Vánoce ve stáji

11/2010
ročník 1. / 7
REPORTÉR
MAENTIVA
galopp
Vánoce ve stáji
MAENTIVA CUP
Vyhlášení vítězů
Medailonek
Peerless Squeak (IRE)
Shagya – arab
Mají koně Štědrý den?
Irena Sládková, rozhovor
1
EDITORIAL
Vážení čtenáři,
když jsem řekl nebo udělal něco nepřístojného, tak mi moje
babička říkávala:,,Nerouhej se Martínku proti slávě boží!“
Já si dodnes její slova beru k srdci, i když mi to občas ujede.
Jako například před pár týdny, když jsem s kolegy plánoval
prosincové číslo MGR, jsem jen tak utrousil, že by to chtělo nějaký sníh. To abychom měli
pár zimních scenérií s koňmi. Možná tam padla i nějaká ta slova o alespoň malinkaté
sněhové kalamitce. Jestli jsem to opravdu způsobil já, tak se Vám milí čtenáři hluboce
omlouvám za způsobené komplikace. Nejsem sice pověrčivý, ale znáte to, na každém
šprochu pravdy trochu.
Myslím však, že zimní fotografie Petra Luska jsou opravdu velmi povedené. Zvláště
ty, na nichž je celá naše redakce. Ty jsou tou pravou ozdobou prosincového čísla. Rád
bych se zmínil ještě o jedné důležité věci. Jedná se o varování pro všechny kdož si chtějí
pořídit svého vlastního dostihového koně. Každý rok, na začátku prosince se oficiálně
zakončuje dostihová sezóna. Party pořádá Luka Racing v restauraci ,,U Štálichů“ v Čížové
Martin Bláha a Serena
2
u Písku. Zde se sezóna zhodnotí, sejdou se všichni majitelé, jejichž koně jsou v tréninku
u ing. Václava Luky ml. Součástí tohoto neformálního setkání je i připíjení majitelů na zdraví svých koní. Podobně jako u lidí se pije do každé nohy. Ale jak známo, kůň má nohy čtyři
a DS MAENTIVA má koně čtyři! To je šestnáct panáků. Děkuji Bohu, že ještě žiji a že Vás
mohu pozvat ke čtení posledního čísla MAENTIVA Galopp Reportéru v tomto roce. V něm
jsme pro Vás připravili zhodnocení letošní sezóny DS MAENTIVA, pár zajímavých rozhovorů
a pár hezkých obrázků.
Rád bych Vám milí čtenáři poděkoval za přízeň, kterou jste věnovali našemu měsíčníku
a moc bych si přál, aby tomu tak bylo i příští rok. Za celou redakci Vám přeji krásné a klidné
svátky vánoční a pohodu v kruhu rodiny. Buďte šťastní a zdrávi a ať je rok 2011 pro Vás
zas o něco lepší a úspěšnější než ten letošní.
Váš Martin Bláha / vydavatel
zleva: Jaroslav Drlík, Václav Luka ml., Filib Neuberg
Maentiva cup 2010 / vyhlášení
Páni, které vidíte na fotografii, jsou vítězi historicky prvního trenérského šampionátu MAENTIVA CUP 2010. Po změně pravidel oficiálního
šampionátu Jockey Clubu byl hodnocen podle klasických kritérií, tedy
podle počtu vítězství.
Vyhlášení proběhlo v sobotu 27. listopadu v rezidenci Liběchov na slavnostním večeru
časopisu Paddock Revue a Hřebčína Křenek. Přítomni byli hosté převážně z řad majitelů, chovatelů a trenérů dostihových koní.
Zajímavostí tohoto šampionátu bylo, že s finanční odměnou nebyla spojena pouze
první tři místa, ale také čtrnáctá pozice. Ta by byla motivací v případě, že by se rychle
rozhodlo o vítězích. A proč právě 14. příčka? Takový byl počet členů asociace trenérů
a jezdců pořádajících šampionát v době svého vyhlášení.
text: Jan Němec
Vítězné poháry i symbolické šeky předal za partnera šampionátu společnost
MAENTIVA, a.s. předseda představenstva Martin Bláha. Držitelem ocenění za motivační
čtrnácté místo se stal trenér MVDr. Jiří Janda. Třetí místo získal Jaroslav Drlík. Koně
v tréninku Filipa Neuberga vyběhali svému trenérovi druhé místo a absolutním vítězem
prvního ročníku soutěže MAENTIVA CUP se stal Václav Luka mladší. Gratulujeme!
Vítězi držíme palce i pro příští ročník a doufáme, že cenná vítězství mu na jeho konto
připíší i koně z naší dostihové stáje MAENTIVA, kteří budou na dostihy připravováni
i v příští sezóně v TS Bošovice.
U příležitosti tohoto slavnostního večera byly vyhlášeny také ceny, o jejichž majitelích
rozhodli čtenáři internetové edice Paddock Revue. Vítězné poháry získaly čtyři legendy dostihového sportu – Železník, Darsalam, Karel Havelka a Josef Váňa. Koněm roku
se dle hlasujících stal Shamalgan.
3
Aktuálně z DS MAENTIVA
Konec roku je období nejen bilancování, ale také výhledů. Proto jsme požádali našeho bloodstock agenta Ing. Tomáše Jandu
o krátké vizitky všech čtyř koní, kteří budou v příštím roce reprezentovat naší dostihovou stáj MAENTIVA.
