jak se u nás cítí nové učitelky

Noviny žáků Základní školy Loděnice, ročník II, č. 4/2014
JAK SE U NÁS CÍTÍ NOVÉ UČITELKY
První tři měsíce školy jsou za námi, prvňáčci se rozkoukali a nové paní učitelky určitě již také. Proto jsme
se zeptali prvních dvou, jak se jim u nás líbí.
Jste tu měsíc, jak na vás zdejší žáci působí?
Eva Ginzelová: Velmi dobře, protože žáci jsou v pohodě,
učitelský sbor funguje, jak má, ředitel je vstřícný a milý a ve
školní jídelně skvěle vaří.
Natasha Figueroa: Byla jsem velmi překvapená, protože
žáci velmi spolupracují a vypadá to, že je španělština baví.
Myslíte si, že předmět, který učíte, je oblíbený nebo ne?
Eva Ginzelová: Obecně spíše ne než ano. A udělat z něj
oblíbený je na učiteli, neměl by to být takový ten klasický
přístup. Učitel by podle mne měl žákům naslouchat, vnímat,
jak reagují a podle toho přizpůsobit cestu výuky.
Natasha Figueroa: Já mám španělštinu velmi ráda. Myslím
si, že je to velmi zvučný jazyk a lidé by se ho měli učit kvůli
tomu, že je baví a ne kvůli tomu že ho potřebují.
Jaký vztah mají mít žáci a učitelé mezi sebou?
Eva Ginzelová: Myslím si, že ke každé třídě je třeba chovat
se individuálně, člověk se nemůže chovat stejně ke
třeťákům jako k deváťákům. Každá třída je složená ze
spousty individuí, které tvoří vždy jiný celek. Přesto člověk
musí mít stejný metr na všechny, nemůže klasifikovat
někoho lépe než někoho dalšího. Samozřejmě výjimku tvoří
děti s některými poruchami učení, na ty pak jiný metr
pochopitelně být musí.
Natasha Figueroa: Musí se navzájem respektovat, ale musí
mezi nimi být i přátelství.
Co jste očekávala od naší školy?
Eva Ginzelová: Neočekávala jsem vlastně nic, protože
o této škole vím dost ze svého působení ve výboru SRPŠ.
Chodí sem oba moji synové. Věděla jsem tedy, co se zde
děje. A kdybych si nebyla jistá, že škola funguje dobře, asi
bych o zaměstnání tady nežádala.
Natasha Figueroa: Nic konkrétního jsem neočekávala, byla
jsem moc překvapená, že tato škola je ekoškola a že
spolupracuje se školami ze zahraničí.
Nové učitelky Natasha Figueroa a Eva Ginzelová
Foto: Jana Ježová a Tomáš Ginzel
CO MOŽNÁ JEŠTĚ NEVÍTE
•
Tomáš Ginzel
Zamyšlení:
ŽIVOT PŘED ROKEM 1989
Myslíme si, že před rokem 1989 to bylo horší. Podle toho,
co jsme od ostatních slyšely a viděly v různých filmech,
nechtěly bychom v té době žít. Lidé měli méně práv,
nemohli moc cestovat a někdy i někteří příbuzní
„povstalců“ nemohli studovat vysokou školu. Dnes si
můžeme vybírat, co chceme studovat a jezdit po celém
světě. A proto jsme rády, že jsme se narodily v 21. století.
Kristýna Gagalíková, Viktorie Hudečková
Čtěte anketu na str. 2
•
•
To, že chodíte do školy po novém chodníku, vám
přijde po několika měsících už asi normální. Obec
Loděnice stál 1,5 milionu korun a postavila ho firma
Lesostavby Králův Dvůr.
Chodník se stavěl od 15. července. Vede k zadnímu
vchodu, protože mezi ředitelnou a sousedním domem
bylo málo místa. Leda, že by ubourali kus ředitelny.
V celkem patnácti učebnách naší školy jsou
reproduktory. Dohromady stály 18 tisíc korun, tedy
jeden pár na 1200 korun. Jejich pořízení financovalo
SRPŠ.
Počet zájmových kroužků v ZŠ Loděnice dosáhl
neuvěřitelného čísla 24. Najdete zde téměř vše, nač
si vzpomenete – od sportu jazyky až po umění.
Albert J. Dušek
2.
KROUŽKY, NÁPADY A COKOLI
Představujeme:
GOLF: MŮŽEME HO HRÁT I MY „OBYČEJNÉ“ DĚTI
Golf se dnes hraje i na našem školním hřišti. Jasně, že zde nemáme žádné vyhloubené jamky v běžecké dráze,
ale to nevadí. Je to báječná hra, u které se moc nezpotíte, zato získáte schopnost spoléhat se sami na sebe.
