Učební dokumentace
Transkript
Projekt: Vzdělávací program pro pedagogické pracovníky mateřských škol Č. projektu: CZ.01.07./1.3.02/03.0006 Učební text V Jihlavě, červen 2012 Projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu ČR. Obsah: l. Modul č. 1 Komunikační dovednosti v práci učitelky MŠ, únavový syndrom, vyhoření, práce se stresem, metody efektivní komunikace. str: 5 - 18 2. Modul č. 2 Práce s dětmi s poruchami chování a zdravotním postižením, nadané děti. str: 19 - 56 3. Modul č. 3 Zdravý životní styl a zdravá výživa dětí MŠ ve vazbě na environmentální výchovu. str: 57 - 104 4. Modul č. 4 Využívání zdravotních cvičení a relaxačních technik v režimech dne MŠ. str: 105 - 138 5. Modul č. 5 Využití pracovních činností s ohledem na rozvoj jemné a hrubé motoriky dětí. str: 139 - 167 4 Modul č. 1 Komunikační dovednosti v práci učitelky MŠ, únavový syndrom, vyhoření, práce se stresem, metody efektivní komunikace. Modul zpracovala: PaedDr. Jana Svobodová 5 6 Cíle Domnívám se, že samotná změna metod a forem práce v mateřské škole (a ve škole vůbec) nestačí k řešení řady problémů, které tkví především v mezilidských vztazích. Považuji za velmi důležité, aby pedagog byl nejen odborně erudovaný, ale také komunikativně a psychologicky vybavený. Schopný vidět zejména chování dětí (ale i jejich rodičů ) v širších souvislostech. A aby lépe porozuměl chování druhých, musí nejdříve porozumět svému vlastnímu chování. Proto je třeba otevírat prostor pro sebepoznání, napomoci tak změnám v osobnosti učitele a tím vytvářet lepší předpoklady pro pedagogickou práci . Konkrétní cíle semináře - Poskytnout základní teoretické informace o problematice stresu a syndromu vyhoření, o procesu sociální komunikace a jejich vzájemných souvislostech - Prostřednictvím zážitku poznat vlastní způsob komunikace, jeho silné stránky, slabiny a limity a uvědomit si souvislost s vlastními zkušenostmi - Pojmenovat důležité podmínky pro efektivní komunikaci s dětmi i dospělými v mateřské škole Metody a formy práce - Seminář bude veden sebezkušenostním způsobem, bude využívat facilitovaných diskusí a vybraných psychoterapeutických postupů Stres V běžném hovoru užíváme slovo stres k označení všeho, co nás zatěžuje, přetěžuje, co je nám nepříjemné. Ve skutečnosti však mluvíme o stresorech. A o tom, co je a co není stresorem, tedy co je pro nás situací ohrožení, rozhodujeme my sami. Pokud vyhodnotíme událost jako stresor, dostaví se reakce našeho organismu – stres. Tato reakce se odehrává jak na úrovni tělesné, tak psychické. Určitá míra stresu je potřebná, může působit motivačně, mobilizuje energii, napomáhá využití potenciálu člověka. Mluvíme o tzv. eustresu. Zažíváme jej například při sportu, soutěživých činnostech, při sledování detektivky, při plnění úkolů, které nepřesahují naše síly a máme je pod kontrolou. Vysoká míra stresu - distres se objeví tam, kde se cítíme přetížení, přestáváme věci zvládat, vytrácí se kontrola, nastupuje nejistota. Distres vede k poklesu výkonnosti, nepříznivému psychickému stavu, tělesným problémům, mnohdy až psychosomatickým onemocněním. 7 Dlouhotrvající pracovní distres může vyústit až do stavu fyzického i psychického vyčerpání, opotřebování, celkové únavy. Nazýváme jej syndromem vyhoření a jeho příznaky se projevují na úrovni psychické, fyzické i na úrovni sociálních vztahů. Člověk je determinován nejen biologicky, ale i sociálně . Žije ve společnosti a vstupuje do nejrůznějších vztahů. Jestliže se u zvířat objevuje stresová odpověď zejména v situacích, kdy jde o život, tedy v rovině biologického přežití, u člověka je to v rovině sociální a psychologické. Nejčastějšími stresory jsou stresory psychosociální. Proto jsou syndromem vyhoření nejvíc ohroženi lidé pracující v pomáhajících profesích, kde je kumulace situací jako potencionálních psychosociálních stresorů vysoká. Psychosociální stresory Psychosociálním stresorem může být jakákoli situace vznikající v kontaktu s druhými lidmi a nebo se sebou samým, kterou vnímáme jako zatěžující, ztrácíme v ní jistotu a nadhled, prožíváme ji jako ohrožující. Mohou to být závažné životní události jako je rozchod s partnerem, úmrtí blízkého člověka, narození dítěte či odchod dítěte z domova , ale i běžné každodenní životní epizody jako např. ranní loučení s dítětem, výměna názorů s kolegyní , nejrůznější interakce v rodině i v práci, nákupy, návštěva, rodinná oslava, … Každý by určitě dokázal vytvořit docela slušný vlastní seznam. Je však třeba si uvědomit, že sama událost, situace, není stresorem. Jak jsem již uvedla, jsme to my sami , kdo rozhoduje o tom, zda jím bude či nikoli. Toto rozhodování je složitým procesem probíhajícím do určité míry bez účasti našeho vědomí. A jeho důležití aktéři? Vnímání, zkušenosti, potřeby, postoje, emoce , vrozené dispozice, sociální dovednosti. A co můžeme udělat pro to, aby rozhodnutí „pro“ bylo co nejméně? Poznávat sebe sama. Hledat souvislosti, snažit se porozumět. Rozvíjet své schopnosti a dovednosti, učit se. Být laskaví k sobě i k druhým. Člověk žije ve vztazích. Vztahy jsou nejčastějším zdrojem stresorů. Vztahy se realizují v komunikaci. Půjdeme-li tedy cestou poznávání komunikace jako schopnosti i procesu, hledání souvislostí a porozumění jim, rozvíjení dovedností a učení se, a pak laskavého užívání těchto poznatků a dovedností, věřím, že máme šanci na harmoničtější život s méně stresy. Komunikace Schopnost komunikace je to nejcennější, co člověk má. Je to cesta, která vede odněkud někam, spojuje různá místa, často zcela rozdílné břehy, srdce, myšlenky. Otevírá svět vlastní i světy těch druhých. Je prostředkem k přežití, poznávání, učení. Je uměním. Je prostá i složitá, vede k radosti i smutku, štěstí i zoufalství. Je nebem i peklem. Je všude, je vším. Je životem. 8 Samo slovo komunikace pochází z latiny a přehled významů na základě zpracování různých zdrojů uvádí velmi přehledně J. Křivohlavý (1988) . Máme tak vedle sebe komunikaci jako dorozumívání, jako dopravní spoj, komunikovat jako dávat, spolupodílet se, spoluúčastnit se, spojovat, slučovat něco s něčím či někoho s někým. Také udělit, předat, poskytnout, propůjčit. V nejširších souvislostech je tedy komunikace chápána jako každá interakce, každá výměna informací, kontakt mezi lidmi, zvířaty, neživými systémy. Aby se oddělila tzv. technická komunikace od komunikace mezi lidmi, užívá se často spojení sociální komunikace. A jako nejvhodnější český ekvivalent pro komunikaci se pak jeví slovo „sdílení“. Kořeny lidského dorozumívání jsou spojeny pouze s prostředky mimoslovními. Naši dávní předkové komunikovali prostřednictvím svého těla. Pohyby, gesty, chováním, konkrétními činy. Přidaly se neartikulované skřeky a teprve mnohem později se z těchto skřeků začala tvořit jednoduchá slova. Slovní zásoba byla velmi omezená, a proto hlavními nositeli sdělení zůstaly výraz obličeje, pohyby rukou a celého těla. Pro některé situace v životě jsme si tento způsob uchovali dodnes. Jak jinak než „rukama a nohama „ se domluvit v cizí zemi bez znalosti jazyka ? A jak běžel čas, člověk se vyvíjel. Měnil sebe i okolní svět. Rostla potřeba sdělovat stále složitější informace. Rozvíjelo se myšlení a zároveň s ním i řeč. Ale jak říká dr. Paulínová ve své knize „Pěšinou sebepoznání“, vedle snahy o co nejpřesnější sdělení se vyvinula i potřeba neříkat vždycky všechno. Praktické činy a komunikace tělem byly příliš čitelné. A navíc se slova postupně rozrůstala do mnoha podob a významů. Komunikace se stala složitou, komplikovanou. Všechna vývojová stádia lidské komunikace máme uložena v genech, disponujeme ohromným množstvím dorozumívacích prostředků a přesto / či právě proto ?/ si někdy nedokážeme porozumět, i když mluvíme stejnou řečí . A tak se zraňujeme, jsme nespokojení, nešťastní, rozzlobení, bezradní, vystrašení, přetížení, unavení, …V psychologii komunikace se říká, že při rozhovoru dvou lidí spolu ve skutečnosti mluví lidí šest. Já – tak, jak se vidím, já – tak, jak chci, aby mě viděl ten druhý a já – jaký opravdu jsem. A totéž platí pro mého partnera. A mnohé z toho, co sdělují má já, si vůbec neuvědomuji, tedy nemám pod kontrolou, nemohu ovlivňovat. Proto vznikají nedorozumění, zkreslení, komunikační šumy. A my si klademe otázky - Proč to tak je? K čemu to je ? Jak to změnit? Prostředky lidské komunikace a co jimi sdělujeme, jaké jsou fáze procesu komunikace Fáze komunikačního procesu 1. Sociální vnímání Při sociálním kontaktu k nám stále proudí řada informací. Od partnera či partnerů v komunikaci, z prostředí, které vytváří důležitý kontext i od nás samotných. Proces sociálního vnímání zajišťuje přijetí všech těchto informací a jejich zapojení do sítě souvislostí. 9 2. Kognitivní zpracování Zpracováním informací rozumíme nacházení vnitřních souvislostí, posouzení smyslu, vztažení k vlastním zájmům krátkodobým i dlouhodobým, zvážení dopadu na druhého, důsledků jednotlivých možností, vnitřní formulaci odpovědi i výběr odpovědi optimální. 3. Vyjádření se – expresivní složka, expresivní dovednosti V komunikaci si vždy musíme odpovídat na otázky – S kým? Kdy? Co? A jak? Poslední fáze komunikačního procesu je oním JAK ? Jde tedy především o formu sdělení. Jsem přesvědčena o tom, že je možné sdělit vše, je však uměním sdělit to tak, abychom já i můj partner „přežili ve zdraví“. Co sdělujeme - Zprávy a informace Jak chápat to, co říkáme Jak nám je, jak se cítíme Postoj k věci, o níž hovoříme Postoj k příjemci Sebepojetí – za koho se považujeme Tebe-pojetí – za koho považujeme příjemce Kvalitu vzájemného vztahu Pravidla vzájemného styku, „pravidla hry“ Prostředky komunikace Verbální komunikace - sdělování mluvením, slovy Řeč mluvená a psaná Obsah Jazyk odborný, hovorový, poetický, význam slova Záměr co zamýšlíme tím, co říkáme Paralingvistika : hlasitost chyby výška výslovnost rychlost frázování /členění řeči, pauzy / objem práce s tichem plynulost intonace kvalita / strohost, přiměřenost tématu, rozvláčnost / 10 Neverbální komunikace - Činy Produkty člověka Konzumace cizích produktů Řeč těla : Proxemika – sdělování přiblížením a oddálením Posturologie – sdělování tělesnými postoji, držením těla, polohami těla Kinezika – řeč pohybů Gestika – řeč rukou Haptika – sdělování tělesným dotykem Mimika – sdělování výrazem obličeje Pohledy Abychom porozuměli průběhu komunikačního procesu, musíme pochopit spletitý systém různých vzorců, reakcí, návyků , historii jejich vzniku a mechanismy jejich aktivace. Mozek Následující metaforický popis fungování mozku jsem si vypůjčila od Marilyn Atkinson z knihy Koučink. Lidé mají tři fyzické mozky navzájem do sebe vložené, které mají velmi unikátní fungování. To formuje základ naší mysli, jak se rozvíjíme a jak dospíváme. Tento systém obsahuje Retikulární mozek – mozek plazů Lymbický systém - emoční mozek Neokortex – cerebrální mozek Retikulární mozek je nejstarší a nejhlouběji uložená část mozku. Vyvíjel se 100 milionů let od nejstarších plazů až k dnešním lidem a máme jej společný se všemi zvířaty. Mozek plazů se aktivuje ve chvíli, kdy vnímáme nebezpečí, ohrožení. Je užitečný při okamžité reakci, která má zajistit naši fyzickou bezpečnost. Převezme kontrolu nad tělem a pustí se do akce – boj, útěk, stopka – pro zajištění přežití těla. Někdy je tato reakce cenná a podporující, ale jindy může být neefektivní, nebo dokonce zničující pro získání toho, co chceme. Emoční mozek nám i ostatním savcům přináší poučení z minula do přítomné chvíle, aniž by přemýšlel o budoucnosti nebo dlouhodobých následcích. Asociované vzpomínky jsou zažívané tak, jako by se znovu odehrávaly i spolu s emocemi, které jsou s danou událostí spojené. Emoční mozek se soustředí na tady a teď. Přemýšlí v termínech ano – ne, buď a nebo, dobře – špatně. Zná jen černou a bílou, žádné odstíny šedé. Vzdoruje změně. Funguje na principu upřednostňování toho, co je známé a co je dobré pro mou rodinu. Každé rozhodnutí, které musíme udělat, jde přes filtr: „Je to dobré pro mou rodinu? Ohrožuje to známé věci?“ Je také propojen s rozvojem komunikačního systému založeného na zvucích, které dávají smysl. Proto malé děti reagují na hlas – na tón hlasu ,i když ještě nerozumí mluvenému jazyku. 11 Je velmi důležité vědět, že systémy plazího a emočního mozku mají schopnost téměř úplně převzít kontrolu nad fungováním celého těla, pokud se cítí v ohrožení. Neokortex zabírá většinu mozkového povrchu. Je velmi mladý. Vyvíjel se jen 2,5 milionu let. Je zodpovědný za rozvoj jazykových systémů. Svou rychlostí a schopností zpracovávat informace je 1000 x pružnější než emoční mozek. Jeho klíčovou předností je vizuální plánování. Na rozdíl od emočního mozku, který asociuje minulé vzpomínky, neokortex přemýšlí disociativně. Vytváří obrazy událostí, jako by se to dělo někomu jinému, jako film běžící hlavou. Emoční náboj je slabší a my si dokážeme představit a zvážit více přístupů, způsobů řešení. Protože emoční mozek reaguje na asociovaný obraz, často nás donutí cítit starou událost. Neokortex si oproti tomu danou událost prochází. Neokortex nám dává schopnost mentálně si přehrát disociovaný obraz – např. nějakého cvičení.V takovém případě se vytváří neuronové cesty, které jsou základem rozvíjení dovedností. Vytváří se také mikropohyby ve svalech a tak se cvičení stává známým. To je síla spojení mezi myslí a tělem. Jak již bylo řečeno, je neokortex propojen s jazykovým systémem. Pracuje s principem vizualizace . A nyní úkol – představte si například „nerozlití mléka“ nebo „necákání“. Jak vypadá „nebojím se“, „nechci být nervózní“, „nezlob“? Náš mozek neumí pracovat se zápory. Když máme záměr, aby se něco nestalo, něco nebylo, pak určitě skončíme na tom, že si přitáhneme opak toho, co chceme. Vyšleme-li k druhému člověku slovní instrukci NE, funguje to stejně. Negativní myšlenky startují negativní obrazy, dostaví se napětí, negativní emoce, ty vedou k negativním slovům – bludný kruh je uzavřen. To, jak ve svém životě komunikujeme, je odrazem našich myšlenek a emocí. Vztah vědomí a nevědomí Pro většinu lidí je vědomá pozornost v danou chvíli návykově zúžená na 3 – 5 věcí najednou. Rozsah zaměření je podmíněn kulturně a samozřejmě individuálně praxí jednotlivce. Studie ukázaly – jak uvádí Atkinsonová, že maximální rozsah vědomé mysli v danou chvíli je zpravidla 7 oblastí. Naše vědomá mysl se neustále „nově“ orientuje, dle našich potřeb. To ale neznamená, že ostatní oblasti, kanály jsou odpojené. Jsou pouze v pozadí, ale stále funkční, přijímají, vysílají, zapojují se do probíhajících psychických i tělesných procesů – jen my o tom nevíme. Do našeho vědomí buď neproniknou, a nebo je právě nepotřebujeme. Některé informace jsou nám dostupné okamžitě, jakmile přepneme pozornost, ale některé jsou uloženy hluboko v našem nevědomí , ovlivňují naše prožívání a chování a my se o jejich existenci dozvídáme – tedy začneme si je uvědomovat – až v procesu sebereflexe, sebepoznávání, nebo v mezních životních situacích. Důležitou roli v tomto procesu sehrávají druzí lidé. Oni nám nastavují zrcadlo, poskytují zpětnou vazbu. Je jen na nás, jak toho dokážeme využít. 12 Potřeby Pro vývoj tak složitého organizmu, jako je lidská bytost,je nutné splnění určitých zásadních podmínek. Podle Alberta Pessa, významného psychoterapeuta, to znamená optimální naplnění základních vývojových potřeb a naplnění vývojových úkolů. Nejznámějšími modely popisujícími lidské potřeby jsou – Maslowova hierarchie potřeb ( u nás často užívaná její modifikace Dr. Matějčka) a teorie zásadního významu – Bowlbyho teorie attachmentu (vztahová vazba, bezpečný vztah a pouto ). A. Pesso odvodil z přímé práce s klienty systém potřeb, který se plně shoduje s teorií attachmentu a novými neurobiologickými výzkumy. V genetické výbavě člověka jsou „zakódovány potřeby, to znamená konkrétní potřeba splnění podmínek pro správný rozvoj všech potřebných funkcí. Optimální podmínky jsou zásadním způsobem založeny na vztahu s nejbližším pečovatelem, který od počátku a poté po dlouhou dobu naplňuje potřeby dítěte.“ / A. Pesso, 2009 / Člověk se rodí s genetickým vkladem, který má nejméně dvě rozlišené oblasti. Rovinu společnou všem lidem a rovinu individuální. Tím společným je genetický plán vedoucí k autonomii a předání života dál, jehož součástí je i možnost „být šťastný“. Pesso dále říká, že možnost být šťastný v životě je člověku vrozena a každý je prostřednictvím svých potřeb veden k tomu, aby štěstí dosáhl. Nikdo nemá své potřeby naplněny ideálně. Pokud však je deficit v jejich naplnění příliš velký, potřeby se nevytrácejí, ba naopak ovlivňují a narušují náš každodenní život, vnímání i chování. „Pro vývoj člověka je rozhodující, jakým způsobem, kým , v jakou dobu a v jaké míře byly jeho potřeby uspokojovány. Naplnění nebo jiná neadekvátní interakce vedou pak k uložení záznamu v paměti, v nevědomí. Tento záznam včetně záznamu o významu interakce bude nadále ovlivňovat myšlení a cítění jedince.“ / A. Pesso 2009 / Pokud nenastane uspokojení potřeby ve správnou dobu, správným člověkem a správným způsobem, dítě se snaží najít cestu, jak potřebu naplnit. Obrací se k náhradním zdrojům a nebo samo k sobě. Rozlišujeme 3 vývojové úrovně naplňování potřeb: 1. Doslovné naplňování potřeb Tato úroveň má materiální a fyzickou charakteristiku. Rodiče přivedou dítě na svět, vytvoří domov, starají se , dítě krmí , chovají, dávají mu správné meze. 2. Symbolické naplňování potřeb Rodiče mají pro dítě místo ve svém srdci, podporují jeho snahu, sytí jeho sebedůvěru, ochraňují jeho práva a definují hranice 3. Dosažení autonomie Dítě se postupně učí uspokojovat své potřeby autonomně 13 Pět základních vývojových potřeb : Potřeba místa Aby člověk mohl žít šťastný a naplněný život, musí se cítit součástí světa. Potřebuje vědět, že na tomto světě je pro něho místo. Naplňování této potřeby zásadního významu začíná již před narozením dítěte a to v obou rovinách - doslovné i symbolické. Zažije-li dítě bezpečné místo v těle matky, bude pro něho bezpečně i ve vlastním těle. Ze zážitku bezpečného domova vychází pozdější schopnost adaptability . Žije-li dítě v mysli matky, je mu potom dobře ve vlastní mysli. Potřeba sycení Sycení pomáhá dítěti zažít první vnitřní zkušenost se sebou samým. Plný žaludek a uspokojivý pocit sytosti. Sycení na doslovné úrovni udržuje a zachovává život. Na symbolické úrovni je dítě syceno láskou, pozorností, učením se, atd. Potřeba podpory Dítě se rodí zcela bezmocné. Doslovná podpora narozeného dítěte znamená, že mu pomáháme překonat zemskou tíži. Nadnášíme je v náruči, podpíráme hlavu, záda, zadeček. Symbolicky je pak podporována sebedůvěra a samostatnost dítěte. Potřeba ochrany Narozené dítě je malé, křehké, zranitelné, bezmocné. Potřebuje ochranu vůči vnějším nepříznivým vlivům, potřebuje štít proti nebezpečím různého druhu. Potřeba mezí / limitů / Již narozené dítě disponuje dvěma základními silami – silou tvořit a silou ničit a těmi přímo a aktivně ovlivňuje vnější svět. Dítě potřebuje prostřednictvím zkušenosti a láskyplné interakce zjistit, že tyto dvě síly, jež pociťuje nejsou nekontrolovatelné, omnipotentní, nekonečné. Nastavováním mezí jsou tyto síly regulovány a zároveň dítětem integrovány. Sociální vnímání - komunikační dovednost Proces sociálního vnímání je složitý a jeho kvalita závisí jak na vrozených předpokladech, tak i na učení. Je nutný k přiměřenému přijetí a pochopení informací. V interakci s druhým člověkem přijímáme velké množství signálů. Signály – informace přicházejí od partnera v komunikaci, z okolního prostředí a od nás samotných. V tom, co vnímáme, a hlavně jak tomu rozumíme, se uplatňuje náš vnitřní filtr nastavený zkušenostmi, naše sebeúcta, sebeoraz, vědomí vlastních limitů, silných i slabých stránek. Není divu, že se vyslaná informace tak často neshoduje s informací přijatou, mnohdy je dokonce zcela protichůdná. Vnímáme-li např. dítě jako zlé a divoké, znamená to, že dítě takové opravdu je? Co dalšího může ještě ovlivnit naše vnímání ? 14 Mýty - Jaký člověk opravdu je, se projeví v mezní situaci X V mezní situaci se projeví jen to, jak na nás tato situace působí - Druhé lidi je třeba vnímat objektivně X Lze se chovat stejně k různým lidem? - Ve stejné situaci se budou všichni chovat stejně X Každý ale vnímá stejnou situaci různě - Přeceňování vnějších signálů X Soudíme podle jména, titulu, šatů, dovedností bez přihlédnutí k dalším souvislostem - Odlišnost je ohrožující X Neznamená-li omezení ostatních, může být inspirativní - Druhý je takový, jaký se mi jeví X Moje očekávání se může promítat do chování druhého Další vlivy - Kondice - náš vlastní psychický i fyzický stav. - Projekce - připisujeme druhým negativní vlastnosti, postoje, hodnoty, které sami u sebe popíráme. - Haló efekt – vidíme u druhého to, co potvrzuje naše očekávání. - První dojem – posuzujeme druhého podle prvního (i velmi krátkého) kontaktu. - Předsudky – negativně laděné vnímání druhého předem. - Předchozí informace – „špatná pověst“. - Stereotypy – očekávání charakteristik příznačných pro určitou skupinu. - Atribuční chyby – přisuzování úspěchu sobě a neúspěchu okolnostem (sebeobranná atribuce), upřednostňování vlivu osobnosti druhého oproti situačnímu kontextu. - Soukromé teorie osobnosti – řetězení našich dojmů a zkušeností. - Porovnávání – posuzování druhého na základě srovnávání s jinými. Rozdíl mezi slyšet a naslouchat – fyziologický jev X správně rozumět tomu, co se říká. Umění naslouchat – naslouchat ušima, očima, srdcem. Naslouchání jako aktivní proces Podmínky : (Vymětal, 2001) - Akceptace Přijetí druhého takového, jaký je, se vším všudy. Jako hodnotné bytosti zasluhující úctu a respekt. - Empatie Schopnost s různou mírou přesnosti zachytit aktuální prožívání druhého člověka. Způsob poznávání druhého člověka projevující se snahou co nejpřesněji vnímat, zachytit a pochopit jeho aktuální vnitřní svět. Empatie vyvolává v druhých pocit subjektivní blízkosti a důvěry, zážitek opravdového zájmu a porozumění, což vede k uklidnění, k pocitu jistoty a bezpečí, k vytváření pozitivního vztahu k sobě a ke zvyšování sebeúcty. Základ empatického chování tvoří aktivní naslouchání. 15 - Autenticita Autenticita znamená být ve svém jednání sám sebou. Být konkrétním nezáhadným člověkem. Být pravdivý. Nic nepředstírat sobě ani druhým, nic nenalhávat, nestylizovat se do žádné role. Pět Ericksonových principů pro efektivní naslouchání a reagování na ostatní 1. Lidé jsou v pořádku takoví, jací jsou. 2. Lidé už mají v sobě všechny zdroje, které potřebují. 3. Člověk vždy zvolí to, co je schopen v danou chvíli udělat. 4. Každé chování má pozitivní záměr. 5. Změna je nevyhnutelná. Principy pro komunikaci s dětmi : - Akceptace - Přátelský postoj - Schvalující atmosféra - Důvěra ve schopnosti a možnosti dítěte - Rozpoznávání a reflektování pocitů - Nastavování hranic Co podporuje aktivní naslouchání : - Vyjasňování - Přeformulování - Zrcadlení (vyjadřování pocitů) - Ocenění, uznání významu - Shrnutí - Neverbální sledování Popisy cvičení Nekomunikovat Cíl : přesvědčit se o tom, že nelze nekomunikovat, nelze se „netvářit“. Dvojice sedí proti sobě, má za úkol po dobu dvou minut nekomunikovat. Po uplynutí dvou minut společná reflexe ve skupině. 16 Předměty Cíl : představení účastníků, východisko pro diskusi na téma „Co všechno je součástí procesu komunikace „. Každý účastník přiveze s sebou na seminář jeden předmět, věc, která je jeho, je mu blízká event. kterou má rád. Ještě před začátkem semináře uloží svůj předmět do připraveného košíku. Vedoucí semináře bere postupně jeden předmět za druhým a vyzývá přítomné a podporuje účastníky ve vyjádření představy o majiteli předmětu. Majitel má poslední slovo, krátce se představí. Cvičení je určeno pro začátek semináře. Jedna věta, různé emoce Cíl : uvědomit si paralingvistické charakteristiky mluvené řeči. Každý účastník si vytáhne lístek, na kterém je napsaná emoce. Má za úkol říci určenou větu jako člověk prožívající tuto emoci. Emoce - radost, vztek, lítost, strach, zuřivost, nejistota, pýcha, nadšení, netečnost, nenávist, okouzlení, láska, smutek,… Příklady vět – Jaro, léto, podzim, zima. Dneska je pondělí. Auto je dopravní prostředek. Společná reflexe ve skupině. Přiblížení, oddálení Cíl : uvědomit si význam prostoru v komunikaci. Cvičení se provádí ve dvojicích. „A“ stojí, „B“ se ze vzdálenosti cca 3 m přibližuje / mírné tempo, neurčitý výraz /. Varianty – jde přímo proti „A“, jde ze strany, jde zezadu. Totéž s obměnou – „A“ je v dřepu. „A“ sleduje, co se s ním děje, jak jednotlivé situace prožívá, dává „B“ signál pro zastavení v pro sebe bezpečné vzdálenosti. „A“ a „B“ si vymění role. Společná reflexe ve skupině Opakuj co říkám Cíl : zaměřit pozornost na partnera v komunikaci, nezkreslovat sdělení. Cvičení probíhá ve dvojicích. „A“ povídá o nějakém svém zážitku, popisuje událost, film, knihu, apod.“B“ poslouchá, jeho úkolem je přesně zopakovat, co „A“ říkal. Domluveným signálem vždy zastaví „A“, zopakuje co slyšel, „A“ potvrdí správnost a nebo opraví a pokračuje v povídání. Délka cvičení 5 – 7 minut. Výměna rolí „A“ a „B“ . Společná reflexe ve skupině. 17 Slyším, vidím, myslím si a říkám Cíl : pozorně vnímat souvislosti mezi řečí těla, myšlenkami a slovy. Dvojice vede rozhovor. „A“ řekne první větu rozhovoru. „B“ reaguje tím, že sdělí, co SLYŠÍ (tedy vlastně zopakuje sdělení, otázku,…), co VIDÍ (co vnímá z řeči těla „A“), co si MYSLÍ( jak sdělení vyhodnocuje, jaklý si pro sebe dělá závěr) a poté řekne svou reakci. Totéž provede „A“. Společná reflexe ve skupině Rozbalování ježka Cíl : uvědomit si vlastní schopnost empatie, své prožívání a chování v komunikačně náročné situaci. Cvičení ve dvojicích. „A“ se „stočí do klubíčka“, uzavře se. „B“ má verbálně nebo neverbálně dosáhnout toho, aby se ježek rozbalil. Výměna rolí. Reflexe ve dvojici, následně reflexe ve skupině. Použitá literatura Pesso, A., Boyden-Pesso, D., Vrtbovská, P. (2009) : PBSP úvod do Pesso boyden systém psychomotor. SCAN , Praha Vymětal, J., Rezková, V. (2001) : Rogersovský přístup k dospělým a dětem. Portál, Praha Praško, J., Prašková, H. (1996) : Asertivitou proti stresu. Grada, Praha Atkinson, M., Chois, R. T.(2009) : Koučink – věda i umění, vnitřní dynamika. Portál, Praha Křivohlavý, J. (1988) : Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda, Praha Salomé, J., Galland, S. (2002) : Naslouchej sám sobě a porozumíš i druhým. ERA, Brno Křivohlavý, J. (1995) : Tajemství úspěšného jednání. Grada, Praha Paulínová, L. (1997) : Pěšinou sebepoznání. B.I.G., Praha Šulová, L. (2004) : Problémové dítě a hra. RAABE, Praha Vališová, A.(1994) : Asertivita v rodině a ve škole. H+H, Praha Hermochová, S. (2004) : Hry pro dospělé. Grada, Praha Šimanovský,Z., Šimanovská, B. (2005) : Hry pro rozvoj zdravé osobnosti. Portál, Praha 18 Modul č. 2 Práce s dětmi s poruchami chování a zdravotním postižením, nadané děti. Modul zpracovaly: PhDr. Miluše Němcová PhDr. Ljubina Váchová Mgr. Jana Rittichová 19 20 ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ DÍTĚ V MATEŘSKÉ ŠKOLE 1.Struktura speciální pedagogiky: Vady a poruchy duševní Postižení rozumové : psychopedie Poruchy chování : etopedie Vady a poruchy smysloé Postižení sluchového charakteru: surdopedie Postižení komunikačního typu: logopedie Postižení zrakové: tyflopedie - oftalmopedie Vady a poruchy tělesné: somatopedie Kombinované postižení – vícečetné Parciální nedostatky: specifické poruchy učení, LMD – ADD, ADHD 1.1 Klasifikace vad a poruch Podle typu Podle intenzity Podle příčin Orgánové Funkční Lehké Střední Těžké Vrozené Získané 1.2 Defektivita - defekt Defekt: vada, porucha, úbytek, nedostatek. Druhy defektu: zrakové, pohybové, mentální, PAS, sluchové, tělesné, kombinované, lehké, střední, vrozené, získané, orgánové, funkční. Defektivita: porucha integrity člověka s prostředím, není to pouze osobní záležitost, ale společenská. Vnější příznaky defektivity: změny v učení a chování, změny v pracovní složce, společenské, změny ve schopnosti reálného sebehodnocení, změny v motivaci. 21 2. Speciálně pedagogické pomůcky v mateřské škole Rehabilitační pomůcky, které se osvědčily v mateřských školách - Manipulační grafomotorické panely - Balanční motorické desky, komunikátory 22 - Trampolína a polohovací vaky - Rehabilitační bazén s míčky, rehabilitační míč - Arteterapie – keramickou prací Světelné stimulační pomůcky světelný pult, interaktivní tabule, počítač, 23 pískovnička Grafomotorická cvičení v mateřské škole a vhodné pomůcky pro cvičení jemné motoriky u zdravotně postižených dětí Nácvik grafomotoriky rukou u zdravotně postiženého dítěte hrábě oči miska 24 střecha háček 3. Reakce rodičů těžce postižených dětí na narození dítěte s postižením To, co nejvíce děti zdravé i postižené potřebují, je zázemí rodiny. Problematika rodiny první integrace. Optimální je, pokud je dítě přijato s jeho omezeními a nedostatky - bez podmínek. Dítě zdravé nastartuje péči a vztah okolí. Dítě postižené tuto schopnost dospělých blokuje. Přijmout dítě postižené je stejně složité, jako přijmout fakt, že jste těžce nemocní. Rodiče mají pocit ztráty smyslu života, pocit vlastního zklamání, touhu něco s tím udělat. Pokud se nám povede pomoci rodiči, pomůžeme dítěti. Matky si často nejsou jisté svou péčí a absolvují terapie od Po-Pá. Dítě má v rukou stále někdo jiný. Rodinný VZTAH je motor vývoje ne techniky 3.1.Stádia po narození zdravotně postiženého dítěte : šok (iniciální, počáteční) silná emocionální a iracionální reakce, deziluze, pocit ztráty popření vytěsňování reality, jedná se o „omyl“, poptávání se kolem, stížnosti, absence informací, hledání viníků smlouvání kompenzační mechanismy (alternativní medicína, léčitelství, náboženské postupy) agrese (zloba) eliminace tenze a frustrace a atakování domnělých viníků (mohou obviňovat buď sebe navzájem, zdravotnický personál…..) deprese hluboký smutek, trest za pochybení, neschopnost vyplakat se, tzv. syndrom vyhoření, zápas proti onemocnění „co všechno je opravdu ztraceno) vyrovnání akceptace dítěte takového, jaké je, reorganizace života Toto je optimální průběh. Skutečnost je taková, že stadia akceptace nedosáhnou zdaleka všichni rodiče. Přetrvávající rozčarování, ale i zloba, mohou vést i k ambivalentnímu vztahu vůči dítěti, ale i k odmítnutí dítěte s postižením. V takovém případě se rodiče svého dítěte vzdají a mohou jej umístit do ústavní péče. V jiném případě se dítě může stát terčem agresivity rodičů. V žádném případě však nemůžeme tyto rodiče odsuzovat. Nikdo z nás neví, jak by se s tím dokázal vyrovnat! 25 Vyrovnávání je dlouhodobý proces a není trvalý. Rodiče může vrátit zpět například vstup (zápis) do školy. Matka se často přimkne k dítěti a odvádí ji to od manžela. Manžel v mnoha případech volí útěk. Konstruktivní by bylo spojit síly a rozložit péči. 3.2 Nezvládnutí situace tápání člověk tápe, dozví se, že je někde zázračný léčitel a hned tam jede…. frustrace a stres trvalý stres a frustrace se nedá zvládnout ambivalence je asi horší než nenávist odmítnutí umístění dítěte do ústavu – nesoudit, častěji to neunesou muži a odcházejí 3.3 Vztah učitel – dítě – rodič: Učitelé a asistenti se často orientují příliš na výkon. Co nejvíce naučit, trénujeme a cvičíme za rodiče - není zde jejich aktivita. Jsme aktivní MY - u dítěte pak chybí spontánní chování a radostnost. Zbavujeme rodiče motivace a rodičovské role. Nevnucovat vlastní hodnoty: Já vím, co je pro ně dobré. To potlačuje zodpovědnost a aktivitu rodiny. Dítě si vybírá podněty, které jsou pro ně důležité a podstatné. Co ho zaujme, opakuje - vnitřní motivace. Najít to, co dítě motivuje. Úloha pedagoga: Zjistit, na jaké vývojové úrovni dítě je, co má umět, co umí Rozkrokovat na malé krůčky Pomoc fyzická, slovní Odebírat pomoc Složitější úkoly 3.4 Motivace pro děti se zdravotním postižením: Odměna - kladné zpevnění - má tendenci opakovat (pochvala, pohlazení, dobrůtka, oblíbená činnost). Trest – neučinkuje - musel by se zesilovat. Vede k oslabení vztahu, ke strachu. Dítě má alespoň nějakou pozornost. Hrozí napodobení (plácne matka, plácne dítě). Často si rodiče stěžují, že vše zkusili a dítě stále zlobí. Bilancovat – napsat, co zkusili. Udělat to za celý den. Jen pozitivní zpevnění má smysl a nutí dítě činnost opakovat. 26 4. Potřeby zdravotně postižených dětí Psychická pohoda dítěte vyplývá z uspokojení potřeb! Potřeba přiměřené stimulace – nepřetěžovat. Nemůžeme se snažit, aby se postižené dítě vyrovnalo zdravému. Potřeba vnější struktury - aby se děti dobře vyznaly ve světě, potřebují strukturu a řád (nedostatek řádu vede ke vzteku nebo pasivitě dítěte). Potřeba spolupracujícího objektu - někdo blízký, kdo mu rozumí. Potřeba sociálního významu - optimistický pohled rodičů na dítě je motor k tomu, aby se vyvíjelo dál. Potřeba uznání - u postižených dětí vidíme často nedostatky. Důležité - děláš to dobře. Potřeba empatie - dítě dělá to, co je důležité pro ně, ne pro asistenta a rodiče. Integrace do 7 let - děti si neuvědomují odlišnosti, berou věci tak, jak jsou. Proto je integrace v MŠ úspěšná. Kvalita uspokojení potřeb je kvalitou života. Podmínkou uspokojení potřeb je aktivita. U MP problém. Postižené děti: Nerozumí všemu, co se kolem nich děje. Nemohou se dorozumět. Mají méně možností komunikace s druhými. Jsou závislé na okolí. 4.1 Principy v péči o děti se zdravotním postižením: MP děti žijí TADY a TEĎ, nemají plány do budoucna. Podporovat soběstačnost, připustit zážitky a zkušenost, připustit různé situace, umět se rozhodnout. Povzbuzení pomáhá další aktivitě - společná radost, dát dítěti čas. Neopečovávat - to tlumí aktivitu. Diagnóza není nálepka, je to vstup. Podstatné je, co se naučí. V důsledku zkušeností se mění chování.!! Má smysl opakovat a dál pracovat. K speciálně pedagogické práci musíme vědět: kde jsme a kam se chceme dostat. Měli bychom znát vývojovou linii. Nic nelze překročit a vynechat. Schody. 4.2 Praktické návody PhDr. Šturmy na změnu negativního chování u dětí se zdravotním postižením: Změna příčiny Vyhnout se situaci Dát jasné instrukce Upozornit před změnou (děti nemají rády změnu – autíčko do garáže) Nahraď špatnou zprávu dobrou (udělat z činnosti méně nepříjemnou) Změna okolností – změna prostředí Změna důsledků 27 Ignorovat (účinné, pokud vydržíme) Přistihnout dítě, kdy je hodné Náprava škody dítětem (zamete) Omezování (pevné objetí při sebepoškozování, helma) Time out – dočasné vyloučení 4.3 Diagnostika Diagnostické metody Anamnéza Pozorování Rozhovor Speciálně pedagogická diagnostika: Motorika (hrubá, jemná, koordinace pohybu) Percepce (zraková, sluchová, taktilní) Komunikace (verbální, neverbální) Rozumové schopnosti (testy inteligence) Lateralita (dominantní ruka) Prostorová a časová orientace Sociální faktory (rodinné zázemí, školní prostředí, zájmy) Chování Úroveň schopností a dovedností Komplexní ucelená rehabilitace zdravotně postiženého dítěte: Léčebná Výchovně vzdělávací Pracovní Psychologická Technická Právní Ekonomická Kruhová ucelená péče – představuje propojení všech zainteresovaných stran: Rodič Psycholog SP Lékař Fyzioterapeut Sociální pracovník Pedagog 28 4.4 Individuální vzdělávací plán Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) - § 18 (odkazy na § 16), § 165 odst. 2 písm. a) § 18 Ředitel školy může s písemným doporučením školského poradenského zařízení povolit nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na žádost jeho zákonného zástupce a zletilému žákovi nebo studentovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na jeho žádost vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu. § 16 1. Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. 2. Zdravotním postižením je pro účely tohoto zákona mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování. 3. Zdravotním znevýhodnění je pro účely tohoto zákona zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. 4. Sociálním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona a) rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, b) nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, c) postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky podle zvláštního předpisu. (5) Speciální vzdělávací potřeby dětí, žáků a studentů zjišťuje školské poradenské zařízení. § 165 odst. 2 písm. a) Ředitel školy a školského zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy v těchto případech: a) zamítnutí žádosti o povolení individuálního vzdělávacího plánu podle § 18 … Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných - § 6, § 12, §13. §6 Individuální vzdělávací plán 1. Individuální vzdělávací plán se stanoví v případě potřeby především pro individuálně integrovaného žáka, žáka s hlubokým mentálním postižení, případně také pro žáka skupinově integrovaného nebo pro žáka speciální školy. 2. Individuální vzdělávací plán vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy, závěrů speciálně pedagogického vyšetření, popřípadě psychologického vyšetření školským poradenským zařízení, popřípadě doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře nebo dalšího odborníka, a vyjádření zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka. Je závazným dokumentem pro zajištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka. 29 3. Individuální vzdělávací plán je součástí dokumentace žáka. 4. Individuální vzdělávací plán obsahuje: a) údaje o obsahu, rozsahu, průběhu a způsobu poskytování individuální speciálně pedagogické nebo psychologické péče žákovi včetně zdůvodnění, b) údaje o cíli vzdělávání žáka, časové a obsahové rozvržení učiva, včetně případného prodloužení délky středního nebo vyššího odborného vzdělávání, volbu pedagogických postupů, způsob zadávání a plnění úkolů, způsob hodnocení, úpravu konání závěrečných zkoušek, maturitních zkoušek nebo absolutoria, c) vyjádření potřeby dalšího pedagogického pracovníka nebo další osoby podílející se na práci se žákem a její rozsah;… d) seznam kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů nezbytných pro výuku nebo pro konání příslušných zkoušek, e) jmenovité určení pedagogického pracovníka školského poradenského zařízení, se kterým bude škola spolupracovat při zjišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáka, f) návrh případného snížení počtu žáků ve třídě běžné školy, kde se žák vzdělává, g) předpokládanou potřebu navýšení finančních prostředků nad rámec prostředků státního rozpočtu poskytovaných podle zvláštního právního předpisu, kterou se stanoví členění krajských normativů, ukazatele rozhodné pro jejich stanovení, jednotky výkonu pro jednotlivé krajské normativy, vztah mezi ukazateli a jednotkami výkonu, ukazatele pro výpočet minimální úrovně krajských normativů a zásady pro zvýšení krajských normativů (vyhláška o krajských normativech), h) závěry speciálně pedagogických, popřípadě psychologických vyšetření. 5. Individuální vzdělávací plán je vypracován zpravidla před nástupem žáka do školy, nejpozději však 1 měsíc po nástupu žáka do školy nebo po zjištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka. Individuální vzdělávací plán může být doplňován a upravován v průběhu celého školního roku podle potřeby. 6. Za zpracování individuálního vzdělávacího plánu odpovídá ředitel školy. Individuální vzdělávací plán se vypracovává ve spolupráci se školským vzdělávacím zařízením a zákonným zástupcem žáka nebo zletilým žákem. 7. Ředitel školy seznámí s individuálním vzdělávacím plánem zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka, který tuto skutečnost potvrdí svým podpisem. 8. Školské poradenské zařízení sleduje a dvakrát ročně vyhodnocuje dodržování postupů a opatření stavených v individuálním vzdělávacím plánu a poskytuje žákovi, škole i zákonnému zástupci žáka poradenskou podporu. V případě nedodržování stanovených opatření informuje o této skutečnosti ředitele školy. 9. Ustanovení odstavců 6 a 7 se vztahují na změny v individuálním vzdělávacím plánu obdobě. Individuální plán umožňuje těmto žákům se vzdělávat zejména podle jejich: - fyzických možností, - psychických možností, - časových možností. Důvody vedoucí k povolení individuálního vzdělávacího plánu ve správním řízení (§ 165 odst. 2 písm. a)) posoudí ředitel školy. 