Stáhnout v PDF

economix
MAGAZÍN
PRO
STUDENTY VŠE
Rozhovor
se SIMONOU
STAŠOVOU
LISTOPAD 2006 ČÍSLO 6
a
n
a
Zuz ková
á
ř
o
Dv
á
v
o
a
n
k
n
a
k
ě
d
o
r
p
FPH
ZDARMA
Vzpomínka
na MILTONA
FRIEDMANA
strana 13
EUROMANAGER EU A CUKR PLES NÁRODOHOSPODÁŘŮ
2
zpravodajství
Editorial
Global Management
Challenge Euromanager
economix
– 6 / 2006
Jste chytří? Ambiciózní? Soutěživí a pracovití? Máte chuť se prosadit v největších firmách
na trhu? Právě vás hled á m e ! Po t ř e b u j e m e
mozky!
Tento mesiac patrí Economix trom
úspešným ženám. Rozhovory s nimi však
budú určite zaujímavé aj pre mužskú časť
našich čitateľov ☺
Dvadsaťjeden-ročná fotografka Petra
Ficová je známa ako v Čechách tak aj na
Slovensku. Medzi jej najväčšie úspechy
patrí publikácia TOP 50 najzaujímavejších českých žien, do ktorej nafotila hviezdy ako Lucie Bílá či Marta Kubišová. Zaujala aj svojou výstavou fotografíí
s Bárou Basikovou. Nielen o fotografovaní sa dozviete viac v rozhovore s mladou umelkyňou.
Pred pár mesiacmi prijala miesto prodekanky Fakulty podnikohospodárskej
prof. Ing. Zuzana Dvořáková, CSc.
O profesorke personalistiky sa od jej nástupu do funkcie veľa hovorí. Preto nás
zaujímalo, aké sú jej plány s treťou fakultou a aké novinky sa tam chystajú. Za povšimnutie určite stojí plánovaný študijný
obor Arts management, ktorý vznikol na
požiadanie bývalého ministra kultúry
Vítězslava Jandáka a mal by pripraviť
ekonómov a manažérov pre organizácie
v umeleckej sfére, či už sú to múzeá alebo
galérie.
V umeleckej sfére sa pohybuje aj pôvabná herečka Simona Stašová. Dcéra Jiřiny
Bohdalovej sa vydala na hereckú dráhu už
v šiestich rokoch a úspechy na seba nenechali dlho čakať. Divákov asi najviac oslovila vo filme Pelíšky, za ktorý bola ocenená
aj Českým levom. Po jednom zo svojich divadelných predstavení porozprávala redaktorovi Economixu o svojich hereckých
začiatkoch, o študentskom období s ostatnými hercami, či o natáčaní filmov.
A ak vás náhodou ani jeden z rozhovorov nezaujme, prečítajte si o súťaži Euromanager, o nebezpečenstve na Hlavnom
nádraží, či o pochybnostiach o zriadení
novej pobočky Českej spořitelny v priestoroch VŠE. Niečo sa určite nájde ☺ Príjemné čítanie.
Tatiana Veščičíková, šéfredaktorka
Chcete sa podieľať na vzniku Economixu? Získať skúsenosti v žurnalistike? Alebo
len chcete vyjadriť vaše názory, postrehy
a pripomienky na Economix? Píšte na:
[email protected]
Všechna tato slova zazněla
v aule Rajské budovy ve čtvrtek 28. října na semináři
Global Management Chall e n g e E u r o m a n a g e r. C o
všechno se skrývá pod tímto
názvem? Je to mezinárodní
soutěž, v níž jednotlivé týmy
tří až pěti studentů řídí fiktiv-
ní firmu pohybující se v prostředí počítačem simulovaného trhu.
Úkolem soutěžících je dosáhnout co nejvyšší ceny za
akcii, nejlepšího tržního postavení na základě dosaženého zisku.
Musím přiznat, že seminář
byl skvělým lákadlem. Začalo to popisem soutěže a jako
bonus její organizátoři zvolili
představení hlavní ceny, města Macao, kde se koná světové finále. Film o exotickém
městě, vypadajícím jako ráj
na zemi, samozřejmě bez
problémů dokáže přitáhnout
pozornost. Završením byly
jednotlivé prezentace představitelů firem: Deloitte,
Microsoft, Škoda, ING a dalších, které poskytují zázemí
pro tuto soutěž a nabízejí praxi pro studenty.
Nepochybuji, že to musí
být úžasná zkušenost, a rovněž přednášející proklamovali tezi, že kdo to zkusí, nep r o h l o u p í . Ta k ž e : p ř e j i
spolužákům pevné nervy a
soutěživého ducha, jistě bude
velmi zajímavé sledovat,
kam to letos dotáhnou.
EUROMANAGER:
Staňte se manažerem
fiktivní firmy
Přiznám se bez většího mučení – přednášky
z marketingu jsem prospal, na management
jsem nechodil a v podnikové ekonomice jsem
marně hledal nějaký
hlubší smysl. Věřím, že
tyto „vědy“ mají zcela
jistě svůj nepochybný
význam – jen jsem se při
absolvování jejich základů necítil být připravován na budoucí praxi.
A to je důvod, proč je mi
soutěž Euromanager od začátku tak sympatická. Dává
vám možnost vyzkoušet si
„nanečisto“ všechny své teoretické znalosti v praxi,
umožňuje rozvíjet týmové
dovednosti a rozhodovat se
podle neúplných informací.
Euromanager je taková manažerská „škola hrou“.
Na podrobnosti o této zajímavé soutěži jsme se zeptali
přímo jedné z účastnic minulých ročníků – Renáty z ekonomické fakulty VŠB-TU
v Ostravě.
Co tě lákalo na této sou těži natolik, že ses do ní
přihlásila?
Já jsem takový soutěživý
člověk, takže když mám možnost, tak se podobných soutěží snažím účastnit. A zrovna Euromanager mě bavil
hodně – každý týden bylo
„vzrůšo”: když jsme s kolegyněmi posílaly svá rozhodnutí, těšily jsme se na výsledky a byly jsme zvědavé, jak
náš tým dopadl v porovnání
s ostatními.
Co ti Euromanager přinesl? Co ses díky němu naučila?
Tak hlavně mě to bavilo.
A nejvíc jsem se naučila asi
o týmové spolupráci. Kdybych dnes zakládala firmu,
tak bych si vybírala lidi nejen podle toho, jestli jsou to
mí známí nebo kamarádi, ale
hlavně podle toho, co umějí.
Skvělá je ta soutěž i v tom,
že je třeba všechno řešit dohromady, protože jedna věc
ovlivňuje druhou. Ve škole
se učí každá látka zvlášť,
zato Euromanager mi pomohl dát si vše do širších souvislostí.
A člověk se také naučí
hodně o sobě, například jak
moc je ochotný riskovat.
Jak bys porovnala přínosy z této hry s tím, co ses
naučila na přednáškách ve
škole? Přinesla ti něco užitečného v praxi?
Tahle hra mi dala asi víc
než nějaké hodiny – určité
uvědomění si, co všechno se
v tom podniku děje, co se
tam musí řešit... Možná mi
tam jen chyběla určitá zpětná
vazba; sice jsme tam poslaly
„nějaká“ data, ale potom
nám chyběl komentář, co
jsme udělaly dobře, co špatně... Ale letos už to možná
bude lepší, protože nyní má
každý tým nad sebou jednu
skutečnou firmu jako svého
„patrona“.
K praxi toho zatím moc
povědět nemohu, protože jí
za sebou nemám tolik a nemohu posoudit, jestli je simulace trhu v Euromanageru
skutečně realistická. Ale
u nás ve škole se učíme vést
fiktivní firmu i v rámci standardní výuky, takže to nejspíš přínos mít bude.
Co bys doporučila letošním účastníkům soutěže?
Na co by se měli připravit
a na co si dát pozor?
3
Editorial / 2
Euromanager / 2
Okradli mě na hlavním
nádraží… / 4
Rektor spamoval pro banku / 5
Arts management na FPH
(rozhovor se Zuzanou
Dvořákovou) / 6
Umenie v Rajskej budove / 7
Aktuality / 8
Cukr? Ne, děkuji! / 10
Věda versus „víra“ / 10
Mladí a úspěšní
(Petra Ficová) / 14
V říjnových senátních volbách kandidoval ve volebním
obvodu Praha 4 za ČSSD rektor
VŠE Richard Hindls. Voliči nakonec ve druhém kole drtivým
rozdílem (druhým největším ve
27 volebních obvodech) preferovali herce Tomáše Töpfera
(73,07 %), kandidáta ODS, která má v Praze již tradičně velmi
silnou podporu. Šéfredaktorka:
Tatiana Veščičíková
Zástupce šéfredaktorky:
Marcel Bodnár
Redaktoři:
Zuzana Čurnová
Miroslav Cvrček
Michal Haltuf
Jan Holeček
Jan Kavalec
Anna Kmeťová
Pavlína Máčalová
Martin Morovics
Pavel Nádvorník
Jiří Zábranský
a další...
Fotografie:
Tomáš Jakab
Jaroslav Šícha
Studium v zahraničí / 12
Vzpomínka
na Miltona Friedmana / 13
Hindls
neuspěl
v senátních
volbách
economix
Na baru se Simonou Stašovou
/ 16
Recenze – film, kniha / 18
Kresby:
Pavlína Hrušťáková
Editor:
Jan Jaroš
Design a sazba:
Pavel Vodička
E-mail Economixu:
redakce.economix
@centrum.cz
Vydává:
– 6 / 2006
Text: Pavlína Máčalová,
Michal Haltuf
Obsah
Titulka:
Zuzana Dvořáková
Foto:
Marcel Bodnár
economix
Nejdůležitější je, aby si tým
stanovil pevné datum a čas, kdy
se bude scházet a věnovat se jí
– nepřistupovat k tomu ve stylu
„jak zbude čas“, protože to se
nevyplácí. A potom je důležité
rozdělit si úkoly – kdo bude co
dělat. Není dobré, když každý
dělá všechno.
Přihlašování do letošního ročníku bohužel skončilo už koncem října. Pokud jste se nestihli
přihlásit, letos už se tohoto zajímavého zábavně-vzdělávacího
projektu asi nezúčastníte.
Ale snad jsme vás alespoň inspirovali a napřesrok zkusíte se
svým týmem štěstí a schopnosti
a okořeníte si občas poněkud
fádní přednášky špetkou zdravé
soutěživosti. A třeba se naučíte
i něčemu novému – vždyť jak
říká na přednáškách jeden můj
kantor: „Na VŠE vás o podniku
naučí snad úplně vše, kromě
toho nejdůležitějšího: jak se
v něm vydělávají peníze.“ Třeba
vás Euromanager naučí něco
i o tom.
Všem účastníkům přejeme
hodně štěstí a pevné nervy při
rozhodování o budoucnosti
svých fiktivních firem. Divadelní (p)ohledy / 19
Chris Sadler v El Mágicu / 19
Vyšehrad (tip na víkend) / 20
Kanada (cestopis) / 22
Ples 5. Fakulty / 23
4
economix
– 6 / 2006
Hlavní vlakové nádraží
a Autobusové nádraží Florenc patří k místům, která jsou prvním chladnějším dotykem se studijním
městem po příjemně stráveném víkendu v malebném domově.
Vy, kdož často jezdíte, víte,
o čem je řeč. Čím víc se blížíte
ku Praze, tím víc se netěšíte na
tu deprimující totalitní atmosféru obou nádraží, jež vás neovane, ale doslova na vás kýchne při
výstupu. A nutno dodat, že prostředí na „hlaváku“ je přece jen
o něco horší. Dáno je to především velikostí nádraží a daleko
větším počtem lidí, zvířat a „živlů“.
Jenže ani na Florenci není situace nejrůžovější. Přestože
z autobusu vystoupíte a v metru
jste za minutu, můžete na dráze
mezi busem a nástupem do metra zažít mnohé. Například minout spoluobčana jistého etnika,
který vám doporučí hodinky,
přičemž po několika krocích
jeho stejně starý kolega přijde
s nabídkou kvalitního digitálního záznamového zařízení, nebo
chcete-li: „Nechceš kameru,
vole? Jenom za sedum.“ Celý
zážitek umocní a dokoná dole ve
vestibulu metra zdejší stálá obyvatelka otázkou, u které máte
možnost volby: „Nemáš dvanáct
nebo patnáct korun?“ No řekněte, dvanáct je lepší, ne?
Co se vám může přihodit na
hlavním nádraží? Studentovi
(nickem „lukasmadrid“ na borci) z F2 se stala následující příhoda: čeká (jsa při čtení čerstvých novin pohodlně usazen)
v kupé první třídy na odjezd svého vlaku na Slovensko. Když
vtom do kupé přijde chlapík,
kterému by, podle jeho slov, „dal
na ulici pětikorunu“; vidíte, já
bych mu ji nedal… ani slovenskou (smích). Po chvilce sezení
se zeptá, zda tento vlak jede do
Ústí. Student logicky odpoví, že
ne, a náš milý chlapík odchází.
Zanedlouho onen chlapík ťuká
!
zpravodajství
Okradli mě
na hlavním
nádraží…
na okýnko s dotazem, zda na sedadle (pozor, jsme v první třídě)
nenechal mobilní telefon. Student přístroj opravdu uvidí, vezme, nahne se, podá, otočí se zpět
a… taška s peněženkou a notebookem je v rukou utíkajícího
kolegy chlápka, který před chvílí tak líbezně vyťukával jazzové
trioly na hezké špinavé české
okýnko. Z cesty na Slovensko je
rázem posezení u české policie
a škoda v tisících korun. A teď
je jedno jakých.
Na Florenci musí být lidé
z druhé strany řeky ještě hbitější. Cestujících tam přece jenom
není tolik. Spolehnout se dá dost
dobře i na to, že lidé vidí, ale neřeknou. Mají strach. Jedna studentka pod nickem „lucca“ píše,
že její spolubydlící doplatila na
to, že zatímco radila anglicky
mluvícímu muži, jak se dostat
na Ruzyň, někdo jí odcizil batoh, s nímž přijela. Tvrdí také
(a dá se s tím souhlasit), že
spousta lidí to musela vidět.
A jsme doma.
Strach ostatních upozornit na
věci kolem bývá silným prvkem
úspěchu „těch druhých“ (The
Others). V autobuse linky 177
při cestě na koleje Jižní Město
nebo opačně na Chodov bývá
hodně studentů a autobusy jsou
nacpané. Co Čech, to muzikant
a co student, to mobil. A to mají
„mazlíčci“ rádi. Studenti se mezi
sebou baví, mají o čem, vždyť to
známe. Své věci při vášnivé diskusi už tolik nekontrolují a ve
spojení s našlapaným autobusem dochází ke smrtelné kombinaci.
Když už student či studentka
něco uvidí, bojí se na to upozornit ze strachu z odvety. Řada
z nich tvrdí, že nikdy nevíte,
jaké zbraně mají pachatelé u sebe. Strach zkrátka nedovolí,
i když chcete zasáhnout.
Podle vyjádření policistů působících na hlavním nádraží je
procento okradených studentů
v proporci k demografickému
složení návštěvníků hlavního
nádraží. „Zloději si totiž příliš
nevybírají,“ dodává strážník
z hlavního vlakového nádraží,
který si nepřál být jmenován,
i když připouští, že zahraniční
turisty mohou mít zloději raději.
