenka sítinová; saprofyt, roste ve
vlhčích lesích, mokřadech a rašeliništích
Geastrum campestre Morg. – hvězdovka drsná; suchomilný druh, saprofyt vyhřátých
lesostepních stanovišť
Hygrophorus pudorinus (Fr.:Fr) Fr. – šťavnatka oranžová; mykorhizní symbiont jedle
Lepiota oreadiformis Velen. – bedla špičkovitá; saprofyt rostoucí na suchých výslunných
nelesních stanovištích
Marasmiellus tricolor (Alb. et Schw.) Singer – špička trojbarvá; saprofyt rostoucí na
tlejících zbytcích trav a jejich koříncích na otevřených stanovištích
Panaeolus subbalteatus (Berk. et Br.) Sacc. – kropenatec lemovaný; saprofyt, roste na
pohnojených místech, na pastvinách apod.
Pseudoplectania nigrella (Pers.: Fr.) Fuckel – ušíčko černé; na holé zemi nebo v mechu a
v tlejícím jehličí, saprofyt
Sarcosphaera coronaria (Jacq.) Schroet. – baňka velkokališná; saprofyt, na hlinité a
mechaté půdě v jehličnatých a smíšených lesích
Spathularia flavida Pers.: Fr. – lopatička kyjovitá; saprofyt, v jehličnatých a smíšených
lesích, zpravidla na spadaném jehličí; je to představitel hub vyšších poloh, zde na okraji
areálu
Volvariella pussila (Pers.: Fr.) Singer – kukmák maličký; saprofyt rostoucí na holé zemi
mezi travou a nízkými mechy, ale i na ruderálních stanovištích
VU – zranitelný druh
Boletus satanas Lenz. – hřib satan; mykorhizní symbiont v listnatých lesích v oblasti
teplomilné květeny; houba přírodě blízkých ekosystémů
Geastrum coronatum Pers. – hvězdovka tuhová; saprofyt v řídkých lesích, starých parcích
apod., má zčásti synantropní rozšíření
Lactarius zonarius Fr. – ryzec pásovaný; mykorhizní symbiont dubů, habrů, buků a snad i
dalších listnáčů, teplomilná houba
14
NT – téměř ohrožený druh
Hygrocybe pratensis var. pallida (Cooke) Arnolds – voskovka luční; saprofyt na sušších
nehnojených kosených loukách a pastvinách, na okrajích lesů
Cantharellus xanthopus (Pers.) Duby – liška žlutavá; mykorhizní symbiont jehličnatých i
listnatých lesů, spíše na vlhčích místech v mechu
Melanophyllum haematospermum (Bull. ex Pers.:Fr.) Kreisel – bedla krvavá; saprofyt ve
smíšených lesích v opadu, okraje lesních cest, parky
Tephrocybe rancida (Fr.) Donk – líha páchnoucí; saprofyt rostoucí na zemi v listnatých a
smíšených lesích, méně často mimo les
DD – druh, o němž nejsou dostatečné údaje (z hlediska jeho ohrožení)
Agaricus comtulus Fr. – pečárka (žampión) růžovolupenná; saprofyt na loukách a
travnatých místech v nižších polohách
Entoloma serrulatum (Pers.: Fr.) Hesler – závojenka pilovitá; saprofyt na travnatých
nelesních stanovištích
Hygrophorus leporinus Fr. – šťavnatka zaječí; mykorhizní symbiont většinou pod duby
Hygrophorus tephroleucus (Pers.: Fr.) Fr. – šťavnatka špinavá; mykorhizní symbiont
borovic
Inocybe jurana Pat. – vláknice jurská; mykorhizní symbiont listnatých lesích, zejména pod
duby a buky
Lactarius semisanguifluus Heim & Leclair – ryzec polokrvomléčný; mykorhizně vázaný
na borovice, rostoucí na světlých travnatých místech
Lentinellus flabelliformis (Bolt.: Fr.) Ito – houžovec vějířovitý; saprofyt, roste na mrtvých
větvích listnáčů
Mycena picta (Fr.: Fr.) Harmaja – helmovka širokolupenná; houba horských lesů, saprofyt
rostoucí ve smrčinách a smíšených lesích v jehličí a na tlejícím dřevě
Pseudoclitocybe expallens (Pers.: Fr.) Mos. – strmělka vybledající; saprofyt, roste
v jehličnatých lesích, podél cest, na travnatých a ruderalizovaných místech
Tricholoma sudum (Fr.) Quél. – čirůvka světlá; mykorhizní symbiont pod borovicemi, na
rozdíl od mnoha jiných druhů v okolí Mohelna upřednostňuje kyselé, písčité půdy
Xylaria filiformis (Alb. et Schw.: Fr.) Fr. – dřevnatka vláskovitá; saprofyt v detritu
v bučinách na vlhkých stanovištích, na tlejících lodyhách vyšších bylin (devětsil, starček
apod.);
Jak je vidno ze stanovištních požadavků některých výše uvedených druhů hub, jsou
údaje z vyprahlých stepních a lesostepních i skalních lokalit nejvýše pochybné. A to i
v případě, budeme-li uvažovat o chladnějších a humidnějším prostoru na úpatí stepi kolem
řeky. Ověření si vyžadují údaje např. o Mycena picta, Tricholoma sudum, Xylaria
filiformis a kromě toho i řady dalších druhů, které byly z lokality uváděny a nejsou
vyjmenovány výše v seznamu (druhy běžnější, neohrožené ve výskytu).
ZMĚNY V DRUHOVÉM ZASTOUPENÍ HUB V NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ
STEP
Pravděpodobně od 50. let 20. stol. docházelo a částečně dochází i nyní k úbytku a
ke změnám v druhové pestrosti hub v oblasti. Důvodem je jednak vývoj ekosystémů na
lokalitě. Jednak je to vývoj přirozený, jednak antropogenně ovlivněný. Houby reagují na
abiotické i biotické změny (změna klima, mizení či šíření některých fanerogamů). Mezi
zásadní změny patřily čtyři: 1) vybudování vodní nádrže pod stepí a tím změna
mikroklimatu (což je pro řadu hub výhodou, ale pro některé je to omezující), 2) ukončení
pastvy na stepi, 3) odstranění větší části stromových nárůstů, 4) vliv průmyslových imisí,
především tzv. kyselých dešťů. Tyto změny většinou nepostihly populace druhů s širší
15
ekologickou amplitudou. Naopak druhy vyhraněné vůči stanovištním podmínkám
vymizely.
Podle novějších pozorování je zcela zřejmé, že nastal velký úbytek druhů hub,
vázaných na pastvu dobytka (převážně koprofilní druhy). Nebyly nalezeny nejvzácnější
druhy plešivka fialová (Calvatia lilacina) a špičatička stepní (Galeropsis desertorum)
vázané na pastvu; ty jsou nezvěstné i v celé ČR. Nastal dramatický úbytek druhů rodu
čepičatka (Conocybe), lysohlávka (Psilocybe) a dalších. Zůstaly zde jen druhy travních
společenstev, rostoucí téměř všude – např. špička obecná (Marasmius oreades), nebo na
mnoha místech jižní Moravy – např. špička drsná (Crinipellis stipitaria).
ZÁVĚR
Každý biotop prochází vývojem a není možné a ani smysluplné zakonzervovat
určitý stav bioty či abiotických faktorů. Velmi žádoucí je u lokalit, které hostí vzácné
organismy u kterých hrozí vyhynutí a ztráta genofondu, dokumentovat stav v různých
údobích a při různých způsobech hospodaření (managementu). V NPR Mohelenská
hadcová step byl podchycen stav (nejen) mykoflóry v době intenzivní pastvy. Vcelku
známe obraz bioty i v době dlouhodobého upuštění od pastvy. Nyní, po čtrnácti letech po
obnovení pastvy, byť omezeném a ne tak intenzivním jako před sto lety, nastal čas, kdy by
bylo nutné se věnovat systematickému průzkumu hub (alespoň vyšších) přinejmenším
v prostoru travních, pasených společenstev. Průzkum je nutné provést v delším období
(minimálně pětiletém), protože v případě menších srážek v jednom – dvou letech nebudou
fruktifikovat všechny druhy, které zde mají mycelium. Mykoflóru je nutné sledovat po celý
rok, od sejití sněhů až do zámrazů (možná s výjimkou nejsušších období léta s dlouhou
dobou slunečního svitu). To je odlišný způsob dokumentace oproti cévnatým rostlinám,
které nám (v drtivé většině) vyrostou každým rokem. Kromě lupenatých, hřibovitých a
břichatkovitých hub je nutno věnovat zvýšenou pozornost houbám vřeckatým, které zde
nebyly prozatím nikdy důsledněji studovány a mezi nimiž lze očekávat významné objevy.
LITERATURA
ANTONÍN, V. (1988): Type-specimens of macromycetes descibed by Rudolf Dvořák. –
Acta Mus. Moraviae, Sci. nat., 73: 225 – 226.
ANTONÍN, V., VÁGNER A. et LÁZNIČKA O.(1997): Makromycety (velké houby) širší
oblasti energetické soustavy Dukovany – Dalešice. – Přírod. sborn. Západomor. muz.
Třebíč, 26: 43 – 110.
BIEBEROVÁ, Z. (sine dat.): Seznam druhů 1993 – 1995. Mohelno. Ms.
DVOŘÁK, R. (1927): Ryzec pravý, Lactarius deliciosus Fr. – Čas. Čs. Houb. 7:
DVOŘÁK, R. (1928): Houby na hadcové stepi u Mohelna. – Čas. Čs. Houb. 8: 53-54
DVOŘÁK, R. (1929): Podzimní a zimní houby hadcové stepi u Mohelna. – Sborn. Kl.
Přírod., Brno, 12: 80 – 83.
DVOŘÁK, R. (1930a): Dva druhy žaludice (Disciseda) na hadcové stepi u Mohelna na
Moravě. – Mykologia, 7: 79.
DVOŘÁK, R. (1930b): O výskytu Discidea circumcissa u Mohelna. – Příroda, 23:
DVOŘÁK, R. (1930c): Novinky z hadcové stepi u Mohelna. – Příroda, 23: 207 – 230,
DVOŘÁK, R. (1930d): Vyšší houby na hadcové stepi u Mohelna. – Sborn. Kl. Přírod.
Brno, 13: 1 – 14.
DVOŘÁK, R. (1930e): Zimní houby hadcové stepi u Mohelna. pp. 1 – 6. Mohelno.
DVOŘÁK, R. (1930f): Příspěvky k poznání hadcové stepi u Mohelna. – Od Horácka
k Podyjí, 7: 95 – 101.
DVOŘÁK, R. (1930g): Stepní houby u Mohelna na Moravě. – Čas. Čs. Houb., 10: 122 –
124.
16
DVOŘÁK, R. (1931a): Výzkum hub na hadcové stepi u Mohelna. – Od Horácka k Podyjí,
8: 160 – 163.
DVOŘÁK, R. (1931b): Nová houba obyvatel stepních plání mohelenských na Moravě. –
Příroda, 24: 161 – 163.
DVOŘÁK, R. (1935): Dodatky k výzkumu hub na hadcové stepi u Mohelna. pp. 1 – 4.
Mohelno.
DVOŘÁK, R. (1943): Nižší houby na Hadcové stepi u Mohelna. – Příroda, 36: 37 – 38.
HOLEC, J. et BERAN M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České
republiky [Red list of fungi (macromycetes) of the Czech Republic]. – Příroda, Praha,
24: 1-282.
KOTLABA, F. et POUZAR Z. (1959): Nový nález vzácné houby špičatičky stepní –
Galeropsis desertorum Velen. et Dvořák v Československu a poznámky k rodu
Galeropsis Velen. – Čes. Mykol. 13: 200 – 209.
MORAVEC, Z. (1960): The Mohelno serpentine steppe. – Čes. Mykol. 14: 101 – 108.
CALONGE, F.D. ( ):Galeropsis desertorum var. Bispora encontrada en Valladolid
(España). - Boletín de la Sociedad Micológica de Madrid
PICBAUER, R. (1927): Zeměpisné rozšíření rzí na Moravě se zřetelem k poměrům
evropským – Práce morav. přírod. spol. 4 (9): 365 – 536.
PILÁT, A. (1969): Houby Československa ve svém životním prostředí. Academia, Praha.
SKÁLA, E. (1999): Dvě nové lokality vzácných břichatek na Slovensku. Battarea stevenii
(Libosch.) Fr. a Galeropsis desertorum Velen. et Dvořák in Velen. – Mykologický
sborník, LXXVI, 3: 90 – 93.
VELENOVSKÝ, J. (1930): Galeropsis gen. nov. – Mykologia, 7: 105 – 106.
VELENOVSKÝ, J. (1932): České druhy rodu Rhizopogon Fr. – Mykologia, 8: 89 – 94.
Galeropsis desertorum ze slovenské lokality od Hurbanova, foto V.Zíta
Jaroslav Čáp
AOPK ČR - Středisko Brno
Kotlářská 51
602 00 Brno
[email protected]
17
ZMĚNY V PRÁVNÍM REŽIMU OCHRANY NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ
REZERVACE MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP
Mgr. Dr. Jaroslav Knotek, Ph.D.
Ústav aplikované a krajinné ekologie, Mendelova univerzita v Brně
([email protected])
Uplynulých pět let přineslo určité změny v právním režimu ochrany národní
přírodní rezervace Mohelenská hadcová step (dále jen NPR Mohelenská hadcová step),
navíc k dalším zásadním změnám se schyluje v nejbližší budoucnosti. Především došlo
k několika novelám zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně přírody). V nich by se dala najít celá řada
ustanovení vztahujících se více či méně k právnímu režimu ochrany NPR Mohelenská
hadcová step, z důvodu omezeného textového rozsahu se ovšem soustředím pouze na ty
nejvýznamnější z nich.
Za zmínku stojí zejména změna § 29 zákona o ochraně přírody a krajiny, který
upravuje tzv. základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací, kde došlo
k rozšíření původního znění písm. d). V něm je stanoven zákaz vstupovat a vjíždět mimo
cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody s tím, že jsou zde rovněž taxativně
uvedeny výjimky z tohoto zákazu. V novém znění je vedle vlastníků a nájemců pozemků
tato výjimka rozšířena i na osoby zajišťujících lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu
a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu, při výkonu této činnosti.
Další změnu přineslo nové znění § 43 zákona o ochraně přírody upravující udělování
výjimek ze zákazů ve zvláště chráněných územích, kdy tato kompetence přešla z Vlády ČR (dále
jen vláda) na příslušné orgány ochrany přírody. Uvedená změna není zcela důsledná, protože
se týká pouze těch případů udělování výjimek, kdy: „jiný veřejný zájem převažuje nad
zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná
činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území“.
V případech, kdy “veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody“,
kompetence k udělování výjimek nadále zůstává vládě. Přesto je zřejmé, že v praxi půjde
spíše o výjimečné případy, kdy o výjimkách ze stanovených zákazů bude rozhodovat
vláda. Podle oficiálního výkladu Ministerstva životního prostředí (dále jen MŽP) totiž
podmínku výrazně převažujícího veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody mohou
splňovat pouze ty záměry, které jsou zahrnuty v koncepcích schvalovaných na úrovni
vlády, tedy záměry celostátního nebo mezinárodního významu. V praxi se tedy bude jednat
především o oblasti, plochy a koridory vymezené v politice územního rozvoje podle § 31 a
následujících zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon). Řízení o výjimce vede v takovém případě MŽP, které po obdržení žádosti o
výjimku předloží tuto žádost do 60 dnů na jednání vlády. Po projednání ve vládě vydá
podle usnesení vlády následně MŽP do 30 dnů rozhodnutí o výjimce.
Významnou změnou je rovněž skutečnost, že příslušnými orgány ochrany přírody
pro NPR jsou nyní podle § 78 zákona o ochraně přírody výlučně správy CHKO a NP. MŽP
přitom vyhláškou stanoví, které správy CHKO a NP vykonávají státní správu ve správních
obvodech tvořených jednotlivými národními přírodními rezervacemi, národními
přírodními památkami a jejich ochrannými pásmy. Podle příslušné vyhlášky č. 46/2010 Sb.
tak vykonává v současnosti státní správu na území NPR Mohelenská hadcová step Správa
CHKO Moravský kras.
Za zcela zásadní změnu v právním režimu ochrany NPR Mohelenská hadcová step
je třeba považovat její připravované nové vyhlášení v souvislosti s významným územním
rozšířením. Mělo by tak dojít k nahrazení stávajícího, již dlouhodobě nevyhovujícího,
téměř šedesátiletého zřizovacího předpisu. Zasloužený odchod do „důchodu“ původního
18
předpisu a přípravu předpisu nového, lépe reflektujícího požadavky ochrany území, lze
jistě jen přivítat. Z připravovaného návrhu je nutné zmínit alespoň výčet tzv. bližších
ochranných podmínek a činností a zásahů v ochranném pásmu, které se v některých
případech zjevně dotýkají činností dosud běžně realizovaných na stávajícím či budoucím
území NPR Mohelenská hadcová step a jejího ochranného pásma. K navrženým tzv.
bližším ochranným podmínkám, které jsou vázané na souhlas příslušného orgánu ochrany
přírody, patří:
► provádět změny druhu pozemků nebo způsobu jejich využití
► zřizovat myslivecká zařízení a přikrmovat zvěř
► provádět těžbu dřeva či výchovné práce v lesních porostech v období, kdy půda
není zmrzlá či krytá sněhovou pokrývkou
► skladovat dřevo nebo jiné materiály, a to i přechodně
► pořádat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce
► umožňovat volný pohyb psů
Z výše uvedeného je zřejmé, že připravované změny se dotknou rovněž nově vymezeného
ochranného pásma. Ochranné pásmo bude mít opět individuální charakter, tj. bude
vymezeno specificky pro potřeby ochrany vlastního území NPR, pouze tam, kde je to
nezbytné. Přitom se počítá s tím, že v nové vyhlášce budou v souladu se zněním § 37
zákona o ochraně přírody vymezeny činnosti a zásahy, jejichž realizace v ochranném
pásmu bude vázána na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Jen se souhlasem
příslušného orgánu ochrany přírody tak bude možné v ochranném pásmu NPR Mohelenská
hadcová step:
► provádět změny druhu pozemků nebo způsobu jejich využití
► zřizovat myslivecká zařízení a přikrmovat zvěř
► skladovat dřevo nebo jiné materiály, a to i přechodně
► sbírat rostliny nebo odchytávat živočichy
► pořádat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce
► umožňovat volný pohyb psů
► vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody,
s výjimkou vlastníků a nájemců pozemků a dále smluvních dodavatelů prací
v ochranném pásmu NPR, osob zajišťujících lesní a zemědělské hospodaření,
výkon státní správy, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu,
zdravotní a veterinární službu, při výkonu této činnosti
Pro úplnost lze dodat, že v souvislosti s rozšířením území NPR Mohelenská hadcová step
na některé lesní pozemky dojde v souladu se zněním § 8 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích
a o změně a doplnění některých dalších zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších
předpisů, na těchto pozemcích ke změně kategorizace z lesa hospodářského na les
zvláštního určení.
Závěrem lze s ohledem na výše uvedené konstatovat, že právní režim NPR
Mohelenská hadcová step doznal za uplynulých pět let řadu větších či menších změn. Další
a pro vlastní území zásadnější změny jsou spojeny s připravovaným novým vyhlášením
NPR Mohelenská hadcová step. Výčet navržených bližších ochranných podmínek a
činností a zásahů vázaných na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody v ochranném
pásmu je přitom uveden výše. Na místě je ovšem upozornit, že se v současnosti jedná
pouze o návrh, tj. nemusí jít o jejich konečné a úplné znění, protože v průběhu vlastního
legislativního projednání může stávající návrh doznat ještě změn. Závěrem svého krátkého
příspěvku bych chtěl rovněž poděkovat za vstřícný přístup Správě CHKO Moravský kras,
která mi poskytla podklady v podobě zpracovaného návrhu na nové vyhlášení NPR
Mohelenská hadcová step.
19
ZMĚNA V KOMPETENCI A ČINNOSTI STÁTNÍ SPRÁVY NA
ÚSEKU OCHRANY PŘÍRODY NA ÚZEMÍ
NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP
RNDr. Miroslav Kovařík, Mgr. Zdeněk Musil, Ing. Kristýna Šebková,
Ph.D. RNDr. Antonín Tůma
Správa Chráněné krajinné oblasti Moravský kras
S vydáním vyhlášky č. 46/2010 Sb. dne 3.2.2010 byla změněna příslušnost Správy
CHKO Žďárské vrchy k výkonu státní správy na úseku ochrany přírody ve správním
obvodu NPR Mohelenská hadcová step na Správu CHKO Moravský kras. Touto prováděcí
vyhláškou k zákonu č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny byly rozděleny kompetence
jednotlivých správ CHKO a NP na území národních přírodních rezervací a památek mimo
chráněné krajinné oblasti a národní parky na rozdíl od krajů, které mají kompetence na
úseku ochrany přírody pro území přírodních rezervací a památek. Ze zákona se jedná o
vydávání výjimek pro činnosti zakázané zákonem a dále souhlasy s činnostmi uvedenými
konkrétně ve vyhlašovacím dekretu NPR Mohelenská hadcová step. Správa CHKO
Moravský kras kromě státní správy, kterou zde ze zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a
krajiny musí vykonávat, bude pokračovat v činnosti, kterou zde prováděla Správa CHKO
Žďárské vrchy a kromě toho plánuje jednotlivé drobné změny, o kterých bychom Vás rádi
touto formou informovali.
Významnou změnu, kterou již iniciovala Správa CHKO Žďárské vrchy, je návrh na
rozšíření stávající rezervace a jeho ochranného pásma. Jedná se převážně o louky přilehlé k
obci Mohelno, využívané populacemi kriticky ohroženého sysla obecného (Spermophillus
citellus) nově zahrnuté do rezervace a dále plochy ochranného pásma mající za úkol
chránit rezervaci před rušivými vlivy. Současně byl Správou CHKO Žďárské vrchy
vypracován plán péče o toto nově navržené území zabezpečující ochranu území NPR na
období 2010 - 2022. V současnosti je návrh na přehlášení NPR v řízení na MŽP.
Od roku 2009 probíhají pozemkové úpravy v k.ú. Mohelno, které zároveň zasahují i