30 Podmínky povolení individuálního vzdělávacího plánu: - žák musí splnit požadavky stanovené rámcovým vzdělávacím programem, a to i při zkrácení doby vzdělávání, - předložení žádosti o individuální vzdělávací plán řediteli školy, - doložení žádosti písemným doporučením školského poradenského zařízení (u žáků do 15 let). V základním vzdělávání je možné povolit individuální vzdělávací plán pouze žákům se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním, nikoli „z jiných závažných důvodů“, jak je to možné na střední škole. Vypracování a náležitosti individuálního vzdělávacího plánu pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (§ 6 vyhlášky č. 73/2005 Sb.) Z čeho individuální - školní vzdělávací program vzdělávací plán - závěry speciálně pedagogického vyšetření nebo psychologického vychází? vyšetření školským poradenským zařízením (u žáků do 15 let) - popřípadě doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře či dalšího odborníka - vyjádření zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka Statut - závazný dokument pro zajištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka individuálního - součást dokumentace žáka vzdělávacího plánu Co individuální - obsah, rozsah, průběh a způsob poskytování individuální speciálně vzdělávací pedagogické nebo psychologické péče včetně zdůvodnění program - cíl vzdělávání, časové a obsahové rozvržení učiva, obsahuje? - případné prodloužení délky středního vzdělávání - volba pedagogických postupů - způsob zadávání a plnění úkolů - způsob hodnocení - úprava konání závěrečných zkoušek, maturitních zkoušek - vyjádření potřeby dalšího pedagogického pracovníka nebo další osoby podílející se na práci se žákem a její rozsah - u žáka SŠ se sluchovým postižením – potřebnost nezbytných tlumočnických služeb a jejich rozsah - seznam kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů pro výuku žáka a konání zkoušek - jmenovité určení pedagogického pracovníka školského poradenského zařízení, se kterým bude škola spolupracovat - návrh případného snížení počtu žáků ve třídě běžné školy - předpokládaná potřeba navýšení finančních prostředků nad rámec prostředků státního rozpočtu - závěry speciálně pedagogických nebo psychologických vyšetření Změny - v průběhu školního roku Odpovědnost za - ředitel školy vypracování ind. vzděl. plánu Seznámení s ind. - zákonný zástupce žáka (podpis) vzděl. plánem 31 Nezaměňovat s individuálním vzděláváním podle § 41 školského zákona. Povolení IVP kdykoli v průběhu školního roku. Žádost o povolení individuálního vzdělávacího plánu - vzor Žadatel ředitel *** (doplní se název školy podle zřizovací listiny) Žádost o povolení individuálního vzdělávacího plánu Žádám o povolení individuální vzdělávacího plánu své dcery ………., nar….., bytem ….., žákyně třídy ….. *** (doplní se název školy podle zřizovací listiny), protože byla zařazena do reprezentačního družstva ČR v plavání. V ……................ dne …… ................................................... (podpis zákonného zástupce) 32 5. Počty dětí v mateřské škole Mateřská škola s jednou třídou má nejméně 15 dětí, mateřská škola se dvěma a více třídami má nejméně v průměru 18 dětí ve třídě. Je-li v obci pouze jedna mateřská škola s jednou třídou, má nejméně 13 dětí, jediná mateřská škola v obci se dvěma a více třídami má nejméně v průměru 16 dětí ve třídě. Třída mateřské školy se naplňuje do počtu 24 dětí. Třída, ve které jsou zařazeny děti se zdravotním postižením, má nejméně 12 dětí a naplňuje se do počtu 19 dětí. § 23 zákona 561/2004 Sb. Zřizovatel školy může povolit výjimku do 4 dětí, žáků a studentů z počtu stanoveného prováděcím právním předpisem a do 20 % z počtu stanoveného v § 14 odst. 2 a 3 a § 47 odst. 1, a to za předpokladu, že v případě nižšího počtu uhradí zvýšené výdaje na vzdělávací činnost školy, v případě vyššího počtu za předpokladu, že zvýšení počtu dětí, žáků a studentů není na újmu kvalitě vzdělávací činnosti školy a jsou splněny podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví. 6. Terapie a alternativní terapie Zraková terapie Arteterapie - druh psychoterapie, nejrůznější výtvarné techniky jsou využívány nejen k terapii dětí, ale i k diagnostickým účelům. 33 Trampolining - moderní přístup ve fyzioterapii, jde zejména o rozvoj nervosvalové koordinace, senzomotorických dovedností, prostorové orientace, rytmizace, sociálního vnímání a prožívání. Míčkování - cvičení zaměřená na uvolnění, harmonizaci dechu, zklidnění. Bazální stimulace - koncept, jehož cílem je podpora a umožnění vnímání tak, aby u postižených docházelo k podpoře rozvoje vlastní identity, umožnění navázání komunikace se svým okolím, zvládnutí orientace v prostoru a čase, zlepšení funkcí organismu. 34 Hydroterapie - součástí rehabilitačního systému, má doplnit komplexní a ucelený systém u dětí s DMO či dalšími typy vad. Snoezelen - jde o speciálně vybavenou relaxační a stimulační místnost. Využívá se zejména u dětí s velmi těžkým postižením. Předpokladem je poskytnout klientovi maximální stimulaci. Muzikoterapie - je vynikající obzvláště u dětí s mentálním a kombinovaným postižením. Hudba stimuluje kůru mozkovou, tlumí kortexová centra, uvolní kosterní svalstvo. Hudba sekundárně vytváří spoje v mozku - rozvíjí smyslové vnímání, estetické cítění, somatopsychické funkce. Fyzikální terapie: masáže, elektroléčba, ultrazvuk, magnetoterapie, laseroterapie, termoterapie, hydrokinezioterapie - vodoléčba, vířivka, perlička, balneoterapie. LTV: Vojtova metoda, Bobathova metoda, Kabatova metoda. Ergoterapie: prací, hrou. Animoterapie: hipoterapie, canisterapie. 35 Arteterapie: výtvarné techniky. Muzikoterapie: hudba, nástroj, zpěv. Psychoterapie. Lékařská rehabilitace: farmakoterapie, botulotoxin, chirurgický zákrok. Bazální stimulace. Dramaterapie. Snoezelen, trampolining, projektová stimulace, orofaciální stimulace, alternativní komunikace. Reflexní terapie, ajurvédské masáže 7. Poradenský systém PPP SPC SVP Školní psycholog Školní speciální pedagog IPPP 7.1 Speciálně pedagogické centrum Centrum poskytuje poradenské služby žákům se zdravotním postižením a žákům se zdravotním znevýhodněním integrovaným ve školách a školských zařízeních, žákům se zdravotním postižením a žákům se zdravotním znevýhodněním ve školách, třídách, odděleních nebo studijních skupinách s upravenými vzdělávacími programy, žákům se zdravotním postižením v základních školách speciálních a dětem s hlubokým mentálním postižením. Žákům základních škol speciálních a školských zařízení jsou poradenské služby centra poskytovány pouze v rámci diagnostiky a kontrolní diagnostiky, v odůvodněných případech i v rámci speciální individuální nebo skupinové péče, kterou nezajišťuje škola nebo školské zařízení, kde je žák zařazen. Činnost centra se uskutečňuje ambulantně na pracovišti centra a návštěvami pedagogických pracovníků centra ve školách a školských zařízeních, případně v rodinách, v zařízeních pečujících o žáky se zdravotním postižením. Standardní činnosti speciálně pedagogických center Vyhledávání žáků se zdravotním postižením. Komplexní diagnostika žáka (speciálně pedagogická a psychologická). Tvorba plánu péče o žáka (strategie komplexní podpory žáka, pedagogicko – psychologické vedení apod.) Přímá práce s žákem (individuální a skupinová). Včasná intervence. 36 Konzultace pro zákonné zástupce, pedagogické pracovníky, školy a školská zařízení. Sociálně právní poradenství (sociální dávky, příspěvky a pod). Krizová intervence. Metodická činnost pro zákonné zástupce, pedagogy (podpora při tvorbě individuálního vzdělávacího plánu). Kariérové poradenství pro žáky se zdravotním postižením. Zapůjčování odborné literatury. Zapůjčování rehabilitačních a kompenzačních pomůcek podle potřeb žáků. Ucelená rehabilitace pedagogicko–psychologickými prostředky. Pomoc při integraci žáků se zdravotním postižením do mateřských, základních a středních škol, instruktáž a úprava prostředí. Všestranná podpora optimálního psychomotorického, sociálního vývoje žáků se zdravotním postižením v duchu tzv. ucelené rehabilitace (využívání prostředků pedagogicko psychologických, léčebných, sociálních a pracovních), tj. zajištění komplexní péče zaměřené nejen na žáka se zdravotním postižením, ale na celou jeho rodinu. Vedení dokumentace centra a příprava dokumentů pro správní řízení. Koordinace činností s poradenskými pracovníky škol, s poradnami a středisky výchovné péče. Zpracování návrhů k zařazení do režimu vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Zpracování návrhů individuálních vzdělávacích plánů. Tvorba, návrhy a nabídka speciálních pomůcek podle individuálních potřeb žáků. 8. Legislativa týkající se asistenta pedagoga Základní informace k zajištění asistenta pedagoga zpracované na základě materiálu IPP PhDr. Marta Teplá, PaeDr. Hana Šmejkalová: Asistent pedagoga je podpůrná služba při vzdělávání. Vznikl jako pomoc pro děti se zdravotním postižením integrované ve školách běžného typu, nebo těžce postižené děti ve speciálních školách. 37 8.1 Legislativní předpisy týkající se asistence pedagoga v mateřských školách. Zákon č.561/2004Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a jiném vzdělávání, v platném znění. (Ředitel MŠ, ZŠ, SŠ, ZŠ speciální, VOŠ může se souhlasem KÚ zřídit funkci asistenta pedagoga u dětí se zdravotním postižením. Je nutné vyjádření školského poradenského zařízení.) Zákon č.563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících - kvalifikace: (VŠ, VOŠ, SŠ, ZŠ a absolvování akreditovaného programu na přípravu pedagogických asistentů). Vyhláška č.73/2005 Sb.,o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů. (Hlavní činnost je pomoc při přizpůsobení školnímu prostředí, pomoc pedagogovi při výchově a vzdělávání, komunikaci se žáky, spolupráce se zákonnými zástupci a komunitou, ze které žák pochází.) Vyhláška č.72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních Vyhláška č.317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, ve znění vyhlášky 412/2006 Sb. Vyhláška 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 43/2006Sb Nařízení vlády 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické, přímé pedagogicko – psychologické činnosti pedagogických pracovníků Informace MŠMTČR č.j.14 453/2005-24 Hlavní činnosti asistenta pedagoga je dopomoc při přizpůsobení se školnímu prostředí, pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky, při spolupráci se zákonnými zástupci a komunitou, ze které žák pochází.(vyhl. 73/2005 Sb.). Asistence = dopomoc Výchova, vzdělávání Sebeobsluha Hygiena Stravování Samostatnost (pohyb, chůze) Individuální cvičení dle IVP: motorika, rozvoj kompenzačních smyslů, relaxační metody, alternativní cvičení Příprava materiálu, pomůcek Kompetence a odpovědnost má kmenový pedagog Žádost o souhlas se zřízením funkce asistenta pedagoga obsahuje název a sídlo právnické osoby, počet žáků, tříd celkem, počet žáků se speciálními potřebami, dosažené vzdělání asistenta pedagoga, cíle, kterých chce ředitel školy dosáhnout, náplň práce asistenta pedagoga. 38 Žádost na asistenta pedagoga: obsahuje název, sídlo, počet žáků, tříd, dosažené vzdělání, plat, zdůvodnění potřeby čeho chce ředitel dosáhnout a náplň práce. 8.2 Odborná kvalifikace asistenta pedagoga Zákon č . 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících Asistent pedagoga získává odbornou kvalifikaci: a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd. b) vyšším odborným vzděláním získaným studiem v akreditovaném vzdělávacím programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu pedagogických asistentů nebo sociální pedagogiku, c) středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu pedagogických asistentů, d) středním vzděláním s výučním listem získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělání a studiem pedagogiky, nebo e) základním vzděláním a absolvováním akreditovaného vzdělávacího programu pro asistenty pedagoga uskutečňovaného zařízeními dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. MŠMT zveřejňuje a pravidelně aktualizuje seznam akreditovaných vzdělávacích programů, jejich. úspěšným absolvováním účastníci získají kvalifikaci pro výkon činnosti pedagogického pracovníka - asistenta pedagoga. Informace o akreditovaných subjektech a jejich akreditovaných vzdělávacích programech lze nalézt v databázi DVPP na webových stránkách ministerstva: http://dvpp.msmt.cz/advpp/vybdvpp.asp a na webových stránkách Národního institutu dalšího vzdělávání (NIDV): www.nidv.cz. 8.3 Ekonomické zabezpečení funkce asistenta pedagoga Financování dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami probíhá normativně, tj. na základě krajských normativů a v případě, kdy takto stanovené přímé výdaje nezabezpečují realizaci upravených vzdělávacích programů (nebo specifika individuálního vzdělávacího plánu), krajský úřad tyto potřeby dofinancuje mimonormativně z vytvořené rezervy. Normativní financování základní částky, která je závislá na tom, o jakého žáka se jedná (tj. jde-li o dítě v mateřské škole, základní škole, základní škole speciální…). příplatku, který je závislý na druhu zdravotního postižení žáka (mentální, zrakové, sluchové…), způsobu jeho integrace (individuální, skupinová, tj. zřízení třídy, samostatně zřízené celé školy). Stanovení výše základní částky i příplatku je plné v kompetenci krajských úřadů. 39 Další zdroje financování Rozvojové programy MŠMTČR Projekty Rozpočet provozní Sponzorské dotace 8.4 Udělování souhlasu s asistencí pedagoga Vždy předem souhlas KÚ Vyjádření školského poradenského zařízení Souhlas zákonného zástupce KÚ dodá náležitosti žádosti a termín (kdykoli během roku – vše na portálu KÚ) Církevní školy - souhlas MŠMT ČR 8.5 Specifikace pracovní náplně asistenta pedagoga Zřizování funkce asistenta pedagoga ve třídě představuje v současnosti novou pedagogickou profesi ve školství. Jedná se o podpůrnou personální službu žákům se speciálními vzdělávacími potřebami při vzdělávání. Asistent pedagoga vždy pracuje pod metodickým vedením pedagoga, třídního učitele nebo učitele odborných předmětů, který zodpovídá za průběh i výsledky vzdělávání. Podporu asistentovi pedagoga poskytují i odborní pracovníci školských poradenských zařízení. Hlavními činnostmi asistenta pedagoga jsou: olnímu prostředí individuální pomoc žákům při zprostředkování učební látky pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti pomoc při vzájemné komunikaci pedagogů se žáky a žáků mezi sebou pomoc při spolupráci se zákonnými zástupci žáka Náplň práce asistenta pedagoga a zařazení do patřičné platové třídy se uskutečňuje na základě nejnáročnějších požadovaných činností a jeho odborné kvalifikace ve smyslu nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách. ASISTENT PEDAGOGA 4. platová třída Pomocné práce při výchově se týkají pouze základních návyků a způsob chování (pomocný vychovatel). 1. Přímá pedagogická činnost spočívající v pomocných výchovných pracích zaměřených na zkvalitnění společenského chování dětí, žáků nebo studentů. 2. Přímá pedagogická činnost spočívající v pomocných výchovných pracích zaměřených na vytváření základních pracovních, hygienických a jiných návyků. 40 5. platová třída Rutinní výchovné úkony zaměřené na společenské chování, pracovní, hygienické a jiné návyky a pohybové aktivity. 1. Provádění rutinních prací při výchově dětí a žáků nebo studentů, upevňování jejich společenského chování, pracovních, hygienických a jiných návyků, péče a pomoc při pohybové aktivizaci dětí, žáků nebo studentů. 6. platová třída Cílené výchovné působení na zkvalitnění základních návyků společenského chování. 1. Výchovné práce zaměřené na zkvalitnění společenského chování dětí a žáků nebo studentů. Cílené výchovné působení na vytváření základních životních návyků. 2. Výchovné práce zaměřené na vytváření základních pracovních, hygienických a jiných návyků. 7. platová třída Rutinní pedagogická činnost podle přesného usměrnění. Uplatnění najde u pedagogů zaměřených na výklad a osvojení konkrétních úzkých znalostí a postupů, např. specifické části učiva, okruhu znalostí, určité zručnosti a dovednosti. Může se vyskytnout v rámci vzdělávacího programu, předmětu nebo učební látky, např. ovládání určitého stroje, specifické technologie. 1. Výklad textu, popřípadě učební látky a individuální práce s dětmi a žáky nebo studenty podle stanovených vzdělávacích programů a pokynů. 8. platová třída Asistent pedagoga podle přesného zadání a rámce stanoveného pedagogem provádí plnohodnotnou výchovnou a vzdělávací činnost. 1. Vzdělávací a výchovná činnost podle přesně stanovených postupů a pokynů učitele nebo vychovatele zaměřená na speciální vzdělávaní, individuální vzdělávání nebo specifické výchovné potřeby dítěte, žáka nebo studenta nebo skupiny dětí, žáků nebo studentů. 9. platová třída Nově zařazené práce v 9. platové třídě od 1. 10. 2010 . Jde o samostatné vykonávání pedagogických činností asistentem pedagoga na základě rámcových pokynů speciálního pedagoga a učitele. 1. Samostatná vzdělávací a výchovná činnost při vyučování zaměřená na speciální vzdělávací potřeby dítěte, žáka nebo studenta podle rámcových pokynů učitele nebo speciálního pedagoga. 2. Samostatná vzdělávací, výchovná nebo speciálně pedagogická činnost vykonávaná v souladu se stanoveným individuálním vzdělávacím plánem dítěte, žáka nebo studenta podle rámcových pokynů speciálního pedagoga školského poradenského zařízení a v souladu s pokyny učitele. Nově je specifikovaná i funkce asistenta pedagoga u maturitních zkoušek žáků se zdravotním postižením v pozicích: praktický asistent, asistent zapisovatel, asistent předčitatel, motivující asistent, asistent modifikátor, asistent tlumočník. 41 Vzor náplně asistenta pedagoga na mateřské škole v 8 platové třídě u dítěte s kombinovaným zdravotním postižením. Pracovní náplň asistenta pedagoga Místo: Mateřská škola a Speciálně pedagogické centrum Jihlava, Demlova 28 Druh práce: Asistent pedagoga Jméno a příjmení: Asistent pedagoga podle přesného zadání a rámce stanoveného pedagogem provádí plnohodnotnou výchovnou a vzdělávací činnost. 1. Vzdělávací a výchovná činnost podle přesně stanovených postupů a pokynů učitele nebo vychovatele zaměřená na speciální vzdělávání, individuální vzdělávání nebo specifické výchovné potřeby dítěte, žáka nebo studenta nebo skupiny dětí, žáků nebo studentů. Asistent pedagoga bude provádět samostatnou speciálně pedagogickou činnost (podle pokynů učitele ve třídě) ve formě řečových, zrakových, sluchových a pohybových stimulací. Vzdělávací oblasti Dítě a jeho tělo stimulace hrubé motoriky stimulace jemné motoriky stimulace taktilní a vibrační rozvoj psychomotoriky stimulace pohybových aktivit stimulace vizuomotorické souhry rozvoj grafomotoriky nácvik jednoduchých pracovních činností nácvik prvků ergoterapie pod supervizí speciálního pedagoga přímá podpora při využití arteterapeutických postupů přímá podpora při využití dramaterapeutických postupů hudebně pohybové aktivity podpora při nácviku stereognoze (vnímání prostoru ) stimulace čichového a chuťového vnímání nácvik prvků bazální stimulace pod supervizí speciálního pedagoga Dítě a jeho psychika rozvoj komunikačních dovedností dechová, fonační a artikulační cvičení stimulace hlasových aktivit stimulace sluchového vnímání stimulace rytmických aktivit 42 stimulace pozornosti posilování přirozených poznávacích citů stimulace zrakového vnímání pleoptická cvičení stimulace paměťových funkcí přímá podpora při nácviku analyticko-syntetických funkcí rozvoj pozitivních citů ve vztahu k sobě a okolí práce se speciálním výukovým softwarem Dítě a ten druhý nácvik sociálních dovedností nácvik strategií zvládání běžných sociálních situací nácvik strategií zvládání atypických situací přímá podpora při dodržování struktury režimu rozvoj prosociálních postojů k druhému ( sociální citlivost, tolerance,respekt, přizpůsobivost…) Dítě a společnost, dítě a svět nácvik základních společenských návyků přímá podpora při vytváření vztahu k prostředí Strategie prolínající intervenci přímá individuální práce s žákem dle pokynů učitele práce s dítětem v režimu kódovaných úkolů zajištění vizualizované a strukturované podoby jednotlivých výchovně vzdělávacích situací úprava činností s ohledem na potřeby žáka s poruchami autistického spektra nácvik činností dle procesuálních schémat přímá dopomoc při užívání strukturovaného denního režimu aktivní spolupráce s učitelem při zajištění aktuálních podmínek během pobytu v MŠ Odpovědnost Na pracovišti je odpovědná ředitelce školy 43 Náplň činnosti ve spolupráci s učitelem zajišťuje výchovně vzdělávací činnost směřující k rozvoji osobnosti dětí, rozšiřování jejich vědomostí, schopností, dovedností a návyků individuálně působí a pomáhá při hrách, výtvarných, tělovýchovných, hudebních a jiných činnostech doprovází děti při pobytu venku aktivně pomáhá dětem při sebeobsluze, stolování a hygieně účastní se aktivit s různým zaměřením podílí se na organizačním zajištění mimoškolních aktivit napomáhá při přípravě pomůcek, materiálů a přístrojů didaktické techniky spolupracuje s učitelkami jednotlivých dětí, na výchovnou práci se připravuje v rozsahu, který určí vedoucí oddělení a podílí se na týmové práci zachovává mlčenlivost týkající se veškerých údajů dle Úmluvy o právech dítěte dbá, aby její jednání a vystupování před dětmi, rodiči i širší veřejností bylo v souladu s pravidly slušnosti, občanského soužití a s výchovným působením školy Další úkoly při práci dodržuje předpisy BOZP a PO, účastní se všech pořádaných školení dle potřeby je přítomna porad svolaných ředitelkou školy Poskytování pedagogické asistence je v celkovém rozsahu hodin týdně. Ředitelka školy 44 Nadané dítě v předškolním věku Kazustiky různých typů předškolních nadaných dětí: Alenka – 5 let. Oblíbená u učitelek MŠ i u vrstevníků, sociálně zdatná, dovede organizovat hry dětí. Je ale i empatická, dovede předvídat reakce druhých. Změny jí nevadí a těší se na ně. Má zájem o pohybové aktivity, plave, bruslí. Chce být herečkou, velmi ráda má dramatickou výchovu. Hraje na klavír. Čte, sčítá, odčítá do deseti. Rychle chápe. Považována za bezproblémové nadané dítě. Rodiče SŠ, společně podnikají, hodně pracovně zaneprázdněni, výchovně se podílí babička. Honzík – 4,9 let. Opakovaně vyšetřen na psychiatrii a v PPP pro neklid, nesoustředěnost, zjišťován sy ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti). Ruší ostatní děti, špatně se zapojuje do her i mezi děti. Když se něčím zaujme, dovede vydržet a pak odmítá hru opustit. Pohybové hry nemá rád, vnáší tam zmatek, nerespektuje pravidla. Není příliš zručný, ale rád vystřihuje a dělá složité rozměrné koláže. Vtipkuje, šaškuje, často překvapuje originalitou řešení. Je zlepšovatel – např. jak uchovávat pastelky, aby se nepolámaly, jak ukládat míče, aby se nerozkutálely. Rád cokoli složitého rozmontuje. Nemá bližšího kamaráda. Zuzanka – 5,9 let. Samostatná, individuální, kreativní, bohatá fantazie. Plynule čte, počítá, je přemýšlivá. Nerada se nudí a umí dát nespokojenost najevo. Má ráda hádanky, jazykové hry, sama je i vymýšlí. I když dovede řídit hru dětí, raději si hraje samostatně. K vrstevníkům má odstup, nebaví ji. Doma ráda hraje s otcem šachy. Vyrůstá sama mezi staršími dospělými. Legislativa Odborná veřejnost se nyní již shoduje na tom, že kognitivně nadané dítě potřebuje něco více, než nabízí běžná výuka. Vzdělávání těchto dětí klade vysoké nároky jednak na teoretickou připravenost pedagogů v oblasti pedagogiky nadaných, jednak na jejich odborné pedagogické praktické zkušenosti a dovednosti. Ne náhodou je také v některých evropských zemích oblast vzdělávání mimořádně nadaných dětí zahrnuta do speciální pedagogiky. V Česku prozatím ve většině míst není realizováno cílené vyhledávání nadaných dětí, uznání jejich specifických vzdělávacích potřeb je však již také v naší zemi formulováno ve Školském zákoně a navazujících školských předpisech. Dle zjištěných schopností a osobnostně-sociálních specifik dítěte je možné vzdělávání těchto dětí v režimu individuálního vzdělávacího plánu v běžné třídě ZŠ nebo jejich zařazení do speciální výukové skupiny. Dle potřeby může být realizováno předčasné zaškolení nebo i přeskočení ročníku. Záleží na každé škole, jak dokáže vyhovět vzdělávacím potřebám těchto žáků. Určitou tradici mají v naší zemi ZŠ s rozšířenou výukou jazyků, matematiky, výtvarné výchovy či se sportovním zaměřením, ale spíše až na druhém stupni ZŠ a většinou také jen ve větších městech. Další možnosti nabízí také víceletá gymnázia. Tyto školy však zahrnují pouze určité aspekty 45 vzdělávacích potřeb nadaných dětí a nelze je proto v tomto smyslu považovat za plně dostačující pro všechny tyto děti. Identifikace kognitivně nadaných dětí a zpracování podkladů pro úpravu vzdělávání dle individuálních vzdělávacích potřeb každého dítěte jsou v odborné i zákonné kompetenci pedagogicko psychologické poradny. Problematiku vzdělávání nadaných dětí v české školské legislativě řeší následující dokumenty: Zákon 561/2004 Sb. (školský zákon), § 17 - Vzdělávání nadaných dětí, žáků a studentů Vyhláška 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, část třetí – Vzdělávání žáků mimořádně nadaných, § 12, 13, 14 (Individuální vzdělávací plán, Přeřazení do vyššího ročníku) Informace ke vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných zabezpečující realizaci ustanovení § 17 zákona 561/2004 Sb. a část třetí vyhlášky 73/2005 Sb. - Věstník MŠMT ČR, prosinec 2006 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, kapitola 9 – Vzdělávání žáků mimořádně nadaných - Věstník MŠMT ČR, leden 2005 Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, kapitola 8 – Vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí mimořádně nadaných - Věstník MŠMT ČR, únor 2005 (ovšem věnuje se mnohem více dětem handicapovaným a jen velmi krátce dětem nadaným). Práce s nadanými dětmi ve MŠ téměř neexistuje, důvody: Chce to investice do vzdělání učitelek MŠ, aby různorodou skladbou činností uměly vyhovět potřebám nadaných dětí. Někdy vyvstává dilema, které děti si investice více „zaslouží“, handicapované nebo nadané. Proč nadaným dávat více, když oni už „více“ mají. Stejný bývá pohled sponzorů. Zaměňuje se péče o naplňování potřeb nadaných dětí s jakousi předčasnou specializací dítěte. Co to je nadání? Definice: Nadání je soubor schopností, které umožňují jedinci dosahovat výkonů nad rámec běžného průměru populace. Nadaných je 3-10%. Angličanka Freemanová – pokud by se věnovala cílená pozornost vyhledávání nadaných dětí ve školách, mohlo by se toto číslo zvýšit až na 25%. Myslí se ovšem nadání různého druhu – intelektové, umělecké, pohybové, sociální. (Kognitivní – intelektové nadání odpovídá 3%. - i to ovšem znamená, že v každé školní třídě je alespoň jedno mimořádně intelektově nadané dítě. Umíme je vždy identifikovat a odpovídajícím způsobem s ním pracovat?) 46 Dříve: nadání se spojovalo výhradně s vysokým IQ (nad 130). Kdo měl méně, nebyl považován za nadaného. Dnes: mluvíme o nadání spíš jako o profilu schopností a osobnostních charakteristik (logické uvažování, zobecňování, slovní zásoba, vyjadřování, paměť – prostorová, zraková, slovní, motorika jemná i hrubá, dále tvořivost, motivace, zájem). Renzuliho třísložkový model nadání: (1986) - nadprůměrná schopnost - angažovanost v úkolu - tvořivost Teprve průnikem všech těchto složek je nadání (talent). Monks (1992) rozšířil tento model o další 3 působící komponenty : - rodina - škola - vrstevníci. U nadaných dětí zjišťujeme: 1. Akcelerovaný vývoj v jedné nebo více oblastech, zejména intelektové, ale i např. v hudbě (zázračné děti – Mozart, Hans z Lubecku, kt. v 9 měs. četl a psal, řešil matem. příklady, předpověděl svou smrt a zemřel ve 4 letech). 2. Potenciál, který děti mají, je často nějak zjistitelný, ale může být dosud plně neprojevený. 3. Podávané výkony – většinou až ve školním věku, mimořádné výkony ve více oblastech = manifestovaný potenciál. Projevy chování – jsou tím, čeho si rodiče a uč. MŠ nejspíš všimnou. Metoda pozorování je v tomto věku nezastupitelnou metodou. Poměrně často bývá u nadaných nějaká neurologická nesrovnalost – těžký porod, nápadnosti v psychomotor. vývoji (lezení ap.), často nežvatlají, někdy začnou říkat až bezchybně celá slova nebo věty. Nadání v útlém věku Odborníci se stále přou o to, zda a od kterého věku je možné určit intelektové nadaní. V současnosti se většina specialistů shoduje v tom, že klíčovým obdobím pro identifikování takového nadaného chování je věk 18 měsíců a později. Charakteristiky chování dětí v novorozeneckém a batolecím období: Neobvyklá živost Menší potřeba spánku Dlouhodobý rozsah pozornosti a schopnost soustředit se na několik věci současně 47 Vysoká úroveň aktivity – energie, jakoby se nikdy neunavily Časné rozpoznání známých osob Vytvořena trvalost objektu, dříve, než u ostatních – poznání skutečnosti, že věci existují, když je nevidíme Zvýšená reakce na vnější podněty (hluk, bolest..) Velká potřeba přísunu nových podnětů Neobvyklá paměť- paměť na příběhy, písničky, básničky.. Velká rychlost učení Rychlý rozvoj řeči, časný nástup řeči, nejprve krátká slova, dobrá intonace, rychlý nárůst další slovní zásoby, schopnost tvořit věty a užívat gramatická pravidla Zájem o knihy (časní čtenáři) a specifické hračky, kalendáře, atlasy, šachy, počítač Zvídavost – kladení mnoha otázek dříve než u ostatních dětí, proces jakoby nikdy nekončí. Všechny děti nemusí naplnit celou výše uvedenou škálu projevů, stači, jestliže splňují alespoň tři, abychom mohli predikovat určité intelektové nadání v pozdějším věku. Charakteristika rodiny s nadaným dítětem (z výzkumů): rodiče mívají vyšší věk – matka 30, otec 40, většinou jsou to prvorozené děti, ze 2-3 sourozenců. Projevy předškolního nadaného dítěte: Kognitivní oblast Čtení - až 50% dětí čte už před nástupem do školy. U nadaných zájem o písmena od 2 let, od 3 let schopnost spojovat slabiky a vytvářet slova. Bývá nápadné a často je důvodem předčasného zaškolení. Během 1.třídy se naučí číst všichni a výlučnost dítě ztrácí. Proto schopnost číst nemá přílišný diagnostický význam. Řeč – rozvíjí se u nadaných velmi časně, bohatá slovní zásoba (mívají vždy vyšší skóre ve verbálních složkách testů oproti názorovým, v subtestu slovník dosahují skóre nadprůměrného dospělého). Jsou schopny naslouchat, mají trpělivost k naslouchání dospělým, pamatují si. Kladou bezpočet otázek, ptají se pořád a na vše, otázky mívají nečekanou strukturu a obsah. Při nekvalifikované odpovědi se dítě rozzlobí, trvá na vysvětlení, rádo polemizuje. Řeč je dospělácká, rozumná. To se dostává do disharmonie k naší běžné představě dítěte, dítě je tím nápadné. Př. film o Davidu Navarovi. Náš šachista, dnes již dospělý. V dětství měl zcela Vančurovský jazyk, velmi vytříbený, s archaismy. Trval na užívání spisovného jazyka a opravoval děti i učitele ve škole. Velmi se tím odlišoval od vrstevníků. (Nejspíš Aspergerův sy) Pozornost – zajímavý percepční styl, vnímají jedno ohnisko hluboce, ale zároveň periferně stačí vnímat vše, co se děje okolo. 48 Vysoká vizuální představivost, např. orientace v mapách, v budovách (kreslí třeba půdorysy nebo průřezy). Tvořivost, imaginace, fantazie – ve hrách, v kresbách. Smysl pro humor. Sociální oblast Nadané dítě může být ve vrstevnické skupině oblíbené. Může dominovat, ale dovede se vciťovat, všímá si potřeb druhých dětí, někdy ani samo nemá potřebu se nějak prosazovat. Používá své verbální schopnosti k ovlivňování chování druhých. Nepere se, ale vyjednává.Pozornost dospělých získává sociálně akceptovatelným způsobem, žádá, zdraví, prosí ap. Někdy je patrná velká expanze do okolí. Mají v oblibě hraní rolových her - na něco, neboť mají verbální zdatnost a širší rozhled. Někdy mají tendenci organizovat druhé, chtějí vytvářet pravidla pro ostatní. Jindy může mít nadané dítě v zapojení do vrstevnické skupiny velké problémy – pro jiné zájmy, jiný smysl pro humor, přecitlivělost. Nedaří se jim najít kamaráda, přátelí se se staršími dětmi nebo jsou samotáři. Mezi nadanými převažují introverti. Tím, že jsou nuceni do společenských interakcí, do soutěží ap., se někdy stále více stahují do sebe, mají málo sebedůvěry. Vyhýbání se rizikům (poznávají v každé situaci řadu alternativ řešení, možná úskalí, mohou pak na okolí působit jako váhaví a nerozhodní) Inklinace k hudbě, umění, matematice, k třídění, klasifikaci. Afektivní oblast Nadané děti mívají sklon k většímu prožívání situací, bývají citlivější, někdy bouřlivěji projevují své emoce. Nadané děti projevují radost z učení, z objevování. Někdy může být velká akcelerace v kognitivní oblasti a vývoj emocionální je normální nebo i opožděný (kognitivně-emoční disynchronizace). Nadané děti nesnášejí příkazy a nátlak. Mají potřebu diskuse, polemik, kompromisů. Jsou bojovníky za spravedlnost. Ve školách to způsobuje potíže, zde nemohou být nezávislí, svéprávní, nutí je tam poslouchat a podřizovat se, může to vyústit až do poruch chování. 49 Diagnostika, vyhledávání nadaných dětí Má smysl jen tehdy, máme-li už připravený projekt další práce s těmito dětmi. Diagnostikování nadaných nemůže být samoúčelné. Zásady: Dostatek informací o tom, jak se dítě chová a jaké je, měly by pocházet od více osob, z více stran, rodiče, učitelky, prarodiče, lékař. Následuje psychol. vyšetření. Je to dost dlouhý a náročný proces. Je třeba alespoň 3 návštěv (i v MŠ), sledovat, jak se dítě projevuje. Vyšetření opakovat za půl roku až rok. Sledovat dítě delší časový úsek, tím získáme více informací, více specifik, na základě kterých můžeme dítěti co nejvíce prospět. Testové možnosti: SON-R, WISC III, WJ-IE, RAVEN. Výsledek testu IQ u předškolních dětí je jen orientační. Psycholog musí více experimentovat. Nadané děti vyžadují zajímavé testové úkoly, otráví je třeba jednoduchý začátek testu. Lepší je opakované pozorování, buď při strukturovaných připravených činnostech nebo v běžných situacích. Vyšetření tvořivosti: Toranceho kresebný test (ovšem nejsou normy pro předškolní věk). Podobně KREATOS. Pozorování při činnosti, např. se stavebnicemi. Zkouška čtení. Vyšetření zrakové diskriminace, např. rozlišování stejných a různých slov lišících se v jednom písmeni. Dítě nemusí umět číst, ale rozezná rozdíl ve tvaru slov DÝMRÝM. (Všechny nadané děti nemusejí mít zájem učit se číst.) Problematika diagnozy, „nálepky“ nadané dítě – rodiče to může ovlivnit, lichotí jim to, může se zvýšit komunikace s dítětem, často na úkor ostatních sourozenců, vzniká rivalita. Také dítě samo, slyší-li tuto „diagnozu“ od rodičů a ostatních, to může poznamenat jeho vývoj osobnosti ve smyslu pocitu výlučnosti. (Př: na pokyn - dej ten papír do koše, dítě v 1.tř. řeklo – proč bych to dělal, já mám IQ 165. ) Často toto označení přinese konflikt rodiny a školy. Rodiče vyžadují specifické podmínky, kterých se škola zalekne. Někdy nastanou problémy se zapojením mezi spolužáky, ať už kvůli osobnostním zvláštnostem dítětem nebo kvůli pocitu diskriminace ostatních „nenadaných“, kterým není věnována taková péče. Ukázka dotazníku pro učitelky MŠ k identifikaci nadaných dětí : POSUZOVACÍ ŠKÁLA CHOVÁNÍ DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU pro učitelky mateřských škol, dle L. Hříbkové Jméno dítěte: Věk dítěte: Adresa MŠ: Posuzovatel: Datum vyplnění: 50 1. část 1. Dobře rozumí obsahu vět, které je schopno přečíst. ano / ne 2. Vydrží u hry nebo úkolu, který řeší, asi 25 minut? 3. Dokáže kategorizovat (obrázky, předměty, hračky apod.)? 4. Má zálibu v počítání věcí a je "fascinován" čísly? 5. Dovede si zavázat tkaničky? 6. Umí nakreslit postavu člověka? (Přiložte laskavě ukázku.) 7. Dítě je schopno přečíst celou větu nebo alespoň jednotlivá slova. 8. Rozumí vztahům, jako např. nahoře - dole, vrchní - spodní, daleko blízko atp. 9. Rozlišuje sluchově podobnost a rozdílnost v počátečních hláskách slov, např. šít - žít, bít – pít ? 10. Umí reprodukovat řadu pěti čísel (v rozsahu od 0 do 9) kupředu a řadu čísel pozpátku? 11. Umí rozeznat jednotlivé mince a zná jejich rozdílnou hodnotu? 12. Dovede psát tiskacím písmem různá slova (ne pouze své jméno? 2. část 13. Předvídá možný závěr vyprávění? ano / ne 14. Navrhuje řešení problémů, o nichž se ve třídě hovoří? 16. Klade množství otázek a je zvídavé? 17. Vyslovuje kritické pochybnosti? 18. Při hře vymýšlí stále něco nového? 19. Přizpůsobuje se snadno novým situacím? 20. vyhledává stále nové úkoly a aktivity? 21. Je kooperativní a je všeobecně lehké s ním vyjít? 22. Dovede vlastními slovy interpretovat vyprávění nebo předkládané obrázky? 23. Má tendenci dominovat nad ostatními a řídit činnosti, kterých se zúčastní? Rozvíjení nadání a tvořivosti Doporučení pro rodiče nadaných dětí: - především umožňujte dítěti zabývat se tím, co ho zajímá, zajímejte se o to i vy, povídejte si o tom, citlivě vnímejte založení vašeho dítěte a nenuťte ho do vašich zálib (např. sport, lyže) - poskytněte mu na jeho zájmy dostatek času - dávejte mu také dostatek volného času na hru, snění, kontakt s druhými dětmi a jiné obvyklé dětské činnosti (pozor na přemíru kroužků, závodních aktivit apod.) - svá očekávání udržujte na rozumné úrovni, uvědomte si, že zatímco jeho intelektuální vývoj může být daleko napřed, jeho motorické nebo sociální dovednosti mohou být rozvinuty „jen“ přiměřeně jeho věku 51 - dbejte na partnerský dialog, diskutujte, ale zároveň se nebojte dát svému dítěti limity, určit řád, aby se cítilo jistější, aby vědělo, co vy považujete za správné - buďte svému dítěti oporou, když se vzhledem ke svým intelektovým schopnostem cítí být jiné než ostatní (to je důležité zejména v pubertě, kdy nabývá na významu potřeba být členem skupiny vrstevníků a příliš se od nich nelišit), posilujte u dítěte hrdost na vlastní jedinečnost a současně i toleranci k individualitě jiných lidí - buďte připraveni na to, že nadané děti se mnohdy těžko smiřují s tím, že se ve společnosti vždy neprosadí spravedlnost a že je obvyklé měřit různé věci tzv. „dvojím metrem“; jejich smysl pro spravedlnost a mravnost bývá často velmi rozvinutý, a tak se mohou dostávat do konfliktů s pokrytectvím a dalšími negativními společenskými jevy - počítejte s tím, že se vám i přes veškerou snahu nepodaří vždy plně uspokojit jeho nároky na přesnost a obsáhlost vašeho výkladu; jestliže vám pro diskusi s dítětem vaše vlastní znalosti již nestačí, neváhejte získat pro dítě nějakého zkušeného rádce (učitel střední školy, vedoucí zájmového kroužku apod.) ke konzultacím a k pomoci při tvorbě projektů - buďte připraveni jednat o optimálním přístupu k vašemu dítěti ve škole s jeho učiteli, případně si vyžádat odbornou psychologickou pomoc v pedagogicko-psychologické poradně. Pokyny učitelům pro práci s nadanými dětmi : - učitel by měl vědět, co už děti znají - měl by dát najevo, že to ví - nenutit je opakovat základní úroveň učiva jenom proto, že ji právě probírají se třídou - poskytnout jim určitou volnost ve způsobu, jakým využijí ušetřený čas - místo práce na základní úrovni by měl poskytnout možnost zúčastnit se činností stimulujících další rozvoj dítěte - nechat je při učení často užívat techniky vlastního objevování - důvěřovat jejich schopnosti učit se netradičními způsoby - rozvíjet schopnost divergentního myšlení (různá řešení, alternativy) - motivovat je možností volby vlastního výběru aktivit - dopřát jim hodně zkušeností se stanovováním vlastních cílů a hodnocením vlastní práce - pomoci nadaným dětem najít jim podobné vrstevníky - rozvíjet tvořivost, ale všestrannou, globální, ne jen úzce specializovanou. (Někdy děti orientované na výkon mají rády jen strukturované typy úkolů, kde mohou uplatnit především svou paměť a logiku. Nejsou ochotné se věnovat úkolům tvůrčím, fantazijním např. nakresli, jak na tebe působí tato hudba) - pomoci získávat všeobecný rozhled, nejen akcelerovat specifické schopnosti - rozvíjet sociální dovednosti, hrát prožitkové hry - naučit relaxovat (děti nemají rády relaxace typu ležení na zemi) - diskuse, věcnost (nadané děti často nemají rádi přeslazenost mateřských typů učitelek, chtějí, aby se s nimi mluvilo jako s velkými). 