„Studenti by si měli dávat pozor
na své peněženky a drahé mobily. Nejlepší je mít všechno
v předních kapsách a neustále
pod kontrolou.“
Opilí či jinak omámení studenti jsou přitom daleko víc na
ráně. Bývají příliš rozevlátí na
to, aby uhlídali své věci. K oblíbeným trikům patří nabídka kvalitního sexu (s)lepých děv trávících volný čas v plenéru nádraží.
Přitom vás ohmatají a potřebné
cennosti tajně vytáhnou.
Pokud lidé chtějí nahlásit krádež, měli by přesně vědět, kdy
a kde se to stalo, popřípadě mít
svědky. „Když nám někdo řekne, že mu ukradli peněženku
mezi stanicí Háje a Florenc, pak
s tím už nic neuděláme,“ dodává
policista.
Co se děje se zlodějem, který
je lapen? „Ačkoliv procento
chycených není příliš velké,
u kapesních krádeží je nutno
takové individuum zatknout
a státní zástupce ve zkráceném
řízení rozhodne, co se bude dít.“
Pakliže dojde k odcizení nikoli
z kapsy poškozené osoby, ale
například z obchůdku, rozlišují
se krádeže do 5000 Kč a nad
tuto částku. V prvním případě je to pro obviněného pouze
přestupek a osoba je poté propuštěna. Text: Jiří Zábranský
5
zpravodajství
Rektor spamoval pro banku
Co
spolupráce
s ČS
přinese
VŠE:
finance ve formě sponzorských
darů ve výši 2–4 miliónů korun
ročně po dobu pěti let
příjmy z pronájmu prostorů pobočky
tisk publikací a školních materiálů
financovaných bankou
přednášky odborníků ČS pro studenty
finanční zajištění studentských organizací (letos granty v celkové
výši 200.000,- Kč)
stáže pro studenty VŠE
stup k tisícům lukrativních zákazníků z řad
studentů a zaměstnanců školy, kterým služby této banky doporučil sám rektor. Dalším
přínosem pro banku je lepší přístup k potenciálním zaměstnancům z řad studentů a absolventů školy.
studenty o zásadním dění na škole, čímž otevření pobočky rozhodně je,“ uvádí Karlíček.
I sám rektor uznává, že zaslání nevyžádaného obchodního sdělení bylo chybou.
„Jsem v hrozném pracovním presu, i mě se
občas stane nějaký přehmat,“ vysvětluje.
Spam od rektora
Banka ve škole?
Raději ne.
Největší pozornost vzbudila forma, kterou se rektor rozhodl o pobočce České spořitelny informovat. Z jeho adresy došel
všem studentům i zaměstnancům školy nevyžádaný reklamní e-mail.
Ten je odeslán z adresy rektora VŠE, podepsán pod ním je však ředitel oblastní pobočky České spořitelny Martin Němeček.
„Zaslaný e-mail naplňuje všechny charakteristiky spamu,“ uvedl Libor Gála z Katedry informačních technoligií VŠE.
Spam je definován v zákoně č. 480/2004
a za jeho použití hrozí pokuta až deset milionů korun.
To, že škola využila svůj informační kanál
k ryze obchodnímu sdělení České spořitelny,
a navíc z adresy rektora školy, nebylo zrovna
nejšťastnějším řešením,“ domnívá se Petr
Čaník, odborník na podnikatelskou etiku.
Mnohé překvapila také koncepce dopisu,
kdy rektor nepřipojil žádné vysvětlující průvodní slovo či omluvu za nevyžádanou poštu.
„Pod e-mail se ani nepodepsal, jen přeposlal
reklamu banky,“ kritizuje počínání rektora
Hana Chylíková, členka katedry Obchodního
podnikání a komerční komunikace.
Krok rektora hájí Miroslav Karlíček z PR
oddělení VŠE. „Rektor pouze informoval
Pobočka byla v Rajské budově slavnostně otevřena 16. listopadu a pásku společně s Hindlsem přestřihl i Martin Němeček, ředitel oblastní pobočky České
spořitelny.
Už samotná existence pobočky banky na
akademické půdě vyvolává rozpaky. „Něco
takového by u nás bylo nemyslitelné,“ uvedl
pro Economix Gabor Iffland z prestižní
francouzské univerzity Sciences Po.
„Ve škole působí i jiné soukromé subjekty, například kavárny, knihkupectví, apod.“
argumentoval Němeček. Pobočka však má
odpůrce i mezi akademickými pracovníky
samotné VŠE.
„Nedomnívám se, že je vhodné, aby byly
do školy zvány instituce tohoto typu, zejména pokud se v dostupné vzdálenosti od školy
nachází pobočky mnoha bank“ sdělila pod
podmínkou anonymity členka nejvyššího
vedení školy.
Rektor s kritikou nesouhlasí a pobočku
považuje za službu studentům, která ve škole chyběla. Text: Michal Najman
economix
Uzavření dlouhodobé spolupráce oznámily obě instituce ve společné tiskové zprávě
již 8. září na svých internetových stránkách.
Detaily smlouvy odmítly obě strany zveřejnit. „Smlouvy mezi VŠE a Českou spořitelnou jsou dvoustranným aktem, a proto se
nezveřejňují,“ uvedl Miroslav Karlíček
z oddělení Public Relations Vysoké školy
ekonomické.
Redakci Economixu se podařilo zjistit, že
uzavřená smlouva je pětiletá a škola získá
kromě jiného finanční prostředky v rozpětí
dvou až čtyř milionů korun ročně. Pokud se
do celkové částky zahrnou i příjmy z pronájmu prostor pro pobočku, celková částka dosahuje desítek milionů korun.
„Výběrového řízení se zúčastnili čtyři subjekty. V poli poražených zůstala například
Komerční banka,“ uvedla Hana Machková,
prorektorka VŠE pro zahraniční styky a PR.
Co přinese spolupráce s VŠE české bankovní jedničce? Česká spořitelna získá pří-
– 6 / 2006
Praha - Pobočka České spořitelny
byla minulý týden otevřena v objektu Vysoké školy ekonomické. Nejen
při jejím otevření asistoval rektor
VŠE Richard Hindls. Všem studentům a zaměstnancům rozeslal spam
s reklamou na služby banky.
6
rozhovor
Arts management na 3. fakultě
ROZHOVOR S PRODĚKANKOU FPH – ZUZANOU DVOŘÁKOVOU
economix
– 6 / 2006
Fakulta Podnikohospodářská prochází v poslední době mnoha organizačními a personálními změnami. Po volbách přišel nový děkan, to však nebyla
jediná změna, která se udála. Nově
byl obsazen i post proděkana pro pedagogiku. O dalších změnách na FPH,
personalistice, či jejím volném čase
jsme hovořili právě s novou proděkankou – Zuzanou Dvořákovou.
Paní profesorko, co vás vedlo k zaměření na personalistiku?
To je souběh mnoha faktorů. Přitáhla mě
osobnost profesora Kleibla a zájem o tento
obor. Na konci šedesátých let byla vytvořena a vzápětí zrušena katedra ekonomiky
práce. Ve druhé polovině 80. let se diskutovalo o jejím znovuotevření. Profesor Kleibl
znovuzaložil katedru ekonomiky práce na
detašovaném pracovišti VŠE v Praze (1986)
a hledal nové zaměstnance. Byla jsem mezi
prvními zaměstnanci, spolu s docentkou
Hüttlovou, inženýrkou Hrabětovou a inženýrkou Krajčovou a inženýrem Kališem.
Jaká byla vaše cesta do funkce proděkanky?
To bych snad ani nerada popisovala. Přesvědčil mě děkan Veber.
Pochlubila byste se nějakým dosavadním největším úspěchem?
Raději ať hodnotí pan děkan, hodnocení
by vždy měl dělat nadřízený, tak je to v personalistice běžné.
Šla jste na nové místo s určitým plánem?
Aby to dobře fungovalo. Chci dostat fakultu alespoň na evropskou úroveň. To obnáší zvýšení požadavků na kvalitu, ne tolik
na kvantitu, je to spíše dlouhodobá záležitost. V pedagogické oblasti nyní připravujeme Den otevřených dveří, který se bude konat v lednu, a pak přijímací zkoušky na
navazující magisterské studium, rovněž
v lednu 2007. Ve vědecké práci se zabývám
čtyřletým projektem na zvýšení kvality života, na kterém spolupracujeme s Výzkumným ústavem bezpečnosti práce a Sociologickým ústavem Akademie věd. Nyní se
nacházíme ve druhém roce tohoto projektu.
Čemu dáváte větší prioritu – přednášení, nebo podpoře pro studenty?
To se nedá oddělit. Nejdřív se vše musí
připravit administrativně, aby mohl pedagogický proces fungovat. Administrativní podpora zahrnuje servis edičního oddělení, zázemí počítačového systému, studijní
referentky; pak to i pedagogicky dobře funguje.
Jste spokojena s tím, jak to funguje
v současné době?
Vždycky je co napravovat. Neexistuje ko-
nečný stav. Za nejpalčivější problém považuji to, že někteří lidé ještě nejsou schopni
podávat dobré výkony. Existuje tu představa, „spí na vavřínech“, že VŠE je na 1. místě
mezi ekonomickými školami v ČR, jenže
konkurence je velmi tvrdá. VŠE je spádová
vysoká škola pro studenty Středočeského
kraje a Prahy, avšak například Masarykova
univerzita nebo Západočeská univerzita jsou
na tom v některých oborech také velmi dobře.
Co vás baví na vaší práci?
Na prvním místě samozřejmě personalistika. Možnost být mezi mladými lidmi, dalším aspektem je, že pedagogická půda poskytuje řadu svobod, které byznys sektor
nemá. V myšlení, rozhodování.
Myslíte si, že by měl proděkan pro pedagogiku mít vazbu na personalistiku?
Není možné generalizovat. Že se zde takto
stalo, to je důsledek personální struktury
naší fakulty v dané situaci.
Jak vnímáte působení svého předchůdce? Provedla byste něco jinak?
Postupně se zapracovávám, s věcmi se seznamuji postupně. Standardní doba na zapracování je jeden rok, protože některé
agendy se dělají skutečně jednou do roka.
Jaká je spolupráce s proděkany pro pedagogiku ostatních fakult?
Spolupráce existuje, jestli má dobré vý-
7
rozhovor
Umenie
v Rajskej
budove
Po dlhšej dobe plánovania, zháňania sponzora, vyjednávania s vedením školy a samozrejme námahy venovanej fotografovaniu sa
Rajská budova konečne dočkala
avízovanej výstavy Fotoklubu VŠE
– Winstonových bleskov (WB). Tá
nesie názov „Práce“ a je prvou
z trojdielnej série, ktorú WB plánujú uskutočniť vďaka podpore
spoločnosti Fotolab. Ďalšie diely sa budú volať „Půda“ a „Kapitál“ (podobnosť s Marxom čisto
náhodná).
Nápad pôvodne vznikol už dávnejšie
v hlavách dlhodobých členov klubu.
Hľadala sa motivácia, potom sponzor
a nakoniec bolo ešte potrebné všetko dohodnúť s vedením VŠE. Začiatkom novembra sa však pri predajni skrípt a literatúry v RB objavili najprv prázdne rámy,
do ktorých Blesky následne osadili svoje
fotografie.
Návrhov na vystavované fotky bolo
samozrejme viacero. Všetky však postupne prešli mnohými kolami výberového riadenia, z ktorého vzišlo finálnych 20
najlepších záberov. Tie majú spoločné jediné. Ako sa v samotnom popise výstavy
skrášľujúcom jeden z chladných betónových stĺpov v RB píše: výstava sa síce
volá „Práce“, ale má reprezentovať najmä tých, ktorí prácu vykonávajú – ľudí.
Aj preto nájdete v kovových rámoch
všeličo: od flákajúcich sa Thajčanov cez
tvrdo makajúcich Filipíncov až po vysmiate polonahé české „modelky“. Autorov týchto dielok je dohromady šesť,
všetko samozrejme členovia fotoklubu.
Napodiv však, na rozdiel od pestrého
osadenstva občasných prednášok WB,
medzi nimi figuruje iba jediná žena. Výstava by mala trvať minimálne tri týždne,
plánovaná je aj vernisáž s prednáškami
o fotografii. Prípadní záujemcovia sa
o fotení dozvedia všeličo možné aj nemožné od ľudí s bohatými skúsenosťami.
Vo výhľade sú aj ďalšie dva diely s jednoznačne zaujímavou tematikou. Na ten
prvý z nich sa študenti môžu tešiť už
v ďalšom semestri. A ak ste ešte nezhliadli ani túto prvú časť, urobte tak čím
skôr. Veľmi vrelo ju odporúčam! Text: Marcel Bodnár
V ďalšom čísle Economixu vám prinesieme rozhovor s vystavujúcimi.
– 6 / 2006
druhý již je zájem, například mezi odborníky z Pragokoncertu, kteří si chtějí doplnit
vzdělání. Samozřejmě, že se budou lišit přijímací zkoušky, například u bakaláře pro
tento obor, protože jazyk a matematika zde
nejsou namístě.
Při neúspěchu ve studiu lze využít takzvanou podmínku. Jaký je postup k jejímu získání?
Jde o podmíněný zápis. Postup je následující: obrátit se na studijní referentku, se
kterou lze probrat, jaké jsou možnosti. Když
se student vejde do daných mantinelů, je mu
podmíněný zápis přiznán. Tyto mantinely
byly stanoveny předem, spolu se studijními
referentkami jsem tak učinila na počátku
svého uvedení do funkce. Většina žádostí,
které se ke mně dostanou, spadá do těchto
mantinelů.
Kdo má teď na třetí fakultě na starosti
informační systém?
To je záležitost pana děkana.
Máte oblíbeného personalistu, učitele,
autora?
To je těžká otázka. Záleží na konkrétním
tématu. Ne každý autor má co říci například
v oblasti hodnocení práce. Mám ráda autory
zabývající se odměňováním, nechci žádnému uškodit ani nikoho vyzvednout, takže
nebudu jmenovat. Víc čtu ty zahraniční; ti,
kteří stojí za přečtení, jsou uvedeni v doporučené literatuře našich předmětů.
Čemu se chcete věnovat v budoucnu,
profesně i soukromě?
Personalistice, samozřejmě. Doufám, že mi
bude dopřáno, abych se jí mohla věnovat.
Před vydáním máme nyní učebnici, která bude
základní literaturou pro naše předměty. Jinak
se starám o své zdraví, chci více cestovat...
Třeba i za vašimi oblíbenými autory –
personalisty?
Třeba i za nimi, ano. Ono jich v té naší oblasti tolik není, takže to člověk může do důchodu stihnout. Jan Holeček
economix
sledky, je otázka. Fakulty jsou autonomní
jednotky a my jsme podřízení svému děkanovi.
Na fakultě národohospodářské zrušili
povinnost odevzdat zápisový list. Jaký na
to máte názor?
Nevím, s jakým ohlasem by se toto opatření setkalo na naší fakultě. Záleží to na
„podnikové kultuře“ a ta je na naší fakultě
taková, že je sklon archivovat jak elektronické, tak papírové verze. Osobně preferuji
co nejvíce odbourávat papíry, čím jich bude
méně, tím lépe. Při přestěhování do Rajské
budovy jsem například vyhodila deset pytlů
plných papírů.
Považujete přestěhování fakulty za
dobrý krok?
