Mexiko deníček

Mexiko 8.8.-21.3.2003
8.3. sobota
Ráno jsem odjela z Brna autobusem
firmy Omnibus do Vídně (jiný spoj jsem z ČR
na vídeňské letiště bohužel nenašla). Na CZ-A
hranicích mě docela překvapila fronta a
důkladná kontrola rakouských celníků všichni
jsme museli vybalit zavazadla.
V 10:30 jsem vystoupila na letišti WienFlughafen a následovaly dlouhé hodiny čekaní,
které jsme si alespoň snažila zkrátit studováním
průvodce Lonely Planet. Letiště ve Vídni je
celkem malé, ale výborně značené a čisté (to jsem měla možnost porovnat s letištěm v
Madridu a v Mexico City).
V 19:25 konečně odlétám se španělskou společností IBERIA do Madridu a během
tříhodinového letu se neděje vcelku nic zvláštního.
Ve 22:20 přistáváme v Madridu a následují další 4 hodiny čekání. Ve 2h s menším
zpožděním začíná 11-ti hodinový noční let do Mexica .Ke konci letu nám stewardi rozdávají
kartičky pro imigrační úřad, které vyplňujeme. Je zde třeba napsat informace typu den a místo
narození, zaměstnání, kolik dní chcete zůstat, kde budete ubytovaní apod. Tyto karty se
odevzdávají celníkovi, který Vám 2. část nechá jako průkaz, ten se vrací při odletu ze země.
9.3. neděle
Po příletu do Mexica City v neděli 7:00h místního času (cca 14 hod středoevropského)
čekám cca 30 min ve frontě, procházím kontrolou a za ní už na mě čekají ostatní členové naší
"výpravy" - Jara a Radek.
Protože kluci tady jsou už od pátku a stihli se už "rozkoukat" ( já to mám v tomto
směru díky nim mnohem jednodužší), pokračujeme ihned do metra a pak do
Antropologického muzea, což je dle mnoha zdrojů vůbec nejlepší antropologické muzeum na
světě. Během cca 4 hodin jsme "proběhli" celé muzeum, kromě několika expozic, které byly
bohužel v rekonstrukci (Sala Maya). Popisků v angličtině je zde opravdu minimum a při
podrobné prohlídce bychom zde mohli strávit celý týden.
V muzeu bylo až překvapivě "narváno" - a to nejen turisty, ale i mexičany, z nichž
mnozí si pilně opisovali titulky.
Do muzea (později jsme se přesvědčili, že nejen do tohoto muzea) vás nepustí
s batohy. Povoleny jsou pouze opravdu minimální zavazadla typu ledvinka. Všude ale fungují
většinou důvěryhodně vypadající úschovny zavazadel zdarma.
Odpoledne jsme v parku Chapultepec sledovali Voladores. To je indiánský rituál, při
kterém se 4 muži na laně hlavou dolů spouští ze vysokého stožáru, který se navíc ještě otáčí.
Pak jsme jeli metrem na hlavní náměstí Zócalo a šli do hotelu Zamora, kde kluci již 2
předcházející noci bydleli (ul. Cinco de Mayo, čistý, se sprchou a záchodem, okny do rušné
ulice a ochotným hoteliérem druhý den nám schoval zavazadla a večer jsme se mohli znovu
zdarma osprchovat 190p/3 os).
Po kratším odpočinku jsme jeli metrem na náměstí Tří kultur Plaza de las Tres
Culturas (stanice M Tlalocán), kde se nachází vykopané zbytky aztéckých staveb, kostel
vybudovaný v 17. stl. zřejmě ze zbořených staveb aztéků a moderní železobetonová budova
Ministerstva zahraničí (a v pozadí paneláky.) Celkově působí tohle místo spíše ošklivým
dojmem.
