sborník - Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí
Transkript
SBORNÍK semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí 19.3. a 22.9.2008 ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Nadace Františka Faltuse Národní skupina IABSE Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí FSv ČVUT SBORNÍK semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí 19.3. a 22.9.2008 Editoři: J.Studnička a J.Křížek Sborník semináře doktorandů katedry Ocelových a dřevěných konstrukcí Ed. Studnička, J. a Křížek, J. Nadace Františka Faltuse Národní skupina IABSE Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí FSv ČVUT ISBN SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 ÚVOD Abstrakty v předkládané publikaci ukazují práci našich mladších kolegů, doktorandů. Hlavním cílem příspěvků je příprava studentů na zpracování doktorské práce. Editace sborníku se laskavě ujali prof. Ing. Jiří Studnička, DrSc. a Ing. Jaromír Křížek. Studenti prvního ročníku přispěli jednou nebo dvěma stranami textu. Studenti druhého ročníku shrnuli na čtyřech stranách stav poznání v řešené problematice, který předloží v písemné práci k státní doktorské zkoušce. Studenti třetího ročníku sumarizují na šesti stranách hlavní poznatky, které získali v rámci svého experimentálního i teoretického bádání a které zpracovávají do své disertační práce. Souhrn prací doktorandů tak odráží zaměření vědecké práce katedry na materiálové vlastnosti oceli, spřažené ocelobetonové konstrukce, tenkostěnné za studena tvarované konstrukce, mosty, dřevěné konstrukce, navrhování styčníků z oceli i dřeva, požární návrh a na konstrukce ze skla. Práci našim mladým kolegům od letošního roku usnadňuje doktorský projekt Grantové agentury České republiky č. 103/08/H066 „Teorie smíšených stavebních konstrukcí“. Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí umožňuje doktorandům každý rok vystoupit na dvou seminářích Nadace Františka Faltuse, které se letos konají 19. března a 22. září 2008. Doktorandi, kteří právě zahájili studium, seznámí kolegy s připravovaným zaměřením své práce, studenti prvního ročníku v pětiminutovém výkladu shrnou současný stav problematiky v oblasti jejich zájmu a studenti druhého ročníku v desetiminutovém projevu ukáží, jakých nových experimentálních a teoretických poznatků dosáhli. Doktorandi ve třetím ročníku informují členy katedry o připravované disertační práci podrobněji, v rozsahu patnácti minut. V letošním školním roce bylo interní doktorské studium na stavební fakultě ČVUT v Praze vzhledem k náročnosti rozšířeno na čtyři roky. Doktorandi ve čtvrtém ročníku mají příležitost vystoupit s dokončenou prací. Doktorandi a členové katedry mají příležitost pracovat s podporou výzkumných záměrů Ministerstva školství a mládeže: MSM 6840770001 „Spolehlivost, optimalizace a trvanlivost stavebních konstrukcí“, řešitel Prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc., koordinátor na katedře prof. Ing. Jiří Studnička, DrSc.; MSM 6840770003 „Rozvoj algoritmů počítačových simulací a jejich aplikace v inženýrství“, řešitel Prof. Ing. Zdeněk Bittnar, DrSc., koordinátor na katedře doc. Ing. Tomáš Vraný, CSc. a MSM 6840770005 „Udržitelná výstavba“, řešitel Prof. Ing. Ivan Vaníček, DrSc., koordinátor na katedře doc. Ing. Petr Kuklík, CSc.. Podporu také poskytuje „Centrum integrovaného navrhování progresivních stavebních konstrukcí“ (CIDEAS), řešitel Prof. Ing. Jiří Šejnoha, DrSc. Od loňského roku se katedra podílí též na řešení tří prestižních evropských grantů RFCS (Research Fund for Coal and Steel): DIFISEK (DIssemination of structural FIre Safety Engineering Knowledge), INFASO (New market chances by standardised steel joints between steel and concrete elements) a INNOGLAST (Development of innovative steel-glass structures in respect to structural and architectural design). V Praze 12.6.2008 František Wald vedoucí katedry 3 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 OBSAH Jiří Studnička: Nadace Františka Faltuse……………...…………………………………..5 Thi Huong Giang Nguyen: Spřažení trny malých průměrů……..……………………………………10 David Jermoljev: Nekovové membránové konstrukce……..………………………………12 Petr Kyzlík: Požární odolnost nosníku s vlnitou stojinou…...………………………...14 Michal Netušil: Hybridní nosníky ocel-sklo………………………..…………………….16 Iva Raurová: Simulace svařování oceli……………………………..………………….18 Michal Strejček: Metoda komponent pro požární návrh styčníku…………..……………..20 Aleš Tajbr: Prostorová tuhost střešních konstrukcí z dřevěných vazníků s kovovými deskami a prolisovanými trny……………………………………….…..22 Jiří Žižka: Patky sloupů……………………………………………………..………24 Jan Blažek: Nelineární chování dřevěných prostorových konstrukcí s polotuhými styčníky………...………………………………………………………...26 Václav Hatlman: Dlouhý spoj prvků z vysokopevnostních ocelí……...…………………...30 Jiří Chlouba: Požárně odolný přípoj s krátkou čelní deskou………...…………………34 Jiří Jirák: Působení malého ocelového mostu………………...…………………….38 Ondřej Jirka: Polotuhé styčníky konstrukcí krovů………………..……………………42 Petra Kallerová: Šroubované přípoje tenkostěnných konstrukcí za pořáru………...……...46 Zuzana Šulcová: Ocelové styčníky s přerušeným tepelným mostem……………..……….50 Ivan Tunega: Částečné spřažení ocelobetonových nosníků z materiálů vyšších pevností……………...…………………………………………………...54 Michal Jandera: Vliv reziduálních pnutí na únosnost tlačených prvků z nerezové oceli……..……………………………………………………………….58 Aleš Ježek: Trapézové plechy působící jako spojité nosníky………..……………….64 Aleš Jůza: Lomová a vrubová houževnatost oceli S355NL…………………...…….70 Jaromír Křížek: Integrované mosty……………..………………………………………...76 Jiří Skopalík: Dřevěné prostorové konstrukce……………………..…………………...82 Martin Truhlář: Stavebnicový systém těžkého dřevěného skeletu se styky s vlepovanými tyčemi………………………………………..…………………………..88 4 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 NADACE FRANTIŠKA FALTUSE FRANTISEK FALTUS FOUNDATION Jiří Studnička Myšlenka založit Nadaci Františka Faltuse vznikla při přípravě oslav stých narozenin profesora Faltuse, které připadly na 5.1.2001. Nadace oficiálně vznikla v únoru 2001 s cílem podporovat studenty zaměřené na ocelové konstrukce ve všech formách studia Stavební fakulty ČVUT v Praze. Základní jmění Nadace, více než půl milionu Kč, pocházelo z daru dcery prof. Faltuse, paní Ing.Very Dunder, CSc. z USA. Postupně se jmění Nadace zvyšuje o dary poskytnuté čes-kým ocelářským a stavebním průmyslem a základní vklad je přes vyplácení nadačních příspěvků studentům nyní již podstatně navýšen. Činnost Nadace popisují výroční zprávy, účetní uzávěrky a zprávy dozorčí rady. Příslušné listiny za rok 2007 přetiskujeme pro informaci čtenářům i v tomto sborníku vydaném s podporou Nadace. Všechny dokumenty Nadace jsou přístupné na http://www.ocel-drevo.fsv.cvut.cz/nff/. 1. Výroční zpráva Nadace Františka Faltuse za rok 2007 Schůze Správní rady a Dozorčí rady k uzavření roku 2007 proběhla 26.3.2008. Byla schválena výroční účetní uzávěrka za rok 2007 a výroční zpráva za rok 2007. Dozorčí rada předložila svoji výroční zprávu za rok 2007. 1.1 Hospodaření Nadace v roce 2007 Vklad Nadace je uložen na termínovaném účtu 276880220657/0100 u Komerční banky, Podvinný mlýn 2, 180 41 Praha 9. Pro zasílání darů je zřízen běžný účet 0000513029400247/0100 u téže banky. Stav účtzu Nadace k 31.12.2006 byl 1 172 081,78 Kč, stav k 31.12.2007 je 1 326 805,19 Kč, takže se jmění pomalu zvyšuje. 1.2 Činnost Nadace v roce 2007 Výzva k předložení žádostí studentů postgraduálního studia o podporu byla zveřejněna 2.1.2007. Na výzvu se s žádostí o Nadační příspěvek přihlásilo 5 postgraduálních studentů katedry (Čudejko, Hapl, Henzl, Chromiak a Jandera) a byla jim poskytnuta podpora 5 x 15 000.-Kč = 75 000.-Kč. Pro studenty 5. ročníku oboru K, kteří se připravovali na diplomovou práci, bylo dne 12.4.2007 uspořádáno Kolokvium Františka Faltuse s jejich aktivní účastí, která byla z prostředků Nadace dotována finanční odměnou 2000.- Kč pro každého účastníka. Celkem se zúčastnilo 12 studentů a bylo jim tudíž vyplaceno 24 000.-Kč. Za organizaci kolokvia obdržel student J.Jirák 2000.- Kč. Celkem tak bylo za kolokvium vyplaceno 26 000.- Kč. Postgraduální studenti katedry vystoupili na dvoudílném semináři doktorandů katedry dne 6.3. a 24.9.2007 a publikovali výsledky svých výzkumů ve sborníku vydaném k semináři. Za to byl každému účastníkovi vyplacen autorský honorář 4000.-Kč. Celkem ve sborníku publikovalo 26 studentů, takže jim bylo vyplaceno 104 000.-Kč. Editorovi sborníku J.Jirákovi byly za jeho činnost vyplaceny 3000.-Kč. Náklady na vytištění sborníku činily 20 150 Kč. Celkové výdaje za seminář tudíž dosáhly 127 150.- Kč. Diplomantům katedry ocelových konstrukcí, kteří obhájili svoji práci z oboru ocelových konstrukcí výborně nebo velmi dobře bylo vyplaceno 2 000.-Kč. Takto obhájilo v lednu 2007 celkem dvacet studentů a v červnu 2007 jeden student, takže na odměnách za diplomové práce bylo vyplaceno celkem 42 000.- Kč. 5 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Celkem tak bylo v roce 2007 studentům katedry z prostředků Nadace vyplaceno 250 000.Kč. Provozní náklady Nadace se v roce 2007 omezily pouze na úhradu účetní práce s přípravou daňového přiznání za rok 2006 a na vedení účtu Komerční bankou. Tyto náklady činily 5 950,- Kč pro účetní firmu a 3 819,- Kč za vedení účtu. Výnosy z úroků činily 7 642,41 Kč. Předsedou Správní rady byly v roce 2007 osloveny firmy z oblasti stavebních ocelových konstrukcí s žádostí o finanční dary Nadaci. Během roku 2007 se takto podařilo shromáždit dary v celkové hodnotě 427 000,- Kč. Všichni členové Správní i Dozorčí rady se zřekli nároku na odměnu. V Praze 26. března 2008 Prof.Ing.Jiří Studnička, DrSc., v.r., předseda správní rady Prof.Ing.František Wald, CSc., v.r., člen správní rady pověřený funkcí tajemníka Ing.Antonín Pačes, v.r. člen správní rady pověřený funkcí pokladníka 2. Výroční účetní uzávěrka Nadace Františka Faltuse za rok 2007 Stav nadačního jmění k 31.12.2006 1 172 081,78 Kč Dary v roce 2007 Datum 2.1.2007 2.1.2007 19.1.2007 19.2.2007 11.5.2007 11.5.2007 17.9.2007 21.9.2007 21.9.2007 25.9.2007 26.9.2007 8.10.2007 10.10.2007 12.10.2007 16.10.2007 25.10.2007 1.11.2007 22.11.2007 22.11.2007 27.11.2007 3.12.2007 4.12.2007 12.12.2007 20.12.2007 27.12.2007 celkem Částka 30 000,00 7 000,00 20 000,00 10 000,00 10 000,00 10 000,00 20 000,00 10 000,00 5 000,00 30 000,00 10 000,00 20 000,00 30 000,00 20 000,00 20 000,00 30 000,00 20 000,00 10 000,00 20 000,00 25 000,00 30 000,00 5 000,00 5 000,00 10 000,00 20 000,00 427 000,00 6 Firma VPÚ DECO INDBAU Metroprojekt Lindab Nepřeje si zveřejnění Nepřeje si zveřejnění SAM Silnice a mosty EXCON TOP CON Servis SGB CZ SOK Třebestovice SMP CZ MCE Slaný HAIRONVILLE VIKAM Nepřeje si zveřejnění VPU DECO Praha METROSTAV SUDOP ČKAIT Matějka Engineering Siemens VAI Metals Mott Macdonald Praha INDBAU Kovové profily Gleeds ČR SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Vyplaceno studentům 250 000,00 Kč Náklady Úhrada za účetní práce Poplatky bance Tisk sborníku 5 950,00 Kč 3 819,00 Kč 20 150,00 Kč Celkem náklady 29 919,00 Kč Výnosy - úroky 7 642,41 Kč Stav na termínovaném vkladu Stav na běžném účtu Stav nadačního jmění k 31.12.2007 563 580,62 Kč 763 224,57 Kč 1 326 805,19 Kč 3. Zpráva Dozorčí rady Výroční zpráva Dozorčí rady Nadace Františka Faltuse ze dne 26.3.2008 potvrdila, že Správní rada postupovala v roce 2007 podle statutu Nadace a podle Zákona o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů č.227 ze dne 3.9.1997. Dozorčí rada dále potvrdila, že účetní operace v účetní uzávěrce za rok 2007 odpovídají statutu Nadace. V Praze 26.3.2008 Doc.Ing.Tomáš Rotter, CSc., předseda Dozorčí rady Prof.Ing.Josef Macháček, DrSc., člen Dozorčí rady Ing.Emil Steinbauer, člen Dozorčí rady 7 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 4. Krátký životopis F. Faltuse Dlouholetý profesor ČVUT a nejznámější postava ocelových konstrukcí Československa druhé poloviny dvacátého století František Faltus se narodil 5.1.1901 českým rodičům ve Vídni. Tam také vystudoval střední školu a v roce 1923 s vyznamenáním i Technickou univerzitu. Po studiích nastoupil u projekční firmy Waagner Biro, kde se zapojil do projektování mostu přes Dunajský kanál. Přitom v roce 1925 také získal na TU Vídeň doktorát za disertační práci „Příspěvek k výpočtu staticky neurčitých konstrukcí“ (Beitrag zur Berechnung statisch unbestimmter Tragwerke). V roce 1926 se mladý Dr. Ing. Faltus přemístil z Vídně do Plzně, kde nastoupil zaměstnání v konstrukci Škodových závodů. Jako velmi inspirující se pro F.Faltuse ukázala účast na přípravné schůzi tehdy zakládané mezinárodní inženýrské organizace IABSE v Curychu v roce 1926, kde se velká pozornost věnovala tehdejší novince ve spojování ocelových konstrukcí, svařování elektrickým obloukem. Dr. Faltus rozpoznal význam novinky pro praxi ocelových konstrukcí a po návratu z jednání IABSE inicioval ve Škodovce výzkumné práce v oboru svařování elektrickým obloukem. Nejprve šlo o svařování prolamovaných nosníků, jejichž výrobu si Škoda patentovala. Po zdokonalení metod praktického svařování byl Faltus u zrodu tehdy největšího československého celosvařovaného příhradového mostu s rozpětím 49,6 m v areálu Škodovky v Plzni, který byl dohotoven v roce 1931. Toto rozpětí bylo za dva roky překonáno rovněž celosvařovaným obloukovým silničním mostem přes Radbuzu opět v Plzni. Oblouk má rozpětí 51 m a po rekonstrukci a rozšíření mostovky na konci minulého století je i dnes v plném provozu. Ve výzkumu svařování potom F.Faltus pokračoval celý život a jako významný odborník byl žádán o rady třeba i při svařování tlakové nádoby první československé atomové elektrárny A1. Je také autorem známé příručky pro svařování, která posloužila ke studiu mnoha generacím svářečů. Jako teoreticky zdatný a praxí zocelený odborník neunikl F.Faltus pozornosti vysokého školství. Již v roce 1938 se začala projednávat jeho profesura na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze, okupace ale jmenování zdržela o celých sedm let. Na fakultu inženýrského stavitelství ČVUT se tak Faltus dostal až po ukončení války v roce 1945, kdy doslova z ničeho zde vybudoval Ústav ocelových konstrukcí. V roce 1947 také zastával jeden rok funkci děkana fakulty. Po sloučení tří stavebních fakult (FIS, FAPS a fakulty zeměměřické) do jedné Fakulty stavební v roce 1960 vedl až do roku 1970 katedru ocelových konstrukcí této velké fakulty. Profesor Faltus byl přirozeně i ve světě velmi známou osobou. Za významnou činnost v IABSE byl jmenován v roce 1975 čestným členem této největší mezinárodní inženýrské organizace, přednášel na univerzitách v Americe, Číně, Sovětském svazu a v mnoha zemích Evropy. I po odchodu z místa profesora katedry ocelových konstrukcí (v roce 1970) stále ještě vedl vědecké aspiranty katedry. Dokud mu zdraví sloužilo, zajímal se o ocelové konstrukce, psal odborné posudky atd. Zemřel po delší nemoci v roce 1989. 8 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 SPŘAŽENÍ TRNY MALÝCH PRŮMĚRŮ SMALL DIAMETER STUD SHEAR CONNECTORS Thi Huong Giang Nguyen Abstract At present the most common shear connectors in steel and concrete composite structures are headed welded studs. While Eurocode EN 1994-1-1 allows design with studs of diameter 16-25 [mm], the prepared investigation concerns headed welded studs with diameters 10 mm and 13 mm. The design values for these diameters should be verified and proposed with desired reliability. Such shear connectors may find application in small sites, not equipped with strong power supply. Key words: shear connection, composite steel and concrete structures, small stud shear connector, push-out test, shear capacity ÚVOD Vývoj nových, dokonalejších a účinnějších prvků spřažení hraje stále prim ve výzkumu spřažených ocelobetonových konstrukcí. Snahou je dosáhnout hospodárnějšího způsobu spojení v materiálovém rozhraní mezi ocelovou a betonovou částí spřaženého prvku oproti současným způsobům spřažení, při zachování či zvýšení účinnosti spojení. Plánovaný výzkum vychází ze shrnutí dosavadních znalostí v oblasti spřažených ocelobetonových nosníků, kde vzájemné spojení je uskutečněno spřahovacími trny. Během dalšího působení autorky na katedře bude provedena analýza výsledků z naplánovaných experimentů rozšiřujících významně jejich použití a jejich aplikace v praktických příkladech včetně nelineárního ověření programem ANSYS. Analýza bude zaměřena na rozšíření současných možností navrhování spřažených konstrukcí podle nového Eurokódu ČSN EN 1994-1-1, který omezuje průměr trnů na 16-25 mm, o spřažení trny malých průměrů 10-13mm. SOUČASNÝ STAV Spřahovací prvky v ocelobetonové spřažené konstrukci mají zajistit přenos smykových sil vznikajících mezi ocelovou a betonovou částí spřaženého průřezu. V současnosti mezi nejvýkonnější a nejmodernější prvky patří přivařované trny s hlavou (obr.1.A), nastřelované zarážky HILTI z tenkého plechu (obr.1.B, C, D), přivařená děrovaná lišta (obr.1.E), zatímco zastaralé jsou různé typy blokových zarážek, popř. se smyčkou (obr.1.F). Obr. 1: Základní typy spřahovacích prvků Fig. 1: Basic types of shear connectors Cílem spřažení u ohýbaných nosníků je zajistit rovinnost celého příčného řezu, resp. zabránit podélnému posunu betonové desky oproti ocelovému nosníku. Pokud je tohoto cíle dosaženo, jedná se o prvky tuhé (nepoddajné), v opačném případě jde o prvky poddajné. Většina moderních spřahovacích prvků je poddajná zcela zanedbatelně a do návrhu se tato skutečnost nepromítá. Z hlediska únosnosti spřaženého nosníku je důležitější, zdali spřažení rozhoduje o únosnosti nosníku (tzv. spřažení částečné, neúplné) nebo rozhoduje-li plastická únosnost spřaženého průřezu (spřažení úplné). Dalším důležitým faktorem je tažnost prvků spřažení. Většinu moderních spřahovacích prvků lze zařadit mezi prvky "tažné", které umožňují redistribuci smykových sil mezi všechny spřahovací prvky na nosníku. 10 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Výjimkou jsou blokové zarážky a částečně i děrovaná lišta, u jichž je tažnost omezená a tudíž je nutné počítat smykové síly ve spřažení podle teorie pružnosti. V konstrukcích jsou nejobvyklejší přivařované trny s hlavou o průměru 16 až 25 mm, které připouští Eurokód [1] a uvádí pro ně únosnosti. Podle SCI [2] je nejpoužívanější průměr v Evropě 19 mm. Navrhovaný výzkum autorky v rámci doktorského studia bude zaměřen na rozšíření použití o trny malých průměrů (10 a 13 mm). Jejich použití lze očekávat zejména u malých staveb, s nedostupným silným zdrojem elektrického proudu, neboť k jejich přivaření stačí jističe 32 A (popř. 64 A) oproti minimálně 128 A u běžných trnů velkých průměrů (vyžadující obvykle trafostanici). EXPERIMENTY Celkem je připraveno 12 protlačovacích vzorků podle [1]. Místo standardních těles jsou však připraveny speciální vzorky, s ocelovou částí z IPE 220 (důvodem je očekávaná aplikace na nosníky malých profilů IPE 140÷220). Prvních 6 těles (3 tělesa s trny 10 mm a 3 tělesa s trny 13 mm) bude s betonem nízké pevnosti (C20/25), dalších 6 těles obdobně s betonem vyšší pevnosti (C30/37). Trny podle DIN 32500 byly přivařeny svařovacím strojem LBH1400 a svařovací pistolí PHM161 zdvihovým zážehem (obloukem) v květnu 2008. Podrobnosti a fotodokumentace bude ukázána při prezentaci. Následně je připravována výroba bednění a betonáž. Vyhodnocení zkoušek bude provedeno podle Eurokódu [1]. Lze očekávat, že výsledky experimentů budou k dispozici už při prezentaci na semináři v září 2008. Obr. 2: Zkušební vzorek pro protlačovací zkoušky Fig. 2: Test specimen for push tests ZÁVĚR Výsledky experimentů potvrdí nebo doplní vztahy uvedené v [1] pro stanovení únosnosti spřahovacích trnů malých průměrů. V další fázi doktorské přípravy, nebude-li nutné experimentální část rozšířit, se plánuje teoretický výzkum zaměřený na aplikace trnů malých průměrů pro spřažené ohýbané nosníky a spřažené sloupy. Vhodná aplikace těchto trnů se předpokládá u profilů se zabetonovanou stojinou. OZNÁMENÍ Výzkum, jehož výsledky se prezentují v tomto příspěvku, byl podpořen výzkumným záměrem MŠMT 6840770001. LITERATURA [1] ČSN EN 1994-1-1: Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí, Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby. ČNI 2006. [2] SCI: Steel Designers Manual, 6th Ed. Blackwell Science, 2003. [3] Studnička J., Macháček, J.: Spřahovací prvky pro ocelobetonové konstrukce. Stavební obzor 7/2001, s. 193-199. 11 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 NEKOVOVÉ MEMBRÁNOVÉ KONSTRUKCE NON-METALLIC MEMBRANE STRUCTURES David Jermoljev Abstract The tailored and foil membrane structures are worldwide more and more used not only for the temporary structures and the secondary adjacent buildings, but also for the permanent roof structures. Due to use of membranes these structures feature the interesting and uncommon shapes with potential large spans and low weights. Key words: membrane, pretension, non-linear, fabric, cable ÚVOD Textilní a fóliové membránové konstrukce jsou ve světě stále častěji využívány pro zastřešení nejen doplňkových a dočasných staveb, ale i pro zastřešení staveb trvalých. Tyto stavby díky použití membrán vynikají nevšedním tvarem, rozpětím a extrémně nízkou hmotností střešní konstrukce. Nedílnou součástí konstrukcí s textilní nebo fóliovou membránou je nosná konstrukce. Ocelové prvky se používají jednak v podobě kotevních, obvodových, úžlabních a hřebenových lan, jednak v podobě nosné konstrukce a kotvení. Membránové konstrukce získávají schopnost přenášet zatížení teprve po vnesení předpětí a po dosažení vhodného tvaru. Podle způsobu vnesení předpětí lze konstrukce dělit na mechanicky předepnuté konstrukce a pneumaticky předepnuté konstrukce. Pneumaticky předepnuté konstrukce, mezi které patří např. přetlakové haly, trubicové tensairty konstrukce a zejména polštáře z fólií, jsou často typizovány a dodávány jako systémové prvky. MECHANICKY PŘEDEPNUTÉ KONSTRUKCE Mechanicky předepnuté membrány jsou obvykle jednovrstvé. Rozeznáváme tři základní tvary plochy bodově uchycené plachty, např. hyperbolický paraboloid (obr.1A), kuželové membrány (obr.1B) a membrány na obloucích (obr.1C). Obr. 1: Tvar mechanicky předepnutých membrán Fig. 1: Mechanically pretensioned membrane shapes Tvar bodově uchycené plachty je dán polohou horních a dolních kotevních bodů, předpětí se vnáší natažením ve dvou vůči sobě opačně zakřivených směrech. Tvar kuželové membrány je vytvořen posunutím bodu nebo křivky v ploše kolmo na rovinu, stejně tak se vnese předpětí. Tvar membrány na obloucích je dán tvarem podkonstrukce, předpětí se vnáší natažením oproti tuhé obvodové konstrukci. Předpětí membrán aktivuje jejich geometrickou tuhost a vytváří schopnost přenést tlakové namáhání (snížením počátečního tahového namáhání). Předpětí může být během montáže vnášeno jinak, než jak ve výsledném tvaru v konstrukci působí. Je třeba stanovit předpínací postup a prověřit i veškeré montážní stavy, aby nedošlo k přetížení některé části konstrukce. 12 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Jako materiál mechanicky předepnutých membrán se nejčastěji používají skleněná vlákna potažená PTFE (polytetrafluoretylen neboli teflon) nebo polyester potažený PVC (polyvinylchlorid). Plachty mají zpravidla větší únosnost ve směru přímých vláken (osnovy) než ve směru vláken vetkaných (útku). V současnosti se již vyrábějí i plachty se shodnou únosností v obou směrech. Plachty potažené PTFE mají samočisticí schopnost, danou extrémně vysokým povrchovým napětím. Díky ní se na povrchu prakticky žádné znečištění nezachytí, případně je smyto deštěm. Takové konstrukce jsou z hlediska čištění bezúdržbové. Nalezení optimálního tvaru membrány je složitý nelineární proces, kde se pro známé výsledné napětí hledá výsledný tvar. Pro izotropní materiál by mělo platit, že napětí je ve všech směrech stejné, pro ortotropní tkaniny řešíme navíc dva směry s materiálově odlišnými charakteristikami. Dříve bylo řešení hledáno výhradně na fyzikálních modelech, s výhodou se používal mýdlový film. Ten přirozeně vytvoří tvar s minimálním povrchem. Dnes je možno využít nelineární numerickou analýzu, která na základě vstupních údajů o předpokládaném tvaru membrány, geometrii podpůrné konstrukce a předpětí vyhledá optimální tvar, splňující podmínky rovnováhy (tangenciální a radiální) v každém bodě membrány. Pro praktické použití je třeba hlídat i to, aby výsledný tvar neumožňoval vytváření rybníčků z dešťové vody. Lana a membrány mohou působit pouze v tahu, neboť mají minimální ohybovou tuhost. Jejich zvláštností jsou velké deformace, dané jednak kinematikou prvků lan a membrán a jednak kinematikou celku. Kinematika materiálů je způsobena změnou modulu pružnosti a přídavným protažením lan, posuny jednotlivých vláken útku po osnově, narovnání tažených vetkaných vláken útku a zkosení pravoúhlé geometrie tkanin a poddajnými přípoji membrán na konstrukci. Moderní software řeší komplexně úlohy potřebné ke správnému navržení membránové konstrukce, tedy nalezení vhodného tvaru, statické posouzení konstrukce, kontrolu odvodnění membrány a nakonec vytvoření střihových plánů. Statický výpočet se provádí nelineárním výpočtem, např. pomocí Newton-Raphsonovy metody, zohledňující i zpevnění materiálu. Do výpočtu musí být zahrnuto předpětí jako počáteční napětí konstrukce a to jak membrány, tak obvodových a kotevních lan a až následně je pak vnášeno zatížení např. od sněhu a větru. Specializovaný software je schopen i přes velké deformace vyřešit tvarově značně komplikované konstrukce. Pro rozsáhlé ocelové konstrukce s membránovými prvky je však dobré membrány modelovat i v softwaru běžně používaném pro návrh standardních nosných konstrukcí. Pro správný návrh nosné konstrukce není možno modelovat konstrukci odděleně bez membránových prvků. Oddělené modelování membrán a nosné konstrukce může přinést značně zkreslené výsledky. ZÁVĚR Membránové prvky jsou v moderní architektuře stále více používány, často jako součást rozsáhlé nosné konstrukce. Použití fóliových polštářů na opláštění stěn a střech neklade na návrh nosné konstrukce zvláštní nároky, naopak návrh plachtových membrán je složitý a je třeba k němu přistupovat komplexně. Kromě detailních materiálových vlastností je třeba znát i postup předpínání, kotvení membrán a interakci mezi membránami a tuhou konstrukcí. Využití specializovaného softwaru je určitě vhodné pro nalezení optimálního tvaru membrán, pro samotný návrh konstrukce jako celku není jeho použití podmínkou. Cílem disertační práce je stanovení metodiky komplexního návrhu konstrukcí s membránovými prvky. Budou řešeny postupy globální analýzy, teoretické problémy související s integrací membránových prvků do nosné konstrukce, nalezení optimálního přepínacího postupu, možnosti měření velikosti vnesených přepínacích sil apod. LITERATURA [1] Odborný časopis Stahlbau 05/2007. Ernst&Sohn, Německo. [2] Campbell D.: The Role of Computing in the Design and Construction of Tensile Membrane Structures. NJIT 1995. [3] Wagner R., Reimann K.: Computation of Tailored Membranes. ECCOMAS 2004. [4] Hirnšal Z.: Textilní architektura. Fasády 1/2005. 