Je ale vůbec vhodná pro děti? Na to a na mnoho dalšího jsem se ptal Zdeňka Tlacha, který u nás kroužek
golfu vede.
Lukáš Bíma
Proč by podle vás měly hrát děti golf?
Rozhodně proto, aby jen tak neseděly doma a nekoukaly
se jen do počítače. Myslím si, že proti například fotbalu,
nebo i jiným hrám, to není hra jednotvárná, jste v přírodě,
každá jamka je úplně jiná, každé hřiště je jiné. Myslím, že
si golf musíš nejdřív vyzkoušet, abys
poznal ten pocit, když se z půl
kilometru dostaneš do jamky, která
má průměr 12 centimetrů. Ten pocit
je fakt hezký.
Není pro děti golf moc těžký sport?
Rozhodně ne. Já si myslím, že
naopak je velká výhoda, pokud
člověk začne hrát už v tomto věku.
Děti mají mnohem větší schopnost
se učit než dospělí. Navíc jsou
mnohem ohebnější a zvyknou si na
nové pohyby o hodně rychleji.
Pro golfisty je důležitý handicap
co to znamená?
Handicap je takové číslo, které dostane každý golfista. To
číslo říká, jak dobře ten hráč hraje. Díky tomu si může
zahrát naprostý začátečník s profesionálním hráčem,
protože po tom, co dohrají hřiště, tak si každý z nich
odečte svůj handicap od výsledku. Před tím, než hráč
začne hrát, dostane handicap 54 a profesionálové se
dopracují třeba až k handicapu 0.
Jsou tam i desetinná čísla a jaký máte handicap vy?
Jasně, ta desetinná čísla jsou od handicapu 36 až do nuly.
Od 54 do 36 je to po jednotkách. Já mám handicap 14,5.
Jak dlouho vám trvalo, než jste ho získal a kolik jste
musel porazit hráčů?
Hráče, které jsem musel porazit, asi nespočítám, ale
dopracovával jsem se k němu asi 4 roky.
Účastní se děti z vašeho kroužku někdy turnajů?
Děti z našich kroužků se ještě turnajů účastnit nemůžou,
protože nemají zelenou kartu, která je takové povolení
pro hru na hřišti, nicméně se po každé desáté hodině
mohou účastnit dne na golfovém hřišti na Karlštejně, kde
pro ně určitě nějaký turnaj uspořádat můžeme.
Jak se taková zelená karta dá získat?
Aby člověk dostal zelenou kartu, musí už umět hrát na
určité úrovni. Musí se golfu věnovat zhruba rok, ale to už
je u každého individuální. A po tom, co si hráč myslí, že
už na takové úrovni je, tak si zajde za svým trenérem. Měl
by to být profesionální hráč, který má pro to ověření
a s ním obehraje 9 jamek na hřišti. Ty jamky musí zahrát
za určitý počet ran, aby tohle ověření dostal.
Učili jste už někdy dříve děti golf, nebo ho u nás v ZŠ
Loděnice učíte poprvé?
S golfem jsem zatím pomáhal jednomu profesionálnímu
trenérovi na Karlštejně Pavlu Landovi a ten mě pověřil,
abych se ujal dětí v Loděnici. S Pavlem se znám už dlouho,
pomáhám mu zhruba 2 roky, před tím jsem u něj dlouho
trénoval a pověřil mě tím během prázdnin, kdy se tato
akce rozjela.
Rozhovor připravil: Matouš Mančík
Foto: Matouš Mančík
3.
ZAJÍMÁ NÁS
Anketa:
Anketa:
11/1989 A DOBA PŘED NÍM
2. STUPEŇ: HRŮZA NEBO NE?
Zajímalo nás, jak lidé prožívali dobu před rokem
1989, protože my jsme ji nezažili. Několika
kolemjdoucím v Loděnici jsme proto položili dvě
otázky: 1. Co je horší a co je lepší teď, než před
rokem 1989? 2. Co jste dělali 17. listopadu 1989?
Na druhém stupni jsou teprve chvilku. Ano, řeč je
o šesťácích. Jak ten přechod zvládají?
Andrea M.: 1. Já nemůžu najít nic, co by bylo lepší před
rokem 1989. Zdá se mi teď všechno lepší.
2. V té době jsem studovala gymnázium, takže si ten den
moc nepamatuji. Bydlela jsem mimo Prahu, o tom, co se
tam děje nám řekla paní ředitelka. Jinak mi ten den
připadal jako každý jiný.
Romana Č.: 1. Samozřejmě politická situace je lepší. Pro
vás cestování, svoboda slova.