52 Příklady úkolů z programů pro nadané děti : - Barevný jídelníček: na žlutý papír děti kreslí všechna jídla žluté barvy, na zelený zelená jídla atd. Dokreslování cizích bytostí k částem těl na papíře, např. 3 nohy, 4 uši, 3 oči apod. Co je za zavřenými dveřmi? – Děti nakreslí výjev, ten je buď banální (poklad, princezna), nebo originální (další zamčené dveře, vosa, která je slepá, zato má hodně křídel) Zařizování domu, bytu Poznávání poslepu – věci, osoby, jídlo, pachy,... Z rozhovoru s maminkou, která má mimořádně nadaného syna Matyáše : Přinesla na ukázku jeho obrázky z předškolního věku, např. korečkový nakladač, půdorys domu, průřez domu s komínovými průduchy, strašidlo ďáblík bahenní atd. Matyáš Od 9 měs. mluvil první slova od 1,6 mluvil ve větách, ve 2,2 říkal souvětí v 18 měs.ukazoval na fotografii sebe a říkal „já“ ve 2 letech používal asi 300 slov, včetně portýr, frajer, tabu, uzurpátor, ... ve 2,8 se zajímal o abstrakta, co je to štěstí, co smutek, říkal „to mě fascinuje“. od 1,3 znal písmena svého jména ve 2,8 znal čísla (na tříleté prohlídce u očního lékaře už četl tabuli s číslicemi) ve 4 letech se naučil písmena řecké a ruské abecedy (např. věděl, že pí je Ludolfovo číslo) matka se bránila tomu učit ho českou abecedu, protože „co by pak dělal ve škole?“, naučil se ji stejně sám, ani nevěděli jak ve 4,11 vyplňoval křížovky v 5,7 si četl s porozuměním pohádky od dvou let používal hypotetické otázky – co by kdyby, co by tomu řekl... kolem 3 let znal celý atlas hub, včetně lakovky ametystové, límcovky měděnkové ap. ve 4 letech zvládl atlas drahokamů od 4 let dinosauři, věděl kdy který žil, ve které éře pak brouci, motýli, planety Encyklopedie pro něj byly příliš povrchní, chtěl vždy proniknout hlouběji do problému (např. studoval knihu Vesmír hned vedle – možné varianty vesmíru) po 5. roce ho zaujaly chemické pokusy, chem. značky, vzorce, v 5,5 uměl vysvětlit vzorec skalice modré (jsou tam čtyři atomy kyslíku), studoval chemii pro střední školy v 5,6 rozebral rádio, promítačku, zájem o elektrotechniku, hra Logitronik – zapojování el. obvodů v 6 letech četl průvodce po Leningradě v ruštině. Před nástupem do školy u něj bylo diagnostikováno mimořádné nadání, doporučena jedna pražská škola, která je ochotna se více věnovat nadaným dětem. Matyáš už od druhého dne byl školou velmi zklamaný a otrávený, nudí se tam, jen přežívá, rodiče uvažují o vzdělávání matkou v domácí škole od 2. třídy ZŠ, m.j. proto, že je chlapec zdravotně handicapovaný (svalová dystrofie). 53 Kasuistika ze školního věku: Ondra se dostal k psycholožce ve 4.tř. jazykové, kdy měl dostat důtku ředitele za neúnosné chování. Ve škole lezl p. učitelce velmi na nervy, byla z něj unavená, protože stále vykřikoval, odpovídal za ostatní žáky, zejména ve vlastivědě, kde byly jeho znalosti nesouměřitelné. Incident – v šatně napsal foukací fixou nápis VOLE, návrh na důtku. Rodina již rezignovala na možnost domluvy na této ZŠ a hledali jinou školu. Z vývoje dítěte: oba rodiče VŠ, matka úzkostnější, celá rodina žila orientačním během. První dítě, chtěné, por. hm. 4 kg, účast otce při porodu, kojen do 2 let, fyzicky vždy velmi zdatný, šikovnější než vrstevníci. Pečující rodina přizpůsobovala podmínky potřebám dítěte. Od 3 let jesle, začal bývat často nemocný, atopický ekzém, bakteriální alergie (mezi nadanými je hodně alergiků), oční vada dalekozr. a strabismus, úrazy – pád ze stromu, kouše si nehty. Po obědě spával do 5 let (bývá u podobných dětí naopak). Pohybově vždy obratný (u nadaných bývá častěji neobratnost). V MŠ hodně živý, v PPP na PŠZ hodnocen jako nadprůměrně nadaný. Znal hlavní města, rozdělení světa, počítal, měl rád logické hádanky. Od 5 let flétna – dobrý, keramika – průměrný, už v MŠ začal s angličtinou a měl velmi dobrou výslovnost. V 5,5 se narodila sestra, těšil se na ni. Do školy se těšil, v 1. třídě byl spokojený, paní učitelka si s ním poradila. Dělal přijímačky do jazykové třídy na dvou školách, na jedné byl nejlepší, na druhé devatenáctý, tam ho dali. Motivovaný, měl zájem o úspěch. Hodnocení ze 4. třídy: neukázněný, sprostý, drzý, nejhorší na výletech, na škole v přírodě. Stížnosti – honí se, kope s míčkem, sprostě mluví, surový ve sportu, je hlasitý, překřičí ostatní, plete se do cizích věcí. Měl dvojku z č.j. a matem. Dle matky je plný citu, je bojovník za práva všech, dobře se stará o mladší děti (o sestru), je s ním dobrá domluva. Nevydrží však v klidu. Rád zasahuje do hovoru, skáče do řeči, často dělá několik věcí najednou. Kamarádi mají vliv na to, jak se chová, s mladšími se dokáže válet po zemi, se staršími studovat encyklopedie. Dovede se přizpůsobit. Hodně sportuje. Z vyš. v PPP: hyperaktivní, nadané dítě, škole byly dop. vhodné postupy. Od 5. tř. šel do nové školy, opět jazyková třída, s tř. učitelkou byl Ondra i rodiče spokojení (např. za zapomínání dávala za úkol vymyslet básničku, na konci roku pak rodičům předvedli pásmo). Od 6. tř. přešel Ondra na víceleté gymnazium, kde už je v pohodě, nedávno byl v televizi. (Většina problémových nadaných dětí jsou chlapci - 7:1. Dívky jsou sociálně zdatnější a dovedou se více přizpůsobit požadavkům.) 54 Literatura: Nadání a nadaní, Hříbková, GRADA, 2009 Základy pedagogiky nadaných, Jana Jurášková, IPPP Praha, 2007 Nadané dítě a rozvoj jeho schopností, Fořtík, Fořtíková, Portál,2007 Zaměřeno na talenty aneb Nadání má každý, V. Dočkal, 2005, Lidové noviny Nadané dítě, F. J. Monks, 2002, GRADA Nadané dieťa, jeho vývin, vzdelávanie a podporovanie, J. Laznibatová, 2001, IRIS Bratislava Odvaha k nadání, E. Landau, 2007 (nabízí agentura STROM) Rozvoj tvořivosti a základních kompetencí dětí (náměty RVP pro předškolní vzdělávání a pro 1. stupeň ZŠ), K. Fichnová, E. Szobiová Portál Vzdělávací program ZAČÍT SPOLU, V. Krejčová, J. Kargerová, 2003, Portál Zprostředkované učení - Jak učit žáky myslet a učit se, G. Málková, 2009, Portál Kreativita, Dacey,Lennon, 2000, Portál Dimenze myšlení: teorie rozmanitých inteligencí, Gardner, 1999, Portál Internetové odkazy: http://www.nadanedeti.cz Centrum rozvoje nadaných dětí, FSS MU Brno – výzkum, odborné informace pro rodiče i pedagogy http://www.talent-nadani.xf.cz Společnost pro talent a nadání – ECHA (Europen Council for High Ability) – vzdělávací a odborné aktivity http://www.centrumnadani.cz Občanské sdružení Centrum nadání – vzdělávací a odborné aktivity http://www.rvp.cz Metodický portál pro pedagogy http://www.mensa.cz Občanské sdružení Mensa České republiky – volnočasové aktivity, časopis http://www.hrajeme.cz Orientace na trhu společenských her, kluby deskových her 55 56 Modul č. 3 Zdravý životní styl a zdravá výživa dětí MŠ ve vazbě na environmentální výchovu. Modul zpracovaly: Bc. Lenka Kratochvílová Bc. Anna Packová 57 58 ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL Kdo preferuje zdravý životní styl, napomáhá vytvořit i zdravé životní prostředí. Úvod Zdraví je slovo, které každý z nás velmi často používá. Chceme-li někomu popřát to nejlepší, přejeme mu co nejvíce zdraví. O zdraví se vůbec často mluví při jakýchkoliv příležitostech. Zeptáte-li se někoho, čemu ve svém životě přisuzuje největší váhu nebo čeho si nejvíce váží, určitě vám odpoví kouzelné slovíčko – zdraví. Zdraví patří k nejvýznamnějším hodnotám života každého člověka. A tak by se mohlo zdát, že nám všem jde hlavně o zdraví a že si svého zdraví skutečně vážíme. Ale ve skutečnosti je to úplně jinak. V každodenním běžném životě převažují jiné „důležitější“ věci a na své zdraví prostě nemáme dostatek času. Vlastního zdraví si většina z nás začne skutečně vážit až tehdy, když nás nebo někoho z našich blízkých postihne nemoc. Teprve potom se zamyslíme nad tím, čím pro nás skutečně zdraví je a zda pro něj něco děláme. Zdraví není všechno, ale bez zdraví je všechno nanic. Narušené zdraví nám bere radost ze života, dává určitá životní omezení. Česká populace se oblastí kvality zdraví pohybuje na jedné z nejspodnějších příček světového žebříčku, nebereme-li v úvahu rozvojové země. Každý druhý obyvatel této země zemře na kardiovaskulární onemocnění, každý třetí na rakovinu. Nejsmutnější na tom je, že většině z těchto případů by se dalo snadno předejít. Co je to vlastně zdraví? Podle světové zdravotnické organizace (WHO) je zdraví chápáno jako stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, kdy všechny složky jsou v rovnováze. Je ovlivňováno a utvářeno mnoha činiteli, jako je způsob života, zdravotně preventivní chování, kvalita mezilidských vztahů, kvalita životního prostředí, environmentální faktory, dědičnost. Zdraví je skutečně to nejcennější, co v životě máme. Stav našeho zdraví v určitých oblastech nemůžeme ovlivnit, ale svým životním stylem jej můžeme výrazně změnit. Některé prameny uvádějí 50-70 % životního stylu má vliv na zdraví člověka. Zdraví je předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro dobrou pracovní výkonnost. Být celkově fit je trendem životní filozofie moderní doby. Lidé, kteří jsou fit, mají větší radost ze života a umějí nejen pracovat, ale i odpočívat daleko intenzivněji. Jedná se o celistvý (holistický) proces aktivní péče zahrnující tělo i duši. Lidé, kteří se mají rádi, se o sebe pečlivě starají. Velký důraz při prevenci ochrany zdraví je kladen na odpovědnost každého jedince. 59 Výchova ke zdraví může být jen tehdy efektivní, jestliže splňuje řadu nezbytných zásad. Jde o činnost: soustavnou, systematickou, komplexní a důkladně promyšlenou cílenou vzhledem k věku, vzdělání a konkrétním problémům jedince aktualizovanou nejnovějšími poznatky z oblasti vědy a výzkumu založenou na osobní zainteresovanosti každého jedince. Pro realizaci správného životního stylu je nezbytné, aby každý člověk byl dostatečně informován a motivován, aby sám chtěl pro své zdraví něco udělat, aby věděl, co je zdraví prospěšné či nikoli, aby měl vytvořené podmínky k realizaci zdravého způsobu života. WHO na svém zasedání v roce 1998 přijala program „Zdraví pro všechny v 21. století“. Je to komplexní způsob, jak dosáhnout v prvních dvou desetiletích 21. století podstatného zlepšení zdraví lidí v evropských státech. Jedná se o dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatel. Nejedná se pouze o nařízení, ale především o doporučení a návod k dosažení pokroku v úrovni zdraví a zdravotní péče obyvatel, životního prostředí (environmentální faktory). Jak začít se zodpovědným přístupem k vlastnímu zdraví? Nejvíce nemocní jsou starší lidé, ale ti už mnoho změn ve svém životě dělat nechtějí. Nejlépe je začít u mladé generace, přestože si možná myslí, že na to mají dost času. Ale co se v mládí naučí, budou brát jako samozřejmost. A skrze děti budou možná poučeni i jejich rodiče. Determinanty zdraví Vnitřní - genetika (dědičné faktory), způsob života, ale i přírodní a společenské prostředí. Zevní - životní styl, kvalita životního a pracovního prostředí, environmentální faktory, úroveň a kvalita zdravotní péče. Důležitým prvkem v moderní péči o zdraví je prevence - zahrnuje veškeré snahy o pozvednutí celkové úrovně zdraví posilováním tělesné, duševní a sociální pohody vedoucí k odolnosti vůči nemocem. Dalšími prvky v úrovni zdraví obyvatel jsou finanční prostředky, materiální a technické vybavení zdravotnických služeb. Nejdůležitějšími činiteli jsou ale především lidé sami a jejich snaha a ochota se na péči o zdraví aktivně podílet. Důležitá role v podpoře zdraví připadá ženám - formují rodinu v oblasti výživy, pečují o děti, předávají hygienické návyky a vztah ke zdraví, proto záleží na jejich informovanosti a hodnotové orientaci. Stěžejní determinantou zdraví je životní styl - životní styl zahrnuje formy dobrovolného chování v daných životních situacích, které jsou založené na individuálním výběru (člověk sám se rozhoduje pro zdravé alternativy a odmítá ty, které poškozují zdraví). Člověk se sám může rozhodnout tehdy, má-li dostatek ověřených informací, ale i odpovědnosti za vlastní zdraví. V 90 zemích světa je realizován mezinárodní lékařský program zdravého životního stylu s názvem New start. Nutrition - výživa Exercise - pohyb, cvičení Trust - důvěra, pozitivní životní orientace Temperance - střídmost, vyváženost 60 Air Rest Sunshine Water - vzduch, dýchání odpočinek, spánek sluneční svit voda Výživa - lidé jsou stvořeni pro zdraví a aktivní život. Je však zřejmé, že většina z nás, žijících v moderní a hospodářsky rozvinutých zemích, tohoto ideálu nedosahuje. Trpíme často únavou a nadváhou, na problémy užíváme celou řadu léků. Člověk by se dle výpočtů měl dožívat 85 let a život by měl být naplněn aktivitou s dobrým zrakem, sluchem, chutí, pohybovou činností a dobrou myslí. Ve skutečnosti však lidé degenerují a blíží se k předčasné smrti. Pokud je dobré zdraví přirozeným stavem, proč je nemoc v naší zemi tak častým jevem? Odborníci přišli na to, že prakticky všechny nemoci nějak souvisejí s podmínkami, ve kterých žijeme. Náš nejdůležitější a nejtěsnější kontakt s okolním prostředím se děje přijímáním potravy. Složení jídelníčku, množství stravy, pravidelnost a stravovací návyky mají nesmírný vliv na zdravotní stav člověka, fyzickou kondici, psychiku (přijímání a zpracování informací, úroveň uvažování, rozhodování atd). (Seminář s nutričním terapeutem). Pohyb, cvičení Dlouhý život není v dnešní době jedinou starostí člověka. Lidé dnes vedle dlouhověkosti zajímají také o kvalitu života - vitalitu, dobré zdraví, užitečnost. Dalším prvkem zdravého životního stylu je tělesná aktivita. Tělesná aktivita je pro zdraví člověka naprosto nezbytná, pohyb zajišťují hybné jednotky - svaly (asi 650), pokud nejsou používány, zmenšují se, ochabují a ztrácí svou funkci. Co nepoužíváme, to ztrácíme (také srdce, plíce, mozek). Každý sval ke své činnosti potřebuje 300 podnětů za den, aby se zvětšil, 200 podnětů, aby zůstal fit. Na svalech „visí“ celé naše tělo, záleží jen na nás, jak hezky bude „viset“. Způsob, jakým se většina z nás brání aktivnímu pohybu, by mohl nasvědčovat tomu, že organismus je velice křehký. Naopak, lidské tělo je přizpůsobeno k namáhavé činnosti a námaha a pohyb mají blahodárný účinek na zdraví člověka. Naše tělo je jediný stroj zkonstruovaný pro pohyb, který se na rozdíl od jakéhokoli jiného stroje - zhotoveného člověkem - nečinností opotřebovává rychleji než pohybem (fit test - změříme si počet tepů za minutu v klidu - 60-70 - u lidí, kteří jsou fit, po krátké fyzické námaze dochází ke zvýšení MF 220 - věk, po 5 minutách návrat k normě - fyziologické). Technické vymoženosti současné doby (dopravní prostředky, auta, výtahy, dálkové ovládače, mobilní telefony, počítače) připravily člověka o přirozený pohyb. Lidé jsou zajímavé bytosti - všichni teoreticky vnímají důležitosti pohybu, přesto hledají výmluvy proč se nepohybovat (plný žaludek, málo času, samotného mě to nebaví, v práci jsem se naběhal dost a jsem unavený.) Každý člověk by si měl uvědomit, že nezáleží na tom, kolik má práce a naplánovat si alespoň 30 minut pohybu denně. O vynechání spánku nebo jídla také člověk nepřemýšlí. Místo přirozeného pohybu často sedíme - židle tělo ohýbá do dvou úhlů - tato poloha omezuje činnost svalů a kloubů, omezuje dýchání, oslabuje svaly dolních končetin a páteře, pánev ztrácí stabilitu, obratle pružnost, ploténkám se snižuje přísun živin. To vše může způsobovat kolik známé bolesti v zádech, křehkost kostí, sníženou imunitu, dokonce sníženou schopnost myšlení a koncentrace. Svaly jsou jediným orgánem, který dokáže posunout biologické hodiny dokonce zpět. Po 50. roce života dochází k přirozenému úbytku svalové hmoty, ale dle výzkumu bylo zjištěno, že i ve věku 80 let lze pravidelným tréninkem zvětšit svalovou hmotu. 61 Fit test: Změříme si počet tepů za 1 minutu v klidu, fyziologická hodnota je 60-70 tepů za minutu. Pokud jsme dosáhli nižších hodnot - je to výsledek dobré fyzické zdatnosti, pohyb snižuje klidový puls. Např. maratónští běžci dosahují hodnot kolem 40 pulsů za minutu. Vliv pravidelné tělesné aktivity na organismus: posiluje srdeční činnost, normalizuje TK normalizuje hladinu cholesterolu (zvyšuje LDL, snižuje HDL) posiluje plíce, svaly, kosti - snižuje riziko osteoporózy zlepšuje imunitu zlepšuje zažívání a podporuje činnost střev pomáhá lépe zvládat stres redukuje váhu - zlepšuje postavu zjasňuje mysl, zvětšuje energii v těle zpomaluje proces stárnutí pomáhá nám v noci lépe spát stimuluje produkci endorfinů - látek dobré nálady, zvyšuje práh bolestivosti. Důležité je zvolit si činnost ne příliš náročnou, není potřeba drahé vybavení. Důležité je cvičit pomalu, pravidelně, svědomitě, střídmě a hlavně s chutí!! (Snižuje rychleji hladinu cholesterolu v krvi.) Nejsnadnější a nejrychlejší - rychlá chůze, běh, běžky, kolo plavání, míčové hry, tanec, bruslení. Své dva pomocníky - lékaře - máme každý u sebe - je to pravá a levá noha!! Možná se vám stalo, že jste se někdy pro něco rozhodli, ale nevydrželi jste! Prozradím vám tajemství - program 10 kroků. Základem programu je dát si závazek, že každý den ujdete 10 kroků. A to je vlastně celý program. Stačí vyjít před dům a udělat 10 kroků, pak se zase můžete vrátit domů. Tento způsob je účinný, protože nejtěžší je udělat právě těch prvních 10 kroků. Jakmile začnete chodit, tak to již není tak zlé a většina z nás udělá těch kroků mnohem více. Užitek z pohybu nám vydrží celý život! Z hlediska podpory zdraví a prevence je důležité navrácení aktivního pohybu do života stylu dnešního člověka. Pohyb není jen prostředek ovlivňující fyzické zdraví a kondici, ale významné jsou i jeho účinky: socializační komunikační psychoregenerační psychoregulační psychorelaxační Cíleně prováděný aktivní pohyb působí na psychický stav jedince a působí jako prevence stresu a negativních emocí, měl by se tedy stát aktivní součástí životního stylu dnešního člověka. 62 Voda Tvoří až 70% váhy člověka, je důležitá pro všechny části našeho těla, pro každou funkci lidského života. Téměř každá buňka a tkáň obsahuje vodu a vyžaduje vodu pro svou činnost. Žádný jiný nápoj nemá pro organismus takový význam jako čistá voda. Voda má v organismu mnoho funkcí: rozpouštědlo transportní prostředek udržování tělesné teploty. Denně ztrácí organismus až 2,8 litrů vody a to i během spánku. Tělo vodu vylučuje: ledvinami - denně zpracují až 210 litrů vody kůží - pocením plícemi - dýcháním střevem - jako odpad. Denní potřeba vody se musí doplňovat!! Dlouhodobé výzkumy ukázaly, že 50-60 % lidí je dehydrovaných - mají deficit vody, 35 % lidí má pocit žízně tak malý, že jej zaměňují s pocitem hladu, místo doplnění tekutin konzumují potravu což často vede k obezitě. Příznaky dehydratace: bolesti hlavy zácpa únava, ospalost suchá kůže tmavá moč. Místo vody pijeme: sladké nápoje - mohou však obsahovat kofein, cukr, aditiva, barviva, chemické látky káva - dehydratuje alkohol. Pitná voda odstraňuje všechny tyto problémy, je dostupná a levná. Na nedostatek tekutin (vody) je člověk upozorněn žízní, ve zdravém organismu je příjem a výdej tekutin v rovnováze. Tuto regulaci zajišťuje nervové ústředí hypotalamu, který je v těsném stavu k hypofýze, zde antidiuretický hormon řídí v ledvinách zpětnou resorpci vody. Další hormon aldosteron působí nepřímo na hospodaření s vodou tím, že zadržuje v organismu chlorid sodný. Denní potřeba vody je závislá na věku, tělesné činnosti, teplotě prostředí. Lékařské výzkumy ukázaly: 8-10 skleniček vody snižuje u 80 % lidí bolesti zad již 2% ztráta vody v organismu negativně ovlivňuje krátkodobou paměť 5 skleniček vody snižuje nebezpečí CA střev, o 45 % CA močového měchýře, o 79 % CA prsu. 63 Důsledek nedostatku vody v organismu: zhoršené dýchání, mluvení, polykání zhoršená funkce oka, narušení tvorby slz (jinak postižení zraku - záněty až ztráta zraku) zvýšení TT a TK (reguluje) narušená chemická rovnováha krve snížené vylučování tělesného odpadu. Praktické rady: nejlépe pít čistou vodu o teplotě těla (nejlehčeji zpracovatelná - trávicí enzymy fungují nejoptimálněji) vypít 2 sklenice vody ráno (vyčistí žaludek od hlenu) nedoporučuje se zapíjet jídlo nebo bezprostředně po jídle (ředí žaludeční šťávy a hůře se tráví) doplňovat tekutiny mezi jídlem (6-8 sklenic minimálně) Voda neobsahuje žádné kalorie, vitamíny, minerály, nemá výživnou hodnotu, přesto je pro život mimořádně důležitá! Také pro zevní použití ve formě koupele, sprchy, zábalu, rehabilitačních metod (tonizuje, uvolňuje, otužuje). Už ztráta 10 % vody způsobuje těžké poruchy a snížení jejího celkového obsahu v těle o 20 % vyvolá smrt. Denní příjem vody pro dospělého člověka představuje 2 - 3 litry, tj. asi 35 ml na kg hmotnosti a den. Sluneční svit prezentace (jeden z významných environmentálních faktorů ovlivňujících zdraví člověka) - Střídmost - nebo také zdrženlivost, znamená zdržet se všeho škodlivého a prospěšné věci používat jen střídmě. Střídmost je tedy součástí zdrženlivosti a platí jen pro věci, které nejsou škodlivé. Sebeovládání musí proniknout do věch oblastí našeho života - musí se projevit v jídle, cvičení, odpočinku, při práci, v zábavě, ale i v sexu. Budeme-li se ovládat, naše chování prospěje nejen našemu zdraví, ale i všeobecně vztahům kolem nás. Sebeovládání je dovednost, které se můžeme naučit. Můžeme se my sami svobodně k sebeovládání rozhodnout. Vyžaduje dvě věci - soustředění a opakování. Sebeovládání vyžaduje zvolit vždy jednu činnost, jako svobodní lidé máme svobodu volby. Důležité je stanovení cílů, vhodná motivace. Jedním z důležitých motivátorů je vědomí, že náš život má smysl, že si sami sebe vážíme a máme se rádi. Láska také uznává potřeby druhých lidí. Základem dospělé lásky je dávat a nežádat nic jako odměnu. Stát se dospělým znamená zbavit se sobeckosti. Vzduch, dýchání - správné dýchání a vstup kyslíku do červených krvinek není jenom základním předpokladem pro život, ale aktivizuje osobnost člověka. Kyslík aktivizuje mozkovou činnost, dodává sílu svalům lidského těla společně s glukózou. Vzdušný kyslík, který dýcháme, vzniká v rostlinách působením slunečního světla. Rostliny, kromě toho, že vyrábějí kyslík, pohlcují 64 také kysličník uhličitý, který produkují obyvatelé živočišné říše a člověk. Čerstvý vzduch obsahuje asi 20% kyslíku a zlomek procenta kysličníku uhličitého. Oba prvky jsou ve vyšších koncentracích velmi jedovaté a dokonce životu nebezpečné. Ve vzduchu, který dýcháme, pomáhá slunce udržet optimální koncentraci uvedených plynů. Další základní podmínkou zdravého vzduchu je ionizace (molekula, která získá elektrický náboj). Elektrický náboj vzniká působením slunečního světla, bouřkou, při dešti a podobně. Pro lidské zdraví je důležitý optimální poměr záporných a kladných iontů (4:5). Zvýšení kladných iontů způsobuje nežádoucí účinky - bolení hlavy, závratě, krvácení z nosu, oslabuje funkci endokrinních žláz. Záporně nabité ionty snižují krevní tlak, přinášejí úlevu astmatikům, alergikům. Kvalita vzduchu velice má přímou souvislost se zdravím člověka a patří mezi významné environmentální faktory. Dýchání odstraňuje elektrický náboj ve vzduchu. Většina typů ústředního topení a klimatizace snižují množství prospěšných záporných iontů. Mnohé domy a kanceláře jsou velice účinně izolovány z důvodu šetření energií, že může dojít k akumulaci nejrůznějších toxických látek v ovzduší (typ nábytku, čalounění, tiskárna, kopírka atd). Samostatnou kapitolou je tabákový kouř. Příznaky působení škodlivých látek se označují jako „syndrom nemocné budovy“ a jejich projevy: pálení očí bolesti v krku bolesti hlavy kašel slabý výkon zvedání žaludku pocit vyčerpání deprese Doporučení: dostatečné větrání vyhýbat se tabákovému kouři kontrola odvodu zplodin z topidel údržba klimatizačních zařízení spánek u otevřeného okna Pracovní a životní prostředí - (environmentální faktory) významnou měrou ovlivňuje zdraví a pohodu člověka. V mnohém ji sami můžeme mnoho ovlivnit. V domácím nebo pracovním prostředí eliminujeme množství prachu (méně závěsů a těžkých látek kolem oken, časté větrání, snadný přístup k oknu, květiny v interiéru, používání přírodních materiálů, častý pobyt na přirozeném světle). Obtíže vznikající při syndromu nedostatku přirozeného světla je možné odstranit nebo alespoň podstatně zmírnit pravidelným působením umělého osvětlení s vysokou intenzitou a to po přiměřeně dlouhou dobu. Za běžných podmínek poskytuje umělé osvětlení v budově hodnoty pouze 400 luxů - to je méně než 15% jasu denního světla. Nejpřirozenější je ovšem pobyt na denním světle. Za slunečného dne dosahují hodnoty světla až 3 000 luxů. Takové hodnoty zvyšují tvorbu serotoninu (neurotransmiter mozku podílející se na dobré náladě), což má pozitivní vliv proti únavě a depresi. Pobyt na jasném světle během dne zvýší také hladinu melatoninu (spánkového hormonu) v noci, což vede k účinnějšímu spánku a odpočinku. 65 Léčba denním světlem může obnovit přirozený biologický rytmus těla tolik důležitý pro udržení dobrého zdravotního stavu u člověka. Dýchání v kapitole JÓGA. Odpočinek Během dne probíhá v těle spousta úkonů, které ani nevnímáme (př. 100 000 srdečních úderů, 20 000 nádechů a výdechů, 750 x pohneme hlavními svaly, v našem mozku pracuje asi 14 bilionů mozkových buněk, promluvíme asi 4 000 slov - ženy více!). Ani lidské tělo není perpetum mobile a potřebuje odpočinek, který přináší obnovu toho, co bylo použito. Naše tělo nemůže správně fungovat bez přiměřeného odpočinku, pro zachování zdraví je potřeba rovnováhy aktivitou a relaxací. Umění odpočívat přispívá ke kvalitě a intenzitě života, má vliv i na jeho délku. Bez dostatečného odpočinku může následovat chronická únava. Projevy chronické únavy emocionální vypětí netrpělivost nejjednodušší životní úkony jsou prováděny s velkým úsilím potlačena schopnost koncentrace, nápaditosti a zdravého úsudku vyčerpání deprese Nejdůležitějším odpočinkem pro naše tělo je spánek, je to vysoce osobní potřeba každého člověka, délka je individuální, (např. americký vynálezce Edison vystačil se 4-5 hodinami spánku, Albert Einstein potřeboval nejméně 9 hodin). Pravidlo spánku - Tvá potřeba je naplněna, pokud nejsi během dne ospalý, jsi zcela čilý a cítíš se dobře. Spánek můžeme definovat jako funkční stav organismu, který se označuje charakteristickými behaviorálními rysy a specifickými neurofyziologickými vlastnostmi. Spánek je považován za stav klidu s minimální pohybovou aktivitou, kdy dochází k omezenému vnímání okolního prostředí. Mentální aktivita mozku je zcela odlišná od bdělého stavu. Spánek je základní biologickou potřebou člověka, je opakem bdění. Subjektivně je spánek vnímán jako doba klidu a odpočinku, ale pro lidské tělo to platí jen částečně. Z hlediska nervové soustavy je spánek vysoce aktivním dějem, který je charakterizován minimálním výskytem pohybů těla, sníženou reaktivitou na zevní podněty, reverzibilitou (přecházením k bdění) a střídáním spánkových epizod. Po dobu spánku vykazuje mozek asi 1/5 doby specifický stav činnosti. Tato doba je nesmírně důležitá pro celkový odpočinek mozku a to přesto, že mozek vykazuje vzrušený stav. Při této fázi dochází k procesu, kdy nejsou přijímány vnější podněty a jsou uvolňovány některé přehlcené vzruchové okruhy. Protože tyto okruhy mají tendenci se spojovat, dochází v průběhu této fáze k vytváření okruhů paměťových stop, srovnatelných s asociacemi při aktivním myšlení. Tento proces není uvědomělý, ale samovolný a vede ke vzniku snů. Během spánku dochází k mnoha změnám. Probíhají obnovující metabolické pochody v mozkové tkáni i v ostatních tkáních organismu. Snižuje se teplota těla, klesá počet tepů i dechů, snižuje se krevní tlak a filtrace v ledvinách, ve spánku se utlumuje látková výměna, dochází k uvolnění svalů. Mění se hladina hormonů kolujících v krevním řečišti – hormony štítné žlázy (tyroxin), hormon kůry nadledvin (kortizol), somatotropní hormon (růstový 66 hormon – STH). Spánek je nejlepší způsob regenerace mozkové kůry organismu, tento útlum má ochranný charakter. Kolem půlnoci začíná proces fyzické regenerace. Pokud člověk uléhá ke spánku až po 24. hodině, mozek již není schopen plně realizovat svůj proces regenerace, ale většinu úsilí věnuje regeneraci fyzických sil. Proto se doporučuje odchod na lůžko kolem 22. hodiny. Tato doba plně postačí pro regeneraci mozkové i fyzické činnosti. Jedním z nejdůležitějších hormonů je melatonin - tzv. spánkový hormon. Jeho hladina začne prudce stoupat s ubýváním přirozeného světla, způsobuje ospalost, jeho sekrece je maximální za tmy. Melatonin je látka tělu vlastní, jeho produkci vnímá tělo jako signál, že přichází noc. Produkce melatoninu výrazně reaguje na světlo, v noci je jeho hladina až 100x vyšší než ve dne. Stačí jen krátké rozsvícení a jeho hladina se rychle snižuje. Tento hormon je účinným antioxidantem, zlepšuje imunitu, způsobuje odolnost vůči stresu, snižuje cholesterol a vysoký TK, snižuje riziko osteoporózy, podílí se na prevenci a léčbě rakoviny. Nedá se koupit v lékárně, ale určitými zásadami jej lze získat: pohybem, potravou (ječmen, banány, rajčata, rýže, kukuřice, ovesné vločky), pobytem na přirozeném světle, spánek za tmy, nejíst před spánkem. Nedá se nakumulovat do zásoby, denně se musí doplňovat! Spánek je nezbytnou součástí existence člověka, ve spánku stráví člověk asi 1/3 života. Kvalita spánku ovlivňuje i kvalitu života, pracovní výkonnost, osobní pohodu, náladu, stav mysli i koncentraci Nedostatek spánku dokáže narušit cirkadiánní rytmus. Jedním z nejdůležitějších měřítek dostatečného spánku je vlastní úroveň pozornosti člověka během dne. Odborníci ve výzkumech spánku se shodují na tom, že většina lidí by měla spát o 40 až 90 minut déle, aby se dostala do stavu bdělosti s plnou pozorností a tím si zvýšila zdraví a výkonnost. Pokud dojde z jakýchkoli příčin ke zkrácení spánkového cyklu, začne se brzy projevovat spánková deprivace. Ztracená doba spánku je nahrazována prodloužením spánku další den déle než obvykle, ale po určité době může tato nepravidelnost vyvolat značné problémy s narušením rytmu spánku. Množství spánku, potřebné pro dobré zdraví, závisí na věku. Novorozenci potřebují spát 16-20 hodin denně, malé děti 10-12 hodin, pubescentní mládež a adolescenti 9-10 hodin, dospělý člověk 6-8 hodin. Po 40. roku potřeba spánku až do věku 70 let lehce stoupá, po té dochází k poklesu potřeby spánku. Toto kolísání potřebné doby spánku má souvislost s metabolismem mozku. Čím aktivnější je činnost mozku, tím je potřeba spánku větší. Mozek malých dětí je 2x aktivnější než mozek mladých lidí. Proto potřebují spánku dvojnásobné množství. Ztracený spánek nemůže být nikdy nahrazen, nejvíce prospěšný spánek pro člověka je nepřetržitý a nepřerušovaný 6-7 hodinový odpočinek. Ideální je, když člověk ulehne ke spánku do 22 hodin. Pokud se nepodaří dodržet tento čas, většina lidí potvrdila po té určitý vzestup mentální aktivity a to do pozdních nočních hodin. Z tohoto důvodu rádi pracují v noci zejména tvůrčí lidé, jejichž umění závisí na mentální rychlosti a ostrém uchopení nápadů a podnětů. Ovšem ze zdravotního hlediska je časné uložení ke spánku jedním z nejdůležitějších aspektů sladění organismu s přírodou. Poruchy spánku Rozvoj poznatků v oblasti fyziologie, anatomie a elektrofyziologie umožnil mnoho objevů v oblasti poruch spánku a dal vzniknout novému lékařskému oboru – spánkové medicíně. Studie v oblasti spánku ukazují, že až 40 % dospělých a 25-30 % dětí trpí spánkovými obtížemi. Přibližně 25 % dospělé populace udává příležitostné poruchy spánku, 10 % populace trpí trvalými obtížemi, 5 % dotázaných přiznalo nadměrnou denní spavost jako závažný pracovní i společenský problém. 67 Syndromy nedostatku spánku: Pokud si člověk vědomě a dobrovolně zkracuje spánek svým životním stylem, mohou se objevit tyto příznaky: zvýšená podrážděnost únava snížená koncentrace zhoršená nálada tělesné příznaky jako jsou bolesti zad a hlavy Nedostatek spánku způsobený akutním stresem, tělesným nebo psychickým onemocněním, které si člověk dobrovolně nezvolil, je vnímán subjektivně nepříjemně a člověk se mu těžko přizpůsobuje. Schopnost adaptace na zátěžové situace je u každého člověka jiná. Lidé se syndromem nedostatku spánku se snaží dohnat spánek o víkendech spánkem do pozdních dopoledních hodin, přičemž dochází k pravidelnému narušování cirkadiálního i biologického rytmu. Lidem se syndromem nedostatku spánku je doporučována úprava důraznou a trvalou změnou životního stylu. Spánek po velmi aktivním dni nemusí automaticky přijít, důležitá jsou určitá režimová opatření: neužívání psychostimulancií (vhodný je bylinkový čaj, teplé mléko) v pozdních hodinách jíst lehce stravitelná jídla nevytvářet si na lůžku pracovní prostředí (televize, práce s notebookem) omezení doby spánku, nezůstávat na lůžku déle než je doba spánku uléhání a vstávání ve stejný čas zklidnění myšlenek před spánkem, nepřemýšlení o problémech (worry time), postupné zbavení se stresu, napětí a úzkosti příprava místnosti ke spánku (vyvětraná místnost, nehlučné a zatemněné prostředí, teplá relaxační koupel, příjemný bavlněný oděv, uklidňující barevné odstíny místnosti) příprava jedince před spánkem (uvolnění, zklidnění mysli, řízené dýchání, relaxační cvičení, jóga, autogenní trénink, navození pozitivní zrakové představy, meditace) Předností behaviorální terapie je oproti farmakologické léčbě její nezávislost, odstraňuje i nežádoucí vzorce chování, působí na příčiny a důsledky a její výsledky jsou dlouhodobé. Další formy nefarmakologické léčby pro podporu spánku. Alternativní medicína Tento způsob odstraňování příčin nespavosti je finančně nenáročný, aplikovatelný kdykoli a kdekoli, nenávykový, fyziologický, bezpečný a blízký našemu tělu. Zahrnuje mnoho metod, které však nemusí být vhodné či účinné pro všechny. Alternativní terapie je dlouhodobá záležitost, jedinec by neměl očekávat výsledek velmi brzy. Výsledek se zpravidla dostaví za tak dlouho, jak dlouho problémy přetrvávají. Mezi tyto metody patří akupunktura, akupresura, aromaterapie, fototerapie, homeoterapie, hydroterapie, muzikoterapie a dietoterapie. 68 akupunktura – léčebná metoda pocházející z Číny, je založena na vpichování jehel do určitých míst v kůži za účelem ovlivňování funkce vnitřních orgánů akupresura – další metoda čínského lékařství, která spočívá v působení tlaku na určitá místa povrchu těla, která ovlivňují vnitřní orgány a jejich funkci, lehká masáž určitých bodů na těle pomocí prstů může navodit spánek aromaterapie – přírodní léčebná metoda, která využívá sílu a působení koncentrovaných éterických olejů a jejich složek, ovlivňuje duševní i fyzickou stránku organismu fototerapie – léčba světlem (důležitý je pravidelný pobyt na přirozeném denním světle) homeopatie – alternativní způsob léčby, který bere v úvahu holistický (celostní) pohled na člověka, podání konstitučního homeopatického léku ovlivňuje psychickou stránku člověka, jeho emoce, má vliv na fyzické orgány a dokonce i sociální vliv hydroterapie (vodoléčba) – je osvědčená metoda využívající zevní působení vody ve formě koupelí, zábalů, vířivek, vodních masáží za účelem relaxace organismu muzikoterapie – diagnostická a terapeutická metoda, která používá poslech, vnímání, vytváření vlastní hudby a rytmu, zpěv a hry na hudební nástroje jako výrazový prostředek vnitřního stavu člověka dietoterapie – léčebná metoda zabývající se vhodným složením stravy k optimálnímu růstu, obnově a udržení všech funkcí organismu Cílem léčby nespavosti by neměl být spánek za každou cenu, ale obnovení přirozeného spánkového rytmu. Spánková hygiena by u současné populace neměla být podceňována, kdy z důvodu nesprávného životního režimu trpí lidé nedostatkem spánku, stresem, depresemi, neschopností podat dobrý fyzický nebo duševní výkon. Nespavost se stala problémem v celosvětovém měřítku, problémy se vyskytují i u mladých lidí i dětí. Pozornost by měla být věnována eliminaci emočního napětí. Pomoci může správné dýchání, které mírní stres, bolest, překonává únavu, tiší agresivitu a usnadňuje klidné usínání. Důvěra - je jedna z prvních věcí, které se v životě učíme. Vytváří se již v dětství, kdy se dítě seznamuje se svým okolím a vytváří se v něm pocit vnitřního bezpečí a důvěry. Prvním společenským úspěchem dítěte je jeho ochota pustit matku z dohledu. Jako dospělí věříme, že bezpečně přejdeme silnici, že vyjde dnes slunce, že po otočení kohoutku poteče voda. Musíme věřit svým zaměstnavatelům, policii, lékařům. Důvěra a víra je nezbytná pro zdravý rozum. Buduje se důvěrným obeznámením se s objektem důvěry. Čím více se přesvědčujeme o jeho spolehlivosti a stálosti, tím větší je naše důvěra. Důvěra je vždy spojená s láskou, trpělivostí a vytrvalostí a vede k pocitu bezpečí a jistoty. Patří mezi nejsilnější faktory lidského zdraví. 