Klícové zprávy 4/2007 (ríjen)

1
Klíčové
zprávy
říjen - prosinec
číslo 4 / 2007
informační čtvrtletník sborů Plzeň 2, Klatovy a Domažlice
slovo k zamyšlení - poděkování – blahopřejeme – dětská školka – pathfinder – dobrá nálada – interview – fejeton – ADRA – receptář - bylo&bude
Ani se mi tomu nechce věřit, ale léto je
definitivně za námi. S ním i příjemné prázdniny a doba
dovolených. Už nyní se stmívá před sedmou večer, a
když se objeví sluníčko, tak rychle nastavuji tvář
posledním teplým paprskům a zavírám oči, abych
neviděla žloutnoucí listí. Co bych to nepřiznala, nemám
ráda zimu. A ta se blíží mílovými kroky. Snad jen díky
období Vánoc jsem schopna zimu zvládnout. Jinak
bych ji nejraději prospala jako medvědi. A ještě jedna
věc je na zahnání takových chmur dobrá – práce.
V Klíči už je připraveno spoustu programů – od
počítačů a jazyků přes čajovnu a klub
šikovných rukou až po biblické kurzy a evangelizační
programy. Každý může najít uplatnění pro svoje
obdarování.
Hrabě Zinzendorf, stoupenec české reformace,
prožil své obrácení v okamžiku, kdy navštívil
obrazárnu, kde jej zaujal velký obraz ukřižovaného
Krista v životní velikosti. Pod obrazem bylo napsáno:
„To jsem učinil já pro tebe, co učiníš ty pro mne?“
Přeji vám i sobě, abychom v té poslední části
roku 2007 prožili hodně příjemných pocitů z dobře
vykonané práce. S Božím požehnáním!!!
-vn-
každý rok utrpí právě díky těmto nepříjemným
Je to už dávno, četl jsem příběh o jednom
tvorům. Rychle vstal a přinesl ze sklepa pasti na
farmáři. Tenkrát mě zaujal svoji jednoduchostí a
potkany.
hloubkou. Na počátku tohoto nového školního i
Pasti byly veliké se silnými pružinami, dalo se
evangelizačního roku se rád o něj rozdělím.
Vypráví se příběh o farmáři, který jednoho
na ně spolehnout,že budou dobře fungovat. Proto byl
časného rána povídá ženě: Jdu zorat to velké pole na
farmář velice opatrný při zacházení s nimi. Ve spěchu
jižní straně.”Traktor však potřeboval doplnit olej.
mu však uklouzla ruka, a běda, přeběda. Věřili byste
Vždyť udržovat správnou hladinu oleje v motoru je
tomu, v té největší si přicvakl prst! Och, jak to bolí!
důležité, a tak šel do dílny pro olej. Na
Na cestě domů, když s bolestí
cestě k dílně si všiml, že kuřata ještě
držel svůj zlomený prst, prošel okolo
nebyla nakrmena. Přece nenechám ty
šedé siluety traktoru, který se nejasně
chudinky hladovět, a tak odbočil ke
rýsoval v zapadajícím slunci.”Jak je
stodole nabrat z pytle kukuřici.
krásné žít na venkově”, pomyslel si
Tu si vzpomněl, že brambory ve
farmář.
vedlejší stodole začaly klíčit. S tím je
Byla již tma, když mu manželka
třeba hned něco udělat, je to přece
ošetřila a obvázala zlomený prst.
nutná záležitost. Na cestě k boudě
Když se farmář usadil ve svém
uviděl velkou hromadu dřeva a vzpomněl si, že jej
oblíbeném křesle, frustrován si uvědomil, že ani
žena žádala, aby jí nějaké naštípal. Každý milující
nedolil olej do svého traktoru, natož aby vůbec zoral
manžel přece musí pečovat o pohodlí své ženy.
pole. Ve skutečnosti jedinou věc, kterou ten den
Ve stejnou dobu, když už měl plnou náruč
dokázal bylo to,že se chytil do své vlastní pasti na
dřeva, stěží dost pro potřeby své ženy, prošel okolo
potkany.
jeho pes. Ve svém kožichu a ocase měl zamotány
Možná to připomíná příběh mr.Beana, ale
pichlavé bobulky. Ubožák, ani sednout si nemůže
myslím si, že tento příběh může odrážet naši realitu.
bez toho, aby se bolestivě nepopíchal.
Vzpomeňme si, co jsme chtěli časně z rána udělat?
Shodil náruč dřeva na zem, aby psu Fidovi
Co je důležité a co druhotné?
pomohl. Když už měl všechny pichláky vybrány z
„Hledejte nejprve Boží království a jeho
Fidova kožichu s vyjímkou posledních tří, všiml si
spravedlnost a všechno ostatní Vám bude přidáno“
několika potkanů, kteří přeběhli směrem k sýpce s
Mat 6,33
obilím. Každý dobrý farmář si je vědom ztrát, které
Přeji Vám i sobě, abychom neprožívali večerní frustraci jako tento farmář, ale stanovili si cíle a postupně je
plnili k Boží slávě a vlastní spokojenosti.
Váš spolubojovník
Ivan
2
V tomto čtvrtletí se dožili svého životního jubilea tito
blízcí přátelé, sestry, bratři, dětičky...
Moc blahopřejeme a prosíme o Boží ochranu!
měsíc Říjen
2.10. -Knopp Roman
16.10.-Kaceřovská Jana
6.10. -Ševčíková Věra
27.10.-Vosáhlová Bohumila
14.10.-Roubal Honza
3.11. -Lukyová Kristina
22.11.-Kopecká Marie
8.11. -Illetšková Mirka
24.11.-Höslová Jana
6.12. -Veselá Barbora
18.12.-Bísek Mirek
9.12. -Oczková Zorka
18.12.-Libotovský Honza
měsíc Listopad
2.11. -Prokelová Linda
19.11.-Kohoutová Zina
28.11.-Knoppová Alice
měsíc Prosinec
1.12. -Bísková Vlasta
15.12.-Melichar Mirek
18.12.-Klimeš Libor
.
Prázdniny jsou za horami a i v naší sobotní školce začal nový školní rok. S „novým školním rokem“ před
námi vyvstal „nový problém“, který jsme museli nutně vyřešit. Baruška, Terka a Martin již začali chodit do školy.
