tutaj - Powiat Nyski

Sakrální památky
nysko-jesenického pohranièi
Sakrale Baudenkmäler
des Grenzgebietes Neisse - Jesenik
Starostwo Powiatowe w Nysie
Nysa 2009
PROJEKT JEST WSPÓŁFINANSOWANY ZE ŚRODKÓW EUROPEJSKIEGO FUNDUSZU
ROZWOJU REGIONALNEGO ORAZ ZE ŚRODKÓW BUDŻETU PAŃSTWA
PRZEKRACZAMY GRANICE
Niniejsza publikacja wydana została w ramach projektu „Zabytki sakralne pogranicza nysko - jesenickiego”.
Projekt zrealizowany przez Wydział Promocji, Sportu i Turystyki Starostwa Powiatowego w Nysie pod kierownictwem Anatola Bukały.
Powiat Nyski
Starostwo Powiatowe w Nysie
ul. Moniuszki 9-10
48-300 Nysa
tel. 77 408 50 00
fax 77 408 50 70
e-mail: [email protected]
www.powiat.nysa.pl
PARTNER PROJEKTU
Jesenická rozvojová o.p.s.
Palackého 2/1341
790 01 Jeseník
[email protected]
tel.: +420-584 459 531
www.jesenicko.eu
ISBN 978-83-919876-5-0
TEKSTY:
Kazimierz Staszków, Grażyna Grabowska, Izabela Kicak, Anatol Bukała
ZDJĘCIA:
TŁUMACZENIA:
Biuro Tłumaczeń BEST
WYDAWCA:
Drukarnia SADY na zlecenie Starostwa Powiatowego w Nysie
Copyright by Starostwo Powiatowe w Nysie
H
istorii kultury nowożytnej
naszego regionu nie można
oddzielić do historii Kościoła
i związanej z nią budowli sakralnych
– kościołów. Od połowy XIII w. datujemy na Śląsku intensywny i dynamiczny rozwój kultury, który w owym
czasie inspirowany był kultem religijnym. Można to zauważyć w rozwijającym się budownictwie kościelnym,
w którym dotychczasowe budowle
drewniane zostały zastąpione materiałami trwalszymi jak cegła i kamień.
Wznoszono je w stylu romańskim,
którego najwspanialszym przykładem
jest zachowana do naszych czasów bazylika w Trzebnicy, jeden z nielicznych
kościołów tej rangi i stylu w Europie
Środkowej. Intensywny rozwój budownictwa sakralnego na ziemi nyskiej
rozpoczął się na początku XIV w., kiedy to powstało suwerenne Księstwo
Nyskie biskupów wrocławskich.
Żeby poznać historię księstwa, musimy cofnąć się w czasy średniowiecza,
do początków nowożytnego osadnictwa
w naszym regionie. Pierwsze zapiski historyczne o ziemi otmuchowskiej (nyskiej), pojawiają się w bulli protekcyjnej
papieża Hadriana IV z 1155 r. W bulli
czytamy, że papież nadał kasztelanię
otmuchowską jako uposażenie biskupstwa wrocławskiego. To nadanie wyjednał u niego bp. Walter z Malonne,
wielki dyplomata i reformator kościoła,
który przybył do Płocka- w tym czasie
przodującego ośrodka władzy i kultury, z bratem Aleksandrem powołanym
na tron biskupi. Tam nauczył się języka
polskiego i w 1149 r. został biskupem
wrocławskim.
H
istorii novodobé kultury našeho regionu nelze oddělit
od historie Církve a s ní spojených sakrálních objektů – kostelů.
Od poloviny XIII. století zaznamenáváme ve Slezsku intenzívní a dynamický rozvoj kultury, který byl v této
době inspirován náboženským kultem.
Lze si toho všimnout na rozvíjející se
kostelní architektuře, v níž dosavadní
dřevěné materiály byly nahrazovány
trvalejšími, jako cihla a kámen. Kostely byly stavěny v románském slohu,
jehož nejkrásnějším příkladem je bazilika v Trzebnicy dochovaná do dnešních dnů, jeden z mála kostelů tohoto
významu a slohu ve Střední Evropě.
Intenzívní rozvoj kostelní architektury v nyské zemi začal na počátku XIV.
století, kdy vzniklo svrchované Nyské
knížectví wroclawských biskupů.
Aby bylo možné poznat dějiny knížectví, musíme se vrátit do temného
středověku, do počátků novodobé kolonizace v našem regionu. První historické zmínky o zemi otmuchowské
(nyské) se objevují v ochranné bule
papeže Hadriana IV. z roku 1155.
V bule čteme, že papež založil otmuchowskou kastelánii jako služné
wroclawského biskupství. Toto založení u něho vyjednal biskup Walter
z Malonne, velký diplomat a reformátor církve, který přijel do Płocka
- v této době vedoucího centra moci a
kultury, s bratrem Alexandrem, který
byl povolán na biskupský stolec. Tam
se naučil polskému jazyku a v roce
1149 se stal wroclawským biskupem.
Od začátku biskupové v nyské zemi
prováděli intenzívní kolonizační a hos-
D
ie Geschichte der gegenwärtigen Kultur unseres Gebiets
kann man nicht von der Geschichte der Kirche und des mit ihr
verbundenen Baus der sakralen Gebäude (den Kirchen), trennen. Nach
der Hälfte des XIII. Jahrhunderts fand
in Schlesien eine dynamische und intensive Kulturentwicklung, die damals
durch einen religiösen Kult begünstigt
wurde, statt. Man konnte das in dem
sich kirchlich entwickelnden Bauwesen feststellen. Damals waren die bisherigen Holzbauten durch beständige
Werkstoffe wie z.B. Ziegel und Steine
ersetzt worden. Die Kirchen wurden
im romanischen Baustil erbaut. Ein
wunderbares Beispiel dieses Baustils
ist die, bis heute erhaltene Basilika in
Trzebnica (Trebnitz), eine der wenigen
Kirchen dieser Baukultur und des Stils
in Mitteleuropa. Eine intensive Entwicklung des sakralen Bauwesens im
Neißeland begann Anfang des XIV.
Jahrhunderts, als das souveräne Neiße Fürstentum der Breslauer Bischöfe
entstand.
Um die Geschichte des Fürstentums kennen zu lernen, müssen wir
in das düstere Mittelalter zurückkehren, bis zum Beginn der neuzeitlichen
Besiedlung auf unserem Gebiet. Die
ersten historischen Aufzeichnungen
über das Ottmachauer Land (Neiße
Land) kommen in der Schutzbulle des
Papstes Hadrian der IV. aus dem Jahr
1155 vor. In dieser Bulle lesen wir, dass
der Papst den Breslauer Bischöfen die
Ottmachauer Kastellanwürde übergab.
Diese Übergabe erwirkte der Bischof
Walter aus Malonne, der große Diplo-
Od początku biskupi prowadzili
na ziemi nyskiej intensywną działalność osadniczą i gospodarczą, która
częstokroć doprowadzała do ostrych
sporów z władającymi Śląskiem
książętami wrocławskimi. Kres tym
sporom położył przywilej wydany
23 czerwca 1290 r. przez Henryka
IV Probusa. Henryk – ostatni wielki władca dzielnicy śląskiej, leżąc
na łożu śmierci zrzekł się wszelkich
praw do ziemi otmuchowsko-nyskiej
na rzecz biskupów wrocławskich. Dało
to początek suwerennemu księstwu
kościelnemu biskupów wrocławskich.
W tym samym roku stolica księstwa
została przeniesiona do dynamicznie
rozwijającej się Nysy. Dzielnica śląska
jako dziedziczna, zaczęła po śmierci
Henryka IV podlegać dynastycznym
podziałom, co spowodowało jej rozdrobnienie na wiele coraz słabszych
księstw. Sytuacja księstwa biskupiego
była zupełnie odwrotna, gdyż nie podlegało ono żadnym podziałom i przez
to zyskiwało coraz bardziej na znaczeniu. Pierwszym biskupem, który
tytułował się księciem nysko-otmuchowskim był Henryk I z Wierzbna
(1302-19). Testament księcia Henryka
IV Probusa dał początek ponad pięćsetletniej historii kościelnego księstwa
biskupów wrocławskich, wyjątkowego
w tej części Europy. W połowie XIV
w. Śląsk, a wraz z nim księstwo nyskie przeszły pod panowanie czeskie,
co zostało potwierdzone hołdami lennymi książąt śląskich. W 1342 (1351?)
r. hołd Janowi Luksemburskiemu złożył biskup Przecław z Pogorzeli. Tym
samym Śląsk a wraz z nim księstwo
nyskie utraciło związek z Polską.
W 1526 r. w bitwie pod Mohaczem
zginął bezpotomnie dwudziestoletni
Ludwik, zasiadający na tronie czeskim syn Władysława Jagiellończyka.
Wraz z jego śmiercią wygasła czesko
- węgierska linia Jagiellonów. Drogą
układów dynastycznych oba królestwa, zatem i księstwo nyskie, przeszły pod panowanie Habsburgów.
Biskupem wrocławskim i księciem
nyskim był wówczas Jakub Salza
4
Rys Historyczny
podářskou činnost, která častokrát vedla k ostrým sporům s wroclawskými
knížaty vládnoucími ve Slezsku. Tyto
spory ukončilo privilegium vydané 23.
června 1290 Henrykem IV. Probusem.
Henryk – poslední velký slezský panovník, upoután na smrtelném loži, se
zřekl veškerých práv k otmuchowskonyské zemi ve prospěch wroclawských
biskupů. To umožnilo vznik svrchovaného církevního knížectví wroclawských biskupů. V témže roce bylo
hlavní město knížectví přeneseno do
dynamicky se rozvíjející Nysy. Slezsko
jako dědičné se po smrti Henryka IV.
začalo dynasticky dělit, což způsobilo jeho rozdrobení na mnoho čím dál
slabších knížectví. Situace biskupského
knížectví byla úplně opačná, protože
knížectví nepodléhalo žádnému dělení
a tímto získávalo čím dál větší vliv. Prvním biskupem, který se nechal oslovovat jako kníže nysko-otmuchowský, byl
Henryk I. z Wierzbna (1302-19). Testament knížete Henryka IV. Probusa
dal začátek více než pětisetleté historii církevního knížectví wroclawských
biskupů, v této části Evropy výjimečného. V polovině XIV. století se Slezsko
a společně s ním nyské knížectví stalo
součástí českého státu, čehož důkazem
bylo složení lenního slibu slezskými
knížaty. V roce 1342 (1351?) lenní
slib králi Janu Lucemburskému složil
biskup Przecław z Pogorzeli. Tímto
Slezsko a spolu s ním nyské knížectví
ztratilo spojitost s Polskem.
V roce 1526 v bitvě u Mohuče zahynul bezdětný dvacetiletý Ludvík,
syn Vladislava Jagellonského, který byl
v té době na českém trůně. S jeho smrtí zároveň vymřela česko- maďarská
linie Jagellonů. Na základě dynastických dohod se obě království, a také
knížectví nyské, dostala pod nadvládu
Habsburků. Wroclawským biskupem a
nyským knížetem byl tehdy Jakub Salza (1520-38). V polovině XVIII. století se Slezsko stalo dějištěm rakousko
– pruských válek. Úspěšný vpád pruského krále Fryderyka II. způsobil, že v
důsledku míru uzavřeného 22. června
1742 ve Wrocławi se Slezsko a společ-
mat und Kirchenreformer. Der Bischof
kam nach Płock – damals das führende
Regierungs- und Kulturzentrum, mit
dem Bruder Aleksander, der auf den
Bischofsthron berufen wurde. Dort
lernte er Polnisch, im Jahr 1149 wurde
er Breslauer Bischof.
Von Anfang an führten die Bischöfe auf dem Neiße Land eine intensive
Besiedlungs- und Wirtschaftstätigkeit.
Diese Tätigkeit führte sehr oft zu
heftigen Streitigkeiten mit den, über
Schlesien regierenden Breslauer Fürsten. Das Privileg, der am 23. Juni 1290
vom Henryk dem IV. Probus ausgegeben wurde, führte zum Ende dieser
Streitigkeiten. Als Henryk – der letzte
große Herrscher des schlesischen Gebiets auf dem Sterbebett lag, verzichtete er auf alle Rechte auf das Gebiet
Ottmachau-Neisse zu Gunsten der
Breslauer Bischöfe. Das war der Anfang des Kirchenfürstentums der Breslauer Bischöfe. Im selben Jahr wurde
die Hauptstadt nach der sich dynamisch entwickelnde Neiße übertragen.
Das schlesische, erbliche Gebiet unterlag nach dem Tod Henryk des IV. den
dynastischen Teilungen. Hierdurch
wurde verursacht, dass das Gebiet in
viele kleine Fürstentürme zerfiel. Die
Situation des bischöflichen Fürstentums war ganz anders geartet, es wurde
nicht geteilt und gewann immer mehr
an Bedeutung. Der erste Bischof, der
sich als Fürst des Neisse-Otttmachau
Gebiets nannte, war Henryk der I. aus
Wierzbno (auf deutsch Heinrich von
Würben) (1302-19). Das Testament
des Fürsten Henryk der IV. Probus
fuerhte zum Anfang der fast fünfhundert Jahre langen Geschichte des,
seltenen in diesem Teil des Europas,
kirchlichen Fürstentums der Breslauer Bischöfe. Um die Hälfte des XIV.
Jahrhunderts ging Schlesien zusammen mit dem Neiße Fürstentum an
die tschechische Regierung ueber. Dies
wurde mit den Lehnseiden der schlesischen Fürsten bestätigt. Im Jahr 1342
(1351?) legte der Bischof Przecław aus
Pogorzela den Hüldigungseid dem Jan
Luksemburski ab. In diesem Moment
Fot. 1
(1520-38). W połowie XVIII w. przez
Śląsk przetoczyły się wojny austriacko – pruskie. Skuteczny najazd króla
pruskiego Fryderyka II spowodował, że w wyniku pokoju zawartego
22 czerwca 1742 r. we Wrocławiu, Śląsk
a wraz z nim księstwo nyskie przeszły
pod panowanie pruskie. W księstwie
nyskim władał wówczas biskup Filip Ludwik Sinzendorf (1732-47).
Księstwo nyskie zostało podzielone
na dwie części, linię podziału stanowił
odcinek łączący Biskupią Kopę i Bilą
Vodę, leżącą u podnóża Gór Złotych.
Ustalona wówczas granica jest – z małymi odstępstwami – dzisiejszą granicą między Polską a Czechami. Wojny
napoleońskie, które przetoczyły się
przez księstwo w 1807 r. oraz wysoka
kontrybucja nałożona na Nysę przez
gen. Vandamme’a , stały się zapewne
pretekstem do sekularyzacji księstwa
nyskiego przez króla Fryderyka Wilhelma III, co nastąpiło w 1810 r. Tym
ně s ním nyské knížectví dostalo pod
vládu Pruska. V nyském knížectví tehdy vládl biskup Filip Ludvík Sinzendorf (1732-47). Nyské knížectví bylo
rozděleno na dvě části, demarkační
linii tvořil úsek spojující Biskupskou
Kopu a Bílou Vodu, ležící na úpatí
Zlatých Hor. Tehdy stanovená hranice
– až na malé výjimky – je dnešní hranicí mezi Polskem a Českem. Napoleonské války, které zasáhly knížectví v
roce 1807 a vysoká kontribuce uložená
Nyse generálem Vandammem, se zajisté staly záminkou sekularizace nyského
knížectví, kterou provedl císař Fridrich
Wilhelm III. v roce 1810. Tímto, po
období trvajícím více než 500 let, nyské
knížectví přestalo existovat.
Dne 24. března 1945 byla Nysa obsazena Rudou armádou. Výsledkem jaltské a postupimské konference se nyská
země po 573 letech ocitla na území polského státu. Rudá armáda předala správu polským úřadům 9. května 1945.
verlor Schlesien und auch das Neiße
Fürstentum die Verbindung mit Polen.
Im Jahr 1526 kam in der Schlacht
von Mohacz der zwanzig jährige Ludwik, der tschechische König, Sohn vom
Władysław Jagiellończyk kinderlos
ums Leben. Mit seinem Tod erlosch
die tschechisch-ungarische Linie von
Jagiellony. Die beiden Fürstentümer,
also auch das Neiße Fürstentum kamen unter die Herrschaft der Habsburger. Damals war Jakub Salza (152038) gleichzeitig Breslauer Bischof und
Neißer Fürst. In der Hälfte des XVIII
Jahrhunderts wurden durch Schlesien
die österreichisch-preußische Kriege
geführt. Der erfolgreiche Überfall des
preußischen Fürsten Fryderyk des II.
verursachte, dass in Folge des, am 22.
Juni 1742 im Breslau abgeschlossenen
Friedensvertrags, Schlesien und das
Neiße Fürstentum unter preußische
Herrschaft kamen. Über das Neiße
Fürstentum regierte damals der Bischof
Filip Ludwik Sinzendorf (1732-47).
Das Neiße Fürstentum wurde in zwei
Teilen aufgeteilt, die Grenze verlief
zwischen der Bischofskoppe (Biskupia
Kopa) und Bila Voda, die am Reichersteine Gebirge (Góry Złote) lag. Der
damals festgelegte Grenzverlauf ist
bis zum heutigen Tag – mit kleinen
Änderungen – die Grenze zwischen
Polen und Tschechien. Die Napoleonischen Kriege, die durch das Gebiet des
Fürstentums im Jahr 1807 führten und
die hohe Kontribution, die der General
Vandamme’a auf die Neiße gelegt hat,
wurden zum Vorwand für die Säkularisierung des Neiße Fürstentums durch
den König Fryderyk Wilhelm des III.
Die Säkularisierung fand im Jahr 1810
statt. In diesem Moment, nach fast
500 Jahre langen Geschichte hörte das
Neiße Fürstentum auf zu existieren.
Am 24. März 1945 wurde die Stadt
Neiße durch die sowjetische Armee
besetzt. Infolge des Abkommens von
Jalta-Potsdam wurde nach 573 Jahren
das Neiße Land zurück in die Grenzen von Polen geführt. Die rote Armee
übergab am 9. Mai 1945 die Regierung
der polnischen Verwaltung.
Historický nástin, Historische Zusammenfassung
5
Fot. 2
samym, po trwającej ponad 500 lat
historii, księstwo nyskie przestało istnieć.
24 marca 1945 r. Nysę zajęły wojska
sowieckie. W wyniku układów jałtańskich i poczdamskich po 573 latach
ziemia nyska znalazła się na powrót
w granicach państwa polskiego. Armia
Czerwona przekazała władzę administracji polskiej 9 maja 1945 r.
Przedstawiona
wyżej
historia
księstwa, miała decydujący wpływ
na rozwój kultury, sztuki i budownictwa. Na wrocławskim stolcu biskupim zasiadali synowie wielkich rodów
europejskich. Ich rządy w księstwie
nyskim oraz mecenat, miały decydujący wpływ na wysoki poziom kultury,
sztuki, a przede wszystkim – budownictwo sakralne. Szczególnie wpływy
te zobaczyć możemy w Nysie, stolicy
księstwa, w której częstokroć zapadały
ważne decyzje polityczne, dotyczące
losów tej części Europy. Hojny mecenat biskupów i próbujących dorównać
im zamożnym mieszczanom spowodował, że Nysa w okresie baroku i panowania biskupa Franciszka Ludwika
v. Neuburga (fot.1) zyskała piękne
miano – Śląski Rzym.
Pierwsze informacje o kościele
z Nysy pochodzą nie z dokumentów,
lecz tradycji przekazywanej z pokolenia na pokolenie. Jeden z takich przekazów mówi, że w miejscu, w którym
6
Rys Historyczny
Výše představené dějiny knížectví
měly rozhodující vliv na rozvoj kultury,
umění a architektury. Na wroclawské
biskupské stolici zasedali synové velkých evropských rodů. Jejich vládnutí
a mecenášství v nyském knížectví měly
rozhodující vliv na vysokou úroveň kultury, umění, a především – sakrální architektury. Tyto vlivy zejména můžeme
vidět v Nyse, hlavním městě knížectví,
ve kterém byla častokrát přijímána důležitá politická rozhodnutí, týkající se
osudů této části Evropy. Štědré mecenášství biskupů a zámožných měšťanů
pokoušejících se jim vyrovnat způsobilo, že Nysa v období baroka a vládnutí biskupa Františka Ludvíka von
Neuburga (fot.1) získala krásný název
– Slezský Řím.
První informace o kostele z Nysy
nepocházejí z dokumentů, ale z ústní
tradice předávané z pokolení na pokolení. Jeden z těchto odkazů říká, že na
místě, na kterém dnes stojí bazilika sv.
Jakuba – současnými Nysany nazývána
katedrou, se nacházela dřevěná kaple sv.
Jakuba, kterou na počátku XII. století
měli postavit benediktýni z Olomouce,
kteří pečovali o poutníky směřující do
Santiago de Compostela.
V této dominantní budově, jako
v knize, můžeme číst bouřlivou historii
města a regionu. Její impozantní, červená střecha je viditelná již z daleka,
z každé cesty, (fot.2) kterou vjíždíme
Die oben dargestellte Geschichte
des Fürstentums hatte einen entscheidenden Einfluss auf die Entwicklung
der Kultur, Kunst und Bauwesen. Auf
dem Breslauer Bischofsthron saßen die
Söhne der großen, europäischen Geschlechter. Ihre Regierung im Neiße
Fürstentum und das Mäzenatentum
hatten den entscheidenden Einfluss auf
das hohe Niveau der Kultur, Kunst und
vor allem für das sakrale Bauwesen. Vor
allem kann man diese Einflüsse in Neiße, der Hauptstadt des Fürstentums,
feststellen. In Neiße fallen sehr oft
wichtige, politische Entscheidungen
bezüglich des Schicksals dieses Teils
von Europa. Das großzügige Mäzenatentum der Bischöfe und den Bürgern,
die den Bischöfen gleichkommen wollten, verursachte, dass Neiße im Barock
und unter der Regierung des Bischofs
Franciszek Ludwig v. Neuburg (Bild 1)
einen schönen Namen erhielt, nämlich
– schlesisches Rom.
Die ersten Informationen über die
Kirche in Neiße kommen nicht aus
den Dokumenten, sondern aus der
Tradition, die von Generation zur Generation übergeben wurde. Eine dieser
Überlieferungen erzählt, dass an der
Stelle, an der heute die Basilika des Hl.
Jakobus steht (die Neissern bezeichnen die Basilika als der Dom), befand
sich eine Holzkapelle des Hl. Jakobus.
Diese Kapelle wurde anfang des XII.
Jahrhunderts vermutlich von den Benediktiner aus Ołomuniec, die sich um
die Pilger, die nach Santiago de Compostela gingen, kümmerten, erbaut.
In diesem imposanten Bauwerk
kann man, wie in einem Buch, eine
turbulente Geschichte unserer Stadt
und Region lesen. Das imposante, rote
Dach der Basilika sieht man schon von
weitem, von jeder Strasse, (Bild 2) auf
der wir nach Neiße kommen. Diese größte Kirche in Schlesien wurde
in den Jahren 1423-30 erbaut. Nach
den Überlieferungen konsekrierte der Fürst von Oppeln, Sohn vom
Bolesław Wysoki, Bischof Jarosław
im Jahr 1198 an dieser Stelle eine aus
Stein gemauerte Kirche, die an der
dziś stoi Bazylika św. Jakuba – przez
współczesnych nysan zwana katedrą,
znajdowała się drewniana kaplica
św. Jakuba, którą na początku XII w.
mieli postawić Benedyktyni z Ołomuńca, którzy opiekowali się pielgrzymami zdążającymi do Santiago de
Compostela.
W tej dominującej budowli, jak
w księdze, możemy czytać burzliwą historię naszego miasta i regionu.
Jej imponujący, czerwony dach widać
już z daleka, z każdej drogi, (fot.2)
którą wjeżdżamy do Nysy. Ten jeden
z największych kościołów na Śląsku,
został wzniesiony w latach 1423-30.
Według przekazów, książę opolski, syn
Bolesława Wysokiego, biskup Jarosław
konsekrował w 1198 r. w tym miejscu
kościół murowany, który postawiono
w miejsce drewnianej kaplicy (tej daty
nie potwierdzają dotychczas przeprowadzone badania archeologiczne).
Taką informację znajdujemy w kronice z XVI w., spisanej przez proboszcza
Mikołaja Tintzmanna. Najazd mongolski na Śląsk w 1241 r. nie oszczędził również kościoła. Kolejne poważne uszkodzenia powstały wskutek
wielkiego pożaru, jaki miał miejsce
w 1401 r. Skala zniszczeń przerosła ówczesne możliwości finansowe mieszczan i kościół pozostawał
w ruinie blisko ćwierć wieku. Wsparcie finansowe bpa Wacława (ustanowił
na ten cel specjalny podatek), pozwoliło na rozpoczęcie odbudowy, którą rajcowie powierzyli Piotrowi z Ząbkowic.
Powstała wówczas gotycka, trójnawowa budowla halowa, która przetrwała
do naszych czasów. W 1542 r. wielki pożar strawił niemal całe miasto,
nie oszczędzając również świątyni.
Dzięki finansowemu wsparciu bpa
Baltazara Promnitza kościół został
odbudowany. Szczodrość biskupa upamiętnia herb wmurowany w szczytowej części fasady głównej. W XVII w.
bp Fryderyk v. Hessen przeprowadził
generalną przebudowę wnętrza w duchu rozwijającego się wówczas stylu
barokowego. Z tego okresu zachował się obraz, znajdujący się wówczas
do Nysy. Tento jeden z největších kostelů ve Slezsku byl vybudován v letech
1423-30. Dle ústního podání opolský
kníže, syn Bolesława Wysokého, biskup Jarosław v roce 1198 na tomto
místě vysvětil zděný kostel, který byl
postaven na místě dřevěné kaple (toto
datum do této doby nepotvrzují provedené archeologické výzkumy). Takovou informaci nacházíme v kronice
ze XVI. století, kterou sepsal farář Mikołaj Tintzmann. Mongolský vpád do
Slezska v roce 1241 neušetřil rovněž
kostel. Další vážná poškození vznikla v důsledku velkého požáru, který
propukl v roce 1401. Míra poškození
přerostla tehdejší finanční možnosti
měšťan a kostel zůstal v ruině skoro
čtvrt století. Finanční podpora biskupa Wacława (za tímto účelem zavedl
zvláštní daň) umožnila zahájit rekonstrukci, kterou radní svěřili Piotrowi z
Ząbkowic. Tehdy vznikla gotická, třílodní halová stavba, která přetrvala do
dnešní doby. V roce 1542 velký požár
sežehl skoro celé město a rovněž se nevyhnul chrámu. Díky finanční podpoře
biskupa Baltazara Promnitza byl kostel
zrekonstruován. Štědrost biskupa zvěčňuje erb zazděný do štítové části hlavní
fasády. V XVII. století biskup Fridrich
von Hessen provedl generální přestavbu vnitřku v duchu tehdy se rozvíjejícího barokního slohu. Z této doby se
dochoval obraz nacházející se tehdy na
hlavním oltáři – „Svatá trojice a sv. Jakub zachraňující Nysu před požárem”,
představující zázračné spasení města
před požárem, který způsobili stahující se Švédové. Obraz se nyní nachází
v kapli Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie. Z tohoto období pocházejí
rovněž dvě barokní kaple: Svaté trojice,
Nejsvatější Svátosti Oltářní a Baptisterium, které založila Anna Gritzner.
Barokní prvky výzdoby kostela doplňuje opěrný pilíř se Skupinou Ukřižování, postaven v roce 1727. Slezské
a napoleonské války způsobily značné
poškození kostela a v XVIII. a XIX.
století se chrám nacházel v katastrofálním stavu. Teprve v letech 1889-95
byly provedeny zásadní rekonstrukční
Stelle der Holzkapelle erbaut wurde.
Die bis heute durchgeführten archäologischen Untersuchungen bestätigen
dieses Datum nicht. Die Information
darüber finden wir in einer Chronik
aus dem XVI. Jahrhundert, verfasst
vom Pfarrer Mikołaj Tintzmann. Der
mongolische Überfall auf Schlesien
im Jahr 1241 verschonte auch die Kirche nicht. Die nächsten, ernsthaften
Beschädigungen entstanden infolge
eines Großbrandes, der im Jahr 1401
die Stadt verwüstete. Das Ausmaß der
Zerstörungen überstieg die damaligen
finanziellen Möglichkeiten der Buerger und die Kirche blieb fast ein Vierteljahrhundert als Ruine stehen. Die
finanzielle Unterstützung des Bischofs
Wacław (er ordnete für diesen Zweck
eine spezielle Steuer an) ermöglichte
es, mit dem Wiederaufbau zu beginnen. Die Ratsherren übergaben diesen
Auftrag dem Piotr aus Ząbkowice. Es
entstand damals ein dreischiffiger gotischer Hallenbau, der bis zu heutigen
Zeit erhalten geblieben ist. Im Jahr
1542 zerstörte eine Brandkatastrophe
fast die ganze Stadt, auch die Kirche
wurde nicht verschont. Dank der finanziellen Unterstützung des Bischofs
Baltazar Promnitz wurde die Kirche
wieder aufgebaut. Die Freigebigkeit
des Bischofs wurde mit einem Wappen geehrt, das in dem oberen Teil der
Hauptfassade eingemauert wurde. Im
XVII. Jahrhundert führte der Bischof
Fryderyk v. Hessen den kompletten
Umbau des Innenraums im Sinne des
sich damals entwickelnden Barockstils durch. Aus dieser Zeit blieb das
Bild erhalten, das sich damals auf dem
Hauptaltar befand – „Heilige Dreifaltigkeit und Hl. Jakob retten die Stadt
Neiße vor dem Brand“. Das Bild zeigt
die wunderbare Rettung der Stadt vor
der Brandkatastrophe, die durch die
sich zurückziehenden Schweden verursacht wurde. Dieses Bild befindet
sich zurzeit in der Maria Himmelfahrt
Kapelle. Aus dieser Zeit stammen auch
zwei Barockkapellen: Heiliger Dreifaltigkeit und Allerheiligsten Sakrament und auch das Baptisterium, das
Historický nástin, Historische Zusammenfassung
7
w ołtarzu głównym – „Trójca Święta
i św. Jakub ratujący Nysę przed pożarem”, przedstawiający cudowne
ocalenie miasta przed pożarem, który
spowodowali wycofujący się Szwedzi.
Znajduje się on obecnie w kaplicy
Wniebowzięcia NMP. Z tego czasu
pochodzą również dwie barokowe kaplice: Trójcy Świętej i Najświętszego
Sakramentu oraz ufundowane przez
Annę Gritzner Baptysterium. Barokowe fragmenty wystroju kościoła
dopełnia przypora z grupą Ukrzyżowania, wzniesiona w 1727 r.. Wojny
śląskie i napoleońskie spowodowały
znaczne zniszczenia kościoła i przez
XVIII i XIX w. świątynia znajdowała
się w katastrofalnym stanie. Dopiero w latach 1889-95 przeprowadzono gruntowne prace renowacyjne.
Wymieniono wówczas sklepienie,
zastępując oryginalne, gwiaździsto
- sieciowe, krzyżowo - żebrowym.
Wnętrze zostało pokryte neogotyckimi polichromiami, gruntownie przebudowano wystrój. Z tego czasu pochodzi również neogotycka kruchta
(wejście główne). Kolejne, tragiczne
w skutkach zniszczenia, spowodowała powódź, która nawiedziła miasto
we wrześniu 1938 r. W ich wyniku
przeprowadzono wówczas gruntowne
zmiany w wystroju wnętrza, Usunięto
kamienny baldachim, zdobiący ołtarz.
Zamalowane zostały również na biało
neogotyckie polichromie.
Skutki powodzi dały początek
pierwszym, przeprowadzonym na szeroką skalę, badaniom archeologicznym. Odkryto fragmenty romańskiej
świątyni, być może tej, którą konsekrował biskup Jarosław oraz wiele grobów znajdujących się pod posadzką.
Wszystkie szczątki zostały zebrane
i umieszczone w krypcie pod kaplicą
Świętej Trójcy. Atak Armii Czerwonej
w marcu 1945 r. zadaje miastu potężny cios. 21 marca zapala się dach kościoła. Rozgorzał potężny pożar, który
doszczętnie strawił jego drewnianą
konstrukcję. Całkowitemu zniszczeniu
uległy niektóre kaplice oraz spłonęło
drewniane wyposażenie wielu innych.
8
Rys Historyczny
práce. Tehdy byla vyměněna klenba,
originální hvězdicová a síťová byla nahrazena křížovou a žebrovanou. Vnitřek pokryly neogotické polychromie,
od základu byla vyměněna výzdoba.
Z této doby pochází také neogotická
kruchta (hlavní vchod). Další škody s tragickými následky způsobila
povodeň, kterou bylo město dotčeno
v září roku 1938. V důsledku toho
byly tehdy provedeny zásadní změny
ve výzdobě vnitřku. Byl odstraněn kamenný baldachýn, který zdobil oltář.
Byly také bíle zamalovány neogotické polychromie. Důsledky povodně
umožnily provést první archeologické
výzkumy v širokém měřítku. Byly odkryty fragmenty románského chrámu,
možná toho, který vysvětil biskup Jarosław, a mnoho hrobů nacházejících
se pod podlahou. Všechny pozůstatky
byly posbírány a umístěny v hrobce
pod kaplí Svaté trojice. Útok Rudé
Armády v březnu 1945 zasazuje městu
mohutnou ránu. Dne 21. března byla
zapálena střecha kostela. Rozhořel se
mohutný požár, který zcela sežehl její
dřevěnou konstrukci. Byly úplně zničeny některé kaple a shořela dřevěná
výzdoba mnoha jiných.
Po ukončení vojenských operací byla
položena provizorní krytina, která zabezpečovala zruinovaný kostel před
dalším poškozením. Z iniciativy kněze preláta Józefa Kądziołki byla v roce
1956 zahájena důkladná rekonstrukce, která trvala do roku 1961. Během
těchto prací byly odstraněny vnitřní
omítky. V roce 1960 byly do oken na
průčelí zasazeny vitráže, zhotovené dle
projektu prof. Adama Stalony-Dobrzańskiego.
Opětovné vysvěcení chrámu provedl
15. srpna 1959 polský primas kardinál
Stefan Wyszyński. Restaurátorské práce probíhají nepřetržitě do dnešního
dne. Za tímto účelem byl zřízen v roce
1998 Záchranný Fond památek Nyské
katedry. Během reformátorského hnutí ve Slezsku, které se událo v XVI. a
XVII. století, se Nysa stala rezidencí
wroclawských biskupů a kostel druhou
nekropolí (pohřebním místem) po wro-
die Anna Gritzner gestiftet hat. Die
barocken Fragmente der Kirchenausstattung ergänzt der Strebepfeiler mit
der Kreuzigung Jesus Christus, der im
Jahr 1727 erbaut wurde. Die schlesischen und napoleonischen Kriege verursachten die wesentlichen Beschädigungen der Kirche und in dem XVIII.
und XIX. Jahrhundert befand sich
die Kapelle in einem katastrophalen
Zustand. Erst in den Jahren 1889-95
wurden gründlichen Renovierungen
durchgeführt. Damals wurde das Gewölbe ausgetauscht und an der Stelle
des originalen Stern-Netzgewölbes
wurde ein Kreuzrippengewölbe erbaut. Der Kircheninnenraum wurde
mit den neogotischen Polychromyen
bemalt, die Innenausstattung wurde
komplett umgebaut. Aus dieser Zeit
stammt auch die neugotische Vorhalle (Haupteingang). Die große Flut im
September 1938 brachte die nächsten,
tragischen Zerstörungen mit sich. Infolge dieser Zerstörungen wurde die
Innenausstattung der Kirche komplett
geändert. Der Baldachin aus Stein
über dem Altar wurde entfernt. Die
neugotischen Polychromyen wurden
mit weißer Farbe gestrichen.
Die Folgen der Flut waren Anlass zu den ersten archäologischen
Forschungen. Es wurden die Fragmente der romanischen Kapelle entdeckt, vielleicht dieser, die der Bischof
Jarosław konsekrierte und viele Gräber,
die sich unter dem Kirchenboden befanden. Alle menschlichen Überreste
wurden damals aufgesammelt und in
der Krypta unter der Kapelle der heiligen Dreifaltigkeit bestattet. Der Angriff der Roten Armee im März 1945
versetzte die Kirche in einen dramatischen Zustand. Am 21. März brannte
das Kirchendach aus. Infolge dessen
verbrannte die komplette Holzkonstruktion. Manche Kapellen wurden
komplett zerstört. Auch die hölzerne
Innenausstattung in anderen Kirchen
fiel dem Flammenmeer zum Opfer.
Nach dem Krieg wurde die Kirche
mit einem provisorischen Dach abgedeckt. Das Dach schützte die zerstörte
Po zakończeniu działań wojennych
położono prowizoryczny dach, który zabezpieczał zrujnowany kościół
przed dalszymi zniszczeniami. Staraniem księdza prałata Józefa Kądziołki
w 1956 r. rozpoczęto pieczołowitą odbudowę, która trwała do 1961 r. Podczas tych prac zostały usunięte wewnętrzne tynki. W 1960 r. w okna
elewacji głównej wstawiono witraże,
wykonane wg projektu prof. Adama
Stalony-Dobrzańskiego.
Ponownego poświęcenia świątyni
dokonał 15 sierpnia 1959 r. Prymas
Polski kardynał Stefan Wyszyński.
Prace konserwatorskie są prowadzone
nieprzerwanie do dnia dzisiejszego.
W tym celu została powołana do życia w 1998 r. Fundacja Ratowania Zabytków Katedry Nyskiej.
Podczas ruchów reformatorskich
na Śląsku, które miały miejsce w XVI
i XVII w., Nysa stała się stałą rezydencją biskupów wrocławskich, a kościół drugą po katedrze wrocławskiej,
nekropolią (miejscem pochówku).
Pochowani zostali tutaj:
1 Bp Jan Sitsch, zmarły w 1608 r.
Pochowany został w kaplicy Brackiej, w ufundowanym przez siebie grobowcu. Ten wyjątkowo
piękny, manierystyczny nagrobek,
jest obecnie celem wielu wycieczek
studentów z Akademii Sztuk Pięknych Krakowa, Poznania i Wrocławia, którzy w tej kaplicy poznają
tajniki sztuki manierystycznej.
2 Bp Marcin Gerstmann, zmarły
w 1585 r. Ten urodzony w rodzinie protestanckiej biskup, przeszedł
na katolicyzm podczas studiów
na uniwersytecie w Padwie. Wielki orędownik i obrońca katolicyzmu. Pochowany w kaplicy św. Jana
Chrzciciela, w której ufundował
wspaniały renesansowy ołtarz, dłuta
protestanckiego rzeźbiarza Michała
Kramera.