2. V té době jsem měla malou dceru, takže jsem se
věnovala jí. Na žádné manifestaci jsem nebyla. Ale měla
jsem radost. Doufala sem, že vše bude lepší, než bylo.
Milena H. 1. Před 25 lety bylo lepší, že jsem byla ještě
mladá holka, jinak teď je všechno lepší.
2. Byla jsem doma, protože jsem byla těhotná.
Marie K. 1. Máme volnost, můžeme cestovat a horšího asi
nic nebylo.
2. Studovala jsem na základní škole, takže nic.
Je podle tebe vyučování
na druhém stupni lepší?
Nikola Švubová: Vyučování
na druhém stupni se mi
nezdá o moc lepší. Jak se
pořád stěhujeme z jedné
třídy do druhé, tak je v tom
tak trochu zmatek.
Líbí se ti, že máme více vyučovacích hodin?
Natálie Jankásková: Ne, potom nemám čas doma.
Chodím na koně, na další předměty a pak nemám čas si
doma ani uklidit. To se mi moc nelíbí. Navíc jsem pak
strašně unavená.
Je pro tebe příjemné, že
máš na každý předmět
jinou učitelku?
Jonáš Kopecký: Jo, celkem
jo, protože když u té jedné
zlobím, tak jí pak nevidím
celý den.
A. J. Dušek, K. Gagalíková, T. Ginzel, V. Hudečková
Recenze Tomáše Ginzela:
TOTAL WAR: ROME II.
Líbí se ti na druhém stupni?
Karolína Houbová: Ano, protože máme na každou
hodinu jinou učitelku. Na druhou stranu se mi nelíbí, že
je to těžší, než na prvním stupni. Takže ano i ne.
Líbí se ti, že se každou
hodinu stěhuješ do jiné
učebny?
Matěj Dudák: Nelíbí. Je to
vysoce vyčerpávající. I když
jsme měli minulý týden
třídu dole, byl tam strašný
puch, takže jsem se raději
stěhoval.
Matouš Mančík
Už nějakou dobu zde je další z velmi úspěšné série Total
War společnosti SEGA.
Je ale známo, že osmý díl s podtitulem Rome II. je
celkem špatný. Donedávna byla hra moc velká, grafika
byla jedna z nejnáročnějších vůbec a počítačová
inteligence byla naprosto tupá. Asi největší změnou,
kterou hra v poslední době prodělala je zmenšení o 10
GB a zlepšení počítačové inteligence. Byly přidány
např.: nové historické mise a bylo pár nových národů.
Jinak je hra posazena do období starověkého Říma a váš
úkol je prostý: obsadit a udržet celý tehdy známý svět.
Pokud vlastníte nějaký z předchozích dílů, Rome II. si
nekupujte.
BUDEME JEZDIT DO NĚMECKA!
Naší škole se podařilo navázat partnerství s německou
školou v Dreieichu (nedaleko Frankfurtu). V úterý 11.
listopadu nás navštívili Alexander Fichtel a Marco
Burlon, pedagogové z této školy.
Během jejich návštěvy byly domluveny vzájemné
výměnné pobyty žáků, které by měly proběhnout již na
jaře 2015. V lednu navštíví zástupci naší školy školu
v Dreieichu, kde se vše upřesní. Naši žáci tak budou mít
možnost seznámit se se životem a kulturou státu, jehož
jazyk se učí, poznat nové přátele a hlavně zdokonalit
své jazykové znalosti.
(Ze školního webu)
4.
ISNPIRACE A ZÁBAVA
Píšeme knihu – kapitola 1:
TAJEMSTVÍ
Jakmile jsem přišla domů, koukla jsem na hodinky.
Všimla jsem si, že už jsou čtyři, rozběhla jsem se do
svého pokoje a zkoukla se v zrcadle. Mám poměrně
dlouhé vlnité černé vlasy a tmavou pleť. Zazvonil telefon
a na displeji se ukázala usměvavá fotka mé nejlepší
kamarádky Debbie. Okamžitě jsem telefon zvedla
a s pousmáním poslouchala Debbiin rozrušený hlas. „Kde
sakra vězíš, Naty! Za čtvrt hodiny máme ten pohovor!“
A je to tu – můj možný první den v práci. Hodila jsem si
tašku přes rameno a vyrazila. Debbie už na mě čekala.
Vrtěla se na sedačce, když mě uviděla, vyskočila
a přiběhla mě obejmout na přivítanou. „Konečně si tady,
vzala jsem ti číslo…“ „ Fajn, fajn a jak se máš?“ „Bylo by
blbý odpovědět fajn?“ Zasmály jsme se, ale přerušilo nás
hlášení z rozhlasu. „Natalia Rodriguezová a Deborah
Juarezová, dostavte se prosím na pohovor, děkuji.“ Tak
a je to… „Pojď Naty,“ Debbie mě vzala za ruku, když si
všimla, že jsem zamyšlená. Za dveřmi mi hned došlo, že
o tahle místa neusilujeme jen my dvě. To jsem
samozřejmě věděla i předtím, ale teprve teď mi došlo,
kolik je za ještě za námi lidí.