Hodiny začnou mít trochu jinou strukturu než dosud, což se projeví, hlavně až se naučí číst a psát. Honzík, který
s nimi před prázdninami do školky chodil, tak ale nebude už moci dělat všechny věci s nimi společně a vyvstala
otázka „kam s ním“? A tak jsme „sedli“ a společně přemýšleli a ptali se rodičů, ale HLAVNĚ jsme stále vedli
v patrnosti to, že naší prioritou je, aby se děti ve svých „třídách“ cítily dobře a chodily tam rády. A tak s přihlédnutím
na vzájemné vazby dětí a jejich „naturel“ jsme došli k následujícímu rozdělení.
MIMI školka
– Elinka Gregová a Hanička Klimešová. - Eliška má hezký vztah k Haničce a Honzík je na
ni moc „divoký“. ☺ Tuto třídu povede Danka Klimešová a Robert Grega. V případě, že by Robert nestíhal
(v prosinci či lednu se Gregům narodí miminko), tak bych Danku střídala já – Vlasta.
Školka starších dětí – Barunka Libotovská, Terka a Martin Novákovi a Honzík Klimeš. V 1. části by děti
vyslechly společně příběh a v případě, že by se příběh realizoval „divadelně“ (což bude hlavně u Vaška
Nováka), tak by Honzík zůstával se staršími dětmi, stejně tak, když by docházelo k nějaké výtvarné činnosti
související s biblickým příběhem
Ve 2. části, kdy by starší děti plnily nějaké úkoly či řešily kvízy, hádanky, křížovky atd., by si Honzíka vzal
Libor Klimeš a věnovali by se nějaké výtvarné činnosti, která by souvisela s vyprávěným příběhem. V každém případě, se do druhé části hodiny zapojí taťka Libor, protože na Honzíka je to dlouhá doba a musí
se přihlédnout k tomu, zda Honzík má či nemá ještě chuť něco dělat nebo si jít hrát. V opačném případě by
starší děti rušil, což samozřejmě není problém Honzíkovo, ale musíme si s ním poradit právě my dospělí.
Tuto třídu povede Olinka Libotovská a Vašek Novák. V případě nutnosti „zaskakuji“ já – Vlasta.
Možná si říkáte, proč vám to všechno píšu. Ale myslím si, že děti, které k nám do sboru chodí, jsou naše
„společné“! Cítí se součástí sboru a vás cítí jako součást svých životů. Měli byste tedy vědět, co se s „vašimi“ dětmi
děje. Jsem přesvědčená o tom, že jednou se za tyto děti budou před Pánem Ježíšem zodpovídat nejen jejich
rodiče, ale také učitelé dětských sobotních školek a členové sboru = církev. A to jsem já i vy. Prosím vás všechny o
modlitby za „naše“ dětičky i za učitele, aby jim dokázali Pána Ježíše představit takovým, jakým skutečně je: „Bůh
je láska.“
-vedoucí Dětské sobotní školky, Vlasta NovákováV posledním čísle Klíčových zpráv byla vyhlášena soutěž pro děti, která spočívala ve vyluštění několika křížovek.
Toto se u vás nesetkalo s velkým ohlasem (ozvali pouze dva luštitelé - Martin a Terezka :-D). Nebudeme proto v
této činnosti pokračovat. Oba luštitelé měli znění tajenky správné a jelikož jsou jenom dva, oba dostanou jako
výherci sladkou odměnu. Gratulujeme!!!!
3
Napřed ohlédnutí za letními akcemi, kterými byl tábor Hadovka 2007 a rafty Divočina 007
TÁBOR HADOVKA
Tak léto už je za námi a s ním také dovolená. Jen
vzpomínky zůstaly. Asi nejvíce času jsme spolu byli na táboře
Divokého Západu. Nezapomenutelné zážitky se začaly odvíjet
hned
prvního
večera,
co
nás
navštívil
tajemný
muž.(H.Libotovský)
Vyprávěl nám příběh mladíka 17.století - Davida
Zeisbergra. S ním se rozvíjel příběh Moravských bratří, jejich
život, pronásledování a útěk do svobodného světa. Každou
oblast jejich života jsme pak prožívali při jednotlivých hrách a
soutěžích.
Nejoblíbenější slovo po ránu - “Jednadvacet”
To se dotyčný dobrovolně ponořil po krk do místního
potoka a vyslovil toto tajemné slovo, které jej vysvobodilo a mohl vystoupit na břeh.
Naopak nedrsnější napodobování Davida Zeisbergera nebylo prožít několik hodin o samotě - jak jsme si
mysleli - ale nepromluvit. Některým, i když se o to pokoušeli několikrát se prostě ten jazyk svázat nepovedlo.
Velký dík za možnost prožít letošní tábor patří kuchařkám, všem vedoucím a také naší mládeži, která celý
tábor postavila a připravila tak pro děti skvělé prostředí.
DĚKUJEME !!!
Tak příští rok zase, znovu.......
ps: Pokud si budete chtít zavzpomínat, zveme vás na Klatovský byznys, kde bychom si promítli tyto
společné chvíle - Hadovka 2007.
Ivan
Jak bylo před prázdninami avizováno, tak se i stalo.
V období od 15. do 29.7.2007 se konal tábor na Hadovce.
Hlavními vedoucími byli Ivan Michalec a Honza Libotovský alias
David Zeisberger. Jako přímá účastnice (pomáhala jsem
v kuchyni) bych se s vámi ráda podělila o několik postřehů
z pobytu „daleko od civilizace“. Spalo se ve stanech s podsadou,
jak říkáme my s Olinkou Libotovských, na pryčnách. Děti to
možná ani nepostřehly, ale my o tom věděly ještě dlouho po
pobytu. Teplá voda byla jen tak teplá, jak byla teplá voda
v potoce a pitná voda byla plná živin – vozila se ze hřbitova!!
Ještě byla možnost napít se vody ze Studánky lásky. Ale
souhlasila bych s výrokem Vlastiny Bísků: „Ta voda smrdí jako
bolavý nohy!“ V noci mi občas bývalo chladno a když se mi
chtělo v noci na záchod, tak jsem dělala při vylézání ze spacáku schválně takový rachot, až jsem vzbudila
spolubydlící a ta šla milosrdně se mnou (latrýny byly v lese).