na území NPR Mohelenská hadcová step. Správa CHKO Moravský kras vstoupila do
tohoto řízení v závěrečné fázi návrhu plánu společných zařízení pro k.ú. Mohelno a vydala
k němu stanovisko. V něm vyžadovala zákres nově navržené hranice NPR a jejího
ochranného pásma tak, aby v budoucnu nedošlo k rozšíření zástavby na tato území, která
doposud žádnou ochranu nepojímají.
V managementu území Správa CHKO Moravský kras bude pokračovat v činnosti
nastavené Správou CHKO Žďárské vrchy. Týká se to především pastvy ovcí střídavě na
západní a východní části. Za zásadní považuje správa CHKO MK provést některé změny
v informačním systému NPR. Především dojde ke zvýraznění hraničního značení NPR, tj.
nové nátěry dvojitým červeným pruhem a umístění nových stojanů s tabulemi NPR. Počítá
se se zahuštěním turistických značek a značek NS, aby byly povolené cesty co nejzřetelněji
vyznačené. Na nepovolené vydupané pěšiny budou zahuštěny tabulky se zákazem vstupu,
také budou na některých místech dočasně instalovány pásky vymezující turistickou pěšinu
od ploch se zákazem vstupu. Od parkoviště v Mohelně, které od obce vyžaduje
pravidelnější údržbu, bude upřesněno turistické značení k vyhlídce. Na turistických trasách
budou zavedeny piktogramy informující o zákazech platných v rezervaci. Veškerý
informační systém projde údržbou – drobné opravy a konzervační nátěry (včetně závor a
odpočívadel). Pozornost bude věnována i relativně odloučeným částem NPR, které leží
mimo turistické trasy. Zde bude také zvýrazněno hraniční značení a bude uvažováno o
souhlasu s vyznačením některých stávajících cest pro rybáře. Do vybraných turistických
20
bodů budou umístěny informace o nejdůležitějších omezeních pro návštěvníky. Podle
konkrétní potřeby budou instalovány zábrany proti vjezdu aut nebo proti vstupu osob.
Bude podporována a posilována strážní služba, zejména na víkendy v období květen - září.
Během letošního roku se rozbíhá pětiletý projekt „Implementace soustavy Natura
2000" v územích v péči Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Tento projekt je zaměřen
na území NPP a NPR v celé republice a tedy zahrnuje i území NPR Mohelenské hadcové
stepi. Program je zaměřen na posílení kontroly a hodnocení vybraných maloplošných
území. Jsou jmenováni správci jednotlivých MCHÚ, kteří budou provádět pravidelné
kontroly v území. Součástí projektu je upřesnění hranic jednotlivých území a k hodnocení
významu jednotlivých území napomůže systém inventarizačních průzkumů vybraných
předmětů ochrany živé i neživé přírody. Závěrů hodnocení bude využito v praktické
ochranářské praxi a výsledky tedy budou promítnuty do plánů péče o příslušná území.
RNDr. Miroslav Kovařík
Správa Chráněné krajinné oblasti Moravský kras
Svitavská 29
678 01 Blansko
[email protected]
21
VČELY (HYMENOPTERA: APOIDEA) MOHELENSKÉ HADCOVÉ
STEPI – DOLOŽENÝ VÝSKYT DLE LITERÁRNÍCH PRAMENŮ
PUBLIKOVANÝCH DO ROKU 2009
Ing. Antonín Přidal, Ph.D.1), doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.2)
1) Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství - oddělení včelařství
Na území celé České republiky bylo dosud zjištěno 584 druhů včel a z toho na
Moravě 570 druhů (Straka a kol., 2007). Níže uvedený seznam druhů (tab. 1) je sestaven
na základě kompilace literárních zdrojů (Šnoflák, 1944; Tkalců. 1964 a Straka a kol. 2007)
při zohlednění revize současného stavu nomenklatury a taxonomie včel (Schwarz a kol.,
1996). V seznamu figuruje celkem 231 jmen a lze předpokládat, že některá z nich zahrnují
dva nebo i tři druhy. Jde zejména o jméno Hylaeus brevicornis (určitě zde je zahrnutý
dříve často nerozlišovaný druh H. gredleri), H. confusus (obdobně jako v předešlém
případě se dá předpokládat, že je zde zahrnutý dříve často nerozlišovaný H. gibbus), H.
gracilicornis (opět se s určitostí jedná o dříve často nerozlišovaný H. paulus) a některá
druhová jména v podrodu Micrandrena. Skutečný počet druhů tedy bude určitě vyšší, ale
to je třeba ověřit recentním výzkumem.
Seznam je uspořádán tak, aby z něj byl patrný zdroj ve kterém byl výskyt druhu
publikován. Protože největší spektrum druhů opublikoval Šnoflák, tak jsou v uvedeném
přehledu zvlášť vyznačeny jen dva další zdroje (Tkalců, 1964 a Straka a kol., 2007).
Neoznačené druhy byly pro Mohelenskou hadcovou step poprvé uváděny Šnoflákem
(1944). V tabulce jsou uvedena i synonyma, pod kterými byl taxon Šnoflákem (1944)
uveden.
Pro přehlednost bylo v tabulce použito značení s pomocí symbolů:
§
- označuje stepní druhy,
§§
- označuje významné stepní druhy,
*
- označuje významné druhy se širší ekologickou valencí než jen stepní a nebo
s neprozkoumanými nároky na prostředí.
Pro jednoduchost zde nejsou uváděny jiné taxony než rodové a druhové úrovně. Jsou
seřazeny tak, jak to odpovídá současné supraspecifické klasifikaci.
Tab. 1: Seznam literárně uvedených druhů včel zjištěných dosud na Mohelenské
hadcové stepi
rod
Melitta
druh
§ leporina
Macropis
fulvipes
Hylaeus
§ angustatus
annularis
brevicornis
communis
confusus
autor
Kirby, 1802
(Panzer, 1799)
Panzer, 1809
(Fabricius, 1804)
Fabricius, 1793
(Schenck, 1861)
(Kirby, 1802)
Nylander, 1852
Nylander, 1852
Nylander, 1852
22
synonyma dle Šnofláka (1944)
jiné zdroje
=Cilisa Leach, 1812
=Prosopis Fabricius, 1804
většina kusů pravděpodobně H. gredleri Förster,
1871, v té době řad anašich autorů oba druhy
neodlišovala; vyloučen není ani H. kahri Förster,
1871 (viz Přidal, 2004 a Straka, Bogusch a Přidal,
2007)
Tkalců, 1964
tyto nálezy mohly zahrnovat i někdy neodlišovaný
H. gibbus Saunders, 1850
Tkalců, 1964
rod
Hylaeus
pokračování
druh
difformis
gracilicornis
hyalinatus
leptocephalus
lineolatus
nigritus
pictipes
punctatus
* signatus
sinuatus
* styriacus
§ variegatus
autor
(Eversmann, 1852)
(Morawitz, 1867)
campanularum
Smith, 1842
(Morawitz, 1870)
(Schenck, 1861)
(Fabricius, 1798)
Nylander, 1852
(Brullé, 1832)
(Panzer, 1798)
(Schenck, 1853)
Förster, 1871
(Fabricius, 1798)
Latreille, 1802
Schenck, 1853
Smith, 1846
Noskiewicz, 1936
Smith, 1846
Spinola, 1808
Nylander, 1856
(Linnaeus, 1758)
Latreille, 1809
(Kirby, 1802)
distinctum
florisomne
rapunculi
(Stoeckhert, 1929)
(Linnaeus, 1758)
(Lepeletier, 1841)
§§
§§
*
§§
Colletes
* similis
daviesanus
* inexpectatus
§§ marginatus
Heriades
§ crenulatus
truncorum
Chelostoma
jiné zdroje
Tímto jménem byly v té době označovány nálezy
především H. paulus Bridwell, 1919 (= lepidulus
Cockerell, 1924). H. gracilicornis je však
významně vzácnější.
=Prosopis bisinuata (Förster, 1871)
=Prosopis pratensis (Geoffroy, 1785)
=Prosopis minuta (Fabricius, 1793)
=Heriades Spin.
=Heriades florisomnis sensu Schmiedeknech,
1930 (nec Linnaeus, 1758)
=Heriades maxillosus (Linaeus, 1767)
=H. fuliginosus (Panzer, 1798)
Tkalců, 1964
=Ch. nigricornis (Nylander,
1848)
§ ventrale
Osmia
aurulenta
caerulescens
* cerinthidis
cornuta
§§ melanogaster
niveata
rufa
Neosmia
bicolor
Hoplitis
adunca
anthocopoides
claviventris
leucomelana
* mitis
§ ravouxi
Allosmia
rufohirta
Anthocopa
§§ papaveris
Chalicodoma
ericetorum
§ parietina
Megachile
§ analis
centuncularis
circumcincta
§ lagopoda
§ lapponica
* ligniseca
maritima
§§ melanopyga
§§ octosignata
§ pilidens
versicolor
Coelioxys
aurolimbata
conoidea
quadridentata
§ inermis
Schletterer, 1889
Panzer, 1806
(Panzer, 1799)
(Linnaeus, 1758)
Morawitz, 1876
(Latreille, 1805)
Spinola, 1808
(Fabricius, 1804)
(Linnaeus, 1758)
Tkalců, 1974
(Schrank, 1781)
Klug, 1807
(Panzer, 1798)
(Schenck, 1853)
(Thomson, 1872)
(Kirby, 1802)
(Nylander, 1852)
Pérez, 1902
Tkalců, 1974
(Latreille, 1811)
Lepeletier, 1825
(Latreille, 1799)
Lepeletier, 1841
(Lepeletier, 1841)
(Geoffroy, 1785)
Latreille, 1802
Nylander, 1852
(Linnaeus, 1758)
(Kirby, 1802)
(Linnaeus, 1761)
Thomson, 1872
(Kirby, 1802)
(Kirby, 1802)
Costa, 1863
Nylander, 1852
Alfken, 1924
Smith, 1844
Latreille, 1809
Förster, 1853
(Illiger, 1806)
(Linnaeus, 1758)
(Kirby, 1802)
Tkalců, 1964
=Osmia aenea (Linnaeus, 1761)
=Osmia melanopyga Sp. - lapsus calami; mohlo
jít rovněž o příbuznou a na stepích žijící Osmia
labialis Pérez, 1879, kterou v té době naši
entomologové neznali
=Osmia fulviventris (Panzer, 1798)
=Osmia bicornis (Linnaeus, 1758)
=Osmia Panzer, 1806 sensu lato
=Osmia bicolor
=Osmia leucomelaena auct. (nec Kirby, 1802)
=Osmia parvula Dufour & Perris, 1840
=Osmia brachyceros Blüthgen, 1920
=Megachile ericetorum Lep.
=Ch. parietum Geoff. - lapsus calami
23
rod
Trachusa
druh
byssina
Pseudoanthidium
§ lituratum
Anthidiellum
§ strigatum
Anthidium
§ oblongatum
punctatum
manicatum
Stelis
* breviscula
§ minuta
§§ nasuta
* phaeoptera
punctulatissima
§§ signata
Dioxys
§§ cincta
Andrena
alfkenella
* barbilabris
bicolor
* cineraria
combinata
§ congruens
§
§
*
*
confusus
§§ leucahenea
§§ smaragdula
§ subaurata
tumulorum
(Vachal, 1895)
(Rossius, 1792)
(Linnaeus, 1758)
*
§§
*
*
§
*
*
§
§
§
§§
*
Panurgus
calcaratus
Panurginus
§§ labiatus
Halictus
* compressus
maculatus
§ quadricinctus
§ rubicundus
§ sexcinctus
simplex
Seladonia
jiné zdroje
Schmied. - druh uveden pod oběma jmény jako
dva samostatné druhy
Fabricius, 1793
Eversmann, 1852
(Christ, 1791)
Schenck, 1853
Imhoff, 1832
(Fabricius, 1775)
Imhoff, 1832
Schenck, 1853
(Kirby, 1802)
Fabricius, 1781
Fabricius, 1776
(Kirby, 1802)
Perkins, 1914
(Kirby, 1802)
Schenck, 1853
Pérez, 1895
Smith, 1847
(Scopoli, 1763)
Schenck, 1853
(Kirby, 1802)
Panzer, 1801
Stoeckhert, 1935
Morawitz, 1896
Giraud, 1861
(Kirby, 1802)
Morawitz, 1872
Vierdeck, 1916
(Kirby, 1802)
Panzer, 1806
(Scopoli, 1763)
Nylander, 1848
(Eversmann, 1852)
Latreille, 1804
(Walckenaer, 1802)
Smith, 1848
(Fabricius, 1776)
(Christ, 1791)
(Fabricius, 1775)
Blüthgen, 1923
Robertson, 1918
(Smith, 1853)
(Ebmer, 1972)
§
florea
floricola
fulvago
fulvida
gravida
hattorfiana
humilis
chrysopyga
labialis
labiata
marginata
minutula
minutuloides
nigroaenea
nitidiuscula
pandellei
polita
praecox
propingua
proxima
rosae
rugulosa
schencki
taraxaci
tibialis
tscheki
viridescens
wilkella
autor
Panzer, 1804
(Panzer, 1798)
Friese, 1898
=Anthidium lituratum (Pz.)
(Panzer, 1801)
Cockerell, 1904
=Anthidium strigatum (Pz.)
(Panzer, 1805)
Fabricius, 1804
(Illiger, 1806)
Latreille, 1809
(Linnaeus, 1758)
Panzer, 1806
(Nylander, 1848)
Lepeletier et Serville, 1825
(Latreille, 1809)
(Kirby, 1802)
(Kirby, 1802)
(Latreille, 1809)
(Jurine, 1807)
Fabricius, 1775
Perkins, 1914
=A. sericea Christ, 1791
(Kirby, 1802)
Fabricius, 1775
(Linnaeus, 1758)
(Christ, 1971)
Schmiedeknecht, 1884 =A. confinis Stoeckhert, 1930; A. congruens
Tkalců, 1964
Šnoflák (1944) neuvedl
Straka a kol., 2007
Tkalců, 1964
=H. eurygnathus Blüthgen, 1931
Tkalců, 1964
=Halictus Latreille, 1804 - sensu lato
=Halictus perkinsi Blüthgen, 1926
=Halictus fasciatus auct (nec Nylander, 1848)
Tkalců, 1964
Tkalců, 1964
24
rod
druh
Lasioglossum
§§ breviventre
§§ costulatum
laevigatum
* lativentre
leucozonium
§ quadrinotatum
sexnotatum
§ xanthopus
Evylaeus
§ aeratus
albipes
§§ buccalis
calceatus
§§ clypearis
§§ convexiusculus
§§ euboeensis
* fratellus
fulvicornis
§§ glabriusculus
§ interruptus
* laevis
laticeps
* leucopus
§ linearis
lucidulus
§§ marginatus
§§ marginellus
minutissimus
morio
nigripes
nitidiusculus
nitidulus
parvulus
pauxillus
politus
* punctatissimus
§§ pygmaeus
§§ quadrisignatus
§ semilucens
§ setulosus
§ tricinctus
villosulus
Sphecodes
§ albilabris
crassus
§ croaticus
ephippius
geoffrellus
gibbus
* longulus
§ marginatus
monilicornis
niger
§ pellucidus
* puncticeps
§ rufiventris
Rophites
§§ algirus
§ quinquespinosus
Rhophitoides
§ canus
Systropha
§§ curvicornis
§§ planidens
Dufourea
* dentiventris
* halictula
* minuta
Ceratina
§ chalybea
cyanea
autor
Curtis, 1833
(Schenck, 1853)
(Kriechbaumer, 1873)
(Kirby, 1802)
(Schenck, 1853)
(Schrank, 1781)
(Kirby, 1802)
(Kirby, 1802)
(Kirby, 1802)
Robertson, 1902
(Kirby, 1802)
(Fabricius, 1781)
(Pérez, 1903)
(Scopoli, 1763)
(Schenck, 1853)
(Schenck, 1853)
(Strand, 1909)
(Pérez, 1903)
(Kirby, 1802)
(Morawitz, 1872)
(Panzer, 1798)
(Kirby, 1802)
(Schenck, 1868)
(Kirby, 1802)
(Schenck, 1868)
(Schenck, 1861)
(Brullé, 1832)
(Schenck, 1853)
(Kirby, 1802)
(Fabricius, 1793)
(Lepeletier, 1841)
(Kirby, 1802)
(Fabricius, 1804)
(Schenck, 1853)
(Schenck, 1853)
(Schenck, 1853)
(Schenck, 1853)
(Schenck, 1853)
(Schenck, 1853)
(Alfken, 1914)
(Strand, 1909)
(Schenck, 1874)
(Kirby, 1802)
Latreille, 1805
(Fabricius, 1793)
Thomson, 1870
Meyer, 1922
(Linné, 1767)
(Kirby, 1802)
(Linnaeus, 1758)
Hagens, 1882
Hagens, 1882
(Kirby, 1802)
Hagens, 1874
Smith, 1845
Thomson, 1870
(Panzer, 1798)
Spinola, 1808
Pérez, 1903
Spinola, 1808
Schenck, 1861
(Eversmann, 1852)
Illiger, 1806
(Scopolli, 1770)
Giraud, 1861
Lepeletier, 1841
(Nylander, 1848)
(Nylander, 1852)
Lepeletier, 1841
Latreille, 1802
Chevrier, 1872
(Kirby, 1802)
jiné zdroje
Tkalců, 1964
Tkalců, 1964
=Halictus nitidus (Panzer, 1798) popsaný jako Andrena nitida Panzer, 1798
=Halictus viridiaeneus Blüthgen, 1918
Tkalců, 1964
=Halictus subfasciatus Nylander, 1848
Tkalců, 1964
=Halictus continentalis Blüthgen, 1944
=Halictus minutus sensu Kirby, 1802
=Halictus nitidus Schenck, 1853
Tkalců, 1964
=S. fuscipennis (Germar, 1819)
=S. fasciatus Hagens, 1882
=S. subovalis Schenck, 1853
=Rhophites trispinosus Pérez, 1903 - synonymus
et lapsus calami
=Rhophites Spinola, 1808 - sensu lato et lapsus calami
=Halictoides dentiventris Nyl.
=D. vulgaris Schenck, 1861
=C. callosa auct. (nec Fabricius, 1794)
25
rod
Nomada
druh
* braunsiana
* conjugens
§§ emarginata
flavoguttata
* fulvicornis
§§
*
*
*
§§
§§
§§
*
*
*
*
*
§
§
furvoides
fusciocornis
guttulata
lathburiana
melanopyga
mutabilis
opaca
pleurosticta
rhenana
roberjeotiana
ruficornis
rufipes
stigma
trispinosa
zonata
Epeolus
§§ cruciger
Eucera
§
§
§
§§
interrupta
longicornis
nigrescens
seminuda
Anthophora
§ aestivalis
§ quadrimaculata
Clisodon
furcatus
Heliophila
§§ bimaculata
Melecta
albifrons
Thyreus
§ orbatus
Psithyrus
barbutellus
campestris
rupestris
Confusibombus
* confusus
Bombus
terrestris
Pyrobombus
lapidarius
Megabombus
pascuorum
§ humilis
§§ muscorum
§§ pomorum
* subterraneus
sylvarum
Apis
mellifera
autor
jiné zdroje
Scopoli, 1770
Schmiedeknecht, 1882
Herrich-Schäffer, 1839
Morawitz, 1878
(Kirby, 1802)
=N. fulvicornis F., =N. lineola Panzer, 1798 - druh
Fabricius, 1793
uveden pod oběma jmény jako dva samostatné
druhy
Stoeckhert, 1944
Nylander, 1848
Schneck, 1861
(Kirby, 1802)
Morawitz, 1870
Alfken, 1913
Morawitz, 1872
Panzer, 1799
(Linnaeus, 1758)
Fabricius, 1793
Fabricius, 1804
Panzer, 1798
Latreille, 1802
(Panzer, 1799)
Scopoli, 1770
Baer, 1850
(Linnaeus, 1758)
Pérez, 1879
Brullé, 1832
Latreille, 1803
(Panzer, 1801)
(Panzer, 1798)
Patton, 1879
(Panzer, 1798)
Klug, 1807
(Panzer, 1798)
Latreille, 1802
(Forster, 1771)
Panzer, 1806
(Lepeletier, 1841)
Lepeletier, 1832
(Kirby, 1802)
(Panzer, 1801)
(Fabricius, 1793)
Ball, 1914
(Schenck, 1861)
Latreille, 1802
(Linnaeus, 1758)
Dalla Torre, 1880
(Linnaeus, 1758)
Dalla Torre, 1880
(Scopoli, 1763)
(Illiger, 1806)
(Linnaeus, 1758)
(Panzer, 1805)
(Linnaeus, 1758)
(Linnaeus, 1761)
(Linnaeus, 1758)
26
Tkalců, 1964
Straka a kol., 2007
=N. major Morawitz, 1872
=E. tuberculata auct. (nec Fabricius, 1793)
=Anthophora Latreille, 1803 - sensu lato
=Anthophora Latreille, 1803 - sensu lato
=M. punctata (Fabricius, 1775)
=Crocisa Jurine, 1807
Tkalců, 1964
=Bombus Latreille, 1802 sensu lato
=Bombus agrorum (Fabricius, 1787)
=B. silvarum (l.) - lapsus calami
Tkalců, 1964
Tkalců, 1964
ZÁVĚR
Apidofauna Mohelenské hadcové stepi je, s ohledem na malou plochu, na které se
rozkládá, bohatá. Podle současných literárních údajů lze konstatovat, že na stepi žije (nebo
žilo) přibližně 40 % druhů fauny včel Moravy. Jde o poměrně vysokou hodnotu, téměř
srovnatelnou s druhově nejbohatšími biocenózami na Moravě. U některých druhů bude
zapotřebí jejich výskyt ověřit, protože v dřívějších dobách nebyly jednotlivé příbuzné
druhy vzájemně odlišovány. Další průzkum může počet druhů dosud zjištěných na stepi
výrazně rozšířit. Naopak u některých druhů lze předpokládat, že jejich výskyt na stepi
nebude potvrzen, a to ze dvou důvodů:
a) jejich populace na Moravě jsou dlouhodobě málo početné a navíc jejich početnost
v posledních letech dále klesá,
b) s ohledem na změny klimatických poměrů spojených s vybudováním přečerpávací
nádrže a následnou změnou fytologické pokryvnosti stepi se dosti výrazně změnil i
charakter biotopu stepi a populace obligátně stepních druhů tak mohly potenciálně
utrpět svým ústupem, resp. i vyhubením.
PODĚKOVÁNÍ
republiky.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Schwarz M., Gusenleitner F., Westrich P. & Dathe H.H. 1996: Katalog der Bienen
Österreichs, Deutschlands und der Schweiz (Hymenoptera, Apidae). Entomofauna
supp.8, 398 stran.
Straka J., Bogusch P., Přidal A. 2007: Apoidea: Apiformes (včely). Pp. 241-299. In:
Bogusch P., Straka J. & Kment P. (eds.): Annotated checklist of the Aculeata
(Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. Acta Entomologica Musei
Nationalis Pragae, Supplementum 11: 1-300
Šnoflák J. 1944: Rozšíření některých Aculaeuat (Apidae a Vespoidea) na mohelnské
hadcové stepi. In: Kratochvíl J., Novák V. a Šnoflák J. (eds.): Hymenoptera - Aculeata.
Formicidae - ApidaeVespoidea. Archiv Svazu na ochranu přírody a domoviny na
Moravě - Mohelno 6(5):133-155.
Tkalců B. 1964: Apoidea. strana 26-27. In: Entomofauna třebíčska (Pracovní výsledky
exkurzí entomologických dnů 8.-11.VI.1963 pořádaných v Třebíči ČSE při ČSAV). 1.
vyd., Brno: Přírodovědný klub při Moravském museu v Brně, 27 stran.
Ing. Antonín Přidal, Ph.D.
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
27
VČELY MOHELENSKÉ HADCOVÉ STEPI DLE ŠNOFLÁKA (1944)
Z POHLEDU SOUČASNÉ DOBY
Entomofauna Mohelenské hadcové stepi (MHS) je velmi specifická a řada druhů
zde vytváří nejseverněji situované populace. Významnou složkou entomofauny stepi jsou i
včely. První zpráva o jejich výskytu na MHS pochází z roku 1944 (Šnoflák, 1944). Další
komplexnější průzkumy od té doby nebyly provedeny. Publikovány byly pouze dílčí údaje
o výskytu některých druhů (Tkalců, 1964 a Straka a kol., 2007). Proto uvedená práce
Šnofláka z roku 1944, která sumarizuje jeho sběry i sběry dalších badatelů, je velmi
cenným dokladem o tehdejší struktuře apidofauny na MHS. Jak lze ale pohlížet na tyto
údaje v současné době a k čemu nám mohou sloužit, se pokusíme nastínit v níže uvedeném
rozboru.
1. Komplexnost časové řady sběrů
Vypovídací hodnota práce Šnofláka (1944) je do určité míry snížena mimo jiné
proto, že je kompilační. Jak již bylo řečeno, Šnoflák při sestavování přehledu druhů včel
determinovaných na Mohelenské hadcové stepi použil i sběry svých kolegů. A ty byly
často prováděny nesystematicky a často se jednalo o sběry získané při odchytu jiných
skupin hmyzu. Tak například na stepi sbíral včely J. Kratochvíl, ale právě on prováděl své
sběry nesystematicky a spíše náhodně. Na druhé straně je cenné, že je prováděl v období 6
let. Šnoflák využil i materiál který shromáždil v období 1939–1941 F. Gregor. Zřejmě se
jednalo o desítky sběrů, ale zahrnujících různé skupiny hmyzu. Ostatní sběratelé zahrnutí
do Šnoflákovy práce (J. Matoušek, B. Tomšík, A. Maláč, R. Dvořák) sbírali náhodně a
zpravidla jen během několik návštěv či během omezeného období roku. To znamená, že se
