Dolní Varvažov - Severní polabí

SEVERNÍ POLABÍ
MĚSTA, OBCE A OSADY... od A do Ž
D
NA ÚSTECKU
DOLNÍ VARVAŽOV
(Niederarbesau) - 259 m n. m. - V 2. pol.
20. stol. zaniklá okrouhlice (u klikaté komunikace
č. 13, kudy od pondělí 1. 1. 1912 jezdila tramvaj
pouliční dráhy [Aussiger elektrische Kleinbahn])
na Telnickém potoce (Tellnitzbach, Grundbach,
Sernitzbach) zmiňovaná r. 1483 (Narisaw), název
(1487 Warazov, 1505 w Warwarzowie) - snad od
jm. Varvaž s příponou -ov (Varvažův dvůr).
Do r. 1521 patřila Krupce (Herrschaft Graupen), od r. 1580
Náves se zastávkou l. č. 1 (spojující v l. 1912 - 56 Ústí
Chlumci (Allodial Herschaft Kulm). Berní rula (1654) eviduje
s Telnicí) a obdélnou pseudogotickou kaplí Panny
11 sedláků, 3 rolníky (zahradníky) a 2 domkáře, 2. tereziánský
Marie (z r. 1840) s dřevěnou 8mibokou zvonicí nad
katastr (1748 - 57) vykazuje 12,2 strychu (3,84 ha) rustikálních
trojboce uzavřeným presbytářem, v průčelí kulaté okno
vinic. Kartograf J. K. Müller (* 15. 3. 1673 Wöhrd u Norimberku
s kružbou, u vchodu pod baldachýnem na konzolách
- † 21. 6. 1721 Vídeň) uplatňuje termín Unter Arbesau (1720), zasochy, fasády členěny odstupňovanými pilastry a mírtímco I. (Josefské) mapování z l. 1764 - 68 (rektifikace 1780 - 83)
ně hrotitými okny (zbořena 1970). - ze světlotiskové
evidující 26 sedláků, 34 zahradníky a 7 koní Nieder Arbesau. Již
pohlednice - vyd. v Ústí n. L. (1921) firma A. T. A.
kol. r. 1740 bylo objeveno uhlí a rozkvět umocnil vznik vozovek
- Alexander Thomas Teweles (* 1856 Praha - † 1936)
z Teplic (Teplitz) do Petrovic (Peterswald) v l. 1803 - 17 i podkrušnohorské císařské (1832 - 35) - Libouchec (Königswald) - Děčín (Tetschen). Monografie Das Königreich Böhmen (vyd.
v. l. 1843 - 44 v Praze) topografa J. G. Sommera (* 1782/83 Leuben u Drážďan - † 11./12. 11. 1848 Karlín [Karolinenthal])
uvádí feudální statek a 2 mlýny, předtím ale (1813) takřka lehl popelem, pozdějších 55 chalup (s 275 osadníky) vzešlo
až po požáru. R. 1817 zřídil u blízké křižovatky poštmistr Johann Michael Adalbert Ignaz Ulbrecht (* 16. 6. 1773 Ústí
n. L. - † 26. 12. 1847 Ústí n. L.) přepřahací hostinec (Gasthof zur Post). Historie souvisí s vedlejší a mladší řadovou lánovou vsí Horní Varvažov (Oberarbesau) u rozlehlého rybníka (Arbesauer Teich) a nejmladší ‘Střední’, od napoleonských
monumentů k někdejší C. k. privilegované Duchcovsko-Podmokelské železnici (K. k. privilegierte Dux-Bodenbacher
Eisenbahn - DBE) sloužící od pondělí 2. 10. 1871 (č. 132 přezdívaná ‘Kozí dráha’). Ze zápisků velitele 12. brigády polního
maršála Friedricha Emila Ferdinanda Heinricha Kleista (* 9. 4. 1762 Berlín - † 17. 2. 1823 Berlín, od r. 1814 hrabě von
Nollendorf) Karla Wilhelma Georga von Grolmana (* 30. 7. 1777 Berlín - † 1. 6. 1843 Poznaň [Poznań, Posen, Poyzn])
plyne, že v pondělí 30. 8. 1813 vyrazil podpořit těžce atakovaného generála Friedricha Wilhelma Christiana Ludwiga