Oproti pěti krokům u nás doma z ložnice na WC to tady bylo
malé pochodové cvičení. Na Gutštejně nás chytla ohromná
bouře, tábor jen taktak minulo tornádo, ohromná horka nás
mořila skoro do bezvědomí a následující několikadenní déšť
skoro vyplavil tábor, objevili se paraziti, kontrola z krajské
hygienické stanice a myši zešílely (nějaká „zfetovaná“ myš
zničehonic přiběhla v lese k našemu Martínkovi a začala mu
hryzat botasku!!). Vůbec nechápu, jak při tom všem děti byly
ještě schopné plnit spoustu úkolů a bobříky, které hraničili
s týráním dětí (bobřík otužování byl udělován za pět „ponorů“
ráno v sedm hodin v plavkách do potoka, o kterém se
domnívám, že pramení na nějakém ledovci!!!). A v noci držely
hlídky (já vydržela být vzhůru sotva do desíti). Ke všemu byly
strašně fajn a v pohodě. Odevšad byl slyšet smích a energie
měly na rozdávání. Nechápu to! Nechápu ani, jak jsem to všechno mohla přežít!! Budu muset jet zřejmě příští rok
znova, abych si to připomněla! A možná se i docela těším!! ☺
P.S. Děkuji Pánu Bohu, že jsme společně s Ním mohli prožít pěkných 14 dnů!!!
-vn-
4
Ahoj,
jsem moc ráda, že jsem mohla prožít prima týden v táboře klubu
Pathfinder na Hadovce. Byla jsem vedoucí jednoho ze čtyř oddílů a
to Listíků, děti si sami vymysleli název, bojový pokřik „My listíci
malí vždy míříme k cíli“ i erb, na který každé dítko obtisklo jeden
list vlastního výběru.
V oddílu byli „velcí i malí“, někdy bylo obtížné skloubit potřeby a
možnosti „velkých a malých“, ale pro děti určitě velmi užitečné. A
musím říci, že se všichni
snažili vycházet spolu co
nejlépe.
Každé ráno po nástupu nás
čekala práce důležitá pro chod
tábora – příprava dřeva, úklid, nošení vody nebo pomoc v kuchyni, pak
většinou nějaká výtvarná činnost,
odpoledne hra nebo výlet a večer
samozřejmě táborák. Celé dva týdny děti provázel příběh chlapce Davida …..,
který překonával různé obtíže a protivenství, aby mohl odcestovat za svými
rodiči do Ameriky v době pronásledování.
Podnikli jsme několik výletů v okolí tábora, nejvíce mě provází vzpomínka na
výlet na hrad Gudštejn, který se poněkud zkomplikoval bouřkou provázenou
přívalem vody. Všichni jsme se schovali ve sklepení hradu nebo spíše
zříceniny. Situace byla dramatická a děti tak mohli ukázat svou odvahu
(sklepení a proudy vody působili skutečně strašidelně), trpělivost (museli jsme
čekat na odvoz auty a konec deště) i schopnost ovládat se (všichni jsme už
měli skutečně velký hlad).Vše nakonec dobře dopadlo, vrátili jsme se ve zdraví
do tábora, který až na několik mokrých spacáků byl v pořádku. A tak jsem
ráda, že nás Bůh chránil nejen při výpravě na hrad Gudštejn, ale po celých 14 dní trvání tábora. Nikomu se nic
vážného nestalo a všechny děti i dospělí se mohli vrátit domů s novými poznatky, zážitky a s nadějí – za rok se tu
sejdeme znovu.
Katka Bokrová
Divočina 2007
Tak na tuhle akci se teší snad každý puberťák v plzeňském kraji druhý rok. Je to
akce při které se parta puberťáků ( + nějakej ten vedoucí ) plaví po řece na
raftech a užívají si společně prázdniny. Prostě RAFTY! Je to akce plná legrace a
já bych vám se s vámi chtěl podělit o naše zážitky. Všechno to začalo v neděli
ráno kdy se naše odvážná skupinka sešla na plzeňském nádraží odkud jsme
pak měli pokračovat do Chebu kde jsme se měli setkat se zbytkem posádky. A
jelikož vedoucí který měl skupinku jedoucí z Plzně do Chebu byl ještě na
dovolené ujal se postu „vedoucího skupiny“ chrabrý kapitán Tom. ☺ Který i přes
první hrozbu která na nás číhala už v Mariánských Lázní a to byla výluka.
Nakonec jsme ji překonali a šťastně se dostali do Chebu kde na nás už
netrpělivě čekala druhá část výpravy. Všichni jsme se zdárně převlékli do úboru hodného puberťáka a zároveň
námořníka a pak už nic nebránilo abychom vypluli na řeku Ohři. Po celodenním vyčerpávající plavbě jsme konečně
dorazili do našeho prvního tábořiště kde jsme rychle postavili svoje skromné příbytky a společně uvařili něco
k snědku. A jak jsme byli po prvním dni vyřízení, tak jsme okamžitě usnuli. ☺ Další den už byl pohodový a už jsme
ani moc nehleděli na kilometry, ale na to aby to byla zábava a jelikož se naše výprava skládala čistě z puberťáků
bylo o zábavu postaráno ☺ Jelikož naše výprava čítala 3 rafty, naše oblíbená zábava válka na raftech neboli kdo
kolik shodí lidí do vody je borec ☺. Další den jsme dopluli do města Loket, kde jsme se večer byli podívat na
osvícený hrad loket a další den jsme absolvovali kompletní prohlídku celého hradu i s oblíbeným „Útrpným právem“
( přehlídka středověkých mučicích praktik ) při této prohlídce byl řev našich děvčat slyšet široko daleko ☺. Po této
prohlídce jsme opět vyjeli na řeku, kde nás čekalo několik jezů které jsme pod vedením vedoucího každého raftu
(jeden vedl Ivan, druhý Honza a třetí to byl raft odpadlíků ☺ takže ti si veleli sami ☺) zdárně překonali. Po té co
jsme dojeli do Karlových Varů jsme se ubytovali v teplém zázemí Karlovarského sboru a pokochali se technikou
jaká pro nás byla dlouho neznámá, něco jako televize nebo teplá voda jsme viděli poprvé. I přes nepříznivé
předpovědi nás nepotkala žádná větší bouřka a za to jsme pánu Bohu všichni vděční. Další den nás už čekal jen
krátký úsek a pak už se jen rozloučit s řekou a námořníky kteří pochází z té divoké krajiny poblíž KV. Po té co jsme
nastoupili do špatného vlaku ☺ se nám přece jenom podařilo se bezpečně vrátit do našeho rodného města Plzně a
zpět do reality ale víme že se další rok opět sejdeme na další bláznivé výpravě za poznáním další nebezpečné
řeky.
-tl-
5
A pohled dopředu na činnost Pathfindera
Plzeňský oddíl PATHFINDERU po
mezigenerační pauze zase ožívá. Povedou ho
Katka a David Bokrovi za podpory Martina
Lebedy a Jardy Bartičky. A jeho členové?