13 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 POŽÁRNÍ ODOLNOST NOSNÍKU S VLNITOU STOJINOU FIRE RESISTANCE OF BEAM WITH CORRUGATED WEB Petr Kyzlík Abstract The corrugated web beams (WT) are more and more used in structural steel. It is an economic and effective solution. The fire design of these beams is based on fire test only, see Fig. 1 and 2. The scheduled work will be focused to the prediction of the mechanical behavior of composite steel and concrete beams with thin corrugated webs, where the shear behavior has a different influence compare to the usual steel plate girders. The study focuses to the temperature distribution, changes of mechanical properties of the thin web and the interaction to the concrete slab. The model will be verified by fire test on experimental structure at Mokrsko in September 2008. The output of the study will be the mechanical model of behavior of composite WT beams exposed to the fire event, appropriate as a background for improvements of European design standards. Key words: steel structures, fire design, beams with corrugated web, temperature, mechanical model NOSNÍK S VLNITOU STOJINOU ZA BĚŽNÉ TEPLOTY Nosníky s vlnitou stojinou (WT) se pro své ekonomické i výrobní výhody stále častěji používají ve stavebnictví, viz [1]. Jejich posouzení za požární situace doposud vychází pouze z experimentů v peci, viz [2] obr. 1 a obr. 2, neboť pro štíhlou vlnitou stěnu se nedají použít návrhové modely pro běžné ocelové nosníky, viz [4]. Připravovaná práce se orientuje na rozvoj teploty v tenké vlnité stojině a na změny jejích mechanických vlastností za požáru. Chování ocelobetonových nosníků s vlnitou stojinou za zvýšené teploty bude studováno metodou konečných prvků. Ověření se plánuje na požárním experimentu 18. září 2008, viz [3]. Výstupem práce bude analytický model pro předpověď chování WT nosníků za požáru, který by se mohl stát podkladem pro evropské návrhové předpisy. Při posouzení nosníku s vlnitou stojinou za běžných teplot se podle [4] vychází z předpokladu, že stojina je schopna přenášet pouze smyková napětí. Účinky normálových sil a momentů tedy přenáší pouze pásnice nosníku. Při posouzení na vzpěr a prostorový vzpěr se uvažuje nosník jako členěný prut složený ze dvou pásnic. Pro boulení se vlnitá stojina považuje za ortotropní desku, ve které se hodnoty momentů setrvačnosti k ose x (podélné) a y (svislé) podstatně liší. NOSNÍK S VLNITOU STOJINOU ZA ZVÝŠENÉ TEPLOTY Pro výzkum chování těchto nosníků za požáru se využije MKP. V programu ANSYS budou vymodelovány nosníky o rozpětí 3, 6 a 9 m o výšce stojiny 500 mm a tloušťce stojiny t = 2 mm (WTA), t = 2,5 mm (WTB) a t = 3 mm (WTC), které budou úplně spřaženy s betonovou deskou tloušťky 120 mm. Tyto nosníky budou zatíženy spojitým užitným zatížením gk = 3,5 kN/m2 a budou z boků a dolní strany vystaveny parametrickému požáru odpovídajícímu administrativní budově (požární zatížení 45 kg/m2, dřevěné desky). Výpočtem bude stanoven vývoj teploty v jednotlivých prvcích ocelových nosníků a betonové desky. Jednotlivým prvkům ocelového nosníku se budou přiřazovat různé pracovní diagramy podle aktuální teploty prvku. Prvky betonové desky budou mít stálý pracovní diagram, který se po dosažení limitní teploty změní na diagram s velmi strmým nárůstem e. To umožní stanovit časový průběh průhybu a poklesu únosnosti nosníku. Výpočet stanoví okamžik kolapsu nosníku, tj. přechod z nosné funkce ocelobetonového průřezu na membránové působení ocelobetonové desky, např. podle prudkého zvýšení průhybu. 14 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 Obr. 1a, b:: Porušení horní pásnicee WT nosník ku při požárrní zkoušce IBS v Lincii Fiig. 1a, b: Faiilure of top flange afterr fire experim ment IBS Liinz Obr. 2: Porušeníí vlnité stojin ny po požárním experim mentu IBS v Linci Figg. 2: Failure of corrugatted web afteer fire experiment IBS L Linz R ZÁVĚR u stojinou vyystavených zzvýšeným tep plotám za Výsledkkem práce buude návrhovýý model nosnníků s vlnitou požáru. Výpočet poovede k ovvěření požárrní odolnostti těchto noosníků a staane se podk kladem k návrhovýým předpisůům. Práce zahrne z i choování spřažeeného ocelobetonového průřezu po o kolapsu ocelové části nosníkku, kdy se doo přenášení zatížení z zapo ojuje při velkkých deformaacích betono ová deska s tažnou výztuží. PODĚK KOVÁNÍ/OZ ZNÁMENÍ b provedeen za podporry koncernu ArcelorMittaal Steel v Luucemburku. Požární experiment bude ATURA LITERA [1] Corrrugated web beam, technnical documeentation. Zem man & Co Gm mbH, Wien, Austria, 200 07. [2] Prüffbericht Nr. 07040315. Institut füür Brandschu utztechnik und u Sicherhheitsforschun ng, Linz, Austtria, 2007. [3] Kyzllík P.: Budovva pro požárnní experimennt Mokrsko. Projekt, P EXC CON a.s., Praaha 2008. [4] Motáák J.: Ocelobbetonové nossníky s vlnitoou stojinou spřažené s pom mocí přistřelených tenko ostěnných prvkků. Disertačníí práce, ČVU UT, Praha 20007. 15 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 HYBRIDNÍ NOSNÍKY OCEL-SKLO HYBRID STEEL-GLASS BEAMS Michal Netušil Abstract In the last few years, due to the intensive progress and research in the sphere of glass structures, mechanical properties of glass have been distinctively improved and possibilities of use glass for a load carrying elements are now advanced. Different types of hybrid constructions, consisting of glass and other material, are analyzed or even newly developed focusing on an optimal structural interaction between steel and glass materials. This paper deals with authors research work, which will be pointed at the design of new and innovative steel-glass structure in respect to architectural, staticstructural and fabrication criteria. The new hybrid steel-glass beam consists of steel flanges and glass web. A key aspect of this development will be the detailing of the steel glass interface and the selection of the suitable bonding material. Key words: glass structures, steel-glass, hybrid, bonding ÚVOD Zásluhou intenzivního vývoje a výzkumu se v posledních letech daří výrazně zlepšovat mechanické vlastnosti skla a rozšiřovat možnosti jeho využití jako materiálu pro nosné konstrukce. Ve srovnání s ocelovými konstrukcemi však skleněné nosníky nebo žebra zaostávají zejména svou tuhostí. Cílem výzkumu v oblasti hybridních nosníků je vyřešit tento problém a za předpokladu optimálního spolupůsobení obou materiálů najít konstrukční prvek, který se bude vyznačovat vysokou tuhostí a únosností, ale z velké části si zachová transparentnost, která je s ohledem na požadavky moderní architektury jednou z hlavních výhod konstrukcí ze skla. HYBRIDNÍ NOSNÍKY SE STOJINOU ZE SKLA Experimentální výzkum v oblasti hybridních nosníků probíhá v současnosti na různých vědeckých pracovištích. Například na rakouské univerzitě v Grazu byly provedeny zkoušky hybridních nosníků se skleněnou stojinou a vyztuženými betonovými pásnicemi, viz obr. 1a) [1]. Již realizovaná stropní konstrukce hotelu Palafitte ve Švýcarsku je tvořena hybridními nosníky dřevo-sklo, viz obr. 1b), které byly experimentálně zkoumány na univerzitě v Lausanne [2]. Na holandské univerzitě v Delftu právě probíhá výzkum skleněných nosníků s vysokopevnostním výztužným prvkem vlepeným do tažené oblasti, viz obr 1c), [3]. Obr. 1: Aktuálně zkoušené typy hybridních nosníků se stojinou ze skla Fig. 1: Currently tested hybrid beams with glass web 16 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Předmětem disertační práce autora je výzkum prostě uložených nosníků s ocelovými pásnicemi a stojinou ze skla, viz obr.1d), který probíhá ve spolupráci s univerzitou RWTH Aachen v Německu v rámci projektu INNOGLAST. Výzkum, který je strukturován do několika částí, je v současné době zaměřen na výběr nejvhodnější varianty detailu spoje ocelové pásnice a skleněné stojiny. Tento smykový spoj dvou rozdílných materiálů, jehož funkce je klíčová pro dosažení požadované tuhosti celého systému, musí být také schopen dostatečně reagovat na rozdílné deformace obou materiálů, vzniklé vlivem teplotních změn. Detail je ve všech variantách navržen jako lepený. Na obr.2 jsou navržené varianty tohoto detailu, jejichž chování bude experimentálně ověřeno a vzájemně porovnáno. Obr. 2: Navržené detaily lepeného spoje ocelové pásnice a skleněné stojiny Fig. 2: Proposed details of bonded connection between steel flange and glass web EXPERIMENTY Na následující období je plánováno provedení prvních experimentů podle schématu na obr.3. Tyto experimenty budou provedeny pro průřezy z obr.2 s různými druhy lepidel. Na základě výsledků těchto zkoušek bude ověřen výpočtový model lepeného spoje, vytvořený v programu ANSYS pomocí metody konečných prvků, a bude proveden výběr vhodného lepidla v závislosti na jeho experimentálně zjištěných mechanických a přetvárných vlastnostech. Po konzultaci se zastoupením výrobců lepidel v ČR a SRN budou experimenty provedeny pro několik konkrétních druhů lepidel s různými vlastnostmi, od poddajného silikonu až po tuhé epoxidové lepidlo. Sklo Sklo Obr. 3: Schéma uspořádání experimentů zaměřených na detail lepeného spoje Fig. 3: Set-up of the connection tests OZNÁMENÍ Tato práce vznikla za podpory výzkumného záměru VZ MSM 6840770001. LITERATURA [1] Freytag B.: Glass-Concrete Composite Technology. Structural Engineering International No 2, 2004, pp. 111 – 117. [2] Kreher K., Natterer J.: Timber-Glass-Composite Girders for a Hotel in Switzerland. Structural Engineering International No 2, 2004, pp. 149 – 151. [3] Louter CH.: Adhesively bonded reinforced glass beams. Structural Glass, vol. 52/2007, Heron, TU Delft. 17 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 SIMULACE SVAŘOVÁNÍ OCELI SIMULATION OF STEEL WELDING PROCESSES Iva Raurová Abstract The welding process has always played a major role in industrial production. Despite many advantages, welding has some process-specific disadvantages: thermal expansion and shrinkage, microstructural transformations, stresses and component distortions develop. All, of which, need to be controlled. For simulation purposes, it is desirable that distortion and stresses of the component are calculated prior to, during and following the welding process, and that these factors are reduced by varying welding parameters, welding processes, sequence, position of welding seams, clamping conditions and the behavior of the mictrostructure. Distortion, residual stresses and plastic history of welded components can be calculated with the simulation software SYSWELD, taking into account all relevant physical phenomena. Therefore, the designer can specifically influence optimization of the welding process and component distorsion [3]. Key words: welding process, microstructural transformations, distortion, stress, SYSWELD ÚVOD V průběhu svařování je materiál v místě svařování roztaven bodovým zdrojem tepla, přičemž přímo v místě svaru teploty přesahují 1600°C. V sousední teplem ovlivněné oblasti teplota exponenciálně klesá až na teplotu základního materiálu. Tím vlastně dochází v jednotlivých oblastech svarového spoje k různým druhům tepelného ovlivnění. Od běžného tepelného zpracování se ale místo svaru liší vysokou rychlostí ochlazování, což ve svém důsledku znamená, že struktura v okolí svaru je odlišná od struktury základního materiálu a liší se i vlastnosti materiálu v jednotlivých oblastech. Při svařování ocelového materiálu je tedy nutné se zaměřit na sledování vlivu technologie svařování na vlastnosti spoje v tepelně ovlivněné oblasti. Zejména u vysokopevnostních ocelí se mikrostruktura oceli v tepelně ovlivněné oblasti velmi podstatně mění v závislosti na účinku tepla za současné změny houževnatosti a tvrdosti. Rozvoj výpočetní techniky a numerických metod umožňuje prověřit vlastnosti výrobku i technologii jeho výroby virtuálně již v průběhu jeho konstrukčního návrhu. Snižuje se tak potřeba provádění experimentů a tvorby skutečných prototypů, což vede k výrazné úspoře nákladů. Vedoucím produktem na trhu v případě počítačové simulace procesu svařování je software SYSWELD, vyvíjený společností ESI Group. PROGRAMOVÝ SOUBOR SYSWELD Během svařování dochází jednak k tepelnému ovlivnění materiálu, a s tím související přeměny metalografických struktur, a dále se nevyhnutelně setkáváme s rozměrovými změnami způsobenými tepelnou roztažností materiálu (obr.1). V důsledku toho (opět v součinnosti s fázovými přeměnami) dochází během svařování k trvalým tvarovým změnám výrobků, vzniku plastických deformací a kumulaci zbytkových napětí, což ovlivňuje výsledné vlastnosti výrobku a jeho životnost. SYSWELD umožňuje plně zahrnout problematiku fázových přeměn materiálu a provést tak realistický popis dějů probíhajících při svařování. Umožňuje výpočet teplotních polí, metalurgické struktury, deformací, zbytkových napětí a dalších veličin, tj. definovat materiálové vlastnosti v závislosti na teplotě a materiálových fázích. 18 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Obr. 1: Fázové transformace a objemové změny v oceli v závislosti na teplotě Fig. 1: Typical volume changes of a transforming steel material CÍL DIZERTAČNÍ PRÁCE Cílem mé disertační práce by mělo být stanovení podmínek svařování na vlastnosti spoje v tepelně ovlivněné oblasti oceli S 460N. Celkové vyhodnocení bude výsledkem simulace průběhu svařování různými metodami (MIG, MAG,…) a jeho vliv na konečné mechanické a křehkolomové vlastnosti dané oceli v tepelně ovlivněné oblasti spoje podložené experimenty na vzorcích odpovídajících modelu počítačové simulace. ZÁVĚR Počítačová simulace je jedním z prostředků, která umožňuje jednak nahlédnout přímo do průběhu procesu, ale také pomáhá nastavit optimální technologický postup. Dává možnost tyto veličiny velmi přesně kvantifikovat a posoudit tak vlastnosti ocelového materiálu, nebo životnost výrobku již během jeho konstrukčního návrhu. LITERATURA [1] Pilous V.: Výrobní a provozní degradace svarových spojů vysokopevných ocelí. Konstrukce 5/2007, 2007, s. VI-XIII. [2] Tejc J.: Možnosti využití počítačové simulace svařování v průmyslové praxi. Konstrukce 5/2007, 2007, s. II-IV. [3] Boitout F., Dry D., Mourgue P., Porzner H., Gooroochurn Y.: Transient Simulation of Welding Processes. ESI Group, 2004, pp. 3 – 11 ( www zdroj: http://www.esi-group.com/products). [4] Jareš V.: Ocel. SNTL, Praha 1962. 19 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 METODA KOMPONENT PRO POŽÁRNÍ NÁVRH STYČNÍKU COMPONENT METHOD FOR JOINT FIRE DESIGN Michal Strejček Abstract This paper is focused on development of component-based principles for modelling of the behaviour of the beam-to-column joints under fire conditions, which is the subject of the future Author´s doctoral thesis. The component method is now well-established as an analytical technique for prediction of behaviour of connections at ambient temperature. In the context of the much higher rotations experienced at the ends of long-span beams in fire, together with high axial forces due to restrained thermal expansion, its justification changes. The importance of residual strength and stiffness of a connection is decreased, but it is essential that its ductility is represented properly in order to provide designers with the ability to match forces to strength at high temperatures. Key words: steel, beam-to-column joint, component method, column web in shear, fire design ÚVOD Spolehlivost konstrukcí za požáru se v posledním desetiletí výrazně zvýšila vypracováním modelů pro předpověď chování prvků konstrukcí, které jsou založeny na experimentech. Určuje se teplota v požárním úseku, rozložení teploty v konstrukci a únosnost prvků za zvýšené teploty, viz [1]. Při požáru jsou deformace konstrukce výrazně větší než za běžné teploty. Ve styčnících dochází ke zvyšování koncových natočení a snáze se dosahuje rotační kapacity. Styčník je za požáru vystaven nejen zvýšené teplotě, ale i namáháním od zahřívání a chladnutí konstrukce. Návrh styčníků ocelových konstrukcí za běžné teploty řeší metoda komponent, která styčníky zjednodušeně modeluje jako klouby. Požární experiment na skutečné konstrukci provedený v Cardingtonu [2] potvrdil, že za zvýšených teplot je v důsledku snížené tuhosti nosníku vliv tuhosti styčníku výraznější. Znalost chování styčníku je proto nezbytná pro popis konstrukce za požární situace. Širšímu využití metody komponent pro návrh za požáru brání nedostatečný popis některých komponent za zvýšených teplot a vhodná metodika jejich sestavení při namáhání za požáru, kdy je styčník zatížen posouvající silou, ohybovým momentem a normálovou silou. METODA KOMPONENT Vyšetřovaný styčník lze rozložit na jednotlivé části/komponenty, které mohou být namáhané tlakem, tahem nebo smykem. Každá komponenta se popisuje obecně nelineární závislostí deformace δ na síle F. Pracovní diagram styčníku se sestaví z pracovních diagramů jednotlivých komponentů, viz [3]. Metodu komponent lze upravit také pro řešení za zvýšené teploty. Modifikace metody komponent při běžné teplotě pro návrh za zvýšených teplot je již popsána, viz [4]. Při výpočtu je styčník, shodně jako při běžné teplotě, rozdělen na jednotlivé komponenty, pomocí kterých se popíše pracovní diagram styčníku. Mechanické vlastnosti oceli komponent jsou v závislosti na zvýšené teplotě redukovány pomocí redukčních součinitelů. Tato zjednodušená metoda neuvažuje změnu vnitřních normálových sil nosníku od podélného prodloužení (zkrácení) vlivem zahřívání (ochlazování). Nezohledňuje tak tuhost styčníku ve směru osy nosníku. Pokročilá metoda změnu vnitřních sil od zahřívání a ochlazování v průběhu požáru již uvažuje. Pokročilým návrhem styčníků za zvýšené teploty se zabývá řada specializovaných pracovišť. Návrhové modely se liší způsobem sestavování pružin a tuhých ramen. Přesné předpovědi chování styčníku dosud brání nedokonalý popis chování některých komponent za zvýšené teploty. Výzkumné práce na Univerzitě v Sheffieldu se zabývají taženými a tlačenými komponentami. Stojina nosníku zatížená smykem je předmětem výzkumu na Nanyang Technological University v Singapuru [5]. Poslední nepopsanou komponentou zůstává stěna sloupu ve smyku. 20 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 EXPERIMENTY V říjnu 2007 byl proveden požární experiment styčníku ve zkušební peci v laboratoři společnosti Pavus a.s. ve Veselí nad Lužnicí. Cílem bylo zjištění chování komponenty „stěna sloupu ve smyku“ za zvýšené teploty. Při požární zkoušce byly podrobeny tepelnému a mechanickému zatěžování dva zkušební vzorky, z nichž každý byl sestaven ze dvou sloupů průřezu HEB 200 a krátké svařované příčle průřezu I. Sloupy a příčel byly spojeny pomocí přípojů čelní deskou, viz obr. 1b). Tepelnému zatížení byla vystavena pouze část vzorku se styčníky, viz obr. 1b), c). Konstantní mechanické zatížení nezávislé na deformaci zajišťovala dvojice kladkostrojů a závaží z ocelových desek umístěných vně zkušební pece. Toto zatížení bylo vnášeno do sloupů příčně tak, aby vyvolalo v místě styčníku vnitřní síly shodné s vnitřními silami na skutečné konstrukci při požáru, tj. ohybový moment a normálovou sílu, viz obr. 1c). Při zkoušce byly zaznamenávány teploty vyšetřované komponenty a celkové deformace styčníku. Naměřené hodnoty poslouží pro ověření analytického výpočetního modelu a MKP simulaci modelu styčníku. Experiment byl doplněn zkouškou za běžné teploty na vzorku shodných rozměrů. Cílem bylo zaznamenat smykové deformace stěny sloupu v závislosti na zatížení. Deformace tažené a tlačené diagonály snímala dvojice potenciometrů, viz obr. 1d). Naměřené deformace byly využity k odvození deformací smykového pole stěny sloupu za zvýšené teploty. Skutečné deformace smykového pole stěny při požárním experimentu nebylo kvůli vysokým teplotám možné zaznamenat. a) b) c) d) Obr. 1: a), b) Zkušební vzorky vně a uvnitř pece, c) Schéma požární zkoušky, d) Potenciometrické snímače pro záznam smykových deformací stěny za běžné teploty Fig. 1: a), b) Specimens outside and inside the furnace, c) Scheme of the fire test, d) Linear transducers for measuring shear deformation of the column web panel at ambient temperature ZÁVĚR Cílem budoucí disertační práce autora je popsat chování komponenty „stěna sloupu ve smyku“ za zvýšené teploty a vypracovat vhodnou metodiku sestavování jednotlivých komponent styčníku při návrhu za požární situace. Teoretický postup bude porovnán s experimenty za běžné a zvýšené teploty. OZNÁMENÍ Výzkum je podporován grantovým projektem GAČR 103/07/1142. LITERATURA [1] Buchanan A. H.: Steel and Composite Structures. John Wiley & Sons, 2000. [2] Wald F., Simões da Silva L., Moore D.B., Lennon T., Chladná M., Santiago A., Beneš M.: Experimental behaviour of steel structure under natural fire. New Steel Construction, 2004. [3] Wald F., Sokol Z.: Navrhování styčníků. Vydavatelství ČVUT, 1999. [4] Simões da Silva, Santiago A., Vila Real P.: A component model for the behaviour of steel joints at elevated temperatures. Journal of Constructional Steel Research, Vol. 57 (11), 2001, pp. 11691195. [5] Qian, Z.H.: Shear behaviour of steel members and beam-to-column joint under elevated temperatures. PhD Thesis, Nanyang Technological University, Singapore, 2007. 21 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 PROSTOROVÁ TUHOST STŘEŠNÍCH KONSTRUKCÍ Z DŘEVĚNÝCH VAZNÍKŮ S KOVOVÝMI DESKAMI S PROLISOVANÝMI TRNY STIFFNESS OF ROOF STRUCTURES COMPOSSED OF TIMBER TRUSSES WITH PUNCHED METAL PLATE FASTENERS Aleš Tajbr Abstract Timber trusses with punched metal plate fasteners are designed as plane structures loaded only in their plane. Horizontal actions applied perpendicularly to the truss plane must be transferred by bracing system, which is considered to be one of the essential conditions providing required reliability of the whole roof structure. The article is focused on analysis of roof plane bracing, particularly on the compression upper chord with a longitudinal lath and lateral braces. Key words: timber, truss, bracing, roof structures, punched metal plate fasteners ÚVOD Dřevěné vazníky s kovovými deskami s prolisovanými trny se navrhují jako rovinné konstrukce zatížené výhradně ve své rovině. Vodorovné zatížení, které působí kolmo na rovinu vazníků, musí být přeneseno systémem ztužidel do podpor. Tyto konstrukce musí být vždy vyztuženy ve střešní rovině [1]. Systém ztužení střešní roviny (roviny horních pásů) se skládá z podélných a diagonálních prvků resp. lisovaných zavětrovacích nosníků. Podélné prvky (bednění, latě) především stabilizují horní pásy, zatímco zavětrovací nosníky zajišťují přenos vodorovných sil od větru a stabilizačního zatížení do podpor. Správný návrh ztužení je jednou z nezbytných podmínek zajištění požadované spolehlivosti celé střešní konstrukce [2]. CÍLE DISERTAČNÍ PRÁCE 1. Analyzovat základní pravidla a konstrukční zásady pro návrh systému ztužení střech z dřevěných vazníků s kovovými deskami s prolisovanými trny a to zejména na objektech halového typu. 2. Zatěžovací zkouškou ztužidlového pole (ZP) sedlové střechy, které bylo navrženo a zkonstruováno podle výše zmíněných zásad, stanovit jeho vodorovnou tuhost. Výsledky porovnat s běžnou konstrukcí ZP a numerickým modelem. 3. Analyticky stanovit příčnou vodorovnou tuhost detailu: horní pás příhradového vazníku – kontralať – lať. Provést rozbor chování tlačeného horního pásu dřevěného příhradového vazníku s kontralatí, jehož stabilita pro vybočení z roviny je zajištěna střešními latěmi. 4. Hodnoty získané numerickým modelováním detailu i prvku experimentálně ověřit. SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY Otázce ztužení dřevěných konstrukcí složených z rovinných soustav (vazníků) je v [3] věnována krátká kapitola, ve které se především hovoří o stanovení stabilizačního zatížení příčného ztužidla a omezení vodorovné deformace výztužné soustavy. Uvedené vztahy vycházejí ze zjednodušeného řešení podle teorie II. řádu a jejich odvození je popsáno v [2], kde je rovněž uveden požadavek na minimální tuhost jednotlivé výztuhy tlačeného prutu. Ze zahraniční literatury byla věnována pozornost především americkým autorům, kteří se vzhledem k silnému průmyslu vyrábějícímu dřevěné vazníky věnují přímo problematice těchto konstrukcí resp. jejich ztužení. Mezi největší odborníky patří Woeste, který se spolu s Underwoodovou věnuje otázkám trvalého ztužení pásů i výplňových prutů [4]. Jako zajímavá a pro plánovaný výzkum inspirativní se jeví práce Waltze, která pojednává o analýze ztužení výplňových prutů [5]. 22 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 DOSAŽENÉ VÝSLEDKY 1. Byla prostudována dostupná česká a americká literatura. Získané poznatky budou využity při další práci. 2. Během pracovní stáže ve společnosti Kontrakting Krov Hrou v rámci programu Leonardo da Vinci získal autor příspěvku cenné praktické zkušenosti s navrhováním dřevěných konstrukcí s kovovými deskami s prolisovanými trny. Byla zpracována Montážní a návrhová příručka, která bude po drobných úpravách sloužit jako základ autorovy disertační práce. 3. Ztužidlové pole navržené a smontované podle Montážní a návrhové příručky je připraveno na zatěžovací zkoušku, která bude provedena v létě 2008. Byl vytvořen numerický model ztužidlového pole, na základě kterého bude zvolen průběh zatěžování. ZÁVĚR Dřevěné vazníky s kovovými deskami s prolisovaný trny jsou velmi únosné ve své rovině. Zatížení působící kolmo k rovině vazníků musí být přeneseno systémem ztužení, které navíc zajišťuje stabilitu tlačených prvků, polohu jednotlivých vazníků a prostorovou tuhost celé konstrukce. Disertační práce by měla přispět k celkovému zvýšení úrovně návrhu i montáže těchto konstrukcí. Výsledky analýzy chování tlačeného horního pásu s kontralatí a zajištěného proti vybočení z roviny latěmi budou využity ke zpřesnění návrhu vazníků specializovanými počítačovými programy. OZNÁMENÍ Výzkum, jehož výsledky se prezentují v tomto příspěvku, byl podpořen grantovým projektem GAČR č. 103-08-H066. LITERATURA [1] Koželouh B.: Dřevěné konstrukce podle Eurokódu 5: STEP 1. KODR. Zlín. 1998. [2] Kuklík P., Grec M., Tajbr A.: Příčné lisované ztužidlo ve střešní rovině konstrukcí z dřevěných vazníků s kovovými deskami s prolisovanými trny. Dřevostavby 2008. Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola. Volyně. 2008. s. 203 - 208. [3] Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla - Společná pravidla a pravidla pro pozemní stavby. Český normalizační institut. Praha. 2006. [4] Underwood C. R., Woeste F. E., Dolan J. D., Holzer S. M.: Permanent Bracing Design for MPC Wood Roof Truss Webs and Chords. MS Thesis. Virginia Polytechnic Institute and State University, Blacksburg, Virgina. 2000. [5] Waltz M. E., Jr., McLain T. E., Miller T. H., Leichti R. J.: Discrete Bracing Analysis for LightFrame Wood-Truss Compression Webs, Journal of Structural Engineering, 2000, pp. 1086 – 1093. 