Je dobré, že fakulta podnikohospodářská
dostala nové prostory. Na vnějšího pozorovatele to působí dobře, avšak má to i negativní stránku. Bude se muset řešit expanze
fakulty. Nepočítalo se s tím, že fakulta
může expandovat – budeme akreditovat
nový studijní obor. Řešení kanceláří v Rajské budově je architektonicky špatné, nemůžeme do kanceláří jednoduše přidat stůl
a lidi, jako to šlo v Nové budově.
Můžete přiblížit, o jaký studijní obor
jde?
Má pracovní název „Arts management“
a bude připravovat ekonomy a manažery
pro organizace v umělecké sféře, muzea, galerie, zabývající se pořádáním festivalů
a podobných akcí. Požadavek vzešel na rektora a zprostředkovaně na děkana od bývalého ministra kultury Jandáka, podle něhož
je kultura nehospodárně řízena. Naše fakulta
byla zvolena proto, že máme zkušenosti
s přípravou ekonomů a manažerů. Na vzniku tohoto oboru pracuje skupina pod vedením pana děkana, kde jsou zastoupeni i externí odborníci z Univerzity Karlovy
a myslím i vysokých uměleckých škol.
Obor se bude realizovat v bakalářském
a navazujícím magisterském stupni. O ten
8
informace
Aktuality
Na akci s názvem Orientation Day, na kterou jsme vás v minulém
čísle upozornili, zveřejnilo OSZ nabídky zahraničních studijních
a výměnných pobytů na akademický rok 2007/2008. Mluvilo se
o semestrálních výměnných pobytech, programu CEMS MIM, M.A.
Degree a o studiu MBA na Bradley University. Je třeba poznamenat,
že každý program má různá kritéria a požadavky. Poslední zmíněné
můžete absolvovat až po řádném ukončení magisterského studia na
VŠE. Novinkou oproti minulému roku je to, že výběr na semestrální
výměnné pobyty se bude skládat z testu a motivačního pohovoru,
čímž by se podle OSZ měla snížit jeho anonymita. Důležité termíny
jsme pro vás shrnuli, ale určitě se informujte i na známé adrese:
SEMES TRÁLNÍ VÝMĚNNÉ POBY T Y:
Harmonogram:
3. 1.–31. 1. elektronické přihlašování na výběrové řízení
2007
na semestrální výměnné pobyty
31. 1. 2007
uzávěrka přihlášek na semestrální výměnné pobyty
15.00
písemné testy se studenty pro výběr ke studiu do
23. 2. 2007
zahraničí
zveřejnění studentů postupujících do 2. kola
1. 3. 2007
výběrového řízení – rozpis
zveřejnění výsledků výběrového řízení na semestrální
22. 3. 2007
výměnné pobyty pro akademický rok 2007/2008
S TIPENDIJNÍ POBY T Y
V RÁMCI MEZIVLÁDNÍCH SMLUV
4. 12. 2006 uzávěrka přihlášek na stipendium do Ruska, RB 552
výběrové řízení na stipendium do Ruska – interview,
11.–15. 12.
RB 539, konkrétní datum a čas budou kandidátům včas
2006
sděleny
CEMS MIM
(CEMS MAS TER‘S IN INTERNATIONAL
MANAGEMENT)
6. –14. 12. 2006
elektronické přihlašování do programu CEMS
uzávěrka přihlášek do programu CEMS,
14. 12. 2006 16.00
Renata Šubrtová RB 553
8.–14. 1. 2007
Assesment Center pro program CEMS
26. 1. 2007
oznámení výsledků výběru studentů
do programu CEMS
M.A. Degree in Economics of International Trade and Economic
Integration je od akademického roku 2007/2008 akreditován jako
navazující magisterský studijní program na fakultě mezinárodních
vztahů, podrobné informace budou zveřejněny na internetové
stránce osz.vse.cz.
MBA NA BRADLEY
UNIVERSIT Y- ASSIS TANT SHIP
uzávěrka přihlášek na studium MBA Bradley
21. 11. 2006
University
interview o studiu MBA na Bradley University
29. 11. 2006
(RB539)
Nakonec dodávám, že i v případě neúspěchu při výběrovém řízení máte šanci zúčastnit se zahraničního pobytu, aktuální nabídka je
zveřejněna na osz.vse.cz.
BUDDY SYS TEM
Studentská organizace Buddy System organizuje DNY PARTNERSKÝCH UNIVERZIT, a to 4. 12. a 5. 12. Oproti minulému
roku se do programu prezentací zapojí i čeští studenti, kteří na představovaných univerzitách studovali. Místo a čas konání budou včas
upřesněny.
Pokud se chcete stát aktivní součástí Buddy Systemu, rozhodně
nevynechejte informační schůzky, které jsou letos naplánovány na
pondělí 20. 11., úterý 28. 11. a středu 6. 12., vždy od 19.45 v posluchárně C. Dovíte se podrobné informace, například jak získat buddyho na LS 2006/2007, co znamená 10 bodů pro vaši přihlášku na
zahraniční výměnné pobyty...
AKCE
Od 1. 12. do 22. 12. 2006 se budou v prodejnách Nakladatelství
Oeconomica VŠE Praha prodávat vybrané knižní publikace s 20%
slevou. Seznam publikací najdete v aktualitách na www.vse.cz.
Devátého prosince 2006 od 9.00 do 15.30 se v prostorách RB 101
uskuteční projekt – výuková dílna: Inkubátor – Personalista I.
Záštitu nad tímto kurzem převzala Katedra personalistiky FPH
VŠE. Další informace naleznete na http://rpc.vse.cz
Prvního prosince 2006 se na VŠE uskuteční ve spolupráci firem
Deloitte, Ernst & Young, KPMG a PriceWaterhouseCoopers Den
auditorské a daňové profese. Časový harmonogram je k dispozici na stránkách http://rpc.vse.cz. Případní zájemci se musí registrovat předem. Připravil Martin Morovics
economix
– 6 / 2006
Semináře/konference/výstavy
Britská a americká literatura 20. století
Cyklus přednášek o britské a americké
literatuře a jejích autorech.
Více na www.mlp.cz/zveme.php
KDY: do 5. 12.
KDE: Malý sál MKP,
Mariánské nám. 1, Praha 1
Svědek unavené civilizace
V centrální hale Ústřední knihovny můžete
zhlédnout výstavu ke 100. výročí narození
italského filmového režiséra Luchina
Viscontiho
KDY: do 31. 12.
KDE: Městská knihovna,
Mariánské nám. 1, Praha 1
Přednáška o vojenské kontrarozvědce
Seznámení s organizací a činností bývalé
Hlavní správy vojenské kontrarozvědky,
součásti StB, i s činností úřadu a jeho
službami. Pořádá ministerstvo obrany
– Úřad pro zpřístupňování dokumentů.
KDY: 6. 12. od 16.00
KDE: ÚZD, Branické nám. 2, Praha 4
Nové cesty personalistů
(New Ways of Human resource
managers)*
Panelové rozpravy studentů s odborníky,
zejména personalisty z praxe
KDY: 9. 12. 2006, 9.00–15.30
KDE: posluchárna 101RB,
Rajská budova
České umění 20. století
J. Zrzavý, Toyen, A. Slavíček, E. Filla,
V. Boudník, J. Róna, J. Sopka, J. Kolář...
KDY: do 31. 12.
KDE: Dům u Zlatého prstenu,
Týnská 6, Praha 1
Analýza reformy rozvoje venkova
v programovacím období 2007–2013
v kontextu změn v SZP EU
KDY: 12. 12. 2006 od 15.00
KDE: zasedací místnosti FMV,
č. dv. 244 NB
9
10
názor
Cukr? Ne, děkuji!
Sladíte si čaj? Možná ne, ale
určitě jíte nebo pijete výrobky,
které cukr obsahují. „No a co?“
řeknete si. Ale zamysleli jste se
někdy nad tím, co se všechno seběhne, než se k vám cukr dostane? Možná si představíte pěstitele cukrové řepy, jak na trhu
prodává výrobcům cukru svoji
úrodu za cenu, která tak tak pokryje jeho náklady, cukrovarník
pak prodává vyrobený cukr obchodníkovi za cenu, jejíž výši
srazila tvrdá konkurence. A na
konci této představy jste vy jako
spokojený zákazník pojídající
sladký výrobek. Pokud si opravdu myslíte, že je to tak jednoduché, jste na pořádném omylu.
economix
– 6 / 2006
CUKERNÍ POLITIKA
EVROPSKÉ UNIE
Už se vám asi rozsvítilo, že?
Zase nějaký euroskeptik píše,
jak je ta Unie strašně špatná
a může za všechny problémy.
Hm, ale nevadí vám, že cukr
v EU stojí až čtyřikrát více než
ve světě? Nebo je to pro vás jen
další droboučká cena za nevyčíslitelné výhody, které nám
byly při vstupu milostivě uděleny?
Tak se na tu cenu za výhody
podívejme. Vstup Česka do Evropské unie nám mimo jiné přinesl i přijetí Společné organizace trhů s cukrem a s tím i zaručenou minimální výkupní cenu
cukrové řepy. Toto minimum se
v přepočtu na koruny blížilo
1500 Kč za tunu čisté hmotnosti
při cukernatosti 16 %. Do Unie
jsme vstoupili v roce 2004, rok
předtím se cena cukrové řepy
u nás pohybovala pod 1000 Kč
za tunu.
Jak by ke zdražené řepě ale
přišli výrobci cukru? Těm EU
stanovila intervenční cenu, která
byla o něco vyšší než 18 Kč za
kg. Za tuto cenu musel Státní zemědělský intervenční fond skoupit veškerý cukr, který mu cukrovarníci nabídli.
Pokud by nařízení skončila
tady, EU by měla tolik cukru, že
by nevěděla, kam s ním. Proto
každoročně rozděluje mezi své
členy kvóty na jeho výrobu.
Členské státy si pak národní
kvótu rozdělí mezi domácí výrobce cukru. Jenže jedna kvóta
pro jeden stát by bylo příliš málo
(na EU), a tak se rozdělují kvóty
dvě. Kvóta A je určena pro spotřebu uvnitř Unie. Kvóta B pak
pro vývoz. Asi se ptáte, jak EU
může vyvážet cukr, jehož cena
je čtyřikrát vyšší než cena světová. Odpověď je pro Unii více
než obvyklá. Vyváží se totiž
díky exportním dotacím. Na tyto
dotace ale přispívají sami výrobci cukru a pěstitelé řepy, to aby
těch absurdit nebylo málo. Jmenuje se to „produkční dávka
z vyrobeného cukru“. Psát o jedné dávce by však nebylo přesné.
Je jich totiž více. Nejprve cukrovarníci odvedou základní dávku
ve výši 2 % z intervenční ceny
cukru (A i B) a B-dávku z cukru
B (maximálně 37,5 % z intervenční ceny cukru vyprodukovaného na vývoz). Loni u nás činila základní dávka skoro 173
milionů Kč a B-dávka přes 91
milionů Kč. Pak ještě EU může
stanovit takzvanou doplňkovou
dávku; ta u nás loni činila 73 milionů Kč.
Dávky u nás vybírá již zmíněný Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Aby nebyl škodný, EU stanovila, že 25 % vybra-
né částky jsou náklady na její
výběr. Tuto částku si tedy SZIF
může ponechat. „Zbytek“ se
díky Ministerstvu financí ČR
a Evropskému zemědělskému
orientačnímu a garančnímu fondu vrací cukrovarům v podobě
dotací na vývoz. Připomínám,
že tyto dotace se vztahují jen na
„B-cukr“. Kritici tohoto absurdního systému bývají odbýváni
argumentem, že se výrobci cukru vlastně dotují sami, a nejde
tedy o peníze daňových poplatníků. Nezmiňují už ale fakt, že
jde o peníze spotřebitelů, kteří
platí navíc úplně zbytečně. A to
jsem se nezmínil o tom, jak tento systém komplikuje život efektivnějším výrobcům v chudších
státech světa, kteří se se svým
cukrem nemohou do Unie přes
vysoká cla dostat. Některé státy
mají sice výjimku na bezcelní
dovoz (samozřejmě opět kvótovaný), ale to je příliš málo. Cenu
na unijním trhu neovlivní.
Ještě bych měl doplnit, co se
děje s cukrem vyrobeným nad
rámec obou kvót. S tím se může
dělat cokoli, jen ne ho prodávat
na trhu Unie. To by totiž mohlo
přijít draho. Kromě pokut by
hrozilo i zkrácení kvót na příští
rok. Takže buď zničit, nebo vyvézt (tentokrát již bez dotací).
Anebo, jak se to děje často, vyvézt jen fiktivně a prodat doma
levněji (ale ne tak levně jako na
světovém trhu).
Ano, ano, já vím, reforma tohoto cukerního nepořádku je
v plném proudu, tedy reforma
jen v uvozovkách. Ale to je na
samostatný článek, na který se
můžete těšit příště...
Na závěr ještě položím otázku
fandům Unie: Opravdu je toto
cena za výhody, které nám Evropská unie poskytuje? Opravdu potřebuji tenhle systém cukerní politiky k tomu, abych
mohl volně cestovat po Evropě,
studovat a pracovat, kde budu
chtít? Já myslím, že ne. Nebyl
by problém vytvořit takové společenství, které by zaručovalo
volný pohyb všeho možného
(a to bez výjimek pro nové členy) a nebylo tak zatraceně drahé? ... Autor: Miroslav Cvrček
P
odívejte se do
novin a televizí kolem sebe
a povězte mi:
Kde náš svět je
a kam spěje? Tak nějak tuším, že vaše odpověď nebude právě optimistická.
Zplodiny z fosilních paliv
zamořují náš vzduch tak, že nikdy nebyl špinavější. Voda je
plná jedů a v blízké budoucnosti se o ní povedou války. Za 50
let dojde ropa. Ve 21. století vyprodukují jen USA takovou
horu odpadků, že nebude kam
je dávat. Bohaté státy bohatnou, chudé stále více chudnou
a hlady umírá stále více dětí.
Rakovina řádí jako nikdy předtím. Člověk vyhubí 40.000 živočišných druhů ročně a aby
toho nebylo málo, až se globálně oteplí a roztaje celé Grónsko, zaplaví moře Floridu, Nizozemí, Bangladéš a spoustu
dalších míst.
Zkrátka a dobře – „Radostné
vyhlídky“, pomalu abychom si
rovnou šli hodit mašli.
Samozřejmě, trošku přeháním – nicméně toto vše jsou informace, které se běžně dočtete
v tisku nebo je uslyšíte z úst
mnohých populárních ekologistů. Pokud se spolehneme na média jako jediný informační zdroj
o našem okolí, nesmíme se divit, bude-li naše vnímání okolního světa zkreslené. Přeci jen (hypotetický) titulek „Globální
oteplení zabije 100 miliónů lidí“
se prodává lépe než titulek „Globální oteplení nikoho nezabije”
– čtenář touží po své pravidelné
denní dávce emocí a neštěstí
(aspoň pokud je to cizí neštěstí);
fakta jej tolik neberou.