Vychytané školní svačinky:
Přestala jsem se ohlížet a vstoupila jsem dovnitř. „Dobrý
den, děvčata.“ Oslovila nás postarší dáma v kostýmku
sedící u stolu. „Do-dobrý den,“ zakoktala jsem se z toho,
jak zkoumavě se na mě ta paní dívala. „Dobrý den,“
zopakovala po mě Debbie sebejistě. „Takže, já jsem
Eleanora McBrideová.“ Podle Mc v jejím příjmení je
Skotka, avšak přízvuk bych přisuzovala spíše ruskému…
No nic.
Pohovor trval asi půl hodiny, poté nám Eleanora
oznámila, že výsledky budou zveřejněny příští den na
jejich webových stránkách. Pak jsme se rozloučily. Zašly
jsme s Debbie na kafe a diskutovaly o tom, jak to asi
dopadne.
Druhý den ráno jsem se probudila celá zpocená z noční
můry. Osprchovala jsem se a před zrcadlem jsem strávila
hodinu, aby se mne lidé nelekli. Okolo páté přišla Debbie
a společně jsme zasedly k počítači. Než jsem našla tu
stránku, Debbie si nervózně pohrávala s pramínkem
světlých vlasů. „Jsme tam!“ vykřikla jsem po chvíli.
Jana Ježová
Máte nápad, jak by měl náš příběh pokračovat? Tak
sem s ním. Na knize se může podílet úplně každý.
Zajděte za některým z našich redaktorů a domluvte se
s ním. Nebo mu rovnou dejte, co jste napsali.
VTIPNÁ KAŠE
SANDWICH
¼ lučiny • 2 plátky šunky • 2 ks toastového chleba •
2 ks ledového salátu
Jako první namažeme jeden kus toastu lučinou.
Urovnáme na něj obě plátky šunky a ledový salát.
Vše přikryjeme druhým toastem. Dobrou chuť.
Text a foto:
Viktorie Hudečková
Ve školní jídelně si přisedl student k profesorovi a ten
říká: „Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí.“ Student
se zvedl s odpovědí: „Tak já letím.“ Čímž samozřejmě
pana profesora namíchl a ten se rozhodl, že mu dá zabrat
u zkoušek.
Bohužel pro něj, student na vše odpověděl bezchybně.
Proto mu dává poslední otázku: „Kdybyste si mohl vybrat
ze dvou pytlů a v jednom bylo zlato, ve druhém rozum,
který byste si vybral?“ Student po chvíli řekne, že by si
vzal ten se zlatem. Profesor vítězoslavně: „No vidíte,
a já bych si vybral ten s tím rozumem.“ Student neváhá:
„Vždyť jo, každý si vybere to, co mu chybí.“ Profesor už
je tak vytočený, že na studentův test napíše BLBEC
a pošle ho pryč.
Student odchází, aniž by se podíval na hodnocení a za
chvíli se vrátí s otázkou: „Pane profesore, vy jste se mi
tu sice podepsal, ale nenapsal jste tu žádnou známku.“
Student skládá zkoušky. Profesor se ptá: „Co nejvíc
způsobuje pocení u člověka?“ „Vaše otázky,“ odpovídá
student.
School News pro vás v kroužku žurnalistiky PcDrak MgA. Ze
Kateřiny Havelkové připravili: Albert J. Dušek, Kristýna
•
Gagalíková, Tomáš Ginzel, Viktorie Hudečková, Jana Ježová.
Layout: PcDrak, Noviny vycházejí na www.zs.lodenice.cz, •
www.pcdrak.cz a tištěně. Kontakt: tel.: 774 776 361,
e-mail: [email protected]. Za pravopisné a jiné chyby •
redakce neručí. Jejich původcem je školní skřítek Šotek, který
vymazává paměť žáků a omezuje jejich schopnosti při
písemkách a zkoušení!
žákovských knížek
Kopal do dveří sborovny a křičel: "Sezame, otevři se."
Kouká se na mně přes pravítko a směje se mi, že
jsem zelený. J. Zelenka.
Na začátku hodiny Váš syn vstal a zeptal se mne:
„Může žák dostat poznámku za něco, co neudělal?“
Já mu odpověděla, že ne a on drze řekl: „Tak vám
říkám, že jsem neudělal domácí úkol.“