nikdy nejednalo o systematické a cílné zaměření na včely a o ucelenější období roku. Sám
Šnoflák navštívil step jen pětkrát a to poprvé až koncem května roku 1940, kdy už řada
jarních druhů ukončuje svoji aktivitu. V tab. 1 uvádíme komplexní přehled období, ve
kterých byl na MHS prováděn průzkum. Sezóna je v něm rozdělena na dekády a v nich
jsou vyznačeny aktivity jednotlivých sběratelů. Chybí v něm však údaje o termínech sběrů
F. Gregora a J. Kratochvíla, které Šnoflák nespecifikoval, jen u jednotlivých termínů uvedl
měsíce jejich sběru. V posledním sumarizačním řádku proto uvádíme všechny z práce
dohledatelné termíny v rámci sezóny duben – září, včetně sběrů F. Gregora a J.
Kratochvíla.
Z uvedeného vyplývá, že spolehlivě prozkoumaná je jen třetina sezóny. Druhá
třetina připadá na období s nejistými údaji o sběru a přibližně třetí třetina (28 % dle dekád),
připadá na období dosud neprozkoumané. Některé druhy proto byly dle našeho odhadu
zaznamenány jen zcela náhodně – například Andrena tscheki - jedna samice v září, jako
zástupce náhodné druhé generace této včely vázané na Allysum montanum. Není proto
možno vyloučit, že výskyt zejména jarních druhů včel (např. rod Andrena spp.) je na stepi
prozkoumán velmi málo. Tuto možnost připouští i Šnoflák (1944). Proto při kompletaci
přehledu druhů včel vyskytujících se na Mohelenské hadcové stepi je třeba se zaměřit
zejména na období dubna a května, druhé části června a celý srpen a začátek září.
28
Tab. 1: Souhrn období prováděných sběrů dle dekád v sezóně duben-září a údajů Šnofláka
(1944) s uvedením období, která nebyl zkoumána
1
duben
3
2
1
květen
3
2
1
červen
3
2
červenec
2
3
1
1
srpen
2
3
1
září
3
2
Matoušek
Tomšík
Maláč
Šnoflák
ostatní
SOUHRN
- doložitelné termíny sběru
- nespecifikované termíny sběru odhadnuté dle uvedení měsíců sběru u jednotlivých druhů
- období bez údajů o sběru
- období s nejistými údaji o sběru
- období dle údajů o sběru nejlépe prozkoumané
2. Početnost sběrů
Sběry jednotlivých druhů byly často velmi málo početné, což poukazuje na nižší
úživnost stepi v třicátých a čtyřicátých letech minulého století, v nichž Šnoflák určil
celkem 2 643 kusů 230 druhů včel (Šnoflák, 1944). U některých pojmenování došlo dle
dnešních poznatků ke sloučení, protože v současné době jsou klasifikována jako synonyma
téhož druhu (např. Andrena congruens a A. confinis). U jiných pojmenování naopak není
vyloučeno, že pod ně byly zahrnuty i dva druhy (například Hylaeus brevicornis, H.
confusus, H. gracilicornis a některé druhy podrodu Micrandrena). V rámci možností jsme
provedli revizi a zjistili, že v třicátých a čtyřicátých letech minulého století bylo na stepi
celkem determinováno nejméně 227 druhů včel.
Z uvedených počtů určených jedinců jsme spočítali Shannonův index diverzity
(H´=4,386 a ekvitabilitu (E=0,809). I když sběry byly nesystematické a nikdy nebyly
kompletní za celou sezónu, takovou diverzitu i ekvitabilitu pro konkrétní úzkou
taxocenózu, zejména pro včely, lze považovat za mimořádně vysokou. Například pro
xerotermní travní společenstva v Polsku uvádí Banaszak (1983) H´=2,69 a E=0,64.
Podobné hodnoty byly zjištěny pro xerotermní lokalitu Zahrady pod Hájem (NPR)
v oblasti CHKO Bílé Karpaty (Přidal, 1999) H´=2,894 a E=0,774.
Převažující nízká početnost populací jednotlivých druhů může být dle našeho
názoru také jevem ovlivněným relativně malou rozlohou MHS. Hadcová step u Mohelna je
navíc, vzhledem ke své lokálnosti a odlehlosti od rozsáhlejších stepních komplexů,
nedostatečně provázaná s jádrem populace stepních druhů včel jižní Moravy. Reálný se
zdá také předpoklad o významu břehových biotopů vodních toků pro migraci stepních a
jiných termofilních druhů včel do střední Evropy (Klemm, 1996). MHS je však na konci
této trasy na řece Jihlavě. Vysoká diverzita a ekvitabilita na tomto biotopu je tedy o to více
výjimečná, zároveň však indikuje i jeho značnou zranitelnost.
3. Odhad stavu populace včel Mohelenské hadcové stepi před rokem 1944 dle
poznámek Šnofláka (1944)
a) Nízkou početnost populací Aculeata zdůvodňuje Šnoflák (1944) chudší
vegetací a nedostatkem vhodných substrátů k hnízdění. Za vhodná místa
považuje svahy některých roklí, kde je vegetace sice již řídká, ale je zde
dostatek substrátu k budování hnízd v zemi. Za nejvhodnější považuje úpatí
svahů MHS, kde je minimální vliv větru a naopak maximální sluneční žár.
Navíc se sem splavují jemné částečky půdy, ve kterých hmyz snadněji
29
buduje svá hnízda a to vše v návaznosti na bohatě kvetoucí medonosnou
vegetaci, která není vysušována větry jako na pastvinné části MHS a
dostatečné zásobení vodou. To vše (podle něj) způsobilo zkoncentrování 80
% všech stepních i nestepních druhů na dno amfiteátru a do okolí „papírny“.
Sám dokonce uvedl, že sběry přímo na stepi „byly ubohé“ a teprve až
v inundačním pásmu byly výrazně lepší.
• Komentář: S ohledem na skutečnost, že dnes je dno amfiteátru zcela
zarostlé, lze předpokládat, že došlo i ke snížení úživnosti stepi. To je
jednoznačně patrné z porovnání rozsáhlosti zalesnění MHS v minulosti a
v současné době (Veselý, 2002, 2010). Biotop stepi využitelný pro včely
je tím plošně redukován a úživnost se snižuje i na biotopech
nacházejících se v bezprostřední blízkosti stepi, rozrůstáním lesa v jejím
těsném okolí i v inundačním pásmu. Takové území lze dnes
v porovnáním s tím dřívějším označit jako za méně komplexní.
b) Některé a třeba i běžné druhy (např. Evylaeus fulvicornis) jsou zastoupeny
velmi nízkým počtem, jakožto i většina druhů vzácných. A naopak některé
jinde vzácné druhy jsou na MHS zastoupeny velmi početně (např. Evylaeus
tricinctus) (Šnoflák, 1944)!
• Komentář: To by mohlo potvrzovat výjimečnost území MHS,
když jinde běžně se vyskytující druhy ve velmi početných
populacích nemají na tak specifickém místě možnost vytvořit
početnou populaci. A naopak stepní druhy zde tento potenciál
v malém počtu druhů mají. Nás například zaujalo, že Šnoflák na
stepi vůbec nezaznamenal ubiquitní druh Andrena flavipes a jeho
kleptoparazita Nomada succinctus. Tyto ruderální druhy zřejmě
v uvedené době nebyly zjištěny kvůli pozdním sběrům (A. flavipes
je však bivoltinním druhem!) a nebo kvůli tomu, že úživný
potenciál pro ruderální druhy se na stepi pohybuje zcela mimo
požadavky tohoto druhu. Totéž platí pro Andrena dorstata, A.
haemorrhoa, A. helvola, A. ovatula, Nomada fucata, Bombus
lucorum, Megabombus hortorum a další zástupce včel.
c) Genista pilosa či Dorycnium germanicum je na MHS pro hmyz velmi málo
atraktivní, ačkoliv např. u Čejče jde u medonosnou rostlinu silně lákající
hmyz (Šnoflák, 1944).
• Komentář: Tato skutečnost poukazuje spíše na nízký potenciál
hadcového podloží pro budování hnízd. Jenže na stepi jsou rovněž
dosti početná hnízdiště z mrtvého dřeva, kde mohou hnízdit i
druhy navštěvující jeteloviny. Jde zřejmě o jeden z průvodních
jevů poukazující na nízkou denzitu populací apidofauny MHS.
ZÁVĚR
Výsledky sběrů entomologů před rokem 1944 a komentář jednoho z nich (Šnoflák,
1944), jsou cenným zdrojem informací pro posouzení tehdejšího stavu Mohelenské
hadcové stepi a její apidofauny. Dnes je jediným a proto velmi cenným dokladem
tehdejšího stavu, který můžeme porovnávat se stavem dnešním a na základě tohoto
srovnání posuzovat proběhlé změny co do jejich kvality i intenzity. Některé otázky tehdy
položené nebyly dosud zodpovězeny a je proto třeba na realizovanou práci našich
předchůdců navázat. Za zásadní považujeme zejména prozkoumání potravních vztahů včel
a hnízdního potenciálu Mohelenské hadcové stepi jak po stránce kvalitativní tak i
30
kvantitativní. Současně s tím pokládáme za nutné provedení průzkumu současného stavu
apidofauny a to s důrazem na průzkum zejména v jarních měsících (duben, květen).
PODĚKOVÁNÍ
republiky.
Banaszak J. 1983: Ecology of bees (Apoidea) of agricultural landscape. Polish Ecological
Studies 9, 4:421-505.
Klemm M. 1996: Man-made bee habitats in the antropogenous landscape of central Europe
- substitues for threatened or destroyed riverine habitats? In: Matheson A., Buchmann
S.L., O'Toole C., Westrich P. et Williams I. (eds.), The Conservation of Bees. The
Linnean Society of London and IBRA, p. 17-34.
Přidal A. 1999: Včely (Insecta: Hymenoptera: Apoidea) v rezervacích Bílých Karpat.
(Závěrečná zpráva pro Správu CHKO Bílé Karpaty), 16 s., 2 tab.
hadcové stepi.
In: Kratochvíl J., Novák V. a Šnoflák J. (eds.): Hymenoptera Aculeata. Formicidae - ApidaeVespoidea. Archiv Svazu na ochranu přírody a
domoviny na Moravě - Mohelno 6(5):133-155.
Veselý P. 2002: Mohelenská hadcová step – historie vzniku rezervace a jejího výzkumu.
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 276 stran.
Veselý P. 2010: Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská
hadcová step po obnovené pastvě. Mendelova univerzita v Brně, 172 stran.
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
31
PRŮBĚŽNÉ VÝSLEDKY PRŮZKUMU VČEL MOHELENSKÉ
HADCOVÉ STEPI ZA OBDOBÍ DUBEN–ČERVEN 2010
(HYMENOPTERA: APOIDEA)
Na Mohelenské hadcové stepi byla apidofauna systematicky zkoumána pouze do
roku 1944 (Šnoflák, 1944) Další literární údaje se vztahují pouze k náhodným sběrům
(Tkalců, 1964; Straka a kol. 2007). Dle těchto literárních údajů bylo na stepi zjištěno
celkem 231 druhů. Lze předpokládat drobné změny v počtu s ohledem na poznatky
vyplývající z taxonomických revizí provedených v posledních cca 20 letech (Přidal a
Veselý, 2010a).
Šnoflák (1944) svými pozorováními a pozorováními svých kolegů při průzkumu
apidofauny Mohelenské hadcové stepi nastínil několik otázek, které dosud nebyly
zodpovězeny (Přidal a Veselý, 2010b). S ohledem na průběh změn v režimu využívání a
managementu Mohelenské hadcové stepi za posledních cca 100 let (Veselý, 2002 a Veselý,
2010), je další průzkum apidofauny stepi žádoucí pro posouzení míry vlivu některých
změn na diverzitu a tedy biologickou hodnotu tohoto evropsky významného území. Jiný
faunistický průzkum probíhá desítky let pro myrmekofaunu a to s komplexním pohledem a
komentářem jak k výskytu či vymizení konkrétních druhů tak z pohledu míry vlivu
proběhlých změn (Bezděčka 1985, 1992, 1993, 1999 a 2010 in lit.). Tyto zdroje uvádějí
významné snížení diverzity v populacích mravenců v důsledku sukcesních změn.
Cílem tohoto příspěvku je sumarizovat aplikovanou metodiku a průběžné výsledky
průzkumu apidofauny Mohelenské hadcové stepi za období duben–červen 2010 a hledat
zdůvodnění pro případné změny ve srovnání s původními literárními údaji o apidofauně
Mohelenské hadcové stepi.
Včely byly odchytávány pomocí entomologické sítě s průměrem rámu 40 cm a
délky tyče 70 cm. Odchyt byl prováděný na místech obvyklého výskytu včel – květy
živných rostlin, holá místa na povrchu půdy, okraje nízkých travnatých porostů, v okolí
mrtvého dřeva, na kamenech, v těsném okolí dolních okrajů korun borovic a jiných
keřovitých rostlin, kde samci prováděli hilltopping.
Včela byla po odchytu ihned určena, bylo zapsáno její pohlaví a druh a vypuštěna
(hlavně čmeláci a snadno určitelné druhy) a nebo odchycena do exhaustoru s hoblinami
bránící poškození obrvení slepením a určena následně po preparaci v laboratoři pomocí
binokulární lupy při 10–50 násobném zvětšení. Preparované kusy jsou dosud ve sbírce
prvního
autora.
Duplicitní
exempláře
budou,
po
dohodě
s kurátorem
hymenopterologických sbírek dr. Igorem Malenovským, během roku 2011 uloženy pro
následná studia ve sbírce Entomologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně.
Včela medonosná (Apis mellifera Linnaeus, 1758) nebyla do sledování a měření zařazena,
protože je běžným druhem a v Mohelně je chována cca ve 200 včelstvech. Na stepi byl
tento druh po celou dobu sledování dominantním druhem.
Sběry byly prováděny v přesně stanoveném časovém intervalu a přesné délce
čistého času věnovanému vyhledávání a sběru včel, bez času spotřebovaných na přestávky.
K tomu bylo zaznamenáváno počasí (jeho průběh a teplota max., min a průměrná vše v
intervalu sběru) a provedena lokalizace sběru (resp. trasy sběru) – (Veselý, 2010). Ze sběrů
32
získaných za takto specifikovaných podmínek byly získány údaje pro densitu populací
včel. V praxi často aplikované transekty nejsou pro komplexní faunu včel a v různorodém
prostřední Mohelenské hadcové stepi příliš vhodné. Jiná situace je totiž v monokultuře,
například pícnin (Háslbachová a Veselý, 1981; Kubišová a kol., 1984), kde čmeláci jsou
pouhým okem dobře sledovatelní, nepříliš plaší a i zvukem nápadné včely létající poměrně
pomalu. Chyba v určení počtu včel v takto konzistentním porostu je proto zanedbatelná.
Na xerotermních stanovištích, jakým je i Mohelenská hadcová step, je takovýto způsob
odhadu hustoty včel nepoužitelný, chceme-li maximalizovat přesnost v celé šíři diverzity
včel. Při tom velmi záleží na výběru místa (místa včelami zcela opomíjená či naopak velmi
hojně navštěvovaná), plachosti včel, která je u některých druhů značná a s tím související i
rychlostí létání, která je ve srovnání s Apis mellifera či čmeláky (Bombini) často
několikanásobná. Některé druhy měří jen 3 mm a tyto lze snadno přehlédnout, obzvláště
když takto drobná včela nasedne zespodu na kvítek. Chyba v propočtech na jednotku
plochy tak může být značná. Ani smýkání v transektu není komplexním řešením
(Banaszak, 1980).
Použitá metoda je dle našich dosavadních zkušeností vhodná a přizpůsobivá
aktuálním a lokálním podmínkám a lze ji kdykoliv zopakovat, když jsou specifikovány
přesně podmínky sběru (viz tab. 1), tzn. termín sběru, hlavní kvetoucí medonosné zdroje,
interval sběru, čistý čas sběru, trasa sběru, průměrná, minimální a maximální teplota
v intervalu sběru a průběh počasí. V tabulce podmínek sběru jsou prozatím vynechány
údaje o teplotách a počasí a ve výsledcích údaje kvantitativní a ekologické parametry. Tyto
údaje budou součástí závěrečné zprávy až po ukončení sezóny 2010 a provedení
komplexních sběrů včel Mohelenské hadcové stepi.
Tab. 1: Podmínky sběru včel na Mohelenské hadcové stepi za období duben–červen
2010
datum
čtverce
interval
20.4.2010
10:15-16:15
28.4.2010
10:00-16:40
21.5.2010
10:30-14:45
28.5.2010
10:05-15:55
5.6.2010
10:20-15:30
10.6.2010
10:25-14:45
25.6.2010
10:20-14:30
28.6.2010
10:40-16:10
B18, C13,14,15,16,17,18, D14,17,18, E14, F14,15, G14,15, H15,16,
I16,17,18,19, J15,19,20, K16,20, L16,20, M16,19,20, N16, O16, F23,24,
G23,24, H23,24, I23,24
B18,19, C18,19, D19,20,21, E19,20,21,22,23, F21,22,23,24, G22,23,25,
H22,23,24.
B19, C10,11,12,13,16,19, D10,12,13,14,15,16,17,18,19,
E9,10,11,13,14,15, F10,11,12,13, G11,12
B19,20 C10,11,12,13,14,15,16,17,19,20,21,
D4,5,6,8,9,11,12,17,18,19,20, E5,6,7,11,20,21,22, F6,11,22,23,24,
G6,11,12,23,24, H7,9,10,11, I8,9
B4,18,19,20, C4,12,13,20, D4,5,11,12,20,21, E5,11,20,21,22 F6,11,
G6,11, H7,10, I8,9
A18,, B17,18,19, C13,19,20, D4,5,12,20,21, E2,3,5,9,11,22,23,21,
F9,10,11,21,22,23,24, G9,10,11,23,24, H23,24
B18,19, C4,13,19, D4,12,19, E5,11,12,19,20,21, F6,11,21, G6,11,
H7,10,11, I8,9
A18, B4,17,18, C4,13, D4,12,18,19,20,21,22,
E5,11,12,18,19,20,21,22,23, F4,5,6,11,23, G7,11,23, H7,8,9,10,11
Zjištěné druhy jsou uvedeny v tabulce s poznámkou, zda jde o nález potvrzující
výskyt druhu, tzn. zda již byl dříve publikován, a nebo zda jde o nález druhu, který na stepi
dosud nebyl v literatuře uvedený. Uvádíme u každého z nich výskyt na Mohelenské
hadcové stepi a v České republice v těchto stupních:
a) ojedinělý – výskyt jen na jednom či několika místech a obvykle v jednom či jen
několika exemplářích;
33
b) vzácný – výskyt na několika místech a jen v několika exemplářích;
c) řídký – výskyt na přírodních či přirozených stanovištích a tvořící populace s velmi
nízkou denzitou;
d) lokální – výskyt ostrůvkovitý a vytváří obvykle středně početné populace;
e) hojný – výskyt téměř na všech stanovištích bez zvláštních stanovištních nároků a ve
středně početných populacích;
d) velmi hojný – výskyt až ubiqutní v populacích s vysokou denzitou.
S ohledem na průběžnost výsledků používáme rozpětí a případně označení „zatím“.
U významných druhů jsou případně uvedeny další důležité bionomické údaje.
VÝSLEDKY A DISKUSE
Celkem bylo zkoumáno 1055 exemplářů včel (Hymenoptera: Apoidea)
odchycených či pozorovaných v 8 průzkumných dnech v období od 20.4.2010 do
28.6.2010. V tab. 2 jsou uvedeny druhy, které byly v dosavadním průzkumu stepi zjištěny
a potvrzují dosud uváděné literární údaje. Současně jsou v tabulce uvedeny druhy, které
byly zjištěny tímto výzkumem poprvé v roce 2010 a jsou pro step potvrzeny nově.
Tab. 2: Druhy včel na stepi potvrzené a nově potvrzené apidologickým průzkumem
v roce 2010
výskyt na stepi 2010
Hylaeus
angustatus
communis
confusus
difformis
gibbus
hyalinatus
lineolatus
nigritus
Colletes
similis
daviesanus
Heriades
truncorum
Chelostoma
distinctum
emarginatum
florisomne
rapunculi
Osmia
aurulenta
caerulescens
mitis
mustelina
niveata
rufa
Tergosmia
tergestensis
Hoplitis
adunca
claviventris
leucomelana
mitis
Allosmia
rufohirta
Megachile
alpicola
circumcincta
melanopyga
nigriventris
pilidens
willughbiella
Fabricius, 1793
Latreille, 1802
Alfken, 1924
NOVÝ
zatím ojedinělý
(Kirby, 1802)
potvrzen
hojný
Costa, 1863
potvrzen
zatím ojedinělý
Schenck, 1868
NOVÝ
zatím ojedinělý
Alfken, 1924
potvrzen
lokální až hojný
(Kirby, 1802)
NOVÝ
zatím ojedinělý
potvrzen
řídký
potvrzen
zatím ojedinělý
Latreille, 1809
potvrzen
hojný
(Linnaeus, 1758)
potvrzen
hojný
NOVÝ
ojedinělý
(Schenck, 1861)
potvrzen
zatím ojedinělý
Nylander, 1852
potvrzen
zatím ojedinělý
Nylander, 1852
potvrzen
zatím ojedinělý
(Eversmann, 1852)
potvrzen
zatím ojedinělý
Saunders, 1850
NOVÝ
zatím vzácný
Smith, 1842
potvrzen
zatím vzácný
(Schenck, 1861)
potvrzen
zatím ojedinělý
(Fabricius, 1798)
potvrzen
lokální
Pseudoanthidium Friese, 1898
Schenck, 1853
potvrzen
lokální
Anthidium
Smith, 1846
potvrzen
lokální
Coelioxys
quadridentata
lituratum
Latreille, 1802
punctatum
manicatum
Spinola, 1808
(Linnaeus, 1758)
potvrzen
velmi hojný
Dioxys
(Stoeckhert, 1929)
potvrzen
lokální
Andrena
(Nylander, 1856)
NOVÝ
hojný
(Linnaeus, 1758)
potvrzen
zatím lokální
(Lepeletier, 1841)
potvrzen
hojný
tridentata
Latreille, 1809
Panzer, 1806
(Panzer, 1799)
potvrzen
vzácný
(Linnaeus, 1758)
potvrzen
velmi hojný
(Nylander, 1852)
NOVÝ
zatím ojedinělý
Gerstaecker, 1869
NOVÝ
řídký
(Fabricius, 1804)
potvrzen
řídký
(Linnaeus, 1758)
potvrzen
velmi hojný
Warncke, 1988
(Ducke, 1897)
NOVÝ
vzácný
Klug, 1807
(Panzer, 1798)
potvrzen
lokální
(Thomson, 1872)
potvrzen
vzácný
(Kirby, 1802)
potvrzen
řídký
(Nylander, 1852)
potvrzen
zatím ojedinělý
Tkalců, 1974
(Latreille, 1811)
potvrzen
zatím ojedinělý
34
Latreille, 1809
(Linnaeus, 1758)
(Panzer, 1801)
Fabricius, 1804
(Nylander, 1848)
Fabricius, 1775
aberrans
bicolor
carantonica
cineraria
combinata
curvungula
dorsata
flavipes
Eversmann, 1852
NOVÝ
ojedinělý
Fabricius, 1775
potvrzen
zatím ojedinělý
Pérez, 1902
NOVÝ
vzácně
(Linnaeus, 1758)
potvrzen
lokální
(Christ, 1971)
potvrzen
ojedinělý
Thomson, 1870
NOVÝ
lokální
(Kirby, 1802)
NOVÝ
lokální
Panzer, 1799
NOVÝ
velmi hojný
florivaga
fulva
Eversmann, 1852
NOVÝ
vzácný
(Müller, 1766)
NOVÝ
lokální
gravida
haemorrhoa
helvola
chrysopyga
labialis
labiata
lepida
minutula
nigroaenea
Imhoff, 1832
potvrzen
lokální
(Fabricius, 1781)
NOVÝ
zatím ojedinělý
(Linnaeus, 1758)
