docochrana před chemickým terorismem
download 
Stížnost Transkript
ochrana před chemickým terorismem
JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Zdravotně sociální fakulta OCHRANA PŘED CHEMICKÝM TERORISMEM Otakar Mika a Jiří Patočka České Budějovice 2007 Věnováno památce plukovníka Viktora Ettela, autora knihy „Chemická válka“ (1932) Recenzent: plk. prof. Ing. Dušan Vičar, CSc. © Otakar Mika a Jiří Patočka, 2007 1. vydání ISBN 978-80-7040-934-3 OBSAH 1. ÚVOD....................................................................................................................................................... 7 2. HLAVNÍ DEFINICE A ZÁKLADNÍ POJMY .................................................................................. 10 3. 4. 5. 2.1 Přehled historických souvislostí..................................................................................................... 16 2.2 Podrobné vymezení pojmu terorismu ............................................................................................ 19 2.3 Strategické trendy .......................................................................................................................... 22 LEGISLATIVA..................................................................................................................................... 24 3.1 Zbraně hromadného ničení a mezinárodní dohody ........................................................................ 24 3.2 Chemické zbraně a Česká republika .............................................................................................. 25 3.3 Mezinárodní společenství v boji proti terorismu............................................................................ 26 3.3.1 Mezinárodní konference a sympozia..................................................................................... 28 3.3.2 Národní konference a sympozia ............................................................................................ 29 3.4 Národní legislativa ......................................................................................................................... 30 3.5 Národní akční plán boje proti terorismu ........................................................................................ 31 CHEMICKÝ TERORISMUS .............................................................................................................. 33 4.1 Současný stav a tendence vývoje ................................................................................................... 33 4.2 Kritická infrastruktura.................................................................................................................... 34 PROSTŘEDKY CHEMICKÉHO TERORISMU .............................................................................. 36 5.1 Chemické zbraně a otravné látky ................................................................................................... 36 5.1.1 Základní popis hlavních otravných látek............................................................................... 38 5.1.1.1 Nervově paralytické OL .................................................................................................... 38 5.1.1.2 Zpuchýřující OL ................................................................................................................ 39 5.1.1.3 Všeobecně jedovaté OL ..................................................................................................... 40 5.1.1.4 Dusivé OL ......................................................................................................................... 40 5.1.1.5 Dráždivé OL...................................................................................................................... 41 5.1.1.6 Psychoaktivní OL .............................................................................................................. 42 5.1.2 5.2 Nové trendy ve vývoji otravných látek ................................................................................. 43 Nebezpečné chemické látky........................................................................................................... 43 5.2.1 Závažné chemické havárie .................................................................................................... 43 5.2.2 Chemické havárie s únikem chemické látky ......................................................................... 45 5.2.3 Toxické látky......................................................................................................................... 46 5.2.4 Hořlavé látky a výbušniny..................................................................................................... 47 5.2.5 Možnosti zneužití průmyslových toxických látek ................................................................. 49 5.2.6 Šíření oblaku plynů nebo par................................................................................................. 52 5.2.7 Ochrana objektů a zařízení .................................................................................................... 53 3 5.2.8 Bezpečnostní listy nebezpečných chemických látek ............................................................. 53 5.2.9 Příklady nebezpečných chemických toxických látek ............................................................ 54 5.2.9.1 Amoniak NH3..................................................................................................................... 54 5.2.9.2 Chlor Cl2 ........................................................................................................................... 54 5.2.9.3 Oxid siřičitý SO2................................................................................................................ 55 5.2.9.4 Fosgen COCl2 ................................................................................................................... 55 5.2.9.5 Metylizokyanát C2H3NO.................................................................................................... 55 5.2.10 Závěry k chemickému ohrožení ............................................................................................ 56 5.2.11 Základní profil teroristů a jejich motivace ............................................................................ 56 5.3 5.3.1 Základní východiska pro tvorbu scénářů............................................................................... 58 5.3.2 Příklady scénářů chemického terorismu................................................................................ 58 5.3.3 Selhání zpravodajských, bezpečnostních a informačních služeb .......................................... 60 5.4 6. Scénáře chemického terorismu ...................................................................................................... 58 Perspektivy vývoje chemického terorismu .................................................................................... 62 OCHRANA PŘED CHEMICKÝM TERORISMEM........................................................................ 63 6.1 Systém návazných opatření............................................................................................................ 63 6.1.1 Preventivní opatření .............................................................................................................. 63 6.1.2 Represivní opatření................................................................................................................ 64 6.1.3 Ochranná opatření ................................................................................................................. 64 6.1.4 Záchranná a likvidační opatření ............................................................................................ 64 6.2 Bezpečnostní a zpravodajské služby .............................................................................................. 65 6.3 Informovanost a příprava obyvatelstva .......................................................................................... 65 6.4 Osobní a rodinná příprava občanů ................................................................................................. 68 6.5 Integrovaný záchranný systém....................................................................................................... 69 6.5.1 Předchůdce integrovaného záchranného systému ................................................................. 69 6.5.2 Integrovaný záchranný systém v současné době ................................................................... 70 6.5.3 Úkoly a základní působení integrovaného záchranného systému ......................................... 71 6.5.4 Typové plány mimořádných událostí .................................................................................... 72 6.6 Ochrana osob.................................................................................................................................. 74 6.6.1 Detekce a identifikace nebezpečných látek ........................................................................... 74 6.6.2 Varování obyvatelstva ........................................................................................................... 75 6.6.3 Vyrozumění složek IZS......................................................................................................... 76 6.6.4 Individuální ochrana osob ..................................................................................................... 77 6.6.5 Ochrana osob......................................................................................................................... 78 6.6.6 Chemická kázeň .................................................................................................................... 78 6.6.7 Improvizovaná ochrana ......................................................................................................... 79 6.6.8 Kolektivní ochrana osob........................................................................................................ 80 4 7. 8. 6.6.9 Evakuace ............................................................................................................................... 81 6.6.10 Dekontaminace...................................................................................................................... 83 6.7 Meteorologické podmínky ............................................................................................................. 84 6.8 Nerovnost povrchu terénu a jeho pokrytost ................................................................................... 85 6.9 Závěrečné shrnutí........................................................................................................................... 85 PŘÍLOHY .............................................................................................................................................. 88 7.1 Stručná případová studie I (chemický terorismus)......................................................................... 88 7.2 Stručná případová studie II (chemická havárie)............................................................................. 90 7.3 Přehled současných českých ochranných masek ........................................................................... 92 7.4 Doporučené způsoby chování osob při mimořádné události ......................................................... 93 7.5 Návrh informace pro obyvatelstvo (chemický terorismus)............................................................ 96 LITERATURA..........................................................................................................................98 5 1. ÚVOD Chemický průmysl a chemická výroba doznala v průběhu 20. století nebývalého rozvoje. S chemickými výrobky se setkáváme doslova na každém kroku. Bez řady chemických výrobků si už současný život nedovedeme představit. Chemie a její aplikovaná forma tak pomohla lidstvu dosáhnout vysokého stupně rozvoje společnosti a vysoké životní úrovně a život jedince činí pohodlným a komfortním. Bez řízeného rozvoje chemického průmyslu nelze počítat s dalším rozvojem rozvinuté společnosti. S mnoha pozitivními rysy chemie, chemického průmyslu a chemické výroby však vznikají také negativní dopady těchto činností na člověka, zvířata, životní prostředí a na majetek. Nejvíce je to vidět na závažných průmyslových haváriích, které proběhly například na konci 20. století a které se významnou měrou zasloužily o postupně a systematicky řešenou prevenci závažných průmyslových havárií. Jak řada chemických, tak i radiačních havárií 20. století ukázala, že člověk ještě zdaleka nemá „pod kontrolou“ jevy a procesy, které pak vedly – mnohdy iniciované lidskou chybou – k selhání celých technických a technologických systémů a v důsledku toho vznikly závažné dopady na životy a zdraví osob, životní prostředí a majetek. Podrobněji bude o těchto negativních událostech pojednáno i s příklady a odkazy na literaturu na jiném místě. 20. století také zaznamenalo zrod chemických zbraní, které byly v období 1. světové války masově nasazeny a způsobily nejen značné ztráty na životech, ale i nesmírné utrpení osob. Chemie a její produkty byly také zneužity k usmrcování osob v německých koncentračních táborech, neznámější je zneužití cyklonu B, který byl vyráběn v průběhu druhé světové války v chemickém závodě v Kolíně. V průběhu 20. století byly chemické zbraně masově nasazeny v několika známých případech. Jednak byly chemické zbraně masově použity v období 1. světové války. Dále to bylo použití chemických zbraní fašistickou Itálii proti Habeši v polovině 30. let minulého století. Značně rozsáhlé použití chemických látek bylo uskutečněno americkou armádou během vietnamské války v 60. a 70. letech 20. století. Důsledky použití chemických zbraní, otravných látek a nebezpečných toxických látek jsou ve Vietnamu významně pociťovány až do dnešních dnů – mnoho tun těchto látek bylo záměrně použito nejen proti lidem a hospodářským zvířatům, ale obecně proti fungujícímu ekosystému (nejznámější je případ Orange Agent). Třetím významným konfliktem 20. století bylo použití chemických zbraní během irácko-íránské války v 80. létech 20. století. Zajímavé na tom je, že chemické zbraně byly použity jednostranně jen iráckou armádou. V tomto období došlo také k použití chemických zbraní vůči bezbrannému vlastnímu civilnímu obyvatelstvu ve městě Halabža v roce 1988. 20. března 1995 došlo k použití sarinu při chemickém útoku vůči civilnímu obyvatelstvu v tokijském metru, kde bylo 12 osob usmrceno a dalších téměř 5 000 osob bylo různým způsobem zasaženo. Tento zákeřný chemický útok připravila a provedla japonská náboženská sekta „Nejvyšší pravda Óm“ ve vlastní zemi a proti vlastnímu obyvatelstvu. Událost je všeobecně považována za určitý předěl, kdy se možnost použití chemických zbraní/otravných látek v teroristickém duchu stala holou a krutou skutečností. Podrobně tuto událost popisuje zahraniční literatura a některé podrobné případové studie byly publikovány v České republice (podrobnosti jsou uvedeny v části Literatura). Z historie lidstva je známa celá řada závažných průmyslových havárií, mnohé z nich byly podrobně popsány formou případových nebo rozborových studií v českém odborném tisku. Tyto nechtěné události by se mohly stát do značné míry inspirativními pro některé teroristické skupiny nebo nepřátelsky naladěné jedince. Proto byla i těmto událostem věnována náležitá pozornost. Značně široké možnosti a kreativita teroristů či pomatených nebo nepřátelsky smýšlejících jedinců může vytvořit mnoho diametrálně odlišných teroristických scénářů reálně proveditelného chemického terorismu se zneužitím především průmyslových toxických látek. Vždyť mnohé z nich jako chlor, fosgen a kyanovodík byly používány masově v průběhu první světové války jako náplně 7 chemických zbraní. Vyspělá demokratická a svobodná lidská společnost nebude nikdy dokonale ochráněna a zabezpečena proti teroristickým útokům, a to včetně velmi účinného chemického terorismu. Obecná a speciální toxikologie a údaje o nebezpečných chemických látkách byly široce publikovány v mnoha výborných a obsáhlých odborných knihách, skriptech a publikacích. Tyto zdroje však mohou paradoxně sloužit i k přípravě možných scénářů chemického terorismu. Kromě těchto běžně dostupných a mnohdy velmi podrobných informací je možné najít řadu potřebných a také zneužitelných informací na internetu, případně existuje řada různých chemických databází, o kterých je podrobně pojednáno v dalších kapitolách. Poměrně velmi rozsáhlou oblastí je možnost zneužití legálních i ilegálně získaných drog a jiných medikamentů. Svědčí o tom mimo jiné i obecně známá skutečnost, že všechny vyspělé armády se zabývaly a zabývají v rámci komplexu ochrany proti chemickým zbraním a otravným látkám také možností účinné ochrany před psychoaktivními, halucinogenními a jinými psychicky a psychologicky působícími chemickými látkami. Tyto skutečnosti jsou snadno dokumentovatelné v různé odborné literatuře a je možné uvést, že se jednalo především o období od konce druhé světové války do současnosti, kdy byla výše uvedeným látkám věnována značná pozornost, zvláště pak v období studené války. Bohužel se v současné době dosti jasně ukazuje, že prostřednictvím terorismu lze změnit běh sociálního, ekonomického a politického vývoje minimálně ve střednědobé úrovni (například politická situace ve Španělsku po teroristickém útoku v Madridu v březnu 2004). Pro řadu organizací a nedemokratických chudých zemí se pak terorismus jeví jako efektivní nástroj pro prosazování vlastních zájmů ve střetu se silnějšími protivníky. Terorismus je dnes bezesporu celosvětový závažný a těžce řešitelný problém, proti kterému se musí čelit jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni. Růst z něho vyplývajících rizik nutí instituce, organizace a státy spojovat síly a spolupracovat v boji proti tomuto zlu. Globální spolupráce v boji proti terorismu je dnes životní nutností. To platí i pro země Evropské unie a tedy i pro Českou republiku, která se na protiteroristických aktivitách rovněž aktivně a významně podílí, zejména v oblasti zahraničněpolitické, ve sféře policejních, zpravodajských, bezpečnostních a informačních služeb a dále také na poli likvidace, případně zmírňování následků prostřednictvím jednotlivých složek integrovaného záchranného systému. Velmi nerovnoměrný vývoj jednotlivých světových oblastí a regionů, rychle se zvětšující propast mezi bohatým Severem a chudým Jihem, trvale probíhající války a ozbrojené konflikty, asymetrické čerpání neobnovitelných zdrojů, rostoucí zadluženost mnoha zemí, zvyšující se chudoba, podvýživa, hlad, nemoci, nedostatek nezávadné vody u zvětšující se části populace, přelidnění a nezdravý vývoj velkých sídelních aglomerací, růst závažné a organizované kriminality, migrace obyvatel, znečišťování všech složek životního prostředí, ohrožení biodiverzity a další globální problémy provázejí lidstvo a biosféru při vstupu do třetího milénia. Současný svět je totálně provázán řadou vztahů. Propojení základních složek životního prostředí, úplné rozdělení světa, ekonomické vazby a rovněž dopravní a komunikační infrastruktury vedly k současné globalizaci, která pro celé lidstvo, společenství, jednotlivé státy, regiony, obce i jednotlivé obyvatele planety přináší nové výzvy. Jedinou komplexní strategickou koncepcí postmoderní společnosti, která nemá racionální alternativu a jediná je s to adekvátně reagovat na uvedená ohrožení a výzvy, je strategie trvale udržitelného rozvoje, která má globální charakter a implikuje všechny aspekty zachování holé existence a budoucího vývoje lidské společnosti, biosféry a planety Země. Vzhledem k zmíněné globalizaci není proti teroristickým úderům imunní žádná část světového společenství, proto i v našich podmínkách je nutno na základě analýzy hrozeb soudobého terorismu posuzovat možnosti ohrožení obyvatel České republiky a okolních států, biosféry, všech složek životního prostředí i jednotlivých oblastí společenských činností a příslušných infrastruktur. Události 11. září 2001 jasně a přesvědčivě ukázaly celému světu, že ani bohatá demokratická společnost na vysoké morální a technické úrovni s vybudovanými ochrannými a bezpečnostními 8 strukturami není dostatečně připravena čelit hrozbám současného terorismu, který nabývá na extrémní brutalitě a je schopen sáhnout i po nejúčinnějších prostředcích ničení – zbraních hromadného ničení. Ultraterorismus nebo superterorismus, tj. chemický, biologický, radiologický, případně jaderný terorismus představuje nejen budoucí, ale bohužel reálné současné závažné hrozby, jak ukázalo použití sarinu japonskou sektou Óm Šinrikjó již v roce 1994 ve městě Macumoto a následně v roce 1995 v tokijské podzemní dráze. Publikace „Ochrana před chemickým terorismem“ byla zpracována pouze na základě otevřených domácích a zahraničních informačních zdrojů se zaměřením na poslední dekádu, kdy je těmto otázkám věnována zvýšená pozornost. Obsáhlý souhrn použité a doporučené literatury vytváří možnost hlubšího studia jednotlivých otázek chemického terorismu. Při tvorbě takového souboru byl hlavní důraz položen na česky, případně anglicky psané a relativně dobře dostupné informační zdroje. 9 2. HLAVNÍ DEFINICE A ZÁKLADNÍ POJMY Pokud jsou v legislativě uvedeny, byly definice a základní pojmy převzaty (zpravidla bez úprav) z platné české legislativy. Jako příklad jsou citovány některé základní zákony z oblasti krizového řízení a havarijního plánování, případně také rozsáhlejší publikace v oblasti krizového řízení a medicíny katastrof. Hlavní definice a základní pojmy byly také částečně převzaty z názvoslovné normy chemického vojska NN 30 0101 (autor Ing. Ladislav Trtílek, Praha 2002). V mnoha případech byly hlavní definice a základní pojmy účelně zkráceny. V několika jiných případech pak zase byly hlavní definice a základní pojmy naopak mírně rozšířeny a doplněny o poslední dostupné aktuální informace. Problematika zbraní hromadného ničení a ochrana před nimi je poměrně složitá a komplexně pojatá ochrana má mnohdy charakter mezioborový. Podobně problematika „chemického terorismu a ochrana před ním“ má mezioborový charakter a zahrnuje mnohé obory chemické i jiné. Jsou však uvedeny jen definice a základní pojmy, které mají přímý vztah k chemickému terorismu. Jako další zdroj definic a základních pojmů krizového řízení byla použita odborná publikace Horák, R. – Krč, M. – Ondruš, R. – Danielová, L.: Průvodce krizovým řízením pro veřejnou správu, Linde, a.s., Praha 2004. Tento zdroj však také bezesporu čerpá z již citované názvoslovné normy chemického vojska. Jednotlivé hlavní definice a základní pojmy jsou řazeny abecedně pro snadnější vyhledávání a rychlou orientaci čtenáře. Atropin Látka, která se pro svoje spasmolytické vlastnosti (schopnost uvolňovat křeče) používá v autoinjektorech jako antidotum proti účinkům nervově paralytických otravných látek. Atropin je chemicky D,L-hyosciamin, který patří do skupiny tropanových alkaloidů. Autoinjektor Prostředek pro injekční podání antidota svépomocí nebo vzájemnou pomocí jako první pomoc při zasažení nervově paralytickými otravnými látkami. Autoinjektor se může rovněž použít pro injekční podání jiných léčiv, např. analgetik. Binární chemická munice Munice, v níž jsou výchozí látky uloženy odděleně a výstřelem, odpálením střely nebo jiným způsobem se smíchají, reagují spolu a vytvoří otravnou látku teprve během dopravy munice na cíl. Použité výchozí látky jsou zpravidla relativně nejedovaté a nazývají se prekurzory. Cesty vstupu do organismu Způsoby, kterými se bojová biologická látka, radioaktivní látka nebo toxická chemická látka může dostat do lidského organismu. Z obecného hlediska mají význam čtyři základní cesty vstupu: dýchacím ústrojím (inhalačně), kůží (perkutánně), pozřením (ingescí) a poraněním. Dálková detekce Zjišťování přítomnosti bojových biologických nebo toxických chemických látek dálkovým detektorem z místa, na kterém se tyto látky nevyskytují. Dekontaminace Dekontaminace je jedno z významných opatření proti působení radioaktivních, chemických a otravných látek a bojových biologických prostředků. Zahrnuje odmořování (odstraňování chemických a otravných látek), dezaktivaci (odstraňování radioaktivních látek) a dezinfekci 10 (odstraňování bojových biologických látek) z různých povrchů. Dekontaminace zahrnuje také hygienickou očistu osob. Detekce Zjišťování přítomnosti nebo monitorování (sledování) přítomnosti bojových biologických nebo toxických chemických látek a radioaktivních látek. Detektor Zařízení určené ke zjišťování nebo monitorování přítomnosti škodlivin. Rozhodujícími vlastnostmi detektoru jsou rychlost odezvy (čas zjištění přítomnosti látky) a citlivost (možnost zjištění požadované koncentrace). Detektory mohou zjišťovat škodliviny v místě použití, mohou se umisťovat v určité vzdálenosti od zajišťovaného prvku nebo mohou zjišťovat vzdálené škodliviny. Domino efekty Zvýšení rizika vzniku závažné havárie a závažnosti jejích následků v důsledku blízkosti dalšího objektu nebo zařízení, v němž je umístěna nebezpečná chemická látka. Evakuace Jeden ze základních způsobů ochrany obyvatelstva. Je souhrnem zvláštních opatření zabezpečujících přemístění (odsun) osob a věcných prostředků (jako vybraného cenného materiálu) v daném pořadí priorit z míst ohrožení na shromaždiště, respektive na bezpečná místa. Evakuační plán Dokument obsahující souhrn organizačních a materiálně-technických zvláštních opatření směřujících k organizovanému přemístění osob, určeného cenného materiálu z prostorů, kde hrozí nebo nastala událost, která vede k ohrožení životů a zdraví obyvatelstva nebo ke škodě na majetku. Hasičský záchranný sbor (HZS) České republiky HZS je záchranným sborem, jehož základním posláním je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytnout účinnou pomoc při mimořádných událostech. HZS je hlavní složkou Integrovaného záchranného systému ČR. Havárie Nežádoucí mimořádná, částečně nebo zcela neovládaná, časově a prostorově ohraničená událost, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s provozem technických zařízení, výrobou, užitím, skladováním, zneškodňováním nebo přepravou nebezpečných látek a která vede ke ztrátě života, poškození nebo ohrožení zdraví lidí, živých organismů nebo životního prostředí nebo k prokazatelné újmě na majetku. Havarijní připravenost Havarijní připravenost je soubor opatření k zabezpečení činností při podezření a vzniku průmyslových havárií s cílem omezit jejich rozvoj a důsledky a zahrnuje zajištění likvidace následků havárií. Chemická havárie Havárie (destrukce) zařízení infrastruktury spojená s únikem nebezpečných průmyslových chemických látek do okolí v množství, které vážné ohrožuje osoby a životní prostředí. Zákon o prevenci závažné havárie definuje podrobněji tak zvanou závažnou havárii, která může způsobit havarijní následky typu požáru, výbuchu nebo úniku toxických látek. 11 Chemická situace Situace, která vzniká po použití chemických zbraní, otravných látek nebo po úniku či použití průmyslových toxických látek. Je charakterizována druhem, rozsahem, charakterem a stupněm chemického zamoření. Chemické zbraně Druh zbraní hromadného ničení. Využívají prudce jedovatých účinků otravných látek, které působí na lidský organismus. Skládají se z otravných látek, toxinů a prostředků dopravy na cíl. Chemický terorismus Jako chemický terorismus označujeme použití chemických zbraní nebo pouze použití ničivých náplní těchto zbraní (otravné látky, toxiny atd.) nebo průmyslových toxických látek proti civilnímu obyvatelstvu, infrastruktuře společnosti nebo jiným součástem společnosti. Integrovaný záchranný systém (IZS) IZS je systém zabezpečení koordinovaného postupu složek IZS při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních pracích. Kolektivní ochrana Soubor organizačních a materiálních opatření, jejichž cílem je chránit skupiny osob proti zevnímu ozáření ionizujícím zářením a zasažení radioaktivními, bojovými biologickými nebo toxickými chemickými látkami. Prostředky kolektivní ochrany chrání i před účinky konvenčních zbraní. Vlastní ochranu zajišťují prostředky kolektivní ochrany. Kontaminace Ukládání, absorpce a přítomnost radioaktivních, průmyslových toxických chemických a otravných látek a bojových biologických látek v množstvích a koncentracích, které se považují za škodlivé pro životy a zdraví osob a vůči nimž se provádí ochranná opatření. Krizová připravenost Připravenost státní organizace (nebo její složky) nebo připravenost jiných organizací k rychlému a účinnému řešení mimořádných událostí a krizových situací v oblasti své působnosti na svěřeném území. Meteorologické údaje Důležité údaje, které se týkají pohybů atmosféry a atmosférických jevů. Údaje jsou důležité pro vyhodnocování radiační, chemické a biologické situace po použití zbraní hromadného ničení, po radiační nebo chemické havárii, případně po aktech chemického, biologického a radiologického terorismu. Jedná se především o směr a rychlost přízemního a výškového větru, teplotu vzduchu a půdy, pokrytost oblohy mraky, vlhkost vzduchu apod. Mimořádná událost Mimořádná událost je škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními silami a vlivy a také havárie, které ohrožují životy nebo zdraví osob a zvířat, životní prostředí a majetek a vyžadují provedení záchranných a likvidačních opatření. Mióza Zúžení očních zorniček. Jeden z typických příznaků zasažení osob nervově paralytickými otravnými látkami. Subjektivně se mióza projevuje zhoršením vidění i za dobrých světelných podmínek. 12 Monitorování chemické situace Zahrnuje monitorování ohnisek použití chemických zbraní a otravných látek, vznik a průběh chemických havárií, chemický průzkum a chemickou kontrolu, shromažďování, vyhodnocování a předávání informací o použití chemických zbraní, o chemických haváriích a údajů o meteorologické situaci. Mykotoxiny Vysoce toxické chemické látky, které vznikají v houbách a plísních. Řadí se mezi toxiny. Nebezpečná chemická látka Vybraná nebezpečná chemická látka nebo chemický přípravek, který vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností, klasifikovaných podle zákona o chemických látkách a chemických přípravcích (např. jedovatost, hořlavost, výbušnost, škodlivost pro životní prostředí atd.). Nehoda Nežádoucí mimořádná, krátkodobě neovládaná událost, která vznikla a proběhla ve velice krátkém časovém intervalu s dopadem na část provozu nebo zařízení, aniž by bylo ohroženo zdraví lidí, živých organismů nebo životního prostředí nebo došlo k prokazatelné výrazné újmě na majetku. Objekt Celý prostor, popřípadě soubor prostorů, v němž je umístěna nebezpečná chemická látka v jednom nebo více zařízeních, včetně společných nebo souvisejících infrastruktur a činností, ve vlastnictví nebo v užívání provozovatele. Ochrana obyvatelstva Plnění opatření civilní ochrany, jako je varování obyvatelstva, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku. Ochranná maska Základní prostředek individuální ochrany určený k ochraně jednotlivce. Poskytuje ochranu dýchacích cest, očí a obličeje proti zasažení radioaktivními, bojovými biologickými a toxickými chemickými látkami. Ochrannou masku zpravidla tvoří souprava, která je složena z obličejové masky, filtru, brašny a dalších součástí. Ochrana před zbraněmi hromadného ničení (OPZHN) Jedná se o souhrn organizačních a technických preventivních, represivních a likvidačních bezpečnostních opatření, které mají za cíl oslabit vliv a odstranit následky ničivých účinků zbraní hromadného ničení. Součásti OPZHN jsou speciální opatření jako například: detekce a monitorování nebezpečných látek; varování; ochrana osob a materiálů; zdravotnická opatření; dekontaminace; odstraňování následků napadení apod. Otravné látky (OL), dříve také bojové otravné látky (BOL), nyní bojové chemické látky (BCHL) Chemické sloučeniny a jejich směsi, které při bojovém použití mohou svými účinky usmrtit, vážně poranit nebo zneschopnit osoby, kontaminovat životní prostředí, osoby, výzbroj, objekty a další materiál. Patří mezi toxické chemické látky. Jsou součástí chemických zbraní. Podle účinků se rozdělují na nervově paralytické, zpuchýřující, dusivé, všeobecně jedovaté, dráždivé a psychoaktivní. Podle českých vojenských norem sem patří i toxiny. Nezahrnují látky používané k zajištění pořádku a bezpečnosti, herbicidy, dýmotvorné látky a zápalné látky. 13 Prevence Organizační a technická bezpečnostní opatření nebo činnosti, jejichž cílem je předejít nepříznivé události (mimořádné události) a vytvořit podmínky pro zajištění havarijní připravenosti. Prostředky individuální ochrany Prostředky určené k ochraně dýchacích cest, očí a povrchu těla osob před zasažením radioaktivními, bojovnými biologickými nebo toxickými chemickými látkami a před světelným a tepelným zářením jaderného výbuchu. Částečně mohou chránit před zápalnými látkámi. Zahrnují ochranné prostředky dýchacích orgánů (ochrannou masku, izolační dýchací přístroj), ochranné brýle a různé typy ochranných prostředků povrchu těla (ochranné kombinézy a pláště), včetně ochranných mastí. Prostředky kolektivní ochrany Zařízení (úkryty, budovy, vozidla apod.), která slouží k ochraně skupin osob před zasažením radioaktivními, bojovnými biologickými nebo toxickými chemickými látkami, před ničivými faktory jaderného výbuchu a zápalnými látkámi. Jejich obvyklou součástí je filtrační a ventilační zařízení. Provozovatel Každá právnická nebo fyzická osoba, která ke dni účinnosti zákona o prevenci závažných havárií užívá nebo bude užívat objekt nebo zařízení, v němž je nebo bude nebezpečná chemická látka umístěna v množství stejném nebo větším, než je množství uvedené v zákoně o prevenci závažných havárií. První pomoc Okamžitá, avšak dočasná péče poskytovaná na místě obětem nehody, neštěstí nebo náhlého onemocnění k odvrácení komplikací, zmírnění bolesti a uchování života, dokud nebude zajištěna zdravotnická záchranná služba nebo profesionální lékař jiným způsobem. Riziko Hrozivá událost nebo pravděpodobnost výskytu potenciálně ničivého jevu v daném období a na určitém místě. Riziko závažné havárie Pravděpodobnost vzniku závažné havárie a jejích možných následků, které by mohly nastat během určitého období nebo za určitých okolností. Terorismus Terorismus je společensky nebezpečný jev projevující se v národním i mezinárodním měřítku. Je to předem připravené, promyšlené použití násilí nebo hrozby násilím, obvykle zaměřené proti mnohdy nezúčastněným osobám, s cílem vyvolat strach, jehož prostřednictvím mají být splněny politické, ideologické nebo náboženské požadavky. Toxická dávka Množství toxické chemické látky, které po vniknutí do organismu vyvolá příznaky otravy. Toxické dávky jsou prahové (PD), efektivní (ED), zneschopňující (ID) a smrtelné (LD). Indexem se vyjadřuje procento zasažených jedinců z celku. Toxická dávka se vyjadřuje v gramech nebo miligramech na jednotku hmotnosti anebo na hmotnost osoby (70 kg). Toxicita (jedovatost) Vlastnost některých látek způsobovat po proniknutí do organismu chorobné změny nebo smrt. 14 Toxiny Látky vytvořené živými organismy (rostlinami, mikroorganismy, houbami) nebo získané synteticky, které se vyznačují vysokou toxicitou. Umístění nebezpečné látky Projektované množství nebezpečné chemické látky, která je nebo bude vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována v objektu či zařízení nebo která se může nahromadit v objektu nebo zařízení při vzniku závažné havárie. Varování Vyhlašování a rozšiřování zpráv, které upozorňují na bezprostřední nebezpečí. Může rovněž obsahovat informaci o ochranných opatřeních. K varování se používají zpravidla všechny dostupné prostředky, jako je místní rozhlas, radiové vozy, rozhlas a televize. V České republice je v současné době zaveden pouze jeden varovný signál. Vyjádření veřejnosti Písemné vyjádření každé fyzické osoby nebo právnické osoby k bezpečnostnímu programu prevence závažné havárie či bezpečnostní zprávě nebo vnějšímu havarijnímu plánu anebo jejich aktualizaci v průběhu jejich veřejného projednávání. Vyrozumění složek IZS Souhrn organizačních a technických opatření zabezpečujících včasné předávání informací o hrozící nebo nastalé mimořádné události orgánům krizového řízení podle stanového pořadí. Zařízení Technická nebo technologická jednotka, ve které je nebezpečná chemická látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována. Závažná havárie Mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, která vznikla v souvislosti s užíváním objektu nebo zařízení, v němž je nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována, a která vede k bezprostřednímu nebo následnému závažnému poškození nebo ohrožení života a zdraví občanů, hospodářských zvířat, životního prostředí nebo ke škodě na majetku, jež přesahuje limity uvedené v příloze zákona o prevenci závažných havárií. Zbraně hromadného ničení (ZHN) Souhrnný výraz pro jaderné zbraně, chemické zbraně a bakteriologické (biologické) zbraně. Jejich použití způsobuje masové ztráty osob, zničení materiálu a rozsáhlé škody v infrastruktuře. Ničivé účinky jednotlivých zbraní hromadného ničení se však poměrně význačně liší. Zóna havarijního plánování Území v okolí objektu nebo zařízení, v němž krajský úřad, v jehož územním obvodu se nachází objekt nebo zařízení, kde je umístěna nebezpečná chemická látka, uplatňuje požadavky havarijního plánování formou vnějšího havarijního plánu a v němž zajišťuje veřejné projednávání stanovených dokumentů. 15 2.1 Přehled historických souvislostí Chemické zbraně byly poprvé masově nasazeny v době 1. světové války. V té době se jako ničivá náplň chemických zbraní používala poměrně široká škála otravných látek. Za počátek „chemické války“ je všeobecně považována událost ze dne 22. dubna 1915, kdy německé vojsko vypustilo na francouzské pozice kolem 180 tun plynného chloru. Ten zasáhl kolem 15 000 francouzských vojáků, z nichž do 3 dnů 5 000 zemřelo. První „vlnový chlorový útok“ navrhl vrchnímu německému velení a následně připravoval německý profesor Fritz Haber. Po chloru to byly další otravné látky jako fosgen, kyanovodík, difosgen, chlorkyan a 12. července 1917 byl poprvé použit – opět německou stranou – sulfidický yperit. Celkem bylo v průběhu 1. světové války chemickými zbraněmi zasaženo skoro 1 300 000 vojáků, z toho 92 000 zasažených vojáků zemřelo. K používání chemických zbraní v období 1. světové války sáhly všechny významné válčící strany: Německo, Rakousko-Uhersko, Rusko, Francie, Anglie a Spojené státy americké. V předvečer 2. světové války byla v Německu objevena první nervově paralytická otravná látka a tou byl tabun, v průběhu války pak Němci objevili ještě další dvě nervově paralytické otravné látky: sarin a následně i soman. Ve 2. světové válce nebyly chemické zbraně prakticky použity, přesto byly v arzenálech válčících stran udržovány v pohotovosti značné kapacity chemických zbraní. V poválečné době byly chemické zbraně použity v lokálních konfliktech. Nasazení chemických zbraní bylo rozsáhlé v době vietnamské války (1961-1973). Tehdy použily americké jednotky tuny jedovatých látek za různým účelem, především pak defolianty (látky určené k odstranění listů stromů), ale i dráždivé otravné látky (například dráždivou látku CS). Negativní následky působení chemických zbraní a otravných látek jsou patrné v dané oblasti do současné doby. Dalším příkladem použití chemických zbraní může být irácko-íránská válka (1980-1988), kde byly nasazeny chemické zbraně jednostranně pouze ze strany Iráku. Použity byly otravné látky tabun, sarin, cyklosarin, yperit a kyanovodík. Použití těchto látek bylo potvrzeno nezávislými chemickými experty OSN. Přesné údaje o ztrátách způsobených chemickými zbraněmi nejsou známy, ale odhaduje se, že tyto ztráty činily 30 000 až 100 000 íránských vojáků. Není pochyb o tom, že řada velmocí vyvíjela nové chemické zbraně a moderní účinnější otravné látky. Odhaduje se, že k částečnému zastavení a zmrazení těchto programů došlo až po skončení studené války. Existuje však vážné podezření, že mnoho států „třetího světa“ stále pracuje na rozvoji svého chemického vojenského potenciálu. Ne nadarmo se označují chemické zbraně za „jaderné zbraně chudých“. Jak se tyto historické zkušenosti promítají do současné doby? Ještě před několika lety platila teze o tom, že teroristé se snaží na sebe upozornit jen omezeným množstvím lidských nebo jen materiálových obětí. Jejich násilí bylo vykalkulováno tak, aby na sebe upozornili a hlavně upoutali pozornost co největšího počtu médií. Bohužel nejen události 11. září 2001 ve Spojených státech amerických, ale i další události jasně ukázaly, že výše uvedené se stává minulostí a že teroristé se nezastaví před zabíjením stovek a tisíců nevinných obětí. A k takovému účelu se teroristům hodí chemické zbraně nebo jejich ničivé náplně. Navíc je zřejmé, že se teroristé při své činnosti necítí vázáni žádnými etickými a morálními, natož pak právními normami, což může vést i k použití krajních prostředků z kategorie zbraní hromadného ničení nebo jejich účinných součástí. Teroristé nebudou váhat zneužít chemické zbraně k zastrašování a vydírání. Některé zbraně hromadného ničení nebo jejich ničivé součásti se tak mohou stát velmi účinným nátlakovým prostředkem při vydírání státních činitelů, státních institucí nebo i různých skupin obyvatelstva, průmyslových a zemědělských koncernů, i kdyby nedošlo k jejich přímému použití. Panika po teroristickém útoku s neznalostí toho co dělat, jak se zachovat může způsobit často více ztrát na životech a eventuálně i majetkových škod než vlastní akt terorismu. To především platí v místech s vysokou koncentrací osob. Vysoká koncentrace osob se jednoduše rovná také vysoké 16 zranitelnosti osob. Takových míst je však v infrastruktuře moderní společnosti celá řada a můžeme tam počítat například autobusová, vlaková nádraží a metro hlavně v době dopravní špičky; letiště; supermarkety a hypermarkety; zimní stadiony; koncertní sály; kina a divadla; velké hotely a mnoho dalších veřejně přístupných míst. Proto je ve vyspělých zemích věnována značná pozornost osvětě a výchově obyvatelstva k dostatečné připravenosti pro případy vzniku mimořádných událostí, kterých je celá řada. Teroristické útoky nebo nepřátelské akty vyšinutých a psychicky nemocných jedinců tvoří jen určitou část mimořádných událostí. Na každou mimořádnou událost se však každý občan může celkem dobře připravit předem. To pochopitelně plně platí i pro jednotlivé kompetentní orgány státní správy. Tu však jedinec jen těžko může zásadně ovlivnit. Může se však připravit sám, připravit svoji rodinu, eventuálně i své přátele a známé. Je jednoznačně prokázáno, že dobrá a komplexní připravenost snižuje možné následky závažných mimořádných událostí o více jak 50 %, a to již stojí za jistou námahu. O tom podrobně referuje kapitola „Osobní a rodinná připravenost“ v další části této publikace. „Štěstí přeje připraveným“ „Znát – znamená být připraven“ „Být připraven – znamená přežít“ To jsou citace některých známých a pravdivých rčení. Připravenost může zachránit život anebo podstatně snížit možné poškození zdraví osob, eventuálně snížit jiné škody. Nahlédnutím do dobových časopisů (viz níže) zjistíme, že i naši předkové více jak před půl stoletím dobře věděli, co znamená dobrá připravenost: „Není ohrožen, kdo je připraven.