Fakta jsou totiž obvykle
mnohem méně zajímavá. Tak
například vzduch je v průmyslových zemích díky vytrvalému technickému pokroku
a přísným limitům nejčistší za
několik století (např. v Londýně je dnes znečištění vzduchu
o 1–2 řády nižší než před cca
500 lety) K pitné vodě má pří-
11
názor
Lomborgův Skeptický ekolog:
Její poselství je totiž úplně
jinde. Říká, že bychom měli
myslet. Naše zdroje jsou omezené, takže bychom je měli dávat
tam, kde prospějí nejvíce. Příkladem budiž výše zmíněné globální oteplování. Roční náklady
Kjótského protokolu jsou odhadovány na 150 miliard dolarů –
to je částka, kterou pokud byste
(jako vláda) sebrali, můžete rázem vyřešit problém všech lidí
s přístupem k pitné vodě a alespoň minimálnímu přísunu potravin. Pětina této částky je odhadována jako náklady potřebné
k vyvinutí vodíkového motoru,
Věda
óny lidí ročně, slyšel asi jen málokdo. Když se budeme rozhodovat na základě takovýchto
emotivních informací, budeme
investovat do záchrany tisíců
vymírajících druhů (které ve
skutečnosti nevymírají) zatímco
problém miliónů umírajících
lidí (kteří opravdu umírají) nás
nebude trápit, protože o něm
jednoduše nevíme.
Problémem apokalyptických
vizí budoucnosti životního prostředí je fakt, že většina předpovědí je založena na „ceteris paribus“, za jinak stejných podmínek. Nepočítá s lidskou
inteligencí (ač srážka s jednotlivými blbci bývá poměrně častá,
lidstvo jako celek je nesmírně
inteligentní) ani s přirozenými
regulačními mechanismy přírody. Tak například, kdybyste
v 60. letech jen mechanicky pro-
S
U
S
R
VE
univerzitními studenty nezpochybnitelnými fakty prokázat
tvrzení ekologistických sdružení o zhoršujícím se životním
prostředí. V průběhu práce však
zjistil, že mnohá z těchto tvrzení, o nichž byl v mládí pevně
přesvědčen, se buď nedají dokázat nebo vědeckým údajům přímo odporují.
náhrady benzínového pohonu.
Přitom za celé století (tedy s náklady 15 000 miliard dnešních
dolarů) se vám s touto obludnou
částkou povede zpomalit globální oteplování jen o 6 let. Tyto
peníze by se jistě daly využít
mnohem efektivněji při záchraně lidských životů a jejich zlepšování jinde.
Tak vznikl Skeptický ekolog,
kniha, která ve světě poměrně
zásadně ovlivnila veřejnou debatu o životním prostředí v posledních pěti letech. Možná jste
o ní už něco slyšeli a možná jste
si už z těchto informací udělali
na jeho knihu vlastní názor.
Možná jste zastánci laissez-faire
a máte Lomborga rádi, protože
jste z recenzí získali dojem, že
tvrdí „Všechno je super, o nic se
nestarejme, ono se to nějak spraví.“ Pak vám opravdu vřele doporučuji si Skeptického ekologa
přečíst.
A možná máte blízko k zele-
Také říká, že bychom se měli
rozhodovat na základě dat, faktů
– a nikoli emocí. Příkladem budiž oněch výše zmiňovaných
40.000 vyhubených živočišných
druhů. Toto číslo je o 4-5 řádů
vyšší než podložené odhady
vědců-ekologů. Přitom právě
číslo 40.000, ač není podloženo
žádnou vědeckou prací a pochází z jedné tiskové zprávy, hojně
používali ekologisté prakticky
celá 90. léta (mezi nimi i např.
Greenpeace). Přitom o daleko
větším problému znečištění
ovzduší uvnitř budov, jež v rozvojovém světě zabije cca 3 mili-
když jste dostatečně bohatí a netrpíte hladem a žízní, můžete se
starat i o životní prostředí.
Nikdo, a Lomborg už vůbec
ne, netvrdí, že všechno je perfektní a že se vše vyřeší samo.
Ale příroda nám nadělila do vínku mozek a schopnost analytického, vědeckého myšlení. A pokud máme jako lidstvo přežít,
pak bychom jej měli k řešení
problémů používat častěji a rozhodovat se na základě nejlepších dostupných údajů. Ne dojmů a už vůbec ne dojmů
získaných ze senzacechtivých
médií.
Je jen škoda, že skutečných
vědců je ve společenských vědách poměrně málo. Ani v ekonomii, která s ochranou životního prostředí velmi úzce souvisí,
bychom mohli skutečné ekonomy-vědce spočítat na prstech.
„víra“
dloužili populační křivku lidstva až k roku 2100, dostanete
se na nezvladatelných 100 miliard obyvatel. Podle dnešních
znalostí jich bude něco kolem
12 miliard (což už se dá uživit)
– a to aniž by se někdo konkrétní snažil celosvětovou porodnost uměle snižovat.
Paradoxem k pobavení je pak
fakt, že kdyby všichni zemědělci (následujíce rad ekologistů)
přešli na biozemědělství a přestali hnojit umělými hnojivy,
museli bychom vykácet všechny lesy a z celé pevniny udělat
jedno velké pole, a stejnak bychom neuživili ani dnešních 6
miliard.
Široce rozšířený je také názor,
že životní prostředí a ekonomický růst stojí proti sobě. Přitom
jak historický vývoj, tak současná srovnání ukazují, že životní
prostředí a jeho ochrana je nejlepší v zemích nejbohatších,
průmyslově vyspělých – jen
A po smrti Miltona Friedmana
je jich ještě o jednoho méně.
Většina ekonomů, nemohu se
ubránit onomu dojmu, se více
než vědeckým myšlením řídí
svou Vírou. „Věřící“ liberál se
s „věřícím“ socialistou a „věřícím“ zeleným sice mohou v hospodě naprosto perfektně pohádat u piva, ale bez kritického vědeckého hodnocení faktů ani
jeden z jejich ideologických přístupů nedokáže naše problémy
vyřešit.
Lomborg dokázal, že je skutečným vědcem, protože navzdory svému původnímu přesvědčení, své „víře“ a svým
předsudkům dokázal kriticky
zhodnotit fakta a vydat velmi
zajímavou a poučnou knihu.
Všem, kteří dočetli až sem, ještě
jednou, vřele doporučuji a přeji
příjemně strávené zimní večery
se Skeptickým ekologem. Autor: Michal Haltuf
– 6 / 2006
Alespoň to (a mnoho dalšího)
tvrdí na základě tvrdých statistických dat Bjørn Lomborg,
autor bouřlivě diskutované knihy Skeptický ekolog - Jaký je
skutečný stav světa? Bjorn
Lomborg, dánský statistik a dřívější aktivní člen hnutí Greenpeace chtěl původně se svými
ným a Lomborg je pro vás nepřítel číslo jedna, protože jste
z recenzí získali dojem, že tvrdí
„Máme se skvěle a ochrana životního prostředí je na houby.“
I vám doporučím, abyste si
Lomborgovu knihu přečetli.
economix
stup stále více lidí a to i v rozvojových zemích. Co se ropy týče,
před 50 lety ji také zbývalo zhruba na 50 let tehdejší spotřeby.
Jednoduše proto, že technický
pokrok umožňuje nalézat dříve
nevyužitelná ložiska. Počet hladovějících ve všech oblastech
světa kromě Subsaharské Afriky
(kde je situace skutečně stále
špatná) vytrvale klesá, jak v absolutních tak i relativních číslech (což samozřejmě neznamená, že problém je vyřešen, jen to,
že situace se zlepšuje)
12
zpravodajství
Zahraniční univerzity čekají,
ale pouze na vybrané!
economix
– 6 / 2006
Máte zájem zdokonalit se v cizím
jazyce, poznat cizí zemi a získat
nové životní zkušenosti a vědomosti? Pak pravděpodobně chcete studovat v zahraničí. Pokud se letos
rozhodnete využít některé z možností zahraničního studia, které
prostřednictvím Oddělení zahraničních styků nabízí VŠE, čeká na vás
více než 320 volných míst. Avšak nikoli s otevřenou náručí.
Většina programů klade na uchazeče přísná
kritéria spočívající ve výborných studijních
výsledcích a jazykových schopnostech, zájem výrazně převyšuje nabídku. Dokládají to
i čísla z loňského přijímacího řízení, kdy program semestrálních výměnných pobytů přilákal 602 zájemců. Jejich úspěšnost činila 39 %,
do zahraničí jich tedy nakonec vyrazí 232.
Semestrální výměnné pobyty, které nabízejí studium na 90 partnerských univerzitách
v Evropě a zámoří, jsou v současné době
mezi studenty nejpopulárnější možností studia v zahraničí. Nabízejí také největší kapacitu. V akademickém roce 2007/2008 se studenti budou moci v rámci výběrového řízení
ucházet přibližně o 270 míst. K navýšení
v tomto programu nedošlo jen u počtu studentů, kteří vycestují do zahraničí. Oproti
loňskému roku svou váhu v celkovém hodnocení posílily studijní výsledky a nově byl
zařazen motivační pohovor, ke kterému postoupí asi 400 nejlepších uchazečů. Statistika
také ukazuje, že se vyplatí ovládat v Česku
méně rozšířené jazyky, kde je větší šance na
úspěch. Nejvíce studentů z loňského přijímacího řízení cestuje do Francie (42). V žebříčku zemí následují Německo (40), Rakousko a USA (obě země po 22 studentech).
SEMES TRÁLNÍ
VÝMĚNNÉ
PROGRAMY
Studentské výměnné pobyty jsou součástí
studia na VŠE. Výsledky studia v zahraničí
jsou proto po návratu uznávány na základě
dohody mezi studentem a proděkanem pro
pedagogiku (popřípadě zahraniční styky)
příslušné fakulty. Pro semestr v zahraničí
musíte mít k dispozici 30 ECTS nebo 20
kreditů v plánu D.
Studenti mají při studiu na zahraniční
univerzitě prominuto školné a zároveň na
svůj pobyt v zahraničí obdrží finanční příspěvek. Finanční příspěvek nekryje plně
pobytové náklady a studenti musí počítat
s nutností spolufinancování z vlastních
zdrojů. Průměrná výše příspěvku u pobytů
financovaných v rámci projektu Socrates/
Erasmus činí přibližně 350 EUR a je upravována podle finanční náročnosti studia
v jednotlivé zemi či městě.
Stipendium na studijní pobyty v rámci
CEEPUS udělují ministerstva školství zapojených zemí. To znamená, že student CEEPUS programu pobírá měsíční příspěvek od
hostující univerzity, domácí univerzita mu
zpětně proplácí cestovné. Výše měsíčního
stipendia v jednotlivých zemích je k nalezení na webových stránkách www.ceepus.
info.
Studenti, kteří vyjíždějí na partnerské univerzity mimo program Socrates/Erasmus
a CEEPUS (především do zámoří), obdrží
v akademickém roce 2007/2008 finanční
příspěvek z Rozvojového projektu MŠMT
a Stipendijního fondu VŠE, a to ve výši 10
tisíc korun na měsíc pobytu a jednorázový
příspěvek 15 tisíc korun na letenku a vyřízení víz.
CEMS MAS TER‘S
IN INTERNATIONAL
MANAGEMENT
Další možnost studia v zahraničí nabízí
program CEMS Master‘s in International
Management (CEMS MIM). Community of
European Management Schools (CEMS) je
prestižním sdružením špičkových vysokých
škol a univerzit, které poskytují manažerské
vzdělání. V současné době tvoří CEMS sedmnáct akademických členů (z každé země
může být členem CEMS pouze jedna vysoká škola) a zhruba šedesát partnerů z podnikové praxe (převážně velkých mezinárodních firem).
Členské školy CEMS vytvořily společný
studijní program určený studentům, kteří
předchozím studiem získali znalosti z osmnácti oblastí společného základu studia (tzv.
Common Body of Knowledge). V roce 2006
byl tento mezinárodní studijní program vyhodnocen časopisem Financial Times jako
druhý nejúspěšnější evropský magisterský
studijní program.
Studenti přijatí do programu CEMS Master‘s in International Management (v letošním výběrovém řízení by mělo jít o 40 studentů) musí mimo jiné absolvovat předměty
CEMS MIM v požadované struktuře (semestr studia v zahraničí, semestr studia na
VŠE), zkoušky ze dvou cizích jazyků a praxi v zahraničí v délce nejméně 10 týdnů.
Splněním všech podmínek studijního programu získá student ke svému diplomu
z VŠE navíc i mezinárodně uznávaný diplom
CEMS MIM (Master‘s in International Management). „Absolvování programu CEMS
MIM zvyšuje kvalifikaci v oblasti mezinárodního podnikání a managementu a spoluvytváří předpoklady k budování úspěšné pra-
Kdo se může
přihlásit ke studiu
v zahraničí
Uzávěrky
přihlášek
Za co lze
získat body
v přijímacím řízení
na semestrální
výměnné programy
Ke studiu v zahraničí se mohou hlásit všichni studenti VŠE, kteří ukončili
první ročník studia na některé z vysokých škol v České republice a také jeden semestr studia na VŠE a v minulosti nebyli vysláni v rámci nabídky
VŠE na studijní pobyt v zahraničí (neplatí pro MBA na Bradley University).
V době podávání přihlášky musí žadatel studovat minimálně druhý ročník
bakalářské úrovně studia VŠE. Většina nabízených výměnných studijních
pobytů je určena posluchačům vyšších
ročníků.
21. 11. 2006, 15.00
studium
MBA Bradley University
4. 12. 2006, 15.00
stipendium
do Ruska
14. 12. 2006, 16.00
program
CEMS
31. 1. 2007, 15.00
semestrální
výměnné pobyty
Informace o náležitostech přihlášky
a způsobu přihlášení naleznete na
ozs.vse.cz
1. KOLO
studijní výsledky
jazykové znalosti
odborné kurzy v cizím jazyce
účast v Buddy Systemu
znalostní test
70 bodů
20 bodů
20 bodů
10 bodů
50 bodů
2. KOLO
motivační pohovor
30 bodů
13
zpravodajství
covní kariéry v náročném mezinárodním
prostředí,“ uvádí o programu CEMS MIM na
svých webových stránkách Oddělení zahraničních styků. Vybraní studenti vyjíždějí na
semestrální studium do zahraničí v rámci
programu Socrates/Erasmus.
JINÉ VARIANT Y S TUDIA
Další možnost studia v zahraničí přinášejí
stipendijní pobyty, které nabízí Informační
Agentura Domu zahraničních služeb MŠMT.
Tyto stipendijní pobyty jsou nabízeny České
republice na základě mezivládních smluv, ze
kterých vyplývá délka pobytu, počet míst
a požadavky na uchazeče. Nabídka stipendijních pobytů je realizována dvěma způsoby. Prvním z nich je metoda přidělování
kvót jednotlivým školám, výběr studentů
pak zůstává v jejich kompetenci. Druhou
možností jsou konkurzy, které MŠMT vyhlašuje prostřednictvím Informační Agentury. Zájemci si sami zjistí informace o nabízených pobytech, podmínkách výběrového
UŽITEČNÉ ODKAZY
http://ozs.vse.cz, http://www.cems.org,
http://www.ceepus.info, http://www.dzs.cz,
http://www.bradley.edu,
http://www.fulbright.cz
Připraveno v spolupráci s:
Buddy System zve na infoschůzky
Infoschůzky pro zájemce o přidělení
„buddyho“ (zahraničního studenta) na letní
semestr 2006/2007 pořádá v listopadu
a v prosinci studentská organizace Buddy
System. Studenti zde získají informace nejen o tom, jak „buddyho“ získat a co obnáší
se o něj starat, ale také o Buddy Systemu
a o Nation2Nation Parties.
Infoschůzky budou probíhat v pondělí
20. listopadu, v úterý 28. listopadu a ve
středu 6. prosince 2006, vždy od 19.45 v posluchárně C v Nové budově.