3 Bł. Maria Luiza Merkert, zmarła
w 1872 r. Założycielka Zgromadzenia Sióstr św. Elżbiety w Nysie,
zwana przez potomnych Śląską Samarytanką. 30 września 2007 r. zo-
Fot. 3
clawské katedrále. Byli zde pohřbeni:
1 Biskup Jan Sitsch, zemřelý v roce
1608. Byl pohřben v Bratrské kapli, hrobce, kterou si nechal postavit.
Tato výjimečně krásná, manýristická hrobka je nyní cílem mnoha výprav studentů z Akademií výtvarných umění z Krakowa, Poznaně a
Wrocławi, kteří v této kapli poznávají taje manýristického umění.
2 Biskup Martin Gerstmann, zemřelý v roce 1585. Tento biskup,
narozen v protestantské rodině, přestoupil na katolickou víru během
studií na univerzitě v Padově. Velký zastánce a ochránce katolicismu.
Pohřben v kapli sv. Jana Křtitele, ve
které nechal zhotovit nádherný renesanční oltář, vyrobený protestantským řezbářem Michałem Kramerem.
3 Blahořečená Maria Luisa Merkert, zemřelá v roce 1872. Zakladatelka Kongregace sester sv. Alžběty
v Nyse, potomky nazývána Slezskou
Samaritánkou. Dne 30. září roku
2007 byla vynesena na oltář (beatifikována) Benediktem XVI.
4 Biskup Wacław, (fot.3) legnický
kníže. Zemřel v Otmuchowie v
roce 1419 a byl pohřben v kolegiátním kostele sv. Mikuláše, jehož
byl fundátorem. V roce 1477 kolegiát společně s ostatky biskupa byly
přeneseny do Nysy, do dnes již ne-
Kirche vor weiteren Beschädigungen.
Dank der Bemühungen des Prälat Józef Kądziołka begann man im Jahr
1956 mit dem sorgfältigen Wiederaufbau der Kirche. Die Arbeiten dauerten
bis 1961. Im Verlaufe dieser Arbeiten
wurde der Innenputz entfernt. Im Jahr
1960 wurden Mosaikfenster, gefertigt
laut Entwurf vom Professor Adam Stalony-Dobrzański, in die Hauptfassade
montiert.
Die wiederholte Konsekration der
Kirche wurde am 15.August 1959
des Primas von Polen Kardinal Stefan
Wyszyński vollbracht. Die Renovierungsarbeiten werden bis zum heutigen Tag ununterbrochen durchgeführt.
Für diese Zwecken beruf man im Jahr
1998 die Stiftung für die Rettung der
Baudenkmäler des Doms in Neiße.
Während der Reformationsbewegungen in Schlesien, die im XVI. und
XVII. Jahrhundert stattfanden, wurde
Neiße zur Residenz der Breslauer Bischöfe und die Kirche wurde zur zweiten Nekropole (Begräbnisstätte) nach
dem Breslauern Dom. Hier wurden
bestattet:
1 Bischof Jan Sitsch, gestorben im
Jahr 1608. Er wurde in der Bracka
Kapelle, in dem von sich selbst gestifteten Grabmal beigesetzt. Dieses
schöne, manieristische Grabmal ist
nun Ziel zahlreicher Ausflüge von
Studenten der Kunstakademie aus
Kraków (Krakau), Poznań (Posen)
und Wrocław (Breslau). Die Studenten lernen in dieser Kapelle die
Geheimnisse des Manierismus kennen.
2 Bischof Marcin Gerstmann, gestorben im Jahr 1585. Dieser, in
einer protestantichen Familie geborener Bischof ist zum katholischen
Glauben während des Studiums in
Padwa übergetreten. Großer Fürbitter und Verteidiger des katholischen
Glaubens. Er wurde in der Kapelle
des Hl. Johannes des Täufers, wo er
einen prachtvollen Renaissancealtar,
der vom protestantischen Bildhauer
Michał Kramer gefertigt wurde, gestiftet hat.
Historický nástin, Historische Zusammenfassung
9
stała wyniesiona na ołtarze (beatyfikowana) przez Benedykta XVI.
4 Bp Wacław, (fot.3) książę legnicki. Zmarł w Otmuchowie
w 1419 r. i został pochowany
w ufundowanym przez siebie kościele kolegiackim św. Mikołaja.
W 1477 r. kolegiata a wraz z nią
szczątki biskupa, zostały przeniesione do Nysy, do nieistniejącego dziś
kościoła św. Jana Chrzciciela na Starym Mieście. W 1663 r. nagrobek
i szczątki biskupa trafiły do również
nieistniejącego dziś kościoła św. Mikołaja. Do kościoła św. Jakuba przeniesiono je w 1682 r. W 1894 r. epitafium wmurowano w ścianę boczną,
tuż obok wejścia do zakrystii.
5 Bp
Jakub
Salza,
zmarły
w 1538 r. Pochowany w renesansowym grobowcu w kształcie tumby
rzymskiej, wykonanym z czerwonego salsburskiego marmuru. Wielki
humanista, utrzymywał kontakty
z Erazmem z Rotterdamu.
6 Bp Baltazar z Promnicy, zmarły w1562 r. Pochowany w kaplicy
M.B. Szkaplerznej, w renesansowym grobowcu, nakrytym baldachimem, wykonanym z czerwonego
marmuru salsburskiego (podobne,
królewskie grobowce, zobaczyć
możemy w katedrze wawelskiej).
W 1555 r. założył w Nysie drukarnię, jedną z pierwszych na Śląsku.
7 Bp Kasper z Łagowa, zmarły w1574 r. Pochowany w kaplicy
św. Piotra i Pawła. Wspaniały renesansowy nagrobek, wykonany z piaskowca, wznieśli mu rodzeni bracia.
Było to zapewne podziękowanie
za wielkie dotacje, jakie biskup przekazywał na rzecz przebudowy w stylu renesansowym rodowej siedziby
- zamku Grodno koło Zagórza
Śląskiego. W jego sarkofagu pochowano zmarłego w 1600 r. bpa Pawła
Alberta Habsburga, któremu nie wystawiono oddzielnego nagrobka.
W prezbiterium (po prawej stronie)
złożone zostało serce kardynała Fryderyka Hessen-Darmstadt, arcybiskupa
wrocławskiego, zmarłego w1682 r. Upa-
10
Rys Historyczny
existujícího kostela sv. Jana Křtitele
na Starém Městě. V roce 1663 se
náhrobek a ostatky biskupa dostaly do dnes již také neexistujícího
kostela sv. Mikuláše. Do kostela sv.
Jakuba byly přeneseny v roce 1682.
V roce 1894 byl epitaf zazděn do
boční stěny, ihned vedle vchodu do
sakristie.
5 Biskup Jakub Salza, zemřelý v roce
1538. Pohřben v renesanční hrobce
ve tvaru římské tumby, zhotovené
z červeného salcburského mramoru. Velký humanista, udržoval kontakty s Erasmem z Rotterdamu.
6 Biskup Baltazar z Promnice, zemřelý v roce 1562. Pohřben v kapli
Matky Boží Szkaplerzné, v renesanční hrobce zakryté baldachýnem,
zhotovené z červeného salcburského
mramoru (obdobné, královské hrobky lze vidět ve Wawelské katedrále).
V roce 1555 založil v Nyse tiskárnu,
jednu z prvních ve Slezsku.
7 Biskup Kasper z Łagowa, zemřelý
roku 1574. Pohřben v kapli sv. Petra a Pavla. Nádherný renesanční
náhrobek, zhotovený z pískovce, mu
postavili vlastní bratři. Bylo to zajisté poděkování za velké dary, které
biskup poskytoval na přestavbu rodového sídla v renesančním slohu
- zámku Grodna u Zagórza Śląskiego. V jeho sarkofágu byl pohřben
biskup Paweł Albert Habsburg,
zemřelý v roce 1600, jemuž nebyl
postaven samostatný náhrobek.
V presbytáři (na pravé straně) bylo
uloženo srdce kardinála Fryderyka
Hessen-Darmstadt,
wroclawského
arcibiskupa, zemřelého v roce 1682.
Zvěčňuje to deska zhotovená ze světlého mramoru. Byl to právě on, kdo
přestavěl kostel v barokním slohu.
Při prohlídce kostela stojí za pozornost:
a obraz “Matka Boží a Čtrnáct Pomocníků“, nacházející se v kapli sv.
Josefa, který namaloval Hans Dürer,
bratr proslulého Albrechta.
b pozdně gotický triptych, nyní splňující funkci hlavního oltáře, pocházející z roku 1506, na němž jsou před-
3 Selig gesprochene Maria Luiza
Merkert, gestorben im Jahr 1872.
Sie gründete die Ordensgemeinschaft der Schwester der Hl. Elisabeth in Neiße. Die Nachwelt nannte sie schlesische Samarietanerin.
Am 30. September 2007 wurde sie
vom Papst Benedikt der XVI. selig
gesprochen.
4 Bischof Wacław, (Bild 3) Fürst von
Liegnitz. Er starb 1419 in Ottmachau und wurde in der, von ihm sich
selbst gestifteten Kollegiatskirche
des Hl. Nikolaus bestattet. Im Jahr
1477 werden die Kollegiate und die
Bischofsleiche nach Neiße in die
nicht mehr existierende Kirche des
Hl. Johannes des Täufers in der Altstadt übertragen. Das Grabmal und
die Leiche des Bischofs wurden im
Jahr 1663 in die auch nicht mehr
existierende Kirche des Hl. Nikolaus übertragen. In der Kirche des
Hl. Jakobusses wurde die Leiche
des Bischofs im Jahr 1682 bestattet. Im Jahr 1894 mauerte man ein
Epitaphium in die seitliche Wand,
in der Nähe des Einganges in die
Sakristei ein.
5 Bischof Jakob Salza, gestorben im
Jahr 1538, bestattet im Renaissancegrabmal in Form des römischen
Sarkophags aus rotem Salzburger
Marmor. Der große Humanist unterhielt die Kontakte mit dem Erasmus aus Rotterdam.
6 Bischof Baltazar aus Promnica,
gestorben im Jahr 1562, bestattet in
der Kapelle zur Maria Szkaplerzna,
im Renaissancegrabmal mit einem
Baldachin, der aus rotem Salzburger Marmor gefertigt ist (ähnliche,
königliche Grabmale können wir in
der Wawel-Katedrale sehen). Der
Bischof gründete im Jahr 1555 in
Neiße die erste Druckerei in Schlesien.
7 Bischof Kasper aus Łagów, gestorben im Jahr 1574, bestattet in der
Kapelle der Hl. Peter und Paul. Ein
prächtiges
Renaissancegrabmal,
gefertigt aus dem Sandstein. Das
Grabmal haben ihm die leiblichen
miętnia to płyta wykonana z jasnego
marmuru. To właśnie on przebudował
kościół w stylu barokowym.
Przy zwiedzaniu kościoła warto
zwrócić uwagę na:
a znajdujący się w kaplicy św. Józefa
obraz “Matka Boska i Czternastu
Wspomożycieli “, pędzla Hansa
Dürera, brata słynnego Albrechta.
b późnogotycki tryptyk, pełniący
obecnie funkcję ołtarza głównego, pochodzący z 1506 r., na którym przedstawione są sceny Męki
Chrystusa.
c barokowe Baptysterium (kaplicę
zmarłych) z lat 1648-51, z arcyciekawym wystrojem, późnogotycką
chrzcielnicą otoczoną renesansową
kratą. Sceny biblijne zdobiące boazerię wykonał znakomity malarz
Karol Dankwart.
d późnobarokowy, wykonany ze srebra, ołtarz z pocz. XVIII w., w którym umieszczona jest późnogotycka
figura św. Anny Samotrzeć, pochodząca z pocz.1500 r.
e znajdujący się w kaplicy św. Jakuba
obraz “Męczeństwo św. Bartłomieja”, pędzla Michała Willmana.
Wybudowana na wzór włoskiej
“campanili”, wolnostojąca gotycka
dzwonnica, powstała w latach 14731516, zaliczana jest do unikatowych
zabytków tego typu na ziemiach
polskich. Według ambitnych planów miała być najwyższą budowlą
w mieście (100-130 m). Jej budowa
nigdy nie została ukończona, toteż
czasami określana jest mianem “nigdy niedokończonej”. Pożar w marcu
1945 r. również jej nie oszczędził,
wnętrze uległo całkowitemu zniszczeniu. Stopił się wówczas jedyny, pozostawiony przez nazistów, ważący 8,2 t
dzwon - św. Jakub, jeden z największych na Śląsku. 2 kwietnia 2003 r.,
podczas wyjątkowo skromnych uroczystości (śmierć Jana Pawła II), został otwarty, wbudowany we wnętrze dzwonnicy, Skarbiec św. Jakuba,
w którym eksponowane są wyroby
nyskich złotników. Rozwiązania, jakie
zastosował projektant, budzą podziw
Fot. 4
staveny scény Kristových utrpení.
c barokní Baptisterium (kaple zemřelých) z let 1648-51, s neobyčejně zajímavou výzdobou, pozdně gotickou
křtitelnicí obklopenou renesanční
mříží. Biblické scény zdobící dřevěné obložení provedl vynikající malíř
Karol Dankwart.
d pozdně barokní oltář z počátku
XVIII. století, proveden ze stříbra,
na němž je umístěna pozdně gotická socha sv. Anny Samotrzeć, pocházející z počátku roku 1500.
e obraz “Utrpení sv. Bartoloměje”, nacházející se v kapli sv. Jakuba, který
namaloval Michał Willman.
Volně stojící gotická zvonice, vybudovaná podle vzoru italské “kampanili”, vznikla v letech 1473-1516, se řadí
k unikátním památkám tohoto typu
na polském území. Podle ambiciózních plánů měla být nejvyšší budovou
ve městě (100-130 m). Její výstavba
nebyla nikdy dokončena, a proto někdy bývá označována pojmem “nikdy
nedokončená”. Požár v březnu 1945
ji také neušetřil, vnitřek byl úplně
zničen. Tehdy se roztavil jediný zvon
- sv. Jakub, ponechán nacisty, vážící
8,2 t, jeden z největších ve Slezsku.
Dne 2. dubna 2003 v průběhu výjimečně skromné slavnosti (smrt Jana
Pawła II.) byla otevřena Klenotnice
sv. Jakuba, zabudovaná uvnitř zvonice, ve které jsou vystavovány výrobky
nyských zlatníků. Řešení, která použil
projektant, vzbuzují obdiv a nadšení
všech návštěvníků z Evropy a dalších
koutů světa.
Brüder gebaut. Sicherlich war das
ein Dank für die großen Subventionen, die der Bischof für den Umbau
des Familiensitzes – Schloss Grodno an Zagórze Śląskie im Renaissancestil, bereitstellte. Im Sarg wurde auch der, im Jahr 1600 gestorbene Bischof Paweł Albert Habsburg
bestattet, für den man kein separates
Grabmal gefertigt hat.
Im Presbyterium (auf der rechten
Seite) bestattete man das Herz vom
Kardinal Fryderyk Hessen-Darmstadt,
des Breslauer Erzbischofs, der im Jahr
1682 gestorben ist. Die Platte aus hellem Marmor erinnert an dieses Ereignis. Dieser Erzbischof baute die Kirche
in den Barockstil um.
Beim Besichtigen der Kirche sollte
man die Aufmerksamkeit folgenden
Sehenswürdigkeiten widmen:
a dem Bild in der Kapelle des Hl. Josef
“Muter Gottes und Vierzehn Hilfeleistenden “, vom Hans Dürer, Bruder des bekannten Albrecht Dürers.
b spätgotischem Triptychon, das heute
als Hauptaltar dient. Es kommt aus
dem Jahr 1506 und es sind die Szenen des Leidens Christi aufgeführt.
c Barockes Baptisterium (Friedhofskapelle) aus den Jahren 1648-51,
mit der sehr interessanten Ausstattung, spätgotischen Taufstein, das
mit Renaissancegittern umrahmt
ist. Szenen aus der Bibel, die die Tafel schmücken, fertigte der hervorragende Maler Karol Dankwart.
d spätbarocken, aus Silber gefertigten
Altar aus dem Anfang des XVIII. Jh,
in dem sich die spätgotische Figur
der Hl. Anna Samotrzeć aus dem
Anfang des Jahres 1500, befindet.
e dem Bild in der Kapelle des Hl. Jakobus “ Martyrium des Hl. Bartolomeus” gemalt vom Michał Willman.
Der freistehende gotische Glockenturm, der nach dem Muster der italienischen “campanila” gebaut wurde,
entstand in den Jahren 1473-1516 und
gehört zu den seltenen Baudenkmälern
dieser Art in Polen. Gemäß den ehrgeizigen Plänen, sollte der Glockenturm das höchste Gebäude der Stadt
Historický nástin, Historische Zusammenfassung
11
i zachwyt wszystkich odwiedzających
z Europy i świata.
Następny wyjątkowy kościół to barokowy kościół Wniebowzięcia Najświętszej Panny Marii wzniesiony
z fundacji bpa Karola Ferdynanda Wazy (fot.4) w latach 1688-82.
Jest pierwszą jezuicką budowlą sakralną na Śląsku. Prawdopodobnie kościół
zaprojektował włoski architekt Quadri
z Pragi, a budową kierowali Mateusz
Kirchberg i Michał Klein. Wedle kanonów sztuki architektonicznej Jezuitów, pierwowzorem wszystkich
wznoszonych przez nich kościołów
był rzymski kościół macierzysty Il
Gesú, zaprojektowany przez Vigniolę. We wnękach fasady umieszczone
są drewniane posągi Karola Boromeusza, Franciszka Ksawerego, Ignacego
Loyoli i Ferdynanda Kastylijskiego.
Pierwszy wystrój kościoła uległ niemal
całkowitemu zniszczeniu. Z ołtarza
głównego, zachowała się do naszych
czasów tylko część górna. Dziś możemy się jedynie domyślać, jak wspaniałe musiało być pierwsze założenie
ołtarza. Polichromię w kościele wykonał Karol Dankwart, noszący tytuł
nadwornego malarza króla polskiego
a od 1689 r. malarza bpa Franciszka
Ludwika. Jego dzieła możemy zobaczyć
w kościołach Otmuchowa, Kłodzka,
Wrocławia, Krakowa, Poznania oraz
w jasnogórskiej bazylice w Częstochowie, w której warto podnieść wzrok
w kierunku stropu i podziwiać wspaniałe dzieło malarza z Nysy. Kościół
poważnie ucierpiał podczas oblężenia
napoleońskiego w 1807 r. Zamieniono go na magazyn. Funkcje sakralne
przywrócone zostały w 1820 r.
Trzeci, wyjątkowej wartości, to barokowy kościół św. Apostołów Piotra
i Pawła, został wzniesiony w latach
w 1720-27 r Wcześniej, w latach
1708-13 został wybudowany gmach
klasztorny. W latach 1730-31 na zlecenie prepozyta Eliasza Klose, przy
znacznym wsparciu finansowym bpa
Franciszka Ludwika, wielkiego mecenasa sztuki, powstało arcydzieło
iluzjonistycznego malarstwa baroko-
12
Rys Historyczny
Dalším výjimečným kostelem je
barokní kostel Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie postavený z nadace biskupa Karola Ferdynanda Wazy
(fot.4) v letech 1688-82. Je první
jezuitskou sakrální budovou ve Slezsku. Kostel pravděpodobně navrhoval italský architekt Quadri z Prahy
a výstavbu řídili Mateusz Kirchberg
a Michał Klein. V souladu se zásadami jezuitské architektury pravzorem všech jimi stavěných kostelů byl
římský matečný kostel Il Gesú, který
navrhoval Vigniola. Ve výklencích
fasády jsou umístěny dřevěné sochy Karola Boromeusza, Franciszka
Ksawerego, Ignáce Loyoli a Ferdinanda Kastilského. Prvotní výzdoba
kostela byla téměř úplně zničena.
Z hlavního oltáře se do našich časů
dochovala pouze horní část. Dnes se
můžeme pouze domnívat, jak nádherné muselo být první řešení oltáře. Polychromii v kostele provedl
Karol Dankwart, pyšnící se titulem
dvorního malíře polského krále a od
roku 1689 malíře biskupa Franciszka Ludwika. Jeho díla můžeme vidět
v kostelech v Otmuchowie, Kłodzku,
Wrocławi, Krakowie, Poznani a v
Jasnohorské bazilice v Częstochowie,
ve které stojí za to upřít zrak ke stropu a obdivovat nádherné dílo malíře
z Nysy. Kostel velmi utrpěl během
napoleonského obležení v roce 1807.
Byl změněn na sklad. Sakrální funkce byla obnovena v roce 1820.
Třetí je barokní kostel sv. Apoštolů Petra a Pavla výjimečné hodnoty,
vybudován v letech 1720-27. Dříve,
v letech 1708-13 byla vybudována
klášterní budova. V letech 1730-31
na příkaz preposita Eliasza Klose,
se značnou finanční podporou biskupa Franciszka Ludwika, velkého
mecenáše umění, vzniklo arcidílo
ilusionistického barokního malířství,
polychromie, zdobící vnitřek kostela.
Zhotovili je dva bratři Feliks Antoni a Tomasz Krzysztof Schefflerovi,
významní malíři epochy baroka, kteří přišli do Nysy z Mnichova. Je také
nazýván kostelem bożogrobców ( Jo-
werden (100-130 m). Sein Bau wurde
nie beendet, deshalb bezeichnet man
dieses Bauwerk als “den nie beendeten Turm”. Der Brand im März 1945
wurde dem Glockenturm auch nicht
erspart, der Innenraum wurde total
zerstört. Damals schmolz die einzige,
von den Nazis nicht geraubte Glocke
mit einem Gewicht von 8,2 t – der Hl.
Jakobus. Diese Glocke war eine von
den größten in Schlesien. Am 2. April
2005 während einer sehr bescheidenen
Feier (der Tod von Jan Paweł der II)
wurde die Schatzkammer des Hl. Jakobus geöffnet und in den Innenraum
des Glockenturmes eingebaut. In der
Schatzkammer sind die Produkte der
Goldschmiede aus Neiße ausgestellt.
Die Lösungen, die der Architekt angewendet hat, erwecken die Bewunderung und Begeisterung der Touristen
aus Europa und der gesamten Welt.
Die nächste, außergewöhnliche Kirche ist die Barockkirche Maria Himmelfahrt, erbaut in den Jahren 1688-82
dank der Stiftung des Bischofs Karol
Ferdynand Waza (Bild 4). Sie ist das erste, sakrale Jesuitenbauwerk in Schlesien. Die Kirche wurde wahrscheinlich
vom italienischen Architekten Quadri
aus Prag entworfen. Den Bau leiteten
Mateusz Kirchberg und Michał Klein.
Die Kirche wurde nach den Regeln
der Architektur der Jesuiten nach dem
Urmuster der römischen, heimischen
Kirche Il Gesú, die vom Vigniola entworfen wurde, erbaut. In den Wandnischen befinden sich Holzstatuen vom
Karol Boromeusz, Franciszek Ksawery,
Ignacy Loyola und Ferdynand Kastylijski. Die erste Kirchenausstattung
wurde komplett zerstört. Vom Hauptaltar ist bis zur heutigen Zeit nur der
obere Teil des Altars erhalten geblieben. Wir können heute nur vermuten,
wie prachtvoll der erste Altar gewesen
sein musste. Die Polychromie in der
Kirche wurde vom Karol Dankwart,
dem Hofmaler des polnischen Königs,
und seit dem Jahr 1689 Maler des Bischofs Franciszek Ludwik, ausgeführt.
Seine Kunstwerke kann man in den
Kirchen in Ottmachau, Glatz, Breslau,
wego, polichromie, zdobiące wnętrze
kościoła. Wykonali je dwaj bracia Feliks Antoni i Tomasz Krzysztof Schefflerowie, wybitni malarze epoki baroku, którzy przybyli do Nysy z Monachium. Zwany również kościołem
bożogrobców. Przed wojną zwano
go Kreuzkirche (kościół św. Krzyża).
Wzięło się to zapewne ze szczególnego kultu Krzyża Świętego Bożogrobców, których do Nysy sprowadził bp
Tomasz I w 1239 roku. W 1810 r. nastąpiła kasata zakonu. W latach 184871 w pomieszczeniach klasztoru mieścił się szpital, prowadzony przez
siostry boromeuszki. Skutki II wojny
były dla miasta katastrofalne, więc
do cudów należy zaliczyć fakt, że kościół przetrwał bez żadnego uszczerbku. Od 1947 r. w klasztorze mieściło
się Wyższe Seminarium Duchowne Śląska Opolskiego, przeniesione
do Opola w 1997 r.
Pozostałe kościoły to:
Gotycki kościół Ewangelicki dawniej św. Barbary, jeden z najstarszych w naszym mieście, wybudowany
został na przełomie XIV i XV w., jako
kaplica największego w ówczesnym
grodzie - szpitala św. Barbary. Liczne przebudowy (renesansowo-barokowe) zatarły jego cechy stylowe.
Z pierwotnego okresu zachowała się
późnogotycka elewacja szczytowa.
Do 1810 r. tj. do czasów sekularyzacji
księstwa, stanowił własność zakonu
franciszkanów. W 1812 r. został przekazany gminie protestanckiej. Prace
adaptacyjne trwały do 1818 r. Ponieważ protestanci nie uznają kultu świętych, zmienione zostało wezwanie
na - kościół Chrystusa. Obecnie ma
w nim siedzibę gmina ewangelicka
i zielonoświątkowa.
Po przejściu Nysy pod panowanie
pruskie, wzrosła liczba protestantów,
głównie żołnierzy i ich rodzin. Kościół
św. Barbary okazał się niewystarczający
i 1855 roku rozpoczęto budowę nowego neogotyckiego kościoła protestanckiego, którą ukończono w 1888 r. Kościół przetrwał szczęśliwie czas wojny.
Na polecenie władz miasta w latach
hanitů). Před válkou mu říkali Kreuzkirche (kostel sv. Kříže). Vzniklo to
zajisté z neobvyklého kultu Svatého
Kříže Bożogrobców ( Johanitů), které do Nysy přivedl biskup Tomasz
I. roku 1239. V roce 1810 byl řád
zlikvidován. V letech 1848-71 byla
v klášterních místnostech nemocnice,
kterou spravovaly sestry Boromejky.
Následky II. světové války byly pro
město katastrofální, a proto skutečnost, že kostel neutrpěl žádné škody,
lze přirovnat k zázraku. Od roku 1947
byl v klášteře umístěn Vyšší duchovní
seminář Opolského Slezska, přenesený do Opole v roce 1997.
Ostatními kostely jsou:
Gotický evangelický kostel - dříve
sv. Barbary, jeden z nejstarších v našem městě, byl vybudován na přelomu XIV. a XV. století jako největší
kaple v tehdejší tvrzi - nemocnice
sv. Barbary. Mnohé přestavby (renesančně-barokní) setřely jeho slohovou
charakteristiku. Z prvotního období
se dochovala pozdně gotická štítová
fasáda. Do roku 1810, tj. do doby sekularizace knížectví, byl ve vlastnictví
Řádu františkánů. V roce 1812 byl
předán protestantské obci. Adaptační práce trvaly do roku 1818. Protože
protestanti neuznávají kult svatých,
bylo zasvěcení změněno na - kostel
Krista. Nyní v něm má sídlo evangelická a letniční obec.
Když se Nysa dostala pod pruskou
nadvládu, vzrostl počet protestantů,
hlavně vojáků a jejich rodin. Kostel sv.
Barbary se ukázal jako nedostačující a v
roce 1855 byla zahájena výstavba nového neogotického protestantského kostela, která byla ukončena v roce 1888.
Kostel šťastně přečkal válečná období.
Rozhodnutím městských orgánů byl
v letech 1953-4 rozebrán a cihla byla
předána pro obnovu Warszawy.
Gotický kostel Zvěstování Nejsvatější Panny Marie, tak odlišný a
skromný vzhledem k jiným monumentálním nyským chrámům. Kostel
nechala postavit v roce 1372 Anna,
vdova po zámožném nyském měšťanovi Hanco Isenecherovi. Ze začátku
Krakau und Posen bewundern, auch in
der Basilika Jasna Góra in Tschenstochau, wo man, nach oben in Richtung
der Decke schauen sollte und dann das
prachtvolle Werk des Kunstmalers aus
Neiße bewundern kann. Die Kirche
erlitt ernsthaften Schaden während der
Napoleonbelagerungen im Jahr 1807.
Sie wurde als Lagerstätte verwendet.
Ihre sakrale Herkunft wurde im Jahr
1820 wieder eingeführt.
Zur dritten, sehr wertvollen Kirche
gehört die Barockkirche des Hl. Peter
und Pauls, erbaut in den Jahren 172027. Vorher, in den Jahren 1708-13
ist wurde das Kloster erbaut. In den
Jahren 1730-31 entstanden auf Auftrag des Propst Eliasz Klose, bei einer
bedeutenden
Finanzunterstützung
des Bischofs Franciszek Ludwik, des
großen Kunstmäzen ein Meisterwerk
der illusionistischen Barockmalerei,
die, den Innenraum der Kirche verzierenden Polychromyen. Sie wurden von
zwei Brüdern Feliks Antoni und Tomasz Krzysztof Scheffler, die hervorragenden Kunstmaler des Barocks, die
nach Neiße aus München gekommen
sind, ausgeführt. Diese Kirche nennt
man auch die Kirche der Ritter des
Heiligen Grabes. Vor dem Krieg nannte man auch diese Kirche Kreuzkirche
(kościół św. Krzyża), wahrscheinlich
wegen des besonderen Kults des heiligen Kreuzes der Ritter des Heiligen
Grabes. Der Bischof Tomasz der I.
holte 1239 die Ritter nach Neiße. Im
Jahr 1810 wurde der Orden aufgelöst.
In den Jahren 1848-71 befand sich ein
Krankenhaus in den Klosterräumen.
Das Krankenhaus wurde von den
Schwestern der Borromäerinnen geführt. Die Folgen des II. Weltkrieges
waren für die Stadt katastrophal, es
gleicht einem Wunder, dass die Kirche
nicht beschädigt wurde. Seit 1947 war
im Kloster das Priesterseminar Oppelner Schlesien. Im Jahr 1997 ist das
Seminar nach Oppeln umgezogen.
Die weiteren Kirchen:
Evangelische Gotikkirche – früher
der Hl. Barbara gewidmet, ist eine der
ältesten in unserer Stadt. Sie wurde
Historický nástin, Historische Zusammenfassung
13
Fot. 5
1953-4 r. został rozebrany a cegłę
przekazano na odbudowę stolicy.
Gotycki kościół Zwiastowania
NMP, jakże odmienny i skromny
w odniesieniu do innych monumentalnych nyskich świątyń. Ufundowała go w 1372 r. Anna, wdowa
po zamożnym nyskim mieszczaninie
Hanco Isenecherze. Początkowo nosił wezwanie Bożego Ciała (Corporis
Christi). W 1624 r. biskup Karol arcyksiążę Habsburg przekazał go Jezuitom. Być może to oni zmienili jego
wezwanie na Zwiastowania NMP.
W 1881 r. została przeprowadzona
jego gruntowna przebudowa w stylu
neogotyckim. Rozebrano wówczas
kościół do fundamentów. Po przeprowadzonym w 1995 r., generalnym remoncie, kościół Zwiastowania NMP
- stał się kościołem Wieczystej Adoracji Najświętszego Sakramentu.
Barokowy kościół św. Dominika
wybudowany w latach 1776-78 przez
Dominikanów, których do Nysy spro-
14
Rys Historyczny
byl zasvěcen Božímu Tělu (Corporis
Christi). V roce 1624 biskup Karol arcikníže Habsburg jej předal Jezuitům.
Možná to byli oni, kdo změnili zasvěcení na Zvěstování Nejsvatější Panny
Marie. V roce 1881 byla od základu
provedena přestavba v neogotickém
slohu. Tehdy byl kostel rozebrán do
základů. Po provedené generální opravě v roce 1995 kostel Zvěstování NPM
- se stal kostelem Věčné Adorace Nejsvatější Svátosti Oltářní.
Barokní kostel sv. Dominika, postaven v letech 1776-78 dominikány,
které do Nysy přivedl v roce 1748 biskup Filip Schaffgotsch. Mimořádnou
pozornost upoutávají fresky na klenbě,
které představují scény ze života sv. Dominika.
Pozdně renesanční kostel sv. Kříže,
nazýván Jeruzalémským, byl postaven
v roce 1633 na místě dřevěné kaple
(poustevny), která stála na tomto místě
od středověku. Kostel je spojen s kultem Utrpení Páně, který v našem městě
um die Wende des XIV und XV Jh. als
Kapelle des damals größten Krankenhauses der Hl. Barbara erbaut. Infolge
der zahlreichen Umgestaltungen (Renaissance-Barocke) gingen die charakteristischen Styleigenschaften verloren.
Aus dem Ursprung ist nur die spätgotische Hausfront erhalten geblieben. Bis
zum Jahr 1810, das bedeutet bis zur
Säkularisierung des Fürstentums war
die Kirche das Eigentum des Franziskanerordens. Im Jahr 1812 wurde die
Kirche einer der protestantischen Gemeinde übergeben. Der Kirchenausbau
dauerte bis 1818. Weil die Protestanten den Kult der Heiligen nicht anerkennen, änderte man den Namen in
Christus-König-Kirche. Jetzt befindet
sich in dieser Kirche die evangelische
und Pfingstgemeinde.
Nachdem sich Neiße unter der preußischen Regierung befand, wuchs auch
die Zahl der Protestanten, hauptsächlich der Soldaten und ihrer Familien.
Es zeigte sich, dass die Kirche der Hl.
Barbara zu klein wurde. Im Jahr 1855
begann man mit dem Bau der neugotischen protestantischen Kirche. Der
Bau wurde im Jahr 1888 beendet. Die
Kirche wurde glücklicher Weise während des Krieges nicht zerstört. Jedoch
in den Jahren 1953-4 wurde auf Befehl
der Stadtregierung die Kirche abgerissen. Die Ziegelsteine wurden für den
Wiederaufbau der Hauptstadt gestiftet.
Gotische Kirche Mariä Verkündigung ist sehr bescheiden im Vergleich zu den anderen monumentalen
Kirchen in Neiße. Sie wurde im Jahr
1372 von Anna, Witwe des reichen
Bürgers Hanco Isenecherze, gestiftet.
Am Anfang hieß sie Kirche Bożego
Ciała (Corporis Christi). Im Jahr 1624
übergab der Bischof Karol Erzfürst
von Habsburg die Kirche den Jesuiten.
Man vermutet, dass die Jesuiten den
Namen der Kirche auf Kirche Mariä
Verkündigung änderten. Im Jahr 1881
wurde die Kirche komplett im neugotischen Stil umgebaut. Die Kirche wurde damals bis zu den Fundamenten abgerissen. Nach einer Generalreparatur
Fot. 6
wadził w 1748 r. biskup Filip Schaffgotsch. Na szczególną uwagę zasługują freski sklepienia, które przedstawiają sceny z życia św. Dominika.
Późnorenesansowy
kościół
św. Krzyża zwany Jerozolimskim
wybudowany w 1633 r. w miejsce
drewnianej kaplicy (pustelni), która
stała w tym miejscu od średniowiecza.
Kościół związany jest z kultem Męki
Pańskiej , który w naszym mieście
wprowadzili Bożogrobcy. W każdy
Wielki Piątek nysanie pielgrzymowali
do tego miejsca. Stoi on w odległości tzw. mili jerozolimskiej od ratusza
i odpowiada drodze, którą pokonał
Chrystus, dźwigając krzyż od domu
Piłata na Golgotę.
Barokowy kościół i klasztor
św. Franciszka z Asyżu wybudowany
w 1659 r. dla zakonu OO. Kapucynów,
z fundacji biskupa Leopolda Wilhelma arcyksięcia Habsburga. Reguła kapucyńska należy do bardzo surowych
i nakazuje życie w ubóstwie. Stąd zapewne surowy i skromny wystrój kościoła, który został wzniesiony w dobie
barokowego przepychu epoki. Klasztor
od 1812 roku pełni funkcje domu księży emerytów.
Historia barokowego kościoła
św. Jana Chrzciciela wybudowanego
zavedli Bożogrobcy ( Johanité). Každý
Velký Pátek Nysané putovali na toto
místo. Kostel stojí ve vzdálenosti tzv.
jeruzalémské míle od radnice, která odpovídá cestě, kterou ušel Kristus, když
nesl kříž od domu Piláta na Golgotu.
Barokní kostel a klášter sv. Františka z Assisi, vybudován v roce 1659
pro Řád kapucínů z nadace biskupa Leopolda Wilhelma, arciknížete
Habsburga. Kapucínská řehole patří
k velmi přísným a přikazuje život v
bídě. Odtud zajisté přísná a skromná
výzdoba kostela, který byl postaven
v době barokního přepychu. Klášter od
roku 1812 plní funkci domu pro penzionované kněze.
Historie barokního kostela sv. Jana
Křtitele vybudovaného roku 1770 je
značně starší a sahá do počátků XIV.
století. Zprvu kostel s tímto zasvěcením
stál na předměstí zvaném Staré Město.
(fot.5) Jak vypadal, můžeme uvidět na
plánu Nysy autorství Georga Hayera
z roku 1596. Určitě byl významným
kostelem, když právě do něho byla přenesena v roce 1477 kapitula z kostela sv.
Mikuláše v Otmuchowie, která byla zde
umístěna do roku 1650. V souvislosti s tzv. „tureckým ohrožením” a s ním
spojenou modernizací opevnění byl rozebrán v roce 1663.
im Jahr 1995 wurde die Kirche Mariä
Verkündigung zur Kirche Wieczysta
Adoracja Najświętszego Sakramentu
umgetauft.
Barockkirche des Hl. Dominikus
wurde in den Jahren 1776-78 durch
die Dominikaner erbaut. Der Bischof
Filip Schaffgotsch holte im Jahr 1748
die Dominikanern nach Neiße. Bemerkenswert sind die Fresken auf der
Decke, die die Szenen aus dem Leben
des heiligen Dominikus präsentieren.
An der Stelle, an der früher die
Holzkapelle (Einsiedelei) seit dem
Mittelalter stand, wurde im Jahr 1633
die Spätrenaissancekirche des Hl.
Kreuzes (auch Jerozolimski genannt)
erbaut. Die Kirche ist mit dem Kult
des Leidens unseres Herrn verbunden.
Die Ritter des Heiligen Grabes begannen diesen Kult in unserer Stadt. Jeden
Karfreitag pilgerten die Einwohner der
Stadt Neiße zu dieser Stelle. Die Entfernung von diesem Platz zum Rathaus
hat die Länge der sog. Jerusalem-Meile und entspricht der Wegstrecke, die
Jesus Christus mit dem Kreuz vom Pilatushaus nach Golgota gehen musste.
Barockkirche und Kloster des Hl.
Franciszek aus Asyż wurde im Jahr
1659 für den Kapuzinerorden erbaut.
Sie wurde vom Bischof Leopold Wilhelm Erzfürst von Habsburg gestiftet.
Die Kapuzinerregeln sind sehr streng
und gebieten das Leben in Armut.
Darum wurde die Innenausstattung
der Kirche sehr streng und bescheiden
gehalten, obwohl die Kirche in Barock
gebaut wurde. Das Kloster dient ab
1812 als Haus für pensionierte Priester.