DONN HALLING (IRE)
*2. 4. 2008, valach, Halling – Papering
Pozdnější kůň, jako bývá hodně potomků jeho otce. Coby dvouletý ještě hodně rostl,
takže nebyl připraven vyběhnout v dostizích. Přes drobnější růstové potíže je z něj velký, silný kůň, ale celkově nebyl vyzrálý a připravený vyběhnout už letos. Pokud bude
v pořádku, tak je to velmi nadějný kůň s výborným původem i exteriérem. U potomků
Hallinga je poměrně běžné, že jsou lepší až jako tříletí nebo dokonce až jako čtyřletí.
Jeho původ naznačuje optimální distanci od 1600 metrů výš s optimem okolo 2000
metrů, ale dost možná i o něco dál. V budoucnu u něj není vyloučeno směřování do
překážkových dostihů.
Chovatelem Donn Hallinga je irský subjekt Lynch – Bages Ltd., což je spol. s.r.o. úzce
napojená na managery irského chovatelského zázraku Coolmore Stud. Mezi odchovance
této společnosti patří mnoho Gr.1 koní a několik plemeníků z nichž někteří stojí i v Coolmore Stud jako např. Mastercraftsman. Donn Halling, tak byl odchován na místech, kde se
rodí nejlepší plnokrevníci světa. Zajímavostí je, že tento subjekt koupil matku Donn Hallinga, když byla březí právě s Hallingem od největšího konkurenta Coolmore Stud Darley,
který patří arabským šejkům. Otec Donn Hallinga Halling působí právě v Darley Stud.
Donn Halling (IRE)
4
NUPTIUS (GER)
*19. 1. 2008, valach, Royal Dragon – Nouvelle Fortune
Jako jediný z koní v tréninku DS MAENTIVA již startoval. Do příští sezóny vstupuje s určitými nadějemi, ale zatím se nezměřil s absolutní špičkou. Jeho distanční optimum by
mělo být kolem 1400 až 1600 metrů, k čemuž ho předurčuje i původ a stejně tak se jeví
i v tréninku. Zatím není jisté, kde až je jeho strop a do jak vysoké kategorie patří, by měl
ukázat právě příští rok. V práci a na dostizích se ukázalo, že to není kůň, který by měl
vyhrávat nějakým velkým rozdílem, většinou dá jen to, co musí. Proto se ani nedá přesně
odhadnout, kde je jeho strop.
Chovatel Nuptiuse je německý hřebčín Gestuet Ebbesloh, který byl založen již v roce
1926. Hřebčín leží blízko města Bielefeld a rozkládá se na 75 hektarech. V současnosti
v něm působí jako plemeník otec Nuptiuse Royal Dragon. Mezi nejvýznamější odchovance patří black-type vítězové Acambo, Alisa, Aubonne, Anzasca, Avanti Polonia, Lovely
Tiger nebo Goose Bay.
Nuptius (GER)
text: Jan Němec
DANGEROUS GLEAM (GER)
*30. 1. 2009, hřebec, Generous – Dyveke
Původově i exteriérově pozdní kůň, ale narozen brzy, což by mu mohlo umožnit startovat
už jako dvouletému. V tréninku již také cválá a jeví se velmi dobře. Podle původu by
to měl být ve třech letech jasný vytrvalec na 2400 metrů a možná i delší tratě, což
znamená, že ve dvou letech bude potřebovat alespoň 1400, 1600 metrů. Exteriérově
je to již teď velký a silný kůň, což by s sebou mohlo přinést i nějaké růstové problémy,
ale zatím vypadá velmi slušně. Původem k tomu sice úplně předpoklady nemá, ale vše
nasvědčuje tomu, že by zhruba na podzim mohl alespoň jednou nebo dvakrát vyběhnout
už jako dvouletý.
Chovatelem Dangerous Gleama je Gestuet Wiesengrund, což je menší privátní hřebčín
rozkládající se na 10 hektarech založený v roce 1947. Mezi nejlepší odchovance patří například bába Dangerous Gleama Daytona Beach, On The Rocks, Nintai, Delightful Mood,
Alphard, Nashaville, On Your Mark nebo Duke Of Hearts.
Dangerous Gleam (GER)
LA FLOR (GER)
*4. 2. 2009, klisna, Lando – Lyrical
Poměrně brzy narozená kobylka, která i podle exteriéru vypadá hotovější. Momentálně se jeví, že by jako dvouletá měla být schopná běhat a to již na konci první poloviny
sezóny. V budoucnu by měly být její doménou tratě 1600, 2000 metrů s tím, že příští
rok by mohla začít na 1200 metrech. Vypadá velmi dobře, v tréninku je bezproblémová.
Do něj přišla již na začátku září, má tak už napracováno. Zatím vše nasvědčuje tomu, že
by mohla jako dvouletá startovat bez problémů. Navíc je to klisna s velkým potenciálem
do chovu, obzvláště pokud by ukázala i výkonnost. Avšak i kdyby náhodou nestartovala,
tak na naše poměry by byla do chovu zajímavá.
Chovatelem La Flor je Roland Lerner. La Flor byla odchována v hřebčíně Gestut Westerberg, který byl založen v roce 1912. V současnosti se rozkládá na 60 hektarech a má 90
boxů pro koně. Mezi jeho odchovance patří čtyři vítězové Německého Derby Alarich,
Lauscher, Lebos a v nedávné době Nicaron. Další black-type koně z poslední doby jsou
Siberion, Makedos, Larofino and Boccassini.
La Flor (GER)
5
TS LUKA Racing Bošovice
Celou republiku pokryla bílá pokrývka sněhu a bošovická centrála není
výjimkou. Třicet centimetrů sněhu zastavilo cválání koní na polytracku
a koně začali proklusávat sníh na přilehlých loukách.