23 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 PATKY SLOUPŮ COLUMN BASES Jiří Žižka Abstract This paper focuses on column base connections in steel structures. Every engineer designing a steel column has to design the detail of a column base. There are lots of common details for fixed, non fixed and semi fixed column bases. Most of these details are not optimized in the proportion of static function to manufacturing technology. The objective of this research is oriented to a new type of column base detail using base plate with shear studs. This should allow an easy and quick manufacturing with a simple and complex adjustment to allow bigger tolerances in-situ. The complete behaviour of this joint will be determined and described. Key words: steel connection, column base, base plate, shear stud ÚVOD V současné době je kladen veliký důraz na rychlost a přesnost výstavby. Mnoho staveb se staví ve velice krátkém čase, který byl před několika lety nemyslitelný. Rychlost realizace je závislá především na koordinaci činností při výstavbě. Pokud nějaký proces leží na kritické cestě výstavby, je požadováno, aby byl proveden rychle a bez zbytečných prodlev. Montáž ocelových sloupů je velice často na kritické cestě. Navíc je při montáži ocelových sloupů důležité přesné provedení, aby nedošlo k prodloužení navazujících prací. Tyto požadavky jsou ovlivněny zejména jednoduchostí provedení patek sloupů. Patky mohou být navrženy jako kloubové, ohybově tuhé či jako polotuhé. Realizují se buď s předem zabetonovanými šrouby nebo s dodatečně provedenými kotevními prvky. U předem zabetonovaných kotev je zpravidla požadována značná tolerance pro ukotvení patky, zatímco dodatečně realizované kotevní prvky jsou na provedení buď náročné nebo drahé. Patní plechy sloupů bývají podlité betonovou maltou. Podlití výrazně ovlivňuje nejen únosnost a rotační kapacitu patky, ale je zároveň časově náročné při realizaci. CÍLE DISERTAČNÍ PRÁCE Cílem disertační práce je navrhnout a popsat chování nového typu patky ocelových sloupů založeného na patním plechu s přivařenými trny. Nový přípoj zajistí jednodušší a rychlejší provedení patek ocelových sloupů. Disertační práce bude obsahovat: • • • • • • analýzu současného stavu navrhování a realizace patek ocelových sloupů, návrh nového typu patky sloupů, návrh, popis a vyhodnocení experimentů s patkami ve skutečném měřítku, analýzu patky pomocí metody konečných prvků, analýzu patky pomocí metody komponent, závěry a doporučení. PŘIPRAVOVANÝ EXPERIMENT K ověření působení patky sloupu se plánují experimenty. Připravuje se sada 16-ti zkušebních vzorků, která se bude dělit na několik tvarově odlišných podskupin, aby bylo možné zjistit vliv jednotlivých parametrů na chování vzorků. Matice parametrů umožní ověřit předpověď chování a doplní stávající poznatky. Jedním z parametrů bude zatížení zkušebních vzorků. Vzorky budou namáhány kombinací tahové síly s excentricitou a smykové síly. Dalšími parametry budou tloušťka patního plechu, počet a 24 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 uspořádání spřahovacích trnů a druh zatížení, kdy dvanáct zkoušek bude provedeno s monotónním zatížením, a čtyři zkoušky budou používat cyklické zatížení. Konkrétní uspořádání zkoušky, rozměry zkušebních vzorků a matice parametrů jsou v současné době v návrhu. Cílem experimentů bude určit únosnosti vzorků v tahu, v ohybu, ve smyku a v kombinacích těchto sil. Dále se bude vyšetřovat tuhost a rotační kapacita vzorků. Obr. 1: Schéma uspořádání zkoušky patky sloupu Fig. 1: Arrangement of column base experiment ZÁVĚR Cílem disertační práce autora bude prověření nového typu patky. Předložení disertace je plánováno na rok 2011. OZNÁMENÍ Výzkum, jehož výsledky se prezentují v tomto příspěvku, je podpořen grantem RFSR-CT-2007-00051 InFaSo. LITERATURA [1] Eligehausen R.: Connections between Steel and Concrete. RILEM Cachan Cedex, 2001. [2] Wald F.: Patky sloupů - Column bases. ČVUT v Praze, 1995. [3] Gregor D.: Opakovaně namáhané přípoje smíšených konstrukcí. Disertační práce ČVUT v Praze, 2004. [4] Lee D., Goel S. C., Stojadinovic B.: Exposed Column-Base Plate Connections Bending About Weak Axis: I. Numerical Parametric Study. International Journal of Steel Structures, Vol. 8, No. 1, KSSC, 2008, pp. 11-27. 25 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 NELINEÁRNÍ CHOVÁNÍ DŘEVĚNÝCH PROSTOROVÝCH KONSTRUKCÍ S POLOTUHÝMI STYČNÍKY NON-LINEAR BEHAVIOUR OF TIMBER SPACE STRUCTURES WITH SEMIRIGID JOINTS Jan Blažek Abstract Quick development of computer modeling allowed design of more complex structures, timber space structures included. These structures, once considered as expensive and inconvenient, are now accepted as economical and environmentally friendly. It is the challenge in space structure analysis to determine rigidity of joints and the non-linear behaviour of space structure. Steel joints specimen with glued-in rods and experiments with segments of timber dome in the 1:1 scale are briefly presented. The finite element analysis and modeling of joint and geodesic dome is introduced. The aim of this study is to examine non-linear behavior and applicability of middle span timber domes with original joints. Key words: timber, space structure, geodesic dome, joint, glued in rods ÚVOD U prostorových dřevěných konstrukcí, podobně jako u konstrukcí z jiných materiálů, je důležitý návrh spojů. Pruty prostorových konstrukcí jsou převážně namáhány osovými silami. Vlivem nedokonalého kloubového připojení vzniká také namáhání prutů od ohybových a kroutících momentů. Velikost těchto momentů je závislá na geometrii konstrukce, způsobu vnášení zatížení a připojení prutu do styčníku. Koncentrovaná napětí od těchto zatížení ve spojích působí obvykle ve více směrech, což je nepříznivé pro dřevo, které má výrazně odlišné vlastnosti rovnoběžně s vlákny a kolmo na vlákna a rovněž rozdílné pro zatížení tahem a tlakem. V rámci projektu GAČR 103/05/0752 Nelineární chování dřevěných konstrukcí s polotuhými styčníky byl navržen styčník prostorové dřevěné jednovrstvé prutové klenby. Styčník je určen pro konstrukce zastřešení středních rozpětí (20-50 m) pomocí Schwedlerovy nebo geodetické kopule (obr. 1). Výplňové pruty kopule jsou z lepeného lamelového dřeva s vlepenými závitovými tyčemi. Snahou je umožnit snadnou výrobu a montáž této konstrukce. Při návrhu byl jako vzor použit styčník popsaný v [1]. Tento styčník vyrobený z kruhové trubky tvořil základ, který byl modifikován pro potřeby dřevěné kopule. Použití vlepených závitových tyčí navazuje na výzkum popsaný v [2], [3]. Obr. 1: a) Geodetická kopule b) Schwedlerova kopule Fig. 1: a) Geodesic dome b) Schwedler dome 26 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 EXPER RIMENTÁLN NÍ ANALÝZA Výzkum mný projekt GAČR G 103/005/0752 Neliineární chov vání dřevěnýcch konstrukccí s polotuhý ými styky byl zaměěřen na vývooj polotuhýchh styčníků s vlepovaným mi závitovýmii tyčemi. Posstupně byly vyrobeny v a zkoušeeny tři typy styčníků rám mových konsstrukcí, výsledky byly publikovány v [2], [3] a [4]. Dále byly proovedeny expperimenty s ocelovým styčníkem s prostorové p k kulové klenbby na 14ti modelech m výseků prostorové p k konstrukce v měřítku 1 : 1 (obr.2, 3). Zkoumaaná konstrukkce byla jed dnovrstvá kulová prutová p klenbba na rozpětíí 30 m. Styčnník je tvořen ocelovou truubkou s přivaařenými U profily, ke kterým byly pruty z lepeného lamelového dřeva s vleepenými závvitovými tyyčemi přišrou ubovány. Ocelovýý styčník byl vyroben z oceli o S355. Byly B vyzkouššeny dřevěnéé pruty rozm měrů 100 x 100 mm a 110 x 1110 mm z lepeného lamellového dřevaa třídy SA. U menších prrutů byly pooužity závitov vé tyče o průměruu 14 mm, u větších 16 mm. m Ocelové závitové tyče byly z oceli o S235, ttvarováním závitů z za studena byla b zvýšenaa mez kluzu oceli na 5200 MPa. Tyče byly vlepenyy do dřeva eppoxidovou pryskyřicí p s nízkouu viskozitou, což umožnillo snazší výrobu vzorků. Vzorky byly zatěžoovány tlakovvou resp. taahovou silou u ve styčníkuu. Pro vyvoození kombin novaného namáhánní styčníku byla b u tří vzzorků zavedeena boční sííla. Cílem exxperimentů bbylo ověřeníí chování prostorové dřevěné konstrukce a chování dřevěných d prutů p připojeených pomocí vlepovan ných tyčí. Kontakt dřevěného prutu p a oceloového těla styyčníku je zajištěn tyčí se závity, kteráá je vlepenaa do prutu a pomoccí matice přiipevněna ke styčníku. V místě kontaaktu dřeva a těla styčníkuu je poměrn ně vysoké koncentrrované namááhání čela dřřevěného pruutu a je nezb bytné, aby sppojení bylo polotuhé a přenášelo p momentyy způsobujíccí kroucení sttyčníku v teččné rovině kllenby. Tyto kroutící k mom menty se mussí přenést lokálním mi ohybovým mi momenty na n koncích prutů. p Vznik plastického kloubu v occelové tyči beez opření prutu o styčník vedee k vytvořenní mechanizm mu a k násled dné rotaci sttyčníku kolem osy kolm mé k tečné rovině klenby. perimentu s výsekem koopule Obr.. 3: Skutečn né provedeníí experimentu Obr. 2: Schéma exp P of experiment with h segment off dome Fig. 3: Realization R oof experimen nt Fig. 2: Plan V součassné době probíhá p vyhhodnocování výsledků experimentů e ů. Tuhost sttyčníku lze vyjádřit pracovníími diagram my zkoušenéhho dílu při zatížení silaami, které půůsobí ve styyčníku na prrostorové konstrukkci. Experimenty potvrdily, že prostoorové konstru ukce jsou citllivé na geom metrické i maateriálové imperfekkce a jejich provedení p vyyžaduje značčnou přesnost při výrobě i montáži. Dále jsoou pro ověěření vlastnoostí zkoušenných materiiálů a pro upřesnění výpočetních h modelů dokončoovány materriálové zkouušky použitéého dřeva a oceli. Zjišťťovány jsouu pevnosti a moduly pružnostti dřeva a meez kluzu a moodul pružnossti oceli. 27 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 NUMER RICKÁ ANA ALÝZA Pro účelly numerickéé analýzy je používán proogram Ansy ys verze 11. Připravovány P y jsou dva nu umerické modely pro p výpočet metodou koonečných prvvků. K ověřen ní experimenntů a určení pracovních diagramů d slouží poodrobný moodel styčníkuu a připojenýých dřevěný ých prutů, k prozkoumán p ní globálního o chování konstrukkce se zkoum maným styčnííkem slouží prutový p mod del geodetickké kopule. Detailní model (obrr.4) je složeen z ocelovéého styčníku u a připojenéého dřevěnéého prutu s vlepenou závitovoou tyčí. Ocellový styčníkk je modelovván pomocí elementů e SH HELL181. Tyto čtyřuzlo ové prvky jsou roviinné, umožňňují do výpoččtu zahrnout plasticitu a velké v deform mace. Dřevěnný prut a záv vitová tyč jsou moodelovány poomocí osmiuuzlových 3D D prvků SOLID45, kterré podporují plasticitu, umožňují u výpočet s uvažováníím velkých deformací a podporují výpočet v s redukovaným počtem inteegračních bodů. Kvvůli snížení výpočetní nááročnosti a obtížnému o modelování m pllastického chhování dřevaa je v této fázi moddelu uvažovváno elastickké chování dřeva, d rovnob běžně s vlákkny je použiit bilineární pracovní diagram. Při experiimentech byylo zjištěno,, že podstattná pro choování styku je kontaktn ní plocha dřevěnéhho prutu s ocelovým o styyčníkem a ohybová tuh host závitovvé tyče. Tennto složitý detail d lze modelovvat užitím ellementů typuu CONTA1173 v kombiinaci s prvkeem TARGE1170. Lepený ý styk lze modelovvat pomocí prvků p typu CONTA174 C a TARGE170 0, kterým je možné pom mocí chování kontaktu “bondedd“ a pomocíí dalších (nedokumentovvaných) charakteristik přiřadit pevnost lepidla v tahu t a ve smyku [5]. [ Vycházíí se z předpookladu, že lepený spoj je j plně funkkční až do ookamžiku, kdy k dojde k překroočení pevnostti lepidla, pooté dojde k uvolnění u konttaktu. Při výýpočtu je uvaažována mateeriálová i geometriická nelinearrita. Pro geom metricky nellineární výpo očet je zatížení aplikovánno v přírůstcíích [6]. Hledanýým výsledkem m analýzy jsou j pracovnní diagramy styčníku přři zatížení jeednotlivými složkami vnitřníchh sil. Tyto diagramy d m moment – nattočení (M – Ø) nebo síla s – posunn (F – ∆) po oslouží k ověření výsledků v exxperimentů a následně je bude možné zahrnoout do globbálního mod delu jako charakteeristiky styčnníku. Pro vysstižení skuteččného chován ní styčníku lze l zavést doo modelu geo ometrické imperfekkce a prozkoumat jejich vliv v na vznikk mechanizm mu rotací příppojů k prutům m. ku Obr. 4: Detail numeerického moodelu styčník Fig. 4:: Detail of nu umerical moodel of jointt Obr. 5: Prutový mod del kopule Fig. 5: Beam model of dome Pro zkouumání globáálního chováání konstrukcce byl zvolen n prutový model m geodettické kopule (obr. 5). V modellu je možnéé použít dvaa druhy elementů, pro modelováníí prutů jsouu nejvhodnějjší prvky BEAM188, dvouuzllové 3D pruutové elemeenty, založen né na Timooshenkově prrutové teorii. Těmto prutům lze l přiřadit jejich j skuteččný průřez. Pro P potřeby modelování požadovanéého chování styčníků kopule jee vhodný unniverzální spooj MPC184 nebo n Combi3 39 se zadanýými tuhostmii ve formě prracovních diagramůů pro jednootlivé složkyy posunů a natočení, ktteré lze získkat z analýzzy detailního o modelu styčníkuu. Po obvoděě se model podepře p pevnnými podporrami, které umožní u simuulovat tuhý obvodový o prstenec, který je nuttný pro zachyycení tahovýých reakcí z kopule. k 28 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Dále lze zatížit globální model kopule zatížením podle současných norem a zjistit odezvy na toto zatížení. Do modelu je také možné pro vystižení skutečného chování konstrukce zahrnout geometrické imperfekce. První poznatek vyvozený ze zhodnocení experimentů byl, že ve styčníku v důsledku nepřesností v geometrii konstrukce a v přípojích prutů ke styčníku vznikají přídavné ohybové momenty v tečné rovině klenby. Tyto momenty mohou způsobit kolaps styčníku, což vedlo u experimentálních modelů k použití speciální spojovací matice. Vystižení tohoto jevu v lokálním numerickém modelu je možné pomocí excentricit zatížení a podepření modelu. Lze tak zkoumat vliv velikosti a směru těchto excentricit na chování výseku geodetické kopule a stanovit velikost maximálních odchylek od ideálního tvaru iteračním procesem mezi výsledky lokálního a globálního modelu. Pro tento postup je vhodné zjistit únosnost čel dřevěných prutů, které brání rotaci styčníku a zabezpečují tvarovou tuhost části konstrukce se styčníkem s excentricky působícími silami. Síly z globálního modelu způsobí na lokálním modelu s imperfekcemi natočení, které lze porovnat s natočením styčníku na globálním modelu. Při rozdílných velikostech těchto natočení bude nutné upravit použité tuhosti styčníku, přepočítat vnitřní síly a opakovat výše popsaný postup. ZÁVĚR Na základě dříve provedených experimentů a pomocí numerické analýzy v programu Ansys jsou připravovány pracovní diagramy navrženého prostorového styčníku při zatížení jednotlivými složkami vnitřních sil. Tyto pracovní diagramy budou použity jako vstupní hodnoty pro modelování tuhosti styčníku v prutovém modelu prostorové kopule. Dále je nutné prozkoumat vliv imperfekcí na lokální stabilitu konstrukce na modelu styčníku s připojenými dřevěnými pruty, aby bylo možné stanovit výrobní a montážní odchylky, které zaručí stabilitu konstrukce. Proveditelnost konstrukce je nutné zajistit dořešením vybraných konstrukčních detailů. Cílem disertační práce je zjistit chování navrženého ocelového styčníku a rozšířit poznatky o únosnosti a stabilitě prostorových dřevěných konstrukcí. OZNÁMENÍ Tato práce vychází z dosavadních výsledků výzkumného záměru GAČR 103/05/0752 Nelineární chování dřevěných konstrukcí s polotuhými styčníky a byla jím finančně podpořena. LITERATURA [1] Lojík, O.: Vliv tuhosti styčníku na chování prostorových prutových konstrukcí. Dizertační práce ČVUT v Praze, 2004. [2] Vašek M., Vyhnálek R.: Timber semi-rigid frame with glued-in rods joints. WCTE 2006, 9th World Conference on Timber Engineering, Portland, pp. 275. [3] Vašek M., Blažek J.: Computer modeling of semi-rigid timber frame connections and experimental verification. SEMC 2007: The Third International Conference on Structural Engineering, Mechanics and Computation, Cape Town, pp.1687-1692. [4] Vašek M.: Timber semi rigid frame with glued-in rods. IABSE Congress, Budapest 2007, pp.206. [5] Pěnčík J., Lavický M.: Možnosti modelování lepených dřevěných spojů pomocí prvku CONTA17x. Ansys user meeting, Tábor, 2006, s. 1-9. [6] Park G. A. R., Howard C. M.: Space structures 4 – Volume 1 a 2. Thomas Telford Services Ltd., London, 1993. 29 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 DLOUHÝ SPOJ PRVKŮ Z VYSOKOPEVNOSTNÍCH OCELÍ LONG BOLTED JOINT OF HIGH STRENGTH STEEL MEMBERS Václav Hatlman Abstract Long bolted joints of high strength steel members are described in this paper. High strength steel belongs to the group of progressive materials nowadays. Not its excellent mechanical properties only, but low costs of welding, transportation, assembly etc. as well make this material advanced for near future. Knowledge of its behaviour in structures is an essential condition for it use in civil engineering. Key words: high strength steel, bolt, joint, long bolted joint, tension ÚVOD Pod pojmem vysokopevnostní oceli se v současnosti rozumí materiál s mezí kluzu fy od 690 do 1300 MPa. S příchodem těchto materiálů vzniká široké pole pro výzkum zaměřený na chemické složení, výrobu a možnosti jejich aplikace. Objevují se stále nové otázky a výzkum přináší poznatky od obecných vlastností těchto materiálů až ke konkrétním poznatkům o chování v detailech ocelových konstrukcí. Výzkum se snaží najít co možná nejvýhodnější uplatnění těchto ocelí ve stavební praxi jak po stránce ekonomické, tak i statické. V současné době probíhá výzkum vysokopevnostních ocelí na celém světě a je velice rozšířenou a moderní problematikou. VÝZKUM Popisovaný výzkum je motivován snahou o větší využití vysokopevnostních ocelí v praxi v ČR. Výzkum spojů prvků z vysokopevnostních ocelí má za cíl analyzovat jejich chování při zvyšujícím se zatížení až do porušení, s důrazem kladeným na materiálové vlastnosti a jejich porovnání s vlastnostmi ocelí běžných jakostí. Tento dílčí výzkum je zaměřen na studium chování dlouhého šroubovaného spoje prvků z vysokopevnostních ocelí. Návrh únosnosti tohoto spoje vychází v normách z Fischerova vzorce, který platí pro oceli běžných jakostí (S235 až S460). Vzorec je založen na předpokladu, že nerovnoměrné rozdělení sil ve dlouhém spoji lze převést na rovnoměrné namáhání všech šroubů. Uvažována je přitom nižší únosnost šroubu ve srovnání s únosností šroubu v normálním spoji. Tato teorie je odvozena pro oceli běžných jakostí, které mají tažnost obvykle vyšší než 20%. Vysokopevnostní oceli mají tažnost pouze do 10% a také mají menší poměr fu / fy, čili menší zpevnění materiálu. Všechny tyto odlišné vlastnosti mohou ovlivnit rozdělení sil ve šroubech v dlouhém spoji. TEORETICKÉ PŘEDPOKLADY CHOVÁNÍ DLOUHÉHO SPOJE Současné postupy pro návrh dlouhého nepředepnutého šroubovaného spoje jsou založeny na závěrech [6]. V nich se aplikace pro vysokopevnostní oceli neuvažuje. V dlouhém spoji z ocelí s normální mezí kluzu (S235 – S460) dochází k nerovnoměrnému zatížení jednotlivých šroubů na střih. Toto chování je výrazně ovlivňováno tažností oceli. Pokud chceme popsat chování spoje, je třeba sledovat jednotlivé fáze zatížení. Při menším zatížení se síly přenášejí pouze třením mezi spojovanými prvky. Přenos se začne realizovat postupně od krajních částí spojovaných prvků směrem ke středu. Po dosažení určitého zatížení dojde k prokluzu spoje. Poté začne spoj sílu přenášet jak otlačením tak střihem šroubů. 30 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 Otlaačení jen u krrajních šroubbů Začínají působit dalšší šrouby díkky deformaci plechu u kraajních šroubbů Jižž působí všecchny šrouby Všechny šroouby již půso obí, krajní šrouby přenášeejí větší částt zatížení, jak se pllechy u krajn ních šroubů dostávají d do plastického stavu Krajní šrouuby dosáhly plastického stavu, docháází k přerozdělení sil do dalšších šroubů, které začínajjí přenášet věětší část zatížžení Krajní šrouby se dáále deformujíí, další šroubby již také pů ůsobí plasticcky, střední šrouby š přenáášejí stále věttší část zatížeení. Ob br. 1: Postup pné zatěžováání dlouhéh ho šroubovan ného spoje d dle [6] Fig. 1: Step ps in loadingg of long bollted joint according to [[6] Po prokllouznutí spojje dojde k akktivaci krajnních šroubů. Se zvyšujícíím se zatíženním se deforrmace při otlačení zvětšuje až do chvíle, kdy začnou působit další šrouby ve sppoji. Tento pproces pokraačuje dále (obr. 1.).. NÍ EXPERIIMENT PILOTN Návrh exxperimentu byl b provedenn podle návrrhových postupů pro oceeli běžných jjakostí, v úv vahu byly ovšem vzaty v rozdíllné mechaniické vlastnoosti vysokop pevnostních ocelí. Nejvvětší pozorn nost byla věnovánna nižší tažnnosti, která má m významnný vliv na ro ozdělení sil na jednotlivvé šrouby v dlouhém spoji. V návrhu byla uvažovánaa také rezervva únosnostii plechu v taahu tak, abyy únosnost šroubů ve střihu roozhodovala o únosnosti celého spojee. V roce 20 007 byl provveden test naa jednom vzzorku, na němž byyla prakticky prověřovánaa funkčnost experimentů e . Pro návrh byl b použit náásledující vzttah (1): Fv ,Rd = av ⋅ f ub ⋅ A γM2 kde β Lf = 1 − ⋅ β Lf L j − 15 d 200 d (1) a 0,75 ≤ β Lff ≤ 1,0 , Lj je osoová vzdálenost krajních otvorů o pro šroouby, av = 0,,5 pro šroubyy M12 10.9, d je průměr šroubu a fub je pevvnost šroubuu a γM2 = 1,000. Pro vzorrek byly použity doporuučené roztečče pro šroub bové spoje. Pro výrobu vzorků bylaa použita běžná řeezací soupraava, která se používá přři mostárensk ké výrobě. Cílem C bylo ppřiblížit se reálnému r provedenní spoje. Pro návrrh experimenntů bylo omezující také přístrojové vybavení v labboratoří Experimentálníh ho centra. V Experrimentální ceentru je k disspozici trhacíí stroj s max ximální silou 1000 kN a s maximální zdvihem okolo 8000 mm. Navrržený vzorekk je na obr. 2.: 31 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Obr. 2: Zkušební vzorek spoj pro experimenty Fig. 2: Model of experiment ROZMÍSTĚNÍ TENZOMETRŮ Pilotní experiment měl ukázat, zda lze pro vyhodnocení experimentů použít tenzometry. Pro měření síly bylo zvoleno nepřímé měření na oslabeném řezu. Integrací průběhu napětí lze dostat sílu působící v daném průřezu a z ní odvodit sílu přenášenou šroubem. První tenzometr byl umístěn co nejblíže otvoru. Další tenzometry byly rozmístěny po 7 mm, aby bylo možno co nejlépe popsat průběh napětí v okolí otvoru. Snahou při rozmístění bylo i využití symetrie a tím ověření symetrického zatížení celého vzorku. Pro pilotní i další experimenty byly zvoleny tenzometry 1-LY11-6/120. Obr. 3: Rozmístění tenzometrů Fig. 3: Placement of strain gauges VÝSLEDKY PILOTNÍHO EXPERIMENTU Před sešroubováním byla třecí plocha mezi plechy opatřena vrstvou vazelíny pro zmenšení tření mezi plechy, čímž se urychlil přenos zatížení na šroubech. Pro zatěžování vzorku byl stanoven postup, který měl několik fází. Prvním krokem v zatěžování byla kalibrace tenzometrů. Proto bylo provedeno zatěžování v cyklu 0 kN – 100 kN – 50 kN – 100 kN. Vlastní zatěžování probíhalo po krocích 50 kN, poději se krok snížil na 25 kN. Od počátečního zatěžovacího cyklu bylo sledováno, jak postupně šrouby začínají přenášet zatížení. Při experimentu bylo sledováno několik hodnot, především síla při které dojde k porušení zkoušeného vzorku, dále síly přenášené jednotlivými šrouby a průběh napětí v oslabeném průřezu. Předpokládaná síla, při které mělo dojít ke kolapsu vzorku smykovým porušením šroubů, byla spočítána na Fmax = 350 kN při zohlednění všech výše uvedených faktorů. Maximální dosažená síla byla Fext = 385 kN a k porušení vzorku došlo kolapsem oslabeného průřezu. Pro pilotní vzorek nebyly v plánu tahové zkoušky materiálu, proto je mez pevnosti materiálu uvažována fu,nom = 1200 MPa, která je udávána výrobcem oceli. Průběh napětí v oslabeném průřezu odpovídal předpokladům a zhruba také odpovídal průběhům u ocelí běžných jakostí. Nejdůležitějším sledovaným jevem bylo rozdělení sil na jednotlivé šrouby. V [6] se předpokládá parabolické rozdělení sil na jednotlivých šroubech. Námi zjištěný průběh rozdělení sil nebyl parabolický, blížil se spíše lineárnímu průběhu (obr. 4.). Síly na jednotlivých šroubech byly zjištěny z rozdílů sil na sousedních oslabených průřezech. 32 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 350,00 300,00 250,00 200,00 150,00 100,00 50,00 0,00 1.Šroub 2.Šroub 3.Šroub 50 kN 300 kN 4.Šroub 5.Šroub 6.Šroub 7.Šroub 8.Šroub 200 kN 350 kN 9.Šroub 10.Šroub 250 kN Polyg. (350 kN) Obr. 4: Síly v jednotlivých šroubech Fig. 4: Bolt forces ZÁVĚR Disertační práce se bude týkat působení dlouhého šroubovaného přípoje z vysokopevnostní oceli. První experiment ukázal, že chování dlouhého spoje z vysokopevnostních ocelí může být výrazně odlišné oproti spojům z běžných ocelí. V roce 2008 bude pokračovat experimentální výzkum na 6 vzorcích, které byly upraveny podle výsledků pilotního experimentu. Navazovat bude teoretická analýza spoje. Předložení disertační práce je plánováno na rok 2010. PODĚKOVÁNÍ Tento výzkum je podporován projektem grantem GAČR č. 103-08-H066. Autor tuto podporu vysoce oceňuje. LITERATURA [1] ČSN EN 1993-1-1: Navrhování ocelových konstrukcí, Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby. ČNI 2006. [2] Teixeira de Freitas S., de Vries P., Bijlaard F. S. K.: Experimental research on single bolt connections for high strength steel S690. V Congresso de Construcao Metalica e Mista, November 2005, Lisbon, pp. 234 – 236. [3] Može P., Beg D., Lopatič J.: Bolted connections made of high strength steel S690. ECCS TC10, October 2005, Paris. [4] Coelho A. M. G., Bijlaard F. S. K., Gresnigt N., da Silva L. S.: Experimental assessment of the behaviour of bolted T-stub connections made up of welded plates. Journal of Constructional Steel Reserch 60, 2003, pp. 152 – 158. [5] Gozzi J., Olsson A., Lagerqvist O.: Experimental investigation of the behaviour of extra high strength steel. Society for Experimental mechanics, 2005. [6] Kulak G. L., Fisher J. W., Struik J. H. A.: Guide to Design Criteria for Bolted and Riveted Joints. A Wiley-Interscience publication John Wiley & Sons, July 1973, New York. 33 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 POŽÁRNĚ ODOLNÝ PŘÍPOJ S KRÁTKOU ČELNÍ DESKOU FIRE SAFE HEADER PLATE CONNECTION Jiří Chlouba Abstract The objective of this paper is to present the progress of the doctoral thesis, which is focused on the improvement of fire safety of beam-to-column header plate connections. The transfer of the heat into the structural elements and the joint will be predicted by FE simulation and the mechanical modelling of the connection will be simulated by component method at elevated temperature. The prediction of the mechanical behaviour will be verified by tests at ambient and elevated temperatures. The validation of the temperature development during the fire is expected during the natural fire test on full scale model of a structure. Key words: connection design, fire design, component method, header plate connection, natural fire ÚVOD Při návrhu konstrukce na účinky požáru se obvykle navrhují jednotlivé prvky konstrukce, jako jsou nosníky, sloupy a betonová deska. Vzájemné spolupůsobení mezi těmito prvky je však zanedbáno. Zatížení jednotlivých prvků je odvozeno od zatížení za běžných podmínek a je přepočítáno na zatížení, které odpovídá návrhu za požární situace. Nosníky, které tvoří stropní konstrukci nad požárním úsekem, jsou často zatíženy kromě ohybových momentů také osovými silami. Tyto síly jsou způsobeny teplotním roztahováním nosníků a obvykle se do výpočtu nezahrnují. Přípoje nosníků jsou při návrhu za běžných teplot běžně považovány za kloubové. Za požáru je jejich chování ovlivněno silami od roztahování při zahřívání a zkracování při chladnutí konstrukce, což spolu s redukcí ohybové tuhosti nosníku zvyšuje význam tuhosti přípojů. Namáhání styčníků za požáru je proto odlišné od namáhání za běžných teplot. Při návrhu za požáru se obvykle vychází z posouzení prvků odpovídajícího rozdělení vnitřních sil za běžné teploty a předpokládá se, že vhodně navržené styčníky přenesou požárem způsobené změny vnitřních sil. V pokročilých modelech, které jsou založeny na globální analýze za zvýšených teplot, lze silové účinky na styčníky předpovědět a zahrnout do návrhu styčníku. Výpočet vnitřních sil v konstrukci za zvýšených teplot výrazně zvýší spolehlivost návrhu. Připravovaná práce je zaměřena na požární návrh styčníku a na konstrukční úpravy směřující ke zvýšení požární spolehlivosti tohoto styčníku. Za požární situace je rozvoj teploty ve styčnících v porovnání s rozvojem v připojovaných prvcích ovlivněn koncentrací hmoty ve styčníku a tím, že styčník obvykle není přímo vystaven plamenům. Zabráněním přímému kontaktu s plameny lze snížit jeho teplotu a tím zvýšit jeho odolnost. PŘÍPOJ S ČELNÍ DESKOU Přípoje s čelní deskou lze klasifikovat podle tuhosti jako kloubové, polotuhé a tuhé, viz [1], a podle deformační kapacity jako tažné, kompaktní a křehké. Většina přípojů s čelní deskou je polotuhá, viz obr. 1. Kloubový přípoj se definuje jako přípoj s malou tuhostí a ohybovou únosností a s velkou deformační kapacitou, která je větší než 60 mrad. U kloubových přípojů se čelní deska volí krátká, tzn. není provedena na celou výšku připojovaného nosníku, ale je přivařena pouze na část stojiny v její horní části. Mezera u dolní pásnice tak zajišťuje požadovanou rotační kapacitu. Deformační kapacita styčníku se výpočtem stanovuje obtížně, protože mez kluzu a mez pevnosti je výrobci zaručena pouze omezením zdola, ale není omezena shora. Je-li mez kluzu desky příliš vysoká, snadno přestane platit předpoklad tažného porušení čelní desky v ohybu čtyřmi plastickými klouby a může dojít ke křehkému porušení šroubů s dvěma plastickými klouby v desce nebo i bez plastifikace desky. 