Registrace zájemců o buddyho probíhá
online na adrese http://buddy.vse.cz/dbnew
od 20. listopadu do 26. prosince 2006 (na
pořadí registrovaných nezáleží). Podrob-
nosti o registraci i podmínkách účasti v Buddy Systemu a povinnostech buddyho jsou
k nalezení na stránkách http://buddy.vse.cz.
Pokud student splní své povinnosti vůči
zahraničnímu studentovi, získá 10 bodů již
do nejbližšího výběrového řízení na studium
v zahraničí – studium v akademickém roce
2007/2008. Pokud student z kapacitních důvodů buddyho nezíská, má možnost získat
10 bodů také za pomoc při Orientation
Weeku. Svůj zájem o pomoc při organizaci
této akce projeví při registraci. Další informace poskytne:
Lukáš Nápravník
Public Relations Consultant
e-mail: [email protected]
Vzpomínka
na Miltona
Friedmana
I když nás 16. 11.
2006, ve věku 94
let, opustil jeden
z nejvýznamnějších ekonomů
20. století, stále
jsou tu vzpomínky, články a především teorie, které ovlivňují přítomnost a určitě budou ovlivňovat i budoucnost. V úterý
21. 11. si na Miltona Friedmana přišli do Míčovny Pražského hradu zavzpomínat prezident Václav Klaus,
profesor Robert Holman a Miroslav
Ševčík, přední ekonomové a spousta dalších jeho přívrženců a možná
i odpůrců.
Po malém zpoždění při přinášení židlí do
sálu začal úvodní proslov prezidenta Václava
Klause. Připomněl díla, ve kterých se objevily názory ovlivňující chod dnešní ekonomiky: „Úloha měnové politiky“, „Kapitalismus
a svoboda“, „Svoboda volby“ a plno dalších.
Především však představil Friedmana jako
člověka, který si stál za svým názorem, který
byl gentleman a měl charisma, který měl na
každou otázku odpověď, a který miloval svoji ženu Rose. Ta ho významně ovlivnila
v mnoha ohledech, a to nejen v soukromí, ale
i v profesním životě.
Celkem přesný životopis a výčet děl poté
podal profesor Robert Holman. Plynně navázal Miroslav Ševčík, který shrnul Friedmanovy teorie a co tyto teorie „způsobily“.
Na konci prezident Klaus dodal úsměvné
historky z tenisu a lyžování, což bezpochyby ukázalo Friedmana ve světle nejen ekonomické teorie, ale i člověka užívajícího si
života a člověka stále schopného a moderně
smýšlejícího navzdory věku. Teorie lidského kapitálu, teorie nominálního důchodu,
volný trh, liberalismus, bohatství, snížení
daní a další slova a sousloví charakterizují
tohoto neobyčejného muže a lze jen doufat,
že všechny tyto myšlenky zůstanou stálou
inspirací pro další generace. Text: Pavlína Máčalová
– 6 / 2006
Chcete jet studovat do zahraničí, ale nevíte, kterou školu si vybrat? Pak navštivte akci Dny partnerských univerzit, kterou pořádá Buddy System. Ve
dnech 4. a 5. 12. budou zahraniční studenti představovat své domovské univerzity. Účastnit se budou také čeští studenti, kteří v zahraničí na těchto školách
již studovali. Cizinci i Češi vám tak poskytnou cenné a nepostradatelné informace pro to, abyste si vybrali tu nejvhodnější školu ke studiu v zahraničí.
řízení a termínech pro přihlášky na stránkách Informační Agentury (www.dzs.cz).
Veškerý poradenský servis zajišťují pracovníci agentury. Na rok 2007/2008 byla
Vysoké škole ekonomické v Praze přidělena dvě místa na stipendijní pobyt do
Ruska.
Pro studenty, kteří v akademickém roce
2006/2007 ukončí své řádné magisterské
studium na VŠE v Praze, je určen dvouletý studijní MBA program na Bradley University (USA). „Vybraní studenti obdrží
od Bradley University tzv. assistantship
(student pracuje 20 hodin týdně pro obvykle 1–3 členy profesorského sboru),
který podstatným způsobem kryje výdaje
spojené se studiem MBA a pobytem na
Bradley University. MBA program na
Bradley University je pojat jako dvouleté
studium (čtyři semestry) a jeho úspěšné
zakončení je podmíněno získáním 30 kreditů,“ vysvětluje na svém webu Oddělení
zahraničních styků.
Výše uvedené informace v žádném případě nepředstavují kompletní výčet možností studia v zahraničí. V průběhu celého
roku jsou nabízeny další stipendijní či jiné
pobyty. Vyplatí se proto sledovat aktuální
informace Oddělení zahraničních styků
VŠE (ozs.vse.cz). K nalezení jsou zde
i podrobnější informace o jednotlivých
studijních programech, náležitostech přihlášky, kritériích výběru uchazečů a harmonogramu výběrového řízení.
Zdroj: Oddělení zahraničních styků
VŠE (ozs.vse.cz)
economix
Dny
partnerských
univerzit
14
mladí a úspěšní
Fotografka Petra Ficová
Milú, iba 21ročnú slečnu, ktorú som sa rozhodla vyspovedať, poznám už
takmer jedenásť rokov.
Myslím, že okrem toho,
že býva veľmi ťažké ju zastihnúť, či už osobne, alebo telefonicky, sa za tie
roky prakticky nijako nezmenila. Za úspešnú sa
zrejme bude ochotná považovať až vtedy, keď nafotí titulku časopisu Vogue
(čo sa pri tempe vzrastu
jej úspechu môže pokojne podariť už o dva roky),
a napriek časovej tiesni
vždy vyzerá ako modelka
a módna ikona v jednom.
economix
– 6 / 2006
Možno ste o nej počuli v súvislosti so „škandalóznymi“ fotografiami Báry Basikovej, možno ste čítali publikáciu Top 50
najzaujímavejších českých žien,
do ktorej nafotila všetky portréty
hviezd, ako je Lucie Bílá, Marta
Kubišová, Kateřina Brožová
a 47 ďalších. Možno ste videli
jej fashion stories v rôznych českých i slovenských časopisoch.
Na jej meno naozaj nie je ťažké
natrafiť.
Toto zázračné dievča úspešne
zvláda „dobýjať“ hlavné mesto
Slovenska i Česka, študovať pri
tom tretí ročník žurnalistiky
a byť príjemná na všetkých ľudí
vôkol seba, či už ide o známu
osobnosť, alebo bežného smrteľníka. Fotografka Petra Ficová.
Nechápem, ako to všetko
zvládaš a stíhaš. Máš vôbec
nejaký voľný čas?
A kto povedal, že stíham? Ale
nie, to bol vtip. Aj keď pravdou je,
že môj deň by bol ideálny, keby
mal minimálne 36 hodín – tie náročnejšie 48. Mám už skúsenosť,
že úplne všetko v pohode stihnem, ak nespím. A to myslím vážne, občas sa mi stane, že svoju
nočnú prácu potiahnem až do rána
a od rána musím zase štartovať do
nového dňa, kedy na konci už síce
zomieram od únavy, ale s pocitom
dobre vykonanej práce.
Počas normálnych dní, kedy
si tie svoje štyri hodinky spánku
doprajem, sa snažím stihnúť toho
čo najviac vďaka plánovaniu
a určovaniu si priorít. Pri tomto
určovaní vyhráva práca, v tesnom závese za ňou je škola (ak je
„průšvih“, na chvíľku si to vymenia) a až potom niekde osobné
záujmy. Jediné šťastie je, že moja
práca je vlastne mojím najväčším
osobným záujmom. Samozrejme, rôzne krízy a neplánované
uzávierky behom jedného dňa
celé plánovanie značne skomplikujú, to sa však rieši operatívne
– často práve pracovnou nocou.
A voľný čas? Ten by som veru
potrebovala... Toľko roboty by
sa počas neho dalo stihnúť!
(smiech)
Pamätáš sa na svoje úplne
prvé fotografické pokusy?
Pamätám. Vždy na rodinných
dovolenkách som fotila všetky
okoloidúce tvory, samozrejme
okrem rodiny, tá bola pre mňa
najmenej zaujímavá, takže sme
sa často z dovoleniek vracali
s asi 200 fotkami mačiek, ovcí,
pávov... To som mala asi jedenásť. Postupne som začala brať fotoaparát do ruky aj doma, prinú-
tila som mladšiu sestru robiť mi
modelku a... V trinástich som
začala chodiť na hodiny k profesionálnej fotografke.
Ako sa z človeka, ktorý sa
vo voľnom čase venuje fotografovaniu, stane úspešný
a známy fotograf?
Ako to mám vedieť? Ja osobne sa hlavne necítim byť známou. Iste, ľudia už o mne vedia,
niektorí poznajú moju robotu,
ale kým sa celému svetu pri mojom mene nevybaví moja tvorba, ako napríklad pri mene
Helmut Newton či David LaChapelle, nie som známa a už
vôbec nie slávna. Články do novín sa dnes už píšu aj o nervovo
zrútených, nie zrovna nadpriemerne inteligentných finalistoch
reality show.
Ale aby som sa vrátila k otázke – keď chce byť niekto úspešný, musí ísť za svojím cieľom,
nenechať sa odradiť a najmä sa
obklopiť dobrými a šikovnými
ľuďmi. Za tím sa ľahšie kope...
Čo ťa na fotografovaní najviac fascinuje?
Asi to, čo všetko sa dá z človeka vytvoriť. Ja osobne sa teda
venujem hlavne foteniu ľudí,
takže ma najviac fascinuje ich
premena z civilu do fotoreality.
Dnes už, samozrejme, má na tejto premene a vylepšovaní veľký
podiel technika, no o to viac je
to fascinujúce.
Aký druh fotografovania
máš najradšej, respektíve
s akými ľuďmi sa ti najlepšie
spolupracuje?
Venujem sa najmä dvom druhom fotky, a to portrétnej a fashion fotografii. Rada to striedam, keď je veľa jedného, začne
mi chýbať druhé a naopak. Momentálne mi chýba fashion fotka... Najlepšie sa jednoznačne
pracuje s ľuďmi, ktorí sú profesionáli vo svojom obore a mne
a celému tímu veria, že v tom našom sme zase profesionáli my.
Znamená to, že si nechajú poradiť, presvedčiť sa, čo bude vyzerať najlepšie apod.
Čo považuješ za svoj najväčší doterajší úspech?
Momentálne asi čerstvú publikáciu TOP 50 nejzajímavějších českých žen a výstavu fotiek s Bárou Basikovou, ktorá
už bola v Prahe a momentálne
už tróni v bratislavskom hoteli
Danube. Má názov „Law for
love“ a nabáda ľudí k tolerancii, ktorá ľudstvu v týchto časoch tak chýba.
Aké najzaujímavejšie fotenie máš za sebou?
Fúha, to sa asi nedá takto jednoznačne vyčleniť. Každé je
svojím spôsobom zaujímavé,
či už ľuďmi, alebo lokáciou.
Z takých posledných zážitkov
ale môžem spomenúť napríklad minulotýždňové fotenie,
pri ktorom sme fotili našu moderátorku SuperStar. To by nebolo až také zvláštne, až na to,
že musela byť v obrovských
šatách na koni, pred ktorým
sme mali dosť veľký rešpekt
všetci, a pri západe slnka, kedy
bolo asi 5 °C, sa tváriť, že to je
vlastne rutina... Ale fotka je
krásna.
15
Plánuješ okrem Bratislavy
a Prahy dobyť aj nejaké iné
metropole?
Zatiaľ mi na vyplnenie času
celkom stačia dva štáty, ale možno raz...
Aký je tvoj najväčší „fotografický“ sen?
Asi by som ho charakterizovala ako neustále napredovanie,
uskutočňovanie stále nových
a nových projektov. Raz chcem
byť jednoznačne najlepšia na
našom trhu a možno aj vydať
vlastnú knihu... Ale to tak za 20
rokov.
Ktorú známu osobnosť by si
fotila najradšej?
Z tých československých
som už veľkú väčšinu fotila,
takže poviem nejakú svetovú...
hm, Madonna. Tú naozaj „môžem“. A na nej by už ani nebolo
veľa retušovania... (smiech)
Je pravda, že muži majú
strach pred úspešnými ženami?
To asi záleží na tom, aký
úspešný, alebo lepšie povedané
šikovný je dotyčný muž. A mňa
zaujímajú len tí, čo majú životný
cieľ a odvahu bojovať zaň, takže
mi to aj celkom vyhovuje.
Ale vo všeobecnosti môžem
povedať, že s týmto tvrdením
súhlasím.
Má tvoja práca nejakú odvrátenú tvár? Ako fotoamatér
mám silné tendencie predstavovať si iba zábavné cvakanie
spúšte a konverzáciu so zaujímavými a peknými ľuďmi…
Áno, vyzerá to ako nenáročné a príjemné povolanie, čo aj
určite je, ale odvrátená tvár je aj
tu. Napríklad je dosť fyzicky
náročné neustále prevláčať
všetku tú techniku a aparatúru.
Okrem toho musím stále, ale
naozaj stále niečo vybavovať,
čo je vlastne prvotná produkcia,
no a nakoniec je tu samozrejme
postprodukcia, kedy sa z normálnych ľudí stávajú tí krásni
ľudia z časopisov. To je to retušovanie a iné úpravy, pri ktorých trávim noci.
Máš za sebou nejaké nepríjemnosti s hviezdnymi maniermi niektorej z celebrít?
Kto ťa sklamal a kto ťa naopak milo prekvapil? Získala si
medzi známymi osobnosťami
aj nejakých skutočných priateľov?
V tejto branži je to tak: čím je
človek väčší profesionál, tým
lepšie sa s ním robí a naopak.
Teda nemôžem povedať krivé
slovo na hviezdy ako Lucka
Bílá, Kateřina Brožová či Bára
Basiková, ale menej podstatné
rosničky a podobne si už vedia
navymýšľať komplikácií... Samozrejme nie všetky, to by som
im krivdila. Počas tých rokov
som našla veľa fantastických
ľudí, na Slovensku aj v Česku,
a vzťah s mnohými by som aj
nazvala priateľstvom. Veľmi si
vážim, že napriek tomu, akí sú
vyťažení, nájdu si čas na rozhovor, kávu, či prídu podporiť,
keď treba.
Stalo sa ti niekedy, že sa ti
s niekým pracovalo vyslovene
zle? Ak áno, v čom táto nepríjemná situácia spočívala?
Na to si teraz nespomínam,
ale netvrdím, že sa to nestalo,
len sa snažím zlé veci vymazať
z pamäte čo najskôr.
Aký je to pocit, mať v takom mladom veku vlastné výstavy a vernisáže?
Je to pocit hrdosti, vďačnosti
všetkým, čo mi pomáhajú a bez
ktorých by som určite nebola
tam, kde som, a zároveň veľkej
zodpovednosti. A ten stres...
Praha, alebo Bratislava?
Diaľnica D1. (smiech)
Koľká diplomacia. Čím by
sa mal riadiť mladý človek,
ktorý sa túži stať úspešným
v tom, čo ho baví?
Nenechať sa odradiť, bojovať, držať sa ľudí, ktorí za to stoja. Viac hláv, viac rozumu. Aj
keď nie vždy sa darí, nikdy nie je
tak zle, aby nemohlo byť horšie,
a táto situácia sa nevyrieši tak,
že sa človek vzdá svojho sna. Anna Kmeťová
– 6 / 2006
Máš okolo seba nejaký stály
„tím“ spolupracovníkov?