Die Geschichte der Barockkirche
des Hl. Johannes des Täufers, die im
Jahr 1770 erbaut wurde, ist sehr viel
älter und ihr Ursprung reicht bis zum
Anfang des XIV. Jh. Ursprünglich
stand die Kirche des Hl. Johannes des
Täufers am Stadtrand der sog. Altstadt.
(Bild 5) Auf dem Stadtplan von Neiße
(von Georg Hayer) aus dem Jahr 1596
kann man sehen, wie diese Kirche
ausgesehen hatte. Diese Kirche hatte
wahrscheinlich große Bedeutung, weil
im Jahr 1477 hier der Sitz der Bischö-
Historický nástin, Historische Zusammenfassung
15
Fot. 6
Fot. 6
w 1770 r. jest znacznie starsza i sięga
początków XIV w. Pierwotnie kościół
pod tym wezwaniem stał na przedmieściu zwanym Stare Miasto. (fot.5) Jak
wyglądał, możemy zobaczyć na planie
Nysy Georga Hayera z 1596 r. Zapewne był kościołem o dużym znaczeniu, skoro to do niego przeniesiono
w 1477 r. kapitułę z kościoła św. Mikołaja w Otmuchowie, która mieściła
się tu do 1650 r. W związku z tzw „zagrożeniem tureckim” i związaną z nim
modernizacją fortyfikacji, został rozebrany w 1663r.
Neogotycki kościół pw. Matki Boskiej Bolesnej i klasztor księży Werbistów wzniesiony w latach 1892-1907.
W klasztorze działała szkoła „Święty
Krzyż” - wielki ośrodek wychowawczy,
prywatne gimnazjum, ośrodek kształcący misjonarzy dla misji krajowych
i zagranicznych.
Neoromański kościół pw. św. Elżbiety i klasztor OO. Franciszkanów
wzniesiony w 1902-11. Zakon Franciszkanów związany jest z Nysą od średniowiecza, początkowo jego siedzibą
był nieistniejący dziś klasztor położony za murami miasta nieopodal bramy
brackiej. W 1810 r. nastąpiła kasata
zakonu. Do Nysy Franciszkanie powrócili na początku XX w.
Neogotycki kościół pątniczy MB
Wspomożenia Wiernych wybudo-
16
Rys Historyczny
Neogotický kostel zasvěcený Boží
Matce Bolestné a klášter kněží verbistů, postaven v letech 1892-1907.
V klášteře funguje škola „Svatý Kříž” velký výchovný ústav, soukromé gymnázium, středisko vzdělávání misionářů pro mise doma i v zahraničí.
Neorománský kostel zasvěcený sv.
Alžbětě a Františkánský klášter, postaven v letech 1902-11. Řád františkánů je spojen s Nysou od středověku,
ze začátku byl jeho sídlem již neexistující klášter ležící za hradbami města
poblíž bratrské brány. V roce 1810 byl
zákon zrušen. Do Nysy se Františkáni
vrátili na začátku XX. století.
Neogotický poutní kostel Matky
Boží Pomoci Věřícím, vybudován v
roce 1887 na místě dřevěné kaple, kde
byl v roce 1745 nalezen na lípě obraz
proslavený laskavostí.
Dnes zavřený pozdně renesanční
hřbitovní kostel sv. Rocha, postaven v
roce 1637. V XVII. století byla Nysa
dvanáctkrát postižená epidemiemi,
které zahubily skoro dvě třetiny jejích
obyvatel. Kostel byl postaven na místě,
na kterém dříve stály stany s nemocnými z města, a hřbitov, na kterém byli
pohřbíváni zemřelí.
Závěrem několik vět o kostelech,
které byly rozebrány. Kromě dříve
vzpomínaného kostela sv. Jana Křtitele
stály na „Starém Městě” ještě dva kos-
fen aus der Kirche des Hl. Nikolaus
in Ottmachau übertragen wurde. Der
Bischofssitz war hier bis 1650. Im Zusammenhang mit der sog. „türkischen
Gefahr” wurde die Befestigung modernisiert. Deswegen wurde die Kirche im
Jahr 1663 abgerissen.
Die neugotische Kirche zur schmerzhaften Muttergottes und Kloster der
Priester Werbiści, erbaut in den Jahren
1892-1907. Im Kloster befindet sich die
Schule „Święty Krzyż”, das große Erziehungszentrum, das private Gymnasium
und das Bildungszentrum für die Missionare für in- und ausländische Missionen.
Die neuromanische Kirche der Hl.
Elizabeth und Franziskanerkloster
wurden in den Jahren 1902-11 erbaut.
Der Franziskanerorden ist mit Neiße
seit dem Mittelalter verbunden. Am
Anfang war sein Sitz im heute nicht
mehr existierenden Kloster, das außerhalb der Stadt, nicht weit vom Bracka
Tor gelegen hatte. Im Jahr 1810 wurde
das Kloster aufgelöst. Die Franziskaner
kamen Anfang des XX. Jh. nach Neiße
zurück.
Die neugotische Pilgerkirche MB
Wspomożenia Wiernych (Unterstützung der Gläubigen) wurde im Jahr
1887 an Stelle der Holzkapelle erbaut,
wo man im Jahr 1745 ein Bild gefunden hatte, das Wunder brachte.
Fot. 7
wany w 1887 r. w miejscu drewnianej
kaplicy, gdzie w 1745 r. znaleziono
na lipie łaskami słynący obraz.
Nieczynny dziś późnorenesansowy cmentarny kościół św. Rocha
wybudowany w 1637 r. W XVII w.
Nysę dwunastokrotnie nawiedziły
ciężkie zarazy, które zabiły blisko
dwie trzecie jej mieszkańców. Kościół postawiono w miejscu, w którym wcześniej stały namioty z chorymi z miasta i cmentarz, na którym
chowano zmarłych.
Na zakończenie kilka zdań o kościołach, które zostały rozebrane. Poza
wspomnianym wcześniej kościołem św. Jana Chrzciciela, na „Starym
Mieście” stały jeszcze dwa kościoły – św. Mikołaja wzmiankowany w 1381 r. oraz MB Różańcowej
wzmiankowany w 1420 r. Obydwa
zostały rozebrane w 1741 r. (fot.6)
w związku z rozbudową fortyfikacji.
Pamiątką po nich są dwie majolikowe
płaskorzeźby, umieszczone na frontonie kamienicy przy zbiegu ul. Mariackiej i Toruńskiej. Jak wyglądały, możemy zobaczyć na planie G. Hayera. Ponadto na przedmieściu wrocławskim
stał gotycki kościół św. Krzyża(fot.7)
wzmiankowany w 1414 r. a na przedmieściu ziębickim gotycki kościół
św. Katarzyny(fot.8) wzmiankowany w 1434 r., które zostały rozebrane
w 1643 r.
Wymieniona liczba kościołów podkreśla kościelny charakter Nysy – metropolii kościelnego księstwa biskupów
wrocławskich.
tely – sv. Mikuláše, poprvé zmiňován
v roce 1381 a Matky Boží Růžencové, poprvé zmiňován v roce 1420. Oba
byly rozebrány v roce 1741 (fot.6)
v souvislosti s rozšířením opevnění.
Památkou po nich jsou dva majolikové
reliéfy, umístěny na tympanonu kamenice u souběhu ulic Mariacké a Toruńské. Jak kostely vypadaly, můžeme
uvidět na plánku G. Hayera. Kromě
toho na wroclawském předměstí stál
gotický kostel sv. Kříže, (fot.7) poprvé
zmiňován v roce 1414 a na ziębickém
předměstí gotický kostel sv. Kateřiny,
(fot.8) poprvé zmiňován v roce 1434,
které byly rozebrány v roce 1643.
Vyjmenované kostely zdůrazňují
církevní charakter Nysy – metropole církevního knížectví wroclawských
biskupů.
Velice zajímavou historii má kostel
sv. Mikuláše a sv. Franciszka Ksawerego v Otmuchowie. První zmínky
o něm pocházejí z roku 1235. Byla
to určitě románská budova sv. Jana
Křtitele. V roce 1386 biskup Wacław,
legnický kníže, založil při kostele kolegiát. Tehdy bylo změněno zasvěcení na sv. Mikuláše a Hedviky. Špatný technický stav a škody způsobené
husitským vpádem byly důvodem pro
přenesení kolegiátu v roce 1477 do
kostela sv. Jana Křtitele v Nyse. V roce
1690 byl rozebrán gotický kostel a na
jeho místě byla zahájena výstavba barokního kostela, který financoval biskup František Ludvík von Neuburg a
byla ukončena v roce 1701. Stavební
práce řídil nyský architekt Jan Piotr
Die heute geschlossene Friedhofskirche des Hl. Rochus wurde im Jahr
1637 erbaut. Im XVII. Jh. wurde Neiße zwölf Mal von schweren Krankheiten heimgesucht. Damals sind beinahe
zweidrittel der Einwohner ums Leben
gekommen. Die Kirche wurde dort erbaut, wo sich früher die Zelte mit den
Kranken aus der Stadt und der Friedhof befanden.
Zum Schluss noch ein paar Sätze
über die Kirchen, die abgerissen wurden. Außer der schon erwähnten Kirche des Hl. Johannes des Täufers standen in der Altstadt noch zwei weiteren
Kirchen, der Hl. Nikolaus, erwähnt im
Jahr 1381 und Maria Rosenkranz, erwähnt im Jahr 1420. Die beiden Kirchen wurden im Jahr 1741 (Bild 6)
im Zusammenhang mit dem Aufbau
der Befestigungsanlage abgerissen.
Zwei Majolikaflachreliefs, die sich
im Frontbereich des Mietshauses an
der Mariacka- und Toruńskastr. Befinden, sind als Erinnerungsstück von
diesen beiden Kirchen erhalten geblieben. Auf dem Stadtplan von G. Hayer
kann man sehen, wie diese Kirchen
ausgesehen haben. Außerdem stand
am Stadtrand von Breslau die gotische Kirche des Hl. Kreuzes (Bild 7)
erwähnt im Jahr 1414. Am Stadtrand
von Ziębice stand die gotische Kirche
der Hl. Katarina (Bild 8) erwähnt im
Jahr 1434. Diese beiden Kirchen wurden im Jahr 1643 abgerissen.
Die hier genannte Zahl der Kirchen
betont den religiösen Charakter von
der Neißen Metropole des kirchlichen
Fürstentums der Breslauer Bischöfe.
Die Geschichte der Kirche des Hl.
Nikolaus und Hl. Franciszek Ksawery in Ottmachau ist sehr interessant.
Die ersten Erwähnungen über diese
Kirche sind aus dem Jahr 1235. Das
war wahrscheinlich ein romanisches
Bauwerk des Hl. Johannes des Täufers.
Im Jahr 1386 gründete hier der Bischof
Wacław Fürst von Liegnitz die erste
Kollegiatakirche. Damals änderte man
den Namen der Kirche auf Kirche des
Hl. Nikolaus und der Hl. Hedwig. Der
schlechte technische Zustand und die
Historický nástin, Historische Zusammenfassung
17
Bardzo
ciekawie
przedstawia
się historia kościoła św. Mikołaja
i św. Franciszka Ksawerego w Otmuchowie. Pierwsze wzmianki o nim pochodzą z 1235 r. Zapewne była to budowla romańska pw. św. Jana Chrzciciela. W 1386 r. biskup Wacław książę
legnicki utworzył przy nim kolegiatę.
Wtedy zostało zmienione wezwanie
na św. Mikołaja i Jadwigi. Zły stan
techniczny oraz zniszczenia spowodowane najazdem husyckim, były powodem przeniesienia w 1477 r. kolegiaty
do kościoła św. Jana Chrzciciela w Nysie. W 1690 r. rozebrano gotycki kościół
i w jego miejsce rozpoczęto budowę
barokowego kościoła, który ufundował
biskup Franciszek Ludwik v. Neuburg,
a zakończono w 1701 r. Pracami budowlanymi kierował nyski architekt
Jan Piotr Dobler. Powstało dzieło wyjątkowej wartości otoczone wieńcem
kaplic z barokowymi ołtarzami. Polichromie wymalował w latach 16931704 nyski malarz Karol Dankwart.
Większość znajdujących się w kościele
obrazów wyszła spod pędzla Michała
Willmanna.
Jakże odmienna jest historia kościoła św. Jana Ewangelisty w Paczkowie. Pierwszy romański kościół
wzmiankowany w 1285 r. nosił wezwanie św. Jana Ewangelisty i stał
w miejscu, w którym dziś stoi zrujnowany kościół cmentarny. Po otoczeniu miasta murami kościół znalazł się
poza nimi i dlatego w 1361 r. rozpoczęto budowę nowego (dzisiejszego)
kościoła, który nosił wezwanie Św.
Trójcy, NMP i św. Mikołaja, zmienione później na św. Jana Ewangelisty.
W 1529 r. w związku z tzw. „zagrożeniem tureckim” kościół przekształcono w warowny przez dodanie murów
tarczowych zwieńczonych attyką. Zapewne z tego czasu pochodzi studnia
zwana „Tatarską”. Neogotycki wystrój
wnętrza pochodzi z XVIII i XIX w.
Ołtarz główny wykonał czeski rzeźbiarz Seweryn Kutzer. Przykładem
śląskiej rzeźby późnorenesansowej
jest znajdujący się w kaplicy mariackiej
ołtarz ufundowany przez braci Jana
18
Rys Historyczny
Fot. 8
Dobler. Vzniklo dílo výjimečné hodnoty obklopené věncem kaplí s barokními oltáři. Polychromie namaloval v
letech 1693-1704 nyský malíř Karol
Dankwart. Většina obrazů nacházejících se v kostele je autorství Michała
Willmanna.
Naprosto odlišná je historie kostela sv. Jana Evangelisty v Paczkowie.
První románský kostel, poprvé zmiňován v roce 1285, byl zasvěcen sv. Janu
Evangelistovi a stál na místě, na němž
dnes stojí zruinovaný hřbitovní kostel.
Po obehnání města hradbami se kostel
nalezl za nimi, a proto v roce 1361 byla
zahájena výstavba nového (nynějšího)
kostela, který byl zasvěcen sv. Trojici,
Nejsvatější Panně Marii a sv. Mikuláši,
později zasvěcení změněno na sv. Jana
Evangelisty. V roce 1529 v souvislosti
s tzv. „tureckým ohrožením” byl kostel opevněn dostavbou kruhových zdí
zakončených atikou. Dozajista z této
doby pochází studna nazývána „Tatarská”. Neogotická výzdoba vnitřku
pochází z XVIII. a XIX. století. Hlavní oltář zhotovil český řezbář Severin
Kutzer. Příkladem slezské pozdně
renesanční řezby je oltář nacházející
se v mariánské kapli darovaný bratry Janem a Albertem Maltitzovými
v roce 1588. Reliéfní řezba z pískovce
působí dojmem zavěšeného v prostoru. Donedávna se v kostele nacházely
dvě gotické sochy – Madona s děťátkem a sv. Vavřinec z roku 1496, které
Zerstörungen wegen des Hussiten Angriffs waren der Grund dafür, dass die
Kollegiatakirche im Jahr 1477 in die
Kirche des Hl. Johannes des Täufers in
Neiße übertragen wurde. Im Jahr 1690
wurde die gotische Kirche abgerissen
und man begann mit dem Bau der
Barockkirche, die vom Bischof Franciszek Ludwik v. Neuburg gestiftet
wurde. Den Bau beendete man im Jahr
1701. Die Bauarbeiten wurden vom
Architekt aus Neiße Jan Piotr Dubler
geleitet. Es entstand ein wunderschönes Bauwerk, umgeben von Kapellen
mit Barockaltaren. Die Polychromyen
wurden in den Jahren 1693-1704 vom
Neisser Maler Karol Dankwart gemalt.
Der Maler Michał Willmann malte
den größten Teil der Bilder.
Ganz anders ist die Geschichte der
Kirche des Hl. Johannes Evangelist in
Patschkau. Die erste romanische Kirche wurde im Jahr 1285 erwähnt. Die
Kirche stand dort, wo sich heute die
Ruinen der Friedhofskirche befinden.
Nach dem die Stadt mit den Wehrmauern umgeben wurde, befand sich
die Kirche außerhalb der Wehrmauern. Deswegen begann man im Jahr
1361 mit dem Bau einer neuen (heutigen) Kirche der Heiligen Dreifaltigkeit, Mutter Gottes und Hl. Nikolaus,
später auf Hl. Johannes der Täufer umgetauft. Im Jahr 1529 wurde wegen der
sog. „türkischen Gefahr” die Kirche in
eine befestigte Kirche umgebaut. Zur
Kirche wurden Wehrmauern mit Attika angebaut. Wahrscheinlich stammt
aus dieser Zeit der Brunnen, den man
auch „Tatarischer Brunnen“ nennt. Die
neugotische Innenausstattung stammt
aus dem XVIII. und XIX. Jh. Der
Hauptaltar wurde vom tschechischen
Bildhauer Seweryn Kutzer gefertigt.
Als Beispiel der schlesischen Skulptur aus der Spätrenaissance dient hier
der Altar, der sich in der Mariakapelle befindet und von den Brüdern
Jan und Albert Maltitz im Jahr 1588
gestiftet wurde. Das Flachrelief aus
Sandstein macht den Eindruck, als
hänge es in der Luft. Noch vor kurzer
Zeit befanden sich in der Kirche zwei
i Alberta Maltitzów w 1588 r. Płaskorzeźbiony z piaskowca sprawia
wrażenie zawieszonego w przestrzeni. Do niedawna w kościele znajdowały się dwie gotyckie figury – Madonna z Dzieciątkiem i św. Wawrzyniec z 1496 r., które zostały zabrane
do muzeum diecezjalnego w Opolu.
Ich autorstwo przypisywane jest Witowi Stwoszowi, który w tym czasie
przebywał w Paczkowie. Całość uzupełniają wspaniałe sklepienia – sieciowe w prezbiterium i gwiaździste
w nawie głównej oraz gotycki portal
główny z herbami biskupa Przecława
z Pogorzeli i Księstwa Nyskiego.
Ślady
romańskiego
kościoła
św. Wawrzyńca w Głuchołazach
zachowały się w pięknym, późnoromańskim portalu głównym. Pierwsze wzmianki o kościele pochodzą
z 1285 r. z czasów, kiedy miasto założone przez biskupa Wawrzyńca, było
grodem granicznym. W 1428 r. został
spalony przez Husytów. Odbudowano
go dopiero w 1460 r. W latach 172931 zbudowano nowy kościół w stylu
barokowym, przy znacznym wsparciu
biskupa Franciszka Ludwika v Neuburga. Z tego okresu pochodzi barokowe i regencyjne wyposażenie kościoła.
Do godnych uwagi kościołów zaliczyć należy romańsko-gotycki kościół
pw. Narodzenia NMP w Kałkowie,
wzmiankowany w 1295 r. Wcześniej
nosił wezwanie św. Jerzego. Jak podaje tradycja, kościół mieli wybudować
Templariusze. W latach 1930-31 kościół znacznie powiększono poprzez
dobudowanie korpusu i nawy. Nie spowodowało to zatarcia interesujących
cech stylowych. Podczas prac budowlanych odkryte zostały wspaniałe gotyckie polichromie, które pieczołowicie odsłonił Lukas Mrzeglod. Całość
uzupełnia piękny wczesnogotycki portal z poł. XIII w.
Podobnych zmian dokonano w kościołach w Nowym Świętowie, Prusinowicach, Starym Paczkowie. Taki sam los
spotkał wiele kościołów z terenu całego
Śląska. W latach 20-tych i 30-tych ubiegłego wieku zostały przeprowadzone
byly odvezeny do diecézního muzea
do Opole. Jejich autorství je přisuzováno Witowi Stwoszowi, který se
v této době zdržoval v Paczkowie.
Celek doplňují nádherné klenby – síťové v presbytáři a hvězdicové v hlavní lodi a také gotický hlavní portál s
erby biskupa Przecława z Pogorzeli a
Nyského knížectví.
Stopy románského kostela sv.
Vavřince v Głuchołazech se dochovaly v nádherném pozdně románském
hlavním portálu. První zmínky o kostele pocházejí z roku 1285, z dob, kdy
město založené biskupem Vavřincem
bylo pohraniční tvrzí. V roce 1428 bylo
spáleno husity. Město bylo obnoveno
teprve v roce 1460. V letech 1729-31
byl postaven nový kostel v barokním
slohu, za značné finanční podpory biskupa Františka Ludvíka von Neuburga.
Z tohoto období pochází barokní a regencijní výzdoba kostela.
Ke kostelům, které stojí za pozornost,
je třeba zařadit románsko-gotický kostel Narození Nejsvatější Panny Marie v
Kałkowie, poprvé zmiňován v roce 1295.
Dříve byl zasvěcen sv. Jiří. Jak se traduje,
kostel měli postavit Templáři. V letech
1930-31 byl kostel značně rozšířen dostavbou korpusu a lodi. Nezpůsobilo to
setření zajímavé slohové charakteristiky.
Během stavebních prací byly objeveny
nádherné gotické polychromie, které
s pečlivostí odkryl Lukas Mrzeglod.
Celek doplňuje nádherný raně gotický
portál z poloviny XIII. století.
Obdobné změny byly provedeny
v kostelech v Nowym Świętowie,
Prusinowicach, Starym Paczkowie.
Stejný osud potkal mnoho kostelů na
území celého Slezska. Ve 20-tých a
30-tých letech minulého století byly
provedeny rozsáhlé stavební úpravy,
které způsobily v mnoha případech
setření slohových charakteristik.
Zbytek dokonaly válečné škody II.
světové války. Většina kostelů byla
spálena nebo zbořena. Provedené
rekonstrukce, které nebyly správně
dokončeny, způsobily u mnoha z nich
skoro úplné setření architektonického charakteru.
gotische Figuren - Madonna mit dem
Kind und der Hl. Wawrzyniec aus
dem Jahr 1496, die heute in das diözesische Museum in Oppeln gebracht
wurden. Man vermutet, dass diese Figuren von Wit Stwosz, der sich damals in Patschkau aufhielt gefertigt
wurden. Das Gesamtbild wird durch
die wunderschönen Gewölbe ergänzt.
Ein Netzgewölbe in Presbyterium
und ein Sterngewölbe im Mittelschiff, das gotische Hauptportal mit
den Wappen vom Bischof Przecław
aus Pogorzela und Neiße Fürstentum
sind hier eindrucksvoll dargestellt.
Die Spuren der romanischen
Kirche des Hl. Wawrzyniec in Bad
Ziegenhals sind im schönen, spätromanischen Hauptportal erhalten
geblieben. Die ersten Erwähnungen
über die Kirche stammen aus dem
Jahr 1285, als die vom Bischof Wawrzyniec gegründete Stadt eine Grenzburg war. Im Jahr 1428 wurde die
Stadt von Hussiten angezündet. Die
Stadt wurde erst wieder im Jahr 1460
aufgebaut. In den folgenden Jahren
1729-31 wurde die neue Kirche im
Barockstil erbaut. Der Bischof Franciszek Ludwik aus Neuburg hatte
sehr großen Anteil am Aufbau dieser
Kirche. Aus dieser Zeit stammt auch
die Innenausstattung der Kirche im
Barock und Regencestil.
Sehenswert ist auch die romanischgotische Maria Geburt Kirche in
Kalkow, erwähnt im Jahr 1295. Früher hatte die Kirche den Namen des
Hl. Georg. Traditionsgemäß sollte die
Kirche von den Tempelherren erbaut
werden. In den Jahren 1930-31 wurde die Kirche erheblich vergrößert.
An die Kirche wurden der Rumpf und
das Schiff angebaut. Die interessanten
Styleigenschaften gingen dabei nicht
verloren. Während der Bauarbeiten
entdeckte man die schönen gotischen
Polychromyen, die Lukas Mrzeglod
sorgfältig enthüllte. Das Ganze wurde
mit einem schönen frühgotischen Portal aus der Hälfte des XIII. Jh. ergänzt.
Ähnliche Veränderungen wurden
auch in den Kirchen in Deutsch Wet-
Historický nástin, Historische Zusammenfassung
19
Fot. 10
Fot. 9
na szeroką skalę prace budowlane, które
spowodowały w wielu przypadkach zatarcie cech stylowych. Reszty dokonały
zniszczenia ostatniej wojny. Większość
kościołów uległa spaleniu lub zburzeniu. Przeprowadzone odbudowy
nie do końca prawidłowe, spowodowały
prawie całkowite zatarcie charakteru architektonicznego wielu z nich.
Ostatnie zmiany administracyjne
spowodowały, że do naszego powiatu
zostały włączone miejscowości, które z historią księstwa nie miały nic
wspólnego. Mam tu na myśli tereny
Korfantowa i Łambinowic. Niemniej
spotykane tam zabytki nie odbiegają
poziomem artystycznym od zabytków
księstwa nyskiego.
Na szczególną uwagę zasługuje kościół pw. Świętej Trójcy w Korfantowie. W 1335 r. wzmiankowany jest mały
kościółek, który szczęśliwie przetrwał
wszystkie pożary nawiedzające miasto.
Obecny neobarokowy został zbudowany w latach 1903-09 przez ówczesnego
proboszcza ks. Walentego Wojciecha.
Z poprzedniej barokowej budowli zachowała się wieża zbudowana
w 1751 r. W latach 1564-1629 kościół
należał do gminy luterańskiej, których
do miasta sprowadził ówczesny właściciel Korfantowa Adam Gotsch. Neobarokowe wyposażenie kościoła podkreśla w sposób bardzo subtelny jego
wystrój i sprawia, że wchodząc do ko-
Poslední změny územně správního uspořádání způsobily, že k našemu
okresu byly připojeny obce, které nemají nic společného s historií knížectví. Tímto mám na mysli katastry obcí
Korfantowa a Łambinowic. Nicméně
tam potkávané památky se uměleckou
úrovní příliš neliší od památek nyského knížectví.
Zvláštní pozornosti se těší kostel
Svaté Trojice v Korfantowie. V roce
1335 byl zmiňován malý kostelík,
který šťastně přetrval všechny požáry
postihující město. Nynější neobarokní
postavil v letech 1903-09 tehdejší farář
Walenty Wojciech. Z dřívější barokní
budovy se dochovala věž postavená
v roce 1751. V letech 1564-1629 kostel patřil luteránské obci, jejíž věřící do
města přivedl tehdejší majitel Korfantowa Adam Gotsch. Neobarokní vybavení kostela podtrhuje vytříbeným
způsobem jeho výzdobu a způsobuje,
že při vcházení do kostela se cítíme
být uklidnění a připraveni na kontakt
s Bohem.
20
Rys Historyczny
te, Prusinowice, Alt Patschkau durchgeführt. Das gleiche Schicksal traf
viele Kirchen aus ganz Schlesien. In
den 20er und 30er Jahren des letzten
Jahrhunderts wurden im großen Maßstab Bauarbeiten durchgeführt, infolge
dessen die Styleigenschaften verändert
wurden. Die restlichen Zerstörungen
brachte der letzte Krieg. Viele Kirchen
brannten ab oder wurden abgerissen.
Die nicht korrekt ausgeführten Ausbauarbeiten führten zum Verlust des
architektonischen Charakters.
Die letzten Verwaltungsänderungen
hatten zur Folge, dass an unseren Kreis
viele Ortschaften angebunden wurden,
die keine Gemeinsamkeit mit unserem
Fürstentum hatten. Ich denke hier an
die Gebiete von Friedland und Lamsdorf. Trotzdem unterscheiden sich die
Sehenswürdigkeiten, die wir dort anschauen können, nicht erheblich von
den Sehenswürdigkeiten des Neiße
Fürstentums.
Hervorzuheben ist hier die Kirche
der heiligen Dreifaltigkeit in Friedland.
Im Jahr 1335 wurde eine kleine Kirche erwähnt, die glücklicherweise alle
Brände in der Stadt überstanden hatte. Die neubarocke Kirche ist in den
Jahren 1903-09 vom damaligen Pfarrer
Walenty Wojciech erbaut worden. Aus
dem früheren Barockgebäude ist nur
der Turm aus dem Jahr 1751 erhalten
geblieben. In den Jahren 1564-1629
gehörte die Kirche der lutherischen
Gemeinde an. Die Lutheraner wurden
von dem damaligen Besitzer von Friedland Adam Gotsch in die Stadt geholt.
Die neubarocke Innenausstattung der
Kirche betont auf eine subtile Art und
Weise ihre Einrichtung und hat zur
Folge, dass wir in der Kirche ein sehr
beruhigendes Gefühl haben. Dadurch
sind für ein Treffen mit Gott bereit.
***
***
Kaple u cest sdílely osudy kostelů. Do dnešní doby se dochovaly
pouze renesanční a barokní korpusy,
které byly zbaveny prvotních prvků
vybavení. Dnes jsou na jejich místo
umísťovány masově vyráběné figurky
Die am Wege stehenden Kapellen
teilten das gleiche Schicksal der Kirchen.
Bis zu unserer Zeiten sind nur die Renaissance- und Barockgehäuse erhalten
geblieben, ohne die ursprüngliche Aus-
ścioła czujemy się uspokojeni i gotowi
na kontakt z Bogiem.
***
Przydrożne kaplice podzieliły los
kościołów. Do naszych czasów zachowały się jedynie renesansowe i barokowe korpusy, które zostały pozbawione
pierwotnych elementów wyposażenia.
Dziś w ich miejsce wstawiane są masowo produkowane figurki, lub wycięte z gazet obrazki. Te, które przetrwały
do naszych czasów nietknięte, prezentowane są w albumie. Jest jeszcze
jeden fenomen naszego regionu i Śląska - kult św. Jana Nepomucena. Jego
postać należy do najczęściej przedstawianych w kapliczkach, kościołach i figurach przydrożnych. W wielu miejscowościach możemy spotkać po kilka
przedstawień świętego.
Na szczególną uwagę zasługują
średniowieczne ślady zbrodni - krzyże pokutne. Były one wykonywane
i stawiane przez zabójcę na miejscu
zbrodni ku pamięci, uwadze i przestrodze potomnym. Zwyczaj ten pojawił się na Śląsku w XIII w. i przetrwał
do połowy XIX w. Ostatni z nich datowany jest na 1868 r. Mówiąc wprost
– morderca, po udowodnieniu mu
winy, zobowiązany był do pokrycia
kosztów procesu, pogrzebu zamordowanego oraz łożyć na utrzymanie
i wychowanie dzieci ofiary. Rodzinie zamordowanego musiał zapłacić
tzw. kwotę pokutną, inaczej mówiąc
– ekwiwalent za głowę zabitego,
oraz pokryć wszystkie straty wynikłe
z jego śmierci. Pociągało to za sobą
również szczodre darowizny na rzecz
kościoła. Na ziemiach polskich tak
licznie występują one jedynie na Śląsku, w innych regionach spotykane
są sporadycznie. Po raz pierwszy zostały zinwentaryzowane na początku
XX w. Wtedy też zostały przeniesione z miejsc zbrodni w pobliże kościołów i ustawione pod lub wbudowane
w mury cmentarne. Tylko nieliczne
możemy dzisiaj spotkać w pierwotnych miejscach zbrodni. Na tere-
Fot. 11
nebo obrázky vystřižené z novin. Ty,
které přetrvaly do našich časů netknuty, jsou prezentovány v albu. Je
ještě jeden fenomén našeho regionu a
Slezska - kult sv. Jana Nepomuckého.
Jeho postava patří k nejčastěji představovaným v kapličkách, kostelech
a sochách u cesty. V mnoha obcích
můžeme potkat několik vyobrazení
svatého.
Zvláštní pozornost zasluhují středověké stopy zločinu - kajícné kříže.
Byly zhotovovány a stavěny vrahem
na místě zločinu na památku, pro pozornost a výstrahu potomkům. Tento
zvyk se objevil ve Slezsku ve XIII.
století a přetrval do poloviny XIX.
století. Poslední kříž pochází z roku
1868. Řečeno přímo – vrah po dokázání viny byl povinen uhradit náklady
procesu, pohřbu oběti a platit náklady
na výchovu dětí. Rodině zavražděného musel zaplatit tzv.kajícnou částku,
jinak řečeno – ekvivalent za hlavu zavražděného a uhradit všechny ztráty
vzniklé jeho smrtí. Následkem byly
rovněž štědré dary ve prospěch kostela. Kajícné kříže na polském území
se v tak hojném počtu vyskytují pouze ve Slezsku, v jiných regionech jsou
potkávány sporadicky. Poprvé byly
inventarizovány na počátku XX. století. Tehdy také byly přeneseny z míst
zločinu do blízkosti kostelů a postaveny vedle nebo zabudovány do hřbi-
stattung. Heute an ihrer Stelle sind die
serienmäßig produzierte Figuren oder
Bilder aus den Zeitungen ausgestellt.
Diese Kapellen, die bis zur heutigen Zeit
erhalten blieben, kann man in diesem
Album sehen. Es gibt noch eine ganz
interessante Sache auf unserem Gebiet
und in Schlesien, der Kult des heiligen
Jan Nepomucen. Seine Gestalt gehört
zu den am meisten aufgestellten Figuren
in den Kapellen und Kirchen. In vielen
Ortschaften kann man den Heiligen in
verschiedenen Posen anschauen.
Bemerkenswert sind die mittelalterlichen Spuren des Verbrechens
Bußkreuze. Sie wurden von Mördern
gefertigt und an dem Ort des Verbrechens zur Erinnerung, Achtung und
Warnung für die Nachwelt aufgestellt.
Diese Sitte erschien in Schlesien im
XIII. Jh. und dauerte bis Mitte des
XIX. Jh. Das letzte Bußkreuz wurde
im Jahr 1868 aufgestellt. Offen gesagt,
musste der Mörder, nachdem ihm die
Schuld bewiesen wurde, die Kosten des
Prozesses, Beerdigung des Ermordeten tragen und für die Unterhaltung
und Erziehung der Kinder des Opfers
zahlen. Er musste der Familie des Ermordeten einen sog. Bußbetrag zahlen,
anders gesagt – er musste Äquivalent
für den Ermordeten bezahlen und alle
Verluste, die mit dem Tod des Opfers
verbunden sind tragen. Dazu kamen
noch freigebige Schenkungen für die
Kirche. In so großen Mengen, kommen die Bußkreuze nur in Schlesien
vor. In anderen Gebieten Polens sieht
man sie eher selten. Zum ersten Mal
zählte man die Bußkreuze am Anfang
des XX. Jh. Damals wurden die Kreuze
vom Ort des Verbrechens auch in die
Nähe der Kirchen gebracht, oder sie
wurden auf die Friedhöfen gestellt. Nur
noch wenige Kreuze kann man an den
Orten des Verbrechens sehen. Auf dem
Gebiet unseres Kreises sind bis heute
24 Bußkreuze erhalten geblieben.
Zum Schluss möchte ich noch ein
paar Wörter über die mittelalterlichen
Grenzpfosten des Neiße Fürstentums
verlieren. Die Grenzpfosten gehören zu den seltenen Baudenkmälern
Historický nástin, Historische Zusammenfassung
21
nie naszego powiatu zachowało się
do dzisiejszego dnia 24 krzyże.
Na zakończenie kilka słów o średniowiecznych słupach granicznych
księstwa nyskiego, które należą
do unikatowych zabytków znakowania
granic w średniowieczu. Do naszych
czasów zachowało się sześć słupów
wyznaczających północno-zachodnią
granicę księstwa. Siódmy zobaczyć
możemy na szczycie Pradziada, najwyższej góry Jesionków, go właśnie
tam sięgały południowe krańce księstwa. Zapewne zostały ustawione pod
koniec XIII w. tj. w okresie ostrego
sporu o władzę w księstwie pomiędzy
biskupem Tomaszem II i księciem
wrocławskim Henrykiem IV Probusem. Według zapisków historycznych,
zostały ustawione na polecenie legata
papieskiego Filipa, którego zadaniem
było rozstrzygnięcie sporu. Należą one
do unikatowych zabytków tego typu
w Europie. (fot 9, 10, 11)
Pracując nad albumem, starałem się
wybrać najciekawsze miejsca i zabytki, które możemy zobaczyć w naszym
regionie. Jeżeli o czymś zapomniałem
lub pominąłem, to z góry serdecznie
przepraszam.
Kazimierz Staszków
1.
2.
3.
4.
5.
6.
22
tovních zdí. Pouze některé z nich můžeme dnes vidět na prvotních místech
zločinu. Na území našeho okresu se
k dnešnímu dni dochovalo 24 křížů.
Závěrem několik slov o středověkých hraničních sloupech nyského
knížectví, které jsou unikátní památkou označování hranic ve středověku.
Do dnešní doby se dochovalo šest
sloupů vytyčujících severně-západní
hranici knížectví. Sedmý sloup lze
uvidět na vrcholu Pradědu, nejvyšší hory Jeseníků, protože právě tam
sahaly jižní končiny knížectví. Určitě
byly postaveny koncem XIII. století tj.
v období ostrého sporu o moc v knížectví mezi biskupem Tomaszem II.
a wroclawským knížetem Henrykiem IV. Probusem. Podle historických
zápisků byly postaveny na příkaz papežského legáta Filipa, jehož úkolem
bylo rozřešení sporu. Sloupy patří
k unikátním památkám tohoto typu v
Evropě. (fot 9, 10, 11)
Při práci na albu jsem se snažil vybrat nejzajímavější místa a památky,
které můžeme uvidět v našem regionu. Pokud jsem na něco zapomněl
nebo opomenul, předem se srdečně
omlouvám.
Kazimierz Staszków
der Grenzkennzeichnungen im Mittelalter. Bis zum heutigen Tag sind
sechs Pfosten an der nord-westlichen
Grenze des Fürstentums erhalten
geblieben. Den siebten Pfosten können wir auf dem Gipfel des Altvaters,
dem höchsten Berge von Jesionków
sehen. Genau dort verliefen die nördlichen Grenzen des Fürstentums. Sie
wurden sicherlich Ende des XIII. Jh.,
dh. in der Zeit der Streitigkeiten um
die Macht im Fürstentum zwischen
dem Bischof Tomasz der II und
dem Breslauern Fürst Henryk der IV
Probus, aufgestellt. Laut historischer
Aufzeichnungen waren sie auf den
Befehl des päpstlichen Legaten Filip, dessen Aufgabe es war, den Streit
zu beenden aufgestellt worden. Diese Pfosten gehören zu den seltenen
Baudenkmälern dieses Typs in Europa. (Bild 9, 10, 11)
Beim Schreiben dieses Albums bemühte ich mich sehr, nur die interessantesten Orte und Baudenkmäler
auszuwählen, die man in unserer Region besichtigen kann. Sollte ich etwas vergessen oder übergangen haben,
dann möchte ich mich bei Ihnen dafür
entschuldigen.