34 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Deformační kapacita, kterou lze předpovědět poměrně snadno, se proto doposud zajišťuje vhodným konstrukčním řešením, které je shrnuto i v normativních dokumentech. V přípoji s čelní deskou se dostatečná deformační kapacita přípoje zajišťuje plastickou deformací čelní desky. Obr. 1: Klasifikace tuhosti styčníku Fig. 1: Classification of connection rigidity Za zvýšené teploty se tuhost styčníku změní, neboť vlivem rozpínání ohřátého nosníku dochází ke kontaktu dolní pásnice a podporujícího prvku, viz [2]. Tím se zvýší tuhost přípoje, která roste i relativně, protože ohybová tuhost nosníku klesá degradací modulu pružnosti materiálu. U styčníků vystavených zvýšeným teplotám se deformační kapacita obvykle zvyšuje tím, jak se za zvýšených teplot zvyšuje tažnost oceli. Kritickou částí přípoje se stávají šrouby. Pokles únosnosti spojovacích prostředků je totiž výraznější než pokles únosnosti základního materiálu. Právě proto jsou styčníky citlivé na rozdělení teploty. K porušení styčníků s čelní deskou dochází při chladnutí konstrukce v kořeni svaru na jedné straně čelní desky. PROVEDENÉ EXPERIMENTY V červnu roku 2006 proběhla požární zkouška na třípodlažním objektu v Ostravě, viz [3]. Při experimentu byla měřena teplota během požáru v nechráněných přípojích s krátkou čelní deskou, a to v samotné čelní desce a ve šroubech. Teploty byly zaznamenány v jednom přípoji nosníku na průvlak a ve dvou přípojích průvlaku na sloup. Teplota byla měřena v horním a dolním šroubu a na čelní desce vedle obou těchto šroubů. Rozvoj teploty v těchto styčnících bude využit na ověření MKP simulace přestupu tepla do konstrukce. V roce 2007 byl proveden experiment v laboratoři ve Veselí nad Lužnicí, viz [4]. Zkoušeným vzorkem byl nosník průřezu IPE160 na rozpětí 3,0 m. Nosník byl spřažen s ocelobetonovou deskou šířky 800 mm betonované do trapézového plechu TR 50/250/1,0 o celkové tloušťce 100 mm. Kvalita použitého betonu byla C25/30. Tyto rozměry odpovídají ocelobetonovému skeletu běžné administrativní budovy. Styčník je zobrazen na obr. 2. Tento nově navržený přípoj se vyznačuje zvýšenou požární odolností, které se dosáhlo přemístěním části přípoje do ocelobetonové desky. Dojde tak k zakrytí horní řady šroubů betonem, čímž se zabrání přímému kontaktu požáru se šrouby. Celý nosník byl upevněn do rámu z profilů HEB200, který byl požárně izolován. Požární izolace nebyla použita pouze v blízkosti styčníku, aby přestup tepla do jednotlivých částí styčníku přibližně odpovídal přestupu tepla do styčníku konstrukce bez protipožární ochrany. Celý rám simuloval okolní stropní konstrukci. 35 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 HEB 200 0 HEB 200 2 120 30 30 37.6 35 74 7.4 100 30 35 200 25 200 85 115 200 70 140 25 P8x60-100 80 200 P8x60-100 45 100 IPE 160 P6x120-140 IPE 160 H HEB 200 HEB 200 O Obr. 2: Příp poj pro expeeriment ve Veselí V nad Lu užnicí (20077) Fig. 2: Experrimental con F nnection in Veselí V nad Lužnicí L (2007) Tepelné zatížení byllo odvozenoo od naměřenného průběh hu teploty přři experimenntu v Ostravěě. Nosník byl zatížžen mechanicckým zatíženním ve čtvrtiinách rozpětíí (tzn. 750 mm) m od okrajjů lokálními břemeny 2 x 25 kN N. Toto zatížžení bylo vyvvozeno jedníím hydraulicckým lisem o síle 50 kN a maximálním m zdvihu 100 mm za pomoci jednoho roznnášecího nosnníku. T Teplota, °C be eton 1000 podní pásnice teplota sp 900 te eplota povrchu be etonu t teplota v horním šroubu teplo ota dolního šroub bu 800 teplota v dolním šroubu 700 teplota vedle dolního šroubu 600 tep plota vedle dolníího šroubu 500 > 400°°C 400 teplota spodní pásnice p 300 200 te eplota horního šrroubu 100 teplotta povrchu beton nu 0 0 30 60 90 120 150 Čas, min Obr. 3: Naměřený teplotní pro ofil po výšcee přípoje Fig. 3:: Measured temperatur t e profile oveer the height of the conn nection br. 3, je vidětt podstatný vvliv obetonov vání části Ze změřřeného teplottního profilu po výšce přřípoje, viz ob přípoje. Teplota hornních šroubů je výrazně nižší, n maxim mální teploty se liší o vícce než 400°C C. Tím je zaručenaa pozvolnější degradacce únosnostti horních šroubů i celého c přípooje. Hlavním m cílem experimeentu bylo zjištění z vlivvu obetonovvání na teplotu styčníkku. Dalším cílem bylo o zjištění mechaniického chováání styčníkuu. Při použitéém zatížení však nedošllo ke kolapssu nosníku ani a žádné jeho částti. TANÉ EXPE ERIMENTY Y CHYST Pro rok 2008 je chystána zkouškka na experim mentálním objektu o v Mookrsku. Jednná se o jedno opatrovou budovu o půdorysnéém rozměru 12 x 18 m, viz obr. 4, která k má proo účely experimentu před dstavovat typické podlaží p admiinistrativní budovy. b Výškka podlaží jee 4,0 m. Konnstrukce tvořří jediný požární úsek o ploše 216 m2 a bude b vystavvena přirozennému požáru u s požárním m zatížením 40 kg/m2. Dosažení D maximállní teploty v požárním ússeku se očekáává za 60 miinut od vzplaanutí. 36 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Obr. 4: Experimentální objekt Mokrsko - půdorys Fig. 4: Experimental building in Mokrsko - ground plan Ověřit rozvoj teploty ve styčníku za požáru lze pouze na skutečné konstrukci. Cílem experimentu je proměřit rozvoj teploty ve styčnících, chování ocelobetonových stropů (tj. stropnic s betonovou deskou), přípojů stropnic na sloupy a prvků opláštění za požáru. Ostatní konstrukce, tj. sloupy, průvlaky a ztužující stěny, slouží pouze k nesení zkoumaných částí a jsou chráněny proti účinkům požáru tak, aby jejich únosnost ani použitelnost nemohla být požárem ohrožena. Strop i opláštění stěn jsou provedeny z požárního hlediska jako těsné. Jedinými otvory do objektu jsou dvě okna v jedné stěně, rozměry oken jsou 5,30 x 2,50 m. ZÁVĚR Cílem připravované disertační práce je vypracovat model chování pro přípoj s krátkou čelní deskou s vyšší požární odolností. Model chování za běžné teploty bude ověřen na zkouškách v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky v Praze a za zvýšené teploty zkouškou v Mokrsku v září 2008. PODĚKOVÁNÍ Výzkum, jehož výsledky jsou prezentovány v tomto příspěvku, vzniká za finanční podpory projektu OC190 – Požárně odolné styčníky. LITERATURA [1] Burgess I.: Connection modelling in fire. Proceedings of workshop “Urban Habitat Constructions under Catastrophic Events”, Prague, 2007, pp. 25-34. [2] Lawson R.M.: Behaviour of steel beam-to-column connections in fire. Structural Engineer. Vol. 68, IStructE London, 1990, s. 263-271. [3] Wald F., Chlouba J., Kallerová P.: Temperature of the header plate connection subject to a natural fire. Proceedings of workshop “Urban Habitat Constructions under Catastrophic Events”, Prague, 2007, pp. 98-103. [4] Chlouba J., Wald F.: Mechanický model pro zjednodušený návrh styčníku za požáru. Dílčí výzkumná zpráva za rok 2007, výzkumné centrum CIDEAS, Praha 2007. 37 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 PŮSOBENÍ MALÉHO OCELOVÉHO MOSTU SMALL STEEL BRIDGE BEHAVIOUR Jiří Jirák Abstract The rehabilitation of road pavement is made by new coat assembling. Frequently, the ruptured coating remove is not included. This leads to non-proportional and very thick deck. In the horizon of the research with steel bridges failure objective, the study of the effective behaviour of thick deck made mainly from asphalt layers will be provided. The assessment of the superstructure appropriate to standards provides the increasing dead loads of additional coats. The effective behaviour of the thick deck is different. The simple loading test was done for this purpose. The thick deck interaction was proved as submitted paper describes. Work on effective numerical model is under progress. Key words: steel bridge, thick deck, heavy dead load, interaction, failure ÚVOD Jedním z opakovaných nedostatků mostů malých a středních rozpětí je nadbytečné hromadění nenosných vrstev vozovky, ke kterému dochází při opravách krytů vozovek nanesením nové vrstvy bez odstranění původní. Tím roste stálé zatížení mostu, které částečně nebo úplně vyčerpává únosnost mostu. Ukazuje se ale, že při jednoduchých výpočtech zatížitelnosti mostu, kdy se tyto vrstvy berou pouze jako přitěžující, může být jejich vliv přeceněn. Zdá se totiž, že se tyto vrstvy určitým způsobem také podílejí na tuhosti konstrukce a snížení únosnosti/zatížitelnosti není takové, jak se z jednoduchých výpočtů zdá. ZATĚŽOVACÍ ZKOUŠKA Pro ověření těchto úvah byl vybrán ocelový plnoštěnný most na silnici III.třídy v obci Tample pro jednoduchou zatěžovací zkoušku. Na jejím základě budou učiněny kvalifikované závěry pro zkoušený most. Zatěžovací zkouška byla provedena v souladu s ČSN 73 6209. Při zkoušce byly uplatněny dvě polohy zatížení: při obou byla na most umístěna pouze zadní náprava nákladního automobilu uprostřed rozpětí mostu, jednou bylo zatížení umístěno symetricky v ose mostu, podruhé excentricky. Hodnoty průhybů byly odečítány uprostřed rozpětí všech hlavních nosníků. V průběhu zkoušky byla měřena teplota vzduchu a teplota konstrukce. Sedání opěr během zkoušky nebylo zaznamenáno. Zkoušená konstrukce byla před zkouškou prohlédnuta a nebyly zjištěny žádné závady, vyjma lehké koroze hlavních nosníků. Technický stav i konstrukční uspořádání plně odpovídá cílům zkoušky. Rozpětí mostu je 7,6 m a volná šířka mostu 5,0 m. Nosnou konstrukci mostu tvoří 5 válcovaných nosníků I 400, které jsou ztuženy příčníky profilu U 100. Tloušťka železobetonové desky mostovky a spádového betonu je cca 250 mm. Změřená celková tloušťka desky mostovky včetně vrstev vozovky činí 510 mm. Mostovka není jakkoli spojena s ocelovými nosníky, nejedná se tedy o spřažený ocelobetonový most. Most je uložen na kamenných opěrách bez ložisek. Most byl navržen na zatížení třídy B. V současné době je u mostu připuštěna normální zatížitelnost 22 t a výhradní zatížitelnost 40 t. Stavební stav objektu je podle mostního listu III – dobrý. Umístění zkušebních břemen v příčném řezu mostu je zřejmé z obrázku 1. ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ Vyhodnocení zkoušky bylo provedeno podle ČSN 73 6209. Výsledky měření byly porovnány s výsledky teoretického výpočtu. Teoretický výpočet byl založen na jednoduchém a zjevně nepravdivém předpokladu, že nosnou funkci mají pouze ocelové nosníky, deska mostovky ani další vrstvy se na tuhosti mostu nepodílejí. Výsledky měření ukazují, že naměřené hodnoty průhybů jsou podstatně menší než udává výpočet. Zejména extrémně malá hodnota poměru mezi pružnou deformací 38 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 a teoretickou deformací (Se/Scal = 0,25) při centrickém zatížení potvrzuje, že takto jednoduchý výpočetní model neodpovídá skutečnosti. Naměřené hodnoty současně potvrzují dobrý technický stav i stanovenou zatížitelnost mostu. Obr. 1: Vlevo: zatěžovací stav 1 (vozidlo v ose mostu), Vpravo: zatěžovací stav 2 (vozidlo excentricky k ose mostu) Fig. 1: Left: Load Case 1 (Vehicle in the Bridge Axis) Right: Load Case 2 (Vehicle in the Eccentric Position) LINEÁRNÍ ANALÝZA Při porovnání výsledku provedeného experimentu a užitého zjednodušeného výpočetního modelu, který uvažuje tuhost pouze ocelové části mostu, je zřejmé, že současný model zdaleka neodpovídá skutečnému působení. Důkazem je zejména již zmíněnáextrémně malá hodnota poměru Se/Scal = 0,25 v symetrickém zatěžovacím stavu. Celkově byly vyšetřovány tři modely lineární aproximace působení mostu. Model A (schéma na obr.2) slučuje železobetonovou desku mostovky a vozovkové souvrství do jedné homogenní desky tloušťky 510 mm s průměrnou hodnotou modulu pružnosti E c´ . Ve výpočtu model A dále pracuje s ideálními charakteristikami celého průřezu. Se I = 0,25 → i = 4,0 Scal Ia E n = a = 80 odpovídá u desky E c´ = 2625MPa E c´ Obr. 2: Schéma modelu A Fig. 2: Model A Nízká průměrná hodnota modulu pružnosti desky ale zdaleka neodpovídá skutečnosti. Model B (schéma na obr.3) naopak vypouští z výpočtu vozovkové souvrství a uvažuje do ideálního průřezu pouze ocelové nosníky a železobetonovou desku mostovky. Počítá se s betonem C30/35. Porovnání výsledků modelu B a experimentu naznačují vztahy: 39 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 n= Ea =7 Ec Ii = 4,8 → Ia Se = 0,30 S cal Obr. 3: Schéma modelu B Fig. 3: Model B Model C (schéma na obr.4) využívá vlastnosti vozovkového souvrství, železobetonové desky mostovky a ocelové nosníky. Výpočet pracuje s ideálními charakteristikami průřezu, zavádí Evoz = 2100 MPa a Ec = 30 MPa, což odpovídá skutečnosti. Porovnání výsledků s výsledky zatěžovací zkoušky naznačují: Ea b = 100 b1 = Evoz n1 E b n = a = 7 b2 = Ec n2 n1 = Ii = 5,3 → Ia Se = 0,33 S cal Obr. 4 – Schéma modelu C Fig. 4: Model C Výše uvedené modely jsou zjednodušené lineární aproximace pro přiblížení působení zkoušené konstrukce. Modely zjednodušeně využívají teorie pružnosti a nezkoumají vliv tuhosti uložení ocelových nosníků na podpěry. Je zřejmé, že vliv klenbového účinku, který se zjevně tvoří v tlusté desce mostovky, stejně jako přenos podélné smykové síly v kontaktu mezi vrstvou vozovky, deskou mostovky a ocelovými nosníky, není v modelech A až C náležitě prozkoumán. NELINEÁRNÍ NUMERICKÝ MODEL K vytvoření numerického modelu zkoušeného mostu byl použit výpočetní program Ansys 10. S ohledem na velké množství parametrů, které ovlivňují působení konstrukce, byl model rozdělen na dva dílčí: Model A1 pro příčné chování se zahrnutím klenbového účinku tlusté vozovky a model A2 pro působení konstrukce v podélném směru se zahrnutím vlivů uložení konstrukce a přenosu podélné smykové síly. Ocelové nosníky byly modelovány prutem daného průřezu, pro betonovou desku je použit 3D železobetonový prvek, vrstvu vozovky 3D prvek. Všechny prvky umožňují pružnoplastické řešení (dokonce s velkými průhyby), železobetonový prvek respektuje též tvorbu trhlin. Přenos podélné smykové síly je modelován pomocí pružin. Tento prvek umožňuje zavést libovolný nelineární vztah mezi silou a protažením (k modelování smykových sil ve směru osy nosníku). Pro model mostu jsou užity skutečné materiálové charakteristiky zjištěné na zkoušeném mostu. Shody výsledků obou modelů s výsledky zatěžovací zkoušky nebylo uspokojivě dosaženo. V současné době řešitel pracuje na novém numerickém modelu ve výpočetním programu Atena 3.0, který se pro modelaci problému zdá být vhodnější. 40 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 ZÁVĚR Z výsledků zjednodušené zatěžovací zkoušky a provedených výpočtů vyplývá, že deska mostovky a další vozovkové vrstvy se na tuhosti mostu významně podílejí. Dosud v praxi běžně používaný zjednodušený výpočetní model neodpovídá skutečnosti. Lineární aproximace uvedené v tomto článku jsou použitelné pro předběžný výpočet. Provedené prohlídky mostů ukazují, že ocelové a ocelobetonové mosty nemají natolik závažné vady, aby byla dramaticky snížená životnost mostu nebo jejich únosnost a to i přes často velmi zanedbanou údržbu. PODĚKOVÁNÍ Výzkum, jehož výsledky se prezentují v tomto příspěvku, byl podpořen projektem 1F55A/004/120. LITERATURA [1] Studnička J., Jirák J.: Zpráva o zatěžovací zkoušce mostu ev.č. 28312-11 v 1,406 km silnice č. III/28312 v obci Tample. Dílčí zpráva projektu 1F55A/120 Závady na ocelových mostech, Praha, 2006, s.1-6. [2] Studnička J., Rotter T., Jirák J.: Průzkum životnosti ocelových silničních mostů. Časopis Stavitel, 05/2008, s. 32-35. [3] Jirák J., Studnička J.: Durability of Steel Bridges in Czech Republic. Proc. of the 9th Int. Conf. Modern Building Materials, Structures and Techniques, Vilnius, 2007, s. 349-350. [4] Studnička J., Jirák J.: Structural Shape of Steel Bridges. Proc. of the 7th Int. Conf. on Steel Bridges, Guimaraes, 2008. 41 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 POLOTUHÉ STYČNÍKY KONSTRUKCÍ KROVŮ SEMI-RIGID JOINTS OF ROOF STRUCTURES Ondřej Jirka Abstract Timber roof structures are one of the oldest and the most important patrimonial structures. Their geometry and joints have very long history. Carpentry joints are of course the oldest kind of joints. These structures are very vulnerable and damaged joints can lead to some modifications of global behaviour of the framework. In many cases the forces will be only passed on by contact and friction in the joint areas. Recent studies have shown that some kind of carpentry joints can be considered as semi-rigid connections. Their rigidity (bending stiffness) in general sense plays an important role in computation of the global deformations and force distribution of roofing frames. This study will focus on deformation, failure processes and bending stiffness of rafter-tie beam connection. Institute of Theoretical and Applied Mechanics in Prague performed experiments of this carpentry joint. To validate the results, it will be made comparison of analytical, numerical and of course experimental approaches. Keywords: timber, carpentry joints, traditional roof structure, rafter, tie beam, bending stiffness ÚVOD Konstrukce krovů jsou z historického hlediska nejstarším způsobem zastřešení objektů. Při studiu těchto dřevěných konstrukcí se musíme vypořádat s řadou problémů. Prvním je, že díky dlouhému historickému vývoji existuje nepřeberné množství konstrukčních systémů a detailů. Tvar i vlastní konstrukce krovů jsou nejvíce ovlivněny sklonem střechy, což je možné doložit jak vývojem konstrukčních typů, tak i poruchami starších typů krovů, které byly uplatněny na nevhodný sklon střechy. Dřevěné konstrukce jsou náchylné na porušení ve styčnících, což vede ke změnám chování celé konstrukce. Nejslabším článkem všech konstrukcí krovů jsou nejčastěji tesařské spoje jednotlivých prvků, jež významně oslabují průřezy prvků. Funkcí styčníku je přenést vnitřní síly z jednoho prvku konstrukce na další [1]. Působení dřeva, jeho deformace a způsoby porušení ve spoji nejsou dostatečně prozkoumané. Cílem této práce je objasnit a popsat chování tesařských spojů, principy jejich porušení a u vybraných tesařských spojů stanovit ohybovou tuhost (při uvažování polotuhého chování). V rámci disertační práce je navržena experimentální, analytická a numerická analýza historického styčníku krokev – vazný trám. TESAŘSKÉ SPOJE Tesařské spoje jsou nejstarším typem spojení dřevěných prvků. Tesařské spoje našly uplatnění právě u krovových konstrukcí. Zpravidla se jednalo kontaktní spoje, u nichž jsou působící síly přenášeny pouze tlakovým kontaktem, případně třením. U některých spojů se navíc používají dřevěné nebo kovové spojovací prostředky, které běžně slouží k zabezpečení polohy, mohou však i napomoci přenosu tahových sil [1]. Většinu tesařských spojů v současné projekční praxi modelujeme jako kloubová spojení prvků. V koncových průřezech spojovaných prutů pak působí silové účinky zatížení – vnitřní síly. V praxi se obvykle předpokládá, že vnitřní síly vyvozují rovnoměrně rozdělená napětí v kontaktních plochách dřev. Hodnoty těchto napětí slouží k ověření spolehlivosti a únosnosti spojů. Volba styčníku má pro návrh konstrukce stejnou důležitost jako volba dimenzí prvků. Ukazuje se, že určité tesařské spoje jsou schopny přenášet i část ohybových momentů a tedy započítání rotační tuhosti spoje může být vhodné a pro popis konstrukce výstižnější. Chování tradičních tesařských spojů je z tohoto hlediska dosud málo prostudované. 42 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 POLOTUHÉ CHOVÁNÍ TESAŘSKÝCH SPOJŮ Spojení prvků ve styčníku uvažujeme jako tuhé, kloubové či polotuhé (částečně poddajné). Rozhodující charakteristikou pro popis chování polotuhých styčníků je křivka moment – natočení. Tato křivka je pro polotuhé styčníky obvykle nelineární. Pro popis křivky je významná hodnota počáteční tuhosti. Křivka je popsána funkcí a parametry. Parametry lze získat z experimentů regresní analýzou a analytickými studiemi. Nejjednodušším vyjádřením je lineární závislost vyjádřená tečnou v počátku, kdy je tedy přeceněna tuhost styčníku. Bilineární závislost bývá tvořena v prvé části tečnou v počátku a ve druhé části tečnou vedenou poblíž meze únosnosti styčníku. Dále lze pro vyjádření křivky moment-natočení použít např.: polynom, kubické funkce, mocninné funkce či exponenciální funkce [2]. Uvážením polotuhého chování lze efektivně navrhnout novou konstrukci, ale i šetrné postupy oprav dřevěných historických konstrukcí. Polotuhé chování lze předpokládat u následujících tesařských spojů viz obr. 1. a 2. Na základě experimentálního a následně analytického a numerického výzkumu bude ověřena schopnost vybraného tesařského spoje přenášet kromě posouvajících a normálových sil i část ohybových momentů. Obr. 1: a) Čepování (kolmé, střední se zapuštěním), b) Spojení na ostřih [1] Fig. 1: a) Tenon joints, b) Half-Lapped Rafter Joint [1] Obr. 2: Rybinové plátování [1] Fig. 2: Dovetail joint [1] Rozhodující vlastností dřeva, která přispívá k přenosu části ohybových momentů je pevnost dřeva v tlaku rovnoběžně s vlákny a pevnost dřeva v tlaku kolmo na vlákna. Dřevo lze považovat za ortotropní materiál, což znamená, že vlastnosti závisí na úhlu mezi směrem působícího zatížení a směrem vláken dřevní hmoty. Tyto ortotropní vlastnosti mají tedy výrazný vliv na výslednou pevnost dřeva při změně směru působícího zatížení vzhledem ke sklonu vláken. Pro stanovení mezní pevnosti dřeva v tlaku pod úhlem α k vláknům se používá tzv. Hankinsonův (1921) vztah, který poskytuje poměrně dobré výsledky a dobře se shoduje s výsledky zkoušek [3]. pro rovinné namáhání lze tento vztah psát ve tvaru: , , kde , , , , pevnost v tlaku rovnoběžně s vlákny pevnost v tlaku kolmo na vlákna úhel mezi směrem vláken a působícím zatížením 43 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 CÍLE DISERTAČNÍ PRÁCE • • • • • • Analýza současného stavu v oblasti navrhování styčníků Vyhodnocení experimentálních dat z výsledků zkoušek provedených v UTAM Provedení vlastních experimentů Analytický model (metoda komponent) Numerický model (metoda konečných prvků, dále jen MKP) Porovnání a závěry jednotlivých metod EXPERIMENTY Kvůli nedokonalému řemeslnému provedení styčníků (UTAM) bude vyzkoušen stejný viz. obr.3, ale strojově vyráběný styčník. Bude provedeno porovnání chování obou styčníků, historického, jež byl vytvořen klasickou tesařskou technikou a styčníku vytvořeného moderní technikou. Ústav teoretické a aplikované mechaniky v roce 2004 provedl experimenty na dvou sadách tesařských spojů krokev – vazný trám. Pro jednu sadu bylo použito smrkové dřevo (označení „P“) a pro druhou sadu bylo použito dubové dřevo (označení „O“). Krokev byla na vazný trám osazena pomocí středního čepu, zajištění bylo provedeno pomocí kolíku viz obr.3. Obr. 3: Obecné schéma experimentu a upevnění vazného trámu Fig. 3: General scheme of the experiment and fixing of tie beam Styčník byl zatěžován normálovou silou ve směru krokve a ohybové namáhání bylo vyvozeno dvěma úrovněmi excentricity normálové síly. Byla zkoumána únosnost spoje, způsob porušení jednotlivých částí a celého spoje a schopnost styčníku přenášet ohybový moment. Únosnost spoje je ovlivněna vadami dřeva vzniklými při růstu stromu či jeho zpracování. Ze způsobu porušení při experimentu vyplývá rozdílné chování styčníků z tvrdého a z měkkého dřeva. U spojů z měkkého dřeva došlo k výraznému zatlačení krokve do vazného trámu v důsledku překročení pevnosti dřeva v tlaku kolmo na vlákna a následnému vylomení čela vazného trámu. U prvků z tvrdého dřeva nedocházelo k výraznému zatlačení krokve, docházelo však k porušení smykového bloku na čele vazného trámu. Ve všech případech docházelo při větších deformacích k porušení kolíku. Jednotlivé způsoby porušení tesařských styčníků ze smrkového dřeva (P1-P6) a z dubového dřeva (O1-O6) jsou shrnuty v tabulce 1. Tab. 1: Způsoby porušení během experimentů (UTAM) Table 1: Failure processes due the experiments (ITAM) 44 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 ANALYTICKÝ MODEL (METODA KOMPONENT) Pro analytickou analýzu zkoumaného styčníku bude použita metoda komponent. Vyšetřovaný tesařský spoj krokev – vazný trám bude rozložen na jednotlivé komponenty, jednotlivým komponentám bude přiřazena odpovídající tuhost, která je v našem případě závislá na pevnosti dřeva v tlaku kolmo na vlákna, pevnosti dřeva rovnoběžně a pod úhlem k vláknům. Metoda komponent byla již pro popis chování vybraných tesařských styčníků využita ve výzkumech F. Walda a dalších [4], což je znázorněno na obr. 4. Obr. 4: Metoda komponent – tesařské spoje [4] Fig. 4: Component method – carpentry joints [4] NUMERICKÝ MODEL (MKP) Bude vytvořen 3D MKP numerický model styčníku krokev-vazný trám v programu ANSYS. ZÁVĚR Zkoušený prvek je typický pro gotické střešní konstrukce, kde se návrh těchto spojů obvykle prováděl pomocí empirických pravidel. Později se spoje navrhovaly na požadovanou únosnost dle předpokládaného porušení spoje. Cílem disertační práce bude provést analýzu pomocí MKP a analýzu metodou komponent, která bude respektovat principy chování a porušení tohoto spoje během zkoušek. Metody se ověří srovnáním s výsledky vlastních experimentů. Cílem tedy bude popsat chování dřeva ve spoji, popsat principy porušení tesařských styčníků. Dále by práce měla ověřit polotuhé chování tohoto typu spoje a stanovit zjednodušené výpočetní postupy pro využití při návrhu nových a posouzení historických dřevěných konstrukcí. Výsledky by měly přispět k efektivnějším návrhům dřevěných konstrukcí, či k návrhu šetrných způsobů oprav historických krovových konstrukcí, tak aby nebyla narušena jejich památková hodnota. PODĚKOVÁNÍ Výše uvedený výzkum je podpořen grantem GAČR No. 103/08/H066 a grantem IGS ČVUT 2008 11009D/08. LITERATURA [1] [2] [3] [4] Vinař J., Kufner V.: Historické krovy – Konstrukce a statika. Grada, 2004. Studnička J., Wald F.: Výběrový předmět II. ČVUT Praha, 1991. Mikeš, K.: Styčníky dřevěných konstrukcí s vlepovanými závitovými tyčemi. Praha, 2001. Drdácký M., Wald F., Mareš J., Sokol Z.: Component Method for Historical Timber Joints. The Paramount Role of Joints into Reliable Response of Structures, NATO Science Series, Series II, Vol.4 (ed. C.C. Banitopoulos, F. Wald). Kluver Academic Publishers, Dordrecht, 2000, pp. 417425. 