Väčšinou áno. Stávajú sa výnimky, ale väčšinou pracujem
s týmto tímom: Zuzka Poláčková ako štylistka, Alex, ktorý má
na starosť vlasy a make-up,
a Mario Sečkár, ktorý zastrešuje
supervising.
economix
mladí a úspěšní
16
na baru se...
...Simonou Stašovou
9. 11. 2006,
DIVADLO V ŘEZNICKÉ
Se Simonou Stašovou, českou divadelní a filmovou herečkou a dcerou Jiřiny Bohdalové, jsem si povídal 9. 11.
v malém baru Divadla v Řeznické.
Rozhovor se uskutečnil po jejím
strhujícím dvouhodinovém výkonu
v biografické hře dramatika Franka D’Allesandra Římské noci, kde
po boku Oldřicha Víznera vynikajícím způsobem ztvárnila roli italské herečky Anny Magnaniové. Čekal jsem vyčerpanou herečku, která
si bude chtít rychle odbýt rozhovor
a prchnout domů, přišla však žena
plná síly a energie, jež s laskavostí
a osobním zaujetím odpovídala na
mé otázky.
Kdy jste vůbec poprvé stála na jevišti?
Jé, to je krásný! Pamatuju si to samozřejmě jenom v mlze, protože mi tehdy bylo
šest, a něco mám z vyprávění. Bylo to v Divadle ABC, kde máma byla v angažmá. Potřebovali malého Amorka. Starého Amora
hrál pan Trégl, který se na konci té hry přemění v malého Amorka, který řekne jedinou
větu: „Co jsem dlužen, pane doktore?“ Kruh
se vlastně uzavřel, protože Divadlo ABC je
dnes mojí mateřskou scénou.
economix
– 6 / 2006
Kdy jste stála na jevišti poprvé profesionálně?
Tak to bylo v mém prvním angažmá v divadle v Českých Budějovicích. Samozřejmě jsem předtím statovala, hrála čtvrté
housle v Divadle na Vinohradech. Tím
jsem si od svých patnácti let, kdy jsem začala chodit na konzervatoř, vlastně přivydělávala. Nedostávala jsem žádné kapesné,
máma mi říkala, že jestli chci nějaké peníze, tak si je musím vydělat a ještě uvidím
divadlo zevnitř a zjistím, jestli u toho vůbec vydržím. Myslím, že to tak tehdy udělala dobře.
Začala jste studovat hudebně-dramatický obor na konzervatoři a pak jste přešla na DAMU. Jak na studentské období
vzpomínáte?
(Pobaveně) Ježiš, to byla sranda, to byla
jedna velká sranda. Já tedy nevím, jestli
jsme se toho tolik naučili, ale nachechtali
jsme se hrozně. Se mnou tam tehdy byli
Olda Kaiser, Honza Fišar, Tonda Procházka
(Antonín Procházka – režisér, dramatik a
scenárista, pozn. red.), který teď píše pro Plzeň, Marcel Vašinka – to byla moje parta.
Vzpomínám si na ty čtyři roky studií, speciálně na DAMU, jako na nepřetržitou velkou
srandu a kamarádství.
Setkáváte se ještě nyní umělecky, nebo
jste rozprchnutí po divadlech v republice?
Ano, setkáváme, i když hráváme v jiných
divadlech. Se mnou tam byli ještě i Zdeněk
Žák, Ivan Luťanský, který bohužel za nejasných okolností zemřel ve Vietnamu, kde někde záhadně vypadl z auta, ale nikdo tomu
dodnes nevěří. Potom taky Jana Paulová,
Honza Hrušínský a i další, z nichž mnozí nevydrželi u divadla a dnes dobře žijí i mimo
obor.
Jak jste již říkala, vaše první angažmá
bylo v Českých Budějovicích, kde jste sbírala první profesionální role. Můžete říci,
co jste hrála konkrétně?
První profesionální role byla moc zajímavá, také byla hodně těžká, protože to byla
trojrole Nele, Betkina a Anna ve hře Thyl
Ulenspiegel Gregorije Gorina. V Budějovicích jsem měla čas se toho spoustu naučit.
Škoda, že dnes už to tak nefunguje. Jsem
ráda, že jsem zažila dobu, kdy se ze školy šlo
na oblast a pak odtud zpátky do Prahy. Tenkrát se to risklo. Dnes už režiséři nejezdí po
oblastních divadlech nakupovat herce. Proto
děti ze škol skočí rovnou do dabingu nebo
seriálu a nemají možnost se tu profesi pořádně naučit. Pro seriál to stačí, na divadlo je to
málo.
Zde se možná nabízí otázka, co v dnešním světě určuje hodnoty a tu vámi zmiňovanou hierarchii?
No, právě o tom jsme dneska s Oldřichem
Víznerem hráli v Římských nocích dramatika Franka D‘Alesandra, kde se v jedné části
říká, že svět onemocněl na televizi. Pod to já
se rozhodně podepisuji.
Od konce sedmdesátých let jste hrála
v Divadle E. F. Buriana, v němž jste vydržela dlouhých 14 let a kde jste prožila
dobu normalizace a osmdesátá léta. Hrála jste i role, které vám nebyly po chuti?
Jaký je váš pohled na tehdejší dobu a divadlo?
Nastoupila jsem z Budějovic a do angažmá mě vzal ředitel Josef Větrovec. Víte, na
něj já ráda vzpomínám. Byl to samozřejmě
komunista, jinak by nemohl být ředitel divadla, ale pro nás to byl férový člověk. Držel
si v angažmá pod svými křídly disidentskou
klaku. Hrála tam Milena Dvorská, Jiří Ornest, Ladislav Křiváček, Kateřina Burianová a Michal Pavlata. A to jsou lidé, kteří byli
takovým způsobem proti režimu, že normálně by vůbec nemohli hrát, a Josef Větrovec
je zastřešil a tím jim pomohl. Měla jsem
štěstí, že po dvou letech mého angažmá mě
tahle parta vzala mezi sebe. Větrovcovi děkuju, že když byl nábor mladých do partaje,
17
na baru se...
on jako ředitel mě vynechal. Snad proto, že
jsem byla z rodiny, o které hodně věděl. Na
základě těchto zkušeností rozlišuju lidi, kteří byli prorežimní a v partaji byli z kariérních důvodů, a ty, kteří tam byli, ale nás
chránili.
Kterou komedii hrajete nejdéle?
Je to neuvěřitelné, ale už šestnáct let hraju
komedii Neila Simona Poslední ze žhavých
milenců. Mám tam trojroli a opravdu se na
jevišti vyřádím. S Janem Teplým ji pravidelně hrajeme v Divadle U Hasičů.
Odbočme od vaší profesní chronologie.
Jakou roli během vaší kariéry hrála maminka, co vám profesně toto soužití dalo,
nebo vzalo?
Mluvím z pozice člověka, kterému je dvaapadesát let, a musím říct, že těch minusů
bylo minimálně a plusů strašně moc. Zaprvé
jsem v tom prostředí vyrostla, takže jsem
dýchala atmosféru divadla, zadruhé jsem
vyrůstala v šedesátých letech, kdy bylo jen
to umění. Ono to bylo, jak se říkalo, chléb a
hry. A v tom jsem vyrůstala vedle mámy,
která byla bytostná herečka. Dá se tedy říct,
že jsem do herectví vplula tak, jako kdyby
člověk plaval řekou a najednou se ta řeka
zničehonic vlila do moře. Já jsem tím pádem
neměla velké rozhodování. V patnácti jsem
se rozhodla jít na konzervatoř. Jako malou
mě máma brala s sebou na estrády a do divadla. Její Idiotku jsem viděla tolikrát, že jsem
jí mohla skoro napovídat, viděla jsem paní
Kačírkovou, paní Adamovou, pana Vosku
v jejich nejlepších letech. Zkrátka těch plusů
bylo moře. A minusů? Že mě s mámou srovnávali? To je přece v pořádku. Celý život
jste s někým srovnáván a já to měla hned na
začátku. A že z toho máma vždycky vyšla
jako král, je samozřejmé.
Hrajete nejen v divadlech, také točíte
filmy. Lidé vás znají především z Pelíšků
a Románu pro ženy. Jak vzpomínáte na
natáčení a atmosféru při něm? Mohla
byste ta dvě natáčení srovnat?
Nejraději vzpomínám na Pelíšky, protože
ty jsou pro mě něco posvátného, těší mě to
vyprávění o totalitní době s tak laskavým a
nádherným humorem. Nevím, jak mladí
lidé, ale moje a starší generace mají ten film
rády právě pro tu laskavost, protože tehdy
jsme do toho plus minus byli namočení
všichni a všichni dělali nějaké kompromisy.
Už jen tím, že jsme neříkali vždy pravdu do
očí. Pelíšky té vyhrocené době ustřelily hroty. Dnes už je to vlastně díky Stellunce a
panu Kodetovi film pro pamětníky.
Román pro ženy, to byl zase Filip Renč.
Sám herec, který herce miluje. Je fajn s ním
pracovat.
Simona Stašová se narodila 19. března
1955 jako dcera herečky Jiřiny Bohdalové a seizmologa RNDr. Břetislava Staše.
Vystudovala DAMU a její první angažmá
bylo v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Od roku 1977 hrála v Divadle E. F. Buriana, kde vydržela celých 14
let a ztvárnila nespočet divadelních rolí.
V roce 1991 se stala herečkou Divadla
ABC. V současné době je na volné noze a
působí na několika scénách, především
v Divadle ABC, v Divadle v Řeznické a
Divadle U Hasičů. Je známá především
filmovou tvorbou. Hrála ve filmu Pelíšky
Jana Hřebejka, v Románu pro ženy Filipa Renče a ve filmu Bohdana Slámy Štěstí. V televizi točí seriál Místo v životě. Text a foto: Jan Kavalec
– 6 / 2006
Nyní působíte na volné noze. Ve kterých
divadlech v současnosti hrajete a které
vámi hrané inscenace byste vypíchla?
Stále považuji Městská divadla pražská za
svoji mateřskou scénu, navzájem spolu počítáme, ale hostuji i v jiných divadlech. Nejraději mám právě hru Římské noci tady
v Divadle v Řeznické – vztah italské herečky Anny Magnaniové a amerického spisovatele Tennessee Williamse si s Oldou Víznerem opravdu vychutnáváme. Pak samozřejmě
miluju hru Sestup Orfeův, kterou právě Williams napsal pro Annu Magnaniovou. Tu
mám možnost hrát v Divadle ABC. Tyto dvě
hry jsou tak nádherně provázané a jsem
šťastná, že jsem se s nimi potkala. Pak bych
vás ještě mohla pozvat na Třikrát život do
ABC a na Baladu o smutné kavárně do Řeznické.
Prozradíte něco z toho, co připravujete
do budoucna?
Mám pár dalších divadelních projektů, ale
o těch si povíme, až budou hotové.
economix
Vraťme se k divadlu. V roce 1991 jste
přešla z Divadla E. F. Buriana do Divadla
ABC. Z jakého důvodu? Bylo to kvůli
přeměně Divadla E. F. Buriana na Divadlo Archa, nebo jste chtěla změnu po
dlouholetém angažmá?
Přišla nabídka z Divadla ABC a já jsem
po ní chňapla. Půl roku po mém odchodu
přešlo Divadlo E. F. B. do Archy. Bylo to pro
mě velké štěstí, vždycky jsem si přála v
„Městských“ zakotvit.
Vzpomínáte na atmosféru při natáčení
i u nějakého dalšího filmu?
Na Pelíšcích byla vynikající atmosféra a
pohodička, protože jsme je točili v létě, byl
úplně prázdný Barrandov, v pauzách jsme
seděli pod pergolou a povídali si. Já poslouchala Donutila, Polívku, pana Kodeta a Stellu a byla tam sranda. U některých dalších
filmů je spíš dřina. Když jsme točili Štěstí a
jezdili jsme do Mostu a byla zima – ale
opravdu mráz, který nám zalézal za nehty –
tak se to holt muselo vydržet. Štěstí jsme vydrželi rádi, protože jsme věděli, že točíme
mimořádný film.
18
rr eu cber ni kz a
e
PartyList
29. 11. 2006 – PARTY NIKOLAJKA
EXIT- CHMELNICE
2. 12. 2006 – XT3 (Žižkov-Praha 3)
VINOHRADY FUNKY
BEAT + Revelation
5. 12. 2006 – NATION 2 NATION- MEXICKÁ
PARTY
klub RADOST FX
Recenze filmu DVD
Motocyklové
denníky
VB/USA/FR 2004
Réžia: Walter Salles
Scenár: José Rivera
Hrajú: Gael García Bernal,
Rodrigo de la Serna, Mia Maestro, Gustavo Bueno
6. 12. 2006 – MECCA – WEDNESDAYS 4
FREE
DJ LOUTKA & DJ SOUND
TROPEZ & resident DJ LAFAYETTE
Každá dívka dostane do půlnoci
koktejl sex on the beach zdarma.
Vstup zdarma
/ start 22.00
12. 12. 2006 – NATION 2 NATION
AWARD CEREMONY
– speciální party s vyhlášením
nejlepší prezentace a nejenom to
klub Face2Face
Autobusová doprava na Jarov,
Jižní město a Strahov zajištěna.
Welcome drink pro nejrychlejší.
19. 12. 2006 – GOOD – BYE PARTY – rozlučka
se zahraničními studenty tak,
jak se patří
klub Exit
19. 12. 2006 od 18.30 – koncert – 3SESTRY
Palác Akropolis, host DeBill
Heads
economix
– 6 / 2006
20. 12. 2006 – TATA BOJS – KLUB DELTA,
Vlastina 887, Praha 6, 161 00
Nadělte si na Deltě. Tata Bojs
už v prosinci pogratulují Deltě
ke dvaceti letům, které příští rok
oslaví. Zahrají staré, starší
i několik nových písniček, na
novou desku chystaných.
22.12. PÁTEK / FRIDAY – CHRISTMAS
OPERA HOUSE MECCA
DJ SEBASTIAN KRIEG, DJe
LAFAYETTA s RICHARDEM S.,
DJ L.P.
29. 12. 2006 – 19.00 – BRUNO FERRARI
KING OF DARK DISCO!
ROXY
Special guests and after party DJs!
The Fakes
DJVictorious&Akarbu
and more... Připravila Táňa
Námet tohto filmu vznikol na základe zápiskov 23ročného študenta
medicíny menom Ernesto Guevara
de la Serna. Pohľad na túto postavu je
zámerne apolitický, tento mladík totiž ešte netuší, že sa raz zapíše do dejín ako kubánsky revolucionár Che
Guevara. Píše sa rok 1952 a Ernesto,
spolu so svojím priateľom Albertom
Granadom, sa rozhodne na Albertovej starej motorke dostať z Argentíny
až do Venezuely. Výlet dlhý 8000 kilometrov a trvajúci 10 mesiacov
mení tento sen na realitu.
Pohľad na krajinu (ale napríklad
aj na Machu Picchu) nezamorenú turistami a hotelmi vzbudzuje nostalgiu, obyvateľstvo žijúce v neľahkých
životných i prírodných podmienkach
zase dojatie a obdiv.