von Jagow (* 1771 - † 1857) pruský princ Friedrich Wilhelm Heinrich August (* 19. 9. 1779 Friedrichsfelde [Bjedrichecy
pola Lubija] - † 19. 7. 1843 Bydhošť [Bydgoszcz, Bydgostia, Bromberg]) s 1. batalionem 11. záložního regimentu vpravo
a druhým vlevo od silnice, ihned k němu spěchal Grolman s informací, že hořícím H. Varvažovem mašírují nepřátelé
a žádal o opětnou anexi Dolního Varvažova. Bojům padlo za oběť přes 600 domů, 3 dvory a kaple (z l. 1690 - 91 upomínající
odvrácení moru r. 1680) na čedičové Horce (Horkaberg) (292 m) u Chlumce (Kulm), co sám se změnil v spáleniště, jakož
i Stradov (Straden), Přestanov (Priesten), Chabařovice (Karbitz), Žandov (Schanda, Schande) a D. Varvažov. Hmotné
škody dosáhly 2 mil. zlatých. Událostmi se zaobírá Heinrich Ludwig Beitzke (* 15. 2. 1798 Motarzyno [Muttrin, Mòtôrzënò]
- † 10. 5. 1867 Košalín [Koszalin, Köslin]) v Geschichte der Deutschen Freiheitskriege in den Jahren 1813 und 1814 (Dějiny
německých osvobozeneckých válek v l. 1813 a 1814) - Duncker & Humblot (Berlín 1864); Johann Chrysostomus Sporschill
(* 23. 1. 1800 Brno [Brün] - † 16. 12. 1863 Vídeň) - Die grosse Chronik. Geschichte des Krieges des Verbündeten Europa’s
gegen Napoleon Bonaparte, in den Jahren 1813, 1814 und 1815. (Velké kroniky. Historie evropských spojeneckých válek
proti Napoleonu Bonapartu, v l. 1813, 1814 a 1815.) - v dolnosaském Brunšviku (Braunschweig, Brunswiek) publ. r. 1843
George Westermann (* 23. 2. 1810 Lipsko [Lipsk, Leipzig, Lipsia] - † 7. 9. 1879 Wiesbaden); Franz Puckler v článku Kulm
und Arbesau 1813 v 2. sešitu Beiträge zur Heimatkunde des Elbetales (Vlastivědné příspěvky k historii Polabí) z r. 1943
redigovaném správcem ústeckého muzea (od r. 1935) a kronikářem Franzem Josefem Wünschem (* 29. 5. 1902 Krásné
Březno [Schönpriesen] - † 8. 11. 1967 Marl u Bayreuthu); školní rada z teplického Šanova (Schönau) Anton Schreinert ad.
V l. 1814 - 45 fungoval obecní úřad s archivem, 1919 - 26 varvažovsko-telnický gymnasticko-pěvecký dělnický
spolek sociálních demokratů ‘Veselá mysl’ (Arbeitergesangverein ‘Freisinn’ [Frohsinn] Arbesau-Tellnitz), 1925 - 38 česká
obecná škola vedoucí vlastní kroniku (rejstřík obyvatelstva sestaven
r. 1939), Místní národní výbor (1945 - 64), Sbor dobrovolných hasičů
(1947 - 48) (V sobotu 7. 6. 1947 se v Ústí konal Festival mládeže a studentstva, v rámci oslavy se na bukovském sportovním stadionu odehrálo
samostatné cvičení. Část průvodu tvořena hasičstvem byla rovněž velmi
pěkně organizována. V čele jela hasičská vozidla uspořádána alegoricky,
nejprve stará ruční stříkačka sboru Varvažov, po ní parní z Trmic…
V úterý 4. 3. 1952 byl na konferenci zvolen nový okresní výbor ve složení: Františka Doubravová [MJ Užín], Josef Skoupilík [MJ Varvažov]
Horní a Dolní Varvažov (neděle 29. 8. 1813)
ad. - historie SDH Telnice), Akční výbor Národní fronty (1949 - 54),
Vydáno za finanční podpory Města Ústí n. L., likérky GRANETTE a KS Kolbenschmidt Czech Republic, a. s.