“ (citace z občasníku „Více gumy“, Československo 1936) „Neboj se ten, kdo jsi připraven!“ (citace z časopisu Obrana obyvatelstva, září 1937) Terorismus představuje závažný celosvětový problém. Jisté je, že v dohledné době se ho nepodaří zcela potlačit, ale je nutné s ním nekompromisně a trvale bojovat všemi dostupnými prostředky. Zvláště je nutné se připravit na nové hrozby terorismu, za které jsou již jednoznačně považovány následující jevy: • chemický terorismus • biologický terorismus • radiologický terorismus a nakonec i • jaderný terorismus V současné době jsou důležité níže uvedené otázky, na které mohou kvalifikovaně odpovědět jen skuteční odborníci: • Co to je chemický terorismus a hrozí nám i v České republice, nebo se nás to netýká? • Jak se musíme zachovat při hrozbě chemického teroristického útoku nebo v jeho průběhu či po něm? • Máme dostatek základních znalostí a prakticky nacvičených dovedností v tom, jak se máme správně zachovat a kde se máme bezpečně ukrýt? • Máme připraveny dostatečně akční plány a metodiky pro rychlou a kvalifikovanou odezvu na takové útoky? • Jsou záchranné síly a prostředky odborně i kapacitně dostatečné pro zvládnutí a řešení mimořádné situace při rozsáhlém teroristickém útoku? • Je odborný personál záchranných sil dostatečně technicky vybaven, dobře připraven a vycvičen? Jedním z významných aspektů současné doby a pravděpodobně i blízké budoucnosti je zvyšování frekvence, agresivity, kreativity ve formě prostředků, forem a metod, a bohužel i úspěšnosti terorismu. 17 Rozdíl mezi terorismem a kriminalitou není vždy zcela zřejmý. Terorismus má vždy politické cíle a politický obsah. Terorismus, jehož kořeny spočívají ve vyhrocených rozporech ekonomického a sociálního charakteru, má samozřejmě své vyhraněné politické cíle. Jeho politický obsah bývá namnoze formálně motivován národnostními (etnickými), náboženskými či dokonce kulturněcivilizačními pohnutkami. Jakýkoliv terorismus je podmíněn dostatečnými finančními zdroji. V souvislosti s narůstajícím úsilím po uplatnění chemického, biologického, radiologického a jaderného terorismu v mezinárodním měřítku mají nároky na jeho finanční krytí progresivně narůstající tendenci. Za současných podmínek se jako nejdostupnější zdroj financování terorismu jeví mezinárodní organizovaný zločin. Vzhledem k uvedeným skutečnostem je vymezení rozhraní mezi politickým a kriminálním charakterem terorismu velmi obtížné. Obdobně je velmi nesnadné rozlišit kriminální stránku terorismu od legitimní snahy po národnostní, případně sociální emancipaci. Přesná definice terorismu je z mnoha důvodů obtížná, a proto se nepodařilo přesnou a dostatečně výstižnou definici terorismu jednoznačně formulovat. Postupem času prošel terorismus celou řadou různých menších a větších proměn, až se nakonec stal celosvětovou rozšířenou chorobou. Historie terorismu a teroristických činů je poměrně velmi bohatá a je dokumentována v mnohých monografiích. Diverzní akce v mírovém a válečném stavu, partyzánský či gerilový boj používají podobné metody destrukce. Nejzávažnějšími teroristickými činy poslední doby byly teroristické útoky na budovy Světového obchodního centra v New Yorku dne 11. září 2001. Jen v USA při těchto útocích přišlo o život celkem 3 047 obětí (podle amerického tisku z období září 2002). Celkově bylo v době tragédie evakuováno přes 25 000 osob. Předpokládá se, že vlastní teroristické sítě jsou tak důkladně rozvětvené a flexibilní, že se ani po několika letech „celosvětové kampaně proti terorismu“ nepodařilo tyto sítě zničit ani podstatně oslabit. Markantním důkazem toho je pak i překvapivá skutečnost, že nejhledanější terorista světa Usáma bin Ládin už roky uniká CIA a FBI, americké armádě a dalším speciálním složkám USA, které jsou do boje proti terorismu intenzivně zapojeny. Nutno připomenout, že americkým presidentem Georgem W. Bushem vyhlášený „boj proti terorismu“ začal v globálním měřítku již v říjnu 2001. Jestliže ještě relativně nedávno byly cíle teroristických útoků lokalizovány jen do několika málo oblastí světa, dnes je zřejmé, že k teroristickému útoku může dojít kdekoliv a kdykoliv a že hrozba globálního terorismu je zcela reálná. Terorismus se tak bohužel stává neodmyslitelnou součástí našeho každodenního života. Vzhledem k tomu, že terorismus vychází z řady motivů, mezi nimi i etnických, národnostních a politických, je rovněž obtížné přesně vymezit hranice terorismu v prostředí občanských nepokojů, občanských válek, etnických a národnostních střetů, které používají analogické formy a nástroje ozbrojeného násilí motivované např. právem na sebeurčení. Diverzity takových pohledů jsme byli svědky v období rozpadu kolonialismu a spravedlivého boje národů proti neokolonialismu v polovině 20. století i později. Ani současná doba neumožňuje v tomto směru černobílé vidění. Zevní pohledy na většinu dnes probíhajících násilných sporů a občanských válek s nacionálními a etnickými motivy, často s účastí náboženských aspektů i pohledy na celé krizové oblasti jsou obecně značně protichůdné. Označení jedné strany sporu za teroristickou je zpravidla podmíněno politickými a ekonomickými zájmy o řešení v zájmu druhé bojující strany, resp. ve vlastním zájmu. Proto není výjimkou ani politická, zpravodajská a vojenská spolupráce s jednou stranou, včetně záměrného vyvolání krizové situace. V současné době se objevuje řada informací z této oblasti, ale mnohdy články a statě skládají z domácí a zahraniční literatury autoři, kteří mají jen velmi malé znalosti z dané oblasti. To přináší nebezpečí zkreslených a nekvalitních informací a ve svém důsledku v některých případech i více škody než užitku. Čtenář by se měl dozvědět to nejpodstatnější, jak se zachovat, aby si zachránil život, eventuálně účinně pomohl svým blízkým, nemohoucím nebo dětem. 18 Významným předělem v historii terorismu se stal chemický útok sarinem v tokijském metru, který si vyžádal 12 obětí na lidských životech, zranil více než 1 000 osob z čehož 17 osob bylo v kritickém stavu, 37 osob bylo vážně zdravotně postiženo a 984 bylo poškozeno jen lehce. Celkový počet obětí byl však podle japonské policejní zprávy 4 460 osob. Nejzávažnějším teroristickým činem pak byl „dobře připravený“ teroristický útok na centrum USA, na budovy World Trade Center a na budovu Pentagonu dne 11. září 2001. Při těchto útocích přišlo o život celkem 3 047 nevinných obětí (údaj podle amerických zdrojů z doby prvního výročí tragedie). Katastrofa tohoto rozsahu dosud nemá na světě obdoby a iniciovala kromě jiného celosvětovou kampaň proti terorismu, do které se aktivně zapojila i Česká republika. Následovaly však bohužel další ničivé teroristické útoky: • Moskva – říjen 2002, téměř 1 000 diváků divadla bylo zadržováno jako rukojmí 50členným čečenským teroristickým komandem – celkem zahynulo 130 obětí z řad diváků i záchranářů při záchranné akci (zlikvidována byla celá teroristická skupina). • Bali – podzim 2002, výbuch v luxusním hotelovém komplexu – celkem 202 oběti, většinou to byli australští turisté (88 osob). • Istanbul – podzim 2003, během 5 dnů došlo v listopadu 2003 ke dvěma teroristickým útokům, které si vyžádaly celkem 56 obětí a zranily 783 nevinných lidí. • Madrid – jaro 2004, došlo ke čtyřem útokům na vlakové soupravy, při kterých přišlo o život 192 obětí, a tyto události měly přímý vliv na nadcházející volby v zemi. Přímým důsledkem bylo i to, že Španělsko stáhlo svoje vojenské jednotky z Iráku. • Beslan – začátek školního roku 2004, kdy došlo při teroristické akci k 120 nevinným dětským obětem přímo v prostorách školy. • Londýn – červenec 2005, došlo ke koordinovanému teroristickému útoku na dopravní linky ve velkoměstě – tři útoky v podzemní dráze a jeden na autobus. Celkem bylo usmrceno 55 nevinných obětí a došlo ke zranění 700 osob. Podle hodnocení amerických státních zdrojů je na seznamu tzv. darebáckých států (rogue states) několik zemí, které jsou vážně podezírány, že podporují terorismus. Již několik let do skupiny těchto zemí patří: KLDR, Libye, Irák, Súdán, Sýrie, Írán a Kuba. 2.2 Podrobné vymezení pojmu terorismu Definování terorismu je velice obtížné. Navíc tento fenomén prochází rychlým a dynamickým vývojem, a to především v posledních letech. V knize „Politický terorismus“ shromáždil její autor Alex P. Schmid 109 různých definic terorismu, které se v literatuře objevily od roku 1936 do roku 1981. Clutterbuck cituje čínského filozofa a vojevůdce Sun Tsu, který vidí základ teroristického přístupu v tom, že „zabije jednoho a vystraší deset tisíc ostatních“. Komplexnost terorismu se zvyšuje a definice se tak stává stále obtížnější. Připomeňme ještě několik zajímavých definic terorismu, jak jsou uvedeny v politologických encyklopediích a slovnících z posledních let: Oxfordský slovník světové politiky (vydán v češtině v roce 2000). Pod heslem „terorismus“ se mimo jiné uvádí: V současnosti se za terorismus označují takové akty teroru, které vycházejí od vládních protivníků. Rozsah činnosti, jež tento termín zahrnuje, je velmi široký, můžeme však vyjmenovat čtyři hlavní formy: úkladné vraždy a atentáty, bombové útoky, držení jednotlivců jako rukojmí a v nedávné době také únosy letadel … 19 Encyklopedie politiky (vydána v roce 1999) píše: Terorismus – v politice používání teroristických prostředků k zastrašování politických odpůrců a ovlivňování veřejného mínění. Cílem terorismu je obvykle vyvíjení extrémního psychického nátlaku na jednotlivce nebo častěji na celé skupiny obyvatelstva ... Blackwellova Encyklopedie politického myšlení (vydána v češtině roce 2000) říká: Terorismus, politické násilí zaměřené na vládu, ale často ohrožující i řadové občany. Jeho cílem je vytvořit atmosféru strachu, v níž by vláda splnila požadavky teroristů … Politologický slovník (vydaný v roce 2001) uvádí následující: Terorismus – termín používaný v právu k označování trestné činnosti spočívající v tom, že pachatel nebo pachatelé někoho úmyslně usmrtí nebo se o to pokusí nebo se zmocní rukojmí a hrozí, že ho usmrtí nebo že mu způsobí újmu na zdraví či jinou újmu, s cílem vynutit si splnění podmínek poškozujících ústavní zřízení republiky. Teroristické prostředky jsou nejčastěji používány k zastrašování politických odpůrců a k ovlivnění veřejného mínění. Cílem terorismu je obvykle vyvíjet extrémní psychický nátlak na jednotlivce nebo častěji na celé skupiny obyvatelstva … Alex P. Schmid v knize Encyklopedii světového terorismu (2001) navrhuje tuto stručnou definici terorismu: Terorismus je ekvivalentem válečných zločinů v období míru. Tento autor také uvádí dvě zajímavé teze: Problém odlišení teroristického aktu od kriminálního činu komplikuje stanovisko pozorovatele a čím jednodušší je definice terorismu, tím účinnější lze přijmout legislativu na jeho potírání. Výsledná vědecká definice terorismu, uvedená v Encyklopedie světového terorismu, dostala konečnou podobu v roce 1988: Terorismus je metoda vzbuzování strachu prostřednictvím opakovaných násilných aktů, vykonávaných tajnými nebo polotajnými jednotlivci, skupinami či státními orgány z idiosynkratických, kriminálních nebo politických důvodů, přičemž na rozdíl od atentátů nejsou přímé oběti násilí pravým terčem teroru. Okamžité lidské oběti násilných aktů jsou obvykle buď vybrány náhodně (příležitostné terče) z cílové veřejnosti, nebo záměrně (representativní neboli symbolický terč) a slouží k předání zprávy. Komunikační procesy mezi teroristy (organizací), (ohroženou) obětí a hlavním terčem, založené na násilí a šíření strachu, jsou využívány k manipulaci hlavního terče (veřejnosti) tím, že se z nich stávají terče teroru, požadavků nebo upoutání pozornosti v závislosti na tom, zda jde o zastrašování, násilné donucování nebo šíření propagandy. Z literárního průzkumu je ale také zřejmé, že autoři se velmi různí, a to až do takových extrémů, že jeden autor nazve příslušníka nějakého hnutí „teroristou“, zatímco druhý ho nazve „bojovníkem za svobodu“. Shodně se však většina autorů vyhýbá pojetí, že terorismus je osobní záležitost jednotlivce. Čili se spíše zabývají analýzou politických programů a podpory od státních a nebo místních institucí a společnosti jako takové. Problémy s definováním terorismu je možné také ilustrovat na rozsáhlém díle „Encyklopedie, Světový terorismus, Od starověku až po útok na USA“, které má celkově 535 stran a vyšlo v roce 2001. Problematice definování terorismu je zde věnováno plných 10 stran textu. Podle našeho českého Encyklopedického slovníku z roku 1993 je terorismus definován jako: Souhrn antihumánních metod hrubého zastrašování politických odpůrců hrozbou síly a užití různých forem násilí. Vedle individuálního terorismu existuje terorismus skupin, některé koordinují svoji činnost na mezinárodní úrovni (mezinárodní terorismus). OTTOVA encyklopedie zase přináší následující definici terorismu: Terorismus, strategie boje či metoda hrubého zastrašování politických odpůrců nebo obyvatelstva hrozbou násilím či užitím násilí. Terorismus slouží k vynucování určitého politického cíle; terčem jsou vojenské, policejní nebo jiné administrativní objekty, komunikace, významné hospodářské 20 objekty a civilní obyvatelstvo. K prostředkům terorismu patří například únosy osob či dopravních prostředků a pumové útoky či vraždy. Stručný politický slovník z roku 1986 popisuje terorismus takto: Terorismus – politika zastrašování třídních a politických odpůrců. Encyklopedie politiky z roku 2004 definuje terorismus následovně: Terorismus – v politice používaní teroristických prostředků k zastrašování politických odpůrců a ovlivňování veřejného mínění. Cílem terorismu je obvykle vyvíjení extrémního psychického nátlaku na jednotlivce nebo častěji na celé skupiny obyvatelstva. Významnou roli zde hrají, především v posledních letech, i všechny druhy médií, neboť věnují zprávám o terorismu značnou pozornost, mnohdy se snahou udělat z vlastního aktu terorismu senzaci, čímž vlastně jistým způsobem teroristické požadavky nebo dokonce i program zveřejňují. Problematika terorismu a médií je velmi komplikovaná, ale také velmi významná. Základní složitost spočívá v tom, že občané v demokratické společnosti mají právo na rychlé, úplné a pravdivé informace. V tomto kontextu je možno připomenout některé zásadní právní normy, které se dané problematiky dotýkají. Jsou níže řazeny v chronologickém sledu: • zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů, • zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, • nařízení vlády č. 11/1999 Sb., o zóně havarijního plánování, • zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, • zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, • zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (tzv. „krizový zákon“), ve znění pozdějších předpisů, • zákon č. 349/2004 Sb., o prevenci závažných havárií, ve znění pozdějších předpisů. Na druhé straně však takové rozsáhlé informace mohou sloužit jako vzor a nebo návod pro přípravu a následné spáchání stejného anebo podobného činu. Všechny druhy médií (televize, rozhlas, tisk, internet) mají značný vliv na občany a silně působí na myšlení a jednání milionů svých diváků, posluchačů, čtenářů nebo návštěvníků webových stránek na internetu. Zkušenosti posledních let ukazují, že v celospolečenském zájmu bezpečnosti by měly být vytvořeny speciální mechanismy, které by našly správnou vyváženost v podávání informací pro širokou veřejnost. Zajímavá a vystihující charakteristika terorismu byla uvedena v roce 2003 na webové stránce Bezpečnostní informační služby (BIS) České republiky: „Společně s organizovaným zločinem a šířením zbraní hromadného ničení patří terorismus – zejména jeho mezinárodní forma – k nejzávažnějším rizikům ohrožujícím celou lidskou civilizaci. Globálnost tohoto nebezpečí potvrzuje fakt, že podstatná část světa byla zasažena, nebo je ohrožena terorismem politického a náboženského charakteru, akcemi regionálních či nadnárodních teroristických a extremistických organizací a skupin. Bez ohledu na mimořádné úsilí bezpečnostních složek všech demokratických států mezinárodní terorismus eliminovat se s jeho aktivitami každoročně setkává kolem padesáti až šedesáti zemí. Téměř nic neřeší zpřísnění trestů. Mezinárodní teroristé – k jejichž požadavkům patří změna vnitřní a zahraniční politiky, změna právního systému, propuštění vězněných teroristů či zaplacení výkupného a umožnění bezpečného úniku – jsou odhodláni ke všemu, nedají se zastrašit, často jsou připraveni zemřít při sebevražedném útoku. Zastavení připravené akce je proto nesmírně obtížné a stejně obtížná je i jakákoliv prevence.“ (podrobněji viz webová stránka BIS v části Terorismus: www.bis.cz) V běžných sdělovacích prostředcích, ale někdy i v odborné literatuře se vyskytují chyby a nepřesné pojmenovaní jevů. To zpravidla pramení z nedostatečné odborné erudice autora. 21 Klasickým příkladem je problematika nervově paralytických otravných látek. V anglosaské literatuře jsou tyto nejdůležitější otravné látky označovány jako „nerve gas“, což je pak nesprávně používáno jako „nervový plyn“. Přitom všechny látky této skupiny – tabun, sarin, soman a látka VX jsou za normálních teplotních a tlakových podmínek kapaliny. Obvykle se předpokládalo jejich vojenské použití ve formě par (kapalina se odpařuje za každé teploty) nebo „výhodněji“ ve formě aerosolu, který se připraví prostřednictvím speciálních aerosolových generátorů. Přitom vytvoření vhodného aerosolu pro každou jmenovanou otravnou látku je relativně snadné. Dalším příkladem nepřesných a chybných informací může být i významná odborná literatura. Například již zmíněná Encyklopedie světového terorismu uvádí na stranách 230 až 231 průběh chemického útoku v tokijském metru s použitím sarinu (přesný název: Používaní chemických zbraní teroristy). V textu se vyskytuje řada nepřesností, a dokonce i chyb. V této souvislosti nezbývá než varovat, aby si čtenář či posluchač vždy zachoval určitý odstup a i zdravou nedůvěru k předkládaným informacím. Případně by si měl sám některé zásadní informace ověřit z dalšího nezávislého a věrohodného zdroje, což však může být dosti obtížně a někdy až nemožné. Tento kritický přístup zvláště platí pro informace uváděné na webových stránkách. Pokud jde o webové stránky oficiálních státních institucí, lze předpokládat, že se jedná o ověřené a plně platné informace. Naopak je tomu u ostatních informací na internetu. Krajním případem je to, že se autor informace uvedené na internetu nepodepíše ani neumožní zájemci žádný kontakt. Takto prezentované informace je nutno považovat za nevěrohodné. 2.3 Strategické trendy V americkém vojensko-politickém týdeníku Defense News byla dne 4. dubna 2003 publikována krátká, ale významná informace o zprávě britského ministerstva obrany „Strategické trendy“. Zpráva byla určena politikům a na její přípravě se podílelo více jako 100 špičkových specialistů (od vědců až po vědecko-pedagogické pracovníky vysokých škol a předních univerzit). „Musíme očekávat neočekávané. Měli bychom počítat s tím, že budeme šokováni.“ – uvádí mimo jiné zpráva. Zpráva byla zpracována před zahájením války v Iráku a uvádí některé důležité prognózy budoucího vývoje v časovém horizontu do roku 2030: • Evropsko-americké rozdělení; nízké evropské náklady na obranu kolem roku 2030 umožní výrazné oživení konvenčních vojenských hrozeb. • Jedna země vyvine nové zbraně s vysokým účinkem, což povede k tomu, že některé státy zmrazí své zbrojní úsilí, ale u jiných se proces vyzbrojování urychlí. • Dlouhotrvající americké postoje rozdělí Evropskou unii a Spojené státy americké a může to způsobit vznik nové koalice, která bude v ostré opozici k americké síle. • Závažné počítačové teroristické útoky na infrastrukturu společnosti povedou až ke kolapsu celých systému, jako je například řízení letecké dopravy. • Vznik možné soudržné a sebevědomé arabské nebo islámské aliance. • Rusko-čínsko-indická aliance bude čelit americkému vedoucímu postavení. Zpráva také varuje, že do roku 2015 budou biologické zbraně v rukou Indie, Izraele, Pákistánu a Sýrie. Přes mezinárodní úsilí se podaří získat nebo vyrobit jaderné zbraně dalším zemím: Severní Koreji a Íránu. Teroristické skupiny a podobné organizace budou mít pravděpodobně některé druhy zbraní hromadného ničení a budou tak vytvářet klíčové bezpečnostní hrozby. Zvyšující se snadnost vývoje biologických zbraní a složitost a potíže se stanovením, zda se jedná o přírodní událost nebo biologický útok, mohou učinit biologické zbraně nebo bojové biologické látky proti lidem, zvířatům nebo rostlinám atraktivnější. Zvláště pak v konfliktech nízké intenzity a dlouhého trvání. 22 Po roce 2015 se stanou biologické zbraně mnohem vyvinutější, účinnější a sladěné s potřebami dlouhého účinku, přežívání v prostředích, přenosu, smrtnosti a odolnosti proti opatřením biologické ochrany. 23 3. LEGISLATIVA 3.1 Zbraně hromadného ničení a mezinárodní dohody Jediným celosvětovým fórem mezinárodního společenství pro jednání o odzbrojení je Konference OSN o odzbrojení. Projednává otázky vztahující se k jaderným zbraním a dalším zbraním hromadného ničení, vývoj nové generace zbraní hromadného ničení, omezování závodů ve zbrojení, prevence šíření jaderných zbraní, snižování vojenských rozpočtů, ustavení pásem bez jaderných zbraní, likvidace jaderných a chemických zbraní apod. Hlavní mezinárodní smlouvy a dohody z oblasti jaderných, chemických a bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní jsou níže uvedeny v chronologickém sledu. Jsou zde uvedeny běžně používané, většinou zkrácené názvy jednotlivých smluv a dohod. V závorce je pak uveden rok vzniku mezinárodní smlouvy nebo dohody. • Ženevský protokol (1925) Zakazuje válečné použití dusivých, jedovatých a jiných plynů a bakteriologických metod vedení války. Vstoupil v platnost v roce 1928. • Smlouva o nešíření jaderných zbraní (1968, 1995) Zahrnuje prevenci proti šíření jaderných zbraní, avšak podporuje mírové využití jaderné energie. Smlouva vstoupila v platnost 5. března 1970, její platnost bez časového omezení byla dohodnuta v květnu 1995. • Úmluva o bakteriologických (biologických) a toxinových zbraních (1972) Zakazuje vývoj, výrobu a skladování bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a nařizuje jejich zničení. Úmluva vstoupila v úplatnost 26. března 1975. • Smlouva o protiraketové obraně (1972) Omezuje mezikontinetální protiraketové systémy. Dvoustranná smlouva mezi USA a tehdejším SSSR. Vstoupila v platnost 24. května 1976, USA z ní nedávno vystoupila. • Smlouva o raketách s doletem 500-5 500 km (1987) Smlouva mezi USA a bývalým SSSR nařizuje odstranění raket středního a krátkého doletu. Smlouva vstoupila v platnost 1. června 1988. • Dohody START I – III (1991-1997) Série dohod mezi USA a bývalým SSSR, později Ruskou federací, o snížení a omezení strategických jaderných zbraní. Dohoda START I vstoupila v platnost 5. prosince 1994. Další dohody START II a START III dosud nevstoupily v platnost. • Úmluva o chemických zbraních (1993) Zakazuje vývoj, výrobu, skladování a použití chemických zbraní a nařizuje jejich zničení. Tato úmluva vstoupila v platnost 29. dubna 1997. • Smlouva o bezjaderné zóně v jihovýchodní Asii (1995) Zakazuje vývoj a umísťování jaderných zbraní na území signatářských států. • Smlouva o bezjaderné zóně v Africe (1996) Zakazuje vývoj a umísťování jaderných zbraní na africkém kontinentu. • Mezinárodní dohoda o úplném zákazu jaderných zkoušek (1996) Vyhlašuje celosvětový zákaz provádění všech druhů jaderných zkoušek. Tato dohoda dosud nevstoupila v platnost. • Dohoda SORT – Smlouva o omezení strategické ofenzívy (2002) Bilaterální dohoda mezi USA a Ruskou federací o vyváženém a oboustranném snižování strategické jaderné výzbroje. Citovaná mezinárodní dohoda „Úmluva o zákazu bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní“ z roku 1972 s platností od roku 1975 přes intenzívní mezinárodní jednání stále neobsahuje potřebné komplexní ověřovací kontrolní (verifikační) mechanismy. O těchto otázkách 24 se vedou složitá jednání v podstatě od počátku 90. let minulého století až do dnešních dnů, a to bez výraznějších úspěchů. V roce 2001 nadějná jednání zablokovala delegace USA na pravidelné hodnotící schůzce v Ženevě. Do současné doby jednání stagnují nebo vykazují jen velmi pomalý posun. Podstatně příznivější situace je v oblasti chemických zbraní a otravných látek. I zde trvala jednání o zákazu chemických zbraní celá desetiletí. Nicméně v lednu 1993 byla v Paříži předložena k podpisu mezinárodní úmluva, která zakazuje vývoj, výrobu, skladování a použití chemických zbraní a nařizuje úplné zničení chemických zbraní i kapacit pro jejich výrobu. Úmluva vešla v platnost po ratifikaci příslušným počtem zemí 29. dubna 1997. V současné době se má za to, že úplná likvidace chemických zbraní a otravných látek bude dokončena do roku 2012. Největší chemické arzenály vlastní USA a Ruská federace. Obě země požádaly o prodloužení doby na likvidaci chemických zbraní a otravných látek o 5 let. Vedle shora zmíněných multilaterálních dohod OSN, které byly aplikovány do právního systému účastnických států, existuje řada dalších dokumentů politického a právního charakteru na regionální a subregionální úrovni, které jsou různým způsobem reflektovány v politickém a právním prostředí a vytvářejí konkrétní východiska pro preventivní, represivní, ochranná, záchranná a likvidační opatření v souvislosti s teroristickými údery. Navzdory těmto skutečnostem je potřeba podtrhnout, že v případě teroristů je naprosto zřejmé, že se necítí být při své činnosti vázáni žádnými etickými a morálními, natož pak právními normami. To může vést i k použití krajních prostředků z kategorie zbraní hromadného ničení nebo jejich účinných součástí anebo k možnosti zneužití k zastrašování a vydírání. Některé zbraně hromadného ničení nebo jejich ničivé komponenty se tak mohou stát velmi účinným nátlakovým prostředkem při vydírání státních činitelů, státních institucí, nadnárodních finančních, ekonomických, informačních a jiných korporací nebo i různých skupin obyvatelstva, průmyslových a zemědělských koncernů, i kdyby nedošlo k jejich přímému použití. Blafování teroristů může znamenat také závažný problém. Může totiž nastat situace, kdy teroristé sice nebudou vlastnit ty prostředky ničení, jimiž vyhrožují, ale budou tvrdit a předstírat, že jimi disponují. Je velmi obtížné ověřit reálnost takové hrozby, zvláště v době, kdy se předpokládá, že získání alespoň ničivých komponent především chemických zbraní je zcela reálné. 3.2 Chemické zbraně a Česká republika Česká republika stejně jako bývalé poválečné Československo nevlastní chemické zbraně ani otravné látky. Chemické zbraně jsou v České republice zakázány. V některých výzkumných ústavech a zařízeních jsou pouze malá množství otravných látek, která jsou určena pro testování ochranných masek, ochranných filtrů, ochranných oděvů, dekontaminačních prostředků apod. Tyto aktivity nejsou Úmluvou o chemických zbraních zakázány. Národní zákon a prováděcí vyhlášky pak vycházejí z požadavků mezinárodních smluv, dohod a konvencí. Během studené války (1949-1990) byly zbraně hromadného ničení, tedy jaderné, chemické, bakteriologické (biologické) zbraně, drženy ve vysoké pohotovosti k bojovému použití. Obě strany – NATO a Varšavská smlouva – pak disponovaly především množstvím jaderných raket, jaderných bomb, jaderných min a jiných zbraní, jejichž síla byla schopna několikanásobně zničit život na planetě Zemi. Na území bývalého Československa pak byly rozmístěny některé taktické jaderné zbraně Sovětského svazu (od roku 1984), a to jako odveta za rozmístění amerických jaderných raket operačně-taktického dosahu Pershing 2 ve Spolkové republice Německo. Rozmístění sovětských jaderných zbraní bylo přijímáno obyvatelstvem Československa chladně až odmítavě. Proběhlo sice několik protestních shromáždění občanů proti rozmístění jaderných zbraní Sovětského svazu na našem území, ale oficiální státní propaganda nejenže o těchto postojích 25 obyvatelstva neinformovala, ale naopak tyto hlasy umlčela. Sdělovací prostředky se stavěly jednoznačně za rozmístění sovětských jaderných zbraní na našem území. Po roce 1990 se změnou společensko-politických poměrů podařilo poměrně rychle dohodnout odsun sovětských vojsk z území bývalého Československa. S tímto odsunem byl proveden i odsun jaderných zbraní Sovětského svazu. Zahraniční zpravodajské služby však rozšířily také záměrnou dezinformaci, že v bývalém Československu byly rozmístěny i sovětské chemické zbraně; tato informace není pravdivá. V bývalém Československu a následně v České republice probíhal a probíhá jen legitimní ochranný výzkum (například testování ochranných masek, výzkum moderních detektorů a monitorovacích zařízení, vývoj nových antidot, s využitím jen malých množství otravných látek v laboratorních podmínkách). V současné době se jeví pravděpodobnost použití chemických zbraní proti České republice jako velmi malá. Především to platí pro euroatlantický prostor, neboť od roku 1999 je Česká republika členem NATO a všechny okolní země jsou spřátelené. Navíc je Česká republika členem Evropské unie. Kromě toho je naše země členem řady celosvětových i regionálních organizací od Organizace spojených národů až po organizace středoevropského významu. Na druhé straně není možné nevidět, že bezpečnostní rizika byla po roce 1990 a dále pak v roce 1999 vstupem České republiky do NATO značně modifikována. Česká republika se jako nový stát ve středu Evropy stala součástí euro-atlantického společenství s převzetím všech atributů moderní svobodné a demokratické společnosti, jako je soukromé vlastnictví, volný pohyb kapitálu, svobodný obchod, svoboda a demokracie. To může být a zřejmě i je trnem v oku „nepřátelům západní demokracie“, ať se tito rekrutují z jakékoliv části světa nebo společenského zřízení, případně náboženského vyznání. Právě zde vznikla a nyní existuje reálná možnost chemického terorismu, kde by mohly být použity přinejmenším ničivé náplně chemických zbraní čili otravné látky a toxiny. Proto je třeba těmto otázkám věnovat trvalou a přiměřenou pozornost (od důsledné a účinné prevence, přes komplexní ochranu až k rychlé a úplné likvidaci následků napadení). Zneužití bojových otravných látek, průmyslových toxických látek teroristy je stále ještě málo pravděpodobné (tato pravděpodobnost se však ze zcela objektivních důvodů pomalu a neustále zvyšuje). Chemický terorismus je reálnou hrozbou i v České republice, jak je to níže uvedeno: • Know-how pro přípravu i „vhodnou aplikaci“ výše uvedených vysoce nebezpečných chemických látek a přípravků je dostupné v běžné starší i nové vědecké literatuře, patentové literatuře a na internetu. • Vlastní příprava výše uvedených nebezpečných chemických látek je relativně jednoduchá a také ne příliš drahá. • K teroristickému nebo nepřátelskému použití výše uvedených vysoce nebezpečných chemických látek existují poměrně známé a jednoduché způsoby a metody použití (např. pro teroristické útoky nejsou potřebné prostředky dopravy na cíl jako u zbraní čili rakety, bomby, řízené střely), uvedené nebezpečné chemické látky je relativně snadné použít diverzním způsobem. • Pro teroristické skupiny zpravidla neexistují žádné morální nebo etické zábrany k použití vysoce nebezpečných chemických látek s cílem způsobení velkých ztrát na lidských životech. Podrobněji jsou tyto okruhy otázek zmíněny v následujících kapitolách. 3.3 Mezinárodní společenství v boji proti terorismu Organizace spojených národů (OSN) věnuje velkou pozornost boji proti terorismu, jak je to patrné v níže uvedeného přehledu mezinárodních konvencí a dohod. V OSN existuje řada komisí, orgánů či jednotlivých součástí OSN, které se problematikou boje proti terorismu již dlouhodobě zabývají. OSN se usilovně zabývá problematikou terorismu a činí v této oblasti konkrétní právní a politické kroky. V právní sféře vytvořily specializované orgány OSN jako například Organizace 26 pro civilní letectví, Mezinárodní námořní organizace, Mezinárodní úřad pro atomovou energii a další systém mezinárodních dohod představujících základní právní nástroje pro boj s terorismem. Problematikou se však zabývá i řada dalších významných mezinárodních organizací, jako jsou příkladně v Evropě: Evropská unie, NATO, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě atd. V současné době existuje řada mezinárodních smluv a dohod týkajících se eliminace a potlačování teroristických činů. Níže je uveden základní přehled těchto mezinárodních právních aktů: • Úmluva o trestných a dalších nežádoucích činech páchaných na palubách letadel (1963) • Úmluva o potlačování nezákonných únosů letadel (1970) • Úmluva o potlačování nezákonných činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (1971) • Úmluva o prevenci, zamezení a trestání zločinů páchaných na mezinárodně chráněných osobách včetně diplomatických zástupců (1973) • Úmluva proti zajímání rukojmí (1979) • Úmluva o fyzické ochraně jaderného materiálu (1980) • Protokol o potlačování nezákonných násilných činů na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví (1988) • Úmluva o potlačování nezákonných činů ohrožujících bezpečnost námořní plavby (1988) • Protokol o potlačování nezákonných činů ohrožujících bezpečnost stálých těžebních plošin umístěných na kontinentálním šelfu (1988) • Úmluva o označování plastických výbušnin k detekčním účelům (1991) • Úmluva o bezpečnosti zaměstnanců OSN a přidružených pracovníků (1994) • Úmluva o potlačování teroristických pumových útoků (1997) • Úmluva o potlačování financování terorismu (1999) Tyto mezinárodní smlouvy a dohody tvoří významný zákonný rámec v boji proti terorismu na mezinárodní úrovni. Uvedené právní normy jsou pak postupně implementovány do právních systémů jednotlivých signatářských zemí. V současné době se na půdě OSN intenzivně dokončuje další nová významná mezinárodní dohoda o boji proti terorismu. Jedná se o všeobecnou úmluvu proti mezinárodnímu terorismu. Zvláštní výbor založený Valným shromážděním OSN roku 1996 vypracovává mezinárodní úmluvu o potlačování terorismu využívajícího jaderných zbraní. Na politické úrovni Valné shromáždění OSN přijalo v roce 1994 Deklaraci o opatřeních na odstranění mezinárodního terorismu a v roce 1996 Deklaraci doplňující Deklaraci z roku 1994, které odsuzují všechny teroristické akty a praktiky jako zločinné a neospravedlnitelné, ať už je páchá kdokoli a kdekoli. Shromáždění vyzvalo státy, aby přijaly opatření k odstranění mezinárodního terorismu jak na státní, tak i mezinárodní úrovni. Současnost zůstává ve znamení definice teroristického aktu, kterou zveřejnila dne 27. 12. 2001 Rada EU ve svém dokumentu, nazvaném „Společný postoj Rady EU pro užití zvláštních opatření pro boj s terorismem“, 2001/931/CFSP. „Teroristický skutek“ je zde chápán jako množina vyjmenovaných činů, které mohou, svou podstatou nebo kontextem, vážně ohrozit chod konkrétního státu nebo mezinárodní organizace. V rámci vnitrostátních právních řádů se jedná o skutky, které byly spáchány s úmyslem: • vážně zastrašit obyvatelstvo; • nenáležitě přimět vládu nebo mezinárodní organizaci ke konání, či nekonání konkrétních kroků; • vážně destabilizovat či zničit základní politické, ústavní, hospodářské nebo sociální struktury země nebo mezinárodní organizace, a to útokem na lidské životy, který může zapříčinit smrt; útoky na psychickou integritu osob; únosy nebo braním rukojmí; zapříčiněním rozsáhlých destrukcí vládních nebo veřejných zařízení, dopravních systémů, infrastrukturních zařízení, pevných platforem na kontinentálním šelfu, veřejných míst nebo soukromého vlastnictví, 27 • ohrožujících lidské životy nebo mající za následek vážné ekonomické ztráty; obsazením letadel, lodí nebo jiných prostředků veřejné dopravy nebo dopravy zboží; výrobou, držením, obstaráváním, přepravou, dodáváním nebo používáním zbraní nebo výbušnin jaderné, chemické nebo biologické povahy, stejně jako práce na výzkumu nebo vývoji těchto zbraní; pouštěním těchto nebezpečných látek do volného oběhu, zakládáním požárů, výbuchů nebo zapříčiňování povodní, jejichž průběh ohrožuje lidské životy; přerušováním nebo přerušením dodávek vody, elektřiny nebo jiných základních zdrojů, což může rovněž ohrozit lidské životy; výhružkami spácháním skutků, zmíněných výše; vedením teroristické skupiny, účastí v teroristické skupině, a to i ve funkci informátora, poskytovatele finanční či materiální podpory, s vědomím, že tato pomoc napomůže páchání zločinných aktivit skupiny. 3.3.1 Mezinárodní konference a sympozia Chemický terorismus a ochrana proti němu je předmětem rokování na různých mezinárodních fórech, jako jsou vědecká sympozia, konference a workshopy, k nimž můžeme počítat například následující významné akce: 1. Mezinárodní workshopy ve Wilton Parku (Velká Británie) týkající se problematiky chemického a biologického terorismu, např.: - WP 761: Chemical And Biological Weapons: Confronting New Challenges (8-10 October 2004) - WP 740: Chemical And Biological Terrorism (19-21 March 2004) - WP 671: CB Terrorism: Forging a Response (22-24 March 2002) - WP 627: International Cooperation to Present CBW Terrorism (9-11 February 2001) - WP 611: The Growing Danger of Biological Weapons (29 Sept-1 October 2000) - WP 576: CB Terrorism – Risks, Implications and Government Response (1-3 Oct 1999) Podrobnosti viz webová stránka: www.wiltonpark.org.uk 2. Mezinárodní sympozium ve Švédsku s označením Chemical and Biological Warfare Protection Symposium (od konce 80. let). Jedná se o největší a nejprestižnější mezinárodní konferenci na světě. Účast na poslední konferenci v Göteborgu byla kolem 1 000 účastníků. Podrobnosti jsou dostupné na webové stránce: http://www.cbwsymp.foi.se 3. Mezinárodní sympozium ve Finsku s označením Nuclear, Biological and Chemical Defence Symposium (od roku 1991), v poslední době s podtitulem Nuclear, Biological and Chemical Threats in the 21st Century. Podrobnosti viz webová stránka: www.vtt.fi/aut/rm/spt/index1.htm 4. Světové kongresy s názvem World Congress on Chemical, Biological and Radiological Terrorism (od roku 1998), doposud všechny tři kongresy (2001, 2003, 2005) proběhly v chorvatském Dubrovníku. První konference ještě nebyla nazvána světovým kongresem (1998), ale také byla uskutečněna v Dubrovníku. Podrobnosti viz webová stránka: www.asanltr.com První světový kongres o chemickém a biologickém terorismu se konal od 22. dubna do 27. dubna 2001 v Dubrovníku v Chorvatsku. Na kongresu se sešla skupina známých a respektovaných odborníků a specialistů (přibližně 220 osob) z celkem 43 zemí světa. Na tomto mezinárodním jednání byly projednány všechny významné oblasti vztahující se k dané problematice jako například hodnocení rizika, krizový management, havarijní plánování, management následků, léčba zasažených, složení a výcvik speciálních jednotek atd. Celkem bylo uvedeno během 6 dnů kongresu 98 prezentací, ústních i plakátových sdělení. Navíc byla připravena dvouhodinová ukázka v terénu – napadení skladu starých chemických zbraní teroristy a následující rychlá akce záchranných sil a prostředků. V září 2003 pak proběhl Druhý světový kongres o chemickém, biologické a radiologickém terorismu, který se opět odehrál v krásném městě Dubrovníku na jaderském pobřeží. Pravidelná setkávání odborníků z této oblasti jsou již po mnoho let tradiční a označují se zkratkou CBMTS, což znamená Chemical and Biological Medical Treatment Symposium. Bez zajímavosti není ani 28 fakt, že světový kongres byl platformou pro setkání různých odborníků z oblasti jak teorie, tak i praktických aplikací, kde je možné jmenovat špičkové vědecké a výzkumné pracovníky, armádní specialisty, zástupce kompetentních ministerstev, členy záchranných sborů, příslušníky privátních firem apod. Mnohdy zazněly i velmi cenné a podrobně prezentované zkušenosti z velkých cvičení. Ve dnech 17. až 23. září 2005 se sešel k jednání v chorvatském Dubrovníku Třetí světový kongres o chemickém, biologickém a radiologickém terorismu. Tohoto několikadenního mítinku se zúčastnilo celkem 250 účastníků z 39 zemí světa. Poslední světový kongres připravovaly dvě hlavní organizace, a to americká společnost Applied Science and Analysis, Inc., Aberdeen, Maryland a chorvatské ministerstvo obrany, Zagreb. Také dřívější kongresy (v létech 2001 a 2003) byly podobně organizovány a uskutečnily se rovněž v Dubrovníku. Za americkou stranu byli hlavními organizátory manželé Priceovi, plukovník Richard M. Price a Dr. Barbara B. S. Price. Za chorvatskou stranu pak plukovník Zvonko Orehovec a Dr. Slavko Bokan. Od pondělí 19. září začal oficiálně Třetí světový kongres o chemickém, biologickém a radiologickém terorismu. Celkem bylo pro kongres připraveno a přijato, kromě příspěvků na již uvedených workshopech, 73 sdělení, která byla postupně prezentována v jednotlivých ucelených blocích jako ústní přednášky. Ve středu před polednem byl otevřen a proběhl blok 16 plakátových sdělení. Celkový počet jednotlivých sdělení jak na workshopech, tak i na kongresu činil 94 příspěvků. Řada příspěvků byla velice zajímavá a podnětná, a to podpořilo i mnohé neformální diskuse a debaty i mimo jednací sál, o přestávkách, při technické demonstraci materiálového vybavení a konečně i při společenských událostech. Zde se mnohdy dále čile diskutovaly odborné otázky a problémy. Během jednání kongresu a při doprovodných akcích tak vznikaly nové vazby a vztahy mezi účastníky kongresu s příslibem nové spolupráce v budoucnosti. Účastníci kongresu měli možnost také upevnit již dříve navázané kontakty, protože se mnozí dobře znají z předešlých odborných setkání. Již tradičně probíhaly diskuse na kongresu přátelsky a velmi otevřeně. Na závěr posledního světového kongresu provedli předsedové jednotlivých sekcí veřejná shrnutí jednání v sekcích a dosažené výsledky. Předseda jedné sekce vystihl celková jednání, když ve svém vystoupení mimo jiné také uvedl: „…ačkoliv nebylo vždy dosaženo jasného výsledku nebo jasné shody v diskutovaných otázkách, velice si vážíme možnosti otevřených diskusí ne pouze mezi vědci z Východu a Západu, ale také mezi účastníky z rozvinutých a z rozvojových zemí“. Kromě výše uvedených akcí však probíhá v současné době řada významných konferencí, sympozií a workshopů, které jsou zaměřeny výhradně na problematiku chemického a biologického terorismu. 