Kazimierz Staszków
Dzieje Kościoła na Śląsku – ks. Kazimierz Dola, Wydz. Teolog. Uniwersytetu Opolskiego, Opole 1996
Rocznik Diecezji Opolskiej – 1998
Poczet Biskupów Wrocławskich – ks. Józef Pater, Wydawnictwo DTSK Silesia Wrocław 2000
Katalog Zabytków Sztuki w Polsce – Powiat Nyski
Katalog Zabytków Sztuki w Polsce – Powiat Grodkowski
Katalog Zabytków Sztuki w Polsce – Powiat Niemodliński
Rys Historyczny
Historický nástin, Historische Zusammenfassung
23
Powiat Nyski
OKRES NYSA
KREIS NEISSE
Gmina Nysa
26
powiat nyski
Fot. 1
Bazylika Mniejsza św. Jakuba i św. Agnieszki zwana przez współczesnych nyską Katedrą
Pierwszy romański kościół wzniesiony w latach 1195-98 konsekrował bp Jarosław w 1198
r. Obecny kościół powstał pod koniec XIV w. następnie rozbudowany w latach 1424-30.
Fundatorem był bp Wacław książę legnicki a budowniczym Piotr z Ząbkowic. Wolnostojąca dzwonnica została wybudowana w latach 1474-1516. W latach 1650-1810 przy
kościele istniała kapituła przeniesiona z kościoła św. Mikołaja w Otmuchowie.
W latach 1889 -95 zostały przeprowadzone generalne prace renowacyjne w duchu neogotyckim. W wyniku działań ostatniej wojny 21 marca 1945 r. doszczętnie spłonął dach
kościoła i zniszczeniu uległo wiele kaplic. Po ustaniu działań wojennych świątynia została
nakryta prowizorycznym dachem. Staraniem ks. Prałata Józefa Kądziołki od 1956 r. rozpoczęto odbudowę i konserwację kościoła, która trwa do dnia dzisiejszego. 23 sierpnia
2009 r. papież Benedykt XVI podniósł kościół do rangi bazyliki mniejszej.
Kościół nakryty jest jednym z największych i najbardziej stromych dachów w Europie.
Jego powierzchnia liczy 4000 m² i nakryty jest 100 tys. dachówek.
Bazilika Minor sv. Jakuba a sv. Anežky, současnými Nysany nazývána Katedrou
První románský kostel byl postaven v letech 1195-98, vysvětil jej biskup Jaroslav v r. 1198.
Nynější kostel vznikl koncem XIV. stol., později rozšířen v letech 1424-30. Fundátorem
byl biskup Václav, kníže legnický a stavitelem Piotr z Ząbkowic. Volně stojící zvonice byla
postavena v letech 1474-1516. V období 1650-1810 při kostele existovala kapitula přenesená z kostela sv. Mikuláše v Otmuchowie.
V letech 1889 - 95 byly provedeny generální renovační práce v neogotickém duchu.
Následkem válečných událostí II. svět. války dne 21. března 1945 celkově shořela střecha
kostela a byly zničeny mnohé kaple. Po ukončení vojenských operací byl chrám zakryt provizorní střechou. S přičiněním kněze preláta Józefa Kądziołki byla od roku 1956 zahájena
rekonstrukce a konzervace kostela, která trvá do dnešního dne. Dne 23. srpna 2009 papež
Benedykt XVI. povýšil kostel do hodnosti baziliky minor.
Kostel je přikryt jednou z největších a nejvíce strmých střech v Evropě. Její plocha má
4000 m² a přikrývá ji 100 tisíc tašek.
Basilika des Hl. Jakobus und der Hl. Agnes, auch Dom genannt
Die erste romanische Kirche, die in den Jahren 1195-98 erbaut wurde, ist vom Bischof
Jarosław im Jahr 1198 konsekriert worden. Diese Kirche wurde Ende des XIV. Jh. erbaut.
In den Jahren 1424-30 wurde sie ausgebaut. Bischof Wacław Fürst von Leignitz war
der Stifter und Piotr aus Ząbkowice war der Baumeister. Der freistehende Glockenturm
wurde in den Jahren 1474-1516 erbaut. In den Jahren 1650-1810 wurde die Kirche als
Bischofssitz ernannt. Der Bischofssitz wurde von der Kirche des Hl. Nikolaus in Ottmachau verlegt. In den Jahren 1889 -95 fand die komplette Renovierung im neogotischen
Baustil statt. Während des letzten Krieges am 21. März 1945 verbrannte das komplette
Kirchendach, außerdem wurden auch viele Kapellen zerstört. Nach dem Krieg wurde ein
provisorisches Dach über die Kirche gelegt. Dank der Bemühungen des Priesters Prälat
Józef Kądziołka begann man 1956 mit dem Wideraufbau und der Pflege der Kirche. Die
Arbeiten dauern bis zum heutigen Tage an. Am 23. August 2009 ernannte der Papst
Benedikt XVI. die Kirche zur Basilika. Die Kirche wurde mit einem der größten und steilsten Dächer Europas gedeckt. Die Dachfläche beträgt 4000 m² und ist mit 100 Tausend
Dachziegeln eingedeckt.
Fot. 2
Renesansowe epitafium bpa Marcina Gerstmanna zm. w 1585 r.
Renesanční epitaf biskupa Marcina Gerstmanna, zemřelého r. 1585
Renaissanceepitaphium des Bischofs Marcin Gerstmann, gestorben im Jahre 1585.
Fot. 3
Renesansowy grobowiec bpa Jakuba Salzy
zm. w 1538 r.
Renesanční hrobka biskupa Jakuba Salzy,
zemřelého r. 1538
Renaissancegrabmal des Bischofs Jakub
Salza, gestorben im Jahre 1538.
Fot. 4
Renesansowy grobowiec bpa Baltazara
Promnitza zm. w 1562 r.
Renesanční hrobka biskupa Baltazara
Promnitza, zemřelého r. 1562
Renaissancegrabmal des Bischofs Baltazar
Promnitz, gestorben im Jahre 1562.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
27
Fot. 5
Renesansowy grobowiec bpa Kaspra z Łagowa zm. w 1574 r.
Renesanční hrobka biskupa Kaspra z Łagowa, zemřelého r. 1574
Renaissancegrabmal des Bischofs Kasper aus Łagów, gestorben im Jahre 1574.
Fot. 6
Manierystyczny grobowiec bpa Jana Sitscha zm.
w 1608 r.
Manýristická hrobka
biskupa Jana Sitscha,
zemřelého r. 1608
Das Grabmal im Manierismus-Stil des Bischofs
Jan Sitach, gestorben im
Jahre 1608.
28
powiat nyski
Fot. 7
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
29
Fot. 8
Fot. 9
Fot. 10
Skarbiec św. Jakuba
2 kwietnia 2003 r., podczas wyjątkowo skromnych uroczystości (śmierć Jana Pawła II), został otwarty, wbudowany we wnętrze dzwonnicy, Skarbiec. W strukturę gotyckiego, surowego kamienia, została wbudowana wspaniała, wykonana ze szkła i stali, swoim kształtem
nawiązująca do „struktury kryształu”. Ekspozycja nyskiego złotnictwa, która jest tu prezentowana, zyskuje wyjątkowo na swoich walorach.
Takiego rozwiązania mogą nam pozazdrościć wielkie metropolie z całego świata.
Klenotnice sv. Jakuba
Dne 2. dubna 2003 v průběhu výjimečně skromné slavnosti (smrt Jana Pawła II.) byla ve vnitřních prostorech zvonice otevřena Klenotnice. Nádherná, provedená ze skla a oceli, byla zabudována do struktury gotického, surového kamene a svým vzhledem navazuje na
„strukturu krystalu”. Expozice nyského zlatnictví, která je zde prezentována, takto získává výjimečně na své hodnotě. Takovéto řešení nám
mohou závidět velké světové metropole.
Die Schatzkammer des Hl. Jakobus
Am 2. April 2003 wurde während einer sehr bescheidenen Feier (der Tod des Papstes Johann Paul des II.) die Schatzkammer geöffnet.
Diese Schatzkammer ist in den Glockenturm eingemauert. Es wurde eine prachtvolle, aus Glas und Stahl gefertigte Kammer, die der
Form einer „Kristal-Struktur” ähnelt in einen gotischen Rohstein eingemauert. Die Ausstellung der Neisse Goldschmiedekunst gewinnt
hier an Bedeutung. Große Weltmetropolen sollten aufgrund dieser architektonischen Lösung ihre Wertschätzung finden.
Fot. 11
30
Fot. 12
powiat nyski
Fot. 13
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
31
Fot. 14
32
powiat nyski
Fot. 15
Dom Macierzysty Zgromadzenia Sióstr św. Elżbiety.
Klasycystyczna budowla wzniesiona w latach 1863 - 65 staraniem założycielki Zgromadzenia bł. Marii Merkert. Głównym celem działalności szarych sióstr jest opieka nad chorymi, bezdomnymi, osobami samotnymi i opuszczonymi przez bliskich. Zgromadzenie prowadzi działalność w Polsce, Niemczech, Czechach, Italii, Danii, Szwecji, Norwegii, Izraelu, Rosji, Litwie, Ukrainie, Gruzji oraz Boliwii.
W rozsianych po całym świecie 232 domach zakonnych pracuje 1754 sióstr.
Mateřský dům Kongregace Sester sv. Alžběty.
Klasicistická budova postavená v letech 1863 - 65 z iniciativy zakladatelky Kongregace
blahořečené Marie Merkert. Hlavním cílem činnosti šedých sester je péče o osoby nemocné, bez domova, samotné a opuštěné blízkými. Kongregace vyvíjí činnost v Polsku,
Německu, Česku, Itálii, Dánsku, Švédsku, Norsku, Izraeli, Rusku, Litvě, Ukrajině, Gruzii
a Bolívii. Ve 232 kongregačních domech rozsetých po celém světě pracuje 1754 sester.
Fot. 16
Mutterhaus des Ordens der Schwestern der Hl. Elisabeth.
Klassizistisches Bauwerk erbaut in den Jahren 1863 - 65 dank der Bemühungen der Gründerin des Ordens – der selig gesprochenen Maria Merkert. Das Hauptziel der Schwestern
ist die Pflege der kranken, obdachlosen, einsamen und verlassenen Menschen. Die Ordensgemeinschaft ist in Polen, Deutschland, Tschechien, Italien, Dänemark, Schweden,
Norwegen, Israel, Russland, Litauen, Ukraine, Georgien und Bolivien tätig. In den, in der
Ganzen Welt zerstreuten 232 Ordenshäuser arbeiten 1754 Schwestern.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
33
Fot. 17
Bł. Maria Luiza Merkert
(21.09.1817 Nysa - 14.11.1872 Nysa)
Założycielka Zgromadzenia Sióstr św.
Elżbiety w Nysie, zwana Śląską Samarytanką. Urodziła się w rodzinie Karola
Antoniego Merkert i Barbary z domu
Pfitzner. Po śmierci matki w 1842 r. wraz
z siostrą Matyldą, Franciszką Werner oraz
Klarą Wolff postanowiły poświęcić swoje
życie opiece nad chorymi i bezdomnymi
bez względu na ich wyznanie, narodowość
i płeć. W 1859 r. założyła w Nysie Stowarzyszenie św. Elżbiety, którego została
pierwszą przełożoną generalną. Zmarła
w opinii świętości, została pochowana na
cmentarzu Jerozolimskim. W chwili jej
śmierci zgromadzenie liczyło 465 sióstr
działających w 87 domach. W 1964 r. jej
szczątki przeniesiono do krypty pod kaplicą Trójcy Świętej w kościele św. Jakuba.
Po kanonicznym rozpoznaniu w 1998 r.,
przeniesiono je (wraz ze szczątkami Franciszki Werner) do marmurowych sarkofagów w kaplicy Trójcy Świętej. 30 września
2007 r. odbyła się w Nysie uroczystość beatyfikacyjna, której w imieniu Benedykta
XVI przewodniczył prefekt kongregacji
ds. kanonizacyjnych, kard. Jose Saraiva
Martins. Dzień 14 listopada ustanowiono
świętem bł. Marii Merkert
Blahořečená Maria Luisa Merkert (21.09.1817 Nysa - 14.11.1872 Nysa)
Zakladatelka Kongregace Sester sv. Alžběty v Nyse, nazývána Slezskou Samaritánkou. Narodila se v rodině Karla Antonína Merkert
a Barbary, za svobodna Pfitzner. Po smrti matky v roce 1842 se společně se sestrou Matyldou, Františkou Werner a Klárou Wolff rozhodly
věnovat svůj život péči o osoby nemocné a bez domova bez ohledu na jejich vyznání, národnost nebo pohlaví. Roku 1859 založila v Nyse
Kongregaci sv. Alžběty a stala se její první generální představenou. Zemřela v mínění svatosti, byla pohřbena na Jeruzalémském hřbitově.
V době úmrtí měla Kongregace 465 sester činných v 87 kongregačních domech. V roce 1964 byly její ostatky přeneseny do hrobky pod
kaplí Svaté Trojice v kostele sv. Jakuba. Po kanonickém projednání v roce 1998 byly přeneseny (společně s ostatky Františky Werner)
do mramorových sarkofágů v kapli Svaté Trojice. Dne 30. září 2007 se konala v Nyse beatifikační slavnost, jíž předsedal jménem papeže
Benedikta XVI. prefekt Kongregace ve věcech kanonizačních kardinál Jose Saraiva Martins. Den 14. listopad byl ustanoven svátkem
blahořečené Marie Merkert.
Selig gesprochene Maria Luiza Merkert (21.09.1817 Neiße - 14.11.1872 Neiße)
Gründerin des Ordens der Schwestern der Hl. Elisabeth in Neiße, auch schlesische Samariterin genannt. Sie wurde in der Familie
von Karol Antoni Merkert und Barbara, geb. Pfitzner geboren. Nach dem Tod der Mutter, im Jahr 1842 zusammen mit der Schwester
Matylda, Franciszka Werner und Klara Wolff entschloss sie sich das Leben den Kranken und Obdachlosen, egal welcher Religion, Nationalität und Geschlecht sie angehören zu widmen. Im Jahr 1859 gründete sie in Neiße den Orden der Hl. Elisabeth. Sie wurde auch
die erste Oberin des Ordens. Sie ist in Heiligkeit gestorben und wurde auf dem Jerusalem-Friedhof bestattet. Als sie gestorben war,
zählte der Orden 465 Schwestern, die in 87 Häusern tätig waren. Im Jahr 1964 wurde Ihre Leiche in die Krypta unter der Kapelle der
Heiligen Dreifaltigkeit in der Kirche des Hl. Jakobus übertragen. Nach der kanonischen Erkennung im Jahr 1998 wurde ihre Leiche
(zusammen mit der Leiche von Franciszka Werner) in Marmorsarkophage, in die Kapelle der Heiligen Dreifaltigkeit überführt. Am 30.
September 2007 fand in Neiße die Seligsprechung statt. Im Namen des Papstes Benedikt der XVI. führte der Präfekt der Kongregation
für die Selig- und Heiligsprechungsprozesse, Kard. Jose Saraiva Martins die Seligsprechung durch. Am 14. November ist der Festtag der
gesegneten Maria Merkert
34
powiat nyski
Fot. 18
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
35
36
powiat nyski
Fot. 20
Klasztor Świętego Krzyża OO. Werbistów założony w 1892 r.
W klasztorze funkcjonował wielki ośrodek wychowawczy, prywatne gimnazjum „Święty Krzyż”, w którym kształcili się misjonarze
dla misji krajowych i zagranicznych.
Fot. 21
Klášter Svatého Kříže řádu Verbistů založen v r. 1892. V klášteře
fungovalo velké výchovné středisko, soukromé gymnázium „Svatý
kříž”, v němž se vzdělávali misionáři na své poslání v tuzemsku
a zahraničí.
Werbisten-Kloster des Heiligen Kreuzes gegründet im Jahr
1892. Im Kloster waren das große Erziehungszentrum, privates
Gymnasium „Święty Krzyż” (Heiliges Kreuz), wo sich die Missionäre für In- und Ausländische Missionen ausgebildet haben.
 Fot. 19
Neogotycki kościół Matki Boskiej Bolesnej wybudowany
w 1907 r.
Neogotický kostel Matky Boží Bolestné vybudován v r. 1907
Neugotische Kirche zur schmerzhaften Muttergottes erbaut
im Jahr 1907.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
37
Fot. 23
Fot. 24
Fot. 22
Barokowy kościół św. Franciszka z Asyżu wybudowany w 1659 r. z fundacji bpa Leopolda Wilhelma Habsburga.
Barokní kostel sv. Františka z Assisi postaven v r. 1659 z nadace biskupa Leopolda Wilhelma Habsburga.
Barockkirche des Hl. Franciszek aus Asyż, erbaut im Jahr 1659 dank der Stiftung des
Bischofs Leopold Wilhelm Habsburg.
 Fot. 26
Kartusz herbowy fundatora kościoła bpa
Leopolda Wilhelma Habsburga.
Erbovní kartuš zakladatele kostela biskupa Leopolda Wilhelma Habsburga.
Wappenkartusche des Stifters der Kirche
Bischof Leopold Wilhelm Habsburg.
38
powiat nyski
Fot. 25
Fot. 27
Fot. 28
Fot. 29
Późnobarokowy kościół św. Jana Chrzciciela zbudowany w 1770 r. Pierwotny kościół
św. Jana Chrzciciela znajdował się na Starym Mieście (nieopodal Placu Staromiejskiego)
i była to najstarsza parafia Nysy, jedna z najstarszych na Śląsku. Kolegiacki w latach 1477
– 1650. W związku z budową fortyfikacji został rozebrany w 1663 r.
Pozdně barokní kostel sv. Jana Křtitele postaven v r. 1770. Prvotní kostel sv. Jana Křtitele
se nacházel na Starém Městě (poblíž Staroměstského náměstí) a byla to nejstarší fara
v Nyse, jedna z nejstarších ve Slezsku. Kolegiátní v letech 1477 – 1650. V souvislosti
s výstavbou opevnění byl rozebrán v r. 1663.
Spätbarocke Kirche des Hl. Johannes der Täufer, erbaut im Jahr 1770. Die ursprüngliche Kirche des Hl. Johannes der Täufer befand sich in der Altstadt (nicht weit vom Platz
Staromiejski) und das war die älteste Kirchengemeinde von Neiße, eine von den ältesten
in Schlesien. Kollegiatkirche in den Jahren 1477 – 1650. Wegen des Baus der Befestigungsmauern wurde die Kirche im Jahr 1663 abgerissen.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
39
Fot. 32
Kościół pątniczy MB Wspomożenia
Wiernych został wybudowany w 1887 r.
w miejscu drewnianej kaplicy z 1806 r.
stojącej w miejscu, w którym w 1745 r.
znaleziono na rosnącej tu lipie łaskami słynący obraz MB Wspomożenia Wiernych.
W większe święta maryjne do kościoła
przybywają liczne pielgrzymki.
Poutní kostel Matky Boží Pomoci
Věřícím byl vybudován v r. 1887 na místě
dřevěné kaple z r. 1806 stojící na místě, na
kterém byl r. 1745 nalezen na zde rostoucí lípě laskavostí proslavený obraz Matky
Boží Pomoci Věřícím. U příležitosti větších
mariánských svátků přicházejí do kostela
početné poutní výpravy.
Fot. 30
W tym miejscu rosła lipa, na której znaleziono cudowny obraz.
Na tomto místě rostla lípa, na níž byl nalezen zázračný obraz.
Hier wuchs die Linde, an der man das Bild
gefunden war.
40
powiat nyski
Fot. 31
Cudowny obraz Matki Bożej Wspomożenia Wiernych.
Zázračný obraz Matky Boží Pomoci
Věřícím.
Das Bild der Mutter Gottes Unterstützung
der Gläubigen.
Pilgerkirche der Mutter Gottes Unterstützung der Gläubigen wurde im Jahr 1887
erbaut, dort wo früher im Jahr 1806 eine
Holzkapelle gestanden hat. Im Jahr 1745 ist
dort an der Linde ein Bild der Mutter Gottes Unterstützung der Gläubigen gefunden
worden. Das Bild konnte Wunder vollbringen. Bei den großen Maria Festen kommen
zahlreiche Pilger in die Kirche.
Fot. 34
Anioł trzymający kartusz, na którym sceny
przedstawiające tajemnice różańcowe.
Anděl držící kartuš, na němž jsou scény
představující růžencová tajemství.
Engel mit einer Kartusche, auf der sich
die Szenen der Rosenkranzgeheimnissen
befinden.
Fot. 35
Fot. 33
Barokowy kościół św. Dominika zbudowany w latach 1784 – 88.
Barokní kostel sv. Dominika postaven v letech 1784 – 88.
Barockkirche des Hl. Dominik erbaut in den Jahren 1784 – 88.
Fot. 36
Późnobarokowa polichromia przedstawiająca sceny z życia św.
Dominika - Rozprzestrzenianie się Zakonu
Pozdně barokní polychromie představující scény ze života sv.
Dominika – Rozšiřování Řádu
Polychromie aus dem späteren Barock mit den Szenen aus dem
Leben des Hl. Dominik – Erweiterung des Ordens
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
41
Fot. 37
Neoromański kościół św. Elżbiety Węgierskiej wraz z kompleksem klasztornym
OO. Franciszkanów został wybudowany
w latach 1902-12. Na uwagę zasługuje kult
św. Rocha wywodzący się do stojącej przed
kościołem kaplicy wotywnej wybudowanej
w 1633 r., roku wielkiej zarazy. Modlitwy
do św. Rocha miały położyć jej kres.
Neorománský kostel sv. Alžběty Uherské společně s klášterním komplexem
Otců Františkánů byl postaven v letech
1902-12. Za pozornost stojí kult sv. Rocha
odvozen od votivní kaple stojící před kostelem, vystavěné v r. 1633, v roce velkého
moru. Modlitby ke sv. Rochovi tomu měly
zabránit.
Neoromanische Kirche der Hl. Elżbieta
Węgierska zusammen mit dem Franziskaner Kloster wurde in den Jahren 1902-12
erbaut. Bemerkenswert ist die Kult des Hl.
Rochus. Es kommt von der vor der Kirche
stehenden Votivkapelle, die im Jahr 1633
erbaut wurde, nach der großen Seuche.
Man sagt, dass die Gebete an Hl. Rocha
der Seuche das Ende gebracht haben.
Fot. 38
42
powiat nyski
Fot. 40
Fot. 39
Późnorenesansowy kościół św. Rocha (nieczynny) - 1637 r.
Pozdě renesanční kostel sv. Rocha (není v provozu) – r. 1637.
Die Kirche des Hl. Roch aus dem Spätrenaissance (geschlossen) - 1637 r.
Fot. 42
Fot. 41
Klasycystyczna kaplica Ewangelicka (cmentarna) - 1825 r.
Klasicistická evangelická kaple (hřbitovní) – r. 1825
Klassizistische evangelische Kapelle (Friedhofkapelle) - 1825 r.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
43
Fot. 43
Późnorenesansowy kościół św. Krzyża
zwany jerozolimskim zbudowany w 1639
r. w miejscu drewnianej kaplicy (pustelni),
wzmiankowanej w 1341 r.
Pozdě renesanční kostel svatého Kříže
nazýván jeruzalémským, postaven v r.
1639 na místě dřevěné kaple (poustevny),
zmiňované v r. 1341.
Kirche des Hl. Kreuzes aus der Spätrenaissance auch Jerusalem Kirche genannt,
erbaut im Jahr 1639, dort wo früher die
Holzkapelle gestanden hat (Einsiedelei),
erwähnt im Jahr 1341.
Fot. 44
Chrystus niosący krzyż - barokowa figura
z XVIII w. na cmentarzu jerozolimskim.
Kristus nesoucí kříž - barokní socha
z XVIII. stol. na jeruzalémském hřbitově.
Christus, der das Kreuz trägt – Barockfigur aus dem XVIII. Jh. auf dem JerusalemFriedhof.
Fot. 45
Barokowa Pieta w ołtarzu głównym z poł.
XVII w.
Barokní Pieta na hlavním oltáři z poloviny
XVII. stol.
Barockpieta im Hauptaltar aus der Hälfte
des XVII. Jh.
44
powiat nyski
Fot. 46
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
45
Fot. 47
Fot. 48
Fot. 49
46
powiat nyski
Fot. 50
Fot. 51
Barokowy kościół św.św. Apostołów
Piotra i Pawła zwany Bożogrobców wybudowany w latach1720 – 30. Wcześniej,
w latach 1708-13 został wybudowany
gmach klasztorny. W latach 1730-31 powstało arcydzieło iluzjonistycznego malarstwa barokowego, polichromie, zdobiące
wnętrze kościoła. Wykonali je dwaj bracia
Feliks Antoni i Tomasz Krzysztof Schefflerowie, wybitni malarze epoki baroku.
Barokní kostel sv. Apoštolů Petra a Pavla nazýván Bożogrobców ( Johanité)
vystavěn v letech 1720 – 30. Dříve, v letech 1708-13 byla vybudována klášterní
budova. V letech 1730-31 vzniklo arcidílo
iluzionistického barokního malířství, polychromie, zdobící vnitřek kostela. Zhotovili je dva bratři Feliks Antoni a Tomasz
Krzysztof Schefflerovi, významní malíři
epochy baroka.
Fot. 52
Fot. 53
Barockkirche der Hl. Apostel Peter und
Paulus, auch die Kirche der Rittern des
Grabmals genannt, wurde in den Jahren
1720 – 30 erbaut. In den früheren Jahren
1708-13 wurde das Kloster erbaut. In den
Jahren 1730-31 entstand das Kunstwerk
illusionistischen Barockmalerei, die Polychromyen im Innenraum der Kirche. Sie
wurden von zwei Brüdern Feliks Antoni
und Tomasz Krzysztof Scheffler, bekannten Maler der Barockepoche gefertigt.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
47
Fot. 54
48
powiat nyski
Fot. 55
Fot. 56
Barokowy Kościół Wniebowzięcia NPM zwany jezuickim.
Wzniesiony z fundacji bpa Karola Ferdynanda Wazy w latach 1688-82. Jest pierwszą jezuicką budowlą sakralną na Śląsku. We wnękach fasady głównej umieszczone są drewniane posągi Karola Boromeusza, Franciszka Ksawerego, Ignacego Loyoli i Ferdynanda
Kastylijskiego.. Z ołtarza głównego, zachowała się do naszych czasów tylko część górna..
Polichromię w kościele wykonał nyski malarz Karol Dankwart - autor polichromii w bazylice jasnogórskiej.
Fot. 57
Barokní kostel Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie nazýván jezuitským.
Postaven z nadace biskupa Karola Ferdynanda Wazy v letech 1688-82. Je první jezuitskou sakrální budovou ve Slezsku. Ve výklencích hlavní fasády jsou umístěny dřevěné sochy Karola Boromeusza, Franciszka Ksawerego, Ignáce Loyoli a Ferdinanda Kastilského.
Z hlavního oltáře se do současnosti dochovala pouze horní část. Polychromie v kostele
zhotovil nyský malíř Karol Dankwart - autor polychromií v Jasnohorské bazilice.
Barockkirche der Maria Himmelfahrt, auch Jesuitenkirche genannt.
Erbaut dank der Stiftung des Bischofs Karol Ferdynand Waza in den Jahren 1688-82. Das
ist das erste sakrale Jesuitenbauwerk in Schlesien. In den Nischen der Fassade befinden
sich die Holzfiguren vom Karol Boromeusz, Franciszek Ksawery, Ignacy Loyola und Ferdynand Kastylijski. Vom Hauptaltar ist bis zum heutigen Tag nur der obere Teil erhalten
geblieben. Die Polychromie in der Kirche fertigte der Maler aus Neiße Karol Dankwart,
der auch die Polychromie in der Basilika Jasna Góra (in Tschenstochau) gemalt hat.
Fot. 59
Fot. 58
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
49
Fot. 61
Fot. 60
Neogotycki kościół Zwiastowania NMP zbudowany w 1372 r. gruntownie przebudowany w 1885 r. Początkowo nosił wezwanie
Bożego Ciała.
Neogotický kostel Zvěstování Nejsvatější Panny Marie postaven v r. 1372, od základu přestavěn r. 1885. Zprvu byl na počest Božího Těla.
Neogotische Kirche Maria Verkündigung wurde im Jahre 1372 erbaut und im Jahr 1885 komplett umgebaut. Anfangs als Kirche Boże
Ciało bezeichnet.
50
powiat nyski
Fot. 62
Kościół Ewangelicki - dawniej św. Barbary wybudowany na przełomie XIV i XV w.
Evangelický kostel - dříve sv. Barbary, postaven na přelomu XIV. a XV. stol.
Evangelische Kirche - früher die Kirche der Hl. Barbara, erbaut um die Wende des XIV. und XV. Jh.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
51
Fot. 63
BIAŁA NYSKA. Neogotycki kościół św. Jana Ewangelisty zbudowany w 1892 r. w miejscu poprzedniego z XVI w. Jeden z najstarszych
na Śląsku, wzmiankowany w 1284 r. Całkowicie zniszczony w 1945 r. odbudowany w latach 1947 – 50.
Neogotický kostel sv. Jana Evangelisty vybudován v r. 1892 na místě dřívějšího ze XVI. stol. Jeden z nejstarších ve Slezsku, zmiňován v
r. 1284. Úplně zničen v r. 1945, rekonstruován v letech 1947 – 50.
Die neugotische Kirche des Hl. Johannes der Evangelist erbaut im Jahr 1892 auf der Stelle der vorherigen Kirche aus dem XVI Jh..
Eine der ältesten Kirchen in Schlesien, die bereits im Jahr 1284 erwähnt wurde. Die Kirche wurde im Jahr 1945 komplett zerstört. Der
Wiederaufbau fand in den Jahren 1947 – 50 statt.
52
powiat nyski
Fot. 64
DOMASZKOWICE
Wczesnogotycki kościół św. Jerzego zbudowany w poł. XIII w. przebudowany w 1694 r.
O Odnowiony w 1950 r. po uszkodzeniach ostatniej wojny. W latach 1806 -07 proboszczem był marszałek Francji Mark Maria hrabia de Bombelles, który w 1790 r. odmówił
przysięgi, utracił majątek i owdowiał. Po otrzymaniu święceń kapłańskich pracował jako
proboszcz w Domaszowicach i Wierzbięcicach.
Raně gotický kostel sv. Jiří postaven v polovině XIII. stol., přestavěn v r. 1694. Obnoven
v r. 1950 po poškozeních během II. svět. války. V letech 1806 -07 byl farářem francouzský
maršál Mark Maria hrabě de Bombelles, který v roce 1790 odmítl přísahu, ztratil majetek
a ovdověl. Po vysvěcení na kněze pracoval jako farář v Domaszowicach a Wierzbięcicach.
Die frühgotische Kirche des Hl. Georges erbaut um die Mitte des XIII. Jh., wurde im
Jahr 1694 umgebaut. Die Kirche wurde im Jahr 1950 nach den Zerstörungen des letzten
Krieges renoviert. In den Jahren 1806 -07 war Marschall von Frankreich Graf de Bombelles hier ein Pfarrer. Er lehnte im Jahr 1790 den Eid ab, verlor sein Vermögen und wurde
Witwer. Nachdem er zum Priester geweiht wurde, arbeitete er als Pfarrer in Domaszowice
und Wierzbięcice.
Fot. 65
DOMASZKOWICE
Kapliczka św. Izydora przy drodze do
Niwnicy
Kaplička sv. Isidora u cesty do Niwnicy
Die Kapelle des Hl. Izydors an der Strasse
nach Niwnica
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
53
Fot. 66
DOMASZKOWICE
Figura św. Jana Nepomucena z XVIII w.
Socha sv. Jana Nepomuckého z XVIII. stol.
Die Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus
dem XVIII. Jh.
54
powiat nyski
 Fot. 67
GŁĘBINÓW
Kościół św. Urbana wybudowany w latach 1884-86.
Kostel sv. Urbana vybudován v letech 1884-86.
Die Kirche des Hl. Urbanus erbaut in den Jahren 1884-86.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
55
Fot. 68
HAJDUKI NYSKIE
Gotycka polichromia Panny mądre i głupie z XV w.
Gotická polychromie Panny moudré a hloupé z XV. stol.
Die gotische Polychromie „Kluge und törichte Jungfrauen”
aus dem XV. Jh.
Fot. 69
HAJDUKI NYSKIE
Romańsko gotycki kościół św. Jerzego zbudowany ok. 1300 r.,
rozbudowany w XVII w. W nawie zachowane polichromie odsłonięte w latach 1939-40.
Románsko - gotický kostel sv. Jiří vybudován okolo r. 1300, rozšířen v XVII. stol. Na stropu lodi dochovány polychromie odkryté
v letech 1939-40.
Die romanisch-gotische Kirche des Hl. Georges erbaut ca. im
Jahr 1300, wurde im XVII. Jh. ausgebaut. Im Kirchenschiff sind
die Polychromyen erhalten geblieben, die in den Jahren 1939-40
enthüllt wurden.
56
powiat nyski
Fot. 70
GOŚWINOWICE
Kościół pw. Nawiedzenia NMP wybudowany w 1872 r.
Kostel Navštívení Nejsvatější Panny Marie postaven v r. 1872
Die Marienkirche erbaut im Jahr 1872.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
57
Fot. 71
IŁAWA
Kościół św. Heleny zbudowany w 1834 r.
Kostel sv. Heleny postaven v r. 1834
Die Kirche der Hl. Helena erbaut im Jahr 1834.
Fot. 72
JĘDRZYCHÓW
Kościół pw. Matki Bożej Wiernej i św. Rocha wybudowany w
1831 r.
Kostel Matky Boží Oddané a sv. Rocha postaven v r. 1831
Die Kirche der treuen Mutter Gottes und des Hl. Rochus erbaut
im Jahr 1831
Fot. 73
JĘDRZYCHÓW
Krzyż pokutny z wyrytym narzędziem
zbrodni (sztylet)
Kajícný kříž s vytesaným vražedným
nástrojem (dýka)
Das Büßerkreuz mit der abgebildeten Tatwaffe (Dolch)
58
powiat nyski
Fot. 74
KEPNICA
Barokowa figura św. Jana Nepomucena
z XVII/XVIII w.
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého
z přelomu XVII.a XVIII. stol.
Die barocke Statue des Hl. Johannes
Nepomuk aus dem XVII./XVIII. Jh.
Fot. 75
KEPNICA. Późnoromański kościół Wniebowzięcia NMP zbudowany w poł. XIII w.
przebudowana w 1754 r. i 1883 r. W 1946 r. ks. Michał Sobejko przywiózł do Kępnicy
cudowny obraz Matki Bożej Horodeńskiej.
Pozdně románský kostel Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie postaven v polovině
XIII. stol., přestavěn v r. 1754 a 1883. V r. 1946 kněz Michał Sobejko přivezl do Kępnice
zázračný obraz Matky Boží Horodenské.
Die spätromanische Maria-Himmelfahrt-Kirche erbaut um die Mitte des XIII. Jh.,
umgebaut im Jahre 1754 und 1883. Im Jahr 1946 brachte der Priester Michał Sobejko das
wunderwirkende Bild der Mutter Gottes (Matka Boska Horodeńska) nach Kępnica
Fot. 76
KONRADOWA
Św. Konrad
Sv. Konrád
Der Hl. Konrad
Fot. 77
KONRADOWA
Kaplica św. Konrada
Kaple sv. Konráda
Die Kapelle des Hl. Konrads
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
59
Fot. 78
LIPOWA
Barokowy kościół św. Katarzyny Aleksandryjskiej wzmiankowany w 1302 r., obecny wybudowany 1587 r. gruntownie przebudowany 1729 – 30 z zachowaniem murów poprzedniego.
Barokní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské zmiňován v r. 1302,
nynější vybudován v r. 1587, od základu přestavěn v letech 1729
– 30 se zachováním původních zdí.
Die barocke Kirche der Hl. Katharina von Alexandrien erwähnt
im Jahr 1302. Diese Kirche wurde im Jahr 1587 erbaut. Ein kompletter Umbau fand in den Jahren 1729 – 30 statt, dabei wurden
die Wände der früheren Kirche erhalten.
Fot. 79
KOPERNIKI
Neogotycki kościół św. Mikołaja wzmiankowany w 1272 r. Obecny wybudowany
w latach 1881-82.
Neogotický kostel sv. Mikuláše zmiňován v r. 1272. Nynější vybudován v letech 1881-82.
Die neugotische Kirche des Hl. Nikolaus erwähnt im Jahr 1272. Diese Kirche wurde in
den Jahren 1881-82 erbaut.
Fot. 80
KOPERNIKI
Pomnik nagrobny Aleksandra Kołpakowa ciężko rannego w bitwie pod Budziszynem.
W drodze do domu zmarł w Kopernikach w 1813 r.
Náhrobní pomník Aleksandra Kolpakova těžce raněného v bitvě pod Budyšínem.
Na zpáteční cestě domů zemřel v Kopernikach v r. 1813.
Das Grabdenkmal des Aleksander Kołpakows, der in der Schlacht bei Budziszyn (Bautzen) schwer verletzt wurde. Er starb in Koperniki im Jahr 1813 auf dem Weg in seine
Heimat.
60
powiat nyski
Fot. 81
KUBICE
Kościół Wniebowzięcia NMP zbudowany po 1806 r.
Kostel Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie vybudován
po r. 1806
Die Maria-Himmelfahrt-Kirche erbaut nach dem Jahr 1806.
Fot. 82
NIWNICA
Kapliczka z 1622 r. przy drodze do dawnego młyna.
Kaplička z r. 1622 u cesty do bývalého
mlýna.
Die kleine Kapelle aus dem Jahr 1622 an
der Strasse zur alten Mühle.
Fot. 83
NIWNICA
Kościół pw. Podwyższenia Krzyża Świętego wybudowany w XV w.
Przebudowany po pożarze w 1642 r., rozbudowany w 1858 r. Podczas prac renowacyjnych w 1930 roku odsłonięto fragmenty barokowej polichromii na stropie. W czasie wojen husyckich Niwnica
była głównym obozem Husytów szturmujących Nysę.
Kostel Povýšení Svatého Kříže vybudován v XV. stol. Přestavěn
po požáru v r. 1642, rozšířen v r. 1858. Během obnovovacích prací
v r. 1930 byly na stropě odkryty fragmenty barokní polychromie.
Během husitských válek byla Niwnica hlavním táborem husitů dobývajících Nysu.
Die Kirche zur Erhöhung des Heiligen Kreuzes erbaut im XV. Jh.
Sie wurde nach einer Brandkatastrophe im Jahr 1642 umgebaut,
ausgebaut im Jahr 1858. Während der Renovierungsarbeiten im
Jahr 1930 wurden die Fragmente der barocken Polychromie an
der Decke freigelegt. Niwnica war während der Hussitenkriege
ein Hauptlager der Hussiten, die Neisse erstürmten.
Fot. 84
NIWNICA
Współczesny witraż poświęcony biskupowi Piotrowi Nowakowi, który urodził się
w Niwnicy.
Současná vitráž věnována biskupovi Piotru
Nowakowi, který se narodil v Niwnicy.
Das moderne, farbige Kirchenfenster, das
dem Bischof Piotr Nowak, der in Niwnica
geboren wurde, gewidmet ist.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
61
Fot. 85
PRZEŁĘK. Barokowy kościół św. Mikołaja zbudowany w 1780 r.