D
SEVERNÍ POLABÍ
MĚSTA, OBCE A OSADY... od A do Ž
NA ÚSTECKU
Jednotné zemědělské družstvo (1949 - 63) ap. V útlé brožuře (59 str.) Popsání cesty mé z Prahy až na pomezí zahraničné,
následkem násilného prohlášení stavu obležení nad Prahou a zatýkání vlastenců od buřičské vlády: Lipsko 1849 uveřejněné (1921) v Praze - nakl. Jan Otto (* 8. 11. 1841 Přibyslav - † 29. 5. 1916 Praha) - líčí český radikálně demokratický
novinář Emanuel Arnold (* 9. 11. 1800 Mnichovo Hradiště [Hradiště nad Jizerou, Münchengrätz] - † 4. 1. 1869 Praha)
mj. i varvažovské zážitky: I doklopýtal jsem do vsi Arbesavy, nedaleko pomníku Koloredova, kolosální velikosti, ze železa
litého, když již slunečko dávno hory saské překročilo a za ně se ukrylo. Mladá hospodyně v Arbesavě mě v jazyku německém
ještě taksi vlídně uvítala, ale hospodský pranic. Při vkročení především jsem se ptal, zdaž mně tu lze bude zvláštního lože
dostati, což hospodská s: „Ano“ zodpovídala. Nemaje o nocleh více žádné starosti, sedl a večeřel jsem,
a když však na to chci jíti spát, přihrne se hospodský, hrubý Němec v Oustí na Labi rozený, ptá se, co
jsem jedl a pil, bych ještě před ulehnutím zaplatil, nebaje na to, že mám u něho přenocovat. Na to se
ostatní nocleháři, právě uhlíři, na hospodského obořili a jemu makavě na dorozuměnou dali, že to od
něj hloupé jest, na takovém pánu průvodní list žádati. Po tomto hovoru byl pan hostinský zdvořilejším
a já jsem se na lože odebral… Na Bádensku, psáno 1849. V r. 1895 spustil povrchovou těžbu Gustav I
(zatopený ‘oprám’ = drobná uhelná jáma) a r. 1949 byl na mírách ‘Laury’ v Úžíně (Auschine) otevřen
lom Gustav II, přejmenovaný (1958) na Antonín Zápotocký (z prvních s velkostroji a dálkovou pásovou
dopravou). Došlo však k likvidaci četných obcí a osad - Varvažova, Roudného (Raudney), Úžína,
Pankráce (Pankraz) či Kamenice (Kamnitz) i (v sobotu 31. 12. 1955) jedné z nejhezčích tramvajových
linek Ústí - Varvažov - Telnice; prodloužení z Bukova (Pockau) provoz zahájilo v pondělí 1. 1. 1912.
Z pátku 8. na sobotu 9. 7. 1927 se rozvodnil Klíšský potok (Bradenbach, Brandenbach) a …postiženo bylo Saské Rudohoří
katastrofou, jež v dějinách živelních pohrom bude zařazena mezi největší. Rozběsněný živel, jenž tu s bezohlednou krutostí
zničil veškeré slibné ovoce usilovné píle lidské, zasáhl velmi těžce - třebas bohudíky poněkud mírněji i vlast naši, zejména
naše Děčínsko, Ústecko a Teplicko. Bylo mi úkolem velmi bolestným, když, referuje předevčírem o věci v zemědělském výboru
poslanecké sněmovny, byl jsem nucen konstatovati, jak v oblasti těchto okresů řádily v zmíněných kritických dnech spojené
zkázonosné živly, průtrž mračen s bouřemi, krupobitím a smrští, jak záplavy vodní ničily neb aspoň těžce poškozovaly vše,
co bylo v jich dosahu: silnice. cesty, mosty, můstky, stavení, ploty, továrny a dílenská zařízení. zásoby zboží a v prvé řadě
ovšem též pozemky, kultury polní, ano ve dvou případech dokonce i životy lidské… Ve Varvažově (Arbesau), Strážkách
(Troschig), Božtěšicích (Postitz) a Bukově (Bokau) vnikla voda do četných domů, poškodila tam zařízení bytová a odplavila