3.3.2 Národní konference a sympozia Problematika chemických zbraní a otravných látek byla popsána v mnoha významných zahraničních a domácích monografiích a také v rozsáhlých odborných článcích (podrobnosti jsou uvedeny v části Literatura). V posledních dvou letech (2004 a 2005) byla také zaznamenána zvýšená aktivita v oblasti chemického terorismus a boje proti němu na teoretické a praktické úrovni. O tom jasně svědčí dvě poslední konference v České republice, které byly stručně připomenuty i v domácím odborném tisku. Na podzim roku 2004 proběhla v Praze národní konference věnovaná chemickému a biologickému terorismu. Akce byla pojata jako národní seminář „Chemický a biologický terorismus“, konala se 9.-10. listopadu 2004 pod hlavičkou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky. Řada příspěvků se věnovala různým aspektům chemického terorismu a tvoří užitečný informační materiál k danému tématu. Na počátku roku 2005 byla zorganizována velká národní konference spojená s workshopem, a to na Vysoké škole báňské Technické univerzity v Ostravě. Tohoto odborného setkání se zúčastnilo 29 kolem 200 účastníků z celé republiky. Řada důležitých a rozsáhlých sdělení a příspěvků byla zaměřena na chemický terorismus. Pro zajímavost jsou uvedeny základní pracovní otázky z workshopu z druhého dne jednání ostravské konference (17.3.2005): 1. Je nutná spolupráce s mezinárodními společnostmi jako je NATO a EU? 2. Je k problematice chemického a biologického terorismu potřebná legislativa? 3. Je dostatečná kapacita sil a prostředků, která může v České republice vytvořit systém? 4. Jsou dostatečná organizační opatření k ochraně obyvatelstva, když NE, co chybí? Výše uvedený workshop řídil ředitel ochrany obyvatelstva GŘ HZS MV ČR pan plukovník Mgr. Bohumír Martínek, který je také autorem uvedených otázek. Ve dnech 18.-19. října 2005 uspořádal Ústav OPZHN Univerzity obrany Brno celostátní konferenci s mezinárodní účastí na téma: Místo a úloha chemického vojska v podmínkách teroristického použití zbraní hromadného ničení. Řada příspěvků se věnovala různým aspektům chemického terorismu, od jeho možného vzniku, přes prevenci, ochranu, vyhodnocování možných následků až po likvidaci následků chemického terorismu (podrobnosti jsou uvedeny v části Literatura). Obecně se terorismu věnovala také konference v roce 2004 na Policejní akademii, kde byly prezentovány a publikovány sdělení a články týkající se chemického terorismu. V posledních době byla také zvýšená aktivita v oblasti chemického terorismu a boje proti němu na praktické úrovni, o čemž svědčí zřízení speciálních pracovních komisí pro řešení problematiky vytvoření spolehlivé detekční a monitorovací sítě ke zjištění přítomnosti chemického teroristického útoku. 3.4 Národní legislativa Mezinárodní a národní legislativa je velmi důležitá. Samotná mezinárodní legislativa (mezinárodní smlouvy, dohody a konvence) jak k problematice terorismu, tak i zbraním hromadného ničení – jejich regulaci, zákazu a zničení je velmi obsáhlá a byla uvedena výše. To proto, že národní legislativa z mezinárodních smluv a konvencí vychází a v podstatě zavádí ustanovení mezinárodních dohod do českého právního řádu. Česká republika nemůže v boji proti terorismu zůstat osamocena a rovněž nemůže bez součinnosti s ostatními státy proti mezinárodnímu terorismu bojovat. Existují mezinárodní závazky, jež plynou z mezinárodních úmluv a smluv, které Česká republika uzavřela. Trestní zákon České republiky skutkovou podstatu „terorismus“ neobsahuje a samotný obsah termínu „terorismus“ není dosud vymezen v žádné obecně platné závazné právní normě. Na druhé straně však trestní zákon umožňuje stíhat řadu trestných činů, které spadají do uvedené kategorie na základě jiných skutkových podstat (například vlastizrada, rozvracení republiky, zmocnění se rukojmí s cílem vynutit si splnění podmínek poškozujících ústavní zřízení republiky, záškodnictví, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního letadla, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny, poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení, braní rukojmí, vražda, ublížení na zdraví, obecné ohrožení, omezování osobní svobody apod.). Základní skutkovou podstatou této skupiny trestných činů je obecné nebezpečí. Za obecně nebezpečná jsou označována taková jednání, s nimiž je obvykle spojeno nebezpečí života nebo zdraví lidí nebo nebezpečí škody velkého rozsahu pro cizí majetek. Podle § 179 trestního zákona se trestného činu obecného ohrožení dopustí ten, kdo úmyslně vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil, nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání (obecné nebezpečí), nebo kdo obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo 30 zmírnění. Trestní sazba je stanovena na tři léta až osm let. Kvalifikované skutkové podstaty se týkají spáchání činu členem organizované skupiny, spáchání činu opětovně v krátké době, způsobení těžké újmy na zdraví více osob nebo smrti, škody velkého rozsahu nebo jiného zvlášť závažného následku. Dále způsobení smrti úmyslně. Trestní sazba zde je od dvanácti do patnácti let odnětí svobody nebo výjimečný trest. Jen stručně je uvedena národní legislativa. Ta je rozdělena do dvou základních částí. Jednak je to pouze vyjmenování tak zvaných „českých krizových zákonů“ z poloviny roku 2000, které vesměs začaly platit od 1. ledna 2001. Jedná se o následující významné zákony: • Zákon č. 238/2000Sb., o Záchranném hasičském sboru České republiky, v platném znění • Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, v platném znění • Zákon č. 240/2006 Sb., o krizovém řízení – krizový zákon, v platném znění • Zákon č. 241/2000 Sb., o ekonomických opatřeních při krizových situacích, v platném znění • Zákon č. 237/2000 Sb., o požární ochraně, který byl významně novelizován oproti původnímu zákonu o požární ochraně Zákony byly publikovány ve Sbírce zákonů, částka 73, dne 9. srpna 2000. Do této skupiny však patřil i zákon 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky. Nově je tento zákon vydán jako zákon č. 59/2006 Sb., s účinností od 1. 6. 2006. Nebezpečí chemického terorismu s použitím nebezpečných toxických látek v sobě zahrnuje dvě hlavní skupiny nebezpečných chemických látek: • otravné látky (bojové otravné látky) • průmyslové toxické látky Dále jsou uvedeny národní zákony, které komplexně zakazují chemické zbraně: • Zákon o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní (zákon 19/1997 Sb.), ve znění pozdějších předpisů • Vyhláška, kterou se provádí zákon 19/1997 Sb. (vyhláška 50/1997 Sb.) Jednotlivé právní normy jsou značně rozsáhlé a jen jejich krátká charakteristika a stručný komentář by si vyžádaly mnoho místa. Zájemcům o bližší studium se doporučuje zakoupení nebo zapůjčení uvedených zákonů (jsou k dispozici ve všech větších veřejných knihovnách) a jejich studium, respektive studium určitých vybraných částí. 3.5 Národní akční plán boje proti terorismu Boj proti terorismu na území ČR spadá do působnosti Ministerstva vnitra, Policie ČR a Bezpečnostní informační služby. Pokud si to vyžádá součinnost s Ministerstvem obrany, Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem zahraničních věcí, spadá také do působnosti těchto ministerstev. Gestorem řešení krizových situací spojených s terorismem a obdobných událostí, spojených se závažným ohrožením veřejného pořádku, ke kterým došlo na území ČR, je Ministerstvo vnitra. Ministerstvo zahraničních věcí koordinuje postup státních orgánů při zahraničněpolitické reakci na krizové situace v zahraničí, které se dotýkají zájmů ČR. Do boje proti terorismu jsou zapojeny jednak policejní složky (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, odbory obecné kriminality Policie ČR, Ochranná služba Policie ČR, odbor mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia ČR – Interpol Praha, Útvar rychlého nasazení Policejního prezidia ČR a Útvar pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Úřad finanční kriminality a ochrany státu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia ČR), jednak zpravodajské služby (Bezpečnostní informační 31 služba, Úřad pro zahraniční styky a informace, Vojenské obranné zpravodajství, Vojenská zpravodajská služba). Národní akční plán boje proti terorismu (NAP) postihuje nejenom aktuální vývoj situace v zemi a ve světě, ale je základním programovým dokumentem, který bude vláda ČR v závislosti na vývoji v oblasti boje proti terorismu a přijímaných vnitropolitických opatření vždy k 31. prosinci kalendářního roku aktualizovat. Jedná se o klíčový veřejně přístupný dokument, který přehlednou formou shromažďuje všechny základní úkoly, které je v rámci České republiky třeba splnit, aby se zvýšila připravenost země k reakci na možnost teroristického útoku proti jejím zájmům doma i ve světě. Zároveň tento text představuje jasnou deklaraci země o schopnostech dostát svým závazkům, které vyplývají z jejího členství v Severoatlantické alianci, z jejího členství v Evropské unii a z její angažovanosti ve většině mezinárodních organizací, které jsou oporou světovému řádu na počátku 21. století. Dále je nutno upozornit, že NAP je chápán jako živý a otevřený dokument, který je jednou ročně vyhodnocován, ale také průběžně aktualizován a doplňován. I když se jedná o vrcholový dokument, je třeba vidět, že je závazný pro správní úřady různých nižších stupňů. V praxi to pak znamená, že pro občana je výhodnější se dotazovat na krajském úřadu příslušného kraje (místa bydliště nebo místa pracoviště) na různé podrobnosti možného ohrožení mimořádnou událostí (včetně teroristického útoku), způsoby varování obyvatelstva, možnosti ukrytí obyvatelstva, připravená opatření IZS, doporučené modely chování při různých mimořádných událostech apod. 32 4. CHEMICKÝ TERORISMUS 4.1 Současný stav a tendence vývoje Chemický terorismus neboli použití chemických zbraní či pouze použití ničivých náplní těchto zbraní (toxiny, otravné látky atd.) nebo průmyslových toxických látek proti civilnímu obyvatelstvu nebo jiným „cílům“ se bohužel stalo reálnou hrozbou současného světa. Je všeobecně známo, že teroristé jsou schopni použít jakékoliv zbraně nebo prostředky, a to včetně zbraní hromadného ničení (jaderné, chemické, biologické zbraně) nebo jen jejich ničivých náplní. Podle kvalifikovaných odhadů se připouští, že příprava chemických zbraní, případně jejich ničivých náplní je poměrně snadná. Informace k přípravě jsou dostupné v odborné a patentové literatuře, eventuálně v jiných zdrojích. Vlastní příprava pak vyžaduje jen běžnou chemickou laboratoř, která musí být patřičně upravena a kterou si dnes může – a to zcela bez kontroly – v podstatě zřídit kdokoliv. V současné době je známo a uvažováno asi 24 otravných látek se smrtícími účinky a dále navíc ještě 8 slzotvorných otravných látek nebo jejich směsí a také velké množství průmyslových toxických látek; jako „nejvhodnější pro teroristické účely“ se jeví následující látky: chlor, amoniak, fosgen, kyanovodík, sirovodík, sirouhlík, oxid siřičitý, ale i mnoho dalších toxických látek. Především první dvě jmenované průmyslové toxické látky jsou vyráběny, skladovány a manipulovány ve velkých množstvím na mnoha místech České republiky. Jsou také zpravidla přepravovány ve velkých množstvích silniční i železniční dopravou, a to umožňuje jejich snadné zcizení. Japonská náboženská sekta Óm šinrikjó – Nejvyšší pravda Óm (název v angličtině: Aum Shinrikyo) byla založena v červenci v roce 1987. Zájem náboženské sekty Nejvyšší pravda Óm o chemické a biologické zbraně se datuje již od roku 1990. Mezi roky 1990 a 1995 sekta provedla 17 chemických a biologických útoků, z čehož 10 bylo provedeno otravnými látkami (4 sarinem, 4 otravnou látkou VX, 1 fosgenem a 1 kyanovodíkem) a 7 útoků bylo provedeno bojovými biologickými látkami. Naštěstí pouze dva útoky sarinem byly pro teroristy úspěšné a způsobily smrt osob (Macumoto v roce 1994 a Tokio v roce 1995). Nová konstrukce chemické munice se začala vyvíjet ve Spojených státech amerických údajně již koncem 60. let minulého století, některé údaje však uvádějí již 50. léta minulého století. Vývoj a krátká výroba tak zvané binární chemické munice je zřejmě další možnost, jak mohou teroristé snadno zneužít vojenské technologie. V binární chemické munici dochází ke slučování tzv. prekurzorů až v době letu chemické munice na cíl. Prekurzory jsou nejedovaté nebo málo jedovaté chemické látky. V těle munice jsou prekuzrozy uloženy odděleně a teprve při výstřelu binární chemické munice nebo při shozu binárních chemických bomb dochází k vlastní chemické reakci při letu munice na cíl za vzniku otravné látky. Principem binární chemické munice je tedy to, že v těle munice jsou uloženy dvě relativně nejedovaté látky, které teprve při letu na cíl zreagují na vlastní otravnou látku. V těle munice jsou uloženy ve speciálních komorách a teprve po výstřelu nebo shozu dojde k protržení oddělující membrány a dvě netoxické látky se sloučí na látku otravnou. V současné době je známá binární chemická munice (binární chemické reakce) pouze pro nejtoxičtější otravné látky, a to otravné látky nervově paralytické. Jsou poměrně dobře známy receptury pro binární syntézu sarinu – 5 reakcí (chemické reakce kapalná + kapalná fáze) pro otravnou látku VX – 2 chemické reakce (chemické reakce kapalná + kapalná fáze nebo kapalná fáze + pevná látka), dále pak pro soman to jsou 2 chemické reakce (chemické reakce kapalná + kapalná fáze). 33 4.2 Kritická infrastruktura Útoky teroristů mohou být namířeny na lidské životy, materiální hodnoty stejně jako na pocit bezpečí, panující ve veřejnosti. Na tyto hodnoty teroristé cílevědomě útočí a úměrně svým zájmům volí příslušné prostředky, metody a zpravidla vybírají konkrétní zranitelné cíle. Charakteristika potenciálních teroristických cílů může být značně různorodá, jak je níže podrobněji uvedeno. Objekty politického, ekonomického nebo kulturního charakteru, které mohou být cílem teroristického útoku: • zastupitelské úřady nebo firmy USA, Izraele, Velké Británie, objekty Židovské obce • sídla ústředních orgánů státní správy jako ministerstva, Vláda ČR, Parlament ČR apod. • objekty Ministerstva obrany - Armády ČR; útok na vojenské zařízení a jednotky • útoky na zájmy ČR v zahraničí jako jednotky Armády ČR v zahraničí, zastupitelské úřady ČR, kulturní střediska ČR, zastoupení firem ČR v zahraničí • Rádio Svobodná Evropa Objekty infrastrukturního typu – útok na ně může vyvolat komplikace v dopravě, zásobování atd.: • metro v jeho nejširším pojetí • letecká, silniční a železniční doprava (silniční a železniční nádraží, železniční trať, silniční a železniční tunely, vzletové a přistávací dráhy, letištní haly) • významné dopravní uzly a křižovatky (mosty, mimoúrovňové křižovatky) • ropovody, plynovody a jiné produktovody • telekomunikační infrastruktura • rozvody, rozvodny a transformátory elektrické energie • rozvody vody Technické a technologické objekty, které se po zasažení stanou zdrojem dalších ničivých dopadů na obyvatelstvo: • sklady, kde jsou skladovány hořlavé, výbušné a toxické látky, jako jsou chemické, petrochemické a jiné továrny a velkokapacitní sklady, čerpací stanice pohonných hmot atd. • jaderné elektrárny a úložiště vyhořelého jaderného paliva • koordinovaná destrukce vodních nádrží, přehrad a jiných vodních děl Teroristický útok, jehož cílem je usmrcení co největšího počtu osob: • veřejná shromáždění, kde se naráz nachází větší množství účelově shromážděných osob jako jsou předvolební mítinky, protestní akce a jiná velká shromáždění lidí • veřejná místa, kde se naráz nachází obyčejně větší množství osob, jako příklady mohou sloužit: vlaková nádraží, autobusová nádraží, letištní haly, metro, restaurace, hotely, divadla, kina, multikina, sportovní stadiony, diskotéky, supermarkety a velké obchodní domy • veřejná místa, kde se trvale zdržuje větší počet osob, případně turistů, jako příklad může sloužit Staroměstské náměstí, Václavské náměstí, Karlův most v Praze apod. • zvláště zranitelné jsou zimní stadiony a velká sportovní hřiště, kde probíhají různé sportovní a kulturní akce a jsou shromážděny zpravidla tisíce diváků, jejich rychlá a bezpečná evakuace je již předem přinejmenším značně problematická 34 Na takových veřejných místech je potřeba doporučit značnou obezřetnost a bdělost. V době, kdy se dostaneme do davu a nebo většího shromáždění osob, měli bychom se vždy velmi důsledně zajímat o následující skutečnosti: • možné a značené evakuační cesty, které vedou k nejbližšímu evakuačnímu východu • věnovat pozornost podezřelým osobám a jejich činnosti (například odkládání větších balíků do odpadkových košů, odložení a opuštění tašky nebo balíku apod. • vyplatí se věnovat pozornost podezřelým předmětům, jako jsou opuštěné a volně ležící balíky, tašky, kufry a jiná zavazadla, která nemají majitele • znát přesně svoji krevní skupinu pro oba možné případy: darování krve na místě neštěstí postiženým nebo pro příjem krve při vlastním zranění V případě, že zpozorujeme opuštěné balíky, tašky a jiná podezřelá zavazadla, je nutno tuto skutečnost okamžitě ohlásit kompetentním osobám (například na vlakových nádražích železničním zřízencům nebo na informacích), případně přímo na policii. Nevyplatí se takovou situaci podcenit a je nutná přiměřená ostražitost v zájmu vlastní bezpečnosti. 35 5. PROSTŘEDKY CHEMICKÉHO TERORISMU 5.1 Chemické zbraně a otravné látky Chemické zbraně patří mezi zbraně hromadného ničení. Pod pojmem chemické zbraně chápeme zbraňové systémy, jež zahrnují prostředky dopravy na cíl, a chemickou munici. Tato chemická munice obsahuje otravné látky (OL), které jsou hlavní ničivou náplní chemických zbraní. Z hlediska možného chemického terorismu jsou nejpodstatnější ničivé náplně chemických zbraní čili otravné látky a toxiny, které jsou podrobněji uvedeny v dalších kapitolách. Dělení otravných látek je možné z různých hledisek, která se také vyvíjela od vzniku chemických zbraní. Základní a nejjednodušší je fyzikální klasifikace podle skupenství otravných látek za normálních podmínek (plynné, kapalné a pevné skupenství látek). Chemická klasifikace rozděluje otravné látky podle chemické struktury chemických látek. Ani tato klasifikace není příliš obvyklá. Otravné látky se rozdělují nejčastěji podle účinku na lidský organismus, podle fyziologického působení (hovoříme o toxikologické klasifikaci) do několika základních skupin (viz níže uvedená tabulka s konkrétními příklady): Základní skupiny otravných látek Nervově paralytické OL Zpuchýřující OL Dusivé OL Všeobecně jedovaté OL Dráždivé OL Psychoaktivní OL Příklady konkrétních otravných látek sarin, cyklosarin, soman, VX látka, tabun yperit, lewisit, dusíkové yperity fosgen a difosgen kyanovodík, chlorkyan, dříve i oxid uhelnatý chloracetofenon, brombenzylkyanid, chlorpikrin, látka CS, látka CR látka LSD-25, BZ látka Toto dělení je poněkud schematické a tím i ne zcela přesné, přesto se nejčastěji používá. Některé otravné látky mají vlastnosti dvou nebo i více skupin. Důležitá je také skutečnost, že první čtyři skupiny jsou otravné látky způsobující usmrcení osob, zatímco dráždivé a psychoaktivní otravné látky pouze dočasně vyřazují osoby z činnosti. Jsou však známé i řídké případy toho, že látky této skupiny způsobily usmrcení osob (například použití látky CS ve vietnamské válce). Toxiny jsou pak látky vytvořené živými organismy (rostlinami, mikroorganismy, houbami) nebo získané synteticky, které se vyznačují vysokou toxicitou. České vojenské normativy je přiřazují do skupiny otravných látek. Západní pojetí toxiny spíše pokládá za bojové biologické látky. Toxiny jsou extrémně jedovaté látky a stojí v podstatě na rozhraní mezi otravnými látkami a bojovými biologickými látkami. Důležité a značně rozpracovány jsou některé aspekty vojenské klasifikace. Jsou to velmi účelná a praktická dělení, která se vztahují přímo na možné použití otravných látek v polních terénních podmínkách a různé působení těchto látek. Jednak je to dělení podle určení s ohledem na účinek na živou sílu. Otravné látky se z tohoto hlediska dělí na smrtelné (usmrcující, ničivé). Do této skupiny patří nervově paralytické, zpuchýřující, dusivé a všeobecně jedovaté otravné látky. Dále jsou to otravné látky oslabující případně vyčerpávající (sem patří dvě poslední skupiny otravných látek dráždivých a psychoaktivních – jak již bylo uvedeno výše). Podle účinku otravné látky se otravné látky rozdělují na látky s okamžitým účinkem (např. sarin, soman), který nastupuje prakticky okamžitě v řádu sekund a minut. Zpožděný účinek otravných látek je v řádu desítek minut nebo až hodin (typické je to pro sulfidický yperit a dusíkové yperity). 36 Podle stálosti v terénu se otravné látky dělí do tří základních skupin: • Trvalé (stálé) otravné látky (například látky VX nebo sulfidický yperit) – stálost v terénu je řádově dny až týdny; • Polostálé (poloprchavé) například tabun, soman, cyklosarin, chlorpikrin; • Prchavé (nestálé), kam patří kyanovodík, chlor, fosgen, ale i sarin – stálost v terénu je řádově jen několik minut nebo max. do 2 hodin. Fyzikální, chemické a toxické vlastnosti obecně nebezpečných chemických látek (otravných látek i průmyslových toxických látek) jsou velmi významné a značně ovlivňují a modifikují možné použití a chování všech nebezpečných chemických látek v různém prostředí (ovzduší, voda, půda). Pro úplnost připomeňme, co k těmto vlastnostem patří: • Fyzikální vlastnosti nebezpečných látek: bod tání a bod varu, napětí nasycených par, těkavost, hutnota par, rozpustnost, povrchové napětí, hustota, viskozita, tepelná roztažnost, tepelná stabilita apod. • Chemické vlastnosti nebezpečných látek: hydrolýza, oxidace, chemická stálost látky, reaktivita látky, tepelná stálost, stálost vůči obalovým materiálům apod. • Toxické vlastnosti nebezpečných látek: toxicita látky, způsob vniknutí látky do organismu, rychlost působení látky, mechanismus působení toxické látky, detoxikace látky v organismu, střední prahová koncentrace, střední účinná koncentrace, střední smrtelná koncentrace apod. Osoby mohou být zasaženy otravnými látkami nebo toxiny následujícími způsoby: • Dýchacím ústrojím neboli inhalačně • Kůží čili perkutánně (jedná se jak o neporušenou, tak i porušenou kůži) • Pozřením zamořené potravy nebo tekutin • Poraněním osob Zjišťování přítomnosti otravných látek a toxinů je možné pouze na základě detekce pomocí přístrojů a zařízení chemického průzkumu. Tyto přístroje jsou však zpravidla nedostupné na místě chemického teroristického útoku (má je k dispozici například armáda, hasičský záchranný sbor apod.). Na použití některých otravných látek je však možné orientačně usuzovat podle vnějších příznaků (projevů). Dříve byly tyto metody označovány jako subjektivní a využívají některých vlastností otravných látek, jako jsou zápach, barva a skupenství. Nejnebezpečnější otravné látky jako sarin, soman, látka VX nemají v čistém stavu žádný zápach. Dále je třeba počítat s tím, že subjektivní způsob zjišťování přítomnosti otravných látek je značně nespolehlivý a používá se pouze jako doplňkový k již uvedenému zjišťování nebezpečných látek pomocí přístrojů, jedná se tak o objektivní zjištění přítomnosti otravných látek. Ale i taková znalost, jako jsou příznaky zasažení otravnými látkami, bude v krizové situaci užitečná. Příklady některých otravných látek a jejich charakteristických příznaků Otravná látka Charakteristický zápach nebo jiný příznak Yperit Po česneku, po hořčici, po spálené gumě Fosgen Po hnijícím ovoci, po ztuchlém seně Kyanovodík Po hořkých mandlích Lewisit Po pelargoniích Dusíkové yperity Po rybách Chlorpikrin Slzný účinek Chloracetofenon Slzný účinek Brombenzylkyanid Slzný účinek 37 Dále pak je možné usuzovat na použití chemické munice na základě těchto vnějších příznaků (předpokládá se to u standardní armádní chemické munice): • netypické, duté výbuchy munice, • vytvoření oblaku mlhy nebo dýmu po výbuchu munice, • netypické, barevné skvrny na vegetaci – zejména u rostlin, • neobvyklý výskyt uhynulého hmyzu a drobných živočichů – ptáků, hlodavců apod. V případě, že otravné látky používají teroristé, je celkem pravděpodobné, že vyrobená otravná látka bude nečistá a může být nápadná svým zápachem. Podobně tomu bylo při teroristickém útoku v tokijském metru v roce 1995, kdy ilegálně vyrobený sarin použitý vůči civilnímu obyvatelstvu obsahoval jen asi 30 % účinné látky. Přítomné nečistoty silně zapáchaly, což byl vlastně varovný projev pro zasažené cestující v podzemní dráze. Na zápach otravných látek však nelze spoléhat. Pomocí destilace, redestilace, vakuové destilace nebo jiných čistících procedur je možné dosáhnout poměrně vysoké čistoty otravné látky, zvláště pokud se operace provede opakovaně. Jednotlivé skupiny otravných látek mají své typické příznaky, konkrétní doporučené postupy poskytování první pomoci a způsoby léčení. 5.1.1 Základní popis hlavních otravných látek 5.1.1.1 Nervově paralytické OL Hlavní zástupci OL: Tabun (GA), Sarin (GB, T-144); Soman (GD, VR-55); Látka VX (VX); Cyklosarin neboli Cyklosin (GF) Jednotlivé kódové označení otravných látek je převzato z americké armády, ale používá se zpravidla také na mezinárodní úrovni a v podstatě celosvětově. Chemická struktura otravné látky VX americké a ruské se poněkud liší, ale jejich vlastnosti a účinky jsou velmi podobné. Chemické specifikum jednotlivých otravných látek VX je následující: USA – O-ethyl S-[2-(diisopropylamino)ethyl] methylfosfonothiolát; Ruská federace – O-isobutyl S[2-(diethylamino)ethyl] methylfosfonothiolát. Chemická struktura ruské otravné látky VX je známa teprve několik let. Charakteristika: Jedná se o bezbarvé až nahnědlé kapaliny velmi (sarin), nebo málo (VX) těkavé. Mají nepatrný ovocný, thiolový nebo vůbec žádný zápach. Svojí toxicitou převyšují ostatní známé otravné látky. Do organismu pronikají všemi branami, včetně neporušené kůže. Při pronikání jakoukoli branou nevyvolávají žádné místní příznaky. Jsou považovány za moderní skupinu otravných látek a z hlediska možného zneužití teroristy se může počítat především s rychle působícími otravnými látkami sarin a soman. Soman je jedovatější otravnou látkou než sarin. Soman je zaveden v chemické výzbroji pouze Ruské federace. Účinky na organismus: Výše uvedené nervově paralytické otravné látky se v organismu projevují především v oblasti centrální nervové soustavy. Mechanismus toxického působení je poměrně složitý proces. Podstatou působení těchto otravných látek je inhibice cholinesterázy a řady dalších enzymů ze skupiny hydroláz. Inhibice enzymu způsobuje akumulaci acetylcholinu, která vede k předráždění nebo paralýze dýchacích svalů, srdečního svalu a smrti zasažených. Příznaky zasažení: Prvními příznaky při zasažení nervově paralytickými otravnými látkami jsou mióza (zúžení očních zorniček), nápadné poruchy vidění, silné bolesti hlavy, pocit tlaku i bolestí v očích, zvýšená sekrece 38 z nosu, slinění, slzení a dýchací obtíže, pocit tlaku na hrudníku a kašel. K dalším příznakům patří neklid, stavy úzkosti, zvýšené slinění, pocení, zrychluje se dýchání a stupňují se stavy dušnosti, napětí ve svalech, záškuby až křeče svalstva. V posledním stadiu vznikají tonicko-klonické křeče, dochází k zástavě dechu, ke ztrátě vědomí, ke spontánnímu močení a defekaci. Vše končí obrnou až ochrnutím dýchacích svalů a kardiovaskulárním selháním. Druhy příznaků a jejich rozvoj je závislý na konkrétní otravné látce, obdržené dávce otravné látky, ale také na fyzickém a psychickém stavu zasažených osob (pohoda, klid, vyčerpání, únava). Zásady první pomoci: Po zasažení nervově paralytickými otravnými látkami je nutné ihned nasadit ochrannou masku (případně dýchací přístroj), ihned vstříknout do svalu na přední straně stehna (i přes oděv) antidotum (autoinjektory GAI, Combo-pen, Multi-pen aj.). Vstříknutí antidota je možné v prvních hodinách po intoxikaci opakovat. Dále je nutné provést ihned dekontaminaci kůže a oděvu (OZB, IPB 80, ZPJ 80) a osobní zbraně (OUS-1). 5.1.1.2 Zpuchýřující OL Hlavní zástupci OL: Sulfidický yperit destilovaný (HD); Kyslíkový O-yperit (T); Sesquiyperit (Q); Dusíkatý yperit (HN3); Dusíkatý yperit (HN-2); Dusíkatý yperit (HN-1); Lewisit (L, M-1); Bojová chemická směs yperit – lewisit (HL); Methyldichlorarsan (MD); Ethyldichlorarsan (ED); Fosgenoxim (CX) Charakteristika: Jedná se o olejovité nažloutlé kapaliny, které jsou rozpustné v organických rozpouštědlech. Každá výše uvedená otravná látka má svůj charakteristický zápach s nízkým čichovým prahem. Sulfidický yperit zapáchá po česneku, hořčici a křenu, dusíkaté yperity po aminech a lewisit po pelargoniích. Všechny uvedené zpuchýřující látky jsou mimořádně stálé v terénu. Vysoce čisté otravné látky zpuchýřující (např. destilovaný yperit) však nemají typický zápach ani vůni. Hlavní představitel této skupiny destilovaný sulfidický yperit má však jednu nevýhodu a to, že v čistém stavu má bod tání jen 14,4 ºC. Proto se používají receptury s organickými rozpouštědly nebo směsi s lewisitem, kdy se bod tání podstatně sníží. Takové bojové receptury mohou mít bod tání až kolem - 30 ºC, což umožňuje jejich použití i v zimních podmínkách. Účinky na organismus: Výše uvedené zpuchýřující otravné látky pronikají do organismu všemi branami vstupu a na místě kontaktu vyvolávají těžké morfologické změny ve tkáních, obvykle ireverzibilního charakteru. Zánětlivé nekrotické změny na kůži a sliznicích se projevují tvorbou puchýřů a vředů. Ty mohou tvořit (po jejich prasknutí) bránu vstupu pro sekundární infekce. Příznaky zasažení: Yperity, sulfidický i dusíkatý, při kontaktu s kůží nebo sliznicí nedráždí ihned, jejich účinek se projevuje až po latentní době (obvykle dle podmínek se jedná o 4-6 hodin zpožděného působení). Lewisit naopak dráždí kůži i sliznici ihned. Celkovými příznaky jsou ztráta zájmu o okolí, depresivní stavy, bolesti hlavy, slabost, nechuť k jídlu, zvýšení teploty, kolísavý krevní tlak i tep. Na kůži vyvolávají zarudnutí, otok a do 24 hodin od zasažení první puchýře. Tyto se pak rozvíjejí čtyři až šest dní, obtížně se hojí a hrozí nebezpečí infekce a následné pigmentace. Při průniku těchto látek oční spojivkou vyvolávají pálení, slzení a řezání v očích, dále pak mohutný otok víček a při větší koncentraci i zánět rohovky. V dýchacích cestách působí tyto látky pocit sucha a škrabání v krku, dráždivý kašel, chrapot až ztrátu hlasu, obtížné polykání a vykazují také příznaky bronchitidy. 39 Zásady první pomoci: Po zasažení zpuchýřujícími otravnými látkami je nutná okamžitá dekontaminace zamořených míst kůže a oděvu. U lokalizovaných zasažení nutno následně přiložit sterilní obvaz a tím zabránit možné sekundární infekci. Při zasažení očí je nutné provést okamžitý razantní výplach zasažených očí čistou vodou nebo 2-3 % roztokem hydrouhličitanu sodného či 0,9 % roztokem chloridu sodného. 5.1.1.3 Všeobecně jedovaté OL Hlavní zástupci OL: Kyanovodík (AC); Chlorkyan (CK) Charakteristika: Jedná se o velmi těkavé otravné látky (ale také průmyslové toxické látky) s nízkou stálostí v terénu. Látky mají zápach po mandlích – kyanovodík a ostrý dráždivý zápach – chlorkyan. Kyanovodík je plyn lehčí než vzduch. Účinky na organismus: Rozhodující význam má inhalační otrava a na organismus působí tyto látky velmi rychle. Blokují tkáňové dýchání a v důsledku centrální obrny dýchání mohou způsobit smrt. Příznaky zasažení: Při nízké koncentraci par kyanovodíku dochází k bolesti hlavy, vznikají závratě, bolest v krku, přechodné poruchy zraku a ztížené dýchání. Při střední koncentraci par navíc vzniká pocit tlaku na hrudníku, dušnost a zrychlená činnost srdce. Zasažený má rozšířené zornice, kůži pokrytou studeným potem a následují poruchy až ztráta vědomí. Při vysoké koncentraci par má otrava bleskový průběh. Dochází k okamžité zástavě dechu, ke křeči hrtanu, náhlé závrati a pádu na zem. Smrt nastává do dvou až tří minut. Při otravě chlorkyanem jsou příznaky stejné jako u kyanovodíku, ale navíc dochází k okamžitému a intenzivnímu dráždění sliznice nosu, spojivek, nosohltanu a dýchacích cest. Zasažený kašle, cítí tlak a bolest na hrudníku, má závratě a výraznou dušnost. Zásady první pomoci: Hlavní zásadou při poskytnutí první pomoci je rychlost a okamžité umělé dýchání z úst do úst. V případě otravy chlorkyanem musí postižený zachovat absolutní tělesný klid a je nutno ho sledovat vzhledem k možnosti vzniku edému plic po dlouhou dobu. Postiženému se dává čichat amylnitrit, který aplikujeme tak, že rozlomená ampule se vkládá pod ochrannou masku nebo k nosu zasaženého. Tato činnost se opakuje několikrát po dvou minutách na dobu 20 až 30 sekund až do doby zlepšení stavu postiženého. Obvykle je nutné současně uskutečňovat i přímé umělé dýchání. 5.1.1.4 Dusivé OL Hlavní zástupci OL: Fosgen (CG); Difosgen (DP); Chlorpikrin (PS, KLOP); (Chlortrifluorid; Perfluorisobuten) Charakteristika: Fosgen je bezbarvý plyn se zápachem po tlejícím listí, s nízkou stálostí v terénu. Difosgen je bezbarvá olejovitá kapalina s ovocnou vůní. Chlorpikrin je také bezbarvá olejovitá kapalina, ale s pronikavým zápachem po myšině. Uvádí se, že fosgen způsobil v období 1. světové války asi 7080 % všech smrtelných zasažení chemickými zbraněmi. Fosgen je v současné době také používán jako standardní průmyslová látka. 40 Účinky na organismus: Fosgen a difosgen působí především na hluboké partie respiračního systému, méně již na horní cesty dýchací a oči. Obě tyto látky mají tedy velmi špatné varovné vlastnosti. Dráždí hlavně respirační trakt, oči a ve vyšších koncentracích i kůži. Způsobují toxický otok plic, což znamená naplnění plic kapalinou. Příznaky zasažení: Při nižších koncentracích fosgenu a difosgenu má zasažený pocit škrábání v krku a dráždivý kašel. Poté následuje období v délce tří až šesti hodin bez jakýchkoliv subjektivních příznaků. Po této době nastává u postiženého dušnost, kašel, slabost, bolest hlavy, nevolnost, pocit na zvracení až zvracení. Při rozvinutém otoku plic (edém plic) vzniká těžká dušnost a vykašlávání zpěněných růžových hlenů. Při velmi vysoké koncentraci dochází k superakutní otravě, což znamená v důsledku reflexní zástavy dechu téměř okamžitou smrt zasaženého. Při zasažení chlorpikrinem, narozdíl od fosgenu, jsou ihned výrazně drážděny oči a dýchací cesty. U těžkých intoxikací se plynule bez latence rozvíjí otok plic. Při přímé expozici kůže zčervená a vytvoří se na ní puchýře. Zásady první pomoci: Po zasažení dusivými otravnými látkami nutno dodržet všechny obecné zásady první pomoci. Dále je nutno zabránit jakékoli námaze postižených osob a musí se jim zajistit klid a teplo. Nemá se poskytovat umělé dýchání, protože může zhoršit a urychlit otok plic. Teprve při zástavě dechu se zahájí co nejrychleji přímé umělé dýchání. Dodržovat přísný klid. 5.1.1.5 Dráždivé OL Hlavní zástupci OL: Chloracetofenon (CN); Brombenzylkyanid (CA, dříve BBC); Difenylchlorarsan (DA, Clark I); Difenzlkzanarsan (DC, Clark II); Adamsit (DM); Látka CS (CS); Látka CR (CR); Kapsaicin (OC) Charakteristika: Dráždivé otravné látky mohou být s převládajícím slzným účinkem (nazývají se lakrimátory: chloracetofenon a brombenzylkyanid) nebo s převládajícím účinkem na horní cesty dýchací (ty se nazývají sternity: adamsit, Clark I a II) a poslední skupinou jsou otravné látky polyvalentně působící (látka CS a CR, kapsaicin). Většinou se jedná o bílé nebo nažloutlé krystalické látky bez zápachu, nebo s dráždivým zápachem po pepři (chloracetofenon). Tyto látky jsou zpravidla málo rozpustné ve vodě, ale jsou dobře rozpustné v organických rozpouštědlech. Význam mají hlavně pro policejní účely s anglickým označení riot control agents. Účinky na organismus: Bezprostředně po zasažení těmito látkami dochází k prudkému podráždění očních spojivek doprovázené nezvladatelným slzením (lakrimátory). Působení na sliznice horních cest dýchacích způsobuje neovladatelný záchvat kašle (sternity). Některé z těchto dráždivých otravných látek ve větších koncentracích působí dráždivě i na kůži, zvláště látky CS a CR. Příznaky zasažení: Celkové příznaky jsou charakteristické bolestmi hlavy, nevolností, zvracením, průjmy, krvácením z nosu a celkovým neklidem a pocitem strachu. Látky způsobují pálení a řezání v očích, slzení a opakující se křeč očních víček. Po opuštění zamořeného prostředí uvedené příznaky rychle mizí. Při vyšších koncentracích a delší expozici mohou i tyto látky vyvolat podráždění horních cest dýchacích a očních spojivek. Na kůži cítí postižený pálení, kůže zarudne a vznikají puchýře až vředy. Látka CS a CR vyvolává pocit řezání v nose, hltanu a hrtanu, dále pak prudký kašel, slinění a prudkou bolest za hrudní kostí. Současně jsou podrážděny oči, zasažený zvrací, má bolest hlavy, 41 zubů a kloubů. Zasažení bývají obvykle vzrušeni, ojediněle jeví až známky duševního onemocnění. Z válečného nasazení látky CS ve Vietnamu jsou známy i ojedinělé případy smrti zasaženého. Zásady první pomoci: Při zasažení dráždivými látkami je nutné vdechování čichacího excitantu. Dále je nutný důkladný výplach očí, nosu, úst a hrdla postiženého čistou vodou, 1-2 % roztokem hydrouhličitanu sodného, borovou vodou nebo fyziologickým roztokem. Postiženému musíme zabránit v tom, aby si mnul oči. 5.1.1.6 Psychoaktivní OL Hlavní zástupci OL: Látka BZ (BZ); LSD (LSD-25) Charakteristické vlastnosti: Jedná se o bílé pevné látky bez zápachu. Osoby zasažené těmito otravnými látkami jsou pouze dočasně psychicky a fyzicky vyřazeni z činnosti (neschopnost trvá v délce hodin až dnů v závislosti na otravné látce, její dávce a stavu zasaženého organismu a dalších okolnostech). Tyto otravné látky slouží hlavně k rozvrácení organizované činnosti osob (především důležitých armádních center, jakými jsou místa velení, spojovací uzly a další klíčové prvky vojenské bojové sestavy). Používají se většinou ve formě aerosolů k inhalačním otravám nebo jako diverzní jedy k perorálním otravám. Je známá celá řada psychoaktivních sloučenin (meskalin, psilocybin, tetrahydrocannabiol apod.), ale vojenský význam má pouze látka BZ a LSD-25. Účinky na organismus: Psychoaktivní látky vyvolávají u zdravého člověka bez větší poruchy vědomí změny ve sféře emoční a ve sféře vnímání. Někdy vedou účinky těchto látek k poruchám myšlení bez výraznějšího ovlivnění tělesných funkcí. Jinak jsou jejich účinky těžko předvídatelné. O tom informoval starý výcvikový film „Experiment“, natočený jako klinický pokus, při němž byl podán dobrovolníkům, tvořících úzký štáb pluku při plánování, LSD. Reakce jednotlivců byly velmi rozdílné, od klidu a nečinnosti, až po velmi agresivní chování. Výsledkem však byl úplný kolaps týmové práce při plánování bojové činnosti. Příznaky zasažení: Příznaky otravy začínají asi za 30 minut a vrcholu působení se dosahuje za 4-8 hodin (tyto časy jsou jen orientační, protože psychoaktivní látky působí velmi individuálně). Postiženým se zrychluje tep, zčervená jim kůže, sníží se u nich až vymizí slinění, mají rozšířené zornice. Dále mají sucho až pálení v hrdle a ústech, mají pocit tepla a bolestivost na hrudi, jsou neklidní, mají sníženou koordinaci pohybů, závratě a bolesti hlavy. Za 1-2 hodiny po expozici nastává u nich změna procesu myšlení, nálady, časové a místní změny kontaktu s okolím, halucinace, neklid a poruchy rovnováhy a řeči, někdy i ztráta paměti. Po odeznění této fáze pak nastupuje stadium letargie, ospalost až spánek, strnulost a únava. Zásady první pomoci: Postiženého je nutno izolovat od ostatních pracovníků, zabezpečit mu úplný klid, teplo a dostatek tekutin, jako je minerální voda (nikoli kávu, čaj nebo alkohol!). V případě rizika sebepoškození nebo ohrožení jiných osob je nutno postiženého sledovat, zajistit, popř. znehybnit. O možnosti k návratu k plnění úkolů musí rozhodnout psychiatr. Reakce jednotlivých osob mohou být velmi rozdílné, situace se nesmí podcenit a musí se bedlivě sledovat chování zasažených osob. 42 5.1.2 Nové trendy ve vývoji otravných látek 20. století bylo poznamenáno prudkým rozvojem chemických zbraní na straně jedné a intenzivním mezinárodním jednáním o jejich zákazu na straně druhé. Výsledkem byl vývoj a výroba do té doby zcela neznámých a neobyčejně účinných jedů, které v obou světových válkách a řadě lokálních konfliktů usmrtily statisíce lidí, když byly použity ve formě chemické munice. Současná mezinárodní legislativa však zakazuje výrobu, hromadění a používání jedovatých chemických látek pro válečné účely a nařizuje likvidaci již vyrobených zbraní, což ale nemůže zabránit jejich zneužití. Současně vzniká potřeba vývoje takových prostředků, které by umožnily vynutit nastolení práva a pořádku, aniž by došlo k porušení mezinárodně platných úmluv. Velkou skupinu takových prostředků tvoří tzv. neletální zbraně. Jsou tak označovány prostředky a zbraňové systémy, které vyřadí člověka z bojové či jiné cílevědomé činnosti tím, že jej na určitou dobu fyzicky či psychicky zneschopní. Pokud jsou prostředkem dočasného zneschopnění chemické látky, bývají označovány jako neletální chemické látky a zbraně či zbraňové systémy z nich vyrobené pak neletální chemické zbraně. Patří mezi ně již zmíněné slzotvorné látky (lakrimátory) a psychicky zneschopňující látky. Další významnou skupinou neletálních chemických látek jsou tzv. calmativa. Představují chemicky nejednotnou skupinu látek s rozdílným mechanismem působení. Bývají též označovány jako znehybňující látky a jsou mezi ně řazena disociační anestetika (fenycklidin a ketamin), vyvolávající uklidnění a strnulost, benzodiazepiny (midazolam) způsobující otupělost, ospalost až spánek, opioidy (fentanyl, carfentanyl), které zvyšují práh pro bolest a navozují sedativně hypnotocký stav blaženého klidu, agonisté alfa2-adrenergních receptorů, které tlumí bolest, snižují pozornost a navozují stav polobdění, a konečně myorelaxancia (suxamethonium), po jejichž aplikaci dochází k znehybnění v důsledku poklesu svalového napětí. Calmativa jsou v současné době nejvýznamnější skupinou neletálních chemických látek. Za méně významné lze považovat lepící pěny, značkovače či látky s odpudivým zápachem. Neletální chemické látky představují významný trend současného směřování dalšího rozvoje chemických zbraní. O neletálních chemických zbraních se hovoří jako o zbraních 21. století. Jinou skupinou perspektivních látek jsou tzv. bioregulátory, přirozeně se vyskytující substance, regulující v živých organismech všechny životní funkce (enzymy, hormony, neuromediátory apod). Vyznačují se vysokou biologickou aktivitou již v extrémně nízkých koncentracích. Pokud se zvýší jejich koncentrace ve tkáních nad fyziologickou hodnotu, čehož lze dosáhnout např. inhalováním aerosolu, může dojít k selhání fyziologických funkcí s fatálními následky. Předmětem výzkumu jsou zejména látky peptidové povahy, jako např. endorfiny, neurokininy, cytokiny, endotheliny a další. 