Barokní kostel sv. Mikuláše postaven v r. 1780
Die barocke Kirche des Hl. Nikolaus erbaut im Jahr 1780.
Fot. 86
RADZIKOWICE. Gotycko renesansowy kościół św. Bartłomieja
wzmiankowany w 1335 r. Obecny przebudowany w 1600 r. i 1679
r. Uszkodzony w trakcie działań wojennych w 1945 r.
Goticko - renesanční kostel sv. Bartoloměje zmiňován v r. 1335.
Nynější přestavěn v r. 1600 a 1679. Poškozen během vojenských
operací v r. 1945.
Die gotisch-renaissance Kirche des Hl. Bartholomäus erwähnt im
Jahr 1335. Diese Kirche wurde in den Jahren 1600 und 1679 umgebaut. Sie wurde während des Krieges im Jahr 1945 beschädigt.
Fot. 87
RUSOCIN. Neorenesansowy kościół św. Klemensa wzmiankowany w 1267 r. Obecny
zbudowany w latach 1896-7 w miejsce poprzedniego, wzniesionego po pożarze w 1791 r.
Neorenesanční kostel sv. Klementýna zmiňován v r. 1267. Nynější postaven v letech
1896-7 na místě dřívějšího, vystavěného po požáru v r. 1791.
Die neurenaissance Kirche des Hl. Clemens erwähnt im Jahr 1267. Diese Kirche wurde in den Jahren 1896-7 erbaut. Sie steht an der Stelle der alten Kirche, die nach der
Brandkatastrophe im Jahr 1791 erbaut wurde.
62
powiat nyski
Fot. 88
RADZIKOWICE
Barokowa figura MB Niepokalanie Poczętej z 1686 r.
Barokní socha Matky Boží Neposkvrněného Početí z r. 1686
Die barocke Statue der Jungfrau Maria aus
dem Jahr 1686.
Fot. 89
SĘKOWICE
Kaplica Wniebowzięcia NMP zbudowana w poł. XIX w.
Kaple Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie postavena v polovině
XIX. stol.
Die Maria-Himmelfahrt-Kapelle erbaut
um die Mitte des XIX. Jh.
Fot. 90
SIESTRZECHOWICE
Figura św. Jana Nepomucena z poł XVII w.
Socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny XVII. stol.
Die Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus der Hälfte des XVII. Jh.
Fot. 91
SIESTRZECHOWICE
Kartusz herbowy bpa Andrzeja v. Jerin na
portalu pałacu
Erbovní kartuš biskupa Ondřeje Jerina na
portálu paláce
Die Wappenkartusche des Bischofs Andrzej v. Jerin an dem Schlossportal.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
63
Fot. 92
WIERZBIĘCICE
Romańsko gotycki kościół św. Mikołaja zbudowany w poł. XIII w.
kilkukrotnie przebudowywany z renesansową wieżą wzniesioną w 1576
r. W 1428 r. zniszczony przez Husytów. W latach 1806 -07 proboszczem był marszałek Francji Mark Maria hrabia de Bombelles, który
w 1790 r. odmówił przysięgi, utracił majątek i owdowiał. Po otrzymaniu święceń kapłańskich pracował jako proboszcz w Domaszowicach
i Wierzbięcicach.
Fot. 93
Románsko - gotický kostel sv. Mikuláše postaven v polovině XIII. stol.,
několikrát přestavován s renesanční věží vybudovanou v r. 1576. V r. 1428
zničen husity. V letech 1806 -07 byl farářem francouzský maršál Mark
Maria hrabě de Bombelles, který v r. 1790 odmítl přísahu, ztratil majetek
a ovdověl. Po vysvěcení na kněze pracoval jako farář v Domaszowicach
a Wierzbięcicach.
Die romanisch-gotische Kirche des Hl. Nikolaus mit dem Renaissanceturm, der im Jahr 1576 erbaut wurde. Die Kirche wurde die Mitte des
XIII. Jh. erbaut. Sie wurde mehrfach umgebaut. Im Jahr 1428 wurde die
Kirche von Hussiten zerstört. In den Jahren 1806 -07 war Marschall
von Frankreich Graf de Bombelles hier ein Pfarrer. Er lehnte im Jahr
1790 den Eid ab, verlor sein Vermögen und wurde Witwer. Nachdem
er zum Priester geweiht wurde, arbeitete er als Pfarrer in Domaszowice
und Wierzbięcice.
64
powiat nyski
Fot. 94
WYSZKÓW
Kościół św. Jerzego zbudowany w 1897 r.
Kostel sv. Jiøí postaven v r. 1897
Die Kirche des Hl. Georges erbaut im Jahr 1897.
Fot. 95
ZŁOTOGŁOWICE
Neobarokowy kościół św. Katarzyny Aleksandryjskiej wzmiankowany w 1302 r. wybudowany w 1904 r. Poprzedni gotycki został
rozebrany.
Neobarokní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské zmiňován v r.
1302. Postaven v r. 1904. Dřívější gotický byl rozebrán.
Die barocke Kirche der Hl. Katharina von Alexandrien erwähnt
im Jahr 1302, wurde an der Stelle der alten gotischen Kirche im
Jahr 1904 erbaut.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
65
Gmina Otmuchów
66
powiat nyski
Fot. 97
Fot. 96
OTMUCHÓW
Barokowy kościół św. Mikołaja i Franciszka Ksawerego wzmiankowany w 1285 r. Obecny, trzeci z kolei kościół zbudowany został
z fundacji bpa Franciszka Ludwika von Neuburga w 1691 r. Polichromie w kościele wykonał Karol Dankwart (autor polichromii
w bazylice jasnogórskiej) a obrazy Michał Willmann.W 1386 r.
przy gotyckim kościele powstała kapituła kolegiacka ustanowiona
przez bpa Wacława, przeniesiona do Nysy w 1477 r.
Fot. 98
Fot. 99
Barokní kostel sv. Mikuláše a Franciszka Ksawerego zmiňován
v r. 1285. Nynější kostel, třetí v pořadí, byl postaven z nadace biskupa Františka Ludvíka von Neuburga v r. 1691. Polychromie
v kostele zhotovil Karol Dankwart (autor polychromie v bazilice
na Jasné Hoře) a obrazy Michael Willmann. V r. 1386 při gotickém kostele vznikla kolegiální kapitula ustanovena biskupem
Václavem, přenesena do Nysy v r. 1477.
Barockkirche des Hl. Nikolaus und Franciszek Ksawery erwähnt im Jahr 1285. Diese Kirche, der dritte ist dank der Stiftung
des Bischofs Franciszek Ludwig von Neuburg im Jahr 1691 gebaut. Polychromyen in der Kirche fertigte Karol Dankwart (Autor
der Polychromie in Basilika Jasna Góra) und die Bilder sind vom
Michał Willmann. Im Jahr 1386 entstand bei der gotischen Kirche die Kolegiatkapitel, das der Bischof Wacław festsetzte, nach
Neiße im Jahr 1477 übertragen.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
67
Fot. 100
OTMUCHÓW. Kolumna Maryjna wyk. przez Antoniego Jorga w 1734 r.
Mariánský sloup, který zhotovil Antoni Jörg v roce 1734
Die Mariensäule, gefertigt vom Antoni Jorga im Jahr 1734.
68
powiat nyski
Fot. 101
OTMUCHÓW. Neogotycki kościół cmentarny św. Anny wzmiankowany w 1414 r. , obecny zbudowany w 1895 r.
Neogotický hřbitovní kostel sv. Anny zmiňován v r. 1414, nynější postaven v r. 1895
Neogotische Friedhofskirche der Hl. Anna, erwähnt im Jahr 1414, diese Kirche wurde im Jahr 1895 gebaut.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
69
Fot. 102
BUKÓW
Kościół pw. Podwyższenia św. Krzyża wzniesiony w 1933r.
Kostel Povýšení svatého Kříže postaven v r. 1933
Kirche Zur Erhöhung des Heiligen Kreuzes
(kościół pw. Podwyższenia św. Krzyża), gebaut im Jahr 1933.
Fot. 104
BUKÓW. Barokowa figura św. Jana Nepomucena z 1780 r. fundowana przez Antoniego Taerne z Nysy
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r.
1780, kterou fundoval Antoni Taerne z Nysy
Die barocke Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus dem Jahr 1780, gestiftet vom
Antoni Taern aus Neisse
70
powiat nyski
Fot. 103
BRONISZOWICE
Kaplica zbudowana w II poł. XIX w
Kaple postavena ve 2. polovině XIX. stol.
Kapelle, gebaut in der II. Hälfte des XIX Jahrhunderts
Fot. 106
STAROWICE
Kopiec z wojen śląskich
Kopec ze slezských válek
Hügel aus der Zeit der schlesichen Kriegen
Fot. 105
STAROWICE
Krzyż pokutny
Kajícný kříž
Busskreuz
 Fot. 107
JANOWA. Kościół św. Rocha • Kostel sv. Rocha • Kirche St. Roch
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
71
Fot. 108
JARNOŁTÓW. Kościół pw. Podwyższenia Krzyża Św. zbudowany w 1927 r., w miejsce kaplicy z 1754 r.
Kostel Povýšení svatého Kříže vybudován v r. 1927 na místě kaple z r. 1754
Kirche Zur Erhöhung des Heiligen Kreuzes gebaut im Jahr 1927 an der Stelle der Kapelle aus dem Jahr 1754
Fot. 109
JARNOŁTÓW. Kościół pw. Podwyższenia Krzyża Św. - prezbiterium
Kostel zasvěcen Povýšení sv. Kříže – presbytář
Die Kirche zur Erhöhung des Heiligen Kreuzes – Presbyterium
72
powiat nyski
Fot. 110
JASIENICA GÓRNA
Późnoklasycystyczny kościół św. Mikołaja, wzmiankowany w 1305 r., obecny zbudowany w latach 1835-6.
Pozdně klasicistický kostel sv. Mikuláše
zmiňován v r. 1305, nynější postaven v letech 1835-6.
Spätklassizistische Kirche St. Nikolaus,
erwähnt im Jahr 1305, diese Kirche wurde
in den Jahren 1835-6 gebaut worden.
Fot. 111
JASIENICA GÓRNA
Późnorenesansowe płyty nagrobne
z 1600 r.
Pozdně renesanční náhrobní desky
z r. 1600
Spätrenaissance Grabplatten aus dem
Jahr 1600.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
73
Fot. 112
JODŁÓW
Barokowa kapliczka z XVIII w.
Barokní kaple postavena v XVIII. stol.
Barockkapelle gebaut im XVIII Jh.
Fot. 113
KAŁKÓW
Wczesnogotycki portal z XIII w.
Raně gotický portál z XIII stol.
Das frühgotische Portal aus dem XIII. Jh.
 Fot. 114
KAŁKÓW
Romańsko gotycki kościół Narodzenia NMP, wcześniej św. Jerzego (prawdopodobnie wybudowany przez Templariuszy), wzmiankowany w 1295 r., rozbudowany w latach 1931-33)
Románsko - gotický kostel Narození Nejsvatější Panny Marie, dříve sv. Jiří (pravděpodobně vybudován Templáři), zmiňován v r.
1295, rozšířen v letech 1931-3
Romanisch-gotische Kirche Maria Geburt, früher St. Georg ( wahrscheinlich durch Templer gebaut), erwähnt im 1295, ausgebaut
in den Jahren 1931-3
74
powiat nyski
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
75
Fot. 115
KIJÓW
Barokowa figura św. Jana Nepomucena z 1798 r.
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1798.
Kaindorf. Die barocke Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus dem
Jahr 1798.
Fot. 116
KWIATKÓW
Grób Karin von Sochroeter 1897 - 1935 r.
Hrob Karin von Sochroeter 1897 – 1935
Grab der Karin von Sochroeter 1897 – 1935
 Fot. 117
KWIATKÓW
Kościół św. Fabiana i Sebastiana zbudowany w 1880 r.
Kostel sv. Fabiána a Sebastiána postaven v r. 1880
Kirche St. Fabian und Sebastian, gebaut im Jahr 1880
76
powiat nyski
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
77
Fot. 118
LASOWICE
Późnobarokowy kościół pw. Wniebowzięcia NMP wzmiankowany w 1302 r. , obecny zbudowany w 1792 r. Uszkodzony w marcu w 1945 r., odbudowany w 1957 r.
Pozdně barokní kostel Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie
zmiňován v r. 1302, nynější vybudován v r. 1792. Poškozen v březnu 1945, rekonstruován v r. 1957.
Spätbarocke Kirche zur Maria Himmelfahrt, erwähnt im Jahr
1302, diese Kirche wurde im Jahr 1792 gebaut worden, beschädigt
im März 1945, wiederaufgebaut im Jahr 1957.
Fot. 119
LIGOTA WIELKA
Kościół Matki Bożej Bolesnej z 1928 r.
Kostel Matky Boží Bolestné z r. 1928
Kirche zur schmerzhaften Muttergottes aus dem 1928
Fot. 120
LUBIATÓW. Późnobarokowy kościół św. Mikołaja wzmiankowany w 1302 r., obecny zbudowany w XVIII w.
Pozdně barokní kostel sv. Mikuláše zmiňován v r. 1302, nynější postaven v XVIII. stol.
Spätbarocke Kirche St. Nikolaus erwähnt im Jahr 1302, diese Kirche ist im XVIII. Jh. gebaut
78
powiat nyski
Fot. 121
RATNOWICE
Gotycki kościół św. Marcina wzmiankowany w 1335 r.
zbudowany na przełomie XIV / XV w, wielokrotnie przebudowywany, ostatnio w 1935 r.
Gotický kostel sv. Martina zmiňován v r. 1335, vybudován
na přelomu XIV. a XV. stol., mnohokrát přestavován, naposledy v r. 1935
Gotische Kirche des Hl. Martin, erwähnt im Jahr 1335,
an der Wende der XIV. / XV. Jh., mehrfach umgebaut, letztens im Jahr 1935.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
79
Fot. 122
80
powiat nyski
Fot. 123
ŁĄKA. Barokowy kościół św. Katarzyny Aleksandryjskiej wzmiankowany w 1305 r., częściowo przebudowany w 1561 r. Gruntowną
przebudowę przeprowadzono w 1778 r.
Barokní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské zmiňován v r. 1305, částečně přestavěn v r. 1561. Úplná přestavba byla provedena v r. 1778.
Barockkirche der heiligen Katarzyna Aleksandryjska erwähnt im Jahr 1305, teilweise im Jahr 1561 umgebaut. Gründlicher Umbau
wurde im Jahr 1778 durchgeführt.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
81
Fot. 125
WÓJCICE
Neoromański kościół św. Andrzeja wzmiankowany w 1305 r.,
obecny wybudowany w 1825 r. W ołtarzu bocznym cudowny obraz
Matki Bożej Łopatyńskiej przywieziony w 1946 r. z Łopatyna.
Neorománský kostel sv. Ondřeje zmiňován v r. 1305, nynější vybudován v r. 1825. Na bočním oltáři zázračný obraz Matky Boží
Łopatyńskiej, přivezen r. 1946 z Łopatyna.
Neoromanische Kirche des Hl. Andreas, erwähnt im Jahr 1305,
diese Kirche ist im Jahr 1825 gebaut worden. Im Seitenaltar befindet sich ein wunderbares Bild der Mutter Gottes aus Łopatyn (aus
Łopatyn im Jahr 1946 gebracht).
82
powiat nyski
Fot. 126
ZWANOWICE
Barokowa figura Matki Boskiej z Dzieciątkiem z XVIII w.
Barokní socha Matky Boží s Děťátkem z XVIII. stol.
Die barocke Statue der Mutter Gottes mit Kind aus dem XVIII.
Jh.
Fot. 127
Kapliczka w Rysiowicach
Kaplička v Rysiowicach
Die Kapelle in Rysiowice (Reisewitz)
Fot. 128
MACIEJOWICE. Kościół św. Anny
Kostel sv. Anny
Kirche der Hl. Anna
Fot. 129
ULANOWICE
Późnobarokowa figura Chrystusa Salwatora z 1724 r.
Pozdně barokní socha Krista Salvátora z r. 1724
Die Statue Christi Salvatore aus dem Jahr 1724 (Spätbarock).
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
83
Gmina Paczków
84
powiat nyski
Fot. 131
Fot. 132
Fot. 133
Fot. 130
PACZKÓW
Gotycki kościół św. Jana Ewangelisty wybudowany w 1361-89 r., w 1529 r. – w związku
z zagrożeniem tureckim przekształcony na warownie.
Gotický kostel sv. Jana Evangelisty vybudován v letech 1361-89, v r. 1529 v souvislosti
s tureckým ohrožením přeměněn na pevnost.
Gotische Johann-Evangelist-Kirche, war in den Jahren 1361-89 gebaut, im Jahr 1529,
im Zusammenhang mit der türkischen Gefahr ist die Kirche in die Befestigung umgebaut.
Fot. 134
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
85
Fot. 135
PACZKÓW
Neogotycki kościół klasztorny OO. Redemptorystów pw. Wniebowzięcia NMP, przejęty od gminy protestanckiej w 1945 r.
Neogotický klášterní kostel Redemptoristů Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie, převzat od protestantské obce v r. 1945.
Neogotische Maria-Himmelfahrt-Klosterkirche OO. Redemptorystów, im Jahr 1945 war von der protestantischen Gemeinde übernommen.
86
powiat nyski
Fot. 136
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
87
Fot. 137
DZIEWIĘTLICE
Kościół św. Marii Magdaleny wzmiankowany w 1305 r., obecny
został wybudowany na pocz. XV w. W latach1929-30 został całkowicie przebudowany co spowodowało zatarcie cech stylowych.
Kostel sv. Marie Magdaleny zmiňován r. 1305, nynější byl vybudován na počátku XV. stol. V letech 1929-30 byl úplně přestavěn,
což způsobilo setření slohových charakteristik.
Kirche der Hl. Maria Magdalena, erwähnt im Jahr 1305, diese
Kirche ist Anfang des XV. Jh. gebaut. In den Jahren 1929-30 ist
komplett umgebaut worden, wodurch die Styleigenschaften komplett verwischt sind.
Fot. 139
88
powiat nyski
Fot. 138
GOŚCICE
Kościół św. Mikołaja wzmiankowany w 1390 r., obecny wybudowany na początku XVII w., całkowicie przebudowany w latach
1914-15.
Kostel sv. Mikuláše zmiňován v r. 1390, nynější vybudován na počátku XVII. stol., úplně přestavěn v letech 1914-15.
Kirche des Hl. Nikolaus, erwähnt im Jahr 1390, diese Kirche
ist Anfang des XVII. Jh. gebaut worden, komplett in den Jahren
1914-15 umgebaut.
Fot. 140
Fot. 142
Fot. 141
KAMIENICA
Kościół św. Jerzego wzmiankowany w 1326 r., obecny wybudowany w 1814 r. w miejscu wcześniejszego wczesnogotyckiego.
Kostel sv. Jiří zmiňován v r. 1326, nynější postaven r. 1814 na místě dřívějšího raně gotického.
Kirche des Hl. Georges, erwähnt im Jahr 1326, diese Kirche ist im Jahr 1814 gebaut worden, dort, wo früher eine frühgotische Kirche
gestanden hat.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
89
Fot. 143
LISIE KĄTY
Kaplica zamkowa pw. MB Królowej Polski, rozb. w latach 1981-82
Zámecká kaple zasvěcená Matce Boží Královně polské, rozšířená v letech 1981-82
Die Schlosskapelle der Gottesmutter, die Königin Polens ausgebaut in den Jahren 1981-82
 Fot. 144
STARY PACZKÓW
Gotycki kościół pw. Wszystkich Świętych wzmiankowany w 1309 r., obecny zbudowany w XV w.
rozbudowany w 1890 r. W 1428 r. zniszczony przez husytów.
Gotický kostel Všech Svatých zmiňován v r. 1309, nynější postaven v XV. stol., rozšířen r. 1890.
V r. 1428 zničen husity.
Gotische Kirche von Allerheiligen, erwähnt im Jahr 1309, diese Kirche ist im XV. Jh. Gebaut
worden, ausgebaut im Jahr 1890. Im Jahr 1428 war die Kirche durch Hussiten zerstört.
90
powiat nyski
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
91
Fot. 146
UJEŹDZIEC
Kościół św. Katarzyny wzmiankowany w 1416 r. jako nowobudowany, obecny wzniesiony w 1834 r.
Kostel sv. Kateřiny zmiňován v r. 1416 jako nově postavený, nynější vybudován v r. 1834
Kirche der Hl. Katharina, erwähnt im Jahr 1416, als Neugebaute,
diese Kirche ist im Jahr 1834 gebaut worden.
Fot. 145
TRZEBOSZOWICE
Neogotycki kościół św. Jadwigi wzmiankowany w 1302 r., obecny
zbudowany w 1888 r.
Neogotický kostel sv. Hedviky zmiňován v r. 1302, nynější postaven r. 1888
Neogotische Kirche der Hl. Hedwig, erwähnt im Jahr 1302,
diese Kirche war im Jahr 1888 gebaut.
Fot. 147
UJEŹDZIEC
Kapliczka prz drodze do Dziewiętlic
Kaplička u cesty do Dziewiętlic
Die Kapelle an der Strasse nach Dziewiętlice (Heinersdorf )
92
powiat nyski
Fot. 148
UNIKOWICE
Barokowa kaplica Trójcy Świętej wybudowana w 1774 r.
Barokní kaple Svaté Trojice postavena v r. 1774
Barocke Heilige-Dreifaltigkeit-Kappelle, im Jahr 1774 gebaut.
Fot. 149
WILAMOWA
Kościół pw. MB Szkaplerznej zbudowany w 1843 r.
Kostel Matky Boží Szkaplerzné postaven v r. 1843
Kirche zur MB Szkaplerzna, im Jahr 1843 gebaut.
Fot. 150
UNIKOWICE
Krzyż pokutny
Kajícný kříž
Busskreuz
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
93
Gmina Głuchołazy
94
powiat nyski
 Fot. 151
GŁUCHOŁAZY
Barokowy kościół św. Wawrzyńca z wczesnogotycką dwuwieżową fasadą zachodnią. Pierwsze wzmianki o romańskim kościele pochodzą z 1285 r. W 1428 r. został spalony przez Husytów. Jego odbudowę zakończono w 1460 r. W latach 1729-31
z fundacji bpa Franciszka Ludwika v. Neuburga zbudowano
nowy kościół barokowy (korpus).
Barokní kostel sv. Vavřince s raně gotickou dvouvěžovou západní
fasádou. První zmínky o románském kostele pocházejí z r. 1285.
V r. 1428 byl spálen husity. Jeho rekonstrukce byla ukončena v r.
1460. V letech 1729-31 z nadace biskupa Františka Ludvíka von
Neuburga byl vybudován nový barokní kostel (korpus).
Barockkirche des Hl. Wawrzyniec mit der westlichen Fassade
mit zwei Türmen. Die ersten Erwähnungen über die romanische
Kirche kommen aus dem Jahr 1285. Im Jahr 1428 wurde die
Kirche von den Hussiten verbrannt. Ihr Wiederaufbau wurde
im Jahr 1460 beendet. In den Jahren 1729-31 wurde dank der
Stiftung des Bischofs Franciszek Ludwik v. Neuburg die neue
Barockkirche erbaut (Gehäuse).
Fot. 152
Wczesnogotycki portal z 2. poł. XIII w.
Raně gotický portál z 2. poloviny XIII. stol.
Frühgotisches Portal aus der 2. Hälfte des XIII Jh.
Fot. 153
Fot. 154
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
95
Fot. 155
GŁUCHOŁAZY
Barokowo-ludowa rzeźba św. Jana Nepomucena
Barokní a lidová socha sv. Jana Nepomuckého
Die barock-volkstümliche Skulptur des
Hl. Johannes Nepomuk
 Fot. 156
GŁUCHOŁAZY
Kościół św. Franciszka z Asyżu
Kostel sv. Františka z Assisi
Die Kirche des Hl. Franziskus aus Assisi
Fot. 157
GŁUCHOŁAZY
Pomnik nagrobny Konrada Methnera,
dzieło Jozefa Krautwalda - jedna z najpiękniejszych rzeźb sudeckich nekropolii.
Náhrobní pomník Konrada Methnera, dílo
Josefa Krautwalda - jedna z nekrásnějších
plastik sudetských nekropolí.
Das Grabdenkmal des Konrad Methners,
das Kunstwerk vom Josef Krautwald – eine
der schönsten Skulpturen der Sudeten
Nekropole.
96
powiat nyski
Fot. 158
GŁUCHOŁAZY
Kaplica św. Anny na Górze Chrobrego z XIX w.
Kaple sv. Anny na hoře Chrobrego z XIX. stol.
Die Annakapelle aus dem XIX. Jh. auf dem Holz-Berg
Fot. 159
Jedna z 16 kapliczek Drogi Krzyżowej prowadzącej przez Górę
Parkową w Głuchołazach w kierunku Podlesia. Jej powstanie jest
ściśle związane z budową kaplicy św. Anny (1859 r.). Budowę kaplicy oraz Drogi Krzyżowej nadzorował mistrz Jan Hoy.
Jedna ze 16 kapliček Křížové cesty protínající Góre Parkowou v
Głuchołazech směrem na Podlesí. Jej vznik je těsně spojen s výstavbou kaple sv. Anny (1859 r.). Na výstavbu kaple a Křížové cesty
dohlížel mistr Jan Hoy.
Eine der 16 Kapellen des Kreuzwegs, der durch den Parkberg in
Głuchołazy in Richtung Podlesie führt. Ihre Entstehung ist dicht
mit dem Bau der St.-Anna-Kapelle (1859) verbunden. Den Bau der
Kapelle und des Kreuzwegs hat der Meister Jan Hoy beaufsichtigt.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
97
Fot. 160
GŁUCHOŁAZY
Kościół cmentarny św. Rocha o tradycji gotyckiej. Wzmiankowany w 1472 r.,
obecny zbudowany w latach 1626 -7.
Hřbitovní kostel sv. Rocha s gotickým
základem. Zmiňován v r. 1472, nynější
vybudován v letech 1626 -7.
Friedhofkirche des Hl. Rochus im gotischen Stil erbaut. Erwähnt im Jahr 1472,
diese Kirche wurde in den Jahren 1626 -7
erbaut.
Fot. 161
BISKUPÓW
Gotycko-barokowy kościół Zwiastowania NPM zbudowany w XIV w.
Wieża dobudowana w 1750 r.
Goticko-barokní kostel Zvěstování
Nejsvatější Panny Marie postaven ve
XIV. stol. Věž dostavěna v r. 1750.
Gotisch-barocke Kirche Maria Verkündigung erbaut im XIV. Jh. Der
Turm wurde im Jahr 1750 an die Kirche angebaut.
98
powiat nyski
Fot. 162
BISKUPÓW
Klasztor OO. Benedyktynów
Benediktinský klášter
Benediktiner Kloster
Fot. 163
BODZANÓW
Scena Ukrzyżowania na zewnętrznej
ścianie prezbiterium.
Scéna Ukřižování na vnější stěně presbytáře.
Szene der Kreuzigung an der Außenwand
des Presbyteriums.
Fot. 164
BODZANÓW
Figura św. Józefa z pocz. XIX w.
Socha sv. Josefa z počátku XIX. stol.
Figur des Hl. Józef vom Anfang des XIX. Jh.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
99
Fot. 165
BODZANÓW
Współczesna kapliczka przydrożna
Současná kaplička u cesty
Gegenwärtige kleine Kapelle
100
powiat nyski
Fot. 166
BODZANÓW
Dom zakonny Zgromadzenia Oblatów
Maryi Niepokalanej.
Řeholní dům Řádu Oblatů Neposkvrněné
Panny Marie.
Kloster des Ordens Oblatów Maryi Niepokalanej.
Fot. 167
BODZANÓW
Barokowo-klasycystyczny kościół św. Józefa Robotnika zbudowany na pocz. XVIII w.
Barokně-klasicistický kostel sv. Josefa Dělníka vystavěn na počátku XVIII. stol.
Barock-klasizistische Kirche des Hl. Józef Robotnik erbaut zu Beginn des XVIII. Jh.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
101
Fot. 168
BURGRABICE
Klasycystyczna kaplica grobowa z pocz.
XIX w.
Klasicistická hrobová kaple z počátku XIX.
stol.
Klassizistische Friedhofskapelle vom Anfang des XIX Jh.
Fot. 169
BURGRABICE. Figura św. Jana Nepomucena z końca XVIII w.
Socha sv. Jana Nepomuckého z konce
XVIII. stol.
Figur des Hl. Jan Nepomucen vom Ende
des XVIII. Jh.
Fot. 170
BURGRABICE
Późnogotycki kościół św. Bartłomieja zbudowany w XVI wieku. W latach 1913-14
został rozbudowany przez dodanie w miejsce wieży neobarokowej części centralnej.
Pozdně gotický kostel sv. Bartoloměje,
vybudován v XVI. stol. V letech 1913-14
byl rozšířen přístavbou centrální části na
místě neobarokní věže.
Spätgotische Kirche des Hl. Bartłomiej,
erbaut im XVI. Jh. In den Jahren 1913-14
wurde die Kirche ausgebaut, indem man an
der Stelle, wo der neubarocke Turm stand,
einen zentralen Teil der Kirche erbaute.
102
powiat nyski
Fot. 171
CHARBIELIN.
Barokowo - klasycystyczny kościół św. Jana Chrzciciela z 1780 r. W czasie ostatniej wojny spalony, odbudowany w 1958 r.
Barokně - klasicistický kostel sv. Jana Křtitele z r. 1780. Během II. svět. války spálen, rekonstruován v r. 1958.
Barock – klassizistische Kirche des Hl. Johannes der Täufer vom 1780. Während des letzten Krieges brannte die Kirche aus, wiederaufgebaut im Jahr 1958.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
103
Fot. 173
Fot. 172
BURGRABICE. Kościół św. Bartłomieja wzmiankowany w 1442 r.
Kostel sv. Bartoloměje zmiňován v r. 1442
Borkendorf. Die Kirche des Hl. Bartholomäus erwähnt im Jahr 1442.
Fot. 176
Jozef Krautwald - urodzony w Burgrabicach znany niemiecki rzeźbiarz.
Jozef Krautwald - narozen v Burgrabicach,
známý německý sochař.
Jozef Krautwald - In Borkendorf (Burgrabice)
geborener, bekannter deutscher Bildhauer.
Fot. 174
GIERAŁCICE
Grupa Ukrzyżowanie (na cmentarzu)
Skupina Ukřižování (na hřbitově)
Gruppe Kreuzigung (auf dem Friedhof )
104
powiat nyski
Fot. 175
GIERAŁCICE.
Barokowa figura św. Jana Nepomucena
z XVIII w. (dawna plebania)
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého
XVIII. stol. (bývalá fara)
Barocke Figur des Hl. Jan Nepomucen
vom XVIII. Jh. (früher Pfarrhaus)
 Fot. 179
JARNOŁTÓWEK
Kapliczka
Kaplička
Kapelle
Fot. 177
GIERAŁCICE
Neogotycki kościół św. Michała Archanioła wzniesiony w latach
1869 – 71. Późnorenesansowa wieża z 1615 r. zachowana z poprzedniego kościoła.
Neogotický kostel sv. Michala Archanděla, postaven v letech 1869
– 71. Pozdně renesanční věž z r. 1615, dochována z dřívějšího kostela.
Neugotische Kirche des Hl. Michał Archanioł wurde in den Jahren
1869 – 71 erbaut. Der Turm stammt aus dem Jahr 1615 im Spätrenaissancestil und ist aus der vorherigen Kirche erhalten geblieben.
Fot. 178
JARNOŁTÓWEK
Figura św. Jana Nepomucena z początku XIX w.
Socha sv. Jana Nepomuckého z počátku XIX. stol.
Figur des Hl. Jan Nepomucen vom Anfang des XIX. Jh.
Fot. 180
JARNOŁTÓWEK. Kapliczka
Kaplička
Kapelle
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
105
Fot. 181
Kalwaria w Sławniowicach wybudowana przez rodzinę Buchmann
w 1916 r.
Kalvárie ve Sławniowicach, postavena rodinou Buchmann v r. 1916
Kalvarie in Groß Kunzendorf, erbaut von der Familie Buchmann
im Jahr 1916.
Fot. 182
KONRADÓW
Kościół pw. Chrystusa Króla wzniesiony w 1937 r.
Kostel Povýšení Krista Krále, vybudován v r. 1937.
Christus-König-Kirche erbaut im Jahr 1937.
106
powiat nyski
Fot. 183
MARKOWICE. Figura św. Jana Nepomucena z XVIII w.
Socha sv. Jana Nepomuckého z XVIII. stol.
Die Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus
dem XVIII. Jh.
Fot. 184
NOWY LAS
Późnoklasycystyczny kościół św. Jadwigi został wzniesiony
w latach 1819 – 23 w miejsce zniszczonego 1817 r. kościoła gotyckiego. Spalony pod koniec ostatniej wojny w został odbudowany
w 1949 r.
Pozdně klasicistický kostel sv. Hedviky byl postaven v letech
1819 – 23 na místě zničeného gotického kostela z r. 1817. Spálen
na konci II. svět. války, byl rekonstruován v roce 1949.
Spätklassizistische Kirche der Hl. Hedwig wurde in den Jahren
1819 – 23 auf die Stelle der im Jahr 1817zerstoerten gotischen
Kirche erbaut. Die Kirche wurde Ende des II. Weltkrieges verbrannt und im Jahr 1949 wiederaufgebaut.
Fot. 185
NOWY LAS
Barokowa figura św. Jana Nepomucena z 1733 r.
Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1733.
Barocke Figur des Hl. Jan Nepomucen aus dem Jahr 1733.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
107
108
powiat nyski
Fot. 187
NOWY ŚWIĘTÓW
Średniowieczny krzyż pokutny w murze otaczającym kościół.
Středověký kajícný kříž ve stěně obklopující kostel.
Mittelalterliches Bußkreuz im Mauer, der die Kirche umgibt.
Fot. 188
NOWY ŚWIĘTÓW
Figura św. Jana Nepomucena w elewacji dworu.
Figura sv. Jana Nepomuckého na průčelí dvora.
Figur des Hl. Jan Nepomucen in der Hoffassade.
 Fot. 186
NOWY ŚWIĘTÓW
Wczesnogotycki kościół pw. Chrystusa
Króla wzniesiony w poł. XIII w. W 1719
r dobudowano barokową wieżę. Znaczną rozbudowę przez dodanie nowego
korpusu przeprowadzono w 1937 r.
Raně gotický kostel Povýšení Krista
Krále, vybudován v polovině XIII. stol.
V r. 1719 byla přistavěna barokní věž.
Značné rozšíření přístavbou nového korpusu bylo provedeno v r. 1937.
Frühgotische
Christus-König-Kirche
wurde in der Hälfte des XIII. Jh. erbaut.
Im Jahr 1719 wurde an die Kirche der
Barockturm angebaut. Der große Umbau
mit dem Bau des neuen Gehäuses fand
im Jahr 1937 statt.
Fot. 189
PODLESIE
Kamień graniczny przy drodze do Głuchołaz z inicjałami bpa Andrzeja Jerina i datą 1586
Hraniční kámen u cesty do Głuchołaz s iniciálami biskupa Andrzeja Jerina a rokem 1586
Grenzenstein an der Strasse nach Głuchołazy mit Monogramm des Bischofs Andrzej
Jerina und mit dem Datum 1586
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
109
110
powiat nyski
Fot. 193
POLSKI ŚWIĘTÓW
Ścięcie św. Pawła - fragment ambony
z końca XVIII w.
Stětí sv. Pavla - fragment kazatelny z konce XVIII. stol.
Enthauptung des Hl. Paweł - Fragment
der Kanzel vom Ende des XVIII. Jh.
Fot. 191
POLSKI ŚWIĘTÓW
Kościół św. Jana Chrzciciela został wzniesiony w 2 poł. XIII w. W 1660 r. dobudowano
wieżę a w 1678 r. drewniany sufit został zastąpiony kolebkowym sklepieniem.
Kostel sv. Jana Křtitele byl postaven ve 2. polovině XIII. stol. V r. 1660 byla přistavěna věž
a v r. 1678 dřevěný strop nahrazen kolébkovou klenbou.
Kirche des Hl. Johann der Täufer wurde in der 2 Hälfte des XIII. Jh. erbaut. Im Jahr
1660 ist der Turm angebaut und im Jahr 1678 wurde die Holzdecke durch das Tonnengewölbe ersetzt.
Fot. 194
POLSKI ŚWIĘTÓW
Barokowa kaplica z 1704 r. przy drodze
w kierunku Nysy.
Barokní kaple z r. 1704 u cesty směrem
na Nysu.
Barocke Kapelle aus dem Jahr 1704,
an der Strasse in Richtung Neiße.
Fot. 192
POLSKI ŚWIĘTÓW
Figura Chrystusa Ecce Homo
Socha Krista Ecce Homo
Figur von Christus Ecce Homo
 Fot. 190
PODLESIE
Neogotycki kościół św. Jerzego wybudowany w latach 1897-99
Neogotický kostel sv. Jiří, vybudován v letech 1897-9
Neugotische Kirche des Hl. Jerzy, erbaut in den Jahren 1897-9
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
111
Fot. 195
STARY LAS
Neobarokowy kościół św. Marcina Bpa
wzmiankowany w 1302 r. Rozbudowany
w 1913 r.
Neobarokní kostel sv. Martina Biskupa,
zmiňován v r. 1302. Rozšířen v r. 1913
Neubarocke Kirche des Hl. Marcin Bischof, erwähnt im Jahr 1302. Ausgebaut
im Jahr 1913.
Fot. 196
SUCHA KAMIENICA
Barokowo ludowa grupa Ukrzyżowania
Lidově barokní skupina Ukřižování
Barok-volkstümliche Gruppe der Kreuzigung
Fot. 197
SUCHA KAMIENICA
Kapliczka przy drodze do Polskiego Świętowa.
Kaplička u cesty do Polskiego Świętowa.
Kapelle an der Strasse nach Polskie Świętowo.
 Fot. 199
SUCHA KAMIENICA
Neogotycka kaplica św. Michała Archanioła z 1863 r.
Neogotická kaple sv. Michala Archanděla z r. 1863.
Neugotische Kapelle des Hl. Michał Archanioł aus
dem Jahr 1863.
112
powiat nyski
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
113
Gmina Korfantów
114
powiat nyski
 Fot. 200
KORFANTÓW. Neobarokowy kościół Świętej Trójcy wzmiankowany w 1335 r., rozbudowany do dzisiejszych rozmiarów staraniem ks. Walentego Wojciecha w latach 1908-9. Z poprzedniego kościoła zachowana barokowa wieża z 1751 r. oraz elementy gotyckie
z wcześniejszych budowli. W latach 1564-1622 kościół należał do Luteran sprowadzonych do Korfantowa przez Adama Gotscha.
Poważnie uszkodzony podczas działań ostatniej wojny, odbudowany w latach 1958-9 oraz 1967-70.