i několik domů, šatstvo a prádlo. Silnice jsou poškozeny v těchto obcích při potoku Breitenbachu. Rovněž na polnostech a
lukách byly způsobeny značné škody… JUDr. Jan Černý (* 4. 3. 1874 Uherský Ostroh [Ungarisch Ostra] - † 10. 4. 1959
tamtéž) - ministr vnitra - zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového… stran okamžitého poskytnutí
pomoci krajinám v Rudohoří a v severočeské nížině, jakož i v údolí Ploučnice, které postiženy byly katastrofální průtrží…
(stenoprotokol 98. schůze senátu Národního shromáždění republiky Československé [1925 - 29], pátek 15. 7. 1927)
Nyní místo leží v katastrálním území Dělouš (Tillisch) (č. 775894) obvodu Ústí n. L. - město. Torzo ‘Středního’ Varvažova
(5,22 km²) s 344 obyvateli (2001) a 135 adresami (2009), spočívá na půdě telnické, v přírodním parku Východní Krušné
hory vyhl. r. 1995 a patrně již neexistujícím Mikroregionu České Švýcarsko (s ústředím v Libouchci čp. 211) registrovaném
ve středu 20. 10. 2004. Končinami se zaobírá např. gymnaziální pedagog a badatel PhDr. Franz Josef Umlauft (* 11. 7. 1883
Lipová [Spansdorf] - † 8. 11. 1967 Marl u Bayreuthu), jenž od r. 1921 se spolupracovníky redigoval čtvrtletník zaměřený
na okr. Ústí a Chabařovice Beiträge zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes, ale i ústecký ředitel ve výslužbě Dr. Johann
Wende či agitka Ústí nad Labem, středisko průmyslu, tepna
dopravy a brána do ráje přírodních krás (IV. část souboru ‘Naše
pohraničí’), Praha 1947 - uspoř. Ladislav Dušek (* 14. 1. 1906
Budyně n. O. [Budin, Budine] - † 31. 12. 1983 Ústí n. L.) - od
středy 3. 7. 1946 do soboty 18. 6. 1949 předseda ústeckého
MNV (za KSČ) - atd.
Sev. větry na Rudohoří burácející, řítí se přes val horský do
údolí, narážejíce na nejbližší pláně, hřbety a vysočiny podrudohorské, valí se přes tyto dále k j, narážejíce na hřebeny a s svahy
Středohoří. Z toho jde, že vysočina podrudohorská od Varvažova (Arbesavy) až k Libouchci (Königswaldu), dále s sklony
Středohorské u Arnsdorfu [Arnultovice], Chejnova (Kánu)
[Chvojno] atd. s větry nejvíce trpí. - V. Wachsmann - Severní
Polabí - Od Litoměřic až k Hřensku. Okolí měst Ústí n. L., Teplic, Žlutomodrá stezka (14 km) Habartice, ždírnické památLitoměřic, Podmokel a Děčína - Česká Beseda v Ústí n. L. 1888 níky, Varvažov, Klíše (Ebersdorf, Sernitztal Monumente,
Dolní Varvažov v r. 1869 viz Varvažov, v r. 1880-1890 Arbesau, Kleische) - jedna z hlavních pěšin značených
osada obce Varvažov v okr. Ústí nad Labem, v dalších letech ústeckými horskými spolky (Wegebezeichnungen
viz Varvažov - 1. dvousvazková emise Historického lexikonu Außiger Gebirgsvereines, kategorie: směr Ústí - Bezeichobcí České republiky 1869 - 2005 (Český statistický úřad, 2006) nete Hauptwege nach Aussig) - na ‘Wanderkarte fürs
Elbetal und des angrenzenden Gebietes vom Mittel- und
Erzgebirge. 5. verbesserte Auflage - Entwurf von Carl
Kroitzsch, Aussig.’
Vydáno za finanční podpory Města Ústí n. L., likérky GRANETTE a KS Kolbenschmidt Czech Republic, a. s.