69 Další faktory ovlivňující lidské zdraví Systém jógových cvičení Jóga je specifické tělesné cvičení, ale také vědou a filozofií. Je to metoda rozvíjející tělo, mysl a vědomí. Tělesná, dechová a relaxační cvičení posilují zdraví a zvyšují odolnost proti nemocem a škodlivým vlivům prostředí. Slovo jóga pochází ze sanskrtského kořene slova „JUDŽ“, které znamená spojení, sjednocení. Jóga tedy vede k přestavbě člověka, ke sjednocení a harmonii těla, mysli, ducha a okolního světa v nejširším smyslu slova. Písemné záznamy existují již více než 4 000 let. Jógová cvičení mají výrazný psychosomatický účinek a příznivě ovlivňují všechny stránky osobnosti a tím pomáhají zvládnout každodenní nároky, problémy i starosti. Pomocí jógy v sobě rozvíjíme vyšší porozumění sobě samému, smyslu svého života. Od kontroly a uvědomění si vlastního pohybu už je jen krůček ke kontrole a lepšímu ovládání svého jednání. Zásady pro cvičení jógy necvičit s plným žaludkem (poslední jídlo 3-4 hodiny před cvičením) důležité je pravidelné a hlavně kvalitní provádění cviků ne jejich množství pohodlný a volný oděv z přírodního materiálu (odložit šperky, hodinky a boty) cvičení má probíhat na známém, klidném a čistém místě, jako podložka může sloužit deka nebo karimatka nemyslet na záležitosti všedného dne cvičit s plnou pozorností a koncentrací, vědomě vnímat účinky cviků v souladu s dechem pokud nám tělesný stav nedovolí provádět cviky vynechat, nikdy necvičit přes bolest pokud nelze cvičit, použijeme ideomotoriku (cvičení v představě) Účinky jógových cvičení zvyšuje pružnost páteře a pohyblivost kloubů snižuje bolestivé potíže napomáhá uvolnění, posílení a bohatému prokrvení svalů povzbuzuje a harmonizuje činnost orgánů a žláz podporuje látkovou výměnu a funkci lymfatického systému (nadváha, cholesterol) posiluje imunitní systém normalizuje a stabilizuje krevní oběh a krevní tlak (hypertenze) zklidňuje a posiluje nervy pročišťuje a osvěžuje pokožku zmírňuje dopady stresu na organismus Psychosomatické účinky Jógová cvičení jsou psychosomatická, to znamená, že mají vliv na tělo, mysl, dech a vědomí. Tyto účinky mají především ásany jež posilují a vyvažují celou nervovou soustavu, a tak harmonizují a stabilizují psychický stav cvičícího. Působí na svaly, klouby, dech, oběhový, nervový a lymfatický systém, na všechny orgány i žlázy. Dále ovlivňují rovněž mysl, psychiku a čakry (energetická centra). Ásanami lze dosáhnout celkového zklidnění, duševního klidu, uvolnění i pocitu vnitřní svobody a míru. 70 Systém jógového tréninku Cíle jógového tréninku nácvik správného dechu (snižuje psychické napětí, zvyšuje metabolismus, imunitu,…) cvičit v souladu s dechem (prohlubuje účinky cvičení) správné držení těla schopnost relaxace psychická vyrovnanost schopnost koncentrace uvědomění si hodnoty vlastního života uvědomění si cílů života Ásány: Ásana je sanskrtský výraz pro tělesnou pozici, zaujmout na delší čas určitou tělesnou polohu a cítit se v ní příjemně a uvolněně. Mnohé ásány byly odvozeny od přirozených pohybů a pozic zvířat a někdy také odrážejí schopnost zvířat pomoci si v případě onemocnění. Při správném provádění ásan dochází k protažení svalů a jejich následnému uvolnění. Jsou zaměřena na vnitřní prožívání pohybu. Mohou sloužit jako prostředek k ovlivňování určitých mentálních projevů. Mezi „královské“ ásany jsou považovány šírša ásana (stoj na hlavě) a padma ásana (lotos). Předklonové pozice – ke zklidnění, relaxaci (např. v případě nezdravého sebevědomí, přeceňování se apod.) Záklonové pozice – aktivují organismus a nervový systém (např. v případě nedostatečného sebevědomí, podceňování sama sebe, obavy ze selhání apod.) Mudry – pozice rukou nebo těla, ovlivňují proudění energie tělem Jógové sestavy – seřazené ásany, které spolu souvisí, harmonizují, protahují velké svalové skupiny 1. v kleku 2. torzní ásany (pohyblivost a pružnost páteře) 3. aktivizující a posilující ásany (mlýnek,…) 4. rovnovážné ásany (rozvíjí koncentraci a nervový systém – orel, labuť,…) 5. pozice vítězů (sebedůvěra, uklidnění, odstraňuje strach,…) 6. obrácené pozice (prokrvuje mozek, tok krve, regeneruje vnitřní orgány – svíčka,…) 7. relaxační (zklidnění těla a mysli – pozice blaženosti,…) 8. jógové sedy (základ pro práci s psychikou) Zásady při provádění: - ásany se vždy provádějí v souladu s dechem - pohyby rozpínající hrudník a dutinu břišní jsou vždy spojeny s nádechem - pohyby stahující hrudník a dutinu břišní znamenají výdech - nejprve se ásana provede jednou či dvakrát bez delší výdrže a pohyb těla se sladí s dechem, teprve pak setrváme v ásaně delší čas a dýcháme v ní normálně - soustředíme se na tu část těla, na níž ásana působí a směřujeme tam i vědomí dechu - pak provedeme protipozici nebo vyrovnávací cvik 71 Systém dechových cvičení: Zdravé, uvolněné a dostatečné dýchání je významné pro naše zdraví i pro fyzické a psychické rozpoložení. Bohužel málokdo dýchá správně. Podmínkou je pomalé a rytmické dýchání nosem s uvolněnou bránicí. Dýchání je proces řízený útrobním nervstvem, je tedy převážně aktem nevědomí. Protože však lze dech řídit vůlí, můžeme nevědomí pohyb převést na vědomou činnost. Prostřednictvím záměrné regulace dechu jde ovlivnit psychický stav. Regulovaným dýcháním lze rozpouštět důsledky nezpracovaných stresů, aktivovat pozornost, mírnit bolesti, překonávat únavu a tišit agresivitu. Výdech by měl být přibližně dvakrát delší než nádech. Dechová pauza vzniká přirozeně na konci výdechové fáze a trvá tak dlouho, dokud spontánně nevznikne potřeba nádechu. Nádech představuje aktivní část dýchání a dochází při něm k napětí dýchacích svalů. Výdech je pasivní součástí, je to fáze uvolnění. Klidné, rovnoměrné a hluboké dýchání je velmi důležité pro zdraví, neboť harmonizuje a zklidňuje tělo i mysl. Naopak příliš rychlý a povrchní dech působí negativně, protože může zvyšovat nervozitu, stres, napětí i bolest. Jóga ukazuje, jak lze pomocí různých dechových technik ovlivnit tělo a mysl. Zásadní podmínkou pro obnovení zdravého způsobu dýchání je nácvik plného jógového dechu. Ten začínáme břišním neboli bráničním dechem, potom následuje hrudní dech a na konec podklíčkový dech. Při zdravém a přirozeném dýchání se spojí všechny tři typy do jediného nádechu a výdechu. Při tom vytvoří „plynulou vlnovku“. Na kvalitu dechu má vliv i držení těla. Dech se stává povrchním při vadném držení těla (kulatých zádech) anebo při bolestech zad. Při stresové situaci nám může pomoci několik hlubokých vědomých nádechů a výdechů. Pránájáma je vědomé a volné usměrňování dechu (PRÁNA=dech, kosmická energie, ÁJÁMA=kontrolovat, regulovat) Relaxace: Je vědomé uvolnění oblasti těla i mysli, stává se prostředkem rychlé regenerace. Představuje nenákladný způsob, jak posílit imunitní systém. Relaxace je protipólem reakce na stres. Jógové relaxační techniky využívají svalové uvolnění, pracují s uvědomováním si dechu, což vede k jeho mimovolnému zvolnění. Jógové relaxace úspěšně zmírňují úzkosti a deprese, využívají se k mírnění bolesti, u stavů vyčerpání i pří mnoha dalších potížích. Základní relaxační polohy – leh, leh na břiše. Základem relaxace je uvolnění celého těla po jednotlivých částech. Každou část si uvědomíme, procítíme, a tím uvolníme (přiklad relaxací – Tygří relaxace, Krokodýlí relaxace, relaxace s určitou představou - př. Slunce, mé oblíbené místo) Psychofyzická relaxace Patří sem Schulzův autogenní trénink - zaměřuje se na navození pocitů tíhy a tepla, uvolnění svalstva, ovládnutí dechu a sledování srdečního rytmu. Tato metoda umožňuje jedinci regulovat psychické a fyzické funkce. Patří sem základní sestava 6 pocitů pocit tíže v nohou a rukou pocit tepla v končetinách pocit klidného tepu srdce pocit klidného dechu pocit tepla v břišní krajině pocit chladu na čele 72 Příklady relaxací „Bodová relaxace“ Tato technika představuje jeden z nejčastěji používaných relaxačních postupů. Provádí se v lehu na zádech. Uvolnění každé oblasti věnujeme pouze několik vteřin a postupně projdeme celé tělo od špiček nohou až k hlavě. Dále je možno celý postup zopakovat. Opakování postupu je vhodné obzvláště u začátečníků. V případech, kdy zjistíme v určité části těla větší napětí, což bývá často například v oblasti břicha, je možno této oblasti věnovat delší dobu a docílit tak žádoucího uvolnění. Jakmile jsme ukončili uvolňování jednotlivých partií, prociťujeme v celém těle hluboké, blahodárné uvolnění. Postup uvolňování: l. špičky nohou, 2. celá chodidla, 3. lýtkové svalstvo, 4. stehenní svalstvo, 5. oblast kyčlí, 6. základna páteře, 7. celá pánev, 8. břicho, 9. hrudník, 10. ramena, 11. prsty u rukou, 12. dlaně, 13. předloktí, 14. nadloktí, 15. krk, 16. brada a ústa, 17. nos a tváře, 18. oči a okolí očí, 19. uši a okolí uší, 20. týl, 21. temeno hlavy, 22. čelo. „Dotyková relaxace“ Tuto relaxaci provádíme většinou v lehu na zádech tak, že se koncentrujeme do určitých částí těla, prociťujeme jejich dotek s podložkou a uvědomujeme si pocity, které v místě dotyku vznikají. Doba koncentrace na jednotlivé části je zhruba 2–5 sekund. Uvolníme nejprve pravou a potom levou polovinu těla. Postup: l. Soustředíme se na patu pravé nohy a uvědomujeme si její kontakt s podložkou. U dalších oblastí postupujeme obdobně. 2. pravé lýtko, 3. pravé stehno a hýždě, 4. pravá polovina trupu, 5. pravá polovina šíje, 6. pravá ruka, 7. pravé předloktí, 8. pravé nadloktí, 9. pravé rameno, 10. znovu pravá polovina šíje, 11. uvědomíme si kontakt celé pravé nohy s podložkou, 12. kontakt celé pravé poloviny trupu, 13. kontakt pravé paže od prstů až po ramenní kloub, 14. kontakt celé pravé poloviny těla s podložkou od paty pravé nohy až k šíji. Koncentraci na pravou polovinu těla oproti předchozím bodům prodloužíme a porovnáváme také s pocity v levé, zatím vědomě nerelaxované polovině. Uvědomíme si rozdílné pocity v pravé a levé polovině těla. Dále celý postup provedeme také na levé části těla. Po jeho ukončení bychom měli zjistit, že pocity v obou polovinách těla se vyrovnaly a jsou nyní přibližně stejné. „Relaxace s představou slunce“ Tento relaxační postup představuje vedle možnosti uvolnění i prostředek k revitalizaci celého organismu. Nejvhodnější polohou pro jeho provádění je leh na zádech. Nejprve provedeme několik hlubokých, nenásilných dechů a krátké uvolnění celého těla. Dále si navodíme představu slunečního kotouče v barvě žluté, zlaté nebo oranžové a umístíme jej do oblasti solárního plexu. Představa v nás nemá vytvářet pocit napětí nebo usilovné snahy. S každým vdechem se soustředíme do imaginárního slunečního disku v oblasti pupku a prociťujeme zde místo koncentrované energie. S každým výdechem tuto energii rozvádíme paprskovitě do celého těla, včetně jeho periferních oblastí. Současně s představou paprsků šířících se tělem, prožíváme uvolnění celého organismu. Představu slunce a šířících se paprsků můžeme udržovat poměrně krátce, zhruba po dobu 7 – l0 dechů, nebo i po dobu delší, přibližně 3 – 5 minut. Po dosažení hlubšího uvolnění upouštíme od představy a zažíváme uvolnění a pocit přílivu energie. Cílem je nastolení harmonie v organismu, zotavení po tělesné a duševní námaze a obnova práceschopnosti jedince. Krátkodobá relaxace Krátkodobá průběžná relaxace např. jako uvolnění z nepohodlné polohy - protažení, uvolnění, protřepání. 73 Relaxace za pomoci biofeedbacku (biologické zpětné vazby) Specifická metoda, která se používá pro posílení aktivace nervové soustavy - trénink soustředění, pozornosti, sebeovládání, pro zklidnění impulzivity, zlepšení intelektových výkonů, poruch spánku. Účelem této metody je správné a ekonomické využívání mozku. Správné držení těla Držením těla se rozumí především vzpřímený stoj na dolních končetinách doprovázený nepřetržitým vyrovnáváním těžiště a udržováním rovnováhy. Je odrazem stavu pohybového aparátu jedince, zejména svalové síly. Držení těla je také ovlivňováno i jinými faktory např. zdravotním stavem a psychikou. Každý člověk má své osobité držení těla a charakteristické znaky, podle kterých můžeme z dálky rozpoznat známého člověka. Ne každé držení těla můžeme však považovat za správné. Při správném držení těla je vzájemný poměr jednotlivých částí těla v prostoru vzhledem k ose těla (páteři) vyvážený, těžiště jednotlivých částí těla leží nad sebou, svalová síla posturálního svalstva (udržuje polohu těla proti gravitaci) je při tom nejmenší (také s nejnižší spotřebou energie). Páteř je pružný, ale pevný provazec s určitými fyziologickými zakřiveními: v předozadním pohledu jsou patrna dvě prohnutí - krční a bederní lordóza hrudní a bedrokřížová kyfóza ve frontálním pohledu můžeme vidět vybočení páteře do strany - skoliózu (patologické) Tato zakřivení by neměla být příliš velká: hyperkyfóza - zvětšená hrudní kyfóza (kulatá záda) hyperlordóza - zvětšená bederní lordóza oploštělá - plochá záda (opačný jev) Kromě páteře má významnou roli v držení těla postavení pánve, hlavy, ramen, dolních končetin, tvarem kostí, kloubů a zejména svalovou silou. Význam správného držení těla hledisko fyziologické - udržuje vnitřní orgány ve správné výši a poloze, umožňuje optimální funkci všech orgánů hledisko motorické - je zárukou optimálního vývoje svalstva a motoriky (chůze, běh, motorické činnosti) hledisko pracovní - funkčnost, ekonomičnost (prevence bolestí páteře) hledisko psychické - sebevědomí a duševní pohoda člověka (držením těla člověk prozrazuje svůj duševní stav a rozpoložení - svěšená ramena, nahrbená postava zvadlost) hledisko estetické - dodává svému nositeli pěkný vzhled (člověk působí pozitivněji) Součástí držení těla je i postavení dolních končetin, stav nožní klenby (X - valgózní postavení, O - varózní postavení). Špatná péče o nohy a nevhodná obuv mohou ovlivnit nejen zdraví nohou, ale i zad a páteře. 74 Test držení těla - člověk se postaví ke vzpřímenému stoji s horními končetinami předpaženými v úhlu 90° - v tomto postavení je potřeba vydržet 30 sekund. Po uplynutí této doby při pohledu ze strany posoudíme, zda se postoj změnil. Jestli-že došlo ke změnám (hlava a dolní část hrudníku se sklání dozadu, ramena dopředu, bříško je vystrčeno, horní končetiny poklesnou) došlo k odchylkám v držení těla. Péče o držení těla je obzvlášť důležitá v dětství a dospívání, kdy probíhá růst a pohybové stereotypy. Ale o držení svého těla by se měl člověk zajímat celoživotně. Problémem současné doby je však hypokineze - nedostatek pohybu, který se stává charakteristickým rysem současného životního stylu s negativním dopadem na zdraví. Je jednou z hlavních příčin civilizačních onemocnění: kardiovaskulárních (hypertenze, angina pectoris, IM, mozková mrtvice) trávicího ústrojí (vředy žaludku a dvanácterníku) onemocnění kosterního a svalového aparátu psychických poruch (deprese, poruchy spánku, neurózy) Z hlediska podpory zdraví a prevence je důležité navrácení aktivního pohybu do života stylu dnešního člověka. Správné pohybové návyky jako prevence bolestí zad Výskyt potíží: inaktivita jednostranná práce poškození z přetížení obezita nesprávná poloha (sed, stoj, spánek, pracovní činnosti-PC) typ židle (vstávání) VDT riziková zaměstnání (kadeřnice, zubaři, švadleny, učitelé) zvedání břemen (rotace) Inaktivita - nedostatek pohybu (vede k ochabnutí svalů, zkrácení svalových skupin, svalové nerovnováze, viz výše) Jednostranná práce (přetížení některých svalových partií více - opět svalová nerovnováha, přetížení) Poškození z přetížení (protipól nedostatku pohybu - u vrcholových sportovců - může vést až do stavu vyčerpání organismu) Obezita (důsledek inaktivity, často vedoucí k přetížení organismu, bolestem páteře - více jinde) Nesprávná poloha- Sed- existuje vůbec správný sed? Rovnováhu zajistí pouze vyvážené svalstvo, které se nachází v nejvýhodnější zátěžové poloze, kdy jsou osově zatíženy nosné struktury, svaly jsou bez zkrácení, ploténky přiměřeně vysoké, klouby volně pohyblivé, přesto se jedná o labilní polohu, ze které se snadno můžeme vychýlit. Působením gravitace se postupně tělo propadá do uvolněného sedu (kulatá záda, sklopená pánev, kdy neekonomické rozložení tlaku na ploténku vede k napětí vazů spojujících obratle). Častější působení v nesprávné poloze (práce v předklonu s nataženými DK, předsunutím hlavy) vede k adaptačnímu syndromu - svalový systém se přizpůsobí vnějším vlivům. Je to sice jakási obrana hrozícím problémům z přetížení, ale vede k nevratným změnám pohybového aparátu. Fyziologický sed pak bude pro člověka nepříjemný, únavný, s pocitem tlaku a 75 napětí. Někdy poloha s kulatými zády bude paradoxně úlevová, protože uvolní případně utlačované spinální nervy. Páteř do sebe zapadá jako ozubená kola - proto tedy i ta nejspodnější část páteře může ovlivnit výše položené úseky - tedy páteř hrudní a krční. Požadavky sedu: sklopení pánve dopředu zdvižení hrudníku postavení hlavy dýchání do břicha držení ramen (volně, dolů, dozadu, fixace mezilopatkových svalů, mírná zevní rotace DK) Praktický nácvik (zk. zasunutí hlavy dozadu při VDT - nelze, důvod - při ohnutých zádech je pohyb blokován-CNS hlásí neekonomickou polohu), představa loutky. Vstávání ze sedu chybně - člověk zakulatí záda a po té švihem kyčlí dopředu vstane správně - nutno zpevnit zádové svaly tak, aby se páteř stabilizovala ve vzpřímené poloze, přeneseme váhu těla více do DK. Při zvedu pomáhají svaly na zadní straně stehen - jsou zakotveny na hrbolu sedací kosti, tlak je přenášen z pánve na zádové svalstvo. Nutná je spolupráce zádového a břišního svalstva Při mírném předklonu dochází k největší aktivaci svalů páteře. Proto pozor na pracovní činnosti v této poloze (čištění zubů, umývání nádobí, umývání hlavy, přebalování dítěte, převlékání lůžkovin..) Rada - změníme polohu těžiště - posuneme jednu DK o několik centimetrů dopředu, případně na stupínek) Vstávání z lůžka chybně - sklapovačkou tak, že zvedneme DK v poloze na zádech a pak vstaneme švihem dopředu (velké riziko poranění v oblasti bederní páteře)správně vhodné je protáhnout se po probuzení, pokračovat malým rozcvičením, poté pokrčíme jednu DK v koleně, pak druhou a položíme se na bok, s oporou o loket současně spouštíme DK z lůžka dolů Chůze - má charakteristický znak u každého člověka, typ chůze je dán změnami v hybném systému. Např. chůze na vysokých podpadcích způsobuje zkrácení lýtkových svalů, přílišné klopení pánve dopředu a tím přetěžování meziobratlových kloubů bederní páteře, přestože je na první pohled velmi efektní. Doporučovaný vhodný typ chůze: vzpřímená poloha (jako při stoji) špičky nohou směřují do mírné zevní rotace chodidel chodidlo se odvíjí před patu, zevní hranu nohy a přes dolní plochu palce Poloha na lůžku - měla by odpovídat co nejvíce fyziologické poloze těla, aby nedocházelo k deformaci páteře. Záleží na správné volbě typu madrace a polštáře (praktické ukázky). Nejméně vhodná je poloha na břiše (omezuje dýchání a dochází k rotaci krční páteře). Další 76 kapitolou je vstávání z lůžka - nedoporučuje se vstávat švihem směrem dopředu, především jako prevence bolestí zad (praktická ukázka). Nošení břemen - nejnebezpečnější zatížení pro páteř a její ploténku je zatížení v ohybu a zvláště zatížení v ohybu s rotací. Jedná se např. o vykládání břemen a jejich pokládání aniž bychom přešlápli nohama (dojede k rotaci páteře). Praktické ukázky zvedání břemen: rovina - 50kg přes kolena - zátěž v oblasti LS úseku 206 kg bez pomoci DK 50 kg zved - zátěž 728,8 kg zved pod schodem pouze 10 kg - zátěž 727,7 kg Procedury fyzikální léčby Masáž je speciální procedura, která je využívána především k upevněni tělesného a duševního zdraví, k posílení organismu, ke zvýšení výkonnosti nebo k osvěžení po fyzické i psychické námaze, či ke zlepšení celkového vzhledu, popřípadě k léčení nebo doléčování některých chorobných a poúrazových stavů. Účinky: Jako účinná podpora relaxace: pomáhá odstraňovat stres odstraňuje napětí a bolesti svalů zmirňuje bolesti hlavy a problémy se spánkem Někdy může byt naopak povzbuzujícím prostředkem: podporuje funkci mnoha tělesných soustav napomáhá hojení, posiluje svaly zanechává v nás pocit obnovené energie Rehabilitace je resocializační proces, který spadá do oboru rehabilitačního lékařství. Uvedený proces má za úkol navrátit jakkoliv postiženého a nemocného člověka co nejoptimálněji a co nejrychleji do aktivního života ve společnosti. Regenerace je biologicko-společenský proces, jehož základním cílem je vyrovnat a obnovit pokles funkčních schopnosti jednotlivých orgánů nebo celého organismu. Upřednostňujeme regeneraci záměrnou (cílenou, komplexní), kdy využíváme vice druhů regeneračních technik a prostředků. Tím dojde k urychlení procesu zotavení a zvýšeni jeho účinnosti. Regenerační proces přednostně zajišťují kvalifikovaní pracovníci (maséři, fyzioterapeuti, kosmetičky, erudovaní odborníci a pod.) Vodní procedury (balneoterapie) regenerace probíhá ve změněném prostředí, než na jaké jsme běžně zvyklí mnozí z klientů se ve vodním prostředí lépe a rychleji uvolni vlastní působení vody (teplota, proud, tlak apod.) již samo o sobě ovlivňuje unavený organismus svým dráždivým či naopak tlumivým účinkem. většina těchto regeneračních postupů je časově nenáročná mnohé z procedur lze snadno aplikovat a jsou svou jednoduchosti dostupné každému (klasické sprchy, masážní sprchy, koupele běžné či aroma ve vaně apod.). 77 Vodní procedury mají vliv : na cévní systém (vasokonstrikci a vasodilataci cév) na tepovou frekvenci na krevní tlak na nárůst látkové výměny na pokles napětí svalů Nejznámější a nejčastěji používané procedury Celkové koupele běžné, koupele s přísadami (oleje, soli, byliny), uhličité koupele, suché uhličité koupele, šlapací koupele (nožní koupele, které jsou velmi účinné při únavě dolních končetin, u omrzlin, u studených nohou, při plochých nohách apod.), slatinná koupel se zábalem, vířivé koupele celkové, vířivé koupele částečné (pro horní nebo dolní končetiny) Tepelné procedury - velmi oblíbenou a často používanou tepelnou procedurou je saunování. Jedná se o kombinovanou metodu založenou na principu přehřátí organismu a jeho následného rychlého ochlazeni. Při saunování musí být dodržován správný postup aplikace, jinak se samotný proces může stát neúčinným, nevhodným či dokonce zdraví nebezpečným. Celková doba saunování by neměla překročit 40 minut. Po posledním zchlazení organismu je velmi vhodný suchý zábal s odpočinkem na lehátku (cca 15 minut). Nikdy nesmíme zapomenout na doplnění tekutin přiměřenými nápoji. Účinky: sníženi svalového tonu, na zvýšení kloubní pohyblivosti zvýšeni látkové výměny. psychické uvolněni a relaxace Světelné procedury - sluneční terapie Jedná se o velmi starou metodu (spojeni slunce, světla a tělesného cvičeni), která upřednostňuje přirozené sluneční záření (ve vhodné míře) před umělým. Mezi její kladné účinky patří zejména: prohloubeni dýcháni a následně zlepšeni ventilace plic pokles klidové tepové frekvence prokrveni vnitřních orgánů zlepšeni látkové výměny zvýšeni počtu červených krvinek sluneční záření má ničivé účinky na mikroby posiluje se baktericidní schopnost bílých krvinek zvýšení tvorby protilátek zlepšeni odolnosti proti nachlazení a infekčním chorobám Elektroléčba Léčebná tělesná výchova 78 Cíl rehabilitačního cvičení vzdělávací: seznámení s problematikou vadného držení těla, význam dechové gymnastiky výchovný: edukace o správném cvičení proti bolestem páteře, praktická ukázka cvičební jednotky na gymnastikballu zdravotní: zlepšení tělesné kondice, správného držení těla, posílení oslabených svalů, protažení zkrácených svalových skupin, nácvik koordinace a stability Cvičení na gymnastických míčích V sedu – nácvik správného sedu, stability (správná volba velikosti míče) Ze sedu na míči provádíme drobnými krůčky postup vpřed, až se zády opřeme o míč, ruce složíme pod hlavu, lokty do strany. Zvedáme hlavu i ruce nahoru, odlepíme horní část trupu až po dolní úhel lopatek, výdrž, po té se položíme zpět na míč (cvik je vhodný pro posilování horní části břicha) Základní postavení jako v předchozím cviku – propínáme střídavě pravou a levou dolní končetinu (cvik pro svalovou koordinaci a tonizaci stehenních svalů) V lehu na zádech opřeme dolní končetiny o míč, ruce jsou volně podél těla, zvedáme pánev nad podložku, stáhneme hýžďové svaly, výdrž, pomalu pokládáme trup na podložku (cvik pro tonizaci hýžďových svalů a svalovou koordinaci) Další cvik vychází ze stejné polohy – překřížené dolní končetiny jsou opřeny o míč, přetáčíme pomalu pomocí míče vlevo a vpravo, hlava se otáčí na opačnou stranu (cvik podporuje uvolnění bederní páteře) Opět zůstáváme ve stejné poloze – střídavě zvedáme levou a pravou dolní končetinu nad úroveň míče (cvik posiluje hýžďové svaly a zlepšuje svalovou koordinaci) Stejná poloha v lehu na zádech, dolní končetiny jsou na míči, ale více pokrčeny, patami přitiskneme míč ke stehnům a nadzvedneme jej od podložky, výdrž a pomalu položíme zpět na podložku (posilování břišních svalů) Stejná poloha, ruce jsou složené pod hlavou – přitahujeme levé koleno k pravému lokti, výdrž a položit na podložku. Totéž provedeme na opačnou stranu (posilování šikmých břišních svalů) V lehu na zádech uchopíme míč mezi dolní končetiny, ruce podél těla – zvedáme míč dolními končetinami nad podložku a pokládáme zpět (posilování břišních svalů a vnitřní strany stehen) Položíme se na míč na bříško, lehce se dotýkáme dlaněmi a chodidly – přenášíme váhu postupně vpravo a vlevo, dopředu a dozadu, vyvěsíme se volně přes míč Ze stejné polohy – zvedneme pravou horní končetinu a současně levou dolní končetinu a vytáhneme se do dálky (posilování dolních fixátorů lopatek, svalová koordinace) Leh na břiše s oporou o natažené paže, prsty směřují k sobě, postavení míče je na úrovni stehen - pokrčíme obě HK a provedeme klik (posilování HK a prsních svalů) Základní postavení - leh na břiše na míči s oporou o všechny 4 končetiny, s výdechem vytáhneme 1 HK do dálky, po té druhou, hlava s osou páteře (koordinace) Leh na míči s oporou o nohy - provádíme vzpažení HK s nádechem, výdrž a zpět do základního postavení (posilování dolních fixátorů lopatek) Stejná výchozí poloha - provádíme plavecká tempa (prsa) 79 Základní poloha s oporou o ruce - s nádechem provádíme upažení LHK do strany vlevo a poté vpravo V poloze na břiše s oporou o nohy provedeme vzpažení a střídavě hmitáme nataženými HK (posilování fixátorů lopatek) Opora o nohy a ruce - kolena přitahujeme po míči k břichu, sbalíme se do klubíčka, zpět do základní polohy Pohupujeme se do stran vlevo a vpravo, lehce nadzvedáváme levostranné a pravostranné končetiny (nácvik svalové koordinace) Zvedneme pravou HK a levou DK - protáhneme s výdechem do dálky - celé tělo v jedné rovině, totéž lze provést jednostranné končetiny (posilování hýžďových svalů, dolních fixátorů lopatek, koordinace) Postavení - klek u míče, kolena od sebe, pokrčenými pažemi se opíráme lehce o míč - s výdechem protáhneme paže, trup jde do předklonu, hlava je v prodloužení těla, hrudník přiblížit co nejvíce k podložce (protahování prsních svalů a uvolnění hrudní páteře) Další cviky se dají doplnit s overballem, nestabilní plochou, ve dvojici atd. Závěrečná relaxace Relaxace je vědomé uvolnění těla i mysli, působí jako prostředek rychlé regenerace a obnovy sil. Doporučuje se jako součást běžného aktivního života, zlepšuje tělesnou i duševní činnost, zlepšuje kvalitu života člověka. Dnes zaměříme relaxaci na vědomé dýchání. Dýchání ovlivníme vědomě tak, že si lehneme na záda a položíme dlaň ruky nad pupek. Představujeme si, že začínáme dýchat do dlaně. Několikrát se prodýchneme, přílišné opakování však není vhodné vzhledem k ovlivnění pH krve ve smyslu přílišné alkalizace a k možnosti vzniku točení hlavy až kolapsu. Po té položíme ruku do oblasti hrudníku a vědomě prodýcháváme tuto oblast. Nácvik plného dechu můžeme provádět tak, že na oblast břicha položíme lehké knihy. Při správném postupném dýchání se pomalu tvoří vlna postupného zvedání a klesání knih. Další polohou pro vědomé dýchání je sed s překříženýma nohama, paže opět na hrudníku a podbřišku, edukanti sledují rytmus svého dechu (plynulost, rychlost, pravidelnost, délku fáze, délku fáze nádechu a výdechu). Dýchání se edukanti naučí používat v praktickém životě, pro jeho prospěšné uvolňující účinky. Je to jeden z nejužitečnějších nástrojů na ovlivnění mysli, navození tělesného a duševního klidu, zvolnění tepové frekvence, prevence stresu a úzkosti. Duševní část lidského zdraví Lidskou duší se lidé zabývali už od pradávna. Některé teorie by byly v dnešní době spíše úsměvné. Pojem duše si vyvinuly všechny lidské kultury a civilizace a všeobecně se věří, že duše dává tělu vědomí. Řecké slovo duše- psyché- dalo název dnešní vědě – psychologii. Přesto se neustále i lékaři, zabývající se lidskou psychikou, diví nad dokonalostí člověka a jeho duše, např. vznikem subjektivních pocitů. Lidskou duší se zabývali zejména filozofové. Např. Platon ve svých spisech uvádí, že duše se skládá ze tří částí – rozumu, mysli a ducha – to je emocí a vůle – vášně. Poměr mezi nimi je jiný u každého člověka, stejně tak jako povaha a charakter. Silná kombinace rozumu a vůle je podle filozofa tou nejlepší, protože taková duše vede člověka ke konání dobrých skutků… 80 Duše je nehmatatelná část lidské bytosti, nedílnou součástí lidského bytí, kam patří i oblast fyzická, duchovní a sociální. Všechny části jsou úzce propojeny a pro zdraví jedince nezbytné. Pečujme tedy i o své duševno hezkými a pevnými vztahy, obklopujme se hezkými věcmi a pobývejme často v přírodě. Vždyť lékaři uvádějí, že 80% tělesných problémů jsou způsobeny problémy naší duše. Mnozí lidé si neuvědomují důležitost zdravého životního stylu a jeho nezanedbatelný vliv na zdraví a kvalitu života. Věková hranice života člověka se prodlužuje, ale lidé chtějí žít kvalitní a plnohodnotný život. Výchova člověka ke zdraví nemusí být spojována pouze se zdravotnickou profesí, ale stává se myšlenkou v mnohých rodinách. Ve školách se prolíná výchova ke zdraví v několika učebních předmětech nebo se vyučuje jako samostatný předmět, rozvíjí se hnutí zdravých škol a školek, města soutěží o titul „Zdravé město“. To vše jsou preventivní opatření, která je důležité podporovat. Další ozdravné programy se uskutečňují pod různými organizacemi formou víkendových nebo týdenních pobytů, osobně spolupracuji s organizací Život a zdraví, Country life (letáčky s podrobnými informacemi a kontakty účastnice obdržely). V některých městech se přednáškovou činností zabývají tzv.„ Kluby zdraví“. V našem městě jsem tento klub 3 roky vedla. Informací o zdravém životním stylu můžeme najít dostatek, důležité je osobní rozhodnutí a především zodpovědný přístup k vlastnímu zdraví. Životní prostředí Definice Životní prostředí je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to všechno, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Životní prostředí a vztah člověka k němu Jedná se o vzájemné působení lidí a jejich životního prostředí. Toto působení je velmi jednostranné. V průběhu lidského vývoje docházelo okolního prostředí lidmi. V průběhu ději dochází k zásadní změně vztahu lidí k životnímu prostředí v době průmyslové revoluce, kdy lidé začali využívat přírodní zdroje a osídlovat dosud neosídlené oblasti a znečišťovat je. To mělo za následek vyhynutí mnoha živočišných i rostlinných druhů a zdravotní problémy lidí, žijících v nejvíce znečištěných oblastech. V souvislosti s rozvojem vědy a techniky je stále obtížnější předpovídat důsledky lidských činností na životní prostředí. V současné době probíhají debaty o podílu člověka na globálních změnách klimatu. Podle některých studií se uvádí, že lidé změnili za posledních 50 ekosystémy na Zemi o více než kdykoli v dějinách lidstva. Podle těchto studií představuje poškozování ekosystémů překážku pro snížení chudoby rp. dosažení potravinové bezpečnosti. Téměř všechna odvětví lidské činnosti přicházejí do styku s životním prostředím a vzhledem k vysoké úrovni využití krajiny, průmyslové i jiné výroby, je nezbytné zajistit dodržování určitých norem, které umožní využívání životního prostředí v takové míře, aby nedocházelo k jeho poškozování a udržitelnému rozvoji pro další generace. Česká republika disponuje znalostmi s možnostmi využívání vlastního životního prostředí a riziky jeho poškozování. Naše obyvatelstvo se potýkalo s nebezpečím znečištění ovzduší, hospodaří a využívá vodu, zdroje povrchových i podpovrchových surovin a hospodaří s půdou. Nezanedbatelnou úlohu 81 má i ochrana přírody a životního prostředí. V neposlední řadě pak má na životní prostředí vliv i energetika spojená s předchozími způsoby využívání krajiny. Trochu historie K působení na krajinu docházelo už ve středověku, kdy lidé vypalovali lesy, aby získali půdu, přehrazovali vodní toky, odvodňovali močály. V době průmyslové revoluce se začaly stavět náspy pro železniční tratě, přibývalo průmyslu a továrny žádaly paliv a začala těžba surovin. Díky dostupnosti vodních turbín mohly být budovány vodní hráze, které využívaly vodu pro výrobu elektrické energie. Rozvojem průmyslu byla potřeba energií čím dál větší. Ve dvacátém století došlo k přebudování celých odvětví lidských činností a výroby. Průmysl byl zdokonalen, rostly jeho nároky a stejně množství škodlivých emisí, které byly vypouštěny do ovzduší. V zemědělství se přistoupilo k velkovýrobě a začala se používat průmyslová hnojiva. Na řekách vyrostly přehrady což znamenalo zvýšení vodních rezerv pro suchá období ale i znemožnění migrace ryb a riziko zanášení říčního dna a zábor půdy a likvidací obcí. Socialistický systém nepřikládal ochraně životního prostředí význam, a proto se prudce zvyšovalo znečištění životního prostředí. Snížená kvalita ovzduší, zabírání půdy pro povrchové doly a ničení měst a obcí nakonec vedlo ke stavu, který bývá označován jako ekologická katastrofa. K významné změně došlo po roce 1989, kdy bylo zřízeno samostatné ministerstvo životního prostředí a schválena nová ekologická legislativa, ze které pak vyplynula povinnost odsíření tepelných elektráren a dalších velkých průmyslových zdrojů znečištění. Rovněž byly stanoveny limity těžby hnědého uhlí a některá města a obce se podařilo zachránit od plánů těžařů. Byla podporována plynofikace. Postupně docházelo k zavádění řízených katalyzátorů u automobilů. Přesto vlivem nárůstu automobilové dopravy docházelo ke zhoršování kvality ovzduší ve městech. Začal se sledovat polétavý prach pro který začaly platit imisní limity. Stavbou nových dálnic a silnic došlo k vytvoření bariér pro přirozenou migraci živočichů. V nakládání s odpady se začaly budovat zabezpečené skládky a postupně je zaváděno třídění některých druhů komunálních odpadů. Začala se postupně snižovat energetická náročnost průmyslové výroby. Stát se při privatizaci zavázal uhradit sanaci starých ekologických zátěží. Novým problémem se stala expanze ve výstavbě, která vedla k záboru rozsáhlých ploch zemědělské i nezemědělské půdy a ke zničení mnoha cenných biotopů. Vliv člověka na životní prostředí Na životní prostředí v ČR má vliv mnoho faktorů. Například osídlení a pohyb obyvatelstva, výroba a spotřeba, odpadové hospodářství, staré ekologické zátěžře a v neposlední řadě změna klimatu. V rámci životního prostředí se posuzuje zejména stav ovzduší, vodní poměry, znečištění a celkový stav půd, stav krajiny, hluk, světelné znečištění a radioaktivita. Stav složek životního prostředí Znečištění ovzduší je v Česku stále aktuálním problémem. Podle studie Evropské komise je Česká republika zatížena mnohem více než průměrný evropský stát. V minulosti bylo problémem znečištění ovzduší oxidem siřičitým ze spalování uhlí zejména v oblasti Ostravska. Dodnes zůstává problémem průmyslové znečištění severu Moravy, ale roste význam emisí z dopravy hlavně ve velkých městech. Dlouhodobě má Česká republika velmi vysoké měrné emise skleníkových plynů. Nedaří se tak plnit cíl Státní politiky životního prostředí ČR ke snižování emisí skleníkových plynů. 82 Znečištění vod Působením člověka se do vod dostávají ve zvýšené míře přirozené příměsi nebo syntetické chemikálie. Jde zejména o průsaky z půdy, komunální nebo průmyslové odpadní vody, ale také o dálkový přenos znečištění. Postupně se daří s nižovat znečištění a zlepšovat kvalitu povrchových vod, zároveň snižuje i odběr vod. Přesto je situace v této oblasti stále nevyhovující a Česká republika neplní evropské standardy pro čištění odpadních vod. Řada obcí zatím vypouští nečištěné odpadní vody a mnohé čistírny odpadních vod jsou neefektivní vzhledem k zastaralosti jejich technického vybavení. Půda a horninové prostředí Na kvalitu půdy negativně působí některé přírodní vlivy i některé lidské činnosti, jako je např. využívání kalů z čistíren odpadních vod a aplikace chemických látek nebo používání pesticidů. Kvalita půd je v ČR ohrožena také erozí a zhutňováním půd těžkou zemědělskou technikou. Lesy Lesy v ČR pokrývají asi 33 % území ČR a jsou přirozenými biotopy pro mnoho druhů rostlin a živočichů, určují ráz krajiny, jsou zdrojem dřeva, výrazně ovlivňují místní klima, zvyšují kvalitu krajiny, brání erozi a slouží také k rekreaci. Špatný stav lesů nesouvisí jen s důsledky historického znečištění ovzduší a následného okyselení lesních půd. Problémy se v příštích desetiletích budou zhoršovat vzhledem ke změněným klimatickým podmínkám, které nevyhovují převládajícím smrkovým lesům. Zdravotní stav lesů také negativně ovlivňují vysoké koncentrace přízemního ozonu, které na většině našeho území překračují imisní limit pro ochranu vegetace. Pesticidy a průmyslová hnojiva Po značném poklesu na počátku 90. let 20. století se stále zvyšuje spotřeba průmyslových hnojiv a pesticidů. Vývoj spotřeby je nepříznivý i přesto, že roste výměra půdy obhospodařována ekologickým zemědělstvím , které tyto prostředky nepoužívá. Průmyslová hnojiva a pesticidy jsou zdrojem kontaminace půdy a v důsledku splachů se podílejí na znečištění povrchových i podzemních vod. Biodiverzita Díky své poloze má Česká republika poměrně vysokou rozmanitost druhů a stanoviš%t. K nejzranitelnějším patří netopýři, šelmy a druhy vázané na mokřady. Mezi hlavní indikátory biologické rozmanitosti patří populační trendy vybraných rostlinných a živočišných druhů. Pro všechny součásti biodiverzity nejsou dostupná relevantní data, a tak se také indikátory používají dobře prozkoumané druhy. Krajina Současná podoba české krajiny je výsledkem dlouhodobého působení člověka a přírodních sil a lidské společnosti. Různorodost krajiny České republiky je umožněna roznmanistostí přírodních podmínek a rozdíly ve využívání krajiny člověkem z minulosti. Za pozitivní trend je považován pokles výměry orné půdy a naopak nárůst podílu trvalých travních porostů, vodních ploch a lesních pozemků. Za negativní trend je považován rychlý nárůst zastavených území zejména v okolí měst a v důsledku toho ke ztrátě cenných biotopů a mnoha rostlinných a živočišných druhů, což přispívá k poklesu biologické rozmanitosti. Negativní změny jsou také důsledkem intenzivní výstavby dopravní infrastruktury (zejména silnic a dálni), růstu spotřeby hnojiv a pesticidů v zemědělství nebo rozvoje cestovního ruchu. 83 Zvláště chráněná území Zvláště chráněných území jsou jedním z nástrojů životního prostředí v České republice. Jedná se o přírodovědecky nebo esteticky významné nebo jedinečné oblasti. Obvykle lokality s unikátní nebo reprezentativní biologickou rozmanitostí na úrovní druhů, populací i společenstev s jedinečnou geologickou stavbou nebo významná z hlediska vědeckého území. České zákony rozlišují šest kategorií zvláště chráněných území: - národní parky - chráněné krajinné oblasti - národní přírodní rezervace - přírodní rezervace - národní přírodní památky - přírodní památky Organizace v oblasti životního prostředí Státní orgány Ministerstvo životního prostředí – zodpovídá za ochranu životního prostředí v České republice a jeho úkolem je příprava legislativy a strategických dokumentů v oblasti životního prostředí. Česká informační agentura životního prostředí Česká inspekce životního prostředí – zabývá se dohledem a kontrolou naplňování ekologické legislativy. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – zajišťuje metodickou, dokumentační, informační, výchovně vzdělávací, vědeckovýzkumnou a poradenskou činnost v oblasti péče o přírodu a krajinu. Nevládní organizace Většina neziskových organizací působící v oblasti životního prostředí je sdružená v asociaci Zelený kruh. Z nevládních organizací jsou to Hnutí Brontosaurus, Český svaz ochránců přírody, Děti země, Pražské matky, Hnutí duha, Přátelé Země a Greenpeace a další. Vybrané nástroje ochrany životního prostředí Integrovaný registr znečišťování Je databází informací o emisích a přenosech vybraných znečišťujících látek do ovzduší, vody a odpadů, které ohlašují jednotlivé provozovny průmyslových a zemědělských podniků, Registr byl zřízen a je spravován ministerstvem životního prostředí. Zelená úsporám Je program poskytující dotace na zavedení vytápění na bázi obnovitelných zdrojů energie a na opatření k energetickým úsporám, rekonstrukci nebo výstavbě rodinných nebo bytových domů. 84 Ekologicky šetrný výrobek Je ekoznačka České republiky používaná v národním programu enviromentálního značení. Značka dává spotřebitelům možnost dobrovolně při nákupu preferovat výrobky zohledňující požadavky ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Posuzování vlivů na životní prostředí Je v České republice upraveno zákonem. Týká se jak posuzování vlivů konkrétních záměrů staveb, tak koncepcí na úrovni celostátní, regionální a místní. Smyslem procesu je zjistit, popsat a vyhodnotit předpokládané vlivy záměrů a koncepcí na životní prostředí a zdraví lidí v různých souvislostech, s cílem případné negativní vlivy eliminovat nebo alespoň omezit. Integrovaná prevence a omezování znečištění Je způsobem regulace průmyslových a zemědělských činností ve vztahu k životnímu prostředí. 85 VÝŽIVA A STRAVOVÁNÍ DĚTÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU http://ona.idnes.cz/obezita-deti-rodice-nezajima-zlom-prichazi-v-puberte-pck ÚVOD Zdravý způsob života se poslední dobou stal jakýmsi mottem našich životů. Ne všichni si však uvědomují, že k němu neodmyslitelně patří správná výživa. V tomto „odvětví“ došlo k mnoha změnám, obzvláště po „sametové revoluci“ v naší zemi. Do této radikální změny v našich životech se stravování, zvláště jeho nutriční hodnotě, nevěnovala příliš velká pozornost. V nabídce na našem trhu se vyskytovaly pouze základní potraviny, a tudíž složení naší stravy bylo „přirozeně“ limitováno. Od roku 1990 se postupně náš jídelníček podstatně rozšířil a zpestřil o širokou škálu nových, mnohdy i neznámých surovin. S touto vesměs velmi kladnou změnou však přišel i nový nežádoucí fenomén – přejídání se. Zvyšující se počet obézních lidí má na svědomí rovněž nedostatek tolik potřebného pohybu. Velmi alarmující je však vzrůstající počet obézních dětí. Podle posledních údajů žije v Evropské unii přes 22 milionů dětí s nadváhou. Pro představu: je to každé páté dítě – a stále jich přibývá. A obézní je dnes každé čtvrté dítě. V dospělosti je pak toto číslo ještě hrozivější: nadváhou trpí více než polovina evropské populace, která se tím dobrovolně vystavuje vysokému riziku řady onemocnění. Zejména jde o cévní a srdeční choroby, cukrovku či některé druhy rakoviny. Špatné návyky vznikají již v nejútlejším dětství, a proto by měla osvěta a správné stravování začínat v rodině a později pokračovat ve školách1). 