NOVÝ
řídký
Schenck, 1853
potvrzen
zatím ojedinělý
(Kirby, 1802)
potvrzen
zatím ojedinělý
Fabricius, 1781
potvrzen
hojný
Schenck, 1861
NOVÝ
ojedinělý
(Kirby, 1802)
potvrzen
lokální
(Kirby, 1802)
potvrzen
velmi hojný
nitida
ovatula
pilipes
polita
pusilla
rugulosa
saxonica
similis
susterai
strohmella
taraxaci
tibialis
tscheki
varians
wilkella
Halictus
maculatus
sexcinctus
simplex
(Müller, 1776)
NOVÝ
zatím ojedinělý
(Kirby, 1802)
potvrzen
velmi hojný
Fabricius, 1781
NOVÝ
zatím ojedinělý
Smith, 1847
potvrzen
zatím ojedinělý
Pérez, 1903
NOVÝ
vzácný
Stoeckhert, 1935
potvrzen
velmi vzácný
Psithyrus
bohemicus
rupestris
Bombus
terrestris
lucorum
Stoeckhert, 1935
NOVÝ
hojný
Smith, 1849
NOVÝ
zatím ojedinělý
Alfken, 1914
NOVÝ
zatím ojedinělý
Stoeckhert, 1928
NOVÝ
velmi vzácný
Giraud, 1861
potvrzen
lokální
Megabombus
(Kirby, 1802)
potvrzen
vzácný
Morawitz, 1872
potvrzen
hojný
(Kirby, 1802)
NOVÝ
ojedinělý
(Kirby, 1802)
potvrzen
hojný
pascuorum
hortorum
ruderarius
sylvarum
Smith, 1848
potvrzen
lokální
(Fabricius, 1775)
potvrzen
lokální
Blüthgen, 1923
potvrzen
velmi hojný
Pyrobombus
hypnorum
lapidarius
pratorum
Lepeletier, 1832
(Seidl, 1837)
NOVÝ
hojný
(Fabricius, 1793)
potvrzen
velmi hojný
(Linnaeus, 1758)
potvrzen
velmi hojný
(Linnaeus, 1761)
NOVÝ
Latreille, 1802
Dalla Torre, 1880
(Linnaeus, 1758)
NOVÝ
vzácný
(Linnaeus, 1758)
potvrzen
hojný
(Linnaeus, 1761)
NOVÝ
hojný
(Scopoli, 1763)
potvrzen
hojný
(Linnaeus, 1761)
NOVÝ
velmi hojný
(Müller, 1776)
NOVÝ
řídký
(Linnaeus, 1761)
potvrzen
vzácný
Dalla Torre, 1880
Latreille, 1804
Průzkumem bylo zjištěno 133
druhů (+ Apis mellifera). Z toho bylo
Robertson, 1918
Seladonia
(Bramson, 1879)
NOVÝ
zatím ojedinělý
kessleri
potvrzeno 85 druhů, které byly v literatuře
(Ebmer, 1972)
potvrzen zatím ojedinělý
leucahenea
uváděny (Šnoflák, 1944; Tkalců, 1964;
(Linnaeus, 1758)
potvrzen velmi hojný
tumulorum
Curtis, 1833
Lasioglossum
Straka a kol., 2007) a 46 druhů, tj. 35 %,
(Kirby, 1802)
potvrzen řídký
laevigatum
(Schrank,
1781)
potvrzen
řídký
bylo nově zjištěno. Nejvíce jich spadá
leucozonium
quadrinotatum (Kirby, 1802)
právě do jarních měsíců, které byly
(Kirby, 1802)
potvrzen lokální
xanthopus
Robertson, 1902
Evylaeus
prozkoumány nejméně (Šnoflák, 1944;
(Scopoli, 1763)
calceatus
Přidal a Veselý, 2010b). Tím se potvrzuje
potvrzen lokální
convexiusculus (Schenck, 1853)
(Kirby, 1802)
potvrzen zatím řídký
fulvicornis
předpoklad Šnofláka (1944), že důkladný
(Panzer, 1798)
potvrzen hojný
interruptus
(Schenck, 1868)
potvrzen hojný
průzkum v předjaří a na jaře může přinést
laticeps
(Kirby, 1802)
potvrzen zatím vzácný
leucopus
nové poznatky o fauně MHS. Celkem
(Kirby, 1802)
NOVÝ
zatím vzácný
malachurus
(Schenck,
1853)
NOVÝ
zatím
řídký
minutulus
tedy bylo potvrzeno ze známých údajů o
(Fabricius, 1793)
morio
výskytu 37 % druhů a o 20 % počtu druhů
(Lepeletier, 1841)
nigripes
(Schenck, 1853)
potvrzen lokální
parvulus
byl seznam druhů MHS rozšířen. Mezi
(Schenck, 1853)
pauxillus
nimi figurují i velmi významné nálezy
(Schenck, 1853)
potvrzen hojný
politus
(Schenck, 1853)
pygmaeus
druhů indikačních či vzácných až velmi
(Schenck, 1874)
potvrzen hojný
tricinctus
(Kirby, 1802)
potvrzen hojný
vzácných.
villosulus
Latreille, 1805
Sphecodes
Nález dosud neuváděného druhu
Thomson, 1870
crassus
(Linné,
1767)
potvrzen
hojný
ephippius
Chelostoma
emarginatum
potvrzuje
(Linnaeus, 1758)
potvrzen hojný
gibbus
některé
předpoklady
o
jeho
postupném
Hagens, 1882
NOVÝ
zatím ojedinělý
miniatus
Hagens, 1874
niger
šíření ve střední Evropě (Přidal, 1998).
Latreille, 1802
Xylocopa
Další takový expandující je Andrena fulva
(Linnaeus, 1758)
NOVÝ
řídký
violacea
Latreille, 1802
Ceratina
(Pádr, 1995; Přidal, 1998).
Chevrier, 1872
potvrzen vzácně
chalybea
(Rossius, 1792)
NOVÝ
vzácný
cucurbitina
Nový nález Megachile nigriventris
(Kirby, 1802)
potvrzen lokální
cyanea
je
dosud
druhým zveřejněným nalezištěm
Friese, 1896
NOVÝ
vzácný až ojedinělý
nigrolabiata
Scopoli,
1770
Nomada
tohoto druhu na Moravě (Straka a kol.,
Olivier, 1811
NOVÝ
velmi hojný
bifasciata
2010). Jeho ekologická valence se
Panzer, 1798
NOVÝ
ojedinělý
fucata
Fabricius, 1793
potvrzen ojedinělý
fulvicornis
s ohledem na jeho naleziště na Moravě
(Kirby, 1802)
NOVÝ
velmi hojný
goodeniana
(Kirby, 1802)
potvrzen lokální
stávají dosti nejasná. Druh byl považován
lathburiana
potvrzen vzácný
melanopyga
za téměř montánní. Dochází ke změnám
Jurine, 1807
NOVÝ
ojedinělý
signata
Fabricius, 1804
stigma
v požadavcích druhu na prostředí?
Panzer, 1798
NOVÝ
velmi hojný
succincta
Megachile
alpicola
a
M.
potvrzen lokální
trispinosa
Scopoli, 1770
Eucera
willughbiella
jsou
druhy
řídké
až
hojné
(Linnaeus, 1758)
potvrzen lokální
longicornis
v ČR. Je překvapivé, že dosud na stepi
Latreille, 1803
Anthophora
(Panzer, 1801)
potvrzen řídký
aestivalis
nebyly nelezeny. Je možné, že dochází
(Pallas, 1772)
NOVÝ
hojný
plumipes
k určitým změnám v úživnosti či teplotě
na stepi a zejména všude jinde dosti rozšířená M. willughbiella se na stepi začíná
vyskytovat. Podobně nejasné je to například pro Andrena flavipes. Jde o nejhojnější
bivoltinní druh střední Evropy, a to včetně jeho kleptoparazita Nomada succinctus
(Westrich, 1990). Oba druhy však Šnoflákem (1944) nebyly uvedeny. Že by tyto těmto
35
ubikvitním druhům nevyhovovaly extrémní stepní podmínky, které panovaly, na rozdíl od
dneška, na MHS v první polovině 50. let minulého století?
Další uvedené druhy patří do skupiny druhů vzácných a vázaných na xerotermní
stanoviště, ale nevázaných výhradně jen na biotopy stepního charakteru: Osmia mitis,
Osmia mustelina, Dioxys tridentata a Andrena curvungula.
Z nových nálezů zde uvádíme vzácné stepní druhy (obzvláště významné jsou
podtržené), které potvrzují, že změny na stepi, jejichž průvodním znakem byly projevy
sukcese vedoucí ke klimaxu borového lesa a úspěšně zastavené teprve před několika lety,
nevedly až k totální decimaci stepní fauny: Tergosmia tergestensis, Andrena aberrans, A.
florivaga, A. lepida, A. pilipes, A. pusilla, A. saxonica, A. similis, A. susterai, A.
strohmella, Seladonia kessleri, Evyleus minutulus, Ceratina cucurbitina, C. nigrilabiata.
Poslední jmenovaný druh se nově rozšířil i na Moravu (Straka a kol., 2007). Jeho expanze
do střední Evropy ze Středomoří začala cca před 15 lety. Pronikl i do stepního biotopu
MHS a to s velkou pravděpodobností teprve nedávno. Ceratina cucurbitina je klenot včel
tohoto rodu – kyjorožek, který obývá jen nejteplejší stanoviště jižní Moravy. Podmínky na
stepi mu vyhovují, a i když populace není hojná, nejeví se být ohrožená. Vypozorování
druhu na stepi není obtížné.
V tab. 3 jsou uvedeny druhy, které v dosavadním průzkumu stepi (do 30.6.2010)
nebyly zjištěny, ale jejich výskyt lze ještě v průběhu léta 2010 očekávat, protože jejich
aktivita narůstá až v plném létě či podletí a jejich výskyt lze očekávat s ohledem na hustotu
a početnost populací včel toho druhu na jižní Moravě.
Tab. 3: Druhy včel dosud na stepi nepotvrzené; jejich výskyt je velmi pravděpodobný
v pokračujícím průzkumu červenec až září 2010
Melitta
leporina
Macropis
fulvipes
Hylaeus
annularis
brevicornis
punctatus
sinuatus
variegatus
Heriades
crenulatus
Chelostoma
campanularum
Osmia
cornuta
Chalicodoma
ericetorum
Megachile
centuncularis
lagopoda
ligniseca
versicolor
Coelioxys
Kirby, 1802
aurolimbata
conoidea
(Panzer, 1799)
Panzer, 1809
Trachusa
(Fabricius, 1804)
byssina
Fabricius, 1793
Anthidiellum
(Kirby, 1802)
Nylander, 1852
strigatum
Anthidium
(Brullé, 1832)
(Schenck, 1853)
oblongatum
Stelis
(Fabricius, 1798)
breviscula
punctulatissima
Spinola, 1808
Nylander, 1856
Andrena
Latreille, 1809
floricola
hattorfiana
minutuloides
nitidiuscula
pandellei
propingua
(Kirby, 1802)
Panzer, 1806
(Latreille, 1805)
Lepeletier, 1841
(Lepeletier, 1841)
Latreille, 1802
(Linnaeus, 1758)
Panurgus
calcaratus
(Linnaeus, 1761)
(Kirby, 1802)
Smith, 1844
36
Latreille, 1809
Förster, 1853
(Illiger, 1806)
Panzer, 1804
(Panzer, 1798)
Cockerell, 1904
(Panzer, 1805)
Fabricius, 1804
(Illiger, 1806)
Panzer, 1806
(Nylander, 1848)
(Kirby, 1802)
Fabricius, 1775
Eversmann, 1852
(Fabricius, 1775)
Perkins, 1914
Schenck, 1853
Pérez, 1895
Schenck, 1853
Panzer, 1806
(Scopoli, 1763)
Halictus
compressus
quadricinctus
rubicundus
Seladonia
confusus
subaurata
Lasioglossum
lativentre
sexnotatum
Evylaeus
albipes
fratellus
glabriusculus
Sphecodes
Latreille, 1804
albilabris
croaticus
geoffrellus
marginatus
monilicornis
pellucidus
rufiventris
(Walckenaer, 1802)
(Fabricius, 1776)
(Christ, 1791)
Robertson, 1918
(Smith, 1853)
(Rossius, 1792)
Curtis, 1833
Rophites
(Schenck, 1853)
quinquespinosus
(Kirby, 1802)
Rhophitoides
Robertson, 1902
canus
(Fabricius, 1781)
Nomada
(Pérez, 1903)
(Fabricius, 1793)
Meyer, 1922
(Kirby, 1802)
Hagens, 1882
(Kirby, 1802)
Smith, 1845
(Panzer, 1798)
Spinola, 1808
Spinola, 1808
Schenck, 1861
(Eversmann, 1852)
Scopoli, 1770
emarginata
(Morawitz, 1872)
Latreille, 1805
Epeolus
Morawitz, 1878
Latreille, 1802
cruciger
Anthophora
quadrimaculata
Clisodon
furcatus
Psithyrus
campestris
(Panzer, 1799)
Latreille, 1803
(Panzer, 1798)
Patton, 1879
(Panzer, 1798)
Lepeletier, 1832
(Panzer, 1801)
V tab. 4 je uvedeno 92 druhů, které nebyly průzkumem stepi do 30.6.2010
potvrzeny a jejichž výskyt na stepi v dalším průběhu sezóny lze očekávat jen s velmi
malou pravděpodobností. U druhů u kterých se předpokládá vyhynutí, je uvedena
hvězdička. Tyto druhy jsou obzvláště citlivé na zásahy do xerotermních biotopů a jsou tak
citlivým indikátorem narušení těchto biotopů i na jiných místech jižní Moravy. U druhů
bez hvězdičky se očekává případné potvrzení výskytu v následujících letech
apidologického průzkumu.
Tab. 4: Druhy včel na stepi dosud nepotvrzené; jejich výskyt je velmi málo
pravděpodobný v průběhu dalšího průzkumu stepi v roce 2010
Hylaeus
gracilicornis
leptocephalus
pictipes
signatus
styriacus
Colletes
inexpectatus
marginatus
Chelostoma
ventrale
Osmia
cerinthidis
melanogaster
Neosmia
bicolor
Hoplitis
anthocopoides
ravouxi
Anthocopa
papaveris
Fabricius, 1793
Nylander, 1852
Stelis
*
minuta
nasuta
phaeoptera
signata
(Panzer, 1798)
Förster, 1871
Latreille, 1802
Noskiewicz, 1936
*
Dioxys
Smith, 1846
cincta
Latreille, 1809
Andrena
Schletterer, 1889
alfkenella
barbilabris
congruens
florea
fulvago
fulvida
humilis
marginata
praecox
proxima
rosae
schencki
viridescens
Panzer, 1806
Morawitz, 1876
Spinola, 1808
*
*
Tkalců, 1974
(Schrank, 1781)
Klug, 1807
(Schenck, 1853)
Pérez, 1902
*
Lepeletier, 1825
(Latreille, 1799)
Lepeletier, 1841
parietina
(Geoffroy, 1785)
analis
lapponica
maritima
octosignata
inermis
(Morawitz, 1870)
Chalicodoma
Megachile
Coelioxys
(Morawitz, 1867)
*
Latreille, 1802
Nylander, 1852
Thomson, 1872
(Kirby, 1802)
Nylander, 1852
Panurginus
*
*
*
*
labiatus
Seladonia
smaragdula
37
Latreille, 1809
(Kirby, 1802)
Panzer, 1806
(Latreille, 1809)
(Kirby, 1802)
(Latreille, 1809)
*
*
*
(Jurine, 1807)
*
Fabricius, 1775
Perkins, 1914
(Kirby, 1802)
Fabricius, 1793
(Christ, 1791)
*
Schenck, 1853
Imhoff, 1832
Fabricius, 1776
(Scopoli, 1763)
(Kirby, 1802)
*
*
*
Panzer, 1801
Morawitz, 1896
Vierdeck, 1916
*
*
Nylander, 1848
(Eversmann, 1852)
*
Robertson, 1918
(Vachal, 1895)
*
Lasioglossum
breviventre
costulatum
Evylaeus
aeratus
buccalis
clypearis
euboeensis
laevis
linearis
lucidulus
marginatus
marginellus
minutissimus
nitidiusculus
nitidulus
punctatissimus
quadrisignatus
semilucens
setulosus
Sphecodes
longulus
puncticeps
Rophites
algirus
Systropha
curvicornis
planidens
Dufourea
dentiventris
halictula
minuta
Nomada
Curtis, 1833
(Schenck, 1853)
(Kriechbaumer, 1873)
braunsiana
conjugens
flavoguttata
furvoides
fusciocornis
guttulata
mutabilis
opaca
pleurosticta
rhenana
roberjeotiana
ruficornis
rufipes
zonata
*
*
Robertson, 1902
(Kirby, 1802)
(Pérez, 1903)
*
(Schenck, 1853)
(Strand, 1909)
*
(Kirby, 1802)
(Schenck, 1868)
(Schenck, 1861)
(Brullé, 1832)
(Schenck, 1853)
(Kirby, 1802)
(Kirby, 1802)
Eucera
(Fabricius, 1804)
interrupta
nigrescens
seminuda
(Schenck, 1853)
(Schenck, 1853)
(Alfken, 1914)
Heliophila
(Strand, 1909)
bimaculata
Latreille, 1805
Melecta
Hagens, 1882
albifrons
Thomson, 1870
Thyreus
Spinola, 1808
Pérez, 1903
Psithyrus
Illiger, 1806
(Scopolli, 1770)
Giraud, 1861
orbatus
*
*
*
barbutellus
Confusibombus
confusus
Lepeletier, 1841
(Nylander, 1848)
(Nylander, 1852)
Lepeletier, 1841
*
*
*
Megabombus
humilis
muscorum
pomorum
subterraneus
Scopoli, 1770
(Kirby, 1802)
Stoeckhert, 1944
Nylander, 1848
Schneck, 1861
Morawitz, 1870
Alfken, 1913
Morawitz, 1872
Panzer, 1799
(Linnaeus, 1758)
Fabricius, 1793
Panzer, 1798
Scopoli, 1770
Baer, 1850
Pérez, 1879
Brullé, 1832
*
Klug, 1807
(Panzer, 1798)
*
Latreille, 1802
(Forster, 1771)
Panzer, 1806
(Lepeletier, 1841)
Lepeletier, 1832
(Kirby, 1802)
*
Ball, 1914
(Schenck, 1861)
Dalla Torre, 1880
(Illiger, 1806)
(Linnaeus, 1758)
(Panzer, 1805)
(Linnaeus, 1758)
*
*
*
ZÁVĚR
Z výše uvedených průběžných výsledků vyplývá, že Mohelenská hadcová step je
stanovištěm minimálně 134 druhů včel. Podařilo se potvrdit očekávání, že dosud
nedostatečný průzkum v předjaří a na jaře přinese řadu zcela nových poznatků o výskytu
včel na tomto biotopu. Protože průběžně probíhající výzkum je v současné době uprostřed
sezóny, lze očekávat, že do konce roku bude potvrzen výskyt dalších druhů. Vždyť
důkladným a jen na včely systematicky zaměřeným průzkumem se podařilo původní
seznam rozšířit o 20 % druhů.
Stepní Apidofaunu Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step nelze
jednoznačně označit za nenávratně poškozenou. Byly zde potvrzeny či nově zjištěny
vzácné stepní druhy, které se vyrovnaly se sukcesními změnami vedoucími ke klimaxu
borového lesa, který zde probíhal v posledních 60 letech. Řada druhů tak prokázala
značnou toleranci, kterou však nelze označit za pouhou plasticitu.
Na druhé straně je třeba zdůraznit, že některé druhy se v době jejich aktivity
nepodařilo zjistit. Nelze vyloučit jejich zjištění v dalších letech průzkumu, ale s ohledem
na hustotu populací daného druhu jinde na jižní Moravě, lze očekávat, že na Mohelenské
hadcové stepi tyto druhy vyhynuly. Jistě to lze považovat také za následek sukcesních
procesů, které na stepi proběhly v posledních 60 letech. Toto tvrzení podporuje zjištění
některých ruderálních a ubikvitních druhů včel, které dříve na stepi zjištěny nebyly (nejsou
uvedeny v dostupných literárních pramenech).
38
PODĚKOVÁNÍ
Děkujeme doc. Věře Zelené a prof. Zdeňkovi Laštůvkovi za determinaci některých
rostlin a poskytnuté konzultace v ekologických otázkách Mohelenské hadcové stepi.
Poděkování patří rovněž dr. Bořkovi Tkalců, vynikajícímu apidologovi, za poskytnutí řady
konzultací o otázkách nejen determinačních.
republiky.
Banaszak J. 1980: Studies on methods of censusing the numbers of bees. Polish ecological
Studies 6(2):355-366.
Bezděčka P. 1985: Závěrečná zpráva o inventarizačním průzkumu mravenců
(Hymenoptera, Formicidae) SPR Mohelnská step. [Závěrečná zpráva]. Brno, AOPaK
(SúPPOP) Brno, 36 stran.
Bezděčka P. 1992: Závěrečná zpráva o inventarizačním průzkumu mravenců
(Hymenoptera, Formicidae) Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step.
[Závěrečná zpráva]. Brno, AOPaK (ČÚOP) Brno, 7 stran.
Bezděčka P. 1993: Mravenci – indikátor změn na Mohelenské stepi. Veronica 7(2):27-29.
Bezděčka P. 1999: Inventarizační průzkum mravenců Národní přírodní rezervace
Mohelenská hadcová step. [Výzkumná zpráva]. AOPaK (ČÚOP) Havlíčkův Brod, 7
stran.
Háslbachová, H., Veselý P. 1981: Opylování tetraploidního jetele lučního (Trifolium
pratense L.). Acta Universitatis Agriculturae (Brno), Fac. Agron., A38(1-2):155-166.
Kubišová S., Háslbachová H., Strmisková E., Veselý P. 1984: Činnost včely medonosné
(Apis mellifera L.) na bobu (Faba vulgaris Moench.). Sborník VŠZ v Brně (řada A) 32
(3) 161-170.
Pádr Z. 1995: Hymenoptera: Apoidea. In: Rozkošný R., Vaňhara J. (eds.): Terrestrial
Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO, II. Folia Fac. Sci. nat.
Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia, 93:339-348.
Přidal A. 1998: New records and additional notes on faunistics of solitary bees
(Hymenoptera: Apoidea) from the Czech and Slovak Republic. Acta universitatis
agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis (Brno) 46(3):27-31.
Přidal A., Veselý P. 2010a: Včely (Hymenoptera: Apoidea) Mohelenské hadcové stepi dle
literatury do roku 2009. Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská
hadcová step - III. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2010, s. 22-27.
Přidal A., Veselý P. 2010b: Včely Mohelenské hadcové stepi dle Šnofláka (1944)
z dnešního pohledu. Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová
step - III. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2010, s. 28-31.
hadcové stepi.
In: Kratochvíl J., Novák V. a Šnoflák J. (eds.): Hymenoptera Aculeata. Formicidae - ApidaeVespoidea. Archiv Svazu na ochranu přírody a
domoviny na Moravě - Mohelno 6(5):133-155.
39
Westrich P. 1990: Die Wildbienen Baden-Württembergs. 2. Auflage, Deutschland, 972
stran.
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
40
NÁVRHY A DOPORUČENÍ PRO MANAGEMENT NÁRODNÍ
PŘÍRODNÍ REZERVACE MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP TAKÉ
S OHLEDEM NA POTŘEBY OPYLOVATELŮ (HYMENOPTERA:
APOIDEA) DLE PRŮZKUMU V ROCE 2010
ÚVOD
Mohelenská hadcová step (MHS) prošla za posledních sto let řadou změn. Na
naprostou většinu z nich měla vliv lidská činnost, která byla velmi rozmanitá (Veselý
2002, 2010). S ohledem na historický a stávají stav apidofauny MHS (Šnoflák, 1944;
Přidal a Veselý, 2010) je v tomto příspěvku formulováno několik doporučení, zaměřených
na realizaci managementu a ochrany stepi s ohledem na její apidofaunu, a to ve třech
tématických okruzích:
a) omezení zvyšující se pokryvnosti stepi dřevinami – redukce lesních ploch;
b) regulace stepních porostů pastvou;
c) regulace stepních porostů kosením.
OMEZENÍ ZVYŠUJÍCÍ SE POKRYVNOSTI STEPI DŘEVINAMI – REDUKCE
LESNÍCH PLOCH
Zarůstání stepi dřevinami (keři a listnatými a jehličnatými stromy) je pro populace
včel obecně škodlivé. Naprostá většina druhů včel je termofilní a vegetační pokryv stínící
plochy na stepi snižuje pro včely jejich atraktivitu. Je sice pravdou, že některé termofilní
druhy včel navzdory značně vysokému zalesnění stepi (Veselý, 2010) dosud z tohoto
biotopu neustoupily a potvrdily tak svou vysokou odolnost proti těmto negativním změnám
(Přidal a Veselý, 2010), ale pokračování v nedávném trendu zvyšování stromové
pokryvnosti stepi by určitě vedlo k vymizení i těchto vzácných druhů. A to nejpozději
těsně před dosažením klimaxu souvislého boru. Bezlesí MHS se považuje za primární,
proto i dnes zůstává aktuální otázkou jaká je optimální míra stromové pokryvnosti stepi,
jak ji dosáhnout a jak ji udržet. Daná problematika je diskutována například v práci
Veselého (2010). Redukci lesních porostů na území stepi, která byla převážně realizována
v posledním desetiletí, lze považovat z pohledu udržení a případného zvýšení diversity
apidofauny MHS, za velmi prospěšnou. Na plochách na kterých proběhla redukce
stromového krytu, se dnes vyskytují významné druhy včel.
Stávají stav stromové pokryvnosti stepi však nelze stále z hlediska potřeby včel
považovat za optimální. A to zejména, porovnáme-li ho se stavem těchto stanovišť, který