Převážně děti ze sboru Plzeň 1 a Klíče ve věku 68 let - Vojta Bartička, Eliška a Dominik Bokrovi,
Katuška Svobodová, Tomášek Lebeda, Terezka
a Martínek Novákovi, Barborka Libotovská.
Pokud máte či znáte nějakého kamaráda ve
stejném věku, který by měl zájem o členství
v oddílu a má požehnání rodičů ke členství
v tomto občanském sdružení, které se hlásí ke
skautingu v křesťanském duchu, nebojte se nás
kontaktovat, bude vítán.
Pravidelné pondělní schůzky zahájíme
1.10.2007 v 16.00 hod. v Klíči v malé místnosti
a konec schůzek bude v 17.30 hod.
Ale už 23.9.2003 chystáme naši první,
nedělní, rozjezdovou výpravu na kolech.
Protože čas neúprosně běží, uskutečnila se mezitím již první výprava
na kolech, z které máte tuto fotografii
V neděli
14.10.2007
se
zúčastníme
Drakiády a 21.a 22.10.2007 Múzičky v Praze. A pak
už to poběží dál a dál... a snad nám to nějakých pár let vydrží, než děti dorostou do mládeže.
Za modlitby i jakoukoliv další podporu děkují Katka a David.
Goodbye America
Letošní léto jsem dostal
příležitost jet na celosvětové setkání ASI, které se uskutečnilo
v Americe v Louisville ve státě Kentucky. A tak jsem vyrazil
koncem července na cestu za velkou louži. Jedním letem jsme
letěli přímo z Prahy do Atlanty a pak druhým již do samotného
místa konání, milionového města Louisville. Cesta byla skutečně
zajímavá, ale naštěstí bezproblémová. Ubytováni jsme byli ve
velmi pěkném hotelu Hyatt, a protože 6 hodinový časový posun
je velmi nepříjemný, měli jsme 2 dni na aklimatizaci, v kterých
jsme se vyspali a podívali po samotném městě. Středem města
probíhá hezká řeka Ohio, která je skutečným „jižanským“
veletokem a na ní jsme se také plavili na klasickém parníku
s plochým dnem.
Samotná konference probíhala v areálu v těsném sousedství hotelu, takže nebylo vůbec vyjít
z klimatizovaného prostředí. Samotné konference se účastnilo cca 1500 účastníků a na sobotním shromáždění
bylo o cca 1000 účastníků více. Paralelně s konferencí probíhal veletrh, na kterém se představovali jednotlivé
misijní projekty, církevní i soukromé instituce, školy i jednotlivci.
Účastníci ASI se chovali a velmi často o tom mluvili, že jsou jako jedna rodina. Američané jsou tradičně
velmi srdeční a vstřícní. Těžko odlišit, kde končí odlišná mentalita a začíná nadšení pro Krista. Pravdou je, že celé
setkání bylo velmi příjemné a naplněné Duchem Svatým. Viděl jsem mnoho lidí zapálených pro své projekty, pro
evangelium a pro Ježíše. Bez ohledu,
zda to byli Američané, Norové,
Ukrajinci, Afričané, Asiaté nebo
Evropané.Jsem přesvědčený, že to se
děje všude tam, kde lidé milují Ježíše
a naslouchají mu. A jsem moc rád, že
to je také v organizaci ASI.
V
celém
programu
se
představilo mnoho projektů, mnoho
řečníků a je pravda, že toho bylo
skutečně hodně, ale přece jen
nejvýrazněji mně asi utkvěly v hlavě
tři oblasti.
Jednak to byly příběhy a
vyprávění lidí, kteří pracovali na
zdravotních programech v různých
koutech světa (ať již ve Skandinávii,
Ukrajině
nebo
Americe)
kde
současně s péčí o zdraví lidí, o jejich
aktivní a zdravý životní styl předávali
evangelium a naději do života. Postřehl
jsem
celou
řadu
zajímavých
zdravotních programů, na které lidé
přijíždějí a jejich život se mění. Věřím,
že to je stále ještě široce otevřená
možnost pro práci u nás doma
Pak mě zaujal program
Young for Jezus, kde mladí lidé
6
vyprávěli o svých zkušenostech, o tom jak se zkusili sdílet o svou víru a jak to pomohlo jim, ale také jejich
přátelům. Tento program probíhá přímo v Severní Americe, kde je prostředí podobné jako u nás, a přesto je
úspěšný.
Třetím zajímavým momentem bylo kázání Chestera Clarka, kde nám ukazoval jak je důležité, jakýma
očima, jakým pohledem se dívá člověk na Boha a na Ježíše Krista. Vnímáme ho jako našeho milujícího Otce nebo
všemocného, ale vzdáleného Boha? Vidíme Boha jako někoho, kdo má mnoho požadavků nebo je naším přítelem
a jistotou? Jak pak tento pohled, naše křesťanská zkušenost ovlivňuje naše postoje a jednání ? Prostě jak vidíme a
následně jak pak představujeme Boha?
Když se podívám na celou cestu zpět, musím říci, že rozhodně toto setkání změnilo můj pohled na některé
věci. Předně na to, že to nejdůležitější pro evangelizační práci není materiální zajištění, ale ochota, zájem a
nadšení pro práci s Ježíšem na záchranně ztracených lidí. Zaznamenal jsem tam lidi, kteří viděli možnosti právě
takto pracovat a prostě na tyto možnosti odpověděli, bez toho aby je brzdilo, že to zdánlivě technicky nejde. Bůh
jim pak ukázal cestu, našli se sponzoři (například v podobě ASI), ale co je hlavní, docela malý začátek pak měl
velké důsledky. Věc, z našeho pohledu nevelká významem a hodnotou - jízdní kolo nebo DVD přehrávač, se pak v
rukou zmocněných lidí stává mocným nástrojem a byl jsem zasažen tím, když tito lidé často plakali dojetím, když
tyto věci dostávali, protože jim umožňovaly ještě lépe dělat to, co s nadšením již dělali - vyprávěli o Ježíši, který
změnil jejich životy.
To mě samozřejmě vedlo k zamyšlení, že my někdy jako vidíme jen ty překážky, problémy a těžkosti, které
leží mezi námi a cílem a cíl jakoby ztratíme z očí a pak to již nejde. A tak se bojím, že někdy vidíme hlavně ty
překážky a nevidíme, že pro Boha žádné překážky neexistují.