86 V České republice jsou aktuální tato data: Děti ve věku od 6 do 12 let: 10 % dětí trpí nadváhou dalších 10 % je obézních Děti ve věku 13 až 17 let: 6 % dětí trpí nadváhou dalších 5 % je obézních Nejvíce jsou obézní děti ve věku kolem 7 let (18 %), kterým se s nástupem do školy mění životní styl. Neřeší-li se však problém včas, z 10 obézních dětí si jich 8 přenese svoji nadváhu do dospělosti 2). Obecné seznámení s výživovými trendy v ČR Zdravotní stav české populace se v první polovině 90. let výrazně zlepšil, což do značné míry souviselo s ozdravěním jejího jídelníčku. Poslední měření Institutu klinické a experimentální medicíny z let 2000 a 2001 však dokazuje, že pozitivní trend vývoje našeho zdravotního stavu ustal. Stejně jako ve všech vyspělých zemích se i v České republice stala problémem číslo jedna obezita a zvyšující se frekvence výskytu cukrovky. Rovněž se v některých parametrech zastavilo ozdravování českého jídelníčku, nebo se dokonce i zhoršuje. Poměr spotřeby rostlinných a živočišných tuků se mění zpět ve prospěch tuků živočišných, pomalu roste spotřeba zeleniny a ovoce, konzumujeme málo ryb. Výživová doporučení Fórum zdravé výživy (FZV) reaguje na výše zmíněné informace o aktuálním zdravotním a výživovém stavu české populace, a proto vytvořilo doporučení ve formě potravinové pyramidy. Potravinová pyramida není podrobným návodem k přesnému sestavení denního jídelníčku, dává však základní aktuální doporučení o skladbě výživy. Klade důraz na: udržování tělesné hmotnosti, konzumaci pestré stravy, zvýšení konzumace zeleniny, výběr potravin s nízkým glykemickým indexem, spotřebu mléčných výrobků, ústup od diet s nízkým obsahem tuku, výčet potravin, kterých průměrný český občan spotřebuje příliš mnoho 3). Pyramida jako vodítko k sestavení zdravé stravy V potravinové pyramidě Fóra zdravé výživy jsou potraviny řazeny podle vhodnosti ke konzumaci a v rámci každého patra ve směru zleva doprava. Potraviny umístěné v základně pyramidy jsou doporučovány jako ty, které by se měly jíst nejčastěji a v největším množství. Směrem k vrcholu pyramidy by lidé při výběru potravin z jednotlivých pater měli být střídmější. Ve špici jsou umístěny potraviny, bez kterých se lze obejít, proto by se v jídelníčku měly objevovat jen výjimečně. 87 zdroj: http://www.fzv.cz/pro-media/publikace/informacni-materialy/pyramida-zdrave-vyzivy/115pyramida-zdrave-vyzivy.aspx Jak uplatnit výživová doporučení v každodenním životě rodiny Výživové zvyklosti v českých rodinách jsou dnes zhruba tyto: Konzumace ovoce a zeleniny sice roste, ale pomalu, a to spíše ve prospěch ovoce než zeleniny. Zdražení mléčných výrobků způsobilo, že se snížila jejich spotřeba. Příliš pomalu stoupá spotřeba ryb. Lidé stále jedí maso s viditelným tukem. Spotřeba výrobků z mouky je vyšší, než by měla být. Velmi častá je konzumace smažených jídel - tím se zvyšuje celkový příjem tuků a přináší to s sebou další negativa, plynoucí z této technologické úpravy. Konzumují se nízkotučné výrobky („light“), nikoliv nízkotučná strava. Velký objem energetického příjmu jde na vrub tuků, a to leckdy nevhodných. Lidé často nerozliší, že každý tuk má své specifické použití (za studena, na smažení, atd.) a užívají jeden nebo dva druhy tuku na všechno. Rovněž si lidé neuvědomují, že při běžné konzumaci živočišných výrobků, které jsou ve zdravé stravě nezbytné, už nezbývá prostor pro použití živočišných tuků na přípravu pokrmů. Protože je třeba dodat organismu také určitý podíl nenasycených mastných kyselin, je nutné doplnit do jídelníčku rostlinné tuky, které tyto mastné kyseliny obsahují. 88 Jak potravinovou pyramidu FZV použít při zajišťování rodinné stravy? Je dobré porovnat to, co rodina nakupuje a jak vaří, se zastoupením jednotlivých potravin v pyramidě. Žena nebo muž, kteří se o rodinnou stravu starají, by měli sledovat, zda se v jídelníčku objeví několikrát denně zelenina (ne smažená!) či zeleninové saláty, zda členové rodiny několikrát denně konzumují mléčné výrobky (přednostně zakysané) a jak často se na stole objeví omáčky, knedlíky, smažená jídla, sladkosti, moučníky, uzeniny. Pokud seznam používaných potravin a jejich množství odpovídají doporučením pyramidy, je to výborné a rodina se stravuje zdravě. Jestliže však (což je u mnoha českých domácností pravděpodobné) vypadá „rodinná potravinová pyramida“ přesně naopak než pyramida FZV, tedy konzumace nejméně doporučovaných potravin je nejčastější a zdravých potravin se jí málo, je načase pustit se do změn jídelníčku. Změny by měly být postupné, aby je rodina přijala pozvolna a pozitivně3) . Výživa a stravovací návyky dětí předškolního věku zdroj: internetové stránky Významným momentem ve výživě dítěte jsou snídaně. V rodině je častým zlozvykem ranní spěch, kdy uspěchanou snídaní trpí především děti. Nedostatečně vypitý či malý šálek čaje, mléka či jiného nápoje opakovaně nestačí uhradit potřeby tekutin dítěte po noční pauze. Může se to projevit vyšší únavou, nepozorností či bolestí hlavy. Sliznice dítěte vysychají, jsou náchylné k průniku infekce, může se projevit zácpa, nechutenství, může to být počáteční moment k tvorbě žlučníkových či ledvinných kamínků. V českých rodinách není zvykem podat kromě obvyklého čaje, kakaa či bílé kávy nějakou ovocnou či zeleninovou šťávu. Ukazuje se též, že podání tekutin během vyučování pomáhá zlepšit odolnost dítěte vůči zátěži. Otázkou je volba nápoje. Pití přeslazených nápojů, ještě v kombinaci se sladkou snídaní, vede k vyplavení inzulínu s následným rychlým poklesem glykémie, což se může projevit poruchou pozornosti dítěte a únavou. Dalším významným momentem ve výživě dítěte je školní stravování. Děti v předškolním zařízení využívají této služby plně a tato jim pokrývá až 60 % denní dávky potravin, což není zanedbatelné. Výživa dětí předškolního, školního až dospívajícího věku má své zákonitosti v potřebách přívodu energie, jednotlivých živin a dalších látek tak, aby byl zajištěn jejich zdravý a optimální růst a vývoj. Potřeby výživy se liší v závislosti na jednotlivých obdobích života. Tyto potřeby jsou podmiňovány nabídkou vhodné výživy, stejně tak i výběrem ze strany dítěte. 89 Stravovací návyky dítěte se formují v závislosti na stravovacích zvyklostech rodiny, vlivu prostředí a vlastních postojů k sobě samému. Výživa dětí v uvedených věkových obdobích je významným faktorem, který ovlivňuje nejen bezprostředně, ale i dlouhodobě celkový zdravotní stav člověka4) . Potřeba energie Variační rozdílnost energetických potřeb je závislá na věku dětí, jejich pohlaví, hmotnosti, výšce či tělesném povrchu, na jejich zdravotním stavu a dalších faktorech. Dětský organismus potřebuje velkou část energie ke své fyzické aktivitě. Energetická potřeba se s věkem dítěte zvyšuje, úměrně se však na jednotku hmotnosti snižuje. Nedostatek nebo nadbytek energie působí nepříznivě na metabolické procesy organismu a může vést k nedostatečné nebo neadekvátní tvorbě tkání, což se obecně může projevit malnutricí nebo obezitou. Významnou úlohu v tomto procesu má však i celkový zdravotní stav a pohybová aktivita dítěte. K přibližné představě o rozložení denní pohybové aktivity dítěte slouží „pohybová pyramida“. zdroj: http://www.classbrain.com/cb_pta/images/childact1.jpg Potřeba živin roku je již málo Významným zdrojem energie jsou sacharidy. Zvláště významné jsou monosacharidy a disacharidy. Uvádí se, že 80–90 % energie, kterou pro organismus zajišťují sacharidy, se ve střevě absorbuje ve formě glukózy. Zdrojem glukózy jsou zvláště potraviny s obsahem sacharózy a škrobu. Množství laktózy u dětí starších jednoho roku je významné. Sacharóza se přirozeně vyskytuje v ovoci. Škrob je významně zastoupen v cereáliích a 90 základem vlákniny. Původ sacharidů vlákniny je hlavně rostlinný. Tvoří je obiloviny, luštěniny, ovoce a zelenina. Vláknina je součástí výživy a významně ovlivňuje trávicí procesy v organismu, má význam v prevenci některých zdravotních obtíží či civilizačních onemocnění až do dospělosti (obstipace, diverkulitida, nádorové postižení konečníku a tlustého střeva, ateroskleróza, diabetes, obezita a další). V předškolním až školním věku je odhadovaný příjem vlákniny 5–10 g na den. Stravovací návyky s dostatečným příjmem vlákniny v předškolním a školním věku mají význam i v tom, že přetrvávají i pro další období života. Dospělí lidé konzumují průměrně asi 15 g vlákniny na den. K dostatečné prevenci civilizačních onemocnění (kterou je nutné provádět již od dětského věku) by však člověk měl konzumovat 20–30 g (případně až 35 g) vlákniny na den. Přítomnost tuků je nezbytná pro adekvátní průběh metabolických procesů. Nezastupitelné jsou především esenciální mastné kyseliny. Naopak pro organismus mohou být nebezpečně tzv. trans-formy mastných kyselin, které mohou iniciovat proces poškození cévní výstelky a rozvoj ischemické choroby srdeční a mohou se deponovat v podkožním tuku. Trans-formy mastných kyselin vznikají při dlouhodobé tepelné zátěži tuků (např. smažení) a při jejich průmyslovém zpracování. Zdrojem takových tuků jsou často bramborové hranolky, sušenky, oplatky, dorty a další potraviny, které některé děti předškolního a školního věku často preferují. Nedostatečný přívod tuků ve výživě dítěte má však rovněž svá rizika. Uvádí se, že je-li v dlouhodobém přívodu procento tuků ve výživě dítěte nižší než 27 % celkové energie, začnou se objevovat klinické změny související s nedostatkem vitamínu A. Podíl tuků na energetické potřebě předškolního a školního dítěte by se měl pohybovat mezi 30–35 %. Tuky jsou významnou součástí výživy dítěte, měly by být ve výživě obsaženy v odpovídajícím množství a pestrosti výživy (mléko, máslo, drůbež, ryby). Potřeby bílkovin pro děti předškolního až adolescentního věku jsou dobře známy. Při propočtech jejich spotřeby je však nutné vědět, že mají rozdílnou hodnotu. K tvorbě svaloviny a ostatních tkání organismus vyžaduje vysoce biologicky hodnotnou bílkovinu. Nutriční hodnota bílkovin je definována jejich schopností zajistit dusík a aminokyseliny pro jaterní tkáň a metabolismus. Hodnota bílkovin je charakterizována procentem dusíku využitého organismem k dusíku bílkovin resorbovaného střevním traktem. Resorpce bílkovin je ovlivňována schopností jejich natrávení enzymatickým systémem trávicího traktu. Bílkoviny živočišného původu jsou ve srovnání s bílkovinami rostlinného původu ve všech výše uváděných parametrech výhodnější. U dospělého člověka tvoří potřeba esenciálních aminokyselin asi jednu desetinu veškeré potřeby dusíku dodaného do organismu bílkovinou. Podle našich zkušeností ze sledování předškolních a školních dětí s alternativní výživou je k zajištění vyrovnaného spektra aminokyselin nezbytné, aby výživa obsahovala nejméně 40 % bílkovin živočišného původu. V běžných doporučeních je uváděno asi 50–70 %. Nadměrný přívod bílkovin však dětem rovněž nesvědčí. Ukazuje to například francouzská studie, která ukázala, že celkový energetický příjem klesl o více než 200kcal u desetiletých školáků v roce 1995 v porovnání s rokem 1978, obezita těchto dětí však vzrostla z 6 % na 16 %. Z rozboru vyplynulo, že příčinou nárůstu obezity je jednak nižší tělesná aktivita, ale i nadbytek příjmu bílkovin u těchto dětí4). Potřeba minerálních látek a vitamínů Pro zdravý vývoj rostoucího organismu je zásadním předpokladem dostatečný přísun minerálních látek a vitamínů. Významnou úlohu v růstu kostí a jejich mineralizaci má vápník, fosfor a vitamín D. Zvláště významný je přívod vápníku v prvních dvou dekádách lidského života. Uvádí se, že nízká 91 incidence osteoporózy v dospělém věku je v přímé úměrnosti k dostatečnému příjmu vápníku a fosforu v dětském věku. Vápník je nezbytný rovněž pro funkci nervového a svalového aparátu a metabolismus řady hormonů. Doporučené dávky kalcia jsou 700 mg/den ve věku od 4 do 7 let. Karence železa je příčinou anémie, snížené fyzické a duševní výkonnosti a snížené rezistenci vůči infekcím. Vitamíny C a D podporují střevní absorpci železa. Denní potřeba Fe je 9 mg u 4 až 9letých. Hořčík je prvek důležitý pro funkci nervového systému a svalovou kontrakci. Jeho nedostatek je příčinou dráždivosti, výkyvů nálady, poruch paměti, deprese, spasmofilie a tetanie. Denní potřeba se udává 120–200 mg u dětí 4 až 6letých a 170–250 mg u dětí 7 až 10letých. Vitamíny jsou faktory nepostradatelné pro metabolické procesy vyvíjejícího se organismu. Zvýšený přísun vitamínů je nutný hlavně u dítěte nemocného, v rekonvalescenci a při zvýšené námaze. Výkyvy nebo excesy ve výživě, restriktivní výživové režimy, kouření a konzumace alkoholu, působení stresu, výkyvy v režimu aktivity a odpočinku, zvýšená konzumace léků a konzumace rafinovaných potravin, jsou charakteristické pro moderní způsob života a vedou často ke karenčním stavům (nejčastěji nedostatek vitamínu C, vápníku a železa), které se projevují u dětí a mládeže zvýšenou únavností, nemocností a neuspokojivým výkonem ve škole. Nedostatky ve výživě se tedy mohou projevit bezprostředně (malnutrice, anemie, zvýšená kazivost zubů, obezita, poruchy růstu), ale mohou mít také vztah k rozvoji onemocnění v dospělém věku (ateroskleróza, hypertenze, obezita, diabetes mellitus, nádorová onemocnění, osteoporóza, apod.). Prevencí deficitů těchto látek je konzumace pestré stravy, která by měla obsahovat čerstvou zeleninu a ovoce, celozrnné obiloviny, ryby, libová masa a nízkotučné výrobky4). Vytváření postojů dětí k výživě Výživové chování dětí rozhodujícím způsobem ovlivňují stravovací návyky v rodině. Výživové chování dětí, stejně jako dospělých je podmíněno složitými mechanismy. Jejich pochopení přispívá nejen k porozumění zvláštnostem chuťových preferencí jednotlivých dětí a dospělých, ale také k možnosti je nenásilně měnit či ovlivnit. Vztah k potravinám, vznik obliby nebo naopak odmítnutí určité potraviny nebo chuti – tedy pocit vyjádřený postojem „mám rád“ nebo „nemám rád“, je do jisté míry ovlivněn tzv. druhovou preferencí Homo sapiens. Výživa byla pro člověka (jedince i celý druh) prostředkem k přežití, vypěstoval si proto obranné prostředky, které jej po dlouhou dobu chránily před neuváženou konzumací neznámých potravin, ale přitom mu dovolily opatrné zařazování potravin nových – neznámých. Výsledkem je jakýsi kompromis mezi strachem z nového a přirozenou touhou okusit neznámé. Pro vytváření postojů k potravinám nebo jejich chuťovým vlastnostem v dětství platí: Strach z neznámé chuti můžeme oslabit jedině opakovaným nenuceným kontaktem s potravinou. K tomu, aby dítě přijalo potravinu za svou, potřebuje až jedenáct takových kontaktů. Dítě si nejsnáze oblíbí ty potraviny, které si vědomě i podvědomě spojuje s příjemnými pocity, s pocitem uzdravení nebo bezpečí, s pocitem příjemných či milých situací. Nejsnáze si dítě přivyká na sladkou chuť. Již kojenec přijímá sladkou chuť (v přírodě rychlý a bezpečný zdroj energie) jako velmi příjemnou a žádoucí. Po dlouhá století je sladké chuti dodáván jakýsi vyšší symbolický smysl, využívá se k slavnostním příležitostem a odměnám. Ostatním chutím se dítě učí přivykat složitěji, a to na podkladě opakované pozitivní zkušenosti. 92 Potraviny, jejichž konzumace je spojována s nevolností, s nemocí nebo zvracením, zařazují děti rychle mezi jídla, ke kterým mají averzi. Často jsou pak takové potraviny odmítány po celý život. Při vytváření postojů k potravinám nebo jejich chuťovým vlastnostem je významný i efekt sociální nápodoby. Děti mají tendence přebírat preference svých rodičů (zejména děti, které žijí v harmonické rodině). Výživové chování vrstevníků je pro děti rozhodující a napodobují je až v pubertě. Děti si málokdy oblíbí jídlo, během něhož jsou kárány, musí poslouchat ostrou výměnu názorů, jsou předmětem nebo svědkem hádek rodičů. Rodinná pohoda a příjemné prostředí jsou hlavními faktory nejen pro nenucenou oblibu jídel. Rodinné večeře, sobotní, nedělní a sváteční obědy by se měly stát příležitostí ke konverzaci se členy rodiny, chvílí odpočinku, pohody, příjemných zážitků, společného plánování a stálému poznávání se členů rodiny. Měly by být rituálem, na který se celý život nezapomíná. Akt jídla by neměl být jen prostým požitím pro život nezbytných látek, ale je to společenská událost. Pokud je dítě nuceno konzumovat potravinu, která nepatří mezi jeho oblíbené, ale zdůrazňuje se její přínos pro zdraví, může si postupně vytvořit dojem, že všechny tzv. zdravé potraviny jsou spíše nechutné, ale jsou „alespoň“ zdravé. Výsledkem může být dělení potravin na dvě skupiny: „dobré“ a „zdravé“ bez připuštění možnosti existence průniku obou tak rozdílných skupin – „co je zdravé, je i dobré“. Rodiče necítí většinou potřebu zdůrazňovat příznivý zdravotní účinek u potravin, jejichž konzumaci se dítě předem nebrání (jahody, banány apod.), ale zdůrazňují ji u „pochoutek“ typu rybího tuku. Děti by nikdy neměly být odměňovány za to, že opravdu zkonzumovaly to, co jim předloží rodiče. Snaha rodičů odměnit konzumaci jimi doporučené potraviny formou ústupku z jinak platných domácích pravidel, může v dítěti vzbudit ještě větší podezření k předkládané potravině, dokáže-li vymoci ústupky ze strany rodičů. V prostředí tržního hospodářství ovlivňuje děti a dospívající velmi silně reklama. Útočí zejména na podprahové vnímání a vytváří v dětech a dospívajících pocit, že pořizování nových věcí je výrazem společenského postavení, identifikace s určitou sociální skupinou. Vytváří iluzi o nutnosti vlastnit nějaký výrobek – nákupy pak neodrážejí uspokojení skutečných potřeb, ale jsou hrou na nové, mnohdy zcela zbytečné potřeby. Pokud lidé, nejen děti, této iluzi podlehnou, pokládají za podezřelé všechny, kteří nevyhoví konzumní uniformitě5). 93 zdroj: http://relax.lidovky.cz/obeznich-deti-je-trikrat-vice-nez-pred-15-lety NUTRIČNÍ A GASTRONOMICKÉ ZÁSADY SESTAVOVÁNÍ JÍDELNÍCH LÍSTKŮ Zajistit, aby jídelní lístky ve školních jídelnách byly nutričně vyvážené, jídlo bylo chutné a lákavé pro strávníky a finančně ne moc nákladné, je úkol velmi náročný. V této části se budeme podrobněji věnovat zásadám sestavování jídelních lístků v zařízeních školního stravování z výše uvedených hledisek. Hlavními úkoly tedy je: Dodržovat energetickou a biologickou hodnotu stravy - - snižovat příjem tuků, což je na jedné straně potřebné a v pořádku, ale někdy nacházím i takový extrém – kdy dávka tuků je pod přijatelnou hranicí např. 30 % plnění spotřebního koše potravin; nesmíme zapomínat, že i tuky jsou pro náš organismus potřebné, jsou zdrojem energie a jedním z jejich hlavních kladů je přísun vitamínů v nich rozpustných, zvláště pak vitamínu E, který je významným antioxidantem; je důležité rovněž dodržovat poměr tuků rostlinných vůči živočišným a to přibližně 1:1 – v běžném životě to znamená, že například pomazánky v mateřských školách připravujeme nejen z tuků rostlinných, ale i z másla, občas do pokrmů použijeme sádlo a z rostlinných olejů používáme přednostně řepkový, a máme-li dostatek finančních prostředků pak samozřejmě velmi zdravý olej olivový (ten nejlépe za studena) další důležitou energetickou složkou potravy jsou sacharidy a z hlediska spotřebního koše potravin je to hlavně cukr; úkolem je učit děti zvykat si na méně sladké nápoje a pokrmy, což však občas vede k ne příliš šťastnému řešení tohoto požadavku; Pracovníci ŠJ se snaží snižovat množství spotřebovaného cukru tím, že používají výrobky s umělými sladidly. Nápoje a pokrmy mají mnohdy nadále velmi sladkou chuť a strávníkům se tak zavděčí; tím se však ztrácí hlavní úkol, kterým je učit děti zvykat si na méně sladkou chuť. Tímto způsobem se toho nedosáhne. 94 Školní jídelny, které nakupují hotové sladké pečivo z pekáren, dosahují lepších výsledků při výpočtu spotřebního koše potravin (jak v položce cukru tak i tuku) než ty, které tyto výrobky poctivě vytváří samy; zde pak dochází k určitým disproporcím. Je třeba tento fakt posuzovat s rozumem a při sestavě jídelního lístku je třeba mít na zřeteli tuto skutečnost a pečlivě se věnovat volbě a výběru surovin a hotových výrobků. Při výběru pokrmů respektovat věkovou kategorii stravovaných dětí: Tento bod je obzvláště důležitý, protože nelze podávat dětem v mateřské škole, které patří k nejcitlivější kategorii strávníků ve školním stravování, stejné jídlo jako 18letým středoškolákům. V této souvislosti je třeba zmínit, že na trhu se objevuje mnoho nových výrobků (mnohdy velmi dobrých), které slouží k ochucování jídel a k jejich finální úpravě, a kterými vhodným používáním můžeme dosáhnout potřebných výsledků. Při přípravě stravy pro děti MŠ je však nezbytně nutné používat tyto složky do pokrmů jen v nejnutnějším případě a v přiměřeném množství. Dále je vhodné rovněž zohledňovat roční období a využívat nabídky sezónních potravin, která je v posledních letech opravdu bohatá; v praxi to znamená, že není třeba utrácet finanční prostředky za drahé suroviny v době, kdy je dostatek jiných, stejně nutričně hodnotných. Dbát na různorodost pokrmů ve vztahu ke: - - - - konzistenci (v jednom dni nekombinovat např. mleté maso a bramborovou kaši a k tomu navíc krémovou polévku), také pravidelně střídat úpravu masa: dělené (kostky, nudličky), maso v porcích a mleté, aby nedocházelo k tomu, že strávníci budou mít celý týden maso „na kousky“, barevnosti (nekombinovat světlá jídla např. koprovou polévku a svíčkovou omáčku, nebo červená), mít na mysli i to, že pokud jeden den připravuji guláš, není vhodné mít druhý den na jídelním lístku gulášovou polévku – nepůsobí to na strávníky dobře), chuti (fádní pokrmy kombinovat s chuťově výraznějšími a samozřejmě pokrmy nutričně méně hodnotné doplňovat pokrmy výživově hodnotnějšími př. krupičná kaše a místo kompotu podat ovocný salát, nudle a knedlíky nesypat strouhankou nebo perníkem, ale mákem, tvarohem nebo strouhanými oříšky apod.), technologické úpravě (využívat různé úpravy pečením, dušením, smažením apod., smažené pokrmy však co nejvíce omezit). Dbát na co největší pestrost ve výběru potravin z různých skupin, neboť jen tak je možné zajistit dostatečný přísun živin, vitamínů a minerálních látek: - zařazovat všechny druhy mas – hovězí, netučné vepřové, drůbeží a hlavně rybí, občas i vnitřnosti (nejlépe drůbeží) pravidelně střídat přílohy a snažit se mít co největší zastoupení brambor používat různé druhy zeleniny, které je veliký výběr rovněž se snažit, aby se v jednom dni neopakovala tatáž potravina v různé úpravě, alespoň ne příliš často (jako příklad lze uvést extrémní kombinace: gulášová polévka a guláš jako hlavní jídlo, luštěninová polévka a luštěninové hlavní jídlo, zelnou polévku a segedínský guláš). 95 Poznatky z praxe Podávání pokrmů a nápojů dětem v mateřských školách v rámci školního stravování V rámci nových trendů a změn metod výuky v předškolních zařízeních se objevil požadavek, aby si děti v mateřské škole připravovaly svačinky samy nebo se alespoň podílely na servírování. Na první pohled se to nezdá být až tak složité, ale vzhledem k nutnosti dodržovat platné hygienické předpisy, nepřidělávat práci již tak přetíženým kuchařkám a zároveň vyhovět požadavkům pedagogů, je třeba nalézt kompromisní řešení. V souvislosti s požadavkem na tzv. postupné svačinky lze vzhledem k hygienickým předpisům nabídnout například takové řešení, že ráno podáme dětem jako první ovoce a teprve později pečivo s pomazánkou (lze praktikovat i obráceně dle potřeb vlastni MŠ). Ovoce či zelenina mohou být nachystány např. „rautovým“ způsobem – na mísách či táccích, esteticky naskládány. Namazaný chleb apod. sice mohou děti jíst průběžně, ale jen v časovém rozmezí 30 minut. Jinak by došlo k porušení hygienického předpisu, který stanoví udržování teploty pokrmů podávaných v rámci studené kuchyně na teplotě +4°C . Co se týká vlastní výroby svačin je zřejmé, že děti pochopitelně nemohou samy míchat a připravovat pomazánky a tím tak do nich případně zanést nějakou nečistotu či infekci. Aby se však mohly rozvíjet jejich schopnosti a soběstačnost, lze po dohodě s ředitelkou MŠ 1 až 2krát týdně nachystat pomazánku do misek na jednotlivé stolečky (některé mateřské školy nakoupily za tímto účelem malé skleněné mističky, takže každé dítě má svoji vlastní), zeleninu na společný talíř a každé dítě si samostatně namaže svoji svačinu a ozdobí zeleninou. Vzhledem k tomu, že děti takovéto činnosti vykonávají většinou rády, lze tohoto momentu využít a připravovat jim v tomto případě pomazánky, které běžně nepatří k těm oblíbeným (jedná se převážně o pomazánky rybí a tvarohové). Když si děti pečivo s takovou pomazánkou připraví samy, bez problémů svačinu sní. Pitný režim v předškolních zařízeních je bez problémů plněn. Měl by být hrazen bylinkovými či ovocnými čaji, mírně oslazenými např. medem, a případně různými ovocnými nápoji. Prioritou ovšem je nabízet nápoje prosté cukru. V tomto případě je rovněž kladen důraz na podávání chladné pitné vody ochucené pouze např. citronem. 96 Hrníčky, skleničky či kelímky určené k pití nápojů v rámci pitného režimu musí být striktně určeny pro každé dítě. Nelze tedy akceptovat různé metody oplachování nádobí ať již dětmi samými!! nebo v mezičase pedagogem, který by tak neustále musel sledovat dění kolem pitného režimu. Doporučujeme: hrníček z domu, který si každé dítě bude pamatovat skleničku či hrníček se značkou, které má dítě přidělenu v šatně věšáčky, na kterých visí opět podle značky jednotlivé hrníčky, apod. Nápoje v rámci pitného režimu nabízet buď ve džbánech, které mají víčko nebo v termosech s pípou. Watercoolery – výdejníky vody instalovat a používat jen za předpokladu, že bude pravidelně a často prováděno mechanické čistění pípy. V této souvislosti je třeba připomenout, že tyto zásobníky vody by neměly stát na přímém slunci, což je častým problémem v MŠ. Environmentální aspekty stravování Jedním ze základních požadavků na zdravotně nezávadné potraviny je čistší produkce v zemědělství. Zemědělská výroba je jedním z tradičních odvětví hospodářství České republiky. Zemědělci hospodaří v současnosti přibližně na 4 264 000 ha zemědělské půdy, která tvoří téměř polovinu celkové rozlohy státu. Zemědělská činnost je hlavní činnost, která utváří zvláště venkovskou krajinu. Zemědělství dnes již neslouží pouze k produkci potravin, ale přebírá také důležité společenské a ekologické funkce. Zemědělské podniky se v současné době musí vedle zajištění ekonomické rentability zemědělské prvovýroby potýkat i s přísnou legislativou. Ze strany Evropské unie (EU) je kladen důraz na snížení negativních dopadů zemědělské výroby na životní prostředí, podpora environmentálně šetrnějších postupů je zajišťována řadou dotačních titulů6). Také při přípravě pokrmů je třeba eliminovat nežádoucí chemické látky, vznikající při jejich přípravě. Mezi nejznámější patří z environmentálního hlediska například polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU). Jejich přestavitelem a zároveň indikátorem expozice je benzo(a)pyren. K tvorbě PAU dochází při nedokonalém spalování organického materiálu. Význam těchto chemických látek spočívá v jejich výrazném, karcinogenním potenciálu, mohou se však také podílet na procesech aterogeneze a zvyšovat oxidační stresovou zátěž organizmu K alimentární expozici dochází především při konzumaci pokrmů s obsahem tuků a živočišných bílkovin intenzivně tepelně upravovaných (grilování na otevřeném ohni, uzení, smažení, pečení, pražení). Pyrolýzou živočišných bílkovinných potravin (při nadměrné tepelné zátěži) rovněž vznikají pyrolyzáty aminokyselin (heterocyklické aminy) s vysokou mutagenní aktivitou a karcinogenitou. Proto je zapotřebí věnovat pozornost kulinářské úpravě pokrmů obzvláště pak pro dětské strávníky7). Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) vede k myšlení a jednání, které je v souladu s životním prostředím tak, aby se udržela jeho kvalita i pro budoucí generace.Cílovou skupinou jsou tedy všichni, bez ohledu na věk nebo vzdělání. Obsahem EVVO je nejen vytváření pozitivních postojů k životnímu prostředí, k úctě k životu ve všech jeho formách, znalost a péče o prostředí kolem nás, ale i pochopení vzájemné provázanosti oblastí, které jsou na první pohled odlišné a přece k sobě patří. Environmentální výchova je úzce spjata i se sociální, ekonomickou a kulturní oblastí a vede k pochopení zákonitostí, které tato vzájemná vazba vytváří. Cílem EVVO je objektivní informovanost o stavu a vývoji životního prostředí. Tak, aby lidem, kteří ztratili přímý kontakt s přírodou, bylo vráceno povědomí o prostředí, ve kterém se 97 pohybují a aby se začali chovat šetrně a předvídavě, což vyžaduje určité znalosti, dovednosti a hlavně silnou motivaci k pozitivním změnám, které povedou ke zdravému a funkčnímu prostředí kolem nás. EVVO je i preventivním nástrojem ochrany životního prostředí, protože je nutné si uvědomit, že neznáme všechny komplikované zákonitosti vztahů organizmů a prostředí a proto není možné s jistotou určit všechny vlivy lidské činnosti na životní prostředí a v důsledku na lidské zdraví. EVVO vede k přijetí plné zodpovědnosti za životní prostředí a vytváří podmínky pro zapojení každého jednotlivce do jeho ochrany. Zejména jde o informovanost v problematice vlivu jednotlivých vzorců chování na životní prostředí, při řešení ekologických problémů v obci a dále o akce přímo se dotýkající životního prostředí, a to vše přístupnou formou, srozumitelnou každému občanovi. EVVO pečlivě rozděluje jednotlivé obyvatele do cílových skupin tak, aby bylo působení co nejefektivnější. Respektuje stávající zájmy, možnosti a potřeby skupin, vlivy ekonomické, zdravotní, sociální a etické. Přestože spolupracuje se všemi skupinami obyvatel, zvláštní pozornost je věnovaná tzv. multiplikátorům, jednotlivcům, kteří mají možnost dalšího působení na ostatní a tím i ovlivnění pozitivní změny v chování ostatních, jako jsou například pedagogové, podnikatelé, veřejně činné osoby a novináři. V oblasti EVVO je bohužel velmi obtížné měřit dosažené hodnoty, protože se úspěšnost nebo neúspěšnost projevuje až v delším časovém období. Je ovšem jisté, že efektivita se později ukáže nižšími náklady na odstranění vzniklých škod na životním prostředí a zdraví obyvatel a prosperitou obce. Pokud má být práce s veřejností úspěšná, musí se provádět pečlivě, systematicky a soustavně s tvořivým přístupem a trpělivostí. Jsou tři základní směry působení, které jsou navzájem propojeny: poskytování informací a vzdělávání formou přednášek, školení, odborné literatury, masmédií, zpravodajů vytvoření kladného citového vztahu k okolnímu prostředí účastí na společných akcích nebo vlastní zájmovou činností zprostředkování dovedností, které jsou přínosné pro udržitelný způsob života, což je praktická činnost v ochraně životní prostředí, zpočátku pod odborným vedením, posléze aktivní zapojení do uskutečňování konkrétních projektů, apod. EVVO vede k aktivnímu přístupu v řešení problémů životního prostředí tím, že poskytuje metodu. Vede i k lepšímu poznání sebe sama a svých možností, k prohlubování poznání světa a jeho zákonitostí. EVVO je celoživotním procesem vytvářejícím ekologickou kulturu8). Zdravá výživa ve vazbě na zdravé životní prostředí a zemědělství Zemědělství a životní prostředí jsou spolu neoddělitelně provázány. Zemědělská hospodářství bývají označována jako polopřirozené ekosystémy. Na jedné straně má zemědělství produkční funkci a to v závislosti na přírodních zdrojích a jejich kvalitě. Na straně druhé zemědělství je historicky nedílnou součástí krajiny, spoluvytváří její ráz a přispívá k vytváření biologické diversity. V některých případech lze konstatovat, že obhospodařovaná krajina, jakožto stanoviště určitých druhů, může být udržena pouze tehdy, jestliže bude zajištěno pokračování enviromentálně příznivého způsobu obhospodařování zemědělské půdy. Význam zemědělství jako velkého ovlivňovatele životního prostředí lze doložit také rozlohou obhospodařované půdy, která v EU zabírá 50 % zemědělské půdy a 28 % půdy zalesněné. 98 Orná půda byla v minulosti kvůli používání větší a větší mechanizace zcelována do velkých půdních celků a obhospodařována bez ohledu na sklonitost a svažitost pozemků. Způsob pětování plodin a obdělávání půdy nerespektoval zásady protierozní ochrany. Kvůli snižování úrodnosti plůd bylo do půdy dodáváno velké množství průmyslových hnojiv, které nemohly pěstované plodiny využít. Tyto látky pak byly spolu s půdními částicemi transfortovány do vodních toků a nádrží a tam způsobovaly a stále způsobují eutrofizaci vody. Ochrana vody, půdy a krajiny, péče o životní prostředí a dopady klimatické změny, využívání obnovitelných zdrojů energií či ekologické postupy v hospodaření jsou současné výzvy. Ochrana krajiny Zemědělské aktivity již nejsou v současnosti chápány jen jako nástroj pro výrobu surovin a zabezpečení potravinové dostatečnosti, ale stále více se akcentuje jejich vliv na utváření krajiny, její funkčnost a estetickou hodnotu. Jsou to zemědělci, kteří svým počínáním ovlivňují nejen obecný ráz našeho okolí, ale rovněž mohou přispět k ochraně ekosystémů a na ně navázané rostlinné a živočišné druhy, včetně jejich přirozených stanovišť. Díky zemědělcům vznikají a jsou udržovány krajinné prvky jako např. remízky, meze nebo terasy, které kromě estetické funkce také chrání půdu před vodní či větrnou erozí a přispívají k udržení zvěře a ptactva v zemědělsky využívané krajině. Velké lány z předlistopadové doby vystřídaly v řadě oblastí ČR menší pole soukromých zemědělců. Ochrana půdy Půda je od pradávna základním výrobním prostředkem v oblasti zemědělství a veškeré produkční i mimoprodukční funkce agrárního sektoru jsou s ní úzce svázané. Její ochrana je tedy klíčovým úkolem a to nejen ve vztahu k její úrodnosti, ale rovněž při ochraně proti větrné a vodní erozi, nebo zabránění kontaminace půdy nežádoucími látkami. Zákon o ochraně ZPF Cílem zákona je ochrana zemědělského půdního fondu jako nenahraditelného výrobního prostředku a složky životního prostředí. Fond je tvořen pozemky zemědělsky obhospodařovanými, půdou dočasně neobhospodařovanou, chovnými rybníky a půdou potřebnou k zajišťování zemědělské výroby. Zákon kromě jiných témat řeší i zásady ochrany půdy, pokuty a proces vynětí půdy z fondu. Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství je moderní formou obhospodařování půdy bez používání chemických vstupů s nepříznivými dopady na životní prostředí, zdraví lidí a zdraví hospodářských zvířat. Tento zemědělský produkční systém, který umožňuje produkovat vysoce kvalitní potraviny, je nedílnou součástí agrární politiky ČR. Kromě produkce biopotravin přispívá ekologické zemědělství k lepším životním podmínkám chovaných zvířat, k ochraně životního prostředí a ke zvýšení biodeverzity prostředí. Ministerstvo zemědělství je garantem dodržování pravidel pro ekologické zemědělství, a to jak národní, tak evropské legislativy. Ministerstvo dále administruje státní podporu pro ekologické zemědělce v rámci národních dotací a Programu rozvoje venkova a má v gesci realizaci strategických dokumentů rozvoje ekologického zemědělství. Formou finančních podpor se aktivně podílí na podpoře marketingu, osvěty a vzdělávání. 99 ZÁVĚR Věnovat se stravování dětí předškolního věku je činnost velmi důležitá, odpovědná a navíc přinášející hodnotné výsledky. Z výše předložených materiálů a informací lze tedy učinit závěr, že strava podávaná dětem v předškolních zařízeních by měla být vyvážená, obsahovat všechny potřebné živiny a mít rovněž vyrovnaný příjem nutričně hodnotných pokrmů ve vztahu k pohybovým aktivitám malých strávníků. Mateřské školy mají jedinečnou možnost a velmi dobré podmínky pro to, aby v dětech rozvíjely správné stravovací návyky, neboť tato generace ještě ochotně naslouchá radám dospělých a hlavně - řídí se jejich příkladem. Nedílnou součástí vytváření zdravých stravovacích návyků je i enviromentální výchova a výchova dětí k ochraně zdravého životního prostředí, které je nezbytným předpokladem k výrobě zdravých potravin. ZDROJE 1) ROITHOVÁ, Z. Ke stravování dětí. Test [online]. Publikováno 13. 3. 2009 [cit. 8. 6. 2010]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/ke-stravovani-deti 2) KINTROVÁ, L.; SCHNEIDROVÁ, D. Nadváha a obezita dětí. Přednášková prezentace. Praha: 3. lékařská fakulta UK, 2009. 3) KUNOVÁ, V.; STARNOVSKÁ, T.; POLEDNE, R. Pyramida zdravé výživy. Fórum zdravé výživy [online]. Publikováno 13. 6. 2003 [cit. 8. 6. 2010]. Dostupné z: http://www.fzv.cz/promedia/publikace/informacni-materialy/pyramida-zdrave-vyzivy/115-pyramida-zdravevyzivy.aspx 4) TLÁSKAL, P. Výživa dítěte ve školním věku a adolescenci. In NEVORAL, J. a kol. Výživa v dětském věku. Praha: Nakladatelství H&H, 2003. 434 s. ISBN 80-86-022-93-5 (viz s. 126–128, 131, 132) 5) PROVAZNÍK, K. a kol. Manuál prevence v lékařské praxi: souborné vydání. Praha: Univerzita Karlova – 3. lékařská fakulta: Státní zdravotní ústav: Fortuna, 2004. 733 s. ISBN 80-7168-942-4 6) ŠLESINGER, J., NAJMANOVÁ, K. CENIA, Česká informační agentura životního prostředí, PRAHA 2008 ISBN: 978-80-85087-66-6 7) Dostupné z : http://www.vyzivaspol.cz/encyklopedie-vyzivy-p-hesla/polycyklickearomaticke-uhlovodiky-pau-html. Publikováno 13. 6. 2003 [cit. 15. 8. 2011]. 8) Dostupné z: http://www.cenia.cz/_C12571B2004E945.nsf/$pid/MZPMSFGSJ1VT . [cit. 15. 8. 2011]. 100 PŘÍLOHA I. Zásady pro sestavování jídelních lístků Základní principy Dodržovat energetickou a biologickou hodnotu stravy a spotřební koš potravin. Ve výběru pokrmů respektovat věkové kategorie stravovaných dětí. Zohlednit roční období a využívat nabídky sezónních potravin. Dbát o různorodost pokrmů ve vztahu ke: - konzistenci (nekombinovat např. mletá masa a bramborovou kaši), - barevnosti (nekombinovat např. koprovou polévku a svíčkovou omáčku), - chuti (fádní pokrmy kombinovat s chuťově výraznějšími), - technologické úpravě (využívat různé úpravy pečením, dušením, smažením apod., smažené pokrmy však omezit), - sytosti pokrmů (nekombinovat sytou polévku se sytým hl. jídlem a nekombinovat nadýmavou polévku a nadýmavé hl. jídlo). 5. Při sestavování jídelníčku určit nejdříve hlavní jídla (oběd, příp. večeři), k nim přiřadit polévky, dezerty, nápoje. U mateřských škol pak přiřadit přesnídávku a svačinu. Procentuálně rozdělit denní dávky takto: přesnídávka 15 % oběd 35 % svačina 10 % 1. 2. 3. 4. 6. Dbát o co největší pestrost ve výběru potravin z různých skupin, neboť jen tak je možné zajistit dostatečný přísun živin, vitamínů a minerálních látek. Kromě pečiva, chleba a mléka dbát o to, aby se v jednom dni neopakovala tatáž potravina v různé úpravě. Další zásady: - vývar z uzeného masa a z uzených kostí nezařazovat, - hovězí maso alespoň 2x za měsíc, - drůbež v MŠ 1x týdně, - droby drůbeží a vepřové občas, hovězí nezařazovat, - uzeniny v MŠ jako hlavní jídlo nezařazovat, - do luštěninových polévek nepřidávat uzeninu vůbec, - bezmasé pokrmy – v týdnu je možné zařadit 1x sladký a 1x slaný (např. zeleninový), - dělené maso max. 1x týdně, sekané maso max. 1x týdně. Při dvou bezmasých jídlech v jednom týdnu zařadit buď maso dělené, nebo sekané maso, 101 - - - na přesnídávky a svačiny zařazovat pravidelně chléb i pečivo celozrnné (ne však příliš často, trávící a metabolický systém malý dětí má s větším přísunem těchto výrobků potíže), bílé a sladké pečivo omezeně (3x v týdnu, ne více), do jídelních lístků zařazovat pokrmy se zvýšeným obsahem vlákniny, dbát o střídání různých druhů příloh, nezařazovat v týdnu jako přílohu stejný pokrm, který je zařazen jako bezmasé jídlo (např. nudle s mákem a kolínka jako příloha), jako dezerty přednostně zařazovat ovoce a mléčné výrobky, zabezpečit pestrost nápojů (využívat vitaminizované a mléčné nápoje), u MŠ běžně zabezpečovat pitný režim. Pro dodržení spotřebního koše: - ryby 2x za měsíc jako hlavní jídlo; v MŠ při pravidelně zařazovat rybí pomazánky (cca 6x za měsíc) - luštěniny nejméně 1x týdně polévka a 1x za měsíc hlavní jídlo (lépe 2x měsíčně jako hlavní pokrm), - mléko v MŠ minimálně 1x denně (mléčný nápoj), mléčné výrobky pravidelně do přesnídávek, svačin a hlavních jídel, - snížit dávky volných tuků a cukru, využívat tuků rostlinného původu tak, aby poměr rostlinných a živočišných tuků byl 1 : 1, - zeleninu podávat denně, min. 2x týdně zelenina syrová – saláty, 1-2x týdně tepelně upravená, zeleninové polévky, u MŠ zařazovat zeleninu pravidelně na přesnídávky a svačiny, omezit používání sterilované zeleniny, nahradit zeleninou čerstvou (případně mraženou), vyloučit saláty ze steril. zeleniny vůbec, s výjimkou červené řepy a občas sterilovaných okurek a to pouze v případě, kdy to vyžaduje receptura pokrmu, - omezit používání lemonitů – používat citrony, - omezit používání soli, denní dávka činí 5-8g, oběd úměrně méně tj. 30 %, - zabezpečit dostatečné dávky ovoce nejlépe v syrovém stavu. 