Grafické zpracování: EM studio
SEVERNÍ POLABÍ
MĚSTA, OBCE A OSADY... od A do Ž
Ch
NA ÚSTECKU
CHUDEROV
(Groß Kaudern) - 340 - 363 m n. m. - Ves na Chuderovském potoce (Säubach) ústícím pod Božtěšicemi
(Postitz) v Klíšský (Bradenbach, Brandenbach), do nějž
se u bukovského dřevařského závodu vlévá Bílý (Lattenbach, Sauermilchbach). Leží v mělké kotlině levobřežního
Středohoří, 3 km sev. od ústeckého centra, na již. úpatích Pozdrav z Chuderova - vyd. Papírnictví Heinrich
Reinisch, Ústí n. L. (odesl. v pátek 10. 6. 1904)
Čepce (Heuberg) (478 m) a Radešína (Gratschenberg)
(550 m), z jihu chráněna Dobětickou podkovou (Auf dem Brande): Erbenova výšina (Am Brand), též
Malý Brand (Kleinen Brand) (401 m), Velký Brand (Große Brand) (436 m) s Kozí strání (Ziegen Leite)
a Dobětická výšina (Winterleite) (459 m).
Před pol. 14. stol. patřila tvrz rytíři loupežícímu na lužickosrbské stezce (Sorbenweg, Łužyska droga) v Jílovském údolí (Eulautal).
Ústečtí ji na podzim 1348 spálili, dodatečné drážďanské požehnání (12. 12. 1348) Karla IV. (* 14. 5. 1316 Praha - † 29. 11. 1378
Praha) platilo i pro Stradov (Straden), Přestanov (Priesten) a Jílové (Eulau). Název (ještě po válce Chuděrov) je snad odvozen od
Chudery (příp. -ov, lidí chuděrových). Zřejmě zabavené jmění přešlo poč. 70. l. 14. stol. na Ejvana (Ivana) z Chuderova, r. 1375 je
od Jakoubka z Oslovic a Jindřicha Hungera koupil za 135 kop českých grošů s ročním platem, poddanskými dvory a polnostmi
Božtěšic. V l. 1391 a 1392 Ivan držbu u komorního soudu obhájil a 12. května svědčil Janu z Vartenberka při prodeji Střekova
(Schreckenstein). Poslední zpráva pochází z r. 1408, kdy působil jako půhončí (výkonný posel) dvorského soudu. Nástupcem vzpomínaným 25. 4. 1429 ohledně všebořických práv bratří Koldiců (Kolditz) byl snad
příbuzný Tlumek, pravděpodobně tedy Jan z Chuderova jmenovaný 20. 3. 1444
v přiznání souseda Rynolta z Lungvic na Doběticích (Doppitz) (1381 Rynolt
de Dobieticz). Syn - asi také Jan zv. Šesták (rodu ves náležela v l. 1429 - 82), do
r. 1426 majitel Bukova (Pockau) - figuruje ‘z Chuderova’ jen u projednání (1456)
odúmrtí po Markétě, vdově po Zdimíru ze Sedlce. Statek po r. 1493 začleněný
do Všebořic (Herrschaft Schöbritz) utržil (1526) od Glaců ze Starého Dvora
(Althof) a na Klíši (Kleische) Jan z Lungwitz a Jílového (Johann von Lungwitz),
jenž s Ústeckými vedl spory (1528 a 1543) o pozemek Lada (Lade, Laaden).
Kol. r. 1546 zemřel a majetek přešel na poté se podělivší (1546) syny Jetřicha
Statek se údajně rozkládal na návsi, při hos- a Albrechta, s jehož dcerou Markétou ves vyženil (1569) Wolf Zoldan († 1609)
tinci U Zeleného stromu (Zum grünen Baum) (Soldan) ze Štampachu (Steinbach u Chebu [Eger]).