měla kolem roku 1943 (Šnoflák, 1944). Z tohoto pohledu je možno považovat za urgentní
zejména odlesnění ploch v inundačním pásmu MHS na levém břehu Jihlavy, které bylo,
dle doložených historických pramenů (Šnoflák, 1944), zásadním územím zabezpečujícím
úživnost MHS pro apidofaunu. Jedná se zejména o okolí Ovčího skoku a okolí Bobšovy
chaty. Jde přibližně o čtverce H-J/15-17 (Veselý, 2010). Pokud by se na těchto plochách
podařilo obnovit někdejší světelnost tohoto biotopu s dostatečnou vláhou, vrátily by se sem
rovněž živné rostliny. V důsledku toho by došlo i ke zvýšení úživnosti tohoto stanoviště a
následně i posílení populací včel a to nejen na něm, ale i na vyšších biotopech stepi. Tato
situace má přitom daleko širší rozpětí – platí přiměřeně prakticky pro celou patu amfiteátru
MHS a netýká se jen zmiňované části fauny, ale v podstatě i dalších zástupců fauny i flóry
41
mohelenské stepi. Zarůstání ovčího skoku například silně ohrožuje jedno
z nejvýznamnějších stanovišť výskytu kapradiny podmrvky marantovy (Notholaena
maranthae), která je řazena mezi kriticky ohrožené taxony.
V druhé řadě by bylo pro apidofaunu MHS významné pokračovat v redukci lesních
porostů ve východní části stepi (čtverce F-M/20-22) a na ploše nad Mohelenským mlýnem.
Pro apidofaunu MHS by byla prospěšná (ve vztahu k již zmíněným plochám o něco méně
urgentně) i redukce lesních společenstev na západě stepi. Zejména v oblasti pod tzv.
„Schůdky“ a v jejich okolí. Tato plocha pak navazuje, jak bylo zmíněno výše, na níže
položené plochy před Ovčím skokem a v okolí Bobšovy chaty. Je nám jasné, že
doporučená opatření je třeba zvažovat komplexně, ale jen tak bude možno udržet vysokou
úroveň diversity cenných společenstev apidofauny MHS i do budoucna.
REGULACE STEPNÍCH POROSTŮ PASTVOU
Pro NPR Mohelenská hadcová step je redukce stepních porostů pastvou optimálním
řešením a napomáhá vytvářet příznivé podmínky pro její xerotermní rostlinná
společenstva. Pomocí pastvy došlo v minulých letech k redukci degradovaných stepních
společenstev, což bylo významným opatřením i z hlediska vytvoření nezbytných životních
podmínek pro včely. Degradovaná společenstva jsou totiž z medonosného pohledu téměř
bezvýznamná.
Z apidologického pohledu jsou nejcennější bylinná společenstva ve východní části
pastvinné stepi – od mohyly „Antoníček“ východním směrem. Týká se to jen plochy
spadající do tzv. „pastvinné stepi“ a do nejbližšího okolí zlomu v horní části amfiteátru
(tedy převážně okolí cesty začínající na čtverci D20 a pokračující přes F24 na O25).
Významnější plochou je i konec rokle v západní části stepi – táhnoucí se přibližně z
čtverce C2 na F5.
Pastva v roce 2010 byla realizována na ploše od mohyly „Antoníček“ na západ a
částečně zasahovala i do roklí. Bohužel byla ukončena poměrně brzo, navzdory velmi
bohatému srážkovému úhrnu v měsíci květnu, takže všechny porosty nebyly redukovány
tak, jak by bylo zapotřebí. Registrovali jsme nedopasené plochy invazního druhu trávy i
s obsahem stařiny na západní části stepi (cca čtverec E16). Šlo o plochu porostlou
strdivkou (Melica), v níž byla silně zastoupená nežádoucí třtina křovištní (Calamagrostis
epigeios). Naopak dobře vypasené byly jihozápadní svahy západní rokle. V roklích bylo
možno sledovat i rostliny mahalebky (Prunus mahaleb), poškozované okusem ovcí do
výšky cca 50 cm.
Za velmi nevhodné považujeme redukci bylinných společenstev plošnou pastvou či
kosením v období května a minimálně v prvních polovině června. Ovce primárně a
selektivně vypásají právě nektarodárné a pylodárné druhy, které včely vyhledávají.
Například včela pískorypka dlouhodrápá (Andrena curvungula) obligátně vázaná na
zvonky (Campanula spp.) byla vypasením plochy se zvonky ve čtvercích cca B-C/18-21
v podstatě omezena na několik dnů květu a nestihla založit dostatečně velkou populaci.
Řešení tohoto problému by mohla napomoci zásada managementu pastvy v NPR
Mohelenská hadcová step, že jeden rok bude přepásána východní část stepi (od linie
vymezené cestou k řece zhruba na úrovni D-H/12-12) a další rok západní část stepi.
Ovšem aby tato zásada byla skutečně funkční, tak by se musela skutečně dodržovat.
Pro optimální vývoj biocenózy mohelenské stepi by bylo dobré, kdyby tyto obecné
zásady byly upřesněny specialisty, zabývajícími se detailně jednotlivými složkami této
biocenózy. V dané souvislosti je možno konstatovat, že by bylo nanejvýš žádoucí, aby
budoucí plány péče pro NPR Mohelenská hadcová step vznikaly na základě kolektivního
jednání (a konsensu) odborníků různých specializací tak, jak tomu bylo při tvorbě plánu
péče na období 1996-2005 (Matuška, 1996).
42
Odstraněním květů z pastvinné části stepi v roce 2010 došlo k výraznému poklesu
výskytu včel. Lze si z toho dovozovat, že pokud včely nenašly v okolí náhradní zdroje,
které jsou velmi omezené, nebyly s to založit dostatečně silnou generaci, která by byla
zárukou přežití druhu na tomto biotopu i v dalších letech.
REGULACE STEPNÍCH POROSTŮ KOSENÍM.
Na ploše stepi bylo realizováno kosení (kosené je i ochranné pásmo stepi – severně
ležící plocha s výskytem sysla obecného – Spermophilus citellus) v poslední dekádě
měsíce června 2010, a to v její východní části. Kosením byly většinou redukovány porosty
ve výše popsané – z apidologického hlediska nejcennější lokalitě. Na základě pozorování
uskutečněných v roce 2010 doporučujeme tuto redukci provádět postupně tak, aby část
porostu byla vždy zachována pro včely. Rezervy v podobě cca 10–15 metrů nepokoseného
pásu měly včely v tomto případě nad cestou kolem zlomu stepi (čtverce D20, E21-23, F24,
G24 a H24) a dále po cestě k Mohelenskému mlýnu. Zde se vyskytovala téměř celá fauna
včel tohoto období, včetně řídce se vyskytujících druhů. Pokud by došlo k redukci i
porostů na těchto plochách, vedlo by to k výrazné decimaci populace včel. Pokud by bylo
nutno redukovat i tyto uvedené plochy, doporučujeme redukci realizovat postupným
kosením na přelomu června a července, kdy odkvétá čičorka pestrá (Coronilla varia), která
je hlavním zdrojem pastvy pro včely vázané na Fabaceae.
Porosty pokosené koncem června 2010 velmi rychle znovu rozkvetly – především
Lotus a Thymus, místy i Dianthus. Tento porost využívaly včely vzácné, např. Tergosmia
tergestensis či Hoplitis mitis. Bohužel řadu potenciálně kvetoucích rostlin blokovalo
pozdní odstranění sena. Kosení porostu v pásu nad cestou podél zlomu je možno považovat
za pozitivní, protože zabraňuje degradaci porostu a snížení jeho nektarodárné květnatosti.
V daných souvislostech ale může být efektivní jen tehdy, pokud bude prováděno
v optimálním termínu a pokud bude dodržována zásada, že sklizená hmota bude z plochy
stepi odstraněna co nejdříve. Jako optimální formu redukce porostů na uvedené ploše je
však možno považovat i pasení.
ZÁVĚR
Dosavadní recentní management stepi považujme za prospěšný a v souladu
s požadavky apidofauny Mohelenské hadcové stepi. Rozsah dosud provedeného
managementu však nelze považovat za dostatečný. V redukci lesních společenstev je
nezbytné (a to v náležitém rozsahu) pokračovat zejména na patě stepi v inundačním pásmu
a ve východní svažité části stepi. Pastva na stepi je významným faktorem lidské činnosti
působící na stav a ekologickou stabilitu Mohelenské hadcové stepi. Její nekoordinované
provádění je však v období května a června ve východní části stepi nežádoucí. Jde totiž o
hlavní plochy poskytující pastvu většině apidofauny Mohelenské hadcové stepi. Předčasné
odstranění nektarodárné flóry v době na začátku květu vede ke snížení úživné kapacity
stepi a tedy i minimálně k negativnímu ovlivnění density populací včel. Redukci travních
porostů na této ploše lze provést až po odkvetení většiny nektarodárných druhů. Tato
zásada by se měla týkat redukce porostů jak pomocí pastvy, tak i redukce travních porostů
kosením.
43
PODĚKOVÁNÍ
Děkujeme za determinaci rostlin botaničce doc. Věře Zelené (Mendelova univerzita
v Brně).
republiky.
Matuška, P. Plán péče NPR Mohelenská hadcová step na období 1996-2005. Brno, AOPK
ČR Brno, 1996.
Přidal A., Veselý P. 2010: Průběžné výsledky průzkumu včel Mohelenské hadcové stepi za
období duben–červen 2010 (Hymenoptera: Apoidea). Aktuální otázky ochrany a
výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - III. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2010,
s. 32-40.
hadcové stepi. In: Kratochvíl J., Novák V. a Šnoflák J. (eds.): Hymenoptera - Aculeata.
Formicidae – Apidae, Vespoidea. Archiv Svazu na ochranu přírody a domoviny na
Moravě - Mohelno 6(5):133-155.
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
44
RECENZE KNIHY DOC. ING. PAVLA VESELÉHO, CSC.
„MANAGEMENT PASTVY OVCÍ A ZMĚNY STAVU VEGETACE
NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP PO OBNOVENÉ PASTVĚ“
Doc. Ing., Jiří Skládanka, PhD.
Ústav výživy zvířat a pícninářství
Hadcovou step u Mohelna zná snad každý, alespoň každý, kdo se zabýval třeba jen
okrajově systematickou botanikou, systematickou zoologií nebo absolvoval Vysokou školu
zemědělskou v Brně, později Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu, vždyť právě
Mohelenská hadcová step byla na seznamu pravidelně navštěvovaných botanických
exkurzí. Není problém navštívit Mohelenskou hadcovou step, ale k proniknutí do jejich
tajů a kouzel nestačí pouze rychlá návštěva, nýbrž také znalosti botanické, zoologické či
environmentální. Ještě zajímavější je poznávat nejenom stav současný, ale pochopit také
změny, ke kterým na stepi docházelo v uplynulých desetiletích. Zde může člověk vnímat
vliv své činnosti na rostlinné společenstvo, pochopit význam zemědělství nejenom pro
výživu člověka, ale také pro údržbu krajiny. Kniha Management pastvy ovcí a změny stavu
vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě od autora doc. Ing. Pavla
Veselého, CSc. nabízí historii, současnost, zoologii, botaniku, etologii, ale především
poznání, možná by bylo nejpřesnější říct, že nabízí Mohelenskou hadcovou step. Projděme
knihu od jejího začátku. Neznáte předmětné území? Stručnou charakteristiku NPR
Mohelenská hadcová step najdeme hned v úvodu knihy. Pokud shrneme zde obsažené
informace o klimatických a půdních podmínkách, tak se Mohelenská hadcová step
vyznačuje výskytem extrazonálních xeromorfních druhů a výskytem trpasličích forem
některých druhů, takzvaným nanismem. Mnoho druhů zde má severní hranici svého
rozšíření (podmrvka marantova, hadimord rakouský, bílojetel německý, hlaváč žlutavý
nebo divizna brunátná). Lokalita je významná výskytem ještěrky zelené, ještěrky obecné,
užovky podplamaté, užovky hladké nebo užovky obojkové. V posledních letech se rozrůstá
populace sysla obecného.
Pochopit hadcovou step znamená poznat její historii. I proto je této otázce
věnována nemalá část publikace. Kniha se historii věnuje na 21 stranách, včetně realizace
plánu péče v letech 1997-2009 a související osvětové činnosti. Bylo by možné
parafrázovat jiného velmi známého autora. Historii stepi provází zásadní otázky: Pást či
nepást? Zanícení botanici a zoologové, kteří studiu historie nejsou příliš nakloněni, by
neměli tuto kapitolu rozhodně vynechat. Snaha o maximální ochranu vyvrcholila úplným
ukončením pastvy v areálu rezervace. Tato „ochrana“ vedla takřka až k zániku stepi. Jak
píše autor: „V delším časovém horizontu posledních let zde byl postupně prokázán
zvýšený výskyt keřů a stromů a na náhorní plošině docházelo k přerůstání travních porostů,
následně docházelo ke snížení druhové diverzity rostlin na stepi, k vytlačování původních
heliofilních zástupců a změně mezidruhových vztahů. Plán péče bylo nutné radikálně
přehodnotit.“ Po otázkách historických přechází kniha do oblasti přírodních a
zemědělských věd, jejich soulad a spolupráce jsou pro zachování stepi nezbytné.
Publikace hodnotí step ve třech rovinách – hodnocení managementu pastvy v NPR
Mohelenská hadcová step, hodnocení klimatických poměrů na stepi v letech 1995 – 2009 a
hodnocení výšky porostů v letech 1995 – 2009.
Hodnocení managementu pastvy přináší dosavadní výsledky týkající se kvality píce ze
stepi a informace o provedených etologických pozorování. Získané poznatky jsou shrnuty
do doporučení týkajících se organizace pastvy a vhodných druhů a kategorií zvířat pro
pastvu. Není to jen shrnutí dosavadních poznatků, ale také výhled do budoucna, kritické
45
posouzení kladných a záporných stránek. Mylná je domněnka, že informace zde obsažené
jsou využitelné pouze pro Mohelno. Spousta zodpovězených otázek může napomoci
vhodnému managementu také v jiných přírodních rezervacích či chráněných oblastech.
Pro hodnocení klimatických poměrů zvolil autor klimadiagramy, které jsou
zpracovány pro jednotlivé roky 1995 – 2009. Komplexní a ucelený přehled za 15 let je
doplněn o dlouhodobé průměrné srážkové úhrny a dlouhodobé průměrné roční teploty.
Mohou mít na klimatické poměry stepi vliv také nedaleká vodní díla? Tuto otázku si
pokládá čtenář i autor. Odpověď v publikaci najdeme, ale autor zároveň nechává na
čtenáři, aby situaci posoudil sám. Publikace nabízí k dispozici dostatek podkladů.
Hodnocení výšky porostů je věnováno 21 stran. Proč zrovna výška porostů? „Výška
porostů může být indikací nejen fenofáze, klimatických podmínek, resp. změn druhového
složení, ale i indikací intenzity pastevního využití.“ Jak jednoduché a kolik informací
získáme. Provedená měření mohou napovědět mnoho nejenom o změnách, ke kterým
docházelo, ale také o změnách které mohou přijít vlivem měnících se klimatických
podmínek nebo bezprostředním zásahem člověka, ať už je to pastva nebo výstavba vodních
děl.
Autorova práce s informacemi, schopnost formulovat myšlenky, nabízet otázky a
srozumitelné odpovědi, to vše dodává knize čtivost. Barvu ji potom dodávají fotografie.
Čtenář nečte pouze o anonymní krajině, ale krajinu vidí na fotografiích, nečte pouze o
místech odběru vzorků, ale místa vidí na fotografiích, nečte pouze o jednáních nad plány
péče, ale účastníky vidí na fotografiích. Zdařilá fotografická příloha provází čtenáře po
stepi v různých ročních obdobích, provází je historií, dokumentuje samotnou pastvu a také
lidi kolem Mohelenské hadcové stepi. Díky lidem by mohla step „zahynout“, ale díky
lidem může také žít.
Kniha není pouhou vědeckou monografií přinášející faktické informace. Kniha
„Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po
obnovené pastvě“ odráží vztah autora k danému území. Mohelno zde přestává být pouhým
neživotným slovem, ale mění se v část autorova života.
doc. Ing., Jiří Skládanka, PhD.
Ústav výživy a pícninářství
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
46
LOKALIZACE VÝSLEDKŮ VÝZKUMU V NPR MOHELENSKÁ
HADCOVÁ STEP (METODICKÝ POSTUP)
Doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
ÚVOD
Dlouhodobý výzkum probíhající v NPR Mohelenská hadcová step zabírá širokou
problematiku týkající se flóry i fauny a podílí se na něm řada badatelů, a to již po dobu
několika desítek let. Některé poznatky jsou vázané na dílčí části biotopu Mohelenské
hadcové stepi, který má velkou variabilitu. Protože hodnocení vývoje biotopu stepi je třeba
řešit komplexně, při zohlednění navzájem integrujících faktorů které jej ovlivňují, je třeba
výsledky začleňovat do časových řad a pokud to jde, navzájem je porovnávat. Jen tak je
možno dokumentovat vývoj populací na stepi, který je indikátorem:
• aktuálního stavu,
• vývoje populací v čase,
• dopadu jednotlivých faktorů na vývoj biotopu stepi (a to ať už pozitivní, či
negativní),
• měnících se podmínek,
• úspěšnosti, či neúspěchu zvoleného managementu,
• potřeby případných změn ve vývoji cestou usměrnění těch faktorů, které je možno
aktuálním managementem ovlivnit.
Pro splnění tohoto cíle je třeba vycházet ze společného prostorového členění biotopu stepi.
Takového, které by umožnilo přesnou lokalizaci dosažených výsledků pozorování. A to
tak, aby bylo možno sledovat a hodnotit nejen vývoj celého biotopu stepi, ale i jeho
jednotlivých částí. Protože bez hodnocení vývoje dílčích částí není možno exaktně hodnotit
ani celek samotný. V této souvislosti řada výsledků které nejsou lokalizovány může mít
nižší vypovídací hodnotu, respektive nemusí mít vůbec žádnou hodnotu.
METODY
Pro možnost lokalizace výsledků výzkumu v NPR Mohelenská hadcová step byla
zvolena metoda zhotovení mapy stepi pokryté sítí, která my umožnila lokalizovat nejen
jednotlivé biotopy stepi ale i aplikaci zásahů v rámci managementu na stepi realizované a
následně i lokalizaci nastalých změn. Jako podklad byla použita státní mapa 1 : 5000
(odvozená) zabírající území NPR Mohelenská hadcová step (mapové listy Hrotovice 1-3 a
2-3). Z ní byly překresleny základní orientační prvky, které byly doplněny reálnými prvky
získanými v první fázi z leteckého snímku a v druhé fázi prvky přenesenými do mapy
z reálu. První varianta, která vznikla v roce 1995 byla v průběhu dalších let neustále
upřesňována (doplňována). Nové verze byla doplňovány o další detaily z reálu a průběžně
v nich byly zachycovány i změny ke kterým na území stepi docházelo (především
lokalizace změn stromového pokryvu). Detailní zpracování bylo prováděno na ploše na
které se počítalo s obnovenou pastvou (realizovanou od roku 1997) a v jejím
bezprostředním okolím. Pro dobrou orientaci v reálu byla mapa pokryta sítí. Jako optimální
byla zvolena čtvercová síť v reálu o rozměrech 50 x 50 m, značená horizontálně pomocí
velkých písmen a vertikálně pomocí čísel. Základní podmínkou při její tvorbě bylo
možnost jejího snadného použití v terénu v návaznosti na lokalizaci sledovaného jevu.
Proto její horizontální orientace nevychází z „Kladu listů státní mapy“, ale je orientována
řádově podle horní hranice rezervace (horizont vymezený v dále uvedené mapě čtverci na
47
úrovni A a B). Pro zvýšení přehlednosti byly také v mapě značně zredukovány vrstevnice a
ponechány jen některé, nezbytné pro základní „výškovou“ orientaci. Součastně
v návaznost na dostupnost aktuálního leteckého snímku území stepi (snímek z jara roku
2009) byla zpracována i varianta ve které byla síť přenesena do uvedeného leteckého
snímku (MAPY.CZ).
VÝSLEDKY A DISKUSE
Jednou z prvních prací, která se snažila systematicky rozčlenit biotop mohelenské
stepi je práce Jindřicha Suzy (SUZA, 1928). Ten biotop stepi rozdělil na 3 lokality:
• „skalnaté výslunné sklony,
• náhorní okraje neb sušší svahy k S exponované,
• vlhké k S obrácené sklony.“
Přínosem jeho práce je fakt, že pro jejich upřesnění již použil mapu.
Naproti tomu Dvořák při výzkumu hub mohelenské stepi jejich výskyt ve svých
pracích (DVOŘÁK, 1930, 1935-b) specifikoval velice obecně – „Na travnaté stepi
pastvinné u „Antoníčka“ … Na smetí pod borovicí na skalnaté stepi … Na akátu a lísce
v hadcové rokli … Při kořeni šípku ve vlhkém koutě stepi … V jehličí ve smrkovém lesíku
na již. svahu stepi … V Racomitriu na hadcové stepi v borové holině … Na starých hlozích
na hadcové stráni k Práchovně „Nad Hamrem“ … Na travnaté stepi v čarovném kruhu.“
Obdobně obecně zpravidla lokalizoval i nové formy některých moravských rostlin
vyskytujících se na mohelenské stepi (DVOŘÁK, 1936, 1937) – „Na hadcové stepi u
Mohelna“, respektive jen s menším upřesněním – „Na pastvinné stepi u Mohelna ... Na