Je to pro ně jistá změna. V zimním období, kdy neběhají dostihy a trošku poleví v práci, jsou odpočinutí a samozřejmě i veselejší. Nízké teploty koním nijak významně nevadí, mají zimní srst a v případě nutnosti se používají deky. Pro jezdce je to samozřejmě
méně příjemné, protože pokud jezdí takových 5 lotů denně, pocítí mráz intenzivněji.
klisna La Flor (GER)
6
text:
Luková
text:Martina
Jan Němec
Každým rokem pořádáme večírek s našimi majiteli jako takové ukončení sezóny.
Letošní večer byl výjimečný a to tím, že jsme slavili zároveň vítězství rovinového šampionátu MAENTIVA CUP. A také vyhlásili prvního výherce soutěže Luka racing stars,
kterým se stal pan Michalec.
Vánoce mají své kouzlo a my se snažíme, aby je naši svěřenci trávili v příjemné atmosféře spolu s námi. Proto jsme jim stáj vyzdobili jehličím a všichni se moc těšíme, až
nastane Štědrý večer.
hřebec Dangerous Gleam (GER)
zleva: Martin Bláha, Martin Cáp, Marek Drtina, Václav Luka ml.
LUKA racing STARS / Vyhlášení
Neformální, uvolněná a přátelská atmosféra vládla na slavnostním zakončení letošní dostihové sezóny, které v pátek 3. prosince uspořádalo
tréninkové středisko Bošovice.
Slavnostní akt se konal v restauraci U Štálichů v Čížové, tedy coby z Bošovic kamenem
dohodil. Setkání uspořádal trenér Václav Luka mladší s cílem zrekapitulovat uplynulou
sezónu před přítomnými majiteli koní, celým týmem TS Bošovice a všemi ostatními příznivci nejlepšího trenéra dostihových koní v České republice.
A zároveň to byla ta nejvhodnější příležitost pro vyhlášení prvního ročníku soutěže Luka
racing Stars. Vypsána byla zkraje letošního roku a zúčastnit se jí bylo možné prostřednictvím webu bošovického střediska www.lukaracing.cz. Každý soutěžící měl za úkol
si z koní trénujících v Bošovicích vybrat čtyři zástupce. Podle výsledků, které svěřenci
Václava Luky dosáhli v letošní sezoně na dostihové dráze, se jeho virtuálnímu majiteli
připisovaly body. Zvítězil soutěžící, který si před sezónou do své stáje vybral koně, kteří
mu byli schopni vyběhat nejvíce bodů. Správnou volbou se ukázala být kombinace koní
Corcovada, Linda, Sakheart a Vermillion. Právě tu pro letošní ročník Luka racing Stars
zvolil její historicky první vítěz - pan Ivan Michalec. Gratulujeme!
Koně, které si vítěz vybral, mu svými výsledky na dostihových drahách nasbírali celkem 204 bodů. Ivana Michalce jsme požádali, aby se s námi podělil o své bezprostřední
text: Jan Němec
pocity: „Účast v této soutěži člověku zdravým způsobem zdvihá adrenalin v krvi. A již
nyní se těším na obhajobu svého vítězství v příštím roce,“ prozradil nám s úsměvem.
Ivan Michalec je majitelem dostihové stáje Mikon, která vlastní dvouletého hřebce Vermilliona po Ray Of Light trénujícího v Bošovicích. „Mojí výhodou v Luka racing Stars byla
jednak znalost tohoto prostředí a za další zkušenost získaná účastí v podobné soutěži.
Tou byla Godolphin Seven Stars, vyhlášená v minulosti šejkem Mohammedem Al Maktoumem v Arabských emirátech,“ dodal vítěz.
S průběhem soutěže byl velmi spokojen i její vyhlašovatel Ing. Václav Luka mladší: „Velmi
mě potěšila vysoká účast soutěžících. Tolik jsem v prvním ročníku ani nečekal. Příští
rok budeme v Luka racing Stars určitě pokračovat. Pravda, první ročník vyhrál majitel
dostihového koně, ale mě osobně se na této soutěži nejvíce líbí možnost, že v ní může
vyhrát i úplný laik. Při zcela náhodném výběru koní do své virtuální stáje může mít jednoduše štěstí nebo si informace potřebné pro nominaci správných koní snadno zjistí na
internetu,“ zhodnotil Luka.
Martin Bláha, předseda představenstva MAENTIVA a.s., která byla hlavním partnerem
soutěže, ujistil Václava Luku, že může s partnerstvím a podporou Luka racing Stars počítat
i v příštím roce. „Mně se tato soutěž líbí ze dvou důvodů. Z pohodlí domova si lze dopřát
adrenalin v podobě napjatého očekávání výsledku „mého“ koně. Navíc je to cesta k získání
dalších příznivců dostihů, což je také jeden z mých cílů,“ uzavřel Martin Bláha.
7
Kontakt:
Ing. Václav Luka mladší
tel.: +420 608 958 833, e-mail: [email protected]
www.lukaracing.cz
Tréninkové středisko LUKA RACING
Nikdo nemůže zaručit vítěze.
Co ale můžeme, nabídnout koním příležitost využít, bezpečně zdokonalovat a zcela rozvinout jejich talent.
Těšíme se na Vás v Bošovicích, neustále se rozvíjejícím tréninkovém středisku.