Chuderov byl nazýván Velký již r. 1587 za Volfa Žoldána Štampacha z Štam…z druhé strany obchod Franze Richtera a
neomítaná obecní výklenková kaple (u au- pachu, na Všebořicích, kdy svědčil na závěti Petra Trmického z Milíny (Mühlen?),
tobusové zastávky l. 18 a 20 [1936]) sv. Jana v 90. l. však získal Všebořice, s nimiž jej spojil. R. 1603 přiznával berni ze VšeNepomuckého (* 1340 - 50 Pomuk - † 20. 3. bořic, jež do r. 1615 držel syn Jan Albrecht a záhy daroval dceři Esteře provdané
1393 Praha) z 18. stol., v půlkruhové nice za Jana Heřmana Kelbla z Gejzinku (Johann Hermann). Ten už dříve vlastnil
plastika nejznámějšího českého mučedníka Habrovice (Johnsdorf), zapletl se ale do stavovského odboje (1618 - 20) proti
zpovědního tajemství s 5 zářícími hvězdami Ferdinandu II. (* 9. 7. 1578 Štýrský Hradec [Graz, Gradec] - † 15. 2. 1637 Vídeň)
1
kol hlavy, křížem a palmovou ratolestí. Zchát- a konfiskací (23. 6. 1623) přišel o /3 jmění… Zamotaný vývoj detailně zachycuje
ralá kamenná barokní stavba - přibl. 1x 1,5 m PhDr. Jiří Úlovec v knize Hrady, zámky a tvrze na Ústecku - Ústecká vlastivěda (širší než hlubší), vysoká cca 2,5 m - s rovným sv. III. (Město Ústí n. L. 2002). Berní rula (1654) udává 10 chalup, 5 sedláků a 5
závěrem a bosovanými stěnami (završena drobných rolníků (zahradníků), Kartograf J. K. Müller uplatňuje termín Gros
obloukovou klenbou, korunní římsa bohatě Kautern (1720), I. (Josefské) vojenské mapování z l. 1764 - 68 (rektifikace 1780
zdobena zubořezem a perlovcem) byla - 83) registrující 8 sedláků, 32 zahradníků a 17 koní Gr: Kautern; II. Františkovo
(1836 - 52) vykazující 40(?) duší a 6 stájí s ubytovací kapacitou pro 80 mužů
r. 1967 zbourána (snímek z r. 1916).
a 6 koní Gross Kaudern. Stejně tak J. G. Sommer, jenž v 1. dílu monografie
Das Königreich Böhmen (vyd. 1843 - 44 v Praze) zaměřeném na Litoměřicko
(Leitmeritzer Kreis) popisuje dědičný dvůr a ves se 217 osadníky v 39 staveních
přifařených k Žežicím (Seesitz). R. 1794 byla pole rozprodána a dvůr zanikl.
Ještě prý r. 1840 byly patrné zbytky budovy a okružního příkopu s valem. Císařské povinné otisky stabilního katastru Čech z r. 1843 (resp. 1847 - Lith. Krapf
u. Winter C.) prezentují: Gross Kaudern mit der Ortschaft Gatschken (Kočkov)
in Böhmen / Leitmeritzer Kreis. Bezirk Schöbritz (Všebořice); 2. tereziánský
katastr (1748 - 57) katalogizuje 6,2 viničného strychu (korce) dominikálního
(1,78 ha), zatímco Josefský (1785) 1284 čtverečné sáhy (0,46 ha). Před r. 1848
obec patřila spojenému panství březnicko-všebořickému (Allodial-Herrschaften
…z idylické scenerie zbyl jen kaštan koňský Priesnitz und Schöbritz), jehož posledním majitelem byl Adolf Benno, hrabě von
(jírovec maďal, Aesculus hippocastanea)… Ledebur-Wicheln (* 14. 6. 1812 Křemýž [Krzemusch] - † 20. 10. 1886 Křemýž),
(čtvrtek 9. 6. 2011)
v l. 1850 - 1960 byla připojena ke Kočkovu (Gatschken). Území odvodňuje
Vydáno za finanční podpory Města Ústí n. L., likérky GRANETTE a KS Kolbenschmidt Czech Republic, a. s.