10.3. pondělí
Vstali jsme v 6 h (chtěli jsme být na prohlídce památek vždy co nejdříve, abychom se
vyhnuli největšímu návalu turistů a vedru a navíc jsme si zatím nezvykli na zdejší čas),
vyklidili jsem pokoj, batohy jsme nechali v recepci a metrem jsme jeli na autobusové nádraží
Terminal Norte, odkud jezdí autobusy do Teotihuacánu. (Přestože je zde hodně autobus.
společností, na Teotihacán jezdí pouze 1 a to až z poslední přepážky č. 8 samozřejmě jsme
to vzali z opačné strany). Autobus vypadal sice hrozně, ale na místo nás dovezl. Cesta trvala
cca 1 hodinu a stála 21p.
Přijeli jsme cca v 9:20h, což je relativně pozdě, takže už tady bylo docela dost turistů
(i když při našem odchodu cca v 13:30 bylo narváno mnohem víc). Vyšplhali jsme se nejdříve
na Pyramidu Slunce (větší) a potom na pyramidu Měsíce (o něco menší, ale zato zajímavější
stavba). A tzv. Cestě mrtvých se na nás doslova slétávali " hawkers" neodbytní prodavači
suvenýrů (I když ta neodbytnost je pouze relativní ve srovnání s prodavači na arabských
tržištích ,dle Radkových zkušeností, byli tito ještě velmi slušní . Přesto si tady Radek i Jára
koupili údajně obsidiánové dýky za 25 dolarů). Kolem je ještě spousta dalších staveb z nichž
do 2 se dá vstoupit dovnitř. V jedné z nich Palacio del Jaguár se dochovaly i nástěnné fresky.
Nakonec jsme si nechali Quetzalcoatlův chrám, na kterém jsou dochované plastiky hlav
Quetzalcoatla.
Po prohlídce jsme nastoupili do prvního autobusu a vrátili se do Ciudad de Mexico.
Autobus nás vysadil u stanice metra Indios verdes, pak jsme jeli zpět na Zócalo a poblíž
našeho hotelu jsme si v již dříve vyhlídnuté restauraci dali naše první mexické jídlo. Vybrali
jsme si z denního menu, což je cenově dosti výhodné. Celé menu stálo 50p a skládalo se z 5
chodů (x 1 porce tacos 45p). Výběr jídel pro nás byl sice tvrdým oříškem, v menu nebylo
uvedeno ani kolik chodů by měl oběd mít, natož co patří mezi předkrmy, co má být polívka
atd. Nakonec jsme si přece jenom "něco" objednali a čekali, co nám přinesou. Polívky jsme se
ani nedotkli, ale ostatní docela k jídlu bylo. (Pokud jsme si vyloženě nedali něco známého a
tradičního, měli jsme s výběrem jídla problém vždy. Hledání názvů ve slovníku nám přišlo
poněkud zdlouhavé, takže jsme se radši nechávali překvapit. Většinou příjemně.)
Pak jsme jeli metrem na autobusový Terminál Oriente tzv. TAPO (M San Lázaro),
vybrali jsme si pro nás časově nejvýhodnější a zároveň i nejlevnější spoj u společnosti
Autobuses Unidos na 22.30h do Oaxacy (2 tř., 222 p).
11.3.úterý
V 5:30 jsme vystoupili z autobusu na Oaxackém periferii. Asi 45 min jsme šli pěšky
do centra města na Zócalo. Protože hotely, které jsme si v LP vytipovali, byli v tuto dobu ještě
zavřené a naše batohy byly těžké, ubytovali jsme se (rovněž dle LP) v Magic hostel (6 lůžek
na pokoji poschoďové postele, společné sprchy a WC, povlečení špinavé, později jsme tady
objevili jednoho švába 60p/1 os.)
Osprchovali jsme se a vyrazili na Monte Albán. Chvíli nám sice trvalo, než jsme našli
správnou autobusovou zastávku, (na Monte Albán odjíždějí speciální turistické busy z patia
hotelu San Angel, kde rovnou prodávají jízdenku tam a zpět, na prohlídku jsou 2 hodiny času,
pak musíte koupit novou jízdenku), ale i tak jsme odjeli 2. busem v 9:00 (1. odjíždí v 8:30).