pastvinné stepi u Mohelna (na poli) … Na pustinné stepi … V okrajovém přechodním
pásmu pustinné stepi … V hadcové skalnaté rokli u Mohelna … V stepním boru u
Mohelna … Porůznu na hadcových skalách … V rokli nad Papírnou … V stepní houštině
… Na lesnaté stinné stráni hadcové.“
48
Naproti tomu ale v pracích ve kterých se zabýval nanismy (DVOŘÁK, 1935-a) již
použil stylizovanou mapu stepi ve které vymezil plochu jednotlivých biotopů i
s vyznačením biotopu na kterém se vyskytovaly nanismy („náhorní plateau s nanismy“).
Stylizovanou mapu stepi použil k lokalizaci výskytu sinic i Nováček (NOVÁČEK, 1934).
ŠILHAVÝ (1937) lokalizoval výskyt mravence Strongylognathus kratochvíli
poměrně široce: „Ta část mohelenské stepi, na níž náš druh žije, má povahu vysloveně
stepi pustinné, zcela chráněné od severu, východu i západu a jen otevřené jižním větrům.
Jsouc strmě skloněna k jihu, je neobyčejně vyhřívána.“ Ve své další práci (ŠILHAVÝ,
1938) již biotop stepi člení z botanického hlediska na 4 biotopy – pastvinnou step,
49
pustinnou step, pobřežní pásmo a smíšený les. U prvních dvou biotopů uvádí, že vychází
z Podpěrova členění (bez odkazu na literární pramen), přičemž u pustinné stepi připomíná,
že „Dvořák rozeznává ještě přechodné pásmo na přechodu stepi pustinné v step pastvinou,
kterému již chybí porost borovic a keřů. Pásmo přechodné je dále charakterizováno
zvláštním růstem kručinky chlupaté (Genista pilosa), která tam – na rozdíl od ostatní stepi
– roste roztroušeně v poduškovitých kotrčích. Na západní a východní části jsou na stepi
souvislejší porosty borovic, takže je tam vlastně lesostep.“ Podstatné však je, že svou práci
doplnil mapkou „rozšíření význačných forem mravenců u Mohelna“ s vyznačením svých
nálezů i s vyznačením jednotlivých biotopů. To nám umožňuje lokalizovat jeho nálezy do
stávajících biotopů stepi.
To NOVÁK a SADIL (1939) lokalizovali výskyt nových forem mravenců na stepi
pomocí členění biotopu stepi uvedeném v již publikovaných pracích. Přitom volili několik
variant.
50
Například:
• „ Formicoxenus nitidulus Nyl. … nalezeno v hnízdě Formica pratensis v malém
borovém lesíku VI. Rokli. (Území hadcové stepi je rozryto sedmi roklemi, jež jsou
v botanických pracích označovány čísly I. až VII. Počínaje od východu od
Mohelenského mlýna, k západu.“
• „ Myrmica moravica Soudek … Zdá se, že je charakteristickým mravencem stepi
pastvinné (ve smyslu Podpěrově), ale zasahuje i do přechodného pásma (Dvořák).
… Hnízda nalezena na kraji svahu mezi II. až V. roklí (pod fotbalovým hřištěm),
tvořeným typickou stepní pastvinou, jednak na levém úbočí VII. Rokle
v přechodném pásmu.“
Specifikace literárních pramenů ze kterých lokalizace vychází není v práci uvedena.
Přelomovou prací, z hlediska lokalizace výsledků výzkumu na mohelenské stepi, je
jistě práce Josefa Kratochvíla z roku 1944 (KRATOCHVÍL, 1944). Při studiu mravenců
mohelenské stepi si uvědomil, že výskyt jednotlivých druhů je třeba přesně lokalizovat a
proto přikročil k „rozdělení studovaného území“. K metodice rozdělení území uvádí:
„Mohelenská reservace je z hlediska botanicko-sociologického a fytogeografického dělena
na jednotlivá vodorovná pásma, jichž se přidržel i ŠILHAVÝ ve své studii tamní
myrmekofauny. Abych se vyhnul omylům, nevyšel jsem z tohoto botanického rozdělení,
nýbrž rozdělil si studovaný prostor na 33 díly a studoval faunu mravenců každého z nich
samostatně (viz mapu).“
„Celý prostor je totiž rozbrázděn roklemi, pro něž zavedli botanikové označení I.-VI. Ve
směru od v. k z. a kromě toho je mezi roklemi III. a IV. ještě slabší roklinka, již označují
IVa. Tím je tam tedy roklí 7, jež dělí celý prostor na šest příčných úseků. V každém z nich,
jdoucích na východní straně reservace od sv. k jz., ve středu od s. k j. a v části západní od
sz. k jv., je možno rozeznati několik oekologicky svérázných částí, jež v přehledu jsou
tyto:“
51
„Kromě těchto 33 biotopů jsem studoval zvláště samostatně myrmekofaunu jednotlivých
borovic a jejich součástí a konečně jednotlivých roklí, jež procházejí přímo studovaným
územím …“ Uvedené členění navíc upřesňuje v následujícím textu. Tak například popisuje
přechodný pás: „Přechodný pás, jehož rozsah byl výše již vymezen, se táhne v úzkém,
místy však dosti širokém pruhu od silnice Mohelno-Dukovany až po VI. rokli a vroubí
horní okraj amfiteátru skalnaté stepi. Vkládá se mezi step pastvinnou a pustinnou step
kamenitou; ve vých. části, kde travnatá step je mizivá nebo zcela chybí, lze přechodnému
pásmu z hlediska myrmekologického připsati celý pruh mezi poli a stepí kamenitou.
Z největší části je bez borového porostu. Jen ve vých. části v prostoru nad horním
ramenem zákrutu nové silnice je řídký bor, čímž tvoří tento biotop přechod k souboru
biotopů lesnaté části reservace. … Rostlinný kryt přechodného pásma je velmi chudý,
řídký a nizoučký, že se vůbec nedá kosit, ba ani spásat. Podkladem je většinou hojná
drolina hadce na hojně rozpraskalém pevném hadcovém podloží. Půdy je tu většinou jen
málo, a pokud je, je odplavována každý rok přívaly. Celý pás přechodný je nejúčinněji
vydán účinku větrů ať vanou z kterékoliv strany, poněvadž je rozhraním mezi náhorní
parovinou stepi pastvinné (a polí, jež jsou vlastně přeměněnou pastvinnou stepí) a
sráznými skalnatými stráněmi amfiteátru, přelévají se přes něj výstupné větry j.v. (föny) i
silné větry západní a severozápadní, jež oboje jsou v tomto území nejčastější. … Kromě
toho je tento soubor stanovišť nejvíce vydán účinkům slunečních paprsků, které tam
dopadají i v zimním období téměř kolmo. Přechodný pás tak, jak je tu popsán, se
neshoduje zcela s rozsahem a pojetím, jež rozumějí botanikové pojmem „okrajové pásmo
přechodní“ (viz Dvořák: Nanismy …, „Mohelno“ 1935).“ Toto členění mu umožnilo
přesně specifikovat jednotlivé biotopy a jejich osídlení a umožňuje navazovat na jeho
pozorování i v současné době.
52
O významu jeho práce, z hlediska možnosti lokalizace následujících pozorování
prováděných na stepi, svědčí skutečnost, že jeho členění je využito (respektive zmiňováno)
v řadě dalších prací. Namátkou: POVOLNÝ (1945), HOFFER (1971), BEZDĚČKA
(1985), ŠMITÁK a VLAŠÍN (1994). Obecně však jeho členění nebylo převzato a řada
dalších badatelů měla tendenci (což je mimochodem doloženo i v následujícím textu) si
vytvářet svůj systém dělení biotopu mohelenské stepi. Zajímavá je skutečnost, že sám
Kratochvíl toto členění ve své následující práci nepoužil (KRATOCHVÍL, 1945) a druh
Dilta hybernica f. virgo lokalizuje „ … na reservaci u Mohelna v kamenité ssuti ve stínu a
polostínu borovic v dolní části amfitheatru.“
Ve snaze vymezit lokality na kterých se většinou vyskytují vřetenušky a které je
třeba chránit („vyžínáním a spásáním stanovišť jejich výskytu“) rozdělil POVOLNÝ
(1945) území stepi na následující biotopy:
I. „Pastvinná step, jež je vlastně nahoře při staré silnici okrajovým pásmem
vlastní rezervace.“ V této práci se autor snaží o přiřazení daného biotopu
lokalizaci, které před ním publikoval Kratochvíl. Povolný při tom práci
Kratochvíla přesně necituje. Specifikace lokalizace pak pokračuje: „Odpovídá
prostorám označeným Kratochvílem čísly 1, 2 a 3. Její původní ráz byl
sežínáním a spásáním značně porušen. Kromě toho je otevřená větrům ….“
II. „Travnatá step odpovídá naší představě skutečné stepi, ač ani ta netvoří
největší část reservace. Jsou to prostory hadcové stepi bez stromového pokryvu,
které mají travnatý souvislý nebo poduškovitý až chomáčkovitý travnatý
pokryv, který nemůže býti však souvisle sežínán ani spásán. Tím uchoval
většinou svůj původní ráz – hustý, hluboký koberec vytvořený nízkou spletí
xerothermní flory a nanismů, na některých místech však i s vysokým
travinatým porostem. Na vlastní reservaci takových ploch je jen málo.“
III. „Lesostep tvoří samostatnou, velmi svéráznou a zajímavou část mohelenské
stepi. Polovysoké jednotlivé skupiny původních borovic rozdělují step v úseky
a palouky, z nichž některé jsou úplně uzavřeny clonou boru a tím chráněny. Na
reservaci patří sem jen malé úseky, např. onen, označený Kratochvílem č. 11 a
p. Palouky si zachovaly namnoze svůj stepní ráz s xerothermní květenou a
s převládajícími nanismy, pokud nebyly zničeny oráním nebo umělým
osázením smrčky. Území lesostepi se rozprostírá hlavně západně, částečně též i
východně staré silnice a pokračuje odtud k jihu na straně levého břehu Jihlavky,
kde přechází opět místy v travnatou step.“ Problémem uvedeného popisu je
opět skutečnost, že autor nespecifikuje termín „stará silnice“. S ohledem na rok
ve které byla práce publikována (1945) je pak možno předpokládat, že „novou
silnicí“ míní silnici, která byla na území stepi budována v letech 1937-1938.
IV. „Seče a paseky mezi zákruty staré silnice. Tato umělá stanoviště nelze označiti,
pokud jde o jejich botanický a edafický ráz, za části stepi; vznikly vykácením
vysokého jehličnatého lesa a byly opět osázeny smrčky, částečně též s úplným
nezdarem proměněny v pole, jež úplně zpustlo, zarostlo bodláčím, diviznami,
koukolem a travinami, až i to bylo posléze osázeno smrčky.“
V. „Travnaté části svahových kuželů (= Kratochvílovy biotopy 24, 25, 26 a
částečně i 27) a část inundačního pásu mezi plotem „Papírny“ a „Ovčím
skokem“ (Kratochvílův biotop 32) …..“
VI. „Pustinná step vyplňuje celý amfitheatr, jenž tvoří největší a podstatnou část
reservace (Kratochvílovy biotopy 5-10, 12-22).“
VII. „Zmolina a stráň východně nové silnice. …. Těsně k vrcholu této stráně
přiléhá pastvinná step, která znenáhla přechází v paseku a seč pod lesíkem
Fiolkou, jež jsou podobné povahy jako seče mezi zákrutou staré silnice a čeká
je týž osud.“
53
Z uvedeného je patrné, že i když autor věnoval popisu daného biotopu značný
prostor i určitou jemu vlastní poetiku, přesné vymezení popisovaných lokalit je v současné
době v podstatě nemožné. A to i v souvislosti s tím, že plocha autorem popisovaných
biotopů se v průběhu let neustále měnila a nadále mění. Pozitivní je, že své členění
používal i ve svých další pracích. Tak například POVOLNÝ a GREGOR (1945) dokládají
výskyt přástevníka Arctia maculosa Ger. : … nálezem jediné ♀ dne 8. VII. 1944 na
palouku mohelenské lesostepi. Další jedinec byl chycen 14. VII. 1944 ve zmolině mezi
zákruty staré silnice.“
Mezi autory, kteří si vytvořili vlastní členění stepi, spadá například i Šilhavý a
Chládek. ŠILHAVÝ (1948). Ve své práci o sekáčích mohelenské hadcové stepi píše:
„Podle starého botanického rozdělení jsou na území reservace tři hlavní oddíly: pastvinná
step, pustinná step a smíšený les (pravá strana řeky). Ve své práci o mohelenských
mravencích (1938) jsem přidal ještě čtvrtý biotop: pobřežní pásmo; ale ani tyto čtyři
biotopy nevystačí pro zvířenu sekáčů studované oblasti. Podle téměř charakteristických
biocenos sekáčů jsou na území tyto hlavní biotopy:
I.
Pobřežní pásmo:
a.
část travnatá s vrbami a olšemi;
b.
skalní útvary.
II.
Smíšený les:
a.
vlhký, s hojným porostem;
b.
bez porostu (Čertův ocas, Včelín).
III.
Nejnižší část roklí na levém břehu.
IV.
Pustinná step.
V.
Pastvinná step.
VI.
Okolí lidských příbytků.“
CHLÁDEK (1974) použil členění na:
• „ Travnatá část rezervace. Zahrnuje hlavně travnaté náhorní plošiny s rovinatým
nebo mírně skloněným terénem, které jsou vystaveny častým větrům a jejich
isolace je menší oproti ostatním územím. Tyto plošiny navazují v severní části na
obdělávaná pole. Travnaté svahy v nižších polohách se sklonem 25-30 stupňů jsou
již dobře chráněny před větry a mají značnou insolaci …
• Skalnatá úbočí a kamenité svahy. Jsou extrémně teplá a suchá stanoviště s řídkou
vegetací …
• Borové porosty přirozené i umělé. Tato skupina zahrnuje biotopy z částí zcela
porostlými bory s podrostem Carex humilis a častými světlinami uvnitř porostů …
• Inundační pásmo. Vyskytuje s v rezervaci v okolí starého splavu na obou březích
řeky Jihlavy. Tento biotop je charakterizován výskytem vlhkomilných rostlin, má
šířku několika metrů a výrazně se odlišuje od předcházejících biotopů …“
V obou těchto pracích nejsou vymezeny plochy (hranice) použitých biotopů, což je
z hlediska současné využitelnosti podstatný problém, protože lokalizace některých biotopů
se v průběhu let měnila a některé na svých původních stanovištích zcela zanikly.
V následujících letech začaly být výsledky výzkumu na mohelenské hadcové stepi
dokládány mapovými podklady. Například inventarizační průzkumy (BEZDĚČKA, 1985;
RYCHNOVSKÝ, 1987; UNAR, 1988),
diplomové práce (RÁČILOVÁ, 1964;
VYKOUKAL, 1970; PREISNEROVÁ, 1990; ČECHOVÁ, 1994; JELÍNKOVÁ, 1995) a
hodnocení klimatických změn „v SPR Mohelenská hadcová step“ (KLAUDISOVÁ, 1989).
54
V dané souvislosti je s podivem, že PALOVÁ (1990), která řešila problematiku
vegetace západomoravských serpentinitů se zaměřením na Mohelenskou hadcovou step,
mapové podklady nepoužila a při lokalizaci jednotlivých druhů zůstala v obecné rovině
typické pro její předchůdce z třicátých let minulého století: „Druh se vyskytuje často ve
skalní stepi, méně na plató … Roste hlavně na úpatí amfiteátru … Hojná na plató i
v amfiteátru … Hojně na stinnějších skalách.“
Speciální skupinou byly práce, které řešily otázku zarůstání NPR Mohelenská
hadcová step a které přímo vycházely z mapových podkladů a při tom zpravidla využívaly
i letecké snímky – (KAUPOVÁ, 1993; HANZL a KAUPOVÁ, 1994; NEKLOVÁ, 1998;
MALACH, 2005).
Mapové podklady se staly organickou součástí i při plánování managementu,
respektive při realizaci a dokladování managementu ochrany mohelenské stepi – plány
péče (MATUŠKA, 1996; SLAVÍK, 2005; HORT a SLAVÍK, 2008) a „Záznamy o
provedených zásazích a opatřeních dle plánu péče (projektu managementu)“.
Z výše uvedeného je patrné, že využívání mapových podkladů významně zvýšilo
55
přesnost lokalizace výsledků výzkumu dosažených na biotopu stepi, respektive lokalizaci
jednotlivých zásahů prováděných v rámci managementu ochrany stepi. Základním
problémem však nadále zůstává skutečnost, že použité mapové podklady jsou nejednotné a
zpravidla je není možno využít při práci v terénu, resp. nesplňují požadavek přesné
orientace na ploše stepi a v důsledku toho neumožňují ani přesnou lokalizaci sledovaných
faktorů. Proto by bylo optimální začít využívat jednotný systém, který požadavky na
orientaci v terénu i na lokalizaci výsledků umožňuje. Byl by to pozitivní krok i z toho
hlediska, že by bylo možno bezprostředně porovnávat integrující prvky (dosažená data,
stav biotopu, zásahy apod.) obsažené v pracích různých autorů.
Proto je v této práci navržena varianta, která výše uvedené požadavky splňuje.
Potřeba zavedení jednotného lokalizačního systému používaného v NPR Mohelenská
hadcová step mě napadla již před vlastním zahájením výzkumu (realizovaném od roku
1995), při studiu historických materiálů. Pochopil jsem, že účinná ochrana biotopu
mohelenské stepi není možná, pokud všichni kdo zajišťují ochranu tohoto biotopu nebudou
navazovat, jak v realizaci ochranářských zásahů – tak v jejich vyhodnocování, na své
předchůdce a pokud nebudou zohledňovat i práci svých současníků. A to není možné bez
použití nějakého systému, který by umožnil jednotlivé faktory působící na vývoj stepi a
následné efekty vzájemně porovnat. Forma lokalizace pomocí mapy se sítí se nám již
dlouhodobě osvědčila při výzkumu obhospodařování travních porostů v oblasti Luhačovic,
Českomoravské vrchoviny, Opavy, Lednice na Moravě, v CHKO Bílé Karpaty a v CHKO
Moravský kras. Již na těchto lokalitách nám umožňovala orientaci v terénu a především
lokalizaci dosažených výsledků a jejich porovnání v delším časovém období. Na těchto
lokalitách, na rozdíl od NPR Mohelenská hadcová step (resp. i CHKO Moravský kras),
však nemusela plnit integrující roli, protože se zde jednalo i „individuální výzkum“
relativně uzavřeného výzkumného týmu.
Předložený lokalizační systém má dvě varianty:
• schématickou mapu s vybranými orientačními prvky překrytou sítí, v reálu o
velikosti 50 x 50 m,
• a leteckou mapu překrytou sítí, v reálu o velikosti 50 x 50 m, jejíž umístění je
naprosto shodné s umístěním sítě ve schématické mapě.
Pro práci v terénu se nám osvědčila schématická mapa. Jak již bylo ale uvedeno, je
v ní detailně rozpracována jen část paseného biotopu a jeho okolí. Je třeba si uvědomit, že
to není stacionární, ale neustále se vyvíjející materiál. V následující části práce je
zobrazeno několik variant – tak jak byly mapové podklady upřesňovány a doplňovány,
resp. jak byly přepracovávány v návaznosti na změny ke kterým na stepi docházelo.
V poslední verzi která je v této práci zobrazena, je mapa rozšířena i na sousední biotop, na
kterém sídlí populace sysla obecného (Spermophilus citellus) a která je také přepásána.
Jedná se o plochu která nebyla (s ohledem na její umístění mimo plochu rezervace) do
mapových podkladů zahrnuta. Proto je zde horizontální lokalizace čtverců odlišena
umístěním do rámečků. Schématická forma mapy také umožňuje aby si ji případní
uživatelé upravili (korigovali resp. doplnili orientační prvky) podle svých potřeb. Uvedený
systém je v kolektivu řešícím problematiku redukce porostů stepi pastvou (produkční
potenciál biotopu, nutriční hodnota porostů, fytocenologické snímkování, etologické
snímkování, parazitologie, apidologie) používán postupně od roku 1995. Pro lokalizaci
výsledků byla použit například v pracích Veselého (VESELÝ, 1998, 1999, 2002, 2005,
2008 a 2010) a v sedmi diplomových pracích zabývajících se pastvou v NPR Mohelenská
hadcová step.
Využití letecké mapy v terénu bylo v minulém období komplikované především
tím, že jejich aktualizace na internetu vázla a k dispozici byly jen staré (z hlediska změn na
stepi neaktuální) verze. V současné době je k dispozici mapa z roku 2009 a tu je již možno
využít v plném rozsahu.
56
PODĚKOVÁNÍ
republiky.
LITERATURA
BEZDĚČKA, P. Závěrečná zpráva o inventarizačním průzkumu mravenců /Hymenoptera,
Formicidae/ SPR Mohelnská step. [Závěrečná zpráva]. Brno, AOPaK (SÚPPOP)
Brno 1985. 36 s.
ČECHOVÁ, J. Vliv rozvoje stromového patra a keřového patra na xerothermní bylinnou
vegetaci Mohelenské hadcové stepi. [Diplomová práce]. Brno 1994. MU Brno.
Fakulta přírodovědecká.
DVOŘÁK, R. Zimní houby hadcové stepi u Mohelna. 1. vyd.
vlastním, 1930, 6 s.
Mohelno: Nákladem
DVOŘÁK, R. Nanismy (trpasličí formy rostlinné). In Archiv Svazu pro ochranu přírody a
domoviny v zemi Moravskoslezské - Mohelno, sv. Va. 1. vyd. Brno: Svaz pro
ochranu přírody a domoviny v zemi Moravskoslezské, 1935-a. 152 s.
DVOŘÁK, R. Dodatky k výzkumu hub na hadcové stepi u Mohelna. 1.vyd. Mohelno:
Nákladem vlastním, 1935-b. 4 s.
DVOŘÁK, R. Nové formy některých moravských rostlin. Příroda, 1936, roč. 29, č. 5, s.
115-119.
DVOŘÁK, R. Nové formy rostlinné na hadcové stepi u Mohelna objevené v r. 1936.
Příroda, 1937, roč. 30, č. 3, s. 73-77.
HANZL, V. a KAUPOVÁ, H. Využití archivních snímků pro stanovení zalesnění
Mohelenské stepi. Ochrana přírody, 1994, roč. 49, č.5, s. 138-140
HÖFFER, A. Druhy čeledi Encyrtidae (Hym., Chalcidoidea) hadcové stepi u Mohelna.
Sborník Přírodovědného klubu Západomoravského muzea v Třebíči. 1971, sv. 8, s.
19-23.
HORT, L. a SLAVÍK, P. Plán péče o národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step
a její ochranné pásmo na období 2010-2022. Brno: AOPK ČR, středisko Brno, 2008,