Středisko nabízí:
– unikátní polytracková dráha, jediná v ČR
– zavlažovaná travnatá dráha
– další travnatá, pískovo-hliněná cvalová a skoková dráha
– krytý kolotoč se speciálním povrchem
– nové, prostorné a plně vybavené boxy
– krytá hala 40 x 15m s kropícím systémem
– mycí box s teplou vodou
– rozmanité prostředí, kopcovitý terén
– výběhy a pastviny, k tréninkovému středisku patří 40ha půdy
– spolupráce s firmou VÉTOQUINOL s.r.o. – předním světovým
výrobcem krmných doplňků EQUISTRO ... a hlavně tým
zkušených pracovníků
Trenér Václav Luka mladší:
– trenérská licence 4 roky
– 3 x vícešampiónem trenérů (1 x roviny, 2 x překážky)
– 1 x 3. v šampionátu trenérů na překážkách
– 1 x 4. v šampionátů trenérů na překážkách
Já mám koně… / Stáj Čapková
Možná jste nevěděli, že v Písku tráví svoji koňskou penzi jeden z nejúspěšnějších koní novodobé dostihové historie. Je jím dnes již čtrnáctiletý hřebec Bajaja z písecké dostihové Stáje Čapková.
Trenérkou Bajaji byla po celou dobu jeho dostihové kariéry Marcela Čapková z Písku.
Co se týká její cesty ke koním, měla jasno už od svých studií. Po absolvování kladrubského jezdeckého učiliště šla studovat Zemědělskou školu v Písku. „Kladruby mi
daly hodně. Sice jsem toužila po Chuchli, ale tady jsem se, co se ježdění na koni týká,
naučila spoustu věcí,“ prozradila nám na sebe zkušená trenérka. „Při zemědělce jsem
pak jezdila u Josefa Stejskala a dalších trenérů. V roce 1989 jsem dostala nabídku ke
spolupráci od Pavla Popelky a s ním a jeho bratrem Milanem dělám koně vlastně až
dodnes,“ upřesnila Marcela Čapková.
A právě tento tým koupil v roce 1997 z Hřebčína Napajedla ročka Bajaju. V tu chvíli
nejspíš nikdo z nich netušil, že kůň s pohádkovým jménem má před sebou i pohádkovou dostihovou kariéru. Na svůj hvězdný okamžik nechal své okolí chvíli čekat.
text: Jan Němec
Skvělými výkony doslova zazářil až jako čtyřletý. V květnu roku 2000 zvítězil na hipodromu v Mostě v Memoriálu V. Smolíka a v říjnu téhož roku si po tuhém boji nenechal
ujít vítězství v Ceně prezidenta republiky v pražské Chuchli. Vítězství v jeho sedle si
zaslouženě užívala Adéla Klepetková. Pro píseckou Stáj Čapková Bajaja vybojoval
nejen vítězství v těchto velkých dostizích, ale získal také ocenění nejlepší dostihový
kůň českého chovu a cenu za nejlepšího vytrvalce roku a v roce 2002 pak ocenění
nejlepší proutěnkář roku.
Koně v tréninku Marcely Čapkové startovali v rovinových, proutěných i steeplechase
dostizích více než dvěstěkrát. V letošní sezóně reprezentoval píseckou Stáj Čapková
pětiletý hnědák Ramín. „Dostihům se chceme věnovat i v budoucnu. Letos jsme se
byli podívat i na dražbě dostiháků v Pardubicích, takže se pořád rozhlížíme po nějakém
vhodném nákupu. Pravda, druhý Bajaja se nám už asi nepodaří. Takových koní, jako
byl on, po světě moc neběhá. A já jsem moc ráda, že my jsme takového koně měli.
A vlastně pořád máme,“ dodala na závěr trenérka dostihových koní Marcela Čapková
z Písku.
zleva: Petra Buzková, Marcela Čapková, Pavel Popelka, Adéla Klepetková
9
10
ANKETA / Štědrý den ve stáji
připravil: Jan Němec
Vánoce jsou tady. A my jsme proto oslovili několik osobností, abychom
se zeptali, jak vypadá Štědrý den u nich ve stáji.
Jana Jožáková / Sportovní stáje Vítkov
Já se snažím, abychom měli alespoň drobnou vánoční výzdobu i ve stájích. Na boxy jsem proto dala malé větvičky chvojí. Štědrý den je,
co se týká režimu úplně stejný, jako kterýkoli jiný den. Pro koně je důležité, aby se neměnilo nic z toho, na co jsou zvyklí. Ale je pravda, že
všechny naše koně obejdu a každému nadělím nějaké dobroty a pamlsky. Hlavně mrkev nebo jablka.
Martina Luková / TS Bošovice
Koní budeme mít letos v našich stájích opravdu hodně, ale i tak každého z nich čeká nějaká ta dobrota. Ve stájích máme vánoční výzdobu
a před večeří se vypravím se svým synem Matyáškem do všech boxů rozdat mrkev, jablka a tu a tam i cukr.
Josef Váňa / Stáje v Bohuslavi u Karlových Varů
Většinou má polovina zaměstnanců volno, takže musím se svou ženou makat. Dopoledne ještě něco odjezdíme, místní si pak dojdou
připravit večeři a ve čtyři odpoledne se sejdeme ve stájích, opucujeme koníky, dáme jim napapat a pak frčíme ke stromečku. Koním dáme
jablka a mrkev, ale že je Štědrý den podle toho nepoznají, protože tyhle dobroty u nás dostávají pořád. Ale vánoční výzdobu děláme.
Nad dveřmi do stájí a na každém boxu máme jedlovou větvičku a nějakou tu baňku.
Tomáš Barták / Hřebčín Barták
Pokud nemáme nějakou zakázku s kočáry nebo podobně, tak vypohybujeme všechny naše koně a pak se snažíme, dát si trochu oraz.
My pracujeme sedm dní v týdnu, svátek nesvátek, ale na Štědrý den nekončíme v obvyklých osm nebo deset večer, ale už tak v pět nebo
v šest. V rámci obyčejných stájových možností se samozřejmě snažíme o výzdobu a i koně od nás v tento den dostanou něco na zub.
