Petr Leška

18 SPORT
deník
sobota 9. listopadu 2013
Leška „hertlovku“ vykouzlil o dvacet let dřív
Zlínský hokejový útočník se stal v mladším dorostu neperspektivním a odešel do Švédska a Kanady. Po třech letech se vrátil domů
deník
Daniel
Ostrčilík
redaktor
[email protected]
Zlín – Hertlův čtvrtý gól v jeho třetím zápase NHL se stal
světovým fenoménem. Přesto
už pár hokejistů před ním mělo tu drzost si v samostatném
úniku prostrčit hokejku mezi
nohy a sebevědomě zakončit.
Stejně jako třeba Robert Kysela (v roce 2003), Marek Malík (2005), Daniel Sedin (2010)
a… ano, PETR LEŠKA.
Vysmátý lišák ze Zlína, který proslul piruetami za brankou, už kdysi takhle parádně
také skóroval. Ovšem v tichosti bez záře reflektorů.
„Když jsem byl mladší, zkusil
jsem to i během zápasu a nějaký gól jsem takhle dal. Bylo to
někdy v juniorském věku ve
Švédsku nebo Kanadě,“ matně si vybavuje Leška.
Už hledáte na internetu videozáznam? Kdepak, ten nenajdete, žádný totiž není. „Gól
je to samozřejmě krásný, fantastický, ale tohle dělají a
zkoušejí kluci úplně běžně. I
na tréninku jsem to i já už
párkrát provedl. Je to ale zakončení, které si můžete dovolit za rozhodnutého stavu,“
myslí si vytříbený technik,
který u hokeje používá především hlavu a šikovné ruce.
Made in Petr Leška
Jako třeba v jarním prvním
semifinále proti Třinci, kdy
oprášil svou starou fintu s piruetami za brankou. Vykouzlil dvě otočky a bleskově
forhendem zakončil. Gólman
s obránci soupeře v tu chvíli
netuší, kde je sever.
Ve druhém semifinále zase
v samostatných nájezdech
překonal Hamerlíka trefou po
brankové čáře, po které se puk
došoural až za ni. Nebo poslední neděli, když pardubického brankáře Salfického
překonal ze záporného úhlu
od mantinelu. I tuny štěstí
jsou třeba, ale také Leškova
genialita a chytrost.
A do třetice: ve druhém finále proti Plzni se skrčil za
brankou Mazance, duchem
nepřítomný Vampola mu přihrál a Leška nezaváhal. Našel
přihrávkou Balaštíka, který
skóroval. „Když je člověk
mladý, vymýšlí různé blbosti.
Jako nyní u nás někteří kluci.
To už jsem ale ve svém věku
omezil. Hokej se snažím hrát
především jednoduše,“ tvrdí
TITUL SLAVIL SE SYNEM. Zlínský hokejový útočník Petr Leška v roce 2004 slavil titul i se svým starším
synem Kristiánem, který nyní jako 12letý útočník válí v mládežnických kategoriích. Foto: archiv klubu
dnes Leška, jako by se snažil
od sebe chytře odvrátit pozornost. A když to nikdo nečeká,
opět udeřit.
Made in Leška, chtělo by se
dodat. Tři originální kousky
vtěsnal do jednoho měsíce.
Finty, které soupeř nečeká.
Tím si získává zlínské fanoušky. Svůj druhý titul nakonec nevykouzlil, zato si
Leška schoval k jedné zlaté
placce z roku 2004 již čtvrté
extraligové stříbro. „Ale kde
jsou medaile, to bych se musel
zeptat dětí,“ odkazuje na své
ratolesti, 13letou naději Kristiána a o pět let mladšího Ondřeje.
Za týden mu bude 38 let, loučit se s extraligovým jevištěm
tenhle virtuos na bruslích zatím ale nehodlá. „Hokej mě pořád hlavně baví, což je nejdůležitější. Navíc jsem i zdravý.
Jinou motivaci jsem nikdy nepotřeboval. Hokej hraji pro
radost, takže dokud mě to bude
bavit a budu zdravý, budu
hrát,“ tvrdí Leška, který prý
V DRESU pražské Sparty odehrál Petr Leška sezonu 2002/2003. Ač
byl nejproduktivnějším hráčem a získal bronz, považuje se toto angažmá obecně za nevydařené. Foto: archiv Deníku
soupeře dráždí a provokuje
svým typickým úsměvem.