s. 56.
CHLÁDEK, F. Rovnokřídlý hmyz (Orthoptera, Saltatoria), švábi (Blattodea) a škvoři
(Dermaptera) státní přírodní
rezervace Mohelenská hadcová step. Sborník
Přírodovědného klubu Západomoravského muzea v Třebíči, 1976, sv. 10, s. 7-13.
JELÍNKOVÁ, J. Vliv změn managementu, technických zásahů a polních kultur v okolí na
vegetační kryt NPR Mohelenská hadcová step. [Diplomová práce]. Brno 1995. MU
Brno. Kat. syst. bot. geobot.
KAUPOVÁ, H. Časové změny porostu na Mohelenské hadcové stepi. [Diplomová práce].
Brno 1993. VUT Brno. Fakulta stavební.
KLAUDISOVÁ, A. Klimatické změny v SPR Mohelenská hadcová step. Pam. a Přír.,
1989, č.6, s. 361-366.
KRATOCHVÍL, J. Mravenci mohelenské reservace. Rozbor taxonomický, faunistickooekologický, sociologický a zoogeografický. In Kratochvíl, J., Novák, V. a Šnoflák,
J.: Hymenoptera - Aculeata. Formicidae - Apidae - Vespoidea. Archiv Svazu na
57
ochranu přírody a domoviny na Moravě - Mohelno, sv. 6. 1. vyd. Brno: Svaz na
ochranu přírody a domoviny na Moravě, 1944, s. 9-102.
KRATOCHVÍL, J. Naše šupinušky se zvláštním zřetelem na moravská chráněná území.
Entomologické listy, 1945, roč. 8, č. 2, s. 41-67.
MALACH, Z. Problematika zarůstání území NPR Mohelenské hadcové stepi lesními
společenstvy. [Bakalářská práce]. Brno: MZLU Brno 2005. 55 s.
MATUŠKA, P. Plán péče NPR Mohelenská hadcová step na období 1996-2005. Brno,
AOPK ČR Brno, 1996.
NEKLOVÁ J. Fotogrammetrické vyhodnocení části Mohelenské stepi. [Diplomová práce].
Brno, Vysoké učení technické v Brně 1998.
NOVÁČEK F.: Epilithické sinice serpentinů mohelenských. In Archiv Svazu pro ochranu
přírody a domoviny v zemi Moravskoslezské - Mohelno, sv. IIIa. 1. vyd. Brno: Svaz
pro ochranu přírody a domoviny v zemi Moravskoslezské, 1934, 178 s.
NOVÁK, V. a SADIL, J. Dodatek k poznání mravenců hadcové stepi u Mohelna. Čas. Č.
spol. ent., 1939, roč. 36, s. 52-58.
PALOVÁ, M. Vegetace západomoravských serpentinů se zvláštním zaměřením na
Mohelenskou hadcovou step. [Diplomová práce]. Brno 1990. MU Brno. Fakulta
přírodovědecká.
POVOLNÝ, D. Příspěvky k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. II.
Entomologické listy, 1945, roč. 8, s. 73-83.
POVOLNÝ, D. a GREGOR, F. Tři moravská naleziště mediterranního přástevníka Arctia
maculosa gerning. Entomologické listy, 1945, roč. 8, s. 113.
PREISNEROVÁ, J. Negativní faktory ovlivňující Mohelnskou hadcovou step a důsledky
jejich působení. [Diplomová práce]. Brno 1990. MU Brno. Fakulta přírodovědecká.
RÁČILOVÁ, M. Rostlinná společenstva hadcové stepi u Mohelna. [Diplomová práce].
Brno 1964. UJEP. Fakulta přírodovědecká.
RYCHNOVSKÝ, B. Inventarizační průzkum obratlovců na SPR Mohelnská hadcová step.
[Inventarizační průzkum]. Brno, 11. ZO ČSOP Brno (ÚSEB ČSAV Brno) 1987.
SUZA, J. Geobotanický průvodce serpentinovou oblastí u Mohelna na jihozápadní
Moravě (ČSR). Rozpravy II. třídy České akademie věd, 1928, roč. XXXVII, č. 31, s
1-116.
ŠILHAVÝ, V. Strongylognathus kratochvílii n. sp., nový praeglaciální mravenec z
Moravy. Sborník Přírodovědeckého klubu v Třebíči, 1937, sv. 1, s. 5-12.
ŠILHAVÝ, V. Mravenci hadcové stepi u Mohelna. Sborník Přírodovědeckého klubu v
Třebíči za rok 1937, 1938, sv. 2, s. 3-24.
ŠILHAVÝ, V. Zvířena sekáčů (Opiliones) mohelenské hadcové stepi. In Archiv Svazu na
výzkum a ochranu přírody i krajiny v zemi Moravskoslezské - Mohelno, sv 8. 1.
vyd. Brno: Svaz na výzkum a ochranu přírody a krajiny v zemi Moravskoslezské,
1948. 99 s.
SLAVÍK, P. Plán péče o národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step a její
ochranné pásmo na období 2006-2015. Brno: AOPK ČR, středisko Brno, 2005, s. 40.
ŠMITÁK, J. a VLAŠÍN, M. Mohelenská hadcová step. Ochrana přírody, 1994, roč. 49, č.
5, s. 135-137.
58
UNAR, J. Studie o vegetačních a floristických poměrech
[Výzkumná zpráva]. Brno, KS SPPOP v Brně 1988.
Mohelnské hadcové stepi.
VESELÝ, P. Využití pastvy ovcí pro regeneraci biocenózy národní přírodní rezervace
Mohelenská hadcová step. [Výzkumná zpráva]. Brno, MZLU 1998.
VESELÝ, P. Metoda stanovení optimálního pastevního zatížení náhorní roviny Národní
přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Přírodovědecký sborník
Západomoravského muzea v Třebíči, 1999, roč. 39, s. 73-81. ISSN 0231 - 603X.
VESELÝ, P. Stanovištní variabilita obsahu energie a organických živin ve stepních
porostech Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Třebíč:
Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči. 2002. č. 40, s. 103-116.
ISSN 0231-603X.
VESELÝ, P. Vliv pastvy ovcí na obsah minerálních látek ve stepních porostech Národní
přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Acta Universitatis agriculturae et
silviculturae Mendelianae Brunensis. 2005. sv. 53, č. 5, s. 159-168. ISSN 1211-8516.
VESELÝ, P. The impact of sheep pasturing on the energy and organic nutrients levels in
the steppe vegetation of the Mohelno Serpentine Steppe National Natural Reserve.
Acta Universitatis agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis. 2008. č. 1,
s. 229-235. ISSN 1211-8516.
step po obnovené pastvě. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. 172 s.
ISBN 978-80-7375-399-3.
VYKOUKAL J. Růstové podmínky borovice lesní v rezervaci Mohelenská hadcová step
na jihozápadní Moravě. [Diplomová práce]. Brno 1970. VŠZ Brno. Fakulta
lesnická.
Internetové prameny
MAPY.CZ. http://www.mapy.cz/#mm=TtTcFP@x=137167872@y=132481600@z=14
4.8.2010
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
Pro usnadnění orientace v zobrazených schematických mapách:
+ stabilní výnosové odběrové čtverce (2 x 2 m) – vytýčené již v roce 1995, v současné
době (rok 2010) ohraničené pletivem,
 značení kolem turistických cest (podléhá často změnám – ničení návštěvníky,
doplňování pracovníky ochrany),
 vyvýšenina „Antoníček“,
-- na severu – hranice rezervace, na ploše rezervace – trasa poznávacího okruhu,
 objekty na stepi (salaš, stanoviště pro cyklisty, vyhlídka, „Papírna“, „Bobšova chata“),
 „točna“ u parkoviště.
59
Mapa stepi před kácením borovic řádově na ploše E-I/5-8
Pracovní mapa stepi používaná od roku 2003
60
Aktuální schématická mapa – východní část stepi
61
Aktuální schématická mapa – západní část stepi
62
Aktuální schématická mapa – západní část stepi včetně severně situované louky
(„syslí“)
63
DÍLČÍ HODNOCENÍ MANAGEMENTU PASTVY
V NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP ZA OBDOBÍ 1997 - 2010
Doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
ÚVOD
Realizace cílů (jak produkčních, tak i mimoprodukčních), kterých by mělo být
pastvou dosaženo, je vždy v prvé řadě závislá na volbě správného managementu pastvy. I
když management pastvy v maloplošných chráněných územích má svá specifika,
principiálně vychází z obecných zásad managementu. A ty zahrnují řádově pět kroků.
1) Plánování. V rámci tohoto kroku by měl být stanoven cíl a následně postup
vedoucí k jeho dosažení. Tento krok je nejdůležitější, protože naprosto zásadně může
ovlivnit aktuální stav daného biotopu i jeho vývoj. Obecně je možno konstatovat, že
uplatňováním vhodného managementu je nutné v maloplošných chráněných územích
především udržovat podmínky potřebné pro zachování vzácných a ohrožených druhů
rostlin a živočichů. Ochrana v těchto územích je dána zákonem a také způsob využití a
obhospodařování má svá přesně vymezená pravidla. V rámci obhospodařování chráněných
území je v řadě případů kladen důraz na pravidelné odstraňování nadzemní hmoty porostu,
popř. vrstvy nahromaděné nerozložené biomasy. Na první pohled se v tomto směru může
zdát, že cíl a postup k jeho dosažení jsou již v podstatě stanoveny. Skutečná realita je však
mnohem složitější. V chráněných biotopech je třeba zohledňovat i široké spektrum
interakcí, které jsou navíc často pro daný biotop naprosto specifické. Navíc je velmi často
nutno řešit problém zda vytváření optimálních podmínek pro flóru je také optimální pro
zde se vyskytující faunu a naopak.
Součástí procesu plánování je i stanovení alternativ – jaké jsou vhodné (reálné)
alternativy pro dosažení požadovaného cíle. Pokud bychom zůstali jen v oblasti
odstraňování nadzemní biomasy, tak je prioritně rozhodující jestli bude prováděno
kosením, nebo pastvou. V obou případech je nejvýznamnější v jakém termínu bude
realizováno. U varianty pastvy pak navíc jaký druh, respektive kategorie zvířat bude
použita, jaká bude zvolena technika pastvy, jak dlouho bude pastva prováděna a jaké bude
pastevní zatížení přepásaného biotopu. Následující text je již založen na konkrétní
alternativě, která byla v NPR Mohelenská hadcová step aplikována – na redukci nadzemní
hmoty porostu pastvou.
2) Organizování. Pokud je stanoven cíl i alternativa postupu jak ho dosáhnout, pak
je třeba postup zorganizovat tak, aby byla reálná šance vytýčený cíl zvoleným postupem,
ve stanoveném časovém horizontu, dosáhnout. Při organizaci pastvy v chráněných
oblastech je třeba opět přistoupit k určité míře kompromisu mezi ochranářskými a
provozními požadavky. Pokud je tento problém prioritně posuzován z pohledu ochrany
daného biotopu, tak je nezbytné nepřipustit, aby provozní požadavky ovlivnily organizaci
pastvy v takové míře, která by vedla k ohrožení realizace stanoveného cíle. Tento
požadavek je důležitý, protože při organizaci pastvy v chráněných oblastech zpravidla
k jejímu rozpornému hodnocení dochází.
Danou problematikou se například zabývali HEJCMAN a kol. (2002). Domnívají
se, že výsledky badatelů z řad zemědělců jsou pro management chráněných území málo
využitelné, protože jsou zaměřené především na množství, kvalitu biomasy a živočišnou
64
produkci. Ale na druhé straně pracovníci působící v oblasti ochrany přírody zase často
nezohledňují základní provozní požadavky. A navíc je možno se setkat s tím, že výsledky
pastvy jsou často i u pracovníků zabývajícími se ochranou přírody hodnoceny rozdílně,
podle toho zda se prioritně zaměřují na problematiku flóry, nebo fauny. Rozdílný
botanický a zemědělský pohled tak může vést při obhospodařování těchto území
k mnohým nedorozuměním. Respektování ochranářských požadavků na pastvu
v chráněných lokalitách by však nikdy nemělo vést k tomu, aby se při ní dostatečně
nezohledňovaly i požadavky pasených zvířat.
3) Personalistika. V souvislosti se zajištěním pastvy v chráněných oblastech je
důležitá odpovídající kvalifikace pracovníků realizujících pastvu, a to především při pastvě
realizované s pomocí pasteveckého psa. Nedílnou součástí formování požadované
kvalifikace těchto pracovníků by mělo být i proškolení pastevců před zahájením pastvy
pracovníky ochrany přírody, kteří realizaci pastvy na daném biotopu organizačně zajišťují.
4) Vedení. Pokud je vedení chápáno jako cílevědomý proces ovlivňování lidí tak,
aby jejich činnost naplnila stanovený cíl, pak jsou pracovníci zajišťující pastvu
v chráněných biotopech zpravidla ovlivňováni ve dvou úrovních. Prioritně je to úroveň
zajišťující základní požadavky zvířat, a to jak zootechnické, tak nutriční a zpravidla až
sekundárně je to úroveň zajišťující realizaci ochranářského cíle. V návaznosti na to co zde
již bylo řečeno, i při realizaci tohoto kroku je nezbytné dosáhnout přijatelné míry
kompromisu mezi ochranářskými a provozními požadavky.
5) Kontrolování. Podstatou kontrolování je objektivní hodnocení jednotlivých
kroků prováděných v souvislosti s realizací stanoveného cíle. Smyslem kontroly je
případná korekce již realizovaných kroků, které by mohly negativně ovlivnit stanovený cíl,
ale kontrola by měla mít i preventivní charakter. V souvislosti s pastvou v chráněných
územích by mělo být prioritně stanoveno která plocha se má přepásat, řádově v jakém
časovém horizontu, při jakém pastevním zatížení a jaký má být stav přepásaných porostů
před ukončením pastvy. To jsou základní faktory, které by měly být průběžně
kontrolovány a které by měly posloužit pro případnou zpětnou vazbu – korekci výchozích
faktorů podle aktuální situace (zkrácení či prodloužení pastvy, zvýšení či snížení
pastevního tlaku na konkrétní plochy apod.).
NPR Mohelenská hadcová step spadá do maloplošných chráněných území.
Rozsáhlejší charakteristika tohoto území, i se změnami ke kterým došlo v posledním
období, je obsažena v monografiích Veselého (VESELÝ, 2002, 2010). Uvedené prameny
obsahují i historii pastvy na stepi (VESELÝ, 2002) a přehled organizace pastvy ovcí
v Národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step v letech 1997-2009 (VESELÝ,
2010). Předložená práce navazuje na studii „Pohled na pastvu ovcí a koz v NPR
Mohelenská hadcová step z ochranářského hlediska“ (VESELÝ, 2005), v které byl
stanoven základní okruh otázek souvisejících s obnovením pastvy na stepi. Jako podstatné
v ní byly vybrány následující okruhy:
o stepní porost – složení a nutriční hodnota,
o vhodný druh zvířat – etologie pastevního chovu,
o vhodná kategorie zvířat – náročnost na výživu, specifika spojená s technikou pastvy,
ošetřování,
o vhodná technika pastvy – z hlediska chovatele, zvířete a přepásaného biotopu,
o vybavení pastviny a organizace pastvy – při zohlednění obecných zásad a specifik
chráněné oblasti.
V tomto příspěvku jsou dané okruhy doplněny poznatky získanými za celé období pastvy
65
realizované na stepi v rozmezí let 1997 – 2010. Jedná se o praktické poznatky získané
přímo v terénu. A to o takové poznatky, které bezprostředně souvisí s managementem
pastvy. Proto byl v předložené práci první okruh vypuštěn (stepní porost – složení a
nutriční hodnota) a naopak práce byla o některé nové okruhy rozšířena.
Metodika sledování vycházela z uvedeného okruhu otázek. Protože metody
používané při hodnocení pastvy v NPR Mohelenská hadcová step jsou poměrně rozsáhlé a
ne všechny mají bezprostřední vztah k řešenému okruhu, jsou zde zmíněny jen ty, které
souvisí s daným tématem.
Přehled organizace pastvy ovcí v Národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová
step v letech 1997 – 2009 je uveden v práci VESELÉHO (2010). V roce 2010 byla pastva
zahájena 21.5.2010 a ukončena 13.6.2010. Informace o počtu zvířat získané od
realizačního týmu si výrazně odporují, proto bude třeba přesný stav zvířat ještě upřesnit.
Pastva byla zahájena údajně s 176 ovcemi.
Při etologickém hodnocení pastvy bylo u paseného stáda v 10 minutových
časových intervalech sledováno chování zvířat (ležení, stání, pastva, chůze, pití a příkrm)
metodou skupinového etologického snímku (KOVALČIKOVÁ a KOVALČIK, 1984).
Chování zvířat bylo hodnoceno ve dvou po sobě jdoucích dnech ve vztahu k denní aktivitě
i ve vztahu ke stanovištním podmínkám (VESELÝ, 1998). Vazba zvířat na stanoviště byla
posuzována pomocí mapy stepi se sítí (v reálu odpovídající čtvercům o velikosti 50x50 m).
Vlastní pozorování probíhalo v daném dni při pastvě s pomocí elektrického ohradníku
(1997 – 2003) řádově od 4-6 do 19-22 hodin (podle viditelnosti), při pastvě s pomocí
ovčáckého psa (2004 – 2010) podle časového režimu pastvy určovaného pastevcem.
VÝSLEDKY A DISKUSE
Pro formování závěrů byly využity praktické poznatky získané v celém průběhu
pastvy na mohelenské stepi (1997-2010).
Vhodný druh zvířat – etologie pastevního chovu.
Z hlediska cílů ochrany biotopu mohelenské stepi bylo v rámci obnovené pastvy
vždy uvažováno o pastvě ovcí. Ta je historicky doložena i dobovými fotografiemi
z přelomu dvacátých a třicátých let. V posledních letech byla zvažována i možnost smíšené
pastvy ovcí a koz. Ta byla poprvé realizována v roce 1999. Protože však nebyla předem
dobře připravena, nebyla realizována v původně zamýšleném rozsahu. Základní chybou
bylo opominutí nutnosti adaptace obou druhů před vyhnáním na pastvu. Tři kozy byly na
pastvinu dovezeny až v průběhu pastvy a bezprostředně vypuštěny na volnou plochu. Při
neznalosti terénu a bez nenapojení na stádo ovcí (bez realizace adaptační fáze – vedoucí ke
spojení stáda) stačilo jedno proniknutí psa (z vesnice) na plochu stepi (v bezprostřední
blízkostí vypuštěných koz) k jejich útěku mimo plochu vymezenou elektrickým
ohradníkem. Po zbytek pastevního období pak se stádem zůstala jen jedna koza, která se
sama vrátila k přepásané ploše. Po jejím zapojení do stáda už s jejím pobytem na pasené
ploše stepi nebyly sebemenší problémy. Smíšená pastva (ovšem s nevyhovujícím poměrem
– 1 koza na 59, respektive 293 ovcí) byla realizována i v roce 2002 a 2009.
Ovce se na mohelenské stepi překvapivě osvědčily i jako ochránkyně stepní
zoocenózy. 24.9.1999 na přepásanou plochu C5 dorazily ve 2230 z vesnice 3 kočky na lov
syslů. Ovce je však okamžitě zahnaly za elektrický ohradník – mimo pasenou plochu.
66
Vhodná kategorie zvířat – náročnost na výživu, specifika spojená s technikou pastvy,
ošetřování.
Z výsledků dokládajících nutriční hodnotu porostů vyplynulo, že pro pastvu na
mohelenské stepi je vhodné volit méně náročné kategorie. Z hlediska nároků na výživu se
jako ideální jeví kategorie jalových bahnic, resp. koz. Tyto kategorie jsou nejméně náročné
i na ošetřování, což je pro organizaci pastvy v chráněných oblastech důležitým prvkem,
protože management těchto lokalit zpravidla omezuje pohyb lidí na pasených plochách.
Jak vyplynulo z etologického sledování, s využitím mladších kategorií při pastvě na stepi
byly navíc spojeny problémy související s tím, že jehňata na rozdíl od bahnic často
nerespektovala elektrické oplocení. Problémy s touto kategorií nastaly i při pastvě
s pomocí ovčáckého psa. Jehňata mají tendenci ke specifickému chování, čímž přispívají
k rozdělení stáda při pastvě a výrazně zhoršují jeho ovladatelnost. A to je dost významný
faktor, protože pastevec by měl nejen vědět kde má v chráněné oblasti pást, ale současně
by měl být schopen tento záměr i realizovat.
Tak například v červnu roku 2004 zůstávala skupina jehňat až 300 m za stádem
(celkově 160 ovcí), čímž výrazně narušovala ovladatelnost stáda. Pastevec pak neměl chuť
stádo vodit na „rizikové plochy“, kterým by však přepasení výrazně prospělo. Obdobný
problém s jehňaty bylo možno pozorovat i v květnu následujícího roku (2005).
Vhodná technika pastvy – z hlediska chovatele, zvířete a přepásaného biotopu.
Pastvu v chráněných oblastech je možno realizovat s pomocí elektrického
ohradníku, nebo s pomocí ovčáckého psa. Na mohelenské stepi byla v letech 1997-2003
aplikována volná pastva s pomocí elektrického ohradníku a v letech 2004-2010 na ni byla
realizována hlídaná pastva s ovčáckým psem. Z hlediska chovatele jsou pro volbu techniky
pastvy zpravidla prioritní provozní podmínky, bez ohledu na statut ochrany pasené
lokality. Management pastvy v chráněných územích má však, oproti klasické pastvě, svá
specifika. Tak například na mohelenské stepi je nutné volit takovou techniku, která zajistí
selektivní přepasení stanovených ploch.
Při hodnocení vazby zvířat na stanovištní podmínky byla první perioda pastvy
v roce 1997 specifická tím, že území pastvy zahrnující stepní porosty bylo rozšířeno
směrem do sousedního pole s extenzívní travní směskou (na skutečnou hranici rezervace).
Ovce pak ve sledovaném období ohrazenou plochu přepásaly výrazně selektivně. 50,31 %
pastvy připadalo na rozšířenou plochu sousedního pole (650 x 10 m) a jen necelá polovina
pastvy pak připadala na zájmové území stepi. Proto bylo nutné následně elektrický