Neobarokní kostel Svaté Trojice zmiňován v r. 1335, rozšířen do dnešních rozměrů přičiněním kněze Walentego Wojciecha v letech
1908-9. Z dřívějšího kostela je dochována barokní věž z r. 1751 a gotické prvky z dřívějších staveb. V letech 1564-1622 kostel patřil
luteránům, které přivedl do Korfantowa Adam Gotsch. Značně poškozen během operací II. svět. války, rekonstruován v letech 1958-9
a 1967-70.
Neubarocke Dreifaltigkeitskirche erwähnt im Jahr 1335, ausgebaut bis heutige Größe dank der Bemühungen des Priesters Walenty
Wojciech in den Jahren 1908-9. Aus der alten Kirche ist der Barockturm aus dem Jahr 1751 und die gotische Elemente aus den früheren
Bauwerken erhalten geblieben. In den Jahren 1564-1622 gehörte die Kirche den Lutheraner, die Adam Gotsch nach Korfantów (Friedland) geholt hat. Die Kirche war während des letztens Krieges schwer beschädigt, wiederaufgebaut in den Jahren 1958-9 und 1967-70.
Fot. 201
GRYŻÓW
Renesansowa płyta wotywna (żeliwna)
z klęcząca parą fundatorów z 2. poł. XVI w.
Renesanční votivní deska (litinová) s klečícím
párem zakladatelů z 2. poloviny XVI. stol.
Renaissancevotivplatte (aus dem Gusseisen) mit den knienden Stifter aus der 2.
Hälfte des XVI Jh.
Fot. 202
GRYŻÓW
Romańsko-gotycki kościół św. Mateusza wzmiankowany w 1376 r.,
przebudowany na przełomie XVII i XVIII w.
Románsko-gotický kostel sv. Matyáše zmiňován v r. 1376, přestavěn
na přelomu XVII. a XVIII. stol.
Romanisch-gotische Kirche des Hl. Mateusz, erwähnt im Jahr 1376,
umgebaut um die Wende des XVII. und XVIII Jh.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
115
116
powiat nyski
Fot. 204
Kapliczka w Rączce
Kaplička v Rączce
Die Kapelle in Rączka (Rainisch)
 Fot. 203
KUŹNIA LIGOCKA
Kościól MB Nieustającej Pomocy
Kostel Matky Boží Neustálé Pomoci
Kirche Mutter Gottes der unaufhörlichen Hilfe
Fot. 205
PRZECHÓD
Barokowy kościół pod wezwaniem św. Jana Chrzciciela, wybudowany w 1779 r.
Barokní kostel zasvěcen sv. Janu Křtiteli, v r. 1779
Die barocke Kirche des Hl. Johannes des Täufers, erbaut im Jahr 1779.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
117
118
powiat nyski
Fot. 207
PRZYDROŻE MAŁE
Kościół św. Floriana z pocz. XIX w.
Kostel sv. Floriána z počátku XIX. stol.
Kirche St. Florian aus dem Anfang des XIX. Jahrhundert
Fot. 208
PRZYDROŻE WIELKIE
Kościól MB Częstochowskiej z 1823 r.
Kostel Matky Boží Čenstochovské z r. 1823
Kirche der Mutter Gottes von Tschenstochau aus dem Jahr 1823.
 Fot. 206
ŚCINAWA NYSKA
Barokowy kościół św. Piotra i Pawła wzmiankowany w 1302
r., obecny wybudowany w 1586 r. Renesansowa wieża zachowana z poprzedniego kościoła z 1585 r.
Barokní kostel sv. Petra a Pavla zmiňován v r. 1302, nynější
vybudován v r. 1586. Renesanční věž dochována z dřívějšího kostela z r. 1585.
Barockkirche St. Peter und Paulus erwähnt im Jahr 1302, diese
Kirche ist im Jahr 1586 gebaut worden. Renaissanceturm ist von
der alten Kirche aus dem Jahr 1585 erhalten geblieben.
 Fot. 209
RZYMKOWICE
Kościół św. Piotra i Pawła wybudowany w 1904 r.
Kostel sv. Petra a Pavla vybudován v r. 1904
Die Kirche der Hl. Peter und Paul erbaut im Jahr 1904.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
119
Fot. 211
RYNARCICE
Barokowy kościół św. Mikołaja wzmiankowany w 1305 r., obecny wybudowany w 1790 r.
Barokní kostel sv. Mikuláše zmiňován v r. 1305, nynější vybudován v r. 1790.
Barocke Kirche St. Nikolaus erwähnt im Jahr 1305, diese Kirche ist im Jahr 1790 gebaut worden.
120
powiat nyski
Fot. 213
WĘŻA
Kościół św. Nikazegi i Chrystusa Króla z 1767 r.
Kostel sv. Nikazego a Krista Krále z r. 1767
Die Kirche des Königs Christus aus dem Jahr 1767.
Fot. 212
ŚCINAWA MAŁA
Barokowy kościół pw. Nawiedzenia NPM wzmiankowany
w 1226 r., obecny zbudowany w XIV lub XV w., rozbudowany
w latach 1744 i 1796. Rozbudowa spowodowana była zniszczeniami jakich dokonał wielki pożar, który strawił całe miasto.
W kościele znajduje się rokokowa ambona przeniesiona tu z kościoła św. Jakuba w Nysie, wykonana w latach 1776-9 przez rzeźbiarza Józefa Hartmanna i malarza Andrzeja Stephena, z rzeźbami
symbolizującymi trzy kontynenty - Azję, Afrykę i Amerykę.
Barokní kostel Navštívení Nejsvatější Panny Marie zmiňován v r.
1226, nynější postaven ve XIV. nebo XV. stol., rozšířen v letech 1744
a 1796. Rozšíření bylo v důsledku zničení, které způsobil velký požár,
který sežehl celé město. V kostele se nachází rokoková kazatelnice,
přemístěná zde z kostela sv. Jakuba v Nyse, kterou zhotovili v letech
1776-9 řezbář Josef Hartmann a malíř Andrzej Stephen, se sochami
symbolizujícími tři kontinenty - Asii, Afriku a Ameriku.
Mariä-Empfängnis-Kirche im Barock erwähnt im Jahr 1226,
diese Kirche ist im XIV. oder XV. Jahrhundert gebaut worden, in
den Jahren 1744 und 1796 ausgebaut. Der Ausbau war mit den
Zerstörungen aufgrund des großen Brandes, das die ganze Stadt
zerstört hat, verbunden. In der Kirche befindet sich eine Rokokokanzel, die In diese Kirche aus der Kirche St. Jakob in Neiße übertragen wurde, gefertigt in den Jahren 1776-9 vom Bildhauer Józef
Hartmann und Kunstmaler Andrzej Stephen, mit den Skulpturen,
die drei Kontinente symbolisieren - Asien, Afrika und Amerika.
Fot. 214
WŁODARY. Barokowy kościół pw. Narodzenia NMP wzmiankowany w 1305 r. obecny zbudowany w latach 1749-54.
Barokní kostel Narození Nejsvatější Panny Marie zmiňován v r.
1305, nynější postaven v letech 1749-54.
Barockkirche Mariä Geburt erwähnt im Jahr 1305, diese Kirche
ist in den Jahren 1749-54 gebaut worden.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
121
Gmina Kamiennik
122
powiat nyski
Fot. 217
CIESZANOWICE
Figura św. Jana Nepomucena z XVIII w.
Socha sv. Jana Nepomuckého z XVIII. stol.
Die Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus dem XVIII Jh.
Fot. 218
GOWOROWICE
Kościół pw. Nawiedzenia NMP wzniesiony w 1806 r.
Kostel zasvěcen Navštívení NPM postaven v r. 1806
Die Kirche Mariä Empfängnis erbaut im Jahr 1806.
 Fot. 216
KARŁOWICE WIELKIE
Późnobarokowy kościół św. Marii Magdaleny wzmiankowany
w 1244 r. Obecny zbudowany w 1758 r.
Pozdně barokní kostel sv. Marie Magdaleny zmiňován v r. 1244.
Nynější postaven v r. 1758.
Spätbarocke Kirche der Hl. Maria Magdalena erwähnt im
Jahr 1244. Diese Kirche wurde im Jahr 1758 erbaut.
 Fot. 215
KAMIENNIK
Kościół św. Andrzeja wzmiankowany w 1302 r. Obecny zbudowany w 1794 r., przebudowany w 1900 r. (nadbudowa wieży).
Kostel sv. Ondřeje zmiňován v r. 1302. Nynější postaven
v r. 1794, přestavěn v r. 1900 (nadstavba věže).
Kirche des Hl. Andreas erwähnt im Jahr 1302. Diese Kirche
wurde im Jahr 1794 erbaut und im Jahr 1900 umgebaut.
(Aufbau des Turmes).
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
123
Fot. 220
Fot. 219
SZKLARY
Późnobarokowy kościół św. Michała Archanioła wzmiankowany w 1302 r. obecny
zbudowany w latach 1752-65.
Pozdně barokní kostel sv. Michala Archanděla zmiňován v r. 1302, nynější postaven v letech 1752-65.
Spätbarocke Kirche St. Michael erwähnt
im Jahr 1302. Diese Kirche wurde in den
Jahren 1752-65 erbaut.
Fot. 221
Krzyż pokutny - jedyny ślad po wsi Wechczewicz
Kajícný kříž – jediná stopa po vesnici Wechczewicz
Das Büßerkreuz – die einzig verbliebene Spur des Dorfes Wechczewicz
 Fot. 222
LIPNIKI
Późnobarokowy kościół św. Marcina wzmiankowany w 1289 r.
Obecny zbudowany w poł. XVIII w.
Pozdně barokní kostel sv. Martina zmiňován v r. 1289. Nynější
postaven v polovině XVIII. stol.
Spätbarocke Kirche St. Martin erwähnt im Jahr 1289. Diese
Kirche wurde Mitte des XVIII Jh. erbaut.
124
powiat nyski
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
125
Fot. 224
Gmina Łambinowice
126
powiat nyski
Fot. 225
BIELICE
Gotycki kościół św. Katarzyny Aleksandryjskiej wzmiankowany
w 1305 r., przebudowany w XVIII w. z późnoklasycystyczną wieżą
z 1833 r.
Gotický kostel sv. Kateřiny Alexandrijské zmiňován v r. 1305,
přestavěn v XVIII. stol. s pozdně klasicistickou věží z r. 1833.
Die gotische Kirche der Hl. Katharina von Alexandrien erwähnt
im Jahr 1305, wurde im XVIII. Jh. umgebaut, mit dem spätklassizistischen Turm aus dem Jahr 1833.
 Fot. 223
ŁAMBINOWICE
Neogotycki kościół św. Marii Magdaleny wzmiankowany
w 1273 r., obecny zbudowany w latach 1873-74.
Neogotický kostel sv. Marie Magdaleny zmiňován v r. 1273,
nynější postaven v letech 1873-74.
Die neugotische Kirche der Hl. Maria Magdalena erwähnt im
Jahr 1273. Diese Kirche wurde in den Jahren 1873-74 erbaut.
Fot. 226
BUDZIESZOWICE
Kościól pw. Narodzenia NMP z 1850 r
Kostel Narození Nejsvatější Panny Marie z r.1850.
Bauschwitz. Die Kirche Maria Geburt aus dem Jahr 1850
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
127
Fot. 227
MAŃKOWICE. Barokowy kościół św. Mateusza wzmiankowany w 1302r., obecny zbudowany w 1693 r.
Barokní kostel sv. Matyáše zmiňován v r. 1302, nynější postaven
v r. 1693.
Die barocke Kirche des Hl. Matthäus erwähnt im Jahr 1302. Diese
Kirche wurde im Jahr 1693 erbaut.
Fot. 228
JASIENICA DOLNA
Barokowy kościół św. Marcina wzmiankowany w 1290 r., obecny
wybudowany w 1725 r. W wyniku ostatniej wojny w marcu 1945 r.
spłonął. Odbudowę ukończono w 1949 r.
Barokní kostel sv. Martina zmiňován v r. 1290, nynější vybudován
v r. 1725. V důsledku II. svět. války shořel v březnu 1945. Rekonstrukce byla ukončena v r. 1949.
Nieder Hermsdorf. Die barocke Kirche des Hl. Martin erwähnt
im Jahr 1290. Diese Kirche wurde im Jahr 1725 erbaut.
Im letzten Krieg, im März 1945 brannte die Kirche ab. Der Wiederaufbau der Kirche wurde im Jahr 1949 beendet.
128
powiat nyski
Fot. 229
MALERZOWICE
Barokowy kościół św. Wawrzyńca z 1700 r.
Barokní kostel sv. Vavřince z r. 1700
Die barocke Kirche des Hl. Laurentius aus dem Jahr 1700.
Fot. 230
LASOCICE
Późnorenesansowy kościół św. Franciszka wzmiankowany
w 1397 r. obecny zbudowany w 1618 r.
Pozdně renesanční kostel sv. Františka zmiňován v r. 1397,
nynější postaven v r. 1618.
Eine Spätrenaissance Kirche des Hl. Franziskus erwähnt im
Jahr 1397. Diese Kirche wurde im Jahr 1618 erbaut.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
129
130
powiat nyski
Fot. 232
SOWIN
Kościół św. Floriana
Kostel sv. Floriána
Die Kirche des Hl. Florian
 Fot. 231
WIERZBIE
Neoromański kościół Podwyższenia Św. Krzyża
wybudowany w 1905 r.
Neorománský kostel Povýšení sv. Kříže vybudován v r. 1905.
Die neuromanische Kirche der Erhöhung des
Heiligen Kreuzes erbaut im Jahr 1905.
Fot. 233
WIERZBIE
Barokowa kaplica cmentarna wybudowana w 1774 r.
Barokní hřbitovní kaple postavena v r. 1774.
Die barocke Friedhofskapelle erbaut im Jahr 1774 r.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
131
Gmina Pakosławice
132
powiat nyski
Fot. 235
NOWAKI
Kościół św. Andrzeja wzmiankowany
w 1335 r., obecny zbudowany w 1505 r.
Spalony podczas działań wojennych
w 1945 r., odbudowany w 1957 r.
Kostel sv. Ondřeje zmiňován v r. 1335,
nynější postaven r. 1505. Spálen během vojenských operací v r. 1945, rekonstruován
r. 1957.
Kirche des Hl. Andreas, erwähnt im Jahr
1335, diese Kirche wurde im Jahr 1505
erbaut, verbrannt während des Krieges im
Jahr 1945, wiederaufgebaut im Jahr 1957.
 Fot. 234
PAKOSŁAWICE
Późnoromański kościół śś. Piotra i Pawła wzmiankowany
w 1288 r. zbudowany w 1 poł. XIII w. W 1806 dobudowano
wieżę oraz przebudowano kościół. W 1945 r. odbudowano wieżę zniszczoną podczas działań wojennych.
Fot. 236
Pozdně románský kostel sv. Petra a Pavla zmiňován v r. 1288,
postaven v 1. polovině XIII. stol. V r. 1806 byla přistavěna věž
a přestavěn kostel. V r. 1945 byla zrekonstruována věž zničená
během vojenských operací.
Spätromanische Kirche der Hl. Piotr und Paweł, erwähnt im
Jahr 1288, wurde in der 1. Hälfte des XIII Jh. Erbaut. Im Jahr
1806 wurde der Turm angebaut und die Kirche wurde umgebaut. Im Jahr 1945wurde der Turm, der während des Krieges
zerstört wurde, wiedererbaut.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
133
Fot. 238
RZYMIANY
Kościół pw. Matki Bożej Różańcowej wybudowany w 1908 r.
W 1945 r. doszczętnie spalony przez Rosjan, odbudowany w 1952 r.
Kostel Matky Boží Růžencové vystavěn r. 1908. V r. 1945 úplně
spálen Rudou armádou, rekonstruován v r. 1952.
Kirche zur Matka Boża Różańcowa wurde im Jahr 1908 erbaut.
Im Jahr 1945 komplett von den Russen verbrannt, wiederaufgebaut im Jahr 1952 r.
Fot. 237
PRUSINOWICE
Kościół św. Michała Archanioła wzmiankowany w 1302 r.,
obecny zbudowany w XIV wieku, znacznie rozbudowany w 1885 r.
przez wybudowanie w miejsce nawy nowego kościoła.
Kostel sv. Michala Archanděla zmiňován r. 1302, nynější postaven ve XIV. stol., značně rozšířen v r. 1885 výstavbou nového kostela na místě lodi.
Kirche des Hl. Michał Archanioł, erwähnt im Jahr 1302, diese
Kirche wurde im XIV. Jh. erbaut, umgebaut im Jahr 1885. Es wurde damals auf der Stelle des Schiffes eine neue Kirche erbaut.
 Fot. 239
BIECHÓW
Neogotycka kaplica pałacowa pw. MB Łaskawej wybudowana
w 1863 r. przez rodzinę Matuschke.
Neogotická palácová kaple Matky Boží Laskavé vybudována r.
1863 rodinou Matuschke.
Neugotische Palastkapelle pw. MB Łaskawej, gebaut im Jahr
1863 von der Familie Matuschke.
134
powiat nyski
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
135
Fot. 240
ŚMIŁOWICE
Barokowa figura Chrystusa Salwatora
z XVIII w.
Barokní socha Krista Salvátora z XVIII.
stol.
Die barocke Statue Christi Salvatore aus
dem XVIII. Jh.
 Fot. 241
REŃSKA WIEŚ
Barokowy kościół św. Małgorzaty
wzmiankowany w 1335 r., obecny wybudowany w 1649 r. , przebudowany
w 1721 (budowa wieży).
Barokní kostel sv. Markéty zmiňován
v r. 1335, nynější postaven v r. 1649, přestavěn r. 1721 (výstavba věže).
Barockkirche der Hl. Małgorzata, erwaehnt im Jahr 1335. Diese Kirche wurde im Jahr 1649 erbaut und umgebaut
im Jahr 1721 (Bau des Turmes).
136
powiat nyski
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
137
Gmina Skoroszyce
138
powiat nyski
Fot. 243
SKOROSZYCE
Płyta nagrobna rycerza Wolfa z XVII w.
Náhrobní deska rytíře Wolfa ze XVII. stol.
Die Grabplatte des Ritters Wolf aus dem
XVII. Jh.
 Fot. 242
SKOROSZYCE
Gotycki kościół św. Jadwigi wzmiankowany w 1302 r., obecny zbudowany
w 1738 r. zniszczony w marcu 1945 r.,
odbudowany w 1949 r.
Gotický kostel sv. Hedviky zmiňován v
r. 1302, nynější postaven v r. 1738, zničen
v březnu 1945, zrekonstruován v r. 1949
Fot. 244
CHRÓŚCINA
Kościół św Michała Archanioła wzmiankowany w 1370 r., obecny wybudowany w poł.
XVI wieku. Przebudowany w 1820 r., spalony w marcu 1945 r., odbudowany w 1946 r.
Kostel sv. Michala Archanděla zmiňován v r. 1370, nynější postaven v polovině XVI. stol.
Přestavěn r. 1820, spálen v březnu 1945, zrekonstruován v r. 1946.
Kirche des Hl. Michał Archanioł, erwähnt im Jahr 1370, diese Kirche wurde in der
Hälfte des XVI. Jh. erbaut. Umgebaut im Jahr 1820, verbrannt im März 1945, wiederaufgebaut im Jahr 1946 r.
Gotische Kirche der Hl. Hedwig, erwähnt im Jahr 1302, diese Kirche wurde
im Jahr 1738 erbaut, zerstört im März
1945, wiederaufgebaut im Jahr 1949.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
139
Fot. 246
Fot. 245
CZARNOLAS
Neogotycki kościół pw. Matki Boskiej Częstochowskiej i św. Mikołaja wzmiankowany
w 1302 r., obecny zbudowany w 1890 r.
Neogotický kostel Matky Boží Čenstochovské a sv. Mikuláše zmiňován v r.
1302, nynější postaven r. 1890.
Neugotische Kirche zur heiligen Mutter
Tschenstochaus und Hl. Nikolaus, erwähnt im Jahr 1302, diese Kirche ist im
Jahr 1890 erbaut.
Fot. 247
MROCZKOWA
Droga Krzyżowa
Křížová cesta
Eckwertsheide. Der Kreuzweg
140
powiat nyski
Fot. 248
MROCZKOWA
Barokowa figura św. Tadeusza Judy z 1770 r.
Barokní socha sv. Tadeáše Judy z r. 1770
Die barocke Statue des Hl. Judas Thaddäus
aus dem Jahr 1770.
Fot. 249
MROCZKOWA
Klasycystyczny kościół odpustowy MB Wspomożycielki Wiernych wzniesiony w miejscu poprzedniego w 1824 r., gruntownie przebudowany w 1914 r.
Klasicistický pouťový kostel Matky Boží Pomocnice Věřících postaven na místě dřívějšího v r. 1824, od základu přestavěn v r. 1914
Klassizistische Kirchweihkirche MB Wspomożycielki Wiernych erbaut auf der Stelle der vorherigen Kirche im Jahr 1824, gründlich
umgebaut im Jahr 1914.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
141
Fot. 250
Neogotycki kościół odpustowy pw. św. Krzyża zbudowany w 2 poł. XIX wieku, koło Siedziny, tzw. „w polu”
Neogotický pouťový kostel Svatého Kříže postaven ve 2. polovině XIX. stol., u Siedziny, tak zvaný „v poli”
Neugotische Heiligkreuzkirche, erbaut in der 2. Hälfte des XIX. Jh., neben Siedzina, im sog. Feld
142
powiat nyski
Fot. 251
MAKOWICE
Barokowy kościół św. Andrzeja wzmiankowany w 1300 r., obecny wybudowany w 1735 r. , rozbudowany w 1892 r.
Barokní kostel sv. Ondřeje zmiňován v r. 1300, nynější postaven r. 1735, rozšířen v r. 1892
Barockkirche des Hl. Andreas erwähnt im Jahr 1300, diese Kirche ist im Jahr 1735 erbaut und im Jahr 1892 umgebaut
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
143
144
powiat nyski
Fot. 253
STARY GRODKÓW
Wczesnogotycki kościół pw. Świętej Trójcy wzmiankowany
w 1271 r., zbudowany w końcu XIII wieku, przebudowany i powiększony w 1910 r.
Raně gotický kostel Svaté Trojice zmiňován v r. 1271, vybudován
koncem XIII. stol., přestavěn a zvětšen v r. 1910
Frühgotische Kirche der Heiligen Dreifaltigkeit, erwähnt im
Jahr 1271, wurde Ende des XIII. Jh. erbaut, umgebaut und vergrößert im Jahr 1910r.
 Fot. 252
SIDZINA
Barokowy kościół śś Piotra i Pawła wzmiankowany w 1302 r.,
obecny wybudowany w 1651 r. w miejscu spalonego poprzedniego, przebudowany w 1824 r.
Barokní kostel sv. Petra a Pavla zmiňován v r. 1302, nynější vybudován r. 1651 na místě dřívějšího spáleného, přestavěn v r. 1824
Barockkirche der Hl. Piotr und Paweł, erwähnt im Jahr 1302,
diese Kirche ist im Jahr 1651, auf die Stelle der vorher verbrannten
Kirche, umgebaut im Jahr 1824.
Fot. 254
SIDZINA. Figura św. J. Nepomucena z XVIII w.
Socha sv. J. Nepomuckého z XVIII. stol.
Die Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus dem XVIII. Jh.
OKRES NYSA, KREIS NEISSE
145
N
ajstarsze kroniki opisują
istnienie Nysy, jako osady, już w X wieku. Usadowienie w dolinie rzeki o tej samej
nazwie, stanowiło bardzo dogodne
warunki dla osadnictwa, rozwoju
handlu, rzemiosła i rolnictwa. Wraz
z rozwojem osady, wzrastała liczba
jej mieszkańców.
Od XII wieku Nysa stała się własnością biskupów wrocławskich, którzy otoczyli ją szczególną opieką.
Dzięki ich hojnej fundacji rozbudowano miasto. Powstało wiele ważnych
budynków sakralnych i świeckich.
Z inicjatywy biskupów sprowadzono
liczne zgromadzenia zakonne, których
zadaniem była m.in. opieka nad społecznością miasta.
Położenie i bogactwo rozwijającej się Nysy nęciło wielu najeźdźców.
W XV wieku nie ominęły jej konflikty,
oblężenia, pogromy i epidemie. Pustoszącymi te tereny były wojny husyckie
(1419-1439). Szczególnie tragiczny dla Nysy był rok 1428. Dlatego
już w średniowieczu powstało kilka
szpitali i domów opieki ufundowanych
przez biskupów. W 1417 roku proboszcz kościoła św. Jakuba Pudweck
ufundował sierociniec, tzw. dom mendykantów. Zamieszkałe w nim sieroty
musiały same troszczyć się o utrzymanie przez pobieranie różnych darowizn
(mendicare - łac. żebrać).1
W XVI w. nastąpiły istotne zmiany religijno-społeczne. Reformacja,
do której biskupi podchodzili pierwotnie bardzo tolerancyjnie, spowodowała wzrost sił protestanckich,
szczególnie we Wrocławiu. Dlatego
1
Magazyn internetowy hista-zone www.hista-zone.rar.pl
146
Maria Luiza Merkert
Z
D
ápisy o existenci Nysy jako
osady jsou dochovány v nejstarších kronikách již z X.
století. Osídlení údolí řeky se stejným
názvem vytvořilo velmi příznivé podmínky pro kolonizaci, rozvoj obchodu, řemesla a zemědělství. Společně s
rozvojem osady se zvyšoval její počet
obyvatel.
Od XII. století byla Nysa vlastnictvím
wroclawských biskupů, kteří jí věnovali
zvláštní pozornost. Díky jejich štědré
nadaci bylo město rozšiřováno. Vzniklo
mnoho důležitých sakrálních a světských
budov. Z iniciativy biskupů se usadily
mnohé řeholní řády, jejichž úkolem byla
mj. péče o městskou pospolitost.
Poloha a bohatství rozvíjející se Nysy
lákaly mnoho nájezdníků. V XV. století
se Nyse nevyhnuly konflikty, obležení,
pogromy a epidemie. Tato území byla
pleněna za husitských válek (14191439). Obzvlášť tragický pro Nysu
byl rok 1428. Proto již ve středověku
vzniklo několik špitálů a hospiců, které založili biskupové. V roce 1417 farář
kostela sv. Jakuba Pudweck založil sirotčinec, tzv. dům mendikantů. Sirotci
v něm bydlící se museli starat o živobytí přijímáním různých darů (mendicare - lat. žebrat).1
V XVI. století nastaly zásadní náboženské a společenské změny. Reformace, k níž biskupové zprvu přistupovali velmi tolerantně, způsobila
růst protestantského vlivu, zejména ve
Wroclawi. A proto časem bylo hlavní
město knížectví přeneseno právě do
Nysy. Vyzvedlo to ještě víc její význam.
Zároveň s protireformací nastala ještě
větší výstavba a rozvoj města.
ie ältesten Chroniken beschreiben das Bestehen von
Neiße als einer Siedlung
schon im 10. Jh. Der Standort im Tal
eines Flusses, welcher den gleichen Namen trug, stellte sehr gute Bedingungen für Ansiedlungen, die Entwicklung
des Handels, des Handwerks und der
Landwirtschaft dar. Zusammen mit der
Entwicklung der Siedlung erhöhte sich
auch ihre Einwohnerzahl.
Ab dem 12. Jh. wurde Neiße zum Eigentum der Breslauer Bischöfe, die die
Ortschaft besonderer Fürsorge umgaben. Dank ihrer großzügigen Stiftung
wurde die Stadt ausgebaut. Es entstanden viele wichtige kirchliche und Laien-Einrichtungen. Auf Treiben der Bischöfe wurden viele Ordensvereinigungen nach Neiße geholt, deren Aufgaben
u.a. die Stadteinwohnerfürsorge war.
Die Lage und der Reichtum der sich
weiterentwickelnden Neiße haben viele
Eindringlinge gelockt. Im 15. Jh. wurde die Stadt auch nicht von Konflikten,
Belagerungen, Pogromen und Epidemien verschont. Diese Gebiete wurden
unter andrem von den Hussitenkriegen
(1419 bis 1439) verwüstet. Für Neiße
war besonders das Jahr 1428 verheerend. Deshalb auch entstanden schon
im Mittelalter einige Krankenhäuser und Pflegeheime, die von den Bischöfen gestiftet wurden. 1417 hat der
Pfarrer der St.-Jakobs-Kirche ein Waisenhaus, das sog. Mendikantenhaus,
gestiftet. Die dieses Heim bewohnenden Waisen mussten sich selbst um ihre
Verpflegung kümmern, was sie dank
verschiedner Schenkungen geschafft
haben (mendicare – Lat. betteln)1.
1
1
Internetový magazín hista-zone www.hista-zone.rar.pl
Magazyn internetowy hista-zone www.hista-zone.rar.pl
z czasem stolicę księstwa przeniesiono
właśnie do Nysy. Podniosło to jeszcze
bardziej jej znaczenie. Wraz z kontrreformacją przyszła jeszcze większa
rozbudowa miasta.
W tych czasach Nysa należała
do monarchii Habsburgów. W I połowie XVII w. biskupstwo przypadło
arcyksięciu Karolowi Habsburgowi.
W 1622 roku kontynuując politykę
kontrreformacji sprowadził do Nysy
zakon jezuitów. W jego planach
Nysa miała stać się najważniejszym
na Śląsku ośrodkiem politycznym,
naukowym i gospodarczym. Dlatego
biskup Karol Habsburg ufundował
w roku 1623 dla jezuitów olbrzymi
kompleks, który na cześć założyciela otrzymał nazwę „Carolinum”.
Uroczyste otwarcie miało miejsce
23 kwietnia 1624 r. Jednak w tym
samym 1624 roku Karol Habsburg
otrzymał od króla Hiszpanii, Filipa
IV urząd wicekróla Portugalii. Niestety w drodze do Madrytu zmarł
na febrę. Pochowany został w Escurialu. Jednak jego serce złożono
w ufundowanym przez niego kościele jezuickim obok „Carolinum”.
W tym samym czasie w Europie
szalała wojna trzydziestoletnia (16181648), która również nie ominęła Nysy.
W latach 1620-1642 miasto najechały
protestanckie wojska saskie, szwedzkie
i duńskie, dokonując wielkich zniszczeń. Mieszkańcy Nysy ponosili koszty: gwałtów, pożarów, grabieży, wysokiej kontrybucji i przyniesionej przez
wojnę zarazy.
Nie lepiej żyło się mieszkańcom
w XVIII w. Wraz z początkiem wojen
śląskich (1740-1763), spadły na Nysę
zniszczenia i nowe panowanie, nieprzychylnego katolicyzmowi państwa
pruskiego. Z prężnego ośrodka handlowego, Nysa stała się zamkniętą
twierdzą, zajmując bardzo ważne miejsce w planach strategicznych królów
pruskich.
W 1807 r. walczące w kampanii
pruskiej wojska napoleońskie, przez
4 miesiące oblegały miasto. Znowu
cierpiała ludność Nysy.
V té době byla Nysa součástí Habsburské monarchie. V I. polovině XVII.
stol. biskupství převzal arcikníže Karel
Habsburský. V roce 1622 v důsledku
pokračování protireformační politiky
usadil v Nyse jezuitský řád. Podle jeho
plánů se Nysa měla stát nejdůležitějším
politickým, vědeckým a hospodářským
centrem ve Slezsku. Proto biskup Karel Habsburský založil pro jezuity v
roce 1623 obrovský komplex budov,
který na počest zakladatele dostal název „Carolinum”. Slavnostní otevření
se uskutečnilo 23. dubna 1624. Avšak
v tomtéž roce byl Karel Habsburský
povolán španělským králem Filipem
IV. do úřadu vicekrále Portugalska. Bohužel na cestě do Madridu zemřel na
zimnici. Byl pohřben v Escurialu. Jeho
srdce bylo uloženo v jezuitském kostele
jím založeném, vedle „Carolinum”.
Ve stejném období v Evropě řádila
třicetiletá válka (1618-1648), která se
také nevyhnula Nyse. V letech 16201642 město napadla saská, švédská
a dánská protestantská vojska, která
způsobila velké škody. Obyvatelé Nysy
nesli následky násilí, požárů, loupení,
vysoké kontribuce a epidemie přivlečené válkou.
Lepší život neměli obyvatelé ani
v XVIII. století. Současně se začátkem
slezských válek (1740-1763) postihly
Nysu škody a nová nadvláda pruského
státu, nepříznivá pro katolictví. Z pružného obchodního centra se Nysa stala
uzavřenou pevností a zaujala velmi důležité místo ve strategických plánech
pruských králů.
V roce 1807 napoleonská armáda
bojující v pruském tažení 4 měsíce
obléhala město. Znovu trpělo obyvatelstvo Nysy.
Z dalších neštěstí sužujících město
byly mnohé povodně, obzvlášť destrukční se staly v letech 1783 a 1829,
dokud nebyla v roce 1890 provedena
regulace řeky Nysy Kłodzkiej.2
V roce 1810 přestalo existovat Nyské biskupské knížectví, pruské protestantské úřady provedly sekularizaci ce2
Historické a urbanistické studie. Sign. 3831/I. Památkové
studium města Nysy. Svazek I. str. 45
Im 16. Jh. traten bedeutende religiös-soziale Veränderungen ein. Die
Reformation, welcher die Bischöfe
erst sehr tolerant gegenüber standen,
hat das Wachstum der protestantischen Kräfte bewirkt, besonders in
Breslau. Deshalb hat man mit der Zeit
die Hauptstadt des Herzogtums nach
Neiße verlegt. Dies hat der Stadt bedeutend mehr Prestige verliehen. Zusammen mit der Gegenreformation
wuchs die Stadt weiter.
In diesen Zeiten gehörte Neiße zu
der Habsburgermonarchie. In der ersten Hälfte des 17. Jh. wurde das Bistum
dem Erzherzog Karl von Habsburg zugeteilt. 1622 hat er, indem er die Politik
der Gegenreformation fortsetzte, nach
Neiße den Jesuitenorden geholt. In seinen Plänen sollte Neiße das wichtigsten politische, wissenschaftliche und
wirtschaftliche Zentrum Schlesiens
werden. Deshalb auch hat Bischof Karl
von Habsburg 1623 den Jesuiten einen
riesigen Gebäudekomplex gestiftet, der
zu Ehren des Stifters als „Carolinum“
benannt wurde. Die feierliche Eröffnung fand am 23. April 1624 statt. Karl
von Habsburg erhielt jedoch im selben
Jahr von Spaniens König Philipp IV.
das Amt des Vizekönigs von Portugal.
Leider verstarb er an Malaria auf dem
Weg nach Madrid. Er wurde in Escurial beigesetzt. Sein Herz hat man jedoch
in der von ihm gestifteten Jesuitenkirche neben dem „Carolinum“ begraben.
In der gleichen Zeit dauerte in Europa der Dreißigjährige Krieg (16181648), der Neiße auch nicht verschonte.
In den Jahren 1620 bis 1642 wurde die
Stadt von protestantischen sächsischen,
schwedischen und dänischen Heeren
überfallen, die viel vernichtet haben.
Die Einwohner von Neiße haben große Kosten tragen müssen: Vergewaltigungen, Brände, Plünderungen, Kontributionszahlungen und Krankheiten,
die der Krieg über sie gebracht hatte.
Nicht besser erging es den Menschen im 18 Jh. Am Anfang der Schlesischen Kriege (1740 bis 1763) machten sich in Neiße Vernichtungen und
die neue Herrschaft Preußens breit,
Maria Luise Merkert
147
Spośród innych klęsk, miasto nękały
liczne powodzie, szczególnie niszczące
miały miejsce w latach 1783 i 1829,
dopóki w 1890 nie przeprowadzono
regulacji Nysy Kłodzkiej.2
W 1810 roku przestało istnieć Nyskie księstwo biskupie, protestanckie
władze pruskie dokonały sekularyzacji całego terenu. Wraz z tym wydarzeniem, definitywnie skończyła się
w Nysie kilkuwiekowa historia mecenatu, opieki i rządów biskupów wrocławskich.3 Rozpoczęła się brutalna
rozprawa z Kościołem Katolickim.
W wyniku sekularyzacji zakonów
wiele budynków straciło swoich gospodarzy albo zmieniło przeznaczenie. Przeważnie stały się magazynami
albo lazaretami. Wiele z nich uległo
rozbiórce, stanowiąc źródło taniego
budulca.
Istotne dla rozwoju gospodarczego
i społecznego zmiany, przyszły w wieku
XIX, wraz z rozwojem przemysłowym
Europy. Mimo, że poważnym ograniczeniem dla rozbudowy miasta były
nadal istniejące mury obronne, to z dnia
na dzień przybywało wiele zakładów
produkcyjnych. I chociaż nie były
to fabryki zatrudniające setki robotników, to i tak do Nysy ściągały rzesze
bezrobotnych rolników i emigrantów.
Dopiero w 1877 r. władze wojskowe
zezwoliły na rozebranie części wałów,
a w 1898 r. zniesiono ograniczenia budowlane w obrębie umocnień zewnętrznych (w 1903 r. ostatecznie zlikwidowano twierdzę nyską, chociaż miasto
nadal było ważną bazą wojskową).
Równocześnie przyłączano do miasta
okoliczne wioski i osiedla. W rezultacie
zagęszczenie ludności w śródmieściu
osiągnęło poziom wielkomiejski, jednak 1/3 wszystkich mieszkań była pozbawiona światła i powietrza.4
Należy również pamiętać, że wiek
XIX to dla Niemiec okres jednoczenia
państwa. Dążenia mocarstwowe doprowadziły do poważnych konfliktów
2
3
4
Studia historyczno-urbanistyczne. Syg. 3831/I.
Studium konserwatorskie miasta Nysy. Tom I. s. 45
Magazyn internetowy hista-zone www.hista-zone.rar.pl
Studia historyczno-urbanistyczne. Syg. 3831/I. Studium
konserwatorskie miasta Nysy. Tom I.. s. 45-46
148
Maria Luiza Merkert
lého území. Společně s touto událostí
v Nyse definitivně skončila několik
století trvající historie mecenášství,
ochrany a vlády wroclawských biskupů.3 Začalo brutální zúčtování s Katolickou církví. V důsledku sekularizace
řádů mnoho budov zůstalo bez svých
majitelů nebo změnilo určení. Převážně v nich byly zřízeny sklady nebo lazarety. Mnoho z nich bylo rozebráno
a stalo se zdrojem levného stavebního
materiálu.