Obohatilo mě to o setkání se zajímavými lidmi, o zajímavé workshopy, které ukázaly jiné pohledy, než na
jaké jsme jako Evropané zvyklí. Obohatilo mě to i společné zážitky a lepší poznání se s účastníky CS výpravy.
Skutečně Díky.
Přes pozitivní prožití jsem se rád vracel po týdnu domů, a s chutí jsem si řekl „goodbye America“, snad někdy
příště, ale protentokrát to stačilo. A pak, těšil jsem se sem do Klíče, těšil jsem se že i my tento rok opět přispějeme
trochou do velikého celosvětového misijního úsilí. Vždyť je kolem nás tolik ztracených lidí, kteří Ježíše neznají.
Honza Libotovský
Tak a je to tady zas. Už po jednatřicáté vyrážíme my, mládežníci do Českých
Budějovic na akci zvanou
Země Živitelka. Je to tradiční
akce na kterou se rok co rok
sjedou mládežníci z celých
Čech, všichni se po roce
sejdou a společně prožijí
víkend. Já osobně mám tuto
akci
nejradši
ze
všech
mládežnických akcí nejradši,
protože se zde sejde spousta
super věřících lidí ( a taky
spousta hezkých holek ☺ ) a
prožijeme spolu skvělý, každý
rok lepší a lepší víkend.
Jakmile jsem v pátek přišel ze školy, nastala akce „rychle se zabalit“ ☺ a po úspěšném splnění
mise, jsem netrpělivě očekával svůj odvoz ( Vašek a Lucka Novákovi ) ale nakonec po dvouhodinovém
zdržení jsme vyrazili. V našem autě vedle mě ještě cestovali „bicí“, takže tam byl trochu stísněný prostor,
ale naštěstí klaustrofobii netrpím takže jsme všichni cestu ve zdraví přežili. Sice jsme dorazili s menším
časovým zpožděním, ale vůbec to nevadilo. Když jsme přijeli, tak akorát skončilo zahájení s křeslem pro
hosta a nastalo co ? No přece přivítání !! To je epizoda sama o sobě ☺. Po dlouhém přivítání vlastně už
nebyl čas na nic jiného než na kutě. Ještě vyčistit chrup a šupky hupky do postýly. A měli jsme to i
s ukolébavkou, až do jedné do noci jsme my ( plzeňská mládež ) nacvičovali, zkoušeli a zpívali na ráno,
kdy máme každý rok „song servis“. Takže jsme si jak se patří užili pár hodin spánku a ráno se připravit
na slavnostní sobotu, vybrat místo v prvních řadách a nechat se unášet programem ☺. Sobotu jsme
zahájili společně s naší mládeží „song servisem“ a raním zamyšlením. Pak následovala skvělá úvaha
Tomáše Řeháka. ( kdo neslyšel neuvěří ☺ ). Po skvělé úvaze následovala také dlouho očekávaná chvíle a
to OBĚD ☺. Tradičně jako každý rok byl k obědu neutrální, ale dobrý smažák s brambory a tatarkou.
Potom nějaká ta procházka na slehnutí a zpátky k programu. Odpoledne se už tradičně představili i
některé mládeže v divadelním provedení. Letos však byla nějaká krize a s nápady na divadlo přišli pouze
dvě mládeže Praha-Smíchov, a domácí budějovičáci. Praha-Smíchov svoje představení podala opravdu
skvěle ( podle mého názoru ) za tu půl hodinku co hráli jsme se tak nasmáli, až jsme se za břicha
Země Živitelka
7
popadali☺. I budějovičáci to měli skvěle propracované a tak se obě mládeže mohly pyšnit bouřlivým
potleskem. Poté na scénu přišel již zmiňovaný Tomáš Řehák, který měl přednášku při které jsme se snad
ještě více nasmáli než při divadlech, jeho osobitý styl a jeho smysl pro humor plně rozzářil celý sál. Jeho
přednáška „jak se zamilovat“ byla naprosto skvělá. Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny jedna vyrazila
do města a druhá zůstala na koncert skupiny Žamboši – držitele Anděla 2006 v kategorii folk a country.
Já se přiznám že jsem patřil do první skupiny, protože country moc nemusím a proto vám toho moc o
koncertu neřeknu☺. Po koncertu byla oficiálně zakončena sobota a už jenom pro ti, kterým se nechtělo
spát, právě pro ně bylo jako každoročně noční promítání letos s filmem: Crash. Tento film pojednává o
problematice rasismu. A pokud jste neusnuli ani u filmu tak už na vás čekal teplý spacáček a měkká
karimatka☺. Já osobně jsem byl vzhůru do 4 do rána a tlachal a tlachal ☺ ( taky sem ale ráno vypadal )
Když ráno zaznělo vstáááávat byla to naprostá hrůza! Bylo totiž 7:00. No řekněte je to normální?
Ale nakonec to stálo za to vstát. Společně jsme všichni jeli autobusem na nedaleký vrchol Kleť, kde jsme
navštívili místní rozhlednu a zároveň i hvězdárnu která vlastní druhý největší teleskop v ČR. Výlet stál za
to a my se společně opět vrátili zpět do sboru. Zde jsme dostali najíst skvělého guláše, ale rychle jsme to
zajedli buchtami od hodných sestřiček, protože ten guláš byl opravdu pálivý☺. A po oběde nastala
nejhorší chvíle z celé ZZ. Loučení, slzičky. Ale nakonec jsme se všemi dohodli, že se brzy uvidíme a
vyrazili jsme společně do svých koutů republiky. Všichni jsme se ve zdraví vrátili a společně se těšíme na
další společné akce. A všechny vás zveme.
Tomáš Libotovský
Můj Pane, myslím, že
na mne můžeš být
pyšný. Zatím jsem
dnes
nezhřešil,
nezaklel,
neublížil
živému tvoru, neměl
nemravnou myšlenku
ani touhu. Jsem ti za
to velice vděčný. Ale
za pár minut musím
vstávat, a pak asi
budu opravdu dost
potřebovat
tvou
pomoc!
I řekl Hospodin Noemovi:
„Za šest měsíců na zem sešlu déšť, který bude
trvat 40 dní a nocí. Voda zaplaví celou zemi, hory i
údolí, a všechno zlé bude zničeno. Chci, abys
postavil Archu a zachránil pár zvířat od každého
druhu. Tady na ni máš plány.“
Šest měsíců uplynulo jako voda. Obloha se zatáhla
a začal padat déšť. Noe seděl na dvorku a plakal.
