Moravec nekrolog.vp - Zprávy České botanické společnosti

Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 42: 187–189, 2007
187
Jaroslav Moravec (13. 4. 1929 – 17. 9. 2006)
Životopisné èlánky: Holub 1989, Preslia 61: 169–176; Neuhäuslová
1999, Preslia 71: 285–287, Rychnovská 2007, Živa 1/2007: VIII.
17. 9. 2006 zemøel èestný èlen Èeské botanické spoleènosti RNDr.
Jaroslav Moravec, DrSc. Jednalo se o jednu z vùdèích osobností,
která velmi ovlivnila stav èeské botaniky ve 2. polovinì 20. století:
proto cítíme nutnost vyjádøit se k jeho osobì ponìkud podrobnìji.
Vyèerpávající pøehled aktivit Jaroslava Moravce je pøedevším ve
výše uvedeném èlánku J. Holuba, se kterým byli kamarádi od studentských let. Proto se zde zmíníme jen o nìkterých aspektech práce
J. Moravce, svìdèících o tom, že byl skuteènì vùdèí osobností.
Jaroslav Moravec zahájil svou botanickou kariéru již na støední
škole ve Strakonicích: pøátelství s Josefem Holubem, Václavem
Chánem a kvalitní støedoškolské vzdìlání bylo velmi dobrým základem pro jeho další práci. Po nástupu na Pøírodovìdeckou fakultu UK
v Praze se hned na zaèátku studia ujal extrémnì obtížného úkolu – zpracování rodu Carex do Kvìteny ÈSR,
kterou již v té dobì vydával prof. Josef Dostál. Jak rychlá tato práce musela být, je si možno pøedstavit z datace: 1948 maturita a nástup na fakultu a v roce 1950 byla již Kvìtena na pultech! Kdo z nás èi souèasných
studentù by si na takovou práci troufl a hlavnì zhostil se své práce tak dobøe, že ještì v souèasnosti je to jedno z nejlepších zpracování rodu u nás. Jaroslav Moravec, pøestože mìl k taxonomii nadání, šel jiným smìrem. Studoval geobotaniku v širokém pojetí, tehdy zcela tìsnì propojenou s pedologií. K taxonomii (a
floristice) se pøíležitostnì vracel, napøíklad pøi sledování hybridních hoøeèkù na Šumavì èi v øadì prací o
ostøicích. Nicménì fytocenologie ve spojení s pedologií se stala jeho doménou. Ihned po skonèení studií
byl postaven pøed úkol, který hned tak nìkdo nedostal: byl zakládajícím pracovníkem Geobotanické laboratoøe Biologických ústavù novì vzniklé ÈSAV. Teprve když bylo vše pøipraveno, nastoupil první vedoucí
této laboratoøe, Dr. Rudolf Mikyška, pod jehož vedením byl brzy poté zahájen velký projekt, ve své dobì
zcela svìtovì prioritní: práce na rekonstrukèní geobotanické mapì Èeských zemí. To byla v té dobì naprosto neprošlapaná cesta a celý tým se úkolu definitivnì zhostil publikací posledních listù mapy zaèátkem 70.
let. Na tuto mapu v mìøítku 1:200 000 navázala v dalších letech generalizacedílèích map a vegetaèní mapa
Prahy. Z této kuchynì vzešla také nová mapa Èeské republiky (Neuhäuslová, Moravec et al. 1997).
Vìdeckou aspiranturu absolvoval J. Moravec pøi veškerých svých dalších úkolech: zpracoval velmi
kvalitnì louky Boubínského masivu na Šumavì, výsledky byly publikovány v rámci novì založené øady
Vegetace ÈSSR v roce 1965. Po založení samostatného Botanického ústavu se J. Moravec ve svých 33 letech stal vedoucím Geobotanického oddìlení, v jehož èele stál s výjimkou svého pobytu v Alžírsku po 30
let. Pøi své práci na loukách se vìnoval i pedologickým problémùm (úspìšnì øešil napø. otázku, jakým zpùsobem lze nejlépe charakterizovat nasycenost sorpèního komplexu). V 60. letech spoleènì s kolegy založil
èasopis Folia Geobotanica et Phytotaxonomica Bohemoslovaca (takto se jmenoval pouze první roèník, od
2. roèníku byl název zkrácen na Folia Geobotanica et Phytotaxonomica); charakter tohoto èasopisu potom
dalších 15 let urèoval jako výkonný redaktor (a byla to skuteèná manufaktura, kterou si už málokdo v dobì
poèítaèù umí pøedstavit). Folia se pak velmi rychle stala naším vùdèím botanickým periodikem.