Když se ale rodáka z Chomutova zeptáte na titul, jen na
tváři vyloudí další úsměv. Není typem, který se rozjímá nad
devět let starou minulostí.
„Vůbec si na něj nevzpomenu.
Čas od času se na to rozpomeneme v kabině, ale jen minimálně,“ dušuje se borec neodmyslitelně spjatý s číslem 19.
Stejně jako téměř všichni
jeho spoluhráči vidí zlom v
příchodu kouče Ernesta Bokroše. „Báli jsme se ho. Šel z
něj velký respekt, ale každý je
nějaký a brali jsme ho, jaký je.
Ale obecně jsme tady hodný
tým. Nejsme rebelové, kteří
by šli proti trenérovi, ať už je
to kdokoliv. Spíš se snažíme
plnit, co po nás vyžaduje,“ dušuje se Petr Leška.
to nikdy neřešili, nikdy k tomu nedošlo,“ tvrdí dnes Leška, který tenkrát zamířil do
juniorského výběru první
švédské ligy v Rögle.
Klub sídlí v 23tisícovém
městečku na jihu Švédska
Ängelholm, kde leží šest kilometrů dlouhá písčitá pláž Atlantského oceánu. Jen 92 kilometrů jižně je známé město
Malmö. „Byl jsem tam úplně
sám. Až postupně jsem si tam
udělal v týmu kamarády.
Chodil jsem tam do školy a odpoledne trénoval. Bylo to těžké, ale jel jsem tam kvůli hokeji. Proto jsem neměl ani na
větší vyžití čas a ani jsem na to
nepomýšlel,“ tvrdí Leška.
„Herní styl mi seděl. Hráli
jsme přímočarý hokej. Docela
mi to šlo a klub chtěl, abych
zůstal. Jenže když mi otec sehnal angažmá v Kanadě, neváhal jsem,“ poznamenal Leška, který po dvou letech Skandinávii opustil.
Zamířil do Kanady do juniorského týmu Surrey Eagles,
kde se hned vyšvihl na druhé
místo kanadského bodování
klubu. V 52 zápasech nastřílel
26 branek a přidal 28 asistencí. Sotva dosáhl plnoletosti, už
podepisoval svůj první profesionální kontrakt. Ovšem již
ve Flint Generals, podfarmě
klubu NHL Los Angeles
Kings. Narazil tam na dnes
známé jméno. Briana Sakica,
bratra legendárního kapitána
Colorada Avalance Joa. „S
ním jsem se ale nikdy nepotkal. Bret byl v pohodě, pro
každou srandu. Hokejově byl
výborný. Hrál podobným evropským stylem jako brácha.
Rozuměl si s pukem a rád přihrával. Díky příjmení mohl
mít dveře do NHL pootevřené,
ale asi toho nikdy nevyužil,“
přemítá Leška, proč druhý z
rodu Sakiců nikdy brány nejslavnější hokejové ligy světa
neprorazil.
Nepovedlo se to ani Leškovi. Přitom i ve Flintu prokazoval slušnou produktivitu.
Ve 31 zápasech nasbíral 26 kanadských bodů za 9 branek a
CO DNES DĚLÁ MISTR EXTRALIGY 2004 PETR LEŠKA?
„Pokračuji v tom, co jsem dělal i tenkrát, to znamená, že hraji hokej ve
Zlíně. Kromě toho, že jsem zestárnul o devět let, se nezměnilo celkem nic.“
„Snad by mi jednou mohlo
vyjít NHL,“ zasnil se Leška po
svém návratu do Zlína v roce
1995 ze zámořských juniorských soutěží. Sen se mu ale
nikdy nesplnil. „Pro mě je titul
maximum. Vždycky můžete
dokázat víc. Ale hokej je i o
štěstí,“ říká dnes s nadhledem
Leška, který si na přelomu
století zkusil i reprezentační
dres. V 10 zápasech vstřelil
čtyři branky a přidal čtyři asistence. V nároďáku se přesto
nikdy trvale neprosadil.