Václav Chaloupka / Dostihová stáj Tochovice
Zachováváme tradici ve výzdobě stájí. Boxy máme ověšené voňavými větvičkami smrčku a aby to vypadalo opravdu svátečně, nechybí
na nich i nějaká ta baňka. V rohu máme i ozdobený stromeček. A koníci dostávají přilepšení v podobě nakrájených jablek, mrkve a cukru.
Každý si nandá svou ošatku a pak s ní obejdeme všechny naše koně. Ale jinak je služba jako každý jiný den, koníci se ošetřují, dopoledne
i jezdíme, aby se pořádně vytrávilo a večer jsme tak mohli vidět zlaté prasátko.
12
Abeceda TURFU / Aristokrat mezi koňmi
Dovolte, abychom vám představili jeho výsost. Povstaňte prosím, neboť právě přichází. S hlavou jemnou, ušlechtilou, s rovným profilem
a pyšně vztyčenou, jak se na pravého šlechtice sluší. Pod hebkou kůží
je vidět snad každá céva. Je vysoký, štíhlý a každý jeho pohyb je provázen symfonií svalů. Je to rozený atlet s chutí závodit a hlavně vyhrávat.
Silná, svérázná osobnost s vůlí prosadit si svou. Anglický plnokrevník
– nejrychlejší z koní.
V odborných kruzích je též uváděn pod zkratkou A1/1. Nemusí splňovat žádné standardy k uchovnění. Pro anglického plnokrevníka je důležitá pouze rychlost, na základě
které je zařazen do chovu. Ale vezměme to pěkně po pořádku. Anglický plnokrevník
byl vyšlechtěn v Anglii v osmnáctém století. Písemné prameny již z antické doby uvádějí, že obyvatelé Británie měli velké zalíbení v závodech koní i zápřeží. Za vlády krále
Jindřicha VIII., se chovali v královském chovu v Hamptoncourtu španělští a italští
koně, kteří byli kříženi s rychlými anglickými koňmi. Panovník pak založil hřebčín
v Elthamu, kam nechal svézt koně z celé země. Koním, jež vzešli z těchto stájí, se pro
jejich lehký a rychlý pohyb říkalo ,,hobby“. Právě díky ,,Hobbies“ se z dostihů v Anglii stal nejslavnější sport, který se mohl pyšnit přívlastkem ,,královský“ nebo také
,,sport králů“. I Jindřichova dcera královna Alžběta I. se významně přičinila o rozvoj
text: Jiří Klokočka
dostihového sportu. Založila hřebčín Tutbury a její nástupce král Jakub I. vybudoval
poblíž Newmarketu jedno z nejslavnějších dostihových středisek. Za vlády dalšího
anglického krále Charlese II., který mimo jiné i sám závodil, byla stanovena přesná
pravidla dostihů, přibyly další dostihové dráhy a zrodily se opravdu velké dostihy.
Ale hlavně došlo k faktickému založení dostihového plemene. Charles tehdy pověřil
sira Johna Fenwicka nákupem orientálních koní. Ten přivezl celé stádo arabských
klisen. Ty pak vytvořily jádro vybrané skupiny tzv. „Royal mares“ neboli „Královských
klisen“. K nim byla poté přiřazena legendární trojice orientálních hřebců - Berley Turc,
Darley Arabian a Godolphin Barb. Prvně jmenovaný byl v syrském Damašku vyměněn
za zbraně a dovezen do Anglie. Druhý z trojice byl ukraden anglickým kapitánem při
tureckém obléhání Vídně v 17. století a Godolphin Barb byl z Jemenu poslán jako dar
do Francie, ze které se po letech strastiplného života dostal do Anglie. Roku 1770 se
přestali pro chov anglického plnokrevníka používat arabští koně a začali se chovat
pouze čistokrevně. O rok později byla založena plemenná kniha tzv. General Studbook,
do níž se mohou zapisovat pouze hříbata, jejichž otec i matka jsou v plemenné knize
zaneseni. To platí na celém světě, a proto je plnokrevník nejlépe zdokumentovaným
plemenem. Nejčastěji se vyskytují hnědáci, ryzáci a bělouši, kterých je nejméně.
Od počátku 20. století se toto plemeno rozšířilo po celém světě a představuje nejen
vrchol sportovního chovu koní, ale také krásy, ušlechtilosti a souladu.
13
Reportáž ze sousedství /
Když se ten tálínskej rybník nahání …
…dosahá voděnka k samému kraji. Asi není nikdo, kdo by neznal tuto lidovou píseň, ale asi málokdo ví, že při troše štěstí můžete v Tálínském
rybníku spatřit i plavení pravých arabských koní. Pravda, v prosinci by
to chtělo pořádnou dávku štěstí, avšak navštívit zdejší farmu klidně
můžete. Kdo by jen pomyslel, že se právě v Tálíně chová vznešené plemeno arabského koně. Já jsem tuto farmu navštívil a u šálku dobré
kávy jsem se si popovídal s majitelkou, chovatelkou a pravou koňskou
mámou – Irenou Sládkovou.
Jak jste se dostala ke koním?
Já pocházím z koňské rodiny, můj tatínek byl fořt na Šumavě, kde by to bez koní ani
nešlo. Používali jsme je jak pro ježdění, tak k zápřahu a když jsem nastoupila do zemědělské školy, chtěla jsem dál s koňmi pracovat. A protože se tam nacházel i jezdecký
oddíl, ani na okamžik jsem nezaváhala. Jezdila jsem drezuru a parkury. Dokonce jsem
se úspěšně zúčastnila i konkurzu do cirkusu Humberto jako krasojezdkyně. Ovšem
Trenér Luka uděluje ordre žokeji Janáčkovi
14
text: Jiří Klokočka
moje rodina byla rezolutně proti a tak moje kariéra cirkusové umělkyně skončila dřív
než začala.