ohradník přemístit z hranice stepi na hranici stepních porostů.
Chování zvířat na pastvě v NPR, která je turisticky velice atraktivní, ovlivňuje při
volné pastvě i průchod návštěvníků kolem elektrického ohradníku (například 26.6.1997),
nebo přímo po ploše pastviny (25.8.1999 v 8,50 turisté se psem přelezli elektrické hrazení
a pokračovali v cestě po přepásané ploše). Obdobné situace nastávají i při pastvě
realizované s pomocí pastevecké psa, ale ty zpravidla pastevec bez problémů zvládá. Při
volné pastvě však může dojít k neadekvátní reakci stáda, která například v roce 1999 vedla
k uvedenému útěku koz z přepásané plochy.
Svá specifika měla i pastva realizovaná s pomocí ovčáckých psů. Obecně se dá říci,
že při této formě pastvy nastává víc situací, při nichž může dojít k poškození přepásané
lokality. Z hlediska ochrany stepi je podstatné, že i kontrola správné techniky pastvy je při
této variantě obtížnější, než při volné pastvě realizované s pomocí elektrického ohradníku.
V daných souvislostech je však třeba pamatovat i na to, že pastevní technika přijatelná
z hlediska ochrany paseného biotopu musí respektovat i požadavky zvířat. A to jak
z pohledu zajištění jejich nutričních požadavků, tak i z hlediska „pohody“ zvířat. I v tomto
případě je při hlídané pastvě větší riziko, že welfare pasoucích se zvířat nebude optimální,
67
protože denní režim stáda si prioritně neřídí ovce, ale je významně ovlivňován pastvcem.
Pro splnění požadavků ochrany daného biotopu i požadavku zde se pasoucích
zvířat, je v první řadě rozhodující stanovení optimální pastevního zatížení přepásané
plochy a optimální pastevní techniky.
Vybavení pastviny – při zohlednění obecných zásad pastvy a specifik chráněné oblasti.
Chráněná území se vyznačují specifickými podmínkami nejen z hlediska ochrany
těchto biotopů, ale i z hlediska chovu zvířat. Plán péče vypracovaný pro tato území
zpravidla omezuje použití klasického vybavení pastevních areálů. Přesto je třeba
respektovat základní požadavky zde chovaných zvířat a v návaznosti na posouzení
konkrétních podmínek je třeba zajistit odpovídající podmínky pro jejich napájení a
odpočinek. Pro Mohelenskou hadcovou step je příznačná vysoká návštěvnost této lokality,
spojená s výjimečnými klimatickými podmínkami. K specifikům stepi v letním období
patří mimo jiné i vysoké teploty. Proto je třeba při volné pastvě na stepi zajistit ovcím
úkryt před sluncem ale i před návštěvníky. Při hlídané pastvě s pomocí ovčáckého psa se
automaticky předpokládá, že ovce mají jako úkryt k dispozici salaš. Přirozené úkryty při
této formě pastvy mají celkem podřadnou roli, protože pastevci mají zájem aby se stádo na
volné ploše jen páslo. Pokud se ovce ke konci pastevní periody samy nezačnou stahovat
k salaši a přitom projevují sníženou pastevní aktivitu (začnou postávat a polehávat), tak je
zpravidla k salaši zaženou sami.
V dané souvislosti byla v letech, kdy byla aplikována volná pastva (1997-2003)
zvolena kombinace přirozených a umělých úkrytů a to tak, aby zvýšená frekvence výskytu
zvířat na těchto plochách co nejméně poškodila biotop stepi. To je při pastvě v chráněných
oblastech nezanedbatelný faktor. Ze sledování na mohelenské stepi například vyplynulo, že
ze 43,54 % připadajících z denní aktivity zvířat na odpočinek trávily ovce z podstatné části
v "noční ohradě". Zvolená forma vybudování lehkého přístřešku z plachtoviny umístěného
mezi stromy (borovice), které svými korunami i kmeny umožňovaly úkryt zvířat před
klimatickými podmínkami i hmyzem, se plně osvědčil.
Základním prvkem vybavení pastviny při volné pastvě, realizované s pomocí
elektrického ohradníku, je samotný elektrický ohradník. Ten je v rozhodující míře
rozhodující pro úspěšný průběh pastvy. A to jak z hlediska zvoleného typu (zde je
rozhodující především počet a tvar použitých vodičů), tak z hlediska jeho funkčnosti.
Elektrický ohradník použitý na mohelenské stepi v roce 2000 byl po podstatné období
pastvy, z důvodu dodání vadného přívodního kabele, nefunkční (pastva byla v roce 2000
zahájena 10.5. a ohradník byl nefunkční minimálně do 30.6.). V důsledku toho se ovce
naučily nerespektovat nefunkční vodiče a prolézaly přes ně na sousední pole. Konečným
důsledkem byla nutnost uzavřít ovce celodenně do prostoru noční ohrady a zde jim
zajišťovat i krmení. Problém způsobený tímto výpadkem se promítl i do následujícího
pastevního období. Ovce, které se na step vrátily v následujícím roce, často nerespektovaly
i funkční vodiče a přes ně opět prorážely mimo ohraničenou plochu, což často vedlo
k přetržení vodičů a následně k nutnosti jejich opravy.
Při hlídané pastvě je klíčovým momentem umístění salaše ve vztahu k vzdálenosti
salaše od pastviny a ke konfiguraci terénu a přístupových cest. Tento faktor nabývá na
významu obzvláště v návaznosti na zvolenou pastevní techniku. Při volné pastvě je
vybudovaný úkryt pro zvířata součástí „pastevního areálu“. To znamená, že z hlediska své
polohy i vzdálenosti má pro zvířata optimální dostupnost a z hlediska organizace pastvy
není třeba jeho využití zvířaty řešit. Jiná situace nastává při pastvě realizované s pomocí
pasteveckého psa. V tomto případě může být objekt určený pro odpočinek ovcí (a
zpravidla i pro jejich přenocování) umístěn i ve větší vzdálenosti od pasené plochy a jeho
lokalizace (z hlediska dostupnosti paseného biotopu) nemusí být optimální.
Daná situace nastala i při organizaci pastvy v NPR Mohelenská hadcová step. Při
68
zahájení „hlídané pastvy“ (s pomocí pasteveckého psa) v roce 2004 byla salaš umístěna na
východní hranici rezervace (při zohlednění následujícího příspěvku věnujícího se
lokalizaci výsledku výzkumů na stepi – na čtverci N27). Toto umístění bylo, z hlediska
přístupu na plochu která měla být pasena, naprosto nevyhovující. A to jak z pohledu své
lokalizace (jak vyplyne z následujícího textu), tak i z hlediska trasy a vzdálenosti, kterou
muselo stádo při cestě na náhorní (pasenou) plošinu stepi překonat. Hlavním argumentem
pro umístění salaše na této lokalitě bylo, že její umístění v ochranném pásmu nad severní
hranicí stepi (které se jevilo jako optimální), je nereálné, protože by na tomto místě
působila rušivě na návštěvníky stepi. V dané souvislosti je nutno podotknout, že od roku
2006 je zde umístěna každý rok pravidelně (na základě řady vznesených připomínek) a při
tom se potvrdilo, že z hlediska organizace pastvy na mohelenské stepi i přilehlé tzv. „syslí
louce“ je její umístění v tomto prostoru (na B9) naprosto optimální. Při tom se zdá, že na
návštěvníky asi rušivě nepůsobí, protože potom co byla pastva v roce 2010 ukončena 16.6.,
prázdná salaš byla ponechána na svém místě minimálně do 11.8.2010. A to navíc při
ignorování negativního působení neodklizených výkalů v salaši na okolní biotop.
Organizace pastvy – při zohlednění obecných zásad a specifik chráněné oblasti.
Specifikum v organizaci pastvy v chráněných územích spočívá i v požadavku na
dosažení optimální fenofáze porostů v době jejich spásání. V zájmu ochrany daných
biotopů je zpravidla třeba, aby se porosty na těchto územích spásaly v pokročilé fenofázi.
Tak, aby se zajistila reprodukce chráněných společenstev. Protože fenofáze porostů patří
mezi významné faktory ovlivňující jejich nutriční hodnotu, může nastat situace, že
požadavky na ochranu daného biotopu se mohou rozcházet s požadavky zde se pasoucích
zvířat. Při výše zmíněné zásadě, že pro pastvu na stepi by měly být voleny nejméně
náročné kategorie, by však neměl být požadavek na fenofázi porostů ze strany zvířat, a už
vůbec ne ze strany chovatele, rozhodující. Prioritně by měl být pro stanovení termínu
pastvy rozhodující stav chráněného biotopu a zajištění jeho požadovaného vývoje. Tato
zásada je v podstatě na Mohelenské hadcové stepi dodržována.
Pokud je řečeno v podstatě, tak to znamená, že i v tomto případě došlo k několika
výjimkám. Jako příklad je možno uvést rok 1998, v němž v průběhu května byl
zaznamenán výrazný nedostatek srážek pro růst porostů – celkový srážkový úhrn za měsíc
květen byl 0,9 mm (viz VESELÝ, 2010). V důsledku srážkového deficitu došlo k zaschnutí
porostů a přesto byla velikost stáda v polovině května zdvojnásobena. Logické vysvětlení
tohoto kroku je jen takové, že se jednalo o řešení provozních problémů chovatele ovcí.
Tendenci řešit provozní problémy, na úkor optimálního průběhu pastvy v NPR
Mohelenská hadcová step, pak bylo možno pozorovat i v některých dalších letech.
Z mého pohledu byl diskutabilní i rok 2009. Domnívám se, že stav porostu nebyl
takový, aby bylo nutno zahájit pastvu již 11.5., respektive ji zahajovat s tak velkým stádem
(v reálu 293 ovcí a 1 koza). V důsledku tohoto kroku došlo k situaci, že na ploše na které
nebylo dostatek porostu byl lokalizován velký počet zvířat. To vedlo:
• k vysokému pohybu zvířat na přepásaném biotopu (při vyhledávání potravy),
• i k tlaku na pastevce, aby zajistil nasycení zvířat, což ho nutilo k tomu, že pásl i na těch
plochách které by v daném roce neměly být paseny.
V takových případech má nezastupitelnou roli zadavatel pastvy, který by se měl dohodnout
na metodických zásadách pastvy a následně jejich realizaci důsledně vyžadovat.
Jak je z výše uvedeného patrné, fenofáze porostů a v návaznosti na ni vlastní
zahájení pastvy, patří mezi nejdůležitější prvky organizace pastvy – jsou rozhodující pro
její úspěšnou realizaci. Výsledek pastvy je však významně ovlivňován i její organizací
v průběhu pastevního období. Jak již bylo řečeno, mezi významné organizační kroky patří
umístění salaše. Pokud ji není možno umístit přímo na pasené ploše, respektive v její
bezprostřední blízkosti (situace z let 2004-2005), je nutno počítat s tím, že vždy bude
69
přednostně pasena plocha v její bezprostřední blízkosti. To je možno doložit situací z roku
2004 kdy byla vyvýšenina ležící u salaše (řádově M-O/28-30) totálně přepasena již 1.6.
Nevhodná organizace pastvy při této variantě může mít i negativní dopad na vlastní průběh
pastvy a následně i na welfare zvířat. K tomu došlo například 6. června roku 2004, kdy
byly ovce, v důsledku předávání služby, přehnány ze stepi v 1022 do salaše, v níž byly
zavřeny až do 1510, kdy byly vypuštěny střídajícím pastevcem.
Na maloplošných chráněných biotopech, jakým je i Mohelenská hadcová step, je
důležité zajistit i přepasení relativně malých ploch. Pastvu na prostorově omezené ploše
může zvládnout jen pastevec, který dokonale ovládá práci se stádem (při spolupráci
ovčáckého psa). Zorganizovat jejich přepasení je dost obtížný úkol, protože pastevec je pro
účely pastvy zpravidla hodnotí jako neatraktivní – především jako lokalitu s malým
objemem píce, která má mizivý efekt pro napasení stáda. Pro pastevce to následně
představuje práci navíc, a to nejen pro něj, ale i pro jeho psa, kterému pak mohou
v průběhu dne chybět síly potřebné na práci se stádem. Zvyšuje se i míra rizika, že se stádo
dostane na sousední plochy, což vyvolá problém se zaměstnavatelem a může přivodit
případný finanční postih za způsobené škody. Každopádně přepásání těchto ploch není
možno provádět s velkým stádem.
Personální zajištění pastvy.
V dané souvislosti je třeba vždy mít především na paměti, že rozhodující pro
úspěšný průběh pastvy a následně i pro dosažení jejího požadovaného efektu, je nejen
zkušenost pracovníka který pastvu zajišťuje, ale i jeho zodpovědnost při realizaci samotné
pastvy. Jak již bylo řečeno, personální faktor má významný vliv na průběh pastvy
především při pastvě realizované s pomocí pasteveckého psa. V tomto případě podstatně
ovlivňuje průběh pastvy nejen zkušenost pastevce, ale i zkušenost a pracovní výkonnost
pasteveckého psa. Pokud tato dvojice nevytváří „tým“, je nebezpečí, že vlastní pastva
nebude realizována optimálně a vytváří se tak prostor i pro případné poškození chráněného
biotopu.
Situace, kdy pastvu na stepi měl na starosti pastevec který neměl dostatečné
zkušenosti, resp. měl k dispozici nevycvičeného psa, byly spíš výjimkou. Ale několikrát
nastaly. Z tohoto pohledu nejkritičtější situace nastala v průběhu května roku 2005. Pastvu
zajišťoval pastevec, který neměl stádo absolutně pod kontrolou. K tomu výrazně přispělo i
to, že měl k dispozici nevycvičeného psa. Situace byla o to kritičtější, že se jednalo o
velmi početné stádo, čítající 303 ovcí. Pastevec v obavě, aby mu stádo neuteklo na
sousední pole, je zaháněl do amfiteátru stepi – „Musím je držet dole, protože nahoře jsou
záhumenky a tam je neuhlídám“. Ve vlastním amfiteátru již bylo stádo absolutně mimo
jeho kontrolu a jemu nezbývalo nic jiného, než čekat až samo vyleze na náhorní rovinu
stepi, která měla být přepásána. Uvedená nekompetentnost pastevce, respektive jeho psa,
byla výjimečná, ale v průběhu hodnocené sedmileté periody nebyla ojedinělá. Z reakcí
těchto pastevců bylo patrné, že mají evidentně větší strach, že stádo skončí na sousedních
polích, než že skončí hluboko v amfiteátru – „Však oni ti nahoře vylezou“.
V absolutní většině však měli na starosti pastvu na stepi pastevci, kteří stádo
zvládali bez větších problémů a stádu dávali maximální volnost (například květen 2005 –
střídající pastevec, červen 2006, květen 2008). Jejich činnost se zpravidla omezovala jen
na formování stáda a při volbě směru pastvy mu zpravidla ponechávali volnost. Pastevci
dobře ovládající stádo neměli problémy nechat jej pást na hraně sousedních polí nebo i na
relativně úzkém zeleném pásu mezi poli (například květen 2005 – střídající pastevec).
V tom případě je pro úspěšnou realizaci pastvy nejdůležitější informovanost pastevce a
jeho chuť obdržené instrukce realizovat. V daných souvislostech je ale diskutabilní, zda
obecné instrukce ve smyslu – „Je třeba přepásat hlavně step“ (rok 2008), nebo „Je třeba
pást v prostoru bývalého elektrického ohradníku“ – bez toho, aby pastevec věděl, kudy
70
ohradník vedl (rok 2004), mohou být funkční.
Při personálním zajištění pastvy je také třeba mít na paměti, že nejde jen o zajištění
optimálního přepasení daného biotopu, ale i o zajištění základních životních potřeb zvířat –
o jejich welfare. Zde hraje nejvýznamnější roli osobní přístup pastevce k jemu svěřenému
stádu. Jako příklad hrubého porušení tohoto vztahu je možno uvést situaci, která nastala
v květnu roku 2006. V den střídání pastevců nebyly ovce ráno vůbec vypuštěny ze salaše.
Zavřené v salaši zůstaly až do 1510, kdy je vypustil střídající pastevec. Jako salaš v této
době byla používána plechová bouda bez oken s větráním jen ve štítu skosené střechy.
V salaši bylo až do uvedených tří hodin zavřeno 144 ovcí. V době jejich pobytu v salaši
bylo polooblačno a teploty se pohybovaly na slunci v rozmezí od 23 do 30 oC a ve stínu od
15 do 26 oC.
Vedení.
Tento faktor úzce integruje s personálním zajištěním pastvy a proto jsou těžko
oddělitelné. Pokud je pastevec zkušený a má i k dispozici psa, který je schopen udržet
stádo na požadované ploše, pak úspěch pastvy závisí především na dvou momentech: aby
pastevec věděl co má pást (aby byl přesně informován o tom co je třeba přepást) a aby byl
ochoten to pást.
Aby pastevec věděl co má pást, tak by měla být před pastevním obdobím
vypracována metodika pastvy, kterou by měli pastevci obdržet. Vyrušilo by to všechny
nepřesnosti a nedorozumění, která se v hodnoceném období při vlastní realizaci pastvy na
mohelenské stepi vyskytovala naprosto pravidelně. Pokud se k takovému řešení nepřikročí,
je nutno si pak položit otázku – proč se věnuje vysoká pozornost plánu péče – včetně tisku
– když jeho realizace skončí na tom, že se ušetří pár vytištěných stránek provozní
metodiky.
Při přepásání lokalit na kterých je možno očekávat vyšší teploty, je třeba zohledňovat i vliv
teplot na chování zvířat. Hodnocení uvedených vazeb bude obzvláště významné při
pastvě v chráněných oblastech, protože tyto mohou významně ovlivnit metodiku pastvy
na daných biotopech a následně i požadovaný efekt, který by měl být na těchto
lokalitách pastvou zajištěn. Z výsledků VESELÉHO (2001) vyplývá, že největší
vypovídací hodnotu, ve vztahu venkovní teplota - chování zvířat, mají hodnoty
naměřené na slunci.
Ochota pastevce přepásat danou plochu je závislá především na:
• Ochotě pastevce věnovat se stádu.
• Vzdálenosti plochy od salaše. V dané souvislosti je třeba vždy počítat s preferencí
bližších biotopů.
• Atraktivnosti, resp. neatraktivnosti porostu pro ovce. Pokud je porost pro ovce
neatraktivní, tak mají zvýšenou pohybovou aktivitu a v důsledku toho musí mít
zvýšenou pohybovou aktivitu i pastevec – a to je pro něho často nežádoucí.
V některých případech si dokonce pastevec vyložil intenzivní pohyb stáda po ploše (při
selektivní pastvě) jako nezájem stáda o další pasení a následně jej zahnal do salaše
(například červen 2008).
• Výskytu „rizikových“ ploch v bezprostředním okolí pasené plochy, na která mohou
pasená zvířata zaběhnout. Mezi ně je možno především řadit okolní pole, ale i
například silnici.
• Konfiguraci pasené lokality. Zpravidla jsou při výběru pastvy redukovány plochy na
kterých musí pastevec věnovat stádu zvýšenou pozornost – například v pásech kolem
lesa, kam může stádo zaběhnout.
• Možnosti se spolehnout se na psa.
Na závěr je třeba zdůraznit, že důležitým prvkem vedení je i kontrola s následnou
nápravou zjištěných nedostatků.
71
PODĚKOVÁNÍ
republiky.
LITERATURA
HEJCMAN, M., PAVLŮ, V. a KRAHULEC, F. Pastva hospodářských zvířat a její využití
v ochranářské praxi. Zprávy Čes. Bot. Společ., 2002, č. 37, s. 203-216.
KOVALČIKOVÁ, M., KOVALČIK, K.,: Etológia hovädzieho dobytka. 1st. ed.
Bratislava: Príroda ,1984. 232 p
VESELÝ, P. Metoda využití etologických snímků pro hodnocení nutriční hodnoty
pastevních porostů. In: Produkce a využití objemných krmiv. Brno: MZLU v Brně,
1998. s. 80. ISBN 80-7157-303-5.
VESELÝ, P. Vliv teploty na etologii pastvy ovcí v NPR Mohelenská hadcová step. In 28.
etologická konference, Račkova Dolina: SPU Nitra, 2001, s. 135-136. ISBN 80-7137856-9.
VESELÝ, P. Mohelenská hadcová step – historie vzniku rezervace a jejího výzkumu. 1.
vyd. Brno: MZLU v Brně, 2002. 274 s. ISBN 80-7157-595-x.
VESELÝ, P. Pohled na pastvu ovcí a koz v NPR Mohelenská hadcová step
z ochranářského hlediska. In Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská
hadcová step - II. Brno: Ediční středisko MZLU v Brně, 2005. s. 11-16. ISBN 807157-881-9.
Zemědělská 1
613 00 Brno
[email protected]
72
Sborník konference
Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - III
Vydala:
Náklad:
Počet stran:
Vydání:
60 ks
73
první
Za věcnou a jazykovou správnost příspěvků odpovídají autoři.
© Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
73

Sborník_Mohelno_2010

Transkript

Podobné dokumenty

Sborník_Mohelno_2005

Sborník_Mohelno_2015

Metodika_Změny travinobylinných porostů

Plán péče-Divoka Sarka.rtf

указатель латинских названий насекомых

ACTA MEDICINAE 1/2014Biologická léčba

Efektivní systém prevence parazitóz v chovu ovcí

Apoidea: Spheciformes (kutilky)

ZDE

Trvale udržitelný rozvoj - Národní zemědělské muzeum

Apoidea: Apiformes (včely) - Acta Entomologica Musei Nationalis

ZDE - ZOO Olomouc

Vespoidea: Vespidae (vosovití)

významných z hlediska ochrany přírody na území kraje Vysočina

zde - Fórum ochrany přírody