45 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 ŠROUBOVANÉ PŘÍPOJE TENKOSTĚNNÝCH KONSTRUKCÍ ZA POŽÁRU SCREWED CONNECTION OF THIN WALLED STEEL STRUCTURES DURING FIRE SITUATION Petra Kallerová Abstract This paper describes three different experiments related to thin walled structures at fire. The first are tests with screwed connections of thin walled trapezoidal sheets using self-drilling screws at the ambient and elevated temperatures. The second is fire test with trapezoidal sheet designed as a simple beam exposed to fire following a parametric curve. Membrane effect of the sheet at later stages of the fire is observed. The third of these tests are tests to find mechanical properties of steel at elevated temperatures and tests of steel after the fire. Key words: screwed connection, thin plate sheet, elevated temperature, membrane effect, material test ÚVOD Chování konstrukce za požáru se od chování za běžných teplot liší tím, že dochází k degradaci materiálu vlivem zvýšené teploty a k prodloužení zasažených prvků v důsledku teplotní roztažnosti materiálu [1]. Únosnost přípoje je výrazně ovlivněna měnící se mezí kluzu oceli [2]. S rostoucí teplotou klesá mez kluzu i modul pružnosti tenkostěnných za studena tvarovaných prvků, což výrazně snižuje únosnost těchto konstrukcí [3]. Při teplotě do 250°C dochází k mírnému nárůstu meze pevnosti oceli, při teplotě 250°C dosahuje maximálních hodnot. Při teplotě okolo 350 °C opět nabývá původních hodnot jako při pokojové teplotě a při dalším růstu teploty pevnost klesá. Při teplotách nad 400°C přestává být mez kluzu na pracovním diagramu patrná. Modul pružnosti také klesá s teplotou a je to jeden z faktorů, který ovlivňuje boulení tenkostěnných prvků [3]. EXPERIMENTY V současné době jsou provedeny tři druhy experimentů: zkoušky přípojů trapézového plechu za běžné i za zvýšených teplot, experiment pro ověření membránového působení trapézového plechu a materiálové zkoušky trapézových plechů za vysokých teplot. Zkoušky spojů a materiálových vlastností byly provedeny v laboratoři fakulty stavební ČVUT v Praze, experiment pro membránové působení se uskutečnil v požární zkušebně PAVUS ve Veselí nad Lužnicí. Zkoušky šroubových přípojů Cílem zkoušek bylo zjistit vlastnosti přípojů tenkostěnných konstrukcí a rozšířit znalosti o chování šroubovaných přípojích za požáru. Zkušební vzorky byly odebrány z trapézového plechu s nízkou vlnou o nominální tloušťce 0,75 mm. V první sadě experimentů byly zkoušeny zkušební vzorky z trapézových plechů s naměřenou tloušťkou 0,75 mm, šířky 75 mm a délky 500 mm. Druhá sada vzorků byla z plechu tloušťky 0,80 mm, šířky 50 mm a délky 350 mm. Pro trapézové plechy byly provedeny a vyhodnoceny materiálové zkoušky [4]. V obou sadách byly vyzkoušeny dva vzorky pro teplotu 20°C, 200°C, 400°C, 500°C, 600°C a 700°C. Plech tloušťky 10 mm simuloval nosnou střešní konstrukci. Zkoušený šroubovaný přípoj byl proveden pomocí samovrtného šroubu ze zušlechtěné uhlíkové oceli SD8-H15-5,5x25. Nosnými plechy bylo vnášeno zatížení ze zkušebního stroje do vzorku, který byl upnutý do čelistí zkušebního stroje tak, aby šroubovaný přípoj se zkoušeným šroubem byl uvnitř elektrické pece. Zatěžování bylo řízené posunem. Elektrická pec pro zahřívání vzorků byla opatřena okénkem s vyměnitelným protipožárním sklem, díky kterému mohl být dokumentován průběh zkoušky, obr. 1. Okénkem v peci bylo možno sledovat 46 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 chování a deformacci šroubovanného přípojee během zko oušky. Před protipožárnní otvor byl umístěn fotoaparrát, který sním mal zkušebníí vzorek v inntervalu 5 sek kund. 0 min 3 min 400 s 2 min 15 s 4 min 45 s h zkoušky šrroubovanéh ho přípoje zaa vysoké tep ploty Obrr. 1: Průběh Fiig. 1: Deforrmation of th he screwed connection in i the furnaace Na obr. 2 je znázornněn průběh deformací d příípoje. U všecch vzorků tlooušťky 0,75 mm došlo k porušení přípoje protržením trapézového plechu. U vzorků z trrapézového plechu p tlouššťky 0,80 mm m došlo k dvěmaa způsobům porušení. p Přii teplotách 200°C až 600°C C nastalo poorušení přípojje protržením m plechu, ale při teplotě t 700°°C došlo k ustřihnutí u šrooubu. V poččáteční fázi zatěžování bbylo možné sledovat pružné chování, c dálee následovall nárůst síly až do dosažžení největší únosnosti, kkdy došlo k porušení vzorku protržením p teenkého plechhu. Další fázzí pracovního o diagramu je j postupný pokles síly. Pracovní diagram vykazuje takké v závěreččné fázi oblassti se vzrůstaající silou a jejím opětovnným pokleseem. Tento jev byl způsoben z hroomaděním deeformovanéhho plechu přeed šroubem. Deformační kapacita příp poje byla velmi vyysoká, všechhny zkoušky byly ukončeeny před jeho o kolapsem. Důvodem byla omezenáá velikost pece a neebezpečí jejíího poškozenní. 8,0 Force [kN N] 20°C 7,0 8,0 200°C 7,0 6,0 400°C 5,0 500°C C 4,0 3,0 6000°C 2,0 400°C 4,0 200°C 3,0 500°C 2,0 7000°C 1,0 a a) 300°C 6,0 5,0 0 Force [kN] 0 5 10 600°C 1,0 15 200 Deformation [m mm] 30 35 25 b) 0 700°C 0 5 10 Deform mation [mm] 15 20 2 25 30 35 Obr. 2: 2 Graf záviislosti deform mace na půssobící síle a)) plech tl. 0,775mm, b) plech p tl. 0,80 0mm Fig. 2: Force - deformation diagram a) sheet thickn ness 0,75mm m, b) sheet th hickness 0,8 80mm ž chování přípoje p a způ ůsob porušenní se s teplotoou prakticky y nemění. Výsledkky experimenntů ukazují, že S rostoucí teplotou však v klesá únosnost ú příppoje. Při tep plotě kolem 550°C 5 klesáá únosnost přípoje na polovinuu a při teplootě 700°C je únosnost přípoje pouzee 20% z únoosnosti za běěžné teploty. Teploty nižší nežž 500°C nem mají zásadní vliv na poččáteční tuhosst přípoje. Deformační D kkapacita bylaa výrazně nižší při ustřihnutí šrroubu. Tentoo způsob poruušení byl sledován u příppojů s tlustouu ocelovou podložkou při teplootách nad 5000°C. 47 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 Požárníí experimentt pro ověřen ní membránového působ bení trapézoového plechu u Vzorkem m pro tuto zkoušku byl trapézový plech tloušťk ky 0,75 mm s výškou vlnny 55 mm, který k byl umístěn na nosný rám m z profilu HE200B H nad plynovou peecí. Trapézovvý plech byl přišroubováán k rámu s vnitřním mi rozměry 800x3000 mm m pomocí samovrtných h šroubů SD D8-H15-5,5x225. Byly pou užity dva šrouby v každé vlně plechu. Na trapézovém plechu bylaa položena teepelná izolacce, viz obr. 3a). 3 Rám byl protii účinkům vyysokých teploot chráněn obbkladem. Mechaniické zatíženíí 1kN/m2 byylo vyvozenoo čtyřmi obd délníkovými plechy tlouššťky 3 mm s rozměry 450x5800 mm o hmootnosti 60 kgg, obr. 3b), celkové zatíížení činilo 240 kg. Dessky byly rov vnoměrně rozmístěěny na trapézzový plech, v podélném směru s 300 mm m od vnitřnních okrajů ppece, vzdálen nost mezi jednotlivvými zatěžovvacími deskaami činila 2000 mm. a) b) br. 3: Zkušeb bní vzorek a) a před požáární zkouško ou, b) po zkooušce; mech hanické zatížžení Ob Fig. 3:: Test specim men a) beforre fire test, b) b after fire experimentt; location off mechanica al loads Do spoddních vln traapézového pllechu byly uprostřed u rozzpětí osazenyy termočlánkky a průhybo oměr pro zjištění svislé s deform mace. Termoočlánky osazzené v podpo orách měřily teplotu plecchu a šroubů ů. Teplotu v peci zaaznamenávally dva termoočlánky umísstěné pod zko oušeným vzoorkem ve vzzdálenosti 350 mm od horního okraje plechhu. Teplota [°C] 1200 0 1-tep plota plynu 1100 0 1000 0 2-tep plota plechu v 1/2 1 900 0 3-tep plota plechu v podpoře 800 0 700 0 2 600 0 500 0 400 0 300 0 200 0 3 100 0 Čas [min nuty] 0 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90100 0 120 140 16 60 180 20 0 -20 -40 -60 -80 -10 00 -12 20 -14 40 -16 60 -18 80 -20 00 -22 20 Průhyb [mm m] Čas [min] 4 50 60 70 80 90 100 110 12 20 10 20 30 40 výpočet experiment Obrr. 4: a) Teplooty plynu uvvnitř pece a teploty trap pézového pleechu, b) svislý prrůhyb uprostřed rozpětíí Fig. 4: a) Gas G temperatture inside furnace f and d temperaturres of the tesst specimen,, b) vertical deflection in n the mid-sp pan of trapezoidal sheett Průběh teplot je znnázorněn na obr. 4a). Maximální M teplota t plynuu 1096°C v peci byla dosažena v 55. minnutě, celkovvá délka požžární zkouškky byla dvě hodiny. Maxximální teplota uprostřed rozpětí trapézovvého plechu 1084°C byla dosažena také t v 55, minutě, m maxim mální průměěrná teplota plechu a šroubů v místě přípooje k ocelovéému rámu byla b 447°C. Teplota trappézového pleechu v podpo oře je asi o 58% nižší n než tepplota plechu uprostřed roozpětí v příp padě, že nossná konstrukkce je chráněna proti požáru, v případě nechráněného n o rámu lze očekávat vyšší v teplotuu. Maximálnní naměřený ý průhyb trapézovvého plechu byl 229 mm m, vypočítanná svislá defo formace bylaa 222 mm. V Vzhledem k tomu, že nosný traapézový plecch byl připevvněn k tuhém mu rámu pom mocí šroubů s dostatečnou tuhostí a únosností, ú bylo potvvrzeno mem mbránové půssobení trapézzového plech hu a jeho vysooká spolehlivvost, viz obrr. 4b). 48 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Materiálové zkoušky trapézového plechu Zkušební tělesa všech vzorků měla rozměry 35x500 mm, uprostřed byly zúženy na šířku 25 mm v délce 100 mm. Materiálové zkoušky byly provedeny na zkušebních vzorcích z trapézového plechu tloušťky 0,75 mm. Šest vzorků bylo odebráno přímo z plechu, který byl použit na experimentu v laboratoři PAVUS. Plech byl vystaven požáru a poté byly zjišťovány jeho vlastnosti při běžné teplotě. Zbývajících 16 zkoušek bylo provedeno za zvýšených teplot v rozmezí 200 - 800°C s nárůstem o 100°C na plechu, který nebyl zasažen požárem. a) 300 275 250 225 200 175 150 125 100 75 50 25 0 Napětí [MPa] 400 Napětí [MPa] 20°C 350 3 6 250 5 400°C 500°C 200 2 150 600°C 100 700°C 50 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 Deformace [mm] 300°C 300 4 1 200°C 0 b) 2 4 800°C 6 8 10 12 14 16 Deformace [mm] Obr. 5: Materiálové zkoušky vzorků a) předem vystavených požáru, při běžné teplotě, b) nevystavených požáru, při vysokých teplotách Fig. 5: Material experiments of test specimens a) exposed to fire, at ambient temperature b) not exposed to fire, at high temperatures Pracovní diagramy jsou na obr. 5a) a 5b). Materiálové vlastnosti vzorků, které byly předem vystaveny požáru a byly zkoušeny za pokojové teploty, vykazují přibližně stejné hodnoty meze úměrnosti, meze kluzu, meze pevnosti a modulu pružnosti. Velké rozdíly jsou však patrné v tažnosti oceli. To může být způsobeno různým místem odběru vzorku (pásnice, stojina). Tahové zkoušky trapézového plechu za zvýšených teplot potvrzují předpovídané chování. S rostoucí teplotou klesá mez pevnosti oceli a zvyšuje se tažnost. ZÁVĚR V současné době jsou naplánovány další sady experimentů šroubových přípojů s jinými spojovacími prostředky a s jinou tloušťkou trapézového plechu. Cílem disertační práce je vypracovat návrh redukčních součinitelů únosnosti pro samovrtné šrouby v závislosti na teplotě. PODĚKOVÁNÍ Tato práce vzniká za podpory výzkumného záměru VZ MSM 6840770001 Spolehlivost, optimalizace a trvanlivost stavebních konstrukcí. LITERATURA [1] Sokol Z., Wald F., Kallerová P.: Design of Corrugated Sheets Exposed to Fire. Steel and composite structures, Taylor and Francis, pp. 619-625, London 2007. [2] Wald F. a kol.: Výpočet požární odolnosti stavebních konstrukcí. České vysoké učení technické v Praze, Praha 2005. [3] Ranawaka T., Mahendran M.: Mechanical properties of thin steels at elevated temperatures. Fourth international workshop „Structures in Fire“, pp. 53 - 62, Aveiro 2006. [4] Kallerová P.: Experimenty s přípoji trapézových plechů - zkoušky za běžných a zvýšených teplot. Výzkumná zpráva, fakulta stavební ČVUT Praha 2006. 49 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 OCELOVÉ STYČNÍKY S PŘERUŠENÝM TEPELNÝM MOSTEM STEEL END-PLATE CONNECTIONS WITH THERMAL BARRIER Zuzana Šulcová Abstract The connections between inner and outer structures in the steel structures still seems to be one challenging question at the time of low-energy buildings and high claims of heat engineering standards. The construction of a bolted end-plate connection with a thermal-insulating layer which has not only the function of thermal insulation but also the bearing function in respect to its compression and shear resistance is under progress. To find a suitable material for the intermediate layer the research is focused on the new plastic materials appearing in the market. The prediction of the connection mechanical behaviour is based on the component method. The component methods consist of decomposition of the joint into component, the description of the component behaviour and assembling into connection behaviour. The design model is developed and will be checked by experiments and FE simulation.. Key words: end-plate connection, thermal barrier, thermal-separation, intermediate layer, component method ÚVOD Současné tendence tepelně-technických, ekonomických a konstruktérských požadavků směřují k vývoji cenově efektivních a zároveň tepelně i staticky funkčních a konstrukčně jednoduchých styčníků. Tato práce je zaměřena na šroubovaný styčník dvou ocelových nosníků pomocí čelních desek, mezi které je vložena tepelná izolace mající zároveň nosnou funkci, viz obr. 1. Styčník je zatížený kombinací momentu a normálové síly. Posouvající síla ve styčníku bude přenesena třením ve spoji, případně může být v konstrukci použita smyková podložka. Jako materiál tepelně izolační vložky je použit technický plast, cenově přijatelný pro běžný stavební rozpočet. Tloušťka tepelněizolační desky se pohybuje mezi 8 až 25 mm. Pro návrh a posouzení tepelně izolačního styčníku je použita metoda komponent, která dále může být využita i pro standardizovaný výpočet těchto typů styčníků. Výpočetní předpoklady budou ověřeny experimenty a FE modelem. Obr. 1: Model tepelně izolačního šroubovaného styčníku s čelními deskami Fig. 1: Model of thermal-insulating bolted end-plate connection 50 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 METODA KOMPONENT Metoda komponent je analytickou metodou používanou pro výpočet únosnosti a tuhosti styčníků. Jejím základem je rozdělení styčníku na jednotlivé části, komponenty, jejichž namáhání lze odvodit ze zatížení styčníku. Složením pracovních diagramů jednotlivých komponent styčníku vznikne charakteristika celého styčníku, tj. graf moment-natočení, tuhost, momentová únosnost a rotační kapacita styčníku. Styčník je pak možno zatřídit jako tuhý, polotuhý či kloubový a s konkrétními parametry začlenit do globální analýzy konstrukce. Jednotlivé komponenty zkoumaného styčníku jsou znázorněny na obr. 2. Obr. 2: Komponenty šroubovaného tepelně-izolačního styčníku s čelní deskou Fig. 2: Components of the thermal-insulating bolted end-plate connection Vztahy pro únosnost a tuhost ocelových komponent již jsou dobře popsány a využívány. Vztahy pro novou komponentu "tepelně izolační deska v tlaku" byly předběžně navrženy podle vztahů pro výpočet patek. Únosnost izolační desky tak bude F15,c ,Rd = Aeff f e ,max γ Me kde Aeff je tlačená oblast do vzdálenosti c od tlačené pásnice nosníku, fe,max je pevnost izolační desky v tlaku a γMe je součinitel spolehlivosti izolačního materiálu (v případě známých, experimentálně změřených vlastností izolačního materiálu γMe = 1,0). Vztah pro tuhost izolační desky a zároveň tuhost celé tlačené části styčníku je předběžně navržen jako kc = k15 = Aeff te kde te je tloušťka izolační vrstvy. M-N INTERAKCE Zjednodušený model pro výpočet momentové únosnosti a rotační tuhosti započítává do tlačené části pouze pásnice nosníku, tlak v oblasti stojiny se zanedbává, viz obr. 3. Předpokládá se, že tlaková síla působí ve středu tlačené pásnice. Tahová síla je soustředěna do řady šroubů, v případě více řad do jejich výslednice. Pomocí metody komponent, za předpokladu proporčního namáhání e = M Sd M Rd = = const , byly N Sd N Rd odvozeny vztahy pro momentovou únosnost a rotační tuhost styčníku namáhaného interakcí momentu a normálové síly. Pro velkou excentricitu, viz obr. 3a), bude jedna pásnice nosníku tlačená a řada šroubů tažená. Pro malou excentricitu, viz obr. 3b), budou obě pásnice nosníku tlačené. Momentová únosnost styčníku pro obě varianty se vypočte za vztahů uvedených u obr. 3. 51 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Ft.Rd Fc.t.Rd zt NSd NSd z MSd MSd zc Fc.Rd z c.t z z c.b Fc.b.Rd a) b) e= M Rd M Sd ≤ − zc N Sd e= ⎧ ⎫ Fc z ⎪⎪ ⎪⎪ Ft z = min ⎨ ; ⎬ z c ⎪ + 1 z t − 1⎪ ⎪⎭ e ⎩⎪ e M Rd M Sd ≥ − zc N Sd ⎧ ⎫ ⎪⎪ Fc ,t z − Fc ,b z ⎪⎪ = min ⎨ ; z z ⎬ c , b ⎪ + 1 1 − c ,t ⎪ ⎪⎩ e e ⎪⎭ Obr. 3: Zjednodušený model - tlačená oblast jen kolem pásnic; a) šrouby v tahu, b) žádné šrouby v tahu Fig. 3: Simplified model - the effective area at the flanges only; a) bolts in tension, b) no bolts in tension Natočení styčníku se vypočte z pružných deformací jednotlivých komponent tlačené a tažené části styčníku (E je modul pružnosti oceli a Ee modul pružnosti izolační vrstvy): φ= δt + δc z = 1 ⎛ M Sd + N Sd zc M Sd − N Sd zt ⎞ ⎜ ⎟⎟ + z 2 ⎜⎝ E kt Ee kc ⎠ Rotační tuhost styčníku lze pak zapsat jako: M Sd z2 e z2 = 1 M Sd + N Sd e0 ⎛ 1 1 ⎞ e + e0 ⎜⎜ ⎟⎟ + ∑ Ek ⎝ Ee kc E kt ⎠ zc ,b kc ,b Ee − zc ,t kc ,t Ee zc ,b kc ,b − zc ,t kc ,t z k E − zt kt E kde e0 = c c e resp. e0 = = k c Ee + k t E k c ,b Ee + kc ,t Ee kc ,b + k c ,t S j .ini = S použitím výše uvedených vztahů byl sestrojen interakční diagram pro tepelně izolační styčník, viz obr. 4. Únosnost styčníku v tlaku je dána tlakovou únosností izolační vrstvy mezi oběma pásnicemi připojených nosníků (bod C). Únosnost styčníku v tahu je dána únosností šroubů a vzhledem k asymetrii šroubů ve styčníku je také diagram v tažené části nesouměrný (bod A). EXPERIMENTY Pro potvrzení správnosti navržených výpočetních vztahů, případně pro jejich zpřesnění je třeba experimentálně zjistit vliv nerovnoměrného rozložení napětí v izolační desce, vliv geometrie a tloušťky izolační desky, vliv dotvarování materiálu, stanovit tuhost desky a její únosnost v tlaku a následně zahrnout tyto hodnoty do výpočtu. Budou proto provedeny 2 série experimentů. První série je určena ke zjištění vlastností materiálu izolační desky a jejího chování při namáhání tlakem (deformace, tuhost, únosnost). Tyto hodnoty se použijí při návrhu vzorků pro druhou sérii, kde se ude zkoušet kompletní styčník. Experimentálně zjištěné výsledky budou porovnány s modelem styčníku. 52 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 N [kN] 600 400 A 200 M [kNm] B 0 -100 -50 D 0 50 100 -200 -400 -600 -800 -1000 C Obr. 4: M-N interakční diagram pro tepelně izolační styčník Fig. 4: M-N interaction diagram for the thermal-insulating joint TEPELNÁ TECHNIKA Tepelně technické vlastnosti obvodových plášťů budov velmi výrazně zhoršují tzv. tepelné mosty, proto je snaha tyto mosty co nejvíce eliminovat. Tepelná vodivost oceli je 46 W/mK, při použití šroubů z nerezové oceli lze počítat s hodnotou 16 W/mK. Tepelná vodivost elastomerových či plastových materiálů použitelných pro mechanicky zatíženou tepelně izolační desku se pohybuje kolem 0,2 až 0,3 W/mK. 3D model termovize prokázal, že při použití tepelně izolačního styčníku v zateplené obvodové konstrukci se sníží podíl styčníkového tepelného mostu na celkovém tepelném toku konstrukcí o více než polovinu ve srovnání s běžným ocelovým styčníkem bez tepelné izolace. ZÁVĚR Zkoumaný styčník nabízí řešení problému tepelných mostů vznikajících v ocelových konstrukcích spojujících interiérové a exteriérové prvky. Užití podobných styčníků může najít široké uplatnění zejména při návrhu střešních konstrukcí, krovů a předsazených konstrukcí. PODĚKOVÁNÍ Tato práce vzniká za podpory výzkumného záměru VZ MSM 6840770001 Spolehlivost, optimalizace a trvanlivost stavebních konstrukcí. LITERATURA [1] Wald F., Sokol Z.: Navrhování styčníků. Vydavatelství ČVUT, Praha 1999. [2] Nasdala L., Hohn B., Rühl R.: Design of end-plate connections with elastomeric intermediate layer. Journal of Constructional Steel Research, Vol. 63, No. 4, Elsevier Ltd., Oxford, UK, 2007, pp. 494-504. [3] Lange J., Göpfert T.: The Behaviour of Semi-Rigid Beam-to-Beam Joints with Thermal Separation. 3rd International Symposium on Steel Structures – ISSS’05, Seoul, Korea, 2005, pp. 399-408. [4] Wald F., Sokol Z., Chlouba J.: Interakce vnitřních sil ve styčnících čelní deskou. Navrhování ocelových a dřevěných konstrukcí, Praha, ČVUT, Fakulta stavební, ODK, 2005, str. 63-72. 53 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 ČÁSTEČNÉ SPŘAŽENÍ OCELOBETONOVÝCH NOSNÍKŮ Z MATERIÁLŮ VYŠŠÍCH PEVNOSTÍ PARTIAL CONNECTION OF COMPOSITE STEEL AND CONCRETE BEAMS MADE OF HIGHER PERFORMANCE MATERIALS Ivan Tunega Abstract High strength steel belongs to a group of very progressive structural materials nowadays. Composite beam made of high strength steel and high performance concrete is a new member which can be very convenient in case of insufficient construction space. Current design standards do not provide sufficient information for structural use of such elements. This paper contains many items to be investigated yet. One of them is behaviour of composite beams with partial shear connection that will be investigated in preparing study. Key words: high strength steel, high performance concrete, composite beam, shear connector, partial connection. ÚVOD Stavebnictví klade stále větší důraz na používání materiálů s lepšími mechanickými vlastnostmi. Jde zejména o vývoj vysokopevnostních ocelí (od třídy S 690) a vysokohodnotných betonů (od třídy C50/60). Studiem chování těchto materiálů se zabývají přední světové univerzity a výzkumná pracoviště pro ověření pravidel v návrhových normách. Je potřeba oveřit nové postupy pro jejich posuzování v konstrukcích. Chování prvků z vysokopevnostních ocelí se v některých bodech významně odlišuje od chování běžných materiálů; jde hlavně o menší tažnost, horší svařitelnost apod. Vysokohodnotné betony se vyznačují rychlým nárůstem pevnosti, pomalejším nárustem modulu pružnosti, horší deformační kapacitou apod. Použití vysokopevnostních materiálů vzhledem k jejich relativně příznivým cenám významně ovlivňuje cenu celého díla a je proto vhodné se těmito materiály zabývat. VYHODNOCENÍ PROVEDENÝCH EXPERIMENTŮ Během posledních dvou let byly provedeny dvě ohybové zkoušky spřažených ocelobetonových nosníků z oceli S 460 a z betonu C70/85 (obr. 1). Šlo o prostě uložené částečně spřažené nosníky se třetinovým stupněm spřažení. Rozpětí nosníku bylo 4400 mm, trny byly rozmístěny podle průběhu posouvajících sil. Nosníky byly vyztužené 6,67 příčnými pruty průměru 12 mm/1 m, použita byla výztuž R. Počet trnů byl 25 ks. U nosníku 1 byly trny umístěny v jedné řadě v jeho ose a u nosníku 2 ve dvou řadách vedle sebe. P/2 NOSNÍK 1 150 1000 130 130 200 150 P/2 4800 1100 1500 = 10 x 150 1500 = 10 x 150 1000 1700 150 200 1700 4400 P/2 150 NOSNÍK 2 1000 50 160 50 210 300 1200 = 4 x 300 1700 P/2 4620 1200 1000 1200 = 4 x 300 1700 4400 Obr. 1: Schéma nosníků (nosník 1, nosník 2) Fig. 1: Diagram beams (beam 1, beam 2) 54 300 210 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Nosník 1 byl v prvním kroku zatížen silou P = 600 kN rozdělenou do dvou hydraulických válců umístěných 500 mm od osy nosníku na 80% únosnosti podle předběžného výpočtu pro částečně spřažený nosník. Nosník byl po zatěžovacím kroku odlehčen. Tento cyklus byl opakován a po druhém odlehčení byl nosník zatěžován po krocích až do kolapsu. Zatěžovací krok před dosažením únosnosti měl hodnotu 50 kN. Maximální zatížení mělo hodnotu Pu,exp,1 = 803 kN a odpovídající ohybový moment Mexp,1 = 683 kNm. Kolaps nosníku 1 byl způsoben usmyknutím trnů na jedné polovině rozpětí. Průhyb nosníku uprostřed rozpětí před kolapsem měl hodnotu 56 mm, což je přibližně 1/79 rozpětí. Prokluz mezi betonovou deskou a ocelovou pásnicí byl na obou koncích přibližně stejný a měl hodnotu 4 mm. Nosník 2 byl v prvním kroku zatížen silou P = 300 kN rozdělenou do dvou hydraulických válců umístěných 500 mm od osy nosníku. Nosník byl po tomto zatěžovacím kroku odlehčen. Tento cyklus byl opakován a po druhém odlehčení byl nosník zatěžován do kolapsu. Maximální zatížení mělo hodnotu Pu,exp,2 = 802 kN a odpovídající ohybový moment Mexp,2 = 682 kNm. Kolaps i průhyb nosníku 2 byl stejný jako u nosníku 1. Prokluz mezi betonovou deskou a ocelovou pásnicí byl na obou koncích přibližně stejný a měl hodnotu 3 mm. TEORETICKÝ VÝPOČET Pro teoretické výpočty byla použita norma EN 1994 [2]. Byla uvažována redukce pevnosti betonu v tlaku na 0,7 fc,k podle doporučení [1]. Návrhová únosnost částečně spřažených nosníků vycházela z teorie pro poddajné spřahovací prostředky. POROVNÁNÍ EXPERIMENTŮ S VÝPOČTY Při zatěžovací zkoušce nosníku 1 bylo měření poměrných deformací v betonovém průřezu prováděno na více místech. Dolní pásnice ocelového nosníku dosáhla meze kluzu (σy = 495 MPa) při úrovni zatížení P = 700 kN. Tlakové namáhání 0,7fc,exp,1 = 0,7 . 70,5 MPa = 49,4 MPa na horní hraně betonové desky bylo dosaženo při přibližně stejné úrovni zatížení. Díky částečnému spřažení vznikly dvě neutrální osy (obr. 2). Pro detailnější popis průběhů napětí byly tenzometry umístěny i průběžně po výšce betonové desky. Nosník 1 NOSNÍK 3 P 400 Příčný řez (mm) 350 750 KN 700 KN 600 KN 500 KN 400 KN 300 KN 200 KN 100 KN 300 250 200 150 100 50 0 -120 -60 0 60 120 180 240 300 Normálové napětí (MPa) Obr. 2: Průběh napětí – Nosník 1 Fig. 2: Stress diagram – Beam 1 55 360 420 480 540 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Při zatěžovací zkoušce nosníku 2 byl počet tenzometrů umístěných v betonovém průřezu ještě zvýšen oproti nosníku 1. Výsledky experimentu pro nosník 2 (obr. 3) byly přibližně stejné jako u nosníku 1. Porovnání výsledků experimentů je znázorněné v (tab. 1). Nosník 2 NOSNÍK 4 P 400 800 750 700 650 600 500 400 300 200 100 Příčný řez (mm) 350 300 250 200 150 100 50 KN KN KN KN KN KN KN KN KN KN 0 -240 -180 -120 -60 0 60 120 180 240 300 360 420 480 540 Normálové napětí (MPa) Obr. 3: Průběh napětí – Nosník 2 Fig. 3: Stress diagram – Beam 2 Tab. 1: Výsledky zkoušek Table 1: Experimental results Ohybové zkoušky byly podpořeny sérií doplňujících experimentů zaměřených na vlastnosti materiálů kompozitních nosníků. Byly provedeny tlakové zkoušky betonu na normových krychlích a válcích. Dále pak tahové zkoušky spřahovacích trnů o průměru 19 mm (obr. 4). 56 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 Obrr. 4: Tahováá zkouška sp přahovacích trnů Fig. 4:: Tensile tesst studs V případdě nosníku 1 a 2 byla provedena p naavíc laborato orní analýza deformace kkořene trnu,, která se opírala o poznatky získané experimentálním m výzkumem m na univerzzitě RWTH v Aachenu [3]. Tato prokázalla omezenouu deformačníí kapacitu trnnu ve vysok kohodnotném m betonu. Doocházelo jen k malým deformaacím na patě trnu t (obr. 5). Obr. 5: Deformace trrnů ve vysok kohodnotném m betonu dlle [3]; vpravvo nosník 2 Figg. 5: Deform mation studs in high perfformance co oncrete acc. to [3]; beam m 2 on the riight ZÁVĚR R Připravoovaná disertaační práce týýkající se koompozitního nosníku z vysokohodno v otného beton nu a oceli vyšší pevvnosti bude doplněna o výsledky v prootlačovacích zkoušek napplánovaných na rok 2008 8. Dále se připravuj uje numerickáá analýza chování těchto nosníků. Přeedložení diseertace je plánnováno na ro ok 2010. KOVÁNÍ PODĚK ČR 103-08-H H066. Autorr tuto podporru vysoce Tento výýzkum je podporován grrantovým proojektem GAČ oceňuje. ATURA LITERA [1] Institut of Steel Construction C n, RWTH Aaachen: Use off high strenggth steel S 460. ECSC Stteel RTD Proggramme, 2000. [2] EN 1994-1-1: 1 Deesign of compposite steel and a concretee structures. CEN Brusseels, 2004. [3] Feldmann M., Heger J., Hechhler O., Rausscher S., Wääschenbach D.: D The use of shear conn nectors in S and Ductility off Steel Structuures, Lisabonn, September 2006. high performancce concrete. Stability . London, 20 [4] Nethhercot D. A.: Composite construction c 003. 