Dvaja mladí muži prežívajúci životné dobrodružstvo stretávajú rôzne
osoby, ktoré im postupne pomáhajú
meniť pohľad na život. Silnou skúsenosťou je pre nich pobyt v nemocnici, kde sa starajú o malomocných pacientov, ktorí v izolácii od zdravých
ľudí obývajú druhú stranu Amazonky. Ernesto sa rozhodne preplávať
rieku, aby s nimi mohol osláviť svoje
narodeniny...
Motocyklové denníky boli právom nominované na Zlatý glóbus za
najlepší cudzojazyčný film a ocenené
Oscarom za najlepšiu pieseň. Odobrujem tiež herecké obsadenie – Mexičan Gael García Bernal filmu značne pridáva na estetičnosti. Dievčatá,
ponáhľajte sa do filmových klubov!
Recenzia knihy Alberto Moravia – ahostajní
Literárna prvotina tohto známeho talianskeho
autora zachytáva
úpadok vyš šej spoločenskej
vrstvy v Taliansku na začiatku
20. storočia. Ľudia, ktorí by mali
byť elitou spoločnosti, prepadajú pasívnemu postoju k životu, pretože boj o zmenu by ich
stál priveľa námahy a vzdoru. Volia
cestu ľahšieho odporu, a preto svoje
vnútorné uspokojenie obetujú v prospech finančného zabezpečenia. Táto
téma je i dnes veľmi aktuálna, pretože
vlastná ľahostajnosť je silným protivníkom i mnohých ľudí dnešného
sveta.
Román svojou štruktúrou nápadne
pripomína divadelnú hru. Dej je koncentrovaný do dvoch dní, odohráva sa
prevažne v interiéroch a vystupuje
v ňom iba päť osôb. Celý príbeh sa
vyvíja najmä v hlavách postáv, ktoré
zvažujú výhodnosť či nevýhodnosť
tej ktorej situácie, a podľa toho sa
zhosťujú svojej úlohy. Vzdať sa svojich ideálov nie je nijako ťažké pre žiadneho z nich, pre čitateľa môže byť
znepokojujúce prizerať sa, ako sa
v priebehu niekoľkých okamihov
môže zmeniť celý nasledujúci život
človeka.
Kniha nie je veľmi vhodná pre milovníkov dobrodružnej literatúry, no
poslúži ako celkom obstojné čítanie
spojené so zamyslením sa nad životom v ľudskej
spoločnosti.
Čo všetko sme
ochotní urobiť pre peniaze
alebo pôžitok?
A boli by sme
schopní psychicky sa s tým
vysporiadať?
Obě recenze: Anna Kmeťová
19
r uu bl tr ui k
k
ra
Divadlo
Divadelní (p)ohledy
Titulkovaná
divadelní
představení
v Praze?
Ve Švandově divadle na Smíchově jsem navštívil představení v režii Daniela Hrbka Poručík z Inishmoru, dílo
britského dramatika Martina
McDonagha. Důvody mé návštěvy byly jednoznačně pragmatické, neboť jsem se chtěl
přesvědčit, jak vypadá titulkování inscenací Švandova divadla ve skutečnosti. „Švanďák“
se vyznačuje právě tímto primátem a zvláštností, která bude
jistě přínosem pro naše anglicky mluvící studenty. Nabízí se
nám tím další možnost, kam
mimo školu pozvat zahraniční
studenty, aby se pak skutečně
nemuseli omezovat jen na rozpačité: Ano, bylo to pěkné.
UMÍS TĚNÍ A KVALITA
TITULKOVACÍHO
ZAŘÍZENÍ
Všechny titulkované hry se
hrají ve Velkém sále Švandova
divadla, který sám o sobě je příjemným a útulným interiérem.
V sále je klasické kukátkové
hlediště rozdělené na přízemí a
balkon, který má vchod z patra.
Titulkovací zařízení je připevněno nad oponou ve výšce dobrých osmi metrů nad jevištěm.
Toto postavení je dostačující
pro pohled na zařízení jak z přízemí, tak z balkonů. Jiná otázka však je, zda toto umístění
vyhovuje v dostatečné míře
všem divákům. Seděl jsem
v osmé řadě, která je od začátku
jeviště vzdálena asi šest metrů.
Sledovat odtud herce a zároveň
titulky, které jsou v obrovské
výšce nad nimi, bylo dost namáhavé, o počínající bolesti za
krkem po chvíli sledování ani
nemluvě. Já osobně bych titulkovač umístil o něco níž. Tento
deficit můžete zmírnit koupí
vstupenky do zadních řad nebo
na balkon, kde úhel pohledu na
titulky nebude tak velký. Kvalita překladu byla dobrá, to, co
běželo na titulkovacím zařízení, plně odpovídalo promluvám
vyřčeným na jevišti.
K TERÁ PŘEDS TAVENÍ
JSOU TITULKOVANÁ?
Poměr otitulkovaných představení ke všem uváděným inscenacím je poměrně vysoký.
Inscenace s titulky mají velký
tematický rozptyl, a to prakticky
od klasiky po současné autory.
Ke klasickým hrám, které jsou
opatřeny titulky, patří Shakespearův Sen noci svatojánské,
dále pak jsou to hry žijících autorů - Žebrácká opera Václava
Havla a Nebožtík Henry Moss
Sama Sheparda, výše zmíněná
hra Martina McDonagha Poručík z Inishmoru a Brýle Eltona
Johna od Davida Farra.
Budova divadla stojí kousek
od stanice metra Anděl a je u ní
stejnojmenná tramvajová zastávka (Švandovo divadlo).
Myslím, že návštěvou Švandova
divadla nelze nic pokazit, potěšíte sebe i své anglicky mluvící kamarády. Text: Jan Kavalec
Reproduktory se rozezněly ve 20.00 vibracemi z desek tandemu dýdžejů Dejffa a Cortezze. Lidí přibývalo neuvěřitelným tempem.
Během dvou hodin byl klub plný k prasknutí,
proto organizátoři z kapacitních důvodů přestali pouštět nové návštěvníky. Tým nikolajka.com se za tuto skutečnost omlouvá a jejich rada zní: „Příště přijďte dřív!“
Každý se mohl zúčastnit soutěže „Red Bull
křídla Contest“, pokud zrovna nečekal na pití
u baru. Šlo o to, aby soutěžící vypil v co nejkratším čase skleničku nápoje „křídla“. Ale
pozor! Metrovým brčkem. Vítěz si odnesl
člun od Red Bullu plný plechovek tohoto
energetického nápoje a lahví Koskenkorvy.
Mezi další zpestření patřil takzvaný Indo
board, na který jsem se neodvážil vlézt. Byla
to skateboardová deska bez koleček položená na válci. Cílem bylo udržet se na desce.
Přihlížející se bavili určitě více než „skateři“
balancující a marně hledající rovnováhu.
Někteří mi připomínali spíše adepty na pozici břišní tanečnice.
Chvíli po jedenácté nastoupili na plac kluci z yoyo.cz a předvedli dechberoucí exhibici v „jojování“. Nikdy mě nenapadlo, co
všechno se dá s jojem vyvádět. Opravdu
skvělá podívaná.
Nakonec jsem si nechal vystoupení „head-
linera“ večera, Chrise Sadlera. Z Británie do
České republiky, svatba s Češkou a pak až
na výsluní české elektronické hudební scény.
Taková je stručná Chrisova historie. Bylo
mou povinností přijít si ho poslechnout. Jeho
set byl jako vždy dynamický, plný známých
i neznámých remixů a musím říct, že tancovaly snad i žárovky v lustrech. Protože tancechtivým lidem nestačil parket, tancovali
na lavicích, na stolech. Přidali se dokonce
i barmani, kteří měli opravdu co dělat.
Po jeho dvouhodinovém mixu se k pultu
vrátil tandem Dejff & Cortezz. Ti party dovedli do zdárného konce, tedy asi do čtvrté
hodiny ranní. Dorazilo na ni okolo sedmi set
lidí. To byl oříšek pro barmany, což beru
jako jedinou chybičku z organizátorského
hlediska. Těšíme se na to, co pro nás připraví nikolajka.com příště! Text: Pavel Nádvorník
economix
Ve středu 15. 11. jste si mohli přijít
poslechnout trojici dýdžejů: Chrise Sadlera, Dejffa a Cortezze, kteří se objevili na další z akcí pořádaných týmem nikolajka.com. Party se
odehrála v nově zrekonstruovaném
klubu El Mágico. Většina starších
studentů VŠE byla jistě příjemně
překvapena novým kabátem bývalého klubu Karlos.
– 6 / 2006
Nikolajka – Chris Sadler v El Mágicu
20
tip na víkend
Vyšehrad – Nie len pohrebisko osobností
V minulom čísle som úspešne dokončil v polke useknutú prechádzku na Pražský hrad a dnes mám
pre vás tip z opačného konca centra mesta. Ide opäť o hrad, no nie až
tak klasický, ako ten najväčší v hlavnom meste. Dnes sa síce prejdeme
po všeobecne známej časti mesta,
no snáď s aspoň trošku netradičným pohľadom. Hurá na Vyšehrad!
tak pôjdete pomalým krokom, povestné
všetky cesty vás koniec koncov zavedú až
ku katedrále. Jej honosné dve veže zaujmú
pohľad určite na dlhú dobu, no je tu možnosť neostať zasnený a vojsť na prehliadku
dovnútra, či obzrieť si priľahlý národný cintorín. Na ňom je pochovaných množstvo
slávnych osobností, pre zaujímavosť možno
vypichnúť A. Dvořáka, B. Němcovú či A.
Muchu. Zaujímavé sú nie len mená na hrobkách, ale aj hrobky samotné. Bohatstvo
a slávu z nich cítiť dodnes.
Nebudem vám opisovať, čo všetko v okolí katedrály nájdete, na to máte vlastné nohy,
oči a skúmavého ducha. Ak sa však stojac
priamo pred katedrálou kochajúc sa jej vežami a freskami vydáte smerom doľava, dostanete sa postupne cez zbytok parčíku
(možno miniete aj pár zvláštnych skupiniek
hudobníkov, alebo sa pridáte k niektorej
economix
– 6 / 2006
Najjednoduchší spôsob, ako sa sem dostať, je zneužiť červenú linku metra (vhodné
najmä pre ubytovaných na Južnom Meste, či
rovno zo školy) a dopraviť sa vlakom metra
priamo do stanice Vyšehrad (nie, nie Túžba!). Pre prichádzajúcich zo smeru Háje odporúčam všimnúť si podchod priamo v stanici metra, pretože po povrchu je trošku
obtiažnejšie dostať sa na druhú stranu. Vy-
jdete tak priamo pri obrom Kongresovom
centre a pred vami sa budú rozprestierať
akési náznaky parku. Tam nasmerujete svoje nohy a po menšej prechádzke pomedzi
stromami, domami a ulicami (stále rovno)
sa nakoniec dostanete ku kamennej bráne
hradieb Vyšehradu.
Tú prekročíte a ste dnu v nádhernom parčíku. Niekde v pozadí možno zbadáte dve
vežičky známeho kostola, ktorý je oveľa
lepšie vidieť z druhej strany, od rieky. To je
viac-menej cieľ cesty. Za bráničkou sa však
vydáte jediným smerom, ktorý sa núka, miniete dva zvláštne položené tenisové kurty
Slavoja Vyšehrad a ďalšiu kamennú bránu.
Tu sa dostanete na rázcestie. Napravo od vás
sa smerom hore do kopca nachádza zvláštna
krčmička s veľkým dvorom, ktorá zaručuje
zaujímavé posedenie s nádherným výhľadom na Nuselský most hlavne za teplého letného večera. Môžete tu byť snáď až do aleluja a stretnúť mnoho zaujímavých ľudí. Pri
pivečku za príjemných 20-25 Kč (ak ma pamäť neklame, leto už bohužiaľ dávno skončilo) sa určite budete cítiť dobre. Obďaleč je
pohostenie z iného súdka – reštaurácia.
Ceny vyššie než v krčme, no jedlo výborné.
Hneď naproti krčme a reštaurácii uvidíte
v parku najstaršiu stavbu na Vyšehrade, rotundu sv. Martina z 11. storočia. Cestou vľavo z rázcestia, pre zmenu tiež do kopca, sa
dostanete do útrob parku a záhrad.
V nich nájdete nie len lavičky vyrezané
z kmeňov stromu, ale i množstvo zabávajúcich sa, oddychujúcich a piknikujúcich ľudí
aj nádherný výhľad na Podolí, Vltavu až
niekam do Modřan a z druhej strany Barrandov či Jižní spojku. No a cez teplejšie dni tu
možno stretnúť aj pouličných maliarov
a iných umelcov, ktorí vám za „menší“ poplatok určite svoje dielko darujú. No a ako
partii hrajúcej frisbee) až ku východu z hradieb. Tu ich je vidieť v celej kráse – masívna
červená stena, týčiaca sa hrdo do nebies navzdory zubu času.
Kamennou cestou sa vydáte dolu z kopca
(konečne), miniete pár zaujímavých podnikov, malé potraviny s ukrajinskou predavačkou účtujúcou rôzne ceny domácim a turistom (bol som prekvapený, s akým kľudom
zaplatila mladá Angličanka 45 Kč za litrovú
Bonaquu), až sa dostanete do Podolí na breh
Vltavy. Prejdite popod železničnú trať a pred
vami sa ukáže ďalší kúsok histórie – zrekonštruovaný domček s názvom Podskalská
celnice. Za úplatu si môžete pozrieť zariadenie takejto maličkej bývalej pražskej colnice
či niektorú z práve prebiehajúcich výstav
umenia alebo histórie.
Po prehliadke vám už neostane nič iné
ako sa vydať domov či do centra na „pařbu“.
Alebo sa ponúka ešte jedna možnosť. Zviezť
sa jednu zastávku električkou na Palackého
náměstí a zapadnúť do príjemnej čajovne
Daruma (z Palackého hore smerom na Karlovo náměstí, asi v polke cesty). Tu si môžete dať niektorý z nespočetného množstva
čajov, alebo zabafkať šíšu s niektorou
z ovocných príchutí tabaku. Text a foto: Marcel Bodnár
TAPETY NA VÁŠ MOBIL
VYZVÁNĚCÍ
r u b r i k a Napiš SMS ve tvaru PICT VSE KÓDTAPETY a odešli na 900 06 30
MELODIE
Pošli SMS ve tvaru
MEL VSE
KÓDMELODIE
na číslo 900 06 30
ČESKÉ HITY
Andílek
Bára
Brouk
Hvězda snů
Já chci žít nonstop
Kristián
Láska moja
Pro Elišku
Protestsong
Stín katedrál
Stánky
Tabáček
Vítr
Voda živá
Za tebou
426313
426852
427274
428084
426331
427644
426080
425964
428053
426868
427189
428938
429648
427934
429654
SVĚTOVÉ HITY
Burn
426270
Club megamix
429825
Candy Shop
432921
Disco Inferno
427276
Gimdress
426493
Incomplete
427938
Meneater
433547
Pump It
433945
Sexed up
426122
The Way You Move 426223
With Or Without You 426035
We Are The Champions 426040
Yesterday
426037
You´re Beautiful 428516
401075
401194
401676
401729
401750
429011
401091
401599
401661
401673
401831
426800
402029
402465
402482
402527
402534
402536
402709
402724
3 za 1 cenu
431934
400893
Stáhněte si tapetu, melodii nebo zvuk a vyberte si
další 2 tapety, melodie nebo zvuky zdarma!