Pøi práci na loukách J. Moravec získal pøecitlivìlost vùèi pylu trav. Kvùli tomu zmìnil své zamìøení na
studium lesní vegetace a v rámci rozdìlení práce v oddìlení se vìnoval zpracování buèin. Nepsal moc, ale
kvalitnì. Práci o buèinách zakonèil spoleènì s kolegy z geobotanického oddìlení soubornou publikací o
mezofilních lesích v roce 1983.
Další výraznou aktivitou J. Moravce ve fytocenologii byla pøíprava pøehledù spoleèenstev. S kolegy se
úèastnil v polovinì 60. let pøípravy populárního „Übersichtu“ (Holub et al. 1967), pøed svým odjezdem do
188
Jaroslav Moravec (13. 4. 1929 – 17. 9. 2006)
Alžírska stihl shromáždit podklady pro pøehled ohrožených spoleèenstev (Moravec et al. 1983). Jen odjezd
do Alžírska vydání této publikace zpozdil, takže nebyla úplnì prvním pøehledem ohrožených spoleèenstev
na svìtì: ve stejném mìsíci jako èeský pøehled byl publikován pøehled pro Šlesvicko-Holštýnsko (Dierssen
1983). Pozdìji ještì stihl J. Moravec pøipravit druhé pøepracované vydání (Moravec et al. 1995). Na uvedené pøehledy mìla navázat podrobnìjší serie, která zùstane zcela jistì fragmentem ze ètyø dílù (Pøehled vegetace Èeské republiky 1–4). Fytocenologické problematiky se týkala i bibliografie, jejíž podklady byly
dlouhou øadu let shromažïovány v geobotanickém oddìlení a která byla vydána v prùbìhu 80. a zaèátkem
90. let (Bibliographia syntaxonomica Èechoslovaca, vol. 1–20).
V mezinárodní fytocenologické komunitì se J. Moravec zapsal pøedevším svým zájmem o nomenklaturu. Jeho smysl pro poøádek vyústil v zájem o stabilizaci nomenklatury a mùžeme zcela nepochybnì napsat, že byl vùdèí osobností pro vytvoøení kódu fytocenologické nomenklatury. Na publikaci kódu
navázalo i publikování nových jmen, které zajišoval spolu s J.-P. Theurillatem. Budoucnost ukáže, jakým
smìrem se bude nomenklatura vyvíjet bez Moravcova dlouhodobého zaujetí tímto problémem a jeho snahy
øešit otázky, které se objevily s jednotlivými vydáními Kódu.
To, že v Èeskoslovensku nebyl od vydání Klikovy Fytocenologie v 50. letech k dispozici žádný novìjší text, vyprovokovalo J. Moravce k aktivitì i tímto smìrem: spolu s kolegy v oddìlení se ujal pøípravy textu
nové pøíruèky, zapojil i další botaniky a uèebnici sepsal a vydal (Moravec et al. 1994).
Z uvedených údajù je zcela jasnì vidìt, že Jaroslav Moravec byl (spolu s R. Neuhäuslem) jednou
z vùdèích osobností nejen èeské fytocenologie. Pozitivem jeho osobnosti byla skuteènost, že nemìl výrazné osobní nepøátele (skuteènost, která blokovala zapojení špièkových taxonomù do jednoho díla). Jaroslav
Moravec naopak spolupracoval, o èemž svìdèí øada velkých kolektivních dìl vzešlých z geobotanického
oddìlení. Pøestože byl vedoucím, netrval na tom, že musí velké projekty vést, ale byl ochoten se do nich aktivnì zapojit i pod vedením jiných. Pøíkladem mùže být projekt výzkumu povodí Žebrákovského potoka
(vedený R. Neuhäuslem) èi projekt výzkumu Køivoklátska (vedený J. Kolbekem).
Celá léta byl vedoucím geobotanického oddìlení Botanického ústavu a po témìø tøicet let dokázal
vzdorovat tlaku, že nemá na svém oddìlení èleny KSÈ. Svou neústupností dokázal prosadit, že nepøijal do
oddìlení nikoho jen z politických dùvodù. Jeho vìdecká koncepce byla prioritou. To se však stalo urèitou
brzdou ve chvíli, kdy se z tehdy mladších pracovníkù zformovala skupina, která chtìla jít smìrem nezapadajícím do této koncepce (F. Krahulec, T. Herben, V. Hadincová). V mladších letech byl J. Moravec silnì
progresivní, kromì fytocenologie se zabýval i pedologií, napsal èlánky o využití numerických metod, homotonitì. Bohužel Moravcùv smysl pro øád se projevoval i negativnì – co nezapadalo do urèité koncepce,
mìl tendenci potlaèit, a už to bylo potlaèování jiných názorù na náplò práce oddìlení, èi urèité odborné
aspekty. Jen tak si je možno vysvìtlit, že napøíklad typ buèin popsaný z území Èeské republiky (Calamagrostio arundinaceae-Fagetum) není vùbec zmínìn v syntéze mezofilních lesù. Dalším takovým pøíkladem
„zamlèení“ vìcí, se kterými nesouhlasil, je absence jakékoliv zmínky o deduktivní metodì fytocenologické
klasifikace v pøíruèce Fytocenologie pøesto, že tento metodický pøístup vznikl právì v Botanickém ústavu.