„Proč jsi nepostavil Archu, jak jsem ti přikázal?“
Zeptal se ho Bůh.
Odpusť mi, Pane,“ řekl Noe. „Snažil jsem se, seč
jsem mohl, ale stalo se tolik věcí. Plány, které jsi
mi dal, město neschválilo, a tak jsem musel nechat
udělat nové. Pak jsem
měl další problémy,
protože město tvrdilo,
ze Archa je
nepovolená stavba,
takže jsem musel
běžet na katastr
sehnat si k ní povolení.
Lesnická správa
požadovala povolení ke
kácení stromů, a byl
jsem žalován
ochranáři zvířat, když
jsem se snažil
pochytat ta zvířata.
Ministerstvo životního
prostředí požadovalo vyjádření o ekologických
důsledcích záplavy. Vnitro ode mě chtělo
předběžné plány šíření vody. Na finančním úřadě
zablokovali má aktiva, protože tvrdili, ze se snažím
vyhnout placení daní tím, ze opustím zemi. Úřad
práce měl podezření, že ilegálně zaměstnávám
Ukrajince, takže jsem musel dokazovat opak. Je mi
líto, Pane, ale nemohu Archu dokončit dříve než
tak za pět let.“
Najednou přestalo pršet, obloha se vyčistila a
vysvitlo slunce. Noe se podíval vzhůru a zeptal se:
„Pane znamená toto, že nebudeš ničit náš svět?“
„Správně – úřady to už udělaly za mě.“
8
Přestože bylo v minulých Klíčovkách požadavek na rozhovor s někým jiným, nakonec toto přání bylo jednostrané,
přinášíme Vám tedy rozhovor s někým, koho všichni znáte. Ale skutečně „dobře“ ???
Ahoj Luďku,
přestože se známe už několik let, tak si nyní uvědomuji, že o Tobě vlastně vůbec nic nevím. Snad jen, že učíš na základní škole
zeměpis a tělocvik, a že máš dospělého syna. ☺
1. Vedeš sobotní školu u nás ve sboru, ale dětské sobotní školce jsi se vždy „tvrdě“ vyhýbal. Zrovna tak míváš kázání,
ale příběh pro děti z Tebe „nevyklepu“! ☺ Proč? Vždyť máš s vedením dětí dlouholeté zkušenosti.
L: Sobotní dětskou školku neumím a asi umět nebudu. Jsem už nějak deformován
školou a nemám"nervy" na další. Jako starší člověk ztrácím nervy.
2. Vedeš v Klíči biblické hodiny. Baví Tě to? Dá se to srovnat s výukou ve škole?
L: Biblické hodiny mě velice baví, vždy se na ně mimořádně těším a je to pro mě takové hlazení po duši. Snažím se na
hodiny připravovat a hlavně se za to modlit!!!! Otázkou ale je, ,co to"dává" těm, kteří poslouchají.
Jinak s výukou ve škole to vůbec nejde srovnávat. Za učitele se nepovažuji, ale bibli "můžu" pořád. To je můj smysl života!!!
3. Znám Tě jako hodně aktivního člověka. Nejsi z těch, kteří by seděli vzadu a nic nedělali. Když přijdeš na brigádu, tak
nemluvíš a děláš. Když na nás přijde řada na vaření společného oběda (Luděk, Vašek a já tvoříme jednu
„kuchpartu“), uvaříš a po obědě jdeš utírat nádobí. Tak bych mohla pokračovat dál. Jak odpočíváš? Odpočíváš
vůbec? Jak by vypadala dovolená Tvých snů?
L: Odpočinek? V podstatě jsem línej člověk. Ale rád jsem v přírodě a s dobrou knížkou. (historická literatura doby antik či
středověku ).
4. Máme s Vaškem rádi Tvoje kázání. Vždy v nich máš nějaký příběh. Zřejmě rád čteš. Jakou literaturu máš rád nebo
jakého autora?
L: Jak jsem řekl, mám knihy rád. Hlavně historickou literaturu – dobu antiky či středověku.
5. Blíží se Vánoce. Už víš nebo alespoň tušíš, co daruješ svým blízkým? Jaký dárek by udělal radost Tobě?
L: Dárky k Vánocům? Moje žena mi naznačila, co by tak asi "mohla" dostat pod stromeček, u syna to vyřeším finanční
injekcí. Sobě? Ano, mám veliké přání, už hooodně dlouho. Ale to se přece neříká. ☺
6. Kdy a jak jsi poznal Pána Boha? Jak toto poznání zasáhlo do Tvého života?
L: Pána Boha jsem začal "poznávat" na kurzech bible po "sametové" revoluci na podzim 1990 u B.Zámečníka. Nejdříve jsem
chtěl mít jen jakýsi přehled, ale brzy mi bylo "dáno" poznávat PJK jinak, tak nějak blíže a hezky. Na každou další lekci jsem se
ohromně moc těšil. Bylo a je to dodneška něco NÁDHERNÝHO, co se dá těžko popisovat. NIKDY jsem toho nelitoval a
věřím, že nikdy nebudu. NAOPAK!!!!! Jsem naprosto přesvědčen, že je to Boží DAR!!! A já nejsem často dost pokorný,
abych si toho vážil a PJK často zarmucuji svým životem. Má to se mnou někdy těžké.
7. Prožíval jsi někdy krizi ve svém duchovním životě? Jestliže ano, jak jsi to zvládl?
L: Krizi v duchovním životě jsem, myslím, nikdy nezažil. Vím, že ON JE STÁLE STEJNÝ, LÁSKYPLNÝ, MILOSTIVÝ A
DOKONALÝ.... ! Takže s Bohem je každý den Nádherný. Ale jak říkám, má to se mnou náročné.
8. Co bys určitě neměnil na naší pobožnosti? Proč?
(Luděk odpověděl po svém. Co by změnil.)
L: Pokud bych mohl měnit naši sobotní bohoslužbu ,tak ab začínala aspoň v 9.30 (nebo v 9.00), neboť se přiznám, že bych
rád, abych se mohl kolem 12.00 -12.30 vracet domů. A taky bych se přimlouval za přesnější začínání, neboť jde-li někdo do
divadla, na koncert např. od 19hod., taky nechodí na 19.02, ale na 18.50... .Vím, že se to někdy může stát, ale máme-li to za
pravidlo...?
9. Koho bys rád viděl v příštím „křesle“ a jakou otázku bys mu chtěl položit?
L: Příště bych rád četl rozhovor s Maruškou Fujovou a otázka by zněla: "Uvažuješ o křtu v CASD"?