5.2 Nebezpečné chemické látky 5.2.1 Závažné chemické havárie Průmyslové zdroje rizika – zvláště pak nebezpečné chemické látky a chemické přípravky – jsou velmi snadno zneužitelné teroristy jako „civilní“ zbraně. Potenciálnímu pachateli stačí pouze vědět, jak způsobit například únik nebezpečné chemické látky do okolí zdroje rizika nebo jak ho poškodit a iniciovat tak závažnou chemickou havárii. Vzhledem k technické vyspělosti a vynalézavosti člověka se jedná o významnou potenciální hrozbu, kterou nelze podceňovat. Zneužitelných zdrojů rizika je v průmyslově vyspělých zemích velké množství a jsou často umístěny v těsné blízkostí lidského osídlení. Případně se také pohybují mobilní zdroje rizika (automobilní a železniční cisterny přepravující mnohatunová množství nebezpečných chemických látek) v prostorech velké koncentrace osob, jako jsou městská centra, vlaková nádraží apod. 43 Řada průmyslových chemických látek má různé havarijní dopady, mezi ty hlavní patří: hořlavost, výbušnost a jedovatost. Tyto havarijní účinky mohou být zneužity nejen pro působení vůči lidem, ale také proti hospodářským nebo jiným zvířatům, případně mohou způsobit závažné zničení nebo poškození majetku či životního prostředí. Typickým možným příkladem je zneužití chloru a amoniaku. Obě průmyslové toxické látky jsou nejen široce používány ve stacionárních objektech a zařízeních, a to nejen chemického průmyslu, ale jsou v poměrně velké míře přepravovány. Obě látky jsou významně jedovaté. Například bezvodý amoniak používá na území České republiky celkem 155 zimních stadiónů a asi 500-600 velkokapacitních chladicích zařízení v potravinářském průmyslu. Konkrétními výpočty a prognostickým modelováním havarijního úniku této toxické látky lze snadno dokázat, že i objekty a zařízení nespadající pod dikci zákona o prevenci závažných havárií (včetně jeho novelizace) jsou vysoce nebezpečné pro obyvatelstvo v okolí. Havarijní dopady tak zpravidla dosáhnou mimo objekt, areál provozovatele, kde mohou ohrozit či dokonce zasáhnout obyvatelstvo v okolí. Hlavní havarijní dopady závažných havárií s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky mohou být různé, ale zjednodušeně je možné říci, že se jedná o tři základní havarijní události (požár – výbuch – únik jedovaté látky) a čtyři havarijní ničivé dopady (tepelné záření – tlaková vlna – rozlet fragmentů trosek – jedovatost). Stručně a přehledně je to uvedeno v následující tabulce. Základní havarijní události (případně teroristické zneužití) a jejich dopady Stručná charakteristika havarijních Havarijní ničivé účinků, projevů a dopadů na jednotlivé Havarijní událost dopady objekty [osoby, životní prostředí Ničivé faktory a majetek] tepelné záření zpravidla pouze časově a prostorově Požár omezené působení, omezené zasažení osob, zapálení materiálů nebo destrukce materiálů, eventuálně konstrukcí, významné poškození složek životního prostředí, zpravidla vznikají značné materiální škody tlaková vlna rychlý průběh události, omezené zasažení Výbuch rozlet fragmentů a/nebo ohrožení osob nebo zvířat (smrt trosek nebo poškození zdraví: dočasné – trvalé), zasažení budov, konstrukcí a technologií (zničení, poškození), časté domino efekty na okolní objekty, zařízení a technologie, přitom zpravidla vznikají značné materiální škody významné zasažení a/nebo ohrožení osob Únik toxické látky jedovatost nebo zvířat (smrt nebo poškození zdraví: dočasné – trvalé), významné poškození složek životního prostředí, materiální škody zpravidla nevýznamné Některé nebezpečné chemické látky a přípravky mají všechny vlastnosti: hořlavost, výbušnost a toxicitu. 44 Porovnání dosahů některých hlavních havarijních dopadů závažné chemické havárie nebo aktů chemického terorismu Dosah havarijního Nebezpečná Hlavní dopadu Havarijní Popis možného Množství chemická havarijní z hlediska událost havarijního děje látky [t] látka ničivý dopad nebezpečí zasažení osob [km] BLEVE – ohrožení tepelné záření 10 Automobilní požár 0,08 nádrže plošným benzin požárem výbuch PUFF – jednorázový tlaková vlna 10 Zkapalněný 0,57 únik vroucí kapaliny rozlet propan– s rychlým odparem do fragmentů butan oblaku trosek únik PUFF – jednorázový jedovatost 10 Zkapalněný 4,33 únik vroucí kapaliny chlor s rychlým odparem do oblaku Pro výpočty havarijních dopadů ve výše uvedené tabulce byl použit výpočetní program. Pro výpočty byly stanoveny standardní konzervativní podmínky pro průmyslovou plochu, a to teplota 20 ºC, rychlost větru 1 m/s, vertikální stálost atmosféry, inverze. Porovnáním jednotlivých výsledků, respektive dosahů pro jednotlivé vybrané nebezpečné chemické látky (automobilní benzin – 80 metrů, propan-butan 570 metrů, ale dosah jedovatého plynu 4 kilometry a 330 metrů). Tyto konkrétní výsledky jasně potvrzují výše uvedenou skutečnost, že jedovaté látky představují největší nebezpečí. Kromě průmyslových chemických látek je možné použít k chemickému terorismu otravné látky, což jsou extrémně jedovaté látky, jak byly podrobně popsány v předešlých kapitolách. Jaká je současná situace v tomto ohledu? Vyhodnocování použití chemických zbraní nebo otravných látek je v České republice řešeno v podmínkách armády, ale zatím nikoliv v podmínkách Integrovaného záchranného systému, který je v České republice budován od roku 1993 na základě tezí a od roku 2000 podle zákona a prováděcích vyhlášek jako skutečná a praktická služba obyvatelstvu v mimořádných událostech a krizových situacích. 5.2.2 Chemické havárie s únikem chemické látky Havarijním projevem úniku nebezpečné toxické látky je vytvoření oblaku par látky ve směsi se vzduchem o určité velikosti. Velikost oblaku je zejména dána technologickými podmínkami úniku látky ze zařízení a koncentrací toxické látky tvořící hranici okraje toxického oblaku. Příčinou vzniku toxického oblaku je únik nebezpečné chemické látky toxického charakteru mimo technologická zařízení. Toxické havárie jsou svojí závažností nejdůležitější, což již bylo podrobně zdůvodněno a číselně zkalkulováno v předešlých částech. Proto je třeba věnovat toxickým haváriím zvýšenou pozornost, zvláště pak pokud se v předpověděné zóně zamoření nachází trvale (panelové byty, rodinné domky) nebo dočasně obydlené zařízení (školy, školky, kulturní domy, kina, chaty a zahradní domky apod.). 45 Základní vstupní parametry pro vyhodnocení toxické havárie: • druh nebezpečné chemické toxické látky • typ úniku nebezpečné chemické toxické látky • skupenství unikající nebezpečné chemické toxické látky • rychlost větru v přízemní vrstvě atmosféry • typ atmosférické stálosti v místě úniku • korekce na nerovnost povrchu • toxická koncentrace okraje oblaku • teplota a vlhkost vzduchu Při pokusu studovat a analyzovat účinky toxických látek byly definovány následující prahové hodnoty: LC 50: střední smrtelná koncentrace – je to koncentrace látky, u níž se předpokládá, že způsobí v daném časovém intervalu smrt u 50 % jedinců zvířat vystavených účinkům látky po určitou dobu (obvykle 10 nebo 30 minut); LD 50: střední smrtelná dávka – je to dávka, u které se předpokládá, že způsobí v daném časovém intervalu smrt u 50 % jedinců zvířat vystavených účinkům látky; IDLH (Immediatly Danger for Life and Health, norma používaná v USA): okamžitě nebezpečné pro život a zdraví – je to maximální koncentrace látky ve vzduchu, které může být zdravý pracovník vystaven po dobu až 30 minut a ještě být schopen uniknout bez ztráty života nebo bez nevratných poškození. Rychlost větru v přízemní vrstvě atmosféry a další povětrnostní prvky jsou podrobněji rozebrány v další samostatné části. Nutno si však uvědomit, že řada povětrnostních prvků má velmi významný a zásadní vliv na šíření a stálost oblaku nebezpečné toxické látky. 5.2.3 Toxické látky Značně rozšířené a dostupné jsou také nebezpečné chemické toxické látky. Mezi látky velmi rozšířené patří celá řada průmyslových toxických látek, jako jsou např.: chlor, amoniak, kyanovodík, fosgen, formaldehyd, sirovodík, sirouhlík, brom, etylenoxid, oxid uhelnatý atd. Mnohé z nich byly použity v minulosti (především v období 1. světové války) jako náplň starších chemických zbraní (kyanovodík, fosgen, chlor). Problematika toxických účinků látek je velmi široká a zasahuje do mnoha vědních oborů. Rozsáhlý rozvoj chemických technologií neohraničuje možnosti používání stále nových toxických sloučenin. Na druhé straně klade tento aspekt stále vyšší nároky nejen na bezpečnost technologií, ale i na orgány veřejné správy, které musí vytvářet odborné i legislativní nástroje k maximálnímu omezení toxických účinků látek na člověka a životní prostředí. Obecně lze říci, že jed je látka, jež způsobuje otravu i v jednorázových dávkách, nebo poškozuje organismus v nepatrných dávkách, jejichž účinek se sčítá. Toxický účinek je výsledkem interakce živé hmoty a látky. Působení látky na organismus a působení organismu na látku jsou jediný komplexní proces. Mechanismy působení toxických látek na organismus jsou však dosti rozdílné a záleží především na druhu a množství toxické látky. Na základě studia těchto mechanismů se pak následně hledají nejvhodnější postupy a procedury léčení otrav. Toxické látky se používají ve velkém měřítku k nejrůznějším účelům. Mnoho z nich je na území České republiky vyráběno, skladováno, manipulováno a přepravováno v zásobnících a cisternách o obsahu desítek až stovek tun. Je to především amoniak, který vedle použití při řadě chemických výrob – např. umělých hnojiv – nachází široké uplatnění jako chladící médium (zimní stadiony, jatka, mlékárny, pivovary, potravinářské provozy). Dalšími vysoce toxickými látkami skladovanými u nás v největších množstvích jsou chlor, sirouhlík, formaldehyd, kyanovodík, sulfan, fosgen, fluorovodík, chlorovodík a mnoho dalších. Při obrovských skladovaných 46 množstvích potom havárie zásobníku, skladu či dopravního prostředku znamená pro obyvatelstvo i obsluhu vážné nebezpečí. Významné nebezpečí představují rovněž sklady agrochemikálií, tj. přípravků k ochraně rostlin. Při požáru nebo vyplavení takového skladu dochází k ohrožení zdraví lidí a životního prostředí toxickými pesticidy, popř. vysoce toxickými produkty jejich hoření. Při hodnocení toxického účinku látek na obyvatelstvo jsou při haváriích významné tzv. varovné vlastnosti látek. Těmito vlastnostmi označujeme v podstatě podíl koncentrace, při které je již látka subjektivně cítit bez jakýchkoliv příznaků, a koncentrace, kdy již má látka na osoby nebezpečné účinky. Je nutné si rovněž uvědomit, že vysoce toxické látky mohou vznikat i při hoření nejběžnějších věcí denní potřeby, přičemž se nemusí jednat pouze o velmi jedovatý oxid uhelnatý. Např. při hoření některých umělých vláken se za nepřístupu vzduchu může uvolňovat kyanovodík. Je to jeden z nejjedovatějších plynů, který se používal v průběhu 2. světové války i k hromadnému vraždění lidí ve fašistických koncentračních táborech v tzv. plynových komorách. Při hoření výrobků z PVC se zase za určitých podmínek může vedle toxického chlorovodíku uvolňovat další prudce jedovatý plyn – fosgen. Také on dokáže okamžitě usmrcovat již při velmi nízkých koncentracích ve vzduchu. Obě uvedené látky – kyanovodík a fosgen – se smutně proslavily v 1. světové válce, kdy pro svoji výjimečnou jedovatost byly používány k tzv. plynovým útokům. Ze všech obětí útoků, vedených různými otravnými látkami, jich asi 70-80 % zemřelo právě na otravu fosgenem. Přehled některých základních rozšířených průmyslových toxických látek uvádí následující tabulka. Nebezpečná chemická látka Chemický vzorec Fosgen COCl2 Chlor Chlorovodík Sirovodík (sulfan) Kyanovodík Amoniak/čpavek Oxid uhelnatý Oxid siřičitý Sirouhlík Cl2 HCl H2S HCN NH3 CO SO2 CS2 Klasifikace nebezpečné chemické toxické látky Plyn se zvlášť vysokou toxicitou Vysoce toxický plyn Vysoce toxický plyn Vysoce toxický plyn Vysoce toxická kapalina/plyn Středně toxický plyn Středně toxický plyn Středně toxický plyn Středně toxická kapalina Poznámka: Klasifikace nebezpečných chemických toxických látek je v této tabulce uvedena dle metodiky Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni, TECDOC – 727 (1996). 5.2.4 Hořlavé látky a výbušniny Další skupinou jsou látky hořlavé a výbušné, kde mohou být jmenováni následující zástupci: zemní plyn, propan-butan, etylén, metan, ropné látky atd. Také některé nebezpečné chemické látky mohou mít více nebezpečných vlastností, jako příkladně oxid uhelnatý je hořlavý, výbušný a jedovatý plyn. Navíc při tepelném rozkladu (při hoření) se mohou uvolňovat z mnoha látek látky jedovaté. Obecně jsou pak označovány jako toxické zplodiny hoření. Unikající látka může ohrozit nejen osoby nacházející se v bezprostředním kontaktu s místem úniku, ale i obyvatelstvo v okolí nehody. K ohrožení může dojít v důsledku některých fyzikálních, fyzikálně-chemických, chemických a toxikologických vlastností unikající látky. Tyto vlastnosti tedy předurčují nebezpečné účinky látek. 47 K nejvýznamnějším vlastnostem nebezpečných látek uplatňujícím se při haváriích nebo při možném teroristickém útoku se zneužitím nebezpečných chemických látek patří výbušnost, hořlavost a toxicita. Všeobecně je známo, že látky jsou hořlavé a nehořlavé. K nejběžnějším hořlavým látkám patří různé druhy automobilových benzinů, motorové nafty, lehkých topných olejů a jiných ropných produktů, benzen, toluen, kyanovodík, sirouhlík, fosfor, metylakohol, etylakohol, acetaldehyd, aceton a jiné běžně používané látky. Hoření látek při haváriích patří mezi nejvýznamnější ničivé faktory těchto událostí. Katastrofy a jiné havárie na celém světě ukázaly, jaké škody napáchaly a kolik obětí si vyžádaly velké požáry. Teplotu, při které páry látky při normálním tlaku krátce vzplanou a dále samy nehoří, označujeme jako teplotu vzplanutí. Podle bodu vzplanutí řadíme látky do tzv. tříd nebezpečnosti. Rozeznáváme hořlaviny I., II., III. a IV. třídy. Hořlaviny I. třídy mají teplotu vzplanutí nižší než 21 ºC a jsou tedy nejnebezpečnější. Přehled jen některých základních hořlavých látek je uveden v tabulce. Nebezpečná chemická látka Automobilový benzin Motorová nafta Topné oleje Aceton Etylén Acetytén Chemický vzorec Směs uhlovodíků Směs uhlovodíků Směs uhlovodíků CH3COCH3 CH2 = CH2 C2H2 Řada nebezpečných látek ve směsi se vzduchem v přítomnosti otevřeného plamene vybuchuje. K tomu, aby k výbuchu došlo, je nutné dosažení určité koncentrace plynů nebo par látky v ovzduší. Koncentračním rozpětím, ve kterém páry látky ve směsi se vzduchem vybuchují, se označuje oblast výbušnosti. Spodní hodnota koncentrace této oblasti se nazývá dolní hranice výbušnosti, horní hodnota se nazývá horní hranice výbušnosti. Nejnebezpečnější jsou tedy pro nás samozřejmě takové látky, které mají velmi nízkou dolní hranici výbušnosti. Patří k nim známé a široce využívané plyny, jako jsou např. metan, svítiplyn, propan-butan, acetylén, vodík aj. Případně to mohou být kapaliny, jejichž páry mohou se vzduchem vytvořit výbušnou směs (příkladem je etanol). Přehled některých základních chemických výbušných látek je shrnut v následující tabulce. Nebezpečná chemická látka Zemní plyn (metan) Propan-butan Vodík Oxid uhelnatý Etanol Automobilový benzin Chemický vzorec CH4 C3H8 C4H10 H2 CO C2H5OH Směs uhlovodíků Nebezpečné chemické látky a přípravky se mohou ještě rozdělovat podle nebezpečnosti na jednotlivé třídy: výbušné látky a předměty, plyny, hořlavé kapaliny, výbušné kapaliny, hořlavé tuhé látky, samozápalné látky, látky vyvíjející při styku s vodou hořlavé plyny, látky podporující hoření, 48 organické peroxidy, jedovaté látky, infekční látky, radioaktivní látky, žíravé látky, jiné nebezpečné látky a předměty. Takové dělení uvádí např. mezinárodní norma pro přepravu nebezpečných věcí (ADR), která je plně platná i v podmínkách České republiky. Každá skupina z těchto látek představuje určité nebezpečí, ke zjištění přítomnosti nebezpečné látky jsou doporučené určité detekční prostředky a metody, k ochraně jsou doporučené různé ochranné prostředky a zásady pro bezpečnost, různé způsoby a prostředky hašení. V podmínkách chemických, petrochemických a jiných podobných provozů, kde se nebezpečné chemické látky nacházejí, jsou zpravidla pro obsluhy zpracované tzv. „bezpečné pracovní postupy“ nebo jsou vydány vnitropodnikové směrnice o bezpečném zacházení s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky. K tomu byl již v roce 1997 vydán první chemický zákon neboli zákon o chemických látkách a chemických přípravcích, který má velké množství prováděcích předpisů (od nařízeného testování nových nebezpečných chemických látek až po jejich označování při přepravě). Látky přepravované po železnici a silnici (přesně řečeno se jedná o přepravu nebezpečných věcí) podléhají určitým právním normám, a proto mají být přesně označeny číslem. Podrobnosti stanovují mezinárodní normy ADR (pro silniční přepravu) a norma RID (pro provádění železniční přepravy nebezpečných věcí). Identifikační číslo nebezpečnosti vyjadřuje tak zvaný Kemlerův kód, identifikační číslo látky pak UN kód. Navíc se používají pro označení nebezpečných chemických látek a přípravků graficky vyjádřené bezpečnostní značky. Bezpečnostní značky se používají při skladování látek (na obalech) nebo při přepravě. Pro železniční i silniční přepravu pak existuje mnoho mezinárodních i národních norem pro jejich bezpečnou přepravu. V následující tabulce je uveden typický zápach průmyslových toxických látek. Zápach Ostrý, štiplavý Rybí Česnekový nebo rybí Sladký, podobný éteru Štiplavý Ostrý, dusivý Po hořkých mandlích Po zkažených vejcích Po plísni nebo po ovoci Dráždivý, ostrý Štiplavý Po shnilém zelí Po česneku nebo zápach rozpouštědel Sladký, štiplavý Po plísni nebo po čerstvě posečeném senu Ovocný a štiplavý Průmyslová toxická látka Amoniak Anilín Arsin, fosfin Benzen, toluen, xylen, etylenoxid, metylenchlorid, trichloretylen Chlor, formaldehyd Kyselina chlorovodíková, chlor Kyanovodík Sirovodík (sulfan) Metylbromid Oxidy dusíku Oxid siřičitý Sirouhlík Organofosfátové pesticidy Fenol Fosgen Toluen, diisokyanat 5.2.5 Možnosti zneužití průmyslových toxických látek Na první pohled by se mohlo zdát, že získání přesných údajů o druhu, množství a umístění nebezpečných průmyslových toxických látek je pro potencionálního teroristu nebo spíše teroristickou skupinu obtížné. Bohužel opak je pravdou. Ve skutečnosti jak zákon o prevenci závažných havárií, tak i jeho následné novelizace uvádějí, že druh, množství a umístění nebezpečných průmyslových toxických látek a přípravků je veřejně dostupná informace a na 49 vyžádání musí být poskytnuta zájemci z řad občanů. Je tedy vidět, že zjistit druhy, množství a umístění nebezpečných průmyslových toxických látek je až překvapivě snadné. Jaké mohou být způsoby získání průmyslových toxických látek teroristickou skupinou? Možností je několik: od vlastní výroby, přes nákup těchto látek až po jejich krádeže. Vlastní výroba nebo příprava nebezpečné průmyslové toxické látky není příliš pravděpodobná. Naproti tomu další 4 způsoby možného získání takových látek jsou pravděpodobnější. Jedná se o následující způsoby: • krádeže (například krádež automobilní cisterny nebo silničního kamionu, ukradení nebo vykradení železniční cisterny apod.) • legální nákup • nelegální nákup • iniciace úniku toxické látky přímo na místě zdroje rizika Lze odhadnout, že příprava a provedení teroristických aktů chemického terorismu vyžaduje přinejmenším malou organizovanou skupinu, ve které musí být kvalifikovaní specialisté, má-li být teroristický útok „úspěšný“. Vlastní úspěšnost přípravy a provedení teroristického útoku závisí na řadě skutečností, k nimž počítáme: • dobrou organizační strukturu teroristické skupiny • oddanost jednotlivých členů skupiny teroristickým cílům, a to včetně přípravy a provedení teroristických útoků • výběr průmyslové toxické látky a její fyzikální, chemické a toxikologické vlastnosti • množství a kvalita použité průmyslové toxické látky • znalosti a využití vhodných prostředků aplikace průmyslové toxické látky, případně znalosti možné iniciace závažné havárie • znalosti a využití místních povětrnostních podmínek k teroristickému útoku • výběr vhodného místa k teroristickému útoku • výběr vhodné doby k teroristickému útoku • dostatečné finanční zdroje k nákupu potřebných výchozích komponent, nezbytného technického vybavení, nelegální nákupy průmyslové toxické látky (obecně pro krytí všech potřebných aktivit). Dalším krokem vyspělé teroristické skupiny je příprava možného scénáře chemického útoku. Příprava takového scénáře opět závisí na mnoha okolnostech, ale obecně se nejedná o příliš obtížnou záležitost. Přinejmenším je možné „kopírovat“ havarijní události, které se již staly a jsou známy i jejich dopady a následky, nebo lze možné následky úniku průmyslové toxické látky modelovat běžnými SW nástroji, které jsou k tomuto účelu určeny. Navíc lze využít i starších pomůcek, jako je příkladně pomůcka CO – 51 – 5 vydaná civilní ochranou již v roce 1981. Ze SW nástrojů existují některé i volně stažitelné programy z internetu – například americká ALOHA, která je považována za kvalitní prostředek pro vyhodnocení havarijních následků úniků nebezpečných průmyslových toxických látek, zvláště pak nejedná-li se o mimořádnou událost a na podrobné vyhodnocení je dostatek času. Pomocí tohoto počítačového programu (ale také pomocí jiných SW nástrojů) s využitím kvalifikovaných odhadů technických a technologických vstupních dat a při zohlednění konkrétních místních povětrnostních podmínek lze velmi dobře a snadno modelovat havarijní dopady teroristických útoků pro mnoho významných průmyslových toxických látek. S využitím údajů o zalidněnosti v okolí konkrétních zdrojů rizika lze poměrně přesně určit (odhadnout) počet mrtvých a zraněných/zasažených osob, případně i hospodářských zvířat. Nebezpečné průmyslové toxické látky působí nepříznivě jak na osoby, tak i na hospodářská zvířata a životní prostředí. Stupeň poznání, ale i mechanismy toxického působení jednotlivých nebezpečných průmyslových toxických látek jsou rozdílné a závisí na mnoha faktorech. Většina 50 látek působí inhalačně (neboli prostřednictvím dýchacích orgánů – ústa a nos) a vstup průmyslových toxických látek do organismu je velice snadný. Kromě zneužití nebezpečných průmyslových toxických látek jako takových hrozí také použití některých látek jako výchozích komponentů pro přípravu otravných látek, které mají extrémně vysokou toxicitu a byly vyvinuty pro zabíjení nebo zneschopnění člověka. V České republice řada provozovatelů zejména z oblasti chemického a farmaceutického průmyslu nakládá s širokou škálou chemických toxických látek. Tato otázka je velmi významná, ale je tematicky postižena jen z hlediska prevence závažné havárie. Jinými slovy to znamená, že jsou diskutovány pouze provozovatelé skupiny A nebo B, kteří spadají pod zákon o prevenci závažných havárií. Zařazení objektů nebo zařízení do skupiny A nebo B je velmi důležité a pro provozovatele to znamená, že je potom povinen zpracovat poměrně rozsáhlou „bezpečnostní dokumentaci“, která je následně posuzována mnoha správními orgány. Jakmile je na dostatečné odborné úrovni, pak je schválena krajským úřadem. V současné době je v České republice celkem asi 150 objektů nebo zařízení, které jsou zařazeny do jedné z uvedených skupin a jsou povinny dokumentaci zpracovat. Počet objektů a zařízení „osciluje“ kolem uvedeného čísla 150, ale lze se domnívat, že s poslední novelizací zákona o prevenci závažných havárií (zákon č. 52/2006 Sb.) dojde do konce roku 2006 k dalšímu navýšení o asi 25 – 30 objektů nebo zařízení. Problematika chemického terorismu, zvláště pak prostřednictvím průmyslových toxických látek a především minimalizace takového zneužití, by vyžadovala podrobný právní rozbor této otázky a přijetí dalších účinných preventivních, represivních a ochranných bezpečnostních opatření. Je sice pravdou, že řada oblastí je v současné době pokryta právním zabezpečením (například to jsou zmíněné zákony o prevenci závažných havárií a jejich prováděcí vyhlášky), ale současné platné právní normy nejsou dosud dostatečně komplexně provázané. Následující tabulka stručně ukazuje možnosti nástražného výbušného systému i s vyhodnocením možných dopadů. Příklady možných dopadů nástražných výbušných systémů Druh výbušného nástražného systému (možné vzory, příklady nástražného výbušného systému) Množství výbušniny Igelitová taška Nákupní taška Malý balík Osobní automobil Automobil kombi Malý nákladní automobil Střední nákladní automobil Velký nákladní automobil Cisternový automobil 5 kg 15 kg 25 kg 100 kg 250 kg 500 kg 1 000 kg 2 500 kg 10 000 kg Ohrožení osob mimo budovy závažným poraněním (m) 25 36 43 68 92 115 146 197 212 Ohrožení osob okenním sklem - dosah střepů (m) 51 73 87 138 107 235 296 402 637 Výpočty v této tabulce byly provedeny a jsou uvedeny pro známou výbušninu Semtex. Jinak je možno počítat, že z běžných výbušnin mohou být obecně zneužity následující výbušniny: Trinitrotoluen, C – 4, Semtex, Hexogen, Pentrit, výbušnina typu DAP, výbušnina typu Slurry, neznámá výbušnina. Jedná se o standardní výbušniny, ale v možnostech teroristů je získat i podomácky vyrobené výbušniny podle návodů dostupných na internetu nebo v odborné literatuře. Problémem poslední doby jsou tzv. kapalné výbušniny, z nichž mnohé lze snadno a levně vyrobit a jejichž odhalení, např. na palubě letadla, je velmi obtížné. 51 Po výbuchu v objektu nebo v jeho okolí je nutné si uvědomit, že následně může dojít k další explozi, ať již přítomností dosud nevybuchlých zbytků výbušné látky, iniciací další bomby nebo vlivem úniku výbušných látek a směsí z poškozených inženýrských sítí. Také může být obsažena nebezpečná látka, jak je to níže podrobně uvedeno. Situaci na místě výbuchu řeší opět ve spolupráci jednotky složek integrovaného záchranného systému. Tyto jednotky jsou v případě požáru a výbuchů pod vedením velitele zasahující jednotky hasičského záchranného sboru. 5.2.6 Šíření oblaku plynů nebo par Na to, zda se nebezpečná chemická látka šíří při zemi, či uniká do vzduchu, má vliv celá řada faktorů. Jedním z nich je relativní molekulová hmotnost látky. Průměrná relativní molekulová hmotnost vzduchu je 29. Plynné látky s relativní molekulovou hmotností nižší než 29 jsou lehčí než vzduch, a proto budou unikat vzhůru do ovzduší. Naopak plyny těžší než vzduch zůstávají u země, šíří se ve směru přízemního větru a „zatékají“ do sklepů, prohlubní, studen, výkopů a jiných míst pod úrovní terénu. Např. vysoce jedovatý chlor tvořící molekulu Cl2 má relativní molekulovou hmotnost 71. Při havárii zásobníku s chlorem bude tedy velmi nebezpečné jeho šíření při zemi a nemůžeme předpokládat jeho únik do vyšších sfér ovzduší a postupné rychlé rozptýlení. Plynné nebezpečné chemické látky těžší než vzduch mohou v podzemních prostorech ohrozit obyvatelstvo i v případě, že jejich toxicita je velmi nízká nebo žádná. Z praxe je známo mnoho smutných případů, kdy netoxická chemická látka jako dusík nebo oxid uhličitý (molekulová hmotnost 44) vnikla do podzemních prostorů, odkud vytěsnila vzduch, a tedy i kyslík nezbytný k dýchání. V těchto případech pak nedochází k otravě, ale v podstatě k udušení osob a zvířat pro nedostatek kyslíku. Nebezpečí tkví z počátku v tom, že nedostatek kyslíku je indikován jen bolestmi hlavy, závratí, slabostí a podobně, což zpravidla končí omdlením a bezvědomím. Proto se postižené osoby nejsou schopny bránit ani přivolat potřebnou pomoc. Nebezpečí účinku netoxických látek ovšem netkví pouze v možnosti vytěsnění vzduchu. Tyto látky se většinou skladují či přepravují jako zkapalněné nebo stlačené plyny. V případě nekontrolovaných úniků dochází k okamžitému odpařování zkapalněného nebo stlačeného plynu, k čemuž je nutné obrovské množství energie, které je odnímáno z okolí, ve kterém se to projeví prudkým snížením teploty. Proto při takových haváriích nejsou neobvyklé omrzliny osob a zvířat. Rychlost a hloubka šíření oblaku nebezpečné chemické látky po havárii závisí na následujících faktorech: • druh uniklé nebezpečné chemické látky, • mechanismus úniku nebezpečné chemické látky, • množství uniklé nebezpečné chemické látky, • meteorologické podmínky, K rozhodujícím meteorologickým parametrům ovlivňujícím šíření nebezpečných chemických látek patří především: • vertikální stálost atmosféry (izotermie, inverze, konvekce), • směr přízemního větru, • rychlost přízemního větru, • atmosférická difuze. Dále se uplatňují takové faktory, jako jsou: • členitost (převýšení) terénu, • pokrytost terénu. 52 Podrobněji jsou všechny prvky meteorologické situace uvedeny v samostatné kapitole, kde jsou uvedeny i příklady stálosti atmosféry, pokrytosti povrchů a převýšení. Havárie s únikem nebezpečné chemické látky se projevuje některými charakteristickými znaky. Patří k nim např. viditelné projevy jako je mlha v místě havárie, vlnění ovzduší nad havarovaným objektem, při požáru potom neobvyklá barva plamene, zápach, spontánní hoření na povrchu nehořlavých materiálů, např. ocelové cisterny aj. 5.2.7 Ochrana objektů a zařízení Do nedávné doby chyběly dostatečně silné a jasné právní normy, které by řešily dostatečnou ochranu nebezpečných chemických průmyslových toxických látek. Na tuto skutečnost upozorňuje i speciální studie Státního úřadu pro jadernou bezpečnost z roku 2002. Je známo, že například v Austrálii byly v posledních letech vytvořeny speciální jednotky, které mají za úkol pouze střežení významných a strategických objektů, jako jsou velké chemické a petrochemické podniky, jaderné elektrárny a další významné objekty. Částečně je problematika ochrany objektů a zařízení zahrnuta do novelizace zákona o prevenci závažných havárií, kde je po provozovatelích skupiny A i skupiny B požadována fyzická ochrana objektů a zařízení. Režimová opatření tvoří souhrn pravidel k zabezpečení ochrany objektů nebo zařízení, věcí a chráněných zájmů. Režimová opatření stanoví provozovatel vnitřním předpisem s ohledem na místní podmínky a charakter předmětu činnosti. Režimová opatření obsahují přesně legislativou stanovený soubor bezpečnostních opatření od vstupu a výstupu osob a dopravních prostředků do objektu nebo zařízení, přes režim pohybu zaměstnanců až po režim provozu elektrického zabezpečovacího systému. Nejde jen o vlastní fyzickou ochranu objektů, ale musí být důkladně využity i vhodné elektrické zabezpečovací systémy jako elektrická zabezpečovací signalizace, elektrická požární signalizace a kamerové systémy. Plán fyzické ochrany a jeho změny zasílá provozovatel objektu nebo zařízení krajskému úřadu a územně příslušné správě kraje Policie České republiky na vědomí. Provozovatel je povinen přijmout a zajistit bezpečnostní opatření pro fyzickou ochranu objektů nebo zařízení, uvedená v plánu fyzické ochrany. To však platí pro objekty a zařízení spadající pod zákon o prevenci závažných havárií (ve smyslu jejich zařazení do skupiny A nebo B). V České republice však existuje mnoho zdrojů rizika, které obsahují nebezpečné průmyslové toxické látky a nespadají pod dikci zákona, například se jedná kolem 655-755 objektů a zařízení s amoniakem, jak je uvedeno podrobněji výše. 5.2.8 Bezpečnostní listy nebezpečných chemických látek Bezpečnostní list nebezpečných chemických látek (přípravků) je obsáhlý a komplexní dokument o nebezpečné chemické látce nebo přípravku, který musí zpracovat výrobce pro každou nebezpečnou chemickou látku nebo přípravek podle zákona o chemických látkách a chemických přípravcích. Bezpečnostní listy obsahují údaje potřebné pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a ochrany životního prostředí. Struktura a obsah bezpečnostního listu je závazný podle zákona a prováděcích vyhlášek a je následující: • Identifikace látky nebo přípravku a výrobce (název, účel použití, výrobce, toxikologické informační centrum) • Informace o složení látky nebo přípravku • Údaje o nebezpečnosti látky nebo přípravku • Pokyny pro první pomoc 53 • • • • • • • • • • • • Pokyny pro hasební zásah Opatření pro případ havarijního úniku Pokyny pro zacházení a skladování Kontrola expozice a ochrana osob Fyzikální a chemické vlastnosti Stabilita a reaktivita Toxikologické informace Ekologické informace Informace o zneškodnění Informace pro přepravu Informace o právních předpisech Další informace Rozsah bezpečnostního listu je předepsán zákonem o chemických látkách a chemických přípravcích a musí obsahovat 16 výše uvedených položek, což je zpravidla 7-12 stran textu podle toho, kolik platných informací je o látce známo. Bezpečnostní list každé nebezpečné chemické látky nebo přípravku tak obsahuje komplexní informace o látkách toxických, hořlavých, výbušných, karcinogenních, mutagenních a dalších nebezpečných chemických látkách. 5.2.9 Příklady nebezpečných chemických toxických látek 5.2.9.1 Amoniak NH3 Charakteristika: Amoniak (neboli čpavek) je velmi nebezpečná látka, která je zřejmě nejvíce rozšířená, používá se při výrobě hnojiv, plastických hmot a vláken a výbušnin. Významné je jeho rozšířené průmyslové použití jako chladící médium. Amoniak je za normálního tlaku a teploty bezbarvý jedovatý plyn lehčí než vzduch, ostrého štiplavého zápachu, při odpařování z kapalného stavu tvoří chladné mlhy, které jsou těžší než vzduch, se vzduchem tvoří leptavé výbušné směsi, je málo hořlavý. Většina lidí dokáže rozeznat jeho zápach při koncentraci 35mg/m3 ve vzduchu. Amoniak může být skladován a přepravován jako kapalina. Rozlitý kapalný amoniak ihned vře a svým odpařováním ochlazuje okolí. Amoniak kapalný i plynný silně dráždí a leptá oči, dýchací cesty, plíce a kůži, způsobuje dráždivý kašel a dušnost, křeče dýchání mohou vést až k udušení, kapalný vyvolává silné omrzliny, nadýchání vyšších koncentrací může přivodit smrt. Zásady první pomoci: Přenést postiženého na čerstvý vzduch, uložit ho do stabilizované polohy, uvolnit těsné součásti oděvu, při zástavě dechu okamžitě zavést umělé dýchání (i pomocí přístroje), sejmout potřísněné součásti oděvu, postižená místa na těle okamžitě opláchnout vodou a pokrýt sterilním obvazem, omrzlá místa na těle netřít, zasažené oči důkladně promývat asi 10-15 minut vodou směrem od nosu při násilném otevření víček, postiženého transportovat vleže ve stabilizované poloze, postiženého nesmíme nechat prochladnout, přivolat lékařskou pomoc. 5.2.9.2 Chlor Cl2 Charakteristika: Chlor je žlutozelený plyn těžší než vzduch, značně jedovatý a žíravý, při styku s vlhkým vzduchem tvoří mlhy. Nadýchání chlorem vede k těžkému poleptání dýchacích cest a plic, je možný vznik plicního otoku, a to i se zpožděním do dvou dnů. Plyn vyvolává těžké poleptání očí a podráždění kůže až po tvorbu puchýřů, kapalný chlor může vyvolat omrzliny. Chlor je velmi nebezpečná látka, která je také velmi rozšířená. Vyskytuje se jako zkapalněný plyn nebo jako plyn. Plyn je 54 nedýchatelný a jedovatý, již v malém množství silně dráždí ke kašli. Dýchací přístroj a úplný ochranný oblek k ochraně osob je nutný. Nehořlavá nebezpečná látka – neslučuje se přímo s kyslíkem. Tato nebezpečná látka je při zahřátí nestálá. Slučuje se přímo s velkým množstvím prvků. Reaguje též s mnoha organickými a anorganickými látkami, zpravidla za uvolnění tepla. Kovy korodují více s vlhkým chlorem než se suchým. Snadno se slučuje též s nekovy, zvláště s fosforem. Zásady první pomoci: Přenést postiženého na čerstvý vzduch, uložit ho do stabilizované polohy, uvolnit těsné součásti oděvu, při zástavě dechu okamžitě zavést umělé dýchání (i pomocí přístroje), sejmout potřísněné součásti oděvu, postižená místa na těle okamžitě opláchnout vodou a pokrýt sterilním obvazem, zasažené oči důkladně promývat asi 10-15 minut vodou směrem od nosu při násilném otevření víček, transportovat vleže ve stabilizované poloze, při první pomoci používat ochranné prostředky, přivolat lékařskou pomoc. 5.2.9.3 Oxid siřičitý SO2 Charakteristika: Oxid siřičitý zkapalněný je nereaktivní, při odpařování tvoří mlhy, které jsou těžší než vzduch, tvoří lepkavé směsi, jedovatý plyn je bezbarvý se štiplavým zápachem, rozpouští se ve vodě a dráždí extrémně oči, dýchací cesty i plíce – tvorba otoku plic, možnost poškození hlasivek, vznik dráždivého kašle, dušnost, bezvědomí až smrt. Zásady první pomoci: Zasažené oči důkladně promývat asi 10-15 minut vodou směrem od nosu při násilném otevření víček, vdechovaný vzduch filtrovat přes mokrý kapesník (mul, tampon) nebo použít masku, vyvést postiženého ze zamořeného prostředí, sejmout zasažený oděv, zasažená místa opláchnout a přikrýt sterilním obvazem, udržovat postiženého v klidu, zajistit přívod kyslíku, je nutná lékařská pomoc. 5.2.9.4 Fosgen COCl2 Charakteristika: Velmi jedovatá kapalina, velmi rychle přechází do plynného stavu, bezbarvá, po seně páchnoucí. Plynný je mnohem těžší než vzduch. Mimořádně nebezpečná jedovatá chemická látka. Silně toxický dráždivý plyn. Inhalace vede k dráždění očí, leptání dýchacích cest a k toxickému otoku plic – po inhalaci vysokých koncentrací okamžitá smrt udušením. Otrávený je silně ohrožen vznikem plicního edému. Proto je třeba se vystříhat jakékoliv tělesné námahy. Zásady první pomoci: Vdechnout každých 10 minut 5 vstřiků sprejem dexamethasonu, celkem asi 3x. Při nepatrných symptomech každých 10 minut 5 vstřiků až symptomy zmizí, minimálně do vyprázdnění jednoho balení – klid. 5.2.9.5 Metylizokyanát C2H3NO Charakteristika: Bezbarvá kapalina se štiplavým zápachem. Kapalina se rychle odpařuje. Páry tvoří se vzduchem jedovaté, leptavé a výbušné směsi těžší než vzduch. Drží se při zemi a při jejich zapálení se oheň rychle šíří do velkých vzdáleností. Poškození zdraví může nastat dříve, než je vnímán zápach látky. Páry dráždí velmi silně oči, kůži a dýchací cesty. Nebezpečí vzniku plicního edému. Pozor, plicní edém může vzniknout se zpožděním až dva dny. Po vdechnutí par je proto v každém případě nutné lékařské vyšetření. Kontakt s kapalinou způsobuje velmi silné podráždění a poleptání očí a kůže. Při úniku látky do kanalizace nebo odpadních vod vzniká nebezpečí výbuchu. Mohou vzniknout výbušné směsi a jedovaté plyny. 55 Zásady první pomoci: Symptomatická léčba. Při kontaktu látky s okem okamžitě důkladně vypláchnout. Přivolat lékaře. Je-li riziko plicního edému, pozor na latenci trvající často bez symptomů až 2 dny. 5.2.10 Závěry k chemickému ohrožení Chemický terorismus, způsobený prostřednictvím nebezpečných chemických látek a přípravků, je poměrně snadno realizovatelný. Stacionární ani mobilní zdroje nebezpečných chemických látek a přípravků nejsou a nikdy nebudou dostatečně chráněny před zneužitím teroristy nebo vyšinutými jedinci. Navíc jsou údaje o druhu, množství a umístění nebezpečných chemických látek a přípravků snadno dostupné u správních úřadů. Zvláště pak možnosti zneužití průmyslových toxických látek k aktům chemického terorismu jsou dostatečně zřejmé, jak je to podrobně uvedeno v předešlém textu. Tento problém musí být řešen komplexně, od prevence takového násilného aktu až po rychlé a účinné léčení zasažených osob, fauny a flóry. V České republice byl vybudován Integrovaný záchranný systém, který je určen pro záchranu osob a řešení likvidace následků mimo jiné i po chemickém terorismu. Integrovaný záchranný systém České republiky zahrnuje všechny hlavní složky – Hasičský záchranný sbor, Policii České republiky a Zdravotnickou záchrannou službu a dále pak řadu dalších složek, jako jsou příkladně vybrané jednotky Armády ČR, Český červený kříž, Svaz kynologů a další mnohé síly a prostředky, které jsou mobilizovány pro zásah ve druhém sledu. Jsou alespoň základní složky Integrovaného záchranného systému vybaveny vhodným SW nástrojem pro hodnocení situace vzniklé při chemickém terorismu? Ale nejen po zneužití průmyslových chemických látek, ale i otravných látek? Rychlé a spolehlivé modelování havarijních dopadů nejen závažných havárií, ale i chemického terorismu je důležité pro včasnou a správnou ochranu ohrožených nebo již zasažených osob od varování, přes ochranu až po léčení zasažených. Modelování dopadů je možné zpracovat u stacionárních zdrojů rizika již dopředu, protože stacionární zdroje a jejich technické i technologické parametry jsou dostatečně a podrobně známy správním úřadům (minimálně dle zákona o prevenci závažných havárií) již od konce ledna 2002. Složitější je to u mobilních zdrojů rizika s nebezpečnými chemickými látkami, kde nejsou mnohdy ani přesně známy silniční dopravní trasy, kudy jsou tyto látky přepravovány ve velkých množstvích v automobilních cisternách. Ale pokud mají krajské úřady zpracovány seriózní analýzy rizika, nemohly v nich vynechat přepravu nebezpečných chemických látek a přípravků, která může být i rizikovější než velké stacionární zdroje. K problematice mobilních zdrojů rizika patří například převážení velkých objemů nebezpečných látek silničními automobilovými cisternami, průjezdy silničních automobilových cisteren místy s hustým osídlením, zastávky silničních automobilových cisteren na nevhodných místech, průjezdy silničních automobilových cisteren místy s nejvyšší nehodovostí apod. Správní úřady musí také poskytnout „dotčenému obyvatelstvu“ přiměřenou a plnohodnotnou informaci o možných zdrojích rizika, jejich havarijních dopadech a hlavně pak o způsobech varování v místě obvyklém a doporučených modelech chování při vzniku takových mimořádných událostí. 