„Mrzí mě to, ale hokej je i o
náhodách a štěstí. Jsem však
spokojený, jak mi moje kariéra vyšla. Rozhodně si neříkám, že kdybych tomu dal víc,
že bych byl jinde,“ dušuje se
zlínský dlouhodobě elitní
střední útočník.
Nikoho dnes už nepřekvapí, že to byl on, kdo vymyslel
akci pár vteřin do konce čtvrtého čtvrtfinále play off 2004
na ledě Třince, když vybídl
Balaštíka tři vteřiny před
koncem k vyrovnání na 2:2.
„Byl to důležitý gól, ale třeba
bychom postoupili, i kdybychom prohrávali 1:3 na zápasy,“ myslí si Leška.
Podle něj během sezony
2003/2004 nic nenasvědčovalo
tomu, že by se Zlín 8. dubna
2004 radovat z historického titulu. „Úspěch a síla týmu se
rodí až během play off. Během
základní části se to tolik nepozná. Vyloženě až během
měsíce a půl se tým stmeluje
vítěznými zápasy,“ vysvětluje
svéráz.
Slovenského experta, který
praktikoval nepříliš záživný,
zato účelný defenzivní systém, Zlín angažoval po tragické sezoně 2002/2003. „Také týmu ze špičky tabulky může
nevydařené období pomoci.
Nějaká mobilizace tam je a nikdo už nechce zažít špatnou
sezonu podruhé. Také jsme
dobře posílili, když po Vánocích přišel Miroslav Hlinka
nebo Tomáš Kapusta. Bylo to
dobře poskládané,“ vzpomíná
syn Petra Lešky staršího, jenž
je žijící legendou chomutovského hokeje.
Během jeho angažmá v Litvínově mu 16. listopadu 1975
manželka porodila syna. V jeho čtyřech letech se poté celá
rodina přestěhovala do tehdejšího Gottwaldova, kde se
malý Petr vyučil hokejovému
řemeslu.
Byl neperspektivní
Jenže v 15 letech se stal neperspektivním. V mladším dorostu se trenérovi a brankářské legendě Jiřímu Králíkovi
nehodil do koncepce. „Pochyboval o tom, že umím hrát, a
tak se do toho vložil táta. Vzal
do ruky telefon a zajistil mi
angažmá jinde,“ vysvětloval v
roce 1995 teprve 19letý Leška.
„V té době to ale nebylo ani
tak moje rozhodnutí jako rodičů. Ale moc bych se k tomu
už nevracel. Nějaký malý problém tady byl, ale je to věc rodičů, jak si to s trenérem vyřeší. S panem Králíkem jsme
17 asistencí. „Trenéři v Americe do omrzení opakovali:
nahazujte kotouč na mantinel, dojeďte ho a potom práskněte do brány. Byl to hrozný
hokej, vůbec mě nebavil,“ přiznal Leška.
Ani po návratu do mateřského Zlína neměl na růžích
ustláno, ačkoliv čísla měl více
než slušná. Ve své třetí sezoně
1997/1998 však byl dokonce
vytrejdován do Plzně. Vrátil
se a o rok později se dočkal
první medaile. Byla ze stříbra,
jelikož Zlín podruhé podlehl
ve finále nadupanému Vsetínu. Leška nastupoval nejčastěji ve třetí formaci vedle zkušeného kanonýra Michala
Tomka. „Thomson hrával
pravé křídlo a byl podobný
střelec jako Jarda Balaštík.
Byl rychlý bruslař, uměl dát
gól ze všeho,“ vybavuje si Leška.
Mozek komanda
Tenkrát došlo k prvnímu osudovému setkání dnes nerozlučné dvojice Lešky s Balaštíkem. Jenže tehdy z nich byli
sokové. „Byli jsme mladí a
každý z nás chtěl hrát. Navíc
se upřednostňovala hra na tři
pětky a konkurence byla větší. Konkurenti jsme všichni v
týmu. Teď už ale s Jardou samozřejmě o sestavu nehrajeme,“ pousmál se Leška.