Cesta trvala cca 30 min. Prohlídku jsme stihli akorát do 11:30, kdy nám odjížděl autobus zpět.
V Oaxace jsme byli cca ve 12:30.
Monte Albán (vstup 37 p) - bylo původně zapotécké město, které později převzali
Mixtékové.
Odpoledne jsme měli v plánu navštívit ruiny zapotéckých staveb v Mitle.
Z autobusového nádraží 2. třídy nedaleko od centra odjížděly autobusy na Mitlu každých 10
min ( platí i pro cestu zpět a to až do 20 hod). Cesta trvala cca 1.5 hod (cca 50 km, prodej
jízdenek až v autobuse, jízdné cca 12p /1 os cestou tam nás zřejmě trochu ošidili).
Cestou jsme projížděli městem Tlacolula, které je výchozím místem k pyramidám
Yagul, které jsme bohužel z časových důvodů nenavštívili).
12.3. středa
V 6.15 nám odjížděl autobus do Puerta Escondida. Cesta 2. tř. stála sice jen 80p, ale
místo původně plánovaných 4 hodin, jsme v autobuse strávili cca 9 hodin. Přestože cestou
bylo na co koukat cesta vedla přes hory, kde jsme mohli obdivovat opravdu nádherná
"panoramata", pak jsme sjížděli cca 2000 m dolů, kde začínal tropický prales.
Odpoledne jsme dorazili do Puerta Escondida (v překladu ztracený, schovaný přístav)
a ubytovali jsme se v hotelu Mayflower (LP, vlastní sprcha + WC, větrák, balkon, čisté, na
chodbě pitná voda, blízko pláže, k dispozici vybavená kuchyň, 270p / 3os jinak nejhezčí a
nejdražší ubytování za celou cestu). Ubytovali jsme se, šli jsme se vykoupat a pak na
prohlídku po městě a poslali jsme první e-mailové zprávy.
13.3. čtvrtek
Ráno jsme se stavěli v místním pekařství, koupili jsme lístky na večer na autobus, z
pošty poslali již dříve koupené pohledy a pak jsme vyklidili hotelový pokoj (batohy jsme za
poplatek 6p/ 1 os nechali v hotelu) a vydali se na pláž. Tady jsme se "nechali přemluvit"
místními "naháněči" k projížďce na lodi (la lancha). Ceny zde byly pevně stanovené 300 p za
hodinu, 200 p za 40 min, - smlouvat se nedalo.
Při hodinové vyjížďce se jede dále na moře a jsou údajně vidět i mořské želvy
(tortugas).My jsme si vybrali kratší variantu, viděli jsme z moře 6 pláží Puerta Escondida,
vyfotili jsme si racky a hlavně pelikány.
Odpoledne jsme prolenošili na pláži. Plavat se moc nedalo kvůli 2-metrovým vlnám,
takže jsme se pěkně pohoupali, potopili a udělali jsme pár fotek. Přestože jsme se snažili být
co nejvíc ve stínu, i tak jsme se pěkně spálili. Přímo na pláži jsme také ochutnali tacos.
Odpoledne už jsme válením byli dost znudění. V hotelu jsme se za další poplatek 10p /1 os
osprchovali a šli jsme na autobus do Juchitánu (1.tř. Cristóbal Colón, 137p), který byl pro nás
pouze přestupní stanicí. Z Juchitánu jsme dále pokračovali do Tuxtly Gutiérrez.