403193
Pošlete dárek svým blízkým
431906
401028
402439
400982
401091
402481
za vybraný kód připište číslo mobilu, na který chcete
hru, tapetu nebo melodii poslat.
401779
402519
401832
402526
431934
402974
402990
REÁLNÉ
ZVUKY
21
Pošli SMS ve tvaru
MEL VSE KÓDZVUKU
na číslo 900 06 30
TOP ZVUKY
Cikády
Delfín
Dětský smích
Děsivej smích
Histerický prošení
Kostelní zvon
Lodní siréna
Medvědí řev
Meep Meep
Mňoukání kočky
Motorová pila
Nadávání
Orgasmus
Pongg
Pazvuky
Policejní siréna
Přelet helicoptéry
Řev šelmy
400804
400718
428273
400719
400723
400732
400736
400739
400740
400741
400743
400745
428295
400755
400752
429210
400760
400786
Animace
Napiš SMS ve tvaru PICT VSE KÓDANIMACE
a odešli na 900 06 30
403237
400503
400504
400509
400510
400548
400542
403611
403684
429002
!!! Ještě větší výběr tapet, her
a melodií na www.erika-as.cz !!!
Pro ověření kompatibility s vašim mobilem a informaci
o zaslání počtu sms pro Java hru pošlete sms ve tvaru:
LZEmezeračíslokódu vybraného produktu
na číslo 900 06 03
Napiš SMS ve tvaru JAVA VSE KÓDHRY a odešli na 900 06 50
Provozuje: Erika, a.s., Na Příkopě 9-11, 110 00 P-1. Cena odesílané SMS na 900 06 30 je 30,- Kč, na 900 06 03 je 3,- Kč a na 900 06 50 je 50,- Kč Java hry 1-3 SMS.
Ceny jsou vč. DPH. WAP dle tarifu operátora. Infolinka: 245001113.
economix
– 6 / 2006
FILMOVÉ A TELEVIZNÍ
Mrazík
425961
Pojišťovna štěstí 427229
Přátelé
430026
Růžový Panter
426011
Shrek 2
426163
Top Gun
426041
Titanic
425972
400934
mít
Mobil musýí WAP
n
a
v
o
aktiv
22
economix
– 6 / 2006
Druhý největší stát světa:
rozprostírá se na ploše
9 976 139 km2 a žije v něm
kolem 32,2 milionu obyvatel. Země nedotčené přírody. Cesta z jednoho města
do druhého může zabrat
i hodiny. Celine Dion, Nelly Furtado, Bryan Adams,
Alanis Morissette a plno
dalších známých lidí má
v dokladech zapsanou
Kanadu jako svoji rodnou
zemi.
Musím říct, že zpočátku mě pobyt v Kanadě
moc nelákal. Slyšela jsem
chvalozpěvy, ale pořád
chybělo to kouzlo, které
by tak přitahovalo. Člověk
ale občas mění názor a já
nejsem naštěstí výjimkou.
Objevovala jsem život především na východním pobřeží a ten se vám teď pokusím přiblížit.
MONTREAL
Město, kde jsem trávila nejvíce času. Nejlepší místo pro kombinovanou anglickou a francouzskou konverzaci. Už po
příletu je cítit město plné života.
Montreal je jedna z částí Kanady, kde je povoleno pít a navštěvovat noční kluby od osmnácti
let. Běžnější je to v Kanadě od
devatenácti let. Proto není divu,
že mladá generace převažuje
a je připravena si užít svá léta na
plné obrátky. V centru je naskládaný klub na klubu. Všude chodí „lákači“, kteří rozdávají různé slevové kupony, aby přitáhli
co nejvíce zákazníků. Konkurence je zkrátka veliká. Samozřejmě: jestli si myslíte, že to
nemá žádný háček, tak se mýlíte. Všechny kluby zavírají ve
cestopis
dvě, nejpozději ve tři. Po této
dané hodině už vám nikde skleničku vína ani piva nenalijí.
Máte šanci vyhledat nonstopy,
ale i pro ty platí zákaz prodeje
alkoholu. Jednoduše je čas jít
domů.
Co je vlastně pravdy na rozdílu mezi Kanaďany a Američany? Jen jsem vystoupila z auta
mířícího z letiště a už na mě ve
dveřích čekala paní domácí, která mi na nadcházející dva měsíce vytvářela dočasný „domov“.
Mířila ke mně s otevřenou náručí a krásným úsměvem. Po delší
době poznáte, že to není ten nahodilý, občas nucený americký
úsměv. Naopak pokud se jim
něco nelíbí, tak to Kanaďané
řeknou. Na druhou stranu, pokud si rozumíte, můžete poznat
přátele na dlouhá léta. Nenajdete tu ani ten tradiční britský
chlad ze začátku. Zařadila bych
je někam do středu. I když jsou
sousedy Spojených států amerických, tak jsou patřičně hrdí,
že mluví jinak a chovají se jinak.
Pokud je tu ještě otázka, jak je
to zde s francouzštinou a angličtinou, tak se vás do toho pokusím zasvětit. V centru města je
slušný mix, ale většina upoutávek a reklam je hlavně ve fran-
Kanada
couzštině. Jakmile ale vyjedete
z centra, město se dělí na anglické a francouzské části. Já osobně jsem měla anglicky mluvící
paní domácí. Sama přiznala, že
je to občas pro ni v Montrealu
těžší, jelikož francouzštině se
nelze vyhnout. Nesmím však
opomíjet, že má domácí byla
jedna z mála. Většina obyvatel
je bilingvní. Nejspíše očekáváte
klasickou francouzštinu. Bohužel vás zklamu. Neunikne vám
ten jemný anglický nádech. Ještě odlišnější francouzština je
v Québeku.
QUÉBEC
Nemíním se zaměřovat na celou provincii, ale na samo město
Québec. Skoro každý člověk na
východním pobřeží vás do tohoto města pošle. Jakmile tam vjedete, pochopíte proč. Je totiž „evropské“. Těžko se hledá
výstižnější přívlastek. Žádné
výškové budovy, ulice plné byznysmenů a stresu. Abych nevynechala jazyk, mluví se tu samozřejmě francouzsky. Naneštěstí:
i když jste na úrovni rodilého
mluvčího v typické francouzštině, mohou nastat jistá nedorozumění. Zdejší francouzština je
zkrátka odlišná.
Pokud jedete do Québeku
v létě, je to město pohody a klidu. Uličky připomínají sladkou
Francii. Sami nevíte, kterou restauraci si vybrat, a už vůbec ne,
co potom k jídlu. Sedíte na letní
zahrádce a na protější straně se
předvádějí nejrůznější artisté
a umělci, kteří hrají na harmoniky, housle, kreslí kolemjdoucí
nebo jen prodávají látky a různá
cingrlátka. Mě však Québec moc
nenadchl. Bezpochyby je to
město, které má nespočet obdi-
23
cestopis
Na páté
již po třetí!
...aneb
jak se vydařil
NIAGARSKÉ
VODOPÁDY
Schválně jsem si je nechala na
konec. Pokud už jste v Kanadě,
Niagary k ní neodmyslitelně patří. Drtivá většina lidí vám řekne, že z kanadské strany zapůsobí mnohonásobně více než
z americké. Stojíte na okraji zábradlí a neubráníte se tomu, že
pod vámi je něco impozantního.
Po pravé straně vidíte zaoblené
kanadské vodopády (55metrová
Kanadská podkova) a naproti
americkou část vodopádů (Americký vodopád). Ještě krásnější
pohled je z věží Skylon a Minolta Tower.
Lze si připlatit i projížďku na
lodi, která je prostě úchvatná.
Jakmile se na ní ocitnete, už jste
napasovaní v pláštěnce a v pohledu se vám bude odrážet úcta
a respekt k tomu, co máte před
sebou. Člověka udiví, že něco
takového vůbec mohlo vzniknout. Loď se rozjíždí a vy jen
čekáte, kam až se dostanete. Ko-
v Národním domě
na Vinohradech?
Inu, národohospodáři dobře vědí, jak zabodovat
u nejmladších studentů a zároveň dojmout jejich,
podle všeho, náležitě hrdé rodiče (tedy doufejme,
že stejně nadšení a hrdí, jako na začátku, budou i
na konci studia).
Dovedete si snad představit slavnostnější, reprezentativnější
a elegantnější způsob, jak patřičně a okázale sdělit svým nově
přijatým studentům, že odteď jsou členy jedné rodiny, jedno tělo
- jedna duše, jsou nadějí na lepší národohospodářské zítřky...
Prošli nemilosrdným sítem přijímacích zkoušek a jistě si teď zaslouží naše bezvýhradné milosrdenství (…tedy, alespoň pro začátek). Rozpačité a vyjukané pohledy nováčků zde vezmou za
své a zanedlouho již budou právoplatnými členy, řekněme, nespecifického kolektivu národohospodářů.
Třetí společenský večer Fakulty národohospodářské se konal
26. října od 19 hodin v Národním domě na Vinohradech a účast
byla relativně hojná, vezmeme-li v úvahu, že plesová sezóna
ještě zdaleka nezačala a náš společenský oděv byl přes prázdniny uložen k vydatnému letnímu spánku nebo chcete-li, k ledu, a
nesměle si koleduje o nutnou (dřív nebo později i notnou...) revitalizaci. Každý ale ochotně a s nepatrnou nostalgií oprášil
svoji maturitní róbu, která toho z poslední slávy, na rozdíl od
nás, pamatuje až až, a bez váhání se večer znovu vyráží bavit
pěkně ve večerním a pořádně ve velkém stylu!
– 6 / 2006
OTTAWA
Tyčí se tu rozlehlá budova
parlamentu. Venku na ulicích
nenajdete ani papírek. Po chodníku nechodí moc lidí. Bydlí tu
hlavně úředníci a podnikatelé,
kteří využívají aut. Plno lidem
připadne Ottawa sušší. Možná je
to tak, ale je jiná a to pro mě bylo
podstatné.
lem poletují ptáci a síla vody je
cítit čím dál víc. Po několika minutách na vás dopadají kapky
vody a jsou neustále silnější.
Sama jsem nemohla uvěřit, jak
blízko jsme se ocitli. Nějakou
chvíli není nic vidět a vám nezbývá než si to užívat. Napřímit
obličej dopředu, zavřít oči a nedbat na to, že ani pláštěnka nechytá vodu. Musím se přiznat,
že jsem snad měla i slzy v očích.
Neuvěříte, že může takový vodopád tak semknout.
Vyjíždíte z náporu vody a větru, ale dojmy zůstávají. Jste
mokří od hlavy až k patě. Podívám se kolem a celá skupinka na
lodi působí spíše komicky.
Ano, byl to zážitek, ale samozřejmě si nechávám místo i pro
kritiku. Město Niagara Falls mě
také dohnalo skoro k slzám, ale
z jiného důvodu. Předpokládala
jsem, že u takové krásy bude poklidné městečko, připomínající
naše lázně. Omyl! Financí je
stále dostatek, a tak se to muselo
projevit i zde. Snad to ani není
město, spíše jakési zábavní centrum. Po stěnách leze Spiderman, Hulk a podobné postavičky ze světa komiksu. Celkově to
snižuje dojem a morálně nedokážete pochopit, co to tu vzniklo. Jenže pro ekonoma to jistě
pochopitelné být musí. Hrací
automaty, kina a restaurace jsou
narvané k prasknutí. Esteticky
nula...
Data se dají vyhledat, ale některé věci musíte zažít. Kanada
je bezesporu jedinečná a jen
doufám, že nebude celá směřovat k ideálům dle města Niagara
Falls, aby neztratila své přirozené kouzlo. Text a foto:
Pavlína Máčalová
Dokončení na str. 24
economix
vovatelů, ale já jsem jela objevovat odlišnosti od Evropy. Když
jsem se vrátila do Montrealu,
všichni se mě ptali a já jsem musela přiznat, že se mi více než
Québec líbila Ottawa. Měli jste
vidět ten údiv. Ale proti gustu
žádný dišputát. Z jakého důvodu
Ottawa?
3. SPOLEČENSKÝ VEČER
FAKULTY
NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ
Pokračování ze str. 23
3. SPOLEČENSKÝ VEČER FAKULTY NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ
v Národním domě na Vinohradech
Kdo by si ostatně nechal ujít takovou jedinečnou příležitost, kdy se mohou studenti všech
ročníků, pedagogové a samozřejmě i všichni
další, neformálně seznámit? Účast přátel a rodinných příslušníků byla předem vítána, a tak
nikoho ani nepřekvapilo, že jich tu ten večer
bylo zdaleka nejvíc. I tak si ale rozhodně každý
přišel na své, protože pořadatelé slavnostní večer rozvrhli dobře, zkušeně a účelně.
První část programu se odehrávala v přepychovém hlavním sále věhlasné vinohradské secesní budovy, která pod tlakem dějin sice mnohokrát změnila název, ale naštěstí krásu si uchovala
stejnou. Slavnostní zahájení společenského večera začalo krátce po sedmé a před osmou přišla
na řadu imatrikulace nově přijatých studentů,
nejvýznamnější iniciační obřad v životě studenta. Studenty do akademické obce slavnostně uvedl děkan 5. fakulty Jiří Schwarz. Teprve nyní se
musí nenávratně ztotožnit s rolí vysokoškolského studenta, ať už si pod tím každý představíme
cokoli. Večera se zúčastnil i rektor Richard Hindls
a další hosté z akademického prostředí.
Po osmé následovaly podle programu beánie,
taneční večer a taneční párty. Přímo úměrně přibývajícím hodinám, rostla i nálada v sále. Komu
se po skončení programu nechtělo hned domů,
přesunul se do vedlejšího, o poznání menšího,
sálu, kde se doposud oficiálně nic nedělo. Bylo
tu sice dost živo i bez hudby, no znáte to. Ticho
léčí, ale všeho moc škodí, a proto byl nejvyšší
čas něco si zahrát a zatančit.
Na živou hudbu v podání orchestru Jindřicha
Váchy, který doprovázel večerem v hlavním
sále a který jistě potěšil srdce nejednoho profesionálního tanečníka z řad pedagogů, či tanečního pamětníka z rodinných řad, nikoli však
všechny zbývající amatérské tanečníky, kteří si
zatím nezatancovali dostatečně a netrpělivě
očekávali hudbu reprodukovanou (pod „taktovkou“ DJe Linky).
To už se ale k tanci nikdo dlouho pobízet nemusel a ve vedlejším sále se v mžiku rozpoutala pravá nespoutaná taneční zábava netušených rozměrů. Na notoricky známých hitech
jako „YMCA“ či „Music“ od Madonny se i ten
nejskeptičtější prvák musel přesvědčit, že profesoři z Národohospodářské fakulty mají rozhodně smysl pro humor a že se neberou tak
vážně, jak (by) tomu jistě mohlo v horším případě být...
Každý prvák dostal při odchodu tričko a knížku na památku, ale z imatrikulačního večírku si
každý odnesl především neopakovatelné zážitky a nepostradatelné kontakty. Nebýt plesu, těžko by měl kdo příležitost se tak snadno a rychle
vzájemně seznámit - v rámci ročníku, ale i se
staršími (co do délky studia...) a zkušenějšími
spolužáky a, v neposlední řadě, se svými vyučujícími. Uznejte, je lepší všechny poznat dřív,
než aby pak bylo zbytečně pozdě (třeba u zkoušek). Text: Zuzana Čurnová
Foto: Tomáš Jakab