Jaroslav Moravec byl aktivním èlenem Èeskoslovenské resp. Èeské botanické spoleènosti. Pravidelnì
se aktivnì úèastnil pøednášek, konferencí, byl pøedsedou Geobotanické sekce. Pøes svou uzavøenost byl
ochotný své znalosti pøedávat a v posledních letech radit zejména pøi nomenklatorických problémech. Byl
osobností, jakých v té dobì nebylo mnoho.
Bibliografie prací RNDr. Jaroslava Moravce, DrSc. od r. 1999
Moravec J. (1999): Differentiation of the Fagion and Luzulo-Fagion associations in the Czech Republic. –
Ann. Bot., Roma, 55 (1997): 97–104.
— (2000): Hygrophilous, mesophilous and xerophilous deciduous forests – Summary. – In: Moravec J. et
al., Pøehled vegetace Èeské republiky. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. 2. Vegetation
survey of the Czech Republic. Hygrophilous, mesophilous and xerophilous deciduous forests, 2:
240–274, Academia, Praha.
Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 42: 187–189, 2007
189
— (2000): Monitoring of the edaphic conditions of selected natural forest ecosystems in the Biosphere
Reserve of Køivoklátsko (Central Bohemia). – Pøíroda 17: 67–79.
— (2000): Pøedmluva k 2. svazku øady „Pøehled vegetace Èeské republiky.“ (Preface to the 2nd volume of
the „Vegetation Survey of the Czech Republic.“) – In: Moravec J. et al., Pøehled vegetace Èeské
republiky. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. 2. Vegetation survey of the Czech Republic.
Hygrophilous, mesophilous and xerophilous deciduous forests, 2: 5–8, Academia, Praha.
— (2000): Querco-Fagetea. Eu-Fagenion. Cephalanthero-Fagenion. Luzulo-Fagetum. Calamagrostio
villosae-Fagetum. – In: Moravec J. et al., Pøehled vegetace Èeské republiky. Hygrofilní, mezofilní a
xerofilní opadavé lesy. 2. Vegetation survey of the Czech Republic. Hygrophilous, mesophilous and
xerophilous deciduous forests, 2: 12–13, 143–173 & 186–193, Academia, Praha.
— & Husová M. (2000): Fagion. – In: Moravec J. et al., Pøehled vegetace Èeské republiky. Hygrofilní,
mezofilní a xerofilní opadavé lesy. 2. Vegetation survey of the Czech Republic. Hygrophilous,
mesophilous and xerophilous deciduous forests, 2: 141–143, Academia, Praha.
— , Husová M., Chytrý M. & Neuhäuslová Z. [eds] (2000): Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy.
– In: Moravec J. [ed.], Pøehled vegetace Èeské republiky, 2: 1–319, Academia, Praha,.
— , Husová M., Chytrý M. & Neuhäuslová Z. (2000): Úvod. Fagetalia sylvaticae.– In: Moravec J. et al.,
Pøehled vegetace Èeské republiky. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. 2. Vegetation
survey of the Czech Republic. Hygrophilous, mesophilous and xerophilous deciduous forests, 2:
10–11 & 14, Academia, Praha.
— (2002): Bazifilní bory. – In: Husová M., Jirásek J. & Moravec J., Jehliènaté lesy, Pøehled vegetace Èeské
republiky, 3: 99–109, Academia, Praha.
— & Boublík K. (2003): Buèiny (Tilio cordatae-Fagetum, Festuco altissimae-Fagetum,
Cephalanthero-Fagetum, Luzulo-Fagetum, Dryopterido dilatatae-Fagetum). – In: Kolbek J. et al.,
Vegetace Chránìné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Køivoklátsko 3. Spoleèenstva lesù, køovin,
prameniš, balvaniš a acidofilních lemù, p. 171–186, Academia, Praha.
— & Husová M. (2004): Teplomilné reliktní bory v Èeské republice. – Pøíroda 21: 97–116.
František K r a h u l e c & Zdenka N e u h ä u s l o v á
190