Zásadní změny pro hospodářský a
společenský rozvoj nastaly v XIX. století společně s průmyslovým rozvojem
Evropy. Přesto, že vážným omezením
výstavby a rozvoje města byly nadále
existující hradby, ze dne na den přibývalo mnoho výrobních závodů. Ačkoli to nebyly továrny zaměstnávající
stovky dělníků, i přesto se do Nysy
stahovaly zástupy nezaměstnaných
rolníků a emigrantů. Teprve v roce
1877 vojenská správa dovolila rozebrat
části hradeb a v roce 1898 bylo zrušeno
stavební omezení v okruhu vnějšího
opevnění (v roce 1903 byla definitivně zlikvidována nyská pevnost, i když
město bylo nadále důležitou vojenskou
základnou). Zároveň byly k městu připojovány okolní vesnice a osady. Ve
výsledku hustota osídlení ve středu
města dosáhla velkoměstské úrovně,
avšak 1/3 všech bytů byla bez světla a
vzduchu.4
Je třeba také pamatovat, že XIX.
století je pro Německo obdobím
sjednocování státu. Mocenské snahy
způsobily vážné vnitřní a vnější konflikty. Motorem tohoto dění bylo
Prusko. První polovina XIX. století
je ukončena tragickou bilancí evropského jara lidu, které se také nevyhnulo Slezsku. Zde dopadly útrapy
válek prusko-dánské (1864-1865),
prusko-rakouské (1864 -1866) a
prusko-francouzské (1870-1871),
které završovaly sjednocení Německa s dominantním vlivem Pruska. Ve
stínu slávy padly za oběť těchto válek tisíce nevinných lidí.
die dem Katholizismus widersprach.
Aus einem Handelszentrum wurde
Neiße in eine verschlossene Festung
umgewandelt, und hat in den strategischen Plänen der preußischen Könige
eine hohe Stellung eingenommen.
1807 belagerten Neiße über 4 Wochen lang die in der preußischen
Kampagne kämpfenden napoleonischen Armeen.
Unter anderen Niederlagen muss
man erwähnen, dass die Stadt von
zahlreichen Hochwassern heimgesucht wurde, besonders vernichtend
waren die in den Jahren 1783 und
1829, bis man 1890 den Fluss Neiße2
reguliert hatte.
1810 wurde das Bischofsherzogtum
Neiße aufgelöst, die protestantische
Obrigkeit Preußens hat das gesamte
gebiet säkularisiert. Zusammen mit
diesen Ereignissen wurde definitiv
die hunderte Jahre andauernde Unterstützung, Fürsorge und Herrschaft
der Breslauer Bischöfe beendet.3 Man
begann mit einer blutigen Abrechnung mit der Katholischen Kirche.
Ale Ergebnis der Säkularisierung der
Orden und Klöster verloren viele Gebäude ihre Hausherren oder änderten
den Verwendungszweck. Sie wurden
vorwiegend in Lagerhäuser oder Lazarette umgewandelt. Viele wurden
auseinander genommen und stellten
eine Quelle preiswerter Baustoffe dar.
Bedeutende für die wirtschaftliche
und soziale Entwicklung Veränderungen, kamen im 19. Jh., zusammen mit
der industriellen Entwicklung Europas.
Obwohl, dass die bestehenden Wehrmauern für die Erweiterung der Stadt
ein großes Problem darstellten, entstanden von Tag zu Tag viele neue Produktionsbetriebe. Und trotzt dessen, dass
dies keine Fabriken waren, die hunderte Arbeiter beschäftigen, kamen nach
Neiße scharenweise arbeitslose Bauern
und Emigranten. Erst 1877 willigte das
Militär ein, Teile des Walls abzutragen,
und 1898 wurden Baueinschränkungen im Bereich der Außenbefestigung
3
4
2
Internetový magazín hista-zone www.hista-zone.rar.pl
Historické a urbanistické studie. Sign. 3831/I. Památkové
studium města Nysy. Svazek I. str. 45-46
3
Studia historyczno-urbanistyczne. Syg. 3831/I. Studium
konserwatorskie miasta Nysy. Tom I. Seite 45
Magazyn internetowy hista-zone www.hista-zone.rar.pl
wewnętrznych jak i zewnętrznych.
Motorem tych działań były Prusy.
Pierwsza połowa XIX wieku kończy
się tragicznym bilansem europejskiej
wiosny ludów, która nie ominęła również Śląska. Tu dotarły nieszczęścia
wojny prusko-duńskiej (1864-1865),
prusko-austriackiej (1864 -1866)
i prusko-francuskiej (1870-1871),
która uwieńczyła zjednoczenie Niemiec, wykazując równocześnie potęgę
Prus. W cieniu chwały legły tysiące
niewinnych ofiar tych wojen.
Wszystkie te wydarzenia wpłynęły poważnie na sytuację społeczno-gospodarczą mieszkańców
Nysy. Spowodowały masową migrację, wyzysk, biedę i opuszczenie
najuboższych. „Nysa stała się widownią wielu ludzkich nieszczęść.
Brak mieszkań, pitnej wody, fatalne
warunki sanitarne, częste klęski żywiołowe były ciągłym źródłem głodu i epidemii tyfusu oraz cholery.
W mieście i okolicy brakowało lekarzy, pielęgniarek, szpitali. To potęgowało ilość ofiar. W mieszkaniach pozostawali chorzy bez opieki, a ulice były pełne porzuconych
i osieroconych dzieci. W czasie epidemii pieczętowano domy z policyjnym zakazem wstępu nie bacząc,
że w ich wnętrzu, umiera pozbawiona opieki i nadziei rodzina. Do tego
nieszczęścia dochodziły liczne wojny, zrywy rewolucyjne, bezrobocie,
zakaz zrzeszania się i zbierania jałmużny, obwarowany karą więzienia.
Dopiero w 1842 r. władze pruskie
wydały ustawę zobowiązującą gminy do tworzenia czasowych szpitali
oraz udzielania doraźnej pomocy
biednym. Stworzone przy magistratach tzw. dyrekcje ubogich, miały bardzo ograniczoną możliwość
działania”.5
W takich warunkach swoją działalność w roku 1842 rozpoczęła Maria
Merkert. Maria urodziła się w Nysie
Všechny tyto události vážně ovlivnily společenskou a hospodářskou
situaci obyvatel Nysy. Způsobily hromadnou emigraci, vykořisťování, bídu
a opuštění nejubožejších. „Nysa se stala hledištěm mnoha lidského neštěstí.
Nedostatek bydlení, pitné vody, špatné
sanitární podmínky, časté živelní pohromy byly neustálým zdrojem hladu
a epidemie tyfu a cholery. Ve městě a
v okolí chyběli lékaři, ošetřovatelky a
nemocnice. To znásobovalo počet obětí. V obydlí zůstávali nemocní bez péče
a ulice byly plné opuštěných a osiřelých dětí. Během epidemie byly domy
pečetěny s policejním zákazem vstupu bez ohledu na to, že uvnitř umírá
rodina bez pomoci a naděje. K těmto
útrapám se přidávaly mnohé války, revoluční vření, nezaměstnanost, zákaz
shromažďování a žebrání pod sankcí trestu vězení. Teprve v roce 1842
pruské úřady vydaly zákon zavazující
obce k zakládání dočasných nemocnic
a udělování příležitostné pomoci chudým. Tak zvaná ředitelství chudých
ustanovená při magistrátech měla velmi omezené možnosti působení”.5
Za takovýchto podmínek začala své
působení v roce 1842 Maria Merkert.
Maria se narodila v Nyse 21. září 1817
v měšťanské rodině Karola Antoniego Merkerta a Barbary, za svobodna
Pfitzner. Za rok po jejím narození zemřel otec. Marii a její starší sestru Matyldu vychovávala matka. Obě sestry
ukončily katolickou školu pro děvčata
v Nyse. V roce 1842 se mladá děvčata z náboženského podnětu rozhodla
věnovat svůj život nejpotřebnějším. Po
smrti matky společně s jinými kolegyněmi; Franciszkou Werner a Klarou
Wolff celý svůj volný čas po zaměstnání zasvětila službě nemocným a
opuštěným. Takto začala samaritánská
posluha blahoslavené Marie Merkert
trvající více než čtvrt století.
Časy se měnily, ale ubohých a nemocných přibývalo. Potřeby narůsta-
5
5
Sławne postacie pogranicza polsko - czeskiego. Wspólne
dziedzictwo historyczne. Starostwo Powiatowe w Nysie
2007. „Życie i działalność Matki Marii Luizy Merkert,
współzałożycielki zgromadzenia sióstr św. Elżbiety”. G.
Grabowska, s. Margarita Cebula CSSE.s. 99
Slavné postavy polsko - českého pohraničí. Společné
historické dědictví. Starostwo Powiatowe v Nyse
2007. „Život a působení Matky Marie Luizy Merkert,
spoluzakladatelky Kongregace Sester sv. Alžběty”. G.
Grabowska, s. Margarita Cebula CSSE. str. 99
zurückgenommen (1903 wurde die
Festung Neiße endgültig aufgelöst, obwohl die Stadt weiterhin ein wichtiger
Militärstützpunkt blieb). Gleichzeitig
wurden der Stadt umliegende Dörfer
und Siedlungen angegliedert. Als Ergebnis erreichte die Einwohnerdichte
in der Innenstadt ein Großstadtniveau,
jedoch 1/3 aller Wohnungen hatten
keinen Licht- oder Luftzutritt4.
Mann muss auch in Erinnerung behalten, dass das 19. Jh. ein Zeitraum
der Vereinigung des deutschen Staates
war. Das Großmachtstreben hat zu
vielen Inner- wie auch Außenkonflikten geführt. Die Triebkraft dieser
Handlungen war Preußen. Die erste
Hälfte des 19. Jh. endet mit einer tragischen Bilanz des Frühlings der Völker, dem auch Schlesien nicht entging.
Hier spielten sich auch die tragischen
Ereignisse des preußisch-dänischen
(1864-1865), preußisch-österreichischen (1864 – 1866) und preußischfranzösischen (1870 – 1871) Kriege
ab, wobei der letzte die Vereinigung
Deutschland krönte und zugleich
die Macht Preußens präsentierte. Im
Schatten des Ruhmes fielen tausende
unschuldige Kriegsopfer.
Alle diese Ereignisse nahmen
großen Einfluss auf die sozial-wirtschaftliche Situation der Einwohner
von Neiße. Sie bewirkten Massenmigration, Ausbeutung, Armut und das
Verlassen der Ärmsten. „Neiße wurde zum Schauplatz vieler menschlicher Missgeschicke. Das Fehlen von
Wohnungen, Trinkwasser wie auch
die fatalen sanitären Bedingungen,
häufige Naturkatastrophen waren eine
Quelle des Hungers und der Typhusund Choleraepidemien. In der Stadt
und Umgebung fehlte es an Ärzten,
Krankenschwestern und Krankenhäusern. Dies vermährte die Opferzahlen.
In den Wohnungen blieben Kranken
ohne jegliche Pflege und die Straßen
waren voller zurückgelassener und
verwaister Kinder. Während der Epidemie wurden Häuser mit einem poli4
Studia historyczno-urbanistyczne. Syg. 3831/I. Studium
konserwatorskie miasta Nysy. Tom I.. Seite 45-46
Maria Luise Merkert
149
ly. Osud zavál mladé ženy na určitou
dobu do odlehlých míst. Ale obyvatelé
Nysy nezapomněli na jejich úsilí. V roce 1849 se Maria Merkert vrátila do
Nysy a obnovila k životu myšlenku Šedých sester, 19. listopadu 1850 si zvolila za patronku společenství – sv. Alžbětu Uherskou (patronku aktů milosrdenství), 22. prosince 1850 představila
městské radě města Nysy soupis členek a status Kongregace sester sv. Alžběty pro péči o opuštěné a nemocné.6
Dům altaristů na Kostelním náměstí
(1842-1848), který dříve pronajímala,
byl příliš malý pro potřeby Kongregace. Stejné to bylo s obydlím u truhláře
na ul. sv. Josefa, nyní ul. Karola Miarki
(1850-1852).7
Z těchto důvodů Maria Merkert
v roce 1852 koupila (za peníze získané
z finančních darů) rozlehlou budovu v
tehdejší Školní ulici (nyní Sobieskiego
7). Sestry se tam zabydlely od l. května
(o jedenáct let později v roce 1863 na
Solném rynku, vedle dříve zakoupených budov, byla zahájena stavba nové
budovy, která byla pojmenována Matiční dům). „Na slavnost sv. Josefa, dne
19. března 1853, byl zazděn základní
kámen posvěcený v kostele sv. Petra a
Pavla. Projektantem a mistrem stavebních prací Matičního domu byl F. Pohl
- stavební mistr z Nysy. Matka Maria
zeilichen Eintrittsverbot gekennzeichnet ohne darauf zu achten, dass im
Innern dieser Häuser Familien ohne
jegliche Pflege und Hoffnung starben.
Außer diesem Unglück kamen noch
viele Kriege, Aufstände, Arbeitslosigkeit, das Vereinigungs- und Almosensammelverbot, das mit einer Gefängnisstrafe verbunden war, hinzu. Erst
1842 hat die preußische Verwaltung
ein Gesetz erlassen, das die Gemeinden zum Einrichten von zeitweiligen
Krankenhäusern und Behelfssozialleistungen verpflichtete. Die bei den
Verwaltungsämtern
eingerichteten
Armendirektionen, hatten nur geringere Handlungsmöglichkeiten“.5
In solchen Bedingungen begann
1842 Maria Merkert ihre Tätigkeit. Sie
kam zur Welt in Neiße am 21. September 1817 in der bürgerlichen Familie
von Karl Anton Merkert und Barbara
geborne Pfitzner. Der Vater verstarb
nach ihrer Geburt. Maria und ihre ältere Schwester wurden von der Mutter
großgezogen. Beide Schwestern schlossen die Katholische Mädchenschule in
Neiße ab. 1842 beschlossen die jungen
Mädchen, aus religiösen Gründen, ihr
Leben den am meisten Bedürftigen zu
widmen. Nach dem Tod der Mutter,
zusammen mit anderen Kameradin,
Franziska Werner und Klara Wolff,
haben sie sich entschlossen die von
der Berufsarbeit freie Lebenszeit den
Kranken und Verlassenen zu widmen.
So begann die über ein viertel Jahrhundert andauernde Samariterdienst
der seligen Maria Merkert.
Die Zeiten änderten sich, aber Arme
und Kranke gab es immer mehr. Die
Bedürfnisse wuchsen. Das Schicksal
hat der jungen Frauen für eine gewisse
Zeit in entferne Orte geführt. Jedoch
haben die Einwohner von Neiße ihre
Bemühungen nicht vergessen. 1849
kam Maria Merkert nach Neiße zurück und erweckte die Idee der Grauen Schwester wieder zum Leben, am
6
5
Dom altarzystów na Placu Kościelnym
Dům altaristů na Kostelním náměstí
Das Haus der Altaristen am Kirchenplatz
21 września 1817 r. w mieszczańskiej
rodzinie Karola Antoniego Merkert
i Barbary z domu Pfitzner. W rok
po jej narodzinach zmarł ojciec. Marię
i jej starszą siostrę Matyldę wychowywała matka. Obie siostry ukończyły
w Nysie-Katolicką Szkołę dla Dziewcząt. W 1842 r. młode dziewczyny,
z pobudek religijnych postanowiły
poświęcić swoje życie najbardziej potrzebującym. Po śmierci matki, wraz
z innymi towarzyszkami; Franciszką
Werner i Klarą Wolff, swój cały wolny od pracy zarobkowej czas, poświęciły służbie chorym i opuszczonym.
Tak zaczęła się trwająca ponad ćwierć
wieku samarytańska posługa błogosławionej Marii Merkert.
Zmieniały się czasy ale ubogich
i chorych przybywało. Potrzeby rosły. Losy młodych kobiet na pewien
czas, rzuciły je w odległe miejsca. Jednak mieszkańcy Nysy nie zapomnieli ich starań. W 1849 Maria Merkert powróciła do Nysy, przywracając
do życia ideę Szarych Sióstr, 19 listopada 1850 r. obrała za patronkę stowarzyszenia – św. Elżbietę Węgierską (patronkę dzieł miłosierdzia), 22 grudnia
1850 r. przedstawiła zarządowi miasta
Nysy spis członkiń i statuty Stowarzyszenia Sióstr św. Elżbiety dla pielęgnacji
opuszczonych chorych.6 Dom altarzystów na Placu Kościelnym (18421848), który wynajmowała poprzednio
6
„Życie i działalność Matki Marii Luizy Merkert,
współzałożycielki zgromadzenia sióstr św. Elżbiety”. G.
Grabowska, s. Margarita Cebula CSSE. s. 101
150
Maria Luiza Merkert
7
„Život a působení Matky Marie Luizy Merkert,
spoluzakladatelky Kongregace Sester sv. Alžběty”. G.
Grabowska, s. Margarita Cebula CSSE. str. 101
„Po stopách Marie Luizy Merkert”, s. M. Margarita
Cebula. Městský úřad v Nyse, 2008, str. 7.
Sławne postacie pogranicza polsko - czeskiego. Wspólne
dziedzictwo historyczne. Starostwo Powiatowe w Nysie
2007. „Życie i działalność Matki Marii Luizy Merkert,
współzałożycielki zgromadzenia sióstr św. Elżbiety”.
G. Grabowska, S. Margarita Cebula CSSE.Seite 99
był za mały na potrzeby Zgromadzenia.
Podobnie było z mieszkaniem u stolarza przy ul. św. Józefa, dzisiaj ul. Karola
Miarki (1850-1852).7
Dlatego w 1852 r. Maria Merkert
zakupiła (za pieniądze zgromadzone
z darowizn) obszerny budynek, przy
ówczesnej ul. Szkolnej (obecnie Sobieskiego 7). Siostry zamieszkały tam
od dnia l maja ( jedenaście lat później
w 1863 r. przy Rynku Solnym, obok
wcześniej zakupionych budynków,
rozpoczęto wznoszenie nowej budowli, którą nazwano Domem Macierzystym). „W uroczystość św. Józefa, dnia 19 marca 1853 roku wmurowano kamień węgielny poświęcony
w kościele świętych Piotra i Pawła.
Projektantem i kierownikiem prac
budowlanych przy Domu Macierzystym był F. Pohl - mistrz budowlany
z Nysy. Matka Maria czuwała nad
wszystkimi operacjami - od projektu,
aż do oddania do użytku w pełni wyposażonego budynku.
Uwieńczeniem budowy była uroczystość poświęcenia kaplicy i domu
Zgromadzenia. Dokonał tego ks. bp
Adrian Włodarski, sufragan wrocławski w dniu 21 listopada 1865 r., w uroczystość Ofiarowania NMP”. 8
Budynek Zgromadzenia, mimo tragicznych wydarzeń II wojny światowej
zachował się do dzisiaj praktycznie
nietknięty. Klasztor jest typową budowlą eklektyczną (z greckiego słowa
eklektikós - „wybierający”). W architekturze XIX w. bardzo modnym było
łączenie, w jednej budowli w sposób
swobodny, elementów wybranych
ze stylów historycznych. W pierwszej
połowie tego wieku w sztuce dominował mediawizm, zwany neo-gotykiem, stąd liczne odniesienia do tego
stylu. Neo-gotyk miał bezpośredni
związek z XIX–wiecznymi przemianami. Wzrastająca potęga państw
Europy zachodniej (w tym Niemiec),
źródła swojej potęgi wywodziła
ze średniowiecza, dlatego tak bardzo
je akcentowano.
7
8
„Śladami Marii Luizy Merkert”, s. M. Margarita Cebula.
Urząd Miejski w Nysie, 2008, s. 7.
Śladami Marii Luizy Merkert”, s. 7
dohlížela na všechny činnosti - počínaje projektem až po předání k užívání
plně vybavené budovy.
Završením stavby byla slavnost posvěcení kaple a budovy Kongregace.
Provedl to biskup monsignore Adrian
Włodarski, wroclawský sufragán dne
21. listopadu 1865 na slavnosti Obětování Nejsvatější Panny Marie” 8.
Budova Kongregace se i přes tragické události II. světové války dochovala
do současnosti prakticky nedotčená.
Klášter je typickou eklektickou stavbou (pochází z řeckého slova eklektikós - „vybírající“). V architektuře XIX.
stol. bylo velmi módní spojování prvků vybraných z historických slohů libovolným způsobem do jedné budovy.
V první polovině téhož století umění
dominoval medievalismus, nazýván
neogotikou, odtud mnohé vztažnosti
k tomuto slohu. Neogotika měla přímou souvislost s přeměnami XIX. století. Státy západní Evropy s narůstajícím vlivem (včetně Německa) hledaly
počátky svého vlivu ve středověku, a
proto byl tak velmi zdůrazňován.
Avšak u architektonického řešení
kláštera bylo třeba pamatovat, že sousedící budovy měly základ v jiných
vzorcích, tak jako v případě semináře
sv. Anny (budova nynější hudební školy), který představoval pozdní renesanci a rané baroko. Ladilo to s barokním
komplexem „Carolinum” a jezuitským
kostelem.
Provinční dům Sester sv. Alžběty je
do dnešní doby komplexem vzájemně
spojených budov, které jsou v geometrickém plánu situovány do tvaru písmene ,,C‘ s nevelkým dvorkem od západní strany. Základem budovy je klášterně-církevní objekt. Uvnitř budovy byly
umístěny: kaple, refektář, klauzurní
místnosti pro sestry a představené provincií. V budovách k němu přilehlých
byly umístěny: kuchyně, hospodářské
místnosti takové jako prádelna, sušička,
krejčovská dílna a obytné místnosti určené pro zdržující se tam řádové sestry,
jakož i obývací pokoje pro osoby navštěvující klášter. Všechny budovy byly
19. November 1850 hat sie für die
Schirmherrin des Vereins die Heilige
Elisabeth von Ungarn gewählt (die
Schutzheilige der barmherzigen Einrichtungen), am 22. Dezember 1850
hat sie der Stadtverwaltung von Neiße
das Mitgliederverzeichnis und die Satzungen der Vereinigung der Schwestern von der heiligen Elisabeth zum
Zwecke der Pflege von verlassenen
Kranken vorgelegt.6 Das Haus der Altaristen auf dem Kirchenplatz (18421848), das sie vorher gemietet hatte,
war zu klein, um die Bedürfnisse der
Vereinigung zu stillen. Zur ähnlichen
Situation kam es in der Wohnung bei
dem Schreiner an der St.-Josef-Straße,
heute ul. Karola Miarki (1850-1852).7
Deshalb hat Maria Merkert 1852
(für Gelder, die sie gesammelt hat) ein
großräumiges Gebäude an der damaligen Schulstraße (heute ul. Sobieskiego
7) gekauft. Die Schwestern bewohnten
dieses Haus ab dem 1. Mai (elf Jahre
später 1863 begann man an dem Salzmarkt, neben den früher gekauften
Gebäuden, mit dem Bau eines weiteren
Objekts, welches man als das Stammhaus bezeichnete). „Am Heilig-JosefsTag, am 19. März 1853, hat man den
Grundstein, der in der Kirche der Heiligen Petrus und Paul geweiht wurde,
gelegt. Der Projektant und Bauleiter
des Stammhauses war F. Pohl – Baumeister aus Neiße. Maria hat über allen
Arbeiten gewacht – vom Projekt angefangen, bis auf die Inbetriebnahme des
vollständig ausgestatteten Hauses.
Die Krönung des Baus war die
Einweihung der Kapelle des Vereinigungshauses. Dies hat der Breslauer
Weihbischof Adrian Włodarski am
21. November 1865, dem Tag des Mariä Tempelgangs, vollbracht.8
Das Vereinigungsgebäude blieb, trotz
der tragischen Ereignisse des II. Weltkriegs, praktisch unversehrt. Das Kloster ist ein typisch eklektischer Bau (aus
dem Griechischen eklektikós – „auswäh-
8
8
„Po stopách Marie Luizy Merkert”, s. 7
6
7
„Życie i działalność Matki Marii Luizy Merkert,
współzałożycielki zgromadzenia sióstr św. Elżbiety”. G.
Grabowska, S. Margarita Cebula CSSE.Seite 101
„Śladami Marii Luizy Merkert”, S. M. Margarita Cebula.
Urząd Miejski w Nysie, 2008, Seite 7.
Śladami Marii Luizy Merkert”, Seite 7.
Maria Luise Merkert
151
Jednak planując architekturę klasztoru, należało pamiętać, że sąsiadujące
budowle oparte były na innych wzorcach, tak jak w przypadku seminarium
św. Anny (budynek dzisiejszej szkoły
muzycznej) reprezentował późny renesans i wczesny barok. Współgrało
to z barokowym kompleksem „Carolinum” i kościołem jezuitow.
Dom
Prowincjonalny
Sióstr
św. Elżbiety stanowi do dziś, zespół
połączonych ze sobą budynków, które
w planie geometrycznym usytuowane
są w kształcie litery ,,C’, z niewielkim dziedzińcem od zachodu. Trzon
budynku stanowi obiekt klasztornosakralny. Wewnątrz domu zlokalizowano: kaplicę, refektarz, pomieszczenia klauzuli dla sióstr i przełożonych
prowincji. W przyległych do niego
pozostałych budynkach zlokalizowano: kuchnię pomieszczenia pomocnicze takie jak pralnia, suszarnia,
szwalnia oraz pomieszczenia mieszkalne z przeznaczeniem dla przebywających tam zakonnic, jak również
pokoje gościnne dla osób odwiedzających klasztor. Wszystkie budynki
wybudowano z podpiwniczeniem,
składają się z trzech kondygnacji
nadziemnych i jednej piwnicy. Nad
budynkiem wykonano dach o zróżnicowanej konstrukcji drewnianej,
częściowo płaski, a częściowo mansardowy. Taki dach ma charakter łamany, zbudowany z dwóch oddzielonych od siebie gzymsem powierzchni
dachowych (ten typ zadaszenia upowszechnił się szczególnie we Francji
w okresie baroku).9 Budując klasztor
starano się wykorzystać jak największą powierzchnię do użytku, dzięki
czemu można było zagospodarować
poddasze. Pierwotnie cały dach był
pokryty dachówką (obecnie częściowo dachówką, blachą stalową i papą
bitumiczną).
Wewnątrz budynku znajduje się
trójbiegowa klatka schodowa, wykonana z marmuru sławniowickiego, który
w okresie budowy był najtańszym materiałem budowlanym.
9
Dach mansardowy /http//www.wikipedia.org/wiki/pl/
152
Maria Luiza Merkert
vybudovány s podsklepením, skládají
se ze tří nadzemních podlaží a jednoho sklepu. Na budově byla zhotovena
střecha s různorodou dřevěnou konstrukcí, částečně plochá a částečně
mansardová. Taková střecha má lomený
tvar, postavený ze dvou střešních ploch
vzájemně rozdělených římsou (tento typ zastřešení se rozšířil zejména
ve Francii v době baroka).9 Při stavbě
kláštera bylo usilováno o využití co
největší plochy, díky čemu bylo možné zařídit podkroví. Zprvu byla celá
střecha pokrytá taškami (nyní částečně
taškami, ocelovým plechem a živičnou
lepenkou).
Uvnitř budovy se nachází široké
schodiště, zhotovené ze sławniowickiego mramoru, který byl v období
výstavby nejlevnějším stavebním materiálem.
Celá konstrukce budovy je zděná
s různorodým architektonickým vzhledem. Stěny na jednotlivých podlažích
mají různou tloušťku od 1,50 m do
0,25 cm, jsou provedeny z plné, vypálené cihly. Mezipodlažní stropy jsou
částečně dřevěné a částečně zděné ve
formě Kleinových kleneb. Na schodišti a v místnosti hlavní kaple byl strop
proveden ve formě žebrové, válcové a
eliptické klenby.10
Jedním ze zajímavějších prvků odlišujících tuto budovu od ostatních na
Solném rynku je charakteristická fasáda
severní stěny, kde je situován balkón s pilíři a slohovým okenním orámováním.
9 Mansardová střecha /http//www.wikipedia.org/wiki/pl/
10 Metrika stavebního projektu výtahové šachty v budově
Provinčního domu Kongregace v. Alžběty. Sign. 4189, str.3
lende“). In der Architektur des 19. Jh.
war es sehr populär in einem Gebäude
auf freie Weise ausgewählte Elemente
historischer Stile zu vereinigen.
In der ersten Hälfte dieses Jh. dominierte in der Kunst der Mediävismus,
der als Neo-Gotik bezeichnet wurde,
deshalb auch so viele Bezugspunkte
zu diesem Stil. Der Neo-Gotik war
unmittelbar mit den Veränderungen
des 19. Jh. verbunden. Die steigende
Macht der Saaten Westeuropas (darunter Deutschlands) nahm ihre Quelle im Mittelalter, deshalb auch wurde
sie so akzentuiert.
Jedoch als man die Klosterarchitektur plante, konnte man auch nicht
vergessen, dass die benachbarten Gebäude auf anderen Mustern basieren,
wie im Fall des St.-Anna-Seminars
(Gebäude der heutigen Musikschule),
welches späte Renaissance und frühen
Barock repräsentierte. Dies passte zu
dem barocken Gebäudekomplex „Carolinum“ und der Jesuitenkirche.
Das Provinzhaus der Schwester von
der heiligen Elisabeth besteht bis heute aus einem Komplex mit einander
verbundener Gebäude, die geometrisch in Form des Buchstabens „C“
gelegen sind, mit einem kleinen Hof
in westlicher Richtung. Den Gebäudestamm stellt ein Kloster- und sakrales Gebäude dar. Im Inneren des
Hauses befinden sich: Kapelle, Refektorium, Klauselräume der Schwester
und Provinzoberinen. In den anderen angrenzenden Gebäuden wurden
folgende Räume eingerichtet: Küche, Hilfsräume wie der Waschraum,
Trocknerei, Nähwerkstatt und Wohnräume für die sich dort aufhaltenden
Nonnen, wie auch Gästezimmer für
Personen, die das Kloster besuchen.
Alle Gebäude wurden samt Keller
erbaut und bestehen aus drei überirdischen Stockwerken und einem unterirdischen Stockwerk. Das sich über
dem Gebäude befindende Dach hat
eine differenzierte Holzkonstruktion,
es ist teilweise flach und teilweise ein
Mansardendach. So ein Dach hat einen gebrochnen Charakter, gebaut aus
Cała konstrukcja budynku jest murowana o zróżnicowanej formie architektonicznej. Ściany na poszczególnych kondygnacjach mają zróżnicowaną grubość od 1,50 m do 0,25 cm,
wykonane są z cegły pełnej, palonej.
Stropy między kondygnacyjne wykonane są jako drewniane i częściowo
murarskie w formie sklepień Kleina.
W klatce schodowej i w pomieszczeniu kaplicy głównej, strop wykonano jako sklepienia żebrowe, walcowe
i eliptyczne.10
Jednym z ciekawszych elementów
odróżniających tę budowlę od pozostałych na Rynku Solnym, jest charakterystyczna elewacja ściany północnej,
gdzie usytuowany jest balkon z filarami
i stylowymi obramowaniami okiennymi.. Całość elewacji północnej
przedzielona jest czterema dominującymi pilastrami i pięcioma poziomami gzymsów. Szczyty bocznych ścian
wieńczy koronkowa attyka.. „Narożniki budynku ozdobiono figurami
z piaskowca przedstawiającymi Archanioła Michała w środkowej elewacji św. Hieronima i św. Jana Nepomucena.
Szczyt wieńczy żelazny krzyż, wymieniony na nowy we wrześniu 1999 roku.
W centralnej części ściany znajduje się
okno trójdzielne, zamknięte półkoliście. Są to okna kaplicy klasztornej.
Pierwsze barwne witraże zamontowane w 1903 r. przedstawiały Ofiarowanie NMP i scenę Nawiedzenia św. Elżbiety, zostały zniszczone pod koniec II
wojny światowej. Obecne, wykonane
zostały w Głogówku w 1982 roku przez
T. Cubera, przedstawiają św. Franciszka i św. Elżbietę.
W 1897 roku kamienice przy ul.
Szkolnej rozebrano i na ich miejscu
wybudowano budynek stylowo dostosowany do Domu Macierzystego, powiększając tym samym jego metraż”11.
Jednym z najciekawszych pomieszczeń Domu Prowincjonalnego jest Kaplica pod wezwaniem Świętej Rodziny.
„Jest ona jedną z najpiękniejszych ka10 Metryka projektu budowlanego szybu windowego
w budynku Domu Prowincjonalnego Zgromadzenia
św. Elżbiety. Sygn. 4189, s.3
11 Śladami Marii Luizy Merkert”, s. 8
Celek severní fasády je předělen čtyřmi
dominantními pilastry a římsami v pěti
úrovních. Štíty bočních stěn ukončuje
krajková atika. „Rohy“ budovy byly ozdobeny sochami z pískovce představujícími Michala Archanděla, ve střední
části fasády - sv. Jeronýma a sv. Jana
Nepomuckého.
Štít ukončuje železný kříž, vyměněn
za nový v září roku 1999. Ve střední
části stěny se nachází trojdílné okno,
ukončené půlkruhově. Jsou to okna
klášterní kaple. První barevné vitráže
byly zasazeny v roce 1903 a představovaly Obětování Nejsvatější Panny
Marie a scénu Navštívení sv. Alžběty,
byly zničeny na konci II. světové války.
Současné zhotovil v Głogówku v roce
1982 T. Cuber, představují sv. Františka a sv. Alžbětu.
V roce 1897 byly kamenné domy
na ul. Szkolnej rozebrány a na jejich
místě byla postavena budova slohově
přizpůsobena Matičnímu domu, takto
zvětšující její užitnou plochu”11.
Jedním z nejzajímavějších místností
Provinčního domu je Kaple zasvěcená
svaté Rodině. „Je jednou z nejkrásnějších řeholních kaplí ve Slezsku, které
vznikly v XIX. století. Skoro celé vybavení kaple pochází ze druhé poloviny
XIX. století (oltář, věčné světlo, lustr,
lavice, obrazy). V centrální části kaple
se nachází oltář se zdobeným mariánským monogramem vyřezaným do
dřeva. Dvířka svatostánku byla ozdobena motivem kalicha s hostií a rostlinným ornamentem. Celek je ukončen
ve středu jemně vyřezávaným krucifixem. Vedle svatostánku byly umístěny
dvě klečící andělské postavy; nad svatostánkem dvě menší klečící andělské
postavy držící svícny. Nadoltářní obraz
tvoří olejomalba svaté Rodiny (1865),
umělce malíře Jana Bochenka (18311909) z Moravy. V jižním oblouku se
tyčí pěvecký kůr s románskými varhany, které zhotovil v roce 1865 A. Hoffmann, varhanický mistr z Nysy (…)12.
Drahocenným vybavením kaple jsou
„obrazy darované Matce Marii Luize
11 Po stopách Marie Luizy Merkert”, str. 8
12 Tamtéž, str.12
zwei von einander mit einem Gesims
getrennten Dachflächen (dieser Dachtyp hat sich vor allem in Frankreich
während des Barocks verbreitet).9 Als
man ein Kloster baute, hat man versucht die größtmögliche Fläche zu
nutzen, dank dem konnte man auch
das Dachgeschoss verwenden. Ursprünglich war das gesamte Dach mit
Dachkacheln bedeckt (zurzeit teilweise mit Dachkacheln, Stahlblech und
bituminöser Dachpappe).
Im Gebäudeinneren befindet sich
ein dreigängiges Treppenhaus, das aus
Kunzendörfer Marmor angefertigt
wurde, der in der Bauzeit der billigste
Baustoff war.
Die gesamte Gebäudekonstruktion besteht aus Ziegeln und, was die
architektonische Form anbetrifft, ist
differenziert. Die Wände haben auf
verschiedenen Stockwerken unterschiedliche Dicke, von 1,50 m bis zu
0,25 cm und wurden aus vollständigen, gebrannten Ziegeln angefertigt.
Die Decken zwischen den Stockwerken wurden aus Holz und teilweise aus
Ziegeln in Form von Klein-Gewölben
angefertigt. Im Treppenhaus und dem
Raum der Hauptkapelle, wurde die
Decke als Rippen-, Walz- und Ellipse-Gewölbe angefertigt.10
Eines der interessantesten Elemente, das den Bau von anderen Gebäuden
des Salzmarktes unterscheidet, ist die
charakteristische Fassade der nördlichen Wand, wo sich ein Balkon mit
Pfeilern und stilvollen Fensterrahmen
befindet. Die Gesamtheit der nördlichen Fassade ist durch vier dominierende Pilaster und fünf Gesimsebene
geteilt. Die Giebel der Seitenwände
sind mit kunstvoller Attika verziert.
„Die Gebäudeecken wurden mit Figuren aus Sandstein verziert, die Michael
Angelo in der Mittelfassade – den heiligen Hieronymus und den heiligen
Johannes Nepomuk darstellen.
Der Giebel wird von einem eisernen
Kreuz verziert, der 1999 ausgetauscht
9 Mansardendach /http//www.wikipedia.org/wiki/pl/
10 Metryka projektu budowlanego szybu windowego w
budynku Domu Prowincjonalnego Zgromadzenia św.
Elżbiety. Sygn. 4189, Seite3
Maria Luise Merkert
153
plic zakonnych na Śląsku powstałych
w XIX wieku. Wyposażenie kaplicy
prawie w całości pochodzi z drugiej
połowy XIX w. (ołtarz, wieczna lampka, żyrandol, ławki, obrazy). W centralnej części kaplicy znajduje się ołtarz
z ozdobnym monogramem maryjnym
rzeźbionym w drewnie. Drzwiczki
tabernakulum ozdobiono motywem
kielicha z hostią i ornamentem roślinnym. Całość wieńczy; w środku
subtelnie rzeźbiony krucyfiks. Obok
tabernakulum umieszczono dwie postacie anielskie w klęczącej postawie;
nad tabernakulum dwie mniejsze klęczące postacie anielskie trzymające
świeczniki. Nadstawę ołtarza tworzy
olejny obraz Świętej Rodziny (1865),
artysty malarza Jana Bochenka (18311909) z Moraw. W południowym
przęśle wznosi się chór muzyczny
z romańskimi organami, które wykonał w 1865 r. A. Hoffmann, organomistrz z Nysy (…)12.
Cennym wyposażeniem kaplicy
są „podarowane Matce Marii Luizie
Merkert: obrazy: „Zesłanie Ducha
Świętego” - obraz na desce ze starszej
szkoły mediolańskiej, dar króla Wilhelma I, który wraz z cesarzową Augustą
w czerwcu 1865 r. złożył wizytę w Domu
Macierzystym; - „Ukrzyżowanie” - obraz na płótnie, dar cesarzowej Augusty
w 1871 r. W kaplicy umieszczono obraz Najświętszego Serca Pana Jezusa
przełomu XVII/XVIII wieku z domu
rodzinnego Matki Franciszki Werner.
Przed tym obrazem w dniu 27 września
1842 r. Założycielki ofiarowały siebie,
rodziny, z których wyszły, działalność
apostolsko - charytatywną i wszystkich
potrzebujących - Najświętszemu Sercu Pana Jezusa. Marmurową posadzkę
do kaplicy podarował hrabia Praschma
z Niemodlina.”13
Do wnętrza domu prowadzą szerokie, na całe pomieszczenie marmurowe schody, u ich szczytu znajduje
się żelazna krata z bramą wejściową
zwaną-furtą. W głębi wejścia wisi
duży krzyż.