57 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 VLIV REZIDUÁLNÍCH PNUTÍ NA ÚNOSNOST TLAČENÝCH PRVKŮ Z NEREZOVÉ OCELI INFLUENCE OF RESIDUAL STRESSES ON COMPRESSIVE RESISTANCE OF STAINLESS STEEL ELEMENTS Michal Jandera Abstract An increased use of highly alloyed steels in structures, namely high strength and stainless steels has been seen in recent years. Stainless steels has become widely used as a load bearing construction material not just due to its combination of corrosion resistance and attractive surface finish, but also for other structural qualities, such as high ductility, high load capacity for some grades etc. The characteristics of stainless steels show a number of dissimilarities in comparison with the more common carbon steel grades, such as non-linear and asymmetric stress-strain behaviour, anisotropy, pronounced response to cold-working processes, different influences of initial imperfections and different thermal properties [1]. The investigation presented in this paper is focused just on grade 1.4301 which is generally the most common grade for structural applications. The research concerns cold-rolled stainless steel box sections widely used as structural compression elements. Key words: stainless steels, residual stresses, column behaviour, FE model, stub column test ÚVOD V posledních letech lze zaznamenat zvýšené používání vysoce legovaných ocelí. Jednou kategorií těchto ocelí jsou oceli korozivzdorné, které vynikají zejména vysokou korozní odolností a příznivým vzhledem povrchu. V širší povědomí ale vstupují také další výhodné vlastnosti těchto ocelí jako je např. vysoká tažnost materiálu, křehkolomové vlastnosti dostatečné i při velmi nízké teplotě, vysoká pevnost některých tříd atd. Materiál oproti běžným uhlíkovým ocelím vykazuje řadu odlišností, jimiž jsou např. anizotropie, nelinearita a nesymetrie pracovního diagramu, výrazný nárůst smluvní meze kluzu i pevnosti tvářením zastudena či odlišné chování při vysokých teplotách, stejně jako výrazně vyšší teplotní roztažnost [1]. Výzkum prezentovaný v tomto článku je zaměřen na nejdostupnější austenitickou ocel 1.4301 a na tlačené čtverhranné profily, kde je snahou stanovit vliv reziduálních pnutí na jejich únosnost. MĚŘENÍ REZIDUÁLNÍCH PNUTÍ Rozsáhlý výzkum výskytu a vlivu reziduálních pnutí na stabilitu prvků v běžných uhlíkových ocelích vyústil v obecné závěry zejména pro svařované a válcované profily. Nicméně i tenkostěnným zastudena tvářeným profilům byla věnována pozornost. Tyto výsledky ale nelze, s ohledem na výše uvedenou řadu odlišností materiálu, zcela přijmout bez experimentálního ověření. Tímto se pro austenitické oceli patrně nejhlouběji zabývali Cruiseová a Gardner [2] a to pro tři různé výrobní procesy, tj. válcování zatepla, válcování zastudena a tváření na lisu. Nejvyšší hodnoty pnutí byly pozorovány u zastudena tvářených profilů. Uveřejněné závěry posloužily společně s níže popsaným vlastním měřením jako podklad numerické studie. Pro měření provedené na ČVUT v Praze byla použita metoda rentgenové difrakce, která je založena na měření posunů krystalických rovin (pružného přetvoření) austenitické fáze, kdy se výsledek týká pouze tenké povrchové vrstvy 5–10 µm. Toho lze v kombinaci s elektrolytickým odlešťováním vrstev využít k měření gradientu napětí po tloušťce stěny. Pro měření byl použit rentgenový paprsek o průměru 1,8 mm, tedy dostatečně malý i pro zachycení strmého gradientu napětí, a oscilace 10 mm podél osy trubky pro zvýšení přesnosti měření. Výsledkem bylo dvacet úspěšně měřených bodů povrchu na čtvrtině profilu 100x80x2 mm (obr. 1, vlevo) a dvě měření po polovině tloušťky stěny ve svarové oblasti (obr. 1, vpravo). Mimo svarovou 58 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 oblast nebyl kvůli velkému zrnu austenitické struktury pozorován spolehlivý difrakční obrazec. Všechny zmiňované výsledky zahrnují pnutí podélné a kolmé na směr válcování profilu. Povrchová napětí byla téměř ve všech případech tlaková, což je velmi příznivé s ohledem na korozní odolnost pod napětím, přičemž mnohem vyšších hodnot dosahovala napětí příčná. Obr. 1: Povrchová reziduální pnutí a pnutí po polovině tloušťky stěny profilu Fig. 1: Surface residual stresses and half through-thickness residual stresses Gradient napětí po polovině tloušťky stěny byl získán na ose svaru (bod 3) a ve vzdálenosti 8 mm od této osy, tj. ve vzdálenosti čtyřnásobku tloušťky stěny profilu (bod 1). Oba průběhy jsou podobné včetně dosažených hodnot. Podélná napětí jsou po polovině tloušťky tahová a relativně konstantních hodnot, vyjma tenké tlakové vrstvy na povrchu. Takový průběh potvrzuje doporučení Cruiseové a Gardnera [2] použít pro modelování ohybové složky reziduálních pnutí s ohledem na jejich vysoké hodnoty plastické rozdělení. Pro definitivní závěr by ale bylo nutné provést mnohem větší počet měření. Obecně lze z vysokých hodnot reziduálních pnutí usuzovat na velké plastické přetvoření během tváření uzavřených čtverhranných profilů a následně na zvýšené hodnoty smluvní meze kluzu a pevnosti zejména pak na povrchu profilu. ZKOUŠKY ÚNOSNOSTI PRŮŘEZU Pro potvrzení numerických modelů byl zkoušen soubor 14-ti krátkých sloupků šesti různých čtvercových průřezů. Každý průřez byl zastoupen dvěma vzorky a pro dva z nich (100x100x3 a 120x120x4 mm) byla žíháním při teplotě 650ºC odstraněna reziduální pnutí. Výška každého sloupku byla rovna trojnásobku šířky stěny profilu. Všechny zkoušky byly provedeny na hydraulickém lisu řízeném silou s odečty přetvoření vždy až po ustálení deformace. Každé měření je na obr. 2 a 3 zobrazeno křížkem. Při náhlém dosažení únosnosti nedošlo vzhledem k použitému přístroji v několika měření k ustálení deformace, což je patrné i na uvedených grafech. To samé platí samozřejmě i pro sestupnou větev křivek, která již ale nemá v našem případě praktické užití. U chování vzorků vyžíhaných je patrná jejich nižší únosnost. Tento rozdíl ale nelze přisoudit pouze vlivu reziduálních pnutí, protože žíhání i při teplotě 650ºC způsobuje pokles smluvní meze kluzu, jak bylo pozorováno z pracovních diagramů materiálu. MKP MODEL Pro numerickou studii tlačených prvků byl vytvořen v programu ABAQUS nelineární MKP model, kde byl po testu vhodných prvků a velikosti sítě vybrán devítiuzlový kvadratický deskostěnový prvek S9R5 s redukovanou integrací a pěti stupni volnosti v každém uzlu. Další zjednodušení prvku spočívá v zanedbání vlivu smyku na ohyb stěny, které se pro stěny s poměrem tloušťky k rozpětí menším než 1/15 považuje za zanedbatelné a vede k velké časové úspoře při výpočtu. Počáteční napětí byla zavedena vlastním podprogramem v jazyce FORTRAN. Materiálový model je zaveden nelineární s izotropním zpevněním. Pracovní diagram rohové oblasti je použit v zaoblení rohu rozšířeném v rovné části na každou stranu o dvojnásobek tloušťky stěny, jak bylo doporučeno 59 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Ashrafem a kol. [3] (odvozeno na numerických modelech) a později experimentálně potvrzeno Cruiseovou a Gardnerem [4]. Obr. 2: Porovnání zkoušek krátkých sloupků s výsledky numerického modelu (čára pro MKP model, křížek pro experiment) Fig. 2: Comparison of experimental and numerical results (line = FE result, crosses = test) 60 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Obr. 3: Porovnání zkoušek krátkých sloupků s výsledky numerického modelu (čára pro MKP model, křížek pro experiment) Fig. 3: Comparison of experimental and numerical results (line = FE result, crosses = test) Model byl kalibrován na souboru zkoušených sloupků, kde shoda dosahuje v průměru 90,2 % s velmi nízkou směrodatnou odchylkou 2,2 %. Nižší únosnost stanovenou modelem lze vysvětlit zejména zavedením prvního vlastního tvaru vybočení jako tvaru počátečních geometrických imperfekcí, dále pak použitím tahového pracovního diagramu pro modelování tlačeného prvku. Stanovení tlakového diagramu je pro tenkou stěnu profilů náročné a zatížené poměrně velkou chybou [5] a proto nebylo použito. Vliv jiného pracovního diagramu je zřejmý z porovnání na obr. 3, kde je odchylka modelu od experimentu mnohem nižší pro vyžíhané prvky (SHS 100x100x3C a 120x120x3C), neboť žíhání vede ke zmírnění nesymetrie pracovního diagramu. Další ověření bylo provedeno pro průřez 150x150x4 mm pro krátký i dlouhý sloup zkoušený Gardnerem a Nethercotem [5], [6], kde byla do modelu zavedena pnutí měřená na stejném průřezu Cruiseovou a Gardnerem [2]. Samozřejmě nelze zkouškou získat pracovní diagram materiálu bez vlivu ohybových reziduálních pnutí, aniž by žíháním došlo zároveň k potlačení vlivu válcování zastudena na pracovní diagram. Proto může být materiál bez reziduálních pnutí stanoven pouze numericky, v našem případě iterativně analytickým modelem, následně potvrzeným MKP modelem. Celý proces je blíže popsán v [7]. 61 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 PARAMETRICKÁ STUDIE Ke stanovení vlivu reziduálních pnutí na únosnost tlačených průřezů resp. sloupů byla vytvořena parametrická studie, kde parametrem je štíhlost stěny resp. sloupu. Velikost a rozdělení ohybových pnutí po průřezu byly zavedeny podle [2] pro model horního 5% kvantilu hodnot reziduálního pnutí, s plastickým rozdělením po tloušťce. Vzhledem k tomu, že doposud nebyl nikým stanoven obecný model rozdělení membránové složky pnutí, byly použity hodnoty změřené na profilu 150x150x4. Pracovní diagram byl použit z měření, stejně také amplituda imperfekcí průřezu. Pro parametrickou studii vlivu na globální stabilitu byl navíc použit tvar imperfekcí rozvoje prvního vlastního tvaru odpovídajícího globálnímu vybočení s amplitudou L/2000, kde L je délka kloubově uloženého sloupu. (a) (b) Obr. 4: Parametrická studie vlivu reziduálních pnutí na únosnost sloupu (a) a boulení tlačeného průřezu (b) Fig. 4: Parametric study of residual stress influence on long (a) and stub column (b) load capacity Výsledky studie vlivu reziduálních pnutí na únosnost sloupu jsou znázorněny na obr. 4 a). Pro poměrnou štíhlost sloupu do 1,4 je patrná větší únosnost sloupu se zavedeným reziduálním pnutím. Pro větší štíhlosti pak dochází zahrnutím reziduálních pnutí k poklesu únosnosti. Vliv lze pro uvedený rozsah štíhlosti stanovit jako -2 až 10 % únosnosti, přičemž ohybová složka reziduálních pnutí má dominantní účinek. Obdobný výsledek lze zaznamenat u parametrické studie tlačeného čtvercového průřezu (obr. 4 b)), kde je nárůst únosnosti max. 5,3% a vliv membránových reziduálních pnutí je ještě mnohem menší než v předchozí studii. Výše popsaná změna únosnosti prvků je dána změnou nelinearity pracovního diagramu zahrnutím ohybové složky reziduálních pnutí. Pracovní diagram bez i s reziduálním pnutím je vynesen na obr. 5 a), kde je patrné, že reziduální pnutí významně snižují sečnový modul pružnosti. Jinak je tomu ale s modulem pružnosti tečnovým, vyneseným samostatně na obr. 5 b). Tečnový modul pružnosti, na kterém je ztráta stability závislá, je pro menší hodnoty přetvoření nižší pro materiál s reziduálním pnutím, pro poměrná přetvoření větší než zhruba 0,12 % je tomu ale naopak. Zvýšení únosnosti prvků je způsobeno právě tím, že ke kolapsu u nejvýše citlivých poměrných štíhlostí prutu (a obdobně i stěny) 0,8 až 1,2 dochází při přetvoření cca 0,15 %, kdy je tečný modul pružnosti vyšší pro materiál s reziduálním pnutím. Pro poměrné štíhlosti nad 1,5 pak klesá hodnota poměrného přetvoření při kolapsu až pod hranici, kde je tečný modul pružnosti vyšší pro materiál bez reziduálních pnutí a jejich přítomnost má tedy za následek pokles únosnosti. Pro vysoké štíhlosti, méně citlivé na počáteční imperfekce, již není pokles tak významný. Použití izotropního zpevnění jak v analytickém, tak i MKP řešení pro modelování dvou cyklů zatěžování (např. počáteční tahové napětí přechází při zatěžování v tlakové), může vést k příliš vysokým napětím, čímž se autor také v současnosti zabývá. Nicméně lze předpokládat, že i mnohem sofistikovanější model zpevnění nedospěje k jiným závěrům, neboť hodnoty ohybových reziduálních napětí 0,63σ0.2 nedosahují pro materiál s parametrem nelinearity n > 8 (což je pro většinu ocelí splněno) ani meze úměrnosti σ0.05, do které je chování materiálu považováno za pružné. Proto se autor domnívá, že výsledky jsou věrohodné, přinejmenším s přihlédnutím k přesnosti výpočtu MKP. 62 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 (a) (b) Obr. 5: Pracovní diagram (a) a tečnové moduly pružnosti (b) materiálu bez a se zavedeným počátečním ohybovým napětím Fig. 5: Stress-strain relationship of material with and without residual stresses (a), tangent modulus of material with and without residual stresses (b) ZÁVĚR Byla změřena reziduální pnutí metodou rentgenové difrakce, což přispělo k poznání rozdělení napětí po tloušťce dutého průřezu z nerezového materiálu. Dále bylo zkoušeno 14 krátkých sloupků šesti různých průřezů, s nízkými odchylkami v naměřené únosnosti pro každý jednotlivý průřez. Výsledky posloužily k potvrzení numerického modelu použitého následně pro parametrickou studii, která poukázala až na 10% příznivý účinek reziduálních pnutí na únosnost tlačených prvků. PODĚKOVÁNÍ Zde prezentovaný výzkum byl podpořen výzkumným záměrem MSM 6840770001. LITERATURA [1] Gardner L.: The use of stainless steel in structures. Progress in Structural Engineering and Materials. 7(2), 2005, pp. 45-55. [2] Cruise R. B., Gardner L.: Residual stress analysis of structural stainless steel sections. Journal of Constructional Steel Research 64 (3), 2008, pp. 352-366. [3] Ashraf M., Gardner L., Nethercot D. A.: Strength enhancement of the corner regions of stainless steel cross-section. Journal of Constructional Steel Research 61(1), 2005, pp. 37-52. [4] Cruise R. B., Gardner L.: Measurement and prediction of geometric imperfections in structural stainless steel members. Structural Engineering and Mechanics 24(1), 2006, pp. 63-89. [5] Gardner L., Nethercot D. A.: Experiments on stainless steel hollow sections - Part 1: Material and cross-sectional behavior. Journal of Constructional Steel Research 60(9), 2004, pp. 1291-1318. [6] Gardner L., Nethercot D.A.: Experiments on stainless steel hollow sections – Part 2: Members behaviour of columns and beams. Journal of Constructional Steel Research 60(9), 2004, pp. 13191332. [7] Jandera M., Machacek J.: Effect of longitudinal weld on residual stresses and strength of stainless steel hollow sections. Int. Conference on Welded Structures, Miskolc, 2008, pp. 291-300. 63 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 TRAPÉZOVÉ PLECHY PŮSOBÍCÍ JAKO SPOJITÉ NOSNÍKY TRAPEZOIDAL SHEETING ACTING AS CONTINUOUS BEAM Aleš Ježek Abstract Cold-formed perforated sheeting is often used as continuous beam. Due to the interaction of bending moment and web crippling at internal supports a complicated stress combination occurs. Consequently the moment at internal supports is reduced in comparison to the theoretical value on prismatic beam. As internal support is governing for the load bearing capacity of the whole beam, the moment redistribution leads to higher resistance. General calculation procedure for determination of actual value of support bending moment does not exist. The aim of this work is to develop of such procedure based on set of experiments and numerical models carried out. Very good correlation of numerical model with test results was obtained. Key words: trapezoidal sheeting, continuous beam, web crippling, redistribution, finite element, experiments ÚVOD Trapézové plechy, používané jako součást konstrukce stropů, stěnových plášťů a střešních plášťů, se obvykle navrhují jako spojité nosníky. V oblasti vnitřní podpory spojitých nosníků dochází k interakci ohybového momentu a soustředěné síly. Při zatěžování nosníku nejdříve dochází k vratnému chování oblasti vnitřní podpory, tj. deformuje se spodní tlačená pásnice, která je v kontaktu s vnitřní podporou. Poté se v oblasti vnitřní podpory prolomí stojina (symetricky nebo nesymetricky), což vede k výrazné redistribuci podporového momentu (obr.1). Zatížení dále roste, až dojde k prolomení tlačené horní pásnice v jednom poli spojitého nosníku, což způsobí kolaps konstrukce (viz obr.1). Existuje celá řada postupů odvozených různými autory pro stanovení únosnosti stojiny profilu v borcení a interakce ohybového momentu a příčné síly, které jsou následně zavedeny do norem. Vzorce však neudávají míru redistribuce momentů na spojitém nosníku. Tu lze zjistit pouze experimentálně pro konkrétní zkoumanou situaci (typ, tloušťku trapézového plechu a rozpětí). Obr. 1: Redistribuce ohybového momentu u spojitého nosníku Fig. 1: Redistribution of bending moment of continuous beam 64 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 EXPERIMENTY V Experimentálním centru Stavební fakulty ČVUT bylo na konci roku 2007 provedeno 20 zkoušek spojitých nosníků z trapézových plechů. Pro experimenty byly použity dva typy trapézových plechů o výšce vlny 50 mm a 100 mm, bez výztuh a s výztuhami příčného řezu (obr.2). Výrobcem plechů byla holandská firma SAB, dodavatelem firma Kovové profily. Obr. 2: Typy zkoušených plechů Fig. 2: Test specimens Zkouška byla uspořádána podle obr.3. Jedná se o spojitý nosník o dvou polích s rozpětím 2 až 4,5 m. Rovnoměrné zatížení reprezentovaly dvě síly v každém poli, umístěné v předepsaných místech podle [1]. Obr. 3: Schéma uspořádání zkoušky spojitého nosníku Fig. 3: Test set-up for continuous beam Zatížení bylo statické, řízené posunem až do kolapsu vzorku. Proměnné byly: typ trapézového plechu, tloušťka plechu, délka rozpětí a šířka vnitřní podpory- viz tab.1. Tab. 1: Parametry provedených zkoušek Table 1: Parameters of experiments Typ plechu Tloušťka plechu [mm] Šířka podpory [mm] Délka rozpětí pole [m] SAB 50/1000 SAB 100/825 0,63 1 0,75 1 40 80 120 40 80 120 80 120 200 80 120 200 2 3 2 3 2 3 - 3 - 3 - 3 3 4,5 3 4,5 3 4,5 3 4,5 - 4,5 - 4,5 Při zkoušce se měřila velikost reakce nad vnitřní podporou v závislosti na velikosti působící síly F, stlačení vzorku nad vnitřní podporou (∆hw), poměrná přetvoření ve zvolených průřezech (viz obr.3) a svislý průhyb nosníku v poli (uy). Výsledky provedených zkoušek jsou shrnuty v tab. 2. Zkoušky ukázaly dva typy porušení trapézového plechu v oblasti vnitřní podpory spojitého nosníku. Symetrické porušení (S) nastalo ve většině případů. Nesymetrické porušení (N) nastalo u vzorků se širší vnitřní podporou nebo rotačně poddajnou vnitřní podporou. 65 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Tab. 2: Výsledky provedených zkoušek Table 2: Results of experiments fy [MPa] 410,8 410,8 410,8 410,8 410,8 410,8 410,8 379,8 379,8 379,8 378,8 378,8 378,8 357,6 378,8 378,8 378,8 357,6 357,6 357,6 Označení J50-0,63-2000-40 J50-0,63-2000-80 J50-0,63-2000-120 J50-0,63-3000-40 J50-0,63-3000-80 J50-0,63-3000-80* J50-0,63-3000-120* J50-1,00-3000-40 J50-1,00-3000-80 J50-1,00-3000-120 J100-0,75-3000-80 J100-0,75-3000-120 J100-0,75-3000-200 J100-1,00-3000-80 J100-0,75-4500-80 J100-0,75-4500-120 J100-0,75-4500-200 J100-1,00-4500-80 J100-1,00-4500-120 J100-1,00-4500-200 Fs [kN] 11,46 14,58 15,73 8,37 9,85 9,57 10,27 21,09 24,08 26,16 27,99 30,07 35,14 43,74 20,56 21,44 20,78 31,91 33,76 36,22 Fu [kN] 18,93 19,84 20,67 11,59 12,02 12,86 12,85 29,20 29,90 31,18 37,26 35,10 37,67 49,51 24,06 24,99 27,13 38,75 39,97 41,60 uy,s [mm] 8,00 10,76 10,61 17,66 18,95 12,43 15,79 19,67 20,56 23,56 16,39 15,53 15,20 22,30 23,42 22,57 29,23 28,92 29,66 uy,u [mm] 23,07 22,40 22,84 44,92 46,56 47,09 46,47 60,42 59,93 58,54 35,95 35,71 36,31 66,06 66,91 74,03 86,40 81,51 68,51 ∆hw,s [mm] 2,37 2,45 1,99 2,33 2,38 1,27 0,65 1,16 4,81 2,72 3,30 2,35 2,85 2,17 5,88 3,66 2,26 ∆hw,u [mm] 6,49 5,28 4,26 6,04 5,84 8,27 4,43 1,86 19,82 18,62 19,73 19,97 16,93 13,22 26,44 14,13 8,23 αs [-] 0,88 0,67 0,86 0,86 0,84 0,90 0,96 0,77 0,69 0,82 0,90 0,90 0,89 0,90 0,93 0,90 αu [-] 0,34 0,18 0,26 0,38 0,20 0,31 0,44 0,21 0,14 0,42 0,25 0,24 0,27 0,26 0,27 0,47 Chování vzorku S S S S S N N S S N S S S S S N N S N N Typické označení vzorku je Jx-xx-xxx-xxxx*, kde x je výška vlny trapézového plechu, xx je jmenovitá tloušťka plechu, xxx je délka jednoho pole nosníku, xxxx je šířka vnitřní podpory (vše v milimetrech), * je označení zkoušky s vnitřní rotační podporou (v ostatních případech byla vnitřní podpora pevná bez možnosti natáčení). fy je mez kluzu ocelového plechu získaná z tahových zkoušek. Součinitel redistribuce α je poměr mezi skutečným podporovým ohybovým momentem na trapézovém plechu v líci podpory a momentem na prizmatickém prutu v ose podpory. Index „s“ označuje mezní stav použitelnosti, který je definován vratným chováním a nastává těsně před prolomením stojiny a vznikem kloubového mechanismu. Index „u“ představuje mezní stav únosnosti, tj. stav těsně před kolapsem vzorku. Typický vztah mezi působícím zatížením a momentem ve vnitřní podpoře ukazuje obr. 4. 6 Teorie prizmatický prut M i [kNm] Moment ve vnitřní podpoře 5 Mezní stav použitelnosti 4 3 Experiment 2 1 Mezní stav únosnosti (kolaps) Fs 0 0 5 10 15 20 25 Fu 30 F [kN] Obr. 4: Typický graf působící zatížení- moment nad vnitřní podporou Fig.4: Typical graph of applying load versus moment at internal support 66 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 NUMERICKÝ MODEL Pro teoretické zkoumání tenkostěnného trapézového profilu působícího jako spojitý nosník byl vypracován numerický model, který vycházel z modelu Hofmeyera [2] a byl ověřen pomocí výše popsaných experimentů. Byl použit program ANSYS 11.0. Pro ověření modelu byla zvolena krajní vlna trapézového plechu (obr. 5). Jedno pole nosníku bylo použito u symetrického způsobu porušování, obě pole s počátečním natočením vnitřní podpory u nesymetrického způsobu porušování (obr. 5). Obr. 5: Modelovaná část konstrukce – podélný a příčný řez Fig.5: Modelled part for finite element model – longitudinal section and cross-section Pro vytvoření tenkostěnného profilu byly použity lineární skořepinové prvky SHELL181, kterými je možné popsat plasticitu, velké deformace a napětí. Vnitřní podpora spojitého nosníku byla modelována jako tuhá deska tělesovým prvkem SOLID45. V oblasti s velkým gradientem napětí byla použita jemná síť konečných prvků, v ostatních částech byla použita hrubá síť (obr. 6). Kontakt mezi zatěžovací deskou a tenkostěnným profilem byl modelován pomocí dvojice prvků pro kontakt typu uzel-plocha CONTA175 a TARGE170. Zatížení modelu bylo zavedeno pomocí sil umístěných do uzlů na hraně tažené pásnice (obr. 7). í en tíž za í bíc so Pů Jemná síť Přechodová síť Hrubá síť Obr. 6: Síť konečných prvků Obr. 7: Působící zatížení Fig. 7: Applying load Fig. 6: Finite element mesh 67 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Osa symetrie Zatěžování modelu bylo řízené silou a proto bylo nutné použít pro výpočet iterační metodu ArcLength (metoda délky oblouku) s účinky velkých deformací (geometrická nelinearita). Deformace trapézového plechu v oblasti vnitřní podpory jsou zobrazeny na obr.8. Oba typy porušení, tj. symetrické i nesymetrické, vykazují stejný tvar deformací, jaký byl pozorován při experimentech. a) symetrické porušení b) nesymetrické porušení Obr. 8: Deformace v oblasti vnitřní podpory - MKP Fig. 8: Displacement in area of internal support- FEM V následující tabulce jsou uvedeny výsledky z numerické analýzy, tj. působící síly na mezi únosnosti Fu a použitelnosti Fs a součinitele redistribuce momentu nad vnitřní podporou pro mezní stav únosnosti αu a použitelnosti αs. Je vidět, že numerický model dobře vystihuje skutečné hodnoty naměřené při experimentech a je možné ho dále použít pro parametrickou studii. Tab. 3: Porovnání experimentů a numerického modelu Table 3: Comparison experiments and finite element model NUMERICKÁ ANALÝZA (MKP) POROVNÁNÍ (Exp/MKP) Typ Fs Fu αs αu modelu [kN] [kN] [-] [-] J50-0,63-2000-40 S 10,77 19,18 0,90 J50-0,63-2000-80 S 13,69 19,87 0,85 J50-0,63-2000-120 S 15,29 20,60 J50-0,63-3000-40 S 8,01 12,54 J50-0,63-3000-80 S 9,33 J50-1,00-3000-40 S J50-1,00-3000-80 J50-1,00-3000-120 Označení vzorku Fs Fu αs αu 0,27 1,06 0,99 0,98 1,26 0,28 1,07 1,00 - - 0,83 0,29 1,03 1,00 0,81 0,62 0,94 0,26 1,04 0,92 0,91 1,00 11,39 0,91 0,37 1,06 1,06 0,95 1,03 19,51 28,18 0,93 0,26 1,08 1,04 0,90 0,77 S 22,14 28,91 0,91 0,28 1,09 1,03 0,99 1,11 N 23,13 27,82 0,88 0,37 1,13 1,12 1,09 1,19 Průměr 1,07 1,02 0,95 1,00 Směr. odchylka 0,02 0,02 0,04 0,06 PARAMETRICKÁ STUDIE Pro rozšíření informací o vlivu jednotlivých proměnných na redistribuci momentu u spojitých nosníků z trapézových plechů se v současnosti provádí parametrická studie jedné poloviny vlny se symetrickým způsobem porušování ve vnitřní podpoře (obr.9). 68 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Obr. 9: Modelovaná část konstrukce – parametrická studie Fig. 9: Modelled parts for finite element model – parametric study 1 1 0,8 0,8 0,6 0,6 α [-] α [-] Některé výsledky numerické analýzy pro plech TR 40/160 jsou uvedeny v grafech na obr. 10. Ukazuje se, že mezi nejvýznamnější parametry ovlivňující velikost redistribuce momentu nad vnitřní podporou spojitého nosníku patří šířka vnitřní podpory ss a poloměr zaoblení vnitřních rohů plechu R, které jsou v kontaktu s vnitřní podporou. 0,4 0,4 0,2 0,2 0 0 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 10 2 4 R=4mm R=7mm 6 8 10 12 14 q [kN/m] q [kN/m] R=10mm ss=40mm ss=80mm ss=120mm Obr. 10: Výsledky parametrické studie pro TR 40/160 Fig. 10: Results of parametric study for TR 40/160 ZÁVĚR Cílem disertační práce je odvození výpočetních vztahů pro určení míry redistribuce podporového momentu spojitého nosníku v závislosti na výše uvedených proměnných. K tomu slouží provedené experimenty pro dva typy trapézových plechů a parametrická studie na numerickém modelu, ověřeném pomocí experimentů. Na základě provedených zkoušek byly definovány mezní stav použitelnosti (MSP) a únosnosti (MSÚ). Součinitel redistribuce momentu α pro MSP se pro zkoumané typy trapézových plechů pohybuje v rozmezí 0,67-0,96 a pro MSÚ v rozmezí 0,14-0,47. OZNÁMENÍ Příspěvek byl vypracován s podporou výzkumného záměru MSM 6840770003. LITERATURA [1] EN 1993-1-3: Design of steel structures - Part 1-3: General rules - Supplementary rules for coldformed members and meeting. CEN, 2006. [2] Hofmeyer, H.: Combined web crippling and bending moment failure of first-generation trapezoidal steel sheeting. Technische Universiteit Eindhoven, 2000. 