5.2.11 Základní profil teroristů a jejich motivace Významnou částí hodnocení teroristických hrozeb je znalost, kdo může být předpokládaným útočníkem, jaká je jeho charakteristika. Ve Švédské obranné výzkumné agentuře FOA je vytvořena rozsáhlá databáze, která obsahuje 1 300 událostí zahrnujících chemické a biologické látky, události, 56 které proběhly od roku 1960 do roku 2002. Databáze těchto událostí je průběžně doplňována novými případy. Všechny informace vycházejí z otevřených zdrojů, jako jsou novinové články, články z odborných časopisů, knihy, příručky apod. Databáze událostí zahrnuje údaje jako například plán akce, vlastnictví a skutečné použití nebezpečných chemických látek ve více nebo méně úspěšných teroristických a nepřátelských útocích. Na základě 920 „chemických případů“ použití průmyslových toxických látek a otravných látek je možné stanovit některé obecné závěry. Celkem 377 případů chemického terorismu (s následky) pak způsobilo skoro 600 úmrtí a více než 8 000 zraněných. Většina případů byla rozsahem následků do 10 zasažených osob na případ, avšak 56 případů chemického terorismu způsobilo zasažení a ztráty v rozsahu mezi 10 až 49 obětí na případ, dále pak 39 případů chemického terorismu způsobilo 50 a více obětí na případ. Mnoho případů chemického terorismu se také obtížně analyzuje, neboť jsou neznámí útočníci, respektive nejsou známy motivy jejich jednání. Významným faktorem je lidský činitel teroristických a nepřátelských útoků neboli profil teroristy, který je ovlivněn následujícími skutečnostmi: • Úroveň vzdělání teroristů, případně jejich spolupracovníků • Úroveň motivace teroristů • Sledované politické cíle • Výběr nebezpečné chemické látky (směsi) k teroristickému použití • Aplikační metody k použití nebezpečné látky • Výběr „vhodného“ cíle a času pro napadení (místo, čas, objekt) • Možnost modelování teroristických následků a jejich korekce Je logické, že „úspěšní“ teroristé jsou dobře organizované skupiny se členy s vysokou úrovní vzdělání v chemii a příbuzných vědních disciplínách a mající dobré technické dovednosti k výrobě a rozptylování nebezpečných chemických látek a materiálů. Na druhé straně jednotlivci nebo neznámí útočníci jsou zodpovědní za 85 % případů, které byly spojeny s následky na obětech. Ukazuje se, že teroristické organizace a skupiny se stále více snaží získat nebezpečné chemické látky k provedení svých teroristických a nepřátelských útoků. Velmi varovným signálem je i fakt, že se snižuje věková hranice aktérů, například chemického terorismu. Křiklavým příkladem je případ tří dívek z Kalifornie ve věku 8 až 9 let, které se v červnu 2001 pokusily otrávit svoji spolužačku jedem na krysy, protože „ji neměly rády“. Pokud jde o výběr chemických toxických látek k aktu chemického terorismu, pak i když je možné počítat s použitím otravných látek (jako nejjedovatějších chemických látek vůbec), zpravidla se útočníci přiklánějí k jednoduchému výběru – jako jsou kyseliny, chemikálie z domácnosti, pesticidy, kyanidy, slzný plyn apod. Kyseliny jsou například běžně k dostání v různých obchodech. Větším nebezpečím je možnost zcizení velkých množství chemikálií při silniční a železniční přepravě z velkokapacitních cisteren. V posledních létech byly takové případy zaznamenány. Většina selhání aktů chemického terorismu je připisována nevhodným rozptylovým metodám použití nebezpečné chemické látky nebo směsi a výběru nebezpečné chemické látky s nízkou toxicitou. Značným problémem se jeví záměrné otravy potravin. Mezinárodní terorismus nabývá stále zřetelněji globálního a trvalého charakteru s proměnlivou četností a intenzitou se stále dokonalejšími prostředky a metodami. Země, které jsou považovány podle amerických měřítek za ty, jež podporují mezinárodní terorismus (tzv. rogue states), jsou charakterizovány snahou o získání zbraní hromadného ničení a z podpory mezinárodního terorismu. Posledních několik let jsou na seznamu USA uvedeny následující země: Irák, Írán, Libye, KLDR, Súdán, Sýrie. Seznam všech teroristických organizací světa, které jsou na seznamu USA, čítá celkem 33 teroristických organizací a organizovaných skupin a převážnou část tvoří islámské fundamentalistické organizace. Tento seznam a podrobný popis jednotlivých teroristických 57 organizací a skupin není v češtině běžně dostupný, ale je uveden na webové stránce Ministerstva zahraničních věcí USA: www.state.gov Značnou zásluhu na vysoké publicitě teroristických útoků mají všechny druhy médií, která se o takové události velmi zajímají a zpravidla o nich obšírně (ale ne vždy korektně) informují, zpravidla pak ve snaze přinést určitou senzaci. 5.3 Scénáře chemického terorismu 5.3.1 Základní východiska pro tvorbu scénářů Především dobrá znalost jednotlivých fyzikálně-chemických, toxikologických a dalších vlastností nebezpečných chemických látek umožňuje připravit jednotlivé možné scénáře chemického terorismu. Tyto vlastnosti byly stručně připomenuty v souhrnných přehledech v části o otravných látkách. Scénáře chemického terorismu se vytvářejí proto, aby se na jejich základě mohly modelovat a vytvářet jak vhodné a doporučené modely chování ohrožených nebo zasažených osob, tak i metodické postupy jednotlivých složek integrovaného záchranného systému (hasičský záchranný sbor, policie, zdravotnická záchranná služba, vybrané složky armády, Český červený kříž apod.). Podle americké zprávy „Obrana Ameriky“ z 12. února 2001 (Centrum pro strategická a mezinárodní studia, Washington DC) se udává mnoho možných krátkých ilustračních scénářů chemického, biologického, radiologického a jaderného terorismu. Před uvedením několika scénářů chemického terorismu je nutno zvýraznit některé významné skutečnosti, které modifikují nejen tvorbu scénářů chemického terorismu, ale i správné, rychlé a kompetentní odezvy na nepřátelský akt chemického terorismu. Současným zásadním celosvětovým problémem je rychlá a dostatečně spolehlivá detekce bojových biologických látek. Na základě otevřené odborné literatury je možné konstatovat, že dnes zatím neexistuje běžně dostupný a dostatečně rychlý a spolehlivý detektor ke zjištění přítomnosti těchto látek v prostředí. Zatímco přítomnost radioaktivních látek je zjišťována dozimetrickými přístroji okamžitě po zapnutí přístroje, otravné látky (sarin, soman, VX látka, yperit, apod.) a průmyslové toxické látky jsou zjišťovány přístroji řádově od desítek sekund až po několik minut, detekce bojových biologických látek představuje v nejlepším případě dobu několika hodin či dokonce dnů. Pouze některé nejnovější biologické detektory (většinou západní provenience) jsou schopny zjišťovat a případně i spolehlivě sledovat přítomnost některých bojových biologických látek za 15-30 minut, což je dnes považováno za světovou špičku. 5.3.2 Příklady scénářů chemického terorismu Scénáře možných teroristických chemických útoků jsou popsány jen velmi stručně a obecně. Uvádí se na tomto místě z toho důvodu, aby ilustrovaly jasně a názorně relativní jednoduchost a snadnost provedení chemického teroristického útoku. 1. Náklad dodávkového vozidla střední velikosti může být deklarován jako náklad průmyslového hnojiva, nicméně může obsahovat otravné látky nebo průmyslové toxické látky. Speciální rozbuška nebo jiné obdobné zařízení způsobí na určeném místě (odstavné parkoviště u supermarketu) mohutný výbuch průmyslového hnojiva. Tento výbuch vyvolá rychlé rozptýlení toxických látek v okolí, a to i na velké vzdálenosti, a tak zamoří rozsáhlé městské prostory. Při znalosti a využití meteorologických modelů je možné vyčkat nejen na nejvyšší koncentraci osob v místě, ale také i na vhodné povětrnostní podmínky v místě útoku. Přítomnost toxických látek může být zjištěna až na základě symptomů různých otrav osob případně zvířat, pravděpodobně s určitým časovým zpožděním. Navíc je možné využít pro „přípravu 58 2. 3. 4. 5. a plánování“ takového útoku poměrně běžně dostupných modelovacích počítačových programů, které jsou určeny pro vyhodnocování havarijních následků závažných průmyslových havárií. Několik pracovníků oblečených do pracovních oděvů městské úklidové služby přinese velké kanistry s označením čistících prostředků do velkého supermarketu, podzemní dráhy, vlakového nádraží nebo na letiště. Tato činnost asi obecně nevyvolá žádné podezření. V předstihu před použitím nebezpečných chemických látek (otravné látky nebo průmyslové toxické látky) do prostoru uvedeného místa použije skupina ke své vlastní ochraně příslušná antidota. Během dopravní špičky nebo v době největší kumulace osob pak vypustí otravnou látku do ovzduší a ta způsobí inhalační otravy nakupujících nebo cestujících (nápadná je podobnost s teroristickým útokem v tokijském metru). Otravné látky jsou v čistém stavu zpravidla bez zápachu, proto nejprve nebude jejich přítomnost nijak indikována. Pouze příznaky zasažení osob nebo zvířat napoví, že se jedná o nějakou nebezpečnou chemickou látku. Ověření přítomnosti je možné pouze pomocí speciálních přístrojů (v současné době jsou pouze u některých jednotek Hasičského záchranného sboru a u některých jednotek Armády ČR, případně je známo, že takové speciální detekční a monitorovací přístroje vlastní některé specializované firmy). Dá se předpokládat, že v místě chemického útoku vznikne velká panika a zmatek, který bude jen velmi obtížně zvládnutelný. Variantně mohou teroristé použít také malé speciálně připravené aerosolové generátory (upravené z běžných fénů na vlasy nebo jiných domácích jednoduchých zařízení), které jsou schopny převést otravné látky z kapalné fáze do formy jemného aerosolu a tím podstatně (několikanásobně) zvýšit toxickou účinnost použité otravné látky. Skupina osob připraví k použití zdánlivě standardní zemědělské práškovací nebo kropicí letadlo či vrtulník. Do zásobníků jsou však vloženy otravné látky nebo průmyslové toxické látky. Vlastní provedení rozprášení se provede v noci nízkým přeletem nad terénem, aby se snížila možnost identifikace nebezpečných chemických látek a odhalení chemického útoku. Vznikající oblak nemusí být v nočních podmínkách dobře viditelný, zvláště pak pokud se provede naředění používané toxické substance. Známé organizačně-technické potíže s chemickou detekcí a monitorováním skutečné chemické situace způsobí, že napadení je zjištěno až na základě příznaků zasažení osob a zvířat (pravděpodobně s významným zpožděním). Znamená to, že na běžných veřejných místech nejsou instalována žádná stacionární zařízení pro detekci a monitorování přítomnosti nebezpečných chemických látek a přípravků. Realizace prvních ochranných opatření (například postup při první pomoci zasažených osob) a nutné následné léčení zasažených je velmi komplikované, neboť v této době většinou není známa použitá nebezpečná toxická látka, rozsah zasaženého území apod. Skupina dobře vycvičených teroristů provede pomocí chemických látek (případně radioaktivních nebo bojových biologických látek) zamoření místních vodních zdrojů. Pokud se jim povede zamoření vodních zdrojů nebo veřejné zásobování vodou provést, musí místní správní úřady oznámit občanům dočasný úplný či částečný zákaz používání vody s informací ohledně zamoření (aby byla výstraha brána zcela vážně). Důvodně tak lze předpokládat, že zmíněný zákaz konzumace vody by musel být velice důrazný a opakovaný, což by se zpravidla neobešlo bez velké paniky mezi dotčeným obyvatelstvem. Po 11. září 2001 proběhla v USA velká kampaň, při které se spekulovalo o možnosti použití práškovacích letadel pro použití chemických, biologických a radioaktivních látek k zamoření městských center a jiných citlivých a zranitelných míst s velkou koncentrací osob. Infrastruktura moderní společnosti nabízí celou řadu takových míst s vysokou koncentrací osob s jejich vysokou zranitelností (podrobně to bylo zmíněno výše; s vyjmenováním konkrétních zranitelných míst). Dokonce byl v USA po nějakou dobu provoz těchto vzdušných prostředků z bezpečnostních důvodů zakázán. Je možné si však představit případ, kdy za využití povětrnostního modelu budou nebezpečné chemické látky (případně jiné nebezpečné látky) rozptýleny z výškových budov, což je zvláště typické pro USA. Takto zasažená plocha může byt velmi rozsáhlá. Tento jednodušší způsob zamořování prostředí pak zcela dostatečně supluje použití práškovacích, kropicích a jiných speciálních nebo upravených letadel a vrtulníků. 59 I v takovém případě se pravděpodobně projeví zpoždění v detekci a monitorování přítomnosti nebezpečných látek a s tím spojené výše popsané potíže v ochraně osob a v likvidaci následků. Zvláště využití tohoto způsobu teroristického útoku v noci nemusí vzbudit žádnou pozornost policie nebo ohroženého či již zasaženého obyvatelstva. 5.3.3 Selhání zpravodajských, bezpečnostních a informačních služeb Bez ohledu na mimořádné úsilí zpravodajských, bezpečnostních a informačních služeb složek všech demokratických států se jen obtížně čelí mezinárodnímu terorismu. Každoročně se s tímto negativním jevem zcela konkrétně setkává mnoho zemí a mnoho obyvatel je tímto nepříznivým fenoménem přímo či nepřímo postiženo. Ukázalo se také, že téměř nic neřeší zpřísnění možných trestů. Ukazuje se, že ani nejvyspělejší státy a jejich zpravodajské, bezpečnostní a informační služby nemají dosud vytvořeny dostatečně efektivní mechanismy k účinnému boji s terorismem. Jasný překvapující kolaps amerických zpravodajských, bezpečnostních a informačních služeb je možné dokumentovat na třech následujících případech. Přinejmenším lze hovořit o velmi významném selhání amerických státních zpravodajských, bezpečnostních a informačních služeb. Není pochyb o tom, že nezachycení příprav nejhoršího teroristického útoku na Spojené státy americké (11. září 2001) znamenalo svým způsobem neomluvitelné selhání amerických zpravodajských, bezpečnostních a informačních služeb. Většina bezpečnostních analytiků a jiných bezpečnostních specialistů se shoduje v názoru, že tyto služby na základě svých mechanismů a procedur nezachytily ani náznaky příznaků těchto těžko utajitelných příprav rozsáhlého teroristického útoku. Případně je možné říci, že zachycené signály o přípravě teroristického útoku byly nedůsledně či dokonce chybně vyhodnoceny. Přitom se dodatečně zjistilo, že rozsah příprav tohoto brutálního teroristického útoku byl značně rozsáhlý a dlouhodobě připravovaný. Celkový finanční rozpočet, špičkové technické vybavení amerických zpravodajských, bezpečnostních, informačních a jiných speciálních služeb, motivace, příprava a výcvik státních zaměstnanců a také široký okruh placených spolupracovníků vytváří rozsáhlou akční síť, která však nesplnila své preventivní poslání. Nejdůležitější jsou bezesporu lidské zdroje informací, protože poskytují nejpohotovější a nejpodrobnější hodnocení jednotlivců, skupin a jejich aktivit. V tomto směru došlo zřejmě také k velmi závažným chybám v práci zpravodajských, bezpečnostních a informačních služeb. Veškerým teroristickým útokům předchází činnost – důkladná příprava teroristického útoku – jako je určování cílů a jejich dlouhodobé sledování, příprava operačních plánů provedení teroristických útoků, příprava a náročný výcvik spolehlivých aktérů, získávání nutného materiálního vybavení k provedení teroristického útoku. Důkladný výcvik teroristů a jejich silná motivace je významným momentem v přípravě na vlastní teroristický útok. Tato činnost po sobě zpravidla zanechává určité stopy, které musí zpravodajské, bezpečnostní a informační služby a agentury včas zachytit a správně vyhodnotit. To v celém komplexu tvoří hlavní a základní článek v boji proti terorismu, což jsou účinná preventivní opatření před terorismem. I když spolupráce zpravodajských, bezpečnostních a informačních služeb probíhá na úrovni jak národní, tak i mezinárodní, zdá se, že v tomto směru nepomohly významným způsobem americkým zpravodajským důstojníkům a agentům evropské a jiné spřátelené zpravodajské, bezpečnostní a informační služby. Bohužel se z této kruté zkušenosti americké ani jiné zpravodajské, bezpečnostní a informační služby příliš nepoučily. O tom jednoznačně svědčí otázka „informačního servisu pro politické špičky“ v případě přípravy útok na Irák. Jednoznačným důvodem pro vojenský zásah v Iráku bylo opakované a sebevědomé tvrzení řady předních přestavitelů USA a Velké Británie, že režim Saddáma Husaina vyvíjí a vlastní zbraně hromadného ničení a nosiče pro jejich použití. Tím se pak tato otázka oprávněně dostala do středu pozornosti světové veřejnosti. V počátku byly pro vojenské řešení jen USA a Velká Británie, jiné státy včetně spojenců z NATO jako Německo a Francie 60 prosazovaly politické a diplomatické řešení. Na straně Německa a Francie stála také Ruská federace. Nedbajíce oprávněných výhrad Ruska, Německa a Francie si Spojené státy americké bez mandátu OSN připravovaly vojenské řešení. Důvod pro válku proti Iráku byl na světě, bylo to údajné již zmíněné vlastnictví zbraní hromadného ničení. Válka začala velmi rychle a velmi rychle také skončila její oficiální část – režim Saddáma Husaina byl poražen. Kde jsou ale údajné zbraně hromadného ničení? Uběhlo již několik let a řada měsíců a žádné důkazy o přítomnosti zbraní hromadného ničení se nedaří najít. Dokonce byla vyhlášena ministrem obrany USA Donaldem H. Rumsfeldem zvláštní cena (1 milion amerických dolarů) pro toho, kdo najde v Iráku zbraně hromadného ničení. Ani toho zvláštní a lákavé ohlášení ničemu nepomohlo, dosud se nic nenašlo. A tak v nedávné době Senát USA a shodně i britská komise viní vlastní špionážní, zpravodajské a informační služby, že špatně zmapovaly situaci kolem možných Saddámových arzenálů zbraní hromadného ničení a celou hrozbu zveličily, což vedlo ve svém důsledku k zahájení války. Ukázkou tendenčních důkazů může být ukázka vyjádření britského premiéra Tonyho Blaira, který před vojenskou invazí mimo jiné řekl: „Jsou tam tisíce nalezišť zbraní hromadného ničení. Inspektoři, vědci a experti konečně budou moci dokončit svou práci. A nemám pochyb, že najdeme důkazy o Saddámových zbraních hromadného ničení.“ Američané a Britové byli pro rychlé vojenské řešení, zatímco jiné země, především pak Německo, Francie a Rusko dávaly přednost politickému řešení a vojenskou akci připouštěly, až jako poslední krok. Jak známo, Američané bez mandátu OSN zahájili společně s Brity vojenskou akci počátkem roku 2003. Po více než jednom roku „hledání zbraní hromadného ničení nebo jejich komponent“ se nic nenašlo. O čem to svědčí? Buď opět americké a britské zpravodajské služby hrubě selhaly, nebo dokonce záměrně lhaly, aby svým chlebodárcům zajistily „pádné důvody“ pro vojenský zásah v Iráku. Je nutno objektivně přiznat, že české politické špičky se ve většině vyjádření a postojů stavěly chybně na americkou a britskou stranu roztržky, která v podstatě rozdělila a také ochromila na několik měsíců NATO. V intenzívní přípravě zpravodajských informací (které nutně předcházejí každému válečnému konfliktu) se opět americké a britské zpravodajské, bezpečnostní a informační služby nevyznamenaly. Jde totiž o to, že zcela podcenily nebo chybně vyhodnotily možnosti, síly a prostředky domácího odboje. Odpor iráckých domácích sil proti přítomnosti Američanů, Britů a dalších vojenských kontingentů se staly natolik závažnými, že jejich dopady podstatně ovlivňují denní život cizích vojenských jednotek na území Iráku, ale těmito akcemi jsou postiženi také nevinní civilisté. A to zde není podrobně zmíněná otázka „teroristického útoku v Madridu v roce 2004“, který měl zásadní vliv na politický vývoj země (konkrétně na výsledky voleb) a také to, že Španělsko stáhlo své vojenské síly z Iráku. Je jasné, že i v těchto zpravodajských informacích se vyskytla řada zásadních chyb a nedostatků při odhadu dalšího vývoje vojenského konfliktu. V neposlední řadě je to případ nejhledanějšího teroristy světa Usámy bin Ládina. I k nalezení tohoto teroristy několikrát vyhlásila americká vláda řadu lákavých finančních cen a prémií. Nicméně je třeba vidět skutečnost, že na dopadení uvedeného teroristy, rozbití a zneschopnění velké mezinárodní teroristické sítě se pracuje velmi intenzivně. Po několik posledních let je k dopadení Usámy bin Ládina a rozbití jeho teroristické sítě nasazeno dlouhodobě obrovské množství agentů a specialistů mnoha amerických institucí, jako jsou CIA, FBI, americké armády a tak dále. Není pochyb o tom, že technické vybavení, ale i náročná příprava a výcvik těchto agentů a specialistů je vysoce profesionální, přesto se dosud nepodařilo dopadnout ani Usámu bin Ládina, ani podstatně oslabit jeho mezinárodní teroristickou síť. A to vůbec není řeč o tom, že na celosvětové protiteroristické mašinerii se podílejí špionážní, zpravodajské, bezpečnostní a informační služby minimálně spřátelených zemí USA. Samozřejmostí je významná zpravodajská a informační pomoc od spojenců USA v NATO, což v současné době představuje značnou část Evropy a Kanadu. Tradičně nejvěrnější spojenec USA Velká Británie 61 nepochybně spolupracuje s USA velmi intenzivně. O tom svědčí mimo jiné již zmíněná zpravodajská a informační podpora v útoku na Irák, kde došlo jak u amerických, tak i britských zpravodajských, bezpečnostních a informačních služeb k hrubým pochybením. 5.4 Perspektivy vývoje chemického terorismu V podmínkách současné rychlé a mnohdy bezohledné globalizace lze očekávat střety odlišných kultur, konfrontace odlišných etnik a konflikty mezi fanatickými křídly různých náboženství. Je velmi pravděpodobné, že s tím, jak se bude Země zmenšovat, všechny tyto tlaky budou sílit. Zároveň lze očekávat další globální zhoršování ekologické situace. To může vést k pokušení, uplatnit teror ve jménu zachování šancí na přežití, masakrovat druhé pod heslem zachování života. Z těchto globálních problémů lze odvodit, že živná půda terorismu se nebude zmenšovat, ale spíše naopak zvětšovat, a že se tento nebezpečný a nepříznivý fenomén nepodaří potlačit ani utlumit v nejbližších letech. S určitou mírou pravděpodobnosti lze předpokládat, že budoucnost terorismu není radostná. V nejbližší budoucnosti se budou teroristické útoky pravděpodobně vyznačovat: • nárůstem teroristických činů • zvýšením rozsahu postiženého území • nárůstem lidských obětí • zaváděním nových zbraní a zneužitím nových technologických aplikací • hledáním nových netradičních způsobů použití různých starých i nových zbraní a prostředků, a to včetně zbraní hromadného ničení či jejich ničivých komponent Kromě písemných zpráv o zneužití zbraní hromadného ničení byla natočena již pěkná řada filmů inspirovaných použitím těchto nejničivějších zbraní. První vlaštovkou v tomto směru byl americký film „Den poté“, který uvedla americká televizní stanice ABC již v roce 1983 a který šokoval celé Spojené státy americké. Film velmi věrohodně a sugestivně ukazoval jadernou zkázu po použití jaderných zbraní, po sovětském jaderném útoku na americká města. „Smrtící epidemie“ s Dustinem Hoffmanem byl další film o zavlečení nebezpečných a smrtelně jedovatých biologických agens z černé Afriky do klidných Spojených států. Rozsah potřebných bezpečnostních a zdravotnických opatření byl svým záběrem šokující a film ukázal i složitou situaci z hlediska šíření fám, paniky a nedostatečné přípravy obyvatelstva na takové mimořádné události. Možnosti zneužití chemických zbraní (chemických bojových hlavic plněných sarinem) byly názorně ukázány v americkém celovečerním filmu „Skála“. Šokující výpověď o tom, že i vlastní vojenské síly mohou zneužít svého přístupu k vysoce citlivým informacích a zmocnit se chemických zbraní a ohrožovat jimi vlastní obyvatelstvo. Tento chemický „šach“ byl použit jako velmi účinný nátlak na vládu USA k politickému vydírání. 62 6. OCHRANA PŘED CHEMICKÝM TERORISMEM 6.1 Systém návazných opatření Na tomto místě se uvádí možná opatření komplexně pro celou širokou oblast, nikoliv pouze pro případy chemického terorismu. Je to především proto, že všechna preventivní, represivní, ochranná a likvidační opatření musí být budována komplexně s cílem integrace některých možných opatření a tím jejich zlevnění. Základní opatření koncepce ochrany před chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným terorismem jsou na tomto místě členěna do jednotlivých podkapitol, kde jsou uvedena jen obecná opatření. Jejich další upřesnění a rozpracování závisí na řadě vstupních podmínek, od modelování možných teroristických scénářů, přes znalosti a výcvik záchranářů až po reálné materiálnětechnické vybavení jednotlivých součástí integrovaného záchranného systému a jejich kapacitních možností. 6.1.1 Preventivní opatření Ke zcela zásadním preventivním opatřením na jednotlivých resortech a ústředních orgánech patří zpracování reálných krizových plánů a dále na všech úrovních veřejné správy podle platné legislativy, které zahrnují i případy chemického, biologického, radiologického a jaderného terorismu a nutné odezvy na takové teroristické útoky. K preventivním opatřením nutno zařadit zejména následující opatření: 1. analýzy rizika a studium různých možných a reálných hrozeb a jejich pravděpodobných následků v různých podmínkách s využitím rozpracování pravděpodobných scénářů jednotlivých událostí, 2. modelování a simulace možných vzniklých situací v konkrétních podmínkách včetně hledání vhodných modelů chování, spolupráce a kooperace pro odezvy na takové situace v jednotlivých skupinách (záchranáři, civilní obyvatelstvo apod.), 3. detekce, identifikace a monitorování všech potenciálních kontaminantů v reálném čase (radioaktivní látky, otravné látky, průmyslové toxické látky, bojové biologické látky apod.), 4. počet a rozmístění detektorů a jiných monitorovacích prvků na různých vybraných veřejných místech, která jsou nejvíce zranitelná, 5. odstrašování teroristů (například veřejnou deklarací připravenosti obyvatelstva čelit terorismu, udáváním hlavních kapacitních možností a rychlých postupů záchranných sil a prostředků, zveřejňováním možných sankcí za teroristické akce, morálním odsuzováním terorismu apod.); mediální strategie musí být velmi promyšlená, aby bylo možné poskytnout vyváženou informaci, jež by zároveň nebyla inspirující pro některé osoby či skupiny a neusměrňovala tak záměry případných teroristů, 6. dostatečně zabezpečená objektová ochrana pro místa, jako jsou speciální laboratoře, sklady, výrobní prostory, letiště a jiná zařízení, kde se nachází zneužitelné nebezpečné látky nebo zneužitelná zařízení, 7. přiměřené a vhodné zveřejňování výstupů z výše uvedených oblastí s využitím všech druhů komunikace a médií (informování obyvatelstva), 8. diferencovaná teoretické příprava (vzdělávání) a přiměřený a dostatečný výcvik jednotlivých skupin: záchranáři, obyvatelstvo – školní mládež, středoškolská mládež, vysokoškoláci, důchodci apod., 9. léčebně preventivní hygienická a protiepidemická opatření, 10. veterinárně preventivní a protinákazová opatření. 63 6.1.2 Represivní opatření Do skupiny represivních opatření je možno počítat následující opatření: 1. včasné odhalování ilegálních příprav a kriminálních aktivit, které směřují k přípravě nebo provedení aktu chemického, biologického, radiologického nebo dokonce jaderného terorismu, 2. zneškodňování teroristický skupin a jednotlivců, kteří se připravují na provedení výše uvedených teroristických nebo nepřátelských útoků, 3. včasné monitorování a následné rozbití akčních teroristických sítí. 6.1.3 Ochranná opatření K ochranným opatřením patří následující opatření: 1. rychlé a spolehlivé varování a informování vlastních zasažených nebo ohrožených zaměstnanců, 2. rychlé a spolehlivé varování a informování zasaženého nebo ohroženého obyvatelstva, 3. vyrozumění složek IZS a dalších zainteresovaných orgánů, organizací a zařízení, které budou nezbytné pro záchranu osob a pro likvidaci následků napadení, 4. zdravotnická opatření (aplikace antidot, speciální profylaxe, použití radioprotektivních látek), 5. individuální ochrana pro jednotlivé skupiny (záchranáři, obyvatelstvo atd.), přičemž záchranáři budou vybaveni prostředky individuální ochrany, zatímco civilní obyvatelstvo si bude muset připravit a použít především improvizované prostředky individuální ochrany, 6. ukrytí obyvatelstva využitím ochranných vlastností upravených staveb (utěsnění oken a dveří, vypnutím nebo úpravou ventilačních systémů) a plánovité a organizované využití stávajícího fondu vybudovaných a udržovaných úkrytů, 7. evakuace obyvatelstva z ohrožených nebo napadených území na bezpečná místa s úplným logistickým a humanistickým zabezpečením, 8. eliminace strachu, paniky a neadekvátních psychických reakcí a psychických selhání, 9. dodržování stanovených bezpečnostních opatření při nouzovém přežití obyvatelstva (dodržování elementárních hygienických pravidel, zákaz konzumace neprověřených potravin a tekutin, zákaz kouření, zákaz kontaktů s podezřelými nebo zamořenými předměty), 10. kontrola potravinového řetězce, zejména vodních zdrojů, 11. bezpečné uzavření a střežení hranic napadeného prostoru a zamezení nekontrolovanému pohybu osob, techniky a materiálu. 6.1.4 Záchranná a likvidační opatření Záchranná opatření a likvidační aktivity jsou významným předpokladem pro úspěšnou obnovu zasaženého systému a rychlou a účinnou záchranu obyvatelstva. Zdokumentování mimořádné události (popis události, statistická data o počtech zasažených osob, počtech nasazených záchranných sil a prostředků a jejich působení apod.) je rovněž nezbytným prvkem k získaní dostatků informací pro další zdokonalování celého systému. Nejdůležitějšími opatřeními jsou po odeznění teroristické události: 1. zdravotnická opatření (diagnostika, první pomoc, terapie, hospitalizace), 2. identifikace a pohřbívání mrtvých, 3. likvidace napadených porostů a zvířat, 4. hygienická očista osob, dekontaminace techniky, materiálů a okolí (terén, ulice, nádraží apod.); zvláštní pozornost si zasluhuje otázka vhodných prostředků a metod dekontaminace, která by měla používat nedestruktivní dekontaminační prostředky předem vyzkoušené (možnost využití bohatých armádních dekontaminačních zkušeností a rozsáhlých zkušeností s dezaktivací v jaderných elektrárnách). 64 To vše představuje nezbytný řetěz provázaných, závislých a zpravidla navazujících opatření, která jsou schopna vytvořit účinnou a dostatečnou ochranu jak postiženého obyvatelstva, tak i příslušníků záchranných sil a jednotek. Rozčlenění na preventivní, represivní, ochranná, záchranná a likvidační opatření je provedeno jen z metodického hlediska, mnohá opatření mají takový charakter, že by mohla být zařazena i do jiné skupiny nebo patří do dvou skupin a jejich realizace probíhá současně. 6.2 Bezpečnostní a zpravodajské služby Obecně platí, že prevence všech mimořádných událostí je velmi důležitá. Preventivní opatření pro různé mimořádné událostí jsou značně rozdílná a závisí na druhu a rozsahu každé jednotlivé mimořádné události. Proto se v oblasti krizového řízení a havarijního plánování na úrovni krajského úřadu pro zájmové území zpracovává jako první analýza rizika a možných ohrožení obyvatelstva. Tato analýza ve svých závěrech odpovídá na otázky, které mimořádné události jsou nejčetnější a jaké jsou předpokládané negativní dopady na všechny objektu zájmu: obyvatelstvo, zvířata, životní prostředí, majetek a infrastrukturu společnosti v místě mimořádné události. Teprve na základě takové analýzy rizik a jejich promyšlených závěrů je možné pro každou mimořádnou událost stanovit soubor preventivních a jiných opatření s využitím dostupných disponibilních prostředků (v podstatě se bude jednat o jednotlivé složky integrovaného záchranného systému). Mezinárodní teroristé – k jejichž požadavkům patří změna vnitřní a zahraniční politiky, změna právního systému, propuštění vězněných teroristů či zaplacení výkupného a umožnění bezpečného úniku – jsou odhodláni ke všemu, nedají se zastrašit, často jsou připraveni zemřít při sebevražedném útoku. Tento obecný přístup velmi komplikuje možnost jakéhokoliv vyjednávání – zpravidla se jedná o ultimativní požadavky teroristů. Zastavení připravené akce je proto nesmírně obtížné a stejně obtížná je i jakákoliv prevence. O to větší a zcela nezastupitelnou roli hrají v celé této oblasti zpravodajské, bezpečnostní, informační a jiné speciální státní služby, které získávají a analyzují informace o záměrech a pohybech teroristických organizací a skupin nebo jen nepřátelsky naladěných jednotlivců. 6.3 Informovanost a příprava obyvatelstva Informovanost obyvatelstva o doporučených způsobech chování při mimořádných událostech (obecně) je v současné době stále v podstatě nedostatečná. Existuje sice právní úprava, podle které mají občané právo na informace, ale ta postihuje jen určité oblasti, jako je například stav životního prostředí, prevence závažných průmyslových havárií atd. Právní úprava v České republice věnovala zvláště ke konci 90. let minulého století značnou pozornost obecné dostupnosti „veřejných informací“ pro obyvatelstvo neboli zabezpečila „právo na informace pro veřejnost“. V tomto kontextu je možno připomenout jen některé zásadní právní normy, které se dané problematiky podrobně dotýkají. Předmětné zákony jsou níže řazeny v chronologickém sledu: • zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, • zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, • zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, • zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, • zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (tzv. „krizový zákon“), ve znění pozdějších předpisů, 65 Do této skupiny však patřil i zákon 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky. Nově je tento zákon vydán jako zákon č. 59/2006 Sb. s účinností od 1. 6. 2006. Na tomto místě je nutno zdůraznit dobré zkušenosti z minulosti v bývalém Československu před rokem 1989, kdy řada velkých průmyslových provozovatelů z oblasti např. chemického či petrochemického průmyslu vydávala a distribuovala na vlastní náklady účelné informační příručky pro obyvatele v okolí objektů a zařízení, kde byly umístěny nebezpečné chemické látky a přípravky. Kvalita a využitelnost těchto informačních zdrojů byla vesměs na velmi dobré odborné úrovni, byly zpracovány srozumitelným způsobem a také byl o ně mezi obyvatelstvem celkem zájem. Zvláštní místo v tom pak zaujímala Informační příručka pro obyvatele ze zóny havarijního plánování Jaderné elektrárny Dukovany, která se ve spolupráci s tehdejším Regionálním úřadem Civilní ochrany Brno vydávala každoročně. Obsah, rozsah a kvalita poskytovaných informací obyvatelstvu v této příručce byla jak v minulosti, tak zůstala do současné doby na velmi vysoké úrovni a zvláště pak celková srozumitelnost uvedených opatření se stala nezastupitelnou devizou tohoto cenného informačního materiálu pro obyvatelstvo. Byly to však i orgány státní správy a správní úřady (především pak dřívější okresní úřady), které vydávaly v minulých létech – až do jejich zrušení – informační příručky pro obyvatelstvo, které byly zpravidla zaměřeny na průmyslová rizika spojená s výrobou, skladováním a dopravou nebezpečných chemických látek a přípravků. Tyto příručky obsahovaly také doporučené způsoby chování při hrozbě nebo při vzniku závažné průmyslové havárie. V současné době jsou většinou péčí ústředních orgánů, např. Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky nebo krajských úřadů, vydávány různé příručky a pomůcky určené k informovanosti občanů v tzv. zóně havarijního plánování. Převažují praktické příručky kapesního formátu, které poskytují jen základní, ale rychlou informaci o způsobech správného chování a jednání při mimořádných událostech. Jako základní obsah takové kapesní příručky je možno jmenovat: • zásady chování při vzniku jednotlivých mimořádných událostí • telefonní čísla a způsoby tísňového volání • varování ohroženého/zasaženého obyvatelstva • ukrytí osob • evakuace osob, včetně doporučeného evakuačního zavazadla • individuální ochrana osob • činnosti před a při povodni • ochrana osob a majetku při požárech • dopravní nehoda • únik nebezpečné látky • teroristická akce • správné použití hasičských přístrojů a hydrantů • poskytování první pomoci Řada občanů neví, jak se má na mimořádné události připravit (a které mimořádné události jim v místě bydliště nebo pracoviště vůbec hrozí), jak se mají za mimořádných událostí chovat, co mají dělat, co si vzít s sebou v evakuačním zavazadle, jak chránit své dýchací orgány a povrch těla, kdy, kde a jak se používají improvizované prostředky ochrany, jak mohou a mají spolupracovat s profesionálními záchranáři atd. Poskytnutí dostatečné informace obyvatelstvu (veřejnosti) je sice hlavním, ale jen počátečním stadiem celého procesu přípravy obyvatelstva na mimořádné události a jejich dopady a následky. Pokud má být dosaženo dobré přípravy obyvatelstva na dopady mimořádných událostí a zvláště možných teroristických útoků, jsou nutné ještě další podstatné a nezbytné kroky. Obyvatelstvo musí 66 nejen tyto informace dostat k dispozici, ale mělo by se s nimi ve vlastním zájmu v dostatečné a funkční míře seznámit. Tím občan (případně i jeho rodina) teprve získá jisté základní vědomosti o problematice. K tomu, aby se mohlo obyvatelstvo – většinou svépomocí a vzájemnou pomocí – chránit, musí proces pokračovat získáním dovedností a návyků. Svépomoc a vzájemná pomoc pak přichází v úvahu především v prvních a kritických momentech po vzniku mimořádné události, než se do ohroženého a nebo zasaženého prostoru dostanou profesionální záchranáři. Tento kritický čas se někdy označuje jako 10 (15) minut pro život a občané jsou zpravidla odkázáni sami na sebe, případně na vzájemnou pomoc. Mnohdy na tom záleží i život zasažených. Získání a následné upevnění dostatečných dovedností a trvalých návyků obyvatelstvem je již podstatně složitější a náročnější než fáze prostudování a naučení se potřebným informacím. Vyžaduje to aktivní přístup k celému procesu přípravy obyvatelstva na mimořádné události a jejich dopady. Získání dovedností a návyků je pak otázkou delšího času a opakovaných nácviků. Takováto opatření nejsou v současné době v České republice příliš populární. Veřejnost není schopna v současné době zcela docenit, že získání alespoň základních znalostí, dovedností a návyků je nejen k jejímu vlastnímu prospěchu, ale zprostředkovaně to podstatně zlepšuje spolupráci mezi ohroženým či již zasaženým obyvatelstvem a profesionály ze záchranných složek integrovaného záchranného systému. Pokynem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, který byl zpracován ve spolupráci s Ministerstvem vnitra – Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru České republiky, ze dne 4. března 2003 bylo uloženo, že do učebních dokumentů pro základní školy, střední školy, vyšší odborné školy a speciální školy se zařazuje tematika „Ochrana člověka za mimořádných událostí“ v rozsahu 6 vyučovacích hodin ročně v každém ročníku. Podstatou a novou věcí je, že dle tohoto pokynu se do učebních dokumentů pro zmíněné školy zařazuje tematika Ochrana člověka za mimořádných událostí ve striktně stanoveném minimálním rozsahu (6 vyučovacích hodin ročně), a to již od prvního ročníku základních škol. Tematika se zařazuje podle rozhodnutí ředitele samostatně nebo v rámci příslušných předmětů podle platných učebních dokumentů. Obsah je zaměřen na ochranu osob před následky živelních pohrom včetně nezbytných dovedností (zásady chování při povodni, zemětřesení, velkých sesuvech půdy, sopečných erupcích, atmosférických poruchách, požáru, lavinovém nebezpečí), před následky úniku nebezpečných látek do životního prostředí včetně nezbytných dovedností (improvizovaná ochrana osob při úniku radioaktivních, chemických a biologických látek) a před následky použití nebo anonymní hrozbě použití výbušniny nebo nebezpečné látky (činnost při nálezu či obdržení podezřelého předmětu). Počátkem 90. let minulého století byla vydána v České republice velmi cenná a zdařilá příručka s názvem APELL (zkratka podle originálního anglického názvu Awareness and Preparedness for Emergecies at Local Level – a Process for Responding to Technological Accidents), volně přeloženým jako Způsob předcházení nebezpečí velkých technologických havárií. Tato příručka vydaná OSN je sice zaměřena jen na průmyslová nebezpečí, ale zahrnuje všechny tři hlavní subjekty nutné komunikace a spolupráce při mimořádných událostech: provozovatele objektů a zařízení s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky – statní správu (správní úřady) – veřejnost (obyvatelstvo). Metodický materiál je již do jisté míry překonán jak současnou legislativou, tak i současnou praxí, stále však obsahuje cenné rady a doporučení využitelná i v současné době, kdy jsou již některé oblasti informovanosti obyvatelstva právně upraveny. Navíc jsou zde uvedeny některé plně využitelné kontrolní seznamy různých potřebných činností. Proto je pomůcka funkční i v současné době. 67 6.4 Osobní a rodinná příprava občanů Plán osobní a rodinné přípravy lze zhotovit. Níže je pak uveden možný vzor ve formě základních bodů, které obsahově zahrnují jednotlivé nezbytné části přípravy. Je třeba si uvědomit, že plnění takového plánu vyžaduje určitý čas, který je třeba kalkulovat v řádech týdnů nebo lépe měsíců. Z hlediska obsahu by měly být v plánu uvedeny následující oblasti, viz tabulka (možný příklad). Úkol Studium podkladových materiálů (příručky, brožury, články) Doplňkové studium z webových stránek Zjišťování informací u místních státních orgánů Příprava evakuačního zavazadla Příprava improvizovaných prostředků ochrany osob Nácvik evakuace I Nácvik evakuace II Nácvik použití improvizovaných prostředků ochrany I Nácvik použití improvizovaných prostředků ochrany II Zahájení Ukončení Rezerva 10.9. 10.10. 15.10. 16.10. 25.10. 31.10. 1.11. 5.11. 7.11. 8.11. 12.11. 15.11. 16.11. 20.11. 22.11. 23.11. 1.12. 27.11. 5.12. 30.11. 7.12. 8.12. 12.12. 15.12. 16.12. 20.12. 22.12. Poznámka o splnění Nácvik I znamená provedení nácviku v klidu a pohodě s důrazem na správné metodické provedení. To bude sice trvat delší dobu, ale takový nácvik pomůže vytvořit základní dovednosti v dané oblasti. Nácvik II pak znamená provedení nácviku v časovém stresu, kdy si budeme počínat rychle a energicky jako při skutečné nepříznivé události. Zde již musí jít o každou minutu. Rychlost však neznamená zbrklost, a proto je třeba i zde dodržovat přesné a vhodné postupy jednání a doporučené činnosti. Bezesporu je potřeba mít na paměti, že takové nácviky je nutno pravidelně opakovat v doporučeném intervalu asi 6 měsíců. Jen tak se mohou vytvořit a potom udržet vhodné návyky, které v době mimořádných událostí a krizových situací mohou zachránit život nebo ochránit zdraví osob. V současném bouřlivém světě se odehrává celá řada mimořádných událostí. O tom nás přesvědčuje denní zpravodajství v rozhlase, televizi a v denním tisku. Jedná se o přírodní katastrofy, kterých je velké množství, od povodní až po sněhové kalamity. Vědecko-technický pokrok společnosti přináší kromě nesporných pozitiv také řadu negativních důsledků: hromadná neštěstí v dopravě, výbuchy, úniky toxických látek, požáry, teroristické akce nebo jen nepřátelské akce různých psychicky nemocných jedinců. Opakováním telefonních čísel tísňových služeb níže je znovu zdůrazněn jejich nesporný a nezastupitelný význam. Dojde-li k nepříznivé události, aktivuje se bezprostředně a zdarma telefonicky integrovaný záchranný systém. Poskytovaná informace pro tísňové služby je zcela zásadní pro vyslání potřebných složek a měla by obsahovat následující data: • Co se stalo • Kde se to stalo • Kdy se to stalo • Počet postižených osob (ohrožených nebo zraněných, eventuálně i druh zranění a popis aktuálního zdravotního stavu zasažených osob) • Stručné podrobnosti místní situace (počasí, průjezdnost komunikací) 68 • Jméno a kontakt (mobil) na ohlašovatele události Důležitá telefonní čísla tísňového volání, kam je nutno mimořádnou událost ohlásit: • 150 – Hasičský záchranný sbor • 155 – Zdravotnická záchranná služba • 158 – Policie ČR • 156 – Městská policie • 112 – Mezinárodní tísňové číslo Policie a Bezpečnostní informační služba, eventuálně i další státní instituce musí včas zachytit obecně snahy o teroristické útoky a podniknout následná rychlá a účinná protiopatření. Zvláště je to vysoce aktuální v současné době, kdy je v podmínkách České republiky budován podle zákonných norem integrovaný záchranný systém. Systém musí být vybudován tak, aby byl schopen rychlé a dostatečně účinné odezvy i během závažných případů chemického terorismu. Při tom se jeví jako nezbytné využít řadu zahraničních zkušeností, především pak ze zemí, kde jsou již několik let připraveny k nasazení nejen dobře vybavené a kvalitně vycvičené týmy specialistů, ale kde se této problematice věnuje trvalá pozornost (USA, Kanada, Izrael, Austrálie, Švédsko, Velká Británie). 