Proč jste se pustila do chovu arabů?
Začínala jsem s českým teplokrevníkem, ale mým dávným snem bylo chovat araby.
Je to nádherné a úžasné plemeno pro opravdové ,,fajnšmekry“ a arabská krev je
přínosem pro každé plemeno. Je jakýmsi kořením v plemenitbě, neboť to jsou jedni
z nejkrásnějších koní na světě s vynikajícími vlastnostmi. Například i v anglickém plnokrevníkovi koluje arabská krev. Já chovám konkrétně Shagya – araby. Mám pět koní,
hřebce, dvě klisny, valacha a mladou dvouletou kobylku.
Soudě podle množství pohárů a ocenění jsou Vaše koně velmi úspěšní?
Ano, oni mi to vlastně takto vracejí. Máme ceny jak chovatelské z výstav, tak také
sportovní.
Arabi jsou nejen výborní vytrvalci, vhodní pro distanční dostihy, (soutěž v překonání
dlouhých vzdáleností od 25 do 160 km s povinnými veterinárními kontrolami:pozn.
red.) ale mají také skvělé rodokmeny, proto bodují i na výstavách.
Existuje možnost, kde mohou obyčejní lidé vidět Vaše koně?
Kromě výstav a závodů, klidně u nás na farmě. Nejsme žádná izolovaná uzavřená
společnost. Mám dohodu s píseckým infocentrem a kdo má zájem může nás navštívit.
Já každého ráda provedu a povím vše, co budu vědět. Je zde i možnost rekreačních
vyjížděk do okolí, kde je nádherná příroda a každé léto organizujeme letní dětské tábory. Velmi ráda pracuji s dětmi a odměnou pro mě je jejich zájem o koně a jejich
dobré výsledky.
Jak u Vás na farmě prožíváte Vánoce?
Pamatuji si, že už jako malá holka jsem s rodiči chodila na Štědrý den ke koním se
suchou vánočkou, jablíčkem nebo chlebem. Popřáli jsme jim, pohladili je a já tento
zvyk dodržuji se svou rodinou dodnes. Ale nejen Vánoce, ale i narozeniny, křtiny či
svátky s našimi koňmi slavíme. Vždyť to jsou členové rodiny a já bych si už život bez
nich nedovedla představit.
Koně jsou moje velká láska, ale také velká starost a zodpovědnost a když to chce
člověk dělat dobře, musí tomu dát všechno. Chce to také velkou trpělivost, pokoru
a úctu.
Splnil se mi velký sen a to i díky podpoře mého manžela a celé rodiny, která mi tolik
pomáhá.
Na skok / aneb kdepak ty Ptáčku hnízdo máš
Vedoucí výcvikových stájí Bc. Jiří Ptáček není rozhodně nijak přelétavý druh. Patří k nejvěrnějším zaměstnancům Zemského hřebčince
v Písku, kam nastoupil v podstatě hned po absolvování Zemědělské
školy v Březnici. S Jirkou se už nějaký ten pátek známe a tak jsem byl
moc rád, že jsme si mohli zas trochu popovídat.
Kdy Ti koně učarovali?
Vlastně už v prvním ročníku na zemědělce v Březnici. Nastoupil jsem zde do jezdeckého oddílu a pod vedením mého prvního trenéra Rudolfa Fialy staršího jsem si posléze
udělal jezdeckou skokovou licenci a začal závodit.
Jsi rodák z Příbrami, co Tě přivedlo do Písku?
Jak jsem dokončil školu, chtěl jsem na vysokou, ale nevzali mě. A tak jsem absolvoval
půlroční praxi v blatenském zemědělském družstvu. Ale hned po ní jsem nastoupil do
Zemského hřebčince v Písku, kde jsem dodnes.
Přestože jsi letos oslavil sedmačtyřicet, jsi vlastně ještě student?
Nakonec jsem si tu vysokou na ,,stará“ kolena udělal. Byl to takový můj sen. Studuji
na České zemědělské univerzitě v Praze na Agrobiologické fakultě, obor speciální chovy a dá-li bůh, tak ji příští rok na jaře ukončím inženýrskou státnicí.
Ty stále skáčeš, jak by jsi zhodnotil svou dosavadní sportovní kariéru?
text: Jiří Klokočka
Poslední čtyři roky se věnuji hlavně studiu, ale když to jen trochu jde, tak závodím.
Těch úspěchů vlastně nebylo moc, já jsem měl docela smůlu na koně. Přesněji řečeno,
na dobré koně, protože když už jsem měl kvalitního koně, tak mi ho prodali. Za svou
jezdeckou éru bych rád jmenoval dva koně. Tím prvním byl Kamel. Na něm jsem jezdil
od roku 1987 do roku 1992. Spolu jsme měli několik vítězství a umístění v krajském
přeboru. Vyhráli jsme Velkou cenu města Louny a Mariánských Lázní. Nejlepší byl
asi rok 1992, kdy jsem měl z 35 startů 33 umístění na prvním, druhém nebo třetím
místě. Pak se však objevil trenér francouzské reprezentace a milého Kamela koupil za
milión sto tisíc.
A tím druhým byl Poldori, spolehlivý kůň s velmi vyrovnanými výkony. Spolu jsme to
táhli deset let! A za celou tu dobu mě ani jednou nezklamal.
Jak budou vypadat vánoce Jiřího Ptáčka a jeho koní?