Merkert: „Seslání Ducha svatého“ obraz na desce ze starší milánské školy,
dar krále Wilhelma I., který společně
s císařovnou Augustou v červnu roku
1865 navštívili Matiční dům; - „Ukřižování“ - obraz na plátně, dar císařovny Augusty z roku 1871. V kapli
byl umístěn obraz Nejsvatější Srdce
Pána Ježíše z přelomu XVII. a XVIII.
století pocházející z rodného domu
Matky Franciszki Werner. Před tímto
obrazem dne 27. září 1842 zakladatelky obětovaly sebe, rodiny, ze kterých
pocházely, apoštolsko - charitativní
činnost a všechny potřebné - Nejsvatějšímu Srdci Pána Ježíše. Mramorovou podlahu do kaple věnoval hrabě
Praschma z Niemodlina.”13
Do domu vedou široké, prostorné
mramorové schody, na jejich konci se nachází železná mříž se vstupní
bránou nazývanou - brankou. Uvnitř
vchodu visí velký kříž.
Důležitou místností kláštera je kapitulář, „volební místo Matky Marie
Luizy Merkert a dalších sester na generální představenou kongregace. Poslední generální kapitula se zde uskutečnila 6. dubna roku 1889. V roce
1890 byla generální správa přenesena
do Wrocławi. Matiční dům nadále plnil funkci formačního domu, od roku
1920 je také provinčním domem. Neogotická klenba kapituláře je podepřená klasickým tenkým sloupem ze
sławniowickiego mramoru. Na hlavici
sloupu jsou viditelné trubky z prvotního plynového osvětlení”14, v tamtěch
časech (1865) plynové osvětlení bylo
absolutní technickou novinkou. „Na
západní stěně kapituláře, v gotickém
rámu obraz sv. Alžběty (objednán do
kaple Matkou Marií Luizou) a dva
portréty Matek Zakladatelek: Marie
Luizy Merkert z roku 1891 a Matky
Franciszki Werner z roku 1892 namalovány na plátno a signovány P. Adler
Breslau (Wrocław).
Ve druhém oblouku svatí Kosma a
Damián, první lékaři mučedníci. Olejomalba na plátně z roku 1971 namalo-
wurde. Im zentralen Teil der Wand befindet sich ein dreiteiliges, halbkreisförmig verschlossenes Fenster. Dies
sind die Fenster der Klosterkapelle.
Die ersten farbigen Kirchenfenster
wurden 1903 eingesetzt und stellten
den Mariä Tempelgang und die Szene
der Mariä Heimsuchung dar, sie wurden Ende des 2. Weltkriegs vernichtet.
Die jetzigen Fenstermalereien wurden
1982 in Głogówek von T. Cuber angefertigt und stellen den heiligen Franz
und die heilige Elisabeth dar.
1897 wurden die Bürgerhäuser an der
Schulstraße auseinander genommen und
auf ihrer Stelle hat man ein stilgerechtes
Gebäude des Stammhauses errichtet,
womit man seine Fläche vergrößerte“11.
Einer der interessantesten Räume
des Provinzhauses ist die Kapelle der
Heiligen Familie. „Sie ist eine der
schönsten Klosterkapellen Schlesiens,
die im 19. Jh. entstand. Ihre Ausstattung kommt fast ausschließlich aus
der zweiten Hälfte des 19. Jh. (Altar,
Ewiges Licht, Kronleuchter, Bänke, Gemälde). Im zentralen Teil der
Kapelle befindet sich der Altar mit
schmuckvollem Mariamonogram, in
Holz geschnitten. Die Tabernakeltür
wurde mit einem Kelchmotiv und
Pflanzenornament verziert. Das Gesamte wird in der Mitte mit einem
fein im Stein gehaunem Kreuz verziert. Neben dem Tabernakel befinden
sich zwei kniende Engelsgestalten und
über dem Tabernakel zwei kleinere
Engelsgestalten, die Leuchter halten.
Über dem Altar befindet sich ein Ölgemälde der Heiligen Familie (1865),
gemalt von Jan Bochenek (18311909) aus Böhmen. In der südlichen
Stützweite befindet sich ein Musikchor
mit romanischen Orgeln, die 1865 von
A. Hoffmann, einem Orgelmeister aus
Neiße, angefertigt wurden (…)12.
Eine Wertvolle Ausstattung der Kapelle stellen die der Marie Luise Merkert geschenkten Gemälde dar: „Ausgießung des Heiligen Geistes” –Bild auf
einem Brett aus der älteren Mailänder
12 Tamże, s.12
13 Tamże, s.12
13 Tamtéž, str.12
14 Tamtéž, str.14
11 Śladami Marii Luizy Merkert”, Seite 8
12 Ebenda, Seite 12
154
Maria Luiza Merkert
Ważnym dla klasztoru pomieszczeniem jest kapitularz, „miejsce wyboru
Matki Marii Luizy Merkert i kolejnych sióstr na przełożoną generalną zgromadzenia. Ostatnia kapituła
generalna odbyła się tu 6 kwietnia
1889 r. W 1890 roku zarząd generalny przeniesiono do Wrocławia. Dom
Macierzysty nadal pełnił funkcję
domu formacyjnego, od 1920 roku
jest również domem prowincjonalnym. Neogotyckie sklepienie kapitularza jest podtrzymane klasyczną smukłą kolumną z marmuru sławniowickiego. Na kapitelu kolumny widoczne
są rurki z pierwotnego oświetlenia gazowego”14, w tamtych czasach (1865)
oświetlenie gazowe było absolutną
nowinkę techniczną. „Na zachodniej
ścianie kapitularza, w gotyckiej ramie
obraz św. Elżbiety (zamówiony do kaplicy przez Matkę Marię Luizę) oraz
dwa portrety Matek Założycielek:
Marii Luizy Merkert z 1891 r. i Matki
Franciszki Werner z 1892 r. malowane
na płótnie i sygnowane P. Adler Breslau (Wrocław).
W drugim przęśle święci Kosma
i Damian, pierwsi męczennicy lekarze. Obraz olejny malowany na płótnie w 1971 r. przez siostrę M. Rafaelę
Szymkowiak z prowincji poznańskiej
oraz zdjęcia współczesnych portretów:
Matyldy Merkert (1813-1846) i Klary
Wolf (1805-1853).”15
Warty uwagi jest również „pokój pamięci, nazywany za życia Matki Marii
Luizy Merkert - Sancta Maria, pełnił funkcję jej sekretariatu. Znajduje
się tu oryginalne biurko, przy którym
pracowała Błogosławiona. Skrzynia
do przechowania ważnych dokumentów, a w gablotach cenne pamiątki:
m.in. listy, pierwsze statuty, porządek
dzienny i najwcześniejsza krótka historia Zgromadzenia -w rękopisach, krzyż
zasługi, kryształowy puchar z dedykacją, talerz z posagu, talerz pamiątkowy
z okazji 25-lecia założenia Zgromadzenia i różne XIX-wieczne naczynia,
które otrzymała w darze, pieczęcie łą-
vána sestrou M. Rafaelou Szymkowiak z poznańské provincie a fotografie
současných portrétů: Matyldy Merkert (1813-1846) a Klary Wolf (18051853).”15
Pozoruhodný je rovněž „památná
místnost , nazývána za života Matky
Marii Luizy Merkert - Sancta Maria,
plnila funkci jejího sekretariátu. Nachází se zde originální psací stůl, na
němž pracovala Blahoslavená. Skříň
pro uchovávání důležitých dokumentů,
a ve vitrínách cenné památky: mj. dopisy, první statuty, denní řád a nejranější
krátká historie Kongregace - v rukopisech, kříž za zásluhy, křišťálový pohár
s věnováním, talíř z věna, památkový
talíř u příležitosti 25 let založení Kongregace a různé nádobí z XIX. století,
které jí bylo darováno, lakové pečetě
používané Matkou, první relikviářík
z prosince roku 1872. Do vitríny byla
rovněž vložena Pozice o životě a Pozice o zázraku, dekrety: o heroičnosti
ctností promulgován papežem Janem
Pawlem II. dne 20. prosince 2004 a
o zázraku promulgován Svatým Otcem Benedyktem XVI. dne l. června
2007 (…). Na severní stěně - portréty:
oválný - kněze biskupa Adriana Włodarskiego (1807-1875), od roku 1860
kurátora Kongregace; z levé strany
kněze preláta Klemense Hagemanna,
který usadil sestry v Norsku a kněze
Franciszka Fischera, prvního ochránce sester. Na východní stěně fotografie
9 dalších generálních představených
kongregace.”16 Kromě toho stěny sekretariátu zdobí mnohé fotogramy:
Matky Marie Luizy Merkert, Matky
Franciszki Werner, Matky Melchiory
Klammt - třetí generální představené s
M. Teresou Lorenz - první mistrovou
noviciátu.
Tento krásný dům byl útočištěm
pro mnoho potřebných, stal se rovněž
centrem charitativní činnosti. „Během
dalších 22 let práce připravila Blahoslavená Matka Maria Merkert pro řeholní život skoro 500 sester - hlavně
ze Slezské země, založila 90 řeholních
Schule, Geschenk von König Wilhelm
I., der zusammen mit Kaiserin Auguste
1865 das Stammhaus besuchte; - „Die
Kreuzigung” – ein Ölgemälde, Geschenk von Kaiserin Auguste von 1871.
In der Kapelle wurde ein Gemälde des
Heiligsten Herzens Christi angebracht
aus der Wende des 17./18. Jh. aus dem
Familienhaus von Franziska Werner.
Vor diesem Gemälde haben die Gründerinnen am 27. September 1842 sich,
ihre Familien, die Apostel- und Wohlfahrtstätigkeit dem Heiligen Herzen
Jesu Christi geopfert. Der Ziegelfußboden für die Kapelle wurde vom Grafen
Praschma aus Niemodlin geschenkt.”13
In das Hausinnere führen breite
Treppen, an deren Ende sich ein eisernes Eingangsgitter befindet, das als die
Pforte bezeichnet wird. Im Eingangshintergrund hängt ein großes Kreuz.
Ein für das Kloster sehr wichtiger
Raum ist der Kapitelsaal, „wo Maria
Luise Merkert zur Oberin der Vereinigung gewählt wurde. Die letzte
Generalversammlung fand hier am 6.
April 1889 statt. 1890 wurde der Generalvorstand nach Breslau verlegt. Das
Stammhaus erfüllt weiterhin die Funktion des Formationshauses, ab 1920 ist
es zugleich ein Provinzhaus. Das neugotische Gewölbe des Kapitelsaals wird
mit schlanker Säule aus Kunzendörfer
Marmor gehalten. Auf dem Säulenkapitel sind Rohren der Gasbeleuchtung
zu sehen”14, in diesen Zeiten (1865)
waren Gaslampen eine absolute technische Neuheit. „Auf der westlichen
Wand des Kapitelsaals, befinden sich
im gotischen Rahmen das Bild der hl.
Elisabeth (bestellt von Maria Luise)
und zwei Porträts der Gründermütter:
Marie Luise Merkert aus dem Jahr
1891 und Mutter Franziska Werner
aus dem Jahr 1892, die mit dem Text: P.
Adler Breslau signiert wurden.
In der zweiten Stützweite die Heiligen Kosma und Damian, die ersten
Märtyrer-Ärzte. Ein Ölgemälde, das
1971 die Schwester M. Rafaela Szymkowiak aus der Posener Provinz gemalt
14 Tamże, s.14
15 Tamże, s.14
15 Tamtéž, str.14
16 Tamtéž, str.16
13 Ebenda, Seite12
14 Ebenda, Seite14
Maria Luise Merkert
155
Studium konserwatorskie miasta Nysy, Biała karta domu klasztornego, Tom III:
− Budynek Domu Klasztornego przy ul. Słowiańskiej (stan dzisiejszy),
− plan sytuacyjny rozmieszczenia zabudowań przy ul. Słowiańskiej,
− plany domu klasztornego (rzut),
− mapka Nysy, położenie ul. Słowiańskiej.
Památková studie města Nysy, Bílá karta klášterního domu, Svazek III:
− Budova Klášterního domu na ul. Słowiańskiej (dnešní stav),
− situační plán rozmístění zástavby na ul. Słowiańskiej,
− plány klášterního domu (pohled),
− mapka Nysy, poloha ul. Słowiańskiej.
Denkmalpflegestudium der Stadt Neiße, Weiße Karte des Klosterhauses, Band III:
− Gebäude des Klosters an der Straße ulica Słowiańska
(heutiger Zustand),
− Lageplan der Bebauungen (ul. Słowniańska),
− Plan des Klostergebäudes (Grundriss)
− kleine Stadtkarte von Neiße, Lage von ul. Słowiańska.
kowe używane przez Matkę, pierwszy
relikwiarzyk z grudnia 1872 r. W gablocie umieszczono także Pozycję o życiu i Pozycję o cudzie, dekrety: o heroiczności cnót promulgowany przez
papieża Jana Pawła II w dniu 20 grudnia 2004 roku i o cudzie promulgowany przez Ojca Świętego Benedykta
XVI w dniu l czerwca 2007 roku(…).
Na północnej ścianie - portrety: owalny - ks. bpa Adriana Włodarskiego
(1807-1875), od 1860 roku kuratora
Zgromadzenia; od lewej ks. prałata
Klemensa Hagemanna, który wprowadził siostry do Norwegii i ks. Franciszka Fischera pierwszego opiekuna
sióstr. Na wschodniej ścianie zdjęcia
9 kolejnych przełożonych generalnych
zgromadzenia.”16 Ponadto ściany sekretariatu zdobią liczne fotogramy:
Matki Marii Luizy Merkert , Matki
Franciszki Werner, Matki Melchiory
Klammt - trzeciej przełożonej generalnej z M. Teresą Lorenz - pierwszą
mistrzynią nowicjatu.
Ten piękny dom był schronieniem
dla wielu potrzebujących, stał się też
ośrodkiem działalności charytatywnej. „W ciągu następnych 22 lat pracy,
Błogosławiona Matka Maria Merkert,
przygotowała do życia zakonnego
blisko 500 sióstr - głównie z Ziemi
Śląskiej, założyła 90 domów zakonnych, 12 szpitali, wiele domów opieki
dla osób w podeszłym wieku, liczne
17 „Ctihodná Boží Služebnice Maria Merkert (1817-1872),
s. Margarita Cebula, Nysa 2006, str. 14
16 Tamże, s.16
156
domů, 12 nemocnic, mnoho pečovatelských domů pro starší osoby, početná
výchovně - osvětová pracoviště (mateřské školky, jesle, sirotčince, základní,
odborné školy atp.)”.17
Matka Maria Merkert pamatovala
také na starší sestry a jejich budoucnost. Proto koncem roku 1870 začala
s výstavbou nového Domu na ulici
Słowiańskiej.
Tento objekt od roku 1872, obydlen
sestrami Alžbětinkami, byl součástí větší nemovitosti nyské provincie. Budova
v architektonickém řešení stejně jako
matiční dům představovala eklektismus
typický pro toto století, s dominantními prvky neobaroku. Bohužel architekt a stavbyvedoucí nebyli zjištěni.
Na zakoupeném pozemku při dnešní
Słowiańské ulici bylo postaveno několik budov, z nichž část (včetně hlavní
budovy) stojí dodnes.
Budova před válkou plnila funkci
řeholního domu s poloveřejnou kaplí a
také s internátem, ústavem dobročinnosti a školou pro děvčata. Bohužel po
roce 1945 byla budova Sestrám odebrána
a určena pro bytové účely. Definitivně
se v něm zabydlelo několik rodin. Do
konce 80-tých let ještě budova sloužila
bytovým účelům.
Kongregaci byla vrácena teprve v
roce 1991 a určena pro charitativní
účely. Prvotně bylo plánováno zřízení
Maria Luiza Merkert
hat und Fotos zeitgenössischer Porträts: Matilde Merkert (1813-1846)
und Klara Wolf (1805-1853).“15
Bemerkenswert ist auch „das Gedenkzimmer, das zu Lebzeiten von
Maria Luise Merkert als Sancta Maria
bezeichnet wurde und die Rolle eines
Sekretariats erfüllte. Hier befindet sich
der Originalschreibtisch, an dem die Selige gearbeitet hatte. Die Dokumentenkiste und in den Vitrinen kostbare Andenken: u.a. Briefe, erste Satzungen, die
Tagesordnung und die früheste kurze
Geschichte der Vereinigung – in Handschrift, Verdienstkreuz, ein Kristallkelch
mit Widmung, ein Teller aus der Aussteuer, ein Erinnerungsteller zum 25. Jubiläum der Vereinigungsgründung und
verschiedenes Geschirr, das sie als Geschenk erhalten hatte, Wiesenstempel,
die sie verwendet hatte, erster Reliquiar vom Dezember 1872. In der Vitrine
wurden auch die Stellung zum Leben
und die Stellung zum Wunder, die Verordnung über die heroischen Tugenden,
die vom Papst Johannes Paul II. am 20.
Dezember 2004 promulgiert wurde und
die Verordnung über das Wunder, das
vom Heiligen Vater Benedikt XVI. am
.1 Juni 2007 promulgiert wurde (…)
ausgestellt. Auf der nördlichen Wand
folgende Porträts: oval – des Bischofs
Adrian Włodarski (1807-1875), der von
1860 Kurator der Vereinigung war; von
Links des Priesters Klemens Hagemann,
15 Ebenda, Seite14
Dom Macierzysty przy ul. Sobieskiego 7, ściana boczna z głównym wejściem
http://www.plan.nasza.nysa.pl/u_sobieskiego/index_u.htm
Matiční dům na ul. Sobieskiego 7, boční stěna s hlavním vchodem
http://www.plan.nasza.nysa.pl/u_sobieskiego/index_u.htm
Das Stammhaus an der ul. Sobieskiego 7, Seitenwand mit Haupteingang
http://www.plan.nasza.nysa.pl/u_sobieskiego/index_u.htm
placówki wychowawczo - oświatowe
(przedszkola, żłobki, sierocińce, szkoły
elementarne, zawodowe itp.)”.17
Matka Maria Merkert myślała również o starszych siostrach i o ich przyszłości. Dlatego pod koniec 1870 roku
rozpoczęła budowę nowego Domu,
na ulicy Słowiańskiej.
Obiekt ten od roku 1872 zamieszkany przez siostry Elżbietanki, był
częścią większej nieruchomości Prowincji Nyskiej. Budowla w założeniu
architektonicznym podobnie jak dom
macierzysty prezentowała typowy
dla tego wieku eklektyzm, z dominującymi elementami neobaroku.
Niestety architekta i budowniczych
nie ustalono. Na wykupionej parceli przy dzisiejszej ulicy Słowiańskiej
wybudowano kilka budynków, z których cześć ( w tym budynek główny)
istnieje do dziś.
Budynek przed wojną spełniał funkcje domu zakonnego z półpubliczną
kaplicą, a także bursą, zakładem dobroczynności i szkołą dla dziewcząt.
17 „Czcigodna Służebnica Boża Maria Merkert (18171872), s. Margarita Cebula, Nysa 2006, s. 14
Dom Macierzysty, widok ściany północnej
od strony Rynku Solnego, http://www.plan.
nasza.nysa.pl/u_solny/index_u.htm
Matiční dům, pohled na severní stěnu ze strany Solného Rynku, http://www.plan.nasza.
nysa.pl/u_solny/index_u.htm
Stammhaus, Nordwand vom Salzmarkt gesehen, http://www.plan.nasza.nysa.pl/u_solny/
index_u.htm
der die Schwester in Norwegen angesiedelt hatte und des Priesters Franz Fischer,
des ersten Betreuers der Schwestern.
Auf der östlichen Wand 9 Fotos nachfolgender Oberinen der Vereinigung.”16
Darüber hinaus werden die Sekretariatswände von vielen Fotogrammen verziert:
Maria Luise Merkert, Franziska Werner,
Melchiora Klammt – der dritten Generaloberin mit Teresa Lorenz – der ersten
Meisterin des Noviziats.
Dieses schöne Haus gab Obhut vielen Bedürftigen, es wurde zum Zentrum der Wohlfahrtstätigkeit. „Innerhalb nächster 22 Jahre ihrer Arbeit, hat
die Selige Mutter Maria Merkert fast
500 Schwestern auf das Nonnenleben
vorbereitet – hauptsächlich aus Schlesien, sie hat 90 Klosterhäuser gegründet, 12 Krankenhäuser, viele Pflegeheime für ältere Menschen, zahlreiche
Bildungs- und Erziehungsanstalten
(Kindergärten, Krippen, Waisenhäuser,
Grund- und Berufsschulen usw.)”.17
Mutter Maria Merkert dachte auch
an die ältern Schwestern und ihre Zukunft. Deshalb begann sie auch Ende
1870 an der Straße ulica Słowiańska
mit dem Bau eines neuen Hauses.
Dieses Gebäude wurde ab 1872 von
den Schwestern von der hl. Elisabeth bewohnt, es war ein Teil einer größeren Liegenschaft der Provinz Neiße. Es präsentierte in den architektonischen Vorraussetzungen, ähnlich wie das Stammhaus,
den typischen für dieses Jahrhundert
Eklektismus, mit dominierenden Elementen des Neobarocks. Leider konnte
man den Architekten und die Erbauer
nicht ermitteln. Auf einem gekauften
Grundstück an der heutigen Straße ulica
Słowiańska hat man einpaar Gebäude erbaut, von denen einige bis heute existieren (darunter das Hauptgebäude).
Vor dem Krieg befand sich hier das
Klosterhaus mit einer halböffentlichen
Kapelle, wie auch einer Wohlfahrtseinrichtung und Mädchenschule. Leider
haben die Schwestern dieses Objekt
nach 1945 verloren und man hat es für
Wohnzwecke genutzt. Letztendlich
16 Ebenda, Seite16
17 „Czcigodna Służebnica Boża Maria Merkert (1817-1872),
S. Margarita Cebula, Nysa 2006, Seite 14
Maria Luise Merkert
157
Niestety po 1945 roku budynek ten został odebrany Siostrom i przeznaczony na cele mieszkalne. Ostatecznie
zamieszkało w nim kilkanaście rodzin.
Do lat 90-ch, budynek służył jeszcze
celom mieszkaniowym.
Zgromadzeniu został zwrócony
dopiero w roku 1991 i przeznaczony na cele charytatywne. Pierwotnie planowano umieścić w nim
schronisko dla bezdomnych. Obecnie jest wydzierżawiony nyskiemu
Caritas i niestety nieużytkowany,
ze względu na olbrzymią dewastację. Po 1945 roku podejmowano kilkakrotnie prace remontowe, miały
tu miejsce niewielkie prace elewacyjne, wymiany obróbek blaszanych,
tynkowanie wnętrz ; także zmiany
wewnętrznych podziałów. Po 1990 r.,
kiedy to obiekt zwrócono Elżbietankom, w związku z projektowanym
nowym użytkowaniem budynku
i zmianą jego charakteru, rozpoczęto
większe prace - niestety nie zostały
one dokończone; wymieniono część
stropów (nad II piętrem ) ; wyremontowano strop nad kaplicą; rozpoczęto przebudowę dachu. Obiekt
czeka na zagospodarowanie.18
Jak widać starania Matki Marii
Merkert przynosiły wielkie owoce.
Ta skromna i pobożna kobieta stała
się pod koniec swojego życia jedną
z najbardziej znanych postaci Śląska.
Zdobyła popularność nie tylko dlatego, że z uporem i konsekwentnie potrafiła realizować swoje zamierzenia
ale przede wszystkim czyniła to z myślą o innych - ubogich i potrzebujących. Dla wszystkich zadających sobie
pytanie, w jaki sposób zostawić po sobie chociażby mały ślad na tej ziemi,
odpowiedzi należy szukać w dziele
Matki Marii. W tej skromnej, śląskiej kobiecie było wielkie, niezwykłe
serce, jak wielkie - świadczą o tym
jej dzieła.
Grażyna Grabowska
18 Studium konserwatorskie miasta Nysy, Biała karta domu
klasztornego, Tom III- katalog zabytków, sygn. 3831/III, s. 1
158
Maria Luiza Merkert
útulku pro bezdomé. Nyní je pronajata
nyskému Caritasu a bohužel není využívána s ohledem na obrovskou devastaci.
Po roce 1945 byly několikrát zahajovány
rekonstrukční práce, byly zde prováděny
malé fasádní práce, výměny oplechování, omítání vnitřků; také změny vnitřního uspořádání. Po roce 1990, když
byl objekt vrácen Alžbětinkám, byly
v souvislosti s navrhovaným novým
využitím budovy a změnou jeho charakteru zahájeny větší práce - bohužel
nebyly dokončeny; byla vyměněna část
stropů (nad II. patrem); byl opraven strop
nad kaplí; byla zahájena přestavba střechy.
Objekt čeká na nové využití.18
Jak je vidět, úsilí Matky Marie
Merkert přinášelo velké ovoce. Tato
skromná a pobožná žena se na zlomku
svého života stala jednou z nejznámějších osobností Slezska. Získala popularitu nejenom proto, že s umíněností
a důsledností dovedla realizovat své
záměry, ale především činila to s myšlenkou na jiné - ubohé a potřebné. Pro
všechny, kteří si kladou otázku, jak po
sobě zanechat alespoň malou stopu
na této zemi, odpověď je třeba hledat
v díle Matky Marie. V této skromné,
slezské ženě bylo velké, neobvyklé srdce, jak velké - to dokazují její díla.
Grażyna Grabowska
18
Památková studie města Nysy, Bílá karta klášterní budovy,
Svazek III. - katalog památek, sign. 3831/III, str. 1
wohnten dort mehrere Familien. Bis in
die 90-jahre diente das Gebäude noch
für Wohnzwecke.
Die Vereinigung bekam es erst 1991
zurück und hat für Wohlfahrtszwecke
verwendet. Ursprünglich sollte dort
ein Obdachlosenheim eingerichtet
werden. Zurzeit wird es an das Caritas-Zentrum Neiße vermietet und leider nicht genutzt, weil es zu sehr verwüstet ist. Nach 1945 wurden mehrere
Male Sanierungsarbeiten aufgenommen, es fanden unbedeutende Fassadenrenovierungsarbeiten, Austausch
von Blechelementen, Verputzarbeiten
der Innenräume; auch Änderung der
inneren Aufteilung statt. Nach 1990 als
das Gebäude den Schwestern von der
hl. Elisabeth zurück gegeben wurde, begann man mit größeren Arbeiten, dies
aufgrund der neu geplanten Nutzung
des Gebäudes und der Änderung seines
Charakters – leider wurden diese nicht
abgeschlossen; es wurde ein Teil der
Decken ausgewechselt (über dem II.
Stockwerk); die Decke über der Kapelle
wurde renoviert; man begann mit dem
Umbau des Dachs. Das Objekt wartet,
um wieder genutzt zu werden.18
Wie man sieht hat das Treiben der
Mutter Maria Merkert große Früchte getragen. Diese bescheidene und
fromme Frau wurde am Ende ihres
Lebens zu einem der bekanntesten
Menschen Schlesiens. Sie hat Popularität nicht nur deshalb erlangt, dass sie
hartnäckig und konsequent ihre Ziele
realisieren konnte, aber vor allem deshalb, dass sie während ihrer Handlungen an andere dachte – an Arme und
Bedürftige. Alle, die sich fragen, wie
man wenigstens irgendetwas auf dieser Erde als Erinnerung an sich hinterlassen kann, müssen die Antwort
im Werk von Maria suchen. Diese bescheidene, schlesische Frau hatte ein
großes, außergewöhnliches Herz, wie
groß – davon zeugen ihre Werke.
Grażyna Grabowska
18 Studium konserwatorskie miasta Nysy, Biała karta domu
klasztornego, Tom III- katalog zabytków, sygn. 3831/III,
Seite 1
Maria Luise Merkert
159
Region Jesenicki
OKRES JESENIK
KREIS JESENIK
Fot. 255
BERNARTICE
Kościół parafialny św. Piotra i Pawła
Farní kostel sv. Petra a Pavla
Pfarrkirche der Hl. Peter und Paulus
Fot. 257
BERNARTICE. Boża męka
Boží muka
Das Leiden Christi
162
Region Jesenicki
Fot. 256
BÍLÁ VODA
Kościół parafialny Nawiedzenia Marii Panny
Farní kostel Navštívení Panny Marie
Mariä-Empfängnis-Kirche
Fot. 258
BÍLÁ VODA
Bursa Pijarów (dawniej gimnazjum)
Piaristická kolej (bývalé gymnázium)
Burse der Piaristen (früher ein Gymnasium)
Fot. 259
BÍLÁ VODA. Bursa Pijarów (dawniej gimnazjum)
Piaristická kolej (bývalé gymnázium)
Burse der Piaristen (früher ein Gymnasium)
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
163
164
Region Jesenicki
Fot. 261
BÍLÝ POTOK
Boża męka koło Białego Potoka
Boží muka u Bílého Potoka
Das Leiden Christi an Biały Potok
 Fot. 260
BÍLÝ POTOK
Fot. 262
ČERNÁ VODA
Kościół parafialny pw Marii Panny
Farní kostel Panny Mariehta
Heilige-Jungfrau-Mariä Kirche
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
165
Fot. 263
ČERNÁ VODA
Boża męka
Boží muka
Das Leiden Christi
Fot. 264
ČERNÁ VODA
Kościół parafialny pw Marii Panny
Farní kostel Panny Mariehta
Heilige-Jungfrau-Mariä Kirche
Fot. 265
 Fot. 266
ČERNÁ VODA
Posąg przy kościele pw Marii Panny
Socha při kostele Panny Marie
Statue an der Heilige-Jungfrau-Mariä Kirche
166
Region Jesenicki
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
167
Fot. 267
DOLNÍ LES
Kościół Niepokalanego Poczęcia Marii
Panny
Kostel Neposkvrněného početí Pany
Marie
Kirche zur Unbefleckten Empfängnis
der Jungfrau Maria
Fot. 268
DOLNÍ LES
Kościół Niepokalanego Poczęcia Marii Panny
Kostel Neposkvrněného početí Pany Marie
Kirche zur Unbefleckten Empfängnis der Jungfrau Maria
Fot. 270
Fot. 269
HORNÍ FOŘT
168
Region Jesenicki
Fot. 271
HRADEC - NOVÁ VES
Kaplica św. Anny
Kaple sv. Anny
Kapelle der Hl. Anna
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
169
Fot. 272
JAVORNÍK
Osada Pavlínka
Osada Pavlínka
Osada Pavlínka
Fot. 273
JAVORNÍK
Kościół Najświętszej Trójcy
Kostel Nejsvětější trojice
Kirche der Heiliger Dreifaltigkeit
Fot. 274
HORNÍ HEŘMANICE
 Fot. 275
JAVORNÍK
Kościół Najświętszej Trójcy
Kostel Nejsvětější Trojice
Kirche der Heiligen Dreifaltigkeit
170
Region Jesenicki
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
171
Fot. 277
JESENÍK
Krzyż koło kościoła parafialnego Wniebowzięcia Marii Panny
Jeseník. Kříž u Farního kostela Nanebevzetí P. Marie
Jeseník. Kreuz an der Maria Himmelfahrt
Kirche
Fot. 276
JESENÍK
Kościół parafialny Wniebowzięcia Marii Panny
Farní kostel Nanebevzetí P. Marie
Maria Himmelfahrt Kirche
172
Region Jesenicki
Fot. 278
JESENÍK
Kościół parafialny Wniebowzięcia Marii
Panny
Farní kostel Nanebevzetí P. Marie
Maria Himmelfahrt Kirche
Fot. 279
JESENÍK
Posąg św. Jana Nepomucena
Socha sv. Jana Nepomuckého
Statue des Hl. Johannes Nepomucen
Fot. 280
JESENÍK
Kościół św. Anny na Krzyżowym wierchu
Kostel sv. Anny na Křížovém vrchu
Kirche der Hl. Anna in Krzyżowy Wierch
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
173
Fot. 282
KOBYLÁ NAD VIDNÁVKOU
Boża męka
Boží muka
Das Leiden Christi
Fot. 281
KOBYLÁ NAD VIDNÁVKOU
Kościół św. Joachima
Kostel sv. Jáchyma
Kirche des Hl. Joachim
Fot. 283
OSTRUŽNÁ
Boża męka
Boží muka
Das Leiden Christi
Fot. 284
OSTRUŽNÁ
Kościół Trzech Króli
Kostel Tří králů
Kirche der Drei Könige
174
Region Jesenicki
Fot. 285
MIKULOVICE
Kościół św. Mikołaja
Kostel sv. Mikuláše
Kirche des Hl. Nikolaus
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
175
Fot. 287
PÍSEČNÁ
Kościół Ścięcia św. Jana Chrzciciela
Kostel Stětí sv. Jana Křtitele
Kirche zur Enthauptung des Hl. Johannes der Täufer
Fot. 286
PÍSEČNÁ
Kościółek Chebzí
Kostelík Chebzí
Kirche Chebzí
 Fot. 288
PETŘÍKOV
176
Region Jesenicki
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
177
Fot. 290
STARÁ ČERVENÁ VODA
Boża męka
Boží muka
Das Leiden Christi
Fot. 289
STARÁ ČERVENÁ VODA. Kościół Bożego Ciała
Kostel Božího Těla
Fronleichnamm-kirche
Fot. 291
TRAVNÁ
178
Region Jesenicki
Fot. 292
RAMZOVÁ
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
179
Fot. 293
TRAVNÁ
Kościół Niepokalanego Poczęcia Marii Panny
Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie
Kirche zur Unbefleckten Empfängnis der Jungfrau Maria
Fot. 295
TRAVNÁ. Droga Krzyżowa
Křížová cesta
Kreuzweg
180
Region Jesenicki
Fot. 294
TRAVNÁ
Fot. 296
TRAVNÁ. Droga Krzyżowa
Křížová cesta
Kreuzweg
Fot. 297
SUPÍKOVICE
Kościół św. Jadwigi
Kostel Sv. Hedviky
Kirche der Hl. Hedwig
Fot. 299
SKOROŠICE. Rzeźba grupowa Kalwaria na starym cmentarzu
Sousoší Kalvárie na starém hřbitově
Skulptur Kalwaria auf dem alten Friedhof
Fot. 298
SKOROŠICE STARÝ HŘBITOV
Rzeźba grupowa Kalwaria na starym cmentarzu
Sousoší Kalvárie na starém hřbitově
Skulptur Kalwaria auf dem alten Friedhof
Fot. 300
SKOROŠICE. Posąg św. Jana Nepomucena
Socha sv. Jana Nepomuckého
Statue des Hl. Johannes Nepomucen
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
181
Fot. 301
VÁPENNÁ
Boża męka (rustykalna barokowa)
Boží muka (rustikální barokní)
Das Leiden Christi (Barock-rustikal)
Fot. 303
VÁPENNÁ
Kościół św. Filipa
Kostel sv. Filipa
Kirche des Hl. Filips
182
Region Jesenicki
Fot. 302
UHELNÁ
Kościół św. Katarzyny
Kostel Sv. Kateřiny
Kirche der Hl. Katarina
Fot. 304
VELKÁ KRAŠ.
Kościół św. Floriana
Kostel sv. Floriána
Kirche des Hl. Florians
Fot. 305
VELKÁ KRAŠ
Kościół św. Floriana
Kostel sv. Floriána
Kirche des Hl. Florians
Fot. 306
VELKÁ KRAŠ
Kaplica Mittmanna
Mittmannova kaple
Kapelle von Mittmann
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
183
Fot. 307
VELKÁ KRAŠ. Kościół pw Marii Panny
Kostel Panny Marie
Jungfrau Maria Kirche
Fot. 308
VELKÉ KUNĚTICE
Kościół Marii Panny Śnieżnej
Kostel Panny Marie Sněžné
Jungfrau Schnee Maria Kirche
184
Region Jesenicki
Fot. 312
VIDNAVA. Maria Panna Siedmiobolesna
Panna Marie Sedmibolestná
Leidende Jungfrau Maria
Fot. 309
VELKÉ KUNĚTICE
Kościół Marii Panny Śnieżnej
Kostel Panny Marie Sněžné
Jungfrau Schnee Maria Kirche
 Fot. 310
VIDNAVA
Płyta nagrobkowa w kościele
św. Katarzyny
Náhrobní deska na kostele Sv. Kateřiny
Grabplatte in der Kirche der
Hl. Katarina
Fot. 313
VIDNAVA. Ludwik IX Król francuski
Ludvík IX. Král francouzský
Ludwig der IX. französischer König
Fot. 311
VIDNAVA
Portal gotycki kościoła św. Katarzyny
Gotický portál kostela Sv. Kateřiny
Gotisches Portal In der Kirche der
Hl. Katarina
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
185
Fot. 314
VIDNAVA
Posąg św. Jana Nepomucena w Widnawie
Socha sv. Jana Nepomuckého ve Vidnavě
Statue des Hl. Johann Nepomucen in Widnawa
186
Region Jesenicki
Fot. 315
VLČICE
Fot. 316
VLČICE
Barokowa Boża męka
Barokní boží muka
Barockes Leiden Christi
Fot. 317
VLČICE
Posąg św. Jana Nepomucena
Socha sv. Jana Nepomuckého
Statue des Hl. Johannes Nepomucen
Fot. 318
VLČICE
Sztuczna jaskinia z posągiem Marii Panny z Lourdes
Umělá jeskyně se sochou Panny Marie Lourdské
Künstliche Grotte mit der Statue der Jungfrau Maria aus Lourdes
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
187
Fot. 320
VLČICE
Kościół św. Bartłomieja
Kostel sv. Bartoloměje
Bartholomäus-kirche
188
Region Jesenicki
Fot. 321
ZLATÉ HORY. Miejsce odpustowe Marii Panny Pomocnej
Poutní místo Panny Marie Pomocné
Ablassplatz der Kirche zur Hilfsleistende Maria
Fot. 322
ZLATÉ HORY
Kościół Wniebowzięcia Marii Panny
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Maria Himmelfahrt Kirche
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
189
Fot. 324
ŽULOVÁ
Kościół św. Józefa
Kostel sv. Josefa
Kirche des Hl. Josef
Fot. 323
ZLATÉ HORY
Kościół szpitalny św. Krzyża
Špitální kostel sv. Kříže
Maria Himmelfahrt Kirche
Fot. 325
ŽULOVÁ
Kościół na Bożej górze
Kostel na Boží hoře
Kirche auf dem Gottesberg
190
Region Jesenicki
Fot. 326
ŽULOVÁ
Kościół na Bożej górze
Kostel na Boží hoře
Kirche auf dem Gottesberg
OKRES JESENIK, KREIS JESENIK
191
SPIS T
Rys Historyczny
Historický nástin
Historische Zusammenfassung .................................................................... 3
Gmina Nysa ............................................................................................ 26
Gmina Otmuchów ..................................................................................... 66
Gmina Paczków ....................................................................................... 84
Gmina Głuchołazy .................................................................................... 94
Gmina Korfantów ................................................................................... 114
Gmina Kamiennik ................................................................................... 122
Gmina Łambinowice ............................................................................... 126
Gmina Pakosławice ................................................................................. 132
Gmina Skoroszyce ................................................................................... 138
Maria Luiza Merkert - błogosławiona z Nysy
Maria Luiza Merkert - blahoslavená z Nysy
Maria Luise Merkert - die Selige aus Neiße .............................................. 146
............................................................................. 162