Děkuji Ti, Luďku, za rozhovor.
-otázky pokládala Vlasta N.-
.
Vyvolení
Pořad vysílaný na kanálu Prima – Vyvolení, je pořad, který je velmi oblíbený hlavně u
mladší generace. Co je na něm tak přitahuje ? Například náš Mirek, ví, že musí ráno
vstávat do práce ve 4,30 hod, ale neodolá a i za cenu nevyspaní tento pořad
pravidelně sleduje. Hádky, nedorozumění, podvádění, divadlo na druhé, ale i urážky a
9
hrubé chování vůči sobě navzájem, to je to co „vyvolení“ předvádí a co je vlastně náplní celého programu.
K čemu jsou vlastně „vyvolení“ ?
V Bibli také čteme o vyvolených lidech, například apoštolech, které si vyvolil sám Ježíš. On přinesl pro tyto všechny
vyvolené evangelium – dobrou zprávu o spasení, které nám dává zadarmo z milosti. A jestliže je přijmeme, je to
vidět na našem životě – z lásky k Bohu zachováváme jeho přikázání. Ta jsou shrnuta v jednoduchých pravidlech
„miluj svého Boha nade všechno a svého bližního jako sebe samého“, které nás vedou k úctě k Bohu a
ohleduplnosti, zájmu a nezištné lásce k druhým lidem.
Avšak Vyvolení v televizi předvádějí pravý opak. Věřícího křesťana zcela určitě rozladí až rozesmutní, že právě
takový pořad má mít velký vliv na mladé lidi. Myslím, že je dobré se modlit za tyto takzvané „vyvolené“, aby byli
rozumnější, ale hlavně za mladé lidi, kteří každý večer sedí před obrazovkou, aby si ze svých idolů nevzali tak
velký příklad.
Maruška Fujová
Globální oteplování
Na půdě OSN se diskutovalo o globálním oteplování. Také náš president , pan Václav Klaus pronesl projev. V něm
obhajoval svůj postoj, který je k teorii globálního oteplování skeptický. Podle něj jsou negativní klimatické změny na
světě prostě přírodního původu a globální činnost člověka s nimi nijak nesouvisí. Také je, podle něj, nesprávné
snažit se jakékoliv proměny klimatu regulovat, protože to vlastně připomíná komunistické snahy „poručíme větru,
dešti“. Oběti , které bychom při snaze odstranit globální oteplování jako lidé museli přinést, by byly podle něj příliš
velké, zpomalily by přicházející blahobyt a defakto by působily kontraproduktivně, protože právě blahobyt lidí může
být tím pravým, vše řešícím aspektem.
Trochu mě to připomíná situaci v globálním ochlazování, které pozoruji v mezilidských vztazích. Jsou lidé skutečně
ve vzájemných vztazích více lhostejní a egoističtější, jak se mi zdá, nebo je to jenom fikce, není to pravda a u mě
se projevuje efekt „bejvávalo dobře“ ?? Znám lidi, kteří se jakoby dívají stejnýma očima a dávají mě za pravdu. Ale
také znám lidi, kteří si myslí, že jsem blázen a že vše je naprosto opačně. Na příkladu pana Klause ale vidím, že
jestliže mám dobrou rétoriku, umím důkazy logicky seřadit a přesvědčivě přednést, může se mě podařit, že bude
vypadat pravděpodobně jakákoliv myšlenka.
Bible nás přesvědčuje, že ke globálnímu ochlazení mezilidských vztahů dojde
v poslední době – tady té době, o které jsme přesvědčeni, že v ní žijeme. Také
nám říká, že příčinnou tohoto ochlazení je rozmáhající se hřích, který se projevuje
lhostejností. Lhostejností vůči sobě, vůči lidem okolo, lhostejností, proti světu okolo
nás a hlavně lhostejností vůči Bohu. Příznaky takového ochlazení je globální pocit
člověka, že jeho potřeby, jeho prožitky, jeho štěstí, jeho blahobyt jeho … je
mnohem důležitější než štěstí a potřeby našich bližní. To jak vidím a řeším svůj
život je mnohem důležitější, než to jaké řešení navrhuje pro můj život můj nebeský
Otec. A jestliže přiznám nedobré vztahy, pak se jako nejlepší řešení nabízí právě
můj blahobyt, protože pak budu mít čas i prostředky, abych si mohl dovolit ten
„luxus“ a zajímal se také o druhé.
Přemýšlel jsem jak se dobrat pravdy, a protože odborníkem na Pravdu je jedině
Bůh, hledal jsem odpověď v Bibli. Našel jsem tam, že důležitá je perspektiva,
z jaké se na celý problém dívám. Mohu se dívat z perspektivy Země, perspektivy
možných prožitých 70-90 let, které mě čekají, perspektivy mých vlastních představ
o tom co je dobré. Ale také se mohu dívat z perspektivy Nebe, odkud je vše vidět
jako na dlani, perspektivy věčnosti, kterou mohu prožívat a perspektivy Boha, který nenávidí jakékoliv zlo, zradu a
špatnost. Z této perspektivy život, který prožiji službou je dobrý život. Život, který odevzdám Ježíši Kristu je život,
který má pokračování, který je rozumný a který je vítězný. Jediná skutečná obrana proti globálnímu ochlazování je,
když odevzdám svůj život světlu, které můj život prosvítí, zahřeje a změní.
Matouš 16,24-26
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by
chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký prospěch bude mít člověk,
získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?
-hl-
V polovině tohoto roku došlo ke změně ve službách Adry (týkající se šatníku v
Čelakovského ul.),kdy přestala tuto službu poskytovat sociálně slabým našeho města,
neboť zájem o tento druh služby(obnoš.šaty,boty ...)byl již naprosto minimální.
V posledních dnech nabízí ADRA všem občanům možnost navrhnout na cenu Michala Velíška
svého kandidáta, někoho, kdo byl ochoten pomoci jiným nebo dokonce riskoval svůj
život pro druhé!! Prosím pomozte, ještě na poslední chvíli, nabídnout lidem anketní
lístky, na kterých mohou navrhnout svého „hrdinu“. Cenu M.Velíška uděluje Nadace ADRA
v rámci projektu „Hrdinové mezi námi“,jenž bojuje za slušnost a proti lidské
lhostejnosti.
Luděk Křížek
10
Bylo
V minulém čtvrtletí jsme prožívali prázdniny a dovolené a v Klíči jsme prožívali období volna.