Letošní Vánoce budu opět v práci, takže u koní. Ale tyto Vánoce budou výjimečné,
protože je strávím s vlastní rodinou. Letos v srpnu jsem se oženil. Máme malou dcerku,
takže to bude o dost jiné, než jsem zvyklý, ale určitě krásnější.
Co se koní týče, určitě nebude ve stájích chybět vánoční výzdoba. A myslím, že každý
z nás nezapomene vzít koním na Štědrý den něco dobrého. Určitě se také těším na
Vánoční vyjížďku a Silvestrovské skákání, které již patří mezi tradiční akce hřebčince.
15
ČASOPIS O DOSTIHOVÉM SPORTU
jedna značka, dvě média pro každého příznivce dostihů
ČAS OPIS O DOS TIHO
VÉM SPO RTU
2/20 10
ČASOPIS O DOSTIHO
VÉM SPORTU
ČAS OPIS O DOS TIHO
VÉM SPO RTU
ČASOPIS O DOSTIHO
VÉM SPORTU
3/2010
Mimořádná příloha:
dostihový kalendář
Sláva se vrátila
do Prostějova
M. Theimer:
V Anglii
ne lají
Radek Havelkadědn
es
nic extra
chodí raději do lesa
strana 4
www.paddock-revu
www.paddock-revu
e.cz
e.cz
Mandarino
skokanským
králem
jara
strany 6–7
strana 4
Ledové dostihy
Shamalgan –
Hongksopnagn:amsLkiv
ý
m
erpool:česká senzace
Tak se loučil
suveréneM
mcCoyvsPeařípžoi
rok 2009
letech dočkal
strany 14-15
strany 14-15
strany 16-17
45 Kč/2/duben 2010/ročník
7
strany 1, 3, 33
45 Kč/4/červen 2010/ročník
45 Kč/1/únor-březen 2010/ročník
7
7
45 Kč/3/květen 2010/ročník
7
» internetové stránky www.paddock-revue.cz s obsáhlým každodenním
dostihovým zpravodajstvím
» barevný měsíčník plný zajímavostí, komentářů a postřehů z české
i světové dostihové scény
www.paddock-revue.cz
16
4/2010
1/20 10
Medailonek / Peerless Squeak (IRE)
Tříletý tmavý hnědák, hřebec z matky Andeyra Kahya Si (USA) po otci
Green Tune (USA).
Peerless Squeak byl přivezen do České republiky jako odstávče a byl odchován u pana
Pecháčka. Jako dvouletý neměl v dostizích příliš štěstí. Startoval dvakrát a neskončil
na dotované pozici. Jako tříletý začal sezónu dvěma vítězstvími a poté startoval ve
text: Martina Luková
Velké jarní, kde skončil šestý. Následně se zúčastnil českého i slovenského derby,
kde doběhl na sedmém a šestém místě. Pro své další vítězství si přiběhl na mostecké
dráze ve Velké letní ceně a sezónu 2010 ukončil po nevydařeném průběhu sedmým
místem v Milánu v kategorii listed.
Ve stáji mu neřekne nikdo jinak než „Piškot“. Je to sice hřebec, ale velmi hodný, mírné
povahy. V následující sezóně ho čekají opět rovinové dostihy kolem 2000 m.
Peerless Squeak (IRE)
17
MAENTIVA GALOPP REPORTÉR
redakce
zleva: Petr Lusk, Jiří Klokočka, Serena, Martin Bláha, Jan Němec
Petr Lusk – fotograf
„Moje dráha fotografa začala zhruba před deseti lety. V té době jsem úspěšně podnikal, ale v práci jsem trávil spoustu hodin denně. Jediný můj únik od pracovních
povinností byly závody v rallye. Tehdy jsem si říkal, že bude fajn, když si kromě zážitků
přivezu i fotky,“ popisuje své začátky Petr. „Zpočátku jsem fotil jen tak, pro sebe.
Ale začalo mě to bavit. Na závody jsem tak jezdil víc a víc. Zainvestoval jsem nemalé
peníze a pořídil si svojí první zrcadlovku. Ohlasy na moje fotky byly dobré, čímž mě to
samozřejmě začalo bavit ještě víc,“ upřesnil náš fotograf. Svoje fotky začal publikovat
nejprve na internetu, na serverech specializovaných na rallye sport. A pak už mělo
všechno poměrně rychlý průběh. Jeho výsledkem bylo, že se Petr Lusk dostal až do
té nejvyšší ligy v oboru sportovní fotografie automobilových závodů. Kromě jiného
je dvorním fotografem týmu Škoda Motosport. A také hlavním fotografem časopisu
MAENTIVA Galopp Reportér. „Za nabídku od Martina Bláhy fotit koně jsem byl moc
rád. V oblasti rallye sportu jsem měl možnost fotit snad všechno, na co si člověk
vzpomene. S časopisem MGR tak pro mě přichází nová výzva. Udělat ty NEJ fotky
v úplně jiném sportu, tedy na dostizích,“ dodal na závěr Petr.
18
Jiří Klokočka – redaktor
Vzhledem k počtu hodin strávených v sedle je v roli reportéra mužem na svém místě.
Zažít nejkrásnější pohled na svět, tedy pohled z koňského hřbetu, toužil už jako malý
kluk. Ve svých dvanácti letech ochotně pomáhal v Semicích u Písku panu Eimanovi
se vším, co bylo třeba. Odměnou, která ho za práci čekala, bylo pár minut strávených
v sedle. „Po koních jsem opravdu toužil od malička. Dokonce se mi o nich zdálo,“
prozrazuje Jirka.