Ch
SEVERNÍ POLABÍ
MĚSTA, OBCE A OSADY... od A do Ž
NA ÚSTECKU
6 potoků: Ptačí (Niesenbahnerbach) a Chuderovský vtékají do Bíliny (Biela), Červený
(Leukersdorfer Bach) ve vsi Modrá (Riegersdorf) do říčky Jílové (Jílovský potok - Eulabach, Eulau, Eulaer Bach), Pekelský (Leinischbach, Hölle), Neštěmický (Osterbach)
a Lužecký (Königsbach, Luschwitz Bach) do Labe. V l. 1836 - 1946 (1954) fungoval
obecní úřad s archivem (1894 - 1954 kniha hlášení o pobytu osob + seznam obyvatel
dle čp. pro Chuděrov a Neznabohy), 1928 - 44 Společenství pro elektrifikaci, 1945
- 75 Místní národní výbor (1945 - 48 evidence osob, 1949 - 75 zápisy ze schůzí rady
a pléna), 1946 - 49 záložna Kampelička, 1948 - 54 Akční výbor Národní fronty (1946
seznamy německého obyvatelstva), 1950 - 64 Jednotné zemědělské družstvo a 1968
Chuderov, pahorek Haderkoppe, Hader- - 69 Československý svaz žen. Katolická obec přifařená k Žežicím čítala s Novým
kuppe (401,7 m) (Hader = svár, hádka, Kočkovem (Neu-Gatschken), Ovčárnou (Schäferei) a tzv. Malou Ovčárnou (kleinen
rozepře, půtka, váda, rozbroj) - ‘Karte des Schäferei) 715 obyvatel (716 ve středu 17. 5. 1939) v 79 domech, na nádraží a poštu se
Kreises Aussig’ (Prof. H. Blumtritt, 1939) chodívalo do Ústí, do školy v Žežicích i Ústí. Dle mnichovského krajanského sdružení
Heimatfreunde Aussig odtud pochází např. polír Willibald Fritsche (* 1891 - † 2. 12.
1964 Seligenstadt v Hesensku); z hospody Zum Jägerheim (V Myslivně) Maria a Emil
Schumel (* 1897 - † 25. 6. 1965 Traunreut); oběť krušnohorské uranové těžby, rolník
Ernst Kühnel († 1949) atd. Prvotní půdorys vzal za své novější výstavbou, r. 1961
byl připojen Chuderovec (Klein Kaudern), Žežice a Sovolusky (Soblitz), od r. 1980
zahrnuje i Libov (Lieben), Chuderovec, Mlýniště (Leinisch), Radešín (Gratschen),
Lipovou (Spansdorf), Žežice, Neznabohy (Niesenbahn) a Sovolusky, náleží sem i
Ovčárna (r. 1921 s 9ti domy). Nyní ves kromě Chuderovce s osadou Neznabohy
zahrnuje i Libov, Lipovou, Radešín a Žežice spolu se Sovolusky, k pondělí 3. 7.
Kříž sváru, na který poukazuje (1922) 2006 tu žilo 850 obyvatel. Zachovala se zemědělská usedlost čp. 17 z 2. pol. 19. stol.
článek Zankkreuz bei Großkaudern s hrázděným patrem a bedněným štítem. K dispozici je mateřská škola, knihovna i
(Zank = hádka, spor, svár, váda ap.) hřiště. Zajisté nejproslulejší fotbalista FK Chuderov je Jiří Jarošík (* 27. 10. 1977 Ústí
v 2. č. čtvrtletníku (str. 48) Beiträge zur n. L.) (2005 - 06 Chelsea FC a Birmingham City FC, 2006 - 08 Celtic Glasgow aj.)
Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bez- a víceméně starousedlíkem doc. MUDr. Otto Trefný, CSc. (* 9. 2. 1932) - primář
irkes (Příspěvky k historii okresů Ústí II. chirurgického odd. kr. nemocnice, od r. 1958 čl. zdravotní komise VSLH ÚV ČSTV
a Chabařovice), jenž se spolupracovníky (Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy), lékař juniorské hokejové
(od r. 1921) vydával gymnaziální kantor, reprezentace, od r. 1967 mužstva ČSSR (1972 vyznamenán Za vynikající práci, 1985 Za
badatel a historik PhDr. Franz Josef zásluhy o výstavbu), od r. 1981 poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění…
umlauft (* 11. 7. 1883 Lipová [Spans- žel též agent, tajný spolupracovník a důvěrník s kr. jm. Oskar a Jarda (sv. 7860, 12947 či
dorf] - † 8. 11. 1967 Marl u Bayreuthu). 786004 III. odboru 1. odd. StB v Ústí n. L.) Přes Radešín vede značená stezka (3,7 km)
se 3 vyhlídkovými altány, raritou je studánka z pískovce. Od restaurace Na Kopečku
(Zum Sonnenstrahl - U Slunečního paprsku, resp. Na Výsluní) ubíhá lesní cesta k rozhledně (401 m) Erbenova vyhlídka (Kaiser
Franz Josef Turm, Alexander Erben Warte). Silničky v kopcovitém terénu jsou vhodné pro cykloturistiku.