102 PŘÍLOHA II. Příklad jídelního lístku v mateřské škole PONDĚLÍ Chléb rustikální, pom. ze smetanových sýrů, mandarinka, rajče Polévka gulášová Vločková kaše sypaná kakaem, kompot Chléb kmínový, pomazánka z hovězího masa s cibulkou, paprika Mléko Ovocný džus Čaj ovocný ÚTERÝ Jogurt, cereálie, pomeranč Polévka zelňačka Kuře ala bažant, brambory, salát z červené řepy Bílá káva Čaj ovocný Chléb moskevský, pomazánkové máslo, okurek salátový Švédský čaj STŘEDA Chléb Šumava, pomazánka tvarohová s česnekem, mrkev, kiwi Polévka z cizrny Mexický guláš, hrášková rýže, strouhaný sýr Chléb Šumava, pomazánka z ryb v tomatě, pórek Vanilkové mléko Ovocný džus Čaj bylinkový ČTVRTEK Kornbageta, máslo, rajče, jablka Polévka kroupová Vepřový vrabec, špenát, brambory Nugátové mléko Čaj ovocný Chléb kmínový, pomazánka tvarohová s pažitkou, kedlubny Šípkový čaj s medem PÁTEK Chléb kmínový, rama, plátek šunky, paprika, jablka Polévka bramborová Kovbojské fazole, chléb, okurek steril. Mléko Čaj ovocný Jablečné pyré, piškoty Čaj bylinkový 103 PONDĚLÍ Chléb kmínový, vaječná pom., jablko Polévka hrstková Kynuté buchty s tvarohem Mléko Caro Chléb rustikální, pomazánka z kuřecího masa, pórek Čaj ovocný ÚTERÝ Chléb Šumava, pomazánka tvarohová s kapií, mrkev, kiwi Polévka rajská s bulgurem (předvařená celozrnná pšenice) Losos pečený na másle, brambory, salát z čínského zelí s kukuřicí Kakao Horké maliny Chléb Šumava, pomazánka s hermelínem a ananasem Čaj bylinkový STŘEDA Kobliha s džemem, pomeranče Polévka zeleninová s bramborami Vepřové maso na smetaně, celozrnný knedlík Mléko Ovocný džus Česnekový chléb, fazolová pomazánka s taveným sýrem Čaj ovocný ČTVRTEK Tvarohová pribinka, ovoce Polévka s fazolemi mungo a jáhly Vepřová pečeně pražská, brambory, mrkvový salát Bílá káva Čaj lesní směs Chléb rustikální, pomazánka z makrely, kedlubny Čaj ovocný PÁTEK Chléb kmínový, máslová pomazánka s tvrdým sýrem a pažitkou, paprika, jablka Polévka česneková s bramborem Kuřecí soté s brokolicí, rýže, rajčatová obloha Mléko Rohlík, džemové máslo Caro 104 Čaj ovocný Modul č. 4 Využívání zdravotních cvičení a relaxačních technik v režimech dne MŠ Modul zpracovaly: Bc. Lenka Kratochvílová Pavel Valenta Projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR 105 106 107 Využívání zdravotních cvičení a relaxačních technik v režimech dne MŠ Chceš-li pohnout světem, pohni nejdříve sám sebou (Sokrates) Bc. Lenka Kratochvílová 108 Využívání zdravotních cvičení a relaxačních technik v režimech dne MŠ Důležitost pohybových aktivit a zdravotního cvičení je všeobecně známa jako významný prvek zdravého životního stylu člověka. Neméně důležitý je pohyb a zdravotní cvičení je i pro dětskou populaci jako prevence zdravotních problémů pozdějšího věku, ale má i význam zdravotní, výchovný a socializační. Děti dnešní doby jsou v ohrožení. Výzkumy Národního institutu zdraví upozorňují, že srdečně cévní onemocnění mohou vznikat již v dětském věku a u předškolních dětí z náhodně vybraného vzorku 360 dětí se u 98 % dětí objevily rizikové faktory některých onemocnění současné doby. Americká pediatrická společnost zjistila, že od 60. let 21. století se zhoršil zdravotní stav dětí, které jsou slabé, srdečně cévní systém je zatížen a děti nemají dobrou fyzickou kondici. Faktory, které ovlivňují tento stav dětské populace, jsou stejné jako u dospělých - nedostatek pohybu, pasivní zábava vytlačila aktivity jako je jízda na kole, běhání venku, šplhání po stromech. Následkem toho dochází k oslabování svalových skupin, zvyšování tělesné hmotnosti, určité nemotornosti dětí s následnou zvýšenou úrazovostí. Již v dětském věku se můžeme setkat se zvýšenou hladinou cholesterolu, vliv a velký význam má zejména životní styl rodiny, stravovací návyky, volnočasové aktivity a návyky rodiny, ve které dítě vyrůstá a které jej ovlivňují. Nemalou měrou je dítě ovlivňováno televizními reklamami, které jsou často zaměřeny na propagaci potravin s vysokým obsahem cukru, tuku, soli. Dobrou zprávou je to, že děti je možné učit a nové věci, pokud jsou podporovány v rodině, přijmou jako normu a budou je používat celý život. Proto mají dospělí velkou zodpovědnost, jak mohou u dětí vypěstovat správné návyky. Známý herec Arnold Schwarzeneger, bývalý mluvčí Rady tělesné kondice a sportu ve vládě George Bushe, řekl : “Vyhýbejte se bufetovým jídlům, nevysedávejte na pohovce, vypněte televizi a běžte si ven zacvičit. Lidské tělo je přece příliš vzácné na to, abychom je zanedbávali.” Náměty pro správné návyky u dětí: každodenní pravidelné cvičení (nejlépe venku - alespoň hodinu) jídlo bohaté na ovoce, zeleninu, celozrnné obiloviny (pravidelně) dostatečný pitný režim (pozor na sladké nápoje) omezené sledování televize nebo PC obrazovky dostatečný odpočinek (spánek, relaxace) dobré rodinné zázemí eliminuje napětí a zlepšuje duševní zdraví dostatek zájmů (malování, zručnostní stimuly, hudba, četba, hra) dobrý příklad dospělých Počátkem našeho století americká lékařka si prakticky zkoušela účinek pohybové aktivity na svých klientech. Zjistila, že léčebné účinky pohybu nemají žádoucí účinky, pokud se cvičí mechanicky a bezmyšlenkovitě. Učila své klienty pohybu s vysokou koncentrací vlastního těla, uvědomění si svých pocitů z pohybu. Její cvičenci získali brzy pružnost, citlivost a krásu svého těla. Její metoda pronikla do mnoha odvětví pohybové výchovy - taneční, dramatické, pěvecké, léčebného tělocviku a výchovy ke správnému pohybu. Na tuto metodu navázali další pedagogové, učitelé a zdravotníci. Při pohybových aktivitách se začaly používat různé rytmické motivy, úryvky s tempovými změnami, nejrůznější výrazové motivace. 109 Proč je důležité, jak se člověk pohybuje? Ideálem dnešní doby je člověk zdravý a zdatný. To vše ale závisí na tom, jak pracuje náš pohybový systém, protože ten ovlivňuje funkci ostatních orgánů. Nejrůznější pohybové návyky a zlozvyky mohou pokazit krásu a ideál lidského těla zdravotně i esteticky. Tomu je potřeba předejít a vypěstovat v dětech smysl pro správný a krásný pohyb. Pohyb by měl být jedním z neopominutelných článků ve výchově předškolních dětí. Cílem zdravotních cvičení a relaxačních technik by se měla stát potřeba naučené praktiky realizovat i v dospělém věku. Každý zdravý člověk by měl mít podvědomou potřebu přirozeného pohybu a mít z něj radost. Předešlo by se tak do budoucna mnoha civilizačním chorobám, stresovým problémům, nutnosti rehabilitačního cvičení. Pohyb posiluje i myšlenkové procesy v každém věku. Vztah motoriky a psychiky se projevuje i v interpersonálních vztazích, které nazýváme společenské chování. Vzhledem k tomu, že svaly mají “paměť”, je důležitě je správně a funkčně zapojovat i v běžných denních činnostech už od dětství, budou takto správně pracovat i v dospělosti. Zafixované vady v držení těla a při určitých pracovních činnostech se těžce a zdlouhavě napravují. Během dne používáme určitý stereotyp několika pohybů, často svaly a klouby zatěžujeme nerovnoměrně - vzniká svalová nerovnováha. Zkrácené svaly je potřeba protáhnout, oslabené posílit. Děti jsou od nejútlejšího věku vedeny k tomu, aby citlivě vnímaly krásu a těšily se z ní. Snažíme se, aby estetika pronikala postupně do všech oblastí dětského světa - četby, melodických písní, výtvarné a pohybové výchovy. Důležité je najít způsob, jak přivést děti k aktivní spolupráci a poté u nich můžeme rozvíjet dětskou pohybovou spontánní tvořivost. Kultivování dětského pohybu je velice záslužná činnost v rodinách, mateřských školách, tělovýchovných zařízení, volnočasových aktivitách. Požadavek kultivovaného pohybu je zakotven v osnovách pro mateřské školy, pohyb je zaměřen na: správné držení těla svalovou koordinaci aktivizaci a spolupráci výchově pohybové a taneční výchově hudební Předškolní věk má své fyziologické a psychologické zákonitosti. Jednak mezi 4.-6.rokem dochází k velkým proporcionálním změnám. Zaznamenáváme rychlý růst kostí, intenzivně se rozvíjejí velké svalové skupiny. Dochází k relativnímu nesouladu mezi vývojem kostí, svalů, vazů, k nerovnováze mezi velkými svalovými skupinami. Jedny svaly jsou uzpůsobeny k udržování polohy těla (svaly posturální) a mají tendenci se zkracovat. Druhá skupina svalů je dynamická (fázická), tyto svaly se rychle unavují a ochabují. Svaly posturální (tendence ke zkrácení) - šíjové svaly, kývače hlavy, horní část trapézového svalu, zvedač lopatky, velký prsní sval, vnitřní rotátory ramenního kloubu, čtyřhranný sval bederní, šikmé břišní svaly, bederní svaly, ohybače kyčlí a kolenního kloubu, lýtkové svaly. Tyto svaly je potřeba potahovat. Svaly fázické (tendence k ochabnutí) - hluboké ohybače krku a hlavy, mezilopatkové svaly, dolní část trapézového svalu, přímý břišní sval, hýžďové svaly, stehenní sval - vnitřní a vnější hlava čtyřhlavého svalu, dolní fixátory lopatek. Tyto svaly je potřeba posilovat. Fyziologické a psychologické zvláštnosti nespočívají jen v určitých pohybových a vytrvalostních omezeních, ale především v nutnosti přiměřenosti. Připomenou se nám ve chvílích, kdy od dítěte žádáme uvědomění si pohybu a sebekontrolu - v době, kdy pracujeme s rozumovou složkou osobnosti dítěte. Chceme-li dítě pro činnost získat, nemůžeme překročit míru uvědomování si pohybu, zbrzdili bychom spontánnost jeho provedení. Způsob výuky je tedy potřeba přizpůsobit věku a chápání dětí. 110 Dodržujeme vždy všechny didaktické zásady - přiměřenost, postupnost, plynulé zvyšování nároků, individuální přístup. Cvičíme podle návodu, aby nedocházelo ke zbytečným chybám. Při cvičení nezadržujeme dech, necvičíme přes bolest a únavu. Únava zhoršuje svalovou koordinaci a tím i výsledný efekt cvičení. Počet opakování cviků je limitován úrovní fyzické zdatnosti dětí. Cvičení by nemělo přesáhnout dobu 10-15 minut. Správné držení těla Zásady: Umístění váhy na přední část chodidel (pocit odlehčených pat), osa trupu totiž není kolmá, ale mírně nakloněná vpřed (jakoby nám foukal vítr do zad), je možno vyzkoušet jemným pérováním. Vyzkoušíme špatný stoj s vahou vzadu bez zvedání prstů u nohou (pro vyrovnání musíme vystrčit bříško) Osa pánve mírně sklopena vpřed (při větším sklopení vzniká bederní lordoza, nácvik - stažení hýžďových svalů k sobě a dolů) - ruce si položíme na zadeček a půlky sešijeme Pocit protažení v pase vzhůru - hladíme si celou oblast bříška vpřed a po stranách směrem vzhůru Hrudní kost vyneseme vpřed a vzhůru, nácvik - na hrudníku máme orosenou kytičku, kapky z ní nám nesmí kápnout na bříško, ale až na palce u nohou (bříško zatlačíme rukou vzad) Tah ramen do šířky a dolů - položíme prsty rukou na začátek klíční kosti a pohladíme je až k ramennímu kloubu (představíme si ramena jako ramínko na šaty, na konci jsou volně zavěšeny naše paže) Tah lopatek dolů, nácvik - na spodních hrotech lopatek jsou kšandy, které táhnou lopatky dolů k pasu) Protažení šíje vzhůru, nácvik - protáhnout jednotlivé obratle vzhůru a oddálit je od sebe, aby se mezi ně vešly malé “bublinky” Tah temene vzhůru Nácvik těžiště Těžiště je myšlený bod uvnitř těla (asi 5 cm pod pupíkem), z něj nebo jím vychází pohyb. Nácvik posunování těžiště do strany - roznožíme, chodidla zůstávají na zemi a přenášíme váhu z jedné nohy na druhou (přeléváme vodu z jedné láhve do druhé). Nácvik posunování těžiště ze špiček na paty - chodidla zůstávají na zemi, přenášíme váhu. Hra na krále (správné držení těla s ohledem na psychiku a chování), v kruhu jedno dítě chodí jako král, druhé dělá šaška, role si vymění (králové mají královské držení těla, šašek si dělá, co chce..) Hra na smrček Děti se postaví tak, aby mezi sebou měly dostatek prostoru (ukázat obrázek páteře). Řekneme si, jak vypadá smrček (vánoční stromeček) - má krásný rovný pevný kmen, ohebné větvičky, pevné kořeny - postavíme se jako ten stromeček. Chodidla opřeme pevně o zem, hlavu vytáhneme vzhůru, jako bychom se chtěli dotknout stropu místnosti nebo nebe. Horní končetiny (větvičky) zatím necháme v klidu. Větve smrčku rostou (mírně upažíme), paže jsou uvolněné, pofukuje mírně vítr - kolíbáme pažemi zepředu dozadu. Zůstáváme stále v základním postavení, chodidla jsou pevně opřená o zem, záda vzpřímená, začneme se mírně otáčet v kyčlích, doprava - doleva, paže sledují pohyb těla. 111 Pohyb je uvolněný, paže se pohybují pouze vlivem rotace těla (jedna paže před bříškem, druhá za zády), postupně pohyb zklidňujeme jako se zklidňuje vítr, až se paže úplně zklidní, rotujeme pouze v trupu. Zklidníme rotaci a stojíme klidně jako stromek v lese.. Cvičení s medvídkem 1. Mám medvídka mám, (sed zkřižný - turecký sed, M drží děti před kdopak mi ho dal? sebou oběma rukama, potom střídavě upažit Koupil mi ho tatínek, povýš pravou a levou ruku s M, hlava se otáčí teď je to můj medvídek. za M, přendávat M v předpažení) Mám ho rád, (sed s nataženými DK -M drží děti na nártech Mám ho rád, a ťapou s M po nohách směrem k bradě a pomalu přechází do lehu) Míša je můj kamarád. ( cvik protahuje prsní svaly, které bývají často zkrácené a posiluje mezilopatkové svaly, které bývají často oslabené) 2. Hop medvídku, na kolínko, (leh pokrčmo - M drží děti ve vzpažení oběma ruhop medvídku na nohu! kama, hrudní předklon, předpažit, děti se Už jsi velký, tak se neboj, dotknou M kolenou, vrátí se zpět do lehu) Já ti trochu pomohu! ( cvik posiluje zvedače páteře a břišní svaly, svaly krční a hrudní páteře) 3. Kde je Míša? (Podpor sedmo pokrčmo, M děti položí pod nohy, Tady je! unožit a položit DK na podložku, zpět pokrčit DK Kde je Míša? nad M) Tady je! Schovává se pod střechu, dělá se mnou neplechu. (cvik zvětšuje rozsah pohybu v kyčelních kloubech, prospívá pohyblivosti bederní páteře) 4. Teď půjdeme za kačku ( klek sedmo, děti drží medvídka oběma rukama na pouťovou houpačku. na kolenou, přechod do kleku se Vzhůru - dolů, vzpažením = nádech Vzhůru - dolů, zpět do kleku sedmo = výdech) Houpáme se pořád spolu.. ( cvik podporuje především dechovou gymnastiku) 5. Medvídek se těší, (bočné kruhy pravou HK, bočné kruhy levou HK v svezu ho na kolotoči. kleku) Kolo, kolo, kolotoč, Míšo, Míšo, jen se toč! Míša, Míša, ten se točí na čertovském kolotoči. (cvik podporuje rozsah pohybu v ramenních kloubech a pletencích ramenních) 112 6. Maličké je medvíďátko, (vzpor dřepmo - vzpor stojmo - stoj, M drží děti v obou větší bude medvídek. rukách, totéž obráceně, končit ve vzporu dřepmo) Největší je medvěd, jen aby tě nesněd! Veliký je medvěd, menší je medvídek. Nejmenší je medvíďátko, spí jak malé holoubátko. (cvik podporuje práci dolních končetin - posiluje stehenní svaly, prohlubuje dýchání) 7. Kolíbá se medvídek, ( sed skrčmo, M je v klíně, oběma rukama se uchopí kolíbá ho tatínek. děti pod koleny , hlavu přitisknou na kolena, švihem A když ho ukolíbal, do lehu, zpět do sedu = kolíbka) lehnul si a taky spal. (mírně akrobatický cvik, podporuje celkovou obratnost a koordinaci pohybu) 8. Tiše, tiše, medvěd spí, (M děti položí na zem, chodí kolem M po špičkách, ať ho nikdo nevzbudí! po patách) Já mám doma berana, můžu dupat nohama! Já mám doma ovci, můžu tleskat jak chci! (cviky na podporu nožní klenby jako prevence plochonoží) 9. Vstávej, medvídku, holala, ( stoj - poskočný krok z místa, M držet za tlapky jako školka tě zavolala! taneční dvojici, po té klek sedmo, hlavu položit Vstávej, medvídku, holali, na medvídka - relaxace) dětičky tě volají! Pojď si s nimi hrát, potom půjdem spát... já tě budu hřát.. (přirozené poskoky jako taneční prvky, svalová koordinace, krátká relaxace) Relaxace Relaxace je vědomé uvolnění tělesného a duševního napětí, je přirozeným protipólem stresu. Zahrnuje řadu tělesných a psychologických změn, přináší zotavení po tělesné a duševní činnosti, chrání před vyčerpáním, vede k regeneraci a získání nových sil. Relaxace u dětí předškolního věku je stejně tak důležitá jako u dospělých jedinců. Současný svět, ve kterém žijeme, je velice urychlen a často vedeme boj s časem. Důkazem jsou neustále přeplněné diáře a před námi mnoho povinností a starostí, které se často odráží i z dospělých na děti. Rodiče nutí děti přizpůsobit se divokému životnímu tempu, v němž není téměř žádný prostor k odpočinku. Ani prostředí mateřské školy se této invazi stresu nevyhne. Důvodem jsou také příliš velké počty dětí ve třídě, z nichž mnohé bývají neposedné i živé. Přetížené a unavené učitelky a další okolnosti nenapomáhají tomu, aby výchova a vzdělávání probíhaly v příznivých podmínkách. Dalším negativním faktorem u některých dětí je to, že odloučení od rodiny prožívají traumaticky, což znásobuje pocit napětí v celém kolektivu. 113 Úkolem mateřské školy je mimo jiné je dítě při jeho odloučení od rodiny podpořit a zajistit, aby se příjemným a přirozeným způsobem dokázalo začlenit do kolektivu vrstevníků a snášelo lépe odloučení od rodiny. Je důležité respektovat osobnost dítěte, ale zároveň si dokázat udržet odstup od nároků, které je dítě zvyklé uplatňovat ze své vlastní rodiny. Zároveň by měla mateřská škola hledat a podporovat prostředky snižující napětí, nervozitu a hyperaktivitu dětí. Vhodná relaxace a odpočinek tomu může napomoci. Relaxační techniky a cvičení nemohou nahradit spánek, ale umožní dětem a učitelkám uvolnit psychické a fyzické napětí, podporují zároveň lepší regeneraci a soustředění. Relaxace učí také děti lepší adaptaci na problematické situace, relaxační cvičení přispívají k rozvoji motoriky tolik důležité pro další učení. Účinky relaxace a vhodných cvičení: dokonalejší znalost vlastního těla ovládání svých pohybů a emocí větší soustředěnost přizpůsobení se nové situaci socializace (respektování druhých) vyjádření prožitku (rozvoj slovní zásoby) Relaxační cvičení můžeme zařadit kdykoliv během dne, zvláště vhodné jsou v době, kdy u dětí dojde k poklesu soustředěnosti nebo jsou napjaté až agresivní. Důležitá je pravidelnost jako součást denního rozvrhu, jen tehdy může být skutečně účinná. Počáteční relaxace by neměla trvat déle jak 10 minut, postupně je možné prodlužování, které je však závislé od dětského soustředění. Každé cvičení je vhodné během jedné lekce 3x opakovat, naučenou relaxaci je možné zařazovat při různých příležitostech. Praktikující učitelky mohou relaxační cvičení využít i pro vlastní krátký odpočinek. Výsledky se dostaví po několika měsících pravidelného nácviku. Spící domeček (relaxace v sedu) Cílem je zklidnění a soustředění se na jednotlivé části těla. Děti se posadí do kruhu na židle nebo na podložku. Projdeme se naším domečkem (rukou obkroužíme náš obličej), zavřeme dveře do kuchyně (položíme si ruku na pusu - tím se děti zklidní), zavřeme dveře do jídelny (jemně stiskneme prsty nos), zavřeme dveře do koupelny (zavřeme jedno oko a přikryjeme jej dlaní), zavřeme dveře do pokoje (zavřeme druhé oko a přikryjeme jej dlaní). Zašeptáme - „Už spím“ - dáme dlaně na sebe a položíme si na ně hlavu, jako když spíme, pořád ještě spíme a hlavu přehodíme na druhou stranu, chvíli vydržíme. Pomalu se probouzíme, protáhneme se a zívneme, otevřeme oči, protáhneme paže (propletené prsty a protáhneme co nejdál od sebe, nad hlavu do vzpažení). Říše pohádek Další typ relaxace v poloze tureckého sedu s představou či fantazií. Některým dětem, zvláště těm malým, může dělat zapojení do fantazie nebo představ určité potíže. Ale celkový dopad příjemné atmosféry bude mít na děti pozitivní vliv a povede je ke zklidnění. Budeme vyprávět tichým a příjemným hlasem krátký příběh - Bylo, nebylo.. Bylo kdesi jedno dítě a to si přálo podívat se do říše pohádek. A tak si jednoho dne, když bylo venku ošklivé počasí, sedlo na obláček. Posadíme se také tak (sedneme si do tureckého sedu, můžeme si zavřít oči) a vydáme se také na cestu. Do země plné obláčků, obláček, na kterém sedíme, je 114 měkký, docela měkoučký.. Pomaloučku se s námi obláček hýbe, pomaloučku, polehoučku cítíte to? Pomalu se obláček začíná zvedat nahoru, začíná stoupat, obláček propluje naší třídou pomalu dveřmi a my jen klidně sedíme a necháme se na něm unášet. Popisujeme dále kudy obláček s dětmi letí podle situace v MŠ. Tímto způsobem se učí děti uvědomit si a představit si předměty, které důvěrně znají, ale momentálně nevidí. Pokračujeme dále - už jsme na zahrádce, pokračujeme dále brankou, kterou vcházíme do školky a jsme na chodníku před školkou. Na chodníku jdou maminky s dětmi a něco si povídají, budeme je chvilku poslouchat. Náš obláček pomalinku stoupá vzhůru nad hlavy lidí, na všechno se díváme z výšky, už skoro nic neslyšíme, obláček stále stoupá, slyšíme ptáčky, jak si něco vesele povídají.. Plujeme nad korunami domů a stromů, je tu ticho, úplné ticho.. Z dálky již vidíme říši pohádek ( jmenujeme různé pohádkové bytosti), můžeme si s nimi v duchu povídat, pozdravit je, můžeme jim říct, co bychom si přáli nebo je požádat o radu, poprosit je o nejkrásnější pohádku... Po chvilce ticha - pak za všechno pěkně poděkujeme a rozloučíme se, náš obláček se vydá na cestu zpět, pomalinku klesá dolů, hluboko dole pod námi zahlédneme naši školku, vznášíme se nad ulicí a vidíme střechy domů a aut, už jsme nad naším hřištěm a začínáme slyšet hluk z ulice a lidských hlasů, cítíme vůni květin a rozeznáváme tváře lidí na chodníku, obláček vpluje zahradou školky do chodby a do třídy naší školky, už zase sedíme na svém místě a pomalu můžeme otevřít oči. Na závěr můžeme požádat děti, aby se soustředily na své okolí. Podívaly se kolem sebe na věci, které důvěrně znají. Najednou se jim může zdát, že je vidí jinýma očima a vše se zdá jiné (stejně jako když se vrátí po delší době z prázdnin domů). Hadrová panenka, panáček (relaxace v lehu) Položíme se na záda, dolní končetiny dáme mírně od sebe, zavřeme oči, horní končetiny dáme podél těla, dlaněmi vzhůru. Klidně volně dýcháme (vyzkoušíme hadrové panáčky). Můžeme navodit atmosféru něčeho pěkného (louka - léto - prázdniny, sluníčka, zvířátek..) Koťátko leží na zápraží, svítí na něj sluníčko. Tlapky má uvolněné, nožky má uvolněné, celé tělíčko má uvolněné, očka lehce zavřená. Koťátko leží a odpočívá, jakoby spalo (děti leží na zádech ve stejné poloze s představou koťátka). Sluníčko koťátko zalechtalo paprskem a koťátko se začalo pomalu probouzet. Protáhlo tlapky, promnulo si očka, posadilo se a mělo radost, že je tak pěkný den. Krokodýl V lehu na břiše děti roznoží - špičky dolních končetin směřují do stran, paty k sobě. Zkříží paže, dlaně položí na ramena a bradu pohodlně opřou o zkřížené paže. Děti zavřou oči a uvolní celé tělo. Při relaxaci navodíme dětem pocit tepla a sluníčka (slunce prohřívá, teplo uvolňuje). Pro uvolnění volíme nejčastěji polohu vleže na zádech a pokusíme se slovně zvolit vhodné přirovnání pro prožití napětí a uvolnění (např. představa čokolády vytažené z ledničky napnutí celého těla, na sluníčku se čokoláda rozpouští - uvolnění; lístek držící pevně na stromě - na podzim se snáší pomalu k zemi..atd). Lotosový květ (relaxace ve stoji) Děti utvoří kruh, drží se vzájemně za ruce. Provádí společné předklony se vzpažením a záklony se zapažením - otevíráme a zavíráme krásný lotosový květ. Relaxace může být doprovázena tichou hudbou, zpěvem ptáků, šuměním vody a podobně. 115 Některé typy relaxací jsou použity ze systému jógových cvičení pro děti, jedná se o přirozenou formu cvičení. Dětské poddajné tělo odpovídá polohám, s nimiž se mohou identifikovat. Jedná se o polohy imitující různá zvířátka, hmyz, ryby, ptáky. S malým nebo téměř žádným úsilím děti zaujímají polohu konkrétních zvířat (kobylka, orel, labuť), ale také stromu, luku, houby. Pomocí těchto cvičení a jejich provádění si děti zlepšují svalovou koordinaci, rozsah pohybu, svalovou sílu, ale také koncentraci. Jóga má blahodárný účinek nejen na fyzickou stránku, ale i na psychiku. Právě v dětském věku, kdy se formuje osobnost, může jóga napomáhat pozitivnímu vývoji dětí. Rozvíjí představivost, jejich přirozená aktivita je usměrňována a vede ke kázni. U dětí se neprovádí dlouhé výdrže, ale cviky se spíše častěji opakují. Lékař (dětský neurolog) doporučuje jógové cvičení především s ohledem na svaly páteře. Cvičení je totiž cíleně zaměřeno na protahování zkrácených svalů, posilování svalů oslabených a vede k harmonii a vyváženosti svalového aparátu. Jedinci pak lépe zvládají výkyvy a nároky každodenního života. Cvičení je uvědomělé, současná dechová gymnastika řídí rychlost, plynulost a rozsah prováděných pohybů. Vědomé řízení dechu je prospěšné u každého cviku (nádech zvyšuje svalové napětí, výdech uvolňuje svalové napětí). Sledování dechu pomáhá dětem se více soustředit, což velmi potřebují. Vědecké výzkumy prokázaly zlepšení pohybových vzorců, zlepšení držení těla a chování dětí. Praktická cvičení jsou vhodná pro zdravé děti (upevní dobré pohybové návyky), pro oslabené (zlepší pohybové návyky), odstraní drobné nevyváženosti (tělesné i psychické) jsou vhodná pro všechny věkové kategorie, zvláště pro předškolní děti doporučuje se zahájit cvičení ve skupině 8-16 dětí, cvičit pravidelně nejméně 1x týdně alespoň po dobu 3 měsíců u oslabených dětí se doporučuje cvičení denně (alespoň 3-4 cviky) respektovat věk dítěte (u menších dětí kratší dobu a méně cviků) Děti jsou tvárné a velmi vnímavé, je důležité vzbudit u nich zájem. Ten souvisí s navázáním dobrého kontaktu a vytvořením pohodové atmosféry. Důležité je nepodcenit místo ke cvičení a vézt děti k estetickému vnímání. (upravenost, čistota, příjemná hudba, vůně). Pokyny ke cvičení cvičíme v příjemném a klidném prostředí (čerstvý vzduch, ale ne chladno) nejlépe 1-2 hodiny po jídle pohodlné oblečení, nejlépe z přírodních materiálů pozitivní naladění učitele, vlídnost a trpělivost, pochvala cvičení vedeme hravou formou nenutíme děti k dlouhým výdržím v pozicích nedoporučuje se soutěživost, každý cvičí v rámci svých možností ke cvičení nepatří bolestivé pocity, tlak nebo napětí, ale radost a prožitky vedeme děti ke správnému dýchání nosem pokud chceme dosáhnout určitého výsledku, je potřeba cvičit pravidelně, nejlépe denně 116 Zajíc Děti se posadí v kleku na paty tak, aby chodidla byla těsně u sebe (vyrovnává páteř). Hlava je protažena směrem nahoru, brada je rovnoběžná s podložkou. Z protažení se kulatě spouští hlava, pak krk, ramena, záda k podložce a nakonec se uvolní všechno svalstvo kolem páteře. V této pozici je vhodné procvičit břišní a hrudní dech (děti nafukují bříško jako veliký balón, učitel může položit ruku na oblast bederní páteře, kde dochází k mírnému napětí svalů). Pozice zlepšuje brániční dech. Pokud děti přitáhnou hlavu více ke kolenům, dochází k protažení svalů hrudní páteře (vhodné při kulatých zádech), v této poloze provádíme 5x nádech a výdech, děti cítí napětí mezi lopatkami (obměna s nataženými HK). Cvičení opakujeme 3x. Tygřík Jde o dynamické procvičování páteře, děti klečí na kolenou, tělo je ve vzpřímené poloze, horní končetiny podél těla, předpaží s oporem o dlaně (nádech), s výdechem vyhrbí záda. Několikrát opakujeme 3-5x a uvolnění na závěr (tygřík odpočívá). Tento cvik rozvíjí správné dýchání, zlepšuje pružnost páteře, posiluje břišní, zádové a hýžďové svaly, podporuje funkci vnitřních orgánů. Motýlek Sed, dolní končetiny roznožmo, pokrčeny, důležité je zachování rovného sedu (cvik vhodný na uvolnění dolních končetin především kyčlí). Mírným kmitáním napodobují děti motýlí křídla, ruce drží špičky prstů u nohou. Provádíme asi 15 kmitavých pohybů. Tento cvik uvolňuje kyčelní klouby a protahuje zkrácené svaly na vnitřní straně stehen. Opice Jedná se o dynamický cvik na souhru všech svalů, děti mají horní končetiny na zemi a chodí jako opičky (na 4 končetinách). Cvik je vhodný na protažení zkrácených svalů na zadní straně dolních končetin, zpočátku mají děti končetiny hodně od sebe, při pravidelném cvičení se daří končetiny přiblížit. Provedeme asi 20 kroků. Kočička Děti sedí na patách, vzpřímený trup, dlaně leží volně na kolenou. Děti se opřou rukama o podložku (provádí kočičí hřbet s nádechem, s vyhrbením a výdechem zpět) - opakujeme 3x. Po posledním cviku přejdou děti do kleku s předpažením a po té do sedu na paty. Celé cvičení opakujeme ještě 2x. Cvičení podporuje správné držení těla, správný dech, uvolňuje svaly podél páteře a zlepšuje její pružnost. Podporuje funkci vnitřních orgánů. Květinka na louce Děti provedou sed pokrčmo zkřižný (turecký sed), záda jsou vzpřímená, paže podél těla. S nádechem upažením vzpažit, děti sepnou ruce nad hlavou, lokty jsou natažené, protáhnou se, lehce provádí úklony vlevo, vpravo, dopředu, dozadu, kroužky celým trupem (jako když vítr fouká do květinky na louce). Cvik opakujeme 3-5x, sestava pozitivně ovlivňuje celé tělo. Kleště Děti se položí na záda, přednoží obě dolní končetiny a uchopí rukama palce DK, pokusí se propnout kolena (cvičí se do bolesti, cvik je vhodný na protahování ohýbačů kolen). Opakujeme 3-5x. 117 Housenka Děti se posadí na paty, s nádechem zvednou paže nad hlavu, s výdechem provedou hluboký předklon, dlaně a čelo pokládají na zem. S nádechem provedou zvednutí hlavy a přechod do lehu na břiše. Brada, hrudník, dlaně, kolena, prsty na nohou zůstávají na podložce, lokty přitažené vzhůru směřují vzhůru. Pro obě polohy platí pravidelné volné dýchání. Cvičení opakujeme 3-5x, zlepšuje celkovou koordinaci a svalovou rovnováhu celého těla. Obr a trpaslík Děti provádí střídavě výpony s nádechem (obr) a dřepy s výdechem (trpaslík). Na závěr cvičení krátká relaxace (např. hadrový panáček - děti se položí na záda, dolní končetiny mírně od sebe, zavřené oči, horní končetiny podél těla, dlaněmi otočené vzhůru, klidně volně dýchají, odpočívají, můžeme pustit relaxační hudbu). Hadrová panenka - děti se postaví do mírného stoje rozkročného. Pomalu a uvolněně sklání hlavu a trup s výdechem (obratel po obratli). V předklonu nechávají paže a šíji, záda uvolněná, dolní končetiny jsou protažené, po krátké výdrži se vrací děti zpět postupně s nádechem do původní polohy. Opakujeme 3x. Kromě protažení svalů páteře a dolních končetin působí tento cvik na smyslové orgány a mozek. Nácvik břišního dechu Děti se položí na záda a uvolní se, zavřou oči. Jednu dlaň si položí na bříško a pozorují, jak se ruka při nádechu zvedá a při výdechu klesá (místo dlaně můžeme použít papírovou lodičku, vlnky dechu ji budou krásně houpat). Snažíme se, aby děti dýchaly spontánně, cvičíme 1-2 minuty. Vědomé dýchání do bříška podporuje tělesné a duševní uvolnění, zlepšuje krevní oběh a látkovou výměnu. Muzikoterapie Sluch je schopnost vnímat zvuky. Je společná všem vyšším živočichům, kteří jsou vybaveni speciálním smyslovým orgánem - uchem. Poslech hudby vyvolává v člověku určité psychické i somatické procesy. Člověk vnitřně pociťuje a prožívá působení hudby. Hudba a jednotlivé zvuky v něm vyvolávají jisté nálady, pocity, afekty, jakož i změny chování a současně jsou ovlivněny i nejdůležitější vegetativní funkce, ale i tvorba hlasu, řeči i vlastní aktivity. Muzikoterapie je léčebná metoda používající jako terapeutického prostředku hudbu nejstarší zmínky o spojení hudby a medicíny pocházejí z Bible, kde je popisováno, jak David léčil hrou na harfu deprese krále Saula hudba ovlivňuje vegetativní funkce - srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání, svalový tonus, motoriku, termoregulaci apod. Používá se ke zmírnění bolesti, úzkosti, strachu v psychoterapii se hudba užívá k léčbě adaptability, komunikace, v souvislosti s neurózami apod. Hudba je sama o sobě komunikací, proto umožňuje oslovení a porozumění i tam, kde jsou narušeny běžné mezilidské kontakty muzikoterapie může být individuální, skupinová nebo hromadná 118 reprodukovaná hudba s následnou reflexí se užívá u dospělých při léčbě alkoholismu a toxikomanie. Aktivní muzikoterapie je účinná při rozvoji psychicky i somaticky zaostalých dětí. Významná je také léčba postavená na práci s vlastním hlasem, resp. zpěvem - hlasová terapie. Muzikoterapeutické techniky: hudební improvizace, hudební interpretace, zpěv písní, poslech hudby, psaní písní a kompozice hudby, hudební vystoupení, pohybové aktivity při hudbě, hudba a imaginace, dechová cvičení při interaktivní hudbě Vnímání rytmu Rytmus se může v hudbě vyskytovat i samostatně, bez doprovodu melodie a harmonie. Rytmická složka hudby úzce souvisí s motorikou člověka, jeho jednáním i prožíváním. Výrazné, akcentované nebo synkopické rytmy mají na člověka aktivizační efekt. Aktivizační rytmy se vyvíjejí z nízkého napětí k vysokému a vyvolávají chuť k pohybu a tanci. Při spojení hudby s tělesným pohybem (tancem) je důležitá rytmická pravidelnost a předvídatelnost hudby. Relaxační efekt mají především málo akcentované rytmy s vázanými tóny (legáto) v pomalém tempu. Rytmy vedoucí k pasivitě směřují od vysokého napětí k nízkému. Typickým příkladem relaxačních rytmů jsou ukolébavky, jejichž rytmy na fyziologické úrovni evokují houpavé stereotypní pohyby. Rytmy regulační se pohybují mezi póly vysokého i nízkého napětí bez zvláštních rozdílů. Možné psychické a hudební analogie: a) poměrně rychlá, živá hudba – radost, očekávání, štěstí b) pomalé tempo nebo střídání pomalého a rychlého tempa – smutek, samota, bolest c) zrychlování – strach, úzkost, neklid d) zrychlování, nepravidelný rytmus – hněv, agrese, zlost e) časté opakování rytmických motivů – klid, spontánnost, jemnost Ukázka praktické práce s hlasem Cílem cvičení je uvolnit napjaté krční svaly, svaly kolem úst a hlasivky. Naučit děti pracovat s hlasem, regulovat jeho hlasitost (což může snížit hladinu hluku ve třídě). Cvičení je vhodné provádět jako součást jiné činnosti nebo při vyprávění pohádky (kdy učitelka může imitovat hlasy postav), při zpívání. Děti se posadí do kruhu, svými prstíky naznačí chůzi po schodech nahoru a dolů (učitelka může zazpívat nebo zahrát na hudební nástroj pro lepší představu). Děti se mohou rozdělit na 2 skupiny (holčičky a kluky), zvolí si jednoduchou větu, kterou řeknou současně (kluci hlubokým hlasem, holčičky vysokým). Upozorníme na rozdíl výšky hlasů. Další obměnou je délka hlasu, po hlubokém nádechu všichni současně drží domluvenou souhlásku (kdo déle vydrží). 119 Kombinace ruku položí děti na temeno a drží samohlásku i (vyšší tón) ruce děti položí na krk a drží samohlásku e ruka dětí leží na hrudníku a vyslovují samohlásku a ruka dětí drží bránici a vyslovují samohlásku u ruka dětí leží na podbřišku a vyslovují o ruka leží opět na bránici a dětí vyslovují souhlásky tk a ššš Když se děti budou učit pracovat se svým hlasem, budou jej také lépe ovládat. Nebude potřeba děti tolik nabádat k tichosti, se kterou mají většinou problém. Poradíme jim, aby mluvily hlubším hlasem, protože vysoký hlas posluchače více unavuje a vyčerpává. Motorická a hlasová hra na čmeláčky Při této hře dochází k propojení pohybu těla s dechem a hlasem. Děti se postaví do kruhu, vybrané dítě-čmelák se nadechne nosem a bez dalšího nadechnutí vydává zvuk na hlásky bžžž, přitom se snaží oběhnout vnější kruh. Když nemůže vydržet s dechem, dotkne se nejbližšího kamaráda rukou jeho pravé ruky a vymění si místa. Nový „čmeláček“ bzučí a běží k další květince. Důležité je se před vyběhnutím pořádně nadechnout, aby čmeláček doletěl co nejdále. Hra je základní formou lidské aktivity. Pro dítě předškolního věku je potřebou a hlavní činností a v jeho rozvoji je nezastupitelná. Děti si hrají přirozeně a dobrovolně pro jakési vnitřní uspokojení, jejím prostřednictvím se aktivně vypořádávají se světem. Hra pomáhá dítěti vyrovnat se s emočními konflikty, pomocí hry získává zkušenosti a dovednosti pro život. Hra přispívá k přerodu dítěte v dospělého člověka. Pokud v životě dítěte chybí, dochází k frustraci, deprivaci, stagnaci vývoje a zaostávání. Jestliže si dítě hraje, je zdravé. Závěrečná relaxace Psychomotorika a tanec vzdělávací cíl - nácvik jednoho z nejzákladnějších pohybových prvků v pohybové výchově – chůze, správné našlapování, koordinace pohybu, osvojení si pohybových dovedností, nácvik souladu tanečních kroků s hudbou výchovný cíl - smysl pro kolektivní práci, tvořivost, vnímání rytmu, rozvoj citové a osobnostní stránky, orientace v prostoru, rozvoj estetiky, komunikace zdravotní cíl - nácvik správného držení těla, rozvoj dechové gymnastiky, psychické uvolnění, rozvoj několika svalových skupin současně (chůze a tanec jsou nejpřirozenější pohybové aktivity) Kromě tohoto základního rozcvičení je důležité zařadit i některé prvky tanečních kroků důležitých pro hlavní část cvičební jednotky: nácvik taneční chůze nácvik houpání- pérování v kolenou nácvik tleskání do rytmu nácvik „krok sun krok“ nácvik proplétaného kruhu Učitel vede a podporuje děti ke správnému provedení. 120 Hlavní část: Následuje stručný popis již konkrétního tance – jedná se o nejznámější country tanec Zuzana, který je vhodný pro všechny věkové kategorie. Důležité je vytvoření tanečních dvojic, které stojí po kruhu, následuje nácvik několika základních tanečních figur ve dvojicích, ale i po kruhu (děti již nacvičovaly v průpravné části) o osm kroků po kruhu vlevo základním krokem s přídupem a totéž zpět (provádí se 2x) o „dámy“ zůstávají na místě a pohupují se do rytmu,“pánové“ (případně druhý z páru) jde osmi kroky do středu kruhu-zde se děti (tanečníci) pozdraví – a osmi kroky zpět, totéž provádí „dámy“ o páry se natočí proti sobě a následuje proplétaný kruh (střídavě pravá a levá ruka), po kruhu jdou tanečníci k 7. partnerovi (hudba napoví), chůze může být houpavá nebo krok sun krok (opět nacvičeno v průpravné části) o s novým tanečníkem se vytvoří nový pár, se kterým se provede otočka za pravé předloktí na místě na osm dob a totéž za levé předloktí o po té jsou nové páry připraveny po kruhu na začátek tance Závěrečná část Následuje uvolnění a zklidnění. Po ukončení tance si poděkují děti (tanečníci) z levé i pravé strany, po kruhu provedou několik pomalých hlubokých nádechů a výdechů do předklonu. Po té se po kruhu posadí, na hlavu si posadí jeden country klobouk – kdo má na hlavě klobouk sdělí jedním slovem svůj pocit (vjem, emoce) z tance a předá klobouk na hlavu souseda. Následuje poděkování dětem za spolupráci, pochvala, hodnocení celého dnešního programu, pozdrav a na rozloučení si můžeme zatleskat. Použitá literatura Brownová Christina, Joga od A do Z Guillaund Michaele, Relaxace v MŠ, Portál, s.r.o, Praha 2006, ISBN 80-7178-162-X Havlínová, Vencálková a kol., Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole, Portál 2008 Kulhánková Eva, Písničky a říkadla s tancem, Portál, Praha 2006 Reignierová Jude, Snadná jóga, Beta, Praha 2007, ISBN 978-80-7306-302-3 Rojová Síta, Jóga, hry a pohádky, Portál, Praha 2007 Woolfson Richard, Bystré dítě - předškolák, Ottovo naklad., Praha 2004 Přílohy Cvičební jednotka na krční páteř Cvičební jednotka na bederní páteř Cvičební jednotka proti plochonoží Cvičení s medvídkem (s obrázky) Cvičební jednotka na gymnastikbalu (s obrázky) 121 Využívání zdravotních cvičení a relaxačních technik v režimech dne MŠ Pavel Valenta Úvod: Svojí práci jsem koncipoval tak, aby obsáhla a vyplnila některá pohledy na zdravý pohyb dětí v mateřské školce, a nejen dětí. V první části jsem se zaměřil na dnes už známou a i mnou vyzkoušenou práci s padákem. Jedná se výslovně o skupinové hry dětí, využívajících vzájemné interakce, tudíž i sociálních vazeb. Shrnul jsem všechny mnou dostupné materiály a věřím, že zdaleka nejsou všechny. V druhé části jsem se zaměřil více méně na individuální práci s dítětem z hlediska rehabilitačního. Cvičení na míči je podle mne ta nejpřirozenější průprava ke správnému držení těla bez použití jakéhokoli speciálního zařízení. Dociluje se správných návyků pro správné držení těla a tím i zdravého růstu dítěte. Samozřejmě, že tato cvičení jdou zařadit i jako skupinová, jen to potřebuje více praxe a pozornosti na jednotlivé děti, aby bylo dosaženo kýženého efektu. V třetí části se netradičně zaměřuji na, podle mne, velice důležitou část práce ve školce, a to je samotný učitel. Zařadil jsem tak do mé práce i krátkou čínskou rozcvičku, která na základě mých zkušeností nejen že rozpohybuje učitele do kondice, ale navíc mu navodí kýžený klid a pohodu, která je pro někdy stresující práci s dětmi velmi důležitá. V závěru práce jsem nechal prostor pro případné připomínky a doplňky. Hry s padákem Chůze s držením padáku : „Do kola se zatočíme, vesele si poskočíme. My nechceme stranou stát, budeme si spolu hrát.“ Padák zvedáme nad hlavu (napnutý, nevytváříme kopuli) a dáváme těsně nad zem (jdeme do dřepu) - reakce na změnu zvuku: tlesknutí, dupnutí. Lze spojit s prstovými činelky (trianglem) = padák nahoře, činel a plstěná palička = padák dole (Děti při hře stojí po obvodu padáku.) 