Z malého kluka mezi tím vyrostl velký chlap, ale do sedla ho to táhlo pořád. A tak
si svůj životní sen rajtovat začal plnit. „Ano, je to tak. Opravdu až na stará kolena
jsem začal chodit do jezdeckého oddílu v píseckém Zemském hřebčinci,“ uvedl náš
redaktor s úsměvem. „Jezdeckému umění mě tady po několik let vyučovali pánové
Kaška a Sutter. Pak jsem začal jezdit u legendy jezdeckého sportu, nebožtíka Milana
Kučery. A to teprve byla škola. Milan preferoval výuku ve stylu hodit do vody a nechat
plavat. Ale vzpomínám na toto období strašně rád. Vlastně až tady se mi splnilo to, po
čem jsem celou dobu toužil. V sedle jsem byl téměř denně a za odpoledne jsem musel
odjezdit i tři, čtyři koně. Domů jsem sotva došel, ale byl jsem šťastný jako blecha,“
vyznal se nám Jirka.
Dlouhou pauzu v kontaktu Jirky Klokočky s koňmi přerušil až vznik časopisu MGR. „Je
pravda, že na koně jsem si už hodně dlouhou dobu nesedl. Hrozně mi to chybí. Ale těm
koním myslím ne,“ dodal Jirka s humorem sobě vlastním.
Lepší průpravu pro dráhu MAENTIVA Galopp reportéra snad ani není možné mít.
Martin Bláha – vydavatel
V roce 2009 založil DS MAENTIVA Galopp. „Vznik časopisu MGR tak byl jen logickým vyústěním naší potřeby informovat veřejnost o veškerém dění při budování této
nové dostihové stáje,“ uvedl Martin Bláha. Dalším cílem měsíčníku bylo zvyšovat
povědomí o dostihovém sportu mezi širokou veřejností a pomoci tak vytvořit tomuto
krásnému sportu co největší obec fanoušků.
„Máme tady konec roku a já bych rád využil této příležitosti, abych poděkoval celé
redakci našeho časopisu za práci na něm odvedenou. Chci poděkovat také všem, kteří
se spolupodíleli na obrovském úspěchu, kterého dosáhla v debutové sezoně naše
DS MAENTIVA. Díky němu bylo stále o čem psát,“ dodal Martin.
Měsíčník MAENTIVA Galopp Reportér v letošním roce nejen vznikl, ale za svou relativně krátkou existenci také stihl projít poměrně rozsáhlým vývojem. Jeho první číslo,
které vyšlo spíše v podobě letáku, bylo v podstatě jen takovou upoutávkou na vydávání regulérního časopisu. Následovalo rozšíření jeho obsahu, navýšení poštu stran,
zvyšování kvality tisku. „V tomto trendu chci pokračovat i v příštím roce. Časopis si
získal řadu pravidelných čtenářů, kterým chceme vyjít vstříc možností si náš měsíčník
nechat doručovat na adresu až domů. A chystáme i řadu dalších novinek, o kterých
vás budeme informovat již v lednovém čísle,“ vysvětlil Martin Bláha.
„Poslední moje poděkování patří Vám, milí čtenáři. Uvědomuji si, že jste při vydávání našeho časopisu ti nejdůležitější. Proto budu moc rád, zachováte-li nám přízeň
i v příštím roce. Pokud získáme další čtenáře, budeme rádi. Uděláme pro to maximum,“ uzavřel vydavatel Martin Bláha.
Jan Němec – redaktor
Narodil se v rodině koňáků. Jeho děd Josef Němec působil dlouhá léta jako vedoucí
stáje plemenných hřebců v Zemském hřebčinci v Písku. Na koni uměl jezdit dřív, než
číst a psát. Naučil ho to jeho otec Karel Němec. „Když táta viděl, že jsem po něm,
začal tehdy v JZD v Záhoří s chovem koní. Tyhle nádherný zvířata doslova miloval.
A já se tak s odstupem času nedivím, kde se ve mně vztah ke koním vzal,“ prozradil
na sebe Honza.
„Jako dítě jsem neznal nic jiného než školu a koně. A kdyby nebyla školní docházka
povinná, asi bych dneska uměl jen jezdit na koních. Pamatuji se, že když se rodila
hříbata, tak jsme s tátou ve stájích i spali. Ráno jsem se zastavil doma v koupelně a ze
školy zase rovnou do stájí, abych ten úžasný okamžik zrození nového koňského života
nepropás,“ dodal reportér MGR.
„Měl jsem kliku na rodiče. Máma i táta byli úžasní. Přesto, že jsem měl v družstevních
stájích k dispozici třináct koní, toužil jsem po poníkovi. Tak dlouho jsem je přemlouval,
až mi ho k desátým narozeninám koupili. Jmenuje se Kuba a mám ho dodnes,“ uvedl
Honza.
Všechny svoje zkušenosti nyní dostlal příležitost zúročit jako redaktor časopisu
MAENTIVA Galopp Reportér. Jak sám tvrdí, psát do Reportéru není práce, ale zábava.
A je moc rád, že se díky vydavateli časopisu Martinovi Bláhovi, který ho oslovil ke
spolupráci na tomto měsíčníku, může vrátit do svých dětských let prožitých u koní.
19
PF 2011
Partneři
20
Měsíčník MAENTIVA GALOPP REPORTER vydává MAENTIVA Galopp, s.r.o.
MGR je evidován pod číslem MK ČR E 19578
redakce: Jiří Klokočka, Jan Němec
kontakt: 775 633 230, [email protected]
foto: Petr Lusk, Martin Kozák, Šárka Votavová
MAENTIVA GALOPP REPORTER je ke stažení na www.ds-maentiva.cz
Mediální partner