6.5 Integrovaný záchranný systém 6.5.1 Předchůdce integrovaného záchranného systému V období studené války byly velmi frekventovaně procvičovány – především v armádě a Civilní obraně bývalého Československa – otázky ochrany proti zbraním hromadného ničení. Předpokládalo se masové nasazení všech zbraní hromadného ničení, ale především použití nejničivějších jaderných zbraní a také chemických zbraní. K tomu prováděly štáby i vojska rozsáhlá a náročná velitelsko-štábní a polní vojenská cvičení, v mnoha případech s námětem používání zbraní hromadného ničení nepřítelem. Periodicky byla prováděna i velká spojenecká cvičení za účasti i několika armád Varšavské smlouvy. Na těchto vojenských cvičeních byly vytvořeny a rozehrávány speciální scénáře – napadení vojsk a území státu jadernými nebo chemickými zbraněmi. Pro řešící štáby byly vytvořeny a v praxi polních a velitelsko-štábních cvičení ověřovány podrobné metody činnosti jednotlivých prvků systému. Významnou roli v tom sehrávala i důsledná a přesně stanovená součinnost (koordinace) jednotlivých činností. Podle těchto pracovních metodik se před i po použití zbraní hromadného ničení scházeli zástupci speciálního dočasného uskupení zvaného Odřad pro odstraňování následků napadení (nebo Odřad likvidace následků), kteří měli za úkol naplánovat činnost pro rychlý a efektivní průzkum zasaženého území a následné odstraňování následků napadení. Již při plánovací činnosti byly navrhovány síly a prostředky pro jednotlivé zainteresované prvky systému Odřadu pro odstraňování následků napadení a jejich obsahová, prostorová a časová součinnost. Samotné odstraňování následků napadení po použití zbraní hromadného ničení zahrnovalo široký okruh úkolů a opatření: od průzkumu zasaženého území až po likvidaci následků napadení – provádění speciální očisty po použití zbraní hromadného ničení. Z armádních specialistů byli zastoupeni v odřadu pro odstraňování následků vojenští chemici, ženisté, spojaři, lékaři a zdravotníci, týloví a techničtí specialisté a další předurčení pracovníci. Vlastní odřad pro odstraňování následků napadení pak zahrnoval vybrané vševojskové jednotky (jako vševojskové jádro) a dále speciální jádro, které tvořily chemické a ženijní jednotky, spojovací prostředky a logistické zabezpečení (dříve týlové a technické zabezpečení) včetně silného zdravotnického zabezpečení. Celý záchranný systém byl zaměřen především na záchranu životů osob a ochranu 69 jejich zdraví v podmínkách radioaktivního a chemického zamoření, ale také na vyproštění, dekontaminaci a opravy bojové a dopravní techniky atd. Problematika likvidace následků napadení zbraněmi hromadného ničení tak byla v druhé polovině minulého století intenzivně procvičována více než 40 let, nejvíce pak v 70. a 80. letech minulého století. Tato teoretická vojenská koncepce a její praktické uplatnění a používání se ve vojskové praxi plně osvědčila. Bez nadsázky lze říci, že právě tyto vojenské záchranné odřady – jejich složení, organizace, řízení a především praktické polní nácviky – ukázaly vhodnou cestu i k řešení mimořádných události v civilním životě v době různých mimořádných událostí od přírodních pohrom až po závažné průmyslové havárie. 6.5.2 Integrovaný záchranný systém v současné době Integrovaný záchranný systém (IZS) byl nejprve v České republice ustanoven ve formě vládního nařízení již v roce 1993, ale teprve v polovině roku 2000 byl vydán zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, s platností od 1. ledna 2001. Řada dalších bezpečnostních zákonů byla souhrnně publikována ve Sbírce zákonů, částka 73, dne 9. srpna 2000. Zákon o IZS je pak dále průběžně upřesňován dalšími právními normami. IZS není žádná instituce, ale je to systém vazeb zabezpečujících koordinovaný, včasný a efektivní postup záchranných, pohotovostních, zásahových a jiných odborných složek, orgánů státní správy, samosprávy, fyzických a právnických osob při likvidaci následků mimořádných událostí. Základními složkami IZS jsou ty, které jsou prakticky v trvalé 24 hodinové pohotovosti a jsou tedy schopny zasáhnout velmi rychle při řešení mimořádné události nebo krizové situace. Dále pak následuje řada složek – ve druhém sledu – jako jsou např. vybrané složky a jednotky Armády ČR, Český červený kříž, kynologové a řada dalších. Základními složkami IZS pak jsou konkrétně: • Hasičský záchranný sbor, tel. 150 • Zdravotnická záchranná služba, tel. 155 • Policie ČR, tel. 158 Jednotlivé základní složky integrovaného záchranného systému jsou prakticky v nepřetržité pohotovosti 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu, proto jsou schopny zasáhnout ve velmi krátké době, která je dána dojezdem z místa umístění složky IZS na místo mimořádné události. Při potřebě řešit i menší nepříznivé události, které nedosáhly rozměru mimořádné události, vyjíždějí základní složky na místo události řádově do několika minut a po dojezdu na místo jsou schopny okamžitě zasáhnout ve prospěch zasažené nebo ohrožené osoby, případně osob. V tomto samostatném působení je ještě nejedná o zásah integrovaného záchranného systému jako takového. Tato každodenní „rutina“ je považována za profesionální řešení menších nepříznivých událostí. Teprve v takovém případě, kdy mimořádná událost dosáhne určitých rozměrů, jsou aktivovány dvě nebo všechny tři základní složky integrovaného záchranného systému. Integrovaný záchranný systém je považován za základní prostředek pro řešení nepříznivých dopadů a následků mimořádných událostí Integrovaný záchranný systém je budován na základě platné národní legislativy. V případě integrovaného záchranného systému nejde o instituci jako takovou. Nevytváří se nové orgány, ale využívá se stávajících složek integrovaného záchranného systému, které jsou legislativně stanoveny a mají své vlastní síly a prostředky pro záchranu lidských životů, ochranu jejich zdraví a pro likvidaci vzniklých následků po mimořádné události. Je to systém s nástroji spolupráce a modelovými postupy součinnosti. Jde o to, aby se promyšlenou a plánovanou spoluprací 70 zabezpečilo, že veškeré přiměřené možné zdroje (síly a prostředky), které je třeba při záchranných a likvidačních pracích použít, byly použity správně a včas. Integrovaný záchranný systém vznikl z potřeby společného postupu různých subjektů při záchranných a likvidačních pracích, zejména těch rozsáhlých. Sjednotil postup v záchranných a likvidačních pracích a založil obecná schémata postupu a další součinnostní a koordinační otázky. Pro tísňová volání je nutno vždy používat výše uvedená telefonní čísla základních složek IZS. Lze však také využít následující dvě čísla, která jsou určena pro tísňové volání občanů: • Městská policie, tel. 156 • Mezinárodní tísňové volání, tel. 112 Mezinárodní tísňové číslo je vhodné si zapamatovat. Po jeho vytočení se zpravidla žádá po volajícím, aby upřesnil jakou službu vyžaduje, respektive o jakou mimořádnou událost se jedná a koho potřebuje (hasiče, zdravotnickou záchranou službu, policii). Toto číslo je funkční také v ostatních zemích Evropy. Ostatní složky IZS jsou povolávány podle konkrétní potřeby, a to v závislosti na druhu a rozsahu mimořádné události. Ostatní složky Integrovaného záchranného systému ČR (Český červený kříž, Svaz kynologů, Báňská záchranná služba, Vodní záchranná služba, Havarijní služby jednotlivých resortů atd.) jsou povolávány k záchranným a likvidačním pracím podle povahy mimořádné události na základě jejich možností zasáhnout a pravomocí, které jim dávají právní přepisy. Počítá se také se zapojením vybraných jednotek Armády České republiky, pro podporu složek při rozsáhlých mimořádných opatřeních slouží systémy hospodářské mobilizace a nouzového zásobování. Příprava a výcvik speciálních záchranných týmů a specialistů k domácí připravenosti, k záchranným pracím a k likvidaci následků mimořádných událostí musí probíhat v několika základních rovinách: • odborná příprava jednotlivce (teoretická i praktická) • praktický výcvik záchranných týmů a specialistů na speciálních metodických cvičištích a dále na cvičištích v terénu • velitelsko-štábní cvičení jednotlivých složek systému • prakticko-koordinační cvičení několika, respektive všech složek systému V současné době probíhá sladění a doplňování technického vybavení, úprava organizační struktury jednotlivých výše jmenovaných složek v integrovaném záchranném systému. Postupně se řeší vyloučení duplicit, propracovávají se a podchycují vazby jednotlivých složek, připravují se tak zvané „typové plány jednotlivých mimořádných událostí“ (podrobně je to uvedeno na jiném místě) a v neposlední řadě se připravuje a provádí společný výcvik hlavních složek integrovaného záchranného systému. Možnosti záchranných prací a likvidačních opatření jsou dány kromě výše uvedeného personálního zabezpečení také technickým vybavením jednotlivých složek. Moderní technika a materiál sice na jedná straně umožňuje vyšší rychlost a efektivnost zásahů záchranářů. Na druhé straně však klade vyšší nároky na komplexní přípravu záchranářů, jak bylo výše uvedeno. 6.5.3 Úkoly a základní působení integrovaného záchranného systému Hetmani krajů mají v systému integrovaného záchranného systému značné pravomoci. Nejen, že nesou odpovědnost za krizové řízení kraje, ale organizují integrovaný záchranný systém na úrovni kraje, koordinují přípravy na mimořádné události a záchranné a likvidační práce a mají kontrolní pravomoc vůči složkám integrovaného záchranného systému. Do pravomoci hejtmana dále náleží schvalování vnějších havarijních plánů rizikových zařízení a havarijního plánu kraje. Hejtmani mají 71 mimořádné postavení a podléhá jim nejen hasičský záchranný sbor kraje, ale také Policie České republiky. Pokud ministerstvu vnitra a nebo hejtmanům krajů nebudou postačovat běžné pravomoci, mohou být podle právní úpravy vyhlášeny „krizové stavy“. Ty jsou vyhlašovány diferencovaně s ohledem na stupeň správního úřadu. Jedná se v podstatě o nevojenská, nebo vojenská ohrožení: • V případě živelních pohrom, ekologických nebo závažných havárií nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví či majetek nebo vnitřní pořádek a bezpečnost (stav nebezpečí nebo nouzový stav). • Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy, vyhlašuje se stav ohrožení státu (vyhlašuje Parlament České republiky na návrh Úřadu vlády České republiky). • V případě, že je stát napaden nebo je-li třeba splnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení, vyhlašuje Parlament České republiky válečný stav. Obdobné pravomoci byly předány také starostům obcí s rozšířenou působností. Starosta obce s rozšířenou působností koordinuje a kontroluje přípravu na mimořádné události prováděnou obecním úřadem s rozšířenou působností, územními správními úřady, obcemi, právnickými a fyzickými osobami, koordinuje záchranné a likvidační práce při řešení mimořádné události vzniklé na spravovaném území (pokud je požádán velitelem zásahu). V případě, že mimořádná událost (tedy i hrozba nebo provedení teroristického útoku) úroveň správního obvodu obce s rozšířenou působností přesahuje, pak záchranné a likvidační práce koordinuje hejtman. Pro koordinaci záchranných a likvidačních prací může starosta obce s rozšířenou působností použít krizový štáb, schvaluje vnější havarijní plány a může vyzvat k poskytnutí osobní nebo věcné pomoci při těchto pracích. Orgány obce zajišťují připravenost obce na mimořádné události a podílejí se na provádění záchranných a likvidačních prací a na ochraně obyvatelstva. Obce se do integrovaného záchranného systému zapojují svojí jednotkou dobrovolných hasičů (hašení požárů, provádění záchranných a likvidačních prací). Obecní úřad má následující působnost: • organizuje připravenost obce na mimořádné události • seznamuje formou školení právnické a fyzické osoby s charakterem možných ohrožení a připravenou odezvou • poskytuje HZS kraje podklady pro zpracování krizového plánu kraje • hospodaří s materiálem a stavbami civilní ochrany (včetně vedení evidence a kontrol) • zajišťuje varování, evakuaci a ukrytí osob • podílí se na provádění záchranných a likvidačních prací s integrovaným záchranným systémem • podílí se na zabezpečení nouzového přežití obyvatel Pro řešení záchranných a likvidačních prací při závažných haváriích objektů nebo zařízení skupiny A nebo skupiny B (podle zákona o prevenci závažných havárií a prováděcích vyhlášek) a významných zdrojů radioaktivního záření (podle atomového zákona a prováděcích vyhlášek) používá integrovaný záchranný systém vnější havarijní plány těchto objektů, které tvoří základ tak zvané zóny havarijního plánování. 6.5.4 Typové plány mimořádných událostí V posledních letech byly postupně rozpracovány a vydány jako metodické návody pro potřebu krizového řízení a havarijního plánování tak zvané „typové plány .....“ pro postup složek 72 integrovaného záchranného systému při záchranných pracích a likvidaci následků při jednotlivých mimořádných událostech a ochraně obyvatelstva. Například již v roce 2002 byl vydán „Typový plán pro reakce složek integrovaného záchranného systému v případě teroristického útoku vysoce rizikovými a rizikovými biologickými agens“. V průběhu roku 2003 byly pak vydány typové plány mimořádných událostí péči Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR pro řadu mimořádných událostí. Cílem typového plánu pro krizové situace je provést utřídění a standardizaci informací o krizové situaci a jejím řešení pro účely krizového plánování, vytvoření databází pro informační systém krizového řízení a podkladů pro scénář odezvy pro orgány krizového řízení v České republice. Typové plány se zpracovávají na konkrétní ohrožení uvedená ve specifikaci odpovědnosti za rozpracování krizových situací zveřejněné v materiálu ministerstva vnitra s názvem „Harmonogram přípravy a zpracování krizových plánů“, který byl schválen usnesením Bezpečnostní rady státu č. 295 ze dne 14. května 2002. Typové plány (přehled) pro řešení krizových situací, které byly dosud vydány (stav k březnu 2006): P.č. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. Typový plán Dlouhodobá inverzní situace Povodně velkého rozsahu Jiné živelní pohromy velkého rozsahu, mimo typu krizové situace č. 1 - 2, jako např. rozsáhlé lesní požáry, sněhové kalamity, vichřice, sesuvy půdy, zemětřesení apod. Epidemie – hromadné nákazy osob (včetně hygienických a dalších režimů) Epifytie – hromadné nákazy polních kultur (včetně hygienických a dalších režimů) Epizootie – hromadné nákazy zvířat (včetně hygienických a dalších režimů) Radiační havárie Havárie velkého rozsahu způsobená vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky Jiné technické a technologické havárie velkého rozsahu – požáry, exploze, destrukce nadzemních a podzemních částí staveb Narušení hrází významných vodohospodářských děl se vznikem zvláštní povodně Znečištění vody, ovzduší a přírodního prostředí haváriemi velkého rozsahu – NEZPRACOVÁVÁ SE Narušení finančního a devizového hospodářství státu velkého rozsahu Narušení dodávek ropy a ropných produktů velkého rozsahu Narušení dodávek elektrické energie, plynu nebo tepelné energie velkého rozsahu Narušení dodávek potravin velkého rozsahu Narušení dodávek pitné vody velkého rozsahu Narušení dodávek léčiv a zdravotnického materiálu velkého rozsahu Narušení funkčnosti dopravní soustavy velkého rozsahu Narušení funkčnosti veřejných telekomunikačních vazeb velkého rozsahu Narušení funkčnosti veřejných informačních vazeb velkého rozsahu SLOUČENO 73 21. Migrační vlny velkého rozsahu 22. Hromadné postižení osob mimo epidemií – řešení následků včetně hygienických a dalších režimů Narušení zákonnosti velkého rozsahu Poštovní služby – nad rámec BRS č. 295 23. 24. Typový plán obecně obsahuje následující tři důležité části: 1. hodnocení krizové situace popisující krizovou situaci (druh a typ krizové situace, původci nebo příčiny vzniku krizové situace, cíle původců krizové situace, scénář vývoje krizové situace), dopady krizové situace, překážky (omezení) pro řešení krizové situace a předpoklady (podmínky) pro řešení krizové situace; 2. záměry řešení krizové situace popisující záměry pro oblast krizového řízení včetně zpravodajského zabezpečení a ochrany, oblast zajištění činnosti ozbrojených sil, oblast zajištění vnitřní bezpečnosti, oblast zajištění ochrany obyvatelstva a oblast zajištění ochrany ekonomiky v etapě hrozby vzniku krizové situace, etapě bezprostřední hrozby vzniku krizové situace, etapě vzniku krizové situace, etapě řešení krizové situace a etapě likvidace následků krizové situace; 3. údaje o zpracovatelích typového plánu popisující zpracovatele odpovědné na ústřední a krajské úrovni za zpracování nebo rozpracování a aktualizaci typového plánu. 6.6 Ochrana osob 6.6.1 Detekce a identifikace nebezpečných látek Zásadním celosvětovým problémem je detekce bojových biologických látek. Dnes neexistuje běžně dostupný, dostatečně rychlý a spolehlivý detektor ke zjištění přítomnosti těchto látek v prostředí. Zatímco přítomnost radioaktivních látek je zjišťována dozimetrickými přístroji okamžitě po zapnutí přístroje, otravné látky (sarin, soman, VX látka, yperit, apod.) a průmyslové toxické látky jsou zjišťovány přístroji a prostředky chemického průzkumu řádově od desítek sekund až po několik minut, detekce bojových biologických látek představuje v nejlepším případě dobu několika hodin nebo i dnů. Pouze některé nejnovější detektory jsou schopny zjišťovat přítomnost některých bojových biologických látek za 15-30 minut. Tento zásadní problém, stojící v počátku řetězce ochranných opatření limituje včasnost dalších následně přijatých a prováděných ochranných a léčebných opatření. Bojové biologické látky, otravné látky ani radioaktivní látky nelze zjistit lidskými smysly, ale pouze pomocí speciálních přístrojů nebo zařízení. Určitou výjimkou jsou pouze průmyslové toxické látky. Tyto látky, ať již v čistém stavu (např. chlór, amoniak apod.), eventuálně jejich směsi nebo znečištěné průmyslové směsi, jsou zpravidla velmi nápadné svým výrazným zápachem. Ten je možné považovat za významný varovný signál, který upozorní okamžitě zasažené osoby na jejich přítomnost a následně na nutnost provedení ochranných a dalších opatření. Nepřímo lze usuzovat na použití bojových biologických látek nebo otravných látek na základě vnějších příznaků použití v okolí. Tento způsob je však poměrně velmi málo spolehlivý a používá se pouze jako pomocný. K vnějším příznakům použití patří: • Neobvyklé kouřmo či zvláštní mlha nad povrchem terénu a vodních ploch (nemusí být nutně nějak zvlášť zabarvena); • Neobvyklé velké množství výskytu drobných zvířat (jako jsou např. hraboši); • Neobvyklé množství uhynulých drobných zvířat; • Neobvyklé velké množství výskytu bodavého hmyzu (komáři) a jiných přenašečů (klíšťata); • Neobvyklé barevné skvrny na vegetaci (na listech stromů, trávě apod.). 74 Zjišťování přítomnosti nebezpečných látek chemických, biologických a radioaktivních se provádí pomocí speciálních přístrojů a zařízení pro radiační, chemický a biologický průzkum. Radioaktivní látky, bojové biologické látky a většina otravných látek není vůbec zjistitelná prostřednictvím tzv. „příznaků zasažení/napadení“. Na použití některých otravných látek je možné usuzovat podle vnějších příznaků použití, dříve byly tyto metody zjišťování označovány jako subjektivní. Využívají některých vlastností otravných látek jako jsou zápach, barva a skupenství. Nejvíce nebezpečné otravné látky jako sarin, soman, látka VX nemají v čistém stavu žádný zápach. Dále je třeba upozornit na to, že tento způsob zjišťování přítomnosti otravných látek je dosti nespolehlivý a používá se pouze jako doplňkový k již uvedenému zjišťování nebezpečných látek pomocí přístrojů. V případě použití otravných látek teroristy je pravděpodobné, že vyrobená otravná látka bude nečistá a bude nápadná svým zápachem. Podobně tomu bylo při teroristickém útoku v tokijském metru v roce 1995, kdy ilegálně vyrobený a použitý sarin vůči civilnímu obyvatelstvu obsahoval jen 30 % účinné látky. Přítomné nečistoty silně zapáchaly, což byl vlastně varovný projev a signál pro zasažené a ohrožené cestující. Při úniku nebezpečných toxických látek z průmyslu je typický zápach (eventuálně dráždění horních cest dýchacích) téměř vždy varovným příznakem pro zasažené a ohrožené osoby. Chlor, čpavek, oxid siřičitý, sirovodík, sirouhlík a řada dalších nebezpečných toxických látek výrazně zapáchá. Na druhé straně však existují látky, které tyto projevy nemají, jako příklad může sloužit oxid uhelnatý. Jiným příznakem mohou být nastupující projevy zasažení u okolních osob nebo u sebe, sem patří malátnost, únava, dýchací potíže, pocení, kašel a řada dalších. Typickým příznakem po zasažení nervově paralytickými látkami je tak zvaná mióza, což je nezvyklé zúžení očních zorniček a s tím spojené poruchy vidění. 6.6.2 Varování obyvatelstva Jsou vytvořeny dobré základní předpoklady pro dobudování kvalitního jednotného systému varování a vyrozumění. V trvalé provozuschopnosti jsou udržovány systémy, které umožňují včasné varování a informování obyvatelstva o potenciálním nebezpečí. V působnosti Ministerstva vnitra, respektive Hasičského záchranného sboru České republiky, je správa celkem 4 564 sirén, které umožňují přenos varovných signálů na 80 % území naší republiky. V působnosti měst a obcí je správa 1 500 sirén, které dosud nejsou součástí jednotného systému varování a vyrozumění. Celostátní akustické zkoušky sirén jsou prováděny pravidelně 2x ročně. Od 1. listopadu 2001 je zaveden jeden varovný signál „Všeobecná výstraha“ (kolísavý tón sirény po dobu 140 vteřin; signál může být vysílán třikrát po sobě v asi tříminutových intervalech). Vyhlašuje se při hrozbě nebo vzniku mimořádné události. K doplnění varovného signálu pro konkrétní informování obyvatelstva jsou využívány hromadné sdělovací a informační prostředky (rozhlas, televize, tisk). Dále jsou sirény využívány k svolávání jednotek sborů dobrovolných hasičů. Modernizace tohoto systému je prováděna obměnou elektrických sirén za elektronické v zónách vnějšího havarijního plánování. Pro dostatečnou účinnost zařízení kolektivní ochrany i ochranných prostředků jednotlivce je nutné jejich včasné použití. Proto je účinné a včasné varování nedílnou součástí komplexního systému ochrany obyvatelstva. Systém varování se vyvíjel v závislosti na formách a intenzitě ohrožení a odrážel vědecko-technický rozvoj komunikační techniky, dosahu a dostupnosti jejich druhů a forem. Základním druhem varování byly již ve 30. letech minulého století akustické sirény s doplňujícími informacemi z amplionů obecního rozhlasu. Doplňkovou informační funkci plnil poté zejména rozhlas po drátě a v poslední době i dnes běžné audiovizuální médium – televize. Stacionární sirény a jejich pronikavý zvuk zůstal ve světě základním prostředkem varování. 75 Zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, bylo uloženo Ministerstvu vnitra – Generálnímu ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky zajišťovat a provozovat Jednotný systém varování a vyrozumění v České republice. Tento sytém je tvořen soustavou selektivně rádiově ovládaných sirén a vedle toho značným počtem místně ovládaných sirén. Po druhé světové válce byly při budování civilní ochrany opět využívány akustické sirény k varování – bylo však stanoveno několik varovných signálů podle druhu předpokládaného napadení: chemický poplach, radiační poplach, vzdušný poplach atd. Taková praxe zůstala do počátku 90. let, kdy začala být příprava obyvatelstva silně zanedbávána a podceňována. To byl mimo jiné doprovodný jev celkového uvolnění po skončení studené války, kdy se ohrožení a rizika podceňovala a nebyla jim věnována příslušná pozornost. Ukázalo se pak, že málo informovaní občané nejsou schopni na různé druhy ohrožení správně reagovat. Sirénami je vyhlašován ještě signál „Požární poplach“. Tento signál je vyhlašován přerušovaným tónem sirény po dobu 1 minuty. U elektronických sirén vysílaný signál napodobuje zvuk trubky „HO-ŘÍ, HO-ŘÍ“. Signál slouží ke svolání jednotek požární ochrany. Tento signál není varovným signálem. K ověřování provozuschopnosti jednotného systému varování obyvatelstva (zkouška sirén) je pravidelně vyhlašován zkušební nepřerušovaný tón sirény po dobu 140 vteřin. U elektronických sirén je tento tón doplněn verbální informací: „Zkouška sirén…“ Ověřování provozuschopnosti jednotného systému varování obyvatelstva se provádí zpravidla každou první středu v měsíci ve 12 hodin. Zvuk sirény, vyjadřující varovný signál „Všeobecná výstraha“, znamená vždycky nějaké nebezpečí. Její zvuk upozorňuje, že může dojít nebo již došlo k mimořádné události, která ohrožuje životy a zdraví občanů, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek. Bude nutné se ukrýt nebo opustit ohrožený prostor a dodržovat opatření stanovená obcemi, zaměstnavateli a správními úřady. Sirény jsou spolehlivým prostředkem varování obyvatel před nebezpečím a mohou být použity podle potřeby lokálně na ohrožených územích a bude-li to vyžadovat situace i na území celého státu. 6.6.3 Vyrozumění složek IZS Vyrozumění složek IZS je souhrnem organizačních a technických opatření zabezpečujících předávání informací o hrozící nebo nastalé mimořádné události orgánům krizového řízení podle stanového pořadí, nejčastěji Hasičskému záchrannému sboru, Zdravotnické záchranné službě a nebo Policii České republiky. Náhodný pozorovatel je většinou schopen pouze ohlásit podezřelou událost. Úroveň a kvalita informace takového pozorovatele je zpravidla nízká a je většinou omezena na přibližnou lokalizaci místa děje a stručný popis události. Náhodný pozorovatel může událost nahlásit státním orgánům (na všeobecně známá tísňová volání). Níže jsou stanoveny mimořádné události, a to včetně teroristických útoků, které mohou reálně nastat v podmínkách České republiky. Jedná se například o: • přírodní katastrofu • závažnou průmyslovou havárii s následkem požáru, výbuchu, úniku toxické látky • teroristickou akci nebo teroristickou výhrůžku Rozsah těchto nechtěných a nepříznivých událostí je závislý na mnoha faktorech a okolnostech. Řešení jednotlivých mimořádných událostí je proto zcela individuální. Uvedené události je nutno neprodleně hlásit na některé z čísel tísňového volání. Všeobecná zásada je taková, že ohlašovatel události by měl počkat „na telefonu“ na zpětné zavolání, kterým si službu konající člen dispečinku ověřuje podanou zprávu zpětných zavoláním a dotazem. 76 V posledních letech zaznamenáváme rychlý rozvoj komunikační techniky. Tento trend se bezpochyby promítne také do varování a obyvatelstva. 6.6.4 Individuální ochrana osob V první řadě je třeba zamezit dalšímu vstupu nebezpečné a škodlivé látky do organismu. Zabrání se tomu buď nasazením ochranné masky do ochranné polohy, nebo použitím improvizované ochrany dýchacích orgánů. Dále je nutno urychleně opustit zamořený prostor nebo se ukrýt ve vhodné budově. Přitom je nutné pamatovat, že jak otravné látky, tak i průmyslové toxické látky jsou „těžké“ plyny nebo kapaliny. Až na několik výjimek, jako je kyanovodík nebo čpavek, se ostatní plyny nebo páry zdržují při zemi, jsou těžší než vzduch, a proto „zatékají“ do sklepních prostorů a místností. Proto vyhledáváme k ukrytí vhodné místnosti ve vyšších patrech budov, nejlépe na závětrné straně od zdroje úniku. V místnosti je nutno zavřít okna, dveře a další otvory a utěsnit je přelepením lepicí páskou, vypnout ventilaci. Zde se již zpravidla nepoužívají prostředky individuální ochrany ani improvizované prostředky ochrany. Ty se po příchodu do budovy sejmou a neprodyšně zabalí do vyčleněných igelitových pytlů. Osoby se pečlivě osprchují a důkladně omyjí celé tělo mýdlem (mýdlo je vhodnější než jiné koupelové prostředky jako vlasové a tělové šampóny nebo sprchové pěny) a oblečou se do čistého oděvu. V případě vážného podezření z nějakého zamoření je vhodné žádat o lékařské vyšetření. Stejně jako v naprosté většině zemí EU a vyspělých státech světa se v období míru s použitím prostředků individuální ochrany nepočítá. Tyto prostředky budou doplněny systémem hospodářských opatření pro krizové stavy pro děti a mládež do 18 let, respektive do ukončení úplného středního vzdělání nebo úplného středního odborného vzdělání a pro zdravotnická, sociální nebo obdobná zařízení. Ostatní fyzické a právnické osoby mohou ochranné prostředky do osobního vlastnictví získat za úhradu ve specializovaných prodejnách (uvedeno na webové stránce MV ČR www.mvcr.cz) K ochraně osob před nebezpečnými látkami se obecně používají tzv. prostředky individuální ochrany a prostředky kolektivní ochrany. Prostředky individuální ochrany jsou určeny především k ochraně dýchacích orgánů, které tvoří hlavní bránu vstupu nebezpečné látky do lidského organismu. Prostředky individuální ochrany chrání také oči a povrch těla osob. Ochranné masky jsou hlavní a nejdůležitější součásti v prostředcích individuální ochrany a jsou určeny k ochraně dýchacích orgánů, očí a obličeje. Ochranné masky chrání dýchací cesty, oči a obličej pomocí filtrace vdechovaného vzduchu. Filtrace vdechovaného vzduchu se provádí prostřednictvím ochranného filtru. Použití ochranných masek je obecně omezeno tím, že se tyto prostředky mohou používat v prostředí, kde je koncentrace kyslíku ve vdechovaném vzduchu alespoň 17 %. Za normálních podmínek je obsah kyslíku ve vzduchu kolem 21 %. Při poklesu kyslíku ve vnějším prostředí pod uvedenou hodnotu 17 % je nutno používat izolační přístroje, které jsou známější pod označením dýchací přístroje. Pokud nejsou k dispozici ochranné masky a jiné prostředky ochrany osob, musí se zasažené a ohrožené osoby co nejrychleji chránit pomocí tzv. improvizovaných prostředků ochrany. Situace, kdy nebudou kvalitní ochranné prostředky osob k dispozici, budou převládat. Proto je nutné seznámit obyvatelstvo s možnostmi improvizované ochrany osob a tuto činnost také pravidelně ve vhodných intervalech nacvičovat. Jen tak mohou být obyvatelstvem získány vědomosti a nacvičeny dovednosti a návyky, které při mimořádných událostech mohou postiženým doslova zachránit život nebo ochránit zdraví. 77 V samostatné příloze je uveden jen rámcový přehled základních prostředků ochrany dýchacích cest a povrchu těla, které jsou v současné době zavedeny k používání v České republice. Nutno dodat, že bývalé Československo a následně Česká republika má velmi dlouhou a významnou tradici v celé oblasti ochrany dýchacích cest a ochrany povrchu těla, a to jak v podmínkách armádních, tak při zabezpečení ochrany civilního obyvatelstva. 6.6.5 Ochrana osob Počátkem roku 2002 byla přijata Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015. Zásadní opatření obsažené v této koncepci jsou následující: • Zabezpečení prostředky individuální ochrany pouze pro vybrané kategorie obyvatelstva • Soustředění většiny prostředků individuální ochrany do centrálních skladů hasičských záchranných sborů s možností bezúplatného převodu vlastnictví na obce • Ukončení budování a nezahajování budování nových úkrytů civilní ochrany pro ukrytí obyvatelstva s účastí státu • Pokračování v rozšiřování prvků varování a vyrozumění Podrobnosti je možno najít v uvedeném pramenu, navíc se v současné době celá koncepce ochrany obyvatelstva rozpracovává do konkrétnějších úkolů a opatření. Z hlediska ochrany osob je třeba zdůraznit, že celý nutný obecný systém zvláštních opatření se musí realizovat v řadě: detekce (zjištění a identifikace nebezpečných látek) – první pomoc – ochrana – dekontaminace – léčení – likvidace následků. V ideálním případě, kdy je zjištěna možnost použití otravných látek, se aplikují vhodná antidota. Celá tato procedura je již nad síly jednotlivce a je zabezpečována jednotlivými složkami integrovaného záchranného systému. Stejně jako níže uvedená opatření. Ochrana před nebezpečnými chemickými látkami zahrnuje tato opatření: • Nepřetržité pozorování a průzkum • Používání antidot v případě otravy (pouze pro některé jedy) • Varování o bezprostředním nebezpečí použití těchto látek • Rychlé a správné používání prostředků individuální a kolektivní ochrany nebo použití prostředků improvizované ochrany • Soubor hygienických opatření • Provádění odmořování u nebezpečných chemických látek 6.6.6 Chemická kázeň Obecně platí, že již v případě podezření na útok chemickými zbraněmi nebo použití otravných látek je nutno dodržovat tzv. „chemickou kázeň“, což je systém ochranných opatření a způsoby správného chování v podmínkách používání zbraní hromadného ničení. Celá problematika je značně obsáhlá a je zpracována jen pro podmínky armády. Na druhé straně – v podmínkách civilního obyvatelstva – pak do chemické kázně může být počítána řada opatření, která jsou níže popsána, jako varování, ukrytí, evakuace, dekontaminace. Zcela zásadní je ochrana dýchacích orgánů, té je níže věnována podrobná část. Je nutno zdůraznit, že pro rychlé a správné použití jednotlivých ochranných prostředků musí existovat následující základní předpoklady: • Prostředky ochrany musí být k okamžité dispozici u uživatele • Prostředky ochrany musí být ve výtečném nebo alespoň v dobrém technickém stavu, který garantuje jejich „ochranné vlastnosti“ • Uživatel musí znát a umět rychlé a správné použití ochranných prostředků podle vzniklé situace 78 Také pro obyvatelstvo jsou připraveny různé moderní ochranné masky, jako jsou například: CM – 4, CM – 5D a nejnovější ochranná maska CM – 6, která úspěšně prošla v roce 2002 ověřovacím řízením a získala evropský certifikát kvality. Ochranné masky jsou nejdůležitější součástí individuální ochrany. Mají tak zvanou protidýmovou vložku, což je prvek k filtraci aerosolů, takže biologické prostředky (biologický aerosol) a radioaktivní látky jsou na ní po jistou dobu zachycovány a chrání uživatele před inhalačním zasažením. Filtr ochranné masky na základě různých chemických a fyzikálně chemických procesů zadržuje otravné látky a průmyslové toxické látky. Mnohdy jsou však filtry určeny pouze pro jednu skupinu (otravné látky) nebo pro druhou skupinu látek (průmyslové toxické látky). V Armádě České republiky jsou zavedeny různé typy ochranných masek. V současné době je však nejrozšířenější ochrannou maskou typ M – 10 M, která je uzpůsobena pro pití v zamořeném prostředí. Kromě toho jsou v armádě zavedeny: ochranná maska pro specialisty PRV-U, ochranná maska pro raněné na hlavě ŠR – 2 a přenosná zkušební komora ke zkoušení ochranných masek na těsnost. Je však vyvinuta i novější armádní ochranná maska M – 90. „Bylo dokázáno, že na počátku chemické války (rozuměj období 1. světové války) činily ztráty na životech asi 35 %, kdežto na konci války jen asi 2 %, přestože bylo vynalezeno mnoho účinnějších otravných látek a technických prostředků. To jen potvrzuje skutečnost, že proti každé nové zbrani útočníka se může napadený chránit, zná-li ji a je-li připraven.“ Podle publikace MLEJNEK, F. – LEDVINKA, V.: Terén a zbraně hromadného ničení (Využití terénu k ochraně proti účinkům zbraní hromadného ničení), Naše vojsko, Praha 1957, str. 100 (celkem 149 stran). 6.6.7 Improvizovaná ochrana Pokud nejsou prostředky individuální ochrany ihned k dispozici, musí se ihned použít tzv. prostředky improvizované ochrany dýchacích orgánů a povrchu těla. Ochrana dýchacích orgánů je nejdůležitější, a to proto, že dýchací orgány – ústa a nos jsou „hlavní bránou vstupu nebezpečných látek do organismu“. K ochraně dýchacích orgánů jsou vhodné následující improvizované prostředky: vlažnou vodou navlhčený kapesník, ručník, utěrka, plena, šátek, buničitá vata, přiměřený kus textilní látky, eventuálně navlhčený toaletní papír. Oči lze chránit motoristickými, lyžařskými nebo potápěcími brýlemi, neboť i ty jsou významnou bránou vstupu nebezpečných látek do organismu. Větrací otvory u brýlí je nutno přelepit izolační páskou. Navlhčený kapesník nebo ručník chrání dýchací orgány (ústa a nos) tím, že textilie působí jako bariéra a voda rozpouští řadu plynů. Tím vlastně dochází ke snížení koncentrace nedobrovolně dýchaného škodlivého plynu. Je třeba si uvědomit, že ochranná schopnost takové improvizované ochrany je časově velmi omezena na několik minut a je možno ji využít hlavně k rychlému přesunu do vhodného úkrytu nebo pro rychlé opuštění zamořeného prostoru. Některé prameny uvádějí a doporučují určité „impregnační látky“, které je možné použít pro zvýšení sorpční kapacity jednoduchých improvizovaných prostředků ochrany dýchacích orgánů. Pochopitelně že použití těchto impregnačních látek závisí na chemickém charakteru zamořující látky. Vychází se z úvahy, že je možné použít látky běžně dostupné v domácnosti, například potravinářských výrobků. Proto se jednou doporučuje slabý roztok sody (zásaditá reakce), jindy slabý roztok dostupných kyselin, jako je kyselina octová (ocet) nebo kyselina citronová (kyselá reakce). Tato obecná zásada je sice správná, ale jen málokdy bude k dispozici rychlá a spolehlivá informace o látce, která nás zasáhla nebo nás ohrožuje. Proto se jako nejvhodnější ochrana jeví textilie namočená ve vodě. K ochraně povrchu těla můžeme nejlépe použít gumový nebo igelitový plášť do deště (i s kapucí), gumové holínky, gumové nebo kožené rukavice. K ochraně hlavy se doporučuje použít kuklu, čepici nebo jinou pokrývku hlavy. 79 6.6.8 Kolektivní ochrana osob Kolektivní ochrany osob se dosahuje nejčastěji ukrytím. Ukrytím se rozumí využití úkrytů civilní ochrany a jiných vhodných prostorů, které se stavebními a jinými doplňkovými úpravami přizpůsobují k ochraně obyvatelstva. K tomuto účelu se využívají stálé a improvizované úkryty. Za ukrytí může být považována také speciální vojenská technika, jako jsou obrněné transportéry, tanky, speciální terénní automobily apod. Tato vojenská technika je zpravidla vybavena autonomním filtračním a ventilačním zařízením, které chrání osádku mimo jiné i proti nebezpečným chemickým látkám vojenského i civilního charakteru. Od 60. let minulého století byl v naší civilní obraně (později ochraně) kladen důraz na ochranu obyvatelstva před možnými nepřátelskými útoky s použitím zbraní hromadného ničení. Byly budovány stálé tlakově odolné úkryty a úkryty dříve označované jako stálé protiradiační úkryty s různými ochrannými vlastnostmi a různou dobou pobytu ukrývaných osob. K ukrytí osob před kontaminací radioaktivním prachem, účinky pronikavé radiace a toxických nebezpečných látek jsou využívány přirozené ochranné vlastnosti staveb a prováděny úpravy proti pronikání těchto látek do objektů. V České republice je k dispozici 5 178 stálých úkrytů s celkovou kapacitou 920 tisíc míst pro ochranu obyvatelstva před účinky zbraní hromadného ničení v případě vojenského ohrožení a ochranný systému Metra a strahovského automobilového tunelu pro ukrytí asi 350 tisíc obyvatel a následné organizované provedení evakuace z centra Prahy na okrajová území. Současný krytový fond svou kapacitou může pokrýt potřebu ukrytí pouze z 10 %. V posledním období byl nastartován nový trend, ve kterém byla nová výstavba stálých úkrytů prakticky zastavena. Trend byl potvrzen „Koncepcí ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015“ a vyhláškou 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. Pro oblast ukrytí obyvatelstva platí tyto nejdůležitější následující závěry: • stálé úkryty, s výjimkou ochranných systémů podzemních dopravních staveb, nelze využit při nevojenském ohrožení obyvatelstva, • stávající fond stálých úkrytů nebude z prostředků státu dále rozšiřován, • při vzniku mimořádné události v době míru se ukrytí obyvatelstva plánuje v improvizovaných úkrytech. Z uvedených skutečností vyplývá nutnost řešení problematiky ukrytí obyvatelstva při vzniku mimořádné události v době míru v ochranných prostorech jednoduchého typu – v improvizovaných úkrytech. Improvizované úkryty jsou suterénní a jiné vhodné prostory obytných domů, provozních a výrobních objektů, které se za stavu ohrožení státu a za válečného stavu přizpůsobují k ochraně před účinky soudobých bojových prostředků. V míru se k ukrytí před toxickými účinky nebezpečných chemických látek využívají přirozené ochranné vlastnosti obytných a jiných budov. Jedná se zpravidla o místnosti a prostory na odvrácené straně od zdroje nebezpečí, utěsněné proti pronikání těchto látek. Vhodným umístěním prostoru se rozumí nejen jeho půdorysné umístění vzhledem k obvodovým zdím objektu, ale i jeho výškové umístění v suterénu nebo ve vyšších patrech objektu. Vhodnost prostoru je různá podle jejich umístění a podle zamýšleného určení/použití pro různé druhy převládajících rizik. Při výběru vhodného objektu je důležitá i možnost zajištění těsnosti chráněného prostoru vůči venkovnímu prostředí. Jedná se o maximálně možné snížení přirozené výměny vzduchu. Největší podíl na takové výměně mají spáry mezi výplní u oken, dveří a případně u jiných stavebních otvorů. U chráněných prostorů je nutné po dobu předpokládaného ukrytí zajistit snesitelné vnitřní podmínky, myslí se tím mikroklimatické podmínky, jako je teplota, vlhkost, objem kyslíku, objem oxidu uhličitého, různé lidské pachy apod. Určujícími podmínkami pro hodnocení je objem oxidu uhličitého a teplota vzduchu. 