14.3. pátek
Do Tuxtly Gutiérrez jsme dorazili cca v 7h ráno. V restauraci jsme si dali snídani
(velký výběr, nízké ceny, a opravdu dobré jídlo) a pak jsme místním colectivem jeli do místa
Cahuaré (dalším nástupním místem je Chiapa del Corzo) ze kterého odjíždějí lanchy na
vyhlídkovou plavbu Caňonem El Sumidero. V LP sice uvádějí, že zřídka kdy se zde na
naplnění loďky tzn. 10 osob čeká déle než 30 min, my jsme bohužel čekali cca 50 min a to
jsme nepřišli jako první. Plavba ale za to stála viděli jsme dva krokodýly, leguána, opičku a
spoustu ptactva. Velice zajímavý je i samotný kaňon až 1 km hluboký.
Tuxtla Gutiérrez (380 tis obyv) byla nedůležitým městem až do r. 1892, kdy se stala
hlavním městem státu Chiapas. Neobvyklý název města vznikl ze slova "tučtlan", což
v jazyce nahuatu znamená "tam, kde je hodně králíků" a z vlastního jména Joaquina Miguela
Gutiérreze vůdce kampaně za nepřipojení Chiapasu ke Guatemale. V centru tohoto
moderního a čistého města se nachází několik pamětihodností včetně katedrály a je zde jedna
z nejlepších tropických zoologických zahrad v Mexicu.
Po projížďce jsme se vrátili busem do Tuxtly Gutiérrez. V plánu jsme měli co
nejrychlejší přesun do Palenque. Autobus nám bohužel ujel cca o 40 min (zřejmě těch, co
jsme čekali v caňonu) a další odjížděl až za 3,5 hodiny. Takže jsme sundali batohy a střídali
jsme se v prohlídce města. V blízkost nádraží jsme také našli internet za 3p /15 min
(nejlevnější za celý pobyt).
Večer jsme odjeli do Palenque. Dorazili jsme cca s dvouhodinovým zpožděním proti
LP v 1 h v noci a pěšky se vydali na cestu směrem k ruinám, podél které mělo být několik
kempů. Asi po 0.5 km jsme se nechali taxíkářem, který nám sám zastavil, přesvědčit, že je to
příliš daleko a za cenu 30p /3os jsme jeli. (Cestou jsme mu dali za pravdu.)
Taxík nás vysadil u kempu Maya Bell a tady jsme si ve 2 h v noci půjčili hamacy (10p/
hamacu + 25 p/ os, společné palapy, společné čisté sprchy). Volné místo v palapách jsem ale
v tuto dobu hledali našli s velkými obtížemi.
Houpaní v hamace bylo docela pohodlné, velkou nevýhodou ale bylo, že jsme neměli
možnost bezpečně uložit zavazadla. Celou noc jsem spala s ledvinkou a lehla jsem si tak,
abych alespoň viděla na batoh (V případě, že by mě ale chtěl někdo okrást, by mi to asi
nebylo moc platné, protože housky, které jsem měla v igeliťáku připevněné u batohu mi přes
noc záhadně zmizely, aniž bych si čehokoli všimla -zřejmě toulaví psi, kterých běhá po
Mexicu plno.
15.3. sobota
Ráno se vydali jsme se k ruinám mayského města Palenque cca 300 m od Maya Bell
(vstup 37p včetně muzea).
Po prohlídce ruin a muzea jsem se vrátili do města Palenque a odtud jsme pak
colectivem jeli k vodopádům Agua Azul (cca 70 km,30p/os) + přestup na křižovatce cca 4 km
před vodopády (10p/1os). Přímo na silnici mezi městem a ruinami je možno zastavit taxík ke
všem třem vodopádům, které se v blízkosti Palenque nacházejí Agua Azul, Misol Ha (100p /1
os za cestu tam i zpět).