69 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 LOMOVÁ A VRUBOVÁ HOUŽEVNATOST OCELI S355NL FRACTURE AND NOTCH TOUGHNESS OF STEEL S355NL Aleš Jůza Abstract This work is about establishing fracture and notch toughness of constructional steel S355NL used for bridge structures. Generally, toughness is important design parameter for material selection. Beyond that, fracture toughness is a prerequisite for calculation of remaining fatigue life of structure with a crack. For the moment fracture and notch toughness can be obtained only by experimental testing which is standardized. Temperature is the main testing parameter regarding service temperature of steel and composite bridges. Keywords: fracture toughness, notch toughness, S355NL, temperature, experiment ÚVOD Houževnatost je důležitým parametrem pro správnou volbu materiálu při návrhu dynamicky namáhaných konstrukcí, zvláště pokud se provozují za nízkých teplot. Pokud již došlo ke vzniku trhliny, je pro tyto konstrukce nutné znát hodnotu lomové houževnatosti pro výpočet zbytkové životnost. Obecně lze houževnatost oceli chápat jako měřítko schopnosti materiálu absorbovat energii v blízkosti ostrého vrubu. Houževnatost závisí na několika parametrech [1]. Primárně je závislá na chemickém složení materiálu a na způsobu jeho výroby, tedy na mikrostruktuře. V případě svařovaných konstrukcí je třeba zkoumat tepelné ovlivnění materiálu v blízkosti svaru, kde díky vysokým působícím teplotám může dojít ke značným změnám v mikrostruktuře a tím i ke změnám houževnatosti. Zásadní vliv na houževnatost má také teplota, kde s klesající teplotou klesá i houževnatost materiálu. Proto je téměř vždy houževnatost vyšetřována v závislosti na teplotě jako proměnném parametru. Dále nelze zanedbat vliv tloušťky, kdy s narůstající tloušťkou tělesa klesá houževnatost až po základní hodnotu, jíž je dosaženo za stavu rovinné deformace v tělese. Se vzrůstající rychlostí zatěžování houževnatost klesá a proto je třeba rozlišovat mezi statickou a dynamickou lomovou houževnatostí v závislosti na rychlosti zatěžování na skutečné konstrukci. STANOVENÍ LOMOVÉ A VRUBOVÉ HOUŽEVNATOSTI Stanovit lomovou a vrubovou houževnatost lze pouze experimentálně, i když jsou prováděny pokusy jak ji stanovit numericky ze znalosti jiných materiálových charakteristik. Pro získání konkrétní hodnoty lomové nebo vrubové houževnatosti existují normativní postupy. Statická lomová houževnatost se měří na zkušebních tělesech o větších rozměrech stanovených normou [2] podle navržené tloušťky plechu. Používají se dva základní typy zkušebních těles, rozšířenější těleso 3PB namáhané trojbodovým ohybem a těleso CT namáhané excentrickým tahem. Na zkušebním tělese je třeba vytvořit velmi ostrý vrub nacyklováním únavové trhliny. Samotná zkouška na 3PB tělesech se provádí v lisu, kde je zkušební vzorek namáhán ohybem. V průběhu zatěžování se měří průhyb vzorku a zatěžovací síla. Na lomové ploše je pak stanovena počáteční délka trhliny a délka protažené trhliny. Pokud dojde k lomu, lze z těchto naměřených hodnot stanovit hodnotu statické lomové houževnatosti vyjádřenou např. J-integrálem. Pokud k lomu nedojde, lze hodnotu lomové houževnatosti stanovit z většího počtu zkoumaných těles pomocí J-R křivky. Výhodou těles s tloušťkou shodnou jako na skutečné konstrukci je v tom, že vystihuje skutečný stav rovinné napjatosti a rovinné deformace přes tloušťku tělesa. 70 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Tato zkouška je časově i finančně velmi náročná zvláště pro experimenty za nízkých teplot. Pro vyšetřování lomové houževnatosti oceli použité na stávající konstrukci je třeba odebrat značné množství materiálu, což nemusí být vždy možné. Dynamická lomová houževnatost se měří na malých zkušebních tělesech o rozměrech 10x10x55 mm. Podobně jako v případě statické lomové houževnatosti je třeba vytvořit velmi ostrý vrub nacyklováním únavové trhliny. Samotná zkouška se provádí přeražením zkušebního vzorku instrumentovaným Charpyho kladivem. Přitom se pomocí tenzometrů měří síla na břitu kladiva a posun v průběhu lomu vzorku, respektive průhyb zkušebního vzorku [3]. Na lomové ploše se stanoví stejné veličiny jako při statickém zatěžování. Při přeražení tělesa lze dynamickou lomovou houževnatost z těchto údajů vyjádřit opět např. J-integrálem, pokud nedojde k lomu, pak je nutné stanovit její hodnotu pomocí J-R křivky. Tato zkouška vyžaduje vybavení laboratoře instrumentovaným Charpyho kladivem. Vzhledem k velikosti zkušebních vzorků je ale vhodná i pro vyšetřování lomové houževnatosti materiálů použitých na stávající konstrukci. Vrubová houževnatost se stanovuje na malých zkušebních tělesech o rozměrech 10x10x55 mm s normovaným V nebo U vrubem. Na běžném Charpyho kladivu se vzorek přerazí a ze stupnice se odečte hodnota nárazové práce, ze které se přímo vypočte vrubová houževnatost [4]. Případně lze tuto zkoušku provádět na instrumentovaném Charpyho kladivu, kdy je postup podobný s určením dynamické lomové houževnatosti. Tato zkouška je velmi jednoduchá a provádí se už ve válcovnách. Hodnota vrubové houževnatosti je součástí materiálových listů oceli jako průkaz jejího zatřídění. Vzhledem k nárokům zkoušek statické a dynamické lomové houževnatosti je úkolem výzkumu nalézt korelaci s vrubovou houževnatostí, kterou lze vyšetřit mnohem snáze. Korelační vztah mezi vrubovou houževnatostí a statickou nebo dynamickou lomovou houževnatostí není zcela výstižný, protože mechanismus lomu se u těchto zkoušek mírně liší. Přesnější je korelace mezi statickou a dynamickou lomovou houževnatostí, čímž lze také dosáhnout jisté finanční úspory. EXPERIMENTY Cílem experimentální části disertační práce je stanovení konkrétních hodnot statické i dynamické lomové houževnatosti a vrubové houževnatosti pro základní materiál a tepelně ovlivněnou oblast oceli S355NL za nízkých teplot, včetně dalších materiálových zkoušek. Jedná se o běžný detail spoje tlustých pásnic mostních nosníků tupým svarem X, kde je třeba prověřit základní materiál a tepelně ovlivněnou oblast, aby bylo vyloučeno riziko porušení důležité části konstrukce křehkým lomem. Na obr. 1 je znázorněno umístění svaru v plechu tloušťky 50 mm pro výrobu zkušebních těles. Obr. 1: Detail pro výrobu zkušebního tělesa s příčným svarem pásnice Fig. 1: Detail for making experimental specimen with transversal weld Z takto připraveného plechu byla vyrobena zkušební tělesa o rozměrech 50x100x400 mm pro zkoušky statické lomové houževnatosti základního materiálu a v blízkosti svaru, tedy v tepelně ovlivněné 71 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 oblasti. Dále byla vyrobena tělesa o rozměrech 10x10x55 mm pro zkoušky dynamické lomové houževnatosti a vrubové houževnatosti základního materiálu. Svaření plechu a následná příprava zkušebních těles bylo provedeno ve firmě Metrostav a.s., Divize 7. Pro potřeby nacyklování trhliny na velkých zkušebních tělesech 3PB pro zkoušky statické lomové houževnatosti byla tělesa opatřena vrubem Chevron, provedeným firmou SVÚM a.s. Další opracování zkušebních těles pro zkoušky dynamické lomové houževnatosti i vrubové houževnatosti, nacyklování únavových trhlin a samotné experimenty byly prováděny v laboratořích Škoda VÝZKUM s.r.o. v Plzni. Statická lomová houževnatost: Pro vyšetření statické lomové houževnatosti byly stanoveny tři referenční teploty: -50°C, -35°C a +20°C. Na obr. 2 je zkušební zařízení MTS s otevřenou chladící komorou a umístěným zkušebním vzorkem. Vzorek je třeba před zahájením zatěžování zchladit po celé tloušťce na zvolenou teplotu a poté začít s pomalým zatěžováním. Obr. 2: Zkušební vzorek v lisu MTS Fig. 2: Experimental specimen in MTS press Nejprve byly provedeny experimenty za nejnižších teplot. Pouze jeden vzorek ze tří byl při -50°C porušen křehkým lomem. Lze tedy očekávat, že přibližně okolo této teploty začínají horní prahové hodnoty statické lomové houževnatosti oceli S355NL. Proto byly další experimenty prováděny za pokojové teploty a k vyhodnocení houževnatosti bylo nutné použít J-R křivku. Vyhodnocení J0,2BL je uvedeno v tab. 1 a bylo provedeno v souladu s [2] a s ohledem na výsledky obdobných dřívějších experimentů provedených ve Škoda Plzeň. V tabulce jsou uvedeny vstupní hodnoty z experimentu jimiž jsou geometrie zkušebních těles, maximální dosažená síla Fmax a plastická energie Up. Z těchto hodnot jsou spočteny obě složky J-integrálu a to pružná složka J1 a plastická složka J2. Pro tělesa, která nebyla porušena křehkým lomem, byla sestrojena J-R křivka, která je určena ze závislosti J na ∆a. Hodnota J0,2BL se odečte z průsečíku této křivky s tzv. řídící přímkou odsazenou o 0,2 mm od počátku. Změřenou hodnotu statické lomové houževnatosti vyjádřenou jako J0,2BL lze podle [2] považovat jako nezávislou na tloušťce tělesa. Pro praktické použití byla tato hodnota převedena na hodnotu základní lomové houževnatosti KIC. Z průběhu experimentu a vyhodnocení bylo zjištěno, že vzorky pro vyšetření tepelně ovlivněné oblasti jsou svařováním ovlivněné jen zanedbatelně a proto byly zařazeny jako základní materiál. 72 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Tab. 1: Výsledky zkoušek statické lomové houževnatosti Table 1: Experimental results of static fracture toughness Výsledky je třeba interpretovat ve vztahu k teplotě, kde lze říci, že hodnota základní statické lomové houževnatosti KIC leží v horní tranzitní oblasti přibližně v intervalu 293 až 352 MPa.m1/2 při teplotách kolem -50°C. Od teploty -35°C výše lze již předpokládat, že základní statická lomová houževnatost dosáhne své horní prahové hodnoty kolem 352 MPa.m1/2. Dynamická lomová houževnatost: Pro vyšetření dynamické lomové houževnatosti byly stanoveny dvě referenční teploty: -50°C a +20°C. Pro zkoušky na Charpyho kladivu lze zkušební vzorky zchladit na požadovanou teplotu mimo zkušební zařízení, jak je znázorněno na obr. 3. Byl vyšetřován základní materiál a tepelně ovlivněná oblast v podoblasti, kde je promíchán svarový kov se základním materiálem. Obr. 3: Chlazení zkušebních vzorků Fig. 3: Cooling of experimental specimens Kyvadlo kladiva je třeba spouštět z redukované výšky, resp. pod úhlem cca 30°, aby dopadová rychlost nepřevyšovala 5m/s. Při teplotě -50°C byly vzorky porušeny poměrně křehce, při pokojové teplotě musela být stanovena hodnota dynamické lomové houževnatosti za pomoci J-R křivky. Experiment a jeho vyhodnocení bylo provedeno kombinací [2], [3] a opět s ohledem na výsledky obdobných dřívějších experimentů provedených ve Škoda Plzeň. Výsledky pro základní materiál jsou uvedeny v tab. 2 a pro tepelně ovlivněnou oblast v tab. 3. 73 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Vyhodnocení tabulkou je obdobné jako u výpočtu statické lomové houževnatosti. Hodnoty dynamické lomové houževnatosti vyjádřené jako J0,2 byly pro praktické použití převedeny na hodnoty KID. Tab. 2: Výsledky zkoušek dynamické lomové houževnatosti - základní materiál Table 2: Experimental results of dynamic fracture toughness - base material Tab. 3: Výsledky zkoušek dynamické lomové houževnatosti – tepelně ovlivněná oblast Table 3: Experimental results of dynamic fracture toughness – heat affected zone Opět je nutné vyjádřit hodnoty dynamické lomové houževnatosti ve vztahu k teplotě. Pro základní materiál při teplotě -50°C se houževnatost KID nachází v tranzitní oblasti a dosahuje hodnot kolem 129 MPa.m1/2. Při pokojové teplotě se KID nachází na horní prahové hodnotě kolem 262 MPa.m1/2. 74 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 V oblasti smíchaného svarového kovu se základním materiálem se při teplotě -50°C houževnatost KID nachází v tranzitní oblasti a dosahuje hodnot kolem 163 MPa.m1/2. Při pokojové teplotě je KID v této oblasti na svých horních prahových hodnotách kolem 352 MPa.m1/2. Vrubová houževnatost: Zkoušky vrubové houževnatosti KCU základního materiálu byly provedeny pro čtyři referenční teploty a pro jednu teplotu byly provedeny i zkoušky KCV. Výsledky jsou uvedeny v tab. 4. K porovnání jsou taktéž výsledky vrubové houževnatosti KCV z materiálových listů. Tab. 4: Výsledky zkoušek vrubové houževnatosti Table 4: Experimental results of notch toughness Naměřené hodnoty KCU jsou o něco vyšší než hodnoty KCV při stejné teplotě, což je dáno větší ostrostí V vrubu. Naměřené hodnoty KCU při teplotě -50°C velmi dobře korespondují s hodnotami KCV z materiálových listů, které se pohybují průměrně kolem 140 J/cm2. ZÁVĚR Experimentálně byly stanoveny hodnoty statické i dynamické lomové houževnatosti a vrubové houževnatosti v závislosti na teplotě. Při aplikaci těchto výsledků je třeba uvážit značný rozptyl, který je pro houževnatost charakteristický, zvláště pro dynamické zkoušky při tranzitních teplotách. Zkoumání tepelně ovlivněné oblasti přináší technické problémy se stanovením velikosti této oblasti a tudíž i s odběrem zkušebních těles. Tepelně ovlivněná oblast se dělí na dvě podoblasti. První je podoblast promíchaného základního materiálu a svarového kovu, kterou lze jednoduše identifikovat vizuálně leptáním. Dále od svaru je podoblast základního materiálu s ovlivněnou mikrostrukturou pouze teplotou od svařování. V této podoblasti bude zřejmě nutné zkoumat houževnatost jiným způsobem, který je schopen postihnout rychlejší změny mechanických vlastností, například se zdá vhodné použití zkoušek tvrdosti. OZNÁMENÍ Experimentální činnost byla vykonána s podporou výzkumného záměru MSM 6840770001 a interního grantu CTU0701911. LITERATURA [1] Jůza A.: Lomová houževnatost stavebních ocelí. Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí, 2006, pp. 20-21. [2] ISO 12135 Metallic materials – Unified method of test for determination of quasistatic fracture toughness. 2002. [3] ČSN EN ISO 14556 Ocel – Zkouška rázem v ohybu na kyvadlu tyčí Charpy s V-vrubem – Instrumentovaná zkušební metoda. 2001. [4] ČSN EN ISO 10045-1 Kovové materiály – Zkouška rázem v ohybu podle Charpyho – Část 1: Zkušební metoda (V a U vruby). 1998. 75 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 INTEGROVANÉ MOSTY INTEGRAL BRIDGES Jaromír Křížek Abstract Traditional beam-type bridges include expansion joints and bearings in order to accommodate the thermally induced movements. However, these structural members are major source of bridge maintenance problems. These items are rather expensive and require additional maintenance and repairs. Integral bridges, which remove these structural members, are good alternative for bridge construction. Structural arrangement of integral bridges leads to the soil-structure interaction in greater extent than in the case of traditional bridges. This brings about complexity of the design.This paper describes the methods of modelling soil-structure interaction, which is the crucial problem in the practical design of integral structures. Key words: bridge, soil, interaction, design, structure ÚVOD Tradiční trámové mosty se skládají z nosné konstrukce a spodní stavby. Mezi nosnou konstrukcí a spodní stavbou se obvykle nacházejí mostní ložiska. Ta jsou uspořádána tak, aby dostatečným způsobem stabilizovala nosnou konstrukci a zároveň umožňovala vzájemné dilatační posuny vyvolané teplotními a dalšími účinky. Vzájemnou dilataci mezi nosnou konstrukcí a přiléhajícím zemním tělesem je nutné zajistit taktéž v povrchu vozovky. K tomuto účelu se používají nejrůznější typy mostních závěrů. Životnost mostních závěrů a ložisek je však výrazně nižší než životnost mostu jako celku. Proto je nutné tyto komponenty v průběhu života mostu několikrát vyměňovat. Aby ložiska a závěry správně plnily předpokládanou funkci, vyžadují navíc pravidelnou údržbu. Údržba i výměna přináší finanční náklady a omezení provozu na mostě. Proto je snaha ložiska a závěry z mostní konstrukce vyloučit. Mosty s tímto konstrukčním uspořádáním se nazývají „integrované“. Nosná konstrukce a spodní stavba v takovém případě tvoří jeden celek. Výhody integrovaných mostů spočívají především v nižších pořizovacích nákladech, jednodušší výstavbě a výrazně nižších nárocích na údržbu. Integrované mosty se proto stávají v řadě zemí velice populární. Hojně se používají v USA, Velké Británii, Německu, Švédsku aj. Nahrazují tradiční trámové mosty o jednom či více polích krátkých a středních rozpětí. Navrhování integrovaných mostů přináší některé specifické problémy. Vzhledem k tomu, že nosná konstrukce je obvykle rámově spojena se spodní stavbou, přenášejí se veškeré posuny a natočení nosné konstrukce do spodní stavby. Při teplotním rozpínání mostu jsou opěry zatlačovány do přilehlé zeminy, což způsobuje rozvoj pasivních zemních tlaků působících na opěry. Pohyby nosné konstrukce jsou omezeny tuhostí opěr a působením zemních tlaků na opěry. To má za následek vzájemné spolupůsobení nosné konstrukce, spodní stavby a zeminy. Zatímco u tradičních trámových mostů lze nosnou konstrukci a spodní stavbu modelovat odděleně, u integrovaných mostů je nutné zahrnout do statického modelu kromě nosné konstrukce i spodní stavbu a přilehlou zeminu. Přestože se integrované mosty v řadě zemí osvědčily, jejich použití v České republice je dosud spíše výjimečné. Důvodem je absence pomůcek pro návrh a nedostatek zkušeností s tímto typem konstrukce. Největší obavy většinou způsobuje modelování účinků zeminy přiléhající ke spodní stavbě, respektive správné uvážení tuhosti podloží ve svislém i vodorovném směru v závislosti na velikosti svislých a vodorovných posunů nosné konstrukce a spodní stavby. Stanovení těchto okrajových podmínek je hlavním cílem autorovi chystané disertační práce. 76 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 ZKOUMANÉ TYPY INTEGROVANÝCH MOSTŮ Existuje řada typů integrovaných mostů o jednom nebo více polích. Různé způsoby terénních uspořádání jsou popsány v [4]. Co se týče nosné konstrukce, vyskytují se mosty spřažené [1], železobetonové [3] nebo z předpjatých prefabrikovaných nosníků [5]. Připravovaná disertační práce se omezuje na silniční integrované mosty o jenom poli se spřaženou ocelobetonovou nosnou konstrukcí. Uvažovaná konstrukční uspořádání ukazuje obr. 1. Spojení nosné konstrukce a spodní stavby se ve všech těchto případech uvažuje rámové. Přestože se zaměření disertační práce jeví poměrně úzké, budou principy a závěry práce platné i pro mosty s ostatními typy nosných konstrukcí, například železobetonových nebo předpjatých. Obr. 1: Zkoumané typy integrovaných mostů Fig. 1: Investigated types of integral bridges Mosty s opěrami plné výšky Mosty tohoto typu se uplatní hlavně tam, kde jsou požadavky na světlé rozpětí a světlou výšku konstrukce striktně definovány průjezdným profilem přemosťované komunikace. Nejčastěji jde o silniční nebo dálniční nadjezdy nad pozemními komunikacemi či železničními tratěmi. Jejich typické použití je při mimoúrovňovém křížení dvou komunikací. Opěry těchto mostů většinou bývají masivní železobetonové. Založení se provádí v závislosti na únosnosti základové půdy buď pomocí plošných základů (obr. 1a) nebo pilot (obr. 1b). Nosná konstrukce a spodní stavba spolupůsobí dohromady včetně zeminy za opěrami. Vodorovné pohyby a natočení nosné konstrukce jsou u masivních železobetonových opěr omezeny a rámové působení je značné. Mosty založené na násypu Mosty založené na násypu nacházejí uplatnění tam, kde šířka případného průjezdného profilu pod mostem není určujícím kritériem pro rozpětí mostu. Typické je použití pro přemostění pozemních komunikací a železničních tratí s menším počtem jízdních pruhů či kolejí. Taktéž se hodí pro překonávání vodotečí, kde koryto řeky částečně tvoří přirozený násep, vhodný pro založení opěr mostu. Tyto mosty mohou být založené buď na plošných základech (obr. 1c) nebo na pilotách (obr. 1d). Spojení nosné konstrukce a opěry je tuhé, nicméně kvůli malé výšce opěr a tím i malému odporu zeminy v přilehlém násypu je omezení vodorovných pohybů a natočení konců nosné konstrukce relativně malé. Chování nosné konstrukce se tak blíží spíše prostému uložení. 77 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 MODELOVÁNÍ SPOLUPŮSOBENÍ MOSTU SE ZEMINOU Spolupůsobení integrovaných mostů se zeminou se nejčastěji modeluje pomocí pružného podloží. Způsob modelování vlivu pružného podloží na jednotlivé prvky spodní stavby ukazuje obr. 2. Na opěry je umístěno pružné podloží ve vodorovném směru, na piloty a plošné základy ve vodorovném i svislém směru. Vzhledem k tomu, že uvažované typy integrovaných mostů jsou konstrukce staticky neurčité, hraje při jejich návrhu značnou roli tuhost pružného podloží. Tuhost podloží se obvykle vyjadřuje modulem reakce kS. Modul reakce je definován jako podíl přitížení povrhu zeminy a vyvolaného stlačení. Obr. 2: Model pružného podloží Fig. 2: Model of elastic fixities Správné stanovení modulu reakce podloží patří k největším problémům při praktickém návrhu integrovaných mostů. Modul reakce podloží závisí na řadě parametrů, z nichž nejvýznamnějšími jsou mechanické vlastnosti základové půdy a velikost a tvar tělesa zatlačovaného do zeminy. Vzhledem k tomu, že zemina je materiál se značně nelineárním pracovním diagramem, závisí modul reakce velkou měrou i na velikosti přitížení zeminy. Náplní budoucí disertační práce je analytické stanovení modulů reakce vyznačených na obr. 2. Rozpracované analytické modely sloužící k jejich stanovení jsou popsány v následujících odstavcích. Model plošných základů Cílem modelování plošných základů je stanovit: modul reakce pro svislé uložení kS3 konstantní po celé základové spáře plošných základů, modul reakce kS2 vyjadřující tuhost základové spáry ve vodorovném směru, taktéž konstantní po celé základové spáře. Parametry modelu, pro které se moduly kS2 a kS3 stanovují, jsou následující: mechanické vlastnosti zemin a hornin v podloží, přičemž se uvažují zeminy soudržné i nesoudržné s rozdělením do tříd s materiálovými vlastnostmi podle [2], rozměry plošných základů, respektive různé poměry šířky základu k jeho délce, různé velikosti přitížení plošného základu ve svislém a vodorovném směru. Vizualizaci použitého modelu vytvořeného ve statickém programu SOFiSTiK ukazuje obr. 3. Prostorový MKP model zahrnuje polovinu plošného základu a polovinu ovlivněného podloží. Zemina v podloží je modelována pomocí objemových prvků, základ pomocí plošných prvků, přičemž základ je modelován jako dokonale tuhý. Kontakt mezi základem a zeminou tvoří pružinové prvky s nekonečnou tuhostí umístěné v uzlových bodech modelu. Rozsah zeminové oblasti je vzhledem k 78 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 rozměrůům a přitíženní základu voolen tak, abyy zahrnoval oblast o ovlivnněnou základdem. Zatížení základu bylo ve svislém i vodorovném sm měru uvažovváno plošné, pro každý zatěžovací z staav konstantn ní po celé ploše zákkladu. Obr. 3: Model M plošnéh ho základu Fig. 3: Mod del of spread d foundation n ž zemina je značně neliineární materriál s výraznným pružnopplastickým ch hováním, Vzhledem k tomu, že byl pro objemové prvky p zeminové oblasti byl zvolen Mohr-Couloombův bilineeární pružno oplastický materiáloový model. Závislost Z defformačního modulu m zemiiny Edef na sttavu napjatossti v daném bodě b byla v modeluu uvážena zahrnutím z strrukturní pevvnosti zemin ny způsobem m popsaným v [2]. Tento o fakt se v MKP modelu m projeeví tím, že jee pro každouu vrstvu zem miny vypočtenn takzvaný rreferenční deeformační modul Eref stanovenýý na základě modulu Edeff a napjatosti pod základeem ve středuu každé vrstvy. Napětí v zeminěě pro stanovvení Eref bylaa vypočtena na základě teorie pružnného poloproostoru uvedeené v [2]. Na výše popsaném MKP M modeluu, kde má kaaždá vrstva zeminy svůj specifický s deeformační modul m Eref, je provedena nelineáární iterační prožnoplastiická analýzaa. Výstupem z nelineární analýzy jsou u posuny základu ve svislém a vodorovnném směru, stlačení a vodorovné zkosení jednnotlivých vrrstev. Na základě těchto údajůů je možné sttanovit dílčí vodorovné a svislé moduuly reakce kS2i a kS3i jedn notlivých vrstev poodloží. Analýzaa bude proveedena pro šiiroké spektruum případů s různými parametry p popsanými vý ýše. Tím vznikne rozsáhlá daatabáze výsleedků. Ty buude zpracováávat chystanýý výpočetní program, ve v kterém bude moožné zadat: zeminoové souvstvíí skládající see z jednotlivýých tříd zem min a hornin uvedených u v [2], rozměrry základu, velikost vodorovnéého a svisléhho zatížení záákladu. m na základěě interpolace a skládání jednotlivých j h dílčích moodulů kS2i a kS3i stanoví výsledné Program moduly reakce kS2 a kS3 pro danný plošný zákklad, viz obrr. 2a. Účelem m programu je stanoven ní modulů reakce plošných p záklladů na záklaadě podkladůů, které má projektant p moostu při návrrhu běžně k dispozici. d Těmi jsoou obvykle roozbory z vrtaaných sond provedených p v blízkosti mostu. m 79 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 Model nosné n konstrrukce, opěr a zásypu Pomocí modelu m nosnné konstrukce s opěrami se s stanoví: modull reakce pro vodorovné v podepření opěěr kS1, který může m být obecně proměnnný po výšcee opěry, doporuučení pro vhoodnou volbuu parametrů zásypového z materiálu m za opěrami, doporuučení pro přeedběžnou volbu dimenzí ocelobetono ové nosné konnstrukce. V modellu budou měnněny tyto paarametry: rozpětí mostu a výýška opěr, dimenze nosné konnstrukce a sppodní stavby,, mi. parametry zásypovvého materiálu za opěram Vizualizzaci modelu ukazuje obbr. 4. Podobbně jako u plošných záákladů je teento model vytvořen v prograamu SOFiSTiK. Jedná see o rovinný MKP M model zahrnující podélný výřezz z konstruk kce mostu odpovídaající vzdálennosti hlavníích nosníků.. Nosná kon nstrukce a opěry o jsou modelovány y pomocí prutovýcch prvků, záásyp za opěraami pomocí plošných prrvků. Kontakkt mezi opěrrami a zásyp pem tvoří pružinovvé prvky s neekonečnou tuuhostí. Vodoorovné a svisllé podepřeníí plošných záákladů je modelováno pomocí pružin, p jejichhž tuhost vycchází z výše zmíněné anaalýzy. Obr. 4: 4 Model nossné konstruk kce, opěr a zápypu z Fig. 4: Mod del of supersstructure, su ubstructure and backfill Materiállový model železobetonnové desky nosné konsttrukce je uvvažován neliineární s vyloučením betonu v tahu. Pro zeminu z v zássypu za opěrrami je podobně jako v případě p modeelu plošných h základů použit Mohr-Coulom M mbův pružnooplastický maateriálový model. m Model nosné konsttrukce, opěr a zásypu je zatěžoován vlastní tíhou, dopravou, teplotnními účinky, nerovnoměěrným sedánním a smršťo ováním a dotvarovváním betonnu. Pro stanoovení moduulu reakce kS1 po výšcee opěr jsou rozhodující zejména teplotní účinky, ú brzddné síly, přitížení zásypu za opěrou a vlastní tíha zásypu. z Model také t umožňuuje zohledniit jednotlivé fáze výstav vby mostu. Předpokládaaný postup výstavby zahrnutýý do modeluu ukazuje obbr. 5. V prvnní fázi je vy ybetonována spodní stavvba. Ve druh hé fázi je osazen ocelový o nosnník, přičemž jeho připojeení ke spodn ní stavbě se uvažuje u klouubové. Ve třeetí fázi je vybetonoován koncovvý příčník. Tím T se mezi spodní stavb bou a nosnouu konstrukcí vytvoří tuhéé rámové spojení. Následně se vybetonuje železobetoonová mosto ovka. Ocelový nosník je v tu chvílli zatížen vlastní tíhou t mostovvky, nicméněě mostovka v této fázi nosnou n funkkci ještě nepllní. Ve čtvrtté fázi se vytvoří zásyp za opěrami, o polloží se vrsttvy vozovky y a aplikujíí všechna ddalší zatížení. Nosná konstrukkce v této fázzi již působí jako j spřaženný průřez. Na popssaném modeelu bude proovedena nellineární anallýza, přičem mž budou m měněny výše uvedené parametrry. Na jejím m základě vznikne v široké spektrum m výsledků, ze kterého se odvodí zmíněné výstupy.. Výsledkem m bude pomůůcka pro staanovení mod dulů reakce kS1 a základdních dimen nzí nosné konstrukkce pro celéé spektrum běžných b zássypových zeemin, rozpěttí nosné konnstrukce a geometrie g spodní sttavby. 