80 Snesitelné mezní hodnoty těchto veličin při dlouhodobém pobytu jsou: • objemová koncentrace oxidu uhličitého 2 % • teplota vzduchu 27 ºC+ Snesitelné mezní hodnoty těchto veličin při krátkodobém pobytu se uvádějí: • objemová koncentrace oxidu uhličitého 3 % • teplota vzduchu 29 ºC Objem kyslíku ve vzduchu (v prostředí) je významným parametrem. Je známo, že za normálních podmínek obsahuje vzduch (jako směs různých plynů a par) 21 % kyslíku. Aby vůbec člověk mohl dýchat a nedusil se, potřebuje ve vzduchu minimálně 17 % kyslíku. Pod touto hodnotou dochází k dušení a je nutno použít pouze dýchací přístroje. Spotřeba kyslíku – jeho vydýchání z uzavřených prostor – je proto také zohledňována. Spotřeba kyslíku však závisí mimo jiné i na fyzické zátěži člověka, přitom se zvyšováním fyzické zátěže se zvyšuje frekvence dýchání a tím spotřeba kyslíku roste. V úkrytech se předpokládá pouze odpočinek, bez fyzické zátěže. Samostatnou otázkou je potom vybavení úkrytu, které se řeší a připravuje předem (lavice, stoly, osvětlení elektrické a nouzové, palandy na spaní, zásoba pitné vody a trvanlivých potravin, nouzové záchody apod.). Ministerstvo vnitra vydalo k úpravě budov podrobnou příručku, která je také volně dostupná na webových stránkách ministerstva vnitra: www.mvcr.cz Časopis pro integrovaný záchranný systém 112 v čísle 4 z roku 2003 publikoval speciální přílohu autora Ing. Jána Pivovarníka s názvem „Ochranné prostory jednoduchého typu.“ K zabezpečení nouzového přežití obyvatelstva během mimořádných událostí jsou na centrální úrovní k dispozici materiální základny humanitární pomoci pro 2 250 osob v působnosti Ministerstva obrany. Uvažuje se o předisponování těchto kapacit pod Ministerstvo vnitra. Stávající kapacity budou doplněny pohotovostními zásobami pro dalších 750 osob v působivosti Ministerstva vnitra. Na úrovni krajů jsou u hasičských záchranných sborů krajů připraveny zásoby pro nouzové přežití k okamžitému použití. Jedná se o 30 mobilních kompatibilních kontejnerových souprav nouzového přežití, každá pro 50 postižených osob, tj. celkem pro 1 500 osob. S realizací opatření pro přežití se počítá pouze pro omezený počet – nejvíce postižených osob, a to zpravidla na omezenou dobu. Pod pojmem omezená doba se v tomto případě myslí od několika dnů do několika týdnů. V současné době jsou již mnohé správní úřady natolik pružné, že jsou schopny nabídnout i několika postižených rodinám náhradní standardní bydlení. 6.6.9 Evakuace Opatření k evakuaci a nouzovému přežití obyvatelstva jsou součástí vnějších havarijních plánů. Představují opatření k přemístění osob, hospodářského zvířectva a věcných prostředků z vytipovaného ohroženého prostoru nebo již zasaženého prostoru na jiná území a k vytvoření podmínek pro nouzové přežití osob. Zahrnují dopravní, ubytovací, zásobovací, zdravotnické, pořádkové, informační a další zabezpečení. Evakuační plány a opatření lze připravit dle pomůcky civilní ochrany: Plán evakuace obyvatelstva, Metodická pomůcka ke zpracování havarijního plánu okresu, Hlavní úřad civilní ochrany, Praha 1999. Evakuace je velmi účinným ochranným opatřením. K jejímu provedení jsou připraveny evakuační plány, podle nichž jsou lidé evakuováni do předem stanoveným a připravených prostor. Evakuaci vyhlašuje, zabezpečuje a organizuje orgán státní správy. Pokyny k přípravě a zahájení evakuace jsou vysílány rozhlasem a televizí. Místní pokyny mohou být vydávány místním rozhlasem nebo jinými prostředky, například rádiovými vozy. 81 Při vyhlášení evakuace provádí občané následující činnost: • příprava improvizovaných ochranných prostředků (podrobněji viz samostatná kapitola) • sledování rozhlasu nebo televize, kde jsou vysílány potřebné pokyny a upřesnění, eventuálně sledování hlášení místního rozhlasu • uzavření oken, dveří, větracích otvorů, vypnutí větrání a klimatizace • uhašení ohně v kamnech a krbech, plynových bojlerech • zabezpečení vodních zdrojů před možným zamořením, například překrytím igelitovou folií nebo nepromokavou plachtou • dobalení a doplnění předpřipraveného evakuačního zavazadla o trvanlivé potraviny, balenou pitnou vodu a další potřeby (podrobněji dále) • před odchodem vypnutí hlavního uzávěru plynu a vody a elektrických spotřebičů od zdrojů (vytáhnout zástrčku ze zásuvky), zapnuté se ponechají jen ledničky a mrazničky, kde jsou uloženy potraviny – jinak se tyto elektrické spotřebiče vypnou • odpojení antén televizních a rozhlasových přijímačů • uzamčení domu nebo bytu a jejich důkladné zabezpečení proti zlodějům • při dostatku času poskytnutí pomoci nemohoucím a starým lidem a dětem v okolí • samotní nemohoucí lidé vyvěsí s pomocí sousedů na vstupní dveře bílý ručník nebo plachtu; pomoc jim bude poskytnuta organizátory evakuace • informování organizátorů evakuace o lidech a dětech v okolí, kteří potřebují pomoc Evakuační zavazadlo můžeme mít předem vyčleněno a částečně připraveno. Položky jako oděvní doplňky, jídelní nádobí, kapesní nůž, kniha, společenská hra, karty atd. mohou být trvale nabaleny a připraveny přímo v zavazadle. Doporučuje se připravit seznam, kde je v 1. části uvedeno, co již evakuační zavazadlo obsahuje a v 2. části se uvede, jaké položky je nutno ještě třeba doplnit, což může být například balená pitná voda, osobní doklady, léky a zdravotní pomůcky, prostředky osobní hygieny apod. Evakuační zavazadlo je vhodné označit visačkou se jménem a adresou majitele. Vše závisí na individuálních potřebách jednotlivce, proto by se měl evakuační seznam promyslet a připravit předem. V případě evakuace s domácím zvířetem (bereme jen kočku, psa) je nutno vzít s sebou i jejich zdravotní a jiné doklady. Ostatní domácí zvířata necháme doma, ale předzásobíme je krmivem a dostatkem vody na dobu aspoň 2 – 3 dnů. Příprava na evakuaci může probíhat už v klidu, ještě před jejím vyhlášením. Důkladně si promyslíme, jaké položky bychom měli mít v evakuačním zavazadle. Každý si může připravit své evakuační zavazadlo dle svých individuálních potřeb. Evakuačním zavazadlem je nejlépe batoh, který můžeme vzít na záda a který je předem „nabalen“ některými potřebnými věcmi. Způsob nabalení Položka Trvale nabaleno oděvní doplňky (náhradní oděv, spodní prádlo, lehká obuv, pláštěnka) Trvale nabaleno spací pytel nebo přikrývku Trvale nabaleno jídelní nádobí (ešus), lžíce, kapesní nůž, otvírák na konzervy Trvale nabaleno psací potřeby a dopisní papíry Trvale nabaleno předměty pro vyplnění volného času (kniha, časopis, společenská hra, karty, hračky pro děti) Trvale nabaleno kapesní svítilna a náhradní baterie, svíčky a zápalky 82 Dobalit Dobalit Dobalit Dobalit Dobalit osobní doklady, jako je občanský průkaz, cestovní pas, rodný list, řidičský průkaz, velké technické osvědčení motorového vozidla, průkaz pojištěnce (doklady dětí) nezbytné léky a zdravotní pomůcky (například osobní léky, brýle pro čtení) toaletní potřeby a prostředky osobní hygieny (zubní kartáček a zubní pasta, toaletní mýdlo, malý ručník, hřeben, toaletní papír, dámské vložky, papírové kapesníky) základní cennosti jako peníze, vkladní knížky, platební a bankovní karty, pojišťovací smlouvy základní trvanlivé potraviny jako konzervy, balený chléb, balená pitná voda (minimálně na dobu 24 hodin) 6.6.10 Dekontaminace Dekontaminace, zahrnující zpravidla dezaktivaci (odstranění radioaktivních látek), odmoření (odstranění chemických látek), dezinfekci (odstranění biologických látek) atd., je velmi náročná odborná činnost zahrnující mimo jiné i fyzickou práci v prostředcích individuální ochrany s vysokým psychickým zatížením jednotlivých pracovníků. Zpravidla lze kalkulovat dlouhodobé nasazení pracovníků na dekontaminační práce, kde je také potřeba řešit střídaní pracovních směn. S problematikou dekontaminace v rámci rozsáhlého nasazení má nejhlubší zkušenosti chemické vojsko Armády České republiky a také Civilní ochrana, která byla počátkem roku 2001 převedena pod hasičské záchranné sbory. Také Jaderná elektrárna Dukovany má značné zkušenosti s nácviky dezaktivace po zamoření radioaktivními látkami. Přesto, že síly a prostředky chemického vojska je možné nasadit v některých závažných a složitých situacích, nelze s jeho nasazením obecně počítat vždy. Z obecného pohledu je dekontaminace souborem metod, postupů a prostředků k účinnému a rychlému odstranění nebezpečných látek z prostředí, případně snížení škodlivého účinku na bezpečnou úroveň. Na dekontaminační činidla jsou kladeny různé technické a jiné požadavky, jako jsou například: účinnost dekontaminačního procesu, rychlost působení dekontaminačního roztoku nebo směsi, ekonomická dostupnost dekontaminační techniky a dalších prostředků atd. Dekontaminace prošla za dobu své existence poměrně dlouhým a významným vývojem. Markantní to bylo především v době studené války, kdy se kalkulovalo s masovým nasazením zbraní hromadného ničení. Nicméně i současné reálné hrozby (například výše popsaný chemický terorismus) vyžadují rychlou a účinnou dekontaminaci jako součást komplexních záchranných a likvidačních opatření při zásazích integrovaného záchranného systému. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná v civilních podmínkách pouze o zasažené obyvatelstvo, ale je nutno řešit i problematiku záchranářů, a to v celém řetězci jejich záchranných a likvidačních prací. Jinými slovy od místa například chemického útoku až po předání zasažených osob do nemocnic a jiných hospitalizačních zařízení. Například zkušenosti z tokijského metra, kde byl použit sarin, ukázaly, že nemocnice a jiná zdravotnická zařízení nebyla vůbec připravena na převzetí zamořených pacientů, sarin se sekundárně odpařoval z oděvů zasažených osob a ohrožoval zdravotnický personál a další pacienty. Je otázkou, kde provést v celém řetězci dekontaminaci osob, a to tak, aby nebyli zamořenými osobami ohroženi samotní záchranáři. Tato otázka je velmi složitá ve vztahu k nutné a neodkladné 83 první pomoci a další zdravotnické pomoci. Je možné ji řešit pouze za aktivní účasti všech základních složek integrovaného záchranného systému a s odbornou pomocí vědecko-výzkumné základny. 6.7 Meteorologické podmínky Meteorologické podmínky v přízemní vrstvě atmosféry mají, nebo nemají vliv na vývoj jednotlivých mimořádných událostí podle druhu a rozsahu mimořádné události, což je níže specifikováno. Mezi mimořádné události, kde meteorologické podmínky mají jen malý nebo zanedbatelný význam, patří následující mimořádné události: • požár objektu • nález podezřelých předmětů • nástražný výbušný systém • výbuch v objektu Naopak mezi meteorologické podmínky, které mohou značně ovlivnit šíření nebezpečných chemických látek (průmyslových toxických látek a otravných látek), radioaktivních látek, eventuálně i bojových biologických látek, patří tyto: • směr a rychlost přízemního větru • stálost přízemního větru • teplota vzduchu • částečně i vlhkost vzduchu • vertikální stálost atmosféry Kromě toho má na šíření vliv převýšení a pokrytost terénu, charakter zástavby atd. (například to může být volná plocha, zemědělská krajina, lesy, průmyslová aglomerace atd.) Další vliv má potom také stav meteorologických podmínek především v zimním období (husté sněžení, náledí atd.), což může způsobit špatnou sjízdnost komunikací a tím přímo negativně ovlivnit zásah záchranných jednotek (např. prodloužení dojezdového času hasičské záchranné jednotky). V podmínkách České republiky se vyskytují převážně západní a severozápadní větry, ale na některých místech toto tvrzení nemusí platit. Proto je vhodné si zjistit obvyklá meteorologická data v místě bydliště, případně pracoviště (je-li umístěno na vzdáleném místě – jiné město, vesnice apod.). Rychlost větru v přízemní vrstvě je zásadně významný parametr pro vznik a šíření oblaku při kontinuálním typu úniku. Obecně lze význam rychlosti větru charakterizovat: čím nižší je rychlost větru, tím je oblak stabilnější a dosáhne větší vzdálenosti, a naopak. Pro jednorázový únik nemá rychlost větru vliv na maximální dosah oblaku, pouze definuje jeho rychlost šíření krajinou. Vítr s rychlostí pod 1 m.s-1 není směrově stabilní a není pro prognózy používán. Rychlost větru větší než 10 m.s-1 neumožňuje vytvoření stabilního oblaku – pro prognózy se nepoužívá. Typ atmosférické stálosti definuje charakter počasí, za kterého dochází k šíření oblaku nebezpečných látek. Atmosférická stálost je charakterizována šesti typy (A až F). S narůstající atmosférickou stálostí se zhoršují podmínky pro přirozený rozptyl oblaku a dochází tak ke zvětšování velikosti a dosahu oblaku. Maximální velikost oblaku lze očekávat při typu F – Středně stabilních podmínkách. Minimální velikost oblaku je při typu A – Extrémně nestabilních podmínkách.Podrobnosti jsou uvedeny v následující tabulce. 84 Atmosférická stálost a její charakteristika Charakteristika atmosférické Typ stálosti A Extrémně nestabilní podmínky B Středně nestabilní podmínky C Mírně nestabilní podmínky D Neutrální podmínky E Mírně stabilní podmínky F Středně stabilní podmínky 6.8 Nerovnost povrchu terénu a jeho pokrytost Korekce na nerovnost povrchu je parametrem určujícím vliv okolní krajiny na šíření oblaku. Korekce je definována pro základní typy povrchů. Maximální velikost oblaku lze očekávat při typu A – Otevřená plocha, země s málo stromy. Maximální zkrácení velikosti oblaku je při typu E – Městská a průmyslová plocha s vysokými budovami.Podrobnosti jsou uvedeny v následující tabulce. Nerovnost povrchu – rozdělení (možný vzor) Typ Charakteristika nerovnosti povrchu A Otevřená plocha, krajina s málo stromy B Otevřená plocha, krajina se stromy C Obdělávaná plocha, roztroušené domy Obytná plocha, hustě rozmístěné nízké D budovy Městská a průmyslová plocha E s vysokými budovami 6.9 Závěrečné shrnutí Štěstí přeje připraveným. A být připraven na chemický terorismus a jeho možné dopady, to znamená znát problematiku, vědět, jak se zachovat a chránit a být vybaven potřebnými ochrannými prostředky, být připraven na evakuaci. Kromě toho je nezbytný také pravidelný a důkladný výcvik ve způsobech používání ochranných prostředků a způsobů provádění evakuace. Takovéto znalosti, vybavení a výcvik má v současné době především armáda. K přípravě obyvatelstva na možnosti zasažení chemickým terorismem vede dlouhá a složitá cesta. Ale nezoufejme, možnosti individuální přípravy pochopitelně existují a jsou níže popsány. Mnoho osob, ať postižených, či nezúčastněných, si uvědomuje mnohá rizika až po proběhlých mimořádných událostech, což bývá zpravidla pozdě. Člověk se však může předem dobře připravit na možné a dokonce i pravděpodobné nepříznivé události (mimořádné události). To však vyžaduje osobní zájem o věc. Chovejme se tedy podle známe zásady: „Když chci něčeho dosáhnout, musím pro to něco udělat!“ 85 Není to ani tak obtížné a mohlo by se jednat o následující sled doporučení: • Podrobně se seznámit s možným ohrožením v celém rozsahu místa, kde člověk bydlí, eventuálně pracuje • Promyslet si v klidu, jaké nepříznivé události (mimořádné události) se mohou stát v místě bydliště nebo i pracoviště • Zjistit si místní rizika a ohrožení, eventuálně je konzultovat na vhodných orgánech státní správy; zjistit si místo svého úkrytu, podrobnosti ohledně evakuace osob (evakuační trasy, shromaždiště evakuovaných osob, doporučený obsah evakuačního zavazadla apod.) a způsoby vyhlašování varovného signálu u orgánu státní správy • Připravit si předem evakuační zavazadlo (včetně seznamu, co je nutno ještě doplnit), improvizované prostředky ochrany dýchacích orgánů • Provést si vyzkoušení (nácvik) použití improvizovaných prostředků ochrany dýchacích orgánů s konkrétním námětem a ve smyšleném časovém stresu • Provést si vlastní nácvik evakuace po stanovených evakuačních cestách (trasách) až do místa shromaždiště evakuovaných osob Být připraven na chemický terorismus, znamená: • Znát předmětnou problematiku, chemický terorismus a jeho podstatu, jeho možné projevy • Vědět, jak se zachovat a chránit • Být dobře vybaven potřebnými ochrannými prostředky nebo mít připraveny improvizované prostředky ochrany dýchacích orgánů a povrchu těla • Pravidelně a důkladně nacvičovat vhodné způsoby používání ochranných prostředků a způsoby provádění evakuace Právo na život a jeho ochranu je jedním ze základních lidských práv, což je deklarováno v Ústavě České republiky. Stát bere na sebe značný díl odpovědnosti za ochranu obyvatelstva. Proto musí vytvářet v souladu s Listinou základních práv a svobod účinné a efektivní ochranné mechanismy a modely ochrany obyvatelstva, do kterých musí být zahrnuty i současné nové hrozby terorismu, jakož i ostatních mimořádných událostí. Očekávaný a již se postupně realizující přechod od klasických nástrojů terorismu: tichých zbraní, výbušnin, zápalných látek a střelných zbraní k chemickému, biologickému, radiologickému a jadernému terorismu vyžaduje rozhodný společný postup mezinárodní komunity v boji proti terorismu a prohloubení schopnosti adekvátně reagovat na národní úrovni při preventivních, represivních, ochranných, záchranných a likvidačních opatřeních v souvislosti s teroristickými údery. Základním východiskem k těmto aktivitám a jejich úspěšnosti je společná politická vůle a odhodlání vtělené do systému politických východisek a právních norem, od nichž je možno odvíjet soubor konkrétních opatření krizového řízení v rámci existujících národních bezpečnostních strategií a institucionálního uspořádání pro ochranu obyvatelstva. Nezastupitelnou roli v úspěšné prevenci teroristických útoků hraje úzká a efektivní spolupráce domácích zpravodajských, informačních a bezpečnostních služeb, ale i spolupráce a výměna informací na mezinárodní úrovni. Propustné hranice, levná letecká doprava a prostředky globální elektronické komunikace poskytují starým a novým teroristům nebývalé organizační možnosti pro organizaci, plánování a provádění jejich záměrů. Otevřené demokratické společnosti a jejich složité provozní infrastruktury a informační sítě nabízejí teroristům řadu citlivých zranitelných míst, na které lze zaútočit i s velmi omezenými a relativně primitivními prostředky. Zranitelnost civilizované společnosti je značně vysoká a trvalá ochrana všech možných cílů není prakticky možná. Značné dočasné nahromadění osob na některých místech vytvoří pro teroristy „vhodné a zranitelné cíle“. Záleží na každém z nás, jak se k problematice terorismu postaví. Zda to bude jen postoj konzumenta „krvavých televizních a novinových zpráv“, anebo se budeme vážně zamýšlet nad naší 86 osobní připraveností, podílu státu a jeho profesionálních prostředků v procesech prevence, ochrany, represe a likvidace následků teroristických útoků. Je zřejmé, že stát má a trvale vylepšuje své prostředky k boji s terorismem, a to včetně potlačování a omezování jeho následků a dopadů. Tuto oblast jako jedinci, jako rodina jen obtížně ovlivníme. Omezené finanční zdroje umožňují jen pomalý pokrok v této oblasti. Co ovšem ovlivnit jedinec a jeho rodinu může, je vlastní uvědomění si vysoké zranitelnosti společnosti a jejích členů, nevypočitatelnosti času, místa a rozsahu teroristického útoku a především vlastní přípravy na možné teroristické útoky se snahou o maximální snížení negativních následků. Jak budeme připraveni čelit teroristickému útoku, zaleží jen na nás. Nelze se spolehnout na státní složky vždy a všude. Dojezdové časy základních složek integrovaného záchranného systému jsou sice zpravidla velmi nízké, ale kritické jsou první minuty po teroristickém útoku. Umíme se vyhnout podezřelým místům a ohlásit je policii? Umíme v případě vyhlášení varovného signálu správně reagovat? Víme, kde jsou právě v tomto objektu evakuační trasy a únikové východy? Umíme a chceme poskytnout kvalitní první pomoc zasaženým? To vše a mnohé jiné se naučíme jen zodpovědnou a cílevědomou přípravou. Jsou to nejen znalosti, ale i naše materiální vybavení a získané dovednosti a návyky. Potřebné a užitečné dovednosti a návyky nám a našim blízkým, ale třeba i cizím lidem na ulici mohou zachránit život. A to přece stojí za to. I jeden zachráněný lidský život i jedno ochráněné zdraví člověka stojí za námahu a poctivou přípravu. Otevřenější a efektivnější spolupráce tajných služeb je jednou s nadějných cest celosvětového potlačování terorismu a je zvláště nezbytná pro preventivní opatření. Je však zcela zřejmé, že informace je silou, proto se s ní špatně pracuje, resp. její výměna je provázena značnými potížemi, a to nejen na mezinárodní úrovni, ale mnohdy i v národním rámci. Dokáží zpravodajské služby najít cesty přijatelné spolupráce? Problematiky znalí odborníci jsou značně skeptičtí. Již Napoleon věděl, že budou-li v jeho systému pracovat tři informační služby, je prakticky nemožné, aby táhly za jeden provaz. V neposlední řadě je také nutno zdůraznit, že při hrozbě nebo provedení chemického, biologického, radiologického nebo jaderného teroristického aktu mohou vznikat silné psychologické efekty, které budou situaci dále komplikovat a vyhrocovat. Vznik a projevy těchto efektů nejsou zatím dostatečně prozkoumány, nejčastěji jsou známy reakce z vojenského prostředí na útok se zbraněmi hromadného ničení. Změny, kterými terorismus prochází, jsou velké a významné. Státy mající etnické, kulturní a náboženské rozpory, nízkou výkonnost ekonomiky, slabou vládu a nedostatečný režim na hranicích představují potenciálně hlavní zdroje k růstu terorismu. To však je jen jedna stránka mince. Teroristické útoky na významné objekty ve Spojených státech 11. září 2001, ale také události v moskevském divadle hudby na podzim 2002 to potvrdily. Útok na vlaky v Madridu v březnu 2004 a nakonec i čtyři teroristické útoky v Londýně v červenci 2005 jasně ukázaly, že dnes neexistuje na světě místo, které by bylo před terorismem bezpečné. 87 7. PŘÍLOHY 7.1 Stručná případová studie I (chemický terorismus) Představa, že chemický, biologický, radiologický a jaderný terorismus je něco zcela nového, není přesná. To dokazuje například databáze více jak 900 teroristických útoků na celém světě (od roku 1900 do současné doby), kde jsou zahrnuty i události spojené s použitím chemických, biologických, radiologických a jaderných látek a materiálů. Zmíněná databáze je zpracována a udržována na Monterey Institute of International Studies v USA. Podobné databáze a přehledy jsou vedeny i na mnoha dalších místech. Útok sarinem v tokijském metru je všeobecně považován za nový předěl, kdy se od „klasického terorismu“ praktikovaného především prostřednictvím výbušnin přechází k použití ničivých náplní zbraní hromadného ničení, především pak chemických a biologických zbraní. Japonská náboženská sekta – Nejvyšší pravda Óm (Óm šinrikjó) byla založena v červenci 1987. Zájem této náboženské sekty o chemické a biologické zbraně se datuje již od roku 1990. Zástupci sekty se rozjeli do Ruska a USA, aby tam nakoupili příslušné technologie k výrobě chemických a jaderných zbraní. V rozmezí let 1990 a 1995 sekta provedla 17 chemických a biologických útoků, z čehož 10 bylo provedeno otravnými látkami (4 sarinem, 4 látkou VX, 1 fosgenem a 1 kyanovodíkem) a 7 útoků bylo provedeno biologickými látkami. Vůdce náboženské sekty Óm šinrikjó a duchovní otec sekty Šoko Asahara předpověděl ve svém učení konec světa. Když se však jeho předpověď o konci světa nenaplnila, rozhodli se předáci sekty v čele s Asaharou přivodit konec světa sami. Jejich útok na tokijské metro byl tak prvním opravdu významným krokem v jejich tažení. Členové náboženské sekty se zcela uzavřeli okolnímu světu a řada z nich se stala fanatickými stoupenci Asahary. Pro svého vůdce byli ochotni udělat cokoliv. První pokusy se syntézou sarinu byly provedeny již v roce 1993 na základně sekty v Kamikuišiki v budově Satian 7, kde byla zbudována moderní chemická laboratoř. Podle policejních záznamů, vzniklých na základě rozsáhlého vyšetřování, byl sarin syntetizován celkem pětkrát v celkovém objemu asi 30 litrů. Chemici sekty pracovali na výrobě i dalších otravných látek jako: VX látky, tabunu a yperitu. Sarin připravil Masami Cučija, vedoucí chemické skupiny sekty. Při policejním vyšetřování po sarinovém útoku v tokijském metru byla v jednom objektu náboženské sekty Óm šinrikjó nalezena příručka s návodem k výrobě sarinu. Náboženská sekta měla však plán na výrobu a použití 70 tun sarinu. Proto byl k tomuto účelu vybudován rozsáhlý chemický podnik a zajištěny výchozí suroviny pro jeho výrobu. Sekta počítala také s útokem s otravnou látkou VX, která je jedovatější než sarin, a navíc se výroba v roce 1995 rozbíhala i u dalších nervově paralytických otravných látek, tabunu a somanu. Policejní vyšetřování prokázalo, že sekta ilegálně vyrobila i řadu halucinogenních látek: bylo zabaveno asi 100 gramů LSD (asi 1 milion dávek), asi 3 kg meskalinu a 200 gramů stimulačních drog a další látky. Sarin je nervově paralytická otravná látka, která je za normálních podmínek (při 20 ºC) bezbarvou kapalinou bez zápachu a vůně. Tato vysoce účinná otravná látka byla poprvé syntetizována v roce 1939 a průmyslově vyrobena v roce 1945 v Německu. O mnoho let později, v průběhu 80. let byla ve Spojených státech amerických vyvinuta binární chemická munice jako nový konstrukční princip chemické munice. Binární chemická munice je novým typem chemické munice, která by mohla být inspirativní pro teroristy. V binární chemické munici není umístěna otravná látka, ale pouze výchozí komponenty, tzv. prekurzory, které vytvoří otravnou látku až při dopravě binární chemické munice na cíl; v této době dochází ke smísení prekurzorů a následně k vlastní chemické reakci za vzniku otravné látky. Pro sarin je v současné době známo přinejmenším 5 vhodných chemických reakcí pro jeho syntézu binárním způsobem. Obdobně je známo několik vhodných chemických reakcí pro výrobu látky VX a somanu binárním způsobem. Tento relativně bezpečný způsob by se mohl stát v blízké budoucnosti vhodným postupem pro použití otravných látek teroristy. 88 „Testem účinnosti sarinu“ bylo jeho použití ve městě Macumoto již v červnu roku 1994. Vybraná skupina sekty vedená Hideo Muraim dorazila do města navečer se značným zpožděním. Zaparkovala svá vozidla na sídlišti Kita Fukaši. Muži ve voze s rozprašovacím zařízením nejprve oblékli ochranné oděvy a aplikovali si navzájem injekce protilátky (antidota). Potom uvedli zařízení do činnosti. Po vypuštění sarinu celá skupina rychle ujela. Celkem bylo následkem tohoto sarinového útoku 7 osob usmrceno a 59 vážně zasaženo, ti všichni byli ošetřeni a hospitalizováni v místní nemocnici. Úhrnně však lékaři ošetřili více než 500 pacientů zasažených sarinem. Vyrobený sarin pro „test“ v Macumotu byla mimořádně čistý. Bohužel, následné policejní vyšetřování tohoto incidentu bylo pomalé až liknavé. Přípravě dalšího sarinového útoku v tokijském metru věnovalo vedení náboženské sekty velkou pozornost. Předcházející „test“ sarinu v Macumotu ukázal, že sarin lze použít a že splňuje představy teroristů ohledně rychlého usmrcení osob. V noci 19. března 1995 bylo pod Cučijovým dohledem vyrobeno necelých 10 litrů sarinu. Výrobci sarinu dobře věděli, že jejich produkt obsahuje řadu nečistot a své obavy sdělili vůdci sekty Asaharovi, ten však použití nečistého sarinu schválil, čím nevědomky „zachránil“ stovky a možná i tisíce lidských životů. Podle odborníků z policejního vyšetřování se v tokijském metru jednalo asi o 30 % sarin, jeho síla byla ještě podstatně slabší, než se domnívali jeho samotní výrobci. Vyrobený nečistý 30 % sarin byl naplněn do 11 připravených igelitových sáčků a ty byly pečlivě zataveny. K útoku v tokijském metru bylo vybráno 5 spolehlivých mužů sekty. Po zvažovaní různých alternativ použití sarinu, bylo nakonec rozhodnuto, že k sarinovému útoku má dojít na třech trasách tokijského metra. Byly to hlavní dopravní tepny metra, které procházejí stanicí Kasumigaseki, a bylo určeno i datum a hodina chemického útoku. Záměrně byla vybrána ranní dopravní špička v metru (ráno v 8,00 hodin), prostě doba, kdy jsou prostory metra přeplněny cestujícími. Jednalo se převážně o státní úředníky, kteří cestují do svých úřadů v centru Tokia každé ráno. Dvě hodiny před útokem užili útočníci pilulky s protilátkou. I přes spěšné naplánování a přípravy, byla celá teroristická akce přesně načasována a důsledně provedena. Všem 5 členům sekty Óm šinrikjó se podařilo „vypustit“ sarin z igelitových pytlíků v rozmezí 3 – 5 minut kolem stanovené 8 hodiny ranní. Útočníci propíchli položené sáčky na podlaze vagónů metra naostřenými hroty deštníků. Potom rychle zmizeli z ohrožených prostorů. Sáčky se smrtonosným sarinem byly položeny na podlaze vagónů tokijského metra v jeho pěti centrálních stanicích (Očanomisu, Šin Očanomisu, Akihabara, Jocuja, Ebisu). Tento způsob použití není příliš „účinný“ a to proto, že sarin je za normálních podmínek kapalina, která se vypařuje, a právě páry sarinu byly v převážně většině příčinou inhalačních otrav cestujících v metru. Přitom je všeobecně známo, že použití sarinu je nejúčinnější ve formě jemného aerosolu. Kromě toho je nutno zdůraznit významnou skutečnost, že nečistý sarin v tokijském metru velmi zapáchal čili vlastně varoval tímto svým nápadným projevem možné potencionálně zasažené osoby; sarin tak upozorňoval na svoji přítomnost. Také je nutno dodat, že páry nebo aerosol vysoce čistého sarinu jsou bez vůně a zápachu a dají se zjistit pouze speciálními detekčními prostředky (chemické detektory a chemické monitory). Ani jiné lidské smysly nejsou schopny zjistit přítomnost většiny otravných látek. Chemický útok v tokijském metru zabil 12 osob a zranil více než 1000, z čehož 17 bylo v kritickém stavu, 37 bylo vážně zdravotně postiženo a 984 bylo poškozeno jen lehce. Celkový počet obětí byl však podle policejní zprávy 4460 osob, které byly dopraveny k nemocničnímu ošetření. Poslední část obětí byla klasifikována jako „psychologické oběti“, což byly oběti bez reálných symptomů zasažení. Zde končí stručný popis zneužití vysoce jedovatého sarinu v tokijském metru. Teprve o mnoho let později po dlouhém a náročném soudním procesu byl na jaře 2004 vynesen nad vůdcem náboženské sekty Asaharou trest smrti. Zájemci o bližší studium tohoto „převratného“ teroristického útoku se odkazují na dvě podrobné případové studie, které byly několikrát publikovány v České republice (Sborník konference Medicína katastrof, Vojenské zdravotnické listy, odborný časopis 112. Tyto případové studie jsou 89 uvedeny v přehledu literárních zdrojů na konci publikace a obsahují navíc odezvu záchranných a likvidačních sil a prostředků a obecné závěry a doporučení. Popis záchranného systému a jeho fungování po teroristickém útoku v Japonsku je uveden velmi podrobně a je založen na otevřené policejní zprávě, která byla publikována v angličtině a obsahuje mnoho konkrétních údajů z přípravy a provedení teroristického útoku a také způsob záchrany osob a likvidace následků napadení. V českém jazyce je k dispozici kniha Svatý teror – armageddon v Tokiu od D. W. Bracketta, která vyšla v českém jazyce v roce 1998. I tato kniha je uvedena v přehledu literárních zdrojů na konci publikace. Pro vážné zájemce o velmi podrobné studium zneužití sarinu je možné doporučit knihu psanou v angličtině profesora Antony T. Tu: Chemical Terrorism, která popisuje velmi podrobně případy v Macumoto a Tokiu a dále uvádí mnoho fotografií a důkazních materiálů. V širších souvislostech přibližuje čtenáři celou záležitost prvního rozsáhlého teroristického útoku sarinem. Zájemce o podrobnější studia popisu teroristické události odkazujeme na studium výše uvedených, snadno dostupných podkladů. 7.2 Stručná případová studie II (chemická havárie) V noci z 2. na 3. prosince 1984 se odehrála v indickém Bhópálu nejhorší chemická tragédie v dosavadní historii lidstva. Její havarijní dopady způsobily obrovské ztráty na životech, ale také poškození zdraví a do dnešních dnů trvající vážné zdravotní potíže poškozených osob. Nebezpečnou chemickou toxickou látkou, která unikla pouze z jednoho zásobníku a způsobila množství otrav osob a zvířectva a také závažná poškození zdraví obyvatelstva, byla látka metylizokyanát (CH3NCO). Molekulová hmotnost této nebezpečné chemické látky činí 57 (pro srovnání: vzduch má molekulovou hmotnost 29 a chlor 71). Jedná se o toxickou kapalinu s bodem varu 38 °C. Metodika Mezinárodní agentury pro atomovou energii s označením TECDOC – 727 (TECDOC je zkratkou pro „technický dokument“) z roku 1996 označuje metylizokyanát jako „kapalinu se zvlášť vysokou toxicitou“. Přehled průmyslové toxikologie z roku 1986 (J. Marhold) uvádí, že při chemické havárii v Bhópálu „bylo zasaženo přes 100 000 osob a během několik dní zemřelo 2 500 obětí“. Tento informační zdroj lze považovat za velmi seriózní pramen. Obecně však platí, že údaje o počtech obětí se značné liší podle uváděného zdroje informací. Spisovatel Jan Tůma ve své knize „Katastrofy techniky děsící 20. století“ udává, že 40 minut po půlnoci 3. 12. 1984 došlo k úniku 15 tun nebezpečné chemické látky (metylizokyanátu) ze zásobníku a že byla zamořena celková plocha o rozloze 60 km2. Podle tohoto zdroje 1 hodinu po půlnoci došlo k vyhlášení poplachu, ale část sirén nefungovala. Celkový počet obětí autor udává hodnotou 2 352 úmrtí osob. Provozovatel zařízení, americká společnost United Carbide, byla žalována o náhradu škody ve výši 20 miliard dolarů pro postižené osoby. Třetím domácím zdrojem je článek V. Vašků o bhópálské tragédii ve Zpravodaji Greenpeace z jara 2003, kde je uvedeno, že zásobník metylizokyanátu měl obsah 40 tun a došlo k úniku jak metylizokyanátu, tak i kyanovodíku. Tento autor uvádí nejvyšší počty obětí: „2 500 lidí zahynulo ihned anebo během několika prvních hodin. Během následujících 3 dnů zemřelo na následky otravy dalších 8 000 lidí“ a celkový počet zasažených autor uvádí 520 000 lidí. Podle tohoto zdroje bylo požadováno odškodné ve výši 3 miliardy dolarů, ale nakonec dostala Indie jen 470 milionů amerických dolarů a 95 % obětí vyplatila odškodné 500 dolarů na osobu. Podle dalších dvou dříve publikovaných odborných článků jsou uváděné počty smrtelných obětí celkem 3 289 a 5 000 zraněných. Česká armádní pomůcka Chem – 51 – 8: Vyhodnocování chemické situace k tragedii v Bhópálu uvádí „Ve městě s 800 000 obyvateli uniklo během 30 minut 25 až 30 tun metylizokyanátu, což způsobilo 150 000 intoxikací, z toho 50 až 60 000 těžkých a více než 2 500 lidí zemřelo.“ 90 Je zcela zřejmé, že reálně existují možnosti vzniku závažné chemické havárie a zneužití některých nebezpečných průmyslových chemických toxických látek k teroristickým útokům. V historii 20. století najdeme řadu závažných chemických a radiačních havárií. Únik vysoce toxického dioxinu v severoitalském městečku SEVESO v roce 1976 inicioval mimo jiné jednání o způsobech prevence závažných havárií v podmínkách Evropské unie. V následujících letech byly vydány v Evropské unii dvě významné směrnice zabývající se problematikou prevence závažných havárií, které nesou jméno uvedeného italského města a jsou obecně nejlépe známy pod označením SEVESO I z roku 1982 (82/501/EEC) a SEVESO II z roku 1996 (96/82/EC). Také v České republice byl vydán ke konci roku 1999 zákon o prevenci závažných havárií a následné prováděcí vyhlášky počátkem roku 2000. Tímto zákonem došlo ke sladění legislativy Evropské unie s naší národní legislativou. Zákon o prevenci závažných havárií byl v roce 2004 a 2006 dále novelizován a zahrnuje nebezpečné chemické látky a chemické přípravky, které jsou v zákoně vyjmenovány nebo mají některé nebezpečné vlastnosti dle zákona o chemických látkách a chemických přípravcích. V 90. letech minulého století byly v České republice zahájeny dva významné projekty týkající se prevence závažné havárie, bezpečnosti práce, požární ochrany atd. Výzkumný ústav bezpečnosti práce v Praze přišel s domácím projektem „Bezpečný podnik“ a ze zahraničí byl do podmínek České republiky mimo jiné aplikován také projekt „Responsible Care“, což se zpravidla volně překládá jako „odpovědné podnikání v chemickém průmyslu“. Program „Responsible Care“ je dobrovolná celosvětově přijatá a rozvíjená iniciativa chemického průmyslu zaměřená na podporu jeho udržitelného rozvoje. Iniciativa vznikla před zhruba 25 lety v Kanadě a stala se základním kamenem činnosti chemického průmyslu pro oblast ochrany životů a zdraví lidí, bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí. Kromě toho existuje řada různých dobrovolných norem, respektive zájemci z řad provozovatelů nebezpečných chemických látek a přípravků plní řadu různých dobrovolných norem, k nimž patří především normy EN ISO, například EN ISO 9 001 nebo EN ISO 14 001. Pro úplnost je možné dodat, že kromě řady závažných chemických havárií to bylo i několik různě závažných radiačních havárií, z nichž velmi závažná radiační havárie v ukrajinském Černobylu v dubnu 1986 představovala dosud nejrozsáhlejší radiační havárii v historii lidstva a svým rozsahem a především následky znamenala skutečnou katastrofu. Závažnost průmyslových havárií a jejich dopadů je různá. Nejvýznamnějšími dopady jsou působení nebezpečných průmyslových chemických toxických látek na životy a zdraví osob, ale i hospodářských zvířat. 91 Krátký přehled hlavních chemických havárií spojených s únikem nebezpečných průmyslových chemických toxických látek v létech 1973 – 1987 Rok události země 1973 USA 1975 USA 1975 USA 1975 USA 1978 Itálie 1978 Velká Británi e Oxford 1978 USA Youngstone 1979 Kanada Missisauga 1979 USA Crest View 1981 Mexiko Montana 1981 Puero Rico San Juan 1981 USA Geismar 1984 Indie Bhópál 1984 USA Middleport 1985 Indie Bombaj 1987 Čína Guangxi provincie místo typ události železniční nehoda železniční Niagara Falls nehoda silniční Houston nehoda silniční Deer Park nehoda nehoda Manfredonia v továrně Greensburg NPCHTL mrtví zasažení evakuováni chlor 0 8 2 000 chlor 4 176 amoniak 6 178 amoniak 5 200 amoniak silniční nehoda 10 000 chlor 99 silniční chlor 8 nehoda železniční chlor/propan/ nehoda butan/toluen železniční amoniak/ nehoda chlor železniční chlor 29 nehoda prasknutí potrubí chlor v továrně továrna chlor metylizokya továrna 2 500 nát metylizokya továrna nát prasknutí potrubí chlor 1 v továrně metylakohol 55 114 3 500 220 000 14 4 500 1 000 5 000 200 2 000 140 50 000 200 000 110 110 3 600 7.3 Přehled současných českých ochranných masek Ochranná maska CM – 5D, CM – 5DM (pro civilní obyvatelstvo) Chrání obličej a dýchací orgány před účinky toxických plynů, par a aerosolů, biologických škodlivin a proti radioaktivnímu prachu. Vyznačuje se velkoplošným panoramatickým zorníkem, který zlepšuje orientaci a zvyšuje komfort nošení. Těsnicí manžeta zlepšuje těsnost při použití. Modifikovaný typ masky CM – 5DM je doplněn o zařízení pro příjem tekutin, které umožňuje bezpečné pití s nasazenou maskou z plastové láhve a je opatřena speciální zátkou s ventilem. Oba typy masky umožňují použití brýlových vložek. 92 Ochranná maska CM – 6 (pro civilní obyvatelstvo) Nový typ celoobličejové masky odpovídající náročným požadavkům evropské normy EN 136 zajišťuje ochranu obličeje, očí a dýchacích orgánů před účinky toxických plynů, par a aerosolů, biologických škodlivin a radioaktivního prachu. Lícnice je vyrobena z chemicky odolné, zdravotně nezávadné a dobře snášenlivé pryže. Velkoplošný panoramatický zorník zajišťuje dokonalou prostorovou orientaci uživatele. Řešení těsnicí linie masky zabezpečuje spolehlivou těsnost u různých velikostí obličeje. Konstrukční řešení masky umožňuje montáž filtru na levou nebo na pravou stranu lícnice ochranné masky. Průzvučná vložka zajišťuje dobrou komunikaci při použití ochranné masky. Hlavním výrobcem ochranných masek v České republice je výrobní podnik Gumárny Zubří, a.s. Podnik s dlouholetou tradicí byl založen již roku 1935. K 1. lednu 1991 se státní podnik privatizoval a vznikla akciová společnost Gumárny Zubří. Podrobnosti je možné najít na webových stránkách podniku: www.guzu.cz Ochranná maska patří k významným prostředkům ochrany jednotlivce, nelze však na ni pohlížet jako na univerzální všelék pro všechny případy zasažení osob. V první řadě je nutno znovu zdůraznit, že správné a rychlé použití masky musí být okamžitě k dispozici. Za normální situace ji nemají u sebe ani příslušníci armády, kteří jí používají jen při nácvicích, polním výcviku a cvičeních. Obdobně je tomu i u jiných speciálních sil a prostředků, například základních složek integrovaného záchranného systému – příslušníků hasičského záchranného sboru, příslušníků speciálních sil policie atd. Dále je třeba počítat s tím, že ochranné filtry mají určitou sorpční kapacitu, která se po určité době vyčerpá, a ochranný filtr přestane uživatele chránit. Přes tyto nedostatky je ochranná maska nejvhodnějším ochranným prostředkem jednotlivce, neboť její použití je jednoduché a ochrana, kterou poskytuje, je dostatečně účinná po určitou dobu používání. V současné době si každý zájemce může provést nákup ochranných masek ve specializované prodejně. Seznam těchto projeden i s podrobnými pokyny pro správný postup při výběru a nákupu ochranné masky je uveden na webových stránkách ministerstva vnitra: www.mvcr.cz v části „Občan v mimořádných situacích“ – seznam prodejen ochranných prostředků. 7.4 Doporučené způsoby chování osob při mimořádné události Pro všechny druhy a stupně ohrožení/zasažení osob je možno stanovit některá základní doporučení a hlavní zásady chování a jednání. Doporučené modely chování ohrožených nebo zasažených osob závisí na druhu a rozsahu možné hrozby. Uvedená doporučení jsou pro osoby, které jsou v objektu s výskytem některého typu ohrožení nebo v jeho okolí. Například se jedná se o obyvatele domů, kteří jsou ohroženi případným výbuchem nebo zamořením nebezpečnými látkami. Lze doporučit některé obecné zásady chování, které jsou níže stručně uvedeny ve formě tabulky. Také při teroristickém útoku s nebezpečnou chemickou toxickou látkou bude velmi záviset na konkrétní nebezpečné chemické látce, jejím množství, způsobu použití apod. Značně jedovatý čpavek je nepatrně lehčí než vzduch, a proto stoupá vzhůru. Naopak toxický chlor je mnohem těžší než vzduch, a proto se drží při zemi a „zatéká“ do sklepních prostorů, výkopů apod. 93 Co má udělat občan při vzniku ohrožení nebo zasažení: • zachovej klid a rozvahu, jednej rychle a rozhodně • rychle a rozvážně oznam mimořádnou událost podle charakteru na některé bezplatné telefonní číslo tísňového volání (hasiči [150] – policie [158 nebo 156]– zdravotní záchranka [155]), případně volej 112, již v případě podezření zavolej odbornou pomoc prostřednictvím telefonního ohlášení zdarma – jinak netelefonuj, telefonní síť je zpravidla přetížena a může být potřebná pro záchranáře (i když mají své vlastní spojení) • nepodceňuj vzniklou nebo hrozící mimořádnou událost (informace získávej jen z oficiálních zdrojů – rozhlasu, televize, místního rozhlasu, rádiových vozů apod.) • nepodléhej falešným a neověřeným zprávám o vývoji situace – to vede pouze ke stresu a vzniku paniky, což danou situaci vždy pouze zhorší • s nálezem podezřelého předmětu vůbec nemanipuluj ani se k němu zbytečně přibližuj • varuj ostatní ohrožené osoby v nejbližším okolí o možném nebezpečí • pozoruj bedlivě okolí a všímej si zejména nezvykle se chovajících osob • dbej také na to, aby se k podezřelému předmětu nepřibližovaly další osoby, zejména pak děti a mladiství • pomáhej sousedům, starým a nemohoucím lidem • uposlechni pokynů a výzev pracovníků záchranných služeb a zástupců správních úřadů • setrvej v bezpečné vzdálenosti od nálezu a poskytni veliteli zásahové jednotky veškeré informace Co není vhodné dělat: • neřeš mimořádnou událost sám na vlastní pěst, může to být velmi nebezpečné a riskantní, ohrožuješ tím jak sebe, tak i ostatní osoby • nešiř paniku a sám jí nepodléhej, každá situace se dá zvládnout a vyřešit • zbytečně netelefonuj Zásady chování ohrožených a zasažených osob jsou velmi důležité a mohou zachránit život ohrožených nebo zasažených osob, eventuálně ochránit nebo alespoň minimalizovat ohrožení jejich zdraví. Jednotlivé zásady jsou řazeny časově čili v řadě za sebou, jak se musí plnit. O mimořádné události se mohou občané dozvědět dvěma základními způsoby: • na základě varování (např. houkání sirén, které vyhlašují varovný signál „všeobecná výstraha“) • podle příznaků události (například vytvoření podezřelého oblaku plynu nebo par, dopravní havárie automobilové cisterny, nezvyklé těžké dýchací potíže, neobvyklé barevné skvrny na okolní vegetaci apod.), a to přímo vlastním pozorováním nebo upozorněním, varováním jiné osoby, která nebezpečí zjistila Základní přehled správného chování pak podrobně uvádí následující souhrnná tabulka. První doporučení zásad správného chování „nepřibližovat se k místu ...