Přesto jsme absolvovali akce Pathfinderu - letní tábor pro děti a rafty pro rovery. Obě akce byly úspěšné a věříme,
že se budou opakovat také příští rok. Děkujeme Bohu za ochranu a péči.
Bude
V tomto čtvrtletí nás čeká naše běžná činnost, ale také dokončení evangelizačního projektu
z loňského roku a zahájení projektu nového. Věříme, že budou opět zajímavé a hojně navštěvované.
Nová šance 2 cyklus přednášek z jara bude pokračovat dalšími 5-ti přednáškami, které budou koncipované
stejně jako první část, součástí bude teplé jídlo a diskuze. Velmi se těšíme. Prosím, věnujte se
svým přátelům a známým, nejen těm, kteří navštívili už první část, abyste je mohli pozvat.
Cyklus „změň život“ – pokračujeme v různých seminářích vedoucí ke změně špatných životních návyků. Je to
například asertivita nebo protikuřácký kurz.
Počítačové kurzy –jsou koncipované v 5-ti hodinových cyklech za symbolickou cenu 100,-Kč. Těšíme se, že si
klienti budou moci lépe vybrat podle svých potřeb.
Prosíme Vás hlavně kromě obvyklého zapojení o přímluvné modlitby. Věřín, že na jejich základě může být
zachráněno mnoho lidí, kteří neví, že Ježíš Kristus je jejich Spasitel a přítel. Prosím, nebuďte lhostejní k lidem
okolo nás a denně za ně proste.
Nezapomeňte na čas společných modliteb „čtvrtek 7/20“
Každý čtvrtek v 7,00hod každý doma a ve 20,00hod společně v Klíči prosme za naši práci, duchovní probuzení a
za nás navzájem.
Med pomáhá nestárnout
Vědci zjistili, že lidé, kteří konzumují pravidelně med, si život nejen
oslazují, ale také prodlužují. Med totiž pomáhá v boji se stresem, zlepšuje
paměť a zpomaluje proces stárnutí. Vyplynulo to ze série testů na
krysách.
Nový Zéland – Med jako včelí produkt lidé používali nejen jako přírodní
sladidlo již od starověku, ale také v kosmetice a jako léčebný prostředek.
Jeho antiseptické vlastnosti se využívaly při léčení spálenin a různých ran.
Odborníci zjistili, že je vhodný k prevenci rakoviny a senné rýmy.
Nyní vědci z university ve Waikatao na Novém Zélandu provedli sérii testů
na krysách, kdy různým skupinám podávali po dobu jednoho roku dietu
s rozdílným obsahem medu. Všechny krysy byly stejně staré,
dvouměsíční. Vždy po třech měsících je vědci podrobili testům
zaměřeným na paměť, včetně hledání cesty ven z bludiště.
Krysy, které měly potravu slazenou medem, byly klidnější, rozvážnější a měli lepší prostorovou paměť. Nikola
Starkeyová, která studii vedla, je přesvědčená, že studií dostatečně potvrzená důležitost medu jako významné
součásti jídelníčku. „Zvlášť starší lidé by si tuto lahdku a lék zároveň, který je běžně k mání, měli dopřávat
pravidelně,“ tvrdí Starkeyová.
-dm-
11
. A už jsou tady hnedle vánoce, takže vám nabízíme tradiční vánoční pečivo – trochu zdravě
Linecké koláčky
250g pšeničné mouky CZ,
150g Hery,
30g přírodního cukru (hnědý),
kousek vanilky, několik lžic
vody
Mouku smícháme na válu s cukrem a rozdrcenou vanilkou,
uděláme uprostřed důlek, do kterého dáme několik lžic
vody a změklou Heru. Vypracujeme vláčné těsto, které
dáme na 1/2 hod. do chladničky odpočinout. Pak jej
vyválíme na 4mm a vykrajujeme kolečka. Polovinu koleček
uprostřed vykrojíme menším tvořítkem. Po upečení kolečka
spojíme pikantní červenou marmeládou (rybízovou).
Vanilkové rohlíčky celozrnné
200g pšeničné mouky
80g mletých lískových oříšků,
100g Hery,
30g přírodního cukru (hnědý),
voda
Na obalení: 100g glukopuru
(hroznový cukr), 1sáček
vanilkového cukru
Mouku, cukr a mleté oříšky dobře promícháme a s
Herou a několika lžícemi vody vypracujeme pružné
těsto. To dáme v mikroténovém sáčku na 1/2 hod. do
chladničky odpočinout a pak tvoříme na válu
posypaném moukou malé rohlíčky. Pečeme na
pečícím papíru při 160 st. C do růžova. Horké
obalujeme ve směsi cukru a vanilkového cukru.
Celozrnné pracny
250g pšenišné mouky CZ,
200g Hery,
2 polévkové lžíce
ječmenného sladu,
140g mletých lískových
oříšků,
30 g carobu, 1/2 lžičky
skořice, voda
Na váli smícháme důkladně mouku, cukr, carob,
skořici a oříšky a pak s Herou a několika lžícemi vody
vypracujeme vláčné těsto. Po krátkem odležení
plníme těsto do pracnových formiček a na plechu
pečeme v troubě při 160 st.C do růžova. Teplé tvary
z formiček zlehka vyklepneme na mísu.
carob - svatojánský chléb . ve 2 formách
1. hrudky - na polevu
2. prášek - namísto kakaa
Vydávají sbory Plzeň 2, Klatovy a Domažlice - jako svůj informační buletin. - Raději nás ale navštivte osobně
Plzeň 2 - Koterovská 84, 326 00 Plzeň – bohoslužby každou sobotu - od 10,00 hodin
( telefon 731 119 257 – Honza Libotovský )
Klatovy - Vídeňská 9 , Klatovy ( kazatel - 608 028 142 – Ivan Michalec )
Domažlice – Roman Knopp,Mánesova 531, 344 01 Domažlice (tel. 723 012 757 - po 18,00)
Příští číslo 4/2007 vychází 29.záží 2007 a uzávěrka pro příspěvky je 26.září 2007.
Šéfredaktorem časopisu je Vlasta Nováková. Příspěvky dodávejte v elektronické podobě na mail
[email protected] a zároveň na [email protected] , v psané podobě osobně nebo na adresu
KC Klíč Koterovská 84, 326 00 Plzeň. Další kontakt na redakci: Vlasta Nováková 604 976 234, 377 537 443.
Klíčové zprávy je možné odebírat také v barevné verzi po mailu v pdf. K odběru se přihlašte na mailu šéfredaktorky