Vodopád Agua Azul (vstup 10p) je z těchto třech asi nejznámější, je tvořen několika
menšími kaskádami za sebou a je opravdu nádherný. Jinak je zde spousta turistů a stánků
s tretami a "hawkers" - prodavačů čehokoli a to i v dětském věku. (Jeden asi pětiletý
chlapeček se nám dokonce snažil za 5 p prodat 2 kameny, které sebral na zemi ("2 za 5
výhodná koupě"). Na obou "koncích" kaskád jsou cedule, které varují turisty před
přepadením. Nevím, je-li to nějak podložené, ale radši jsme neriskovali. Prohlídka nám
zabrala cca 3/4 hodiny a potom jsme se koupali v průzračně modré a na zdejší poměry
nezvykle studené vodě to je sice dle cedulí zakázané, ale podle množství lidí ve vodě si
z toho asi nikdo nic nedělá.
Při zpáteční cestě jsme se chtěli projít na křižovatku a odtud pokračovat colectivem.
Od toho nás ale místní odradili. Cesta po silnici pěšky je prý příliš nebezpečná, protože je zde
spousta "gente mal" (špatných lidí), kteří nás okradou a usekají nám ruce. No nevím ale je
fakt, že v příkopech posedávalo spousta podezřelých individuí. Takže jsem raději počkali do
17h, kdy odjíždí přímé colectivo . (Protože bylo nacpáno, řidič vyklopil zadní dvířka a 4-5 lidí
stálo na nich včetně Radka, který si toto cestování chtěl vyzkoušet a nakonec stál na dveřích
70 km.)
V 18h jsme dorazili do Palenque, koupili lístky na bus do Méridy na 21h (1 tř., 255 p,
ADO) a vydali se do kempu vyzvednout uložené batohy. Cesta noční džunglí byla opravdu
nečekaně dlouhá, abychom stihli autobus, museli jsme si pro cestu zpět zavolat taxik (
40p/3os, cca 7 km + přistavení).
16.3. neděle
V5h ráno jsme vystoupili v Méridě, trochu jsme se rozkoukali po městě (hotely, na
které jsme narazili, byly buď na náš vkus dost špinavé nebo ještě zavřené) a tak jsme v 8h
rovnou odjeli turistickým autobusem na okružní jízdu Ruta Puuc (2 tř. 105p).
Ruta Puuc zahrnuje celkem 5 ruin: Labná (vstup 28p), Xlepak (23p), Sayil, Kabah
(tyto 2 památky se nám podařilo projít bez vstupného) a Uxmal (37p). Při prohlídce menších
pyramid čeká autobus 20-40 min, v Uxmalu pak 2,5 hodiny. V 16h, dle jízdního řádu Ruty
Puuc, jsme byli zpět v Méridě.
Tentokrát jsme našli docela slušný (tzn hl. čistý) hotel jménem 68 na stejnojmenné
ulici, který v LP není uveden (195 p/ 3os, sprcha + záchod, teplá voda, větrák, pitná voda).
Večer jsme si udělali kratší procházku do centra města, koupili lístky na autobus do
Chichén Itzá ( 2 tř.,45p odjíždí každou hodinu od 6 do 24h).
17.3. pondělí
S mírným zpožděním jsme v 10h dorazili přímo k ruinám Chichén Itzá ( nejvyšší
vstup, co jsme kde platili 85p). V hrozném vedru a dusnu jsme obešli všechny stavby a ve
14:45 jsme odjížděli autobusem do Tulumu (1 tř. 73p). (S odjezdy busů odtud je to trochu
zmatené. S ostatními turisty jsme seděli v horní části parkoviště a čekali až se objeví náš
autobus, což se pozná podle čísla na jízdence takže když přijdete na čas, stojí vás trochu
nervů, než do systému proniknete a ujistíte se, že vám autobus neujel. Když přijede (většinou
se zpožděním), zastaví, kde je zrovna volné místo a cestující se seběhnou).
Cca v 17 h jsme vystoupili v Tulumu z klimatizovaného autobusu a ohromilo nás
vedro a hlavně vysoká vlhkost vzduchu. Zjistili jsme, že pláž je cca 7 km od města a protože
ubytování ve městě se nám nelíbilo ( i když někde ho nabízeli i s odvozem na pláž) jeli jsme
nakonec zase taxíkem (35p/3os).