Poblíž 2 malých obecních rybníčků stával u požární zbrojnice Mariánský sloup z r. 1702 (později v horních partiích zlomený) a nedaleko i mohutná památná lípa v rozsoše se zvoničkou, Při cestě k Žežicím, pod pahorkem Haderkoppe (Hader = svár, hádka, rozepře,
půtka, váda, rozbroj), pak tzv. Zankkreuz (Zank = hádka, spor, svár, váda ap.) Dva nádherně tesané kříže z dílny chabařovického
kamenosochaře Jenatsche se nacházely poblíž Ovčárny. - F. J. Umlauft
Chuderov (Gross-Kaudern), ves v Čechách, hejt., okr. a pš. Ústí n. L., fara Žežice; 44 d., 210 ob. n. (1890). R. 1548 seděl zde
na tvrzi Albrecht z Lungvic, r. 1587 Volf Žoldán ze Žampachu, za něhož připojen Ch. ke statku všebořickému. - Ottův slovník
naučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí. Dvanáctý díl. Ch – Sv. Jan. - 1897. Vydavatel a nakladatel J. Otto v Praze
Zde na větru a svahu orná půda vždy trpěla vyluhováním i odplavováním a stávala se chudší. Proto asi říkali majiteli Chuděra
a jeho dvoru Chuděrov. Za Karla IV. majitel chuděrovského statku přepadal na olupoval kupce na zemských cestách, jistě především
na blízké Solní cestě. Za trest přitáhli Ústečtí z rozkazu krále, zmocnili se tvrze a statku a zapálili je. V 15. století byl majitelem
Chuděrova rod Šestáků, brzy potom byl připojen k panství všebořickému. Roku 1794 byly pozemky velkostatku rozprodány
a dvůr zanikl - František Pinc (* 3. 4. 1901 - † 26. 10. 1982) - Výlety Severočeským krajem - Severočeské krajské nakladatelství
(Liberec [Reichenberg], 1961)
V době rozkvětu zde byly 2 rybníky, tzv. Kruhový (u čp. 43), kde se jezdilo na lodičkách, druhý v ploše Rybničních luk (Teichwiesen)
užíván jako rybí sádky. Ještě před sto lety byla patrná hráz. - Helena Borská (* 14. 6. 1928 Mnichovo Hradiště [Hradiště nad Jizerou Münchengrätz] - † 16. 5. 2004 Ústí n. L.) - Poznámky k historii města Ústí n. L. - 1. vyd. (Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005)
Rozvadění a smíření bratři. V Doběticích a Chuderově bývaly tvrze rytířské a k nim příslušné dvory hospodářské. Kdysi
majetek společný, byly tvrze i dvory mezi dva bratry rozděleny. A jak to tak už mezi dědici bývá, neshodli se ani tito dva bratři
o dědictví a oba uplatňovali nárok na jedno pole. Naděje na smírné vyřízení nebylo, a proto se sjednotili, aby spor byl rozhodnut
soubojem. V ustanovený den a hodinu se oba dostavili na určené místo. Ale když už zbraně proti sobě zvedali a do očí si pohlédli,
vypadly jim zbraně z rukou, které si na důkaz smíření podali. Aby sporný pozemek mezi nimi nesvárů nevyvolával, darovali jej
kostelu v Zezicích, v němž jsou také pochováni. Na mezi sporného pozemku dali postaviti kříž kamenný, a pojmenování kříže
i pozemku až do našich dob na bratrský spor upomíná. - František Cajthaml-Liberté - (* 30. 3. 1868 Suchomasty - † 3. 5. 1936
Bystřany [Horušany, Wisterschan]) - Sto pověstí, bájí a příběhů severočeských - vyd. (1924): Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Hybernská 7, Praha II.) - Antonín Svěcený (* 1. 1. 1871 - † 12. 12. 1941)
Vydáno za finanční podpory Města Ústí n. L., likérky GRANETTE a KS Kolbenschmidt Czech Republic, a. s.
Grafické zpracování: EM studio
Foto: Roman ‘Klobouk’ Häusler