122 Chůze s padákem – reakce na změnu zvuku – opět můžeme využít prstové činelky nebo triangl a velký činel, nebo pro změnu je při bubínku padák dole a při zvuku dřívek nahoře. Chůze s držením padáku – reakce na změnu tempa. Činel - pomalu, bubínek – rychleji, dřívka … Padák položený na zemi Barvy: „Všechny barvy dobře znám. Na kterou si stoupnout mám?“ (Nebo kleknout, sednout) Padák leží rozprostřený (nejlépe na koberci), děti chodí kolem něho Učitelka, nebo určené dítě zavolá jednu z barev padáku. Aby se padák neničil, hrajeme bez bačkorek. Pozn.: pokud máte malý padák, tak omezte počet dětí – aby se na výseče určené barvy vešly. Barvy: nejmenujeme barvu, ale při slově pampeliška jdou děti na žlutou, travička na zelenou … Barvy: reakce na zvuk. Např. při zvuku trianglu nebo prstových činelků jdeme na žlutou barvu, při zvuku bubínku na zelenou… Vytváříme cirkusové šapitó Stojíme po obvodu padáku, posadíme se (o něco blíže ke středu) a napnuté nohy schováme pod padák. Ruce drží okraj padáku. Leháme si na záda, nohy zvedáme svisle vzhůru, ruce stále padák přidržují. Vytvoříme tak „cirkusový stan“ ve kterém může proběhnout i pár vteřin trvající vystoupení šašků, koníčků… Vlny Držíme padák pevně asi ve výši pasu a pohybem vytváříme malé vlnky, větší, největší. Pohybem vln můžeme např. doprovodit vyprávění pohádky O rybáři a rybce. Vytváření kopule Možno i ve spojení s glissandem na zvonkohře (vzhůru, dolů) Podbíháme pod kopulí – kdo chce, podle jmen, podle barev Prší, prší „Prší, prší jen se leje, kam se děti podějeme? (padák jde vzhůru a dolů) (padák jde vzhůru a dolů) Utíkáme ve spěchu (padák jde vzhůru a dolů) do domečku pod střechu.“ (na slova do domečku vytváříme kopuli a na slova pod střechu děti vbíhají pod padák a sedají si např. do dřepu) Popis: polovina dětí drží padák a opakovaně vytváří kopuli. Ostatní pobíhají venku. Na slova pod střechu vběhnou pod padák, který se na ně lehce snese. Myšičko, myš, pojď ke mně blíž! Nepůjdu kocourku, nebo mě sníš. Popis: polovina dětí drží padák, pod kterým jsou schované nebo pobíhají myši. Kolem padáku chodí kocour a myšky láká ven. Na slova nepůjdu kocourku, nebo mě sníš vybíhají 123 myšky ven a kocour se snaží některou chytit. Chycená myš je buď vyřazena ze hry, kterou už jen pozoruje, nebo se stává kocourem – role se vymění. Princezna Pokud máte padák s větším otvorem ve středu, může se dítě do otvoru postavit a přidržet si padák v pase. Ostatní jsou ve dřepu a se „sukní“ princezny lehce pohybují. Můžeme spojit třeba se slovy Princeznička na bále, poztrácela korále… Koulení míčků Děti drží padák asi ve výši pasu, na látku položíme míček a pohybem padáku (nadzvedávání, snižování) se snažíme míček dokola koulet. Přidáme další, třeba velký míč a sledujeme pohyb dvou míčů (Paleček a obr). Míčky koulíme tak, aby nám pokud možno nepropadly otvorem ve středu padáku, nebo se je pak záměrně snažíme vést tak, aby dírou propadly. Nadhazování míčků Míček skáče jako ptáček Popis: jeden nebo více míčků se snažíme nadhazovat pohybem padáku „Míček skáče jako ptáček. Vyskočí až nad obláček? Skákej míčku výš a výš! Kampak asi doskočíš?“ Nafukovací míč ve středu padáku Máte nafukovací míč, který má obvod stejný, přesněji řečeno o maličko větší než je průměr otvoru v padáku? Pak se tento nafukovací míč snažíme koulením, bez pomoci rukou do otvoru umístit a když se nám to povede, zkoušíme míč nadhazovat tak, aby vždy zase zpátky dosedl na otvor. Můžeme s dětmi nahlas počítat, kolikrát se nám to povede… Využití nafukovacích balónků Popis: pomocí padáku nadhazujeme nafouknuté pouťové balónky. Je lépe držet padák např. jen levou rukou a pravou rukou se snažit udržet balónky nad padákem, aby nevyletěly mimo. „Balónek se sem tam houpá, dolů klesá, vzhůru stoupá. Leť balónku výš a výš! Třeba k slunci doletíš.“ Myšky v domě „Myšky běhaj´ sem a tam, já si na ně pozor dám. Jak je v domě spatříme, do pasti je chytíme.“ Popis: polovina dětí drží padák, druhá polovina pobíhá sem tam – pod padákem i mimo padák. Při posledních slovech se děti snaží z domu ( z pod padáku) vyběhnout. 124 Myšky v komoře „V komoře jsou myšičky, nastražíme pastičky. Kdo nechce být polapen, musí utéct rychle ven.“ Popis: polovina dětí drží padák, druhá polovina pobíhá pod padákem.Při posledních slovech se děti snaží vyběhnout mimo padák. Zajíc v zelí Tuto hru jsem kdysi viděla na videokazetě MŠ z Města Touškov, kde ji hrály děti spolu s rodiči. „Zajíc lezl do zelí, my jsme ho tam nechtěli. Past jsme na něj nastražili, abychom ho chytili.“ Popis: polovina dětí (event. jejich rodiče – viz výše) drží padák. Pod padákem běhají „zajíci“, sbírají po jednom kuse „zelné hlávky“ (před začátkem hry položíme do středu padáku silonové drátěnky nebo papírové koule …) a vynášejí je ven, mimo padák do místa, kde mají pelíšek. Na konci říkanky padák snížíme k zemi. Chytíme některého zajíce? Kolik hlávek zelí zajíci odnesli? Posíláme „dárek“ Popis: hru můžeme využít např. v den, kdy některé dítě má svátek, narozeniny. Ráno nakreslíme nebo namalujeme pro kamaráda přáníčka nebo vyrobíme maličké dárky a vložíme např. do krabičky od náhrdelníku. Krabičku položíme na padák, který držíme asi ve výši pasu a „pošleme“ dítěti dárek naší „padákovou poštou.“ Kdo se ztratil? (Na detektiva) Na zemi ve třídě leží padák. Děti chodí volně v prostoru okolo, na pokyn učitelky se zastaví a zavřou oči. Učitelka vybere jedno z dětí, dotkne se ho a to se potichoučku schová pod padák. Pak děti oči otevřou. Který detektiv přijde nejdříve na to, kdo je pod padákem schovaný? Hra na sochaře Popis: děti utvoří dvojice. Jeden z dvojice je sochař, druhý „modelovací hmota“. Dítě – dobrovolník bude dělat model. Děti ve dvojicích si zavřou oči a učitelka zakryje dítě – model padákem. (Dítě zaujme nějakou jednoduchou polohu.) Sochař přijde k zakrytému modelu a hmatem zjistí, zda dítě sedí, klečí, jak má nohy, ruce… Podle svého zjištění pak tvaruje svoji „modelovací hmotu“ do stejné polohy. Pokud si sochař polohu modelu nezapamatoval přesně, může se k němu – i vícekrát vrátit. Po chvíli učitelka model odkryje a zkontrolujeme, jak se napodobení zdařilo. Hra na žraloka Jedna z kolegyň nám na semináři popisovala, jak si hrají s dětmi oblíbenou hru na žraloka. Děti jsou po obvodu padáku, který drží kousek nad zemí a vlní s ním Pod padákem leze dítě – žralok a snaží se přilézt ke kraji a některé z dětí chytit… 125 Padák ve spojení s hudbou Víly tančí na vodní hladině – pentatonika (z diatonické zvonkohry vyjmeme F,H) Popis: padákem vytváříme malé vlnky těsně nad zemí a asi 2 – 4 děti dle velikosti padáku mohou na padák vstoupit a pomalu, ladně tančit za doprovodu hry na dvě zvonkohry v pentatonice. Pozor! Zvláště na parketách nebo plovoucí podlaze velmi dbáme na to, aby se děti pohybovaly zvolna, při rychlém pohybu hrozí nebezpečí uklouznutí a pádu !!! Kukla – motýl Využijeme písničku „Čarodějnice“ od Karla Háby – zpěvník Malým zpěváčkům str. 220 a 221. Popis: dítě se posadí do středu padáku ležícího na zemi, okraje uchopíme a držíme asi ve výši pasu. Chůzí malými kroky po obvodu kruhu uprostřed sedící dítě lehce zavinujeme, housenka se zakuklí a rozvinujeme (je z ní motýl…). Pozor! Padák nesmíme při zavinování utahovat a dítě zavineme lehce jen do výše ramen. Některé děti se těší, až je budeme zavinovat, jiné mohou mít pocity úzkosti! „Rozvíjej se poupátko“ z filmu Pyšná princezna. Tato dětmi oblíbená písnička také láká k rozvinutí růžového poupátka – pohyb viz výše. Abychom mohli poupátko rozvíjet, musí být nejdřív zavinuté. Aby pohyb neprobíhal mlčky, doprovodila jsem „zavíjení“ slovy: „Na zahradu slunce svítí všude kvete krásné kvítí. I růže už zakrátko, rozvine své poupátko.“ Text podle potřeby opakujeme, až je dítě, které sedí ve středu padáku zavinuté. Pak se podle první sloky písně z filmu poupátko rozvíjí. Pohyb míčků v padáku - koulení míčků v padáku můžeme spojit s písní „Koulelo se koulelo červené jablíčko“ (event. i Pod dubem, za dubem…) Hastrmane, Tatrmane – hra se zpěvem Podle dětského říkadla si můžeme zahrát hru na Hastrmana. Popis: padák – rybníček - leží na zemi, po něm opatrně chodí Hastrman. Děti pobíhají nebo rytmicky poskakují mimo padák podle říkadla, které můžeme jednoduše na 2 nebo3 tóny zazpívat: „Hastrmane, Tatrmane, dej nám kůži na buben, (g,g,f,f,e,e,f,f, g,g,f,f,e,e,f nebo g,g,e,e,g,g,e,e..) budeme ti bubnovat, až polezeš z vody ven.“ (g,g,g,e,g,g,g,g, g,e,g,g,e,e,e) Mámo, táto, v komoře je myš: hra se zpěvem „Mámo, táto, v komoře je myš, mámo, táto v komoře je myš. Pustíme tam kocoura, on tu myšku vyšťourá. Mámo, táto, už tam není myš.“ Popis: známou písničku můžeme spojit s pohybem např. tak, že stojíme, držíme padák asi ve výši pasu nebo prsou a chodíme s padákem dokola. Pod padákem je schované dítě – myška, která buď sedí, nebo leze. Mimo padák chodí kocour. Na slova „pustíme tam 126 kocoura…“ vbíhá kocour pod padák, při slovech „on tu myšku vyšťourá“ myš chytí a odvádí ji pryč. Černá díra Úkol: manipulace s padákem, odhad pro pohyb míče, spolupráce Pomůcky: padák, malý lehký míček velikosti tenisového (různé míčky různých vah i velikostí – maximální velikost však taková, aby míček prošel otvorem) Popis hry: Děti stojí okolo padáku a drží oběma rukama poutka padáku. Paní učitelka vhodí na padák malý míček. Děti se snaží pohybovat padákem (vesmírem) tak, aby míček (planeta) skončil v otvoru uprostřed padáku (v černé díře). Varianty: (pro starší děti) Na vypnutou plachtu položíme několik různých míčů. Úkolem dětí je nechat propadnout postupně všechny balony otvorem v co nejkratším čase. Další varianta pro skupinu předškoláků: Děti rozdělíme na dvě skupiny. Každá skupina má svůj míč (stejně velký, jen jiné barvy). Děti stojí kolem padáku a drží jeho poutka, střídavě hráči jedné a druhé skupiny. Cílem je dosáhnout toho, aby právě míč mé skupiny propadl otvorem jako první. Mexická vlna Úkol: manipulace s padákem, odhad pro pohyb míče, vzájemná spolupráce Pomůcky: padák, větší a těžší míč (jako na sálovou kopanou) Popis hry: Všichni hráči drží oběma rukama padák za okraje. Učitelka položí míč na padák poblíž okraje. Snahou všech hráčů je udržet míč při okraji padáku (pozor aby nevypadl) a zároveň ho rozpohybovat kolem dokola. Pokud se to podaří vznikne „mexická vlna“ ( podobná známé z diváckých tribun). Varianty: (pro mladší děti) Jiná varianta: Děti drží kolem dokola padák ve výši pasu. Jedno z dětí (nebo dvě proti sobě) běží kolem dokola stojících dětí držících padák, jak je míjí, dotýká se jich rukou. Když stojící dítě ucítí dotek, hned vzpaží a zase připaží. (Běžící děti mohou na povel učitelky měnit směr.) Výměna Úkol: Procvičení barev, reakce na signál, orientace v prostoru Pomůcky: padák Popis hry: Děti stojí kolem padáku, každé drží jeho okraj u jedné z barev. Chodí dokola a říkají: „Hádej, hádej hadači, která barva nestačí? Kterápak se změnit má? A bude to, a bude to: ČERVENÁ.“ Při vyřknutí určené barvy (např. červené) se všechny děti zastaví, vzpaží (nafouknou padák). Děti stojící u vybrané barvy se pustí a podběhnutím pod padákem si vzájemně vymění místa. Pozor na srážku dětí pod padákem! Kdo je žabák? Úkol: manipulace s padákem v rytmu, paměť, posilování vzájemných vztahů ve skupině, smysl pro fair play (udržet oči zavřené) Pomůcky: padák Popis hry: Děti stojí se zavřenýma očima kolem padáku, každé drží poutko padáku. V rytmu říkanky pohybují padákem nahoru a dolů: Skáče šipky, lomeňáka, (ze vzporu dřepmo stoj, vzpažit – padák vzhůru) za večerů koncert kváká.(vzpor dřepmo – padák leží na zemi) Na rybníku pod hrází, (stoj, vzpažit) když měsíček vychází.(vzpor dřepmo pustit padák) Paní učitelka během říkanky dotykem označí žabáka, který se v rybníčku (pod padákem) schová. Když vyjde měsíček, děti mohou oči otevřít a hádat, kdo je žabákem. 127 Hrátky Pomůcky: padák Popis hry: Děti stojí okolo padáku a drží oběma rukama poutka padáku. Zpočátku děti padák pouze “nafukují“ – víří vzduch (jsou větříky, zprvu malé a mírné, později silnější, až se stanou vichrem z hor) zdviháním plachty vzpažováním a připažováním. Popis hry: Jedno z dětí si libovolně lehne či sedne doprostřed padáku, ostatní děti klečí, drží poutka padáku a dělají větříky, které vzdouvají nejprve malé a stále větší mořské vlny kolem velryby uprostřed. Popis hry: Děti stojí okolo padáku a drží každou rukou poutko padáku. Na známou písničku: „Houfem ovečky“ děti podle pokynů paní učitelky chodí za zpěvu písně dokola – mění směr, pohybují se k sobě (do středu kruhu), dupou či cupitají, nadouvají padák apod. Vodník Frantík Padák rozložíme na koberci. Pozor na parkety nebo plovoucí podlahu, látka padáku může při prudkém pohybu klouzat. Vodník Frantík (má na hlavě klobouk s pentličkami nebo pentle za pasem) chodí bos zvolna po ploše padáku, ostatní děti stojí nebo poskakují a pobíhají v prostoru mimo padák a volají: Vodníčku, vodníčku, jakpak se máš v rybníčku? Vodníku, Frantíku, jakpak se máš v rybníku? Vodník odpoví: Já nejradši ticho mám, vás, křiklouni, pochytám. Vodník Frantík vybíhá z padáku a pokud někoho chytí, ten se posadí zkřižmo na plochu padáku a hra se opakuje. Nebo se ten, kdo je chycený, stává vodníkem. Role se vymění. Balónku, hop! Úkol: manipulace s padákem, odhad pro pohyb míče, vzájemná spolupráce Pomůcky: padák, velký nafukovací míč (nepropadne středovým otvorem) Popis hry: Děti stojí v kruhu a drží poutka padáku, v němž je velký míč. Odříkávají: “Zatočíme balónek, dokolečka dokola. Pohoupáme balónek houpy hou, houpy hou.“ A Anička (paní učitelkou vybrané dítě) zavolá: Balónku, hop!“ Děti chodí (s napnutým padákem) dokola, pak míč pohoupají a na povel (Hop!) se snaží vyhodit míč co nejvýše do vzduchu a následně ho zase chytit zpět do padáku. Literatura: Hrajeme si s padákem, Hurdová, Eva 128 Příklady typů padáků: Cvičení na míčích pro fyzickou i psychickou kondici I Říká se jim různě: Tyto velké míče jsou nazývány nejrůzněji a to od gymnaballů, rehabilitačních, skákacích, gymnastických balónů až po fit balony. Tyto gumové (vinylové) míče se dají dle typu nafouknout do různých rozměrů od několika centimetrů až do více než metru. Jsou různě barevné, s držadly, s drobnými masážními výstupky nebo třeba průhledné s kuličkami uvnitř, mohou být i vejčitých tvarů... Pro každého je třeba vybrat ten správný typ, zejména se přihlíží k výšce cvičence, je samozřejmě obtížné pořídit vhodnou velikost, jestliže jich chcete pořídit 15 pro celou třídu - v tom případě je nejlepší zvolit asi nejčastější velikost a několik menších a větších míčů. Jestliže se však chcete koupit míč k sobě domů, musí odpovídat zejména vaší výšce a to tak, že když na míči sedíte nohy musí v kolenou svírat větší než praví úhel, mít menší balón není ze zdravotního hlediska vůbec vhodné a na větším hrozí nebezpečí pádu. S váhou si nemusíte dělat starosti, protože nosnost míče je až 300 kg. Jejich povrch je bakteriocidní, tzn. že se na něm neměli udržet ani mikroby ani bakterie. Pokud chcete opravdu kvalitní míč, vybírejte ten, který má nejsilnější "gumu", ty, které jsou tenké (a vesměs levnější), odejdou mnohem dříve a je možné, že i po několika cvičeních prasknou. Opravdu dobré míče dnes stojí asi kolem 700 Kč. Pro předškolní děti jsou nejlepší míče s držadly, protože se mohou při skákání pohodlně držet. Starší děti, které už zvládnou udržování rovnováhy, můžeme postupně učit přidávat k hopsání pohyby rukou, nohou, případně válení se po míči na břiše. 129 Příklady cvičení: Sed na míči + pohupy a pohyby paží sed na míči roznožný, obě nohy celou ploskou na zemi, přidat různé pohyby paží, např."ptačí křídla" a letíme do teplých krajin (obr. 1 - ruce na ramena = vlaštovka s malými křídly, obr.2 čáp s velkými křídly apod.) Správný sed na míči by neměl být přímo ve středu, ale malinko vepředu. Nohy v mírném roznožení se celou ploskou opírají o zem, břicho je zatažené (zpevněné) a záda rovná. Ramena tlačit směrem dolů (nezvedat je), lopatky k sobě a hlavu držet vzhůru. Při tomto cviku jsou zapojené téměř všechny svaly těla a samy děti po chvilce zjistí, že pokud někde povolí, tak spadnou, a naším cílem je se na balonu udržet. Sed na míči + pohyby nohou sed na míči roznožný, vzpažit zevnitř (obr 3), střídavě zvedat koleno jedné a druhé nohy s krátkou výdrží, chodidlo nad zemí (zebe nás x pálí nás, čáp stojí na jedné noze...)Cvik pro děti, které mají dobré koordinační schopnosti a na míči zvládají dobře sedět, bez problémů s balancí. Pokud se děti na balonu neudrží, mohou připažit a rukama se přidržovat balonu. Rovná záda v sedu na míči 130 základní polohy jako na obr. 3, vzpažit s protažením do výšky (vykvetla květina, ale děti ji zapomněly zalévat a květina vadla) pomalý předklon (obr. 5), dlaně se mezi nohama dotýkají země Uvědomit si rozdíl mezi správným držením těla v sedu (rovná záda) a nesprávným (kulatá záda). Sed, ruce položit na kolena, narovnat záda. Opakovat několikrát za sebou, aby si děti tento rozdíl zažily. Zařazujeme vždy, když vidíme nesprávné držení těla v sedu. Sed na míči + pohyby pánve sed roznožný, upažit dolů pohyby pánví vpřed, vzad, vpravo, vlevo spojit pohyby do všech čtyř stran, ruce pomáhají udržovat rovnováhu. Rytmizovat pohyby podle říkadla, což je dětem velmi blízké. Využívat pojmů pro orientaci vpravo,vlevo, vpřed, vzad Ze sedu postupný leh sed na míči snožný (chodidla u sebe) pomocí krokování postupný leh na míči; ze strany přidržovat míč rukama, krokováním zpět do sedu (obr.9) mraveneček dělá malé krůčky vpřed a zpátky (s dětmi vymýšlíme s synonyma: ťape, cupitá...). Učit se držet rovnováhu na míči a společně i protahovat zádové svaly (prevence kulatých zad). Cvičení rovnováhy sed na míči skrčný, upažit dolů, nohy nad zemí paty tlačit vzhůru celými dolními končetinami stlačovat míč a současně držet rovnováhu tlačíme bez opory pokrčené nohy do míče (chodidly, koleny kotníky) Upozornit děti na mírný posun na míči vzad a na upažení dolů (lépe se udržuje rovnováha). Při pocitu "asi spadnu" dát rychle nohy na zem Upozornit děti na mírný posun na míči vzad a na upažení dolů (lépe se udržuje rovnováha). Při pocitu "asi spadnu" dát rychle nohy na zem 131 Leh na břiše na míči s oporem nohou o podložku z kleku "stíhačka"- leh na břiše na míči oporem o špičky natažených nohou, vzpažit dlaně vpřed, horní polovinu těla zvedat nahoru, ruce do zapažení, tělo zůstává nahoře (křídla); přistáváme - vzpažit, zpět do kleku Posilování zádových svalů, necvičit dlouho, nutně zařadit relaxaci - "líný brouk" - kolena široce kolem míče na zemi, hlava a ruce na míči, malé dokutálení na míči vpřed-vzad, vpravo-vlevo. Posuny na míči na břiše Výdrž v lehu na míči leh na břiše na míči, přeručkovat vpřed i zpět s nataženýma nohama, míč zůstává pod pánví Neopakovat dlouho, opět zařadit relaxaci leh na míči, ruce v týl (za hlavu) pohupování - opor o paty, nebo o celá chodidla, nohy natažené Důležité pro dobrou stabilitu je roznožení; pozor na správné držení hlavy (opora krční páteře) Popis cviků s míči Základní sed na míči: Při správném sedu na míči máme nohy dostatečně daleko od sebe (cca 75°),abychom si zajistili stabilitu. Chodidla se celou plochou opírají o zem. Úhel mezi tělem a stehnem a mezi stehnem a holení nesmí být menší než 90°. Na míči nesedíme na vrcholu, ale mírně vepředu, část váhy přebírají nohy (aby se nám nestalo, že přepadneme dozadu). Tělo i hlavu držíme vzpřímeně (nikoli křečovitě), ramena tlačíme mírně dozadu a dolů, ruce volně podél těla nebo na stehnech. 132 Při hopsání nesmíme ztratit kontakt s míčem, proto se jen pohupujeme, nikdy nenadskakujeme! 1. V sedu na míči se rozhopsáme. 1A. V rytmu hopsání střídavě přitahujeme obě kolena co nejvýše k hrudníku. Zadeček přitom pořádně zaboříme do míče, záda mírně ohneme ke kolenu. 1B. V rytmu hopsání střídavě vykopáváme jednu a druhou nohu do vzduchu, rukama se dotkneme kolena, zdatnější tlesknou rukama pod kolenem. 2. V klidu sedíme na míči, ruce v tříslech, abychom vnímali pohyby pánve, a pomalu soustředěně vychylujeme pánev střídavě vpravo a vlevo. Míč by se měl pod námi mírně valit. Poté zatneme hýžďové svaly a podsadíme pánev dopředu a pak vysadíme zadeček dozadu. Při třetí variantě valíme míč pod sebou dokola, střídavě na obě strany. 3. V sedu na míči se rozhopsáme. Ruce zvedneme nad hlavu a do rytmu střídavě vytahujeme vysoko levou a pravou ruku. 4. V sedu na míči se na ramena a do rytmu je vytahujeme vysoko nad hlavu. rozhopsáme. Ruce složíme 133 5. V sedu na míči se rozhopsáme a do rytmu začneme pochodovat. Pracují nejen nohy, ale i paže. V tomto pochodu uděláme několik malých krůčků dopředu. Zadeček se nám na míči přesídlí více dopředu a my musíme více zatlačit do míče. Když cítíme napětí ve stehenních svalech, zase se pomalu pochodem vracíme dozadu. 6. V klidu sedíme na míči, rukama si jej po obou stranách přidržujeme. Drobnými kroky přesuneme těžiště do přední části míče a pomalu na míč naleháváme bedry. V této fázi je velmi důležité hodně tlačit do míče, jinak nám ujede. Takto se pomalu sesuneme až do dřepu. Ideální je, když dosedneme zadečkem až na zem a zády stále silně tlačíme do míče. Nelze provádět na kluzké podlaze (koberec), kde by nám ujížděly nohy i míč. 7. V sedu na míči se rozhopsáme a do rytmu střídavě unožujeme levou nohu a zároveň upažíme do protisměru za pravou rukou. Vrátíme se zpět a opakujeme křížem na druhou stranu. 8. Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen i lýtek. 8A. Zatneme břicho a svaly dna pánevního a pánev nadzvedneme nad podložku. Pomalu obratel po obratli vracíme na podložku. 134 8B. Zůstaneme v pozici se zvednutou pánví a snažíme se střídavě každou nohu nadzvednout o pár centimetrů nad míč. Opačnou nohu silně zapřeme do vrcholu míče. Tento cvik je nejen velmi náročný na břišní svaly, ale zároveň i na stabilitu. 9. Ze dřepu (cvik č. 6) pomalu zády naleháváme na míč. Pracují stehna, ale nesmíme zapomenout silně tlačit zády do míče. Chodidla jsou na místě a míč se nám pod zády valí tak daleko, až na něm celými zády ležíme. Ruce vzpažíme a celé tělo takto protáhneme. Dbáme na to, aby nám hlava nevisela moc nízko! Pomalu se vracíme zpět do dřepu a celé několikrát opakujeme. Uvolňujeme zejména napětí v zádech, protahujeme prsní svaly. 10. Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen a lýtek. Nohy jen velmi mírně vychylujeme do stran a masírujeme si takto křížovou kost. Vhodné jako relaxační poloha. 11. Ležíme na zádech a míč podložíme pod skrčené nohy tak, aby se dotýkal stehen a lýtek, ruce rozpažíme. Nohy na míči valíme doprava tak daleko, jak je nám svalové napětí příjemné a hlavu zároveň otáčíme doleva. Opakujeme křížem na druhou stranu.¨ 12. Ve dřepu, míč mezi stehny, na míč nalehneme a převalíme se tak daleko, až se rukama dotkneme podložky. 135 12A. Mírně a uvolněně se kolíbáme na míči dopředu a dozadu. Uvolňujeme napětí v zádech. 12B. Ruce i nohy se dotýkají podložky, ale silou je protáhneme dopředu a dozadu. 13. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Provádíme kliky, přičemž obtížnost regulujeme tím, jak daleko máme nohy opřené o míč. Nejjednodušší varianta je o vrchol míče se opírat třísly, těžší je přeručkovat tak, aby byl míč pod stehny a nejobtížnější (i na stabilitu) je opřít si o vrchol míče holeně. 14. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Pravou nohu ohneme v koleni a zvedáme ji směrem vzhůru. Poté nohy vyměníme. Dbáme, abychom se neprohýbali v bedrech! Posilujeme hýždě a stehenní svaly. 15. Nalehneme na míč tak, abychom se rukama i nohama dotýkali podložky. Ruce i nohy široce od sebe, abychom si zajistili stabilitu. Střídavě propneme do dálky pravou nohu a levou ruku. Opakujeme křížem na druhou stranu. Posilujeme svaly paží a zad. 16. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Pomalu 136 ručkujeme a míč pod sebou valíme tak daleko, dokud si udržíme stabilitu. Stejným způsobem se vracíme zpět. 17. Nalehneme na míč tak, abychom měli nohy ve vzduchu a natažené paže. Kolena zaboříme do míče a podvalíme si ho pod sebe tak, že zvedneme zadeček vysoko. Posilujeme svaly paží a stehen. Velmi náročný cvik! A závěrem jeden cvik bez obrázku. Posadíme se na míč blízko stěny nebo jiné opory a přidržíme se rukou. Nohy široce rozkročíme a skrčíme na míč tak, abychom ho jakoby objímali vnitřní stranou stehen a lýtek po stranách. Když se na vrcholu míče usadíme, pomalu se pouštíme opory a snažíme se vyrovnat stabilitu. Ze začátku je to velmi těžké, ale čím více budete s míčem kamarádit, tím déle vydržíte na míči sedět bez držení. Perfektní cvik, protože pracují i hluboké svaly celého těla. Úvod do čínské medicíny Čínská medicína je jedinečný léčebný systém starý téměř 5000 let. Jedná se o složitý vědní obor, jehož základem je fyziologie, patologie, diagnostika, prevence a léčba onemocnění. Jejím hlavním principem je celostní pojetí člověka. Ústředním jádrem je teorie Yin a Yang a teorie pěti prvků. Teoretický základ čínské medicíny je ovšem mnohem širší a musí být brán jako celek. Na jeho studium je třeba mnoho let, ne-li celý život. Klinická diagnóza a léčba v tradiční čínské medicíně jsou založeny zejména na teorii jinjangu (yin-yang) a teorii pěti prvků, které na studium fyziologických aktivit a patologických změn lidského těla a jejich vzájemné vztahy aplikují přírodní jevy a zákony. Mezi typické terapie tradiční čínské medicíny patří akupunktura, bylinná léčba a cvičení čchi-kung (qigong). U akupunktury léčba probíhá stimulací určitých oblastí vnějšího těla. Bylinná léčba působí vnitřně na orgány zang-fu, zatímco čchi-kung se pokouší obnovit řádný tok informací uvnitř sítě prostřednictvím regulace čchi. Tyto terapie se ve svém přístupu zdánlivě velmi liší, přesto všechny sdílejí stejný základní soubor předpokladů a náhledů na povahu lidského těla a jeho místo ve vesmíru. Někteří vědci popisují léčbu nemocí prostřednictvím bylinné léčby, akupunktury a cvičení čchi-kung jako „informační terapii“. 137 Orgánová rozcvička Makko-ho Rozcvička Makko-ho je doporučována cvičit ráno a večer. Celá rozcvička by neměla zabrat ne víc jak 20 min. Každý cvik provádějte 3x strečinkovým způsobem, to znamená s dechem do protažení, poté uvolnění a znova do protažení. Není nutné velké úsilí, hlavně ze začátku. Snažte se hlavně procítit pohyb a energii. Celá rozcvička viz příloha v PDF. Závěrečné doplňky - odkazy: Zvonkohra Koshi: http://www.muzikohrani.cz/zvonkohra-koshi/ Hrací plachta s motivy Země, Voda a Vzduch: http://www.lokki.cz/detail/56078-hraci-plachta-s-motivy-zeme-voda-a-vzduch/?sekce=107 138 Modul č. 5 Využití pracovních činností s ohledem na rozvoj jemné a hrubé motoriky dětí Modul zpracovaly: Mgr. Iveta Bučková Bc. Ivana Zelená Projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR 139 140 ROZVOJ JEMNÉ A HRUBÉ MOTORIKY V PŘEDŠKOLNÍM VĚKU Motorika je souhrn pohybových dovedností, které umožňují samostatné přemisťování se v prostoru, zaujímání různých poloh celého těla, manipulaci s předměty, jednotlivé pohyby částí těla: paží, zápěstí, prstů ruky, nohou, chodidel atd. Základy motoriky se utvářejí již v prenatálním období dítěte a po narození motorický vývoj probíhá v součinnosti s vývojem psychických funkcí a tělesným vývojem. V předškolním věku se výrazně mění kvalita pohybu a pohyblivosti, pohyby jsou cílené, přesněji zaměřené na dosažení určité činnosti. Zlepšuje se obratnost i koordinace. Aby se dítě pohybově dobře vyvíjelo, potřebuje dostatečný přirozený pohyb (běhání, skákání přes překážky, chůze, jízda na kole, plavání, lyžování, chytání a házení míče). Pro zdravý fyzický vývoj dítěte jsou důležité také pohybové hry. Každou hrou, každým pohybem si dítě rozvíjí nejen tělesnou obratnost, ale také prostorovou i plošnou orientaci. Rozdělení motoriky: - hrubá motorika jemná motorika grafomotorika motorika mluvidel motorika očních pohybů Hrubou motorikou rozumíme cílené pohyby celého těla, rukou, nohou (chůze, běh, skákání, lezení, házení a chytání míče, plavání, jízda na kole…). Pojem jemná motorika v sobě zahrnuje pohyby zápěstí, jednotlivých prstů (stříhání, skládání papíru, zapínání a rozpínání knoflíků, modelování, navlékání korálků, manipulace s kostkami…). V podrobnějším dělení motoriky se uvádí i oblast střední motorika, která zahrnuje pohyb loketního kloubu. Tento pohyb je důležitý pro přípravu psaní. Grafomotorika – sem patří postavení ruky při kreslení a psaní, držení těla při psaní a kreslení, uvolnění ruky, držení tužky, pastelky nebo štětce. Motorika mluvidel (oromotorika) je důležitá pro správný vývoj řeči. Zapojují se přitom různé skupiny svalů nezbytné pro špulení rtů, dumlání, cucání palce. Při logopedické péči je velmi důležité rozvíjet cílené pohyby jazyka, rtů, svalů tváře před vlastní nápravou řeči. Motorika očních pohybů (vizuomotorika) je důležitá pro správný nácvik čtení a psaní. Tuto oblast procvičujeme při prohlížení knih, řazení obrázků (zleva doprava), vypracování pracovních listů. 141 Vývoj hrubé motoriky v předškolním věku Období mezi třetím a šestým rokem je charakterizováno rozvojem osobnosti a individuality dítěte. Každé dítě má svůj specifický temperament, projevující se již v období kojeneckém. Jsou miminka „hodná a klidná“ i miminka „zlobivá a plačtivá“. Tyto projevy se do jisté míry vyvíjejí i v předškolním věku a lze je velmi ovlivnit prostředím, ve kterém žijí, výchovou v rodině nebo v předškolním zařízení. Motorické dovednosti se v předškolním věku velmi rychle vyvíjejí. Pohyby dítěte jsou plynulejší, hbitější a výrazně koordinovanější. Motorika je neustálou činností a pohybem budována a zdokonalována. Kolem čtvrtého roku se výrazně vyhraňuje lateralita (souhra párového orgánu oko-ruka). Dominantní ruka se uplatňuje především ve složitějších úkonech, které jsou náročnější na koordinaci a přesnost. Nedostatky v oblasti hrubé motoriky se projevují u dítěte nešikovností, neobratností a nekoordinovaností pohybů, kdy je narušena jejich souhra. Vhodné je provádět s dětmi cviky zaměřené na celkové pohyby, na používání těla koordinovaně jako celku, např. ve vodě, která uvolňuje, nebo na trampolíně. Důležitá je souhra pohybů s kontrolou zraku a myšlením, tzv. vizuomotrická koordinace. Předškolák by měl mít osvojeny základní pohybové dovednosti jako např. chůze, běh, lezení, skákání po jedné noze, házení a chytání míče, udržení rovnováhy a také zvládnutí jednoduchého rytmického pohybu s hudebním doprovodem. V tomto období je vhodné začínat i s různými sporty jako jsou jízda na lyžích, na bruslích či na kole. Vývoj a rozvoj lezení, chůze, běhu a skoku Lezení Je to komplexní pohyb celého těla v nízkých polohách, který účelně zaměstnává všechny svalové oblasti a orgány. Posiluje zvláště svalstvo končetin, pletence ramenního, svalstvo zádové, zlepšuje pohyblivost páteře, působí na vnitřní orgány a procvičuje pohyblivost kloubu. Dítě mezi prvním a druhým rokem postupně zvládá lezení po kolenou na rovině, na šikmé ploše i po schodech bez pomoci, vyleze na nízké překážky. Tříleté dítě umí lézt ve vzporu dřepmo (po čtyřech) na rovině, po zvýšené ploše i po šikmé ploše nahoru, umí se plazit pod překážku po břiše a zdolává nízké překážky. Prolézání tzv. tunelem některé děti nezvládají psychicky. Kolem čtyř let se dítě umí plazit pod překážkou po zádech s odrážením nohou o podlahu, umí se plazit po lavičce v lehu na břiše pomocí přitahování rukama a dokáže vystupovat či sestupovat po žebříku se střídavým uchopováním rukama a střídáním nohou. Dítě pět až šestileté umí lézt ve vzporu dřepmo s obměnami (vpřed i vzad), dokáže samostatně přelézat, prolézat i podlézat různé překážky. Při lezení a plazení dochází ke změně zorného pole, dítě vnímá prostor, rozmístění a velikost překážek z jiného úhlu pohledu než ve stoji. U dětí předškolního věku se ještě může vyskytovat špatná koordinace trupu a končetin. Při lezení se zdokonalují i lezecké vlastnosti – odvaha, samostatnost, vytrvalost. Chůze Je přirozený pohyb, při kterém je zapojena většina svalstva těla. Rychlost chůze závisí na délce kroku a jejich tempu. Mezi prvním a druhým rokem umí dítě samo stát a začíná samostatně chodit. Zpočátku jsou kroky vysoké, nejisté, nestejně dlouhé. Časem se chůze stává uspořádanější. Dítě se pokouší i o chůzi pozpátku. Ve dvou letech dítě chodí i po schodech, často bez přidržování, ale pouze s přísunem jedné nohy. Začíná chápat rytmus 142 chůze, snaží se napodobit taneční pohyby, pokouší se chodit po špičkách. Mezi druhým a třetím rokem se chůze zdokonaluje, stává se plynulejší. Dokáže chodit do schodů i se střídáním nohou, dolů ze schodů ještě s přísunem jedné nohy. Mezi čtvrtým a pátým rokem se stává chůze plynulejší, jistější, zlepšuje se koordinace pohybu. Dítě je schopné měnit rychlost chůze, umí střídat chůzi na zemi i na zvýšené ploše, překážky překračuje při chůzi plynule. Na konci předškolního období dítě rozlišuje různé druhy chůze (sportovní, taneční…). Dokáže pohotově střídat různé druhy chůze. Někdy se u dětí předškolního věku může vyskytnout nedokonalá souhra trupu a končetin, nepravidelnost délky a tempa kroku nebo našlapování na celé chodidlo. Chůze je pohyb složitý a z hlediska fyziologického velmi vydatný. S rozvojem chůze dochází i k rozvoji poznání. Běh Má mnoho shodných rysů s chůzí – přenášení váhy, pohyby paží, při běhu se vždy vyskytuje okamžik, kdy se tělo ani jedním bodem nedotýká země. Běh je po chůzi nejpřirozenější lokomocí. V období kolem dvou let již dítě začíná běhat. Není však schopno vědomě regulovat a měnit tempo běhu. Obtíže mu dělá zastavení na povel, zatáčení a změny směru. Běh se rozvíjí po celé předškolní období. Kolem tří let již dítě zvládá fázi běhu, není však schopno vědomé kontroly vlastního těla. Obtíže mu činí orientace v prostoru, vyhýbání. Kolem čtvrtého a pátého roku se technika běhu zlepšuje, zvyšuje se rovnováha a jistota pohybu. Běh je u dítěte významným prostředkem rozvoje rychlosti, vytrvalosti a dynamické síly. Zvyšuje odolnost dítěte. Ovlivňuje dýchací systém. Skok Je přirozený pohyb, kterým se překonává vzdálenost, hloubka nebo výška. Skoky posilují svalstvo celého těla, zejména svalstvo dolních končetin. Pro skok je charakteristická fáze odrazu ze země a fáze letu. Děti do tří let rády rytmicky poskakují, zpočátku s pomocí dospělých. Tento pohyb má velký vliv na rozvoj v oblasti duševní a sociální. Tříleté dítě se dokáže odrazit snožmo, nedokáže však koordinovat letovou fázi skoku. Pokouší se o odraz z jedné nohy, o poskoky na jedné noze. Neodhadne předem, zda provede skok do výšky, do dálky či do strany. Kolem čtvrtého až pátého roku zvládne poskoky a skoky snožmo i z místa, vpřed, vzad, stranou i přes překážky. Mezi pátým a šestým rokem začíná dítě zvládat všechny fáze skoku. Umí skákat s obměnami, na místě i z místa, z klidu i chůze či běhu. Některé děti jsou před překonáním skoku do výšky nerozhodné a bojí se. Mnohdy stačí malé povzbuzení a dítě se odhodlá skočit. U skoku do dálky stačí, jestliže před dítě položíme nějaký předmět. Skoky mají mnoho podob, můžeme je dělit na skoky do dálky, hloubky a výšky. Poskoky a skoky přispívají ke zpevňování svalstva celého těla, k rozvoji rychlosti, síly, obratnosti a vytrvalosti. Rozvoj hrubé motoriky u dětí je velmi individuální, každé dítě je jiné a jeho vývoj je závislý na prostředí, ve kterém vyrůstá a na množství podnětů, které na něj působí. Nelze přesně stanovit a vymezit, které pohyby a v jaké kvalitě má dítě umět, můžeme však vycházet z průměrné dovednosti jedinců stejného věku. Rozvoj jemné motoriky K rozvoji jemné motoriky napomáhají každodenní činnosti, sebeobsluha, manipulační hry, tvořivé a rukodělné činnosti. Zlepšení úrovně jemné motoriky v předškolním věku se projevuje hlavně v sebeobsluze (oblékání, zapínání a rozepínání knoflíků, zavazování tkaniček, hry se stavebnicemi…). Je proto důležitá správná volba hraček a stavebnic. Vhodné jsou různé kostky, mozaiky, provlékadla, puzzle a stavebnice. Manuální zručnost 143 podporuje modelování, šroubování, sestavování z různých dílů a podobně. Tyto činnosti rozvíjí vytrvalost, systematičnost a smysl pro barevnost. Dítě v tomto období má velkou radost z různorodé činnosti s materiálem a rádo s ním zachází s nevšední představivostí. Zajímá se i o celou škálu výtvarných technik a postupně se v nich zdokonaluje. Nejedná se jen o typickou kresbu tužkou či pastelkou, ale i o další výtvarné činnosti. Dítě se často inspiruje výtvarnými činnostmi dospělého. Velmi přínosná je dětská hra, mající podobu čmárání klacíkem v písku, kreslení křídou na zeď, ale i sestavování různých seskupení z barevných kamínků. Předškolní děti s nedostatky v oblasti jemné motoriky podávají ve škole horší výkony nejen při psaní a čtení, ale i ve výtvarné a tělesné výchově. Vzhledem k tomu, že ruka je neobratná mají děti problémy i v pracovních činnostech a sebeobsluze, proto je nutné tyto činnosti neustále procvičovat a zdokonalovat. Grafomotorická cvičení jsou řízená pohybová cvičení k rozvoji jemné motoriky ruky a zrakové koordinace, při kterém je pohyb zaznamenán graficky. Jde především o uvolnění svalových skupin paže, zápěstí a ruky. Před samotným cvičením je vhodné zařadit různá motorická cvičení ruky – práce s drobným materiálem, stavebnicí, přírodninami nebo prstová cvičení. Dříve než začne dítě psát tužkou, můžeme využít kreslení prstem do písku nebo tyčinkou do plastelíny. Nesmíme zapomínat, že zvláště v předškolním věku musí být grafomotrická cvičení vhodně motivována a přiměřeně dlouhá (5-7 minut). Těmto cvičením je vhodné použít i různé rytmické nástroje nebo hru na tělo. Didaktické zásady a metody používané při rozvoji jemné motoriky 1) Zásada názornosti - názor je buď přímý, jde o konkrétní seznamování se s pomůckami a pracovními postupy, nebo nepřímý 2) Zásada přiměřenosti - žádá respektování osobnosti dítěte, požaduje kladení přiměřených nároků na každé dítě podle jeho individuálních možností a schopností. 3) Zásada individuálního přístupu k dítěti 4) Zásada aktivity - je nezbytné, aby dítě přesně vědělo, co a jak má dělat 5) Zásada kooperativnosti - naučit děti pracovat ve skupině, kde se děti učí vzájemnému respektu, toleranci, ale i radosti. Metody používané při rozvoji jemné motoriky Metoda motivační – stimuluje zájem a chuť tvořit, hrát si. Metoda fixační – opakování a procvičování Metoda diagnostická – hodnocení, pochvala, kontrola Seznam použité literatury: ALLEN, K., E., MAROTZ, L., R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-421-2. BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Diagnostika dítěte předškolního věku- Co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-1829-0 DVOŘÁKOVÁ, H. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., 2009.ISBN : 80-86307-27-1 DOLEŽALOVÁ, J. Rozvoj grafomotoriky v projektech .Praha: Portál, 2010. ISBN: 978-80-7367-693-3 VOLFOVÁ,H., KOLOVSKÁ, I. Předškoláci v pohybu. Praha: Grada Publishing, a.s.2009, ISBN: 978-80-247-2748-6 VOLFOVÁ,H., KOLOVSKÁ, I. Předškoláci v pohybu 2. Praha: Grada Publishing, a.s.2008, ISBN: 978-80-247-2317-4 SUCHÁ, R. Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367439-7 SUCHÁ, R. Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-619-3 144 POHYBOVÉ DOVEDNOSTI Pohybové dovednosti u dětí rozvíjí vnímání a uvědomování si svého těla, vnímání prostoru i ostatních osob. Při praktických pohybových dovednostech získává dítě poznatky a vědomosti o zdraví, formuje si svůj postoj ke zdravému životnímu stylu. Základní pohybové dovednosti dělíme na: 1. Nelokomočnní dovednosti 2. Lokomoční dovednosti 3. Manipulační dovednosti Nelokomoční dovednosti Jsou pohyby částí těla, změny poloh částí těla nebo pohyb celého těla na místě. Základem pro veškerý pohyb je schopnost vnímat své tělo, ovládat jednotlivé části těla a to i v různých polohách a bez zrakové kontroly. K nelokomočním pohybům můžeme řadit tyto dovednosti : - Vnímat vlastní tělo a orientovat se ve svém tělesném schématu. - Vytvářet různé polohy a měnit je. - Udržovat rovnováhu v různých polohách. - Pohybovat jednotlivými částmi těla. - Zvládat polohy a pohyby těla s využitím nářadí. Příklady her: Změň se! Zvolíme dvě polohy a s dětmi je vyzkoušíme: Stoj – dřep Stoj – sed Stoj – leh Leh na zádech nebo na břiše. Na signál (zvukový) se mění poloha z jedné do druhé. Kouzelný bubínek Bubínek je kouzelný a každý jeho úder „přečaruje“ všechny sochy – změní je v jiné. Po úderu na bubínek všichni zkamení v nějaké poloze, která se jim zrovna líbí. Každý další úder na bubínek sochy změní do jiné polohy. Písnička – hlava, ramena, kolena, palce Zpíváme text písničky a dotýkáme se jmenovaných částí těla, tempo písně zrychlujeme. Příklady motivovaných rovnovážných poloh: Čáp stojí na jedné noze. Koník hrabe jednou nohou. Stoj na jedné noze – kreslíme kola – zakroužení holení volné nohy. Zaklínaná Čaroděj se prochází mezi dětmi a ten koho se dotkne, musí zůstat stát na jedné noze. Dobrá víla prochází také mezi dětmi a svým dotykem děti osvobodí. Příklady cvičení na pohyby částí těla Co kdo dělá? Jmenujeme různé práce a napodobujeme je pohybem. Lze doprovázet i říkadly. Kuba řekl Učitelka stojí před dětmi a říká: „Kuba řekl sednout, Kuba řekl dřep, vztyk…“ Děti musí provést pohyb pouze tehdy, když to řekl Kuba. Pokud je jméno vynecháno, nesmí pokyn splnit. Kdo se splete, dává fant, nebo … 145 Lokomoční dovednosti Pohyb spočívá v přemísťování těla v prostoru a může být velmi různorodý. Pro dítě je to nejprve plazení, lezení, později chůze, běh, poskoky, skoky, ale také převaly – „válení sudů“. Každá tato dovednost má ve vývoji dítěte své nezastupitelné místo, není proto vhodné některý z vývojových kroků přeskočit. Rozvíjení a také zlepšování lokomočních dovedností je závislé také na možnostech jejich provádění. Proto je důležité vytvářet a nabízet dětem vhodné podmínky: prostor, nářadí, průlezky… Příklady cvičení – lezení Hra na zvířátka Podle pokynu se střídají různé druhy lezení a plazení: housenka, pejsek, rak, velbloud… Hadí plazení Podlézání překážky (natažená guma nebo stuha) aniž bychom se dotkli zády. Tunel Prolézání látkovým tunelem, nebo ohnuté žíněnky apod. Pejsek po stopách Po ploše rozložíme papíry, děti lezou po čtyřech, končetiny mohou pokládat pouze na papíry. Ježečkové, raci Děti – ježci mají své domečky (obruče, svůj domeček pod stolem). Uprostřed prostoru je hromada hraček – ježčí poklad. Ježkové přilezou po čtyřech, z hromady hraček dostanou jednu hračku na záda a odnáší si ji do svého domečku. Vracejí se, dokud všechno neodnesou. Obměna: Lezení ve vzporu dřepmo vzad – jako „raci“. Příklady cvičení – chůze Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka Střídáme rytmizování, chůzi vysoko na špičkách, normální chůzi a chůzi v podřepu. Honzo vstávej Učitelka volá na děti seřazené na čáře: „Honzo vstávej!“ Děti se ptají: „Kolik je hodin?“ Učitelka říká např: „Pět slepičích (malé kroky), tři sloní (obrovské kroky), osm vrabčích (skoky snožmo) apod. Děti společně počítají a postupují vpřed. Cílem je dosáhnout úrovně (čáry) učitelky. Učitelka taky může říct: „Hodiny se zbláznily a jdou pozpátku.“ Děti se musí vracet. Had leze z díry Rytmizovaná chůze v zástupu, s klekáním a vstáváním. Provazochodci Chůze po čáře, důležité je klást chodidla těsně za sebou. Chůze po kamenech Lze šlápnout jen na rozložené papíry, které jsou různě vzdálené, takže děti musí měnit délku kroku. Příklady cvičení – běh Běh za učitelkou Had, vláček, motivovaný hudbou. Běh rytmizovaný ve vázaném kruhu – Na dopravní prostředky Auta – jízda po silnicích – běh po čárách Vlak – běh ve vázaném zástupu Letadla – běh s upažením Běh v terénu Spontánní i podmíněné hry na zahradě. 146 Běh přes potok Běhání po rozložených papírech nebo podložkách. Příklady her – skoky Na žížaly se nešlape V prostoru jsou položeny stužky, děti chodí volně a každou z nich musí přeskočit. Rytmizované skoky Skoky spojené s hudbou, slovem nebo písničkou. Panák Skákání do nakreslených, nebo vyříznutých otvorů. Skákání snožmo, rozkročmo, po jedné noze. Přeskoky gumy Přeskoky polštářů Koníčkový skok Cval vpřed (jedna noha je stále vpředu), cval stranou. Poskoky v rytmu Rytmizované a taneční kombinace chůze, běhu, poskoků. Seskoky z nízké překážky Manipulační dovednosti Zpočátku se vyznačují nejistým úchopem v dlani, postupně se vyvíjí v úchop prsty, dochází k rozvoji jemné motoriky. Změny a variabilitu zajišťuje použití různých předmětů, lišících se tvarem, velikostí nebo povrchem. Rozvíjí se tím schopnost dětí manipulovat s různými předměty. Manipulovat s pomůckami však můžeme i nohama. Také je důležité zkoušet ovládat předměty pomocí dalších pomůcek – tyčí, hokejka, pálka. Není to jen průprava ke sportům. Ale i průprava pro běžné životní dovednosti – řízení auta, ovládání myši u počítače. Příklady házení Kutálet si míček mezi dlaněmi, na zemi, na těle Kutálet míč k cíli, ke kamarádovi Házet na různě velké vzdálené cíle Srážet míčkem kostky, kelímky, kuželky Přehazovat přes překážku Házet na pohyblivý terč Vhazovat míčky do košíku Příklady chytání Podávání různých míčků - „Obr a Paleček“ Kutálení míčku ve dvojicích, v kruhu Chytání míče po přiměřeném hodu od dospělého Házení a chytání mezi sebou Házení a chytání na trampolíně Příklady kopání Kopat míč vpřed na cíl Kopat si s kamarádem Kopat na určený cíl Příklady her – ovládání předmětu jiným předmětem Vařečka a kulička nebo molitanový Pohánění míčku nebo kuličky do branky, vedení kuličky mezi překážkami, strefování se do důlku, nebo do vymezeného kruhu. 147 Kelímky a míčky Přelévání míčků z kelímku do kelímku, chytat míček kelímkem, přiklopit míček kelímkem a sunutím jej kutálet. Tyč a drátěnka Konec tyče je položen doprostřed drátěnky a tím je drátěnka ovládána. Projíždění slalomem, střílení na cíl, přihrávaná ve dvojicích. Ptáčkové Pomocí kolíčků děti sbírají malé papírky a předávají je z kolíčků do kolíčků (ze zobáčku do zobáčku). Motorika a řeč Řečové dovednosti si děti osvojují nejlépe častou a intenzivní komunikací s okolím. Rozvoj dětské řeči úzce souvisí s vývojem motorických a rozumových schopností a nelze je příliš urychlit. Je však možné pomocí her, které rozvíjejí jemnou a hrubou motoriku, koncentraci, logiku, cit pro rytmus a melodii atd., docílit zlepšení rozvoje dětské řeči. Děti potřebují mluvu dennodenně intenzivně cvičit běžným kontaktem a řeč ve svém okolí poslouchat a tím se jí učit a rozvíjet ji. V rámci rozvoje dětské řeči má vždy přednost její obsahová stránka před správnou výslovností. Vzhledem k tomu, že vývoj schopností zdravého dítěte probíhá ve všech směrech současně, je vhodné rozvíjet řeč nejen častou komunikací, ale také procvičovat ostatní dovednosti dítěte. Rozvíjení jemné motoriky, prohlubování paměti, vytleskávání rytmu, práce s dechem a různé jiné činnosti s dětmi blahodárně působí na rozvoj řeči i výslovnosti. Seznam použité literatury: -ALLEN, K., E., MAROTZ, L., R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-421-2. -BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Diagnostika dítěte předškolního věku- Co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-1829-0 -DVOŘÁKOVÁ, H. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., 2009. ISBN : 80-86307-27-1 -DOLEŽALOVÁ, J. Rozvoj grafomotoriky v projektech .Praha: Portál, 2010. ISBN: 978-80-7367-693-3 -HANŠPACHOVÁ, J., Veselé hry s malými dětmi. Praha: Portál 2008, ISBN: 978-80-7367402-1. -HANŠPACHOVÁ, J., Hry pro maminky s dětmi. Praha: Portál 1997, ISBN: 80-7178-166-5. -PECHOVÁ, J. Cvičení pro zdraví s balančními míči a dalšími pomůckami. Praha: Portál 2000, ISBN: 978-80-7367-642-1 -VOLFOVÁ,H., KOLOVSKÁ, I. Předškoláci v pohybu. Praha: Grada Publishing, a.s.2009, ISBN: 978-80-247-2748-6 -VOLFOVÁ,H., KOLOVSKÁ, I. Předškoláci v pohybu 2. Praha: Grada Publishing, a.s.2008, ISBN: 978-80-247-2317-4 -SUCHÁ, R. Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky. Praha: Portál, 2008. ISBN 97880-7367-439-7 -SUCHÁ, R. Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807367-619-3 148 NETRADIČNÍ POJETÍ JEMNÉ A HRUBÉ MOTORIKY NA TRAMPOLÍNĚ Co je to trampolína? To je především legrace, pohyb, zábava. Je to sportovní náčiní určeno pro všechny věkové kategorie a pro obě pohlaví. Mohli bychom to také nazývat jako „Intenzivní kondiční trénink“. Pravidelná fyzická aktivita je spojena s okamžitým i dlouhodobým přínosem pro zdraví dětí. Je velmi důležité v dětech pěstovat pozitivní vztah k fyzické aktivitě od útlého dětství. Skákání na trampolíně je výborné mnohostranné cvičení pro děti. Rozvíjí vnímání vlastní tělesnosti. Jde zejména o rozvoj prostorové orientace, nervosvalové koordinace, rytmizace, ale i sociálního vnímání a prožívání. Princip úspěšnosti trampoliningu spočívá v individuálním přístupu s přihlédnutím k věkovým a individuálním zvláštnostem a možnostem dítěte. Na trampolíně lze provádět: - hry na rozehřátí organismu hry na uvolnění těla hry na uvolňování horních končetin hry na uvolňování dolních končetin hry pro rozvoj orientace v prostoru hry zaměřené na orientaci na těle cvičení pro rozvoj jemné motoriky cvičení pro rozvoj hrubé motoriky Při cvičení na trampolíně opravdu dochází ke zlepšování kardiovaskulární činnosti a výrazné oxygenii mozku. Trampolína posiluje prostorovou orientaci. Často je používána jako tréninková pomůcka (hokejisté, lyžaři, gymnastika). Pro předškolní věk má trampolína velký význam pro všestranný rozvoj dítěte. 149 DIAGNOSTIKA HRUBÉ A JEMNÉ MOTORIKY Hrubá motorika: Kvalitně rozvinutá hrubá motorika je dobrým předpokladem rozvoje jemné motoriky a grafomotoriky. Pod pojmem hrubá motorika si představíme ovládání celkových (velkých) pohybů a jejich koordinaci. Motivací procvičování hrubé motoriky jako chůze, běhu, skákání a přeskakování , kutálení, chytání a házení míče může být napodobování zvířátek. Důležitou roli při uplatňování těchto činností hraje rovnováha. Rovnováhu můžeme procvičovat prováděním stojů s různými polohami paží, stojem a skákání na jedné noze, stojem na nestabilní ploše (trampolína, vyvažovala…), chůzí po provaze položeném na podlaze… Hrubá motorika věk nezvládá zvládá s dopomocí Skok sounož 3 roky Překročí nízkou 3 roky překážku 3. Chůze po schodech 3 roky nahoru- střídá nohy 4. Stoj se zavřenýma 3,5 roků očima 5. Přeskok přes čáru 3,5- 4 roky 6. Chůze po schodech 4 roky dolů- střídá nohy 7. Přejde po čáře 4-5let 8. Stoj na špičkách 4- 5 let s otevřenýma očima 9. Poskoky na jedné noze 4- 5 let 10. Chůze po mírně zvýšené 4- 5 let ploše 11. Přejde přes kladinu 5 let 12. Přeskočí snožmo nízkou 6 let překážku Vývojové škály rozvoje motoriky Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0 1. 2. 150 zvládá samostatně Jemná motorika V oblasti jemné motoriky si všímáme jak dítě uchopuje předměty a manipuluje s nimi. Sledujeme, zda má zájem o práci se stavebnicí, (zpočátku z větších dílů), zda si hraje s kostkami, jak si dokáže tvořivě hrát s pískem a zda zvládá základní prvky sebeobsluhy (Jestli se samo napije, nají, umí si po sobě uklidit věci, s různou mírou dopomoci se vysvlékne a oblékne.) Důležitou složkou je i úroveň hmatového vnímání. Hmatové vjemy hrají důležitou roli v rozvoji emocí, komunikace, poznávání světa. Hmatové vnímání věk nezvládá zvládá s dopomocí zvládá samostatně Pozná hmatem výrazně 4 roky odlišné hračky 2. Pozná hmatem zvířátka 4-5let (vel. 10cm) 3. Rozliší různé povrchy, 5 let materiály 4. Pozná hmatem 5-6 let geometrické tvary Vývojové škály rozvoje motoriky Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0 1. 1. 2. 3. 4. 5. Jemná motorika věk Manipulace s drobnými předměty (navlékání korálků, zasouvání kolíčků) Stříhání Otevírání dlaně postupně po jednom prstu Dotkne se bříškem každého prstu na ruce palce Další činnosti 3-4 roky nezvládá zvládá s dopomocí 4 roky 4 roky 5 let Vývojové škály rozvoje motoriky Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0 151 zvládá samostatně Lateralita Než dítě začne kreslit, je důležité znát jeho lateralitu. Lateralizace je pozvolný proces. V počátečních letech se ve vývoji střídá období symetrického či asymetrického užívání rukou. Ve čtyřech letech již většina dětí upřednostňuje jednu ruku.V pěti až sedmi letech se již zřetelně projevuje a vyhraňuje. Plně se ustaluje v deseti až jedenácti letech. Dítě sledujeme pro zjištění dominantní ruky při spontánních i záměrně motivovaných činnostech.. Všímáme si, která ruka je aktivnější, obratnější, či zda dítě ruce střídá. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. Lateralita ruky Navlékání korálků Zasouvání kostek do otvorů Skládání mozaiky z korálků, či hříbečků Roztáčení káči Zvonění zvonečkem Gumování Hod míčem Kutálení míče, trefování kuželek Šroubování uzávěrů lahví Šroubování matičky Zatloukání kladívkem Hra s pískempoužívání lopatky Zvedání kyblíku s pískem Stříhání pravá ruka levá ruka ruce střídá Vývojové škály rozvoje motoriky Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0 1. 2. 3. Lateralita oka Dívání do kukátka, krasohledu Dívání do lahvičky Dívání se do klíčové dírky pravé oko levé oko Vývojové škály rozvoje motoriky Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0 152 oči střídá věk Lateralita 1. 2. nevyhraněná vyhraněná praváctví, leváctví Ruky Oka Vývojové škály rozvoje motoriky Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0 Kresba Kresbu můžeme posuzovat z hlediska obsahového a formálního. Obsah (bohatost, různorodost námětů) a forma (vedení čáry, jistota, plynulost, přesnost, navazování čar..)nemusí být v jednotě. Spontánní kresba 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. Kreslení nevyhledává Čáranice Pojmenování čmáranice Hlavonožec Postava (hlava, trup, končetiny) Přibývající detaily: Různorodost námětů, nejčastěji kreslí: věk nezvládá zvládá s dopomocí zvládá samostatně 2 2,5-3,5 roků 3-4 roky 4-5 let 5-6 let Vývojové škály rozvoje motoriky Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0 Grafomotorika V kresbě dítěte postupem přibývá určitých tvarů, geometrických prvků. Při kresbě pozorujeme pracovní návyky: -držení těla -držení psacího náčiní -postavení ruky při kreslení -uvolnění ruky (tlak na podložku) Držení těla: (v sedě, ve stoje) Ve stoje- lze kreslit na desce stolečku nebo na svislé ploše (tabule, balicí papír přilepený na dveře, malířský stojan) Vhodné k uvolňovacímu cvičení- dbát, aby se ruka neopírala o zápěstí a pohybovala se ve výši úst 153 Děti mohou kreslit v dřepu na podlaze, v kleče, tureckém sedu (vzpřímeném) s přidržováním papíru V sedě- uvolněný sed na celém sedadle, nohy má dítě celou plochou chodidel na zemi vedle sebe. Lýtková kost se stehenní kostí svírá úhel 90°. Tělo je mírně nakloněné dopředu, hrudník se nedotýká stolu a váha těla spočívá na sedadle, ne na předloktí rukou. Ramena jsou stejně vysoko, předloktí na desce stolu, ruce jsou v loktech mírně ohnuté, asi do pravého úhlu. Lokty jsou volně vzdálené od trupu a ruce položené lehce na podložce. Hlava je nakloněná mírně dopředu 25-30 cm nad papírem. List papíru nepřikládáme příliš blízko k tělu (praváci od středu těla doprava, leváci od středu těla doleva) Můžeme si s dětmi společně nacvičit správné sezení a kontrolu provádět v pořadí: nohy, trup, paže a hlava. (“Dám si jednu a druhou nožku, nakloním se nad podložku, ruce si dám na stoleček, hlavu držím jako špaček“…) Důležitá je správná velikost nábytku, osvětlení, pohoda a dobrá nálada. Držení psacího náčiní: Správné držení = špetkový úchop- psací náčiní leží na posledním článku prostředníku, ukazováček je lehce prohnutý, 2-3 cm od hrotu psacího náčiní, tužku přidržuje svým bříškem shora, palec lehce pokrčený, přidržuje psací náčiní zleva (u praváků), zprava (u leváků) bříškem, prsteníček a malíček jsou ohnuté, nejsou přitisklé k dlani, lehce se dotýkají papíru; směr horního konce psacího náčiní směřuje mezi rameno a loket, pohyb vychází z ramene, ruka se neohýbá v zápěstí, lehké sevření psacího náčiní- obr. Postavení ruky při kreslení: Sledujeme, zda se ruka nadměrně nevyvrací v zápěstí, zda pohyb vychází z velkých kloubů Uvolnění ruky (tlak na podložku): Sledujeme, zda tlak na podložku není příliš silný nebo naopak příliš slabý Nesprávné úchopy psacího náčiní: (dle M. Zapletala) Špetkový úchop křečovitý Pěstičkový Smyčcový Hrstičkový Varianty uvedených – špetkový s vyšším palcem, s palcem, který přesahuje přes ukazováček, protažená hrstička, vařečkový a americký (tři prsty ve špetce, tužka mezi ukazováčkem a prostředníčkem) Návyk při kreslení 1. 2. 3. 4. Držení tužky Postavení ruky Uvolnění ruky, tlak na podložku Plynulost tahů Vývojové škály rozvoje motoriky Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0 154 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. Grafomotorické prvky věk Svislá čára Vodorovná čára Kruh Spirála Vlnovka Šikmá čára „Zuby“ Horní smyčka Horní oblouk s vratným tahem Spodní oblouk s vratným tahem 3 roky 3 roky 3-3,5 roků 4-4,5 roků 4-5 let 4-5 let 5, 5 roků 5,5-6 let 6 let nezvládá zvládá s dopomocí zvládá samostatně 6 let Vývojové škály rozvoje motoriky Zdroj: BEDNÁŘOVÁ, J.: Diagnostika dítěte předškolního věku. Brno, Computer Press, a.s., 2007, ISBN 978-80-251-1829-0 Orientační test dynamické praxe (verse A)- OTDP Dr. Jiří Míka -Je vytvořen pro potřeby pracovníků MŠ a nižších ročníků ZŠ -Zjišťuje koordinaci oko- ruka, oko- noha -Dost dětí, které tento test nezvládají, mohou později mít příznaky SVPU (dyslexie..)- ale nemusí to být pravidlem, může jít o základ genetických předpokladů (pomalost, menší smysl pro rytmus) Hodnocení OTDP: Výsledkem je součet splněných úloh. U dítěte lze očekávat splnění tolika úloh, kolik je dítěti let. Věk v letech Součet splněných úloh 3 3 4 4 5 5 6 6 7 7 8 8 Součet splněných úloh nižší o 2 než součet očekávaný vzhledem k věku, může znamenat, že dítě má obtíže v rychlosti osvojování motorických dovedností Test má 8 úloh a může být používán od 3 let 155 Test viz příloha. Seznam použité literatury: ALLEN, K., E., MAROTZ, L., R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-421-2. BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Školní zralost- Co by dítě mělo umět před vstupem do školy. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-2569-4 BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Diagnostika dítěte předškolního věku- Co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-1829-0 BRIERLEY, J. 7 prvních let života rozhoduje. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-484-2. DOLEŽALOVÁ, J. Rozvoj grafomotoriky v projektech .Praha: Portál, 2010. ISBN: 978-80-7367-693-3 LOOSEOVÁ, A . a kol. Grafomotorika pro děti předškolního věku. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-883-8. MONATOVÁ, L. Speciálně pedagogická diagnostika z hlediska vývoje dětí. Brno: Paido, 2000.ISBN 80-85931-86-9. OPATŘILOVÁ, D. Vývoj, diagnostika a reedukace jemné motoriky. In: Vítková, M. (ed.) Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-308-0. 156 157 STIMULAČNÍ TERAPIE (náměty individuálního přístupu k dítěti s cílem podpory a rozvoje hrubé a jemné motoriky) K netradiční podpoře a rozvoji hrubé a jemné motoriky můžeme u dětí individuálně zařadit i různé jednoduché masáže dolních, či horních končetin. Alternativně lze využít aromaterapii, masáže nořením do přírodnin, prvků míčkování, gymnastiky prstů s říkadly. Tyto aktivity je vhodné volit individuálně s citlivým pedagogickým přístupem. Pedagog i dítě musí být pozitivně a vstřícně naladěni, musí si důvěřovat. Dobře zvolené aktivity podpoří posílení tělesného schématu dítěte, umožní mu intenzivní prožitek, pocit sounáležitosti a vlastní identity, přirozené radosti a uvolnění. Posílíme tak sebevědomí a přirozeně zdravý rozvoj dítěte. Námět možné motivace ke stimulačním aktivitám (formou dramatizace): „Jak šly prstíky do relaxačního střediska“ …Prstíky se jednou rozhodly, že půjdou na procházku. Vyšly do města, zvědavě se rozhlížely a uviděly dům s nápisem „Relaxační středisko“ Odtud se ozývala hudba víl a nesla se odsud krásná vůně. Prstíky byly zvědavé, zašly dovnitř a zaklepaly na dveře. Otevřela jim usměvavá paní a ptala se jich jestli nechtějí namasírovat. „Copak to je takové masírování nebo masáž?“, ptaly se prstíky. „To je takové příjemné hlazení, vy si krásně odpočinete a možná vás to bude i hezky lechtat“, řekla ta paní…. …………………………. Formu masáže volíme dle potřeb dítěte: -někdo potřebuje procítit vlastní tělesné schéma (noření do přírodnin) -někomu bude bližší přímý kontakt rukou na kůži (masáž s využitím olejíčku, či bez něj) -někomu bude bližší forma míčkování, popř. automasáž míčkem Masáže nořením rukou do různých přírodnin: (kaštany, kukuřice, písek, čočka, fazole…) Přírodniny nasypeme do různých nádob- kyblíků, lavorků…, děti motivujeme k noření do těchto přírodnin říkadlem: „Dolů nahoru, dolů nahoru, hledám v misce bramboru, míchám, míchám do kolečka, zatočím se a teď tečka, míchám, míchám kašičku, naberu si na lžičku, jednu, druhou, třetí, čtvrtou, ocukruju, máchnu rukou a teď pěkně od začátku opakuji říkanečku… 158 Masáž s využitím olejíčku: Doporučený postup při masáži: -místnost tlumeně nasvětlíme -vybereme vhodné místo pro masáž,- příjemné, dostatečně vyhřáté -dítě vysvlečeme do tílka, půl těla -zvolíme pohodlnou polohu, sundáme prstýnky, hodinky, náramky… Zaujmeme polohu v sedě na patách vedle dítěte tak, abychom na něj pohodlně dosáhli. Poloha by měla být pohodlná pro dítě i pro nás. -před každou masáží provedeme krátkou relaxaci, zklidníme a zharmonizujeme svůj dech, zapomeneme na všechny starosti a myslíme jen na dítě. Když poskytujeme masáž, měli bychom se cítit klidní a uvolnění, jinak své napětí přeneseme na dítě. -promneme si ruce, aby byly zahřáté, nabereme si do dlaní olej a dáme k němu dítěti přivonět. -uchopíme dítěti jednu paži, jemně ji zvedneme a začneme masírovat: 1. Podpažní jamky Shora dolů pohladíme několikrát podpažní jamku. 2. Indické dojení Táhlými a pevnými pohyby suneme střídavě ruce obemykající dětskou paži směrem od ramena k zápěstí. V oblasti lokte stisky zcela uvolníme 3. Ždímání a kroucení Rukama obemkneme paži dítěte a kloužeme proti sobě směrujícími pohyby. Krouživě oběma rukama nad sebou masírujeme ruku ve směru k periferii, od ramene k zápěstí. Masáž podle bodů 2 a 3 uvolní svalové napětí a odstraní stres. 4. Krouživá masáž dlaně Provádíme ji palcem nebo všemi prsty. Kroužíme směrem ven k palci. Ve vzdálenosti šíře jednoho prstu od okraje dlaně je „ciferník“ bodů na stimulaci orgánů a soustav. Proto pohladíme pečlivě i tuto linii. 5. Každý prst Krouživě promasírujte každý prst zvlášť od dlaně k bříškům. Na konci prst lehce povytáhneme a uvolníme. Stimulujeme tak zakončení probíhajících energetických drah. Tichým hlasem můžeme připojit říkanku : To je táta, to je máma, to je dědek, to je bába, to je vnouček, malý klouček. 6. Pohlazení dlaně Pohladíme vnitřní stranu ruky od zápěstí ke koncům prstů. Zajedeme svými prsty mezi prsty dítěte a „pročísneme je“. Dokončíme tak odstředivou masáž, stažení únavy a napětí z horní končetiny. 7. Hřbet ruky Palci nebo i dlaní hladíme hřbet ruky od prstů k zápěstí. Začínáme tak dostředivou masáž, která harmonizuje tok krve, lymfy a energie směrem k centru. 8. Kroužky kolem zápěstí Palci nebo několika prsty kroužíme kolem zápěstí. Kromě zápěstního kloubu působíme na kostrč, křížovou kost a bederní páteř. 9. Švédské dojení Oběma rukama postupujeme obemykavými, pevnými střídavými tahy od zápěstí k rameni. 10. Ždímání, kroucení, vytečkování Sevřenýma nebo nataženýma rukama postupujeme krouživě proti sobě směřujícími pohyby od zápěstí k ramennímu kloubu. Body 9 a 10 se provádějí od periferie k centru a podporují tok energie, krve a lymfy. 159 11. Pohoupání, uvolnění paží Opatrně uchopíme promasírovanou ruku za zápěstí a pod loktem s ní zahoupáme. Pak ji pomalu položíme. Celý postup opakujeme s druhou rukou. Zdroj: HAŠPLOVÁ, J., Masáže dětí a kojenců.s. 59-65, Praha: Portál 2000, ISBN 807178-495-8 Míčkování: Autorkou techniky Míčková automasáž je PaedDr. Jana Kopkánová. Její metoda respektuje existenci energetických center tzv. čaker a akupresurních bodů na různých částech těla a rovněž také využívá prvků jógy. Míčková automasáž patří mezi metody a programy, v nichž jsou i různá cvičení zaměřená na vědomé uvolnění, harmonizaci dechu a zklidnění. Tato masáž je vhodná pro děti se zdravotním oslabením, obzvláště pro děti alergické, astmatické, pro děti s oslabenou imunitou. Snažíme se zmírnit psychické napětí a podpořit sebedůvěru ve své schopnosti. Pohlazení může povzbudit a uzdravovat. K míčkování používáme molitanový míček velikosti míčku tenisového. -RUKA- Na prstech začínají nebo končí dráhy, které mají vztah k určitým orgánům v našem těle. Palec je spojen s dýcháním, na prsteníku začínají dráhy tří systémů- dýchacího, zažívacího a močového. Jejich stimulace má výrazné léčebné a preventivní účinky. Metodický postup míčkování oblasti ruky, paže a ramene: 1. Ruka je opřená dlaní o podložku, prsty jsou rozevřené. Míček položíme na hřbet ruky, pohyb vedeme po hřbetu ruky ke špičce prstu a zpět. Míčkujeme každý prst zvlášť, větší pozornost věnujeme palci (uvědomování si jednotlivých prstů). Na závěr masírujeme i samotný hřbet ruky, 2. Míček sklouzne do dlaně, koulíme jím po obvodu dlaně a masírujeme vnitřní stranu prstů. Na závěr míček v dlani s pomocí dítěte mačkáme (silák), 3. Míček koulíme okolo zápěstí několikrát po sobě (barevný náramek) 4. Dítěti koulíme míček od zápěstí k loketnímu ohybu. Tam pohyb míčku zastavíme v loketním ohybu a skrčíme paže v lokti dítěti míček stiskneme a vydržíme několik sekund (Pepek námořník). 5. Po uvolnění míček koulíme až na rameno (prohlíží si ramínko). Na rameni několikrát míčkem zakroužíme po ramenním kloubu a pak provedeme „setření“. „Setření“ provádíme tak, že po vnější straně paže přes loket, hřbet ruky a špičku prostředníčku míček sklouzává (míček jede na klouzačce). Následuje oklepnutí míčku. Prvky na rukou musíme provádět symetricky. Zdroj: FAJMONOVÁ, J., CHOVANCOVÁ, M., Možnosti využití snoezelenu při práci s žáky v základní škole speciální s. 63, Praha: IPPP, 2008, ISBN 978-80-86856-39-1 Ke zlepšení pohyblivosti prstů doporučuje Svobodová (1998) tato cvičení: 1. Přivítání prstů – dotyky prstů obou rukou 2. Postupné dotyky palce s ostatními prsty na jedné ruce – vpřed a vzad 3. Přibližování a oddalování prstů – prostředníku, prsteníku, znázorňující nůžky 4. Střídavé mávání prstů – „pa,pa“ 5. Střídavé údery prstů obou rukou – „psaní na stroji“, „hra na klavír“ 160 6. „Dlouhý nos“ – prsty se pohybují 7. Vysouvání prstů z pěsti – „kocouří drápky“ 8. Kreslení kruhu ukazováčkem 9. Kroužení ukazováků kolem sebe 10. Uložení palce mezi ostatní prsty, ruka v pěst - „pupík“ 11. Roztažené prsty - „list kaštanu“ Použitá literatura: FAJMONOVÁ, J., CHOVANCOVÁ, M., Možnosti využití snoezelenu při práci s žáky v základní škole speciální. Praha: IPPP, 2008, ISBN 978-80-86856-39-1 HAŠPLOVÁ, J., Masáže dětí a kojenců. Praha: Portál 2000, ISBN 80-7178-495-8 SUCHÁ, R. Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-807367-439-7 SUCHÁ, R. Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807367-619-3 SVOBODOVÁ, J. Metodika rozvoje grafomotoriky a počátečního psaní. Praha: IPPP ČR, 1998. 161 VYUŽITÍ MULTISMYSLOVÝCH MÍSTNOSTÍ, ČI KOUTKŮ (KONCEPT SNOEZELEN) V MATEŘSKÝCH ŠKOLÁCH PRO DĚTI PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU Pod pojmem Snoezelen si můžeme představit koncept, metodu, techniku, nebo tak označujeme přímo konkrétní místnost, která je předurčena a vybavena k poskytnutí pozitivně naladěného prostředí. Může navodit vhodnou příležitost k relaxaci, rozvoji poznávacích schopností, motorických a komunikačních dovedností. Je místem k setkání, kde dochází k interakci, poznávání odlišných senzorických zkušeností a může vytvořit atmosféru vzájemné důvěry, bezstarostné radosti a uvolnění. Umožňuje rovnováhu mezi stimulací a relaxací a respektuje individuální přístup k dítěti a jeho potřebám. Výraz „snoezelen“ vznikl v Holandsku kombinací dvou slov „snuffelen“ a „doezelen“, což znamená něco jako cítit, „čmuchat“ a „dřímat“- pospávat. Stručná historie vzniku snoezelenu První zmínka a neoficiální počátek práce s touto metodou začala zavádět jako teorii senzorické integrace Dr. Jean Ayres a to v publikaci s článkem „Kavárna smyslů“ Termín Snoezelen vznikl v roce 1978, kdy dánský psycholog pracoval s těžce mentálně postiženými klienty. Kromě konceptu Snoezelen rozlišujeme multismyslové pokoje a prostředí. Termín multismyslové prostředí si dnes spojujeme s různým alternativním prostředím vytvořeným pro osoby se speciálními potřebami, ale i pro děti, které potřebují v dnešní uspěchané době navodit pocit vzájemné blízkosti, podpory a důvěry, aby mohly rozvinout své dovednosti, ať již komunikační či motorické. Pro dítě je důležitý intenzivní citový prožitek, který ho bude vhodně a nenásilně motivovat k různým činnostem. Tento prožitek si může zažít v netradičním důvěrném prostředí a již osvojenou činnost se potom naučí přenášet do běžného života. Filozofie multismyslové místnosti či koutku Práce v multismyslové místnosti či koutku musí být jasná a smysluplná, má mít svůj řád a cíl. Je to podpůrná edukační metoda, která má svůj systém i pravidla. Velkou výhodou je multifunkčnost. Multismyslová místnost má vytvářet pocit pohody, uvolnění, zklidnění, ale dle potřeby i aktivizovat, stimulovat a probouzet zájem, řídit a klasifikovat podněty, vyvolávat vzpomínky, organizovat komplexní rozvoj, snižovat pocity strachu a úzkosti, vyvolávat pocity jistoty a bezpečí, podporovat socializaci a rozvoj vztahů a přinášet radost (definice uvedena na webových stránkách mezinárodní asociace sdružující odborníky i přátele a zájemce o tuto metodu –www.isna.de). Metoda vyžaduje přizpůsobení se individuálním potřebám dítěte. Dítě není do ničeho nuceno. Dle individuálních potřeb aplikujeme techniky. Využíváme a rozvíjíme: -vizuální percepci, stimulace zrakového vnímání -sluchové percepci, stimulace sluchového vnímání -haptiku, taktilní stimulaci -čich, vůně a čichové vjemy -chuť, stimulace chuťových vjemů 162 „Čím větším počtem smyslů se vtiskne nějaká představa do duše, tím jistěji se s ní seznamujeme a pevněji ji podržíme.“ J. A. Komenský (Svět v obrazech) Podmínky, zázemí Důležitá,ý je: - příjemná vnější atmosféra- příjemná teplota prostoru, spíše tlumené světlo, odhlučnění od okolních místností - otevřená vnitřní nálada pedagoga (průvodce), vyzařuje vnitřní klid a otevřenost, empatii, trpělivost, kreativitu, schopnost motivovat - bezpečný záměr- příprava Pro které děti předškolního věku je tato metoda zvlášť vhodná: - děti s tělesným, mentálním, smyslovým a kombinovaným postižením - děti s poruchami chování a emocí (agresivita, poruchy emocionální a volní složky, nepřizpůsobivost a sociální a psychologické problémy dětí) - děti s poruchami pozornosti, hyperaktivity a impulzivity Proč si pořídit multismyslový koutek či místnost Pokud se rozhodnete ve svém zařízení vytvořit svoji multismyslovou místnost či koutek, jistě bude nejtěžším úkolem získat vedení organizace a kolegy. Vybavení multismyslové místnosti či Snoezelenu je poměrně drahá záležitost a může se pohybovat ve statisících. Pokud bychom však chtěli převzít pouze základní filozofii a využít jen prvky metody multismyslových místností. Budeme potřebovat také finanční zajištění na různé světelné, zvukové, čichové, manipulační a relaxační pomůcky (i když ne tak náročné), ale především osobní zapálení, nutnou dávku kreativity, empatie a touhy změnit něco k lepšímu. Dnešní moderní uspěchaná doba je plná jednoduchých i složitých technických pomůcek, leckdy náročných na správnou obsluhu a manipulaci s nimi. Je to doba bezpodmínečné počítačové gramotnosti. Díky této technice se na nás valí mnoho informací ze všech stran a my často musíme hledat ty nejdůležitější, které jsou pro náš život nepostradatelné. Dnešní 163 děti, které se rodí do této „zrychlené“ doby se již odmalička seznamují se všemi technickými vymoženostmi a často nás dospělé, dříve narozené, v této disciplíně i předčí. Jejich dětská zvídavost si často vynutí dlouhé sezení a pozorování monitorů počítačů a televizorů. Následkem toho potom bývá často přetížen především jejich zrak a sluch. Není nucen trénovat komunikaci s ostatními lidmi a dochází k jistému odcizení od společnosti. Pravda, získávají plno informací, ale ty je třeba dobře a pozvolna dávkovat. Je důležité respektovat vývojové zvláštnosti a citlivou duši dítěte. Chceme mu přece nabídnout to nejdůležitější jistotu a bezpečí, aby se rozvíjela jeho individuální osobnost, aby bylo v životě šťastné a pro společnost nepostradatelné. K tomu je důležité naučit se hledat svoji identitu za podmínek podpory a důvěry. A právě toto má za úkol multismyslová místnost či koutek. Umožnit blízké setkání, poznat sama sebe a naučit se rozvíjet své schopnosti. Vybavení místnosti Každá místnost, či koutek je jiná, vytvořená na základě požadavků uživatele a jeho potřeb. Měla by obsahovat tvořivé, hravé didaktické prvky Nabídka – inspirace vybavení: -podlaha s kobercem, popř. zeď potažena zčásti kobercem, matrace, vodní lůžko, místnost bez ostrých rohů a hran, možnost větrání místnosti -„haptická chodba“- jsou zde shromážděné taktilní pomůcky přidělané na zdi, či zavěšené v prostoru, pomůcky pro boj s agresivitou (panáci, kuželkový les, bouchací pytle…) -pohodlné sedačky, lehátka, polštáře, deky z příjemných materiálů, barevné látky na stropě, stěnách, bodové lampy, vodní sloupce, světelná vlákna, světélkující tubusy, zrcadlové koule, zrcadla (spíše nerozbitná), různé dotykové materiály, hmatové pomůcky, aromatické lampy a oleje, vonné svíčky, maxi bublifuky, přehrávač, zvukové hračky (zvonkohry, „děšťové hole“, sladkosti (vůně pro uvolnění, zklidnění: pomeranč, citrón, meduňka, eukalypt, bergamot, zázvor, levandule ) Možnosti a typy multismyslových místností: Bílý pokoj - především pro děti s těžším stupněm mentálních vad a kombinovaných vad Šedý pokoj -především pro děti s poruchami pozornosti a soustředění Tmavý pokoj - především pro děti, které potřebují maximální vizuální stimulaci Zvuková místnost - především pro děti, které potřebují maximální sluchovou stimulaci Vodní prostředí - především pro děti, které potřebují maximální kinestetické podněty, rehabilitační cvičení Pokoj pro iniciativní a interaktivní hru - především pro děti, které potřebují maximální zajištění bezpečnosti v pohybu Přenosné prostředí - především pro děti, které se nemohou hýbat, jsou upoutány na lůžku Inkluzivní prostředí - pro společné soužití intaktních děti s dětmi s postižením (veranda, zahrada, hřiště..) Proměnlivý pokoj - pro přizpůsobení aktuálním příležitostem Sociální prostředí - ke speciálním příležitostem, kooperaci, navazování sociálních vztahů, ventilaci emocí Hybrid multismyslové místnosti - může obsahovat v rámci jednoho pokoje několik cíleně vytvořených prostředí 164 Ukázka lekce ve (snoezelenu), multisenzoriální místnosti: Název: Den u rybníka Cíl: umožnit emocionální prožitek, cítit se spokojeně a uvolněně, stimulovat k pohybovým aktivitám Úkoly: aktivovat různé formy vnímání, rozvoj hrubé a jemné motoriky, představivosti, fantazie, paměti Pomůcky: box s pískem, box s vodou, kamínky, kyblík, formičky na písek, krém na opalování, nafukovací míč, udici s rybami, barevný papír, deka, ručník, zabalená svačinka, limonáda, sušenky, bublifuky, přehrávač Jak použít příběh/ téma ke stimulaci různých smyslů: Rozvoj hrubé a jemné motoriky - vytvořte rybník z vodního lůžka (uspořádání polštářů ve tvaru leknínů, listů) - předveďte jak skáče žába - udělejte si vodní řasy z natrhaných proužků papírů - rozprostřete si deku, ručník - posbírejte kamínky - házejte kamínky do vody - zkuste se natřít opalovacím krémem ,opalujte se - chytejte ryby na udici - udělejte z písku bábovku - házejte si s míčem - rozbalte si svačinku, sušenku - ukažte jak budete plavat ve vodě - udělejte bubliny bublifukem - pohoupeme tě v dece Stimulace zraku - pozorování rybiček ve vodním válci -prohlížet světelné paprsky Sluch - poslouchejte šplouchání vody, zvuky u rybníka Čich - přivoňte k opalovacímu krému, svačince, sušenkám, limonádě Chuť -ochutnávání svačinky, sušenek (Co maminka připravila?) (aktivace x relaxace) zachovat max. 45 min. Použitá literatura: FAJMONOVÁ, J., CHOVANCOVÁ, M., Možnosti využití snoezelenu při práci s žáky v základní škole speciální. Praha: IPPP, 2008, ISBN 978-80-86856-39-1 FILATOVÁ, R., JANKŮ, K., Snoezelen. Kleinwächter, 2010, ISBN 978-80-260-0115-7 165 Doporučená literatura: ALLEN, K., E., MAROTZ, L., R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-421-2. BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Školní zralost- Co by dítě mělo umět před vstupem do školy. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-2569-4 BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Diagnostika dítěte předškolního věku- Co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let. Brno: Computer Press, a.s. ISBN 978-80-251-1829-0 BRIERLEY, J. 7 prvních let života rozhoduje. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-484-2. DOLEŽALOVÁ, J. Rozvoj grafomotoriky v projektech, Praha: Portál, 2010. ISBN: 978-80-7367-693-3 DRIJVEROVÁ, M., OTČENÁŠEK, V. Tkanička Anička - nácvik jemné motoriky. ALMI, 2010. ISBN : 978-80-904344-4-8 DVOŘÁKOVÁ, H. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., 2009. ISBN : 80-86307-27-1 FAJMONOVÁ, J., CHOVANCOVÁ, M., Možnosti využití snoezelenu při práci s žáky v základní škole speciální. Praha: IPPP, 2008 ISBN 978-80-86856-39-1 FILATOVÁ, R., JANKŮ, K., Snoezelen. Kleinwächter, 2010, ISBN 978-80-260-0115-7 HANŠPACHOVÁ, J., Veselé hry s malými dětmi. Praha: Portál 2008, ISBN: 978-80-7367402-1. HANŠPACHOVÁ, J., Hry pro maminky s dětmi. Praha: Portál 1997, ISBN: 80-7178-166-5. HAŠPLOVÁ, J., Masáže dětí a kojenců. Praha: Portál 2000, ISBN 80-7178-495-8. HINTNAUSOVÁ, M. – HINTNAUS, L. Účast rodičů a pedagogů při ergoterapii dětí se zdravotní postižením. Praha: IPPP, 1999. LIPNICKÁ, M. Rozvoj grafomotoriky a podpora psaní. Praha: Portál,2007. ISBN 80-7367244-8 LOOSEOVÁ, A . a kol. Grafomotorika pro děti předškolního věku. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-883-8. MONATOVÁ, L. Speciálně pedagogická diagnostika z hlediska vývoje dětí. Brno: Paido, 2000.ISBN 80-85931-86-9. OPATŘILOVÁ, D. Vývoj, diagnostika a reedukace jemné motoriky. In: Vítková, M. (ed.) Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9. PECHOVÁ, J. Cvičení pro zdraví s balančními míči a dalšími pomůckami. Praha: Portál 2000, ISBN: 978-80-7367-642-1 STRASSMEIER, W. 260 cvičení pro děti raného věku. Portál 2000 SUCHÁ, R. Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-807367-439-7 SUCHÁ, R. Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-807367-619-3 SVOBODOVÁ, J. Metodika rozvoje grafomotoriky a počátečního psaní. Praha: IPPP ČR, 1998. UŽDIL, J. Čáry, klikyháky, paňáci a auta. Výtvarný projev a psychický život dítěte. Praha: SPN, 1974. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-308-0. 166 VARGOVÁ, T. Jak se hrášek učil 2. Rubico ISBN 80-7346-38-6 VARGOVÁ, T. Jak se hrášek učil 1. Rubico ISBN 80-7346-000-9 VOLFOVÁ H., KOLOVSKÁ, I. Předškoláci v pohybu. Praha: Grada Publishing, a.s.2009, ISBN: 978-80-247-2748-6 VOLFOVÁ H., KOLOVSKÁ I. Předškoláci v pohybu 2. Praha: Grada Publishing, a.s.2008, ISBN: 978-80-247-2317-4 Zábavný blok předškoláka 2 • Rozvoj myšlení a jemné motoriky. Praha: Portál 2006.ISBN 80-7367-063-1 167
Podobné dokumenty
Stepní vlk - Kyberia.sk
cizímu, co z toho člověka vanulo, se tato nechuť vůči policii právě až
příliš dobře hodí, ba že přímo budí podezření. Vyložil jsem tetě, že
na tento poněkud zvláštní požadavek cizí osoby, jehož spl...
Ošetřovatel - Střední odborné učiliště Valašské klobouky
• pracovat v týmu a podílet se na realizaci společných pracovních a jiných činností
• adaptovat se na měnící se životní a pracovní podmínky a podle svých schopností a
možností je pozitivně ovlivňov...
Katalog posuzování míry speciálních vzdělávacích potřeb
Realizace podpůrných opatření ve škole je většinou vázána na využití navýšení finančních prostředků, a proto
jsou poskytována především žákům zařazeným ve školách samostatně zřízených pro daný typ ...
pacient s poruchou autistického spektra v ordinaci lékaře
kteří mohou být využíváni pouze jako pomocníci nebo „mechanické pomůcky“. Lidé s autismem často preferují činnosti o samotě, ale není výjimkou, že o sociální kontakt zájem mají, ale neví,
jak jej n...