Mezitím se setmělo (tma tady vždy přichází velmi rychle a pro nás samozřejmě i
nezvykle brzy- 18-19h). Taxík nás odvezl do kempu El Mar Caribe. Tady jsme po kratším
dohadování koupili 2 hamacy (160p/ks) a ubytovali se v cabaně což byla pouze z klacků
stlučená bouda s písečnou podlahou bez jakéhokoli nábytku (120p/3os).
18.3. úterý
Ráno jsme šli k ruinám Tulum po pláži od kempu cca 1,5 km (to se nám docela
vyplatilo, protože jsem se tak vyhnuli placení vstupu jinak 37p). Přímo v areálu památky je i
pláž. Večer jsme jeli taxíkem do Tulumu na autobus, tady jsme si ještě prošli město, poslali
e-maily a pak jsme odjeli do Villahermosy ve státě Tabasco (1 tř., 372p, ADO). V tomto
autobuse byla celou cestu hrozná zima. Na 1 zastávce jsem z velkých batohů vybalili další
oblečení a docela nás udivilo, že si nás během přehrabování v zavazadlech nikdo nevšiml.
19.3. středa
Ráno jsme vystoupili ve městě Villahermosa a s batohy na zádech jsme se vydali do
Parque-Museo La Venta se slavnými obrovskými Olméckými hlavami a zoologickou
zahradou.
Odpoledne jsme se vydali na procházku po městě, ale přestože město, i když bez
dalších významných historických památek, vypadalo velice upraveně a sympaticky, bylo
zdejší 40-ti stupňové vedro neúnosné - tak jsme část dne proseděli na autobusovém nádraží
(kde se rovněž nedalo ani dýchat). Autobus do Orizaby nám bohužel odjížděl až ve 21:45h.
20.3. čtvrtek
V Orizabě jsme se ubytovali v hotelu San Cristóbal (dle LP - 160p /3 os, sprcha, čistý,
pitná voda na chodbě) a šli do města zjistit podrobnosti k výstupu na Pico de Orizaba.
V místním Informačním centru byla velice ochotná a důležitě se tvářící paní, ale materiály,
které nám poskytla byly spíše úsměvné - dostali jsme kopie ručně kreslených náčrtů tras
výstupu, ale zato ze všech světových stran. Potom jsme vylezli na zdejší kopec Cerro de
Barrego, což byla asi hodinová procházka s krásnými výhledy na město. Nahoře nás
překvapila "posilovna v přírodě, kterou zde měl vybudovanou zdejší sportovní oddíl. Zde
jsme se také setkali se, průvodců na Pico de Orizaba, kteří nám zodpověděli všechny naše
otázky týkající se výstupu.
Odpoledne jsme městským autobusem (colectivem) jeli k místní turistické zajímavosti
500 schodů, což je malý vodopád a elektrárna, kolem, kterých vede přesně 500 schodů.
21.3. pátek
V Orizabě jsem se již museli rozdělit. Já, protože moje dovolená už se chýlila ke
konci, jsem odjela ve 2:45 autobusem do Mexico City, Jára a Radek pokračovali ráno do
Tlachichucy a pak na Pico de Orizaba.
V 6 h jsem přijela do Mexico City. Rozhodla jet do Coyoacánu, což je malebná čtvrt s úzkými
uličkami a barevnými domky v jižní části Mexico City. Podívala jsem se do Muzea Lidových
umění (vstup u zdarma). Protože 21.3. je v Mexicu svátek, měla jsem tak možnost nasát
poklidnou atmosféru Coyoacánu, bohužel muzeum mexické malířky Fridy Kahló bylo v tento
den zavřené. Na tržišti poblíž Náměstí Hidalgo jsem koupila poslední dárky a večer už mě
čekalo bohužel pouze letiště a návrat domů.