“ se může zdát poněkud zvláštní a nehumánní, ale v tomto místě mohou být nebezpečné látky a mimo to je si třeba uvědomit, že neprofesionál zpravidla nemá dostatečné odborné znalosti a zkušenosti, příslušné materiální a technické vybavení (například detekční přístroj, ochranné prostředky dýchacích orgánů, dekontaminační prostředky, antidota apod.) a také mu chybí potřebné znalosti, dovednosti a návyky k provádění záchranných a likvidačních prací. Jedinou výjimkou je povinnost poskytnout první pomoc zasaženým dle zákona č. 26/1996 Sb., protože podle trestního zákona může být osoba trestně stíhána za neposkytnutí první pomoci (§ 207, zákona č. 140/1961 Sb., v platném znění). 94 Základní přehled správného chování ohrožených či zasažených osob Zásada správného chování Stručná charakteristika nebo vysvětlení chování ohrožených a nebo zasažených osob V místě katastrofy, závažné havárie nebo teroristického útoku se mohou také vyskytovat nebezpečné chemické látky ve formě plynů, par, kapalin nebo pevných látek. Tyto látky ohrožují člověka svojí jedovatostí, výbušností nebo hořlavostí, případně jinými projevy jako je žíravost. Kromě toho se zde může vyskytovat i ještě nevybuchlá výbušnina, volně unikají plyn, případně mohou být přítomny nebezpečné radioaktivní nebo biologické látky. Rychle vyhledat vhodný Pokud jsme venku, nejlépe je rychle vyhledat nejbližší budovu ve které se ukryjeme a přesuneme se do nejvyšších pater budovy (v případě úniků těžkých úkryt v nejbližší budově plynů) nebo do sklepa budovy (v případě úniků lehkých plynů nebo radioaktivního zamoření). Pokud jsme v autě, nejlépe je ihned zastavit auto na vhodném místě a rychle vyhledat nejbližší budovu, ve které se ukryjeme a přesuneme se na vhodné místo podle vzniklé situace (viz výše). Pokud jsme doma, v kanceláři nebo ve veřejných budovách, zůstaneme v budově, přesuneme se do nejvyšších pater budovy (v případě úniků těžkých plynů), nebo do sklepa budovy (v případě úniků lehkých plynů nebo radioaktivního zamoření). Okamžitě zavřeme všechna okna a dveře, eventuálně jiné otvory, uhasíme otevřený oheň a vypneme ventilaci. Okna a dveře přelepíme na spojových místech širokou igelitovou lepící páskou pro lepší utěsnění. Nezdržujeme se u oken, v případě výbuchu bychom mohli být i vážně zraněni okenním sklem. Poznámka: Nevyužíváme sklepy a podzemní prostory, kde se mohou vyskytovat jak toxické, tak výbušné nebo nedýchatelné plyny. Hrozí zde možnost otravy, výbuchu nebo udušení. Jen zcela výjimečně, pokud bezpečně víme, že nás ohrožují plyny a páry lehčí než vzduch (kyanovodík, čpavek) nepoužijeme nejvyšších pater budov. Nejvýznamnější pro ochranu člověka je rychlá ochrana dýchacích cest (ústa Použít (je-li to nutné) a nos) a ochrana očí, eventuálně ochrana povrchu celého těla. Takové improvizované prostředky prostředky se použijí zpravidla na přesun z místa ohrožení/zasažení do místa ochrany dýchacích cest úkrytu nebo do evakuačního shromaždiště. V televizi a rozhlasu (eventuálně v místním rozhlasu, nebo prostřednictvím Pozorně sledovat vysílání rozhlasových vozů) jsou vysílány důležité informační relace s pokyny pro televize nebo poslouchat doporučenou činnost osob. rozhlas Připravit (dobalit) evakuační Občané mohou být vyzváni k evakuaci, proto je vhodné mít připraveno osobní evakuační zavazadlo (kde jsou již některé položky dopředu nabaleny ve zavazadlo vhodném zavazadle), při vyhlášení evakuace nutno dobalit evakuační zavazadlo podle předem připraveného písemného seznamu položek. Opustit byt na základě výzvy Občané mohou být vyzváni k evakuaci a potom musí opustit svůj byt nebo dům, chatu atd., přitom se řídí pokyny správních orgánů provádějících evakuaci. Před kompetentních správních opuštěním bytu je nutno vypnout elektrický proud, přívod plynu a hlavní uzávěr orgánů vody. Zapnuty zůstanou jen ledničky a mrazničky, kde jsou uloženy potraviny. Byt nebo dům se uzamyká a zabezpečuje proti zlodějům, případně rabování. Je také nezbytné se přesvědčit, zda i sousedé vědí, že mají opustit byt nebo dům. Urychleně se dostavíme na určené místo. Pokud je to v našich silách, poskytneme pomoc starým a nemocným lidem Pomoc ostatním a lidem neschopným pohybu. Jsou-li poblíž děti bez dozoru dospělých, poskytneme jim pomoc a vezmeme je s sebou. Nepřibližovat se k místu katastrofy, závažné havárie nebo teroristického útoku Právo na život a jeho ochranu je jedním ze základních lidských práv, což je deklarováno v ústavě České republiky. Stát zodpovídá za ochranu obyvatelstva. Proto musí vytvářet v souladu s Listinou základních práv a svobod účinné a efektivní ochranné mechanismy a systémy ochrany obyvatelstva, do kterých musí být zahrnuty možné teroristické útoky, nepřátelské útoky pomatenců a jejich závažné dopady. 95 V oblasti informovanosti obyvatelstva existují v současné době značné rezervy. Přitom je známo mnoho nenásilných způsobů, jak předat předem obyvatelstvu základní informace o možných teroristických útocích a jiných závažných mimořádných událostech vůbec. Nelze se spolehnout jen na pružnost a dostatečné reakce správních úřadů a státních orgánů v souladu s platnou legislativou. Je vhodné využít ve spolupráci státní správy a správních úřadů všechny druhy médií (televize, rozhlas, tisk, internet) a domácí i zahraniční zkušenosti, návody a doporučení poskytnout vhodnou formou (nebo raději několika formami) dotčenému obyvatelstvu. 7.5 Návrh informace pro obyvatelstvo (chemický terorismus) Níže je uveden obsah možné jednoduché pomůcky, letáčku pro obyvatelstvo pro případy chemického terorismu: Ochrana občanů před následky chemického terorismu Možné ohrožení chemickým terorismem Ohrožení chemickým terorismem může být způsobeno dvěma základními druhy chemických látek: • Otravné látky, které tvoří ničivou náplň chemických zbraní; otravné látky jsou chemické látky velmi vysoce jedovaté (toxické). Většina otravných látek jsou za normálních podmínek kapaliny, některé jsou plyny. Z kapalin se uvolňují za každé teploty páry, které mohou způsobit otravy osob a zvířat na základě působení otravných látek na dýchací orgány. • Nebezpečné chemické látky, které se vyskytují ve velkých nebo i malých množstvích, mají mnoho nebezpečných vlastností – mezi hlavní nebezpečné vlastnosti patří jedovatost, výbušnost a hořlavost. Nejzávažnější jsou úniky toxických plynů, kapalin a par. Ty mohou způsobit otravu osob a zvířat na základě působení nebezpečných chemických toxických látek na dýchací orgány. Uvedené nebezpečné chemické látky mohou být zneužity proti občanům, členům speciálních sborů a jednotek, proti politikům, proti různým skupinám apod. Předpokládá se, že použití těchto chemických látek bude připraveno a provedeno na zranitelných místech s vysokou hustotou osob, jako jsou vlaková a autobusová nádraží, metro, velká nákupní střediska a centra, letiště, sportovní stadiony, divadla, kina, koncertní sály apod. Nebezpečné chemické látky mohou být použity ve formě plynné, kapalné nebo jako tuhé látky, případně i jako aerosoly, mlhy a dýmy. Použití ve formě aerosolů je například „nejúčinnější způsob“ použití nejjedovatějších nervově paralytických otravných látek, které jsou všechny za normálních podmínek kapalinami. Obecně je možno říci, že předmětem „chemického útoku“ mohou být také hospodářská zvířata, životní prostředí jako takové anebo majetek. Předpokládá se, že předmětem „chemického útoku“ budou významné prvky infrastruktury, kam řadíme například objekty a zařízení pro hromadné zásobování, jako jsou vodní zdroje, vodárny a vodojemy, velkosklady potravin, obilní sila nebo objekty a zařízení pro výrobu běžných potravin, jako jsou mlékárny, pivovary, lihovary, jatka, pekárny apod. Zamoření těchto objektů, zařízení a produktů v nich se nacházejících není snadné odstranit, přičemž je pravděpodobné, že voda a potraviny bez obalů budou zcela znehodnoceny a nebudou použitelné ani po tepelné úpravě. Takové produkty se budou muset pouze zničit ekologicky přijatelným způsobem. Příznaky napadení chemickým terorismem Zjištění přítomnosti a identifikace nebezpečných chemických toxických látek je velmi obtížná. Například otravné látky nervově paralytické (sarin, soman, tabun, VX látka) jsou v čistém stavu čiré kapaliny bez zápachu a příznaky použití těchto látek jsou velmi špatně zjistitelné. Zjištění přítomnosti a identifikace nebezpečných chemických toxických látek lze dosáhnout pouze pomocí moderních detekčních a monitorovacích přístrojů a zařízení, která jsou v současné době ve výbavě pouze některých jednotek Hasičského záchranného sboru ČR a některých armádních jednotek. 96 U Hasičského záchranného sboru ČR jsou tyto prostředky k okamžitému použití, protože je hasičské jednotky vyvážejí s sebou v rámci zásahu v působení Integrovaného záchranného systému ČR. Samotní strůjci chemického terorismu nebo nepřátelského chemického útoku počítají s tím, že zjištění přítomnosti nebezpečné chemické toxické látky je velmi obtížné a že se to podaří zpravidla jen s velkým časovým zpožděním. Proto je velmi důležitá znalost a rozpoznání příznaků použití prostředků chemického terorismu. K takovým příznakům počítáme: • Tlumené výbuchy, po kterých vznikne oblak plynu, páry nebo aerosolu šířící se ve směru přízemního větru. • Drobné kapičky nebo jemný poprašek na vegetaci, v terénu apod. • Neobvykle poškozená nebo zničená vegetace, což se projevuje neobvyklou barvou, uschnutím a zaschnutím listů apod. • Neobvykle čirá voda v otevřených vodních zdrojích (řeky, potoky, rybníky, jezera), protože působením toxických látek byly ve vodě zničené běžné drobné organismy jako dafnie, vodoměrky, larvy vodního hmyzu apod. 97 8. LITERATURA Rozdělení literatury a informačních zdrojů do jednotlivých oblastí je pouze orientační, protože některé informační zdroje zasahují do dvou nebo i více oblastí najednou. Přesto bylo toto rozdělení použito pro rychlejší orientaci čtenáře. Celá řada literárních zdrojů je uvedena především se zaměřením na česky psané odkazy. Rozsah tak široce pojaté literatury má umožnit zájemcům opatřit si rychle a spolehlivě dostupné zdroje informací pro další podrobnější studium v zájmové oblasti. Nebezpečné chemické látky [1] Manual for the Classification and Prioritization of Risks due to Major Accidents in Process and Related Industries, International Atomic Energy Agency, IAEA-TECDOC-727, REV.1, ISSN 1011-4289, Vienna 1996, 73 s. [2] Mika, O.: Průmyslové havárie, ISBN 80-7254-455-1, Triton, Praha 2003, 126 s. [3] Tomeček, I. – Matoušek, J.: Analýza bojových otravných látek, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1961, 235 s. [4] Mika, O.: Historie a současnost chemických zbraní, Výběr statí pro profesní přípravu a rekvalifikaci, číslo 1, 1995, str. 13 – 26. [5] Ettel, V.: Chemická válka, Vojenský technický ústav, Praha 1932. [6] Prentiss, A., M.: Chemicals in War (A Treatise on Chemical Warfare), New York; London, McGraw-Hill Book Company, 1937. [7] Matoušek, J.: Devadesáté výročí zrodu chemických zbraní, časopis 112, ISSN 1213-7057, číslo 4, 2005, str. 24 – 25. [8] Matoušek, J.: Současná chemická výzbroj armád států NATO. Informační zpravodaj VLIS 17, číslo 1-2, 1976, str. 63 – 116. [9] Matoušek J.: Vojensky významné fytotoxické látky, Informační zpravodaj VLIS, 21, číslo 1, 1980, str. 33 – 42. [10] A FOA Briefing Book on Chemical Weapons – threats, effects and protection, ISBN 91-7056085-4, Ljungforetagen, Orebro 1992, 77 s. [11] FOI briefing book on chemical weapons – threats, effects and protection, ISBN 91-7056-110-9, Edita Vastra Aros AB 2002, 96 s. Teroristický útok v tokijském metru v roce 1995 [12] Policejní zpráva, SHOTEN: AUM SHINRIKYO, An Alarming Report on the Terrorist Group’s Organization and Activities, National Police Agency, 1995 Issue, No. 252. [13] Tu, A., T.: Chemical Terrorism: Horrors in Tokyo Subway and Matsumoto City, ISBN 1880293-10-2, Alaken, Fort Collins, Colorado, 240 s. [14] Brackett, D., W.: Svatý teror – armageddon v Tokiu, Praha 1988, 207 s. [15] Cordesman, A., H. – Burke, A., A.: Defending America, Asymetric and Terrorist Attacks with Biological Weapons, Centre for Strategic and International Studies, Washington DC, February 12, 2001, 85 s. [16] Okumura, T. – Ninomiya, N. – OHTA, M.: The Chemical Disaster Response Systém in Japan, Prehospital and Disaster Medicíně, 2003, 18 (3), str. 189 – 192. [17] Mika, O.: Sarinový útok v metru, Rescue Report, ISSN 1212-0456, číslo 2, 2000, str. 23. [18] Mika, O.: Tokijský armageddon, Zpravodaj Civilní ochrany, ISSN 1211-2593, číslo 1, 2000, str. 26 - 28. [19] Mika, O. – Neklapilová, V.: Sarinový útok v tokijském metru, Případová studie, Sborník konference Medicína katastrof, Lukov u Zlína 25. – 27. 6. 2001, 7 s. [20] Mika, O. – Neklapilová, V.: Šest let po sarinovém útoku v tokijském metru, Vojenské zdravotnické listy, ISSN 0372-7025, číslo 5, 2001, str. 197 – 204. 98 [21] Matoušek, J. – Mika, O. – Vičar, D.: Nové hrozby terorismu: chemický, biologický, radiologický a jaderný terorismus, ISBN 80-7231-037-2, Univerzita obrany, Brno 2005, 121 s. [22] Mika, O. J. – Neklapilová, V.: Smutné japonské výročí, časopis 112, ISSN 1213-7057, číslo 3, 2005, str. 20 – 21. Chemické zbraně a otravné látky [23] Robinson, J., P., P.: The Problem of Chemical and Biological Warfare, Volume I The Rise of CB Weapons, SBN 391-00200-7, Stockholm International Peace Research Institute, Almquist & Wiksell Informationindustri AB, Uppsala1971, 395 s. [24] Robinson, J. P., P.: The Problem of Chemical and Biological Warfare, Volume II CB Weapons Today, ISBN 91-85114-16-2, Stockholm International Peace Research Institute, Almquist & Wiksell Informationindustri AB, Uppsala1973. [25] Sims, N. A.: International Organization for Chemical Disarmament, ISBN 0-19-829121-3, Stockholm International Peace Research Institute, Oxford University Press 1987. [26] Polanský, P.: Chemie a indikace bojových otravných látek, Vojenská akademie Antonína Zápotockého, Brno 1980, 214 s. [27] Florus, S. – Dvořák, T.: Charakteristika ZHN, nebezpečných škodlivin a zápalných látek, I. část Charakteristika ZHN, Chemické zbraně, Vysoká vojenská škola pozemního vojska, Vyškov 2002, 185 s. [28] Pitschmann, V. – Halámek, E. – Kobliha, Z.: Boj ohněm, dýmem a jedy, Nejstarší historie vojenského použití chemických a zápalných látek a vznik moderní chemické války, ISBN 80902669-2-4, Nakladatelství MS Line, Vyškov 2001. [29] Bajgar, J.: Historie používání chemických zbraní a jednání o jejich zákazu, Vojenská lékařská akademie Jana Evangelisty Purkyně, Hradec Králové 1996, 112 s. [30] Patočka, J. a kol.: Vojenská toxikologie, ISBN 80-247-0608-3, Grada Publishing, Praha 2004, 178 s. [31] Pomůcka Chem-51-8: Vyhodnocování chemické situace, Ministerstvo národní obrany, Praha 1993. [32] Prymula, R. a kolektiv: Biologický a chemický terorismus, Informace pro každého, ISBN 80247-0288-6, Grada Publishing, Praha 2002, 150 s. [33] Roth, R. – Mika, O., J.: Chemické a biologické ohrožení, Policejní akademie Slovenské republiky, Bratislava 2006, v tisku [34] Mika, O. J.: Ochrana před zbraněmi hromadného ničení, ISBN 80-903406-1-X, Nakladatelství Existenciália, Svaz civilní ochrany České republiky, Praha 2004, 173 s. [35] Autor neuveden: Chemické látky zneužitelné v rámci chemického terorismu, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Praha 24. 7. 2002, 40 s. [36] Soukup, V. a kolektiv: Zbraně hromadného ničení I. díl, VAAZ Brno 1985, 242 stran, II. díl, VAAZ Brno 1985, 160 s. [37] Trtílek, L.: Příručka pro vojenské chemiky, Naše vojsko, Praha 1988, 396 s. [38] Mika, O.: Chemické zbraně v první a druhé světové válce, Historie a vojenství ISSN 00182583, číslo 6, 1993, str. 132 – 151. [39] Mika, O.: Nutnost modelování následků chemického terorismu, Informační zpravodaj Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, číslo 2, 2005, str. 37 – 54. [40] Matoušek, J. – Mika, O.: Chemický, biologický, radiologický a jaderný terorismus: Budování systému komplexních protiteroristických opatření, Sborník mezinárodní konference: Medicína katastrof, 25. – 27. 6. 2001, 7 s. [41] Patočka, J. – Beran, J.: Chemické a biologické látky jako možné nebezpečí při teroristickém útoku na obyvatele, Konference – terorismus a integrovaný záchranný systém, ISBN 80-86640-027, Poděbrady 2002, str. 25 – 30. [42] Mika, O.: Současný terorismus a šíření zbraní hromadného ničení, Mezinárodní politika, ISSN 0543-7962, číslo 12, 1994, str. 30 – 31. 99 [43] Mika, O.: Terorismus a zbraně hromadného ničení, Vojenské rozhledy, ISSN 1210-3292, číslo 4, 1998, str. 121 – 125. [44] Cvachová, A.: Podíl bojových otravných látek na zdravotnických ztrátách v 1. světové válce, Vojenské zdravotnické listy, ISSN 0372-7025, číslo 2, 2005, str. 69 – 76. [45] Bajgar, J.: Historické aspekty používaní chemických zbraní, Vojenské zdravotnické listy, ISSN 0372-7025, číslo 5-6, 2002, str. 221 – 225. Chemický terorismus [46] Mika, O. – Matoušek, J. – Navrátil, T.: Nové hrozby terorismu, chemický, biologický, radiologický a jaderný terorismus, Grant Ministerstva vnitra České republiky, ISATech, s.r.o., Praha 2003, 86 s. [47] Martínek, B.: Chemický terorismus, doktorská práce, Univerzita obrany Brno, Brno 2005, 121 s. [48] Matoušek, J., Linhart, P.: Chemické zbraně, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, ISBN 80-86634-71-X, Ostrava 2005, 151 s. [49] Patočka, J.: Chemický terorismus, časopis 112, ISSN 1213-7057, číslo 2, 2002, str. 17. [50] Mika, O.: Mezinárodní regulace zbrojení a odzbrojení, Výběr statí pro profesní přípravu a rekvalifikaci, číslo 2, 1997, str. 49 – 56. [51] Patočka, J. – Kuča, K. – Dohnal, V. – Jun, D.: Chemický terorismus, Kontakt ISSN 12124117, vol. 8, číslo 1, 2006, str. 123-127. [52] Mika, O. – Kosek, M.: Terorismus, Rescue Report, ISSN 1212-0456, č. 2, 1999, str. 7 – 9. [53] Čapoun, T.: Rozvoj opatření proti chemickému terorismu, časopis 112, ISSN 1213-7057, číslo 5, 2005, str. 20 – 21. [54] Mika, O. J.: Možnosti chemického terorismu, Revue civilní ochrany, ISSN 1335-4094, červen 2005, str. 41 – 46. [55] Mika, O. J.: Nové hrozby terorismu, Sborník konference „Současnost a budoucnost krizového řízení 2001“, 28. – 29. 11. 2001, 9 s. [56] Mika, O. J.: Terorismus, 112, nulté číslo, prosinec 2001, str. 18 – 19. [108] Mika, O. J.: Chemický terorismus, nepřátelské použití chemických látek, Sborník mezinárodní konference: Medicína katastrof, 24. – 26. 6. 2002, 7 listů. [109] Mika, O. J.: Chemický terorismus, Sborník mezinárodní konference Ochrana obyvatelstva, ISBN 80-86634-57-4, 16. – 17. 2. 2005, Vysoká škola báňská – Technická universita Ostrava, str. 192 – 201. [110] Pauliš, P.: Možnosti zneužití biologických a chemických látek teroristy, Sborník 7. mezinárodní konference „Řešení krizových situací v specifickém prostředí“, ISBN 80-88829-712, Žilinská univerzita 22. – 23.5.2002, Žilina 2002, str. 133 – 138. [111] Daloš, A., Svetlík, J.: Havárie nebezpečných látek a možnosti ochrany obyvatelstva, Sborník 10. vědecké konference s mezinárodní účasti, ISBN 80-8070-425-2, Žilinská univerzita, Žilina 22. – 23.6.2005, str. 81 – 92. [112] Mika, O. – Vaněček, M.: Foxing the toxic terrorists, Defence International, Winter 2004, str. 74 – 77. [113] Progress Report, Countering NBC attack by terrorists, The Hague, March 2002, 36 s. [114] Matoušek, J.: Moderní hrozby globálního terorismu a perspektivy boje proti němu, Mezinárodní politika, ISSN 0543-7962, číslo 10, 2001, str. 19 – 22. [115] Středa, L. – Matoušek, J.: Ultraterorismus – jaderný, radiologický, chemický a biologický terorismus, Vojenské rozhledy, ISSN 1210-3292, číslo 1, 2002, str. 98 – 113. [116] Středa, L. – Matoušek, J.: Globální úsilí v boji proti terorismu – aktuální výzva současnosti, VI. ročník mezinárodní konference medicíny katastrof, Zlín, 24. – 26. června 2002. [117] Středa, L.: Superterorismus – terorismus pro příští století, Zpravodaj civilní ochrany, ISSN 1211-2593, číslo 3, 1999, str. 15 – 22. 100 [118] Patočka, J. – Měrka, V.: Chlor nás příliš často děsí, Kontakt, ISSN 1212-4117, číslo 1-2, 2005, str. 128 – 132. Analýzy rizika, závažné zdroje rizika a chemické havárie [125] Mika, O. J.: Analýzy rizika nebezpečných chemických látek a přípravků, Sborník Krizový management, ISBN 80-7194-783-0, Vítkovice v Krkonoších, Květen 2005, str. 77 – 83. [126] Mika, O. J. – Laštovičková, E. R.: Metoda analýzy rizika IAEA-TECDOC-727, Zpravodaj Civilní ochrany, ISSN 1211-2593, číslo 3,4, 2000, str. 34 – 35. [127] Fleissig, P., Mašek, I., Mika, O., Laštovičková, E.: Možnosti metody analýzy rizika IAEATECDOC-727 a procesu havarijního plánování, Sborník přednášek 6. vědecké konference s mezinárodní účastí, Řešení krizových situací ve specifickém prostředí, Žilina 13. – 14.6.2001. [128] Mika, O. J. – Kelnar, L.: Zvláštní závažné zdroje rizika a jejich možné havarijní dopady, Informační zpravodaj Institutu ochrany obyvatelstva, číslo 2, 2004, str. 69 – 81. [129] Mika, O. J. – Kelnar, L. – Vik, M: Rozšířené a závažné zdroje rizika, časopis 112, ISSN 1213-7057, číslo 9, 2004, str. 28 – 29. [130] Mika, O. J. – Sabo, J.: Nejzávažnější chemická havárie 20. století, časopis 112, ISSN 12137057, číslo 12, 2004, str. 22 – 23. [131] Neklapilová, V. – Mika, O. J.: Závažná průmyslová havárie v Enschede, Rescue Report, ISSN 1212-0456, číslo 2, 2005, str. 4 – 5. [132] Mika, O. J. – Neklapilová, V. – Vučinič, S. – Stojilkovič, M., P.: Čpavková havárie v Bělehradě 1998, případová studie, Vojenské zdravotnické listy, ISSN 0372-7025, číslo 2, 2005, str. 63 – 68. [133] Kelnar, L.: Fakta a rozbory katastrofy v Toulouse 21. září 2001, Požární konference 2004, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 9 s. [134] Kelnar, L.: Poučíme se z havárie v Toulouse? Rescue Report, ISSN 1212-0456, číslo 1, 2005, str. 4 – 5, 10. [135] Poledne, A. V.: Největší katastrofy 20. století, ISBN 80-7207-423-7, VOLVOX GLOBATOR, 153 s. [136] Šovčíková, L. a kolektiv: Závažné průmyslové havárie a jejich následky, ISBN 80-8070-4678, Žilinská univerzita, Žilina 2005, 141 s. [137] Mika, O. J. – Melkes, V.: Prevence závažných průmyslových havárií, ISBN 80-7231-038-0, Univerzita obrany, Brno 2005, 123 s. [138] Dow’s Fire & Explosion Index Hazard Classification Guide, Seventh Edition, ISBN 0-81690623-8, New York 1994, 83 s. [139] Gudelines for integrated risk assessment and management in large industrial areas, IAEATECDOC-994, ISSN 1011-4289, Vienna 1998, 264 s. [140] Case study on the use of PSA methods: Human reliabilty analysis, International Atomic Energy Agency, IAEA-TECDOC-592, ISSN 1011-4289, Vinna April 1991, 69 s. [141] Stodola, J.: Příspěvek k metodice analýza rizik, Sborník 10. vědecké konference s mezinárodní účastí, ISBN 80-8070-425-2, Žilinská univerzita, Žilina 22. – 23.6.2005, str. 633 – 638. [142] Bartlová – Zapletalová, I., Balog, K.: Analýza nebezpečí a prevence průmyslových havárií, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, ISBN 80-86111-07-5, Ostrava 1998. [143] Bartlová, I., Pešák, M.: Analýza rizik a prevence průmyslových havárií II, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, ISBN 80-86634-30-2, 2003, 138 s. [144] Český úřad bezpečnosti práce: Bezpečný podnik, příručka s návodem k zavedení systému řízení BOZP, Praha 2003, 46 s. [145] Horák, J.: Ekologická rizika spojená s výrobou a použitím chemických látek a ochrana proti nim, ISBN 80-7078-369-9, Ministerstvo životního prostředí České republiky, 1996, 106 s. [146] Kuhn, J.: Průmyslová bezpečnost a legislativa, Sborník příspěvků z celostátní konference „Bezpečnost v chemickém průmyslu“, Ústí na Labem, 16. – 17. září 2003, str. 9 – 13. 101 [147] Babinec, F.: Procesní bezpečnost a rizika chemického průmyslu, Sborník příspěvků z celostátní konference „Bezpečnost v chemickém průmyslu“, Ústí na Labem, 16. – 17. září 2003, str. 14 – 17. [148] Bláha, K.: Prevence průmyslových havárií v Evropské unii, Sborník příspěvků z celostátní konference „Bezpečnost v chemickém průmyslu“, Ústí na Labem, 16. – 17. září 2003, str. 20 – 22. [149] Horák, J.: Struktura rizik pro okolí souvisejících s činností chemických výrobních podniků – výrobní jednotky se smíšeným rizikovým potenciálem, Sborník příspěvků z celostátní konference „Bezpečnost v chemickém průmyslu“, Ústí na Labem, 16. – 17. září 2003, str. 40 – 44. [150] Horák, J.: Analýza rizika vzniku havárie jako technická činnost v chemickém průmyslu, Sborník příspěvků z 2. ročníku celostátní konference „Bezpečnost v chemickém průmyslu“, Ústí na Labem, 16. – 17. září 2005, 16 s. Toxikologie a údaje o nebezpečných chemických látkách [151] Marhold, J.: Přehled průmyslové toxikologie, Organické látky, Svazek 1 a 2, Avicenum, Praha 1986, 1 744 s. [152] Matoušek, J. – Picka, K.: Základy obecné a speciální toxikologie, VUT Brno, Fakulta chemická, Brno 1996, 103 s. [153] Píšťalová, M.: Toxikologie, Národní centrum ošetřovatelství nelékařských zdravotnických oborů v Brně, ISBN 80-7013-382-1, Brno 2003, 37 s. [154] Balog, K., Bartlová–Zapletalová, I.: Základy toxikologie, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, ISBN 80-86111-29-6, Ostrava 2001, 107 s. [155] Bartlová, I.: Nebezpečné látky I, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, ISBN 80-86111-60-1, 2000, 151 s. [156] Šenovský, M. a kolektiv: Nebezpečné látky II, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, ISBN 80-86634-47-7, 2004, 190 s. [157] Steinleitner, H. D.: Požárně a bezpečnostně technické charakteristické hodnoty nebezpečných látek, Svaz požární ochrany ČSSR, díl 1, Praha 1990, str. 1 – 569. [158] Steinleitner, H. D.: Požárně a bezpečnostně technické charakteristické hodnoty nebezpečných látek, Svaz požární ochrany ČSSR, díl 2, Praha 1990, str. 570 – 976. [159] Jakl, A. – Hrdina, V. – Filipová, J. – Petrák, I.: Chemické rizikové noxy vojenského prostředí, I. díl, Vojenská lékařská akademie Jana Evangelisty Purkyně, Hradec Králové 1989, 249 s. [160] Jakl, A. – Hrdina, V. – Filipová, J. – Petrák, I.: Chemické rizikové noxy vojenského prostředí, II. díl, Vojenská lékařská akademie Jana Evangelisty Purkyně, Hradec Králové 1989, 276 s. [161] Zabadal, M., Dračka, E.: Databáze vybraných nebezpečných chemických látek k podpoře subjektů v období ohrožení infrastruktury státu, Sborník 10. vědecké konference s mezinárodní účasti, ISBN 80-8070-425-2, Žilinská univerzita, Žilina 22. – 23.6.2005, str. 735 – 740. [162] Florus, S.: Charakteristika ZHN, nebezpečných škodlivin a zápalných látek, II. část Charakteristika nebezpečných škodlivin a zápalných látek, Vysoká vojenská škola pozemního vojska, Vyškov 2003, 112 s. [163] Zákon ČR č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích. [164] Novelizace zákona o chemických látkách a chemických přípravcích, zákon č. 345/2005 Sb. Krizové řízení [165] Horák, R. – Krč, M. – Ondruš, R. – Danielová, L.: Průvodce krizovým řízením pro veřejnou správu, ISBN 80-7201-471-4, Linde Praha, a.s., Praha 2004, 407 s. [166] Štětina, J.: Medicína katastrof a hromadných neštěstí, ISBN 80-7169-688-9, Grada Publishing, Praha 2000, 436 s. [167] Šenovský, M., Adamec, V.: Právní rámec krizového managementu – management záchranných akcí, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, ISBN 80-86634-55-8, Ostrava 2004, 98 s. 102 [168] Šenovský, M.: Základy krizového řízení, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, ISBN 80-86111-95-4, Ostrava 2003, 104 s. Terorismus obecně [169] Světová zdravotnická organizace: Účinky jaderné války na zdraví a zdravotnické služby (Effects of Nuclear War on Health and Health Services, druhé vydání v roce 1987), Účelová publikace, Avicenum, Praha 1989, 275 s. [170] Carr, C.: Dějiny terorismu, Kořeny války proti civilistům, Nakladatelství Práh, ISBN 807252-063-6, Praha 2002, 183 s. [171] Bonannate, L.: Mezinárodní terorismus, Columbus, ISBN 80-85928-45-0, Praha 1997, 190 s. [172] Turner, S.: Terrorism and Democracy, Honghton Mifflin Company, ISBN 0-395-43086-0, Boston 1991, 274 s. [173] O’Brien, B.: Dlouhý boj, Nakladatelství „Zvláštní vydání …“, ISBN 80-85436-76-0, Brno 2001, 407 s. [174] Roland, J.: Ve jménu Usámy bin Ládina, Nakladatelství JOTA, ISBN 80-7217-154-2, Brno 2001, 339 s. [175] Chossudovsky, M.: Válka a globalizace, pravda o 11. září, Nakladatelství INTU, ISBN 80903355-0-0, Praha 2003, 135 s. [176] Bergen, P. L.: Svatá válka, OTTOVO nakladatelství – CESTY. Praha, ISBN 80-7181-643-4, Praha 2002, 224 s. [177] Brzybohatý, M.: Terorismus I, Police History, ISBN 80-902670-1-7, Praha 1999, 141 s. [178] Brzybohatý, M.: Terorismus II, Police History, ISBN 80-902670-4-1, Praha 1999, 197 s. [179] Poledne, A. V.: Největší teroristické akce moderní doby – od Sarajeva k 11. září, Nakladatelství Levné knihy KMa, 148 s. [180] Brzybohatý, M.: Terorismus, Sborník mezinárodní konference Medicína katastrof, 25. – 27. 6. 2001, 2 s. [181] Strmiska, M.: Ozbrojená opozice (Studie k subverznímu terorismu), Masarykova univerzita v Brně, ISBN 80-210-2450-X, Brno 2000, 86 s. [182] Kolektiv autorů: Terorismus a my, ochrana před hrozbou moderní doby, Computer Press, ISBN 80-7226-584-9, Praha 2001, 216 s. [183] Šedivý, J.: Nové paradigma terorismu, Mezinárodní politika, ISSN 0543-7962, číslo 1, 2003, str. 4 – 6. [184] Polák, J.: Jak přežít terorismus, Nakladatelství JAMA, ISBN 80-902374-3-6, Kladno 2001, 203 s. [185] David, V. – Malacka, M.: Fenomén mezinárodního terorismu, Edice vysokoškolské právnické učebnice, Linde, a.s., ISBN 80-7201-524-9, Praha 2005, 139 s. [186] Mareš, M.: Terorismus v České republice, Centrum strategických studií, o. s., ISBN 80903333-8-9, Brno 2005, 570 s. [187] Mika, O. J.: Současný terorismus, Nakladatelství TRITON, ISBN 80-7254-409-8, Praha 2003, 92 s. [188] Protecting Australia against Terrorism (Australia’s National Counter-Terrorism, Policy and Arrangement), ISBN 0-9752387-0-1, Commonwealth of Australia 2004, 78 s. [189] Ministerstvo vnitra ČR, odbor bezpečnostní politiky: Národní akční plán boje proti terorismu (Aktualizované znění pro léta 2005 – 2007), Praha 2005, 76 s. [190] Veverka, I.: Klasifikace možných cílů teroristických útoků, charakteristika těchto cílů z hlediska zranitelnosti a ohrožení při použití různých technologií a z hlediska dopadů a následků, Studie, Pardubice 2002, 42 s. [191] Středa, L.: Šíření zbraní hromadného ničení, vážná hrozba 21. století, ISBN 80-86640-03-5, MV – Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Praha 2003, 245 s. [192] Tůma, M.: Nešíření zbraní hromadného ničení, kontrola zbrojení a odzbrojení v České republice, ISBN 80-86506-23-1, Ústav mezinárodních vztahů v Praze, Praha 2002, 350 s. 103 [193] Tůma, M.: Nešíření zbraní hromadného ničení v kontextu aktuálních otázek mezinárodní bezpečnosti a boje proti terorismu, ISBN 80-85960-90-7, Ústav strategických studií, Univerzita obrany Brno, Brno 2004, 233 s. [194] Strmiska, M.: Terorismus a demokracie, Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, ISBN 80-210-2755-X, Brno 2001, 103 s. [195] Krieger, J.: Oxfordský slovník světové politiky, OTTOVO nakladatelství, s.r.o., ISBN 807181-463-6, Praha 2000, 1090 s. [196] Miller, D. a kolektiv: Blackwellova encyklopedie politického myšlení, Barrister & Principál, ISBN 80-85947-56-0, Brno 2000, 581 s. [197] Adamcová, K. a kolektiv: Politologický slovník, Nakladatelství C. H. Beck, ISBN 80-7179469-4, 2001, 284 s. [198] Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Encyklopedický dům Odeon, ISBN 80-207-04388, Praha 1993, 1253 s. [199] Kolektiv autorů: OTTOVA encyklopedie A-Ž, OTTOVO nakladatelství, ISBN 80-7360-0145, Praha 2004, 1144 s. [200] Šolc, M. a kolektiv: Stručný politický slovník, Svoboda 1986, 361 s. [201] Žaloudek, K.: Encyklopedie politiky, Nakladatelství Libri, ISBN 80-7277-209-0, Praha 2004, 575 s. [202] zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů, [203] zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, [204] nařízení vlády č. 11/1999 Sb., o zóně havarijního plánování, [205] zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, IZS a ochrana obyvatelstva [206] Martínek, B.: Plnění Koncepce ochrany obyvatelstva, časopis 112, ISSN 1213-7057, číslo 4, 2005, str. 18 – 19. [207] Hanuška, Z.: Integrovaný záchranný systém a jeho možnosti v boji s terorismem, Konference – terorismus a integrovaný záchranný systém, ISBN 80-86640-02-7, Poděbrady 2002 str. 10 – 20. [208] Šenovský, M. a kolektiv: Integrovaný záchranný systém, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, ISBN 80-86634-65-5, 2005, 157 s. [209] Martínek, B.: Systém ochrany obyvatelstva v reakci na nebezpečí mimořádných událostí, Konference – terorismus a integrovaný záchranný systém, ISBN 80-86640-02-7, Poděbrady 2002 str. 21 – 24. [210] Šarapatka, J.: Nástražné výbušné systémy, možná ohrožení pomocí výbušných látek nebo výbušných předmětů, Konference – terorismus a integrovaný záchranný systém, ISBN 80-8664002-7, Poděbrady 2002 str. 31 – 42. [211] Baštecká, B. a kolektiv: Terénní krizová práce, psychosociální intervenční týmy, Grada Publishing, a.s., ISBN 80-247-0708-X, Praha 2005, 300 s. (Mika, str. 214 – 230). [212] Šilhánek, B. – Dvořák, J.: Stručná historie ochrany obyvatelstva v našich podmínkách, Ministerstvo vnitra, Generální ředitelství HZS ČR Praha, ISBN 80-86640-12-4, Praha 2003, 176 s. [213] Mika, O.: Evakuační plány velkých administrativních objektů, Informační zpravodaj Institutu ochrany obyvatelstva, číslo 2, 2004, str. 59 – 68. [214] Kolektiv: Plán evakuace obyvatelstva, Metodická pomůcka ke zpracování havarijního plánu okresu, Hlavní úřad civilní ochrany, Praha 1999. [215] Janásek, D. – Svetlík, J.: Radiační, chemická a biologická ochrana, Zbraně hromadného ničení, ISBN 80-8070-431-7, Žilinská univerzita v Žilině, Žilina 2005, 129 s. [216] Mika, O.: Ochranné masky, prostředky improvizované ochrany osob a doporučené způsoby chování osob, Informační zpravodaj Institutu ochrany obyvatelstva, číslo 2, 2003, str. 53 – 69. 104 [217] Folwarczny, L.: Reálné možnosti ochrany obyvatelstva při úniku nebezpečných látek způsobených chemickým terorismem, Sborník konference Ochrana obyvatelstva 18. – 19. 2. 2004, ISBN 80-86634-28-0, str. 18 – 26. [218] Mašek, I. – Zeman, M. – Mika, O.: K některým problémům ochrany obyvatelstva proti účinkům vysoce toxických sloučenin, Sborník konference Ochrana obyvatelstva 18. – 19. 2. 2004, ISBN 80-86634-28-0, str. 55 – 66. [219] Středa, L.: Hrozba chemického a biologického terorismu a ochrana proti nim, Sborník z konference Ochrana obyvatelstva 16. – 17. 2. 2005, ISBN 80-86634-57-4, str. 251 – 261. [220] Šilhánek, B. – Dvořák, J.: Stručná historie ochrany obyvatelstva v našich podmínkách, ISBN 80-86640-12-4, MV – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Praha 2003, 176 s. [221] Mašek, I. – Zeman, M. – Mika, O.: Ochrana obyvatelstva před účinky nebezpečných látek, Sborník 10. vědecké konference s mezinárodní účasti, ISBN 80-8070-425-2, Žilinská univerzita, Žilina 22. – 23.6.2005, str. 387 – 394. [222] Pivovarník, J.: Ochranné prostory jednoduchého typu, Sborník přednášek z konference „Stavby a zařízení CO 2003“, ISBN 80-86634-12-4, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, 19. – 20.2.2003, str. 58 – 68. [223] Kratochvílová, D.: Ochrana obyvatelstva, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, ISBN 80-86634-70-1, 2005, 140 s. Detekce, analýzy rizika a modelování dopadů [224] Mika, O. J. – Mašek, I.: Teritoriální přehled nebezpečných chemických látek a chemických přípravků v České republice, ISSN 0009-2770, Chemické listy 96, 2002, str. 99 – 102. [225] Maršálková, M.: Modelování šíření plynných toxických látek při havarijních únicích, Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově, 2004, 46 s. [226] Hegerová, H.: Mobilní zdroje rizik v Olomouci a dopady případné havárie s účastí nebezpečných chemických látek na obyvatelstvo a městskou zástavbu, Vysoké učení technické v Brně, Centrum vzdělávání a poradenství, Brno 2005, 16 s. [227] Mika, O. J.: Analýza rizik průmyslových činností, časopis 112, ISSN 1213-7057, číslo 3, 2002, str. 18 – 19. Dekontaminace [228] Dvořák, J.: Možnosti dekontaminace v civilní ochraně, Sborník konference DEKONTAM 2000, ISBN 80-7231-067-4, Vysoká vojenská škola pozemního vojska, 10. – 12.10.2000, Vyškov 2000, str. 19 – 30. [229] Kozák, F. – Liščák, P. – Čapoun, T.: Úkoly civilní ochrany České republiky v oblasti dekontaminace, Sborník konference DEKONTAM 2000, ISBN 80-7231-067-4, Vysoká vojenská škola pozemního vojska, 10. – 12.10.2000, Vyškov 2000, str. 65 – 70. [230] Mika, O. J.: Dekontaminace pevných povrchů po chemickém terorismu, Sborník konference DEKONTAM 2000, ISBN 80-7231-067-4, Vysoká vojenská škola pozemního vojska, 10. – 12.10.2000, Vyškov 2000, str. 85 – 91. [231] Opluštil, F.: Aktuální stav a možné směry rozvoje dekontaminačních postupů a směsí v Armádě České republiky, Sborník konference DEKONTAM 2000, ISBN 80-7231-067-4, Vysoká vojenská škola pozemního vojska, 10. – 12.10.2000, Vyškov 2000, str. 93 – 106. [232] Toepfer, H. J.: Karcer Decontamination Technology for the 21st Century, Sborník konference DEKONTAM 2000, ISBN 80-7231-067-4, Vysoká vojenská škola pozemního vojska, 10. – 12.10.2000, Vyškov 2000, str. 139 – 146. [233] Mika, O.: Dekontaminace v rámci integrovaného záchranného systému, Sborník mezinárodní vědecké konference „Ekonomika, logistika a ekologie v ozbrojených silách“ na VA Brno 10 – 11. 5. 2001, ISBN 80-85960-26-5, Brno 2001, str. 377 – 382. [234] Hejdová, J. – Kotinský, P.: Dekontaminace v požární ochraně, ISBN 80-86634-31-0, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, 2003, 126 s. 105 [235] Čapoun, T. – Kala, D.: Možnosti a potřeby hasičských jednotek při provádění dekontaminace, Sborník konference DEKONTAMINACE 2004, ISBN 80-86634-38-8, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 22. – 24.6.2004, str. 13 – 28. [236] Kotínský, P.: Dekontaminace v požární ochraně, Sborník konference DEKONTAMINACE 2004, ISBN 80-86634-38-8, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 22. – 24.6.2004, str. 62 – 65. [237] Vičar, D.: Vývojové trendy oboru dekontaminace v AČR, Sborník konference DEKONTAMINACE 2004, ISBN 80-86634-38-8, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 22. – 24.6.2004, str. 230 – 236. [238] Mika, O.: Přestup hmoty z pevného povrchu do turbulentního proudu a jeho využití ve speciální očistě, kandidátská disertační práce, Vojenská akademie Brno, 1990, 141 s. [239] Kotínský, P.: Hromadná dekontaminace osob, Sborník přednášek z konference „Stavby a zařízení CO 2003“, ISBN 80-86634-12-4, Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství Ostrava, 19. – 20.2.2003, str. 19 – 24. [240] Mothejl, P.: Likvidace průmyslových havárií ve vztahu k ohrožení životního prostředí, Sborník příspěvků z celostátní konference „Bezpečnost v chemickém průmyslu“, Ústí na Labem, 16. – 17. září 2003, str. 18 – 19. Informovanost obyvatelstva a vzdělávání [241] Autor neuveden: Co má vědět a umět každý občan, Svazarm, Vydavatelství Naše vojsko, Praha 1987, 196 s. [242] UNEP: APELL – Způsob předcházení nebezpečí velkých technologických havárií, CEMC Praha, 1992. [243] Malinovský, K. – Šimáček, P.: Jak dále v ochraně obyvatelstva, Krajský úřad Zlínského kraje, Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje, Zlín 2002. [244] Mika, O.: Informovanost obyvatelstva o mimořádných událostech se zaměřením na závažné průmyslové havárie, Informační zpravodaj Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, číslo 1, 2004, str. 33 – 48. [245] Mika, O.: Improvizovaná ochrana osob v podmínkách zasažení nebezpečnými látkami, Odborná konference „Jedinec a jeho aktivní úloha v krizových situacích“, Sborník přednášek, Survival – umění přežít a Univerzita Karlova v Praze, 4. října 2002, str. 8 – 12. [246] Mika, O.: Znalosti, dovednosti a návyky občanů v reakci na mimořádnou událost, Celostátní konference „Výuka problematiky bezpečnosti a přežití v mimořádných situacích“, Sborník přednášek ISBN 80-86317-29-3, Univerzita Karlova v Praze a občanské sdružení „Survival – umění přežít“, Praha 2004, str. 38 – 45. [247] Autor neuveden: Ochrana obyvatel před možnými následky chemického terorismu a bioterorismu (informační letáček), Ministerstvo vnitra Slovenské republiky, Úřad civilní ochrany, Bratislava 2004. [248] Kroupa, M.: Chování obyvatelstva v případě havárie s únikem nebezpečných chemických látek, ISBN 80-86640-23-X, Ministerstvo vnitra, Generální ředitelství hasičského záchranného sboru České republiky, Praha 2004, 46 s. [249] Survive to Fight, JSP 410 (Edition 4), Defence NBC Centre, Ministry of Defence, January 2002, 77 s. [250] CBRNE Survivors Guide, For Professional Organisations, BRUHN NEWTECH, 50 s. 106 Tato publikace neprošla jazykovou úpravou. Za věcnou a jazykovou správnost díla odpovídají autoři. OCHRANA PŘED CHEMICKÝM TERORISMEM Skripta pro posluchače studijního programu „Ochrana obyvatelstva“ studijního oboru „Ochrana obyvatelstva se zaměřením na CBRNE“ Ing. Otakar Mika, CSc. prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. Vydavatel: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta Obálku navrhla: doc. RNDr. Hana Kolářová, CSc. Tisk: Vlastimil Johanus Tiskárna 1. vydání, 2007 Náklad: 200 ks 106 str. ISBN 978-80-7040-934-3