Postupně si ale Leška své
místo trvale vybojoval. Už o
sezonu později a kouč Antonín Stavjaňa vytvořil jednu z
Petr Leška
Narozen: 16. listopadu 1975 v
Chomutově. Výška: 175 cm. Váha: 79 kg. Číslo dresu: 19. Hůl:
Levá. Přezdívka: Lešoun, Leša
Kariéra: Rögle (1992/1993),
Surrey Flint Generals
(1994/1995), Zlín (1995-2002),
Plzeň (1997/1998), Sparta Praha (2002/2003), Zlín (20032005), 2005/2006 (Petrohrad,
Söderrtälje, Zlín), 2006–2012
(Zlín).
Největší úspěchy: mistr extraligy se Zlínem (2003/04), 3x vicemistr se Zlínem (1998/99 a
2004/05, 2012/13), 2x 3. místo
(2001/02 se Zlínem a 2002/03
se Spartou).
Osobní úspěchy: Loni vstoupil
jako 60. člen do Klubu ligových
střelců (250 gólů), 2001/02 se
stal vítězem kanadského bodování.
V extralize: 18 sezon, 1046 zápasů, 273 gólů a 559 asistencí.
V reprezentaci: 15 zápasů – 4
góly.
zájmy: Lyžování, americký fotbal, golf.
Premiérový zápas: 12. září
1996, 2. kolo: Zlín – Slavia 2:5.
Premiérová branka: 3. října
1996, 9. kolo: Sparta – Zlín 4:5.
nerozlučných dvojic české
hokejové historie. Na levém
křídle se vedle nich vystřídala spousta hokejistů. Jako
první Libor Pivko, po něm
Ondřej Veselý. V posledních
sezonách váleli s Bedřichem
Köhlerem. „S každým z nich
to bylo něco jiného. S Liborem jsme sice spolu odehráli
jen sezonu, ale byla to parádní
spolupráce. Libor je výborný
hokejista, bruslař, šikovný s
pukem. Ondra Veselý je mu
podobný. Také výborně bruslí, Béďa je zase silovější typ,“
srovnává Leška.
„Na všechny ale rád vzpomínám. S každým z nich se mi
v určitou dobu hrálo dobře.
Někdy, když se s kluky bavíme, vzpomínáme na hráče,
kteří prošli Zlínem,“ přiznává.
V sezoně 2001/2002 ovládl s
68 kanadskými body (28+40)
produktivitu celé extraligy.
Úderná formace BalaštíkLeška – Pivko nastřílela 61
gólů, dalších 13 přidala v play
off. Byla pozvána do reprezentace. Nakonec si ve Zlíně
užívali bronzovou medaili. Po
sezoně však kromě Čajánka a
Pivka do NHL odešel i Leška.
K rivalovi do pražské Sparty.
Ačkoliv se stal nejproduktivnějším hráčem, jeho roční angažmá je obecně považováno
za neúspěšné, byť z něho má
bronzovou medaili. „Byl jsem
tam celkem spokojený, ale
pak jsme spolupráci ukončili.
Pokud je to nevydařené, asi se
ode mě čekalo víc. V té době na
Spartě nebyly úplně nejlepší
vztahy. Byly tam určité dohady, pak změna trenéra. Za
Spartu by podle mě měli hrát
sparťani,“ myslí si Leška.
Po
stříbrné
sezoně
2004/2005 zamířil Leška do
Petrohradu, jenže tam neodehrál ani jedno utkání a přes
šestizápasovou anabázi ve
švédském Södertälje se vrátil
domů. „V Petrohradě jsem byl
s Jirkou (Marušákem). Byl
jsem tam tři týdny a byla to
spíš krátkodobá dovolená.
Chtěl jsem zkusit zahraniční
angažmá, ale Rusko je specifické. Ještě tam nebyla žádná
pravidla, takže jsem tam neodehrál žádný, byť přípravný
zápas a vrátil se do Zlína,“ vybavuje si Leška.
Byl to celkově již Leškův
čtvrtý návrat a dodnes definitivní. „Nikdy jsem ale ze Zlína
neodcházel proto, že bych se
tady rozhádal. Vždy jsem tu
měl dveře otevřené. Nabídku
jsem od Zlína vždy dostal. Nevadilo mi se sem vracet,“ přiznává domovskou náturu
Leška.