80 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Obr. 5: Fáze výstavby ocelobetonových integrovaných mostů Fig. 5: Construction stages of composite integral bridges ZÁVĚR Použití integrovaných mostů řeší problémy týkající se mostních ložisek a závěrů. V tomto článku byly popsány základní typy integrovaných mostů a hlavní specifika jejich návrhu. Článek se zabývá metodami modelování interakce konstrukce a přilehlé zeminy. Očekávaným výstupem budoucí disertační práce jsou výpočetní pomůcky pro stanovení modulů reakce podloží na jednotlivých prvcích spodní stavby. PODĚKOVÁNÍ Výzkum integrovaných mostů je na Stavební fakultě ČVUT podporován výzkumným záměrem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy MSM 6840770001. LITERATURA [1] Biddle A. R., Iles D. C., Yandzio, E.: Integral Steel Bridges – Design Guidance. The Steel Construction Institute, 1997. [2] ČSN 73 1001: Zakládání staveb. Základová půda pod plošnými základy. ČNI, 1987. [3] Engelsmann S., Schlaich J., Schäfer K.: Deutscher Ausschluss für Stahlbeton – Entwerfen und Bemessen von Betonbrücken ohne Fugen und Lager. Beuth Verlag, 1999. [4] Iles D. C., Yandzio E.: Integral Bridges in the UK. The Steel Construction Institute, 2006. [5] Nicholson B. A.: Integral Abutments for Prestressed Beam Bridges. Prestressed Concrete Association, 1998. 81 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 DŘEVĚNÉ PROSTOROVÉ KONSTRUKCE TIMBER SPACE STRUCTURES Jiří Skopalík The advantages of three dimensional structures have been known for many years. Engineers always appreciated the primary rigidity of three dimensional structures and their ability to cover large spans with very small weight. The project is focused on research of glue laminated timber dome structures, especially using the very simple joints. The construction of investigated timber dome is composed from two layers. The single beams are made from the glue lam timber in dimensions of 60 by 60 mm. The square profile is composed from the six pine lamellas. Single layers are against each others turned about 90 degrees. Intersections of the beams are jointed by special joints and form such rigidity grid. Upper layer has a clean span of 4,075 m, elevation of 1,030 m and radius of curve is 2,530 m. Lower layer has a clean span of 3,925 m, elevation of 0,097 m and radius of curve is 2,470 m. The beams are compressed among sheet metals and bolted together by four bolts of diameter 8 mm. Key words: space structures, dome, timber, lamella, joint ÚVOD O všech konstrukcích lze prohlásit, že jsou třírozměrné ve smyslu, že mají nějakou délku, výšku a tloušťku. Rovinné nosníky a příhradové vazníky se považují z hlediska působení za dvojrozměrné. Tyto konstrukce efektivně odolávají zatížení, které působí pouze v jejich rovině. Nicméně je velmi důležité nezanedbat stabilitu ve směru kolmém na vlastní rovinu prvku, (tj. z roviny prvků). Základním rozdílem mezi dvojrozměrnými a třírozměrnými konstrukcemi je, že prostorové konstrukce působí v celém prostoru jako jednolitý celek, ve kterém se na únosnosti celé konstrukce podílejí všechny prvky. Prostorové působení umožňuje efektivní využití všech prvků, což vede ke zvýšení únosnosti celé konstrukce a zaručuje její hospodárnost. U třírozměrných konstrukcí dochází k okamžité distribuci zatížení po celém systému. Každý prvek v prostorové konstrukci se podílí na přenášení zatížení. Mezi hlavní výhody prostorových konstrukcí patří zejména: tuhost, schopnost zakrýt velká rozpětí s minimální hmotností, v porovnání s rovinnými konstrukcemi o stejné hmotnosti vykazují menší deformace, konstrukce mají často velmi zajímavé a různorodé tvary. Prostorové konstrukce rovněž často vykazují značnou rezervu v namáhání. Při selhání jednoho nebo omezeného množství konstrukčních prvků, jako např. vybočení tlačeného prutu, se nezřítí nebo výrazně nezdeformují, protože dojde k přerozdělení zatížení na sousední prvky, které prostorově spolupůsobí a mohou tak nahradit ztrátu únosnosti poškozeného prvku. Mezi nevýhody třírozměrných konstrukcí zejména patří: zpravidla vysoké náklady na konstrukci v porovnání s jinými konstrukčními systémy, zejména u menších rozpětí, omezená použitelnost na zastřešení vysokých prostorů s malým rozpětím a poměrně komplikovaná analýza chování těchto konstrukcí. SYSTÉMY PROSTOROVÝCH PŘÍHRADOVIN Komerční prostorové příhradoviny se dělí na tři základní typy. První typ konstrukce je složen z jednotlivých prvků upevněných do bodových styčníků. Tento systém se ve světě často nazývá „piece - small systems“, (viz obr. 1). 82 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 Obr. 1: Jed dnotlivé prvk ky soustavy y prostorové konstrukcee Fig. 1: Piece - smalll system of the space sttructure Druhý tyyp konstrukkce je složenn z kontinuálních pásu, (viz obr. 2) a třetí typ konstrukce, často se vyskytujjící u ocelovýých konstrukkcí, je sestaveen z prefabriikovaných modulových m jednotek. Obrr. 2: Detail sp pojení kontiinuálních prrutů prostoorové konstrrukce Figg. 2: Continuous members fixing deetail of the space s structu ure RÁCE CÍLE PR Hlavním m cílem diserrtační práce je experimeentálně a teo oreticky ověřřit a popsat aplikaci netrradičních spojů a spojovacíchh prostředků pro prostorrové konstrukce kopule vytvořené z kontinuálních prvků z lepenéhho lamelovéého dřeva. Jeedním z hlavních cílů prááce je získánní počátečnícch tuhostí naavržených styčníkůů. Mezi daalší cíle dissertační prácce, lze na základě z exp perimentálnícch výsledkůů vytvořit nu umerické a analytiické modelyy navrženýchh netradičnícch spojů pro o kopuli z kontinuálních k h prvků. Prááce bude obsahovvat detailní prozkoumánní navrženýcch styčníků, obr. 3 až obr. 4. Na závěr prácce budou vypracovvaná určitá doporučení d a porovnání jeednotlivých variant navržžených styčnníků. EXPER RIMENTÁL LNÍ VYŠETŘOVÁNÍ V rámci experimentáální části dissertační práce jsou detaillně zkoumánny dvě variannty styčníků. Schéma první varianty styčnííku je na obr. 3. Jedna se o spoj jedno otlivých částíí konstrukce třecím spojeem. Pruty (D1, D2) jsou z lepeného lameloového dřeva o rozměrech h 60 x 60 mm m vytvořenýcch ze šesti sm mrkových lamel a jsou sevřenny mezi styyčníkové pllechy (O1, O2, O3) a vzájemně ssešroubovány čtyřmi závitovýými tyčemi Ø8 Ø mm. 83 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 Obr. 3: Zk koušený styččník, var. 1 Fig. 3: Joint experim ment, var. 1 Schéma druhé variaanty styčníkku je na obrr. 4. Tentokrrát se nejeddná se o spooj jednotlivý ých částí konstrukkce třecím spojem s jako u varianty 1, 1 ale pruty jsou oslabeeny zářezy ((1/10 výšky profilu), které jsoou vzájemně přeplátoványy. Pruty (D1, D2) jsou op pět z lepenéhho lamelovéhho dřeva o ro ozměrech 60 x 60 mm m vytvořenných ze šesti smrkovýchh lamel a jsou u sevřeny mezi m styčníkovvé plechy (O O1, O3) a vzájemnně sešroubovány čtyřmi závitovými z tyyčemi také Ø8 Ø mm. Styččníkové plecchy slouží po ouze jako fixační prvky p a již see nepředpoklládá, že ve sttyčníku působí předpětí jaako u variannty 1. Obr. 4: Zk koušený styččník, var. 2 Fig. 4: Joint experim ment, var. 2 Při zkouušce jsou měřeny m veličiny označčené čísly 1) až 9), které k umožnní provést kalibraci s numeriickými modeely styčníků vymodelovaaných metodo ou konečnýcch prvků v prrogramu ABA AQUS. v pro ověření chovvání spoje: Měřené veličiny 1) síla přři porušení sppoje (předpooklad: zlomenní prvku D2 nebo velký prokluz); p 2, 3) possun O1 ve sm měru osy X a natočení spooje 4, 5) possun O2 ve sm měru osy X a natočení spooje 84 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 6, 7) posun O3 ve směru osy X a natočení spoje 8) posun D2 ve směru osy X 9) posun D1 ve směru osy X V současné době probíhají experimenty v laboratoři stavební fakulty ČVUT a jsou detailně jsou zkoumány výseky konstrukce s navrženými styčníky. Předpokládá se, že navržené styčníky patří do polotuhých spojení a jsou nyní vyšetřovány v sérii zatěžovacích testů pro nalezení ohybových charakteristik. Jedná se zejména o ohybovou tuhost, tuhost v kroucení a vzpěrnou únosnost pro pružné uložení na obou koncích prvků. Zkušební vzorek obsahuje styčník mezi dvěma prvky. Hydraulický lis je umístěn tak, aby vyvolával osovou sílu Nx do prvku (D1) a současně do prvku (D2) ohybový moment My, kroutící moment Mx a posouvající sílu Qz. Předpokládá se, že experimenty se styčníky budou koncem roku 2008 doplněny fyzickým modelem celé kopule, zobrazené na obr. 5. Jednotlivé konstrukční díly kopule jsou nyní připraveny k sestavení v laboratořích ČVUT. Tento experiment poslouží k ověření chování vybrané varianty styčníku a jeho porovnání s numerickým modelem celé kopule. CUT A-A B PLAN A B CUT B-B Obr. 5: Půdorys a řez kopule Fig. 5: Plan and cut of the dome Rovněž je plánováno provedení materiálových zkoušek z dřevěných trámů o rozměrech 60 x 60 mm z lepeného lamelového dřeva, ze kterých budou získány potřebné veličiny a charakteristiky. Z pevnosti v ohybu, z průměrných hodnot hustoty a modulu pružnosti je možné u dřeva určit hodnoty dalších mechanických vlastností. VÝSLEDKY EXPERIMENTU Z průběžných výsledku testů vyplývá, že se vzrůstající normálovou silou Nx a následkem toho se vrůstající posouvající silou Qz a momenty My a Mz, je globální únosnost styčníků větší než únosnost dřevěného prvku (D2). Prvky z lepeného lamelového dřeva se tudíž podají dříve, než vnitřní síly, které působí na styčník dosáhnou jeho únosnosti. Velmi důležitým parametrem je utažení šroubů kroutícím momentem, který byl u prvních zkoušek stanoven na 20,0 Nm. Vlivem dotvarovaní dřevní hmoty dochází ke ztrátě předpětí. Tento styčník spíše uplatní u konstrukcí dočasných s krátkou dobou trvání. Vliv dotvarovaní je eliminován u druhé varianty styčníku (viz obr. 4). 85 SBO ORNÍK SEMIN NÁŘE DOKTO ORANDŮ KATEDRY OCELO OVÝCH A DŘE EVĚNÝCH KO ONSTRUKCÍ 2008 2 Síla [kN] Výsledkkem experimentálního poozorování je diagram sílaa - přetvořenní (viz obr. 66). Porušení styčníku nastalo při p hodnotě síly s F1 = 9,881 [kN], kterré odpovídá deformace δx = 35,2 mm m prvku (D1)). Ukázka porušeníí styčníku (viiz obr. 7). 10,000 9,000 8,000 7,000 6,000 5,000 4,000 3,000 2,000 1,000 0,000 0,000 5,000 10,000 1 15,000 20,00 00 25,000 30,000 35,000 40,000 Deformace δx[mm] Obr. 6: Digram sílla - přetvořeení diagram, var. 1 F 6: Stresss - strain dia Fig. agram, var. 1 Obr. 7: Poorušení styčn níku, var. 1 Fig. 7: Joint J fracturre, var. 1 NUMER RICKÝ MO ODEL b použito o programu ABAQUS 6.6-3. Všechn ny prvky K analýzze zkoušky styčníku poodle obr. 3 bylo v numerickém modeelu styčníků jsou modeloovány jako hexahedrální h í tělesa. Ocelové prvky umožňují u pružně plastické p řešeení. Dřevěnéé prvky jsou prozatím modelovány pružně. p Předppětí ve šroub bech bylo do výpoočtu zavedeeno pomocíí ochlazení materiálů šroubu. Ukkázka numeerického mo odelování závitovýých tyčí a num merický moddel zkoušky styčníku (varr.1) jsou zobbrazeny na obbr. 8. 86 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Obr. 8: Simulace utažení a numerický model styčníku, var. 1 Fig. 8: Screw up simulation and numerical model, var. 1 Síla [kN] Výsledkem numerického modelování styčníku je diagram síla - přetvoření styčníku (viz obr. 9). 10,000 9,000 8,000 7,000 6,000 5,000 4,000 3,000 2,000 1,000 0,000 0,000 10,000 20,000 30,000 40,000 Deformace δx[mm] Obr. 9: Diagram síla - přetvoření, var. 1 Fig. 9: Stress - strain diagram, var. 1 ZAVĚR Na základě provedených experimentů s jednotlivými styčníky i zkoušky fyzického modelu konstrukce a dále po provedení kalibrace numerického modelu, bude možně popsat chování styčníků i celé konstrukce. Jedním z hlavních cílů práce je získání počátečních tuhostí navržených styčníků pomocí výše popsaného systému spojení. Získání počátečních tuhostí styčníků je důležitým předpokladem k popisu zkoumané konstrukce jako celku. PODĚKOVÁNÍ/OZNÁMENÍ Výzkum, jehož výsledky se prezentují v tomto příspěvku, byl podpořen grantem IGS ČVUT 2007 11055D/06/A a dále bude podporován grantem GAČR 13-81340. LITERATURA [1] Smith I., Landis E. Gong, M.: Fracture and Fatigue in Wood. Wiley, 2003. [2] Faherty K. F., Williamson T. G.: Wood Engineering and Construction Handbook. 3th edition, 1999. [3] Harris R., Kelly O.: Gridshell – an Innovation in Timber Design, Institution of Civil Engineers. Civil Engineering Journal, 2003, pp. 16-17. [4] Chilton J.: Space Grid Structures. Architectural Press, 2000. 87 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 STAVEBNICOVÝ SYSTÉM TĚŽKÉHO DŘEVĚNÉHO SKELETU SE STYKY S VLEPOVANÝMI TYČEMI THE STRUCTURAL SYSTEM OF HEAVY TIMBER FRAME WITH GLUED-IN STEEL RODS Martin Truhlář Abstract One of the possible structural systems for residential buildings is a heavy timber frame. The contribution contains information about experimental and numerical analysis of semi rigid joint. Designed joint is manufactured by means of glued-in steel threaded rods and it is possible to complete the frame with these joints in situ. There have been carried out 22 experiments on these joints. Numerical finite element analysis has been done too. Key words: semi-rigid timber joint, glued-in threaded rod, heavy timber frame, finite element timber model, nonlinear analyze of semi-rigid timber frame ÚVOD Pozemní stavby s dřevěnou nosnou konstrukcí mají velice dlouhou historii. V České republice nemají dřevostavby tak vysoké zastoupení jako v zahraničí – zejména ve Velké Británii, severských zemích, Japonsku, v USA, Rusku a na Novém Zélandu. Jedním z možných konstrukčních řešení takové stavby je těžký dřevěný skelet, což je prostorový nosný systém, vytvořený v modulové síti z vertikálních a horizontálních prutových prvků. Nosné rámy mohou být provedeny buď pouze v příčném, nebo v příčném i podélném směru budovy. Horizontální ztužení skeletu zajišťují vertikální křížová ztužidla, výztužné smykové stěny, případně polotuhé rámové styky. Nejrozšířenější typy těžkého dřevěného skeletu se liší uspořádáním hlavních nosných prvků a jejich vzájemnými spoji. Vlastnosti nosných prvků z lepeného lamelového dřeva umožňují použití styku, který je schopen přenášet i ohybový moment a umožňují větší volnost při architektonickém návrhu interiéru, který není omezován ztužujícími prvky. Ve světě existuje několik variant polotuhého styku sloupu a příčle. Obr. 1: Polotuhý montovaný styk s vlepovanými závitovými tyčemi Fig. 1: Semi-rigid assembled joint using glued-in steel threaded rods 88 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Jedná se zejména o spoje pomocí mechanických spojovacích prostředků a o lepené spoje. V návaznosti na projekt GAČR 103/05/0752 - Nelineární chování dřevěných konstrukcí, jehož výsledky byly prezentovány na mezinárodních konferencích (např. 0), bude v rámci dizertační práce stanovena únosnost styku s dřevěným a variantně i ocelovým sloupem, dále budou vytvořeny pomůcky pro usnadnění návrhu konstrukce s těmito typy polotuhého styčníku a jejich využití v praxi. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA POLOTUHÉHO STYČNÍKU Vliv chování styčníků na rozložení vnitřních sil a momentů v konstrukci a na celkovou deformaci konstrukce se má, je-li tento vliv významný, uvažovat. Lze jej zanedbat pouze v případě, že jsou zmíněné vlivy dostatečně malé. Vliv dřevěného polotuhého styčníku na rozložení vnitřních sil v konstrukci a na deformace ale není zanedbatelný. Existuje několik obecných postupů pro návrh konstrukce s polotuhými styky. Jedním z nich je například iterační postup, zpracovaný v 0. V prvním iteračním kroku do výpočtu vstupuje počáteční tuhost Sj,ini, která je do dalšího iteračního kroku redukována na tuhost Sj,red. Redukovaná tuhost závisí na charakteristice polotuhého styčníku (Mu, φu) a na momentu a natočení ve styčníku, určeném v prvním iteračním kroku. Polotuhý styčník lze pak charakterizovat jako styčník, který je schopen přenášet veškeré vnitřní síly, avšak nemá takovou rotační tuhost, která by umožňovala při analýze konstrukce uvažovat s nulovým natočením v bodech styku nosných prvků. EXPERIMENTY VYŠETŘOVANÉHO POLOTUHÉHO STYČNÍKU Vyšetřovaný styčník (viz obr. 1, 2) lze charakterizovat jako polotuhý styčník s proměnnou tuhostí v závislosti na působícím zatížení. Pro použití styčníku pro praktický návrh jsou důležité jeho další vlastnosti, jakými jsou cena, technologické nároky na výrobu a sestavení styku a případné další nároky, např. na dopravu montážních celků, a též existence podkladů pro návrh a posouzení styku a celé konstrukce. V této souvislosti byl v práci 0 navržen styčník, který lze smontovat na staveništi po předchozí přípravě ve výrobně. Pro jeho výrobu se využívá techniky vlepování ocelových závitových tyčí do dřeva, jež je vyvíjena a částečně i prakticky vyzkoušena např. ve skandinávských zemích, na Novém Zélandu, v Itálii a Japonsku. Obr. 2: Uspořádání experimentů se styčníkem typu „T“ a typu „L“ Fig. 2: Experiment arrangement of specimens type “T” and “L” Tyče ∅14 jsou vlepené pomocí dvousložkové epoxidové pryskyřice EPOXY455 kolmo k vláknům do sloupu rozměrů 180/180 mm a rovnoběžně s vlákny do příčle rozměrů 180/280 mm v její tažené a 89 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 tlačené části. Tyče jsou spojeny ocelovou čtvercovou trubkou 150/150/10 z oceli S355. Přenos posouvající síly ve spoji zajišťuje svislá závitová tyč, spojující obě čtvercové trubky. Bylo provedeno celkem 12 experimentů s tímto styčníkem typu „T“ a 10 experimentů s typem „L“ ve dvou částečně odlišných variantách – přivařené tyče k ocelové trubce a pouze montované tyče. Zatěžování probíhalo statickou silou zvyšovanou po krocích, vždy po ustálení deformace vzorku. Během zkoušky na rámových výsecích byly snímány deformace styčníku v závislosti na velikosti zatěžovací síly. Znalost nelineárního pracovního diagramu styčníku je nutná pro správnou analýzu rámové konstrukce s tímto typem styčníku. Obr. 3: M - φ křivky zkoušených styčníků Fig. 3: M - φ curve of the tested joints Dále byly pro ověření platnosti získaných informací provedeny 3 zkoušky na portálovém rámu s vyšetřovaným polotuhým styčníkem (obr. 4). Obr. 4: Uspořádání experimentu zatěžování portálového rámu Fig. 4: Experiment arrangement of portal frame loading NUMERICKÉ MODELOVÁNÍ V rámci numerické analýzy byly ve výpočetním programu ANSYS v. 10.0 vytvořeny modely obou typů styčníků pomocí parametrického programování, které tento software umožňuje. Vstupem do výpočtu je textový soubor, který obsahuje sadu příkazů pro sestavení výpočetního modelu. Tento způsob zadávání, ačkoliv je poměrně pracný, má i mnoho výhod. Jednou z nich je možnost parametrizace libovolných vlastností modelu, čehož bylo využito pro zjednodušení a zrychlení provádění parametrických studií a druhou výhodu představuje možnost změn a úprav, která je v modelu vytvořeném pouze pomocí grafického prostředí ANSYS problematická. 90 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 Obr. 5: Detail MKP modelu styčníku Fig. 5: Detail of the FEM model of the joint Model styčníku typu „L“ vytvořený s využitím rovinné symetrie, díky níž lze zredukovat na polovinu počet konečných prvků, je vytvořen pomocí osmiuzlového prostorového prvku SOLID45, který lze použít ve výpočtu s velkými deformacemi a ortotropním elastoplastickým materiálem. Model je vytvořený ve 3D. Otvory pro závitové tyče jsou modelovány dle skutečnosti s vůlí 1 mm, která se projevuje negativně ve výsledné deformaci styčníku. Ocelové tyče mají přiřazen ideálně elastoplastický izotropický materiál s mezí kluzu 520 MPa a modulem pružnosti 210 GPa, což bylo ověřeno tahovou zkouškou, totožně i spojovací ocelové čtvercové trubky, lišící se pouze kvalitou oceli s mezí kluzu 355 MPa. Dřevo je modelováno jako elastický ortotropní materiál. Chování tohoto typu materiálu částečně odpovídá chování dřeva na počátku zatěžování. Vrstva lepidla je vzhledem k ostatním částem styčníku velice tenká a po rozdělení na konečné prvky by docházelo během výpočtu k problémům s konvergencí, proto bylo lepidlo simulováno pomocí kontaktních prvků CONTA174 (plocha-plocha) a TARGE170. Kontaktní prvky se chovají jako pevně spojené bez prokluzu až do okamžiku dosažení smykové pevnosti lepidla, kdy dojde k jejich oddělení. Smyková pevnost lepidla byla určena zkouškami, které provedl jeho výrobce. Během výpočtu ani během experimentů nebyla vrstva lepidla slabým místem spoje. Dále je pomocí kontaktních prvků modelován kontakt ocelové trubky a dřevěného lůžka a kontakty matic a krabice. Při dotažení matic dochází k vnesení předpětí do tyčí, které působí příznivě na zvýšení tuhosti styku – tento fakt byl ověřen i experimentálně. Tyče jsou ve výpočtu předepnuty na 20% své celkové únosnosti v prvním zatěžovacím kroku pomocí prvku PRETS179. Po sestavení modelu byl proveden nelineární výpočet s automaticky voleným počtem kroků, který se obvykle pohyboval kolem 10. Při porovnání výsledků experimentu a výpočetního modelu lze konstatovat shodu v lineární části zatěžování. Před kolapsem dochází v modelu k nárůstu tuhosti spoje, která je způsobena zejména nedokonalostí použitého modelu dřeva. Dřevo se po průřezu liší ve svých fyzikálních i mechanických vlastnostech a vliv tohoto rozdílu a defektů dřeva na výslednou pevnost není zanedbatelný. Fyzikálně se jedná o nelineární, nehomogenní, pravoúhle anizotropní, vláknitý kompozit s vazkopružným chováním, avšak výpočetní programy pro MKP jsou většinou odvozeny pouze pro homogenní lineární nebo nelineární materiály, pro které lze vazkopružné chování zavést. Dále je uvedeno několik přístupů, které se snaží tento rozpor řešit. Dřevo se jako biologický materiál skládá z mnoha rozdílných elementů (jarní a podzimní tracheidy, pryskyřičné kanálky, dřeňové paprsky, atd.). Podrobné modely modelují chování dřeva již na této úrovni zachycením jeho anatomické struktury (např. 0), a pomocí sítě čtvercových nebo 91 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 hexagonálních buněk simulují chování na úrovni jednotlivých tracheid. Tento přístup je pro běžné modelování styčníků dřevěných konstrukcí, vzhledem k náročnosti na výpočetní čas, nepoužitelný. Modifikací teorie mikroplošek (microplane theory), vyvinuté pro v počátku zatěžování izotropní materiály (např. beton), lze získat model pro materiály silně anizotropní (dřevo). Tento přístup je schopný popsat chování dřeva vzhledem k jeho rozdílným vlastnostem na buněčné úrovni, bez nutnosti jejího modelování 0. Dalším přístupem je modelování dřeva na základě obecné Hillovy potenciální teorie 0, která zavádí bilineárně elastoplastický materiál ve všech třech směrech anizotropie a umožňuje definování rozdílných mezí kluzu materiálu v tahu a tlaku. Tyto hodnoty jsou na sobě částečně závislé a musí splňovat podmínku uzavřené plochy plasticity: 0 2 kde ; 1, 2, 3; a podmínku plastické nestlačitelnosti: 0 kde , , , , je hodnota meze kluzu v tahu v hlavních směrech anizotropie, , , je hodnota meze kluzu v tlaku v hlavních směrech anizotropie. Při zavádění tohoto modelu do výpočtu je potřebné znát velké množství vstupních údajů získaných z materiálových zkoušek. Při jejich použití je složité splnit požadované vstupní podmínky. Přesto se tento přístup jeví jako nejslibnější pro použití v daném modelu a bude dále rozvíjen. Dalším cílem práce je nalézt praktické limity použití těžkého dřevěného skeletu s tímto typem styčníku. Byl vytvořen prutový model rámu v programu ANSYS. Byl použit prvek BEAM3, což je jednoosý prvek se třemi stupni volnosti v každém uzlu, schopný přenášet tah, tlak a ohyb a a kterému lze přiřadit pouze lineární materiál. Dále byl použit prvek COMBIN7 pro přenos normálových a posouvajících sil mezi jednotlivými uzly na koncích prutů. Jako poslední je ve výpočtu prvek COMBIN39, tedy obecný prvek s nelineární závislostí síla-přetvoření, schopný přenášet torzní zatížení. Důvodem, proč nebyl pro tento výpočet zvolen jednodušší a v inženýrské praxi běžně dostupný software (např. IDA NEXIS, SCIA ESA PT), je možnost použití prvku COMBIN39, který umožňuje modelovat nelineární chování styčníku, které se do výpočtu zavádí pomocí lomené čáry, představující M – φ závislost styčníku. CÍLE DIZERTAČNÍ PRÁCE V předchozím výzkumu 0 byl vyvinut polotuhý styčník, charakterizovaný tuhostní křivkou. Byla provedena experimentální i numerická analýza styčníku jedné rozměrové řady. V rámci disertační práce jsou rozvíjeny znalosti o tomto typu styčníku. Zjišťuje se vliv změny rozměrů sloupu a příčle na tuhostní a pevnostní charakteristiky styčníku. Získané informace budou ověřeny několika experimenty. Dále jsou navrženy a částečně již provedeny parametrické studie v programu MKP, které hledají vliv změn jednotlivých částí styčníku na jeho výslednou tuhost a únosnost. V parametrické studii určující vliv tloušťky stěny ocelového spojovacího prvku se projevily nedokonalosti použitého elastického ortotropního modelu dřeva. Tento bude zaměněn za model dle obecné Hillovy plastické 92 SBORNÍK SEMINÁŘE DOKTORANDŮ KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ 2008 teorie 0. Pro návrh konstrukce s polotuhými styky je třeba stanovit únosnost styčníku, na základě experimentálních dat a výpočtů MKP. Dále bude stanovena únosnost styku dřevěné příčle a ocelového sloupu. Pro vyšetřovaný rám s polotuhým stykem budou určeny limity rozměrů a zatížení. Jedním z výstupů této práce budou zobecněné vztahy pro určení tuhosti styčníků různých rozměrů spojovaných prvků a vztahy pro stanovení únosnosti jednotlivých typů styčníků a dále tabulky, zohledňující velikost zatížení a geometrické parametry na únosnost jednotlivých prvků rámu a tuhost rámu samotného. ZÁVĚR Z dosud provedených 22 experimentů rámových styčníků, 3 experimentů portálového rámu a dokončených numerických modelů vyplývá možnost praktického využití vyšetřovaného typu styčníku. Dále byly vytvořeny parametrické numerické modely v programu ANSYS. Materiál dřeva dle obecné Hillovy potenciální teorie bude zaveden. OZNÁMENÍ Výzkum byl podpořen granty GAČR 103/05/0752 – Nelineární chování dřevěných konstrukcí s polotuhými styčníky a 103/08/H066 – Teorie smíšených konstrukcí. LITERATURA [1] Vašek, M.: Timber semi rigid frame with glued-in-rods. IABSE Congres, Budapest. 2006. [2] Christopher, J., Vašek, M., Bjorhovde, R.: Steel structures with semi-rigid joints according to ENV 1993-1-1. Praha : ČKAIT, 2000. pp. 1-15. [3] Koňas, P.: Parametric FE model of wood. 9. ANSYS User’s Meeting. 2001. [4] Ožbolt, J.: Modeling of wood in the framework of microplane theory. Modelling of heterogeneous materials with applications in construction and biomedical engineering. Praha. 2007. [5] Hill, R.: The Mathematical Theory of Plasticity. Oxford University Press, New York. 1983. 93
Podobné dokumenty
MKP v inženýrských výpočtech
z roku 1960 a poprvé byl použit v článku [21]. Zejména anglická verze The Finite Element
Method zdůrazňuje tu skutečnost, že základním stavebním kamenem metody je prvek
konečných rozměrů – na rozdí...
Řešení úloh 5. ročníku FYKOSího Fyziklání
Řešení úloh 5. ročníku FYKOSího Fyziklání
Úloha 1 . . . záludné kvádry
Jak velká musí být síla F vyznačená na obrázku, aby udělila kvádru o hmotnosti m1 =
= 200 g zrychlení a = 30 cm·s−2 ? Koeficie...
Dřevěné konstrukce - České vysoké učení technické v Praze
CEN members are bound to comply with the CEN/CENELEC Internal Regulations which stipulate the conditions for inclusion of this
amendment into the relevant national standard without any alteration. ...
sborník - Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí
Tomáš Rotter, CSc. Na jeho místo postoupil Prof. Ing. Josef Macháček, DrSc. a novým
členem se stal odborný asistent katedry ocelových konstrukcí Ing. Michal Jandera, Ph.D.
Všechny změny odsouhlasil...
Sborník 09_edit - Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí
žádán o rady třeba i při svařování tlakové nádoby první československé atomové elektrárny
A1. Je také autorem známé příručky pro svařování, která posloužila ke studiu mnoha
generacím svářečů.
Jako ...
Celý článek zde - Novatop systém
717-2 z třetinooktávových hodnot veličin, změřených podle ČSN EN
ISO 140-7, nesmí v chráněných místnostech překročit hodnoty požadavků stanovené v tabulce dle ČSN 73 0532.
Požadavky platí ve směru ...